176 Dr. Josef Teige: požívali, to majíce pod plat vydáno od předkuov p. Jiříka, a že proti takovému starodávniemu jich držení a užívání, pokudž lidská pamět jest, p. Jiřík jim toho hájiti a brániti nemuož, leč by je právem vyvedl. I žádal jest nadepsaný p. Albrecht, aby pan Jiřík okázal, že jim řeky a ostrovuov hájiti muož a jich odtud vybýti. P. Jiřík proti tomu zase jest žádal, aby p. purkrabie okázal, že lidé a rybáři bubenští proti jeho a bratra jeho vuoli v řece býti a jie i ostrovuov požívati mají. Tu p. purgmistr i páni rozkázali sú obojim stranám, aby okázali k svým potřebám, co okázati mají. I okázal jest p. Albrecht purkrabie a lidé z Buben ortel a vyrčenie pod pečetí pp. Novoměstských mezi Václavem Cvokem, těch mlýnuov v tu chvíli držitelem, a mezi lidmi a rybáři z Buben, kterýžto nález a ortel tak svědčí, aby Václav Cvok práva listuov svých užíval, tak jakož svědčí [?], nic jim neujímajíc ani přidávajíc, a rybáři bubenští aby jemu z řeky platili a vrbie k vršem sobě na nákly toliko mýtili, jakož ten ortel šíře svědčí a v sobě za- vierá. P. Jiřík pak okázal jest trhy a zastúpenie mlýnuov těch pod pečetmi lidí dobrých a najprv Janka Břevského, kterýž mlýny ty někdy prodal p. purgmistru, radě i vší obci St. M. Pr. Potom dále p. purgmistr a obec prodali Janovi Velvarovi a Jan Velvar prodal p. Ja- novi z Sútic a Jan z Sútic prodal Václavovi Cvokovi a Václav Cvok Vaňkovi z Valečova, po kterémž ty mlýny p. Jiřik s bratrem svým drží. A při tom ukázal jest p. Jiřík před pány tvrzenie trhuov a kúpenie těch mlýnóv krále Jiřieho pod JMti pečetí královskú. P. purgmistr a páni — poněvadž ti všichni trhové mlýnuov těch na Kamenu svědčí k dědictvi s platem, řekú, ostrovem, přievozem, břehy a král Jiří, slavné paměti, tvrdí trh mlýnuov těch Vaňkovi Valečovskému od Václava Cvoka s plným panstvím p. Jiříka i s bra- trem, jeho při plném panství těch mlýnuov zuostavují se vším příslušenstvím jich, jakož trhové a zákupové svědčí, aby on, jakožto pán dědičný, i s svými budúcimi mlýnuov užíval a komu chtěl, podle vuole své, v řece loviti pod plat dopustil: Než poněvadž sú rybáři bu- benští od starodávna v řece lovili a z toho platilí a že p. Jiřík před p. kancléřem k tomu se svolil: vyhraj při neb prohraj, že proto rybáři bubenští v řece lovem býti mají, aby jim toho p. Jiřík přál a při tom jich nechal, kteříž nýnie jsú. Než jiní po nich aby toho na p. Jiříkovi neb jeho budúcích hleděli a s jeho volí loviece v řece a prútie na nákly k vršem sekali, tu kdež by jim bylo ukázáno. Což se pak zájezkuov dotýče, rybářóm se přikazuje, aby jich ne- dělali, než toliko na dvě nebo na tři vrše od břehu a to tu, kdež mohú bez škody býti vedle řádu a zřiezenie a obyčeje starodávnieho a rozkázánie krále JMti. A těch jezkuov aby ne- rumovali proto, aby se jimi řeka nezanášela, A když by sv. Havla přišlo, aby hned bez pro- dlévánie ven vytrhány byly a to pod pokutú starodávnú. Act. fer. III. ante Gregorii a. XCV. (Rukop. č. 1128 I. fol. 19.) 6. 1533, 18. dubna. Jan Kulhanek, krajčí z Malé Strany, maje a drže grunt pod pány mistry v Bubnách, koupil sobě XXVIII záhonuov dědlny ležící nad Letní podle dědiny Per- nouškovy z Holešovic od Jana přijmím Pizdy, též z Holešovic, za VIII k. Act. fer. VI. post Pasche 1533. (Rukop. 2152 fol. E 27.) Buštěves. 1434, 20. února. Johannes Spaczko sellator promisit Crucem torrificem et Johannem Labutský de illa fideiussoria caucione, prout obligaverit se pro Křtěn doleatore et pro orphanis Laurencii de Břesk pro VI. s., que arrestate erant in Buštěves per Margaretam relictam Buštěveská, indempnes exbrigare sub ypoteca omnium bonorum suorum. Act. sabbato ante Reminiscere. (Rukop. č. 2099 fol. 369. Zaplaceno r. 1436 srov. fol. 420.) Dobré Pole. 1429, 7. listopadu. Johannes Holecz de Senrazicz (?), nunc habitans in Bono campo, Anna, conthoralis ipsius, et Johannes, filius eius, fassi sunt, se teneri in XIII. s. d. Anne, relicte Johanconis Kbelský. — Actum fer. II. post O0SS. (Tamtéž fol. 290.) Doksany. 1449, 2. října. Ve jméno božie amen. Já Margretha, jeptiška někdy z Dogzan, vyznávám tiemto listem oc že ačkoli božím dopuštěním nemocna jsem oc toto mé poslednie poručenstvie a konečný úmysl vuole mé o tom o všem statečku mém rozmyslně a s dobrým potazem zřiedila sem a zpósobila i mocí tohoto kšaftu a poručenstvie mého řiedím a zpóso- buji obyčejem takovýmto: Najprvé činím a ustavuji slovutné a poctivé panie Duoru Nele chovskú a paní Machnu Zlenickú pravé a mocné poručnice všeho statku mého po mé smrti zuostalého. — Potom pak vuole má jest — aby poručnice mé — všecken statček ten — panně Duoře, kteráž u panie Zlenické jest, v ruce vydadúc, aby ona dále každé osobě to,