O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 179 vědomo, když sem přišel v pondělí na den sv. Tomáše ku p. Václavovi Pětikostelovi do jeho domu a to z žádosti p. archiděkana Hradeckého, i mluvil sem k němu, maje při sobě Duchka Čejku, kterak by některá slova mluviti měl vztahujíce se na poctivost téhož p. archiděkana toho času, když byl v Hradci, a to duotklivá a škodná, i lotry mu dávaje. A on pověděl: Já sem jemu z úmyslu lotruov nedával, než znám se, že sem mluvil; ale to z toho pošlo, že sem slyšel od jedné osoby ženské v hospodě u Machka k sobě mluviti, po kterúž jest p. archiděkan před tím posílal na faru, a když k němu přišla do světnice i mluvil k ní některá slova a potom se jí kázal svláčeti, i obnažila se, až jí bylo cecky viděti, a potom že sobě jí velel i nohy okázati. A kněží to vidúce i prchli ven z světnice. A to ta jistá žena přede mnú mluvila i před jinými a slyšal Machek i Machková. I řekl sem k ní: Když's mu nohu ukázala, mohla's mu téměř i pušku okázati. A učinil-liť jest to, nevěřím, že jest arcilotr, neb my také ženy máme a posíláme je na fary, když toho potřebí, ale nečiní jim tak lotrovsky, jako on učinil. A při tom žádán sem byl od ní, abych to snesl na p. administratora a naň žaloval. Ale já sem toho neučinil. Ale poněvadž se jemu bude chtíti súditi, dámť mu na to slušnú odpověd, nechť sobě povolí. A soukupa jemu postavím. I žádali sme ho při tom, aby nám tu osobu oznámil, která by to jemu mluvila, ale on jest toho učiniti nechtěl, než tím nás od- býval, že p. archiděkan to dobře ví, po kterú jest na faru posílal a kterú před sebú měl. A s tím sme vstali chtíc od něho pryč jiti. A on vyšel s námi před světničku a tu teprv horlivě mluvil: Však sem přisáhl, že se mu mstíti budu, jakž budu moci, i nad někajm jinajm. A p. Duchek jemu k tomu řekl: Mstil bych se nad tím, kdož by tobě vinen byl. Jáť tak mám za to, že p. archiděkan tobě tu nic vinen není. A on řekl: Týž jest proti mně šikoval ledacos jako jiný a mluvil-li sem o něm mnoho, že ještě budu víc mluviti. A to jemu piš. A já sem řekl: Učiním to, ale jistě nerad. Duchek Čejka vyznal: Jest mi to dobře v paměti, když sem přišel na den sv. Tomáše ap. s p. bakalářem Pardubským k p. Václavovi Pětikostelovi do domu jeho na žádost psaní p. archiděkana Hradeckého, i mluvil jest k němu p. bakalář: Pane Václave milý, přišli sme k vám na žádost p. archiděkana Hradeckého z příčiny takové, že jest ho zpráva došla, kterak byšte vy, v Hradci, byvše teď najposléze pro své potřeby, o něm neslušná a duotklivá slova ztahující se na poctivost jeho mluviti měli a lotry mu dávajíce. I milý p. Václave, mluvil-li ste to tak, čili kterak jinak, abyšte nám to oznámili, abych já věděl, co zase p. archiděkanovi odepsati. I proti tomu mluvil jest p. Václav: Znám se k tomu, že sem mluvil, ale bych mu z úmyslu lotry dávati měl, toho není. Než to z tohoto jest pošlo, že jedna osoba ženská mlu- vila jest přede mnú i před jinými u Machka, kterak by p. archiděkan před tím po ní posílal aneb jí před sebe obsilal, aby k němu na faru přišla, a když jest přišla, tehdy se jí kázal svláčeti, kdež při tom byli sú i jeho jiní kněží, a že se svláčela, až se byla i obnažila, takže jí bylo i cecky viděti. Kdež i nohu sobě kázal jí ukázati. A to ti kněží vidúce, nemohúce se na to dívati i prchali ven z světnice. Tehdy já dlem jí proti tomu: Mohla's mu téměř i pušku ukázati. A učinil-liť jest to, nevěřím, že jest arcilotr, neb i my své ženy máme a také je na fary posíláme, když potřebí jest. Však jiní tak lotrovsky nečiní, jako on tobě učinil. A to jest přede mnú mluvila všecko i před jinými v témž domě, nébrž i žádala jest mne za to, abych to k sobě přijal a naň p. administratorovi žaloval a to naň znesl. Ale já sem toho neučinil. Tehdy žádali sme jeho, která by to osoba byla, abychom o ní panu archiděkanovi oznámiti mohli. I nechtěl nám ji jmenovati, než tím nás vybýval, že on dobře ví, po kterú jest posílal a kterú jest před sebú měl. I dí k tomu: Rozumím tomu, že mu se chce souduov, nechť sobě povolí; shledát, žeť mu dám slušnú odpověd na všecko, a půjde-li k tomu, soukupa jemu vy- stavím. Tehdy my s tím ustavše i šli sme z světničky a on za námi až před světničku a teprv stoje nad schodem počal horlivě mluviti řka: Však sem přísáhl, že se mstíti budu jakž budu moci, i ještě nad někajm jinajm. Tehdy já řekl sem k něm: Pane Václave, mstil bych se nad tím, kdož by tobě vinen byl. Já za to mám, že tuto tobě p. archiděkan nic vinen není. A on řekl: Týž jest jistě mně šikoval ledacos jako kdo jiný. A mluvil-li sem o něm mnoho, ještě budu víc mluviti. To mluvě k bakalářovi řekl: A to mu piš. Petr, ingrossator knih městských, vyznal: To sem slyšel od Václava Pětikostela, že jest rozprávěl v lázni někdy u Bechyně v zúvadlně, že by mu v Hradci Králové jakas krejčová s pláčem žalovala, že jest po ní farář poslal a jí po světnici na faře choditi rozkazoval, 12*