* 172 Dr. Josef Teige: pozoruhodné kulturní zjevy předpokládající blahobyt, zůstává město české daleko za šťastnějšími místy v zemích jiných. Dne 12. července 1547 museli přijíti zástupcové měst Pražských na hrad Pražský a postoupiti králi Ferdinandovi vše, co našetřeno bylo za více než za sto let. V kvaternu trhovém osmém na foliu E 24, v opise karl- štejnském svazku sedmém folio D 15, napsáno bylo v outerý po sv. Kilianu toto: Purkmistři a rady, starší obecní i všecky obce Starého a Nového Měst Pražských a nejprvé Staroměstští vyslavše z sebe ke dskám zemským s listy mocnými pod pečetí týchž měst větší slovutné a opatrné Ondřeje Klatov- ského z Dalmanhorstu, Martina Smila z Stoješic, Martina z Vlkanova a Ji- říka Komedku z Rovin z konšeluov, Benjamina z Vlkanova, Duchka z Se- mechova, Jindřicha Hrobčického z Hrobčice, Jana Chochola ze Semechova z starších obecních, Šimona z Tišnova, Zygmunda Pikharta z Zeleného Oudolu, Michala Kariga z Řezna a Blažka z Pereftu z obce; a oni Novo- městští též slovutné a opatrné Jana Srnu z Karlové Hory, Martina Divi- šovského z Prošovic, Jiříka Švika a Ondřeje Zoubka z konšeluov, Mikuláše Karasa, Jiříka bakaláře od bílých vorluov, Šimona Šprincle a Ondřeje Ko- řeníčko z starších obecních, Jana Kydlína z Šonova, Štěpána Jeptišku, Jana Frantuo kováře Pavla Bártovic řezníka z obce, přiznali se před úředníky pražskými skrze ně: Jakož jest nejjasnější kníže a pán p. Ferdinand, Rímský král, vždycky rozmnožil říše, a Uherský a Český, Dalmatský, Chorvatský oc král, infant v Hispanii, arcikníže Rakouské a markrabě Moravské, se ráčil sobě do týchž Pražan obojího města i také do Menšího M. Pr. některé artykule spravedlivě stěžovati a je z nich obeslati a obviniti, tak jakž též obeslání a obvinění v kvaternu pamětním 1. P. 1547 v outerý po sv. Kiliánu zapsané to vše v sobě říše drží a zavírá, a oni jsou J. Mti Ké poníženě s pokorou prosili, aby proto k nim soudem a obviněním žádným přistupovati a hleděti ne- ráčil, davše se v tom ve všem sami J. Mti Ké na milost i ne na milost. Při tom prosíce J. Mti Ké poníženě, aby je tak přijíti ráčil a s nimi, jakožto s svými poddanými, neráčil v žádný soud vstupovati a J. Mti nejjasnějšího knížete a pána p. Ferdinanda, arciknížete Rakouského oc syna J. Mti Ké nejmilejšího, a osvíceného knížete a pána p. Augusty, knížete Saského, markrabí Míšenského a landtkrabí Durynského oc a vysoce důstojných knížat J. Mtí duchovních i jiných knížat světských J. Mtí a pánuov a rad J. Mti Ké z markrabství Moravského, z knížetství Slezského Horního i Dolního, a z markrabství Horních i Dolních Lužic při J. Mti Ké na soudu sedících, nic méně i J. Mtí pánuov úředníkuov a soudcí zemských a rad J. Mti Ké tu přístojících, aby za též se přimluviti k J. Mti Ké ráčili a tu, což jsou skrze zvláštní milost a dobrotu J. Mti Ké a dle takových přímluv při J. Mti Ké obdrželi, že jest je tak J. M. Ká na milost i ne na milost příjíti a jim jistých artykuolóv k učinění za jich vinu podati ráčil. A mezi nimi tento jeden jest, aby všech statkuov a zboží dědičných, což k obcem těch měst náleželo, J. Mti Ké a J. Mti Ké dědicuom dědičně dskami zemskými postoupili. Ze oni vejše jmenovaní purkmistři a rady,