Strana I
SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ K DĚJINÁM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY. VYDÁVÁ OBEC HLAV. MĚSTA PRAHY PRACÍ ARCHIVU MĚSTSKÉHO. PŘIPRAVIL † JUDr. a PhDr. JOSEF TEIGE, ARCHIVÁŘ HLAV. MĚSTA PRAHY. DIL III. V PRAZE 1922. NÁKLADEM DŮCHODŮ OBCE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY. TISKEM Dr. ED. GRÉGRA A SYNA V PRAZE.

Strana 111
O statcích obcí Pražských v 1. 1420-1546. Podává Jos. Teige. Obce Pražské do r. 1420 neměly majetku nemovitého za zdí městskou, neměly statku tak zv. pozemských. Jen někteří měštané jich měli jako soukromý svůj majetek. Ovšem nikoliv snad teprve od r. 1366, z které doby pochází list Karla IV. činící milost měšťanům Většího Města Pr., aby mohli kupovati sobě a prodávati zboží pozemská, neboť není nouze o do- klady z doby starší, že se již dříve tak dělo. Význam privilegia záleží v tom, že jednak upraveno právo dědické takového majetku, jednak máme tu výslovné potvrzení, že obce Pražské neměly dříve skutečně pozemských realit.1) Z úvodu zmíněné listiny zdálo by se, že byl úmysl krále dáti obci právo k zákupu, leč v dalším mluví se jen o měšťanech jako jednotlivých podmětech právních. Výminku snad tvoří tu obec Menšího Města Pr., kde jistě alespoň jisté poplatky z Jenče, Hostivic a Unhoště jí náležely daro- váním Přemysla Otakara II.2) Když se města Pražská r. 1420 chystala k obraně, stanovila, aby ti, kteří nesrovnávali se ve víře s novou panující většinou, byli jakožto městu nebezpeční vypovězeni, obec pak usazovala se v domy i jiný majetek jich (viz AČ. III., 217 a Palackého Urkd. I. 44.). Tomek čítá, že odešlo asi 1400 šousedů národnosti německé, větším dílem zámožných. Dne 5. dubna 1421 opětován nález o nich, aby nikoli nebyli přijímáni zase ani jich dědicové navracováni ku kterému jich zboží, než aby byli držáni věčně za bezectné a za přísežníky křivé i za ztracence vší obce. (A. Č. IV., 382.). Tím obce Starého i Nového Města dostaly se v držení znamenitých statků, zejména venkovských. Dle Tomka bylo to aspoň 160 rozličných dvorů a tvrzí s vesnicemi. »Největší počet jich rozkládal se na východní straně v krajině od Prahy až ke Brodu Českému, k Brandýsu a ku Kostelci na Labi, na 1) Wann unser stat ze Prage die grozzer nicht zugemezzens erbes odir eygens hat. 2) Viz o tom Tomek D. P. I.2 str. 327. Nejstarší doklad pro Hostivice jest z r. 1315, pro Jeneč z r. 1318 (Reg. III. str. 459.). Místa ta všechna byla původně majetkem královským a jest tu skutečně s Tomkem přijati domněnku, že při vysazení Malé Strany za město do- staly se darem královským novému městu.

Strana 112
112 Dr. Josef Teige: severní straně k Velvarům a k Slanému i za Slaný, na západě k Unhošti i asi na míli cesty od Karlštejna, na jihu až za Zbraslav a k Jilovému. Ale jednotlivých statků zmocnili se Pražané také ve vzdálenějších krajinách v okolí měst Žatce, Loun, Litoměřic, Mělníka, Kolína a Kouřimě i také za Berounem.« (D. P. IV.2 str. 167.) Takto zabrané statky byly větším dílem spojenou obcí Staroměstskou a Novoměstskou rozprodány neb rozdány předním bojovníkům a přívržen- cům. »Vyběhlým« měšťanům nemělo býti nic vráceno. (Archiv Český XXVIII., 671 a.). Seznam zabraných statků otištěn nyní znovu v Archivu Českém sv. XXVIII. str. 671. a sl. přesně dle rukopisu, který není bez chyb. V ná- sledujícím podávám výklad, zdali dají se jednotlivé případy zcizení statků obcí i jinak doložiti a opravy jmen osob i míst. Na ten čas podařilo se mi to jen v některých místech. Při tom označují Archiv Český sv. XXVI. jako I. a sv. XXVIII. jako II. Dle seznamu z r. 1421 dostal Václav Věstník Starom., který r. 1426 jmenuje se hospodářem v Dáblicích (I., 142 a.), dvůr v La- hovicích (rukop. má Lahonicz). Když r. 1427 zemřel, neměl jej již 3) aniž známo, kdy jej zcizil. Butovice, ves u Prahy, co zde měl klášter Kar- touzský, ve Dvorci a Břežanech dostal Jan Frolich. Ve všech případech neznáme další osudy majetku Frolichova,4) který r. 1421 zemřel. (Rukop. č. 2099 f. 119b.) Obec dostala Butovický dvůr neznámým nám způsobem zpět a dala jej Prokopovi a Jakubovi Stříbrskému (I., 674b.). Dvůr Břev- novského kláštera v Michli dostal Mikuláš z Podjistbí, jehož asi vdova Důra odkázala dvůr sestřenci svému Vavřincovi (II., 59a.). Dvůr proboštský v Ovenci koupil Gothard Kotel, bečvář Staroměstský, majitel domu č. p. 45.-I. (Viz o tom více u Vacka, Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí v tomto Sborníku II. str. 67.). Majetek kláštera sv. Ambrože v Olšanech nabyl Jan z Žatce, leč obec dostala to neznámým způsobem zpět, ježto při dělení r. 1429 nalézá se v podíle Novoměstském. Dvůr Kartouzský na Zlíchově obdržel Prokop Stříbrský, který asi dlouho jej neměl, ježto r. 1438 jmenuje se jako držitel Vaněk z Lamberka, který dostal jej zápisem krále 3) V rukop. č. 992 fol. 146b. jest soupis jeho pozůstalosti. 4) R. 1427. dne 24. března děje se tato disposice s jměním dcery jeho Zusany. Susanna, filia olim Johannis Frolich, nunc vero Mathie, nati Krtkonis, conthoralis legittima, resignavit, dat et resignat ac resignando condescendit omnia bona sua mobilia et immobilia, habita et habenda, in quocunque loco talia consistant, sit in civitate vel extra civitatem, quocunque vo- cabulo speciali talia possint denotari, nichil penitus excipiendo, predicto Mathie, marito suo, ad habendum, tenendum, exigendum, commutandum, vendendum, alienandum et hereditarie possidendum eo omni iure, sicut sola habuit, tenuit et possedit. Insuper predictus Mathias viceversa dat et resignat ac resignando condescendit omnia et singula bona sua mobilia et immobilia, nune habita et in futuro habenda, sive in civitate sive extra civitatem talia con- sistant sub quacunque denominacione specialis vocabuli talia possint contineri, omni sine excepcione pretacte Susanne, conthorali sue, ad habendum, tenendum, exigendum, alienandum, commutandum, vendendum et hereditarie possidendum omni eo iure, sicut solus habuit et tenendo possedit. Si quis habet contra hoc loqui, ipsi ex parte utraque volunt mutualiter disbrigare secundum ius civitatis. Act. a. XXVII feria secunda post dominicam Oculi. (Rukop. č. 992 f. 78.)

Strana 113
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 113 Zikmunda (II., 388). Ježto ale dědici Alše z Krajnic, který koupil dvůr od Petra Waldeka z Valovic (II., 387.), odpírali dání královskému, zdá se, že Prokop Stříbrský právo své přenesl byl na Waldeka. I zde dvůr dostal se zpět trhem na Velké Město Pražské.5) Martin Přespole soukenník, o němž máme zprávy jen do r. 1424, nabyl dvora v Kobylisích, což též obci Pražské zpět se vrátilo, jak o tom svědčí zápis Zikmundův v 1500 k. gr. č. na 35 vesnic a dvorů. Dvůr v Nebušicích dostal se Hrachovi, jak se mi zdá, Ja- novi nožíři, který měl domek u hřbitova P. M. na louži, a kameníkovi Staňkovi z domu probošta Chotěšovského (č. p. 11-V.). Ve jmění Staňkovy vdovy se dvůr ten r. 1439 nejmenuje. Ani Tryskovice, jichž nabyli Petr z Hoštky a Jeronym Šrol, nezůstaly dlouho v těchto rukou. Již r. 1426 dány byly obcí na šest let rychtáři Václa- vovi Rakovi, který pak 6. listopadu 1437 dostal na to i list královský (A. Č. II. 177.). Šrol, syn Ludvíka Šrola z Uhelného trhu, pozbyl své polovice snad v době stětí mnicha Jana Želivského, jehož byl přívrženec. Neznámo mi jest, jak pozbyl Jakub Všerub (Všerubec) z Všerub a Malešova, minc- mistr pražský, dvora v Hodkovičkách. Dle Sedláčka (M. S. H. 227.) zapsal zde Zikmund dvůr Mikuláši z Tuhanče r. 1437. Jisto jest, že r. 1432 převzal dvůr Jan Chrast od Nového M. Pr. (I., 199a.). Pro nedostatek zpráv musím přejíti, jako již Tomek, Mikše Ryšavého (Ryšlavého) ve Vršovicích, Matěje z Dlouhé třídy v Kyjích, kde se již r. 1423 vyskytuje Víta, vdova po Janu Prčkovi (I., 579a.), Lidéře (z Radkovic?) v Dobřichovicích, kde 1435 jmenuje se držitelem Jakub z Dobřichovic (I., 155a.). Známý pozdější nejv. písař Staroměstský Mikuláš Humpolec nabyl Práče s mlýnem (dle toho doplniti, co má Tomek VIII., 334; doklady ke str. 431 pozn. 78 jsou nyní v II. str. 142a.). V Lipanech u Zbraslavě ne- 5) Důležitý jest tento nález Jiříka z Poděbrad zapsaný v rukop. č. 992 f. 263b.: [Já] Jiřík z Kunštatu a z Poděbrad vyznávám tiemto listem zjevně přede všemi lidmi: Jakož opatrní páni purgmistři a rady i obce Starého a Nového Měst Pražských, majíc mezi sebú pře a ne- snáze o zbožie Zlíchovské, na němžto právo Vaňkovo z Lamberka kúpili u urozeného pána pana Zděnka ze Štermberka, najvyššleho purgkrabie Pražského, přišli jsú na mě mocně. Jichžto pře z obú stranú vyslyšav mocí listu tohoto mezi nimi s povolením těch, kteříž sú byli o to ke mně od obú měst svrchupsaných vydáni, vypoviedám a rozkazuji, aby páni Sta- roměstští i obec jich napřed les, kterýž leží za Hluboštrby, měli a k opravování mostu Praž- ského jej držali bez překážky pánuov Novoměstských a obce jich. Pak kromě toho lesu, což jest koli věc zbožie Zléchovského, jakožto ves Zléchov a dvuor tudiež, s dědinami a luhy, vrbiny, chrastiny, lísky, vinice k tomu příslušející a platové z chmelnic neb zahrady, kteříž- koli poplatci neb užitkové jsú, tak jakož zápisové již psanému Vaňkovi na to daní šíře v sobě zavierají. Kteréžto zápisy oboji páni Staroměstští i Novoměstští i obce jich mají od téhož Vaňka s dobrú vuolí, tím vším zbožím již psaným, nic nepozuostavujíc, kromě lesu již psaného, aby sě na rovná dva diely rozdělili, tak aby páni Staroměstčí a obec jich jednu a páni Novoměstčí s obcí svú polovici druhú držali zbožie dřievepsaného a z obú stranú oboji svého dielu, jakž by sě na koho rovně dostal, aby požívali jakožto svého vlastnieho, jedni druhým na každé polovici nikterakž sobě nepřekážejíce. Toho na potvrzenie pečeť má vlastnie jest přitištěna k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta — čtyři sta padesátého v pondělí na hod M. B., ježto slove Hromničie. (Suprascripta littera est inserta fer. IIII. post Mathie ap. a. LXXII.) 8

Strana 114
114 Dr. Josef Teige: umíme Martina Zumburgéře kramáře ani blíže označiti.6) Jan Bradatý z Stříbra dostal v Krči dvůr Antonína z Munheima, však rovněž nedrží jej dlouho, neboť r. 1426 prodává jej obec Starom. znova (I. str. 558b.). Rovněž nemáme dalších zpráv o Hrnečkovi v Poleradech, Janu Kněževeském v Mě- šici, kterou r. 1434 měl od obce Matěj od mouřenínů (II. str. 57). Při Ho- vorčevsi (též Hovorčevice zváno) jest Martin z domu Lancova, který se jako majitel domu č. p. 233-I. jmenuje královským vrátným, totožný s Martinem Vrátným, jehož vdova prodala 1423 dvůr Janu Bradatému (I., 235a). Týž Bradatý nabyl i Podviní u Prahy a Hobšovic u Slaného, trvale pouze v Pod- viní (II., 134, 135); neboť dvůr Hobšovský, zdá se, že nevyšel z držení Prokopa z Hobšovic. Nemáme zpráv o Okrouhlíku u Mělníka, který v dluhu držel po Janovi Ochsovi Filip porybný. O Šárce viz tento Sborník II., str. 260. Chřenice u Říčan, dříve proboštství Vyšehradského majetek, nabyli Mikuláš Podjistebský, Jakub Rehořův a Zikmund Kbelský, leč nemůžeme to zjistiti. Klukovice (nikoli, jak rukopis má, Klukonice), dříve Václava z Klu- kovic a Svatého pole, s loukou v Daleji dostal Pecha valchář. Jan Zmrzlík dvoru řádu Maltánského v Motole dlouho nedržel, ježto byl jej koupil před r. 1430 Sezema z Hořešovic (II., 68b.). Též při Liboci vzhledem k II., 23b. neumíme nic více pověditi. Při Dejvici můžeme dle Vacka (tento Sborník II., str. 160) opraviti jméno prvního majitele na Ješka Třísku. V příčině Stříž- kova mohu odkázati jen na II., str. 250 a to ještě nejistě, nevím, jak čísti jméno Poczetiticz, které patřily kancléři královskému (Václavovi Králíkovi z Buřenic (?). Panenské Břežany patrně záhy vyšly z majetku Jana Brada- tého, neb před r. 1441 měl je Vaněk Pívo ze Zhoře (I., 115a.). V příčině Čachovic nestačí jméno Jeronyma Šrola dosud k určení tohoto místa. Če- mice jsou nynější Čimice u Karlína, přišla záhy zpět v držení obce Pražské (viz I., 140b.). O Líbeznici dovídáme se ze seznamu nových věcí, odjinud neznámých, při Jenči máme další spojení v I., 366 a sl. V Brzvi stala se asi vzhledem k I., str. 107a. (z r. 1423) změna v majiteli velmi záhy. Lešťany u Loun dostal soukeník Tomáš, Srbeč u Kornhouzu písař Zdimír. V příčině Licho- cevse srovnati jest, že dle Tomka Z. I., str. 21 majitel domu č. p. 72-V. jmenuje se r. 1428 Martin z Čilic, r. 1433 Martin Lichuceveský, že jeho manželka sluje Eliška (mé Základy I., str. 381a.) a že král Zikmund zapsal r. 1437 Martinovi z Čilic a m. j. Elišce Lichuceves (A. Č. I., 512); i jest tedy v seznamu statků zabraných uvedený Martin de domo Chan tento Martin Lichuceveský. O Odolce viz Tomek D. P. VIII., str. 446. Jíra z Do- mažlic při Kamýku vyskytuje se ještě r. 1436 (I., str. 396b.). Chodov r. 1433 již drží Oldřich z Chrastu (I., 297a.). V zápisech o rodině Jana Celného (moje Základy I., 551 a sl.) se o Kopanině nemluví (viz též I., 421). Jakých mnichů tam byl dvůr, ještě ani dnes nevíme. Dvůr v Ruzíni byl již r. 1430 zase obecní a přidán byl k důchodům purkrabství hradu Pražského (Tomek 1 6) V rukop. č. 2099 f. 87 čte se: Dominus Martinus Zumburgerz de et super vinea Pachmanni publicavit debitum V. s. Actum (?) post Convers s. Pauli a XXI. Idem publicat XIII. si in vineis Schworczsterner. Act. ut supra. Že byl kramář, čte se tamtéž fol. 96b. a že r. 1427 byl již mrtev fol. 202.

Strana 115
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 115 D. P. VIII., 207). O Neutomici nevíme vůbec nic; Ondřej Štika byl měštan Menš. M. Pr. Křevice u Velvar (ruk. má Křičice neb Křecice a podruhé Krzowicz) jsou nám jinak, než co má Emler v Deseti urbářích str. 278, neznámy. Bříství u Kounic po novom. měšťanu Janu Syranovi dostal r. 1437 Jindřich ze Stráně zápisem Zikmundovým (A. Č. II., 452). O Rísutech u Sla- ného viz Tomkův D. P. IV.2, str. 647-8. Klecany skutečně přišly na čas v moc Martina a Jíry kupců, ale r. 1432 vráceny byly rodině Jevicerově. (I., 402). Přepsané místo Brčkov neumím vysvětliti (Budkov? v Deset urbářů str. 304). Obtíže působí určiti majitele dvora v Dobříči. Zde v seznamu píše se Petr de Ypolmesscz, v jiném zápisu (II., 655 a z r. 1429) Upolnicz a nigra aquila (asi nájemník domu č. p. 922-I.) a r. 1424 zní to de Upolnassicz.7) Petr Křivý v Kbelech doložen jest II., str. 663a., Prokop Oborník v Zálezlicích u Mělníka v II. str. 367b. Mirešice Jana Celného náležely dříve k Břevnovu. Tasthov snad sluší opraviti na Tačov, někdy dvůr u Sibřiny. Neví se, kde byla tvrz Stěnice (Stínice) známého nám již Martina Zumbergéře. Při Dej- vicích (zde sluší čísti Wenceslai vectoris místo rectoris) viz v tomto Sbor- níku II., str. 166. S Pálčkem a Budčem jmenovaná třetí osada jest asi Čimice. V příčině Hostivaře, Uhonic, Kolče, Pálčku, Chýnova, Hořelic, Sla- tiny není dokladů; při Košířích viz I., str. 425.3) Louku v Ptíči měl dříve 7) V rukop. č. 2099 f. 136b: Fer. III. ante Epiph. d. Petrzico, frater Mande de Upolx nassicz, resignavit omne ius suum ad vineam penes Cossierz inter vineas Martin Suchan et Henslini vinitoris Johanni de Jemnicz, notario telonei d. regis circa valvam Strahoviensem. Fol. 123 jmenuje se mezi smluvčími. 8) O majetku Názovském v Košířích dodávám ještě tyto zprávy: 1409. Agneska, filia olim Henrici Nasonis, emit pro se et Hedwigis, sorore sua, vineam erga Jeronimum, similiter filium Henrici Nasonis, fratrem ipsorum, pro LVII s. gr. et sita est in bonis communitatis ville Cossyrs inter vineas Marziconis dicti Hubacz ex una et Micze ibidem de Cossyrs parte e altera —. Et tenetur de certis agris adiunctis antique vinee in bonis monasterii monialium s. Anne in Ujezd tres s. gr. prag. census perpetui ad dictum monasterium monialium- annis singulis censuare. (Rukop. č. 2101 f. 181. Na listu 172. čte se trh této vinice, kde ji koupil Jeronym Naz z Strašnice od Jana Syrana a Elišky m.j. za 65 k. gr. pr.) — 1417. Doro- thea, relicta Wenceslai de Basscz emit III. s. gr. census annui et perpetui erga Agneskam, filiam olim Henrici Nasonis, pro triginta s. gr. de illis quinque s. gr., quas ipsa Agneska ha- bere dinoscitur super vinea Crucis Carpentarii, vinitoris, que sita est supra villam Cossyrs prope viam, sicut itur in Stodolka, penes aliam vineam prefati Crucis —. (Rukop. č. 2102 f. 141.) — 1419. Anezka, filia olim Henrici Nasonis, resignavit Petro, notario d. Petri de Sweyssin, huiusmodi XXX s. gr. debiti, in quibus dicte Anezce Krziezko, alias Crux, de Kossyrz obli- gatur —. (Rukop. č. 992 f. 43.) — 1445: Já Hanúšek z Piesku, měštěnín od Hory Kutný, vyznávám tiemto listem — že dobré paměti Jindřich Naz i od ženy jeho Alžběty, Mikuláše a Agnežky, jich dětí, mistra Hanuše Nasa, syna jeho, poslednieho dědice z Košieře, dali sú a zapsali sú mě svá práva dědická, tak jako Hora město za právo má, tak jakož instrument svědčí, a jiné listy, kteréž stojí v sedmi kopách a v desieti grošiech u pana Matěje Krtka, měštěnína Star. M. Pr. u zlaté štiky, ta práva na Košieř a listy já, svrchupsaný Hanúšek, dobrovolně, spravedlivě, mocně, plně a docela dědicky a s pravú vierú dávám a postupuji ve všech těch právích, jakož sám mám, nic nepozuostavujíc, též tiem právem plným, jakožto Hora za právo má, slovutnému Jindřichovi Karolencovi, úředníku desk dvorských, že s tiem prá- vem i s těmi listy předřečený Jindřich mocnú moc má mieti i bude s tiem učiniti, jako s svým vlastním dědictvím. A já dříve řečený Hanúšek z Piesku slibuji čest i vieru za mě i za mé budúcie napřed řečenému Jindřichovi i jeho budúcím, anebo tomu, ktož by ten list měl anebo 8*

Strana 116
116 Dr. Josef Teige: mistr Mikuláš Kakabus, který sídlil na Nov. M. Pr. (Tomek, Základy, str. 319). Vesce kláštera Břevnovského jest Stará Vesce u Českého Brodu, která dostala se Janovi Siranovi, nikoli Jiranovi, jak má Sedláček ve svém Slov- níku str. 949b). Křesice nyní jmenují se Křeslice (u Říčan) a doloženy jsou v I. str. 571. Chánic nezná ani Palacký ani Sedláček; snad byly u Kova- řovic v okolí Pyšel. Půta Čert zmíněn jest mimo I., str. 301b ještě v rukop. 2099 f. 413b, kde se píše: D. Dorothea, relicta Puothe dicti Czrt, resignavit ius suum in duabus litteris, quarum una sonat super XXXV s., alia vero super XXI s., Wenceslao de domo Hradecky. Act. fer. II. post Elisabeth. a. XXXV. V Nebušicích měl r. 1410 najatý dvůr Mikuláš od králů (Emler, Deset urbářů, str. 239). Při Bohmici míněn jest patrně sladovník Jakub Strnad. Černochov kláštera Oseckého u Loun dostal král. kuchař Ondřej Tryzna, ač současně zápis obdržel Vlášek z Kladna od krále Zikmunda (A. Č. I.. 521). Mlýn ve Vojkovicích u Loun dostal staroměstský švec Mi- kuláš Kvíčala, majitel domu č. p. 170-I. v Karlové ul. V Nehvizdách dvora starom. měštan Martin Fousek vzhledem k I., str. 75 as dlouho neměl. Z dalších míst Novou ves u Doksan, Sedlec u Berouna, Pohořice, Nelahoze- ves, Dolanky u Škvorce, Kopaninu, Přistupim, Butovice, Počernice, Chuchli nemohu doložiti. O Lisoleji viz v tomto sborníku II., str. 261. Jméno stra- hovského dvora jest jistě Horoměřice, kdežto rukopis má pouhé Hořice. Majitel Zlaté byl asi dosud málo známý Schwarzstern, který i Krč měl. O Zaboří a Míkově viz Deset urbářů str. 12, o Hradištku Tomka D. Pr. VIII., str. 424-5 a k tomu moje zprávy o statcích etc. str. 293. Pro Chýň (Wchynie) doklad jest v I. str. 323a. O dvoru na Slupech, který prý patřil klášteru Zbraslavskému, Tomek neví. O Langastovi v Jenči najde se doklad v I. str. 367b. Při Ředhošti myslí Tomek D. P. IV., str. 168, že se míní Humprecht z Tasnovic. Při Přílepech zápis jest rozhodně zkomolený; To- mek IV.2, 168 emenduje: ve Přílepích dvůr Mikuláše [Domažlického] od žáby s příslušenstvím v Hospřidech a Ouněticích. Holonohy tedy (někdy nad mlýnem Kalousovým nad Nenačovicemi) vynechává. Pro Bynice najde se doklad v I., st. 130a, č. 4., pro Unětice Matěj Zatecký jako vlastník domu u hřebenů (č. p. 600-I.) doložen jest v II., str. 299, Běchovice v I., str. 11a, 12а. Zdá se, že při mnohých místech zpráva seznamu statků zabraných změ- něna byla velmi záhy, tedy úmluvy jednotlivé sotva vždy byly provedeny, mieti bude předřečeného Jindřicha s jeho dobrú volí, ty všecky kusy a práva napsaná ne- proměniti aniž zrušiti aniž překážeti na věky věkoma a odvolávám všecky listy na to zbožie na Košieř, že žádné moci aniž žádného práva mieti nebude žádnému jinému, nežli samému Jindřichovi napřed jmenovanému ku pomoci a k právu přijíti mají, anebo ktož by list od něho měl s jeho dobrú volí. Toho na potvrzenie pečet sem svú mým dobrým vědomím i přiznáním přivěsil k tomuto listu. A pro lepšie jistotu a pevnost toho všeho, což v tomto listu psáno stojí, já svrchupsaný Hanúšek prosil sem uroz. pánóv p. Plichty z Žirotína, p. Hynka z Wal- deka, p. Oldřicha z Waldeka, p. Sigmunda Bolechovce z Pušperka a slov. panoší Jana z To- žice a Martina Meysnara ze Kbela, že sú své pečeti vlastnie přivěsili k tomuto mému listu na svědomie, jim bez škody i jich budúcím. Jenž dán a psán v Praze 1. čtyřstého čtyřicátého pátého ten ponděli den sv. Pavla na vieru obrácení. (Desky dvorské XXV., f. 22.)

Strana 117
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 117 takže nemám za to, že by zde byl zachován stav definitivní. Mimo to lze pozorovati, že rovněž vždy nelze říci o statku, že byl obcí zabrán, nýbrž dán byl jako nápad pro příbuzenství neb z důvodů obligačních, takže tu obec peněz nedostala. Jest velice litovati, že o této důležité okolnosti jsme informováni pouze jen takto nedokonale, že ani v rukopise památném č. 992 neb č. 2099 smlouvy o statcích těch nejsou zapsány, aniž máme stopy, že zapisovány byly. A tak nemáme pevných základů pro úvahy o finanční síle měst Pražských. Vraťmež se nyní k statkům, které si obce Pražské ponechaly. Obce zabraly statky utečenců snešením velké obce ze dne 26. čer- vence 1420. Nález Staroměstských uveřejnil Palacký (Urkundl. Beiträge I. str. 44) z městské knihy; takový zápis však není mi znám. Dne 23. září 1424 byl tento nález slovně znovu zapsán a publikován do rukopisu č. 2101 fol. 228 (Palacký tamtéž str. 360 a zde v poznámce). 3) Novoměstský nález zapsán jest v rukopisu č. 2081 a otištěn v AČ. III. str. 217 a u Čela- kovského Soupis rukopisů str. 84. Vytknouti však sluší, že zabraný ma- jetek měl buď jako odměna, náhrada býti rozdán neb prodán, že však ni- kde není vyslovena myšlenka, že si obce něčeho ponechají pro vlastní hospodářství. 2) Nos magister civium, consules et scabini Maioris Civ. Prag. tenore presencium re- cognoscimus universis publice protestantes, quod communitas tota eiusdem nostre civitatis considerans ac mature perpendens, ad quanta dampna et pericula huiusmodi nostra civitas ac inhabitatores eiusdem pervenerit seu pervenerint ex recessu quorumdam nostrorum conci- vium, qui nullo impedimento necessitati nec per quempiam compulsi, sed clam et furtive, immemo- res honoris proprii ac iuramentorum per ipsos de tuenda lege dei ac honore linguagii nostri devie infamati, nec non in ducendo comodo et profectu augendo eiusdem nostre civitatis solempniter prestitorum, aufigiendo recesserunt, ob quorum recessum ipsorum absencia exigente pro civi- tate nostra tuenda et conservanda adversus insultus inimicorum nostrorum nos et linguagium nostrum propter veritatis evangelice observanciam cum Sigismundo, rege Ungarie, nostro et regni huius ex suggestione sinistra dictorum profugorum potissimo inimico et vastatore, sti- pendiarios ac alias armorum gentes sumptibus omnibus et impensis fovere oportebat, exinde se et civitatem nostram debitis non modicis, periculis atque dampnis gravibus involvendo. Quapropter ipsa communitas in relevamen huiusmodi debitorum et in refusionem dampnorum per nostram civitatem taliter contractorum omnia et singula bona, domos et areas, census, curias, vineas, agros aliasque res intus et extra huiusmodi nostram civitatem consistencia, quocumque nomine censeantur quibusve vocabulis seu nominibus possint atque valeant designari, post recessum huiusmodi profugorum quomodolibet derelicta seu derelictas usibus ipsius civitatis, tamquam ad eandem ex lege divina ac humanarum legum et sacrorum canonum sanccione legittime et canonice devoluta, applicavit et infiscavit ipsos tamquam fidefragos et notorie periuros huiusmodi bonis et rebus penitus et omnino privando et ab eisdem ac ab eorum quolibet eadem alienando, nec non hereditarias devoluciones seu quascunque alias successiones ipsis seu ipsorum alteri quocumque iure quomodolibet competentes ab eisdem amovendo applicat, infiscat, privat, alienat et amovet per presentes. Quorum bonorum universitas nomine, huiusmodi communitatis vendi, alienari, distribui et donari poterit personis ydoneis luxta magistri civium, consulum et scabinorum pro tempore existencium arbitrii voluntatem, prout ipsis usui et profectui dicte communitatis melius, utilius et comodosius (!) visum fuerit expe- dire. In quo ipsorum consciencia, cui id ipsum committitur, plurimum oneratur. Ita quod nulli talium profugorum ad nostram civitatem securus et salvus patere debet regressus eviterne, nisi tocius communitatis dicte civitatis nostre legittimus affuerit accessus et consensus pariter

Strana 118
118 Dr. Josef Teige: Když r. 1422 přijat byl Sigmund Korybut za vladaře, vyhradila si obec, aby jí statků zabraných nikdo na knížeti si nevyprošoval, než aby náležely obci; při opětném ale návratu téhož knížete do Čech 1424 dala je Praha jemu v moc, aby nad nimi vykonával veškerá práva. Dělo se to dosud novým správním orgánem, totiž úřadem šestipanským, sídlícím ve dvoře Týnském.10) Nesnáze nastaly, když Korybut jednotu obcí Pražských uvolnil, a hádky povstaly o vlastnictví jednotlivých objektů. Konečně nastalo dne 1. září 1428 jisté smíření na valném shromáždění v místech nynějšího Jo- sefského náměstí (Tomek IV.2, str. 409). Tam usneseno (rukop. č. 993, f. 143): Deváté. Aby zbožie obecná, buďte to kněžská nebo královská, jež držie měšťané neb žoldnéři v službách, ta buďte obcí zdvižena a také těmi osobami, kteříž od obcí k tomu budú vydáni, rozdělena, tak aby Sta- rému městu polovice toho zbožie a Novému městu polovice byla oddána. Kteréžto zbožie tak aby bylo opatřeno, aby služby obecnie z toho ne- sešly. A jestli že by které osoby měly listy neboli zápisy od města na které zbožie, ty aby podle svých zápisuov byli opatřeni, aby obce proti svému rčení a cti nic neučinila. A které koli dědiny, vinice, chmelnice, zahrady, dvory i domy, kteříž sú obcí neb úředníky od obcí usazenými prodány aneb v úroky vysazeny, tiem aby nebylo hýbáno. 11) Aby snad statky rozebrané vráceny byly, kdo by se vrátili z utečenců, nebylo na radnici úmyslu. Ba chránili se, aby ani pomocí vyšší nemohlo se tak státi a vymohli si r. 1436 na Zikmundovi, že kdo jsou kterakkoli ty časy měst prázdni byli, buďte světští neb duchovní, k jich zasě přijetí a k statkuom navrácenie aby od žádného mimo jich vuoli tištěni nebyli. (Čelakovský, Privilegia Pražská, str. 220). Ani nepřímo nemělo se tak státi. Dělo se totiž, že utečenci postoupili práva svá osobám třetím a ti hlásili se o statek zabavený. Proto zakázáno již dne 3. října 1422 (A, Č. I. str. 216) o těch, »kteříž sú nynie ven vyběhlí, aby jich zase nepřijímali a jich statkové aby na obecné dobré byli obráceni«. Výjimečně a ojediněle se však tak dělo, jak učí nás příkladem zápis z r. 1426 v příčině dědictví po kramáři Geblovi, které vydáno bylo jeho synu, když byl dokázal, že stojí při zákoně božím.12) Rozhodnutí náleželo veliké obci a předpoklad přirozený et assensus. Si quis autem ex nostris concivibus seu quibuscunque aliis extraneis pro aliquo profugorum sine consensu legittimo nostre communitatis intercesserit veniamque pro ut regressum alicui dari postulaverit aut postulare voluerit, contra tales seu talem per penam banni conformis dictorum profugorum irremissibiliter procedatur tociens, quociens fuerit oportunum. Actum in domo consilii congregacionis communis a. d. MCCCCXXIIII. sabbato post festum s. Mathei ev. (Rukop. č. 2102 fol. 228.) 10) Již z r. 1423 jest zpráva o účtování tohoto úřadu: Racio facta est ex mandato dd. consulum cum officialibus hereditatum, vinearum et curiarum de omnibus perceptis pecuniis in eisdem hereditatibus et vineis emcionis foro comparatarum, sic videlicet, quod de ipsorum officio Wenceslao Wosstnik IIC cum VI s. gr. dederunt et effectualiter presentaverunt. De eodem Wosstniko coram dominis plenariam fecit recognicionem. (Rukop. č. 2099, f. 120.) 11) AČ. I. str. 221. 12) [1426, 11. prosince.] Per magistrum civium et dominos consules ac totam commu- nitatem Prag, Johanni, nato Geblonis, qui in contemptum legis dei aufugerat de civitate, data

Strana 119
O statcích obcí Pražských v I. 1420—1546. 119 byl, že zboží dosud napřešlo žádným právně platným důvodem do vlast- nictví osoby soukromé. Aby tu dosaženo bylo stálé zvyklosti, sešla se ve- liká obec a přijala 23. února 1441, neznámo při jaké příležitosti, následující snesení: Prout quedam bona profugorum per communitatem Pragensem ven- dita, revertentes ad civitatem personas eadem empta [habentes] racione propin- quitatis impetebant, domini vero magister civium et consules convocata tota communitate eorum detulerunt in eandem causam huiusmodi optantes instrui, quid sint cum talibus causis acturi. Communitas tandem tota sufficienti deliberacione prehabita, litteras, privilegia, munimenta, iura et alias libertates civitatis eorum et notanter litteras a dive memorie Sigismundo, Romanorum imperatore et Bohemie rege, ipsi datas tangentes, considerantes et mature ac cura pervigili trutinantes et librantes decreverunt uniformiter et simultanee ac pro decreto perpetue tento habiturum sanxerunt, ut omnes empciones et contractus empcionum et vendicionum talium bonorum quocunque vocabulo speciali denominatorum, que communitas prelibata hucusque vendidit seu aliter alienavit, in suis proscripcionibus plenam obtineant roboris firmitatem ; omnes huiusmodi contractus et proscripciones presentibus confirmamus approbantes et ratificantes ac perpetue firmitatis, roboris et efficacie esse volentes. Decernentes insuper, ut huiusmodi persone protuge ad eivitatem assumi non admittantur gracia prius a tota communitate non habita et con- formitate rituum ecclesiasticorum per dictam communitatem observatorum non inita et in effectu ostensa et notanter in percepcione divinissime euka- ristie corporis et sanguinis Domini nostri Jesu Christi sub specie duplici. donaciones seu restitutiones bonorum, si que facte sunt talibus profugibus, anullantes et levare mandantes ea pro usibus communitatis applicando. Actum feria V. in vigilia Mathie ap. [23. února] anno domini MCCCCXLI. (Rukop. č. 2099 f. 507.) Jiný projev pozdější v této příčině stal se 5. února r. 1449 a zní: Domini magister civium et consules Mai. Civ. Prag. audita causa et certa- cione iudiciali coram ipsis iudicialiter proposita inter Johannem Welwar et Annam, relictam Hanussii Langnikl, pretextu restitucionis domus hincinde ventilata, domini predicti eadem causa audita ipsam decernere nolentes ad decisionem tocius communitatis distulerunt. Communitate denique tota con- vocata et instruccione plenaria huiusmodi cause a dominis habita, cum hac litera dive memorie Sigismundi, imperatoris et Bohemie regis, super restitu- cione horum bonorum per profugos spiritualis et secularis status a civita- tibus aufugientes audita, viso eciam et audito decreto per communitatem magnam a. d. MCCCCXLI circa vigiliam s. Mathie facto et in libro civitatis eorum prescripto de restitucione iam dictorum bonorum profugorum et reassumpcione eorum predicti decreti prescripcionem plenarie confirmaverunt et approbaverunt in singulis ipsius punctis, clausulis et articulis circa eadem inviolabiliter cupientes reservari. Optantes insuper, ut domini, qui - est gracia et restitutus est ad domum et ad alia omnia bona, ad que sibi ius competit, ut videlicet diligenter legi divine adhereat et civitati predicte fidelis per omnia existat. Act. fer. IIII. post Nicolai. (Rukop. č. 2099, f. 193.) Viz i výše A. Č. XXVI., str. 402.)

Strana 120
120 Dr. Josef Teige: nunc sunt aut pro tempore fuerint, circa eandem maiestatis literam nec non decreti prescripcionem universos coincolas et concives eorum manu teneant, protegant et sine quavis violacione eviterne defendant. Acta sunt hec in communitate magna et per Johannem Bendam a tota communitate pronunc- ciata fer. IIII. post Purif. M. V. a d. MCCCCXLIX tempore regiminis Johannis Trefan. (Tamtéž f 508.) — Konečně uvedeno zde budiž i nařízení Staro- městských (decretum communitatis magne) ze dne 25. dubna 1454 (rukop. č. 992 fol. 239): Primo, quod sunt quidam incole civitatis ementes litteras testamentales profugorum, quas extra terram nonnulli legantes confecerunt, et hiis mediantibus homines et incolas in domibus ceterisque bonis inten- dunt impetere, petentes dd. consules, quatenus tales, si fuerint inventi seu reperti, punirent, sed ullomodo talia admittentur. Item nullus incolarum cum talibus profugis aut hiis, qui ab eisdem litteras testamentales acquirunt, in causa audeat consilium intrare et cum eis stare. Quod si quis secus fe- cerit, talis ut sit in gracia dominorum. Jaký byl rozdíl statků mezi obě obce Pražské z r. 1429, dovídáme se z následující listiny, zachované v rukopise Letopisů českých a vydané J. W. Zimmermannem v Praze u Bohumila Háze r. 1819, vytištěném pod jménem: Pokračování kronyky Beneše z Hořovic ve spise neb příběhů země České od 1. P. 1393 až do 1470 sběhlých, str. 151—154. Zní takto: Ve jméno božie amen. My Křížek z koňského trhu a Václav řečený Štraboch, měšťané Nového i Starého měst Pražských, k tomu ubrmané a přátelští úmluvce od moudrých a opatrných pánův purgmistrův a konšelův i obcí těch měst Pražských o ty věci prvními ubrmany pozůstavené, napřed a přede vším z té naší moci ubrmanské toho slavného míru i všeho jiného, což jest mezi nadepsanými pány a obcemi svrchupsaných měst prvními ubrmany vypovědíno, potvrzujem, dále toho všeho, což jest ouředníky v Týně od obou měst na to vydanými [ustanoveno], tomu také moc dáváme, aby již tím jinak hýbáno nebylo. Však vždy toto přidávajíce, což by tím dvorův nerozdělených po tom rozdíle pozůstalo, ti dvorové týmiž ouředníky buďte rozděleni. Druhé, z též naši moci ubrmanské o zboží špitálské, kteréž jest vedle mostu v Star. Městě, takto vyříkajíce vypovídáme: Aby páni a obec nade- psaného města Nového na to na všecko zboží, což k svrchupsanému špi- tálu přísluší, nesáhali, ani kterým obyčejem překáželi. A též zase páni a obec Star. M. Pr. na tom na všem zboží a vesnicích, což k tomu špitálu pod Vyšehradem přísluší aneb příslušelo jest, aby také nepřekáželi ani kterým obyčejem na to pánům Novoměstským sáhali, ale společně a jednostejně radni a pomocni jsouce těch zboží, kteráž jsou v tyto válečné časy od svrchupsaných špitálův odtržena a odloučena nebo odjata, dobývali a zase navracovali. Toto také dále přidávajíce: Jestli že by které zboží pánům a obci svrchupsaného města Nového Pražského v rozdílu se dostalo, ježto by k špitálu v Star. M. Pr. příslušelo, to zboží k tomu špitálu zase [abyl po- pustili a páni a obec Star. M. Pr. místo toho jiné zboží tak dobré jim ukažte a zase páni a obec Nov. Města pánům a obci Starého Města též učiňte.

Strana 121
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 121 Dále také vypovídáme: Což se od starodávna ku purkrabství hradu Pražského platu peněžitého neb jiných požitkův, buď to v Velvařích nebo jinde, příslušelo, to aby při tom hradu zůstalo, aby hýbáno nebylo. A mimo to aby dvě stě k. gr. na vesnicích platu peněžitého bylo přidáno. A pro zachování toho klenota dva dvory poplužní, jeden v Ruzeni a druhý v Sto- důlkách k témuž hradu přidáváme. Dále opět vyříkáme, aby páni a obec častopsaného Nového Města Pražského na dole psaných dvořích, na ourocích a na jiných na všech po- žitkách k těm dvorům od starodávna příslušejících, jakožto na Okoři, na Makotřasech, na Klecanech, na Malešicích, na Práčích a na Podviní, pánům a obci Starého M. Pr. žádným obyčejem kterakkoli vymyšlovaným, jakožto na dědičném zboží, nepřekáželi ani sáhali. A též zase aby páni a obec Sta- rého M. Pr. na dvořích podepsaných i na tom na všem, což k nim od starodávna poplatkův neb kterýchkoli jiných požitkův příslušelo, také oby- čejem žádným pánům Novoměstským a jich obci nesáhali, jako na dědičné zboží, ani jim na tom nepřekáželi, jakožto v Brázdimi, v Tlustovúsech a v Olšanech. Dále opět z též naší moci ubrmanské vypovídáme, aby to všecko zboží a jiní všickni požitci, což jest od starodávna ku purkrabství Vyše- hradskému příslušelo, to aby při tom purkrabství také zůstalo a tím aby žádným obyčejem aby hýbáno nebylo. A pro lepší dobrého a pro zachování té ohrady Vyšehradské aby na vesnicích platu čistého a peněžitého bylo sto a XXV kop gr. přidáno a ukázáno, tak aby se ta hora tím lépe mohla chovati. Pak toto také vypovídáme, aby ti dvorové i jiná všecka zboží, kteráž jsou měšťané obou měst sobě kupovali a jsou jich v držení, ti svá práva před ouředníky v Týně z obou měst na to vydanými okážíce při svých trzích zůstaňte a na tom jim nemá překáženo býti. Dále z naší moci ubrmanské o Zbraslavi i o to, což jest k ní přihol- dováno, takto vyříkáme, aby Staroměstští páni Novoměstským pánům za ty náklady, kteréž jsou na ten klášter, jej osazujíce a opravujíce, učinili, z těch holdův, což jsou k té posádce přiholdovali, i jiných holdův, kdež k obojímu městu jednostejně přiholdují, LXX grošův dobrých stříbrných rázu pražského dali a vybrati dopustili. Pak páni Novoměstští v Zbraslavi v tom ve všem, což k ní přísluší a jest nebo bude přiholdováno, [k] spravedlivému spolku mají připustiti i z všeho užitku na poli se s nimi děliti a zase páni Staro- městští polovici lidí k osazení té posádky i jiných všech nákladův, ač budeſ-li] potřebí, k té posádce mají vydávati. Pak o Kartúský jez takto vypovídáme, aby ta slup, která jest v tom jezu nyní zdělaná, byla zase zbořena a dolů složena a aby ten Kartúský jez svými vlastními náklady páni a obec Novoměstská dělali a opravovali a to až dotud, dokudž by z jednostejné vůle všech obcí království Českého správce nebyl zvolen. Také toto dále vypovídáme, aby v tom Kartúském jezu i ve všech jiných jezích na Vltavě ku plavení lesu tak dobře obci No- voměstské jakož Staroměstské všecka vrata byla svobodna a otevřena.

Strana 122
122 Dr. Josef Teige: Pak již naposledy z té naší ubrmanské moci vypovídajíce přikazujem, aby tyto naše všecky výpovědi i každá z nich zvláště ve všech kusech i artykulech sobě věrně a upřimě drželi a pod těmi pokutami v prvních výpovědích v hlavních listech uloženými zachovávali. Tomu na potvrzení, což v tomto listu psáno stojí, pečeti jsme vlastní s dobrým naším vědomím přivěsili. Jenž jest dán v sobotu před sv. Havlem léta od n. s. b. 1429. Jest vidno, že zde zahrnuty jsou v úmluvě statky sporné. Daleko větší množství jich bylo nesporně rozděleno. Které to byly, nemůžeme udati. První seznam tvoří teprve zápis Zikmundův z r. 1436, při čemž však sluší míti na paměti, že jednak týče se pouze jmění duchovenstvu vzatého a že máme jej jen v potvrzení krále Jiřího z r. 1459. Byly tedy asi v majetku Staroměstských v r. 1436 tato místa: Běloky, Braník, Dědibaby, Dušníky, Dvorce, Holišovice, Hostovice, Hrnčíře, Chrabry, Jinočany, Kněževes, Kobo- lysy, Korycany, Košíř, Kyje, Libeznice, Liboc, Libuše, Lobček, Modřany, Motol, Myškovice, Ovenec zadní, Podlešín, Sedlec, Středokluky, Střížkov, Šešovice, Štěchov, Újezdec, Unětice, Vodolka a Zbuzany. Ze šesti statků r. 1429 Starému Městu přiřčených není v zápise Zikmundovém ani jeden. Ze strany Novoměstských takového zápisu nemáme a zdá se, že ani nebyl. Tomek (VIII., str. 336) ovšem míní, že o tom nelze pochybovati. Kdyby však byl, zachoval by se nám jistě v potvrzení Jiříkově neb Vladi- slavově a předce nikde není ani zmínky. Vysvětliti to nedovedeme. Ovšem nebyla cena těch všech zapsaných vsí vždy veliká, často — jako jest to jistě při Branice, Košíři, Holešovicích atd. — obsahovala jen právo vrchního panství. Na druhé straně nebylo Nové M. bez takového zboží, Pokud statky pozemské byly mezi obojí města rozděleny, spravovány byly též samostatně a to na Starém městě staroměstskými úředníky týn- skými, na Novém městě jakýmsi, podrobněji nám neznámým úřadem hospo- dářským. Ovšem důchod z ungeltu a z chmelnic, vinic i zahrad byl i na dále spravován společně v Týně, však výnos dělen polovicí mezi obce. Společny prozatím měly býti, alespoň dle smíru z r. 1441, který tuto uvádíme, i statky při dělení zastavené a které by nyní vrátily se do držení obcí. Zní pak zápis o smíru dle rukopisu č. 331 f. 96 takto: Leta božieho tisícieho čtyřistého čtyřidcátého prvého v pondělí den sv. Brykcie,biskupa, múdří a opatrní páni Pavel Dětřichovic, purgmistr, Va- lentin Kába, Ondřej Obudlý, Kliment Holian, Jan Štika, Jíra Frankovic, Mařík Rathouzský, Mikuláš z Rokycan zlatník, Henzl řezník, Ondráček Postřihačovic i jiní konšelé, Janek Střiebrný, starý rychtář, Aleš z domu Chmeléřova, Jan Literat, Mika Kotlář, Bohuslav z Košína, Petr Skriba, Vaněk Berún, Mařík Bezručkové i jiní starší obecní zdejší Nového — urozený a statečný Jan Pešek z Kunwaldu od střiebrné hvězdy purgmistr, Zygmund Cháně, Materna z Dlúhé třiedy, Mařík sedlář, Matěj Krtek, Petr zlatník, Mikuláš od červeného jelena, Bernart od Sampsona, Jan Wolf, Duchek kramář i jiní konšelé, Jan od studnic, Michal zlatník, Václav Břiezka, Jan Trefan, Jan Ratajský, Jíra Domažlický, Jakeš řezník, Petr Sopušek i jiní na

Strana 123
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 123 obecní starší Starého Měst Pražských — sešli jsú sě spolu do rady na rathouz do Nov. Města Pr., tu jsú spolu laskavě a dobrotivě rozmlúvali a pilně sě o to, zvláště i ze spolka, radili, kterak by spolu v lásce, v svor- nosti a v jednotě přátelsky a súsedsky obývati mohli v řádech křesťanských trvajíce a sě od nich a jedni od druhých v těchto časiech pohřiechu velmi nebezpečných roztrhnúti nedadúce, což by sě cti a chvály božie i dobrého obecného dotýkalo, toho sobě ze spolka všickni statečně, skutečně i věrně pomáhajíce. A na tom jsú konečně zuostali a zavřeli i výpověd učinili, kterouž jest pravil p. Materna, konšel Staroměstský, z vuole plné a roz- kázánie pánuov purgmistra, konšelóv i všie obce téhož Star. M. Pr., že jsú páni Staroměstští i s svú obcí pánóm purgmistru, konšelóm i obci Nového M. Pr. postúpili polovici ungelta i úrokóv z vinic, z chmelnic, z zahrad, z dědin i z jiných všelikterakých požitkóv, kteří jsú prvé do ungelta pří- slušely a šly, aby páni Staroměstští těch všech požitkóv brali polovici a páni Novoměstští polovici, tam své oboji úředníky posadiece. Než což by sě dálo poselstvie od obojieho města, to poselstvie mají ze spolka platiti. A což páni Staroměští sami zvláště poselstvie svého mieti budú, to sami platiti mají. A též páni Novoměští od svého zvláštnieho poselstvie sami platte. Ale kteréž jsú vesnice pání Staroměští zastavovali, ti komuž jsú roz- zastavovány, mají jich do těch let požívati, jakož jsú jim zastaveny. A když ta leta vyjdú, tehdy ty vesnice ku požitku a ke cti společnému obú měst mají býti obráceny a dány. Také což vesnic do šestipánuov páni Staro- měští nynie držie, těch chtie sami požívati v tomto času. Ale což by sě uptali z vobú stranú, kteréž osoby zvláštně držie které zbožie, buď to z Starého nebo z Nového Města súsedé neboli zemané, kteří jež to by na ta zbožie majestátóv ciesařových anebo práv řádných neměli, jako slušie, o to obojí páni i obce ze spolka státi mají, aby ta zbožie v moc obojim byla postúpena. Dále jsú sobě oboji páni konšelé i obecní jménem obojich měst i obcí slíbili ústně i rukú dáním], že chtie sobě věrně a spravedlivě pomáhati a se spolu držeti a trvati v svrchupsaných úmluvách i také v tom, aby jedno město bez vuole druhého žádného zbožie nepostupovalo, než ze spolka, což by měli učiniti, i z jednostajné rady. A zvláště aby sě od řáduov křesťanských, kteréž nynie v městě mistři a kněží vedú, vedle kom- paktát s svatým Basilejským concilium žádnému nedali roztrhnúti obyčejem kterakkoli vymyšleným, ale v tom aby trvali, stáli a drželi sě společně a jednostajně, jedni druhým věrně a upřímně pomáhajíce a sě od sebe ne- hradiece, poněvadž jsú jedno město, až by Pán z své milosti ráčil pána a krále dáti, nebo jinak zpuosobiti, ježtoby toto slavné město Pražské i země Česká v řádech a svobodách svých odpočívati bezpečně mohly. Jakkoli mezi oběma městy Pražskými byly četné třenice, předce celkem, v příčině statků zdá se, že zůstáno bylo při jich správě úřadem ungeltním a dělení výtěžku z polovice. Spis o křivdách páchaných Starým Městem na Novém Městě, který znám jest z rukopisu č. 331, nemá nic o stížnostech tohoto směru. Jen v příčině Letňan došlo k nesváru. Dle Sedláčka náležely v době předhusitské rodině Welflovců od věže. Roku 1428 jsou již v držení

Strana 124
124 Dr. Josef Teige: Velké Prahy (II. str. 4.b). Ty postoupilo Staré Město s polovicí rybníka Slatiňanského Novému v narovnání z 22. června 1448.13) 13) Unio seu liga Maioris et Nove Civitatum Pragensium. My Děpolt z Ryzmberka, pur- krabie hradu Pražského, mistr Jan Přibram, farář kostela sv. Jiljie v Starém a mistr Prokop z Plzně, farář kostela sv. Jindřicha v Novém Městech Pražských, vyznáváme tiemto listem obecně všady a předevšemi, jichž duojde, že jsúce voleni za mocné úmluvce a rozdielce mezi pány Staroměstskými i jich obcí z jedné a mezi pány Novoměstskými tudiež i jich obcí z strany druhé, vzavše od nich plnú moc pod jich ctí a vierú, kterúž jsú nám z obú stranú v ruce naše dobrovolně dali a slíbili, takovúto úmluvu a vyrčenie jsme mezi nimi vypověděli a tiemto listem vypoviedáme: Najprvé aby páni purgmistři i konšelé obú měst svrchupsaných i jich obce mezi sebú vespolek všichni pravú lásku, jednotu a svornost měli a v ní ústavně přebývali, pevně trvali i tu zachovali a držali bez všelikého přerušenie. A v tom aby všecky nelibosti, nechuti, potrže, úkory, hořkosti i protivenstvie, kteráž by koli a oč koli mezi nimi do tohoto času vznikla, buď to řečná nebo skutečná, aby všecka z srdcí vypuštěna i odpu- štěna byla, minula, přestala a jako umrtvena a udušena byla, tak aby sobě jich nikdy nevzpo- mínali ke zlému ani opakovali. Item aby oboji páni i obce najviece k té jednotě a svornosti upřimné veškeren zřetel měli a aby to zachováno bylo a trvalo mezi nimi bez úrazu stran i této úmluvy, a toho sobě snažně radni byli obojí a pomocni, a proto jedni druhé laskavě snášeli a sobě vespolek shovievali, jakožto na dobré přátely slušie a súsedy. Pakliby v tom ktokoliv z pánuov neb z obce kterého města chtěl tuto úmluvu a jednotu i svornost kterýmkoli obyčejem rušiti a bořiti, toho p. purgmistr a páni, každý v svém městě, nikoli trpěti nemají ani dopustiti, než k tomu sě i obec vždy držeti a táhnúti pod základem svrchupsaným, aby svornost a láska i jednota námi tuto vypovědiená a vyřčená bez všelikého přerušenie držána byla a trvala tak a v těch mierách, jakož sě nahoře i dole píše. Dále vypoviedáme, aby páni oboji i obce v svých práviech, zvláště v starodávních, stáli, trvali i obývali bez překážky strany druhé a proti právóm jedni druhých nikoli aby ne- vytrhali ani vyrazovali. Item což by mezi sebú měli říditi nebo pósobiti k obecnému obojich dobrému, aby sobě toho snažně i společně za jeden člověk pomáhali a jedni druhých v ta- kových věcech nikoli neopúštěli. Item což by koli bylo k hanbě neb ke škodě jedněch, aby sě druzí tomu nedívali, ale v tom jedni druhé jako sami sě řečí i skutkem zastávali a jim toho věrně radni byli a pomocni. Item pilně jest vyrčeno, aby oboji páni i obce lidí zlých, neřád- ných i nepočestných, jimiž obecné dobré velice sě hanbí i hyne, nikoli mezi sebú netrpěli, ale je od sebe hnali a tresktali. A když jedni je z sebe vyženú anebo kteří sami by od jedněch pro neřád vyšli, aby jich druzí mezi sě o vešvět nepřijímali ani mezi sebú trpěli. A cožkoli zlého, neřádného i protibožného v své obci jedni stavie, aby druzí též ihned v své obci sta- vovali a stavovati i zapoviedati byli dlužni. Item aby tyto všecky věci svrchupsané lepší pevností stálejie a trvalejie v celosti za- chovávány byly, páni Staroměstští z své dobré vuole, z pravé lásky, ne z práva ani z připu- zenie, ale dobrovolně k našemu návodu postúpili sú pánóm Novoměstským i skutečně postu- pují vsi Letňan s platem a lidmi kmetcími i se všemi užitky k držení jich obce a požívání i s panstvím, sobě k té vsi Letňanóm ani své obci práva ani které vlastnosti nic nepozuosta- vujíc, a k tomu rybníka Slatinského polovici pravú, jakožto k rovnému mezi sě rozdielu i ná- kladu mají oboji požívati i jednostajně sobě hájiti toho, mají radni a pomocni býti. Pak my smlúvce nadepsaní mocí nám v tom od obojich danú toho pánuov Staroměstských k ruce pánuov Novoměstských potvrzujem a ves Letňany k jich držení a rybník Slatinský k společ- nému obojich a rovnému požívání přiřiekáme, s polovicí však nákladuov každé strany bez překážky jedněch druhým i odporu všelikého. Item vypoviedáme také: Jestliže by ktokoli buď v Starém nebo Novém Městě i také jinde okolo Prahy co držal, ježto by zápisem ciesařovy milosti nebo jiným obyčejem spra vedlivým práva k tomu řádného neměl, kteréhož by práva, což takového drženie sě do- týče, v Starém Městě pány toho města a v Novém též pány jich nebylo pochváleno, toho sobě oboji aby dobývati a k sobě obrátiti radni byli a pomocni. A což by tak rovnými

Strana 125
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 125 Jmění obcí za Jiříka Poděbradského utěšeně se vzmáhalo. Staroměst- ským potvrzeno privilegium Zikmundovo dne 19. ledna 1459 a 24. června 1467 daroval týž Jiří za služby proti Jednotě panské obci vsi Měšice, Mrá- tín, Mirovice, Hovorčovice, Záryby a Polirady. (Privil. č. 153, 163, 173). Za to ubyly r. 1436 Holubice a 1470 Libuš. Vladislav II. potvrdil 18. srpna 1472 dřívější zápisy14) a nově zastavil obci: Kojetice, Zlatníky, Krč, Lhotku, Kyje, Dědibaby, Křešice a Krabošice. (Privil. č. 171 a 174). náklady i práciemi takového dobyli, toho aby vespolek na rovný obojích požitek jednostajně bylo požíváno. Item cožkoli mimo to každé město z nich do této doby drží, tak vypoviedáme, aby při tom zuostalo a jedni druhých aby dále po ten den nepotahovali nic ani čeho na druhých žádali obyčejem žádným, než každý v svých jměních a drženích stuojte a trvajte bez překazi druhých lásky a svornosti i jednoty tuto vypsané pro žádnú věc mezi sebú nerušiec ani rušiti dopústějíc, ale v ní trvajíc bez proměny, až do pána a krále budúcieho. Protož my smlúvce nadepsaní, nechtiece vždy, což na nás jest, žádných příčin mezi pány a obcemi měst svrchupsaných pozuostaviti, jimižto by kterýmkoli obyčejem od této jednoty a svornosti spo- lečné mohli roztržení anebo snad vazeni býti, z též moci nám v těch věcech ot obú měst dané také toto ještě sě nám zdá k pevnosti té jednoty dobré, užitečné a potřebné vypovie- dáme, aby v nikterémž městě nikoli toho nebylo trpieno ižádnému, by kto v městě bydleje pána jinde měl přikázaného, neb kterých pomocí odjinud sobě hleděl, takových skrze kteréžby z rozkázánie a poslušenstvie pánuov purgmistra a konšeluov neb řáduov obecních města, v kterémž bydlí, sě chtěl strhovati ku potupě pánuov svých v městě, ale každý ktož v městě bydlí a jeho požívá, budiž jeden jako druhý, v této jednotě a svornosti pod pány každého města v tom řádu a právu městském, jakož byl i jest řád toho z staradávna. Dále opět jestli že by skrze kohožkoli řeči které o jedněch k druhým byly kdy nošeny ke škodě kterýchžkoli nebo k hanbě, a tak i k rušení jednoty a svornosti mezi nimi, vyřiekáme, aby toho nikoli mezi sebú nepřijímali ani jedni tajili před druhými, ale buď svádce takový před těmi, o nichž by mluvil, k městu postaven a budeli shledán v křivotě, buď tak tresktán jako ten, jenž by chtěl těch obcí zlého, aby potom jiní příkladem jeho varovalí sě téhož a žádný takového řečí ani skutkem nikoli nezastávaj. My pak purgmistři a rady i obce Starého a Nového Měst Pražských všicku tuto výpo- věd, tak jakž v každém kusu nahoře sě vypisuje a vzní, přijali sme a přijímáme, a tak držeti, v tom státi a v celosti skutečně zachovati slibujem pode ctí a pod vierú naší bez všelikého přerušenie až do pána a krále této země i našeho budúcieho, žádnému sebe od toho tisknúti a roztrhati ani sobě této jednoty a svornosti rušiti a bořiti nedadúce. Na potvrzenie a zdrženie těch věcí pečeti menšie obú měst našich jednostajným úmyslem s volí kázali sme přivěsiti k tomuto listu. A my též úmluvce a mocní rozdielce strany věcí svrchupsaných pečetí také naše vlastnie na budúcí pamět i tvrdosť tiem pevnější dali sme přivěsíti k témužto listu. Jenž jest dán v sobotu najbližší před sv. Janem Kř. leta od nar. — čtyřistého čtyřidcátého osmého. — (Rukop. č. 993 f. 150). 14) Potvrzení toto zní: My Vladislav — oznamujem — že předstúpili před nás poctivý purgmistr a konšelé Starého M. Pr. — a ukázali jsú nám list najjasnějšieho kniežete — Jiřího, krále Českého — v kterémž se vypisuje: Jakož někdy slavné paměti císař Zikmund zapsal jim vsi zejména tyto: Libeznice, Čížkovice, Odolenie Vodu s poplužím, Koryčany, Dušníky, Újezdec, Dědibaby, Střechov, Lobčiek, Brníky, Chrabry, Šešovice, Kyje, Hostavice, Potlištín, Hrnčíře, Zbuzany, Jinočany, Motol, Liboc, Kněževes, Středokluky, Běluky, Nuosly, Dvorec Braník, Holišovice, Libušie, Sedlec, Modřany se clem i přívozem tudiež, Kobolysy, item dvory Střížkov, Ovenec svrchní, Košieř a Unětice, aby oni je drželi a jich požívali do vůle budou- cích králuov Českých, že pak týž král Jiří zapsal jest a zastavil již psaným purgmistru, radě i obci již jmenovaného Starého M. Pr. svrchupsané vsi a dvory se všemi jich příslušnostmi v patnácti stech k. — i prosili sú nás, abychom je při tom zuostaviti a jim toho potvrdit, ráčili. My znamenavše jich slušnú prosbu a také to v skutku shledavše, kterak oni k již psanému předku našemu, králi Jiřímu, věrně, právě a stále jsú se jměli, proti nepřátelům jeho

Strana 126
126 Dr. Josef Teige: Clo v Modřanech dostalo. Staré město darem r. 1509. Ferdinand I. ovšem Praze nedaroval nic. Rozhojnění statků na straně Novoměstské bylo menší. Již Ladislav daroval 22. února 1454 díl Vsi Vesce,15) Jiří zapsal 28. července 1469 Chabry, Jesenici, Svěpravice, Velikou Ves a dva dvory v Čimici, což Vladislavem bylo 13. května 1474 potvrzeno. Z toho však pro obec určen byl Vesec, ostatní pro záduší novoměstské. Ferdinand I. považoval za nevhodné pro svoji protičeskou politiku, rozmnožovati moc měst českých a za jeho doby přízní jeho statek Novo- městských se nerozmnožil. Pouze ze dne 25. února 1544 máme potvrzení zboží Kartouzského a Zléchovského. Konfirmaci tu má Čelakovský v regestu č. 232. Však v kopiáři listů královských č. 27 fol. 66 v archivu místodržitelství pro království České máme úplné znění, které jest v tato slova: Pražanům Staroměstským a statečně pomáhajíc a statkuov i hrdel svých podle něho nelitujíce — svrchudotčeného listu — potvrdili sme a tímto listem potvrzujem. Tuto milost zvláštní — obci Starého M. Pr. činíce a tímto listem dávajíce, že touž mocí naší královskou tyto vsi a dvory, kterýchžto oni v držení jsú, jim zastavujem a zapisujem, totižto Kojetice, Zlatníky, Krč a Lhotku pustú a dvory v Kyjích, v Dědibabech, v Křesicích, v Krči a Krabošicích, item k tomu také plat na ostrově pod hradem Pražským. A na těch již psaných vsech a dvořích připisujem a ku první sumě přisazujem puol čtvrta tisíce k. gr. peněz dobrých střiebrných — aby jich požívali — tak dlúho, dokudž my neb budúcí naši, králové Čeští — těch puolčtvrta tisíce k. gr. s prvními patnácti sty kopami, to jest pět tisíc k. gr. — by — nezaplatili. Tomu na svědomí. — Dán v Praze v úterý po hodu M. B. na nebevzetí I. MCCCCLXXII, království našich léta I. (Opis v archivu kapit. sv. Vítské). 15) Ježto Čelakovský má pouze regest, uvádím zde darování dle rukop. č. 331 plným textem: My Ladislav, z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský oc král, vévoda Rakouský a markrabie Moravský, oznamujem tiemto listem všem, že jakož Kuneš Rozkoš zapsav sě v lantfrydy, kteříž pro upokojenie královstvie našeho Českého od pánuov zeman i měst učiněny byly, v nichžto každému zapověděno bylo, aby žádný mocí na druhého ne- sáhal pod ztracením a propadením zbožie, kteréžto na krále budúcieho spadnúti mělo, týž Kuneš proti těm zápisuom královstvie naše České ohněm, braním i jinými záhubami rozličně hubil jest a skrze to své všecko zbožie k naší velebnosti propadl jest. Protož my zname- navše náklady a práce, kteréž jsú opatrní purgmistr, konšelé a obec Nového Města Pražského, věrní naši milí, k stavení těch záhub a škod vedle zápisu lantfrydného a také služby, kteréž jsú nám činili a potom činiti mají, diel toho zbožie s dobrým rozmyslem a povolením rady našie svrchupsaným purgmistru, konšeluom a obci i jich budúcím dali sme a mocí listu tohoto dáváme milostivě zejmena ves celú řečenú Vesci s dvory kmetcími, s platy, dědinami ornými i neornými, pastvištěmi, lukami, lesy, potoky a se všemi příslušnostmi, krom toho dvoru, kterýž jsme urozenému Zděnkovi z Šternberga, najvyššiemu purkrabí Pražskému, věr- nému našemu milému, v též vsi s jeho příslušenstvím dali, aby nadepsaní purgmistr, konšelé i obec túž ves drželi a požívali týmž právem jakož jest svrchupsaný Kuneš držal a požíval, sobě ani budúcím našim nižádného práva nezuostávajíc, krom jestli že by manstvie bylo svrchupsané zbožie, chcem, aby nám i našim budúcím, králuom Českým, v témž manském právě zuostalo, jakožto pánuom svrchním toho léna. A kdož by tento list měl s svrchupsaných purgmistra a konšeluov a obce neb jich budúcích dobrú vuolí, tomu aneb těm plné právo k témuž zboží dáváme tiemto listem. Na potvrzenie toho pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán v Praze den sv. Petra nastolovánie léta od n. s. b. tisícieho čtyři- stého padesátého čtvrtého, let království našich Uherského oc v čtrnádctém a Českého v prvniem letě.

Strana 127
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 127 Novoměstským potvrzení některých zápisů a při tom další milost učiněna. — My Ferdinand etc. oznamujem tímto listem všem, že jsú před osobu naši královskú předstúpili poctiví purkmistři, konšelé i na místě obcí Starého i Nového Měst Pražských, věrní naši milí, ukázavše nám některé listy a zápisy na zboží duchovní císařův a králův Českých, slavných pamětí předků našich, kteréž jsú na ně přišly řádnými dobrými volemi, nás podle toho se vší ponížeností prosíce, abychom jim týchž listů po těch dobrých volích na ně řádně přišlých milostivě potvrditi a některú další milost z štědroty naší královské jim na ta zboží učiniti a dáti ráčili. A najprve list císaře Zik- munda, jímžto zastavuje Mikulášovi z Chotce ve vsi Hlubočerpích k klášteru kartousskému a strahovskému náležící čtyři kopy platu ročního v čtyřidceti kopách groších pražských do dvou let a z toho aby k zámku Karlštejnu jedním koněm službu činil, pozůstavujíc v té summě králům Českým a těm duchovním vejplatu, jehož datum léta Páně tisícího čtyřstého třidcátého še- stého v outerý po sv. Jedenácti tisících děvic. Na týž list tři dobré vůle počnúc od téhož Mikuláše z Chotce až do Zikmunda z Rohozce, kterýž týž list i všeckno právo k tomu platu prodává Lukášovi ze Dvorů a Dorotě, man- želce jeho, za čtyřidceti kop grošův pražských; kterýžto Lukeš na týž trh od krále Vladislava potvrzení jest zjednal, jehož datum léta Páně tisícího čtyřstého vosmdesátého druhého v pondělí před sv. Vítem. A on Lukeš nadepsaný plat a list císaře Zikmunda s dobrými volemi i s tím potvrze- ním prodal jest a převedl ve čtyřidceti kopách groších českých na purk- mistra, konšely i obce Starého i Nového Měst Pražských řádnú, dobrú vůlí, kteréž datum léta Páně tisícího čtyřstého vosmdesátého šestého v pondělí před sv. Havlem. Též list latinský krále Zikmunda, ty časy krále Římského, jímžto zastavuje ves Zlíchov od kláštera kartouského s dvorem s dvěma pluhami rolí, s vinicemi a s lesy etc. Václavovi z Langperku ve stu v vosm- desáti kopách groších českých pozůstavujíc vejplatu králům Českým a těm duchovním v též summě a což by opravil a skrze dva hodné člověky se ohledalo a šacovalo, aby mu to též dáno bylo, jehož datum v outerý po neděli Letare léta Páně tisícího čtyřstého dvadcátého prvního. Též druhý list téhož pana Zikmunda, již císaře Římského, jímžto témuž Václavovi tu ves a dvůr Zlíchov ve dvú stech kopách groších českých zapisuje, když by to od králův Českých neb těch duchovních vyplaceno býti mělo, že se má půl léta napřed věděti dáti a summa dvě stě kop gr. č. položiti, jehož datum léta Páně tisícího čtyrstého třidcátého sedmého v sobotu před sv. Martinem. Též kvitanci od Bonyáše vdovy, že jest na zdi a stavení v Zlí- chově po muži svém od téhož Václava z Langperku šedesáte kop gr. č. přijala; kteréžto datum létá tisícího čtyřstého čtyřídcátého prvního v sobotu po Božím na nebe vstoupení. Též list od purkmistra a konšel i obce Veli- kého města Pražského, kterýmž dávají a směňují ves a dvůr Zlíchov, též čtyři kopy platu v Hlubočerpích za ves Úhonice s lidmi, s dvorem a s dědi- nami etc. Šimonovi od bílého lva, měštěnínu jich. Datum léta tisícího čtyř- stého třidcátého druhého v sobotu před nedělí Letare. Kteréžto listy a to své všecko právo prodal a sstoupil jest týž Václav Langberger listem dobré

Strana 128
128 Dr. Josef Teige: vůle purkmistru a konšelům i obcem obojím Starého i Nového Měst Praž- ských, kteréž datum léta tisícího čtyřstého čtyřidcátého devátého v středu na zejtří po sv. Kateřině etc. Dále list krále Jiřího, jímž to zastavuje Luk- šovi ze Dvorův, měštěnínu St. M. Pražského, dvůr v Butovicích kněží kar- tousských ve třech stech kopách groších pozůstavujíc vejplatu králům Če- ským a těm duchovním, jehož datum léta tisícího čtyřstého šedesátého vos- mého v středu den sv. Vondřeje. Kteréžto zástavy král Vladislav potvrzuje. A týž Lukeš ty oba listy a to všecko právo prodal jest purkmistrům a kon- šelům i obcem častopsaných Starého i Nového Měst Pražských listem dobré vůle, jehož datum léta tisícího čtyřstého vosmdesátého šestého v pondělí před sv. Havlem. Též listy dva latinské, jeden krále Jiřího a druhý Hen- drycha, převora, a všeho konventu kláštera Kartousského na jednu kopu grošův platu ročního na dvoru v Butovicích, kterúž jsú zastavili Mikulášovi Slepotickému v desíti kopách gr. A týž Mikuláš jej příteli svému Matějovi Vojíkovi odkázal a on zase týž plat za čtrnácte kop gr. purkmistrům a kon- šelům i obcem Starého i Nového Měst Pražských odprodal a s dobrú volí postoupil, kteréž datum léta tisícího čtyřstého vosmdesátého sedmého v pon- dělí po Božím Křtění. V takové listy a zápisy my s pilností náhlédnúti poručivše a zvláště pak vzhlédše na jich služby, které jsú předkům našim i nám také vždycky věrně a netesklivě činili, činiti nepřestávají a tím snažněji aby činiti mohli a povinni byli a protož s dobrým rozmyslem naším, jistým naším vědomím, mocí královskú v Čechách a s radú věrných našich milých všech nadepsa- ných listův, dobrých volí i frejmarkův ve všech artikulích, punktích, klau- zulích a jich znění, jakoby v tomto listu slovo od slova zapsáni byli, po- tvrzovati ráčíme nadto tuto zvláštní milost dotčeným purkmistrům a kon- šelům i obcem Starého i Nového Měst Pražských, nynějším i budúcím, při tom činíce, že těch všech vesnic a statkův duchovních, jakž se v nadepsa- ných listech zejména jmenují, žádnému člověku pod žádným vymyšleným způsobem bez své vůle poskytovati nemají a povinni nebudou, leč bychom my, dědicové a budúcí naši, králové Čeští, aneb ti duchovní, jimž ta vej- plata spravedlivě náleží, ty vesnice a zboží k našemu, též jich vlastnímu držení a požívání vyplatiti chtěli, to učiniti moci budem dadouc jim půl léta napřed k vejplatě věděti a položíc jim summy jich, kteréž na tom podle listův nadepsaných mají, v cele a úplně, povinni budou a mají těch všech vesnic, nic sobě při tom nepozůstavujíce, jakž jsou je sami drželi, bez umen- šení, vejmluv a odporností postúpiti. Pak-li by se kdy přihodilo (čehož se pak státi nemá), že bychom, my, dědicové a budúcí naši, králové Čeští, buďto z nepaměti aneb z nějakého omylu komuž koli na též vesnice s jich příslu- šenstvím vejplatu nebo které právo dáti aneb my, dědicové i budúcí naši neb ti duchovní, vyplatíc je, od nich a za některý čas jich podržíce jinému bychom je zastaviti neb dáti chtěli, to žádné moci miti nemá, nébrž ač by se kdy stalo, položíc oni zase summy napřed psané, v kterýchžto drželi, ke dskám zemským držitelům často psaných zboží mají jim zase postou- peny býti a oni se v ně podle téhož obdarování našeho komorníkem praž-

Strana 129
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 129 ským uvázati a tak dlúho držeti a užívati, dokudž bychom my, dědicové i budoucí naši neb ti duchovní k vlastnímu požívání a držení, jakož se nad- pisuje, týchž vesnic s jich příslušenstvím vyplatiti nechtěli. Avšak při těch všech vesnicích a gruntích hory a všelijaké kovy i s tím, což k pavování hor náleží a potřebí jest, též poklady, ač by se co toho na těch gruntích bylo nebo se našlo, a jiné vrchnosti naše královské sobě, dědicům i budú- cím našim pozůstavovati a vymiňovati ráčíme. Též co jsme slovutnému Zikmundovi Heltovi z Kementu, sekretáři kanceláři České dvoru našeho, z milosti naší královské z těch gruntův a vinic někdy k klášteru Kartous- skému náležících dáti ráčili, aby taková milost vedle znění listův našich jemu prve od nás daných, ač obdržel-li by co toho právem, i to, což by právem na té hoře, kteráž slove Štěpanovská, s jejím příslušenstvím obdr- žáno býti mohlo, beze vší ujmy a pohoršení jeho i naší spravedlnosti byla a býti má. Poroučejíc podle toho vyšším i menším ouředníkům zemským i jiným všem obyvatelóm ze všech stavův království Českého, věrným na- šim milým, abyšte dotčené měšťany obojich Měst Pražských často řeče- ných, nynější i budúcí, při tomto potvrzení a znovu dané milosti naší jměli, drželi, cele a neporušitedlně zachovali pod uvarováním hněvu našeho a bu- dúcích našich i skutečného trestání. Tomu na svědomí pečeť naši králov- skú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Hradě Pražském v pon- dělí den sv. Matěje, apoštola Božího, léta od narození Syna Božího tisícího pětistého čtyřidcátého čtvrtého a království našich Římského čtrnáctého a jiných vosmnáctého. V příčině tohoto zboží Zlechovského, Kartúského a Plaského společ- ného učiněna byla mezi oběma obcemi smlouva dne 15. května 1536 v tato slova: My purgmistři a rady i starší obecní na místě obcí Starého i No- vého M. Pr. známo činíme tímto listem všem vuobec, že jsme mezi sebou porovnání učinili, což se zboží Zlechovského, Karthúzského i Plazského s jich příslušenstvím dotýče a to takové, že poznavše, že duochodové nám obojim z týchž panství k společnému užívání náležití z některých příčín mohli by se umenšiti i při lidech z práva na roztržce býti, na tom jsme se snesli, aby ti lidi i všecky duochody, kteříž nyní jsou aneb rozšafností byli-by přivedeni, ouředníci městští Starého M. Pr. řídili a vybírali. Však na takový zpuosob, aby každého roku při sv. Havle aneb konečně potom ve dvú nedělech pořad zběhlých počet činili a polovicí týchž duochoduov a všech užitkuov pánuom purgmistru a radě i obci Nového M. P. beze všech odporuov a výmluv každý rok při tom času aby dávali. A také toto porovnání naše společné pro dobrý pokoj od nás obojich má držáno býti a zachováno dotud, dokudž bychom my aneb potomci naši něco lepšího a nám z obú stran užitečnějšího při zboží tom svrchupsaném neobmyslili a nezřídili. Item také páni Novoměstští mají všecky sousedy a obyvatele své na- pomenúti a jim oznámiti, aby do celnice úroky dávali a zápisy sobě tu či- nili pro vědomost, na kom takové úroky míti se budou upomínati. Také v tom jedni druhým nemají žádné těžkosti dělati, ani páni Staroměstští 9

Strana 130
130 Dr. Josef Teige: v tom nemají překážeti, kdožby mohl k kterému gruntu z súseduov Nového M. přijíti a jej sobě kúpiti pod týž plat, jakš se od starodávna platí. Neb tu svobodu jakž Staroměstští tak i Novoměstští měšťané aneb sousedé míti mají. Než osedlých lidí, kteříž nyní jsou a kteříž člověčenství slibují, těch oboji vykupovati nemají a více toho aby dopuštěno nebylo, aby ti gruntové scházeti a sbořiti se měli. Dopustil-li by také P. B. časy nepokojné nebo války, buď zde v zemi nebo ven z země, těch lidí, kteříž tu usedlí jsou na tom zboží, máme oboji společně užívati, tak jakžby možnost těch lidí mohla postačiti, tu Staré M. a N. jedni před druhými nemají nic míti. Také při lukách máme se tak zachovati, jakž od starodávna bývalo, jako zvláště při lúce hlubočepské a pod Zlechovem, aby jednoho roku díl vrchní Staro- městští drželi a Novoměstští zpodní, a po roce Novoměstští by díl Staro- městských drželi a Staroměstští Novoměstských. Než jestli že by která strana sen nepotřebovala a prodati na dílu svém chtěla, to bude moci uči- niti k užitku svému a opatřiti, jakž se líbiti a zdáti bude. O lovích v těch lesích takto se k sobě držeti máme a v těch jedni před druhými nic napřed jmíti nemáme. Než kdyžby čas těch lovuov byl, aby společně oboji úřed- níci Star. i Nov. M. se snesli a sobě pomohli, jedni před druhými se ne- utíkajíc pod pokutú pět k. gr. č. Jest i toto doloženo: Jestliže by kdo z obyvateluov Nového M. úrokuov dáti nechtěl, jsa napomenut při sv. Havle nebo při sv. Jiří, a v tom poluletí kterém nebo v plném roce by nedal, budú se moci jemu v to, což by držal, právem purkrechtním uvázati a to úřadem perkmistra hor viníčních, a tu škod i úrokuov postihati potud, pokudžby ti úrokové dání a zaplaceni ne- byli i s škodami na to přišlými, počítajíce na to pokuty od uvázání každého téhodne jeden groš český. A takové pokuty týž na rovný díl obojim mají býti. A pro tvrzení a na zdržení dokonalé tohoto mezi námi zůstání a po- rovnání my purgmistr a rada i starší obecní na místě vší obce Starého M. Pr. našeho vydali jsme jim pánuom purgmistru a radě i starším obecním na místě vší obce Nov. M. Pr. list pod pečetí menší města našeho. A oni páni purgmistr a rada i starší na místě vší obce téhož Nového M. Pr. též pod pečetí téhož svého města zase jsú nám list v táž slova učinili a vy- dali. Kterýžto list náš dán jest v Starém M. Pr. léta od n. s. b. tisícého pětistého třidcatého šestého v pondělí den sv. Žofie panny. (Rukop. 42 f. 201 a č. 64 fol. 26).16) 16) Že společné spravování zahrad, vinic a polí na levém břehu řeky trvalo i přes bouři stavovskou a konfiskace nadále, ukazuje i následující dohoda z r. 1569: (Nařízení pánův Staro- městských a Novoměstských k vybírání platuov z vinic a z polí a zahrad při mostě Praž- ském). L. P. 1569 v sobotu po památce svatého mistra Jana z Husince nazejtří sv. Kyliana páni radní Star. Nov. M. Pr. v jistém počtu, jakž zejmena sou nížeji poznamenáni, sešedše se do celnice při mostu Pražském pro opatření obecních důchoduov i jiného dobrého předře- čených měst Pražských společně jsou v svém uvážení o toto se snesli a na tom zuostali, aby z jednoho každého těch dvou měst Pražských, Starého i Nového, po dvou osobách z souse- duov vyvolili, kteříž by v outerej a ve čtvrtek každého týhodne, začnouc od tohoto času a potom jiných časův, kteříž by k tomu sloužily, jako o sv. Havle a o sv. Jiří, v celnici u mostu Pražského se scházely a tam sedaly a tu platy z vinic a z zahrad i z polí za řekou Vltavou

Strana 131
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 131 Do roku 1547 náležely oběma městům společně tyto čtyry statky: 1. Zámek a městečko Přerov u Českého Brodu s panstvím (viz AČ. XXVIII. str. 156 č. 2.) koupeno r. 1524, rozděleno skutečně málo potom- (1527). Cena podílu novoměstského odhadována na 131/2 tisíc k. č., celek tedy měl cenu 27.000 k. č. Horoušany (Horušany) původně k panství ne- přináležely, Novoměstští nabyli je r. 1521 neb brzy potom (A. Č. XXVI. str. 219). Rovněž Nehvizdy zabrány byly již r. 1420 obcí. 2. Malešice koupila spojená Praha r. 1525 od Ladislava Malešického z Černošic s dvory kmetcími v Dvorcích, krčmou v Hrdlořezích za 2000 k. gr. č. (Viz AČ. XXVIII. str. 47 č. 6). K Malešicům připojen též Dobroviz, zabraný již r. 1420. Třebesťovice (nikoli jak AČ. XXVIII. str. 156 č. 2, kde chybně tištěno Třebeslovice) také původně nenáležely k panství; kdy zakoupeny byly Starým Městem, nemohu říci. Sedláček v Slovníku udává, že připojeny byly r. 1498. 3. Olšany koupeny od Viléma z Hradešína r. 1544 (viz zde str. 106 č. 44 a 46) za 2250 kop gr. č. a po parcelací záhy rozprodány. Dne 9. listopadu 1549 povolil Ferdinand I., aby dědiny, louky a zahrady zde v Olšanech zapisovaly se do zvláštních knih na radnici Staroměstské cho- vaných (Čelakovský, Privilegia č. 247) 17) 4. Zlíchov od roku 1486 od Lukeše ze Dvorů. Po konfiskaci dvory kmetcí zde s pl. a podacím kostelním, pusté dvořiště Bynice (nikoli Bytiz) poplatné děd ny v Záhoři, luka a stráně řečené Habrová u Býnice až po grunty Chuchelské, se skálou vápennou a viničky na gruntech zádušních koupil r. 1550 za 931/2 k. gr. č. Petr Chotek z Vojnína. Pražanům Staroměstským patřilo: Běloky od r. 1459 do 1547. Ke konci toho času měla obec zde jen dva lidi. Braník a to již asi od r. 1420 vrchní panství, k čemuž připojilo se r. 1459 i allodní držení dvoru. S Holubicemi a Střechovem (Strachov) po konfiskaci prodán r. 1548 Florianovi Gryspekovi 18) za 1068 k. gr. č. (AČ. — ležících a [k] gruntům klášterův Plaského a Kartouzského náležejících, jakž obojím těm mě- stům ti gruntové a platové od slavné paměti nejjasnějšího knížete pána p. Ferdinanda — jakožto Českého krále, předešlých časův jsou přivlastněny a dány k dobrému a užitečnému těch dvouch měst a obcí jejich, od držiteluov těch gruntuov výšpsaných obsílajíce je vybírali a do pokladnice v jisté místo schovávali. Když by pak páni purkmistrové a rady měst Praž- ských nahoře položených Starého a Nového potřebu těch obcí uznali a o čas se snesli, aby z takových platuov, což by se jich vybíralo a shledalo, počet každého roku ti výběrčí podle register zdělali a suma, kteráž se shledá, na dva rovné díly rozdělena a k jedné každé obci díl jí náležitý pro dobré a užitečné býti má. Stalo se, ut supra. 17) Jest to rukop. č. 2126 nadepsaná Knihy a zápisové gruntuo Volšanských. 18) Po Gryspekovi držel to Jan Domažlický. Viz v té příčině i tuto listinu z r. 1551 z kopiáře listů královských sv. 46 fol. 211 chovaných v archivu místodržitelství pro králov- ství České: (Opatu zbraslavskému o Jana Domažlického, sekretáře při appellacích). Ferdinand arcikníže etc. Velebný, věrný náš milý! Jakož jest rozepře vznikla mezi tebú i na místě kon- ventu tvého a slovutným Janem Domažlickým z Ryzngruntu, sekretářem při appellacích, věrným našim milým, o stráně a háj u vsi Bráníku ležící a k ní příslušející, kdež pak pro gruntovnější 9*

Strana 132
132 Dr. Josef Teige; XXVI., str. 42 č. 40). Zpět přišel Braník trhem r. 1549 za 114 kop od Martina z domu Vilémkovu (rukop. č. 327 f. 98) a od Václava Prošov- ského z Prošovic, písaře nejv. purkrabství Pražského, za 675 k. gr. č. koupeny r. 1583 obcí »dědiny, louky s skalkou, s kouskem háje, v kte- rémžto borové dříví jest, ležící mezi grunty staroměstskými« (D. 2 V. 22 fol. B 17). Brníky v okresu Karlínském zastavené obci r. 1459 a vzaté r. 1547. Byly zde dvory kmetcí s platem, což zadáno r. 1550. Janovi st. Kalenicovi z Kalenic za 125 k. gr. č. Bříství po konfiskaci připojen k Přerovu. Bubeneč. Viz níže Ovenec Přední. Butovice byly původně asi společné, (z čehož část r. 1487. prodána. té rozepře vyhledání k shlédnutí toho místa po dvakrát již od nás vysíláno jest bylo, a tu se jest našlo a vyhledalo, že takové stráně spolu s hájem v gruntech a mezech bránických leží a Pražané staroměstští jsou dotčených strání i s tím hájem k Bráníku od starodávna v držení a užívání byli a JMosti královské toho podle jiných statkův svých pozemských po- stoupili a JMost královská jmenovanů ves Bránik se vším jejím příslušenstvím statečnému Floriánovi Grispekovi z Grispachu na Kaceřově, věrnému našemu milému, zase prodati a dckami zemskými postúpití poručiti jest ráčil, jakž dcky zemské takového vkladu a postou- pení plněji svědčí, potom pak on Florián Grispek takové všecko právo své na téhož Jana Domažlického týmiž dekami zemskými jest převedl, protož tobě na místě krále JMosti pána a otce našeho nejmilejšího poroučeti ráčíme, aby těch strání a háje prázen byl a v ně se nikoli nevkládal, a ač si předešle nemálo dříví v tom háji pomejtiti a k svému užitku nemaje toho učiniti rozprodati dal, však jest to na dotčeném Janu Domažlickém obdržáno, že k tobě o takovou škodu a vejtržnost právem hleděti nebude, ale to vše mimo se pustiti má. Dán na hradě Pražském v sobotu na den sv. Timothca léta etc. padesátého prvního. — Dále o Bra- níce stůjtež zde tyto zprávy: Pan Martin od Vilímkuo na místě p. purgmistra a pánuov JMtí a pp. úředníkuov městských smlouvu jest učinil s skalníky Branickými, že kdež jsou prvé týmž skalníkům za šif větší kamene dávali LV gr. m., i již že mají jim dávati po 1 k. m. za šif větší a za menší šif XLVIII gr. m. A oni skalníci mají rumy vyčišťovati a dobraj kámen, ne drnovaj ani břidličnaj dávati. A přede všemi jinajmi dostatek kamene dobrého mají do vápe- nice St. M. Pr. dávati a nikda šifu prázdného nepropouštěti. — K té smlouvě Jiřík Smetana a Jíra Karpišek na místě jiných branických skalníkuov jsou své povolení dali. Stalo se v outeraj po sv. Janu Kř. 1559. (Rukop. č. 2154 fol. 228). — (Svědomí mezi pp. úředníky šestipan- skými v St. M. Pr. a Lorencem zedníkem z Braníka:) Jakub, Dandů syn z Braníka, svědčil: Pravil ten Lorenc, že vypálí nejprv Dandu a potom že Braník položí popelem tu noc. Dal na to ruku Janovi Skořepovými po dvakrát. Já ho z toho trestal a Jan Skořepů řekl: Vezmi ho. Já pravil: Jsou jiní starší. I šel sem do krčmy a on tam byl Čapouch a Roman, jsúc doma, prosil pro P. B., aby ho vzali předc. A on utek. I kázal jsem dva koně vosedlati, jel jsem s nádvorníkem po něm. Našli sme ho u Hodkovic; ležel pod hrází. I lapili sme ho. Ptal sem se ho, co budeš dělati. On prej: Co bych dělal? Vezmi toho, který mne stloukl. Já řekl: Sbili ste se na jiným právu. A ten druhý byl v krčmě. Řekl sem: Poď taký Vondro. I vzal sem oba dva; jeden seděl v světnici a druhý u vozu. — Dorota Karpíšková z Braníku: Tak pra- vil Lorenc zedník, když vyčítal Dandovýmu synu, že jest zloděj, on mluvil: Nemlůvíš pravdy. A on přísahal P. B., že ho položí popelem. — Totéž svědčili Jan Skořepa z Krče, Marta, Káča a Dorota, dcery Říhy z Podola, a Ondřej Hašků z Modřan. — V rukop. č. 2136 I. fol. 193 zapsána jest tato kvitance z r. 1579: Kryštof Janek mečíř a Markéta m. j. přiznali se, jakož jest na podíl jí Markéty po Janovi Štylarovi, předešlém manželu jejím, dluh na Jiříkovi Šty- larovi, podaným záduší kostela sv. Jiljí ve vsi Braníku, bratru rol. Jana Štyllara, ukázán, že jest ten takový podíl on Kryštof, jmenovitě 400 k. m. od úředníkuo zaduší sv. Jiljí přijal. — Act. die Dorothee a. 1579.

Strana 133
O statcích obcí Pražských v 1. 1420-1546. 133 (A. č. XXVI, 127.) a přiděleny teprve po rozvázání jednoty za Ferdinanda I. Staroměstským, kterým zkonfiskovány. Byly zde tři dvory. Dvůr Hanov- ský zcizen byl již r. 1431. V Černovicích u Středokluk byl od roku 1504 plat (A. Č. XXVI str. 138 b.) Čermníky koupeny dle desk zem. č. 4, fol. H 19 a po konfiskaci při- pojeny k Přerovu. Dědibaby 19) od r. 1459—1547 (dva dvory kmetcí s platem 5 k. 38 gr.). Dřínov sdílel asi osud Klumína. Zde plat byl 2 k. 9 gr. Dušníky držela obec od r. 1421 až 1547 a spravovala (ač již r. 1435 (A. č. XXVIII, 18) zmenšené) úřadem šestipanským. R. 1550 koupili je Al- brecht a Jan bratří Kamejtští za 234 k. č. Dvorce od r. 1437, ale jen vrchním právem (kmeti jmenují se zde až r. 1518.). Po r. 1518. řídila se část vsi knihami staroměstskými, část novo- městskými. Po konfiskaci dány klášteru Strahovskému. O Hlubočepích 20) a Zlíchovu oběma obcemi spravovanými až do r. 1547 vypisuje se výše. Po konfiskaci koupil je r. 1552 Jan Falk za 500 k. č. 19) R. 1539 v pondělí před sv. Jířím [21. dubna] Matěj Repík, měštěnín St. M. Pr. v dluhu 11/2 sta k. gr. a 25 gr. č. Vítovi a Matějovi bratřím z Bukole ihned postúpil v Dědi- babech dvoru poplužního. (D. Z. V. 83, fol. B. 9.) Zde dodávám ještě zápis z roku 1521: Stala se smlúva dobrovolná v přítomnosti pp. úředníkuov [šestipanských] a p. Viléma, úředníka p. Firšicova tehdáž v Klumíně, mezi Václavem rychtářem z Jedibab, a Viktorinem, synem jeho, z jedné a Vondráčkem, rychtářem z Kostomlat a Uršilou, manželkou někdy Martina z Jedibab, nynie též manželkou Buriana v Jeviněvsi, takovúto: Jakož jest neb. Martin z Jedibab, manžel Uršuly svrchupsané, byl sobě pozuostavil XVIII s. m. v moci své, aby je dáti mohl, jako své, komuž by se jemu vidělo, ale že týž Martin bez poříezenie z světa sšel a ty peníze za Václavem, rychtářem z Jedibab, jsú pozuo- staly, i jest mezi nimi takto uhozeno, aby Vondráčkovi, rychtáři z Kostomlat, kterúž jest práci při nebožci Martinovi vedl a svým statkem jej zakládal, bylo dáno VI k. m. a jie Uršile VI k. 2 Actum in Klumin fer. III. ante Philippi (Rukop. č. 2155 f. 11.) 20) Zde dodávám ještě dva zápisy. První z r. 1543 zapsaný v rukop. č. 2157 fol. 159 zní: Jakož jest Jakub z Kosoře obeslal Havla z Hl. i vinil jeho z dílu po manželce své a sestře téhož Havla, kterýžto díl měl jest Havel jí, jakožto sestře nevybyté, z téhož statku po rodičích jejích vydati, ale toho učiniti až posavad zanedbává. Na to od Havla: Jest vybyta sestra od otce jeho podle možnosti na let XXV i vejprava jest jí dána. Neb kdyby toho ne- bylo, však by za živnosti otce o to se domlouvala. Než což se žádosti otce jeho, kterúž jest naň učinil, dotýče, vida ji potřebnou, žádal jest, aby on Havel na sestru svou, kdyby toho potřebu uznal, až do X k. m. nakládal, jakož jest pak i tak činil, že jest jí na tu sumu II1/8 k. vydal a toho podle žádosti otce svého opustiti nemíní. Ale podílem žádným že jí po- vinen není. Proti tomu od Jakuba mluveno, že smluv žádných neustavuje ani aby jí co z toho statku vydáno bylo a protož spravedlivě se na díl její manžel její na místě sestry Havlovy potahuje, zvláště poněvadž ji přijal do statku svého za hospodyni. A by tak bylo, že by vy- byta byla, tehdy což ji odkázáno, měl by vydati. K tomu od Havla, že smluv žádných nebylo, nebo Jakub sestru Havlovu od otce jest ukradl a což jest jí otec z dobré vůle dal, to jest přijala. Tu pp. úředníci — vypovídají: Poněvadž se z vlastního přiznání Havla z Hlubočep i také z svědomí nic jiného nenachází, než že Havel z statku kmetcího po otci jeho pozuo- stalém více nic nad V k. gr. č. sestře své vydati nemá a také aby on Jakub svou žalobu anebo aby jemu co Havel spravedlivě povinnovat byl, to čím ukázati měl, vyhledati nemůže, i z těch příčin jemu Jakubovi on Havel tou žalobou povinnovat není. Act. sabbato post Pe-

Strana 134
134 Dr. Josef Teige: Holešovice od r. 1459; než jest nejasno, co zde bylo staroměstského. Dle pozdějších zápisů21) jsou to jen tři dvory, které spravovány byly ve vrchním vlastnictví obce. trum Paulum. — Zajímavý výslech svědků z r. 1568 zapsán jest v rukop. č. 1049 fol. 143 a zní celkem takto: Svědomí mezi Ondřejem Vlachem [Augustalis?] zedníkem na místě Sa- marie, syna jeho, a Annou šafářkou Lukáše Klokovského, řezníka z Nov. M. Pr., i na místě Lidmily, dcery její, let nemající. Káča, Jana Noska z Hlubočep pastorkyně, svědčila: Když jsou se Klukovskýho pacholci v krčmě Hansfolkově vopili, šli jsou domů. Když jsou domů šli, vyrazil se z nich jeden jménem Havlíček, přišel k nám, prosil mýho otčima pro P. B., aby mu nocleh dal. Když mu otčím nocleh dal, jal se žalovati, že ho pacholci chtějí zamordovati. Když sou šli Klukovského pacholci okolo našich chlívů, volali: Zrádce Havličku, což zrazu- ješ, proč s námi domů nejdeš. Pak sme vyšli s sestrou ven a Samarie Jan, Vlachů syn, šel za námi na svou potřebu i řekl šafářovi: Poď ke mně na poctu. A šafář řekl Valentovi: Kdož mne to volá? A Valenta vyskočil s hrubým kamenem na zeď, pověděl: Poď, pse vlaský, per se s námi, jsi-li dobrý mateře syn. A nepůjdeš-li s námi se práti, nemáme tě než za zrádce. Tu hned naň kamenem do domu hodil a když Samarie šel ke zdi, aby pohlíď, kdo jsou, řekl šafář: Neutíkejte, bodej' vás hromada. Sbírejte kamení a házejte, bychom ho ukamenovali co psa. Nedáme za něj nic. A Samarie šel, aby pohlíd a vovčák naň sekal přes plot i řekl: Což nežertuješ? A on prej: Však vidíš, braň se. I vydobyl Samarie rapíru a tal naň tříkrát a on mu přerazil ten rapír na tři kusy. Když mu jej přerazil, přitřeli ho ke zdi a kamením na něj házeli. Já běžela, křičela sem: Můj milej tatíčku, nedej zamordovati Samarie. A on vyběhl v košili, bos s ručnicí: Hej, nemordujte, lotříkové; jděte radší, vopatrujte pánu svému dům, k čemu ste se sjednali. A oni odprchli a Samarie se jim vydřel a prchl, vzal jakýs kej a běží. Řek: Lotříkové, když ste sobě šafáře zabili, vezmětež ho sobě. Potom házel ten mla- tec, hodil k Samariovi a uhodil šafáře v záda a Samarie uhodil to dřevo k šafářovi, ale ne- uhodil ho. A on hned umřel, jakž ho kamenem uhodil mlatec. On prej: Již mám dosti. A hned umřel. — Valentin, služebník Lukáše Klokovského, svědčil: Šli sme z krčmy páně Hansfolkovy silnicí svobodnou. Vyběhl Samarie na Kašpara šafáře s Janem Noskem, tolikýž Bárta podle nich, jeho dcera Maruše a mátě s jinou dcerou Jana Noska kamení dodávaly a Samarie ho probodl, potom kolmi do vostatku stloukli mu hlavu, že k člověku podobný ne- byl. Jan Nosek s ručnicí vyběhl; zakřesala, než nespustila mu. — Jiřík, nádenník od Lukáše Klokovského, svědčil: Šli jsme z Hansfolkovy krčmy mimo Noskovic a oni jsou na neb. Kašpara vyběhli, Samarie, Jan Nosek a Bárta. A mátě s dcerami házely kamením a dodávaly a Nosek ke mně spustil ručnici. Chřástla mu, ale selhala. Mluvíc: Zrádce, zabím tě. A já mu jakž živ psa nerozhněval ani sem tam nikda nebyl, až nebožtík mne vymluvil, maje svýho přítele: Poďme, prej, na krejcar. Já pak šel napřed s vovčákem a on řekl, tuším: Naše bíjí, vrátíme se. A Kašpar již zabitej byl nebožtíček. I když sme my běželi, oni od něho prchli. — Jiřík, krčmář z Hlubočerp: Klukovského šafář s čeládkou svou píli u mne a když šli ode mne, Nosek s Samarií Vlachem, zamordovali šafáře. Tomu jsem já nevěřil; přišel ke mně po- hůnek Klukovského, Valentin, pravil, že jest tak. Já seděl s rychtářem, nevěřím tomu, až přijde druhý posel, vovčák, přinese klobouk plný krve. Uvěřil sem teprva a tu sem šel s rych- tářem tam. Když sme vešli do domu jich, ptal sem se a řekl sem, Bopomozi vám, poděkuje vám p. Lukáš, že ste tak jeho čeledínu učinili. A Vlach seděl s dobytým kordem, řekl: My o tom nic nevíme; dával mi vysoce lži a já se z toho rozhněval, dal sem mu pohlavek a kord sem mu vzal. Kázal jsem jej do vězení vzíti, mluvíc nám, s dcerou Noskovou že bych já měl toho počátek bejti. A já se proto rozhněval a odvésti mohu, že sem o tom nic nevě- děl, až dva poslové ke mně přišli. I nechtěl sem propustiti Noska hospodáře, než aby byli oba vzati do vězení. 21) Holešovické zápisy jsou v rukop. č. 2152. Na fol. A 4. čte se: Martin Blažkuo z Holešovic a Anna m. j. kúpili dvuor tu v Holešovicích i s dědinou od Havla Huňatého za XL k. m. Act. fer. V. ante Martini 1519. — Fol. D 12.: Jíra Spravedlivý, člověk obecní z Ho- lešovic, a Marta m. j. k. dvůr poplužní tu též v Holešovicích ležící od Matěje, syna Váňova, za XL k. m. Act. fer. III. pest Laurencii 1528. — Fol. D 19. Matouš z Holešovic a Marta m. j.

Strana 135
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 135 Holubice u Kralup nad Vlt. od r. 1420 (A. Č. XXVI str. 206b). Hořany získány s Přerovem, při kterém zůstaly. Hostavice u Koloděj od r. 1459. Zprávy o tomto místě jsou velmi vzácné.22) 2) Po konfiskaci prodána ves s krčmou Janu Rašínovi z Ryzmberka. k. dvuor tu v Holešovicích od Jíry Vodičky za LXIIII. k. m. Act. fer. VI. die Remigii 1529. — Mimo těchto zápisů o dvořích uvádím zde i tyto trhy: Fol. E 8. Jindra, člověk paní někdy Libeňské, z Holešovic, k. sídlo tu v H. Trčkovské, kteréž prve od téhož Trčky koupil Pavel rychtář a potom prodal Vavrovi Pastuchovi a Vávra Jindrů za XXVII k. m. Act. fer. V. ante Viti 1529. — Fol. E 22.: Matěj Macháček z H. a Markéta m. j. k. krčmu tu v H., kdež někdy Trčka býval, za XXVII k. m. od pp. ouředníkuov šestipanuov. Act. fer. V. ante Laurencii 1532. — Smlouva, kterou dle fol. A 20. ještě tuto uvádíme není zcela jasná, je-li dvůr tu míněný v H., leč lze se to domnívati: Stala se smlúva přátelská mezi Martinem Loučenským z jedné a sousedy z Holíšovic, smlúvci svatebními, z strany druhé: Jakož týž Martin maje se přijíti v stav manželský k Dorotě Loučenské, dvuor, v kterémž táž Dorota s sirotky svými po muži svém prvním zuostala, že jsú dluhové na témž statku byll, aby mohli vypraveni býti, kúpil jest za XLVIII k. m. na takový zpuosob, že on Martin po této smlouvě o sv. Václav najprv příštie a tak vždy po II k. m. v úřadě šestipanském až do vyplnění sumy svrchupsané platiti má. Act. fer. III. post Gedrudis 1521. 22) Zajímavý výslech svědků z r. 1524 zapsaný v rukop. č. 1047 fol. G 19. a H 5. jest jediná mi známá zpráva v archivaliích města Prahy. Zní: (Mezi Matušem Koníkem z jedné a Janem z Štěrbohol ze dvora a Jirú tovařišem řeznickajm z strany druhé). Jan nádenník z Ho- stavic, učiniv přísahu na kříži, svědčil: To sem viděl, že jest p. Jan z Štěrbohol najprve před tú bitvú hnal se za Matúšem Koníkem s šavlí vytrženou a pacholek jeho s kyjem, oba dva hnali se za ním až k dvoru Matúšovu. — Petr pacholík od rychtáře z H.: To sem viděl, že jest Jan z Štěrbohol pásl koně na louce Matúše Koníka a on Matúš chtěl je s té louky sehnati. A on p. Jan a Moravec a pacholci p. Janovi a ten pacholek řeznickaj nedali a bránili. I hnali se pak po Matúšovi a házeli naň kamením a s vytrženajmi šavlicemi za ním běžali a by jiných souseduov nebylo, byli by Matúše zabili. — Petr, pacholík služebnaj od Ziky z Počer- nic svědčil: To sem viděl, že jest čeleď p. Janova pásla dobytek na louce Matúšově, pak honili se s šavlemi dobytými za p. Koníkem a oběhli jej ze všech stran a nemohl jim utéci A byli-by ho zabili, kdyby se byla jediná dva člověky k tomu nepřitrefila. — Jan, pacholik z Hostavic od Klímy, očíma svého: Pásli po lukách jemu Matúšovi Moravec páně Janóv a p. Matúš je chtěl sehnati. A oni za ním běhali s vytrženými šavlemí a kamením naň házeli a říkali: Zabíte hunta a zrádcí. A on jim chtěl ujéci k svému dvoru i nemohl pro čeleď páně Janovu neb jej zaběhli i od jeho dvoru. A by se byli dva sousedi k tomu nepřítrefili, byli by ho zabili. Šimon z Měcholup Menších zedník: Když sem dělal zeď u p. Jana z Štěrbohol, sem toho svědom, že jest p. Jan k Koníkovi posílal Vondru, šafáře svého, že mu škodu dělá v lu- kách a pšenicech prodanajch, prose jeho, aby mu toho více nedělal, že sú prodané. Skrze to že jest mu p. Jan hříbata jeho, když mu škodu dělali, zajímal a zase mu je potom dobro- volně, aby mu toho více nečinil, vracoval. — Mikuláš, řezáč od Šimona Žlutického: To mi jest pravil Matúš Koník, že ten počátek učinil pacholek p. Janóv a že vyhodil najprv na jeho bratra sekeru a já sem mu dal potom voštípem a p. Jan pozadu dal mi šavli v hlavu a já sem se obrátil naň i mrštil sem ho voštípem. A to jest nám Koník rozprávěl nazejtří po té bitvě, když sme sekali votavu. Než když se bili, to sem já viděl, že jest Koník byl sám pátý]. — Štěpán, řezáč od Martina koníře: Šel sem s Mikulášem řezáčem i uhlídali sme, ani se lidé shloučili, a byli sme od nich na čtvery hony. A také sme viděli pacholíka řeznického, an k nim běží. A jakž k nim přiběhl, hned ho bili a jej porazili. A když se schytil ten pa- cholík, přiběhl ke dvoru p. Janovu i lehl před vraty s ranamí. I šel potom Koník sám koli- kajs tudy mimo nás a řekl nám. Zdař Buch! Potom nazajtří vyšel k nám Koník na louku, kdež sme sekali, a pravil nám, že jest najprv při té bitvě pacholek p. Janóv vyhodil na jeho bratra sekeru a já sem hned potom dal tomu pacholku voštípem. A p. Jan udeřil na mne šavli i potal mne v hlavu. A obrátiv se i mrštil sem jeho v hlavu voštipem.

Strana 136
136 Dr. Josef Teige: Hovorčovice. Zde měli Staroměstští zástavu zápisnou.23) Plat roční šel odtud k záduší sv. Vojtěcha v Jirchářích. R. 1529 byly H. ještě majetkem St. M. Pr. (A. Č. XXVI. 236). Po konfiskaci prodána ves Duchkovi Chme- léři z Semechova. (Srov. Práškův Brandejs III. str. 782.) Bartoň, starý rychtář z Hostavic: Když jest nás žádal Koník, abychom šli k p. Janovi i přišli sme před jeho dvuor a on k nám nechtěl vyjíti. I šli sme pak k němu nahoru i mlu- vil k němu Koník: Milaj pane sousede proč's mi to udělal, žes na mne tesáku dobyl. A on odpověděl: A proč's ty mi chtěl sekerkú dáti? A Koník řekl: Já sem šel s sekerkú, ale ne- chtělť sem jí dáti, a proč mi paseš na lukách? A Jan odpověděl: A já pasu a ještě budu, ano's ty mi dělal škodu hříbaty. A Koník řekl: I dělal-li sem, všaks mě měl. (V táž slova svědčil i Brož z H.). — Kliment z H.: Byl sem také při tom k žádosti Matúše Koníka, když jest Koník mluvil Janovi z Štěrbohol: Pročs mi to pane Jene udělal, že's mi pásl na louce pychem. A on řekl: A já pásl a ještě pásti budu. A Koník řekl: I zvím já to rád a budešli pásti, chci já to jinak opatřiti. A on řekl: Budu pásti a chci pásti. A Koník řekl: Aj, nepas, nic's mi k tomu nepřidal; nu, já sem k tobě na hádku nepřišel, již já se s tebú hádati nechci. I šli sme s tím pryč. — Tomek z H.: Zádal nás Koník, abychom s ním došli k Janovi do Štěrbohol. I řekl Koník k Janovi: Znáš-li se k tomu, že's se za mnú honil, chtíc mě mordo- vati? A on mu toho zapřel a tak tu on Jan pověděl k Matúšovi Koníkovi před námi, že já pásti budu, udělaj z toho, co chceš, a káži pásti. A potom hned pásli na jeho louce. A potom Koník jel tam, chtíc je své louky sehnati. A oni házeli naň kamením, ten pacholek řeznická sám třetí, kterýž tu pásl. A potom vida p. Jan, že se za Koníkem ženou, i vyběhl p. Jan s ženou svou, s děvkami a měl dvě šavle i chtěli ho bíti. A já s sousedem, pasúce koně, běželi sme tam, chtíc to ukrotiti. I dal hned Moravec Koníkovi kamenem a on mu zase voštípem a p. Jan udeřil Koníka po zadku šavlí i rozvrátil mu hlavu. A Koník obrátil se na p. Jana i udeřil voštípem p. Jana a potom se oba dva převrhla. A my potom pojali Koníka i dovedl sme ho domóv. (Act. fer. V. post Briccii). 23) Srov. zápis v kopiáři č. 27 fol. 50 ze dne 18. ledna 1544 (v archivu místodrž.): My Ferdinand etc. oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni od slovutného Jakuba Fikara z Vratu, hofrichtéře království Českého, věrného našeho milého, abychom jemu na dvoru kmetcím, kterýž koupil od Bartoše z Polerad, v Hovorčovicích ležící, na kterémžto dvoru poctiví purgmistr a konšelé i všecka obec Starého M. Pr., věrní naši milí, panství mají vedle zápisu, vejplatu a dědictví dáti a k tomu milostivé povolení dáti ráčili, aby s týmiž Pražany o vejplatu a o to všecko právo, kteréž na tom dvoru kmetcím mají, smluviti a k svému dědičnému dvoru pustému, kterýž v H. on Jakub má a drží, připojiti a dědičně přivlastniti mohl. K jehožto prosbě nakloněni jsúce a pro jeho služby, kteréž jest nám činil a nápotom činiti má a povinen bude, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, s radú věrných našich milých nadepsanému Jakubovi Fikarovi i dědicuom jeho dali jsme takovú vejplatu toho dvoru kmetcího a tímto naším listem dáváme tak a na ten zpuosob, aby s do- tčeným purgmistrem a konšely a o tu vejplatu a o to všecko právo a spravedlnost i o ten plat, kterýž na tom dvoru mají aneb kdo jiný míti by mohl, se smluvili a urovnali a tolik platu, totiž tři k. gr. č., kterýž na tom dvoru jest, ač nechtěl-li by ho Pražanuom platiti, na jiných dědinách koupiti a za ten plat směniti aneb za hotové peníze odkoupiti muož a moci budou, on Jakub Fikar, buď to že se s týmiž Pražany o ten plat a vejplatu urovná, neb že jim jej platiti chtíti bude. Však nicméně on, dědicové i budúcí jeho mají a moci budou toho dvorce kmetcího se všemi dědinami, lukami, porostlinami, oulehlemi a se vším a všelijakým toho dvorce příslušenstvím, jakž v svých mezech od starodávna vysazen jest, jako svého vlastního užívati a k tomu dvoru svému dědičně držeti a k svému nejlepšímu užitku a pohodlí přivésti bez naší, dědicuov a budúcích našich, králuov Českých, těch duchovních, jímž ta vejplata náležela by, i jiných všech lidí nyní i na budúcí časy všelijaké překážky. A jestli by týž Jakub Fikar, dědicové neb budúcí jeho, seznajíc toho svú potřebu, tuto naši milost i s listem tímto do desek zemských ten dvore: sobě zapsati a vložiti dáti chtěli, k tomu my milostivě povolovati ráčíme, poroučejíc ouředníkuom větším i menším desk zemských, nynějším i bu-

Strana 137
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 137 V Hrdlořezích výsadní krčma prodána byla po konfiskaci Janu Raší- novi z Ryzmburku. w Hrnčíře, ves za Vinohrady, jest dle zapsání krále Jiřího z r. 1459. staroměstská, než přes to zapisována byla v knihách novoměstských (A. Č. XXVI str. 297b). Teprve po rozloučení jednoty městské Ferdinandem I. přišly H. do správy starom. úřadu šestipanského24) (A. Č. str. 298 a). Po konfískaci dány klášteru Zbraslavskému. Chrabry (Chabry) Dolní, ves za Karlínem, od r. 1459 zástavou krále Jiřího, leč byla asi záhy předána Nov. Městu. Ostatní bylo novoměstské zádušní. V Jenči dům koupen na počátku 16. st. 25) Obec ale dala jej špitálu svému. Jinočany, ves u Unhoště, náležely po celý čas 1459—1547 St. M. Na 26) to po konfiskaci prodány Martinovi Smilovi ze Stoješic. dúcím, abyšte jemu Jakubovi Fikarovi, dědicuom a budúcím jeho, neb tomu, kdož by tento list s jeho dobrú volí sobě odevzdaný měl, když by toho požádali, takovú milost naši do desk zemských vložiti a zapsati dali. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na hradě našem Pražském v pátek po sv. Antonínu 1. 1544. 24) Toho dokladem jest i tento zápis v rukop. č. 2155 fol. 31. z r. 1523: Smlúva stala se jest mezi Janem z Lstiměřic a Annou vdovou, manželkou někdy Macha z Hrnčíř, taková, že jmenovaný Jan na ten grunt Macha, bratra svého, tu v Hrnčířích dovésti má a to hospodářstvie k sobě přijíti. A což se sirotkuov dotýče, ty při sobě držeti má a kdyžby k letuom přicházeli, tehdy z toho statku má jich vybývati; najprvé dětem a sirotkuom dvíma prvního bratra svého vydati má po XIIII k. a Barboře, mateři jich, XI k. m., a sirotkuom nebožt ka Macha, též bratra svého, dvěma opět po XIII k. vydati má. — Act. fer. II. die Andree 1523. 25) V kvaternu trhovém 1. 1541 ve středu po sv. Petru a Pavlu (6. července) Jindřich ze Všebořic a ve Všechlupech přiznal se před úředníky Pražskými zase k trhu a vkladu tomu, kterýž jest někdy Jan z Všebořic, otec nadepsaného Jindřicha, purkmistru a radě i vší obci Star. M. Pr. učinil, že dědictví někdy nadepsaného otce svého ve vsi Jenči, dvuor kmetcí s platem, na kterémž sedí Nykodem, s dědinami, lukami i se vší zvolí — zase ve dsky zem- ské, jakožto syn a dědic, vložil a prodal — za 150 k. gr. č. (Rukop. č. 2901 f. 26.) 26) Dodatečně stůjž zde tato zpráva z r. 1529 dle rukop. č. 2153 fol. 395: Kdež jest obeslal Václav Košák s manželkou svou Jana Šicha z Jinočan, též s manželkou jeho, a při počátku žaloby své Václav Košák napomíná a táhne se na diel statku, jenž jest náležel si- rotku a ditěti prvního manžela jejího, poněvadž jest skrze smrt z světa sešel, že k dílu statku jeho ona, jakožto matka, nápad má — Jan Šich — toto oznamuje: Jakož se táhne manželka Václava Košáka na diel sirotka a dítěte svého, kterýž jest umřel, že ona dobře ví, kterak po smrti manžela jejího a otce téhož sirotka, když jest tu ovdověla, některého času toho jest požádala, aby ten statek byl pošacován a na díly rozdělen, tak aby ona věděla, co by dílu jejímu odtud vzéti přináleželo, a že se jest tak stalo na žádost jejie a z toho šacunku ona jest svuoj diel vzala a odtud se odebrala, nechavši tu sirotka při bábě jeho, o němž jest ona práci měla až do jeho smrti. A nynie již po letech dosti dráhných táhne se na diel dítěte, jeho při sobě neměvši, péče a práce žádné při opatrování, ježto k tomu dielu práce nemá. Poněvadž jest sirotek s svým podílem při bábě zuostal a skrze ni byl opatrován, že jest za spravedlivé, aby ten diel sirotka, poněvadž o něm práci měla, při ní byl zuostaven. Václav k tomu praví: Ač jest ona diel vzala při muži svém věna svého, však sírotek z vuole panské jest při gruntu a dědictvie svém zanechán, nebo jemu, jakožto dědici, při dě- dictví zuostati náleželo. Ale poněvadž jest umřel, že ona jakožto mátie po dietěti svém nápad

Strana 138
138 Dr. Josef Teige: U Jinonic (od kdy?) louky a dvůr kmetcí prodány po konfiskaci Martinovi Smilovi z Stoješic. V Kbeli plat na dvou dvorech 10 k. koupilo po r. 1547 záduší sv. Vojtěcha na N. M. Klumín (Chlumín) koupen s pustou vsí Slatina obcí r. 1519. (A. Č. XXVI str. 408 a)27) Po konfiskací prodán ze zástavy Anny Lvové z Bisku- pic se dvorem pustým v Lhotě r. 1551 Janovi Špiglovi z Milčic za 1750 kop gr. č. má. A také že jest s městem trpicí a mimo jiné že jí přináleží, neb jest ona diel svuoj vzavši za věno, za nápad jest nebrala. Tu pp. úředníci [šestipanští] — vypovídají. Jakož jest promluveno, že manželka Václava Košáka po smrti prvního manžela svého když jest ovdověla a nemající umyslu v tom hospo- dářství zuostati, toho jest se dožádala, aby statek, v kterémž s manželem svým byla, byl po- šacován, tak aby ona jistotu měla dílu svého, co by jí z toho vzíti náleželo; kdež pak i to se stalo, že z toho šacunku diel svuoj jest vzala a vzavši odtud se vyhostila i stav vdovstvi svého proměnila, a byvši kmetičnou obecnú na cizího pána grunty se vdala a sirotka jakožto dědice tu na tom gruntu ve vsi při bábě jeho k opatrování nechala, při kterémž ona práci majíc jej do smrti dochovala, i z těch příčin, poněvadž se podiel stal, a nenachází se, aby v času podělenie (podielenie?) o nápadu s jednoho na druhého jaká výminka byla pozuosta- vena, než Vašek dílem svým odbytaj byl, a po takovém rozdílu sirotek, živ jsa, chován byl od báby své a v tom let nedošed tu ve vsi bez pořízení (kteréhož učiniti podle práva ne- mohl) dílu svého odumřel, protož taková jeho odúmrť z gruntu veského nepořízená a ten díl sirotka toho pořádkem nápadu připadá a pp. úředníkuom na místě — obce, jakožto kolato- ruom zboží obecního, náleží. Act. fer. 2. post Gregorii 1529. (Odvolání potvrzeno r. 1533.) 27) Jako další příspěvky k dějinám tohoto místa stůjtež zde tyto zprávy: I. 1398, 27. srpna. Nos Johanco de Dubecz, debitor principalis, Hansa in turri Johancoque Rotlew, fideiussores, tenore presencium recognoscimus universis, nos in sexaginta s. gr. pragensium discreto viro Johanni Grünslewbel, civi Mai. Civ. Pr. et eius heredibus ex causa veri debiti debitorie obligari. Pro quibus quidem sexaginta s. gr. ego, prefatus Johanco Dubecz, deputo et proseribo presentibus eidem Johanni Grünslewbel et heredibus suis sex s. gr. prag. census annui in et super bonis meis in Clumyn et promittimus presentibus bona fide, sine dolo malo quolibet, nos supradicti principalis et fideiussores dicti census medietatem in festo s. Galli venturo proxime et aliam medietatem eiusdem census in festo s. Georii deinde proxime se- cuturo isto anno et sic deinceps anno quolibet deinde sequenti predicto Johanni et suis here- dibus dare et censuare, quousque dictas sexaginta s. gr. persolveremus plenarie et in toto, dilacione quolibet proculmota, manu coniuncta et indivisa. In quocumque autem dictorum festorum festo et infra quatuordecim dies deinde continuos census, ut premittitur, debitus prefato Johanni Grünslewbil et eius heredibus non fuerit persolutus, ex tunc mox quicumque ex nobis fuerit monitus, unum honestum clientem cum uno equo transmittere tenebitur ad hospicium honestum, quod sibi per dictum Johannem aut heredes suos in dicta civitate Pragensi fuerit deputatum, qui obstagium debitum et consvetum ibidem observare debebit. Elapsis autem a die monicionis quatuordecim diebus continuis, prestito ipso obstagio sive non prestito, et censu, ut premittitur, debito nondum persoluto, ex tunc dictus Johannes vel sui heredes po- terint eundem censum non solutum in dampna nostra conquirere inter cristianos seu iudeos, nobis tamen dictum obstagium, sicut premittitur, per honestum clienten cum uno equo con- tinue servaturis, qui ab ipso obstagio nullatenus recedere debet, donec eidem Johanni et eius heredibus huiusmodi census non solutus una cum dampnis omnibus exinde quocumque modo perceptis, rite tamen et racionabiliter demonstratis, per nos fuerit integraliter persolutus. Si vero unum ex nobis medio tempore decedere contigerit, ex tune nos alii superviventes infra unum mensem, eundem a die mortis illius computando, unum alium eque certum in locum eiusdem defuncti ad premissa explendum cum renovacione presencium substituere debemus et

Strana 139
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 139 Kněževes (malá čásť) od roku 1459—1547. Na to prodána Martinovi Smilovi ze Stoješic. Kobolysy též od r. 1459, neznámo však, kdy scizeno bylo. R. 1547 je obec již neměla. Kolovraty zakoupeny asi s Uhřiněvsí r. 1449 od synů Jana z Kun- waldu. Po konfiskaci prodány Hanušovi Reinšpergerovi z Reinšperku. Korycany od r. 1421 —1547.28) Zde byl plat na desíti dvorech 9 k. 42 gr. 31/2 p. pak 66 slepic, 8 kop vajec a 5 str. ovsa ročně. Košíře od r. 1421. O tomto místu uveřejní náš Sborník rozsáhlou stat od p. prof. Vacka. Krabušice od r. 1472, prodány 1. 1547 též Reinšpergerovi. tenebimur, quociens opportunum fuerit sub pena obstagii suprascripti. Et qui hanc litteram habuerit cum bona voluntate dicti Johannis, eidem ius competit omnium premissorum. Insuper est expressum: Quandocunque dicte sexaginta s. gr. predicto Johanni aut eius heredibus fuerint persolute, quod tunc dicta bona in Clumyn mei, Johanconis Dubecz supradicti, a solucione dictarum sex sexag, gr. census de cetero debent esse libera et soluta et presens littera tunc nullius debebit esse vigoris. In quorum testimonium sigilla nostra propria de certa nostra sciencia presentibus sunt appensa. Datum Prage a. d. m. trecentesimo nonagesimo octavo feria tercia proxima post festum s. Bartholomei ap. (Orig. kapit. sv. Vítské XX, 20.) — 1521, 24. května: Stala se smlúva mezi Janem Bradkú v Klumíně a Martinem šafářem též v K., že on Jan přijal Martina na polovici statku svého, aby společně jeho užívali. — Act. fer. VI. ante Urbani a. XXI. (Přeškrtáno.) (Rukop. č. 2155 f. 12.) — 1521, 29. května: Mates Žid z městečka Klumína stoje osobně před pp. úředníky v úřadě zápisu tomuto své povolenie dal: Jakož jest vyzdvihl na právě tu v Klumíně peněz sirotčích XX k. m. k živnosti a ob- chodu svému a za to jest i rukojmě postavil, sousedy téhož městečka, a jsa napomenut k na- vrácení týchž peněz, nemoha na rychlost toho dosti učiniti, žádal, aby jemu k placenie pro- dlenie dáno bylo. (Svoleno,) Act. fer. IIII. post Urbani 1521. (Rukop. č. 2152, fol. B 1.) — 1533. Šimon Hutík z Klumína kdež měl nesnáz s sousedy a obcí Klumínskú o ztrátu, která se stala v kostele jejich, a bylo to pod správou a opatrování jeho a oni sousedé a obec té ztráty pominouti nechtějíce — k němu jsú o to hleděli a on toho zniknouti nemoha učinil jest s nimi smlouvu takovú, že za tu ztrátu — vyplniti má šedesáte a dvě kopy m. Rukojmě po- stavil Bartoně a Jíru, bratry své, a při nich Víta souseda z Čakovic a Jana Skřivana z Nové vsi, všecky ty lidi p. Jana Vančury z Jiřic. — Act. sabbato ante Martini a. 33. (Rukop. č. 2155, f. 179.) 28) V kvaternu trhovém brunatným 1. 1550 v outerý po Nar. P. M. fol. G 19 čte se Nejjasnější kníže a pán p. Ferdinand — Český král — ráčil se přiznati před úředníky praž- skými, že na dědictví svém JMKské od purgmistra, konšeluov, starších obecních a vší obce St. M. Pr. postoupeném a odevzdaném, totižto ve vsi Korycanech na deseti dvořích kmetcích devět k. gr. 42 gr. 31/2 peníze, vše českých, platu ročního; k tomu 66 slepic, 8 k. vajec a 5 strychuov ovsa; ve vsi Oujezdci na osmi dvořích kmetcích 8 k. gr. 39 gr. vše českých platu ročního holého a věčného; ve vsi Dědibabech na dvú dvořích kmetcích 5 k. gr. 38 gr. českých platu ročního holého a věčného; ve vsi Kbele na dvú dvořích kmetcích 10 k. gr. č. platu ročního též holého a věčného, a to bez panství. Kteréhož panství J. Kr. M. prodávati neráčí, ale sobě a dědicuom svým a budúcím, králům Českým, pozůstavovati ráčí. Item v Hovorčovic ch na dvoru poplužním s poplužím tři k. gr. č. platu ročního holého a věčného a k tomu 12 slepic. A v Dřínově na lidech cizích též dvě kopě gr. devět gr. pr. č. platu roč- ního holého a věčného z rybníku pustého, tolikéž bez panství, kteréhožto platu ročního všeho učiní 39 kop 81/2 gr. č. K tomu 88 slepic, 8 k. vajec a 5 str. ovsa učiní, starším a vosad- ním i vši osadě kostela sv. Vojtěcha v Smradařích ležícího a k témuž záduší, nynějším i budoucím, prodati jest za 1000 k. gr. č. úplně zaplacených a jim toho platu i jejich budou- cím dědicky postoupiti ráčil.

Strana 140
140 Dr. Josef Teige: Křesice (Křeslice u Uhřiněvsi) darovány r. 1491 Vladislavem II. obci Staroměstské. 29) Po konfiskaci prodány Hanušovi Reinšpergerovi z Rein- šperku. Kyje od r. 1421—1547.30) Zároveň s Hostavicemi a krčmou výsadní v Hrdlořezích prodány r. 1459 Janovi Rašínovi z Ryzmburku za 20181/2 k. gr. č. Hostavic získala obec zpět po desíti letech. 29) Darování zapsáno v rukop. č. 2107 fol. 5 v tato slova: Wladislaus, dei gracia Hun- garie, Bohemie oc rex, marchio Moravie oc notum facimus tenore presencium significantes, quibus expedit, universis, quod nos omne ius nostrum, quod nobis competit et ad nos, ut Bo- hemie regem, devolutum est per mortem olim Johannis dicti Otec et Nicolai, fratrum de Chrast, in curia arature in Krzesic unacum censu et aliis suis pertinenciis universis, pariter per mortem Wenceslai de Zabokrk, civis Mai. Civ. Pr., in domo ipsius una cum reliqua substancia ipsius in quibuscunque bonis et ubicunque existat, dedimus et contulimus, damus et conferimus per presentes honorabilibus magistro civium, consulibus et iuratis ac toti communitati prefate Mai. Civ. nostre Prag., tidelibus nostris dilectis, ad habendum, tenendum et possidendum eo omni iure, quo prenominati eorundem bonorum immediati possessores habuerunt, tenuerunt et posse- derunt. Et hoc proculmoto nostro et aliorum quorum que quovis impedimento. Mandamus igitur iudici ceterisque officialibus curie nostre regalis Bohemie, fidelibus nostris dilectis, quatinus prefatis magistro civium, iuratis et communitati litteram proclamacionis dare et servato iuris ordine, si eadem bona ad nos devoluta repereritis, extunc possessionem eorundem tradere eisdem non obmittatis. Iuribus tamen alienis semper et per omnia salvis. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum Bude fer. sexta ante Elisabeth a. d. 1491 regnorum nostrorum Hungarie oc anno secundo, Bohemie vero vigesimo primo. 30) Dodávám ještě tuto zprávu z r. 1524 dle rukop. č. 1047 fol. F 3. (Vysvědčení ro- dićuov Martina Berana zedníka). Jan Žáček a Jan Krčmář z Kaj [vyznali], že Jakub Chudina s Martú, manželkú svú, sňali se řádně a křesťansky. A pojímal ji od neb. Noska a tu se zdávali. A on potom počal býti sladovníkem. Potom koupil sobě dědictví v Kyjích a v tom Martina Berana v Kyjích zplodili. A lidé byli zachovalí. Jan Žáček a Jan Krčmář to pověděli, že neb. Jakub s Martú manželkú, jsúce u nich v Kyjích v sousedstvie, že sú se zachovali poctivě a Martina Berana zplodili. On se též zachoval dobře, že naň nevědí nic zlého ani na rodiče jeho. A tu byli s námi mnohá leta. A jemu Martinovi to se dědictví po otci jeho dostalo. Act. sabato ante Galli. — Jiná zpráva z r. 1527 dle rukop. č. 2153 fol. 342 zní: Kdež jest obeslal Linhart z Kaj Jana Chmele a jej viní, kterak by s tovaryši svými času některého jsúce u něho a dělajíce z jeho peněz po jejich od něho odjítí dcerku svú, kterúž při nich u sebe doma přítomnu měl, že se jest jemu ztratila a až posavad že o ní neví. A tudy že za to drží, že Jan Chmel i s svými tovaryši oni věděti mají, neb když jsú od něho odešli, tu jsú sami mezi sebou o tom řeč měli, že by se děvečka sedláku ztratila a že jim proto i peníze od sedláka se zadržují — tu pp. úředníci [šestipanští] — vypovídají: Poněvadž on Linhart dceru svú tehdáž doma při sobě měl, prve než jest Jan Chmel s Toškem a tovaryši svými u něho na díle byl, a potom při přítomnosti a díle jejich že jest odšedši se ztratila, když sou sami mezi sebou a zvláště Kuba Chmelovi toužil, že jim sedlák za seč pro vylou- zení divky peníze obstavil, on Jan Chmel, aby ji vylúditi měl, tomu odepřel a odpirá, však proto, aby s ní mluviti neměl, neodepřel, doloživ tím, že jest s ní mluvil a že jest jemu pra- vila, že býti v Praze nesmí; i Toškovi o tom oznámil. A Tošek že ji přáteluom svým dáti řekl tu, kdež žádný o ní nezví. A na konci skrz přítele svého mluviti dal, kdyby se Linhart ptal jinde, že by se bez pochyby doptal. Tehdy z těch řečí a takového ukazování není nepo- dobné, aby Jan Chmel díl toho, jak se jest při té dívce přihodilo, vědom nebyl, i z té příčiny, poněvadž jest s ní rozmlúvení jakéžkoli měl a v tom že jest ušla a po ní jinde ptáti i bezpo- chyby doptati se ukazuje, jest povinen Jan Chmel jemu Linhartovi pověděti a kde by se jí doptati měl, ukázati. Pakli by, jakž mluvil, že o ní nevěděl a nevie, na tom stál, má to podle práva zpraviti. Act. fer. 4. post Martini 1527.

Strana 141
O statcích obci Pražských v 1. 1420—1540. 141 Lhota u Chlumína sdílela osud téhož Chlumína. Libečov koupila obec 10. března 1531 od Karla Levy z Brozanek, »dvůr pustý poplužní s dědinami, lukami, lesy za 30 k. gr. č.« (D 2 V 5 fol. E 27). Jak ale jej zcizila, není známo. Dle Melicharových Pamětí okresu Unhoštského str. 144 měl jej před r. 1560 Adam ze Šternberka Libeznice od r. 1459—1547,31) kdy ja koupil Duchek Chmeléř ze Se- mechova. Dále budiž zde uveden zajímavý výslech svědků z r. 1587 dle rukop. č. 1054 fol. 410 Svědomí mezi uroz. p. Václavem Robmhapem z Suché a na Kyjích k ruce Jana Straky, poda- ného páně ze vsi Kyjí, a Vítem Pšanskejm, též Jírou Poláčkem. Řehoř Král ze vsi Kyjí svědčil: Když sme šli v outerej na Hromnice z Prahy do vsi Kyjí a oni ti jistí, Vít Pšanskej a Jíra Poláček, stáli na cestě a zlořečili a my jim dali pozdravení a oni nám dali za odpověd: Polibte nás šelmy ... A v tom sem já šel k nim a poznal sem toho Víta, řek' sem k nim: Ale, mili bratří, co nám to máte vinšovati, avšak sme známí vaši a stáli sme na hospodě spolu u Hal- deckejch. A tu jesti ten Jíra hned vytrh meč a sekal na všecky strany; tu sem já se známil k tomu Vítovi. Řek sem, ne jednou než několiko kráte: Milí bratří, pamatujte se, však sme vám nic neublížili. A oni hned se od nás odvrátili a zasy nám podávali takových slov. Tu oni nasbíravše kamení házeli na nás a uhodili Jana Straku pod bradu kamenem a odtad utekli. A když sme my šli ke vsi Hrdlořezuom, tu opěty na nás vyběhli a házeli na nás a sekali. Tu hned Straku ranili v hlavu. Odtad sem já odešel. — Mikuláš Kolovrat z Kyjí: Když sme šli z Prahy, když sme vozili JMti pánu kamení, když sme šli domů, bylo v outerej na Hrom- nice a ti jistí dva stáli na cestě, krejčí a posel, a rychtář řek': Dej P. B. dobrej večír. A on, (s odpuštěním): Polib nás ... Tehdy my jim řekli: Milí bratří, ne tak: však sme sousedi a však sme známí a byli ste s námi na hospodě, dávali sme vám píti. Tehdy Poláček vydobyl meč a šermoval ním a my řekli: Milí bratří, vy nám dejte pokoj; my byli sme na panský potřebě. A jak my sme od nich maličko odešli, tehdy oni sobě nabrali kamení a hned sou k nám házeli a uhodili Straku v bradu. A když sou jej uhodili a my zase házeli kamením; a když oni svý vyházeli, po ty prchli, běželi do vsi. Tu opěty s pomocníky svými házeli s kamením, s sochory vyběhli, s kordy a s podávkami a tu na nás sekali, Straku utali, s ka- mením jej seprali, s kyjmi. A rychtář jich napomínal a prosil: Milí sousedi, prosím, nemor- dujte nás. Však máteli co k nám, máte právo. Uhodili rychtáře v bok, až pochopy bral. Byli ze dvorà čeládka, z Valentova a z Němcova. A já vida nezbytí, utek sem a rychtářka a Něm- cová stály obě dvě přede dvory s lucernami, když nás mordovali. A když potom rychtářka naše právo zakládala, řek sem rychtáři: Valento, tvůj syn byl taky při tom, když nás mordo- vali. A on řek': Já sem mu toho neporučil. 31) Dodávám ještě tyto zprávy: 1532 Václav Vybule z L. maje úmysl s jinými dobrými lidmi na vojnu táhnúti, požádal jest pp. úředníkuov [šestipanských], jsa na rukojmích, aby jeho k týmuž tažení propustiti ráčili, a jestli by se navrátil, že se zase před pány postaviti má. — Páni jeho propustili. Kterýžto statečku svého, což ho měl, a chalupu podsečí, tu jest Markétě, mateři své, poručil; toliko aby manželka jeho tu vyležela a matka aby ji opatrovala a druhé dítě k sobě přijala. — Act. fer. V. in die Petri 1532. (Rukop. č. 2155 f. 150). — 1581. (Svědomí v rozepři mezi Bartoloměj. Barčíkem a Janem Mendíkem): Jan Zelenej z Libeznic svědčil: Jest tomu drahně let, bylo v krčmě hořejší v Líbeznicích. I usnul sem a měl sem měšec s penězi na hrdle za košilí. A ňákej mladej pacholík byl tam v krčmě a prořezal mi košili, kde sem měl ty peníze. A já v tom procitl a on ode mne odešel. A já se chytil za měšec a košile prořezána. I šel sem po něm do druhý krčmy i dal sem ho do vězení a když mi nic nevzal, propustil sem ho. Ale nevím, kdo jest byl; jest tomu na 14 let. — Beneš Houžka z domu p. Ondřeje Poříčského: Když sem přijel do Líbeznic s Bartolomějem Barčíkem, dali nám zprávu, Jan Purnoch, že by ňákýho pacholíka, kterýmu říkali pohůnek, měli vsaditi, že jest Janovi Zelenýmu prořezal košili a že ho sobě sám vsadil doma, nemaje práva. Já pak byl tam s Barčíkem u sestry svý přes noc a na ráno šli sme na pálený do dolejší krčmy. A tak ten Zelenej ukazoval nám tu košili prořezanou a my se přimlouvali za toho vězně, aby

Strana 142
142 Dr. Josef Teige: Liboc od r. 1459. Patrněji objevuje se správa městská teprve po r. 1518. Ves byla r. 1457 obci vzata a připojena k nejvyššímu purkrabství Pražskému. O Liboci dodávám ještě tyto zápisy: 1529. Jakož jest pře mezi Pavlem z Liboce a Svatou, nevěstou někdy Doroty Křížkové, kdež on Pavel táhne se na spravedlnost též Doroty, kterúž měla v Liboci z příčiny té, že jest ji k sobě přijav o ní péči měl a ji choval až do smrti její. Kterážto i nemocna jsúci učinila jest pořízení, aby ta spravedlivost její po smrti její při témž Pavlovi za jeho práci při nie jemu byla dána. Proti tomu Svata praví, že ona jakožto nevěsta po své švekře bližší jest nápadem k té spravedlivosti. A také že jest ona pořízení jiného činiti nemohla mimo to, kteréž jest učinil prve manžel její. A že také nechtieci jí obtěžovati i dluh sama zpravila p. Václavovi Břekovcovi XII k., tak jakž on poručil. Tu pp. úředníci — vypovídají: Poněvadž on neb. Křížek v svém po- řízení konečnú vuoli svú oznámil a, což jemu náleželo tu v Liboci, poručil po smrti své Dorotě, manželce své, s Martou, vnukou její, a Janovi, synu svému, s Svatou m. j. oddal statek svuoj v Šešovicích a to jest tak bez proměny zuostalo, i z té příčiny ona Dorota Křížková jakž jest pořídila jemu Pavlovi z Liboce o dílu svém, to jest dobře učiniti mohla a místo se k tomu dává. Což jest pak dílu Marty, vnuky její, toho páni úředníci v své moci pozuostavují k opatření. (Bez data. Rukop. č. 2153 fol. 511). — 1530 — (tamtéž fol. 540): Kdež jest vznesla na pány úředníky Svata, nevěsta někdy Kříže z Šešovic, a oznamuje, že po smrti téhož Kříže, tchána svého, což jest on pozuostal za živnosti své, jakžto XII k. m., Václavovi Břekovcovi a kdež ten dluh měl býti zaplacen těmi penězi, kteréž měl Kříž na gruntu v Liboci, že jest ona jsúci napomínána témuž Václavovi zaplatila z statku svého tu v Šešovicích, i žádá — aby jie zase dáno a navráceno bylo. Proti tomu Pavel z Liboce oznámil, že Dorota, manželka téhož Kříže, k němu se shrnula a u něho jsúci požívání měla, na kterúž jest statečkem svým dokládal a ona za to dobrodiní, což jie v Liboci náleželo, jemu poručila. — Tu pp. úředníci — vypovídají: Poněvadž on neb. Kříž Šešovský maje o statku svém zříditi, povolav souseduov, předkem oznámil, aby ten dluh Břekovcóv byl zaplacen, jakož pak i Svata, manželka Jana, syna téhož Kříže, ten dluh jest zaplatila z statku Šešovského, tou příčinou že by jí ho propustil. Tak jest ho propustil na čest na víru, do dvou nedělí aby se postavil. Tu já nevím stavěl-li se, čili nestavěl. — Jan Svatoň Štětinů svědčil: Jest tomu na čtrnácte let, šel sem s tímto Janem Mendíkem na posvícení do Libeznic. I byli sme v hořejší krčmě a Mendík tam hrál. Já od něho odešel do Zlonína s mejm ujcem na odpočinutí a ráno přijdu zase do Líbeznic do krčmy a krčmář nebožtík a jíní sousedé domlouvali se na mne: Štětino, Jene, co si nám sem přivedl zloděje? A já tu smáv se tomu řekl sem: Třeba-li jest zloděje voditi? Však sám zloděj přijde, který chce krásti. Až Jan Zelenej ukázal košili, že mu ji on Jan Men- dík prořezal, kde měl peníze, když usnul, položiv se na stůl. I ukázalí mi ten maličkej no- žíček, kterým mu tu košili prořezal. I dali mi jej potom a přezděli tomu nožíčku kleprlík. A když ho ten Zelenej popadl s jistotou, dal ho do řetězu. Ale on byl na ráno již ušel pryč z Líbeznic. A oni mne vždycky škrábali, že sem mezi ně na posvícení zloděje přivedl, a podnes mne škrábávají: Štětino, vrať nám kleprlík. (Rukop. č. 1120 fol. 134).

Strana 143
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 143 zase navráceno býti mělo z statku druhého téhož Kříže a z poručení jeho tu v Liboci, o čemž svědkové, aby ta vuole jeho byla, neseznávájí, než že jest dluh oznámil, ale odkuď by zaplacen býti měl, nedoložil; však proto ona Svata, což jest dala za téhož Kříže, to jest učinila sedieci a vostavši v statku jeho, i z té příčiny toho při tom se zanechává. Což se pak Doroty, manželky téhož Kříže, dotýče, kdež jest Pavlovi v Liboci kšaftovala to, což od Kříže, manžela jejího, jie též kšaftem bylo dáno, poněvadž v předešlém nálezu to poručení její a dílu jejího jest stvrzeno a jemu Pavlovi dopřáno, toho též pp. úředníci při něm zanechávají. Než co se dotýče Marty, vnučky téhož Kříže a dcery Svatiny, poněvadž druhým dílem podle báby tu v Li- boci od Kříže, děda svého, jest opatřena a let nedošedši umřela, takže ten díl její zuostal bez zřízení, a nebožtík Kříž toho dílu jejího žádného ná- padníka v kšaftu svém nedoložil, i z té příčiny ten diel jejie nezřízený nápadem práva přišel jest, jakžto po sirotku obecním, na pány vrchní. A protož ty peníze, což jich jest položeno, nebo se klásti má, ty aby před pány úředníky byly kladeny (1530). Libiš (Libuš), ves na Labi u Mělníka, od r. 1459—1470, po té již jen plat 10 kop gr. č. Viz A. Č. XXVIII str. 28 b.32) Po konfiskaci prodáno Zikmundovi Vančurovi z Řehnic za 1200 k. gr. č. Lipany u Říčan sdílely osudy Uhřiněvsi. Lobček od r. 1459—1547, ač se tu při konfiskaci nejmenuje aniž také známe akt, kterým dán byl neb prodán Griespekovi. Jisto, že později ná- ležel k Nelahozevsi. Malešice byly společné oběma městům. Viz výše. Milčice sdílely osud Přerova, s kterým ji patrně Staroměstští koupili. Hledati ji sluší asi u Sedlčanek. Měšice darované králem Jiřím r. 1467.33) Vedle vsi byl zde dvůr po- 32) O Libuši viz i tento malý zápis z r. 1539: Stala se smlúva mezi Šimonem, rychtářem z Libuše, a Janem, synem jeho, kterýž jest v Záběhlicích, že on Šimon Janovi z statku svého vydati má XL k. gr. Stalo se v Klumíně den sv. Filipa a Jakuba 1. 1539. (Rukop. č. 2154 fol. 25). 83) Čelakovský, Privilegia č. 163. Když na sněmu Benešovském (1474) jednalo se o vrá- cení statků od jedné strany druhé, naklonili se Pražané k smíru, zavázali se zaplatiti za Měšice 3000 zl. uh. Snesení velké obce učiněné 31. října 1474 zapsáno jest v tato slova: (Kteří se páni králi Českému Jiřímu sprotivili). Když proti najjasnějšíemu kniežeti a pánu, panu Jiřímu, slavné paměti králi Českému, pánu svému a k sobě zvláště milostivému, pan Zdeněk Konopický a podle něho jiní někteří páni a města některá, v nichž sú Němci obývali, v Čechách, v Moravě i v jiných zemiech příslušejíciech k též koruně České nad svými se povinnostmi a závazky zapoměvše svévolně sě zprotivili a beze vší slušné příčiny i také přes JMti hodná a dobrotivá poddávánie válku v zemi začali s pomocí krále Uherského a ponuknutie papežského skrze vydanú klatbu pro krve božie od lidu obecnieho přijímánie a z toho netoliko týchž pánuov póvodem ale i samých skutečným počinkem mnoho záhuby v zemi skrze statkuov branie, lidi bez lítosti šacovánie, pálenie bez milosti a nade všecko ukrutnějie od křížovníkuov, cizozemcuov i jiných jimi uvedených pomocníkuov starých i mla- dých, žen i dietek nekřesťanská mordovánie žalostně dála jsú se. Jichžto ukrutenstvie jiní páni zemští, rytieřstvo i města pána svého čest a České země dobré z povinnosti milujíc- trpěti déle nemohúce zámkuov týchž nepřátel svých musili sú dobývati. V tom po nesnadkách mnohých, když sú toho, což sú chtěli, nedovedli, nepřietelé ze spolku sobě sněm v Německém

Strana 144
144 Dr. Josef Teige: plužní s 8 lány polí. Po konfiskaci koupil je s rybníky mrátinskými r. 1551 za 1150 k. č. Duchek Chmelíř ze Semechova. Modřany od r. 1459—1547, než jen z části. Větší polovice náležela Nov. Městu.34) Po konfiskaci darovány klášte ru Zbraslavskému. Brodě uloživše na tom sú oboji jednostajnými vuoli ostali, aby zbožie nedobytá mečem byla těm, čiež jsú, zase sstupována ot obojí strany. Z toho pak předepsaný pan Zděněk napomí- nal jest pány Pražany Staroměstské, aby jemu zboží Měšického postúpili, pravě, že by jeho nedobývali, ale mocí se toliko v ně uvázali. Proti němužto tíž Pražané skrze znamenité lidi a súsedy vyslané na několiko sněmích odpor sú činili, chtiec toho tiem krajem dovoditi, že jsú jedním tažením vojenským najprv Chvatěrub a potom Měšic osazených lidmi s děly dobyli. Ale že na týchž sněmích mezi lidi jest vmítáno, ač neprávě, že pro pány Pražany nemuož býti pokoj v zemí, když Měšic nepostúpí, oni jakožto vždy první pokoje milovníci nechtiec ani práva svého na též zbožie zapsaného opustiti ani také na krále a pána svého sumu obtieženú k splacenie dopustiti uvésti, s starší se obcí ze spolku poradivše na tom jsú zuostali, aby právo páně Zděnkovo, kteréž na témž zboží má, splaceno bylo. A když podle výpovědi králové JMti a pánuov na sněmu Benešovském témuž panu Zděnkovi za předepsané právo jeho mělo jest dáno býti tři tisíce zlatých nebo kop gr., k zaplacenie jich obeslavše pány starší obecní, toho sú na ně podali, odkad a kde vezmúc, měli by je zaplatiti. Kteřížto mezi sebú o tom pilně rozjímajíce skrze mistra Prokopa od pěti korun, tehdáž od šestipánuov úředníka, úmysla svého vuoli i radu jsú vypověděli, že pro obtieženie súsedské, kteréž sú pře- dešlá leta činili aneb ještě činiti budú ku potřebě městské proti nepřátelóm, zdá se jim najlép nynie, aby zbožie obecného něco k té záplatě zastaveno bylo, vuoli svú k tomu přidávajíce. Po jichžto radě a přivolenie páni Pražané a rada již jmenovaného Starého M. P. panu Jindřichovi Ša- novcovi Chvatěruby a zbožie k témuž zámku příšlušící v šestnácti stech zl. uh. a poručníkóm panl Johanky Prhošové čtyry vesnice obecnie ve čtvrnácti stech zl. uh. též zastavivše podle úmluv a listuov jim na to učiněných i tu sumu zlatých napředpsaných svrchupsanému p. Zděnkovi docela sú a úplně zaplatili. Při kterémžto povolánie radě i povolenie páni starší obecní zejména byli sú tito: Veleslav od beránka, Beneš od dietek, Kubík od zlatého jelena, Hanuš konvář, Jan Jičinský, Prokop vačkář, Zygmund maléř Pehm, Matuš Šerlink, Blažek od štiky, Václav kovář, Matěj Železo, Jan Gebhartuov syn, Šimon Štraboch, Staněk Kadéřávek, Franěk, Jíra Bohuška, Jan Vinda, Zygmund svičník, Vít Kbelský, Václav kolář, Duchek postři- hač, Prokop od podkovy, Havel od lilium, Jakub Žlutický, Václav Holec, Daniel Piknuosek, Vojtěch barvieř koží, Jeronym postřihač, Ondřej Maustytl, Jan od tří králuov, Jira od puol kola, Tomáš vačkář, Matěj Slivenský, Jan Kokajsl, Jíra zlatník, Vratislav, Tomáš kramář, Jan Slánský, Jan Nedvídek, Václav od sukně, Bohuslav Ježiš, Bartoš postřihač Šimon Panic, Jíra kramář, Jakub mydlář, Ondřej kožišník, Mikuláš nožieř, Petr kotlář, Václav Peniezek, Jan Legat, Duchek platnéř, Bartoš Fresser, Křištan, Jan od kapruov, Andrys kramář, Jan Hus, Mikuláš konvář, Hanuš konvář, Hanuš Mucek, Zyga od studnic, Jan Dryzna, Václav Zdimír, Martin kramář, Martin Zelený, Václav Perníček, Zyga kovář. Qui quidem consensus predicte communitatis senioris in ipsius congregacione recitatus est fer. II. in vig. OOSS, magistro civium d. Vito loco d. Samuelis a. oc LXXIIII. (Rukop. č. 993 fol. 229.) O Měšicích dodáváme ještě tyto drobné zprávy: Duchek z Měšic oblíbiv sobě Alžbětu vdovu manželku někdy Víta z M. — učinil jest smlúvu svadební, kdež jsú po Vítovi pozuo- stali sirotci: Dorotě, sirotku s první manželkou, má dáno býti XXX k. m., Mandaleně a Lid- mile po XX k., Václavovi a Martinovi pacholatuom po XL k. m. Act. fer. VI. post Dorothee a. 1533. (Rukop. č. 2155 fol. 157.) — Leta etc. XXXIIII v pondělí po sv. Jakubu stala se smlúva mezi Klimentem z Polirad a Jiříkem Líbalem z Kostelce na místě Lidmily, manželky své, jakož jest se táž Lidmila potahovala na diel z statku Klimenta, bratra svého, obstavující mu peníze gruntovní tu v Měšicích, i takto jsú se smluvili, že on Kliment Jiříkovi vydati má XVI k. — 1539. (Rukop. č. 2154 fol. 26). 33) O Modřanech viz též: R. 1541 v rukop. č. 2157 fol. 128: Jakož jest nějaký rozdíl vznikl mezi Janem Hrdinú a Annú m. j. z jedné a Mikulášem, jinak Mikšem, a Ondřejem,

Strana 145
O statcích obcí Pražských v l. 1420—1546. 145 V Motole měla obec r. 1547 jen dva lidi poddané, které koupil Zikmund Údrčský z Údrče. bratrem téhož Mikše, let nemajícího, z strany druhé a to pro neopatrování gruntu ve vsi M., i strany jsúce o takovú věc podávány k přátelskému jednání, samy jsú se o to snésti a urovnati nemohly. Kdež pp. ouředníci mostu Pražského pro túž věc i pro jiné pilné potřeby do týchž Modřan výjezdu učinivše a před jmenované osoby vyslyšavše, tento prostředek mezi nimi jsú našli, na kterémžto ony strany mocně jsú přestaly a jej mezi sebú do šesti let držeti připo- věděly. Předkem, poněvadž jsú o dluzích, kteréž by na tom gruntu býti jměly, oznámily a těch jsú sumu 60 k. m. jmenovaly, Jan Hrdina s manželkú svú v to jsú se podvolili, jestli by jemu viníčka a chmelnička do těch šesti let k opatrování a k užívání propůjčena byla, že by každý rok z užitkuov té chmelničky a viničky X k. m. na zaplacení těch dluhuov vydávati chtěli. Protož s povolením bratruov Mikše a Ondřeje do těch šesti let pp. úředníci Janovi Hrdinovi s manželkú jeho k užívání těch gruntuov jsú připověděli. Tak aby oni jeden každý rok X k. m. na zaplacení dluhuov vydávali. A tak když se dluhové ve třech letech splatí, cožkoli po splacení dluhuov z užitkuov pozůstávati bude, tu všickni oni obojí mají na stavení a opatření toho gruntu obraceti; však proto nicméně Anna, manželka Jana Hrdiny a matka Mikše a Ondřeje, jakž jest i prve, drobnějšího domáciho hospodářství se dotýkala i je opatrovala, tak ještě při tom zůstavena býti má. A to k společnému užitku obraceti má. — Act. fer. VI. die Anuncc. M. V. 1541. — Z r. 1542 dle rukop. č. 2157 fol. 140: Jakož jest nesnáz vznikla mezi Vavřincem a Štěpánem mlynářem, bratřími vlastními, o mlejn v Modřanech, kdež jest týž Vavřinec obvinil Štěpána, bratra svého, z toho, že by smlouvě té, kteráž mezi nimi prostředkem přátel z obojí strany vykonána byla, on Štěpán dosti činiti zanedbával, žádaje, aby táž smlouva byla v knihy vepsána a on Štěpán k tomu aby byl přidržen, podle té smlouvy jemu Vavřin- covi zadosti aby učinil. Proti tomu od Štěpána mluveno, že tomu, aby jaká smlouva mezi nimi dokonalá bejti jměla, odpírá a praví, ačkoli jsou o takovou mezi sebou rozepři byli na přátelskou smlouvu podáni, však že se jest táž smlouva nevykonala a pp. smlouvce sami sobě v té smlouvě na odporu jsou, aniž také kdy Štěpán takové smlouvě místo jest dával, na kterúž se strana potahuje. Zase od Vavřince, že se tomu místa nedává, aby ta smlouva ne- měla býti dokonalá, poněvadž ji Štěpán přijav přáteluom z toho poděkoval, což on Vavřinec dostatečně týmiž smlouvci ukázati bude moci, ač by toho naň, jakožto na bratra, nerad vedl. Že k čemu-li se svolil a co smluvil, tomu že by dosťi učiniti neměl. Na to od Štěpána mlu- veno, aby přátely jeho Vavřince v té věci za svědky trpěti jměl, toho se mu učiniti nezdá, poněvadž tíž přátelé dali sou se v jeho Štěpána nářek, jako by mu hodno věřiti nebylo a on s kejm by co smluvil, že by tomu dosti učiniti neměl. Protož že on, jsa přísežný p. převora, takovou věc míní na něho vznésti a toho nepominouti — Po přečtení té smlouvy — pp. úředníci mostu Pr. — vypovídají: Poněvadž Vavřinec a Štěpán bratři na smlouvenou pamět jsou se potahovali a po přečtění té smlouvy žádali jsou oboji při ní zachováni býti, i z té příčiny pp. úředníci je bratry při té smlouvě zuostavují, však s tou výminkou, že což by jim, jako pánuom vrchním, k opatření spravedlivě náleželo, toho opustiti nemíní. Act. dle Sim. et Jude. — 1542. Rukop. č. 2157 fol. 141: V pondělí před M. B. na nebe vzetí v domu Bartoše barvíře na Široké ulici stala se jest smlouva — přátely stran — celá a dokonalá mezi Štěpá- nem a Vavřincem, bratřími vlastními, a to taková: Kdež týž Vavřinec stavěl jest mlýn v Mo- dřanech a k tomu také připustil jest Štěpána, bratra svého, že jemu Vavřincovi za jeho takovú spravedlnost na týmž mlejně on Štěpán dáti má CXL k. gr. č. On pak Vavřinec má toho mlýnu jemu Štěpánovi mocně postúpiti. — Stalo se léta a dne svrchupsaného. — R. 1543 dle rukop. č. 2157 fol. 161: (Mezi Vavřincem a Štěpánem mlynářem) Vedle toho, jakož jsou Vavřinec a Štěpán po výpovědi mezi nimi učiněné s strany placení mlýnu v M. zase ku právu přikročivše strana obojí na list vajsadní, kterýž Vavřincovi na mlajn v M. dán jest, jsou se potahovali a ten když od Štěpána podle rozkázání pp. úředníkuov, též i peníze, kteréž se na roky za týž mlajn platiti mají, jsou položeny, jest při tom od Vavřince mluveno, aby takový list vajsadní i také dobrá vuole, kteráž Štěpánovi učiněna jest, též i peníze vydávány nebyly dotud, dokudž by on Štěpán jemu Vavřincovi dostatečné jistoty na sumu v smlouvě polože- nou, t. j. na 140 k. č., neučinil, a dále podle rokuov v zápisu položených aby on Štěpán za 10

Strana 146
146 Dr. Josef Telge: Mračenice viz níže Přerov. Mratín (Mrátín) od r. 1436—154735) v držení obce, na to přišel v ma- tyž mlajn peníze kladl a grunt sobě doplacoval. Nebo kdyby to tak jmělo býti, aby Vavřinec mimo tuto smlouvu, v níž jemu jistého dluhu 140 kop č. pozuostaveno, měl za mlaj platiti, již by taky mlýnu, jakožto svýho chtěl, poněvadž by zaň platil, užívati. Na to od Štěpána mluveno: Že on k rozkazu list vajsadní i také za mlajn peníze, nejsa tím povinnovat, klade a žádá, aby mu dobrá vuole i list i spolu s penězi vydáno bylo, že o všecky již dluhy mezi nimi i také o zápisy tou smlúvou konec učiněn jest a není povinen žádných peněz více za týž mlajn dávati, když toliko jemu Vavřincovi tu sumu podlé smlouvy vyplní, kterúžto chce také jemu rukojměmi dostatečnými ujistiti, toliko aby Vavřinec jemu Štěpánovi toho mlajnu pořádně postoupil. — Proti tomu od Vavřince: Světle toho v smlouvě doloženo jest, že jisté sumy jemu Vavřincovi má vydáno býti 140 k. gr. z toho mlýnu od Štěpána, ale že dostaveno patrně není a světle, aby on Štěpán za mlajn podle rokuov doplacovati měl. Sešlo jest to p. mistrem Tomášem. Protož toho žádá, aby mu toho příno bylo, že ti smlouvce to oustně před stranami chtí, kterak doplacení mlajnu jemu Štěpánovi náleží, seznati. A poněvadž pak i právo zřetedlné jest, že smlouvce, když by čeho v sepsání smlouvy z nepaměti nedoložili, mohou oustně, když toho strana žádá, čehož jsou dobře povědomi, doložiti, tolikéž Vavřinec toho užiti žádá, aby mu dopřáno bylo. K tomu od Štěpána mluveno: Svědkuov žádných slyšeti nechce, nebo se s nimi nemá oč súditi, a smlúvou tou všecko zrušeno, což mezi nimi dluhuov jakýchžkoli bylo. Tu pp. úředníci — vypovídají: Poněvadž Vavřinec mlynář proti žalobě od bratra svého učiněné, že by on Vavřinec povinen byl mlajn u M. vysazený podle rokuov doplacovati, jest tomu odepřel a maje týž V. osoby některé smluvní a ne všeckny, kteříž by jemu vysvědčiti jměly, že by v smlouvě té o tom, kdo by týž mlajn doplacovati jměl, vystaviti chtěl, ale Štěpán mimo smlouvu osobám takovým, kteříž jsou smlouvy vysvěd- čily a společně vyznaly, toho jest zhájil a dopustiti nechtěl, a podle takového jeho Štěpána odporu některým osobám smluvním bez přítomnosti jiných není Vavřincovi toho dopuštěno. Ježto, kdyby k tomu přišlo, mohlo by se z vysvědčení takových osob dokonaleji a světleji vyhledati, kdo by přimnější byl týž mlajn doplacovati. Ale že také smlouva, kteráž celá, do- konalá a zapsaná jest, toho v sobě nezavírá, aby Vavřincovi za týž mlajn jaké placení po prodání Štěpánovi mlýnu na něm Vavřincovi zanecháno a zuostaveno bylo a on Štěpán drži- telem toho mlýnu a gruntu jest, i z těch příčin chce-li on Štěpán týž grunt a mlajn bez naří- kání jmíti a držeti, povinen jest podle rokuov při úřadu za tajž mlýn peníze klásti a dávati. Což se pak ujištění pro sumu vlastní 140 k. gr. č., kteréhož Vaviinec jakožto pro sumu jemu smlúvou náležitou na Štěpánovi žádal, dotýče, poněvadž on Vavřinec jemu Štěpánovi dobrú vuoli s visutými pečetmi na týž mlajn dal a pokuta v též dobré vuoli pro neplacení takových peněz jest postavena, protož se při té dobré vuoli a pokutě v ní položené on Vavřinec zuo- stavuje. Act. sabbato ante Trinit. 1543. Štěpán mlynář nepřestal na té vejpovědi, vzal apelací, i jest od pánuov stvrzena. — R. 1546. Rukop. č. 2157 fol. 195: Ondřej kovář, který koupil v M. od Kryštofa, přijat jest za člověka poddaného ppp. i vší obce St. M. Pr. A z toho nemá zase propuštěn býti, leč též rukou dáním. Act. sabbato die Sofye (?) 1546. — (Svědomi mezi Janem Komedkou z Rovin a Václavem Nosem z Vojkovic.) Lorenc Škorně z Frymburku svěd- čil r. 1570: To jest mi dobře vědomo a v své paměti mám, že léta tohoto LXX. na žádost p. Jana Komedky byl sem při přítomnosti jiných dobrých lidí ve vsi Modřanech, když mu p. Jan Nos dvou dvorův, kteréž od něho týž p. Jan Komedka koupil, postupoval, s jiným nábytky; potom jest mne p. Jan Komedka za to žádal, abych mu to k vůli učinil a tam přes noc zuostal, což sem na takovú žádost jeho tak učinil a zuostal. Ráno pak šel sem do dvoru a do marštale hleděl a hříběte straky tam sem nenašel, kteréž mi postoupeno bylo. Ptal sem se čeládky jiný, kde by se podělo. Od nich mi oznámeno, že Václav Nos, bratr jeho Jana Nosa z Vojkovic, v noci jest je s pacholkem pryč odvedl, neb jest taky při tom postupování přítomný byl. A p. Jan Nos jest pravil, že jest mu on toho neporoučel, aby ho z toho dvora bráti měl. 33) O Mratíně budiž dodáno: R. 1522 fer. V. ante Ambrosii Vodička z Mrátína dožádal se pp. úředníkuov šestipanských, aby jemu poustky, kteréž podle něho jsú, ráčili popříti

Strana 147
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 147 jetek Petra Bílského z Kaříšova. (Viz Prášek, Brandejs III. str. 833). Dříve sdílel osudy Měšic, jak o tom svědčí tyto zápisy rukopisu Budišínského pri- vilejí Staroměstských [fol. 71]: List císaře Zykmunda a zápis, jímž zapisuje Vaňkovi Duršmídovi, měštěnínu St. M. Pr., ves Křížovníků Matky Boží z Malé Strany, řečenú Měšice, se dvorem oc i se vsí Mratín a všelikým příslušen- stvím ve dvú stu st. gr. pr. stříbrných a dobrých. Dán v Praze ten úterý po sv. Alžbětě 1. P. 1436. — List dobré vuole na již psaný zápis císařský od Vaňka z Vesce, řečeného Duršmída, někdy měštěnína St. M. Pr., seděním na Ostrově svědčící p. Zděnkovi z Šternberka, nejv. purkrabí Pražskému, i jeho dědicům a budoucím. Dán v pátek po sv. Kateřině 1. 1451. — List krále Jiřího, jímž dává tvrz a ves Měšice se vsí Mratínem p. Zděnkovi z Šternberka, purkrabí Pražskému, za jeho pilné a věrné služby, však toliko do jeho života. Než po smrti jeho aby beze všeho odporu a zmatku to zboží zase klášteru Matky Boží z Malé Strany postoupeno bylo. Dán v pondělí po sv. Mikuláši 1. 1459. — List smlouvy Jošta, biskupa Vratislavského a mistra Křižovníků zákona rytířujícího sv. Jana Kř. posvátného domu špitálu Jerozolymitánského v Čechách oc kněze Jana z Manětína, t. č. převora ko- stela M. B. podle mostu oc i všeho konventu bratří Křížovníků domu Praž- ského oc kněze Řehoře, t. č. převora kostela Strakonického, i všeho konventu bratří Křížovníků domu Strakonického zákona svrchupsaného oc s p. Zděnkem z Šternberka, purgrabím Pražským o zboží Měšice, aby jeho do života svého užíval. Po smrti pak jeho, když by mistr oc dal dědicuom jeho tisíc zl. uh. dobrých jim půjčených, aby zase k zákonu postoupeno bylo oc. Dán v pátek po Božím na nebe vstoupení 1. 1464. — List latinský krále Jiřího, jímž dává povolení Joštovi, biskupu Vratislavskému, k nahoře psané smlouvě a zástavě zboží Měšického v tisíci zl. uh. p. Zděnkovi z Šternberka oc. Dán v Praze die XI. Maii a. d. 1464, regni nostri VII. — List dobré vuole na ten zápis císařský nadepsaný, kterýž Vaňkovi Duršmidovi na Měšice a na Mratín svědčí i na tu dobrú vuoli, od Duršmída p. Zděnkovi svědčící, od téhož p. Zděnka dále Pražanům Staroměstským daný. Dán na Zbiroze v sobotu před Květnú nedělí a. 1474. — List p. Zděnka, jímž dává dobrú vuoli Pra- žanům Staroměstským na ten list a zápis dobré paměti Jošta biskupa Vrati- slavského a smlouvu o zboží Měšické s týmž p. Zděnkem učiněnú i také na list a povolení k tomu krále Jiřího. A přiznává se, že za to své právo a zápisy přijal od Pražanův tři tisíce zl. uh. dobrých oc. Dán na Zelené Hoře v úterý před Květnú nedělí 1. 1474. Mstětice u Brandejsa zakoupeny byly Staroměstskými v letech 1504 až 1507 od Racka z Doubravy za 725 k. gr. č. (D 2 V. 4 fol. L. 15). Po konfiskaci vyměněny za Holešovice. Myskovice (Myškovice) od r. 1459—1547,36) kdy prodány Duchkovi Chmeléři ze Semechova. k uživání. Páni na žádost jeho to jsú učinili, aby on to držel do vuole panské. (Rukop. č. 2155 fol. 19). 36) Dodávám: R. 1542 smlúva stala se mezi Petrem, podaným p. Vondřeje Čachovského z Jinočan a Martinem, rychtářem z Myškovic, podaným pp. Starého M. Pr., kdež jest viní 10*

Strana 148
148 Dr. Josef Teige Nusle od r. 1459, ale jen z malé části. V daleko větším podílu zapi- se Nusle do knih novoměstských. Odolená Voda viz níže Vodolka. Olšany, dvůr, koupilo Staré Město r. 1546. (A. Č. XXVIII str. 106 a sl.). Oujezdec viz Újezdec. Ounětice od r. 1459. V rukop. č. 554 fol. 127. jmenuje se Jakub z Ou., člověk poddaný pp. Staroměstských. Ovenec od r. 1459. Podlešín zapsán sice roku 1459 Starému městu, než zprávy o něm z XVI. označují jej jako majetek záduší Týnského. suje Petr Martina, že by jej měl zraniti, jej na zdraví zohaviti. Tu pp. úředníci šestipanští podali obojich k přátelskému jednání a je smluvili — že rychtář má jemu Petrovi za ty jeho škody — dáti deset k. gr. m. Za prostředky byly: p. Blažek Svatopolský, Aron z Čachovic, Jan Lupáč bakalář, Matouš Rameš, Brychta, rychtář z Předletic. Stalo se v pátek před sv. Jiřím. (Rukop. č. 2154 fol. 63.) — Výslech svědků v rozepři mezi Jaroslavem Robmhapem z Suché s Kateřinou věznicí r. 1589: Anežka, rychtářka v Myškovicích, svědčila: Když pan Jaroslav Robmhap rozkázal tu Kateřinu šafářku, která jest zde v vězení, dáti do řetězu u nás v Myško- vicích, to sme očitě spatřovali, že nad ní ďáblové lítali v způsobu ohně, a to více nežli dva nebo tři. Já sem jak živa jich více neviděla. A když byla v řetězích, jeden soused optal se jí, je-li jí těžko, a ona pověděla, že sobě sama polehčí. A když odešla ze dvora panskýho, rozstonalo se do šesti pacholkuov a posavad necmoní a někteří otekli. — Mandalena, slu- žebnice paní Máří Majdaleny Robmhápové ze Spálené ulice, pravila: Poslal mne pán ke Ka- teřině šafářce do vězení, abychom od ní váček vzali. Ona pověděla, že váčku nedá, že bychom jí peníze pobrali. A potom když nám dala od sebe váček, našli sme v jednom míšku ňáký srsti a červený korály mezi nimi. I pán poručil se jí optati, co jest s těmi srstmi myslila. Ona povědělá, že jest ona tohko nic v váču neměla, leč jest jí to tam čert vnesl. A když se syn její v Myškovicích dobyl z vězení, já tam tehdy byla, i viděla sem, an příšery lítaly co oheň, jiní co by plachtu rozestřel. Tak byl blesk, až hrozno bylo, a bylo se čeho strachovati. A než odešla ze dvora, přišla ku paní nahoru a tu mluvila, než tomu deset nedělí mine, že na ni všichni vzpomenou. Potom pán mne k ní poslal a kázal se jí optati, co tím míní a proč taková slova mluví. A ona dala mi za odpověď, že ještě jednou pravím, než deset nedělí mine, že na mne všichni vzpomenou. A já jí řekla, aby těch slov nemluvila, že pána rozhněvá. A ona řekla: Byť hned přišel a na kusy mne rozsekal, však jest mi jednou smrtí umříti. A my toho pánu nepověděli, řekli sme, že jí není doma. — Anna, kuchařka od p. Robmhápa: Když nás pán poslal ke Kateřině šafářce, abychom od ní vzaly váček, ona ho druhý děvečce dáti nechtěla, pravila že má v něm peníze. I potom když dala od sebe váček, tu před ní našli sme čertovo hovno a když sme jej domů přinesli, našli sme v tom váčku několik černejch kousků dřívek a ňáký chlupy a korálky. A když sme k ní podruhý přišly a o tom jí ptaly, ona pravila, že jest ona toho neměla v tom váčku, že sme my jí to tam vundaly; ale bylo to v tom váčku. Potom dali syna jejího do vězení a on se z nich dobyl. V tom pán ráčil mu poručiti jíti k rychtáři a jemu oznámiti, aby mateř lépe opatřil nežli syna. A když ji rychtář zamýkal, ona mu řekla: Bodej poslední zamýkal. V tom se něco ohnivého střílelo přes ves. A jakž odešla táž jistá šafářka ze dvora panskýho, čeládka se hned roznemohla. — Jan rychtář z Myškovic: Když se Kateřina u nás do vězení dostala, tu zlí duchové ve způsobu ohně přenášeli se přes stavení a bylo jich několiko, nebo sme to očitě, několik nás, spatřo- vali. — Petr Kudyvoda z Myškovic: Když Kateřina šafářka odešla ze dvora p. Robmhápova v Myškovicích, tu se hned čeládky panský dráhně roznemohlo i votekli. Některý sem sám, očima patřil. Druhá pak, když sme ji z poručení páně hledali, dal nám to P. B., že sme ji našli v Bašti u p. Hochauzara. Měl ji v svém vězení. A když sme ji přivedli do Myškovic, dali sme ji s rychtářem do řetězu. A já se jí optal: Nu šafářko, těžkoliť bude. A ona mi dala za odpověď: Bude-li mi těžko, zdali já sobě nepolehčím. I padlo mi to na mysl a já o tom

Strana 149
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 149 Podol.37) Polirady od r. 1469. Prače. Zde koupil mlynář Fabian r. 1547 rybník za 200 k. gr. č. Přerov nejprve společně, od r. 1527 rozděleně až do r. 1547.38) Šťastnou náhodou mohu zde sděliti úplný akt, kterým panství bylo rozděleno mezi Staré a Nové město. Čte se v rukopise Budišínském privilejí Star. M. Pr. na fol. 73 v tato slova: L. P. MDXXIX v pondělí před sv. Martinem kladou se rozdílové o zboží Přerovské i o jiné zboží, kteréž za jednoty měst Pražských koupené a k těm městům připojené, kteréžto zboží pánu oznámil. A v tom nad tím domem rychtářovým i přes ves lítalo něco vohnivého. Pak Bůh milej ví, co jest to bylo. I tu pán rozkázal od ní vzíti nože i váček a tu sme pohlídli do toho váčku, nic sme takovýho nespatřili, až když jej děvečky nahoru přinesly, našli v něm ňáký tříštičky. I potom tak pravili, že sou od panskýho vozu. Potom děvečka přišla k rychtáři k tomu vězení, kde sme ji hlídali, i řekla jí: Co si ty, bábo, tím činila, že si měla tříštky od panskýho vozu v tom váčku. Ona dala za odpověď, že neměla, leč by jich tam čert nakladl, anebo ste vy je sami tam vundali. 37) V příčině Podola dodávám tyto dvě drobné zprávy z r. 1546 (dle rukop. č. 2157 fol. 193). N. Šafránek z Dvorcuov, člověk pp. Nov. M. Pr., učinil jest smlúvu s pp. úřed- níky mostu Pr. s strany lámání kamene v skále panské a to takovú, že za každú lodi ka- mene cejchovanú má jemu dáváno býti po XI gr. m. A on což by koli toho kamene nalámal, nemá žádnému bez povolení pp. úředníkuov prodávati. Act. sabbato post Martini. — (Fol. 196): Smlúva stala se jest mezi pp. úředníky mostskými a Zykmundem Šípařem, což se lá- mání kamene vápennýho ve skále dotýče, takže on Z. má jednu každú lodi pp. úřednikuom posílati za IX gr. bilých. K tomu kámen se má rozvážeti, aby volně na vuoz vložiti, tolikéž kdyžby přivezl, s vozu složiti mohl. A také pp. úředníci mají tam dáti nějakého dříví k pá- lení skály. A také k každé lodi má se od něho Z. přihlídati, aby míra spravedlivá dávána byla. Act. sabb. ante Hussium. — 1546. Téhož dne stala se smlúva s Jakubem plavcem o plavení kamene vápennýho na lodi taková, že on Jakub podle závazku svého má se v tom spravedlivě chovati a každú lodi, kamene, jakž cejch ukazuje, nabera, k místu uloženému připlaviti. A tak od každé lodi má se jemu po III gr. č. dáti — a nad to při času sv. Mar- tina — strych mouku. Však toto jest vymíněno, že on přiveza lodi a přistana k břehu, nemá z ní vzíti, leč by to ukázáno bylo a od toho vyhledáno, komuž od pp. úředníkuov o to bude poručeno, tak-li se jest, jakž cejchové ukazují, zachoval, neb každú lodi má tak nabrati, až by se cejchové potopili. 38) O Přerovu, pokud byl staroměstský, mohu dodati tyto zprávy z rukop. č. 994 (fol. 27.): Vysvědčen jest počet, kterýž Jakub Fikar, radní písař, učinil 1. XXV fer. IIII. den sv. Fran- tiška, což jest přijal peněz I. XXIIII v středu po V. Sv. a těmi platil úroky toho času za rok sv. Havla minulého i cožkoli je příčinú bylo anebo dluhuov přibylo a tím se jiné závady vyvazovaly a místo oněch tyto zuostaly, anebo co jest bylo zaplaceno, že z toho počet řádný učinil. A jest z toho propuštěn. — (Fol. 28); L. XXV v středu den sv. Františka, když obec veliká byla, mimo jiná leta sběhlo se více vysvědčení počtuov, a ti jsú do obce veliké vzneseny proto, poněvadž znamenité sumy jsú přijímali a zase vydávali i mnohé dluhy toho času jsou podniknuty byly, z kterýchžto úrokové, anebo prostějším slovem, lichvy, se dávaly a to proto, že statek Přerovský jest koupen a málo majíc v obecních pokladích sumy dráhně dluhóv jest bylo vzešlo. A 1. XXV v první čtvrtek v postě před Přenesením sv. Václava učiněn jest počet od Jana Erazima z Čermník a Jana Žáby z Vlkanova a Jakuba Fikara, písaře radního, což jsú k sobě přijímali z poručení panského na záplatu zboží Přerovského a což jsú zase vydali za to zboží. K tomu počtu byli vydáni z radních pánóv p. Zikmund Vaníč- kovic, p. Tomáš Zachlubil a p. Brikcí Řehák z Květnice a z pp. starších Václav Sova z Libo- slavě a Jan od svině. Ten počet nazajtří v pátek oznámili v radě, že přijmu jsou přijali 20.000 k. gr. č. a dvě stě kop a deset k. a XX grošuov vše českých. A že ty penize tak se

Strana 150
150 Dr. Josef Teige: drží páni Pražané Starého a Nového M. Pr. Item jeden díl dělá se k zámku Přerovu s dvorem k témuž zámku, s mlýnem, s chmelnicí, šafránicí, štěpni- cemi i s vinicí i se všemi svršky a nábytky. A k tomu dílu nejprve městečko Přerov, item Sedlčanky, Semice, Velenka, Tatce, Hořany, Třebestovice, item ves pustá Mračenice i s těmi platy, což platí od té vsi z jiných vesnic cizích. Item plat ze vsi královské Milčic, item ves Bříští, ves Vesec, ves sběhly s puojčkami i přijeté dluhy a jsou v závdavku za Přerov dány, jakožto dsky zemské ukazují. A tak II C kop a X k. XX gr. ty jsú dány od zápisu desk zemských. Ten počet od osob dotčených páni v radě přijali a potom do obce veliké jest ozná- men a vnesen 1. XXV ve čtvrtek den sv. Ondřeje a tu jest přijat. (fol. 29): L. XXVI v pátek den sv. Markéty Jakub Fikar, radní písař, učinil jest počet z těch sum, co je 1. XXV k roku sv. Jiří na splacení III1/2 tisíce k. gr. č. a na úroky, což se Přerova dotýče a záplaty jeho, k sobě přijímal a zase vydal, kterýž jest p. purgmistr a páni přijali. — (fol. 30): Dále přistúpeno jest [r. 1526] ku počtu, kteréhož se dožádal, aby uči- něn byl, p. Jan, konvář od M. B. Sněžné, kterémuž zámek Přerov svěřen byl, a z toho zboží což jemu v ruce sumy bylo dáno, kde je ty obrátil, aby o tom vědomo bylo p. purg- mistru, pánóm i obci. I ten počet učinil jest 1. XXVI v středu den sv. Prokopa a při tom se jest nalezlo, že ty všecky příjmy, což jich koli bylo a sum u něho složeno, že zase nejsú vydány nežli v obecní potřebě na placení úrokuov i také dluhuo některých i jiných potřeb, jakž rejstra jeho ukazují. A ti páni počet takový slyšíce jej sú přijali a schválili, nebo v přijmu ani v vydání nic se nenalezlo, kamž by jinam co obrátiti měli než tu, kdež obecní potřeba kázala. A ten počet v vobci veliké jest též vysvědčen a on z toho jest propušten. — (fol. 31): L. XXVII v pátek na sv. Šťastného a Zbožného p. Jakub Fikar učinil jest počet z těch sum, co jest po polouletí pořad sběhlé k sobě přijímal i zase vydával v úrocích i také v jistinách za Přerovské zboží, a to 1. XXV k roku sv. Havla z MCCCCXVII k. XLIII gr. č., a též 1. XXVI k roku sv. Jiří za MMDCXCVI k. III1/2 gr. č. Téhož také 1. XXVI k roku sv. Havla z MCCXLIX k. L gr. č. učinil jest počet řádný. — (fol. 32): Dále jest přistúpeno k počtu p. Jana konváře od M. B. S., kterémuž jest zámek Přerov svěřen, a z toho zboží co jest jemu v ruce sumy bylo vydáno, p. purgmistru, pánóm i obci počet učinil jest jeden i druhý. První léta XXVII v úterý před sv. Stanislavem, druhý téhož léta v úterý před sv. Lukášem. A při těch obú dvú počtích to se jest nalezlo, že ty všecky příjmy zase nejsú jinam vydány nežli v obecní potřebě. A tu p. purgmistr a páni počet takový jsou přijali a schválili. — (fol. 32): V pátek po sv. Simonu a Judovi 1. XXVIII učinil jest Jakub Fikar z Vratu počet z přijmu a vydání MCCXXIIII k. gr. pr., což jest přijímal 1. XXVII k roku sv. Jiří na splacení úrokuov za zboží Přerovské. Kterýžto počet řádný p. purgmistr a páni i obec veliká jsú přijali. — (fol. 33): L. 1530 v pátek po sv. Žotiji Václav Hradecký, písař radní, učinil jest počet z těch sum, kteréž jest k sobě přijímal 1. XXIX na splacení zboží Přerovského a na úroky a zase co jest i vydával z sumy VICXXV k. gr. č minus XLVI gr. Kterýžto počet řádný p. purgmistr a páni i také veliká obec jsú přijali. — (fol. 35): L. 1532 ve čtvrtek po sv. Diviši Jakub Vršovský, písař radní, učinil jest počet z těch sum, kteréž jest k sobě při- jímal od 1. XXX. až do 1. XXXII. a do obnovení rady, zase co v tom času vydával na splacení obecních dluhuov a úrokuov. Kterýžto počet řádný p. purgmistr a páni jsú přijali. — L. 1537 Ondřej Tatek z Kuřiho a Martin Dačický z Vlkanova, kamermajstři a správce obecních duchoduov, učinili jsú počet z těch sum, kteréž jsú k sobě přijímali od 1. XXXIIII až do 1. XXXVI do středy po Stolování sv. Petra. Kterýžto počet řádný p. purgmistr a páni jsú přijali. — L. 1539 v úterý po sv. Lucii Václav Jaroš z Kapí Hory, kamermajstr a vrchní správce obecních duochoduov, učinil jest počet z těch sum, kteréž jest k sobě přijímal od 1. XXXVII až do 1. XXXIX a do obnovení rady, a co jest v tom času vydával na splacení obecních dluhuov a úrokuov. Kterýžto počet řádný p. purgmistr a páni jsú přijali. — L. 1542 v pátek po Božim Těle Zikmund Frajskut a Jiřík Koník, kamermajstři a správce obecních duochoduov, učinili jsú počet z těch sum, kteréž jsú k sobě přijímali od 1. XXXIX až do XLII a zase co jsú v tom času vydávali na splacení obecních dluhuov a úrokuov. Kterýžto

Strana 151
O statcích obcí Pražských v l. 1420—1546. 151 Cermíky v těch ve všech mezech a hranicech i s tou vší zvolí a tím pří- slušenstvím, jakž plnějí doky zemské a zápisové svědčí. Item z těchto vsí napřed položených platu polouletního vyjíti má Svato- havelského z lidí osedlých 1431/2 k. 17 gr. a 3 peníze vše českých. Item městečko Klumín s rybníkem a se vším k témuž městečku pří- slušenstvím, jakož též zápisy ve dckách svědčí. Item rybníky tyto k témuž dílu zámku Přerovu zejména: Netušil, Ba- počet řádný p. purgmistr a páni jsú přijali. — L. 1543 v středu po sv. Severinu p. Syxt z Ottersdorfu a p. Václav Duha z Častrova, kamermajstři a správce obecních duochoduov, učinili jsú počet z těch sum, kteréž jsú k sobě přijímali od 1. XLII až do 1. XLIII a do ob- novení rady. Kterýžto počet řádný p. purgmistr a páni jsú přijali. — L. 1545 v pondělí po sv. Mikuláši p. Syxt z Ottersdorfu a p. Petr Hlavsa z Liboslavě, kamermajstři a správce obecních duchoduov, učinili jsú počet z těch sum, kteréž jsú k sobě přijímali od 1. XLIII až do 1. XLV a do obnovení rady. Kterýžto počet řádný p. purgmistr a páni přijímali. — L. 1547 ve čtvrtek po sv. Valentíně Petr Hlavsa z Liboslavě, Jan Medař a Mistr Nykodem z Paumberku, kamermajstři a správce obecních duochoduov, učinili jsú počet z těch sum, kteréž jsú k sobě přijímali od 1. XLV až do 1. XLVII a do obnovení rady. Kterýžto počet řádný p. purgmistr a páni přijali. — Konečně stůjž zde ještě následujíci zápis z r. 1539 dle rukopisu č. 2157 fol. 80: Kdež jest uroz. vladyka p. Linhart z Hrádku, úředník Přerovský, vznesl na pp. úřed- níky mostský jakožto správce zámku a zboží Přerovského, kterak by Burjan šafář mnohé a těžké protivenství jemu učinil i o něho se koštoval, chtěje mu na zdraví škodu učiniti, a také čeledí proti němu pozdvihl a maje býti pomocník dobrého panského, to jest všecko na odpor činil a čeleď, když se jesti jednala, nasazoval, takže jí musil nad prvnější službu mnoho při- dati. A kdyby on Burjan toho příčina nebyl, nikda by toho nepořadu i těžkostí bylo nebylo. A když jesti své od něho nebezpečenství poznal, že jest musil k němu přísností přistúpiti, nebo i s čeledi proti němu jest se spuntoval. A když ho trestal, tu jest i na retuňk tu čeleď volal. Však jakkolivěk jest se ta věc stala, po mnohých napomenutích pp. úředníkuov p. Linhart to jest v moc dal, jakéž kolivěk opatření té věci učiní, že on chce v tom se pokojně chovati a dále nic proti témuž Burjanovi šafáři právem nechce bráti. Proti tomu on šafář Burjan mluvil, že tak mu tím vinen není, jakž jemu se přičítá, než že jest některá nebezpečenství od p. Linharta trpěl, ježto toho se jest nenadál, než že by tomu rád, aby bezpečen býti mohl i také svoboden před takovými těžkostmi a z rukojemství aby propuštěn byl. A také co jest jemu čeleď zadržala, co jest je zakládal i také čeho jesti zaslúžil, aby jemu to navráceno a dáno bylo. Týž to v moc pánuov všecko poroučeje, jakžkolivěk takovú věc opatří, že na tom přestati chce. — Tu pp. úředníci mostu Pražského dosáhše toho od obojí strany, že jsou jim to v moc dali a což vypovědí, že strany na tom přestati chtí. I poněvadž to se jest nalezlo, což jest koli Burjan šafář proti p. Linhartovi řeči i skutkem předsevzal a jemu přečinil, což jest tuto kolivěk slov těžkých proti p. Linhartovi zběhlo, že ty jemu p. Linhartovi k ujmě jeho cti a dobré pověsti nebyly a nejsou a býti nemají nyní i na časy budoucí a věčné. Neb jest p. Linhart vždycky se choval a chová, jako na dobrého rytířského člověka náleží, a v tom jeho šafářovu přečinění moha právem těžkosti na něho uvésti, z žádostí pp. úředn kuov to jesti všecko mimo se pustil. A on šafář před pp. úředníky slíbil jest, že jemu p. Linhartovi nemá žádného protivenství činiti. A o těchto věcech mezi nimi již na místě postavených nemá duominky činiti ani jich skutkem a věcí zdvíhati, než tak, jakž jest pp. úředníkuov prosil, z těch závad aby propuštěn byl a své živnosti aby hleděl, že on více nechce proti němu, p. Linhartovi, žádné nevole činiti; než mohl-li by jemu slúžiti a on by ho potřeboval, že by to chtěl rád učiniti, jakž jest prvé činil. Připovídaje pp. úředníkuom, že se tak chce zachovati, pokudž jemu jest touto vejpovědí uloženo, to všecko splniti. A pp. úředníci již sú ze všeho osvobodili a propustili, aby sobě volen byl. Než pokudž by p. Linhart úředníkem na Přerově byl, že jemu nemá na to zboží bez vůle jeho chůzí (?) svou a svévolně ublížovati. A oc. sabbato Benedikta a. 1539.

Strana 152
152 Dr. Josef Teige: binec, Koláč, Říčej, Sedlčanky, Holobřestský, Volšový, Vazek. V městečku Přerově Kadeda, Sladkovec, Žilka. Item příkopy dva u zámku, item Noha- vička, Jasemický, item u Tatec tři rybníci pode vsí a čtvrtý příkop. Item louky tyto k témuž dílu zámku Přerovu: Nejprve louky u Sedl- čanek, což jich jest, kteréž se prodávají. Item louka Podbabská, kterúž klídí Přerovští robotou. Item louky u Semic a pod Keřským rybníkem, kteréž Semičtí klidí robotou. Item louka za Sadskou. Item lúčky u Mračenic, item louky u Tatec. Těch se prodává dobře za několik k. gr. Item louka Opatovská. Item lesové tito k témuž dílu: Psárce, hora Semická, hora Přerovská, Byšt, Borek. Item co se luhův dotýče vedle Labe, kteříž se počínají pod Sedlčanky nahoru pod rybníky a u Semic, až jim konec vychází u rybníčka Nohavičky. Ale mezi nimi jest drahně ochozí k Lysé a nějaký kus páně Donického. A také z oné strany Labe jest něco k Přerovu náleží. Těch pokládá se užitku, rok od roku rovnaje, 30 k. gr. č., někdy víc, někdy méň, kromě nahoře jmenovaných lesův. Než samých luhů těch se od zámku odtrhnouti nemůž z příčiny, že ty vesnice při těch luzích sedí i rybnící též při nich leží. Item mlejn a chmelnice a štěpnice to se pokládá proti clu Mochovskému. Item co se rybníků k zámku již příležících a položených dotýče, ty též spustiti k svému užitku, komuž se ten díl dostane, mají. Item k témuž dílu poddací troje: to Bříští, v Semicích a v Velence. Item co se úroků vybrání nynějších Svatohavelských dotýče, ty se společně ze všech důchodův, krom rybničných, k společnému užitku vybrati mají a čeledi z ních na zámku i ve dvoře zaplatiti. Též i úroky zadržalé na dluhy i nynější úroky Svatohavelské spraviti. (Část Novoměstská, jak výše uvedeno, otištěna v A. Č. XXVIII str. 157.) O rozdílu dokonaném vyhotoveny dva listy téhož obsahu v tato slova, jak čtou se v témže Budišínském rukopise fol. 74. Tento list jest pánům Novoměstským: My purgmistr i rada i všecka obec St. M. Pr. známo činíme naším tímto listem vůbec přede všemi, kdež čten aneb čtúce slyšán bude: Jakož jest koupen zámek Přerov s městečky, s vesnicemi a se všemi k témuž zámku příslušnostmi za jednoty měst Pražských, jakož zápis ve dckách zemských na to učiněný plněji svědčí, a o to se jest i o jiné zboží a ves- nice za jednoty měst Pražských koupené a k městům Pražským příslušející podíl na dvě straně s jistým naším vědomím i k týmž podílům dobrovol- ným přistoupením stal, jeden k zámku Přerovu a druhý k městečku Ne- hvizdům, tak jakž to šíře cedule řezané a pečetmi města našeho a města Nového Pražského spečetěné, kdež my jednu máme a páni Novoměstští druhou, v sobě ukazují, že jsme o ty díly s pány Novoměstskými los vrhli a vedle losu o též díly učiněného díl svůj na nás přišlý, jmenovitě Přerov s těmi vesnicemi, rybníky, platy i se všemi příslušnostmi, vedle týchž cedulí přijali a přijímáme. Slibujíce listem tímto sami za se i za budoucí náměstky naše, nynější i budoucí, na druhý díl se nenavracovati ani jeho jakým vy- myšleným způsobem naříkati, než na tomto dílu svém dosti míti a přestati

Strana 153
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 153 tak, jakž se jest nám během a zpuosobem losním dostal a na město naše připadl. Toho na jistotu a zdržení i budoucí pamět pečeť menší města našeho nadepsaného dali jsme přivěsiti k tomuto listu našemu. A pro lepší toho důvěrnost dožádali jsme se uroz. pánuov p. Václava Bezdružického z Ko- lovrat a na Košatkách, nejv. sudí dvorského království Českého a purgrabě Vyšehradského, a p. Albrechta z Gutštejna a na Ronšperce, že jsou také pečeti své na svědomí dali přivěsiti k tomuto listu, sobě a dědicům svým beze škody. Jenž jest dán léta od nar. s. b. 1529 v pondělí před sv. Martinem. V táž slova (mutatis mutandis, ut in margine annotavi,) dali od sebe list páni Novoměstští pánuom Staroměstským. Přestavlky u Říčan sdílely osud Uhřiněvsi. Sazený náležel r. 1432 pod správu úřadu mostského.39) Zde neznámo, kdy obec St. M. nabyla vrchního práva. Jisto jest, že to souvisí s na- dací universitní doktora, Jana France z Královské Hory. (Viz Základy místo- pisu I str. 558 a sl.) Po konfiskaci koupil za 1085 k. č. Florian Gryspek. Sedlec od r. 1459. 89) Nejstarší o S. následující zápis v rukop. č. 2157 zní: (Matouš z Kostelce s rychtářem z Sázeného.) Jakož jest Rzaun Matouš z Kostelce obeslav rychtáře z Sázenýho vinil ho z toho, že jest on zpustil z práva peníze, kteréž Sušek Vokáčuov mu v dluh na krčmě XV k., kteréž mu za krčmu na právě klásti měl Suchan předešlýmu krčmáři též zadržalé peníze podle do- brého pořádku položiv jedny i druhé. A on Matouš před konšely s Suškem i před ním také k takovému dluhu přiznání učinil. A poněvadž takové peníze z práva sou upuštěny, že on o tu věc mimo něho nemá k tomu jinému hleděti. Proti tomu rychtář dal mluviti, že nutno za tu krčmu první peníze toliko při právě položeny sú, jakožto V k., ale z nich 1 k. k zá- duší z povinnosti dáti musil. Druhé z Ouštku nějakému člověku za dluh I k., nějaké ženě X gr. a ostatek za sebú má. A on že jest o takový dluh nic činiti neměl a ač při jich vrubích byl, ale práva tu osazenýho nebylo, než potom přišli a sroubili vruby, že o to mezi nimi porovnání. Tu pp. úředníci — vypověděli: Poněvadž jest on Matouš Rzaun své žaloby žád- ným svědomím pořádně podle práva nepokázal, ani to ukázáno jest, aby právem dluhu svého na Suškovi kdy dobýval a to, což za právo jest, aby učinil, ježto mu to od pp. ouředníkóv propůjčeno k prokázání bylo, než holá slova mluvě okázal vrub, kterémužto rychtář neodpí- ral, aby při přítomnosti jeho, když se strany k zaplacení dluhu podrobily, sroubiti neměly; k tomu také jestliže jest takovú sumu Matoušovi na tom gruntu ukázal, poněvadž vobci XIX k. předešle na něm spravedlivého dluhu zavazeno bylo, že toho učiniti nemohl a tak neopatr- nosti v tu závadu přišel, i z těch příčin on rychtář Matoušovi tou žalobou povinen není. Act. fer. V. post Convers. s. Pauli a. XXXII. (Fol. 2.) — (Tamtéž fol. 136): Mezi Jírou Václavíkem z Sazeného a Martou Václavíkovou starou stala se smlouva, že ona Marta postoupila mu gruntu svého, aby on jím vládl mocně. A za to on Jíra má jí dáti jednu krávu a tři vovce a k tomu dvadceti k. m. Stalo se sabbato, In excelso throno 1541. — (Tamtéž fol. 189.) Jakož mlýn ve vsi Sazeném Urbanovi mlynáři shořel a to rozuměti jest, že největší přičina neopa- trnost jeho v tom jest byla, i nechtíc pp. úředníci nedbanlivého hospodáře jmiti, jemu jsou toho na přímluvu přátel jeho dopustili, aby sobě ten mlejn ku pohodlí souseduom činění sdělal a dobrým hospodářem, neopouštějíc gruntu a dědin, byl s tou výminkú, že tomu dosti od něho se stane, aby rukojmie za to, což se předkládá, pod propadením XXV k. gr. č. pokuty postavil. I stojíc osobně týž Urban postavil jest Valentu a Havla Brožkova, sousedy z S., za to rukojmie. Kteřížto rukojmie, když by týž Urban svého nehleděl, neopanoval a nestavěl, budú takovú sumú povinni rukú společnú a nerozdílnú k úřadu položiti. Act. sabbato ante Luciam Ottiliam 1545.

Strana 154
154 Dr. Josef Teige: Sedlčanky viz Přerov. Sedlec připojen k panství Brandejskému. Semice viz Přerov. Slatina sdílela osud Klumína. Smíchov, ves se dvory zabrána r. 1421. Po konfiskaci prodána r. 1550 se dvorem kmetcím v Předním Ovenci za 931/2 k. gr. č. Vítovi Lišovskému z Průchodu. Strašnice, dvůr poplužní se vsí, měli Staroměstští od r. 1501 ve spo- lečnosti s Novoměstskými. Po konfiskaci dostali r. 1562 zpět. Středokluky s Řebcemi a Běloky patřily k Makotřasům r. 1421 zabra- ným. Z toho ale zbylo r. 1546 obci jen dva lidi v Bělocích, jeden v Stře- doklucích a na dvou lidech plat, což prodáno r. 1549 za 150 k. č. Janovi Holanovi z Jiljova. Střížkov získán r. 1459 a po konfiskaci prodán zde dvůr kmetcí za 371/2 k. Albrechtu Bruknarovi z Brukštejna. Svojšovice viz Uhřiněves. Šešovice náležely obci ve vrchním panství od r. 1459. Štěchov (Stachov) patřil obci od r. 1459. Tatce viz Přerov. Tehovice viz Uhřiněves. Třebestovice viz Přerov. Uhřiněves postoupili bratří Jan a Václav z Kunwaldu 18. bř. 1449 obci Starom. (Srov. Sedláček, Listy v Diadochu Paprockého ve Věstníku uč. společnosti 1892 č. 28.). Regest o tom má též rukopis Budišínský privilegií Staroměstských a to v tato slova: List dobré vuole od Jana a Václava z Kunwaldu a Dražic, synů Jana z Kunwaldu, na ten zápis a majestát cís. Zykmunda Pražanuom Staroměstským daný a svědčící. Dán v úterý po třetí neděli postní 1449. Tamtéž pak uvádí týž rukopis (fol. 70.) i regest majestátu Zikmundova tohoto obsahu: List a zápis císaře Zykmunda, jímž zapsal Janovi z Kunwaldu, podkomořímu svému, a Anně Johankové, někdy Kbelské, i jich dědicům a budoucím tvrz Křížovníků Svatomařských z Malé Strany, jménem Uhřiněves, se vsí tudíž a se dvorem a poplužím k tomu příslušnými, s rybníky, lesy, potoky, mlejny, lukami a jinými vesnicemi, totiž Tehovice, Kolovraty, Voděrady, Zdebrady, Přestavlky a Lipany, s úroky, poplatky, užitky a právy oc s celým také a plným panstvím v tisíci k. gr. pr. stříbr- ných a dobrých oc. Dán v Praze v pátek, den sv. Klimenta 1. 1435. — Zde konečně jest i zápsano potvrzení Vladislava II.: List krále Vladislava, jímž potvrzuje listu a zápisu cís. Zykmunda i listu dobré vuole od bratří z Kun- waldu oc a připisuje jim k tomu nad ten zápis císařský nad témž zboží Uhřiněvském 2000 k. gr. dobrých stříbrných aneb 1000 k. gr. širokých čes- kých stříbrných rázu pražského. Dán v Praze v středu na Nebe vzetí P. M. a. 1472. Po konfiskaci prodává Uhřiněves a vesnice Těho vice, Kolovraty, Oděrady, Krabušice, platy na vsech a dvorech kmetcích v Přestavicích, Křesicích, Zděbradech a Lipanech za 3000 k. gr. č. Janu Reinšpergerovi

Strana 155
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 155 z Reinšperka.40) Kolovraty, Voděrady asi patřily k U. již v 15. stol. Kdy Tehovice byly získány, neznámo, r. 1531 (viz A. Č. XXVIII. str. 274) obec je již měla: Krabušice zastavil obci Vladislav II. r. 1472. Kdy získán byl plat v Přestavlcích též nevíme, r. 1534 patřil již obci (viz tamtéž str. 167.). Křesice (Kreslice) zabrána byla již r. 1420. O Zděbradech není ničeho známo. Újezd po konfiskaci přišel v držení záduší sv. Vojtěcha na Nov. M. Pr. Unětice získána r. 1459. R. 1457 zbyl zde obci jeden člověk, který po konfiskaci dán kapitule sv. Vítské. Velenky viz Přerov. Vesce viz Přerov. Voděrady viz Uhřiněves. Vodolka získána též r. 1459.41) Po konfiskaci koupili ji Fabian, Jan a Bareš Sekyrkové ze Sedčic za 750 k. gr. č. 40) Srovnej i následující zápis: Léta od nar. — 1562 v středu po sv. Prokopu stala se smlouva dobrovolná a trh celý a dokonalý námi Bennou ze Salza a na Polkenhonu, Janem Šlovským z Šlovic na Olešné, oběma JMtiCé komory v království Českém radami, k ujednání a vejpovědi zmocněnými, a to mezi duostojným v bohu otcem a pánem p. Antonínem, arci- biskupem Pražským, J. Kn. Mti, z jedné a uroz. a statečným rytfřem p. J. Hanušem z Ren- šperka a na Duřiněvsi, JMtiCé radou, z strany druhé a to takový, že jest jmenovaný p. arci- biskup s vědomím a povolením JMtiCé jemu p. Hanušovi z Renšperku od statkuov špitála u mostu Pražského křížovníkuov s červenou hvězdou, jakožto správce vrchní téhož špitála, ves řečenú Měcholupy Malé s lidmi a dvory kmetcími, s platy, s kurmi, vejci, se dvěma krč- mami svobodnými a s jiným vším a všelijakým té vsi příslušenstvím, s celým a plným pan- stvím, tak jakž jest té vsi sám p. arcibiskup až posavad a předešle jakožto nejv. mistr toho zákona k tomu špitálu v pokojném držení a užívání býti ráčil, pravým dokonalým listem dě- dičným prodal — za 381 k. 38 gr. č. (Recepta z let 1560—64 v archivu arcibiskupském.) 41) O Vodolce dodává se: Jakož se jest příhoda nešťastná stala Duchkovi Belanov z Vodolenie Vody, člověku obecnímu, takže na poli jsa při pastvě svých klisat usnul jest, a v tom spaní že jest přišel nad něj za příčinou některaké škody Adam, syn Jana Jemnického z Postřižína, a tak spícího zranil a od těch ran umříti jest musil. I pro takový skutek Jan Jemnický, otec jeho, k sobě to přijav dožádal se, aby synu jeho i jemu taková věc soudem snad na těžkost nepřišla, ale raději smlúva přátelská byla zavřína, a protož s povolením přátel přirozených, poněvadž sirotkové a dítky po témž Duchkovi, otci jejich, pozuostavše i matka jejich, aby mohly býti opatřeny, pp. úředníci také jsú tomu povolení své dali, že jest ta smlúva se stala, že on Jan Jemnický podrobil se tajmž sirotkuom dáti a vyplniti LXXXX k. gr. m. — a za to jest postavil rukojmě a sousedy z Postřižína, jakožto Václava Pešuli a Křiže, lidi příležité k zámku Mělnickému, a Jana Noska, člověka p. probošta z Staré Boleslavě. Act. circa festum s. Galli 1533. (Rukop. č. 2155 f. 181.) — 1585, 27. dubna. Recepta v archivu arcibisk. V. KnMti — tajna nemohu toho učiniti, kterak kněz Jan Turek, staraj kacíř, jsa vypuzen ze vsi Oudoliny Vody pro bludná kázání a pro tu svou ženu hanebnou, hanlivou, a nemaje se kam díti i jednak sobě to při jich milostech páních kameratích, aby byl přijat ua faru Prosickou za faráře, jakož pak JMti psaní vodeslati ráčili pp. Pražanuom Starom., aby jej, na nic se ne- ohledajíc, na touž faru přijali. Vajpis z listu pp. Pražanuom odeslaného VKnMti odsílám a za to žádám, poněvadž díl poddanajch V. Mti ze vsi Dablic k témuž záduší náleží, že toho dopouštěti neráčíte, aby ten lid zvyklaj v ceremoniích, měl skrze kázání bludná ze starého ná- boženství vyveden bajti: Ano i to jeden neposlední z pp. ouředníků špitálu sv. Pavla promlu- vil Prosíckajm, aby kněze Jana Turka za faráře přijali, že do šedesáti vosob každou neděli půjdou na Prosík na kázání. Což kdyby mělo bajti, snad skrz jeho kacířská kázání mohlo

Strana 156
156 Dr. Josef Teige: Záluží42) koupeno od Jakuba Žlutického. Záryby zápisně od r. 1467. Po konfiskaci připojeny k panství Bran- dejskému. Před tím tvořily s Hovorčovicemi a Mírovicemi jeden celek nále- žející původně kostelu sv. Víta na hradě Pražském. — Rukopis Budišínský privilejí Staroměstských uvádí fol. 71 tyto zápisy: List císaře Zykmunda, jímž vyznává, že jest dlužen Vaňkovi Duršmídovi, měštěnínu St. M. Pr., 200 k. gr. pr. stříbrných dobrých na hotově půjčených a v tom dluhu za- pisuje mu vsi Mírovice, Záryby a Hovorčovice kněží kostela sv. Václava na hradě Pražském s úroky, poplatky, užitky, lesy oc. Dán v Praze v sobotu den Deseti tisíc rytířů 1. 1437. — List dobré vuole od Petra Popela z Vesce a Prokopa odtudž z Vesce, kteřížto majíce ten zápis císařský výšpsaný po Vaňkovi Duršmidovi, jakožto přátelé jeho nejbližší, dali jsou jej s dobrou svou volí p. Zděnkovi z Šternberka. Dán ve čtvrtek po sv. Petru v okovách 1. 1453. — List dobré vuole od p. Zděnka z Šternberka Pražanům Staro- městským na již psaný list a zápis císařský i na tu dobrú vuoli nadepsanú Petrovu a Prokopovu z Vesce svědčící. Dán na Zelené Hoře v úterý před Květnú nedělí 1. 1474. Na svědomí přitiskl [pečeť] Zdeslav, syn jeho. — My Jiří (atd. viz Čelakovského Privilegia m. Pr. str. 263.). Zbuzany od r. 1459.43) Po konfiskaci koupil je Martin Smil ze Stoješic. by se v městech Pražských nějaké vzbouření pojíti, kteréž by těžce mohlo zastaveno bajti, poněvadž ten kněz nespravuje se konsistoří a JMti pp. kameráti proti dobrému řádu na uleh- čení konsistoře naší na faru Prosickou jeho podávají. Co bych měl činiti, žádám rady od V. KnMti, neb zítra mám zase vodpověď na to psaní p. purkmistru St. M. dáti. A jest tomu ro- zuměti, že pp. Pražané, nebudou tím protahovati, aby nekázali na Prosík přistěhovati. S tím věčnému P. B. V. M. Kn. poručena činím. Datum v St. M. Pr. v sobotu po sv. Jiří 1. 85. — Kněz Václav, administrátor kněžstva oc. 42) Srovnej též tento výpisek z register komorního soudu I F fol. B. 13. Václav z Ne- hvízdek pohání obce města Prahy, aby postavili před úřadem soudu komorního své lidi z Zá- luží, zejména tyto: Valentina rychtáře, Jana Duchkova syna, Vaňka, Pechova syna, a Jana Smieška, že jich potřebuje proti Pechačovi, člověku Jana Pechance z Kralovic, k svědomí. 43) O Zbuzanech dodávám výpis z rukop. č. 2153 fol. 111: V té při mezi Janem Vy- zůčkem z Zbuzan z jedné a Tomanem a Křtěnkem z Reporaj z strany druhé, jakož týž Jan Vysůček vinie je Tomana a Křtěnka, kterak by se jemu od nich na zdravie jeho škoda stala, takže bez všeho svého proviněnie jest bit i raněn. Žádaje, aby podle nevinny jeho páni jej opatřiti ráčili. Proti tomu Toman a Křtěnek odpírajíce praví, že sú jemu toho neučinili a on Vysůček to dobře vie, kto jest naň puotku učinil. — Tu pp. úředníci — vypovídají: Poněvadž svědkové obojí strany to doličují, odkud jest počátek nesnáze přišel, že Toman a Křtěnek při tom sú bili a v počtu těch, kteříž sú na Vysůčka bili, se nalézají, Křtěnek že jest Vysůčkovi zrádce dával a netoliko na něj bíl, ale že jej i dobíti chce, to jest mluvil. A on Toman v též bitvě že jest braň dobytú měl, kteráž jemu z rukou jest vyražena a že jest i jiných k bitvě ponukal, aby se navrátili, po nich volal, a po bitvě na jiný čas týž Toman na jiné sousedy zbuzské láním a pohruožkami domlúval a že jich hledati chce, hrozil, i z těch a takových příčin páni Tomana a Křtěnka oba spolu v kázeň a trestání své berou (1523). — (Tamtéž fol. 253): Jakož jest pře a nesnáz mezi knězem Tomášem a Janem Vysůčkem z Zbuzan o dluh, jímž jsú pozuostali někteří z osady vořešské, jakožto VII1/2 str. žita a 1/2 k. m., že by on Vysůček jemu za to slíbil, že ten dluh má jemu býti zaplacen a podle toho slibu za to žádá, aby dosti se stalo. Zase Vysůček odporuje praví, že jest knězi Tomášovi nesliboval, než když jest nemocen jsa pro něj poslal a nějaké zřízení panu Cacerdovi činil a před námi,

Strana 157
O statcích obci Pražských v 1. 1420—1546. 157 Zděbrady viz Uhřiněves. Zeměchy koupeny obcí r. 1525 od Bohuslava Hornateckého z Dobro- čovic za 750 k. gr. č. (A. Č. XXVI str. 381 b.) Zlatníky a ves pustou Lhotku měli Staroměstští od r. 1472, ale po konfiskaci dány byly záduší kostela sv. Jiljí na St. M. Zlíchov 44) viz společný výše. abychom toho vědomi byli oznámil, i o tom dluhu se zmínil; a že jsem jemu to pověděl, že o naše a o vořešské není co starati, ale o škvorecké nebo doktorovy, že jemu k správě ne- přiležejí. Aby za ně slibovati měl, že toho není. Kněz Tomáš skrze přítele mluví, že to uká- zati na něj muože, že jest slíbil. — Tu pp. úředníci — vypovídají: Ačkoli z svědkuov obojí strany to se vyhledává, že dluh, z kterého kněz Tomáš viní, byl jest jemu pozuostalý tehdaž, když se stěhovati měl z Vořecha, a prve v nemoci leže, povolav k sobě Vysůčka, a o tom dluhu a jeho nezaplacení duominku s ním měl a že by jemu ho dopomoci přiřekl, však z strany Vysůčka a jeho svědkuov diel větší se nalézá, kteříž seznávají, že kněz Tomáš, bera se odtud, jinému krom Vysůčka, jakožto Rufkovi z Kopaniny, ten dluh k vyupomínání poručil a kterakž i týž Rufek seznal podle toho poručení, že jest VII /2 str. žita vyupomínal i knězi Tomášovi dovésti chtěl, kdyby v tom překážky a obstavuňku kněze Jiříkova nebylo. Z té tehdy příčiny, poněvadž kněz Tomáš strhši se Vysůčka jiného v tom potřeboval a ten, maje poručení, dil jest vyupomínal a díl v dluhu zanechal, na čemž jest koli sešlo, tím Vysůček povinen není. Než chceli kněz Tomáš kněze Jiříka pro obstavuňk toho VII1/2 str. žita právem, k němuž přileží, viniti, toho se jemu nehájí. A o vostatek se k Rufkovi, jakožto poručníku, hleděti aneb sám na těch, kdož sú mu dlužni, dobývati, to bude moci dobře učiniti. (1526.) 44) O Zlíchovu dodávám: I. — Z rukop. č. 2157 fol. 125: Jakož jsou osadní záduší Zléchovského a z Hlubočep, lidé poddaní obce St. M. Pr. a k úřadu mostskému náležející, vobeslali před týž úřad mostský Blažka z Pereftu a vinili ho z XV1/2 gr. alb. platu ročního k témuž zaduší zadržalého i také z toho, že jse platu toho platiti zbraňuje. A to z té vinice kterouž drží nad Zlíchovem. — Proti tomu od Blažka promluveno, že by von nebyl vodporen toho platu těm lidem platiti, však proto rád by viděl jich na to spravedlnost. A k tomu že mu brání oni Zlichovští a Hlubočepští cesty pod vinicí jeho — ježto von i předešlí držitelé toho gruntu vždycky měli volný průjezd pod touž vinicí. — Tu pp. úředníci — vypovídají: Poněvadž tomu jse jest vyrozumělo, že předkové gruntu a vinice, kterúž drží Blažek z P., i von sám taky platili jsou plat roční osadním Zl. a Hl., z té příčiny pp. úředníci toho platu k témuž záduší zůstavují nyní i na budúcí časy. Než poněvadž taky on Blažek to sobě stěžuje, že jakž předkové jeho pod tou vinicí průjezd jsou měli, že mu neníčko oni Zléchovští a Hlu- bočepští v tom překážku činí, pp. úředníci také jeho Blažka při starobylém průjezdu pod touž vinicí zůstavují. — Act. sabbato post convers. s. Pauli 1541. — II. — Z rukop. č. 2157 fol. 143: Jírovi řezáčovi, když o to pp. úředníky staral, aby za člověka poddaného JMtí pp. Star. M. Pr. přijat na krčmu Zléchovskou býti mohl, i jest mu toho na žádost přátel dopříno, však s jistou výminkou. Takže od času zápisu tohoto až do času sv. Jiří on Jíra řezáč má list zachovací i také vejhostní zjednati. Rukojmie, že se tomu dosti státi má, postavili jsou se Pavel Večas, soused St. M. a Pavel šlejfiř, soused Nov. M. Act. sabbato post Paulum convers. 1543. — III. — Z rukop. č. 2157 f. 169. V sobotu před Próvodní nedělí najaty lúky pod Zli- chovem, který jsou rozděleny na XII losuov, osobám níže položeným: p. Václavovi Duhovi z Častrova, p. Mikuláši Kunáčovi z Hodiškova, Janovi Tichnovi rychtáři, Šimonovi Malýmu, Janovi Karovi, Lukášovi Šavlovi, Říhovi Kačínkovi, Martinovi Strništi, Kubovi Chabskýmu, Janovi Hlaváčovi, Vondrovi Plzákovi, Markytě Jelence. A to na sumě jisté devíti k. gr. č. Kterúžto sumu oni všickni rukou nerozdílnou a společně mají platiti při času sv. Havla. A ten nájem stal se až do desíti let. 1534. — IV. — (Tamt. fol. 186.): Šimonovi z Z., synu Maškovu, najata poustka pod Zl. jako někdy kostelík byl s kusem pole proto, aby on tu sobě k pohodli dělal, což by mohl, roli vzdělávaje. A on z toho toho roku dáti má XVI gr. č, L. P. 1545. — V. — (Tamt. f. 188.): Pp. úředníci s povolením panským na snažnú žádost Lukše Trnky skalníka, kterýž za člověka panskýho dědičně se poddal, dali jsou jemu a vysadili

Strana 158
158 Dr. Josef Teige: Dodati sluší ještě: Cermíky koupilo St. M. dle kvaternu desk zem. trhového červeného č. 4. fol. H19. za 50 k. gr. č. od sirotků po Jiřím Wachtlovi z Pantenova. Chvatěruby. V rukopise privilejí Staroměstských chovaném v Budišíně fol. 72 čtou se tyto dva zápisy jinak neznámé: List krále Jiřího, jímž za- pisuje a dává tvrz Chvatěruby se všemi příslušnostmi Oldřichovi Bradáčovi, úředníku a měštěnínu na Horách Kutnách ve 3000 k. gr. peněz dobrých a berných. Dán v Praze v pondělí den sv. Václava 1. 1467. — List dobré vuole od Oldřicha Bradáče napřed psaného na ten zápis krále Jiřího Pražanuom Staroměstským svědčící. Dán ten pondělí před sv. Jiřím l. 1472. Pokud se výnosu z těchto statků týče, jsou o tom naše vědomosti nepatrné. Jedině účty Přerovského panství činí tu výminku. Podle podrob- ných účtů, jak otisknuty jsou v A. Č. XXVIII., víme, že v odhadu z roku 1532 (v rukop. č. 2133 fol. 65.) odhaduje se podíl jeden na 13.500 k. č. Pak máme kratičký, ale důležitý zápisek v rukop. č. 332 fol. 59, kde přiznáno k berni od Staroměstských (statek pozemský 37.251 gr. č.). Statku sou- kromého přiznáno (i listovního) 153.291 k. 15 gr., zádušního 7.780 gr. č. Všeho dohromady 198.300 k. 13 gr. č. Po třinácti letech přiznala obec i občané již jen 135.959 k. 22 gr. Počítáme-li čistý výnos obecního statku přiznaného v roce 1532 tříprocentní, mohl vynášeti obci ročně asi 1.100 kop českých. Ježto však bylo z této sumy ještě platiti vysoký úrok z obecního dluhu, který učiněn byl za příčinou koupí statků, jehož výše neznáme, zbylo z toho všeho pokladně obecní velmi málo. Roku 1540 přiznala obec dle rukopisu Budišínského (fol. 101.) důchodů obecních pozemských 37.220 k. 51 gr. (zádušního 7.780 k., všeho Staroměstského, i jednotlivých soukrom- níků 298.413 k. gr. č.) R. 1542 obecních pozemských i všech měšťanů a zádušních 130.849 k. 25 gr., z lidí obecních osadních měšťanů ze vsí staro- městských a z podruhů 22.139 k. 40 gr. č., všeho tedy 151.989 k. 5 gr. č. R. 1543 (v pondělí před sv. Filipem a Jakubem) šacunk berně podle listu přiznávacího nejv. pp. berníkům z statku St. M. Pr. tento jest podán: Item statků obecních pozemských i měšťanů našich i také k farám zádušních pozemských i také statků městských všech a všelijakých jest za 135.954 k. gr. č. Item z lidí kmetcích a poddaných St. M. Pr. i k farám a k záduší ná- ležejících i také z lidí měštan, kteříž pozemské statky mají, i také z kupcův a podruhův suma šacunku 22.151 k. 42 gr. č. a suma toho obojího šacunku 158.105 k. 42 gr. č. Item 1. 1544 na den sv. Jiří statku k obci pozemského, městiště pod Zl. u pustého kostelíka ležící — a to jemu, Regině m. j., dědicuom a budúcím jich k užívaní, k mocnému vládnuti oc. Však on Lukáš i budúcí jeho povinni budou z toho místa k úřadu mostskému na věčné i budúcí časy platu dědičného dávati při každém sv. Havle V. gr. a při času sv. Jiří též V. gr. č. A to jest jemu nejvíce z té příčiny dáno, poněvadž se za člověka poddacího obce St. M. Pr., jsa sobě svobodný, poddal, aby mohl sobě k potřebě tu na témž místě stavěti a k svému pohodlí to městiště obrátiti a nejvejše pak aby tu v skále té přední mohl kamen podle smlúvy lámaje k vápenici prodávati. Jakož pak za to, aby pilněji lámal a kamene dostatku jmíval, pp. úředníci jemu lomu, dokudž by tak pilen byl, V gr. č. jsú přípověděli. Stalo se v sobotu před sv. Václ. 1545.

Strana 159
O statcích obcí Pražských v I. 1420—1546. 159 k osadám zádušního i měšťan, tolikéž městského i pozemského, z kupcův, podruhův, kteříž na listech mají, suma jest 123.283 k. gr. č. Item lidé pod- daní kmetcí k obci, k farám a k záduším i také lidé měšťan našich mají za 18.580 k. 42 gr. č. a suma obojího 141.800 k. 42 gr. Konečně roku 1546 (rukopis Bud. fol. 101.) šacunk z statku k obci pozemského, k osadám zá- dušního i měštan tolikéž městského i pozemského i kteříž sumy na listech mají 125.397 k. 471/2 gr. č. Po konfiskaci dle přiznání Staroměstských z r. 1552 našlo se statků městských pozemských k obci, k osadám zádušního, kupců, ležákův i podruhův 125.420 k. gr. č. — Budiž zde ještě uvedeno, že St. M. mělo dle kvaternu červnového vejpisů 1542 fol. A 13 právo zástavní v Pře- bozích postoupené od Marjány z Kostelce. III. Statky obce Novoměstské: Brázdim jistě již od r. 1434 (A. Č. XXVI str. 44 b.). Leč prodán r. 1453 (tamtéž str. 45). Cernětice, dvůr kmetcí s člověkem po konfiskaci dán špitálu sv. Bartoloměje. V Dobrovici dvůr kmetcí s rybníkem, s člověkem kmetcím dán špitálu sv. Bartoloměje. Hodkovice v okresu Jílovském náleží jistě od r. 1432 obci Novoměstské. Hodkovice (Hodkovičky u Modřan) zapisují se částečně do knih novo- městských od r. 1432. R. 1547 byl zde obecní dvůr pustý konfiskován, ale záhy vrácen špitálu sv. Bartoloměje. Horoušany. Zde měla obec plat na lidech, který přejala v dluhu 100 k. gr. od Mikuláše Bejchorského z Raškovic; týž zdědil je po svém otci Janovi. (V kvaternu menším zápisném 1543 H 13, dle rukop. č. 331 fol. 155). Hrnčíře, ves za Vinohrady, měla obec od r. 1420. Však zapsána po rozdělení jednoty městské Ferdinandem I. r. 1535 smlouva o Hrnčíře do knihy staroměstské. (A. Č. XXVI str. 298a). Viz výše. V Chomutovicích tři dvory kmetcí sdílely osud Horní Krči. Kačkovice, ves pustá, uvádí se jako majetek obecní, leč dle A. Č. XXVI, str. 106.b. byly v ruce soukromé. Kamenice, Kameničky, Ladvé a Ladvec s vesnicemi Skuhře a Olešnice (Olešovice), Pichotice, Želivec, Sulice zakoupeny před r. 1494 (A. Č. XXVI str. 394—5), z čehož však záhy mnohé prodáno. Po konfiskaci sestávalo panství z tvrze, dvoru poplužního v Kameničkách, dvou dvorů kmetcích v Olešnici, tří dvorů v Želivci, pusté tvrze v Sulicích s podacím kostelním v Kamenici, což koupil r. 1550 Jan Frejnar z Branova. Kovařovice, ves pustá, po konfiskaci dána Šebestiánovi Gerštorfovi z Gerštorfu. Kozovazy, ves, sdílely osud Přerova. Krasovice, ves pustá, darovány Šebestianovi Gerštorfovi z Gerštorfu. Krč.45) Zde řídily se jedna tvrz a dvůr a mlýn knihami novoměstskými. Po konfiskaci dáno špitálu sv. Bartoloměje. před 45) O Krči dodávám tyto zprávy: V nevydaném dosud sedmém svazku kníh erekčních čte se tato listina ze dne 23. února 1407: Littere Leonis, civis Maioris Civitatis Pragensis.

Strana 160
160 Dr. Josef Teige Krsovice, dvůr u Oznice. Zde koupil dle rukop. č. 2133 II. fol. 8 Va- vřinec z Voznice lán dědiny X str. za X kop gr. č. od úředníků šesti- panských Novoměstských. super bonis in Krez ad altare s. Elizabeth in ecclesia Pragensi spectantibus.) Zbinco, dei gracia s. Pragensis ecclesie archiepiscopus oc universis, ad quorum noticiam presentes pervenerint aut pervenire contigerit, salutem in domino et presentibus indubiam fidem dare. Etsi cunctis quantum cum deo possumus, cura pastorali exigente nos liberales et benivolos exhibere de- beamus, ibi tamen precipue debemus et tenemur facere, ubl beneficiorum et personarum ea regencium utilitas et commodum procurantur. Sane noveritis, quod honorabilis vir dominus Petrus Stach, rector altaris s. Elizabeth in ecclesia nostra Pragensi antedicta in nostri presencia personaliter constitutus, nobis exponere curavit, qualiter annis et temporibus retroactis, dum in regno Bohemie pestilencia et guerre vigerent, certe hereditates dicti altaris sui in villa dicta Krez, quas ibidem certi laici sub annuo censu tenuerunt et possiderunt, per huiusmodi pesti- lenciam et guerras in magna sui parte fuerunt desolate et desertate, unde ipse deliberacione diligenti et matura interposicione sui regiminis tempore prescripti altaris sui condicionem cupiens facere meliorem, honesto viro Leoni, civi Antique Civitatis Prag., similiter ibidem personaliter constituto ac premissa audiente et intelligente consensit, ut antedictas rusticorum suorum melioraciones a possessoribus eorundem cum casis possit emere et comparare ac in unam curiam redigere et unire per se, heredes successoresque suos et iure emphiteotico tenere eadem et possidere salvis censibus et iuribus aliis, que sibi de prescriptis hereditatibus et dicto suo altari fuerunt et sunt hactenus soluti et soluta. Qui eciam Leo ipsius domini Petri, ut prescri- bitur, interveniente consensu hereditates antedictas cum domibus, areis ad easdem spectantibus et pertinentibus apud laicos infrasriptos, videlicet Rzehaczkonem, Welikonem, Thomam et pastorem antedicte ville in Krez ad dictum altare s. Elizabeth et ipsius rectorem spectantem et pertinentem premissis debitis tractatibus iusto titulo emcionis et vendicionis in prescriptum ius emphiteoticum sub annuo censu sex sexag. denariorum prag, minus sex gr. — persolvendum se confessus est et recognovit pro se, heredibus et successoribus suis emisse et comparasse ac se et heredes et successores suos ad solvendum antedictum censum cum ovis et pullis in terminis superius descriptis de antedictis hereditatibus et ipsorum pertinenciis obligavit. Est eciam expressum, quod predictus Leo et successores sui, possessores euisdem curie, debent prefato d. Petro et successoribus suis, altaristis altaris memorati parere et intendere in iudiciis et aliis omnibus iuribus et consuetudinibus ville predicte ad instar aliorum incolarum et rusticorum ac laycorum ville antedicte, nec ipse, heredes et successores sui, debent habere pastorem proprium, sed uti communi pastore cum incolis tocius ville. Debentque eciam in anno balneum calefacere in casum, quo alii incole ville Krez memorate balneum calefacerint suo more et consuetudine. — Quem quidem contractum vendicionis — d. Petrus et Leo supplica- runt per nos admitti, ipsumque approbari. — Nos vero — suprascriptum contractum — admittimus — ipsumque — approbamus. — Datum Prage a: d. MCCCCVII die XXIII. mensis Februarii. — II. V deskách zemských trhových č. 17 fol. C. 3. čte se tento trh: Mandalena Švíková, měštka St. M. Pr., přiznala se, že dědictví své, totiž od dvoru poplužního v Krči pole a louku se dnem ležící v mezech mezi polem Kadeřávkovským a Dlúhošovú lúkou z strany druhé, to vše, což se jí tu po Mikuláši Karasovi, měštěninu Nov. M. P., manželu jejím, dostalo, (jakž jí Mandaleně dcky od téhož Mikuláše v kvaternu zápisným žlutým 1. 1557 v pondělí před sv. Matějem O 28. a jemu někdy Mikulášovi, manželu jejímu, od někdy Miloty z Hrušova v kvaternu černém trh. běžném l. 1572 v pátek po sv. Petru a Pavlu C. 26. svědčí, dala k zá- duší vosadním kostela sv. Václava nad Zderazem v N. M. Pr., nynějším i budoucím. Které- mužto vkladu císař Maxmilián ráčil dáti své povolení, tak jakž relací v kvaternu relací krále JMti, pp. JMti a vladyk plného soudu zemského 1. 1570 v středu u vigilji sv. Bartoloměje H. 2. na to učiněná plněji svědčí. — III. Konečně stůjž zde ješte tento kšaft z rukop. č. 2205 fol. 179 z r. 1598: Jan Skořepa, rychtář, Jakub Komínek a Vondřej Dlouhoš, vše ze vsi Krči, podaní k záduší sv. Havla v Starém městě Pražském, stojíce osobně v radě před Jich Milosti panem purgkmistrem a pány vysvědčili kšaft oustní nebožtíka Benedykta jinak Beneše, Motolského bytem

Strana 161
O statcích obci Pražských v 1. 1420—1546. 161 Kunice,46) ves u Říčan, po konfiskaci připojena k panství Černo- Kosteleckému a darována r. 1556 Janovi z Rejnšperka. Ladvec, Ladvej, viz výše Kamenice. Letňany, ves u Karlína, darovány byly po konfiskaci r. 1559 Janovi 47) z Waldšteina, který odtud platil plat k špitálu sv. Bartoloměje na N. M.“ toho času u Jana Červeného tutéž ve vsi Krči, takto: Že jest se jich týž Beneš dožádal, aby k němu v nemoci jeho přišli, že by chtěl vůli poslední svou jim oznámiti. Což když jsou k žádosti jeho učinili a k němu přišli, jest je přivítal, z práce poděkoval i ruky podal a jsouce ro- zumu zdravého i paměti dobré před nimi oznámil, že cožkoliv peněz má bráti, mnoho nebo málo, na domě Preyserovi prodaném na Pohořalcí ležicím mezi domy Gabriele Rydle z jedné a Václava Špačka z strany druhé; těch že odkazuje polovici k sv. Havlu takž, jakž se podle zápisu kladou, a druhou polovici k sv. Pankráci. Potom krávu, kterouž má u téhož Jana Červeného, tu též že k sv. Pankráci poroučí na ten způsob, aby z ní k témuž záduší každého roku libra vosku na věčné časy dávana a placena byla. Dále šaty chodicí i ložní, kteréž měl, ty že po své smrti dává Krystyně, vejš psaného Jana Červeného manželce, a Lidmile, sestře její, rovným dílem. Item peníze, které má za Zacharyášem Kakšem, řezníkem z Vyšehradu, jmenovitě patnácte kop míšenských, na ty aby mu pohřeb učinili. A což by jich koli po pohřbu zůstalo, ty aby tolikéž k témuž záduší sv. Pankrácí, kdež tělo jeho pochováno jest, dány a obráceny byly, že ta vůle jeho poslední byla. Stalo se v úterý po sv. Vavřinci, mučedníku Páně letha 1598. 46) O Kunici dodávám: 1517 Kuba z Kunic kúpil dědictví od Brychty též z K. za XXVI1/2 k. gr. m. (Rukop. č. 2123 II. f. 61.) — 1532. Kuba z Kunic k. sídlo v K. od Jana Krásy za XII k. m. (Rukop. č. 2133 III. f. 45.) — 1533. Smlouva svatební oznámena mezi Václavem a Martou Vaškovou z K. taková, že Vašková přijala téhož Václava, svého man- žela, k sobě do statku na takový způsob, že on má přiložiti tu VIII k. m. a tu hospodářem mocným má býti. Z toho pak statku má vydati Adamovi a Vaňkovi, sirotkóm po Vaškovi, po X k. m. a po vyjití VI let má platiti po 1 k. m. vo soudu každému z nich. — A nápad s jednoho dítěte na druhé má přijíti a jestli že by obé umřelo, tedy na máteř jich. A k tomu jim maji přidati po peřině, dvou poduškou, dvou plachtou a kuši s heverem. — (Tamtéž f. 51.) — 1533. Kuba v K. k. krčmu od Jana Krásy za XII. k. m. (Tamtéž f. 52.) 47) V kvaternu relací z plného soudu zemského léta 1558 v pondělí před sv. Tomášem čte se: Ferdinand etc. Urozený věrný náš milý! Jakož jsou až posavad poctiví purgmistr a kon- šelé Nového Města Pražského, věrní naši milí, do vůle a libosti naší císařské k špitálu sv. Bartoloměje pod Slovany ležícímu drželi ves Letňany s jejím příslušenstvím, v kteréžto vsi všeho platu stálého ročního jest třímecítma kop dvanácte grošův jeden peníz, vše českých, i na po- níženú prosbu uroz. Jana z Walštejna na Hrádku nad Sázavou, najvyššího sudího království Českého, věrného našeho milého, vrchnost panství a dědictví jsme jemu i jeho dědicuom na té vsi Letňanech s jejím příslušenstvím z milosti naší císařské dáti a povoliti ráčili. Proti tomu jest se on Jan z Walštejna podvolil k tomu špitálu a těm chudým lidem k dobrému, že chce každého roku platu stálého a věčného komorního purkmistru a konšeluom téhož Nového Města Pražského k tomu špitálu úročiti a platiti třidceti kop grošů č. a tak v šest kop čtyři- dceti osm grošuov č. více, nežli jest z té vsi vycházelo, a ty dekami zemskými dostatečně ujistiti na dědičným statku svým, totiž na rychtě Hrusické, jmenovitě vsi Hrusici, kostelním poddacím vsi Lénsedlí, na mlejnu Hrušovu, na dvoru Hlásce s všelijakým k týmž vsem, mlejnu a dvoru příslušenstvím pod uvázáním s jedním komorníkem Pražským, k čemuž jsou jmeno- vaní purgmistr a konšelé Nového M. P. také povolili. I poněvadž dotčený Jan z Waldštejna více platu těm chudým lidem v tom špitále vydávání a k dostatečnému toho platu ujištění se podvolil, protož tobě poroučeti ráčíme, aby relatorem od nás ke dskám království Českého byl a tu ves Letňany se vším a všelijakým přislušenstvím, s celým a plným panstvím jemu Janovi z Walštejna do týchž desk zemských k dědictví vepsati a vložiti dal. A proti tomu podle svrchupsaného podvolení téhož Jana z Walštejna purgmistru a konšeluom Nov. M. Pr. dostatečný zápis s komorníkem Pražským uvázání v rychtu, vesnice, mlejn a dvůr svrchu 11

Strana 162
162 Dr. Josef Teige: Lhotka48) u Kouřimě (A. č. XXVI str. 11.) Lomnice u Jílového sdílela osud Petrkova. Malešice byly společné se Staroměstskými.49) Po konfiskaci vrchnost a panství nade vsí, tvrzí a dvorem s platem 5 k. do kolleje Rejnské, k špi- jmenovaný pro neplnění neb zadržení toho komorního platu podle pořádku desk udělati roz- kázal a to tak opatřil, aby takový plat komorní na dva rozdílná roky, totiž patnácte kop grošův českých na sv. Jiří nebo dvě neděle potom ke dckám zemským bez zadržování kladen byl a oni purgmistr a konšelé Nov. M. Pr. aby jej odtud vyzdvihovali a na ty chudé špitálu sv. Bartholoměje, a ne jinam, obraceli s tou další při tom vejminkou, jestli že by on Jan z Walštejna nebo jeho dědicové a budoucí chtíce ty nadepsané vesnice od toho platu ko- morního očistiti, tejž plat na jiné své svobodné, nezávadné dědiny aneb i na touž ves Letňany převésti a to že by týž pod uvázáním s jedním komorníkem Pražským se stalo, že toho ka- ždého času vuoli míti bude a často psaní Pražané, jsúce dostatečně opatřeni, takové převe- dení a ujistění přijíti mají a často psaná ves Letňany již více nemá býtí špitálni, duchovní aneb zápisná, ale jeho Jana z Walštejna i jeho dědicuov a budoucích dědičná a zpupná, na tom na všem vůli naši císařskou vyplníš. Dán na hradě našem Pražském v sobotu na den Moudrosti boži 1. 1558. (Rukop. č. 331 fol. 153.) — V kvaternu trhovém zeleném 1. 1559 v vuterý po sv. Matěji ap. fol.F. 30. čte se: Nejjasnější kníže a pán p. Ferdinand — král. Český, ráčil se přiznati před úředníky Pražskými, že dědiny své, totiž ves Letňany s jejím vším a všelijakým příšlušenstvím, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu přísluší, s plným panstvím tak a v témž právě, v týchž mezech a hranicích, v nichž ta ves L. záleží, toho všeho práva a vrchnosti své, což tu nadepsaný purgmistr a konšelé Nov. M. Pr. JMCské a jeho dědicuom a budoucím, králům Českým, podle jiného statku svého 1. 1547 ve čtvrtek po sv. Abdonu F. 9. zase dokami zemskými postoupili a dále potom J.M.C. z milosti a mocnosti své zvláštní do vůle a libosti své poctivým purgmistru a konšelům Nov. M. Pr. propůjčiti k špitálu sv. Bartoloměje pod Slovany ležícího k držení ráčil, (z kteréžto vsi všeho platu stálého ročního jest třímecítma k. dvanácte gr. jeden peníz, vše českých), žádného práva, panství aneb které zvláštnosti aneb další vrchnosti sobě JMCská jakožto král Český, ani dědicuom a budoucím svým, králům Českým, na tom na všem dále pozůstavovati neráčí, nežli z milosti své zvláštní Janovi z Waldštejna na Hrádku nad Sázavou, nejv. sudímu krá- lovství Českého, a jeho dědicům a budoucím vrchnost, panství ku pravému právu dědičnému dáti JMCská ráčil a tímto zápisem dávati ráčí. Takže nadepsané dědiny v L. nemají více špi- tální, duchovní aneb jakžkoli zápisné, než mají býti jeho Jana Waldštejna, dědicův a bu- doucích jeho dědičné, vlastní a zpupné a svobodné dědictví, tak jako jiná dědictví zpupná a svobodná v království Českém sou. — Proti tomu on, Jan z Waldštejna — s dědici a bu- doucími svými má a povinen jest zápisem týmiž dokami zemskými platu komorního ročního, holého, věčného t. j. 30 k. gr. pr. českých, rozdílně při sv. Jiří a sv. Havle po 15 k. gr. na rychtě Hrusické, na vsi Hrusicíchoc — Stalo se 1. 1560 v středu po Sv. třech králích. (Tamtéž fol. 176.) 48) O Lhotce dodávám zápisek z r. 1522 dle rukop. č. 2152 fol. B 10. Jiřík kolář z Kou- řimě, syn někdy Jana Zemana z Lhotky, stoje osobně před pp. úředníky v úřadu šesti pánuov ukázal listy mocné dva: jeden na místě Anny Zemanky, matky své, a Štěpána, bratra svého, pod pečetí — města Kouřimě; druhý, též list mocný, od — městečka Mnichovic — na místě Markléty, dcery Zemanky svrchupsané a sestry své, v nichž se společně přiznávají, že jakož jsú po Janovi, otci svém, s Annou, matkou svou, právo a spravedlnost měli na LXII k. gr. m. v gruntu tom tu ve Lhotce, ale kdež jim placeno a kladeno mělo býti od Jana Novodvorského každého roku při sv. Havle po IIII k. m., všem spolu, až po vyplněnie sumy LXII k., že již to právo — prodali jsú témuž Janovi Novodvorskému za XXV k. gr. m. — zaplacených. — Act. die Visit. Elizabeth a. 1522. 49) O Malešici dodávám: 1528. Rehák z M. s Jakubem synem a Jiříkem Laufem, sou- kupem svým, učinili smlúvu o peníze gruntovní i o vobilí, kteréž jemu Jiříkovi Řehák dáti byl povinen s toho gruntu, na kterémž sedí tu v M. Act. fer. IIII. ante Annuncc. M. V. 1528. (Rukop. č. 2155 f. 84.) — 1540. Jíra, Bílků zeť z Vopatovic, k. pole za M. podle pole Černého

Strana 163
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 163 tálu sv. Alžběty a Bartoloměje, platy na vsi Herynku z 5 lidí osedlých, na Hodkovičkách z pustého dvora, v Modřanech na lidech s dílem řeky Vltavy, v Chomutovicích na 3 dvorech km. s kovárnou, v Kačkovicích na dvoru km., v Čermeticích na dvoru km., v Krči na tvrzi a dvoru pustých s mlejnem, s platem k záduší sv. Jindřicha na Nov. M. Pr., na vsi Chabřích Hořejších, k záduší sv. Petra na Veliké vsi a dvoru popl. s třemi loukami, k záduší sv. Štěpána na vsi Modleticích, na dvoru kmetcím s krčmou ve vsi Dobrovici, k záduší sv. Vojtěcha ve Smradařích na Korycanech, Oujezdci, Dědibabech, Kbele a Hovorčovicích a na lidech v Dřínově s podacím kostelním ve Velké vsi koupila r. 1586 obec Novoměstská za 2000 zlatých rýn. zpět. Modletice dány po konfiskaci záduší sv. Štěpána na N. M. Pr. Modřany, pokud byly novoměstské, s dílem Vltavy darovány po kon- fiskaci špitálu sv. Bartoloměje. Mochov u Českého Brodu sdílel osud Přerova. Nehvizdy i Nehvizdky sdílely osud Přerova. Nusle50) (dvůr) darovány po konfiskaci Natanaelovi Hložkovi z Byslavic. a pole někdy Holýho od Jana Nováčka za 17 k. m. (Rukop. č. 2150 I f. 18.) — 1541. Jan Paleček k. vinici 2 str. za M. podle vinice Bartoňovy a Vondřeje drvoštěpa, od Martina Berana za 50 k. m. (Tamtéž f. 20.) — Jíra šlejfiř k. vinici 2 str. za M. podle Jakuba šrotýře a Pa- lečka od Mandaleny Bartoňové za 50 k. m. (f. 21.) — Martin Bruncvík k. vinici za M. podle Vrbíkovy a Černého Vaňka od Jana Nohavíčky za 60 k. m. (fol. 25.) — Rehoř řezáč z Flo- rence k. vinici za M. podle Bruncvíkovy a Bílkova zetě od Vaňka Černýho za 12 k. m. (fol. 30.) — 1542. Jakub z Michle k. dvuor a statek sirotčí po neb. Petrovi pozuostalý v M. od pp. úředníkuov šestipanských na místě těch sirotkuov za 200 k. m. (fol. 31.) — 1544. Jan Škoda soukenník k. vinici 2 str. podle Jakuba Pecnáře a Palečka od Jiříka šlejfíře za 50 k. m. (fol. 45.) — Vondřej svíčník k. vinici nad M. nad rybníkem vedle Škodovy od Jakuba Pec- náře za 59 k. m. (fol. 47.) — 1545. Šimon, Krásnýho syn, k. pole nad malešickú cestú podle polí Brunclíkových a Špitálských od Václava Šípaře za XLII k. m. (fol. 56.) — 1546. Řehoř řezáč z Florence k. kus pole pod vinicí téhož Rehoře od Duchkové z M. za 8 k. (fol. 59.) — Václav z domu Satrova k. pole k M. podle Hadušovýho a Václava Brunclíka podle silnice nad ouvozem od Václava Kunce za 69 k. m. (fol. 62.) 50) V rukopise č. 331 fol. 218 a sl. zapsány jsou tyto smlouvy s strany jízku na potoku od Vršovic, kterým se voda na mlejn nuselský struhou nahání. První z nich zní: L. oc LXXV ten outerý po sv. Jiří stala se smlouva mezi uroz. paní Zofijí Granovskou z Dubnice a na Vlkavě a opatrným Jakubem, mlynářem z Nuslí: Jakož nemalá škoda jezem, kterýž jest od starodávna v potoce, jenž slove Vinný, udělán, dotejkajíce se jeden břeh paní Granovský a druhej Jakuba mlynáře, našlo se, že pro neopatrnost Jakuba mlynáře že jest velikými vo- dami na břehu paní Granovský nemalá škoda se stala. Což jest tak smluveno, že on Jakub má udělati při břehu paní Žofiji srub aneb kolí beranem vybíti a paždění zadělati tím rumem, kterejž pod jezem podlí břehu Jakubova zanešeno jest, zavísti a zapěchovati tak, jakž mu to ukázáno bylo. — II. L. 1580 v sobotu po sv. Martě stala se smlouva — mezi uroz, paní Zofijí Granovskou — a p. purkmistrem a radou Nov. M. Pr. ina místě starších obecních: Jakož jest jistá smlouva s Jakubem mlynařem ze vsi Nuslí o jez stržení v potoce pod Vršo- vicemi, jenž voda stokou odtud na mlejn téhož někdy mlynáře do Nusl jde — i skrze nevy- konání v té smlouvě věcí obsažených a dále prostředek smrti téhož Jakuba mlynáře sešlostí vešedši v držení téhož mlejna v Nuslích páni Pražani Nov. M. Pr. a jsouce ten jez z poručení paní Žofije stržen, a z těch a jinejch některejch nedorozumění pp. Pražané toho jezu opravo- vati k užívání téhož mlejna a toku vody překážku sobě měli. Pro kteréžto příčiny jedna 11*

Strana 164
164 Dr. Josef Teige: Olešovice viz Kamenice. Olšany od r. 1429. Osnice viz Voznice. Pankrác za Vyšehradem zapisuje se v knihách novoměstských.51) Petrkov (Petříkov) u Kouřimi, získaný někdy před r. 1498 (A. Č. XXVI, 395b. a XXVIII str. 120), prodán po konfiskaci Jiříkovi Krejštanovi z Krejštanu. Petrovice získány před r. 1494 snad s Kamenicí. Po konfiskaci pro- dány s Petrkovem. Pichotice získány asi s Kamenicí. Zde byl dvůr kmetcí s platem. Podol vložili si Novoměstští do desk znovu r. 1543 (A. Č. XXVIII, str. 395 b.). Popovice52) (Velké), ves u Jílového, získána asi s Kamenicí (A. Č. XXVI str. 395 b. a XXVIII str. 120.). i druhá komissí JMti Cé jest se stala a to takto porovnáno. Předně smlouva předdotčená se v své míře a rozepsání zůstavuje — a aby mlynáři takový jez vyměřili, pokud záplava bejti a voda se držeti má, to vycejchovali a bylo-li by potřebí břehu bez ujmy svobodného toku vody šíři jeho, jakž nyní jest, sruby anebo zakolení se učinilo, však tak, aby ta záplava k břehu paní Žofije k Vršovicuom vo dva prsty dobrý výš položena než k břehu louky k tomu mlejnu nuslskýmu byla, aby k tomuto břehu dolů voda víc spadala než k břehu vršovskému. 51) Dodávám následující zápis z r. 1528: Kdež jest nesnáz z strany Kateřiny Durchanky a Duchka, syna jejího, a Janem Tkadlcem z Vyšehradu o cestu, kteréž on Jan brání a hájí přes louku svú, kterážto leží pod kostelem sv. Pankráci pravě, že předkové a držitelé též louky takové cesty vždycky jsú bránili, jezditi nebo choditi tudy nedadúce, ustavuje to skrze svědky, že ten prochoz skrze louku jeho, jsa škodný a kteréhož předkové jeho hájili, on také s tím a tak koupiv téhož brání. — Kateřina Durchanka proti tomu oznamuje, že ta cesta běžící přes tu louku k zahradě nad lúkou vysázené jest tu od starodávna, přes kterúž i před- kové jich i oni, jsúce držitelé dotčené zahrady a též i pole podle zahrady, tudy jsú svobodně procházeli. A jakž praví, že by jim hájeno bylo, však proto nikda jest nebylo na místě za- bráněno, aby tudy cesta neměla býti. Neb i když někdy přehražoval a tu cestu přeplétali, že jest zase byla vyhražována, a lety dávními že jest ta stráň lúkou nebyla a lidé tudy pruochod svobodný mívali. — Tu pp. úředníci [šestipanští] — vypovídají: Ačkoli z svědkuov oboji strany to se vyhledává, že mezi držiteli a předky té louky neboližto i zahrady nad ní vždycky jest býval rozdíl a nesnáz o tu cestu, že jsú ji jedni druhým bránili, však proto až posavad žádná strana toho neukazuje, že by ta cesta právem někdy, aby jí tu nebylo, měla býti svedena. Protož nyní, jak jest spatřino, hned při počátku od silnice že jest ten pruochoz od starodávna tu vymezený, od kteréž hned z kraje blíže silnice z obú stran jsú jiné zahrady dělice se svými hrázemi, takže ten pruochoz v počátku svém sám v sobě mezi jimi bez hradby zuostává, odtud se táhna zhuoru k zahradě Kateřiny Durchanky. Ježto někdy, nežli ta stráň Jana Tkadlce lúkou byla a než jest i ta zahrada Durchančina byla vysázena, býval jest lidem tudy pruochoz svobodný. I z té příčiny poněvadž on Jan Tkadlec i předkové jeho o té cestě, aby tu nebyla, žádného stvrzení neustavují a jest ten pruochoz z pamětí lidských starobylý, pp. úředníci k té zahradě toho pruochodu tak býti zoustati dopouštějí. Act. fer. 6. ante Urbani 1528. (Rukop. č. 2153 fol. 333.) 52) Zde dodávám: 1525. Jiřík Homole koupil dvuor Popovský od Václava mlynáře Prač- ského za LIIII k. m. — na tento zpuosob, že pp. úředníci [šestipanští] na témž dvoru, když jsú jemu mlynářovi prodali, mají XXX k. m., aby každého roku z tří kop položených vyzdvi- hovali dvě a mlynář jednu až do vyplnění sumy dotčené. A to koupil — s dědínami k tomu od starodávna přiležícími, též i s lukami, k tomu rybníček pod okny a dva rybníčky v Bře-

Strana 165
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 165 Práč zapisován byl knihami novoměstskými.53) Byl zde dvůr s platem 10 kop. č. a 4 slepic. Po konfiskaci prodáno Mikuláši Nosticovi z Nostic. Radějovice (nikoliv Radimovice) prodány r. 1542 obci Nov. M. Janem Zapským ze Zap. Radimovice, vedle předešlého místa ležící. Zde obec měla r. 1547 plat na dvou lidech, což darováno bylo Šebestianovi Gerštorfovi. Sedobrovice získány asi s Kamenicí (A. Č. XXVI, str. 395 b.). Po kon- fiskaci prodány Jiříkovi Krejštanu z Krejštanu. Skuhře, ves s rybníky, darována Jaroslavovi z Šelnberka. Strašnice vložili si Novoměstští do desk znovu r. 1543 (A. Č. XXVI str. 395 b.). Sulice,54) tvrz s příkopem, s dvory kmetcími a podacím v Kamenici, prodána po konfiskaci Janu Frejnarovi z Branova. Sešovice55) skách, také luh okolo příkopu a les u vrchu borový a březice, což by slušelo vyklúčiti k louce. K tomu jalovice dvě, vuoz a plouh. — Act. fer. 6. post Andree 1525. (Rukop. č. 2155 f. 53.) 53) Zde dodávám: Georgius molendinator de Pracz substituit fideiussores pro IIII s. gr., ut easdem non tradat, sed restituat orphanis Mathie, tabernatoris de Miecholup, videlicet Jitce, Aničce, Dorothee, Margarethe, dum ad annos legittimos devenerint. Act. fer. III. ante OOSS. (Rukop. č. 2099 fol. 184 z roku 1426.) — Václav, mlynář z Práče, ujal lúky všecky, kdež voda netopí, od pp. úředníkuov do vuole pp. úředníkuov a má z nich platiti po X k. m. 1518. (Rukop. č. 2133 II. fol. 65.) 54) Zde dodávám: Jakož jest pře a nesnáz mezi Šimkem z Sulic a Pavlem Koutkem též z Sulic [byla], kdež on Šimek v domu svém a světníci zavěsiv sukni svú, ji jest ztratil a odtud krádežem jest jemu vynesena, a když se jest po ztrátě ptal, že by Pavel Koutek k tomu připověděl pravě, že jest táž sukně byla zavěšena anebo že by ji sušil, ježto z těch slov a tiem potahem k němu o to hledí, poněvadž při počátku, když ji zavěsil, Pavel při tom nebyl, že jest potom musil do světnice vjíti a touž sukni vzéti aneb, kdo ji vzal, o tom věděti, poněvadž jest i prve v škodách přistížen. Ukázav toho svědky i žádá za opatření. Pavel proti tomu praví, že jemu o té sukni nic vědomo není, než jakž jest i prve jemu Šim- kovi v dobrém přátelství tovaryšem byl a s niem žertoval, že jest tuto také žertem k němu promluvil o té sukni, že by ji sušil. K tomu Šimek praví, že toho za žert nepokládá, poněvadž on svého nemá. A Pavel praví, že bych ji sušil, tehdá musí o ní vědět, vždy žádaje zaopatření. Tu páni úředníci [šestipanští] — vypovídají: Ačkoli on Šimek, jakž jest tu sukni zavěsil a jemu odtud jest ukradena, tiem potahem k Pavlovi hledí, že by nebyv při zavěšení, k tomu se ozval a jako za znamení dal, že by o ní věděti měl, ježto táž slova on Pavel praví, že by žertem promluvil, a on Šimek podle práva neukazuje, nébrž on Pavel praví, že o té sukni nic nevie, i z té příčiny, jakž praví se toho nevědom býti, povinen jest to spraviti správou doleji nalezenou, kterúž jest učinil v těchto slovích: Jakož sem v svých slovích Šímkovi pro- mluvil, že jest sukni zavěsil, to sem učinil, nic o tom nevěda a nevím skutkem ani radou a na tom P. Bohu přísahám. Act. fer. 6. post Pascha 1526. (Rukop. č. 2153 fol. 234.). 55) Dodávám: 1526. Kuba Kopáč, Jíra Hnát z Kaj, Tomek krčmář, Jan Šárka, Klíma z Hostavic, lidé obecní, smlúvu učinili s p. Ladislavem z Černožic, kdež jsú byli zranili slu- žebníka jeho v krčmě šišovské, že předkem pánu napravili a odprosili, aby jim ten pych proti pánu byl odpuštěn — a za to zbití — společně X s. — položiti mají. Act. fer. IV. ante Urbani 1526. (Rukop. č. 2155 f. 58.) — 1531. Svata z Šešovic, někdy kmetična panská, jakož jest prodala dvuor svůj tu v Š. Janovi Koutskému za C k. m. a — od 1. XXI., když se trh stal, až do XXX. vyzdvihla jest LXXXIIII k. gr. i mající při sobě dceru svú Annu, kteráž také

Strana 166
166 Dr. Josef Teige: Svošovice u Říčan sdílely osud Kamenice a po konfiskaci prodány Hanušovi Rejnšpergerovi z Rejnšperku za 100 k. gr. č. Todice sdílely osudy Petrkova. Týnec sdílel osud Přerova. Ujezdec u Popovic blíž Jílového sdílel osud Petrkova. Vesce56) u Jílového obsahovaly dva dvory kmetcí, které po konfiskaci prodány Janu Frejmanovi z Branova. Viz í níže v přílohách. Voznice (Hotovcova u Jílového)57). Zde byl dvůr kmetcí s platem, což po r. 1547 prodáno bratřím Hysrlům z Chodu, pak plat na třech lidech darovaný Šebestianovi Gerštorfovi. Vykáň viz Přerov. Vysočany u Prahy. Zde plat z dvoru Bohuňovského jdoucí ke kostelu sv. Klimenta na Poříčí po konfiskaci darován byl témuž kostelu i s dvorem. Vyšehořovice sdílely osud Přerova. Zálesí pod Kamenicí. (A. Č. XXVI str. 395 b. č. 12.) sdílelo osud Kamenice. Záluží patřilo k Přerovu. Zde mělo Staré Město vrchnost a panství nad lidmi (Prášek, Brandejs III. str. 266). Zelivec pod Křížky u Jílového, náležel k Kamenici. Zde byly tři domy kmetcí, které náležely Nov. M. P. To prodáno po konfiskaci Janu Frejmanovi z Branova. Ženetice. Zde plat na pěti lidech darován po r. 1547 Šebestianovi Gerštorfovi. Při Novém Městě spíše zdaří se pokus, stanoviti hospodářský prospěch obce z držení statků. Příkladem budiž Přerov. V A. Č. XXVI str. 156 otištěný trh dle rukop. č. 331. opsán byl písařem novoměstským úmyslně neuplně. Výčet příslušenství dle desk zemských č. 1 fol. E 29 zní: Přerov zámek, dvůr poplužní s poplužím, městečko tudíž, domy, krčmy a dvory kmetcí s platem, Semice, Velenka, Vesec, Bříští, Tajnec, Vikáň, Kozovazy, vesnice celé a dvory poplužní s poplužím, Mochov městečko, domy krčmy a dvory kmetcí, Vyšehořovice tvrz, dvůr poplužní s poplužím, ves tudíž, dvory po otci svém na témž gruntu diel měla a již let dochází, pp. úředníci [šestipanšti] chtějíce, aby těch XVI k. ostatních aspoň za diel její při úřadu zuostalo, zbránili jsú jí Svatě jich vy- zdvihnouti. Ona pak oznámila, poněvadž jest dítě jejie, že jí nad to chce učiniti, žádajíc, aby jie ty peníze propuštěny byly. Páni úředníci to jsú učinili — však aby rukojmě za to poslúžila. Act. sabbato post Mathie 1531. (Rukop. č. 2155 f. 131.) 56) Viz tento zápisek z r. 1528: Jakož jest zbil a zranil dosti škodně Vávru z Vesce s pomocníky svými Prokopa z Vesce, souseda svého, a pro takový účinek jsa dán do vězení na to se jest vyručil, aby — poněvadž na zdraví sousedu uškodil, o to se s ním smluvil, kdež pak i to učiniv — že on Vávra jemu Prokopovi za to zbití dáti má VI k. gr. m. — Act. fer. VI. ante Urbani 1528. Rukop. č. 2155 fol. 86.) 57) Dodávám: 1525. Jakož jest byl rok složen mezi Hotovcem a Strnadem bratřími z Osenice z jedné a Janem Hrdinú a Jakubem Bumbou z strany druhé, aby na tom roku v Jesenici složeném smlúva přátelská se stala, i jest takto smluveno, že z obú stran ze všech škod a nákladuov v té nesnázi jejich přišlých sebe propustili. — Act. fer. IV. post. Mathie 1525. (Rukop. č. 2155 f. 42.)

Strana 167
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 167 poplužní s poplužím, Nehvízdy městečko, domy, krčmy a dvory poplužní s poplužím, Nehvízdky ves, dvory popl. s popl., což tu měl, Sedlčanky, Třebestovice, vesnice celé a dvory popl. s popl., ves Čermíky, dvory popl. s popl., což tu měl, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, haltéři, kurmi, vajci, robotami, s podacími kostelními v Nehvízdech, v Vyšehořo- vicích, v Mochově, Bříství, v Semicích a v Velence, s polovicí Labe. — Panství Přerovské tedy prostíralo se jižně od Labe počínaje při řece u Sedlčanek až k Semici, pak šla čára na jih východně od Velenky na silnici z Prahy přes Mochov do Sadské, pod Sadskou u Třebestovic až k Hrade- šínskému potoku, kde hraničilo na východ s panstvím Černokosteleckým. Nad Poříčany odchylují se hranice přímo na západ — na jihu jest panství Černokostelecké — k Tejnici a odtud jižně kolem Čermík severo-západně na Vyšehořovice, na sever na Nehvizdy, Nehvízdky k Sedlčankám k Labi. Převážná část tohoto territoria patří dnes ke Kounicím a to Vyšehořovice, Kozovazy, Vikaň, Nehvizdy, Nehvízdky, Bříství, Mochov a Čermíky. K Bran- dýsu s Přerovem připojeny Sedlčanky, Semice, Vesce staré, Velenky a Tře- bestovice (dle Palackého). Pražský statek rozmnožen byl o Horoušany. Jak bylo panství rozděleno mezi Staré a Nové Město po jednotě,58) poznáme z seznamu, který vepsán byl do desk zemských při konfiskaci. Dle toho staroměstský díl obsahoval Přerov zúplna a platy v Semici, Velence, Vesci, Bříství, Sedlčankách, Třebestovicích a Čermníkách. Díl novoměstský zahrnoval Mochov, Tejnice, Vikáň, Kozovazy, Vyšehořovice, Nehvizdy, Ne- hvízdky s Horoušany zúplna a platy v Semici, Velence, Vesci, Bříství, Sedl- čankách, Třebestovicích a Čermníkách. Těchto sedm posledních osad tedy bylo rozděleno jen početně dle výnosu. Cena trhová z r. 1524 byla 24.720 kop grošů českých. Roku 1532 cenili Novoměstští (rukop. č. 2133 fol. 65.) svůj díl za 13.500 k. gr. č., tedy o 1.140 kop gr. výše, než koupili r. 1524. V to je možno vpočítati meliorace a též připojení vsi Horoušan. Výnos alespoň z jednoho roku též máme a to čistý i povšechný. R. 1528 pololetní úrok činil 449 kop, tedy asi 900 kop ročně; tudíž ani hrubý výnos není zcela čtyřprocentní. Známe sice i výnos čistý, totiž 79 kop, leč tu nemožno o tom nic uvažovati, ježto vysoké vy- dání 369 kop jest asi náhodné a možno že i úrok z vypůjčených obcí ka- pitálů zde sražen. Leč okolnost, že hrubý výnos v onom věku nesl tak nízký úrok, ukazuje, že tu celkem jednalo se o uložení kapitálu bez mno- hého ohledu na výnos. V účtech částečně zachovaných z r. 1527 a 28 (rukop. č. 332 fol. A 6—7.) čte se, že Strašnice při výnosu 524 kop měly vydání 434 kop, takže zbylo 90 k. Uhřiněves dokonce byla passivní a to skoro s 56 k. Též Male- šice nic nevynášely.3) Jest to pohříchu pravidelný obraz městského hospo- dářství českého v XVI. st. 58) Ježto mohl jsem při korrektuře ještě dodati opis listu dílčího z rukopisu Budišin- ského, viz tedy výše str. 149. 59) Počtové se poznamenávají, kteří jsú činění za 1. etc. XXVII. Z dvoru Strušnic příjmu summa Ve XXIIII s. XXV gr. Z Uhřiněvsí 11/2e XI s. XII gr., z Měšice CXVI s., z Malešic

Strana 168
168 Dr. Josef Teige: Dle odhadu z r. 1532 (v rukop. č. 2133 fol. 65.) cenili si Novoměstští, jak již uvedeno, podíl Přerovský na 131/2 tisíc kop gr. českých, Malešický na 11/2 tisíce k., Strašnice, Kovařovice a Osnice 11/2 tisíce a 21/2 sta k., Práče za 31/2 set k., Nusle 50 k., Podol 45 k., Sedobrovice 521/2 k., Kunice 671/2 k., Lomnice 60 k., Švošovice 56 k. a 15 gr., Todice 58 k., Popovice 481/2 k. a 15 gr., Kamenici, Ladvé, Pichotice (nyní zašlá ves), Olešovice, Ladvec, Skuhře 2 stě 271/2 k., Želivec 54 k., Petrkov 661/2 k., Radimovice, Újezdec 40 k. 30 gr., Vesec 3 sta 60 k., Sulice 3 sta 5 k., rybník Vesecký a jiný v Zálesí 48 k., lesy a zvole v Zálesí, mlejny oboje za 2 stě k., lúky 21/2 sta, vejtoň 2 stě k. gr. Suma tohoto všeho 23.339 k. 30 gr. Počítáme-li kopu českou asi na 25 korun, byla by to suma 583.475 korun, tedy majetek značný. Ovšem jmění toto bylo silně obtíženo dluhy jednotlivým měšťanům, kteří půjčili na zákup těchto statků. Na druhé straně, ale měla města Pražská i aktivní pohledávky a to nemalé, jak o tom níže se zmiňujeme. Máme sice ještě jednu fassi z r. 1543 a to sumou 115.543 kop, leč té nemů- žeme použíti, ježto tu zahrnuto jest i jmění pouze ve správě obce se na- lézající (ad pias causas). V příčině zahrad, vinic a jiných zboží společně se Starým městem spravovaných máme v příčině Novoměstských též zachován podrobný seznam platů a to z r. 1535 v rukopise 2150 (fol. 55.). Dle toho byl úrok [obce Novom.] Svatojírský: Plasy: Jan Pikart od Jindř. Prefata 1 k. III. gr. m. Mníšek koželuh od Černého Jiří a IX gr., Václav Trubka z dvojího IX gr., Ši- můnek pekař XXX; Jan Lepený XI, Jan Pikart od Bulíška V, Matouš zlatník II Nastojtová XII, Vavřinec Pražák VI, Václav Tathaus XXIIII, Pavel s Krkav- cový 9, Stanislav od Motyky XI, Břekovec XXIII/2, Mikuláš Hromádka XI. Plzenská od Všudyvěje X1/2, Jan Nos XII, Říha Kačírek IX, Šavel na krčmě IX, Jan Kačírek XII, Šimon bakalář od Hajků III, Čejka koželuh XI, Kuba Chabský XVIII, Voršila Tomková IX. Pavel od Fraňkový IX, vše gr. Suma V k. XXVII gr. Smíchov: Vojtěch Zlákačka VII1/2, Blažek od Voháněk XV, Kateřina Mikšová IIII, Šimon Mladý z Mladýho XXII /2, Jelen Přívozník XV, Jan Tichna rychtář V, Jan sladovník od Bartoše V, Ondřej II1/2 Ondře Vuoz z dvojího VIII, Volovatý X1/2, Jakub Šrámek III, Vít Skořepa III. Břevnovský XII, Bohuslav krajčí od Cypriana III /2 (jest mezi dvorem Zlé- chovským), Jan Pokorný V, Václav Pich XV, Jan Komín XV, Třeštík s chmelnice II, Lidmila Kubova z dvojího XXIII/2, Matěj od Mikuláše IIII /2, Vondřej kárník XI, Holček II, Pavel Marek VII1/2, Mikuláš Karas VII1/2, Vaněk kárník VII1/2, Pavel řezník III, Rehoř z Podskalí VII1/2, Václáv Šerý VII1/2, Jakub mlynář z trojího XXIII/2 Šatolup a z dvojího X1/2, Cacerdová z dvojího XIII/2 Charvatka VIII/2 Jan Jeníček I1/2, Pavel Prase XV, Pe- chanec XV, Mikuláš Karas VIII/ Škarýdek VII'/2, Mikuláš Karas od Vá- II1/2e XVII s., z rybníkuov z Veseckého, Kolovratského, Hostivařského, Malešického summa CXX s. LVII gr. Summa všech příjmuov VIm Ve LXXXIX s. LVI gr. II d. Anno etc. XXVIII fer. VI. dle Brykcii počet vydání a dominica Benedicta počítajíc — na dvuor Strašnice IIIIc XXXIIII s. XXI gr. II d., na dvuor Uhříněves II CXCIX s. XV gr., na dvuor Malešice II CXCIX s. XXVII gr., na dvuor Měšice XX s. XLIII gr. 3 d.

Strana 169
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 169 clava krejčího VII 1/2, Jíša XV, Rozvoda XVI, Fafová III, Rumencová VII1/2, Křížová rournice XV, Pikart od Lamače XL gr. Suma VII k. XX gr. Svatojakubští: Jan Pokorný Lukeš, Jan Kratoň [Bartoň] po 1 gr., Je- žíšek III, Bohuška krejčí V, Jan Tichna rychtář, Albusová II. Suma XVI gr. Oujezd: Doktor Racek III gr., Jan Vlčihrdlo III, Jan Porybný II, Jiřík z Kelče III, Marta Reháčková XIII, Zábranská II/2, Lazarová I, Pavel Severin III. Suma XXX1/2 gr. Humuleta: Břevnovský III, Zlatý Kříž VIII, Bohuška krajčí II, Šimůnek pekař XVII/2 Johannes písař z zahrady VI. Suma XXXV /2 gr. Vobora: Pan Strejčovský I gr., Vávra II, Pavel I, Filip I, Mydlářka II, Petr kovář II1/2 Franěk II, Vlčihrdlo I, Příbramová IIII, Dobrský Delfín I, Lukáš Cukrman II, Knoflíček I, Václav nádeník III, Suma XX gr. Zléchov: Jan Maškuov XII gr., tajž z chmelnice XII, Mašek z trojího XLVI, bakalář Hromádka I1/2, Jiřík Klukovský LVII1/2 Jan Knajsl VII'/2, Ríha kroupník z pole od Hromádky u Zlíchova I k. Suma IIII k. XLV gr. Hlubočery: Duchek Šanda rychtář XLII, Jakub Zejtek XX, Štepán Kučera XXXIII, Pěkný XXII, Šimon Luňák VII, Havel Martinuov XXII, z dědiny XV gr. Suma II k. XLIIII gr. Butovice: Šimon Celný IIIII/2 k., Fejfar LI gr., Matěj LI gr., Holian II1/2 k. Suma VIII k. XLII gr. Suma sv. Jiřského ouroku XXX k. XXVI gr. VI/2 d. Ourok sv. Havelský 60) 1535: Z Plas: [Mníšek koželuh neuveden], Du- chek Hotovec IX gr., Blažek z Percftu XI, Václav Sova XII, Pikart XXIIII, Linhart od Zahrádkové IX, Burian rychtář III. Suma V k. XVIII gr. Smíchov: Skřemencová XI k., Tomášová u Rady III gr., Pavel Kára VII /2. Suma VII k. XXVII gr. Svatojakubští: Suma XVI gr. Oujezd: Suma XXXI/2. Hu- muleta: [Místo Johannesa písaře jsou] Vávra Skřemencuov XXX gr., Říha kroupník X gr. Osadní sv. Míchala z Opatovic jednou v rok při sv. Havle IIII k. II gr. Suma V k. XI/2 gr. Vobora: [Místo Strejčovského] Václavský I gr. Suma XXIII gr. Zléchov ves: Košnáři z luhu L gr., Jan skalník XX, Podolští z luhuov VII k. Suma V k. XLV gr. Hlubočerpy: Suma III k. LIX gr. Butovice: Suma X k. LVIII gr. Decime: Václav z Jinonic XXIIII gr., Z pěšieho (?) XII, Matěj Král XII, Šlaperdový XXII, Jiřík z Fajfarový, Jan tesař XXIIII, Martin Smil XII, Halas z Radlic XVIII, Šrámek z lékařový XXIIII, hrobník XXIIII. Suma I1/2 k. VI gr. Dvuor Zléchovský: Mikuláš Hro- mádka XI gr., hutný Křížek XVI, Václav Fišl VII1/2, Jiřík Koník VII1/2, Říha kroupník VI, Pihavý od mostku XXIIII, Matěj z Smíchova X, Myslík od Kapalína VI, Eliška porybná V, Jan Pokorný od Pivce XVIII, Ouhoř a Malina z Vrápkočna (?) L, pernikář z Dejmkova [domu] XX, Albusta X, Pikartové od Ježíška X, Pavel Břevnovský VIII, Závorka XV, Urban od pus- týho hradu XX gr. Suma IIII k. XLIIII gr. II d. Vinice: Duchek Zábranský XVII gr., týž z druhýho VII gr., Anna Křížová XXVIII gr., Šimon Profeta X, Šimon Hliňák XIIII, Martin Smil II k. I gr., Šimon Celný z Butovic XVII /2 Velhartický XXX, Havel z Hlubočerp XVII, Jíra Strejček od Fejfary XXX, Černý Kuba XVII, Majdalena Švíková XV, Valenta pekař XX, Petr Pastucha 60) Pravidelně jest týž jako sv. Jiřský. Zde otištěny jsou tedy jen odchylky.

Strana 170
Dr. Josef Teige: 170 XLV, Bartoš proti rámu XXVII, Jiřík Šitka XX, Duchek Sroumal X, Mašek Zléchovský XV, Vávra Fučík XX, Pěkný X, Vaněk Roubík XV, Vondře Kárník XXX, Jan Holý rybář III, týž z novin III gr. Suma IX k. II /2 gr. Louky Jinonské: Matěj Král II k., Rehoř Fajfar IIII k., Holianka II k. XL gr., Šimon Celný II k. Suma X k. XL gr. Louky Zléchovské: Zléchovští za seno XVII k., Hvězda XII k. Suma XXIX k. Suma úroku sv. Havelskýho XLIIII k. XLIX gr. III d. Suma ročního platu sečtená LXXV k. XVI gr. I1/2 d. Srovnáno se Starým Městem, byl majetek novoměstský skrovnější, Neb na Starém Městě ohlásili r. 1540 sumu 37.220 k. gr. č. (vedle statkův městských úvěrných i na nemovitostech 153.291 k., zádušních 7780 k.31) kdežto Novoměstští r. 1537 vykázali, a to i movitý majetek v to počítaje, 20350 k.62) Veškerý majetek veřejný čítal se v Staré Praze r. 1543 na 135.959, na Nov. M. 115.543 a na Menším Městě na 12.832 k. gr. č. Ze majetek novoměstský dosti rychle se zveleboval, ukazuje výkaz, který podán z na- řízení sněmu z r. 1532, kdy jednalo se o pomoc proti Turku. Tehdy vy- kázali Novoměstští všeho svého majetku obecního 103.542 k. gr. č.63) Na Novém Městě, jak vidno, jsme daleko lépe o finančních poměrech obce zpraveni, než na Starém. Ba tam možno i stanoviti poměr jmění sou- 61) V rukop. č. 332 fol. 59. 62) My purkmistr a rada na místě vší obce Nového M. Pr. známo činíme tímto naším listem všem vuobec: Jakož se jest svolení všech tří stavuov tohoto království stalo na sněmě nyní minulém, kterýž v pondělí po Přenesení sv. Václava na hradě Pražským držán byl, aby všickni tři stavové i osoby z nich statky své šacovali a listy i registry se přiznávali, zač by jeden každý statku jměl, a z týchž, statkuov aby berni na pomoc proti Turku, jakž týmž sně- mem jest svoleno, všickni dávali. Statek pozemský obecní: I protož my nadepsaní purkmistr a rada na místě obce i na místě svém vedle téhož svolení sněmovního přijavše to k svému svědomí statek obecní města našeho, kterýž pozemský, na listech, na gruntech šosovních obecních i na jiných užitcích máme šacovali sme a šacujeme ve XXm. IIIc L s. gr. č. Statky zádušní, kteříž k farám příležity jsú, také i statky pozemské na listech, na ko- morních platech k záduším a farám z strany pod obojí zpuosobu v již jmenovaném Novém M Pr. přiležíté, jakž jsú je osadní jedné každé fary vedle sněmovního zuostání, přijavše to k svému svědomí, šacovali: Sv. Jindřiští VIc s. gr. č., Petrští IIIc s., Klimentští Ic LXXV s., Štěpánští IIIIc LX, Václavští na Zderaze II1/2c s., Opatovští V CXLVII1/2 s., sv. Vojtěcha z Ka- labře H11/2 V s. gr. č. Summa statkuo zádušních II/2m LXXXVII1/2 s. gr. č. (Rukop. č. 332 p. 58.) 63) My purgmistr a rada i všecka obec Nového M. Pr. známo činíme tímto naším listem všem vuobec a zvláště jimž jej čísti neb slyšeti náleží: Jakož jest se stalo svolení ode všech tří stavuov království tohoto na sněmu obecním ten pondělí po slavném hodu Těla božieho 1. etc. třidcátého druhého o pomoc proti Turku a k obraně markrabství Moravského a kníže- ctví Slezského, aby jeden každý statek svuoj na své svědomí šacoval, zač kdo svého statku, spravedlivě má, buď na dědictví nebo na zápisném statku a na listech a na komorních platích na zápisích dskami učiněných z stavu panského i rytířského, též Pražané i osoby z měst, též i dědinnící a zvláště což se té výmienky o Pražanech a stavu městském dotýče, že co který z nich statku svého městského má a co statkuov městských obecních a pozemských k obci mají, z toho ze všeho též také přiznati se mají listy svými pod pečetí svú jedno každé město. A protož my nadepsaní purgmistr a rada i všecka obec Nového M. Pr. tak jsme svuoj statek, buď co jeho máme, k obci městského neb pozemského, buď co jeden každý z nás ob[z]vláštně

Strana 171
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 171 kromého mimo zdi městské, k obecnímu. Dle výkazu z r. 1532 obnášelo skoro 9000 k. gr., v čemž však není zahrnut drobný majetek a nájem61). II. Klidný rozvoj českých měst zastaven byl r. 1547. Města tvořila živel mocný, nekatolický většinou, svobodný a to vše příčilo se cílům politiky Ferdinanda I. Proto využil neblahé nerozvážnosti Bratrské strany v šlechtě české, kterou města česká dala se svésti do směrů, které musely vésti k rozporu s králem a kde král měl převahu. Král věděl dobře a sám do- znal, že jest v Čechách neoblíben, a také že nebylo naděje získati si lásky národa bez změny v základních rysech jeho povahy. Poněvadž ale chtěl království České učiniti základem moci svého rodu, rozhodl se upevniti postavení své mocí. R. 1547 seslabil národní českou šlechtu a města k živo- ření. Zhoršeno řízení země i měst, ochuzena šlechta i města. Všechna města Pražská odsouzena byla ke ztrátě svého majetku a dů- ležitějších všech výsad. Ochuzení bylo kruté. Záhy se ukázalo, že města zbavena všech hmotných prostředků nemohou vykonati ani úlohy své nej- důležitější. Města nastoupiti musela trpkou cestu žebrání, aby mohla starati se o opatření zdravotní a jiná elementární policie. Tak stalo se, že tato tak důležitá vrstva národa sklesla na složku málo významnou. A třeba že za Rudolfa nastalo jakési zlepšení ovzduší, třeba že i vyskytují i potom jeho má, na své svědomí rozvážili spravedlivě, z čehož bychom podle sněmovní ho] svolení povinní dáti byli, a toho všeho, jakž nahoře dotčeno jest, našeho jmění a statku pokládáme šummu, to berúce k svému svědomí, sto tisíc půl čtvrta tisíce k. tři sta k. čtyřidceti dvě kopě padesáte gr. vše a všudy českých a více nic. Při tom nebuď všech tajno, že kterýžkoli z nás, buď že své pečeti užívajíc, z statkuov svých pozemských listem svým přiznání ob[zvláštní podle nás teď činí, buď že pečeti nema- jíce jiných se dožádali, tak jakž listové přiznávající jednoho každého plněji svědčí, že ty jich sumy všechny do této naší hlavní summy nadepsané připojeny a pojaty jsú. Toho všeho na svědomí pečeť menší města našeho dali jsme a rozkázali vědomě přitisknúti k tomuto listu. Dán v Novém M. Pr. v úterý po sv. Kylianu. 64) Václav Leva pozemského zápisného na vsi Hodkovičkách za IIc X s. gr. č. Jakub Strnad zápisného za IIC XXXV s. gr. č. Serafín pozemského i zápisného na domích za Ve gr. č. — Martin Divišovský pozemského dědičného i na listech IIII1/2 XXV s. gr. č., Jiřík Skalský VII1/2c s. gr. č. zápisného pozemského. Jiřík železník na listech a zápisích purkrabství Praž- ského 11/2 s. XV gr. č. Bartoš z Hradiště dědičného zápisního, komorního za IIc X s. XII gr. Dorota z Rekzyně pozemského zápisného na vsi Chvatlinách i na listech IIIIc1/2 s. Martin Sturm pozemského dědičného za II /2 XXX s. gr. minus VI gr. č. Ondřej Čachovský pozem- skýho za Im. LXXV s. gr., Jindřich z Chocenic na listech VIIIc. Veronika, Pavla Běchovskýho manželka, pozemskýho dědičného na vsech Sluštici, Březí a Strašínu za XXXX s. gr. Anna, Jiříka Běchovského manželka, pozemskýho dědičného na dvoru v Černeticích za LII1/2 s. gr. Jakub Chlupatý pozemského zápisného He X s. gr. Jiřík Švik pozem, záp. na Třebusicích za HI 1/2 c s. Jiřík Selík pozemského za Ve LXXV gr. Matěj Myslík na listech a užitcích za VIc s. Pavel Střelec pozemského zápisného za IIIIC XXXXV s. Poručníci Řeřábovi záp. i zem. za XLVIII1/2 s. XV gr. Jeronym i na místě sirotkuo Mikuláše Sacerdy pozemského dědičného zá- pisného za VI1/2 s. Maťúš Gzel na vsi Nepomyšli Ic s. Burjan Halíř na listech LXXV s. Vít Hotovec dědičného dskami zapsaného za IIc s. Mikuláš Šorf pozemského zápisného dědič- ného II1/2 m.L s. gr. č. (Rukop. č. 332 f. 53.)

Strana 172
* 172 Dr. Josef Teige: pozoruhodné kulturní zjevy předpokládající blahobyt, zůstává město české daleko za šťastnějšími místy v zemích jiných. Dne 12. července 1547 museli přijíti zástupcové měst Pražských na hrad Pražský a postoupiti králi Ferdinandovi vše, co našetřeno bylo za více než za sto let. V kvaternu trhovém osmém na foliu E 24, v opise karl- štejnském svazku sedmém folio D 15, napsáno bylo v outerý po sv. Kilianu toto: Purkmistři a rady, starší obecní i všecky obce Starého a Nového Měst Pražských a nejprvé Staroměstští vyslavše z sebe ke dskám zemským s listy mocnými pod pečetí týchž měst větší slovutné a opatrné Ondřeje Klatov- ského z Dalmanhorstu, Martina Smila z Stoješic, Martina z Vlkanova a Ji- říka Komedku z Rovin z konšeluov, Benjamina z Vlkanova, Duchka z Se- mechova, Jindřicha Hrobčického z Hrobčice, Jana Chochola ze Semechova z starších obecních, Šimona z Tišnova, Zygmunda Pikharta z Zeleného Oudolu, Michala Kariga z Řezna a Blažka z Pereftu z obce; a oni Novo- městští též slovutné a opatrné Jana Srnu z Karlové Hory, Martina Divi- šovského z Prošovic, Jiříka Švika a Ondřeje Zoubka z konšeluov, Mikuláše Karasa, Jiříka bakaláře od bílých vorluov, Šimona Šprincle a Ondřeje Ko- řeníčko z starších obecních, Jana Kydlína z Šonova, Štěpána Jeptišku, Jana Frantuo kováře Pavla Bártovic řezníka z obce, přiznali se před úředníky pražskými skrze ně: Jakož jest nejjasnější kníže a pán p. Ferdinand, Rímský král, vždycky rozmnožil říše, a Uherský a Český, Dalmatský, Chorvatský oc král, infant v Hispanii, arcikníže Rakouské a markrabě Moravské, se ráčil sobě do týchž Pražan obojího města i také do Menšího M. Pr. některé artykule spravedlivě stěžovati a je z nich obeslati a obviniti, tak jakž též obeslání a obvinění v kvaternu pamětním 1. P. 1547 v outerý po sv. Kiliánu zapsané to vše v sobě říše drží a zavírá, a oni jsou J. Mti Ké poníženě s pokorou prosili, aby proto k nim soudem a obviněním žádným přistupovati a hleděti ne- ráčil, davše se v tom ve všem sami J. Mti Ké na milost i ne na milost. Při tom prosíce J. Mti Ké poníženě, aby je tak přijíti ráčil a s nimi, jakožto s svými poddanými, neráčil v žádný soud vstupovati a J. Mti nejjasnějšího knížete a pána p. Ferdinanda, arciknížete Rakouského oc syna J. Mti Ké nejmilejšího, a osvíceného knížete a pána p. Augusty, knížete Saského, markrabí Míšenského a landtkrabí Durynského oc a vysoce důstojných knížat J. Mtí duchovních i jiných knížat světských J. Mtí a pánuov a rad J. Mti Ké z markrabství Moravského, z knížetství Slezského Horního i Dolního, a z markrabství Horních i Dolních Lužic při J. Mti Ké na soudu sedících, nic méně i J. Mtí pánuov úředníkuov a soudcí zemských a rad J. Mti Ké tu přístojících, aby za též se přimluviti k J. Mti Ké ráčili a tu, což jsou skrze zvláštní milost a dobrotu J. Mti Ké a dle takových přímluv při J. Mti Ké obdrželi, že jest je tak J. M. Ká na milost i ne na milost příjíti a jim jistých artykuolóv k učinění za jich vinu podati ráčil. A mezi nimi tento jeden jest, aby všech statkuov a zboží dědičných, což k obcem těch měst náleželo, J. Mti Ké a J. Mti Ké dědicuom dědičně dskami zemskými postoupili. Ze oni vejše jmenovaní purkmistři a rady,

Strana 173
O statcích obcí Pražských v 1. 1420-1546. 173 starší obecní i všecky obce nadepsaných měst Pražských jménem svým i jménem budoucích potomkuov svých, a předkem oni Staroměstští dědictví jich obecního, Starému Městu Pražskému nále- žitého, totiž Přerova zámku, dvoru poplužního s popluožím, městečka tudíž, domuov, krčem a dvoruov kmetcích s platem v Semicích, v Velenkách, v Mstěticích, v Třebeštovicích, v Vescech, v Bříství, v Sedlčankách, vesnice celé a dvory kmetcí s platem v Milčicích a v Černíkách, dvory kmetcí s platem, což tu mají, v Poříčanech ves pustou a dvory kmetcí pusté a z nich na lidech Diviše Slavaty plat bez panství, a oni Novoměstští též dědictví jich obecního a k Novému M. Pr. ná- ležitého, totižto v Nehvizdech a v Mochově, městečka, domuov, krčem a dvory kmetcí s platem, v Tejnci, v Vikáňi, v Kozovazích, Vyšehořovicích, v Horoušanech a v Nehvízdkách vesnice celé a dvoruov kmetcích s platem; item v Malešicích tvrze, dvoru popluožního s popluožím, vsi tudíž a dvory kmetcí s platem, což tu mají, v Hrdlořezích krčmy svobodné s platem; item v Strašnicích tvrze, dvoru popluožního s popluožím, vsi celé tudíž a dvory kmetcí s platem, v Pračích tvrze, dvoru popluožního s popluožím, v Sedo- brovicích, v Volešovicích, v Pychoticích, v Kamenici, v Skuhři, v Želivci, v Petřkově, v Todicích, v Svošovicích, v Sulicích, v Krsovicích, v Ladevci, v Popovicích, v Veskách a v Podole, vesnic celých a dvoruov kmetcích s platem, v Ladvém, v Oujezdci, v Radimovicích, v Vosnicích, v Kunicích a v Nuslích dvoruov kmetcích s platem, což tu mají, a dvú dvoruov kmetcích s platem v Vidovicích k podacímu kostelnímu v Popovicích náležejících, s dědinami, lukami, lesy, háji, luhy, porostlinami, s pastvami, hory, lesy, vrchy, horami, štěpnicemi, zahradami, chmelnicemi, s vinicemi u Přerova, u Vysočan, a s platem z vinic u tvrzi Malešic, i se všemi lidmi osedlými i neosedlými aneb z těch gruntuov zběhlými a s dílem Labe u Přerova, potoky, rybníky, vodotočinami, kurmi, vejci, robotami, s mlejnem u Přerova a s platem z mlejnu v Kozovazech, se cly v Mochově a posudným na panství Přerovském, s podacími kostelními v Mochově, v Nehvizdech, v Vikáni, v Bříství a v Velenkách, i se všemi kovy, buď na zemi nebo pod zemí, i se všemi jinými duochody, platy, puožitky a vrchnostmi, též kollaturami i jinými všemi k nadepsaným zámku Přerovu a tvrzem a městečkám pří- slušnostmi, nic ovšem nevyminujíce, tak a v témž plném právě, v těch mezech a hraniciech, v nichž ta nadepsaná dědictví jsou, sobě ani budoucím potomkuom svým dále nepozuostavuojíce, než na J. M. Kú a na J. Mti Ké dědice a budoucí krále České tu všecku dědičnost na těch zbožích a práva svá všecka, kteráž jsou na tom jměli, s plným panstvím přenášejíce. S tako- vouto vejminkou: Našlo-li by se kdy co více dědičného, ježto by toho oni Pražané Staroměstští a Novoměstští do tohoto zápisu nevložili, aby to, když by toho se na nich požádalo, byli povinni do tohoto zápisu J. Mti Ké a J. Mti Ké dědicuom doložiti. Pražané pak Menšího Města Pražského, ač tolikéž učiniti a též dědičné, statky zemské ve dsky zemské klásti J. Mti Ké a J. Mti Ké dědicuom měli ale oznámili sou, že žádných statkuov zemských dědičných nemají; než —

Strana 174
174 Dr. Josef Telge: což jsou zápisného jměli, na to že jsou zápisy své J. Mti Ké dali a dávají, nic sobě ani budoucím potomkuom svým na nich dále žádného práva nepozuostavujíce. Vyjmenováním míst zabavených ovšem nevystihuje se rozsah katastrofy, neboť reality ty nebyly dávno ještě zaplaceny a dluhy zbylé musely obce platiti. Jak velké byly, není nám známo. Není ale při takovém stavu věcí příliš překvapující, slyšíme-li, že pokusily se něco zatajiti svého majetku. A to všechna tři města. O Staroměstských vyzrazuje to dodatek k uvedenému deskovému zápisu. Tam r. 1556, 26. června připsali: V pátek po sv. Janu Kř. 1. b. 1556 purkmistr a rada, starší obecní i všecka obec Starého M. Pr., vyslavše z sebe s mocným listem pod pečetí jich městskú Jana Medaře prymasa a Jiříka Komedku z Rovin z konšel, Jiříka od zlatého kola a Jana Faltína z starších, Šimona Aronova a Pavla Šedivého z obce, spolusousedy své, k doložení nížepsaných dědin podle vejminky v tomto zápisu proti- psanému a to podle relací na to ke dskám zemským od J. Mti Ké učiněné, doložili sou zejména toto: Item ve vsi Jenči dvuor kmetcí s panstvím bez platuo, kterýžto plat se k špitálu sv. Pavla za Poříčskou branou vydává a platí, na kterémžto dvoře Nykodem řečený sedí, s dědinami, lukami i se vší rolí, což k tomu přísluší. Novoměstští zatajili, že na těžce zadluženém Rožmitále měli půjčeno též 3000 tolarů. Bylo to brzy vyzrazeno, a jim 26. září ještě roku 1547 nařízeno, aby zápis odevzdali Wolfovi z Vřesovic, kterému je daroval král za vojenské služby velmi platné.65) Později vyzradilo se to na Malostranské, kteří mínili si ponechati známý mlýn Huť, který kdysi patřil Viktorinovi Všehrdovi. Ferdinand daroval jej svému sekretáři Osvaldovi ze Šenfeldu a nařídil Malostranským dne 2. června 1553, aby jej vydali.66) 65) Ferdinand oc — Wir fuegen auch hiemit — zu vernehmen, nachdem die ersamen unsere getreue lieben N. Burgermaister und Rat unserer Stat Neustatt allhie zu Prag in jüngste Vernürkung und Abrettung aller ihrer Landguetter sambt derselben Gerechtigkaiten und Zu- gehorungen under anderen die Gerechtigkait der drey tausend Taller und derselben Interesse, so sie auf der Herrschaft Rosenthal gehabt, verschwiegen und unangezeigt gelassan, — dass wir solche drey tausend — dem Wolfen von Vressowitz auf Neuschloss, unserem Rat und Haubtman des Schloss Prag in Ansehung seiner aufrichtigen, vleissigen, getreuen Dienst — zustellen zu lassen — bewilligt. (Archiv ministerst. financí rok 1547.) 66) My Ferdinand oc oznamujem tímto listem všem, že jest nám oznámeno, kterak opatrný purgmistr a konšelé i všecka obec Menšího M. Pr. léta jminulého čtyřidcátého sedmého někte- rých statkuov pozemských a zápisných, držíce je k obci, majíc nám jich tehdáž pro své provi- nění vedle artikule jím podaného postoupiti, utajili a nám jich nepostoupili. Mezi kterýmižto statky nepostoupenými, k nimž my právo a spravedlnost míti ráčíme, jest mlejn jeden, řečený Huť, aneb v Huti, na kterýžto mlejn sou nám na onen čas spravedlnosti a zápisy odevzdali a potom tejž mlejn někdy Vojtěchovi Petržílkovi pekaři, spoluměštěnínu svému, zastavili, toto činiti nemajíce. I vzhledše my na věrné, pilné služby slovutného Osvalda z Šenfeldu, sekretáře našeho, věrného milého, které jest nám činil a činiti nepřestává, a na jeho na nás o to vloženú prosbu, ten svrchuřečený mlejn se vším jeho příšlušenstvím — sme jemu Oswaldovi z Š., jeho dědicuom a budoucím z milosti naší královské — dáti ráčili. — Dán v městě našem Vídni v pátek po Bož. Tělu 1. 53. (Archiv místodrž. P 123/20.)

Strana 175
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 175 Cena statků obecní Pražským vzatých byla asi 60.000 k. gr. č. Při tom jest poznamenati, že bylo nesprávné, když Ferdinand použil jmění kon- fiskovaného pro sebe, ježto použití mělo se díti dle rady stavů (viz A. Č. IV str. 441 a V str. 515.). Přítomná stať měla ve svazku dvacátém osmém Archivu Českého za- končiti řadu zpráv o venkovských místech z archivu městského Pražského, aby zahrnut byl i majetek obcí Pražských. Pro nedostatek místa bylo nutno ji vřaditi na toto místo. Ježto ale tvoří s uvedenou publikací jeden celek, připojuji sem ještě řadu drobných dodatků místopisných. Proto též béře se hlavní zde zřetel na uvedení písemného materialu. Brloh. 1449. 6. října. Ve jméno božie amen. Já Lidmila, po nebožci Buškovi Hříčovi z Brloha. zuostalá, vyznávám tiemto listem oc, že ačkolivěk božím dopuštěním nemocná jsem a nedu- živa na těle, však proto při dobré paměti a svobody všeliké zdravého rozumu požívající — toto mé poslednie poručenstvie — řiedím a zpósobuji obyčejem takovýmto: Takže slovutnému panoši Divišovi z Zejzieře a panie Katuši z Lubné, Ottikové — manželce, ten všeckeren statek muoj — buď to zde v městě, nebo na zemi, na platiech, na listech — dala sem — Jenž jest dán fer. II. post Francisci anno XLIX. (Rukop. č. 2119. fol. B 4.) Bubny. 1. 1365. Wenceslaus Neglini emit hereditatem Buben, videlicet curiam et vineam, contra Franam Neglini, iuniorem filium Heinlini Neglini. (Rukop. č. 987 fol. 220.) 2. 1425, 20. června. Per sentenciam difinitivam dominorum magistri civium et con- sulum Maioris Civ. Prag. inter Simonem, choralem ecclesie s. Michaelis, pretextu certorum agrorum et aree in villa Buben ex una et ibidem villanorum parte vertente ex altera conclu- erunt, quod dictus Simon tantummodo ad aream habeat respectum, in qua gaza ibidem in Buben fuit situata pleno iure. Que sita est penes Martinum dictum Telecz. Et agros vero villanis adiudicaverunt eosdem ab omnibus impeticionibus per dictum Simonem pretextu huius modi agrorum illatis vel inferendis absolventes. Act. fer. IIII. ante Joh. B. (Rukop. f. 2099 fol. 159.) 3. 1426, 12. června. Juxta amicabilem composicionem et concordiam — Wenceslaus sutor dictus Czrny suo, Petri filii sui, heredum et successorum suorum nomine — recognovit — se teneri et debitorie obligari in IIII s. op. pro et racione testamentalis legacionis pie me- morie Swate, quam fecit amice Jane, Johannis fabri, in et super bonis ville Buben ad dictum Wenceslaum legitime devolutis —. Actum feria IIIIa ante Viti. (Tamtéž f. 186.) 4. 1448, 30. září. Venerabilis dominus plebanus, prepositus et religiosi fratres Ni- colaus et Wenceslaus sacerdotes suo et nomine tocius conventus monasterii Zderasiensis con- stituti personaliter in consilio dederunt suam plenam voluntatem —, quod plebesiani ecclesie parrochialis s. Clementis in Buben teneant et possideant curiam cum agris ibidem in Buben, quos plebanus ibidem tenere solebat et illis agris et curia utantur plebanumque sibi procurare disponant, qui eidem ecclesie sacramenta et signanter communioni sacratissimi corporis et sanguinis domini sub utraque specie panis et vini ministraret pro eorum utilitate usque ad futurum regem, dominum huius regni. Actum feria IIa die b. Jeronimi anno oc. XLVIII°. (Rukop. č. 88 f. 262.) 5. 1495, 10. března. (O řeku.) V té při, když pan Jiřík z Hrádku a z Valečova, držitel mlýnuov na Kameni, rybářóm a lidem z Buben bránil užívánie řeky a ostrovuov k mlýnu svému příležících, nechtě jich mieti v řece a pravě, že on a bratr jeho jest pán dědičný mlý- nuov se vším jich příslušenstvím a proti vuoli jeho žádný ani v řece loviti ani vostrovuov požívati nemuož. Proti tomu pan Albrecht Rendl z Ušavy, purkrabie hradu Pražského, s plnú moci od uroz. pána p. Jana, najvyššieho purkrabí Pražského, stoje podle lidi a rybářuov z Buben, odpieral jest pravě, že ti lidé z Buben od starodávna v řece sú lovili i ostrovuov

Strana 176
176 Dr. Josef Teige: požívali, to majíce pod plat vydáno od předkuov p. Jiříka, a že proti takovému starodávniemu jich držení a užívání, pokudž lidská pamět jest, p. Jiřík jim toho hájiti a brániti nemuož, leč by je právem vyvedl. I žádal jest nadepsaný p. Albrecht, aby pan Jiřík okázal, že jim řeky a ostrovuov hájiti muož a jich odtud vybýti. P. Jiřík proti tomu zase jest žádal, aby p. purkrabie okázal, že lidé a rybáři bubenští proti jeho a bratra jeho vuoli v řece býti a jie i ostrovuov požívati mají. Tu p. purgmistr i páni rozkázali sú obojim stranám, aby okázali k svým potřebám, co okázati mají. I okázal jest p. Albrecht purkrabie a lidé z Buben ortel a vyrčenie pod pečetí pp. Novoměstských mezi Václavem Cvokem, těch mlýnuov v tu chvíli držitelem, a mezi lidmi a rybáři z Buben, kterýžto nález a ortel tak svědčí, aby Václav Cvok práva listuov svých užíval, tak jakož svědčí [?], nic jim neujímajíc ani přidávajíc, a rybáři bubenští aby jemu z řeky platili a vrbie k vršem sobě na nákly toliko mýtili, jakož ten ortel šíře svědčí a v sobě za- vierá. P. Jiřík pak okázal jest trhy a zastúpenie mlýnuov těch pod pečetmi lidí dobrých a najprv Janka Břevského, kterýž mlýny ty někdy prodal p. purgmistru, radě i vší obci St. M. Pr. Potom dále p. purgmistr a obec prodali Janovi Velvarovi a Jan Velvar prodal p. Ja- novi z Sútic a Jan z Sútic prodal Václavovi Cvokovi a Václav Cvok Vaňkovi z Valečova, po kterémž ty mlýny p. Jiřik s bratrem svým drží. A při tom ukázal jest p. Jiřík před pány tvrzenie trhuov a kúpenie těch mlýnóv krále Jiřieho pod JMti pečetí královskú. P. purgmistr a páni — poněvadž ti všichni trhové mlýnuov těch na Kamenu svědčí k dědictvi s platem, řekú, ostrovem, přievozem, břehy a král Jiří, slavné paměti, tvrdí trh mlýnuov těch Vaňkovi Valečovskému od Václava Cvoka s plným panstvím p. Jiříka i s bra- trem, jeho při plném panství těch mlýnuov zuostavují se vším příslušenstvím jich, jakož trhové a zákupové svědčí, aby on, jakožto pán dědičný, i s svými budúcimi mlýnuov užíval a komu chtěl, podle vuole své, v řece loviti pod plat dopustil: Než poněvadž sú rybáři bu- benští od starodávna v řece lovili a z toho platilí a že p. Jiřík před p. kancléřem k tomu se svolil: vyhraj při neb prohraj, že proto rybáři bubenští v řece lovem býti mají, aby jim toho p. Jiřík přál a při tom jich nechal, kteříž nýnie jsú. Než jiní po nich aby toho na p. Jiříkovi neb jeho budúcích hleděli a s jeho volí loviece v řece a prútie na nákly k vršem sekali, tu kdež by jim bylo ukázáno. Což se pak zájezkuov dotýče, rybářóm se přikazuje, aby jich ne- dělali, než toliko na dvě nebo na tři vrše od břehu a to tu, kdež mohú bez škody býti vedle řádu a zřiezenie a obyčeje starodávnieho a rozkázánie krále JMti. A těch jezkuov aby ne- rumovali proto, aby se jimi řeka nezanášela, A když by sv. Havla přišlo, aby hned bez pro- dlévánie ven vytrhány byly a to pod pokutú starodávnú. Act. fer. III. ante Gregorii a. XCV. (Rukop. č. 1128 I. fol. 19.) 6. 1533, 18. dubna. Jan Kulhanek, krajčí z Malé Strany, maje a drže grunt pod pány mistry v Bubnách, koupil sobě XXVIII záhonuov dědlny ležící nad Letní podle dědiny Per- nouškovy z Holešovic od Jana přijmím Pizdy, též z Holešovic, za VIII k. Act. fer. VI. post Pasche 1533. (Rukop. 2152 fol. E 27.) Buštěves. 1434, 20. února. Johannes Spaczko sellator promisit Crucem torrificem et Johannem Labutský de illa fideiussoria caucione, prout obligaverit se pro Křtěn doleatore et pro orphanis Laurencii de Břesk pro VI. s., que arrestate erant in Buštěves per Margaretam relictam Buštěveská, indempnes exbrigare sub ypoteca omnium bonorum suorum. Act. sabbato ante Reminiscere. (Rukop. č. 2099 fol. 369. Zaplaceno r. 1436 srov. fol. 420.) Dobré Pole. 1429, 7. listopadu. Johannes Holecz de Senrazicz (?), nunc habitans in Bono campo, Anna, conthoralis ipsius, et Johannes, filius eius, fassi sunt, se teneri in XIII. s. d. Anne, relicte Johanconis Kbelský. — Actum fer. II. post O0SS. (Tamtéž fol. 290.) Doksany. 1449, 2. října. Ve jméno božie amen. Já Margretha, jeptiška někdy z Dogzan, vyznávám tiemto listem oc že ačkoli božím dopuštěním nemocna jsem oc toto mé poslednie poručenstvie a konečný úmysl vuole mé o tom o všem statečku mém rozmyslně a s dobrým potazem zřiedila sem a zpósobila i mocí tohoto kšaftu a poručenstvie mého řiedím a zpóso- buji obyčejem takovýmto: Najprvé činím a ustavuji slovutné a poctivé panie Duoru Nele chovskú a paní Machnu Zlenickú pravé a mocné poručnice všeho statku mého po mé smrti zuostalého. — Potom pak vuole má jest — aby poručnice mé — všecken statček ten — panně Duoře, kteráž u panie Zlenické jest, v ruce vydadúc, aby ona dále každé osobě to,

Strana 177
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 177 což komu tuto otkazuji, vydala bez zmatku. — Dále otkazuji na kostel sv. Jiljie v St. M. Pr. kopu gr. a — ubrus muoj dobrý a to zlato, kteréž mám i hedvábie. Item mistru Václavovi, kazateli v Betlemě, otkazuji polštář muoj nový kožený. It. knězí Šimonovi od sv. Jindřicha peřinu najlepší a k tomu 1/2 k. gr. It. knězi Janovi Mnichovi kožich, podušku a polštářík. It. panně Zlenické peřinu spodní novú, panie Zachařové, nevěstě mé, peřinku prašnú; sy- rotkóm Markoltovým peřinku najmenší s některú plachtú; panně Kateřině Chrudimské sukni črnú horší: Alžbětě, kuchařce panie Zlenické, černý plášť horší; Jarošovi Žáčkovi klok šerý, Majdaleně, podruhyni panie Zlenické, sukni s kožichem a mé lóžko. Panie Duoře Nelechovské měděnici větší s truhlú, panně Machně od Betlema blány a ubrus; Mysliborové, nevěstě mé, klok muoj dobrý a k tomu ty peříny mé, jakož mám na Horkách, panně Bětce od sv. Anny šlojieřek najlepší a Johance tudiež dva šlojieřky menší; malé Mandalence sukni bielú a k tomu jedno prostěradlo; Kateřině, kteráž mi posluhuje, sukni črnú najhorší. — Naposledy tomu chci a tak porúčiem, aby poručnice mé sukni mú harasovú novú prodadúc penieze ty za ní mezi chudé ve jméno božie za mú a mých předčích duše rozdaly —. Jenž jest dán léta oc XLIX fer. V. post Remigii. (Rukop. č. 2119 fol. B 4.) v- Holešovice. 1359, 24. února. Ego Frana Rokezaner de Holyssowycz, civis Pragensis, tenore presencium recognosco, quia circumspecto viro Francisco Rokczaner de Okers, patruo meo et heredibus suis in et super villam meam et cur am dictam in Holyssowycz et quicquid ad predi ta bona in censibus, agris, pratis, rubetis, piscacionibus, metis et annuis proven- tibus et ad me dinoscitur pertinere, septem s. gr. p. d. annui census vendidi iure hereditario pro septuaginta s. gr. d. predictorum, quas ab ipso Francisco parata in pecunia percepi. Et promitto ac teneor de predictis septem sexag. annui census dimidiam quartam s. gr. d. pre- dictorum in quatuordecim diebus post festum s. Georgii proxime venturo et reliquam partem, videlicet quartam dimidiam s. gr. d. prenominatorum in quatuordecim diebus post festum s. Galli immediate sequenti dare et solvere et sic deinceps singulis annis censuare contra- diccionibus ac impedimentis quibuslibet proculmotis. Quod si forte non faceremus, ex tunc statim memoratus Franciscus vel heredes sui possunt sine omni iudicio et sine invocacione sude purgraviorum et aliorum officiariorum quorumcunque et auxilio in ipsis bonis pre- nominatis, tamquam in bonis ipsorum propriis, pignorare, donec censum in terminis pre- scriptis non persolutum predictus Franciscus et heredes sui a me vel de bonis predictis fuerit totaliter consecutus. Possumque supradictum censum infra triennium continuum, a data presencium numerando, ex amicicia michi ab ipso Francisco predi to facta, redimere et ex- solvere cum alio censu septem s. alias sibi, Francisco prenominato, et heredibus suis in liberis bonis et equivalentibus bonis prenominatis emendo et proscribendo, civitate Pragensi in tribus miliaribus adiacentibus, ubicumque alias. Si non fecero et tribus annis iam dictis exspiratis sepedictus Franciscus et heredes sui vel possesor huius littere prenominatum cen- sum in supradictis bonis perpetuis temporibus libere ab omni exaccione possidebit contra- diccione qualibet non obstante. In cuius rei testimonium hanc litteram iussi fieri et sigillo meo et ad peticionem meam sigillis proborum virorum Johannis dicti Nosconis ct Jes- conis de Monte, consulum et civium civitatis Mai. Prag., roboravi. Actum et datum a. d. m. trecentesimo quinquagesimo nono, vicesima quarta die mensis Februarii. (Orig. univers. knihovny.) Hora Kutná. 1472, 9. května. Johannes, Dubravský dictus, filius Lazari de Plzna, cu- piens proficisci in Striebro ad matrem avisandam, resignavit sedem pregerie cum omni alia substancia sua, que ad illum per legacionem testamentalem Wenceslai, Loyca dicti, patrui sui, in Montibus Kuthnis pertinet, reverendo magistro Wenceslao Coranda. Ita tamen, ut si Jo- hannes pretactus vita comite sanus redierit, resignacio presens nullius vigoris existat. Act. sabbato post Asc. d. (Rukop. č. 2105 fol. 317.) Hořešovice. 1444, 20. června. Quemadmodum Ssimonko de Naczkowicz exstat disbri- gator pro quodam agro in Horzessowicz Kekulovi per Petrum Ssidlo sartorem vendito, exinde idem Petrus promisit — eundem Ssimonkonem de huiusmodi disbrigacione — libertare — et no anter cum domo sua post s. Michaelem penes domum Nicolai de Lobkowicz situata. Act. sabbato ante Joh. B. (Rukop. č. 2099 fol. 808.) 12

Strana 178
178 Dr. Josef Telge: Hořovice. 1428, 17. července. Matias carnifex, opidanus de Horzowicz, fassus est, se teneri X s. gr. Wenceslao Piknoskoni, civi Mar. Civ. Pr. Act. sabbato post Margarethe. (Rukop. č. 2099 fol. 270.) Hostinné. 1512, 12. srpna. Jakož jsú byli zjednali za ouředníka na horách Hostin- ských Pavla Dryznu Baltazar a Melichar Wolfové, bratřie z Normberka, takže on Pavel na miestě týchž bratří penieze dělníkóm vydával, Erazim pak Freihozman od jednorožce na miestě týchž bratří oznámil před pány v radě [St. M. Pr.], že on Pavel řádný počet o všecky věcí, což jest k sobě přijímal i vydával, učinil a věrně a právě, což jemu bylo poručeno, při tom se zachoval. Kteréhožto Pavla, dědice a budúcie jeho on Erazim na miestě předpo- věděných bratří kvituje. — Dálo se ve čtvrtek po sv. Vavřinci. (Rukop. č. 94. II. fol. 202.) Hovorčeves. 1. 1549, 10. prosince. Magdalena od stříbrných Kos, někdy p. Jakuba Fi- kara z Vratu manželka, měštka St. M. Pr., jakož jest dvuor svuoj Hovorčovice Tomášoví Bo- řanovskému z Bytyšky na jistý zpuosob pronajala, jakož cedule mezi nimi učiněné a zpeče- těné to vše v sobě šíř obsahují, a že se tomu nájmu a těm cedulím za dosti státi má, za to jsú se rukojmě postavili Petr Kříčko, Matouš Rameš, sladovníci z Poříčí, Martin Maryško sou- kenník a Jan Mrkvička konvář, měšťané Nov. M. Pr. Act. fer. VI. post Ambrosii. (Rukop. č. 2218 fol. 105.) — Ferdinand oc. Český oc král. Poctiví věrní naši milí. Jakož jest roze- pře mezi sirotky Vojtěchovými a Majdalenú Kosovú, jakž jsme zpraveni, i chtíc, aby strany přátelsky smluveny byly, milostivě k smlúvě, pokudž obojí strany vudle také pří tom bude, povolovati ráčíme. Dán na hradě našem Pražském v úterý po Početí P. M. 1. XLIX. (Tamtéž fol. 148.) — Ferdinandus — Jakož jest byla rozepře o dědictví i všecek statek pozůstalý po někdy Vojtěchovi mezi Janem, synem téhož Vojtěcha, z jedné a paní Magdalenú, pozůstalú vdovú po p. Jakubovi Fikarovi z Vratu, z strany druhé, i takovú rozepři s povolením J. Ké Mti pána našeho nejmilostivějšího my Albrecht Kaplíř z Sulevic a na Čížkovicích a Blažej Nožička z Votína oc s povolením svrchupsaných stran takto jsme přátelsky smluvili a mezi týmiž stranami na místě a konci postavili: Že nadepsaná paní Magdalena na místě sirotkuov a z jejich statku po někdy p. Jindřichovi z Vratu pozůstalých nahořepsanému Janovi, synu p. Vojtěcha, za všicku jeho spravedlnost, kterúžkoli se pravil míti po otci svém Vojtěchovi IIII1/2c XV k. gr. m., s tím počítajíc, což mu podle smlúvy a odkázání p. Jakuba Fikara z Vratu náleželo, dáti má. — Stalo se v neděli postní Judica [23. března.] 1. L. (Tamtéž fol. 148.) 2. 1554, 31. července. Jakož jest Jan Fikar z Vratu, syn pozuostalý a dědic po někdy Jindřichovi Fikarovi odtudž z Vratu, maje sobě leta daná od tohoto [Nov. M. Pr.] práva, ja- kožto sirotka téhož města, na to nastupoval, aby paní Magdalena od stříbrných kos, měštka St. M. Pr., a po někdy p. Jakubovi Fikarovi z V. vdova a bába jeho, držitelkyně statku man- žela svého a děda dotčeného Jana Fikara, všeho statku a dílu dědického jemu p. Janovi po p. Jindřichovi, otcí jeho, náležící, kterejž jest on p. Jakub po smrti Jindřicha, syna svého a otce častojmenovaného Jana, jakožto děd, k sobě byl i s sirotky pozůstalými k opatrování přijal a za jistou sumu, kteráž na klenotech, svrchcích po smrti otce jeho se našla a k po- šacování přišla, při právě tomto rukojmě postavil, jemu postoupila. I skrze pány — Miku- láše od černé ruože, Beneše pernikáře, Václava Kamaryta z Rovin, p. mistra Václava Medka z Krymlova, Sixta z Ottrstorfu a mistra Nikodema z Paumberka — o to všecky strany přá- telsky porovnány jsou takto: Předkem, že paní Magdalena za všecknu spravedlnost dědickú po p. Jindřichovi má na gruntech hned postúpiti: Domu, kterejž jest na Pořičí proti Voctí- kovům, vinice Machlínovské na Žižkově i také s zahrádkou pod touž vinicí ležící, pole jménem Tintěrka s plotem, item louky s dědinami ležící u města Žatče, item chmelnice, kteréž jest nyní v držení Ondřej Nevhoda. — Na penězích — IXc k. m. — Act. feř. III. post Abdonem. (Tamtéž fol. 315.) Hradec Králové. 1. 1519, 24. listop. Jan Samson, měštěnín m. Prahy, vzdává spra- vedlivost svú k domu v H. Kr. mezi domy někdy Beneše kožíšníka a někdy Hanuše Kolovrata obostraně, kterajžto duom kuopiv i zaplatil, Janovi Opicovi z Třebska. Act. fer. V. ante Katherine a. etc. XIX. (Rukop. č. 2109 f. 81.) 2. 1524, 2. ledna. (Svědomí mezi knězem Janem, t. č. farářem Hradce Králové, a Václavem Pětikostelem.) Johannes Pardubský, písař pánóv soudcí z rathúzu hořejšího, vyznal: Jest mi

Strana 179
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 179 vědomo, když sem přišel v pondělí na den sv. Tomáše ku p. Václavovi Pětikostelovi do jeho domu a to z žádosti p. archiděkana Hradeckého, i mluvil sem k němu, maje při sobě Duchka Čejku, kterak by některá slova mluviti měl vztahujíce se na poctivost téhož p. archiděkana toho času, když byl v Hradci, a to duotklivá a škodná, i lotry mu dávaje. A on pověděl: Já sem jemu z úmyslu lotruov nedával, než znám se, že sem mluvil; ale to z toho pošlo, že sem slyšel od jedné osoby ženské v hospodě u Machka k sobě mluviti, po kterúž jest p. archiděkan před tím posílal na faru, a když k němu přišla do světnice i mluvil k ní některá slova a potom se jí kázal svláčeti, i obnažila se, až jí bylo cecky viděti, a potom že sobě jí velel i nohy okázati. A kněží to vidúce i prchli ven z světnice. A to ta jistá žena přede mnú mluvila i před jinými a slyšal Machek i Machková. I řekl sem k ní: Když's mu nohu ukázala, mohla's mu téměř i pušku okázati. A učinil-liť jest to, nevěřím, že jest arcilotr, neb my také ženy máme a posíláme je na fary, když toho potřebí, ale nečiní jim tak lotrovsky, jako on učinil. A při tom žádán sem byl od ní, abych to snesl na p. administratora a naň žaloval. Ale já sem toho neučinil. Ale poněvadž se jemu bude chtíti súditi, dámť mu na to slušnú odpověd, nechť sobě povolí. A soukupa jemu postavím. I žádali sme ho při tom, aby nám tu osobu oznámil, která by to jemu mluvila, ale on jest toho učiniti nechtěl, než tím nás od- býval, že p. archiděkan to dobře ví, po kterú jest na faru posílal a kterú před sebú měl. A s tím sme vstali chtíc od něho pryč jiti. A on vyšel s námi před světničku a tu teprv horlivě mluvil: Však sem přisáhl, že se mu mstíti budu, jakž budu moci, i nad někajm jinajm. A p. Duchek jemu k tomu řekl: Mstil bych se nad tím, kdož by tobě vinen byl. Jáť tak mám za to, že p. archiděkan tobě tu nic vinen není. A on řekl: Týž jest proti mně šikoval ledacos jako jiný a mluvil-li sem o něm mnoho, že ještě budu víc mluviti. A to jemu piš. A já sem řekl: Učiním to, ale jistě nerad. Duchek Čejka vyznal: Jest mi to dobře v paměti, když sem přišel na den sv. Tomáše ap. s p. bakalářem Pardubským k p. Václavovi Pětikostelovi do domu jeho na žádost psaní p. archiděkana Hradeckého, i mluvil jest k němu p. bakalář: Pane Václave milý, přišli sme k vám na žádost p. archiděkana Hradeckého z příčiny takové, že jest ho zpráva došla, kterak byšte vy, v Hradci, byvše teď najposléze pro své potřeby, o něm neslušná a duotklivá slova ztahující se na poctivost jeho mluviti měli a lotry mu dávajíce. I milý p. Václave, mluvil-li ste to tak, čili kterak jinak, abyšte nám to oznámili, abych já věděl, co zase p. archiděkanovi odepsati. I proti tomu mluvil jest p. Václav: Znám se k tomu, že sem mluvil, ale bych mu z úmyslu lotry dávati měl, toho není. Než to z tohoto jest pošlo, že jedna osoba ženská mlu- vila jest přede mnú i před jinými u Machka, kterak by p. archiděkan před tím po ní posílal aneb jí před sebe obsilal, aby k němu na faru přišla, a když jest přišla, tehdy se jí kázal svláčeti, kdež při tom byli sú i jeho jiní kněží, a že se svláčela, až se byla i obnažila, takže jí bylo i cecky viděti. Kdež i nohu sobě kázal jí ukázati. A to ti kněží vidúce, nemohúce se na to dívati i prchali ven z světnice. Tehdy já dlem jí proti tomu: Mohla's mu téměř i pušku ukázati. A učinil-liť jest to, nevěřím, že jest arcilotr, neb i my své ženy máme a také je na fary posíláme, když potřebí jest. Však jiní tak lotrovsky nečiní, jako on tobě učinil. A to jest přede mnú mluvila všecko i před jinými v témž domě, nébrž i žádala jest mne za to, abych to k sobě přijal a naň p. administratorovi žaloval a to naň znesl. Ale já sem toho neučinil. Tehdy žádali sme jeho, která by to osoba byla, abychom o ní panu archiděkanovi oznámiti mohli. I nechtěl nám ji jmenovati, než tím nás vybýval, že on dobře ví, po kterú jest posílal a kterú jest před sebú měl. I dí k tomu: Rozumím tomu, že mu se chce souduov, nechť sobě povolí; shledát, žeť mu dám slušnú odpověd na všecko, a půjde-li k tomu, soukupa jemu vy- stavím. Tehdy my s tím ustavše i šli sme z světničky a on za námi až před světničku a teprv stoje nad schodem počal horlivě mluviti řka: Však sem přísáhl, že se mstíti budu jakž budu moci, i ještě nad někajm jinajm. Tehdy já řekl sem k něm: Pane Václave, mstil bych se nad tím, kdož by tobě vinen byl. Já za to mám, že tuto tobě p. archiděkan nic vinen není. A on řekl: Týž jest jistě mně šikoval ledacos jako kdo jiný. A mluvil-li sem o něm mnoho, ještě budu víc mluviti. To mluvě k bakalářovi řekl: A to mu piš. Petr, ingrossator knih městských, vyznal: To sem slyšel od Václava Pětikostela, že jest rozprávěl v lázni někdy u Bechyně v zúvadlně, že by mu v Hradci Králové jakas krejčová s pláčem žalovala, že jest po ní farář poslal a jí po světnici na faře choditi rozkazoval, 12*

Strana 180
180 Dr. Josef Teige: a potom jí kázal hrdličky s hrdla složiti a opět tak po světnici choditi rozkázal. A potom opět jí kázal sobě nohu ukázati. A kněží jiní tu jsúce při tom, smějíce se i běžali ven z svět- nice. A ona se ho optala, což mám více dělati. I potom mu přimlúvala, že to naň nesluší. Act. sabbato post Circumc. d. a. XXIIII. (Rukop. č. 1047 f. D 6.) 3. 1550, 5. ledna. Kateřina Marvanka seznala, že jest přijala za domek ležící při městu Hr. Kr. XXV k. m. za rok vánoc minulý od Petra Kaštalíka. Act. sabbato post Circumc, d. n. L. (Rukop. č. 2136 f. 49.) 4. 1575, 10. října. (Relace mlynářská.) V pondělí před sv. Havlem my mlynáři přísežní — vyslaní na žádost p. purgmistra a pánuov Hradce n. L. do téhož města — kdež sme byli vedeni k velikému jezu na řece Labi udělanému a tu sou nám páni Hradečtí ukázali splavek a ouchod vody, kterýmž voda jde na rouru k rormeistrovu mlejnu, léta tohoto obnovený a udě- laný, nás za to žádajíce, abychom toho, dobře-li jest udělán a práh položen, povážili. Druhé poněvadž jest cejch, podle kteréhož práh měl kladen býti, buď špalky neb jinou jim neznámou příčinou zkažen, toho byli žádostivi, abychom cejch obnovili a vybíti dali, aby potomně pra- vidlo před rukama bylo, kterak by se práh, kdyby kdy sešel, k cejchu bez omylu klásti měl. Třetí, ukázali nám kus půdy v témž splavku udělané, pravíce, že by bylo na škodu vody na město vedení, zvláště času zimního, když střížové jdou, proti starobylému způsobu teprv letos v nově přidělaná, toho žádajíce, aby zase vyvržena byla. Proti tomu na místě p. Albrechta Kapouna z Svojkova a na Hlušcích, purkrabě kraje Hradeckého, uroz. p. Jan ml. Trmal z Toušic, p. Adam Krž z Plotišt, hejtman na Smiřicích a p. Jan Kotoul, písař soudu purkrabství kraje Hradeckého, toto promluvili: že J. Mti jest to s podivením, že sou páni Hradečtí nás bez každého se pánem srozumění a snešení sami o své újmě vyžádali, čehož jest potřebí nebylo za tou příčinou, že tento nový splavek dělán jest na společný náklad jeho pána a panuov Hradeckých k staré míře — stěžujíc dále to, kterak sou páni Hradečtí sami toho starého práhu, kterémuž půda jest položena, beranem doluov poráželi, toho proti vejpovědi činiti nemajíce. Druhé, což se cejchu vybití a kus předělané půdy zboření i další pánuov Hradeckých žádost, dotýče, toho doložili, že na tento čas proti těm artykulům jim se mluviti nevidí, pokuď bychom my toho v své uvážení nevzali a svého dobrého zdání nečiníce, však právní vejpovědi jim v známost neuvedli; k kterémuž od nás vyrozumějíce, jestli by se tu nic před sebe nebralo na ujmu a škodu mlejna královského, jakožto důchodu úřadního a zemského, že dále na to pro zachování dobrého přátelství odpověď dáti chtějí. Na to od pp. Hradeckých promluveno: Což se kolikráts málo na starý práh beranem udeření dotýče, to že jest se v přítomnosti jednoho mlynáře přísežného toliko pro tu příčinu stalo, aby se tomu vyrozumělo, bude-li moci tak v své váze zuostati a není-li spodek shnilý; ale nic doleji že není porušen. A také již nový práh podle něho s půdou že tehdáž byl po- ložen. A tak z té příčiny že J. Mti pánu a důchodu zemskému tu nic ublíženo není. Tu my mlynáři přísežní — přijavše k sobě Havla z Vorličného, mlynáře při městě Hradci n. L. usedlého — vypovídáme: Poněvadž jakž i jiné artykule tak o ten splávek a ouchod vody na mlejn vormeistrův jest od předkuov našich jistá a dosti světlá vejpověd mezi někdy uroz. rytířem p. Bernartem Žehušickým z Nestajova a na Ryzmburku, t. č. purkrabí kraje Hradeckého, a pány Hradeckými učiněná, jíž jest actum 1. P. 1553 v pondělí po sv. Janu Kř., a my při položení práhu v témž splavku, tak jakž nyní leží, aby býti měl proti staroby- lému způsobu, žádného nepořadu, nedostatku, snížení ani zvejšení na škodu jedné ani druhé straně nenacházíme, z těch příčin témuž práhu moc a právo dáváme. Druhé, co se cejchu ob- novení dotýče, ačkoli jest předešle to, aby práh pod cejch pěti čtvrtí lokte kladen byl, vymě- řeno, ale však poněvadž příčinou zvejšení bezpotřebního nad vodu týž cejch jednak v vodě stál a jednak zase osejchal a tak dříve sjíti a špalky k zkáze přijíti musil, a protož to za spravedlivé býti uznáváme, aby týž cejch nad tento nynější práh, kterýmž hejbáno býti nemá, zvejší jednoho lokte vybit byl; což bude netoliko bez škody, ale také s lepším obojí strany, poněvadž práh vždycky v své míře zuostávati bude. A sešel-li by kdy, tehdy zase k té míře jednoho lokte pražského pod tento nový cejch kladen býti má. Třetí, což se v nově při témž splavku podlahy položené dotýče, poněvadž se tomu rozumí, že jest takové podlahy prve nikda tu v tom místě nebývalo, a příčinou tou obávati se jest v čas stříšuov vody zdejmání, což by bylo na újmu důchodu J. Mti Cé, kterýž z posudního vychází, a obci města Hradce

Strana 181
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 181 na škodu a závadu, a svedením též podlahy aby se jaká škoda a ublížení J. Mti p. purkrabí kraje Hradeckého a klínotu zemskému státi mělo, toho my nic (poněvadž se prahem hejbati nemá) neuznáváme. I z těch příčin táž podlaha toliko sama po spodu v dolejším konci vy- vržena býti má a více se zase na budoucí časy klásti nemá. Kteroužto naši vejpověd páni Hradečtí přijali a J. Mli p. purkrabí kraje Hradeckého páni poručníci tolikéž, však pod tou vejminkou, aby po vyvržení té spodní podlahy kolím pořádným pro zpáteční vodu po spodu zakolíno bylo, což sme my taky za slušné a spravedlivé, aby se tak stalo, uznali. (Rukop. č. 101 f. 295.) Hřebeč(?) 1353. Domina Ela, relicta Pesoldi, resignavit villam suam Herzebczicz Mare et pueris eius. (Rukop. č. 987 fol. 12.) Hrusice u Komorního Hrádku. 1523, 30. listopadu. Smlúva stala se jest mezi Janem z Lstiměřic a Annou vdovou, manželkou někdy Macha z Hručic, taková, že jmenovaný Jan na ten grunt Macha, bratra svého, tu v Hručicích dosésti má a to hospodářstvie k sobě při- jíti. A co se sirotkuov dotýče, ty při sobě držeti má a je opatrovati. A kdyžby k letuom při- cházeli, tehdy z toho statku má jich vybývati. — Act. die Andreae a. 1523. (Rukop. č. 2155 fol. 31.) Chvaly. 1428, 13. srpna. Katruše, dcera Petříka Křížovic a nynie Vaňkova z Dubče manželka, připověděla sě jest ke dvěma stoma k. gr. na Chvalách, kterýchž jesti jí zuostal dlužen Vacek Křížovic za její diel, kterýž jesti jemu prodala táž Katruše tudiež na Chvalách. Act. fer. VI. post Tiburcii. (Rukop. č. 2099 f. 297.) Chýnov. 1426, 22. května. Mathias et Duchon, villani de villa Chynow, requisiti — quid eis constaret de quibusdam pabulis in curia Chinow ibidem per Gallum braseatorem et Sdeniami eius conthoralem, derelictis, deposuerunt, quod cumulus, feni, plusci, licii, strami.... et aliarum rerum cum condescenderant de predicta curia Vitkoni, sunt derelicti. Act. fer. III. post Pentecost- (Rukop. č. 2099 f. 183.) Kadaň. 1. 1497, 19. srpna. V té při mezi Jakubem Huphaufem z Mostu a Jiříkem Hyršem z Kadaně, kdež on Huphauf vinil jest jeho Jiříka Hyrše, že by byl jeho služebník nevyčtený a že by jeho statek rozvieřil, žádaje toho, aby Jiřík jemu počet udělaje dluhy vy- upomínal a věrně a právě udělal, jako slušie na věrného služebníka. Proti tomu Jiřík Hyrš odpor jest udělal, že by s Jakubem Huphaufem o ty o všecky věci Jakubem Špomilarem, Ji- řikem pekařem, Jakubem Jobštem a Heřmanem z Trejgmille, měšťany Mostskými, přátely od Jakuba Huphaufa i od něho k tomu volenými, smlúvu konečnú vzal, takže jest měl Huphau- fovi za ty všecky věci, o něž sú mezi nimi ruoznice a nesnáze byly, pět set k. gr. m. dáti a na svém statku dostatečně ujistiti, než že by Jakub Huphauf potom té smlúvy nechtěl dr- žeti a tak z té příčiny že by Jiřík Huphaufovi nebyl nic viec povinen. Odvolávaje se na tu smlúvu, kterůž jest pod pečetí města Mostu před pány okázal. Pan purgmistr se pány — takto sú vypověděli: Podle té smlúvy — měl jest Jiřík Hyrš Jakubovi Huphaufovi pět set k. gr. m. dáti a na svém statku ujistiti a dluhy všecky k své ruce vyupomínati. A poněvadž Jakub z té smlúvy jest vystúpil podle jich seznánie a jie dr- žeti nechtěl, a Jiřík skrze to, že jest dluhuov upomínati nemohl, Jiřík Jakubovi těch pěti set dáti nenie povinen, než toto týž Jiřík má učiniti: Najprvé, aby registra položil a všecky dluhy až do sedmi set a do třidceti k. m. z nich věrně a právě vypíše Jakubovi Huphaufovi dal a s ním do Hory i jinam, kamž by potřeba kázala, jel a dlužníky i dluh až do těch sedmi set a do třidceti kop jemu okázal a to ve čtyřech nedělech. A kto jest co a zač dlužen, aby před ním oznámil. A Jakub Huphauf má za Jiříka na cestě stravu platiti a ty dluhy sám vyupomí- nati. A jestli že jest Jiřík po té smlúvě které dluhy vyupomínal, ty má navrátiti Jakubovi. A pakli jest také Jakub co po té smlúvě vyupomínal, to má na těch VIICXXX k. sraženo býti, A týž Jiřík sklepu u Hory i se vším, což jest Huphaufovo v něm, má postúpiti. Což se pak toho cínu dotýče, jakož Jiřík v té smlúvě početl jest každý centnéř za VIII1/2 zlatého rýn- ského, a k tomu se jest podvolil, jestliže by Jakub vyptal se, že by ten cín dráž prodán byl, že by Jiřík Huphaufovi měl to dodati a nahraditi, toho páni při té smlúvě tak nechávají. Což- koli Jakub provedl jest a ještě hodným svědomím provede, to Jiřík má a bude povinen jemu navrátiti a zaplatiti beze všie nesnáze konečně do sv. Havla. Act. sabbato post Assumpt. M V. a. MCCCCXCVII. (Rukop. č. 1128 II. fol. 27.)

Strana 182
182 Dr. Josef Teige: 2. 1534, 26. února. V té při, kteráž jest z poručení JMtiKské k právu tomuto podána mezi Mikulášem Phlaumem z Kadaně na místě Doroty, dcery jeho let nemající, původem a Hanušem provazníkem, též v Kadaní přísedícím, obeslaným, tu kdež jest tejž Mikuláš Hanuše vinil z toho, že jest tejž Hanuš Dorotu, dcerku jeho let nemající, uvedl a namluvil do sto- doly své za městem a jí násilí jest učinil podlé vuole své, pokudž jemu se vidělo a zdálo, ježto ten a takový nepořádný skutek jest předkem proti P. B. i lidskému běhu. A poněvadž tak nepořádného skutku jest se při nevinném dítěti jeho dopustil, žádá podle práva a poru- čení JMtiKské, aby se k němu jako k násilníku přistoupilo a tou pokutou, jakž právo uka- zuje, zachováno bylo. Na to uvedl svědomí a to čteno jest. Proti tomu od Hanuše jest mlu- veno, že tomu všemu odpírá a praví se nevinným býti, což naň Mikuláš žaluje a v tom při své nevině P. B. se dokládá pravě, že tato žaloba při tomto právě od té, kteráž jest naň ho v Kadani učiněna, jest proměnna a rozdílna, neb pravili v Kadani, že tomu dítěti to násilí a podávení jest učiněno v domě, a nyní žaloba se vede, že v stodole ve dvoře za městem, a že on v městě Kadani vejvod dostatečný k té žalobě jest vedl, ale Mikuláš od práva že jest odstoupil a naň omylnou zprávou těžkost vězení skrze poručení JMtiKské jest uvedl, ježto on tomu všemu, z čehož se viní, odpírá a praví, že toho dokud živ, což žaluje, Mikuláš pra- vého neučiní. Proti původovým svědkóm k své nevině též vedl svědomí; to při právě uká- záno. Doloživ, údělal-li je co syn, on že ho nevymlouvá, než své neviny podle svědkóv užíti žádá. Zas k tomu od původa mluveno: Aby se na tom rozdílu, kterejž sobě pokládá strana odporná v žalobě býti, nezastavovali, neb v Kadani jest toliko o této věci zpráva p. podko- mořímu a radě učiněna, ale zde podle vrchnosti JMtiKské poručení, poněvadž jest k právu ta pře k slyšení podána, že žalují z skutku, kterémuž se z svědomí vyrozumělo, kterak jest toto nevinné dítě v VII letech a v XVI nedělich bezprávně, nešlechetně, nepořádně, neprávě, hanebně, proti Bohu i lidskému všemu běhú násilně podáveno a porušeno a o panenství připraveno, jakož z svědkóv k této potřebě vedených to se všecko nachází zřetedlně a z se- znání, co před právem v Kadani jest vedeno též, kterak toto děťatko, jakž na něm tento ha- nebný skutek Hanuš jest vykonal, křičelo jest a oznámilo před zachovalými ženami, že jest on Hanuš ji porušil. Potom súc do rady podána, též na dotázání p. podkomořího třikrát naň prstem ukázalo, čemuž jest on Hanuš nikda neodpíral, než kladl v to, aby pověděla, kdo jest ji nejprve porušil. A ona předce naň ho ukazujíc prstem pravila, že Hanuš provazník mi to učinil. Ježto při takových těžkých případnostech žádný o těžkosti neví a mluviti neumí, než ten, kohož se dotýče, a by žádného svědka nebylo, přiznání jeho jest, nad kteréž při jednom každém svědomí vyššího není potřebí. Stalo li jest se pak o synu jaké přimínění, když s otcem místo a konec bude, také syna pro ten hanebný skutek, kterejž nad ní po otci vykonal, po- hledají. Kterak jest se pak skrze otce i syna tento hanebný skutek konal, tuto že o tom zprávu činí, že otec a matka t hoto dítěte podáveného, jsúc lidé chudí a potřební, v podruží sou u něho, u Hanuše, bydleli. Tu když jich obú doma nebylo a odešli po svých pracech ten pátek před sv. Jakubem ap., Hanuš vyloudil a namluvil s sebou to děťátko, aby s ním šlo do stodoly, tu jie násilně podávil na šindelích. A potom po otci syn doma před pokojíkem nahoře. Kdež hned po vykonání toho skutku dítě div za to hrdla nedalo, neb hned těžce zteklo, a kdyby nebylo náhle opatřeno, bylo by umřelo. Tu nazejtří druhého dne otec domů přišed, když mu o té příhodě oznámeno bylo, na právo to vnesl a žalostně za opatření žádal, kterak bez přítomnosti jeho ukrytě to dítě ne- pravost trpělo. Hned znamení ukázáno, kteréž bývá při těch věcech, jakž práva ukazují ca- pite 41 de virginum et mulierum oppressione, jestliže by na poli nebo v obydlí v městě ta- kové podávení násilné komu se dělo, roucho za gruntovní a nejjistší svědomí se ukazuje. A to mají před rukama, bude-li jim rozkázáno, že je položiti chtí na právě. Než pro po- ctivost města a práva tohoto slavného za sebou že sou zanechali; a poněvadž naň to dosta- tečně ctnými, zachovalými lidmi, čeledí jeho, že jest ten hanebný skutek proti přirození, maje svú poctivú manželku, vykonal, ukazují, že žádá Mikuláš, aby pokuta meče nad ním, jakožto násilníkem vykonána byla. Neb jest v podezření v těch věcech, že jest prvé také, jakž svěd- kové seznávají, to jiným činil, a poněvadž po znamení v podezření zloději k útrpnému právu dáváni bývají, že naňho má také puštěno býti, jakož se při tomto právě Janovi Klaničovi

Strana 183
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 183 stalo, kterýž jiným zpuosobem dalším při starší osobě takového účinku se dopustil, toho se nálezu dokládali. Přistoupeno k svědomí, kteréž mu k této při syn dává, že ten za svědka přijat býti nemůže, neb jest zlopověstný, narčený a podezřelý, sám na sebe nešlechetnost se- znávaje. Ježto právo toho o svědcích zbraňuje, aby ten, kdožby zlopověstný byl, za svědka přijat býti měl, jako tento přiznává se k tomu hanebnému skutku za zástěru, mohl-li by otci co pomoci. Ale tomu se místa nedává, než Mikuláš žádá pro právo božskú i lidskú sprave- dlnost, poněvadž otec nejprvé ten hanebný skutek učinil, potom syn, aby také nejprvé nad ním, jakožto násilníkem, pomsta vykonána byla, neb to, co jest učinil, čeho přiznáním a jiným svědomím dostatečně jest ukázáno. Proti tomu zase od strany obeslané mluveno, že vždy na tom Hanuš stojí a všemu odpírá a P. B. se dokládá, že vinen není a že to dítě souc navedeno od nepřátel, kteřiž sou žádostivi jeho statku, naň ho touto neslušnou stahují mimo jeho všecko provinění, neb žádný svědek se naň o tom zlém účinku neztahuje ani dne ani místa nejmenují, než na Motle, syna jeho, kteréhož on z viny nevynímá, neb neví, udělal-li je to čili nic. A jest svým svědomím jist, neb toho času doma nebyl, jakž jeho čeleď v svědomí seznává, než pro jinú potřebu do dvoru pro dělníky šel. K tomu že vrtkavost při tomto dítěti nalezena prve, než byla před p. podkomořího do rady puštěna, na syna jeho pravila, jakž ty ženy, kteréž při ní hned po tom účinku byli, seznávají. A potom z návodu rodičóv teprv na otce pravila. Věděli to rodičové její, že by statku málo vzali na synu, kterejž, že to učinil, i znamení vokázal lidem a k tomu se dobrovolně přiznal. Věda, že otec o tom skutkem ani myslí nic nevěděl. Tím zavíraje, že svědkové původovi jsou mnozí jeho nepřátelé a těm se také místa nedává, ani té děvečce z Jochmstalu, neb se za žalobníka i svědka staví, a protož podle toho dostatečného odvedení že žádá jako nevinný při své nevině za spravedlivé opatření. — Krátce k tomu od původa promluveno, že dítě vrtkavosti při vyznání své těžkosti žádné neneslo, než na chytrost otázek opatrně z nedošlosti věku odpovídati neumělo. A vo statek provazníkův] že rodičové dítěte nestojí, než za právo jako na násilníka žádají. A budú-li pro své škody potom k statku jeho chtíti hleděti, že oni v té věci budú se věděti, jak zachovati. Tu p. purgmistr a rada — svým ortelem vypovídají: Poněvadž neobyčejná při Dorotě, dceři Mikuláše Phlauma z Kadaně, let nemající, věc se sběhla a skutek porušení panenství násilím jest vyplněn, ježto ten skutek proti P. B., proti přirození a nedošlosti věku jejího i proti právu vykonán jest a v ten účinek pojat jest Hanuš provazník s Motlem, synem svým, ale že on Motl, znaje se k skutku, preč jest utekl, a otec jeho Hanuš provazník, obžalovaný, ten slyše od Doroty proti sobě v Kadani naříkání z násilí, kde a v jakém místě od něho jí se jest stalo a přihodilo, tomu neodepřel, než toliko, kdo by ji neprve porušil, na to se ptal, a ona Dorota prve při tom stála i před svědky i také zprávu činiec před purgmistrem a kon- šely Kadaňskými i před p. podkomořím i též před námi podle pořádku práva toho naříkání z násilí nic jest od své osoby nezměnila, a k tomu jest i to pokázáno, že on Hanuš i při jinejch osobách dospělého věku podobné věci hledal jest, i aby on v podezření nebyl pro toto ditě podle práva, v tom on očištěn býti nemůže, leč syna svého Motle ve dvú měsících pořád zběhlých zde před právem postaví, a on Motl, jestliže postaven bude naň ho, na Ha- nuše, od něho nic praveno nebude, tehda této těžkosti Hanuš prázden býti muože. Pakli by nepostavil, jinak z toho nářku očistiti se nemůž, poněvadž v podezření jest nalezen, leč by právo útrpné vynesl. Act. fer. V. post s. Mathiam ap. a. XXXIIII. (Rukop. č. 1130 fol. 10.) 3. 1541, 17. června. Jakub Habart z Habartic a Bernart Karel, měštané města Kadaně, na místě jiných spoluměšťanuov, kteříž z víry tělo a krev Krysta pána pod obojí zpuosobu přijímají, přijali XX zl. uher. vedle kšaftu nebožtíka kněze Václava, starého administratora. Act. fer. VI. post Corp. Chr. Kbel. 1451, 28. ledna. Blaha a s. Ambrosio cum Barbara, coniuge sua, fassi sunt, se percepisse a Martino de Kbel XII s. gr. pro hereditate ibidem in Kbel sibi per Gregorium vendita, quas XII s. dicto Blahoni dictus Gregorius testamentaliter deputavit. Act. fer. V. in octava s. Agnetis. (Rukop. č. 2084 fol. D. 32.) Komárov. 1430, 25. března. Nos magister civium, consulesque iurati Maioris Civ. Pr. presentibus cunctis innotescimus, quia discretus Andreas, pridem notarius minorum tabularum regni Boemie, nostro pleno in consilio personaliter comparens — dimisit et condescendit de

Strana 184
184 Dr. Josef Teige: tredecim s. gr. census annui et perpetui Zdincze, nate relicte Anne Zdenconis de Lhoticz, Dorothee et Johanni, liberis dicte Zdince, quas prefata Anna habere dinoscebatur, videlicet sex s. gr. in bonis Johannis de Litowicz, et septem s. gr. in bonis Johannis dicti Sekyrka de Luczek, iuxta clariorem declaracionem tabularum terre. Quem quidem censum tredecim s. prefata Anna vita sospita existente iam nominato Andree suam post mortem duxit per pre- fatas tabulas terre obligandas, huiusmodi obligacionem et proscriprionem presentibus anul- lando, cassando et totali iuri suo abrenunciando —. Act. sabbato ante Letare. — Insuper prefatus Andreas recognovit, qualiter prefata Anna habet septem s. gr. census in tabulis terre proscriptas — in bonis olim Johannis Sekyrka et notanter in Tuhan, in Slany et in Komá- rově villis. (Rukop. č. 992 fol. 118.) Košlře. 1396, 31. srpna. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Prag. re- cognoscimus publice, quod honesti viri Nicolaus dictus Kuchenmeister de Orzech et Hersso- civis Min. Civ. Prag., tamquam potentes arbitri electi per partes infrascriptas in causa dissensionis et controversie, que dudum vertebatur inter dominam Elizabeth, relictam quon- dam Nasonis, ex parte orphanorum ipsius, Wenceslaum Rollonem nec non villanos seu com- munitatem villarum Cossirz Maiori et Minori pro et super quibusdam decimis vinearum, que vinee in communitate villarum predictarum a retroactis temporibus plantate et exculte sunt, talem coram nobis in consilio nostro in presencia eciam Hanconis Bernhardi, protunc ma- gistri moncium vinearum, fecerunt pronuncciacionem: Videlicet quod predicta d. Elizabeth no- mine orphanorum suorum, Wenceslaus predictus nec non et quilibet villanus villarum pre- dictarum, heredes et successores eorum de decimis vinearum, que in communitate plantate et eculte sunt, de cetero et in antea, perpetuis temporibus, secundum quod quilibet ipsorum de hereditate et fundo domino suo censuat et censum dat, secundum maius et minus, decimas percipere debet. Insuper ipsi pronuncciaverunt, quod si quelibet pars predictorum hominum pronuncciacionem ipsorum, ut predicitur, factam non servaret, ex tunc ius suum, quod in eisdem decimis habere et percipere debet, omnia perdere debet cont adiccione qualibet procul mota. Dat. fer. quarta proxima ante Egidii a. XCVI. (Rukop. č. 997 fol. 54.) Kralovice. 1421, 19. listopadu. Petrus de Kralowicz fassus est, se debitorie obligari d. Vite, relicte dicte Krzstienowa, in XXX s. gr. pro hereditate — circa eam empta in Kralowicz. — Act. in consilio Nove Urb. Pr. die s. Elyzabeth a. XXI. (Rukop. č. 2079 fol. K. 30.) Libeň. 1416. Reinhardus de Renis emit VIII s. gr. census erga Franciscum de Iglavia pro LXXX s. gr. super vinea ipsius Francisci dicta Goldecker in bonis ville Lyben. Actum fer. III. post Letare. (Rukop. č. 2101 fol. 102.) Litožnice. 1353. [Nicolaus] Rokezaner publicavit, quod emit villam dictam Luthosnicz — erga relictam Ulmanni Johannis. (Rukop. č. 987 fol. 11.) Lobkovice. 1403. Petrus Smelczer ductus est super municionem Lobkowicz et bona Procopii Krukner pro CCCL s. gr. propter exbrigacionem domus, quam emit erga predictum Procopium. Act. sabbato ante Jacobi. (Rukop. č. 997 fol. 25.) Michle. 1401, 8. Iedna. Nicolaus Georii de Misa emit unam s. gr. census erga Cun- czonem, vinitorem d. regis, pro VIII s. super vinea ipsius Cunczonis — in bonis ville Michel. — Act. sabbato post Epiph. (Rakop. č. 996 fol. 26.) Močidlany. 1424, 30. ledna. Anno etc. XXIIIIto feria II. ante Purificacionem nos ma- gister civium, consules et scabini Maioris Civ. Pr. tenore presencium recognoscimus universis, quod visa et audita materia dissensionis pretextu bonorum Machonis de Owenecz, quondam nostri concivis, per mortem eiusdem testamentaliter derelictorum inter providos viros Lud- vicum apotecarium, nostrum concivem, Martinum dictum Muzik de Tin Horssoviensi, testa- mentarios superstitis dicti Machonis, ex una ac Ursulam, relictam eiusdem Machonis, nec non Benessium, Aniczkam et Janam, natos quondam Gregorii de Owenecz, fratris ipsius Machonis, contestamentarii Ludvici et Martini predictorum, suborta parte ex altera ipsis partibus inutilem et damnosam, eandem de consensu ipsarum parcium decidentes taliter divisione huiusmodi bonorum mediante, primo prefatis Benessio, Aniczce et Jane domum unam [č. p. 134.—1.] in foro pullorum in centum s. gr. et aliam cum braxatorio in XX s. gr., que erant quondam Ma- chonis predicti, et unam navim in IIII s. gr. pretextu devolucionis ex testamento dicti Ma- chonis eosdem orphanos concernentes contulimus appropriantes. Item Martino orphano pre-

Strana 185
O statcích obcí Pražských v I. 1420—1546. 185 textu XIII s. gr. ipsi, ut veraciter comperimus, per dictum Machonem rite obligatarum, alteram navim in IIII s. gr. dari ius imus et IX s. ex censu eiusdem Machonis in Moczidlan habito et ex ceteris debitis per ipsum Ludvicum predicto Martino assignari pecunia in parata. Item Ludvicus LX s. gr., in quibus sibi asserit orphanos dicti Machonis obligatos, et Martinus de Tin XLV s. gr. debiti legittimi et LIIII s. gr. ad eundem per mortem orphanorum eiusdem Machonis devolutas, conquirere debent in censu Moczidlan memorato ac in debitis per eos- dem testamentarios nominatis —. (Rukop. č. 2099 fol. 135.) - Modřany, 1478, 19. listopadu. Rukop. č. 2157 fol. 278. Já Margareta Zlenická z Týnce vyznávám tímto listem — že jakož od mnoha předešlých let bývala jest vždycky až do této chvile veliká nesnáz o ty dědiny mé v Modřanech, kteréžto já od urozeného někdy p Záviše z Waldšteina, přitele mého, deskami zemskými sobě mám řádně vedle jiného jeho zbožie za- psaný, v kteréžto dědiny pusté Aleš, Vaněk Tiavák, Jan Štědrák, Jarek Drnák, Mikuláš skalník, Mareš, Václav, starý rychtář, Štěpán Zahorský a Hanuš, lidé tudiež v Modřanech osedlí, uvázavše se a losem mezi se rozdělivše jich požívali jsú a požívají, nic předkuom mým ani mně z nich neplativše. Tak chtějíci se a budúcí své i také lidi výšpsané slušně opatřiti, aby oni i jich budúcí týchž dědin držitelé bez puotek a potomních nesnází, na nich těžce robo- tujíc, k užitkuom svým svobodněji přivoditi mohli, s dobrým mým rozmyslem — prodavši též dědiny mé lidem výš jmenovaným za jistú sumu peněz — vysadila jsem jim je a tímto listem vysazuji pod purkrecht a v právo purkrechtní právo k té a k takové svobodě, aby častopsani lidé i jich dědicové a budúcí mohli a plné právo i moc jměli ty dědiny, což jich každý z nich ujal a drží, jmiti a držeti i jich jakžto svého vlastního dědictvie požívati a když se jim nebo kterému z nich zdáti bude, komuž by chtěli, dáti, směniti, zastaviti a najíti nebo prodati. V též však a takové právo i pod týž plat, jakož jim samým i každému z nich ode mne jest tímto listem vysazeno a zapsáno. Takže častopsaní lidé podlé jich samých rozhod- nutie a jednostajnýho mezi nimi svolení po desieti groších z každého z nich sbírajíce, kromě že Vaňkovi Tiavákovi, tak jakž losy dva drží, z jednoho devět gr. a z druhého vosm gr., a Janovi Štědrakovi s Jankem Drňákem, jenž los jeden drží, devět gr. oběma spolu toliko dostane se dáti, mají i jich dědicové a budúcí náměstkové — platiti a vydávati — platu a úroku ročního osmdesate gr. — A jiných všech věcí, úplatkuov, robot neb jakýchžkoli poct a obtižení, kromě již psaného úroka, lidé častopsaní — mají býti i budú prosti —. Na potvrzení — prosivši uroz. pp. p. Pavla z Jenštejna a z Skal, p. Jindřicha z Ríčan a z Šostlic, slov. panoši Jana Sosnovce z Vlkanova a Václava z Petrovic, že jsú také pečeti své dali na svědomí —. Jenž jest dán 1. 1478 ve čtvrtek den sv. Alžběty. Mýto Vysoké. 1474, 30. května. My purgmistr a rada města Mýta Vysokého službu naši vzkazujem osviecené múdrosti pp. purgmistróm a radám měst Pražských Starého i No- vého i všem jiným, jimžto tento list čten anebo okázán bude. A zjevně vyznáváme tiemto listem, že Petr konvář, listu tohoto okazatel, pošel a zplozen jest od rodičuov poctivých, otce Jana řečeného Kútek a mateře Alžběty, vedle obyčeje a řádu cierkve svaté manželsky spo- jených a mezi námi řádně zachovalých. A sám týž Petr z svého dětinstva až do této chvíle nám i obci naší dobře i ovšem chvalitebně i s svú manželkú zachoval se jest řemeslem svým posluhuje a dělaje, jako na dobrého a poctivého řemeslníka sluší, nižádné poškvrny po sobě nepozuostaviv, jížby pověst jeho dobrá zmazána a poškvrněna mohla býti. O němž my nic jiného nevieme, než to, což na dobreho a poctivého člověka slušie. A poněvadž jest umienil své obydlí a svú živnost mezi Vaši Milostí mieti a vésti, Vašich Milostí prosíme, abyšte naň ráčili laskavi býti, jemu dobrú vuoli okazovati a v jeho potřebách jej fedrovati pro dobrú a počestnú pověst rodičuov jeho i také samého jeho řádně a chvalitebně uchovánie a pro naši Vaši Milostí takovéž i mnohem větší libosti okázánie. Toho na svědomie pečet města našeho Vysokého Mýta přívěsili jsme k tomuto listu, jenž jest dán a, d. MCCCCLXXIIII. fer. II. Penthecosten. (Rukop. č. 2106 fol. 188.) Prostějov. 1486, 18. ledna. Gallus sacerdos, plebanus in Prostiejov, publicavit, si in eadem parochia Prostiejoviensi morte preoccupatus fuerit, libros suos aliamque substanciam. suam potenter resignavit Gregorio pannifici dicto Cuczbach, fratri suo, Marthe sorori sue. Act. sabbato post. s. Joh. Cris.

Strana 186
186 Dr. Josef Teige: Rakovník. 1. 1545, 21. dubna. V té při, kteráž jest mezi Divišem Rubinem a Jere- miášem bakalařem na místě purgmistra a konšeluov i vší obce města Rakovníka a Duchkem, Šípkovým synem, z strany druhé, kdež týž Diviš a Jeremiáš obstavivše Duchka Šipka při právu vinili jsou jeho z toho, že při předešlém veřejném tažení, přijav od nich rotmejstrství a službu na jistý počet drábuov, jmenovitě 56 osob, na ten počet bral jest plat zúplna a počtu náležitého nemaje k svému užitku obracel a na dráby, jakž s ním zuostáno bylo, ne- nakládal, ježto v tom provinil jest předkem proti králi JMti, potom proti všem stavuom krá- lovství Českého, naposledy i proti obci té. A učiniv takovú věc nepořádnú ještě to po šen- kovních domích na těžkost té obce mluvil, že by náležitého počtu nevydali, ježto on Duchek, maje sobě peníze na jistý počet osob dané, v tom sám forteloval a je tu, kdež se jemu dobře líbilo, slovy neduovodnými obouzel a čímž sám vinen byl, na ně sčital. Poněvadž při právě tomto jest postižen, mají oni takovou věc od úřadu i vší obce sobě poručenou, aby se o to k němu, kdežby postihnouti ho mohli, mocně domlúvali. Davše list čísti, žádali v tom za opatření spravedlivé. Proti tomu od Duchka mluveno: Viní se tu, že by na 56 osob službu přijal a že by zúplna počtu toho neměl, i rád by předkem to slyšel, mnoho-li čili málo toho počtu neměl, aby věděl, nač odpověd dáti. Poněvadž jeden každý při právě má z jisté věci viněn býti. Ví on o tom dobře a k tomu se zná, že na 56 osob službu jest přijal i peníze na týž počet že jemu od pp. Rakovnických jsou dány, jakož pak mezi nimi jsou o to cedule řezané. A na kterýž počet službu přijal, s tím a s nejiným počtem před p. hejtmanem polním se jest po- stavil a on jej od něho přijal, což s vědomím téhož p. hajtmana muože ukázati. A jest mu s podivením, že na něj více než po dni a po roce nastupují, ježto když se z služby navrátil jej přivítavše i jemu poděkovavše za dobrýho, poctivýho vysvědčili a na znamení toho sud piva jemu šenkovali. Protož poněvadž se tak, jako na dobrého náleží, choval, což muož uká- zati, vidí se jemu, že tito páni na zprávu něčí jeho sou, zbytečně činíce jemu zaneprázdnění, obvinili. Na to od puovoda mluveno: Ačkoli on Duchek se táhne na nějaké svědomí p. hejt- mana i také na zprávu, mohlť jest on dobře p. hejtmana zpravovati, jak chtěl, ale byly li jsou to zprávy pravé, to se potom pozná. A kdež praví, že by od nich byl vítán a jemu že by měli i děkovati, jistě se na tom mejlí, aby on Duchek kdy tou měrou od úřadu měl vítán býti. Než jestliže on od koho z obecních byl přivítán anebo že by mu někdo děkoval, oni o tom nevědí, neb toho od úřadu žádnému nebylo poručeno. Než to vědí od těch, kteří sou s ním byli, že počtu celého, na kterýž mu služba šla, tam jest neměl, a zvěděvši, že se o tom, když se navrátil, mezi lidmi promlúvá, z města jest ušel a tam nebyl jest vidín, až zde teprva když sou ho ku právu připověděli, žádajíce, poněvadž jim na svědky odloženo, oni s nimi sou na hotově, toliko aby čteni byli. A po přečtení jich mluveno jest, že žaloba, která se naň stala pro neplnost počtu osob, na kteréž on službu za dva měsíce zúplna bral, to se z svě- domí vedeného ukázalo, kterak v tom fortele užíval, když jest k mustruňku býti jmělo, že od jíných drábuov sobě vypuojčoval. Zase od Duchka mluveno: Tito svědkové vedení jemu na škodu nejsou, neb kteří svědčí, sou drábi a také v té službě byli; protož by jiných svědkuov potřebovali, a některých, kteří svědomí dávají, on nezná. A jakž prvé se potahoval na p. hejtmana, kterýž zde jako tohoto času měl býti, ale poněvadž není, neví tomu co říci, než P. B. poručiti. Má pak i jiné některé věci k své potřebě a ty chce ukázati. Podav cedule řezané od pp. Rakovnických mluviti dal, kterak pp. Rakovničtí zbytečně se v to dávají a což jim k ohledání nenáleží, v to se vkládají. Ježto neměl-li by kto počtu, na kterýž by službu bral z úplna, p. hejtmanu to opatřiti jest potřebí; jich z toho žádný nevinil, neviní a viniti nemuože, neb p. hejtman polní, přijav počet zúplna od něho, k nim, pp. Rakovnickým, se nedomlúval. A nadto vejšeji sami páni Rakovničtí tou cedulí vysvědčují, že jest od nich 56 drábuov přijal a z toho ze všeho pořádný počet učinil a na to od nich kvitanci má. A kdež na Charváta tou věcí vztahují, však jest on v tom tažení nebyl a byl v starém houfu a svědčí věc nejistou, než že jim pro nepořádnost některým přitloukl. I ze zlosti naň svědčí a z hněvu; žádá, poněvadž se jemu tu poctivosti i hrdla dotýče, aby ti svědkové byli postaveni, že on chce k nim, což mu za potřebné bude, dáti mluviti.

Strana 187
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 187 Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž vyslaní — od města Rakovníka to jsou proti Duchkovi Sípkovi obstavenému svědomím dostatečně podle práva provedli, při mi- nulém veřejném tažení do země Uherské léta etc. XXIII. že on Duchek Šípek přijav od Ra- kovnických službu na 56 drábuov, jak cedule řezané ukazují, toho jest počtu zúplna neo- patřil a podle toho pořádku při sobě nedržel a jeho neměl, nébrž jakž se z svědkuov nachází, osmi osob k tomu počtu jest se nenašlo, na kteréž on peníze tolikéž od nich Rakovnických přijímal, jako by podle přijaté služby zúplna 56 drábuov jměl, a on Duchek Šípek podle svého podvolení, že od p. hajtmana polního jistotu své v tom neviny přinese, a aby v plně počet ten 56 drábuov jmíti měl, toho jest ničímž podle práva neodvedl, i z té příčiny dává se vyslaným na místě Rakovnických, puovoduom, proti Duchkovi Šípkovi, obstavenému i obe- slanému, za právo, takže on Duchek Šípek to, což jest na těch vosm drábuov, na kteréž pe- níze bral a jich v počtu náležitém neměl, přijal, jim Rakovnickým zase dáti a navrátiti jest povinen a to do dvú neděli pořád zběhlých. Actum fer. III. ante s. Georgium a. 1545. (Rukop. č. 2129 f. 66) 2. 1545, 21. dubna. V té při, kdež jest Jan Benda, měštěnín města Rakovníka, připra- vivše Duchka Šípka ku právu, vinil ho z nářku cti takového, že by o něm mluvil, kterak by on Jan Benda byl lotr a zrádce a proti své poctivosti že jest učinil šibalsky a lotrovsky a pro tu věc že jest cepami zbit, též o něm zpíval, že jest Jidaš zrádný a že mu kuklu musí ušíti a tak jeho zamordovati, ježto takovým nářkem znamenitě jemu na jeho poctivost sáhl. A ne- bojí se toho, aby naň to, čímž ho nařekl, provésti jměl, neb jse jest vždycky choval, pokudž na dobrého záleží. — Na to od Duchka Šípka mluveno: Mnoho se naň tuto žaluje, že by na nepoctivost p. Jana Bendy mluviti měl, ale on jse v tom nepamatuje, aby jeho zrádcem nebo lotrem jmenovatí měl, neb jemu toho žádný z oust v uši mluviti nebude smíti. O předešlé pak jeho příhodě jest jiným všechněm vědomo, že nějaký branný u nich v Rakovníce, když on p. Jan Benda byl primatorem, vyběh naň s cepy nočně, jeho jest zbil. Však Duchkovi do toho nic není. A bití tomu a mordování též odpírá, neb dobře ví, že žádný jsa pod řádem a právem jiného sobě nevytepe než šatlavu. O Jidášovi pak žalují, že by zpievati měl, že jest zrádce; však se o tom vuobec ví a všickni jej za zrádcí drží i o něm tak zpievají. Jest- liže pak on Jan Benda na místě jeho chce se o to souditi, nechť sobě, dojdouce k němu, list mocnej od něho zjednají. Proti tomu od Jana Bendy mluveno: Jaká jest toto odpověď neřádná daná v tomto místě, kteréž ve vší uctivosti držáno býti má, jest slyšáno a více s s jakýms posmiškem nežli s jakú vážností. A jakž praví, že se v tom nepamatuje a že odpírá, najdou se lidé, že jej pamatovati budou a to svědomím naň, což požalováno, dokáže. Kteréž když přečteno, mlu- veno, že ne pro lotrovství ani pro šibalství, jakž ho nařekl, byl jest bit, ale za jakou pří- činou; svědkové dokládají, jak potom týž branný jemu se kořil a pro jméno boží, aby mu to odpustil, prosil. Tu pan purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž se jest to z svědomí od Jana Bendy při právě ukázaného proti Duchkovi Šípkovi dostatečně vyhledalo a našlo, že bez příčiny Duchek Šípek Jana Bendu jest nařekl a toho nářku jest neprovedl, i z té příčiny dává se Janovi Bendovi proti Duchkovi Šípkovi za právo, tak že jest jemu nápravú podle práva po- vinen. A pro takový zúmyslný a nepořádný nářek páni jeho Duchka v svou kázeň berou. Náprava Duchkovi Bendovi: Jakož sem vás, p. Jene Bendo, lotrovstvím, vraždú a ší- balstvím nařekl, pravím, že jsem vám tou řečí křivdu a ublížení učinil. Prosím vás pro P. B., že mi to odpustíte, neb vás mám za dobrého člověka, jako jiní dobří lidé mají. Jest tato náprava hned po přečtení vykonána. Act. fer. III. ante s. Georgium a. 1545. (Tamtéž fol. 67.) 3. 1545, 21. dubna. Vedle toho, kdež Jan Střelec připověděv ku právu Duchka Sípka obvinil ho z toho, že jest o něm mluvil, kterak jsa s ním v tažení, od něho Duchka, zapo- menuovše jse nad svou poctivostí, lotrovsky ušel a nad ním i nad jeho dráby lotrovsky že jest, z vojsky od nich ucházeje, udělal; pak takový nářek, chce-li, aby naň vedl a k němu se neb přiznal aneb odepřel. Odepře-li, chce to naň vésti, že jest ho tak znamenitě na pocti- vostí dotekl. Proti tomu od Duchka mluveno: Tak jakž tuto se stížně žaluje, by měl to o něm mluviti, odpírá; než to jest mluvil, že on Jan Střelec, jsa do vojsky poslán od něho Duchka

Strana 188
188 Dr. Josef Teige: do lázně jest ušel a z ní se nevrátil, aniž kdo jemu až posavad ad salutem řekl. A k tomu vzal jemu ještě jednoho povoznýho, pro kteréhož on Duchek měl jest k sobě znamenité do- mlúvání. Na to od Jana Střelce: Jakž jedné odpovědi, tak také druhé posměšně odbývá a na tom se mejlí, by on Jan Střélec k vojně anebo ku potýkání byl zjednán, než na snažné vy- žádání pánuov Rakovnických dobrovolně jest pro jich potřebu jel, maje toho vuoli odtud, kdyžby se jemu libilo, odjeti. A povoznýho žádného jest jemu nebral, neb mu toho potřeba nebyla. Než když bylo po vypovědění služby, davše jim peníze, což náleželo, svobodně jest jel. A ten jistý povozný, o němž on nic nevěděl, na třetím noclehu jeho zhonil. Ukázav pamět sťaré rady, jak na jich dožádání tu práci na se dobrovolně vzal. K tomu od Duchka: Nic ti svědkové na škodu nejsou, nebo vždy tak praví, že každý colmistr má při drábích býti, ale on početl se do lázně a v tom ujel preč a drábi na něho Duchka těžce se o to domlúvali. Z čehož jest rozuměti, že jest ho v znamenitém nebezpe- čenství nechal. Ježto kdy[byl byl někdy k nim pěkně, někdy přísně nepřikračoval, rottmejstr byl by snad a bez snadu zabit. A tak se vidí jemu, že jest vždy od něho ujížděti neměl. Neb i to se pamatuje, že p. Jan Kozlovec, jsa colmistrem u Gdánska, proto musel se potý- kati. A tento pak maje podle toho i některé městské věci sobě poručené a ty maje opatřiti, nic o tom neporučiv, předce pryč ujel. Naposledy od Jana Střelce: To toliko doložiti poroučí, aby vždy ve svých řečech práv sobě se nezdál býti Duchek: Vojsko bylo u Přešpurku rozpuštěno a on po vypovědění již služby, u Znojma jsa, teprv tu, kdež chtěl, jel, nebo od něho na třetí měsíc peníze míti chtěli a on nemaje o tom od p. purkmistra [a] pánuov poručení, sám o své újmě toho uči- niti nechtěl, ale domuo se navrátil. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž jest to Jan Střelec provedl, že Duchek Šípek před lidmi o něm mluvil, že by on Jan Střelec od něho Duchka z pole při veřejném jeho tažení od Rakovnických do království Uherského lotrovsky ušel, čehož jest tejž Duchek neprovedl, nébrž z svědomí to se jest dostatečně vyhedalo, že Jan Střelec na žádost Rakov- nických peníze Duchkovi a drábuom do pole nosil a služby žádné polní že jest neměl, i z té přičiny se dává témuož Janovi Střelcovi proti němu Duchkovi Šípovi za právo, že jest jemu na- pravú povinen. A p. purgmistr a páni pro takovú zúmyslnost jeho v svou kázeň berou. [Ná- prava podobná, jako výše se čte.] Act. fer. III. ante s. Georgium a. 1545. (Tamtéž.) Ptič. 1358. Ula Thasner emit unam curiam, videlicet araturam in villa, que vocatur in inferiori Ticz, erga Hanam Beneschawer tali iure, sicut ipse eam habuit. (Rukop. č. 987 fol. 191.) Roztoky. 1425, 9. ledna. Per Matiam ab albo cervo Maioris et Paulum de domo iudicis Nove Civ. Pr. ex consulibus et per Wenceslaum Straboch, Johannem Reczek, Simeonem ab albo leone et Giram knihars Mai. et Nove Civ. Pr. ex communitate est edicta ista proscripcio, que sequitur in vulgari: Najprvé vyřiekáme jednostajně, aby panie Barboře nebožce Janové písařové dobré pa- měti páni a obec měst Pražských sto zl. uh. dali. Dále aby ji a jejie děti ve sto a v desieti kopách k jejím věřiteluom zastúpili za duom a jejie rukojmie aby z toho vyvadili, jakož by měla svým věřitelóm platiti a dáti padesát kop gr. na sv. Jiřie nynie příštieho a šedesát kop na vánoce, ježto nynie přijdú, tak aby paní Barbora, jejie děti a jich rukojmie z toho dluhu byli propuštěni knihami městskými. Dále vypoviedáme: Když sě to stane, tehda aby ihned paní Barbora pánóm konšelóm a obci s tvrzí slíbila, aby sě řádně v témdni obyčejem stěhovánie zemským vystěhovala a listy, kteréž na to má, aby v tom témdni celé anebo zkažené v moc pánóv konšeluov na rathúz v Starém M. položila a v tom témdni tvrze v moc pánóm svrchupsaným sstúpila beze všeho prodlenie. Act. fer. III. post Epiph. (Rukop. č. 2099 fol. 154.) Roztyly. O tomto místě vydáno dosud tiskem tak málo zprav, že výminečně i tyto dosti pozdni zde uvádíme. 1 1546, 28. září. My Ferdinand oc oznamujem tímto listem všem: Jakož slov. Jan Žatecký z Wejkrštorfu, věrný náš milý, drže dva dvory kmetcí v Dehnicích k kostelu Praž- skému náležící, též dvuor poplužní v Roztylích kněží Vyšehradských, kdež sou prve seděli

Strana 189
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 189 čtyři člověky Jan Vrna, Erazim, Jan Novák, Maška, podle zástavy někdy Petra z Janova, pro- bošta kostela Pražského, zápisuov krále Václava, krále Jiřího a krále Vladislava, slavných paměti předkuov našich, králuov Českých, na to vydaných, kteřížto zápisové a majestáty všickni na ty dědiny svědčící na téhož Jana Žateckého jsou přišli a on toho až posavad v držení jest byl. Však, jakž od téhož Jana Žateckého zpraveni býti ráčíme, tu dobré vuole, které jest na ty dvory a zápisy svrchupsané jměl, v té neštastné příhodě při shoření hradu Pražského léta jminulého čtyřidcátého prvního jsou mu zmařeny a shořely. Protož jest nás nadepsaný Jan Žatecký poddaně za to prosil, abychom mu těch zápisuov na dědiny již psané svědčících milostivě potvrditi, na něho převésti a některú dalšie milost při tom učiniti ráčili. My vzhledše na prosbu jeho slušnú a k službam jeho, které jest nám činil a ještě činiti má, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a s radú věrných našich milých, takové zápisy, majestáty a dobré vuole i tu všecku spravedlivost na téhož Jana Žateckého, jeho dědice i budúci převozovati, přenášeti a jich ve všech artykulích, punk- tích, klausulích a jejich znění, jako by v tomto listu slovo od slova vepsány byly, potvrzo- vati ráčíme. Chtíce tomu, aby on, Jan Ž. s dědici a budúcimi svými ty dvory v Dehnicích a v Roztylech podle znění předešlých na to vyšlých zápisuov a majestátuov v zástavě jměl, držel a užíval, ne jináč než jak jest to, dokudž dobré vuole na to svědčící v celosti byly, užívati mohl a moc jměl. Tuto jemu, Janovi Ž., při tom zvláštní činíce milost, jestliže by kto od týchž dvoruov v Dehnicích a v Roztylích držel, buď dědin, luk, lesuov aneb jiných při- slušností, aby on to všecko zase mohl a moc jměl k těm dvoruom připojiti, buď vejplatou aneb jinak, a potom to vše spolu s těmi dvory svrchupsanými pokojně držeti i užívati, ne- jsouc odtud do své vuole splacován do své a dva synuov jeho, Vojtěcha a Mikuláše, živ- nosti. Než po vyjítí těch tří životuov, když bychom my, dědicové naši neb budúcí, králové Čeští, aneb ti duchovní, jimž náleží, ty dvory v Dehnicích a v Roztylích, i s tím, cožby luk vejplatou neb jináč k tomu připojili, vyplatiti chtěli, dadouc dědicóm jich a budoucím drži- teluom při kterémkoli sv. Jiří neb sv. Havle puol leta napřed věděti a položíc jim sumy jich, kteréž na tom spravedlivě zapsané jmíti budou, ty sumy oni přijíti a těch dvoruov i s tím, což jsou tak připojili, se vším příslušenstvím, jakž jsou je sami drželi, bez umenšení postú- piti a tento list s jinými listy navrátiti, žádnejmi soudy ani ničímž jiným pod propadením a ztracením té sumy zápisné se nezastírajíc, bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tak jakž jest se pak on Jan Žatecký i na místě svých dědicuov a budúcích listem a reversem svým ob- zvláštním, že se tak a nejináč státi má, zapsal. Však sobě, dědícuom a budúcím našim, králuom Českým, beze škody; při tom všecky hory a kovy, ač by se na gruntích svrchupsaných dvoruov které zjevily, se vší vrchností, s celou a plnou zprávou i s tím, což k zavorání hor náleží a potřebí jest, pozuostavovati a vyhrazovati ráčíme —. Dán na hradě Pražském v outerý na den sv. Václava 1. 1546. (Archiv místodrž. kopiář č. 27. fol. 185.) 2. 1570. Václav Rychnovský z Rychnova, syn a dědic Jana Rychnovského odtudž z Rychnova, mající, na to toliko, léta pány J. Mtmi a vladykami na plném soudu zemském daná, přiznal se, že jest dědictví své, dvůr dědičný Roztyle poplužní s poplužím, s dědinami, lukami, chmelnicí, rybníčkem při témž dvoře ležicím — tak jakž jest toho všeho někdy Jan Rychnovský, otec nadepsaného Václava R., v držení a užívání byl a jakž jest se jemu to od Tomáše z Proseče, úředníka podkomořího král. Č. při dskách zemských trhem dostalo, tak jakž dsky v kvaternu trhovém žlutém léta oc 65. v pátek po sv. Diviši 122. téhož vkladu plněji svědčí — vzdal Václavovi Vodičkovi, měštěnínu St. M. Pr. a jeho dědicům a budoucím za 800 k. gr. č. — (Desky zem. větší č. 17 fol. D 15.) 3. 1571, 28. srpna. Tomáš z Proseče, úředník podkomořský při dskách zem., přiznal se, že všecko právo své a spravedlnost, kterúž má ke vsi pusté Roztylem, krom dvoru prv prodaného, prodal rektoru, děkanu a mistrům kolleje cís. Karla IV. — za 250 k. gr. m. — Dat. v outerej po sv. Bartoloměji. (Tamtéž.) Stodůlky. 1429, 6. dubna. Páni purgmistr a konšelé Velikého M. Pr. dali jsú — svú plnú moc a vuoli, aby p. Lukáš z Dlúhé střiedy těch jistých rybníčkuov v Stodolkách požíval a je sobě, jakož najlép uměti bude, ku požitku přivedl od sv. Jiřie, ježto najprv přijde, až do druhého sv. Jiřie — a na tom jemu aby nebylo překáženo — nebo jsú to úplně shledali, že

Strana 190
190 Dr. Josef Teige: jesti Lukáš ty jisté rybníčky zahradil, když sú byly spuštěny, a na to také purkrabí hradu Pražského něco peněz vydal. Act. fer. IIII. post Ambrosii (Rukop. č. 2099 f. 277.) Suchdol. 1414 (?) — In nomine domini amen. Nos Wenceslaus, miseracione divina archidiaconus Pragensis, et Gregorius, decanus s. Egidii Prage, tenore presencium notum fa- cimus universis, quod honesti et discreti viri Lupus, plebanus in Owencz, et Nicolaus Hil- brandi, civis Pragensis, in presencia nostra constituti, non vi neque dolo illecti, sed spon- tanea et libera voluntate super causa ipsorum, quam coram nobis inter se habebant, pro de- cimis, quas Lupus petebat a Nicolao nomine sue ecclesie sibi dari de agris, quos idem Ni- colaus excolit in Suchdol, propter bonum pacis et concordie ex toto et in totum compro- miserunt in honorabiles viros dd. Nicolaum, custodem ecclesie Wissegradensis, et Thomam, decanum ecclesie Boleslaviensis, tamquam in arbitros, arbitratores, laudatores, ordinatores seu amicabiles compositores, promittentes per iuramentum, se ratum et firmum habituros, quicquid per predictos dominos in predicta ipsorum causa fuerit arbitratum, laudatum, compositum seu eciam ordinatum sub penis periurii et amissionis cause supradicte, dantes eisdem dominis potestatem arbitrandi, stando vel sedendo, die feriato et non fercato, et arbitrium proferendi in scriptis aut sine scriptis, partibus vocatis aut non vocatis, presentibus aut absentibus; quod si predicti domini in unam sentenciam nequirent convenire, ex tunc ipsi duo insimul eligent partibus non suspectum, et quicquid per eundem superarbitrum cum uno predictorum arbitrorum arbitratum, laudatum, compositum fuerit seu eciam ordinatum, predicte partes sub penis antedictis firmiter promiserunt et inviolabiliter observare. In cuius rei testimonium et peticionem parcium predictarum presentes fieri iusssimus et pro testimonio predictorum no- strorum sigillorum munimine roborari. Datum Prage XII. kalendas Januarii. (Orig. kapit. sv. Vítské XVIII. 10.) Svrčovice. 1434, 20. března. Postquam Katherina, relicta Johannis Chrle, coloni Nicolai Czber a s. Stephano in Rybniczka, iuridice impetisset Reginam orphanam, filiam quondam eiusdem Nicolai Czber, monens eam pro quinque s. gr., in qua pecunia obligatur sibi pro frumentis in Swrczowicz — domini — sentenciam tulerunt, quod prenominata Regina dat — Katherine vidue quinque s gr. — Actum in consilio [Nove Civ. Prag.] v sobotu před Květnú nedělí. 1. etc. XXXIIII. (Rukop. č. 2082 . F. 9.) Tehov u Řičan. 1. 1403, 30. řijna. Wir burgermeister und der rate der Grossern Stadt czu Prage, bekennen offenlihen allen, das die erbern manne Nica Ortil, Rudolf von Mulhau- sen und Conrad von Mulhausen, gescheftlute und volender des leczten gescheffte etwenn des Reinhart von Mulhausen, vor uns in unsern rate kommen sein, oldo der Reinhart der eldest desselben Reinhart sun, der nu sein eeliche jare hat, den wir sie auch geben haben, und be- geret seines teiles der guter, die yn noch desselben seines vaters gescheftbrieffs laut ange- puren, auch einer teilung derselben guter czwischen ym und seinen ezweyen brudern, die noch nicht ir jare haben, do funden wir czu einem rechten, dass man ym pilleych geben solde seinen teil der guter und das auch ein teilung der guter czwischen yn gescheen solde. Die- selben teilung ist gescheen in der masse, als hernach begriffen: Von ersten so seinen alle guter desselben Reinhart auf dem lande gelegen und in der stat, die in die teilung gehoren, angelegt worden vor vier tausent und sechczig schok gr., ausgenummen doch sulcher rechte, die sie haben uf Tehaw, die also ungeteilt beleiben sallen in die gemeine, die man iczunt nicht teilen mag. An derselben summe ist abgezogen worden von ersten vier hundert s. gr. bereites geldes, die derselb Reinhart der Aniczka, seiner eldern tochter geschaffet hat; item der Katherina, auch seiner tochter, drey hundert s. gr. bereites geldes, die er ir geschaffet hat. Item hundert s. gr. bereites geldes, die den gescheftluten geschicket sein worden. Item sechs swere marck czinses auf des Heinreichs von Ach, do etwenn der Puschman ynnen gewonet hat, item ezwey s. gr. zinses auf dem hause etwen des Niclas von Sagan. Dieselben czinse auch den geschestluten geschaffet sein worden. Die summe machet acht hundert und achczig s. gr., wann er sulches gelde und auch die czinse in seinen geschefftbriefe hin weg geschicket hat und auch hat heissen weg geben. Item als derselb Reinhart in seinen gescheftbrief auch X s. gr. und VIII gr. ewiges czinses denselben seinen gescheftluten geschicket hat, funfhalb s. gr. auf des Jan cantors haws, item czwey s. gr. und acht gros uf dem hause etwen des Tychawa, item anderthalb s. gr. uf dem hause des Hassken gewantsneyders, item ein s. gr.

Strana 191
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 191 auf dem hause etwen des Welislaw melczers und ein s. gr. uf dem hause etwen des Andres cramers gelegen in der Czaltnergasse (dieselben czinse er vor seinem tode verkauft hat) an derselben czinse stat yn andern czinse czehen s. gr. und acht gros geweiset séin worden, funthalb s. gr. czinses auf dem weingarten etwen des Heuslers gelegen vor dem Rostor, item vier s. gr. auf dem hause etwen des Swyken schusters und anderthalb s. gr. auf dem hause etwen des Fridel goltslahers, dorczu derselb Reinhart der eldest auch seinen willen gegeben hat. Auch sal man abziehen drey und sechezig s. gr. schulde, die man demselben Mica Ortil schuldig beleibt. Also beleibet noch uber drey tausent und hundert s. gr. uber das, das man noch des gescheftsbriefs laut weg geben sal und uber die schult an den iczunt genanten drey tausent und hundert s. gr. hat gepurt dem Reinhart dem eldesten czu seinem dritten teil tau- send drey und dreysig s. gr. und XX gr. Doran hat er genummen Rostock mit seiner czu- gehorunge vor ezwelfhundert und XXX s. gr. Also sal er zou geben hundert und sechs und newnczig s. gr. und XL gr. Vor hundert s. gr. sal er einen capplan aldo czu Rostock be- stellen, als das sein vater gemeint hat und des auch die gescheftlute mit dem geistlichen rechten uberwunden sein worden, und vor die uberigen sechs und newnezig s. gr. und XL gros hat er seinen czweyen brudern seinen weingarten abgetreten, den ym sein vater czu voraus mit andern gutern geschicket hat. Und also sal iczlichen der ezweyn sune desselben Reinhart, die noch nicht ir jare haben, wenn sie ezu iren jaren kommen noch der teilung, als oben ist begriffen, czu seinem teile, als die guter gesaczet sein worden, allein tausent drey unddreysig s. gr. und XX gr. Die teilung ist gescheen am nechsten dinstag vor Aller hei- ligen tage nach Cristi gepurt vierczehenhuddert jare und dornach in dem dritten jare. (Ru- kop. č. 997 fol. 27.) 2. 1407, 15. ledna. Wir burgermeister und der rate der Grossern Stat czu Prage be- kennen offenlichen, das vor uns gestanden ist in unserm vollen rate Reinhart der mittelst, etwenn des Reinhart von Mulhausen son, der sein eeliche jare gehabt hat, und hat bekant, das ym die erbern manne Mica Ortil und Rudolff von Mulhauzen, als geschefftlute des ege- nanten Reinhart, seines vaters, dem got gnade, noch der teylung, die vormals czwischen ym und andern seinen geschwistern gescheen ist, als die in unserm statbuch geschriben stet, vor seinen rechten erbteil abgetreten haben des erbes und gutes czu Slussicz mit allen seinen czugehorungen und dorezu XXXIII s. gr. und XX gr. ezinses auff dem gut Tehaw und seiner czugehorungen, doran sich derselb Reinhart wol hat lassen genugen. Actum sabbato ante Anthonii anno oc CCCCVII°. (Tamtéž fol. 43.) Unhošt. 1409, 10. listopadu. Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod cum Mathtas rotifex et Mar- garetha, conthoralis sua legitima, cives Minoris Civ. Pr., fideles nostri dilecti, altare in honore Anuncciacionis b. M. V., ss. Katherine et Barbore virginum, s. Anne, s. Andree et aliorum ss. apostolorum ac eciam ss. patronorum regni Boemie in ecclesia Pragensi erigere de novo proponant pro suarum et progenitorum suorum animarum remedio salutari et sedecim s. gr. pr. den. annui census dotare disponant, extat maiestati nostre pro parte eorumdem Mathie et Margarethe, conthoralis sue legitime, cum humili precum instancia supplicatum, quatenus ad erreccionem et extruccionem prefati altaris in prefata ecclesia Pragensi nec non ad dotacionem ipsius sedecim s. census annui, ut prefertur, velimus benignius consentire. Nos igitur, qui quorumlibet iuste petencium vota pio semper affectu complectimur, et presertim cum iuste petentibus non sit denegandus assensus, non per errorem aut improvide, sed animo delibe- rato, sano fidelium nostrorum accedente consilio ad erreccionem et dotacionem prefati altaris consencientes benignius easdem sedecim s. gr. annui census pro prefato altari et ministro ipsius, postquam per prefatos Mathiam et Margaretham, conthoralem suam, in bonis ipsorum in Unhost, curia allodiali, et in domo ipsorum in prefata Minori Civ. sita deputate seu in bonis liberis et non feodalibus in regno nostro Boemie fuerint comparate, ex nunc prout ex tunc et ex tunc prout ex nunc, incorporavimus, invisceravimus, anneximus et univimus, in- corporamus, invisceramus, annectimus regia auctoritate Boemie graciosius et unimus per mi- nistrum prefati altaris habendas, tollendas et annis singulis sub libertate ecclesiastica per- petuis temporibus libere et pacifice possidendas, bernis regalibus nobis de dictis domo et allodio solvi debitis semper salvis. Volentes eciam et benigne consencientes, quod ius patro-

Strana 192
192 Dr. Josef Telge: natus prefati altaris ad prefatos Mathiam et Margaretham, conthoralem suam, et Bohussium de Drachkow, quamdiu ipsis vita ex alto conceditur, et post mortem ipsorum ad nos et ad successores nostros, reges Boemie, debeat pertinere. Mandamus igitur nobilibus, úředníko- nibus, prothonotario et notariis tabularum terre regni Boemie nec non magistro civium, con- sulibus et iuratis Minoris Civ. Pr., qui nunc sunt seu pro tempore fuerint, fidelibus nostris dilectis, quatenus prefatas sedecim s. gr. pr. census annui, dum per prefatos Mathiam et Margaretham deputste seu in bonis liberis simul aut successive comparate fuerint, tabulis terre seu ad librum Civitatis Minoris predicte, quando et quocies desuper requisiti fuerint, annotare et inscribere quomodolibet non obmittant nostro regio sub favore. Presencium sub regie nostre maiestatis sig llo testimonio litterarum. Datum Prage a. d. MCCCC nono, die decima Novembris, regnorum nostrorum anno Boemie quadragesimo septimo, Romanorum vero tricesimo quarto. Ad mandatum d. regis Jacobus, canonicus Pragensis. Registravit Caspar de Lewlbcz. (V notářském aktu Martina z Humpolce ze dne 25. června 1414 v arch. kapit. sv. Vítské XXVI, 3.) Vesece. 1454, 22. února. My Ladislav — oznamujem, že jakož Kuneš Rozkoš, zapsav se v lantfrydy, kteříž pro upokojenie královstvie našeho Českého od pánuov zeman i měst učiněny byly, v nichžto každému zapověděno bylo, aby žádný mocí nad druhého nesahal pod ztracením zbožie, kteréžto na krále budúcieho spadnúti mělo, týž Kuneš proti těm zápi- suom královstvie naše České ohněm, braním i jinými záhubami rozličně hubil jest a skrze to své všecko zbožie k naší velebnosti propadl jest; protož my, znaménavše náklady a práce, kteréž jsú opatrní purkmistr, konšelé a obec Nov. M. Pr., věrní naši milí, k stavení těch záhub a škod vedle zápisu landfrýdného a také služby, kteréž jsú nám činili a potom činiti mají, diel toho zbožie s dobrým rozmyslem a povoleniem rady našie svrchupsaným purkmistru, konšeluom a obci i jich budúcím dali sme a mocí listu tohoto dáváme milostivě, zejména ves celú řečenú Vesci s dvory kmetcími, s platy — krom toho dvoru, kterýž sme uroz. Zděnkovi z Šternberka, najvyššímu purkrabie Pražskému, věrnému našemu milému, v též vsi s jeho pří- slušenstvím dali, aby nadepsaní purkmistr, konšelé i obec túž ves drželi a požívali týmž právem, jakož jest svrchupsaný Kuneš požíval — krom jestli že by manstvie bylo svrchu- psané zbožie, chcem, aby nám i našim budúcím, králuom Českým, v témž manském právě zuostalo, jakožto pánuom svrchním toho léna —. Na potvrzenie toho pečet. — Dán v Praze den sv. Petra nastolov. 1. MCCCCLIV. (Rukop. č. 993 fol. 212.) Všeruby. 1449. 2. dubna. (Kšaft Markéty, vdovy po Mikulášovi ze Všerub.) Ve jméno božie amen. Já Margreta, vdova po nebožci Mikulášovi ze Všerub zuostalá, vyznávám oc že ačkolivěk nemocna jsem a neduživa na těle, však proto paměti dobré a svobody zdravého rozumu požívající, nechtiec, což na mně jest, by o statček muoj, jehož mi jest P. B. z mi- losti své popřieti ráčil, mezi příbuznými a přátely mými kteří svárové a nesnázie po mé smrti sě dáli, toto mé poslednie poručenstvie a konečný úmysl vuole mé o témž statečku mém zřiedila sem a zpósobila i tohoto kšaftu mocí řiedím a zpósobuji obyčejem tiemto dole- psaným: Najprve činím a ustanovuji slovutné a opatrné lidi Vaňka z Příbramě, písaře rad- nieho, a Mikuláše Slováka, měštěníny St. M. Pr., pravé a mocné poručníky všeho statku mého movitého i nemovitého, kdež a na čemž by ten koli záležel, neb kterým a kterakýmkoli jmé- nem muož neb mohl by jmenován býti, nic ovšem nevymienujíc ani pozuostavujíc, věřicí jim nad jiné jako mým přátelóm dobrým, že toto mé poručenstvie a rozkázanie vedle vuole mé tuto popsané zřiedie a k miestu skutečnému bez proměny přivedú, jakož já jim toho již svě- řila sem a nad jiné věřím zvláště. Potom pak dětem Matějovým od černého slúpu u sv. Kříže v St. M. (jichžto Vaněk, písař prve psaný také jest poručník) otkazuji po mé smrti a mocně porúčiem VI k. gr.; z těch totiž XIIII k., kteréž sem manželce Mikuláše Slováka již psaného schovati dala, IIII k. a dvě kopě gr., kteréž mi pastorek Martinuov Voštníkuov za slad na sv. Jana Kř. najprve příštícho má dáti. Tak totiž: Neuchová li kterého z týchž dětí od smrti B. prve nežli by let svých rozumných došlo, aby diel tak umrlého na jiné děti živé připadl plným právem, a tak až do poslednieho. Jestli pak že by též všechny děti zemřeli, let roz- umných nedojdúc, tehdy tomu chci i tak porúčiem, aby těch VI k. gr. mezi chudé a nuzné lidi ve jméno božie za mú i mých předších duše svrchupsanými poručníky mými bylo roz- dáno, kdež sě jim najužitečnejie zdáti bude a najlíp.

Strana 193
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 193 Dále opět porúčiem a otkazuji Janovi, Petrovi, Vaňkovi a Martinovi, bratrím, pratelóm mým tudlež ve Všerubiech X k. gr. již dotčených, tak aby je u ženy Mikuláše Slováka prve- jmenované vezmúc mezi ně na rovný diel rozdělili, jednomu dadúc jako druhému. Item plášt muoj črný ženě prve psaného Petra a druhý plášt muoj modrý ženě Jankově z Kuněvic ot- kazuji po mé smrti a mocně otdávám. Item peřinku mú také porúčiem, aby poručníci moji ně- kterému knězi chudému dali, kdež sě jim zdáti bude, aby sě týž kněz ku P. B. za mú duši tiem snažněji modlil. Sukně pak mé i jiné všecky věci po mně zuostalé poručníci moji mezi chudé a potřebné lidi, kdež sě jim zdáti bude ve jméno božie za mú a mých předší duše také rozdajte. Najposlez pak oznamuji, žeť slad jeden mám u Bohušky sladovníka; o tom také vuole má jest i tak teď mým poručníkóm porúčiem, aby jej prodadúc kopu gr. k sv. Jiljí v St. M. vydali z toho na kostel, a z ostatku týchž peněz Vaněk písař, poručník častopsaný, sirotky Matějovi předdotčené zvodievaj a vedle opatrnosti své opatř, jak jemu toho mimo jiné věřím zvláště. Na potvrzenie toho — Jenž jest dán tu středu před nedělí Květnú. Vysočany. 1529, 31. května. Já Jakub Sak, měštěníh Nov. M. Pr., vyznávám tímto listem oc zna nenaje nedostatek na těle při zdraví svém, však rozumu zdravého užívaje, nechtě tomu. by po smrti mé jací rozbrojové a nesnáze o statek po mně zuostalý byli, i toto mé pořízení kšaftovní činím: Najprvé toho všeho statku mého — i s tú spravedlivostí, kterúž mám sobě kšaftem danú od nebožky Doroty z Elkuše, manželky mé, i s tiem puohonem pro tu sprave- dlnost na Václava Loreckého, činím mocnú poručníci Alžbětu, dceru svú, a to jí všecko mocně dávám. Než z toho všeho statku aby vydala Kvirínovi, bratranu mému, když se ožení a svého hleděti bude, 50 k. gr. č. A k radě a k pomoci jí přidávám poručníky uroz. vladyky p. Pí- rama a p. Jaroslava bratří Kapouny z Svojkova, přátely její. Item dluhy mé, což jsú mi lidé dlužni a já lidem, oznamuji: Najprv prodal sem duom svuoj Křtěnkovský Janovi Vysáčkovi ze Zbuzan za 500 k. m. a 20 k. m. A má mi zavdati na sv. Jiří 250 k m. a platiti má potom každého roku po 40 k. m. až do zaplacení vší sumy. It. Vysočany sem prodal Tříbra- trovi za 200 k. m. a 25 k. m. a má dáti hotové peníze, ale ještě nic dáno není, a také sem ho v držení nevpustil, ač času předešlého Anna Talavašková byla jej koupila ten dvuor s jeho příslušenstvím, ale nic mi zaň nezavdala, ani po čem koupiv platiti měla, neplatila; jakož pak táž Anna před úředníky menšími desk zem. se přiznala, že za ten dvuor nic nedala. A Tatek i Tříbratr o tom dobře vědí, neb jest před nimi přiřkla ten zápis toho dvoru zase z desk propustiti, ač jest ho v drženi nevešla podnes, a léta v tom zemská prošla. Než já sem ho, ten dvuor, držal podnes. Item statek v Kouřimi, který jest nedoplacený podle zá- pisu na rathouze. Item rybníček a louka s vrbinami, toho sem žádnému neprodal; též dědiny příčky dvě, ty má zasíti letos na poli p. Lukeš, i to, což jest pod rybníčkem, pokudž mé jest v těch hranicích, i ty stráně vedle cesty, která jde od Drahonického mlýna k Toušicím oc. — Stalo se tvrzení kšaftu ten pondělí před sv. Marcelem 1. 1529. (Desky zemské větší č. 3. fol. B 25.) Zlatá a Sluštice. 1. 1357. Donath Rost publicavit, si aliquis haberet loqui super villas Zluchsicz et Zlatha, vult respondere secundum ius tewtonicale. (Rukop. č. 987 fol. 186.) 2. 1361. Wolfinus Meynhardi emit hereditatem in Slacey, omnem scilicet partem hereditatis, quam habuit in predicta villa Donatus Rost, erga ipsum Donatum. (Tamtéž fol. 201.) Žatec. [1387.] Do Žatce o kšafty. Múdrým mužuom purgmistru a radě města Žatce, na- šim zvláště milým přátelóm, purgmistr a rada Většího M. Pr. Naši povlovnost napřed, přátelé milí. Jakož vy od nás žádáte naučeni v právě a píšete, že jest jeden spoluměštěnín Váš kšaft přede dvěma kmety a před jedním z vobce na smrtedlné posteli učinil a ten kšaft v osmi dnech v radě vyhlášen a sepsán jest, aby pečetín byl, i že žádá toho mrtvého kšaftujícího žena, aby jí ten list prve slyšeti dopustili, nežli by pečetín byl, ale že jini přátelé toho kšaftujícího prosili, aby ten list prve zapečetili, nežli by komu ho slyšeti dopustili, tu sú jedna strana z vás našli za právo, aby toho listu žádnému nedali slyšeti, leč prve zapečetin bude, i dáváme vám za odpověd a říkáme také to za právo, abyšte toho listu nedali čísti, leč bude prve pečetín. Dán v Praze u večer toho dne před Na nebe vstoupením Pána našeho, jakož se čte po Krysta narození XIIIc leta a potom v LXXXVII letě. K tomu připsáno rukou první polovice 16. věku: Již toto psaní nálezem jest proměněno mezi mistrem Mikulášem Čer- nobýlem z jedné a Vitem Šípeckým z strany druhé. (Rukop. č. 993 fol. 263.) 13

Strana 194
194 Dr. Josef Teige: 2. 1450. 2119 B 8! (Kšaft Markéty Oldřiškové z Žatče.) Ve jméno božie amen. Já Mar- greta Oldřišková z Žatče vyznávám tiemto listem oc že jakož před chvilí nechtěci zbožie a statku mně z daru milosti božie puojčeného na zmatciech dcerám i jiným příbuzným a přá- telóm mým po smrti mé zuostaviti, s dobrým svým rozmyslem a zdravým přátel mých ji- ných dobrých lidí potazem učinila sem rozdiel a podělení mezi Katruší a Maruší, mými dce- rami, každé z nich a s nimi mužóm i dětem z téhož statku a zbožie mého, jakož mi sě jest za podobné zdálo, davši, ježto obě i každá z nich svým a mužuov i dětí svých jmény při- jaly sú to i celý otdiel psaný a plný, jakož vše listové pod pánuov purgmistra a konšeluov města Žatče i jiných dobrých lidí v týchž listech zejména položených pečetmi mnú jim na to rozdělenie učinění a jeden každé z nich vydaní i také dsky zemské plnějie a šíře ukazují a svědčie, tak i nynie též s dobrým rozmyslem, ačkoli nemocná jsem na těle, však proto pa- měti dobré a svobody zdravého rozumu požívajíc, nechtěci vždy, což na mně jest, by mezi svrchupsanýma dcerami, neboli jinými příbuznými a přáteli mými i o ten statek, což by ho ještě po již dotčeném rozdielu dcer mých zuostalo, kteří svárové neboli nesnáze jakéžkoli měli se dieti a vzniknúti, toto mé poslednie poručenstvie a konečný vuole mé o témž zboží a statku mém zřiedila sem a zpósobila i mocí tohoto kšaftu a poslednie poručenstvie mého řiedím a zpósobuji obyčejem takovýmto: takže ten všeckeren statek muoj, což by ho kolivěk, jakož již dotčeno, po svrchupsaném dání a rozdielu dcer mých zuostalo, kdež by ten a na čemžkoli záležal a kterým nebo kterakýmkoli jménem muož neb mohl by jmenován býti, buď to na dluziech, na rúchu, na penězích neb na jiných věcech kterýchžkolivěk, k čemuž by mi právo přislušalo nebo mohlo přislušeti kterakkolivěk, nic nevymieňujíc ani komu pozuosta- vujíc, dala jsem dobrovolně a po mé smrti mocně s plným a celým právem mým dávám opa- trnému muži Ondřejovi Marostytlovi, měštěnínu St. M. Pr., zeti mému a synu milému, ke jmění, držení, požívani, z dluhuov upomínání a dobývání i s tiem, když a což sě jemu líbí nebo libiti bude, jakžto s jeho vlastním, učinění bez všelikého dcer a přátel mých i jiných všech lidí otporu a překážky. Toto však foliko vymienuji, aby Ondřej, zeť muoj svrchupsaný, ihned, když by mne Buoh od smrti neuchoval, šlojieřek muoj, páteř korálový menší a klok muoj črný zánovní Dorotce Mikulášově, druhého zetě mého dceři, bez zmatku vydal a beze všech nesnází. A to učině chci, aby Marušce, dceři mé, aniž komu z přátel mých nébrž ižád- nému člověku jakéžkoli právo po mně mieti chtějíciemu ničímž jiným povinen nebyl ani z čeho v právě duchovniem neboli světském aneb krom práva zavázán byl otpoviedati obyčejem ižád- ným. Na potvrzenie toho prosila jsem oc Dat. fer. IIII. in die Silvestri a. L. Neurčité z rukopisu č. 2099. 1. 1416. — Mixo de Ladneho, Clara soror ipsius. (fol. 104). 2. 1416, 20. března. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Pr. recognosci- mus, quod nos inter moniales monasterii s. Marie Magdalene ex una et Petram virginem de Riczano alias de Perucz parte ex altera pro et racione XX s. gr., quas ipsis monialibus Domka de Krzekowa legavit, quam pecuniam ipsa Petra ex parte dicte Domcze in potestate sua ha- buit, iuxta arbitracionem fratris dicte Domcze et earumdem monialium facta, prout hoc per officiales tabularum regni Boemie plenius sumus informati, talem inter ipsos fecimus pro- nuncciacionem, sic videlicet, quod ipsa Petra easdem XX s. ipsis monialibus dare debet. — Act. fer. VI ante s. Benedicti. (f. 90.) 3. 1416, 6. dubna. Nicolaus Manslitl, Henslinus serator, Nicolaus Teml et Hanussius de Nova Civitate concordaverunt insimul Ulricum flaschner de Paczal et Oswaldum seratorem de Montibus racione cuiusdam mutilacionis per ipsum Oswaldum in eodem Ulrico perpetrate sic videlicet, quod ipse Oswaldus tenetur eidem Ulrico fidem fraternalem servare pro se et cum omnibus aliis, qui causa sui facere et dimittere volunt. Et si idem Oswaldus unquam ad pin- guiorem fortunam infra quattuor annos perveniret, ex tunc tenetur de tali substancia cum eodem Uirico dividere iuxta fidem suam. Act. fer. II. post Ambrosii. (fol. 91.) 4. 1416, 4. května. Vinterus cliens de Brzeskouicz fassus est, quod Benessius instito persolvit sibí III s. iuxta pronuncciacionem inter ipsos factam. — Act. fer. II. post Invenc. s crucis. (fol. 92.) 5. 1416, 4. května. Zdislaus de Malowar et Drslaus de Horzouicz, frater ipsius Zdisla promiserunt, prout Jessco Pehm aurifaber dicto Zdislao presentavit unam litteram sonantem

Strana 195
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 195 super IIIIc et XXIIII s. gr. super rege Ungarie et aliis certis fideiussoribus suis, in casum, quo unquam futuris temporibus aliquis ipsum Jessconem racione dicte littere impeteret, ex tunc obligaverunt se, quod ipsum sine ipsius damno exbrigare volunt. Act. fer. II. post Invenc. s. crucis. (f. 92.) 6. 1416, 28. května. Jacobus dictus der Altfoit et Petrus Pisars de Kojetin, Benessius, Philippi filius, et Oswaldus de villa Mirowicz — recognoverunt, se teneri in XXX s. gr. Pur- kardo de Aldenburg. Act. die Ascens. d. (f. 93.) 7. 1416, 19. června. Oswald Rawt, residens in Prachaticz, fassus est, se teneri IX s. gr. Procopio dicto Zajiec, civi Nove C. Pr. Act. fer VI. post Corp. Chr. (tamtéž) 8. 1417, 15. května. Friczo Coler fatetur se teneri IIII1/2 s. gr. Hannus Pasler de Mon- tibus Cutnis (f. 98.). Hanussius Rosiczer de M. C. debitor principalis et Ursula, relicta olim Ambrosii, nunc Hermanni Althdorfer conthoralis, fideiussor pro dicto Hanussio, fassi sunt se teneri X s. gr. Henrico Sachsenfelt et Reinhardo Geisler. Act. die Sophie (fol. 100.). 9. 1417, 16. července. Petrusse, relicta Petri mangonis de Tin, civis in Plzna, comisit potenter ad repetendum XX s. gr., in quibus eidem Petrusse Jan dictus Branbursky, civis ibidem in Plzna, manet obligatus. — Act. fer. VI. post Div. apost. (fol. 101). 10. 1417. 27. července Kreznako sutor recognovit, se percepisse XVIII s. a Nicolao Egenburger pellifici ex parte d. Cunadi Kepleri residenti in Winterberg, in quibus Nicolaus Egenburger Hanussio rectori ibidem in Winterberg, qui mortuus existit, mansit obligatus, de quo debito dictus d. Cunadus se intromisit (fol. 101.) 11. 1417, 3. dubna Ludmila Mrazova de Draholeziez et Clima cognatus ipsius (fol. 120.). 12. 1417, 29. července. Reczko de Chwal XX s. gr. census et LX s. de retentis cen- sibus in Poczrnicz publicavit. Act. fer. V. post Jacobi (fol. 120.). 14. 1421, 17. ledna Magister Cristanus publicavit X s. gr., in quibus sibi bone memorie d. Nicolaus de Hus pro expensis sororis sui obligavit. Act. fer. III. post Epiph. a XXI. Katherina relicta Rezkonis, publicavit XXV. s. de et super bonis d. Nicolai de Hus. Martinus sartor dictus Špitálský publ. III. s. super eisdem bonis. Act. ut supra. (fol. 87.) 15. 1421, 25. července. Johannes de Ohleb (Chleb?) dimisit hereditatem orphanorum condam Petri dicti Rubass de ibidem liberam et solutam. Act. f. VI. Marie Magd. 16. 1423 — Obligata Andree Kreise per communitatem, scabinos et officiales Antique civitatis Prag. cum debiti elusdem solucione: Primo pro d. Crussina X s, secundum pro d. Henrico Stralsky XXVII s. XX gr., tercium pro consiliaris Sigismundi prinicipis I s. VI gr., quartum mutuata ex mandato scabinorum in die s. Stephani m. per me ipsum presentata IIII s., quintum iterummet altera vice mutuavi ex mandato XXX gr., sextum iterum fer. IIII. post festum Viti ex mandato dominis ad consilium presente magistro civium Cruce torrifice mutuavi unum florenum. (fol. 87.) 17. 1423, — Ludwicus apotecarius recognovit, se teneri VIII s. XXX gr. Zdenconi Medek Waldek residenti in Tinecz. (fol. 120.) 18. 1423, 17. července. Onss mensator et Guntherus de Hostiwicz fassi sunt, se teneri X s. gr. pr. Elisabeth et Katherine, filie ipsius, de Zdebrn.*) Act. die Alexii. (f. 125.) (*) Fol. 128 čte se de Zdebrna.) 19. 1423, 9. srpna. De mandato dominorum Wenceslaus Wosstnik debet dare omni anno ad tempora vite sue IIII s. gr. de illis XL s. gr., quas communitati extat obligatus. Act. fer. II. ante Tiburcii. (f. 123.) 20. 1423, 22. řijna. Feria sexta post Undecim m. v. Obrowecz notificavit, quod furtim ablate sunt sibi res infrascripte in Rochow, videlicet littera super Rudkerz sonans super LXXX altera super Petro Tiechlowecz, tercia super Petro Stienak, quarta super Hincone de Dolan — et alie res. (f. 127.) 21. 1423, 13. listopadu. Petrus presbyter, capellanus d. Crussine Sswamberg. (f. 126.) — Elsska, relicta Nicolai de Diedibab, nunc vero Henrici dicti Srsa conthoralis, recognovit, se percepisse XXVI s. gr. a Wenceslao, Moise, Aaron et Nicolao (?) fratribus orphanis predicti Nicolai de Diedibab partem ultimam dotalicii sui. Act. die s. Briccii. (fol. 127.) 13*

Strana 196
196 Dr. Josef Teige: 22. 1423, 17. listopadu. Wenceslaus a nigra stella et Hedwika sartor cum ceteris suis coniuratis requisiti super induccione possessionis census super bonis Opoczna honeste matronis Ozance, deposuerunt prefatam Ozankam virtute ipsius litterarum desuper confectarum de et super censu prefato in posessionem actualem retorsisse. Act. fer. IIII. ante Elisabeth. 23. 1423, 5. prosince. Testamentarii orphani Stephani de Glacz fassi sunt racione . . dotalicii Clare, relicte eiusdem, se teneri in centum cum L. s. gr. nobili d. Zdislao, arcium libe- ralium magistro, nec non Clare, conthorali eiusdem d. Zdislai. — Act. dominico ante Nicolai conf. (f. 127.) 24. 1424. 7. ledna Wenceslaus Przezka sartor, civis Mai. Civ. Pr., recognovit se teneri in XVII s. famoso Alberto de Chotienow. — Idem Albertus comisit omne ius suum prefate summe percipiendi Elisabeth, conthorali sue, Anne virgini, sorori conthoralis prefate, et Andree dicto Rod. Act. fer. VI. post Epiph. (f. 128.) 25. 1424. 5. února Nicolaus a tuba fassus est, se teneri in VII. s. gr. provido Mathie de Janowicz. Act. sabbato ante Dorohtee. (f. 129.) 26. 1424, 29. května (?) Chwal de Doxe fassus est, se teneri in V1/2 s. Janconi apothe- cario, prout tenor testamenti relicte Sazeme camerarii tabularum r. B. per eandem predicto Janconi dati, plenius fatetur. Act. fer. 11. ante Bonifacii. (f. 130.) 27. 1424, 30. listopadu. Inter Claram virginem ex una et Philippum de Stodolek parte ex altera discreti viri Baruch et Johannes dictus Ssarka racione exolucionis census 11/2 s. gr. annui ad tempora vite causam deciderunt — mandates, ut Philippus prefate Clare det VII'/2 s. gr. Act fer. VI. post Katharine. (fol. 131.) 28. 1424, 5. února. Já Vit z Črnochova, měštěním Star. M. Pr. vyznávam tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsem dlužen spravedlivého dluhu a platiti mám bez jedenmezcietma grošuov osmezcietma kop gr. dobrých, střiebrných, rázu praž- ského poctivému Petrovi z Budyně řečenému Bacule, a slibuji tiemto listem dobrú vierú beze všie zlé lsti mým, dědicuov a budúcích mých jménem svrchupsanému Petrovi Bacule svrchu- psané penieze rozdielně, totiž čtyry kopy gr. od dánie tohoto listu v témdni ihned nynie najprv příštím, než VI k. gr. na sv. Havla anebo ve dvú nedělí potom, šest kop gr. na sv. Jiřie aneb ve dvú nedělí potom, šest kop gr. na sv. Havla aneb ve dvú nedělí potom a šest kop gr. bez jedenmezcietma gr. na sv. Jiřie anebo ve dvú neděli potom, na ty roky pořad zběhlé a jdúcie, a k tomu na každý týden od dánie tohoto listu počítajíc po šesti gr. dáti, platiti a vydávati penězi hotovými beze všeho prodlenie a vymlúvánie všelikerakého. A ty penieze, což jemu na každý týden po šesti gr. vydám, mají mi na ostatních penězích po- slednieho roku sraženy býti. Pakli bych na který rok svrchupsaný anebo ve dvú neděli potom svrchupsaných peněz napřed jmenovanému Petrovi nezaplatil a šesti gr. na každý týden ne- vydával, jehož bože nedaj, tehdy prosím purkmistra, rychtáře a přísežných konšeluov svrchu- psaného města Pražského, aby ihned po každém roce svrchupsaném k domu mému i zbož movitému i nemovitému, kteréž nynie mám nebo potom mieti budu, kdežby to koli mohlo uptáno býti nebo nalezeno, svrchupsanému Petrovi mocí tohoto listu práva domohli skuteč- ného, tak jakož na hotové penieze obyčej jest práva dopomoci, tak aby to zbožie mé mohl prodati a zastaviti s dobrým svědomím bez ohlášenie všech súduov. A proti tomu nemám sě jemu brániti ižádným právem, buďto duchovním nebo světským, ani kterýmikoli obyčeji vy- myšlenými. Také jestliže by mistr Mikuláš Črný mě napomanul o pólčtvrtý kopy gr., tehdy svrchu- psaný Petr má mě v tom dluhu zastúpiti bez mé škody. A ktož tento list s dobrú volí svrchu- psaného Petra mieti bude, ten má mieti všecka práva svrchupsaná k dluhu svrchupsanému. Na potvrzenie toho prosil sem opatrných mužuov Vaňka Raka rychtáře, Janka z Pod- jistbie a Ondrúčka od červených křížuov, přísežných konšeluov svrchupsaného města Praž- ského, že jsú své pečeti vlastnie k mé prosbě přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán léta od nar. s. b. tisíc čtyřista ve čtrmezcietmém letě tu sobotu po Hromnicech. (f. 132.) 29. 1424, 15. prosince. Fer. IIII. post Cond. pasche Divissius de Krzeczow pro Zibrzi- done super debito XVI. s. pro finali solucione 1l11 s. reposuit. — Relicta Proczkonis de Zasmuk reposuit IIII s. Act. fer. VI. post Concept. M. V. (fol. 139.)

Strana 197
O statcích obci Pražských v 1. 1420—1546. 197 30. 1425 10. ledna. Mathias de Trzebossnicz debitorie obligatur XXIIII s. gr. Wenceslao de Przewora nomine dotalicii. Act. fer. IIII. ante s. Anthon. (tamtéž.) 31. 1425, 19. března. Zofka, relicta Mikssonis de Praga — fassa est, se duas s. gr. census annui et perpetui in Wlachone de Sedlecz et in eiusdem hominibus censitis Wenceslao Hedwika iuniori sartori pro certa summa vendidisse. — Act. fer. II. post Letare. (f. 157.) 32. 1426, 15. ledna. Wenceslaus Jinecký dat atque resignat ac resignando condescendit post mortem suam omnia bona sua mobilia et immobilia intra vel extra civitatem Pragensem abicunque situata aut quocunque nomine censeantur nunccupari, Leonardo, fratrueli suo, filio Johannis Migliczer, omni eo iure, quo dictus Wenceslaus met habuit — tali condicione subintellecta, quod dictus Wenceslaus de omnibus dictis bonis poterit legare seu donare, cui voluerit, ad extensionem centum s. gr., et non ultra. Si eundem prius contingerit de hoc se- culo migrare vitalibus ab humanis, quam dictum Leonardum, dans eidem cum dictis bonis per dictum Wenceslaum relictis omnimodam potestatem agendi et faciendi et in usus proprios convertendi, prout sue placuerit voluntati. Si vero dictum Leonardum prius contingeret decedere ab hac vita umbratili quam dictum Wenceslaum, ex func dicta bona ad eundem Wenceslaum devolventur e converso pleno iure, hoc superaddito, quod si dictus Wenceslaus, et Leonardus ante annos discrecionis seu et assecucionem dictorum bonorum intestatum, migrare contin- gerit, ex tunc dicta bona — ad pueros Ursule, relicte Sigismundi Kbelský, nec non ad ipsam Ursulam, si eosdem pueros priusquam dictam Ursulam contingeret migrare de hoc mundo, pleno iure devolventur. Act. fer. III. ante Anthon. (fol. 170.) 33. 1427, 1. listopadu. Dorothea, mater Anne, conthoralis Uhanow de Trzebussícz, fassa est, se percepisse XX s. gr. a Katherina de Drahoraz, principali [fideiussore]. — Act. in 00 SS. a. XXVII. (fol. 205.) 34. 1427, 7. listopadu. Amicabilis concordia inter Margaretam, relictam Jarossii, ex una et Puotham de Hradisst dictum Czrt parte ex altera pretextu debiti IIII, s. gr. — Act. fer. VI. post Leonardi. (tamtéž.) 35. 1427. — Wenceslaus de Ujezdee, natus Pawlikonis, et Agnes, soror ipsius. (tamtéž.) 37. 1428. — Nicolaus, notarius monete Montis Cuthnensis. (fol. 207.) 38. 1428. — Elisabeth, nata Johannis Meissner, eivis Mai. Civ. Pr., conthoralis vero Sigismundi de Smilowicz (fol. 211.). 39. 1428, 1. května. Petrus de Choczenicz, Procopius, frater ipsius, et Jana, mater ipsorum, fassi sunt, se teneri in III. s. Paulo linicide. — Act. sabbato die ss. Phil. et Jacobi. (f. 212.) 40. 1428, 8. června. My purkmistr a konšelé Velikého M. Pr. všem i každým na vě- domie tiemto zápisem dáváme, že Vaněk Pivo a Vaněk Rak, starý rychtář, Lipolt z Kraselova a Otk z Ježova ubrmané a přátelští smlúvce od stran vdolepsaných s plnú mocí obapolně vydaní a vyvolení — mezi slovutnými Jindřichem Kuorkú z jedné a Petrem Škodú a Jindři- chem z Bašt z strany druhé mezi týmaž stranoma v naší plné radě osobně stojícíma o ně- kteraké listy, o něž jest ruoznice a svár byl, takovéto vyrčenie a vypověděnie jsú učinili aby sobě ty listy, o něž jesti mezi nimi záštie bylo, z vobú stranú vrátili bez odpornosti a všech zámysluov. Dále sú vyřkli, aby svrchupsaný Petr Škoda a Jindřich z Bašt nadepsanému Jin- dřichovi Kuorkovi dali a zaplatili deset k. gr. — Act. fer. III. post Corp. Chr. (fol. 167.) 41. 1428, 22. června. Andreas Raz recognovit, se obligari in III s. gr. Matie dicto Tluk, civi de Nimburga, Bonuši, conthorali ipsius, et Johanni filio ipsius. — Act. fer. III. ante Joh B. (fol. 218.) 42. 1428, 4. srpna. My purkmistr a konšelé Velikého M. Pr. vyznáváme všem, že v té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi Prokopem od řebříkuov, synem Henricovým plátenniko- vým, z jedné a mezi Martinem z Hradištka, manželem panie Kateřiny někdy Jakubinové, z strany druhé o zbožie Hainczmajarovo a panie Johanky, manželky jeho, ostavené, na kte- réžto sě jesti svrchupsaný Prokop táhl po sestře své Johance svrchupsané, na Martina již jmenovaného sahaje — vypověděli ortelem naším dokonalým přikazujíce, aby svrchupsaný Prokop nahořepsaného Martina — o zbožie svrchupsané v pokoji nechal. — Act. fer. IIII. ante Sixti (f. 270.) v-

Strana 198
198 Dr. Josef Teige: 43. 1428, 14. srpna. Prout enim enim dissensionis causa vertebatur inter famosum Wen- ceslaum, fratrem Ctiborii Zwon, ex una et Johannem Czardam ac Nicolaum Dopian, cives Mai. Civ. Pr., parte vertente ex altera pretextu quarumdam rerum ipsis per d. Boczkonem ablatarum, pro quibus rebus sic ablatis predicti Johannes et Nicolaus certas personas de Nachod arrestaverant, exinde talis controversia complanata est, quod predicte res taxate sunt in XXII s. gr., quas prefatus Wenceslaus debet ipsis solvere. — Act. sabbato post Lau- rencii. (f. 271.) 44. 1429, 11. března. Anna, conthoralis Bernhardi de Hlawatecz, nunc in Czesticz re sidentis, fecit concordiam cum Wenceslao Sstraboch pretextu VIl1/2 s. gr. — Act. fer. VI. post Letare. (280.) 45. 1430, 21. srpna. Paní Elška Škvorecká otázána jsúci pány purkmistrem a konšely Velikého M. Pr., co by jí bylo svědomo o některakých věcech, o kteréž jesti Prokop Beník Rehoře, někdy služebníka jich, nařekl, vyznala jest, že Rehoř témuž Beníkovi počestně vrátil jest sedm lžic celých střiebrných, koflíček dřevěný na střiebrných nožičkách a axtynový ve- liký páteř. A to když jest jemu vrátil, z ničehuož viec viny jemu nedal. Také jest vyznala, že navazadlo u svého muže ohništko jest viděla, a o to když jest jeho otázala, kde by je vzal, řekl jest, že paní Barbora, manželka Bervíkova, jemu jest je dala. O kabátci črném starém atlasovém jest také vyznala, že svrchupsaná paní Barbora Bervíková k nim na Škvořec jej s sebú jest přinesla a tu téměř všichni pacholci v něm sú chodili jemu sě smějíc, že jestí byl kroje a dlela starodávnieho. Act. fer. II. ante Bartholomei. (fol. 304.) 46. 1431, 23. března. Magister civium et dd. consules Mai. Civ. Pr. videntes litteram famosi Jirzikonis de Rudna, quondam purgravii castri Prag., super bonis Brazkow Lazaro Ju- deo obligatas indulgerunt, ut prefatus Lazarus antedicta bona in Brazkow — possit vendere, alienare, obligare aut cum ipsis facere tamquam cum bonis propriis. Act. fer. VI. ante Pal- marum. (fol. 307.) 47. 1432, 20. února. Famosus d. Johannes de Zwierzeticz recognovit suo et orphani Sdislai, fratris sui, nomine, se teneri in Lll1/2 s. gr. Pessikoni et Janconi, fratribus ab argen- tea stella. — Act. fer. IIII. ante Katedram Petri. (fol. 324.) 48. 1432, 17. března. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Pr. tenore presencium recognoscimus universis: Quia ad nonnullorum concivium nostrorum nostro in consilio personaliter constitutorum peticionem Johanni Chvoštiště dicto omnes excessus seu culpas contra nos et adversus communitatem nostre civitatis perpetratas et specialiter ad- versus d. Benessium de Kolovrat dictum Svině indulsimus et perpercimus et presentis scripti patrocinio graciosius indulgemus, ipsum in sinum nostre gracie resumentes, proscripciones de libris nostre civitatis, quibus annotatus extitit, aboleri et cassas esse mandantes. Act. fer. II. dominice Reminiscere. (tamtéž.) 49. 1433, 26. května. Elsska, soror Vitconis de Lansstein, et Johannes Braškovec, ma- ritus eius, fassi sunt, se percepisse X s. gr. a Vitcone predicto iuxta pronuncciacionem inter ipsos factam et in libro civitatis proscriptam. Act. fer. IIII. ante Penthecost. (fol. 357.) 50, 1433. — Johannes de Radiessowicz et Petrus dictus Dub, frater ipsius. (fol. 364.) 51. 1434, 30. řijna. Prout Wenceslaus de Miletin et Andreas, notarius minorum tabu- larum regni Bohemie, existunt testamentarii cum Nicolao Sechczenjar in civitate Pontensi per Crucem, abbatem monasterii Sclavorum, subordinati, ut pecuniam, clenodia, libros per eundem abbatem relictas pro dicto monasterio converterent, exinde prefati Wenceslaus et Andreas de dicto testamento se exhonerant, dantes plenam potestatem d. Gallo et Petro, monachis eiusdem monasterii, ut dictas res possent repetere. Act. sabbato ante OOSS. (fol. 386.) 52. 1435, 30. ledna. Johannes Reczko et Wenceslaus Durssmid proci inter d. Annam, relictam d. Hinkonis de Chlum, et Mathiam pannitonsorem occasione s. matrimonii huius- modi composicionem fecerunt: Quia prefata Anna post se dat centum s. gr. et cum hoc para- farnalia decencia et easdem centum s. proscribit in domo sua, in qua inhabitat. — Act. sab- bato post Convers. s. Pauli. (fol. 393.) 53. 1435, 8. června. Sigismundus de Cotenczicz dedit agrum et pratum in orthoferali [Obora pod Strahovem] monasterii Strahoviensis situatum penes ortum Johannis Sczrbe et

Strana 199
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 199 Katterine, relicte Galli carpentarii, quem habere dinoscitur a d. Borzkone de Miletin, pro tem- pore purgravio castri Pragensis, prefato Johanni Sczrba. Act. fer. IIII. post Pentec. (fol. 386.) 54. 1435, 18. června. Hanussko aurifaber, gener Kaderzawkonis pistoris, fassus est, se percepisse unam marcam argenti super labore cinguli d. Anne, conthorali Petrzikonis dicti Ol- bramek, residenti in Hostinna. — Act. sabbato post Viti. (fol. 405.) 55. 1435, 10. října. Ondrášek od črveného kříže a Janek, syn Dúpovcové, vyznali sú, kterak když sú byli šli k p. Popelovi, synu Chudého Nicolai, jakož jest jeho upomínal týž Janek z XXV k. gr. dluhu, kterýmž jest jemu otec jeho vinovat zuostal, tu týž p. Popel řekl jest jemu před nimi: Všakť jsem slyšel od otce svého, žeť jest to dluh jistý, a semť toho beze pře; než kdyžt nám postúpie tvoji páni našeho, cožt nám držie, chciť rád bez odpory zapla- titi a na duši otce svého toho nenechávati. Anebo pros svých pánóv, ať na našem zboží někde platu odstúpie, aby mohl vybrati a vydržeti dluh svój, nebť já k tomu svú vuoli dávám. Act. fer. II. post Dyonisii a. XXXV. (fol. 429.) 56. 1436, 13. ledna. Jakož jest pře byla mezi Kateřinú vdovú, někdy Havlovú Rúba- lovú manželkú, z jedné a Marsú z Říčan, poručníkem a přietelem svrchupsaného Havla z strany druhé o statek Růbalem zuostavený, kterýžto statek vedle poručenie téhož Rúbala Marsa spravuje a jím vládne, a dále táž Kateřina ten jistý statek Marsovi poručený chtiec mieti i jeho jest nařkla, i pp. purkmistr a konšelé Velikého Města Pr. slyševše také nález kon- šelóv Říčanských o tu jistú při — toho nálezu potvrdili přikazujíce dále již jmenované Kate- řině, aby Marsy v pokoji nechala. — Act. fer. VI. post Epiph. (fol. 392.) 57. 1436. — Henricus, rector scole Moncium Cuthnis. (fol. 416.) 58. 1436. — Postquam Margareta, Procopii cirologi dicti Hrbek relicta, reposuisset pecuniam pro termino s. Galli Nicolao Hesolth eandem pecuniam arrestando ea de causa, qua- liter ipse Hesolth minas ei imponeret mediantibus aliquibus privilegiis, intendens ipsam in me- dietate curie in Wysoczan aput ipsum empte virtute huiusmodi privilegiorum sonancium super tota curia ibidem in W. impetere. — Domini vero magister civium et consules — mandaverunt prefato Hesoltoni, ut ipse cum conthorali sua nec non cum omnibus bonis ipsorum starent in disbrigacione pro prefata medietate curie tamdiu, quousque huiusmodi privilegia non fuerint reposita in consilio coram dominis. — (Bez označeni dne.) (fol. 436.) 59. 1463, 8. června. Jan Krský z Nasetic a Hynek z Jabloné stojiece osobně v plné radě seznali jsú, že jsú vzali ty listy, kteříž byly u Jana Túška k věrné ruce od panie Do- roty z Svatého Pole, manželky Hynka již pověděného, z jedné, Oldřicha a Jindřicha bratří z Drasovic Jana Krského předepsaného z strany druhé, položeny od Pavla písaře a Maříka od hřebenuov, poručníkuov svrchupsaného Jana Půška, najvyššieho písaře Většieho Města Pražského, slibujíce týchž poručníkuov ani sirotkuov Tuškových z ničehuož viece nenařékati ani upomínati nynie i v časiech potomních, a ti listové jsú takovi: Jeden, kterýž svědčí na pana Hanuše z Kolovrat na CX k. gr. Hynkovi z Jabloné, s sedmi pečetmi vysutými. Item druhý list, kterýž znie paní Dorotě z Adlar na Beneše z Myslína na X k. gr. se třmi pečetmi. Item třetí list, jenž svědčí již pověděné paní Dorotě na téhož Beneše z Myslína na XVIII k. gr. se třmi pečetmi. Item list papierový, ubrmanská výpověď skrze pana Hanuše Kolovrata a Alše Zieberka učiněná mezi paní Dorotú z Adlar z jedné, Oldřichem a Jindřichem bratřími z Drašovic a Janem Krským z strany druhé se dvěma pečetmi přitištěnými. Item dobrá vuole Jana Dúpovce Hynkovi z Jabloné daná na list, v němž jistec Hanuš z Kolovrat oc na padesát kop gr. na pargaméně se čtyřmi visutými pečetmi. Item dobrá vuole na papieře panie Doroty z Adlar učiněná Hynkovi z Jabloné na dva listy, z nichžto jeden znie na LX kop a druhý na L kop gr., v nichž první jistec Hanuš z Kolovrat oc. Item list výpovědi Pana Hanuše Kolovrata a pana Alše Zieberka mezi paní Dorotú z Svatého Pole oc o položení listuov u Túška se dvěma pečetma přitištěnýma. Item list na papieře se třmi pečetmi, v němž Hynek z Jabloné, maje dobrú vuoli od panie Doroty na listy svrchupsané, zavazuje sě Oldřichovi, Jindřichovi a Janovi Krskému to všecko zdržeti a učiniti, což jim paní Dorota podlé výpovědi pana Hanuše Kolovrata oc učiniti měla. Act. fer. IIII. ante Corporis Christi anno oc LXIII. (Rukop. č. 2141 fol. 333)

Strana 200
200 Dr. Josef Teige II. Zápisy rukopisu Budišínského o venkovských statcích, Statky špitálu u sv. Kříže Většího na Starém M. Pr. (Rukop. fol. 69.) 60. 1362, 7. řijna. Karolus Quartus, divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod quia pridem clare memorie illustrissimus Joannes, quondam Boemie rex, genitor noster charissimus, inspectis multis fidelibus obsequiis, quibus prudens vir Bohuslaus Wolframi, civis Pragensis, sibi multa diligencia solerter complacuit, eidem de certa sciencia et autoritate regia Boemite dignum duxit graciosius indulgendum, quod in regno suo Boemie LX s. gr. pr. annui census super quibuscunque villis, prediis aut possessionibus comparare valeret pro fundacione hospitalis infirmorum, quod ipse Bohuslaus in civitate Maiori Pragensi ex opposito monasterii s. Crucis extruxit, et super his, dum adhuc essemus in minoribus constituti, eciam noster consensus accesit, ut videlicet dictum hospitale cum antedictis redditibus prediis, agris et possessionibus ad hoc pertinentibus, nec non universis legatis et testatis a Christi fidelibus ab omni genere dacionis absolutum foret et penitus libertatum, sicut in litteris paternis et nostris editis de- super districcius et lucidius est expressum. Verum quia Simon miles et Peschlinus, nati predicti Bohuslai Wolframi, cives Pragenses, fideles nostri, dictos redditus LX s. in villis et bonis infrascriptis actu iam et iusto empcionis titulo compararunt: Primo in villa Qwatlingen viginti tres s. et XXIII gr. cum iudicio ibidem et tercia parte patronatus ecolesie parrochialis ipsius ville et aliis, que pertinent ad predicta. Item in villa Vodierad XII s. et XXXV gr. cum iudicio ibidem et suis pertinenciis. Item in villa Kaczemicz XXII s. et V gr. cum iudicio ibidem et pertinenciis universis. Nos animo de- liberato ad supplicem dictorum Simonis et Peschlini fratrum peticionis instanciam predictos redditus cum iudiciis expressatis superius, parte iuris patronatus et singulis pertinenciis, ut prefertur, ad usum hospitalis prefati nec infirmorum et ministrorum ibidem degencium autoritate regia Boemie ac de certa nostra sciencia approbamus, ratificamus et confirmamus ad perpetuam memoriam futurorum. Considerantes nihilominus grata fidelitatis obsequia, quibus antedi ti Simon et Peschlinus Bohuslai maiestati nostre servierunt et sufficiencius servient in futurum, ex devocione singulari, quam ad idem hospitale ob salutem anime dicti nostri genitoris nostra gerit serenitas, ipsis graciam hanc de novo largimur, ut videlicet idem Simon et Peschlinus, aut eis non existentibus heredes ipsorum, preter redditus expressatos superius adhuc in regno nostro Boemie XXX s. gr. reddituum census annui ubicunque locorum, seu in quibuscunque villis, agris, prediis voluerint sive potuerint emere sive comparare licite valeant, ad instar priorum reddituum predicti hospitalis usibus perpetuis temporibus applicandas. Decernentes et hoc regio Boemie perpetuo statuentes edicto, quod omnes prefati redditus comparati seu com- parandi in posterum ad instar gracie facte per antendictum charissimum genitorem nostrum ab omni genere dacionis cuiuslibet exempti sint et cunctis in antea futuris temporibus penitus liberati, nominatim et expresse, quod redditus XXX s. gr. annui census adhuc emendi sive comparandi perinde a nobis, tamquam a Boemie rege, approbati, ratificati et confirmati cense- antur et sint ac robur perpetue firmitatis obtineant, ac si ville, agri, loca seu predia, in et super quibus ementur seu comparantur in posterum, in presentibus nostris litteris de verbo ad verbum specifice et nominatim expressa et expressi consisterent, eciam si de his iure vel consuetudine deberet in presentibus fieri mencio specialis. Mandamus igitur oc. Datum Prage MCCCLXII, indiccione XV, nonis Octobris, regnorum nostrorum XVII, imperii VIII. Druhý list císaře Karla, v kterémž se též opakuje týmiž slovy o šedesáti kopách gr na jmenovaných vsech. A dokládá se, že ostatních XXX k. gr. koupili též synové Bohuslavov k témuž špitálu na vsech Drahelčic, Nenačovic, Uněbuz a Holonoh, čehož on mocí kralovskou v Čechách potvrzuje. Datum, ut supra. *- O Klumín (Rukop. fol. 70.) 61. 1532, 5. června. List krále Ferdinanda. Pražané Staroměstští propustili na žádost krále zápis a právo dovedené na Zelené Hoře a na zboží k témuž zámku náležité, na čemž se jim odhadati mělo XII set k. gr. a XXIIII k. a padesáte jeden groš, vše českých, a tu sumu na krále převedli a ještě k tomu do komory čtyry sta k. gr. č. připůjčili. Tu sumu obojí spolu, totiž XVI set XXIIII k. LI gr. č. zapisuje jim král na městečku Kluminu, kteréž

Strana 201
O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 201 oni drží od Kundráta z Krajku a na Mladém Boleslavi, a na vsi Horanech, kterouž drží od Jaroslava z Šelmberka a z Kosti, nejv. komorníka království Českého, s tou milostí, aby oni Pražané odtud od žádného jiného, leč od krále Českého aneb od těch osob duchovních kterýmž taková výplata spravedlivě náleží, splacováni, nebyli. A také což by s povolením královským na opravu Klumína vynaložili, to jim k jiným sumám prve zapsaným má připsáno býti oc. Dán na hradě Pražském v středu po Božím Těle 1. 1532. List krale Vladislava, jímž Janovi ze Šelnberka a z Kosti, nejv. komorníku království Českého, a Johance z Krajku m. j. připisuje na městečku Klumíně a Rybníku 500 k. gr. č. Dán na Budíně v úterý před sv. Fabianem a Šeb. [19. ledna] 1. 1507. List latinský císaře Zikmunda, jímž městečko Klumín, též vsi Slatinu a Buzsín kláštera Brúmovského, item Křížovice kláštera Strahovského a Zdetín Matky Boží u mostu a Řeporyje kláštera Zbraslavského se všemi důchody, platy, užitky a příslušenstvím a plným panstvím dává a zapisuje Václavovi z Hrádku ve třech stech a XC kopách gr. č., kteréž mu dlužen za službu, kterouž mu učiniti měl při zachování hradu Pražského se třidcíti zbrojnými jízd- nými za XXVI nedělí, od sv. Šimona a Judy až do ochtábu sv. Jiří nejprve příštího. Item ve CCCX k. gr. za škody, kteréž pro císaře vzal na Oseku oc. Vyplatiti aby mohli toliko sami králové Čeští aneb ti klášterové oc. Dán v Berouně na den sv. Šimona a Judy [28. října] a. 1420. List krále Vladislava, v němž potvrzuje téhož zápisu na Klumín a na jiné vsi v tisíci k. gr. č. Adamovi z Cimburku a z Tovačova Janovu synu oc. Datum v úterý den sv. Petra v okovách [1. srpna] 1. 1497. 62. II. Zápisové, listové a dobré vuole na zboží, vsi a vesnice, kteréž drželi Staroměstští k obci (rukop. fol. 71. a sl.)*): List a zápis krále Zikmunda, jímž zapsal ves Zříchov se vším příslušenstvím Václavovi z Langberka za služby jeho, kteréž mu s šesti oděnci jízdnými v ostříhání hradu Pražského měl činiti ve CLXXX k. gr. č. Náleželo klášteru mnichů Kar- touzských. Dán v Čáslavi v úterý nejbližší po Družebné neděli [4. března] 1. P. 1421. — Jiný zápis téhož císaře, jímž opět témuž Václavovi z Langberka a Zlonice touž ves Zlichov kláštera Kartouzského se dvorem se zapisuje ve větší sumě, totiž ve dvú stú k. gr. pr. stříbrných dobrých. Dán v Praze v sobotu před sv. Martinem [9. listopadu] 1. P. 1437. Na tyto maje- státy císaře Zikmunda králem Ferdinandem výplata jest sňata, aby to Zléchovské a Kartouzské zboží při obcech St. a Nového M. Pr. zuostalo. Actum toho privilegium a. 1544 dominica Invocavit [2. března.] *) Pokud nejsou uvedeny pod různými hesly.