Blažek, Ladislav a Václav z Podmanína (srv. níže číslo 134, 144, 147, 178, 180, 182), Menhart z Slopného a z Vršatce (srv. níže číslo 160), Stibor ze Stibořic a z Beckova (srv. níže číslo 5), Hanuš a Petr, hrabata od Svatého Jiří a z Pezinku (srv. níže číslo 111, 180), podobně jako příslušníci slovenského zemanstva, na př. Václav z Hatné (srv. č. 8), Mikuláš z Krušovec (srv. č. 8), Jan a Zalejša z Lubně (srv. č. 45), Tomek z Ozepova (srv. č. 47), Petr Axamit z Kosova (srv. č. 97), Lacek z Rudiny (srv. č. 161), Mikuláš ze Santova (srv. č. 169, 173, 176), Petr a Tomek ze Snakova (srv. č, 46), Jakub Tele z Paňova (srv. číslo 66, 67, 73, 109), a také drobní žoldnéři rozma- nitého stavu, kterým válečný neklid dával naději na zbohatnutí, jako na př. Janek z Uherské Skalice (srv. číslo 39), Amátoš Kabát z Sedmilip (srv. číslo 42), Lorek z Dimburka (srv. číslo 38), Petráš (srv. číslo 4), Petřík (srv. číslo 58), Jan Šilhavý ze Strážnice (srv. číslo 14), ano i dobrodruzi a lupiči na slovenském východě (srv. číslo 153, 206); užívali ho při písemném styku se svým slovenským i neslovenským okolím netoliko muži, ale i ženy (srv. číslo 15, 35). Příklad aristokratických i zemanských kruhů slovenských, pro které se národní jazyk stal v XV. století vpravdě jazykem kulturním, působil nepo- chybně přitažlivě i na nižší třídy společenské, zejména na města, ač nebyla-li tato získána přímým stykem s Prahou, když synové bohatých měšťanů sloven- ských hledali a našli vzdělání na její slavné a v XV. století již zcela české universitě, kteří národního ducha v písemných projevech šířili pak dále i po svém návratu na Slovensko. Řada měst slovenských v století XV. poslovenštila se netoliko přirozeným svým vývojem sociálním a hospodářským, ale své národní uvědomení dávala najevo i navenek tím, že užívala národního jazyka spisovného k rozmanitým zápisům právním, v listinách a listech i v každo- denním životě. Doklady toho máme jak ze slovenského západu, sousedícího s Moravou, tak i ze Slovenského východu. Tak na př. Bardejov (srv. číslo 85), Velká Bytča (srv. číslo 179), Čachtice (srv. číslo 34), Krupina (srv. číslo 103), Kysucké Nové Mesto (srv. číslo 159), Rajec (srv. číslo 160, 183), Trenčín (srv. číslo 124, 156), Trnava (srv. číslo 187, 188), Varín (srv. číslo 185), Žilina (srv. číslo 149) a více dokladů v Knize Žilinské. Užívání národního jazyka spisovného v městském životě jeví se také v té skutečnosti, že panstvo české, moravské neb slovenské a také i města bez rozpaků se v svých listech, národním jazykem psaných, obracejí na města slovenská, ať byla ještě německá (jako na př. Bratislava, Košice, Bardejov a j.), či se již národně přerodila. Ze Slovenska proniká pak užívání národního jazyka v písemnictví na slovenský východ, na Podkarpatskou Rus i do sousední Haliče (srv. níže XII