XV. asi stejně vzácné, jako v Čechách před stoletím XIII.7) Příznivější bylo by už srovnání literární tvorby moravské a slovenské, jež by nás po- učilo, že ani Morava vlastně nemá na literární tvorbě v národním jazyku až do století XV. takřka žádného podílu. Ještě příznivěji by se nám obje- vila tato ukázka literární tvorby slovenské, kdybychom měli na zřeteli literární památky sourodé. Nejstarší listina vůbec naším národním jazykem psaná je smlouva mezi Petrem Neumburgerem a panem Bočkem z Kunštátu, sepsaná v Po- děbradech 17. prosince 1370. Nejstarší listina moravská je zápis markrabí Jošta moravského jeho bratru Prokopovi ze dne 17. března 1389. Nej- starší listina, vydaná z královské kanceláře české je zápisný list krále Václava ze dne 25. srpna 1394. Nejstarší listina městská (nehledíme-li k listině pražského měštana Petra Neumburgera, o jejímž jazyku rozhodl podle všeho pan Boček z Kunštátu) je list soukeníků v Rychnově nad Kněžnou ze dne 8. července 1378.8) Nejstarší zápis městský čte se v knize města Hradčan, kde vklady o koupí domů neb platů od roku 1388 se vy- skytují i v jazyce národním.9) Nejstarší listina národním jazykem psaná ze Slezska je z roku 1432 a až z roku 1441—42 jsou tam první listiny kní- žecí.10) Ale teprve v druhé polovici XV. století stává se čeština v Čechách a na Moravě výhradním jazykem soudů a úřadů stavovských. Desky zemské píší se výhradně po česku na Moravě až od roku 1480 (ač se na soudě zem- ském už od počátku XV. století počíná užívati češtiny) a v Čechách od roku 1495,11) až v soukromém životě šlechty od počátku XV. století i v písemném styku je čeština již všeobecně rozšířena. Do městského života proniká čeština až počátkem XV. století. V sa- mém hlavním městě království až snad Karel IV. rozhodl o jejím zrovno- 7) Staly se sice pokusy obohatiti slovenskou slovesnost literárními produkty do- mněle staršího data a původu, leč novější kritika jasně ukázala, že tu jde vesměs o pa- dělky. Srv. moji studii o věci v Hanušově sborníku str. 360, kde uvedena je i příslušná literatura. Literární památky, které uvádí Dr. Milan Hodža v svém díle Československý rozkol, str. 51—52, a to i „pôvodina“ zlatým písmem psaná z městečka Bánovec, jsou překlady listin z pozdější doby, ze století XVII. a XVIII. Po- dobně je tomu i s donační listinou kláštera v Okoličném domněle z roku 1435, kterou roku 1928 vydal (chybně!) B. Klimo: Okoličanska listina z roku 1435 ve Sborníku Matice slovenskej, roč. VI., str. 55—56. Zachovala se v obyčejném, neověře- ném přepise ze XVII. století a z téže doby pochází i její jazyk. Nejstarší až dosud známou památkou slovenskou byl fragment kázání z roku 1477—1480, který vydal Frant. Pastrnek: Stará jazyková památka slovenská, Sborník filologický České akademie, VII. (1922), str. 100—127. 8) Srv. Aug. Sedláček, Nejstarší list českým jazykem psaný v Časopise čes. musea LXI. (1887), str. 517—520. — Herm. Jireček, Právnický život v Čechách a na Moravě, Praha, 1903, str. 171—72. 9) Srv. Tomek W. W., Dějepis města Prahy, Praha 1871, II., str. 518. — Na Malé straně, která se řídila právem magdeburským, zápisy v knize městské z r. 1403 jsou sice latinské, avšak výklad právnických rčení přičiňuje se už zhusta po česku, nikdy po německu. 10) Jan Kapras: Těšínsko, součástí českého státu, Mor. Ostrava. 11) J. Klik, Národnostní poměry v Čechách od válek husit- ských, Český čas. hist. XXVII. (1921), str. 31; J. Kapras, Přehled vývoje české otázky jazykové, Praha, 1910, str. 4—6; Herm. Jireček, Právnický život v Čechách a na Moravě, 1. c. 296. XIV