hodno jest, že se některé články saského zrcadla v právní knize žilinské opakují. Vzniká pak mezi nimi doslovná shoda. Tak na př. v čl. 95. a 352., 183. a 319., 271. a 395. Lze si to vysvětliti tím, že při vznikání žilinské knihy byly skládány články saského zrcadla k sobě z různých předloh. I tyto vady v systematice žilinské knihy nejsou ovšem ojedinělým zjevem ve středověkých právních památkách městského práva. Právní kniha žilinská řadí se podle toho, co jsme uvedli, k právním památkám, které právě ve XIV. stol. vznikly na podkladé magdeburského práva a saského zrcadla.127) Právní památky tyto nejsou mnoho od sebe odlišny svým obsahem, všechny téměř úplně mají týž obsah a tytéž před- pisy, liší se od sebe více uspořádáním látky.128) žilinská kniha svými pra- meny a svým uspořádáním nejblíže jest právní knize města Středy. Ve svém systému však pokročila ještě dále tím, že spojuje v sobě organicky městské právo s právem zemským. Není ovšem i v tom zvláštností, neboť podobná smísení vidíme i u jiných památek.129) Pátráme-li, za jakých okolností žilinská právní kniha vznikla a kde asi bylo by hledati její předlohu, musíme si uvědomiti, jaké právo žilina měla a odkud čerpala pro ně základy. Je známou již skutečností, že městské právo žilinské se vytvářelo ve spojitosti a za vlivu německého práva v Uhersku.130) O tom máme řadu pří- mých dokladů.131) Z nich plyne, že žilina měla styky s Krupinou již r. 1370, tudíž před rokem, jímž jest žilinská kniha datována.132) Rovněž máme dosvědčeno, že žilině patrně r. 1369 bylo zakázáno užívati práv 127) Jsou to tyto památky: Sdělení práva magdeb. městu Zhořelci z r. 1304 (vyd. Tzschoppe-Stenzel, Urkundensammlung 448—478; Das Magdeburg-Breslauer syst. Schöffenrecht aus der Mitte des XIV. Jh. (vyd. Paul. Laband 1863) Vrati- slavské poučení Opavě, srv. Kelle Johann, Ueber eine unbekannte in der Prager Universitätsbibliothek aufgefundene Rechtshandschrift und eine bereits im Jahre 1301 von Breslau an Troppau gesandte Rechtsbelehrung, Zeitschrift f. deutsches Recht (ed. Beseler, Reytscher u. Stobbe) XIX. (1859), str. 140—160; Kniha Hlohovská (Glo- gauer Rechtsbuch vyd. Wasserschleben H., Sammlung deutscher Rechtsquellen (Giessen 1860); Kniha distinkční (Das Rechtsbuch nach Distinctionen) vyd. Ortloff Frid., Sammlung deutscher Rechtsquellen I. (1836); Kniha města Středy (vyd. Mei- nardus Otto, Das Neumarkter Rechtsbuch und andere Neumarkter Rechtsquellen (Breslau 1906). O těchto právních památkách všeobecně srv. Schöder Rich.-Künss- berg Eb., Lehrbuch der deutschen Rechtsgeschichte (6. v. Berlin-Leipzig 1932), str. 741 násl. 128) Srov. Laband Paul, Magdeburger Rechtsquellen (Königsberg 1869), str. 71. 129) Na př. ve sdělení magdeb. práva Zhořelci z r. 1314 (Tzschoppe-Stenzel, 1. c. str. 493—495) nebo uvedená kniha Hlohovská. Podobně i právní kniha Zhořelecká spojuje v sobě zemské právo a právo městské a obsahově by se tudíž žilinské knize také blížila. Srv. Homeyer Sachsenspiegel II., 2 (1844). Stejně tak i kniha Hlohovská. 130) O tom srov. F. X. Krones, Deutsche Geschichts- und Rechtsquellen aus Oberungarn II. Archiv f. österr. Geschichte XXXIV (1865), Kaindl R. Fr., Ge- schichte der Deutschen in den Karpathenländern II. (Gotha 1907) zvl. str. 22—32; týž, Studien zur Geschichte des deutschen Rechtes in Ungarn und dessen Neben- ländern, Archiv f. österr. Geschichte XCVIII (1909), zvl. str. 397 násl., Lombar- dini Alex., Stručný dejepis slob. mesta žiliny (1874). 131) Listiny o tom jsou uveřejněny Fejér, Codex XI. (1844), str. 508 násl. 132) Srv. Fejér, Codex XI., 522—524. Srv. výše Chaloupecký, str. XXXI—XXXIII. LX