322 dlé Postilly z r. 1563, fol. 197, a i co bylo v textu potřebí, podlé ní opraveno. Tiskem je také vydal Pavel Bydžovský, kněz a farář pod obojí u sv. Havla, v Praze 1545, česky i ně- mecky, připsav je Duchkovi Chmelíři ze Semechova, měště- nínu Starého města Pražského, jakožto milovníku a shromaždi- teli spisův Husových. Zdali učení o večeři páně, vytištěné v Norimberce 1. 1583, týž spisek jest, nelze určiti, neb ho není před rukama. Hledíce k tomu, že tímto kázaním Hus naplňuje, co ve „Výkladu,“ v kap. 92 slíbil, že totiž o přijímání těla Kristova jindy obšírněji bude psáti (I, 331, ř. 24), máme za to, že psáno jest ke dni 22 Června 1413. Potom na listě 76 pod nápisem: „Počíná sě řěč o bo- žiem tělu velmi dobrá,“ vykládá se kratičce, „co zlého a škod- livého dlúhé nepřistúpánie k tělu božiemu přivodí.“ Za tím opět chybí list, a na listě, jenž má nyní číslo 77, počínají sě: 4. Knížky, ješto slovú hádánie rozoma s svědo- mím, takto: „Dotýká rozum svědomie túto řěčí: ne jako by rozum a svědomie mluvily, neb úst nemají; ale jako by člověk na mysli mluvil, tak rozum treskce svědomie bázlivé, ješto bojie sě těla božieho přijímati“ atd. Po mnohých a rozvlá- čných řečech praví konečně svědomí: „Když mi sě velíš často připravovati, nauč mě, kterak sě mám k tomu připraviti. Načež rozum odpovídá: „Nenieť všěch lidí jedna příprava; neb ktož počíná dobrý býti, takto sě má připravovati: Naj- prvé aby ostal hřiechóv smrtedlných, a všech dopustilých žě- lel, zpoviedal sě jich a dosti za ně učinil, a kromě toho žádný nemá přijímati. Také má sě v tom opatřiti, dávno-li jest hřiechu ostal, jest-li že zpomíná s chutí na dřievnie hřiechy; jakožto die sv. Bernart: Běda, ktož zmazán prachem libosti tělesné jde přěd oblíčěj boží. Také má opatřiti, neměl-li jest tu noc žádné nečistoty na těle ze sna, aneb jest-li roztržen, aneb nechuten pro některú bolesť, aneb jest-li lén ze spanie aneb teskliv. Jakž by to do sebe počil, tak by měl nechati, leč by pilná byla toho potřěba, jakožto u veliké nemoci. Ale ktož jest prospievající, ješto často chce přijímati tělo božie, nenie dosti, aby tak byl hotov, ale máť sě lépe připravovati; neb ktož často chce tělo božie přijímati, máť všěchen svój