Strana Ia
MISTRA JANA HUSI SEBRANÉ SPISY ČESKÉ & Z NEJSTARŠÍCH ZNÁMÝCH PRAMENŮ K VYDÁNÍ UPRAVIL KAREL JAROMIR ERBEN, ředitel archivu i jiných úřadů pomocných Pražského magistrátu. DÍL I. V PRAZE, 1865. NÁKLADEM BEDŘICHA TEMPSKÉHO.

Strana Ib

Strana Ic
Kritického vydání spisů Husových, aby z nich poznáno bylo pravé snažení a smýšlení, pravý duch tohoto v dějinách evropských nad jiné znamenitého muže, vidí se tím více býti potřeba, čím rozličněji strany rozličné o něm a o působení jeho náboženském vůbec soudí, a čím více za časů našich jistá třída lidí pravdu zastříti a křivým výkladům svým vůbec průchod zjednati se vysnažuje, dílem i na tom spoléhajíc, že nikoho není, kdo by pravdu z pramene samého znaje, mohl je ve lži stíhati. Sebrané latinské spisy Husovy vydány byly z části v No- rimberce 1715, z časti ve Vídni 1856; ale některé jich potud ještě zůstávají v rukopisích, jiné pak, zvláště ze sbírky Ví- denské, potřebují nového, správnějšího vydání. Nám však záleží nyní přede vším na spisích, listech i jiných ostatních plodech ducha Husova, ježto sepsány jsou v jazyku českém, aby tuto poprvé v úplnější sbírce vyšly na světlo. Bylyť sice jich některé, ze jmena při Postille v Norim- berce léta 1563 a 1592, i také jinde po různu vytištěny; ale tato stará vydání jsou nyní již nad míru vzácná a při tom z veliké části nesprávná, obsahujíce v jazyku k času svému při- spůsobeném mnohé odchýlky od textu prvotního, ano jsou mezi nimi i věci cizí, ježto se neprávě připisují Husovi. Mimo nadřečenou stránku historickou mají české spisy Husovy také nemalou filologickou důležitost. Bylť totiž Hus nejen oprávcem českého pravopisu, ale i českého jazyka, ano jím počíná se ve starší literatuře naší nová doba. Při tomto vydání měli sme k obojí té stránce, historické i filologické, bedlivé zření. Za první příčinou pojaty jsou do

Strana Id
sbírky této jen věci takové, o nichž dostatečně zjištěno jest, že pocházejí z péra Husova. Mezi prameny dána starším ru- kopisům přednost před pozdějšími, a nejstarších tiskův jen tehdáž užito, když nebylo žádných nad ně starších rukopisů. Co se pak dotýče stránky druhé, šetříno věrně i bedlivě v jazyku i ve slohu všech zvláštností spisovatelových, pokud je zachoval pramen, jehož užito bylo k vydání. Protož shle- dá-li kdo, čta, někde psáno k. př. tělesný podlé Husova tělestný, dím podlé diem, křesťan podlé křěsťan atd., nedomnívej se, že toto ušlo vydavatelově pozornosti, nébrž věz, že sme se nechtěli ani v této nedůslednosti odchýliti od pramene, jejž v čele jmenujeme. Zjevné chyby starého přepi- sovatele, zvláště takové, ježto smyslu vadí, vytkli sme, text opravivše, dole pod sloupcem, a kde bylo třeba čeho v textu doložiti, učinili sme to v závorkách. Ve sbírce této přinášíme napřed nejvěčší a spolu i nej- důležitější spisy upáleného mistra, totiž Výklad na Věřím atd., potom traktát o Svatokupectví, a v druhém dílu Postillu; ostatní pak menší spisky, listy a písně následovati budou v díle třetím. Obšírnější zprávu o spisích Husových, v kterém pořádku jedno po druhém bylo psáno, i o pramenech vydání tohoto podáme na konci dílu třetího. V Praze, dne 30 dubna 1865. K. J. E.

Strana I
Obsah. Strana Výklad viery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 Menší výklad na vieru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Výklad desatera božieho přikázanie . . . . . . . . . . . . . . . 52 Kratší výklad na desatero přikázanie . . . . . . . . . . . . . . 285 Výklad na páteř t. na modlitbu páně . . . . . . . . . . . . . . 288 Výklad menší na páteř . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 357 Zpravidlo k výkladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358 O svatokupecství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 389 Ukazadlo ke svatokupecstvi . . . . . . . . . . . . . . . . . . 474 b0

Strana II

Strana III
VÝKLAD VIERY, DESATERA BOŽIEHO PŘIKÁZANIE A MODLITBY PÁNĚ. Z rukopisu pergaménového ve fol., z první polovice věku XV, v bibliotéce Gersdorfské v Budišíně.

Strana IV

Strana 1
Výklad viery. Kapitola I. Každý křěsťan, jenž rozuměnie má, chce-li býti spasen, musí věřiti, přikázanie božie plniti, a bohu sě modliti. O pr- vém die spasitel: Ktož uvěří, spasen bude, a ktož neuvěří, za- Mt. ult. tracen bude. O druhém die: Chceš-li v život vjíti, zachovaj Mt. 19. přikázanie. O třětiem die: Musí modleno býti. Poňavadž Luc. 18. ty tři věci jsú tak člověku potřěbny k věčnému životu, hodné jest, aby ty tři věci poznal, poznaje uměl, a uměje skutkem plnil. A že bez viery nelzě sě bohu líbiti, die svatý Pavel: Heb.11. Srdcem se věří k spravedlnosti, a ústy bývá vyznánie k spa- sení; a věřiti člověk nebude bohu a v boha, když ho neuslyší; a kterak jeho uslyší, když nižádný nenaučí? Protož že jsem knězem, v naději od boha poslaným, abych učil lid věřiti, přikázanie božie plniti a bohu sě právě modliti, chci krátce ty tři věci sprostným lidičkóm vyložiti. A že chtějí- ciemu k bohu přistúpiti viery najprvé jest potřeba, jako najpr- vého v bohu založenie, druhé, přikázanie zachovánie, a tak třětie, hodné modlenie; protož dvořenínu krále velikého chci najprvé krále u vieře oznámiti, druhé jeho přikázanie a potom modlenie, aby znaje pána a drže jeho přikázanie, hodně pána směl prositi, a on jeho ráčil uslyšeti. Protož ktož chceš dvořiti u krále najvyššieho, pána boha, máš takto jeho srdcem znáti, to jest věřiti, a ústy, bude-li potřebie, přěd lidmi do smrti vyznati: M. J. Husi sebrané spisy I.

Strana 2
2 Výklad viery. Kapitola II. Viera. B. Věři v buoh otcě všemohúcieho, stvořitele nebe i země, i v Jezu Krista, syna jeho jediného, pána našeho, jenž počal (sě) jest z ducha svatého, narodil sě z Marie panny, trpěl pod Pont- ským Pilátem, ukřižován, umřěl i pohřeben, sstúpil do pekel, třětí den vstal z mrtvých, vstúpil na nebesa, sedí na pravici boha otcě všemohúcieho; ottud přijde súdit živých i mrtvých. Věři v ducha svatého, svatú cierkev obecnú, svatých obcovánie, odpuštěnie hřiechóv, těla vzkřiešenie a věčný život. Amen. Tato viera slove složenie skutkóv viery, neb máme za to, že dvanadste apoštolóv inhed po Kristově na nebe vstú- pení složili sú ji. A tak jakož jest dvanadst apoštolóv prvních kromě Pavla a Barnabáše, jenž sú po na nebe vstúpení povoláni od pána Ježíše, tak obecným domněním dvanadst kusóv jeden vždy ot jednoho apoštola položen jest. Ale věziž, žeť sě učitelé nesjednávají praviec, který apoštol který kus položil. Ale chceme-li znamenati, které věci kořenně věřeny mají býti, tehdy čtrnadst jest kusóv, z nichž sedm slušie k božství, a sedm (k) Kristovu člověčenství. Prvý kus, jenž slušie k božství, jest, v jednoho boha věřiti; ten sě miení, když dieš: věři v buoh. Druhý, že otec jest buoh, onde: otcě všemohúcieho. Třětí, že syn jest buoh, ten onde: i v Jezu Krista, syna jeho jediného, pána našeho. Čtvrtý, že duch svatý jest buoh, ten onde: věři v ducha svatého. A tito čtyří kusové jsú o jednotě božstvie a o trojici osob, tak že jsú tři osoby: otec, syn, svatý duch, jeden buoh. Pátý kus jest, věřiti odpuštěnie hřiechóv těm, kteříž jsú v zboru svatém, jenž slove cierkev svatá; ten sě miení onde: svatú cierkev obecnú, svatých obcovánie, odpu- štěnie hřiechóv. Šestý kus jest, věřiti vstánie z mrtvých, onde: těla vzkřiešenie. Sedmý jest, věřiti dobrých odplacenie, onde: a život věčný. Sedm kusóv příslušejících k člověčenství Kristovu: Prvý jest, věřiti že syn boží vedlé člověčenstvie počat jest z ducha svatého; ten onde se klade: jenž počat jest z ducha svatého. Druhý, že syn boží urozen jest z Marie panny, onde: urodi A.

Strana 3
Kapitola 2 — 3. 3 sě z Marie panny. Třětí, že syn boží umřěl jest za ny na kříži, onde: trpěl jest pod Pontským Pilátem. Čtvrtý, věřiti že syn boží sstúpil jest duší do pekel, onde: sstúpil do pekel. Pátý, že syn boží vstal z mrtvých, onde: třětí den vstal z mrtvých. Šestý, že vstúpil jest na pravici boha otce, onde: vstúpil na nebesa, sedí na pravici boha otcě všemohú- cieho. Sedmý, že bude súditi živé i mrtvé, onde: odtud přijde súdit živých i mrtvých. A tito kusové tak sě mohú sebrati, že prvý a druhý kus C. o božství položil jest Petr, třětí Ondřěj, čtvrtý Bartoloměj, pátý Šimon, šestý Judas, sedmý Matěj. Opět prvý kus o člo- věctví Kristově položil Jakub větčí, druhý a třětí Jan, čtvrtý Tomáš, pátý Matúš, šestý Jakub menší, sedmý Filip. Ale podlé počtu dvanadste kusóv takto pokládají, že Petr položil prvý tento: Kapitola III. Petr. „Věři v buoh otcě všemohúcieho, stvořitele nebe i země.“ V těch slovách dotýká Petr apoštol prvé jednoty boha, když die: věři v buch neb věřím v boha; druhé dotýká všemohúc- nosti, řka: otcě všemohúcieho; třětie skutku stvořenie, řka: stvořitele nebe i země. Pro lepší rozum tuto má býti vědieno, co jest věřiti, co jest buoh, a proč slove bóh všemohúcí. Věziž že věřiti jest, mysl k pravdě, neb jako k pravdě bez čitedlného znánie přichýliti. Diem: k pravdě; neb věřenie neomylné nicí*) lpí neb stojí v pravdě; jako když věříš, že buoh jest všemohúcí, tvé věřenie nicí lpí neb stojí v té pravdě, že buoh jest všemohúcí. Druhé diem: jako k pravdě, ač nenie pravda. U příkladě: pohan neb žid nevěří, by otec, syn a duch svatý byl jeden bóh, a věří jako za pravdu, že nenie otec, syn a svatý duch jeden buoh; a tak myslí při- chýlen jest jako k pravdě, a že nenie to pravda, protož klamá sé v vieře, a tak jeho věřenie jest marné, bludné i omylné. Třětie diem: bez čitedlného znánie, to jest: přichýlil's věřě A *, Rkp. nyniči.

Strana 4
4 Výklad viery. mysl k pravdě neb věci, jiež okem tělestným nevidíš, tělestně netýkáš, neslyšíš, ani chutnáš. A tak řkú svatý Augustin a svatý Rehoř, že věřiti jest, co nevidíš; to jest řečeno, že to věříš, nebo o tom, nebo v to, čehož tělestně nečiješ; a tak věříš všechny kusy položené v vieřě. Neb věříš (v) jednoho boha a svatú trojici, i v Jezu Krista, a nevidíš, ani kterým či- chem tělestným boha čiješ, též ani trojice svaté, ani Jezu Kri- sta. Protož Tomáš apoštol, že viďal Krista a rány jeho, v tom tělestném vidění viery neměl; ale že vida tělestně člověka, boha věrú vyznal, ač jest božstvie (okem) tělestným nevidal, protož Joh. 20. řekl jest jemu Ježíš: Blažený jsi, Tomáši, že si viděl, to věz mě člověka tělestně, a uvěřil si myslí, že jsem pán tvój a buoh tvój. Blaženi, jenž sú neviděli a uvěřili. Již má(š), že věřenie, jenž jest myslí k pravdě přichýlenie, záleží na té věci neb pravdě, jiež tělestně nevidíš neb nečiješ; z toho máš, že což vidíš, to nevěříš ale znáš; a tak dále máš, že kdy pána Ježíše v súdný den budeš okem tělestným viděti, žeť to viděnie nebude věřenie, ale jisté očité poznánie. Dóvod toho B. jest řeč svatého Pavla, jenž die: Viera jest založenie věcí Heb.41. nadějných neviděných. Dóvod, když die: viera jest založenie, ukazuje, že viera jest prvá ctnosť v duši, bez niež nemóž býti jiná která ctnosť stvoření púhému zde, to jest v člověku, jenž bohem nenie; a když (die): věcí nadějných, to jest věcí, k nimž naději máme, jako jest radosť věčná, oslavenie dušě i těla, a tak o jiných věcech po smrti budúcích; a když die dóvod, roz- uměj z písma: věcí neviděných, rozuměj, nynie tělestně, kte- réž vidíme, že v tom viera vidění nenie. A tak že nebe vidíš, to viera nenie; ale že nebe stvořeno jest, té pravdy tělestným okem nevidíš, ale věříš, neb písmo die, že buoh jest stvořil nebe. Z té řeči dále máš, že viera jest zpósob, jímž rozum hotov jest věřiti pravdě boží, jenž jest nad dóvod lidský. Gen. 1. Kapitola IV. Viera. A. Ještě pro lepší rozum věz, že viera v písmě trojně sě béře: Najprvé, jako již řečeno jest, viera jest zpósob, jímž

Strana 5
Kapitolu 4. 5 člověk hotov jest věřiti, a jehož dosáhl jest z písma neb z ně- kakého pravenie; a ta viera móž býti i ve zlém stvoření i v dobrém, neb i zlý člověk, i dobrý, i črt má takú vieru; a ta viera jest viera, jíž věříme bez ctnosti. Druhé viera jest, jíž věříme a ctnostni jsme; to jest viera, jíž z lásky dobřé či- níme, skrzě niž Kristus přebývá v našich srdcích, a ta viera nedá zahynúti; ale prvá k spasení bez této neplatna jest. Protož die svatý Augustin: Viera bez milovánie marna jest, viera s milováním křesťanova jest; ale jiná ďáblova jest, neb i ďáblové véřie i třěsú sě. Třetie viera jest ta věc, v niž neb o níž sě věří, jenž jiná jest než ta, jíž sé věří. A tak každý kus písma svatého, to věz každá pravda jenž má býti věřena a jíž věříme, jest viera tak nazvaná, a tiem obyčejem celé „Věři v buoh“ slove viera našě, a každý kus té viery. A tak buoh, trojice svatá, pán Ježíš, jeho ro- zenie od otce i od matky, i všichni kusové, kteréž o něm vě- říme a máme věřiti, jsú viera našě. Prvá viera a druhá v duši jsú, ale tato třétie zevnitř dušě jest, neb prvé jest buoh, též Ježíš člověk, též stvořenie světa, nežli tvá neb má duše jest, a také cierkev svatá obecná, jenž jest zbor všech vyvolených; též všech z mrtvých vstánie a oslavenie ještě nejsú.(?) A tak viera našě, jenž jest v dušech našich, jíž věříme, jest i o minulých na ní věcech; jako teď, že věříme, že buoh svět stvořil, a že syn boží z panny se urodil, že umřěl, a tak o jiných věcech minulých. Druhé jest o věcech přítomných, to jest, jenž nynie jsú; jakož věříme, že buoh jest jediný a že ten jest trojice svatá nestvořená, a že pán Ježíš sedí na pra- vici otcě boha, a že panna Maria a světí apoštolé jsú v radosti nebeské, a tak o jiných mnohých pravdách v písmě okázaných. Třětie také viera našě jest o pravdách budúcích, jíž, věrú, vě- říme, že syn boží přijde súdit živých i mrtvých, že všichni vstanú z mrtvých, kteříž sú nevstali, a že dobří všichni pojdú u věčný život, a zlí u věčný oheň.

Strana 6
6 Výklad viery. Kapitola V. Viery založenie. Hodné jest také znáti, v které věci viera založenie má; a nemóž býti jiné založenie viery než buoh, neb die svatý Pavel: Založenie jiného nižádný nemóž položiti, než jenž jest položeno, jenž jest Kristus Ježíš. Protož ty tři ctnosti, dané v rozumu od boha, viera, naděje a láska, mají člověka najprvé a najviece k bohu, a tak ku pánu Ježíšovi táhnúti, aby bohu a v boha najviece věřil, najviece jemu ufal, a najviece jeho miloval. Diem: aby bohu najviece věřil. Tu věz, že věřenie má tři B. stupně: Prvý jest, s pochybováním mysl přichýliti k některému pravení. Druhý stupeň věřenie jest, bez pochybovánie, ale toliko (z) domnievánie mysl přichýliti k pravení. Třětí stupeň jest, mysl přichýliti jakžto k pravení neb k pravdě, již buoh, jenž jest prvá pravda, praví neb ukazuje, bez dóvodu od člověka nale- zeného. Prvním stupněm věřím tovařiši neb jinému člověku, když mi co praví kromě písma. Druhým stupněm věřím ham- feštóm a papežským listóm, kteříž nemají založenie v písmě. Třětím stupněm věřím písmu svatému, neb to ukazuje jistě pravdu, za niž každý křěsťan má na smrť vydati hotově život svój. A ten třětí stupeň viery slove jedna viera obecná, neb všechna obec křěsťanská jest k ní zavázána pod zatracením; Mt. ult. neb o té vieře die spasitel: Ktož neuvěří, zatracen bude. A Eph. 4. k tomu die svatý Pavel: Jeden pán, jeden buoh, jedna viera, jeden křěst. Neb všichni křěstané mají jednoho pána, jednoho boha, v něhož věřie, a jednu vieru obecnú, jíž věřie, a jeden křest ve jmě otcě, syna, i svatého ducha, jímž sě krstie. K té vieřě viece jsú zavázáni kněžie, než obecní lidé, a tak aby ji sami prvé uměli a držěli, a sprostné učili. Tú věrú najméně každý jest zavázán, aby všechno věřil, což Kristus chce, aby bylo věřeno, a nic nevěřil, co Kristus chce, aby nebylo věřeno. Protož světí prorokové, chtiec lid k vieře přivesti a v ní zacho- vati, řiekali sú: Toto die pán buoh. A potom apoštolové dá- vali vždy Krista na příklad, a pravili jeho vóli lidu, aby tak věřili jako on chce; protož apoštolé neučili jiného, než což Kristus učil a jim, aby učili, přikázal. Též i křestané všichni C. A. I. Cor. 3.

Strana 7
mají věřiti, což jest buch přikázal, aby bylo věřeno; ač ne- každý vie neb zná všeho, co má býti věřeno, ale hotov jest a má býti hotov, když jemu bude pravda z písma svatého uká- zána, aby ji míle přijal, a držel-li by co proti písmu, aby pravdu poznaje, ihned ustúpil. A hodné jest každému člo- věku, aby nic všetečně nedržěl, ale poznaje pravdu boží, pevně sě jie držěl až do smrti, neb pravda konečně vysvobodí; neb die pán Ježíš: Ostanete-li v mé řeči. věru moji učedlníci budete, a vy poznáte pravdu a pravda vysvobodí vás. Protož věrný křesťane! hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti; nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě, a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti božie, i od blahoslavené všie radosti, kteréžto ra- dosti dojde, ktož kolivěk věří v boha i v Jezu Krista, jenž jest pravý buoh a pravý člověk. Joh. 8. D. Kapitola VI. Co jest věřiti. Tuto znamenaj, že jakož pravie svatý Augustin a svatý A. Beda, že jiné jest věřiti v buoh neb v boha, jiné věřiti bohu, jiné věřiti boha. Věřiti bohu jest, věřiti, že pravda jest, což die buoh; to i zlí činie; i my věřímy člověku, ale ne v člo- věka. Věřiti boha jest, věřiti že buoh jest; to i zlí činie. Věřiti v boha jest, věřě milovati, věřě v něho jíti, věřě jeho sě držeti a jeho údóm sě vtěliti; túto věrú spravedliv sě činí nevěřící. Tak ti světí pravie. Protož jich řeč zname- najíc, jenž má v písmě založenie, máme věděti, že v nižádnú věc, jenž bohem nenie, nemáme věřiti. Protož řečeno jest: i my věřímy člověku, ale ne v člověka, rozuměj, který bohem nenie; a to diem pro pána Ježíše, jenž jest bohem pravým i člověkem, v něhož, jemuž a jehož věřiti mají všichni lidé, jeho nade všechna stvořenie milovati, jeho sě milováním držeti, a jeho údóm sě vtěliti, to jest, býti jedniem svatým mezi svatými, jenž jsú údové pána Jezu Krista. Dále věz, že nemáš věřiti v papežě, ani v svatého Petra, ani B.

Strana 8
8 Výklad viery. C. D. Joh. 5. E. F. v pannu Mariji; ale věř, že panna Maria syna božieho, člověka Jezu Krista, porodila, a věř jie, že což jest mluvila, to jest pravda, a tak budeš věřiti jie, o nie, ale ne v ni. Též o svatém Petru věř, že jest apoštol boží svatý, a že po přijetí daru ducha svatého písmo svaté nám ostavil. Též věř, ale ne tak pevně, aby byl zavázán pod věčným zatracením věřiti, že ten člověk, jenž sedí na miestě svatého Petra, jest pravým biskupem; nebť móž v tom omylně býti, jako je bylo, když jest jedna žena byla, již sú měli všichni za papeže dvě létě a několiko měsiecóv, jenž jest slula Johannes. Protož nižší jest stupeň věřiti, že ten člo- věk, jenž miesto drží svatého Petra, jest biskupem neb papežem, než věřiti, že svatý Petr jest Kristovým apoštolem. Věř také papeži, kdyžť pravdu praví, a věř o papežovi, že drží-li zákon boží a skutky apoštolské, následuje-li Krista a apoštoly, žeť jest svatý; pak-li sě protiví život jeho životu Jezu Krista, žeť jest protivník Kristóv, ačť drží miesto a úřad Kristóv. A proto milo- stivý spasitel, abychom ne ihned měli za svatého, ktož úřad svatý neb miesto drží, ukázal na Jidáši a také že i zlí mohú úřad boží vésti. A v tom má chválen býti pán bóh, že skrzě zlé sluhy a nečisté on móž veliký prospěch svým věrným sluhám uči- niti. Protož nenie viera křesťanská, by každý, jakž bude Řím- ským biskupem nazván, aby ihned byl svatý, jakož i o Jidá- šovi, jenž jest byl od Krista vzvolen k biskupství, ač ne k spa- sení; a také příklad jest na ženě, jenž slula jest Johannes, a o mnohých papežích, jenž sú byli kacieři a pro zlosti zjevné s papežstvie ssazeni. A věrně divné jest, proč, jakž kto bude biskupem Řím- ským volen, ihned jeho nazývají otcem svatým, a ciesařě ne tak, ano králevstvie jest úřad svatý jako i biskupstvie, ač kněžstvie jest některým kusem dóstojnějšie než králevstvie; a nezdá mi sě bližšie příčina, než chytrosť žákovstva, jenž chce tudy stav svój v moci k světu vzvelebiti, nad laiky sě v moci, v svatosti, v zboží vznésti, a tak je pod sě hrózú podkasati. Protož kněžie obecně strašie lidi neučené otcem svatým, jako by on vším světem vládl a mohl učiniti, což by kolivěk chtěl; a zvláště ti, kteříž učie sě ustavenie pa- pežská a chtie mnoho obrokóv mieti, jenž musějí pochlebo- vati, řkúc, že papež nemóž blúditi, papeže nemá nižádný tre-

Strana 9
Kapitola 6 — 7. 9 sktati, jemu nižádný nemá řéci: proč to činíš? poňavadž on jest otec najsvětější. Ale věrný křestan hledí na skutky, vedlé Kri- Mr. 1 stova slova, jenž die: Po skutciech poznáte je; a opèt: Skut- Joh. 1 kóm věřte; a drží sé písma, jenž die: Každý člověk lhář. A tak že i papež jest člověk hřiešný najméně všedně, a že móž hřešiti i smrtedlně; a že bude-li dobře živ konečně, tehdy bude spasen, pakli zle, tehdy zatracen; neb viera die: Ktož sú dobré věci činili, pojdú u věčný život, a kto zlé, pojdú do ohně věčného. Kapitola VII. Aby dověřil plně, že jiné jest věřiti v boha, jiné bohu, A. a jiné boha, a tak že jiné jest věřiti v věc, jiné věc, a jiné o věci, dóvod máš z řeči pána Jezu Krista, v něhož, ani jeho, ani jemuž chtěli sú židé věřiti; neb ani sú chtěli milovati jeho jako boha, ani sú chtěli jeho mieti za boha, ani sú jemu vě- řili jako bohu. Protož že sú nevěřili, by bohem byl, řekl jim: Aniž mne znáte, aniž otce mého znáte, tociž věrú. A proto také řekl jim: Neuvěříte-li, že já jsem, umřěte v hřiechu loh. s svém. A tak ktož umřě, maje rozum k věření, a nevěře, že Kri- stus jest bohem, umřě v hřiešě nevěry. Také že nevěřili sú jemu, řekl jest jim: Pravím-li vám pravdu, nevěříte mi. A že sú nevěřili v něho, chtě jich k tomu popuditi, když sú re- ptali, řekl jest jim: Věru pravi vám, ktož věří v mě, má život Joh s věčný. Aj již slyšíš Krista, že chce, aby jeho, jemu a v něho věřili, a tak v otce i ducha svatého, a v nižádnú věc jinú; a tak „Věři v buoh“ znamenitě ukazuje, že toliko v trojici má býti věřeno; ale artikuly, to jest kusy jiné, že nejsú božstvie, máme věřiti, ale ne v ně věřiti. Protož k některému kusu nenie přidáno „v,“ tak že nenie viera: věři v početie Kristovo, v na- rozenie, v trpenie, v mučenie, v ukřižovánie, a tak o jiných kusiech. Ale die viera: Věřím v boha otcě, i v Jezu Krista, věřím v ducha svatého. Aj žeť každé osobě božské přidává viera „v“. A k tomu podobně řekl jest pán Ježíš Martě: Kto véří v mě, ač doh u umře, bude živ. Aj toť die: věří v mě; a dále die: A každý, ktož živ jest a věří v mě, neumřě na věky. A že ta pravda nenie

Strana 10
10 Výklad viery. B. C. buoh: „každý, ktož živ jest a věří v mě, neumřě na věky,“ chtě Martu i nás naučiti, abychom v tu pravdu nevěřili, ale věřili tu pravdu, ihned jest řekl: Věříš-li to? A neřekl: Věříš-li v to? A Marta ihned řekla je: Ovšem, pane, já sem věřila, že ty jsi Kristus, syn boha živého, jenž si na tento svět při- šel. Aj kterak-tě Marta řádně odpověděla! daj buch, aby ne- řku nynějšie staré křěsťanky uměly tak v své vieře odpovědieti, ale i kněžie, jenž mnějíce, by najlépe vieru uměli, neumějí rozděliti, več lidé mají věřiti a več nemají; protož hlásají a hněvivě lid pudie, aby v papeže věřili a v kohož oni káží, a nemajíc ve všěm v svatém písmě, by kde velelo věřiti v kterú věc, jedno v boha. I chtěl bych, aby také nedouky aspoň židé i pohané nynější naučili, jenž nevěřie než v jednoho boha, ač v tom blúdie, že nevěřie v svatú trojici, ani by pán Ježíš byl pravý bóh. Ale že druzí dřieve řečení věřie v jinú věc než v boha, protož pravie, že papež jest buoh zemský, a tak mají dva bohy; ale věrným křěsťanóm jest jediný buoh. Protož druhé „Věři v buoh,“ ješto na mši zpievají, die: Věři v jednoho boha. A o tom bohu a o jednotě poviem něco krátcě. Kapitola VIII. O úžitku. Již o úžitku viery slyš, proč chce buoh, aby lidé věřili A. Joh. 6. v boha otcě i syna jeho; a ukazuje pán Ježíš a řka: Tať jest vóle otcě mého, jenž mě jest poslal, aby každý, jenž vidí syna a věří v něho, měl věčný život, a já vzkřiesím jeho v najpo- slední den. Aj teď spasitel klade úžitek viery věčný život; a Joh. 30. velmě často jmenuje po vieře věčný život, an die: Ktož věří v syna, má věčný život; ale kto nevěřící jest synu, nebude Joh. 5. viděti života, ale hněv boží ostane nad ním. Opět die: Věru pravi vám! ktož slovo mé slyší, a věří jemu, jenž mě jest po- slal, má život věčný a v súd, to věz zatracenie, nejde, ale jede Joh. 1. od smrti v život. A svatý Jan ve čtení die: Koliko jich při- jeli sú jeho, dal jest jim moc syny božiemi býti, těm kteříž B. věřie ve jmeno jeho. Věrně, veliká odplata viery živé, moci býti synem božím!

Strana 11
Ta moc jest lepšie a dóstojnějšie než moc, jíž by byl papežem neb králem všěho světa; neb co by bylo platno králev- stvic, papežstvie, a všeho tohoto světa panovánie, když by té moci neměl konečně, jíž by byl syn boží, vyvolený k ži- votu věčnému? Protož věrný křesťánku boží! stój najviece o tu moc, jíž by mohl konečně býti syn boží, a netbaj mocí mnoho jiných, kak by po nich stál, jakož stojie synové tohoto světa: onen stojí aby byl mocným biskupem v zboží, onen krá- lem, onen pánem nad jinými, onen mnohoobročníkem, onen krásným, onen silným, a málo jich pohřiechu o to stojí, aby mohl býti synem božím! Jest jiných úžitkóv mnoho viery živé, jenž milováním božím živa jest, a ty by bylo dlúho jmenovati, jakož svatý Pavel je jmenuje; ale tyto krátce čtyři věci věz, že viera Heb. 11. láskú obživená, jíž člověk věří v boha, řiedí člověka, aby mi loval boha, činil dobřé, trpěl protivnosti míle, a miloval blíž- nieho jako sám sě. A tyto věci znamenají sě v položení napřěd v tom, co jest věřiti v boha; neb když řečeno jest, věřiti v boha, jest věřiec milovati boha, aj toť prvé; a když řečeno jest, věře v něho jíti, aj toť druhé, to věz dobřě či- niti; a když řečeno jest, věře jeho sě přídržeti, aj toť třětie, to věz trpěti protivnosti míle, jakož Kristus trpěl, i dnes trpí; a když řečeno jest, věřiec jeho to věz Kristovým údóm sě vtěliti, aj toť čtvrté, to věz blížnieho milovánie; neb údové Kristovi jsú, kteříž se v Kristu milují. Již pomni, co jest viera, kterak sě dělí viera, več máš neb nemáš věřiti, a kteří úžit- kové viery, jichž dojdeš, budeš-li věřiti, jakž si slyšal. C. Kapitola IX. Tuto sě ukazuje, že od víery sě učenie počíná. Napřed řečeno jest, že svatý Petr v prvém kusu najprvé dotýká jednoty boha, řka: Věři v buoh neb věřím v boha. Věziž, že musí každý člověk býti neb žákem božím neb dá- blovým: a počátek neb abeceda, od niež v školách boží a dá- bloví musie počieti se učiti, jest viera neb nevěra; a najprvnie litera neb čtena v srdci jest, věřiti, že trojicě nestvořena jest, A.

Strana 12
12 Výklad viery. jenž jest otec i syn i duch svatý, jeden buoh, jeden byt, jedna podstata, tři osoby věčné, všemohúcie, nesmierné, rovné v múdrosti, v moci i v dobrotě: avšak ne třie bohové, ani třie věční, ani třie bytové; ač tři osoby, však jediný buoh, jakož Deut. 4. die sám buoh: Věz a pomni v srdci v svém, že pán buoh on jest buoh v nebi nahoře, v zemi v dole, a nenie jiného. V tom blúdili sú pohané, židé i kacieři, pokládajíce sobě viece bohóv; protož v druhém „Věři v buoh“ položili sú světí: Věři v jednoha boha. A věz, že buoh jest dobré, nadeňž lepšie po- myšleno nemóž býti; a tak jest svrchované dobré, od něhož, což jest, všechno jest dobré. Protož on jest prvá dobrota, prvá pravda, jiež sě má každé rozumné stvořenie najviece držeti a ji milovati, a vše, což miluje, má pro tu svrchovanú dobrotu milovati. Druhé řečeno jest, že svatý Petr dotýká sě všie moc- nosti, řka: všemohúcieho. Tu věz, že buoh slove i jest vše- mohúcí, že co ráčí a kdy ráčí, móž učiniti, a jeho moci ne- mohú jiné věci ani která přěmoci. A ač bóh jest všemohúcí, však nemohú jemu přidáni býti skutkové viny hodní, jako lháti a zlé chtieti, ani skutkové trpenie, jako báti sě a bo- leti, ani skutkové tělestní, jako jiesti, choditi, spáti; a na- lezl-li by kde v písmě, že ti skutkové tělestní bohu jeli- kožto bohu sě připisují, rozuměti máš duchovně v podobenství; neb buoh v sobě jest netělestný, ač osoba syna božieho, Ježíš, jest tělestný, neb jest člověk. Protož buoh neb božstvie nemá Joh. 4. tělestných úduov, neb jest duch, jakož die Kristus: Buoh jest duch. A toho ducha boha tělestným okem nižádný neviděl, Joh.1. aniž móž viděti, jako die svatý Jan; protož také jest nesmr- tedlný, neosažený, bezkonečný, všudy jsa plný, neproměnný. Protož když uslyšíš v písmě údy božie jmenovati, vymieniec Ježíše člověka, jako: hlavu, vlasy, oči, uši, ústa, rty, jazyk, srdcě, rucě, pravici, levici, prsty, nohy, rámě, pleci, zadek, a také jiné údy, máš duchovně vzieti. Neb hlava slove božstvie, proto že božství všechny věci jsú poddány a od něho všechny pocházějí; vlasy boží angely neb všechny svaté znamenají; oči boží, znánie božské, jimiž všecky věci vidí; a někdy slove mi- lostivé vzezřenie, někdy hrozné, a tak o jiných údech, o nichž dlúho bylo by psáti. B. C.

Strana 13
Kapitola 9. 13 Ale navrátím sě a diem, že ač buoh nemóž učiniti lep- šieho nad sě, ani móž zkaziti sebe, ani móž lstivě sklamati, ani lháti, ani co neznati, ani počátka a koncě mieti, ani bu- dúcích věcí nepředvěděti, ani nám minulých zapomněti, ani móž učiniti, aby on byl i nebyl, neb jiná věc aby spolu byla i nebyla, ani móž hřčšiti; neb moc jeho jest, jenž nemóž mieti nedostatku, a moci lháti neb hřěšiti jest, viece mieti nedostatečnosť než moc. Protož my, že móžemy hřěšiti, máme slúti z toho viece nemocní; a buoh že nemóž hřěšiti, má z toho slúti všemohúcí. Přijma jiné napřěd řečené věci, a tak seznáš všemohúcnost boží, že proto slove všemohúcí, že což móž býti učiněno, to móž učiniti, kdy ráčí. Věř v boha všemohúcieho, jakoť praví viera. Třětie řečeno, že svatý Petr dotýká skutku stvořenie, řka: stvořitele nebe i země. Tu věz, že skrzě nebe a zemi rozumie sč všechno stvořenie, jenž jest vešken svět stvořený; a svět stvořený jsú všechny věci, jenž sú počaly býti. Také věz, že stvořiti jest, z ničehož, jenž bóh nenie, něco učiniti. Z toho máš, že stvořitel jest, jenž z ničehož kromě sebe móž něco učiniti; a tak stvořiti sám ten a jedinký ten móž, jenž nižádné věci nepotřěbuje ku pomoci. A také dále z toho máš, že jedné sám buch móž co stvořiti; a dále, že něco stvořiti moci, jediné slušie na nesmiernú moc. A že jedné buoh jest, jenž má nesmiernú moc, protož jedné buoh móž co stvořiti; a že jediný jest buoh, protož jediný jest stvořitel, v něhož věříme, a ten jest stvořitel nebe i země, a tak všechny věci. Protož i die prvý kus našie viery: Věři v buoh otce vše- mohúcieho, stvořitele nebe i země. A ač i syn i duch svatý jest stvořitel, ale však přidává sč tuto stvořenie otci, proto že jest osoba prvá, od niež syn jest i duch svatý. Dále máš z této řeči, (že) kněz, jenž jest púhé stvořenie, ne- móž nic stvořiti; protož nenie pravda, by kněz tělo božie neb svého stvořitele stvořil; neb jedinú tělo božie jest stvořeno, v životě panny sč počalo, a potom nikdy nezhynulo, ani se počalo, aniž sě počne. Této řeči sú svědkové: svatý Augustin, řka: Nenie hodné stvořitele jedné boha řéci neb věřiti. Takés die: Ani dobří ani zlí angelé mohú býti stvořitelé které věci. Druhý svědek jest svatý Jan Damastský, jenž die: Kteří řkú, že E. F. up.gen lib. 3 de Trinit

Strana 14
14 Výklad viery. Lib. 2, angelé jsú stvořitelé, ti jsú ústa otcě svého dábla. Třětí svědek cаp. 2. jest s. Bernard, jenž die: Tělo božie, to věz na mši, nerodí sě Ep. ad ani stvořuje sě. Čtvrtý svědek jest svatý Hugo, jenž die: Z niče- Petrum papam, hož něco učiniti a něco v nic obrátiti sám buoh móž, to věz kdy De sacr.by ráčil. Pátý svědek jest svatý Anzelmus, jenž die: Sama bytnosť pte 6, cap. ult.božie stvořiti móž. Šestý svědek jest svatý Tomáš z Akvině, jenž die: Stvořiti co na samého boha slušie. Z těchto svě- dectví máš, že bláznivě a bludně mluvie kněžie, řkúc: My móžeme, kdy chceme, stvořiti boha neb božie tělo. Jako by byli stvořitelé svého stvořitele, a nemohúce všickni spolu jedné múchy stvořiti! A tak mluviece vyjí jako vlcie, chtiece sami sě nad laiky vznésti a lakomstvie rozšířiti. A tomu na zna- menie káží na nových mšech, že kněz jest dóstojnější než matka božie, a že stvoří tělo božie; a dovodie tak: matka božie jednú jeho urodila, ale kněz častokrát a když chce jeho stvoří; a tak jedniem bludem druhého dovodie. Ale kněz po- korný nevznese sě nad pannu Maří, ani die, by byl stvořitel Krista syna božieho, ale že pán Kristus svú mocí a svým slovem skrzě něho to, což jest chlebem, učiní, aby bylo tělo jeho: ne by v tu dobu počalo jeho býti, ale že počne tu na oltáři posvátně býti v zpósobu chleba, jenž prvé tu a v tom nebylo. Kapitola X. Jan, druhý článek. Druhý kus neb článek položil svatý Jan tento: „I v Jezu Krista, syna jeho jediného, pána našěho.“ Má věřiti každý v Je- žíše Krista, miluje jeho nade všechny věci jako boha, a věřě pevně, že on jest pravý buoh a pravý člověk, věřiti má jemu, že všechno, co jest pravil, to jest pravda. Ktož tak věří a setrvá Joh. 3. do koncě, ten nezahyne; neb on sám die: Tak jest buoh mi- loval svět, že syna svého jednorozeného dal, to věz ukřižovati, aby nižádný, jenž v něho věří, nezahynul, to věz věčně na duši i na těle, ale aby měl věčný život. A proto slove Jezus, to věz spasitel, neb jest proto přišel tělestně na svět, aby spasil lidi; proto jsa bohem A.

Strana 15
věčným, netrpědlivým, nesmrtedlným, chtěl býti člověkem časným, trpědlivým a smrtedlným, tak aby vedlé člověčen- stvie, úsilně pracuje pro našě hřiechy tří a třidcěti let, smrtí ukrutnú nás vykúpil. Protož slove Jezus latině, česky spa- sitel, a dobře česky slove Ježíš, neb jeho v spasení po smrti v radosti světí budú žíti, jehož nynie žijí v milosti. A také slove Kristus, česky mazaný neb mazanec, neb jest nade všechny jiné svaté zmazán dary ducha svatého, tak že všech- no jich mazánie od něho pocházie. Protož my po něm slo- veme kristiani, křesťané česky, neb jsmy od něho zmazáni duchem svatým, ač jeho v božiem přikázaní následujeme. Pak-li jmeno od něho máme a jeho nenásledujeme, tehdy jsmy falešní Kristové a věrně mnozí, neb jest on řekl: Rozmnoží Mr. 24. sč zlosť, neb zstydne láska mnohých. Věrně zstydla jest láska v lidech světských, neb sě zlosť rozmnožila v duchovních, o nichž die pán Ježíš: Vstanú falešní prorokové, to jest lhaví Mr. 24. neb lživí kazatelé a pokrytí zákonníci, a svedú mnohé, to věz od následovánie pána Ježíše, v něhož věřiti mají, jenž jest jediný syn boží, od otcě boha rozený od věčnosti, a jest pán náš mocný jako otec. Kapitola XI. Jakub, třetí článek. Třetí článek položil svatý Jakub větčí tento: „Jenž počal sě neb počat jest z ducha svatého, narodil (sě) z Marie panny.“ Počal sč vedlé člověčenstvie v životě panny Marie, a to z ducha svatého; neb počal sě pro věčnú lásku, kterúž má k člověku, kterážto láska duchu svatému zvláště sě připisuje neb při- dává; a tak ač mocí otcě i syna počat jest jelikožto člověk, však zvláště duchu svatému to početie, že z lásky věčné pošlo jest, příslušie. A počat jest od panny Marie ihned, když jest řekla angelu: Staň mi sě vedlé slova tvého. Tehdy ihned Luk. i mocí všie trojice svaté plný byl člověk i buoh, že dušě s tě- lem a obé to s božstvím bylo jest i bude na věky pravý buoh a pravý člověk, a tak múdrý v tu dobu jako dnes, ostav tiem, jenž byl od věčnosti, vzal na sě, co jest nebyl; byv tolik bo- A.

Strana 16
16 Výklad viery. hem, ostav bohem, vzal co jest nebyl, vzal člověčenstvie, i jest pravým člověkem. Že nemohl slúžiti božstvím, vzal zpósob sluhy na sě člověctvie, aby tak jsa menší než otec jeho, po- B. slúchal a nám hřiešným věrně poslúžil. Protož on die skrze ís. 43. Izaiáše proroka: Slúžiti mě učinil si v hřiešiech tvých, to jest, hřiechy svými učinil's, aby slúžil; dal si mi úsilé v zlostech svých. Já jsem ten, jenž shlazuji zlosti tvé pro mě, a na hřie- chy tvé nevzpomenu. Navrať v paměť, abychme sě súdili spolu; prav, ač co máš, aby spravedliv byl učiněn. Aj kterakť praví tvój spasitel člověku hřiešnému, že pod- dal jest svými hřiechy a porobil pána Ježíše jelikožto člověka v službu a v práci, tak že věrně jest slúžil a pracoval pro jeho hřiechy. A věrně, když znamená člověk jeho službu a práci, spatří, že tak jest věrně pán Ježíš hřiešnému slúžil, že ni- žádný nikdy tak věrně neslúžil jest aniž bude slúžiti, jako on jest slúžil; neb nejsa dlužen, ani vinen, ani čakaje od tebe hřiešného hodné úplně odplaty, jsa bohem i králem všeho světa, i knězem najvyšším, až do smrti ukrutné a ohavné tobě i mně věrně, jakož slyšíš, slúžil. Protož věřě v něho jako v boha, syna božieho, spasi- tele svého, miluj jeho člověctvie po božství jakožto stvořenie nade všechna jiná stvořenie; nebo on jest hlava, a všichni vy- volení konečně budú jeho údové; neb on jest kořen pravý a oni ratolesti. A proto narodil sě časně, z Marie panny vzem bez mužského sěmene sňatku, to věz tu věc, z niež ihned, když jest pokorně přivolila, učiněn jest člověkem se všemi údy plným; a tak prvé urodil sě v životě, a potom řádným obyčejem času urodíl sě z života panny Marie, aby panenstvie nad manželstvie vzvelebil, jakož jest vzvelebeno. A tiem jest všechny panny Maria přěsáhla, že jsúci pannú boha porodila. C. Kapitola XII. Ondřěj, čtvrtý článek. Čtvrtý kus položil svatý Ondřěj tento: „Trpěl pod Pont- ským Pilátem, ukřižován, umřěl i pohřěben.“ Trpěv mnohé strasti let viec než třidcěti, přistúpil dobrovolně k utrpění pod

Strana 17
Pilátem, křivým súdcem, jenž jest z Pontu té vlasti; ukřižován u veliké hanbě i v bolesti, i umřěl, aby dosti za naši rozkoš, i za hanbu, i za smrt dosti učinil; oblúpen do nahoty, že po slednie rúcho dobrovolně rytieřóm dal, aby za našě lakomstvie svú chudobú dosti učinil; smrtí ohavnú mezi známými a od svých a v miestě ohavném umřel, aby pýchu naši shladil; a na všech údech trpěl, aby za chlípnosť tělestnú, jenž všechny údy zachvacuje, dosti učinil. A tak on chudý, pokorný, bole- stivý, lakomstvie, pýchu a smilstvie potupil, a nás od smrti věčné svú smrtí vykúpil, a to na dřevě, aby ten had dabel. jenž jest dřevem přěmohl, dřevem byl přěmožen od pána na- šeho Ježíše Krista. Pak umřěv právě na těle, když duše byla odlúčena těla, pohřěben jest tělestné; jehož tělo nehnilo jest, netoliko pro masť, jíž bylo zmazáno, ale že tak od svaté tro- jice bylo jest ustaveno. Kapitola XIII. Tomáš, pátý kus. Pátý tento kus položil Tomáš: „Sstúpil do pekla neb do pekel.“ Věz, že božstvím jest nesstúpil ani tělem; neb v svatý čas tří dnóv, v něž tělo ležalo v hrobu, duchem sstúpil a své vyvolené z moci dábelské vysvobodil, a kdež jest ráčil, tu jest jim oslavný život až do na nebe vstúpenie dal. Slušie tuto znamenati, že die viera: sstúpil do pekel. Čtyři pekla byla sú před Kristovým sstápením: Jedno zatracencóv, jenž sú sku- tečně hřěšili; a v tom jsú temnosti i k nevidění boha i k ne- jmění milosti, a v tom jsú čitedlné muky; a to peklo slove naj- hlubšic, to věz, že muky v něm jsú najukrutnějšie. Druhé pe- klo jest, v němž jsú temnosti i k nevidění boha i k nejmění milosti božie, ale v tom nejsú čitedlné muky; a to jest miesto dietek nekrstěných, a v starém zákoně neobřezaných. Třětie peklo jest, v němž jsú temnosti k nevidění boha, ale nejsú k nejmění milosti, a to slove očistec; v tom trpie duše těchto svatých, kteříž mrú, nedosti učiniece za hřiechy; a slove proto očistec, neb dušě, která byla jest hřiechem zprzněna, tu má býti od viny utrpením vyčištěna. Čtvrté peklo jest, v němž M. J. Husí sebrané spisy. I 2 A

Strana 18
18 Výklad viery. B. C. jest temnosť k nevidění boha, ale ne k nejmění milosti božie, a v němž nebyla čitedlná muka; a to peklo slulo limbus, to jest zavrženie svatých otcóv. A v to Kristus vstúpil a všechny z něho svaté vyvedl; a věz, že potom nižádný do toho pekla nestúpil. A že řečeno jest: sstúpil do pekel, mají za to druzí světí, ač nejistie, že z očistcě mnohé pojal, buďto že by již byli dosti sami utrpěli, aneb že on dosti za ně učinil z milosti; protož nejistie, všechny-li z třětieho pekla vyvedl, čili jedné ty, kteříž by do toho Kristova sstúpenie dosti byli utrpěli. Toho ani chci jistiti, ani všetečně praviti, než poručiti tajemství bo- žiemu, věřě, že jest sstúpil do pekla a svaté vyvedl, a že ještě ostavil pekla zatracencóm věčná, a nedosti zde kajícím také. aby jako ohněm byli k spasení vyčištěni, kteří tak sě čistie. A kterak a co jim najviece móž pomoci, potom v jiných kníž- kách, dá-li pán buoh dočakati, bude psáno. Kapitola XIV. Bartoš, šestý článek. Šestý tento kus: „Třětí den vstal z mrtvých,“ položil svatý Bartoloměj. Věziž, že Kristus třětí den vstal z mrtvých, tak že duši tělo navrátiv obžil, a tak živým jsa člověkem, mocí svaté trojice z hrobu vyšel; a tak byv mrtvý mezi mrtvými, již živ jest mezi živými. A vstal třětí den: rozuměj, že pr- vého dne, to jest pátka, měl jest šest hodin od pohřěbu svého až do puol noci; druhý den, to věz svatú sobotu, měl jest cělý, a třětí den, v neděli, měl jest jednak šest hodin, a tak Mat. 12. šest a třidcěti hodin ležal v hrobě mrtev. Protož když zpie- váš: Ležal tři dni v hrobě, rozuměj, že dvú dní zasáhl a třětí plný ležal. Tak také rozuměj slovu Kristovu tomuto: Jakož jest byl Jonáš v břišě velryba tři dni a tři noci, tak bude syn člověka v srdci země tři dni a tři noci. A věz, že Kristus prvý den měl veliké utrpenie z pohaněnie, z bolesti tělestné, a z toho, že nevšem prospěje k spasení jeho utrpenie; druhý deň měl odpočinutie; a třětí deň měl jest dušě i těla osla- A. В.

Strana 19
Kapitola 13 — 15. 19 venie, vstav z mrtvých: na znamenie svým budúcím, aby zde na svétě jeho příkladem míle pro něho trpěli, jako prvý deň, po smrti leželi mrtví do božie vóle, druhý deň, a potom z mrtvých vstanúce, v oslavnosti duše i těla na věky s ním sě radovali, jako třětí deň. Kapitola XV. Filip, sedmý článek. Sedmý kus tento položil svatý Filip: „Vstúpil na nebesa, sedí na pravici boha otcě všemohúcieho.“ Věřiž, že po čtyřid- cěti dnech po svém vzkřiešení, ukázav se svým apoštolóm a jiným věrným v mnohých dóvodech, že právě z mrtvých vstal. a v mnohých tresktáních, že sú nevěřili těm, jimž se ukázal. a naučiv je a moc jim dav, kterak mají býti živi, vstúpil mocně tělestně v nebe neb na nebesa, až do pokojného miesta, tu kdež sě jeho milosti zalíbilo. A tak sedí, to věz odpočívá neb vesele přebývá na pravici, to jest v najvětčí radosti boha otcě všemohúcieho. Na ten kus mluví svatý Jan zlatoústý, takto řka: Když slyšíte: sedí, nerodte věřiti seděnie tělestného: obecné jest mluvenie, že seděti jest bydliti neb přebývati, neb řickáme: onen sedí tři léta v onom miestě, to věz přébývá. Protož Ježíš přebývá na pravici otcě. Též když slyšíte: otcovu pravici, neroďte mnieti, by buoh tělestný byl, aneb údy člo- věckými položeného, ale vězte, že buoh tak chtěl jest, aby bylo o něm mluveno, abychom mohli rozuměti, ne by on tak byl; neb má-liť pravici tělestnú, máť i levici; a má-liť ruku, jest kdež nedotýká; a má-li oči, jest kdež nevidí, a má-li uši, v dalece neslyší. Protož neroďte věřiti, když slyšíte: sedí na pravici boha otcě; pravice jeho jest moc jeho, rámě jeho jest velikosť jeho, neb buoh náš duch jest všudy vešken: vešken v nebi, vešken v zemi, vešken v srdcích svatých, stydlivých. sprostných, střiezvých, nepoškvrněných; protož sedí na pravici otce. Tak plně mluví ten svatý. 2*

Strana 20
20 Výklad viery. Kapitola XVI. Matúš, osmý článek. Osmý kus tento: „Odtud přijde súdit živých i mrtvých,“ položil svatý Matúš. Věřiž, že v deň súdný poslední přijde tělestně, jakož vzstúpil jest na nebe. A přijde v tu stranu po- větřie i země, kteráž sě jemu bude líbiti, a bude súditi i spa- sence i zatracence, tak jakož jest sám pravil ve čtení svatého Mat. 27.Matúše:*) že postaví ovce, tociž čisté, pokorné, jenž sú jeho ná- sledovaly, na pravici, to věz v moci jeho spasenie, a kozly smrduté, to věz nečisté hřiešníky, na levici, to věz na stranu zatracenie; a vydá súd na stranu spravedlivých, řka: Poďte blahosla- vení otce mého, přijměte králevstvie. A na zlé vydá súd řka: Děte zlořečení do ohně věčného, jenž jest připraven ďáblu a angelóm jeho. Dáblu, jenž jest najvyšším kniežetem, a angelóm, tociž sluhám a poslóm jeho. Jsú také jiní rozumové dost podobní: Prvý, že přijde súdit živých, tociž těch, jenž od této chvíle živi budú do súdného dne, a mrtvých, tociž zemřělých před túto chvílí. Druhý rozum, že přijde súdit živých, tociž těch, kteří budú živi v ten čásek, v který on přijde, a mrtvých, jenž sú přěd těmi zemřěli; ale všichni před súdem zemrú a z mrtvých vstanú. Najprvnější rozum jest jistý, že přijde súdit živých, tociž vyvolených, jenž budú živi v tu dobu i na těle i na duši, a mrtvých, tociž zatracencóv, jenž budú živi na těle, ale mrtvi na duši, poňavadž dušě jich nebudú živy milostí boží, jako tělo bude živo duší. A o těch mrtvých die toto slovo: Nevstanú mrtví v súd! tociž ti umr- tvení hřiechem nevstanú k oslavnosti; neb die pán Ježíš: Přijde hodina, v niž všichni, jenž v hrobiech jsú, uslyšie hlas syna božieho, a pojdú, kteříž sú dobře činili, v vzkřiešenie života, tociž v blahoslavenstvie, ale kteříž zle činili, v vzkřiešenie súdu, tociž v otsúzenie k zatracení. O tom svém příchodu často napomínal učedlníky své i nás spasitel, abychom vždy Mat. 24. hotovi byli, řka: Buďte hotovi; neb kterú hodinu nemníte, syn člověka přijde. A opět: Bděte, neb neviete dne ani ho- B. Joh. 5. A. *) Rkp. Matiege.

Strana 21
Kapitola 16. 21 diny, tociž v niž přijde. A chtěl spasitel náš skrýti před námi C. den súdný a smrti hodinu, ač jistě vieme, že bude súdný den, a že každý z nás umře, abychom každú hodinu hotovi byli. jako bychom v tu hodinu umřieti měli a jíti k hroznému súdu. A třětí věc také skryl před námi, jenž jest věděnie zatracenie neb spasenie; neb nižádný z nás nevie, bude-li spasen neb zatracen, bez zvláštnieho zjevenie; jakož také nižádný z náš D. nevic, jest-li v milosti božie čili v hřiechu smrtedlném. A to proto, abychom vždy lekajíce sě odlúčenie radosti věčné a bo- jicce sě věčného zatracenie, hřiechu sě varovali velmi snažně. A nedarmo spasitel milostivý tak často napomínal jest i jeho apoštolové o súdném dni, kterak bude hrozný; neb nad námi bude súdcě hrozný, hněviv zlým; pod námi hrozné peklo, hořicíc ohněm věčným; na pravici všichni hřiechové žalujíce, na levici dábluov množstvie do pekla táhnúce; z zadu svět hořící, s přědu angelé do pekla pudiece, vnitř svědomie přě- hrozné kúsavé. Tu vstanú všichni světí, súdu spravedlivého vynešenie potvrzujíce, a všichni zlí i dobří mé hřiechy i všech jiných všechny znajíce. Tu sě všichni postavíme, tu všechna myšlenie všemu stvoření rozumnému oznámíme; tu sě chytrý nevymluví, mocný neodtepe a bohatý neodkúpí. Neb bude súditi súdcě spravedlivý vedlé skutkóv, jenž nemóž býti oklamán, ani přemožen, ani dary porušen, neb osoby nebéřě; nebude hleděti na papežstvie, královstvie, múdrosť, krásu neb bohat- stvic, ale na věrné svého přikázanie zachovánie, aby každému odměřil vedlé jeho zaslúženie. Protož die svatý Jeronym: Ko- likkrát ten deň znamenám, svým srdcem sě třasu; piem-li, jiem-li neb co jiného činím-li, vždy mi sě zdá, by mi ta trúba vzněla v mú uší: Vstaňte mrtví, poďte k súdu! Znamenal tento svatý hroznosť súda tohoto a dne, o němž die svatý Petr: Přijde den boží jako zloděj, v kterýžto nebesa velikým během 2 Pen.s. neb brzkostí pohnú sě, a živlové, to věz povětřie, voda, hor- kostí sé rozpustí, a země a které věci v ní jsú, páleny budú A pro větčí hrózu die dále svatý Petr: Poňavadž tyto všechny věci rozplynúti sě mají, kterací my musíme býti v svatých oby- čejích a dobrotách, čakajíc a chvátajíc v deň súdu pána našeho Jezu Krista, od něhož nebesa hořiece planúti budú, a živlové, to věz: země, voda, povětřie, oheň, hrožením ohně vadnúti budú! E.

Strana 22
22 Výklad viery. F. G. Toto pamatujíce, o věrní křěstané! varujme sě snažně hřiechu, trpme míle protivenstvie pro Krista, nemilujme bied- ného světa, plňme přikázanie božie a milosrdenstvie. Věrně hrozné súdu jest na zlé vydánie, když král die: Jděte zloře- čení do věčného ohně, jenž zpósoben jest dáblu a angelóm jeho. To hrozné súdu vydánie sedm má svazkóv: Prvý jest, hrozné odehnánie, neb die: otejděte. Druhý svazek, od boha od- lúčenie, neb die: ote mne. Třětí zlořečenstvie, neb die: zlořečení. Čtvrtý trpké mučenie, neb die: v oheň. Pátý zufánie k vysvobo- zení, neb die: v věčný. Šestý muky přihotovánie, neb die: přihotován jest. Sedmý svazek, dáblóm věčné přitovařišenie, neb die: dáblu i angelóm jeho. O přěhrozné odsúzenie, koncě nemáš! By vešken svět, od země až do nebe, byl mákem na- plněn, a v tisíc tisíciech let jedno zrno položeno, a když by poslednie bylo položeno, ještě by měli zatracení v tu dobu spaseni neb od muk vysvobozeni býti, vesele by čakali, neb by vždy konec přišel; ale tuto že věčný oheň bude páliti i v duši i v těle! Kterak nebáznivé jest srdce, kteréž na to ne- pomní? a blažená dušě a zčastná, kteráž tak jest své svědo- mie připravila, že míle čaká svého choti a spasitele, jenž přijde súdit živýsh i mrtvých, a die věrným: Podte požehnaní otcě mého, přijměte královstvie, jenž vám zpósobeno jest od počátka světa. V tom přisúzení jest také sedm svazkóv: Prvý jest, milostivé povolenie, tu: poďte. Druhý, božie požehnánie, tu: požehnaní. Třětí milovánie, tu: otcě mého. Čtvrtý od- placenie, tu: vezměte. Pátý královstvie dánie, tu: královstvie. Šestý oslavnosti připravenie, tu: jenž vám připraveno jest. Sedmý věčné vyvolenie, když die: od počátka světa, to jest od boha, jenž jest počátek všeho světa. Tyto věci pamatuj, a budeš pomněti, že Ježíš přijde súdit živých i mrtvých. Kapitola XVII. Jakub menší. Devátý tento kus: „Věři v ducha svatého,“ položil svatý Jakub A. menší, syn Alfei. Věř, že duch svatý jest třětic osoba, nestvořená, rovná ve všem otci i synu, tak aby věřil, že věčný jest duch

Strana 23
Kapitola 16 — 77. 23 svatý, tak mocný, tak múdrý, tak dobrý nesmierně jako otec i syn, týž pán; neb ači jsú tři osoby, však nejsú třie bohové, třie stvořitelé, třie páni, třie věční, ale jediný pán, stvořitel, buoh věčný. A věz, že ač otec jest duch, syn jest duch, však zvláště duch svatý slove duch proto, že dýcháním pochodí od otcě i od syna. A tak otieže-li tebe, co jest duch svatý, řci: Duch svatý jest buoh. Ale zvláště takto řci: Duch svatý věčný jest, třětie osoba v bož- ství, jenž pochodí od otcě i od syna. A nedomnievaj sě, byť pochodil tak, že by se kam hnul, neb opět by tak dýcháním byl, jakož od člověka větrnie dýchánie pochodí; nebť jinaké v této řeči jest dýchánie a pochozenie, o němž by bylo dlúho a tvrdo mluviti. Také věz, že holúbek, jenž nad Kristem sě Mat 3. ukázal, nebyl jest svatý duch, ani chuknutie Kristovo na apo- štoly, ani jazykové, jenž sú sé na den svatého ducha nad nimi Act. t. ukázali, ale ty věci byly sú znamenie ducha svatého: neb ta znamenie byla sú stvořenie, ale duch svatý jest stvořitel, ne stvořenic. Protož die viera: Věři v ducha svatého. Co jest D. věřiti, prvé na počátku jest řečeno. Než toto věz, že duch svatý nepřěbývá v člověku, když jest v smrtedlném hřiechu, ač jest v tu dobu v člověku; neb jiné jest, býti duchu sva- tému v člověku, a jiné přěbývati v člověku. Neb přěbývati jest, milostí, jenž smrtedlného hřiechu s sebú v duši netrpí, v člověku býti; ale býti v člověku duchu svatému, to móž býti bez milosti té, jakož řečeno jest. I že svatý duch jest buoh nesmierný, jenž jest v duši, jako na počátku sem položil, nemóž v pravdě býti řečeno, by duch svatý v které věci nebyl. Ale v pravdě tak jest, že duch svatý v smrtedlném hřiešníku nepřébývá, to věz, že milostí jeho dušě neživí; neb jakož dušě, jsúc v tělu, živí tělo, též duch svatý, přěbývaje milostí v duši. živí duši, a jakož tělo umřě, když duch svatý milostí od dušč odstápí pro zlú vóli. Ale věz, žeť lehký hřiech, to věz všední, nevypudí ducha svatého, když smrtedlný nebude: neb kdyby všední každý ducha svatého vypudil, nižádný zde na světě ducha by svatého neměl; neb nižádný z nás zde na světě, dokavad putujeme k blahoslavenství, nenie bez všednieho hřiecha. A pro ten hřiech die svatý Jan evangelista: Diemy-li, že hřiechu nemáme, sami sě svodíme a pravda v nás nenie. A proto dobřě slove: všední hřiech, že v deň každý jsme v tom hřjechu: B. E. (. Joh

Strana 24
24 Výklad viery. neb kto jest ten z nás, aby naplnil dokoncě to přikázanie: Miluj pána boha svého ze všěho srdcě svého, a ze všie mysli své, a ze všěch sil svých? V radosti nebeské tu naplní, ale ne zde, neb mysl jinam myšlenie rozpúští než na pána boha. A pro ty hřiechy řiekáme každý deň: Odpust nám našě hřiechy, dluhy nebo viny. O tom jinde bude k naučení viece psáno. Kapitola XVIII. Šimon, desátý článek. Desátý kus tento: „Svatú cierkev obecnú,“ položil svatý Šimon. Každý křěsťan má věřiti cierkev svatú obecnú; dóvod jest, že každý má milovati Krista, chotě té cierkve, i cierkev jeho choť. A že nemiluje matky duchovnie, jedné ač ji věrú zná, protož má ji věrú poznati; neb z přikázanie z prvého druhé dcky zavázáni jsme pod zaslúžením blahoslavenstvie*), otcě a matku, ale zvláště Krista a jeho choť, cierkev svatú, ctíti; neb Kristus jest otec náš, a cierkev svatá jest najvyššie matka našě. A toho otcě a tu matku najprvé máme ctíti, neb v núzi musíme a máme toho otcě a matky té naučení a po- moci volati, a tresktánie od nich míle přijieti. A když právě a plně ty rodiče uctíme, tehdy plně zákon křěsťanský zacho- váme, a kterak daleko jich neuctíme, tak daleko přikázanie božieho nezachovámo; neb nelzě jest křěsťanu shřěšiti, jedné ač tomu otci a té mateři chvály neb poctivosti umenší. A že nebrzo kto bude ctíti matky své, jedné až ji některak pozná, protož veliké jest potřěbie, cierkev svatú z viery některak již poznati; neb neznánie cierkvi svaté činí v lidu mnoho bludóv. Protož věz, že prvý Čech, který jest najprvé vyložil to slovo řecské: ecclesia, zle jest rozuměl tomu slovu; protož zavedl jest hlúpé tiem slovem: kostel neb cierkev, že mnějí, by choť pána Jezu Krista byl kostel kamenem, a cierkev dřěvem usta- vený. Ale by byl to slovo: ecclesia, takto vyložil, že eklesia jest zbor, i byli by ne tak zablúdili. Jiní pak blúdie, řkúc, že *) Rkp. bohoslovenstvie.

Strana 25
Kapitola 18. 25 papež jest cierkev svatá, a jiní že kardinálové s papežem, a jiní, že všichni kněžie spolkem, a jiní, že všichni křéstané. Protož věz, že všech lidí, od Adama až do poslednieho, kterýž bude, jest jeden zbor, a ten od boha na dvé jest rozdělen; neb jedna strana jsú od věčnosti vyvolení, druhá strana od věčnosti zavržení; a buoh zná, kteří jsú jeho. Prvá strana slove zbor svatý obecný, druhá strana zbor zlořečený obecný; neb nemóž býti větčie obec podlé božieho volenie, než prvá strana, všichni dobří, a druhá všichni zlí, a tě obě jedna obec a jeden zbor, jako z ovcí a kozlóv jedno stádo, ač vždy ovcě jsú svým zpósobem odděleny od kozlóv, a zasě též. Protož ačť cierkev někdy slove kamenný neb dřěvený kostel, někdy pa- pež s kardinály, někdy všechno kněžstvo, někdy každý zbor křesťanóv, jako kostel Pražský slovú všichni Čechové, někdy každý zbor dobrých křésťanóv: však cierkev svatá obecná jest zbor všech vyvolených, jenž slove choť Kristova, o niež v pies- niech Šalomúnových jest psáno písmo, a onaž die: I zda jáProverb. 31. jsem jako choť, okrásil mě korunú. Ta také choť, silná žena, isali. 61. o niež v přísloviech Šalomúnových, také slove chrám, dóm. město, královstvie božie, Jerusalém, matka našě, a tělo skryté Kristovo, vinice vyvolená a jedinká holubicě. Tato cierkev že jest choť Kristova, die v kantikách: Levice jeho pod mú hlavú, Cant. 2. a pravice jeho obejme mě. Tat jest cierkev svatá obecná, již B. křěsťané vyznávají ihned po vieřě v ducha svatého, pro tři věci: Prvé, že vedlé svatého Augustina jest najvyššie stvoře- nie; protož ihned jest položena u vieřě po trojici svaté ne- stvořené. Druhé, že milostí ducha svatého Kristovi v man- želství věčném jest oddána. A třětie, proto že trojicě svatá v ní jako v domu neb v chrámu svém přebývá. Ta také cierkev svatá dělí sě na tři strany: Jedna strana, cierkev svítězilá, jenž jsú světí v nebeském království. Druhá strana neb částka jest nebo slove cierkev rytěřícé, a ta jest všichni vy- volení zde bydlící. Třětie stránka slove cierkev spajících, a ta jest všichni vyvolení, v očistci trpějící. Prvá strana svítězila, druhá vítězí, ale třětie již nevítězí; ale v čem sě zmeškala, když jest rytě- řila, od prvnie strany pomoci čaká. Ty tři strany nynie jsú, ale v súdný deň ze všěch tří stran bude jedna choť Kristova, krásná, bez poškvrny a bez vrásky; neb nebude mieti ani smr- A. C.

Strana 26
26 Výklad viery. D. tedlného hřiechu ani všednieho. Ta cierkev ještě nenie všechna úplně; neb mnozí sě ještě urodie tělestně od otcě a matky tělestné, ale od Krista a od cierkvi svaté duchovně, duchem svatým. Té cierkvi svaté hlava jest Kristus, neb jest najdó- stojnější člověk; a všichni vyvolení jsú tělo, a každý jest údem, a každý ten úd jest láskú své mateři i každému bratru jako živú žilú přivázán, kterážto žíla sě nepřětrhne, jakož die 1Cor.13. svatý Pavel, že láska nevypadne. Protož bylo by proti rozumu, aby ženich, neb kto jiný z jeho přepuštěnie, roztrhl věčně neb od něho odlúčil jeho choť, za niž jest tak ukrutnú smrť trpěl, Jer. 3. a o níž die: V láscě věčné miloval sem tě. Protož tato cier- kev jest matka našě v světě, vyznávajíc věrú i láskú choti a hlavu svú Krista. Věřiti tehdy máme, že ne kamenie, ani dřievie krásně ztesané, ani toliko papež s kardinály neb všechno žákovstvo, ale všichni vyvolení nynější, dřievní i budúcí jsú cierkev svatá obecná; aby jakož jest jeden pán, jedna viera, jeden křěst, také byla jedna choť, jedno královstvie, jeden zá- kon, jedna čeled, jeden pokrm, Kristovo tělo, jeden nápoj, jeho krev, jedno rúcho, láska, jeden otec, jedna matka, již máme věrú znáti a láskú milovati a jie poslušni býti, o nie právě věřiti, ale ne v ni; neb jedno v boha máme věřiti, ja- kož prvé jest řečeno, a cierkev tato nenie buoh. Protož die svatý Augustin v kázaní na „Věři v buoh,“ die na ten kus: svatú cierkev obecnú: Věděti máme, že cierkev věřiti, ale ne v cierkev věřiti máme; neb cierkev nenie buoh, ale dóm boží jest. Tak die svatý Augustin. Protož řiekáme: věřím cierkev svatú, ale ne v cierkev svatú. Pak potom, až tomuto bude srozumieno, viece o cierkvi, dá-li buoh, napíši. E. Kapitola XIX. Judáš, jedenadstý článek. A. Jedenadstý kus tento: „Svatých obcovánie, odpuštěnie hřiechóv,“ položil jest svatý Judáš. Věziž, že svatých obcovánie jest všech svatých zaslúženie požívánie, tak že všichni světí najprvé požívají zaslúženie Kristova, potom cierkvi svaté, a potom každý svatý každého požívá; tak že což jest Kristus

Strana 27
Kapitola 18 — 19. 27 člověk zaslúžil a všechen zbor svatých, toho každý požívá svatý, a to slove obcovati. to jest, všěm spolu vóbec dobrého požívati. Jako když která ves má drahy, ty drahy slovů obec, to jest proto, že každý z obcě má právo, aby těch drah bez přiekazu řádně požíval: a tak Kristovo utrpenie všichni světí mají jako krásné drahy spolu, na němž pasú se světí v nebesiech, světí zde, světí v očistci. Též spěje-li páteř který věrný člověk, neb což kolivěk dobrého učiní, to vsichni světí mají spolu; neb světí v nebesiech mají toho radosť, světí zde mají pomoc, aby silnějie stáli proti ďáblu, a světí v očistci mají pomoc, aby spieše byli prosti. Protož má býti každý pilen, aby byl bez hřiechu smrtedlného: neb tak, jest li vyvolený, bude účasten všeho dobrého, co sě děje po všem světě. A za to prosil jest David prorok, řka: Účastna mě učiň všěch bojících tebe, a ostřiehajících přikázaní tvých. Toho obcovánie kto znamená, bude pilen viery, naděje i lásky, a nebude doufati v kupovánic mší, modliteb, neb odpustkóv. jsa zle živ. Neb smrtedlný hřiech mrtví v člověku účastnost toho svatého obcovánie, neb odlučuje od té svaté obcě, tak že vyobcován bývá ode všeho dobrého a jest v tu dobu v kletbe boží; neb die David prorok: Zlořečení, kteří odstupují od při- kázaní tvých. A tak již móžeš rozuměti, že cierkev svatá vedle těch tří svých stránek, tociž vedlé stránky vítězné, rytěřície a spajície, má obcovánie pomoci a milovánie, že sobě pomá- hají a sě spolu milují. Druhý kus tohoto článku jest věřiti, že zaslúžením C. Ježíše Krista všichni hřiechové cierkve svaté, jenž jest v ne- besiech, jsú odpuštěni, a že v súdný den budú všie cierkvi svaté odpuštěni, a že nynie údóm Kristus hřiechy odpúštie, kteříž se věrně kají; a ti sé věrně kají, kteříž srdečně jich želejí, a pilně sě aby neshřěšili varují. A že kněžie blá- zniví, nerozumějíce písmu, chlubie sě, že oni kdy chtie od- půštějí hřiechy člověku, a kdy nechtie neodpustie, a tak že pošlí koho chtie do nebes, a koho chtie pošlí do pekla, ja- kožto klíčníci mocní nebes i pekla, proti takým mluví svatý Jeronym na to slovo: Tobě dám klíče králevstvie nebeského, Mat. 16. a což kolivek sviežeš na zemi, bude svázáno i v nebi. A die takto: Tohoto miesta písma nerozumějíce někteří, něco berú D. B.

Strana 28
28 Výklad viery. sobě pýchy farizeóv, to věz zákonníkóv, že potupiti nevinné neb rozvázati mnějí vinné: ano přěd bohem ne súd kněžský, ale jich život má spatřien býti. V knihách kněžských přiká- záno, aby sě ukázali kněžím; kterýchžto málomocných oni kněžie nečinie málomocných ani čistých, ale spatřují, tociž ro- zeznávají, kteří čistí neb nečistí jsú; též i tuto. Tak die svatý Jeronym, a miení, že jakož v starém zákoně kněžie málomoc- ných sú nečinili, ani uzdravovali, též v novém zákoně ani mají moci, by koho vinna učinili, když sám nenie vinen, ani by ho od hřiechóv učistili; ale jakož oni ohledali sú, jest-li ten, jenž jest málomocný, byl od boha uzdraven, tehdy řekli sú, že móž v obci bydleti, pak-li nenie, tehdy nemóž: též v novém zákoně kněz múdrý má člověka ohledati v hřiechu a povědieti, kdy hřiech bude v naději odpuštěn, aby bydlil v svaté obci milosti, a kdy nebydlí, že když jest v hřieše smr- tedlném. A že lidé klamají sě, mniece, by kněz, když chce a kte- rak chce, móž hřiechy odpustiti, protož hodné jest věděti, že nemóž kněz rozvázati neb hřiechóv odpustiti, když jich Isa. 43. pán buoh neodpustí, jenž die: Já jsem, jenž sám shlazuji Lib. 5 zlosti a hřiechy lidu mého. A svatý Ambrož die: Ten sám de bapt. contra hřiechy odpúštie, jenž sám za hřiechy našě umřěl jest. A svatý Donati- stas. Augustin die: Nižádný nesnímá hřiechóv, jedné sám Kristus. jenž jest beránek snímající hřiechy světa. A snímá, odpušťuje kteříž učiněni sú, a pomáhaje, aby nebyli, a dovodie k ži- votu, kdež nikoli nemohú býti. Opět Augustin na ono slovo: Odpúštějíť sě jí hřiechové mnozí, v kázaní o světě Magdaleně dovodě, že púhý člověk, to jest člověk, jenž bohem nenie. nemóž odpustiti hřiechóv, a že licoměrník neb zákonník méně zlý byl, domnievaje sě, že Kristus, púhý člověk, nemóž hřiechóv odpustiti, než kacieř řka, že hřiechy člověku odpúštie, i mluví takto: Licoměrník lepší, totiž méně zlý; neb když jest mněl. že Kristus člověk, tolik nevěřil jest, by od člověka mohli od- puštěni býti hřiechové. Protož lepší židóm než kacieřóm zdál sě rozum. Židé řekli sú: Kto jest tento, jenž také hřiechy odpúštie? smie sobě to člověk nezřiezeně vzieti neb sobiti? Což zasě kacieř: Já odpúštiem, já vyčišťuji, já svata činím! Odpoviedaj tomu člověku: Ne já, ale Kristus. O člověče! když Levit.

Strana 29
Kapitola 19 — 20. 29 já od židóv mněn sem byl člověkem toliko a ne bohem, od- puštěnie hřiechóv ote mne býti nedomnievali sú sě. Ne já, ale odpoviedá tobě Kristus: O kacieři! ty jsa člověkem púhým, dieš: Poď ženo, já tě spasím. Já když sem mněn byl člověkem půhým, řekl sem: Jdi ženo, viera tvá ta tě uzdravila, totiž na duši. Odpoviedají, nevědúce, jakož die apoštol, co mluvie, ani o kterých věcech jistie, odpoviedají a řkú: Neodpúštějí-li lidé hřiechóv, lež jest, což die Kristus: Kteréž věci rozviežete na zemi, rozvázány budú i na nebi. Neviete proč to řečeno jest? Dáti chtěl pán lidem ducha svatého, a od něho. ducha svatého, věrným jeho svým, aby byli hřieši odpuštěni, ne za slůžením lidským, chtěl jest rozuměti, aby odpuštěni byli hřieší. Neb co jsi člověče? jedné neduživý, jenž uzdraven máš býti. Chceš mým býti lékařem? se mnú hledaj lékařstvie Neb aby zjevnějé ukázal pán Ježíš, že duch svatý odpůštie hřiechy, kteréhož jest dal učedlníkóm nezaslúžením lidským, v jednom miestě takto die: Vezměte ducha svatého. A ihned řekl jest: Ač komu odpustíte hřiechy, odpúštějí sě jemu, to jest: duch svatý odpůštic, ne vy- Tak plné bez přietrži mluví svatý Augustin, v jehož řeči máš, že náš spasitel nikdy nechtěl řéci: Odpúštiem tobě hřiechy, aby nevzal kněz všetečný příkladu, chtě též řékati jako on: Odpúštiem tobě hřiechy tvé, ale řiekal jest: Od- půštějí sě tobě hřiechové, odpúštějí, to věz, od boha. Kapitola XX Ale že spasitel die: Vezměte ducha svatého: kterýmžsok zo odpustíte hřiechy, odpůštějí sě jim, a kterýmž zdržíte, zdrženi budú jim; a Petru řekl jest: Tobě dám klíče králevstvie ne-Mat 15. beského: což kolivěk sviežeš na zemi, bude svázáno i na nebi, a což kolivěk rozviežeš na zemi, bude rozvázáno i na nebi; a všem spolu řekl jest: Věru pravi vám! kteréž kolivěk, to Mar. 18. véz hřiechy, zaviežete na zemi, budú svázáni i v nebi, a A. kteréž kolivěk rozviežete na zemi, budú rozvázáni i na nebi; protož, žeť nemóž Kristus selhati, věř, že buoh odpúštie hřiechy, a Kristus jelikožto člověk, a jeho umučenie, a kněz: buoh naj- prvé svú mocí, Kristus jelikožto člověk jako biskup najvyšší,

Strana 30
30 Výklad viery. Mar. 4, dist. 18 Luc. 17. umučenie jeho jakožto přístroj, a kněz jakožto sluha boží, Kristóv, pamětník jeho umučenie. U příkladě, když člověk rubá dřěvo, tehdy dieme: člověk rubá, ruka rubá a sekyra rubá; člověk, od něhož jest najprvé rubánie, druhé ruka, neb jest v člověku, a třětie, jako najposlednie, rubá sekyra. Též myje-li člověk hrnec, myje ruka a myje voda. Tak podobně něco buoh hřiechy najprvé odpúštie a obmývá duši; a Kristus, že jest pravicě božie, a člověctvie jeho jest s božstvím jedna osoba, protož jelikožto člověk ihned po božství hřiechy od- púštie, a pak jeho umučenie a zaslúženie, a kněz pak najpo- B. sléze ten rozvieže. Příklad toho jest na Lazaru; jeho buoh svú mocí a Kristus svým zaslúžením vzkřiesil, neb die svatý Joh. 11. Jan: Vzdvih Ježíš oči svoji, řekl jest: Otče! dieky činím tobě, že si mě uslyšel, a já věděl sem, že vždy mě slyšíš, avšak pro lid, jenž okolo stojí, řekl sem, aby věřili, že si ty mě po- slal. To když jest řekl hlasem velikým, křikl jest a řekl: Lazařě, pod ven! A inhed vyšel jest, svázány maje ruce nohy, jenž jest byl umřěl, a tvář jeho byla rúchú zavázána. A řekl jest jim Ježíš: Rozvěžte jeho a nechte jeho odjíti. V tom skutku máš, že buoh otec, a Kristus, a Kristovo vo- lánie Lazara vzkřiesilo, a učedlníci ti sú k hotovu přihlédali, a pak z přikázanie, živého sú rozvázali. Téžť jest v odpuštění hřiechóv smrtedlných, kdež má duše mrtvá obžiti: sám buoh svú mocí ji vyčistí od vnitřnie poškvrny, hřiech jí odpustí a od dluhu věčné smrti odvieže Kristovým zaslúžením; ale kněz toho nemóž učiniti, totiž duše tak učistiti a obživiti, než má moc roz- vázati a svázati, to jest ukázati lidi svázány a rozvázány. Pro- tož Kristus prvé Lazara obživil a oni potom rozvázali, aby prozřěl a svobodně chodil; a také prvé málomocné uzdravil sám, a potom (k) kněži poslal, aby oni Kristovi svědectvie vydali, že on jest je uzdravil, a jim také pověděli, že mohú bez škody obcě v obci bydliti. A tak máš, že nelzě jest knězi, by hřiechy komu odpustil, neodpustí-li prvé buoh, a Kristus ten kněz, a jeho zaslúženie. Protož die mistr hlubokých smyslóv, že ne- následuje buoh kněžského súdu, jenž skrzě podtrženie a neu- měnie*) častokrát súdie, ale bóh vždy súdí vedlé pravdy. *) Rkp, anevinnie.

Strana 31
Kapitola 20. 31 A že kněžie často řkú, že obživují, ano buoh neživí, a často mrtvie, ano buoh živí, protož die buoh: Běda těm, kteříž zivy činie duše, kteréž živy nejsú, a mrtvie duše, kteréž mrtvy nejsů. Tehdy kněžie živy činie duše, kteréž jsú mrtvy, když řkú, že jsú rozhřešeny, jichž buoh nerozhřěšil; a tehdy mrtvy Č. činie, když svázány nazývají, ano je buoh rozvázal. Též jest i o zlořečství neb o kletbách; neb die pán buoh: Zlořečiti budu Malach. vaše žehnánie. To jest, jakož vyložil jest mistr hlubokých smyslóv: Což od vás bude požehnáno, ode mne bude zlořečeno. A to mienil jest pán Ježíš, řka: Blahoslaveni budete, když zlo-Math. 5. řečiti budú vás lidé a puditi vás, a řkú všechno zlé proti vám, lžíce pro mě. Radujte sě a veselte sě, nebť odplata vašě veliká jest v nebesiech. A z této řeči vezmi, že by všichni lidé zde v světé zlořečili koho, a pán buoh jeho do- brořečil, tehdy ten člověk neměl by tbáti lidského zlořečenie neb kletie a hančnie; neb to všechno jest jeho blaženie, totiž že z toho bude mieti, setrvá-li, milé blahoslavenstvie. A toto znamenav svatý Augustin, die: Co škodí člověku, že z té dcky chce ho shladiti lidské nepoznánie, poňavadž z knih živých neshladí zle svědomie? Také die svatý Augustin: Domnievaj sě o Augustinovi, což koli sě líbí, jedné svědomie před očima božíma na mě nežaluj. A opět svatý Augustin die: A ač odsúdíš za čas člověkem, to věz neškodí, a vydal's odsůzenie od kniežete na Cypriana toho mučedlníka. Jiné jest stolicě zemská, t. moc súdu zemského, a jiné stolicě De verb. nebeská, t. moc súdu nebeského; od nižšíeho vezme odsúzenie.“ dom. a od vyššicho korunu, bude-li míle trpěti. Také die: Počal D. si mieti bratra jako zjevného hřiešníka, viežeš jeho v zemi: ale aby spravedlivě svázal, viz, neb nespravedlivé svazky roz- trhuje spravedlivosť. Kohož, die spasitel, rozviežeš právě v zemi, rozvázán jest i v nebi. Tak mluví svatý Augustin. Aj z těch řeči máš, kterak buoh a kterak kněz hřiechy od- púštic, a že ne vždy buoh svieže neb odvieže, když kněz die, žej svázal neb odvázal. Protož k prvému dóvodu, že Kristus řekl: Vezměte ducha svatého! kterýmž odpustite hřiechy, budú od- puštěni, a komu zdržíte, budu zdrženi, to svatý Augustin vy- kládá, řka: Aj die: vezměte ducha svatého, to jest, duch svatý odpůštic, ne vy. A když die: kterýmž odpustíte, to Ad cler. ponens. d2 Ma- nich. Ezech. 13

Strana 32
32 jest odpuštěny ukážete, budú odpuštěni, a kterým zdržíte, budú zdrženi, to jest, kterým ohlásíte, že jsú zdrženi, těm jsú zdr- ženi. Též i druhému slovu rozuměj Kristovu, když die: Tobě dám klíče králevstvie nebeského, to jest, učiním tě vrátným králevstvie nebeského, a dám tobě klíče, to jest moc svazo- vánie a rozvazovánie hřiechóv, to jest, moc ukázanie lidí, jsú-li svázáni neb rozvázáni. Klíči ti jsú uměnie rozeznati hřiech, a moc toho rozeznánie. A když dále die: Což kolivěk sviežeš*) na zemi, to věz, sjednaje sě s bohem, bude svázáno i v nebi, to jest, že toho buoh v nebi i všichni světí potvrdie; a což kolivěk rozviežeš na zemi, to jest, dieš: rozvázáno jest, sjed- návaje sě s bohem, bude rozvázáno i v nebi, neb buoh i všichni světí toho potvrdie. A týmž smyslem býti má rozumieno třětie, když řečeno jest: Věru pravím vám! kteréž kolivěk sviežete na zemi, to jest svázány ukážete, budú zavázáni i v nebi, to jest, buoh i všichni světí nebeští potvrdie; a kteréž rozviežete, tak rozuměj jako i prvé. A k tomuto rozumu mluv na ta slova mistr hlubokých smyslóv, řka: Kterak pravda jest, In 4, dist. což sě die: což kolivěk rozviežete na zemi, bude rozvázáno i 18, cap penult v nebi, a což kolivek sviežete na zemi, bude svázáno i v nebi? Aj někdy ukazuje, to věz kněz, svázány neb rozvázány, jenž nejsú před bohem svázáni a rozvázáni; a pokutú dosti učiněnie neb vyobcovánie častokrát nehodně svazují neb roz- vazují, a nedóstojně svátosti dopúštějí a dóstojné odpúzejí. Ale má rozumieno býti to na těch, jichž zaslúženie svázati neb rozvázati žádají; neb tehdy súzenie kněžie súdem božím a všie říšě potvrzeno bývá, když tak z rozumu pocházie, aby vinných zaslúženie sě neprotivila. Protož kteréž kolivěk roz- vazují neb svazují, přičiniec klíč rozeznánie vinných zaslúže- ním, rozvázáni bývají neb svázáni v nebesiech, to jest přěd bohem; neb božským súdem súzenie kněžie tak poslé po- tvrzeno bývá. Tak mluví mistr bez přietrži řeči. Protož třěba jest knězi, aby byl živ svatě, a aby měl klíče dva: jeden jest moc, a ten má zbor křěsťanský a každý kněz věrný; druhý klíč jest uměnie rozeznánie hřiecha, jímž má znáti kněz hřiechu zlosť a velikosť, jest-li smrtedlný vedlé písma. E. F. G. Výklad viery. *) Rkp. člouiek suieže.

Strana 33
Kapitola 20. 33 Protož spasitel nás řekl jest Petrovi, to jest cierkvi svaté v jeho osobě, jakož pravie světí Augustin, Beda, a také Origenes: Tobé dám klíče králevstvie nebeského, to jest moc duchovní a roze- znánie, aby takto otevřěl člověku králevstvie, to jest, otevřieno že bude, oznámil: Milý bratřě neb milá sestro! želéš-li hřie- chu pevnú volí, že nechceš viece hřěšiti, a doufáš-li pánu bohu a zaslúžení Jezu Krista, tehdy odpuštěni sú boží mocí hřie- chové tvoji, a králevstvie nebeské jest tobě otevřieno, tak že setrváš-li v tom, že pojdeš do něho. A takto aby zavřěl: Ktož kolivěk neželé hřiechóv a nechce jich ostati, tomu jich buoh neodpustí, a zavřieno jest jemu králevstvie nebeské, že zahyne na věky, umřě-li tak. Toť jest kněžské odvieránie a zavieránie, svázánie a otvázánie, rozhřéšenie a nerozhřěšenie, hřiechóv odpuštěnie a zdrženie; a k tomu rozvázání a hřiechóv odpuštění dal jest moc pán Ježíš kněžím. A k tomu rozvázání dal příklad pán bóh, řka: Ač neb když hřiešný učiní pokánie ze všěch hřiechóv svých, kteréž učinil jest, a ostřiehati bude mých příkázaní, neb zachová-li má přikázanie všechna, a uči- ní-li súd a spravedlivosť, i životem bude živ a neumřě, na všechny jeho zlosti nevzpomenu, kteréž jest učinil. Aj die buoh najprvé: Učiní-li hřiešný pokánie, to jest, bude-li želeti minulých všech spolu hřiechóv a nebude chtieti viece hřě- šiti, a bude-li potom všechna má přikázanie plniti, tehdy na všechny hřiechy jeho nevzpomenu, to věz k hanbě a k za- tracení. Též pokánie dával jest pán Ježíš, řka: Doufaj synu! odpůštějíť sč hřiechové tvoji. A jednomu uzdraviv ho řekl: Aj uzdraven jsi, již nerod viece hřěšiti, ať se hóřě nepři- hodí. A cizoložnici, již sú chtěli odsúditi, řekl jest: Nižádný Joh 8. tebe neodsúdil, ženo? A ona vece: Nižádný, pane. A on vece: Aniž já tě odsuzuji; jdi, již viece neroď hřěšiti. Ezech 18 Mut 9. Joh 5. Již konečně pomni, že odpuštěnie hřiechóv jest najprvé od boha, druhé od Krista jelikožto člověka, třétie od jeho za- slúženie, čtvrté od knězě neb od cierkvi svaté: ale ani od boha, ani od knězě, neodbude-li hřiešný zlé vóle. Protož die pán buoh: Učiní-li hřiešný pokánie ze všech hřiechóv svých, nižádného nepoostavuje v své vóli, a bude jich želeti, tehdy na všechny M. J. Husí sebrané spisy 1. 3

Strana 34
34 Výklad viery. jeho hřiechy nevzpomenu. A k té řeči vzní slovo toto Augu- stina svatého: Ten, jenž tě stvořil bez tebe, nespasí tebe bez tebe, to jest bez tvé vóle; neb musíš hřiech odvoliti a dobrosť přivoliti, a bez toho na odpustky a s hřiechy domóv. Pomniž, prosím tebe pro tvé spasenie, že buoh dává všech hřiechóv odpuštěnie a muk věčných zbavenie, když hřiešný činí pravé pokánie, a jinak nic; neb jakož ty zaslúžíš, tak tobě zaplatí, a kterúž měrú měřiti budeš, túž odměří, Kristus die, jenž nelžě. Protož běda, ktož nevěří. O odpustciech bude potom jiné písmo. Kapitola XXI. Matěj. Dvanadstý kus tento: „Těla vzkřiešenie a věčný život, Amen,“ položil svatý Matěj; a ten artikul neb článek dva kusy má: Prvý: těla vzkřiešenie, to jest, že máme věřiti, že všichni spasenci i zatracenci vstanú v těle s duší v své osobě sjedna- ném, a vezmú odplatu, jakož sú zde konečně na smrti zaslú- žili. Druhý kus jest, věřiti věčný život, tak že spasenci na věky potom živi budú v blahoslavenství s trojicí svatú, s Kri- stovým člověčenstvím, s angely blaženými, v radosti nesmierné. Pro prvý kus věz, že těla vzkřiešenie jest těla druhé ob- živenie, aneb těla z mrtvých neb od smrti vysvobozenie; z toho máš, že nižádný z mrtvých nevstal jest ani vstane, ktož prvé neumřěl jest ani umřě. Druhé věz, že ti v súdný den nevstanú z mrtvých, kteříž již sú vstali, jako pán Ježíš, a jakož dobrotivě věříme o jeho milé matcě, že z mrtvých jest vstala. Protož rozuměj právě tomu, že die Joh. 6. pán Ježíš: Přijde hodina, v kterúžto všickni, jenž v hro- biech jsú, uslyšie hlas syna božieho; a kteříž uslyšie, živi 1Cor. 12.budú. Též tomuto rozuměj, jako die svatý Pavel: Jistě všichni vstaneme z mrtvých, ale ne všichni sě proměníme, totiž z biedy v blahoslavenstvie. A že jest písmo jisté o z mrt- vých vstání, protož nechci dóvodóv jiných přivesti, jediný tento: Poňavadž buoh jest spravedlivý súdcě a pán, protož neučiní A.

Strana 35
Kapitola 20 — 21. 35 křivdy nižádnému, ale dá každému vedlé jeho zaslúženie; a že dobří lidé zde mají utrpenie až do smrti, a zlí mají utěšenie v své vóli, protož hodné jest, aby dobří vstanúc z mrtvých v témž těle, měli v něm utěšenie, a zlí zamúcenie. A v tom buoh milostivý povýšil jest člověka nad ho- vado, neb jest věčný i na těle i na duši; protož má ctnostně živ býti nad hovado, aby požíval věčnosti nad hovado; protož spravedlivě zde položena sú nám bojovánie a po smrti odpla- cenie. Protož zde zachováváme božie přikázanie, abychom po smrti měli věčné radovánie; neb tiem sě dělíme od pohanóv, jenž nepokládajíce budúcieho života, jsú živi jako hovada; ale my ne tak, vidůce vedlé řeči svatého Pavla, že všichni musíme 2 00r.5. ukázati sč přěd stolicí súda Kristova, aby každý vzal, jakož jest byl živ, dobřě-li nebo zle. Tu poznáme svá i jiných svě- B. domie, poznáme, kto nynie jest ovce a kto kozel; neb vešken svět, to věz všichni lidé, angelé i ďáblové, zvědie mé i každého člověka hřiechy, neb die spasitel: Nic nenie přikryto, by ne- Mr. t0. bylo zjeveno, a tajno, by nebylo zvědieno; neb které věci v temnostech řěkli ste, na světle budú povědieny; a co v ucho Luc. 12. mluvili ste na ložech, hlásáno bude na střěchách. Jako by řekl: velmě zjevně, tak že nebude moci býti zjevnějie; neb každý plně pozná každého hřiechy i dobré skutky. Protož die svatý Pavel: Mně za najmenší jest, abych od vás byl súzen, totiž posuzován, aneb ode dne člověka, to jest za času, v němž člo- věk súdí člověka, ale ani sám sebe súdím; neb nic do sebe neviem t. hodného k zatracení. Avšak proto nejsem spravedli- vým učiněn, ale ten, jenž mě súdí, pán jest. Protož neroďte před časem súditi, dokovadž nepřijde pán, jenž osvietí skryté věci temnosti a zjeví rady srdcí. Co1. 4. O by nynější pokrytci a všeteční sudiči tuto řeč svatú držěli! zdá mi sě, že by sě hřiechóv varovali viece než sě varují; také nekryli by hrubých hřiechóv na zpovědi, vědúc, že když z mrtvých vstaneme, budú bez jich vóle, ostanú-li zlí, všemu světu oznámeni. Tu bude ukázáno, kto jest právě byl živ a kto křivě, a že někteří budú odsúzeni, jenž sú jiné odsuzovali, a ti, kteříž byli sú odsuzováni na zatracenie, budú jiné súditi. A zlí sami sě budú súditi, řkúc u veli- Sap. 5. 3*

Strana 36
36 Výklad viery. kém utrpení, a pro súženie ducha lkajíce: Tito jsú, kteréž někdy měli sme v posměchu a v podobenství pohaněnie; my zbláznění! život jich mněli sme bláznovstvie a konec jich beze cti. Aj kterak počteni sú mezi syny božími, a mezi svatými diel jich jest! Aj poblúdili sme od cěsty pravdy a spravedli- vosti, světlo nesvietilo nám, a sluncě rozuma nevzešlo nám ztrudili sme sě na cěstě zlosti a zatracenie, a chodili sme cě- stami těžkými, a cěsty božie smy neznali. Co nám prospěla pýcha, a co hojnosť zbožie dala nám? minuly sú všechny věci ty jako stien! — Aj kterak Šalomún, jenž jest byl velmi boha- tým a tělestný, duchem svatým položil plné vyznánie, jímž zlí dadie dobrým svědectvie k spasení a sobě k zatracení. Kapitola XXII. Ještě věz, že proto pán náš Ježíš umřěl jest a z mrtvých vstal, aby ty o z mrtvých vstání nepochyboval. I kterak móž křesťan pochybovati, že z mrtvých máme vstáti, poňavadž to slibuje buoh, jenž nikdy neumie selhati, jenž také móž uči- niti, což ráčí, neb všemohúcí jest, a naplňuje vše, což slibuje, neb pravdy mluvce jest a lži v něm nenie. A dal jest nám milostivý a milosrdný pán moci své v zástavě základ, a velikým svědectvím naději nám z mrtvých vstánie ukázal, že jednoro- zeného syna svého, za ny člověkem učiněného a mrtvého, z mrtvých vzkřiesil; neb proto pán náš Ježíš naroditi sě ráčil z člověka, to jest z Marie panny, a od židóv ukřižován býti a třětí den z mrtvých vzstáti, abychom my tiem příkladem jsúce posilněni, pro něho umřieti sě neliknovali, a z mrtvých vstánie pevně a jistě věřili; kteréhož kteří nevěřie budúcieho, jistě takéť nevěřie, by Kristus z mrtvých vstal. Ale ktož vy- znává, že pán Ježíš z mrtvých vstal, nemóž pochybovati o svém 1Cor.15. z mrtvých vstání. Protož svatý Pavel, dovodě Korintským z mrt- vých vstánie, die: Nevstávají-li z mrtvých, ani Kristus jest z mrtvých vstal; a nevstal-li jest z mrtvých Kristus, marná jest viera našě. Tehdy kteří sú zemřěli v Kristu, zahynuli sú; a jest-li že toliko v tomto životě v Krista ufáme, biednější jsme všech lidí. Ale již jest Kristus vzkřiešen z mrtvých, A.

Strana 37
v prvovstánie spících jistě; neb skrzě člověka smrť, a skrzě člověka vzkřiešenie mrtvých; a jakož v Adamu všichni mrú, též v Kristu všichni obživú, ale každý v svém řádu: prvo- vstánie Kristus, potom ti, kteříž jsú Kristovi, kteříž příchod jeho věřili sú. Aj tento jest dovod svatého Pavla vzkřiešenie našeho; neb poňavadž Kristus jest člověk a hlava, to jest naj- duostojnější člověk, a jest hlava těla skrytého, to jest všech vyvolených, jenž jsú údové každý z nich a spolu tělo, a hlava nevstane bez údóv, tehdy také údové vstanú. A to miení svatý Pavel, když die: v Kristu všichni obživú, to jest mocí jeho živi budú, každý v svém řádu, prvovstánie Kristus. Tu věz, že Kristus slove prvovstánie, proto že on najprvé vstal z mrtvých v oslaveném těle a že najdóstojnější, od něhož všichni vyvolení, vstanúc z mrtvých, budú oslaveni každý v svém řádu, to jest každý vedlé zaslúženie. Protož die svatý Pavel: Jiná 1Cor 15. světlosť neb stkvostnosť slunce, jiná měsiece a jiná stkvostnosť hvězd; neb bvězda jedna od druhé hvězdy dělí sě v stkvost- nosti: též i (v) vzkřiešení z mrtvých. Miení svatý Pavel, že jako sluncě jest světlejšie než měsiec, a měsiec nežli hvězda, a jedna hvězda jest světlejšie než druhá: též jeden člověk bude v těle v oslavnosti nad druhého; a tak Kristus slove sluncě, neb nad Mat. 13 jiné má světlost a jiné osvěcuje, jako sluncě osvěcuje jiné hvězdy. Protož sám die, že v skonání světa pošle syn člo- věčí angely své, a vyberú z králevstvie jeho všechna horšenie, a ty, jenž činie zlosť, upustě je v pec ohnivú; tu bude pláč a škřípenie zubóv. Tehdy spravedliví stkvieti sě budú jako sluncě v království otcě jich. Aj teď slyšíš, že sám spasitel přirovnává stkvěnie spravedlivých k stkvění sluncě. A o něm die svatý Matúš*), že když se jest proměnil na hořě Tabor předMat 17 učedlníky, že stkvěla sě jest tvář jeho jako slunce. A tak již móžeš rozuměti, kterak Kristus jest prvovstánie, to jest prvo- vstánek v oslavnosti, a pak jiní po něm každý v svém řádu: jako sluncě v světlosti prvé, měsiec druhý, dennice třětie, tak Kristus prvý, Maria druhá, Jan Krstitel třětí. To řku v pří- kladě, ne**) bych chtěl sáhnúti všetečně v boží řád, ale podlé písma, jenž Krista nazývá sluncem, Mariji měsiecem a Jana B *) Rkp. Matieg. **) neb.

Strana 38
38 Vyklad viery. Krstitele dennicí; to pak shledáme, a že z mrtvých vstaneme, každý vedlé zaslúženie. Kapitola XXIII. Také dobré jest znamenati, že viera vzkřiešenie s pa- A. mětí k mnohé věci jest úžitečná: Prvé, že krotí přielišnú žalosť pro přátely, již lidé mievají. Protož die svatý Pavel: 1Thes.4. Nechceme vás nezrozuměti o těch, jenž spie, aby netesklili. jako jiní, jenž naděje nemají, to věz vzkřiešenie. Miení apo- štol, abychom rozuměli o mrtvých, majíce vieru a naději, že z mrtvých vstanú, a tak abychom nemnoho tesklivi byli, když nám přietelé mrú. Neb dále die apoštol: Neb poňavadž vě- říme, že Ježíš umřěl jest a vzkřiešen jest, též také buoh ty, kteříž zesnuli sú skrzě Ježíše, přivede s ním, to věz k súdu všechny a dobré k spasení. Druhé, viera z mrtvých vstánie přěmáhá hrózu smrti. 2Mach.7 Dóvod jest na sedmi bratřiech, syniech vdovy, jenž sú nechtěli svinieho masa jiesti k přikázaní krále Antiocha, aby božieho přikázanie nepřestúpili, a radějšie sú sě dali dřéti a po kusu řězati, majíc naději z mrtvých vstánie. Protož die svatý Pa- vel: Jiní světí roztaženi sú, nepřijímajíc vysvobozenie, to věz od smrti, a mohúc, aby lepšie nalezli z mrtvých vstánie. Těch svatých příkladem my, pamatujíc vzkřiešenie, máme sě smrti nestrachovati, tak abychom od přikázanie božieho ustúpili, ale směle státi do smrti, majíc žádosť vyjíti z světa, jako plavci z lodie, jenž tone, a pútník z cizie země, a přebyvač z domu padúcieho, a vězeň z vězenie ukrutného; neb jsme na moři, na púti v zemi cizie, v padúciem světu a u vězení těla, jenž jest těžký žalář. Třětie, viera vzkřiešenie nás k dobrým skutkóm popúzie; Apok.4. neb die svatý Jan: Skutkové jich jdú za nimi. To jest řečeno: Atanasi.Odplata skutkóv jim bude dána. A v třětie vieře die sě: Kteří Quicun- que sú dobré skutky činili, pojdú do věčného života, a kteří zlé, Apok. do věčného ohně. A pán Ježíš die: Aj přijduť brzo a odplata ult. má se mnú jest, dáti každému podlé skutkóv jeho. Čtvrté, viera z mrtvých vstánie dává bázeň hřěšenie; Heb.11. B.

Strana 39
Kapitola 23. 39 neb jakož bázeň tiehne k dobrému, též tiehne od zlého. Protož pán Ježíš často hrozil jest ohněm věčným a temnostmi, a zvláště když die: I pojdú tito, to věz zlí na levici stojící, u věčnú muku. A prvé die, že die král těm, kteříž na levici jeho budú: Jděte ote mne zlořečení v oheň věčný, jenž při- praven jest dáblu *) a angelóm jeho. A pro tyto věci die Ša- lomún: Synu, pomni na poslednie věci, a nikdy nebudeš hřě- šiti. Neb by člověk pomněl na smrť, a po smrti na věčný oheň, věrně jako zloděj nesměl by krásti, vida ano jemu hotov; též nesměl by hřěšiti, klada před sebú člověk věčný oheň. Páté, viera vzkřiešenie odpuzuje mnohé bludy: Prvý blud jest těch, jenž řkú, že nenie z mrtvých vstánie, a že tělo s du- ší zahyne jako v hovadu. Druhý blud těch, jenž řkú, že tělo z mrtvých nevstane, a že dušě z jednoho těla jde v druhé, a tak dále. Třětí blud jest těch, jenž řkú, že též tělo nevstane. Čtvrtý blud jest těch, jenž řkú, že zlí nevstanú z mrtvých. Prvý blud Saducei držěli, jenž sú otázali Ježíše, chtiece jeho Mo 22. pohaněti, o z mrtvých vstání; i otázali sú o ženě, jenž jest měla sedm mužóv jednoho po druhém, řkúce: Poňavadž jest z mrtvých vstánie, čie ta bude žena? Odpověděl jim pán Ježíš, řka: Blúdíte, neumějíc písma, aniž moci božie; neb v z mrt- vých vstání, to jest po z mrtvých vstání, nepojímají sě, ale budú jako angelé boží. Druhý blud držie Paterinové, jenž jsú v Bosně té zemi; a také držé i druhý, neb řkú, že tělo buoh zlý stvořil a duši dobrý, a že duše ta, když pokaje sě, bude spasena. Čtvrtý také sě zavierá v bludu Saducejských. A jest ještě jeden blud Saracenských, jenž věřie, že z mrtvých vstanú ale že budú jiesti tělestně u veliké rozkoši; a v tom bludu také byli sú někteří židé. Ale my věříme, že z mrtvých vstaneme v témž těle po- D. tom nesmrtedlném, a že nebudem tělestně jiesti, ani píti, jako angelé. A řku: v témž těle, nebť Kristus vstal jest v témž těle, jakož jest dokázal svým učedlníkóm; neb poňavadž člo- věk má vzéti odplatu, hodné jest, aby to tělo, jenž sě zde dr- želo v dobrém aneb ve zlém, odplatu vzalo s tú duší. A to С. Mr. 25 *) Rkp. diablom.

Strana 40
40 Výklad víery dob. 19.jest mienil svatý Job, řka: Opět oklíčen budu koží svú, a v těle svém viděti budu boha spasitele svého, jehož uzřím já ten, a oči moji uzřie ho a ne jiny. A jest dóvod lehký tento, že též tělo každý bude mieti, které nynie má: neb by jiné měl potom, tehdy by nebylo z mrtvých vstánie, ale bylo by nového těla vzetie. Aniž měj pochybenie, kterak spálené tělo neb od mrch snědené vstane; než pójč toho moci boží a vèz. žeť jest menšie věc, zasě tělo z jiné věci navrátiti, než je, jako vešken svět, z ničehož stvořiti; a poňavadž buoh všemohúcí je stvořil, takéť móž je zhynulé zasě dáti. Protož každý bude mieti též tělo, ale jinaké svatí a jinaké zatracení; protož die svatý Pavel: Jistě všichni z mrtvých vstaneme, ale ne všichni sě proměníme. Rozuměj: neb svatých těla budú bez nedo- statku, nesmrtedlná, neporušená, netrpědlná, nehrubá, netěžká. jasná, křepká, a tak z nedostatku, z smrtedlnosti, porušenie, trp- nosti, hrubosti, těžkosti, temnosti, neohbitosti sě proměnie; ale za- tracených těla úplně zpět budú, jedné že také budú nesmrtedlná (Cor. 15. Neb die svatý Pavel, že vztrúbí trúba, a mrtví vstanú neporušení. E. to jest: s cělými těly: a my se proměníme, to věz my spra- vedliví; neb musie toto porušedlné obléci sě v neporušenie, a toto smrtedlné obléci sè v nesmrtedlnosť. Mr. 13. Ale kdy to bude, die Kristus, že o tom dni a té hodině nevie F. nižádný, ani angelové boží; opět kdy a kde bude, a kterak staří neb velicí budú lidé, a kterak pojdú neb stanú, to bohu poručme. majíc na tom dosti, což jisté písmo ukazuje, a kto kterakú trubú (Thes.4.bude trúbiti; neb die svatý Pavel, že die pán Ježíš: V přikázaní a v hlasu archangela a v trúbě boží sstúpí s nebe, a mrtví. kteříž v Kristu jsú, vstanú první. Aj die svatý Pavel, že pán v přikázaní to jest příde, a přikáže v trúbě a v hlase archan- gela. Archangel jest knieže angelský. I snad miení svatý Pa- vel, že on sám, jenž jest kniežetem nad angely, zatrúbí, to jest hrozně a mocně súd ohlásí a z mrtvých vzkřiesí; neb die svatý Rehoř, že trubú trúbiti nenie jiné, než světu, to jest všěm rozumným věcem, jich súdci ukázati. A tak ne měděná, ani rohová neb dřěvená bude trúba, ani by Michal jako pastýř trúbil; neb Kristus buoh v člověčenství sstúpí a hlas dá, aby z mrtvých vstali. A k tomu příleží jeho slovo, jenž die, že Joh. 5. otec dal jest moc synu súd učiniti, že syn člověčí jest: Ne-

Strana 41
Kapitola 23 — 24. 41 roďte sé diviti tomu, neb jde hodina, v niž všichni, kteříž v hrobiech jsú, uslyšie hlas syna božieho; i pojdú, kteří sú dobřě činili. v zmrtvých vstánie života, to jest u věčný život, ale kteří sú zle činili, pojdú (v) zmrtvých vstánie súdu, to jest k věč- nému odsúzení. Kapitola XXIV. Druhý kus toho artikula jest, věřiti věčný život. Rozu- A. mějž, že každý člověk bude věčný, a tak bude mieti život věčný; ale zlý nebude mieti toho života věčného, o němž die pán Ježíš: Tento jest věčný život, aby poznali tě samého pra- Joh 17. vého boha, a kteréhož s poslal, pána Jezu Krista. Z té řeči máš, že znáti otce, syna i svatého ducha v nebeském králev- ství jest věčný život, to jest věčně býti v bohu živu, jeho znáti i v něm se kochati. A že svatý Pavel, přivodě písmo isaí 69. svatého Isaiáše, die: že ani oko vidělo, ani ucho slyšalo, ani 100r.2. na srdce člověka vstúpilo, které věci připravil buoh milovní- kóm svým; protož neumiem mnoho mluviti o životu věčném, to jest o radosti věčné. A proto die svatý Augustin: Lehčějépe sím- bolo lib. 3. móžeme praviti o onom životu věčném, co tam nenie, než co tam jest: nenie tam smrt, nenie tam lkánie, nenie tam pracné ustánie, nenie nemoc, nenie hlad, nižádné vedro, nižádná žiezeň, nižádné porušenie, nižádná nuzná potřěba, nižádné zamúcenie. nižádná bolesť, nižádná prácě, nižádná bázeň, nižádná zlosť, nižádná psota, aniž které pokušenie nepřietele, aniž moc hřě- šenie, ani moc pro slúženie; ale tam bude odpočinutie od prácě, pokoj od nepřátel, jistota od zamúcení a násilí; tam budú lidé jako angelé boží, tam stkvieti se budú spravedliví jako sluncě v králevství božiem, tam vždy bude živosť bez smrti. den bez noci, jistosť bez chyby, veselé bez bolesti, bezpečnosť bez bázni, tichosť bez prácě, uměnie bez bludu, pokoj bez konce, síla bez mdloby, upřiemnosť bez převrácenie, krása bez škaředosti, zdravie bez nemoci, pravda bez chytrosti. láska bez zlobivosti, štěstie bez neštěstie, blaženie bez psoty, pravá zbožie bez neupřiemnosti, česť bez nedóstojnosti, slo- vútnosť slavnosti, milovánie všech bez zprzněnie a bez neči-

Strana 42
42 Výklad viery. In eu- cherid B. C. D. stoty, paměť bez zapomenutie, rozum bez bludu, vóle bez zamúcenie, přiezeň s čistotú, svornosť všech a radosť bez koncě. A opět jinde die svatý Augustin: Bychom znamenali, které věci a kterak veliké jsú, kteréž svatým dány budú v den súdný, které a kterak veliké jsú, jenž nám zaslíbeny sú, mrzely by nás všechny věci zemské; neb zemské zbožie, nebe- skému blahoslavenství přimieněno, břiemě jest ale ne pomoc časný život, přimieněn k věčnému, smrť má viece nazván býti než život. Který rozum móž stihnúti, kterak veliké jsú ra- dosti nebeské? býti mezi zbory angelskými, a s nimi v oslavě státi před stvořitelem, boha vždy viděti, nic sě nebáti! Aj teď sem přivedl krátcě svatého Augustina; a nechciť mnoho psáti o životu věčném, neb psal sem v knížkách, jenž slovú „Provázek,“ na konci píše o blahoslavenství. Avšak aby rozuměl slova pána Ježíše napřěd řečená tato: Tento jest život věčný, aby poznali tě samého pravého boha, a které- hož's poslal, Jezu Krista, tu znamenaj, že život věčný záleží v poznání, v milování a v ukojení, tak že každý svatý v ne- beském králevství boha pozná, jakož jest, poznaje bude mi- lovati, a miluje sě bude kochati, a v tom kochání sě ukojí. A že jest dvoje poznánie, jedno duchovnie rozumem, a druhé tělestnie čichem, protož řekl jest pán Ježíš: aby poznali tě boha, poznali rozumem tè boha, to jest božstvie, a tak trojici svatú, otce, syna i ducha svatého, jenž jsú tři osoby a jeden buoh a jedno božstvie. A když jest řekl: a kteréhožs poslal, Jezu Krista, to jest, aby poznali tělestně Jezu Krista čichem, jako: viděním, slyšením; a tak poznají blahoslavení rozumem boha, trojici svatú, a viděním tělestným Jezu Krista v těle, a všechny lidi svaté, a poznajíc budú milovati, tak že z obého poznánie bude milovánie. Pozná rozum trojici svatú, v níž jako v zrcadle pozná všechny věci: a že pozná božstvie, jenž jest najlepšie věc, nad nímž nemóž pomyšlena býti lepšie, a rozum tehdy sě nezklamá, aniž bude moci zklamán býti; protož najviece bude boha milovati. A tu naplní tepruv to při- kázanie: Milovati budeš pána boha svého ze všěho srdcě svého, ze všie duše své, a ze všie mysli své; a jakož die svatý Lukáš: ze všěch sil neb mocí svých. Neb tu rozum, vóle i pamět ustrne, že nikam nebude moci hnúti sě, aby roz-

Strana 43
Kapitola 24 — 25. 43 um i vóle s čím jiným sě kochala v menších kocháních svr- chované dobroty, aneb paměť aby pozapomenula, jakož zde v biedném těle jednak pozapomene boha, a tak i rozum i vóle bude sě obierati s jinými věcmi, jsúc za chvilku od božstvie omeškána. A tak každý z nás zde hřěší všedně tiem, že ne vždy rozumem, pamětí i vólí nelpí v svrchované dobrotě; protož vedlé řeči svatého Augustina nižádný zde toho přikázanie ne- naplní bez nedostatka. Také v tu mieru naplní druhé přikázanie o blížniem; neb již každého v nebesiech bude milovati jako sám se, neb bude se radovati z jeho radosti, jako by ta radosť jeho byla. A tak máš, že poznáš boha, milovati budeš, a miluje kochati se budeš, a kochajě sě již ukojíš rozum i vóli, tak že již nikam ne- vytrhne ani vóle ani rozum, jakož nynie vytrhuje a labuží ne- ustavičně v stvoření, kteréž nemóž vóle nasytiti. Protož blahosla- venstvie nebeské slove plné nasycenie bez nedostatku; neb bož- stvie svrchovaná i nesmierná dobrota, ta rozum, vóli i paměť na- sytí, tak že blahoslavený bude mieti, což kolivěk bude chtie- ti, a nic zlého nebude chtieti. Protož die svatý Augustin: i pohan Seneka že blahoslavený jest, jenž má co chce a nic zlého nechce. A že člověk jedné věci sě najviece bojí, to jest smrti, a najviece žádá živosti, a tak smrti sě bojí a ži- vota žádá, protož často pán Ježíš slibuje život věčný, řka: Joh. 6. Ktož věří v mě, má život věčný. A jinde die: Pojdú spra-Mat. 25. vedliví u věčný život. Protož die svatý Augustin: Co žádáš živ býti? budeš mieti život; a co sě bojíš umřieti? budeš mieti věčný. Protož milý člověče věř, že budeš mieti život věčný, setrváš-li v milosti pána boha. Neboj sě umřieti pro Krista na těle, jenž tě obživí na věky, dada tobě život věčný; neboj sě ztratiti života časného, tesklivého, a dojdeš věčného utěšeného, neb pán buoh dá svým život věčný. Amen. E. Kapitola XXV. Také věz, že Amen jest slovo řeči židovské; a někdy A. jest jmeno božie, jakož v zjeveni svatého Jana jest položeno, když die: To praví Amen, svědek věrný a pravý, jenž jest Apok.

Strana 44
44 Výklad viery. počátek stvořenie božieho. Druhé, to slovo Amen tolik vzní. jako tato slova: věru, věrně, právě, jistě, nepochybně; jakož spasitel náš často jest řiekal ve čtení: Věru pravi vám, a to na potvrzenie té pravdy, kterúž jest pověděl. A někdy, jako Joh. 10. ve čtení svatého Jana, dvakrát jest řekl: Amen, amen, jako teď: Věru věru pravi vám, že já jsem dvéřě ovčie. Třětie, to slovo Amen tolik vzní neb znamená, jako to slovo: staň sě. A tak vzní Amen na modlitbách božích neb na chvále boží, a zvláště na páteři, jenž jest od Krista nám dána. A tak na konci „Věři v buoh“ to slovo Amen tolik vzní, jako věru neb věrně neb jistě, neb také jako staň sě, aby byl tento rozum: Věru, věrně a jistě tak věřím všechny ty kusy; druhé, aby byl tento rozum: Amen, to jest staň sě boží mocí, aby každý člo- věk na světě tu vieru svatú srdcem věřil, a ústy směle přěd lidmi vyznal. A že sprostnému těžko jest dlúhú řeč spamatovati, pro- tož aby ty, ktož budeš mieti knížky, jiného rozuměti vieřě naučil kratičce takto: Kapitola XXVI. Menší výklad na vieru. Věři v buoh neb věřím v boha otce všemohúcieho, tak že buoh otec jest všemohúcí, tak že stvořil jest nebe i zemi, a tak všechny věci nebeské i zemské. I v Jezu Krista syna jeho jediného, pána našeho, to jest: věřím, že Ježíš Kristus jest jediný syn boží a pán náš, neb jest pravý buch a pravý člověk; jenž počat jest, neb jenž sě počal z duchu svatého, neb duchem svatým, to jest: věřím, že počat jest mocí ducha svatého pro lásku věčnú, kterúž má k člověku, kterážto láska zvláště příslušie svatému duchu, k dokonání člověctvie Ježíše Krista. Narodil sě z Marie panny, rozuměj časně jelikožto člověk, prvé sě počav v životě, a byv plný člověk po slovách panny Marie, když jest řěkla angelu: Staň mi sě vedlé slova tvého. Trpěl pod Pontským Pilátem, bydliv v núzi a v zstrasti viece než dvě a třidcěti let; potom ukřižován, a tak bolestí velikú vedlé těla a smrtí ohavnú umřěl jest, a byl jest mrtev do

Strana 45
Kapitola 2.5 — 26. 45 trétieho dne, neb duše jeho byla jest krome téla po smrti: pohřěben byl vedlé těla, jenž jest nehnilo ani smrdělo, netoliko pro masť, jíž bylo zmazáno, ale že bylo jest tak od svaté tro- jice usúzeno. Pak v ten čas, než jest z mrtvých vstal, sstúpil do pekel duší svú, a své vyvolené z moci dábelské mocně vyňal, a kdež jest ráčil, tu jim přiebytek blažený dal. Pak třětí deň z mrtvých vstal, duši v tělo navrátiv, tak že prvý deň šest hodin od pohřěbu až do puolnoci ležal, druhý den svatú sobotu celý, a třětí den vstal ležev šest hodin, a tak šest a třidcěti hodin jednak v hrobu ležal; ale tu pomni, aby počítal den přirozený, jenž drží hodin čtřmezicietma. Potom po čtyřidcěti dnech, ukázav sě často učedlníkóm, a učiv je a tresktav z nevěry, vstúpil v nebe neb na nebesa tělestně, i sedí na pravici boha otcě, to jest, nade všechna jiná stvořenie blahoslaví sě v najlepších dařiech božích. Protož nedomnieva, sě, byť otec měl pravici tělestnú; neb ani otec ani duch svatý má zpósob tělestný, poňavadž jediné syn vtělil sě, kterýmž tě- lesenstvím menší jest všie trojice svaté. Potom odtud přijde tělestně v deň súdný, aby súdil živé, to jest svaté k věčnému životu, i mrtvé, to jest zlořečené k věčnému zatracení; neb odtud přijde súdit živých, to jest těch, jenž nynie jsú živi, i mrtvých, to jest těch, jenž sú již zemřěli. Pak dále: věři v ducha svatého, tak že věřím, že duch svatý jest třětie osoba, rovná otci i synu úplně. A to pomni, žet viera tato praví, aby věřil v boha otce, i v syna, i v ducha svatého, ale nepraví, aby véřil v početie Kristovo neb v umučenie, ale že máš věřiti, že otec stvořil nebe i zemi, a že syn boží vtělil sě; a tak věř ty kusy, ale ne v ty. Cierkev svatú obecnú: věřiž, že jest jedna cierkev svatá obecná, to jest jeden zbor neb hluk všech vyvolených, a že ten zbor jest choť Kristova, kterúž jest z věčné lásky trojice svatá Kristu otdala. Svatých obcovánie, to jest obecné požívánie pomoci a lásky, tak že všichni světí, jenž zde putují k věčnému blahoslavenství, mají všichni spolu všechny skutky dobré, i s oněmi v nebesiech, i s těmi, jenž jsú v očistci, tak že světí nebeští pomáhají zdej- ším, i tito sobě spolu, i oněm u předpeklí, a všichni sě spolu milují. Odpuštěnie hřiechóv: věř, že mocí zaslúženie Kristova té cierkvi svaté konečně budú hřieši odpuštěni, a že svatým,

Strana 46
46 Výklad viery. jenž jsú v nebeském králevství, již jsú všichni odpuštěni. Těla vzkřiešenie: věř, že všichni, kteříž sú ještě z mrtvých ne- vstali, že vstanú a vezmú odplatu, každý vedlé svého zaslú- ženie. A věčný život: věřiž, že všichni světí věčně budú živi v blahoslavenství s trojicí svatú a s angely svatými v radosti nesmierné. Jiných vtipóv a těžkostí člověk sprostný nemóž-li sti- hnúti, měj na těchto kusiech dosti, polože sobě, že bez viery nelzě sě líbiti bohu, ani lzě shřěšiti bez nevěry, a že musí každý člověk neb spasen býti neb zatracen; protož musí každý člověk býti neb žákem božím, aneb dáblovým. A ten jest žák boží, kterýž slyší slovo božie a skutkem plní; a ten jest žák dáblóv, kterýž neslyší slova božieho, pak-li slyší, ale skutkem neplní a tak nevěří. A o tom jest řečeno na počátcě, a bude řečeno v knížkách o božiem přikázaní, že viera, kte- rúž na mši zpievají, již sú složili na svolání obecném v městě, jenž slove Nicea, na kterémžto svolání svatý Mikuláš byl; a všěch duchovních otcóv bylo tři sta a osmnadste, jichžť složenie věříme jako svaté čtenie, neb každý kus má založenie v písmě. Kapitola XXVII. Druhé Věři v buoh. Věřím v jednoho boha otce všemohúcieho, učinitele nebe i země, vidědlných všech věcí i nevidědlných, i v jednoho pána našeho, Jezu Krista, syna božieho jednorozeného, i z otce uro- zeného přěde všemi věky, boha z boha, světlo z světla, boha pravého z boha pravého, urozeného, neučiněného, spolu pod- statného s otcem, skrze něho všechny věci učiněny sú, jenž pro ny lidi a pro našě spasenie sstúpil jest s nebes, i vtělil sě jest z ducha svatého, z Marie panny i člověk učiněn jest; ukřižován také pro ny, pod Pontským Pilátem trpěl i pohřě- ben jest; a vstal z mrtvých třětí deň vedlé písma, i vstúpil jest na nebe, sedí na pravici otce, a opět přijde s oslavností súdit živých i mrtvých, jehož královstvie nebude konce. I v du- cha svatého, pána i živiecieho, jenž z otce i z syna pochodí, jenž s otcem i s synem spolu modlný jest i spolu slavný, jenž A.

Strana 47
Kapitola 26 — 28. 47 mluvil jest skrzě proroky. I jednu svatú obecnú a apoštolskú cierkev. Vyznávám jeden křest k odpuštění hřiechóm, a če- kám vzkřiešenie mrtvých a života příštieho věka. Amen. Kapitola XXVIII. Toto věřenie v boha jest výklad prvého „Věři v bóh,“ aby rozuměl, že někteři sú byli kacieři, jako Manichei, i jsú v Bosně Paterini, jenž věřie, že jsta dva bohy; protož die sě: věři v jednoho neb jediného boha, tak že jest jediný buoh. A že někteří byli sú, jenž sú drželi, že nebe i země a tak svět nenie stvořen a učiněn, jakož Aristotileš a jeho následovníci v tom drželi sú, řkúc, že nebe i země a tak vešken svět jest od věčnosti, že nepočal býti, protož die viera: stvořitele neb učinitele nebe i země. A že oni, jenž dva bohy pokládají, jed- noho dobrého a druhého zlého, pravie, že dobrý buoh stvořil nebeské věci nevidědlné, to jest ty, jenž nemohú tělestným okem viděny býti, a druhý bóh zlý že stvořil všechny tělestné zem- ské věci, a tak že dobrý bóh stvořil ducha a zlý tělo v člo- věku, protož dějí, že duše chce poslúchati v dobrém boha svého dobrého, a tělo ve zlém boha svého zlého. Protož aby ten blud byl vyražen, die viera: vidědlných všech věcí i ne- vidědlných; neb všechny věci od dobrého boha stvořeny sú, jakož die písmo: Viděl jest buoh všechny věci, kteréž jest Gen. 1. učinil, a byly sú velmi dobré. A opět die písmo: Všechny Joh. 4. věci skrzě něho učiněny sú, a bez něho nenie nic učiněno. A že opět bludně domnievají sě někteří, že by dva pány byla, jeden otec a druhý syň, a tak třětí pán duch svatý, protož ne třie pánové jsú tři osoby, ale jeden pán jako jeden buoh, i protož die viera: i v jednoho pána, Jezu Krista. A že mnozí, jako všichni pohané, a všichni nynější židé, a ně- kteří kacieři drželi sú a držie, že Kristus nenie syn boží, ja- kož sú ho proto ukřižovali, že jest řekl: Syn jsem boží; pro- tož aby ten blud široký byl potupen, die viera: syna božieho. A že Manichei řekli sú, že mnozí jsú synové v božství, protož die viera: jednorozeného. A že židé a jiní bludní řkú, by pán Ježíš nebyl věčný, poňavadž sě urodil, majíce tento dó-

Strana 48
A. 48 vod: což sě urodilo neb rodí, to jest počalo býti neb počíná býti; protož die viera: i z otce urozeného přede všemi věky. A jich dóvod nenie pravý; neb nenie syna božieho rozenie od otce časné, ale věčné, neb od věčnosti rodí otec syna. Protož jiné jest rozenie pána Ježíše od otce a jiné od Marie panny; neb prvé jest věčné bez mateřě, a druhé jest časné z mateře bez tělestného otce. Protož die dále viera: boha z boha; roz- uměj boha syna z boha otce, ne jiného boha v bytu, neb v podstatě, neb v božství, ale jiného, to jest osobu jinú z jiné osoby; neb jiná jest osoba otec a jiná syn, ale týž buoh otec i syn. A že syn jest světlo, jenž osvěcuje svět, a též právě i otec osvěcuje, a syn jest od otce, protož die viera: světlo z světla. A by rozuměl, že by slunce bylo od věčnosti, tehdy by i paprslek byl od věčnosti, a blesk od paprslka: tak pří- kladem někakým rozuměj, že světlo syn jest věčně z světla otce, jako paprslek z slunce. Dále die viera: boha pravého z boha pravého, neomyl- ného, jakož kacieři sú pravili. Dále die: urozeného, rozuměj od otce; neučiněného, rozuměj vedlé božstvie. Dále die: spolu podstatného s otcem; to jest: otec i syn, ač jsta dvě osobě, však jsta jedna podstata, jakož jsta jedno božstvie a jeden byt i jeden bóh. Dále die: skrzě něhož, totiž syna, všechny věci učiněny sú. Tiem ukazuje viera, že syn jest tak mocný stvořitel jako otec; neb což jest stvořil otec, to i syn i duch svatý, aniž móž co učiniti otec bez syna, ani syn bez otce, ani bez ducha svatého. Protož die svatý Augustin, že skut- kové trojice svaté zevnitř jsú nerozdielní; tak rozuměj, že což sě stane časně neb móž sě státi, to všechno od každé osoby stane sě, neb móž sě státi. Dále die viera: jenž pro ny lidi a pro našě spasenie sstúpil jest s nebes. Rozuměj ne tak jako Paterinové, aby duch jeho neb duše prvé byla v nebi, a pak sstúpila dolóv; ani rozuměj, by prvé byl člověkem, a pak vstúpil v život panny; ani také rozuměj, aby božstvie s nebe sstúpilo, nebť božstvie nikam nemóž sě hnúti, nebť jest všudy: ale rozuměj, že s nebes sstúpenie jest jeho poníženie, tak že ponížil sebe, vzem na sě zpósob sluhy, to jest člověctvie; neb božstvie ani buoh nemohl by (s sebe složiti a) slúžiti nám biedným, kdyby člověkem nebyl, poňavadž by jiného stvořenie Výklad viery.

Strana 49
Kapitola 28. 49 na sě nevzal. Protož die ihned dále viera: i vtělil se jest, to jest, jsa bohem, tělestným člověkem učinil se jest. Protož die dále viera: z duchu svatého, ne z semene mužského, z Marie panny člověkem učiněn jest, a tak jsa člověkem, ukřižován jest; a tak dále až do onoho slova: přijde s oslavností. To die viera, žeť již nepříde, aby biedný opět jsa trpěl; neb od- súdě živé i mrtvé, bude slavně kralovati na věky. Protož die sě dále: jehož králevstvie nebude koncě. Tiem kusem potupeni sú Luciferiani, jenž řkú, že Kristovo králevstvie zahyne. Dále die: i v ducha svatého, pána. Die: pána, pro Ma cedonie kacieře, jenž die, by duch svatý byl sluha otce, a tak menší než otec; a to jest řekl Macedonius proto, že die Kri stus: Prositi budu otce, a pošle vám utěšitele, to jest ducha svatého. Protož ty věz, že duch svatý nenie sluha, jakož otec bóh nenie sluha; ale tak mocný pán jest duch svatý, jako i otec i syn. Ale Kristus, proto že jest člověkem, jenž jest věrný sluha, jest menší tiem než otec a duch svatý, jakož také menšie jeho človèctvie než jeho božstvie; protož sám die: Otec větčí mne jest. Dále die sě: živícieho neb živitele neb duch svatý zvláště svaté živí milostí. Dále die: jenž z otce i z syna pochodí. Rozuměj ne pochozením noh neb tělestným, neb ducha svatého pochozenie jest bytie od otce i syna; a ten kus pravie pro Reky, neb tak pravie, že by Rekové drželi. by duch svatý nepochodil od syna, jedné od otce. A že ně kteří svatí, jako Jan zlatoústý a Damastský Jan, i jiní velicí jich světí právě sú vieru drželi, protož což jistě neviem, toho na ně nechci cpáti, a zvláště u vieře; neb mluvil sem s nimi a oni sú řekli, že pochodí duch svatý od syna, ale jiným pra- vie obyčejem, než my pravíme. A kdyby pilni byli lidé viery, i s našie strany i s jich, a neměli by pýchy, brzy by sě sjed- nali v úmyslu, ač sě málo v slovách dělé. Dále die sě: jenž s otcem i s synem spolu modlný i spolu slavný jest. To jest, že jakož jedné osobě příslušie od nás modlenie, to jest najvyššie poctěnie, takéž slušie na každú osobu, a to tak, že nemóž kto jedné osoby právě ctíti, ani sě jí modliti, by každé sě nemodlil a každé nectil. Dóvod jest slovo Kristovo, jenž die, že otec každý súd dal jest synu, Joh. 5. aby všichni ctili syna, jakož ctie otce. Ktož nectí syna, nectí M. J. Husi sebrané spisy 1. loh 14 4

Strana 50
50 Výklad viery. otce, jenž jest poslal jeho. Aj teď máš, že kto ctí otce, ten ctí syna, a zasě ktož ctí syna, ctí otce; a opět ktož nectí syna, nectí otce, a zasě též. A že duch svatý jest týž bóh, protož ktož ctí otce neb syna, ctí i svatého ducha; a tak dobře sě má v modlení zbor svatý, řka: Otče náš! ke všěm třěm osobám; též i v chvále dobře sě má, když die: Sláva otci i synu i svatému duchu! A ač kdy jmenuje sě jedna osoba v modlení neb v chvále, však sě neodlučuje jiná osoba božská; a tak duch svatý jest spolu modlný a spolu slavný s otcem i s synem. Dále die viera: jenž mluvil jest skrzě proroky, to jest proti těm, jenž sú mněli, by proroci svá proroctvie z svého domněnie, aneb jako hádajíc, neb jako ze snu, aneb že by mluvili, nerozumějíce co mluvie; a tací slovú Porfirianové, neb tak sě domnieval Porfirianus. A k tomu kusu viery die svatý Petr: Máme pevnú prorocskú řeč, kteréž poslúchajíc pilně, dobře činíte, jako světlu, jenž svietí v temném miestě, až den i posvietí a dennice vzejde v našich srdcích; tomu najprvé rozumějíc, že každé proroctvie písma svým výkladem nebývá: neb ne vólí člověcskú přinešeno jest kdy prorocstvie, ale duchem svatým vdechnuti jsúce, mluvili sú svatí boží lidé. Aj máš teď od Petra dóvod, kterak sú mluvili prorokové, že božím naučením. Protož řiekali sú proroci: To die pán buoh. Dále die viera: i jednu svatú, obecnú, apoštolskú cier- kev. Že jedna jest svatá obecná cierkev, to v prvé vieře ře- čeno jest; než tuto sě přidává: apoštolskú, to jest tu, kterúž sú věřili apoštolové, jiež Kristus jest hlava, ne Petr ani Pavel. Protož die (svatý) Pavel, že bóh otec dal jest Krista hlavu nade všechnu cierkev, kteráž jest tělo jeho; věz skryté, ne to, jenž leželo jest v hrobě a třětí den vstalo, ale tělo, jenž jest všichni světí údové, počnúce od prvého svatého až do posled- nieho budúcieho. Dále die viera: vyznávám jeden křest k odpuštění hřiechóm, tak že jakož jest jeden pán, v něhož věříme, a jedna viera, Eph. 4. též jeden křest a jeden bóh; a ten křest jest k odpuštění hřiechóv, tak že snímá všechny hřiechy, dietkám a starým, když jich želejí. A věz, ač tuto sě die: jeden křest, to věz obecný, však věz, žeť jest trój křest: prvý ducha svatého, 2 Pet.1 Eph s.

Strana 51
Kapitola 28. 5l druhý vody, a třetí krve; bez prvého druhý a třetí a posle dní neprospějí, ale prvý bez dvú poslední móž prospěti, neb móž duch svatý obmyti duši od hřiechóv bez vody tělestné bez krve vylitie. Protož na krstu vodném duch svatý duši čistí, ale voda tělo; a tak světí mnozí sú spaseni, nejsúc v vodu tělestně omáčeni. Ale věz, aby rozuměl tomuto slovu Kristovu: Věru pravi vám! neurodí-li sě kto z vody a z duchu Jeh s. svatého, nemóž vjíti v králevstvie božie. Z vody, rozuměj múdrosti, to jest z vody syna božieho, jenž jest tekla jemu z boka, o níž zpieváme: Viděl sem vodu jdúcí z chrámu, z boku Esech pravého, a všichni, (k) kterým došla voda ta, to jest, že je ob- myla, spaseni sú. Protož bez té vody obmytie*) a bez ducha svatého nelzě spasenu býti; ale bez vody této tělestné řiečné neb studničné, jenž z boka Kristova netekla, móž člověk spa- sen býti. Dále die viera: a čekám vzkřiešenie mrtvých, a ži vota příštieho věka. Toho máš rozum z prvé viery, neb ře- čeno jest i o z mrtvých vstání i o věčném životu, jenž jest život budúcieho věka, to jest věčný všudy potom bez konce. Ti kusové svaté viery popudili by lidi k milování boha, k ne- návidění hřiecha, a k doufání věčné radosti; neb bez pochy- benie, ktož kolivěk ty kusy váží srdečně, ten miluje boha, hřiechu sě varuje, odplaty věčného života čaká. Ale jest tuto otázka, kterak mnoho musie křesťan zjevně věřiti, aby byl spasen? A rozliční rozličně pravie; a móž ře- čeno býti, že sprostnému dosti jest věřiti v boha a v Ježíše Krista. A k tomu svatý Jan die: Každý, jenž věří, že Ježíš jest Kristus, z boha urozen jest. A dále die: Toto jest vítèz- stvie, jenž přemáhá svět, viera naše. A kto jest, jenž přemáhá svět? jedné ten, jenž věří, že Ježíš jest syn boží. A tak apo- štolové boží vždy táhli sú lid na to, aby věřili v otce, syna i ducha svatého i v Jezu Krista; a někteří světí jedné uvěřiec v pána Ježíše, ihned sú byli umučeni. A v skutciech apoštol- Act. 19 ských píše sě, že ti, jenž sú řekli: Ještě sme neslyšeli, jest-li duch svatý, když k vóli svatého Pavla krstěni sú ve jmeno Jezu Krista, a Pavel položil na ně ruku, ihned přijeli sú ducha svatého a mluvili sú jazyky a prorokovali sú. Ale však věz, luh o. *) Rkp. obmyte. 4*

Strana 52
52 Výklad desatera božieho přikázanie. že kterým jest dal buoh přístupu, aby viece věřili a zjevnějie, dlužni jsú viece věřiti; tak že člověk rozum maje, má věřiti v boha otce, i syna, i svatého ducha, a všechno, což chce Kri- stus, aby bylo věřeno. A ti, kterýmž jest dal buoh slyšenie viery, a oni netbají, ti jsú viece vinni; jako jsú falešní křěsťané, a zvláště žákovstvo, jenž písmo umie, a ti, jenž mnoho slyšie kázanie. Výklad desatera božieho přikázanie. Kapitola XXXI. Již po viery oznámení slušie božie přikázanie oznámiti, jenž jsú cěsta k životu věčnému, a bez nichž nenie člověku A. spasenie. Protož když otázal jest jeden pána Ježíše, řka: Mat. 10. Mistře dobrý, co čině budu mieti život věčný? odpověděl jest jemu, řka: Chceš-li v život vjíti, drž přikázanie. Ta odpověď každému člověku jest položena, neb každý člověk k tomu jest Ecchult. stvořen, aby božie přikázanie držel, jakož die Šalomún: Boj sě boha a přikázanie jeho drž, to jest každý člověk. A poňa- vadž k tomu stvořen jest každý člověk, aby přikázanie božie plnil a život věčný proto měl, protož má býti každý pilen, aby uměl božie přikázanie, a uměje aby držel. Protož popuzenie prvé, aby člověk přikázanie božie pl- nil, jest to, že k tomu jest stvořen, jakož řečeno jest již. Druhé popuzenie jest život věčný, jakož řečeno jest mládci. Joh. 12. A také die pán Ježíš: Viem, že přikázanie jeho, totiž otce mého, život věčný jest. Třětie popuzenie jest, že zachovánie přikázanie jest oběť 2Reg. 15.bohu najvzácnějšie; neb psáno jest: I zdalit chce pán buoh oběti, a ne radějie, aby sě poslúchalo hlasu božieho? Neb lep- šie jest poslušenstvie než oběti, a pilně poslúchati viece, než obětovati najlepšie skopce; neb jako hřiech čarovánie jest pro-

Strana 53
Kapitola 28 = 29. 53 tiviti sě, a jako hřiech modloslúženic, nechtěti přivoliti, to věz božiemu přikázaní. Čtvrté popuzenie, že zachovánie přikázaní jest veliké zna- menie přietelstva Kristova; protož die: Vy přietelé moji jste, Joh. 15. ač učiníte, které věci já přikazuji vám. Páté popuzenie, že přikázanie božie jsú lehká. Protož Mr ll. die spasitel: Jho mé sladké jest, a břiemě mé lehké. Tak B. lehké jest božie přikázanie, že i chudý, i nemocný, i bohatý, i zdravý, i svobodný, i vězeň, i v žaláři i všudy móž je člo- věk, když chce, naplniti; neb by nic neměl, aniž kterým údem hnúti mohl, vždy má vóli svobodnú, jíž móž boha nade všechny věci milovati; protož nižádný nemóž mieti výmluvy, by ne- mohl přikázanie božieho naplniti. Šesté popuzenie, že buoh kázal pilně držeti přikázanie. Pro- tož die David prorok: Ty si přikázal přikázaní svých ostřiehati Psal. velmě. Jako pán bóh die: Slyš Israeli! pan bóh tvój jeden Deutr 6. jest. Miluj pána boha svého ze všeho srdce svého, a ze všie duše své, a ze všie síly své! I budú slova tato, ješto já při- kazuji dnes, v srdci tvém, a vypravíš je synóm svým. A pa- matovati budeš sedě v domu svém i chodě po cěstě, léhaje i vstávaje, a přiviežeš je na znamenie na rucě své; a budeť beze všeho hnutie přěd očíma tvýma, a napíšeš je na praze dveří domu svého. A jinde opět takto die pán bóh: VložtebeurH1. tato slova má v srdce svá, a pověste je k znamení na rukach C svých, a mezi očima svýma postavte. Učte syny své, ať je pamatují; když sedneš v domu svém, a choditi budeš na cestě, ležeš nebo vstaneš, napíšeš je na věřejích a na dveřích domu svého. Také jinde die. Ostřiehaj sě i duše své pilně, a ne- Deut.4 zapomínaj slov, ješto viděli sta oči tvoji, a ať nevypadnú z srdce tvého po vše dni života tvého; naučíš jimi syny své i vnuky své. A Šalomán duchem božím die každému: Zacho- vávaj, synu mój, přikázanie otce svého, a neopúštěj zákona Prov. 4 matky své. Přivěž je v srdci svém ustavičně a obklič jimi hr- dlo své; když choditi budeš, ať jdú s tebú; když spáti budeš, ostřiehati tebe budú, a procítě mluv s nimi; neb přikázanie lucerna jsú, a zákon světlo a cesta života. — Aj kterak pilné přikazuje pán buch svá přikázanie chovati, psáti i učiti; pro- tož máme je rádi slyšeti, učiti, psati i držeti, a zvláště knéžie,

Strana 54
54 Výklad desatera božicho přikázanic. Mo.ult. jimž řekl pán Ježíš, vstav z mrtvých: Dána mi jest každá moc i v nebi i v zemi; protož jdúce učtež všecky lidi, krstiece je ve jmeno otce, i syna, i svatého ducha, učiece je zachovati všecky věci, kteréž kolivěk přikázal sem vám. Aj co jest bóh přikázal v starém zákoně učiti lidi, též přikázal i v novém. Z této řeči máš, že dobrý obyčej mají, kteříž učie a píší božie přikázanie v kosteléch a v svých domiech; neb činie jako jest bóh přikázal, a že to písmo móž i vnúčatóm sě dostati. A tiemto písmem svrchu psaným jsú pohaněni kněžie, kteříž netoliko sami neumějí, nekáží, neučie, nepíší božích přiká- zaní, ani držie, ale bránie jiným i psáti i praviti, a nazývají ty bludné Viklefisty, kteříž je káží a píší v kosteléch a v do- miech: ale kteří píší oplzlé věci a ohavné, jenž k hřiechu mysl popúzejí, ty nazývají dobré lidi; neb i sami též píší, aby libosť tělestnú měli; a v tom málo na božie přikázanie pomněli! Sedmé popuzenie, že pán buoh ne pro svój úžitek, jako pán zemský, ale pro úžitky svého sluhy, přikázal jest plniti svá přikázanie; neb on nic nepotřebuje. Protož die David: Dobrých věcí mých nepotřebuješ. Osmé popuzenie, že zachovánie přikázaní vysvobozuje od věčného zatracenie; jakož die pán Ježíš: Ktož neuvěří a tak přikázanie nenaplní, zatracen bude. A zasě: Ktož věří v mě a činí přikázanie otce mého, ten neumřě na věky. Deváté popuzenie k zachování přikázanie božieho jest Deut.6. tělestných věcí zaslíbenie; neb psáno jest: Boj sě pána boha D. svého a ostřiehaj všech přikázaní jeho, kteráž já přikazuji tobě, i synóm tvým, i vnúčatóm tvým, po všechny dni tvé, aby prodleni byli dnové tvoji. Slyš Israheli a zachovaj, aby činil, ať dobře bude tobě, a rozmnožíš sě viece, jakož slíbil jest pán buoh otcóv tvých, dáti tobě zemi mlékem a strdí te- Deut.26.kúcí. A jinde die takto: Budeš-li poslúchati hlasu pána boha svého, aby činil i choval všechna přikázanie jeho, kteráž já přikazuji tobě dnes, učiní tě pán buoh tvój vyššieho všech ná- rodóv, jenž přebývají v zemi; a přijdú všecka požehnánie tato a chopie sě tebe, ač přikázanie jeho budeš poslúchati: Bla- hoslavený ty v městě a blahoslavený na poli. Blahoslavený plod břicha tvého, i plod země tvé, i plod hovad tvých, stáda bravóv tvých, i chlévy ovec tvých; blahoslavené stodoly tvé,

Strana 55
Kapitola 29. 55 i všechny jiné věci tvé blahoslavené. Blahoslavený budeš ve- jda i ven (j)da; dáť pán nepřátely tvé, jenž povstávají proti tobě, padúcie přěd viděním tvým; jednú cestú přijdú proti tobě, a sedmi poběhnú přěd tvým oblíčejem. Vypustí pán po- žehnánie na tvé pivnicě i všecko úsilé tvú rukú, i požehná tebe na zemi, jižto přijmeš. Vzbudí tě pán za svatý lid sobě, jakž je přisáhl tobě, ač budeš ostřiehati přikázanie pána boha svého, a choditi budeš po jeho cestách; i uzří lid ze všech zemí, že jmě božie nazváno jest nad tebú, i bude sě tebe báti. Hojna tě učiní pán všech dobrých věcí: plodu břicha tvého. i plodu hovad tvých, i plodu země tvé, kterúž přisáhl jest pán otcóm tvým, aby dal tobě. Otevře pán poklad svój naj- lepší, nebe aby déšť dalo zemi tvé časem svým, i požehná všeho úsilé rukú tvú; i budeš pójčeti národóm mnohým, a sám nižádného zájmu nevezmeš. Postaví tě pán bóh tvój hlavú a ne ocasem, i budeš vždy svrchu ale ne vezpod: ač poslúchati budeš přikázaní pána boha svého, kteráž já přikazuji tobě dnes. a budeš-li ostřiehati a činiti, a ač neodchýlíš sě od nich, ani na pravici ani na levici.— Aj teď slyšíš mnohá zaslíbenie, pro která má člověk plniti božie přikázanie. Desáté popuzenie k zachování přikázanie jest výstraha F. zlořečenství božích, o nichž takto psáno jest ihned po dřiev- niem poželnání: Nebudeš-li chtieti slyšeti hlasu pána bohaDeur 28. svého, aby ostřiehal a činil všecka přikázanie jeho, i duchovnie obyčeje, ješto já přikazuji dnes, spadnú na tě všecky kletby tyto a chopie sč tebe: Prokletý budeš v městě, prokletý bu- deš na poli; prokletá stodola tvá, a prokleté všecky jiné věci tvé. Prokletý plod břicha tvého, i plod země tvé, stáda vo- lóv tvých a stáda ovec tvých; prokletý budeš vycházeje a vcházeje. Pustí na tě pán hlad a lačnosť i tresktánie, na vše úsilé tvé, kteréž ty činíš, doňavadž nepotře tebe a nezatratí rychle, pro tvá vymyšlenie psotná, v kterýchž opustil si jeho Přičiň tobě pán šelmu, až tě i zatratí s země, do niežto při- jdeš k držení. Raň tě pán biedú, zimnicí, i zimú, i horkem, vedrem, i povětřím porušeným i rzí, i protiv sě, poňadž ne- zhyneš. Buď nebe, jenž nad tebú jest, měděné, a zemé, již tlačíš, železná; daj pan zemi tvé přieval prašný, a s nebe spadni na tě popel, až i budeš potřien. Poddá té pán pada-

Strana 56
56 Výklad desatera božieho přikázanie. jícieho před nepřátely tvými; jednú cestú vyjdeš proti nim, a po sedmi poběhneš, rozprášen jsa po všech královstvích země. A buď mrcha tvá v pokrm všemu ptactvu nebeskému i zvie- řatóm zemským, a nebuď, kto by otehnal. Raní tě pán vře- dem Egyptským na straně tvého těla, kterúž lajna vycházějí; také i krástami i svrabem, tak aby uzdraven nemohl býti. Raň tě pán omámením i slepotú i rydáním mysli tvé, a sma- kaj v poledne, jako smakati obykl jest slepý ve tmách, a ne- zřeď tvých cest. A v každý čas biedu trp a tlačen buď ná silím, a neměj by kto vysvobodil tě. Ženu pojmi, a jiný spi s ní. Dóm udělaj, a nepřebývaj v něm. Vinici nasaď, a ne- zbieraj jie. Vól tvój buď obětován přěd tebú, a nejez jeho. Osel tvój buď vzat přěd tvú tváří, a nebuď navrácen tobě. Ovce tvé buďte dány nepřátelóm tvým, a nebuď kto by tobě pomohl. Synové tvoji i dcery tvé dáni buďte jinému lidu, ano vidíta oči tvoji, a hyneta přěd tváří jich celý den, a nebud síla v ruce tvé. Užitek země tvé i všechno úsilé tvé jez lid, jehož neznáš, a buď vždy biedu trpějící, a utlačen po všechny dni, a lekavý pro hrózu těch věcí, jež budeta viděti oči tvoji, Raň tě pán nežitem psotným na kolenú i na lýtkách, a aby uzdraven nemohl býti od paty nohy až do vrchu tvého. Za- vede tě pán i krále, kteréhož ustavíš nad sebú, v lid, jehož neznáš ty i otcové tvoji, i budeš tam slúžiti bohóm cizím, dřěvu a kamenu, i budeš zatracený v příslovie, i v pověsť všem lidem, k nimž tě přivede pán. Semene mnoho vržeš v zemi a malíčko nažneš, neb kobylky všecko slepcí. Vinici nasadíš a zkopáš, a vína nebudeš píti, ani co z nie vezmeš, neb bude zkažena črvy. Olivie budeš mieti na všech mezích tvých, a nebudeš sě mazati olejem, neb skapí a zhynú. Synóv naro- díš a dcer, a nepoživeš jich, neb budú vedeni u vězenie. Vše- cky štěpy tvé a obilé země tvé rez zahubí. Příchozí, jenž s tebú bydlí v zemi, vzvyš sě nad tě a buď vyšší nad tě, a ty poniž sě a buď nižší; on bude tobě pójčeti, ale ne ty jemu; on bude hlavú a ty ocasem. A přijdú na tě tyto všecky kletby, a protiviece sě chopie sě tebe, až i zhyneš; neb's neslyšal hlasu pána boha svého, anižs zachoval přikázani jeho a duchovních obyčejóv, jež jest přikázal. A budú na tobě znamenie i divové a na pokolení tvém až na věky, proto

Strana 57
že's neslúžil panu bohu svému v radosti srdce svého i u ve- selí, pro všech věcí obižnosť. Protož budeš slúžiti nepřieteli svému, jehož pošle pán tobě, v hladu a v žiezni, v nahotě i ve všem hubenství, a vloží železné jho na tvé hrdlo, až tě i potře. I přivede na tě pán lid z daleké vlasti, z posledních krajin země, v podobenství orlice létajície s prudkostí, jehož jazyku nebudeš moci rozuměti, lid nestudatý, jenž neodpustí starci, aniž sě slituje nad robátkem, a shltá plémě dobytka tvého i obilé země tvé, dokad nezhyneš; a neostaví pšenicě tobě, ani vina, ani oleje, ani stád volóv, ani stád ovcí, dokadž tebe ne- rozptýlí a nepotřé ve všech tvých městech. A zkaženy buďte zdi tvé pevné a vysoké po všie zemi tvé, v nichžto si naději měl. Obležen budeš mezi dveřmi tvými ve vší zemi tvé, jižto dá pán bóh tvój tobě; a budeš jiesti plod břicha svého, a maso synóv svých i dcer svých, v núzi a v poplenění, jímž tě obtieží nepřietel tvój. Člověk rozkošný mezi vámi i chlípný velmě záviděti bude bratru tvému a žené, ješto zpoléhá na jeho lóno, aby jim neudala masa synóv svých, ješto sama jiesti bude, proto že nic jiného nemá v obležení i v chudobě, jímžto zpustili sú tě nepřietelé tvoji mezi všemi vraty tvými. Tenká ženka a rozkošná, jenžto nemohla choditi po zemi, ani své nohy stopy na zemi posta- viti, pro měkkosť svých noh i tenkosť přielišnú, záviděti bude muži svému, jenž zpoléhá na jejie lóno, nad syna i dcery ma- sem, i nad mateřníkem, jenž vycházie z třiesl jejie, i nad mlá- denci, jenž té hodiny sě zrodili; neb je budú jiesti tajně, pro nedostatek všech věcí v obležení i poplenění, jímžto tě zdáví ne- přietel tvój mezi vraty tvými, nebudeš-li ostřiehati a plniti všech slov zákona tohoto, ješto jsú popsána v těchto knihách; a nebudeš-li se báti jmena jeho slavného i hrozného, to jest pána boha svého, přispoří pán ran tvých a ran plemene tvého. ran velikých i ústavných neduhóv psotných i věčných, i obráti na tě všecky núze Egyptské, kterýchž's sě bál, a budú sě tebe přídržeti; a nad to všecky strasti i rany, ješto nejsú popsány v knihách zákona tohoto, vzvede pán na tě, až tě i potřě; i ostanete nemnozí v počtu, ješto ste dřieve byli jako hvězdy nebeské pro množstvie, že's neuposlúchal hlasu pána boha svého. A jakož prvé sě veselil pán nad vámi, dobře vám čině a vás rozmnožuje, takéž sě veseliti bude rozptyluje vás a pod-

Strana 58
58 Výklad desatera božieho přikázanie. vracuje, abyste zhynuli s země, do niežto vejdeš ke jmění. Rozptýlé tě pán po všech lidech od svrchka země až do kra- jin jejie, a budeš tam slúžiti bohóm cizím, jichž ty neznal ani otcové tvoji, dřieví a kamení; a v národiech těch neodpočineš, ani bude odpočinutie stopě nohy tvé. Nebť dá tobě pán srdce strašivé a zhynutie očí, a duši žalostí zhynutú, a bude život tvój jako visúcí vršě přěd tebú. Lekati sě budeš ve dne i v noci, a nevěřiti budeš životu svému; z jitra dieš: Kto mi dá večer? a s večera: Kto mi dá jitro? pro zstrašenie srdce tvého, jímžto strašen budeš, a pro ty věci, kteréž viděti budeš očima svýma. Navrátí tě pán na lodech do Egypta po cestě, o nížto řekl tobě, aby jie viec neohlédal; tu budeš zaprodán nepřátelóm tvým v robotězy i v robotnice, a nebude, kto by kúpil. Aj tyto pomsty položeny jsú slovo od slova v knihách Deutronomí, v osmezčietmé kapitole, lidu židovskému, a také napřěd i dobroděnstvie, aby pilně drželi božie přikázanie; a já napsal sem je pro lidi hrubé, jenž málo vážie dobroděn- stvie Kristova a málo sě liknují věčného zatracenie, jakož málo pilni jsú věčného spasenie, zda by aspoň bojiece sě těch pří- hod, a žádajíce těch dobroděnství tělestných, přichýlili sě k božiemu přikázaní, aby je naučili sě a učili své děti, a umě- jíce aby skutkem plnili, jako bóh přikázal. Kapitola XXX. A. Již položeno jest desět příčin neb popuzení, pro něž má člověk přikázanie božieho pilen býti. A poňavadž sluha pána zemského přikázanic jest pilen, an ani jeho stvořil, ani jemu móž co dáti, nedá-li pán nebeský; pak-li jemu co dá, tehdy proto dá, že jeho potřebuje, a dá málo; věc tu již móž ztratiti, a od bolesti a od smrti konečné nemóž jeho zacho- vati, a ovšem nemóž jeho vysvoboditi svú mocí od věčného zatracenie, ani života věčného dáti. Ej biedný člověk poslúchá biedného člověka pro malé vzětíčko, a nechce Boha oslav- ného, pro věčné zbožie, věčné utěšenie a také i pro časné. v lehkém přikázaní poslúchati! Aj ještě viz: pán zemský ne- chce, aby vždy byl tu sluha jeho, kdež on jest, ale pán ne-

Strana 59
Kapitola 29 — 30. 59 beský die: Kde jsem já, tu bude sluha mój. Pán zemský ne-Joh. 12. rad by byl uražen málo pro svého sluhu věrného a dobrého, a pán nebeský viděv svého nevěrného a zlého sluhu, an již stojí pod šibenicí věčného ohně oběšenie, s nebe sstúpiv, i dal se za něho oběsiti a prvé umučiti, a tak smrtí najukrut- nější a najohavnější umrtviti. O by to dobroděnstvie a tu vieru lidé znamenali, pilnějé by přikázanie pána tak milosti- vého, a tak věrného, a tak odplativého drželi, než přikázanie světských pánóv! Také by znamenali z těch deseti příčin napřed popsa- B. ných, že mají najprv pána boha poslúchati; a což by proti jemu pán světský, neb prelát, neb otec tělestný přikázal, toho by nikoli neučinil, poslúchaje pána najvyššieho, jenž pro svú nesmiernú dobrotu nemóž nic zlého přikázati, ani pro svú nesmiernú múdrosť u přikázaní poblúditi. Protož aby lid naj- pilnějé jeho držel přikázanie, die takto: Já jsem pán buoh Exo. 20 tvój! nebudeš mieti jiných bohóv přede mnú. Die: pán, aby sč ho bál, a die: buoh, aby jeho miloval, a die: tvój, aby nade všechny jiné pány sobě ho vážil. I chce pán bóh dvéma přikázaníma všechna jiná přikázanie zavřieti, to věz bázní a mi- lováním; neb že jest pán, máš sě ho báti, a že jest buoh, máš jeho milovati. Protož die skrzě Malachiáše: Jsem-li já pán, Mal. t. kde bázeň má? a jsem-li otec, kde milovánie mé? Jako by řekl: Máš mě za pána, kéž sé mne bojíš, a máš-li mě za otce. kéž mě miluješ. Ale že snad dieš: Já sě boha bojím, tu znamenaj, aby C. sě nezklamal, že dvoje jest bázeň: přirozená a živostná. Při- rozená bázeň jest, jíž sě kto bojí ztratiti dobré věci přirozené. bez přestúpenie vóle od ctnosti; neb přirozená jest každému živočichu, to jest živé věci, jenž čije, jako: člověku, hovadu. myšce, psíku, a tak i jiným živočichóm, aby sě každý bál smrti. neb hynutie k smrti, když přihárá; neb jinak nežádal by do- brého přirozeného, an by miloval toho. A když die: boha. miení boha syna, a kdy die: svého, miení boha ducha svatého. A že člověk duší svú jest podoben k bohu, tak že jakož je- den buoh, jenž jest duch, jest tři osoby: též duše, jenž jest duch, jest tři věci, to věz rozum, vóle a paměť. Tak jakož svatý Augustin die, že když spasitel die: Milovati budeš ze

Strana 60
60 Výklad desatera božieho přikázanie. všeho srdce svého, že srdcem miení rozum; a když die: ze všie duše své, že duší miení vóli; a když die: i ve všie mysli své, myslí miení paměť. Aby byl tento rozum, máš boha milovati najprvé nade všechny věci rozumen, a tak bez bludu, a vólí, a tak bez odpory, a třětie pamětí, a tak bez zapomenutie. Protož milovati budeš ze všeho srdce svého, to jest vším roz- umem, a ze všie duši své, to jest vší vólí, a ve vší mysli své, to jest ve vší paměti, tak aby i rozum, i vóle, i paměť najviece táhla ku pánu bohu tvému. A hnúti má člověkem, aby tak miloval bázeň Mal. 1. a milovánie: bázeň, že die : pana boha svého. Neb die skrze Ma- D. lachiáše: Jsem-li já pán, kdež jest bázeň má? Protož že pán má moc mstíti a že jest bóh, zná všechno zlé; a že jest pán tvój, má moc všudy i vždy nad tebú; a poňavadž tak jest, mějž za to, žeť nemóž to býti, byť nepomstil nad tebú, když shřěšíš. A tak že jest pán, máš sě ho báti, a že jest pán dobrý, máš ho milovati. Jest věrně dobrý pán, neb nic ne- žádá od sluhy svého, jedné což jemu jest úžitečno; neb pro velikosť svého panstvie, ne k své potřěbě, ale k potřebě svého sluhy, má ho za sluhu. A proto že nemóž ten pán přikázati neúžitečné věci, protož sám on jest ten pán, jemuž nemóžeme slúžiti, prostředek přesáhajíc ctnostný. Druhé, jest pán dobrý, že nemóž neřádně meškati odplatú; ale přdcházie sluhy své, dávaje jim věci, a prvé než by mohli hodně sami od sebe zaslúžiti. Třětí, jest dobrý pán, že proti všem nepřátelóm sto- jí se svými sluhami, a jich brání a zpravuje je, a silní, dávaje všichnu potřebu. Čtvrté, jest dobrý pán, že chce, aby jeho věrný sluha byl tu na věky, kdež on jest, a aby měl jeho královstvie plné věčně, v němž bude mieti, což bude chtieti. A jest, páté, dobrý pán, že velmě sobě váží svého sluhu, a že od něho nikdy nepoběhne. A ač kdy dá trpěti sluzě na těle od nepřátel, to učiní pro lepšie svého sluhy; a má v tom ve- likú libosť, když sluha pevně stojí pro něho v těžkém boji, neb čím strpí těžší boj, tiem bude krašší bez stracenie údu; protož biedný by byl člověk, který by sě nepřídržel toho pána. Ale snad die hrubý člověk: Kterak mohu milovati boha, 1Joh.4. a já ho nevizi, aniž sem kdy viděl? Jakož i svatý Jan die, že boha nikdy neviděl nižádný. A také die: Ktož nemiluje bratra, jehož vidí, boha, jehož nevidí, kterak móž milovati?"

Strana 61
Kapitola 31. 61 Tu znamenaj, že trojím obyčejem móž býti viděn bóh, totiž: E zřejmě, tak ho vidie světí v nebesiech; druhé, dóvodně, tak ho vidie mudrci zde na světě; a třetie, věrú, tak ho vidie sprostní křésťané; a po těchto viděních táhne milovánie. A že dvoje poslednie viděnie jest nedokonalé, jímž vidie boha jako skrzě zrcadlo a v podobenství; protož lidé majíce tak malé poznánie boha, jehož mají milovati, některak v duši nedužie, že sě jim nezdá, by buoh byl, nebyl-li by hmotný a čitedlný. tak že mnějí, by bóh měl tělestné údy, ač by i syn boží ne- byl vtělen, majíc domněnie z písma, jenž die, že řekl jest bóh tří osob úmyslem: Učiňme člověka k sobě podobného; aGenes.2. nechtějí tomu rozuměti, že podobenstvie to nenie vedlé těla, F ale vedlé duše, tak že jakož bóh jest jeden duch a tři osoby: otec, syn, svatý duch, též člověk jest jeden duch, vnitřní člo- věk rozuměj, a ten duch jest: rozum, vóle a paměť. A že lidé tak sú byli příchylni, aby čitedlně boha viděli; protož z vóle otce, i syna, i svatého ducha, syn boží vtělil sě, aby hrubí lidé jiných bohóv hmotných neb tělestných nehledali, majíce syna božieho tělestného, jenž jest s otcem i duchem svatým jeden bóh. Z této řeči odpověď k tomu, jako jest řečeno, hotova jest, když die: Kterak mohu milovati boha, a já ho nikdy neviděl G aniž vidím? To jest pravda, že ho člověk zde, jsa smrtedlen, nevidí, aniž uzří okem tělestným v božství, ani tak jako vidie světí v nebesiech, ale vidí třetím viděním, to jest věrú, neb druhým, jako mudrci; a někteří, jako apoštolé, viděli sú v těle tělestným okem boha Krista, ale božstvie neviděli sú, ale vě- řili; jako nynie v zpósobě chleba vídáme věrú tělo Kristovo, ale okem tělestným vídáme zpósob chleba. Protož když Moj-Exo 33 žieš žádal jest viděti boha, a řekl: Ukaž mi slávu svú, řekl jemu bóh: Nebudeš moci viděti tváři mé, nebť neviděti mne bude člověk a bude živ, totiž bude člověk živ tělem smrtedl- ným, v němž mne neuzří. A k tomu vzní to slovo: Boha nikdy nižádný neviděl. I druhé, jenž die: Boha, jehož nevidí, kterak miluje? Protož hrubý jest člověk i nevěrný, kterýž neumie po- vzdvihnúti rozumu, aby poznal, že božstvie nenie stvořenie, ani hmotné, okem tělestným vidědlné, ale že jest nade všechny H.

Strana 62
62 Výklad desatera božieho přikázanie. jiné věci, a tak že bóh jest věc, nad niž lepšie nemóž pomy šlena býti; a tak musí věřící povzdvihnúti rozumu přese všechny věci stvořené, aby poznal a miloval boha svého. A také vědě by, že to znánie a milovánie, nebude-li bez přietrži, nebude dokonalé, neb musie pilným myšlením ve dne i v noci přidán býti dobrý skutek. Protož jakož mudřec v čas svého smil- něnie poražen a přemožen bývá v svém znání tak daleko, že v tu dobu slove nerozumný a bláznivý: též každý křěsťan, vy- padna od paměti božie a jeho věčného zákona, a obrátě sě k časným věcem, k nimž jeho žádosť nezřiezeně jest přichýlena, smilní a cizoloží, odstúpiv od Krista boha, jenž jest choť svaté cierkve, a tak smilně jest blázen. Protož velmě potřebie jest člověku mysliti, že bóh jest najlepšie dobré, a že z své všemohúcnosti jediné jest najúži- tečnějšie dobré, a z své múdrosti vševědúcie jest najlepšie do- bré, a že z své vševolné dobrotivosti jest najdobrot(iv)ějšie dobré. Protož najlepšie učenie bylo by mně i mým rovněm, nestře- pěti k časným věcem myšlením neb žádostí, jakož tělestní lidé střepie; neb jisto jest, že najmenší čásek v těch věcech časných, když k duchovenství nevedú, i v rozumu i v žádosti přěkážie člověku v náboženství, a tak v božiem milování. Pro- tož prorokové starého zákona, jakož Kristus i jeho apoštolé a potom světí, učili sú slovem i skutkem v časných věcech a běžných nemnoho sě kochati, ale v bohu a k němu sě silně táhnúti, o něm múdře mysliti, a v něm ustavičně radosť mieti. A tak když otieže mne mój tělestný člověk, když miluji boha, co miluješ? odpovie člověk vnitřní, jenž rozsuzuje všechny věci, že miluje jedno dobré, jenž jest všelikaké dobré, neb jest nesmierné dobré. Protož má buoh býti milován, jakožto najmocnější, ze všeho srdce, přede všemi věcmi; neb bláznivé milovati co přednějé jeho, neb proti jemu. Druhé má býti milován bóh, jakož najmúdřejší, ze všie duše, a tak nade všecky věci; neb bláznivé jest milovati co nad něho. Třětie milován má býti, jakožto bóh tvój najdobrotivější, ve vší mysli tvé, a tak ve všech věcech. A tak jakož všechny skutky naše máme činiti Col.3. ve jmeno božie, jakož die svatý Pavel, tak kteréž kolivěk stvo- řenie milujeme, máme v bohu milovati, tú příčinú, že od věč- K.

Strana 63
Kapitola 31 — 32. 63 nosti jest v jeho znání, a tak že potom jest jeho stvořenie, jež jest mocně stvořil, a múdře je zachovává, a líbezně je zpravuje; a ktož tak každé stvořenie miluje, ten je právě mi- luje, a kto jinak, ten falešně. Z této řeči jisto jest, že bóh svrchovaně má býti milován, netolik proto, že jest dobré naj- úžitečnějšie a najkraššie, ale také že jest najutěšenějšie a naj- poctivějšíe, a tak jenž najlépe sytí a kojí všechny věci v duši; neb kterak rozum, vóle i paměť duše, chopiec sě jakž najviece móž, nebyla by svrchovaně nasycena a ukojena, majíci to dobré, kteréžto móž ji najlépe nasyti(ti) i ukojiti, jiež kromě toho dobrého nic nemóž nasytiti a ukojiti? Protož zjevno jest, že každé naše tělestné kochánie v tomto smrtedlném zde životě jest smiešeno s utrpením a s bolestí, jakož vědomo jest v jedení, v dotýkání, i v smilných skutciech. Aj v jedení jeden úd sě kochá, a druhý bolesť trpí, a tak i o jiných skutciech a utěše- ních tělestných, v životě rozuměj smrtedlném; neb v blahoslaven- ství ne tak bude, v němž všechny moci duše, i všichni údové těla budú v plném utěšení, bez bolesti i beze všie tesklivosti. L. Kapitola XXXII. Dvě dstě byle sta kamenně, na nichž byla sú napsána Deut 4. přikázanie, jakož psáno jest, že řekl jest Mojžieš lidu: Ukázal A. vám pán slíbenie své, jenž je ustavil, aby činili, a desět slov, jež jest napsal na dvú dskú kamennú. Aj teď jmenuje písmo dvě dstě, a desět slov, to jest desět přikázaní. Prvá dska drží tři přikázanic, jenž učie, kterak má pán bóh nade všechny věci milován býti. Druhá dska drží sedm přikázaní, jenž učie, kterak skutečně má blížní milován býti. A tak v milování boha a blížnieho záležie všechna přikázanie, a tak naplněnie všech prorokóv i zákona, jakož sám spasitel ukázal jest, řka: Milovati budešMi 22. pána boha svého ze všeho srdce svého, ve vší duši své, a ze všie mysli své, a svého blížnieho jako sám sě; na tú dvú visí vešken zákon i proroci. Neb zavřenie konečné, pro něž všechny věci v svatém písmě psány jsú, jest milovánie božie a blížnieho, poňavadž vedlé Pavla apoštola plnosť zákona jest Rom. 13. milovánie.

Strana 64
64 Výklad desatera božieho přikázanie. B. Protož věz, že všechna přikázanie jsú mnohá a jedno: mnohá v rozdělení, ale všechna jedno v kořenu, jenž jest mi- lovánie. A tak die-li kto: Desět jest přikázaní na dskách dáno, a dvě Kristus ukázal ve čtení, a tak jest jich dvanadst. pravdu die; neb věz, že tolik jest přikázaní, kolik jest dobrých věcí; neb každú dobrú věc má člověk z božieho přikázanie milovati, aby v tom s bohem sě sjednal, jenž miluje všechny věci, které jest učinil. A tak v tom přikázaní: Miluj svého blížnieho, jest tolik přikázaní, kolik bude člověkóv, ot Adama až do poslednieho; neb každého mám z přikázanie milovati, poňavadž každý jest a bude božie stvořenie a mój blížní. A nejedné toliko jest přikázani(e) v tom slovu zavřieno: miluj svého blížnieho, koliko jest člověkóv, ale tolik, kolik jest dobrých věcí těch člověkóv; neb každú tu věc mám milovati, ač mi nikdy zvláště na mysl nepřijde, ja- kož ani každý člověk; ale až budu s bohem v radosti, ráčí-li mi toho popřieti, tehdy poznám každého člověka i každé dobré, a tak budu, znaje pilně, milovati pilně. Řekl by také někto: Dřéve si řekl, že milovati blížnieho jest, jemu dobře dobré chtieti, a mój blížní jest každý člověk; kterakž mám každému dobře dobré chtieti k blahoslavenství, věda že bóh chce jinak? Tu diem, že každému blížniemu, jenž jest živ zde a potom bude, mám chtieti jemu blahoslavenstvie, s túto pří- činú: jest-li vóle božie; a každému zatracenému mám chtieti zatracenie k prospěchu svatých; a tak v obém v tom mán řéci: Buď vóle tvá jakéž na nebi, takéž i na zemi. A tu pří- činu my hlúpí máme vždy předložiti v těch prosbách, v nichž nevieme, jest-li k tomu vóle božie čili nenie. Protož učil nás spasitel, abychom řiekali: Buď vóle tvá; a sám dal nám pří- klad, řka v své modlitbě: Buď vóle tvá! O tom posléz bude řeč Kapitola XXXIII. Prvé přikázanie jest toto: Nebudeš mieti bohóv jiných Tiem přikázaním brání pán bóh a zapoviedá modloslúženie; a Exo. 20 aby rozuměl právě, aj takto die bóh: Nebudeš mieti bohuov jiných přěde mnú. Neučiníš sobě obrazu ani kterého podo- benstvie, jenž jest na nebi nahoře, ani které jest na zemi A.

Strana 65
Kapitola 33. 65 v dole, ani těch věcí, jenž jsú u vodě pod zemí! nebudeš se jim modliti ani klaněti: neb já jsem pán bóh tvój, silný hor- livec, navštěvuje zlosť otcóv na syny do třetieho a do čtvr- tého národu těch, kteříž nenávidie mne, a čině milosrdenstvie v tisíce těm, kteříž milují mě a zachovávají přikázanie má. Aj v té řeči najprvé bóh zapoviedá modloslúženie, naj prvé k stvořeným duchóm nečitedlným, když die: Nebudeš mieti bohóv jiných přěde mnú. A die: přede mnú; neb ač člověk myslí kterak kolivěk skrytě, modlí sě neb klanie sě ďáblu, však to vždy známo pánu bohu, jenž všechny věci zná a na ně hledí; protož velmi znamenité die: přede mnú. A věz, že bóh jediný jest, jakož napřed jest řečeno: ale slovú dábli neb modly bohové, proto že lidé nazývali sú je a měli za bohy, a že pravie budúcie věci a velmě znají; a slovú bohové cizí neb jiní, neb sú sě odlúčili od pravého boha svú pýchú. Protož ti lidé, kteříž pro časné věci, pro věděnie bu dúcích věcí, neb vzvěděnie tajných věcí, neb pro jinú příčinu mají duchy zavržené, neb s nimiž mluvie, tací mají bohy jiné neb cizie, ne toliko před tváří boží, jenž všechny věci vidí. ale že ty bohy předkládají před boha pravého. A ač kdy sě jmenuje v písmě pán neb bóh, má ihned rozum chýliti se ku pánu bohu, jenž jest bóh nad bohy pán. Avšak když kaká přístrčka sě přidá, jenž jest jako újma, a znamená kteréž koli- věk dobré, jež člověk najviece miluje, a tak mnozí jsú bohové, jakož píše svatý Pavel Korintským. A tak dábel slove bóh tCort. tohoto světa, břicho lakotných slove bóh jich, takéž lakomstvie 2or a. slove modloslúženie, a krátce, což kolivěk člověk najviece mi- Phůl. 3. luje, to za boha sobe ustavuje. Dóvod jest tento: bóh jest Epu. 5. najlepšie dobré; protož každé rozumné stvořenie má najviece C. to dobré milovati, a tak najviece myslí, vólí, rozumem i žá- dostí k němu táhnúti. A poňavadž k jiné věci svú žádosť viece obrátí než k tomu najlepšiemu dobrému, tehdy tu věc klade sobě za milejší nežli boha, ač ústy die, že bóh jest najlepšie dobré; neb tak řka lžě, poňavadž skutek milovný jiné ukazuje. A k tomu die svatý Pavel, že vyznají sě znáti boha, ale skutky odpierají neb odřiekají. A tak hanebně sú lidé v tom poraženi a zklamáni, že hřiech mají za boha, jakož dřéve do- vedeno jest svatým Pavlem, že lakomstvie jest modloslúženie. M. J. Husí schrané snisy I 5 B Ad TI I

Strana 66
66 Výklad desatera božieho přikázanie. A svatý Jeronym na ono slovo v žalmě osmdesátém: Nebude v tobě bóh nový, die: Komu bóh břicho jest, tomu buoh nový jest; kteréž kolivěk hřiechy, neb kolik kolivěk hřiechóv máme, tolik nových bohóv máme: hněviv jsem, hněv mi bóh jest; žádal sem ženy, chlípnosť mi bóh jest; neb každý, což žádá a ctí, to jemu bóh jest. Tak mluví ten svatý; ale rozuměj řeči právě, o hřiešiech smrtedlných, a o žádosti přielišné i o ctění. A že takých modloslužníkóv mnoho jest, protož die svatý Bernard: Běda, běda! v domu božiem hroznú věc vidíme; co jedné modlosluhy, slúžiece lži? nenie-li model slúženie la- komstvie? nenie-li také břicho jich některým bóh učiněn jich? neb což kto koli najviece miluje, to sobě boha že ustavil dovodí. Kterak jistě mnohé vidíme, jenž milují dary, násle- dují odplaty? kterak mnohé, jenž pánu Kristovi neslúžie, ale svému břichu? Tak die ten svatý. A zdá mi sě, že tě dvě svatého ducha píštěle: Jeronym a Bernard, drahně dotýkáta modloslužníkóv v kněži, jenž zvláště břichu slúžie a lakomství, jakož die svatý Jeremiáš, že od najmenšieho až do najvětčieho všichni lakomstvie následují, od proroka až do kněze všickni činie lež, a uzdravovali sú potřenie dcerky lidu mého, kuoha- vnosti řkúce: Pokoj, pokoj! když jest nebyl pokoj. Pohaněni sú, neb sú ohavnosť učinili. Aj již móžeš znamenati, kterak každý člověk, což naj- viece miluje, to za boha má; protož i die pán bóh: Nebudeš mieti bohóv jiných přěde mnú. Pak druhá stránka přikázanie jest tato: Neučiníš sobě obrazu. A ta brání modloslúženie, jímž kto marně vymýšlé sobě v obrazě boha, když činí obraz, jenž nemá nižádné věci stvořené podobenstvie; jako obraz: puol člověka a puol koně, neb jinak vymyšlený. Protož die 1 Cor. 8. svatý Pavel: Vieme, že nic nenie modla. A to die proto, že každý modlosluha blúdí i v rozumu i v žádosti; neb mní, by to, což najviece miluje, bylo svrchované dobré. Pak třetie stránka brání modloslúženie, jež činie obrazu neb podobenství k stvo- ření, když die: Neučiníš podobenstvie, jenž jest na nebi svrchu, ani které jest na zemi v dole, ani těch věcí, jenž jsú u vodě pod zemí. A tato třetie stránka přikázanie dělí sě v tři při- kázanie: Prvé přikázanie, aby nebyli obrazi neb podoben- stvie, jimž by sě modlil člověk, nebeských podobenství, jakož jsú In serm de loc Judae. 6 et 8 сар.

Strana 67
Kapitola 33. 67 hvězdy, planety, jenž slovú bludné hvězdy; jako jest slunce, měsiec, venus, a jiné čtyři. Druhé přikázanie té třětie stránky, aby nebyla podo- D. benstvie zemských věcí; a třětie, aby nebyla podobenstvie Rom vodních věcí, jakož sú měli ti a činili, o nichž die svatý Pavel, že proměnili sú slávu neporušedlného boha v podoben- stvie obraza porušedlného, člověka a ptáka, a čtvernohých ho- vad, a zemiplazóv neb hadóv. Neb někteří modlé sě obraz- dni člověka, jako někteří modlili sú sě obrazu Herkuleše, někteří obrazu Béle; a někteří modlili sě netopýřóm a krtóm, jakož píše Izaiáš. A praví hajmo, že Římené modlili sú sě m. 13 húseru, Egyptští jestřábu a krávě bielé, a Babylonští drakovi, jakož psáno jest v knihách Daniele; a byli sú zklamáni tiem, Dan 14. že mněli sú, by duchové, jež sú za bohy měli, by v těch vě- cech přěbývali a pomoc svým služebníkóm dávali. A tak ja- kož die svatý Pavel, proměnili sú pravdu boží v lež, a mo- Rom 1. dlili sú sě a slúžili a klaněli stvoření radějše než stvořiteli, jenž jest bóh požehnaný na věky. A z této řeči svatého Pavla mnoho sě shledá modloslužebníkóv, jenž radějše slúžie stvo- ření nežli stvořiteli; neb některý radějé slúží ženě než bohu, a žena frejicři viec než bohu, a to slúženie má ukázati žádost jeho i jejie; neb kam sě viece chýlé, viece sě tam vážie, a to ne pro jiné než proto, že tu věc žádosť viece váží. A tak v pravdě shledáme, že někteří mají jestřáby, ra- E rohy, sokoly, krahujce, psy, koně za bohy, jako lovci; někteří voly, krávy, ovce, svině, jako měštěné a sedláci; někteří zlato, střiebro, jako všichni lakomci; někteří ženy biedné, jako všichni smilníci, a zvláště kněžie smilní, jenž kráše odievají své ženy kuběny, než Kristovy živé a svaté obrazy. A tak nazvaní křěsťané mnozí jsú v pravdě modlosluhy, jako pohané; neb ja- kož řečeno jest vedlé řeči svatého Jeronyma a jiných svatých, což kolivěk kto najviece miluje, to má za boha svého. A tak pyšný, neb cti světské žádostivý, modlí sě podobenstvím věcí, jenž nebeské jsú, a spadne dolóv; neb s luciperem nade vše- chny miluje povýšenie neb nehodně jiného duostojenstvie. Modlí sě lakomý podobenstvím těch věcí, jenž jsú zemské; protož die svatý Pavel, že lakomstvie jest modloslúženie. Con. 3. Smilný a hovadný modlí se podobenství těch věcí, jenž jsú 5*

Strana 68
68 Výklad desatera božicho přikázanie. u vodách, to jest v rozkošech smilných a obžerných; protož Phil. 3.die svatý Pavel, že buoh jich břicho jest, a sláva v pohanění. A že tiem trojím obyčejem lidé velmě hřěšie, tak milujíce nad 1Joh. 2 boha ty hřiechy, protož die svatý Jan: Nerodte milovati světa, ani těch věcí, jenž na světě jsú! Ač kto miluje svět, ne- nie láska otce v něm; neb všechno, což v světě jest, aneb jest žádosť těla, aneb žádosť očí, aneb pýcha života. A mieníť svatý Jan o milování najvětčiem, aby světa i jiných věcí v světě křěsťané nemilovali viece než boha, jakož milují smil- níci, lakomci a pyšníci; neb skrzě žádosť těla miení smilstvie, skrzě žádosť očí miení lakomstvie, a třetie pýcha sama sě miení. A z těch tří hřiechóv, jako z tří kořenóv neb studnic, vešken hluk neb zbor zlých lidí naplněn jest jinými hřiechy. A jistě když právě sami sě vnitř spatříme, shledáme v pravdě, že větčie strana z nás křesťanóv modloslúžením jest zprzněna; neb vizme, zdali nepilnějé klanieme sě, modlíme i klekáme bohatcóm tohoto světa, nežli pánu bohu, a to pro tělestný, časný malý vzatek viece, než pro jich šlechetnosť, neb pro prospěch duchovní? Vizme my kněžie, neviece-li pilni jsme služby kněžské neb jiného panstva, nežli služby pána boha? též i světští. A netoliko ti tak sě mají jako mo- dlosluhy, ale i ti, jenž taká klekánie od jiných přijímají s žá- dostí, a zvláště duchovní, nepamatujíce, že apoštolé a jiní světí bránili sú přěd sebú klekati. Také v tom modloslúžení jsú mnohé ženy, jenž jako modla Diana nastrojieci sě, dá přěd sebú klekati a žádá toho, a má v tom zvláští libosť. Také v tom hřěšie, jenž z sebe dělají obrazy; jako ten. jenž kabátu vlny přidává, aby mněli, by byl prsatý, a tak silný a smělý. Též žena, jenž sě líčí, neb vlasy sobě cizie strojí neb jest jich pilna viece, aby sě jimi viece lidu než bohu lí- bila. A o takových mluví svatý Jan zlatoústý, řka: že činie křivdu svaté trojici; že tak činiece, obraz ujímajíc neb přidá- vajíc, v skutku ukazují, jako by buoh otec nemohl, a buoh syn neuměl, a duch svatý nedobrovolně chtěl toho člověka tak stvořiti. A tak ač ústy neřkú, však skutkem to ukazují. že chtie lepší tvořitelé, neřku stvořitelé, nežli pán bóh býti; né snad některým padne v mysl, že by oni, by na jich vóli bylo, lépe stvořili; a snad nikdy nepřijdú k sobě, aby toho F. G.

Strana 69
Kapitola 33 — 34. 69 bláznovstvie želeli, a za modloslúženie pánu bohu sě vin- ni dali. Kapitola XXXIV. Že přikázanie toto: „Nebudeš mieti bohóv jiných,“ přestu- A. povali sú židé, činiece sobě bohy tělestné, jako i pohané, a něco k tomu jest podobné, že křěstané dělají a mají obrazy, pro něž židé i pohané mají křěsťany za modloslužníky a za křivověřce, a tak za přěstupníky prvého přikázanie; protož buď tato otázka: Slušie-li sě obrazóm modliti? A zdá sě že nic, neb die buoh: Neučiníš sobě obrazu, ani kterého podo- Exo.20. benstvíe. A poňavadž bóh brání obrazy činiti, ovšem brá- ní sě jim modliti. Druhé takto dovodím: Z ničehož v písmě netupí bóh modlosluh, jedné proto, že sú sě modlili věcem, jež sú sami udělali; a křěsťané modlili by sě obrazóm, tehdy by sě modlili týmž neb takýmž věcem jako oni, neb obrazy jsú diela ruk jich, a tak by byli modlosluhy; protož neslušie sě obrazóm modliti. Třětie takto: Nižádné věci neslušie sě modliti nežli bohu, a každý obraz rukú od člověka udělaný jest nebóh; protož nižádnému takému obrazu neslušie sě mo- dliti. Pak zasě k dóvodu té otázky jest obyčej mezi křěsťany uvedený, a křik kněží některých, jenž velé sě obrazóm modliti. A že lidé najviece blúdie, když nerozumějí, co slovo neb řeč znamená, protož věz, že modliti sě v jednom rozumu tolik zní, jako některé věci za něco prositi, a tak když kto boha prosí za něco, tehdy sě modlí; a proto „Otče náš,“ ta prosba, slove modlitba, neb tú modlitbú prosím za každá věc nám hodnú. A tak vezmúce modliti sě, jisté jest, že nemají sě lidé obrazóm modliti; neb obrazy jsú věci udělané, jenž neroz- umějí modlení, ani slyšie modlenie, neb nejsú živy. Protož bláznivý přieliš byl by člověk, který modlil by sě, řka: Ty milý bratřě, odpusť mi hřiechy, neb uslyš mě, neb pros za mě, neb daj mi zčestie! jako modlili sě pohané i židé mnozí, jichž bláznovstvie popsal múdrý Šalomún, řka: Nezčastní jsú a mezi Sap.13 mrtvými naděje jich jest, kteří nazývali sú bohy diela rukú B.

Strana 70
70 Výklad desatera božieho přikázanie. C. lidskú, zlato i střiebro, řemesla, nálezek a podobenstvie živo- čichóv, aneb kámen neúžitečný, dielo ruky staré. Aneb když některý tesař z lesa dřěvo rovné uťal by, a s toho múdře ostrúhal by každú kóru, a uměnie svého požívaje, pilně udělal by orudie neúžitečné v obcování života, a ostatky diela k při- pravení krmě obrátí; a jiné z těch, jenž k nižádnému póžitku neučiní, dřevo křivé a sukóv plné, vyryje pilně skrzě prázd- nosť jeho, a svým uměním zpósobí je a připodobní obrazu člo- věka, aneb některému z živočichóv přirovná, zmaže červenú barvú a zčrvenie ličidlem barvu jeho, a každú poškvrnu, kte- ráž v něm jest, zamaže, i učiní jemu hodné stánie, na stěně postavě je a přitvrdě železem, aby snad neupadlo, opatře jemu, věda že nemóž sobě pomoci, neb obraz jest a potřebie jest jemu pomoci: a o zboží svém, a o dětech svých, a o svatbě své, slib učině, tieže, nestydí sě mluviti s tiem, jenž bez duše jest; a za zdravie jistě nemocného prosí, a za život mrtvého prosí a k pomoci neúžitečného volá; a za cestu od toho prosí, jenž choditi nemóž, a za zisk, a za dělánie, a za každých věcí příhodu prosí toho, jenž ve všech věcech neúžitečný jest! Aj teď máš položeno bláznovstvie v písmě svatém lidí, jenž s obrazy mluvie, jim sě porúčejí, od nich pomoci žádají, ani pomoci nic nemohú. A činie to snad někteří, jako pohané činili sú, mnějíce by něco božstvie bylo v obrazě; a tak k jed- nomu obrazu jsú viece přichýleni než k druhému v žádání po- moci, ano jeden tak právě jest bezdušný, neživý, nemožný neb nemocný, ku pomoci neúžitečný, jako i druhý. Protož věz, že obraz, špalek neb jiné od člověka rukú udělánie nečiní divóv, ale čert, někdy dávaje odpovědi, někdy přestana trápenie těch, kteréž jest trápil; a tak pro nevěru mnohé zklamal jest,i klamá lidi oslepené, jenž jako plémě cizoložné divóv hledá. Protož mají kněžie kázati lidu, aby nedali sě klamati těm, jenž obrazy v diviech pro své lakomstvie velebie. Ale die někto: Čemuž tehdy jsú obrazy? Odpoviem, že proto, aby na nich sě sprostní učili, a tak vzpomínali na boha a na svaté, k náboženství popuzeni, hotovi a zapáleni byli, a tak bohu a svatým horlivějie slúžili. A když tak obrazi lidi vedú, tehdy úžitečni jsú jako knihy; pak-li od viery, od pravdy táhli by a vedli, aby s nimi lidé mluvili, od nich pomoci žá-

Strana 71
Kapitola 34. 71 dali, jako dřéve řečeno jest, tehdy by škodni lidu byli. A tak máš, že obrazy mohú i prospěti i uškoditi, a tak dobré“) i zlé býti. Také máš, že tiem modlením neslušie sě obrazóm modliti, poňavadž neslušie jich za nic prositi. Také věz, že ač obrazi nalezeni sú vymyšlením, a uve- deni mezi křěsťany po stvrzení prvé viery, aby byli knichy a znamenie ku paměti všem křěsťanóm, aby právě modlili sě bohu a svatým; avšak v starém zákoně neslušelo to pro trojí věc: Najprvé, že lid židovský, nejsa tak naučený u vieře jako křěsťanský, byl jest hotov k modloslúžení, jakož písmo sta- rého zákona ukazuje. Druhé proto, že buoh v tu dobu nebyl jest tělestný, jako nynie jest po vtělení, aniž světí byli sú v nebe vstúpili, jakož již vstúpili sú po Kristovu vstúpení. Třetic proto, že svadba choti Krista v sjednání člověctvie a božstvie v břiše panny Marie ještě nebyla dokonána, ani svadba Kristova k cierkvi svaté na kříži učiněna; ale když jest choť neb ženich cierkvi svaté umřěl, a čeládka jeho naj- pilnějšie, apoštolé s pannú Marijí, matkú jeho, zemřela, tehdy v rozmaření paměti lidské k svému pánu a otci uvedeni sú obrazi, aby vidúce lidé, kterak jest pán bóh tělestně obcoval, trpěl a umřel, a jeho čelediné kterak sú jeho následovali, aby v takémž následování a utrpení zapáleni v srdci byli. Protož první světí po Kristovi nemnožili sú obrazóv, neb sú bez nich v srdci Krista a jeho svaté velmě milovali; ale nynější lidé že málo v srdci pamatují Kristovo obcovánie i umučenie, protož potřebie jest pro napomenutie, lidem tělestným popsati jeho život, a zvláště jeho utrpenie malevati. Ale ihned i tu chopí sě lidí poblúzenie, tak že co by mělo jimi hnúti k myšlení o nebeských věcech, to jim bude k zapomenutí; neb když bude krásný obraz neb malovánie, tehdy všichnu mysl obrátie k té pěknosti, a v té sě obierajíce myslí a kocháním, chválé maléře, že krásně maloval neb vy- řezal, a zapomenú, že Kristus ohavně potupen a ukrutně umu- čen; též i o jiných svatých. A někteří mužie, vidúce pěkné obrazy svatých panen, jež kráše malují, než sú byly tělestně zpósobeny, mají zlá myšlenie i hnutie, a vpadují v pokušenie. D. *) Rkp. dobře.

Strana 72
72 Výklad desatera božieho přikázanie. E. Avšak proto nemají obrazi zavrženi býti, aneb by proto ne- měli býti, ani také by nemohl bóh skrzě obrazy divóv činiti; neb poňavadž čert móž lidi miezditi, také móž bóh jimi hrózu lidem učiniti a jiné divy, kteréž ráčí. A tak obrazové jsú jedněm ke zlému a druhým k dobrému, jakož i tělo Kristovo přijato dobrým jest život a zlým jest smrť, a tak jedněm*) k životu věčnému a druhým k zatracení: jako těm, kteříž z pýchy neb z jiného hřiechu obrazy strojie, a ne upřiemo jedné proto, aby k nebeským věcem povzdviženi byli. Též diem i o knihách, jenž mají lid v paměť nebeských věcí uvesti a v myšlenie svaté. Protož ktož knihy zlatem neb střiebrem okovává, ten okovánie miluje viece než písmo; dóvod toho: že knih, jenž též písmo mají, netbá, a okovánie vezma, okovánie pilně ohledává a na písmo netbá; a jest v tom nemúdřejší než opice, jenž vezmúc ořech, nekochá sě v škoře- pině, ale ihned jádra dobývá. I zdá mi sě, že kněz viece hřěší, že knihy okovává, než rytieř, jenž kóň okovává aneb sedlo; neb konieř nesúdí koně po okování, ale knihy obecně súdie, a rádi kradú, a méně v nich čtú, než by nebyly okovány. Kapitola XXXV. Že ještě nenie plně odpovědieno té otázce: Slušie-li sě A. obrazóm modliti? protož věz, že klaněti, modliti, ctíti**) neúplně Exo. 20. ovšem rovně běží; neb neřekl by bóh darmo: Nepokloníš sě jim, ani pomodlíš; ale tiem ukazuje, že něco jiné jest sě po- kloniti, a jiné pomodliti. Protož na to slovo: Nepokloníš sě jim, totiž jiným bohóm, obrazóm a podobenstvím, v nebi, v zemi, i u vodě, mluví Origenes, řka: že pomodlenie příslušie k žádosti mysli, ale pokloněnie k poctivosti tělestné; tak že modliti sě jest, všie mysli a pilnosti té věci, jíž sě modlí, pod- dati; ale pokloniti neb klaněti sě móž někto nerad neb mylně, čině znamenie zjevná bez mysli přivolenie. A móž klaněnie to býti rozličně, i skutkem i řečí: skutkem, hlavu sklonije, ži- vot schyluje, kolenem klekaje, ramenú pozdvihuje, ruce spí- *) Pkp. jednom. **) V rkp. dole připsáno: adorare klanèti, collere modliti, honorare ctiti.

Strana 73
Kapitola 34 — 35. 73 naje neb vzdvihuje, všechno tělo položuje, kuklu snímaje, kadě, obětuje neb jinú věc čině, jakož obyčej lidský rozličně jest nalezl; ale ústy bývá klaněnie, jenž slove obecně modlenie, jednak hřiechóv zpoviedáním, jednak modlením, jednak dieky vzdáváním, a jednak chválením. Prvé slušie k zlosti odstrčení, druhé k budúciemu dobrému dobytí, třetie za dobré kuodpla- cení, a čtvrté k dobré věci od boha zachování. A nižádné klaněnie z těchto řečených neslušie na obrazy; B. neb ani sě má člověk obrazu zpoviedati, ani jeho zač prositi, ani jemu děkovati, ani jeho, jako by on hřiechy odpustil neb uzdravil, chváliti. Ale dieš: Však slušie sě stvoření klaněti, jako psáno jest, že řekl Izák svému synu Jakob: Služte tobě Gen 27. lidé, a klanějte sě tobě národové! buď pán bratří svých, a Gen. 23. klanějte sě před tebú synové matky tvé. Též Abraham klaněl Joz. 5 sě lidu země Kanaan. Jozue také klaněl sě angelu. Bratřie Gen. 12. Josefovi klaněli sú sě jemu. Také my klanieme sě prelátóm a pánóm, jakož písmo i nového i starého zákona odpúštie. Též klanieme sě, jakož čteme i zpieváme před křížem, na němž Kristus trpěl, i před šlojieřem panny Marije, i před jinými svatými. Pro lepšie poznánie tuto má býti vědomo, že modlenie, klaněnie, ctěnie, lidé někdy mají vše za jedno; protož věz, že podlé úmysla svatých učitelóv troje jest klaněnie, a takéž C. i ctěnie: Najprvnie, jenž na samého boha slušie; a že toho ďábel žádal na se od Krista, řekl jest jemu: Jdi, šatane! neb pánu Mr. 4. bohu svému klaněti sě budeš, a jemu samému slúžiti. Aj teď máš, že Kristus sám přivedl jest písmo, že klaněnie jedno a slú-Deut. 60. ženie slušie na samého boha. Dábel řekl jemu, ukázav oslavu světa: Tyto všechny věci dám tobě, ač padna modliti sě mi budeš. V padení žádal klaněnie, a v prosbě modlenie, tak žádal i najvyššieho poctěnie. Druhé klaněnie, modlenie i poctěnie slušie na púhá stvořenie; o tom sú dřievnie písma přivedena. Třětie klaněnie, modlenie i poctěnie slušie na pána Krista, jenž vedlé dvú podstatú, to věz vedlé božstvie a člověčenstvie, jest i stvořitel i stvořenie: stvořitel že jest buch, stvořenie že jest člověk. Neb jako některé věci jsú v bohu, jenž v nižádném jiném nejsú, tak aby je měl rovně s bohem, jako jest všemohúcnost, všeznámosť, všedobrovolnosť, všudy- bytnosť: též jsú některá modlenie, klaněnie i cti, jenž na sa-

Strana 74
74 Výklad desatera božíeho přikázanie. mého boha slušějí. A že také jsú některé věci, jenž na boha slušejí, a také v podobenství i stvořením příslušejí, jako moc, dóstojenstvie, panovánie: též právě jsta dva obyčeje modlenie, klaněnie neb ctěnie, jenž osobám, kteréž mají býti ctěny, pří- slušieta. Prvý obyčej samému bohu příslušie, druhý příslušie stvořením, proto že v nich jest podobenstvie božie, ale zvláště příslušie bohu, k jehož podobenství ty věci stvořeny jsú, jako angel a člověk: a to ctěnie hodně*) slove nízké. Ale ctěnie, klaněnie neb modlenie, jenž slušie na Kristovo člověcstvie, slove ctěnie, vyššie; neb jeho člověctvie proto, že s božstvím jest v jedné osobě sjednáno, jest stvořenie najdóstojnějšie. A že každé ctěnie, dané stvoření, příslušie jemu, jelikožto k obrazu a podobenství božiemu jest učiněno, zjevno jest, že tiem ctěním najprvé má býti bóh ctěn, a potom rozumná stvořenie, proto že ctnosť neb dóstojenstvie účastně od boha mají. A tak angelé, biskupové, králi a páni i jiní lidé mají ctěni býti, a zvláště ctnostní,**) neb ctěnie jest odplata ctnosti. Dále z tohoto máš, že dvojím obyčejem modloslúženie bývá: Prvým, když kto modlenie, klekánie neb ctěnie, jenž na samého boha slušie, stvoření přichyluje; aneb když ctěnie menšie viece stvoření než bohu vzdává, jako činie lakomci, jenž pilnějé, snažnějé a poctivějé klekají přěd svými pány a paniemi, nežli přěd tělem božím, neb když sě modlé, a fre- jieři před svými bohyněmi, a kněžie a žáci přěd papeži, biskupy a přěde pány. Druhým obyčejem modloslúženie bývá, když kto cti, jenž na samého boha slušie, sě chápá, jako dábel, když jest chtěl, Mt. 4. aby pán Ježíš před ním padl a jemu sě modlil. A v tom modloslúžení jsú duchovní i páni světští, kteříž přěd sebú z pýchy klekati dávají a žádají, jako papežové a biskupové: ale ne tak Kristovi apoštolové, jenž sú bránili přěd sebú kle- kati, aby cti, jenž na boha slušie zvláště, k sobě nepřichýlili. A také dobrý a svatý žid Mardocheus, boje sě, aby cti božské k člověku nepřichýlil, nechtěl jest sě klaněti Amanovi, kniežeti po králi prvému; protož řekl jest v své modlitbě Mardocheus: Hest.13. Všechny věci znal si, i vieš, že ne pro pýchu a pro potupenie, D. *) Rkp. hodne. **) ctnosti.

Strana 75
ani pro které chlúby žádosť to sem učinil, abych neklaněl sé Amanovi najpyšnějšiemu, neb rád bych pro spasenie lidu Izra- helského i šlápěje noh jeho líbati hotov byl: ale bál sem sé, abych cti boha mého nepřěnesl k člověku, a abych nižádnému neklaněl sě kromě boha mého. — Hleď okem vnitřním, kterak tento žid múdře uměl jest vážiti modlenie. O by to nynější křésťané uměli a drželi, tehdy by s svatými apoštoly modlenie, klaněnie, ctěnie lidského sě nechápali; a také s Mardochem pyšným by sě ne tak klaněli, jako sě klanějí lakomí, chtějíc sobě obroky neb dary biedné vyklekati, vyklaněti, vymodliti a vyctiti! Viece máš z této řeči, že každý pyšný, a tak i každý hřiešník smrtedlný, jest modlosluha, proto že v milování před- kládá některé stvořenie před stvořitele, přestupuje prvé při- kázanie a přikázanie Kristovo, jenž die: Ktož miluje otce neb Mr. to. máteř viece než mě, nenie mne hoden; a ktož miluje syna neb dceru nad mě, nenie mne hoden. A tak i o jiných věcech rozuměj. Také proto jest každý smrtedlný hřiešník modlo- sluha, že pýchaje nechtěl by nad sebú jiného mieti, a také že boha zamietá pýchú, zamietaje jeho přikázanie; neb ktož pýchá přikázaním, pýchá i tiem, jenž přikazuje. Protož věz. že nelzě jest, by kto shřěšil smrtedlně a neshřěšil pýchú; neb vždy pohrzie přikázaním pána boha. Protož die písmo, Ecc. 10. že každého hřiechu počátek jest pýcha; to jest, každý hřiech počíná sě od pýchy, jenž sě v nebi počala, v ráji člověka po- razila, a nynie sě v světě rozmnožila, a má mnoho synóv, jenž jsú pyšníci, nad nimiž luciper kraluje, jakož die svatý Job: Job. 40. On jest král nade všemi syny pýchy. Aj již máš, které mo- dlenie, klaněnie neb ctěnie slušie na boha samého, které na stvořenie rozumné; již věz, které slušie na obrazy. Znamenajž, že jiné jest sě přěd obrazem klaněti, modliti, a jiné jest to obrazu učiniti; neb člověk nevěří v obraz, aniž má věřiti, avšak stoje, kleče, sedě neb leže přěd obrazem, má v boha věřiti, jehož jest obraz. Též přěd obrazem sě klanie, modlí, kleká, pláče, kuklu snímá, sviečku dává, hřie- chóv zpoviedá, ne obrazu, ale bohu přěd obrazem, aneb tomu svatému, jehož jest obraz. Protož dobře česky slove obraz: aby nestál modlením, klaněním i myšlením v něm, ale aby mysl svú obrazě oň vzdvihl ji, a přichýlil k té věci, již obraz E. F.

Strana 76
76 Výklad desatera božieho přikázanie. lib. 10. ten znamená; jakož čta knihy o umučeni spasitele, ne v kni- hách stojí myslí, náboženstvím a pamětí, ale v pánu Ježíšovi neb v ji ném svatém; neb i knihy i obrazy jsú jedné znamenie, jenž nás vedú k těm věcem, jež ukazují a znamenají. Protož dobře staří mudrci psali sú nad Kristovým obrazem takto: Krista ne tohoto, ale skrzě tohoto věř; a ne tomuto, ale jemu, jehož věříš skrzě tohoto, vždy sě modl aneb klaněj. A tiem nápisem lidé byli sú odstrčeni od bludu pohanského a uvedeni v pravú vieru; neb často chtěli sú modliti sě znamení, jako té věci, již znamená. A tak ještě bláznivá řeč ostala mezi hlúpými, že vidúce obraz boží, řkú: Hyn bóh! neb obraz matky božie vidúce, řkú: Hyn jest matka božie! A tak o jiných obra- ziech neb o znameních. Protož veliké jest potřěbie lidu praviti, kterak sě mají k obrazóm mieti, proč sú vymyšleni, a kterak majíce založenie v písmě svatém, jsú lidu pro naučenie a pro památku ustaveni, ale ne proto, aby sě jim jako bohu neb těm svatým, jež zna- In reg. menají, modlili. A svědek této řeči jest veliký svatý Rehoř, lib. 9. ep. 2 ad píše takto k jednomu biskupovi: Dávno k nám došlo, že ty, quond. episc. bratřě, některé obrazóv modliče uzřěv, ty obrazy si zlámal a z kostelóv vymetal; kterúžto horlivosť jistě že's měl chválíme, aby nic rukú udělané nemohlo modleno býti, ale že's neměl obrazóv zlámati, pravíme. Neb proto malovánie v kosteléch bývají, aby kteříž písma neumějí, aspoň na stěnách vidúce čtli, kteříž na knihách čísti nemohú. A v epištole k Serenovi biskupu píše takto: Ač kto obrazy bude chtieti učiniti, ovšem nebraň; ale modliti sě obrazóm, ovšem braň. Ale k tomu ty, bratřě, pilně napomínaj, ať z viděnie z toho, co sě stalo, horli- vosť skrúšenie vezmú, a v modlení samé trojice svaté klekají neb padají. Aj teď slyšíš velikého svatého slavné naučenie, proč Ep. 15 obrazy jsú, a kterak sě lidé k nim mají mieti. Také píše svatý Jeronym v jedné epištole, že Epifanus, biskup Cyprský, psal jest k Janovi, biskupu Konstantinopolskému, takto: Nalezl sem oponu visúcí na dveřéch kostelních, omočenú a zmale- vanú obrazem umučeného; protož když sem viděl v kostele Kristově proti položení písma člověčí viseti obraz, rozedřěl sem oponu, a pilnějé dal sem radu strážným toho města, aby

Strana 77
Kapitola 35. 77 mrtvého chudého tú oponú oděli a vynesli. A potom die: Přikázal sem, v kostele Kristově takých opon, jenž proti zá- konu našemu jsú neb vznikají, nevěšeti. Aj teď opět máš, kterak tento biskup pilen byl, aby lid nevpadl v modloslúženie. Též i my máme pilné lid vystřéhati hlúpý a hovadný, jenž opusté vieru a žádosť duchovních věcí, přieliš pasě čichy své: viděnie v dívání obrazóv, ornátóv, kalichóv a jiných div- ných příprav; sluch pasě v zvuku zvonóv, varhan, v zvoncích, v zpievání neslušném, jenž viece popúzie k tanci než k nábo- ženství; pak myšlenie lid pasě, mysle, kterak kněžie nená- božně sě modlé, chodiece, mluviece a smějiece sě v kostele, kterak v krásných sukniech, kápiech, čepiciech, s uzly perlo- vými, s třapci hedvábnými, s kuklami rozličných myší, s ber- lami a s holmi a s kříži střiebrnými, ampulami a s kropáči pozlacenými; a tak člověk sprostný vešken čas v kostele zmaří, a ještě přijda domóv, celý den bude mluviti o tom a o bohu nic. Ale múdrý člověk ne tak pásá čichóv, jenž boha srdečné miluje; přivra druhdy očima i ušima, myslí o věčných věcech: o božství, jehož nemohú namalovati, o mudrosti, o moci i o dobrotě nesmierné, o radosti věčné, potom o Kristovu vtělení. narození, obcování, umučení, a tak až o jeho budúciem tělest- ném vidění; také o apoštoléch, o mučedlniciech, kterak sú do- bře byli živi a míle pro věčný život trpěli. Protož první světí, že sú byli dobří a nábožní, Krista v srdci měli, nehledali sú zevnitřních obrazóv a podobenství; ale nynější lidé, že viece pasú čich než rozum, a málo paměti o pánu bohu mají, protož hodné jest, aby znamenie Kristova umučenie jim před očima bylo, zdali by se rozpomenuli na ukrutné utrpenie a na oha- vnú smrť, již jest z převeliké milosti onen nevinný, ne z dluhu ale z milosrdenstvie, za vinného zlého nepřietele trpěl, aby ho s bohem i s angely smieřil. Ale pohřiechu! již lidé miesto Kristova umučenie malují H. Trojanské bojovánic; a miesto apoštolóv namaži kolcóv, a miesto obcovánie Krista malují život Najtharta. a miesto sva- tých panen umučenie malují bláznivých panen frejovánie, a naháčóv nepoctivých, a mužóv divně a potvorně zpósobilých. A zvláště u duchovních selhal bych, bych nevídal u kněží i u mnichóv před stolem k očima na jeleních malovaných roziech G.

Strana 78
78 Výklad desatera božieho přikázanie. 1. Persius obrazu panny krásné, s nadutými prsmi. Ej ty milý Kriste! ty sám znáš srdce, pověz jim, proč ty věci tak vedú. Svatý Bernarte! rci něco k tomu; ty's vídal, ty takto si psal v klášte- řiech přěd bratřími: Co činí ta posměšná potvornosť, divná škaredá pěknosť a krásná nepěknosť? co nečisté opice, co ukrutní lvové, co potvorní centaurové, co polomužie, co ška- redí zubrové, co rytieři bojovní, co lovci s trubami? Vidíš pod jednú hlavú mnoho těl, na jednom těle mnoho hlav; uzříš také u čtveronoha ocas hadí, opět na rybě hlavu čtveronoha; onde šelma napřěd kóň, kozy táhnúc z zadu puol; hyn potom rohota mrcha, kóň nesě z zadu. Potom tak mnohá, tak divná rozličnosť ukáže sě všudy rozličnosť, tak aby viece čísti sě líbilo na mramořiech, než na knihách, a vešken den zane- prázdniti, těm všem věcem divě sě viece, než v božiem zákoně. Mysl pro bóh, nenie-li stud pro škaredosti, proč as- poň nevzdržie sě nákladové? Tak psal jest sprostný Bernášek, mníšek, o mnišiech. A pak dotýkaje u mnichóv i nás kněží obecného Kristova zákona takto píše: Opúštiem modlitebné miesto nesmierné vysokosti, neskrovné dlúhosti, daremné širokosti, nákladné přípravy, divná malevánie, jenž když svú okrasu v sobě ukazují, vidění pře- kážejí i žádosti, a mně někakým obyčejem ukazují starý oby- čej židovský. A ale buď to, že ty věci jsú k chvále boží; tieži mnich mnichóv, co mezi pohany? Pohan jest tresktal, řka: Povězte, biskupové, na svatém co činí zlato? Ale já diem: Po- vězte, chudí, na svatém co činí zlato? A dále die: Prosím, kterých lidí náboženstvie tiem vzbuditi mieníme? kterého pó- žitku hledáme? zdali bláznóv divenie, čili sprostných oběto- vánie? čili snad smiešeni jsme s pohany? snad smy sě naučili skutkóm jich a slúžíme ještě modlám jich? A ať zjevně mluvím, zdali to všechno lakomstvie činí, jenž jest modloslúženie? a nehledáme prospěchu, ale vzatku? Zda otiežeš, kterým obyče- jem? Divným řku obyčejem, takým: takým's řemeslem skropí sě měď, aby sě rozmnožila, a naloží sě, aby sě převeličila, a vylitie hojnosť rodí. Jistě, viděním nákladných a velmě div- ných marností zapalují sě lidé viece k ofěrování než k mo- dlení; tak bohatstvie sě dobývají, tak penieze penězi táhnú, že neviem proč. Kdež viece bohatstvie sě vidí, tu ofěruje In apol.

Strana 79
Kapitola 35. 79 sě radějie zlato, krytými svátostmi blýská sě mezi oči, a ot- vierají sě měšci, ukazuje sě krásný svatého neb některé svaté obraz, a tiem věří sě světější, že zbarvenější! běžie lidé k lí- bání, ano je volají k dávání, a viece divie sě pěknosti, nežli ctie svatosti. Potom ustaveny bývají v kostele dvénásob ne- toliko koruny, ale kola osazená lampami, ne méně sě stkviece než lampy. Také uzříš miesto sviecnóv stromy kakés vysoké velikým nákladem, divným řemeslníka dielem udělané, aniž viece stkvi(e)ce od vstavených lucern, než od svých drahých kamenóv. Cožť sě zdá, ve všech těchto věcech co sě hledá? kajících skrúšenie, či dávajících divenie? O marnosti nad mar- nostěmi! ale ne marnější nežli bláznivější stkvie sě kostel na sténách, a nuzna jest na chudých; své kamenie obláčí zlatem, a svých synóv netbá nahých, a z nákladóv lidí nuzných slúží sě očima bohatých; nalézají diváčkové, čím by sě kochali, a nenalézají nuzní, čím by sobě pomohli! Aj tato řeč všechna bez přetržky, a ne má jest, ale svatého Bernarta, v níž sě lakomstvie a marnosť, a lúpež chu- dých ukazuje; chtěl-li si, srozuměl si. Také že kosti svatých na vnadu vystavují, die svatý Bernart: O kterak veliká ohav- nosť! kterak veliké převrácenie, že kosti svatých vykládají k zisku! že kteříž všechno zbožie zavrhli sú živi, pudie je, aby žebrali mrtvi! O svatý Bernarte! snad by ty nevystavil kostí pozlacených, aby je líbali a peniezě kladli; snad by ne- podával monstrancie, to jest ukázky, jíž ukazují, kdy jdú k ofěře, aby ji líbali? neb víeš ty, že nenie rovná směna dáti zlato neb střiebro neb měď políbiti, a zasě zlato neb střiebro vzieti, ba kto jest tu chytrú směnu nalezl? Snad také neřekl by ty, svatý Bernarte: Pomáhajte svatému Václavu, svatému Vítu, postavě hlavu neb ruku střiebrnú; neb snad to mienil si, že by tak ti světí, jenž jsúce živi peněz netbali, byli pu- zeni, aby žebrali? Milý Bernášku! máš-li kakého tovařiše k té řeči, abych lépe věřil dvěma než jednomu? Mám! Koho? Velikého patriarchu svatého Jana zlatoústého. Kde? V ka- zaní. Kterak svědčí? Takto: Věrně nejsú ostatkové penězmi ctění, když penězmi ctie a chudí pláčí. Kaká jest to sprave- dlnosť, zbohatiti mrtvé a lúpiti živé? krev nuzných vzieti a bohu obětovati? Toť nenie obětovati, ale svého násilé tovařiše Bern. in floi- K. Cris om. 42.

Strana 80
80 Výklad desatera božieho přikázanie. boha činiti, aby obětované penieze z hřiechu rád vzal a hřiechu přivolil! Aj teď slyšíš mého Jana tovařiše, jenž jest*) pro také řeči a pro jiné, že*) jest lakomstvie a hřiechy jiné naše tupil, od biskupóv dvakrát za kacieře potupen, a sedm let od nich klet. Protož já, Bernart, pravi tobě, ty jenž toto píšeš, aby téhož na sě míle čakal. — O milý Bernarte! co's mi to trpkého navrže! protož já nestatečný prosím tebe i tvého Jana tovařiše stále následovati, učiti tak, jak vy. Buoh ať mi dá pomoc, abych sě nelekal, ale směle psal i kázal tu pravdu, kterúž vy ste psali; neb bez pomoci božie mnozí protivníci velicí a ostří brzce by mě odhrozili od té pravdy. Avšakť mají psáno v svých ustaveních, že někteří o- 3decret. statky, to jest svátosti svatých, vystavují na prodaj, aby vždy Innoc. 3. zjevně ukazovali, a křěsťanskému zákonu přikázáno jest často- krát, aby potom nebyli roztrháni: Tiemto přikázaním usta- vujeme, aby staří ostatkové viece potom z kapsy nikoli ne- byli ukazováni, ani vyloženi prodajní; a nalezených znova ni- žádný aby nesměl ctíti, jeliž by prvé Římského biskupa mocí byli potvrzeni; a preláti aby nepřepustili těch, kteříž do jich kostelóv pro modlenie přichodie, rozličnými omyly aneb faleš- nými učeními zklamati, jakož ve mnohých městech pro pó- žitek obyčejno jest. — Aj toť drahné Inocencie třetieho ustave- nie! ale že jest měšci neb tobolce kněžské něco protivné, pro- tož také jest nelibé; ale kdyby je drželi, snad by méně zubóv svaté Barbory, i jiných nazvaných od nich svátostí ukazovali. A věř m(n)ě, že tak zjevně(jé) kněžie lúdie lid k obětování, jenž méně jim dávají, než prvé. A již mají příslovie i sedláci: Alet ten kněz konec střiebrný dobře přivede! slyšiece an praví, aby přistúpili k té svátosti a poručili sě jí, a svá srdce, totiž měšcě otevřeli. Né slyšal sem jednú na kázaní, buoh jest mi svědek, že kázal jest jeden u svatého Jindřicha na No- vém městě v Prazě: Vězte, dietky, že třie črtie šli sú na posviecenie: jeden, aby srdce zavieral, aby hřiechóv neželeli, a dietky, to zlý čert; druhý, aby ústa zavieral, aby sě ne- modlili a boha nechválili, a dietky to horší; a třetí, aby měšce zavieral, haha dietky, to najhorší! Protož, milé dietky, *) Rkp. gehož su. **) genž.

Strana 81
Kapitola 35. 81 nedajte tomu najhoršiemu dáblu sobě měšcóv zavierati; při- stupte k svátosti, otevrúce své měšce a tobolky! Znamenaj lež velikú a lakomstvie. Lež die: Otevřete svá srdce a želejte hřiechóv a zpoviedajte se, a vězte, žeť to jest najhoršie, hřiechóv neželeti. A tak ďábel ten jest najhorší, jenž srdce zavierá, ale ne ten, jenž měšce zavierá; nebť ďábel nemnoho na měšec dbá, když srdce, to jest vóli srdečnú, po své vóli má. Protož ať tvé vóle sobě neosobí, modl sě pánu bohu, cti svátosti i obrazy řádem. Ctíš knihy, jenž tobě Krista i jeho pravdu ukazují, kla- nieš se před čtením svatým, kuklu snímáš i klekáš: též učiň bohu i jeho svatým přěd obrazy; ctíš knihy, když jich pěkně chováš, prach s nich otieráš: též cti obrazy; bráníš, aby knih múchy nezcídily, aby jich neoblily: též čiň i obrazóm; nebť jest škoda drahý obraz zkaziti, jako drahé knihy. A ja- kož dieš, že jsú svaté knihy, proto že pána boha a jeho svatú pravdu ukazují: též když uslyšíš, že kde obrazi svatí slovú, máš rozuměti, že proto svatí slovú, že Krista svatého neb ji- ného svatého znamenají, ale v sobě nejsú svatí. A jakož ctíš list pána svého, krále neb papeže: též cti a ovšem viece knihy, v nichž jest božie přikázanie. Též také cti Kristovo znamenie pro Krista. A věz, že to ctěnie slove náměstné, a to proto, že nemaje Krista neb jiného svatého před sebú tělestně neb čitedlně, i učiníš poctivosť klaněnie neb modlenie před obra- zem Kristovi neb jinému svatému; a že čich tvój, viděnie neb dotknutie tu nepočije jeho, protož rozum tvój nestane ctěním, modlením i klaněním v obrazu, ale vzdvihne sě k té věci, již obraz znamená a miesto nie jest ustaven. A tak rozuměj i o kříži, na němž Kristus jest umřel, i o kopí, i o hřebích, j o jiných svátostech, jenž, kdež jsú, ostaveny jsú na památku pána našeho Jezu Krista. Tuto sem něco prodlil, neb jest potřebie, aby ďábel chy- trý pod svátostí neuvedl v zlořečenstvie, a aby lidé chvály jenž na samého boha slušie, k púhému stvoření nepřichýlili, jakož napřed již jest řečeno; neb proto jest řekl pán buch: Nebudeš mieti bohóv jiných přěde mnú! Neučiníš sobě obrazu ani kterého podobenstvie, kteréž jest v nebi nahoře, a kteréž jest v zemi v dole, aniž těch věcí, kteréž jsú u vodách pod M. J. Husi sebrané spisy I. L. 6

Strana 82
82 Výklad dešatera božieho přikázanie. zemí, nebudeš sě jim klaněti ani modliti. Nato die svatý Beda: Ač pilně slova zákona znamenáme, nebránie nám či- niti obrazóv věcí, ale bránie činiti k modloslúžení. A tomu na znamenie die napřed: Nebudeš jmieti bohóv jiných přede mnú. A po zabránění rylóv a obrazóv die: Nebudeš sě jim klaněti ani modliti. Jako by zjevně řekl: Neučiníš takých věcí k mo- dlení. Tak mluví Beda. A tak již pomni, že nižádné věci kromě boha nemáš viece vážiti, ani tak velmi jako boha, ani tak modliti sě jako bohu, neb nižádná nenie lepšie ani tak dobrá jako bóh; neb bóh jest jediná věc najlepšie, nad něhož aniž s ním nelzě býti lepší neb tak dobré. Protož jeho naj- viece miluj, a tak jemu sě najviece modl, klaněj a najviece cti, neb naplníš jeho prvé přikázanie. Kapitola XXXVI. Druhé božie přikázanie. Druhé přikázanie jest toto: „Nevezmeš jmena boha svého nadarmo.“ Tu věz, že to bývá nadarmo, což bývá neúži- tečně k tomu konci, k němuž právě mělo by přijíti. U pří- kladě, když kto rozsievá, mieně aby žal, a pak nebude mieti co žieti, když zrno zhyne, tehdy sětie stalo sě na- darmo. Z toho ihned máš, že každý smrtedlný hřiešník béře nadarmo jmeno božie; neb vzal jest jmeno božie, jenž jest vzal jmeno podobenstvie k bohu, a to podobenstvie przní hřiechem. Též každý křěsťan, že vzal jest na krstu jmeno Kristovo, a přisáhl, aby jeho následoval v dobrém, nenásle- duje-li jeho, tehdy nadarmo jest jmeno křěsťanské od Krista vzal, jakož pravie světí Augustin a mučedlník Cyprian, řkúc: Nadarmo ten jmeno křesťanské béře, ktož Krista nenásleduje; zvláště pak jmeno božie nadarmo béře, ktož kolivěk bez ho- dné příčiny jmeno božie k přísaze béře. Také máš z toho, že tohoto přikázanie přestúpenie jest všech jiných přikázaní přestúpenie; a také tohoto zachovánie jest jiných přikázaní zachovánie. Ještě výše rozuměj, že ač věříme, že buoh jest trój v osobách, nevěřili-li bychom, že jest všemohúcí, vševědúcí a všedobrovolící, tehdy bychom nadarmo jmeno vzeli trojice. A.

Strana 83
Kapitola 36. 83 A tak hřěšie kacieři, kteříž věřie s Manichem, že jest buoh nestvořil škodlivých šelm, nebo žížal a tělestných věcí, aneb věřiec, že bóh učinil jest něco bez úžitka, a tak na- darmo. Protož mnějí kacieři, a také sprostní lidé s hlúpostí, že ukrutné zvěři jedovaté, žížely, múchy, blchy, a tak i jiné škodlivé živočichy nadarmo jest bóh stvořil: ano zjevno jest, že ty věci jsú dobré a úžitečné. Najprvé proto, že nestvořenú trojici ukazujíc, jsú řebříkové neb zrcadla, jimiž rozum člo- věka móž v boha sě vzdvihnáti a nazřieti; neb móžeme z ve- likosti a moci stvořenie mysliti a spatřiti stvořitele moc a zpósobu; neb (z) krásy stvořenie móžem poznati stvořitele múdrosť, a z řádu a z úžitka stvořenie móžem poznati stvo- řitele dobrosť a dobrovolnosť, a tak otcovu moc, synovu múdrosť, ducha svatého dobrovolnosť. A dále z toho móžem poznati, že což kolivěk stvořil jest otec buoh, též i syn i duch svatý. A tak najmenšie stvořeníčko a najbiednějšie, kterýmž tak člověk v poznánie svaté trojice vstupuje, jenž jest nade všechna nebesa, to stvořeníčko tak člověku vstupujíciemu jest úžitečnějšíc, nežli ryzie zlato a stkvúcie střiebro a než drahé kamenie; ani póžitkóv zemských hojnosť, jako: obilé, ryb, a jiných věcí, ani než která moc světská. Protož bude-li múcha neb mravenec takého vstúpenie řebří, jistě bude tobě úžiteč- nějšie ta múcha, nežli oř neb hynšt, na němž by vybojoval a dobyl všic oslavy a všech království tohoto světa; neb vstú- píš-li po múše myslí svú v trojici svatú a tu ostaneš kochaje sč, budeš na věky králem slavným všeho světa; ale vyboju- ješ-li chválu tohoto světa i všechna královstvie, vždy jest jíti (a) neostati na světě. A konečně máš-li býti spasen, musíš zna- menati ten řebří, jímž by po stvoření mohl myslí a poznáním v boha vstúpiti. A toto poznánie miení svatý Pavel, když die.Rom. t. že neviděné božské věci (sě vidie) od stvořenie božieho, řka: Ty věci, kteréž jsú stvořeny, srozuměné sě vidie. To jest řečeno, že neviděné věci, rozuměj okem tělestným, jako: moc, múdrost a dobrovolnosť božie, od božieho stvořenie, jakožto od člo- věka neb od jeho rozumu, rozumem sě ohledují skrzě stvo- řené věci, jako jsú všechna stvořenie, a tak skrzě múchy, jako jest již řečeno. Druhý úžitek jest těch věcí, že všechny i jedovaté jsú C. B. 6*

Strana 84
84 Výklad desatera božieho přikázanie. člověku k lékařství a pro moci své přirozené od boha úžitečně stvořeny, a tak mají k plnosti světa mnohé pomoci. Třetí úži- tek jest, že ty jedovaté věci, jako miešek žlučný, zbierají v sě jed a smrad země, vody i povětřie, aby ten jed i smrad ne- porušil nám povětřie, a tak nepřidal příčiny k hlízám a k ji- ným nemocem; a tak někakým obyčejem ty věci jsú prodlenie našich životóv. Čtvrtý úžitek jest, že ty věci jsú orudie bo- žie a přístrojové, jimiž buoh treskce hřiešníky, a tak jsú i zlým i dobrým úžitečny; neb když koho uštnú, neb nehty udrú, neb ukúsie, že každá pokuta, neb muka, neb bolest jest spra- vedlivá od boha, protož pro hřiechy spravedlivě tisknú lidi, a jiné od pótky vystřiehají, a některé k trpědlivosti vedú, a druhých pro jich křehkosť popúzejí a pro všetečnú pýchu je nuzie, a některých z dokonánie božské múdrosti k jeho chvále povzdvihují. Neb co podobnějé potupilo by všetečnú pýchu, než znamenaje, že ten, jenž na počátce světa měl jest nade všemi živočichy, to jest nade všemi věcmi, jenž jsú živé a čijí, jako všechna zvieřata, ryby i žížaly, nade všemi těmi měl jest člověk moc a panovánie, a z neposlušenstvie, že přestúpil božie přikázanie, a pro všední hřiech jest tak nemohlý, neb biedný a nemocný k přemožení a vystřežení od ná- silé a bezděčného popuzenie jedné blchy. Nuž milý reku! dokad jsi v hřiešě, jenž chceš jiné potlačiti, obraň sě blše aneb hnidě; věrně ty maličké věci tlačie tvú pýchu. Také pátý úžitek jest těch věcí, že nás jako boží poslové napomínají, že sme přikázanie jeho přestúpili a že máme utrpěti, a tak jsú nám za pokánie. Protož světí míle sú trpěli od takých věcí. Šestý úžitek, že ty věci nás napomínají, abychom pomněli na věčné muky a nehřěšili; protož když nemóžeš spáti pro blchy, Isa. 14. vzpomeň na ono písmo: Pod tě prostřien bude mol, a přikrytie tvé budú črvie. A že utrpenie bude věčné, vzpomeň na ono Isa. 66. písmo: Črv jich neumře a oheň jich neuhasne. Milý, prosím tebe, když budeš ležeti na rozkošné posteli, vzpomeň srdečně na to písmo; nebť proto jest položeno, aby tě od rozkoši táhlo, k dobrému vedlo a konečně spasilo. A že ty věci jsú tak úžitečné, protož žehnají a chválé boha, to věz, že skrzě ty věci rozumné stvořenie chválé boha. A tak temnosti žehnají, i chválé boha drakové, hadové, i D.

Strana 85
Kapitola 36. 85 všechny věci stvořené; neb ukazují sebú moc, múdrosť a do- brotivosť nesmiernú pána boha, a jsú nám jako knihy, aby- chom skrzě ně poznali, že od věčnosti z své múdrosti umienil jest, aby ty věci tak byly; a také že ty věci činie právě, ko- najíce z božieho přikázanie svú službu, jako múcha, blcha, žába, štír, had i jiné, a tak věci ty nečinie jiného, než což jim buoh přikázal; neb psáno jest: Viděl jest buoh všechny věci, a Gen. 1. byly sú velmě dobré. Protož nerepceme proti bohu, když nás ty věci nutie, ani sě domnievajme, by co darmo neb nehodně učinil; neb kolikkrát to činíme, nadarmo jmeno božie béřeme jakož také činíme, když jeho stvoření nadarmo požíváme neb o nich myslíme, a k stvořitele chvále sě nepozdvihujeme. Neb věz, že proto dáno jest tobě poznánie jmena svaté trojice, aby z toho chválil stvořitele, zdržitele a zachovatele: stvořitele, že mocně stvořil, zdržitele, že múdře všechny věci drží, a za- chovatele, že všechny věci v řádu dobrém dobrotivě chová. Protož položíš-li svým úmyslem na který skutek z těchto po- škvrnu k svému pohoršení, vezmeš všemohúcie jmeno jeho a tak nadarmo. Protož věz, že zvláště ti hřěšie proti synu, kte- říž řkú, že ne všech věcí múdře stvořil; a ti proti otci, kte- říž řkú, že ne vše, co chce býti, móž dokonati; neb jmeno bož- ské moci, jenž by chýlilo k konci, k němuž by nemohlo do- sáhnáti, bylo by nadarmo. A tak řka kto, že by moc bož- ská byla nedostatečná, nadarmo by měl znánie otce boha. Ten také béře nadarmo ducha svatého jmeno, kterýž mní, by ne za každé utrpenie svatým dal odplatu, aneb by jim i hřiechové nebyli ku pomoci a k chvále, ano jim všechno bude obráceno ku póžitku; jakož die svatý Pavel, že bojícím sě boha vše pomáhá k dobrému. Neb věz to, že svatý Petr, Pavel, Magdalena, a tak i jiní světí, proto že sú hřěšili, přišedše k sobě, snažnějé sú sě káli, a budú mieti z toho ve- likú chválu, že sú sě z tak velikých hřiechóv a z moci dábel- ské vybojovali. Již si slyšal, kterak v myšlení vedlé viery nadarmo jmeno božie berú lidé. Pak v naději nadarmo jmeno božie béřeme, když znajíce, že on jest všech věrných obrance, spa- sitel a odplatce, avšak prázdníme hřěšiece, že nejsme účastni těch tří jmen, totiž že by náš byl obrance, spasitel a odplatce. Rom.8 E.

Strana 86
86 Výklad desatera božieho přikázanie. Sap. 3. F. Neb jakož béřeme jmeno božie, jenž neb kteréž jest byt, tak že my máme s ním a od něho byt, tak že on jest i my jsme, též máme vzieti ta tři jmena božie: obrance, abychom byli obráněni od zlého; spasitel, abychom byli zachováni v dobrém, i zde i po smrti; odplatce, aby nám odplatil za dobré činy, a tak abychom vždy dobře byli; neb lépe jest dobře býti, než toliko býti. A že toho v nás nenie pro naši lénosť, protož jmeno božie vedlé naděje béřem nadarmo, jakož i každý, jenž blúdí u vieře o těch věcech, jenž slušejí k naději, béře jmeno božie nadarmo; neb marně pohan, žid i zlý křesťan ufá a na- ději jmá, by ho buoh spasil, neostane-li každý z nich bludóv. A o tom psáno jest, že zlí řkú v súdný den, že jich naděje zmařena jest; protož nemařme naděje zlými skutky, jako marně přieliš ufajíce, a řkúc tej: Však jest buoh kozám královstvie nebeského nestvořil, ani sviniem. Pravdu řkú, neb kozy ty mlsné a svině smilné tam sě nehodie, a tak sami sě odsú- diec, mienie svým ufáním bláznivým tam přijíti. Haha, kozy, svině! nechte mlsenie, smilstvie a marné naděje, poňavadž diete, že kozám a sviniem nenie stvořeno nebeské královstvic. Pak vedlé lásky nadarmo béře člověk jmeno milosti neb daru božieho, když v dobrých činiech netrvá až do konce; jako činí každý křěsťan, kterýž z daru krstu svatého vzal jest jmeno rytieřské Krista krále, a potom na biřmování, jenž slove po- tvrzenie, béře oděnie a mnohé kořisti duchovnie; a pak v čas boje, po tak velikých dařiech, nesmie sě postaviti o při neb o pravdu boží a pána Jezu Krista, svého krále. Taký za čas bojuje, ale hanebně vzpět postupuje, dávaje dáblu, tělu, světu a hřiechu, nepřátelóm Kristovým, jeho miesto. A někteří Kri- stovi rytieři jako zrádce, tajiece jmena Kristova, směšují sě s nepřátely; jakož všichni činie křésťané, kteříž v ctnostech ne- následují krále Krista; protož nadarmo jmeno rytieřské sú vzeli. Pak v řeči jmeno božie nadarmo béřeme trojím obyčejem: prvé, prázdně mluviece, druhé, neúžitečně sě modléce, třetie, neopatrně věrujíce. Prvé, prázdně mluviece hřěšíme, když kolivěk o bohu neb o jeho stvoření neúžitečně mluvíme, a tak jmeno božie nadarmo béřeme; neb všechna slova našě mají býti k boží chvále a k našemu zaslúžení. A to my zmaříme,

Strana 87
když co prázdného mluvíme, neb tak nelíbíme sě bohu, majíce sě líbiti; neb on všechny věci položil jest v mieře, v počtu u vázě, a my toho netbáme neúžitečně mluviece, protož póžitka G. sé sami zbavíme. Protož spasitel svědče tomuto smyslu, die: Mat. 12. Z každého slova prázdného, kteréž promluvie lidé, dadie počet v den súdný. Jistě z slov tvých odsúzen budeš, rozuměj bu- dú-li prázdna; a z slov tvých spravedliv budeš, rozuměj, ač budú dobře zřiezena. O lháři, utrhači, hánce, smilnomluvci, chlubníci, prázdnozpěvci, lajce, básníci, křivoradí neb zlorádce, pochlebníci, šeptáci, dvornomluvní a němečtí šprechéři! kterak vydáte dobrý počet z každého slova před svým králem? Druhé, nadarmo jmeno božie béřeme v řeči, neúžitečně sě modléce, a to když sě modlíme, jsúc od boha odvráceni myslí, neb jsúc vědomě v hřieše smrtedlném. Protož že to modlenie jest daremné, die spasitel milý: Lid tento rty mě Mat. 15. ctí, ale srdce jich daleko jest ote mne; nadarmo mi sě modlé, učiece učenie a přikázanie lidská. Aj vidíš, že předkládaje přikázanie lidská před přikázanie božie, nadarmo sě modlí; neb dielo, práce, úsilé, lékařstvie slove daremné, marné, ne- úžitečné, když konec umieněný nebude, jako úžitek neb zdravie, pro něž sě usilovalo. O by toto znamenali žáci, kněžie i laici, jenž jsú hotovějšie, aby sě líbili pánóm, plniec jich přikázanie, než přikázanie bo- žie! Také znamenali by to ti, kteříž obierají sě s lidskými ustaveními, nechajíc zákona božieho, jenž k spasení vede, a ovšem ti, kteříž vážie viece ustavenie svá nežli božie, jako sú byli ti zákonníci, jimž jest řekl spasitel: Proč vy přestu- Mr. 15. pujete přikázanie božie pro svá ustavenie? A v té láji jsú ny- nější preláti, kněžie i laici, ale zvláště duchovní, jenž sú sobě ustavili blud za zákon, řkúc, že což kolivěk přikáže prelát, to má jeho poddací učiniti z poslušenstvie; přivodiec, že Kristus H. die: Ktož vás slyší, mě slyší. A svatý Petr: Sluhy, poddáni Luc. 1. 1Pet. 2. buďte ve vší bázni pánóm, netoliko dobrým a zřiezeným, ale i poběhlým. A svatý Pavel die: Poslúchajte vyšších svých a poddáni buďte jim. A také že Kristus die: Na stolici Moj- žiešové seděli sú mistři a zákonníci; kteréž koli věci řkú, čiňte. Aj tato písma berú k dóvodu bludu svého. Ale po- žehnán jest bóh, že dal jest sprostným lidem i ženám, že Heb.13. Mr. 23.

Strana 88
88 Výklad desatera božieho přikázanie. Gen. 3. mají za to, že ani pán Ježíš, ani svatý Petr, ani svatý Pavel, ani které božie písmo přikazuje lidem hřešiti a v zlosti koho poslúchati, ale že brání hřěšiti, a jedné v dobrém poslúchati: jakož bóh z své nesmierné dobroty, ten najvyšší pán, jedné dobré přikazuje a nehřěšiti; né aniž móž přikázati hřěšiti, jakož sám nemóž hřěšiti. Neb by mohl hřěšiti, tehdy by mohl hřiešný a tak zlý a biedný býti: kamž by sě děla nesmierná moc i dobrota jeho? moc, jiež hřiech nemóž přemoci, a do- brota, jiež nemóž hřiech zprzniti a zlý učiniti? Protož u vý- kladě viery řekl sem, že moci shřěšiti jest viece nemoc nežli moc; a proto my sloveme nemocní, že hřěšíme a móžeme hřěšiti. Druhý dóvod tento: buoh nemóž mi přikázati hřěšiti, neb přikázal-li by hřěšiti a já bych to učinil, tehdy bych nehřě- šil; neb ktož učiní to, což buoh jemu přikáže, v tom plně to naplně nehřěší, a tak hřěšenie opět obrátilo by sě na boha, neb již ne má vina byla by, ale božie. Protož dábel jsa otrápen a zmámen svú zlostí, cpá na boha vinu; též Adam, řka: Žena, kterú si mi dal, dala mi a jedl sem; mieně, že buoh jest hřěšen, dav jemu Evu, a dále Eva na hada a tak na boha vinu vzdala. A týmž obyčejem dnes lidé ďábelní cpají hřiechy své na dobrotu božskú, řkúc: By buoh chtěl, abychme nehřě- šili, byl by nám dal vóli, abychme nehřěšili; a zvláště smil- níci nečistí, cpajíc své smilstvo na božie přikázanie, jenž die: Rosťte a množte sě, a naplňte zemi. Ale nepomóž ta vý- mluva jim, jakož Adamovi i Evě nepomohla, by neutrpěli, ka- jíce sě hřiechu z božieho přikázanie, že sú přestúpili; a dábel že vždy sě u vině nechce přiznati, protož na věky nebeské radosti jest odlúčen. Protož z této řeči máš, že hřiešný ne- móž přijíti k milosti, jeliž vyznaje dobrotu boží, sám sě bude viniti z hřiecha, ale ne boha ani koho jiného; neb má vóli od boha svobodnú, jiež buch a ovšem nižádný jiný nemóž připu- diti, aby hřěšil. Protož člověk kající má sám na sě před bo- hem žalovati. Ale že snad sprostnému tito dóvodové ne tak dosti uči- I. nie, jako zjevné písmo o poslušenství, protož věz, že jest po- slušenstvie dobré a poslušenstvie zlé: dobré v ctnosti a zlé- v hřiechu, dobré bohu a zlé dáblu; bohu, jenž vždy velí do-

Strana 89
bré dobře, dáblu, jenž vždy zlé velí; ač kdy dobré přepustí neb velí, ale vždy aby zlé uvedl. Dobré poslušenstvie ctnostné jest skutek vóle rozumného stvořenie, kterýmžto skutkem volně řádem poddá sě jiné vóli; a tak dobře poslúchati jest, volně a rozumně poddati sě cizí vóli. Z toho máš, že každé rozumné stvořenie, jako angel a člověk, má boha poslúchati; a že on jest najprvní pán a najlepší, protož má ho najprvé poslúchati; a že nikdy nemóž zle přikázati, máš ho vždy a ve všem přikázaní poslúchati; a že nic nepříkáže než což jest k tvému dobrému, protož nemáš sě jeho přikazanie lekati; a že najlépe za poslušenstvie odplatí, máš ho najpilnějie poslú- chati; a že najlépe umie a móž neposlušného tresktati, máš sě najviece neposlušenstvie jeho vystřéhati. A tak máš naj- viece jeho přikázanie vážiti, poznati, učiti, plniti. Toho nečinie, kteříž viece lidská než božie přikázanie vážie, slyšením, učením, plněním. Protož die David: Zlořečení Bs. 118. kteříž odchylují sě od tvých přikázaní. Neb nižádného zákona neslušíe křésťanu slyšeti a čísti, jedné zákon božích přikázaní, neb nižádného jiného zákona neslušie plniti, konati aneb za- chovati; neb by co sluha boží činil, což jemu buch nevelí, kterak by od pána, jenž tak plně učí sluhy své, co zaslúžil? A toto vážiece světí prorokové, apoštolové a jich násle- dovníci, nechtěli nižádného poslúchati proti božiemu přiká- zaní. A tomu sú nás naučili apoštolé, řkúc biskupóm, když sú jim bránili kázati o pánu Ježíši, že poslušno musí býti viece boha než lidí. A před tiem byli sú podali na bi- Act. 5. skupy, řkúc: Slušie-li vás viece poslúchati než boha, sami suďte. A na tomto písmě ducha svatého všichni světí stojie, učiec viece poslúchati boha než lidí, a brániece poslúchati člo- věka, když co proti bohu velí. Protož najprv slyš Augustina svatého, jenž die: Bóh přikazuje, abychme ve zlém nižádné moci neposlúchali. Svatý Jeronym die: Přikazuje-li pán nebo prelát, to jest vyšší tvój, ty věci, jenž nejsú proti vieře neb proti svatému písmu, poddán jest jemu sluha; pak-li protivné přikazuje, ovšem viece poslúchaj sluha pána ducha*) to než těla. A dále die: Jest-li dobré, což ciesař přikazuje, přikazujícieho učiň vóli; In lib. le verb. lom. 6. Sup. ep. ad Ephs- *) Po straně připsáno rukou souvěkou: to věz boha, jenž jest pán duše.

Strana 90
90 Výklad desatera božicho přikázaníe. Sup. ad Hebr. In ep. De laps. In ep. cont. her. pakli zlé, odpověz: Musí býti poslušno boha viece než lidí. K té- In lib. muž právě die svatý Augustin: Ač přikazuje-li to moc, což nemáš de. v. d. Omne6. učiniti, tu chutně pohrzej mocí, boje sě větčie moci; a lid- ská dóstojenstvie znamenaj: přikázal-li by co posel, i zdali má učiněno býti, přikazuje-li proti najvyššiemu konšelu? opět přikazuje-li co najprvní konšel, a jiné přikazuje ciesař, i zdali z pochybenie hrzieno má býti ciesařem a konšela poslušno? Protož když jiné ciesař a jiné bóh přikazuje, s pohrzením ciesaře má býti boha poslušno. Protož moci dábelské neb lidské tehdy sě protivme, když co proti bohu přikáže; neb v tom božiemu řádu sě neprotivíme, ale jeho poslúcháme, neb tak buoh přikázal jest, abychme ve zlém nižádné moci nepo- slúchali. Aj toť jsú všechna slova svatého Augustina. Pak svatý Ult. mor.Řehoř takto die: Vědieno má býti, že nikdy skrzě poslušen- In past.stvie nemá zlé učiněno býti. A opět die: Mají napomínáni býti poddaní, aby viece než slušie lidem poddáni nebyli; aby nejsúc viece pilni, než slušie lidem poddáni býti, puzeni by byli i hřiechy ctíti. V tom miení ten svatý, že lidé, kte- říž lidí v hřiechu poslúchají, ty hřiechy ctie. Pak svatý Jan zlatoústý die na to slovo svatého Pavla: Poslúchajte vyšších svých: Což tehdy, die někto, když vyšší zlý bude, i zdali po- slúchati budeme zlého? kterak mluvíš? Odpoviedá řka: Jistě, když u vieře jest, utiekaj sě od něho a varuj, netoliko jest-li člověk, ale také by angel s nebe sstúpil. Pak svatý Bernart die: Učiniti zlé kteréž kolivěk ač kto přikazuje, svědomé jest, že nenie poslušenstvie, ale radějé neposlušenstvie. Pak svatý veliký biskup a mučedlník Cyprian die: Mučedlníci některé věci přikazují; ale nejsú-li psány v zákonu božiem, což přika- zují, hodné jest, abychom věděli, uprosili-li sú to u boha, což velé učiniti; neb ne ihned jest z božie vóle pójčeno, což lid- ským slíbením jest slíbeno. Však Mojžieš za hřiechy lidu prosil, avšak hřěšícím milosti když jest prosil, neobdržěl. O by tuto řeč svatú vážili nynější modlochluby a svých přiká- zaní velebníci! Týž svatý die: Ne ihned má býti přijato, což ve jmeno Kristovo bude před tě vrženo, ale což bude učině(no) v Kristově pravdě; neb kterak dokonati, což činie, aneb upro- siti co mohú od boha, kteříž proti Bohu, co jim neslušie, velé

Strana 91
Kapitola 36. 91 He. 11. q.3. aneb mienie? To ten svatý. Pak svatý Isidorus: Když ten, jenž nad jinými jest, činil by co kolivěk aneb činiti přikázal by, neb což psáno jest, opustil by, aneb opustiti přikázal by, svatého Pavla písmo buď jemu vydáno, jenž die: A ač by- chom my, neb angel s nebe sstúpil, a kázal vám, kromě což sme kázali, prokletý buď. A dále die: Ač kto brání vám, což od boha přikázáno jest, neb také přikazuje, aby bylo, což pán brání, aby nebylo, prokletý buď všem, kteříž milují boha. Dále die: Ten jenž vládne, přikazuje-li proti vóli boží, neb což v písmě svatém zjevně sě nepřikazuje, die co neb velí, jako falešný svědek boží a svatokrádce jmá jmien býti. To ten svatý. Tyto svaté a Krista boha položiv před oči, nechtěl sem poslúchati papeže Alexandra a knězě Sbynka arcibiskupa, abych nekázal slova božieho; a věrní lidé, kteříž nedali sě od- strčiti od slova božieho, jimž jest bylo sladcě chutnějšé nežli protivné slovu božiemu přikázanie! Slovo božie die: Kažte čtenie po všem světě. A jich přikázanie die opak: Nekažte čtenie po všem světě. Již móžeš rozuměti, že jedné v dobrém máš poslúchati svého vyššieho, a ještě ne ve všem dobrém jsi zavázán; neb přikázal-li by tobě biskup tvój, otec, neb mátě, aby v panenství ostal neb ostala, a ty si neslíbila, tehdy nejsi zavázána poslúchati. Též přikazoval-li by biskup, papež, otec neb mátě, aby muže pojala, neb ty, pachole, aby ženu pojal, nejsi zavázán k poslušenství. Protož věz, že nejsi za- vázán než v těch věcech, v kterých jsi bohu zavázán v po- slušenství, a v těch i zlého i dobrého máš poslúchati pána neb staršieho: ne jako by jeho poslúchal, ale jako boha, je- hož všechna stvořenie poslúchají. A tak pán Ježíš poslúchal jest Piláta v utrpeních, neb jest tak byl poslušen svého otcě. Tak také my máme poslúchati zlých prelátóv neb vladařóv v těch skutciech a utrpeních, jenž nejsú hřiech, jako jsú všechna utrpenie, kteráž věrní pro Krista trpie, ale ne v skutciech kři- vých, jenž jsú proti přikázaní a radě Jezu Krista. Protož vidie světí okem vnitřním, že utrpenie pro neposlušenstvie ve zlém jest poklad najjistější křěsťanu; neb die, jenž jest trpěl, ne- chtě ve zlém poslúchati biskupóv: V utrpení zachováte duše své. Luc. 21. Také věz, že troje jest poslušenstvie člověcské: duchov- K.

Strana 92
92 Výklad desatera božieho přikázanie. nie, světské a kněžské. Duchovnie poslušenstvie jest poslu- šenstvie, plně vedlé zákona božieho zachované. Pod tiem po- slušenstvím živ byl Kristus a apoštolé, a mají živi býti všichni křěsťané. Poslušenstvie světské jest poslušenstvie vedlé práv městských řádných. Poslušenstvie kněžské jest poslušenstvie vedlé nalezení kněžských, bez písma zjevného ustavené. I má věrný člověk pilen býti až do smrti poslušenstvie prvého; ale druhú dvú ne tak, jedné kterak daleko sjednáta sě s prvým přikázaním. A že poslední dvě přikázaní lidé viece vážie než prvnie, protož jako napřed řečeno, nadarmo jmeno božie berú. Pak aby uměl odpovědieti ku písmu, kteréž přivodie, vezmi Deut.24.v starém zákoně ono božie přikázanie: Učiníš, což kolivěk na- učie tě kněžie vedlé toho, což přikázal sem jim. Aj teď die bóh, aby vše činil, ne což by oni od sebe naleznúc kázali, ale což bóh přikázal jim, aby naučili. Pak v novém zákoně vezmi Kristovo přikázanie, jenž die: Vedlé skutkóv jich nečiňte. Prvé řekl: Což kolivěk řkú, čiňte. A ihned přidal řka: Vedlé jich činóv neb skutkóv neroďte činiti. Jich činové co jsú, než jich přikázanie a nálezkové, od nich, ale ne od boha dáni? Protož světí vykládajíc to Kristovo slovo, řkú: Což koli pra- vie, to věz, co k stolici zákona božieho slušie, to čiňte, ale vedlé jich činóv nerodte činiti, to věz, kdež blúdie; nerodte po nich blúditi. A tak srdnatý křěsťan pilně patřiti má k zákonu božiemu a k životu spasitele; neb život Kristóv jest dokázanie zákona, a ten spatřě uzří, sjednávají-li sě preláti a kněžie s životem Kristovým činy svými a přikázaními, tehdy má jich poslúchati; pakli jinak přikazují, tehdy nemá; pakli jinak jsú živi, ale tak přikazují, tehdy má poslúchati. A k tomu vzní svatého Pavla slovo: Poslúchajte vyšších svých, a poddáni buďte jim, totiž v dobrém. Též i svatého Petra slovo, když die: Poddáni buďte ve vší bázni, to věz zřiezené, netoliko dobrým a zřie- zeným, ale i poběhlým neb zlým; rozuměj: ale ne v poběhlosti od boha, ani v zlosti. A to mieně, řekl jest svatý Petr jinde: Poddáni buďte každému člověku pro boha. Aj řka: pro boha, zamietá, aby nebyli poddaní v hřiechu pro dábla; neb jinak učiniece, již by činili proti tomu slovu Kristovu: Vedlé neb po jich činiech nerodte činiti. Mt. 23. 1P et. 2.

Strana 93
Kapitola 36 — 37. 93 Již máš, kterak jmeno božie nadarmo berú, kteříž viece poslúchají ustavení lidských než božích, a kteří poslúchají vyš- ších ve zlém. A nebuď teskliv, že dlúho sem tuto psal, nebť vizi, že antikrist velmé jest podtrhl lidi duchovnie i světské chytrostí poslušenstvie svého; ale ufám milému Kristovi, žeť dá rozuměti svým vyvoleným, ať by uměli znáti, v čem a kdy mají poslúchati. Kapitola XXXVII. O přísazě. Třetie béřeme jmeno božie nadarmo v řeči, když neopa- trně přisaháme; a že přikázanie toto chýlí sě zvláště k tomu smyslu, protož o přísazě dobré jest něco psáti. Najprvé věz, A. že přisahati jest boha neb stvořenie jeho na svědectvie vzieti; a to bývá zjevně, neb vnitř hlasem, neb jinými znameními či- tedlnými. Najprvnie přísaha jest, jíž bóh sám sě béře za svědka; jakož die svatý Pavel: Proto že bóh nižádného neměl, Heb. e. skrzč něhož by přisáhl, přisáhl jest skrzě sám sě. A dále die, Gen. 22. že lidé skrzě větčieho nad sebú přisahají, a každého jich sváru konec k potvrzení jest přísaha; a die proto, neb kdyby právě přisahaje kto nevzal jednoho svědectvie lepšieho, než jest slovo jeho, darmo by přisahal. Protož přisahači, že jich slovu ne- věřie, berú na svědectvie boha, umučenie božie, všechny svaté, tělo božie, matku boží, duši svú, spasenie své, a tak jiné věci, jež mají za lepšie než slovo své; protož že bóh jest najlepšie věc a svědek najlepší, přísaha skrzě něho jest najvyššie. Pro- Deut. 6. tož die bóh: Skrzě kteréžto jmeno jeho, to věz božie, při- sáhneš, co bóh položil na potupenie modl, aby nepřisahali lidé, jako pohané, skrzě modly. A tak jakož dovodí svatý Augu-ln serm. de stin, svatý Pavel přisáhl jest, řka Galatóm v prvé kapitole: monte lib. 1. Což vám píši, aj před bohem žeť nelži. A opět Korintóm die: Bóh a otec pána našeho Ježíše Krista, jenž jest požehnaný na 20or.11 věky, vic, že nelži. A opět k Římeninóm die: Bóh mi svědek, Rom 1. jemuž slúžím. Také spasitel náš přisahal jest často, řka: Věru věru, neb věrně věrně, neb jistě jistě pravi vám! A dvojí

Strana 94
94 Výklad desatera božieho přikázanie. slovo přísahy proto, že jest bohem i člověkem; jako by takto řekl: Na mé božstvie a na mé člověctvie pravi vám. A věděti máš, že když kolivěk kto, kromě slova toho, jenž znamená tu pravdu, kterúž jistí, přidá slovo nebo zname- nie, jenž znamená požádánie svědectvie božieho, tehdyť při- sahá. U příkladě někto die: Král tě volá. A ty dieš: Ne- věřím tomu. A on ukáže prstem na nebe, mieně, aby bóh nebeský jeho pravdy posvědčil, ten již přisáhl jest; též udě- lá-li kříž, přelože prst přes druhý prst, již jest přisáhl, bera na svědectvie Krista boha ukřižovaného. Protož die svatý Augustin, že nesměšná věc jest mieti za to, aby nižádný ne- přisáhl hlasitě, jedné ač by řekl: Skrzě boha přisahám! neb: Toho mi buoh pomáhaj! Neb to věz, že když kolivěk znamenie přivezmeš, jenž k osvědčení dušě sě chýlí, vždy jest přísaha. A tak přisahali sú v starém zákoně, řkúc: Živ jest bóh a živa jest duše tvá! A ve čas řiekají: Na mú duši! Tak mi bóh pomáhaj! Přisahám na božiem těle! Beru to na svú duši, na své svědomie! Věrně jistě tak jest! Na mú vieru! K mé vieře! Na mé spasenie! Neodpúštěj mi bóh hřiechóv! Ne- daj mi buoh živu býti! Bóh daj, abych zdechl! A kdy bych vypsal ta znamenie přísah, jimiž lidé přisahají a nechtie jmieti za přísahu? Protož věděti mají přisahači, že přisahati skrzě které kolivěk stvořenie jest vždy bráti stvořitele na svědomie; proto ktož lež svědčí na kameni neb skrzě kámen, ten jest křivý In 3 sum. přísěžník. Druhé věděti mají, že v každé přísaze neb buoh done 39. sě za svědka béře, neb stvořenie bohu sě v základ položuje. Příklad ku prvému jest, když diem: Tak mi buoh pomáhaj! neb: Buoh mi jest svědek! Příklad k druhému jest, když diem: Na mé spasenie! Tu již základ dal sem své spasenie bohu, tak že diem-li pravdu, tehdy buoh má mi vrátiti duši; pakli lež, tehdy má zatratiti mú duši, ač sě nepokaji, neb sem již prosadil své spasenie. Též jest, když diem: Bóh daj, bych súzen byl! Bóh daj, bych zdechl! Bóh daj mě črtie vzěli! Také věděti mají přisahači, že kterýmiž kolivěk obyčeji kto přisahá, bóh, jenž jest svědek svědomie, tak to přijímá, jakož ten, jemuž přisahají, béře; a tak ktož přisahá k svému úmyslu, a ne k úmyslu toho, jemuž přisahá, dva hřiechy učiní: jeden, B.

Strana 95
Kapitola 37. 95 že jmeno božie nadarmo béře, a druhý, že lstí blížnieho zkla- mává. Také věděti mají, že ktož skrzě jiné bohy přisahá, neb skrzě dábla, řka: Tak mi dábel pomoz! ten dva hřiechy má: jeden, že přisahá, skrzě koho přisahati nemá, a druhé, že proti vieře činí. Také věděti mají, že ktož přísahy žádá od druhého, nevěda přisiehne-li křivě, tehdy hřiechu nemá; ale tu musějí příčiny zachovány býti. Pakli pudí ho, aby přisáhl a věda, že křivě přisiehne, tehdy přemóže vražedlníka; neb vražedlník tělo zabíjie, ale tento dvě duši, svú a toho, jehož jest k přísazě připudil. Tak die svatý Augustin. Také věz, že ten křivě přisahá, kterýž lež přisahá, úmy- slem zklamati chtě; také ten křivě přisahá, kterýž mně lež, pravdu přisahá. Prvý die lež a lžě, druhý nedie lži a lžě. Pak třětie, kterýž mnie pravdu, ano křivda jest, přisahaje křivě přisahá; a ten ani lže, ani die lži, ale toliko křivdu die. Z to- hoto máš, že křivé přiseženie jest, přisahajíc mluviti křivdu s úmyslem zklamánie, neb přisahajíc mluviti křivdu bez úmy- sla zklamánie. Příklad prvého, když pacholek die dievcě: Sli- buji bohu, že tě mám za svú manželku, jedné přivol mi k skutku. A v srdci má, že jie nikoli nechce pojieti: aj ten křivdu praví smyslem zklamánie. Příklad druhého: slíbí někto odplatiti sě druhému v týden pod přísahú, a má ten plný úmysl, a pak nezaplatí zapomena: aj ten bez úmysla zkla- mánie křivdu jest přisáhl. A tak máš, že přisahati křivě jest lháti s přidáním pří- C. sahy; a to trojně: neb přisahajíc mluviti křivdu s úmy- slem zklamánie, neb přisahajíc mluviti křivdu bez úmysla zklamánie, neb pravdu s úmyslem zklamánie. Protož chceš-li vybři(e)sti z těchto povodní, drž sě Kristova slova, jenž die: Buď řeč vaše: jest jest; nenie nenie! To miení spa- sitel, abychom, když vieme, že pravda jest, řekli: jest; pakli vieme, že nenie, abychom řekli: nenie; neb bychom tak vy- pluli z nesnází a hřiechu přísahy křivé. A k této řeči mluví svatý Augustin takto: Poňavadž pán buoh přisahal jest, proč pán Kristus svým přisahati zapověděl jest? pravím proč: ne- nie hřiech právě přisahati, ale veliký jest hřiech křivě přisa- hati. Daleko jest od hřiecha křivé přísahy, ktož nikdy nepři- Mt. 5. Šup. Mr. sup- I vol.

Strana 96
96 Výklad desatera božieho přikázane. sahá. Na břěhu aby ty chodil, chtěl Kristus, aby noha tvá v úzkosť nepadla, aby ty nepadl. Ale dieš: Pán buoh přisahal; bezpečen přisahá ten, jenž lháti neumie. Nehýbaj tebú, že pán přisahal, neb snad nižá- dný nemá přisahati než bóh. Neb ty, jenž přisaháš, co činíš? boha svědka přidáváš, ty jeho a on sám sě! ale ty člověk že v mnohých věcech sě klamáš, častokrát přijímáš svědka pravdu k své křivdě. A někdy i nechtě křivdu přisahá, mně pravdu, což přisahá; jistě nenieť tak veliký hřiech, jakož veliký jest toho, jenž znaje křivdu avšak přisahá. O čím viece lepší a od toho hřiechu těžkého ovšem další bývá, kterýž poslúchá pána Jezu Krista a nepřisahá. Viem, že jest těžko obyčeji vašemu, né i těžko bylo obyčeji mému; boje sě boha, odvrhl sem při- sahánie z svých úst. Aj s vámi jsem živ, ktož mě slyšal někdy a já přisahám? i zdalit sem nebyl obykl každý den přisahati? A když sem četl a bál sě, bojoval sem proti obyčeji mému v tom boji volal sem ku pánu pomocníku, dal mi pán pomoc, nepřisahal sem: nic mi lehčějšieho nenie než nepřisahati. Aj proto napomenul sem vás, aby neřekli: Kto móž nepřisahati? O by sě boha báli, o by sě zatracenié báli, jazyk by sě skro- til, pravda by držiena byla a přísaha by zahynula. Dále die Augustin: Protož najprvé pracovati máte a bo- jovati proti obyčeji vašemu zlému, zlému, zlému a velmi zlému, a zavrci přisahánie od slov svých. A pakli kto po- pudí tebe k přísaze, aby tudy snad mněl sobě dosti učiniti, a ty snad jemu dosti učinil, aby v něm neostalo křivé domněnie, přisáhneš-li o té věci, o ni(e)ž mní, by ty ji učinil, a ty si snad neučinil, aby neostalo v něm křivé domněnie, přisáhneš-li, ty ne tak hřěšíš jako on, jenž tě pudil; neb řekl jest pán Ježíš: Bud v ústech vašich: jest jest, nenie nenie; ač co viec jest, od zlého jest. A mluvil jest o přisahání, chtě tu, abychom rozuměli, že přisahánie od zlého jest; budeš-li od jiného při- puzen, od jeho zlého jest, že přisaháš, ne od tvého. A to jest zvláště od zlého obecného pokolenie aneb národu lidského, neb srdcí svých, to jest jeden druhého vóle, viděti nemóžeme; neb bychom srdce svá, to jest vóle a úmysl, viděli, komu bychme ukazovali, kdyby od nás žádána byla přísaha, kdyby očima blížnieho vidieno bylo myšlenie? Pište v svých srdciech, což

Strana 97
Kapitola 37 — 38. 97 praví: A ten kterýž člověka pudí k přísaze, a vie že křivdu přisiehne, přemóž vraha; neb vrah tělo zabíjie a ten duši, né brž dvě duši: i toho, jehož jest k přísazě povolal, i svú. Vieš, že pravda jest, co ty dieš, a křivda, což on die, a přisa- hati pudíš. Aj přisahá křivě, přisahá a hyne; ty nalezl si jistě i ty zahynul si, jenž jeho smrtí duchovní chtěl si sě na- sytiti. Potom die Augustin svatý: Ale ovšem těžší hřiech učiní, ktož po této mé řeči přísahy dopustí neb přisiehne, a po tomto mém napomenutí co takého učiní. Varuj se od křivé přísahy! varujte sé od všetečné přísahy! Od toho dvého zlého jistě sě ostřežete, když obyčej přisahánie od sebe odvržete. Tato řeč jest svatého Augustina plná bez přetrženie. Pak svatý Jan zlatoústý, ten velmě dobře ale tvrdě dovodie, že lidé mají sě varovati křivé přísahy. Die mezi jinú řečí, že ktož přisahačóm podává kříže neb čtenie, jest jako ten, jenž podává bláznu pochodně: tento aby duom neb stodolu, a onen duši zapálil. Protož velmě ten svatý radí, aby lidé ani přisa- hali, ani jiných pudili k přísazě. de op imperſ. Kapitola XXXVIII. Slušé-li přisahati? Pro lepšic naučenie buď tato otázka: Slušie-li přisahati? A zdá sě, že nic, neb die spasitel: Slyšeli ste, že řečeno jest Mas 5 starým: Nepřisiehneš křivě a naplníš pánu přísahy své. Ale já pravi vám nepřisahati ovšem. A svatý Jakub apoštol die: Najprvé, bratřic moji! neroďte přisahati. A ihned dává příčinu lac o. proč, řka: aby pod súd neupadli. Pak zasě máš, že buoh A. přisahal, Kristus přisahal, apoštol Pavel přisahal, a Kristus teď řekl: Naplníš bohu přísahy své! A nenaplnil by jich, když by nebyly. A David v žalmě die: Pane! kto přebývati bude v stanovišti tvém? A odpoviedá, řka: Ktož přisahá blížniemu svému a neoklamává. Tuto věz vedlé řeči svatého Augustina a svatého Jana zlatoústého a jiných svatých, že máme sě varovati od obyčeje přísahy; druhé, od lehkého přisahánie; třetie, od návodu AL. J. Husi sebrané spisy l.

Strana 98
98 Výklad desatera božieho přikázanie. přísahy a připuzenie, tak abychom z obyčeje nepřisahali ani z lehkosti, ani jiných navodili neb pudili ku přísaze; a pak s dobrými příčinami abychom sě přisaženie v potřebu nelikno- vali. Protož kdy jest otázáno: slušie-li přisahati? má býti to pójčeno. A tak otieže-li, dobré-li jest přisahati čili zlé?" dieme, že někdy zlé a někdy dobré: zlé z obyčeje, z lehkosti, bez núzě, bez potřeby, a pak křivdu přisáhnúti, veliký hřiech jest; ale z potřeby přisáhnúti, k potvrzení nevinnosti, neb k po- tvrzení pokoje, neb k potvrzení posluchačóv, toho co jim jest úžitečné, neb ku potvrzení, aby držel, což dobrého slíbil, jako manželstvie. Protož die svatý Augustin: Přísaha má býti v potřebných věcech, když léní jsú věřiti lidé, to což jim jest úžitečné. Přísaha nenie dobrá, avšak nenie zlá, když jest po- třebná; totiž nemá býti žádána jako dobrá, avšak nemá býti zavržena jako zlá, když jest potřebná, neb nenie proti božiemu přikázaní*) přísaha. Protož die Kristus ve čtení: Já pravi vám nepřisahati ovšem; neb nikoli takto rozum jest, že při- kázal, aby nižádný jako dobré věci nežádal přísahy, (ale) aby ustavičně přisahaje neupadl v křivú přísahu. Tak die Augu- stin svatý. (A)le aby rozuměl, že Kristus (die) řka: Já pravi vám nepřisahati nikoli, totiž z obyčeje, z lehkosti, bez núze, bez potřeby; neb tak mnozí přikázanie Kristova nedržiec, přísahu v ústech mají jako něco sladkého. Též miení svatý Jakub apoštol, řka: Najprvé, bratřie moji! neroďte přisahati všetečně, lehce, marně, beznuzně a křivě. Pak když dále Kristus die: Buď vaše řeč: jest jest, nenie nenie! co jest dobré, toho máme žádati, abychom pravdě svědčili, řkúc: tak jest, když vieme; a když vieme, že tak nenie, abychom řekli: nenie; neb což viece jest, die Kristus, to od zlého jest; od zlého, totiž od nedověřenie toho člověka, jenž tě pudí k přísazě, kteréžto ne- dověřenie zlé jest. Protož neřekl jest Kristus: Co viece jest, zlé jest. Neb když ty jsa připuzen přisiehneš, pravě pravdu, ty nečiníš zlého, jenž dobře požíváš přísahy; ale od zlého jest, totiž od nedostatka, jenž někdy utrpenie jest, a někdy utrpenie i vina. Protož řka Kristus: Já pravi vám nikoli nepřisahati; *) Rkp. přisahani.

Strana 99
Kapitola 38. 99 ale buď vaše řeč: jest jest, nenie nenie! zapověděl jest zlé. přikázal dobré a dopustil potřebné. Zapověděl zlú přísahu, řka: Pravi vám nepřisahati ovšem. Přikázal pravdu vyznati, řka: Buď řeč vaše: jest jest, nenie nenic. A dopustil jest potřebné přísahy, když die: Což viece jest, totiž nad vyznánie toto jest jest, nenie nenie! jako jest přísaha, to od zlého jest, neb jest od nedostatka v člověku, jenž nedověří. Pak dále věz, že aby přísaha byla hodná, musie mieti B. tři podpory, tak aby byla přísaha v pravdě, v súdu a v sprave- dlnosti, jakož die buoh Jeremiášovi: Přisahati budeš: Živ jestler. 4. pán! v pravdě, v súdu a v spravedlnosti. V pravdé, aby byl jist ten, jenž přisahá, že pravda jest, což přisahá. V súdě, to jest aby rozsúdil v rozumu, aby nepřisahal i pravdy, jediné pro připuzenic a pro úžitečné. V spravedlnosti, aby bylo poctivé a hodné to, což by přisáhl: neb ne pro každú pravdu má člověk přísahati. Protož když se nedostane které z těch tří věcí, ihned nadarmo přísaha se stala křivá, jako: přisahá-li kto lež, to proti pravdě; druhé, z obyčeje, bez rozmyšlenie bez úžitka, to proti súdu, že rozumem nerozsúdil, má-li přisa- hati; třetie, nepoctivč neb škaredě proti prvé spravedlnosti, jenž jest bóh, to proti pravdě. A tak pravda, úžitečnosť a po- ctivosť v přísaze zpravují přísahu. Dále věz, že některá jest přísaha dobrá jistoty, jíž při- sahá kto pravdu jistú minulú neb přítomná, to jest, že ve čas jest; a jiná přísaha jest slibovánie, jíž kto přísahá pravdu bu- dúcí, to jest, jenž má býti, ač ve čas nenie; ta přísaha jest v slibovníciech, jako v manželství a k jiným věcem, kteréž bý- vají budúcie. Opět věz, že přísaha bývá spravedlivá, s jedné strany pro dobré, aby sě stalo, a s druhé strany, aby zlé sě nestalo; pro dobré čtvero: pro pravdu, pro pokoj, pro přiezeň a pro po- slušenstvie. A tak Kristus a jeho apoštol Pavel přisahali sú pro potvrzenie pravdy duchovnic k spasení. Kristus, řka Ni- kodemovi: Věru věru pravi tobě, jedné ač kto sě urodí z vody Joh 3. a duchu svatého, nemóž vjíti v králevstvie nebeské. A v též při přisahal Pavel, jakož prvé řečeno jest. Ale v súdech lid- ských přisahají svědkové pro pravdy v súdu ohlášenie, neb psáno jest: V ústech dvú neb tří svědkóv stojí každé slovo Deut.1n. 7*

Strana 100
100 Výklad desatera božieho přikázanie. Gen.21. Pro pokoj, aby byl stvrzen, přisahají, jako přisahal Abraham Gen,31. Abimelechovi, aby jemu neškodil, ani jeho budúcím, a Jakub Labánovi, jako psáno jest v prvních knihách Mojžiešových. Pro přiezeň přisahají, aby jie potvrdili aneb aby v ni vstúpili; a tak jest přisáhl Jozef Jakubovi, otci svému, aby z synovské přiezni po smrti nepochoval ho v Egyptu, ale aby ho do jeho země donesl. Pak čtvrté přisahají pro poslušenstvie, a to trojně: Najprvé pro věrnosť, jako přisahají kniežata, páni, rytieři svému králi, a král obci; jako v druhých knihách krá- lových psáno jest, že přišla sú pokolenie Izrahelská k Davidovi do Ebron, řkúc: Aj my kosť tvá a tělo tvé jsme. A dále sě píše, přišli sú také i starší Izrahelští k králi do Ebron. A tiemto obyčejem měla by pokolenie německá, jenž jsú v Če- chách, jíti před krále a přisáhnúti, aby jemu i zemi byli věrni: ale to sě stane, až had na ledu sě shřějě! Druhé přisahají pro poddánie, jako všichni nižší přisahají svým vyšším; jako Jud. 11. kniežata z Galád, poddaní Jeptovi, řekli sú: Pán buoh, jenž slyší tyto věci, on smierce i svědek jest, žeť své sliby učiníme. Třetie přisahají lidé v obči, aby obyčej hodný, ctný neb šle- Exo.19. chetný zachovali; a tak řekli sú lidé Mojžiešovi: Vše, což jest mluvil pán, učiníme. Pak pro zlé dvojím obyčejem přísaha bývá: Prvé, pro vý- strahu zlého; jako přisahá každý na křtu skrzě duchovnieho otce neb matku, a manželé při oddávání, a kněžie při svěcení A v duchovniem súdu přisaháta obě straně, než počneta sě sú diti, že má každá spravedlivú při. Druhé bývá přísaha k vy- čištění od zlého, to jest, aby ukázal sě ten čist, na něhož kladú Deut.24.vinu; jako psáno jest, že v hřiechu tajemném, jako v zabiti člověka, osoby, na něž jest domněnie, přisáhnú, že sú nevylili krve té ani sú viděli. Aj těmito obyčeji a s takými příčinami hodné jest člověku přisahati. Dále máš, že i ti hřěšie, kteříž přisahati nikoli nechtie, i ti, jenž hotově ku přísaze pudie, jako jsú úředníci duchovní i světští, a zvláště duchovní, jako oficialové a kacieřští mistři, ti jenž z kacieřstvie pokúšejí; ti jakž jim ihned dobrý člověk, lekaje sě, aby proti Kristovu přikázaní neučinil, nepřisiehne, tak ihned za kacieře mají, a jsúc bližšé k kacieřství sami tiem kusem, že tak lehce a všetečně pudie ku přísaze. Nechtie tací Gen. 47. 2Reg.5. C.

Strana 101
Kapitola 38. 101 znamenati, že die svatý Jan zlatoústý: Přísaha nikdy dobrého koncě nemá, neb nižádný nemóž sebe přisahaje hodně obrá- niti. A dále die: Aj ještě napomínám tě, aby člověka ku pří- saze nepudil, buď že máš za to, že právě přisiehne, neb buď že máš za to, že křivě přisiehne; ale radějie jdi od něho. O nemúdrý, jenž jiného, aby přisahal, pudíš! nevieš co činíš; neb přisiehne-li křivě, aspoň s ziskem přisiehne, ale ty bez zjisku křivé jeho přísahy účasten budeš; neb on vie, že lže a křivě sě přisáhnúti neleká. Opět die ten svatý, že die Kristus: Cris. om Nepřisiehneš křivě; daj to pohanóm, ať sě učie nepřisahati 2 křivě, ale ty poď po mně, aby ani přisahal. To ten svatý. Ale snad dieš: Kterak mám učiniti, když mi pří, a já viem, že mi jest vinen? Slyšal's již svaté Augustina a Jana zlatoústého, aby ho nechal, své duše a jeho nezabil, a odplatu za tu ztrátu tělestnú od boha vzal. Ale v tomto kusu dieš: Však úředníci duchovní, jako oficial, korektor a jiní, nejednú vědie, že křiv bude člověk, avšak ku přísaze dopustie; kterak ti jsú bez hřiechu? Milý brachu! jáť jich neumiem vymluviti od hřiechu; jdi k pravoučcóm neb k juristám, ať oni někaký kohlúček na ně vsadie, jímž by před bohem ten hřiech při- kryli. A věz, žeť mají tento koblúček, že každý z nich ne jako člověk jeden aneb zvláštní ku přísaze pudí, ale jakožto súdeě obecný. Ale v ten koblúček tak bóh udeří: O ty obecný súdce! proč si křivé přísahy dopustil vědomě? však najprvé měl si ke mně patřiti, aby proti mně sě křivda nestala; a ty věda, že béře mě na svědka, neb chce vzieti křivě, nestavíš-li toho, i kterak ty byls v tu dobu pravý súdce? Pak co dále s nimi pomluví, to jeho poručím svaté milosti. D. Ještě pak tobě pravím, věrníče Kristóv! aby ani sám brzce přisahal, ani jiného ku přísaze pudil, a ovšem aby ani sám křivě přisáhl, ani k přísaze křivé jiného pudil, ani dopustil, což na tobě záleží; neb věz to, že dobrý člověk, Kristóv násle- dovník, tak věrně pravdu povie bez přísahy, jako s přísahú, a zlý člověk tak brzo lež s přísahú, jako bez přísahy. Protož ktoť komu nevěří bez přísahy, takéť jemu nevěří i s přísahú obecně; máš toho dóvod, že dokad nepřisiehne jemu, má jeho za lháře, a když ho připudí ku přísaze, tehdy má ho za kři- Kalal-

Strana 102
102 Výklad desatera božieho přikázanie. vého přísežníka, a již méně jemu bude věřiti. Protož u pří- saze mnoho s obú stranú běží zlého. Ale přísežníci toho neznamenají, a mají jednu výmluvu tuto, a zvláště trhovci neb kupci, že přisahajíce pravdě svěd- čie, a že by jim jinak nevěřili. Ale tací měli by znamenati, že pro obecné jich přisahánie mají je lidé viece za lháře, a méně jim věřie; neb kterak ten bude věren blížniemu, kterýž jest nevěren bohu svému, neb jest neposlušen v tom, coj zaslíbil? Druhé, že v marných a lehkých věcech věrují, jakož nenie hodno věřiti. A třetie, že by následovali v skutciech Krista, a jeho přikázanie drželi, řkúc pokorně pravdu: takť jest, tehdy by viece věřili lidé jich skutkóm, než jich řeči neb věrování. Druhú výmluvu mají, řkúc, že přisahač má v tom utěše- nie, že jmenuje jmeno božie a tak vzpomíná na boha, a tak jmenem božím bude lepší. Ale tak řkúc mají věděti, že k svému zatracení tak božie jmeno nadarmo berú; neb tiem kusem jsú horší než dábel, jenž slyše jmeno božie, poklekne, totiž moci své poníží; jakož kdy ho božím jmenem na křtu pudie, když poslušen bývá zakletie; jakož také tiem jmenem pomoc sě od duchóv žádá nebeských. A ti pak přísežníci nepoctivě, nevážně, a tak posměšně a rúhavě berú v svá ústa božie jmeno! Také tací mají věděti, že najlepšie věc, v hřiechu smrtedlném přijatá, k toho člověka zatracení jest přijata; ja- (Cor. 11.kož jest dóvod na božiem těle, kteréžto kdy s smrtedlným hřiechem kto přijímá, súd sobě a smrť přijímá; neb jakož naj- lepšie krmě nemocnému velmě obrátie sě jemu k smrti, též naj- lepšie věc, jenž jest bóh, jsa s dáblem v pekle, jest jemu k svědectví jeho spravedlivého zatracenie. Protož mieti svatú věc, jsúce v hřiechu vědomě, jest člověku shromážditi sobě súd věčného zatracenie. A chtěl bych, aby to pomněli ti, kte- říž vědomě tělo božie v hřiechu smrtedlném přijímají, majíc úmysl k hřěšení, a ti, jenž nosie u sebe svátosť. Protož komu Ježíš v ústech vznie a hřiech v úmysle leží, jako kněžím zlým. a snad ženám pokrytým, těm sě zvláště muky pekelnie množie. Třetí výmluvu křivú mají všeteční přisahači, že ne ze zlosti, ale z obyčeje lehkého, bez škody svého blížnieho tak přisahají. O by tu výmluvu znamenali, srozuměli by, že kolik- E.

Strana 103
Kapitola 38. 103 krát tak darmo přisahají, tolikokrát hlúbě v jámu dáblovu pa- dají; protož ten obyčej jich dokazuje, že přisahajíc mají v sobě kořen přísahy. Také otázka jest, slušie-li přisahati na stvoření? A zdá F. sé, že slušie; neb přisahají lidé na kříži, na čtení, na slunci a jiných věcech. A pak zasé přikazuje Kristus nepřisahati ovšem, Mt.5. ani na nebe, neb stolice božie jest; ani na zemi, neb podnože noh jeho jest; ani na Jerusalémě, neb město krále velikého jest. Ani na hlavě své přísahati budeš, neb nemóžeš jednoho vláska bielého učiniti ani černého. Ale buď řeč vaše: jest jest, nenie nenie; neb což viece jest, od zlého jest. A též velí svatý Jakub, řka: Najprvé, bratřie moji! neroďte přisahati, Jac.5. ani na nebe, ani na zemi, ani skrzě kterú kolivěk jinú příčinu; ale buď řeč vaše: jest jest, nenie nenie, aby pod súd neupadli. Tuto znamenaj, že týž buoh člověk, jenž jest Adamovi a Evě jésti s dřěva jablko zapověděl, přikazuje na stvoření nepřisahati; protož ten nedokonaně boha miluje, kterýž tak lehce sobě váží jeho přikázanie. Protož kterak by to bylo, že by po tak veliké nevděčnosti přestupníkóv netresktal? Druhé znamenaj, ze brání Kristus přisahati marně na stvoření rozumném, duchovniem i tělestném; a tak že ani údové, ani věci které rukú udelané mají býti brány na svědectvie. A přikázal jest Kristus tak proto, aby lidé nemněli, by co božné v těch stvořeních bylo; a také proto, aby lidé, přisáhnúc na stvoření, nevážili sobě lehce přísahy, aneb nemněli, by ku přísaze zavázáni nebyli. Protož světí Augustin, Jan zlato- ústý, Jeronym, pravie, že přisahati na stvořeních neb skrzě stvořenie neslušie. Protož die ustavenie v práviech: Když by kto na vlas boží, neb na hlavu boží přisáhl, neb jiným obyčejem, rúhánie by proti bohu učinil; jest-li kněžského řádu, buď ssazen, pakli svétského, to věz laik, buď klet. A pakli kto na stvořeních by přisahal, od hřiechu buď tresktán; a zdali kto takého člověka by nezjevil, nenie pochybenie, by božím zatracením nebyl tresktán. A pakli biskup zmešká toho popraviti, od (hřiechu) neb pro hřiech buď tresktán. Tak die ustavenie, a sjednává sě svatý Augustin. Také die mistr hlubokých smyslóv: Židóm, jako maličkým, pójčeno jest přisahati skrzě boha. A přikázáno bylo, když by sě přihodilo Ang ad Publ ris. de p.imp. er.sup Mat Sum. dne 39.

Strana 104
104 Výklad desatera božieho přikázanie. přisahati, aby jedné skrzě stvořitele přisahali, a ne skrzě stvořenie. A věz, že ač by svatému a múdrému slušelo při- sáhnúti skrzě stvořenie, však neslušie tak přisahati, jedné právě úžitečně a poctivě; a ještě taká přísaha jest od zlého, to jest od nedostatka, v kterýž sme upadli skrzě hřiech; neb by byl Adam s Evú neshřčšil, tehdy by každý v stavu nevin- nosti věřil každému, jako hovado věří hovadu. Věz ještě, že v každé přísaze boha k svědectví přísežník volá, a když na stvoření přisahá, tehdy to stvořenie bohu za- stavuje a skrze ně na svědectvie boha volá; neb pán Ježíš die: Ktož přisahá na chrámu božiem, přisahá na něm i na tom, jenž přebývá v něm; a ktož přisahá na nebe, přisahá na trón boží a na tom, jenž sedí na něm. Aj teď máš dó- vod Kristóv, že ktož přisahá na stvoření, přisahá i na stvoři- teli. Toho sú nemněli mistři a zákonníci, řkúc, že kto by přisáhl na chrám boží, nic nenie, ale kto by přisáhl na zlato chrámu, vinen jest; protož řekl jim Kristus: Běda vám, vódce slepí, blázniví a slepí! co jest větčie, zlato či chrám, jenž svato činí zlato? A potom řekl: Ktož přisahá na chrám boží, přisahá i na boha. A ač tak jest, že ktož přisahá na stvo- řenie, ten přisahá na boha, proto že zastavuje stvořenie bohu a boha volá na svědectvie; však vyššie jest přísaha, když zejmena zvláště na boha neb skrzě boha přisahá kto, než kdy přisahá na stvořenie. 3 Sum. dne. 9. Mt. 23. Protož najvyššie jest přísaha, když diem: Svědek mi jest bóh, neb stvořitel, neb Ježíš, neb Kristus! Protož die svatý Jan zlatoústý: Bude-li která příčina neb pře, zdát sě, by málo učinil, ktož přisahá na boha, a ktož na čtení, že viece něco učinil? Tiem vědieno má býti: Blázni! písmo pro boha uči- něno jest, ne buoh pro písmo; též i stvořenie učiněna sú pro boha. Aj tak řkú ta zlatá ústa, a miení, že jakož bóh jest najlepšie věc a najlepší svědek, tak přísaha na něho vzvedená jest najvyššie. Protož i velí ten svatý, aby ti byli blázni nazváni, kteříž nechtiec dosti mieti na přísaze zjevně na bohu, chtie aby na čtení jim přisahali neb na kříži: právě jako by kto krále, jenž by nikdy neselhal aniž mohl selhati, v svědectví zavrhl, a panošku hubeného lživého přijal! Protož

Strana 105
Kapitola 38. 105 kto mi die: Buoh mi svèdek, neb tak mi buoh pomáhaj, neb 3 Sent. Ježíš neb Kristus! již výše mi nemóž přisáhnúti. Protož die dist. 39. mistr hlubokých smyslóv, že ktož přisahá na boha, viece za- vázán jest, než kto přisahá na čtení neb na jiném stvoření. A že dřieve řečeno, že ktož přisahá na stvořenie, tak zasta- vuje bohu stvořenie, a boha na svědectvie béře, a tak že nelzě býti přísaze od křěsťana, že musie vždy přísaha ta býti na boha; protož zdá sě, že vždy jest rovná přísaha, to jest jedna tak veliká jako druhá, buď to na bohu neb na stvoření. Tu máš řéci, že proto, že jmenovitě boha přimiení přísežník, proto jest viece zavázán, vedlé úmysla mistrova hlubokých smyslóv. Ještě buď tato otázka: každá-li přísaha má býti držiena? H. neb přisiehne-li kto co proti vieře neb proti lásce, zdrží-li přísahu, hóřě bude, než by nedržel. Jako dává příklad svatý Augustin, že přisáhl Herodes král, aby uslyšal dievku, své ženimy dceru, pro tanec, že zač prositi bude, chce ji uslyšeti, tieže jest shřěšil naplniv bláznivú přísahu, dav jí k prosbě svatého Jana hlavu, než přisáh tak bláznivě. Protož k té otázcě odpověď máš z té řeči, že nekaždá přísaha má držie- na býti; neb nižádná ve zlém nemá plněna býti. Protož die svatý Isidorus: Ve zlých slíbeních odřeš věrnosť, v mrzkém slibu proměň úmysl, co's neopatrně slíbil, nečiň; zlé slíbenie jest, kteréž hřiechem sě plní. Protož nemá býti zachována přísaha, jíž co zlého jest zaslíbeno; jako kdy kto cizoložnici přisichne, aby jie do smrti neopustil; neb menšie zlé jest ne- naplniti té přísahy, než v cizoložství přěbývati. Také svatý Beda die: Přihodí-li sě nám neopatrně co přisáhnúti, že, za- chováme-li, k horšiemu pojde konci, svobodně tu (v) lepší radu máme proměniti, a ovšem křiví přísěžníci ostati, než varujíce sě křivé přísahy v těžší hřiech upadnúti. Aj přisáhl David skrzě boha, Nabal muže zabiti bláznivého, a pro prvú prosbu Abigail, ženy múdré, pustil hrózu a navrátil meč v nožnice, a neželel, by tú křivú přísahú co zhřěšil. To Beda. Pak Au- gustin: Že David přísahy krve prolitím nenaplnil, veliká dobrota byla; přisáhl David všetečně, ale nenaplnil přísahy větčí dobrotú. Aj z řečí těchto máš, že nižádná přísaha ve zlém nemá býti plněna; a ktož tak přisahá, velmě hřěší, a když promění, G. Sur. Mar 1 vol.

Strana 106
106 Výklad desatera božieho přikázanie. dobře činí; a ktož plní, dvojně hřěší, neb zlé jest přisáhl a zlé činí, co nemá činiti. Ještě tieži, každá-li křivá přísaha jest hřiech smrtedlný? A zdá sě že nic; neb mnozí z lehkosti přisahají křivě velmě často, a by každá taká přísaha křivá byla smrtedlný hřiech, tehdy by tací přisahači mnoho měli hřiechóv smrtedlných. Lev. 19. Pak zasě die buoh: Nepřisiehneš křivě ve jmeno mé. A při- kázanie die: Nevezmeš jmena pána boha svého nadarmo. A Mt. 5. Kristus die: Já pravi vám nepřisahati nikoli. A svatý Jakub Jac.5. die: Najprvé, bratřie, nerodte přisahati. K této otázce odpo- viedá svatý Tomáš z Akvině, řka, že každá křivá přísaha jest hřiech smrtedlný; neb každý hřiech, kterýž jest přěstúpenie božieho přikázanie, ten jest smrtedlný hřiech. A že každá křivá přísaha jest božieho přikázanie přestúpenie, protož každá ta přísaha jest smrtedlný hřiech; a že jest přestúpenie božieho přikázanie, jest vědomé, neb jest přestúpenie toho přikázanie, jakož teď jest přivedeno z písma. Protož die svatý Augustin na ono slovo: zamútil sě jest král pro přísahu: Na- pomíná nás, najmilejší! toto slovo, abych pro život váš a pro obyčeje vaše něco vám o přísaze pověděl. Křivá přísaha ne- nie lehký hřiech; né ovšem tak veliký jest hřiech přisahati, že pro vinu křivé přísahy pán zahránil jest každú přísahu, Lev. 19.neb die: Řečeno jest starým: Nepřisichneš křivě, ale naplníš Mt. 5. přísahu svú. Ale já pravi vám nepřisahati nikoli, ani na nebe, neb trón boží jest, a tak dále. Aj teď máš, že dovodí ten veliký svatý z řeči Kristovy, že každá křivá přísaha jest ve- liký hřiech a ne (le)hký; ten svatý nazývá všední hřiech lehký, a každý smrtedlný nazývá těžký. Protož pomni, milý křesťánku! aby křivě nepřisáhl, a zvláště s rozmyslem, neb tak jistě smrtedlně by zhřěšil; pak- li bez rozmysla událo by sě shřěšiti křivú přísahú, snad by neshřěšil smrtedlně; a diem snad, neb neviem nikdež písma, by to jistilo, aniž mám dóvodu pevného. Pak odpověď k dó- vodu, že nekaždá křivá přísaha jest smrtedlný hřiech, když řečeno jest: mnozí z lehkosti přisahají křivě velmě často, toho pójčiem. A dále pojičiem, že tací přísežníci mají mnoho smrtedlných hřiechóv; neb jich lehkosť jich nevy- mlúvá, jakož lehkosť přivoleni(e) k smilství jich nevymlúvá, Sup. Mar. 1 vol. I.

Strana 107
Kapitola 38. 107 by smrtedlně nehřěšili. Neb vieme to, že lehčejšie jest přivo- liti než promluviti; neb promluvenie z vóle, to vždy musí mieti přivolenie, ale vóle ne tak zasě promluvenie. A poňavadž Lu- ciper s angely svými pro velmé krátké zlé přivolenie spadl jest s nebe, ztratil radost věčnú a upadl v muku v zatracení převelikú, kterúž tehdy z lehkosti své mohú mieti výmluvu hřiešníci? Poňavadž lehce vážie sobě pána boha, jeho jmeno, jeho přikázanie a své spasenie, také lehce bude on vážiti jich muky a zatracenie. Biední lidé! kdyby měli pánka tohoto světa rozhněvati, tak lehce važiec jeho jmeno a přikázanie, o kak by sě pilně varovali! a kdy by přikázal, aby nižádný nepro- mluvil pod hrdlem neb pod penězi, jako přikazují u sědánie, ale by necekl nižádný: a pán bóh příkázal pod zatracením všeho utěšeného a pod věčným ohněm, aby jmena jeho ne- brali nadarmo, avšak velmě lehce to vážie! jakož sami na sě žalují. Ale ty ne tak, věrníče boží! ty važ viece boha, pána, krále, najviece i jeho jmeno i přikázanie, a nebeř jeho nadarmo, nebí to veli. Ještě ticži, zavazuje-li bezděčná přísaha? jako kdy jsa člověk od nepřátel popaden, a by nuzen, aby neb dal pod pří- sahú desět kop, nejsa vinen, aneb ho zabijí. Tu diem o sobě, že chtěl bych jim tu přísahu držeti, kdybych přisáhl, a diem, že každý tak slíbě nepřátelóm neb lúpežnkóm, má držeti pří- sahu. A tak každá taká přísaha, jenž sě stane, aby člověk ži- vota neztratil, slové bezděčná. Ale protiv tomu dieš: Abych ja mu dal, nejsa vinen? Tu diem, že ač jemu z práva nejsi vinen, ale že s slíbil bohu, protož aby bohem nesklamal a kři- vým svědkem neučinil, máš plniti. Ale snad opět dieš: Budu jim příčina ke zlému, že budú cizieho zle požívati. Tu diem, že ty budeš příčina, ale bez viny; jako pán Ježíš dav rúcho své dobrovolně rytieřóm, o něž sú sě losovali, byl jest příčina. ale bez své viny a s velikým zaslúžením. Pakli třetie dieš: Přisáhl sem jim, ale nemienil sem plniti. Tak řka, sám na se žaluješ, že jsi křivý přísěžník. Ale dieš: Kterak sem měl učiniti, ani mě chtěli zahubiti? Diem, že's měl ukrutnú smrů radějie trpěti, než přikázanie božie přestúpiti. Tak sú zemřeli světí apoštolé, mučedlníci, a děvice: Kateřina, Margareta, Dorotea, Lucia. Cecilia.

Strana 108
108 Výklad desatera božieho přikázanie. Ale nynie herci světa styděli by sě zapřieti svého v boji světském hesla, ale nestydie sě v boji duchovniem zapřieti svého boha! O daj milý bóh, aby marně nepřisahali, a to přikázanie zachovali: „Nevezmeš jmena pána boha svého na- darmo,“ majíce věděti, že to přikázanie jest veliký hřiech pře- stúpiti; neb ihned po tom přikázaní psáno jest, že buoh ne- bude mieti za nevinného toho, kterýž tak vezme jmeno božie nadarmo. Neb snad by řekl všetečný bludně, že ač nadarmo přisahá, však nenie vinen; neb ani uškodí bohu přisahaje, neb bóh nemóž trpěti, ani uškodí blížniemu, neb nic jemu nebéře bezděky tělestného. Protož proti té bludné řeči neb takému myšlení die duch svatý, že buoh, jenž jest súdce jistý, nebude mieti tak nadarmo berúcieho jmeno za nevinného; neb poňa- vadž v jedení jablka zapověděného nebyl by tak veliký hřiech, jedné proto, že jest bylo zapovědieno, znamenal by člověk, kterak veliké jest neposlušenstvie proti božiemu přikázaní, již po tak mnohých výstrahách, napomenutích, a tak mnohých dobroděn- stvích nadarmo bráti jmeno božie. I měl by sě nynie člověk Adamem a Evú kázati, kterak oni, neměvše před sebú vý- strah jiných než božie zapověděnie pod smrtí, těžce shřěšili sú, a těžce sě káli zde i po smrti mnoho tisícóv let: co pak nynie člověk, již maje právě túž výstrahu, věda již na nich takú pomstu, maje již mnohá naučenie a pána Ježíše dobro- děnstvie, má-li ten ovšem viece trpěti čili nemá, že božieho přikázanie nedrží? Protož die písmo: Nebude mieti pán buoh za nevinného, kterýž béře božie jmeno nadarmo. Protož že marnú přísahú upadá člověk v neposlušenstvie a v nepočestnosť božieho při- kázanie, zjevné jest, že pro nižádnú věc nemá tak marně při- sahati. Protož nevažme sobě lehce těch hřiechóv, nebť jsú tak velicí, že vešken svět sám od sebe nemohl by za ně dosti uči- Eсc. 29. niti; ale znamenajme písmo múdrého, jenž die: Ktož netbá Ecc. 23. na malé věci, pomalu spadne. A také že die múdrý: Přisa- hání nepřivykajte ústa tvá, neb mnozí pádové neb příhody v něm; a jmenovánie božie nebuď ustavičné v ústech tvých, a jmenóm svatých nepřiměšuj sě, neb nebudeš bez viny od nich. A potom die ihned: Muž mnoho přisahaje naplněn bude zlostí, a nevyjde ot domu jeho rána. A proč to? jedné že hřiech

Strana 109
Kapitola 38. 109 jazyka uvodí sváry, rozstrky, boje, jimiž králevstva sě kazie; také poňavadž nadarmo volaje svědka boha, činí bohu nepo- slušenstvie i hanbu, jenž jest nesmierně větčí hřiech, než pro- siti krále zemského na svědectvie zjevné křivdy. Protož coť sě zdá, kterak hřešie, jenž prvú a věčnú pravdu volají na svědectvie zjevné křivdy? neb tak, co na nich jest, falešníka činie boha svého, žádajíce, aby on potvrdil jich lži marné; neb když řka: Tak mi buoh pomáhaj! a věda, že lež die, neb nevie, jest-li pravda, boha béře na pomoc, co jiného chce, než aby jemu buoh pomohl lháti? O kak by nesměl řéci před lidmi: Králi neb králová, pomoz mi lháti! A pak dieš: Buoh mi pomoz! Kristus Ježíš mi buď svědek! O kterak my lehcé vážíme to jmeno, jenž jest naše spasenie, nad něž nenie jiné jmeno pod nebem, v němž bychom mohli spaseni býti, a před nímž má každá moc pochýlena býti; neb die svatý Pavel: A dal jest jemu jmeno, jenž jest nad každé jmeno, aby pro" jmeno Ježíše každé koleno sě poklonilo, nebeské, zemské i pe- kelnie; to jest, aby každá moc před jeho jmenem (pochýlena byla), to jest angelská v nebi, zemská, to lidská na zemi, a pe- kelnie, to dábelská v pekle. O kterak tehdy my neposlušní, tak nepoctivě a tak hanebně a sobě zátratně berúce to jmeno najdóstojnějšie, móžeme mieti útočiště ku pánu Ježíšovi, a kte- rak chceme mieti jeho za štít, a jako své spasenie? né spieše tak budeme mieti ho hrozného súdci z našeho vyznánie, jenž nás odsúdí a odtrhna od nás obranu, nás potupí; neb v pří- sloví die Šalomún: Věže najprvnějšie jmeno božie. Od té věžeProv 18 my křěsťané padáme, a utiekáme před nepřátely, když koli to jmeno nadarmo béřeme. A jakož napřed jest řečeno, že v myšlení i v mluvení M. jmeno božie béře sě nadarmo, též věz, že i v skutciech sě béře; protož každý, ktož smrtedlně hřěší, béře božie jmeno nadarmo. A že to přikázanie jest zvláště k synu božiemu, jenž všechny věci múdře řiedí a zpravuje, protož přisahači křiví, marní, hřěšie zvláště proti synu božiemu. A že otec buoh dal jest moc člověku, aby mohl nadarmo jmena božieho nevzieti a nehřěšiti, a buoh syn dal múdrosť, aby uměl sě hřiechu vystřieci, a duch svatý dal vóli k dobrému spósobnú, aby dobré líbila a zlé zamietala. protož člověk, vezma jmeno Act. 4. Ad Phil. 2.

Strana 110
110 Výklad desatera božieho přikázanie. božie nadarmo, tupí moc boha otcě, múdrosť syna božieho, a do- brovolnosť ducha svatého. A popuzenie k marné přísaze co jest než pýcha smělosti, žádosť zbožie a žádosť vzácnosti, a biedná dvornosť? a která odplata, než hřiech, marnosť a za- tracenie? Jehož pán buoh rač zbaviti, i marného přisahánie! Kapitola XXXIX. Přikázanie třetie, jenž zvláště svatému duchu příslušie, A. jest toto: „Pomni, aby den sváteční světil.“ Pro lepší rozum věz, že den sváteční neb svátek slove každý den ustavený od boha neb od lidí, aby v ten den diela tělestného nedělali; a Gen. 2. tak slove židovsky sobota, to jest odpočinutie. A že pán bóh, stvořiv nebe i zemi i všechny věci jiné, dokonal sedmý den dielo své, kteréž jest byl učinil, i odpočinul sedmý den od každého diela, to jest stvořenie, kteréž jest stvořil, a pože- hnal sedmého dne a svat jej učinil, protož dobře slove i odpočinutie i svátek. A že ten sedmý den sám pán buoh osvětil a jeho požehnal, protož jest i má býti od lidí najviece veleben. Ale dieš: Tehdy lidé křesťanští zle činie, že s židy sedmého dne nesvětie, jako buoh ustavil; neb neděle jest osmý deň od stvořenie. Tak rozuměj, že v šesti dnech buoh stvo- řil věci, v sedmý odpočinul, a pak osmý neděle. Proč sú tehdy křěsťané den, v kterýžto má buoh býti najviece ctěn z písma, proměnili v jiný den, sedmý v osmý, sobotu v neděli, již lati- níci den boží nazývají? Zdá sě, že židé dobřě držie, světiece sobotu, a my zle, světiece neděli, a proměňujíce božie usta- venie, zvláště v jeho mravném přikázaní, v tom: Pomni, aby den soboty světil? Tuto věz, že v starém zákoně něco bóh přikázal jedné v podobenství, a něco zjevně k súdóm, a něco úplně k ctno- stem; podobenstvie ta sú minula, súdové ti sú polehčeni, a přikázanie v ctnostech ta sú ostala. Aby rozuměl: v podoben- ství sú byla přikázána, tele, beránka, a tak jiné věci oběto- vati, jenž sú jinú věc znamenaly ty věci, jako beránek Krista. A tak že již ta věc znamenaná přišla, již jest minula figura, česky podobenstvie; neb již Krista živého obětujem, jenž má

Strana 111
s beránkem něco v podobenství společného, jako že Kristus obětován a beránek také, beránek odřien a Kristus oblúpen; beránek mlčí, když ho k smrti vedú, a Kristus také neotevřěl 1sa. 53. úst svých k protivnému slovu, když jest na smrť veden; a tak o jiných podobenstvích. Pak súdové ti v něčem sú ostali, a v něčem proměněni, neb Kristus řekl jest: Řečeno jest sta- Mr. 5. rým: oko za oko; ale já pravi vám: milujte své nepřátely! Neb ponavadž syn boží utrpěl jest za hřiešné na svém těle, a on jako milostivý král nechtěl jest na smrt vedlé zákona sta- rého odsúditi cizoložnicě, ukázal jest po sobě budúcím, aby Joh. 8. súdili milosrdně. Pak přikázanie, jenž ovšem jsú k ctnostem, ta plně stojie, B. a mají v lidu pevnějé státi než v starém zákoně, v lidu kře- sťanském. Protož die Kristus: Neroďte sě domnie(va)ti, bych Mr. 5. přišel, abych rušil zákon neb proroctvie; věrně nepřišel sem, abych rušil, ale abych plnil. A ihned málo potom die: Věru pravi vám! nebude-li hojnějšie spravedlnosť vaše než mistróv a zákonníkóv, to věz starého zákona, nevejdete v králevstvie nebeské. A dává mnohé kusy Kristus, tudiež ve čtení svatého Matúše, jimiž křesťané mají židy starého zákona převýšiti. Protož věz z této řeči, že v tomto přikázaní: Pomni, aby svá- teční den, to jest sobotu prvé a již neděli, světil, že něco jest ovšem mravné, to jest že mravy neb nravy, neb ctnosti přika- zuje, jako jest upřiemo času svěcenie; a něco jest ovšem fi- gura, to jest podobenstvie, jako jest sedmého dne zachovánie. Prvé, to věz času svěcenie, to má i v starém i v novém zá- koně zachováno býti bez přestánie a proměny, a to tak, aby člověk v některý čas zvláště ctil svého pána boha. A že sed- mého dne zachovánie, vedlé položenie prostého v písmě, zna- menává skrytě k rozumu k ctnostnému zachovánie člověka od hřiecha, a vedlé rozumu druhého znamená odpočinutie těla Kristova v hrobě, a vedlé rozumu k nebeským věcem znamená odpočinutie věčné v nebi: protož hodné jest, aby jakož figury, cerimonie, to věz podobenstvic, a náboženstvie v podobenstvích starého zákona ustavená již sú pominula, aby také sedmého dne zachovánie již přestalo; neb jinak nejsúc jisti, kolébali bychom sě s židy nevěrnými, jenž jsú živi, že by Mesiáš, to jest Kristus, a jeho smrť ještě byla by budúcie.

Strana 112
112 Výklad desatera božicho přikázanie. Geu. Col. 3. Act. 2. Protož vedlé smysla k ctnostem a vedlé smysla k ne- beským věcem máme my křesťané, jako i židé, den sváteční soboty ustavičně zachovati, to jest, že máme od hřiechu pře- stati neb odpočinúti, a věřiece držeti, že máme na věky v ne- besiech odpočívati; ale nemáme sě v sedmém*) dni ku prázd- nění ot diela s židy sjednati, neb Kristus vstav z mrtvých již neumře. A jest několiko příčin, proč sabatum, to jest den sedmý, v svěcení na osmý deň přeložen. Prvá příčina: neb ten den, jenž jest nynie naše neděle, světlo stvořeno jest mocí boha 1.otcě, jakož u prvých knihách Mojžiešových stojí; protož hodné jest, abychom my jako světlo sě stkviece, v ten den ctili, chvá- lili a velebili boha svého. Druhá příčina, že slovo božie, jímž je otec, řka: Buď světlo, a stalo sě světlo! to slovo, jenž jest Kristus, ten den osmý vstal jest z mrtvých; protož my ten den z hřiechóv vstanúc, máme ctíti i chváliti vesele Jezu Krista; neb Kristovo z mrt- vých vstánie znamená i činí naše duchovnie vstánie od smrti hřiecha k životu milosti, a naše konečné z mrtvých vstánie od smrti biedy v život radosti i oslavnosti. Protož v ten den zvláště máme s Kristem povstati, nebeských věcí hledati, a nechajíc pečlivostí světských, s nebeskými sě obierati; neb die svatý Pavel: Povstali-li ste s Kristem, věcí, jenž nahoře jsú, hledajte, kdež Kristus na pravici boží sedí; věci, kteréž na- hoře jsú, myslete, ne které na zemi. O bože Kriste! ty vieš, tak-li lidé tebe v neděli hledají, o tobě myslé, nechajíc zem- ských věcí! Třetie příčina, že den osmý neděli světíme: neb v ten deň duch svatý srdce učedlníkóv Kristových navštieviv, od zemských věcí je odlúčil, poznáním písma naplnil, smělostí po- tvrdil, a láskú k bohu a k blížniemu zapálil. Protož ten člo- věk hřěší proti otci bohu, i synu, i proti svatému duchu, kte- rýž mocně, múdře a dobrovolně nesvětie neděle; neb nenie vděčen paměti, že bóh otec svět stvořil, a že syn boží jie múdře zpósobil, a že duch svatý ten den lid v světě pravdě boží naučil. C. *) Rkp. všedniem.

Strana 113
Čtvrtá příčina, že osmý den Kristus obřezán pro naše hřiechy, a dal jest závdavek své krve za naše spasenie; pro- tož kto svaté neděle nesvětí, ten ukazuje, že nenie vděčen Kristovy krve zavdánie a prolitie. Pátá příčina, že všech lidí súd po z mrtvých vstání bude, jakož mnozí světí sě domnievají, v ten osmý deň. Protož kto neděle nábožně nesvětí, ten nepamatuje svého i obecného lidí jiných z mrtvých vstánie a súdu hrozného, a tak hřešě, činí proti vší svaté cierkvi, to jest proti všem svatým, jenž ten den v radost pojdú. A ten den bude bez konce, neb v ten osmý den bude plné blahoslavenstvie, a dielo v ten deň bude věčné božie chválenie. Protož die svatý Augustin: Cti Genesim, prvé knihy Mojžiešovy, a nalezneš sedmý den bez večera, na znamenie odpočinutie blahoslaveného bez konce. A tak den osmý, po sedmém věčný, má odpočinutie věčné; a tak život tělestný starého zákona má neděli za odpočinutie nedokonalé. Ale našě neděle po Kristově z mrtvých vstání, jenž znamená života duchovnieho konec, znamená blíže věčné od- počinutie nežli den sedmý, kterýž židé světie. A poňavadž tak jest, že osmý den, jenž latině slove: dies dominica, česky: deň boží, a neděle jest deň zvláště boží, neb jest deň našeho stvořenie, deň Kristova narozenie, deň jeho obřezánie, deň jeho z mrtvých vstánie, deň našeho ot ducha svatého naučenie, deň uslyšenie súdu vydánie od Krista, deň všech svatých spolu oslavenie, deň věčného v bohu kochánie a jeho požívá- nie, a tak deň v chvále boží bez skonánie; protož co máme činiti v neděléch neb v svátciech, jenž pominú, jedné činy k vzkřiešení od smrti hřiecha k životu milosti? abychom bez- pečni jsúc, čakali z mrtvých vstánie v životě oslavnosti, a abychme nebáli sě slyšenie zlého hlasa hrozného: Jděte zlo- řečení v obeň věčný! ale abychme s doufáním čakali slyše- nie hlasu najsladšieho: Poďte požehnaní otce mého, přijměte králevstvie! a tak abychme vešli v osmý den najposlednější, v němž mieti budeme bezpracné ale velmě úžitečné dielo, jenž jest věčné božie chválenie a věčné oslavy požívánie. Z těchto věcí máš, kterak jsme zavázáni k zachování E. neděle neb svátku; neb jest troje zachovánie svátka a zvláště M. J. Husi sebrané spísy 1. 8 Ad inqs. Januar. D

Strana 114
114 Výklad desatera božíeho přikázaníe. neděle: prvé zachovánie jest všem lidem obecné, abychom sě zachovali od hřiecha; druhé zachovánie zvláštnie, abychom sě zachovali od skutkóv služebných, jenž táhnú od nábožen- stvie; a třetie zachovánie jest najzvláštnějšie, abychom sě za- chovali od světských pečování. Prvé zachovánie svátka všechny a vždy ale časem svým zavazuje, neb všichni a vždy máme sě od hřiecha každého aspoň smrtedlného zachovati. Druhé zachovánie svátka všechny a vždy ale časem svým zavazuje, to jest, aby každý člověk, zde živ jsa, neděli, když přijde, svě- til, diela nechaje služebného, jenž od náboženstvie tiehne. Třetie zachovánie zvláště zavazuje kněži, jenž nábožni jsúce, mají vždy i každého času všichnu svú pilnosť v bohu a k bohu položiti. Pro prvé zachovánie slove dobřě česky svátek; neb každý deň a zvláště v neděli má člověk býti svatý, od hřiecha sě zachovaje. Pro druhé zachovánie slove neděle, neb nemá ten deň člověk dělati činóv, jenž by od náboženstvie odvedli; a tak sě ukoje měl by sabatum, to jest odpočinutie od hřiecha, ot diela přiekazného k myšlení o nebeských věcech, a otevřěl by myšlenie svá k bohu, zavra oči od světských věcí. Oči, řku, jenž jsú okna, jimiž smrť jest vešla v člověka, smrť i duše i těla. Neb Eva najprvé viděla, potom požádala, potom při- volila hadu dáblu, a tak smrť v sě i v nás vpustila: smrť těla, na němž umřieti musěla, a smrť duše, že přikázanie božie pře- stúpivši, smrtedlně shřěšila a nás v hřiech poddala. Protož Jer. 9, die svatý Jeremiáš: Smrť vstúpila jest okny. A tak svatý Cont. Jeronym die, že skrzě pět čichóv, neb pět tělestných smyslóv, Jov. jako skrzě někaká okna, hřiechóm vchodiště v duši jest. A proto i bohomyslní lidé často mají přiekazu, v nichž jest vidě- nie pokoje božieho, jenž přemáhá všechny čichy. A ta okna neb brány mají zavřieny býti v městě Jerusa- lémě, to jest v člověku, jenž žádá viděnie božieho pokoje, a zvláště v neděli neb v svátek, aby k marnosti nebyly ty brány Jer. 17. otevřieny; neb die Jeremiáš: Ostřiehajte duší svých, a ne- rodte břemen nositi v neděli, aniž vnoste skrzě brány Jeru- salémské. Tu zapoviedá břiemě hřiecha, jenž slove hřivna Zach. 5. neb centnéř olověný, jakož die svatý Zachariáš prorok; neb G. hřiech ihned Lucipera těžkostí svú stáhl jest s miesta najvyš- šieho do najnižšieho pekla. A proto slove hřiech těžký, neb F.

Strana 115
Kapitola 39. 115 jakož těžká věc vždy tiehne dolóv, což móž najníže, jako ká- men, olovo, a jiná věc těžká: též hřiech tiehne duši doluov, ale té těžkosti nečije ani znamená, jeliž vystúpí z těla. Neb jakož pes na lodi, maje kámen veliký na hrdle zavěšen, nečije té těžkosti, jeliž z lodě bude vyvržen a potopen: též duše ne- čije té těžkosti, dokud jest v těle; ale až z těla vystúpí, tehdy počije, když v hlubokosť pekla padne. Protož kto by to znamenal, ten by vážil těžkosť hřiecha a věděl by, že jeden hřiech smrtedlný jest tak těžký, že všechny ctnosti, což jich člověk má, před hřiechem tak převáží, že by v tu dobu umřel, když je učiní, ihned by buchl do pekla. A zasě ctnosť jest tak lehká, že kdyby člověk neměl nižádného hřiecha ani viny, po vstúpení pána Jezu Krista ihned by jeho v radosť nebeskú vzdvihla, jako oheň veliký silný nesě na- horu malé jiskry. Protož komu dá buoh poznánie, ten váží tu těžkosť hřiecha; jako král David, když byl kající, řekl jest v žalmě: Nenie zdravie v těle mém před tváří hněvu tvého, Ps. 37. nenie pokoje kostem mým před tváří hřiechóv mých. A proč H. to? ihned ukazuje, řka: Neb zlosti mé přešly sú hlavu mú, neb vešly sú na hlavu mú, a jako břiemě těžké obtiežily sú mě. Aj tatoť jsú břemena, jichž nemáme nikdy a zvláště v svá- tek nositi, chceme-li věčnú sobotu, to jest odpočinutie mieti, o niež sobotě die Isaiáš: Sobota rozkošná, k té máme přijíti, lsa. 25. zachovajíce dřieve řečené soboty, to jest odpočinutie od hřiecha, a od tělestného diela v neděli. Neb die Isaiáš: Bude sobota po sobotě. To jest, z odpočinutie v svátek neb v neděli bude odpočinutie v duši, a po odpočinutí mysli bude odpočinutie u věčnosti; neb dic pán Ježíš: Poďte ke mně všickni, kteříž pracujete, a já nakrmím vás! v odpočinutí rozuměj, nebt tam bude sytosť, po níž nikam myslí nehneš, aby jiného žá- dal nasycenie. Aj tohoto odpočinutie žádaje člověk, má sě v neděli uko- jiti od hřiccha a od přiekazného diela; neb jakož v neděli ne- připravujeme země, ale tělo i pokrmem, i rúchem, i okrasú viece než jiný deň, pamatujíce, že Kristus již sytý i oslavný ten den vstal, a že my také syti, bielým rúchem oblečeni a krásní ten den vstaneme: též ten den máme zvláště ctíti pána Isa. ult. Mt. 11. 1. 8*

Strana 116
116 Výklad desatera božieho přikázanie. K. Сог. 9. L. boha, krmiec a okrašlujíc duši ctnostmi; neb jinak neděle ne- světíme, jedné najprvé ctiece boha, druhé připravujíc duši, a třetie a najposlé tělo. A jest hodné v neděli s tú památkú, zvláště kniežatóm, v rúše lepšiem sě ukázati, že král nebeský ten deň vstal jest slavný, a přijde ten den súdit všech lidí- A proto také angelé ukázali sú sě u hrobu ženám v ten deň v bielém rúšě. A že v ten deň pán Ježíš jedl jest s svými učedlníky, na znamenie, že s ním oslavným budú sě na věky sytiti; protož také hodné jest, aby ten deň lépe lidé bez přie- lišnosti pojedli. A tomu na příklad světí i starého zákona i nového jiné dni sú sě postili, ale v neděli nic; a tak jest již od svatých křesťanóv uloženo, aby nižádný puost v neděli ne- byl ustaven. Tiem také obyčejem na pána na Ježíšovu hodu na- rozenie jedie maso křestané, ač bude i v pátek. A to všechno činiti máme v naději k věčnému odpočinutí; neb jinak nelzě přijíti ku odpočinutí, jedné pěkným, múdrým a opatrným chozením. A jakož šest jest dnóv, v kteréž děláme na tělo, tak den sedmý máme žádostivě, laskavě a nábožnějé o bohu, o nebeských věcech a o svém spasení mysliti, odlúčiece, jakož najdále mó- žeme, pečlivosti a myšlenie světská, pamatujíce, kterak po šesti věcech, jako po šesti dnech, vezmeme odplatu vedlé state- čnosti našie prácě, vedlé slova svatého Pavla: Ktož málo sěje, málo bude žieti; a ktož rozsievá v požehnáních, z požehnání bude také žieti. A věz, že jest prvý věk člověčí od jeho narozenie až do zubóv vzrostu a do řeči, a slove nemluvnosť, proto že dotud člověk obecným během nemluví. Potom druhý věk, až do znamenie chlupóv brady a prsí, a slove mladosť. Potom třetí věk, odtud až do stavu rostu, a slove dorostlosť; neb dotud roste člověk u výsosť, a dále nic. Čtvrtý věk, již prostředek života, slove mocnosť; neb v tom věku jest stav moci člověka k čitedlnému znání, že v ten věk člověk znamenitě jest naj- mocnějí. A pak potom, když zemdlejí moci znamenitě, ale však ne tak, by nemohl skutkóv činiti člověčích, přileze věk pátý, starosť. A pak když zemdlejí moci tak, že již zname- nitě hynú skutkové pěti čichóv a údóv, že již rucě sě třesieta, oči blíkáta neb tekú, přileze šestý věk, jenž slove šietnosť. Týmž také obyčejem, jakož roste věk těla, rósti má moc mysli

Strana 117
Kapitola 39. 117 v duši, vedlé svatého Pavla slova, jenž die: Ač ten, jenž jest 2Cor.5. zevnitř nás člověk, boří sě neb hyne, však ten, jenž vnitř jest, obnovuje sě den ote dne. To jest řečeno: ač tělo hyne v sobě, však vždy obnovuje sě duše. Protož ten nestará sě v bohu, kterýž netieží sě na duši v ctnostech, jakož sě tieží na svých údech. A snad naleznem šieta děda neb babu na těle sešlé, ani v duši jsú usrané dietě; neb die Izaiáš: Zloře- čené dietě ve stu letech, neb stoletné. Protož jedné ta sta- rosť jest počestná před bohem, o niež Šalomún die: počestná starosť. A zdá mi sě, že kdy pán buoh řekl jest: Před še- Sap.4. divú hlavú povstaň, a osobu starého vždy cti! že miení šedi-Lev. 19. vého a starého, v dobrých obyčejích dokonalého; jinak by buoh nezlořečil dietěte stoletého, řka: Zlořečené dietě stoleté to jest, starý na letech člověk a nestatečný v skutciech. Protož nevizi, by člověk, maje rozum, tak jda k věku M. sedmému, byl věřící právě, nenie-li pilen, aby pospiešil ku poznání boha a prospěl v ctnostech, aby, jako tělo roste v věku, též aby duše rostla v ctnosti. Neb jakož mudrci pravie, že přirozené hnutie, jako hnutie těžké věci dolóv a lehké jako ohně vzhóru, vždy pospěšnějšie jest, čím jest blíže ta věc k svému cíli: též hnutie k bohu, poňavadž jest přirozené, proto že každá věc z přirozenie žádá toho svrcho- vaného dobrého dojíti, má býti vóle*) člověka pospěšnějšie, tak že jest-li člověk obyčejem**) svatých miluje boha svého, čím sě viece blíží k tomu dobrému, tiem jest veselejí. Neb dobré, z daleka poznalé, svým přiblížením člověka veselí, a netoliko člověka ale i hovado; neb i pes, i vól, i kóň, k té věci, jemuž jest utěšena, čím blíže bude k ní, tiem spieše poběhne a nedá sebe otehnati, a pacholek k dievce a dievka ku pacholku. A z tohoto máš dóvod, že dobří lidé žádají umřieti a ve- sele smrti čakají, neb již sě k tomu dobrému, jež milují, blížé; ale s hřiechy zastaralí ne tak, ti sě smrti bojie, neb boha ne- milují. Také která věc sě co bojí, ta od toho utieká, a čím sě viece bojí, tiem hnutím viece pospiechá; a že bázní zahy- nutie a súdného dne bojí sě, ktož sě bojí boha, protož taký k bohu pospiechá a od zahynutie utieká, a to utiekánie záleží *) Rkp. vale. **) obyčeiom.

Strana 118
118 Výklad desatera božieho přikázanie. na setrvání v božiem poslušenství. Protož chodícím zde k vlasti nebeské najpotřebnějšie jest ctnosť setrvánie, bez niež nižádný nebude korunován; protož počínající dóstojně na počátce, a dále jdúc, přestanú-li před skonáním, netrvajíc v milosti boží, budú zatraceni. Protož die spasitel: Ne každý, kterýž mi die: pane, pane! vejde v králevstvie nebeské. Jednú die: pane, když dobře počíná; druhé die: pane, ktož dobře prospievá, a třetie die: pane, ktož dobře skonává. Protož ktož nedobře skonává a dobře počíná a prospievá, ten die dvakrát: pane, pane; a Mr. 25. těm, kteříž tak řkú, die spasitel: Neznám vás! když potlukú, řkúc: Pane, pane, otevři nám! Die: Neznám vás k spasení, neb sě vám nedostává třetieho znamenie, jenž jest ten nedo- statek, hřiech konečnieho nekánie, proti duchu svatému. Aj tyto příčiny máme v hromadu sebrati a v neděli spa- senie svého pilně hledati; neb nedostává sě tomu člověku lásky zřiezené, kterýž po šesti dnech, v nichž tělu a světu slúží, neslúží duchu den sedmý. Mt. 7. Kapitola XL. Lev. 23. Po někakém poznání neděle již má býti vědieno, na A. kterých věcech záleží svěcenie neděle aneb svátku; neb vidomé jest, že ani čas ani miesto slove svaté, jedné pro- účinky svaté, neb pro život svatý. I ukazuje sě obyčej svě- cenie neděle, když po slovách třetieho přikázanie die duch svatý: V šesti dnech budeš dělati, a činiti budeš všechna diela svá; ale v sedmý deň odpočinutie pána boha tvého jest. Neučiníš nižádného diela v ten deň, ty i syn tvój, i dcera tvá, i sluha tvój, i děvka tvá, i hovado tvé, i hosť, kterýž v tvých vratech jest. Aj z těchto božích slov máš, že člo- věku neděli neb svátek světiti, jest sě jemu od služebného diela zachovati. Protož v knihách Levitici zapoviedá sě každé také dielo, když die buoh: Nižádného diela služebného ne- budete činiti v neděli. A poňavadž zákon boží nezapoviedá diela chvály božie nikdy, protož nenie jiného diela, které by bylo zapovědieno, jedné dielo, jímž sě stvoření slúží, jako jsú diela rolná a řemeslná; neb ač vedlé řeči svatého Augustina, Sup. Joh Omne 38

Strana 119
Kapitola 40. 119 jedné dielo hřiešné jest služebné, však to dielo, jenž jest ná- jemné, jakož jest dielo rolné a řemeslné, zapovědieno jest v ne- děli. Protož čině to dielo člověk v neděli, hřěší přestúpením B. přikázanie, a tak mnohými smrtedlnými hřiechy; neb jakož ctnosti svázány jsú, tak že kto má jednu, má jich mnoho, též i hřiechové. O ctnostech praví svatý Augustin i Aristotileš pohan, 6 Ethic. že ktož má jednu ctnosť, ten má všechny. Toho dóvod jest tento: Jest-li Petr neb Jan opatrný, tehdy má opatrnosť, jenž jest ctnosť, zpravujíc ho, aby všechny věci činil opatrně; a že čině opatrně, pilen jest, aby vše, co má učiniti, učinil spravedlivě, a tak plně sě zpósobí k spravedlnosti; a plně sě zpósobě k spravedlnosti dá každému, co od něho na koho slušie, a tak jest spravedlivý. A že nemóž býti tak plně spravedlivý bez statečnosti, jíž až do smrti hotov jest státi o pravdu, protož jest statečný; neb statečnosť jest ctnosť, jíž kto ustavičně a vesele postaví sě o dobré. A že ne- móž býti tak statečný, nenie-li střiezvý a v jedení skrovný, neb jinak by zblúdil, protož má skrovnosť, jenž jest ctnosť, jíž člověk má sě právě netoliko v jedení a v pití, ale v kaž- dém skutku, jenž slušie k statečnosti. A tak máš, že ty čtyři ctnosti veřenie: opatrnosť, spravedlnosť, statečnosť a skrov- nosť, jsú spolu svázány, tak že ktož jednu dokonale má, ten i druhé má, a ktož z nich jedné nemá, ten nižádné z nich nemá. A ty ctnosti jsú veřenie, že jako u veřejí dvéřě sě obracují, též život ctnostného člověka v nich sě obracie a na nich stojí; a ty táhnú po sobě jiné ctnosti, jako jsú: štědrosť, svobodnosť, ochotnosť, pravdymluvnosť, a tak pokora, trpěli- vosť, ustavičnosť, a tak jiné ctnosti. Též také hřiechové svázáni jsú, že kto má jeden, má jich mnoho, jakož sem řekl: ktož hřěší přestúpením přikázanie božieho, nesvětě neděle, ten mnohými smrtedlnými hřiechy hřěší. Neb že dělá lakomě, jest lakomec; a že tak lacino svú duši a králevstvie nebeské tratí, jest marnotratce. A že od choti Krista k dáblu odstúpil jest, protož duchovně cizoloží a smilní. A že božieho přikázanie nedrží, jest pyšný; a že jest pyšný, bohu závidí, že jemu přikázal světiti, a tak jemu cti ujímá, a tak jest zloděj. A že nečiní, co má v svátek činiti,

Strana 120
120 Výklad desatera božieho přikázanie. rov. 14 Jac. 2. protož léní jest; a že své duši zle činí, protož jest hněvivý, neb sám své duše nenávidí a ji zabíjie; neb die David: Ktož miluje zlosť, nenávidí duše své. A že sebe nenávidí, tehdy i blížnieho nenávidí; neb die písmo: Kto sobě zlý, kterak jinému jest dobrý? A že boha neposlúchá, tehdy ho nemiluje; neb die svatý Jan: Kto die: miluji boha, a přikázanie jeho neostřiehá, lhář jest a pravdy v něm nenie. A že boha nemiluje, tehdy nadarmo jmeno božie jest vzal, a darmo slove křestan. A po- ňavadž darmo slove křesťan, tehdy otcě pána Krista nectí, a nectí matky své, jenž jest zbor všech svatých; neb kto nectí krále, ten nectí i králové, jeho choti, i všie jeho čeledi. A tak přestúpiv jedno přikázanie, jest všemi vinen, jako die svatý Jakub, apoštol a bratr pána Ježíše Krista. Protož ty věrný člověče, to znamenaje pilně, v neděli nedělaj diela služebného. A znamenaj, že dielo služebné jest dielo, jímž člověk bez núzě neb bez potřeby slúží některému pánu neb paní, kromě boha; jakož jest dielo řemeslné, rolné, a jiné dielo pro hřiech uvedené, k němuž lidé jsú nájemni; neb slúžiti bohu a modliti sě jemu a jeho chváliti, nenie dielo služebné. A též dávati posvátné věci, jako tělo božie, kázanie, křest, rozhřěšovánie, olej svatý, manželóv otdávánie, též dáti almužnu, slúžiti chu- dému, připraviti tělestnú potřebu, bez niež nemóž člověk po- dobně živ býti, nejsú diela služebná, od boha zapověděná. C. Joh. 8. Z této řeči máš, že každé dielo hřiecha neb hřiech jest dielo služebné, od boha zapověděné; a jest převelmi služebné, neb pán, jemuž tiem dielem sě slúží, jest najbiednější. Protož die spasitel náš: Každý, jenž hřiech činí, jest sluha hřiechu. Ale jiná diela služebná, jako jest orati, žieti, vino zbierati, hrušky neb jiné ovoce třiesti, neb zbožie vésti a tržiti, a k nim podobná diela mohú někdy dobře býti s hodnými příčinami, k poslúžení a prospěchu svaté obcě; ale jsú ta diela v neděli neb v svátek zapověděna, že jsú služebná a nepotřebná, ani velmě nuzná tak, by bez nich nemohl člověk na taký deň býti. Protož člověk maje zbožie dřieve řečená, zvláště ač by slúžil obci, pracuje v neděli, tak jako řečeno jest, již by činil skutek nehodný; neb v ten čas, v kterýž má samému bohu slúžiti, stvoření slúží. A tak diela, kteráž pro zisk časný neb

Strana 121
Kapitola 40. 121 pro utěšenie tělestné všední deň byla by hodná, v svátek byla by služebná; a ta diela zvláště slovú služebná. Druhé z této řeči máš, že židé pána Ježíše nerozumně a neprávě sú tresktali z porušenie neděle aneb svátku, proto že kázal, divy činil, a nezdravé uzdravoval, aneb že jiné věci, jenž k boží chvále slušejí, činil; neb poňavadž oni vedlé zá- kona hodně vola neb osla z studnicě v svátek vytáhli sú, čím viece člověk z ďáblovy studnicě v neděli móž bez porušenie Mr. 12. svátka vytažen býti? jakož jest jim dovedl milostivý spasitel ve čtení. A protož dávaje nám příklad dobroděnstvie, abychom v svátek dobře činili, a k boží chvále deň boží obrátili a na- ložili, obecně činil jest skutky divné a milostivé v svátek, ja- kož svědčí čtenie svatého Jana. Třetie máš z tétoi, řeči že hřěšiece kterak kolivěk v svá- tek neb v neděli, najviece rušie neděli; neb dielo najslužeb- nějšie páchají v neděli, jímž najviece buoh sě tupí a od nich trpí. Neb poňavadž má člověk vždy něco činiti, a opět že což kolivěk v smrtedlném hřieše činí, vždy znovu hřěší, vědomé jest, že každý hřěše v svátek neb v neděli, čině dielo najslu- žebnějšie, ruší deň sváteční. Protož nezdajť sě, by prázdníci neb lenochové neděli světili, neb die svatý Ezechiel: Ktož odpočívá, odpočívaj. To věz, kto odpočívá tělem, odpočívaj i duchem; kteréžto odpočívánie nebude, jedné když z lásky hřmot světských hřmotóv a hlukóv bude vyhnán. Protož biedně a ohavně hřěšie, mnějíce by v svátek svě- tili, kteříž opustiec diela tělestná, obžerstvím, opilstvím, mrz- komluvením, marnomluvením, oplzlým hraním, turnováním, kolbú, kostkú, šachováním, frejováním, tancováním, lakomým tr- žením, a jinými péčemi sě toho světa zaneprázdnie; neb ne- děle zachovánie odpočinutím od diela služebného jest podo- benstvie odpočinutie minulého po šesti dnech diela, jako jest buoh odpočinul; a také jest znamenie neb podobenstvie odpo- činutie budúcieho svatých v radosti; a třetie k odpočinutí ny- nějšiemu, jímž věrní v svátek v bohu odpočívají. Neb jakož světník neděle svléká všednie ruby, šaty neb rúcho, móž-li mieti svátečnie lepšie, obleče sě v ně: též má svléci s sebe to, co znamenají šaty; to věz, aby svleka s duše a s mysli své myšlenie a pečlivosti světské a služebné tělu, oblekl sě v rúcho 5 et 9. cap. Ez. 3.

Strana 122
122 Výklad desatera božieho přikázame. světlejšie, a tak modlil sě a slúžil pánu bohu v světlé láscě; neb ctnosti jsú rúcho duše a rúcho světlé, jako zasě hřiechové jsú rúcho temnosti. A pro toto podobenstvie slušie hodně, aby křesťané, majíce lásku, v neděli krmili sě štědřějie. Protož psáno jest v knihách Tobiáše, že když bieše den sváteční boží, a byl sě připravil oběd dobrý v domu Tobiáše, řekl jest synu svému: Jdi a přiveď některé z našeho rodu, bojície boha, ať hodují s námi. Též také jest psáno v knihách Neemiáše: Neem.8. Jděte a jezte tučné věci a píte sladké, a pošlete těm, kteří sú Sobě nepřipravili; nebť den svatý boží jest, a neroďte smutni E. býti. Neb neděle naše, jenž jest odpočinutie, znamená naše nasycenie svatých v nebeské vlasti. Protož vešken den nedělný má naložen býti a ztráven v duši, v slovu a v skutku v někakém povýšení chvály božie. V duši: myšlením o zákonu božiem, o nebeské radosti, a o těch věcech, jenž jsú k prospěchu svaté obci, a k naplnění bo- žích přikázaní zpósobuje. Pak v slovu: nábožně sě modle, slovo božie káže, a dobrú řečí jiné napomínaje neb uče, neb tresktaje, neb mieřě a smlúvuje hněvivé, s láskú za jiné sě přimlúvaje, hřiechóv sě zpoviedaje, neb bohu na chválu zpie- vaje. Pak v skutku: ráno vstávaje, do kostela chodě, milo- srdné skutky ukazuje, k svatému kázaní běže, aby neb kázal neb slyšal, a jinak rozličně blížniemu pomáhaje k spasení, a tak jsa živ zpósobně, aby v nižádnú hodinku dábel nenalezl tebe prázdna; neb dábel v svátek pilnějé láká lidi, neb vie, že ten deň mohli by sobě najviece prospěti; a závisť jeho mútí ho, aby rmútil lidi, když mní, že viece uškodí. Protož pro opuštěnie tohoto přikázanie strach jest, že dnové naši obráceni sú ve lkánie, jakož židóm sě stalo vedlé Ecc.10. písma; neb psáno jest: Královstvie jde ot lidí k lidu, pro ne- spravedlnosti, pro křivdy a pro násilé, a pro rozličné lsti, a pro časy hněvivé. Neb v deň svátečný, ďáblovým popuzením tělestným a světským, pilni jsú lidé činóv hřiecha, jenž jsú najslužebnějšie dielo, protože najbiednějšiemu jimi lidé slúžie, ztratiece svo- bodu krále Krista. A slúžie někteří dáblu, jenž slove Mamon, pro lakomstvie zbožie, že opustiece kostel a náboženstvie, pilni jsú trhóv, robot na poli a jiných činóv, jimiž zbohatěti žádají; a ti nevykupují času, ale viece vážiec zbožie svéta než Tob. 2. F.

Strana 123
své spasenie, pánu bohu svému miesto hodovních dnóv činie dny zlé. Proto nemilují boha vší myslí, jimž milejšé jest za- neprázdněnie vedlé tělestných věcí v deň od boha zápovědný, než vedlé božie služby. Protož tak hřěšiece smrtedlně, při- pravují sobě žalobu ku pádu v deň božieho hněvu. Jiní pak v svátek slúžie ďáblu, jenž slove Luciper, jako všichni pyšníci, jenž svú pýchu ukazují s žádostí na rúše, na pyšném chodu, a zvláště že z pýchy ten deň neposlúchají pána boha, jakož i Luciper, jenž jest nad pyšníky králem. Pak smilníci sváteční, ti slúžie dáblu, jenž slove Azmodeus; ten Joh. 10. má moc, aby je dávil, jakoj' měl moc, aby zdávil šest mužóv Sáry, již sú pojímali pro krásu, a prvú noc každý z nich chtěl smilniti. O pane bože! ty vieš, že by málo ostalo manželóv, kteří tak sě pojímají, a pak ovšem jiných smilníkóv nešlechet- ných, jako cizoložníkóv, kněží i laikóv, žen i mužóv! Veliká dobrota tvá, že sě nepropadnú, že světa nepotopíš, že jich Azmodcus na těle nezdáví. Snad je chováš k věčnému ohni? ty vieš, kam kteří slušie; hovieš některému ku pokání, a ně- kterému čas dáváš v rozkoši dlúhý, aby měl biedu u věčném zatracení. Pak takotníci sváteční slúžie dáblu Bél, jemuž sú dá- vali za den čtyřidcěti ovcí, žemlí po dvanadsti korciech, a vína šest kádí: ale to všechno kněžie s ženami svými a s dětmi tajemně sú zjiedali a spíjeli, jako psáno jest v Danieli. Snad Dan. 14. to znamená, že kněžie nynější jsú obžerní a nestřiezví, s že- nami neřku tajemně, ale zjevně bohu danú almužnu žerú, ale a kaks klamajíce lid, řkú: Dajte bohu! a chtiec sobě a ženám, jako oni kněžie; a lid dává, mně, by bóh požíval v chudých, nalit bélité a bélkyně požívají s bélenci. O Danieli, muži svatých žádostí! zamkni nynie Béle, a potrus prachem, ať král pozná, kto to žéřě. Ale dieš, Danieli svatý! že netřeba trú- siti; neb netoliko ty, jenž jsi muž žádostí božích, rozsuzuješ ty hanebné věci, ale již Hodek, Klimeš, Pabeš umějí to znáti i jich děti, a však i ti obžerstvie nenechají, ani sě pro obžer- stvie na posviecenie, na svatby i do krčem svolávají. A bych měl dále psáti, neměl bych měštěnínóv pominúti. Tiť proto mají břicha veliká, neb žerú, nesvětiece svátka. A pak co mistři v svátek činie, jenž veliké přieliš hody strojie.

Strana 124
124 Výklad desatera božieho přikázanie. Mezi těmi, pohřiechu! hus jest v ctnostech od Béle oškubená; neb jest také často sě na těch hodech přielišně krmila a chu- dých robotu žrala. Pak hněviví svátečníci, ti slúžie Vehemot, jenž slove krvavý; neb tací opustiec lásku srdečnú, zarmútie sě v krvi. oster.Neb die Aristotileš, že hněv jest zahorčenie krve u srd- cě, to jest, od zahorčenie srdečného pocházie hněv. A po- věz mi, kdy krvavý Vehemot viece zakrvaví lid, než v svá- tek? kdy viece mordu obecně a sváróv zpósobě, lidi mrtví? Pak závistiví slúžie v svátek dáblu Astaroth, jenž jest kniežě zvláštnie nad závistníky. Protož záviděl jest Bartoloměji, apo- štolu Kristovu, jakož čteme, ač ne v písmě svatém, vědomě vypisuje jeho krásu na těle a oděv na rúchu, a tudy pronesl svatého Bartolomějě. Též kdy viece lidé padají v závisť, než v svátek? onen neb ona uzřiec jiného neb krásnú jinú na vla- sech, na tváři, závidí jí; uzřiec u nie rúcho krásné, závidí jí. Přijdúc domóv, s jedné strany kvielí na muže, žalujíc: Ona má rúcho kraššie! a s druhé strany hanějíc onu, že jest pyšná, škaredá, frejovná; vidúci rúcho krásné, chce mieti též. A takéž i kněžie, i mistři, studenti, panoše i žáci, i chudí řemeslníci závidie jiným. A kto móž plně psáti, co té závisti i chudí žebráci svému bohu Astaroth pilně snesú? protož, kterak ti Kristóv svátek světie? A pak lenochové sváteční, dlúho ležiec, mše i kázanie, neřku jitřnie a rané vstánie, chtiece zameškávajíc, a jiní léně sě modléc, slúžie dáblu, jenž slove Šathan; neb protivie sě tací lenochové bystrému životu pána Ježíše, jenž hotově za hřiešné, nejsa dlužen, a za své nepřátely šel jest na smrť, vstávav prvé hotově i na modlitby i na kázanie, a chodiv pěš pro naše spasenie. Protož kdy šel do Jerusaléma, řekl jest učedlníkóm svým, že musie jíti do Jerusaléma, a mnoho trpěti od starcóv, od kněží a od mistróv, a od biskupóv kněžských, Mt. 16. a že má zabit býti. A Petr, že léní byl ještě k utrpení a k boží službě, odved ho na stranu, radil řka: Odstup od tebe, pane! nestane sě tobě to. A ihned pán Ježíš, obrátiv sě, řekl jest jemu: Jdi po mně, Šathane! neb nesmýšlíš božských věcí, ale lidské smýšlíš, a tak pohoršenie mně jsi. To jest, horšíš sě nade mnú, žádaje, abych já hotově nešel na smrť, G.

Strana 125
Kapitola 40. 125 jako sám nechceš pro lenosť jíti. Protož chtě spasitel všechny od také lenosti odvesti, jakož píše svatý Marek, zavolav zá- Mr. 8. stupa i učedlníkóv svých, řekl jest jim: Ač kto chce přijíti po mně, to věz do radosti věčné, vezmi kříž svój a pod po mně, to jest, maje utrpenie, buď hotov k smrti pro mě. A to miení, když ihned die, že ktož bude chtieti zachovati život svój, to věz zde netrpě, ztratí jej; neb musí vždy umřieti, a tak i na věky duši i tělo ztratí. Neb poňavadž Ježíš milo- srdný, buoh věčný, člověk nevinný, musil jest trpěti, jakož sám die, a tak oslaven býti, kterak tehdy člověk hřiešný,Luc. ult. hřiechóv plný, chce s leností, nic netrpě pro Krista, z dluhu převelikého spasen býti? A tento ďábel Šathan v lenosti často člověka porážie v oheň a často u vodu; neb léní člověk jednak upadne v oheň, to jest v zapálenie smilstva, jednak u vodu, to jest v skutek nečistého smilstvie. A o tom dáblu die svatý Me. 17. Matúš, že člověk jeden přistúpil k Ježíšovi, a padl jest na ko- leně před ním, řka: Pane! milostiv buď synu mému, nebť ná- měsiečný jest a trpí zle, nebť často padá v oheň, a často u vodu. Člověk ten znamená lénieho, jehož syn, to jest vóle, jednak padá v zapálenie smilné, jednak u vodu, to jest v sku- tek smilný. A kto pád ten činí? věru duch zlý, Šathan. Neb die svatý Marek, že řekl jest ten člověk Kristovi: Mistře! Mr. 9. přinesl sem k tobě syna svého, jenžť má ducha němého, a ten kdež kolivěk jeho chopí, tepe jím a pění, a skřípí zuby a schne. Aj slyšíš teď, člověče! že ďábel, duch němý, jako jest lenosť ďábelstvie tajné, kdež kolivěk, buďto v kostele, buď na loži, tepe člověkem, že pění. Pěna jest nečistota, jenž z le- nosti v smilství pocházie; Šathan to jedná, i skřípěnie zubóv mezi smilníky a schnutie. A to ďábelstvie nebude vyhnáno i od učedlníkóv Kristových, jako sám Kristus die, jedné mo- dlením a postem; neb když sú učedlníci otázali, řkúc: Proč M. 17. sme nemohli vyhnati toho dábla? odpověděl jim Kristus, řka: Pro nevěru vaši. Neb ten dábel nebude vyvržen, jedné mo- dlitbú a postem. Neb lenosť, jiež kto se varuje, statečně trpěti musí, utrpením vyvržena má býti, modlitbú nábožnú, postem, a k smrti života nasazením. Protož potřebie jest léniemu člo- věku, aby padl na koleně nábožně před Ježíšem, a prosil, řka:

Strana 126
126 Výklad desatera božieho přikázanie. H. Milostiv buď, pane, synu mému! to jest vóli mé, již v lenosti duch zlý jednak mece v oheň, to jest v zapálenie smilstva, jednak u vodu, to jest v skutky smilstvie. A milosrdný spa- sitel vyžene ducha zlého Šathana, a uzdraví v tu hodinu. A že, vedlé řeči svatého Augustina, člověk, kolik má hřiechóv smrtedlných, tolik má pánóv čertóv nad sebú, a hřiechové spolu sě vlekú; protož někto v den sváteční, maje bohu slúžiti i všem svatým, slúží Luciperu i svým všem čertóm pánóm, a tak den svatý obrátí sobě v deň zlořečený a prokletý, a den veselé budúcieho v deň kvielenie a truchlosti; neb deň, jenž jest k boží chvále svat uložen, k pilnosti světa, těla, dábla a hřiecha zle obrátí. Protož běda nám, že v svátek neobieráme sě s zákonem božím, ale s tělestným zbožím! Nehledáme přikázanie spasi- tele, ani držíme lásky věčného krále, majíce v svátek mysliti o stvoření světa, o jeho opravení od boha, o jeho naučení, o súdném dni, o věčném spasení; neb ty věci, jakož řečeno jest, buoh v neděli některé učinil jest, a druhé učiní: my pak zpět obrátiec sě myslíme, kterak bychme zbožie světa dobyli, zle dobytého jako dobřě dobytého chovali, pod lstivým při- krytím kterak bychme chytrostí protivníka svého oklamali, chválu světa kterak bychme uhonili, a v tělestné rozkoši kte- rak bychme sě okojili. A tak také mysléce myšlenie marná, svárlivá, nepokojná, majíce mysliti o pokoji obecném, a zvláště abychom měli všichni spolu pokoj v bohu, pak to opustiec, zaneprázdníme i rozum, i vóli, i paměť vnitřnieho člověka, chopiece sě lajen tohoto světa. A že duše tiem bude zmale- vána, což najviece miluje, vidomě rozum móž poznati, že obraz, jenž má býti trojici svaté podoben v milování, v potvoru přehroznú jest obrácen. A opět majíce v neděli všěcky naše smysly ku pánu bohu, k jeho věčné moci, múdrosti, dobrotě, a ku pravdám věčným obrátiti a v těch kocháním odpočinúti, a pečlivostí tělestných věcí, jenž hynú, jakož najdále móžeme, odvrátiti, aby rozum, i myšlenie, i smyslové sě nerozblúdili; neb rmúcenie a zaneprázdněnie v mnohých věcech zaneprázd- ňuje paprslek prvého světla, to jest boha, a slunce Krista, že neosvietí vnitř člověka; jako dřěvo neb štěp křivý, rozložený a hustý listím zastierá, že nemóž světlo slunečné paprslkóv

Strana 127
Kapítola 40. 127 pustiti k tomu stromu. A že z hojnosti srdce ústa mluvie, Mr. 12. zjevno jest, že nemodléce sě, ani kážíce, ani jiných učiece, ani úžitečných řečí mluviece, ale vadiece sě, hanějíce, jiné zpóso- bujíce, lajíce, nekázaně mluviece, a zpievajíce piesně nená- božné, mluviece řeči, básně neúžitečné, a ovšem biedné fre- jovnie, jiné lidi horšiece, den sváteční zmaříme: kterakž tehdy obdržíme, co od boha žádáme a prosíme, tak posměšně jsúce živi, a mluviece oplzlosti nehodné a pohádky, jenž chýlé mysl ke zlému? Kterakž tehdy vydáme počet z každého slova prázdného v poslední neděli, rozsievajíce slova, ne k dobrému*) napomínajíce, ale popúzejíce ke zlému; ne svatého písma čtúc ani slyšiec, ale těm, jenž čtú a slyšie, utrhajíc a jim sě po- smievajíc, o vieře, o ctnostech, o spasení netbajíc, ale piesní, básní, pištěb, hudeb, kolby, tancóv pilni jsúc, pasúc neřku od oběda, ale od jitra mlsně oči nestudatým hlédáním, plesáním, tancováním? Jakož nám die bóh skrzě Izaiáše: Kobos, húsle isn. 5. a buben, a víno na hodech vašich; a na dielo božie nehledíte, ani skutkóv svých ruk znamenáte. Neb kostečníci, šachovníci, vrhcábníci, tanečníci a pipláči s piplavicemi nehledie na božie dielo; neb v tu dobu ani hledie na nebe, že jim jest uděláno; ani hledie na jiná stvořenie, jenž všechna sú pro ně stvořena, aby pamatujíce dobroděnstvie, bohu v svátek slúžili pilnějé; ani také skutkóv svých ruk znamenají, co jimi proti bohu Job 21. páší. Nepomnie, že die svatý Job: Tepú buben, skržie na húsle**), radují sě pro hlas varhaní, vedú v rozkoši dny své, a okamženě sstúpili sú do pekla. Ne tak, ne tak, o věrní křesťánkové! čiňme, ale zname- najíce, že dnové zlí jsú, choďme opatrně, vykupujíce čas, tak že což sme prvé zameškali, to již pokáním svatým sobě na- vraťme; choďme ne jako blázni, ale jako múdří, vědúce, která Eph.5 jest vóle božie, že vóle božie jest, abychme v svátek nehřěšili, ale modlili sě. Neb die Kristus bóh: Musie sě vždy mo-Luc. 18. dliti. A jeho apoštol Pavel die, že máme sě bez přietrži mo-tThes.5. dliti, to jest, myslí, slovem neb skutkem prospievati. A to miení Šalomún, řka: Což koli móž ruka tvá, bez přétrži dě- Ecel.9 laj; neb ani múdrosť ani uměnie jest v pekle, kamž ty po- *) Rkp. nesloua k dobremu. **) skrzie buben. tepu na husle.

Strana 128
128 Výklad desatera božieho přikázanie. De con- secr. dist. 1. I. De 10 cordis. De 10 cordis, spiecháš. A tak v svátek neb mysl dobřě, neb mluv dobřě, neb slyš, neb čiň, neb choď dobřě, to věz ctnostně. Ale toho my pohřiechu nečiníme; neb radějše jdem na pole, než bychme modlili sě v kostele; radějše jdem k tanci, než na hřiechy k pláči; radějše na sniedanie, než na kázanie; radějše jsme v krčmě, než v božiem chrámě; radějše běžíme do pivnicě, než do kaplicě; radějše marnú řeč v kostele mluvíme, nežli svatú slyšíme. A druzí jako hadové, jenž nemohú slyšeti za- klínánie, utiekají před božím slovem z kostela, a jdú na snie- danie, a nechtie věděti, že jest dávné ustavenie, že když laik, to věz z potupenie slova božieho, jde ven z kostela, ano kněz káže, že má od biskupa klet býti; také v neděli snie- dá-li lakotně přede mší, tehdy těžce hřěší. Také v svátek ne bychme byli pilni, abychme almužny s milostí dávali, ale radějše abychme sě s svými rotníky ožrali a tučně pásli; kurvám, pištcóm, pochlebníkóm, polizačóm zbo- žie Kristovo dáváme, jeho protivníkóm, a zapomenúc dobro- děnstvie božského i svých blížních, sami sě i jiné horšíme. Protož tak činiece, jakož die svatý Augustin, svátek rušíme skutkem neb dielem hřiecha, jenž jest dielo najviece služebné, jímž my tak svatý čas nám pójčený v takých a tak mnohých nehodách zmaříme. Milý! pověz mi, kterak učiniece sobě oběd k pýše světa, jedúce, lejíce v sě přielišně, mluviece nehodné věci v svátek, jenž nás nevedú k věčnému odpočinutí, kterak nečiníme proti přikázaní diela služebného, poňavadž každý hřiech jest dielo najviec služebné, jako jest řečeno prvé? Jistě menšie zlé, a mnoho menšie bylo by nám, dělati diela rolná, neb nájemná a řemeslná; neb aspoň bychme dělali diela v sobě úžitečná obci boží, a zachovali bychme sě od těžšieho hřiecha. Protož die svatý Augustin, mluvě o svátku svěcení židovském, řka: Prázdniti sú chtěli k marnému mluvení a k smilství lépe by žid v svátek na poli svém něco úžitečného činil, než na besedě sě vadil; lépe by v svátek ženy jich vlnu zbieraly, nežli celý deň v nových svých rúchách nestydlivě skákaly. A též bez pochybenie jest i o nás křěsťanech, jenž z větčieho dobroděnstvie božieho, zpomínajíc na svého spasitele, máme lépe neděli než židé světiti. Neb poňavadž vedlé svatých učitelóv všichni hřiechové jsú v tomto přikázaní zapovědieni, však

Strana 129
Kapitola 40. 129 zvláště tělestní, jakož v prvém přikázaní zapovědieni sú du- chovní. Protož zachovánie od hřiecha jest najúžitečnějšie, najpo- K. třebnějšie a najdokonalejšie svátka svěcenie; neb jiné svěcenie sě nehodí bez tohoto, aniž který skutek neb dielo uškodí tomu. jenž světí, když hřiech prvé diela nezprzní. Protož jakož die svatý Bernart, před svátky položena jest vigilia, to jest bdě- nie, abychme bděli v pokání, patřiece, zdali sme v hřiechu neb v zmeškání spali prvé: a tak abychme boha a svatého, jehož svátek bude, předešli v zpovědi a v chvále, abychme v deň druhý svátečný chválili hodně boha v svatých, a jich přimluvením měli boha milosrdna. Protož znamenaj každý svój stav s Ada- mem, jemuž, kdy shřěšil, řečeno jest: Adame, kde jsi? A tak en 3. vedle své nůze a potřeby připrav sobě řečníka v nebesiech. aby tak slavné dědictvic nebylo ztraceno. Neb die svatý Ber- nart: Poňavadž svatý byl jest mocný, múdrý a dobrotivý na zemi k modlení za svú bratři nuznú, čím vicce v nebi, jsa plně mocen své vóle a vševědúcí, jelikožto ku potřebě stavu našeho, a dobrovolný pro dosáhnutie čisté lásky! Neb vlast nebeského královstvie neujímá lásky, ale přispářie, tak že svatý hojnčjé jest v smilování, proto že u studnice milosrdenstvie stojí; a tiem pilnějé sě přimluví, že zná, že počet svatých a blaženie bez božie pomoci a jeho neskoná. Ale znamenajme, že světí za ny se nepřimluvie, aniž bóh jich uslyší, jedné ač my hřiechóv budeme chtieti ostati, do- puštěných budeme želeti, a diela ctnostného budeme pilni. Ale kdy to učiníme v svátky? a my lakoty, smilstvie, sváróv, her. vraždy, opilstvic, tancóv, frejóv a jiných hřiechóv nevidíme, by lid viece páchal, nežli v svátek, a tak že křesťanský lid s po- hany v skutku die ono slovo v žalmě: Přestati kažme všem ps. z3. dnóm svátečním božím v zemi! Neb čas, jenž jest boží službě zvláště ustaven, jest zpět zvláště k dáblově službě obrácen: tak že buoh die křesťanóm zvláště, což jest řekl někdy židóm skrzě Isaiáše: Neobětujte viece oběti darmo zapálené; ohaven- isu u stvieť jest mně nového hodu neděle, t. ohavna jest přede mnú, a jiných svátkóv nepřijmu; nešlechetní jsú zborové vaši. Neb jistě M. jest, jakož prvé řečeno jest, že kněz, jsa v smrtedlném hřieše. a lid hřiešný, čině skutek, jenž v sobě jest dobrý, hřiechóv M. J. Husi sobrano spisy 1. 9 L

Strana 130
130 Výklad desatera božieho přikázanie. Tren. 1. přidává a s tiem viece hřěší. U příkladě: kněz jsa v smilství, slúže mši, řiekaje hodiny neb zpoviedaje, křtě, činí skutky, jenž v sobě jsú dobří; ale že činí je v hřieše a tak nedóstojně, zvláště hřěší. Též i lid nectě svátkóv, modlí sě, jde na kázanie, dává oběti, almužny činí, dobré činí, ale zle, neb činí v hřiešě. Protož die i kněži i lidu bóh: Neobětujte viece oběti darmo; nebť jsú mi ohavny nového hodu neděle, a jiných svátkóv ne- přijmu. A ihned die, proč: že nešlechetni jsú zborové vaši. Zborové jsú nešlechetni, kdež sě zberú lidé nešlechetní; a tak že kněžie i obecní lidé, v hřiešiech zberúce sě spolu, v svátek i obětují, a buoh die: Neobětujte viece nadarmo, neb ohav- nosť jest přede mnú vašě v hřieše obětovánie! A tak ohavnosť ta jest lidu známa, že o lidu křěsťanském již móž řečeno býti v pláči svatého Jeremiáše: Viděli sú ji, to věz cierkev kře- sťanskú, nepřietelé jejie, a posmievali sú sě svátkóm jejie. Nebť jistě židé a pohané posmievají sě velmě obyčeji křě- sťanskému, kterýž mají v svátek v přípravě ruch, jedenie i pitie, a hřěšenie zjevného, pasúce zvláště tělo ve zlé vóli. Protož Mal. 2. skrzě Malachiáše proroka o kněžích die buch: Rozespu na tvář vaši hovno svátkóv vašich. A proč to? než že břicha N. jsúce pilnějšé než boha, světie hovnám, majíce břicho za boha, Phil. 3. jakož die svatý Pavel. A také že opustiece náboženstvie, hle- die k lakomství, nahánějíc k ofěře, slúžiece lakomství, jenž Eph. 5.jest modloslúženie, jakož die svatý Pavel, a nepamatují, že Mar. 6. Kristus die: Nemóžete slúžiti bohu a mamonu. Neb kněz slúže mši pro penieze, neslúží hodně Kristovi bohu, ale Ma- monu dáblu, jenž jest pán a buch nad lakomci. A také proto váží sobě buoh kněžské svátky za hovno, že opúštějí nábožnú modlitbu; pakli sě modlé, ale rty hýbají a myslí sě jinudy tú- lají; v kostele šepcí, a by nebylo holubic prodávati, to jest za dary duchovnie lakomě peněz bráti, nešli by do kostela: neb by sě neměli oč děliti a šeptati, a o něco rokovati. A světští také jdú, aby sě v pyšném rúše ukázali, aby sě shledali v freji; také smějí sě v kostele, jiné pak ženy va- die sě a hanějí, postrkajíc jedna druhé s stolice. Panoše hle- die, kde jest pěkná; kam sě obrátí, tam oni za ní, a prvé sě jí poklonie než tělu božiemu na oltáři; jakož sem to vídal, an zadek obrátil k oltáři a k ní tvář, a mluví s ní, chechce sě s ní.

Strana 131
Kapitola 40. 131 Pak sedláci ti nemodlé sě, než stojie jako kolúchové a střě- pie, kam sě kto obrátí. A měštěné, ti teskliví jsú, bojiece sě, aby nezmeškali lakomého trhu. Všichni tito nepamatují, kte- rak pán Ježíš učiniv bičík z provázkóv, vyhnal jest a vymr- O. skal z chrámu prodavače a kupcě, řka: Dóm mój dóm modli- Joh. 2. tebný jest, a vy učinili ste jeskyní lotrovú! Protož nepokají-li Mar.21 sě tací, uslyšie hlas a bičík švihavý, když jim die, pudě je z svaté obcě: Jděte, zlořečení, u věčný oheň. Neb die Isaiáš: Mat. 25 Zlořečený, kterýž činí skutek svój zmeškavě neb nestatečně. 1sa. 48 Protož také, že lidé meškají svým dielem své spasenie, nesta- tečně pomniece na boha a na své spasenie, zapověděl jest jim ta diela v neděli, která hodně mohú dělati v den jiný; a tak pilně zapověděl, že ten člověk, jenž jest třiesky zbieral v neděli, jest ukamenován z božieho přikázanie, jakož psáno jest. Aniž Nm. 25. slušelo jest v neděli manu zbierati, jako také psáno jest v zá- koně. Ani také chce bóh, aby kto tisíc kročejí šel kam v ne- Exod. ſh děli. Protož my křesťané zbieráme drva neb třiesky v svátek, neb zbieráme hřiechy, abychme hořeli u věčném ohni. Pro- tož malíčko ti tbají božie radosti nebeské, kteříž opustiec božie přikázanie o odpočinutí v neděli, o zboží úsilně pracují. O biedné tohoto světa zbožie! Biední lidé! nechtie dáti pánu bohu sedmého dne: on jim dal šest dní k dielu hodnému, aby slúžili tělu dielem tak daleko, jakož k věčnému odpočinutí jest pomocno, tak aby ani od léních bylo umenšeno, ani v lako- mých upřielišeno. A že vešken čas jest vigilia, to jest bděnie k poslední neděli, to jest k věčnému odpočívání; neb přes vešken čas má každý k tomu bdieti, jako pán Ježíš die častokrát: Bděte! protož móž rozumný prelát z příčiny hodné odpustiti svým poddaným podělati. Ale musieť pilně patřiti, aby to dielo bylo potřebné a k věčnému odpočinutí pomocné: jako obilíčko neb jiné zbožice aby nezahynulo, aneb obci neuškodilo; a tak aby prelát z lásky ne pro vzatek odpustil, a poddací z lásky a z potřeby nuzné ne pro lakomstvie dělal. Ale to tvrdo jest rozeznati; a také z toho odpuštěnie pomalu a znenáhla lidé padají v úplné svátka přěstúpenie. A aby lidé neklamali bohem, řkúc: Já svátky světím, když Q. sám nedělám! sedmeře věci brání v neděli nedělati; neb ktož 9* P.

Strana 132
132 Výklad desatera božieho přikázanie. Esdr. 14. hřěší a kto k hřiechu přivolí, spolu trpěti mají. Protož po- kládá šestero, jenž má od člověka v neděli od diela býti zdr- žieno, to věz: syna, dceru, pacholka, děvku, hosti, a hovado. Protož psáno jest, že Neemiáš bránil jest, netoliko zavieraje brány a osazuje, aby na trh v neděli nenesli, ale i před mě- stem nedal jest prodávati. Protož takto die ten svatý Nee- miáš: Viděl sem mezi židy, ani tlačie lisicě v neděli, a nosie břemena, a obtěžujíce osly vínem a jahodami vinnými, a fíky a všelikaké břiemě, ani nosie do Jerusaléma v deň nedělní, a zaklel sem je, aby v den, v kterýž prodávati slušie, prodávali. A Tyřští, ti pohané, přebývali sú v Jerusalémě, nosiece ryby a všechny prodajné věci, a prodávali sú v svátky synóm Juda a Jerusalémským; a tresktal sem staršie vladařě Juda, a řekl sem jim: Kaká jest to věc zlá, kterúž vy činíte, a škvrníte den svátečný? zdaliť sú téhož nečinili otcové naši, a přivedl jest buoh náš na nás toto zlé a na toto město? A vy přidá- váte hněvu na Israhel, rušiece neděli! A stalo sě, když stály sú brány Jerusalémské v neděli, řekl sem: Zavřěte brány! A zavřěli sú brány, i přikázal sem, aby jich neotevřěli jeliž po svátku. A z sluh mých mnohé ustavil sem nad branami, aby nižádný nevnesl břěmene v deň sváteční. I nechali sú trhovci všech věcí tržných před Jerusalémem jednú i druhé. A zaklel sem je, a řekl sem jim: Proč jste přěde zdí? učiníte-li to v druhé, pustím ruku na vás. Protož od toho času nepřišli sú v svátek. I řekl sem kněžím, aby vyčistili sě, a přišli k ostražení bran a k svěcení svátka. I proto vzpomeň na mě, božě mój! a odpusť mi vedlé milosrdenstvie slitování tvých. Aj teď máš dobré naučenie od dobrého kniežete Neemi- áše, jenž jsa u vězení u pohanského krále, vyprosil jest na bohu postem, modlením, i jinými činy dobrými, že pohanský král dal jemu svobodu, aby jel do své vlasti, a dal jemu i próvod i penieze, aby Jerusalém zasě ustavil, jenž jest byl i s chrámem vypálen; a když je ustavil, tehdy kraloval v něm. A teď slyšíš, kterak že nedal tržiti v svátek, hnal z města i od města, a tresktal staršie a zvláště kněži, že sú trhóv v svátek dopustili. A že to dobré učinil, prosil jest pána boha, aby na něho sě rozpomenul. O by též nynie kniežata a páni uči- nili aspoň neděli, již jest sám buoh ustavil, právě svému lidu

Strana 133
Kapitola 40. 133 světiti kázali, a nedali, neřku tržiti, jenž móž kromě neděle dobřě býti, ale aby nedali v kostky hráti, tancóv strojiti, a ji- ných zlostí vésti, jakožto smilstvie a cizoložstvie, jakož jest brá- nil ten dobrý Neemiáš. Neb tudiež psáno jest, že die: Viděl sem židy, ano pojímají ženy Azoditské, Amonitidské a Moabi- tidské; a jich děti odpolu mluviechu azoditsky a neumiechu mluviti židovsky, a nemluviechu vedlé jazyka lida a lida. A tresktal sem je a lál sem, a bil sem z nich muže a stínal sem je. Zaklel sem je v bohu, aby nedávali dcer svých synóm jich, a nebrali dcer jich synóm svým a sobě, řka: I zdali týmž obyčejem nehřěšil jest Šalomún král Izrahelský? a jistě v lidech mnohých nebyl jest král rovný jemu; a míl bieše bohu svému, a posadil jest ho buoh jeho nade vším Izrahe- lem: i jeho uvedli sú v hřiech ženy cizozemské! Zdali i my neposlušní učiníme každý hřiech hrubý tento, abychme přestú- pili v bohu pánu našem, abychme pojímali cizie ženy? Aj teď máš, že toto dobré knieže bránilo, aby nepojímali židé žen pohanských, ač by i vieru chtěly přijieti, a to pro dvé: najprvé, aby ženy neodvedly jich od boha k modlám, jako sú odvedly Šalomúna krále, bohu milého a múdrého; druhé proto, aby jazyk židovský nezahynul; jakož die, že sly- šal jest děti, ani židovsky neumějí, a mluvie odpoly pohan- skými řečmi. Aj pro to dvé zlé bil je, mrskal, a muže stínal! Též by kniežata, páni, rytieři, vládyky, měštěné měli brániti, aby lidé jich nesmilnili, a zvláště necizoložili; pakli by ne- chtěli nechati, ale mrskati, bíti, ale nesmiem řéci zabiti, ač tento svatý stínal jest; neb potom Kristus, král milostivý, ne- chtěl jest cizoložnicě ihned na smrť odsúditi. Také mají sě postaviti, aby česká řeč nehynula; pojme-li Čech Němkyni, aby děti ihned sě česky učily a nedvojily řeči; neb řeči dvo- jenie jest hotové záviděnie, roztrženie, popuzenie a svár. Pro- tož svaté paměti Karel ciesař, král Český, přikázal jest byl Pražanóm, aby své děti česky učili, a na radném domu, jemuž německy řiekají rothaus, aby česky mluvili a žalovali. A věrně, jakož Neemiáš, slyšav ano dietky židovské mluvie odpolu azotsky a neumějí židovsky, a proto je mrskal a bil: též nynie hodni by byli mrskánie Pražené i jiní Čechové, jenž mluvie odpoly česky a odpoly německy, řiekajíc: tobolka za Esd. 14. R.

Strana 134
134 Výklad desatera božieho přikázanie. tobolka, liko za lyko, hantuch za ubrusec, šorc za zástěrku, knedlík za šišku, renlík za trérožku, pancieř za krunéř, hunškop za konský náhlavek, marštale za konnici, mazhaus za svrchní sieň, trepky za chódy, mantlík za pláštiek, hauzsknecht za domovní pacholek, forman za vozataj. A kto by mohl vše vypsati, co sú řeč českú již změtli? tak že kdy pravý Čech slyší, ani tak mluvie, nerozumie jim, co mluvie; a odtud po- cházie hněv, závisť, rozbroj, svárové a české potupenie. Také ten Neemiáš v též kapitole, česky: v též hlavizně, die, že zahnal od sebe knězě, jenž jest z těch žen ženu pojal. Protož die tu: A z synóv Jojada, syna Eliazib knězě velikého, svak bieše Sanabalat Heronites, toho sem zahnal od sebe. Rozpomeň sě, pane božě mój! proti těm, kteříž poškvrnijí kněžstvie, a řád kněžský a jahenský. Protož vyčistil sem je ode všech žen cizozemských, a ustavil sem kněžské řády, a jahnóv každého v službě jeho, a oběť dřěv v časy ustavené a v prvých obětech. Vzpomeň na mě, bože mój! v dobré. — Nu králi, knieže, pane, rytieři i obcě! naučte sě od toho svatého kniežete kněžím netrpěti smilstvie a cizoložstvie zjev- ného; neviňte jich k sobě, ale jakožto tento jest zahnal pryč od sebe kněze smilného, též i vy! Teď máte příklad, a pak 1 Cor.5. svatého Pavla přikázanie, jenž die: Když ten, jenž bratr slove, mezi vámi jest smilník neb lakomec, s takými aniž jezte. Aj svatý tento netoliko zahnal, ale prosil pomsty od boha na tu kněži, jenž kněžstvie hřiechy svými škvrnie! Druhé naučte sě kněži řéditi, aby v svém řádu stáli, a každý, čím má v du- chovenství slúžiti, ať slúží, jako ten Neemiáš učinil. Protož i řekl jest: Rozpomeň sě na mě, pane bože! k dobrému. I uslyšal ho pán buoh, že svátky přikázal světiti, a kto nesvě- til, nad tiem pomstil, a kněži zlú tresktal, od sebe hnal, a jinú kněži zřiedil. Ale nynější kněži smilnú k sobě vinú, a od služby du- chovnie odvedúc, porúčie jim úřad světský; a tak ten, jenž by měl býti pilen duše, bude, nechaje duše, pilen počtu, kuchyně a koně! A ktož chcě právě prozřieti, spatří, že světští jsú velmě kněžským neřádem vinni; takéž sě jim i vede, ani mnějíc, by skrzě úřad kněžský, jenž slove neřád, zbohatili, ani ovšem hynú a psejí. Protož pravie to věrní, a já s nimi, že nelzě S. T.

Strana 135
Kapitola 40. 135 jest, by sě křěsťanstvo v boží vóli upokojilo, dokadž nebude v svój řád navedeno kněžstvo, jenž zvláště svátkóv nesvětie: poňavadž v stavu svém bez božieho přikázanie drženie stojie, nechtiec znamenati, že písmo, proč máme světiti neděli, die: V šesti dnech učinil bóh nebe i zemi, mořě, i všecky věci, kteréž v nich jsú, a odpočinul v den sedmý; a požehnal dne sedmého a osvětil jej. A mezi jinými příčinami řádu diela šesti dnóv ráčil jest nám pán buoh dáti ten příklad, kterak, kdy a proč máme jemu sě modliti, klaněti, nábožně slúžiece: neb jakož buoh odpočívá od věčnosti, to věz, že nikam sě ne- hýbá, ale v sobě přebývá, tak my máme varovati sě hřiecha, dokad budeme živi; a jakož buoh třmi řády učinil tři strany světa, to věz nebe, zemi, moře, a jiné věci v nich, též chtěl jest od trojích lidí v neděli tak ctěn býti, to věz: od bohomy- slných, jenž myslí v nebesiech přebývají, od pracovitých, jenž zemské věci dóstojně řiedie, od počínajících pokánie, jenž jsú v skrúšení a v bolesti.*) Ale že ti v horkosti věci světské opú- štějí, protož často jsúc chlipností přemoženi, v hřiechy zasě pa- dají, jakož mořě často sě z břěhu vypúštie. Pak přestal sedmý den pán buoh od tvořenie, tak věz, že již nic nového nestvořuje, by z ničehož činil, jako najprvé svět stvořil; ale stvořuje ve čas lidi, hovada a jiné věci (v) zvláštniem bytu, kteréž jest v jich počátciech stvořil prvé; jako mě i tě stvořil v zemi, že jsem já z země, ty též. Také stvo- řil nás v Adamu a v Evě; neb jinak, by to ne tak bylo, země nebyla by náš počátek, ani Adam otec, ani Eva mátě, a to jest proti písmu. A tak buoh, jenž jest trojice svatá, činí ještě dielo, stvořuje, zachovávaje a zpósobuje všechna stvořenie. A tak když die písmo: Odpočinul bóh v sedmý den po šesti dnech, učí nás, kterak my po diele šesti dnóv v neděli máme jemu čistě a pilně slúžiti; a tak, jakož die svatý Augustin: Odpočinul, že nám odpočinúti kázal. Neb jakož řiekáme: duom veselý a kniehy utěšené, proto že lidé v tom domu jsú veseli, a v knihách utěšenie mají: též bóh jest dóm, v němž světí přě- bývají, a knihy života, v něhož, kdy hledie, utěšeni jsú. Pro- U. II de trm. саp. 10. *) Po straně připsáno touž rukou: Contemplativi bohomyslní, activi pracovití, incipientes pokánie počínající.

Strana 136
136 Výklad desatera božieho přikázanie. tož pro toto odpočívánie máme všichni našě činy řiediti; pro- tož die David: Odpočívajte, a vizte, že sladký jest pán. A že lidé jsúc zapáleni v smilství, v lakotě a v lakomství, v svátek najviece onoho věčného odpočívánie zapomínají; pro- tož pro ty hřiechy, že paměť porážejí, die pán buoh: Po- mni, aby den sváteční světil. Neb pyšní, lakomí, a zvláště smilní, zapomenúc věčného pokoje, nevedú skutkóv svých v du- chu svatém, ale k práci ohavné s dáblem, kterýžto jako ukrutný pán pudí, nuzí a tieží svými ohavnými břemeny, jako osly. Ale buoh požehnav dne sedmého, je osvietil; neb odpočinutie věčného a požívánie svého božstvie nás blahoslavené, pože- hnané a svaté v ten čas znamenal. A že nám hrubým těžko jest, boha, co jest, poznati, protož znamenitě žádosť lida hru- bého ve dvú prvú přikázaní napomenuta jest, od čeho má sě varovati, milujíc pána boha svého: že nemá mieti bohóv ji- ných, a že nemá bráti nadarmo jmena pána boha svého, a v třětiem přikázaní pod někakým podobenstvím, kterak, kdy a proč milovati má pána boha svého. Protož dvě prvě přiká- zaní, tě máta tak býti zachováně, jakož slova vznějí, ale třetie to v skrytém smyslu. Protož my křesťané, znajíce rozum tohoto přikázanie, ne tak ovšem úzce varujeme sě ot děl tělestných v neděli, jako židé hrubí sě varují v svú sobotu; neb jakož prvé jest řečeno, slušie nám dělati v neděli, což koli radí neb ukazuje dobro- tivosť, hýbá úžitečnosť, a pudí potřeba neb núze, jedné vždy Sup. Lev. 28.S výstrahú hřiecha. Protož znamenitě die Origenes: Opustiece židovskú sobotu, kteraké býti má křěsťanu neděle zachovánie, vizme: když v neděli nic světského nečiníš, duchovními věcmi sě zaneprázdníš, do kostela přijda, slovu božiemu ucho připra- víš, o nebeských věcech myslíš, o věčném blahoslavenství pil- nosť máš, budúcí súd před oči kladeš: toť jest zachovánie ne- děle křěsťanovo. Protož kto by v těch věcech netuchl dielem, hledě dobrotivě k úžitku, ku potřebě a k núzi blížnieho, dělaje v neděli tělestné dielo, dobře by světil. A tak múdrému křě- sťanu slušie v neděli tiem obyčejem něco časem dělati, neb umie v diele náboženstvie ostři(e)ci a o bohu mysliti; ale sprostný má sě ot diela vzdáliti, pro nedostatek té múdrosti. A toto dobřě jest ukázáno v starém zákoně, neb Josue sedm dní okolo Y. X.

Strana 137
Kapitola 40 — 41. 137 zdí Jericho chodil jest hodně, a Machabejští bojovali sú v svá- Jos. 6. tek hodně. Taká diela světí starého zákona činili sú, jako sú t.Mach. 2. také dietě obřězovali v svátek. Protož pán Ježíš, že uzdravo- val v svátky bez hřiechu, dovedl jest židóm, řka: Jeden sku- tek učinil sem, a všichni sě divíte! Proto dal vám Mojžie Joh. 7. zákon, ne by od Mojžieše byl, ale od otcóv, a v neděli ob- řězujete člověka; poňavadž obřězánie béře člověk v neděli a neruší sě zákon Mojžiešóv: (proč) na mě sě hněváte, že všeho člověka uzdravil sem v neděli? Neroďte súditi vedlé tváři, ale spravedlivý súd suďte. — Aj teď máš dóvod, že obřězovali sú dietě v neděli, když jest osmý den připadl v neděli, a měli sú za to, že obřězáním nerušili sú neděle. Neb světí otcové zá- kona starého poznali sú tajemstvie, kteréž znamená počet osmý; protož znali sú v duchu, že jich vykupitel má býti obřě- zán v osmý deň. A že dokavad Mesiáš nedokonal soboty, to Luc 2. jest odpočinutie v hrobě, otcové svatí sstupujíce u vězenie temnosti, neměli sú plného odpočinutie, jakož mají po z mrt- vých vstání pána Krista, jenž otevřěv vrata nebeská, uvedl jest s sebú všechny vězně, kteříž sú byli hodni, aby již plně od- počívali. A že my již vieme, že podobenstvie té věci, která sě měla státi, jest již naplněno, protož nejsme zavázáni, abych- me tak tvrdě svátek jako židé drželi; ale abychme zpósobu- jíce skutky své, k věčnému odpočívání chvátali, varujíce sě šachty, abychme v ni neupadli, vážiece sobě lehcě svátky, ale zvláště vždy neděli, jenž má vždy velmě zachována býti, a zvláště od hřiechóv. Kapitola XLI. Přikázanie čtvrté jest toto: „Cti otce svého i máteř svú, aby byl dlúhověký na zemi, kterúž pán buoh tvój dá tobě.“ Věziž, že to přikázanie jest prvé na druhé dště polo- ženo, aby věděl, že jakož prvé přikázanie prvé dsky jest naj- větčie k milování boha, neb slušie k poctivosti boha otcě: též toto přikázanie jest najprvnějšie druhé dsky, a najvětčie k mi- lování blížnieho, neb slušie k poctění člověka otcě. Dále věz, A. že otec někdy slove něčí proto, že jest ho tělestně urodil, jako

Strana 138
138 Výklad desatera božieho přikázanie. Adam jest otec Abelóv; někdy slove otec něčí proto, že ne- urodiv ho, má o něm péči jako otec. A tak Josef svatý byl Luc. 2. jest otec pána Ježíše, jakož řekla jest jemu matka jeho: Já a otec tvój truchléc, hledali sme tebe. Někdy otec i také Mt. 12. mátě móž slúti každý ctnostný, jakož die spasitel: Ktož ko- livěk učiní vóli otcě mého, jenž v nebesiech jest, ten bratr mój i sestra i mátě jest. A že pán Ježíš má ctnosti své ot boha a ne od člověka dané zvláště, protož nemóž mieti otce stvořeného, aby ten urodil v ctnostech Krista; ale matkú kaž- dého věrného, jenž rodí jeho duchovně v svatých dušech, zpó- sobuje ty duše, aby přijaly duchovně spasitele. Ale my máme otcě naučením, i matky duchovním rozumem v střěvách milo- 1 Joh.2.srdenstvie, jenž nám v duchovenství prospievají. A tak svatý Jan ty, kteréž jest k vieře přivedl, nazývá synáčky, řka: Sy- náčkové moji! toť píši vám, abychme nehřěšili. Též svatý Pavel die těm, kteréž jest duchovně v Kristu urodil: V Kristu Ježíšovi já sem vás urodil. Tiemto obyčejem slovú kněžie otcové duchovní těch lidí, o nichž péči mají, aby byli spaseni, křtie je a učie slovem božím. A tak papež slove otec svatý; neb by měl péči mieti, a duchovně jsa svatým, syny roditi, jako světí apoštolé, jenž v pravdě byli sú otcové, a jich praví náměstkové také. Ale kteříž ani péče mají, ani v slovu bo- žiem a v svátostech pracují, ti držiec křivě apoštolské miesto, křivě sě otcové nazývají; jakož také slove křivě svatý, kterýž nenie živ svatě. Také rodie-li syny zlým příkladem a zlým B. přikázaním, a pokrytstvím v zlosti, tehdy také jsú otcové, ro- diece je v dáblu, jenž jest jich otec i jich synóv. A to die Joh. 8. pán Ježíš kněžím a biskupóm, když sú řekli: Otec náš Abra- ham jest. A opět: Jednoho otcě máme boha. A on jim: Vy z otcě dábla jste. A dovedl jim z toho, že sú skutky dáblovy činili, řka: Vy což jste viděli u svého otcě, to činíte. Druhé z toho, že sú jeho nemilovali, řka: By buoh otec váš byl, jistě milovali byste mě. Třětie z toho, že sú řeči jeho nepři- jeli, řka: Nemóžete slyšeti řeči mé. A opět řka: Kto z boha jest, ten slova božie slyší; protož vy neslyšíte, neb z boha nejste. A tak z té řeči máš, že ktož činy, kteréž dábel velí, činí, a Krista nemiluje, a jeho slova nerad slyší, ten má otcě dábla, 1Cor.4.

Strana 139
Kapitola 41. 139 ne stvořením, ale zlostí; a nemá Krista otcě v milosti časné v tu dobu, ač druhý, tak jsa zlý, jest boží syn od věčnosti vyvolený. Jako svatý Petr, když jest křivě přisáhl, že nezná Krista, v tu dobu byl jest bez milosti; ale však jest byl syn boží vyvolením věčným, ač jest byl v ten čas syn dáblóv hřie- chem smrtedlným. Týmž během mnozí jsú nynie hřiešní sy- nové dáblovi, a také boží: dáblovi hřiechem za čas, ale boží vyvolením od věčnosti; a když sě pokají jako Petr, tehdy svrhú s sebe dábelstvie, i budú toliko synové boží, jako ve čas jest svatý Petr. Ale kteříž jsú v hřiešiech smrtedlných a v nich ostanú, ti jsú synové dáblovi zlostí, a synové boží stvo- řením, zachováním, krmením, ale ne synové milostí k spasení. Toto ty slyše, buď pilen, aby byl synem božím, bratrem Kri- stovým, sestrú i matkú, naplně vóli otcě jeho nebeského, a tak seznáš, že toto přikázanie: Cti otcě svého i máteř svú! netoliko chýlí sě k tělestným rodičóm, jenž jsú otec a mátě, ale i ku duchovním otcóm. A věz, žeť neškodí, aby bohatí ctili chudé; neb zákon C. Kristóv die, aby všichni křěsťané ctěním sě předcházeli, to jest, aby sě spolu míle ctili. A spasitel náš dal nám příklad, ctě matku a Josefa otcě, to jest pilného stráži a chovače, a od židóv křivě domnělého; ctil také, buoh, král i biskup, své apoštoly, myje jim nohy, dávaje nám v témž příklad, jakož sám die: Příklad dal sem vám, aby i vy též činili. A tak ač toto přikázanie chýlí sě k každému blížniemu, jakož milová- nie, však zvláště tiehne k blížním ctnostným*), a ne k zlým, na něž česť neslušie, že ctností nemají, pro něž by měli ctěni býti. A že netoliko toto přikázanie slušie na tělestného otce a máteř, jež děti**) z přirozenie ctie a milují, a jich sě bojie ale také slušie na jiné, die Aristotileš, že děti každému, ko- hož uzřie, řiekají: Tata! mama! Protož prostým smyslem to- hoto přikázanie máme ctíti otce a máteř tělestné, i blízké v rodu, i daleké s námi živé, a potom mrtvé; a pak mravným smyslem máme ctíti rodiče duchovnie, to jest naše vyššie; neb die svatý Pavel: Kteříž dobřě vládnú kněžie, dvojí ctí buďte 1Thes. 5. ctěni. Máme také ctíti Krista a cierkev svatú, jenž jest zbor Joh. 13. 1 Ph. *) Rkp. ctnostem. **) dietie.

Strana 140
140 Výklad desatera božieho přikázanie. svatých všech; neb on jest otec náš a ten zbor matka našě, on hlava našě a my jeho údové. Pak pro lepší rozum patři, že troje jest poctivosť, jíž D. máme rodiče ctíti, to věz: skutkem, a srdcem, a řečí. Neb Ecel.3. psáno jest: Ktož sě bojí boha, rodiče ctí, a jako pánóm slú- žiti bude těm, jenž sú ho urodili, skutkem, řečí, ve vší trpě- livosti. Aj teď máš, že v trojie věci záleží ctěnie otcě a ma- teřě. Najprvé v skutku, a to trojně: prvé, dávajíc jim potřebu tělestnú, jako pokrm a oděv; druhé, slúžiece jim v skutciech milosrdných; třetie, brániece jich od násilé, od haněnie a tu- penie. Neb poňavadž každý, ktož móž, má nuznému činiti skutky milosrdné, ovšem viece otci a mateři z větčieho zavá- zánie; neb spasitel náš učí, kterak v súdný deň vyčte šest skutkóv milosrdných, za něž vyvolení přijmú králevstvie ne- beské, a zatracenci, že sú jich netbali, budú na věky zatraceni. Thob. 1. Pak sedmý skutek, o pohřěbu mrtvých, položil jest Tobiáš svatý. Milosrdní skutkové jsú tito: Navštieviti nemocného — Kristus die: žalářného, nakrmiti lačného, napojiti žieznivého, vykúpiti zavázaného, odieti nahého, přijieti v duom pocestného, pohrabati mrtvého. Aj pro ty skutky dobří vezmú králevstvie nebeské, neb die Kristus: V tu dobu die král těm, kteříž na pravici jeho budú: Poďte požehnaní otce mého, vládněte krá- levstvím vám připraveným od ustavenie světa; neb lačen sem byl a dali ste mi jiesti, žieznil sem a dali ste mi píti, hostem sem byl a přijeli ste mě, nah sem byl a oděli ste mě, nemo- cen sem byl a navštievili ste mě, v žaláři sem byl a přišli ste ke mně, to věz pomohúc vykúpením neb jinak spravedlivě. Pak zpět die také zlým: Děte ote mne prokletí neb zloře- čení v oheň věčný, jenž připraven jest dáblu a angelóm jeho; neb byl sem lačen a nedali ste mi jiesti, a tak dále. Aj teď slyšíš odplatu z milosrdných skutkóv, jimiž jsi dlužen nuzným, móžeš-li dostáti, a zvláště jsi dlužen otci a mateři; a neměl-li by, ale máš úsilně pracovati, aby vydělaje neb věrně dobuda, živil je a pomohl jim z núzè; neb tak Anna, žena svatého Tobiáše, živila ho svým tkaním, když jest byl oslnul. Pakli mají potřebu otec a mátě a jsú staří, tehdy máme jim slúžiti, podadúc jiesti, píti, obláčiec, vodiec, a jest-li potřebie i kakat Mr. 25. E. Mt. 25. Thob. 2

Strana 141
Kapitola 41. 141 nosiec, jakož sú i oni nás vodili; neb poňavadž z lásky bra- trské máme tak každému nuznému učiniti, když móžeme, a otcě a máteř máme viece milovati, protož ovšem viece dlužni jsme jim to učiniti; neb jinak dieme-li, že je milujeme, a v skutku jim nuzným mohúce neučiníme, tehdy řečí ale ne skutkem lživě je milujeme, jakož die svatý Jakub. Druhý dóvod jest tento: Nižádný nemiluje blížnieho jako sám sě, kterýž viece váží zbožie než blížnieho, jako činie la- komci. A tak činí každý, ktož moha učiniti skutek milosrdný nuznému, a neučiní; protož nižádný taký nemiluje svého blíž- nieho jako sám sě, a tak nemá lásky bratrské. A že boha milovati a jeho přikázanie plniti spolu běží, tak že jedno ne- móž býti bez druhého, a buoh přikazuje milovati blížnieho jako sě, jisté jest, že taký každý hřeše nemiluje boha ani blíž- nieho. Protož die svatý Jan: Ktož by měl statek tohoto 1Joh. 3. světa, a viděl by bratra svého, an núzi trpí, a zavřěl by střěva svá od něho, kterak láska božie v něm přebývá? Třetí dóvod jest tento: Buoh nižádnému nebude milosr- den, jedné tomu, ktož bude milosrdný. Ale že lidé, jenž skut- kóv nemají milosrdných a mohúce, protož takým nebude buoh milosrden; dóvod jest Kristóv, jenž die: Lačen sem byl, Mr. 25. nedali ste mi jiesti, žiezniv, nedali ste píti; děte do věčného ohně. Neb musie člověk mieti slitovánie nad spolusluhú, jakož Mt. 18. pán nesmierně dóstojenstvie větčieho slitoval sě nad ním; neb kterak by ten byl hoden vzieti milosrdenstvie, kterýž by ne- miloval milosrdenstvie? Protož spolu běží to dvé: býti milo- srdnu, a přijieti od boha milosrdenstvie. A to spolu běženie miení Kristus, řka: Blahoslaveni milosrdní, neb oni milosr- Mt. 5 denstvie vezmú. A svatý Jakub die: Súd bez milosrdenstvie bude jemu, jenž neučiní milosrdenstvie. Protož zvláště v súdný deň zlí budú odsúzeni z nemilosrdenstvie, aby všem oznámeno bylo jich zatracenie. Protož ač bóh milostivě mučí zatracence, ale však milo- F. srdně nic. Neb milosrdenstvie jest vóle, pomoci biednému z biedy; a že buoh nebude mieti té vóle, protož milostivě je bude mučiti na věky, ale to nebude milosrdně. Protož dobřě die svatý Jakub: Súd bude jemu bez milosrdenstvie, ktož nečiní milosrdenstvie; v němž jsme viece zavázáni otci a ma- Jас. 2.

Strana 142
142 Výklad desatera božieho přikázanie. teři, nežli jiným. Neb dobroděnstvie zavazuje k odplatě, a ro- diči naši dali sú nám tělo, potom krmenie, vychovánie a na- Eccl.7. učenie s velikú prací. Protož die Sirach: Cti otcě svého, a lkánie matky své nezapomínaj; pomni, že bez nich nebyl by, a 8. Eth. odplať jim, jakož sú oni tobě, to věz činili. A to znamenav Aristotileš, pokládá dobroděnstvie tři, jichž nemóžem odplatiti, to věz: božie, rodičóv a mistra. Bohu kto odplatí, že dal jest duši? rodičóm kto odplatí, jenž sú dali bytnosť těla? a mistru kto odplatí, jenž jest dal uměnie? Protož rodiči, otec a mátě, jenž sú nás urodili, mají býti od nás ctěni, neb sú nás uči- nili, krmili a učili; a my také zasě, jest-li potřebie, máme je krmiti, odievati i učiti, a tak naplníme v skutku ctěnie otcě a mateřě. Druhé, rodiči těla mají řečí ctěni býti, a to trojím obyčejem; neb to v řeči ctěnie záleží v poctivosti, v poslušen- ství a v shovění neb v strpení. Neb die svatý Jeronym: Ctěnie v písmě ne v pozdraveních, to věz řečí, tak velmě jako v almuž- nách a v dařiech obětných ukazuje sě. Protož tenť otcě a máteř statečně ctí, kterýž úplně pokládá, že což kolivěk má, že to vše jest jeho otcě a mateřě. A tak ctěnie otcě a mateřě záleží na žádosti a na skutku: na žádosti bázní, aby otec a mátě nebyli uraženi, ani čím nezřiezeně zamúceni; a milováním, aby sě nebáli. A tak bázeň a milovánie ve ctění otcě a matky spolu běží. Pak poslušenstvie k otci a matce*) to chce, aby synové a dcerky v každém hodném přikázaní jich poslúchali, a jako Eph. 6. sluhy jim poddáni byli. Protož die svatý Pavel: Synové neb děti, poslúchajte rodičóv! Neb poňavadž rodič má nad dietě jako nad kus svého těla přirozené panstvie, má dietě držěti poslušenstvie i v skutku i v řeči, nerovnaje sě, ani přikazuje, ani laje otci a mateři, ale slúže, jakož ruka neb noha, neb jiný úd nepřikazuje cělému člověku, ale poslúchá, což káže. Protož die Lev. 21. zákon boží: Ktož láti bude otci neb mateři, smrtí umři. A opět: Deut.21. Urodí-li člověk syna neposlušného aneb protivného, jenž by neposlúchal otcova neb mateřina přikázanie, a tresktán nebude chtieti poslúchati, popadnu ho a přivedu k starším města toho, a k bráně súda, a řku k nim: Syn tento váš protivný a nepo- Jer.sup Mat. G. *) Rkp. matky.

Strana 143
Kapitola 41. 143 slušný jest, a napomínání vašich slyšeti hrzie, hodováním sě zaneprázdnil a smilstvím a spolukvašeními; ukamenuje ho lid města a umřě, aby bylo odjato zlé z prostřed vás, a ve- šken lid Izrahelský ať sě bojí. Z tohoto božieho přikázanie jest naučenie, kterak otcové a matky tělestné, a ovšem otcové duchovní, dlužni jsú v boží při protiviti sě božím synóm, a puditi je druhdy až do smrti; neb viece jsú bohu dlužni než synóm, a tiem puzením viece sobě i jim prospievají. Protož die Šalomún: Ktož miluje syna, hotoví k němu biče. A svatý Pavel die: Kohož miluje buoh, Ad Heb 12. treskce a mrská každého syna, kteréhož přijímá. Druhé nau- čenie, že lid vida nehodného syna, má sě sjíti k tresktání, buď syn číž kolivěk. Třetie máš naučenie, proč to má sě státi, že aby odtud pošlo dobré, a bázeň vší obci aby prospěla i budúcím. O by to přikázanie božie bylo držieno dnes, kterak by slavně stálo křesťanstvo, jenž má pilnějé zachovati to při- kázanie, nežli židovstvo v starém zákoně! Jakož svatý Pavel: Cor.5. ukázal jest, přikazuje Korintóm, aby smilníka vyvrhli jako starý kvas, a dali ho šatanóm k zahubení těla, aby duše byla spasena. Z této řeči dále máš, že synové mají pokorně otcóm a materám hověti, jich poslúchati, a od nich míle trpěti. Ale že syn nemá od otcě, ani od matky tělestné ducha svého, jenž jest duše, ale ot boha, protož nemá jeho poslúchati v nižádném hřiechu,*) ani v těch věcech, jenž by meškaly v boží službě, neb to by již bylo otcě a máteř tupiti. Protož že bóh jest najvyšší pán a otec, a zapoviedá každý hřiech, nemá člověk nižádného poslúchati proti bohu; neb by to již poslušenstvie sáhlo nad boha, a výše by položilo stvořenie než stvořitele, a bylo by viece v pravdě neposlušenstvie nežli poslušenstvie. Pro- tož die svatý Bernart: Učiniti zlé které kolivěk z přikázanie, jest In quand. viece neposlušenstvie nežli poslušenstvie. Také svatý Rehoř die: epla. Vědieno má býti, že nikdy skrzě poslušenstvie nemá zlé učiněnoGreg. 11 q. 3. býti. A svatý Isidorus: Když kto, jenž vyšší jest, což kolivěk přikázal by, což ot boha zapovědieno jest, aneb opustiti, což přikázáno jest, svatého Pavla řeč má jemu povědiena býti, jenž H. *) Rkp. nepochati wnižadnem hřiechem.

Strana 144
144 Výklad desatera božieho přikázanie. die: Jistě ač angel s nebe sstúpě, jiné přikazovati bude, než sme my apoštolé přikazovali, buď prokletý. A z těchto řečí zdá sě, že ani otcóm tělestným, ani du- chovním, když jsú protivníci zjevní boží, dlužni jsú synové, aby je tak ctili, jako kdyby byli šlechetní; neb již by zrádci božiemu dávali česť, jenž na něho neslušie. Neb každý zákon, jenž zavazuje sluhu vyššiemu stvoření, vždy v tom tajně miení, aby služba ta nebyla protivna úhlavnému neb najvyššiemu pánu. Máme však poslúchati i zlých rodičóv i pánóv, ale ne ve zlém, než v těch skutciech, jenž sjednávají sě s zákonem pána Krista. Také máme trpěti od otcóv a mater i nevinné bitie a protivenstvie, a kdyby byli nuzni a chtěli hřiechu ostati, jim míle pomáhati; ale když by zjevně sě Kristovi a jeho zákonu protivili, mají pomoci tělestné, i obcovánie i po- Mat. 18.zdravovánie zbaveni býti, jakož pán Ježíš die: Buď tobě jako pohan a zjevný hřiešník. Neb jinak jakž by jim ve zlém ob- covánie držel, tak by nebyl Krista hoden; neb die Kristus Ktož miluje viece otcě neb máteř než mě, nenie mne hoden. Né poňavadž syn dlužen jest, vedlé své moci z každé biedy otci a mateři pomoci, a všichnu núzi a nedostatek od nich od- puditi, jisté jest, že nesmierně viece dlužen jest jim duchov- ním milosrdenstvím než tělestným; neb tělestné milosrdenstvic slušie na ně tak daleko, jakož jim k duchovním pomáhá, a tak k blahoslavenství. A poňavadž tak jest, tehdy dlužni jsme i duchovniemu i tělestnému otci, abychom jim milosrdenstvic v núzi i duchovnie i tělestné ukázali, jakožto: lačné z nedo- statka slova božieho slovem božím nakrmiti, žieznivé nápojem sladkým, to jest utěšením lehkým, a druhdy vtipným výkladem napojiti, nemocné hřiechem na duši duchovně utěšiti, mrtvé hřiechem právem kostelním pohrabati, to jest z obce jako mrtvého vyvrci, žalářné dáblovy modlitbú, naučením a tresk- táním vysvoboditi, nevěrné v dóm matky cierkvi svaté přijí- mati, a nahé v ctnostech ctnostmi odievati. Aj těmito milosrdnými skutky všickni křesťané mají sobě K. pomáhati, poňavadž jsú mezi sobú otcové a synové. A nemá nižádné v světě dóstojenstvie koho ot té pomoci vynieti, tak aby nechtěl jakožto od menšieho přiji(e)ti takého milosrdenstvie; neb dal jest jemu buoh moc, aby přijal také milosrdenstvie. I.

Strana 145
Kapitola 41. 145 Neb poňavadž papež, biskup, farář neb jiný kněz, jsa chud tělestně neb nemocen, rád by vzal pomoc tělestnú od svého menšieho: ovšem viece, duchovně jsa nuzen, potřeben neb ne- mocen, má míle přijieti a vděčnějí býti, než by mu tělestné milosrdenstvie jeho menší ukázal, a zvláště proto, že pán bóh dal jest moc menšiemu, aby mohl větčiemu tak pomoci. A z toho přikázanie dlužni jsme k bratrskému tresktání, pomá- hajíc údu cierkvi, svaté matky, a ovšem viece, než dávajíc matcě tělestné potřebu tělestnú. Dále z tohoto máš, že ten hřěší proti čtvrtému přiká- zaní, nectě otce Krista a matky, cierkve svaté, kterýž vida matku svú v údech hřiechem zprzněnú, netoliko neutřě psoty, ale přidá neb rozmaže: přidá pochlebuje, neb viece k hřiechu dostrkuje, a rozmaže utrhaje a mezi jiné vynošuje, aby též činili, aneb také posmievá sě, že úd ten jest hřiechem tak zmazán. Ale kterým dal jest buoh moc, aby synové boží byli, jenž ho mají za otcě, ti mocně postavie sě proti synóm dá- blovým, aby odlúčili zlé od matky své, choti pána Ježíše Krista. Protož jako strážný, vida, ano bratru jeho spíciemu zahynutie sě blíží, z něhož mohl by procítě ujíti, nevystřiehl(-li) by ho, těžcě by shřěšil: ovšem viece, ktož vida zahynutie bratra ve snu hřiecha, neubudí-li ho, hřěší. Protož Kristus a jeho apo- štolé často bdivě a horlivě napomínali sú, abychom bděli, a zvláště pán Ježíš, jenž die: Což vám diem, to všem diem: Mat. 13. bděte! A to pro trojí věc, jenž jest před námi skryta, to jest: súdný den poslední, hodina smrti, a spasenie. Protož die: Věru bděte, neb neviete dne ani hodiny. To o dvém; a o třetiem die Šalomún: Nevie nižádný, hněvu-li či milostiEcel. 9. hoden jest. Rozuměj: bez vzjevenie; neb apoštolé ti sú věděli, že mají býti spaseni, neb jim Kristus pověděl, řka: Radujte Luc. 10. sě a veselte sě, že jmena vaše napsána sú v nebesiech! to jest, že v božiem vyvolení ste položeni, aby byli měštěné ne- beského králevstvie. A tak apoštolé, jsúc synové boží, byli sú pilni spasenie údóv cierkvi svaté, a ukázali sú, že z při- rozenie údóv cierkvi svaté má to býti, aby každý úd zdravý a mocný, to jest, jakž móž, pomáhal jiným údóm vedlé svého řádu, jakož učí svatý Pavel; a úd mrtvý, jedem hřiecha od-Rom. 12. ťatý, po třětiem napomenutí již mieti za umrlý, a k němuct 1 Cor. 10 M. J. Husi sebrané spisy. 12.

Strana 146
146 Výklad desatera božieho přikázanic. mieti mrzkosť a ohavnosť, jako má k údu těla odťatému. A to Mat.18, velí spasitel, řka: Neuposlúchá-liť obcě, buď tobě jako pekel- ník, pohan, neb zjevný hřiešník. Kapitola XLII. Již slyš odplatu pro zachovánie tohoto přikázanie; neb die pán bóh: „aby byl dlúhověký na zemi, kterúž pán bóh tvój dá tobě.“ Neb co viece žádáme nežli živosti, i zde i po- smrti, abychom byli věčně v radosti; neb život věčný tak jest dobrý, že každý jeho žádá z přirozenie, a jehož, jakož die svatý Augustin, nemóž nižádný nežádati. Protož dlúhověč- nosť, jenž jest dlúhé bytie života, i zdejšieho i budúcieho, jest každému člověku z přirozenie v žádosti; protož die bóh aby byl dlúhověký. A skrzě to, že die: na zemi, znamená sě života ctnostného slíbenie; neb lakomý a jiným hřiechem obklíčený jest země, né jest i pod zemské věci ponížený. A na tohoto volá Jeremiáš: Země, země, země! slyš slovo božie. Ale kdeť uslyší, poňavadž die David: Uši mají, ale neuslyšie?" Pak dá-li pán bóh dlúhověčnosť zde nad zemí, to jest nad tělem, jež rozumem tlačíme, a nad zemí, na níž tělestně cho- díme, tehdy čakáme v naději dlúhověčnosti života věčného, Psal. 28.jehož v zemi živých čakáme; jakož die David: Věřím, že uzřím zbožie pána v zemi živých, jenž jsú živi plně a čistě, bez při- Apok.21.miešenie smrti. Neb die svatý Jan, že smrt viece nebude v městě nebeském. Ale zde všechna živosť naše jest smrti kakés ztieženie, neb ustavičně nám živosti ubývá, a údové v moci hynú; ale ne tak v nebesiech. Protož nebe slove zna- menitě země živých, a jest příčina, pro niž dlúhověčnosť dána jest za naplněnie toho přikázanie. Prvá příčina: že dlú- hověčnosti mezi jinými věcmi zevnitřními najviece žádáme, protož hodné jest bylo, aby za odplatu toho přikázanie byla dána dlúhověčnosť. Druhá příčina: že bóh dává odplatu vedlé zaslúženie a vedlé úsilé, protož mstí nad lidmi na tom, čím hřěšie; a že synové plniece toto přikázanie, prodluhují života otci a mateři, protož hodné jest, aby měli za odplatu život delší; a že ten dává trojice svatá, protož ihned jest přidáno: Jer. 23. A.

Strana 147
Kapitola 42. 147 kterúž pán bóh tvój dá tobě. Neb bóh z své milosti veliké dává život věčný, pro milostivé krátké prodlúženie života otcě. Třetie příčina: že bóh zřiedil jest, aby otcové byli první a dali byt synóm, protož mají otcové a matky jakožto dóstoj- nější ctěni býti; a tak aby jim synové, hlediec na řád ot boha ustavený, česť dali, a života, jakož mohú, k prodlení pochovali. Jsú ještě jiné odplaty pro zachovánie tohoto přikázanie. Prvá jest: na dětech utěšenie; neb die Sirach prorok: Ktož ctí Eccl.3. otcě, utěšen bude na dětech. Neb hodné jest, aby ten měl na svých dietkách utěšenie, ktož jest činil svému otci utěšenie; pak-li by neměl dietek tělestných, aby měl v duchovních, jenž by ho v dobrých skutciech následovali, utěšenie. Druhá od- plata jest: božie požehnánie; neb psáno jest: Cti otce svého, a Eccl.3. přijdeť požehnánie ot boha, a požehnánie jeho v poslední deň ostane. Miení písmo ono požehnánie: Podte požehnaní otce Mat. 25. mého, vládněte připraveným sobě králevstvím. Třetie odplata jest: požehnánie otcě časného; neb na ně slušie, aby synóm za odplatu věrné služby a ctěnie dali požehnánie. Protož psáno jest po přikázaní tomto čtvrtém, že požehnánie otcovo tvrdí domy synóv. Čtvrtá odplata jest: že ctěnie otce jest chvála synovská. Protož die Sirach: Chvála člověka jest Ecch. 3. v ctění otcě jeho. Pátá odplata jest: od zamúcenie vysvobo- zenie. Protož die Sirach: Sláva otcova nebude v zapomenutí. Eccl. 3. A potom die: V den zamúcenie vzpomene na tě. Deň tento, mním den súdný, v kterýžto skutci milosrdní vezmú odplatu, a v kterýžto, kto sě Kristem styděl a jeho slovem, bude od Krista zavržen před angely božími; neb přede vším světem bude tresktán sluha z nevěry, rytieř z marné bázni, vladař z prorady, a každý služebník z všelikaké křivdy. A v tom bude hanba zjevná, přěveliká a přěhrozná; neb bude přede všemi angely, i přede všemi svatými i zlými, a že bude z hřie- chu najtěžšieho, jehož hanba přemáhá všechny ohavnosti při- rozené. Protož znamenaje, kterak ohavná věc a biedná hanba móž býti z slova nebo z skutku před pánem světa tohoto, buďto aby před papežem neb ciesařem což kolivěk móžeš vy- mysliti mrzkého učinil, že by nemohl ohavnějšieho vymysliti: ještě nesmierně ohavnějšie jest hanba každý hřiech přěd pánem bohem! A proto, že tak veliká jest ohavnosť, protož Eccl. 3. 10.*

Strana 148
148 Výklad desatera božieho přikázanie. Eccl. 3. Mal. 15. slušie pro ni pomsta najukrutnějšie, jenž jest věčné zatracenie. A že přikázaní zachovánie a také jich odplata spolu sě držíta, tak že bez jich zachovánie nenie člověku spasenie, zahyne-li v něm to zachovánie, tehdy zahyne jeho vše dobré; neb pře- stupníku nic k spasení v tu dobu nenie úžitečno; a též zasě k zachování přikázaní příslušie všechno dobré; protož šestá odplata naplněnie tohoto přikázanie jest: rozvázánie od hřie- chóv. Protož die Sirach eklesiastik: Ktož sě bojí boha, cti rodiče, a potom jako v jasno led, rozplovú sě hřiechové tvoji. Neb jakož ztvrdlé věci studeností, horkem rozplývají: též srdcě tvrdé a zstydlé, horlivým milováním boha a blížnieho bude obměkčeno, kteréžto milovánie po bohu a po sobě má sě počieti od otcě a od matky. A tak k zachování tohoto přikázanie má hnúti vzaté na- B. před dobroděnstvie, mnohé přikázanie, a konečná odplata. Pro- tož svatý Jeronym, radě ctíti máteř, die: Ona tě nosila dlúho u břiše, dlúho krmila, a najtěžšie obyčeje mladosti sladkú do- brotú trpěla jest; prala usrané plénky, a často nečistým ho- vnem sě mrzkú učinila; seděla u nemocného, a pro tě mrzkosti trpieci, tvé biedy byla účastna a k letóm přivedla, a by Krista Thob. 4. miloval, učila. Také svatý Tobiáš radil takto synu svému: Kdyžť bóh vezme duši mú, tělo mé pochovaj. A ve cti budeš mieti matku svú po všechny dny života svého; pamatovati máš, které a kterak veliké nehody trpěla jest pro tě v břiše Ecch.7. svém. Protož die Sirach: Lkánie matky své nezapomínaj, neb nevděčnosť jest hřiech přeohavný, po tak mnohém dobroděn- ství milostivém matky zapomenúti. Neb zákon vděčnosti jest, aby ten, jemuž sě dobřě činilo, móž-li, tak mnoho aneb viece zasě odčinil. Protož pro dobroděnstvie veliké jsme zavázáni rodičóm, abychom jim milostivě odplatili; pak z přikázanie dlužni jsme, neb i božie přikázanie, i přirozené, i příkladné nám to velí. Protož pán Ježíš přivedl na židy, že nedržie přikázanie božieho tohoto: Cti otcě svého i matku svú. Neb byli sú naučili lid kněžie a zákonníci, aby radějše jim dávali než otci a mateři, takýmto dóvodem: Otče! oběť kterú já dám bohu, budeť i tobě i mně platna; protož lépeť jest, ať dám bohu, než bych tobě dal, nebť bóh jest mój první otec než ty. Aj tiemto chytrým ale nepravým dóvodem svedli sú lid

Strana 149
Kapitola 42. 149 od božieho přikázanie. Protož když sú řekli pánu Kristovi: Proč tvoji učedlníci nedržie ustavenie starších, nebť jedie ne- umývajíce rukú? A milý Kristus řekl jim: Proč vy přestu- pujete přikázanie božie pro svá ustavenie? A oni řekli sú: Která? A Ježíš řekl: Buoh přikázal: Cti otcě svého a máteř Mat. 15. svú, a vy diete, to věz učiece lid: Oběť, která ote mne jest, to věz dána bohu, tobě, to věz otčě! a tobě, matko! prospěšna bude. I die spasitel: A tak nectí otcě a matky. Pokrytci! dobřě o vás prorokoval Izaiáš: Lid tento rty mě ctí, ale srdce jich daleko jest ote mne. To jest: chválé mě ústy mo- dlitbami, ale nemilují mne, neb přikázanie nedržie mého, ne- ctiec otcě a mateře, a vážiece viece svá ustavenie, nežli má přikázanie. A jistě v té židovské kapitole jest mnoho nynějších kněží C. jenž táhnú, aby jim radějše dávali, než otcóm, materám, diet- kám a chudým přátelóm, a jenž vážie své nálezky viece než božie přikázanie; jako zvláště jsú práv učedlníci, biskupové, mistři, zákonníci, jenž chtie, aby jich nálezkové byli pilnějie zachováni, než božie přikázanie. Protož když věrní Kristovi učedlníci přestúpie jich přikázanie druhdy zlé, tehdy prospú sě kletbami, póhony, kacěřováním; ale když zlí božieho při- kázanie netbají, a činie, co chtie, proto jim nemnoho učinie práce, neb sami božieho přikázanie nedržie. Též také páni světští mstie velmě pro přestúpenie svých ustavení neb svých pohanění; jako u desk kto zamešká primu, ten vše ztratí: ale nedaj bohu dobrého jitra, ani jdi do kostela do roka, nic jemu neřkú! A chyb u desk v přísaze jednoho slova, ztratí při, buď jistě spravedlivý: a pak lži jakož chce, laj jako chce, a ne- uměj páteřě, nic jemu neřkú ku pomstě! A die-li slovo proti panskému nalezení, tehdy ztratí hrdlo, že hanie pány: a páni sudte, jakož chtie, tehdy nic neztratie! Ale jinak pán Ježíš. súdce spravedlivý, jenž die v súdný deň všem takým, jakoj řekl židóm: Proč ste vy nedrželi mého přikázanie pro svá ustavenie? A oni řkú: Kterého? A on jim odpovie: Tohoto : Dajte, co na koho slušie! mně ste nedali chvály, blížniemu lásky, a sobě hřiechu varovánie. Vy kněžie lúpili ste s zákon- níky chudinu pokrytstvím, lstí a svatoprodáváním; a vy světští lichvú, súdy křivými, násilím, vymyšlenými vinami, nálezky a

Strana 150
150 Výklad desatera božieho přikázanie. Joh. 19. Omne sup.Joh. F. odúmrtí. Jistě přivede pán Ježíš toto přestúpenie na také, jako přivedl na židy, mistry, kněží a zákonníky, že otcě a mateřě nectie pro svá ustavenie, ano to buoh přikázal. Pak přirozenie také nám ukazuje ctíti otcě a máteř; neb poňavadž hovada a ptáci, nerozumné věci, odplacují sě svým rodičóm, ovšem má to učiniti člověk, jenž rozum má. Neb praví In exam.svatý Ambrož, že čáp mladý, když otec jeho peřie starostí zbude a nemóž létati, nosí jemu jiesti, a svým nosem povzdvi- huje jemu křídl i jeho všeho; protož Římené nazývají čápa ptáka litostivého neb milostivého, pro tak znamenitú a velikú dobrotu. O čím viece my, majíce rozum a majíce pravú ctností býti oděni, máme nuznému otci a nuzné mateři milostivi a pomocni býti, jimž z větčieho dobroděnstvie než čáp svému otci neb mateři, a z božieho přikázanie jsme velicě zavázáni! E. Neb i Kristus, jehož každý skutek jest naše naučenie, témuž Luc. 2. nás učí skutkem; neb píše svatý Lukáš, že když jest byl dvanadstiletý, když sú (ho) hledali v Jerusalémě, pro pilnosť matky své a otcě, to jest chovače Josefa, vrátil sě s nimi a byl jim poddán. Druhé učí témuž o matcě své, jenž jest židovstvo, z něhož sě urodil; a to židovstvo najprvé a najzvláštějé ká- zaním, divy a jinými činy navštievil, jakož sám die, že tak Mat. 15. nebyl poslán, jedné k ovciem domu Izrahelského. A třetie učí témuž, že na konci života svého, mra na kříži, matku svú pannu, panici učedlníku svému poručil, řka: Aj ženo, tvój syn! Potom učedlníku: Aj matka tvá! Na to slovo mluví svatý Augustin, řka: Nravný neb příkladný ukazuje sě sku- tek: činí, co aby bylo činěno, napomíná; a příkladem svým nás učí přikazač dobrý, aby synové měli péči o otci a o ma- teři, jako by kříž, na němž byl přibit mra, byl stolicě dobřě učícieho mistra. A tiem jsa naučen svatý Pavel apoštol, die: 1 Tim. Jest-li kto, jenž o svých a najviece domácích péče nemá, viery 5. jest zapřěl a jest nevěřícieho horší. A kto viec domácí jest než otec a mátě dětem, a děti zasě jim? Protož to jest učil Kristus, když mra, (matce) z niež sě uro- dil, jiného některým obyčejem syna dal, a přese všechny učedl- níky, jimž jest obroky ctnosti dal, milému učedlníku někakú zvláští milostí matku svú dal. Věrně veliký dar! neb ona u velikú sobotu, jsúc zdrženie viery našie, stála jest za všechny D.

Strana 151
Kapitola 42 — 43. 151 kostely prelátské, i k póžitkóm, i k zaslúžení spasenie, i k du- chovniemu utěšení, i k spasedlnému naučení. Věrně, Janúšku, drahný tě byl Kristus poklad poručil! Pak odplata milovánie otcě a matky jest sedmera: ži- vota prodlenie, v dětech utěšenie, božie požehnánie z otcového požehnánie, v dobrém potvrzenie, česť a sláva na otci a mateři, vysvobozenie z těžkých příhod a vysvobozenie od hřiechóv. Jakož zasě pomsta jest nad těmi, jenž otcě a matky nectie: života ukrácenie, nad dětmi netěšenie, zlořečenstvím od otcě daným z domu vyděděnie, od boha prokletie, od něho zapo- menutie, zblázněnie, hanby trpěnie, tesklivosti až do smrti trpěnie, a potom kamenovánie. Všecky jistě pomsty tyto bývají těm, kteříž jsú rodičóm nemilostivi; pakli druhdy těchto pomst zde zniknú, ale potkají je po smrti jiné. O sedmi pomstách svrchu dovedeno jest, a o kamenování a o zbláznění jest v písmě napřed přivedeném; neb jakož k zachování přikáza- nie božieho vše dobré příleží, též k přestupníkóm všechno zlé příleží. G. Kapitola XLIII. Z těchto řečí móž býti vybráno, kteří rodiči mají býti A. viece ctěni nežli jiní; neb poňavadž nesmierně lépe činí otec nebeský člověku, než které stvořenie, proto že on jest počátek i konec všeho dobroděnstvie, kteréž kolivěk jiné stvořenie člověku učiní, zevná věc jest, že člověk nesmierně viece dlu- žen jest otci bohu, než kterému stvoření. A tak ač jest člo- věk dlužen Krista milovati, proto že v tělesenství za něho trpěl; však nenie viece zavázán Krista milovati nežli boha otce, jenž jest tak netrpěl, neb to trpenie také otec jest uči- nil. A tak to dobroděnstvie, jenž člověku sě stalo od člově- čenstvie Kristova, má býti přidáno viece božství, a tak každé osobě božské viece než člověčenství; protož což kolivěk jest dlužen Kristovi pro člověčenstvie, jest jemu dlužen prvé pro- božstvie. Také z tohoto máš, že Kristus pro člověčenstvie, jenž jest osobně složeno neb sjednáno s božstvím v Kristovi, má ctěn býti viece, než který otec na světě stvořený. A že otec du-

Strana 152
152 Výklad desatera božieho přikázanie. B. C. chovní, jako papež, biskup, neb jiný kněz, jenž dává v milosti boží dary duchovnie, prospievaje v lepších věcech a dávaje lepšie nežli otec tělestný, protož pro taký řád svatý má něco viece ctěn býti, než otec tělestný; též i mátě duchovnie, jenž jest cierkev svatá, zbor všech svatých, má býti viece milována i ctěna, než mátě tělestná. Pak otec tělestný má býti viece ctěn než mátě: prvé proto, že mož z přirozenie jest dóstoj- nější než žena; druhé proto, že otec viece dá svého k uro- zení dietěte než mátě, a to přesahá všecky prácě mateřiny, kteréž má s dietětem. Pak mrtvého otcě a máteř máme z dluhu ctíti, prosiec za ně boha, jsú-li v očistci, aby ráčil je vysvo- boditi; také dáti almužnu a postiti sě za ně, neb oni druhdy ostavili sú zbožie, a druhdy pro nás byli sú lačni. A že otec i mátě mají býti ctěni pro pána boha, protož jest-li mátě před bohem vzácnějšie, nežli otec, pro svú dobrotu, tehdy má viece ctěna býti než otec, a tak i milejšie; a zasě též, byl-li by otec lepší. Neb milovánie božské má měřiti milovánie, jímž stvo- řenie milujeme, neb každé stvořenie máme pro boha milovati. A že bez vzjevenie nevieme, kto jest jemu vzácnější zde, a tak kto jest větčí, protož dal jest nám pán buoh tento dó- vod, jenž nás pobádá k práci v svatém zboru: že čím kto jest pokornější, pracovitější z větčie lásky, ten jest větčí i lepší. Protož móž býti, že otec bude viece zavázán synu, než syn otci, a zasě též; a tak že otec bude nad synem, jelikož jest jeho urodil, a syn nad otcem, jelikož jest bohu viece vzácen. A pak když poznáme v nebesiech česť a vzácnosť, kterúž ctí a vzácností král Kristus koho ctíti bude, tehdy úplně vzvieme, kto jest ovšem druhého dóstojnější; a z tohoto shledáme, že mnohá zde jsú dóstojenstvie mylná, jimiž mnějí lidé, by byli dóstojní nad jiné, bez slúženie laskavého cierkvi svaté. Také z toho máme, že rodiči, to věz otec a mátě, dlužni jsú dobřě činiti dětem; neb poňavadž buoh ty věci miluje a dobře jim činí, zachovávaje ty věci, neb jinak by zahynuly, také otec a mátě příkladem božím mají děti milovati a cho- vati, aby nezahynuly. A jakož buoh, kteréž miluje, ty treskce, jakož sám die: Já kteréž miluji, treskci a mrskám, též ro- diči, milují-li své děti, mají je tresktati a mrskati, když pro- vinie. Protož die Šalomún: Ktož miluje syna, připravuje jemu Apok.3.

Strana 153
Kapitola 43 — 44. 153 mrskánie. Protož milí a věrní křesťané! budme následovníci boží, abychom jeho jsúc následovníci, měli vóli k vyplození sy- nóv v dobrých skutciech viece, než synóv tělestných; neb ji- nak budem bohu nepodobni, jeho nepřátel zjevně zbranijíce; neb die svatý Augustin: Hřiech synóv poznalý, který sě tobě sup. Ps. 55. nestudí, ten sě tobě líbí. Protož znamenitě die Pavel svatý: Ktož svých a najviece domácích péče nemá, viery zapierá, a 1 Tim. 5. jest nevěřícieho horší. Viery zapierá, že nechce bohu slúžiti v bázni, viece sě boje rozhněvati syna nežli boha, a viece sě bojí zatratiti dietěte utěšenie, nežli božieho slúženie. Protož kto tak ruší vieru bohu svému, bez pochybenie viery sě jemu nedostává, a také i pravého k synóm milovánie. Protož die Šalomún: Ktož lituje metly, nenávidí syna svého; Prov.13. ale ktož ho miluje, ustavičně učí ho. Neb nemiluje vzteklého, ktož jemu meče podává, ani nemocného, ktož mu co podává k zdraví protivného, ani slepého, když dá mu padnúti v jámu bez úžitku. A jest taký člověk horší než nevěřící pro trojí věc: prvé, že po službě, jíž sě přikázal bohu v křěsťanstvu, vzdvíhá sě proti jemu; druhé, že po mnohých dařiech nevděč- ností tieže hřěší; třetie, že proti přirození hřěší, neb nad svými domácími. Protož die svatý Augustin, že převrácená a falešná jest nevinnosť, dáti odpuštěnie a svobodu k hřěšení; neb velmě neúžitečně syn čije takú hladkosť otcě, jsa rozpuštěn ke zlému. Protož taký otec hoden jest pohaněnie, jenž tak klamá své dietě; i bylo by hodné, aby syn taký, když by ho na smrt vedli, za políbenie ukusil svému otci nos, jako jeden, o němž píše Boecius, jenž prosiv, aby před smrtí políbil otcě svého, ukusil mu nos, řka: že otcovo netresktánie dovedlo ho oběšenie. Protož otec byl jest pohaněn, syna i nos svój ztra- til, a bóh daj i pekla nezaslúžil! De disc. scola- rium. Kapitola XLIV. Páté přikázanie brání křivdy činiti blížniemu na těle, A. když die: „Nezabieš!“ to věz bezprávně nižádného. A toto přikázanie jest dáno každému rozumnému stvoření. Protož přestúpenie tohoto přikázanie zatracuje dábla s jeho údy; neb

Strana 154
154 Výklad desatera božieho přikázanie. čert zabíjie duši, když ji zbavuje života duchovnieho, to jest svatého v milosti boží. A to jest nesmierně horšie zabitie, než zabitie tělestné; neb zabitie tělestné člověku nenie zlé, jedné pro zabitie duše, pro zkaženie ctnosti a dopuštěnie hřie- cha smrtedlného, jenž jest smrt duše. Protož die spasitel, že dábel byl jest vrah neb mordéř od počátka, neb zabil jest Adama, prvého člověka. Věziž, že toto přikázanie brání zabiti blížnieho, to jest člověka, ač i jiné věci nemá kto zabiti nespravedlivě. A jest člověka zabitie troje: myslí, slovem a skutkem. Myslí; neb 1 Joh.3. die svatý Jan: Každý, ktož nenávidí bratra svého, vrah neb vražedlník jest. A věz, že nenávisť a hněv někdy jest dobrá Ps. 35. neb dobrý, jako když die David: Nenáviděl sem zboru zlost- Ps. 4. ných. A opět: Hněvajte sě a nerodte hřešiti. Protož uměj sě hněvati na zlosť, ale ne na člověka, jako sě hněvá lékař na neduh, ale miluje člověka; tak bóh činí. Avšak také hněvá sě bóh na člověka a nenávidí jeho pro hřiech, a veliký hněv boží jest, když zde nad zlým člověkem nemstí; a to kdyby člověk znamenal, rád by pomstu pro své hřiechy zde přijímal. Také poznal by právě, že ten jest jeho pravý přietel, kterýž ho z hřiechu treskce, a ten pravý nepřietel, kterýž pochlebuje v hřiechu, aneb netreskce moha. Protož dobřě die svatý Rehoř: Jediné ten jest mój pravý přietel, který z duše mé hřiechy neb poškvrny vytierá. A svatý Jeronym die, že po- chlebník jest sladký nepřietel, proto že ušima sladkú řeč praví a duši kazí. A který větčí nepřietel než ten, jenž duši škodí? Z té řeči máš, že jest svatý hněv, jímž sě člověk na zlosť, a tak na zlého člověka pro zlosť hněvá. A věz, že spolu i hněvá sě dobrý na zlého, i miluje ho: hněvá sě jako na hřiešníka, a miluje jelikožto božie stvořenie a boží obraz. Protož die svatý Augustin: Když diem: člověk zlý, dvé diem: člověk a zlý; to co diem „člověk,“ miluj, a to co diem „zlý,“ nenáviď neb nemiluj; neb člověk jest božie stvořenie, ale zlosť nenie. Protož věz, že ktož koli miluje blížnieho svého neb jiné stvořenie, ne proto viece, že jest božie stvořenie, ale proto viece, že jemu jest ten blížní úžitečný k tělu neb utěšený, neb opět jiné stvořenie, že jemu jest libé neb úžitečné, tehdy to jeho milovánie jest neřádné, Joh. 8. B. C.

Strana 155
Kapitola 44. 155 proto že ve všech věcech má buoh najviece býti ctěn, milo- ván, chválen a znán. Protož ten, kterýž opustě milovati boha i miluje viece stvořenie, nectí boha, ani právě zná; neb by právě znal, tehdy věda, že bóh jest lepšie dobré než které stvořenie, viece by ho ctil i miloval, a tento rozum uhasil by milovánie těla, zbožie, i chvály světa. Neb jakož bóh má nade všecky věci milován býti, tak že nic jiné nemá milováno býti jedné pro něho a k němu: též hřiech jest, jenž najviece vzdálen od boha má nenáviděn neb nemilován býti, tak že nižádné stvořenie nemá býti nenáviděno, jedné pro hřiech, jenž jest v tom stvoření, jako dřieve řečeno jest. Z této zprávy máš, že ktož kolivěk jiného miluje viece pro tělestné utěšenie neb pro zisk tělestný, než pro pána boha a pro ctnosť, tak miluje ho zle; neb milovánie to nemá založenie na Kristu Ježíšovi, v němž má každé ctnostné milo- vánie pochop vzieti. Protož znamenie jest, že lid zle miloval Krista, chtě ho králem udělati, proto že je nakrmil; a tak Kristus ušel před jich volením na horu, jakož píše svatý Jan Joh. 6. ve čtení. A toto mělo by hnúti lidmi, jenž pohřiechu! ne- řádně sě milují, aby to milovánie opustili, a v bohu sě mi- lovali. Druhé máš z tohoto, že kterýž kolivěk kněz miluje pána D. kterého, proto že jemu dal obrok pro službu tělestnú, neb pro přiezeň, neb pro dar, ten tak miluje jeho, neprávě ho miluje; neb obě straně jsta tak hřiechem svatokupectvie zpr- zněni, kteréžto svatokupectvie jest a má býti nemilováno, a příčina člověka nemilovánie. A také milovánie mezi knězem a pánem spolu svědčí, že jsú oni sebe účastni hřiechóv z při- volenie. Protož pán Ježíš přikazuje, aby jeho učedlník měl Luc. 44. v nenávisti pro hřiech i najbližšie přátely, die: Ač kto jde ke mně, a (ne)nenávidí otcě svého a mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, a ještě i života svého, nemóž mój býti učedl- ník. Z toho máš, že otcě neb matky nenáviděti pro hřiech, jest je v bohu milovati; protož chce-li otec, mátě, žena, děti, bratr, sestra, ještě i tělo tvé, Kristovi sě protiviti, musíš ne- náviděti jich, aby svú i jich duši spasil. Z toho opět dále máš, že ktož kolivěk miluje svého blížnieho viece proto, že ho ctí, neb daří, neb velebí, než proto, že jest ctnostný, a že

Strana 156
156 Výklad desatera božieho přikázanie. E. jest božie stvořenie, ten ho v pravdě řkúc nenávidí; neb před- kládá menšie dobré před větčie, a tak v milování blúdí. A dále máš z toho, že každý, jenž má pána nebo sluhu, o němž vie jistě, že jest nešlechetný pro hřiech smrtedlný, nemá ho pro póžitek tělestný milovati, ale brž v nenávisti mieti, neb jinak miloval by opět neřádně. A toto nepřěkáží, ale dopúští, že člověk zřiezeně viece móž milovati žádostí duchovní otcě, máteř, bratra, manželku svú, neb známého, než miluje blížnieho jiného, jehož buoh viece miluje, ač ho s bohem miluje vóbec; neb nenie v naší moci zde, tak plně poznati, kto jest ctnostnější, a tak bohu milejší. Než toto mám já i každý mieti v srdci, že by znal, kto jest nad jiného ctnostnější a tak bohu milejší, že by ho nad jiné s bohem miloval. Protož diem to k svému svědomí, že bych znal cizozemcě odkud kolivěk v jeho ctnosti, an viece boha miluje a o dobré stojí než mój vlastní bratr, byl by mi milejí než bratr. A proto kněžie dobří Engliši jsú mi milejší než nestateční kněžie čeští, a Němec dobrý milejší než bratr zlý; neb dobrota ta má milovánie táhnúti k sobě, a čiem větčie, tiem viece, a najvětčie dobrota najviece. Protož řekl jest po- han Plato: Bychom svrchované dobré očima opatřili neb vi- děli, mocí té dobroty bezděky bychme k té dobrotě přitaženi byli. A že lidé blúdie, přědkládajíce neřku toliko menšie dobré před lepšie v milování, ale také i zlé před dobré, pro- tož vešken řád v mílování sú převrátili, tak že těch nenávidie, jenž jsú dobří a chtie z nich dobrých nadělati učením božím, a ty milují, kteříž s nimi hřěšie, zlosti jim pomáhají a z hřie- chóv jich nekáží; a obojí tací jsú jedni druhých vražedlníci. Kapitola XLV. A. Proč má pilen člověk býti, aby bez viny a neřádně blíž- nieho nezabil, jest tento dóvod: Všechna přikázanie druhé dsky ukazují, kterak máme blížnieho milovati; a že nic nenie tak protivné tomu milování, jakožto blížnieho zabitie bez viny, protož máme sě pilně zabitie ostřiehati. Protož mezi jinými hřiechy vražda jest najnepřirozenější, neb jakož die písmo: Každé

Strana 157
Kapitola 44 — 45. 157 zvieřátko neb každý živočich miluje sobě podobné, a tak z při-Eccl 43. rozenie svinka, psík, slepička, brání svého plodu. Protož za- bíjenie lidí vedlé nálezkóv lidských jest velmě nebezpečné a nejisté; neb musejí to vyznati, že jich práva zabíjejí mnohé ne vedlé sjednánie s zákonem božím. Protož že založenie viery Kristovy jest, že v každém činu člověčiem, kdež nenie sjedná- nie s vólí boží, tu jest hřiech, protož vědomo jest, že nižádný neměl by smieti svého blížnieho zabiti, jedné z lásky, a kdyby Mr. 18. jemu bylo zjeveno. Neb čtenie Kristovo učí, kterak hřiešníkóv, Luc. 9. kteréž máme pro hřiech nenáviděti jakožto najvětčie nepřátely, nemáme zamordovati, ale po třetiem napomenutí jich obcovánie sě varovati, a zvláště že nevieme, jest-li jim a cierkvi svaté úžitečnějie, aby byli zbiti, než abychom sě jich varovali, a že nevieme, jest-li vóle božie k tomu, a zákon boži tak zabiti ne- ukazuje. Protož máme věděti, že v takém zabíjení tají sě ve- liké nebezpečenstvie; neb jedné bóh móž duši stvořiti, a sám ji zpósobiti a s tělem spojiti, a pro hřiech od těla odlúčiti. Protož mordéř neb zabiječ člověčí chápá sě pomsty a známé viny k smrti, jenž na boha zvláště slušie. Protož mezi čtřmi hřiechy, kteříž k bohu volají, vražda jest prvý a zvláštní; neb řekl jest bóh Kainovi: Aj krev bratra tvého volá ke mně z země! A že tak veliký hřiech jest vražda, radil jest Aristo- tileš Alexandru, velikému králi, aby varoval sě od vylitie krvi člověčie, řka, že když kto zabije člověka sobě podobného, že moci nebeské volati budú k bohu, řkúc: Pane! sluha tvój chce býti tobě roveň. A věz, že troje jest vražda: myslí, jazykem a rukú, jakož B. píše sě takto: že jakož svatý Petr vraždu trojí pokládá, a po- mstu těch vražd rovnú nazývá; neb jakož mordéře bratří, též utrhače jich a nenávistníky vražedlníky nazývá, i toho jenž zabíjie, i toho jenž nenávidí bratra, i jenž jemu utrhá, rovné pomsty hodni jsú. Protož die svatý Augustin: Hynutně*) klamají sě, kteříž mnie, že jedné ti jsú vražedlníci, kteříž ru- kama zabíjejí, a ne ovšem ti, skrze jichž radu, lesť, ponúkánie a napomínánie lidé zabiti bývají. Neb židé nikoli nezabili sú boha rukama svýma, jakož psáno jest: Nám neslušie zabiti Joh. 13. Gen. 4. In sect secr. *) Nad tímto slovem připsáno v rkp. periculose.

Strana 158
158 Výklad desatera božieho přikázanie. D. Joh. 8. E. nižádného! avšak jim smrť Kristova jest u vinu položena; neb oni sú zabili ho jazykem, řkúce: Ukřižuj jeho! Protož jeden evangelista die, že ukřižovali sú ho v třetí hodinu, a druhý v šestú hodinu, tak že židé ukřižovali sú ho v hodinu třetí jazykem, a rytieři v hodinu šestú rukama. A prvnie ukři- Joh. 19. žovánie jest větčí hřiech, neb die pán Ježíš: Větčí hřiech má, ktoj' mě dal tobě. Aj teď máš, že troje jest vražda; neb jakož živosť tělestná jest spojenie duše s tělem, též živosť duše jest sjednánie duše s bohem, a jest mnoho dražšie, dóstojnějšie a vzácnějšie než prvnie. Protož kto kolivěk tu živosť komu otejme, zabije ho tieže, než by ho na těle zabil bez té živosti, buďto radú, ná- vodem, popuzením, utrháním, pohoršením, zlým příkladem neb netresktáním a nedáváním pomoci, a kterýmž kolivěk obyčejem, jímž milosť božie bude v člověku uhašena, a tak živosť duše. A této vraždy měli by sě varovati kněžie a báti velmě, kteříž radie k válkám a nekáží ku pokoji, jakož písmo velí, a kteříž ujímají lidu slova božieho, a zvláště že nikdy nekáží a du- chovnie pomoci nedávají. A poňavadž vražda činí nehodnosť kněžstvie, móž znamenáno býti, kterak mnozí kněžie a pre- láti jsú nehodni kněžstvie; neb mnozí těmi obyčeji, jakož nynie řečeno jest, zabíjejí své blížnie. Neb to zabíjenie duchovnie živosti činí před bohem nehodnosť kněžstvie viece ohavnú, nežli zabitie tělestné; neb tělestné móž býti dobré a s velikým zaslúžením, ale duchovnie nemóž býti dobré, pro něž dábel slove vražedlník od počátka. A každý, ktož smrtedlně shřěší, milosť boží v sobě uhasě, jest sám svój vražedlník. Ale pohřiechu! té vraždy lidé ne- znamenají, a vážie těžce a strachují sě velmě zabitie tělest- ného, ale málo tbají duchovnieho; protož ty, kteří sě na těle zabíjejí, mají za velmě zlé a strašie sě jimi, a pak ty, jenž sě i jiné na duši mordují, milují, a jich sě nestrachují. Ano móž býti, že člověk sám by sě na těle zabil, a vzal by od boha odplatu, jako svatý Samson, jenž sám sě s nepřátely svými za- bil vdechnutím ducha svatého, jako mluví o něm svatý Augu- stin. Né zdá sě, že pro zachovánie nesmilnosti slušie sě panně, vdově neb manželce zabiti, když by věděla, že jí vždy chtie bezděky násilím porušiti. Ale aby neupadl nerozumně v osidlo, Mar. 15. Luc. 23. 23 q.5. Non est

Strana 159
Kapitola 45. 159 slyš, žeť die svatý Augustin: Ani sě ani jiného slušie dobro- volně zabiti, kromě těch, kteréž bóh velí zabiti vydaným zá- konem neb vzjevením, v němž má boha poslúchati. Aniž jinak Samson vymluven jest, že sám sě s nepřátely dóm obořiv zabil, jedné že duch svatý tajně přikázal, jenž jest skrzě Samsona divy činil. Protož kromě těch, kteréž zákon spravedlivý, neb bóh, jenž jest spravedlnosti studnice, zvláště velí zabiti, ktož koli sě neb jiného kakéhož kolivěk člověka zabil by, hřiech vraždy na sě vezme. To pravíme, to jistíme, toho potvrzu- jeme, aby nižádný dobrovolně sobě smrti neučinil, chtě uteci před tesknostmi časnými, aby neupadl u věčné. To Augu- stin svatý. Také věz, že hodné zabitie bývá trojím obyčejem: zá- konně, nepřiezně, a nevědomě. Zákonně, když súdce, svědek, neb sluha pravdy zabie spravedlivě odsúzeného. Nepřiezně, když panoše neb rytieř, obžalován křivě, musí své pravdy do smrti brániti; aneb když naň bez viny udeřie, an nemoha zniknúti, i bráně sě, zabie. Nevědomě, když nerad, maje sě opatrně, z příhody zabie. A ve všech takých zabíjeních ne- brzy bez hřiecha bude zabitie; neb súdce měl by s velikú opa- trností, s žalostí a z lásky, maje naučenie z písma neb zjevenie božie, člověka zlého zabiti. A panoše, rytieř neb jiný měl by radějie hanbu všeho světa trpěti, než z nařknutie sě bíti a za- biti; a měl by smlúvy hledati, a když by nelze bylo zni- knúti, tehdy milému pánu bohu sě poručiti, a tak v pokořě pravdy božie hájiti, a dá-li bóh, onoho v lásce zabiti. Též i kdy lúpie koho, nemá ihned bíti a ovšem zabiti, ale vidí-li sílu, dáti co má, a prositi, aby živili; pakli nechtie, ale poru- čiti sě milému bohu, a míle smrť trpěti a řéci: Pane božě! od- pusť jim, nebť nevědie, co činie. A tak byl by vítězem jako pán jeho Ježíš a svatý Štěpán, a naplnil by ono slovo svatého Pavla: Nebraňte sami sebe, najmilejší! A ono Kristovo slovo: Rom.12. Ktož tebe udeří v líce pravé, drž jemu i levé. Tak jest on Mat. 5. učinil u veliký čtvrtek, když sě poličkovati dal, a moha sě obrániti a je poraziti jedniem slovem; toho dokázal, když jest otázal oděncóv, řka: Koho hledáte? A oni: Ježíše Nazaret-Joh. 18. ského. A on jim: Jáť jsem! A oni ihned v znak padnú; a to dvakrát sě stalo. V tom ukázal jest moc, múdrosť, dobro- F. Lib 2 de civit.de. 23 q. 5. Si non.

Strana 160
160 Výklad desatera božieho přikázanie. tivosť, pokoru i trpělivosť velikú, uče nás, abychom sě ne ihned mstili, když móžeme, ale jeho příkladem míle násilé trpěli, a tak násilé trpělivostí přemohli, vědúce, že on lépe než my pomstí a nám dobře odplatí. Ale pohřiechu! že ne- Deut.32.tbáme jeho slibu, jenž die: Má jest pomsta a já odplatím; protož sami sě mstíme nezřiezeně, boha hněváme a odplatu tratíme. Kapitola XLVI. A. Proti této řeči mnozí jsú, řkúc, že by neslušalo křěsťanu bojovati, by to mělo tak býti. Druhé, že by zahynulo králov- stvie a úřad rytieřský, a tak všechno panovánie, a to jest proti písmu. A třetie, že by nadarmo bóh dal moc člověku, jíž sě móž brániti svému nepřieteli, když by té moci nepoží- val. A čtvrté, že poňavadž had, myš, a jiné nerozumné stvo- řenie brání sě, proč by člověk sebe také nebránil? A páté, že práva řkú: Moc mocí slušie otehnati. A šesté, že poňa- vadž v starém zákoně slušelo starým bojovati, proč by i v no- vém též nebylo? Tuto zdá mi sě, že slušie stavu světskému brániti sě, a tak bojovati; ale bojovánie to jest velmě nejisté a těžké, neb musie v tom bojovník pilně patřiti, pro kterú příčinu, kterým řádem a pro který konec chce bojovati. Pro příčinu: aby bylo pro obranu viery a pravdy, a ne pro zbožie tohoto světa, pro chválu a pro pyšnú pomstu. Kterým řádem: aby z lásky a z skrovnosti pokorně najprvé táhl k míru nepřietele, móž-li býti; a když sezná, že nikoli nemóž ho navesti, tehdy má hleděti, móž-li kterým zbožím, bez krve lidské prolitie, uložiti, aby z milosti uložil. Pakli i tak nemóž, tehdy má láskú zmieřiti, aby sám nejsa nepřítelem božím pro hřiech smrtedlný, v lásce bojuje miloval ty lidi neb toho člověka, s nimiž neb s nímž bojuje, a aby vždy hotov byl boje nechati, když by nepřietel chtěl k pravdě přistúpiti. Avšak jistějšie cesta byla by, bojovati duchovně, ne mečem železným vietr bíti, ale bohu sě modliti a nepřátely k smlúvě napomínati, a bylo-li by potřebie, samému, aby jiní nezhynuli, smrť trpěti.

Strana 161
Kapitola 46. 161 Tak jest učinil král náš, pán Ježíš, řka nepřátelóm: Hledá- Joh. 18. te-li mne, nechte těchto odjíti. A k tomu vzní ono slovo sva- tého Pavla: Nebraňte sami sebe, najmilejší! Již móžeš v této řeči rozuměti, co slušie k bojování spra- B. vedlivému. A také srozumieš, že obecně bojové jsú nespra- vedliví, bohu nemilí, a že obecně obě straně boje býváta křivě; neb ač jedna strana bude mieti přípravu, že na ni bez viny sáhnú, ale bude jinak křiva z hřiechu svého: neb že pyšně sě postaví, neb horlivě přieliš, neb lakomě žádajíc ci- zieho, neb ukrutně tepúc, lúpiec, neb nechtiec hledati míru, neb ufajíc své moci přieliš, neb v nepokoře jsúc k bohu, neb hřiechy některé trpiec neb přepustiec, nechtiec pamatovati, že pro jeden hřiech jednoho člověka lid boží, maje přikázanie od boha, aby bojoval, býval je hrubě od pohanóv a od kři- vých nepřátel poražen. Dále máš z té řeči, že obecně ti, jenž z peněz na vojnu C. jezdie, těžce hřěšle, nepatřiece, proč a kterak mají bojovati; majíce věděti, že každý skutek má v láscě a z lásky býti učiněn, kterúžto lásku má mieti bojovník k tomu člověku neb k tomu lidu, proti kterému bojuje. Neb má každý křěsťan to věděti, že má každý milovati i svého nepřietele, a že všichni skutkové naši mají býti v lásce činěni, a že láska, to jest člověk láskú trpěliv jest, neoplacuje sě zlým za zlé a zlořečenstvím za zlořečenstvie, ale zpět dobřě činí těm, jenž jemu zle činie. A toho prvého kusu lásky bojovníci nebrzy držie; neb kdyby míle strpěli a pokorně křivdy a protivnosti, jenž jsú ne- smierně lehčejší boj než ten, jež budú trpěti v předpeklí neb v pekle, tehdy by nikdy jiných k boji nepopúzeli. A že láska, druhé, jest dobrotivá, zjevno jest, že obecně v bojovníciech do- brotivosť, jenž jest ducha svatého zapálenie, v duši jich jest uhasla; neb sobě jako za spravedlnosť bojovníci kladú, že mají, kterak kolivěk mohú, svým protivníkóm uškoditi, a to nenie pravda. A třetie, láska nezávidí: a kde závisť veličejšie než mezi bojovníky, jenž proti sobě jsú? A čtvrté, láska ne- činí zle neb převráceně: a kdy viece zle činie než bojovníci u boji? neb své blížnie lúpie, domky jich pálé, nemilostivě je tepú, mučie, mordují; a kto móž řéci, by to vše bylo dobřě? A že páté, láska nedme sě pýchú: a kde veličejšie pýcha, než M. J. Husi sebrané spisy I. 11

Strana 162
162 Výklad desatera božicho přikázanie. 4 Reg. 20. 4 Reg. 18. E. mezi bojovníky, ani pyšně odpoviedají, hrozie, k bití popúzejí, chlubie sě, a když svítězie, bohu nábožně chvály nevzdávají? D. Ano, pán buoh na Ezechiáš krále přepustil, ač jest svatý byl, 4 Reg. velikú pomstu, proto že po zbití Asyrských, jichž jest angel 19. boží zabil v staniech sto tisícóv, osmdesát tisícóv a pět tisícóv, bohu piesně nezpieval, a také že své poklady poslóm krále Babylonského ukázal. Protož řekl jemu prorok Isaiáš: Slyš řeč boží: Aj bóh die: Přijdú dnové, a budú otebrány od tebe všechny věci, jenž jsú v domu tvém, a což sú zachovali otcové tvoji až do tohoto dne, do Babylona. Neostanet nic, die Ho- podin, né i z tvých synóv, kteříž vyjdú z tebe, jež urodíš, vzěti budú, a budú kleštěnci na sieni krále Babylonského. Nu bojovníci pyšní a nevděční! by toto znamenali, tento král svatý co zaslúžil, že poklady pýchal a po zbití nepřátel bohu piesně nezpieval! O němž die písmo, že činil jest, což bylo dobré před Hospodinem, vedlé všech věcí, kteréž jest činil David, otec jeho: on jest rozptýlel modly na horách, zetřel slúpy, porubal luhy a zlámal hada měděného, kteréhož byl udělal Mojžieš; neb až do toho času synové Izrahelští obě- tovali sú jemu zapálenú oběť. A potom die: Jistě po něm nebyl jest rovný jemu ze všech králev Juda, né ani z těch, kteříž sú před ním byli; a držěl sě boha a neodstupoval jest od šlápějí jeho, a činil jest přikázanie ta, kteráž přikázal buoh Mojžiešovi. Protož byl jest buoh s ním, a ve všech věcech múdře sobě činil. Aj slyšíš teď chválu Ezechiáše, avšak nezby té pomsty, že po boji neměl sě tak, jako by měl sě mieti k bohu. Šesté, láska nenie cti žádostna: a bojovníci jsú obecně cti žádostivi, ani pro tu jezdie na daleká pobitie, pro tu pe- nieze marně tratie, pro tu sě pasují na rytieřstvie, aby sě nad jiné zlatem blyštěli; kterakž tehdy mají lásku boží v sobě, hledajíce své chvály a cti v světě? neb co bláznivějšieho, než té cti dobývati, jenž škodí, a tak nuzně pracovitě a náramně o ni státi, jenž brzce zhyne, a lásky a jiných ctností, jenž vedú do věčné radosti a jsú nesmierně lepšie i dražšie, opu- stiti? Věrně veliké bláznovstvie; neb to jest věčnú radosť za- mietati, a věčné psoty sobě dobývati! Sedmé, láska nehledá svých zjiskóv, ale Kristových a cierkve svaté: a bojovníci

Strana 163
Kapitola 46. 163 hledají svých úžitkóv a své cti, a ziskóv Kristových a cti jeho málo tbají. Osmé, láska nenie popudná: a bojovníci, a zvláště kniežata, pro lehké slovo, jenž vzní proti jich cti světské, tak bývají popuzeni, že mnoho tisícóv svého lidu i sami sě na těle, na zboží, i na duši zahubují. Deváté, láska nemyslí zlého, to věz, nemyslí zlým úmyslem nižádnému zle učiniti: a bojovníkóv vešken úmysl jest a pilnosť, že myslé i v noci i ve dne bud dobré neb zlé, aby potupili nepřátely. Protož kterak ti prospěšni jsú cierkvi svaté, jichž pilnosť jest tak zle zapálena, že opustivše myšlenie o bohu a o jeho cti, a o prospěchu cierkvi svaté, jsú pilni pohaněnie svých ne- přátel? Věrně neviem, kterak jsú pracovníci u vinici boží. Desáté, láska neraduje sě nad zlostí: a bojovníci mají velikú radosť, když zle učinie a kterak kolivěk protivníky potu- pie; kterakž jsú laskavi? Jedennadsté, láska radosť má z pravdy: a bojovníci mnohými lžmi chtie získati, a své protivníky po- tupiti. A když božím súdem spravedlivým budú od nepřátel poníženi a nestane sě po jich vóli, tehdy jsú žalostivi a mnějí, by buoh zle s nimi učinil; protož hněvají sě na boha, a druzí někdy jemu i lají. Kterakž tehdy lásku mají? jistě tací ne- modlé sě dóstojně: Buď vóle tvá! A že dvanadsté, láska vše strpí: a kterak bojovníci míle strpie maličké poníženie marné chvály, aby chválu věčnú a blahoslavenstvie za to vzěli? A že třinadsté, láska vše věří, to věz vedlé písma: a bojovníci nevěřie, by pán buoh mohl a uměl lépe pomstiti a jim lépe odplatiti, a věřie, že když oni potlačie protivníky, že veliký póžitek z toho vezmú; kterakž tehdy lásky nerušie? Čtvrténadsté, láska všechny věci doufá, to věz, že jí prospějí k blahosla- venství: a bojovníci nedoufají, že pokoj lépe by jim k blaho- slavenství prospěl než boj, aniž doufají, by zlosť jich protivní- kóv jim prospěla, kdyby míle ji strpěli. Páténadsté, láska všeho sčakává: a bojovníci nechtějí pokorně sčakati, aby spra- vedlivý súdcě, pán Ježíš, pomstil jich, jako by oni sami lépe sě pomstili, neznamenajíce, že on najmúdřejie, najmocnějie a tak najlépe pomstí. Šestnadsté, láska nikdy nevypadá pro kteréž kolivěk protivnosti: a bojovníci, jenž pro zbožie biedné, a pro chválu marnú, a pro slovo protivné bojují, z lásky bra- trské vypadují, že svého blížnieho jako sebe nemilují. A tak 11 F.

Strana 164
164 Výklad desatera božicho přikázanic. křiví bojovníci ani viery pravé, ani lásky, ani naděje nemají. Protož potřebie jest tomu, jenž chce právě bojovati, aby všecky ty řečené kusy neb zvláštnosti lásky na sobě měl, a tak jsa v lásce, pro vieru a pro spravedlivost, jakož dřieve řečeno jest, bojoval; a pro spravedlnosť jistú, ne domněnú, aby pomstil, maje moc od boha, křivdy té, jenž sě bohu nelíbí. A že každý hřiech a zvláště smrtedlný jest křivda, jenž sě bohu nelíbí, protož pán, knieže, rytieř neb panoše, chce-li právě bojovati, musie najprvé dábla, svět a tělo své přebo- jovati, a nad sebú pokáním mstíti křivdy, již jest učinil proti bohu. Kapitola XLVII. Již k dóvodóm dřievním navráti sě. Prvý byl jest tento: že by neslušalo křěsťanu bojovati, by to mělo tak býti*), to- tiž kdyby sě nebránil a zlým za zlé sě neodplatil. Tu věz, že to nenie pravda, rozumějíc tak, aby nižádnému křesťanu ne- slušelo bojovati; neb již řečeno jest, že slušie člověku svět- skému řádem dobrým. Druhý dóvod jest, že by zahynulo královstvie a úřad rytieřský, a všechno panovánie. Přím toho; ale pójčím toho, že by vyšlo z toho, aby králové, kniežata, páni, rytieři a pa- noše, jenž obecně bojují zle, proti lásce, z lakomstvie, z pýchy, z pravé příčiny bojovali by, z rozumu, proti hřiechu, dáblu světu a tělu, a proti domácím škódcém cierkvi svaté. Neb boží ukazuje zákon, aby láska od sebe počala, a tak od domácích nepřátelóv prvé, než by v cizie královstvie sáhla; a tak stálo by lépe královstvie i úřad rytieřský, kdyby v své zemi a v svých poddacích**) hřiechy vypleli. Ale toho oni netbají, aby cizoložníky, kněži smilnú, kostečníky, a jiné hřiešníky zjevné zákonem božím vybojovali: než kdy cizozemec krávu vezme neb vola na žold, tehdy hotovi jsú, aby jich lid nevinný též lúpili, zapomanúce a nechajíce doma u pokoji větčích nepřá- telóv božích i svých. A mnie druzí, by nebyl úřad rytieřský než mečem železným bojovati, jehož buoh uchovaj; neb by to A. *) Rkp. bylo. **) paddacich.

Strana 165
Kapitola 47. 165 bylo, tehdy by stav rytieřský a panošský velmě byl nejistý a velmě nedokonalý v cierkvi svaté. Však králi, kniežata, páni, rytieři i panoše mají, jako i jiní lidé, přikázanie desatero božie plniti, a milosrdenstvie sedmero duchovnie a sedmero tělestné, jakož bóh pójčí, blížním ukázati a činiti. A to držiece jsú praví boží rytieři: ale bojovati jest velmě nejistý skutek ry- tieřský. Protož když svatý Jan krstitel kázal, jakož píše B. svatý Lukáš, že přišli sú k němu rytieři, tiežíce, kterak by Luc. 3. činili, aby královstvie nebeského zaslúžili? odpověděl jim řka: Nižádného neutiskujte, ani ho hanějte, a dosti mějte na svých platech neb mzdách. — Aj teď rytieři mají ot ducha svatého ustaven svój zvláští zákon, v němž najprvé brání jim duch boží utisknutie a ohromenie, neb sáhnutie proti lásce, které- mužto utisknutí jsú páni, rytieři a panoše hotovější. Druhé brání jim haněnie, a tak popúzenie k válkám aneb k boji; neb ač haněnie jest velmě zlé, však páni, rytieři a panoše jsú k němu hotovi, jakož ukazují to svými listy. Třětie přikazuje jim, aby pokorni v lásce nereptali pro mnohosť zbožie tělest- ného, chtiec býti nad jiné oděni a okrášeni. A tak zjevně ukazuje jim duch svatý, že jich úřad stojí zvláště na službě božie, bez boje tělestného; a když který člověk nekněz naplní tento zákon, ten jest rytieř krále velikého, pána Krista, jehož ač setrvá do koncě tak, proti hřiechu, dáblu, světu a tělu bo- juje, bude ho pasovati, to věz, opáše ho láskú, jenž jest nade všechno zlato, a dá jemu ostrohy zlaté na nohy, to jest žádosť dobrú na vóli, a rozumnosť plnú na rozum, a dá jemu krá- lovstvie, ne České hubené, ale nebeské věčné, v němž bude mieti, což koli bude chtieti, bez nedostatka. Pak třetí dóvod bieše tento: že by nadarmo buoh dal moc člověku, jíž móž brániti sě nepřieteli, když by té moci nepožíval. Tu diem, že ktož má moc, aby sě bránil, a příkla- dem krále svého Ježíše nebrání sě, ale radějie míle trpí, ten té moci lépe požívá, než by sě bránil, neb v pokoře v lepšie tu moc obracie. A tak desět tisíc rytieřóv míle sú trpěli smrť bez obrany, než by sě byli bránili. Čtvrtý dóvod bieše tento: poňavadž had, myš, a jiné ne- rozumné stvořenie brání sě, proč by sě člověk tak nebránil? Odpoviedám, že proto, neb člověk má rozum, jímž povzdvižen

Strana 166
166 Výklad desatera božieho přikázanie. C. Luc. 21. má býti nad hovado, že vezme od boha odplatu za utrpenie, jiež hovado nevezme. Protož die pán Ježíš svým rytieřóm: Ej já posielám vás jako ovce mezi vlky; protož buďte opatrni jako hadové, a tiši neb sprostni jako holubice, to jest: hlavy chovajte a jedu nenalévajte, ani strpte. Jako by řekl: had v tom múdr jest, že hlavy vždy před bitím chová, aby jemu nebyla o(t)tata: též vy mne, jenž jsem hlava vaše, chovajte, ale neštipte od sebe, jako holubice neštípe, jenž žluči nemá, ale radějše sebe na smrt nasadte. A že to jest mienil, ihned po- tom die: Nerodte sě báti těch, jenž tělo zabíjejí. A to při- kázanie drželi sú všickni rytieři Kristovi, kteříž sú dobro- volně zemřěli pro jeho zákon. Pátý dóvod bieše tento: práva řkú: Moc mocí slušie otehnati. Pravda jest; ale přidávají práva: s skrovností nevinné obrany; to jest řečeno, že móž-li zniknúti člověk smrti aneb lúpeže, aby móž-li otehnal nepřietele, smrti a škody jeho ne- žádaje, tak by sě snad obránil bez hřiechu smrtedlného; neb pohřiechu nebrzy móž býti, by i bez všednieho sě obrá- nil člověk hřiešný. Ale chceš-li vedlé Krista státi úplně, tehdy takto vylož: Moc mocí slušie otehnati; to věz, moc jenž jest násilé, slušie otehnati mocí pokory a trpělivosti svaté. Tak jest otehnal milý Ježíš, král náš, moc dábelskú, kněžskú i rytieřskú, dav sě jímati, lúpiti, poličkovati, plvati, mordovati i zabiti; a v tom jest dal příklad svým milovníkóm, jimž jest řekl: V trpení zachovajte své duše. Protož příslovie jest mezi jeho bojovníky: Ten vítězí, kterýž zabit bývá. Ale světských rytieřóv příslovie jest opak. Protož o našem králi zpieváme, že smrtí svú smrť naši jest zrušil; smrtí, to věz na kříži tě- lestnú, zrušil naši smrť, to věz duchovní, časnú i věčnú: časnú, že od hřiechu věrné vyčistil, a věčnú, že od nie vykúpil, jenž jest věčné zatracenie. Pak šestý dóvod: že poňavadž v starém zákoně slušelo starým bojovati, proč by neslušelo i v novém? Tu diem, že slušelo by dobře, aby bojovali též o vieru z božieho přikázanie v novém zákoně jako v starém, ale tišejie; neb v starém zá- koně byli sú ještě světí jako býkové rohatí, ale v novém již mají býti jako ptáci tiší domácí, o nichž tichý a krotký pán Mt. 22. Ježíš die: Býkové moji a ptáci domácí zbiti sú, podte na Mat. 10.

Strana 167
Kapitola 47. 167 svatbu. Tak jest chtěl okrotiti pán Ježíš své bojovníky, když jim řekl: Učte sě ote mne, nebť já tichý jsem a pokorný Nt. II. srdcem. To jest: slovem dobrý mistr učil a skutkem dokázal, aby učedlníci jeho, a zvláště biskupové a kněžie, tak jiné učili, a na sobě skutkem dokázali. Již dokázáno jest, kterak slušie bojovati a kterak neslušie rucě panské: že slušie se všemi dobrými příčinami, a neslušie bez těch příčin. A který jest ten bojovník, bez božieho vzjevenie aby věděl, že má všecky dobré příčiny k bojování? a zvláště aby sě zle nehněval na své protivníky, ale dal miesto hněvu, jakož die svatý Pavel Římeninóm: Nebrániece sě, najmilejší! dajte miesto hněvu; neb psáno jest: Mně pomsta, to věz, buď poručena, a já po- mstím. Ten dává miesto hněvu, kterýž pro křivdu, jenž sě bohu děje, v láscě sě hněvá; ale pro česť svú a křivdu svú, aby jie pomstil, nehněvá sě, ale vyhoní taký hněv z sebe a pudí od sebe jako jed; a ten dává miesto hněvu božiemu, a odpúzie hněv dáblóv. Neb jakož buoh, Mojžieš a Fines, a jiní sluhy božie hněvali sú sě dobřě, též tento má sě hněvati pro hřiech na protivníka, ale ne pro svú chlúbu, neb zbožie, neb pomstu. Protož ten rytieř neb jiný světský, to věz nekněz, jdi v boj tělestný, kterýž umie v skutku tak hněv rozcediti, hněv dobrý od hněvu zlého; ale ten, který neumie tak rozcediti, ale brž miesí jeden s druhým, ten ovšem zdrž sě od boje tě- lestného. A ještě má věděti pravý cedič hněvu, aby nikakéž nebyl v duši zamúcen hněvem, jedné plně a čistě k pomstě božie křivdy, a k úžitku té osoby, jenž křiva jest, a k úžitku obcě; a také aby nemienil v tom chvály své, aneb úžitka tě- lestného svého, jakož mienie pohřiechu obecně bojovníci. Pro- tož dřéve řečeno, že svatý Pavel přivodí písmo, že die bóh: Mně pomsta a já odplatím. A to die bóh proto, že těžko jest přieliš v boji nehněvati sě pro svú pomstu; neb těžko jest trpěti rány, jimiž krev z hlavy skáče, a v ten čas nepožádati své pomsty. Pán Ježíš, ten rytieř, jest míle strpěl, a pomsty nežádal, ale milosti svým mordéřóm, řka: Otče, odpusť jim, Luc. 23. nebť nevědie, coť činie! A také svatý Štěpán, jeho prvý po Act. 7. smrti rytieř, řekl jest v svém kamenování: Pane, nepostavuj jim toho za hřiech! Ale již nebrzy sě nalezne taký bojovník, Ron. 12. D. Deut. 32.

Strana 168
168 Výklad desatera božieho přikázanie. a zvláště těch bojovníkóv, jenž bojují nynie obecně: pro pan- stvie, pro zbožie, pro svú chválu, ale ne pro vieru, a pro- spasenie své i svých nepřátel. A tuto měli by znamenati ti, jenž pohanóv nenechají u pokoji, ani jim nepřekážejí. Ti mnie, by bohu a cierkvi svaté slúžili, a slú- žiece své pýše a svému lakomství: pýše, aby své jmeno v světě rozšířili, jako by oni byli obrance viery, a jsúce sami bohu ne- věrni; a lakomství, aby své panstvie rozšířili. A tak pod jmenem Kristovým, jsúce zlosynové přikrytí, hledají zisku svého, ale ne zisku Jezu Kristova; neb by hledali zisku jeho, tehdy by sami napřěd jemu slúžili, držiece všechna jeho přikázanie, jenž na ně slušejí; a tak byli by nelakomí, nechlubní, nesmilní, po- korní, litostiví, dobrotiví, a všech ctností jako dobří křěsťané plní. A jsúce tak zpósobní, teprva o vieru, ač by ji kto chtěl kaziti, a o jistú pravdu řádem dřéve řečeným mohli by sě postaviti. A že málo jest takých bojovníkóv, protož málo bývá pravých bojóv; neb obě straně nynie býváta křivě, ač jedna móž mieti pravdu. Jako v starém zákoně, ač sú bojovali s po- hany o vieru a z božieho přikázanie, avšak když sú zhřěšili přestúpením božieho přikázanie, však zle sú ten boj vedli; a proto bývali sú božím přepuštěním od pohan obecně poraženi, a někdy pro hřiech jednoho člověka. Kterakž tehdy křesťané právě bojují, hřěšiece zjevně, a vezúce s sebú hřiechóm mnohé věci, jako pyšné rúcho, pasy, přielbice, věnce, kostky, kurvy? I chtie tací pohany pobiti, a jedúce na boj proti Kristovi, ne- chtie věděti, že pán bóh, když sú židé na boj jeli proti poha- nóm a smilnili, dal moc nad nimi, a přikázal Mojžiešovi, řka: Num. 25. Zjímaj všechna kniežata lidu, a zvěš je na šibenicech proti slunci. O by měli kniežata, pány, rytieře a póvody, jimž po německu řiekají haupmany, zvěšeti na šibenici, kto by je zvě- sil, ano Mojžieše čistého nenie? neb pohřiechu obecně jsú smilníci. Jest-li který čistý, potvrď ho pán buoh! E. F. Kapitola XLVIII. Ještě že biskupové a kněžie nynějších časóv bojují, dobré jest věděti, slušie-li jim bojovati, a tak své blížnie zabíjeti?"

Strana 169
Kapitola 47 — 48. 169 A zdá sě, že slušie, najprv s tiemto dóvodem: Že poňavadž A. kněžie starého zákona bojovali sú hodně z božieho přikázanie, proč by také kněžie nového zákona nebojovali, jenž mají viery brániti jako i oni, a ještě viece? Druhé s tiemto dóvodem: Papež bojuje, a dává moc jiným biskupóm, aby bojovali, a proti tomu mluviti jest kacieřstvie; a tak kto bude to mluviti, bude kacieřem, drže to neústupně. Třetí dóvod jest tento: Svatý Petr apoštol ten jest tělestně bojoval, když jest Mal- chovi ucho utal u veliký čtvrtek, již jsa knězem. Čtvrtý tento dóvod: Kněžie, a zvláště papež má dva meče, to věz duchovní i světský, jakož sú měli apoštolé, řkúc Kristovi: Pane! aj toť dva meče teď. A on řekl: Dostiť jest. Pátý dóvod jest tento: Kněžie mnozí jsú silni, a darmo by byla jim ta síla dána, by jie nepožívali k boji; proč by pak nebojovali? Šestý tento dóvod: By biskupové mečem tělestným nebojovali, tehdy by cierkev svatá zle stála; neb laikové by sahali na kněži, brali by jim a bili by je; ktož by pak chtěl knězem býti? A že spasitel náš Ježíš, král i biskup spolu, jest prvé a B. najlepšie zrcadlo, v němž máme rozumem hleděti, neb každý jeho skutek jest naše naučenie, jakož die svatý Augustin; protož vedlé řeči velikého svatého mučedlníka, Cypriana bi- skupa, máme samého Krista poslúchati; neb die: Poňavadž Dist. 8. samého Krista poslúchati máme, nemáme tbáti, co kto před námi činil jest, neb aby bylo učiněno, domněl sě jest, ale co, jenž přede všemi jest, Kristus prvý činil jest; neb nemusieme obyčeje člověka následovati, ale boží pravdu. Neb skrzě Isaiáše proroka mluví pán bóh a die: Nadarmo mi sě modlé, přikázanie lidská a učenie učiece. — Aj v této řeči toho ve- likého svatého máme, že samého Krista poslúchati máme, to jest, což velí a radí plniti; a což proti jeho přikázaní a proti radě jest, toho nepošlúchati. Druhé máme, že najprvé Krista následovati máme nade všecky jiné svaté. A že Kristus, spa- sitel náš, král i biskup najvyšší, nebojoval jest, ale míle trpěl haněnie, lúpež, bitie, i smrť, v tom nám kněžím dav příklad, abychom též činili, protož jeho příklad jest naše naučenie, abychom nebojovali. Z této řeči máš odpověď ku otázce dřievní, slušie-li kněžím bojovati? že neslušie, jedné ač by měli od boha přikázanie neb zjevenie. Luc.22.

Strana 170
170 Výklad desatera božicho přikázanie. Deut. 20 C. Mt. 28. Pak k prvému dóvodu, jenž die: Poňavadž kněžie sta- rého zákona bojovali sú hodně, proč by z božieho přikázanie též kněžie nového zákona nebojovali? Tu diem, že kdyby buoh kněžím nového zákona přikázal bojovati, tehdy by jim slušalo jako i oněm. Tak bych já chtěl bojovati, by mi spa- sitel přikázal; ale toho přikázanie počekáme, až angel boží k súdu potrúbí. A chtěl bych, aby kněžie, jenž sě k boji tě- lestnému strojie, věděli, že v starém zákoně kněžie v boji sú kázali a trúbili; neb die pán bóh v starém zákoně: Když sě již přiblíží boj, stane kněz před čelem boje, a takto bude mluviti k lidu: Slyš Israheli! vy dnes proti nepřátelóm svým boj činíte: nelekaj sě srdce vaše; neroďte sě báti, neroďte ustúpiti, aniž sě jich strachujte; nebť pán bóh váš mezi vámi jest, za vás proti protivníkóm vašim bude bojovati, aby vytrhl vás z hynutie. Aj toto přikázanie božie, že jest podobenstvie bylo boje našeho duchovnieho proti dáblu, světu a tělu, protož knězi přikázáno, aby čelil v tom boji, a jiných popúzel a je těšil, aby statečně bojovali, majíce již boha s sebú v člověčenství na pomoc, jenž die: S vámi jsem až do skonánie světa. A tomu na znamenie, že kněžie mají čeliti proti dáblóm, proti světu a tělu, stojie v kostele napřed, když mají boj vésti duchovní, aby jiní na ně hleděli jako na póvody, a též činili jako oni, v klekání, v modlení, a v jiném náboženství. A že v boji tě- lestném, když přední padají, tehdy rušie zpósob bojovníkóm jiným po sobě, že také hřmotně na ně padají, a tak boj ztra- cují a škodu velikú berú: též v duchovniem boji, že kněžie, jenž jsú póvodové, padají poražením ot dábla, protož hřmotně lid obecný padá v tom boji duchovniem. Druhé, kněžie v starém zákoně trúbili sú k boji. To trúbenie jest slova božieho veliké hlášenie, aby lidé byli hotovi k boji duchovniemu, jenž vždy jest a bude proti rytieřóm nebeského krále až do súdného dne, v němž král přijde, aby boj dokonal proti nepřátelóm, poraze je do věčného ohně. A divím sě, že kněžie chtie bojovati tělestně, ale nechtie trúbiti v boji ani duchovně ani tělestně. Také berú na s oděnie tělestné, ale duchovnieho nic, neposlúchajíc svatého Pavla, jenž die: V těle 2 Cor. 10. chodiece netělestně rytěříme; neb oděnie rytieřstva našeho

Strana 171
Kapitola 48. 171 nejsú tělestná, ale moc v bohu. Pomněl to svatý Ambrož biskup, protož die: Oděnie biskupova jsú slzy a modlitby. Pomněl ten svatý, že pán Ježíš, biskup, maje sě potkati s oděnci biskupskými, modlil sě jest, a Petru rukotržnému, že mečem tělestným bojoval, hrozně řekl: Obrať meč svój v nožnice; neb každý, jenž béře meč, od meče sejde! Aj teď bránil jest prvému po sobě biskupu mečem bojovati, a to v spravedlivé při a v najlepší, a v své; neb kde spravedlivěj- šie pře a pilnějšie, než nevinného biskupa a spasitele svého brániti od zlých v jeho osobě, aby ho bez viny hanebně ne- zamordovali? Pak ukázal mu, že má sě brániti Petr mo- dlitbú, když jemu die: Zda mníš, bych nemohl prositi otcě svého, a dá mi ihned viece než dvanadct tem angelóv? A tak milý spasitel i učil apoštoly, kněži svú prvú, aby proti boji sě modlili, kdy jim řekl: Modlte sě a nevpadnete sě v pokušenie. A sám sě modle, jim skutkem ukázal, a Petru zvláště řekl, aby sě nebránil mečem, neb bráněnie jeho ne- hodí sě; neb by chtěl Kristus, jelikožto člověk, modlil by sě otci, a dal by jemu viece než dvanadct tem angelóv. Tma činí šest tisíc, šest set, šestdesát a šest, a tak dvanadct tem činí sedmdesát tisícóv a devět tisícóv, devět set, devatdesát a dvě. Aj co pomocníkóv móž mieti Kristóv následovník k své obraně! a ještě die Kristus: viece než dvanadct tem. Neb s kým jest bóh, s tiem všichni angelé i všichni v nebesiech světí; a jeden angel móž viece než sto tisícóv lidí, neb die písmo, že jednú zabil jest angel sto a sedmdesát a pět tisícóv lida Asyrského krále. A tak jest Mojžieš přemáhal modlitbú Amalechity, tak že když Mojžieš sě modlil a rukú vzhóru nedržel, tehdy lid jeho padal; a že nemohl rukú držeti vzhóru sám, musěli sú jiní držeti, a tak lid jeho jest vítězil. Také kdy králi Eze- chiáši odpověděl král Asyrský, tehdy rozedřěl jest rúcho své a oblekl sě v pytel, i šel jest do chrámu božieho, a poslal jest Eliachim vladaře domu, a Sobnu písaře, a staršie z kněží oblečené v pytle, k Isaiášovi proroku, aby sě modlil. A vzem listy z rukú poslóv, přečetl je, a šel jest do domu božieho, a otevřel je před bohem a modlil sě před tváří jeho. Potom poslal Isaiáš k němu, řka: Totoť die pán bóh tvój Izrahelský: Co's prosil mne nad krále Sennacherib Asyrského, uslyšal sem. Mt. 26. 2 Reg. 19.

Strana 172
172 Výklad desatera božieho přikázanie. 1 Paral. 21. Ad Tit. 1 In can. dist. 45. A tak v tu noc přišel angel boží, a zbil jest v staniech Asyr- ských sto tisícóv, osmdesát tisícóv a pět tisícóv. — O by sě naučili od těchto lidí naši bojovati viece nábožnú modlitbú než hrdostí svú, a viece v bohu doufáním než lidu množstvím, vědúce, že bohu též jest přemoci jedniem, jako mnohými ti- síci! Prvé král David shřěšil, a měl pomstu, že lid zčetl py- šným snad domněním: i kterak nynie nehřěšie, jenž kladú na- ději v pokladech, v odění, v hradiech a v množství, a zvláště duchovní? Druhý dóvod bieše, že papež bojuje, a dává jiným bi- skupóm moc, aby bojovali mečem tělestným. Toho pójčiem, že jest to tak; ale kto dovede, že to jest dobře? A kdy dále die: Proti tomu mluviti jest kacieřstvie! toho přím; neb kdy bych toho dopustil, pánu Ježíšovi křivdu bych učinil, jenž jest bránil Petrovi mečem tělestným bojovati; také svatému Pavlu, jenž die Titovi, svatému biskupu, že musie biskup býti bez hřiechu smrtedlného, jakožto boží vladař: nepyšný, ne- hněvivý, neopilý, nebijce. Aj teď die, že musí biskup býti nebijce; kterak tehdy tepe v boji, aneb velí sám bíti? Také učinil bych křivdu příkladu spasitele našeho i příkladu jeho apoštolóv, jenž sú nebojovali mečem tělestným, ale je směle až do smrti, bojujíc mečem duchovním, podstúpili. A poňa- vadž biskupové držie miesto apoštolské, a tak majíc býti v svatosti dokonáni nad jiné, kterakž bojovati tělestně smějí? Nebyl z těch svatý Ambrož, jenž die: Oděnie biskupova jsú slzy a modlitby. A svatý Rehoř papež píše Janovi biskupovi takto: Co o biskupiech, kteříž chtie, aby sě jich pro bitie báli, písmo praví, dobře, bratřě, vieš; jistě pastýři učiněni 2Thi. 4.sme, nebijce. Slavný kazatel die: Treskci, pros, laj, s vše- likakým utrpením a učením. Protož nové a neslýchané jest 23 q. 4. c. I. toto kázanie, kteréž bitím viery žádá. To svatý Rehoř. Také ustavenie takto psáno jest o biskupiech, neb o ji- ných kněží(ch) neb žáciech, že ani svú mocí, ani Římského bi- skupa mocí, oděnie chápati sě mohú. Lehce dovedeno móž býti, že když Petr, jenž prvý z apoštolóv byl jest vyvolen, tě- lestným mečem bojoval jest, aby mistra od židovské křivdy obránil, slyšel jest: Obrat meč svój v nožnice; neb všichni, kteříž vezmú meč, od meče sejdú. Jako by zjevně jemu bylo

Strana 173
Kapitola 48. 173 řečeno: Prvé tobě a tvým předkóm nepřátely božie tělestným mečem slušelo puditi, ale již na příklad trpělivosti meč svój, totiž nynie tobě pójčený, v nožnice obrať, a duchovní toliko meč, jenž jest slovo božie, v zabití života starého vytrhaj; neb každý, kterýž bez přikázanie božieho meče sě chopí, aby jím bil, od meče, jenž jest slovo božie, sejde. O! ostrý meč, jímž porazí král Ježíš zatracencě, řka: Jděte, zlořečení, do věčného ohně! Také tudiež psána jest řeč svatého Ambrože: Oděnie 23 q.4. biskupova slzy jsú a modlitby. Také ona řeč svatého Pavla: Nebrániece sě sami, najmilejší! ač všem jest řečeno vóbec, Rom. 12. avšak zvláště prelátóm má rozumieno býti. Také tu psáno, že takto ustaveno jest: Který kolivěk žák, to jest kněz, neb biskup, neb jáhen, neb podjahnie, v boji neb v sváru, aneb v pohanských hrách umřel by, ani na oběti, ani v modlitbě za něho buď prošieno. Opět psáno jest: Žáci neb kněžie, v kterém koli skutku oděnie chtiece na sě vezmú, nalezeni tak, ztratiec stav svého řádu, do kláštera ku pokání dáni buďte. 1 Quest. Opět psáno jest: Jest-li bijce biskup, neb kněz, neb jáhen sám 7. tepá, neb jinému přikazuje, tuhdy chtě, aby sě ho báli, buď ssazen. Opět psáno jest: Svárliví aby nebyli svěceni, ustavu- Dist.46. jeme, jakož ani lichevní, ani svých křivd mstiví. Opět psáno Dist. 36. jest, že Mojžieš tiem, že nemiesil sě s bojovníky, ale modlil 16 q.3. sě, dal jest příklad prelátóm, že nemají bojovati, ani při bo- jích býti. Nu kaceru(j)ž nepřietel pravdy toto písmo řečené již, a D. vyveď, že poňavadž ten, jenž zlého člověka súdem právě od- súdí na smrt, nenie hoden kněžstvie, neb ten, jenž ponukne, aby zlý byl zabit: kterak ovšem nenie hoden kněžstvie, jenž jsa knězem, lidi morduje a bojuje? Pán buoh zapověděl Da-2Reg. 7. vidovi králi, aby jemu chráma tělestného neudělal, proto že krví rytieře svého vinen byl: a pak krvavý kněz chce chrám du- chovní bohu dělati, mši slúže? Ale snad někto učiní, jako Nátan, prorok svatý, k němuž řekl David král, chtě sě bohu slíbiti, že chce bohu chrám učiniti, a on Nátan řekl jemu: Vše což v tvém srdci jest, jdi a učiň, neb Hospodin s tebú jest. A stalo sě jest v tu noc, a aj slovo božie k Nátan: Jdi a mluv k sluzě mému Davidovi: Toto die pán buoh: I zdali ty dělati budeš mně dóm k přebývání? Concil. Trib. 23 q. 8. cap.

Strana 174
174 Výklad desatera božícho přikázanie. Ad Heb. 1 Lib. 22. c. Faus tum. Aj teď máš, že Nátan, jsa svatý prorok, chybil jest sě vóle božie, vele Davidovi ustaviti chrám bohu, an nebyl hoden, proto že byl jest bojovník. Protož pán bóh kázal jemu jinak řéci k Davidovi, že odvolal a řekl, že božie vóle jest, aby ne- dělal. Tak mnozí mnie, by dobré bylo papežóm, biskupóm neb jiným kněžím bojovati, a potom mše slúžiti, ani nehodni jsú. A vyznal jest sám David král, proč jest nebyl hoden AParal. chrámu dělati; neb psáno jest, že povolal David Šalomúna, ZZ. syna svého, a přikázal jest jemu, aby udělal dóm pánu bohu Izrahelskému, a řekl jest jemu: Synu mój! vóliť sem měl, abych ustavil dóm jmenu pána boha mého, ale stalať sě jest řeč ke mně, řkúc: Mnohú's krev vylil, a mnoho bojóv bojoval si; nebudeš moci udělati domu jmenu mému, vyliv tak mnohú krev přede mnú. Syn, jenž urodí sě tobě, bude muž najpo- kojnější, neb učiním, aby odpočíval přede všemi nepřátely vó- E. kol, a proto pokojný slúti bude; a pokoj a odpočinutie dám v Izraheli po všechny dny jeho. Onť ustaví dóm jmenu mému, a on bude mi synem a já jemu otcem; a stvrdím stolici krá- levstvie jeho nad Izrahelem na vèky. — Šalomún tento, jakož dovodí svatý Pavel, v podobenství jest náš spasitel Ježíš, ne- válečný, ne krvavě mstivý, pokojný, jehož stolice nad lidem svatým na věky stvrzena jest; on jest syn boží milostivý, jenž jest ustavil svú krví chrám, cierkev svatú, kterážto jest zbor všech vyvolených, v níž přebývá a bude přebývati na věky otec, syn i duch svatý. Protož učedlníku Kristóv! nauč sě od svého krále, a zvláště ty kněže, aby byl nebojovný, ale pokojný. Třetí dóvod bieše tento: Svatý Petr apoštol, jsa knězem, tělestně jest bojoval. Toho pójčiem; ale co jest obdržal, a dobře-li učinil? Kdy sem byl mládencem, mněl sem tak, ale již jinak; neb viem, že hrozné tresktánie obdržal od Krista, jakož die svatý Augustin, neb hrozně řekl jemu Kristus: Obrať meč v nožnicě. Také zle učinil, že bráně Krista, Malchovi ucho utal; dóvod toho: neb Kristus ihned jeho uzdravil. Vol, co chceš: neb že Petr dobře učinil a Kristus zle, neb Petr zle, proto že Kristus ihned polepšil, jako by řekl: O Petřě! kak to nemilostivě činíš a zle, jáť lépe učiním. O nezdá mi sě, by kněžie o Krista tak sě postavili, ale o zbožie, pro něž

Strana 175
Kapitola 48. 175 pohřiechu! Krista nenásledují, ale tupie, války strojiece a sva- tokupecstvie. Čtvrtý dóvod bieše tento: Kněžie, a zvláště papež, mají F. neb má dva meče: duchovní i světský, jakož sú měli apo- štolé. Tu znamenaj, že má-li sě papež tako mezi biskupy, jako Kristus měl sě mezi apoštoly, tehdy nenaleznem v písmě, by Kristus tělestným mečem tělestně sám bojoval, ani by apoštolóm bojovati kázal; nébrž bránil Petrovi, jenž z jiných byl sě rukotržně k brani mečem železným posta- vil. Tak papež, die-li, že jest náměstek pravý Kristóv, nemá sám bojovati, ani jiným biskupóm veleti neb odpúštěti mečem tělestným bojovati; ale ač by který bojoval, má ho tresktati, jako spasitel Petra tresktal. Druhé znamenaj, že apoštolé dva sú měli meče, a nevieme, kto z nich druhý měl. Zdá mi sě, že Petr obú neměl, neb nehodí sě jednomu dvěma mečoma železnýma spolu bojovati; a také nebyl jest Petr rynéřem Kri- stovým, meč za ním nosě, neb jest Kristus jím bojovati ne- chtěl. To jest znamenalo s lehka, že nynější čas vidíme, že s Petrem papeži a biskupové chápají sě meče železného; ale kto mezi nimi má meč duchovní, jenž jest slovo božie, ne- Eph. 6. vidíme. Neb kde jsú nynější papežové a biskupi, jenž káží? zdeť jich nenie. Jdi na Rýn, tu nalezneš na biskupiech jaky prsně, plechy, meče, kopie, terče i oděnie; věrně železem sú sě ohradili, aby jako Kristus v rucě, v bok i v nohy nebyli zakláni! Kristus na kříži vysokém, oni na hynstě velikém; Kristus trnovú korunu má na hlavě, oni s drahým kamením perlovú; Kristus za ny kopie dal v boce svém pohřížiti, a oni chtie pro lajna tohoto svéta blížnieho zahubiti! Paklit pravie, že o vieru bojují, jistě tohoť ve čtení ani v Kristově životě nemají. Ale at již konečně k tomu dóvodu odpoviem: pójčiem toho, že cierkev svatá, jenž jest zbor všech svatých, má dva meče, jakož sú měli apoštolé Kristovi, jenž sú s Kristem, s svú hlavú, v tu dobu jakožto údové cierkvi svaté byli. Ale jakož nekázal apoštolóm Kristus železným mečem sě brániti, ač jest kázal jim nésti, jakož die svatý Augustin, řka: Jistě pán byl jest kázal, aby železo nesli jeho učedlníci, ale nepři- kázal, aby bili; též cierkev svatá, jenž jest zbor z panstva, G it. 22. Faust.

Strana 176
176 Výklad desatera božieho přikázanie. z žákovstva a z těžaróv ustavený, má dva meče, dokavad zde rytěří proti dáblu, tělu a světu: duchovní, jenž jest slovo božie, a druhý tělestný. Prvý ten kněžím příslušie, aby jím zjevně, mocně a slavně proti dáblu, světu, tělu a proti hřiechu zvláště bojovali; tělestný meč ten panstvu příslušie, aby jím viery a pravdy božie bránili. A jakož nemá sě panstvo chápati meče duchovnieho týmže řádem jako kněžstvo, též kněžstvo nemá sě chápati meče tělestného týmž řádem jako panstvo. A skrzě meč rozuměj každú braň, jíž tepe rytieř, jako jest: kopie, déka, samostřiel lučiště, řemdih, pažléř, teslík až do nože, kyj, palice do pěsti. Z této řeči již máš, že má cierkev svatá dva meče, ale nekaždému dvú připásala; neb kněžím Kristus sám připásal Luc. 24. duchovní, řka: Já dám vám ústa, to jest výmluvnosť úst a mú- drosť, jíž nebudú moci odpovědieti a protiviti sě všichni pro- H. tivníci vaši. Pak panstvu připásal meč skrzě svatého Pavla, Rom. 13.jenž píše k Římeninóm, že knieže, a tak i každý pán, má moc boha, jíž sě nemá člověk protiviti. Protož die: Každá duše mocem vyšším poddána buď, neb nenie moc jedné od boha. A které věci od boha jsú, od boha zřiezeny sú; pro- tož ktož protiví sě moci, božiemu zpósobu sě protiví, a kte- říž protivi(e) sě, zatracenie dobývají neb nalezují; neb knie- žata nejsú k bázni dobrého skutka, ale zlého. Ale chceš-li nebáti sě moci, dobře čiň, a budeš mieti chválu z toho; neb boží sluha jest tobě pro dobré. Neb učiníš-li zlé, boj sě, nebť nedarmo meče nesě; nebť boží sluha jest mstivý pro hněv boží, jenž zlé činíš. A protož z potřebnosti, aneb potřebnému řádu poddáni buďte, netoliko pro hněv, ale i pro svědomie; neb proto i dani dáváte, že sluhy božie jsú v tom slúžiece. Aj v té řeči svatého Pavla máš, proč ruka panská meč nese cierkvi svaté: že aby zlí sě báli, nad nimiž má mstíti, a dobří aby pokoj měli. A tak meč železný jest každého v cierkvi svaté, ale nekaždý má jím bojovati; jakož mše svatá jest každého v cierkvi svaté, ale nekaždý má mše slú- žiti. A svatý Petr jest každého, ale nekaždý má (sě) Petrem, jakož by chtěl, dělati. A že to jest pravda, die svatý Pavel: Nižádný sě lidmi nechlub, nebť všecky věci vaše jsú: buď Pavel, buď Apollo, buď to Cefas, to věz Petr, buď to svět, buď to život, buď to smrť, buď to přítomné věci, buď to bu- I. 1 Cor. 3.

Strana 177
Kapitola 48. 177 dúcie, věru všecky věci vaše jsú, a vy Kristovi a Kristus boží. — Aj teď máš zjevně, že všecky věci jsú spolu všech svatých, ale ne každému každá všelikak příslušie. Jakož slúžie sobě spolu všickni údové, též ty raduj sě s tiem, jemuž jest bóh dal zvláští dar, a položil v něm něco, jehož v tobě nepoložil. V onom položil panenstvie neb panicstvo; miluj ho, nebť i tvé jest. Onen móž mnoho bdieti; nezávidíš-li ty, máš snad větčí trpělivosti, nechť tě miluje, takéť i jeho jest. On sě pilně k prospěchu učí, a ty snad viece sě postíš; učenie jeho i tvé i jeho jest, a póst tvój i jeho jest, ač tě miluje, a to proto, že ty v něm jsi ne osobú, ale láskú, jakož ho- spodin die: Co ste jednomu z bratří mých učinili, mně ste učinili. Tak mluví svatý Augustin. A svatý Jan zlatoústý: Každý k obecnému úžitku požívati má těch věcí, kteréž má: i múdrosti, i kniežetstvie, i zbožie, ne k škodě spolusluh; neb to řečeno jest, totiž: Blažený sluha, kteréhož, kdy přijde pán jeho, nalezne ho, an tak činí, to věz, že jiným káže, ctnostmi prospievá, penieze rozdává. Aj to řečeno jest, die ten svatý, o každém vladařství, jenž komu kolivěk jest poručeno. A tak miení svatý Bernart, píše papežovi, jenž slul Eugenius, řka: Ktož pří, by tělestný meč tvój byl, zdá mi sě, že nedosti pilen jest slova hospodina řkúcieho: Obrať meč svój v nož- nicě. Protož tvój a ten tvým snad ponuknutím, ač ne tvú rukú, totiž vytržen z nožnic má býti, jinak by nikterak k tobě neslušel. Když sú řekli apoštolé: Aj dva meče teď! neodpo- věděl by byl pán: Dosti jest; ale: Přieliš jest obój cierkvi svaté! Jest i duchovní, i tělestný meč: onen kněžóv, a ten rytieřóv; onen o cierkvi, a tento za cierkev má vytržen býti, ale k ponuknutí kněžskému. Aj teď máš z řeči svatého Bernarda, že cierkev svatá má dva meče, duchovní a tělestný, a oba papež má, jako i každý věrný křěsťan, ač onen jinak a onen jinak: duchovní, jenž jest slovo božie, bóhdaj měl každý kněz, a opásal sě jím, jakož velí svatý Pavel, řka: Vezměte oděnie božie, aby mohli sstáti v deň Eph. 6. zlý, a ve všech věcech dokonale státi. Protož stójte podpásáni na bedrách svých v pravdě, a oblecte sě v pancieř spravedlno- sti, a obujte nohy v připravení čtenie pokoje ve všech věcech, vezmúc štít viery, jímž by mohli všechny šípy najzlostnějšieho M. J. Husi sebrané spisy. I. Aug. in serm. de dilect. ad in- vicem. Sup. Mat. 24. Sup. Joh. 13 lib. 4. 12

Strana 178
178 Výklad desatera božíeho přikázanie. 2 Joh. 5. L. ohně*) uhasiti; a přielbici spasenie přijměte, a meč ducha, jenž jest slovo božie. O kněže! teď máš výpis od apoštola, svého oděnie a meče; oděnie: nesmilnosť, spravedlnosť, uměnie čtenie k po- koji, štít viery, jenž jest věřiti, že otec, syn a duch svatý jsú tři osoby a jeden buoh, něco podobně jako štít tréhranatý, a štít že pán Ježíš jest, spolkem tři věci, to věz: božstvie, duše a tělo, a ty tři věci jeden Kristus, pravý buoh a pravý člo- věk. Ktož ten štít na srdci nesě, maje nesmilnosť, spravedl- nosť, a přípravu čtenie pokoje, obuje své nohy duchovnie, jenž jsú žádosti: noha pravá žádosť blahoslavenstvie, levá potřeby tělestné; ty nohy aby vždy byly čisty od bláta a prachu hřiecha. Jistě tak jsa oděn a tak štít nesa Kristóv, móžeš uhasiti ohnivé šípy najhoršieho dábla. Ohniví šípi jsú: zapálenie k smilství, k hněvu, k žádosti chlúby, ku pomstě, k lakomství, k svatoku- pecství, a tak k jiným hřiechóm, jimiž vešken svět jest zapá- len. Pak vezmi, kněže, přielbici spasenie, to věz naději, jenž táhne vzhóru k spasení; neb ktožť té nemá, velměť brzy ho ďábel raní. Protož jako by bláznivý bojovník byl, který by přielbice nechtěl vzieti na sě v hrozném boji, aneb otevřěl ná- nosěk bez potřeby, ano všudy šípi letie: tak a viece bláznivý jest bojovník v duchovniem boji, kterýž od naděje odpadá, neb ji snímá u vóli, aneb otvierá, když na všechny strany pevné nemá; neb má mieti tu přielbici nazad, ufaje že sú mu hřieši odpuštěni; napřěd na čele, ufaje že radosti na věky po- žívati bude; na levém uše, že věčného zatracenie zbude; a na pravém, ufaje že ve čas jest u milosti boží, ač vědomě nenie v hřieše smrtedlném; pakli jest, ale ufaje že jest syn boží vyvolený, jemuž dá pomoc, aby z hřiechu vyšel. Jistě dobré jest toto oděnie s přielbicí! A že nenie dosti bojovníkovi býti oděnu, a nemieti brani, jíž by bil nepřietele, protož svatý Pavel die: Vezměte meč ducha, jenž jest slovo božie. Nu kněže! vezmi ten meč, a sec jím dábla, bráně cierkve svaté; rubaj hřiechy, sěc na obě straně: i na levo, pravě věčné zatracenie, i na pravo, pravě věčné spasenie; a braň sě i dáblu, i tělu, i světu tiem K. *) Rkp. ohnive.

Strana 179
Kapitola 48. 179 mečem! Takť sě bránil dáblu, i kněžím pán Ježíš; dáblu kdy naň udeřil lakotú, řka: Řci ať tito kameni chleby budú. On Mr. 4. odrazil, řka: Psáno jest: Netoliko člověk živ jest chlebem, Deut.8. ale každým slovem, jenž pocházie z úst božích. A kdy udeřil pýchú, řka: Spusť sě dolóv, totiž ukaž sě pyšně, odrazil jeho, řka: Psáno jest, to věz každému za přikázanie: Nebudeš po- kúšeti pána boha svého. A kdy naň udeřil lakomstvím, řka: Tyto všechny věci tobě dám, ač padna modliti mi sě budeš, odrazil ho, řka: Psáno jest: Pánu bohu svému modliti sě bu- deš, a jemu samému slúžiti budeš. Též ty braň a zamietaj sě písmem, kněže! Pokúšie-li dábel smilstvím, udeř naň mečem, řka: Psáno jest: Nesesmilníš! Udeří-li na tě lakomstvím, a tak i jinými střělami neb meči, udeř naň vždy mečem slova božieho; neb proti každému hřiechu vždy jest zvláští meč M. slova božieho, a ktož toho meče nepožívá a jím netepe, zlo- řečený jest. Protož die pán buoh skrzě Jeremiáše: Zlořečený Jer. 48. člověk, kterýž činí skutek boží lstivě, a zlořečený, kterýž zdr- žuje meč svój, neb brání meči svému od krve. V tom zlo- řečenství mnozí jsú, a zvláště kněžie, kteříž lstivě pro penieze, a neupřiemo, a najprvé skutkóv kněžských pro pána boha nevedú, neb jsúce v hřieše smrtedlném vědomě; neb tak lstivě úřad kněžský činie, a meč svój, jenž jest slovo božie, zdržují od krve hřiecha, nebrániece sě písmem dáblu. A také bránie meči tomu, aby proti hřiechu nebyl vytržen, když bránie pravdy mluviti a kázati slova božieho, jímž sě jich krvaví hřiechové sěkají. Již máš, kterým mečem má duchovně každý, ale zvláště kněz bojovati, a kterým rytieř. Pak dóvod pátý bieše tento: Kněžie mnozí jsú silni, a darmo by jim byla ta síla dána, by jie nepožívali k boji. Tiemto dóvodem, by měl prospěch, kněz dovedl by, že má s ženami smilniti, neb má moc přirozenú snad nad jiné světské, aby plodil. Též má moc, aby katem byl aneb zlodějem: proto-liž má býti smilníkem, katem, neb zlodějem? Nedaj bóh, ale daj bóh, aby jsa silný, tu sílu jako pán Ježíš k silnému trpění obrátil, a tak tú silú viece zaslúžil, než by bojoval. Neb po- ňavadž v kněžstvo jest vstúpil, má Krista v kněžství následo- vati, jenž jest mečem železným nižádného rukú svú tělestnú nebil, a Petru, jenž jest bil, hrozně bránil. 12*

Strana 180
180 Výklad desatera božieho přikázanie. N. O. Lev. 8. Šestý dóvod tento bieše, a toho sě velmě kněžie držie: By biskupové tělestným mečem nebojovali, tehdy by cierkev svatá zle stála. Toho přím a řku, že cierkev svatá lépe by stála než stojí; neb jinak spasitel náš nemúdře by byl zata- jil, nepřikáže kněžím, aby mečem tělestným bojovali, věda že by lépe tak jeho cierkev stála. Ale buď on požehnaný na věky, že z své múdrosti nesmierné přikázal jest kněžím, aby v trpení cierkev jeho množili! a svú krví ji vykúpiv, dal jim, aby také svú krví ji štěpili, jakož slavně zpievá cierkev svatá o apoštoléch, že sú cierkev svatú krví svú štěpili. A divná jest věc, že bez meče železného jich dvanadcte s třětinad- stým, Pavlem svatým, takměř vešken svět sú v Kristovu vieru uvedli: a ve čas neviem, by všichni biskupi, od prvnieho, jenž jest meče sě chopil po apoštoléch, až do poslednieho, by jednu krajinu svým mečem a panstvím na vieru obrátili! Ale viem, že pro panstvie velikú věc sú v pohanstvie zavedli, jako jest učinil Machomet, a Sergius mnich, a Julianus poběhlec, jehož čert byl na ciesařstvie vsadil; a od těch takměř všecko pohanstvo má počátek: Saraceni, Tateři, Turci a jiní, kteříž obecně Machometovo učenie držie. A co nám vybojují dobrého biskupové, nechavše duchovnieho řádu, to na soli prodáme O by páni a kniežata chtěla mše slúžiti, křtíti, kázati slavně v kostele, vzpoviedati a rozhřěšovati, řekli by kněžie, že to jest kacieřstvie, a nedali by jim sě v to plésti, neb jest kněžský úřad: též by měli páni, králi, kniežata i rytieři řéci biskupóm a kněžím, aby sě jim v jich úřad nepletli. Ale snad řkú kněžie, že v starém zákoně kněžie sú bo- jovali, jako prvé již jest řečeno. A já dám, aby světští také řekli: Poňavadž Mojžieš prvého biskupa mazaného učinil z bo- žieho přikázanie, neb jest Arona oblekl v rúcho biskupské, olejem ho světiv zmazal, chrám i oltáře světil a oběti bohu 3 Reg. obětoval; a král Šalomún v chrámě božiem, kterýž jest bohu udělal, ano tu kněžie stojie, sám jej světil, a všemu lidu i kněžím požehnánie dal, a oběti najprvé obětoval: proč by tehdy nynie králi a kniežata též neučinili, poňavadž kněžie nynější chtie bojovati proto, že kněžie starého zákona sú bojovali? Jest-li kněžím dobrý dóvod, také kniežatóm a králóm bude dobrý a ještě lepší; neb nikdež nový zákon Kristóv ne-

Strana 181
Kapitola 48. 181 brání zjevně králóm též učiniti, jako zjevně brání Petrovi a jiným v něm kněžím bojovati. A jest-li jich dóvod dobrý, tehdy jistě králové mají vlásti biskupy, jako v starém zákoně všichni vládli sú, v tom, což jest bylo k boží chvále, přikazujíce biskupóm a kněžím. A psáno jest, že král Šalomún řekl jest biskupovi Abiatar: Jdi do Anatot k roli své! Jistě jsi muž 3 Rog- 2. smrti; ale dnes tebe nezabiem, neb's nesl archu neb skříni pána boha před otcem mým Davidem, a snesl's práci ote všech věcí, v nichž jest pracoval otec mój. I vyvrhl jest Šalomún Abiatara, aby nebyl knězem božím, aby naplněna byla řeč boží, kterúž mluvil jest nad domem Eli v Silo. A potom dále psáno, že král Šalomún Sadoch kněze ustavil za Abiatar. Protož chtie-li kněžie proto bojovati, že v starém zákoně kněžie sú bojovali, proč nedopustíte, aby králové a kniežata zlé biskupy a faráře ssazovali, a na jich miesta dobrú kněží ustavovali? neb tak i v novém zákoně ciesařové papeže sú ssazovali pro zlosť, a jiné vsazovali, o nichž byli by dlúzí dóvodové. Dále když die šestý dóvod, že by laikové sahali na kněží, brali by jim a bili by je, tu jest lehká odpověď: neb nebyl by div; poňavadž laikové, jenž jsú ruka světská, sahali sú na Krista kněze, a na jeho apoštoly a jich potomníky, a jim brali, bili i mordovali, což tehdy chtie kněžie? Věrně chtie slúti kněžie Kristovi, ale nechtie trpěti s Kristem, chtie i zde ho- dovati i po smrti. Kdyby to Kristus přijal, já bych také ho- dovati uměl. Ale viem, že die Kristus: Ktož chce po- mně Mt. 15 přijíti, zapři sám sebe, a vezmi kříž svój a pod po mně. A opět die: Ktož nevezme kříže svého, to věz utrpenie, a nejde po mně, nenie mne hoden. Druhá odpověď jest svatého Am- brože, na ono slovo: Dajte ciesaři, co na ciesaře slušie, jenž Mt. 22. die: Ty ač chceš nebyti vinen ciesaři, neroď mieti světských věcí. A svatý Jan zlatoústý také die na to slovo takto: Ty svět zavrz příkladem Kristovým, a nebudeš povinen světskému kniežeti; řád slov tě nauč těchto: Dajte neb vratte ciesaři, co na ciesaře slušie, a které věci jsú božie, bohu. Třetie odpověď jest zřejmý dóvod, že by kněžie měli Q. dosti na tom, což by jim, jako svatý Pavel die, k nakrmení 1Thi. 6 (i) k odění skrovnému stačilo, a v tom bydlili v pokořě, vedúc svój řád hodně, tehdy by světští na ně nesahali; jakož zjevně

Strana 182
182 Výklad desatera božicho přikázanie. R. In serm. vidíme, že kněžím dobrým a chudým nic nepřekážejí neb řiedko. A lehký jest dóvod; neb poňavadž na nich nevidie pýchy a zbožic, a také krásných žen jměnie, a vidie, ani dobře zevnitř jsú živi, nemají příčiny, pro kterú by na ně sáhli, jedné ač by ti kněžie z hřiechu je tresktali. Ale že na bohatých kně- žích vidie lepšie rúcho, a vidie u nich kraššie koně, viece zbožie, a kraššie ženy, a oděníe a braň, jenž na světské věci slušejí, protož někteří jsúc hnuti závistí, sahají na ně řečí i rukú; a někteří řádem zpráva, jako králi a kniežata, aby poňavadž panošské zbožie sú shmatali, miesto těch panoší i jiných k obecnému dobrému daň dávali. A třetí z lásky sa- hají na ně, aby jim trn z nohy vytrhli, to jest zbožie, jenž jest v nich potlačilo slovo božie i život apoštolský; neb čím viece biskupové a kněžie zbožie mají, tiem víece s ním okolo jdú, mší neslúžie, nekáží, s lidem nepracují v duchovenství. Ktož nevěří mně v tom, ten zle hledí tělestným okem, vida kněži i biskupy, ani vedú (s) zbožím divné skoky. Pak poslední kus šestého dóvoda die: Kto by chtěl kně- zem býti, kdyby na ně sahali? Tu diem, že syn boží chtěl jest knězem býti, věda od věčnosti, že naň kněžie prvé a po- tom světští sáhnú, uplijí, ubičují, pohanějí, i ukrutně zamor- dují. A po něm apoštolé chtěli sú kněžie býti, an jim napřed po- Mt. 10. věděl, že posielá je jako ovcě mezi vlky, a pravil, že budú v ne- návisti všem lidem pro něho, a že budú je mrskati a táhnúti Luc. 24. před kniežata a před zbory své, a u vězenie, a že je vyobcují Joh. 15. a mordovati budú, a budú mnieti, by tiem bohu slúžili. Protož by měli nynie v též s Kristem a s jeho apoštoly vstúpiti, málo by kněží bylo, jakož die ten dóvod; ale že kněžie v též nevstu- pují, ale v zbožie, v pýchu a v rozkoš tělestnú, protož mnoho jest kněží jmenem před lidmi, ale málo jich v skutku před bo- hem. Protož die svatý Jan zlatoústý: Mnozí kněžie a nemnozí kněžie. To věz, mnozí jmenem před lidmi, a (ne)mnozí životem před bohem. Též svědčí svatý Ambrož, řka: Lež jest knězem sě vyznávati, a protivné věci kněžskému řádu činiti. Též praví svatý Rehoř i svatý Remigius, oba řkúc, že pán bóh těch kněží jest zkazil kněžstvo, kteréž nalezne, ani kupčie v du- chovenství. Svatý Remigius takto die: Kterýž kolivěk biskup dar ducha svatého prodává, ač před viděním lidským v rúchu S.

Strana 183
Kapitola 48. 183 biskupském zdá sě, by sě stkvěl, již před božíma očima kněž- stvie zbaven jest. A k témuž die svatý Jeronym, řka: Ne- všickni biskupi jsú biskupy. Znamenaj Petra, Jidáše spatři, Štěpána přijmi, Nikoláše*) zavrz; nečiní kostelnie dóstojenstvie křesťana. Cornelius centurio, ještě pohan, darem ducha sva- tého zčistěn jest; kněží Daniel dietě súdí. Nenie lehké státi na miestu Petrově a Pavlově, a držeti miesto již s Kristem kralujících. Zblázněná sól k ničemuž sě nehodí, jedné aby byla vyvržena ven a od sviní utlačena. To svatý Jeronym. A všem těmto svatým biskupóm a kněžím, jenž tak mlu- viece milovali sú kněží, a chtěli je vyčistiti od hřiechóv, jest Kristus založenie, řka: Věru věru pravi vám, že já jsem dvéře; všichni, což jich kromě mne přišlo, zloději jsú a latrové. A opět, řka učedlníkóm: Vy jste suol zemská; to věz máte sě Joh. 10. mieti k lidu, jako suol k pokrmu, jejž od hnisu a od červóv Mat. 5. zachovává a chutna činí, a obecně každé krmi sě hodí. Též vy lid múdrostí máte zachovati od hnisu hřiecha, od červa, jenž vždy vrtá, zlá žádosť; a chuť dávajte příkladem lidu v dobrých skutciech. Pak dále die: Pakli suol se zblázní aneb zhyne, to věz, vy budete-li bláznivě živi, a tak zhynete-li v dobrých skutciech, že jsúc živi, před lidem k ničemuž sě nehodí, též vy, jedné aby byla potlačena od lidí, to jest, aby byli potupeni a ven vyvrženi z nich. O pane božě! by to tvé slovo plněno bylo, co by bylo kněží jako zlé soli vykydáno! A tak jest pán Ježíš ponížil svých učedlníkóv, by sě byli zkazili, a též i jiných kněží, že die, že sě i v sráč neho- die, řka: Vy jste suol! Dobrá jest suol; a zmisá-li suol, čím sě ozdobí? ani v zemi, ani v sráč úžitečna jest, ale ven bude vyvržena. A chtě, abychom to pomněli a vážili, ihned die: Kto má uši k slyšení, slyš! Protož kněže! věda, že kněžstvie jest velmě dóstojné, drž je právě, aby nepadl velmě nízce. Angel Lucifer z nebe vypadl; z angela nad jiné angely pový- šeného pýcha učinila nad jiné biedného; nic jeho v milosti božské neveličí jeho stvořená krása povýšená a múdrosť, již níží jeho zlosť. Adam, bez hřiecha od boha stvořen, aby pa- T. Luc. 14. Ad Eliod. 2q.7. *) Dole připsáno touž rukou: Nikoláš byl jest z sedmi jahnóv je- den, které byli ustavili apoštolé, a ten potom byl jest ka cieřem.

Strana 184
Výklad desatera božieho přikázanie. 184 noval nad jinými stvořeními, ač by božie přikázanie sdržel, a s Evú i s dětmi bez smrti v blahoslavenstvie věčné vstúpil: že boha neposlúchal, z ráje vyhnán, s Evú psotu trpěl a nás v ni porobil; po smrti mnoho tisíc let byl u vězení, a byl by na věky zatracen i s námi, by milý syn boží pokorně nás nevy- kúpil. Judáš od spasitele k biskupství vyvolený, pro lakom- stvie kterak jest vzvelebený? Pán jeho svědčí, řka: Lépe by Mt. 28. bylo jemu, by sě byl nenarodil. A prvé řka: Já jsem vás Joh. 6. dvanadcte vzvolil, a jeden mezi vámi dábel jest! Aj milý kněže! angel s nebe, Adam z ráje, Judáš z bi- skupstvie vypadl, proč? pro hřiech, aby tobě bylo ukázáno, že čím stav vyšší, tiem pád hroznější, hlubší a biednější; neb čím sě kto neřádně viece výší, tiem sě před bohem níží. Lucifer chtěl býti najvyšší, spadl jest, a jest již Luciper naj- nižší; neb jest světlo věčné ztratil, v temnosť věčnú upadl, a tak z angela světlého sám sě pýchú učinil dábla temného. Adama, ač jest mými hřiechy vinen, ponechám, neb káv sě již jest svatý; ale Judáš, dábel zatracený, přijav kněžstvie svaté, že vedl lakomstvie prokleté, má mi v paměti býti; neb Ps. 108. die David v žalmě o něm: Ustav, to věz bože, nad ním hřie- šníka, a dábel stój na pravici jeho. Když súzen bude, ať vyjde odsúzen, a modlitba jeho buď k hřiechu. Buďte dnové jeho nemnozí, a biskupstvie jeho vezmi jiný!—Nu kněže! pro- dada spasitele svého lacinějé než Jidáš, chlub sě, a přijde na tě táž modlitba ot Davida i Krista, že nad tebú ustaví hřie- šníka bóh, a dábel stane na tvé pravici; budeš súzen a odsú- zen, a tvá modlitba bude tobě hřiech; dnové tvoji krátci, a jiný tvé miesto vezme. O kněže! nechaje chlúby, buď s pánem Ježíšem pokorný, neb tak budeš vedlé něho vzvelebený; trp rúhánie, lúpenie, haněnie, bitie, i hotov bud k smrti pro- Krista, nechaje bojovánie, jenž jest velmě nejistá k spasení cesta. Kapitola XLIX. A. Ale snad dieš: Co má kněz učiniti nepřieteli, když ho chce zabiti? Tu diem, že má uteci; pakli již konečně nemóž uteci, tehdy řku, že jest jedna obrana světská a nejistá od

Strana 185
Kapitola 48 — 49. 185 hřiecha: brániti sě tak, aby nezabil; druhá obrana: nepřietele zhroziti, držeti neb povrci, a vždy lásku zachovati; třetie obrana najjistějšie od Krista ukázána jest: pěkně mluviti jako on mluvil, řka oděncóm: Koho hledáte? A oni: Ježíše Nazaret- ského. A on: Jáť jsem! Poňavadž hledáte mne, nechte těchto Joh. 18. odjíti. A potresktav Petra, že sě bránil, a uzdraviv Malcha, jemuž Petr ucho utal, řekl jest zástupóm: Jako na lotra vyšli ste, s meči a s kyjmi, aby mě popadli; každý deň u vás seděl sem uče v chrámu, a nejeli ste mne. A oni postúpili sú zpět a padli sú na zemi. A že v zlosti zatvrzení, a zvláště od kněží zavedení, na pokornú řeč netbají, protož ti od bisku- póv poslaní netbali sú na jeho velmě milostivú a pokornú řeč, a jeli sú ho a svázali; neb již dal sě na smrť svázati, moha všechny panoše i s jich biskupy okamženě do pekla poraziti. Potom také pokorně odpoviedal, a na kříži za mordéře mi- lostivě otcě prosil, řka: Odpusť jim, nebť nevědie, coť činie! Týmž řádem věrný jeho následovník má bojovati, a tak v lásce pokorně smrť trpěti; neb má viece milovati duši ne- přietele, než své tělo, a tak varovati sě jeho zabitie, aby nedal jemu příčiny na věčné zatracenie. A tak já kněz mám uči- niti, a běda mně, neučinil-li bych, kdyby mi sě přihodilo; neb viem, že milým utrpěním zjiskal bych tělu svému mučedlničí korunu, ukrotil bych hněv nepřátel, dal bych dobrý příklad, jiných bych potvrdil v dobrém, a snad obživil bych trpením duši nepřietele, která by, jsúc mým bráněním a netrpělivostí popuzena, snad by byla zatracena. A tak já polože život svój za něho, jehož bych, tak pokorně sě postavě a trpě, učinil bych ho sobě přietelem, prospěl bych i jemu i sobě, i vší cierkvi svaté mučedlnictvem slavným. Neb nenie příčina slav- nějšie k mučedlnictvu svatému, než obrana zákona Kristova, aniž zákon jest příslušnější křesťanu na světě, nežli pro Krista trpěti protivnosti i smrť; neb to jest v sobě holé dobré, živo- tem Kristovým nám ukázané, jakož nám je ukazuje, řka: Ne- roďte sě báti těch, jenž tělo zabíjejí. A k tomu popúzie nás svatý Pavel, řka: Složiece každé břiemě a hřiech, jenž nás obklíčil, skrzě trpělivosť, běžme k boji ukázanému nám, neb jistě musíme trpěti. Protož milujeme-li viece Krista než zbožie tělestné, než Mt. 16. Luc. 23. B. Mt. 10. Heb.12.

Strana 186
186 Výklad desatera božieho přikázanie. přátely své, a než jich tělo i své, musieme velikú pilnosť při- ložiti, abychom tak trpěli, a větčí, než abychom tělestně proti nepřátelóm bojovali; neb složiece žádosť nezřiezenú zbožie a přátel, a bázeň tělestnú, jakožto břiemě, a vyplejíce hřiechy jiné, podstúpili bychom tak, míle trpiece, slavné mučedlnictvo. Protož svatý Pavel po dřevních slovách popúzeje nás, dává smě- losť k takému trpění, příkladem póvoda zástupu křesťanského, řka: Hlediece na stvořitele viery a dokonavače Ježíše, jenž předloživ sobě radosť, strpěl jest, aneb nesl jest kříž, hanbú pohrzev. A že to utrpenie nebylo bez odplaty, protož die dále, že Ježíš na pravici boží sedí. A že mohli bychom sobě smysliti a řéci, že nemóžem tak velikú láskú hořeti jako Kristus, protož musieme opatrni býti a trpěti pro Krista leh- čejie; protož dále ihned die Pavel svatý: Rozpomínajte sě na něho, jenž také strpěl jest od hřiešníkóv proti sobě proti- venstvie, aby nezu(o)stávali úmysly svými přestávajíce; neb ještě do krve netrpěli ste. Neb sami sebe otěžme, kterak my hodni jsúce smrti pro své hřiechy, milujeme ho, jenž bez hřiechu, bez dluhu, bez našie odplaty, za ny hřiešné dobrovolně trpěl jest najohavnější a najukrutnější smrť? A my pak přikázanie jeho lehkého, nám úžitečného nedržíme, když pobieháme, ne- smějíce pro něho trpěti netoliko smrti, ale hubeného pohaně- níčka, aneb hubené škody na biedném zboží: a on pro ny hřiešné chud byl, pohaněn, oblúpen, uplván, zbičován, ukřižo- ván i zamordován. O rytieřové jeho! opustiec chlipnosti a utěšenie světa, podložte hrdla svá zachování jeho přikázaním, a braňte jeho zákona kázaním, opatrným hádáním, tichým a horlivým odpoviedáním, až do krve s ním prolitie, srdečně a Mr. 10. srdnatě stojiece vedlé něho; nebť jest řekl: Ktož dostojí až do koncě, ten spasen bude. Kapitola L. Ještě jest jedna skúla, jíž dábel ve mnohé uvodí vraždu, A. a jest tato: že knieže, pán, neb jiný súdcě, z narčenie člověka zabíjie, neb věda, an vinen nenie, pro křivé svědectvie. A to pocházie z křivých nálezkóv lidských, a z tohoto prašivého

Strana 187
Kapitola 49 — 50. 187 dóvodu: že súdcě má súditi vedlé dóvodu a svědectvie; a také z tohoto: že súditi má súdce, co vic jakožto súdce, ale ne co vie jakožto zvláštnie osoba. Ale ti dóvodové nevymluvie Piláta, jenž jest nevinného pána Ježíše na smrť křivě odsúdil, jako die svatý Petr: že dal sě jest křivě súdíciemu. Aj křivě [ bet.2. súdil Pilát, ač biskupové, starci, mistři, obec i kněžie svědčili sú, že Kristus hoden jest smrti; a tak prvý dóvod o svědciech Mt. 27 klesl jest. A že Pilát věděl jest, že pro závisť dali sú Krista na smrť, protož druhý dóvod klesá. Protož věz, že súdcě má súditi člověka na smrť, jest-li hřiech hodný smrti, a to vedlé dóvodu a svědectvie hodného, když nevie sám, jest-li ten člověk hoden smrti, a nikoli aby neodsúdil na smrť člověka, když vie, že jest nevinen; neb učiní-li to, že odsúdí pro vza- tek, neb pro bázeň, neb pro přiezeň lidskú, neb pro svěde- ctvie mnohých, a věda že jest nevinen, tehdy učiní proti vóli boží; druhé, proti zákonu, jenž die: Nevinného a spravedlivého Exod. 23. nezabíjej. Třetie, učiní proti svému svědomí; a kto činí proti Dan.13. svědomí, ten cestu sobě činí k zatracení. Čtvrté, křivé straně velmě uškodí, že jich zlú vóli naplní, a jich veličejšieho hřiechu dopraví. Páté, že z poznané lži súd lživý položí, a věda že lživý dóvod nic právě nesvědčí ani dovodí. Protož súdce buď opatren, a odstup od tvého srdcě, by chtěl vědomě nevinného pro množstvie křivých svědkóv člo- věka odsúditi. Nebuď Pilátova pokolenie, poslúchaj boha, jenžť přikázal jest, řka: Nepřijmeš hlasu lži, ani položíš ruku svú, aby pro lež řekl křivé svědectvie; nepostúpíš po zástupu, aby učinil zlé, ani v súdu mnohých přivolíš odsúzení tak, aby od pravdy poblúdil! — Aj teď máš plné naučenie od boha a přiká- zanie, aby lživého nepřijímal svědčenie, věda že jest křivé; druhé, aby křivě pro nižádného nesvědčil; a třetie, aby pro nižádný hluk neb zástup křivě nesúdil; a čtvrté, aby po ni- žádném zástupu od poznané pravdy nepoblúdil. Proti třem kusóm Pilát učinil, neb jest vědomě křivé svědky dopustil, pro množstvie křivý súd vydal, a po zástupu biskupóv, mistróv, starcóv, kněží a obcě od pravdy poblúdil. A nevymluvie ho mnozí křiví svědkové, ani mnozí kněžie, starci a biskupové, ani také jeho bázeň, že sě bál ciesařě veličejšieho súdce, ani jeho omluva, že die: Nevinen jsem já krví túto! ani jeho umy- Exod. 23.

Strana 188
188 Výklad desatera božieho přikázanie. tie rukú, neb pravda a nevina Kristova ty všechny svědky i omluvy přemáhá. A věrný sluha pána Krista má mieti veliké v tomto utě- šenie, budú-li kdy na něho svědčiti mnozí a odsúdie ho, an vie, že nenie vinen, čím ho vinie; neb by všichni lidé tohoto světa řekli, že jest hoden smrti, a on jest nevinen, tehdy pán buoh jemu svědčí, že nemá odsúzen býti. Neb ač sú všichni biskupové, mistři, starci, obec i kněžie křičeli, že Ježíš hoden jest smrti, a Pilát ho odsúdil, však vždy všechna svatá trojice svědčila jest i svědčí, že kněžie zle a neumně sú ho zabili, a Pilát křivě odsúdil. A pán Ježíš sám svědčí, že veličejší hřiech má, kto jest ho Pilátovi dal, nežli Pilát, to věz kněžie. A to měli by pamatovati ti, kteříž dávají lidi nevinné k smrti súd- cem, nevědúce jistoty. A kněžie, jenž dávají také na smrť lidi, ti mají sě jako židovští biskupové, jenž zabili sú Ježíše, jakož na ně čtenie svědčí, a svatý Petr i svatý Pavel v skut- ciech apoštolských; a nevymluví jich to, že sú řekli: Nám ne- slušie zabiti nižádného! když jim podal Pilát, aby vzěli Ježíše a súdili. A tak ani bázeň, ani které svědectvie křivé má člověka připuditi, aby vědomě odsúdil člověka nevinného; neb buoh, jenž vedlé pravdy súdí, nikdy toho súdu nepotvrdí, ale v súdný den ohlásí je všemu světu a odvolá; a křivého súdci, ač sě ne- pokál, odsúdí spravedlivě do věčného ohně, že nepomněl jest Dan, 13. toho přikázanie: Právě suďte synové lidští. A tohoto: Nevin- ného a spravedlivého nezabieš! Aniž ho vymluví ustavenie lidské, jímž sě přestupuje božie přikázanie. Protož řekl-li by kto súdci, jenž by nechtěl odsúditi nevinného vedlé jich ustavenie: Proč ty přestupuješ starších ustavenie, že nesúdíš vedlé svědkóv? má jemu odpovědieti, řka: Nechci božieho přestúpiti přikázanie pro lidské ustavenie a křivé svědectvie. A potiskne-li dále, řka: Vydaj súd vedlé svědectvie a vedlé práva! má řéci: Nevydám proti zákonu božiemu. A on die: Křivý jsi súdcě, musíš od vyššieho potupen býti. A on odpovie: Pravdu znám, té neotstúpím pro nic až do smrti; a nechci křivdy pravému učiniti, aniž k hřiechu pro hrózu, hanbu, neb kterú škodu při- voliti. Aj taktoť má sě mieti pravý súdcě; ale ne tak, jako právě píší práv-ukové, to věz nedoučení v božiem zákoně, ale Mt. 27.

Strana 189
Kapitola 50. 189 v lidském nalezení juristové, jenž řkú, že má súdcě súditi ve- dlé svědkóv, ač vie, že jsú křivi. A jiní řkú, že jest-li súdcě, jenž má menšieho pod sebú, tehdy má jemu poručiti při; pakli má vyššieho, má na ně- ho podati. O slepí slepci! nechtějí věděti, že tak učiniti jest pravdu od sebe odstrčiti, a odplaty věčné, kterúž by vzal vy- svobodě nevinného a potupě křivé, vědomě sě zbaviti, a dáti ne- vinného na smrť. Aj Pilát věda Krista nevinného, chtěl židóm dáti jeho, aby ho on neodsúdil; byl by nevinen, kdyby oni ho sami byli zabili? jistě nebyl by bez viny. Také by ho podal na ciesařě, a on ho zabil, opět by byl jeho smrtí vinen. Protož nemohl jest Pilát bez hřiechu jinak, než řka židóm: Dali ste mi ho jako zlého, a já viny nenalézám na něm; pro- tož nechciť, byť trpěl a vám přikazuji, aby nižádný jemu ne- přěkážel. Pakli by bóh byl ráčil jemu vzjeviti, tehdy by měl byl řéci: Milý synu boží! ty máš nás od smrti svú smrtí vy- kúpiti; protož ne pro jich zlú závistivú vóli, ani pro bázeň ciesařě, ani pro přiezeň lidskú tělestnú, ale aby vykúpil ty nás, milý pane! ráčíš-li, chci*) tě dáti ukřižovati. Aj tak by sě Pilát sjednal u vóli s otcěm bohem, jenž pro naše spa- senie z milosti a s jeho vólí dal jest jeho na smrť, a neshřě- šil jest. A tak Pilát, kněžie, starci i biskupové naplnili sú vóli boží, davše Krista na smrť, avšak sú tiem smrtedlně shřěšili. A jiní, jako apoštolé, chtiece aby nebyl zabit Kristus, vóli boží protivni sú byli, avšak sú tiem chtěním smrtedlně nehřě- šili, neb sú toho z zlosti nevolili; ale židé hněvem, závistí a rúháním k smrti ho připravili. A z toho máš, že jeden učiní, co bóh chce, a smrtedlně shřěší, a druhý chcě proti té vóli, avšak smrtedlně neshřěší. Protož múdří porúčejí svú vóli a své skutky vóli boží, majíce naučenie od Krista, jenž die: Otče! móž-li býti, zbav mě umučenie toho; pakli to věz ne- Luc.22. móž býti podobně, ale buď vóle tvá. A tak máme my, když zač prosíme boha, řiekati: Otče neb Kriste! jest-li vóle tvá a nám k spasení, daj pokoj, daj déšť, daj zdravie, daj smrť. Ale kde jisté dobré jest, že nemóž ke zlému přivesti, tehdy móž B. *) Rkp. chtie,

Strana 190
190 Výklad desatera božieho přikázanie. řečeno býti bez té příčiny, jako teď: Daj hřiechóm odpuštěnie, daj věčné královstvie, daj své vóle naplněnie. A bychom tak sě modlili, nebrzy bychom v prosbě pochybili, aniž by nám řekl pán Ježíš: Neviete, zač prosíte! jako jest řekl svým uče- Mr. 20. dlníkóm, Janovi a Jakubovi, jenž sú prosili, aby seděli jeden na pravici a druhý na levici jeho. Kapitola LI. Mat. 5. Šesté přikázanie jest toto: „Nesesmilníš.“ Tiemto přiká- zaním ač každý hřiech jest zapovědien, však zvláště smilstvie tělestné, jenž jest neřádné ženy s mužem leženie, a každé údóv, jimiž rod móž býti, nepravé dotýkánie. A věz, že smil- něnie neb smilstvie jest dvoje: Jedno duchovnie, a to jest, když kolivěk duše, přestúpiec přikázanie božie které kolivěk, od Krista sě odlúčí, jenž jest pravý ženich, muž neb choť všie cierkvi svaté, i každé duše, jenž jest úd jejie; neb tak duše, shřešiec, přichýlí sě viece světu, tělu, dáblu, než Kri- Jer. 3. stovi. Protož die Kristus: Ty si smilnila s mnohými milovníky avšak navrať sě ke mně a já přijmu tě. Druhé smilstvie jest neslušná žádosť údóv k rození daných, jichž kto chce neprávě požívati; u příkladě, když muž neb žena ne vedlé zákona bo- žieho, ale vedlé žádosti tělestné chce v rozkoši údóv libosť mieti, budto žena s mužem, neb žena s ženú, neb muž s mu- žem, neb sám s sebú, neb žena sama s sebú. Ostatku dále rozuměj bez pohoršenie svého. A to smilstvie ač záleží v do- týkání údóv rodných neb rodníkóv, však kořen má v duši; neb die spasitel: Každý, kterýž uzří ženu ku požívání jie, již sesmilnil jest ji v srdci svém. To tak rozuměj, že každý muž, kterýž nesvú ženu uzří a přivolí, žeby s ní chtěl smilniti, již jest v duši ji sesmilnil. Nedie Kristus: s ní; neb bývá to. že ona nic nebude tiem vinna, jako svatá Zuzana. A též žena, kteráž požádá s přivolením muže nesvého, aby s ním smilnila, již jest hřiech smrtedlný smilstvie v své duši polo- žila. A z toho potom vyjde smilstvie ústy, kdy již o nie z žádosti mluví, aby dokonala; neb mluví, žeby ráda dokonala, ale nesmie neb nemóž; pakli skutečně dokonala, již jest plně sesmilnila. A to miení pán Ježíš, když die, povolav zástu- A.

Strana 191
Kapitola 51. 191 póv: Slyšte a rozumějte: ne což vcházie v ústa, poškvrnije člo- Mat. 15. věka, ale což pocházie z úst, poškvrnije člověka. A potom vykládaje učedlníkóm, die: Všecko, což v ústa jde, v břicho jde a ven vyjde; ale což z úst pocházie, z srdce pocházie, a to poškvrnije člověka; neb z srdce vycházějí myšlenie zlá, vraždy, cizoložstva, smilstva. Aj teď máš, že v srdci, to jest u vóli srdečné, hřiech smrtedlný najprvé jest. Protož die spasitel, že z srdce pocházějí zlá myšlenie, to věz s přivole- ním; potom jdú z úst v mluvení, a konečně v skutku doko- náni. Pakli kdy bude bez mluvenie úst, ale bude skrzě jiná znamenie, že duše jest přivolila. Protož také nelzě sě káti smilnému neb jinému hřiešníku, jedné až odvolí. Protož řekl jest Ježíš cizoložnici: Jdi a nerod viece hřěšiti. Z toho máš, že člověk nikdy smrtedlně nehřěší, dokud k hřiechu nepřivolí, buď kterak kolivěk nečisté myšlenie v duši. Protož die svatý Augustin, že hřiech tak jest velmi volný, že když k němu nepřivolí, nenie hřiech, to věz tomu, jenž jest myslil o něm, ale nepřivolil. Protož máš-li kdy myšlenie, že bóh nenie, že Kristus nenie bóh, a bráníš sě tomu, též i myšlením jiným zlým, že nepřivolíš, nenie třeba zpovědi; neb vítězíš, když pevně stojíš. Dále máš z toho, že nižádný ne- móž tebe připuditi bezděky k hřiechu. Proč? Proto že ni- žádný kromě boha nenie pán stvořitel tvé vóle, aby jie byl mocen, tak jsi svobodný; a pán bóh ten také nemóž tvé vóle připuditi, aby hřěšila, neb kdyby pudil, aby hřěšila, tehdy by on hřěšil prvé než ona. A že bóh pro svú nesmiernú dobrotu nemóž hřěšiti, protož nemóž vóle k hřěšení připuditi. A z toho jest velmi slavný; neb kdyby mohl hřěšiti, jako my hřěšíme, tehdy by mohl býti biedný a zlý jako my, a tak nebyl by slavný, ani bohem. Opět z toho máš, že nižádný nebude súzen k spasení aneb k zatracení, jedné z dobré aneb zlé vóle. Protož die svatý Bernart, že svá vóle jest zatracenie; to jest, pro svú vóli zlú, jenž nenie božie, bude mieti zlý zatracenie. A tak řiekají Čechové: Svá vóle jest i ráj i peklo. A k témuž die pohan Aristotileš, že nižádný nenie svatý bezděky, ani kto zlý bývá bezděky. A že řiekají mnozí: Musil sem to učiniti! a druzí nemohú hřiecha smilstvie nechati, jako oni, Joh. 8. B.

Strana 192
192 Výklad desatera božicho přikázanie. Luc.14. jenž sú byli pozváni na večeři; protož věz, žeť jich nižádný bezděky nepřinutí, ale onoho ves, aby ji ohledal, onoho zpře- ženie volóv, onoho žena: ves pýcha v panství, volóv zpřeženie v lakomství, a ženy pojetie jest smilstvie. Protož ten třetí ihned bez omluvy řekl jest: Nemohuť přijíti. A proto řekl jest pán Ježíš: Musie to býti, aby byla horšenie: ale běda bude člověku tomu, skrze něhož stane sě pohoršenie! Mt. 18. Kapitola LII. Lev.20. Smilstvie skutečné, jenž jest neřádné požívánie údóv rod- A. ných, takto sě dělí: že některé jest obyčejem vedlé přiroze- nie, jako mezi mužským pohlavím a ženským, některé oby- čejem nevedlé přirozenie, člověku samému s sebú, a některé muže s mužem, aneb ženy s ženú, aneb muže s hovadem, bra- vem, neb s jinú věcí nečlověckého pokolenie. Těmi hřiechy byla sú Sodoma, Gomorra, Adama, Segor a Gaba poražena, a zvláště Sodoma a Gomorra, jakož často písmo svaté je při- Gen. 19. pomíná. A ta města sú se propadla, jakož píše sě, že pán bóh pustil na Sodomu a na Gomorru síru a oheň s nebe a převrátil jest města ta a všicku okolní krajinu, a všechny lidi těch měst, a všechny věci zemské zelené. A ač Segor to město v ten čas sě nepropadlo, že byl do něho všel Loth z božieho odpuštěnie; však potom propadlo sě, jako psáno jest. A že ti hřieši jsú ohavní, protož nechci o nich mnoho In scolast. mluviti, než což v písmě světí a bóh napřěd mluvie, aby kně- hist. žie, jenž bránie kázati o nich, byli písmem přemoženi; jenž mají tento dóvod: že ktož káže o němých hřiešiech, ten učí lidi hřěšiti; a také, že proto slovú němí, že o nich nemají mluviti. Proti prvému dóvodu jest pán bóh i Mojžieš; neb die pán bóh Mojžiešovi: Tyto věci mluv synóm Izrahelským: Kterýž, to věz muž, spáti bude s mužem ženským obyčejem, oba sta učinila nehodu, oba umřeta, krev jich buď na ně! Aj teď máš mužské pohlavie s mužským. Potom die: Kterýž s hovadem a s bravem sejde sě, smrtí umři, a hovado neb brav zabijte! Aj teď máš muže s němú tváří, buď kteráž ko- livěk. Potom ihned die: Žena, kteráž podloží sě kterému

Strana 193
Kapitola 52. 193 kolivěk hovadu, spolu bude zabita s ním, krev jich buď nad nimi! Potom die: Nepoškvrnijte duší svých na bravu, ani na ptáciech, ani na jiných věcech, kteréž hýbají sě na zemi! Co tu miení, rozuměj ostatku. Varuj sě psíkóv! Druhé, psáno jest, že mluvil bóh k Mojžiešovi, řka: Mluv Lev.18 k synóm Izrahelským a dieš k nim: Já jsem pán buoh váš! A potom po jiných hřiešiech, kteréž jest vypravil, o smilství die: S mužem nesmiesíš sě sjitím ženským, neb ohavnosť jest. To die každému samci člověku, pacholíkovi neb muži i sta- rému, aby s jiným mužským pohlavím nečinil jako žena, by vezpod byl. Dále ihned die bóh: S nižádným bravem nesmie- síš sě, ani sprzníš sě s ním! Rozuměj, že prvé die: S nižá- dným bravem nesmiesíš sě, to věz, čině s ním skutek. A že bóh věděl, že mnozí, ač skutku tak sě nedopustie, ale jinak sě zprznie; protož die: ani zprzníš sě s ním! Važ to pro mi- lého boha, a rozuměj ostatku. Dále die bóh: Žena nepodlehne hovadu, ani smiesí sě s ním, neb mrzkosť jest. A chtě bóh, aby lid varoval sě těch ohavností, die na konci té kapitoly: Každá duše, kteráž učiní z ohavností těchto co kolivěk, zahyne z prostředka lidu mého. Ostřiehajte přikázaní mých. Neroďte činiti, co sú činili tito, kteříž sú byli před vámi, a nepoškvr- nijte sě jimi: já pán bóh váš! Pak v jiných knihách die Moj- žieš s jinými staršími lida ke všemu lidu, dávaje kletbu pro hřiechy takto: Zlořečený, jenž spí s kterým kolivěk hovadem! A die vešken lid: Amen. Pak svatý Pavel k Rímeninóm: že Rom. 1. proto dal jest je bóh v žádosti ohavenstvie, že ženy jich pro- měnily sú přirozený obyčej v ten, jenž jest proti přirození; též i mužie opustivše obyčej přirozený ženy, zapálili sú sě v žá- dostech svých spolu, mužie na mužéch ohavnosť činiece, a ženy na ženách. Aj teď máš, coť jest pán bóh kázal k lidu mluviti a popsati o těch hřiešiech. A z toho máš odpověď k druhému dóvodu, jenž die: že proto slovú němí hřieši, že o nich nemají mluviti; že neproto slovú němí. Neb poňavadž bóh kázal jest lidu mluviti o nich, tehdy mají o nich mluviti; a že sú popsáni, mají je i psáti, i o nich mluviti, i jich sč zpoviedati. A že třetí dóvod die: Nemají hřiechóv těch lidu praviti. neb ktož o nich káží, ti učie lidi hřěšiti. By tento dóvod byl M. J. Husi sehrané spisy I. Deut. 18. 13

Strana 194
194 Výklad desatera božieho přikázaníe. Gen.19. pravý, že bóh, jenž jest pravil, kázal praviti i psáti ty hřiechy a o těch hřiešníciech, učil by lidi hřešiti. Ale buď požehnaný bóh, že kázal lidu praviti a psáti ty hřiechy: ne aby je pá- chali, ale aby ostřiehali sě od nich. Též věrní učedlníci boží pravie lidu, pro výstrahu a pro vyznánie v zpovědi, aby v nich nezemřěli. Ale dieš: Proč pak slovú němí hřieši? Věziž, žeť slovú v písmě sodomští, gomorrští, adamští, gerarští, segorští a gaba- amští, od těch měst, v nichž tací hřiešníci sú byli, ale však ode dvú městú, od Sodomy a Gomorry, mají jmeno. Protož světí obecně, jakožto i pán Ježíš ve čtení, činí zmienku o Sodom- ských a Gomorrských. Ale Čechové nazývají je němé hřiechy, neproto, aby jako němíci o nich nic nemluvili; neb i kněžie mají je lidu, jako bóh přikázal, praviti, i lidé, kteříž sú v ně upadli, mají sě jich zpoviedati, nechtie-li na věky zatraceni býti. A dali sú jmeno těm hřiechóm vedlé výkladu toho slova Gomorra,*) jenž sě vykládá: mlčície neb němá. A chtěl-li by kto vedlé výkladu toho slova Sodoma dáti těm hřiechóm jmeno, tehdy móž je nazvati: slepé hřiechy; neb Sodoma vy- kládá sě slepota, že angel Sodomské, když sú domu dobývali Loth svatého, aby s angely hřešili, mnějíce by byli lidé, muže slepotú od najvyššieho až do najmenšieho porazil. A zdá mi sě, že lidé, kteříž těmi hřiechy sě prznie, mají často dábla v sobě, jenž je němy činí, aby sě těch hřiechóv nezpoviedali; a proto mohú slúti dobře němá dábelstvie a němí hřieši. Aniž viem, by kterých hřiechóv lidé viece tajili a tieže sě jich zpo- viedali. A tak slovú také i slepí hřieši; neb slepy činie ty, v nichž jsú. Věrně veliké oslepenie tak hřěšiti! Také že So- doma vykládá sě: odchýlenie a neplodná; protož hřieši ti mohú slúti hřiechové odchylující a neplodní; neb ti, kteříž tak hřěšie, daleko sú sě od boha odchýlili a jsú neplodni: neb ani dětí tělestných obecně tací rodie, ani v duchovenství dobrých skutkóv plodie. A jest němý hřiech proto veliký, že řád boží převracie, a proč lidé spolu mají sě sjíti, že pro plod, ten v kořenu kazie; neb jakož siemě, když kromě země padne, jiného zrna B. C. *) Rkp. Sodoma.

Strana 195
Kapitola 52. 195 nepřinese a samo zhyne, a zlý by byl, kto by tak rozsieval: též tuto rozuměj. A tak v kořenu ti hřiešníci jsú zkazitelé plodu. Dóvod toho máš v knihách Genesis, že řekl Judas k Onan, synu svému: Vejdi k ženě bratra svého a lehni s ní, Gen.38. aby vzplodil pokolenie bratra svého. A on věda, že by ne jemu urodili sě synové, všed k ženě bratra svého, siemě vylil jest na zemi, aby děti sě jmenem bratra neurodily. A protož porazil ho bóh, že věc ohavnú jest učinil. Aj teď máš psáno: na mě nerepci, žeť to píši, co duchem svatým jest nám na- psáno k naučení, abychom sě těch psot pilně varovali; a ač kteří sú v ně upadli, aby s měštěny Ninivetskými statečně sě káli, jenž slyševše Jonáše proroka, an volá, jda skrze město Ninive: že ještě Ninive stojí, ale po čtyřidcěti dnech sě pře- vrátí, káli sú sě. Jakož jim svědčí pán Ježíš: Mužie Nini- Mr. 12. vetští vstanú v súdný den s národem tiemto, to věz s kněžským a s zákonnicským, a odsúdie je; neb sú učinili pokánie pro kázanie Jonášovo. A v tomto Kristovu slovu mají mieti od- těšenie tací hřiešníci, chtějí-li sě káti, že ještě budú ty, jenž mnějí, by byli najsvětější, k zatracení súditi. A že kněžie nekáží proti těm hřiechóm, né brž bránie kázati, jako sú bránili Sodomští zlosynové svatému Loth, když je tresktal, řka: Prosím vás, neroďte té zlosti činiti, nebť mám dvě dceři, kteréž sta nepoznale muže, vyvedu je k vám, a zle jich požívajte, jakž sě vám bude líbiti: jedné těmto mu- žóm nic nečiňte zlého, nebť sú vešli pod stien střechy mé. Ani pak řekli sú: Jdi pryč! A opět, to věz řekli sú: Všel si jako přilezlý, zdali aby súdil? protož tě viece než tyto zmr- skámy. A násilé činiechu Loth přielišně. Nuž kto vinen byl, ti zlosynové čili svatý Loth? shledáno ihned, že angelové, s nimiž oni chtěli sú psotiti, porazili sú je slepotú, že majíce oči otevřené nic sú neviděli; a svatého Lotha s jeho čeládkú vyvedli, aby se s nimi nepropadl do pekla; neb sú ihned po- tom sě propadli. By byli měli časté protiv těm hřiechóm ká- zanie, snad by sě byli káli a byli by sě nepropadli. Protož die pán Ježíš městóm, v nichž jest kázal, ani sě nekáli: Běda tobě Korozaim! běda tobě Betsaida! neb by v Tyru a v Si- doně byly učiněny ty moci neb ctnosti, kteréž učiněny sú v vás, někdy by v prachu neb v popele a v žíni pokánie uči- 13* Gen 19. Mt. 11.

Strana 196
196 Výklad desatera božicho přikázanic. nili! Ale pravi vám: Tyru a Sidonu odpustnějie, to jest leh- čějé bude než vám! A ty Kafarnaum! zdali až do nebes po- výšíš sě? až do pekla sstúpíš! A ihned die k dřievní řeči: Neb by v Sodomě učiněny (byly) ty moci, které sú učiněny byly v tobě, snad by ostali do dnešnieho dne. Protož věru pravi vám, že zemi Sodomské lehčějé bude v súdný den než tobě! Aj teď máš, že Sodomští jsú zatraceni, a nic nemají vý- mluvy, že sú jim o těch hřiešiech nekázali. A ty, které jest Loth napomínal, tieže pán bóh zatratil, a toho dokázal, když je ihned po tresktání oslepil, a potom na ně déšť s sirú a s ohněm spustil a město s nimi převrátil. Co sě pak stane kře- sťanóm, jenž majíce naučenie a výstrahu těmito hřiešníky, ještě tak hřěšie! A běda vódcóm kněžím, že lidu tohoto na paměť nepřivodie, jako pán Ježíš přivodí i jeho apoštolé! Neb i města sě propadla, i potopa sě všeho lidu stala, kromě Gen. 7. Noe a ženy jeho, a synóv jeho a jich žen; neb každý člověk Gen. 6. byl jest porušil cestu svú na zemi, tak že vida buoh, že veliká jesť zlosť lidská v zemi, a všechno myšlenie srdcě pilně při- chýleno jest k zlému každý čas, sželilo sě jemu, že člověka učinil v zemi. A že lidé po smrti pána Ježíše v takéž hřiechy padají a na to nepomnie, protož kdy sú tázali učedlníci o Mt. 24. súdném dni, řekl jim: Jakož jest bylo za dnóv Noe, tak bude příchod syna člověčieho. Neb jakož jest bylo v ty dni před potopú, že sú lidé jedli a pili, pojímali sě a vdávali, až do toho dne, v kterýžto všel jest do archy neb v koráb Noe, a nepoznali sú, až přišla potopa a vzdvihla všechny: tak bude příchod syna člověčieho. Aj teď dal výstrahu spasitel po sobě budúcím, aby pamatujíce potopu minulú, byli tak živi jako Noe, aby u věčném zatracení neutonuli, a zvláště pro smil- stvie, v němž jest svět velmě pohřížen. Kapitola LIII. Pro lepšie poznánie hřiecha smilného, aby znaje uměl sě varovati, jiným raditi a hřiechy ty tupiti, věz, že jest osmero A, smilstvie: Prvé, mezi svobodnú a svobodným, jenž nejs(t)a zavá-

Strana 197
Kapitola 52 — 53. 197 zána ani manželstvím, ani přirozením přátelským, ani zákonem, ani on kněžstvím, ani slibem on nebo ona, k zdržení do smrti od smilstva. Druhé smilstvie jest, když s prázdnú ženú neřádně sě stane, buď běhlá neb tajemná, z peněz neb bez peněz za ten sku- tek. Třetie smilstvie, nezřiezené porušenie panny neb panicě. Ctvrté smilstvie jest nezřiezený skutek, jímž přirozený obyčej proměňují v nepřirozený, buď s ženú svú, neb s přietelnicí po krvi neb po duchovenství. Páté smilstvie jest cizoložstvie, jenž jest nezřiezený skutek, jímž manželstvie sě ruší, to jest věrnosť manžela neb manželky. A slove cizoložstvie, jako v cizie lože vstúpenie; a bývá dvojím obyčejem: prvé, když jeden neb jedna jest svoboden neb svobodna; druhé, když oba jsta manžely, a to jest těžšie. Šesté smilstvie jest po- svátné osoby uraženie, a jest, když přeruší sě nesmilnosť bohu zaslíbená, jako když panna, neb vdova, neb změtenice bohu slíbí, aby nikdy s mužem skutku neměla; též kdy by manželé zaslíbili čistotu až do smrti s obú stranú. A bývá rozličně: někdy když jedna osoba jest zaslíbena a druhá nic, jako panoše s jeptiškú, neb jiný s pannú zaslíbenú neb vdovú; druhé, když obé jest zaslíbené, jako mnich neb kněz s je- ptiškú, aneb kněz s jinú pannú neb vdovú zaslíbenú. Tiť jsú črtovy hromady, jenž je sválel! Sedmé smilstvie jest hřiech sodomský němý; o tom již řečeno jest vedlé písma. Osmé smilstvie jest přieliš líbezný skutek mezi manžely (libidinosus coitus). A móž manželský skutek hodný býti trojím obyčejem, to B. věz: pro plod, pro dluh, a pro výstrahu smilstva. A kromě těchto tří příčin každý skutek mezi manžely slove přieliš lí- bezný skutek; protož potřebie veliké jest manželóm, aby sě nechlipně měli. Aniž bude brzo bez hřiechu najméně vše- dnieho pro chlipnosť, kterúžto, jako die svatý Augustin, člověk bude v tu dobu vešken hovadný, v rozumu poražený, a poza- pomene svého boha i spasenie; kterakž tehdy bude bez hřiechu všednieho? Avšak plod, dluh a výstraha smilstvie vymlúvá manželstvie, aby nebylo k zatracení. Protož vedlé zákona přirozeného a vedlé zákona daného božieho, a vedlé zákona cierkvi svaté posvátnosť manželstvie má býti zachována. A věz, že manželstvie slove znamenie svaté věci; neb C.

Strana 198
198 Výklad desatera božieho přikázanie. jakož věrný manžel s manželkú svú jsú jedno u vóli, vieru sobě držiece, tak tiem věrným svolením znamenají svolenie věrné Kristovo s cierkví svatú i s každú duší věrnú a vyvolenú. A ja- kož duše nemá od Krista odstúpiti hřiechem smrtedlným k dáblu, též manželka nemá odstúpiti svú vólí k jinému do své smrti. Protož manželstvie jest svolenie řádné muže a ženy, nerozdielné, v němž vedlé zákona božieho slušie jim bez hřiechu smrtedlného děti roditi. Řekl sem: svolenie; neb bez toho nemóž býti manželstvie. Protož by otec i mátě dievku komu oddali za ženu, a ona nepřivolí, buď že s ní i leže, ana by vždy ráda utekla, a hlásí, že nechce býti jeho manželka, tehdy nenie manželstvie. Opět bude-li svolenie bez- děčné, tehdy nebude manželstvie. U příkladě: popadnú pa- cholka s některú i řkú: Nebť jest hrdlo dáti, neb ji za ženu mieti! a on boje sě přivolí; to manželstvie nedrží, jedné ač potom „slíbila sě Maňkovi Hosta.“ Též i o ženě, kdyby kte- rého jmúc přinutila. A tak nižádný nemóž druhého k manžel- ství bezděky přinutiti. Také věz, že svolenie řečí neb písmem, neb jiným zna- mením, bez svolenie myslí nečiní manželstvie před bohem a v svědomí; ale ktož v súdu to slíbenie vyzná, toho právo k manželství přisúdí, ale bóh nic, jenž zná mysli. A by před tisíc lidmi jí přisáhl, neb onajemu, slibujíc ústy, ale vólí nic, jedné chtiec neb on chtě s ní smilniti, tehdy vždy nenie man- želstvie; ale on jest křivý přísěžník, neb přisahá na lež lstivě, chtě onu pro smilstvie cti zbaviti. A tak již vieš, že manželstvie jest svolenie dobrovolné; a má býti řádné, vedlé zákona bo- žieho, muže svobodného a ženy svobodné, jimaž nepřekážie ani slib k nepojímání, ani slib k jinému, ani blízkosť v rodu, ani duchovnie blízkosť, ani studenosť, jenž překážie ploditi; protož ty, ktož nemóžeš ploditi, proč sě chceš ženiti? ani rozdiel viery; neb křesťan pohanky neb židovky nemá pojieti, jedné ač by sě prvé krstila; neb křest svatý jest prvé dvéře viery kře- sťanské a tak pravá svátosť. A chceš-li věděti, kterým sě zapo- věděl pán bóh pojímati, a kterak váží smilstvie ta zápovědná, čti zákon boží Levitici v osmnadsté a ve dvadcáté kapitole, a v knihách Devtronomí v sedmmezcietmé kapitole. Také věz, že tři věci dobré jsú v manželství: věrnosť, Lev.18 et 20. Deut. 27. D.

Strana 199
Kapitola 53. 199 plod a posvátnosť. Věrnosť, aby s jiným ona, ani s jinú on nehřešil; plod aby v božiem zákoně byl vychován; posvátná věc, aby jeden ot druhého v manželství do smrti nebyl odlú- čen. Protož věrnosť ruší sě cizoložstvím; plod hyne, neb nenie v neplodných: ale svolenie manželstva vždy stojí, aniž kdy má rozlúčeno býti, když jest řádné vedlé božieho zákona, jako již řečeno jest. Aj ty tři věci zvláště mají znamenati manželstvie, kto chce znáti. Jsú také jiné věci dobré, pro něž bývá manželstvie, jako: smieřenie lidí, vyvedenie z bludu, po- moženie chudé dievcě neb vdově k chlebu, a jiné mnohé dobré příčiny. Ale úmysl plodu najprvé dobré jest v manželství; neb pán bóh Adamovi dav Evu, řekl jest: Rosťte a množte sě a naplňte zemi. A že plodiec v manželství mají spolu bydliti, rozuměj vólí, ač kdy daleko jsú od sebe, vzal jest bóh kosť z boku Adamova a udělal z nie ženu a přivedl ji před Adama; a Adam uzřev ji, řekl jest: Tato již jest kosť z kostí mých a tělo z těla mého. Ta bude slúti mužena, že z muže vzata jest. Protož opustí člověk otcě svého a máteř, a držeti sě bude ženy své, a budeta dva v jednom těle, to věz za jednoho člověka v dobrém svolení a v skutku manželském. Toto písmo božie mnozí rušie, když svoléce (v) manželstvie, rózno táhnú; druzí, když přielišně sě milují; třetí, když ne- manželsky spolu leží. Také z toho písma máš, že žena má muži poddána býti v dobrém; neb muž jest dóstojnější, proto že Eva jest kus Adama, z jedné kosti jeho učiněna: ale z boku, aby tovařiška byla. Protož Adam vymlúvaje sě z hřiechu, kdy ho otázal bóh, proč by nah byl? odpověděl jest řka: Žena, již's mi dal tovařišku, dala mi s dřeva, a jedl sem. — O ne- věrná kosti, Evo! kterak vždy k boku Adamovu sě tiehneš, kterak nynie syny Adamovy nažíš, vlekúc s nich i rúcho ctnosti i rúcho vlny! O Adamovi synové! kterak jste té kosti pilni, že jiné kosti v sobě lámáte, mohúc bez té kosti býti; dáte se lúpiti, nažiti, bíti, mrtviti a na věky zahubiti jedné kosti! O by pomněli na pána Ježíše, nového Adama, jenž jest dal sě obnažiti, aby naši nahotu přikryl; dal bok svój proklati, aby Evu novú, to věz cierkev svatú, ženu svú, od moci dábla zlého vysvobodil. Na dřevě Eva i Adam smrt snědli, nahotu vzeli, v hanbu a v núzi upadli: a na dřevě cierkev svatá i Gen. 1. Gen. 2. Gen. 3. E.

Strana 200
200 Výklad desatera božieho přikázanie. Adam nový svítězili, oděv ctnosti vzeli, chválu obdrželi, hanby zbyli i núze, aby had jedovatý byl dřevem přemožen, jenž jest byl dřevem přemohl. Tohoto netbají dcerky nešlechetné Eviny a synové zlí Adamovi; protož bydlé zle nemanželsky v smilství, jedni bez manželstvie, a druzí v manželství. Kapitola LIV. Vědúce, že manželstvie jest pro plod najprvé, druhé pro A. výstrahu smilstvie, totiž aby nepadl člověk v smilstvie, nemaje 1Cor.7. družce; jako die svatý Pavel: Každý měj svú ženu pro smil- stvie, to věz, aby sě ho vystřiehl, a každá měj svého muže, to věz, který nenie zavázán, a která nenie zavázána, a který a která nechtie tak ostati. Také máme věděti, že paterým obyčejem hřěšie manželé proti manželství: prvý obyčej, když pro chlipnosť lísáním popuzeným s sebú manželé obcují; druhý obyčej proti přirození, to jest jiným obyčejem než bóh stvořil komu k skutku; třetí obyčej v čas zápovědný; čtvrtý v miestě zápovědném; pátý, když žena jest v nemoci krvotoké, aneb kdy skoro má poroditi. A hovadným lidem těžko jest převá- žiti chválu boží, tak aby ten skutek učinil(i) pro chválu boží, chtiec plod mieti, viece než pro libosť tělestnú; druhé, aby spravedlnosť placenie dluha manželu viece táhl(a) k skutku než tělestná libosť aneb jiná příčina; třetie, aby výstraha družce od chlipnosti viece táhla než libosť tělestná neb jiná příčina, jenž by milovánie a česť boha vždy napřed v mysli položila. Ale pohřiechu! řiedko v manželéch tento řád stojí, řiedko, a velmi pohřiechu řiedko! neb již najméně sě lidé pro chválu boží pojímají, pro plod a pro výstrahu zlého, a najviece pro libosť tělestnú a pro zbožie. Protož málo jest pravých man- želóv, mnoho změtencóv a změtenic. Neb málo-li jest cizolož- níkóv a cizoložnic? málo-li, jenž slíbiece čistotu, i pojímají sě? málo-li, jenž pro smilstvie neb pro zbožie? málo-li, co bezděky panen mladic za staré muže dadie? málo-li jiných zmatkóv? kto by je vyčetl? A znamenie jiného, kromě ač bóh komu zjevil, že jsú praví manželé, neb sám je otdal, jako Adama a Evu, neb skrze angela, jako Tobiáše a Sáru, znamenie jiného B.

Strana 201
Kapitola 54. 201 povědieti neumiem manželóm, že je bóh v manželství svolil, jedné to, když řádně bydlé vedlé božieho zákona, jakož v každém stavu; neb skutkové svědčie, kaký kto a kterého řádu jest. Protož die svatý Jan zlatoústý, že ti kněžie sú od boha ustaveni, kteříž jsú živi, jako bóh rozká(za)l; ale kteříž nejsú tak živi, ti sú od lidí, ale ne od boha, kněžie učiněni. Pak který hřiech mezi hřiechy smilnými jest těžší? Zdá sě, že němý jest najtěžší, a jest dóvod z toho, že mezi smil- nými hřiechy najtieže pomstil jest bóh pro ten hřiech, jakož řečeno jest o převrácení Sodomy a jiných měst. Tuto má zna- menáno býti, že němý hřiech pro trojí věc jest těžký před bohem: prvé proto, že jím lidé hřěšie proti bohu i proti kaž- dému stvoření; druhé proto, že ten hřiech viece zapaluje člo- věka a obracie ho v obyčeje hovadné; a třetie, že lúpí člověka z dobrých věcí přirozených, z dobré chvály a z zbožie, tak že člověk tiem hřiechem zprzněný milosť boží ztratí, život svój zkazí, pověsť svú před svatými i před lidmi zde ztratí, a zbo- žie své zmaří. Že ten hřiech jest proti bohu, máš z toho dóvod, že jest proti jeho přikázaní, a zvláště proti zákonu manželstvie, jímž jest bóh ustavil, aby manželsky lidé plodili sě k jeho chvále. A z toho máš, žeť milosť boží ten hřiech v člověku hasí; protož pro tento hřiech čte sě, že buoh řekl: Žel mi, že sem člověka učinil! a že udeřen jsa vnitř bolestí Gen. 6. srdcě, učinil jest potopu lida. A z toho máš dále, že ten hřiech jest proti všemu stvoření; neb každé stvořeni(e) tiem hřiechem na člověku vzalo újmu, jiež by nebylo, kdyby člověk byl neshřěšil proti řádu položenie, jímž by v celosti svět byl zachován. Druhé řečeno, že ten hřiech zapaluje lidi a činí je ho- vadné. Dóvod jest, neb ten hřiech záleží v dotýkání, kteréžto dotýkánie nad jiné čichy člověka pálí, a tak činí lidi jako ho- vada ukrutny. Protož die Aristotileš, že hovada v čas svého schodu jsú velmě ukrutna. Protož varuj sě jelena, vlka, psa, býka i nedvěda, kdyžť sě tekú: a co sváróv, co mordóv, co křikóv mezi lidem pro hřiech smilstva! Protož die písmo, že každý člověk porušil byl cestu svú; neb cesta, jíž by v nebe Gen. 6. šel člověk, jest nesmilnosť manželská, vdovská neb panenská; Cris. de op imp. Gen. 19. C.

Strana 202
202 Výklad desatera božieho přikázanie. Luc. 15. E. A tu cěstu ruší člověk, chopě sě cesty hovadné, a ruší sě sám svým nepřietelem, to věz tělem, jehož sě nemóž skrýti. Třetie řečeno, že ten hřiech lúpí z dobrých věcí přiroze- 1 Cor 6. ných. Jakož die svatý Pavel, že každý hřiech, kterýž učiní člověk, kromě těla jest; ale ktož smilní, proti svému tělu hřěší, totiž že je kazí. Neb die Aristotileš, že každá věc, kteráž často toho skutku požívá, nenie dlúho živa. Dále řečeno, že ten hřiech dobré chvály zbavuje. Dóvod jest, že lidé najviece, jako z někakého přirozenie, toho hřiechu sě stydie, a takými hřiechy obklíčené mají za ohavné. Neb tak Adam a Eva, když sú poznali nezřiezené hnutie svých údóv rodných, proto že tělo duše neuposlúchalo, styděli sú sě z přirozenie, poznavše nahotu duše z nahoty tělestné a z hnu- tie neřádného údóv, a prvé sú hanby i hnutie nečili; protož Gen. 3. udělali sú sobě věníky, jakož die písmo. Protož velmě zlé, ohavné a mrzké jest znamenie, když lidé bez studu páchají smilné hřiechy. Pak dále, kterak člověka lúpí na tělestném zboží, vědie, ktož dary dávají, v drahé rúcho sě připravují, hody, tancě, kolby strojie, a kněžie, jenž vydrám dávají almužny a chudých zbo- žie. Protož die Šalomún: Kto ženimu krmí, ztratie zbožie. A pán Ježíš svědčí o synu marnotratci, že utratil jest vešken svój statek, jsa živ smilně. A toho jest zřějmý dóvod každý deň našich časóv. To znamenav jeden mudřec, i die v osobě smil- níka, jako by on smilník byl: V smilství šest škod pláči neb želém: peněz dávám, boha hněvám, mrzkým hřiechem sě plním, vláhu dobrú života tratím, život krátím, učenie i s rozumem tratím. Těch šest škod pohlédaj na Šalomúnovi, jehož smil- stvie porazilo až do modloslúženie. O Šalomúne! kam's děl múdrosť, a kde královstvie? Věrně biedník byl, že ho svázalo smilstvie! I zdáť sě ten svobodný, jímž žena vládne, jemuž dala zákon? povolá-li, přijde; káže-li otjíti, otejde; žádá-li, aby dal, dá; hrozí-li, tehdy sě strachuje a leká; jest-li smutna, on chlácholí; okúnie-li sě ona, on jest nemocen: takého mníš, bych měl za muže svobodného? jistě nic, ale za sluhu velmě poro- beného, buď král, knieže, pán, rytieř, mistr, kněz nebo mnich. A též jest o ženě. Kterúž kovář dábel v kuchyni zapálí, F. u té nečekaj slitovánie; tať otcě, máteř, bratra, muže, své

Strana 203
Kapitola 54. 203 dietě, i sestru zahubí; tať s dábly pomluví; tať tě, frajieři, jedu i své nečistoty nakrmí; tať i božiemu tělu ne(o)dpustí; tať smluvenie k smilství nazove zpověď; próchod k smilství nazove pút; na trh sě pořkne a k jinému do komory přijde; ráno vstane ke mši, již úmluvu od jiného vzemši; jednak die, že se slíbila na pút, neslibivši, a v slibu ne náboženstvie, ale smil- stvie leží. Chce-li co muž jednati, die: Nechaj ty, jáť zjednám, a tudy zjedná smilstvie, jehož jinak zjednati nemohla. Někdy sě nemocna učiní, muž jinde lehne, a ona jiného připustí; bude stonati, aby sě zpoviedala, a když kněz přijde, aby s ním roz- mluvila, bohdaj horšieho něco nepáchala! Smělá jest manželka k smilství; neb ač dietě urodí, muž je ukrmí, neb mní, by jeho bylo; má-li starého, die: Milý pane! blazě nám, že aspoň v sedmi letech s tebú dietě mám! Aniž sě kto pokus, by mohl její lesť kto popsati: jednak pláče, jednak laje, jednak túží, jednak želé muže jemu v oči, a obrátiec sě k jinému, jazyk naň vyplazí! Pakli jest vdova, ta jedné aby nepočala sě bojí; muže nemá, aby bránil; hledá nápoje, aby nepočala; počne-li, hledá, aby umořila v životě; pakli sě již urodí a na máteř kvielí, již na ni křikem žaluje, ihned leknúci sě, a zlostí jsúc popadena, nohú zadáví dietě, obrátiec jinam oči. Umře dietě, a mléka jejieho neokuse! O hřieše! nevinné dietě prvé nepřie- tele čije, než přietele, nepřietele toho, jehož těla diel jest; prvé bude mezi zatracenými, než okusí bytie s živými; prvé smrť sluští, než života okusí; jedva sě narodí, a ihned matku hřie- chem porazí! O pannách, pravie dvořené, mluviti neslušie. Pravda, II. že panny čisté nemá kto haněti; ale která pannú jest, kto móž věděti? Pověsť celú panna má, dokud plod aneb jazyk jie ne- zradí. Druhdy věnec nesě, a panenstvie již ztraceno v lesě. Chod, stroj, řeč, oko, tanec na ni svědčí; kaká vnitř jest, po- znáš z jejé řeči. Běhá i sem i tam, a vždy k muži patří, obra- cie sě i sem i tam. Dary béře, vezme u jednoho, dá druhému a slibuje nejednomu. Coť má túhy, nevěz druhý. Pannu čistú zachovaj, Kriste milý! G.

Strana 204
204 Výklad desatera božíeho přikázanie. Kapitola LV. Kterak těžký jest hřiech sodomský neb němý nad jiné hřiechy. Musie člověk věděti, že každý hřiech má zvláštní těžkosť nad jiný hřiech; ale ovšem ten hřiech jest těžší, v němž jest veličejší nevděčnosť a veličejší pád od veličejšie milosti neb od větčieho daru. Protož die pán Ježíš o městách, jenž Luc. 10. pudie slovo božie od sebe: Věru pravi vám, že Sodomským neb Sodomě lehčějé bude než tomu městu v ten deň. Běda tobě, Korozaim! běda tobě, Betsaida! neb by v Tyru a v Sidon učiněny byly ty ctnosti, které v vás učiněny sú, někdy by v žíni a v prachu sediece káli sě. Věru Tyru a Sidonu lehčějé bude v súdný deň než vám, až do kázanie Kristova! Města ži- dovská, jenž sú slova Kristova nepřijala vděčně a od sebe pu- dila, ukrutnějé budú mučena, než města pohanská, jenž sú za svého času najtieže hřešila; neb ten, jenž maří a rozptyluje siemě duchovnie, jenž jest slovo božie, jímž sě synové boží duchovně rodie, hřešie tieže a hroznějé, než ten, jenž maří siemě svého těla, i proto, že siemě duchovnie jest dražšie, i proto, že rod neb plémě jest dóstojnějšie; neb z tělestného semene rodí sě člověk tělestný, snad k zatracení věčnému, syn dáblóv: ale slovem božím rodí sě syn boží, člověk duchovní, to jest v ducha svatého milosti. A běda jim, jenž to siemě v sobě mařie a v jiných dusie! Aniž tato řeč vymluví, by němý hřiech nebyl velmě těžký, né ovšem jest těžký, jakož již do- Gen. 13. vedeno jest. Protož die písmo: Biechu Sodomští lidé najhorší, a hřiešníci před pánem velmě. A obtieženie toho hřiecha uka- zuje propadenie pěti měst, o nichž jest napřed řečeno, jenž sú pomstu vzala netoliko na sobě, ale i na dietkách i na jiných věcech, jenž s ohněm sirným v miesto hrozné strčeni. A přečti i starý i nový zákon, nenalezneš, by pro který hřiech byla královstvie tak zkažena, jako pro zprzněnie smilné. Neb pohanstvo, kteréž pán bóh byl vyhnal, pod každým dřevem zeleným ten hřiech ohavně sú páchali; a židé, jenž sú byli od pohanóv přemoženi, né i křesťanská královstvie a města sú zkažena pro ten hřiech, jako: Troja. A.

Strana 205
Kapitola 55. 205 Pak o jiných hřiešiech smilstva jisto jest, že svatoru- B. šenie, rodičky poškvrněnie, panny porušenie, cizoložstvie, a obecné smilstvie, že každý ten hřiech má své zvláštnie obtie- ženie. Neb svatorušenie, jenž jest mězi knězem a mězi je- ptiškú, neb s jinú ženú, manželkú neb svobodnú, má obtieženie z toho, že súd zvláští ducha svatého má býti svatější, slib či- stoty slavnější, a úřad kněžský najdóstojnější. Neb co hro- znějšie a nehodnějšie, že kněz těma rukama, jimaž žehná, lámá a dává zpósob chleba lidem k věčnému životu, a tak dává tělo božie, a těma rukama, jež klade na hlavu člověka, aby přijal ducha svatého, dotýká sě svého údu a piple kurvu! sě bied- ného, smrdutého a ji biednú biednici a smrdutú! a těmi ústy, jimaž líbá nebo béře zpósob chleba a v něm tělo božie, pak líbá kurvu! Protož die svatý Bernard: O nešlechetný kněže, jenž s Jidášem zrazuješ pána! těmi ústy líbáš kurvu, jimiž si líbal syna člověka! to věz syna panny čisté Marie. O divná věc a převeliké božie milosrdenstvie, že ihned na dvé sě, jako Jidáš, taký kněz nerozpadne a že jeho duše čert nevezme Ale má věděti taký, že ač milostivý spasitel ihned neporazí i na těle, však nic méně nepomstí u věčném zatracení, ač sě statečně nepokaje. A poznaj těžkosť, kněže, toho hřiecha takto: že Jidáš má veliký hřiech, že prodal Krista smrtedl- ného: a tento tupí oslavného; za Jidáše nebyl ještě umučen: za tohoto mučen; Jidáš ještě neměl plné viery: a tento plnú vieru snad jest již měl; Jidáš neměl také výstrahy, jako tento má na Jidášovi. I neviem, kterak sě neleká, že když Jidáš nedóstojně božie tělo přijal, tehdy dábel v něho vstúpil, a potom břichem jeho duši vzlúpil! Nepohřebli toho apoštola v nebi, aby kněžie to dobře věděli, že jich kněžstvie nespasí, nebudú-li dobřě živi! Která pomsta neb pokánie slušie na bi- skupa neb jiného kněze, toho nynie pro ukrácenie nechám; než zbor apoštolóv svatých byl jest ustavil, aby každý kněz, který by sě smilstvie dopustil, byl ihned kněžstvie věčně zbaven. Pak cizoložstvie dvoje, to má větčí těžkosť nad cizoložstvo D. jedno. Dvoje slove cizoložstvo, když žena cizoložná má svého muže, a muž cizoložný svú ženu. Pak jedno cizoložstvo pro nejistotu ženě plodu jest těžšie, než muži cizoložníku; neb nevie otec, jest-li jeho dietě. A také že to dietě cizoložné vy- C.

Strana 206
206 Výklad desatera božieho příkázanie. dědí dědice, a bude nepravé děděnie a dělenie, bludné otcě ctě- nie, lživé a mylné přirozených přátel v manželstvie vstupovánie. tak že polúbratřie pojme polúsestřie; a tak v tom běžie roz- liční bludové, jenž sě svatému manželství protivie. Protož pán buoh ustavil v zákoně svém, aby přestupník zákona umřel. A nediv sě, neb ten hřiech jest proti zákonu přirozenému: neb cizoložník má milovati blížnieho jako sám sě, a poňavadž každý manžel má radějie ztratiti všechno tělestné zbožie, než by jeho žena byla od jiného poškvrněna. Též žena zasě o muži. A proto přikázanie o nescizoložení položeno jest mezi přiká- zaním „Nezabieš,“ a mezi přikázaním „Nepokradeš“; a pomsta. kterúž přepustí bóh, jest mord neb válka, proto že proti zá- konu přietelstvie hřeší cizoložník. Protož po scizoložení Da- vidově die buoh: Neotejde meč ot domu tvého až na věky, proto že's pohrzěl mnú a vzal's ženu Ethei. A co jiných pomst dává na cizoložníky buoh, kto by popsal? než to viem. že mnohé cizoložníky znal sem, jenž sú hanebnými smrtmi sešli; duší jich nesúdím, než o tělestné smrti mluvím! Pak panny porušenie, jest-li násilím, tehdy jest těžšie; pakli s jejie vólí, tehdy menšie. A má toho obtieženie, že porušitel panny jest počátek jejie nestydlivosti, a jest příčina a počátek všeho jejicho smilstvie, což ho potom učiní. Neb jakož založenie dobré jest příčina všeho dobrého, což ho od- tud přijde: též načetic panenstvie jest počátek jiných hřiechóv; neb bude potom kurvú, neb zamorduje dietě. Druhá příčina obtieženie toho hřiecha jest, že rušič panenstvie zbaví tu dievku panenstvie, jehož nemóž jí nižádný navrátiti; a tak zbaví ji koruny, to jest zvláštic odplaty panenské. Protož dievko ztratiec panenstvie, slož vienek s hlavy, jenž znamená panen- skú odplatu; neb jinak lháti budeš vicnkem, jako věnec, jenž visí před pivnicí, lže, znamenaje víno, když vína u pivnici nenie. Protož málo jest věřiti na hlavě vienku, nevědúc, co ostalo v súdku. Třetie příčina obtieženie hřiechu toho jest, (že) žena porušená jest viece nehodna k manželství, a jest vuostuzení lidském, jest-li zjevno porušenie. Protož synové Gen. 31. svatého Jakuba, majíce v ohavnosti porušenie své sestry Diny zabili sú porušitele a Sichemské. O co sě jich zklamá, jenž mnějíce, by panny pojímali, pojímají kurvy! berú škořepinu Ex0.20 2 Reg. 13. E.

Strana 207
Kapitola 55 — 56. 207 bez jádra, plevu bez zrna, luštinu bez hrachu: červ zvrtal škořepinu, cep vyrazil zrno, a čert szobal hrachové zrno! Pak přívuzné dievky neb ženy, a též zasě muže od ženy, má obtieženie proto, že ruší přiezeň a přirozené přátelstvo. Protož pomstu pro ten hřiech položil bóh smrť, to jest, aby takého i takú zabili. A vyčítá bóh tu v zákoně mnoho pří- vuzností. Druhé má obtieženie proto, že taký neb taká oby- čejem dáblovým strojí neb přidává proti zřiezení a nad zřie- zenie božie chlipné a přielišné spřeženie. Protož svatý Pavel jednoho, jenž jest s macechú smilnil, dal jest v moc dáblovu. 1 Cor.5. Třetie obtieženie, že taký přirovnává sě psu neb vepři, jenž bez rozdielu přirozenie poznává své pokolenie. Protož Amon jest zabit od bratra svého, že porušil sestru svú. Aj tak ti hřiechové mají zvláštnie obtieženie. Avšak věz, že ještě mimo tyto příčiny přihodí sě smilníkovi v těchto smilstvích rozličně viece a tieže hřešiti, tak že když v kterém z těch hřiechóv ukáže člověk velikú nevděčnosť, tehdy tieže shřeší; neb nevděčnosť velmě hřiech tieží, jako v učených li- dech, a ješto sě často navracují. Né, jakož die svatý Augu- stin: Manžel druhdy tieže hřěší s ženú svú, než druhý s kurvú; a to bývá z neřádných příčin. A věz, milý křesťane! že po syna božieho vtělení jest mnoho těžšie každé smilstvie, než před vtělením, a to proto zvláště, že bóh jest naším bratrem, vzem na sě našě tělesenstvie a tovařistvic. Protož nedaj milý bóh, náš milý otec i bratr, pán Ježíš, abychom smilstvím tě- lesenstvie prznili, a to(ho) znamenie tak velikého šeredně v hnisu a v blátě smrdutém smilstvie biedného potlačili! Máme věrně veliké povýšenie nad angely, že člověctvie jest nad ně v pánu Ježíšovi vzvelebeno; on rač nám pomoci, abychom je mohli bez smilstva zachovati! Lev. 18 et 20. 2 Rom. 12. G. F. Kapitola LVI. Sedmé přikázanie jest toto: „Nepokradeš,“ a obecnú A. řečí: „Nebudeš krásti.“ Tiem přikázaním zapoviedá pán bóh každé nezřiezené vzetie neb drženie cizie věci. A tak zapo- viedá bóh krádež, lúpež, násilné bránie, šacovánie, dluhu zdr-

Strana 208
208 Výklad desatera božícho přikázanie. Mt. 15. B. ženie, svatokupectvie, pokryté zklamánie, lichvu, kupeckú lesť a všelikaké blížnieho zadrženie. Krádež slove skryté bránie cizie věci bez vóle toho, jehož jest ta věc, a to ne k jeho prospěchu, ale k svému. Lúpež jest násilné bránie zjevné od lotra. Násilné bránie jest mocné neb zjevné bránie cizie věci bezprávně*). Šacovánie jest křivdy učiněnie na zbožíčku, pod plášťkem spravedlivého pomstěnie. Tiem plášťkem odievají sě kniežata, páni, rytieři, panoše, rychtáři, biskupové, preláti, mnišie i faráři; pod rúchem ovčím jsú vlcie hltaví, jimž ne- vinný beránek v dole pod nimi vodu kalí. A věz, že krádež netoliko záleží v skutku, ale v žádosti nezřiezené k vzětí neb zadržení cizie věci, jakož i smilstvie; to svědčí pán Ježíš. Protož netoliko krádež jest velikých věcí, ale i malých, jako v smilství. Ne proto nenie smilstvie, že požádá kto ženy chudé neb škaredé; ale jest smilstvie, jakož kdy požádá urozené kněžny, krásné neb bohaté, ač těžší hřiech bude jedno požádánie než druhé: též i v žádání krádeže neb lúpeže, jedno jest těžšie než druhé. A že přestúpenie jednoho přikázanie božieho tiehne po- sobě přikázanie jiného přestúpenie, protož každý hřiešník smr- tedlný, kterého kolivěk stavu, zloděj slove před bohem, a tiem větčí, čím hřiešnější. Dóvod tento jest: že každý taký béře, v hřieše jsa, nevěrně cizie věci, bez vóle pána; neb jsa v hřieše, což koli béře, to jest božie, jenž jest pán najvyšší; a béře bez vóle jeho, neb nechce pán bóh, aby člověk to bral, jsa v hřieše smrtedlném; neb chce pán bóh, aby což činí člověk, aby vždy v jeho milosti jsa činil. A tak že pán bóh nepotvr- zuje bránie hřiešného člověka, protož proti jeho vóli béře. A že bóh jest najvyšší pán všech věcí, protož komu kolivěk ká- zal by vzieti co jinému bez jeho vědomie, ten by neukradl. A tak synové Izrahelští, židé, uprosivše nádobí mnoho zlatých i střiebrných u pohanóv Egyptských, neukradli sú, ušedše s nimi bez jich vědomie, neb jim jest rozkázáno bylo od boha; a pohané ti, že sú byli v hřieše smrtedlném, nebyli sú v pra- vém držení. Neb každý, jenž jest v smrtedlném hřieše, ne- spravedlivě má, což má, a tak jinak má než spravedlivý. *) Rkp. mocnie . . . . bezprawne.

Strana 209
Kapitola 56. 209 Ale snad bude sě zdáti někomu, že to nenie tak; protož vezmi tento dóvod: že pán bóh každému člověku dal jest duši, tělo, i vše což má, pod tú úmluvú, aby jemu věrně slúžil jeho plně přikázanie, a odřekl sě jeho nepřietele dábla; a za- chová-li to, že chce jemu přidati po smrti nebeské královstvie; pakli nezachová toho, tehdy všechno ztratí; a že když kolivěk božie přikázanie přestúpí, ihned od Krista krále odstúpí, od jeho vojska odběhne, a k dáblu, jeho nepřieteli, sě přikáže, a proti svému stvořiteli a králi bude; protož jest poběhlec nevěrný a zrádcě svého pána, jako Jidáš, jenž odšed od Krista přistúpil ke kněžím, a dábel, pán jeho, vstúpil v něho: kterakž tehdy hodně má neb drží zbožie od pána boha, jsa jeho nepřietel? Viem to, že kdy kto učiní tak králi, neb pánu menšiemu, než jest pán bóh, tehdy ihned odsúdie, že jest ztratil i hrdlo i zbožie: a pak nechtie téhož popřieti pánu najvyššiemu, jenž milostivě ještě shovie poběhlému, aby sě k němu navrátil! Protož dobře die svatý Augustin, že hřiešník smrtedlný nenie hoden chleba, kterýž jie. Z tohoto máš, že každý, jenž smrtedlně hřěší, krádež C. činí; neb béře cizie bez jeho vóle, jenž jest pán; béře proti vóli božie pokrm, zdravie, déšť, slunečné světlo, povětřie, jako by byl věrný sluha jeho, a jsa lživý a nevěrný. Neb kto má pochybenie, když mlynář přijme obilé, aby mlel, a pak ne- mele a zklamá blížnie o obilé? A že každý člověk, v rozumu stoje, má býti mlynář, jenž má z daróv božích dáti póžitky spravedlnosti; protož že toho nečiní v láscě, maje hřiech smr- tedlný, klamaje Kristem a cierkví svatú, a nedada právě co má dáti, krádež činí. Neb všichni křesťané mají býti čeled Kristova věrná, pracujíce jemu a jeho ženě, cierkvi svaté, jenž jest dala pokrm dievkám svým, a domácie své oděla v dvoje Prov.30. rúcho; protož ktož zmaří v tom manželství a v té čeledi dary toho chotě a té ženy, činí hrubý krádež. Ale hrubí lidé toho neznamenají, protož neustavují po- msty pro ten krádež; ale pro krádež tělestný, zřejmý, mnoho D. sú nakonali práv a ustavení ukrutných, a ta držie pevnějé než boží zákon. A to ukazuje na lidech převrácenú žádosť, jíž viece tělestného zbožie sě držie než nebeského; neb člověk co viece žádá, o tom viece pracuje, protož viece mstie krádeže M J Husi sebrané spisy. I. 14

Strana 210
210 Výklad desatera božicho přikázanie. tělestného než duchovnieho, jenž jest těžší. Neb móž býti, že by vzal člověk něco tělestného někomu, jsa v milosti boží, a to zjevně neb skrytě, a nebyl by zlodějem, proto že v núzi všechny věci ku póžitku mají býti obecny, jakož učí obecný pán Ježíš, vymlúvaje své učedlníky, že sú klasy trhali a mnúce rukama, zobali; neb sú byli lačni. A dává příklad na svatém Davidu, jenž jest jedl chléb svatý s svými lidmi, jenž jest na ně neslušel, kdyby núzě nebyla. Protož kněžím a zákonní- kóm, jenž sú reptali na jeho učedlníky, řekl jest: Byšte věděli, co jest: Milosrdenství chci, ale ne oběti! nikdy byšte nepo- tupili byli nevinných. A tak dokázal jest pán všemohúcí, že z jeho odpuštěnie móž člověk v núzi jiesti a vzieti, co bez núzě jemu vzieti neslušie. Ale však chtě tak vzieti, má sě varovati prázdněnie, a také aby z nuzné potřeby a skrovně vzal věci pána, vedlé stavu nevinnosti*). A kto by oběsil, neb jinak mučil, neb trápil lidi pro také vzětie, přestúpil by zákon přirozený i zákon lásky, neb viece by miloval zbožie, než tělo a život bratra svého. A v tom lidé velmě hřešie, ne- umějíce změřiti, kdy by pro vzětie byl člověk smrti hoden; neb ne proto ihned jest hoden smrti, aneb muky, neb jiné pomsty, že vzal věc kterého člověka, ale proto, že nejsa nuzen, k marnému utracení bez odpuštěnie pána najvyššieho béře věc kterú; neb již tak krádež činí. Protož ktož chce mstíti nad člověkem vzetie, musie velmě vážiti příčiny. A dóvod máš napřěd, že synové Izrahelští, pobravše nádobie zlatá i střie- brná od Egyptských, neměli sú utrpěti, ač by je byli všichni Egyptští za zloděje odsúdili. Protož krádež má vždy měřena a vážena býti božským pa- E. . nováním, a tiem, že bohu křivda sě děje; neb jinak by pravda ne- Joh. 10. byla, již die Kristus: Všichni, což jich přede mnú přišlo, zloději jsú a latrové. Tu rozuměj onomu slovu „přede mnú“, že die svatý Augustin: Co jest to pane! všichni, což jich přišlo, zlo- ději jsú a lotrové? co je to? nepřišel jsi ty? Ale rozuměj: všichni, kolik jich přišlo, řekl jest, beze mne. To svatý Au- Mt. 12. Sup. Joh. *) Zdali dovoleno jest, v nuzné potřebě, pro zachování svého života věc nějakou jinému odciziti, a tak krádežem zachovati život svůj, o to po tu dobu ještě trvá spor. (Pozn. redakce.)

Strana 211
Kapitola 56. 211 gustin. A z té řeči a slova Kristova máš, že poňavadž buoh jest všech věcí pán, a každý pod ním pán, jako: ciesař, král, knieže, jest a má býti sluha toho pána najvyššieho, že každý taký nevejda v dóstojenstvie vólí boží, úmyslem dobrým, k jeho chvále a prospěchu cierkve svaté, jest zloděj a lotr toho pána; též utracuje-li marně a neslúží-li jemu věrně. Též biskup, farář, i jiný kněz, nevejde-li dveřmi, pánem Kristem, jenž jest dvéře, jest zloděj a lotr. Svatý Augustin die: Lotr jest ten, jenž což ukradne, zabie; a zloděj jistě (ten), jenž cizie nazývá své. A svatý Bernart: Zloději a lotři jsú, ne strážní, ani vinaři, jenž s vinic svých neberú jedné trnie a bodláky, avšak u vinicě sě božie plésti nestydie. Proč to die svatý Bernart? proto, že die pán Ježíš: Všichni, což jich přišlo kromě mne, neb beze Joh. 10. mne, zloději jsú a lotři. A proč sú přišli, die pán Ježíš: Zlodějť nepřijde, jedné aby kradl a hubil a utracoval. Taký zloděj byl Jidáš, o němž die písmo sv. Jana, že Joh. 12. zloděj bieše, a miešky neb váčky mějieše. Aj ten od Krista Joh. 6. k úřadu biskupstvie byl vzvolen, avšak dveřmi nevšel, neb F. jest zloděj byl. Jehož stopú jdú všichni v dóstojenstvie, jichž chvála božie, prospěch cierkve svaté a žádosť spasenie nevede, ale žádosť zbožie, povýšenie, rozkoši, chlipnosti a prázdnosti. A kdy sě tací pokají? Věru až krádeže a lotrovstvie ustúpie; neb die svatý Rehoř: Když kto ani svatými obyčeji, ani od kněží a lidu jsa povolán, ani prosbú připuzen, nestydlivě Kri- stovo kněžstvie, jsa hřiechem kterým kolivěk poškvrněn, ne- pravým srdcem milováním, neb zprzněnými prosbami úst, neb hlukem, neb tělestnú službú, neb lstivým darem, biskupského neb kněžského, ne pro zisk duší, ale marné chlúby, lakom- stvím oděn, dóstojenstvie vzal by, a toho za zdravie svého do- brovolně neopustil by, a jeho v ukrutném pokání smrť nena- lezne, bez pochybenie na věky zahyne. Aj teď máš pokánie položeno od svatého Rehoře, jenž má založenie v Kristově slově, že ktož kolivěk jinudy vejde než skrzě něho, ten jest zloděj a lotr. A že venda tak, vždy zloděj jest a lotr, dokud nesstúpí, protož nekaje sě, dokud nesstúpí, a dokud sě nekaje, dotud bóh sě jemu milosrden neukáže a hřiechóv neodpustí. Protož i die Rehoř svatý, že nesstúpí-li za živa a smrť jeho v ukrutném pokání nenalezne, bez pochybenie na věky zahyne. Joh. 10. Sup. Joh. Šup. Cant. serm. 3 In re- gist. 1 q. 1. 14*

Strana 212
212 Výklad desatera božieho přikázanic. Serm. A též die svatý Augustin, že neprávě sě kaje, ktož vzatého 83.14 q. 6. nevrací, když móž. Protož žáku! věda toto, nepleť sě v dó- Siagrio stojenstvie, slyše také k tomu, že die svatý Rehoř: Jakož ten, epise. 1 q. 6. kterýž jsa volán vzdaluje sě, hledán jsa utieká, k svatým ol- tářóm má přijat býti, tak kterýž kvapně žádá a nestudatě sě plete, bez pochybenie má zahnán býti; neb kterýž tak miení výše vstúpiti, co jiného činí, jedné aby rosta dolóv srostl, a vstupuje vzhóru zevnitř, vnitř v hlubokosť sstúpil? Aj teď máš opět dobré dokázanie, a vždy z Kristova slova: Ktož jinudy vejde, ten jest zloděj a lotr. A ač kdy sě zdá lidu, by taký nebyl zloděj, a také že dobře zpravuje, však před bohem vždy jest zloděj a lotr, a vždy zle zpravuje. Pro- G. tož die svatý Bernard: Ktož zle vejde, nemóž býti, by dobřě zpravoval. Proč? neb dokud jest zloděj a lotr, dotud lásky 10or. 13. nemá, bez niež nic nemóž býti dobře, jako svatý Pavel die a De lib. arbitr. svatý Augustin. A tak ktož vejde v dóstojenstvie, kteréž móž pu- stiti a nepustí, všed lotrovsky, chodí v něm jako ryba u vrši, čekaje kdy ji vyvlekú, aby ji zabijíc upekli, ač o to nemyslí. A jakož ryba, kdyby túž děrú ven vyšla, jíž jest u vrš vnikla, smrti by ušla: též taký, kdyby vedlé svatého Rehoře vzdal dobrým úmyslem, jako jest zlým přijal, mohl by smrti věčné ujíti. A jakož nebrzy ryba uhodí v dieru srdcě vrši, aby ven vyšla, a brzy v ni vnikne: též taký v dóstojenství; avšak sě nahodí, ale velmě řiedko. Ale snad dieš: Komu bych navrátil, kdybych zlým úmy- slem neb neřádem jako lotr vstúpil? Tu mi sě zdá, že kdyby zlým úmyslem vstúpil, ale jsa povolán, tehdy proměně ten úmysl a vida, že by mohl prospěti, jsa sám dobře živ, tehdy by mohl ostati, pánu najvyššiemu sě Kristovi poruče. Pakli by všel skrzě peniezě a bylo to zjevno některým, neb také jiným neřádem, jakož dřéve povědieno jest od svatého Rehoře, tehdy najlépe jest, aby sstúpil ne jednomu, ale obci, vyznaje, že nejsi hoden býti na tom miestě. A věz, že mé srdce ne- mohlo by sě ukojiti bez božieho zjevenie, kdybych zle všel, dokavad bych nepostúpil; neb viem, že tak vejda, byl bych zloděj a lotr, jako pán bóh die, a kterak bych sě ukojil, jeliž bych lotrovstvie a zlodějstvie pozbyl? Z této řeči móž býti spatřeno vedlé slova Kristova, co jest zlodějóv a lotróv mezi

Strana 213
Kapitola 56 — 57. 213 těmi, jenž mají slúti pastýři ovčí; neb nenie jich mnoho, jenž by pro spasenie ovcí, pro chválu boží, pro své spasenie a pro práci vešli, jsúc úmyslem dobrým povoláni, a jsúc života do- brého. Protož die spasitel: Kolikž koli neb což jich přišlo, zloději jsú a lotrové! Kapitola LVII. Troje jest krádež lidí světských: Prvá obecná, když ko- A. livěk kto smrtedlným hřiechem ztratě všechno, že spadne na pána najvýššieho to panstvie, chce požívati, a požívaje nechce pánu sě pokořiti; a dokavad nemá žalosti, že sě pánu svému protivil, dotavad vždy jest zloděj boží, živa jemu zle jeho zbo- žie. A tohoto zlodějstvie musějí lidé pravdu vyznati, neb písma zapřieti; neb die písmo, že Jidáš byl jest zloděj; a proč? Joh. 12. proto že najvyššieho pána věci zle choval a zle požíval. Druhá krádež jest nuzenie pánóv světských; a ta móž B. býti trojím obyčejem. Prvým, když šacují přielišně chudinu. Druhým obyčejem, když zbavují mzdy pro pravú vinu, ale přielišně, proti Kristovu slovu: Shřěší-li proti tobě bratr tvój, Mt. 18. odpusť jemu až do sedmdesátkrát sedmkrát, to věz, kolikkrát kolivěk shřeší nad tebú, ale vždy s zachováním božie spravedl- nosti. Třetím obyčejem, když kolivěk berú póžitky, neb po- platky, neb berně, bez otplaty obrany neb jiného dobroděnstvie; neb páni dlužni jsú vedlé božieho zákona svým poddaným, aby je učili, zpravovali a jich bránili. Neb nedarmo každý pánek drží panstvie od pána najvyššieho, ale aby slúžil jemu, zpravuje dobře ten lid, jako jeho úředník, aby jemu počet vydal. A v tomto krádeži jest hluk kněží, jenž berú berně, šacují, úroky berú, a neopravují nebožátek; zle berú, zle držie, a k boji také neslušie. Daj jim bože poznánie, aby opustili to lúpežstvie! Jest jiný krádež obecný, jehož sě světští i duchovní držie; ale zvláště mezi kupci a trhovci panuje paní lichva, jenž v pravdě móž slúti krádež; neb lichva tělestná jest z úmluvy převzětie pójčené jistiny, a tak jest krádež, neb jest křivé cizie věci vzetie, bez vóle pána najvyššieho. A má lichva po- C.

Strana 214
214 Výklad desatera božieho přikázanie. 2 Reg.6. Ezech. 18. tupenie z tohoto, že pán bóh člověku pójčie zbožie jedné k prospěchu jeho duše a těla, aby sě živil a milosrdně jiným pomáhal; a lichevník obé to ruší, že duši škodí, a blížniemu nepomáhá v núzi. Protož proti bohu činí, zle pójčeného zbožie požívaje, a tak činí proti božiemu přikázaní, jenž die: Když Exo.22. peněz chudému mému pójčíš, jenž s tebú jest, nebudeš ho pu- diti jako dráč, ani lichvami obtiežíš ho. A opět jinde die bóh : Lev. 25. Peněz svých nedáš na lichvu bratru svému, a obilé přieliš- Deus.23. nosti nepožádáš. A opět jinde die: Bratru svému toho, což potřebuje, bez lichvy pójčíš. A že všichni máme býti bratřie. a ustavenie ctnostné starého zákona má býti pevnějé zacho- váno v novém zákoně, jenž jest zákon milostivější, jímž kře- sťané mají býti laskavější, a chudějším udielejíc bratřím, protož má sě viece každý křesťan lichvy varovati, než člověk sě měl varovati v starém zákoně. A že každý žid má býti křesťanem, protož každý žid má sě lichvy varovati. Také jest tento dóvod: Nižádný nemá zle požívati věcí dobrých, jemuž sú dány k dobrému, a zvláště aby sobě nesobil ani zvláštil, což samému bohu jest zvláštie. A že proti tomu činí každý zlý lichevník, protož zle činí; neb bóh sám a ni- žádný jiný móž dáti čas, jenž sám on jest pánem nad časem. Jakož jest řekl kněžím pán Ježíš ve čtení, aby věděli, že syn člověka také jest pán soboty, to věz svátka, i řekl dnú zlá- Mr. 2. manému: Vstaň! A že sám bóh jest pán času, jest ten dóvod, že on sám je stvořil, a má moc jemu dáti počátek a je ko- nati; protož zpósobil jest bóh, aby čas byl obecen každému. Protož neslušie prodávati času; protož všichni, jenž dráže na rok neb na čakánie dávají, jsú lichevníci. Protož často volá buoh, aby lidé nelichvili, jako v knize Ezdry die: Lichev od bratří svých nežádajte. A David die, že ten bude odpočívati na hoře boží, to věz v nebeském královstvě, kterýž peněz svých nedával jest na lichvu. A opět vypisuje bóh muže sprave- dlivého, skrzě Ezechiele die, že živ bude, ač na lichvu nepójčí, ani viece vezme. A také pán Ježíš, aby toho písma potvrdil, lichevníkóm stoly převracel a penieze rozsypal, a z chrámu je vymrskal; a o těch ještě nepraví písmo, by byli zjevně li- chvili, ač sú brali póžitky nad jistinu. Ale proti tomuto písmu lichevníci takto mluvie: Každý D.

Strana 215
Kapitola 57. 215 pán svých peněz neb jiného zbožie má moc, aby rozmnožil k svému póžitku své zbožie; proč by tehdy trhovec nerozmno- žil, poňavadž z přirozenie hovádko, i zrno, i dřevo plod svój množí? Tu jest odpověď, že to vše jest pravda; ale z toho nedovede nižádný, by slušelo člověku lichviti. Ale slýchám ještě tento dóvod: Petr neb Jan má sto kop, a móž do roka utěžeti kupče druhých sto, aneb buďto méně; proč by tehdy Pavlovi nepójčil z deseti kop do roka, an v tom učini veliké milosrdenstvie Pavlovi, že Pavel těmi penězi z dluhóv sě vy- praví a utěží, že dosti bude mieti i s dětmi do své smrti? Také mnozí mají sirotky v poručenství, a ti mají z nalezenie lidského neumenšovati, ale přispořiti sirotkóm; proč by pak ti nedali peněz na rok, aby těm sirotkóm sě zbožie rozmnožilo? Opět die prodavač: Já bych prodada za hotové utěžel mnoho, a když dám na dluh, zmeškám zisk, a mám práci dobývaje; proč bych pak nemohl dáti dráže bez hřiechu na počekánie? Krátcè odpoviedám, že pro božie zapověděnie, jež přestúpiti nemóž nižádný dóvod vyvesti, by mohlo bez hřiechu býti. Protož chce-li Petr Pavlovi a poručník sirotkovi dobře učiniti, přispoř jemu bez lichvy; a chce-li prodavač zisk mieti pravý, uvěř na dluh blížniemu, tak dada, jako za peniez hotový, ne- žádaje viece vzieti, jako velí pán Ježíš, řka: Pójčejte, nic viece Luc. 6. nežádajíce, to věz tělestného. A neklamaj sě nižádný tiem dóvodem, řka: Já jemu učiním dobře, protož hřiechu nemám; neb tiem dóvodem vymluvil by sě Jidáš i kněžie z smrti Kri- stovy, řkúc: My sme učinili Kristovi dobře i křesťanóm; neb sme učinili jemu smrt, jíž jest Ježíš vzveleben, a lid od zatra- cenie vykúpen. A to jest pravda; což jim tehdy uškodilo?" Jistě to, že sú dobré zpósobili, ale zle. Protož chce-li kto mieti odplatu, činiž dobré dobře. Ale snad die někto: Však máme následovati boha, jakož najdále móžem, jenž nedává komu peněz ani co jiného, jedné aby ot něho vzal to s lichvú; jakož ukazuje pán Kristus ve čtení o sluze, jemuž die v súdný deň: Sluho zlý! proč si nedal peněz mých na stuol mój, abych já přijda s lichvami vzal je? Aj poňavadž bóh chce bráti a béře lichvu, proč by ho v tom člověk nenásledoval? Tu věz, že lichva božie jinak sě děje, a jinak tělestná lichva zlá; neb bóh chce, dada člověku své Luc. 19. E.

Strana 216
216 Výklad desatera božieho přikázanie. F. Jer. 17, zbožie, aby člověk sobě těžel ku póžitku, ale ne bohu ku pó- žitku: ale lichevník ten chce mieti sobě póžitek, a proto dává na lichvu, zišť*) dlužník neb nezišť. Ne tak bóh, jenž chce, aby člověk ke cti své, a k svému póžitku a všie cierkvi svaté, bez své škody rozmnožil dary božie. A tak jest naučil bóh slunce, aby všem svietilo, kteříž hotovi jsú, aby přijeli světlo; zemi, aby všem rodila, plodila, a je nesla a krmila. Protož který člověk, dar boží vezma, v tom boha poslúchá, že dar jeho, což móž, najviece vóbec rozdává, ten na stuol boží pe- nieze klade, a bohu duchovně lichví; a proto slove sluha věrný domu svého, jehož pán bóh ustaví potom nad mnohé věci. Ale kterýž tak nedá k jeho stolu peněz, to věz daróv jeho k stolu, toho nazývá zlosyna a lotra. A tomu na znamenie stoly trhovcóm a penieze převrátiv a rozsypav, řekl jest: Uči- nili ste dóm mój jeskyní lotrovú. Protož veliké bláznovstvie jest, opustiti tu boží lichvu tak poctivú, tak úžitečnú a tak lehkú, a chopiti sě lichvy tak ne- poctivé, tak škodlivé, a tak těžké. Nepoctivé řku; neb lichev- ník taký jest netoliko před bohem mrzutý, ale i před lidmi. A řku škodlivé; neb čím viece lichví a béře lichvy, tiem viece sobě škodí. A řku těžké; neb co má býti těžšie než hřiech smrtedlný, a zvláště lichva, jenž tiehne všichnu mysl a pilnosť k zemské věci? Protož kdyby měl člověk najviece múdr býti. tak ho zblázní lichva, že nevie co jest, jakož sě stává lichev- níkóm při jich smrti. A k tomu záleží ono slovo svatého Je- remiáše: A v najposlední svój čas bude bláznivý. Neb tak zblazňuje žádosť zemská člověka, že sám sobě život odjímá. A z této řeči, ač jí rozumieš, máš, že zavázán jsi k duchovnie lichvě, tak aby vždy z daróv božích sobě přispářel, ačť pán bóh každý dobrý skutek prvé činí než ty, neb on předcházie tě svú milostí. A tak móž býti pójčen ten dóvod: Poňavadž bóh lichví, tehdy člověk má lichviti. Ale varuj sě, aby z toho dóvodu chopil sě lichvy, jíž buoh nemóž lichviti, to věz lichvy hřiešné! *) Rkp. zzisk,

Strana 217
Kapitola 57—58. 217 Kapitola LVIII. Také věz, že lichva hřiešná některá jest zjevná, a ně- A. která přikrytá. A móž sě nečíslnými obyčeji dieti, tak že když kolivěk přes jistinu, neb přes to, zač stojí prodaná věc aneb pójčená, viece kto vezme pod kterým kolivěk chytrým přikrytím neb kterú výmluvú, dávaje neb pójčeje na rok peněz neb jiných věcí, a netoliko chtě mieti viec peněz, ale buď to služba, neb dielo, neb jiedlo: sýr, hus, prasě, vino, pivo, neb slepice, kuře, neb jiný vzatek časný, z úmysla za pójčenie umieněný. Neb ač slušie, aby dlužník rád sě dobrým oplatil dobrodějci, avšak úmysl vzětie časné věci přes jistinu uhasuje odplatu. Protož dobří lidé pójčejí nuzným, nežádajíc jiné od- platy, než lásky božie a blížnieho. A dá-li co dlužník z vděč- nosti, tehdy nechtie vzieti; pakli vezmú, tehdy to učinie, aby dlužníka nezamútili, ale ovšem ještě viece jemu dali, než jest on dal. Znamenajž, že na zástavách bývá lichva paterým obyče- Paris. jem. Prvé, když kto zbéře obilé neb jiné póžitky přes jistinu. Druhé, když kto požívá zastavené věci, jako rúcha neb zbožie. Třetie, když dobytče, jako kóň neb vola, přielišně robí, viece než nájem platí. Čtvrté, když sě živí lichevník ztravú dluž- níka. Páté, když pro prodlenie žádá viece nad jistinu. Pak chytrá neb přikrytá lichva leze trojím obyčejem: Prvé, když lichevník kúpí lacinějie, než za to zač stojí, a tak aby ten, jenž jest prodal, mohl, kdy chce, vyplatiti za též. Druhé, když kupec kúpí kterú věc dráže, než za hotové platí, a to pro času prodlenie. A třetie, když obilé neb jiná věc bude kúpena lacinějie než platí, proto že kupec penieze má hotové. Pak třetie lichva jest, když dlužník zavieže sě, aby stál k obyčeji, a potom zavázání požádá ten, jenž jest pójčil, něco, jenž stojí za ty penieze, a to ze zlého obyčeje. U příkladě pójčí Petr Pavlovi kopy, a zavieže ho, aby vedlé obecného běhu dal jemu obilé tiem lacinějie, neb tak mají obyčej. Ctvrtá lichva jest, když kto pójčí peněz na zisk, tak aby

Strana 218
218 Výklad desatera božieho přikázanie. byl účasten zisku, a ne ztráty; a k té lichvě záleží lichva, jíž kto pójčí dobytčete jinému k póžitku, tak aby jemu neumřelo, ale aby on měl zjisk. V té lichvě jsú, kteří krávy najímají tak, aby škody, umřela-li by kráva, nevzeli. Také jsú v té lichvě, jenž ustavují nesmrtedlné krávy, jimiž obecně chtie boha účastna učiniti. Pátá lichva jest, když pod jmenem pokuty miení ten, jenž pojičil jest peněz neb co prodal, aby to dvé neb viece vzal, když by dlužník na den určený nezaplatil; neb aby, co jest zavdal, ztratil. Šestá lichva jest, když pro zisk kto die, že nemá peněz, ale že má obilé neb jinú věc prodajnú svého přietele neb súsěda, a to obilé neb tu věc že chce prodati. A tak sám neb skrze jiného navede, že nuzný kúpí dráže, než platí obecně; a když kupec*) penieze zaručí neb ujistí, tehdy pójčí sám svých peněz skrze jiného. A v této chytrosti jsú mnozí kupci, jenž na škodu prodávají; vědúce nuzného, prodají jemu kúpi: kořenie, vosk, sukno neb jinú věc, a na témž miestě ihned několiko kop ztratí nebožec. A ten prodavač sám kúpí za hotové, neb má tovařiše, jenž jemu dohodí, od něhož opět zasě kúpí, a potom opět prodá, tak že jednu věc mnohokrát prodá a vždy zíště, že druhdy ta věc úplně jemu darmo přijde. A tato lstivá lichva lúpí velmě obec, neb jeden bohatý lichev- ník zasáhna i prodává, jakož chce; neb maje mnoho peněz, zadrží dokud chce kúpi. A tiem hyne Praha, že několiko la- komých bohatcóv, jakož chtie, tak v kúpi cenu posadie; neb že sami z jiných zemí vozie a nesú, prodadie, jakož chtie, řkúc, že kúpě nepřijde a že jie málo jest. A vzkáží svým to- vařišóm do Benátek a jinam, aby jim psali, že draho jest v Benátkách; a když odpíší jim, tehdy ukazují jiným, aby je zstrašili a k trhu jich popudili. A kto móž vypsati jich chy- trosti a lichvy, jimiž duše své tupie a lidi lúpie? A každá lichva taká má založenie v tom, že lichevník má sě nemilo- srdně k tomu, jemuž na lichvu dává, pójčie neb prodává, né i každý, jenž v kúpi prodávaje zklamává blížnieho někakým obyčejem lichvy; neb tak béře nespravedlivě viece nad to, *) Rkp. kupic.

Strana 219
Kapitola 58. 219 než ta věc stojí, neb v pravdě platí. Protož nebrzo kto bude trhovcem, by nebyl lichevníkem; a proto neslušie knězi, aby byl trhovcem. A věz, že trhovec slove, jenž trhem hledá zisku, kupuje B. na zisk a prodávaje; ale ten neslove trhovec, jenž svú věc prodá, aby sobě jiné potřeby dobyl, netbaje zjisku. A tak řemeslníci, oráči a jiní, prodávajíc obilé, dielo, nábytky a jiné věci, neslovú trhovci. A již pohřiechu Čechové velmě sě od diela táhnú k trhu, aby brzy byli bohati a nedělali, a lehce byli živi; a tak ot dobrého obchodu, jejž bóh přikázal, dali sú sě na nejistý. Věz také, že kněžím neslušie s trhem okolo jíti, neb die svatý Jeronym, že co jest na laikovi, to jest na člověku ne- knězi, lichvenie, to jest na knězi trženie. A tak jakož neslušie světskému lichviti, tak neslušie knězi kupčiti; hyběť kněžím li- chevným, krčmářóm, a jinak neřádně obchodným! A tak jest lichva hanebná, že žák, byl-li by z lichvy jistě přesvědčen, nemá kněžstvie býti hoden ani svěcen; pakli jsa knězem byl by přesvědčen, tehdy má s kněžského dóstojenstvie býti ssa- zen. Již máš dvanadcte ratolestí lichvy, jíž lúpie lichevníci své blížnie proti božiemu přikázaní. P. Aug. dist. 33 et 37. Pak krádež kněžský, poňavadž die pán Ježíš: Všichni C. jsú zloději a lotři, což jich přišlo, to věz ne dveřmi, jenž jsú Joh. 10. Ježíš spasitel. A prvý krádež jest svatokupectvie, jenž jest tiem ohavnějšie krádež, čím jest těžšie: že svatá věc sě ku- puje a prodává proti vóli boží, a od sluhy, jenž má býti věr- nější, tak že i ta věc i sluha, že obé má býti svaté, obé jest k obtiežení toho hřiecha. A třetie, jenž obtěžuje ten hřiech, jest křivda, jenž sě chudým děje; neb svatokupec zle drží pe- nieze chudým, jimiž kupčí bez potřeby. Protož znamenaj kterak nehodná věc jest, o tak svatú věc, tak dobrú, tak milostivě danú, tak zavázanému sluze tržiti, a z tak zavázané almužny, chudým hodné, lakomě zbožie dobývati, a chudé tak súžiti a tisknúti, a je mořiti. Neb die písmo: Chléb chudých ži- Ecc.33. vot jich jest; ktož zklamá ho, to věz chudého, muž krvavý jest. A k témuž die David v žalmě, že snědli sú Jakuba, a miesto jeho zpustili sú. O, co ohavnějšieho, než že ti, jenž

Strana 220
220 Výklad desatera božieho přikázanie. mají býti opatrníci chudých Kristových, již obrátili sú sě v lú- pežníky! Aniž měj pochybenie, byť svatokupci a prodavači nebyli lúpežníci a zloději; řekl-tě bóh Ježíš, že zloději jsú a lotrové. A velmě chytří; neb což ani pán násilím, ani lapka, ani zlo- děj noční nevezme, toť svatoprodavač vylúdí: ono za zpověď, ono za mši, ono od svátosti, ono za odpustky, ono za úvod, ono za požehnánie, ono za pohřeb, ono za pokropenie, ono za modlitby. Né haleřík poslední, jejž jest babička v šlojieřku zavázala, aby ani lapka, ani zloděj jí ho nevzal, ten haleřík ludař a zloděj na ní vylúdí; i kterakž nenie chytřejší a ukrut- nější (než) zloděj? A ktož chce oko rozuma svého otevřieti, shledá, že pod pokrytstvím zákonníci viece lúpie chudé krá- Luc. 14. dežem než jiní; neb co by měli chudí sirotkové a vdovy, a chudí slepí, chromí, nemocní sniesti, jako die spasitel, to oni*) všechno obecně pickujíce sě sžerú. Protož pozdravuje jich Mt. 23. pán Ježíš, otec chudých, řka: Běda vám učeným, zákonníci a pokrytci! jenž jiete domy vdov, modlitby dlúhé modléce sě; neb proto větčí vezmete súd, to jest těžšie odsúzenie k zatra- cení. Neb tak lstivé lúpenie chudých jest veliký hřiech, proto že hrdla nenasadie, a pokrytstvím to činie a rozkošně se kr- mie. Jako praví dobrý mnich, svatý Bernart, že jich špižérny jsú plny, z jedné pivnice přelévaje do druhé; a víno jich má cizí vóni: ono šalvějnú, ono omanovú, ono pelynkovú, ono va- řené, a ono nevařené; a pivo ono staré, ono mladé, ono s bobkem, ono s malinami; a chléb z běli, a ryby vždy hotovy. Chce-li kto vážiti, spatří, že králové, kniežata, páni, rytieři i měštěné nemají tak plnosť k rozkoši v hotově. Jich chlévy jsú lépe přikryty, než ve vsi kostelé, ani panští hradové. Snad sú sobě život přieliš ukrutný vyvolili, aby v něm núzě netr- pěli? Déšť jich nezmočí, bláto sě jich v ambitě, to jest v okolku nechopí, hlad a žiezeň od nich vyhnala dřéve řečená plnosť; jim sě dává, jim sě kupuje, a chudý všudy v núzi leží! Aniž toliko jim, ale nám všem kněžím všudy rozkoš chlípí, jakož svědčí písmo a tělestného oka poznánie; neb kto lepšie rúcho nesú než my kněžie? kto sě lépe zespí a zleží E. D. *) Rkp. ono.

Strana 221
Kapitola 58 — 59. 221 u pokoji než kněžie? kto lepšie zjedie a zpijí než kněžie? Protož die pán buoh: Zhrubělý a ztučnělý a rozšířený vzpět exo.32. odstúpil, opustil jest pána stvořitele svého. Die napřed buoh mój milý, to věz, jenž by měl býti zvláštně milý: Zhruběv, ztuč- něv a rozšířiv sě, v hřiechy vstúpil, a mne boha svého zapo- mněl. Protož volá Amos prorok na kněží, řka: Krávy tučné! Amos 4. slyšte slovo božie: že vzdvihnú vás na tluky, a v hrncích budú vařiti maso vaše. A běda mně, zpozdím-li sě, jako sě zpozdil bohatec, jenž jest byl rozkošným zde na světě! Kapitola LIX. Osmé přikázanie jest toto: „Nepromluvíš proti blížniemu svému křivého svědectvie.“ A že troje jest mluvenie: myslí, A. hlasem a skutkem, jakož ukazuje pán Ježíš, řka: Nekaždý, Mr. 7. kto mi řieká: pane, pane! vejde v královstvie nebeské; ale ktož činí vóli otce mého nebeského, ten vejde v královstvie nebeské! Aj tu pravie světí, že jednú řieká „pane“ Kristovi, ktož myslí věří, že on jest pravý buch a pravý člověk; druhé řieká „pane,“ když to ústy vyznává; ale třetie nedořieká „pane, skutkem když vóle jeho neplní, a tak v pravdě nestojí, aniž věří v boha. Protož die svatý Pavel, že tací vyznávají boha a skutky přie; a tak že neděje sě česť právě bohu od člo- věka, jedné ač sě právě děje česť trojici svaté. Protož nenie dosti řéci srdcem a ústy „pane!“ nebude-li v lásce skutkem třetie přidáno „pane!“ Avšak v tomto osmém přikázaní k řečem úst má zvláště promluvenie vzato býti; neb tak jest, že každý hřiech ka- ždého smrtedlného člověka jest proti každému člověku; a tak proti tomu, jenž hřěší, zjevno jest, že každý, hřeše smrtedlně, proti blížniemu mluví křivé svědectvie. A tak toto osmé přikáza- nie svázáno jest s jinými přikázaními, tak že ktož toto drží, jiná také drží, a kto tohoto nedrží, také i jiných nedrží; a zasě též. Neb jest-li tvój blížní bez milosti božie pro tvú řeč. svědomo jest, že skutkem mluvíš proti němu, jako když řeči k smilství ho tiehneš. Pakli blížní jest v milosti boží a ty v tu dobu máš jemu prospievati, a ty hřešě smrtedlně nepro- Ad Tit. 1.

Strana 222
222 Výklad desatera božieho přikázaníc. Joh. 20. spieváš, tehdy opět proti němu skutkem mluvíš. A že každá lež jest hřiech, a každý hřiech jest lež, proto že každý hřiech jest proti pravdě, a každý smrtedlný jest nestánie v pravdě, dosti zjevno jest, že každý, hřeše smrtedlně, mluví křivé svě- dectvie proti blížniemu svému. A že pán Ježíš jest náš blížní najlepší, neb jest bratr náš, jsme-li v milosti, jakož sám svědčí; jistě jest, že každý, jenž sě protiví jeho ustavení, jež má věrný křestan plniti, proti jemu mluví křivé svědectvie. A tak kněžie, kteříž jeho (ne)následují, a jeho slovo řečí i skutkem tupie, jsú vódcě a jako tancovod tancě dáblova proti Kristu. Pakli řkú, že toho nenie, nechť ukáží i skutkem i řečí, že nejsú Kristu protivni; nechť ukáží ze čtenie, kterak Kri- stus přikázal jim činiti, a kterak jest byl živ, dávaje jim pří- klad, aby tak byli živi; a seznajíce v pravdě, že tak nejsú živi, ať vyznají, že falešně Kristovi sě protivie. Ale toho ne- brzy zlí učinie, následujíce kněží, jenž sú Krista zabili, a Ji- dáše, jenž ho zradil a před ním sě nevyznal, by ho chtěl zraditi; ale kterýmž dá on, tiť vyznají, jako apoštolé jeho vy- znávají na sě, že sú byli hřiešníci. Též rozuměj i o jiných, jenž kněží následují. B. Pak zvláště přikázanie to přestupuje člověk trojím oby- čejem: slovem, skutkem, neb obým spolu. Slovem, když lživě pravie z peněz, neb z jiného daru, neb pro strach, neb ze zlosti na svého blížnieho, aby jemu bylo uškozeno na zboží, neb na cti, neb na těle. A taký bez pochybenie nemiluje svého blížnieho. Jest-li k škodě na zboží, tehdy jest hřiech těžký; jest-li na cti, tehdy těžší; a jest-li na život, tehdy jest naj- těžší; neb česť jest lepšie než zbožie, a ovšem život než zbo- žie a česť v tomto světě. A že někto mluví proti blížniemu z závisti, protož ten tieže hřěší, nežli ten, který mluví pro dar neb pro bázeň. Protož má člověk opatrně mluviti, mluvě o blížniem, aby jemu zvláště na cti neutrhl, aneb ho na těle nezahubil. Toho sú neuměli kněžie, mluviece na pána Ježíšě, že je žráč, opilec, blázen, svódce, dábelník i rúhavec. Pak skutkem mluví proti blížniemu, když opustí pomoc, jíž by mohl táhnúti ho od zatracenie k spasení, a někdy přilože pil- nosť, aby ho k hřiechu přivedl, i vzpietí sě; a to skutečné C.

Strana 223
Kapitola 59 — 60. 223 mluvenie jest horšie blížniemu než ono prvnie, neb skutkové viece jsú vážní než slova. A ten, jenž tiehne blížnieho svého k hřiechu, a tak k peklu, D. neb pilen jest toho, aby v hřiech ho uvedl, jest jeho najhorší nepřietel; neb hledá smrti jeho v duši, jenž jest těžšie než tělestná, a lúpí ho z najlepšieho zbožie, z ctnosti, a tak i z věčné radosti, a lúčí ho od boha a tiehne k ďáblu, a cpá ho na věčný oheň. Nuž milá panno, vdovo neb manželko! zna- menaj, kaký jest tvój přietel, který svým frejem strojí tobě tyto zlosti. Dáť snad věnček róžený, a otejme korunu věčnú panenskú; neb snad dá suknici za několiko kop, a otejme pa- nenstvie, jehož nemóž zaplatiti všeho světa zbožie tělestné, a jehož nemóž bóh navrátiti, jakož die svatý Jeronym. To panny by pomněly, vdovy i manželky, smilstvie by sě ostřiehaly, ji- ným by v něm nepřivolovaly, a samy by k němu jiných ne- táhly. Kapitola LX. Pomsta křivého svědka, jenž vinen jest bohu, jímž hrzie, A. a súdci, jehož lživě klamá, a škodí nevinnému, na něhož svědčí, jest v písmě položena; neb die bóh: Křivému svědku odpla- Deut.19. ceno bude, jakož on pomyslil jest proti bratru učiniti. A jinde: Křivý svědek nebude bez pomsty. Ukázáno to jest Prov.19. často v písmě, a zvláště na dvú kněží, jenž pro křivé svěde- ctvie na smrt sta od svatého Daniele odsúzena, jakož sta na Dan.13. nevinnú dobrú Zuzanu svědčila. O, co jest křivých nynie svěd- kóv, i v řeči, i písmem jich, i v skutciech! By je měli kame- novati, kto by počal vedlé Kristova slova: Kto z vás bez Joh.8. hřiechu jest, prvý vrz na ni kamenem? bez hřiechu, řku, kři- vého svědectvie? Věrně snad by málo jich bylo, aby na sě kamenem lučiti neměli! A ač nynie zřejmě pán boh nemstí, všakť čas přijde, žeť pomstí. A divím sě, kterak dopúštějí ustavenie lidská lehce přísah, a kterak lehce lidé křivě svědčie, a druzí nic nevědúce s jinými k jich prosbě. Nechtie blázni rozuměti, že nemají nic svědčiti, než čeho jsú jisti písmem svatým, neb zjevením božím, neb čitedlným poznáním, B.

Strana 224
224 Výklad desatera božieho přikázanie. Joh. 15. jako: viděním, slyšením neb dotýkáním. Tak sú světí proro- kové, Kristovi apoštolé, a potom jiní světí svědčili, protož jsú praví svědci boží. Ale nynější ne tak chtie svědčiti, ale jinak, a chtie aby jim věřili. Jako když dávají odpustky za penieze, bylo by dobré, aby lidé kázali sobě ujistiti písmem svatým, neb božím vzjevením, aneb tělestným čitedlným poznáním; a když jim sě nižádné to svědectvie neukáže, tehdy měli by lidé kázati sobě rukojmě postaviti, aby byli jisti, a peněz darmo nedali; neb jinak lehce budú zklamáni. Neb byť vešken svět lidí svědčil, a tak by nebylo, tehdy všech svědectvie jest křivé, a nic ne- pomóž zlosti, aniž před bohem přemóž pravdy: neb pravda na věky přemáhá, ač na čas poražena bývá. Protož věrní pravdy milovníci netbají na křivé svědky, následujíce svého spasitele, proti němuž sú svědčili biskupové, kněžie, i obec jimi svedená, že hoden jest smrti jako zlosyn a kacieř. Pro- tož chtě milosrdný spasitel, aby jeho věrní též trpěli proti sobě křivé svědectvie, položil jim v paměť, řka: Pomněte na mú řeč, již sem vám mluvil: Nenieť sluha větčí než pán jeho; poňavadž mně sú sě protivili, i vámť sě budú protiviti. A Mt. 5. opět jinde die: Blaženi jste, když láti budú vám lidé, a pu- diti vás budú, a řkú vše zlé proti vám, lžíce pro mě. Radujte sě a veselte sě, nebť odplata vaše mnohá jest v nebesiech. Kapitola LXI. A. Že toto přikázanie jest o promluvení proti blížniemu, protož věz, žeť sě hřiech mluvenie trojí: neb někdy člověk hřeší mluvením proti bohu, někdy proti sobě, a někdy proti blížniemu. A čtvrtý hřiech jazyka jest zlé mlčenie. Mluvenie proti bohu jest hřiech, jenž slove rúhánie; a to bývá trojím obyčejem: Prvé, když kto řečí přidává bohu, což na něho neslušie; jako řka, že bóh lže, neb řka, že bóh zle činí. Druhé, když řečí otjímá bohu, co na něho slušie; jako řka: Bóh nenie všemohúcí, neb bóh nevie všech věcí. Třetie, když púhému stvoření přidává to, což na samého boha slušie; jako řka, že kněz stvoří božie tělo, když chce; neb

Strana 225
Kapitola 61. 225 řka, že kněz každý svú mocí hřiechy, komu chce, odpustí. Prvým rúháním hřešili sú kněžie židovští, řkúc, že pán Ježíš sě rúhá, a že jest hřiešný a svódcě. Druhým sú rúháním hřešili, řkúc, že pán Ježíš nemá moci odpustiti hřiechóv. Tře- tím obyčejem rúhají sě křesťanští kněžie, řkúc, že svú mocí hřiechy odpúštějí, a že koho chtie, do pekla šelí, a koho chtie, toho do nebes; a ti tieže hřešie, než sú hřešili židovští kněžie. A obtěžuje sě hřiech jazyka proto, že člověk hřeše ja- zykem činí tak, jako by bóh nebyl stvořitel jazyka. A ta nevděčnosť jest veliké rúhánie; neb bóh dal jest člověku ja- zyk a moc mluvenie, jenž jest dražšie věc člověku, než vši- chni penězi všěho světa: a pak člověk boha nectí jazykem, jímž bóh s řečí poctil jest ho nad hovado a nad jiné věci; protož taký jest biednější, nectě boha jazykem, než ptáci, jenž jazykem chválé boha, zpievajíc jako jim bóh přikázal. Druhé, proto obtěžuje sč hřiech rúhavého mluvenie, že bóh jazyk s řečí ustavil jest jako úředníka, a slova jako posla rozumu: a pak člověk blekotný činí jazyk svój jako úředníka bláz- nosti, a slovo neb hlas svój činí posla netoliko žádosti tělestné, ale také posla ducha nečistého, pekelnieho, jedovatého; neb tak dábel otrávil jest člověka skrzè hada, jako psáno jest v prv- Gen.3. ních knihách Mojžieše. Protož svatý Jakub apoštol die: Ja- Jac. 2. zyk neskrocený nepokojné zlé, plné jedu smrtedlného. Třetie, proto tieží sě rúhavé mluvenie, že bóh ustavil jest člověka, aby byl vrátným duše, aby úplně rozumem skrovnil jazyk, aby nevyrazil sě, když čas nenie: a pak člověk blekotný zradí, dává miesto dáblu, a dvéře jazyka činí hotovy k úřadu dábla. Kterakž tehdy nenie rúhánie boha, tak od boha poběhnúti a ďáblu sě poddati? Protož die Šalomún v přísloví: Jako miesto Prov.25. otevřené bez ohrady zdí, tak muž, kterýž nemóž v řeči zbrá- niti ducha svého. Neb hotovost hřiecha vrážície jest jak lój, jenž kluzkú činí závoru, aby dáblu byla otevřiena brána duše. Protož svatý Jakub apoštol die, že jazyk muže, jenž nekrotí Jac. t. jazyka svého, marný jest zákon, totiž marný jest křesťan. С. A věz také, že jazykem lidé sě chlubie, a to čtverým obyčejem, jako čtverá jest chlúba: Prvá, když pyšný z některé věci chlubí sě, že ji má, jako by ji sám od sebe měl, proti této řeči svatého Pavla: Nejsme statečni co pomysliti sami 2 Cor.3. M. J. Husi sebrané spisy. I. B. 15

Strana 226
226 Výklad desatera božicho přikázanie. od sebe jakožto od sebe. Druhá chlúba, když kto zná, že od boha má, což má; ale die, že má z svého zaslúženie, Rom.10. proti oné řeči svatého Pavla: Poňavadž z daru božieho, to věz máš co, již ne z skutkóv, jinak dar z milosti již by nebyl dar. Třetie chlúba jest, když chlubný lživě praví, že by měl co velikého a nemaje, proti onomu písmu Phil. 2. svatého Pavla: Kristus nesobil sobě lúpeže, aby byl rovný bohu. A v tom lúpežném domnění pracuje každý pyšný lživý D. jako rúhavec. Čtvrtá chlúba jest, když kto lživému svému povýšení hanie svého blížnieho. V té chlúbě byl jest onen zá- konník, jenž jest řekl: Děkuji tobě, bože! že nejsem jako jiní lidé, lapáci, cizoložníci, nespravedliví, a jako tento zjevný hřiešník. V té také chlúbě jsú obecně nynější zákonníci, jenž sě chlubie svými zákony, modlitbami, posty a jinými obyčeji nad jiné křesťany, jenž jsú obecného Kristova zákona zákon- níci, jenž jest zákon najkratčí, najlehčejší a najdokonalejší, a tak najlepší. V té také chlúbě pracují velmě kněžie světští: sami jsúce smilní a jinak zlí, a pak jiné kaceřují, aby oni sami jmieni byli jako dobří. Také chlubie sě nad laiky mocí svú, řkúc: My máme moc vás spasiti, i do pekla poslati. Také světští v té chlúbě velmě pracují, jiné v urození tupiece a sě velebiece; též i mistři i řemeslníci sě velebie, a jiné tu- pie. A blahoslavený buď ten i jest, kterýž nenie chlúbú po- ražen! Již máš teď čtveru chlúbu, a napřed troje rúhánie. Také věz, že reptánie, jenž jest odmlúvánie nepravé proti bohu, neb proti jinému, toť trojím obyčejem móž býti: Prvé z pýchy; jako zákonník, jenž povolav Ježíše k stolu, řekl jest Luc. 7. v sobě: Byť tento byl prorokem, věděl by jistě, která a kte- raká jest žena, jenž sě ho dotýká, že hřiešnice jest. Druhé Mt. 20. reptánie bývá z závisti; jako reptali sú dělníci vinice na ho- spodáře, že jiným tolikéž dal. Třetie bývá reptánie z lakom- Joh. 12. stvie; jako reptal Judáš, řka: Proč ta masť nenie prodána viece než za tři sta peněz? A ku potupení a ohavnosti toho reptánie má hnúti člověkem nesmierná velikosť božie; druhé, obtieženie zlosti, jíž sobě škodí reptavý; a třetie jest blud, proňž reptavý hoden jest muky veliké. Neb co móž býti blud- nějšie, než když stvořenie repce proti stvořiteli, proti takému pánu, jenž ani umie, ani chce, ani móž zle co učiniti? neb Luc.18. E.

Strana 227
Kapitola 61. 227 což činí, to dobře a dobré a spravedlivě činí, prospievaje stvo- ření. Ktož tehdy jsi, že smieš kdy reptati proti tomu pánu? i zdalit mu neslušie, což chce dobrého činiti? Protož die Izaiáš: Běda kto repce proti stvořiteli svému! A potom die: I zdalit die bláto hrnčieři: Co činíš? Neb vie, že reptati proti pánu bohu jest též, jako nelíbiti, co bóh spravedlivě činí. A že jest bóh, jenž dobře činí tomu reptáku; neb což kolivěk útrpného komu kolivěk od boha sě přihodí, to jest k jeho dobrému a úžitku, jako: k vyčištění, k odplatě rozmno- žení, k ode zlého vystřežení, aneb k pěknému pomštění, tak daleko, že zatracenec, věda pěknosť božie spravedlnosti, v svém zatracení měl by sě radovati a voliti, aby radějie ta pravá pomsta byla, než by on netrpěl; protož reptánie jest hřiech zvláštní dětem a zatracencóm. Neb dětem nelíbí sě slovo otcovo; ale rozumným nemocným líbí sě ukrutné lékař- stvie. A že reptánie jest obtieženie reptákovi, včdomé jest; neb čím vicce repce, nepřestane mučenie, ale brž roste tak, že což by v dobré trpělivosti bylo k zaslúžení člověku, jenž trpí, to obráceno jest k prohřěšení a k utrpení duši pro reptánie. Neb repci člověk, což chce, boží súd a úmysl vždy jde před sě. Protož pokořme sě pod jeho mocnú ruku a nerepceme: nebť die David prorok: Pán jest kraloval, nechť sě hněvaj lidé! jenž sedí nad angely. Třes sě země, neb music kralo- vánie tak velikého pána mieti, což on ustaví; hněvaj sě lid. jakž koli chce. A kdyby lidé to znamenali, tehdy by nereptali ani pro ztrátu zbožie, ani proti povětří, ani proti dešti, ani proti nemoci, neb proti moru. A já znám sě, že dokavad sem rozumu toho neměl, že často sem sě mútil pro smrť dobrého člověka, neb proti ne- chvíli reptal sem, jako bych chtěl lépe jednati než všemohúcí bóh, jenž všechny věci z věčného úmysla bez pochybenie zpra- vuje. Ale když sem srozuměl, že nic nemóž přetrhnúti zprávy božie, tehdy sě již toho ostřiehám, a ne tak již pečuji o bu- dúcích věcech, kterak budú, maje za to, že což bóh ráčí zpó- sobiti, to vždy bude; a což neráčí, aby bylo proti jeho zpra- vování, to nebude; neb on die, že z ruky jeho nemóž nižádný Joh. 10. co vytrhnúti. Né mám za to, že najmenší kuchtič to vyzná, že nemohl by husi upeci, když by pán bóh nepřepustil jie 15* F. G. Is. 45.

Strana 228
228 Výklad desatera božicho přikázanie. péci, né brž ani jie pércě najmenšieho vytrhnúti. Protož milý spasitel posiluje svých věrných, die: Budete v nenávisti všem lidem pro jmeno mé, a vlas s hlavy vašie nezahyne. A bychom to pomněli, nereptali bychom, což by nás kolivěk potkalo, buď chudoba, potupenie i smrť; neb nám reptánie nic nepomóž, ale škodí. Protož die Šalomún: Varujte sě od reptánie, nebť nic neplatno jest; a od utrhánie kroťte jazyk. Protož želejme hřiechu, proňž máme pomstu, a pro spravedlnosť pomsty ra- dujme sě, a nikoli nerepceme proti bohu; ale chvalme ho vždy ze všeho, což na nás přepustí, a což dobrého utěšeného nám pójčí. Job svatý, tenť jest to učinil, řka v nemoci, v oblúpení, i dětí i sluh ztracení: Pán dal a pán vzal, buď jmeno pána požehnáno! A neváží-li kto rúhánie a reptánie pro ty řečené věci, ale važ pro hroznú pomstu; neb rúhavého kázal jest Lev.24. buoh ukamenovati, a reptavé kázal angelu zbíti. Protož die Num.11. svatý Pavel: Nerepcete, jako sú někteří reptali, a zahynuli sú 1 Cor. od zbitele, to věz od angela, jenž je zbil. 10. H. Jest ještě jedno rúhánie, jenž jest hřiechu svého bráněnie řečí; a to jest těžké, proto že jest proti všie múdrosti bož- ské, a zvláště syna božieho, tak že branič svého hřiechu činí sě jako stranú proti bohu, aneb jako by múdrosť božie nevě- Gen. 3. děla, coj' on učinil. A tak Adam a Eva cpali sú vinu na boha, proto že on přepustil jest, že sú oni shřěšili. Adam vymlúval sě Evú, a ona hadem; a protož pomsta těžšie na ně dána. Protož nižádnému hřiech(u) nebude odpuštieno, jedné tomu, kterýž opustě vymlúvánie, pokorně bohu sě dá na milosť, a hřiechu želé a zpoviedá sě. Protož velmě jest nemúdrý, ktož hřiech, jenž jest najvětčí nepřietel boží, vymlúvá, jako ďábel a každý, jenž konečně jest zatracený. Sap.10. Kapitola LXII. A. Pak druhý hřiech jazyka, jakož sem řekl, mluvenie proti blížniemu; a to sě dělí na tři strany: Prvá strana jest, když kto mluví zle o blížniem bez jeho slyšenie; druhá, když mluví zle při něm; třetie, když zle dobré o něm mluví při něm. Prvá strana trojí sě: v utrhánie, v lživé svědectvie, a v křivú neb

Strana 229
Kapitola 61—62. 229 zlú radu, tak že blížniemu člověk bez něho neb utrhá, neb lživě naň svědčí, aneb zlú radu proti jemu dává. A jest utr- hánie, zlé mluvenie o člověku bez jeho při tom bytie; a to mnohým obyčejem bývá: Prvé, když kto z závisti zlosť praví o druhém. Druhé, když kto zlosť slyše o kom, praví jiným, přidada viece. Třetie, když kto lež na koho složí. Čtvrté, když kto o blížniem, jeho skutky dobré věda, jich z závisti zatají, neb jich zapří. Páté, když kto dobrých skutkóv zjev- ných blížnieho umenšuje. Šesté, když dobré jeho skutky řečí ve zlé obracuje. A slove utrhánie: neb taký jako po kusu trhá ctnosť neb chválu blížnieho, chtě aby jemu nic chvály neostalo. A těmi všemi kusmi utrhali sú kněžie a zákonníci pánu Ježíšovi; neb sú zle o něm pravili, a jeden ot druhého zlosť slyše, o něm viece přidávali, lži na něho skládali, skutky jeho dobré tlačili, a jich tajili, umenšovali a ve zlé proměňovali. Sami sobě škodili a jiným, svodiece je, ale pánu Kristovi sú chvály a dobroty neumenšili! Neb tak jest, že utrhač sobě a posluchači obecně škodí; ale tomu, jemuž utrhá, trpí-li míle, k spasení a k životu svatému neškodí, ale brž prospievá. Protož die spasitel: Blažení budete, když haněti Mat. 5. budú vás lidé, a řkú všelikaké zlé proti vám, lžíce. Radujte sě a veselte sě, nebť odplata vaše mnohá jest v nebesiech. Škodí také tomu, jemuž utrhá, tiem, že někdy popudí ho k smrtedlnému hřiechu; a tak zabíjie sě, a toho, jemuž utrhá, a toho, jemuž praví. A přirovnává písmo utrhače psu, svini, a hadu: psu, že bez svého úžitka a s svú škodú darmo často štěká, a že svój rod, kdy jiní psi počnú kúsati, kúsá, a že jako ohař dáblóv, i stádo, i toho, jenž chce ho obrátiti k dobrému, jednak kúsá, jednak mu sě posmievá. A o těch psiech die Kristus skrze Davida: Obklíčili sú mě psi mnozí. A ve čtení die: Nerodte Ps. 21. svatého dávati psóm. A svatý Jan v svém vzjevení ty psy Mat. 7. Apok. žene z miesta cierkvi svaté, řka: Ven psi jedovatí! O, co jest ult. těch psóv kúsavých! Protož die svatý Jeremiáš: Každý maso Jer. 21. blížnieho svého jie. A svatý Řehoř na ono slovo svatého Job: Masa mého sě nasyťte, die: Ktož cizím utrháním sě pase, bez pochybenie cizím sě masem nasycuje. Protož věda svatý Pavel, že mnoho žravých psóv bude, řekl jest: Nekú- sajte sebe; pakli se kúsáte, vizte, a(ť) sebe nesžéřete. B.

Strana 230
230 Výklad desatera božieho přikázanie. D. Mt. 7. Pohřiechu! nynie velmě sú sě psi kusaví rozmnožili; a již tak jest v obyčej utrhánie vstúpilo, že již ho nemají za hřiech. Neb již kněžie, ještě chtiece sě obleci v mešné rúcho ke mši, a obláčiecě sě utrhají; bóh mi jest svědek, že sem sám to slýchal! A po mši k stolu sě sejdúc, prvé sě masa ži- vého nažerú než vařeného. A které těžšie utrhánie, než blíž- nieho nazvati kacieřem? A tak slúžie viece dáblu než pánu bohu, nejsúc hodni jiesti chleba, jako die svatý Augustin, pro své utrhánie. Také světští, mnišie i mnišky, málo méně aneb snad viece utrhají, vešken svět zpósobie, živé i mrtvé, ale sebe zapomenú. O by pomněli, co řiekají na hodinách, jako die svatý David: S utrhajícím svému blížniemu, s tiem sem nejiedal. O s kým by nynie věrný člověk jedl, by nechtěl jiesti s utrhačem, ano všudy na stole krmě jest utrhánie, a zvláště na stole kněžském? u něhož odpočívajíce jedie, kus v ústa vlože, a desět slov utrhavých vypustě! A protož ne- milostivějie žerú blížnieho než vařené maso; neb na maso nevzškřípie zuby jako na blížnieho. Protož die spravedlivý skrzě Davida: Škřípěli sú na mě svými zuby. Druhé přirovnává písmo utrhače k svini: Prvé proto, že jakož svině jie svój plod, též utrhač žéře svój rod, i syna, i bratra, i otcě, a zvláště jako zteklý jie a kúsá sám sě. Protož brání pán Ježíš perel metati před ty svině. Perly jsú svatá nauče- nie, jichž nejsú ty svině hodny, neb jich nemilují. Druhé, proto jsú jako svině utrhači, neb jakož svině radějši(e) volí lajna, než jiné věci, jenž vonějí: též utrhač opustě všechny ctnostné skutky blížnieho, chopí sě zlých, a těmi sě i jiné krmí s chutí; a tak spolu smějí sě, když utrhají, jako svině chrochcí, když lajna požívají. A jakož svíně párá hluboce v lajně pyskem: též utrhač, co móž najhlúbe dosáhnúti hřiechu, párá svým ja- zykem. A jako svině nechajíc vody čisté, válé sě s li- bostí v blátě: též utrhač, opustě ctnosti čisté, válé sě v hřieše. A jakož svině najprvé pysk vstrčí v lajno: též při- vyklý utrhač, kam přijde mezi lidi, najprvé žádosť i jazyk vstrčí v blížnieho hřiechy z domněnie, a někdy také že tak jest, ač on nemá utrhati. A že tací utrhači jsú svině ďáblovy, pro- tož znamenitě tma, to jest šest tisícóv, šest set a šestdesát a šest dáblóv, jenž je byl vyhnal pán Ježíš z člověka, prosili C.

Strana 231
Kapitola 62. 231 sú, aby je pustil v svině. Jako die svatý Marek: Hyběť těm Mr. 5. sviniem a vepřóm tučným, toť je budú pařiti, páliti i vařiti. Třetie, přirovnává písmo utrhače k hadu; neb jakož had E. chce uštnúti nevidomě: též on utrhnúti nezjevně. Protož had nalez Evu samu, jie pokusil. Druhé, jakož had leze křivě svíjejě sě: též utrhač od chvály člověka počne, řka, že jest člověk dobrý, a ihned vyrazí utrhánie, řka: Než . ... a tiem slovem „než“ všichnu chválu prvú porazí. Právě učiní, jako by krásně ho zmyl, a ihned hovnem jemu tvář zaplíštil. Protož prosí spravedlivý skrzě Davida, řka: Pane! vysvoboď mě od rtóv zlých, a od jazyka lstivého. Také had jie zemi ustavičně, Gen. 3. jako bóh jemu řekl: též utrhač ke zlému tohoto světa vždy chvátá, neb hřiechy a zemské věci miluje. A těmi hady jest nynie země naplněna, neb řekl jest bóh skrzě Jeremiáše: Aj Jer. 8. jáť pustím na vás hady velmě zlé, jimž nenie zakletie. A kteří jsú nynie lidé, aby mohli utrhače zakleti, aby neštípali? Neb utrhači, že sú ucho k zemi obrátili, nepřijmú slova nebeského; neb psáno jest: Člověk zvyklý v slovách haněnie, po všechny dny Ecc.33. svého života nenaučí sě. A pro rozlitie jedu té šelmy utr- hače svatý Augustin byl napsal nad svým stolem takto: Ktož kolivěk miluje, těch jenž tu u stola nejsú, řečí hlodati život, tohoto stolu věz že nenie hoden. O kterak by bylo těžko, se psem, s sviní a s hadem sto- F. liti, a s jedné mísy jiesti! Věrně svatému člověku tieže jest stoliti s utrhačem, a mnohem škodlivějie; neb onde by sě tělu stala škoda snad a hanba: ale tuto škoda na duši, neb utr- hač mnoho jich u stola raní až do smrti. Protož kto by s sva- tým Augustinem držel tu zprávu, nemnoho by kněží zval k stolu; neb ti u stola netoliko maso, jako kněžie židovští Kri- stovo jedie, ale i kosti zhlozí a zhryzú, neb hlozí svatých druhdy lidí život. A když člověka nemohú kterým zlým skut- kem v pravdě uhaněti, hyzdie jeho úmysl, řkúce, že úmyslem porušeným, neb z žádosti pomsty, neb pro úžitek tělestný, neb pro chválu svú, jako by byl svatý, aneb aby sě ukázal múdrý, tak činí. O kterak marně požívá taký člověk úst svých i jazyka, G. jemuž dal jest bóh i ústa i jazyk, zvláště zpósobiv nad ho- vada, aby sě jemu vyznával, jeho zvláště chválil, jemu ěs

Strana 232
232 Výklad desatera božieho přikázanie. modlil, blížnieho dobrému učil, s ním o bohu míle mluvil, a svú potřebu a žádosť srdečnú oznámil a v dobrém potvrdil. A ovšem zle úst a jazyku požívá, že maje jej ke vší ctnosti obrátiti, i obrátí k hřiechu, jenž bohu nic nenie ohavnějšieho, nic smrdutějšieho, a člověku nic škodlivějšieho, a dáblu nic milejšieho. A z toho máš, že jazyk hřiechem zprzněný jest velmě před bohem ohavný, a zvláště jazyk kněze; neb jeho jazyk má býti úd hlasu božieho, k svěcení posvátných věcí, k těla božieho častému přijímání, a k slovu božiemu k zvěsto- vání. Neb to slovo jest svaté, jenž nemá býti dáno psóm; neb jest přikázanie pána světlé, jímž slepí vidie, klecaví chodie, málomocní sě čistie, hluší slyšie, mrtví vstávají, a chudí sě blažie. Protož slušie na kněze, aby měl ústa a jazyk nezpr- zněný svú řečí; neb tak jazyk jeho byl by klíč nebeský, jímž by dóstojně otvieral písmo lidu, a tak i nebeské královstvie. A věz, že neviece plískánie marné jazyka jest od boha potupné, než mlčenie zlé, a zvláště na kněžích, a ovšem na biskupiech; neb plískánie nestatečné ubudí spanlivé a často prospěje z někaké příčiny, ale mlčenie zlé jest blízké k neú- žitku. Neb jazyk dán jest člověku k vzvykání*); protož kto mlče hanebně, jazykem dobrého dobře nemluví, ten nadarmo jazyk má zde na světě. Ale musieť jazyk býti zpraven i v mlu- vení i v mlčení rozumem, neb jest posel rozuma. Protož die Ša- lomún: Jest čas mlčenie, a čas mluvenie. Neb kterak poselstvie pána svého dobře zděje posel nenaučený? Protož die dobřě mú- drosť: Smrť i život v rukú jazyka, to jest v moci jazyka. Pro- tož stráž má býti položena ústóm, aby ani úžitečného slova nezavřela, ani škodlivého ven nepustila, a tak aby k životu věčnému vedla, a od smrti věčné táhla. A že kněžie úřad držie prorokóv a pastýřóv a strážných, z božieho přikázanie, vědomé jest, že jich mlčenie jest duší i božie zrazenie. Protož die skrze Ezechiele: Uzří-li strážný meč jdúcí, a nepotrúbí hlé- daje lida, a přijda meč zahubí člověka, jistě on v svém hřiechu popaden jest, to věz na smrť; ale krve jeho z rukú strážného požádám, to jest vinu jemu z mordéřstvie dám. A od toho Act. 20. mordéřstvie vymlúvá sě svatý Pavel, řka: Čist jsem já od Mt. 7. H. Eccl. 3. Ezech 33. *) Po straně připsáno: ad exercitium,

Strana 233
Kapitola 62. 233 krve všech vás, neb sem neutiekal, abych vám nevzvěstoval každé rady božie. A v tomto mordu mnozí preláti a kněžie vpadli sú v ne- hodnosť*) kněžstvie, a v kletbu boží; neb die svatý Pavel: Nemiluje-li kto pána Ježíše Krista, kletý neb zlořečený, neb 1Cor.16. od boha odlúčený buď. A toho boje sě Isaiáš, die: Běda 1s. 6. mně, že sem mlčel! A svatý Pavel: Běda mně, nebudu-li ká-1Cor.9. zati čtenie! O poňavadž tito hrozili sú sě, kázavše do smrti, Isaiáš až do pilú rozřezánie, a Pavel až do mnohého bičo- vánie, i kamenovánie, i stětie: kterak já neb druhý nemáme sě strachovati, jenž nesmieme sě proti zjevným nepřátelóm pravdy a zákona božieho postaviti? Věrně jsme psi němí, ne- mohúce štěkati, neb jsme nejsúce boha hodni; neb nejsme Krista hodni, nemilujeme-li ho viece než zbožie všeho světa a než přátel, a než život svój vlastní, o němž máme také jistotu, že vlásek najmenšiemu z nás, ač ho konečně milovati budeme, nezahyne. Protož nedostatek viery jest v nás, že sě nepostavujem proti Jezu Krista protivníkóm. A netoliko my kněžie, ale i nekněžie jsme zrádcě pravdy, jako svědčí svatý Jan zlatoústý na ono slovo spasitele našeho: Neroďte sě báti těch, jenž tělo zabíjejí, a potom nemají, co by viece učinili. A die takto: Neroďte sě báti těch, jenž tělo zabíjejí, aby snad pro bázeň smrti nesvobodně mluvili, co ste slyšeli, a snad aby nedoufadlně kázali všem, což ste uchem sami slyšeli. Protož jakož z těchto slov ukazuje sě, netoliko ten zrádce jest pravdy, kterýž přestúpě pravdu zjevně, miesto pravdy mluví lež; ale také i ten, kterýž nesvobodně praví pravdu, kterúž svobodně praviti musie, aneb (ne)svobo- dně pravdy brání, jiež hodné jest brániti, zrádcě jest pravdy Neb jakož kněz dlužen jest, aby pravdu, kterúž jest slyšel od boha, svobodně kázal: též laik, to věz světský člověk nekněz, dlužen jest, aby pravdy, kterúž jest slyšal od kněží jistě do- vedenú z písma, bránil věrně. Pakli toho neučiní, zrazuje Rom. 10. pravdu; neb srdcem sě věří k spravedlnosti, ale vyznávánie úst jest k spasení. Aj takť mluví ten veliký svatý. A má založenie i na 1. De opere imperſ. 11 q. 3. Mt. 10. *) Po straně: in irregularitatem.

Strana 234
234 Výklad desatera božicho přikázanie. Luc. 9. kněží, i na laiky ono slovo spasitele našeho: Ktož kolivěk ne- Mr. 8. vyzná mne před tiemto pokolením cizoložným, a mého čtenie, toho já nevyznám, když přijdu v oslavě otcě mého, před an- gely božími. Neb před túto řečí píše svatý Marek, že Ježíš svolav zástup veliký s učedlníky svými, řekl jest jim: Chce-li kto mě následovati, zapři sám sebe, a vezmi kříž svój a pod po mně. Jako by řekl milostivý spasitel: Jáť sem přišel, abych pravdě svědectvie vydal až do smrti; protož kto chce spasen býti, musie až do smrti mě i mé svědectvie vyznati. A to přikázanie apoštolé a prví věrní křesťané plnili sú; ale již pohřiechu řiedko nalezne sě křesťan, jenž by na smrť sě o boží zákon postavil a upřiemo sě protivníkóm božím ostudil. Protož budeme od spasitele, ač nepokajem sě, na věky tresktáni! Kapitola LXIII. O zlé radě. Ještě pro lepšie poznánie zlého mluvenie proti blížniemu, A. že jest veliký hřiech zlá rada o blížniem, bez jeho vědomie; neb taký rádcě jest zrádcě toho, jemuž radí, i zrádcě pravdy i cierkve svaté, a vrah osoby, na niž zle radí. Neb má rádcě povědieti pravdu, tomu jemuž radí úžitečnú, a prospěšnú sobě, obci, i tomu o němž radí; neb jinak radě byl by mordéř. Neb Prov.27. die Šalomún: Jakož vinen jest, ktož púštie šípy a kopie k smrti též muž, jenž lstivě škodí přieteli svému. O by naši bisku- pové, mistři, i kněžie kazatelé, jenž radie k bojóm a popúzejí, i odpustky dávajíce, v tom jistú radu písma svatého zname- nali, a zvláště k životu spasitele a svatých apoštolóv patřili a táhli, jistě ne tak by lidi proti lidem k boji popúzeli; neb ač nynie nevědomě smrť nevinným zpósobují, jako biskupové, mistři, kněžie a zákonníci Kristovi sú zpósobili, mnějíce že by spravedlivě tak radili, všakť to bude ukázáno konečně, že sú zle radili! A již pohřiechu! tak jest svět v zlosti pohřížen, že ka- zatelé, mistři, a věrní jiní křestané, jenž písmo božie ohla- šují, přikázanie a rady spasitele svého, jsú nazváni bludní ka-

Strana 235
Kapitola 63. 235 cieři a svódcě prokletí; tak že když kto počne mluviti z písma božieho, neb přikázanie božie, ihned psi kúsaví řkú: Toť také kacieř! A dávají sobě znamenie, řkúc: Toť jsú vše kacieři, kteřížť káží božie přikázanie, a kteřížť je píší v svých domiech! A tak sú již zavrhli boží zákon, jejž jest náš spasitel ohlásil, že obyčejem těch kněží a zákonníkóv, jenž sú Krista umučili, viece vážie ustavenie lidské než boží zákon, a učedlníky Kri- stovy mají za prokleté. Ale věrní majíce z písma utěšenie, pravdy proto Kristovy neopustie; neb die utěšený spasitel: Poňavadž mě sú pudili, i vásť budú puditi. A opět die: Ne Mr. 10. přišel sem, abych pustil pokoj, ale meč; neb sem přišel, abych rozlúčil otcě od syna, a máteř od dcery. A to sě nynie děje, že v Praze otec proti synu a zasě, a dcera proti otci i mateři stojí; jedni rádi božie slovo slyšie, a druzí kacěřují a klnú, jakož to jest očitě svědomo. Ale ufám bohu, že ti, kteříž vedlé slova božieho stojie, dokoncě setrvají, kterýmž dá on ten dar, a protivníci také někteří přistúpie k pravdě; neb viem, že již mnozí, byvše protivní, jsú již vedlé pravdy. A také mnozí sú již poběhli, jenž sú pokrytě vedlé pravdy stáli. Plní sě řeč svatého Jana v jeho epištole, jenž die: Synáčkové! 1 Joh. 2. najposlednie hodina jest; a jakož ste slyšeli, že antikrist jde, a již mnozí antikristové učiněni sú, protož vieme, že naj- poslednějšie hodina jest. Z nás sú pošli, ale nebyli sú z nás; neb by byli z nás, ostali by ještě s námi; ale aby byli ozná- meni, že nejsú všichni z nás. Aj teď máš řeč zjevnú, že kteříž odstúpili sú od písma a od života apoštolského, že ti nebyli sú údové s apoštoly, ač sú byli mezi apoštoly; že sú byli praví antikristové, to jest protivníci Kristovi, a jsú zjevní jako lakomí svatokupci, pyšní, smilní, háncě, utrhači, obžerní. A těch sě velí svatý Pavel varovati, řka: Následovníci moji buďte, bratřie! a následujte Phil. 3. ty, jakož máte příklad náš; nebť mnozí chodie, jež sem vám často ukazoval. A již i pláče praví, že jsú nepřietelé kříže Kristova, to jest ukřižovánie Kristova, a tak nepřietelé Kri- sta, a tak i antikristové. A kteří jsú ti, ihned die: Jichž konec zatracenie, jichž bóh břicho jest, a chvála v pohanění jich, jenž zemské věci čenichají. Aj teď máš, že Kristovi nepřietelé a tak antikristové B.

Strana 236
236 Výklad desatera božieho přikázanie. C. jsú, jenž břich pasú a zemských věcí pilní jsú. A kteří lidé viece pasú břicho v rozkoši, než biskupové, preláti, kněžie a Am. 4. mnišie? Nevěř mně, věř Amos proroku, kopáči krčóv a pa- stýři, jenž die kněžím: Volové neb krávy tučné, slyšte slovo božie! jenž núzi činíte chudým, jenž řiekáte pánóm svým: Přineste a budeme píti! Přisáhlť jest bóh na svém svatém, že aj přijdú dnové na vás, a vzdvihnú vás na tluky, a ostatky vaše v hrncích vřivých! Věrně hrozné odpustky dává pán bóh kněžím tučným, jenž núzi činie chudým, zjiedajíce a zpíje- jíce, co by měli chudí jiesti a píti. A die jisté odpustky svatý tento prorok, řka, že přisáhl jest buoh na svém svatém, to věz Kristu, že vzdvihnú vás na tluky neb na kyje, aby kože odbili, jako činie volóm, a kosti jich v hrncích vřivých vařili. Běda voluom tučným, jenž ani oří slovem božím lid- ských srdcí, ani vozie, blížních práci táhnúce, ani trú nohami klasuov, zrno slova božieho co plev lidských ustavení lúčiece! Kam sě hodie? jistě do Luciperovy kuchyně; neb die Amos, že ostatky jich vařiti budú v hrnciech vřivých: neb běl jedie, najlepšie pijí pitie. Neb die svatý Bernard na ono slovo sva- tého Davida: V práci lidské nejsú, a s lidmi nebudú mrskáni. Protož zachvátila je pýcha, že kněžie a mnišie vše, což jest libé a rozkošné, to volé a držie; ale což protivné, toho sě varují. Neb s rytieři pýchu a velikú čeleď a krásnú pří- pravu, na koních krytie a jestřáby, vrhcaby, a také věci pilně strojie, a někdy snad na hrdle myšie kožky, krásná lože, lázni rozkošné a měkkosť; a také od ženek krásné rúcho přijímají, to věz že s nimi sě v rúše sjednávají: ale velmě chytřě varují sě těžkosti pancieře, a v noci nespanie a pótek v zemi bojov- ných, a ženského studu a ctnosti, aneb jiné práce, kterúž ženské pokolenie má! Potie sě oráči, kopají vinaři: a oni jsúce v prázdnosti, když čas přijde póžitkóv, káží sobě obno- viti stodoly; a špižierny jich plny, bóhdaj neviece nežli oněch! to věz rytieřóv a dělníkóv; živi jsú pšenicí, pijí víno najvý- bornějšie. Ještě málo jest: tučnějí sě a rozšiřují sě bělí obilé, a kořením víno cizí má vóni, a přidává sě oleje na kamna. Aj takť vypravuje svatý Bernard rozkoš kněžskú a mni- chovskú, že najlepšie zjedie a zpijí v rozkoši, a v prázdnosti, D.

Strana 237
Kapitola 63 — 64. 237 a v lenosti, ti jenž by měli najukrutnější život mieti! Protož die dále svatý Bernard: Jiní pracují, a naši chytrci v tu dobu sladcě spie, bych neřekl na svých ložiech smilně. A v svá- tek nalezeno bude, ano sluhy jich v obú rukú zlaté a střie- brné orudie nesú, tlumoky a bidla rozličným zbožím naplněny a obtieženy, a v truhlách tak mnohé miešky, tak že kdyby na stuol vystavil, mněl bych, by peněz měniči byli. Co bych kováře, neb vápenníky, a jiné dělníky vyčítal? nenie třeba; pokrmu sobě velikú prací hledají: a oni, to věz kněžie, vláhnú rozkošmi. A dále die: Když vstanú z mrtvých lidé, každý v svém řádu, coť sě zdá, kde bude postaveno pokolenie toto? Obrátie-li sě snad k rytieřóm, odženú je, že sú s nimi nepra- covali; tak i oráči, tak těžaři, a všichni řádové lidští od sebe je poženú, aby ti, jenž s lidmi v práci sú nebyli, a jež od sebe každý řád lidí žene a na ně žaluje, to miesto přijeli, kdež nižádný řád, ale věčný strach přebývá. Takť praví svatý Bernard. Kapitola LXIV. Pak jako sem řekl, že druhdy hřiech jazyka jest proti blížniemu, jenž jest při jeho přítomnosti, to jest když při tom jest, že jemu mluví, dělí sě na šest hřiechóv: Prvý jest ha- něnie z obyčejóv, druhý haněnie v rodu, třetí nařčenie velikého hřiechu, čtvrtý lánie, kletie neb zlořectvie, pátý popúzenie, šestý posmievánie. A ty všechny protivnosti trpěl jest náš milostivý spasitel velmě pokorně, ač sú zlí proti němu činili ty hřiechy velmě zle. O prvém, o hanění z obyčejóv, sám die ve čtení svatého Matúše: Přišel jest Jan, ani jeda, to věz Mt. 11. masa, ani pije, to věz vína, a řkú: Dábla má! Přišel jest syn člověka, jeda a pije, a řkú: Aj člověk žráč a piják vína, totiž opilec, zjevných hřiešníkóv a hřiešníkóv, to věz tajemných, přie- tel! Pak o hanění jeho rodu die svatý Marek, že sú řekli: Však Mr. 6. tento jest tesař, syn Marie, bratr Jakubóv a Josefóv, a Judy a Ši- monóv; však i sestry jeho zde s námi jsú! O třetiem, o na- řčení hřiecha velikého, die svatý Jan, že sú řekli: Však my Joh. 8. dobře dieme, že Samaritán jsi ty a dábla máš! Pak o kletí A.

Strana 238
238 Výklad desatera božieho přikázanie. Mt. 12. neb zlořectví die svatý Matúš, že sú řekli: Belzebubem, knie- žetem dábelským, ďábly vymietá! Tú řečí sú jeho skutky tu- Joh. 7. pili. A svatý Jan praví, že když sú sluhy kněžské vydali svědectvie spasiteli, řkúce: Nikdy nemluvil člověk tak, jako tento člověk mluví! tehdy řekli sú jim kněžie a zákonníci: I zdali i vy svedeni ste? i zdaliť kto z kniežat v něho věří, aneb z zákonníkóv? jedné zástup ten, jenž zákona neumie: zlořečeni jsú! Pak o popúzení píše svatý Jan, že když jest penieze rozsypal, stoly převracel a trhovcě vymrskal z chrámu božieho, tehdy řekli sú jemu židé, kněžie a zákonníci: Který div ukazuješ nám, že to činíš? Také lotr rúhavý, jako píše svatý Lukáš, řekl jest na popúzenie jemu: Jsi-li ty Kristus, spas sě i nás! Pak o posmievání jest mnoho písma; neb píše Luc. 16. svatý Lukáš, že když jest chudý spasitel tupě lakomstvie řekl: Nemóžete penězóm slúžiti a bohu, že uslyševše to zákonníci, jenž sú byli lakomí, posmievali sú sě jemu. A svatý Matúš píše, že když jest na kříži pněl, řekli sú: Vach, jenž rušíš chrám boží a třetí deň je(j) ustavuješ, spas sě, jsi-li syn boží, sstup s kříže! Též i kniežata kněžská s mistry a staršími řekli sú. Pak co sú sě rúhali, tupicce ho před lidmi i před bo- Joh. 9. hem, řkúc, jako svatý Jan die: Nenic tento člověk od boha, Luc. 23. jenž svátku nedrží! A že sú na něho lživě svědčili, svatý Lu- káš die, že sú řekli: Nalezli sme tohoto, an převracie lid náš, a brání dáti daní ciesaři. A že zlú radu také od sebe zahnal, svědčí svatý Matúš, že když jest pravil, že jde do Jeruza- léma na zrazenie, bičovánie, uplvánie a umučenie, a Petr dal jemu radu, řka: Odstup od tebe to, pane! tehdy řekl jest Pe- trovi: Pod po mně Šathane! pohoršenie jsi mi; neb nesmyslíš těch věcí, kteréž božské jsú, ale ty, kteréž jsú lidské! Aj věrný spasitele následovníče! teďť sem položil lék, jímž móžeš strpěti od jiných hřiechy jazyka; neb jinak nestr- pí-li kto, tehdy urazí sě i na duši i na těle; ale následuje Krista trpělivého v pokorném setrvání, v trpělivosti zíště od- platu, a vyčištěnie i z duše i těla. Protož die svatý Petr: Kristus trpěl jest pro ny, nám ostaviv příklad, abychom ná- sledovali šlépějí jeho; jenž když sú mu láli, nelál, když je tr- pěl, nehrozil jest. Protož zlořečená pomsta jest, jenž toho, kterýž sě mstí, činí protivna bohu! duši jeho tupí, nic jemu Joh. 2. Luc 23. Mt. 27. Mt. 16. B. 1 Pet. 2.

Strana 239
Kapitola 64 — 65. 239 nepomóž, ale viece ho zkazi. Ale lánie, haněnic i kletie ná- sledovníky Kristovy čistie, rez s nich stierají jako s nebeského orudie, a jako drahé kamenie, aby k najdražšiemu kamenu, Kristovi, v chrámě nebeského královstvie na věky příleželo. Protož pán bóh rozpúštie jazyky utrhačóv na své vyvolené, zdali by co chlúbky v ně vpustilo, aby jazyk utrhačóv to vy- čistil. A to znamenav král David, když mu lál Semej, řekl jest: Nech ho, ať laje, nebť jest pán buoh přikázal jemu, aby 2 lál Davidovi; a kto jest, jenž by směl řéci, proč jest tak učinil? A z toho máš, že dobrým lidem všechny věci pomáhají k dobrému, i dábel, i zlí lidé, i jich zlosti; neb když proti dáblu, proti světu, proti zlým lidem a proti jich zlostem učedl- níci Kristovi bojují, tehdy vítězie, a vítěziece přemáhají, a tak v dobrém odplatu mají. Protož dobře die svatý Pavel: Mi- lujícím boha všechny věci pomáhají k dobrému, těm, jenž ú- myslem božím nazváni sú světí, to věz těm, kteříž sú od boha vyvoleni. Reg. 16. Kapitola LXV. Také že tresktánie neb káránie nezřiezené trpěl jest spa- sitel náš, proto že řádem tresktal jest zlosť lidskú, a zvláště kněžskú; a lidé velmě blúdie v tresktání: jedni, že netrpie míle i zlého i dobrého tresktánie, kteréž jest Kristus míle trpěl; druzí, že neřádně treskcí; protož úžitečno jest tresktánie ozná- miti. Věziž, že tresktati jest, z bludu sě neb jiného kárati. Z toho máš, že nižádný nemá tresktán býti, jedné pro blud. A tak v tresktání zavierá sě zpravenie, tak že každý, ktož chce tresktati, ten má zpraviti; ale ne zasě ovšem. Neb někto móž zpraviti bez tresktánie, jako mistr móž dietě zpraviti, aby sě učilo psáti, čísti, ač jest nepoblúdilo. Též lékař móž zpraviti nohu křivú, ač netreskce. Dále věz, že ktož chce jiného tresktati, má sám od toho bludu, z něhož chce tresktati, čist býti. Druhé, má jist býti, že ten vinen jest, kohož chce tresktati. A třetie, aby to uči- nil pro chválu boží, pro prospěch obcě svaté, a pro prospěch A. B.

Strana 240
240 Výklad desatera božicho přikázanic. C. Mt. 18. D. E. toho, jehož treskce, a z dobrého úmysla, ne z pýchy, ani z závisti, ani pro který póžitek tělestný. Ktož tyto věci do sebe jmá, písmo umie, a vědomě do sebe hřiechu smrtedlného nemá, ten jiné treskci. Pakli písma neumie čísti, ale snad dal mu bóh rozum veliký bez písma; proč by ten rozum na- darmo od boha vzal, by jím blížniemu neprospieval? Také věz, že jest tresktánie troje: prvé lásky, druhé bá- zni, třetie studu. Lásky, když kto blížnieho sám bez jiných kárá. Bázni, když již k hróze jiné k tomu přivolá. Studu, když ho již obci ohlásí. A tento řád tresktánie miení spasi- tel milostivý ve čtení svatého Matúše, když die: Shřěší-li nad tebú bratr tvój, jdi a potreskci ho mezi ním a mezi sebú sa- mým. Aj toť miení laskavé napomenutie. Uslyší-li tě, získal's bratra svého; pakli tebe neuposlúchá, přijmi k sobě jednoho neb dva, aby v ústech dvú neb tří stálo každé slovo. Aj tuť miení báznivé tresktánie, to jest, aby sě bludný bál. Pakli neuslyší, ale pověz obci. Aj to máš tresktánie k studu, aby usty- děl sě obcě. A když toho trojicho tresktánie neuposlúchá, a vždy blúdí zjevně, nedrže božieho přikázanie, tehdy již máš sě ho varovati. Protož die spasitel: Pakliť obcě neuposlúchá, buď tobě jako pohan a zjevný hřiešník; to jest, měj ho za zlého dotud, a neobcuj s ním, dokud neuposlúchá. O bychom tuto zprávu našeho milého spasitele drželi, kto by směl zjevně božieho přikázanie nedržeti? kto by směl zjevně smilniti, lichviti, svatokupčiti, v kostky hráti, neb jiné hřiechy páchati, když bychom tak vyobcovali zjevné hřiešníky? Věrně nebylo by třeba lidských ustavení, ani súdóv mnoho duchovních i světských. Ale že sme po- vrhli tú zprávú, najlepší k obci i k blížniemu, protož nakydali sú ustavení, ono jiných a ono jiných, že jim konce nenie. Dále věz, že tři věci jsú, jenž mají hnúti člověkem, aby jiného tresktal. Prvá věc písmo božie, jenž velí neb die spa- sitel: Shřěší-li nad tebú bratr tvój, treskci jeho. Druhá věc jest úžitek, jenž z tresktánie pocházie; a ten jest trój: Prvý, že mnoho hřiechóv přikrývá tomu, jenž treskce, tak že pro ně nebude pohaněn v súdný deň, ani zatracen; neb die svatý Jakub: Ktož by obrátil hřiešného od bludu cěsty jeho, spasí duši jeho od smrti, a přikrývá množstvie hřiechóv. Druhý Jac. ult.

Strana 241
Kapitola 65. 241 úžitek, že bude milován od toho, jehož*) treskce; neb die Ša- lomún: Treskci múdrého, a bude tě milovati. Třetí úžitek Prov.9. jest, že člověk nebude účasten hřiecha z netresktánie; neb die svatý Augustin: Toho, jenž hřěší, bez pochybenie vinu má ten, Dist.86. jenž móž tresktati, a mešká polepšiti. A Ezechiel prorok die: Strážný vida hynutie neb přiestrachu a nepověda, dá počet Ez 33. neb odpověď za krev. A svatý Jeronym die: Ktož móž pře- kaziti zlým, a nečiní, nic jiného nenie než přietel zlosti jich. A proto prorokové světí i pán Ježíš s apoštoly zamordováni sú, že sú lid z hřiechu tresktali. Dajž ten milosrdný spa- sitel, aby nás mnoho bylo, jenž bychme právě tresktali! A že svár bývá mezi kněžími a nekněžími o to, kto má F. tresktati, a pravie kněžie, že jedné oni mají tresktati laiky, ale zasě nic; a také pravie, že nižší nemá vyššieho tresktati; protož věz, že ono slovo Kristovo: Shřěší-li bratr tvój nad tebú, potreskci ho, ne samého Petra dotýká, ale každého kře- sťana, jehož bratr to věz každý křesťan neb člověk má býti. A poňavadž každý křesťan má býti každého křesťana bratr, a tak každého knězě, tehdy když kněz shřěší nad neknězem, buďto muž neb žena, tehdy má ho z lásky tresktati; a kněz, jest-li vinen, má míle přijieti a vděčen býti. Neb viem to, že kdyby veliký trn uvázl v nohu knězi, aneb šíp v prsy, rád by viděl, kto kolivěk by jemu z lásky opatrně vytáhl: ovšem má rád viděti, když trn**) z duše, jímž raněn jest do smrti, kto koli- věk jemu vytrhne, aby obžil. Aj z této řeči máš, že kněze móž a má z lásky muž neb žena tresktati, když vidí na něm kterú nehodu, a zvláště kdyby kněz pudil neb velel co zlého učiniti. A toho dovodie světí příkladem oslicě, jenž jest proroka Baláma tresktala, když jest ji bodl, aby šla, a ona nechtěla proti vóli angela, jenž jest jí byl cestu zastúpil. Neb psáno stojí v knihách čtvrtých Num.22. Mojžiešových, že když jest Balám jel na oslici k králi pohan- skému, aby z peněz dal zlořečenstvie na lid boží, tehdy angel boží stál jest na cěstě proti Balámovi; a oslicě uzřěvši angela stojícieho na cestě s vytrženým mečem, odešla jest s cesty a šla přes pole. A když ji bil Balám, chtě ji na cestu navesti, *) Rkp. genz ho. **) ten. M. J. Husi sobrané spisy I. 16

Strana 242
242 Výklad desatera božieho přikázanie. stál je angel v cestě úzké mezi dvěma vinicěma; a uzřevši ho oslicě přitiskla sě k stěně, a přitřela Balámovi nohu. A on ji opět bil; a angel opět na úzké miesto šed, kdež jest ani na pravú ruku, ani na levú nemohl sě Balám uhnúti, stál jest v cestě. A když uzřěla jest oslice angela stojícieho, padla jest pod ním; a on rozhněvav sě, bil jest kyjem boky jejie. A ote- vřěl jest pán buoh ústa oslicě, a mluvila jest: Coť sem uči- nila? proč mě tepeš aj již třetie? Aj teď máš, že oslicě tre- sktala proroka a pána svého, a to z božie vóle pro zlý skutek, že on na zlé jel; a ona poznavši, že angel boží brání, nechtěla ho ke zlému nésti. Též má učiniti věrný křesťánek, jenž zná vóli boží, a vidí angela božieho s mečem vytrženým; to jest, zná Krista s jeho slovem svatým, jímž brání, aby poddací nebyli příčina k hřiechu svým prelátóm, jichž lakomstvie nynie oslicě, to jest najsprostnější člověk, jemuž angel boží sě ukázal, znamená. A tak jest znamenitý Balám s túto oslicí, že svatý Petr při- 2Pet.2.vodě příkladně na nynějšie lakomé preláty a kněží, die: Budú mezi vámi mistři lživí. A potom ihned die: A mnozí budú následovati jich smilstvie, skrze něž cesta pravdy v rúhání bude; a v lakomství lživými slovy budú lakomstvie od vás své plniti, jimž súd již nikdy nepřestává, a zatracenie jich nespí. A potom dále die svatý Petr, že jsú v rozkoši hojni a smilni. majíce oči naplněny cizoložstvím a nepřestálého hřiecha, klama- jíce duše neustavičné, srdce majíce v lakomství zvyklé, zloře- čenstvie synové, opustivše pravú cěstu, zblúdili sú, jdúc cěstú Balámovú z Bozor, jenž jest mzdu zlosti miloval. Ale tre- sktánie jest měl svého bláznovstvie, neb poddané němé hovádko člověčím hlasem mluvilo, a bránilo prorocké nemúdrosti. Aj takť mluví svatý Petr o následovníciech Baláma v lakomství a v jiné zlosti, jež móž dobrý člověk tresktati, ale aby sám ne- byl vinen. Protož nalezneš-li kde, že který svatý die, že menší ne- má tresktati větčieho, rozuměj, když menší jest také vinen; neb každý, kto chce jiného tresktati, má býti něco vyšší než ten, jehož treskce. U příkladě: jest-li biskup v smilství, a laik, jenž nevie do sebe nižádného hřiecha smrtedlného, a jest pi- len, aby nikoli smrtedlně neshřěšil, a tak že nemá hřiechu G. H.

Strana 243
Kapitola 65. 243 smrtedlného, tehdy tak laik, buď to chudý sedláček, neb žena chudá, již jest větčí před pánem bohem. Dóvod jest Kristóv, jenž die často: Kto sě níží, ten bude povýšen, a ktož sě Luc. 14. výší, ten bude ponížen. A že sedláček dobrý ten níží sě, po- Luc 18. slúchaje pána boha, nechtě nic proti němu učiniti, protož před bohem jest povýšen; a biskup ten sě výší pýchú, že boha ne- poslúchá, veda smilstvie, protož jest před bohem ponížen; a tak sedláček ten dobrý jest vyšší a dóstojnější než biskup. Toho jest příklad na leckterém sedláčku, jenž jest spasen, a na Jidáši biskupu, jenž jest zatracen. Ale snad vytasí sě kněz neb zákonník, a die: Kak móž to býti, aby hubený chlap byl dóstojnější než biskup? Věru těm odpoviedá najdóstojnější biskup, Ježíš, řka: Vy jste, jenž Luc. 16. spravedlivy sě činíte před lidmi, ale bóhť zná srdcě vašě; neb což lidem vysoké jest, ohavnosť jest před bohem! To věz; vy jste vysocí před lidmi, ale ohavní před bohem. Dává jim příklad na chudém Lazaru a na bohatci: že Lazar byl ohavný chudý, nežitóv plný před lidmi, a bohatec velebný; shledáno když sta umřela, kto jest vyšší a dóstojnější, že Lazar, a kto nižší, že bohatec: onoho v radosť angelé k bohu, a tohoto ďáblé v muku věčnú nesli sú. A jest-li kto tak hlúpý na světě, by nechtěl radějé býti dobrým sedláčkem, než biskupem zlým? musil by býti bláznem oslepeným ot dábla, aby neznal, co jest lepšie A že nevieme, kto zde na světě mezi námi jest najdóstojnější před bohem, a jedné ku povýšení v světě střepíme; protož mylně mníme, by ten byl dóstojnější, kterýž jest v úřadě neb v zboží povýšenější. Ale svatý Rehoř ne tak, neb die: Před bohem ne stav povýšenější, ale života lepšieho skutek člověka činí dóstojnějšieho. A tato řeč má založenie v slovách Kri- stových; neb když sú učedlníci jeho tázali ho, řkúc: Kto větčí jest v nebeském králevstvě? a on postavil jest mládencě mezi nimi, a řekl jest: Věru pravi vám: neobrátíte-li sě a Mr. 18. nebudete jako mládenci, nevejdete v královstvie nebeské. Aj teď pýchu učedlničí poraziv, ihned dává odpověď, kto jest dó- stojnější, řka: Ktož kolivěk poníží sě jako mládenec tento, ten jest větčí v království nebeském. Neb poňavadž pokora činí velikého, větčie pokora činí větčieho. Pak mějž tento dóvod, aby dokázal, kto jest větčí: Ktož 16*)

Strana 244
244 Výklad desatera božieho přikázanie. kolivěk jest Kristovi podobnější v prospěchu cierkvi svaté a v pokoře, ten jest lepší; neb jest před bohem dóstojnější. Neb buoh tiem viece má člověka vzácna, čím viece jeho následuje; a proto jest dóstojnější. Neb die svatý Pavel: Ne ten, jenž sè sám chválí, hodný jest, ale kohož bóh chválí. Protož die svatý Jan zlatoústý: Ne vše, což před lidmi spravedlivé sě zdá, ihned před bohem spravedlivé jest; neb čím bóh lepší jest než člověk, tiem hlubší jsú boží súdové. Aj z těchto dóvodóv máš, že každý, jenž chce jiného tresktati, má býti větčí, neb má býti dobrý, aby hřiešného Luc. 6. tresktal; neb jinak řekl by jemu pán Ježíš: Pokrytče! vyvrz najprvé břevno z oka svého, a tehdy prozřiž, aby vyvrhl mrvu z oka bratra svého. O běda nám kněžím pokrytcóm, že kdy smieme jiné tresktati z hřiechóv malých, a jsúce naplněni ve- likých! pohřiechu, vedlé slova Kristova, jest mezi námi veliká věc pokrytcóv! 2 Cor. 10. De op. imp.29. Kapitola LXVI. Tři přiekazy tresktánie. A. Věz ještě, že tři jsú překážky dobrého tresktánie: Prvá překážka jest nerozumná pokora, to jest útulnosť. Proti té Tit. 2. die svatý Pavel Titovi: Mluv, napomínaj a treskci. A pán Mt. 18. Ježíš die: Shřěší-li bratr tvój nad tebú, a ovšem proti bohu, treskci jeho. Druhá překážka jest strach pohoršenie. Proti Mt. 15. té die spasitel, když sú mu řekli učedlníci: Mistře! vieš, že zákonníci uslyševše to slovo, pohoršili sú sě, řekl jest: Nechte jich, to věz ať sě horšie; slepíť jsú a slepých vódcě, a povede- li slepý slepého, oba v jámu upadneta. A toto váže svatý Ře- hoř, die: Od pravdy vzniká-li pohoršenie, jistějšie jest pře- stúpiti, aby vzniklo pohoršenie, než pravdu opustiti. Též die i svatý Augustin. Tohoto neumějí nynější prelátové a kněžie, jenž řkú, že nemá kázanie býti, od něhož bývá pohoršenie. Věrně tací lehcě by Krista shladili, kdyby jim ta řeč stála; neb od Kri- sta neb na Kristu vzeli sú pohoršenie biskupové, mistři, zá- 1Pot. 2. konníci, židé obecní, i jeho učedlníci. Protož svatý Petr, jenž Super Ezech.

Strana 245
Kapitola 66. 245 také byl sě nad ním pohoršil, die o něm, že jest kámen urážky a opoka horšenie těm, kteříž urážejí slovem, to věz i sě i jiné. Neb židé a pohané, řkúc že Kristus nenie bóh, urážejí sě i jiné o ten kámen, jímž jest spojeno křesťanstvo, pošlé z židóv a z pohanóv. A křesťané uražují sě na Kristovi, že přikázanie jeho neplnie, a zvláště kněžie, jimž pravda Kri- stova, chudoba, čistota i pokora jest již v pohoršenie. A to jest prorokoval on sám učedlníkóm svým, kdy sú ho tázali o súdném dni, řka: Tehdy dadie vás v zamúcenie a zabijí vás, Mr. 24. a budete v nenávisti všem lidem pro jmeno mé. A tehdy hor- šiti sě budú mnozí, a zrazovati sě budú a nenáviděti, a mnozí lživí kazatelé vstanú a svedú mnohé; a že přemnoží sě zlosť, rozmařie láska. Aj teď máš, coť praví Kristus o pohoršení mnohém; protož znamenitě jest řekl milý spasitel: Blahosla- Mt. 11. vený, kterýž sě nepohorší na mně! Třetie překážka tresktánie jest nezřiezené milovánie. A B. v tom pohřiechu! jsú matky, otcové, páni i panie k svým menším. A ti sě mají lekati příkladem Eli, toho kněze z starého zá- kona, jenž jest měkce své syny kněží kázal, proto že sú lidem bezděky z hrncóv brali maso, a s ženami léhali u chráma, jako psáno jest v knihách prvých králových. O tom Eli die svatý Jeronym: Eli, že synóv hřešících nechtěl tresktati před naj- spravedlivějším súdcí, sám sě s syny ukrutným zatracením po- razil. Aj slyšíš pomstu! A die písmo o něm, že sedě na sto- lici tázal sě, kaký hřmot jest u městě? a muž jeden, jenž od boje byl přiběhl, řekl jemu, že utekl jest lid Izrahelský před Filistíny, těmi pohany, a že pád veliký stal sě jest v lidu; a také že dva syny jeho, Ofní a Finees, umřela sta, a archa božie vzata jest. A když jest uslyšal, spadl jest s stolice, a rozraziv těmena umřel jest. Proč jest tento tak umřel a sy- nové? Proto že vlažně tresktal syny z hřiecha, řka: Proč či- níte také věci, totiž že s ženami ležete, ty věci najhoršie v lidu? Nerodte, synáčkové moji! nebť nenie dobrá pověsť, kterúž já slyším, aby příčina byli k přestupu lida božieho, to věz svým zlým příkladem. Shřeší-li muž proti muži, móž sě bóh nad ním smilovati; ale shřeší-li proti bohu muž, kto zaň bude sě modliti? A nechtěli sú slyšeti hlasu otcě svého, neb chtěl je bóh zabiti. 1 Reg. 2 et 3. 1 Reg. 4, 1 Reg. 2.

Strana 246
246 Výklad desatera božieho přikázanie. Ez . 34. C. Aj teď máš biskupa s kněžími, jenž sú božieho přikázanie neplnili*). Co pak nynie biskupové? sami smilnie! A jakýž otec, tací synové; on jich netreskce, jedné ač na penězích, jakož činie i arcipřěštové a jiní úředníci. Črt črtu oka ne- vykline, a zmek oba do pekla vezme! A běda bude pastýřóm, jakož die pán bóh Ezechielovi: Synu člověka! prorokuj a řci pastýřóm: Toť die pán buoh: Běda pastýřóm lida, jenž sě sami pasú! A dále die: Po vší zemi rozptýlena sú stáda má, a nenie kto by pohledal. Protož pastýři slyšte, slyšte slovo božie! Živ jsem já, die pán bóh: proto**) stáda má učiněna sú v lúpež, a ovcě mé v sežránie všech zvěří polských, proto že nebylo pastýře; neb sú nehledali pastýři stáda mého, než pásli sú pastýři sami sě, a stáda mého sú nepásli. A potom die pán bóh, že chce učiniti, aby nebyli ti pastýři, a že chce sám své ovcě pásti. Pak jest čtvrtá přiekaza tresktánie, jenž jest bázeň, pro niž člověk nesmie pravdy povědieti, a to aby přiezni neztratil, neb póžitka tělestného, neb nebyl pohaněn, neb uražen, a ovšem aby nebyl umořen. A v té přiekaze jsú mnozí u knie- žat, mnozí kněžie, mistři a kazatelé: a já pohřiechu! byl sem, že nesměl sem proti zjevné zlosti mluviti, boje sě nemúdře póhonóv, kleteb, odsúzenie, a smrti sě lekaje. Ale milosrdný spasitel, jenž mě připustil k svému úřadu, již mi dává smělosť, abych sě již nestrachoval, ale již pravdu mluvil proti každému, jenž by byl proti zákonu Jezu Krista. Kapitola LXVII. Tresktánie přijmi rád. Prov. 15. Prov 15. Také věz, že tresktánie má míle přijato býti: Prvé proto, A. že písmo velí; neb die bóh skrzě Davida: Přijměte tresktánie, ať sě někdy pán nehněvá, a nezahynete s cesty spravedlivé. A Šalomún die: Ktož nenávidí tresktánie, umře, to věz na věky. Druhé proto, neb ktož rád slyší tresktánie, ten bývá dobrý. Protož die Šalomún: Ucho, kteréž slyší tresktánie, *) Rkp. naplnili. **) Proto že.

Strana 247
Kapitola 66 — 67. 247 jest ucho života, to jest, vede k životu dobrému. Třetie, že ktož zamietá tresktánie, ten sobě škodí. Protož die Šalomún: Ktož zamietá tresktánie, ten nenávidí duše své; ale ktož při- voluje tresktáním, vladař jest srdcě. Příklad již byl jest na synech Eli; a také jest na králi Farao, jenž jest netbal tre- sktánie božieho, skrzě Mojžieše daného; a na kněžích, jenž sú netbali tresktánie spasitele milostivého. A věz ty, ktož jsi, že máš-li na sobě hřiech vědomě smr- B. tedlný, a jedné neodmlúváš-li, když sě na ten hřiech mluví, a míle přijmeš, jest na tobě někaké znamenie, že budeš sě káti toho hřiecha. Pakli sě hněváš a odmlúváš, a ovšem brá- níš sě v hřiechu, a protivíš sě tomu, jenž proti tomu hřiechu mluví, jako sú činili kněžie proti Kristovi a nynie také činie, věru zlá čáka; neb takým řekl jest spasitel: Zemřete v hřie- šiech vašich! Jáť nižádného neodsuzuji, bohť súdí; hleď každý k sobě. Slyší-li pak kto tresktánie, a želé hřiechóv, které pá- chal, a miluje toho, jenž ho treskce, již má veliké znamenie, že mu pán bóh ty hřiechy z duše vyčistil; neb by ještě ti hřieši v duši byli, tehdy by neželel, ani by miloval tresktánie; neb nestojí želenie hřiechu pravé a libosť spolu v duši. Dóvod máš, že smilník, dokud má vóli k smilství, neb lakomec k la- komství, neb jiným hřiechem obklíčený, jakž kolivěk uslyší, ano mu někto chce v tom překaziti, ihned neb sě lekne, neb zamútí, neb sě hněvá. Ale ktož hřiechu nepoznal jest smr- tedlného, ten slyše jest vesel; pakli sě dopustil a již sě kál, tehdy opět jest vesel, že jest ho ostal; pakli ještě sě nezpo- viedal, ale již želé a míle slyšie, již v tu dobu duch svatý jím hýbá svým slovem, aby hřiechu ostal. Již máš příčiny, pro které máš míle trpěti tresktánie. Ještě věz, že tresktánie má býti řádné, a zvláště od preláta, to jest od vyššieho; neb má povolati najprvé a řéci: Co to slyším o tobě? A tak má vzvěděti pravdu; neb die písmo: Prvé než otiežeš, nehaněj nižádného. Druhé má tresktati tiše a skrovně, neb die David: Přijde tichosť a budeme tresktáni, to jest z tresktánie tichého budeme polepšeni. Třetie laskavě, ne aby potupil, neb oblú- pil, neb pohaněl, ale aby navedl a polepšil. Čtvrté řádně, jako spasitel přikázal: Shřěší-li nad tebú bratr tvój, i tak M. 18. dále, jako prvé řečeno. Neb na to slovo die svatý Augustin: Joh. 7. C. Ecel. 11. Prov. 15.

Strana 248
248 Výklad desatera božíeho přikázanie. De verb. dom. 15. 1 Thi. 5. Znáš-li sám, že shřěšil nad tebú, a ty chceš přede všemi tre- sktati, již nebudeš opravcě hřiecha, ale zrádcě. Ale ty věci mají tresktány býti před lidmi, kteréž sě dějí před lidmi, a ty tajemně, které sě dějí tajemně. A jinde die svatý Au- gustin: Jest-li hřiech skrytý, skrytě treskci; jest-li zjevný, tehdy zjevně treskci, ať sě ten polepší a jiní sě bojie. A tak tento svatý sjednává písmo, neb Kristus die: Shřěší-li bratr tvój nad tebú, treskci ho sám mezi ním, a tak dále. A svatý Pavel die: Hřešície přede všemi treskci, ať sě jiní bojie. Již vybeř: kto, kdy, kterak, koho, proč, kterým řádem má tre- sktati, a proč má míle člověk tresktánie přijieti. Kapitola LXVIII. O lání. Již o lání, jenž jest troje, slyš. Některé lánie jest zjevné hodné, jakožto jest v písmě položené; neb laje prorok všem, kte- říž přikázanie božieho neplnie. A tiem obyčejem ktož laje, sám do sebe hřiecha smrtedlného nevěda, ten hodně laje, když z lásky pro chválu boží to činí. Druhé lánie jest zjevné nehodné jako když kolivěk kto laje blížniemu svému bez viny. A třetie lánie jest přikryté, jako jest kletba kněžská, jíž klnú někdy křivě, aby naplnili své lakomstvie. O druhém lání chci nynie řeč vésti, neb toho lánie má sě každý varovati: Prvé proto, že lajci škodí, a tomu, jemuž on laje, neškodí, jedné ač by byl hoden lánie. Protož přika- Rom. 12. zuje svatý Pavel neláti, řka: Dobrořečte neb chvalte, a ne- roďte láti. A svatý Petr také přikazuje, řka: Nedávajte zlého za zlé, ani lánie za lánie, ale zpět dobromluvte neb chvalte. A dává nám na příklad Krista tichého, řka, že když sú mu láli, nelál jest. A odtud vzal jest svatý Pavel za zprávu, že die: 2 Pet.2. Lají nám a dobrořečíme; to jest, dobré za ty mluvíme, jenž Luc.22. nám lají, jako Kristus mluvil, řka: Otče! odpusť jim, nebť ne- vědie, coť činie. A tato jest jistá zpráva k odplatě; neb naj- spravedlivější súdcě nenechá, aniž móž nechati svých věrných následovníkóv bez odplaty. Druhé, má sě každý varovati lánie proto, že pán buoh A. B.

Strana 249
Kapitola 68. 249 nedal jest jazyka, úst, rtóv i jiných údóv k lání nehodnému, jenž jest netoliko neplatné, ale škodlivé; ale dáni sú údové k dobrořečení, i moc, abychom mohli dobré, úžitečné a svaté věci mluviti. Protož ten řád od boha daný převrátiti v neřád, jest veliká nevděčnosť a ohavnosť, a tak i škoda těm všem, jenž tak lají. Protož die svatý Pavel, že ani lajci, ani lapáci královstvie božie budú mieti; neb velmě daleko jest lánie od nebeských měštěnínóv. Neb svatý Judas, apoštol Kristóv, píše v své epištole, že když Michal s dáblem sě vadil o tělo Moj- žiešovo, nesměl jest dáblu láti, ale řekl jest: Přikázal tobě pán buoh. Neb poňavadž dábel jest v svém bytu stvořenie dobré božie, zjevno jest, že láti jemu bez božieho přikázanie bylo by haněti stvořenie, a tak i stvořitele v stvoření. Protož i die apoštol Judáš svatý, že nesměl jest Michal archangel dáblu*) dáti rúhánie, to jest nesměl sě jest jemu rúhati; neb jest božie stvořenie k němu podobné. A k témuž die svatý Jakub apoštol v své epištole, že jazyk jest nepokojné zlé, jímž lajeme lidem, kteříž v podobenství boha učiněni sú. Protož die písmo: Když laje zlý dáblu, laje i své duši. A tomuto Ecc. 21. by písmu lépe rozuměl, kdyby znamenal, že každého člověka duše, jenž jest v smrtedlném hřieše, jest zlý duch. Že duše C. jest duch, nemóž toho proti písmu kto právě řéci; neb o Kri- stovi die svatý Matúš: Ježíš křiče velikým hlasem, vypustil Mr. 27. jest duch. A že pro smrtedlný hřiech jest duše zlý duch, to ukazuje spasitel, když die: Já sem vás dvanadcte vyvolil, a Joh. 6. jeden z vás dábel jest, — mieně Jidáše pro hřiech. Protož milý brachu! chceš láti dáblu, a neznamenáš, že jsi sám ďábel, jsi-li v hřieše smrtedlném; ale dělíš sě od dábla zatraceného tiem, že máš tělo, a on nic, a že móžeš k milosti, dokud jsi živ, přijíti, ač bóh ráčí, a on nic, a že s Kristem máš bratr- stvie člověctvím. A kdy toto lidé poznají, vzvědie, co jest duchóv zlých a dáblóv vtělených! totiž že již jest mnoho, ač nynie počtu nevědie. Třetie, má hnúti člověkem řád lásky, jíž každý člověk má bohu poddán býti, a jeho zřiezenie milovati. Neb poňavadž bóh plně mstí nad neumnými, měl by člověk radějé sě slito- Cor. 6. Jac. 3. *) Rkp. sudu.

Strana 250
250 Výklad desatera božicho přikázanie. vati nad tiem, nad nímž bóh mstí, a prositi za něho, než by viece pomsty přidal proti zápovědi boží, jako súdcě bohu ne- poddaný. A proto taký lajcě, laje bez božieho přikázanie, škodí sobě. Protož i die múdrý: Když zlý laje dáblu, laje své duši. Neb tak laje bez milosrdenstvie a bez pokorného poddánie božiemu řádu, sám sobě ujímá dobroty; a to jest zle činiti, a tak i zlořečiti samu sobě. A měl by taký lajcě pomněti, že die písmo: Nezamietaj člověka, jenžť sě obracuje od hřiecha, aniž laj jemu; pomni, že všichni v porušení jsme. Neb za blížnie své, o nichž nevieme, odpustí-li jim bóh hřiechy, máme sě modliti, aby ostali hřiechu; a že dábel trpí, máme toto rádi viděti věru, a neprositi,*) aby jemu bóh odpustil hřiechy neb muku. A tak má rozumieno býti ono slovo Šalo- múnovo: Jako pták, jenž vysoko letí, a vrabec leckam letící, též lánie darmo řečené. Neb jakož pták vzhóru sě zdvihna, musie na zemi padnúti: tak lánie daremné musie sě na hlavu Ecc.27. lajcě navrátiti, vedlé onoho písma: Ktož nahoru lučí kame- nem, na hlavu jeho padne. A že lánie tieží sě z nevinnosti osoby, jíž laje kto, a také tieží sě z zavázánie člověka toho, jenž laje, k tomu člo- věku, jemuž laje, zjevno jest, kterak těžce ženy hřěšie, jenž svým dětem nevinným lají, otcové synóm, páni sluhám, mistři žákóm, posluchači kazatelóm, a zasě též; neb také lánie móž škoditi jiným, ne proto, že oni láním chtie uškoditi, ale proto, že lajíce sami hřěšie, a tak jiným pomoci ujímají. U příkladě. tiehne-li jeden s jinými vóz, a zabývá sě, a pro zabývánie oni mají újmu pomoci; též tuto. Neb všichni spolu máme táhnúti vóz ctnosti k věčnému životu; a lajcě zlí jako zabylí ujímají pomoci a tak škodie, ač jich slova dobrému neuškodie, jakož Gen.27. oni mnějí, by uškodili; neb die písmo: Ktož tobě bude zlo- řečiti, ten buď zlořečený. A že nemá spravedlivý láti, zasě die písmo: Láti budú oni, a ty budeš dobrořečiti. A odplatu jistí pán Ježíš, řka: Blahoslaveni budete, když vás nenáviděti budú lidé, a zlořečiti budú vás. Protož věrný křesťane! pro- spievaj v následování svého spasitele, a buď s ním nazván zlo- řečený; a neboj sě, byť uškodilo zlořečenstvie jich. Ecс. 8. Prov. 26. D. Mt. 5. *) Rkp. neprosili.

Strana 251
Kapitola 68. 251 Pak lánie, jenž slove kletba, to jest velmě lacino od žá- E. kovstva, a nezřiezeně běží; jenž vedlé písma nemá nikdy býti, jedné pro hřiech smrtedlný a zjevný. A slove vyobcovánie proto že má hřiešný člověk zjevný, smrtedlným hřiechem obklí- čený, od svaté obcě odlúčen býti jako zjevný hřiešník a po- han, vedlé slova Kristova prvé řečeného: Neuposlúchá-li obcě, Mr 18 buď tobě jako pohan a zjevný hřiešník, to věz: neobcuj s ním. A tak klne a vyobcuje svatý Pavel smilníka, jenž jest s svú macechú hřěšil, přikazuje Korintóm, aby zberúce sě ve jmeno pána Jezu Krista, dali toho člověka v pohubenie těla, aby duch spasen byl. A nerozuměj, byť kázal ho zabiti svatý Pavel, než jako die svatý Augustin, aby ho vyobcovali, a ďáblu nad jeho tělem moc dali, aby ho na těle trápil, ale duši neuško- dil, a tak aby ku pokání přišel; neb tu moc měl jest svatý Pavel nad těmi, kteříž sú zle byli živi. A praví svatý Jan zlatoústý, že pravie někteří, že ten smilník byl jest kněz. O by nynější kněží smilnú obec tak vyobcovala, a dáblu trápenie moci boží poručila, jako svatý Pavel, zdá mi sě, že by mnozí kostelé neměli mše do tého dne! A netoliko svatý Pavel toho smilníka vyobcoval, ale i jiné smilníky a hřiešníky; neb ihned potom die: Ač kto, jenž křesťanem slove, mezi vámi jest smil- 1 Cor.5. ník, neb lakomec, neb modlosluha, neb lajcě, neb opilec, aneb lapák, s takámi ani pokrmu beřte. Aj teď máš založenie spravedlivého vyobcovánie, jenž slove kletba, již nynie vydávají na ty, ktož Krista vyznávají, jako sú židé byli vydali na Krista i na ty, jenž by ho vyzná- vali; neb píše svatý Jan ve čtení: Již sú sě byli schukli židé, to věz biskupové a kněžie, že ktož by vyznal, že on jest Kri- stus, aby ven byl z obcě vyvržen; a toho sú dokázali na sle- pém již na vidomém, jehož byl pán Ježíš osvietil, že když jest pravdu vyznal o Kristovi, ihned sú ho ven vyvrhli. Ale velmě sě jemu zle stalo, neb ihned nalezl ho spasitel! Zlosynové vy- vrhli a bóh přijal, oni chtěli ztratiti a Kristus nalezl, oni zlo- řečili a Kristus dobrořečil, oni z viery bludné vyhnali a Kristus v pravú uvedl, řka jemu: Věříš ty v syna božieho? tenť jest, jenž s tebú mluví. Toto znamenajíce světí: Augustin, Jeronym, Jan zlato- ústý, Rehoř, píší, že spravedlivému lidské vyobcovánie, jenž 1 Cor Joh. 9. F.

Strana 252
252 Výklad desatera božieho přikázanie. 24 q. 3. slove kletba, neškodí; né i práva řkú, ustavená po jich na- učení, že křivá kletba tomu neškodí, jehož klnú, ale tomu, jenž klne. Protož die svatý Rehoř, že sě pastýř má báti sva- zovati neb rozvazovati nerozumně; neb móž nerozumně kléti: prvé pro zisk tělestný, druhé pro svú chválu, třetie pro svú pomstu, čtvrté z poblúzenie, jsa zle naučen, páté upřiemo z zlosti. A kdy tyto kusy budem pilně vážiti, shledáme, co jest křivých kleteb; a že obecně viece škodí těm, jenž klnú, než těm, jež klnú, příklad prvý máš, že všichni biskupové, kněžie i zákonníci kromě Nikodema, klnúce Krista, viece sú sobě uškodili než Kristovi a těm, kteréž sú pro něho kleli. Též i nynie sobě škodie, klnúce ty, jenž slovo Kristovo káží. A že svatý Rehoř praví, aby ten, kterýž pod mocí pa- stýře jest, bál sě svazovánie, to jest kletby i křivé, a aby pa- stýře svého súdu všetečně netresktal, protož věz, aby uměl k tomu odpovědieti, že člověk jsa jist, že nenie vinen tú věcí, pro niž ho vyobcovali sú, aneb znaje, že nemá pro tu věc vy- obcován býti, vedlé řeči svatého Rehoře má sě báti kletby: Prvé proto, aby jeho starší křivě neklel a sobě neškodil; neb má mieti péči za každého, a tak i za toho, jenž ho klne. Druhé má sě báti kletby proto, aby snad pro ni od pravdy neodstúpil, a také aby snad nebyl netrpěliv. Třetie má sě báti, aby blížní jeho nepohoršili sě nad ním, mnějíc by on zle nestál. Ale nemá sě báti, by jemu ta kletba byla k za- tracení, poňavadž jist jest, že klnú ho bez viny, aneb proto, aby ho od božie vóle odstrčili. A k tomuto jest požehnánie najvyššieho biskupa Krista, jenž die svým, jež klnú pro jeho Mr. 5. slovo aneb bez viny: Blahoslaveni budete, když vás budú zlořečiti lidé, a puditi vás budú a řkú všelikaké zlé proti vám, Luc. 6. lžíce pro jmeno mé. A opět ve čtení sv. Lukáš die: Blaho- slaveni budete, když vás nenáviděti budú lidé, a když odlúčie vás, to věz od obcě, a pohanějí vás, a vyvrhú jmeno vaše jako zlé, pro syna člověčieho. Radujte sě v ten den a veselte sě, aj odplata vaše mnohá jest v nebesiech; neb též sú činili pro- rokóm otcové jich. Tuto řeč má vážiti každý věrný křestan, a míle trpěti pro svého spasitele; a má býti pilen, aby nižádného hřiecha neučinil, a zvláště smrtedlného; neb tak jsa živ bez něho, G. H.

Strana 253
Kapitola 68. 253 jest v obci svaté před bohem, ač jest zlořečený a vyvržený před lidem od prelátóv. A zasě ktož kolivěk jest v hřieše smrtedlném, ten jest vyobcován v ten čas z obcě svaté, tak že ten čas nenie svatý láskú před bohem, ač sě zdá dobrý a svatý před lidmi. A toho dotýká spasitel, řka kněžím a zá- konníkóm lakomým a pyšným, jenž sú sě posmievali jeho kázaní: Vy jste, jenž spravedlivy sě činíte před lidmi, ale Luc.16. bóh zná srdcě vaše; neb což lidem vysoké jest, ohavné jest před bohem. Aj teď máš, že před lidmi byli sú zákonníci a kněžie jako spravedliví a dóstojní, a před bohem, jenž srdcě jich zná, byli sú ohavní. Též i Jidáš před lidmi zdál sě dó- stojný apoštol, a před bohem byl jest zlořečený i prokletý dábel. Též i ve čas jest; neb bez pochybenie každý, jenž lúčí sě od božieho přikázanie, jest v boží kletbě, jakož die David prorok: Zlořečení, kteříž odchylují sě od přikázaní tvých! A svatý Pavel také klne každého, jenž Krista nemiluje, jako jest každý, jenž smrtedlně hřešie, když die: Ktož nemiluje pána našeho Ježíše Krista, buď prokletý! On die řecky: anathema, to jest vyobcovaný, odlúčený, ztracený neb odsúzený; neb bez po- chybenie každý, jenž jest v hřieše smrtedlném, ten Krista nemi- luje, a tak jest od něho hřiechem odlúčen, oddělen, a z jeho obce vyvržen, a již odsúzen, nenavrátí-li sě zasě k milosti. O bychom my kněžie toto vážili, rozpomenuli bychom sě, K. když řiekáme primu, že klneme každého, jenž božieho přiká- zanie nedrží; a tak každý kněz, kterýž jest v hřieše smrtedl- ném, klne sám sě, když řieká: Zlořečeni, kteříž sě lúčie neb odchylují sě od přikázaní tvých, jako jsú: smilníci, lakomci, svatokupci, pyšní, obžerní a rozkošní. A kto viece tací, než pohřiechu! my kněžie, na něž písmo svatých prorokóv volá? Kterakž tehdy, die svatý Rehoř, ti jenž světí nejsú, jiné svaty činiti mohú? a kteříž kleti neb zlořečeni jsú, jiné dobrořečiti neb žehnati mohú? A když v těle Kristově, to věz v zboru Kri- stově svatém nejsú, kterak Kristovo tělo dávati neb bráti mohú? Kto zlořečený jest, žehnati kterak móže? Jako by řekl: Nikoli nemóž dóstojně. Již máš v této kapitole, že jedno lánie jest hodné, jenž má založenie v písmě; jako jest tresktánie z lásky, a kletie I. 1 Cor. 16. 1 q. 1. L.

Strana 254
254 Výklad desatera božieho přikázanie. spravedlivé. Druhé lánie jest zlé, jenž bývá bez příčiny spra- vedlivé. A třetie kletba nespravedlivá, jenž dobrému, když ji Ps 148. míle trpí, velmě prospievá, když die věrný s Davidem: Kléti budú oni, a ty žehnati. A sám buoh die skrzě Malachiáše proroka k zlým kněžím: Kléti budu vaše žehnánie, a vaše kletie žehnati, to jest: Co od vás bude kleto, bude ode mne žehnáno, a co bude od vás žehnáno, bude ode mne kleto. Mal. 2. Kapitola LXIX. Svárové. A. O svářiech řéci zjevno jest, že sě jich máme varovati. Luc. 22. Ukázal to pán Ježíš, když jest tresktal učedlníky své pro svár; neb neslušie na křěsťana, aby sě vadil, jakož die svatý Pavel: 2 Thi. 2. Sluha boží musí býti nesvárlivý, ale tichý má býti ke všem. A 1 Cor. jinde die svatý Pavel: Chce-li kto býti svárlivý, my takého 11. Prov. obyčeje nemáme. Protož die Šalomún: Česť jest člověku, lú- 20. čiti sě od sváróv; ale vaditi sě ohavné jest. Protož sboru Kristovu v nenávisti jest svár. Nu již máš prvú příčinu, ohav- nosť sváru, aby sě nesvářil. Druhá příčina, aby sě nesvářil, jest: Svár jest zvláštní obyčej dáblóv; neb jakož Kristóv obyčej jest, aby v jednotu svedl, tak obyčej jest dáblóv, aby rozvedl. Protož die Kristus v Mt. ve čtení: Mr. 12. Ktož nehromáždí se mnú, rozptyluje; neb svárlivý jest roz- Frov. 6. sěvač nesvornosti, jakož jest dábel. Protož die Šalomún: Vždy sváróv hledá zlý, a angel ukrutný poslán bude proti němu. A proto Šalomún po šesti věcech, kterýchž nenávidí buoh, jako najhoršie pokládá toho, jenž rozsievá mezi bratří sváry neb proto syn boží vtělil sě jest, aby nesvorné k pravému B. pokoji svým tělem, kteréž jest na sě vzal, v jednotu uvedl. Luc. 2. Protož angelé, kdy sě narodil, zpievali sú, řkúc: Pokoj lidem v zemi dobré vóle! mieniec, že ten, jenž sě narodil, smieří člo- věka s bohem a s angelem, a člověka s člověkem. Protož mi- lostivý pán často jest mluvil o pokoji k svým učedlníkóm, a přikázal jim, aby kdež vejdú v dóm, pozdravili ho, řkúc: Po- koj vám! Protož toto znamenaje poznáš, že člověk svárlivý nenie z školy Kristovy, a zvláště kněz. Mat. 10.

Strana 255
Kapitola 69. 255 Třetie, měl by sě člověk varovati sváru proto, že velmě C. lúčie od života nevinnosti; neb Adam a Eva dokud sú stáli v stavu nevinnosti, dotud sú sě nevadili, a nynie světí v nebe- siech sě nevadie; a angelé, jenž sú svár v nebi počeli, do pekla sú vypadli: kterak tehdy tam vzendú svárliví? Protož Prov. často písmo brání sváru, a zvláště aby sě člověk nevadil 18. s svárlivým, a s bohatým, a s mocným, a zvláště s svú ženú; neb die Šalomún, že střěcha tekutá a žena svárlivá, dvé to Ecc. 8 sě sjednává: neb obé ven člověka vyhoní. A opět die Šalo-Prov. 17. mún, že lepší jest skyvka chleba s veselím, než dóm pln krmí s svárem. Protož svárlivých lidí, a zvláště žen, pane bože rač nás uchovati! Ale jest tuto otázka, má-li sě kdy člověk svaditi? Od- D. poviedám, že má: pro pravdu viery, z lásky pokorným úmy- slem, k chvále boží, jako sě vadil pán Ježíš s kněžími židov- skými a s zákonníky, a potom apoštolé i jiní světí; neb die písmo: Pro spravedlnosť bojuj, pro svú duši, a až do smrti Ecc. 4. vaď sě pro spravedlnosť, a buoh vybojuje za tě nepřátely tvé. Aj teď máš posilenie k dobrému sváru; ale aby marně sě ne- vadil, ihned tu die: Nerod brzký neb popuzený býti v svém jazyku. Aj tu brání písmo, aby nedal sebe popuditi v řeči. O, co jest těch popuzení mezi lidmi, a zvláště mezi učenými, jenž ne pro obranu zákona božieho, ale pro jiné věci sebe popúzejí! A co toho ve čas běží mezi kazateli, jenž ne z lásky, ani pro zákon boží jiné hanějí, mniece by tiem bohu slúžili, jako sú židé Kristovi činili, a klnú s velikém hněvem; a tak ač kdy pravdu povědie, ale neřádem vše zkazie. Protož velmě má znamenati člověk, jest-li to k spasení platné, oč sě chce vaditi; neb die písmo: O té věci, jenž tebe nemútí, nevaď sě. Druhé má velmě pilen býti, aby lásky tudy neztratil, a aby bohu chválu, a prospěch blížniemu přivedl; jinak jakž v které věci z těch poblúdí, ihned v sváru hřiechu sě dopustí. O, co hřiechóv v svářiech o obroky mezi kněžími, uka- E. zuje svatý Bernart, píše papežovi Eugeniovi, kterak na jeho sieni mnoho jest sváróv, kterak dá skřečeti právu ciesařskému, a velí mlčeti zákonu Kristovu; a die: Kdy sě za duše modlí- me? kdy kážeme? kdy zákon boží učíme? celý den hřmie svárové, a o dušiech kdy pomyšlenie pilné? Tak svatý Bernart Eсc.11.

Strana 256
256 Výklad desatera božieho přikázanie. F. mluví. A co praví o řečníciech papežovi, slyš, neb takto mluví: Tento obyčej ustavičný, ohavný jest zjevně, kterýžto netoliko v kostele, ale na tržišti nehodni jsú. Věru divím sě, kterak nábožnie uši tvoji slyšeti mohú taká hádánie řečníkóv a boje slov, jenž viece k převrácení než k nalezení pravdy pomáhají! Oprav zlý obyčej, a obřež jazyky marnomluvné, a rty lstivé zavři. Titoť jsú, jenž učili sú jazyky své mluviti lež, výmlu- vní proti pravdě, učení k křivdě; múdří jsú, aby činili zlé, výmluvní, aby rušili pravdu. Tiť jsú, jenž učie ty, od nichž by měli učeni býti; tvrdie nejisté věci, a své tvrdie z svého, to věz nalezenie ohavnosti; neviny kazie sprostnosť, pravdy zastierají súdcem cesty. Nic tak bez prácě zjevny nečiní pravdy, jako krátké a upřiemé pravenie. Takť mluví ten svatý. A chtěl bych, aby sě ta řeč na- plnila netoliko u papeže, ale u všech súdóv, v nichž najviece matú řečníci, honiece sě řečí a nehlediec pravdy; a zvláště chlapští řečníci, plískajíc: Páni! otiežte sě, měl-li promluviti? měl-li vstáti? dobře-li prsty na kříž položil? dobře-li klekl neb poděkoval? měl-li sě odpásati? Páni! neprávěť ho jmenoval; viece jest prstóv než dva položil; na slově jest chybil! A kto by ty bobonky vypsal, kteréž vymýšlejí, aby pravdu potupili? Pán Ježíš ne tak dopúští plískání takých; aniž by měli súdcě dopustiti, ale sprostně člověka přeslyšeti, a chybil-li by kterak kolivěk řečí, toho netbati: jedné ač by z zlosti selhal neb lál, tehdy milostivě pomstiti. Ale toho nechtie súdcě přijieti; neb když sprostný člověk z hlúposti proti jich vóli die, tehdy řkú: Hanie pány, hoden jest smrti! a ihned pomstie. A sami hanějí súd boží, avšak toho netbají; hyběť bude jim v súdný den před spravedlivým súdcí! Ad Eug. lib. 1 in fine. Kapitola LXX. A. Že posmievánie jest také hřiech v řeči, protož věz, žeť móž býti někdy bez hřiechu; neb die David: Ten jenž pře- bývá v nebích, posměje sě jim. I móž sě někto posmievati s dobrými příčinami skrovně, k potresktání toho, jemuž sě po- smievá, a k prospěchu obcě svaté; jakož sě posmieval Eliáš

Strana 257
Kapitola 70. 257 modlitebníkóm Bál, té modly, a svatý Pavel Korintóm. Protož 3 Reg. jako Kristus i jeho choť, jenž jest zbor všech vyvolených, bude 20or.12. sě posmievati v súdný den, jenž bude poslední, všem svým protivníkóm, jakožto najbláznivějším bláznóm, jenž sú štěkali jako psi proti Kristovi a jeho choti, a nic jemu neuškodili, ale ovšem viece sú prospěli jeho choti, a sobě uškodili do smrti, chtiece proti pravdě, jiež nižádný nemóž přemoci; pro- tož najvyšší posměje sě jim, kdýž v súdný den odhalí, a všemu lidu, dáblóm i angelóm, k jich pohanění a k své chvále i své choti, jich bláznovstvie i každý hřiech ukáže. Věru tu po- známe, kto byl ovcě a kto kozel smrdutý, a čím smrdí, a ko- liko hřiechóv, kdy, kterak, s kým, kde, proč učinil jest; tu sě ukážeme! Tu ohavnosti nezakryje rúcho krásné, ani krá- lovstvie, kněžstvie neb papežstvie; ale čím kto byl, jest viece povýšen, a toho právě nezachoval, tiem bude viece vedlé skut- kóv ohaven. A tak kniežata, páni, rytieři, mistři, kněžie, zá- konníci, jenž sú zde za malý čásek ne mezi mnohými své chlubičky jmenem svým pojměli, v tu dobu budú přede vším světem od pána boha na věky pohaněni; a ti, kteříž sú po- korni byli a za malý čas pohaněni, v tu dobu budú i od zlých vzvelebeni, že řkú: My blázni! mněli sme jich život bláznov- stvie: aj kterakt jsú mezi syny božiemi položeni, a mezi sva- tými dědictvie jich jest! Věrně kto by práci, núzi, krátkosť a marnosť chvály B. tohoto světa znamenal, a chvály věčné slavnosť, dlúhosť a oznámenie všeho světa pamatoval, jistě netbal by chvály svět- ské, jenž jako okamženie mine; a také kdyby pamatoval, že což kolivěk zde vede pro chválu, a což jie vezme od světa chlu- bně, že to vše bude jemu k hanbě obráceno. A to miení David, řka: Pán posměje sě jim, a porúhati bude sě jim. Po- rúhati sě bude tak, že což sú oni učinili k své chvále, to on jim obrátí vše k hanbě. Protož milosrdný spasitel, když sú učedlníci jeho s radostí řekli: Pane, i dáblové poddávají sě Luc. 10. nám ve jmeno tvé! řekl jim: Viděch Šathana jako blesk s ne- be padúcieho! Aj dalť sem vám moc tlačiti hady a štíry, a nad každú mocí nepřietele, a nic vám nebude škoditi. Avšak nerodte sě v tom radovati, že duchové sě vám poddávají; ale radujte sě, že jmena vaše psána sú v nebesiech! Že teď brání M. J. Husi sebrané spisy. I. Prov. ult. Sap. 5. 17

Strana 258
258 Výklad desatera božicho přikázaníe. spasitel učedlníkóm radovati sě pro poddánie dáblóv, jisto jest, že sú neřádně sě radovali z moci pójčené. Druhé jisto jest, učil je spasitel, marnú chlúbu od nich pudě, dávaje příklad, že Šathan pro chlúbu s nebe jest spadl jako blesk. A třetie ukazuje, proč a kterak sě mají radovati: že mají ufati, že sú připsáni v počet rytieřstva nebeského. A to připsánie pře- sahá všichnu chválu světskú bez koncě; neb oné konec jest, ale této chvále, jenž jest připsánie k věčnému dědictví a ra- dosti věčné, koncě nenie. Kapitola LXXI. Pak o hřiechu jazyka, jenž jest k chvále člověka, věz, žeť slove pochlebenstvie; latině slove: adulatio, jako ad- versa laudatio, to jest protivné chválenie, proto že proti pravdě. Druhý pochlebník chválí člověka v oči; a že proti jeho duši, i proti své pochlebuje, protož die svatý Jeronym, že pochlebník jest sladký nepřietel; neb sladké a libé praví, ale viece než zjevný nepřietel škodí. Česky pochlebník zvláště slove ten, jenž pro chléb, to jest pro úžitek tělestný, člověka chválí. A slove pochlebenstvie v písmě olej hřiešníka, proto že ohavně i pochlebníkóv rozum, i toho, jemuž pochlebuje, poražuje; neb oběma rozumu ujímá: onen bláznivě chválí, a tento bláznivě přijímá, a tak rozum jich poražen bývá. Protož die David: Olej hřiešného netuční mé hlavy, to jest mého rozumu, jenž jest v mé duši nad jiné moci jako hlava. A věz, že rozličné jest pochlebenstvie, pro příčiny i s strany pochlebníka, i s strany toho, jemuž pochlebuje; neb někteří pochlebují, aby svedli; jako mistři, kněžie a zákonníci Mt. 22. S herodiany, posláni jsúc k Ježíšovi, řekli sú: Mistřě! vieme, že pravomluvný jsi, a cestu boží v pravdě učíš, a nenie tobě péče o nižádném. Aj kterak pochlebují, aby pána Ježíše nebo B. židóm, aneb pohanóm v nenávisť uvalili! Druhé pochlebují Mt. 8. lidé pro své póžitky; jako mistr řekl jest pánu Ježíšovi: Mistřě! pojdu po tobě, kam kolivěk pojdeš. Řekl jest jemu Ježíš: Lišky dúpata mají, a ptáci nebeští hniezda; a syn člověka nemá, kde by hlavu svú schýlil. Proč jest jemu tak odpo A.

Strana 259
Kapitola 71. 259 věděl? Jedné že chtěl ten jistý bohat býti a veleben v světu pro Krista; protož znaje Kristus jeho srdcě, řekl jest: Lišky dúpata mají; jako by řekl: Chytří mnoho domóv mají: a ty chceš chytřě mnú póžitek mieti. A ptáci nebeští, to jest pyšní, jenž větru chlúby hledají, také svá hniezda mají: a ty chceš mnú býti v světě velebný. Věziž, žeť já jsem tak chudý, žeť nemám domu svého; protož tiem úmyslem nechoď po mně. O, co jest takých pochlebníkóv Kristových, jenž pro zbo- C. hacenie a pro vzvelebenie světské chtie býti duchovní: onen papežem, onen arcibiskupem, onen jiným duchovním úředníkem, onen knězem, onen mnichem! Jistě dúpat hledají jako lišky, a vysoko úmyslem lecí jako ptáci, chtiece své hniezdo nad jiné vzvelebiti! Protož takých Kristus nechce následovníkóv mieti; ale kteraké chce mieti, ukázal jest ihned, řka k jinému: Pod po mně! A on vece: Pane! nech mne jíti, prvé ať pohrabu otcě. I vece jemu Ježíš: Nechaj ať mrtví pohrabávají mrtvé své, a ty jdi a kaž královstvie nebeské. Aj že tento ne všetečně, ani pro zbožie a chlúbu chtěl jíti po Kristovi, a že byl milosrdný a držěl poslušenstvie božie, miluje otcě, protož Kristus volal ho po sobě, a naučil ho, že lépe jest slovo božie kázati, jímž mrtv- na duši obživují, než mrtvé na těle hrabati v zemi. Protož řekl jest jemu: Nechť mrtví, to věz na duši, mrtvé na těle pohrabávají. Neb chtie-liť smrtedlní hřiešníci, aby jim mrtvá těla nesmrděla, musějíť je pohrabati. Protož ty nezameškávaj lep- šie věci, jdi, kaž králevstvie nebeské. Třetie pak pochlebují, aby v pokrytství lásku ukázali; jako mistr jeden řekl jest Kristovi: Mistře! věrně dobře's odpově- Mr. 12. děl, že jediný bóh jest. Takých pochlebníkóv jest pln svět, jenž v oči chválé člověka, že dobře káže, jako by lásku měli k němu, a súkromě hanějí, kacěřují, a by mohli, rádi by uškodili. Čtvrté pochlebují, aby svú vóli s člověkem v hřieše měli; jako smilník své frejieřce, řka, že vše chcě pro ni učiniti, což požádá, a že nemá na světě milejšie. Též frejieřka svému, řkúc: že ty jsi mé utěšenie, ty jsi najmilejší! A druhdy lže krásně. Né byl mi jeden žák dal listy, které psala jemu je- ptiška, jeho frejieřka, že jakž jsem živ, neslyšal sem také chvály od ženské hlavy: že nad angely, i nad archangely, i nade všechny kóry vznesla řečí toho biedníka! Protož třeba jest Luc. 9. D. 17*

Strana 260
260 Výklad desatera božieho přikázanie. každému pilně sě varovati toho pochlebenstvie, aby neupadl v osidlo ďáblovo, a nebyl svázán v své žádosti. A jsú příčiny, pro kteréž má sě člověk ostřiehati od po- chlebenstvíe: Prvá příčina, že pán Ježíš tupil jest ten hřiech i řečí i skutkem. Skutkem, že nechtěl jest býti chválen od dáblóv, kteréž jest vyvrhl; též i od lakomých a zlých kněží, jako máš ve čtení: Lukáše v desáté, Jana v šesté, Matúše v dvadcáté hlaviznách. Protož výklad na ono slovo: Opustiv je, šel jest z města, takto mluví: Že Kristus chudý bieše, a nižádnému nepochlebil, protož nižádného v tak velikém městě nenalezl hospodáře; ale u Lazara přijat jest. A ta jest pří- čina smrti jeho byla, že kněžím nepochleboval, ale viece pro výstrahu jich zlého ostřě je tresktal; neb musie sě kazatel varovati pochlebenstvie. Protož die svatý Pavel: Nikdy sme nebyli v řeči pochlebenstvie, jakož viete, aniž v příčině lakom- stvie, buoh svědek jest! A proč to die? Jedné aby ukázal, že věrně jim kázal slovo božie; neb pochlebný kazatel jest zrádcě těch, jimž káže, neb jim ujímá věcí potřebných k spa- sení. Protož die svatý Jeronym, že ktož písmo lidu obměk- čuje, ten jim jedu u víno nalévá. Druhá příčina, jenž lúčiti má od pochlebenstvie, jest tato: že pochlebník jest dáblova dojka, jenž prsmi jedovatými krmí ty, jimž pochlebuje; a to ssánie jest ohavné starým bra- Prov.1. dáčóm a babám. Protož die Šalomún: Budú-li tě dojiti hřiešní, nepřivoluj jim. Budú-li tě dojiti, to jest, jako dojka dietě, tak Prov. oni tě pochlebenstvím krmiti. A opět die Šalomún: Muž zlý dojí 16. přietele svého, a vede ho cestú nedobrú. Tehdy zlý přietele jako dojka děti krmí, když ho pochlebenstvím neprávě vede. Protož die svatý Augustin: Jest hněv veliký boží, kdež jest pochlebenstvie a nenie tresktánie. A opět die: Viece škodí jazyk pochlebníka, než nepřietele ruka. Protož kto chce sě ostřieci nepřietele velikého, ostřiehaj sě pochlebníka sladkého, nebť ten urazí viece než nepřietel: onen v duši rány činí, ale tento v zboží neb v těle, a potom také i škodí i na těle i na zboží. Třetie mělo by hnúti od pochlebenstvie to, že pochleb- ník, najvtipnější dáblóv řečník, rúhá sě bohu; neb slovem svým, jenž jest slovu božiemu protivno, činí spravedlivého, jenž jest Luc. 4. 1 Thes 2. F. G. E.

Strana 261
Kapitola 71. 261 nespravedlivý: a toho buoh nemóž učiniti, jedné ač by sě prvé obrátil. Protož die písmo: Ktož spravedliva činí zlého, a tupí spravedlivého, oba jsta ohavna před bohem. A pro kluzkosť oleje pochlebenstvie, jímž prorážie i kosti lidské, slovú po- chlebníci kněžie kejkléři a kupci dáblovi. Kněžie proto, že když dábel vie o kom, že jest jemu ostr, pochlebník olejem pochlebenstvie ho pomaže a dáblu ho obměkčí. Také pochleb- níci jsú slédníci dáblovi, že což dábel nepozná, oni oslédie; neb pochlebenstvie své kladú jako podušku pod hlavu, jakož die Ezechiel, a hřiešný zpolehna na jich pochlebenstvie, i dá Ez. 13. Prov. 3. sě dáblu v osidlo. Protož die písmo: Ktož lahodnými a vy- myšlenými řečmi mluví, sieti jest rozbil blížniemu svému. Neb líbí sě to hřiešnému činiti, v čem ho chválé, a nebojí sě toho, jenž ho treskcě. Jest také pochlebník ďáblóv kupec najbláznivější, že chválí člověka samému jemu, nevěda druhdy, co do něho jest. Pro- tož die jeden takto: Co mě mně chválíš? zdali prodati mě mně chceš? Protož často zná ten, jehož pochlebník chválí, že uprodává ho, když lživě chválí; jako Jidáš, jenž jest, řka: Zdráv mistřě! políbením zradil mistra. Také pochlebník pilen jest, kupčením převráceným získati milosť od toho, jehož chválí, ano die písmo: Ktož treskce člověka, milosť nalezne potom u boha viece nežli ten, který pochlebenstvím jazyka klamá; neb činí tak, že milosť ztratí. A třetie bláznovstvie, že mnějí pochlebníci, by rázem lží slušelo kúpiti pravdu, ano musie to býti, aby tudy nalezli marnosť. Protož die písmo: Kteříž treskcí, budú chváleni, a přijde na ně požehnánie. A opět die písmo: Lépe jest od múdrého tresktánu býti, než bláznóv po- chlebenstvím zklamánu býti. A od počátka světa nebylo jest potřebnějé, žákóm zvlá- K. ště, varovati sě toho hřiecha; neb vyšší v úřadě, opustivše na- učenie Kristovo, nehledie míle jedné na ty, kteříž olejem, jenž na samého boha slušie, je maží, jako die písmo, tak že některý v tom má libosť a tiehne k sobě, aby slul otec najsvětější, a že má moc nesmiernú, a že ho nižádný nemá tresktati. A pak jiní to tvrdie písem*) svých nálezem, ale v božiem písmě ne- I. Prov. 27. Prov. 24. Prov. 17. *) Rkp. pismem.

Strana 262
262 Výklad desatera božieho přikázanie. Apok. 12. Mt. 24. mohú toho naleznúti; neb jedné bóh jest otec najsvětější a moci nesmierné, a jehož nižádný nemóž tresktati, ač jest Pilát řekl, že ho chce potresktati a pustiti. Také pochlebují lidu, řkúc: Blaženi budete, když penieze dáte! zbaveni budete i hřiechóv Isa, 3. i muk! Ale pán bóh die: Lide mój! ti jenž tě blažie, ti tě Isa. 9. klamají. A opět die skrzě téhož proroka: Budú ti, kteříž lid tento svodie*), i ti, jež blažie, strčeni neb poraženi. A před tiem die bóh: Rozptýlé pán od Izrahele hlavu a ocas křivící a zdržující v jeden deň. A vykládaje prorok Isaiáš, co jest ta hlava a ten ocas, die: Starý a poctivý on jest hlava, a prorok, jenž učí lež, ten jest ocas. Teď zjevně máš, koho miení pán buch hlavá: že toho, jenž otec starý a poctivý slove; a koho ocasem, jenž křiví lid: že kazatele lživého. Neb nynie otcové, jenž slovú od lidí světí, mají kazatele lživé, jež rozsielají, aby lid blažili, kdyby jim penieze dali, svodiece je svými lživými řečmi; a ti jsú onen drakóv ocas, o němž die svatý Jan, že drak ocasem svým táhl jest třetí diel hvězd nebe- ských, a pustil je na zemi. A k tomu dřéve položeno, že die buoh: Budú i ti, jenž blažie lid tento, i ti, jež oni blažie, strčeni. Neb ti, jenž by sě v cierkvi svaté jako hvězdy stkvěli. a v nebi úmyslem přebývali, ti odpadnú od nebeského obco- vánie k zemskému. A o tom prorokoval jest Kristus, řka, že hvězdy padati budú s nebe. Ktož chce rozuměj, co die duch boží v té řeči. Kapitola LXXII. Řeč zlá proti sobě. Napřed řečeno, že třetie strana jazykového hřiecha jest A. hřiech člověka, jímž hřeší proti sobě; a ten hřiech má tyto strany: slovo prázdné, slovo pověstné, slovo hrozenie nemú- drého, slovo slibu bláznivého, mnohomluvenie, oplzlosť, a mrz- komluvenie. Slovo prázdné jest slovo v sobě dobré, jenž pro- mluveno jest bez úžitka toho, jenž mluví, i toho, jenž slyší; proto že řečeno jest bez příčiny, jíž by to slovo bylo pro- *) Rkp. suodiece.

Strana 263
Kapitola 71 — 72. 263 spěšné. Protož die svatý Jeronym: Ktož oplzle často mluví, a smiechem neb chechtáním ústa rozpúštie, již něco vydává mrzkosti; již nenie vinen prázdným slovem, ale brž hřiešným. O běda nám! co prázdných slov, a netoliko prázdných, ale škodlivých promluvíme: dvořky a dvořené, kněžie krčemní i zavření, mnišie i jeptišky. Měla by ústa našě býti jako ne- besa, aby nikdy sě darmo neotevřela. O nebesách die David: Dvéře nebeská otevřel jest. Darmo-li? jistě nic, neb ihned die: a spustil jim manu, aby jedli. Též neměl by nižádný, a zvláště kněz, úst otevřieti, jedné ku póžitku naučenie, utěše- nie duchovnieho, a k dobrému popuzení; neb jazyk jest rafije, neb péro ducha svatého, jako die David: Jazyk mój péro pí- saře brzy píšícieho. Kto spieše píše než duch svatý, jenž oka- mženě naučí, což ráčí? Protož spasitel řekl jest učedlníkóm: Když stanete před králi a před súdcěmi, neroďte mysliti, co Mt. 10. by mluvili; neb v tu hodinu bude vám dáno, co budete mlu- viti; neb ne vy jste, jenž mluvíte, ale duch otcě vašeho, jenž mluví v vás. Druhé mělo by námi hnúti od slova prázdného, odpověď božieho súda, neb die Kristus: Z každého slova prázdného, Mt. 12. kteréž promluvie lidé, vydadie počet v den súdný. Neb v súdný den každý člověk, jenž jest rozumu došel, vydá počet z svých skutkóv, a to neb k své chvále, neb k hanbě. A že múdrý a spravedlivý súdcě nepoloží k chvále prázdného slova, protož i musie, aby neb jazyk dosti zde učinil, aneb aby od- súzen byl; protož svrchovaná múdrosť nenávidí prázdnosti i každého skutka i slova. Protož znamenati také má věrný člo- věk Kristóv, kterak duše jeho obklíčena jest všudy nepřátely, a kterak má drahý poklad, ale v křehkém orudí, v němž ústa jsú dvéře; protož aby jich neodvieral, jedné k ostrazě a ku potřebě hradu svého, a k zachování pokladu ctnosti. Třetie má hnúti námi, že netoliko prázdným slovem křivda sě bohu děje a blížniemu, jimaž v tu dobu měl by prázdnomluvcě úžitečně slúžiti, ale že také prázdná jeho slova jsú jiným příčina k hřešení; neb dává příčinu slyšením ne- úžitečným, příkladem marným, rozpuštěním hanebným. Neb Mt. 12. poňavadž z hojnosti srdcě ústa mluvie, zjevné jest, že úmysl, jenž jazyk zpravuje, prázdní v srdci, a poslúchánie jiných, jenž

Strana 264
264 Výklad desatera božieho přikázanie. Eсс. 19. B. slyšie, jest neúžitečné; neb ti v tu dobu měli by sobě i jiným prospěti. A že blázni, jichž jest počet nečíslný, jako opice sě následují, zjevně na nich jest poslúchánie neúžitečné, příklad marný, a tak tresktánie hodný, a rozpuštěnie v mysli zatra- cenie hodné. Ale snad die někto: Však pro slovo marné ne- bude člověk zatracen, neb jest hřiech všední. Tomu já diem: Nechť utnú tobě prst, však proto neumřeš; nebť nenie to utě- tie rána smrtedlná. A utna jeden, nechť utnú druhý, nebť také nenie rána smrtedlná. Aneb nechť tě bodú jehlú, však tebe do smrti nezabodnú. Ale snad dieš: Bolelo by mě; a snad by dotud utínal a bodl, až by i zabil. A já tobě diem: Též každé slovo prázdné činí rány a bolesť v duši, ač ty nechceš číti. Jako die písmo: Bil si je, a nebolelo jich. A jakož mohl by dotud jehlú bósti, že by umřel: též móžeš dotud prázdně mluviti, až duši umrtvíš. Protož die písmo: Ktož maličkých věcí netbá, pomalu zahyne. Neb který rozdiel jest že lodě sě potopie velikým kamením, neb pieskem? a čím by méně umřel, když by byl pieskem zasut, nežli by byl kame- ním přikladen? Pak slovo pověstné, to obecně jest hřiešné; neb obecně jest neúžitečné, a viece lživé než pravé. Protož ktož jest pi- len pověsti, opustě neviny duše své, zjevně ukazuje na sě, že jest pilnějí těch věcí, jenž k spasení nepříslušejí, než těch, jenž k spasení pomáhají. Protož taký jest člověk rozpuštěný. A v tomto kusu jsú obecně lidé prázdní, jako: kupci, kněžie, a zvláště jeptišky a mnišie; neb sem to shledal, že prvé obec- nie noviny věděli sú v klášteřiech zavřených, než v uliciech zjevných. A co to činí? jedné pokrm hojný a život prázdný. Také tieží sě slovo pověstné proto, že obecně jest některému člověku na hanbu, kterážto nemá míle býti opěčována. Protož pověsti obecnie zlé jsú; a ti kteříž je vymýšlejí, s těmi jenž je opěčují a viec přimýšlejí, a tak množie pohoršenie a lži, mají chutně býti pohaněni. Neb z takých pověstí velicí lidé v královstvích a v krajinách jako kúdele jiskrami budú popáleni v své cti před lidmi, a úmyslové těch, jenž slyšie, budú zapá- leni, a tak k bojóm a k hněvu lidé budú popuzeni. O by lživí pověstníci do toho času nosili žrnovy na chřebtě, dokud by ne- dovedli, a když by ve lži shledáni byli, aby hodně utrpěli! ne- C.

Strana 265
Kapitola 72. 265 smiem řéci: aby jim jazyk týlem vyvlekli, jako slyším, že to v řečiech činie! Ještě tieží slovo pověstné tiem, že i rozum i žádosť člo- věka pověstného lúčí ot duchovních věcí a k zemským tiehne. Protož měl by člověk znamenati, kteří póžitkové odtud přijdú; a shledna, že úžitkové nejsú dobří, proč chce pověstná slova rozsievati? A mám za to, že pro těch neúžitkóv umenšenie mlčenie jest v klášteřiech položeno zákonníkóm. Protož svatý Bernard mezi dvanadcti ohavnostmi zákonnickými pokládá po- slúchánie pověstí, neb die: Tyto jsú ohavnosti: prelát netba- livý, učedlník neposlušný, mládec prázdnivý, stařec zatvrdilý, mnich dvorný neb přípravný, zákonník súdný, rúcho drahé, krmě vymyšlená, pověsť v klášteřě, svár v kapitole, to jest v zboru mnišském, rozpuštěnie v kóřě, jako šeptánie neb smiech, běhánie, vrtěnie, neb i sěm i tam hleděnie, a nepo- ctivosť u oltářě. O svatý Bernarte! by nynie vizitoval, to jest navštievil kláštery (a) ohledal je, nalezl by těch dvana- dete ohavností v klášteřiech, a jiných mnoho ohavnějších, jichž hrozno jest psáti. A ač každému křesťanu hodné jest, varovati sě pověstí, však zvláště knězi, jenž má býti muž pravdy mluvcě písma svatého. Protož die svatý Bernard, že lži mezi svět- E. skými jsú rúhánie mezi kněžími. Pak slovo hrozenie nemúdrého jest také zlé a pyšné, neb die Šalomún: Ktož netrpělivý jest, pozdvihuje bláznosti své. Protož o Kristovi, jenž zamietá pyšné, die svatý Petr, že když jest trpěl, nehrozil jest. Druhé hrozenie nemúdré jest zlé, že leze cěstú ďáblovú; neb cěsta Kristova jest: při bohu poru- čiti a na něho česť vložiti, jakož on sám svú při otci jest poručil. A die: Mně pomsta, a já odplatím. Protož die písmo: Treskci Ecc.19. přietele prvé než hrozíš, a daj miesto bázni boží. A to činí, ktož chce lidi od zlého odlúčiti bázní boží radějie, než hrózú lidskú. Třetie, že z hrózy mnoho zlého pochodí; neb hrózú ten, jenž hrozí, v srdci sě povýší, blížnieho ke zlému popudí, mnoho jiných svadí, a ke zlému skutku znova sě i jiné strojí. Protož die písmo: Před krví lánie, haněnie a hrózy. A Ecc.22. obecně ti bývají pohaněni, jenž neopatrně a pyšně hrozie; a obecně nejsú múdří, jenž hrozie, neb činie jako děti rozumu nepožívajície. D. Prov. 14. 1 Pet. 2.

Strana 266
266 Výklad desatera božieho přikázanie. Kapitola LXXIII. O slibu nezříezeném. Slovo slibu nemúdrého také velmě škodí, a bývá dvojím A. obyčejem: prvé, když kto slíbí co zlého; druhé, když slíbí dobré, ale neopatrně. A že velmě lidé blúdie v slibiech, pro- tož hodné jest, něco aspoň kratičcě o slibu položiti. Věziž, že k slibu dobrému, jenž člověka vieže, aby držal ten slib, čtverá věc příslušie: Prvá, aby najprvé byl slib bohu; neb nemá býti slib nižádnému svatému, jedné jakož konečně chýlí sě k boží chvále. Protož v písmě vždy sě píše o slibu božiem, neb bohu slíbeným. Druhá příčina, aby slib byl o dobré věci a prospěšné. Protož slib zlé věci nevieže, jako napřed řečeno jest v třetiem přikázaní. Protož die svatý Isidorus: V zlých slibiech přetrhni věrnosť, v mrzkém slibu proměň ujištěnie, a což's neopatrně slíbil, nečiň. Třetie příčina, aby byl slib s roz- myslem, tak aby úmysl nebyl zle zpraven; neb bude-li slib bláznivý a lepšiemu dobrému přěkážlivý, nemá držien býti, Ecc. 5. vedlé onoho písma: Nelíbí sě bohu nevěrné a bláznivé slíbe- nie. A jinde: Slibové bláznivých věcí rušeni mají býti. A kteří jsú tací slibové, praví svatý Hugo, řka: Jistě sliby blá- znivých věcí rozumieme, jenž v sobě zlé jsú; neb ač dobré jsú, ale zřiezeně slíbeny nejsú; neb když větčie zlé z nich jest než dobré. U příkladě: slíbila-li by žena bez vóle muže, aneb muž bez vóle ženy čistotu, aneb poddaný proti řádné zprávě neřádný póst, a tak jiné věci neopatrné, ti slibové nikoli ne- mají držieni býti, ale brž opuštěni, aneb v jiné proměněni, vedlé dobrého naučenie. Čtvrtá příčina, aby slib byl z vóle svobodné. Protož přinuzený slib neslove volné slíbenie. Aj teď máš čtyry příčiny dobrého slibu. Protož varuj sě, aby něco dobrého neslíbil neopatrně, jako mnozí slibují: někdy z bázni, někdy z tesklivosti, někdy z horlivého krátkého náboženstvie, a to bohu aneb člověku, a pak neplnie; tací svému svědomí meč připravují. Protož die písmo: Jest někto, jenž slibuje, a jako mečem sě bode svědomie. A protož také die písmo: Ecc.5. Lépe jest neslibovati, než po slibu slíbenie nedržeti. Lib. 2 de sacr p. 12c. 4. Prov. 12.

Strana 267
Kapitola 73. 267 Ještě věz, že někdy jest slib upřiemo k hřiechu, a ten B. nikoli nemá držien býti; jako slíbí-li kto scizoložiti, neb selhati, neb člověka z hněvu zabiti. Pak druhé, slib jest upřiemo k věci některé, jenž jest dobrá, ale nenie ctnosť; jako jest kněžstvie, jenž jest úřad dobrý, ale nenie ctnosť v sobě. Třetie, bývá slib upřiemo k ctnosti; jako slibuje každý na křtu, že chce ctnostný býti a nechce hřiešný býti. A tak činí slib ku pokořě, k trpělivosti, k nesmilnosti; a ten slib má vždy držeti. Aniž móž ho kto od toho slibu zprostiti, ani sám buoh; neb ja(k)ž by bóh odpustil hřešiti, tak by ihned hřiech nebyl hřie- chem, a to nemóž býti. O prostředniem slibu jistě neumiem z písma, aniž viem C. raditi; neb mnozí slibují, aby byli kněžie, a nejsú hodni, aby pásli svině, jsúc zprzněni smilstvím, cizoložstvím! A světí pra- vie, že ktož sě v kněžstvě smilstvie dopustí, ten má s kněž- stvie ssazen býti. O poňavadž má pro smilstvie ssazen s kněž- stvie býti, kterak smilník slibem chcě v ně vstúpiti? zdá mi sě, že nenie slibem zavázán. Neb poňavadž ten, jenž man- želsky vdovu měl, aneb dvě panně, slíbí-li potom býti knězem, slib ho nevieže: kterak pak nečistého smilníka, jenž pak i s manželkami i s prázdnými ženami hřěšil, má slib k kně(ž)ství zavázati? Také poňavadž kně(ž)stvie jest úřad najvyššieho krále a najdóstojnější, neviem, kterak bez jeho zjevenie chce se ne- statečný plésti. A též móž slíbiti, aby papežem byl, kardiná- lem, arcibiskupem, neb králem; a mnozí by rádi k těm dósto- jenstvím slibovali, kdy by mohli dojíti; ale že kněžstvie lehcě sě jim naměte, protož slibují, aby kněžie byli. Avšak vědomo jest, že papež nic viece knězem nenie, než najmenší kněz, jedné že jest bohatější, a že viece k němu lidé zřie, a jest viece vzácen světu, a mocí svú, již má, viece vládne. A že ktož sě zavieže slibem ke kněžství, jenž jest úřad, také sě za- vieže i k těm věcem, jenž k tomu úřadu slušejí; a že kázanie, nesmilnosť, mše slúženie a dobrovolná chudoba, slušejí věci všechny ty na kněžstvie, protož také k těm sě zaslibuje, ač toho v úmysle nemá. Protož jest těžko takým raditi, jsú-li zavázáni, aby slib drželi; dobré by bylo, aby takým řekli: Mluv s bohem, chce-li tě úředníkem mieti; a kdyžť povie, že chce, tehdy buď knězem!

Strana 268
268 Výklad desatera božieho přikázanie. Ale snad by řekl někto: Tehdy by neslušelo slíbiti pa- nenstvie, neb vdovstvie slíbiti, jedné až by bóh pověděl, že chce? Tu diem, že nenie rovné tuto; neb panenstvie a vdov- stvie nenie úřad, ale jest stav, k jehož zachování jest dosti na vóli s pomocí boží; ale ne tak kněžstvie. Druhé, že písmo radí ku panenství i k vdovství; neb die svatý Pavel: Radu dávám: prázden jsi ženy, neroď hledati ženy, to věz ku pojetí, bud panic neb nepanic. Též zasě ženo neb panno! nemáš muže, nerod hledati muže. A dovodí toho dlúze svatý Pavel, a na konci die: Blahoslavenějšie bude, to věz panna i vdova, ač tak ostane, vedlé mé rady. Protož panno neb vdovo! slí- bila's Kristovi, králi velikému, jenž jest bóh, čistotu do své Ecc. 5. smrti, držiž jemu; nebť die písmo: Slibil-li's co bohu, drž jemu. A David die: Drž najvyššiemu sliby své, a běda tobě, pojmeš- li jiného žebráka! Jinéť cesty lepšie neviem, než ač's pojala pro slib,*) aby vždy slib držela; neb die písmo: Pád jest člo- věku oslibovati**) svaté, to jest slibem svatých popúzeti, a potom slibu nedržeti. Ale snad dieš: Již majíc muže, kterak mám učiniti? Odpoviem řka: Móžeš-li na muži obdržeti, aby s tebú bydlil jako angel bez skutku, bydli s ním, ať sě lidé nepohoršie; pakli nepřivolí, ale nebydli s ním. Ale dieš: Bude hanba veliká od přátel, a budú mě kléti, a potom vsadie mě v žalář! Věru drahá cěsta tebe! Proč jsi od boha Krista, krále věčného, najbohatějšieho, najkraššieho, najutěšenějšieho, šla za biedníka nestatečného? Však by byla jinému ru(o)znu slí- bila, měla by mu držeti a musila, když by dovedl: kterakž pak Kristovi chceš nedržeti? Protož již trp míle i hanbu i kletbu, a nečiň proti svědomí, a proti svému choti. Ale snad dieš: Slíbila sem jemu panenstvie a již sem je ztratila; což mu budu držeti? Odpoviem, že nesmilnosť neb čistotu, již kdy přerušíš, vždy smrtedlně shřešíš; neb když si panenstvie slí- bila, tehdy's slíbila, aby nikdy s mužem skutku neučinila, né brž aby nikdy myslí nepřivolila, že by muže pojieti chtěla. A snad opět dieš: Však nižádný toho nevie na mě. O drahá! nevie otec, syn, a duch svatý? kam's ty svědky děla, ač by angelé a jiní světí tvého slibu nevěděli? A snad opět dieš: Papež mě rozhřěšil, 1 Cor. 7. Prov 20. D. *) Rkp. přeslib. **) Po straně poznamenáno: devotare.

Strana 269
Kapitola 73. 269 abych muže měla. A já tebe tieži: Propustil-li tě Kristus z slibu, a odpustil tobě, aby hřešila, tehdy chutně měj muže; ale toho slehka nedočakáš, až duši neb Kristovi neb dáblu dáš! Snad ještě dieš: Oficiál, to jest úředník duchovní, při- súdil mě. Věru ten přisúdil, jenž srdcě tvého nezná: a Kri- stus odsúdil, jenž jest v tvém srdci svědek jistý. Vrtiž sě, kam chceš, vždyť jest naplniti, co's bohu s dobrým smyslem do- brého, jež móžeš naplniti, slíbila, ač chceš býti spasena. A slíbila-li's slavně, to jest před knězem v kostele, neb jinde před lidmi, přivolavši je na svědomie, tehdy tieže hřěšíš, ji- ným dadúc příčinu reptánie, a na sobě pohoršenie; pakli's slí- bila tajemně před lidmi, ale netajemně před bohem, nic nenie: bohu jsi *) zavázána, aby držela. Pakli on tě propustí, a ty to tak vzvieš, jako vieš jistě, že's mu slíbila, tehdy jsi od slibu rozvázána. A věz také, že slib s rozmyslem, buď hlasem vy- E. 17 q. 1. rčen neb nebuď, před bohemť vieže. Protož panny, vdovy, jenž Qui bona ste tak ostati s velikým rozmyslem umienily, a již chcete muže per Greg. pojímati, neb snad ste druhé pojaly, haha! kto vás umieně- ného slibu propustil? bylo pomněti, že lépe jest neslíbiti, než Ecc. 5. slíbiece nedržeti. A věz, že velmě jest těžko kněžím raditi v slibiech; neb F. slib hodný odvolati neb odvoliti, hynutné jest, to jest nejisté, k zahynutí na duši blízké jest. Avšak věz, že k slibu poleh- čenie neb odpuštěnie jsú mnohé příčiny, jakožto: mladosť dě- tinská, starosť nemocná, chudoba veliká, stavu velikosť, a jiné příčiny hodné. A co slibu polehčenie, neb vyplacenie, neb proměněnie, aby bylo neb úplně sě zdálo lepšie a bohu vzácnějšie, nežli slibu naplněnie, a to člověku rozumnému, jenž jest k tomu spósoben, naučiti a proměniti? Řekl sem: mladosť dětinská; neb dietě robě, mladice neb mládec, spieše z lehkosti než z rozumu a s rozmyšlením ledacos slibuje. Pak starosť nemocná; neb starostí poraženým a nemocným (móž sě prominúti), že nemohú břěmen zákona snésti, jako silní. Pak stavu poddánie; že děti poddané rodičóm, a ženy mužóm, a mni- šie starším, bez jich přivolenie, jenž právě je zpravují, nemají slibovati, a zvláště věci, jenž v sobě nejsú ctnosti, jako: púti, G. *) Rkp. negsi.

Strana 270
270 Výklad desatera božieho přikázanie. postové, almužny. Pak stavu velikosť; jako když slíbí člověk stavu velikého púť nešietnú, aby mnoho dobrého nezmeškal v svém lidu, aneb snad neztratil hrdla, a nebyl hrdlován od nepřátel a od zlodějóv, a také aby marně neutratil mnoho zbožie, móž jemu slib púti obrácen býti v jiné, jako v almužny lidí chudých. Též má býti i chudému i nemocnému, nemóž-li plniti, co jest slíbil; neb v slibu obecně jest ta výmluva: ač kterak řádně plniti bude moci. Tak jest pán Ježíš svým učedlníkóm póst odpúštěl, a Mit.12. v svátky klasy trhati, a rukama mnúti, a zrna zobati, pro hlad. Protož reptali sú naň zákonníci, řkúc: Aj učedlníci tvoji činie, což neslušie v svátek. A on přivedl jim na příklad Davida, jenž kdy lačen byl jednú s svými sluhami, všed v chrám jedl jest chléb posvátný, jehož neslušelo mu jiesti, to věz bez núzě. Protož potom řekl jest pán Ježíš k zákonníkóm: Byšte věděli, co jest: Milosrdenství chci a ne oběti! nikdy byšte ne- byli potupili nevinných; neb pán jest syn člověka i svátka. Aj teď máš, že pán Ježíš v svátku svěcení milostivě učinil s učedlníky. A o postu také máš, že je vymlúval, proto že sú ještě byli nepřivykli; a že on s nimi přebýval, jenž jest jim odpúštěl. Věru jistý byl tento prelát, neb jest pán nad svátkem, nad postem, i nad člověkem; protož on má moc slib proměniti i odpustiti, jakž ráčí. A jeho příkladem z milo- srdenstvie, ale ne z peněz, ani z libosti tělestné, pro lepšie dobré, rozumný biskup, kněz, farář neb zpovědlník móž ně- které sliby proměniti, k boží chvále a prospěchu obcě, jenž jest choť Kristova. Protož die svatý Pavel Korintóm: Já pro- vás odpustil sem v osobě Krista, abychom nebyli zklamáni od Šathana. Aj die znamenitě: pro vás! to jest pro vašě lepšie, pro výstrahu ot dábla, a tak pro vaše spasenie. Jižť viece nechci psáti tuto o slibu, ale toto pomni: aby nechvátal k slibóm. Druhé: slíbil-li's co zlého, nedrž. Třetie: slíbil-li's co dobrého, drž, a zvláště panenstvie, vdovstvie, i man- želstvie, kto jsi kterú věc z těch slíbil. Čtvrté věz, žeť sem tuto psal o slibu jako rádcě k svědomí, a ne jako súdcě; neb jinak vedlé písma božieho rádcě radí, a jinak súdcě práv súdí. Páté pomni, aby také slib svému blížniemu plnil, když jest hodný Ecc. 20. a móžeš; nebť die písmo: Jest někto, jenž pro stud slíbí přie- Mt. 9. 2 Cor. 2.

Strana 271
Kapitola 73 — 74. 271 teli, a získal jest na něm nepřietele darmo. A před tiem die písmo: Neslibuj nad moc svú. O bohdaj sě aneb chutně slibóv Ecc. 19. varovali, aneb chutně slíbiece dobré, i plnili! neb tolik jest zmatkóv v slibiech, že jim koncě nenie, a v manželství pro sliby. A jistě tito třie kusové jsú nám kněžím těžcí k zpra- vení: zmatkové v slibiech, zmatkové v manželství, a zmatkové v navracování cizích věcí; ti nechť nynie odpočívají, a já o ji- ném popíši. Kapitola LXXIV. Mnohomluvenie také obecně bez hřiechu nenie: najprv A. proto, že všechny věci čas mají: mlčenie i mluvenie; protož obé musie rozumem zpraveno býti, jako die Šalomún. A vedlé Ecc. 3. řeči svatého Jeronyma a svatého Rehoře: Mezi mluvnými viece mluvnější jsú méně úžitečnější; jako mezi psy najneúžitečnější najviece štěká. Protož mnohomluvenie činí člověka nená- vistného lidem, ale málomluvenie, rozvážené rozumem, činí člo- věka lidem milého a vážného. Protož die písmo: Hrozný Ecc. 19. v městě svém člověk, svárlivý a všetečný, v slovu svém ne- milý jest. Druhé zlé, že mnohomluvný aneb blekotný nadarmo pod- dává sě v nejistoty mnohé jazyka. Protož die písmo: V mno- Prov. 11. homluvení nenedostane sě hřiecha. A jinde: Ktož mnohých po- Ecc.20. žívá slov, uražuje duši svú; a v mnohých slovách nalézá sě bláznosť. Protož pro nedostatek poslúchánie, a pro rozličné řeči rozsievánie jedva taký blekotník vezme naučenie. Protož die svatý Job: I zdaliť muž mnohořečný bude spravedliv Job. 11. učiněn? Třetie zlé, že mnohomluvný, když sě mu nedostane, o čem by mluvil, vyrazí lež, a vynese tajemstvie, a dá sě na prázdné řeči. A věrně jakož žrnov, když běží a nemá pod sebú zrna, jedné větrem hýbá a sám sě třě a kazí: též ble- kotný, když pravdy nemá pod svú řečí, lže vymýšlí. A že ta- jemstvie jemu pověděné jest mu znamenito v srdci, protož blekotnému jest brzy na jazyce. A kterú odplatu má, že zjeví tajemstvie, die písmo: Ktož odhaluje tajemstvie blížnieho, Ecc. 16.

Strana 272
272 Výklad desatera božieho přikázanie. Prov. 25. vieru tratí. Protož tajemstvie vzjeviti jest hřiech, z řeči aneb psaním; a jest těžký hřiech, neb člověk ohlášený nemóž cti zasě najíti, jako die písmo. Protož nestatečný a bláznivý jest člověk blekotný, neb die David svatý: Muž blekotný nebude zpraven v zemi. Kapitola LXXV. Oplzlost. Oplzlosť v mluvení jest potupnějšie, než řeč prázdná neb A. mnohomluvenie. A od toho chtě nás svatý Petr vystřieci, 1 Pet.4. die: Mluví-li kto, má mluviti jako řeči božie. A oplzlá řeč nenie řeč božie; protož ktož oplzle mluví, ten nemluví jako řeči božie, a tak mluví, jakož nemá mluviti. Protož oplzlosť řeči neslušie na kněží, jenž mají zvláště mluviti řeč boží; také neslušie na panny a na panie. Protož die svatý Pavel, aby nebyla jmenována mezi Efezskými, a tak ani mezi jinými křesťany ani mrzkosť, ani oplzlosť, ani bláznomluvenie, jenž nic sě nehodí. A který úžitek oplzlosti? Věru marný smiech, chechtánie, myšlenie šeradné, popuzenie k smilství, a tak času zmařenie, v němž člověk jako u vězení biedného světa jsa, měl by mysliti, kterak by z vězenie vyšel, a plakati po své vlasti v tomto slzivém údolé: a pak sě směje z řečí oplzlých! A věz, že někto sě směje z závisti, někto z nevěry, to hemišně, někto z zabylstvie, někto z nemúdrosti, a někto múdřě. A mezi smiechy jest najvětčí hřiech, ktož se vesele směje z toho, že sám hřěší, neb že jiný hřeší; neb jakož blahoslaveni jsú, Mt. 5. kteříž lkají na své i na cizie hřiechy, tak zasě zlořečeni jsú, jenž sě smějí z hřiechu. Protož pozdravuje jich pán Ježíš, Luc. 6. řka: Běda vám, kteříž sě smějete! O bychom pomněli, že Kri- stus plakal třikrát, a nikdy sě nesmál, a plakal na hřiech, jistě plakali bychom na své skutky, z nichž jest každý s ne- dostatkem! Protož smějíce sě svým skutkóm, ukazujem své bláznovstvie, jako děti usrané, jenž zlé učiniece i smějí sě. Protož dobře die písmo: Blázen v smiechu povyšuje hlasu svého, ale muž múdrý jedva tajemně sě zasměje. Ad Eph.5 B. Ecc. 21.

Strana 273
Kapitola 76. 273 Kapitola LXXVI. Mrzkomluvenie. Mrzkomluvenie také jest ot dábla uvedeno, a jest posel mrzkého srdcě a poklad duše nečisté; protož jest větčie v zlosti než prázdnomluvenie, a mnohomluvenie, a oplzlosť. Protož die svatý Pavel: Smilstvie, a všelikaká nečistota, a la- komstvie, aniž buď jmenováno mezi vámi, jako slušie na svaté; neb těmi třmi hřiechy mrzkomluví prznie sě. Také mrzko- mluvenie netoliko przní toho, jenž mluví, ale i blížnieho, jenž slyší; neb v tu dobu, když slyší, vezme řeč nečistú v paměť, z niež potom z popuzenie dábelského a hnutie tělestného, potom bude hotov k též mrzkosti, aby ji dokonal, jakož toho jest očitý dó- vod každý deň. Protož proti bohu i proti láscě blížnieho jest, tak zprzniti jeho mysl. A jest dóvod tento také: že hlas z přirozenie, v duši vzat z obyčeje o velmě mrzké věci, stud vyhánie, a tak úzdu svaté stydlivosti přětrhuje, neb velmě jie ke zlému popúzie; jako jest mezi prázdnými ženami, mezi dvořany, mezi druhými měštany i kněžími, jenž nekázaně mluvie, popuzujíce žen a panen nehodnú řečí; a také mezi dvořkami, jenž dávají sobě s pacholky oplzlé pohádky, aby po- krytě sebe popúzeli. A tak rušie s obú stranú v sobě dobré obyčeje; neb die svatý Pavel: Rušie dobré obyčeje spolumlu- venie zlá. Neb jakož oheň sě veličí, když k němu paliva při- kládají: též mrzkomluvenie, čím viece ho přibude, trem viece mysl i tělesenstvie pálí, a zvláště v smilstvě. Protož die svatý Augustin: Těžkého nepřietele má ne- smilnosť: ženu, jemuž nepřieteli nenie obrany; neb žena pod- něcuje, když ji muž slyší, škvrní, když ji vidí, a jedovatí, když sě jie dotýká. A též ženo zase rozuměj o muži; ty vieš, kak sě máš, když muže slýcháš, vidíš neb dotýkáš. Toť viem, že sem nenalezl nikdy ještě, by tak náramně túžením byl poražen muž po ženě, jako sem nalezl ženu; že když jest v kostele svého, jehož jest milovala, jedné uzřela, ihned jest omdlela. Naplnila kantiku Šalomúnovu, v niež die: Duše má omdlela Cant. 5. jest, když milík mój promluvil jest ke mně. A opět, jenž M J. Husi sebrané spisy l. 18 Ad Eph. 5. 1 COг. 15.

Strana 274
274 die: Milík mój ztáhl ruku svú děrú, až sě břicho mé třáslo dotknutím jeho. A také naplnila pieseň jedné jeptišky, v níž die: Omdlévám já, když svého milíka nevídám. Protož va- rujme sě mrzkých a oplzlých řečí, z nichž takměř všichni hřie- chové smilstvie pocházejí; i také sě ostřiehajme od každé řeči neplatné, jíž jest takměř každý nynie člověk vinen. Neb kto jest z nás, jenž jest prázdného slova nepromluvil? jest-li kto, luč na mě kamenem! Výklad desatera božieho přikázanie. Kapitola LXXVII. 1 Tim. 6. B. Deváté přikázanie jest toto: „Nepožádáš domu blížnieho A. svého, ani ženy jeho.“ Když die bóh: Nepožádáš domu, věz, že dóm blížnieho drží ženu, čeleď a statek blížnieho. A také tiem slovem: nepožádáš domu, zapoviedá bóh nezřiezenú žá- dosť čeledína, ženy i statku blížnieho. A diem: nezřiezenú žá- dosť, neb móž člověk požádati řádně každé té věci: blížnieho domu, chtě s jeho vólí kúpiti; ženy, aby byla kmotrú, a také, že kdy by on umřěl, a kdy by byla vóle božie, že by ji pojal: ale aby jeho smrti nežádal. A tak i o jiných věcech. A že ne- zřiezená žádosť ženy jest větčie zlosť, než nezřiezená žádosť statku blížnieho; protož přikázanie o nepožádání ženy prvé položil bóh, než přikázanie o nekradení. Protož ihned die: ani požádáš ženy jeho. A že žádosť jest kořen všech zlostí, svědčí svatý Pavel, řka: Kořen všech zlostí jest žádosť, to věz zlá; a jest žádosť zlá, když kolivěk svrchované dobré bude opuštěno a menšie dobré žádáno. Neb poňavadž svrchované dobré, jenž jest bóh, má najviece žádáno býti, neb jest naj- lepšie, a pak člověk opustě to dobré, i chopí sě žádosti dobrého stvořeného, již má nezřiezenú žádosť; neb rád jest, aby naj- lepšie dobré najviece v žádosti člověka bylo, a méně v men- šiem dobrém. Protož nelzě jest člověku smrtedlně zhřešiti, než když vólí odvrátí sě od najlepšieho dobrého, a přichýlí sě k men- šiemu dobrému. Protož hřiech smrtedlný slove to odvrácenie. C. Protož hlas boží jest k duši odvrácené od boha: Obrať sě ke Thl. 2. mně! A ke všem hřiešným spolu die skrzě Johele proroka:

Strana 275
Kapítola 77. 275 Obraťte sě ke mně cělým srdcem svým! A v tu dobu sě obrá- tíme, když boha ze všeho srdcě, to jest vší vólí, nade všechny jiné věci milovati budeme. A že žádosť nezřiezená cizie věci překážie, protož die buoh: Nepožádáš domu blížnieho svého, ani požádáš ženy jeho. Z toho přikázanie dále rozuměj, že v tom zapoviedá buoh i dotknutie i políbenie, i hleděnie nezřiezené cizie ženy. Neb poňavadž zapoviedá bóh menší hřiech, zapoviedá i větčí; a že těžšie jest dotknutie, viděnie i políbenie nezřiezené cizie ženy, než toliko požádánie, když od jinud nenie viece příčiny, protož ovšem dotknutie, viděnie i políbenie zapoviedá. Z toho máš, že každé viděnie, dotknutic i políbenie nezřiezené z té zlé žádosti jest hřiech smrtedlný, jakož i každé zlé požádánie s přivolením. Nu cizoložníci! zečtěte své hřiechy smrtedlné; a též i cizoložnicě, i jiné smilnice i smilníci! Dále máš z toho, že každý hřiech smrtedlný má pochpo a hniezdo v vóli, a koná sě v skutku. Protož die spasitel Slyšeli ste, že řečeno jest starým: Nesesmilníš! Ale já pravi Mt. 5. vám: ktož uzří ženu ku požádání jie, to věz s přivolením zlým, již sesmilnil jest ji v srdci svém. A též řečeno jest prvé i o vraždě, že počíná sě v srdci, a koná sě v skutku. A nezapo- viedá Kristus viděti ženy, ale zapoviedá nezřiezeně viděti: neb slušie ženu viděti, jakožto božie stvořenie, pro něž má bóh chválen býti, ale neslušie ženy viděti ku požádání jie. Kteréžto žádánie tehdy jest plně dokonáno, když vóle rozum přemóž, aby skutek byl dokonán; a pomsta toho přivolenie má býti poručena pomstě božieho súda, jenž sám srdcě zná; a skutkové zjevní, ti jenž z nečistého srdcě pocházejí, mají pomstu mieti od člověka. A co rozumie sě o vidění ženy ku požádání od muže, též má sě rozuměti od ženy k muži. A věz, že jsú tři obrany od cizoložstvie: prvá, zavr- E. ženie myšlenie rozkošného; druhá, neobcovánie s ženami; tře- tie, churavenie těla. O prvé vědomé jest, že ta jest naj- prvnějšie obrana. Neb die svatý Augustin, že třmi věcmi koná sě hřiech: vnuknutím neb pomyšlením, kocháním a při- volením. Protož vědomo jest, že když nenie v mysli libého myšlenie, tehdy nenie i zlého přivolenie, jímž najprvé hřiech jest dokonán. Protož že Kristus chtěl jest i dalekú příčinu D. Lib. 1. in serm. dom. de monte. 18*

Strana 276
276 Výklad desatera božieho přikázanie. Mt. 5. hřiecha od nás odlúčiti, neřekl jest: Ktož požádá ženy; ale ktož uzří ku požádání, již sesmilnil jest ji v srdci svém. Neb Gen. 3. od viděnie pocházie žádánie: jako Eva uzřela ovoce (k) vidění pěkné a k jedení chutné, i požádala jest, požádavši přivolila jest, přivolivši jedla, a tak plně božie přikázanie přestúpila. Druhá obrana od cizoložstvie jest neobcovánie s ženami, a zvláště v dotýkání; neb obcovánie v vidění a v mluvení jest popúzenie k chlipnému myšlení, a dotýkánie jest k velikému zapálení. Protož pokládají světí, že čistí, to jest od smilstvie zachovaní, a zvláště kněžie mají býti od ženského obcovánie vzdáleni. Neb die jeden: Proti hřiechu móžeš čakati boje, o člověče! a móžeš vítězem býti: jedné nic proti ženě, s níž bojovati jest utiekati, ale nepřistupovati. Neb kto silnější než Sampson? kto světější než David? kto múdřejší než Šalomún? a všichni tito smilstvím sú páleni! Protož všetečnú smělosť má, ktož bez strachu súkromné má mluvenie neb seděnie s ženami, a zvláště bez nuzné a hodné potřeby, a bez jiných lidí při tom bytie. Protož buď kterak kolivěk starý, má mieti opatrnosť, aby v přivolenie nevpadl; neb kolikkrát kolivěk ne- studatě uzří ženu ku požádání jie, jako sem řekl, tolikkrát smrtedlně zhřeší, a vstrčí hřeby smrti hlúbe v mysl duše své. Protož Šalomún bitý od ženy die: Nalezl sem hořčejší nad smrť ženu, jenž osidlo lovcóv jest, a vrš srdcě jejie, púta jsú rucě jejie. Ktož sě líbí bohu, znikne jie; ale ktož hřiešný Prov.6. jest, popaden bude ot nie. A jinde die Šalomún: I zdalit móž- člověk skrýti oheň v lónu svém, aby rúcho jeho nehořělo? aneb choditi na řeřeví, to jest na živém uhlí, aby neopálil pat svých? tak ktož vchodí k ženě blížnieho svého, nebude čist, když sě jie dotkne. Protož die svatý Jeronym: Prvá po- kušenie kněžská jsú přístupové k ženám; a ženám bydliti s kněžími, nižádnú příčinú nemá dopuštěno býti obcovánie. Já súdím, budú-li s ženami mužie přebývati, osidlo bude dá- blovo; od nich od počátka loven jest hřiech, a železná srdcě chlipnosť krotí. Přivieže-li kto oheň v lóno své, i zdali rúcho jeho nebude hořeti? aneb bude-li kto choditi na uhlí ohnivém, a noh svých neopálí? Věř mi, nemóž cělým srdcem přebývati s bohem, ktož ženskými přístupy jest svázán. Aj takť mluví svatý Jeronym. A to slyše, kněže, žáku F. G. Eccl. 7. Jer. ad Nepot.

Strana 277
Kapitola 77. 277 i panoše! nemnoho obcuj s ženami; slyš bitého Šalomúna, jenž die: Synu mój! slyš mě, a neodchoď od slov úst mých. Prov.6. Daleko učiň cěstu svú od ženy, a nepřibližuj sě koncóm domu jejie. A proč? ukazuje napřed, řka: Plástka strdu tekúcie- (ho) rtové jejie, a stkvúčejšie než olej hrdlo jejie; ale naj- poslednějšie věci jejie hořké jako pelyněk, a ostré jako meč na obě straně ostrý! Nohy jejie sstupují k smrti, a do pekla chodové jejie dochodie. Aj teď máš příčinu, proč sě varovati máš ženy. Važ po- H. slednie věci hořké, a krátkú libosť jejie. Brzy libosť mine, a dlúho oheň věčný páliti bude; sladké s ní rozmlúvánie, ale hořké na smrti dáblóv čakánie; libé rukú dotýkánie i jiných údóv, ale hořké bude u věčném ohni i duše i všech údóv pá- enie! Šalomún mudřec bit jest od žen: kto vie z lidí, jest-li spasen? Sedm set královen a tři sta kuběn neb podběh měl, boha zapomněl, modly jim zdělal a pro ně sě jim klaněl. Ve- liký mudřec velicě padl: ty sě varuj, ať sě též nepřihodí! Slyš svatého Bernarda: S ženú vždy býti a ženy nepoznati, viece jest než mrtvé křésiti. Ktož menšieho nemóž, aniž vět- čieho móž. Chceš abych věřil tobě? Každý den bok tvój u! boka mladicě u stolu, lože tvé u lože jejieho v komoře, ruka tvá u jejieho diela, oko tvé k oku jejiemu v mluvení: nesmilný chceš mnien býti? buď což chceš, ale jáť bez domněnie nejsem! Takť mluví Bernášek; neměj jemu za zlé, milý kněže! jenž s svú zpovědlničkú, aneb s kuběnú, tak pěkně okolo jdeš. Aniž máš výmluvy, řka: Jest mi sestra; neb Amon sestru Thamar porušil jest. A věř mi na mé svědomie, že sem mnoho shledal kněží, jenž s vlastními sestrami takměř každý deň, i na vánoce, i na velikú noc shřešili sú. A také sem na- lezl, jenž (s) svými duchovními dcerkami též sú přebývali! A zda světští též neklesají? Jistě velmě mnozí; né shledal sem, že otec se dcerú, a bratr se třmi vlastními sestrami. Odkud to pocházie? jedné z obcovánie. Protož mnoho jest ustavení, aby kněžie s ženami neobcovali; ale netbánie, oblehčenie, lesť, chytrosť a darovánie jest jich starším, i jim, i osadním, i pá- nóm na věčné zatracenie. Protož, milý brachu! varuj sě ženy; nebť mudřec Sekundus vypisuje ženu: že žena jest neskrocená šelma, ustavičná škoda, pohaněnie člověcké, ustavičný boj, sud K. Prov.5. 3 Reg. 11. Bern. sup. cant. 1. 2 Reg. 13. Phil. Sec.

Strana 278
278 Výklad desatera božieho přikázanie. drahý, a živočich neb zvěř velmě ukrutná. Kdy die: šelma, to věz pro hřiech. Kdy die: neskrocená — neb když jí co přikážeš, neuposlúchá; pakli ji tepeš, ale dieť: Kate, zabij a najez sě masa! Kdy die: škoda ustavičná — neb co viece mužóm škodí než žena? a co viece uškodilo než žena, jenž jest lid vešken, kromě Krista, v prvosť hřiecha zavedla? Kdy die: pohaněnie člověcké — a odkud našě hanba než od ženy? Kdy die: ustavičný boj — viz co bojóv pro ženy sě stalo, a oč sě tepú i světští i kněžie najviece! Sud drahý, die — neb každého muže, kromě Adama, v sobě nesla. Zvěř velmě zlá — Ecc. 42. neb die písmo: Nenie zlosť nad zlostí ženskú. A opět die: Ecc. 7. Muže jednoho z tisíce sem nalezl, ženy ze všech sem nenalezl. A toto vèda dábel Šathan, neprosil jest boha, aby odjal L. svatému Jobu ženu, jako jest prosil odjetie zbožie a síly tě- lestné jeho; ale brž žádal Sathan, jakožto nejpevnějšie ku po- kušení příčiny, aby ona ostala s Jobem. Neb žena netolik jest posěl zvláští a řečnice, ale i mistryně dáblova. Protož když sě dáblu uměnie řemesla k svedení nedostane, móž poslati posly dáblovy, jenž jsú nešlechetné baby, ďáblovy matky, jenž zvláště strojie k smilství. A jsú lžíce dáblovy, jimiž jiné jie; ale dotud bude jiné lžicí jiesti, až i lžíci snie. Jako já kdy sem byl žáčkem lačným, udělaje lžíci z chleba, dotud sem jedl hrách, až sem i lžíci snědl; protož hyběť bude svódni- Gen. 3. ciem! A žeť ženy jsú poslové dáblovi a řečnicě, máš příklad Mt. 27. na Evě, na ženě svatého Job, a na ženě Pilátově. M. A věz, žeť nic neškodí panně Mariji a jiným svatým pan- nám i paniem, že jich pohlavie jsú tak zlé ženy; jakož ani Kristovi, ani svatým jiným. Neb netupí sě člověk žena neb muž v svém přirození, než hřiech; né brž v pravdě řkúc, jest svatým ženám k veliké chvále, že ony jsúce křehkého poko- lenie, hřiech, tělo a dábla přemohly sú. A mužie že jsú v svém přirození lepší, hřešiece mají veličejšie než ženy po- haněnie; neb čím jest stvořenie rozumnějšie a hřěší, tiem jest horšie; jako angel, že zhřěšil jest, dáblem jest horším než člověk. Třetie obrana od smilstvie jest churavenie těla. Neb vědomé jest, že tělo vypasené, syté a plné hotovo jest k smilství. Jakož die svatý Ezechiel, mluvě k lidu svému

Strana 279
Kapitola 77. 279 Tato byla jesť zlosť Sodomy, sestry tvé: pýcha, sytosť chleba, Ezech. 16. a hojnosť vína, a prázdnosť. Neb v Sodomě, tom městě, byli sú lidé pyšní, sytí a prázdní, a proto smilní. Protož jako blázen by byl, ktož by misterné pochodně činil, aby poklady svého domu spálil: též veliký blázen jest, kterýž vymýšlé krmě, jimiž poklady duše své pálí. Protož die písmo, že osten smilstvie jest oheň. Protož die Job: Oheň až do skonánie Job.31. žravý. A Sirach die: Z ženy žádosť jako oheň zapálí. Protož Ecel. 9. žena nešlechetná jest jako poklička na hrnci vřivém, v němž Prov. 6. voda vřě; kterýžto hrnec vrúcí musie ukrotiti neb vody studené přilitím, neb od ohně odstavením, aneb drev od ohně ujetím. Protož die mistr Alan: Ujmi drev ohni, chceš-li uhasiti plamen. Vody na vrúcí hrnec smilstvím přilitie jest múdrosti přivzetie, aby člověk v pokličku rozuma svého vzal sladké a pilné my- šlenie o božství a o člověčství pána Ježíše, kterak jsa věčný buoh, svú vólí chtěl býti člověkem, aby jsa nesmrtedlný vedlé božstvie, byl smrtedlným vedlé člověčenstvie, a tak aby umřěl za hřiešného, a vykúpil ho ukrutnú smrtí od rozkošného hřiechu smilného, a dále myslil o něm, kterak on duši živí, pasa ji svým tělem svatým; neb die: Tělo mé jest pravý po- krm, a krev má jest pravý nápoj. A tato voda uvedla by druhú vodu, to věz žalostivé slzy na hřiechy, a tak by ulel oheň smilstvie, jímž tělesenstvie vřě, aby skutek byl dokonán. A bude-li třetie voda, jenž jest zamúcenie, opět bude pomoc. Protož mnozí dobrým úmyslem rozpuštěným lidem činie za- múcenie, aby tudy zdrželi je od smilstvie. A to jest dobrá opatrnosť, když z lásky bude učiněna a řádem; neb učinil-li by kto neřádem, již by učinil zlé, ač by učinil pro dobré. Ale jisté jest, že pán buoh přepúštie na své syny i dcerky zamú- cenie a tudy je lúčí od hřiechóv; neb zamúcením zdržie sě od marného veselé, spieš spomínají na zatracenie věčné, a budú nábožnějšé a volají spieše ku pomoci boží. Joh. 6. Kapitola LXXVIII. Desáté přikázanie jest toto: „Nepožádáš věci blížnieho A. svého.“ Tiem přikázaním zapoviedá pán bóh žádosť nezřiezenú 1 Tim.6.

Strana 280
280 Výklad desatera božieho přikázanie. které kolivěk věci stvořené, kterážto žádosť jest kořen všech zlosti. A tehdy jest ta žádosť v sobě zlá, když žádá člověk toho, čehož nemá žádati, aneb tak žádá, jakož nemá žádati. A aby člověk viděl, že zapoviedá jemu buoh zlú žádosť všech věcí, protož die pořád: Nepožádáš věcí blížnieho svého, ani požádáš ženy jeho, ani pacholka, ani děvky, ani volu, ani osla, ani kterých věcí, jenž jeho jsú. Věziž, že žádosť, jíž nezřie- zeně žádá člověk dobré věci blížnieho, jest proti tomuto při- kázaní desátému; kteréžto žádosti když sě člověk vystřěže, dábel nenalezne na něm, čím by měl sě ho chopiti. Protož dábel s zástupem svým, s kniežaty a mocmi, jenž jsú také dá- Eph. 6. blové, proti nimž jest nám boj, jako die svatý Pavel, bojuje proti údóm pána Krista, aby je zavedl v žádosť zbožie světa. Proti jeho boji věrný křesťan má tři pomoci k obraně Prvá jest chudoba pána Ježíše, jehož musíme následovati v řeči i v skutciech, ač chceme spaseni býti. Druhá pomoc jest, znamenánie marnosti věcí tohoto světa, že brzce hynú. A třetie pomoc jest, řád pomsty božie, jenž zřiezeně mstí a mučí pro nezřiezenú žádosť časných věcí. A tak Kristova chudoba, marnosť světa, a veliká božie pomsta jsú na pomoc člověku proti dáblu a jeho rotě, aby sě žádosti marné obránil. Chudoba Kristova dosti jest věřícím známa, jenž věřie, že jest byl na světě pro ny velmě chudý; neb i starý i nový zákon to ukazuje, jehož příkladem apoštolé, a jiní po nich světí drželi sú chudobu. A poňavadž máme následovati Krista v chudobě dobrovolné, jenž jest stav najpovýšenější člověku putujíciemu k království nebeskému, což tehdy žádáme bohat- stvie? a zvláště my kněžie, jenž máme od zbožie tohoto světa [Tim.6. sě vzdáliti, a majíce co jiesti a skrovný oděvec, na tom dosti mieti? Ale proti té pravdě nalezl jest chytrý Antikrist pět omluv, jimiž oslepil jest lid; neb pravie, že bohatstvím a rúchem krásným Kristus, jehož náměstek jest papež, biskup, kněz. viece bude od lidí ve cti jmien, a ne tak, kdyby papež, bi- skup, kněz byl chudý a krásně neoděný Druhá omluva, že lid k náboženství bohatými a oděnými kněžími bude popuzen. Třetie, že kněžské povýšenie tiem sě ukazuje, příkladem kněží starého zákona Čtvrtá, že tiem množí sě křesťanstvo; neb B. C. D.

Strana 281
Kapitola 78. 281 by kněžie byli chudí, laikové by jich za nic neměli, k vieře by nepřistúpili a jich by sě nebáli. Pátá omluva, že kněží viece přibývá, jimiž cierkev svatá viece prospievá v modlitbách, ve mšech, v zpievání krásném a v jiných věcech, jenž by ne tak mohla prospievati, když by kněžie nebyli bohati a oděni krásně. Ale všecky tyto chytré omluvy zkazil jest pán Ježíš E. svým chudým obcováním a mnohým kázaním, a apoštolé chudí, odraní, biskupové velmě dóstojní, jenž sú slovem božím a chudobú takměř vešken svět v tu dobu k vieře obrátili; neb lidé vidúce, ani zbožie nehmatají, viece sú jim věřili. A že my kněžie, chudobu opustivše, vpadli sme v žádosť cizích věcí, protož zamátli sme sě v osidla dáblova; neb die svatý Pavel: Majíce pokrm a čím bychom sě oděli, mějme na tom 1 Tim. 6. dosti. Nebť ti, jenž chtějí bohati býti, upadujíť v pokušenie a osidlo dáblovo, a v žádosti mnohé neúžitečné a škodlivé, jenž pohřižují lidi v zahynutie a v zatracenie; neb kořen všech zlostí jest žádosť, jiež někteří žádajíce, zblúdili sú od viery a vpletli sú sě v bolesti mnohé. Aj teď máš velikého svědka, jenž ukazuje, na čem mají kněžie dosti mieti, a co zlého činí žá- dosť zbožie, jenž sě nynie pohřiechu! velmě rozšířila v světě, a zvláště mezi duchovními, jenž by rádi vešken svět pohltili. Pak znamenánie marnosti také pomocno jest proti dáblu, proti tělu i proti světu. Neb ktož pilně znamená krátkost utěšenie tělestného, a pominutie zbožie, ten velmě lehce zdrží od žádosti zbožie svú vóli; a k tomu má zvláště mieti v pa- měti slovo svého chudého v světě pána a mistra i spasitele, jenž die: Co platno jest člověku, ať vešken svět zjíště, a své Mt. 16. duši uškodí? aneb kterú dá otměnu člověk za duši svú? By jiné nižádné písmo nebylo než toto, dosti by mělo člověkem hnúti, aby zlú žádostí zbožie nežádal. Avšak musiem příklad dáti: Aj král Šalomún měl jest od boha múdrosť nad jiné všechny krále, jakož mu jest řekl pán buoh: Dám tobě mú- drosť, jiež jest neměl nižádný před tebú, ani bude mieti po tobě. Měl jest také zbožie dosti, tak že leželo zlato a střiebro v Jerusalémě jako kamenie po ulicech. Měl jest i rozkoš tě- lestnú, neb jest měl sedm set královen a tři sta ženim; avšak die: Já Eklesiastes byl sem králem v Jerusalémě, a položil Eec. 1. F. 3. Reg.

Strana 282
282 Výklad desatera božieho přikázanie. Ecc. 2. sem v své mysli, hledati a stihnúti múdřě o všech věcech, jenž pod sluncem jsú. To zaneprázdněnie najhoršie dal jest bóh synóm lidským, aby zaneprázdnili sě v něm. Viděl sem všechny věci, kteréž sě dějí v světě, a aj všeliká marnosť a trápenie ducha! Převrácení těžce sě zpravují, to jest tre- sktáním polepšují; a bláznóv nekonečný jest počet. Mluvil sem v srdci svém, řka: Aj velikým učiněn sem; a předšel sem múdrostí všechny, kteříž sú byli přede mnú v Jerusalémě. A potom die: Protož řekl sem v srdci svém: Pojdu a vzmno- žím sě rozkošmi, a poživu dobrých věcí. A uzřech, že i to také jest marnosť, smiech sem měl za blud, a radosti sem řekl: Co sě darmo klamáš? A potom die: Veličil sem diela svá; sadil sem vinice, zdělal sem sady a štěpnice, a nasadil sem je všeho porodu štěpóv, a udělal sem sobě rybníky abych smočoval les štěpóv plodných. Vládl sem pacholky i děvkami, a mnohú sem čeleď měl; stáda mnohá hovad, i veli- ká ovcí nade všechny, kteříž sú byli přede mnú v Jerusalémě. Shromáždil sem sobě střiebro i zlato králóv a vlastí, ustavil sem sobě zpěváky a zpěvačky, a rozkoši synóv lidských, čieše, koflíky a mísy neb vědercě k nalévání vína. A přesáhl sem zbožím všechny, kteříž sú byli v Jerusalémě přede mnú; mú- drosť také trvala se mnú. A všech věcí, kterýchž požádale sta oči moji, neodpověděl sem jima, aniž sem bránil srdci svému, by ve vší vóli rozkoší nemělo v těch věcech, kteréž sem zpó- sobil. A ten diel mněl sem svój, bych užil prácě své. A když sem sě obrátil ke všem věcem, kteréž udělale sta rucě mé, a k úsilím, v nichž darmo sem sě potil, uzřěl sem ve všech marnosť a trápenie ducha, a nic neostati pod slun- cem. Šel sem k poznání múdrosti, a bludóv a bláznosti. Co jest, řekl sem, člověk, aby mohl následovati krále a stvořitele svého? A spatřil sem, že by tak velicě přesáhla múdrosť bláznovstvie, kterak velice dělí sě světlo od temnosti. Múdrého oči v hlavě jeho, blázen v temnostech chodí. A naučich sě, že jedno obú jest zahynutie, i řekl sem v srdci svém: Poňa- vadž jeden i bláznóv i mój jest západ, což mi platno, že sem veličejší přiložil k múdrosti pilnosť? A mluviv s myslí svú, znamenal sem pilně, že i to také jest marnosť; neb nebude paměť múdrého, též i blázna na věky, a budúcí časové všichni

Strana 283
Kapitola 78. 283 zapomenutím budú spolu přikryti. Umierá učený, též i neu- čený. A protož stesklo sě mi nad životem mým, vidúcím všechny věci že jsú zlé pod sluncem, a všichnu marnosť a tesklivosť duše. Opět vzmrzela mě všechna vtipnosť má, a vše což jsem pod sluncem pilně upracoval, mieti chtě dědice po sobě; neb neviem múdrý-li čili blázen bude, a uvieže sě v úsilé má, jimiž potil sem sě a pilen sem byl, i jest co tak marné. Protož přestal sem, a odvolilo srdcě mé viece praco- vati pod sluncem; neb poňavadž jiný pracuje v múdrosti, a v učení, a v pilnosti, a člověku prázdnému dobytých věcí ne- chá, protož i to marnosť a veliké zlé. Neb co platno bude člověku ze všie práce a tesknosti ducha, jíž pod sluncem mu- čen jest? Všichni dnové jeho bolestmi a psotami naplněni jsú, aniž přes noc myslí odpočinu. I to zdali marnosť nenie? Aj teď dosti praví o marnosti veliký mudřec a král dlúhú G. řečí, již všichnu zavierá větčí mudřec a král, spasitel náš, řka: Co platno člověku, ač vešken svět zíště, a své duši uškodí? Mt. 16. Vešken svět řka, miení spasitel všechno utěšenie zlé v světě; jako jměnie všeho panstvie, rozkoši tělestné, tak že by člověk byl pánem všeho světa, po své vóli bez přiekazy vládna, a měl od počátka světa utěšenie všechna, kterých by mohl požádati, a měl je až do súdného dne, a v súdný den aby šel do vě- čného ohně: což by bylo platno, jako die spasitel, když by po- tom byl u věčných mukách? I zdali sebú vezme zbožie, aneb které utěšenie? jistě nic! Máš dóvod na bohatci, jenž nemóž Luc.16. v plameni obdržeti sobě od Lazara jedné kropě. A by nynie otázal Šalomúna, a on tobě odpovědieti mohl, snadť by viece o marnosti uměl povědieti, než s nynie od něho slyšal! A by Alexander, jenž jest vešken svět pod sě byl pod- bojoval, by mohl mluviti mrtev, mohl by řéci: Aj toť já, jenž vešken svět válkú sem přemohl, Alexander řečený, přemožen sem v hodinu krátkú! Každé drže královstvie, nade všechny sem panoval v světě: již sebú nevládnu, aniž mi sě královstva hodie. Krále sem porážel: mě již smrť biedná porazila. Vše sem zabíjal: již sem zabit biedně. Všeho sem pokúšal: mne již červ pokúšie i kúsá, mě črvie hlozí; črv sem na světě já byl! Vše sem brával: mě již smrť vzala, jenž všecky lidi béře. Ničímž vlásti nemohu, jsa prach a stien, jiež již tlačie.

Strana 284
284 Výklad desatera božieho přikázanie. Nestačil mi svět ode mne osažen: již mě malý hrob osáhl, mněž jest mal byl svět! Pod nebe sem od noha vnesen: již s najnižšími pekla nízkého dotýkám. Mě moře čilo ve stkle hlubokosti, když sem pokúšel: již korba krátká mě nadutého a křehkého zavřěla! Proč člověče, jenž mřeš, žádáš povýšen býti? Čím viece dobudeš, viece držeti žádáš. Všechny věci minují, hyne také rozkošný živótek. Čím výše sě pozdvihneš, najvyšší najníže spadneš. Patři na mě biedného, jemuž sú všichni přieli: již korba v úzkém súžila mě hrobci. Kto jsem a kaký, mě ktož slyšíš, již vieš. Aj teď máš druhého krále velikého, jenž marnosť na svém životě aspoň skrzě mě ukazuje. Protož znamenaje, že vše jest marnosť nad marností, což pod sluncem jest, nežádaj zbožie a v světu povýšenie, nebť die svatý Isidor: Vysokosť v světu cti, jest velikosť hřiechóv. U větčiem stavu bez pochyby jest veličejšie muka, neb močný mocně muky trpěti bude. Patři a věz, kde jsú ciesaři, králové, kniežata mocná, bohatci velicí: všichni jako stieň zhynuli sú, a jako stieň z paměti pomi- nuli. To váže, také važ krátkosť života, jako vážil jest svatý Job. 14. Job, řka: Člověk urodě sě z ženy, krátký čas živ jsa, na- plní sě mnohými psotami, jenž jako květ vzniká, a potřien bývá a utieká jako stieň. A svatý Jakub die, který jest život náš: že pára neb dým, na málo jenž sě ukáže. O poňavadž tak jest život náš zde krátký, biedný, a vše marnosť. oč tehdy stojíme, a zbožie neb cizie věci neřádně žádáme, ča- kajíce každú hodinu na sě smrti? Protož když staří Říměné měli sú obyčej, že když sú ciesaře kterého korunovali, v tu hodinu kamene tesci před ciesaře kaménky rozličného mra- mora sú nesli, řkúcě: Z kterého kamene Tvé Ciesařstvie hrob mieti chcě? A musil jest on ihned voliti, tak že ten deň, v kterýž jest korunován, jest jemu hrob dělán, proto aby pýcha ho marná nepozdvihla. Aj teď slyšíš druhú pomoc proti žá- dosti zlé, aby marnosť znamenaje, neupadl v žádosť marnú, věda, že nikdy nemají pokoje ti, jenž sě v zemské věci pletú. Neb zbožie nikdy aneb nebrzo bývá bez hřiechu dobyto, a velmě jest řiedké, aby bohatí rádi umřeli; neb nižádný ne- móž mieti spolkem i slávy nebeské, i chvály světské. Třetie pomoc proti žádosti zlé jest řád pomsty božie, H. Jac. 4.

Strana 285
Kapitola 78. 285 jenž zřiezeně mstí a mučí pro nezřiezenú žádosť, tak že pro zlú žádosť člověka, ač sě nepokaje, bude mučiti na věky. A ať bych řeči ukrátil, položím před sě i před každého zde v světě hřiešného, jako pán Ježíš klade, oheň věčný, temnosti věčné, pláč a skřehot zubóv; neb kterúž kolivěk muku móžeš vymysliti, buďto člověka vařenie v smole, pečenie v oleji, sě- kánie neb jiné mučenie: všechny ty muky zavierá oheň věčný, jenž všechny údy skrzě a skrzě člověka bude páliti, i maso, kóži i kosti proskočí. A že jest věčný, jakož sám spasitel praví, protož tu věčnosť má vždy člověk před sě bráti; též věčnosť temnosti, odlúčenie všie radosti, a zvláště viděnie bo- žieho, kteréžto odlúčenie svatý Augustin a svatý Jan zlato- ústý pokládají za najvětčie muky. A pak poznánie těch muk a zufánie, jenž bude najviece K. duši trápiti, to bude přehrozná muka; jako jest muka veliká v duši člověku, když vie, že ho mají upáliti a vidí již oheň, a nižádné nemá naděje k vysvobození. Co sě pak mučí, vida věčnosť odlúčenie radosti nebeské, věčnosť temnosti, věčnosť ohně pálenie, věčnosť s ďábly přebývánie! A tu věčnosť takto u příkladě važ: By vešken svět mákem neb pieskem od země až do nebe, neb jakož móž najdále byl nasut, a po tisíc tisí- ciech (letech) jedno zrncě odloženo bylo, ještě by vesele člo- věk vysvobozenie po počtu všech zrn makových z muk čakal, neb vždy někdy konec by přišel; ale u věčnosti, v níž koncě nenie, které móž býti zatracenci utěšenie? Protož kdy na to věčné zatracenie vzpomenu právě, vždy mi sě srdcě velmě lekne. Protož die písmo: Synu! pomní konečnie věci, a ne- budeš nikdy hřěšiti. Protož pomněme na muky věčné, a za- vržem všechny žádosti zlé. A vědomé jest, že ktož tohoto de- sátého přikázanie nenaplní, ten těch muk nezbude, o nichž nynie jest řečeno: poňavadž ktož jednoho přikázanie božieho nedrží, všemi jest vinen. Dokonal sě výklad delší na desatero přikázanie, a po- číná se výklad kratší.

Strana 286
286 Výklad desatera božieho přikázanie. Kapitola LXXIX. Aby jiné ty, jenž umieš čísti, kratičce božiemu přikázaní naučil, takto je slož: Nebudeš mieti bohóv jiných; to věz, je- diného boha měj, jenž jest stvořil nebe i zemi; v něhož máš v samého věřiti, to jest, máš ho nade všechny jiné věci milovati, proto že on jest najlepšie dobré; a proto nižádné věci nemáš tak velmě jako boha, ani viece než boha milovati, ani bohem svým nazývati. Nevezmeš jmena pana boha svého nadarmo; to jest, ne- přimieníš ho ke lži, ani k marné řeči, ani ho budeš jmenovati z lehkosti, ani budeš jmenem jeho z lehkosti přisahati. Pomni, aby deň sváteční světil; to jest, aby v svátek, a zvláště v neděli, již jest sám buoh ustavil, nehřěšil, nesmilnil, netancoval, ne v kostky neb v jiné hry hrál, nefrejoval, ne- prázdnil v řeči marné, ani v lenosti dne zmařil, ale světil, to jest svatými skutky svat učinil; co's celý týden zmeškal, aby to postihl myšlením o bohu, slova božieho slyšením, rozmlú- váním, kněz kázaním a v písmě čtením, a laik jakýmž mu bóh dá dielem dobrým. Cti otcě svého i máteř svú, tak: Jest-li otec živ neb mátě, uč je, jest-li potřebie, ať boha poslúchají, a ty jich po- slúchaj v dobrém, a měj sě k nim poctivě; a jsú-li nuzni, a ty móžeš, pomáhaj jim, a jsú-li nemocni, stel jim, jiesti daj, a jako sú tě kakat nosili, jest-li potřebie, i ty je nos; pakli sú umřeli, ale pros boha za ně. Také takto: Cti otcě svého nebeského Ježíše Krista, i matku svú cierkev svatú, jenž jest zbor všech vyvolených k blahoslavenství. A toho otcě i matku ctíš, když přikázanie jeho plníš: a tehdy nectíš, když kolivěk smrtedlně hřěšíš. Nezabiješ, rozuměj člověka křivě. Křivě zabíjie, ktož bez viny, neb nemaje práva k němu zabíjie. Protož ty neza- bieš křivě: ani skutkem, ani radú, ani ponuknutím, ani odsú- zením, ani zradú, ani neobráněním, když by mohl, ani zlým příkladem, ani v hřiech dobrovolným zavedením, ani ženo plodu zkažením volným, ani hladem umořením chudého, jemuž móžeš dáti, ani ty, kněže, slova božieho zadržením; neb kněz koliko

Strana 287
Kapitola 79. 287 duší slovem božím zmešká, toliko jich zamorduje, die svatý Rehoř. Nesesmilníš, ani vólí, ani skutkem. Ten smilní, kterýž k skutku tělestnému nemanželsky přivolí. Nepokradeš; to jest, bez vóle božie blížnieho svého věci ne- vezmeš. A tak neoblúpíš lichvú, násilím, šacováním, křivým odsúzením, lstivým obžalováním, mzdy zadržením i dluhóv, od- pustky na penězích dáváním, mší z peněz slúžením, zpoviedá- ním, křtěním i olejováním. Toho lúpeže velmě lstivého kněžie nepravie, ani toho, jímž lúpie chudé, odvracujíc od nich al- mužny; o té krádeži jest mnoho písma, ale čaká jinde miesta. Nepromluvíš proti blížniemu svému křivého svědectvie; to jest, nebudeš svědčiti křivě na něho. Křivě svědčí, ktož křivdu na druhého praví, neb pravdu z zlosti, aby jemu uškodil. Křivě kněz svědčí, když pravdu boží v hřieše smrtedlném lidu praví; neb božie pravda jest božie svědectvie. Protož dic buoh hřiešnému: Proč ty pravíš spravedlivosti mé, a béřeš svědectvie mé skrzě ústa tvá? A tu věz, že někto křivě svědčí, pravě pravdu, jakož die buoh hřiešnému; a někto křivě svědčí, křivdu pravě, věda že jest křivda: a to jest velmě těžký hřiech; a někto svědčí křivdu, nevěda jest-li křivda: a to jest menší hřiech; a někto svědčí pravdu, nevěda jest-li pravda: a to jest také hřiech. Protož věrný křesťan varuje sě svědčenie, kdež jist nenie. Nepožádáš domu blížnicho svého, ani požádáš ženy jeho. Řečeno jest prvé, že dóm drží ženu, čeleď, a statek blížnieho; i miení buoh, aby nezřiezeně nepožádal člověk blížnieho svého ani čeledína, ani statku; a ženu zvláště jmenuje pán buoh proto, aby pilnějé sě varoval jejie požádánie, proto že žena jest blížnieho věc, kterúž má po své duši najdražšie, a proto že najspieše člověk požádá ženy, když jest pěkná; neb viece z přirozenie jest muž příchylen k ženě než k jiné věci, a tak spieše žádá. Též ženo nežádaj cizieho muže: trhne-liť sě kdy vóle, nepřivoluj; neb nikdy tohoto přikázanie nepřestúpíš, ač pomyslíš, když jedné nepřivolíš. Věz také, že pán zapovie- daje žádosť muži cizie ženy, znamenal jest v tom, že obecně viece mužie žádají cizích žen, než ženy cizích mužóv. A jist sem toho, a diem to, že spieše nalezl sem desět i dvadcět

Strana 288
288 Výklad modlitby páně. manželek pravých, neporušených zlú žádostí cizieho muže žá- dáním, než jednoho manžela; neb pohřiechu! velmě sú mužie poraženi smilstvím. Nepožádáš věcí blížnieho svého, to věz neřádně aby mu odjal, buď ta věc pacholek, děvka, vól, osel, kóň, neb která kolivěk jiná, kterak kolivěk malá, jemu úžitečná; buď pes, kočka, holub, slepice, hrnec, poklička neb vajcě; neb poňa- vadž chceš, aby tobě nic dobrého tvého neodjěl, přejž téhož i blížniemu. Když tak přikázanie tato naplníš, tehdy jsi kře- sťan pravý, dvořenín i syn Kristóv; a již budeš moci hodně jeho milosti prositi, ať by život věčný ráčil dáti. Dokonal se jest výklad kratší na desatero božie přiká- zanie. Výklad na páteř. Kapitola LXXX. Mt. 6. Mt. 5 Po vieřě a přikázaní již přistúpím k modlitbě, jiež jest milo- Luc. 11. stivý mistr sám svými ústy naučil své učedlníky; neb když sě modlil v jednom miestě a přestal od modlenie, tehdy řekl mu A. jeden z učedlníkóv: Pane! nauč nás sě modliti, jako Jan na- učil jest učedlníky své. A on řeče k nim: Když sě modlíte, řiekajte: Otče náš, jenž jsi v nebesiech, a tak dále. Dobrý pán a dobrý mistr, i milostivý otec, učil své sluhy, žáky, syny- kterak mají věřiti, co mají z přikázanie činiti, a kterak a zač mají prositi. O by ho v tom páni, mistři, otcové následovali, jistě by jeho náměstkové věrní byli, ač by prvé sami drželi, což by jiné učili; neb on die: Ktož přeruší jedno z přikázaní těchto najmenších, a tak učiti bude lidi, najmenší slúti bude v království nebeském. To jest: ani malým bude nazván v zboru svatém, v němž nebeský pán milostí kraluje. Ale kterýž učiní, to jest skutkem naplní přikázanie, a bude učiti, ten veliký bude slúti v království nebeském.

Strana 289
Kapitola 80. 289 Tuto řeč spasitele kto váží, ten znamená, kto jsú velicí v zboru svatém Kristovu; a shledá, že ti, jenž slovú najvyšší a najdóstojnější, jako jsú papeži, biskupi, kardináli a tak i jiní velicí, nazváni sú malí v zboru Kristovu, proto že mnoho roz- kazují, a sami přikázanie božieho neplnie; jakož dovodí svatý Augustin na čtenie o velikých rybách, jenž sú sieti neroze- dřely, vykládaje, že ty ryby veliké jsú vyvolení k věčnému spa- sení, a preláti, jenž přikazují a sami neplnie, jsú rybice malé. Protož milý spasitel po té řeči: „Ktož učiní a bude učiti, ten bude velikým nazván v nebeském královstvě,“ ihned řekl svým učedlníkóm: Nebude-li hojnějšie vaše spravedlivosť než mistróv a zákonníkóv, nevejdete v královstvie nebeské. Mistrové, jenž mnoho rozkazují, sediec na stolici dóstojenstvie duchovnieho, a zákonníci, jenž ustavují svá ustavenie, a pilnějie je držie než božie přikázanie, buď to v súdu neb v modlitbách! Protož die spasitel náš svým učedlníkóm: Když se modlíte, nebudete jako pokrytci smutni, kteřížto to milují, v zbořiech a v kútiech uličných stojiece, modliti sě, aby byli vidieni od lidí; věrně pravi vám, vzeliť sú odplatu svú. Ale ty, když sě modliti budeš, vejdi v odpočivadlko své, a zavra dvércě, modl sě otci svému v skrytě, a otec tvój, jenž vidí v skrytě, odplatí tobě. A modléce sě nerodte mnoho mluviti, jako pekelníci činie; neb mnie, by v mnohém mluvení byli uslyšeni. Protož ne- roďte sě jim připodobniti, nebť vie otec váš, co vám jest po- třebie. Protož takto sě budete modliti: Otčě náš, jenž jsi na nebesiech. Takť jest mluvil před modlitbú svým učedlní- kóm, uče je, kterak mají zpósobni býti, když sě chtie právě jako on velí modliti. A věz, žeť nezapoviedá dlúho sě modliti, když die: Mo- B. dléce sè, nerodte mnoho mluviti, jako pekelníci činie; nebť on sám cělú noc sě jest modlil, jakož die svatý Lukáš; ale vy- Luc. 6. rážie blud, jímž blúdie mnozí, mnějíce, že modlitba hlasitá čím jest delšie, tiem lepšie. Protož mnozí milují dlúhé, krá- sných řečí vymyšlených modlitby, mnějíce, že čím jest řečí kraššie a delšie, tiem bohu neb svatému, jemuž sě modlé, vzácnějšie, jakož sú mněli zákonníci starého zákona, že jakož jest oběť veličejšie, tak jest lepšie. A to domněnie i dnes kněžie, zákonníci, i jiní hlúpí mají; a mají též domněnie, že M. J. Husi sebrané spisy I. Super Joh. Mt. 6 19

Strana 290
290 Výklad modlitby páně. Luc. 12. 3 Reg. 18. světský člověk, né i duchovní, čím jest bohatější, tiem jest lepší. Ale prvé domněnie porážie spasitel náš, řka, že vdova chudičká, obětujíc dva šarty, viece než všichni jiní pustila jest v pomoc chráma. Viece, to věz jelikožto k dóstojnosti odplaty. Druhé bludné domněnie ruší, řka: Vizte a varujte sě od každého lakomstvie; neb ne v hojnosti zbožie kterého kolivěk člověka život jeho jest ze všech věcí, kteréž má. Neb hojnosť ctnosti činí život poctivý a dóstojný, dobrý a svatý, ale ne hojnosť hanebného zbožie, ač někdy bývá dobrým li- dem pomocno k životu dobrému. Pak domněnie třetie bludné, jímž lidé mnie, že modlitba čím delšie tiem bohu vzácnějšie, porážie milý spasitel tiem, že krátkú modlitbu složil, jiež nemóž nižádný polepšiti. Avšak nebrání dlúho dobře sě modliti, ale brání tiem obyčejem, jímž pohané sú sě modlili, jenž sú byli v bludě svým modlením; neb prvý dóvod měli sú tento: Poňavadž modlitba některak dlúhá jest dobrá, tehdy dvakrát delšie jest dvakrát lepšie, a tak dále bez koncě. A nerozuměli sú, že ve všech věcech, v nichž jest dáti prostředek neb smiernosť, taký dóvod sě nehodí, jakož die příslovie české: Vše vhod dobro. Protož modlitba hlasitá, jakož popúzie k náboženství člověka vnitřnieho, jenž sě modlí, tak jest úžitečná; pakli překážie, tehdy jest neúžitečná. Druhé sú mněli, by modlitba hlasitá v sobě sama byla člověku spasitedlná, jakož i dnes mnie blázniví křesťané. Ale vědomo jest, že modlitba učiněná nehodně, jakožto v smrte- dlném hřieše, neb bez modlenie srdečného, od něhož má vzieti příčinu zaslúženie, taká modlitba netoliko nenie úžitečná, ale jest škodlivá. Třetie sú mněli pohané, modléce sě modlám, by krásnú řečí a výmluvnú, a veličejšími hlasy buch spieše sě hnul k uslyšení. A tomu bláznivému domnění posmievaje sě pro- rok, svatý Eliáš, řekl jest prorokóm Baal: Bóh váš jest, a snadť s jiným mluví, volajte hlasem veličejším; nebť snad v po- koji jest, aneb na cestě, a nebť snad spí, aby ho ubudili. A nerozuměj, byť Eliáš svatý tak mluvil kunštuje jimi, ale přísně mluví, aby jich blud byl oznámen. Protož ihned potom die písmo: Protož voláchu hlasem velikým, a řezáchu sě vedlé obyčeje svého nožmi a kopíčkami, až sú sě zkrvavili. Aj tito Mr. 12.

Strana 291
Kapitola 80 — 81. 291 pohanští prorokové mněli sú, vedlé řeči Eliášovy, by bóh jich veličejším hlasem spieše k uslyšení sě hnul, a že pro oběť krve, jakož čarodějníci obětují dáblóm, radějé by je slyšal. Ctvrté blúdili sú, množiece prosby vedlé množstvie tě- lestných věcí časných, jichž sú vedlé svého bludu potřebovali; protož jich modlitby byly sú přieliš dlúhé. Protož vypravuje Mt. 7. pán Ježíš, kterak pohané pilni jsú tělestného oděvu a roz- košného pokrmu, učí své učedlníky, aby těch věcí nebyli pilni, řka: Hledajte na(j)prvé králevstvie božieho a spravedlivosti jeho a ty všechny věci budú vám přidány. A na potvrzenie, že chce ten čtver blud zrušiti, die: Mnějíť, byť v mnohomluvení svém uslyšáni byli; protož neroďte sě jim připodobniti. A poražuje jich kacieřstvie, kteréž sú měli o bohu, jenž vždy a všudy jest a zná všechny věci, tak die: Nebť vie otec váš co potřebie jest vám, prvé než prosíte. Protož takto sě budete modliti: Otče náš, jenž jsi na nebesiech, a tak dále. Kapitola LXXXI. Než vyložím modlitbu Kristovu, prvé položím, co jest A. modlitba. Druhé, kde sě má člověk najradějie modliti. Třetie, v který čas. Čtvrté, proč sě má člověk modliti. Páté, proč modlitba nebývá uslyšána. Šesté, proč modlitba Kristova jiné modlitby jest přesáhla. Sedmé, proč jest ta modlitba nám od pána Krista dána krátká. Věziž o prvém, že modlitba jest řečenie neb činěnie, kte- rýmž mysl člověka v boha neb k bohu nábožně sě povzdvíhá. Ale zvláštnějé lidé nazývají prosebné řeči neb hlasy modlitbú ale světí ne tak, neb viece hledie k povzdvižení mysli k bohu, nežli k hlasu. A sprostní nemnie, by dobří skutkové byli mo- dlitba, jedné hlasové, aneb napsané řeči: ano písmo všechno od boha vydané, i každý skutek v milosti boží od člověka učiněn jest jakožto modlitba, jíž člověk spasenie žádá. A tak hodné jest člověku, aby jednak sě modlil, jednak početl, jednak po- dělal něco úžitečného, jednak o bohu mluvil, jednak myslil. kterak jest spravedlivý, milostivý, a nesmierně dobrý. Protož to znamenaje člověk, modlitbú hlasitú promluví 19*

Strana 292
292 Výklad modlitby páně. C. k bohu; kterážto modlitba má oheň lásky, jenž ji k bohu silně vzdvíhá, a dvě křídle, to věz poznánie našie psoty a božieho milosrdenstvie. Tě dvě dobřě křídle nesěta vzhóru modlitbu k bohu s láskú; neb nenie-li lásky, modlenie vzhóru k bohu nejde; a nenie-li svaté myšlenie, jenž modlitbu jasní, a k tomu náboženstvie, tehdy modlitba smrdutě sě kúří. Protož milý brachu! nemáš-li lásky, myšlenie svatého a náboženstvie, ne- smraď a nekuř. O milý bože! kolikokrát já hřiešný tvé mi- losti svaté zasmradím a zakúřím! Protož já prvý, a jiní se mnú, máme znamenati svú biedu, a řéci s Davidem: Milostiv mi bud, pane bože! nebť jsem nemocen; uzdrav duši mú! Neb pravý osten k popuzení, abychom sě modlili, jest pilné spa- třenie našie nemoci; neb die svatý Bernard: Která žádosť člověcká má viece popuditi nás, abychom boha chválili, nežli psota, bieda, a množstvie zlostí, jimiž sme potlačeni? A tiem ostnem jsa David uboden, křičí řka: Milostiv mi buď, pane bože, neb jsem nemocen! A tak jakož člověku třeba jest vy- svobozenie z nemoci, tak také jest třeba jemu modlenie; a k obému potřebie jest žádosti, a žádosť ta má pojíti z pilného nemoci znamenánie. A aby zjevnějé oznámena byla nám našě nemoc, zna- menajme, které jest pravé zdravie; abychom znamenajíc své vzdálenie od pravého zdravie, spatřili, kterak hlubocě pohří- ženi jsme v nemoc. Aj pravé zdravie jest, kteréž jest měl člověk v ráji před pádem v hřiech; a dokonalejšie zdravie bude u věčné radosti. V zdraví prvém tak velikú milostí člo- věk byl obdarován, že nic nebylo, by čich jeho vnitř neb ze- vnitř urazilo, neb by bolesť trápila, prácě zemdlila, neb hanba pohaněla, horko pálilo, zima uškodila, neb hróza zstrašila; ne- bylo v těle jeho mezi mokrostí a suchostí, mezi teplostí a studeností sváru neb protivnosti, z niež pocházějí neduhové a nemoci a mdloba těla; ale ty protivné věci tak sú boží mocí byly v těle člověka sobě povolny, že bez odpory daly sú byly Adamovi i Evě tak váhu u mieřě, že ani nemoc, ani bolesť, ani starosť jich těla trápila. Byla v nich také živosť bez mrtvenie; mohli sú také mnoho uměti bez prácě; nebyl v nich zákon těla protiven zákonu duše, ale plné ukro- cenie žádostí, kteréž sě duchu protivie. Neb poctivý zpósob B.

Strana 293
Kapitola 81. 293 ráje nedopustil jest nic nepěkného, ani jest trpěl co ne- krotkého. Byla jest v něm paměť, jenž mohla býti bez za- pomenutie; rozum nebludný v svobodě rady. Měl jest moc člověk nehřešiti, a v svobodě libé měl jest moc nezamúcen býti. A tak v tom blaženém životě, jenž byl jest bez hřiecha poznánie nebludného, a skutku nevinného svolenie, a pod zá- konem zřiezeným zřiezené poslušenstvie. Aj teď stav prvého člověka před pádem jest zdravie, od něhož pro hřiech kterak jsme vzdáleni, a v kterakú nemoc sme upadli, každý sám na sobě poznaj. Protož k naší nemoci pří- D. slušie, aby náš čich i vnitřní i zevnitřní bodla, bolesť trápila, neb mdlilo úsilé, haněla hanba, pálilo vedro, úžila zima, stra- šila hróza, a odporné věci v nás, jako mokrosť, suchota, te- plosť a zima neměly pokoje. Protož mdlé v nás síla, a nedu- hové nečíslní v nás sě množie, a měhoděk všem peněžným lé- kařóm, ať zabránie! Co pak prácě v učení, ano paměť biedná; co psoty v boji těla proti duchu, co zlosti v žádosti, co bludu v rozumu! A ještě najviece pláče hodné, že jest v člověku moc k nehřešení pohynula; neb prvé před pádem měl jest moc nehřešiti, a již jie nemá; neb obecným během, vedlé řeči sva- tého Pavla, každý sě v hřieše rodí, a nenie člověk bez hřie- cha, to věz zde na světě, i dietě okřtěné, rozuměj bez hřiecha všednieho. Neb nižádný, dokud zde jest na světě, jakož die svatý Augustin, toho přikázanie úplně ovšem nenaplní: Milo- Mr.22. vati budeš pána boha svého ze všeho srdcě svého, ze všie duše své, a ze všie mysli své. A tak trápí i mučí zde člo- věka neposlušenstvie zákona božieho; protož jest na všechny strany neduživ, že o něm die Izaiáš: Od paty až do vrchu Isa.51. hlavy nenie v něm zdravie. A na tu nemoc mládě když sě rodí, z břicha sě vyvale, ihned kvielí; a ještě jsa nemúdré, treskce staré, jenž sě v té nemoci smějí, majíce plakati té psoty tak náramné. Protož die Šalomún: A já urodiv sě, Sap. 8. obecné sem přijal povětřie, a též sem padl v stvořenú zemi, a prvý sem hlas vypustil, jako jiní všickni pláčie. A tak jest člověku bolesť, i kdy v svět leze, i kdy v světě bydlí, i kdy s světa schodí. A tak živosť člověka jest krátká, biedná a neustavičná, tak že pro troje nedostatky móž býti řečeno lidem zde v světě přebývajícím ono slovo: Vé, vé, vé! neb: Běda, Rom. 5. Apok. 8.

Strana 294
294 Výklad modlitby páně. F. běda, běda přebývajícím v zemi! A na tu biedu pacholíkové. urodiece sě, jakožto silnější volají, řkúc: A, a, a! a děvčičky jakožto mdlejšie a v ústech uzšie, řkú: E, e, e! Protož die Laborint: E křičie neb A, koliko jich porodila Eva. A snad pacholíkové křičie na otcě Adama, a děvčičky na matku Evu; neb jakož Adamovo jmeno počíná sě od A, a Evino od E. tak počátek lkánie i pláče jde na ně, že od nich počátek biedy spadl jest na děti. Aj již máš oznámenú biedu, nemoc, i zpósob na jeho počátku; co pak má bydle v světě, a mra jda s světa, toho ne- chám, abych pilnějšieho něco neopustil; než to pamatuje, a jako sem v desátém přikázaní položil o marnosti a o věčném zatracení: hni sebú, aby poznal sě, v kteraké jsi nemoci, a utec sě k nesmiernému božiemu milosrdenství; a nedaj sebe ukojiti rozkoši tělestné, jenž činí, abychom i své nemoci, i biedy, i věčného zatracenie zapomněli. Neb potřebie jest nám poznánie božieho milosrdenstvie, aby lénie našě mysl, bázní nejsúc poražena a milováním zlým nejsúc okojena, nebyla k modlení zpozděna, a také aby zufáním od modlenie ne- odpadla. Protož znamenajme nesmiernosť božieho milosrdenstvie, proti němuž našě psota dosti jest malá, a ihned příčina zu- falstvie přestane. Neb poňavadž milosrdenstvie božie jest vóle božie, aby vzdvihl biedného z jeho biedy, zjevná věc jest že jeho milosrdenstvie jest jemu vnitřnie a věčné, a tak ne- smierné, jehož což kolivěk v skutku ukáže, nikdy neubude neb jest nesmierně veličejšie, než psota neb bieda všeho stvo- řenie; neb by ho mohlo ubyti, tehdy by buoh mohl sě proměniti a to jest bláznivá věc řéci; neb die sám skrzě proroka: Já jsem bóh, a neměním sě. A to i pohané mudrci držie, že bóh jest neproměnný. Aniž po vtělení jest viece nilosrdný, ač viece skutkóv činí milosrdných; neb jakož nenie viece mocný, když ukazuje mocné skutky, též nenie viece milosrdný, ač viece činí skutkóv milosrdných. Protož věda, že jeho milosrdenstvie jest nesmierně větčie než našě všecka nemoc, strasť, psota, misera neb bieda; neb die David: Slitovánie jeho nade všechny skutky jeho; a jinde die: Milosrdenstvie pana plna jest země! i ktož tehdy biedný, bud žid, křestan neb pohan, znamenaje, že bóh E.

Strana 295
Kapitola 81. 295 jest pln milosrdenstvie, tak že ho mu ani móž ubyti ani přibyti, a znamenaje také, že hotovosť slitovánie jest nesmierně větčie, než naše psota móž býti, zufal by nad tak velikú, plnú a nesmiernú studnicí milosrdenstvie? Protož o dáble! kterak si sě zmámil s syny svými, že's z té studnicě nesmierné mi- losrdenstvie sě nenapil? Také z skutkóv trojice svaté, a zvláště z vykúpenie člo- věka od věčného zatracenie, móž býti povýšena naděje bo- žieho milosrdenstvie v skutku. Neb pověz mi, kterak móž ukázáno býti zjevnějšie znamenie nesmierného milosrdenstvie božieho, že když Adam se vším svým pokolením, zprzněným pro hřiech těžký, byl jest nepřietel boží, a pak trojicě svatá umučením ukrutným a ohavným syna božieho jednorozeného smieřila jest ho s bohem, kterýžto nemóž nic nenáviděti než hřiech: ten bóh pro nevýmluvnú lásku, jíž jest člověka milo- val, člověctvie na sě vzal, a to pro hřiechy s synem neb na synu ukřižoval, a tak zápis hřiecha zedral, jakož píše svatý Col.2. Pavel k Kolocenským. A poňavadž člověk zhřěšiv, nemohl jest G. sám od sebe sě smieřiti s bohem, ani dosti učiniti; neb před hřie- chem tak mnoho byl jest dlužen, kak mnoho učiniti jest mohl, a nemohl jest býti smieřen bez dosti učiněnie, pro nesmiernosť ne- smierné spravedlnosti; prorazil jest bóh hřiech člověka mečem bolesti v svém synu i v matičcě jeho: ne by on neb ona byl neb byla prohřěšila, ale že člověctvie prohřešilo v Adamovi a v Evě; protož člověctvie v synu božiem a v jeho mateři utr- pělo a dosti učinilo, tak že ta osoba, jenž před hřiechem člo- H. věka službú bohu nebyla dlužna, tak velmě sě službú pokořila neb ponížila, kak velmě prvý člověk sám sebe pýchú mylně povýšil. Protož die svatý Pavel, že sám sebe ponížil, zpósob Phi. 2. sluhy vzem, to jest vzem člověctvie, aby jsa člověkem mohl slúžiti, jenž v božství nemóž slúžiti, neb jest rovný otci. Protož kterak veliká byla jest všetečnosť člověka proti bohu aneb k bohu, že chápal sě člověk neposlušenstvie, to jest aby neposlúchal, a to jest bohu samému zvláštnosť: tak veliké bylo jest pokořenie božie k člověku, že vzal na sě službu, jenž na samo stvořenie slušie. A tak milostivý otec psíka tepe, aby neskrocený lev byl tresktán. A poňavadž nenie přijímánie osoby u bohu, dóvod jest, že nenie nižádnému

Strana 296
296 Výklad modlitby páně. Rom. 8. I. příčina k zufání, jedné ač by chtěl kto nevděčný volně s ďá- blem zatvrzeným zufati; neb tak jest veliké milosrdenstvie božie, že i zatracené milosrdně mučí, neb jim ještě dává byt, že jsú. Né pravie světí, že by dábel neb jiný zatracenec chtěl sě o brátiti k milosrdenství božiemu, on by milostivě přijal. Dóvod jest tento: neb bóh nemóž nenáviděti svého stvořenie, jedné pro hřiech; a poňavadž každý hřiech záleží na svobodě, vě- domo jest, že by zatracenec chtěl sě obrátiti ku pánu bohu úžitečným pokáním, buoh by ho přijal k milosti; ale že ne- chcě, neb svrchovaná pýcha v zatracenci jest najvětčie muka. protož nenie nic ani zevnitř, ani v něm, jenž by ho nabádalo neb jím hnulo k pravému pokání. Ale nám, dokavad jsme v cěstě k smrti, jenž hřěšíme, ještě jest naděje ku pokání. Z těchto řečí móž člověk lékařstvie velmě úžitečné se- brati, že ktož by plnú naději položil v bohu, nechaje doufání v stvořenie, v něž doufá, a jeho milosti konečně slúžil, nemóž býti, aby ho která psota potlačila, ale brž ho povýší. Dóvod jest tento: neb poňavadž služba božie jest břiemě lehké a jho velmě sladké, jenž jest milovánie boha přeutěšené, protož když sluha konečně to břiemě a jho volí a nese, bóh by byl nevděčný, by takého sluhy zasě nemiloval; a dále by byl nevšemohúcí, by tomu sluzě proti všem věcem protivným ne- pomohl. A tato naděje jest v lónu položena ve všech protiv- nostech, obveselujících svaté lidi; neb vědie, že každý, jenž přebývá v pomoci najvyššieho, to věz boha, nemá sě báti ni- žádné psoty kromě hřiecha; neb ani dábel, ani člověk móž uškoditi člověku pohoršeje ho, jedné ač by hřiechu přivolil. Protož varujme sě hřiechu, a nižádná nám neuškodí protivnosť ale brž prospěje. Protož die svatý Pavel: Vieme, že milují- cím boha všechny věci pomáhají k dobrému. A to božie mi- lovánie a plné zachovánie té služby božie záleží na zacho- vání božieho přikázanie; protož die písmo: Ktož zacho- vává přikázanie, neokusí nic zlého. Protož obrana najsilněj- šie jest zachovánie božieho přikázanie tomu, komuž bóh dá Ps. 26. osviecenie. A to miení David, řka: Pán osviecenie mé a spasenie mé! koho sě budu báti? Osviecenie miení rozumu, neb die: že výklad a osviecenie řečí tvých, bože! osvěcuje, a že jest zdravie, jenž ukojuje žádosť, a jest odpočinutie duši

Strana 297
Kapitola 81. 297 neb to osviecenie jest múdrosť, o níž die spasitel: Dám vám Luc.21. ústa a múdrosť, jíž nebudú moci sě protiviti ani ostáti všickni protivníci vaši. Ústa ta pána našeho jest múdrosť boha otcě, s kterúžto múdrostí, jakož die Šalomún, přišly sú nám všechny Sap. 5. dobré věci. Protož zlořečený člověk, kterýž ufá v člověka, a po- Rom. 8. kládá tělo, rámě své, to jest tělestného člověka pokládá za Jer. 17. obranu a za sílu svú, opustě přikázanie božie; neb věrný sluha K. boží die s Davidem: že v hodinu smrti, když otec mój i mátě má opustili sú mě, ale pán vzal mě k sobě. Protož milovati tě budu, pane, sílo má! a nebudu sě báti, co by mi učinil člo- věk, věda že nižádný nemóž k úžitku co dáti, jedné ač ty prvé dáš, aniž móž muče a sápaje, dra a morduje tělo, komu uškoditi, když štítem pravdy tvé bude obráněn. Protož tohoto sě pána bojte! O bychom sě tak k bohu povzdvihli pravú nadějí, plniec jeho přikázanie, a nechajíc pečlivostí světských a falešných přátel, tehdy bychom dobře stáli, neb ufali bychom jemu a on by učinil: ješto dadúce řečníku neb zemskému pánu kterak kolivěk veliké penieze, neb službu velmě pracovitú, budem zmeškáni. Nebť pán taký neb řečník po vzdáli přie, aby viece vzal, aneb z netbánie zmešká, aneb od nepřietele vezma viece, die: Nemohu tomu nic učiniti! aneb chtě učiniti tě křiva, aneb že nebude tebe moci obrániti. Protož opustiec svět a žádosť jeho, nepoddávajme sě přielišně službě lidské, abychom tak milostivého pána nezapomenuli; neb máme vě- děti, že bohatější lidé v světě jsú proti spasení svému větčie sluhy. Ale pán buoh ten vysvobozuje sluhy své, nemóž také býti nedostačen svým sluhám; neb věrný sluha jeho má všudy pána, jehož najviece žádá a miluje, má všudy útočiště, v něž doufá, a má všudy utěšitele, jenž posiluje. Který toho dóvod? Tento: že buoh všudy jest; a tak věrný sluha má ho, kdež kolivěk jest, sobě k utěšení, ku pomoci a k posilení. Protož Mr. 28. řekl jest svým učedlníkóm: S vámiť jsem až do skonánie světa. M. A zpět sě má, ktož boha netbá, polože sobě stvořenie za stvořitele; neb vrť sě kam chcě ten, jenž miluje ch(l)ipnosť, nikdež nenalezne, co by jeho žádosť nasytilo neb ukojilo, ano v každém hřiechu ihned lpí zamúcenie; a kdež lidé mají naj- viece libosti, tu najviece mají tesknosti, jakož vědie smilníci, L.

Strana 298
298 Výklad modlitby páné. jenž v žádosti své mají viece bolesti než utěšenie. Ale věrný sluha boží i v utrpení má utěšenie. Nevěříš-li, ale slyš svatého Lukáše, jenžť die, že šli sú radujíce sě apoštolé ot zboru židov- ského, když sú byli mrskáni a vyhnáni. A proč to? Neb buoh byl jim popuzenie k dobrému, byl jim konec v dobrém, a byl jich úžitek, jenž je konečně ukojil. Ale hřiešníkóm který konec a který úžitek, jenž by ukojil je, jedné ač věčné zatracenie? Aj tak máme vážiti božie milosrdenstvie. A ty sprostný N. takto: že by ty byl zlosyn a nepřietel kterého krále, a že by tě popadli a již na šibenici neb na oheň vedli, a od nikudž ne- naděl by sě vysvobozenie; a pak ten král, jehož's ty nepřietel, aby tě vysvobodil od ohně a od šibenicě, nemaje nižádné po- třeby tebe, ani jsa tobě dlužen, ani jsa co vinen, podstúpil by všecky biedy bez hřiecha, a ne jeden deň, ale let tří a tři- dcěti; a kdy by tě již vedli na šibenici, tehdy král řekl ten by: Nechť já najukrutnější a najohavnější smrť trpím, a před svými přátely budu ohaven za něho, a na šibenici oběšen! nu milý, učinil-li by ten věrný král tobě veliké milosrdenstvie čili nic? Takť jest učinil tobě i mně biednému nepřieteli svému, ne král český neb uherský, jenž také jest hřiešný, ale král nad králi, spasitel hřiešných, král všeho světa a král věčný, milosrdný syn boží, pravý buoh a pravý člověk, Kri- Nie. 1. stus Ježíš, jenž jako na kříži visě u veliký pátek, volá: O vy všickni, jenž jdete cestú, to věz neb k spasení neb k za- tracení, znamenajte a vizte, jest-li bolesť taká jako bolesť má! A opět die, jakož zpievají nesúc u veliký pátek kříž od ol- tářě: Vinicě má vyvolená, kak si mi učiněna hořká přieliš! A opět die: Lide mój! co sem tobě učinil? odpověz mi, a čím sem tě zamútil? co sem měl viece učiniti a neučinil sem? odpověz mi; připravil's kříž spasiteli svému! Aj tak važ jeho milosrdenstvie. Jest-li co, byť sě v jeho milosrdenství nedo- stalo, odpověz jemu; ale v pravdě nenalezneš, jedné ač by s dá- blem řekl, žeť tobě křivdu činí! Něco sem tuto prodlil o milosrdenství, a zdá mi sě, že nevelmi zle, neb jest nesmierné; a také že mně hřiešnému jest utěšenie, mysliti, mluviti i psáti o jeho svatém milosrden- ství; a také (že) nižádný mi v tu dobu, když sem psal, ne- překazil. Act. 5.

Strana 299
Kapitola 81 — 82. 299 Kapitola LXXXII. O miestu modlitby. Majíce již mnohé hnutie k modlení, již vizme o miestu a A. času, a o zpósobu k modlení: Miesto jest kostel, čas sváteční den, a zpósob nábožné modlenie. Neb die David: V kosteléch dobrořečte pána. A jinde die: Chvalte pána v sieni svaté jeho. A proč v kostele máme sě modliti zvláště, jsú mnohé příčiny Prvá, že člověk jda do kostela něco sě utrudí, a že každý náš skutek k spasení hodný má býti něco s utrpením; protož dobro jest jíti do kostela, aby bylo někaké utrpenie. Druhé, že z poslušenstvie božieho jest tu bohu vzácnější, a tak k za- slúžení úžitečnější. Třetie, že kostel jest vzdálen od obyčejóv a skutkóv tělestných; protož v něm mysl spieše bude vyprá- zdněna od tělestných věcí, a k bohu lépe obrácena. Čtvrté, že v zboru jedni druhých k modlení, k chválení, i k ducho- vniemu veselí popudie příkladem svatým, neb napomenutím, a tak v kostele spolu modlenie dobřě sě hodí. Páté, že kostel jest miesto posvátné, v němž dábel nemá tak veliké moci pře- kážeti; neb tu jsa od mnohých přemožen, ne tak smie po- kúšeti. Šesté, že chod do kostela jest památka a znamenie chodu nravného a nebeského; neb kostel tělestný znamená mysl čistú a vlasť nebeskú, a chod do kostela znamená našě nynějšie do nebes putovánie. Neb věrní křesťané putujíce v svatém životě, následujíce svaté, znamenají, že die svatý Pavel: Nemáme zde přiebytečného miesta, ale budúcieho hle- Heb.13. dáme. A znamenají, že dnové naši dáni sú nám ku pokání, abychom s potem svého úsilé chlebem sě krmili, pro hřiech prvého přestúpenie. Protož die buoh za pokánie Adamovi s jeho syny: V potu tváři své sytiti sě budeš chlebem svým. Gen.3. A Job die: Člověk k dielu rodí sě, a pták k létání. A svatý Job 5. Pavel die: Každý vedlé své prácě mzdu vezme. A k Thesa- 1 Cor. 2 Thes. lonickým die přikazuje, aby ktož nedělá nejedl. A tak že člo- 3. věk jest hřěšil, a nenie čím by odčinil, nemá jiné cesty, jedné aby trpěl tak, aby dal pánu bohu libú modlitbu s utrpením, s almužnú, s potem a s úsilím. Sedmé, spasitel vódcè náš dal

Strana 300
300 Výklad modlitby páně. Mat. 5. B. Ps. 78. jest nám příklad, chodě sám do kostela, né brž po veliké poctě v květnú neděli všed do chrámu najprvé, mocně vymr- skal kněží lakomú, řka jim: Psáno jest: Dóm mój, dóm mo- dlitebný jest. Osmé proto, aby příklad jiným dal k modlení; jakož die spasitel: Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidie dobré skutky vaše, a chválé otcě vašeho, jenž v nebesiech jest. A proto kněžie a žáci proměňují v kostele obyčej, že jednak zpievají, jednak čtú, jednak na varhany hudú, aby i jim, i lidem jiným z proměny bylo chutnějé sě modliti. Protož kněžie a žáci mají pěkně a nábožně státi před lidem jako zrcadlo, a mají, když čtú, právě, cěle slova řékati, a koncě plně slov druhé strany, jenž čte, sčakati, prvá přestánie zpievání a čtení činiti, aby i učeným i neučeným bylo mílo slyšeti, a aby mohli rozum vzieti. Neb co jest platno, když skovlíme jako štěňata u pytli, nerozumějíce co skovlíme? majíce mysl na ulici neb v krčmě, a tělo v kostele? jazyk v slovách neb v hla- sitém zpievání, a žádosť mezi ženami neb v kuchyni? a kvi- číme-li jako svině, aby dali jiesti? Jistě když tak jsme ne- zpósobni, nejsme hodni, abychom od boha byli uslyšeni; usly- C. šíme odplatu, jako sú slyšeli mistři, kněžie a zákonníci od Mat. 15. Krista, jimž jest řekl: Pokrytci! dobře o vás prorokoval Izaias, 1s. 29. řka: Lid tento rty mě chválí, ale srdcě jich daleko jest ote mne; nadarmoť mi sě modlé! Bojím sě pohřiechu! že v té kapitule, to jest v zběři, mnozí nynie jsú; neb někteří kněžie, přijdúce do kostela, i stojie neb sedie jako obrazi němí na- malovaní; jiní šepcí, sobě i jiným škodiece, praviece sobě lži, marné věci i běhy světské, zpravujíce lidi dobré, přemietajíce v srdci i v řeči ženy pěkné, a smlúvajíce sě, kde sě po mši sejdú v krčmě, smějíce sě, druzí lajíce nekázaně, a ač kto chce sě právě mieti, ale nedadie, jeden druhým strká, aneb na něho ošklebě sě krká! O milý spasiteli! ti-li uprosie sobě i lidu králevstvie nebeské, jenž jako pohanstvo mají sě v tvém svatém miestě, udělavšě jeskyni lotrovú z tvého domu? Dobřě die David s žalostí: Bože! vešliť sú pohané v dědictvie tvé, poškvrnilit sú chrám tvój svatý! Asi nenie-li to boha milého posmievánie, že v domu jeho za modlenie jest jemu pohrzenie, za modlitbu rúhánie, za náboženstvie zabívánie, za Kristovo vykúpenie dábla v srdcě uvedenie? I zdali tací jsú praví lidé? Mat.21.

Strana 301
Kapitola 82. 301 Jistě nic; než jsú vlcie hltaví, psi kúsaví, svině nečisté, před Mt. 7. něž nemá býti položeno tělo svaté; neb die spasitel: Neroďte svatého dáti psóm, ani perel sypati před svině. O ohavnosti veliká, na miestě svatém již spatřená, že tě kdy trpí spasitel milostivý! O tobě, veliké ohavnosti, mluví starý, a mám za to, svatý Odo*), takto: Zeď cierkvi svaté obořila sě, psi a D. svině vchodie a kostel škvrnie; psi němí, preláti porušení, jenž nemohú štěkati, a vepři nečistí, jiné jenž kálejí, a hova- dně jsúce živi, v kostele sú ustaveni! Která větčie ohavnosť opuštěnie neb zpuštěnie v miestě svatém, než kdy vepř v rúcho sě obléká v svaté, mše neb nešpory slúžie božie, psi a lišky štěkají, chlupáč proti chlupáči křičí, lev pyšný jako panuje nad kněžstvem vše jedná, had závistivý sipí, jenž všem utrhá; klapá zuby kanec hněvivý, v lenosti stojí osel divoký, hrdlo rozevřěl vlk hltavý, jenž pro oběti mše množí; běhá nedvěd obžerný, aby břicho naplnil, a řeve hlasem velikým; svině ne- čistá v bláto sě pohřížie; liška chytrá, majíci dúpata mnohá, všem kterak bude slúžiti! A když umřě bohatý, procěsie zvěři, již v podobenství na stěnách malují, naplněna bude: vepř, vlk, svině a jiná hovada kříž nesú a sviece, a ve všechny zvony zvonie, lev sě dobřě najie; neb čím viece řevú a vyjí, tiem viece dábli duši lakomcě mučie. Aj takť vypsal jest ten dobrý muž zpósob ohavnosti, jenž sě děje v kostele od kněží nynie, a ve vší cierkvi svaté. A to jest veliké znamenie, že již den súdný jest blízko; neb to znamenie dal jest spasitel učedlníkóm, když sú ho tázali o súdném dni, řka: Když uzříte ohavnosť pustoty, ana stojí tu, Mr. 43. kdež nemá státi. Ktož čte ten rozuměj. Veliká ohavnosť, že všie ctnosti prázdní a opuštění stojie na miestě svatém, na němž nemají státi, a slovú otcové světí, a tak lidé mají ohav- nosť za svatosť; a co již móž býti větčie zklamánie lidu od Antikrista? Protož milostivý spasitel řek: Když uzříte ohav- nosť zpuštěnie, ana stojí tu, kdež nemá státi, na miestě sva- tém, jakož die ve čtení svatého Matúše; ihned, abychom pilně znamenali, die: Ktož čte, to věz Daniele proroka, die spasitel, Mt. 24. rozuměj, to jest rozum pilně přilož, proto že pod jmenem *) Poznamenáno po straně: Odo floruit anno d. 920.

Strana 302
302 Výklad modlitby páně. Ps. 39. Dist. 33 in can. de con- secr. d. 3. G. svatým přikryto jest ohavenstvie, a pod krású šeredné zmý- lenie. Co pak činie zjevné nekázni v kostele, strojiece krabošky, jakož i já v mladosti byl sem jednú pohřiechu kraboškú! kto by vypsal na Praze? Učiniece žáka potvorného biskupem, po- sadie na oslici tváří k uocasu, vedú ho do kostela na mši; a před ním mísu polévky a konev neb čbán piva, i držie před ním, an jie v kostele. A viděch, an kadí oltářě, a vzdvih nohu nahoru, i vece hlasem velikým: Bú! A žáci nesěchu před ním veliké pochodně miesto sviec, a chodí oltář od oltáře, tak kadě. Potom uzřěch, ano žáci vše opak kukly kožišné obrátili, a tancují v kostele; a lidé sě dívají a smějí, a mnějíce by to bylo vše svatě neb právě, že to mají v své rubrice, to jest v svém ustavení. Věrně pěkné ustavenie: nekázeň, ohavenstvie! Pán Ježíš vyhnal a vymetal ty lidi a věci z chrámu, jenž sú byly potřebné chrámu, a mohly býti dobřě: co by pak měl učiniti těmto, jenž vedú nehody neřku potřebné, ale škodlivé i chrámu i dušem, falešné nekázní? o nichž die David: Bla- žený muž, jehož jest jmeno božie naděje jeho, a nehleděl jest na marnosti a nezabylstvie falešné. Aj tedť dotýká dívánie těch zabylství a marností, a bla- ženým nazývá, ktož k nim nepřihlédá, to jest, ktož sě s libostí jim nedívá, ale brž za ohavnosť má. Dokud sem byl mladý v letech i rozumu, také sem byl z té rubriky bláznivé; ale když mi dal pán buoh poznánie v písmě, již sem tu rubriku. F. to jest ustavenie toho zabylstvie, z své hlúposti vymazal. A svaté paměti kněz Jan arcibiskup, ten jest pod kletbú ty hry a nekázni zapověděl, a velmě dobřě; neb jest křesťanské usta- venie, že k řádu kněžskému nemá dopuštěn býti, ktož ty hry v svátky strojí. A opět die ustavenie: Hra a skákánie na hody svatých, zvláště jenž duchovniemu řádu překážie, nekřesťan- sky jest; protož od kněží ze všech krajin má hnána býti. Aj teď máš rubriku dobrú, jenž má založenie v písmě svatém. Protož ty, věrný křesťane! když jsi v kostele, vedlé naučenie svatého Augustina nečiň jiného v kostele, než to, k čemu kostel jest ustaven; a k čemu jest ustaven, písmo die: k chvále boží. Protož nic jiného nečiň v něm, než čím by chválil boha. Čím? Modlením, o bohu myšlením, slova jeho E.

Strana 303
Kapitola 82. 303 slyšením, zpieváním, kázaním, jiných učením, o bohu rozmlú- váním, zpoviedáním a hřiechóv želením, neb pro ty věci jest kostel ustaven. Protož Morál uče dietky, die: Jakž v kostel vejdeš, vzpomeň člověkem proč jsi učiněn: neb čti, neb zpie- vaj, neb bohu modlitby vzdávaj. Toho neposlúchají svrchu vypsaní, a také frejieři a frejieřky, né brž smilníci a smilnicě, jenž mnohokrát v kostele spolu leží, a zvláště kněžie dáblov- ské smělosti, jako by byli přisvěceni k té zlosti. Ale dieš: Křivdu mluvíš, kněží hanieš! A já odpoviem, že za mne v kostele u matky božie v Týně popadli sú s manželkú kněze prostřed dne, a musili sú kostel ihned jinak světiti. A by měly všechny proto světiti, snad by málo bylo klášteróv i ko- stelóv, by neměli svěceni býti! O by bylo hodné povědieti, co jistého zlého viem, jenž sě děje! ale poručím to spasiteli svému, jenž všechny zlosti vidí, a hroznějé pomrští takých lotryň a lotrovstva, než jest pomrštil z chrámu bičem židov- stva; neb pomrští jich takto: Jděte zlořečení do věčného ohně, Mt. 25. jenž jest připraven dáblu a sluhám jeho! Toho biče aby znikl, radímť, měj sě v kostele svatě: naj- H. prvé aby úmyslem dobrým do něho šel i v něm byl, a nic nehodného ani činil, ani zle myslil, a bez hřiechu smrtedlného aby veň chodil. Však viem, že zmaže sě vešken v hovnách vědomě, nesměl by před krále, aby jemu nesmrděl a nechuti neučinil: i kterakž smieš před krále všeho světa v jeho dóm jíti, jsa hřiechem smrtedlným vešken na duši zkalen, a velmě jeho obraz učiniv mrzek? nesmierně viece, než by před krále jiného, tak hovny jsa zmazán, jemu sě mrzek ukázal; neb máš věděti, žeť bohu najviece smrtedlný hřiech smrdí, tak že sě jemu nelíbí. Ale jsi-li v hřieše smrtedlném, jdi tiem úmyslem do kostela, aby milosť uprosil sobě u milostivého pána; a přijda zpoviedaj sě jemu, řka: Bože milostiv buď mně hřiešnému! Nebť praví spasitel, že tak hřiešník zjevný Luc.18. modlil sě, a přišel jest domóv jsa spravedlivý. Ale k té mo- dlitbě slušie pokora, aby styděl sě člověk (boha) a říše nebeské a nesměl oči vzhóru k nebi povzdvihnúti; a slušie, aby ihned odvolil hřiech, tak aby již nikdy k hřiechu nepřivolil. Aj již máš, proč a kterak máš sě v kostele modliti. Ale snad dieš: Nemohu do kostela choditi, že jest daleko, a že

Strana 304
304 Výklad modlitby páně. Sup. Joh. Om. 15. K. Deut 28. L. Deut 28. Mr. 6. slúžím a jsem nemocný; a také že die pán Ježíš: Ty když sě modlíš, vejdi v odpočivadlko neb v komórku svú, a modl sě otci svému, a otec nebeský, jenžť vidí v krytě, ten odplatí tobě. Jistě slovo Kristovo odpoviedá k tomu, když dieš: Ne- mohu do kostela jíti, že jest daleko, a že jsem nemocný a služebný. Ú! ale vejdi v odpočivadlko, to jest ukoj sě vnitř v duši, zavřiž dvérce čichóv svých od hřmotu čitedlných věcí, jenžť překážejí modlení, aby nebylo statečné, a pros otcě svého a onť uslyší. Neb jistě ktož sě tak modlí, ten učinil jest chrám z své duše bohu, jakož die svatý Augustin: Hledáš-li kterého miesta vysokého neb miesta svatého, vnitř daj chrám bohu; neb chrám boží svatý jest, jenž jste vy. V chrámě sě chceš modliti? v sobě sě modl, ale prvé buď chrám boží; nebť Om. 10. tě uslyší on v svém chrámě modlícieho. A jinde die: Vyčisť odpočivadlko srdcě, kdež kolivěk modliti sě budeš; vnitřť jest ten, jenž slyší, ne kromě tebe jest: nechoď daleko, ne vysoko sě tiehni, aby ho dosáhl. Otecť takých hledá, jenž by sě jemu modlili ne na hořě, ne v chrámě, ale v duchu a v pravdě; neb buoh jest duch. Takť mluví svatý Augustin. Mějž rozum, že poňavadž bóh jest duch, jenž jest všudy, i nad tebú, i v tobě, i pod tebú, a tak jest tobě hotov vždy aby před ním sě duchem a myslí polože, modlil sě jemu: oč pak máš tesklivosť, aby ho jinde hledal? a kdyby v kamenném chrámě sě nemodlil, by tebe neuslyšal? Věz, že die svatý Jan zlatoústý: Miesto svaté nečiní člověka svata, ale člověk svatý činí svaté miesto; protož buď svatý. Co jest: buď svatý? Nechaj hřiecha a miluj boha, a bude tobě kuchyně svatá, pivnicě svatá, chlév svatý, stodola svatá, pole svaté, a kam sě obrátíš, každé tobě miesto bude svaté. Nevěříš mně? ale věř bohu, jenžť die skrzě Mojžieše: Zachováš-li přikázanie božie, požehnaný ty budeš v městě, požehnaný na roli, pože- hnaný plod břicha tvého, i obilé země tvé, i plod hovad tvých, i stáda bravóv tvých, i ovčinci tvoji; požehnané stodoly tvé, i požehnaní ostatkové tvoji; požehnaný budeš ven chodě, i zasě sě vracuje. Aj teď máš svědectvie, že když přikázanie božie zacho- váš, že budeš svatý, požehnaný, a bude tobě každé miesto k modlení svaté, a ty budeš pravý modlitebník. Nebť die spa- I.

Strana 305
Kapitola 82 — 83. 305 sitel, biskup náš, uče milostivě pohanku i nás o miestě mo- dlenie: Ženo! věř mi, že přijde hodina, že ani na této huořě, Joh. 4. ani v Jerusalémě modliti sě budete otci. Vy sě modlíte co M. neviete, my se modlíme co vieme; neb spasenie z židóv jest. Ale přijde hodina, a již jest, že praví modlitebníci modliti sě budú otci v duchu a v pravdě; neb i otec takých hledá, jenž by sě mu modlili. Duch jest bóh, a ti, kteříž sě mu modlé, v duchu a v pravdě musejí sě modliti. Aj teď máš plné naučenie od spasitele, komu a kterak sě má modliti pravý modlitebník. Řka: Ženo! věř mi, že ani na této hořě, ani v Jerusalémě budete sě modliti, učí ji, že bez chráma k modlení ustaveného věrní modlitebníci budú sě mo- dliti. A dále řka: Věrní modlitebníci modliti budú sě otci v duchu a v pravdě, dotýká tří osob trojice svaté, jíž sě máme modliti. Když die: modliti sě budú otci, máš otcě boha. Když die: v pravdě, máš syna boha, jenž jest pravda, jakož sám die: Já jsem pravda! A když die: v duchu, miení boha ducha Joh. 14. svatého. A že die ihned, že otec takých modlitebníkóv hledá, to věz žádá, aby sě mu modlili, ukazuje, že chce, aby věřili v otcě, i syna, i svatého ducha. A že die: duch jest buoh, ukazuje, že jeden buoh jest tři osoby, a že buoh, to věz božstvie ne- nie tělestné, ač syn boží Ježíš, pravý buoh jsa, jest tělestný jelikožto člověk. A že bez té viery nelzě sě právě modliti, protož dále die, že ti, kteříž sě mu modlé, v duchu a v pravdě musějí sě modliti. Aj takť jest milosrdný spasitel, sedě nad studnicí, učil pohanku vieře o modlení: daj bóh, abychom ji tak uměli, a praví modlitebníci byli, modléce sě otci v duchu a v pravdě! Kapitola LXXXIII. Čas modlenie. O času modlenie věz, že každý čas myslí, slovem, neb skutkem máme sě modliti, avšak zvláště v svátky, a najzvlášt- nějé v neděli; neb nikdy nemáme prázdniti ot dobrých my- šlení, řečí neb skutkóv. Protož die jeden skladač: Uč sě neb sě modl, uč jiné, nebo čti, nebo dělaj. A má sě člověk mieti M. J. Husi sebrané spisy. I. 20 A.

Strana 306
306 Výklad modlitby páně. Ps. 33. podobně k stavu nevinnosti, mysle o bohu a o jeho přikázaní; neb přikazuje buoh, řka: Mysliti budeš slova zákona, sedě v domu svém, a chodě na cestě, spě i vstávaje. Protož ne- máme mnieti, by křesťan měl jedné v kostele a v svátek mo- dliti sě; neb má sě vždy a všudy modliti, ale některý čas a Luc.18. v některém miestě jinak a viece. Protož die spasitel: Musí 1 Thes. ult. býti modleno a nepřestávati. A svatý Pavel die: Bez pře- Jac. 5. stánie modlte sě. A svatý Jakub die: Za mnoho stojí, neb mnoho sě hodí modlitba spravedlivého ustavičná. A dokazuje toho na Eliáši proroku, k jehož prosbě přestal jest déšť v zemi Izrahelské tři léta a šest měsiecóv; a opět k jeho modlitbě 3 Reg. dal jest (bóh) dosti deště. A die-li kto: Však die pán Je- 18. Mt. 6. žíš: Modléce sě neroďte mnoho mluviti, jakoť pekelníci neb pohané činie, mnějíce by mnohomluvením byli uslyšáni! o tom jest již dřéve řečeno, kterak nezapoviedá sě mnoho mo- dliti, ale neřádně mnoho modliti, obyčejem pohanským. Protož die svatý Augustin, že pán Ježíš nezapoviedá dlúhé žádosti, poňavadž sám jest v takém modlení přenocoval. A David die: Chváliti budu pána v každý čas. Ale brání mnoho neúžitečně mluviti. I die svatý Augustin: Ač nemá býti v modlitbě mnohé mluvenie, avšak bude mnohé prošenie, když horlivý trvati bude úmysl; neb mnoho mluviti v modlení, jakož miení Ježíš, jest úžitečnú neb potřebnú věc přielišnými ploštiti slovy. Neb mnoho sě modliti jest, toho, jemuž sě modlí kto, ustavičně z srdcě napomínati; neb častokrát modlenie viece lkáními, než řečmi, viec pláčem než větrem brtě sě koná! Deut, 6. В. Mt. 15. De sum bono 1. 3. Lib. de simil. Miení tú řečí svatý Augustin ukázati, že modlitba hlasitá jest jedné vzácná, když s modlitbú srdečnú sě sjedná. Protož řekl jest spasitel zákonníkóm, že lid ten boha rty chválí, ale srdcě jich daleko od něho jest; nadarmo ho chválé, jakož jest dřéve řečeno. Protož die svatý Isidorus: Co platen jest řmot rtóv, kdež srdcě jest němé? Jako by řekl: Nic nenie platen! A to miení spasitel, řka: Darmo mi sě modlé. Protož die obecné příslovie: Darmo jazyk pracuje, když sě nemodlí srdce.*) Svatý Anzhelm přirovnává člověka takého, jenž sě modlí ústy *) Pozn. po straně: Si cor non orat, in vanum lingua laborat.

Strana 307
Kapitola 83. 307 a ne srdcem, k mlynáři, jenž pustě na žrnovy vodu, i jde pryč; a když zrno vyprší, tehdy sě bez úžitka jeden žrnov o druhý kazí. Též ten bez úžitka zuby a rty slova mele; a jakož ve mlýně žernov hřmí, vzně: tr, tr, tr! též taký modlitebník. A v tom mlynářském kusu pohřiechu! jsme my kněžie. A jakož žernov, když nenie právě zkřesán, nedobře mele zrn, než na přeskáčku, nedotkna sě některých zrn: též my řiekáme ne všech, kteráž máme řiekati slov. Protož jest příslovie toto: Ulomky hodinných slov zbierá Skřietek. O, co jich nazbierá po dru- hých! někteří počátek, nechajíce prostřědka, ihned s koncem složie, řka: Deus mad tende. Domine ad festina. Gloria patri sancto. Česky dietky sem slýchal, ani řiekají páteř, neumějíce slov cele řéci; jako za „Osvěť sě jmě tvé“ řiekají: „Osvět tvé;“ a za „pokušenie“, řiekají „pošenie.“ Tak pohřiechu! kněžie a žáci řiekají a zpievají hodiny; jakož i já, když sem byl žákem a zpieval sem s jinými vigilie, tak sme zpievali, jedné abychme odbyli: neb jiní sú penieze brali, a námi zavláčili i zaorali. Běda nám, nepokajem-li sě s obú stranú, neb sme sě velmě zklamali a bohu sě posmievali! Neb die svatý Augustin: Nesjednává-li sě srdcě s ústy, ne- D. toliko nechválíš boha, ale rúháš sě neb posmieváš bohu. A svatý Jan zlatoústý die: Ten sě modlí, který již nehřeší, to věz smrtedlně; ale ktož sě modlí a hřěší, neprosí boha, ale klamá bohem. Protož budme pilni pro své spasenie; mějme vieru bez hřiechu, a srdcě k bohu vzdvižené, a budem sě tak dobřě modliti. Máme dóvod na Mojžiešovi, že když jest měl Ex0.14. vieru velikú, a ujistil lid svój, aby sě nebáli Egyptských, usly- šal od boha, an jemu die: Co voláš ke mně? An ústy nevo- lal, ale věrú velikú k bohu sě byl vzdvihl. Neb die svatý Heb.li Pavel, že viera sě dobře modlí. A máme o světě Anně písmo, 1 Reg. jenž jest u boha uprosila plod, že urodila Samuele, že modlila sě srdcem a hýbala rty jekcíci, ale hlasu nebylo slyšeti než pláč; protož i Eli kněz, muž jejie, všetečně domněl sě, by sě byla opila, a řekl jí: Dokavád opilá budeš? Sbeřiž kratičcě tuto kapitolu takto: že vždy jest čas sě modliti myslí, slovem, neb dobrým skutkem; a že v hřiechu smrtedlném modlitba netoliko jest neplatná, ale škodlivá, ja- kož die David: Modlitba jeho bud jemu k hřiechu; né brž Ps. 108 C. Cris. or. 15. 20*

Strana 308
308 Výklad modlitby páně. E. neslove v pravdě modlitba, neb nenie rozumem a dobrú myslí omaštěna. Protož ač straka neb jiný pták řieká slova mo- dlitebná, však v pravdě nemodlí sě; a varhany ač vznie, však sě nemodlé: a též i jeptišky, jenž štěbecí a nevědie co, jako straky. Protož aby dobrá byla modlitba hlasitá, slušie k nie věc šestera, jakož máš v těchto verších: Hospodina když chválíš, chvále jeho šest věcí schováš: pošli srdcě vzhóru, řiekaj právě, a patři k smyslu; buď mysl povýšná, nozě spolu, a oči nízko. Prvnie tři věci, ty má vždy mieti člověk, když se modlí, to věz: aby mysli povzdvihl, řiekal slova právě, a rozum řeči patřil. Ale jiné tři věci, to věz: aby mysl byla povýšná, to jest o bohu myslná, a aby nozě byle spolu, to jest, aby ne- chodil, a aby oči dolóv držěl, ty někdy mohú dobře proměněny býti; neb někdy móž člověk jda sě modliti, někdy oči jako Kristus v nebe vzdvihna, a někdy mysle o jiné věci než o bohu, jakož kdy pán buoh dá: ale vždy najprvé, aby mo- dlitba, jako i jiný každý skutek, byla bez smrtedlného hřiecha. Kapitola LXXXIV. Luc. 11 Proč sě máme modliti. Prvá příčina, že to pán buoh chce od nás mieti, ne pro svú potřebu, ale pro naši, a hodné jest, aby jeho milosti česť z hlasu člověka byla dána. Druhá pří- čina, aby pomocí modlitby hojnějie dobrota božie lidem byla ukázána. Třetie, aby modlitebníka náboženstvie a žádosť byla viece zapálena a k svému stvořiteli výše povzdvižena. Čtvrtá, že modlitba zaneprázdní modlitebníka, aby od zlého sě odchýlil. Pátá, že popúzie mysli toho, jenž sě modlí k bohu, aby dobřě činil. Šestá, že ctností prvních pochovává a potvrzuje. Sedmá, že hodnú věc, za niž prosí, uprošuje. Osmá, že jiným příklad, aby sě modlili, dává. A takú moc má svatá modlitba, že ne- móž člověk nic prositi, že když spravedlivě prosí u boha, vždy bude uslyšen. A toho dovodí spasitel ve čtení svatého Lukáše: že otec dobrý nedal by synu dobrému nuznému, když by prosil za chléb, kamene, a za vajce štíra, neb za rybu hada, když by chtěl jiesti. Protož i takto zavierá: Poňavadž A.

Strana 309
Kapitola 83 — 85. 309 vy jsúce zlí, umiete dobré věci dané dáti synóm svým, čím viece otec váš, jenž jest v nebesiech, dá ducha dobrého těm, jenž ho prosie! Neb on pojednú dá ducha, jenž jest chléb života, múdrosti voda, i všechno, což jest potřebné dóstojně prosíciemu. Aj již máš krátcě položeny příčiny modlenie. Kapitola LXXXV. Modlitebník nebývá uslyšen pro mnohé věci: Prvé proto A. že jest nehodný. Toho jest dóvod na pyšném zákonníku, jenž přišed do chrámu chlubil sě, řka, že nenie jako jiní lidé; a Luc.18. také ukázav na jednoho, řka: ani jako tento hřiešník! mienil, že on jest najdóstojnější. A v tom prvém a nehodném kusu jsú nynie mnozí kněžie a zákonníci, jenž sě chlubie životem z svého zákona. Protož kterak platna byla modlitba onoho zákonníka, též i jich; neb jsú z jedné kapitoly, to věz zběři chlubné, čeléce proti přikázaní spasitele, jenž die: Když všechno Luc.17. učiníte, co vám jest přikázáno, řcete, že jste nestatečné sluhy. Druhé nebývá uslyšána modlitba, když jest ten člověk nehodný. Jakož Samuelovi prorokovi zavržena byla prosba, když jest sě modlil za krále Savle, jenž jest byl neučinil bo- žieho přikázanie; neb byl jemu buoh přikázal, aby v boji zbil všecky Amalechity i s králem, an pak jem krále, k vóli lida svého nezabil ho. Protož pán bóh zbavil ho královstvie a dal je Davidovi; a když sě modlil za něho Samuel, řekl mu bóh: Nepros za něho, nebť sem ho zavrhl. Třetie neslyší buoh modlitby, když kto za nehodnú neb neúžitečnú věc prosí. Protož synové Zebedei, Jan a Jakub, že sú prosili Krista, aby tělestně prví byli s ním, jeden na pravici a druhý na levici, vzěli sú odpověď od Krista: Ne- viete, co prosíte. Čtvrté pro nenáboženstvie toho neb těch, jenž sě modlé. Jako die buoh: Lid tento rty mě ctí, ale srdcě jich daleko Isa. 29. jest ote mne; darmot sě mi modlé, učiece lidská ustavenie. A to písmo přivedl jest spasitel zákonníkóm, dovodě, že bo- žieho přikázanie nedržie tohoto: Cti otcě svého i máteř svú. Mt. 15. Neb sú učili lid, aby radějše jim obětovali, než otci a mateři Reg. 16.

Strana 310
310 Výklad modlitby páně. v núzi pomáhali. A v tom obyčeji jsú mnozí kněžie i zákon- níci; neb přídúce k nemocnému ihned vedú ho na to, aby naj- prvé bohu odkázal, totiž jim, a netbají, že má chudého otcě neb máteř, neb dietky, a jiné chudé přátely. Páté proto, aby ten, jenž sě modlí, pilnějie sě modlil, a tak aby libějie vzal, zač sě je modlil; a také aby jiným příklad byl k pilnému modlení. A proto pán Ježíš prodlil Mt. 15. jest odpovědí i uslyšením pohancě Kananejské, jenž jest běžéc 1 Cor. po něm volala, řkúc: Smiluj sě nade mnú, pane, synu Davi- 12. dóv! nebť mú dcerku dábel trápí. Též také svatý Pavel, když jest prosil, aby otjal od něho pán osten, to věz nabádánie tělestné k smilství, měl jest odpověď boží: Dosti máš na mé milosti, nebť ctnosť sě v nemoci dokonává; to jest, v poku- šení ctnosť silnější a s větčí odplatú bývá. Neb jměnie nepřie- tele, jenž zvykánie dává v boji k slavnému vítězství, jest ča- stokráť úžitečnějšie nežli nejměnie; neb kdež nenie nepřietele, tu nenie boje; kdež boje nenie, tu nenie vítězstvie; kdež ne- nie vítězstvie, nenie odplaty. Protož dábel na dobrém člo- věku velmě sě klamá; neb jeho bojovánie přijde onomu k ve- licě odplatě, a dáblu k přemožení. U příkladě: Některý pa- noše doufá své síle, chtě obdržeti česť a zbožie, pozove dru- hého k sedání; a on nechtě hubeným slúti, povolí, tepe sě s ním o penieze, zíště i česť i zbožie. Odkud jemu to? jistě od onoho, jenž ho pozval a pokusil. Protož pán buoh týmž obyčejem přepustí pokušenie na člověka, a neuslyší ho, když prosí, aby ho zbavil, chtě aby větčí odplatu vzal, a také aby nezpýchal. Svatý Pavel die: Aby velikosť vzjevení nepový- šila mne, to věz v pýchu, dán mi jest osten Šathanóv. Protož die k Rímanóm: Co bychom prosili, jakož hodno jest, ne- vieme; ale duch prosí za nás, to věz, duch svatý ukazuje nám, zač bychom prosili; neb máme prositi za blahoslavenstvie a za ty věci, jenž upřiemo nás vedú k němu. Protož die milo- srdný a štědrý spasitel: Proste a vezmete, aby radosť vaše byla plná! Neb ja(k)ž bychom co prosili, jenž by nás nevedlo k té plnosti, tehdy by nebyla hodná prosba, a tak ani ve Joh. 14. jmeno syna božieho učiněna; neb die syn boží: Ač co bu- 1. Joh. dete prositi otcě mého ve jmeno mé, dáť vám. A svatý Jan 3. v své kanonice die: Vieme, že což kolivěk poprosíme, vezmem B. 1 COP. 12. Joh. 16.

Strana 311
Kapitola 85 — 86. 311 od něho. Rozuměj: což kolivěk poprosíme bez nedostatku prosby. A věz, že nedostatek prosby na tré móž býti sveden: C. na toho, jenž prosí, a na tu věc, za niž prosí, a na toho, od něhož prosí. Neb když kolivěk jest nedostatek který na jedné věci z těch tří, tehdy ihned prosba jest nehodná; neb jest-li nedostatek na tom, jenž prosí, již prosba jest nehodná; též prosí-li u toho, jenž nemá dáti, neb jest jinak nehodný; též když zač prosí, ješto sě nehodí. Protož die svatý Jakub: Pro- Jac. 4. síte a nebéřete, proto že zle prosíte. Z této řeči vynímám, že zač kolivěk prosíme, což by nemienilo sě zjevně v Kristově modlitbě, to věz u páteři, za to máme prositi pod tiem umie- něním: ač jest nám úžitečné a bohu líbé. Protož jest-li nám úžitečný pokoj tělestný, a bohu libý, daj nám jej, spasiteli milý! pakli jest příčina k chlipnosti, k rozpuštění a k světské radosti, nedaj ho, pane bože! ať sedláci v svátky netancují, ať sě neobžierají, a sami sě nevláčie za vrch; ale ať je jiní obierají a tlukú! nebť vlcky vyjí, když svú vóli mají. Též i kněžie, měštěné, i kupci, i jiní činie mnozí. Kapitola LXXXVI. Modlitba páně Ježíšova jiné modlitby v pěti věcech pře- sahá: v dóstojenství, v krátkosti, v úžitku, v hlubokosti a v do- brotě. V dóstojenství: neb stvořitel všeho světa sám ji učinil, a sám ji najprvé svými ústy učil; a poňavadž modlitba má dóstojenstvie a moc od skladače svého, zjevno jest, že ta modlitba: „Otče náš“ jest najdóstojnějšie. A pro dóstojnosť tu nemáme jie řiekati ústy poškvrněnými od hřiechu smrtedlného; a ústa jsú poškvrněna, když srdcě jest poškvrněné. Protož jakož dřieve řečeno jest, ktož v smrtedlném hřieše ji menuje neb řieká, ten sě skladači jejiemu, jenž jest pravda, posmievá. Protož buďme pilni, abychom hřiechu smrtedlného neměli; a také když ji řiekáme, abychom nepřetrženě, co řiekáme, myslili; neb přetrženie v řeči, a zvláště v mysli, hyzdí modlitbu. Pro- tož blúdie, ktož pravie, že dosti jest tomu, jenž sě modlí, na počátcě modlenie úmysl mieti, aby právě, dóstojně a nábožně A.

Strana 312
312 Výklad modlitby páně. Mt. 20. C. sě modlil, ač potom mysl k jiným věcem, než co mienie slova modlitby, sě obrátí; neb každé také mysli blúzenie jest hřiech. Protož diem, že těžko jest aneb nelzě jest nám padlým, a zvláště k světu obráceným a přichýleným, řéci tu krátkú mo- dlitbu bez hřiecha všednieho; protož hřěšíme ustavičně, když sě modlíme. Jáť o sobě hřiešný s žalostí vyznávám, že pro svú nestatečnosť nižádného skutku neučinil sem v boží službě plně bez nedostatku; neb kdy sem učinil který skutek, neb páteř spěl, že bych v ničemž nedostatečen nebyl? jistě nikdy! Ale snad die někto: Poňavadž každým modlením hřešíme, tehdy lépe jest, abychom sě nemodlili, neb bychom méně hřie- chóv měli; a také co uprosíme u boha modlením, poňavadž každé modlenie jest hřiech? Tu znamenaj příkladem: Aj děl- ník na vinici dělá, a mohl by lépe dělati, než dělá. Což moha lépe dělati opustí, již nedostatek na sobě v diele má; avšak za dielo odplatu neb peniez nádenní vezme: a kdyby z hrdosti neb z lenosti nedělal, nic by nevzal. Též v duchovnie vinici, v zboru křesťanském, v níž vinici velí Kristus hospodář dělati z peniezě dennieho, člověk pěje modlitbu neb jiný skutek čině s hřiechem všedním, odplatu vezme za skutek neb za modlitbu; ale za hřiech všední vezme pokáránie od pána, jenž znaje všechny nedostatky, die: Brachu! mohl's lépe, kdyby velikú pilnosť přiložil, učiniti, než's učinil. A tak lépe sě jest mo- dliti, ač vždy s hřiechem všedním, než nemodliti z lenosti aneb z hrdosti; neb tak nižádné odplaty by nevzal, jakož onen, jenž by na vinici nedělal. A v tom sě ukazuje veliká dobrota pána boha, že tak biedným sluhám za nestatečné skutky dá odplatu větčí jistě, než kdy kto z milosti nestatečnému dělníku dá plnú mzdu. Protož vyznávajme svú nestatečnosť, nebť tak Luc.17. velí pán, řka: Když všecky věci učiníte, kteréž sú vám při- kázány, řcete, že jsme nestatečné sluhy. A když sě tak v pravdě pokoříme, tehdy svých skutkóv i modliteb polepšíme. Druhé, modlitba ta: „Otče náš“ přesahá jiné modlitby v tom, že v krátkých slovách viece zavierá smyslu neb pravdy, než která jiná tak krátká neb delšie. A mám za to, že syn boží, múdrosť věčná, tak jest u mieře tu modlitbu položil, že by co najméně byla delšie, byla by z miery vystúpiec člověku přielišná; a by čím kratčie než jest byla, tehdy by potřeb- B.

Strana 313
Kapitola 86. 313 ného rozumu úplně nevypravila. Protož syn boží, Ježíš, pro- středek drže mezi bohem a člověkem, že jest pravý buch a pravý člověk, uhodil jest v pravý prostředek ctnosti, aby v sklá- dání modlitby ani kterého skutku nepohřěšil. Protož jakož nemóž býti zákon lepší než od něho ustavený, též i modlitba nemóž býti lepšie, než od něho složená. A jest krátká, aby sě jí žák Kristóv brzy naučil; druhé, aby ji dobře pomněl; třetie, aby ji často řiekal; čtvrté, aby sobě s ní nestýskal; páté, aby výmluvy z neuměnie pro dlúhosť neměl; šesté, aby krátkú modlitbú ukázal, buoh aby brzo uslyšal; sedmé, aby jí druh druha radějí, a zvláště otec neb mátě a kněz syny naučil. A ač jest krátká, však křesťané mohú ji prodliti neb krátiti, jako jim pán buoh dá náboženstvie v srdci. A ta modlitba, kterúž jest Kristus vydal, jest exemplár, to jest příklad jiným všem, kterak sě mají modliti. A ktož ji u větčí milosti a v po- koře die, ten ji řieká Kristovi podobnějie, a tak lépe, ač by řečí byl zajiekavý, šeplavý neb bublavý. A rozum té modlitby Kristóv, jenž jest týž v každé té modlitbě hlasité neb psané, jest modlitba Kristova; a vedlé toho táž jest modlitba Kri- stova, i každého, ktož ji řieká, ač jiný hlas a jiná slova každý řieká; neb slehka ústy svými tělestně pán Kristus ani latině, ani česky, ani německy neřiekal. Haha! kde jsú utrhači a plískači, jenž bránie českým neb jiným hlaholem mieti čtenie? Musějí to čtenie: „Otče náš,“ jenž je židovsky Kristus mlu- vil, a svatý Matheus židovsky napsal, česky učiti, ač chtie Mt. 6. spaseni býti! Třetie přesahá tato modlitba jiné v úžitku; neb všecko, což kolivěk jest potřebné duši nebo tělu, zde i na onom světě, to vše v sedmi kusiech té modlitby jest zavřieno. A divným obyčejem, že nic neprosí, než což každému jest přepotřebno, protož bezpečně móžeme jie poddati pánu bohu. Má také zvláštní úžitek tento, že učí i rozum náš i žádosť naši, které dobré věci máme najviece žádati; neb poňavadž Kristus, otec náš najmilostivější, neučí nás, abychom sě modlili za panstvie, ani za zbožie tohoto světa, ani za sílu, lepotu neb krásu těla, zjevná věc jest, že těch věcí nemá(me) tbáti; a za které učí nás sě modliti, máme ho pilně prositi. Neb nemúdrý otec a mistí byl by ten, kterýž by nechaje potřebnějšie věci a lepšie, učil D. E.

Strana 314
314 Výklad modlitby páně. Luc. 11. by své děti prositi za nepotřebnější věc a za méně dobrú, a zvláště od tak velikého krále, jehož darovánie jemu nic ne- umenší, a jenž pro svú velikú štědrotu nemóž svému synu, jenž jest v milosti jeho, nic dáti, by mu nedal ducha svatého, a tak což jest v světě najlepšieho. Protož znamenitě die ve čtení svatý Lukáš, že otec nebeský dává ducha dobrého těm, jenž ho prosie. Má také tato modlitba úžitek zvláštní v tom, že každý člověk z přirozenie miluje dielo své, to věz věc tu, kteráž má byt ot něho, a zvláště s jeho vólí, a proto také mi- luje ty, kteříž mají žádosť k té věci; neb jakož skladači milují svá skládánie, a zpěvači svá zpievánie, a otcové a matky své děti: též Kristus miluje svú modlitbu, již je složil, a ty, kteříž ji milují a řiekají, a radějie je uslyší. A také zasě synové milují svých otcóv a mistróv skládánie; protož my svého mi- lého otcě a mistra, mimo něhož nemáme v zemi nazývati ani otcě ani mistra, máme jeho modlitbu nad jiné modlitby milo- vati, a velmě rádi řiekati i zpievati, neb on die: Takto řie- kajte: „Otče náš, jenž jsi v nebesiech,“ a tak dále. Z tohoto máš čtvrté, že modlitba ta přesahá jiné v hlu- bokosti; jenž jest tak veliká hlubokosť, i pro ty věci, o nichž jest, i pro zpósob člověka k těm věcem, že nižádný z nás zde na světě nestatčí, aby najmenší stránku plně stihl, dokovad jest v smrtedlnosti. A páté máš z toho, že přesahá jiné modlitby v dobrotě: neb i v dobrotě dobrého, jenž slove úžitečné, i dobrého, jenž slove utěšené, i dobrého, jenž slove poctivé; to věz, že prost za dobré úžitečné, i za dobré utěšené, i za dobré počestné: za dobré úžitečné, jenž jest potřeba tělestná, bez niež nemóžem býti; za dobré utěšené, jenž jest blahoslavenstvie; i za dobré počestné, jenž jest ctnosť, jíž máme konečně počestni býti. Ty věci řečené, jenž slušejí k modlitbě Kristově, znamenajíc, již rozum (je)jie, jakýž bóh dá, máme vzieti. Kapitola LXXXVII. Otče náš. A. Modlitba ta: „Otče náš“ na dvé sě dělí: Prvá stránka jest tato: „Otče náš, jenž jsi v nebesiech.“ Druhá stránka

Strana 315
Kapitola 86 — 87. 315 ostatek až do koncě. Prvá slove pokorná, poctivá a ochotná přímluva, jíž žádáme dobrovolenstvie pána svého, jehož pro- síme těmito slovy: „Otče náš, jenž jsi v nebesiech.“ A že všechna ta modlitba Kristova jest v sobě modlitba, protož každý diel té modlitby jest modlitba; a tak ta částka: „Otče náš, jenž jsi v nebesiech“ jest také modlitba. Neb mají nuzní a chudí ten obyčej, chtiece sobě otcě svého neb hospody vóli milostivú přichýliti, jiež žádají, že dóstojenstvie napřed jmenují, aby tak pána svého ukojili. A tak přijdúc, poctivě řkú: Ho- spodo našě milostivá! A syn koře sě otci, die: Tatíku neb otčě milý! Protož milostivý spasitel, uče nás klaněti a modliti sě trojici svaté, učí nás též učiniti, když die: Otče náš, jenž jsi v nebesiech! Otče, v těž věříme, náš, v těž ufáme, jenž jsi v nebesiech, v těž ufajíc láskú tiehneme; neb tyto tři věci: viera, naděje a láska, činie modlitbu bohu vzácnú. A skrze to slovo: „Otče" znamená sě buoh otec; a skrze to slovo; „náš“ znamená sě syn, jenž jako die Isaiáš, jest syn nám dán ís. 9. a skrze to slovo: „jenž jsi v nebesiech,“ znamená sě duch svatý. A tak že otec, dlužni jsme jemu milováním; a že náš, a ne mój toliko, milostivým vyvolením, dlužni jsme jemu bázní a že v nebesiech, v tak krásné sieni bydlí, dlužni jsme jemu poctivostí. Protož milujme ho, bojme sě ho, a ctěme jeho, žeť jest on otec náš v nebesiech, jemuž míle, báznivě a po- ctivě máme řiekati: „Otče náš, jenž jsi v nebesiech!“ Ale ještě pro lepší rozum a milé o otci myšlenie věz, že v písmě někdy slove otec proto, že stvořil, že zachovává a zpravuje; druhé, že opět stvořil; třetie, že urodil; čtvrté, že sobě za syna vyvolil; a páté, že naučil aneb dal příklad ná- sledovánie v dobrém. A těmi všemi obyčejmi, kromě třetieho, to věz, že nás tělestně neurodil, buoh svrchovaně jest otec náš. Jest otec stvořením, a nižádný jiný, neb die písmo: A zdali on nenie otec tvój, jenž tě stvořil, i učinil, i vládne tebú? Jest otec, že druhé stvořil; to věz stvořeného, a pak hřiechem v nic u milosti obráceného, a tak zničeného, opět jako znova stvořil, když jest od hřiechu vykúpil. Protož die jemu Izaiáš: Ty pane, otče náš, vykupiteli náš! Jest otec, že nás za syny sobě vyvolil, jakož die svatý Pavel: Pože- Gal. 1. hnaný otec pána našeho Jezu Krista, jenž jest požehnal nás B. Deut. 32.

Strana 316
316 Výklad modlitby páně. C. Rom. 8. 1 Joh. 3. každým požehnáním duchovním v nebeských věcech, v Kristu Ježíšovi; jakož vyvolil jest nás v něm přěd světa ustavením, abychom byli světí a nepoškvrnění před oblíčejem jeho v lásce, jenž vyvolil nás v syny skrze Ježíše Krista. Jest také otec náš, že učí nás a dal nám příklad, abychom ho následovali; Joh.13. jakož die: Vy mě nazýváte: pane a mistře! a dobřě; neb dal Mt. 11. sem vám příklad, abyšte též činili. A jinde die: Učte sě ote mne, žeť jsem tichý a pokorný srdcem. A že jest výborný otec i mistr, protož nehledajme milostivějšieho otcě, ani lepšieho Mt. 23. mistra; nebť on die: Otcè nenazývajte sobě na zemi, nebť jeden jest otec váš, jenž v nebesiech jest; aniž nazývajte sě mistři, neb mistr váš jeden jest Kristus. Z těchto milostivých věcí znamenitě poznáme, že k veli- kému popuzení svých synóv, aby žádostivě, míle, pokorně a poctivě sě modlili, najprvé položil jest: „Otče náš.“ Neb proto máme svrchovaně milovati, svrchovaně ufati, a svrchovaně ctíti toho pána, jenž ne hrozně jako v starém zákoně, velí sě modliti jako pánu, ani jako súdci, ale milostivě jako otci; neb které větčie dokázánie přiezni, než sluhy hřiešné učiniti syny vyvolené? O kdyby zemský ciesař neb král vyznal sedláčka sobě v rodu, a učil ho, aby mu řiekal: „otče,“ kak by divně byl sedláček vděčen! I kterak nenie nesmierně veličejšie, vážnějšie a dóstojnějšie vzácnosť, že přikázaními spasitedlnými a božím ustavením naučeni smieme řéci i zpievati: Otče náš, jenž jsi v nebesiech! Věrně převeliké povýšenie a převeliký úžitek, že tak jsme synové boží. Protož die svatý Pavel: Ne- vzeli ste ducha služby opět v bázni, ale vzeli ste ducha vy- volenie synóv, v němž voláme: Otče, otče! A ihned k našemu úžitku dále die: Poňavadž synové, tehdy i dědici. A této ve- liké milosti divě sě svatý Jan, die: Vizte, kterakú lásku dal nám otec, abychom synové boží sluli i byli. A že toho veli- kého urozenie úžitek ještě zde v světě skryt jest, protož ihned die dál: Najmilejší! nynie synové boží jsme, a ještě neuká- zalo sě, co budeme. Vieme, že když sě ukáže, podobni k němu budeme; neb uzříme ho, jakož jest. O bychom to znamenali, o tom myslili, a to pamatovali a milovali, a pomněli, že on jest náš otec stvořením, vykúpe- ním, vyvolením, učením, krmením i chováním, a znamenali bla-

Strana 317
Kapitola 87. 317 hoslavenstvie, jenž jest radosť věčná a nasycenie bez nedo- statka, k němuž dojdeme jeho pomocí skrze tak veliké uroze- nie, že jsme synové boží, jistě zapálilo by sě našě srdcě, aby- chom pokorně, míle, horlivě a často modlili sě jeho milosti svaté, řkúc: Otče náš, jenž jsi v nebesiech. Neb máme velikú naději svrchovanú, že svrchovaně milosrdný, a jenž nemóž selhati ani vóle své proměniti, ani móž nedostatečný svým sy- nóm býti, vyvolil nás za své syny. Protož die svatý Jan po dřievní řeči: Každý, ktož má tu naději, v něm sě svat činí, 1 Joh.3. jakož i on svat jest. Jako by řekl, že jmeno toho synovstvie neplatno jest, ale škodí, protivíme-li sě jsúc hřiechem zpr- zněni; neb jeho spravedlivosť nepřepustí, aby hřiech angelóv učiněný v nebi, aneb člověka kterého byl bez pomsty; ale brž že čím jest mu kto milejí a hřěší, viece nad ním pomstí. Neb tak velmě hřiech ho mrzí, že ho na svém synu jednoro- zeném velmě ohavnú a ukrutnú smrtí pomstil. Aj znamenajíce tak veliké jeho k nám dobrotivenstvie, spatříme dále, že z viery, naděje a lásky jest veliká česť tak velikému otci, kteráž záleží na tom, abychom plniece jeho při- kázanie, jakož poslušní a pokorní jeho synové varovali sě pýchy. Neb tomu na znamenie, že jedné pokorní jsú praví jeho a hodní modlitebníci, velí řékati: Otče náš! aby všickni lidé, ciesařové, papežové, králové i kniežata nestyděli sě naj- chužšími a najzavrženějšími, proto že jsú jich bratřie, jim rovni v milosti a v přirození. Neb všickni z též země týmž obyčejem od Adama pošli sme, všickni týmž povětřím i týmž nebeským zpravením živi jsme, všickni k témuž otci nebeskému túž psotú poraženi voláme. A poňavadž vieme, že bóh osoby nepřijímá, protož ne- řiekáme odlúčeně od jiných: Otče mój! ale pokorně a společně: Otče náš! Neb jakož duostojenstvie v světě nelúčí ani vymietá koho od biedy a smrti: též nelúčí ani zamietá od rovné účast- nosti v milosti boží; ale brž jakž kolivěk to duostojenstvie dá povýšeným příčinu pýchy, tak ihned činí je před očima naj- spravedlivějšieho súdcě viece nehodné a zavržené. A z toho domnievám sě, že v světě velicí pyšní z své nepokorné mo- dlitby jsú před milým bohem zavrženější; neb poňavadž vše- mohúcí spasitel nestydí sě nazývati nás biedných bratřími, ja- D.

Strana 318
318 Výklad modlitby páně. Heb. 2. kož die svatý Pavel, a on die: Ktož kolivěk učiní vóli otcě Mit. 12. mého nebeského, ten matka má, sestra má, i bratr mój jest: kterak biedníci nadutí stydie sě slúti všech křesťanóv bratřie? co jest, jedné že chtie býti nad Krista, ač toho ústy neřkú. Ale ne tak pokorní synové, jenž míle a pokorně, pamatujíc svého tatíka naučenie, řiekají: Otče náš, jenž jsi v nebesiech! otče mocný v své moci, jenž (jsi) stvořitel! otče sladký v mi- lování, otče bohatý v dědictví, otče milosrdný v vykúpení otče Luc.21. umělý k vystřežení, otče vždy hotový k uslyšení! Aj kaký jest otec náš, jenž jest v nebesiech! Tu také věz, že nebesa v písmě svatém někdy slovú ta těla okrúhlá nad námi, v nichž slunce, měsiec a jiné hvězdy bludné, jenž slovú planéty, jsú; a jiná nebesa, v nichž jiné hvězdy jsú, jenž sě hýbají s nebem; neb nenie toliko jedno nebe. Protož die sě v modlitbě: jenž jsi v nebesiech. Druhé nebesa slovú v písmě duše svaté, v nichž pán nebeský pře- bývá. Třetie nebesa slovú angelé světí. Protož jakožto nebe tělestné nad námi slove přiebytek boží, v němž přebývá, jakož die mudřec Averrois, že všichni zákonové v tom sě sjednávají. že buoh jest v nebi, ne na zemi: též podobně angelé svatí a lidé svatí jsú zvláštnie stolice a přiebytek boží milosti jeho, kterúž tak slavně v nich přebývá. A tak v modlitbě když sě die: „jenž jsi v nebesiech,“ móž býti všemi těmi obyčejmi rozu- mieno. Ale viz sprostný, zda by mněl, by bóh byl v nebi a ne v zemi, zklamal by sě, nebť bóh všudy jest bytem i mocí; neb bóh jest duch nesmierný, jenž sebú naplnil jest vešken svět. Protož die David: Vstúpím-li v nebe, ty jsi tam; sstú- pím-li do pekla, jsi tu. Ale však věz, že ač bóh všudy jest, však jinak a jinak; neb v sobě jinak, neb tak jest od věč- nosti, a v stvořených věcech jinak, neb v nich jest od věčnosti. Také jinak jest v nerozumných věcech, a jinak v rozumných opět jinak jest v svatých, a jinak v hřiešných. Dává příklad svatý Augustin: že jakož král zemský jest všudy v svém krá- lovství mocí a zpravením, též bóh jest ve všem světě; a jakož král zemský jest přítomně zřějmý,*) kdež všechna obec móž E. F. *) Místo pochybné. V rkp. psáno: zřicíme, a ke slovu přítom- nie po straně poznamenáno: principaliter.

Strana 319
Kapitola 87 — 88. 319 ho viděti, ač jinak jeden než druhý: tak buoh jest ve vší obci stvoření rozumných, kterážto stvořenie rozumem vidie ho neb znají aspoň v podobenství, ale jinak a jinak; neb jinak angelé a světí v nebesiech, jinak zde lidé světí, a jinak toho světa mudrci. Neb svatý sprostný sedláček lépe ho zná, než naj- větčí zlosyn mistr neb mudřec. Ale snad dieš: Poňavadž bóh jest všudy, a jest svrcho- vané dobré, tehdy kdež on kolivěk jest, dobré jest s ním býti a tak i v pekle. Pravdu dieš, kdyby v pekle ty s ním byl v mi losti, hřiecha nemaje, aby tebe tam nemučil. Protož pilen, buď, aby hřiechu neměl, a kdež kolivěk budeš, dobřě s pánem- svrchovaně dobrým budeš; pakli jsi v hřieše smrtedlném, tehdy kde jsi, vždy i s bohem zle jsi; a pojdeš-li do pekla v hřieše, tam nalezneš sobě u boha spravedlivú pomstu. Ještě otiežeš: Poňavadž buoh všudy jest, proč nepoložil jest spasitel, abychom řiekali: Otče náš, jenž jsi všudy? Diem tobě, že proto položil jest: „jenž jsi v nebesiech,“ aby dal rozdiel mezi otcem zemským a nebeským, a že on jest zvláštní otec synóv těch, jenž slušejí k radosti nebeské, v níž oni budú s otcem milým přebývati. A tak máš, že tato pokorná, poctivá a ochotná přímluva aneb předmluva: „Otče náš, jenž jsi v nebesiech“, povzdvihuje viery, posiluje naděje, zapaluje lásku, tiehne k poctivosti, vede k následování otcě, pudí ku po- koře, zove syny k milosti a učí je otci dieky vzdávati; a ko- nečně ať zavru: učí, což kolivěk jest potřebie tomu, jenž sě má modliti. G. Kapitola LXXXVIII. Druhá strana, jenž jest pravá modlitba, jíž něco prosíme drží sedm modliteb, jakož sedm jest věcí, jichž žádáme a za ně prosíme, a sedm zlostí, jichž sě varovati máme: sedm daróv ducha svatého žádáme, a sedm hřiechóv smrtedlných sě varovati máme. A ty modlitby, jakož sem řekl, zavierají vše, zač má prošieno býti; neb každá dobrá prosba má býti aneb proto, aby dobré bylo zachováno neb dáno, a zlé aby bylo odvedeno. A to zlé jest troje: jedno hřiech, druhé ne- A.

Strana 320
B. 320 pokoj, třetie muka neb utrpenie. A móž takto zřiezena býti žádosť, že duši nic nenie potřeba, než některé věci z těchto sedmi: Prvá věc, hřiechóv vyčištěnie; za to jest tato modlitba: Osvěť sě jmě tvé. Druhá, skutkóv zpravenie; za to jest tato modlitba: Buď vóle tvá jako v nebi i v zemi. Třetie, jest vin dlužných odpuštěnie; to sě prosí túto modlitbú: Odpusť nám naše viny, jako i my odpúštieme svým vinníkóm. Čtvrtá, ne- přietele přemoženie; to sě teď prosí: Neuvoď nás v pokušenie. Pátá, plné od zlého zachovánie; to sě žádá túto modlitbú: Ale zbav ny od zlého. A šestá věc jest konečná odplata, a za tu jest tato prosba: Příd královstvie tvé. A pak všechny věci tělu úžitečné mají zasě tuto prosbu: Chléb náš vezdajší daj nám dnes. Také móž takto řečeno býti: že prvá modlitba, jíž člo- věk opúštie všechny jiné věci, povzdvihna sě v bohu, prosí najprvé za chválu boží, řka najprvé: Osvěť sě jmě tvé. Druhú modlitbú prosí obecného dobrého vší cierkvi svaté, to jest všem vyvoleným k spasení, když die: Příd králevstvie tvé. Třetí modlitbú prosí za dobré cierkvi rytěřící, to jest všem, jenž na světě bojují proti dáblu, proti světu a proti tělu, když die: Buď vóle tvá jakož na nebi, takéž i na zemi. Čtvrtú modlitbú prosí za dobré tělestné, když die: Chléb náš ve- zdajší daj nám dnes. Pátú prosí za dobré duše i těla, když die: Odpusť nám naše viny, jako i my odpúštieme svým vinníkóm. Šestú prosí zvláště za dobré k duši, když die: Ne- uvoď nás v pokušenie. Sedmé prosí za dobré vóbec, jenž jest zbavenie všeho zlého, když die: Ale zbav ny od zlého; bud zlé hřiech, neb jiné zlé, a zvláště zatracenie věčné, jenž jest položeno člověku pro hřiech věčný. Výklad modlitby páně. Kapitola LXXXIX. A. Prvá prosba jest tato: „Osvěť sě jmeno tvé.“ Netbám toho, že někteří řiekají „jmě,“ druzí „jmeno,“ a třetí „meno, když týž rozum jest. I prosíme najprvé, aby jmeno božie bylo svato v nás; ale pro rozum větčí, že buoh nemóž osvě- titi sě viece nežli jest svat, věz, že v písmě svatém trojím

Strana 321
Kapitola 89. 321 obyčejem jest nazváno svaté. Prvé, každé stvořenie rozumné, jenž v mysli jest od hřiecha smrtedlného čisté; jako angelé a lidé neb duše jsú svaté. Protož die pán buoh: Svatí buďte, Lev.20. nebť já svatý jsem. Svatí, to věz od hřiechu čistí. Druhým obyčejem slove svaté to, jenž jest duchovně, od tělestné i duchovnie nečistoty nezprzněně čisté, a jenž zpravuje stvořenie rozumné, aby bylo svaté. A tak buoh jest svrchovaně svatý, a tak svatý Pavel nazývá zákon svatý. Třetím obyčejem slove Rom. 7. svaté věc ta, kteráž k službě boží z vóle lidské jest připravena, jakožto: kostel, oltář, rúcho mešné, a jiné kostelnie přípravy. A tak v starém zákoně každý prvorodný samec slul svaté, že mělo býti bohu obětované, jakožto: pacholík, beránek, telček, a tak i jiní samečkové. A zdá mi sě, že nynie kněžie tak nazývají almužnú svatú vše, což jim jest dáno, buďto lúpež, lichva, zle dobyté neb získané: ale pán buch nazývá ty věci zlořečené! Aj již móžeš rozuměti, že slove svaté, jenž jest v mysli čisté; neb ješto činí v mysli svaté, jako písmo a ctnosti; aneb třetie, jenž jest nástroj, aby lidé byli svatí, jako oltáři, kali- chové a jiné věci, a také skutkové, jako zpievánie, kázanie, mší slúženie slove svaté, že proto jest, aby lidé skrze ně byli světí. A tak ač smrdutý hřiešník zpievá v kostele neb káže pravdu, i zpievánie i kázanie slove svaté, ač s strany jeho jest jemu prokleté; jakož mučenie Kristovo a zrazenie jest s strany Kristovy svaté, ale s strany Judášovy i kněží jest prokleté, neb sú je ze zlosti učinili. To věda již věz, že ač jmeno božie, to jest on sám buoh, nemóž sě osvětiti, neb jest od věčnosti nesmierně svatý, avšak móž v nás sě osvětiti, to jest v nás svat myšlen býti, jmenován i potvrzen, tak abychom svatě o něm myslili, mluvili, a v jeho vieřě, naději a lásce stvrzeni byli. A tak i jmeno jeho, jenž ho znamená, jako to slovo buoh, napsané neb hlasité, světí sě v nás, když my čtúce neb slyšiece to jmeno, od hřiechu sě čistíme, a nadarmo ho nebéřeme. A tak die svatý Jan zlatoústý, že svata činíme boha v sobě, když vědúce, že on jest svat, bojíme sě a pilni jsme, abychom jeho svatosti zlými skutky neporušili v sobě. A móž býti tento příklad o jmena božieho v nás osvěcení: aj slunce to vždy v sobě jest světlo; M. J. Husi sebrané spisy I. 21

Strana 322
322 Výklad modlitby páně. avšak když mlhy jsú, neb oblaci, neb slepota, aneb jiná zá- stěra, tehdy dieme: Osvěť sě, milé slunéčko! Co mieníme, než aby nám svietilo a v nás světlo učinilo? Též ač bóh neb jmeno jeho v sobě jest svato, však my žádáme, aby v nás sě osvatilo aneb osvětilo, aby mrákoty rozumu našeho, to jest hlúposti a mhly, a oblaky, to jest vóle, naše hřiechy, to drahé slunce pán Ježíš svými paprslky: věrú, nadějí a láskú porazilo, a tak nás v duši osvětilo a svaty učinilo. Protož řiekáme: Osvěť sě jmeno tvé, ať majíce čisté srdce, na věky chválíme tě. Kapitola XC. A. Luc. 14. In or. Druhá prosba jest tato: „Příď královstvie tvé!“ Tu dobré jest věděti, co jest královstvie nebeské, o němž spa- sitel často ve čtení zmienku činí. Věziž, že královstvie ne- beské někdy slove miesto v nebesiech, v němž pán buoh v sva- tých jakožto král najvětčí kraluje; to jest, vóli svú má v nich, a oni tak chtie jako i on. A tak jest mienil onen člověk krá- lovstvie božie, když jest řekl sedě s Kristem za stolem: Bla- hoslavený ten, který bude jiesti chléb v králevství božiem A tak lidé obecně rozumějí, když jim jmenují královstvie ne- beské, jakož zemi, v níž Čechové bydlé, jmenují králevstvie České; a tak v této prosbě nenazývaj králevstvie nebeského, nebť miesto nebeské k nám nepřijde. *) Někdy pak králevstvie nebeské slove vešken lid, nad nímž pán nebeský kraluje; jako onde, když die pán Ježíš: Mr. 13. Pošle syn člověka posly své, a vyberú z královstvie všechna pohoršenie, a ty jenž činie zlosť, a uvrže v pec ohně; tu bude pláč a skřehot zubóm. Tehdy spravedliví budú sě stkvieti jako sluncě v králevství otcě svého. Aj teď die spasitel, že vyberú z královstvie jeho všechna pohoršenie, a ty jenž činie zlosť. Tu svatý Rehoř die, že v království nebeském onom, jenž jest miesto v nebesiech, nenie pohoršenie, ani těch jenž činie zlosť; protož mušie rozumieno býti, že zbor, v němž jsú i dobří i zlí, slove královstvie nebeské. Též v onom čtení: *) Po strane: nesende dolóv.

Strana 323
Kapitola 90. 323 Podobno jest královstvie nebeské vrši puštěné v moře, jenž v sě béře všeho plodu ryby. Též i v onom: Podobno jest Mt. 1cž královstvie nebeské desieti pannám. Třetie slove královstvie nebeské zbor svatých lidí, jenž slove cierkev svatá. A ten zbor proto slove královstvie ne- beské, že v nich nebeský král kraluje milostí, že vóli jeho plnie. A k tomu vzní ono slovo Kristovo: Spravedliví budú sě stkvieti jako slunce v království božiem. Neb ve čas spra- Mr. 13 vedliví jsú zatměni mezi zlostníky, ale v súdný den budú sě stkvieti; neb již zlosynové nebudú jich haněním moci zatmíti, když oni v oslaveném těle i v duši budú i od boha i od zlých svědectvie mieti, že jsú synové boží, k nebeskému království vyvolení. Také slove královstvie nebeské, blahoslavenstvie nebeské; jako v tom slově, když die spasitel: Poďte požehnaní, při- jměte královstvie nebeské; to jest blahoslavenstvie, jenž jest nasycenie bez nedostatka radosti věčné. Také slove pán Ježíš královstvie nebeské; neb kdy sú ho tázali židé, řkúc: Skoro-li sě přiblíží královstvie nebeské? Luc. 17. odpověděl jest, řka: Královstvie božie mezi vámi jest! Miení, že on jest královstvie nebeské. A k tomu království aby přišlo, žádosť máme mieti a prositi, aby přišlo, řkúc pánu bohu: Příd královstvie tvé, to jest syn tvój, jenž jest krá- lovstvie plné všech pokladóv, múdrosti a uměnie božieho. A k tomu výkladu jest řeč svatého Tomáše, jenž die: Móž Col. 2. Kristus býti královstvie božie, jehož aby přišel každý deň žádáme, aby sě nám brzy ukázal prosíme: neb jakož v něm z mrtvých vstaneme, takéž v něm kralovati budeme. Tu také znamenaj, že jakož trój jest příchod Kristóv: B. prvý v tělesenstvie, že sě vtělil, druhý v mysl duši, to jest, že milostí jie navštievil, a třetí na súd poslední, takéž musie býti položen trój příchod toho královstvie. Protož otcové starého zákona žádali sú, aby jim přišlo to královstvie Kri- stus. Izaiáš řka: Vypusť beránka, pane! pána země. A Is. 16. věrní, jenž nábožně táhnú k spasení, prosie, aby jim přišlo to královstvie osviecením milostí duše, a aby oni došli k vítě- zóm v nebeské královstvie, umrúce. Z těch byl svatý Pavel, jenž jest žádal umřieti a býti s Kristem. Pak třetie přijde Phi. 1. 21*

Strana 324
324 Výklad modlitby páné. královstvie celé otci bohu v súdný den, o němž die svatý Pavel: V Kristu všichni budú obživeni, a každý v svém řádu: naj- prv Kristus; potom ti, kteříž jsú Kristovi, a kteříž sú o příchodu Kristovu věřili; a potom syn, když dá královstvie bohu otci, když vyvrže všechna kniežatstva a vladařstvie i moci; neb musie kralovati, když neb dokavadž položí nepřátely své pod nohy své. Mluví svatý Pavel tú řečí, že bude v súdný den plně a dokonale vyčištěno královstvie Kristovo, jenž jest zbor všech vyvolených, v němž ve čas jest směsice; a bude do dne súdného, pro ukrutnosť dáblovu, pro hřiech a pro neustavičnosť synóv toho královstvie. A bude plně dokonáno to královstvie před súdným dnem, v kterýžto den kniežata ďáblové a jich vla- dařstvie i moc přestane nad syny královstvie. A k tomu roz- umu mluví Origenes takto: Příd královstvie tvé! to věz, ať vyvrže sě a vyprázdní kniežatstvo, moc i vladařstvo, i krá- lovstvie světa, i hřiech, jenž panuje v našich smrtedlných tě- lách; a Kristus, v němž kralují všichni světí, ať kraluje v na- šich srdcích. Tak die Origenes. Již ze všie té řeči rozuměti móžeš, že když prosíme, řkúc: Příd královstvie tvé! že prosíme, aby pán buoh ráčil naplniti počet vyvolených svých, aby všickni vstanúc z mrt- vých, i byli s ním v radosti na věky. A tato modlitba vyhánie závisť a vnadí lásku, jakož prvá modlitba vyhánie pýchu a dává pokoru. Protož pyšní zle prvú modlitbu řiekají, řkúc: Osvěť sě jmeno tvé! a pro pýchu nechtiec býti svati. A zá- vistiví zle řiekají tuto druhú modlitbu; neb ti nepřejí, aby jiní též jako oni měli, a majíce věděti, že každý pro účast- nosť psoty, již s jinými trpí, pro pomoc od jiných, a pro obecnú radosť všech vespolek má složiti s sebe závisť. Také věz, že jakož viera jest potřebná k prvé prosbě, též k této druhé potřebná jest naděje; neb každý má mieti naději, že jím sě také některak naplní to královstvie. 1 Cor. 15. Kapitola XCI. A. Třetie prosba jest tato: „Bud tvá vóle jako na nebi takéž i na zemi," neb „jakož v nebi, takéž i v zemi.“ V prvé

Strana 325
Kapitola 90 —91. 325 modlitbě prosili sme neb prosíme, aby jmeno božie bylo svato v nás pamětí blahoslavenstvie. Druhú modlitbú pamatujem s žádostí naplněnie královstvie. Již túto třetí modlitbú zprávě boží sě porúčieme, aby nás ráčil pravú cestú vésti. A za to máme pilně pána boha prositi, neb die svatý Tobiáš: V každý Thob. 4. čas chval boha a pros, ať cesty tvé zpraví, a všechny tvé rady ať v něm vždy jsú. Protož prosíme, aby jakož angelé a světí v nebesiech plnie vóli boží, abychom my zde takéž pl- nili; za to prosíme, když tak dieme: Buď vóle tvá jakož v nebi takéž v zemi. Svatý Augustin die: Totiž abychom co ty nenávidíš nenáviděli, co miluješ milovali, a co přikazuješ, abychom naplnili, a tak s tvú sě vólí sjednali. Tuto znamenaj: i kterak tato prosba nenie daremná?" poňavadž prosme my neb neprosme, aby sě jeho vóle stala, vždy sě stane; jakožto darmo bychom sě modlili, aby sluncě svým během běželo, poňavadž vždy svým během běží. A vóle božie jest mnoho mocnější nežli sluncě v svém běhu, jenž k vóli boží běží. A znamenav tak velikú moc božie vóle Jozef, řekl jest bratřím: Nemóžem protiviti sě vóli boží, neb Gen.50. jinak buoh nebyl by bohem. Protož David die: Všechny Ps. 132. věci, kteréž chtěl, pán jest učinil. A svatý Pavel: Vóli jeho kto protivě sě ostojí? Jako by řekl: Nižádný nemóž protivě Rom. 9. sě ostáti, neb by musil mocnější býti. Protož múdrý Mardo- cheus řekl jest, a bratranu Hester králevú naučil tak sě mo- Hest. 13. dliti: Pane bože všemohúcí! v moci tvé všechný věci polo- ženy sú, a nenie, kto by mohl protiviti sě vóli tvé. A by rozuměl, tu znamenaj, že vóle božie v písmě někdy C. slove on sám buoh volný; a někdy slove božie vóle to, co buoh volí, jako teď, když die David: Nauč mě činiti vóli svú! Ps. 142. Aj tuť miení David, aby ho buoh naučil učiniti tu vóli, jenž jest věčná, jakož i buoh věčný jest; ale prosí boha, aby ho naučil činiti to, co on svú vólí chce od něho mieti, aby bylo učiněno. U příkladě chce král, aby ty pobil lid, a tak má vóli v sobě k pobití. Té vóle ty neučiníš, aniž móžeš učiniti, ale co tú vólí on chce, to móžeš učiniti; a potepa lid učiníš vóli jeho, to jest to, co on volí. Též bóh má vóli, jíž volí, aby ty dábla a hřiech pobil, miluje boha a blížnieho. Vóle božie, jenž on jest a jíž on volí, nelze tobě učiniti; ale B.

Strana 326
326 Výklad modlitby páně. 1 Thes. 4. D. Act. 7. to, co on volí, móžeš učiniti: neb móžeš pobiti dábla a hřiech, miluje boha a svého blížnieho. A toho žádá David, řka: Nauč mě činiti vóli svú, to jest to, co ty volíš. A k témuž die svatý Pavel: Tat jest vóle božie: osviecenie vaše; to jest, chce bóh, aby vy svati byli. A tak kdy my svati budem, plniece přikázanie božie, tehdy vóle božie bude v nás naplněna; a toho žádáme, řkúc: Buď tvá vóle jako v nebi takéž i v zemi. To jest, v nebeských lidech jest naplněna, že jsú svati: ať tak jest v nás naplněna, ať jsme svati. Takť sě miení tiem slovem: Buď tvá vóle. A z toho odpověď máš k otázcě, jenž die: I kterak tato prosba nenie daremná? neb prosme my neb neprosme, vždy jeho vóle bude: Že vóli božie, jíž on volí, té nižádný nemóž sě protiviti, tak aby nebyla, jakož dřéve přivedená pravie písma, neb ta vóle vždy před sě jest plná: avšak hřiešní ti mohú sě protiviti vóli boží v tom, co on volí; a to činie, když jeho přikázanie a rady neplnie. Protož řekl jest svatý Štěpán biskupóm, kněžím a zákonníkóm: Tvrdé hlavy a neob- řezaní na srdcích a na uších! vy vždy duchu svatému sě pro- tivíte; to věz, neplniece toho, co duch svatý volí. Neb kdyby nižádný tak nemohl sě protiviti vóli boží, nižádný by nebyl proti bohu, a to jest zjevně proti písmu; neb die spasitel náš: Mt. 12. Ktož nenie se mnú, proti mně jest. A Izaiáš die: Každý ja- 1s. 74. zyk, jenž sě tobě protiví, na súdě budeš súditi. A tak máš, že tehdy sě člověk bohu protiví, když jeho přikázanie a rady neplní; neb chce bóh, aby všichni lidé spaseni byli, neb všem velí, aby dobře činili, a jeho přikázanie a rady plniec, tak spaseni byli. Protož má buoh mnoho vólí nenaplněných, to věz: chce přikázaním a radú, aby sě mnohé věci staly; avšak hřiešník neposlušný ne tak jich učiní, jakož buoh velí. Z toho máš, že jiné jest řéci: vóle božie jest, aby člověk byl spasen, a jiné řéci: vóle božie jest, že člověk jest spasen. U příkladě: jiná vóle božie jest, abych já byl spasen, a jiná, že svatý Petr jest spasen. Na mně příklad ten plnějé vezmi: Aj chce buoh, abych byl spasen, neb přikazuje a radí, abych přikázanie a rady jeho naplnil, a tak byl spasen; ale nechce, že jsem spasen; proč? neb nejsem ještě spasen. A tak vóle jeho, jíž volí, abychom dobří byli, vždy jest, a té sě nižádný

Strana 327
Kapitola 91. 327 nemóž protiviti, neb on od věčnosti to volí; avšak my vóle jeho neplníme, když přikázanie jeho nečiníme. A z toho dále máš, že velmě k spasení jest nám úžitečné prositi, aby vóle božie byla v nás naplněna; neb vóle božie jest, abychom nikdy jeho přikázanie nepřestúpili; a přikázanie jeho jest, abychom nikdy nehřešili, ale abychom sě plně bez hřiechu zachovali. Protož prosme milostivého pána, ať nám dá svú vóli činiti, to jest, co on velí, plniti; nebť die náš milosrdný otec a bratr, pán Ježíš: Ktož kolivěk učiní vóli otcě mého, jenž Mt. 13. v nebesiech jest, ten mój bratr, i má sestra, i mátě jest. A tak plněním vóle božie, pokolenie božie a rod nebeského krá- lovstvie najlépe sě zachovává; a jmeno božie sě v tom rodu světí, když sě vóle božie naplní. Ještě věz dále, že poňavadž mnozí pilni jsú, chřadnú i E. blúdie v prosbách nehodných a škodlivých, tato prosba: buď tvá vóle! učí nás, že máme sě ve všech věcech poddati vóli boží, tak abychom nic kromě blahoslavenstvie našeho nepro- sili, jedno což by bylo z božie vóle, aby sě to stalo; neb tak darem ducha svatého, jenž slove rada, máme položiti na vóli ducha svatého, co prositi máme. Neb sami od sebe, jakožto od sebe, nejsme statečni, abychom co sobě dobrého pomyslili. A když tak učiníme, tehdy tú prosbú: Buď tvá vóle, hněv vyrazíme; neb bez hněvu, držiece jeho přikázanie, volně sě jeho vóli ve všem poručíme. A zdá mi sě, že prvá prosba někakú zvláštností příslušie bohu otci, když die: Osvěť sě jmeno tvé; neb syn boží tú prosbú vzdal jest chválu a česť otci bohu, jakož die: Chvá- Mt. 11. lím tě, pane otče nebe i země! A druhá modlitba někakú zvláštností příslušie Kristovi, když die: Příď tvé královstvie; neb on poslaný od otce k dobytí a k získání toho královstvie jest počátek, prostředek i konec toho královstvie. A třetie prosba, jíž prosíme řkúc: Buď vóle tvá! někakú zvláštností příslušie duchu svatému, neb on jest dobrá vóle boha otce k synu bohu; neb duch svatý učí nás všem věcem k spasení, jakož Kristus slíbil, řka: Duch pravdy, kteréhož já vám pošli, Joh. 16. naučí vás každé pravdě, totiž potřebné k spasení. A ten duch dobrotivý a sladký vyhánie z nás hněv, uče nás hrdlo poddati sladkému jhu božiemu. 2 Cor. 3.

Strana 328
328 Výklad modlitby páně. Kapitola XCII. Mt. 6. Mt. 4. Čtvrtá prosba jest tato: „Chléb náš vezdajší daj nám dnes.“ Aby rozuměl té prosbě, věz, trój jest chléb: jeden, jenž tělo krmí, druhý slovo božie, jenž jest písmo svaté, a chléb života věčného. A tak modlitba tato, vedlé výkladu svatého Augustina, móž trojím obyčejem vedlé písma vylo- žena býti: Prvé o chlebu, jenž tělo krmí, tak že chléb náš vezdajší miení sě každá potřeba tělestná, jíž sě zbor křesťanský zde na světě drží; jakož jest pokrm a oděv, jež by byl člověk nepotřeboval, by byl v nevinnosti stál; neb byl by dosti měl na ovoci rajském, bez jiného pokrmu, nápoje i oděvu tělestného. Protož aby ukázal spasitel, že my padlí v hřiech máme potřebu tu s větčí prací, nazývá všicku tělestnú potřebu chlebem; neb kdyby toliko mienil chléb pečený, nebyla by prosba plná. Ale že miení všichnu potřebu tělestnú k živení zde na světě, protož nazývá ji chlebem vezdajším. Protož netřeba jest množiti řeči, abychom prosili řkúc: Daj nám rúcho, daj nám píti, daj nám masa, jako děti řékají otcóm a materám, jenž druhdy nevědie, co jest dětem potřebie. Protož bráně spasitel té dětinské péče a výmluvy každé věci potřebné, die: Nerodte pečlivi býti, řiekajíce: co budeme jiesti? aneb co budeme píti? aneb čím sě budem odievati? nebť těch věcí všech pohané hledají; všakť vie otec váš nebeský, že všech těch věcí potřebujete. O druhém chlebu řekl jest spasitel dáblu, když ho po- kusil, chtě v lakotu ho vehnati, řka: Jsi-li syn boží, řci ať kameni tito chlebové budú: Ne samým chlebem živ jest člo- věk — to věz tělestným, o němž ty chceš mieti dokázanie, jsem-li syn boží, kdybych ho z kamenie nadělal, proměně kamenie v chléb — ale živ jest člověk slovem božím, to věz duchovně a svatě, jenž pocházie z úst božích. A vedlé tohoto již řeče- ného chleba jest druhý výklad, že když dieme: „Chléb náš vezdajší daj nám dnes,“ prosíme za naučenie a nasycenie slo- vem božím; a ten chléb jest potřebnější než prvý, jakož duch člověka jest dóstojnější než tělo jeho. A nakrmenie slova božieho jest veličejšie, než chleba tělestného; neb ono krmenie jest A. B.

Strana 329
Kapitola 92. 329 pro toto druhé, jenž blaží člověka, ale ne tak prvé; neb die pán Ježíš ženě, jenž mu řekla jednú na kázaní, když sú jemu Luc. 11. řekli kněžie a zákonníci, že dáblem dábly vymietá: Blaho- slavený břich, jenž tě nosil, a blahoslavené prsy, které's ssál! on jí odpověděl: Ovšem, neb jistě dieš; ale blahoslavení, jenž slyšie slovo božie a ostřiehají ho. A máš dóvod také veli- kosti toho chleba, jenž jest slovo božie, že ten chléb, ktož jej míle přijímá, nikdy neuškodí, ani kdy člověk objie sě ho, jakož die písmo: Ktož mě jedie, ještě budú lačni, to jest viece žádostivějšé; ale chléb tělestný, i ten jejž jedie, i žádostná těla potřeba jiná než chléb, ta obtěžuje a přějiedá sě. Protož toho chleba brání pán Ježíš pečlivosti, jako dřéve řečeno: Neroďte pečlivi býti, co by jedli a co by pili, a čím by sě odievali. Ale druhého chleba velí pečlivosti pilnu býti. Ale dábel zpěť: prvým chlebem netbal by, by sě každý objedl, protož pokusil jest nelakotného Krista, aby tiem chle- bem v lakotu upadl; druhého chleba rád by, aby nižádný ne- jedl, ani jiným lámal. Protož nynie pasě preláty, kněžie a tu rotu hojně prvým chlebem, aby je zbavil druhého chleba; a oni bojiece sě ztratiti prvého, i chtie lid odraziti od druhého chleba. Protož klnú mě, že toho chleba skrze mě buoh lidu udielé; a lid klnú, aby nepřijímali toho chleba ote mne. A světští druzí, a zvláště Němci s některými Čechy, ti sú o to stáli, aby i miesto, v němž ten chléb sě rozdává, obořili: kaplu Betlém. Kam sú smysl děli? peci by nesměli obořiti súsědu, a pak chrám chtějí bez viny obořiti bohu! Jistě ti neradi toho chleba jedie, poňavadž netoliko rozdavače chtie vyhnati toho chleba, ale miesto k tomu chlebu velmě dobřě připravené obořiti. O by zbořili hřiechy, kopeřstvie, smilstvie, a jiných zlostí, tehdy by mohli ten chléb, jenž jest slovo božie, jiesti, a prositi zaň pána Ježíše, řkúc: Chléb náš vezdajší daj nám dnes! Třetí chléb jest života věčného, o němž ten chléb sám D. die: Já jsem chléb života. A o tom chlebu také móž býti Joh. 6. rozumiena ta modlitba, jíž prosíme otcě nebeského, řkúc: Chléb náš vezdajší daj nám dnes! to jest Krista, jenž živí všechny svaté v milosti, jehož kto požívá konečně, neumřě na věky. A k tomu smyslu die svatý Tomáš: Chléb, zaňž Ecc.24. C.

Strana 330
330 Výklad modlitby páně. prosíme, buoh jest, jenž jest pokrm angelský na sycenie sva- tých, jenž s nebe dán jest, v zemi jej jedie; jehož kto požívá, smrti neokusí na věky, neb on die: Já jsem chléb živý, jenž sem s nebe sstúpil; bude-li kto jiesti z toho chleba, smrti neokusí na věky. Také svatý Augustin nazývá chléb v té modlitbě sacramentum corporis Cristi, to jest: posvátnú věc těla Kristova, již nazývá chlebem, řka: Což oči ukazujeta, chléb jest; ale což viera žádá k naučení, chléb jest tělo božie. A svatý Pavel die: Chléb, jejž lámáme, obcovánie neb spolu požívánie těla pána jest; neb jeden chléb a jedno tělo mnozí jsme všickni, kteříž jednoho chleba a jednoho kalichu účastni jsme. Tu rozuměj, že chléb nazývá svatý Pavel posvátnú věc, v níž jest tělo Kristovo, a kalich posvátnú věc v kalichu, v níž posvátně jest krev Kristova. Pak když jeden chléb jsme, die, a jedno tělo, kteříž všickni jednoho chleba, to jest posvátné věci, v níž jest tělo božie, a jednoho kalichu, to jest jedné věci v kalichu, účastni jsme, chléb jedúc, a krev v posvátné věci z kalichu pijíc; a tak všickni věrní, jenž tělo Kristovo přijí- mají, jsú jeden chléb, tak že slušejí k jednomu chlebu; a jsú jedno tělo duchovnie skryté, že jsú zbor křesťanský svatý, a tak tělo, kteréhožto těla Kristus jest hlava, a všichni světí údové. Aj již máš o chlebu, jehož žádáme, řiekajíce: Chléb náš vezdajší daj nám dnes. A každého z těch chlebóv žá- Luc.11. dáme. A tomu na znamenie svatý Lukáš nazývá jej chlebem Mt. 6. vezdajším; a svatý Matheus nazývá jej chlebem nadpodstat- ným. Nadpodstatný proto slove buoh, že jest nad každú pod- statu stvořenú; a naddobrý, neb jest nad každú dobrotu stvo- řenú, jakož svatý Dionysius, veliký mudřec, die. Pak o kte- rém chlebě jest úmysl najprvnější pána Krista v té modlitbě, zaňž máme prositi, neviem; než viem, že i za tělestnú potřebu, i za slovo božie, i za posvátný dar, i za tělo Kristovo máme pána boha prositi; neb die svatý Augustin takto: Ač kto o pokrmu těla potřebném, neb o posvátné věci páně, to jest Kristova těla, tento výklad bude chtieti vzieti, musie, aby spolkem všechny tři věci byly vzaty; totiž abychom chléb ve- zdajší spolu prosili: i potřebný tělu, i posvátnú věc, již viděti móžem, i slovo božie, jehož nevidíme. Tať jsú slova svatého Augustina. 1 Cor. 10. Super Mt.

Strana 331
Kapitola 92. 331 Již važme, že prosiec za ty chleby, prosíme sobě za ne- smierné dobré, abychom tak dosáhli blahoslavenstvie, to jest sytosti v radosti věčné bez nedostatka. A rozumějíce slova modlitby k chlebu potřeby tělestné, máme znamenati slova, že die: „chléb,“ a nedie maso, rybu, ani které věci jiné přie- lišné jmenuje. Protož die svatý Jan zlatoústý: Potřebné věci mají žádány býti od boha, ne pokrmóv sladkosti, ani vína vonná, jenž přielišně rozkoš dávají, břicho obtěžují a mysl rmútie neb zamucují; ale ty věci, kteréž tělcě zdržievají. Protož slove chléb nadpodstatný, to jest tělu přidaný k tomu, aby živo bylo. Druhé die znamenitě: „náš,“ ne mój, proto že máme vóbec společně za sě i za všechny syny božie prositi. A také proto, že nemáme, jsúc bez lásky, prázdni chleba jiesti; neb tak bychom jedli chléb cizí, ne svój. A třetie proto, že máme chleba toho chudým udieleti, a ne sami zvláštně jiesti, poňa- vadž jest společně náš, a ne zvláště mój neb tvój. Třetie die znamenitě: „vezdajší,“ k naznamení, že netoliko jednú ho potřebujem, ale každý den, a zvláště slova božieho a těla jeho; neb ktož kolivěk netoliko den jeden, ale brž okamženě zmešká sě krmiti slovem božím a chlebem života věčného pána Krista, bez něhož nemóž nic učiniti, vpadne v nemoc a v smrť mnoho těžší než tělestnú. A tuto měl bych něco psáti o tělu Kristova přijímání, ale dlúho by bylo, protož toho nechám do jiného času; než toto diem, že zlé jest velmě přijímati nedóstojně, a také velmě zlé nepřijímati pro hřiech dlúho aneb pro netbánie, a dobré jest přijímati často dóstojně. Ale abych k tomu radil neb chválil přijímati každý den, toho neumiem; než to diem, že velmě jest dobré, ktož přijímá, čím móž častějie, buď to ob den neb každý den. Protož die svatý Ambrož: Každy den přijímaj, aby každý den tobě prospělo; tak buď živ, aby každý den přijieti byl hoden. I neumiem já nižádnému miery polo- žiti, kolikokrát má do roka, u měsiec, neb v týden přijímati; neb tú měrú duch svatý vládne, a žádosť veliká ta k té mieře sahá. Proto neviem lepšie zprávy k tomu, než jest vydal svatý Pavel, řka: Zkus sebe sám člověk, a tak ten chléb jez a z ka- lichu pij. Die: „zkus,“ to věz u vieře, v naději a lásce, tak aby měl vieru živú, a než by hřiech smrtedlný učinil, že by E. Cor II.

Strana 332
332 Výklad modlitby páné. Mt. 9. F. G. Joh. 6. z milosti, již máš k bohu, a v naději radějí umřel; a zkus sebe, již-li Krista, k jehož tělu sě a k stolu táhneš, následuješ, jehož následovati co jest, ukazuje svatý Rehoř na ono slovo Kristovo: „Poď po mně,“ řka: Ktož die, že v Kristu přě- bývá, má jako on jest chodil též choditi, to jest: nežádati zemských věcí, nepadúcích ziskóv hledati, varovati sě ctí i naj- menších, potupenie každé světa tohoto pro věčnú slávu míle přijieti, všem prospěti to milovati, nižádnému křivdy nečiniti a sobě křivdy učiněné trpělivě snésti, a těm, jenž křivdu činie, milosti prositi, nikdy své, ale svého spasitele chvály hledati, kolikož móže k milování nebeských věcí s sebú po- vzdvihnúti: to činiti, jest šlápěje Kristovy následovati. Tak die svatý Rehoř. Protož v tom každý sebe zkus, a tak jsa zpó- soben, chléb ten jez a kalich pij, máš-li žádosť a náboženstvie, každý den. O běda nám kněžím, jenž často přijímáme, a Krista tak, jakož teď od svatého Rehoře řečeno jest, nenásledujeme! A blazě těm, kteříž Krista následujíc i prosiece tak: Chléb náš ve- zdajší daj nám dnes, toho chleba požívají: buďto v posvátnosti přijímání, aneb v duši jeho svaté pamatování; nebť jeho tělo jiesti a krev jeho píti jest jeho milovati, umučenie pamato- vati, a tak v jeho milosti přebývati. Protož die svatý Augu- stin: I co připravuješ břicho? věř a jedl jsi. To jest, vieru měj živú, milováním omaštěnú, a jedl si duchovně a dóstojně, ač si v břicho zpósobu chleba s oltáře nevzal. A věz, že ktož chleba písma svatého nejie, a tak přikázanie božieho neplní a dále i Kristova těla nepožívá, tenť živosti duchovnie v sobě nejmá; neb die ten chléb věčný: Nebudete-li jiesti těla syna člověčieho, a krve jeho píti, nebudete mieti v sobě života, to věz svatého, a tak uvadnete a zhynete. Věděl to David ra- něný cizoložstvím, protož die: Bit sem jako sěno; uvadlo srdcě mé, že sem zapomenul jiesti chleba svého! Zapomenul byl tohoto chleba požívati: Nesesmilníš, nepožádáš cizie ženy, nezabiješ, když jest ženy svého dobrého rytieře požádal a s ní scizoložil, a rytieře o život připravil. O co jest takých, jenž toho chleba jako i David nepožívají! Vrz ten kus chleba mezi kněží i mezi jiné: „Nesesmilníš, a nepožádáš cizie ženy!“ a shledáš jich málo, kteříž ten chléb jedie! A pak chtie jiesti

Strana 333
Kapitola 92 — 93. 333 tělo božie! Jistě uvadlé srdcě mají, zapomenuvše jiesti chleba svého. A takt chleba Krista nejedie, jenž jest chléb posilu- jící cestníkóv, jenž táhnú k životu věčnému. Protož této mo- dlitbě: „Chléb náš vezdajší daj nám dnes,“ příleží dar ducha svatého, jenž slove síla, a vyhánie sě jí tú modlitbú lenosť. Kapitola XCIII. Tuto hněvníci slyšte. Pátá prosba jest tato: „Odpusť nám našě dluhy, jako i A. my odpúštiemy svým dlužníkóm.“ Znamenajme řád položený od Krista v prosbách, že v prvé prosbě položil chválu boha otcě, v druhé chválu boha syna, v třetí chválu boha ducha svatého, a pak po té chvále řád čtyř proseb; neb chvály svaté trojicě prvé prosíme, jakožto synové milého otcě, za chlebem, s nímž bychom mohli jíti a putovati až do najvyššie hory. A někteří, jakožto dietky ještě nerozumné, jimž mléka ještě jest potřebie, chleba tělestného prosie; jakožto dietky řiekají: Tata, papu! mama, papu! Druzí, jako dorostlejší, rozumnějie chleba slova božieho prosie a žádají, jímž by duši svú krmili v ctno- stech. A třetí, již jako dospělí žáci Kristovi, chleba života věčného prosie a žádají, jenž by je krmil i zde na cěstě, i u věčné vlasti. Neb milý spasitel jest cěsta, pravda i život; Joh. 14. protož on v té cěstě učí nás choditi. Jest cěsta, neb na sobě drží mocí svú všechny pocěstné; a jest pravda, uče nás, kte- rak máme choditi; a jest život ten, jenž jest již konec cěsty, jenž pocěstných posiluje. A ač on jest cěsta velmě pěkná, ale však převeliká, od niež móžem lehce poblúditi; protož on jest také pravda, jenž nás učí cěstu pravdy vyvoliti. A třetie, abychom nezufali, stesknúce sobě pro dlúhosť cěsty, jest život, jenž nás k sobě tiehne ochotně, abychom brzce běželi a upřie- mě, a odplaty konečné doběhli, a tak na věky s ním a v něm odpočívali. A tak již majíce chléb pocěstnému silnému, ještě potřebie jest synu, oblehčiti sě od břemene, jenž ho na cěstě mešká; protož již prosíme oblehčenie od břemene našich hřie- chóv. A že ani chleba hojnosť, ani oblehčenie od břemene nestačí, protož třetie prosba po túto dvú jest, abychom byli

Strana 334
334 Výklad modlitby páně. B. C. zachováni od nepřátel, jenž nám zálohy činie v cěstě, když dieme: Neuvod nás v pokušenie. A čtvrté konečně, abychom mohli mieti ten chléb, jenž velmě dobře krmí, a svrci s sebe břiemě velmi těžké, jenž nás mešká v cěstě, a abychom mohli nepřátel zniknúti tak velmě ukrutných, a potom abychom ne- upadli v některé nezčestie, jakožto noh uraženie aneb v po- horšenie, protož čtvrté prosíme od zlého zproštěnie, řkúc: Zbav ny od zlého. Neb přebývajícieho tak v pomoci najvyš- šieho pána přikázal jest angelóm ostřéhati, aby neurazil o ká- men nohy své. A divným obyčejem ty čtyři věci uprošené ujistily by pútníky nebeského královstvie; protož my pútníci máme o tak potřebné věci pilně státi. Ale pro pátú modlitbu neb prosbu znamenaj, že poňa- vadž dluh jest ta věc, kterúž dlužník má dáti neb zaplatiti: buďto dar milosti božie, neb dobré člověku přirozené, neb zbožie, neb pomsta, neb služba, nezdá sě, by kterým obyčejem hřiech byl dluh; neb by hřiech byl dluh, tehdy bych já ten dluh měl dáti tomu, komu jsem dlužen, a tak měl bych bohu dáti hřiech; a to sě nezdá, neb ani mi dal buoh hřiechu, ani mi pojičil hřiechu. Protož die svatý Pavel: Dlužníci jsme ne tělu, dáblu a světu, abychom dávali tělu, světu i dáblu hřiechy, jsúc živi jako velé. Protož těžký jest rozum v té prosbě „Odpusť nám hřiechy našě,“ jakož die svatý Lukáš; a svatý Matúš die: „dluhy naše;“ i móž vedlé výklada svatého Augu- stina, jenž die, že dluhové jsú hřiechové, rozum móž býti tento: Odpusť nám hřiechy neb dluhy naše, totiž viny, pomsty a hanby, jimiž jsme dlužni pro hřiechy naše. Protož já řiekám, uče lid modlitbě: „Odpusť nám naše viny,“ to věz, jimiž jsme vinovati, abychom trpěli za hřiechy. A pán buch tehdy ty hřiechy, dluhy neb viny odpúštie, když nad modlitebníky nepomstí věčným zatracením, neb v očistci mučením; jakož člo- věk druhému dluh neb vinu odpustí, když nad ním sě nemstí, ani sě miení mstíti, ač mu jest zavinil. Ale věz, že pán buoh jest tak spravedlivý, že ihned nad člověkem pomstí, když najprv smrtedlně shřěší; ale té pomsty lidé hrubí neznamenají, ana jest mnoho těžšie pomsta než která tělestná. Která jest ta pomsta? Otiež sě, proč slove zlosť smrtedlný hřiech? Proto, že proto duše ihned umře.

Strana 335
Kapitola 93. 335 Kterak? Takto: Živosť těla jest duše, že jí živí, a živosť duše jest milosť božie. Vezme buoh duši od těla, a mrtvo ostane; vezme buoh milosť od duše pro hřiech smrtedlný, a mrtva jest duše. Važiž pomstu: větčie-li pomsta, aby tě na těle umr- tvili, čili větčie, že na duši mrtev jsi? a máš-li v sobě duši roz- umnú, poznáš již velikú pomstu, jíž jest hrozil pán bóh Ada- movi a Evě, řka: V kterú kolivěk hodinu jiesti budete, to věz Gen.3. přes mú zápověď, smrtí umřete. Jedli sú, a v tu hodinu umřeli sú: na těle nic, ale na duši; a v tu hodinu své, totiž syny z sebe tělestným skutkem pojdúcie, zmrtvili sú. Aj máš již pomstu hřiechu smrtedlného hotovú! Protož varuj sě hřiecha, ať tebe nezachvátí tak hrozná vina. Také věz, že hřiech najprvé jest proti bohu; a tak že D. buoh hřiechem bude uražen a člověk spravedlivě vinen a po- msty hoden, prosíme, aby pán buoh svój úraz otpustil a vinu spustil. A nerozuměj, by boha mohl hřiech v božství uraziti, tak aby ho zamútil, bolesť neb tesklivosť kakú jemu učinil, ale urazí ho v jeho stvoření; a tak my všichni hřiešní urazili sme boha v člověctví, ranili, umučili i zamordovali. Protož die písmo: Uzřie, v koho sú bodli: ač ne kopím, aneb hře- Joh. 19. bím svú rukú, ale svým hřiechem, proňž jest Kristus trním boden, kopím i hřebím. Protož die písmo: Vida buoh, že Gen. 6. mnohá zlosť lidská jest v zemi, a že všechno myšlenie srdcě přichýleno jest ke zlému, po vešken čas zbolelo ho neb ste- sklilo sě mu, že člověka učinil v zemi. Rozumieš-li, milý! kdy ho zabolé, neb kdy byl teskliv buoh a udeřen bolestí v srdci? v tu dobu-li, kdy chtěl svět potopiti? Jistě nižádná bolesť, ani tesklivosť, kteráž na vás bývá, v tu dobu boha nedotkla. A kdy zvláště ve čtvrtek a v pátek veliký teskliv byl bóh, řka: Zamúcena duše má až do smrti! bolestiv byl buoh, když kr- Mr. 26. vavým potem sě potil; an jest ve čtení svatého Lukáše: Křtem sě mám křtíti, a aj, kakť mi jest úzko neb teskno, dokud sě neskoná! Coj' to: křtem sě mám křtíti? O! umučením mám umrtven býti, a jest mi těžko, téžko krvavým potem sě potiti, až jako do smrti; těžko uplvánu, ubičovánu, i pohaněnu i zvrtánu býti bez viny, od přátel za nepřátely! Protož volá k těm, jenž jdú cěstú neb do nebes neb do pekla, řka: O vy všickni, kteříž jdete cěstú, pilně znamenajte a vizte, jest-li bolesť Tren. 1.

Strana 336
336 Výklad modlitby páně. Tren.1. jako bolesť má! To znamenajíc duše věrná, die svatým Jeremiá- šem: Aj, lisici jest tlačil pán panně dcerky Juda; protož já plačtiv jsem a oko mé vylévá vody. Málo pohřiechu! takých duší nynie nalezneš plačtivých, jenž by znamenaly, kterak ukrutnú lisici, to jest kříž, tlačil pán všeho světa, ano mu po patách črvené víno teče! A tlačil jest tu lisici panně čisté, choti, jenž s ním bude na věky, jenž jest dcerka Juda, to jest vyznánie pravého, že zná spasitele svého, a váží pilně bolesť jeho. Aj již mó- žeš rozuměti, kterak buoh hřiechem jest uražen; pro kteréžto uraženie byli sme dlužni věčným zatracením a mukami, pro něž řiekáme: Odpusť nám naše dluhy, neb hřiechy, neb viny. A chtěl bych, aby kněžie lidem nepřekáželi na té modlitbě, kterak kolivěk řiekají, když jedné týž rozum mají; ano svatý Matheus die: „chléb nadpodstatný,“ a svatý Lukáš die: „ve- zdajší.“ A opět svatý Mat. die: „dluhy,“ a svatý Lukáš die: „hřiechy.“ Avšak v obú duch svatý mluví bez pochybenie. Ještě věz, že po odpuštění hřiecha neb provinění zó- stává pokuta. U příkladě: ranil tě někto, a ty odpustíš mu proviněnie a miluješ ho; ale dal's mnoho lékaři, utalt jest ruku, jíž's živil dielem ženu i patero dětí s sebú, a již nebu- deš moci; a bez viny utal ji tobě. Pokuta ostala; ty móžeš žádati, a on má dáti, jest-li bohatý; má vešken nedostatek, kterýž pro nejměnie ruky máš, zastati, tě s ženú i s dětmi krmiti i odievati, a najprvé milosť u pána najprvnějšieho, to jest u boha naleznúti. Též věz při jiném hřieše smrtedlném, v němž znamenaj skutek, druhé poškvrnu duše, třetie vinu. U příkladě: v smilství jest skutek, ten brzy mine; a jest po- škvrna, ta v duši ostane; a jest vina zavázánie k věčnému za- tracení, ač želenie pravého nebude, a k tomu pokuta. Nu když jest skutek minul, ostala poškvrna v duši, a vina k za- tracení a pokuta duši. Sám buoh vyčistí, ač bude smilník že- leti. A když želé a prosí pána boha, řka: „Odpusť nám naše dluhy,“ tehdy milostivý pán duši vyčistí, vinu zavázánie k za- tracení také odpustí; ale ostane pokuta. Která? Dostiuči- něnie modlitbú, postem, almužnú a jinými dobrými skutky svatého pokánie: aby modlitbú pánu bohu sě pokořil, postem nad sebú pomstil, a almužnú blížniemu dosti učinil, jakož jest shřěšil proti bohu, proti blížniemu a nad sebú. E.

Strana 337
Kapitola 93. 337 Aj již móžeš rozuměti, zač prosíme, řkúc: Odpusť nám naše viny. A že nemóžem sobě zaslúžiti, nejsme-li v milosti, a tak jedné ač milujeme boha a blížnieho; protož abychom to milovánie znamenali k každému synu božiemu, protož zname- nitě přidává spasitel přirovnánie v odpuštění, řka: jakož i my Ecc. 28. odpúštieme svým vinníkóm. Písmo die: Odpusť blížniemu svému, jenž škodí tobě, a tehdy když budeš prositi, hřiechové F. budú rozvázáni. Člověk člověku zachovává hněv, a od boha hledá uzdravenie; k člověku k sobě podobnému nemá milosr- denstvie, a za své hřiechy bude prositi, a on jsa tělo zacho- vává hněv! A týž smysl pokládá spasitel ve čtení svatého Mt. 18. Matúše o sluzě zlosynu, jenž po slitování a odpuštění pána svého svých dluhóv, ukrutně jest hrdlil svého dlužníka. Neb kterak větčí jest dluh desět tisíc hřiven než sto peněz, tak větčie jest vina proti bohu než proti blížniemu. A chtě milo- srdný spasitel, aby naše modlitba nebyla nám k hřiechu a pro- vaz na naše hrdlo, ihned po skonání té modlitby: „Otče náš die takto: Jistě odpustíte-li lidem hřiechy jich, odpustí vám otec váš nebeský hřiechy vaše; pakli neodpustíte lidem, aniž otec váš odpustí vám hřiechóv vašich. Z této Kristovy řeči máš, že každý nemaje bratrské lásky, řiekaje tu prosbu: „jako my od- púštieme,“ velmě hřěší a slehka smrtedlně, i proto že řieká ji v hřieše, i proto že lže, a zvláště proto že prosí svého zatracenie, ač ho nemiení. A k tomu takto mluví svatý Augustin: Když dlužníkóm svým, totiž těm, kteříž proti nám hřešie, neodpu- stíme, svá modlitbú sě viníme a boha k hněvu proti sobě popúzieme, a sami na sč uvodíme zlořečenstvie viece než po- žehnánie. A tak sě děje, že modlitba, jenž by měla býti spa- sedlivá, bude škodná, a hřiechóv kterých sme umenšiti měli modléce sě, ty rozmnožíme. Tak mluví svatý Augustin. Pro- tož to věda hřiešný, má řékati modlitbu, ale ne v hřieše smrte- dlném, ač někdy méně by shřěšil tak sě v hříeše smrtedlném modle, než jinak prázdně. A ještě úžitečné naučenie na to slovo: „Odpusť nám“ G. a dále, die svatý Augustin, že ne proto každý dlužen jest penieze odpustiti dlužníkóm, ale ktož by proti jemu zavinil; neb penieze odpustiti přikázáno jest nám oniem přikázaním, jenž die: Ač kto bude chtieti tobě sukni tvú vzieti, daj jemu M. J. Husi sebrané spisy I. 22 Mt. 6.

Strana 338
338 Výklad modlitby páné. H. De con- temptu mundi. i plášť. Nenie tobě nuzno, každému peněžnému dlužníku odpustiti dluh, ale tomu, jenž by navrátiti nechtěl tak da- leko, že by chtěl sě vaditi; a na sluhu božieho neslušie sě vaditi, jakož die apoštol. A ktož ani dobrovolně ani bez- děčně peněz dlužných nechtěl by vrátiti, mají mu odpuštěni býti; neb snad ze dvú příčinú nechce vrátiti: prvé, že snad nemá, druhé, že snad lakomec jest, jiné věci cizie žádostivý. Obé příslušie k chudobě, neb prvá chudoba jest domovitá, a druhá chudoba jest duše. Protož ktož kolivěk tak chudému dluh odpustí, chudému odpustě skutek*) křesťanský činí zjevně tú Kristovú zprávú: aby v duchu hotov byl ztratiti, což jest jeho. Pakli co činí, aby jemu bylo vráceno, tak smierně a skrovně čiň, aby radějie dlužníka potresktal a popravil, než aby jemu dluh navrátil, znamenaje, kterak ohavno jest nevrá- titi, když móž vrátiti. A tak tato prosba: „Odpusť nám naše dluhy jako i my odpúštieme“ a dále, netoliko o penězích roz- umie sě, ale o všech věcech, jimiž proti nám kto hřěší. Kte- réhožto hřiechu neodpustíš-li, nemóžeš řéci: Odpusť nám dluhy naše, jako i my odpúštieme svým dlužníkóm. Tak vše mluví svatý Augustin. Z té řeči máš, že kněžie, súdiece sě a pohoniece sě pro obroky, a pohoniec svých osadných z desátkóv a z jiných věcí tiem úmyslem, jedné aby měli, nejsú z hřiechu vymluveni; neb kterak ti plnie radu obecným danú, ale jim přikázanie, jakož die svatý Augustin, od pána Krista, jenž die: Chce-li kto vzieti rúcho tvé, nebraň jemu i sukně; každému, jenž tebe prosí, Luc.6. daj, a ktož vezme tobě tvé, ne zasě žádaj. O Kriste! tato svatá zpráva jižť jest v kněží uhašena; nebť mají jiná práva, na něž přisahají, aby jich velmě bránili; a mají mnoho koblúčkuov, jimiž přikryti chtie lakomstvie, řkúc, že to činie pro sprave- dlivosti, pro boží pomstu, pro dobré obecné cierkvi svaté. Ale lakomstvie, pýcha a pomsta hniezdo drží; neb nechtie z pýchy nic potrpěti, lakomství chtie dosti učiniti; protož nutie chudé z desátkóv, poplatkóv a z mnohých nálezkóv, jimž by měli sami neřku desátky dávati, ale všechno, co by jim mimo rovnú po- třebu tělestnú ostalo. A kteříž toho sě pohoněnie držie a *) Rkp. otpuštie a skutek.

Strana 339
Kapitola 93. 339 dránie, a nuzným nedávají, všichni tací jsú zloději, lotři a svatokrádci. Toť praví na ně svatý Bernard a svatý Jero- nym a jiní světí; a mají založenie v Kristově řeči, jenž die: Což jich je přišlo, všichni jsú zloději a lotři. Proč? Neb Joh. 10 nejdú skrzě Krista. Který dóvod? Tento, jakož die svatý Rehoř, na to slovo Kristovo: Ktož nesmie zbožie tělestného za ovcě dáti, i kterak by za ně život dal? A oni netoliko chtie za ně života dáti, ale brž nesmějí jim, to jest nechtie, nuzným odpustiti; a majíce dosti, nechtie jim jich dědictvie uděliti. Také bohatí světští jsú v jich hanebném zákoně, jenž nuzným neodpúštie úročce, a nuzie je a hrdlují; a měštěné, jenž chudé dlužníky mučie, a vědúce, že nemají čím zaplatiti. Také v témž hřieše stojie mistři, chudé žáky nuziece, mnoho od nich berúce, aby v pyšném rúše chodili a rozkošně sě pásli; protož převzděli sú penězóm, jež berú, pastus, to jest: pastva. Daj buoh, aby sě na duši pásli, ale ne tělestně, jedné ku potřebě! Ještě věz, že máme svým vinníkóm odpúštěti viny pro K. mnohé příčiny: Prvé pro vóli boží, že chce to mieti. Dóvod té vóle jest smrť jeho; neb on chtěl jest za ny hřiešné, své vinníky, umřieti ukrutnú a ohavnú smrtí, aby nám dal pří- klad, svým vinníkóm odpúštěti. Jakož die svatý Pavel k Ti- Tit. 2. tovi, že Kristus dal sě sám za nás, aby nás vykúpil ode všie zlosti, a vyčistil sobě lid vzácný a následovný dobrých skut- kóv. Aj die: Kristus dal sě za nás, za lid následovný do- brých skutkóv. I nezdáť sě, by byl dobrý skutek, že Kristus netoliko odpustil jest svým vinníkóm, a trpěl za ně smrť velmě ukrutnú a ohavnú? Kdy ty to učiníš, poňavadž nerad viny malé odpustíš? a co pak, že zavině svému blížniemu ještě sě naň hněváš? Druhé proto máme rádi odpustiti, že nám veliký úžitek z toho přijde. Prvý, že odpustíme-li my, tehdy nám buoh také odpustí; jakož sám Kristus svědčí, řka: Jistě odpustíte-li lidem jich hřiechy, otec váš nebeský od- Mt. 6. pustí vám vaše hřiechy. Druhý úžitek, veliký zisk, že když my odpustíme vinu jednu, on nám jich odpustí sto, ba i tisíc, ještě i bez čísla našeho rozumu. Dóvod toho jest čtenie o Mt. 18. zlém sluzě, jemuž pán byl odpustil desět tisíc hřiven. Tře- 22* I.

Strana 340
340 Výklad modlitby páně. 23 q. 4. M. N. tie máme odpustiti, abychom nebyli dáni katóm dáblóm u věčný oheň. Také věz, že člověk móž vinu blížniemu sobě učiněnú odpustiti, ale viny proti bohu nemóž. U příkladě: raní sedlák Petr Jana bez viny. Petru móž Jan odpustiti, co proti němu učinil, ale nemóž, co proti pánu zavinil, přestúpiv jeho při- kázanie, jenž jest zapověděl, aby nižádný (s) zbraní nechodil, a ovšem aby neranil. Též nemá moci člověk, aby vinu odpu- stil blížniemu, jelikož jest proti bohu tu vinu učinil. Protož svatý biskup Hajmo, jenž také slove Remigius, na ono slovo: Shřěší-li blížní tvój proti tobě, potreskci jeho, takto die: Shřě- ší-li bratr náš nad námi, móžeme jemu odpustiti, ne i jistě dlužni jsme, abychom mu odpustili; ale shřěší-li proti bohu, nenie na naší moci, ale na boží vóli záleží. Neb psáno jest: Shřěší-li muž proti muži, odpustiti móž jemu buoh; ale shřě- ší-li proti bohu, kto prositi bude za něho? To Hajmo. K té- muž die svatý Rehoř: Ty viny, kteréž proti nám sě stávají, lehce dlužni jsme odpustiti; ale ty, které sě proti bohu dějí, s velikým rozeznáním, aniž bez pokánie móžeme odpustiti. To svatý Rehoř. Z toho umni, že každý člověk zde na světě móž hřiechy odpustiti. Proč? Neb móž proti každému někto zaviniti, a tak on móž jemu odpustiti. Protož die spasitel všem nám: Odpustíte-li vy lidem hřiechy jich, tehdy otec nebeský odpustí vám vaše hřiechy. A učí nás všechny řiekati: „jako i my odpúštieme svým vinníkóm.“ A tak móž bába knězi hřiechy odpustiti, když proti ní zaviní, ulúdě jie dceru, neb nechtě jie zpoviedati bez peněz; ale nemóž bába, ani má zpovědi slyšeti, a tak rozhřěšovati od hřiechóv, jakož móž kněz. Dále z toho máš, že ač kněz móž odpustiti, však nemóž, kdy kolivěk by chtěl, a jakž by chtěl, a komu by chtěl: proto že nemóž odpustiti viny proti bohu učiněné, jedné ač buoh odpustí; druhé, že nemóž mocí svú duše hřiešného od po- škvrny vyčistiti; třetie, že nevie, jest-li k odpuštění vóle božie; čtvrté, že nevie, jest-li v člověku hřiešném, jenž sě zpoviedá, pravé skrúšenie, ani vie, pravdu-li praví na zpovědi čili lež; protož tieže sě, kterak jest hřěšil? Z toho dále máš, že v toto léto zklamali sú kněžie lživí L. O.

Strana 341
Kapitola 93. 341 mnohý lid, jistiece jim, že ktož by kolivěk dal papeži pomoc proti Napulskému králi, že by měl i hřiechóv všech i muk zbavenie. Druhé máš, že všetečně a rúhavě řiekali sú: Já dávám tobě odpuštěnie najplnějšie od hřiechóv a od muk! Neb jakož sem řekl, nemohú odpustiti hřiechóv neb viny proti bohu učiněné, jedné ač buoh odpustí. Druhé, že nemohú duše od poškvrny vyčistiti; a že nevědie, jest-li k tomu vóle božie, ani vědie, má-li ten, jenž jest penieze dal, skrúšenie, aniž vědie, jest-li k spasení vyvolený, čili k zatracení předvěděný. A také že za penieze dávají, pod tiem slovem: mají-li pravé skrúšenie a ústy vyznánie; a tak kdyby čert přída dal penieze, vezma na sě podobenstvie člověka, a zpoviedal sě, kněz právě též by jemu řekl, jako i jinému: Dávámť odpuštěnie plné ode všech hřiechov, i ode všech muk, ač máš skrúšenie. A pro to řečenie a dávánie řečí dábel by vždy v hřieše i v mu- kách věčných ostal. Jistě veliké přieliš všetečnosti nad svaté Antikrist sě chopil, jíž mámí lidi! Světí nesměli ji- stiti takých odpustkóv, než pravili lidu, aby sě káli právě hřiechóv, a trpěli míle protivnosti v světě až do smrti. Protož nižádný svatý nepoložil v písmě takých odpustkóv na letech na penězích, ale na pravém pokání, jenž jest hřiechu želeti srdečně, od něho sě odvrátiti, tak aby nechtěl viece hřešiti, doufánie k milosrdenství mieti, přikázanie božie plniti, a dosti za hřiechy učiniti. Neb milostivý pán buoh die: Učiní-li hřiešník pokánie ze všech svých hřiechóv, kteréž jest učinil, a bude ostřéhati všech přikázaní mých, a učiní-li súd a spra- vedlnosť, životem bude živ a neumře; na všechny jeho zlosti, které jest učinil, nevzpomenu. Aj teď máš ohlášeny jisté odpustky pod túto úmluvú: Q- učiní-li hřiešný pokánie. Co jest pokánie? Za hřiechy dosti učiněnie od hřiešného. Kolik kusóv má pokánie? Tři. Které? Bohu zpoviedánie, srdečné želenie, a dosti učiněnie. Protož řekl jest bóh: Učiní-li hřiešník pokánie. A Kristus počínaje kázati, řekl: Čiňte pokánie, neb sě přiblíží nebeské královstvie. Mt. 3. A jinde řekl učedlníkóm: Neučiníte-li pokánie, všickni též za- Luc. 13. hynete. To věz, jako ti, kterých jest Pilát krev s prstí smiesil, jenž jednoho člověka byli za boha vzěli. A svatý Jan Křtitel die: Čiňte hodné úžitky pokánie. P. Ezech. 18.

Strana 342
342 Výklad modlitby páné. Na té řeči všichni světí, kteříž sú psali o pokání, zaklá- dají, že nelzě člověku spasenu býti, než hřěšil-li je, že musie dosti za hřiechy učiniti. Protož světí: Augustin, Jeronym, Rehoř a jiní, nikdy sú nesměli koho, by mu byli hřieši odpu- Dan. 3. štěni, ujistiti, jakož ani svatý Daniel, ani Johel, ani svatý Jhl. 2. Petr; ale řiekali sú: Učiň pokánie, zdali snad budú odpu- Act. 8. štěni hřiechové tvoji! Ale papež v své bule, to jest v svém listu, každému slibuje, ktož sě zpoviedá a má skrúšenie a dá, že ihned má plné hřiechóv odpuštěnie; to vykládají jeho úřed- níci a poslové: že to jest zbavenie plné všech hřiechóv i všech muk. Ale viz, že nepokládá bula třetieho kusu pokánie, jenž jest dosti od hřiešného za hřiechy učiněnie; a tak kuse bez ocasa položili pokánie, proti onomu písmu, jímž buoh přika- zuje, aby oběť bohu cělú i s ocasem dávali: ale miesto toho ocasa naplatili peněz dávánie. Která jest jistějšie oběť, suď to i dietě: s ocasemť jest jistá. Neb die buoh: Učiní-li hřiešník pokánie, jenž jest vyznánie před bohem, želenie a dosti uči- něnie, za všechny hřiechy, kteréž jest učinil, za všecky zlosti jeho já sě nevzpomenu tak, bych chtěl nad ním mstíti. Neb buoh dvakrát nemstí. I bylo by dobré, aby kteříž sú chtěli mieti odpustky, aby kněžie jim zaručili, když penieze dadie, že ihned budú i hřiechóv všech i muk prázdni. A nedostalo by sě jim rukojmí, a svatý Petr, jenž jest musil sě káti hřie- chóv, za ně neslíbí; jakož jest nesměl slíbiti Šimonovi, jenž jest chtěl mieti moc od Petra i od jiných apoštolóv, řka: Vez- měte penieze a dajte mi tu moc, ať na kohož vložím rucě, vezme ducha svatého. Jemuž vece Petr: Peniezi tvoji buďte s tebú na zatracenie, že dar boží domněl si sě za penieze mieti! Nenie tobě diel ani účastnosť v řeči té, neb srdcě tvé nenie pravé před bohem. Pokánie čiň od té zlosti své, a pros boha, zdať snad odpuštěno bude tobě to myšlenie srdcě tvého; neb v žluči hořkosti a v zavázání zlosti vidím tě, že jsi. — Aj teď máš Petra apoštola, ducha svatého plna, jenž jest nesměl Šimona ujistiti, by jemu hřiechové byli odpuštěni, ač jest Ši- mon řekl apoštolóm ihned po té řeči Petrově: Proste vy za mě boha, ať nic na mě nepřijde těch věcí, kteréž ste řekli. V toho Šimona rotě jsú kněžie, kteříž sú odpustky pa- pežovy najeli, aby penieze těželi, kladúce lidem rucě na hlavu, Act. 8. R. S.

Strana 343
Kapitola 93. 343 aby ducha svatého přijeli, bez něhož nelze člověku mieti od- puštěnie hřiechóv. V jeho také rotě jsú všichni, kteříž sú od- pustkóv na penězích do klášteróv i do jiných kostelóv dobý- vali. O by znamenali řeč Petra svatého, jenž die: Peniezi tvoji buďte s tebú na zatracenie, že's dar boží domněl sě za penieze kúpiti! I kterak oni nejsú hodni zatracenie, najímajíc i kupujíc odpustkóv dávánie? i kterak jsú vyněti od svatoku- pectvie, jenž jest veliké kacieřstvie, na penězích berúce moc, aby komuž rucě vložie, vzal ducha svatého? Nic nemají, nic nedadie! tak praví svatý Lev papež. Srdcě jich nenie pravé před bohem, jakož Šimonovi řekl svatý Petr. Proč? Že chtěl na penězích vzieti moc, aby viece utěžel. Křivé srdcě lakomé, též i jich, proti přikázaní spasitele, jenž die: Darmo ste vzeli, Mt. 10. darmo dajte! to jest, ne pro penieze. To řečeno apoštolóm, jenž sú byli darmo vzěli a darmo dávali, kromě Jidáše, jenž jest Krista darmo vzal, ale židóm za třidceti peněz prodal. Oni sú nic nevzěli, jako die svatý Lev papež, což tehdy dá- vají? jistě duch lživý. Tak die ten dobrý svatý. Protož lži směle a lžmi lid lúpie; kterakž sě pokají? Nechť poslúchají svatého Petra, jenž die Šimonovi: Čiň pokánie od své zlosti. Jemu pokánie bylo lehčejšie nèž těmto, neb onen nenie dlu- žen navrátiti, ani koho zklamal, ani jest měl výstrahy: ale oni lid sú zklamali, majíce již výstrahu, mnoho sú lhali a od lidu lúpežně brali. Protož až želeti budú a navrátie penieze lidu — neb die svatý Augustin: Hřiech nebude odpuštěn, jeliž bude navráceno, co jest křivě vzato — dajž jim buoh, aby se právě káli, a od věčného zatracenie pokáním byli odvázáni; Neb Šimonovi řekl jest svatý Petr: V zavázání zlosti vidím tě, že jsi. Zlosť v tom miestě znamená zatracenie věčné, k ně- muž sě byl zavázal Šimon zlým, lakomým, svatokupeckým my- šlením. A od toho Šimona vzato jest to slovo simonia, i slove: Šimonovo svatokupecstvie. Pak všickni, kteříž nezřiezeně du- chovní věc za tělestnú chtie kúpiti, jsú Šimáčkové, to jest: Šimonovi dědicové. Jsú také dědici Jezí, jenž jest vzal dvě hřivně a dvoje rúcho od Namana pohana, jehož byl uzdravil od malomocenstvie rozkázáním svatého proroka Elizea, aby sě zkúpal sedmkrát v Jordáně. Pak po uzdravení vzal Jezí pe- T. V. 4 Reg. 5.

Strana 344
Výklad modlitby páné. 344 nieze a rúcho; proto svatý Elizeus vydal jest na něho kletbu, aby obmalomocněl tělestně. A jeho pokolenie v hřiechu, jenž béře dary tělestné z úmysla za dary duchovnie, to jest du- chovně malomocné. A slovú z jeho pokolenie po něm Jezité, a jest jich mnoho; nebrzy nalezneš biskupa, byť neměl toho Jezity: světí-li kalich, ornát, neb co, ačť on nic nedie, ale Jezí stojí u dveří; káže-li biskup stvrditi k obroku, ihned Jezí ho- tov k šacování. Také jich drahně u papeže, věru i u farářóv, jenž napomínají, aby dali od svátosti, od pohřebu, i ode křtu, i od zpovědi, tak že nic nepoostavie, by co bylo dáno darmo pro boha bez peněz. Protož die jeden: Darmo nižádný nedá, neb jest darmo nižádný nevzal. O tom jinde bude viece řeči. Protož navrátiece sě k prosbě, prosme pána boha, ať nám i s nimi hřiechy odpustí, řkúc: Odpusť nám naše viny, jako i my odpúštieme svým vinníkóm; neb neodpustí-liť on nám hřiechóv, a my neodpustíme-li svým blížním, a nebudeme-li sě káti statečně svých hřiechóv, pojdeme do pekla jako do svého domu, byť na nás všichni listové papežovi leželi, a všichni ti kněžie pravili, že budem neb že jsme hřiechóv i muk zbaveni. A věz, že této modlitbě příleží dar ducha svatého, jenž slove uměnie, a vyhánie lakomstvie; neb dar uměnie hodí sě velmě lakomcóm, jenž sě vadie o zbožie. A kdyby kněžie zvláště měli božie uměnie, nevadili by sě o zbožie, ale míle by odpu- stili svým vinníkóm, a nesvatokupčili by, jakož svatokupčie. Kapitola XCIV. A. Šestá prosba jest tato: „I neuvod nás v pokušeni(e).“ Tú prosbú již pominulé zlosti v svobození prosíme výstrahy od zlého, jenž by nás mohlo potkati, řkúc: „I neuvod nás v pokušenie, nebo druzí řiekají „u pokušenie.“ Tu znamenaj, co jest pokušenie a od kterého pokušenie žádáme výstrahy. Věziž, že pokušenie jest vytíkánie k seznání věci rozumné, aby sě vzjevilo to, co prvé bylo neznámo neb skryto. A by srozuměl, věz, že roz- umná věc jest ta, kteráž rozum má, neb jenž jest ta věc sama rozum, jako buoh, a angel, a člověk; a tak tři jsú věci rozumné: buoh, angel a člověk. A když diem: angel, rozumie

Strana 345
Kapitola 94. 345 sě, že i zlý angel, ďábel. Pak řekl sem, že pokušenie jest vy- tíkánie k seznání, jímž rozumné stvořenie tíká neb vytíká neb vzpytuje, aby bylo oznámeno na rozumné věci, co prvé bylo neznámo. U příkladě: některý muž nevie, chtěla-li by jemu přivoliti Běta k manželství; a on chtě tu věc skrytú, neznámú, sobě již oznámiti, tíká, vzpytuje řečí, dary i nasieláním, chce-li ho pojieti. Aj to jest pokušenie, že rozumná věc pokúšie. A to pokušenie bývá trojím obyčejem, vedlé úmysla po- B. kušeče neb pokusitele, (k) kterému konci neb proč pokúšie; neb někdy bývá pokušenie, aby ctnosť toho, jehož pokúšie, byla oznámena a odplata rozmnožena; a tak buoh pokúšie svatých. Druhé bývá, aby ten, jehož sě pokúšie, byl v hřiech uveden; a tak pokúšie dábel. Třetie bývá pro seznánie pravdy, jiež pokušeč nezná; a tak pokúšie člověk. Viece znamenaj, že pokušením dábelským, jenž slove zlé pokušenie neb lákánie, proto že ke zlému miení a táhne tiem pokušením, někto bývá pokúšen, ale nic pokušením nepoškvr- něn, že stojí proti pokušiteli a nedá sebú hnúti od ctnosti. A tak Kristus jest pokúšen od dábla, jakož čtenie svědčí. Ně- Mt. 4. kto pak pokušením bývá potřien, tak že přivolí k věci hodné; jako svatý Job, jenž v ďábelském pokušení byl jest na zboží, na dětech i na tělu poražen, a míle to přijal. Někto pak bývá v pokušenie uveden, a to když duše přivolí k hřiechu. Protož prosme boha, aby nepřepustil nás tak uvesti v to po- kušenie, jímž bychme přivolili k hřiechu, padnúce v duši a uraziece sě sami vnitř; neb nižádný nemóž uražen býti na duši, když sě sám najprvé neurazí. A pak buoh uvodí v pokušenie tehdy, když na pomstu našeho hřiecha milosť neb pomoc odtrhne, aneb přepustí svému stvoření, neb přikáže, aby pokúšělo: ale nepřikáže, aby poku- šením ten, na němž jest pokušenie, padl neb klesl. Neb spra- vedlné jest, aby hřiešník byl pokúšen, proto že božieho přikázanie nesdržel; ač nenie spravedlivé, aby v pokušení nesetrval. Pro- tož die svatý Augustin: Nemodlíme sě, aby nepřišla pokuše- nie, ale abychom nebyli uvedeni v pokušenie, to jest, abychom nepadli přivolením. Neb pokušenie to nenie hřiech, rozuměj toho, jehož pokúšie, ale jest příčina k ctnosti; neb když člověk setrvá, nepřivole pokušení smilstvie, pýchy, lakomstvie, neb C.

Strana 346
346 Výklad modlitby páně. D E. jiného hřiechu, tehdy má ctnosti viece, a setrvá-li, bude mieti viece odplaty. Neb jakož prvé jest řečeno: kdež boje nenie, tu nenie vítězstvie, a kdež nenie vítězstvie, nenie korunová- nie z vítězstvie. A věz také, že nemóž nic býti neb státi sě, jedné což buoh učiní neb přepustí; protož že dábel nemóž nás uvesti v pokušenie, nepřepustí-li buoh, prosíme, aby nepřepustil nám padnúti v pokušení, když řiekáme: I neuvoď nás v pokušenie. A že slýchám mnohé a zvláště duchovničky, ani repcí z poku- šenie, a druhé, ani chtie zufati, když na nich jest ustavičné pokušenie, protož řku jim tuto řeč svatého Jana zlatoústého: Ktož nebude pokúšen, nebude jako hodný ohlášen; ktož repcě z pokušenie, nechť repce také z odplaty. V nižádném obchodu*) nemóž býti nalezeno odpočinutie, nepředejde-li prácě: ovšem viece v duchovenství, nepředejde-li pokušenie, nebude statečné odplaty dovedenie. A mnohá jsú pokušenie; neb pokúšeni bý- vají lidé nemocmi, škodami, aneb svých milých smrtmi, jako Job a Thobiáš; a jiní v převrácených myšleních. To die ten svatý. A že dotekl sě tu myšlení převrácených, a lidé najviece tu klesají, a duchovní mievají vnitřnie pokušenie, proto že dá- bel, vida ani tělestným hřiechóm odolávají, i chce je podtr- hnúti myšlením v duchovenství, protož věz, že nižádné pokuše- nie v mysli, kterak kolivěk nehodné, hřiechem nebude, když nepřivolíš, ani líbíš toho myšlenie: buď to že padne komu na mysl, že Kristus nenie pravý buoh, a Maria že nenie pravá panna, jakož židé držie; aneb padnú-li jiní blúdové, jako aby sesmilnil, zabil člověka; neb že křesťanská viera jest zlá; neb když uzříš, ano mladý s mladú ochotně mluví, a tobě tane na mysli, že o smilství sě smlúvají, a ty bráníš sě a nepřivolíš, tehdy to myšlenie bylo jest pokušenie, ale tobě neuškodilo. Aj dámť dvá pevná svědky: prvého svatého Rehoře, jenž die: Myšlenie kterak kolivěk bude nečisté, mysli nepoškvrní, když rozum nepřivolí. To ten. Pak svatý Augustin die: Nic mi nebude škoditi, když mám pokušenie o hřiechu, když jedné zlého přivolenie nemám a milovánie. To ten. A jinde die: *) Po straně připsáno: běhu.

Strana 347
Kapitola 94. 347 Hřiech tak jest volný, že nebude-li k němu přivoleno, nenie hřiech. A pohan Aristotileš die, že nižádný nenie zlý nechtě. A mají všickni tito založenie v řeči pána Ježíše, jenž řekl jest, přivolav k sobě zástupy: Slyšte a rozumějte: ne co vchodí Mt. 15. v ústa, poškvrnuje člověka, ale což pocházie z úst, to poškvr- nuje člověka. A když sú ho otázali učedlníci, aby jim to vy- ložil, řekl jest jim: Ještě i vy bez rozumu jste. Nerozumiete, že vše, což v ústa vcházie, v břicho jde a ven bývá vypu- štěno; ale kteréž věci pocházějí z úst, z srdcě vycházějí, a ty jsú, jenž poškvrnují člověka. Neb z úst vycházejí myšlenie zlá, vraždy, cizoložstva, smilstva, zlodějstva, svědectvie křivá, rúhánie: tať jsú, jenž poškvrnují člověka. Aj teď pán Ježíš ukázal jest, kde má hřiech hniezdo, že v srdci, to jest v srdečné vóli, z niež pocházejí jako z břicha matky své. Protož die svatý Jakub: Žádosť když Jac. 1. počne, urodí hřiech. A že v žádosti rodí sě hřiech, zapo- viedá pán buoh, aby člověk zle nepožádal; protož die: Ne- požádáš cizie ženy. Neb ktož požádá s přivolením, maje úmysl, aby přestúpil to zapověděnie, již jest smrtedlně shřěšil, jakož on sám die: Slyšeli ste, že řečeno jest starým: Nese- Mr. 5. smilníš! ale pravi já vám, že každý, který uzří ženu ku po- žádání jie, již sesmilnil jest ji v srdci svém. Aj teď máš dó- vod, že v žádosti hřiech má hniezdo a založenie, ale neurodí sě, dokud nebude přivolenie. Protož váží svatý Augustin, že Kristus nedie: „Každý ktož požádá ženy,“ ale die: „Ktož uzří ženu ku požádání jie,“ totiž pro ten konec a tiem úmyslem patřiti bude, aby jie požádal; ješto již nenie hnutu býti tělestnú libostí, ale plně přivoliti k chlipnosti, tak že nezdrží sě zlá žádosť, ale bude-li dána moc, učiní sě. Neb tři jsú věci, ji- miž plní sě hřiech: vnuknutie, libosť a přivolenie; vnuknutie buď pamětí neb tělestnými čichy. To svatý Augustin. Aj tak roz- uměj, že najprv tane člověku na mysli smilstvie: buďto pa- mětí, že někdy viděl neb slyšal ženu krásnú, neb žena muže, neb že vidí neb dotýká sě. Potom aneb z toho urodí sě libosť, ještě nenie hřiech smrtedlný; ale jakž kolivěk přivolí, tehdy ihned v duši jest hřiech smrtedlný; neb již žádosť zlá pře- mohla jest i vóli i rozum. Dále máš z toho, že žádosť tělestná jest troje: Prvá, G. Super Mat. F.

Strana 348
348 Výklad modlitby páně. H. I. když vóle plně přivolí k hřiechu, ač skutkem nekoná. Druhá, když žádosť zlú skutkem koná. Třetie, když tu žádosť sku- tečnú bez přetrženie v obyčeji jmá. Protož potřebie jest nám, abychom kořen hřiecha, to jest žádosť zlú, vypudili; neb mezi všemi obranami proti pokušení dábelskému ta jest najlepšie, aby člověk, zdráv jsa v duši, zaneprázdnil sě myšlením o bohu, o těch věcech, jenž táhnú k spasení, a tak aby tlačil netoliko žádosti, ale i neúžitečná myšlenie, jenž vkluzují vduši, aby ani v obyčej vešla ta myšlenie, aby ani k skut- ku poskočila. A to miení svatý David, když die: Blažený, který držeti bude a ztepe své děti o kámen. Neb jakož v duchovniem smyslu všichni skutkové jsú synové, dcerky neb děti jeho, tak myšlenie vnitřnieho člověka jsú dietky neb mládenci jeho. A ty mládencě o kámen tluče a zabíjie, když o kámen spravedlivosti, jenž jest Kristus, zabíjie, když ta my- šlenie zamietá, pilně mysle o životu pána Krista; neb také myšlenie jest zvláštnie pomoc k držení těch mládencóv, aby neběželi v duši a nerozplodili sě v ní hluboce, a také aby po- tom ven sě nevyrazili ti mládenci. A proto každý deň v kře- sťanství čte sě čtenie, jenž jest řeč Kristova a o něm, a má býti často nerozumným vykládáno, aby pamatujíc jeho svatý život, marná myšlenie zmořili; a ktož jich nezmrtví, ten ne- brzy bude blažený. A táž pomoc jest i zastaralému v hřie- šiech; neb kdyby myslil o bohu, o pánu Kristovi, co jest mu dobrého učinil a kterak byl jest chudý pro něho, tichý, ne- smilný, dobrotivý, ztlúkl by staré syny své: lakomstvie, hněv, smilstvie a jiné syny, co jich mátě, žádosť zlá, s přivolením k vóli tatíka dábla urodila. Protož každého věku člověk má tu pomoc, chce-li ji přijieti. Protož milí křesťané! zbíme o Krista ty hanebné děti, prvé nežť rozsiléce sě nás zdávie. A vězme, že zde v tomto biedném životě nemóžem býti bez po- kušenie; protož každý den máme sě modliti, aby nedal buoh padnúti v pokušenie, řkúce: I neuvoď nás v pokušenie. A vězme, abychom nereptali, ani chtěli zufati, když máme pokušenie, že čím lépe budem bohu slúžiti, tiem na nás spadne hrubějšie pokušenie; protož die písmo: Synu! přistúpě k službě božie, stój v spravedlivosti a v bázni, a připrav duši svú ku pokušení. Aj die: „synu!“ Proč? Neb synóv svých pán buoh Eсс. 2.

Strana 349
Kapitola 94. 349 pokúšie utrpením, ne by on nevěděl, setrvají-li, ale aby oni, majíc pokušenie, k svému sě otci utekli, řkúc: Neuvod nás v pokušenie! A die dál: Přistúpě k službě boží, připrav sě ku pokušení. Kterak? Stój v spravedlivosti, jako věc čtvero- hranatá, jež kam ji vrhú, stane upřiemo. Ctyři hrana jsú čtyři ctnosti, v nichž sě spravedlivý obracie jako dvéře v ste- žejí; a jsú tyto: Opatrnosť, jíž člověk rozum zpravuje, aby nic zle neučinil. Druhá spravedlnosť, jíž dává každému, co na něho slušie: bohu nade všechny jiné věci milovánie, a svému blížniemu jako samému sobě. Třetie skrovnosť v jedení i v pití, jenž jest ctnosť, jíž sě člověk střiedmě, smierně neb prostředně má v tělestných rozkošech. Čtvrtá statečnosť, jíž člověk ve všech prvních ctnostech pevně sě drží, že by radějie jako statečný rytieř umřel, než by hanebně od ctnosti poběhl. Aj na těch ctnostech záležie všechny jiné, a v nichž syn boží, člověk svatý, přistúpiv k službě boží, má státi v bázni boží, boje sě jako milý syn, aby otcě nerozhněval. I mají věděti synové boží, že pokušenie, kteréž na nich jest, jest jako oheň na zlatě ku pokušení, jest-li dobré, prosté, a plně dobré. Protož spravedlivý, když nad pokušením těžkým svítězí, die s Davidem: Ohněm si mne zkusil, a nenie na Ps. 16. mně nalezena zlosť, to věz, pro kterú bych zatracen byl. A om.5. k tomu mluví svatý Jan zlatoústý: Pokušenie dobrým často L. sě hodí, neb synové dáblovi ohněm sě nečistie. Proč? Neb nemóž býti, aby složiece nečistoty byli vyčištěni, neb jsú úplně nečisti. Vezmi cihlu nevypálenú a myj, i zdali ji vyčistíš? ale viece hna blátem znečistíš. Neb ten sě vyčistí, v němž jest něco dobrého, co má učištěno býti; jako bude-li dobrý člověk kterými hřiechy zprzněn, pokúšen bývá, aby to zlé bylo vyčištěno; ale v tom, v němž nic dobrého nenie, co má býti čištěno? Též když uzříš některého převráceného křesťana, an nikdy sě nezamútí, ani kdy pótky má; když uzříš kacieř- ského člověka, an nikdy protivnosti nemá, neřiekaj: Kterak jest, že nikdy kacieři protivnosti netrpie? kterak zlí nikdy nehynú, ale dobří? Věz, že ti, kteříž synové boží jsú, tiť sami v pokušeních sě jako v ohni čistie. Příď tobě v paměť, co tě učil Pavel, řka: Všichni, kteříž chtie bohovně živi býti, v Kristovi protivnosti trpie; ale zli lidé a svódce prospievají. K. M.

Strana 350
350 Výklad modlitby páně. Нeb.12. De v. d. s. 6. v věččie zlé blúdiece a v blud zavodiece. To svatá zlatá ústa pravie. Z té řeči máme, že veliký jest vtip a dóvod, když člo- věk trpí protivnosti v světě, že jest syn boží. Protož svatý Pavel píše k židóm, již dobrým jenž sú trpěli křesťanóm, řka: Složiece každé břiemě, a jenž obklíčil nás hřiech, skrzě trpě- livosť, běžme k boji před nás položenému, patřiece na stvoři- tele viery a dokonavače Ježíše, jenž předloživ sobě radosť. strpěl jest kříž, na pohaněnie netbav, a na pravici boha sedí. O! rozpomeňte sě na něho, jenž strpěl jest od hřiešníkóv proti sobě odpornosť, abyšte nezustávali úmysly svými hynúce; neb ještě ste až do krve neprotivili sě proti hřiechu bojujíce, a zapomenuli ste utěšenie, kteréž vám jako synóm mluví, řka: Synu mój! nerod zmeškati tresktánie božieho, ani zustávaj, když od něho tresktán jsi. Neb kohoť miluje buoh, tohot treskce, a mrskáť každého syna, kteréhožť přijímá v své uče- nie. Trvajte, jakožto synóm vám ukazuje neb dává sě bóh; neb který jest syn, jehož netreskce otec? To svatý Pavel ukazuje, že buoh své syny mrská zde na světě pokušeními; ale kteříž jeho synové nejsú, těch netbá, jako sebránkóv neb cizoložných dětí. Protož ihned dále die svatý Pavel: Pakli bez tresktánie jste, tehdy cizoložní, ne synové jste. N. To pamatujíce všechno, patřiece k svému spasiteli Ježí- šovi, buďme veseli, když nás potíkají pokušenie od lidí; nebť Jac. 1. die svatý Jakub, bratr jeho: Všelikakú radosť mějte, bratřie! když v rozličná pokušenie upadnete. Aj velí veselé mieti, když v rozličná pokušenie upadneme, jenž jsú protivna tělu, ale duši nic: jakožto zbožie, přátel i cti od světa zbavenie, haněnie, kletie, vyhnánie z obcě. Proč velí veselu býti? Proto, neb co činí píla rzavému železu a cěp zrnu, to činí pokušenie dobrému člověku: že rez z něho hřiechu vyrazí, a z plevy ku póžitku jako zrno, a oznámí tě, kaký si byl pode rzí a pod plevú. Jakož die svatý Augustin, že tak daleko přepustí buoh, aby dábel tebe pokúšel, kterak daleko tobě prospievá, aby zvykal, aby byl poznalý, aby ty, jenžs sebe nevěděl, sám sě nalezl. To svatý Augustin. Protož jakož slyšíš, že člověk sám sebe nezná, pán buoh dá protivnosť, aby sě poznal, mo- hl-li by volně trpěti pro pána boha, čili pokrytstvie v tobě

Strana 351
Kapitola 94. 351 jest. I jest velmě úžitečno pokušenie lidem svatým, bohu vzácným; protož angel Rafael řekl jest svatému Tobiáši: Že's byl vzácen před bohem, musělo to býti, aby pokušenie zkusilo tebe. Věz také, že zamúcením, to jest těmi věcmi, jenž člověka O. mútie, pokúšie buoh pro pět příčin: Prvá jest, aby nezpýchal; pro tu příčinu dal pokušenie na svatého Pavla, jakož sám die: Aby velikosť zjevení mne nepovýšila, dán mi jest osten Šata- nóv, aby mě zášijkoval. Druhá příčina, aby odplatu dal; jako svatému Job a Tobiáši. Třetie, aby hřiechy vyčistil; jako na Mariji, sestřě Mojžiešově, na niž dal malomocenstvie. Čtvrtá, aby bóh byl vzveleben; jako na urozeném slepém, o němž sú otázali Krista učedlníci: Ktoj' shřešil, on-li čili rodiči jeho? Odpověděl Kristus, řka: že ani on ani rodiči jeho shřešili sú, Joh. 9. aby sě slepý narodil, ale aby syn boží byl vzveleben. Pátá příčina, aby muka zde časná byla a potom věčná; jako na Exo.14. Farao králi s jeho lidem, jenž sú v moři zavřieni, a na Ero- Act. 12. desovi králi, jehož sú črvie snědli. Pro prvnie čtyři příčiny máme rádi a míle trpěti. A také abychom sě jako hrnci ne- čistí vypálili; neb die písmo: Orudie hrnčieřova, to jest hrn- Ecc.37. cóv, pokúšejí kamna, a lidí spravedlivých pokušenie zamúcenie. A že svatý Pavel die: Skrze mnohá utrpenie musieme vjíti Act. 14. v královstvie nebeské. A milostivý spasitel prorokoval, řka: Dadie vás v utrpenie a zmordují vás, a budete v nenávisti všem lidem pro jmeno mé; a tehdy pohoršie sě mnozí, a budú Mt. 24. sě zrazovati a v nenávisti mieti, a mnozí falešní proroci vstanú a svedú mnohé. A že rozmnoží sě zlosť, rozmařie láska mno- hých: ale ktož setrvá, ten spasen bude. Jistě toto Kristovo proroctvie plně nynie běží. I zdaliť P. nejsú v trpení, ktož pravdu milují a káží? zdaliť jich nemor- dují, aneb nejsú-li v nenávisti lidské, ani kacěřují obecně kaž- dého, jenž Krista jmeno aneb jeho slovo mluví neb slyší? I zdali sě nehoršie mnozí, protiviece sě slovu božiemu? neb zdali sebe nezrazují a nenávidie? Kdy větčie a hustějšie byly zrady a nenávisti než nynie? Zdali také nenie falešných kazatelóv, jenž volají, že lid má ve všem papeže a jiných pre- látóv poslúchati? že oni, kohož chtie, pošlí do pekla neb do královstvie božieho? že oni jsú stvořitelé boží a dóstojnější Cor. 12. Num, 12.

Strana 352
352 Výklad modlitby páně. Q. R. než panna Maria? že každý kněz jest dóstojnější než panna Maria? a že jich kletba, buď pravá neb křivá, člověka vieže k zatracení? a že mají v papeže věřiti, a že on jest zemský buoh? Proti těmto bludóm jinde sem psal, v nichž ti falešní kazatelé stojiec, mnohé sú svedli s pravé viery. Pravá viera jest, že nižádného, ani papeže, ani koho máme ve zlém poslúchati. Proč? Neb pán buoh, najvyšší pán, ten nám každú zlosť zapověděl. Pravá viera jest, že ni- žádného dobrého všichni kněžie spolu nemohú poslati do pekla, a též zlého v zlosti nemohú poslati do nebes. Pravá viera jest, že jediný jest stvořitel, a že všichni kněžie spolu vší svú mocí nemohú blchy stvořiti! A pravá viera jest, že panna Maria, proto že hodna jest byla z daru božieho, aby pannú ostanúc matkú boží byla, netoliko všichnu kněží nynější chlubnú, ale i apoštoly svaté, i patriarchy, i všechny kóry angelské dóstojenstvím přesáhla, a tak po svém synu našě pomocnice jsúc prvá, nám jest, ač máme žádosť čistú k bohu a k ní, řeč- nice ustavena. Pravá viera jest, že kohož buoh vidí bez viny, jako spravedlivý súdcě nikoli ho nezatratí; a klnú-li oni, on žehná, zlořečie-li oni, a on blaží, řka: Blaženi jste, když vás budú zlořečiti lidé, a řkú každé zlé na vás — jako kacieřstvie i věčné zatracenie. Radujte sě a veselte sě, nebť odplata vaše veliká jest v nebesiech — ne v pekle, jakoť oni pravie! Pravá také viera jest, že nemáme v nižádnú věc věřiti jedné v boha, jakož u výkladě sem na vieru dovedl. A pravá viera jest, že jediný jest bóh nebe i země; a že papež nenie buoh zemský, ale člověk hřiešný, a bude-li živ apoštolsky, tehdy bude svatý, a setrvá-li, tehdy bude spasen; pakli protiv životu Kristovu jest živ a jeho nenásleduje, tehdy nenie svatý, ale jest Antikrist zlořečený. A že takými kazateli rozmnožila sě zlosť, jenž nevedú lida ku poslušenství pána Jezu Krista, než velebie poslušen- stvie prelátská, protož die dále spasitel: A že rozmnoží sě zlosť, rozmařie láska mnohých. Zlosť sě rozmnožila v kně- žích, a proto láska zmenšila sě v lidech světských: Prvé proto, že jim božieho slova netoliko nekáží, ale bránie, a klnú je, ktož slyšie; ani měvše velikú horlivosť k slovu božiemu, S. odpadli sú, a mnozí odpadnú. Druhé proto rozmařeli sú, že

Strana 353
Kapitola 94. 353 bojie sě ztratiti zbožie tělestného; neb sě rozmnožila zlosť, jenž brání slova božieho. Třetie proto, že vidie velikú zlosť kněžskú: v pýše, v lakomství, v smilství; protož v lásce roz- mařeli sú, a řkú: Ano kněžie tak jsú živi, proč bychom ne též živi byli? Čtvrté proto, že pacholkóm, děvkám bránie choditi na kázanie, i podruhóm, a oni nebožátka bojiece sě chlebce ztratiti, i opustie slovo božie. I bojím sě, by neu- padli v boží kletbu, jenž die: Zlořečený ten, kterýž pro skývu chleba opustí pravdu. A že takých mnoho jest, jenž sú po- čeli dobře a nesetrvali, protož die potom spasitel: Běda tě- hotným a krmícím v ty dny! Neb jakož žena počne v břiše a nosí, jsúc obtiežena, a nedonosí-li, že potratí, má bolesť a žalosť, že plodu k konci nedonesla: též běda, kteříž počnúce Krista milostí, i potratie nesetrvajíce; neb die před tiem Kri- stus, že ktož setrvá do koncě, ten spasen bude. A že v tom rozmaření a ustavení v lidském, na němž sú lidé zpolehli, mnozí klesnú, poběhinúc od Kristova přikázanie, protož die dále spasitel svým věrným: Modlte sě, aby nebylo vaše po- biehánie v zimě a v sobotu. V zimě, to jest v nedostatku hor- livého milovánie; a v sobotu, jenž slove židovské odpočinutie, aby v odpočinutí lidského ustavenie nezpoléhali: jako ktož dá penieze, ten odpuštěnie všech hřiechóv i muk má. V tom sú velmě lidé nynějších časóv ulehli, majíce za to, a tak od pra- vého pokánie sú poběhli; také pro odpočinutie tělestné v světě, aby nižádný jim nepřekazil, mnozí sú od pravdy Kristovy i ži- vota poběhli. Protož aby věrní tak nepobiehali, velí sě jim modliti spasitel; a ihned die dále, že bude tehdy zamúcenie, neb trápenie, neb násilé veliké, kterakéž nebylo jest od po- čátka světa až dotud, aniž bude. A jedné ač by ukráceni byli dnové ti, nebyl by spasen nižádný člověk; ale pro vyvo- lené budú ukráceni dnové ti. Ba milý spasiteli! které jest to tak veliké násilé neb trápenie, že by jemu nebylo podobné od počátka světa? Však sú ještě před tvú ukrutnú smrtí tvé svaté i pálili, i kameno- vali, i pilami třeli, i pekli, i vařili, i po kúsku řezali; tobě nohy, rucě, bok i hlavu zvrtali, i tvým po tobě brzce co sú neučinili! Takéž pak má ještě býti větčie mučenie, násilé, trá- penie, hubenie neb mordovánie? Snad to, o němž mluví svatý M J. Husi sobrané spisy. I. T. 23

Strana 354
354 Výklad modlitby páně. U. Deut. 6. 1 Cor 10. Rehoř: že v ony časy světí, když sú trpěli, divy sú tvú mocí činili, a mordéři jich též sú činiti nemohli, a v tom sú tvoji světí utěšenie a posilenie měli; ale v čas tento Antikristóv tvoji světí již divóv nečinie, a jich mordéři divy činie a slovú světí a v té vieře najduostojnější! A jest jich velmě mnoho, tak že světí tvoji mohú řéci, tvým slovem jsúce naučeni: Bože, bože mój! i zdali si mne zapomenul? O poňavadž tvój svatý Rehoř die, že pro ty již řečené příčiny slavnější jsú mučedl- níci času Antikristova nežli prvé, tehdy pro ty také příčiny jest tvým věrným trápenie veličejšie, než jest kdy bylo prvé. aniž bude potom také; protož ukrátíš dnóv svých vyvolených, tak že jim nedáš dlúho živu býti. A že jsú tvoji vyvolení, nedáš jim v blud konečně uvedenu býti, pro divy veliké faleš- ných kazatelóv a falešných Kristóv, jimž sě nynie vešken svět diví, kterak jsú mocni, praviece, že nemá jich nižádný tre- sktati, neb jsú bohové, boží stvořitelé! O by nebyli bohové Mamon v lakomství, Bél v obžerství, Asmodeus v smilství, Luciper v pýše, Satan v protivnosti Kristově! ale by šli po Kristovi v pokoře, znajíc, že jsú toliko stvořenie božie a ne stvo- řitelé jeho, a že jsú, když vše učinie, coj' on přikázal, sluhy nestatečné; a když by nechali pýchy, smilstvie i lakomstvie, a tak řiekali: I neuvoď nás v pokušenie! Ještě věz, že pokušenie zlé jest, jímž kto pána boha po- kúšie proti božiemu přikázaní, jenž die: Nebudeš pokúšeti pána boha svého. Na to slovo die výklad: Boha pokúšie ten, kterýž má neb vie, co by učinil, (a) bez příčiny dá sě v ne- jistotu, aby dokázánie vzal o bohu, mohl-li by neb chtěl-li by ho vysvoboditi. A to jest nám zabráněno; protož svatý Pavel die: Nepokúšejme Krista. A věz, že pokúšiemy boha Krista někdy skutky, někdy řečí, když ho prosíme, zjevně a ovšem jistě chtiece mieti, čehož nejsme hodni, aneb že ne- vieme, jest-li nám, aby uslyšal, úžitečné. Skutky pokúšieme boha, když bez núze božie vóle chceme jisti býti, neb moc jeho seznati, neb jeho slib naplní-li vzvěděti, a sě neb své některé věci v nejistotě k zahynutí ostaviti. U příkladě: ně- koho chtie zabiti, a on móž ujíti, avšak die: Ty, však buoh jest mocný, móž mě obrániti a zachovati: vzviem, jest-li vóle božie; a slíbil jest svých brániti: vzviem, učiní-li to. Ten tak

Strana 355
Kapitola 94 — 95. 355 učině, boha by pokúšel. Protož die svatý Ambrož: Tomu rozumějte, bratřie! že prvé nemá čakána býti pomoc božie, jeliž prvé nedostane sě pomoci člověčie; neb nemá nižádný čakati božie pomoci, když má, co by činil, aby boha nepo- kúšel, příkladem svatého Pavla, jenž nečekaje zjevného obrá- něnie božieho, utekl jest v koši z Damaška skrzě okno, spu- štěn přes zeď. A svatý Augustin die: Ktož by nejistoty zahy- nutie sě moha nevaroval, viece by boha pokúšel, než v něho ufal. To ten svatý. Protož abychom i v to pokušenie boha svého nebyli uvedeni, prosíme ho, řkúc: I neuvod nás v po- kušenie. A této prosbě příleží dar ducha svatého, jenž slove dobrotivosť neb bohomilosť, neb hasí rozkoš tělestnú a chlip- nosť těch, jichž buoh břicho jest; a tak hodí sě proti poku- šení, o němž řiekáme bohu: Neuvoď nás u pokušenie. De civ. dei 1. 16 c. 19. Kapitola XCV. Sedmá prosba jest tato: „Ale zbav ny od zlého. Amen." Túto prosbú, jenž jest poslednie zavřenie jiných proseb, při- bierá to slovce: „ale,“ jenž znamenává plnosť modlitby; jako A. by řekl člověk: Ale, totiž ovšem, učiň ten konec, zbav nás zlého. Neb tehdy plně jsme*) zbaveni zlého, když přěstane každé nám pokušenie; a to nebude, dokavadž putujem ku pánu bohu. Neb tělo vždy žádá proti duchu, ač za čas dábel a svět ukrotnú; avšak dokud jsme zde živi, bojiece sě, aby nás nepodtrhli ti nepřieteli, neúplně jsme svobodni. Protož svatý Bernard v svobodě ducha našeho pokládá tři vstupně: Prvý, svobodu od přinucenie bezděčného, od něhož každá vóle jest svobodna, tak že nižádný ke zlému skutku, aby jie volila, nemóž připuditi. Druhý stupeň, svoboda od hřiechu smrte- dlného, již má člověk zde na světě. Třetie stupeň, svoboda ode všie psoty; ale toho stupně nemá než blahoslavený, již jsa u věčné radosti, neb jedné ten jest plně svobodný. A pro tu svobodu, aby jie dosáhla cierkev svatá, věrní spolukře- sťané na mši řiekají tu modlitbu. A té modlitbě příslušie dar B. *) Rkp. gsuc. 23"

Strana 356
356 Výklad modlitby páně. C. Joh ult. D. ducha svatého, jenž slove bázeň, kterážto jest počátek mú- drosti božie. Neb v životě věčném dokonává sě bázeň synov- ská a hřiech těla: bázeň aby na věky synovská ostala, a hřiech již vyvržen, aby nikoli synóv božích nezamútil. A ač v této prosbě: „Zbav nás od zlého,“ móž býti rozum, aby buoh zbavil od každého zlého budúcieho, jenž jest hřiech, jehož bychom sě mohli dopustiti, avšak móž rozu- mieno býti, že prosíme výstrahy od nekonečného kánie, jenž jest najvětčie zlé člověku v tomto světě; neb nad tiem zlým, konečným nekáním, bóh nepřestane mštěním. Prosmež milého pána boha, ať vedlé modlitby jeho stane sě: ať nám sú mi- nulí hřieši odpuštěni, a abychom od budúcích zlých pótek byli vystřeženi a všeho zlého konečně zbaveni, a s milostivým otcem kralovali. Diem: vysvobozeni od zlosti světa, aby nás neporazil žádostí lakomstvie, jenž vešken v zlosti jest položen; a od zlosti těla, aby nás nepožřelo rozkoší; a od zlosti dábla, ať nás neporazí konečným nekáním. Nebť ti jsú naši nepřie- telé zlostní: svět, tělo a dábel, pro něž pán buoh slove ka- ždého spravedlivého vysvoboditel, jemuž die David: Vysvobo- ditel mój z nepřátel mých hněvivých. A navrátě sě na všechnu modlitbu spravedlivý, s pomocí vysvoboditele srozumie, že prvá prosba ukazuje viery stálosť, na niž slušie srdcě svata učiniti. Druhá prosba ukazuje pil- nosť naděje, na niž slušie čakati královstvie. Třetie ukazuje lásku žádosti, na niž slušie k vóli boží vše sjednati. Čtvrtá prosba ukazuje potvrzenie silnosti, na niž slušie pútníkóv po- silovati. Pátá ukazuje upřiemosť spravedlivosti, na niž slušie, každému což na něho slušie dáti. Šestá ukazuje pilnosť opa- trnosti, na niž slušie od zlostí, jenž by mohly potkati, vystřé- hati. Sedmá ukazuje utrpenie skrovnosti, na niž slušie plně tří nepřátel zlosť vyraziti. A tak prvá prosba jest proti nečisté smilnosti. Druhá proti lakomství, jenž jest tohoto světa krále žádosť. Třetie, jenž žádá naplněnie vóle božie, jest proti le- nosti. Čtvrtá, jenž chleba žádá, jest proti lakotě. Pátá, jenž hřiech odpustiti má, jest proti hněvu. Šestá proti nozě pýchy, jíž všichni uvedeni sú v pokušenie, kteříž sú od boha od- padli. A sedmá proti závisti, jenž zlého svému blížniemu žádá, a dobrého mu nepřeje. A tak v krátké modlitbě Kri-

Strana 357
Kapitola 95 — 96. 357 stově máme sedm daróv ducha svatého uvedenie, a sedm hřie- chóv smrtedlných vyraženie. A ještě věz, že v každé těch sedm proseb neb modliteb vše dobré sě zavierá, a vše zlé hřiecha zamietá; neb ctnosti sú spolu spřeženy proti zlostem. Pak na konci pokládá pán Ježíš potvrzenie, jakož někteří v biblí mají, řka: „Amen;“ to jest: jakož žádá ta všecka prosba sedmera v pravdě, tak sě staň! A to slovcě „Amen“ židovské jest, o němž máš prvé u výkladě viery na konci. Kapitola XCVI. Výklad menší na páteř. Pro sprostné a neprázdné v práci krátký buď tento výklad: „Otče,“ jenžs nás stvořil, od hřiecha a od věčného za- tracenie z moci dáblovy vykúpil; „otče,“ jenž nás krmíš a k dědictví věčnému chováš; „náš“ všech spolu, jenž budem na věky s tebú; „náš,“ ať bohatí, urození a povýšení chudými nepýcháme. „Jenž jsi v nebesiech,“ abychom znali, že ty jsi pán a otec najvyšší, neb jiní jsú otcové v zemi; v nebesiech jsi s svatými v radosti, a v zemi s dobrými svú milostí, a všudy jsi svým bytem, mocí i múdrostí. „Osvěť sě jmeno tvé,“ tak abychom v tě právě věřili i ufali a tě z plného srdcě milovali, a tak duostojně tvé jmeno jmenovali i chválili, řkúc: Mocný buoh, věčný buch a milo- srdný buoh, otec náš, jenž svat jest u věčnosti, a nás činí svaty. „Příd královstvie tvé;“ to jest: ať sě po tvé vóli naplní počet svatých, jenž jsú a budú královstvie tvé, ať z mrtvých vstanúce, s tebú kralují. A příd královstvie tvé, ať my ze- mrúce, královstvie máme tvé. „Buď vóle tvá jako v nebi takéž v zemi,“ abychom s tvú vólí my sě sjednali, jako světí v nebesiech; abychom hřiechu nevolili, a což ty volíš, to ať volíme. „Chléb náš vezdajší daj nám dnes:“ chléb tělestné po- třeby, chléb svatého naučenie slova božieho, chléb těla svého

Strana 358
358 Výklad modlitby páně. svatého, chléb nasycenie věčného daj nám dnes, to jest, každý den, abychom silni jsúc, proti dáblu bojovali. „I odpusť nám naše viny, jako i my odpúštieme svým vinníkóm.“ Odpusť nám všem spolu, kteříž žádáme, naše viny, jenž jsú hřiechové naši; naše viny, jenž jsú proviněnie za hřiechy. A odpusť nám všednie hřiechy, jimiž každý deň hřě- šíme, jako i my odpúštieme svým vinníkóm. Tuto hněvivý pomni, a(ť) na sě sám zatracenie neuprosíš a neselžeš, a sám sebe neodsúdíš, a hřiechóv sobě viece nepřispoříš; protož od- pusť málo, ať buoh odpustí mnoho, a aby mohl vesele řéci: Odpusť nám naše viny, jako i my odpúštieme svým vinníkóm. „I neuvoď nás u pokušenie,“ to jest: nepřepusť padnúti v zlém pokušení, jímž dábel, svět a tělo nás od tvé vóle lúčí; nedaj padnúti v pokušení, kdyžť nám berú, nás hanějí, tepú, klnú a mordují. „Ale zbav ny od zlého. Amen.“ Zbav od zlého, to věz všelikakého, jenž by nás potkati mohlo, a zvláště od kone- čného nekánie, a tak od věčného zatracenie. „Amen,“ to jest: tak sě staň! A matka má učila mě řiekati: Amen, tak bóh daj! Najmilejší! jenž chcete býti Ježíše Krista rytieři: jakož on z své milosti pójčiti ráčil, tak sem tyto napsal knížky, v nichž jsú tři stránky: Prvá učí výkladem viery právě vě- řiti; druhá výkladem desatera božieho přikázanie učí právě činiti; třětie výkladem modlitby pána Ježíše Krista učí věrně právě sě modliti; aby tak z těch tří stran pomocí boží, majíc vieru čistú, v skutciech lásku plnú, a modlitbu nábožnú, pře- mohli dábla, svět a tělo, otce boha mocí, syna božieho múdrostí, a ducha svatého milostí, skrze pána našeho, Ježíše Krista, jenž jest pravý buch i pravý člověk, požehnaný na věky. Jehož léta tisícieho čtyřstého dvanadstého před svatým Martinem jest toto dokonáno. ☞

Strana 359
Zpravidlo k Výkladu*). Ktož budeš čísti v těchto knihách, věz, že sem nepsal obecným obyčejem, jež sú vzěli Čechové a nedobřě, proto že latinskú abecedú chtie plně českú řeč psáti, ano nelze; ale psal sem jiným něco obyčejem, i proto, abych uvedl jiné v ten obyčej, i proto, že jest skrovnější. A věz, že kde sem psal * c a z, a znameníčko svrchu. takto: čz, jako teď: čzeleď, maje psáti vedlé abecedy k české řeči položené takto: čeleď, a to sem učinil pro písařě, jenž sú ještě nepřivykli tak psáti, aby nezblúdili. Také věz, že nechtěl sem v řádciech neb v záhonciech psáti, co kde který svatý píše, neb bylo by neskrovno psáti jmena jich i knih, i rozdielóv neb kapitol; ale psal sem na meziech podlé záhonóv, aby latinník, neuvěřil-li by, nalezl sobě, kde jest psáno. A že by tesklivi byli moji milí, kteříž by četli, nevědúce který svatý a v kterých knihách jest psal; protož aby aspoň věděli, co jest v biblí, jenž vešken zákon boží v sobě drží, psáno, položil sem jmena knih a svatých latin- ského pisu proti českému, a počet hvězdářských běhóv proti počtu obecnému, aby kdy by nalezl slovo knih neb svatého a kapitulu, to jest rozdiel, a neuměl by čísti, aby ihned utekl sě k tomu položení. U příkladě: Nalezneš takto psáno: Gen. 1, to sě miení Genesis, prvé knihy Mojžiešovy u biblí v prvé *) Toto zpravidlo položeno jest v rkp. Budišínském na počátku (fol. 1—10) místo předmluvy. **) Přepisovatel chybně napsal čeled.

Strana 360
360 Zpravidlo kapitule. Též nalezneš psáno: Exo. 12, to sě miení Exo- dus, druhé knihy u bibli v dvanadsté kapitule. A tak o ji- ných knihách, jakož teď uzříš napsáno: Genesis Gen. Judith Jud. Exodus Exo. Hester Hest. Levi- ticus Lev. Job Job. Numeri Num. Proverbia Prov. Deutronomus Deut. Ecclesiastes Eccles. Josuc Jos. Cantica Cant. Judicum Jud. Sapienciae Sap. Ruth Ruth. Ecclesiasticus Eccl. Regum Reg. Isaias Isa. Paralipomenon Paral. Jeremias Jer. Esdrae Esdr. Baruch Bar Neemiae Neem. Trenorum Tren. Thobias Thob. Ezechielis Eze. Danielis Dan. Ad Romanos Ad Rom. Ozeae Oze. Ad Corinthios Cor. Johel Johl. Ad Gallatas Gall. Amos Amos. Ad Ephesos Ephe. Abdias Abd. Ad Philippenses Philp. Jonas Jon. Ad Collocenses Coll. Micheas Mich. Ad Thessalo- nicenses Thes. Naum Naum. Ad Timotheum Thim. Abakuk Abak. Ad Titum Tit. Zophonias Zoph. Ad Philemonem Phile. Aggeus Agg. Ad Hebreos Hebr. Zacharias Zach. Actus apo- stolorum Act. Malachias Malach. Jacobi Jac. Machabeorum Mach. Petri Pet. Matheus Mt. Johannis Joh. Marcus Mr. Judae Jud. Lucas Luc. Apokalipsis Apok. Johannes Johnes neb takto: Joh. Aj již máš napsaná jmena knih a svatých cěle, a podlé kterak píšíce krátíme, že jedné počátek klademe knih a sva- tých, jichž jsú knihy; a jsú jmena některá řecká, jako: Ge- nesis, jenž slovú o stvoření světa prvé knihy Mojžiešovy Druhé Exodus, to jest: východ, že píše, kterak sú synové Israhelští vyšli z Egyptu. Třětie Leviticus, neb píše o obě- tech Levi, to jest kněžských, jenž sú pošly od toho, jenž jest slul Levi. Čtvrté latině slovú knichy Numeri, to jest: počtu; neb Numerorum, to jest: počtóv, proto že sě v nich počítají národové neb pokolenie Židóv. Páté slovú Deutronomium řecky, česky: druhé vydánic zákona; neb v těch knihách po- loženo jest, kterak jest pán buoh zákon vydal, a zvláště o mnohých věcech. Ta jmena jsú na(j)těžšie. A ještě toto: Paralipomenon řecky, česky: kniehy ostatnie; proto tak slovú, že což jest v knihách králových nepopsáno, a tak ostalo, to jest v těch knihách psáno. V ty knihy jsú dvoje. A králové knihy, to věz, jenž píší o králich, kterak který byl živ, co zlého neb dobrého uémil, a co sě dálo za kterého, ty knihy jsú čtvery.

Strana 361
k Výkladu. 361 Protož když takto uzříš psáno: 1 Reg. 1, to jest: v prvých králo- vých knihách v prvé kapitole; a kdy takto: 2 Reg. 4, to jest: v druhých králových knihách v čtvrté kapitule. Též rozuměj i o třětích i o čtvrtých. Pak že svatého Pavla epištoly, to věz listové, latině sě jmenují, protož takto píše k Římenínóm: Ad Romanos, krátcě takto: Ad Rom., neb takto: Rom. Pak když nalezneš takto psáno: Rom. 8, to jest: Římenínóm v osmé kapitole. Pak Korintským měštěnínóm takto: Ad Corinthios, krátce takto: Ad Cor. A že dvě jsta k nim epištole, protož kdy takto nalezneš: 1 Cor. 2, to jest: v prvé epištole v druhé kapitole; ale kdy nalezneš takto: 2 Cor. 2, to v druhé epištole v druhé kapitule. Pak Gallatóm slove: Ad Gallatas, k těm měštěnínóm, k těm jest jednu psal; protož když na- lezneš takto: Ad Galla. 1, neb takto: Gall. 1, to jest: k Gal- latóm v prvé kapitule. Pak Ephezským měštěnínóm takto: Eph. 1. Collocenským měštěnínóm takto: Ad Coll. 1, neb takto: Col. 1. Pak Philipenským takto: Phi. 1. Pak Thessalonicen- ským takto: Ad Thess. 1, neb takto: Thess. 1. A k těm psal jest dvě epištole; protož též znamenaj jako i Korintským po- čet, jest-li takto: 1 Thess. 1, to jest v prvé epištole v prvé kapitule; pakli takto: 2 Thess. 1, to v druhé epištole v prvé kapitule. Také k Timoteovi biskupu jsta dvě epištole; kdy nalezneš takto: 1 Thi. 1, to v prvé epištole v prvé kapitule; pakli takto: 2 Thi. 3, to jest: v druhé epištole v třětí kapi- tule. Pak svatý Petr ten ke všem křěsťanóm psal jest dvě epištole, a svatý Jan dvě velicě; protož týmž obyčejem počty znamenaj. Pak k Židóm svatý Pavel: Ad Hebreos, tak sě píše, krátcě takto: Hebr. 3, to k Židóm v třětie kapitule. Pak svatý Lukáš popsal skutky apoštolské, jenž slovú Actus, to jest, co sú činili apoštolé, a tak sě píše krátcě: Act. 1, to jest: v skutciech apoštolských v prvé kapitule. Pak svatého Jana Apokalipsis řecky, česky slove: vzjevenie; neb Jan svatý psal jest řecky, co mu buoh vzjevil, kterak sě bude dieti mezi křěsťany, a zvláště v čas Antikristóv. Jiné knichy mají jmena od skladačóv, kromě některých, jako: Ruth, neb zvláště o ní psáno v nich; též Hestr; též Judith; neb ty ženy učinily sú zvláštnie věci, jenž jsú v těch knihách psány. Pak knihy Ju- dicum, to jest: súdcí; neb ty knihy ukazují, kto sú byli súd-

Strana 362
362 Zpravidl- cie lidu a obrance, když jest králóv nebylo. Pak Machabeo- rum ty knichy dvoje jsú, a mají jmeno od těch lidí. Aj takť sem položil ku poznání, kdy budeš čísti, a bu- deś-li mieti biblí aneb které ty kniehy, aby uměl sobě nale- znúti. Pak aby počet znal, napíšiť počet proti počtu aspoň dotud, dokud najdéle kapitola v biblí jest psána, aby sě k němu utekl, když nalezneš na mezi*) vedlé písma který počet: I — 1, II — 2, III — 3 . . . . **) CVIII — 108, CIX — 109. M — 1000. Již sě zpravuj tiemto počtem i na kapitolách, jichž jest šest a devadesát, v nichž máš hledati, a také zpravuj sě na počtiech, jenž sú položeni na spacium, to jest na meziech. aby věděl, v které kapitule kterých knih biblie stojí psáno; po- mniž dobřě jmena knih a počty. A že mieti mnoho peněz, a nevěděti, kde ležie v komořě. bývá teskno hledati, když přijde potřěba, a mieti rybník ve- liký, z něho nemóž člověk ryb prodati jinému, než aby sám lovil, a pak nemieti ani sieti, ani saku, ani nevodu, bylo by dost těžké ryb k jiedlu dobývati; protož aby v těchto knihách. ktož je bude mieti, věděl, kde jako v komořě leží poklad duše. a jako v halteříku ryba, aby ji ku póžitku sobě i jinému po- padl, připravil sem sieti, to věz zpravidlo neb ukazadlo, jenž tě zpraví a ukáže tobě, kde co stojí v knihách. Protož věz, že počet položený v tom zpravidle ukazuje kapitolu v knihách, a čtena, latině littera, ta ukazuje v té kapitule to, co ty chceš jmieti. A to dobřě pomni, že ne ihned bude konec řeči o tó věci, jiežs žádal, u druhé čteny; ale někdy až do koncě ka- pitoly máš vždy o té věci. Protož pomni, aby ne ihned od- padl řečí, když k druhé čteně dočteš. Nuž když chceš co naleznúti, znamenaj, od které čteny počíná sě slovo té věci. jiež ty žádáš. U příkladě, chceš mieti o bohu: aj to slovo „buoh“ počíná sě od B; tehdy ihned hledaj v kapitule od B v zpravidlu neb v ukazadlu. Pakli co chceš mieti o Adamovi. že „Adam“ počíná sě od A, hledaj v kapitole prvé od A. Též chceš-li mieti co o knězi, hledaj v kapitole od K, neb „kněz.“ to slovo, počíná sě od K. A tak i o jiných věcech, a nechy- *) Rkp. nazemi. **) Ostatní čísla tuto se pomíjejí.

Strana 363
k Výkladu. 363 bíť, jediné ač písař chybí, zle píše počet v zpravidlu, neb sá- zěje jinde čtenu na mezi, neb promění-li čtenu. Protož pro- sím vás, písaři, kteří budete psáti, aby sietí těchto vdole psa- ných nezedrali; nebť by lovčí nepopadli, co by chtěli, i až by sieti ztrhali. Strana Adam na dřěvě ztratil a Kristus získal. 53 E. . . . . . . . . . . 199 Alexander král marnost ukazuje. 78 G. . . . . . . . . . . . . . 283 Amen co jest. 25 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Angel boží zbil sto tisícóv a osmdesát a pèt tisícóv. 46 D. . . . . 162 Antikristovy sluhy. 63 B.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 Baby svódnicě jsú dáblovy lžíce. 77 L. . . . . . . . . . . . . . 278 Bázeň brání tresktánie. 66 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246 Báti sě nemá dobrý, by jemu mohlo co škoditi, neb bóh obrání. 81 K. 297 Bázeň živostná, t. dobrá, má pět článkov. 30 D. . . . . . . . . . 60 Bázeň jest dvoje. 30 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Beránek proč znamenává Krista. 39 A. . . . . . . . . . . . . . 110 Buoh vidien móž býti trojím obyčejem. 31 E. . . . . . . . . . . 61 Boha milovati co jest. 31 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 8 Buoh skrzě zlé sluhy móž dobré činiti. 6 D. . . . . . . . . . . Buoh co jest. 9 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Buoh jest všemohúcí. 9 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Buoh neb božstvie údóv tělestných nemá. 9 C. . . . . . . . . . . 12 Buoh co nemóž, že naň neslušie. 9 D. . . . . . . . . . . . . . . 13 Buoh nemóž přikázati hřěšiti. 36 H. . . . . . . . . . . . . . . . 88 Buoh kterak byl teskliv i bolestiv. 93 D. . . . . . . . . . . . . 335 Buoh hřiechem kterak móž býti uražen. 93 D. . . . . . . . . . . 335 Buoh kterak jest odpočinul od diela. 40 V. . . . . . . . . . . . 135 Buoh milostivě zatratí zlé lidi. 41 F. . . . . . . . . . . . . . 141 Buoh kterak má býti milován. 31 K. . . . . . . . . . . . . . . 62 Buoh syny své treskce. 94 M. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349 Buoh jinak jest v sobě a jinak v jiných věcech. 87 F. . . . . . . 318 Buoh všudy jest. 82 K. 87 F. . . . . . . . . . . . . . . . 304, 318 Boha jinak znají angelé, jinak sprostní, jinak chytří. 87 F. . . . . 319 Boha pokúšeti jest zlé. 94 V. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 354 Bohy jiné kto mají. 33 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Buoh to jest člověku, co najviece miluje. 33 C. . . . . . . 65 — 66 Bohy mají rozličné lidé. 33 E. . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Bohové proč slovú dábli a modly. 33 B. . . . . . . . . . . . . 65 Bohatí, jenž nuzie chudé, jsú násilníci. 93 I. . . . . . . . . . . . 339 Božstvie tělestným okem nevidíme. 31 G. . . . . . . . . . . . . 61 Božstvie nenie hmotné neb tělestné. 31 H. . . . . . . . . . 61 Božie jmeno kto nadarmo béře. 63 A. D. . . . . . . . . . . . . 82 Božieho těla přijímánie dobrým často dobré jest. 92 E. . . . . . . 331

Strana 364
364 Zpravidlo Strana Božie tělo duostojně přijímá, ktož milostí v bohu přebývá, ač k oltáři nepřistúpí. 92 G. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332 Božie slovo zmařiti jest hřiech větčí než němý. 55 A. . . . . . . 204 Božie jmeno nadarmo berú v naději. 63 E. . . . . . . . . . . . 85 Božie jmeno bera nadarmo hřěší proti svaté trojici. 83 M.. 109 — 110 Biskup zle všed v biskupstvie nepokaje se, jeliž vzdá. 56 F. . . . 211 Biskup zlý, lotr a zloděj jest. 56 E. . . . . . . . . . . . . . . . 211 Bojovati chceš-li, zřěď hněv. 47 D. . . . . . . . . . . . . . . . 167 Boj svój nečistě a nedobřě vedú. 47 F. . . . . . . . . . . . . . 168 Bojují mnozí zle proti pohanóm. 47 E. . . . . . . . . . . . . . 168 Bojovati kněžím slušie-li, duovodové jsú. 48 A. . . . . . . . . . . 169 Bojovati kněžím neslušie. 48 B. . . . . . . . . . . . . . 169 — 170 Bojující obě straně býváta křivě. 46 B. . . . . . . . . . . . . . 161 Bojovati kněz má duchovně. 48 C. . . . . . . . . . . . . 170 — 172 Bojovati bez hřiecha nemóž brzo. 47 C. . . . . . . . . . . . . . 167 Bojoval Kristus, kterak? 47 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Bojovati slušie světským, kdy? 46 A. . . . . . . . . . . . . . . 160 Bojovati že by neslušalo, jsú dóvodové. 46 A. . . . . . . . . . . 160 Bojovati kto chce, najprvé co má mieti? 46 F. . . . . . . . . . . 164 Bojovníci křiví ani viery ani naděje nemají. 46 F. . . . . . 163 — 164 Bojovník každý má mieti lásku. 46 C. . . . . . . . . . . . . . . 161 Bojovníci rozličně hřěšie. 46 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Blažený jest, kto přikázanie božie plní. 82 L. . . . . . . . . . . 304 Blahoslavenstvie co jest. 24 E. . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Blahoslavený co jest. 24 E. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Blekotný člověk velmě jest biedný. 74 A. . . . . . . . . . . . . 271 Bludové o zmrtvých vstání. 23 C. . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Brániti sě má kněz slovem božím. 48 L. . . . . . . . . . . . . . 178 Brániti sě od smrti kněz kterak móž. 49 A. . . . . . . . . 184 — 185 Brániti sě kdy slušie. 45 F. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Brániti sě mohl Kristus, ale nechtěl. 45 F. . . . . . . . . 159 — 160 Brániti sě móž světský. 46 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Bránie slova božieho kázati i slyšeti. 94 S. . . . . . . . . . . . 353 Bulla papežova na odpustciech pokánie, najlepšieho kusu, zapo- . . . . . . . . 342 mněla, proto aby peněz viece vylúdila. 93 R. Bydlo naše zde biedné a krátké jest. 78 H. . . . . . . . . . . . 284 Chvály lidé těžce dobývají. 46 E. . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Chvála světská biedná jest a marná. 70 B. . . . . . . . . . . . . 257 Chleba rozliční od boha prosie. 92 A. . . . . . . . . . . . . . . 328 Chléb života věčného Kristus jest. 92 D. . . . . . . . . . . . . 329 Chléb, zaňž prosíme, jest trój: tělestná potřěba, slovo božie Kristus, a také radosť věčná. 92 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . 328 Chléb slovo božie jest lepší než tělestný. 92 B. . . . . . . 328 — 329 Chlebem tělestným dábel hojně krmí kněží, aby potlačil duchovní. . . . . 329 92 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Strana 365
k Výkladu. 365 Strana 303 Choditi do kostela máme čistě i v něm býti. 82 H. . . . . . . Chlúba jest čtvera. 61 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 Chlúba zákonníkóv a kněží. 61 D. . . . . . . . . . . . . . . . . 226 Chválé boha všechny věci. 36 D. . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Chudoba nám na Kristu ukázána. 78 C. . . . . . . . . . . . . . 280 Chudého Krista kněžie v chudobě mají následovati. 78 C. . . . . . 280 Chrám, v chrám jíti v hřieše smrtedlném, ohavné jest. 82 H. . . . 303 Chrám svatý, bohu velmi vzácný, jest duše svatá. 82 I. . . . . . . 304 Chrámu nechtěl buoh od Davida krále. 48 D. . . . . . . . . . . 173 Chrám boží kterak ctie. 82 D. . . . . . . . . . . . . . . . . . 301 Chudobu kněžie pěti výmluvami zamíetají. 78 D. . . . . . . . . . 280 Cizoložstvie aby sě nedopustil, máš tři obrany. 77 E. . . . . . . 275 Cizoložstvie kterak jest těžký hřiech. 55 D. . . . . . . . . . . . 206 Cierkev svatú apoštolé krví svú sú štěpili. 48 N.. . . . . . . . . 108 Cierkev věřiti, ale ne v ni. 18 E. . . . . . . . . . . . . . . . . 26 26 Cierkev svatá co jest. 18 A. D. . . . . . . . . . . . . . 25 — 25 Cierkev svatá najdóstojnějšie stvořenie. 18 B. . . . . . . . . . Cierkev svatá ještě nenie všecka. 18 D. . . . . . . . . . . . . . 26 Cierkev svatá na tré sě dělí. 18 C. . . . . . . . . . . . . . . . 25 Cierkev svatá má rozličná jmena. 18 A. . . . . . . . . . . . . . 25 Ctíti jest jiné než modliti. 35 A. . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Ctěnie jest troje. 35 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Ctnosť má-li kto jednu, má jich mnoho. 40 B. . . . . . . . . . . 119 Ctnosti čtyři jsú, na nichž záleží dobrý život. 94 K. . . . . . . . 349 Ctíti mají lidé bohati chudé. 41 C. . . . . . . . . . . . . . . . 139 Ctíti máme otce Krista a matku cierkev. 41 C. . . . . . . 139 — 140 Ctíti mají otce a máteř trojím obyčejem. 41 D. . . . . . . . . . . 140 Ctíti otce a máteř učí němá tvář. 42 D. . . . . . . . . . . . . . 150 Ctěn kto má býti viece. 43 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Česky mají sě v Čechách učiti. 40 R. . . . . . . . . . . . . . 133 Člověk v smrtedlném hřieše jest dábel. 68 C. . . . . . . . . . . 249 Člověk pro hřiech jest nestatečný. 36 C. . . . . . . . . . . . . 84 Článek prvý viery. 9. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Článek druhý viery. 10. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Článek třětí. 11. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Článek viery čtvrtý. 12. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Článek pátý. 13. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Článek šestý. 14. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Článek sedmý. 15 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Článek osmý. 16. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Článek devátý. 17 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Článek desátý. 18 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Článek jedenadstý. 19 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Článek dvanadstý. 20 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Činiti co máme v neděli. 40 H. . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

Strana 366
366 Zpravidlo Strana Darmo co bývá. 36 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Darmo jmeno božie kto béře. 36 A. 82 D. . . . . . . 82 — 84 — 85 Darmo béřem jmeno božie. 36 F. . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Den súdný hrozný. 16 D a dolóv. . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Den sváteční co jest. 39 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Dcky přikázanie božieho. 32 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Dietě když sě urodí, ihned pláče; jest-li pacholík, die: á, á, á! a děvečka é, é, é! 81 E. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294 Děti zlé duchovnie zmordovati. 94 H. . . . . . . . . . . . . . . 348 Dáblóm rozličně lidé slušie. 40 F. . . . . . . . . . . . . 122 — 123 Den súdný nebude výmluvě. 16 E. . . . . . . . . . . . . . . . 21 Den sváteční vešken kterak má býti. 40 E. . . . . . . . . . . . 122 Dělati v svátek móž odpustiti prelát. 40 P. . . . . . . . . . . . 131 Diela která sú zapovědiena v neděli. 40 A. . . . . . . . . . . . 118 Dielo služebné které slove. 40 C. . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Diela která mohú býti v neděli. 40 C. . . . . . . . . . . . . . 120 Dielo najslužebnějšie hřiech. 40 F. . . . . . . . . . . . . . . . 122 Dluh co jest, na to slovo: Odpusť nám dluhy naše. 93 B. . . . 334 Dlúhověčnosť odplata zachovánie přikázanie božieho. 42 A. . . . . 146 Dobroděnstvie veliké božie. 30 A. . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Dobré jsú všecky věci. 36 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Dobrému člověku vše jest svaté. 82 L. . . . . . . . . . . . . . 304 Dobré čině v hřieše smrtedlném těžce hřěší. 40 M. . . . . 129 — 130 Dosti učiniti za hřiech nemohl člověk, by buoh sé byl nevtělil. 81 G. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295 Duostojenstvie zle přijma zle zpravuje. 56 G. . . . . . . . . . . 212 Dosti za hřiechy učiněnie. 93 E. . . . . . . . . . . . . . . . 336 Dosti učiniti nemóžem bohu, otci a mistru. 41 F. . . . . . . . . 142 Dóstojnější kto jest. 43 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 244 Dóstojnější jest ten, kterýž jest lepší. 65 H. . . . . . . . . 243 — Dóstojné před bohem zavržené jest v světě. 65 H. . . . . . . . . 243 Dóstojná ctnosť jest, ne stav veliký. 65 H. . . . . . . . . . . . . 243 Dotknutie nesvé ženy s žádostí zlú a s přivolením, jest hřiech smr- tedlný. 77 D. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 Dóstojnosť světská mnoho hřiechov má. 78 I1. . . . . . . . . . . 284 Duše každá v smrtedlném hřieše jest zlý duch. 68 C. . . . . . . . 249 Duch svatý co jest. 17 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 — 23 Duše nemóž nic nasytiti než bóh. 31 L. . . . . . . . . . . . . . 63 Duch člověka má v svobodě své tři stupně. 95 B. . . . . . . . . 355 Duch svatý nepřěbývá v člověku, jenž jest v smrtedlném hřiechu. 17 D. 23 Duch svatý živí duši, jsa v ní. 17 E. . . . . . . . . . . . . . . 23 Ducha svatého nevyhánie všední hřiech. 17 E. . . . . . . . . . . 23 Duše kterak živie kněžie. 20 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Jazyk mnoho zlého činí. 61 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 Jazyka kterak má člověk požívati. 62 G. . . . . . . . . . 231 — 232

Strana 367
k Výkladu. 367 Strana Jeptišky hodiny řiekají latině jako straky. 83 E. . . . . . . . . . 308 Jezité slovú svatoprodavači a jest jich mnoho. 93 V. . . . 343 — 344 Ježíš jest spasitel. 10 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Jiesti v neděli mohú lidé lépe. 39 K. 40 D. . . . . . . . . . 116, 122 Jmeno božie nadarmo berú. 36 A. D. . . . . . . . . . . 82 — 85 Haněnie blížnieho. 64 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237 Haněnie všěcka trpěl Kristus. 64 A. . . . . . . . . . . . . . . . 237 Hlava jest Kristus cierkve svaté. 18 D. . . . . . . . . . . . . . 26 Hněv někdy jest dobrý. 44 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Hněviví slúžie Vehemot, tomu dáblu. 40 F. . . . . . . . . . . . 124 Hněv jest boží veliký, kde jest pochlebenstvie a nenie tresktánie. 71 G. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260 Hodiny kněžské nehodné. 83 B. C. . . . . . . . . . . . . . . . 307 Hodovánie nedělnie neb svátečnie hřěšie. 40 I. . . . . . . . . . . 128 Holúbek, jenž nad Kristem sě ukázal, nebyl jest duch svatý. 17 C. 23 Hřiechy kto odpúštie. 20 A. . . . . . . . . . . . . . . . 29 — 30 Hřiechóv odpuštěnie. 19 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 130 Hřěší někto dobré čině. 40 M. . . . . . . . . . . . . . . 129 — Hřiech velmi člověka nuzí. 48 F. . . . . . . . . . . . . . . . . 183 Hřiecha kterak jsú lidé účastni. 44 D. . . . . . . . . . . . . . . 155 Hřiechy kterak kněz odpúštie. 19 D. . . . . . . . . . . . . . . 28 Hřiechóv nemóž odpustiti kněz, když buoh neodpustí. 20 B. . . . 30 Hřiechóv co má odpuštěnie mieti. 20 G. H. . . . . . . . . . . . 33 Hřiech každý najprvé jest proti bohu. 93 D. . . . . . . . . . . . 335 Hřiech smrtedlný co jest, a proč slove smrtedlný. 77 C. 93 C. 274, 334 Hřiechy každý každého pozná na súdě. 70 A. . . . . . . . . . . 257 Hřiech sě koná třmi obyčeji. 77 E. . . . . . . . . . . . . . . . 275 Hřiech smrtedlný má při sobě skutek, poškvrnu a vinu. 93 E. . . 336 Hřiechy kněz móž odpustiti, ale ne kdy chce, ani komuž kolivěk chce. 93 N. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 340 Hřiech každý smrtedlný má v sobě zamúcenie. 81 M.. . . . . . . 297 Hřiechy odpustiti móž každý člověk zde na světě. 93 M. . . . . . 340 Hřiechy každého člověka pozná vešken svět. 21 B.. . . . . . . . 35 Hřiech proč slove těžký. 39 G. . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Hřiech smrtedlný kto jeden má, má jich mnoho. 40 B. . . . . . . 119 Hřiech smrtedlný nikdy nenie bez přivolenie. 51 B. 77 D. . . 191, 275 Hřiech má hniezdo v srdci, to jest v vóli. 51 A. . . . . . . 190 — 191 Hřiech němý proč slove. 52 B. . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Hřiech němý pro tři věci jest těžký. 54 C. . . . . . . . . . . . . 201 Hřiechové němí velicí jsú. 52 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Hřiechóm odpuštěnie jest plné, když jest plné pokánie. 93 P. . . . 341 Hřiechóv odpuštěnie světí nesměli sú jistiti nižádnému. 93 L.. . . 340 Hřiech třmi kusy sě plní: vnuknutím, libostí a přivolením. 94 F. . 347 Hřiechu svého bráněnie jest rúhánie. 61 H. . . . . . . . . . . . 228 Hřěšie lidé tieže než Adam shřěšil. 38 L. . . . . . . . . . . . . 108

Strana 368
368 Zpravidle Strana Hřiechové jsú břemena těžká. 39 H. . . . . . . . . . . . . . —115 Hřěšiece smrtedlně v svátek svátku nesvětie. 40 D. . . . . . . . 121 Hřešic lidé najviece v svátek, kterak? 40 F. . . . . . . . 122 — 123 Hřiešný kolik má hřiechov smrtedlných, tolik pánóv. 40 H. . . . . 126 Hřešie velmi v svátek, v neděli. 40 H a dolóv. . . . . . . 126 — 128 (řěší člověk někdy, plně voli boží. 50 B. . . . . . . . . . . . . 189 Hroziti nemúdřě jest zlé. 72 E. . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 Hry v kostele nemají býti pod zbavením kněžstvie. 82 F. . . . . . 302 Kázanie nemá opuštěno býti pro zlých horšenie. 66 A. . . . . . . 244 Kazatelé falešní lživí. 10 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Kazatelé lživí co káží. 94 P. . . . . . . . . . . . . . . . . . 351 Kacieři u vieřě. 28 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 — 52 Kají se právě hřiechov. 19 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Kánie hřiechov. 20 G. H. . . . . . . . . . . . . . . . . 32 — 34 Každý musie býti neb žák boží neb dáblov. 41 B. 139 . . . . . . . Kazatelé lživí a pochlební jsú ocas, jímž hřiech dábel zakrývá. 71 L. 262 Klaněti jest jiné než modliti. 35 A. . . . . . . . . . . . . 72 Klaněti se lidem slušie. 35 B.. . . . . . . . . . 73 Klaněnie jest troje. 35 C. . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Klekánie před pány a preláty. 35 D. . . . . . . . . . 74 Klíče dva duchovnie co jsta. 20 G. . . . . . . . . . . . . . . 32 32 Klíče svatého Petra co isú. 20 E. . . . . . . . . . . 31 Kletba neplatná. 20 D. . . . . . . . . . . . . . . . . . Kletba neškodná dobrému. 20 C. . . . . . . . . . . . . . . 31 Kletba co jest a proč má býti. 68 F. . . . . . . . . . . . . 251 Kletba křivá kletému na duši neškodí. 68 F. . . . . . . . 251 — 252 Kletý má se báti preláta. 68 G. . . . . . . . . . . . . . . . . . 252 Kletý nevinně proč sě má kletby báti. 68 F. . . . . . . . . . . . 252 Kletbu nevinný má míle trpěti. 68 G. H. . . . . . . . . 252 — 253 Kletý jest každý smrtedlný hřiešník. 68 H. J. . . . . . . . . . . 253 Klne se sám kněz na primě, který je v smrtedlném hřiešě. 68 K. . 253 Kleti kterak móž kněz a žehnati, a sám jsa zlořečený, die svatý Rehoř. 68 K. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253 Kletému neumnému jest kletba prospěšna. 68 L. . . . . . . . . . 254 Kletbu kněžskú a žehnánie buoh zamietá. 68 L. . . . . . . . . 254 Klamají kněžie lid, blažiece jej. 71 K. . . . . . . . . . . . . . 262 Kněz kterak těmi klíčmi otvierá. 20 G. . . . . . . . . . . . . . 33 Kněz kterak smilstvím hřěší těžce. 55 C. . . . . . . . . . . . . 205 Kněžská lúpež chytrá velmi škodná. 58 D. . . . . . . . . . . . 220 Kněžská řehola neb zpráva k spasení. 78 D.. . . . . . . . . . 280 Kněžie súdní z hřiechuov nejsú vymluveni. 93 H. . . . . . . . . 338 Kněžie s ženami bydleti nemají. 77 G. H. . . . . . . . . . . . . 277 Kněžské s ženami obcovánie svatý Bernard vypisuje a práva bránie. 77 J. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 . Kněžie čím sě chlubic. 61 D. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226

Strana 369
k Výkladu. 369 Strana Kněžie pastýři netreskcí, hyběti jim. 66 B. . . . . . . . . 245 — 246 Kněžie proč slovú volové tuční. 63 C. . . . . . . . . . . . . . . 236 Kněžie mají najvětčí rozkoš. 58 E. . . . . . . . . . . . . . . . 220 Kněžie slúží-li Bél, tomu bohu. 40 F. . . . . . . . . . . . . . . 123 Kněžie jsúce zle živi, ač ústy vyznávají Krista, však tanec vedú Antikristóv. 59 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 Kněžie súdní, a jenž nutie chudé, jsú zloději, lotři a svatokupci. 93 H. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 338 Kněz zle všed vuobrok nebrzy sě pokaje. 56 G. . . . . . . . . . 212 Kněz neb biskup, vstúpiv z lakomstvie v obrok, na věky bude za- tracen, nesstúpí-li přěd smrtí. 56 F. . . . . . . . . . . . . . 211 Kněz každý, jenž jest pro zbožie, neb pro chválu, neb pro tělestné bydlo v kněžstvie neb v biskupstvie vstúpil, jest zloděj a lotr. 56 F. . . . . . . . . . . . . . . . . 211 . . . . . . . . . . Kněží mnoho lotróv, vedlé slova Kristova. 56 G. . . . . . . . . . 212 Kněz každý zlý jest zloděj a lotr. 56 E. . . . . . . . . . . . . . 211 Kněžie čím jsú bohatější, tiem méně prospievají. 48 Q. . . . . . . 182 Kněžie by byli chudí, nesahali by na ně světští. 48 Q. . . . . . . 182 Kněžím neslušie bojovati. 48 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Kněžstvie jest nehoden vinný smrti. 48 D. . . . . . . . . . . . . 173 Kněžské oděnie sjedná-li sě s Kristovým. 48 F. . . . . . . . . . 175 Kněžské oděnie k boji které jest. 48. K. . . . . . . . . . . . . . 178 Kněžie trojím obyčejem pány nuzie. 48 . . . . . . . . . . . . . 182 Kněží málo by bylo, kdyby chtěli Krista následovati. 48 R. . . . 182 Kněží málo dobrých ukazují světí. 48 R. . . . . . . . . . . . . 182 Kněz zlý k ničemuž sě nehodí. 93 H. . . . . . . . . . . . . . . 338 Kněz kupčiti nemá, neb co jest na laika lichva, to na knězi kupe- ctvie. 58 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 Kněz lichevný má kněžstvie býti zbaven. 58 B. . . . . . . . . . 219 Kněží nemají trpěti páni smilstvie. 40 S. . . . . . . . . . . . . 134 Kněžským neřádem jsú světští vinni. 40 T. . . . . . . . . . . . 134 Kněžie neřádní úředníci. 40 T. . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Kněžstvie nehoden kto jest. 45 D. . . . . . . . . . . . . . . . 158 Kněžie v kostele mají sě nehodně. 82 B. C. . . . . . . . . . . . 300 Kniežata mají lid puditi, aby neděli světili. 40 Q. . . . . . 132 — 133 Kniežata, páni, obec mají kněží tresktati. 40 S. . . . . . . . . . 134 Knihy nemají býti zlatem okované. 34 E. . . . . . . . . . . . . 72 Kostel k čemu jest ustaven, co má křěstan v něm činiti a nic ji- 303 ného. 82 G. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 — Kostelnie nekázeň od žákóv. 82 E. . . . . . . . . . . . . . . . 302 Kostelnie ohavnosti od kněží. 82 D. . . . . . . . . . . . . . . . 301 Kostel jest miesto zvláště hodné k modlení. 82 A. . . . . . . . . 299 Kostelná příprava pase čichy. 35 G. . . . . . . . . . . . . . . . 77 Kostelnie přielišnost. 35 I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Kosti svatých proč ukazují. 35 K. . . . . . . . . . . . . . . . . 79 M. J. Husi sebrané spisy I. 24

Strana 370
370 Zpravidlo Strana Kostel kterak ctie zle. 40 N. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Kristus sebe ponížil tak velmě, jako sě Adam křivě povýšil. 81 H.. 295 210 Krádeže tělestného hrubě mstie, a duchovnieho nic. 56 D. . 209 — Krádežník jest každý smrtedlný hřiešník. 56 B. C. . . . . 208 — 209 Král Ezechiáš dobrý modly kazil, hada měděného zetřěl. 46 D. . . 162 Královstvie nebeské rozličné věci znamenává v písmě. 90 A. . . . 322 Krašší chtiec býti, než buoh dal, jsú modlosluhy. 33 F. . . . . . 168 Krádež jest troje. 57 A. . . . . . . . . . . . . . . . . 213 Krádež co jest. 56 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 Kristus kámen urážky zlým. 66 A. . . . . . . . . . . . . . . . 245 Kristus co jest. 10 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Kristus z mrtvých vstal. 22 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Kristus proč sě připodobnuje k beránku. 39 A. . . . . . . . . . 111 Kristovo rozenie dvoje. 28 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Křěsťané sloveme od Krista. 10 C. . . . . . . . . . . . . . . . 14 Krista proč znamenává Šalomún. 48 E. . . . . . . . . . . . . . 174 Kristus jest hlava cierkve svaté. 18 D. . . . . . . . . . . . . . 26 Kristus proč slove prvovstánek. 22 B.. . . . . . . . . . . . . . 37 Kristus vyhnal z chrámu zlé. 40 O. . . . . . . . . . . . . . . . 131 Kristovo tělo jiesti jest, v něm milostí přebývati. 92 G. . . . . . 332 335 Kristus kterak jest ukrutně trpěl. 93 D. . . . . . . . . . . . . . Kristóv jest trój příchod: vtělením, a dušě milostí navštievením, a k súdu posledniemu. 90 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . 323 Kristóv bojovník kterak vítězí. 47 C. . . . . . . . . . . . . . . 166 Kristus kterak jest bojoval proti dáblu. 47 C. . . . . . . . . . . 166 Kristus na kříži obdržal, co Adam na dřěvě ztratil. 53 E. . 199 — 200 Krista následovati co jest. 92 F. . . . . . . . . . . . . . . . . 332 Křivého svědka pomsta, jenž bohem hrzie, súdcí klamá a blížniemu škodí. 60 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 Křiví svědkové odpustky dávají často, by měli rukojmě. 60 B. . . 224 Kristus příkladem učí ctíti otcě a máteř. 42 E. . . . . . . . . . 150 Křest jest trój. 28 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Křěsťané jinak mají neděli světiti než židé. 40 Y. . . . . . . . . 136 Kupci jsú obecně lichevníci. 58 A. B. . . . . . . . . . . . 217 — 219 Laje-li dietě otci neb mateři, má zabito býti. 41 G. . . . . . . . 142 Lajíce ženy svým dětem, těžce hřěšie. 68 D. . . . . . . . . . . . 250 Lakomstvie jest zjevné kněžské. 65 G. . . . . . . . . . . . . . 242 249 Lánie proč sě má každý varovati. 68 A. B. . . . . . . . 248 — 250 Lánie těžký hřiech. 68 A. B. C. D. . . . . . . . . . . . . 248 — Láti nemáme nižádnému stvoření. 68 C. . . . . . . . . . . . . 250 Lenochové neb léní slúžie Šathanovi. 40 F. . . . . . . . . . . . 124 Lež mezi světskými jest rúhánie mezi kněžími. 72 E. . . . . . . . 265 Láska má šestnadste kusóv. 46 C. . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Lazarovo vzkřiešenie. 20 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Lidé hlúpí pasú čichy v kostele. 35 G. . . . . . . . . . . . . . 77

Strana 371
k Výkladu. 371 Strana Lidé múdří rozum pasú. 35 G. . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Lidé trojí mají boha v svátek ctíti. 40 V. . . . . . . . . . . . . 135 Lichva jest krádež veliký. 57 C. . . . . . . . . . . . . . . . . 213 Lichevník kto jest a kterak hřěší. 57 C. . . . . . . . . . . . . 214 Lichva božie jinaká jest než lidská. 57 E. . . . . . . . . 215 — 216 Lakomci slúžie Mamon ďáblu. 40 F. . . . . . . . . . . . . . . 122 Lichva kak jest nepoctivá, škodlivá a těžká. 57 F. . . . . . . . . 216 Lichva rozličná kterými obyčeji běží. 58 A. . . . . . . . . . . . 217 Lichvu žák bera nemóž býti knězem, a kněz lichevný má býti kněž- stvie zbaven. 58 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 Lichvy výmluva. 57 D. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 — 215 Lotr jest každý, ktož drží dóstojenstvie a smrtedlně hřěší. 56 E. 210 Lúpež co jest. 56 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 Lúpež kněžský svatokupectvie veliký hřiech. 58 C. D. . . . 219 — 220 Machomet pro panovánie od viery mnohé odvedl. 48 N. . . . . . 150 Malují v domiech zlé radějšě nežli dobré. 35 H. . . . . . . . 77 — 78 Malovánie potvor. 35 H. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Marné tracenie v svátky. 40 J. . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Marnosť veliká v světě. 78 F. . . . . . . . . . . . . . . . 281 — 283 Marnosť Kristus krátcě ukázal. 78 G. . . . . . . . . . . . . . . 283 Maria stála za všechny preláty i za kostely. 42 F. . . . . . 150 — 151 Marnosť král Eklesiastes, jiným jmenem Salomún, vypisuje dobře. 78 F. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281 — 282 203 Manželka smilná co chytrostí pro smilstvie vydá. 54 F. . . 202 — Manželstvie dobrého znamenie jest, když manželé řádně spolu bydlé. 54 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 Manželský skutek móž hodný býti trojím obyčejem. 53 B. . . . . 197 Manželstvie co jest a co znamenává, a proč má býti. 53 C. 197 — 198 Manželstvie tři věci dobré v sobě má. 53 D. . . . . . . . . 198 — 199 Manželstvie kdy jest skonané mezi mužem a mezi ženú. 53 C. . . 198 Manželstvie proč má býti zvláště. 54 A. . . . . . . . . . . . . . 200 Manželé paterým obyčejem hřěšie. 54 A. . . . . . . . . . . . 200 Máti má milovati dietě. 43. C. . . . . . . . . . . . . . . 152 — 153 Máteř má dietě ctíti, proč? 42 B. . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Mátě kterakú práci má s dietětem. 42 B. . . . . . . . . . . . 148 Matku ctíti Kristus příkladem učí. 42 F. . . . . . . . . . 150 — 151 Maria u veliký pátek vieru zdržela. 42 F. . . . . . . . . . . . . 150 Mátě má učiti dietě božiemu přikázaní. 29 B. C. . . . . . . . . . 53 Meč i každá věc jest všech spolu v cierkvi svaté. 48 J. . . 176 — 177 Meče dva mají-li kněžie. 48 F. . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Meče dva má cierkev svatá. 48 G. . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Meč páni nesú, aby nad zlými mstili. 48 H. . . . . . . . . . . . 176 Mečem duchovním brániti sě má kněz a sieci. 48 L. . . . . 178 — 179 Meče duchovnieho kto požívá, jest zlořečený. 68 M. . . . . . . . 179 Milosrdní skutkové duchovní. 41 J. . . . . . . . . . . . . . 144 * 24*

Strana 372
372 Zpravidlo Strana Milosrdní skutkové kteří jsú. 41 E. . . . . . . . . . . . . . . . 140 Milostivě ale nemilosrdně bóh mučí zatracencě. 41 F. . . . . . . 141 Milosrdenstvie božie veliké kterak má člověk vážiti. 81 F. 294 — 298 Milovati proč Krista. 10 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Milovánie jest dvoje. 32 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Milovati boha co jest. 31 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Milovánie zlé brání tresktati. 66 B. . . . . . . . . . . . . . . . 245 Milovati i hněvati sě móž spolu člověk s člověkem. 44 C. . . . . . 154 Miluje neprávě blížnieho, ktož ho miluje viece proč než proto, že jest božie stvořenie. 44 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Milován kterak má býti bóh. 31 K. . . . . . . . . . . . . . . . 62 Milovati stvořenie řádem, kterak? 31 K. . . . . . . . . . . 62 — 63 Miesto svaté nečiní člověka svata, ale člověk svatý činí miesto svaté. 82 K. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304 Milovati koho má člověk viece. 44 G. . . . . . . . . . . . . . . 156 Miesto modlenie ukázal pán Kristus. 82 A. . . . . . . . . 299 — 300 Mysliti o bohu dobré jest člověku. 31 J. . . . . . . . . . . . . 62 Myšlenie zlá máme zbíti o Krista jako dietky o kámen. 94 H. . . 350 221 Mluvenie jest troje: myslí, ústy a skutkem. 59 A. . . . . . . . . Mluviti ostražitě má člověk. 72 A. . . . . . . . . . . . . . . . 262 Mluvenie prázdné jest velmi zlé. 72 A. . . . . . . . . . . . . . 262 Mluvie proti blížniemu křivé svědectvie každý v smrtedlném hřieše. 59 А. 221 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mluvie zvláště proti blížniemu trojím obyčejem. 59 C. . . . . . . 222 Mluvenie hřiech trojí sě, neb jest proti bohu, proti blížniemu a proti sobě. 59 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 229 Mluvenie mnohé zlé proti blížniemu. 62 A. . . . . . . . . 228 — Mlčenie a zvláště kněžské ovšem biskupské od pravdy jest zlé. 62 H. . . . . . . . 232 . . . . . 233 Mlče pravdy laik, již jest poznal z písma, jest zrádcě pravdy. 62 J. Mnohomluvenie nebrzo jest bez hřiechu. 74 A. . . . . . . . . . 271 Modliti se co jest. 34 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Modliti sě obrazóm slušie-li. 34 A. . . . . . . . . . . . . . . . 69 Modlitba proč má býti, jest osm příčin. 84 A. . . . . . . . . . . 308 Modlitba hlasitá, aby byla dobrá, slušie k nie šestera věc. 83 E. . 308 Modlenie srdečné bez úst mluvenie jest dobré. 83 D. . . . . . . 307 Modlenie nesrdečné ústy jest posmievánie a rúhánie božie. 83 D. . 307 Modlitba sě počíná. 80 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 Modlenie dlúhé kterak jest dobré. 80 B. . . . . . . . . . 289 — 290 Modlitby zpósobenie. 80 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290 Modlitba dlúhá kterak lidi klamá. 80. B. . . . . . . . . . . . . 290 Modlitba co jest. 81 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291 Modlitebník nebývá uslyšien pro mnoho věcí. 85 A. . . . . . . . 309 Modlitby nedostatek třmi věcmi jest. 85 C. . . . . . . . . . . . 311 Modlitba Kristova Otčenáš jiné modlitby v pěti věcech přěsahá. 86 A. 311

Strana 373
k Výkladu. 373 Strana Modlitby Otčenáš neřiekáme, bychme všedně nehřěšili. 86 B. . . . 312 Modlitba Kristova jest bez nedostatka. 86 C. . . . . . . . . . . 313 Modlitba Kristova jest krátká pro mnohé věci. 86 D. . . . . . . 313 Modlitbu Kristovu najlépe řieká, ktož u větčie milosti a v pokořě ji řieká. 86 E. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313 Modlitba Otčenáš vykládá sě. 87 A. . . . . . . . . . . . 314 — 315 Modlitba Otčenáš má sedm proseb, jakož sedm darov ducha svatého žádáme. 88 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 319 Modlitba krátcě vyložena. 88 A. 95 D. 96 A. . . . . 319, 356 — 357 Modloslúženie co jest. 33 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Modly jsú rozličným věcem. 33 D. . . . . . . . . . . . . . . . 67 Modlosluh mnoho křesťanóv jmenem. 33 F. . . . . . . . . . . . 68 Modloslúženie pyšní páni a kněžie přijímají. 33 F. . . . . . . . . 68 Modlosluhy jsú, jenž popravují sebe. 33 G. . . . . . . . . . . . 68 Mnich Sergius blud pohanský uvedl. 48 N. . . . . . . . . . . . 180 Monstrancí co jest? ukazadla proč dělají? 35 K. . . . . . . . . 79 Mstie lidé pro svá ustavenie viece než pro božie. 42 C. . . . . . 149 Modlenie kněžské jest dosti oškapělé. 82 B. . . . . . . . . . . . 300 Modlitba hlasitá vzácna nenie, když sě s modlitbú srdce nesjedná. 83 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306 Modlenie čas vždy jest, ale zvláště v svátek a najprvé v neděli. 83 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305 — 306 Modlitba má dvě křídle. 81 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . 292 Modlitby miesto zvláštnie jest kostel. 82 A. . . . . . . . . . . . 299 Modlenie kněžské odplata kaká jest. 82 C. . . . . . . . . . . . 300 Modlenie v duši čisté kdež kolivěk jest vždy dobré. 82 J. . . . . . 304 Modlenie jest troje. 35 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Moci býti synem božím větčie jest moc než moci býti papežem neb králem. 8 B.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 — 11 Moc hřiechy odpustiti. 20 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Mrzkomluvenie jest ot dábla. 76 A. . . . . . . . . . . . . . . 273 Mstí pán bóh ihned hřiechu nad člověkem, ale on to(ho) nezna- mená. 93 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 334 Muky věčné veliké. 78 J. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 285 Mučedlníci poslednieho času proč budú dóstojnější. 94 T. . . . . 354 Muž velmě jest biedný, jímž žena pro smilstvie vládne. 54 E. . . . 202 Naděje přielbice jest, a jest čtvera. 48 K. . . . . . . . . . . . 178 Nadarmo berú lidé dary a jmeno božie. 36 F. . . . . . . . . . . 86 Nadarmo jmeno božie béřem v řeči. 36 F. . . . . . . . . . . . . 86 Naději kterak mařie lidé. 36 E. . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Naději máme mieti velikú k milosrdenství božiemu, proč? 81 J. . . 296 Následovati Krista co jest. 92 F. . . . . . . . . . . . . . . . 332 . Násilníci a ukrutníci jsú bohatí, kteříž hrdlují dlužníky. 93 J. . . 339 Násilé panně učiněné těžké jest, proč? 55 C. . . . . . . . . . . . 205 . . . . . . . . . . . . . 144 Naučenie nemá nižádný zavrci. 41 K. .

Strana 374
374 Zpravidlo Strana Násilné bránie cizích věcí co jest. 56 A. . . . . . . . . . . . . . 208 Následníky Kristus také chce mieti. 71 C. . . . . . . . . . . . . 259 Nebesa v písmě co slovú. 87 E. . . . . . . . . . . . . . . . . . 318 Neděle proč jest přěložena od soboty. 39 C. . . . . . . . . . . . 112 Neděle proč má býti svata. 39 C. . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Neděle jest den slavný. 39 D. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Neděle zachovánie jest troje. 39 E. 40 E. . . . . . . . . . 113, 122 Neděle ženy kterak nesvětie. 40 J. . . . . . . . . . . . . . . . 128 Neděle kto nectie. 90 H a dolóv J. . . . . . . . . . . . . 126 — 129 Neděle proč slove. 39 E. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Nedělnie odpočinutie. 39 J. 40 E. . . . . . . . . . . . . . 115, 122 Nehodnosť kněžstvie činie války. 48 D. . . . . . . . . . . . . . 173 Nemoc, v niž sme upadli pro hřiech, kak jest veliká. 81 D. . . . 293 Nekázeň v kostele žáci a kněžie kterú činie. 82 E. . . . . . . . . 302 Nenáviděti otce neb jiného člověka pro hřiech jest ho milovati. 44 D. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Nekánie hřiechóv konečnie jest najhoršie zlé. 95 C. . . . . . . . 356 Nepřietelé člověka třie jsú. 95 C. . . . . . . . . . . . . . . . 356 Nepřietel veliký pochlebník. 71 A. . . . . . . . . . . . . . . 258 Nenávisť někdy jest dobrá. 44 B. . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Neposlušný otcě má trpěti. 41 G. . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Nestatečnosť člověka. 36 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Nepřietel ten jest najvětčí, jenž k hřiechu člověka tiehne. 59 D. . 223 Nepřietele jměnie jest druhdy úžitečné. 94 B. . . . . . . . . . . 345 Nezabiti přikázal buoh. 44 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Němý hřiech proč slove. 52 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Němý hřiech proč jest veliký. 52 C. . . . . . . . . . . . . 194 — 195 Němí hřieši kteří jsú, a že mají proti nim kázati. 52 A. . . . . . 192 Němý hřiech proč jest těžký. 54 C. . . . . . . . . . . . . . . 201 Nohy duchovnie kto má obúti. 48 K. . . . . . . . . . . . . . . 178 Noviny lživé zlé. 72 B.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264 Núze činí všecky věci ku póžitku obecny. 56 D. . . . . . . . . . 210 Obrance najlepší bóh. 81 L. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297 Obrazy kterak máme ctíti. 35 F. L. . . . . . . . . . . . . 75 — 81 Obrazóm slušie-li sě modliti. 34 A. . . . . . . . . . . . . . . . 69 Obětí proč buoh nelíbí našich. 40 L. . . . . . . . . . . . . . . 129 Oběť kněžskú kterak buoh zamietá. 40 L. . . . . . . . . . . . . 130 Obcovánie svatých co jest. 19 A. . . . . . . . . . . . . . . 26 — 27 Obcovánie mužóm s ženami zlé věru, i zasě také ženám s muži. 277 77 G. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 — Obrana proti dáblu a hřiechu vypuditi žádosť hřiecha zaneprá- zdněním dobrého myšlenie. 94 G. . . . . . . . . . . . . . . 348 Obrazi v starém zákoně proč sú nebyli. 34 D. . . . . . . . . . . 71 Obrazi čemu sě hodie. 34 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Obrazu co nepříslušie. 35 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

Strana 375
k Výkladu. 375 Strana Očima dobré jest přivierati. 39 F. . . . . . . . . . . . . . . . 114 Odpočinúti od diela které vèci mají. 40 Q. . . . . . . . . . . . 132 Odpočinutie pravé. 39 H. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Obžerní slúžie tomu bohu Bél. 40 F. . . . . . . . . . . . . . . 123 Obyčeje kaké mají v kostele zlé. 40 N. . . . . . . . . . . . . . 130 Odpočinutie nedělnie co znamená. 40 D. . . . . . . . . . . . . . 121 Odpúštějí hřiechy, kto? 20 A. . . . . . . . . . . . . . . 29 — 30 Odpuštěnie jisté hřiechóv co má mieti. 20 G. H. . . . . . 32 — 34 Odpuštěnie hřiechóv jest plné, když jest pokánie plné. 93 P. . . . 341 Odpuštěnie hřiechóv světí nesměli jistiti nižádnému. 93 R. . . . . 342 Odpustky jisté buch dává právě kajícím. 93 P. . . . . . . . . . 341 Odpustky kněžie najímali, aby utěžali. 93 S. . . . . . . . . . . . 342 Odstupují od pravdy mnozí. 94 R. . . . . . . . . . . . . . . . . 352 Odpustkové hřiechóv jistí. 20 H. . . . . . . . . . . . . . 33 — 34 Odpustiti blížniemu kto nechce, buoh jemu neodpustí. 93 F. . . . 337 Odpustiti svárlivému dluh peněžný. 93 G. . . . . . . . . 337 — 338 Odpustiti máme svým vinníkóm pro mnohé věci. 93 K. . . . . . . 339 Odpustiti móž člověk vinu proti sobě učiněnú, ale viny proti bohu učiněné nemóž. 93 L. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 340 Odpustiti móž každý člověk zde na světě hřiechy, to jest viny. 93 M. 340 Odpustkóv dáváním od hřiechóv i muk mnoho lidí klamají. 93 O.. 341 Odpustkóv takých, jako dávají nynie kněžie, nižádný svatý nepolo- . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 žil v písmě. 93 P. . Odplata pro zachovánie přikázanie čtvrtého. 42 A. . . . . . 146 — 148 Odplata, kto ctie otce a matku. 42 G. . . . . . . . . . . . . . 151 Odplatiti trojím nemóžem. 41 F. . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Oděnie kněžské v železe. 48 F. . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Oděnie kněžské pravé. 48 K. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 Oděnie ktož kolivěk má duchovnie, svítězí. 48 K. . . . . . . . . 178 265 Ohavnosti dvanadste zákonničích. 72 D. . . . . . . . . . . . . . Ohavnosť v kostelí(ch) od kněží, která jest? 82 D. . . . . . . . . 301 303 Ohavné jest jíti do kostela v hřieše smrtedlném. 82 H. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Oheň věčný hrozný. 78 J. 285 Oklamánie lidské od kněží. 71 K. . . . . . . . . . . . . . . . . 262 Oplzlosť v mluvení jest velmi šeradná. 75 A. . . . . . . . . . . . 272 Oslice mluvila a proroka tresktala. 65 F. . . . . . . . . . . . . 241 Opatrnosť jest ctnosť, jíž člověk rozum zpravuje, aby nic zle neu- činil. 94 K. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349 Otec v písmě jest, proč a kto slove. 87 B. . . . . . . . . . . . 315 . . . . . . . . . . . . . . . 314 — 315 Otčenáš vykládá sě. 87 A. Otce máme ctíti trojím obyčejem. 41 D. . . . . . . . . . . . . . 140 Otcě kterého máme viece milovati. 43 A. . . . . . . . . . . . . 151 Otcové proč slovú kněžie. 41 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Otec má děti milovati. 43 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Otec náš že buoh sě nazval, veliká milosť. 87 C. . . . . . . . . . 316

Strana 376
376 Zpravidlo Strana Otce proč Kristus v zemi nenazval. 41 A. . . . . . . . . . . . . 138 Otec má učiti děti přikázaní božiemu. 29 C. . . . . . . . . . . . 53 Otec rozličně móž býti, kto? 41 A. . . . . . . . . . . . . . . . 138 32 Otvierá nebesa kněz, kterak? 20 E. . . . . . . . . . . . . . . . 60 Pán velmi dobrý jest bóh. 31 D. . . . . . . . . . . . . . . . . Pán najmilejší a najlepší jest buoh, jemuž opustiec pomoci lidské, 62 máme slúžiti. 31 K. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Pány mají kněžie i lid navesti, aby svátek ctili. 40 Q. . . . . . . 68 Páni pyšní a kněžie jste modly, jenž dáte před sebú klekati. 33 F. Páni mají zákon dobrý. 40 R. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Pány mají kněžie zpraviti. 40 S. . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Páni mají brániti kněžím plésti sě v úřad svój. 48 O. . . . . . . 180 Páni kterak hřěšie nad svými poddacími. 42 C. . . . . . . . . . 149 8 . . . . . . . . . . . . . . Papež proč slove svatý. 6 E. . . . 8 Papežem lidi strašie kněžie. 6 F. . . . . . . . . . . . . . . . Papež bóh světský nenie. 7 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 8 Papeži věřiti, kterak a kdy? 6 C. . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Papež Blažena. 6 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Papež nenie bóh, ale jest-li živ apoštolsky, tehdy jest dobrý. 94 R. 352 Papež sváróv nebrání domácích. 69 E. . . . . . . . . . . . . . 256 Papež plískánie práv dopustí, ale svatého písma nedopustí. 69 F. . 256 Papež proč slove otec svatý. 41 A. . . . . . . . . . . . . . . . 138 Pekla sú čtyři byla. 13 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Pekla ještě zlým ostala. 13. C. . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Panna oplzlá co obyčejóv zlých má. 54 H. . . . . . . . . . . . 203 206 Panny porušenie kterak jest těžký hřiech. 55 E. . . . . . . . . . Políbenie ženy nesvé s žádostí zlú a přivolením jest hřiech smr- 275 tedlný. 77 D. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pochlebníkóv pln jest svět kněží, zvláště jenž lid blažiece řečí kla- 262 mají. 71 K. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pochlebníci velicí jsú kněžie. 71 C. . . . . . . . . . . . . . . . 259 Pochlebují mnozí, aby hřiech vedli. 71 D. . . . . . . . . . . . . 259 Pochlebenstvie kde jest, tu jest hněv boží. 71 G. . . . . . . . . . 260 Pochlebenstvím nynie jsú lidé zkaženi. 71 K. . . . . . . . . 261 — 262 Pochlebníci podušky kladú a sieti rozbíjejí těm, jimž pochlebují. 71 H. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261 Pochlební kněžie jsú sledníci dáblovi. 71 H. . . . . . . . . . . . 261 Pochlebenstvie Kristus velmi tupil. 71 E. . . . . . . . . . . . . 260 Pochlebenstvie zlé a co jest. 71 A. . . . . . . . . . . . . . . . 258 Pochlebenstvie, jímž pochlebují člověku, má se člověk velmi varo- vati. 71 E. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260 Pochlebník jest dáblóv kupec. 71 J. . . . . . . . . . . . . . . . 261 Pochlebník jest dáblova dojka. 71 F. . . . . . . . . . . . . . . 260 Pochlebník jest sladký nepřietel. 71 A. . . . . . . . . . . . . . 258 Pochlebují, proč? Tudiež. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258

Strana 377
k Výkladu. 377 Strana Pochlebenstvie slove olej hřiešníka. 71 A. . . . . . . . . . . . . 258 Pochlebník jest najvtipnější dáblóv řečník. 71 H. . . . . . . . . . 260 Pochlebují mnozí pro své požitky. 71 B.. . . . . . . . . . . . . 258 Početie Kristovo. 11 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Podobenstvie člověka k bohu. 31 F.. . . . . . . . . . . . . . . 61 Pomnieti svátek světiti proč buoh zvláště přikázal. 40 X. . . . . . 136 Pomsta toho, jenž nectí otce a matky. 42 G. . . . . . . . . . . 151 Pochodí duch svatý od otcě i od syna. 17 B. . . . . . . . . . . 23 Pomsta hřiechu hrozného. 78 J. . . . . . . . . . . . . . . . 285 Pomoc člověka proti dáblu mnohá jest. 94 G. . . . . . . . . . . 348 Pokušenie přepúštie buoh pro odplatu větčí. 94 B.. . . . . . . . 345 Pomsta božie nemešká nic, kdy člověk shřěší. 93 C. . . . . . . . 334 Pláče každý, když sě narodí. 81 E. . . . . . . . . . . . . . . . 294 Pokánie pravé jest hřiechóv želeti, nechtěti hřěšiti a přikázanie božie plniti. 93 P. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pokánie tři má kusy tyto: bohu zpoviedánie, srdečné želenie a dosti učiněnie. 93 P. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 Pokánie pravé má odpuštěnie jisté. 20 G. H. . . . . . . . . . 33 Pokoj Kristus miluje. 69 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254 Pokušenie větčie spadá na ty, kteříž bohu viece slúžie. 94 J. . . . 348 Pokušenie, jímž boha pokúšejí, co jest. 94 V. . . . . . . . . . . 354 Pokúšie buoh člověka zamúcením neb bolestí pro pět věcí. 94 O. . 351 Pokušenie zlí ďáblovi synové protivného nemají. 94 L. . . . . . . 349 Pokušením synové boží sě těšie. 94 K. L. M. . . . . . . . 349 — 350 Pokušením synové boží mají veseli býti. 94 N. . . . . . . . . . . 350 Pokušením kto chtie zufati, kteréž buď, zle činie. 94 D. . . . . . 346 Pokušením zkušen velikým setrvaje má velikú odplatu. 94 C. 345 — 346 Pokušenie jest jiné než uvedenie v pokušenie. 94 C. . . . . . . . 345 Pokušenie spravedlivé jest na člověku hřiešném. 94 B. . . . . . . 345 Pokušenie bývá trojím obyčejem. 94 B. . . . . . . . . . . . . . 345 Pokušenie co jest. 94 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 344 Pokušenie nižádné neškodí, když člověk nepřivolí. 94 E. . . . . . 346 Poslúchati boha najprvé, a nižádného ve zlém. 30 B. . . . . . . . 59 Poslúchati prelátóv a starších, v čem? 36 H. J. . . . . 87, 89 — 91 Poslušenstvie jest dvoje. 36 J. . 88 . . . . . . . . . . . . . . . . Poslušenstvie bohu najlepšie, proč? 36 J. . . . . . . . . . . . . 89 Poslušenstvie troje. 36 K. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Poslúchati boha proč máme. 29 D. . . . . . . . . . . . . . . . 54 Poslúchati mají děti rodičov. 41 G. . . . . . . . . . . . . . . 137 Poslúchati nemá ve zlém syn otce. 41 H. . . . . . . . . . . . . 143 Poslušenstvie přiestup nižší člověka. 36 J. . . . . . . . . . . . . 89 Posmievánie někdy jest hodné. 70 A. . . . . . . . . . . . . . . 256 Posmievánie v súdný den zlí budú trpěti. 70 A. . . . . . . . . . 257 Pověsti lživé mnoho zlého činie. 72 B. . . . . . . . . . . . . . 264 Požehnaní v súdný den. 16 G. . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 341

Strana 378
378 Zpravidlo Strana Pozná každý všeho světa hřiechy. 21 B. . . . . . . . . . . 35 Potvor malovánie v klášteřiech. 35 H. . . . . . . . . . 77 — 78 Požehnaný jest každý, jenž přikázanie božie plní. 82 L. . . . . 304 Poznáme v súdný den hřiechy všechny. 70 A. . . . . . . . . 257 Poznánie jest dvoje. 24 C. 42 . . . . . . . . . . . . . . . Pravdy kto ustúpí božie, běda jemu. 29 F. . . . . . . . . . 55 245 Pravda nemá býti opuštěna pro pohoršenie. 66 A.. . . . 244 — Pravdy vyznánie lúčí rózno přátely. 63 B. . . . . . . . 235 . Pravdy kto nesmie kázati a brániti, jest zrádcě pravdy. 62 J. . . 233 Pravda konečně vysvobodí. 5 D. . . . . . . . . Prázdného slova jest počet dáti každého. 36 G. . . . . . . . 87 Přijde súdit Kristus. 16 A. . . . . 20 . . . . . . . . . . . Přikázanie najprvnějšie a najvětčie. 31 B. . . . . . . . . . 59 Přikázanie prvnie. 33 A. . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Přikázanie druhé. 36 A. . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Přikázanie třètie. 39 A. . . . . . . . . . . . . . . . . 110 137 Přikázanie čtvrté. 41 A. . . . . . . . . . . . . . . . . Přikázanie páté. 44 A. . . . . . . . . . . . . . . . . 153 . . . . . . . . . . . . . . . . Přikázanie šesté. 51 A. 190 Přikázanie sedmé. 56 A. . . . . . . . . . . . . . . . . 207 Přikázanie osmé. 59 A. . . . . . . . . . . . . . . . . 221 Přikázanie deváté. 77 A. . . . . . . . . . . . . . . . . 274 Přikázanie desáté. 78 A. . . . . . . . . . . . . . . . . 279 . . . . . . . . . . . . 53 Přikázanie božie lehké jest. 29 B. Přikázanie božieho naplněnie v nebesiech. 24 D. . . . . . 42 — 43 43 Přikázanie božieho zde nižádný nenaplní bez nedostatka. 24 D. 42 — Přikázanie aby držal člověk, má popuzenie mnohá. 29 A. . . . . 52 54 Přikázanie božie kto drží, jest požehnaný. 29 D. . . . . . . . 53 Přikázanie své buoh velmě přikázal. 29 B. . . . . . . . . . Přikázanie božie mají otec a mátě děti učiti. 29 B. . . . . . . 53 Přikázaní všech desieti krátké vyloženie. 79 A. 286 . . . . Přikázanie božieho kto nedrží, jest ve všem zlořečený. 29 F. . . 55 59 Přikázanie božie aby držal, má tebú hnúti dobroděnstvie božie. 30 A. . 111 Přikázanie starého zákona v ctnostech stojí ještě. 39 B. . . . Přikázanie křesťané lepí mají držeti než židé. 39 B. . . . . . . 111 Přikázanie kto jedno přěstúpil, všecka je přěstúpil. 40 B. . . . . 119 Přikázaní tolik jest božích, kolik jest dobrých věcí. 32 B. 64 . . . Přikázal buoh v starém zákoně něco v podobenství a něco jinak. 39 A. 110 Přikázati hřěšiti člověk nemá a bóh nemóž. 36 H. 88 . . . . Při svú najlépe jest poručiti bohu. 40 J. K. L. . . . . . 128 — 129 Přěbývati duchu svatému v člověku. 17 D. . . . . . . . . . 23 Přietel věrný jest, jenž brání hřěšiti. 44 B. . . . . . . . . . 154 . . . . . . Přísaha co jest a přisahati. 37 A. 93 . . Přisahati skrzě které kolivěk stvořenie vždy jest boha na svědectvie bráti. 37 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

Strana 379
k Výkladu. 379 Strana Přisahá-li kto k jinému úmyslu, než ten miení, jemuž přísahá, křivě . přísahá. 37 B. . . . . . . . . Přísahu kto přijímá od druhého, pudě ho, mordéř jest ten každý. . . 37 В. . . . . . . . . . . . . . Přisahati křivě jest, s úmyslem zklamánie lháti, s přidáním pří- 95 sahy. 37 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Přisahati příslušie-li člověku. 38 A. . . . . . . . 99 Přísaha aby byla hodná, musie mieti tři podpory. 38 B. . . . 99 . Přísaha bývá pro dobré, aby bylo, a pro zlé, aby nebylo. 38 B. 100 Přisahati ktož nikoli nechce, hřěší. 38 C. . . . . . 101 Přísahy hájie officialové a juristé. 38 D. . . . . . . . . . 102 Přisahači kakú mají výmluvu. 38 E. . . . . . . . 103 . . Přisahati na stvoření. 38 F. . . . . . . . . . . 103 . . . . . . . . . Přisahačóv pomsta. 38 F. . . . Přísaha na boha učiněná viece než na stvoření. 38 G. . . . . . 105 . . . . . . . . 105 Přísaha nekaždá má držiena býti. 38 H. . Přísaha každá lživá jest smrtedlný hřiech. 38 J. . . . . . . . 106 . . . . . . . 107 Přísaha bezděčná zavazuje-li? 38 K.. . Přísežník křivý jest každý, jenž smrtedlně hřěší. 38 M. . . . . 109 Přísežníci křiví zvláště hřěšie proti synu božiemu. 38 M. . . . . 109 Propadla sě města pro hřiechy. 52 A. . . . . . . . . . . . 192 Pro mnoho věci bývá přísaha hodná. 38 B. . . . . . . . . . 99 . . . . . . . . . . . 186 Pro pokoj vtělil sě syn boží. 49 B. . . . . . . . . . . 37 Prvovstánie jest Kristus. 22 B. Prositi máme jedné za to, což sě bohu líbí. 91 E. . . . . . . 327 . . . . . . 311 Prosby nedostatek na trém záleží. 85 C. . . . . Prosie chleba u boha někteří jako děti a druzí dorostlí. 93 A. . . 333 Pýchú každý smrtedlný hřiešník najprvé hřěší. 35 E. . . . . . 75 . . . Pyšní slúžie Luciperu. 40 F. . . . . . . 123 Pyšní nemají býti ciesařové, králi i jiní, proč? 87 D. . . . . . 317 Rada zlá jest veliký hřiech. 63 A. . . . . . . . . . . . . 234 Rada k bojování jest nebezpečná. 63 A. . . . . . . . . . . 234 Radosti věčné zbavenie jest muka najvětčie. 78 K. . . . . . . 285 . . . . . . . . . . 41 — 42 Radost věčná. 24 A. B. . . Řeč českú již sú zkazili němčinú. 40 R. . . . . . . . . . 133 Řeči česky měly by sě (učiti) děti v Čechách. 40 R. . . . . 133 Řečníci kterak jsú velicí zlosynové, ukazuje svatý Bernard. 69 E. 256 Reptánie proti pokušení nenie dobré. 94 D. . . . . . 346 Reptánie proti bohu jest nepravé odmlúvánie. 61 E. . . . . . 226 Repták velmě blúdí. 61 E. . . . . . . . . . . . . . . . 226 Reptánie jest zvláštní hřiech dětem. 61 F. . . . . . . . . . 227 . . . . . . . . . . 228 Reptati nemáme pro mnohé věci. 61 G. Repcí lidé nemúdřě pro mnohé věci. 61 G. . . . . . . 226 — 228 Rodu jednoho jsme všichni, protož nemáme býti pyšni. 87 D. . . 317 . Rodiči mají děti milovati. 43 C. . . . . . . . . . 152 94 95

Strana 380
380 Zpravidlo Strana . Rodiči mají děti tresktati. 43 C. . . . . . . . . . 153 Rozkoš najvětší mají kněžie a zákonníci. 58 E. . . . . . . . 220 Rozvázáni jste, řieká kněz; ne: Rozvázám. 20 F. . . . . . . 32 Rozenie Kristovo dvoje. 28 A. . . 48 * . . . . . . . . . Rúcho lepšie v neděli proč mohú nésti. 39 K. . . . . . . . . 116 Rúhánie jedno jest svého hřiechu bráněnie. 61 H. . . . . . . 228 Rúhánie trojím obyčejem bývá. 61 A. . . . 224 . . . . . . . . Rúhánie pro mnohé věci jest těžký hřiech. 61 B. . . . . . . . 225 Rytieř pravý kto jest. 47 B.. . . . . . . . . . . . . . . 165 Seděti na pravici co jest. 15 A. 19 . . . . . . . . . . . . . 21 Skryl tři věci před námi bóh. 16 C. . . . . . . . . . . . . Skryto jest zatracenie přěd zlým, proč? 16 C. . . . . . . . . 21 119 Skrovnosť jest ctnosť, již člověk má. 40 B. . . . . . . . . . Skutek vždy má býti v láscě učiněn. 46 C. . . . . . . . . 161 Slib ve zlém nemá držien býti. 73 A. B. . . . . . . . 266 267 Slib dvojím obyčejem bývá. 73 A. . . . . . . . . . 266 Slibu příčiny, aby byl držen, jsú čtyři. 73 A. . Slibu, jenž jest upřiemo k ctnosti, nemóž ani buoh rozhřěšiti. 73 B. 267 Slibují mnozí knězem býti, jsúc nehodni. 73 C. 267 . . . . . . . Slib panenstvie i vdovstvie má vždy držien býti. 73 D. 268 . Slib s rozmyšlením buď vyřčen hlasem, nebť vždycky vieže. 73 E. 269 Sliby roztýkati a v nich raditi, těžké jest. 73 F. . . . . . . . 269 Slibu mnohému móž býti polehčenie. 73 F. 269 . . . . Slibovati žena, manželka a děti a poddaní, bez vóle starších, ně- 269 . . . . kterých věcí nemohú. 73 G. . . Slova prázdného pro mnohé věci má sě člověk ostřiehati. 264 72 А. С. . . . . 262 — . Slova pověstného lživého pověstníci by měli pomstu. 72 C. 264 — 265 31 Slova ta kak sě rozumějí: Co sviežete na zemi, bude svázáno. 20 D. Slovo prázdné jest slovo dobré bez úžitku pověděné. 72 A 262 . Slovo prázdné které jest, z něhož počet dáme. 36 G. 87 . Slovo pověstné obecně jest hřiešné. 72 B. 264 - . . . . Slovo hrozenie nemúdrého jest zlé. 72 E. 265 . . . . . . . . . 121 Služebné dielo které slove. 40 C. D. . . . . . . 120 — Sluha boží věrný má utěšenie i utrpenie. 80 M. . . . . . . . 298 Slúžie dáblóm rozličně lidé. 40 F. . . . . . . . . . 122 — 124 Slúžil pán Ježíš věrně člověku. 11 B. . . . . . . . . . . . 16 Smrtedlný hřiech velmi škodí. 19 B. 27 . . . . . . . . . . 75 Smrtedlný hřiešník každý jest modlosluha. 35 E. . . . . . . . 208 Smrtedlný hřiešník neduostojně má, co má. 56 B. . . . . . . . . 123 Smilstvie nemají kněžím trpěti. 40 F. . . . . . . . . Smilníci slúžie tomu dáblu Azmodeus. 40 F. 123 . . . . . . . . Smilstvie výstraha jest uteci obcovánie. 77 E. F. G. . . 275 — 276 Smilstvie obrana jest těla churavenie. 77 M. . . 278 * Smilstvie po vtělení syna božieho jest těžšie než prvé. 55 G. . . 207 266

Strana 381
k Vykladu. Smilstvie tělestné co jest. 51 A. Smilstvie jest dvoje, télestné a duchovnie, 51 A. Smilstvie rozličné jest télestné, 52 A. Smilstvie kterak lúpí smilníky, 54 D. . . Smilstvo každé má své zvláštnie obtieženie. 55 B В . . Smilstvie mezi příbuznými neb mezi přátely těžký hřiech. 55 F. . Smiech rozličný jest, ale najhorší, když pro hřiech jest. 75 B. Smrť proč nám jest skryta. 16 C. Spravedlivost, jiz člověk dá, co na každého slušie. 91 K. Stav vysoký jest hriechu veliký, 78 H. . . . Statećnost jest ctnost, jíž sě člověk tak pevně drží, že e by raději umřěl, než k hřiechu smrtedlnému ptivolil. 94 К. Stvořil buoh všecky věci, 9 E,. . Staří mají pospiechati k bohu. 39 M. Stvořenie každé jest člověku dżitećne, 36 В. Stvořenie každé jest řebří ku poznání boha. 36 B. e Stvofiti co jest. 9 EL 2 1 44 4044444444 444 6 Stvofiti sim buoh móż. 9 KE, . . Stvofiti nemóż knóz syna bożieho. 9 F. Sûditi bude Zivé i mrtvé, kak sé rozumie, 16 B. Südcé kfivého nic nevymluvi, 50 A. ‘ Süditi k potupení védomé nevinného nemá súdcě pro mnohé křivé svědky, ani proč pro jiné. 50 A. I . Sudcé mají vymluvu, aby vědomě pravdy nepomohli. 50 A a dolóv, . . . 2... 187— Súditi sě kněžím bez hiiechu nepiihodi. 98 H Súdcě buoh spravedlivý ihned hiiechu msti. 93 C. , Вайсе téZce hfé$ie, dadüce feci honiti żećnikóm. 69 F. Südóv sé varovati dobré jest. 98 G. ‘ Südu kněžského buoh nenśsleduje, ani bri c oni zasé mají 'následo- vati. 20 B. . Súdcč, křivě odsuzuje, súzen bude každý v v súdný den vedlé své zlé vóle. 50 A. . . . . s Svatokupecstvie pokaji sé těžce. 98 T. Svatokupci jst Šimonovi dědicové a Jezi. 93 U. Svatokupecstvie jest kacielstvie. 93 S. o. .. Svatokupci i svatoprodavaëi kteïi jsû. 93 S. . . . . . . 342 — Svatá véc slove trojim obyèejem. 89 A, . . . . . . . 820 — Svatému člověku vše jest svato. 82 L. . . . oon Svatost neb ostatky svatych proć knóżie ukazuji. 35 K. Svátku nesvětí, ktož v svátek hřěší, 40 D. Sváteční den co jest. 39 A. Svátku kterak Zeny nesvétie, 40 J. s Sváteénieho dne zachovánie jest troje. 99 E. . « 4 * 4 4 Svátkóv pán buoh kfest(ansk)jch kdy nelibí. 40 L. 981 Strana 190 190 192 202 205 207 272 21 349 284: 349 13 117 83 83 13 13 15 20 187 187 189 238 334 256 338 189 343 343 343 343 321 304 80 121 110 128 113 129 

Strana 382
382 Zpravidlo Strana Svátky kněžské buch zamietá jako hovno. 40 N. . . . . . . . 130 Svázánie kletby které vieže. 68 E. . 251 . . . . . . . . . 129 Svátka najlepšie zachovánie jest nehřěšiti v svátek. 40 K. . . . . 129 Svatým slúžíme proto, že nám mohú pomoci. 40 K. . . . . . . 254 Svár jest pro mnohé věci. 69 A. . . . . . . . . . Svár jest obyčej ďáblóv. 69 A. . . . . . . 255 Svár lúčí od stavu nevinnosti. 69 C. . . . . . . . . 255 Svářiti sě má člověk o pravdu řádem. 69 D. . . . . . 255 Sváróv kněžských o lakomstvie mnoho. 69 E. . . 129 Světí jsú nám pomocni, ač my chceme sami dobři býti. 40 L. . . 38 Světí kterak sú trpěli, aby božieho přikázanie nepřestúpili. 23 A. . Světiti jinak mohú neděli než židé. 40 Y. . . . . 136 112 Světie židé sobotu a my neděli, proč? 39 C. . . . . . 39 Světa tohoto psota má nás tisknúti z něho. 23 B. . . . . . . 224 . . . . . . Svědectvie křivá věrní mají míle trpěti. 60 B. Svědectvie křivé pomstu má. 60 A. . 223 . . . . . . . . 224 . Svědčiti co má člověk. 60 B. . . . . Svódnicě baby jsú dáblovy lžíce, jimiž jiné jie a potom i baby snie. 77 L. . . . . . . . . . . . . . . . 278 Synové boží věční jsú. 41 B. . . . . . . . . . . . 138 — 139 . Synové dáblovi jsú zlí. 41 B. . . . . 138 — 139 Šalomún měl sedm set královen a tři sta ženim, a modlám sě pro ně modlil. 77 H. . . . . 277 . . . . . . . . . . Šalomún znamená Krista. 48 E. . . . . . . . . . . . . 174 Šalomún proč slove pokojný. 48 E. . . 174 Těla božieho v zpósobu chleba přijímánie dobrým časté dobré jest. 92 E. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 331 Těla vzkřiešenie co jest. 21 A. . . . . . . . . . . . . . 34 Těla svatých budú slavná jasná. 23 C. . . 40 . . . . . . . . . Treskce buoh syny své. 94 M. . . . . . . . 350 Třětí den Kristus vstal, kak sě to rozumie. 14 A. . . . . 18 Trhovec slove, jenž trhem hledá získati a na zisk. 58 B. . . . . 219 Trpělivostí Kristus přěmohl, a my po něm měli bychom též trpěti. 45 F. 160 159 — . . . . . Trpěti musíme, chceme-li býti spaseni. 40 G. . . . . . . . . 125 Trpěti pro Krista najlepšie bojovánie. 49 B.. . . . 185 — 186 Trpěl Kristus ohavně. 94 M. . . . . . . . . . . . 350 Trpěl Kristus velmě. 12 A. . 17 . . . . . . . 228 Trpěti máme míle protivenstvie. 61 G. . . . . . . . . Trpěti míle haněnie, jako Kristus trpěl. 64 B. . 238 . . . . . . . Tresktánie nemá nižádný milosrdného zavrci. 41 J. K. . . 144 — 145 Tresktati milosrdně z lásky móž menší vyššieho. 40 K. . . . . . 145 Tresktánie kto odjímá, vida hřiech a moha tresktati, hřěší. 41 K. 145 Tresktati mají otec a mátě děti. 13 C. . . . . . . 152 * Tresktánie má býti řádné. 67 C. . . . . . . . . . 247 254

Strana 383
k Výkladu. 383 Strana 247 Tresktánie kto zamietá, zlé ho potká. 67 A. B. . . . . 246 — Tresktánie kto míle trpěti (chce) a jest vinen a neprotiví sě, má znamenie k spasení. 67 B. . 247 . . . . . . . . . . . . Tresktánie má míle přijieti každý. 67 A. . . . . . . . . Tresktala oslice Baláma proroka. 65 F. 241 . . . . . . . . Tresktánie aby nebylo od menšieho na jeho vyššieho, kterak to . . 244 má rozumieno býti. 65 H. . . . . . . . . 242 — . . . . . 244 Tresktati dobrého tři jsú přiekazy. 66 A. Tresktánie dobré brání nezřiezené milovánie, ale hyběť jemu. 66 B. 245 246 Tresktati kto nechtie, a zvláště kněžie, ti utrpie. 66 B.. . 245 — Tresktánie co jest. 65 A.. 239 . . . . . Tresktati kto chce jiného, má sám nevinen býti. 65 B. 239 . . . . Tresktač potom milosť má od toho, jehož treskce, a u boha mi- losť nalezne. 71 J. 261 - . . Tresktánie jest troje. 65 C. . . . 240 . . . . . Tresktánie řádné od Krista vydané by drželi lidé, málo by zjevně 240 hřěšili. 65 D. . . . . . . Tresktánie jsú tři věci, jenž hýbají člověkem, aby tresktal. 65 E. 240 241 Tresktati móž nižší v světu vyššieho, a tak nekněz knězě. 65 F. 241 Tresktánie má rád kněz přijieti od každého. 65 F. . Tresktánie laskavé jest každému přikázáno od Krista. 65 F. . . 241 Trúba svatého Jeronyma. 16 E. . . . . . 21 . . Trúbiti kto bude k súdu a trúba kaká bude. 23 F. . . . . . . 40 Učenie sě od viery počíná. 9 A. . . 11 „ . . . . . . . . . . Ústa kněžská kterak mají čista býti. 62 G. . . . . . . . . 232 Ustanovenie svá viece vážie lidé, než přikázanie božie. 42 C. . . 149 Utěšenie hřiešní konečně nemají v nižádném hřěšení. 81 M. 297 — 298 Utrhánie co jest? že zlé mluvenie o člověku, bez jeho při tom bytie. 62 A. . . . 229 . 228 — . Utrhač sobě s posluchači obecně škodí. 62 B. . . . . 229 Utrhač přirovnává sě psu, svini a hadu. 62 B. . . . . . 229 Utrhají kněžie velmi lidem. 62 C. 230 . . . . . . . . Utrhač proč sě připodobnává psu. 62 B. . . . . . . . . . 229 Utrhač přirovnává sě svini. 62 D. . . . . . . . . . . . 230 Utrhač podoben jest k hadu. 62 E. . . . . . . . . . 231 Utrhačov spolu stolenie jest horšie než psie, hadové a svinie. 62 F. 231 Utrpenie veliké. 12 A. 14 B. . 18 . . . . . . . . . . 16, . Vaditi sě zlé jest, ukazuje písmo. 69 A. . . . . . . . . . . 254 Vaditi sě jest obyčej dábluov. 69 A. . 254 . . . . . . . . . Vaditi sě slušie řádem o pravdu. 69 D. 255 . . . . . . . . . Vaděnie lúčí od stavu nevinnosti. 69 C. . . . . . . . . . 255 Viděti kto tělestným okem nemóž božstvie. 31 G. . . . . . . 61 Viděti těla božieho okem tělestným na mši nemóžem. 31 G. . . . 61 Viděnie božie jest dvoje. 24 C. . . . . . . . . . . . . . 42 Vidien móž býti buoh trojím obyčejem. 31 E. . . . . . . . . 61 246

Strana 384
384 Zpravidlo Strana 41 Věčný život co jest. 24 A. . . . . . . . . . . Věčný život na čem záleží. 24 B. . . . . . . . . . 42 Věkóv člověk do starosti poslednie má šest. 39 L. . . . . . 116 Viera pravá. 94 P. 351 . . . . . . . . . . . . . . . Viera z mrtvých vstánie. 23 A. . . . . . . . . . . . . . 38 3 Viera co jest. 3 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . O Viera trojně pocházie. 4 A. . . . . . . . . . . . . . 4 — 5 Viera jest troje. 4 A. . . . . . . . . . . . . 4 — 6 Viery založenie co jest. 5 A. . . . . . . . . . . . . . . 53 Věřiti co jest dosti sprostnému. 29 C. . . . . . . . . . . 46 Věři v buoh, ješto zpievají. 27 A. . . . . . . . . . . . . Věři v buoh krátce vyloženie. 26 A. . . . . . . . . . . . 44 Věři v buoh. 2 A. . . . . . . . . . . . . . . . Věřiti co máme z kořen. 2 B. . . . . . . . . . . . . . . Viery který kus položil který apoštol. 2 C. . . . . . . . . Věřiti co jest. 3 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . Věřenie má tři stupně. 5 B. . . . . . . . . . . . . Věřiti bohu jest jiné než věřiti v boha. 6 A. . . . . . . . — Věřiti nemáme jediné v boha. 6 B. . . . . . . . . . . Věřiti jest jiné bohu než v boha, jest dóvod. 7 A. . . . . . . Vieru Marta dobře uměla. 7 B. . . . . . . . . . . . . . Vieru kněžie zle učie. 7 B. . . . . . . . . . . . . . Viery úžitek který jest. 8 A. . . . . . . . . . . . . . . Věřiti v boha co jest. 6 A. . . . . . Vóle božie kterak má býti, a dvoje jest vóle božie. 91 B. C. . . Vóli boží protiví sě, kteří přikázanie božieho neplnie. 91 D. Voliti nemámy, než což buoh volí. 91 E. . . . . . Vóli boží někdy sě člověk protiví, avšak smrtedlně nehřěší. 50 B. Vóle svá proč slove i peklo i ráj. 51 B. . . . Vdova smilná co zlosti vydá. 54 G. V milosti boží jsme-li, nevieme jistě bez zjevenie. 16 D. . Vražda jest troje: myslí, jazykem a rukú. 45 B. . . . Vražedlníkóv mnoho jest kněží. 45 D. . Vražedlník sám svój jest každý smrtedlný hřiešník. 45 E. Vstal třětí den Kristus z mrtvých. 14 A. . . . . . . Všední hřiech nevyhánie ducha svatého. 17 E. . . . . . . . . Vzkřiešenie těla co jest. 21 A. . . . . . . Vyvedl dušě z pekla Kristus, z kterého? 13 B. . . . . . . . Zabiti bez viny brání buoh. 44 A. . . . . . . . . . 153 — Zákonníci čím sě chlubie. 61 D. . . . . . . . . . . . . Zabitie člověka jest troje. 44 B. . . . . . . . . . . . . Zabiti člověka jest proti přirození. 45 A. . . . . . . . Zabiti člověka vedlé práv světských jest velmi nejisté. 45 A. . . Zabiti blížnieho duchovně. 45 D. . . . . . . . . . . Zabiti sě sám móž-li kto bez hřiechu smrtedlného. 45 F. 10 10 10 325 326 327 189 191 203 21 157 158 158 18 23 34 18 154 226 154 156 157 158 158

Strana 385
k Výkladu. 385 Strana 159 Zabitie bývá hodné trojím obyčejem. 45 F. . . . . . Zatracenie věčné jest hrozné. 16 F. 78 J. . . . . 22 , 285 Zdravie veliké měl člověk přěd pádem v hřiech v ráji. 81 C. . . 292 Zákonničích ohavností dvanadst. 72 D. . . . . . . . . 265 „ e Zamúcenie najvětčie poslednie časy proč jest. 94 T. . . . . . 354 Zatracenie člověku proč jest skryto. 16 C. . . . . . . . . . 21 Zavierá kněz, kterak? nebesa. 20 E. . 32 . . . . . . . . Zavistiví slúžie Astaroth, tomu ďáblu. 40 F. . . . . . . . . 124 Zbožie velmi uškodilo kněžství. 48 N. . 180 . . . . . . 319 Zlé jest troje: hřiech, nepokoj, utrpenie. 88 A. . . . . 332 Zkusiti sebe kterak má člověk, aby tělo božie přijal. 92 F. G. 351 Zlosť kterak sě rozmnožila. 94 P. . . . . . . . Zlosť kterak a proč sě rozmnožila. 94 S. . . . . . . . . . . 353 Z mrtvých vstal, proč? Kristus. 22 A. . . . . . . . . . . . 36 . . . . . . . . 36 — 37 Z mrtvých vstánie dóvod. 22 A. . . . 38 Z mrtvých vstánie pamatovati dobré jest. 23 A. . . . . . . . 39 Z mrtvých vstánie zle věřie mnozí. 23 C. . . . . . . . . . . 40 . . . . . . . 39 — Z mrtvých vstánie bude v témž těle. 23 D. 40 . Z mrtvých kterak vstanú. 23 F. . . . . . . . . . 40 . . . . . . . Z mrtvých vstanú a hlas Kristóv uslyšie. 23 F. Znají boha jinak v nebesiech světí, jinak zde světí sprostní, jinak . 318 chytří 87 F. . . . . . . . . Zpievati kterak mají kněži a žáci v kostele. 82 B. . . . . . . 300 Žádosť tělestná jest troje: plné přivolenie, a skutkem naplněnie, a 348 obyčejem konánie. 94 G . . 347 — 283 Žádosť zlá když jest. 77 B. 78 A. G. . . . . 274, 280 — Žena, jenž dá přěd sebú klekati. 33 F. . . . . . 68 68 Žena přípravná jest jako modla. 33 F. . . . . . 276 Žena zklamala Sampsona, Davida i Šalomúna. 77 F. . . Ženy varovati má sě obcovánie, ktož chce prázden býti smilstvie. 77 F. 276 Ženu nestudatě kolikkrát ji uzří ku požádání, vždy smrtedlně hřeší. 77 G. 276 . . . 276 Žena zlá zvěř, die Šalomún. 77 G. . . . . . . . 277 Ženy hyzdí Šalomún, a pak sě sám zklamal. 77 F. G. . . 276 — . . . . . . 276 Ženy s kněžími bydliti nemají. 77 G. . . . . 277 . . . . . . Žena má sě varovati kněžského obcovánie. 77 J. 277 Ženu vypisuje mudřec řečený Secundus. 77 K.. . . . . . . . 278 276 — . Ženy zlosť veliká. 77 G. K. Ženy nechtěl dábel svatému Jobu otjieti, neb jest jeho pomocnicě, 278 . řečnicě a mistřině. 77 L. . . . . Ženám dobrým a pannám neškodí ku pohanění zlosť ženská. 77 M. 278 . . . . 284 Život náš zde biedný a krátký. 78 H. Život věčný na čem záleží. 23 C. . . . . . 39 . . Život věčný co jest. 24 A. * . . . . . . . . . 41 . . . . . . . . . . . . . 123 Zráči slúžie tomu bohu Bél. 40 F. M. J. Husi sebrané spisy. I. 25

Strana 386
386 Zpravidlo k Výkladu. Nu již máš ukazadlo položeno, aby nalezl, co v které kapitole jest položeno. Protož když budeš chtieti co nale- znúti, jako prvé sem položil, znamenaje, od které čteny po- číná sě slovo, kteréž znamená tu věc, o níž žádáš co nale- znúti, ihned hledaj v tomto ukazadlu, v té kapitule, která sě počíná od též neb túž čtenú, a neodpadaj nalezenie až právě do druhé kapituly. U příkladě, chceš mieti o utrhači: aj to slovo počíná sě od U; hledajž ihned v kapitule, jenž sě po- číná od U (v) ukazadlu, jako chceš mieti toto: Utrhač při- rovnává sě psu, svini, hadu. To nalezna, máš tento počet podlé: 62. Ten počet ukazuje v knihách kapitulu, a čtena B podlé v té kapitole tu řeč o utrhači. A tak i o jiné věci hledaj, kterúž budeš chtieti mieti. Amen.

Strana 387
O SVATOKUPECTVI. Z rukopisu na papíře v 4 asi z konce XV věku, v bibliotéce Gersdorfské v Budišíně. 25*

Strana 388

Strana 389
O svatokupectví. Kapitula I. Svatokupectví, jenž se rozmnožilo, aby věrní tupili, od A něho se ostřiehali, a také zdaby kteří svatokupci se pokáli, chci s boží pomocí o svatokupectví psáti kniežky. A že sva- tokupectvie jest kacieřství a že zlí dobré za kacieře mají protož dobrým na výstrahu a na potvrzení, a zlým na polep- šení chci najprvé položiti, co slove kacieřství, aby lidé po- znali, jsú-li ti, kteréž oni nazývají, kacieři, čili sami sú kacieř- stvím poraženi. Věz, že kacieřství jest učení bludné, svatému písmu od- B. porné, neústupně bráněné. Tak vypisují kacieřství a zvláště Sv. Augustin. Ale že by sprostnému bylo těžko brániti, neb řekl by někto, že (by) kacieř nebyl nižádný, kdyby spal aneb mlčal, neb v tu dobu kdyby pravdu mluvil, a také že by němý drže blud kacieřský, neb člověk, jenž neučí bludu, ač drží, nebyl kacieřem, protož k rozumu lehčejšímu diem: že kacieřství jest držení neústupné bludu proti písmu svatému. Diem: „držení bludu,“ neb bez toho nemuoži býti kacieřem; a že držení ne- muož býti bez přivolení, protož nemuož býti v člověku kacieř- ství, jedné ač k bludu přivolí. A tak kacieřství, jakož i každý hřiech smrtedlný, má hniezdo a založení v srdci, to jest v vóli srdečné; jakož die spasitel, že z srdce vycházejí myšlení zlá, vraždy, cizoložství, smilství, krádež, křivé svědectví a rúhání. Mt. 15.

Strana 390
390 O svatokupectní. C. Aj teď dí, že rúhání, jenž jest kacieřství, z srdce pochází. Z toho máš, že nižádný člověk, ani pán buoh nemóž člověka bez jeho přivolení kacieřem učiniti. Druhé z toho máš, že kacieřství není jediné v duchu rozumném, kterýžto duch vuolí stojí proti pravdě písma svatého; neb poněvadž každý hřích smrtedlný jest v duchu rozumném a každé kacieřství jest smr- tedlný hřích, tehdy každé kacieřství v duchu rozumném. Dále řečeno jest, že kacieřství jest držení neústupné, to jest, jehož člověk nechce ustúpiti za některý čas aneb nikdy; neb ač by člověk držal blud, mně že by byla pravda, ale tak držel, že jakž by najspíše poznal, že to jest blud, což má za pravdu, ihned by měl za blud, tehdy není kacieřem. Protož dí Sv. Augustin, že kterak kolivěk by někteří poblúdili a snažně by pravdy hledali, a naleznúce ihned by bludu nechali, tací nikoli nemají býti kacíři nazvani. Proč? Proto že sú ne- drželi bludu, ale byli sú hotovi, aby bludu nedrželi a pravdu míle přijali. Protož má věrný křestan míti v své mysli, že nechce nic proti písmu svatému držeti; pak-li by z hlúposti upadl, že chce ihned rád ustúpiti. A tak mistři v školách, kdy jiným mistróm odpovídají, neb kdy co píší, osvědčují, že nemíní nic křivého držeti. A tímto kusem jsú i sprostní lidé z kacieřství vysvobozeni, z nichž mnozí mní, by svatá trojice byla žena, a by otec buoh byl muž starší než syn jeho, buoh. Protož neustú- pení bludu činí kacieřství. A že někdo drží blud proti písmu svatému skutkem, a někto řečí, protož netoliko jest ten kacieř, jenž by řečí držel blud, ale i ten, jenž skutkem drží. U příkladě: by Petr řekl, že milsství není hřiech, ale nesmilnil by, a Jan by řekl, že smilství jest hřiech, ale smilnil by neústupně, tehdy by Jan byl v skutku kacieřem a Petr v řeči; a pak třetí kdyby i pravil, že smilství není hřích i smilnil neústupně, ten by byl dvéná- sobný kacieř. A jakož ten, jenž uče jiné bludu proti písmu svatému, vede je v kacieřství a jest kacieř: též ten, kterýž svým zlým činem svodí mnohé od následování Kristova, jest kacieř; neb skutkové pevněji a více učí, než holá slova. A ta- kový, jenž skutkem jest kacieř, bojuje proti tomu kusu víry písma svatého: „Věřím v buoha.“ Protož dí Sv. Pavel, že tací vyznávají, že by boha znali, ale skutky zlými zapírají. Protož Ad Tit.

Strana 391
Kapítola 1. 391 horší jest byl Jidáš kacieř, řka pánu Ježíšovi: „Zdráv buď mistře!“ když ho zradil, než Petr, jenž jest přisáhl a klel se řka: že nezná toho člověka, jehož mínie. Z té řeči máš, že každý, ktož neústupně smrtedlně hřeší, jest kacieř, proto že neústupně drží blud proti písmu svatému: najprv proti tomu: „Věři v buoh,“ a jest-li smilník, tehdy proti tomu písmu: „Nesesmilníš;“ pakli jiný který kolivěk hřiech smrtedlný drží, tehdy ihned jest proti některému písmu. O hospodine! ty vieš, kterak mnozí jsú v skutku kacieři, jenž mají se říci za pravé křesťany, a jiné lidi dobré kacieře na- zývají! Dále věz z té řeči, že by nebylo svatého písma, tehdy by nebylo kacieřství, jakož by nebyla noc, by den nepředšel noci. A dále, jakož nemuož člověk poznati kacieřství, jedné ač pozná písmo svaté, proti kterému jest to kacieřství: takéž nemá nižádný svého blížního kacieřem nazvati, jedné ač po- zná písmo svaté, proti kterému mluví neb činí neústupně; a že nezná úmysla jeho, protož nemá všetečně, temerarie, nazvati ho kacieřem. Více máš z té řeči, že každý, jenž drží blud neústupně proti písmu svatému řečí neb skutkem, každý taký jest kacieř. Ale snad díš: Tehdy každý žid i každý pohan, jenž v Krista již nevěří zde na světě, jest kacieř? a to zdá se, že není pravda; neb jedné ten, kterýž byv křesťanem i odstúpil od někte- rého písma svatého, slove kacieř. Tu diem, že každý pohan i každý žid, jenž drží blud neústupně proti písmu svatému, jest kacieř; ale umře-li v kacieřství neb nic, bohu porúčiem. A tak když řečeno jest, že by jedné ten byl kacieř, kterýž by prvé byl křesťanem, není to pravda. Dále dím, že každý od boha vyobcovaný, a tak od boha kletý, stoje v tom vyobcování a kletí neústupně, jest kacieř: neb jest od boha i od jeho cierkve svaté odřezaný, ač snad před lidmi stkví se jako svatý; a zase mnohý před lidmi jest kletý a zlořečený, a před bo- hem jest veliký svatý. Protož varujme se bluduov, nenazý- vajme blížních svých všetečně ani ze zlosti kacieřóv, ač chcme býti konečně požehnáni! D.

Strana 392
392 O snatokupectví. Kapitula II. Kacieřství má najprvé tři kmeny, tak že jest troje kacieř- ství, to jest: odstúpení, rúhání a svatokupectvie. Odstúpení jest od zákona božieho odvrácení. Rúhání jest moci božské hanění. a to bývá trojím obyčejem: Prvním, když člověk na boha cpá, což na něho nesluší; jako kdyby kto držel, že buoh jest lživý. neb že muož hřešiti. Druhým obyčejem se rúhá, ktož by moci boží neústupně v mysli ujímal a tak řekl neb učil, že buoh nemuož kdy a kde a koho chce nasytiti. Třetím obyče- jem se rúhá, ktož to, což na samého boha sluší, moci lidské neb jinému stvoření přidává. V tom rúhání jsú kněží, kteříž praví, že jsú stvořitelé boží, že stvoří tělo Kristovo, když chtí, že odpustí hřiechy kdy chtí a komu chtí, a pošlí do pekla, koho chtí. A tací méně písmu rozumějí než židé, jenž majíce za to, že hřiechy odpúštěti sluší na samého boha, a majíce za to ale bludně, Mr. 9. hy Kristus nebyl bohem, když jest řekl dnú zlámanému, Luc. 5. jehož jest uzdravil: „Doufaj synu! odpúštějí se tobě hřie- chové tvoji;“ řekli sú: Tento se rúhá; kto muož hříchy odpustiti než sám buoh? V tom také rúhání jsú, kteříž praví, že papež nemuož blúditi. a že ho lidé mají ve všem poslúchati, a že on muož koho chce do nebes, a koho chce do pekla poslati; neb ta moc na samého boha sluší. V tom také rúhání jsú, kteříž praví, by papež byl buoh zemský, tak aby činil zde v zemi, což kolivěk račí, a vládl lidmi všemi, jakž chce; a kteří praví, že on muož proti zákonu božiemu jiný ustanoviti, neb proti svatým apoštolóm co hodně přiká- zati. A také praví, že nižádný na světě nemá proti němu, což kolivěk činí, mluviti. Ale požehnaný buď mocný pán buoh na věky, že jest přepustil Petrovi u veliký hřiech upadnúti k našemu naučení, abychom věděli, že poněvadž ten první jeho náměstek od něho volený, ustavený, ujištěný a potvrzený tak hrubě jest hřešil, a potom po seslání ducha svatého opět že jest poblúdil, byl jest tresktán od S. Pavla, jakož die S. Pa- AdGal. vel: Přede všemi protivil sem se Petrovi, neb jest mel tre- 2. sktán býti. I kterýž jest ten papež nad S. Petra povýšený, by A.

Strana 393
Kapitola 2. 393 nemohl zde hřešiti? a nad S. Jana, miláčka božieho, jenž dí: Díme-li, že hřiechu nemáme, sami se svodíme, a pravda v nás Joh.1. není. A jistě tiem rúhavým pochlebenstvím Antikristovi po- šlové mámí i papeže i lidi, že mnějí, by tak bylo, jakož oni praví. V tom rúhání jest Antikristovo položení, jímž se vznese nade všecko, což slove buoh, to jest i nad božství Kristovo i nad Krista člověka, chápaje se moci božské a zamietaje po- koru a chudobu, i jiné ctnosti i práci Kristovu, tak že jakož milý Kristus zde bydle byl jest otce ve všem poslušný, tak on bude ve všem protivný Kristovi; a proto slove Antikristus, to jest: protivník Kristóv. O němž něco, dá-li pán buoh, napíši. A pro to kacieřství rúhání zabili sú pána Ježíše, pra- více, by se rúhal; neb když sú chtěli ho kamenovati jako ru- hače, řekl jim jest: Mnoho sem vám dobrých skutkóv uká- Joh. 10. zal od otce mého, pro který z nich mě kamenujete? Odpově- děli sú mu židé: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rúhání, a že ty jsa člověkem činíš se bohem. A opět když ho tázal biskup Kaifáš, řka: Zaklínám tě bohem živým, Mr. 26 aby nám pověděl, jsi-li ty Kristus, syn boží? Vece jemu Ježíš: Ty's řekl. A však pravím vám, potom uzříte syna člověka, an sedí na pravici moci boží a příštího v oblaciech nebeských. Tehdy biskup rozedřel rúcho své, řka: Rúhalť se, co ještě potřebujem svědkuov? Aj jistě slyšeli sme rúhání. co se vám zdá? A oni řekli sú jemu: Hoden jest smrti! A ihned plvali sú v tvář jeho a zášijky mu dávali, a palmami anebo jehnědem v tvář bili a řekli sú: Prorokuj nám, Kriste kto jest, jenž tě bil? Aj teď ukázáno jest, že pro rúhání; ale zlí ruhači nevinného Krista na smrt sú odsúdili. Také sú na něho žalovali před Pilátem z odvrácení od zákona božieho, Luc.23. řkúce: Tohoto nalezli sme, an převrací lid náš! a dále řkúc: Hnul jest lidem, uče po vší židovské zemi, počna od Galilee až sem! Aj tau žalobau vinili ho z kacieřství, jenž jest od- vrácení od zákona božieho. Ale z svatokupectví nedali sú mu viny, neb sú nemohli na něm míti nižádného znamení k la komství. Třetí kacieřství jest svatokupectví, a to jest zlé přivo- B. lení k směnění duchovní věci za neduchovní, o němž bude delší

Strana 394
394 O svalokupectví Mr. 12. řeč. A věz, že to troje kacieřství není úplně od sebe odlúčeno, ale brž jedno vleče se po druhém; ale takto se dělé zvláště ta kacieřství: že odvrácení jest zvláště odstúpení od zákona bo- žieho, rúhání jest víry božské hanění, a svatokupectví jest kacieř- ství, jímž svatokupec chce řád boží rušiti. A tak tím trojím kacieřstvím všecka svatá trojice jest pohaněna: buoh otec po- haněn jest odvrácením, neb on zákonem čistým a nepoškvr- něným mocně zpravuje a sjednal jest choť Kristovi, jenž jest zbor všech vyvolených; buoh syn, jenž jest boží múdrosť, dru- hým kacieřstvím, rúháním, jest pohaněn; a buoh duch svatý že z svrchované dobroty múdře a pokorně zpravuje dnom svój. zlořečeným svatokupectvím, jenž se protiví jeho řádu, jest po- haněn; neb svatokupec protiví se duchu svatému, míní rušiti dobrý řád ducha svatého a tak i pokoj. A že vedlé svědectví Kristova hřiech proti duchu svatému jest neodpuštědlný i na tomto světě, i na onom; protož o tom hříchu budu psáti. Neb svatokupectvie jest malomocenství duchovní, kteréžto nebrzo z duše muož vyhnáno býti, jediné divem zvláštním božím. A že to malomocenství leze s jednoho na druhého, tak že jeden svatokupec mnoho jiných zprzní; protož věrní křesťané mají se pilně vystříhati. A že neostřeže se člověk brzo zlosti, kte- réž nezná; protož musí svatokupectví býti oznámeno. Svatokupectví, jakož slovo to vzní, jest svaté věci kupo- vání. A že kupec slove i ten, jenž kupuje, i ten, jenž pro- dává; protož také svatokupec slove ten, jenž svatú vícku prodává, i ten, jenž kupuje. A tak svatokupectví slove svaté věci kupování i prodávání. A že muož býti dobré kúpení i prodávání svaté věci, neb muož člověk sobě kúpiti království nebeské; protož nekaždé kúpení neb prodávání jest svato- kupectví. Protož řečeno jest napřed, že svatokupectví jest zlé přivolení k změnění duchovní věci za neduchovní. A že muož člověk kúpiti dobře království nebeské, jenž jest blaho- is. 55. slavenstvie, dí pán buoh skrze Izaiáše proroka: Poďte a ku Mi 13. pujte bez střiebra! A spasitel dí, že podobno jest království nebeské člověku kupci, jenž hledá dobrých perel, a když na- lezne jednu drahú perlu, jda prodá všecky věci, kteréž má, i kúpí ji. A tak sluší člověku kúpiti svatú věc, né brž nebude míti radosti nebeské, nekúpí-li jie. Též také muož kazatel neb

Strana 395
Kapitola 2. 395 mistr pilně proměniti učení za potřebu tělesnú; neb dí S. Pa- vel: Poněvadž my vám dáváme duchovní věci, neveliká věc jest, že bychom vaše tělesné věci brali. Protož aby věděl, že svatokupectví má pochop neb hniezdo ve zlé vuoli, řečeno jest, že svatokupectví jest zlé přivolení k směnění. A z toho také máš, že netoliko kdy již trh se stane, neb mlčedlivá směna duchovní věci za neduchovní, jest svatokupectvie, ale když má člověk nezřízenú vuoli k tomu k směnění; jakož smilství prvé jest hřiech smrtedlný v duši, a potom v skutku. Ale jest tuto jedna těžkosť v tom, co slove věc duchovní? C. Poněvadž každý, jenž smrtedlně hřeší, jest svatokupec, neb prodává duši svú dáblu a dóstojenství člověcké, jenž jest du- chovní věc; protož tu věz, že zvláště slove svatokupectví ne- zřízené směnění mezi lidmi vedlé duchovnieho úřadu domu božieho. A sprostní mnějí, že by nikdy nebylo svatokupectví, jedné když by se tržil kněz o tělo boží, řka: Co chceš dáti, a dámť tělo boží? neb: Zač dáš ten oltář, kostel neb jiný obrok? Ale světí, jenž písmo umějí, ti váží zlú vuoli, jíž člověk za duchovní věc žádá odplaty tělesné, neb přízně a chvály. Protož die S. Rehoř: Jsú mnozí, jenž peněžitých da- róv od svěcení neberú, a však svěcení pro lidskú přiezeň dá- vají, a z toho dávání chvály toliko lidské odplaty hledají. Toho daru, jejž sú darmo vzali, darmo nedávají, poněvadž z daného úřadu svatého penieze přízni žádají. Protož když spravedli- vého muže prorok vypisuje, dobře dí: Blažený, kterýž odrazí ruce své od každého daru. Znamenitě dí: od každého daru; neb některý jest dar od služby, některý od ruky, některý od jazyka. Dar od služby jest podání nehodné; dar od ruky, to jest, což za peníze se kúpiti muož, jsú peniezi; dar od ja- zyka jest přízeň neb zaslíbení nezřiezené. Protož ktož světí, tehdy od každého daru ruku odrazí, když v božských věcech netoliko peněz, ale také i přízni lidské nežádá. To S. Ře- hoř. A míní, že když kolivěk kto duchovní dar sám neb skrze jiného nezřiezeně, a to buď zjevně neb skrytě za službu neb za dar tělesný neb pro přízeň lidskú dává, tehdy svatokupčí proti tomu písmu a přikázaní Kristovu: Darmo ste vzali, Mr. 10. darmo dajte. Apoštolové sú darmo, bez daruov, bez služby nehodné i bez přízni tělesné vzali; protož také oni darmo, D. Om. 4 d. 1 Cor. 9.

Strana 396
396 O svatokupectví. l q. ult. Greg om. 17. sup. ev. Mt.21. to jest bez těch daruov dávali sú. Ale že nyní darmo ne- berú, protož také darmo nedávají i rozhřešení, i svěcení, i olejování, i jiných věcí duchovních. A z této řeči muož poznáno býti a z obyčejóv, kteréž zjevně vidíme v žákovstvu, že málo jest kněží, by svatokupecky nebyli svěceni a obrokóv nedošli, a tak že ti s jedné strany, a jich biskupové s druhé strany v svatokupectví sú upadli. A že svatokupectví jest kacieřství, protož když by se právě ohledali, spatřili by, že jsú mnozí kacieři; aniž jest rozdíl, jedné kte- říž sú výše v úřadích duchovních, že ti hojnější, ustavičnější a tučnější jsú svatokupci a tak kacieři; aniž jest pochybení v tom, by svatokupci nebyli kacieři, jakož světí praví. A pa- pež, řečený Pascal, dí, že zjevno jest, že svatokupci jakožto najprvní a najvyšší kacieři ode všech věrných mají zavrženi býti, a když napomenuti jsúc neodstúpili by, od světských mocí mají potlačeni býti; neb všickni hřiechové proti kacieř- ství svatokupectvie jakožto za nic se nemají. To die ten pa- pež. A S. Rehoř: Vám kněžím pláče mluvím, že mnohé vás, pro dary svěcenie že činíte, poznali sme, dar duchovní pro- dáváte a z těch zlostí hřiecha*) zisk tělesný hromáždíte. Proč**) tehdy vám na paměť nepřijde, co hlas boží die: Darmo ste vzali, darmo dajte? proč před oči své nepoložíte, že v chrám vykupitel náš všed, stoly prodavačóv holubic pře- vrátil a peníze penězoměncóv rozsypal? I kteří jsú v chrámu božiem dnes, jenž holubice prodávají? Jediné ti, kteříž v kře- sťanství peníze od vložení ruky berú, skrze kteréžto vložení duch svatý bývá dán z nebe. Protož holubice se prodává, když dar du- cha sv. za peníze se dává. Ale vykupitel náš stoly prodavačóm holubic převrací, neb takých kupcóv kněžství kazí. Protož svatá ustavení svatokupecké kacieřství potupují a zbaviti jich kněžství přikazují. Tak vše dí S. Řehoř. A věda, že mno- hými chytrostmi kněží se vymlúvají, protož ihned přidává řka: Přijde jistě ten den, aniž daleko jest, v kterýžto den pastýř nad pastýři ukáže se a každého skutky na jevo vyvede; a ten, jenž nyní skrze vyšší poddaných hřiechy treskce, tehdy vyšších sám hříchy potupí. Protož všed v chrám, sám bičík *) Rkp. hrziecha sskoda. **) Protož.

Strana 397
Kapitola 2. 397 z provázkuov učinil a z domu božieho zlé trhovce vyvrhl, stoly prodavačóv holubic převrátil; neb poddaných viny mstí skrze pastýře, ale pastýřských zlostí sám pomstí. Neb ten jistě súdce přijde, před nímž mlče žádný se neskryje, jehož zapíraje nemuož oklamati. Aj tak píše ten veliký svatý papež, ukazuje, žeť kacieř- sky svatokupčí, kteříž dar ducha svatého, jenž se skrze ho- lubici znamenává, za peníze neb za přízeň tělesnú, neb pro chválu světskú dávají. A k témuž mluví S. Remigiáš na též čtení, jako S. Rehoř, a die takto: Slyšte a znamenajte toto, kněží cierkve svaté, t. sboru křesťanského! a varujte se, aby domu božieho v jeskyni lotrovú nepřevrátili. Neb lotr jest, jenž zisku zákona hledá a služby svátosti pilen jest (z) pří- činy kupčení. Protož majíť se báti, aby nebyli vyvrženi z chrámu duchovnieho, jako oni sú vyvrženi z chrámu těle- sného; neb každý den pán duom otce svého, t. svatú cierkev, navštěvuje a zaneprázdnění s zisky zlými vymítá, a jedním hřiechem vynímá kupce i prodavače. A prodavači jsú, kteříž svěcenie za odplatu dávají; a kupci jsú, kteříž za pravdu pe- nieze dávají, a dadúc penieze prodavačóm, kupují hřiech. Znamenáno má býti, že die čtení: Stoly penězoměncóm, a stoly prodavačóm holubic převrátil jest. Co skrze stoly penězoměncóv? jedné oltáři se rozumějí, kteříž lakomstvím zlých kněží činí se stolové penězoměncóv. A co skrze stolice prodavačóv holubic? jedné mistrské duostojenství v cierkvi svaté se znamenává, kteréžto duostojenství, když bude k zisku obrá- ceno, bude v nic obráceno. A co skrze holubice? jedné duch svatý se znamená, jenž se nad pánem Ježíšem v holubičím podobenství ukázal. A kteří jsú, jenž holubice prodávají? jedné ti, kteříž ducha svatého, ruce vzkládajíce, za dary dá- vají. Ale pán stoly prodavačóv holubic převracel, neb takých kněží dary kazí. Neb kterýž kolivěk biskup dar ducha sva- tého prodává ještě, ač před lidmi biskupském rúchem stkví se, již před božíma očima kněžství zbaven jest. Protož i svatá ustavení svatokupecké kacieřství klnú, a kněžství zbaviti při- kazují ty, kteříž za dání dar ducha svatého peněz hledají. Tak píše bez přetržení ten svatý biskup.

Strana 398
398 O svatokupectví. Kapitula III. Pro lepší poznání svatokupectví hodné jest ještě polo- žiti, odkud se počalo. A máme písmo, že i v starém zákoně i v novém to kacieřství bylo jest. A ač dva jsta otce toho hřiecha: jeden v starém zákoně, řečený Jezí, druhý v novém, řečený Šimon: prvý, jenž jest vzal dary již za uzdravení od malomocenství od Námana; druhý, jenž jest podal peněz apo- štoluom, chtě moc míti, aby ruce na lidi kladl, aby ducha sv. přijímali; a však chci oznámiti svatokupce zjevněji, kteří jako synové ti, zlé otce majíce před sebú, v jich škorně se obúvají. Věziž, že jako od Šimona slovú Simoniaci neb Ši- monité, též od Jezí slovú Jezité, od Baláma Balamité, od Je- roboáma Jeroboamité, od Judáše Judité. Pakli právě chceš je jmenovati, řiekaj jim: Jezí, Šimonovi, Balámovi a Judášovi dědicové. Balámovi, jenž z peněz pohanskému králi proroko- val, jsú ti dědici, kteříž z peněz káží a na peníze, jako ti lu- daři, kteří dávají odpustky za penieze, o nichž prorokoval Mr.24. spasitel, řka: Vstanú lživí proroci a svedú mnohé. A svatý 2 Pan.2. Petr také die: Byli sú lživí prorokové v lidu, jako i mezi vámi budau mistři lživí, kteříž uvedú roty (v) zatracení. A po- tom die, že toho, jenž je vykúpil, zapierají, uvodíc sobě brzké zatracení. A mnozí budú následovati jich smilstva, od nichž cesta pravdy bude rúhána; a v lakomství lživými slovy vymyšlenými budau s vámi kupčiti, jimž saud nepřestává, a zatracení jich nespí. A potom die: Srdce zvyklé lakomstvím majíce, zlořečenství synové, opustivše cestu pravú, zblúdili sú. jdúc cestú Balámovú, jenž jest mzdu zlosti miloval. Takť vypisuje S. Petr syny Balámovy, a těch jest mnoho. Poznaj je, že die: budú lživí; druhé, že uvedú po sobě roty, že budú mistři lživí; třetí, že toho, jenž je kúpil, zapírají; čtvrté, že budú smilní, jichž smilství budú následovati mnozí páté, že od nich cesta pravdy bude rúhána; šesté, že vymy- šlenými řečmi v lakomství budú s lidmi kupčiti a v nich těžeti, že mají v lakomství srdce zvyklé; sedmé, že opustili sú cestu pravú a cestú Balámovú jdú; osmé, dává jim odpustky řka, že jsú synové zlořečení, a že jich saud nepřestává a za- B. Num. 22 A.

Strana 399
Kapitola 3. 399 tracení nespí, to věz nemešká. Na kterých ty kusy shledá člověk, ti jistě jsú, jež míní S. Petr: jakož sú letos byli lživí, smilní, lakomí, jenž zlými skutky Krista sú zapřeli, a pravé cestě Kristově se posmívali, lidi lživými odpustky lúpili, vymyšlujíce divné řeči a rozhřešování, odpustky ode všech hřiechóv i od muk dávajíce; a mistři sú jim toho po- tvrdili, bráníce jich i píšíce, že papež muož hodně bojo- vati i odpustky od hřiechóv i od muk dávati. A tak ti ma- jíce mistry na pomoc, směleji sú lidi svými řečmi lživými lúpili, a jakož sú chtěli, tak sú lhali. A však milý pán buoh dal jest dobrým kněžím ducha svatého, že sú směle proti těm lhářóm kázali, a věrným laikóm, že sú hrdel svých směle nasadili a tří životy své bohu obětovali: Martin, Jan a Stašek, jenž sú pro odvolání lživých kázaní v Praze stínáni, a jiní rváni, mrskáni i kyjování na Pražském kostele od žákuov kuorních, a jiní kleti, pohaněni i žalařováni. Chvála bud tobě milý Kriste, že ještě dáváš svým věrným také dary, aby tvú pravdu vyznali! Jezí dědicové kteří jsú, aby znal je, věz, že Jezí byl jest C. 4 Reg. sluha svatého proroka Elizea, jenž jest uzdravil Námana, kníže 5. pohanské, od malomocenství a nechtěl jest daruov vzíti. A když Náman jel pryč jsa zdráv, tehda Jezí řekl jest: Odpu- stil jest pán muoj syrskému Námanovi tomu, že jest nevzal od něho, co jest přinesl; živ jest pán t. buoh, že poběhnu po něm a vezmu od něho něco. I běžel jest Jezí za Námanem, a když ho uzřel, an běží k němu, skočil s vozu proti němu a vece: Právě-li jsú všecky věci? A řekl jest Jezí: Právě; pán muoj poslal mě, řka: Nyní přišla sta ke mně dva mládence s hory Efraim, synové prorokóv; daj jim hřivnu střiebra a rú- cho rozličné dvoje. Vece Náman: Lépe jest, aby vzal dvě hřivně. I připudil ho a zavázal mu dvě hřivně ve dva pytle a dvoje rúcho, a vložil na dva sluhy, kteříž sú nesli před ním. A když přijde k večeru vzal jest z jich rukú, a položil jest v domu a pustil muže a odešli sú. A on všed stál jest před pánem svým. I vece Elizeus: Odkud přišel jest Jezí? Kterýž odpověděl: Nechodil jest sluha tvój nikam. A on vece: Však mé srdce při tom bylo, když jest člověk vrátil se s vozu svého proti tobě. Nu již's vzal střiebro a vzal's rúcho, aby kúpil

Strana 400
400 O svatokupectví. D. 3 Reg. 13. E. Olivetské zahrady a vinice, a voly a ovce, a pacholky a děvky: ale i malomocenstvie Námanovo přídržeti se bude tebe i tvého pokolení na věky! I vyšel jest od něho malomocen jako sníh. Aj tak písmo vypisuje Jezí, jehož plémě jsú všickni, kteříž daróv žádají již po duchovním daru daném. Protož dí Petrus Damianóv, kardinál: Jsú mnozí, kteříž před svěcením a před súdu vydáním neumluvili sú, neb nežádali sú řečí od- platy; ale potom jako dlužníky napomínají: ti vězte, že v Jezí hřiech upadli sú, kterýž když Náman byl jest uzdraven a již se domóv vracoval, za dar ducha svatého peněz směl jest po- žádati. A jakož on nejinú ranau než malomocenstvím bit jest, kteréžto lidi vymítali z měst: též tento nelehkým, ale těžkým hřiechem oblit bývá, jenž od svatých věcí lúčí svaté cierkvi. Tak die Petr Damiani. Z toho poznáš, že všickni, kteříž po zpovědi, po křtu, po svatém oleji, po mše slúžení, po pohřebu, po posvěcení kostela, oltáře, kalicha, ornáta, po stvrzení k ob- roku, po kázaní (berú dary): všickni takoví jsú v hřiechu po- dobném Jezí. O nastojte! co jich má papež, biskupové, faráři. jenž ne jako Elizeus potreskcí z hřiechu sluhy, ale brž s nimi se dělé i o tělesné úžitky i o hřiechy! Pakli kdy který ne- vezme jako Elizeus bohdaj nikdy, ale Jezí selže vyběhna a die, že pán jeho chce míti. A tolik jest těch Jezit, že u pa- peže ono kardinál jest, ono písař, ono kancléř, ono vrátný, ono bulař, to jest pečetník, ono přímluvce. A kto by je sčetl i u biskupuov i jinde! Pak od Jeroboáma Jeroboamité. O králi Jeroboámovi jest psáno, že ktož kolivěk chtěl jest naplniti ruku Jeroboá- movu, ten jest byl knězem nad modlami. A potom die písmo, že proto duom t. království vyvráceno jest a shlazeno s země. Ktož tak berú peníze a dělají biskupy a kněží, aneb jiné dá- vají obroky, jsú následovníci Jeroboáma. a daj buoh, aby ne- byli jako on tak zkaženi! Pak Judášovi dědicové jsú, kteříž dar boží duchovní pro- dávají, řkúc řečí neb znamením někakým: Co chcete mi dáti. a ját vám kostel posvětím, mši odslúžím, rozhřeším, okřtím, biřmuji, tělo boží dám, k faře i k biskupství stvrdím? A o těch psáno jest: Prodavači jako sluhu ducha svatého prodávají, a ovšem Judášovi zrádci, jenž jest Krista prodal, připodobněni 1 q.1.

Strana 401
Kapitola 3. 401 jsú. O, co jest toho plemene! Onen se prodává na penězích mši zpievati, onen kázati, onen, jakož řečeno, jiných posvá- tných věcí dávati. A tací jsú horší v některých kusích než Judáš zrádce; jakož Parisiensis die: že Jidáš zrádce tajemně prodal jest pravdu a velikým lidem, a v těle smrtedlném; ale svatokupci činí zpět, neb zjevně a leckakýms lidem nesmrtedl- ného již Krista prodávají. Simoniaci neb Šimonovi dědicové zvláště slovú ti, kteříž F. za moc duchovní, neb za dar ducha svatého peněz neb da- róv jiných neb služby nezřiezené podávají, někdy zjevně a někdy tajemně, a někdy přivolíce, že by rádi dali, by mohli ob- držeti; jako otec jich Šimon čarodějník, jenž jest byl křtěn a přídržel se S. Filipa, podal jest peniez apoštolóm, aby jemu dali moc. O němž takto píše S. Lukáš: Když jest viděl Ši- mon, že skrze kladení ruk apoštolských dáván byl duch svatý, podal jim peněz, řka: .Dajte i mně tu moc, ať komu kolivěk vložím ruku, přijme ducha svatého. Aj teď máš Šimona, od něhož slove latině simonia zvláště svatokupecství, a simo- niaci svatokupci; a již všickni, kteříž kolivěk dary boží kupují neb prodávají na penězích neb na jiných dařích, neb jsú pomocníci k tomu kupčení vědomě, ti všickni slovú simo- niaci, a česky svatokupci. Protož die mistr hlubokých smy- sluov: Ač simoniaci, to věz Šimáčkové, zvláště slovú, kteří jako Šimon čarodějník neprodajný dar penězi najíti chtie; a kteříž za službu svatú peníze berú, od Jezí Jezité slovú: a však i ti jenž dávají, i ti jenž berú, simoniaci, to věz, svato- kupci slovú, a obojí týmž súdem poraženi sú. Tak píše ten mistr. Již muožeš rozeznati, kteří jsú dědicové Balámovi: že ti, jenž pro peníze káží a klnú neřádně lidi, neb také zlú radu dávají, jako Balám dal králi Balákovi zlú radu, aby smilstvím lid boží svedl s božího přikázaní. O, co kněží jest v té cestě! málo-liť jest smilníkóv, jenž almužnú panny, vdovy i manželky v smilství zavodí, a kurvy krmí a odievají pyšnějé než man- želé své manželky? Ale co se stalo Balámovi, die písmo: Balám, syn Beor, zabit mečem. Ale to by nic nebylo, by ne- byl zatracen: tieže mu v pekle! Též jeho dědicóm se stane, kte- říž se statečně nepokají. Neb píše svatý Jan, že řečeno mu: M. J. Husi sebrané spisy. I. 26 Act. 8. Lib. 4. d. 25. G.

Strana 402
402 O svatokupectví. H. Act. 8. Apok. Angelu, to věz biskupovi zboru Pergami, piš: Tot die ten, 2. jenž má meč na obě strany ostrý: Viem, kde přebýváš, že tu, kdež jest stolice Šathana, a držíš jmeno mé a nezapřel si víry mé. A dále dí: Ale mám proti tobě málo, že máš tu ty, jenž drží učení Balámovo, jenž jest učil Baláka, aby položil pohoršení před syny Israhelskými, to jest jísti a smilniti. Též také kaj se, neb jinak přijdu k tobě brzo a bojovati budu s nimi mečem úst mých. O ty pane! mečem ostrým na obě straně chceš bojo- vati, mečem úst svých s těmi Balámitami? meče slova tvého se nebojí, ani směle i lživě káží i smilní! A nenieť biskupa, angela tvého, aby jich netrpěl: nebť biskupi sami smilní! Ale ty víš, kdy bojovati s nimi budeš ostrým mečem, když jej na ně vytrhneš, řka: Jděte zlořečení do věčného ohně! Dal si na Jezí a na jeho plémě zlořečenství skrze Elizea, sluhu svého, aby se ho drželo malomocenství na věky. Dal si Jidášovi i jeho pokolení požehnání skrze Davida, řka: Ustav nad ním hříšníka, a dábel stój na pravici jeho. Když súzen jest, ať vy- jde odsúzen, a modlitba jeho buď k hřiechu! Budte dnové jeho nemnozí, a biskupstvie jeho vezmi jiný. Buďte synové jeho sirotci, a žena jeho vdovú; neustaviční přenešeni buďte synové jeho a vyvrženi buďte z příbytkuov svých. Nebuď jemu po- mocník, aniž buď, kto by se slitoval nad sirotky jeho. Buďte synové jeho k zatracení! Aj tak David prorok dává požehnání Jidášovi a jeho sy- nuom následovníkóm, jenž chudým almužnu Kristovu kradú, lakomství vedú a pána Ježíše zrazují a prodávají, jako die S. Bernart. Pak Šimonovi a jeho plemeni dal jest S. Petr požehnání, když jest požádal moci za penieze, řka k němu: Penězi tvoji buďte s tebú na zatracení, že dar boží domněl si se za penieze míti. Není tobě diel ani účastnosť v řeči té; neb srdce tvé není pravé před bohem. Protož pokánie čiň z této zlosti své a pros boha, zdať snad odpuštěno bude toto myšlení srdce tvého; neb v žluči hořkosti a v zavázání zlosti vidím tě, že jsi. — Tak S. Petr požehnal jest Šimona a jeho synóv svato- kupcóv. Ne tak již náměstkové Petrovi; ale brž kto více peněz poskytne, ten moc spíše k biskupství neb k jinému duchov-

Strana 403
Kapitola 3 — 4. 403 nímu úřadu vezme. Ne tak S. Lev papež, jenž die, že svato- kupci jedné ducha lživého dávají a berú; a S. Rehoř, jenž die, že svatokupci kacieři jsú, v nichž kněžství nestojí; a S. Ambrož, jenž die, že prokleti sú a od účastnosti těla božieho odlú- čeni sú; a Pascalis papež, jenž die, že svatokupci najvětší kacieři jsú; a Gelasius papež, jenž die, že v Šimonovo zatra- cenie uvaleni sú; a Rehoř Naz(i)anzenský die, že v kněžství ostati nemohú a od Elizea proroka malomocenstvím obliti sú, od Petra v zatracení položeni sú a od Krista z chrámu vyvr- ženi sú. Tak položeno jest v knihách práv ustavených. Ale pohřiechu! již toho nic neváží. A však přijde čas jiný, v němž budú vážiti, až své zatracení poznají. A že velmi se to kacieř- ství rozmnožilo, protož dobře jest oči protříti sprostným, aby poznali svatokupce a jich se varovali. I sluší počieti od hlavy a ohledati ji, jest-li tím malomocenstvím zprzněna, a potom k jiným úduom přizříti; a snad se shledá, že od hlavy až do pat po těle malomocenství jest rozlito. 1 q. 1. Quia ergo. Kapitula IV. Ohledajme, muož-li papež býti svatokupcem? a zdá se, že nemuož: proto že on jest pán všeho světa, jemuž sluší bráti jakž chce, a činiti jakž chce; a také že jest otec najsvětější, jehož se hřích nemóž chopiti. Tu věz, že mnozí papežové byli sú kacieři a jinak zlí, a sú s papežství ssazeni; a ty bylo by dlúho psáti. Protož neměj v tom pochybení, byť papež ne- mohl svatokupcem býti. A ktož by to držel, řka, že papež nemuož svatokupčiti neb jinak smrtedlně hřešiti, ten by ho mínil nad Petra i nad jiné apoštoly vznésti. A k duovodu, jenž die, že on jest pán všeho světa, jemuž sluší bráti jakž chce, a činiti jakž chce, odpověď jest, že jediný jest pán všeho světa, jenž nemuož hřešiti, a jemuž sluší po světě vlásti a činiti, jakž chce: a ten pán jest buoh mocný. A dále když die dóvod, že papež jest otec najsvětější, jehož nemuož se hřích chopiti, přím toho: neb jediný jest otec náš najsvětější, pán buoh, jehož se hřiech nemuož chopiti. Ale snad díš: Zde na světě papež jest otec najsvětější! A. 26*

Strana 404
404 O svatokupectví. Tu diem, že když dovedeš, že on najsvětějí jest živ, následuje Krista v chudobě, v pokoře, v tichosti, v nesmilství a v práci, tehda tobě puojčím, že jest najsvětější: ale očitě lakomství, pýcha a jiní hříchové činí lidem domnění, že on není otec najsvětější! — Ale dieš: Vešken svět nazývá ho otcem naj- světějším, a ty sám nic; kterak má tobě viece věřeno býti? Tu diem, že příliš tu saháš, řka: Vešken svět. A jedva snad stý díl lidu má ho za Římského biskupa. A však buď to, že by všickni lidé svatým neb najsvětějším ho nazývali: když by v skutcích Kristu se protivil, tehda pro jich nazývání nic by svat nebyl. Protož die pán buoh: Lide mój! ti jenž tě bla- ženým nazývají, ti tě klamají. A kto jsú ti, než pochlebníci, jenž chtíce míti od lidu, i nazývají je svatým a slibují, že bude svatý lid, ač jim dá! Též kněží a žáci, chtíce míti od papeže, nazývají ho najsvětějším; a on mní, by to tak bylo, i přivolí, že jemu tak řiekají vuoči i píší. O běda jemu, že se dá tak klamati! Ale mají tuto výmluvu, řkúc, že pro úřad jest najsvětější. Ale tu světí odpovídají, že úřad člověka svata nečiní; jakož duovod jest na Jidášovi apoštolu, a na biskupích a kněží, jenž sú Krista zamordovali. Také praví světí, že čím jest úřad duostojnější a člověk v něm hřeší, tiem více jest zlořečený Protož to znají světí, že kněžství a tak i biskupství jest naj- duostojnější úřad zde v světě: ale běda jemu, ktož je kterým smrtedlným hřiechem poškvrnil! I znám to, že apoštolové po Kristovi byli sú zde na světě najsvětější otcové, a že jim mohli v pravdě tak říkati; ale oni sú bránili. Též byl-li by který papež tak živ jako apoštolové, tehda by byl otec svatý; ale lidé měli by se varovati pochlebenství k němu a on pýchy, a tak aby s obú stranú od hřiechu se vystřiehli. Neb co platno jest, že člověka svatým nazývají, an jest před bohem zloře- čený? Co platno Antikristovi, že se nad boha vznosí, poně- vadž ho Kristus do pekla porazí? A zase též co člověku uškodí, že ho svět zlořečí, když pán buoh velebí? Položíc to již, že papež muož býti svatokupec, vizme, kte- rým obyčejem muož býti svatokupcem. A jest prvý obyčej, žádaje pro zboží a pro zvelebení v světě papežského duostojenství. Neb není nižádný stav v křesťanstvu ku pádu bližší; neb když B.

Strana 405
Kapitola 4. 405 Krista a Petra nenásleduje v životě nad jiné, tehdy ne apoštolský následovník, ale apoštolský protivník má slúti. Protož každý, kterýž k tomu dóstojenství pro zisk tělesný a pro vzácnosť v světě chvátá neb kvapí, jest v sobě poražen svatokupecstvím. Ale že ta žádosť muož býti před lidem skryta, protož zmešká-li zboru křesťanského v práci, kterú by měl míti, jako Kristus měl a S. Petr, a přichýlení k zboží světa a k životu tělesnému ukazuje lidu, že jest upadl v tu cestu svatokupecstvie. Druhý obyčej toho svatokupecstvie jest rozličné ustanovení, kteréž vy- dává pro zisk tělesný proti zákonu božiemu, ač ne zjevně, ale že muož přivedeno býti proti zákonu božiemu. I zdali není proti řádu božiemu, že ustaví, aby jeho kuchaři, vrátní, ma- štaléři i těkaři byli první k obrokóm většieho dóstojenství v zemiech, jich jazyka neumějíce? neb opět, aby nižádnému nebylo ohlášeno dánie, jeliž by položil penieze? a co jiných jest ustavení. Třetí obyčej papežova svatokupecství muož býti, že biskupy i faráře ustavuje pro peníze. A toho dóvod v čas nynější nám položen zřejmě, že mnoho tisícuov zlatých za ar- cibiskupství Pražské dáno jest. Aj tím trojím muož býti papež svatokupcem! Pakli se toho který papež vystřeže a následuje svého v životě svatém spasitele, tehda má právo ku požívání všech věcí v světě, tak jako sú měli apoštolé, a nemá tiem hrd býti. Neb ktož jest světější než on, ten má před bohem lepší právo nežli on, ja- kožto milejší a dóstojnější syn pána boha, jenž jest král všeho světa; a kromě toho práva ku požívání světa má ještě právo, aby slúžil cierkvi svaté, a aby ji zpravoval, učil a řídil vedlé písma svatého. Ale toť jest jiné než panování světské, v němž lehce blúdí lidé a zvláště duchovní. Ale úřad papežský jest, jako i apoštolský: slovo boží kázati, posvátné věci pósobiti a pilně se bohu za lid modliti; ale zboží světa tohoto zpravo- vati, to na nižší stav sluší, na světský. Protož má patřiti pa- pež, kterak Kristus a Petr nepletli sú se, aby zbožím svět- ským vládli; neb řekl jest jednomu, jenž jest řekl: Mistře! řci bratru mému, ať rozdělí se mnú dědicství. A on vece jemu: Člověče! kto mne ustavil súdcí aneb děličem nad vámi? A opět kdy jeden řekl k němu: Pojdu za tebú, kam kolivěk puojdeš. I vece jemu Ježíš: Lišky dúpata mají a ptáci nebeští hniezda, Luc. 9. C. Luc.12.

Strana 406
406 O svatokupectví. Act. 3. Hub.5. a syn člověka nemá, kde by hlavu svú sklonil! A také řekl jest Pilátovi, když mu řekl: Lid tvój a biskupové tvoji dali sú mi tě; co's učinil? Odpověděl Ježíš: Království mé není s tohoto světa; by s tohoto světa bylo království mé, sluhy mé jistě postavili by se o mě, abych nebyl dán židuom. Ale není království mé odsud. Aj teď má papež příklad, má-li súditi svět o penieze, a královstvím vlásti a vešken svět pod se kasati, a mnohými poklady vlásti, čili říci jako řekl S. Petr: Střiebro a zlato není mně, ale co mám to dám: Ve jmeno Ježíše Krista vstaň a choď. A tak muož dobře věrný křesťan rozvážiti, že papež, a tak i každý biskup, má Krista následovati, duchovní dary pro chválu boží rozdávati, ale v rozdávání světských věcí se neplesti. A též jest o rozdávání biskupství, farářství a jiných prelátství; neb muož to hlúpý člověk rozsúditi, že papež člo- věka, jehož nikdy nevídal, jenž od něho jest sto neb dvě stě mil, nezná, dobrých-li jest obyčejóv, aniž ví, hodí-li se tomu lidu, nad nimiž chce ho posaditi za biskupa neb faráře, aniž ví, přijme-li ho míle lid dobrý, jenž má od něho duchovně pasen býti: což se tehdy plete? Pakli die, že dá listy své, a který se prvé uteče, ten právo má: to opět uvede, že Jidáš lakomý, jenž nespí, uteče se prvé k biskupuom anebo k zboží, jakož obecně vidíme, nežli druhý, jenž také listy má. Neb by jich bylo sto, poněvadž sami o to stáli, aby biskupství neb jiného dóstojenství dosáhli, tehdy všichni sú proti řádu učinili. a tak všickni mají zahnáni býti! Neb dí S. Pavel: Nižádný nebeř sobě dóstojenství, ale který povolán jest od boha jako Aron. A S. Rehoř die, že jakož ten, jenž od dóstojenství, ano ho hledají, utieká, má připuzen býti: tak ten, který kvapně žádá a nestydatě se plete, bez pochybení má zahnán býti. Ale když se ty řeči svatých naplní? ano Antikrist střepí, tak že čaká i očekává, aby dal tomu dóstojenství, kterýž více peněz dá; a s druhé strany toho strojí k dóstojenství, který by byl nehodnější, aby po své vuoli lid vedl svú cestú! Ještě die někto: Papež po smrti biskupa muož držeti, pokad chce, biskupství a zachovati sobě póžitky, a též i jiné obroky: proč by pak nemohl hodně vzíti prvních póžitkóv od toho, jenž chce býti biskupem neb jiným prelátem? A že to

Strana 407
Kapitola 4. 407 muož učiniti, jest dóvod, že on jest v světě najvyšším pánem; druhé, že bez úmluvy jedné hodným dává dóstojenství, a tak nesvatokupčí, poněvadž své béře; třetí proto, že poněvadž pa- pež to ustavil, tehdá nemá žádný proti tomu mluviti — jakož jeho heroltové, kněží, praví a jeho práv učedlníci. Tu jest brzká odpověď k tomu. Když die: „papež po smrti biskupa muož držeti, dokud chce, biskupství a chovati póžitky,“ tu diem, že papež hodně vedlé zákona božího ne- muož toho učiniti, aniž má jemu cierkev svatá křěsťanská toho trpěti; neb mohl by tak býti lakomý papež, že což by mřelo biskupuov a jiných kněží, on by zachoval všecky úžitky sobě a nechal by lidu bez pastýřóv. A tak sám by nepracoval, a jiných by nevydal, jedné ač by vydal ty, jenž by v své pytle ziskuov hledali, ale ne spasení duší a chvály spasitele Jezu Krista. Z toho jest odpověď k prvnímu dóvodu, jenž die: „pa- pež jest v světě najvyšším pánem,“ že jako prvé jest řečeno, že jest-li spravedlivý, svatý a následovník Kristóv, tehda má hodnosť vedlé čtení Kristova, a(by) jsa sluhú věrným všeho křesťanstva, byl pánem světa, tak jako apoštolové světí sú byli: ale ne aby hmatal zboží tělesného, jehož jest Kristus nehmatal, a od něho učedlníkóv povolal. Protož ač S. Pavel ukazuje Korintským, a tak i jiným dobrým křesťanóm, že vešken svět jich jest: však ne proto, jsa dóstojnější nad nimi, velebil se, by chtěl jich zbožím vlásti, né brž nechtěl jich zboží bráti, a káže jim dělal*) ru- kama, aby nedal nad sebú kázaní svému pohoršení, jakož sám die. A že praví, že vešken svět jich jest, slyš že takto die: Nižádný nechlub se lidmi, neb všecky věci vaše jsú, buďto Pavel, budto Apollo, budto Petr: i svět, i život, i smrť, i ny- nější věci i budúcí; jistě všechny věci vaše jsú, a vy Kristovi, a Kristus boží. Aj teď máš, že spravedlivého člověka jest vešken svět, a tak i papežóv, ač jest kdy spravedlivý. A však ne proto má se nazývati pánem najvyšším všeho světa, ale učině vše- cko, což mu buoh přikázal, má řéci, že jest nestatečný sluha, jakož jest Kristus přikázal učedlníkóm, řka: Když všecky Luc.17. D. Cor. 3. 1 Cor.9. *) Rkp. Ale dielal.

Strana 408
408 O svatokupectví. věci učiníte, které sú vám přikázány, řcete, že jsme nesta- tečné sluhy. A má jím hnúti příklad Kristóv, jenž jest tre- sktal učedlníky své proto, že sú se vadili, kto by byl větší mezi Mo. 20. nimi. Povolav jich k sobě řekl jim: Víte-li, že kniežata po- hanská panují jedna nad druhými, a kteráž větší jsú, moc činí nad jinými? Ne tak bude mezi vámi; ale kterýž kolivěk bude chtíti mezi vámi větčí býti, buď váš sluha; a kterýž kolivěk mezi vámi bude chtíti první býti, buď váš sluha: jakož syn člověka nepřišel jest, aby mu slúžili, ale aby slúžil a dal duši svú na vykúpení za mnohé. O milý sluho, drahý pane všeho světa! jižť sme odpadli my kněží od tvého následování; služby tvé netbáme, panství se přílišně více než pohanstvo chápáme, všechna tvá přiká- zaní přestúpíce ještě se chlubíme, že jsme páni světa, že jsme najdóstojnější v cierkvi svaté! Ne tak apoštolé, ani S. Rehoř papež, jenž jsa svatě živ, vždy se nazýval nestatečným, a on najprvé nalezl i psal se sluha všech sluh božích: ale položil, aby se nižádný tak nepsal, jedné ač by skutkem uká- zal službu boží. Protož nevím, v pravdě-li píše papež každý, že jest sluha sluh božích. Následuje-li Krista v ctnostech, tehda právě píše; pakli protivně živ jest Kristovi, tehda lživě píše. Dále že řečeno jest, že papež dává obroky neb dóstojen- ství jedné hodným a bez úmluvy: té řeči muož zjevný dó- vod odpovědieti, jímž znají i hlúpí, že nedóstojní bývají i bi- skupi, jenž nejsú sviní hodni pásti! A bez úmluvy komu které biskupství dá, jedné ač plášť vykúpí? Za Puchníka k Praž- skému arcibiskupství stáli sú rukojmie ještě po jeho smrti: Kbel a Malesič a jiní, a musili sú platiti, an nepoživ nic bi- skupství, aniž v ně vstúpil, umřel jest! A buď to, že papež napřed netrží ani sám, ani skrze Jezí: ale již jest prvé usta- noveno od papeže Jana dvamezcietmého, co který biskup má dati. Neb ten papež najprv jest nalezl a kázal sobě dáti prvé póžitky všech obrokuov, to jest, což užiti muož každý první léto; a byl jest sehnal ten lakomý papež velikú věc pokladuov v svú komoru! Pak když třetí jest řečeno: „Což papež ustaví, nemá žádný proti tomu mluviti,“ toho by věrný křesťan pójčil, když E.

Strana 409
Kapitola 4. 409 by papež nic zlého neustanovil. Ale ustaví-li co zlého, kto chce věrný k tomu přivoliti? ano toho sami jeho heroltové musejí puojčiti, neb to i v svých školách učí, že co jeden pa- pež ustaví, to druhý zruší, a potom opět jiní toho rušení za- vrhnú. A kto věrný chce řéci, že jest to dobré ustavení pa- pežovo, aby v kaplách slovo boží nebylo kázáno, ani jinde, jedné u far a v klášteřiech? Však to ustavení jest upřiemo proti Kristovu ustavení. A to ustavení vydal jest v buli pa- pež Alexander pátý, a vydav ihned skuoro umřel jest. Proti té buli postavil sem se a odvolal, aby slovo boží nebylo po- tupeno. A z této řeči bez duovodóv jiných vědomo jest, že když kolivěk by papež ustavil neb přikázal co nehodného, a zbor křesťanský by to poznal, tehda ihned ten zbor, a tak i každý křesťan, poznaje že to ustanovení jest nehodné, má je míti za nehodné, a nikoli ho v tom nemá poslúchati, aby jda za slepým v šachtu věčného zatracení neupadl. Ale snad se vypaří škřietek a die, že nižádný nemá sú- diti skutkóv papežových, ani jemu říci, proč tak činíš? Tomu škřítku má řečeno býti, aby umlk od rúhání, a nepřidával člověku hřiešnému, co na samého boha sluší. On sám ten jest, jehož nižádný nemuož tresktati, ani jeho skutkóv, jako by byli zlí, súditi, ani jemu říci, proč to činíš? Ale aby člověk zlých skutkuov zjevných u mysli své neměl za zlé, buďte pa- pežovy neb jiného člověka, kterak škřítek muož toho hodně zabrániti? ano všecko takměř rozumné křesťanstvo súdí, že Petr, první náměstek Kristóv, smrtedlně jest hřešil, pod pří- sahú zapřev svého milostivého spasitele! A také súditi máme všecky, že všickni sme se všemi papeži zblúdili a (jsme) po- rušeni až do jednoho, jenž zlosti neučiniv, nás poblúzené od smrti věčné vykúpil. A S. Jan, miláček boží, jehož svatosti nedosáhnú papežové nynější, ten die: Dieme-li, že hřiechu 1 Joh.1. nemáme, sami se svodíme a pravdy v nás není. Věziž konečně, žeť papežovu moc vieže zákon boží, zá- F. kon přirozený a ustanovení svatých, kteráž mají založení v písmě božím: zákon boží, aby nic proti němu nečinil, a tak aby darmo duchovní věci rozdával, jako apoštolé sú činili; a zákon přirozený, jenž jest poznání v rozumném stvoření, jímž se má zpravovati, aby nic nehodného se nedopustil; a ustano-

Strana 410
410 O svatokupectví Act. 8 vení svatých, jenž písmu božiemu rozumějíce, na něm sú za- ložili. Dajž pán buoh, aby papež jedné pro chválu boží, pro prospěch spasení lida, darmo pro boha dával pravé naučení křesťanstvu, a nepletl se v boje a nedával obrokóv za peníze nestatečným, a aby Krista následoval, buď nynější papež i po- tom jiní! Ale zdá mi se, že nebrzo Kristovú cestú v pokoře, v chudobě a v práci pojde který, až se písmo Kristovo i na- plní; neb biedné světa zboží zalehlo jest cestu Kristovu, a všecky zmatky v duchovenství rozplodilo, pro něž jest svato- kupecství plno lakomství a sváróv. Protož nebude svatokupec- ství z cierkve svaté vypuzeno, dokavadž zboží a panování od kněží nebude opuštěno. A že lakomství vždy přibývá, a zvláště mezi duchovními, protož třeba věrným se opatřiti, aby v lakom- ství a v svatokupecství neupadli, a pilni byli ďáblových chytrostí, jimiž vymlúvají svatokupecství i lakomství, aby je rušiti mohli. Má dábel ještě tuto výmluvu, že když po dóstojenství biskupské neb jiné ku papeži přijdú, tehdy netrží nic, ani o penieze mluví, aby bylo co dáno, jedné což bude chtíti dáti ten, jenž žádá dóstojenství; a tak papež neučiní svatokupec- ství, aniž bude vinen. K řeči té odpovídá skutek S. Petra, jenž nechtě vzíti peněz od Šimona, aby nebyl účasten jeho kupecství, řekl jest: Penízi tvoji buďte s tebú na zatracení, že's mněl dar boží za penieze kúpiti! I kto by mohl Petra a jiné apoštoly vymlúvati, by byli od Šimona penieze vzali? Ale snad die Lucek: Šimon jest řekl: „Vezměte penieze a dajte mi tu moc;“ ale tento nedie, než mlče dá prvé aneb potom, když již bude jemu dáno, a tak není kupčení. Ale tomu Luckovi Hodek pekař neb Huoda hokyně odpoví: že když má chléb před sebú, a přijda někdo, prvé než vezme chléb neb potom položí peníz mlče, die Hodek neb Huoda, že ten kúpil jest chléb. Též i tuto jest. Protož dobře po- loženo, že svatokupecstvie jest zlá vuole k směnění duchovní věci za tělestnú. Ale die Lucek: Papež jest neměl vuole, aby penieze vzal. Lucku! jesti-liť tak, tehda řekl jest jako Petr: Peniezi tvoji buďte s tebú na zatracení! A tak nepokusí se nižádný s penèzi u papeže, jako po Šimonovi nepokusil se nižádný u Petra. Ale kterak tomu uvěříme, a my za Pražské arcibi-

Strana 411
Kapitola 4. 411 skupství do Říma veliké penieze vždy nosíme, když nového ar- cibiskupa máme míti? Ještě snad někto die: Papež musí míti mnoho peněz, aby neposlušné a protivné mocí ku poslušenství připudil; pro- tož musí dobývati peněz jak muož, a nemá podobnějšího oby- čeje, než aby tak bral za obroky, poněvadž dávají dobrovolně; a také aby dal odpustky, aby lidé dadúce peníze, sobě ne- beské královstvie kúpili a papeži na zlé lidi pomohli. — K to- muto duovodu odpovídá život chudý Kristuov a svatých apo- štoluov, jenž sú nesměli míti mnoho peněz, aniž sú chtěli mocí neposlušné a protivné ku poslušenství puditi. Aj spasitel, jenž jest mohl jedniem slovem neposlušné a protivné poraziti a k sobě obrátiti, když sú na něho s meči, s kyji a s jinú braní přišli, pokorně řekl jim: Jako na lotra vyšli ste s meči Mr. 26. a s kyji, a já každý den byl sem mezi vámi uče v chrámě a nepopadli ste mne! A opět řekl jim: Koho hledáte? A oni Joh.18. k němu: Ježíše Nazarethského. A on jim řekl: Jáť jsem; a poněvadž mne hledáte, nechte těchto odjíti. Petr také, jsa v Římě, mocí netiskl neposlušných k víře, ale kázaním slova božieho. Též i jiní apoštolé, jenž svú krví štípili cierkev svatú. A buď to, že by mocí měl papež puditi neposlušné k poslušenství: protoť není vymluven, aby tak peněz dobý- val; neb nemá nižádný zlého co činiti, aby tudy dobrého co vyvedl, jakož die S. Pavel, přivodě ty, jenž řiekají: Činíme zlé Rom.3. věci, ať přijdú dobré. A kto chce, znamenaj, že nic nepro- spívají papežové mocí násilnú neb světskú. Čti kroniku a patř k časuom, že vždy viece ubývá moci světské papežóm, jakž sú počali bojovati; a jakož die S. Hildegardis : že papežovi panství ubude, že jedva biskupská čepice na hlavě ostane. — Bude-li to či nebude, ty víš dobře, pane Kriste! Pak o rozdávání odpustkuov na penězích: že jsú ne- G. hodní takoví odpustkové, dosti ukazuje S. Petr, jenž jest ne- chtěl na penězích pójčiti moci Šimonovi, aby ruce kladl na lidi, aby tak dar ducha svatého přijímali; ale kladli sú apoštolé ruce na lidi, ne pro penieze, ale darmo pro jich spasení, po- slúchajíce svého spasitele, že jim řekl: Darmo ste vzali, darmo dajte. A tak znamenitě přijímali sú dar ducha sva- tého; neb apoštolé byli sú hodní biskupové, a lidé sú, právě Mt. 10

Strana 412
412 O svatokupectví. тар. 1. uvěříc, právě káli se hřiechóv. Ale nyní kněží pro lakomstvo překupují odpustky; a lidé chtí hřiechóv zbýti, dadúc penieze, a neprávě se kají. A tak s obú stranú se klamají: kněží prodá- vajíce a lidé kupujíce. Kněží lež prodávají, jakož die S. Lev papež: Dar není-li darmo dán aneb vzat, dar není. A sva- tokupci nedarmo berú, protož daru, jenž velmi v kněžských řádích prospívá, neberú; a poněvadž neberú, nemají; a poně- vadž nemají, ani darmo, ani nedarmo komu dáti mohú. Což tehda dávají? Jistě to, což mají. A co mají? Jistě ducha lži! Kterak toho dovodíme? Neb poněvadž duch pravdy, ja- kož svědčí Pravda, od níž pochází, darmo vzat bývá: bez po- chybení, duch lži že jest, se dokazuje, kterýž nedarmo vzat bývá. Tak píše Lev papež, ukazuje, že svatokupci ducha lživého prodávají a kupují. I kterak mohú ti vymluveni býti, kteříž za peníze odpustkóv dobývají, aby více utěželi? anebo kteříž na zpovědi sedají, najímajíce z určených peněz? A v Římě zpovědlníci, kněží světští i mniši, běhúnové neučení a nestateční, sedají na zpovědi, když jedné umluví, aby u- rčené zlato dali od zpovědi, a lidi, odkud přijdú s kterými koli hřiechy, neumějíce jich zpraviti, rozhřešují!*) O hospo- dine milosrdný! kterak malá péče jest o dušech, kteréž's ty svú svatú krví vykúpil a smrtí ukrutnú! Mají pohřiechu! veličejší pilnosť, aby měšec naplnili, než aby duši od zatra- cení tobě přivedli. Protož die S. Bernart ku papeži Euge- niovi: Padne oslice, a jest kto pozdvihna: hyne duše, a není kto by pomyslil! Znamenal S. Bernart, že kněží jsú pilnější papežovy mezkyně, aby neupadla, než duše, aby nezahynula! Podobni jsú kněžím židovským, jimiž dóvod učinil spasitel, že když jim osel upadl v jámu v svátek, že sú jej ihned vy- táhli a neřekli, by byl hřiech: ale kdy milosrdný spasitel uzdravil nemocného v svátek, tehdy sú položili za hřiech. Do- vedl jim spasitel, že sú měli k oslu větší pilnosť nežli k blíž- niemu. O, co jich, jenž jsú pilnější**) krav, voluov, ovcí, sviní, peněz i koní, nežli neřku cizích, ale více nežli i svých duší! Daj pán buoh, aby všickni k spasení svých duší statečně se obrátili, i jiných spasení pilni byli! *) Rkp. rozhrzessowali. **) pilnieysse.

Strana 413
Kapitola 4 —5. 413 Kapitula V. Hodné jest již spatřiti, kterak biskup muož v svatoku- A. pecství upadnúti. Věziž, že muož býti svatokupcem v biskup- ství vstupuje; druhé, v něm přebývaje; třetie, z něho vystu- puje. Prvé, vstupuje, muož býti svatokupcem tak, že když koli přijme biskupství úplně anebo více pro zisk časný, neb pro chválu světskú, neb pro rozkoš tělesnú, než pro zaslú- žení blahoslavenství, pro chválu boží, pro spasení své a pro duše blížních, aby je příkladem dobrým a slovem božím bohu přivedl. A vstúpí-li skrze dary, neb skrze službu, neb skrze přízeň tělestnú, tehda již chopilo se ho svatokupecství: neb již má nezřiezenú vuoli k směnění. A jistě, tak vstupuje v bi- skupstvie, hanebně jest směnil, dav duši dáblu zadarmo, to jest za hřiech. Protož má-li kto býti biskupem božím dóstoj- ným, musí prvé býti života svatého, a pak povolán od boha skrze lidi a bez daruov; a jsa povolán, aby se měl za neho- dného; a jsa připuzen, aby pro chválu boží, pro lidské spa- sení a pro své pokorně přijal, a peněz nižádných za potvr- zení nedal. Neb když tak biskupství (přijme), jsa života sva- tého, umění pln k lidu učení, volen jsa od boha skrze lidi, a svěcen a potvrzen bez daruov, tehda právě vstúpí v biskup- ství. Ale než tak nyní kto v biskupství vejde, aby i on tak řádný byl, i aby tak volili, i papež aby tak stvrdil: spíše se most Pražský oboří, než takým během svatým v Pražské bi- skupství kto vstúpí! A však pravím, že pán buoh muož to zpósobiti, kdy ráčí; neb ač již mezi lidským během jest to velmi nesnadno, však B. bohu mocnému zpósobiti jest velmi lehko. A že má takový Heb. 5. biskup býti, ukazuje S. Pavel: že každý biskup z lidí vyvolený, za lidi ustaven bývá v těch věcech, kteréž slušejí k bohu, aby obětoval dary a oběti za hřiechy, a jenž (by) s nimi trpěti mohl, kteříž nevědí a blúdí, že i on jest obklíčen nemocí; a protož má jako i za lid, též i za se obětovati za hřiechy. Aniž beř kto sobě dóstojenství, ale kterýž bude povolán, jako Aron. A opět k Titovi píše, řka: že musí biskup bez smrte-

Strana 414
414 O svatokupectví 1 ſhi. 3 Josi.10. 5 q. 3 161.7. Tit. 2. dlného hříchu býti jako dobrý vladař boží, nepyšný, nehně- vivý, neopilý, nebijící, t. jenž nemá býti mrzkého zisku žá- dostivý, ale hospodářný, dobrotivý, střízlivý, spravedlivý, svatý, nesmilný a držeti řeč věrnú v učení, aby mohl napomínati uče- ním zdravým, a ty, kteříž se protiví, tresktati. A též píše k Timoteovi a přidává, že má míti svědecství dobré od těch, kteříž zevnitř jsú, to jest od cizích, aby v posměch neb v ne- návisť neupadl a v osidlo dáblovo. Aj teď máš vypsání S. Pavla, kteraký má biskup býti, a ukazuje, že má býti bez každého hřiechu smrtedlného, a od boha povolán, a z lidí vybrán, ctností XV pln, jakož je jmenuje; a k tomu, jakož die spasitel, aby života svého za ovce nasadil. A vstápí-li jinudy než Kristem, a tak než tú cestú, jako jest řečeno, tehda jest zloděj a lotr. Druhé, muož býti biskup svatokupcem, v biskupském úřadě přebývaje, a to trojím obyčejem: Prvé, po vstúpení svatokupecském opustí-li práci biskupskú a nebude-li tak živ, jako S. Pavel položil každému biskupu. A to obtíží prvnie svatokupecstvie, neb již více hřiechóv přidá. A dieš-li, s kým svatokupčí? diem, že s dáblem, proto že i duši svú i úřad duchovní zlú vólí prodává dáblu. Druhé, velmi těžce hřeší v svatokupecství, když zboží, jenž na chudé sluší, nezřízeně na sobě neb na čeledi utracuje, na přátely nakládá; neb tak již biskupství zle požívá. Protož die S. Rehoř: Přišla k nám po- věsť zlá, že někteří biskupové ne kněžím svého biskupství desátky a oběti křestanské dávají, ale brž radějše laikóm, ry- tieřóm neb služebníkóm, né brž ještě huoře: přáteluom svým. Protož ač který potom biskup bude nalezen tohoto božieho přikázaní přestupce, mezi najvětšími kacieři a mezi Antikristy za najmenšieho buď jmien. A jakož Nicenské svolání o svato- kupciech ustavilo: i biskup, jenž dává, i kteří berú od něho laici, buď za službu neb za dar, k věčnému pálení ohňóv buďte odsúzeni. Takť praví veliký S. papež Řehoř. A když právě biskupové vzezří v své svědomí a v toto svaté ustanovení, shledají, každý chopě se za svú hlavu, jsú-li mezi kacíři a mezi Antikristy položeni. Také kněží, kteříž by od svatokupecství se zachovati chtěli, nemnozí by k biskup- ství chvátali, poněvadž bídným zbožím jest tak zapleteno, že

Strana 415
Kapitola 5. 415 pro ně i zle vcházejí, i zle v stavu přebývají; protož mnozí v duši malomocnějí a jako jedem se otravují. A tomu na vědomí, když jest ciesař Konstantin najprvé zbohatil Řím- ského biskupa, dav sboží, tehda slyšán jest hlas s nebe tento: Dnes jed vlit jest v zbor křesťanský! O, co jich již zemřelo na duši pro ten jed! co zmalomocnělo svatokupecstvím! co i na těle zmordováno! Třetí, biskup bývá svatokupcem, nezřiezeně bera peníze neb dary tělesné. A to se děje velmi mnohými obyčeji, vedlé chytrosti Lucipera, jenž dávno se učil v tom umění. Neb není v tom pochybení, by biskup nebyl svatokupcem, když od svě- cení kosteluov, oltářuov, žákóv a jiných věcí béře neřádně penieze, a zvláště když umlúvá se o to, neb cení, aneb aby dali, nutí. A že to jest svatokupecství, kostela, kaply neb ol- C. táře z peněz svěcení, die S. Rehoř: Kostel, kterýž s úmluvú svěcen bude, raději vysvěcen než posvěcen řečen má býti. A 1. q. 4. papež Innocentius die: Když kto prebendy, neb převorstvie, 1 q. 3. c. fin. neb děkanství, neb jiného dóstojenstvie duchovnieho, neb kte- réž koli posvátné věci, jakožto křižma neb oleje svatého, a posvěcení oltářuov neb kosteluov skrze zlořečenú žádosť la- komství penězi dobyl jest, cti zle dobyté neměj, a i kupec, i prodavač, i úmluvce neb přímluvce znamením pohanění potu- peni buďte. A ani za ztravu, ani z kterého obyčeje napřed ani potom buď co požádáno, aniž on dáti směj: neb svatoku- pecství jest! Aj tak slovo od slova ten papež mluvi. A to jest svaté v právích duchovních ustanovení, neb jest založeno na tom slovu Kristovu: Darmo ste vzali, darmo dajte. Ale po- hřiechu! již to svaté ustanovení umřelo jest mezi biskupy neb sú již ustanovili sobě zákon, aby od oltáře najméně vzali dvě kopě, a od kostela, jakž mimo dvě kopě učiní. A to již pevnějí drží než Kristovo přikázaní; on přikázal, řka: Darmo dávajte! A oni za penieze dávají umluvujíce, a nezaplatí-li jim po jich vuoli, světiti nechtí; pakli světí a oni nezaplatí, tehda nad nimi mstí póhony i kletbami. I ktož je před bo- hem vymluví od svatokupecství? poněvadž zjevně prodávají žehnání a svěcení, netoliko za přiezeň, jakož die S. Rehoř, Mt. 10.

Strana 416
416 O svatokupectví. 1 q. 3 inprinc Mal. 1. ale za penieze: a tak prodávají duchovní věc za póžitek tělesný! Ale tu mají klobúček Šimonuov, jímž se přikrývají, řkúc obecně: že práci tělesnú prodávají, ale ne žehnání, ani svě- cení; a také že berú penieze za ztravu, ale ne za svěcení. Ale ta omluva jest podobná k té, když krčmářka lakomá, da- dúc jiesti, i káže sobě jedné pivo zaplatiti: v kterémžto za- placení i ztravu i pití přesáhne. A také podobná jest ta omluva k této příhodě, jakož jeden píše: že jeden lakomý pán přijel na roční trh. Tehdy řekl mu jeden služebník, že v tom městě hospodářové u stola dávají darmo husi velmi tučné, ale hovězie maso a telecí a jiné krmě dávají dráže. Tehdy pán ten přikázal služebníkóm svým, aby jedli husi darmo dané, a že sám chce jísti krmě hrubé, jimž jest při- vykl. A když bylo po obědě a sta se počet, telecí maso bylo tak draho u počet položeno, že i husi biechu drahé na pla- cení! Též svatokupci chtie lid boží zklamati tú odpovědí, řkúce: že práci prodávají; ale požehnání, svěcení neb potvr- zení darmo dávají! Protož proti té chytrosti die svaté usta- novení: Ti, jenž tělestné věci kupují a duchovních nekupují, nikoli svatokupci nemají slúti. A ihned dále die: Ale odpo- věď jest: že netoliko, kteříž duchovní věci, ale také kteříž tělestné věci, jenž sú duchovním věcem přilnuli, za peníze berú, svatokupci slovú. Tak die to ustanovení, aby rozuměl, že práce v kázaní, mše slúžení, v svěcení, v olejování, v křtění, v zpovědi poslú- chání, v těla božieho dávání, ta práce jest s duchovenstvím, to jest s boží mocí a úřadem tak spojena, že nemá, aniž muož býti za penieze hodně prodána. Ač mají lidé v té práci kněží živiti, ale oni nemají té práce prodávati, ani šacovati; neb tak by každé svatokupecství vymluvil, řka: Práci prodávám! Pro- tož die pan buoh skrze Malachiáše proroka: Kto mezi vámi jest, jenž by zavíral dvéře a zapaloval oltář muoj vděčně? Není mi vóle v vás, die pán buoh nad zástupy, a oběti ne- přijmu z ruky vaší. Tu die Gracianus, jenž jest dekret složil: že dvéře zavierati není svaté oběti úřad, ale přísluší k du- chovnímu úřadu. Protož není hodná výmluva, jíž se brání, řkúce, že práci prodávají. D.

Strana 417
Kapitola 5. 417 A jest ještě tento duovod proti té omluvě: Poněvadž biskup prodává práci, tehda mají dáti za rovné penieze. A že osada od jiného za mnoho menší penieze mohla by takúž práci kúpiti, tehdy biskup zle činí s syny svými, že jim tak draze prodává práci. Opět takto: Laik utesav a ustaviv oltář, měl jest větší práci než biskup, jenž ho málo požehnal a pomazal; a laik zlehka jest méně vzal od své práce: proč pak biskup, jsa otec od synóv, více béře? Aniž jest výmluva již, kto by řekl, že biskupova práce jest hodnější než laikova tesáka neb zed- níka; neb práce biskupova nebyla by vzácnější jediné proto, že (s) duchovní věcí jest spojena. A poněvadž proto ta práce jest drahá, tehdy duovod jest, že pro duchovní věci béře bi- skup ty penieze; neb jinak měla by býti veliká hanba biskupu, že jsa velmi nadaný a duostojný, pracoval by z peněz u se- dlákuov! Opět takto: Poněvadž biskup jest nadán v zemi, aby maje čím živ býti, řád duchovní ve všem svého duchovenství naplnil, tehdy nehodně béře za tu práci od lidí ty penieze: jako dělník, vezma jeden nájem za práci, kázal by sobě druhý dáti! Opět otázal bych, kterak draze má býti vážena jeho práce od svěcení jednoho oltáře? A poněvadž prvé nebyla tak drahá, a také že jest lacinější na chudém biskupu než na bo- hatém, a na sufraganu, to jest na pomocníku, méně se váží než na samém biskupu: tehdy čím bude biskup bohatější, bude ta práce dražší; a tak nebude penězóm smiera, i pro ty věci, i proto, že obec potřebuje svěcení; a tak bude bráti, co bude chtíti, jakož pohříchu tak se děje! — Aj již máš, kterak bi- skup, světě kostel neb oltář, muož býti svatokupcem. Pak že muož býti svatokupcem, světě na kněžstvo jiné, E. řečeno jest napřed, že netoliko kteříž z peněz světí žáky, ale i pro přízeň, i pro chválu svú, jakož die S. Rehoř a S. Re- migius. A S. Ambrož die, že když jest svěcen, to věz, ten jenž jest dal penieze, co jest dal, to jest zlato bylo, a co jest ztratil, to jest duše byla; když jest jiného světil, což jest vzal, to jest zlato bylo, a co jest dal, to jest malomocenství bylo. Aj tuť ukazuje S. Ambrož, že svatokupecstvím oba sta zmalo- M. J. Husi sebrané spisy I. T q.1. Reper. 27

Strana 418
418 O svatokupectví. mocněla, když on dá a tento vezme penieze od svěcení. Protož die žalostivě S. Ambrož: Věrně to jest, že mě bolí, že arcibi- skup, t. papež, tělestně biskupa učinil, neb jest pro penieze du- chovně malomocného světil. Penězi buďte s tebú na zatracení, že dar ducha svatého za penieze kúpil si, a kúpi divnú dušem na zatracení dokonal si! A opět die: Jestě očima tělestnýma zdá se jako biskup veliký, a božiemu vidění jest malomocný veliký penězmi dobyl nehodného kněžství, a před bohem ztra- til duši; tělo přijelo dóstojenství, a duše ztratila poctivosť! To S. Ambrož. A opět die: Nalézají se mnozí, trhem daru chtíc kúpiti dar ducha svatého, když penieze dávají, aby bi- skupské duostojenství vzali, nepomníc slov Petrových, jenž jest řekl k Šimonovi: Penězi tvoji buďte s tebú na zatracení. že's se domněl dar boží za penieze míti. To S. Ambrož. A tak již máš, že ani kosteluov, kapel, oltářuov, ani žá- kóv má biskup světiti z peněz. Protož k obému die ustano- vení: Ustanovujem, že jakož od svěcenie oltářóv, kosteluov a od svěcenie kněžského nic nemá vzato býti: též také ani za balsam t. k svěcení, ani za světla aby kněží, kteříž olej t. svěcení berú, nic nedali; ale biskupové kostelními nábytky balsam ať kupují i světla každý v svém kostele. To ustano- vení kdy naplní ti, jenž za olej svatý penieze berú, a ti, kte- říž jej vezmúce draze prodávají, a tak v kacieřství upadují? A ta prodávání tupí zbor Triburský a ustanovení, jenž die: Řečeno jest, že obykli sú v některých městech za brání křižma neb oleje penieze dávati, též za křest, i za božieho těla při- jímání. To že svatokupecství jest, pohaněl jest svatý zbor a proklel jest, a ustanovil jest, aby potom ani za svěcení, ani za křižmo neb za olej svatý, ani za pohřeb, ani za božieho těla přijímání co bylo žádáno; ale darmo darové Kristovi dobrovolným rozdáváním buďte rozdáváni. — Aj teď máš ve- likého zboru ustanovení, jenž má založení na Kristovu při- Mt. 10. kázaní, jenž die: Darmo ste vzali, darmo dávajte. Protož ne- mají výmluvy, by nebyli svatokupci, kteříž ty věci na peně- zích dávají; též kteříž světí ornáty, kalichy, neb jiné služby boží připravují. Pak na biřmování, proto že jest krátké, stydí se bisku- F. pové peněz žádati, že jest také zjevné to biřmování: a však 1 q. 1. Conc. Trib.

Strana 419
Kapitola 5. 419 někteří mají pacholky Jezí, jenž přikazují, aby od biřmování ofěrovali po peniezi, a připraví biskup kazatele k své vuoli, aby nahonil; jakož i kdy kostel neb oltář světí, an praví, že mají se vložiti ofěrú v účastnosť těch svatých, jimiž jest zalo- žení, a jiné účastnosti a odpustky vypravuje: a to vše vzní na penieze! A tak sluhy s biskupem za posvěcení oltáře poberú plátno, čbery i penieze. A na svěcení žákovstva tu písaři těží, tak že od prvnieho svěcení za list berú po groši a po peniezi, od druhého po dvú groší a po dvú penězích, od třetieho po třech i od čtvr- tého; a není jiná příčina za písmo, než že svěcení jest dó- stojnější. Někde také dávají zlatý, a někde více, a jinde méně. A někde i holiči i vrátnému musí dávati, i tomu jenž je při- jímá. A to vše hřešení klade se na biskupa! A tak sobě ty sluhy své (k) honění peněz tvrdí, že nedopustí k svěcení; pakli dopustí, ale nevrátí jemu listóv prvních, až i zaplatí; aneb provolá biskup, aby pod kletbú listy vyplatili. A tak když se v hromadu zbéře to roztrúšené svatokupecství, bude do roka drahně hřiven! Aniž jest vymluveno svatokupecstvie tím, ža málo druhdy vezme; neb poněvadž vdova chudá, jakož jí svědčí spasitel, viece jest dala než všickni jiní, davši dva Mat.13. šarty měděná, neb jest z té veliké žádosti dala: též kněz aneb písař z veliké žádosti vezma peniez neb dva, bude po- ražen velikým svatokupecstvím. Protož die S. Rehoř, veliký papež: Jakož nesluší biskupovi vložení ruky prodávati: též sluha neb písař nemá na svěcení jeho, hlasu svého ani písma prodávati. Z té řeči máš, že jakož biskup jest svatokupec, světí-li z peněz: též písař, napisuje-li z peněz. Ale die někto: Má písař každému darmo psáti? kde vezme potřebu? Tu jest lehká odpověď: že má biskup po- třebu dáti jemu; neb proto nadán jest sbožím, aby maje čím býti živ s sluhami svými potřebnými k řádu duchovnímu, dada jim potřebu, cierkvi svaté věrně slúžil, dary duchovní bez pe- něz rozdávaje. Ale jest tu výmluva, jíž bránie biskupa, řkúc: že se to děje bez jeho vědomie. Druhá, že sluha jeho nenutí k dá- vání, ale béře, což mu dobrovolně dadí; a to není hřiech, jakož die S. Rehoř: že dá-li co ten, jenž jest svěcen, bez * In re- gist. 1 q. 2. 2"

Strana 420
420 O svatokupectví. G. úmluvy, ani bezděky, ani jsa prošen, ale z milosti za listy neb za plášť, toho vzíti nebráníme; neb jeho dánie nižádné poškvrny hřiechu nečiní, kteráž z lakomé prosby nepošla jest. K té výmluvě jest odpovéď: že biskup, jest-li pilen, aby ni- žádný sluha nesvatokupčil, tehda bude vymluven; ale ví-li, neb maje věděti, i nedbá, a tak nepomstil, jako pomstil S. Eli- zeus nad Jezí, to věz, že nepotreskce a od sebe nezažene, tehdy jest účasten toho hřiechu. Pak k druhé výmluvě od- povídá skutek sluhy biskupovy: neb druhdy vymlúvají, druhdy napomínají, i základy berú sluhy i písaři; a ty, kteříž nemají neb nechtí dáti, preč zahánějí! Protož velmi dalecí jsú od S. Rehoře odpuštění, jenž jest odpustil, kdyby kto ani pod úmluvú, ani připuzen, ani jsa prošen, za listy neb za plášť, to jest za šle, co dal. Ale pohřiechu! již bule neb listové na biskupství, a šle, jež biskup na sobě, kdy mši slúží, mievá, příliš draho prodávají, tak že místo buly kúpil by biblí, a místo šle kúpil by dvanadcti apoštolóm, by zde ještě bisku- pili, sukně! a již bez bul a bez šlí nedopustí k biskupství. Také vymlúvají se planí biskupi, že by neměli nač státi a živi býti, by tak od svěcení nebrali. Ale jest odpověd prvá: že poněvadž jest náměstek biskupa aneb pomocník, nechť jemu biskup potřebu dá — poněvadž jiné krmí panoše a mnohé, jenž k biskupskému úřadu nepříslušejí. Druhá odpověď: aby planý biskup, jsa v chudobě živ, jako Petr neb Pavel apoštol. slovo boží kázal. A třetí odpověď: aby tam šel kázat tomu lidu, od něhož má jmeno biskupské. Ale pohřiechu! jmeno mají, a jakož by měli, v lidu, k němuž sú se biskupili, nepro- spívají! Protož Čech, který jim dal to jmeno: „planí biskupové,“ snad proto učinil, že málo v lidu a zvláště svého biskupství lidu prospívají. A čtvrtá odpověď: aby mu řekli, proč se jest světil, věda, že tam nemíní k lidu, a také že neumí jich řeči? A slehka kdyby pravdu pověděl, vyznal by, že pro vzácnosť světskú, pro rozkoš tělestnú a pro svobodu dosáhl jest biskupství. A protož mniši bývají ti planí biskupové a patri- archy, jakož zjevno jest: neb tudy znikají poslušenství star- ších svého zákona. Ještě řekl by: By těch biskupóv nebylo, kto by světil žáky, kostely, oltáře i jiné věci? Odpoviem, že arcibiskup neb H.

Strana 421
Kapitola 5. 421 biskup svého biskupství; neb k tomu jest ustanoven. Ale dieš: Některý neumie, a některý není knězem, a některý nechce světiti. Věrně tak řka ukazuješ na ně, že nejsú hodni biskupství, a že nepokají-li se, těžce zaplatí. A divně již zje- dnáno jest, že prvé čím byl vyšší v dóstojenství, tím jest více pracoval v svém úřadu, cierkvi svaté k prospěchu. Ale již jest opak: již práci pustivše hodují a jinými chtie naplatiti, tak že biskup má jiného, aby za něho světil, kanovník, aby za něho slúžil, farář, aby za něho kázal i slúžil; a mnich jakž bude opatem, prvé často slúživ, již řiedko bude slúžiti a ustaví sobě kaplana; a již sú to položili jako za zákon. A mají tuto výmluvu: Proto kovář má kleště, aby se neožehl. Ale k tomu odpovie sprostný, řka: že čert nechaje kleští i chopí se kováře! Druhú mají obranu od pravoukóv, jenž řkú: Kto skrze jiného činí, jako by sám činil. Tu věz, že ktož dobrého co činí skrze jiného, neopustě z marnosti, z lehkosti neb z lenosti úřadu svého, tak že svú snažnosť přičiní, aby byl dobře živ vedlé stavu svého, a tak jest živ, a druhdy nemoha sám po- dobně stačiti i ustaví jiného, ten má dobře pomocníka. Též ve zlém: ktož jiného připraví k hřiechu pomocí, neb přiká- zaním, neb zmeškáním, že neobrání, ten jest vinen, jako by sám učinil. A tak písmo die, že židé ukřižovali sú Ježíše a Pilát bičoval, a král Herod dietky zmordoval. A tak tím duo- vodem tací ukazují, že úřadu svého nevedúce, a jiné za se v práci majíce, nic nebudú za cizí práci darováni. Protož die S. Bernart: Ktož má náměstka v úsilí, bude míti ná- městka v odplacení. Proč? Neb die písmo, že každý vezme odplatu za práci, kterúž jest měl v svém životě. Protož dobře die spasitel, že pán vinice kázal povolati dělníkóv a dáti ka- Mr. 20. ždému za jeho práci, kterú jest měl u vinici. A jinde die, že přijde syn člověka, a každému odplatí vedlé skutkuov jeho, ale ne vedlé Mt. 16. cizích. A věrně, kdyby dosti bylo, že by jiný dosti učinil za druhého, jako by on učinil v svém úřadě, tehda mohl by býti bi- skupem neb farářem švec neb jiný který kolivěk člověk, a mohl by míti hodně mnoho obrokóv; neb posadě náměstka u ka- ždého, dosti by učinil k oku lidskému vedlé jich duovodu. Ale vědí to věrní křesťané, že každý biskup i farář i

Strana 422
422 O svatokupectví. jiní preláti musí počet sami vydati z ovcí, kterýchž sú se pa- stýři nazývali; a poněvadž tak musí učiniti, tehda mají-li spaseni býti a vymluveni, musí sami ovce pásti. Protož kteří nepasú sami, mají pozdravení od boha, jenž die: Běda pastý- řóm, jenž pasú sami se, a mých ovcí nepasú! I kterak jest ten dobrý pastýř, jehož ovce ani slyší, ani vidí, aniž on jich zná, Joh. 10. ani krmí? Však pastýř nad pastýři die, že dobrý pastýř zná ovce své, a ovce slyší hlas jeho, a on před nimi jde a vede je na pastvu, a ony jeho následují. A také řekl jest Petrovi Joh.21. třikrát: Miluješ-li mě, pas ovce mé, pas ovce mé, pas J. ovce mé! Pas prvé dobrým příkladem, pas druhé mým slovem, pas třetí, když máš, tělestným pokrmem. I kterak ti pasú, jenž jsúce zle živi, neučí a ovšem tělestným pokrmem nekrmí ovcí, ale brž ovce střihú? I muož rozsúditi to sedlák, že ktož nikdy sám ovcí nepase, že ten pastýř ovcí neslove. Pakli stádo přijme, by měl deset přípasí, zahyne-li ovce, tehda on ji tomu, čí jest, musí zaplatiti. Též jest tuto, žeť musí každý taký sám za každú ovci, již zmešká, počet vy- dati, byť měl tisíc náměstkóv. Neb poněvadž má ji pásti do- brým příkladem, božím slovem a tělestným pokrmem, ač má, a to jest jeho břímě, jakož když přijímá kněžství, a úřad ten K. jemu to praví, a druhdy na tom přisahá: protož neponese-li toho břemene, běda jemu bude, a zvláště tomu, kterýž jest zle živ a opustě ovce Kristovy, na ně netbá, aneb usadí zlo- syna zjevně zlého aneb nestatečného, aneb že opustě svój úřad, chopí se světského. A mnozí mohú se domněti, že taký pastýř neb prelát má dábla náměstka, jenž znamená, co se stane hřiechóv jeho zmeškáním, aby potom před najvyšším pastýřem vyznal, čím jest vinen. Protož běda jemu, kto se pase a ne ovcí; kto peněz hledá, a ne duší! Neb die buoh: Běda pastýřóm, kteří sami se pasú a mých ovcí nepasú. Zna- menal to S. Bernart; protož die papežovi Eugeniovi, že má úřad, duše pásti, ale ne panovati, a že musí za všecky duše odpoviedati. Již z těch řečí máš, kterak běží svatokupecství biskupské ve zlém dobývání, a také ve zlém utracování. Ale snad dieš: Chceš, aby biskupi žebrali? Odpoviem, že nechci, ale brž chci, aby majíce pokrm a oděv hodný, jako die S. Pavel, měli Ezech. 31.

Strana 423
Kapitola 5. 423 1 Thi. 6. na tom dosti; a mají-li sboží nadané, chudým aby je rozdá- vali, skrovnějí jsúce živi. Ale dieš, že sluší na biskupa, aby měl rúcho krásné, panoší mnoho a ztravu bohatú. A já od- poviem tobě: že dóstojenství Krista biskupa a jeho apoštolóv v chudobě bez komonstva a bez rozkoší v životě svatém se stkvělo; protož Kristova chudoba, práce a pokora lépe by oděla, než která pyšná rúcha, jakož die S. Rehoř. Než to vím, že Antikristovi synové posmívají se Kristově práci, po- koře i chudobě, tak že ktož chce Krista následovati a jeho apoštoluov, toho mají za blázna; neb tak chce Antikrist jich otec míti. Protož nyní hlédaj i přehlédaj, zdali nalezneš bi- skupa, jenž by následoval Krista. Věru, onť sám die: Což Joh.10. jich kolivěk přišlo, jsú zloději a lotři! Ještě die někdo: Řekl si, že biskupové jsú svatokupci, vedlé řeči S. Rehoře, kteříž dávají panošem a přátelóm; však přirozený jest zákon, že člověk má pomoci otci a mateři a potom jiným přátelóm: kterakž tehdy biskup mezi najvětšími kacieři a mezi Antikristy má jmien byti, dává-li přátelóm? K tomu by odpověděl S. Rehoř: že byl-li by přítel biskupóv v núzi tak u veliké neb u větší než jiný, jenž nenie jeho pří- buzný, tehda dada jemu biskup z milosrdenstvie kostelní al- mužny pro pána boha, aby mu z núze veliké pomohl — ne proto, aby k světu ho povýšil a zvelebil, neb aby život lehký rozkošný vedl, proto že jest příbuzným jeho — tehdy takovým dáním biskup nemá mezi najvyššími kacieři a mezi Antikristy položen býti; ale učiní-li zpět, tehdy upadne v řeholu Anti- kristovu. A tak již máš, kterak biskup muož svatokupec býti, v biskupstvie vstúpě, druhé v něm přebývaje; pak již a třetí muož býti východem, a to dvojím obyčejem: prvý, že příteli neb jinému na penězích sstupuje, a tak nezřízeně vstúpě ne- zřízeně sstupuje; druhé, že vstúpiv zle v biskupstvie, nepokaje se tak umře. A znamení toho veliké má, když věda do sebe, že zle jest všel, toho se nekaje, a jiné, kteříž proti tomu sva- tokupecství mluví, těm se až do smrti protiví. A k tomu takto píše S. Rehoř: Ač kto nestkví se svatými mravy, ani od žá- kovstva, ani od lidu povolán, ani prosbú připuzen, nestydatě Kristovo kněžství, již některým hřiechem poškvrněn, nepravú L. Regist. 1 q. 1.

Strana 424
424 O svatokupectví. srdce žádostí, neb nečistými prosbami úst, neb hlukem, neb tělestnú službú, neb lstivým darem, ne pro zisk duší, ale marné chvály žádostí obklíčen jsa, biskupské neb kněžské duostojen- stvie přijme a jeho za svého života dobrovolně neopustí, a smrť ho v ukrutném pokání nenalezne, bez pochybení na věky zahyne. Aj tak píše slovo od slova S. Řehoř papež, a má zalo- ženie v Kristovu slovu, jenž die: Nebudete-li se káti, všickni Luc.13. zahynete! A že ktož sú zle vešli v dóstojenství, a mohú je Joh.t0. pustiti, jsú zloději a lotři, a dokavadž nevrátie, vždy zle drží; protož die S. Rehoř, že nevzdá-li před smrtí a smrť ho ne- nalezne v ukrutném pokání, bez pochyby na věky zahyne. Dajž pán buoh, aby se právě káli ti, kteříž svatokupecstvím jsú zmazáni! Kapitula Vl. 1 т. 1. Zákonníci kterak mohú býti svatokupci, v zákon vstupu- jíce, v něm přebývajíce, a třetí z něho vystupujíce. Prvé, vstupujíce bývají: i ten, jenž do zákona přijímá, i ten, jenž přijat bývá. Onen přijímá je pro penieze, pro přízeň tělestnú, neb pro jinú příčinu neduchovní; neb tak již má zlú vóli, jíž prodává zákon, jenž má býti věc duchovní. A též jest o přijímání v zákon z úmluvy na penězích, neb z obyčeje, aby dal ztravu, neb rúcho které, neb prsten, neb koflík střiebrný, neb postav sukna. Protož aby se toho vystřiehli zákonníci, přikazuje Urban papež, aby nižádný opat nesměl peněz žá- dati, ani bráti od těch, kteří do zákona chtí přijíti. Neb die: Zákon starý následuje, aby nižádný nic nebral, za zákon usta- vuji. A jest jiných mnoho ustanovení a duovoduov, ale pro dlúhosť nechám jich. Než mají znamenati zákonníci, kteříž kvapie žádostivě k vyššímu duostojenství v zákoně skrze dary. skrze tělestné přízně, skrze úklady neb které kolivěk nehodné pomoci, aby byli nad jiné povýšeni, že tak bývají svatokupec- stvím poraženi. Též ktož chce vjíti do zákona, aby měl tělestnú rozkoš, aby jist byl pecencem, a aby nedělal, neb aby vzácnější v světě byl, než bez zákona jest: jako aby byl opatem, pro- boštem neb jiným úředníkem, jest tak vchodě v zákon svato- kupcem, proto že duchovní duostojenství neb zákon přijímá A.

Strana 425
Kapitola 6. 425 nezřízeně pro neduchovní úžitek. Protož potřebie jest, aby B. se s duchem svatým radil, kto chce v zákon vjíti, aby poznal, kterým úmyslem chce vjíti v zákon; neb nejde-li pro ty věci, jako řečeno jest, tehda upadne v svatokupecství. A také má vážiti, co chce v zákoně činiti, aby prospěl v zákoně cierkvi svaté; a shledá-li, že jsa knězem, apoštolským obyčejem veda lid, a jsa živ v skrovnosti, že by více prospěl, aby v zákon nevchodil, a zvláště hodil-li by se lidu v kázaní slova božieho, aby světla písma svatého pod kád nepodstavil. Pak jsúce v zákoně, rozličně padají v svatokupecství, ko- steluov k svému zákonu dobývajíce od papeže neb od pánuov penězi neb jinými dary. A že to činí z lakomství, jest dóvod tento: že jedné těch kosteluov dobývají, kteříž mají veliké póžitky, ale chudých nechtí. A to mi se událo jednú řieci zákonníkóm: Proč stojí o jeden kostel, davše faráři XXX kop a ztravu do života, aby jim kostela sstúpil, že má jim již v zákoně ostati? Odpověděli sú mi, řkúc: že proto, že jest vedlé jich sboží a příleží jim. Řekl sem jim: Poněvadž ta jest příčina plná, proč onoho bližšího sobě nedobudete? Oni mlčechu a já řečech: Více snad proto, že nemá mnoho platu a póžit- kuov! Druhé jim vecech: Nu již ten kostel chcete míti, proto že vašemu zboží příleží; a když ten budete míti, tehdy jiný opět tomu příleží, a tak ten budete chtíti míti; a tak dálež dálež, až by vešken svět chtěli míti! Oni se zastyděchu. A co z toho sobení kosteluov přichodie dobrého, kto vie? Než očitě vidíme, že mniši se kazí: neb druzí byvše v zákoně, nesmilnili; když se ven vyvrú, bývají smilní. Také u starších svých z peněz se najímají, lidu božieho neučí, neb obecně sami neumějí; a druhdy když kostel i zboží zahyne, tehdy jej opustí, a tak lid boží bývá zmeškán. A že tak činiti jest proti bohu, kto v tom pochybuje rozumný? A poněvadž tak činíce mají zlú vuoli, jíž duchovní věc kupují za tělestnú, a zase prodávají duchovní za časnú, protož svatokupecstvím jsú zmazáni. Co také dávají peněz za odpustky, dobývajíce svým zá- konóm, neb zvláště klášteróm dobývajíce inful, to jest korun, jako biskupských, aby opat, probošt neb převor byl koruno- vaný! A který toho prospěch v cierkvi svaté, než jich pýcha

Strana 426
C. D. 426 a chlúba? A přibude jim více kupčení, že musí dávati bisku- puom od svěcení neb od korunování. A co práce přibude biedné a lakomství, aby mohli drahú berlu a korunu připra- viti svému zákonu! Co pak lží učiní před papežem a před jinými osobami, aby se u papeže přimluvili, řkúce: že jsú velmi chudí, že ne- mohú se živiti pro chudobu v klášteře a té práce snésti! I tak prosí, aby jim kostel některý přisobil. A když by rozčetl v jich klášteře osoby, pluhy, rolé, rybníky a platy, shledal by, že na každého dostalo by se XX kop neb XXXti platu, a druhé k tomu po pluhu a po rybníku! A vím to, že Kristus a jeho učedlníci, i jich otcové první zákona mnoho na menší(m) měli sú dosti. Druhé praví před papežem, že když oni budú míti kostel, že učiní veliký prospěch v cierkvi svaté; neb ji- nak neměl by jim dopustiti, jedné aby lidu božiemu viec pro- spěli. Třetí slibují, jakož sluší, že chtí brániti práva kostel- nieho a polepšiti, a tak prospěti cierkvi svaté; neb jinak ne- mělo by jim přivoleno býti. A tak prvá jich příčina, aby jim byl kostel připsán, jest jich chudoby ukázaní; druhá, že oni nad jiné jsú nuznější; a třetie, cierkve svaté polepšení. A kdyby ty tři příčiny byly v pravdě, měly by někaký ko- blúček, že by jim byla jich žádosť dopuštěna. Ale kto vie, bude-li tak či nebude, neb kto vie, že oni tak prospějí cierkvi svaté? Co pak běží svatokupecství na penězích, aby to došlo: ono papeži, ono podaciemu pánu, ono přímluvciem, ono písa- řuom, ono řečníkuom, a tak i o jiných, jenž k tomu pomáhají. A když dosáhnú, tehdy obecně kostel taký v plat jako v právo městské dávají, a tak u věčný plat zavazují. A tak s obú stranú svatokupecství dlúho trvá: oni berú bez práce, a ten který drží, musí druhdy od nich vykúpiti, a vykúpě na li- dech honiti, aby jim zaplatil a sobě také uhonil! A to osobení duostojenství neb kosteluov a platuov jest takto uvedeno: neb u prvé lid, jenž jest měl zpravován býti vedlé zákona božieho, volil sobě biskupa, neb jiného preláta, faráře neb duchovnieho vuodci. A tímto obyčejem voleni sú světí biskupové a kněží, jichž svátek světí zbor křesťanský. Pak potom světská kniežata a páni, že se jim zdálo k jich v světě povýšení, jakožto podací, že sú sami biskupství neb O svatokupectví.

Strana 427
Kapitola 6. 427 kostel nadali, sami sú biskupy neb faráře volili. Třetí potom, že jim šlo k svědomí, že by druhdy zle dávali, dali sú poda- cie své pod kláštery, a tak tudy sú kostely v platy podrobili. Páni mněli, že by tudy znikli zlého podání, a druhé mněli, by oni lépe podávali! Potom pak, ani oni mají, ani páni neb jich podaní, obrátilo se ku papežovi; ten pak dává těm, jichž nezná a kteříž sami se trú k kostelóm: ne by žádali spasení lida, kterýž bíše k tomu kostelu, ale zboží, aby rozkošně by- dlili vedlé těla. A tak dábel pytluje mezi lidem svatokupecství, a bude je množiti až do skonání světa; neb Elizeus prorok řekl jest k Jezí: Malomocenství přídržeti se bude tebe a plemene tvého až na věky. A plémě Jezí jsú všickni, kteří ne úplně a ne upřímě pro boha, ale pro jiné věci dávají kostely, tak že dary berú: oni chválu, oni přízeň tělestnú, a oni penieze neb jiné věci, tak že mniší dávali sú kostely nehodným, za něž sú páni světští neb přátelé prosili, to vedlé vuole Lucipera, chtíc býti velební. Pak vedlé vuole těla dávali sú svým příbuzným, těm jenž sú se k zpravení lidu božieho nehodili; a vedlé vuole světa, dávali sú služebníkóm svým kterak kolivěk nehodným, jedné který po jich vuoli byl jest živ aneb pensionem, to jest úrok roční chtěl větší dáti. A tak majíce dáváním slúžiti bohu otci i synu i duchu svatému, slúžili sú dáblu, tělu a světu. A tak již víš, kterak běží svatokupecství v dobývání a v rozdávání kosteluov mezi zákonníky; pak již kterak běží v utra- cování zboží. Neb poněvadž die S. Rehoř, že biskupové, kte- 16 q.5. říž utracují zbožie na mnohých sluhách, na rytieřiech a na přáteléch, že jsú z počtu najvětších kacieřóv, že jsú svato- kupci, a to písmo neméně zavazuje opatóv, proboštóv, převo- róv a jiných zákonníkóv: kterakž tehdy mohú býti od svato- kupecství vymluveni? A že neméně jsú než biskupové vymlu- veni, proto že slibem svým jsú více od světa odlúčeni, z po- ložení zákona k chudobě více zavázáni; a že chudobu a zavr- žení světa svými znameními, jako kapí, plešem a jinými zna- meními vyznávají; protož utracujíce nehodně zboží, jenž jest pro boha chudým dané, jsú jako biskupové, i viece, svatoku- pecstvím vedlé řeči S. Rehoře poraženi. Neb již zákon, jejž 4 Rog. E.

Strana 428
428 O svatokupectví. F. sú slíbili v chudobě, v utrpení, od světa odlúčeni plniti, roz- koší a jiným zlým obyčejem potupili; neb což by(li) slíbili bohu a svému patronu, toho nedrží, a tak i bohu, i cierkvi svaté, i svému patronu nad přísahau jsú nevěrni. A že zle utracují, svědčí na ně S. Bernart často: že netoliko k světu přílišně utracují, ale že přílišné a nepotřebné věci v klášte- řích dělají a malují. A ktož nemá kněh S. Bernarta, ale čti na jich skutciech: že, jakož vidíme, oni na svých obědech i sluhami, i krměmi i přípravami, misami i koflíkami, pitím i lžícemi přesahají zemské pány, a v jízdě na vozích i na koních přesahají zemské pány i rytieře. A pak v hodování a v kvasech s přá- tely a s jinými lidmi, kteříž jsú jim povolni, utracují almužnu velmi chlipně. A co pak utratí se psy druzí a s tistami? Kto móž psáti, kterak také mají pití z cizé vóně rozličné? To vypisuje S. Bernart, mnich, že ono víno s pelynkem, ono s rosmarínem, ono s bobkem, ono s šalvějí, ono s omanem, ono s zázvorem, ono sladké, ono vonné; a to přelévají z pivnice do pivnice. A v Čechách také, S. Bernarte! ač si nebyl, ale jáť poviem, žeť mají pivo i staré i mladé, i husté i tenké. Když světští k nim přijdú neznámí, tehdyť jim dadie tenkého pivce, aby mněli, že oni to pivce pijí, a také aby méně vypili. Pakliť koho čijí, že u nich snad chce po smrti ležeti, aneb že mají čáku, že jim chce něco dáti, tehdy podtočí dobrého z pitancie, aby jedna pitancie druhú přitáhla, a pitancie slove hojné u nich pití a rozkošné jedenie. A tak nebožátka ustúpili sú (v)rozkoši tělestné od světa, že není lidí v světě, by měli k tělu bydlo rozkošnější! Králi, páni, kniežata nemají pití a jedení vždy tak dobrého a tak hotového; světským pivnice někdy se vy- prázdní: jim nikdy; králi se pány bude nepečeno, nevařeno i chleba se nedostane: jim chléb z běli najlepší vždy jest hotov. Jich zima nepřeschne, neb mají boty i kožichy; vedro neurazí, neb mají chladné cely i ambity, to jest: rajské dvory! Protož kto chce dobré bydlo míti, slib se do zákona jíti. *) *) Dole poznamenáno: Felices, claustra; miseri, qui castra se- quuntur.

Strana 429
Kapitola 6. 429 A ne jáť sám to pravím, ale S. Bernart, a oni sami to praví, kdy chtí koho v zákon vlúditi, jakož vluzují: děti, pa- cholíky i děvčičky, jenž smysla nemají. O by pomněli, co die papež řečený Bonifacius, řka: Nikdy nečteme, by páně t. Kri- stovi učedlníci, neb jich kázaním k vieře obrácení, koho k boží vieře kterým darem popudili, jedné ač kto (komu) z chudých pokrm co vóbec by(l) dal; neb nižádnému, kterakýž kolivěk jest byl, pokrm tělestný nebyl jemu zapřien. Aj teď máš, že zbožím a tělestným utěšením apoštolé a jiní světí nevnadili sú, ani volali u víru Kristovu, jakož ani Kristus volal; ale brž volal k utrpení a k chudobě. K utr- pení, řka: Ač kto chce po mně přijíti, vezmi kříž svój každý Luc.9. den a poď po mně. A k chudobě volaje, řekl jest: Jedné ač Luc.14. kto neodřekne se všeho zboží, nemuož býti mým učedlníkem. Protož jakož nesluší u vieru neb v zákon vstúpiti pro sboží a pro rozkoš, ani pro dary, tak nesluší nižádného ponúceti u vieru neb v zákon dary: zbožím a rozkoší. Protož já vyzná- vám svú zlú žádosť, že když sem byl žáčkem, tehdy měl sem mysl, abych brzo byl knězem, abych tak měl dobré bydlo a rúcho, a byl lidem vzácen; ale zlú tu žádosť poznal sem, když sem písmu srozuměl. Druhé naučení z té řeči Bonifacia papeže jest toto: že G. za apoštolóv a za jiných obrácených křesťanóv všecky věci tělestné k potřebě byly sú každému potřebnému obecny, jakož píše S. Lukáš, řka, že byly sú jim všecky věci obecny. Ale tak není mezi zvláštními zákonníky; neb netoliko jich sboží chudým nenie obecno, ale brž mezi nimi druhdy jedno dvéře kostelnie a k tomu některé věci jsú obecny: ale hrnček, to- bolici, groš, peniez, měšec i kapice, to vše zvláštnie! A chce-li kto dále pomysliti, muož u mnichuov i u mnišek neb u je- ptišek zvláštní platy naleznúti. Drží krásně zákonníci o zvlášt- nosti přísahu, jako žena prázdná čistotu! A vždy se hřiechóv jiných zpovídají: ale na křivú přísahu nic netbají! Ej by dr- želi, co sú přisáhli, t. nesmilství, poslušenství a chudobu v bez- zvláštnosti, a pak potom jiných hřiechóv se varovali a zpo- vídali! Ale praví, že nemohú býti živi bez zvláštnosti. A já od- poviem: jest-li tak, proč sú se bláznivě zavázali? Ale že není 1 q. 2. Quamp. Act. 4.

Strana 430
430 O svatokupectví. tak, protož tak řkúce, zle se vymlúvají. Protož lépe by bylo v zákon nevstúpiti, než po vstúpení přísahy nedržeti. Patř- mež, kto chceme život zákonničí vésti, a jděme na púšť, a mějme utrpení v jedení a v pití, v léhání a v práci, jako sú první zákonníci činili; a nesaďme sobě klášteróv a domuov prostřed měst najbohatějších, ani na místech najrozkošnějších! Držme poslušenstvie otce našeho najprvnějšieho, Ježíše Krista, následujme ho v pokoře, v nesmilnosti i v chudobě, neb tak nikoli nezblúdíme. Ale ještě o utracování zbožie mají výmluvu: že kdyby tak s lidmi neutracovali, že by jim potom jiní nedávali; a druhé, že se bojí jich, aby jim neuškodili na zboží. Protož musíme jim dávati a s nimi tak hojně bydliti. Ale jistě ta výmluva jim nepomóž od hřiecha; neb tak řkúce, jsú z té roty, o níž die S. Pavel, že říkají: Čiňme zlé, ať se stane dobré. Neb mají to věděti, že nemá člověk nikoli k zlosti přivoliti, skrze niž by co dobrého mohl přivesti; neb praví S. Anshelm, ve- liký učitel, i jiní také: že nižádný neměl by volně hřešiti, by měl vešken svět spasiti, proto že nemohl by se bohu tiem hře- šením líbiti; jakož buoh nemuož hřešiti, aniž muož přikázati komu hřešiti. A poněvadž tak jest, kterú výmluvu mají, řkúce, že musejí pro zachování zboží tak živi býti? né měli by se ra- dovati, kdyby jim zbožie pobrali, proto že by nechtěli zle živi býti; jakož i jiní věrní křesťané mají to učiniti. A věrně ta výmluva, jíž dábel lidí mnoho jest porazil, že říkají: Mu- sil sem to učiniti, neb by mi pobrali! mnohé uvede na věčné Mat.18. zatracení. Neb die spasitel: Běda světu pro pohoršení! musí býti, aby přišla pohoršení; ale běda člověku, skrze kterého po- horšení přijde! Ještě jest skúla, jíž zákonníci svatokupčí: že listy dávají lidem, činíce je účastny jich dobrých skutkóv, jakož na listu praví: postuov, modliteb, mší, utrpení i jiných dobrých skut- kóv. Ale v tom se klamají, že píší, řkúc: Činíme tě účastna; neb činiti účastna koho dobrých skutkuov, aby k spasení pro- spěli a duši, sluší na samého pána boha. Věděl to veliký svatý prorok David; protož neřekl jest: Já činím účastny jiné lidi svých činóv! ale prosil boha, řka: Účastna mě učiň, pane! všech bojících se tebe a ostříhajících zákona tvého. Druhé H. Rom. 13. J.

Strana 431
Kapitola 6. 431 se klamají, že velebí skutky své před jinými, proti slovu spa- sitele, jenž die: Když všechna přikázaní učiníte, kteráž sú Luc.17. vám přikázána, řiekajte: Nestatečné jsme sluhy! A tak sú řiekali apoštolé. A S. Pavel, ten jest nedával listuov takového účastenství; ale brž i Římenínóv, i Korintských, i ve všech svých epištolách kromě té, již jest psal židóm a Timoteovi a Titovi, vždy jest žádal prosby za se od věrných křesťanóv: ale oni, jako by jim již zbývalo, jiným dávají! Ale divné jest, že těm dávají, jenž jsú bohati a od nichž mají čáku, aby něco od nich vzali: ale chudým nedávají! A též i v bratrství táhnú. Ale mají to věděti, že všichni věrní křesťané, plníce přikázaní svého otce, Krista spasitele, jsú synové boží a zvláštní bratří v duchovním porození; neb sú od téhož otce, Krista, a od též matky, choti Ježíše Krista, milostí boží urozeni, a jsú bratří Kristovi; jakož on sám svědčí, řka: Kto činí vuoli otce mého nebeského, ten bratr mój, i sestra i mátě jest. O, onť jest Mat.12. věrný bratr, o němž die S. Pavel: Vidíme Ježíše pro utrpení Heb.2. smrti slávú a ctí korunovaného, aby z milosti za všechny smrti okusil. A protož nestydí se jich bratřími nazývati, řka: Oznámím jmeno tvé bratřím mým. Toho bratrství i po smrti vstav slavný potvrdil jest, řka Marii Magdaléně: Jdi k bratřím mým a rci Joh.20. jim: Vstupuji k otci mému i k otci vašemu, k bohu mému i k bohu vašemu. Protož majíce tak bratra dobrého i otce milostivého, všichni věrní křesťané milují se spolu z jeho přikázaní, a mají túž ztravu duchovní, tělo jeho svaté, i týž nápoj, krev jeho svatú; a všichni jsú odieni jedním rúchem, totiž láskú, a jsú v jednom domu, jenž jest cierkev svatá; a mají všickni dobré činy spolu, tak že každý jich požívá, jakož mu otec milostivý dáti ráčí. A to slove svatých obcování, jež věříme, tak že což dobrého se stane od koho, že to všickni milosti synové mají spolu: spěje-li kto, v milosti jsa, páteř, tehdy světí v nebe- sích chválé z toho boha, a u předpeklí, ač kteří jsú, ti spíše zproštěni budú; a kteří zde jsú, ti pomoc mají proti ďáblu, proti světu a proti tělu. A tak jest to obcování od boha po- loženo, že jakž by kto kolivěk chtěl, aby jiný syn boží nebyl toho obcování účasten, tak ihned sám byl by toho účasten- ství zbaven. Protož věrný křesťan pilen jest, aby přikázaní K. L.

Strana 432
432 O svatokupectví. M. Rom. 13. Luc. 13. boží naplnil, a tak aby všeho bratrstva křesťanského byl úča- sten. A netřeba jest peněz a listóv od koho na to bráti, neb má jistotu od Krista; a čím více otce a bratra, Krista, miluje a jeho plní přikázaní, tím jest více účasten svatých obcování. Ale není lidu oznámeno to svaté obcování, proto že ne- mnozí o něm káží; a také proto, že bratrství od lidí vymyšlené jest velmi pro lakomstvie zvelebeno. A tak již to bratrstvi roste, že koliko jest řemesl v městě, toliko chtí míti těch bra- trství. A jedno slyším bratrství mezi farářemi a mezi pano- šemi, jež sú v to bratrství vtáhli, že sjedúce se k jednomu jeden den, a potom k jinému jiný den, a tak pořád, velmi v jedení a v pití se bratří sami objedí neb opijí a obžerú: a na chudé nezpomenú, doma mše zmeškají, a vrátiece se z bra- trských hodóv, za několiko dní neztřézvějí! A tak přestupují svými hodováními zákon a bratrství Kristovo, najprv proti tomu slovu činíce, jakož die S. Pavel: Zavrzme skutky te- mnosti a oblecme se v odění světlosti; jako ve dne poctivě choďme: ne v hodováních, ani v opilstvích. Aj teď nazývá S. Pavel hodování a opilstva skutky temnosti, proto že vedú do věčné temnosti a že zatmievají rozum člověka, aby neznal sebe sám i pána boha. Což tehdy ta hodování jsú pomocna těm bratřím? Divná věc! chtí sobě častú rozkoší dobyti od- puštění hřiechuov a pekla zbavení: ano bohatec, jako svědčí spasitel, že hodoval každý den skvostně aneb hojně, jest po- hřben v pekle! Co pak jiných hřiechóv v tom bratrství učiní, že za stolem hodujíce nekázané, utrhavé a marné, lživé řeči mluví, to poznáme, až v súdný den za své činy odplatu vezmem. Ještě kterak svatokupčí v pohřebě zákonníci, měl bych psáti, ale bylo by dlúho; protož nechám toho, a ještě více ji- ného mnoho. Ale snad otieže se některý zákonník, jenž boha miluje, řka: Kterak mám učiniti, jsa pod starším, abych ne- byl hřiecha svatokupecství účasten? Tu diem: že má odmluviti a proti tomu státi. A die-li: Budu v žaláři! a já odpoviem že blaze jemu, bude-li pro pravdu trpěti a nepřivolí k zlosti; a umře-li v žaláři, co ho muož lepšieho v světě potkati než svaté mučedlnicstvo? A viem to jistě, že když se postaví o to, aby chudobu, nezvláštnosť, čistotu, nesmilnosť, a lásku

Strana 433
Kapitola 6 — 7. 433 Kristovu drželi, že i hned se naň obořie! a die-li, aby zbožie nehrabali a jiných se hřiechóv varovali, jakož jest napřed ře- čeno, tehdy bez pochybení položí ho za kacieře! Neb tak již sú v těch obyčejích zvykli a od svatých ustavení se vzdálili, že život ten, jenž sú světí vedli, jest jim k činění v ohavnosť! Kapitula VII. Kterak faráři a třídníci také svatokupecstvím hřeší, z prv- A. ních řečí a z jich skutkuov muož shledáno býti. Neb muož býti svatokupec, vstupuje v farářství, jako dřieve řečeno, když pro vzácnosť světskú, pro zbožie, neb pro rozkoš tělestnú, a snad nehodný pro hřiechy jiné a pro neumění k zpravení lida vstúpí v farářství; a opět, dá-li penieze neb které dary, neb slúží-li proto, neb mocí dosiehne-li, neb pro přiezeň tělestnú vezme-li, tak vstúpě jest svatokupecstvím poražen: neb má vóli zlú k směnění neduchovní věci za duchovní, a to jest sva- tokupecství. Dal-li jest penieze papežovi, biskupovi, neb ji- nému člověku, tehdy jest velmi zjevné šimonstvie; neb dal jest penieze, jako Šimon podal, aby měl moc klásti ruce na lidi, jako v zpovědi, ve křtu, v svátosti kladení, neb to sluší na faráře; a tak jest svatokupec. A tak jest to svatokupec- stvie hrubé, že jiných svatokupecství neváží lidé, jedné to; ale když darem jiným, neb službú, neb náramnú prosbú, neb mocí vejde nehodný, a pro zboží a pro život tělestný přijme faru, toho neváží! Ale světí váží, jenž sú duchem svatým naučeni, a zvláště S. Rehoř, jakož jest napřed řečeno. A o tom hrubém peně- 1 4. 1. žitém svatokupecství die takto: Kněz obdržie-li kostel penězmi, netoliko bud kostela zbaven, ale i kněžství bud oblúpen. O S. Rehoři! zbav je nyní kosteluov a oblup od kněžství, i osta- neť málo farářóv! Neb ač jsú kteří nedali peněz papeži a pa- tronóm, totiž podacím pánóm, ale dali sú od stvrzení bisku- póm neb jich uředníkóm; neb nechtí jim dáti curam ani- marum, totiž moci nad dušemi duchovnie, jedné ač dadí pe- níze. I není-li duchovní věci v tom prodání, že nemá moci křtíti, zpoviedati, kázati a lidi z hřiechóv vésti, jeliž jim dá penieze? Divná věc! pán dá knězi moc k požívání almužny tělestné bez peněz, aby jsa jí živ lidi vedl k spasení: a ducho- M. J. Husi sebrané spisy. 1. 28 B.

Strana 434
434 O svatokupectví. vní nechtí dáti moci duchovnie, jíž by blížním na dušéch pro- spíval! Ale tu sem slyšal od jednoho mistra svatého písma omluvu, když sem jednomu knězi radil před jeho pánem, jenž mu dal pro buoh kostel, aby peněz za potvrzenie nedával, že řekl ten mistr: Co ty mluvíš? mají mu darmo psáti? proč by nedal? Odpověděl sem jemu: Netřeba jest písma, jedné spa- třiti kněze, jest-li života dobrého a obyčejóv ctných, tak že má od lidí dobré svědecství, a že není komu vědomí, by zle živ byl, a umí-li lid zpraviti písmem, tehdy ve jmeno boží poručiti jemu mají duše a řéci: Jdi, kaž lidu slovo boží a buď sám prvé dobře živ; neb tak jest i Kristus apoštoly poslal, i apoštolé posielali sú jiné svaté. A pakli vždy co má jemu psáno býti, tehdy řku: mají mu pro pána boha napsati. Vece mistr: Čím mají písaři živi býti? Ve- cech jemu: že arcibiskup má jim potřebu dáti; neb proto má několik tisícuov platu, aby úředníky potřebné choval k zpravení a potřebě lida; neb nenie arcibiskupství na- dáno, aby pýchu vedli v komonstvu, a v mnohé čeledi, nepo- třebné k úřadu, zboží pro boha nadané tratili a mařili. Tehdy rozhněva se ten mistr na mě a vece: Ty vždy chceš, aby po tvé vóli bylo! A já odpověděch: Ne po mé vóli, ale po Kri- stově, jenž die: Darmo ste vzali, darmo dávajte! a po vóli apoštolské a jiných svatých. A tak s hněvem necha mne. A kdyby písař, jako S. Rehoř položil, nic nežádal, a tento, jenž kostelní moc přijímá, dal co z dobré vuole svobodné, tehdy by mohl vzieti. Pakli by vždy řekl, že písmo má zaplatiti, tehdy diem, že stane list za dva penieze; zač tehdy musie dáti onen dvě kopě, onen pět, onen čtyři? nemóž řéci v pravdě kto, by papier, neb vosk, neb písmo tolik platilo; a jiné věci mimo ty nedadie, jedné moc duchovní: kterakž muož řečeno v pravdě býti, by té moci za penieze nedali? A že list tak drahý nenie, to se ukáže, že když jej vezme, potom povrže jej v kútě neb v blátě. Ale die kněz: Jest mi kostel dán, a nechtí mi moci dáti bez peněz; kterak mám učiniti? Odpovídám, jakož sem mnohé naučil, aby šel k arcibiskupovi a řekl: Kněže! povolán sem, abych u toho kostela lid boží zpravoval. Prosím také pro-

Strana 435
Kapitola 7. 435 pána boha, daj mi požehnání, ať ten lid vedu boží cestú. Dá- liť, buď chvála bohu, přijma požehnání; nedá-liť a pošle tě mezi písaře, rci jemu: Kněže! pán mě neb obec poslala bez peněz; také ty máš mi dáti duchovní věc bez peněz. A že nechceš, aj jduť a chciť vzdáti těm, jenž sú mě poslali. A přijda před podací, i die jim neb pánu: Vy ste mi dali moc k té almužně i toho kostela, abych lid zpravoval, a biskup nechce mi moci duchovní dáti bez peněz; proto vzdávám vám zase, nebť nechci svatokupecstvím vjíti. Ale ihned proti tomu dieš: Má-li to tak býti, tehdy ni- žádný neměl by peněz dáti, a úředníci nedopustí; když by každý tak učinil, nebyl by nižádný farářem. Tu diem, že by tak každý učinil, tehdy by musili úředníci bezděky je při- pustiti. Ale opět dieš: Nedám-li já peněz, ale dá jiný. Tu diem, že chceš-li tiem duovodem se vymlúvati, tehdy se i kat, i bi- řic, i prázdná žena vymluví; neb každý z nich die: Nebudu-li já katem, biřicem, ale bude jiný; nebudu-li já kurvú, ale bude jiná. Ještě snad dieš: Však jiní obecně penieze dávají. A já odpoviem, že jiní obecně hřeší, a však proto nemáš ty hřešiti. Ještě dieš: Však jest ten obyčej dávný. A já diem, že oby- čej zlý čím více trvá, tím větčí pomstu od boha má, jakož potom dovedu. A divím se, proč staršieho obyčeje dobrého svatých apoštolóv nedržíme, jejž sú vzali od Krista, když jim řekl: Darmo ste vzali, darmo dávajte? a proč se nebojí S. Petra požehnání, kteréž jest dal Šimonovi, řka: Penězi tvoji buďte s tebú na zatracení, že's se domněl dar boží za penieze míti? a také že se nelekají malomocenství, které jest vydal S. prorok Elizeus na Jezí a na jeho hřiešné plémě? a třetí, že se nebojí kletby, kterúž sú světí vydali na svatokupce? a konečně že se nebojí věčného zatracení? Druhé muož býti farář svatokupcem, nutě lidi, aby dá- C. vali od křtu, od zpovědi, od pohřebu, od božieho těla, od svatého oleje, od oddávání manželuov, od třidcíti mší, od úvodu; a když nutí, nechce zpoviedati, než aby na kostel nemocný prvé něco odkázal. A túž cestú běží-li třiedník, tehdy také svatokupčí, a zvláště také, když vezma biskupovu moc i velí sobě dáti od zpovědi po groši, řka: Já sem musil dáti za list, také mi musíte dáti! Ale viz kupčeni velikého: dá za list groš Act. 8. 28"

Strana 436
436 O svatokupectví. D. na deset lidí, a vezme od každého groš, i zíště devět grošuov na jednom groši! Pakli šacuje výše, bohatější po dvú neb po třech groších, tehdy více, jakž kdy chytře umie, zíště. A tak prodává holubice v chrámu božím, udělav jeskyní lotrovú, ja- kož napřed jest dovedeno, že holubice prodávají, kteří dar ducha svatého, kladúce ruce na hlavu, za penieze dávají. A jeho výmluva, když die: Já sem musil dáti za list! to více ho viní než výmluva; neb žaluje na se, že jest hřiechem Ši- monovým vinen, žádav moci a dav penieze, aby kladl ruce li- dem na hlavu rozhřešuje, aby brali odpuštění hřiechóv, a tak i ducha svatého. A nevím, čemu jest ten list, jedné aby pe- nieze s obú stran brali. Ale takto by mělo býti, že farář svatým úmyslem měl by řieci biskupovi: Kněže! mámť lidi zašlé v hřiechy veliké; daj požehnání, ať je rozhřešuji. A bi- skup spatře, jest-li rozumný farář neb třídník, měl by řieci: Dajť buoh požehnání! darmo si vzal, darmo dávaj. A věz, kněže! budeš-li žádati peněz od zpovědi, žeť nad tebú po- mstím vedlé svatého ustavení. Olej svatý také draze prodávají nad jiný olej, a to ne pro jiné, než že jest svatý: někde dva groše, někde XII pe- něz a někde groš berú. Pak za XXXti mší obecně třidceti grošóv berú; a snad jest památka Jidášova, jenž jest prodal spasitele za XXXti střiebrných peněz! A někteří kněží toliko mší nabéře na se, že, by na každý den pět nebo šest neb jich deset slúžil, za padesáte let nemohl by jich vyplniti! Ale řie- kají: Kterak mám učiniti, když přijde kto ke mně a chce XXXti mší míti a prosí mě? A já odpovíem, že máš řieci: Milý brachu! mše všechny na světě jsú tvé, jsi-li v milosti božie. A jáť sem tak svěcen, abych, když mohu, vždy z boží milosti mši slúžil, tak že nic více jich nemám slúžiti pro pe- nieze, než co mám slúžiti z milosti; protož nemohuť se tobě, aniž mi sluší, zavázati. Jdiž s milým bohem! Ale viem to, že lakomé- mu srdci bude těžko od sebe penieze pustiti; protož lakomí tieží mohú-li třidcíti mšemi dvú neb tří člověků odbyti? druhé, mohú-li kolektú, totiž modlitbu, vlože ji ve mši, dosti za celú mši učiniti?" A tak vrtí se sem i tam. Ale kněz duchu svobodného, nebera takých peněz na se, jest jist, že nesvatokupčí a nemá těch na duši obtížení. Protož když sú, ke mně přijdúc, dobří kněží

Strana 437
Kapitola 7. 437 tázali, kterak se mají v tom míti? řekl sem, aby se toho va- rovali. Pakli by prosil kto, řka: Prosím pro pána boha, vezmi tyto penieze a služ mi XXXti mší, neb kolik by jich jmenoval; aby jemu řekl: že na penězích nechci mše slúžiti, ani řádu ustaveného rušiti; protož nechci tvým penězóm. A die-li: Ale vezmi pro boží milosť penieze! tehdy vedlé S. Jeronyma řeči, jest-li nuzen, aby vzal bez zavázání; pakli není nuzen, aby řekl: Nenieť mi potřebí; daj chudým nuzným, jako buoh přikázal. A kak těžce synové Mamonovi přijmú to naučení! neb sú daleko odpadli od Kristova přikázaní, jenž die: Darmo ste vzali, darmo dávajte; a od S. Pavla zprávy, jenž die: Majíce pokrm a oděvec, mějme na tom dosti. Neb kteří chtí bohati býti, padají v pokušení a v osidlo dáblovo a v mnohé žádosti i neúžitečné i škodlivé, jenž pohřižují člověka v zahynutie a v zatracení; neb kořen všech zlostí jest žádosť lakomství, jiež někteří žádajíce poblúdili sú od víry a upletli sú se v mnohé bolesti. Ale ty člověče! těch se věcí varuj. Tak jest položil S. Pavel Timoteovi knězi, a tak i nám. Protož ty člověče boží, kněže! varuj se lakomství na všechny strany, a zvláště v duchovenství. Ale die chudý kněz: Jsem u faráře a nemám nic, jedné ztravu; kterak mám se odievati, a kniežky sobě, abych mohl kázati, kúpiti? Odpoví k tomu David prorok, řka: Nikdy sem neviděl spravedlivého opuštěna, ani by siemě jeho hledalo chleba. A odpoví spasitel, řka: Najprvé hledajte království Mat. 6. nebeského, a potom všechny tyto věci, totiž pokrm a rúcho, budú vám přidány. Protož milý kněže, člověče boží! vidíš-li, že lidu prospieváš, doufaj jeho svaté milosti, žeť tebe naha nenechá. A věrně jsú faráři velmi v tom hanební, že svým bratřím, jenž jich práci nesú, dadí núzi trpěti, majíce míti to spolu ku potřebě tělestné; neb v pravé pravdě, ten jenž s lidem pracuje statečnějé z milosti, jsa dobře živ, prospívá, ten jest hodnějí póžitkóv, kteréž ten lid dává. A tak mnoho jest snad třídníkóv, jenž jsú hodnější póžitkóv kostelních než jich faráři. A to svědčí spasitel, řka: Nerodte sobiti sobě ani střiebra, Mat.10. ani zlata, ani peněz, neb jest hoden pracovník pokrmu svého. A tak věrný pracovitý kněz hoden jest i oděvu i pokrmu; a 1 Thi. 6. E

Strana 438
438 O svatokupectví. F. q. 3. cap.fin. 1 q. 1 Dict. est. farář nepracuje-li, není hoden, aby požíval: jedné ač by prvé pracoval a již nemohl, neb jinú měl překážku hodnú vymlú- vání. Protož die S. Pavel k Tesalonicským měšťanóm: Vy víte, kterak máte nás následovati, že nebyli sme k nepokoji mezi vámi, ani sme chleba darmo jedli od koho. A potom die: Když sme byli s vámi, to sme vám rozkazovali, že nechce-li kto pra- covati, aniž také jez. — O, hyběť kanovníkóm, farářóm, bi- skupóm i jiným kněžím i prelátóm, jenž jedie, žerú, lokají, tučně se pasú, a v duchovenství nic neprospívají! Svatý Pavle! byť ti nejedli, kteřížť neprospívají, jistě mnozí by zemřeli: jedné ač za práci počtú hojné pití, neskrovné jedení a jiné tělestné utěšení; jakož sem slýchal, ani objedúce se řiekají: O kterak mnoho trpíme pro cierkev svatú boží! Ale že v tom napřed řečeném svatokupecství mají výmluvu, řkúc, že jest slavný obyčej, aby dávali za zpověď, za pohřeb, za svátosť, za křest, a tak za jiné věci posvátné napřed ře- čené; k tomu jest odpověď: že není obyčej slavný, za ty věci dávati penieze, ale brž svatokupecský; jako die Innocentius papež: že ani napřed, ani potom pro obyčej má co žádáno býti, neb svatokupecství jest. A opět die ustavenie: že oby- čej, za ty věci dávati, svatokupecské kacieřství jest a prokleté. A opět die ustavení: Za pohřeb a za olej přijetí nižádný nu- zenie neb třenie se nepokúšej, aniž pod kterým kolivěk oby- čejem hřiechu svého kto braň; neb dávnosť časóv nemenší hřiechóv, ale věčší. A mnějí, by z toho neb proto slušelo, že zákona smrti z dávného obyčeje se domnívají, neznamenajíce, že tím těžší jsú hřiechové, čím déle drží duši nešťastnú při- vázánu. — Té řeči tento jest rozum: že mnozí položili sú sobě některý hřiech v obyčej, že drží jej jako zákon, an jim jest k smrti věčné; a čiem od dávnějí neb déle duši držie přivázánu k dáblu i svázánu, aby tak jsúc v něm nic dobře nečinila, tím jest těžší ten hřiech: neb dávnosť a obyčej hřiecha nikdy nepolehčuje, ale obtěžuje. Protož ktož koli- věk obyčejem hřiech vymlúvá, ten by tím duovodem každý hřiech vymluvil; neb kdyby dóvod byl dobrý, vymluvil by i smilství, řka: Dávný obyčej jest smilniti! Jakož sú Sodom- ští muži svatému, když jim řekl, aby němým hřiechem ne- hřešili, (odpověděli) řkúce: Aby s námi bydlil, přišel's k nám, 2, 3.

Strana 439
Kapitola 7. 439 ne aby zákon dával! A pohřiechu! nyní vymlúvají smilství řkúce, že jest přirozeno; ale lží. Neb nižádný hřiech, ani zlosť protivná ctnosti není přirozen, ani přirozena, ač člověk svým přirozením jest více k jednomu hříchu přichýlen než k druhému. A tak obecně lidé jsú k smilství přichýleni jeden více než druhý; též k hněvu. Protož to pomni dobře, že ani obyčej, ani přirození, ani G. příchylnosť muož vymluviti, aby hřiech hřiechem nebyl: ač přirození a přichýlení z přirození jednomu člověku více než druhému obtěžuje, neb něco oblehčuje hřiech. Tak někto má srdce hotovější než druhý, a ten prchne, a druhý také bude se hněvati; protož ten tak prchna lehčejé shřeší, položíc rovné jiné příčiny. Též jest v smilství: někto má tělo velmi bujné z přirození, a druhý ne tak; protož prvý klesna, móž lehčejé shřešiti dopustě se, ale vždy smrtedlně smilstvem shřeší. A poněvadž hněvu a smilství nemuož obyčej dávný vymluviti, kterak muož vymluviti svatokupecství? Protož velmi zlý mají obyčej světští i duchovní, jenž se obyčejem z hřiechu vymlúvají, Čechové řkúce: Tej však od starodávna tak jest. A Němci uvedúc zlý obyčej, i nechtí nikoli ustúpiti, řkúc: Ist unze rech, t. řkúc: To jest naše právo. A tak sú lidé na tom spolehli, že těch oby- čejóv nikoli nechtí ustúpiti, a brání jich do smrti; a týmž obyče- jem brání svých ustavení více než zjevného přikázaní pána boha. Ale věrní křesťané varují se všech obyčejóv, jenž jsú proti obyčejóm jich spasitele a proti jeho radě, neb proti při- kázaní; a uzří-li který obyčej, an jest proti pravdě, i hned jej zavrhú. Protož die S. Augustin: Darmo někteří, jenž ne- rozumným dóvodem jsú přemoženi, nám předkládají obyčej, jako by obyčej větčí byl než pravda, aneb v duchovních vě- cech nemělo býti následováno to, což lepší od ducha svatého zjevno jest. Miení ten svatý, že darmo se brání lidé zlým obyčejem, jako by byl hodnější než pravda. Však rozum pře- máhá, že pravda má přemoci obyčej. A opět když co do- brého se děje v duchovenství, a duch svatý ukáže něco lep- šieho, tehdy máme ihned to přijíti. Opět die S. Augustin: Více pravdu než obyčej máme následovati, neb rozum a pravda obyčej vždy vyhánějí. Také S. Cyprian, veliký mučedlník a biskup, jehož velmi chválí S. Augustin, ten die: Obyčej bez d.8. d. 8.

Strana 440
440 O svatokupectví. pravdy starý blud jest; protož opustíc blud, jděmež po pravdě. A opět die: Ne člověčí blud má následován býti, ale boží pravda. A S. Ambrož die: Noviny všechny, kterých jest Kri- stus neučil, potupujem. A S. Isidor die: Obyčej zlý zákon boží a rozum přemáhají. A S. Rehoř die: Poněvadž Pavel 1p. 1 die: Založení jiného nižádný nemuož položiti mimo to, kteréž položeno jest, jenž jest Kristus Ježíš; tehdy dóvod jest, že kde Kristova není založení, že tu není dobrého činu stavení. To S. Řehoř. Aj teď máš velikých svědkóv mnoho, že nižádný zlý obyčej, kterak kolivěk dávný, nemá držien býti; neb každý taký jest proti bohu, proti jeho zákonu, a proti rozumu. A že nemuož nižádné dobré stavení býti, kdež Kristus není založení; a že Kristus založil jest, aby duchovní věci dávali darmo pro spasení, řka: Darmo ste vzeli, darmo dávajte; protož dáblovo jest zpětné založení, jenž die: Darmo nedavajte, ale beřte! Máte křest, zpověď, olej svatý, svěcení, mše i rozhřešení, po- hřeb, modlitby i vigilji, prebendy, oltáře, kostely i kázaní, těla božieho dávání i biřmování, v zákon přijímání i stvrzení, odpustky i súdu vydání: to vše prodávajte! Sami ste kupo- vali, nemuožte darmo dáti, a naplňte mi tato slova: Darmo nižádný nedávaj, neb nižádný jest darmo nevzal. Tak radí dábel, jenž jest obyčej nehodný ustavil, aby kněží darmo da- róv ducha svatého nedávali; ale aby napomínali, cenili, prodá- vali, i pro ně lidi pohonili. Protož ten zlý obyčej má rušen býti. A kterýž kolivěk obyčej sjednává se s zákonem Kristovým, ten jest slavný, velebný a chvály hodný, a toho nižádný nemá bořiti. Neb jakž by jej bořil, kterak by proti Kristovi nebyl? a držel by neústupne proti Kristovu obyčeji, kterak neupadl v kacieřství? A že tento obyčej Kristóv jest slavný, aby kně- žie darmo dary ducha svatého dávali, za ně ani napřed ani potom nenutili; protož tomu obyčeji odporný obyčej jest zloře- čený. Protož věrní kněží! netbajme, coť jiní mluví, ale cožť Kri- stus přikazuje, to plňme. Darmo dary boží dávajme; neb jsúc dobře živi a tak dávajíce, od něho nesmírně lepší od- platu vezmeme po své smrti. Kterak také kněží kanovníci neb faráři zle utracují al- mužnu pro boha danú, jeden obyčej jest: že přátely nadávají, H. L 2 Je vn lis u. 11 J.

Strana 441
Kapitola 7. 441 aby lidé mněli, že jsú urozeni; a druhdy jiným dávají než přátelóm, aby z jich rodu byli nazváni. A tudy velmi zavr- žení v světě bývají povýšeni, a druhdy otcóv svých a jiných chudých přátel se odřiekají, aneb stydie se jimi. A že přá- telóm pomáhají, jako prvé sem řekl, mají ten dóvod: že z při- rození i z božieho přikázaní má více člověk milovati otce a máteř a příbuzné nežli jiné. A ten dóvod mnohými hýbá, aby mnoho jeden shrabal obrokóv; jakož sami znají, řkúc: že to přijímají, aby mohli chudým přátelóm pomáhati. Ale to velebení v světě tupí víra pána Ježíše Krista; neb ač Kristus jest člověk najdóstojnější, však ráčil jest se naroditi z chu- dého pokolenie. Neb kto sú byli zavrženější, než synové Isra- helští, čtyry sta let v Egyptě a více? jakož písmo ukazuje, tak že i Kristus i David, otec jeho, jsú z lidu zavrženého uro- zeni! A však Kristus byl jest najšlechetnější, a David také šlechetný ve ctnostech a tak dóstojný; ale svět toho neváží, ale zamítá. Neb kto jest v starém zákoně nad Davida ušle- chtilejší král? ač jest byl z mládí pastýřem a v svých otcích v Egyptě zavržený sluha, jakož z písma se ukazuje. Protož co člověku, a zvláště knězi, jest prospěšno, že chlubě se rodem, aneb nejsa urozený podlé světa, i chce slúti urozený? I zdali nemní, by těžce nezhřešil, stydě se svým po- kolením a chtě se chlubiti cizím lživě? Aj Kristus die: Kto miluje otce neb máteř, a ovšem dalejší přátely viece než mě, není mne hoden. Protož tací, jenž z pýchy předkládají v mi- lování nad Krista své přátely, nejsú praví Kristovi následo- vníci. A poněvadž pod velikú pomstú všichni Krista máme následovati, a on jsa najvyšší biskup a všemohúcí, nezbohatil jest v světě matky své tělestně, ani přátel svých zvláštních, ale nechal na čas v znamenité chudobě trvati: kakož tehdy následuje kněz Krista, jenž své přátely bohatí? Opět jakož světí praví, co kněz má nadání, že to jest chudých almužna; protož nesluší, aby odtrhna od chudých jich almužny, své přátely bohatil. A tak máš, že kněží hřeší, když přátely své kostelním nadáním bohatí. Pak k dóvodu, když die: z při- rození i z božieho přikázaní má člověk více milovati otce a máteř, a jiné přátely více než cizí; tu muož býti odpověď: že jest-li otec neb mátě, neb jiný přítel nuzný a božieho mi-

Strana 442
442 O svatokupectví. Luc. 14. lovník zákona, tehdy kněz muož z milosti boží pomoci jemu, aby núze netrpěl. Ale to jest daleko od zbohacení a od pýchy povzdvižení; neb by již učinil tak vedlé božieho přikázaní. Ještě jinými obyčeji hřeší kněží. Prvý obyčej jich, že krmí mnohé pochlebníky, aby je chválili, že jsú štědří, a zovú bohaté, proti tomu Kristovu naučení, jenž die: Když činíš oběd neb večeři, nerod volati přátel a bohatých. Druhý oby- čej, že chovají čeleď nepotřebnú úřadu kněžskému, jako: střel- cóv, komorníkóv a mnoho panoší. Třetí obyčej, že kupují mnoho nepotřebných orudí, jako: mísy střiebrné, koflíky, lžíce, polštáře a lože pyšné, a jiné věci mnohé. Čtvrtý obyčej, že stavějí domy přílišně nákladité; bořie dobré, v nichž by mohli dobře bydliti, a stavějí jiné; a jakž se nebude líbiti, ihned obořie a jiné náklady učiní: ale oboří-li se co v kostele, toho netbají, by opravili, ale chudé lidi pudí, aby naložili! Pátý obyčej, že chovají koně krásné, a přípravu pyšnú na ně strojí, a pak psuov mnoho lovčích, jimiž chudých almužnu maří. I muož znáti člověk velmi hlúpý, že těch lichých pět obyčejóv neostavil jest kněžím spasitel, a že úřadu kněžskému nic nejsú pomocni, ale brž že jsú svazkové dáblovi, jimiž je víže a pudí ku pýše, a vede je jako slepé k zatracení. A tak jsú ty sluhy ďáblovy duchovní slepotú poraženy, že když jich otieže: Proč tak činíte? odpovídají: že svět neb česť světská chce tak míti! A poněvadž dábel mnoho lepší jest než ta česť světská, byla by něco ozdobnější a pravější odpověď, by řekli: že dábel chce tak mieti. Protož kto tak odpověď dává, ten ihned bláznivě zná, že jest přemožen od dábla, že tak na obranu svého hřiecha přivodí svět, jímž dábel zlého požívaje přemohl ho; neb to víme, že dábel světem a tělem proti nám bojuje. Protož jako člověk nemá omluvy z smilství, řka: že tělo tomu chce; též nemá omluvy, řka: že tomu svět chce. Neb podobná-li by byla omluva rytieři před jeho králem, kdy- by dal se jieti volně nepřieteli jeho, a král by ho otázal, řka: Proč si se dal jieti? a on by odpověděl: že nepřietel chtěl tak mieti? I jest velmi divné, že lidé jsú tak oslepeni, že svých nepřáteluov plní vuoli, slúžíce dáblu, světu a tělu pro velmi marnú odplatu, totiž pro chválu světskú, za níž se vleče jiná odplata, jenž jest odlúčenie chvály věčné radosti a

Strana 443
Kapitola 7. 443 zatracenie s dábly v ohni, v temnosti, v tesknosti a v nesko- nalé bolesti. A čím více kto a marněji záduší utracuje, tím více bude, ač se nepokaje, muky trpěti věčného ohně. A kterak se vymluví kněží, kteří kolivěk v smilství zá- duší hanebně tratí? připravujíce krásně(jé) své kuběny, kněhně neb ženimy než v kostele oltáře a obrazy, dávajíce jim sukně, pláště i kožichy, berúce desátky chudých i ofěry! A tak již v obyčej sú své smilstvo položili, že již bez studu ženy mají, někteří pokrytě nazývajíce je sestrami — a sestře-liť smil- ství odpustí? jakož i písmo i vobyčej ukazuje. A není, kto K. by poželel statečně té veliké nehody! Starší neopatří, neb by musili prvé sami téhož nechati; páni netbají, neb druzí sami tak živi jsú, a někteří pro přízeň tělestnú; a jiní, ač jim žel, ale mní, by nebyli povinni polepšiti; a někteří počnúce od- padnú, s jedné strany že se bojí póhonuov, s druhé strany že prelátové ihned zlosyny propúštějí; a pak lid osadní ten aneb nedbá, aneb nesmí, aniž umie se proti zjevné zlosti statečně postaviti. Ale měli by učiniti vedlé Kristova přikázaní: najprvé Mt. 18. několiko jich, neb pán podací napomenúti kněze; neuposlúchal-li by, potom měli by všickni sjíti se a řéci jemu, aby pohoršení vyvrhl; pakli by toho učiniti nechtěl, ale aby se ho varovali jako zjevného hříšníka a pekelníka — tak jest Kristus přikázal. Nad to ještě vznesli by na biskupa, aby to opravil; nedbal-li by biskup, tehdy nedati jemu desátkóv, aniž mše jeho slyšeti: neb jest ustavení, aby nižádný neposlúchal mše kněze, o němž vie bez pochyby, že má ženimu neb kuběnu; a to ustavenie jest pod kletbú vydáno: ne by mše nebyla svatá, ale aby kněz neslúžil neduostojně, a lid aby nebyl účasten hřiechu jeho. Pakli by to vše nepomohlo, neb snad by neslúžil, jakož to činí, a měl by dosti jísti bez jich dávání: ale učiniti mu, jako přikázal S. Pavel o smilníku, o němž die S. Jan zlatoústý, že pravie o něm, že jest byl kněz. Co přikázal Pavel? Řekl: Vymeťte starý kvas! míně toho smilníka; neb die napřed: Toho jenž tak jest učinil, ve jmeno pána našeho Ježíše Krista zberúce se, a v tom duchu s mocí pána Ježíše dáti takového Šathanu v trápení těla, aby duch spasen byl v den pána našeho Ježíše Krista. Aj ted dal S. Pavel naučení, kterak smilníka zjevného d. 32. Super Ad Heb. Cor. 2.

Strana 444
444 O svatokupectví. L. všickni spolu vyvrci z sebe mají jako starý kvas. Ale že řie- kají lidé: „My móžem bez toho dobře býti, co nám do toho? nám to neškodí!" ihned die S. Pavel: Nenie dobrá radosť vaše. Nevíte, že malý kvas t. málo kvasnic všechno těsto ruší? Vy- meťte starý kvas! Aj teď ukazuje, že nedobře sú byli radostni, trpiece toho; neb od něho byli sú nakvašeni t. jeho hřiechem zprzněni, jsúce účastni, že sú netbali. Protož dí jim S. Pa- vel: A vy ste se naduli t. netbajíce, aby vyvržen byl z pro- středka vás, jenž jest to učinil. I kterak móž pán a osada vymluvena býti, když netbá, aby taký protivník boží zlosti své neopustil, jímž jiní svého hřiechu brání a na ného zřiec též hřeší? Apoštolové Kristovi ustanovili, aby knězem nebyl ten, kterýž by po křtu smilství se dopustil, a také kněz, do- pustě se smilství, aby kněžství zbaven byl: a pak apoštolští náměstkové, biskupové, sami smilní a jiným smilství nebrání! Jakýž otec, takýž i syn; syn dá a otec vezme penieze, aby syn ženimu měl; onen prodává hřiech a tento kupuje, kopu do roka od ženimy. A v Moravě kdys, *) jakož praví, kopu farář dával od kolébky; protož převzděli tomu platu cuna- bulales, česky: pokolebnie. A v Uhřiech platí každý farář od dietěte; a čím jich více má, tím viece biskupovi peněz dá. Tak sú mi pravili, kteříž sú v Uhřiech bývali. I mají ti slúti pastýři, lúpíce ovce Kristovy a nakládajíce na dáblovy kurvy? berúce zboží od lidí, almužny a desátky, a obětují je ďáblovi! a majíce napřed jíti a vésti lid po Kristovi, i vedú zlým pří- kladem v hrdlo dáblu! majíce za se i za lid dóstojně bohu tělo Kristovo obětovati, i smějí jako Jidáš, zrádce nevěrný, neduostojně jeho svaté tělo přijímati! Běda, běda pastýřóm takým, v pravdě zlodějóm a lotróm a hltavým vlkóm! A ne- viem, kterak těch cierkev svatá pozbude, nepřičiní-li se k tomu obec tím řádem, jakož jest Kristus a S. Pavel položil. Dajž milostivý spasitel, abychom všichni hřiechóv se varovali, oni ženim nechali a Krista v ctnostech následovali, nechajíc zlého obrokóv a zboží dobývání a též i zlého utracování, a dáva- jíce lidu činy dobrými i slovem božím naučení! Ještě vzpomenuch, že měněním far svatokupčí, a najímá- M. *) Rkp. když.

Strana 445
Kapitola 7. 445 ním v směnění mnoho chytrostí běží. A že vždy znova ka- ždému kostelu péči duší kupují, kto je z hřiechu vymluví? Též že znajímá kostel i pase se v městě bez práce, a nájem- ník pilen jest, aby střihl i zdojil ovce: onde zakazuje třidceti mší, jednak zaprosí deset mší; jednak u kříže u veliký pátek pět grošóv pro pět jiezev Kristových položiti velí; jednak tři libry vosku káže dáti bohu a sobě vezme, aby prodal; jednak sviece krásné káže obětovati, aby mohl je přetočiti. Kdeť se staví, dokud peněz, které má dáti z nájmu, neuhoní? Kristus die: Zloděj nepřichodí, jedné aby kradl. Kto zloděj? Die Kri- Joh.40. stus: Kto jinudy vstupuje nežli dveřmi, zloděj jest a lotr. Kterými dveřmi? Ježíšem. Coj' Ježíš? Spasení. Protož ktož ne pro lidské spasení a své, ale pro své lakomství nájemní- kem jest, zloděj jest a lotr. Ovcí nedbá, neb jemu nepříslu- šejí. Lotr lotru najal ovce: tento drží a dojí a onomu po- dává, a ten bez práce lúpežem se krmí! O by některý se z nich rozpomenul, jako onen lotr na kříži, že Kristus bez viny své ovce vykúpil, a poželel, řka: My oba jsva vinna, že sva ty ovce Kristovy tak kúpila! Ale die některý: Musím najíti kostel, nemohu se u něho živiti. O blázne! kterak bude pak se a tě nájemník živiti?" jestě lúpež naplnie obě břiše! Opět die: Nemohu u kostela seděti, musím u druhého obroka býti. O lakomče! jednomu nemuožeš dosti učiniti, a pak smieš dva držeti! Opět dieš Musím dvořiti. A já diem: že tak míníš dáblu slúžiti; jsi-li pastýřem, pas ovce a nechaj dvoření! Opět dieš: Mám pa- trona zlého. A já diem: Snad patron jest dobrý a ty zlý protož nechaj zlosti, zbuď se s patronem i s ovcemi. Pakli patron jest zlý, tvá dobrota přemóž jeho zlosť; pakli vždy nemuožeš přemoci, hledaj od boha a od dobrých lidí pomoci. Pakli vše neprospěje, že lid snad není tebe hoden, aneb ty lidu toho, vzdada beř se jinam. Pakli muožeš směniti s do- brým knězem — ale velmiť jest nejisté měnění, ač by nebral stvrzenie za penieze — směň se aneb usad věrného kněze, ať s lidem pracuje, a ty jdi jinam kázat. A pak o nájmu neviem, kdy muož hodně býti, a to N. s obú stran. Farář nemohl-(li) by nikoli ostati s osadú svú, ale měl by dobrému knězi poručiti. Neb poněvadž doufá mu

Strana 446
446 O svatokupectví. duší, z nichž počet má dáti najvyššímu pastýři, proč mu ne- doufá bobkóv ovčích? I neviem, kterak hodně móž najíti! Pak s strany toho, ktož najímá, neviem, by mohl jinak hodně najíti, jedné tiem úmyslem, že vida v lidu nedostatek v nau- čení slova božieho, a vida nedostatek farářóv a znamenaje, že by mohl prospěti, i uvázal by se v práci — ale velmi se ostřie- haje, aby ho lakomství nikudy netáhlo, ani potom podtrhlo, a aby ničím nebyl ku pohoršení toho lidu — snad by tak ne- slul před Kristem nájemník, ale pastýř; neb by pásl ovce Kristovy příkladem dobrým a jeho slovem, varuje se hřiechu na všecky strany, a jsa pilen spasenie toho lidu. Kapitula VIII. 3 Reg. 13. 3 Reg. 14. Po dokázaní svatokupecství duchovních již také sluší se dotknúti svatokupecstvie světských; neb také mnohými obyčeji svatokupecstvím jsú zprzněni: najprvé a najhrubějí, kteříž vezmúce dary, buďto penieze, koflíky, neb koně aneb jiné věci, aneb zapíšíce sobě platy nebo služby, i dávají biskupství, probošt(st)ví, kanovnicství neb farářství. A ti mají tatíka Jero- boám krále, o němž die písmo: Ktož kolivěk chtěl jest ruku Jeroboám naplniti, byl jest knězem nad horami. A ihned die písmo, že pro tu příčinu dóm Jeroboám zhřešil jest, a vyvrá- cen a shlazen s země. Dóm t. pokolenie jeho a království; neb potom psáno stojí, že poslal Jeroboám svú ženu k pro- roku, jenž slul Achias, aby se otázala, bude-li syn jeho živ a po něm kralovati? neb byl jest syn jeho nemocen, jmenem Abia. A když jest k němu přišla do domu, řekl jí prorok: Poď sem, poď sem, ženo Jeroboám! proč se jinú činíš? Aj já poslán jsem k tobě tvrdý posel. Jdi a rci Jeroboámovi: Toť die pán buoh Israhelský: že povýšil sem tebe mezi lidem a dal sem tě vódcí nad lidem mým Israhelským, a rozdělil sem království domu Davidova, a dal sem je tobě; a nebyl si jako sluha muoj David, jenž jest držal přikázaní má a ná- sledoval mě vším srdcem svým, a čině co se libí před tváří mú; ale činil si zle nade všecky, kteříž sú byli před tebú, a zdělal si sobě bohy cizie a slité, aby mě k hněvu popudil, a mě si zavrhl za se. Protož aj já vzvedu zlé věci na dóm A.

Strana 447
Kapitola 8. 447 Jeroboám, a ztepu z domu Jeroboám až do toho, co ští na stěnu, t. každého pacholíka i psa, a do zavrženého a do po- slednieho v Israheli; a vyčistím ostatky domu Jeroboám, jakož bývá dóm vyčištěn až do čistoty. Neb kteříž zemrú z Jero- boám v městě, budú je jísti psi; a kteříž zemrú na poli, budú je žráti ptáci nebeští: neb pán buoh mluvil jest! — Aj teď ukazuje písmo, proč jest pán shladil krále Jeroboám i lid jeho, Paral. jakož se stalo, že proto, že udělal lidu dvě teletě zlaté, jimž 13. sú se modlili, nechavše božieho přikázanie, jenž die: Nebu- deš míti bohóv jiných; druhé proto, že z peněz dával nad Exo. 2. těmi telaty kněžství. A poněvadž toho kněžství neslušalo prodávati: kterak kněžství Kristovo za penieze sluší dávati? A v tom svatokupecství jsú světští i duchovní. Pak druhý obyčej svatokupecství jest: za službu dávání biskupstvie neb jiných dóstojenství. A proto mnozí slúží u dvoróv; druzí opustíce své fary slúží, chtíce bohatější dosá- hnúti. Třetí obyčej jest: pro příbuznosť dávání dóstojenství. V tom mnoho jest vládyk, jenž dávají nestatečným přátelóm, jenž nebyli by hodni sviní pásti! Čtvrtý obyčej: že dávají pro prosbu neb pro jinú tělestnú libosť; jakož někto dá pro- tovarystvie, že kněz umí s ním loviti, v šachy neb jinak hráti. A mají také jiní lstivý klobúček, že vetuje se neb zakládá takto: Oč platí, pane! že nedáš mému synu kostela? A pán dí: Platí o padesát kop, že dám. A on dí: Platí. A pán: Nu, já dávám synu tvému kostel, dáš padesát kop. A jest mnoho jiných chytrostí dábelských, jimiž klamá i světské i duchovní, v svatokupecství je zavodě: jakožto otce, matku, jenž syna chtíce v duchovní dóstojenství uvesti, dávají dary, slúží kniežatóm i pánóm, a kupují buly u papežóv. A zdá mi se, že veliká strana lidí proto obecně dávají děti do školy, aby byli bohati, v světě velebni, a přátelóm aby pomá- hali; a oni se také proto radějše učí. I vidíme, že obecně zle jsú živi, proto že nedóstojně sú v kněžství vstúpili. A že zboží vždy přibývá duchovním, protož také žákóv a kněží při- bývá; neb každý chce lehko živ býti a zbohatěti. Protož drazí jsú otroci, rolí hyne, sluh není, ano každý sedlák obecně chce syna preláta míti. A kdyby kněží měli býti živi, jako prvé sú byli živi světí, málo by jich bylo! A bylo by lépe, B.

Strana 448
448 O svatokupectví. C. 1 Tim. 3. by nás bylo dobrých málo, než zlosynóv všudy plno; jakož die S. Jan zlatoústý: že lepí je jeden svatý, než hřiešníkóv svět naplněný. A že tak na obě straně hřešíme, světští i du- chovní, otcové zlým úmyslem, a matky, do školy dávajíce, a synové zlým úmyslem se učíce; protož s obú stranú málo cierkvi svaté prospíváme. Protož otče a matko! chcete-li míti dítě, aby bylo knězem dobrým, proste boha, ať zdaří k své chvále a k jeho spasení, a k vašemu a cierkvi svaté k pro- spěchu. A ty žáku! uč se pro též; neb učíš-li se proto, aby byl bohat, tehdy vede tě lakomství; pakli pro chválu světskú, tehdy vede tě pýcha; pakli pro tělestnú rozkoš, tehdy vede tě chlipnosť. Též i v kněžství. Ale učíš-li se pro spasenie, j jdeš v kněžstvie (a) jsi dobře živ, tehdy tvé učenie jest dobré a kněžství svaté. Ale snad dieš: Poněvadž jest tak na všechny strany du- chovenství zapleteno, tehdy by neslušalo ani kněžství, ani bi- skupství požádati? a to jest proti rozumu, jenž ukazuje, že ten stav jest najdóstojnější, jehož nemuož nižádný právě míti a požívati jedné s vólí; neb die S. Pavel: Ktož biskupství žádá, dobrého úsilé žádá. — Tu věz vedlé naučenie S. Jana zlato- ústého, že v těch sloviech: biskup, kněz, farář, dvě věci se míníta: prvá práce, a druhá dóstojenství. Práce, jakož die S. Pavel, má žádána býti; ale druhá nemá žádána býti. Pro- tož die S. Pavel: Ktož biskupství žádá, dobrého úsilé žádá; to jest: míní-li kto biskupem býti, tehdy by měl tím úmyslem žádati, aby cierkvi svaté prací svú chtěl prospievati. Protož die S. Rehoř na to slovo S. Pavla: že v tu dobu bylo to slovo S. Pavla držíno, když ten, ktož jest měl biskupem býti, měl jest býti hotov, každú hodinu na mučení jíti. Neb na počátku víry křesťanské najprvé sú trpěli mučení biskupové. Dóvod jest na Kristovi, na jeho apoštoléch i na jiných mnohých svatých biskupiech. Ale že nynie biskupstvie uvalilo se v zbožie, protož nynie žádají zbožie a biskupstvie pro zbožie; a že biskupi již mučedlnicstva se nelekají, protož směle k bi- skupství chvátají. Prvé nebylo kde vzíti člověka, aby byl bi- skupem; neb jest bylo býti chudým a v hotově mučedlníkem: ale již, když biskup umře, kterýž kolivěk má čáku, ten o biskupství stane! Jakož po smrti šťastné paměti kněze Sbynka

Strana 449
Kapitola 8. 449 stálo jich o arcibiskupstvie jedné čtyrmezcietma! a ty sme byli napsali ze jmena. Prozřiž, ktož chceš žádati kněžství neb biskupství, viziž, aby najprvé přecedil své svědomí. Jsi-li života svatého v naději, nejsi-li zprzněn smrtedlným hřiechem, jsi-li hotov písmem k lidu naučení a životem k smrti podstúpení, tie- hne-li tě boží chvála a tvé i lidské spasenie: poručiž bohu ráčí-li tě míti. A přistúpíš-li, viz, ať tebe svatokupecství. chlúba, rozkoš a lakomstvie, né brž i pokrytstvie nezachvátí; aniž se pokládaj, by ty byl nad jiné toho úřadu hoden. Když tak se připravíš, vstúpě v biskupství, ještě je pro mnohé ne- snáze brzo poškvrníš! A to znamenajíce světí, před volením biskupství sú utiekali, jako S. Rehoř; a S. Marek evangelista byl sobě palec utal, aby biskupem nebyl; a S. Lev papež byl sobě ruku utal, že měl hnutí tělesné (i) dotekl se úst jedné ženy, když jí tělo božie dával, maje za to, že by již hoden nebyl mše slúžiti a božieho těla rozdávati. O kak málo se nynie před biskupstvím pokrývají! palcóv, aby znikli biskup- ství, utínají! Také nynie holubice nebrzy ukáže koho: neb jest již chamradím zbožie zastřieno okno! Z těch řečí muožem znamenati, že nejisté a strašlivé jest D. člověku světskému: kniežeti, pánu, neb jinému, také i du- chovniemu míti podací k biskupství, faře neb k oltáři, aneb k jiné almužně: proto že nedá-li hodnějšímu, a moha ho míti aneb nemíní-li, aby dal hodnějšímu v domnění úmyslem pra- vým, tehdy těžce bude hřiechem poražen, a nebude před bo- hem hoden, aby to podání držel, jedné ač by se snažně po- kál; a dá-li méně zpósobnému vědomě pro penieze, pro dary, pro službu tělestnú, pro přízeň světskú, pro krev neb pro příbuznosť, pro pochlebenstvie neb pro prosbu lidskú, běda jemu s tím podacím! Aj pro ty příčiny jest velmi strašlivé míti které podacie. A věz, že podacie není kostel, ani oltář, ani která věc tělestná: ale jest moc duchovní, kterúžto moc maje pán, muož a má opatřiti, aby prvé daná almužna k chvále božie dobře stála. Protož podací latině slove patronus, t. otec neb obrance; neb jako věrný otec má býti pilen, aby v du- chovenství kostel, oltář, kapla neb daná almužna dobře stála. M. J. Husi sebrané spisy. I. 29

Strana 450
450 O svatokupectví. E. A bývá patronem, to jest podacím, člověk pro trojí věc, t. pro 16 q. 5. dno, pro ustavení, a pro nadánie: pro dno, že je dal, aby byl kostel na něm ustaven; pro ustavení, že je(j) ustavil; a pro na- dání almužny, aby jí kněz živ byl. A pro ty tři věci má pa- tron neb podací jiné tři věci, t. česť, břímě a úžitek: česť od lidí i od kněze, že ho mají v poctivosti míti; břímě, že má péči míti, aby dobrému dal, aby dobře duchovenství stálo, a také aby v tom nezpýchal; úžitek má býti věčná odplata, ač jí nezmaří. Také měl by míti úžitek i tělestný takto: ochudl-li by, že by neměl se čím podobně živiti neb dítek, tehdy hodné jest, aby od kostelnicho zboží měl pomoc, a zvláště byl-li by ten, jenž jest dal místo neb ustavil kostel neb nadal; a také bylo-li by které jeho dietě, jemuž by bylo ujato tím ustavením neb nadáním: a to velé práva ustavena. Protož hanební jsú klášterníci, faráři i jiní nadaní kněží, kteří majíce zboží, dadie velikú núzi trpěti podacím aneb jich dětem, ač jsú pěkně živi. A že to podacie jest duchovní moc, protož nesluší ho prodávati. Duchovní slove i proto, že jest k duchovenství jakožto k řádu na spasení duší, i proto, že v sobě nenie tě- lestná věc. Ale hrubí lidé, jenž unějí, by kostel, oltář neb kapla bylo podací, protož kupují a prodávají podací jako vuol neb krávu nehodně pro úžitek tělestný, neb pro chválu, aneb proto, aby svým přátelóm neb sluham podávali. Veziž, když dieš: „Mám kostela podací,“ že maš moc, aby kostel dobrému knèzi dal a jej zpravoval, aby k božie chvále i s knězem, i s lidem dobře stál. Tu moc mievaji i děti, i jiní přátelé po dědicství, a někdy z poručenství, aneb z oddání, tak že ji dá jinému. A hřeší rozličně v té moci světští i duchovní: světští, nedávajíce jí sprostně pro boha, a duchovní, nepřijímajíce sprostně pro boha. A ze bývají ustaveny almuzny, aby byly chudým dány: podací těžce hřeší, nedavajíce. Neb někto ustaví, aby bylo sukno kupováno chudým, neb určené krmě, neb jiné almužny: ani pak sobě zachovají, neb svým přáte- lóm a pacholkóm dávají, aneb pro přízeň jiným, a jako by své davali, chtí chlúbu míti, a nuznějších nebožátek za nic ne- tbají. A v tom hřiechu jsú klášterníci, faráři a měšťané obecně: klasterníci, sebravše veliké almužny, aby vydávali chudým penieze, sukno, ztravu, i nedávaji; faráři, aby chudé krmili 16 q.5. F. G.

Strana 451
Kapitola 8. 451 v suché dni neb jindy, i nekrmí; měšťané též. A tak táhnú spolu vuoz dáblóv jako tří koni, jichž pomrskává lakomstvím, tiehna je do své stodoly. A o těch takto stojí psáno v usta- vení duchovním: Kněží neb světští, kteříž statky otce a matky své neb jiných lidí, kteréž sú chudým odkázali, zadržeti chtí aneb odjíti, jakožto mordéři chudých a jakožto zloději a svato- krádci kleti buďte, od kosteluov odlúčeni, dokavad nenavrátí! Aha, poznajte se, lúpežníci chudých lidí, mordéři, zlo- ději a svatokrádci! nebo ačt vás lidé neklnú, ale pán buoh vás klne. A té klatby dokáže v súdný den, když die: Jděte Mr. 25. zlořečení do věčného ohně! Otieží: Proč? Odpoví, řka: Lačen sem byl, nedali ste mi jísti; žiezniv, a nenapojili ste mě; nah sem byl, a neodíli ste mě. A oni řkú: Pane! kdy sme tě viděli lačného, žieznivého a nahého, a nedali sme tobě? A on die: Co ste neučinili najmenšiemu z mých, mně ste neuči- nili. Na to slovo S. Augustin die: Poněvadž ten puojde do věčného ohně, jenž jest nedával svého: co se tomu stane, jenž se chápal cizieho? A že dřieve řečení chudým almužny od- jímají, protož kam se ti v súdný den dějí, ač se nepokají, na- vrátíce chudým, co sú zadrželi? A že jsú mordéři chudých, Eccl.34. písmo die: Kto zklamává chudého, člověk krvavý jest; ktož od- jímá v potu chléb, jako ten, to věz jest vinen, kterýž zabije blí- žnieho svého. A že jsú lúpežníci, to jest jisto: neb berú chudým jich statek; a že jsú zloději, jest vědomo: neb kradú cizie věci; a že jsú svatokupci, svatokrádci, to jest proto: že kradú svatú almužnu, jenž slove proto svatá, že jest pro pána boha, jenž jest svatý nad svatými; a proto, aby byl člověk svat, chudým dává. A z toho muož člověk rozumný spatřiti, kte- rak hustě hřeší lidé v těch almužnách: i ti, kteří je dávají; i ti, kteříž poručníci bývají; i ti, kteříž je přijímají: první zle dobyté dávajíce, druzí zadržívajíce neb zle rozdávajíce, třetí zle přijímajíce: prvé, nejsúce potřebni, druhé, přílišně nabie- rajíce, třetí, zle utracujíce, a všichni ti obecně o ty almužny se vadíce. Protož dobré jest člověku, aby jsa živ, dával chudým a nestkměl, aby po sobě věčnú almužnu ostavil: neb nikdež ne- nie v písmě svatém položeno, aby almužny věčné lidé strojili; ale jest položeno, aby mezi chudé své almužny za živa dá- 29* 13 q. 3. H.

Strana 452
452 O svatokupectví. 1 Joh.3. Mt. 25. vali, aby umrúce ihned odplatu radosti věčné měli. Protož blázniví jsú lidé, a zvláště kněží, kteří dobývají peněz lec- kterak, aby almužny věčné ustavili. Také jsú blázni, kteříž peněz chovají dobře dobytých, aby věčné almužny ustavili, a vidúce nuzné, jim nepomáhají; neb tací těžce smrtedlně hřeší. Neb die S. Jan apoštol: Má-li kto statek tohoto světa, a vidí bratra svého, an núzi trpí, a zavře střeva svá, t. nedá-li jemu: kterak láska božie jest v něm? Jako by řekl: nikoli nenie v něm božie láska; to jest, že boha nemiluje, poněvadž dá núzi bratru trpěti, moha mu pomoci. A také jest duovod z první řeči, že Kristus die: Lačen sem byl a nenakrmili ste mě: jděte zlořečení do věčného ohně! A co sváruov i súduov i morduov pocházie z těch věčných almužen a jiných hřiechóv, kto móž popsati? A někto nabéře na se velikú věc poru- čenství těch almužen, a vždy drží až do smrti, a na smrti po- ručí jinému, a mně, by ten učinil; a on opět drží a užívá až opět do smrti; a tak vždy dále, až z nich nic nebude. Biední lidé! Kakť jsú na rozumu poraženi, že chtie, aby jiní to uči- nili, co sú sami sobě, mohúce, učiniti nechtěli! Ale věrný milovník boží dává chudým, vedlé jeho přikázaní, což muož, za živa; činí sobě poklad, aby ho ihned požíval, umra; před sebú posielá, aby měl hotov, odsud vyjda. Pán Ježíš, apo- štolé a jiní světí almužen věčných sú nestrojili. Kapitula IX. Aby lidé na všechny strany svatokupecství se vystřiehali, ještě máme věděti, že každý, jenž přivoluje k svatokupecství, že ten hřeší a jest účasten svatokupecství. A to přivolení bývá šesterým obyčejem: pomocí, obranú, radú, potvrzením, nepomocí a netresktáním. Pomocí v svatokupecství jest vinen, přimlúvaje se, trže mezi svatokupci, neb jinak příčiny dávaje, jako: písmem, po- selstvím, peněz puojčením, pří držením v súdu a jinými obyčeji. Pak druhé, obranú, to jest bráněním svatokupecství. A v tom jsú velmi mnozí světští i duchovní, a zvláště mistři a pra- voukové papežovi, jenž bránie v školách svatokupecství, vy- mlúvajíce je rozličně, řkúc: že papež nemóž svatokupčiti; že A.

Strana 453
Kapitola 9. 453 nenie nižádný svatokupcem jedné ten, kterýž by byl vedlé jich ustavenie před nimi přemožen a odsúzen; a jednak že za práci platí; a proto tak vymlúvají, že sami túž cestú běží a chtí mnoho obrokóv mieti. Tu výmluvu mají: že jsú mistři svatého písma, a zvláště doktorové t. učitelé práv papežských, a mnějí, by pro jich mistrstvie pán bóh hřiechu jim nevážil, aby majíce mnoho obrokuov, pýchu a rozkoš plodili, aby je v zbořiech a v školách i na ulicéch ctili; protož veliké pláště s běliznami, s hranostaji, s kunami a s hedbávím mají, dlúhé a široké, a to vše, aby byli vidíni od lidí! Věř pravdě Kristově, Mr. 23. jenž die: Na stolici Mojžiešově seděli sú mistři a zákonníci; protož všecky věci, kteréž povědí vám, zachovajte a čiňte: ale vedlé jich skutkóv neroďte činiti, nebť praví a nečiní. Přivazují břemena těžká a nesnesitedlná, to věz, jichž nemohú snésti, a kladú na ramena lidská: ale prstem svým nechtie jimi hnúti. A všecky skutky své činí, aby byli vidíni od lidí: nebť rozšiřují nápisy své a veliké činí podolky, a milují naj- prvnější sedění na večeřech a prvnie stolice v zbořiech, a po- zdravenie na tržišti, a nazváni býti mistři! Teď máš krásně vypsány hřiechy mistrské. Rozumějž, že die spasitel: Na stolici Mojžíšově seděli sú mistři. Když die: „seděli sú,“ nemíníť, jako by o nich mluvil, jenž sú před ním byli; ale míníť Kristus ty, kteříž jsú po něm. A mluví proto, řka: „seděli sú,“ jako by se stalo, aby nás ujistil, že tak sednú. Ani skrze „stolici“ rozuměj dřevěnú neb kamennú stolici Mojžíšovu, neb té není; ale vedlé řeči S. Augustina a jiných svatých, skrze stolici rozuměj: dóstojenství v duchoven- ství, v němž jsú papežové, biskupi a jiní kněží, a zvláště mistři B. jakož die spasitel, (jenž) jich velí poslúchati, řka: Všechny věci, kteréž vám povědie, čiňte; ale vedlé jich skutkóv ne- rodte činiti. Tu die S. Augustin: Což praví mého, to čiňte; ale praví-li co svého, činiti neroďte. A to míní Kristus, řka: Ale vedlé jich skutkóv nerodte činiti. Jich činové jsú, kteří jsú proti božiemu přikázaní a proti jeho radě. Protož mají lidé pilni býti a roztíkati, kdy činie boží přikázaní a radu; a kdy přikazují, což není proti boží vóli, aby to zacho- vali a činili; ale což by bylo proti vuoli boží, aby nepo- slúchali. A tomu na potvrzení, že to míní Kristus, die S. Mr. 12.

Strana 454
454 O svatokupectví. C. Marek takto: Mnohý zástup rád ho poslúcháše. I řekl jest jim v svém učení: Varujte se od mistróv, kteřížť chtí v bí- lém rúše choditi a pozdravováni býti na tržišti, a na prv- ních stolicéch seděti v školách, a první sedění (míti) na hodech. Aj teď máš, že die spasitel: Varujte se pilně od mistróv! I co se mají varovati? jedné aby jich v skutcích zlých nená- sledovali a v zlém neposlúchali. A když dále die Kristus, proč jich nemá lid následovati, řka, že praví a nečiní: v tom do- týká všech prelátóv a kněží, jenž jiným praví a přikazují, a sami nečiní, a zvláště mistři. Věrně slýchal sem v školách ty řeči od mistróv o pokoře, o trpělivosti, o chudobě a o sta- tečnosti i o jiných ctnostech, že tak pilně a tuze sú vymluvili, jako by již nemohlo lépe býti, a jako by ty všecky ctnosti naplnili: a pak v skutcích nic těch ctností sem nenalezl, ano plno pýchy, lakomství, netrpělivosti a nestatečnosti! a jakož Kristus milý vypsal, veliká břemena na lidi ani kladú, vydá- vajíc ustavení svá, trúce se o prvnie dóstojenství v duchoven- ství, a když se jim neklanějí jako bohuom, hněvají se; a když na prvním místě u stola jich neposadí, divně se dmú, a o první místo v školách mnoho mají sváróv. Né viem, že jeden mistr, Mařík mnich, dobyl sobě od papeže bul, aby mu bylo dáno nad jiné mistry místo; a přikázal v bulách, to jest v listech svých, aby jemu dali místo pod zbavením obrokóv i kněžství i všech dóstojenství, a pod kletbú: a však nemohl jest od nich při- volenie mieti! Oni zle nepřivolili z pýchy, a on zle o to stál; a tak pýcha s obú stranú se plnila. Neb die spasitel, že mi- lují první stolice v zbořiech a rozšiřují své podolky v su- kniech, v pláštiech a v tapartiech a v kapiech. Pohřiechu! také sem měl ty taparty, sukně s křídlami i kápě s běliznami; neb tak sú zahradili to mistrství, že nelze k němu přijíti, nebude-li těch přístrojóv míti! Protož aby lidé se vystřiehali té pýchy, die spasitel k učedlníkóm a zástu- póm: Ale vy neroďte nazváni býti mistři; neb jest jeden mistr váš: Kristus. Na to die S. Jeronym: že zlé žádosti tu Kristus brání, tak aby nižádný z pýchy nežádal, aby ho mistrem na- zývali. A jistě já neumím se jinak vtípiti, aby kto hodně mistrem byl, jedné tím úmyslem, aby k učení pravdy božie spíše místo měl, a pravdu smělejí pravil a smělejí jí bránil.

Strana 455
Kapitola 9. 455 Ale již sem shledal, že sprostní kněží chudí a chudí laikové i ženy statečnějí pravdy brání, než doktorové svatého písma, jenž strachy od pravdy pobiehají a nesmějí jí mluviti! I sám sem ten pohřiechu! byl, že sem pravdy upřiemo a zjevně ká- zati nesměl. A proč jsme tací? jedné že jsme nestatečni, bo- jíce se chvály světské ztratiti a přiezni, a druzí obrokóv; a ovšem pro pravdu bojíce se pohanění od lidí a utrpenie tělest- ného. Jsme podobni kniežatóm židovským, o nichž die S. Jan Joh. 12. ve čtení: Z kniežat mnozí uvěřili v něho; ale pro zákonníky nevyznávali sú, aby z zboru vyvrženi nebyli: neb sú více mi- lovali chválu lidskú než chválu boží. — Aj teď máš, že věřili sú, ale nevyznávali sú, bojíce se vyobcovánie, aby hanby ne- měli; i radějše sú sobě zachovali od lidí chválu než od boha. O, co těch jest, kniežat, mistróv, kněží i jiných, jenž bojíce se kletby, nesmějí pravdy Kristovy a tak i Krista vyznávati! a co jich, jenž bojíce se biedného zboží ztratiti, nesmějí pravdy vyznati, a ovšem kteříž bojíce se tělestného života na smrť podati, pobíhají od pravdy! Ty tři bázni: prvá, ztratiti chválu a přízeň lidskú; druhá, ztratiti zboží; třetí, ztratiti živnosť tělestnú, odstrkují lidi ne- statečné od pravdy vyznání spasitele Jezu Krista, an slíbil i za česť, i za zboží, i za život. Za česť, řka: Kto mě vyzná Mr. 8. a slova má mezi národem tímto cizoložným a hřiešným, i syn člověka vyzná ho, když přijde v oslavě otce svého s anděly svými. Pak za zboží slíbil pod přísahú, řka: Věru pravi vám, Mr. 10. nižádný nenie, ktož opustí dóm, aneb bratří, aneb sestry, neb otce, neb máteř, neb děti, aneb rolí pro mě a pro čtení, by nevzal stokrát tolikéž! A potom za život slibuje die: A na budúcím věku život věčný. A jinde die: Ktož ztratí život svój pro mě a pro čtení, spasena jej učiním. Kterak? Že bude Mr. 8. živ na věky v radosti; neb die: Ktož nenávidí živosti své, to Joh. 12. věz, že nedá vuoli tělestnosti v tomto světě, k životu věčnému ostřiehá jí. O běda nám, kak jsme biední, že nevážíme ne- konečné chvály více než časné, hubené, kratičké! a zbožie věčného nevážíme víc než časného! O němž die spasitel: Co Mr. 8. platno jest člověku, by vešken svět získal a své duši uškodil? A že nesmíme života nasaditi biedného, tesklivého, bolestného, jenž má vždy umříti, za život věčný, slavný, veselý, nebolestný! D.

Strana 456
456 O svatokupectví. A že ta bázeň jest najtěžší, protož tu chtě od svých vyvole- Mr 10. ných odstrčiti, die Kristus: Neroďte se báti těch, kteří tělo zabíjejí a duše nemohú zabiti; ale radějše se bojte toho, jenž móž i tělo i duši zatratiti u věčný oheň. Pak radú účasten jest svatokupecství, ktož kolivěk dá dóvtip tomu, jenž chce kupčiti nezřízeně, aneb tomu, jenž chce prodávati. A těch jest veliká věc u papeže, jenž vymý- šlejí i papežovi i těm, jenž stojí o obroky, divné haklíky, a to vše, aby papež i oni viece peněz nabrali, a kupci aby více dali; a tak bývá, že jeden obrok bude několikkrát prodán. A všecky ty výmysly popsati, jedné což já jich vím, bylo by příliš dlúho. Než toto sem řiekal těm, jenž sú bývali zkla- máni: že kdybych chtěl prositi papeže za obrok, tehdy bych položil takto v buli: že tak chce míti otec svatý — aby ni- žádný nemohl vymysliti co, aby toto dání přesáhl. V tomto účastenstvě jsú pravoukové; a jiné kto by vyčetl? poněvadž otec synu, bratr bratru, tovaryš tovaryši radí, aby stál o ob- roky; a farářové radí třiedníkóm, aby naháněli za třidceti mší. za zpověď, za svátosť; a třídníci zase radí farářóm. Ale ufám bohu, že mnozí jsú mezi nimi, jenž tím nejsú vinni. Pak potvrzením neb potvrzováním šimonstva jsú účastni všickni, kteří potakají, řkúce: Tak jest dobře! A zvláště jsú tím vinni mocní králi, kniežata a páni, biskupové i jiní pový- šení, kteří by měli to rušiti: a pak potvrzují aneb netbají. jako by jim do toho nic nebylo! I kterú výmluvu mohú miti před bohem, jenž jim dal moc a povýšení nad jinými, aby je zpravovali a nedali jim zlosti vésti, jakož najdále mohú? Aniž mají výmluvy, jakož potom položím, řkúce: že netbají, co du- chovní činí. Neb vím, že kdyby kniežete světského*) haněl neb jemu kradl, neb s ženú léhal, že by toho netrpěl, né ihned by mstil, mohl-li by: i pak nechce dbáti, že větčí hřiech du- chovní člověk vede! I zdaliť není větčí hřiech svatokupecství než krádež, neb smilství, aneb kniežete světského haněnie? poněvadž člověk svatokupecstvím zvláště hanie ducha svatého, jeho dary prodávaje neb kupuje, a tak ducha svatého sluhú q. 1. pokládaje. Protož psáno jest, že svatokupecstvie jest těžší ka- E. E. *) Rkp. kdyby duchowniho.

Strana 457
Kapitola 9. 457 cieřstvie než Macedoniovo, jenž je řekl, by duch svatý byl sluhú otce i syna: a svatokupci ti pak činí, aby duch svatý slúžil stvoření! Rozuměj, Macedonius ten proto byl jest kacieřem, že držel, by duch svatý byl sluha syna božieho, a to jest ka- cieřství. Neb v božství nižádná osoba není menší než druhá v dóstojenství; a kdyby duch svatý slúžil otci bohu a bohu synu, tehdy by byl menší. A to jest proti onomu písmu: Rovný otec, rovný syn, rovný i duch svatý, to věz v dóstojenství. A že svatokupec dávaje neb bera dary tělestné za dary ducha svatého, ač ústy nedie, ale skutkem pokládá, že by milosť ducha svatého mohla býti za penieze kúpena, a tak menší než to stvoření položena: a to jest těžší než řéci, že by duch svatý byl sluha otce boha. Protož svatokupecství jest těžší než Macedoniovo kacieřství. Ale pohřiechu! toho svatokupci nedbají, ani roztíkají, neb lakomstvie to jest je oslepilo! Pak páté, účasten jest někdo svatokupecstvie nepomocí, G. tak že maje moc od boha danú, i nechce té moci přičiniti proti tomu hřiechu, aby před se nešel, aneb aby byl staven. Neb poněvadž vidí blížnieho, an tone v hříchu k zatracení, a má moc od boha danú, aby jemu pomohl, jako od téhož těla druhému údu: i kterak muož od toho hřiechu vymluven býti? neb poněvadž vida člověka, an tone u vodě, a moha jemu po- moci, nepomohl-li by, byl by vinen jeho smrtí: ovšem v ducho- venství, neučiní-li pomoci, aby neutonul na duši. Šesté jest někto účasten svatokupecství netresktáním H. neb mlčením, tak že když kolivěk vyšší neb jiný křikem, ká- zaním neb učením mohl by odraziti člověka od toho od hřiecha, a neodrazí; aneb ač by nemohl odraziti, a však proto aby uči- nil, co na něm jest. A ten hřiech zvláště jest na kniežatech, na prelátiech a na mistřiech. A tato řeč má založení v písmě; neb die S. Pavel: Kteří také věci činie, hodni jsú smrti; ne- Rom. 1. toliko ktož činí hřiechy, ale kteří přivolují těm, jenž činie. Protož die S. Isidorus: Ktož přivoluje těm, jenž hřeší, a brání 11 q.3. jiného hřešícieho, zlořečený bude i před bohem i před lidmi, a bude tresktán tresktáním najukrutnějším. A také psáno jest: že činícieho toho, jenž činí hřích, bez pochybenie vinu má, ktož moha potresktati, zmešká polepšiti. Neb psáno jest: Netoliko kteříž činie, ale i ti, kteříž přivolují, účastni jsú, a široký uka- In symb. Anast.

Strana 458
458 O svatokupectví. zuje těm, jenž hřeší, přístup ten, jenž zlosti přivoluje; neb na oba 15 q. 4. sluší rovná pomsta. A že najtěžší účastenství hřiecha jest na těch, kteříž bránie zlých, aby jim v hřiechu dobří nepřekáželi; pro- tož psáno jest: že ktož jiných lidí bluduov zbraňuje, mnoho viece zatracenější jest, nežli ti, jenž blúdí. Neb netoliko ten blúdí, ale i jiným urážky bludóv připravuje a potvrzuje; pro- to že mistr bludóv jest, netoliko kacieř, ale knieže nad ka- cieři má slúti. Z té řeči muož znamenati, ktož duchovně hledí, kto jest v svatokupecství kacieř nad kacieři, neb knieže kacieřské: že ten, jenž svatokupčí, a těch, jenž s ním svatokupčí, brání. A pod těmi jsú jeho menší, jenž ho zbraňují; a těch jest velmi mnoho. A pro lepší poznání měj tento příklad: že by bylo město některého krále, které by sám ustavil, a potom ztra- cené svým životem vybojoval od nepřátel; pak ktož by bez vóle toho krále to město pro penieze komu poddal: i ten, kterýž by na penězích přijal, byl by vinen, i ten, kterýž by mezi nimi trh jednal; i písař toho, jenž jest město poddal, i písař toho, jenž jest přijal; i posel onoho, i posel tohoto; i rukojmě s obú stranú, i úmluvce s obú stranú; i ten, kterýž by neokřikl obú neb jednoho, a moha, i ten, který by v tom bránil obú neb jednoho, a moha; i ten, který by radil je- dnomu neb oběma, aby to konala, i ten, který by k tomu puoj- čil peněz; i ten, který by dal papier k listóm, i ten, který skládal listy; i obec, která by se dobrovolně poddala, i hlásný který by neodkřikl, i každý, který by rád se byl ku pomoci přičinil, aby to město tak proti vóli toho krále bylo komu dáno. — Tak jest v svatokupecství, když biskup chce a bude svatokupecsky vsazen v město, to jest v lid, jejž jest sám spa- sitel stvořil, a od dábla svým životem, až do smrti na kříži bojovav, vysvobodil. Nuž nad oněmi, jenž by tak nevěrně město od krále odlúčili, kdyby je měli, velmi by nad nimi mstili: ale o městu Kristovu nedbají, když zloději a lotři je zlezú, aby lúpili netoliko na zboží, ale i na duši! O kterýchto zlo- dějích a lotřích die sám spasitel: Koliko jich přišlo, všichni jsú zloději a lotři! A že té účastnosti máme se varovati, píše S. Jan v svém zjevení, řka: Viděl sem angela sstupujícieho s nebe, majícieho Joh. 10. Apok. 18.

Strana 459
Kapitola 9. 459 moc velikú, a země jest osvícena od slávy jeho. A volal jest v síle, řka: Padl jest Babylon veliký, a učiněn jest přebývání ďábelství, a stráž každého ducha nečistého, a stráž každého ptáka nečistého a ohavného. Neb víno hněvu smilstva jeho, t. Babylona, pili sú všichni lidé, a králové země s ním smilnili sú, a kupci země z moci rozkoší jeho bohati učiněni sú. — Babylon město veliké jest zbor zlých lidí; neb Babylon vykládá se pohanění a přenešení: neb všickni ti zlí sú pohaněni a přenešeni z milosti boží v hněv, a z života svatého v zlořečení. Angel veliký, jenž jest s nebe sstúpil s mocí velikú, od něhož země jest osvícena, jest milostivý Kristus. A ten volá mocně, že ten Babylon padl jest od milosti jeho; jakož jest řekl ve čtení svatého Lukáše: Vi- Luc. 10. děl sem Šathana jako blesk s nebe padúcieho. A ten Babylon učiněn jest příbytek dábelství; jakož dí spasitel, že zlý duch Luc. 11. přijma k sobě sedm duchuov horších, i přebývají v člověku: též v zboru všech zlých přebývají všelikací duchové nečistí, kteříž ostřiehají toho zboru, aby jich moci neznikl. A jest ten zbor pln nečistoty, ptactva nečistého, jako sov a kalúsuov to jest lidí, jenž světla Kristova nemilují, jako i netopýři, jenž v temnostech hřiechóv umějí létati, ale ve světle Kristově neumějí létati; neb v ctnostech neprospívají. Dále die S. Jan, že víno hněvu a smilství toho Babylona pili sú všichni lidé, t. z pokolení všech lidí, jako: panen, vdov, manželek, panicóv, vdovcóv i manželóv. Někteří z nich přivolili sú k tomu smil- nění, t. k odstúpení od Krista; neb v písmě každý hřiech smr- tedlný slove smilství, neb jím od choti Krista odstupuje duše k ďáblu. Dále die: A králové země, t. ti, jenž vládnú zemí, ti s tím zborem také smilní; a kupci země, to jest lakomci, ti mocí toho zboru zbohatěli sú: neb ten zlý zbor povyšuje la- komcuov a zvláště svatokupcóv. Od jich účastnosti mají se varovati věrní; neb ihned potom die S. Jan: A slyšal sem jiný hlas, řkúcí: Vyjděte z něho, t. z Babylona, (lide muoj!) a nebudte účastni hřiechov jeho, ran jeho abyšte nevzeli; neb sú hřiechové jeho přišli až do nebe, a vzpomenul je pán na zlosti jeho. Aj teď máš hlas s nebe k věrnému lidu božiemu, aby vyšel, ne nohama, ale životem svatým z toho zlého zboru, aby boží lid nebyl účasten i hřiechu, i pomsty: účasten po-

Strana 460
460 O svatokupectví. mocí, radú, obranú, potvrzováním, nepomocí t. že nepomáhá rušiti svatokupecstvie, a mlčením, jakož prvé jest položeno této kapitoly na počátce. Kapitula X. 5 q. 1. Num. 27. Ještě o tom hřiechu zuostává položiti, kterak by naj- lépe se mohli ho vystřieci. A nenie podobnější cesta, než aby bylo volení k biskupství neb k farářství vedlé boží vóle; neb tak sú volili apoštolové, neměvše zjevenie, koho by přijeli v bi- skupstvie za Jidáše. A k tomu vzní řeč S. Jeronyma, jenž die: Poněvadž tak veliký a taký Mojžieš nenie dopuštěn, aby Svým dómyslem volil knieže lidu, aneb aby ustavil po sobě náměstka: kto jest, jenž by směl z lidu, kterýžto lid často křikem k chlúbě aneb k póžitku popuzen, bývá hnut, neb také i z kněží kto bude, aby se hodna k tomu súdil, jedné ten, je- muž by, an se modlí a boha prosí, bylo od boha zjeveno? Jakož die bóh k Mojžíšovi: Vezmi Jozue, syna Nun, člověka, jenž má ducha božieho v sobě, a vložiž ruku na něho; a po- stav ho před Eleazarem knězem, a přikázanie daj jemu před viděním všeho lidu, a přikaž oněm před nimi; a dáš slávu svú na něho, ať poslúchají jeho synové Israhelští. Aj slyš(íš) zjevně ustavenie kniežete lidu, že netřeba jest výkladu. A týmž duchem svatý Petr ustavil jest S. Kli- menta. A tak apoštolé obecně ustavovali sú biskupy neb kněží; a když se jim nedostalo zjevenie, tehdy sú volivše dva, Ma- těje a Josefa, pustili los, aby pán buoh ukázal, kterého by z těch dvú vyvolil: i ukázal jest pán buoh Matěje. A tak kdyby obci nedostalo se zjevenie, kterého by buoh ráčil míti, tehdy dobrým úmyslem bez přichýlenie tělesného měli by voliti ně- koliko dobrých k biskupství, a pak modliti se pánu bohu snažně, aby ráčil ukázati, jest-li který z těch hoden; pakli nic, ale aby ráčil jiného ukázati. Ale pohřiechu! že sami se v to trú, a lid jest tělestně příchylen k známým, neb k přátelóm, neb ku pyšnému; a také že nejsú víry a naděje veliké k bohu, aby jim dal hodného vladaře duchovnicho. A že by měla obec voliti, píše k tomu S. Jeronym, řka: Ač pán buoh usta- viti kněze přikázal jest, a ač také volil jest, a však také svo- A. 1. 1.

Strana 461
Kapitola 10. 461 lána byla obec; protož musí býti k ustavení kněze také i lidu přítomnosť, t. aby lid byl při tom, aby viděli všichni a jisti byli, že který najstatečnější jest ze všeho lidu, který najučenější, který najsvětější, který také ve vší ctnosti najpovýšenější: ten buď vyvolen k kněžství, a to s svědecstvím lida, aby zpět po- tom zpěčenie aneb hryzenie svědomie nezóstalo. A to i apo- štol přikazuje na ustavení kněze, řka: že musí míti ten svě- decství dobré od těch, jenž vně jsú. Ale já něco více vizi v tom, že jest řečeno, že svolal Mojžieš vešken zbor, aby to bylo; t. duchovně rozumějíc: sebrati všechny moci duše, a v jednotu shromážditi ctnosti, aby v knězi, jenž má svěcen býti, bděly všechny v duši moci a (byly) plny; a aby v nich nebyl nedo- statek múdrosti, umění a vtipnosti, ale aby bylo v něm všechno množství smyslóv, a všechno sebrání svatých myšlení, aby, co jest biskup, co mazání, co rúcho mešné, skládaje v tajemství srdce svého, mohl znamenati. To vše die S. Jeronym. Z té řeči svaté muož člověk znamenati, kteraké jest pře- vrácenie dnešní den a našich časóv (v) ustavování biskupuov. Neb prvé byl ten obyčej, že neb milý pán buoh dal zjevením biskupa; neb lid, kterýž jest měl veden býti, volil sobě bi- skupa neb vódci: ale již zavržena jest moc lidu, aby požádal a volil sobě hodného kněze, a otevřena jest cesta, aby lakomí a jinak nešlechetní u papeže jako bravy lidi sobě k tělestnému póžitku zakúpili! A toho jest dóvod, že netáhne míti od pa- peže listóv, až ihned svolá žákovstvo, aby dali na pomoc za- placenie na plášť; a někdy ještě nemá listuov, a již chce míti Jako letos se stalo v našem arcibiskupství, že sú dávali jedni, a úmyslem tiem, aby ti, kteří káží slovo boží a treskcí jich hřiechy, byli vypleněni; druzí dávali, bojíce se, aby jich ne- hrdlovali: neb sú vydali pokutu na ně, aby do kostela necho- dili, dokud Šimonovi nepoložie peněz. Ale třetí, ti hnuti du- chem svatým, aneb snad bojíce se potom téhož porobenie, nechtiece dáti, odvolali sú se ku papeži: ale lépe by bylo, by se odvolali k bohu statečně, nepřivolujíce k účastnosti svato- kupecství, a prosili pánuov a obce, aby se k tomu přičinili a nedali jich tisknúti v ten hřiech i v škodu tělesnú. Jest druhé převrácenie, že ač kde mají voliti biskupa, ale to sú sobě tak utvrdili kanovníci, aby oni sami volili, a

Strana 462
462 O svatokupectní. P. ještě přidávají: aby z své kapituly t. z svého zboru volili. A v tom obém zastierají cestu duchu svatému, jako by řekli: My sami jsme hodni k volení, jiným toho nedal jest duch svatý! Druhé, jako by řekli: Jedné mezi námi jest biskupství hodný, jinému nižádnému nedal jest hodnosti duch svatý! A když volé, tehdy nehledí, aby ze všech najlepšícho v ctnostech vo- lili: ale který by jich bránil na zboží, od kterého by měli pó- žitek tělestný, který by se srovnal v obyčejích nešlechetných s nimi! A tak voléce nehodného, jsú počátek vši zlosti a všeho zmeškánie, kteréž se stane od tak voleného. Nenasledují ti apoštoluov u volení: aby vyvolili muže, jenž jest pln ducha svatého; ani toho, jenž by nad jiné stkvěl se životem svatým. uměním i učením. Neposlúchají ti písma dřieve řečeného, kterak ho mají voliti: ani S. Jeronyma, jenž die: Taký bud volen v prelátství, to jest v povýšenie nad jiné, k němuž jiní jsúc přirovnám, jako stádo sú nazváni. A S. Augustin die: Volen k dóstojenství k biskupskému neměl by býti ten, kterýž menších úřadóv zpravovati se neučil: neb tomu zpráva lodí neměla by býti poručena, kterýž neuměl jest drzeti vesla. To S. Augustin. — O milý spasiteli! ty vidiš, žeť volé ne ze všech najlepší, ale najnestatečnější! Ale řekl li by kto: Dieš, že nižádný nemá se v dó- stojenství sam tříti; a s druhé strany díš, že má najlepší volen býti: ktož tehdy bude biskupem neb farářem, poněvadž sám se k tomu nižadný nevydá, a pan podaci najlepšieho nezná, též i volenci? Tu diem, že ač nižádný bez božieho přikázaní neb zjevenie nemá se tříti v dóstojenství, však muož přijíti jsa povolán; ale musí v tom číst míti rozum i žádosť: rozum, aby jsa pozdvižen k bohu, vedlé zákona božicho vedl ovce Kristovy jeho cestú; a zádosť má míti čistú, aby vyvržen byl každý hřiech, jenž by mohl překaziti úřadu tomu, a zvláště pýcha, lakomství a hřiechové tělestní; a třetí, aby měl velikú chtivosť k naplnění vóle boží v tom úřadu, a aby prospí- val, jakž najdále móž. Ale kto jest nynie ten? a budem ho chváliti. Pak k druhé straně, jenž podává dóstojenství neb volí k němu. Tu věz, že volení jest dvoje: Prvé volení jest při- chýlenie k dobré osobě z přirození žádosti. A tím volením C.

Strana 463
Kapitola 10. 463 volí člověk boha, ctnosť, milosť boží a blahoslavenství; neb z přirození žádosť má k těm věcem: a to volenie ostane v svatých na věky. A k tomu volení velmi dobře se hodí písmo boží; neb tak jest jistota veliká v tom volení, že nelze jest volenci pochybiti. Pak druhé volení jest, jímž člověk příchylen jest, aby lepší stranu volil. A to volení jest opět dvoje: Prvé slove opatrné, když člověk pravým úmyslem volí stranu, kteráž mu se zdá vedlé boha spravedlivější neb lepší k spasení. A tak vyvolení synové boží vedeni bývají duchem svatým v skutcích svých, ač jim písmo neokazuje, že by měli tak činiti. Protož die S. Pavel k Římeninóm: Kteréž kolivěk duch svatý pudí, ti Rom.8. synové boží jsú, to jest, kteréž vede cestú blahoslavenství. A v takých skutcích, kteříž nejsú ukázáni v písmě, jest tak velmi třeba rady ducha svatého, že svatým udá se druhdy pochy- biti. Jakož se stalo mezi S. Pavlem a S. Barnabášem, že Pavlovi se zdálo jiné, a Barnabášovi jiné, ač byla sta oba Act. 15. svatá veliká, tak že sta se svadila a rozešla, on do jedné vlasti a druhý do jiné: proto že S. Barnabáš chtěl pojíti s sebú jahna, řečeného Marka, a S. Pavel prosil Barnabáše, aby ho nepojímal, proto že od nich byl prvé odšel. Též když v Efezu městě popadli sú byli dva tovařiše S. Pavla, a když Act. 19. S. Pavel chtěl vyjíti mezi lid, nedopustili sú ho jeho učedl- níci a jiní jeho přátelé, prosíce, aby nevychodil na rynk, a jiní jinak chtiechu. Též mi se přihodilo, že jedni mi radili, abych kázal, když pohrom byl na bratří a kletby a služby stavenie; a druzí mi radili, abych nekázal. A však sem roz- uměl, že obojí dobrým úmyslem sú radili: a však z obú radú nebyl jsem jist, která by se sjednala s vólí boží. Protož po- třebie jest člověku pilně a často se bohu modliti, aby ráčil vésti v takých skutciech; a také potřebí jest, hřiechy, jenž by mohly překážeti, od sebe hnáti, a hleděti ku písmu a čakati mile vdechnutí ducha svatého. Druhé volení slove neopatrné, a jest: když kto volí co vedlé ustavenie lidského, nehledě k zákonu božiemu. A tím volením volí obecně papeže, biskupy a jiné preláty. A vedlé těch ustavení, kteráž nemají založení v zákoně božiem, obe- cně jest nedostatek. Protož volenci měli by vedlé zákona

Strana 464
464 O svatokupectví. D. 1. Joh. 5. božieho toho, kterýž by v životě svatém, v umění statečném, v práci duchovní byl najstatečnější vedlé obecného domnění, upřímo pro chválu boží, pro cierkve svaté prospěch, zavr- húc všeckny tělestné přiezně, toho voliti. Tak sú světí vo- lili; protož biskupové sú světí bývali i lid. Ale nynie onoho papež dá na penězích, neznaje kto jest a kaký jest; onoho dá král neb knieže, an nehodný jest; onoho volé kanovníci pro dary neb pro jiné příčiny, a ne upřímo pro chválu boží; též páni i panoše i měšťané volé, ne vedlé naučenie písma, ani vedlé upřiemé žádosti. Protož jest neřád v křesťanstvu, mnoho lotruov v duchovenství, a naplněno jest vší zlostí křesťanstvo; a tak jest Antikrist utvrdil svú vóli v těch voleních, rozdá- váních a kupčeních svatokupecských, že přesahá moc člověčí, aby jí nemohl té zlosti potresktati a odpuditi. A však tři znamenávám, že by mohly býti proti té zlosti pomoci, když by pán buoh svú milosť v nich ukázal: Prvá pomoc, kdyby pán buoh dal některého papeže, jenž by všecka ta svatokupecství zrušil vedlé písma a vedlé ustavení svatých biskupuov. Ale kdeť se ten nahodí? Věrně byl by veliký div, by se taký papež nynie zjevil; a viem to, že by jemu nedali jeho apoštolé býti živu dlúho! Protož druhá pomoc, jenž by spíše mohla býti, jest: aby světská kniežata a páni, jsúc od boha naučeni, nedopustili toho kupecstvie a neřádného nestatečných prelátuov nad lid sázenie. A to by najspíše vzvedli, kdyby svých otcóv almu- žen zle utracovati nedali, vezmúce je v svú moc a v svú obranu, aby jim(i) budúcí nekupčili. Neb jakož oheň vždy hoří a pálí, dokud má co páliti: též oheň dábluov, jímž ve- šken svět, v něm jsa povržen, vždy hoří, dokud má, co ten oheň krmí. Protož die svatý Jan v své epištole: že vešken svět položen jest v zlostném, to jest ve zlém ohni, jenž jest žádosť zlá; a ta nemuož býti spíše uhašena, jedné když to bude od- jato, co ona žádá. U příkladě má někto zapálenie k ženě krásné, neb žena k muži. Proč? Neb se často vídají, a snad spolu obcují. Protož ta žádosť bude brzy uhašena, když muži žena bude odjata, a muž ženě bude odjat smrtí. Proč? Proto že již nebude míti muž k ní v světě čáky, ani ona k muži. Též když by ujeli přílišné almužny a dali skrovnú potřebu knězi,

Strana 465
Kapitola 10. 465 tehdy by žádosť zlú svatokupecství uhasili; ale dokud budú světští viece almužen přikládati, dotud budú vždy žákovstva v té žádosti podpalovati: oni přikládajíce, a ďábel jako kovář měchy svými podymuje. Ale od té pomoci svaté k zrušení toho hřiecha tiehne kniežata a pány světské oslepenie pokrytské, že sú je oslepili kněžie svým pokrytstvím, tak že oni řkú: Vy se nemáte v duchovenství plésti! a oni uposlúchajíce toho i ne- tbají. Druhé tiehne spřežení: neb sú s nimi spřeženi v libosti a v přízni světa tohoto, tak že světští jich požívají, a spolu sobě pochlebují. Třetí odstrkuje světské zaneprázdnění věcí svět- ských od té dobré pomoci duchovní, tak že více dbají, aby zbohatěli, aby byli veleb(e)ni od lidí, aby hráli, kláli, veselé světu plodili, než aby pánu bohu věrně poslúžili. Protož třetí pomoc jest bližší: aby obec takým, jenž zjevně svatokupčí a jsú zle živi, nedala póžitkóv, aby jimi*) nekupčili; ale musila by se obec odvážiti za čas jich póho- nóv a kleteb, jimiž brání své zlosti. Prosmež milostivého pána boha, ať ráčí svú mocí křesťanstvo své zpósobiti, a těmito obyčeji neb jinými, kterými on ráčí, to svatokupecství poraziti! Ale ihned se vypaří kanec z lesa, jenž ryje vinici Kri- stovu a vyvrací kořenie, řka: Nemají moci králové, páni, ani kteří světští, aby oni duchovní zpravovali! K tomu odpoviem prvé takto: že ve všem starém zákoně králové vládli sú kně- žími a biskupy. A Šalomún král ten jest ssadil biskupa naj- vyššieho Abiatara s kněžstvie, a poslal ho k rolí, a na jeho místo vsadil Sadocha; a to jest učinil vedlé vuole božie, neb die písmo: Abiatarovi knězi řekl jest král: Jdi do Anatot k své rolí, neb jsi muž hodný smrti; ale dnes tebe nezabiem, proto že's nesl archu boží před Davidem, otcem mým, a nesl si práci ve všem, v níž je pracoval otec mój. I vyvrhl jest Šalomún Abiatara, aby nebyl knězem božím, aby naplněna byla řeč boží, kterúž jest mluvil nad domem i nad pokolením Eli v Silo. — Aj teď maš, že netoliko odjal Šalomún póžitek najvyššímu biskupu, ale brž ssadil s kněžství. Druhé diem: že poněvadž každý král moc má od boha E. 3 Reg. 2. *) Rkp. gini. M. J. Husi sebrané spisy I. 30

Strana 466
466 O svatokupectví. nad svým královstvím, aby všecko království zpravoval v pravdě a v spravedlnosti, a poněvadž kněží jsú v království: tehdy král má je zpravovati v pravdě a v spravedlnosti; a nezpravo- val by jich v pravdě a v spravedlnosti, když by jim přepustil bydleti v zjevné zlosti proti najvyššímu králi jako nedbalivý sluha a tak neprávě by vedl úřadu královského. Duovod této řeči jest bula S. Petra, v níž přikazuje, aby všichni byli pod- dáni králi jakožto najvyššiemu. A proč? Proto že král i jiní páni sú od boha posláni, aby nad zlými mstili, a dobré aby velebili. Protož die S. Petr: Poddáni budte každému člověku pro boha, i králi jako najvyššímu, i vódcem neb vé- vodám jako od něho, to jest od boha, poslaným na pomstu zlých a k chvále dobrých. — Aj teď máš, že netoliko králi, ale i vévodám, i každému člověku mají poddáni býti pro boha, a to neb poslúchajíce v dobrém, neb trpíce od nich pro hříchy, kteréž by učinili. Neb die S. Petr: že od boha sú posláni králové i páni, aby nad zlými mstili. A toho také dovodí S. Pavel: že nedarmo knieže meč nese, ale jako sluha boží na pomstu zlých. A že snad opět kanec kúsavý kla- paje zuby řekl by: že meč knieže má, ale ne nad kněžími; protož S. Pavel die: Každá duše, to jest každý člověk, jenž duši má, mocem vyšším poddána buď; neb nenie moc jedné od boha, a které věci od boha jsú, řádné jsú. Protož ktož se protiví moci, božiemu se řádu protiví; a kteříž se protiví, ti sobě zatracenie dobývají: neb kniežata nejsú k bázni dobrého skutka, ale brž zlého. A chceš-li se nebáti moci, čiň dobré a budeš míti chválu z toho: nebť boží sluha jest tobě k dobrému. Pakli zlé učiníš, boj se, neb nedarmo meč nese: nebť boží sluha jest mstivý v hněvu nad těmi, jenž zlé činí. Aj teď máš druhého apoštola, jenž ukazuje, že každý člověk, a tak i kněz, i biskup, má poddán býti kniežatóm světským a báti se jich, když zlé učiní; neb nedarmo meče, to jest moci nesú, ale aby mstili nad zlými. Kterak se chcem my kněží vyníti z toho dvojieho položení svatých apoštoluov, když co zlého zjevně učiníme? O bychom ten boží zákon drželi a vzeli příklad na svém pokorném spasiteli, jenž jsa bohem, i králem, i biskupem najvyšším všeho světa, nemaje Joh. 8. do sebe nižádného hřiecha, řekl jest zástupuom židovským: 1 Pet. 2. F. Rom. 13.

Strana 467
Kapitola 10. 467 Kto z vás bude mě tresktati z hřiecha? jako by řekl: Jest-li kto kolivěk z vás, daj mi vinu z hřiechu, a jáť chci trpěti. Protož die S. Rehoř na to slovo: Kto z vás bude mě tre- sktati z hřiecha? že ráčil jest dóvodem, že nenie hřiešným, do- kázati ten, jenž přišel hříšníky spravedlivy učiniti. To S. Ře- hoř. O Kriste! toť v tu pokoru nebrzy pyšní kněží vstúpí, aby se tak poddali, jsúce vinni, obci tresktati, jako si ty se poddal, jsa nevinný! A že mají králové zvláště svatokupecství puditi z cierkve svaté, ukázal jest milostivý spasitel příkladem, že když sú ho jako krále Jerusalémští měštané přivítali, řkúc: Požehnaný králi na věky, synu Daviduov! a stelíce před ním rúcho, an jede na oslíku: tehdy všel jest do chrámu a vymrskal mocně trhovce z chrámu, jenž sú přikrytějí a méně hřešili kupčením, než nynie hřeší svatokupecstvím. A tak tím činem dal jest krá- lóm příklad, aby svatokupce a zlú kněží pudili, jenž více mnoho škodí království, než kteří zevnitřní nepřátelé a než lapky; aniž móž království dobře státi u pokoji, dokavad v něm sva- tokupecství stojí. Protož S. Rehoř králové Franské takto jest psal: Poněvadž psáno jest: Spravedlivosť povyšuje lidu, ale biedné činí lidi hřiech; tehdy království stálé bude, když hřiech, kterýž poznán jest, brzy pomštěn bude. Protož že příčina ku pádu lidu jsú sami kněží zlí — neb kto za hřiechy lida se postaví, když kněz, jenž by měl se modliti, těžších se hřiechóv dopúští? — a v našich krajinách kněží nestydatě a nešlechetně obcují: k těm zlým činóm na pomstu máme hor- livě povstati, aby hřiech nemnohých nebyl zatracení mnohým. A ihned potom die, proč má to opatřiti králová a tresktati, takto: že ktož popraviti muož a zmešká, účasten se bez po- chybenie hřiechu činí. Protož opatřte duši svú, opatřte děti své, jimž žádáte kralovati šťastně; opatřte krajiny, a prvé nežť stvořitel náš ruku svú k bití ztiehne, o tresktání toho, to jest kněžského hřiecha, velmi pilně myslte! Tak píše S. Rehoř té králové. Pak králi Franskému takto píše: Jakož sme dávno psali, (že) tělesné na kněžích hřiechy a svatoku- pecského kacieřství zlosť všech biskupóv velmi těžko jest po- tupiti a tresktati: ty z svých krajin kažte vyklestiti, aniž více tu peněz dopusťte zachovati nežli boží přikázanie. A ihned Luc. 19. In Regist. 30*

Strana 468
468 O svatokupectví. Ad Bonif. epist. 33. 1 q. ult. 1 q. 5. die: Protož jako proti zevnitřním cizím nepřátelóm, též také proti vnitřním domácím duší nepřátelóm učte se pilni býti, aby těm boha našeho nepřátelóm věrně se protivili neb proti nim bojovali, a zde štastně pod jeho obranú kralovali a k věč- ným radostem, povedeni jeho milostí, aby došli. Tak píše ten veliký papež S. Rehoř. A svatý Augustin takto die: Kto múdrý řekl by našim králóm: Nerodte dbáti v svém krá- lovství, kto by je držal, kto by proti zboru božiemu bojoval; na vás nesluší, kto chce býti křesťanem neb svatokrádcem. Jimž muož řečeno býti: Však na vás sluší v království va- šem opatřiti, kto chce býti počestný neb nepočestný. To S. Augustin. A poněvadž svatokupci již bez studu svatokupčí, kterakž tehdy nemá král neb jiné knieže proti nim státi a ven z země své puditi? A že hodni jsú toho, die papež je- den, jmenem Pascalis: Zjevno jest, že svatokupci jako naj- prvnější a zvláštnější kacieři ode všech věrných mají zavr- ženi býti; a budú-li napomenuti a neodstúpí, mají i od ci- zích mocí potlačeni býti. Tu die výklad na to slovo: „od cizích,“ to jest: od laikóv světských, jenž mají tu moc. Také sbor Toletanský v právích takto ustavil: Usta- vujemy, aby, dokavadž ti jenž sú kostely ustavili, živi jsú, o těch místech péči měli pilnú, a aby oni hodné faráře k těm kostelóm vydávali biskupovi k svěcení. Pakli těmi podacími pohrzeje biskup, faráře směl by u těch kostelóv ustaviti, má věděti, že jeho ustavenie jest marné a k jeho hanbě; ti jenž sú ustavili, mají jiné vydati k svěcení faráře, kteréž hodné vyvolí. — Aj z toho ustavení svatého jest dóvod, že kdyby Římský biskup ustavil nehodného k biskupství neb k jinému dóstojenství v království, že má král moc, aby toho nepřijal, a jiného hodného ustavil. Neb proto jest král od boha usta- ven, aby dobré v úřad stavěl, a nehodné aby odháněl; jakož S. Rehoř a S. Augustin praví, a jako S. Petr a S. Pavel napřed přivedeni sú na svědecství. A to slibuje král na svém koru- nování, když takto die v Kristově jmeně: Slibuji, abych při- kazoval a skutkem abych mocně naplnil, aby cierkev, to věz zbor boží, a vešken lid křesťanský, pravý pokoj mým přiká- zaním neb súdem každý čas zachoval. Aj die v slibu: „aby vešken lid pravý pokoj měl;“ a že nižádný nemá pravého po-

Strana 469
Kapitola 10. 469 koje, když nemá pokoje s bohem; a kněží svatokupci nemají pokoje s bohem, neb svatokupecstvím proti bohu bojují: pro- tož král má kněží k tomu puditi, aby měli s bohem pravý pokoj. Neb jakž by netbal boje kněžského, jímž bojují proti bohu, tak by již byl nevěren pánu bohu: jakož i sluha krá- lóv vinen by byl a nevěren, kdyby netbal, že by kněží krále bez viny haněli a proti němu bojovali. A také, poněvadž král vzdvihne se proti biskupu, když proti králi bojuje a jemu křivdu činí: proč se nezdvihne proti biskupóm, když svato- kupecstvím neb jiným hříchem zjevným křivdu bohu činí, a věda králi, že má více cti boží hájiti než své? A to sú vedli králi pohanští, jenž sú všecky lidi k tomu vždy pudili, aby proti jich bohóm nebyli, ale jim slúžili. Protož die S. Augustin: Znamenaj láska vaše! co diem: že to sluší na krále křesťanské, aby za svých časóv pokojnú chránili matku svú, cierkev svatú, z níž sú urozeni. A málo potom die: Nabochodonozor král přikázal, řka: Ktož kolivěk die rúhánie proti bohu Sydrach, Misach a Abdenago, zahyň, a duom jeho buď rozbořen! — Aj teď máš, kterak pohanský král přikázal jest pod smrtí, aby nižádný neprotivil se bohu Israhelskému, jenž je z ohně vysvobodil ty tři mládence: Sydrach, Mi- sach a Abdenago, jenž jest je byl v oheň veliký uvrhl, proto že sú nechtěli přestúpiti božieho přikázaní, aby se byli zlaté soše klaněli. A poněvadž kněží, jenž svatoku- pecství a jiné hříchy zjevně činie, protiví se a rúhají bohu, jakož S. Petr die v svém proroctví: že budú mezi vámi mi- stři lživí; a potom die: a mnozí budú následovati jich smilstva, od nichž cesta pravdy bude rúhána, a v lakomství vymyšlenými slovy budú na vás tržiti; a S. Judas apoštol v své epištole die: že jakož Sodomští sú zachováni k věčnému ohni, též i ti, kteříž tělo své poškvrňují panstvím, hřiechy a božství se rú- hají. — Aj poněvadž kněží zlí tak se bohu rúhají, má král mocí svú, řádem chvály božie mstě, kněží těch od hříchuov potáhnúti. A k témuž zavázána sú kniežata i páni, poněvadž mají moc od boha, aby křivdy, kterúž bohu činí lidé, mstili; neb jinak byli by nevěrné sluhy krále najvyššieho. Neb die ustavenie: Ktož muož se postaviti proti zlým a mútiti je, a22 q.3. nečiní, nenie nic jiného, než přieti jich zlosti; aniž jest bez Sup. Joh. 2 Pet. 3.

Strana 470
470 O svatokupectví. Mt. 24. H. škralúpu t. bez poškvrny tovaryství tajemného ten, jenž s zje- vnú zlostí nechce se potkati. Jest jiných mnoho dóvodóv, jichž ukrátím, toto řka: že kdyby králi, kniežata, páni, jsúc v božiem zákoně naučeni, ne- dali kněžím svatokupčiti a kdyby sami nesvatokupčili, tehdy dal by jim pán buoh pokoj v zemi, chválu i zbožie, a potom nebeské království. O věrní králové, kniežata a páni i rytieři! probuďte se z padúcieho snu, jímž sú vás uspíli kněží, a vy- pudte z vašich panství kacieřství svatokupecské: neb jinak bez pochybenie bude búře, a pokoj pravý nebude, kterýž dán jest v zemi lidem dobré vuole. A pomněte, že jest vám po- ručena zpráva lidu od boha vedlé jeho zákona; protož braňte- jim svatokupčiti i jinak hřešiti; nedajte chytrostí dábelskú lida lúpiti, nedajte z svých panství na svú škodu ven z země nositi. O, smíte-li se postaviti proti těm, jenž krávy berú: ovšem postavte se proti těm, jenž i skrytě peniežky na chu- dině vylúdíc, své duše i jich derú! O poznajte, žeť viece rozlité v lidu škodí svatokupčenie, nežli které jich v lidu lú- penie. O pomněte, žeť die spasitel: I který jest věrný sluha a opatrný, kteréhož ustavil jest pán nad svú čeledí, aby jim dal pokrm v čas? Blahoslavený ten sluha, jehož když přijde pán jeho, nalezne, an tak činí. Věru pravím vám, že nade vším bohatstvím svým postaví ho. Aj pán! slyšte odplatu svú, ač věrné a opatrné sluhy budete. Odplata blahoslavenstvie jest nasycenie bez nedostatku vóle věčné radosti a všeho dobrého jměnie. Neb blahoslavený jest ten v nebesiech, jenž má, což kolivěk chce, a nic zlého nechce. Neb poněvadž bude míti každý v nebesích boha k své vóli, jenž jest nesmírné dobré, nad něž nebude moci sáhnúti vóle, aby co chtěla viece; protož to dobré, poněvadž se dá člověku blahoslavenému, dá s sebú všechny jiné věci k jeho vuoli. A to míní Kristus, když die, že nade všecky věci dobré své postaví ho, a tak nade vším svým bohatstvím. O věrný křesťane! neztracuj toho věčného bohatství, za časné a kratičké nesmírného, za velmi malé a za tesklivé utěšeného! O, hledajte najprvé královstvie nebeského, majíce je najvíce v své žádosti, a tak stojíce o ně všemi svými mocmi: a tehdy, Mt. 6. jako die spasitel, budú vám dány všechny potřebné věci. G.

Strana 471
Kapitola 10. 471 Ale jest otázka: Poněvadž jest mnoho svatokupcóv, jako J. z prvních dóvodóv a z nynějších obyčejóv vědomo jest, a du- chovní ustavili sú sobě, aby nižádný neslul svatokupec, jedné ač před nimi vedlé jich ustavení bude dovedeno: kterak tehdy nad svatokupci bude kto moci mstíti, ani sami jsú súdce, a oni mají moc, že koho chtí, toho súdí, a provedúce svědky falešné, i žalařují, klnú, mučie a druhdy pálé? jakož sú Annáš a Kaifáš s mistry svými a s kněžími nevinného kněze Ježíše Krista, boha pravého, za kacieře zamordovali, a dovodiece a řkúce: My zákon máme, a vedlé zákona má umřieti! A tak Joh.19. kacieři, písmo zlé držiece a svědky křivé vyvedše, ukřižo- vachu Ježíše. — K tej otázce najdřieve diem každému vóbec, Ad Tit. jako S. Pavel die Titovi: Kacieře člověka po prvniem a dru- 3. hém tresktání varuj se, věda, že vyvrácen jest. A pán Ježíš die: Buď tobě jako pohan a zjevný hřiešník. A kdy bychom to Mt. 18. božie ustavení drželi, i kto by směl svatokupčiti, neb jinak smrtedlně zjevně hřešiti? Druhé diem: že kniežata a páni, jsúc sami čisti od svatokupecstvie a obec též, nemají jich dopustiti k úřadu. A třetí, jakož napřed řečeno jest: nechtí-li ostati hřiechu, aby jim póžitkuov nedávali. Ale nechci ra- diti, aby koho zabili, neb by snad někdy i nevinného zahu- bili. Protož súdce, kterýž chce súditi, aby neučinil pravdě násilé, má míti moc, jíž by nižádnému neukřivil, podobně k moci boha otce. Druhé, má míti dobré svědomí, boje se boha synovsky, podobně k Kristovu člověčenství. Třetí, má míti poznání pravdy, podobně k múdrosti syna boha. A čtvrté, má míti čistú vóli dobrotivú, podobně k vóli ducha svatého. A když ty čtyři věci bude míti, tehdy bude moci právě sú- diti. A že sú kněží těch příčin neměli, protož spasitele ne- vinného, že jim pravdu pravil a jich hřiechy tresktal, ohavnú a ukrutnú sú ho smrtí umořili: a též i nynie se děje a bude se díti, že ti, kteříž z dobré žádosti písmem hříchy treskcí a pravdu káží, ty hubí a za kacieře mají. Ale však ti nemají odpadnúti, majíce svého spasitele před sebú jako zrcadlo a jeho těšenie. Ale vytasí se z nich mnohý a die: že jim jakožto star- ším, jenž mají súditi, a mnohým, jenž písmo umějí, má více věřeno býti, neb oni mají lid spravovati: kterakž tehdy jim K. L.

Strana 472
472 O svatokupectví. Luc. 23. Mt. 11. nemá více věřeno býti než kněžím chudým zavrženým? K tomu odpoví lotr neučený v písmu, jenž jest proti všem biskupóm, mistróm, i proti rytieřóm, i proti všem, jenž sú Krista nevinného potupili a jemu se rúhali, vydal pravé svě- dectví, řka: že nic zlého Kristus jest neučinil. Aj tomu lotru jest viece věřiti, než oněm všechněm, jenž sú křičeli, že Ježíš hoden jest smrti. A k tomu podobně a vesele cierkev svatá zpievá: Věřiti jest viece samé Mariji pravé nežli židovské zběři falešné. A že milostivý pán buoh dává sprostným po- znání pravdy, jenž v pokoře jeho přikázaní drží, a skrývá ji před mudrci světa; protož chválil jest Kristus otce a potvr- dil jest této pravdy, že takým jest věřiti, řka: Chválím tě, otče, pane nebe i země! že si skryl tyto věci od múdrých a opatrných, a zjevil's je maličkým t. pokorným a v světu za- vrženým. I zdaliť neměli sú lidé více věřiti dvanácti apošto- lóm chudým, sprostným a v světě zavrženým viece, než všem biskupóm, mistróm, kněžím i zákonníkóm pohanským i židov- ským, jenž sú tú cestú šli, kterú šel Kristus? Protož lidé mají míti tuto opatrnosť, že ktož se lépe sjedná s zákonem Kristovým a s životem jeho, tomu mají více příchylni býti, než by jiných bylo tisíc, kteříž by se nesjednávali s zákonem a s životem jeho. V příkladě: když hrají v kúle, tehdy zmietku mecí napřed a potom kulemi kotí, a ktož blíže přikotí, ten jest získal; a když se přihodie, že nemohú rozeznati, čí kúle jest blíže k zmietce, tehdy vezmú míru i měří od zmietky k kulém, a miera ukáže, která jest bližší kúle. Tak něco jest podobno o Kristovi neb o jeho pravdě: Kristus ten před námi jest v příkladě položen, a my máme se k němu volati obyčejem dobrým, a tudy získati královstie nebeské; pak chce-li kto roze- znati mezi těmi, kteříž se vadie o blízkosť Kristovu a o pravdu, kto k ní bližší jest, jedné vezmi míru od zmietky Krista, měřiž jeho přikázaním, jeho pokorú, tichostí, nesmil- ností, chudobú a jeho slovem, a kohož spatříš, že ty miery jako stébla k jednomu lépe příleží než k druhému, tehdy drž s tiem, že ten jest bližší, a že ten proti onomu získal. A byť jich tisíc tisícóv s oniem drželo, jemuž nepříleží přikázanie božie, ani pokora, ani tichosť, ani nesmilnosť, ani láska: vši- chniť zlú při drží.

Strana 473
Kapitola 10. 473 A že tak blízkosť ku pánu Kristovi máme měřiti, ont die: M. Ktož kolivěk činí vóli otce mého nebeského, ten bratr mój, Mt. 12. matka má i sestra má jest. A opět die: Vy přátelé moji jste, Joh. 15. když ty věci učiníte, které přikazuji vám. Aj kterak blízkosť k sobě měří zachováním přikázanie svého! A že lidé mají znáti tu blízkosť, die: V tom poznají všichni, že jste moji Joh. 13. učedlníci, budete-li míti lásku jeden k druhému. A že Kri- stovo jest slovo toto: Darmo ste vzeli, darmo dávajte! jakož zmietka před učedlníky a přede všemi kněžími vržená; pro- tož měř, kto chce, od té zmietky k těm, jenž se vzdalují skut- kem i řečí, a k těm, jenž té se zmítky skutkem držie, a ihned Kristus ukáže, kteří sú získali, řka: Skutkóm věřte! Též jest Joh.10. o oné zmietce kněžím povržené: Kniežata světská panují jeden Mr. 20. nad druhým, ale vy ne tak. Též o oné: Neodřekne-li se kto Luc.14. všeho, což sobě má, nemuož býti muoj učedlník. Též o oné: Neroďte sobiti sobě střiebra a zlata. A tak o jiných prav- Mt. 10. dách, kteréž sú nám před oči povrženy, abychom se k nim skutečně valili a následovali svého spasitele Jezu Krista; neb nemuožem míti lepšieho vódce a mistra, ani jiného založení a čistějšieho zrcadla. Protož po něm jděmy, jeho poslúchajmy, N. a na něm vieru, naději, lásku i všechny dobré skutky za- kládajmy, v něho jako v zrcadlo hledmy a k němu všemi mocmi tiehněmy. A slyšme, žeť die: Jáť jsem cesta, pravda Joh. 14. a život: cesta v příkladě, pravda v zaslíbení, a život v odpla- cení. Cesta v příkladě, jíž kto jde, nezablúdí; pravda v za- slíbení, že co jest slíbil, to naplní; a život v odplacení, že sám se dá u věčné radosti ku požívání. Jest také cesta, že vede k spasení; jest pravda, že v rozumu věrným svítí; a jest život věčný, v němž živi budú na věky v radosti všichni vyvolení. K tomu životu, a tú cestú a pravdú chci*) jíti a jiné táhnúti! Tyto sem kniežky napsal, věda, že ani chvály, ani mi- losti, ani úžitka tělestného od kněží lakomých i od druhých světských neobdržím: neb těch věcí od nich nežádám, ale od boha odplaty a jich spasenie. A potká-li mě jich hanění aneb trápenie, to sem před se položil, že lépe jest pro pravdu smrt *) Rkp. chtij.

Strana 474
474 O svatokupectví. 11 q.3. trpěti, než pro pochlebenství časnú odplatu vzieti. A také že die S. Pavel: Bych se lidem líbil, sluha bych boží nebyl. Rozuoměj: bych se líbil lidem pochlebenstvím, sluha bych boží nebyl. Protož varuji se pochlebenství, abych i jich i sebe nezmeškal a nezprznil pochlebenstvím. Upřiemo a sprostně sem řeč položil, zda bych co mohl svatokupecství poraziti a vy- pleti. K tomu rač pomoci milosrdný spasitel! Jehož léta ti- sícieho čtyrstého třinadctého, na den jeho v chrámě obětování od panny Marie, od Simeona na ruce vzetí, kterémužto dni Čechové říkají hromnice (knížky tyto sú dokonány). Ktož budeš čísti, patřiž, že úmysl muoj nenie, aby dobří byli pohaněni neb nuzeni, ale aby ti od zlosti se ostřiehali, a zlí aby se pokáli. Amen.

Strana 475
Ukazadlo ke svatokupecství. Strana Almužny kto zle rozdávají. 8 G. . . . . . . . . . . . . . . . . 450 Almužny zle trojím obyčejem požívají. 8 H. . . . . . . . . . . . 451 Almužny věčné nemají založení v písmě. 8 H. . . . . . . . . . . 451 Balámovi dědicové nemají založení v písmě. 3 B. G. . . . . . 398, 401 Biskup trojím obyčejem svatokupčí. 5 A. . . . . . . . . . . . . 413 Biskup kterak biskupství jest hodný. 5 A. . . . . . . . . . . . 413 Biskup kaký má býti. 5 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 413 Biskupi proč mají náměstky. 5 G. . . . . . . . . . . . . . . . 420 Biskup planý které má výmluvy. 5 G. . . . . . . . . . . . . . . 420 Biskupství přijíti kto by měl. 10 B. . . . . . . . . . . . . . . 462 Bratrství křesťanské. 6 K. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 431 Bratrství vymyšlené od lidí. 6 M.. . . . . . . . . . . . . . . . 432 Bule drahé jsú. 5 G. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 420 Bázeň troje, pro niž pravdy nevyznají. 9 D. . . . . . . . . . . 455 Biskup kaký má volen býti, a kterak. 10 A. . . . . . . . . . . 460 Biskupství žádati a kněžství sluší-li. 8 C. . . . . . . . . . . . . 448 . . . . . . . . . . . . . . . . . 470 Blahoslavenství co jest. 10 G. Chudých jsú mordéři, lúpežníci a zloději ti, kteříž jim almužny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 450 drží. 8 G. . . . . . Daruov má se varovati každý v duchovenství. 2 D. . . . . . . . . 395 Dědici Šimonovi. 3 F. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 401 Dědicové Jidášovi. 3 E. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 400 Dědici svatokupcuov kto jsú. 3 A. . . . . . . . . . . . . . . 398 398 Dědici Balámovi. 3 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dědici Jezí. 3 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 399 Duchovní věc která slove. 2 C. . . . . . . . . . . . . . . . . 395 Farář kterak svatokupčí. 7 A. B. C. . . . . . . . . . . . 433 — Faráře zlého mají tresktati osadní. 7 K. . . . . . . . . . . . . . 443 Faráři kterak se zle mění o fary. 7 M. . . . . . . . . . . . . . 445 Jezí svatokupec i synové jeho. 3 C. . . . . . . . . . . . . . . 399 435

Strana 476
476 Ukazadlo Strana Jeroboámovi dědicové. 3 D. . . . . . . . . . . . . . . . 400 Hřešiti nemá člověk, aby dobré bylo. 6 H. . . . . . . . . . . . 430 Hříchu obyčej nevymlúvá ani přirození. 7 G. . . . . . . . . . . . 439 Hřícha účastnosť. 9 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 452 Kacieřství co jest. 1 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 389 Kacířem někto jest v řeči, někto skutkem. 1 C. . . . . . . . . . 390 Kacířství jest troje. 2 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 392 Kacířem blížního nemá nazvati člověk. 1 D. . . . . . . . . . . . 391 Klášterníci almužny zadržením hřeší. 8 G. . . . . . . . . . . . 450 Kněz který lépe pracuje, jest hodnější puožitkóv. 7 E. . . . . . 437 Kněží zle utracují zboží. 7 J. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 440 Kněz smilný zjevně kterak má trestán býti. 7 K. . . . . . . . 443, 444 Kněz zlý není hoden, aby slúžil. 7 K. L. . . . . . . . . . . 443, 444 Kněží proč mnoho jest a vždy jich přibývá. 8 B. . . . . . . . . 447 Knězem těžko býti pro mnohá zpletení. 8 C. . . . . . . . . . 448 Knížata účastna jsú svatokupecství, že potvrzují. 9 F. . . . . . . 456 Kostely proč zákonníci sobě sobí. 6 B. C. . . . . . . . . . . 425, 426 Král má moc zlé kněží tresktati. 10 G. F. . . . . . . . . . 466 — 470 Kristovi kto jest bližši. 10 M. . . . . . . . . . . . . . . . . . 473 Kristus jest cesta, pravda a život. 10 N. . . . . . . . . . . . . 473 Listy zákonníci dávají, proč? 6 J. . . . . . . . . . . . . . . . . 430 Lúpí divně lid kněží. 7 M. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 445 Lúpežníci chudých jsú, ktož almužny jim drží. 8 G. . . . . . . . 451 Mistrem proč má kto býti. 9 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . 454 Mistrská pýcha veliká. 9 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 453 Mistři svatokupecství kterak brání. 9 A. . . . . . . . . . . . . . 453 Měnění o fary neb o obroky zlé jest. 7 M. . . . . . . . . . . . 445 Mordéři chudých jsú, ktož jim almužnu drží. 8 G. . . . . . . . . 451 Mší třidceti slúžení. 7 D. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 436 Mše smilného kněze proč nemá slyšína býti. 7 K. . . . . . . . . 443 Najímání kosteluov jest zlé. 7 M. . . . . . . . . . . . . . . . . 445 Najíti kostel mohli by bez hřícha. 7 N. . . . . . . . . . . . 445, 446 Náměstka každý prelát chce míti. 5 H. . . . . . . . . . . . . . 421 Náměstka má ďábla zlý prelát. 5 K. . . . . . . . . . . . . . . . 422 Následovati Krista najlepší. 10 N. . . . . . . . . . . . . . . . . 473 Obyčej hříchu nevymlúvá, ale tíží. 7 F. . . . . . . . . . . . . . 438 Obyčej zlý každý jest proti bohu. 7 H. . . . . . . . . . . . . . 440 Obyčej slavný který slove. 7 F. . . . . . . . . . . . . . . . . . 438 Obcování svatých. 6 L. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 431 Obecné věci zákonníkuov. 6 G. . . . . . . . . . . . . . . . . . 429 Odplata knížat a pánuov, by svatokupecství pudili. 10 G. H. . . . 470 Odpustkuov prodávání. 4 G. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 411 Odpoviedati má každý sám za své činy. 5 H. . . . . . . . . . . 421 Odstúpení jest proti otci bohu. 2 B. . . . . . . . . . . . . . . . 394 Otec hřeší dada dítě na učení, aby bylo světu vzácno. 8 B. . . 447, 448

Strana 477
ke svatokupectví. 477 Strana Papež muož svatokupcem býti. 4 A. . . . . . . . . . . . . . . . 403 Papež kterým obyčejem muož svatokupec býti. 4 B. . . . . . 404, 405 Papežuov úřad který jest. 4 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . 405 Papež Jan dvamecítmý najprvé puožitky ustavil obrokuov. 4 E. . 408 Papežovu moc víže zákon boží. 4 F. . . . . . . . . . . . . . . 409 Pásti ovce kterak má prelát? 5 J. . . . . . . . . . . . . . . . 422 Podací kosteluov kterak přišlo mnichuom. 6 D. . . . . . . . . . 426 Poddáni mají býti kněží knížatuom. 10 F. . . . . . . . . . . 466, 467 Podací míti jest strašlivé. 8 D. . . . . . . . . . . . . . . . . 449 Podací co jest. 8 D. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 449 Podací troje věc činí. 8 E. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 450 Podací neb patron má tři odplaty. 8 E. . . . . . . . . . . . . . 450 Podací proč slove duchovní věc. 8 F. . . . . . . . . . . . . . . 450 Pomoci jsú tři k zrušení svatokupecství. 10 D. . . . . . . . . . . 464 Pomsta svatokupcuov. 3 H. 10 J. . . . . . . . . . . . . . . 402, 471 Pokání toho, kto zle v obrok vstúpil. 5 L. . . . . . . . . . . . 423 Poslúchati ne ve všem papeže. 4 E. . . . . . . . . . . . . . . 408 Poslúchati prelátuov jedné v dobrém. 9 B. . . . . . . . . . . . 453 Poslúchati máme knížat. 10 F. . . . . . . . . . . . . . . . . . 466 Radú účastni kto jsú svatokupecství. 9 E. . . . . . . . . . . . . 456 Rúhání co jest? 2 A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 392 Rúhání jest proti bohu synu zvláště. 2 B. . . . . . . . . . . . . 394 Spravedlivý jest pán všeho světa. 4 D. . . . . . . . . . . . . . 407 Stvrzení k biskupství neb k faře nemá kupováno býti. 7 B. . 433 — 435 Súdce má míti čtyři věci do sebe. 10 K. . . . . . . . . . . . . . 471 Svatokupecství farářovo a střídníkovo. 7 A. B. . . . . . . . 433 - 435 Svatokupecství od koho se počalo. 3 A. . . . . . . . . . . . . 398 Svatokupecství co jest? 2 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 393 Svatokupecství jest proti duchu svatému. 2 B. . . . . . . . . . . 393 Svatokupec jest, kto pro chválu neb pro službu duchovní věc dává. 2 D. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395 Svatokupcuov mnoho. 2 D. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395 Svatokupcuov pomsta. 3 H. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 402 Svatokupecství tupí svaté ustavení. 5 C. . . . . . . . . . . . . . 415 Svatokupecství kterak vymlúvají. 5 D. . . . . . . . . . . . . . . 416 Svatokupecství kdy z peněz světí kněží. 5 E. . . . . . . . . . . 417 Svatokupčí sluhy biskupovy. 5 F. . . . . . . . . . . . . . . . . 419 Svatokupecství lidí světských. 8 A. . . . . . . . . . . . . . . . 446 Svatokupecství účastni jsú lidé šesterým obyčejem. 9 A. . . . . . 452 Šimonovi dědicové. 3 F. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 401 Tresktati kterak mají osadní faráře. 7 K. . . . . . . . . . . . . 443 Účastnosť hřícha. 9 H. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 457 Účastni jsú, svatokupecství kto potvrzují. 9 F. . . . . . . . . . . 456 Účastnosť svatokupecství sestra. 9 A. . . . . . . . . . . . . . . 452 Učiti proč se má dítě. 8 B. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 447

Strana 478
478 Ukazadlo ke svatokupectví. Strana Věřiti komu jest hodnějšie. 10 L. . . . . . . . . . . . . . . . . 472 Voliti by měla obec biskupa. 10 A. . . . . . . . . . . . 460 — 462 Volení jest dvoje. 10 C. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 462 Vyznání Krista a jeho pravdy. 9 D. . . . . . . . . . . . . . . . 455 Žádati kněžství, biskupství, farářství sluší-li? 8 C. . . . . . . . . 448 Zákonník kterak má učiniti, aby nebyl účasten hříchuov. 6 N. . . 432 Zákonníci kaké listy dávají lidem. 6 J. . . . . . . . . . . . . . 430 Zákon kto chce přijíti na se, má se opatřiti. 6 B. . . . . . . . . 425 Zákonníci kterak bývají svatokupci. 6 E. . . . . . . . . . . . . 420 Zákonničí zpověď a obecenství. 6 G. . . . . . . . . . . . . . . 429 Zákonničí hodování a rozkoš. 6 F. . . . . . . . . . . . . . . . 428 Zákonničí svatokupecství. 6 A. . . . . . . . . . . . . . . . . . 424 Ktož budeš čísti toto svrchupsané ukazadlo, neklaď ihned za blud, jeliž přečteš v knížkách a uzříš, žeť na dobré kněží a na dobré zákonníky i na dobré světské nejde tresktání, ale na hříchy zlých, kteréžto hříchy má každý křestan kaziti, ja- kož najdále muož. Pak chceš-li naleznúti o které věci psané v knihách, zna- menaj slovo, kteréž tu věc znamená, a znamenaj, od které čteny to slovo se počíná, a ihned hledaj. Nalezneš-li je mezi jinými slovy, kteréž od též čteny se počíná, a bude-li mezi nimi, tehdy ihned počet ukáže kapitolu, a čtena ukáže, kde v té kapitole o té věci psáno jest. U příkladě: chceš míti o bázni; to slovo „bázeň“ počíná se od té čteny B: hledajž v ukazadlu mezi těmi slovy, jenž se počínají od B, a na- lezneš: „Bázeň jest troje,“ a tento počet: 9, a tuto čtenu: D. Počet ukazuje devátú kapitolu, a čtena ukazuje, kde o bázni v té kapitole stojí psáno. Také věz, že v knihách na mezech vedlé řádkuov písma neb záhonuov písmo latinské ukazuje, kde písmo jest v zákoně božím neb v ustavení, a kde píší světí. Kterak knihy z bi- blí česky slovú, a kterak počtové mají znáni býti, psal sem na konci knih: „O božím přikázaní.“ na L