121 Kristova, 3. že by přítomno bylo tělo Kristovo duchovně (mysti- cum), ne přirozeně. (Tomek, Děje university pražské, I. 278). Podobně hájí Rokycana tohoto vyznání v 1. a 2. listu proti bratřím (viz ČČM 1885, str. 71.). Doklady z postilly smýšlení Rokycanovo v té věci potvrzují: Mnozí bludní nevěří, že jest pravé tělo a pravá krev Kristova ve velebné svátosti a že jest celý Kristus v tak malé věci. (55b, 66b, 134b, 269a, 359a). „Učiniž ty takto: Řci: „Mluvil-li jest to muoj Pán řka: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, a vezměte a píte, toť jest krev má?“ An mluvil, u řci: „Poněvadž jest to muoj Pán mluvil, mámť já na tom dosti, věřímť já jemu silně, žeť to drahé tělo a svatá krev jeho jest!“ Netřebať se jest mnoho na to ptáti, kterak tu tělo Boží, jako to činí druhdy baby všetečně.“ (359a.) Zvláště Pikarti 40) tomu nevěří41), „jenž jest jich mnoho po hříchu; a prý: „Aby tu v tak malé věci byl celý Kristus, není po- dobné' . . .“ (198a). Nesrovnává se sice víra o velebné svátosti s lidským rozumem, neboť „býti tu v tak malé věci celému Bohu, těžké vě- ření,“ ale víra naše jest nad veškeren rozum lidský, proto jest třeba prostě věřiti42) a „nehmatati tu mnoho, 43) nedomysliti, aby rozumem dosáhl“ (55b, 134b, 3145). „Vedle přiroze- 40) O Pikartech v. Winter, Život církevní v Čechách, sv. I. str. 289 až 290. („Jmenovitě známe jen táborské Pikarty, kteří měli svátost těla za pouhé znamení.“) 41) V „listě proti Pikartóm“ (1468) píše o tom R.: „A že nynie při vieře nesnázky a výtržky druzí v lidu činie při Těle Božiem ap. jiných kusiech, vy takto věřte, držte a vyznávajte: Věříme, že ve svátosti ve- lebné oltářní jest pravé tělo pána J. K., z panny Marie vzaté a na kříži pově- šené; neb tak sám pán Kristus řekl: „Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude‘...“ Výbor lit. čes. II. (1868) str. 734. 42) Podobně Chelčický (ČČM. 1884, str. 165.). V 1. psaní bratří Rokycanovi (1468) čteme: „Nebť ty to nejlépe chválil, kto by v sprostnosti věřil tak, jakož Kristus řekl . . .“ (ČČM. 1885 str. 69.) Srv. 2. list Bratří pánům do Vysokého Mýta okolo r. 1471. Arch. Brat. II. f. 44. (Viz ČČM. 1874.) 43) Ve 4. psaní bratří Rokycanovi čteme: „A takto si řiekal: Kdož vypravuje, kterak to jest v té svátosti, velmi pyšný jest, a kdož vytazuje, všetečný jest. Jako by na se chtěl vešken svět vzíti, chtě věděti tajné věci božské, sám se nevěda . . . Dobře, mistře, vystřiehl nás, vděčni jsme toho! ... (ČČM. 1885, str. 70.)