ÚVOD. Již v prvních křesťanských shromážděních byl výklad písma sv. podstatným živlem kázání; v prvních dobách církve křesťanské čítaly se v neděli a ve svátek při mši sv. částky z evangelií a epištol, k nimž buď biskup sám nebo jiný kněz připojoval vý- klad a napomenutí. Pro výklady písma sv. ujal se záhy název óuihla, který značil původně shromáždění za účelem rozhovoru, potom křesťanské vyučování shromážděného lidu; podnět k zavedení slova tohoto do církevni terminologie zavdalo asi místo ve Skut. Ap. 20, 11. lxavóv va óuikýgas. Výklad částí písma sv. (homilie) děl se pů- vodně ve způsobu důvěrné rozmluvy a směřoval k poučení a napome- nutí posluchačův; později byla to duchovní přednáška, vztahující se k nějakému oddílu písma sv. (perikopě), s účelem, aby příslušný oddíl byl prakticky vysvětlen. Název „homilie“ nabyl pak širšího vý- znamu pro kázání vůbec. Latiníci užívali k označení křesťanského ká- zání výrazu „sermo“, který odpovídá úplně řeckému óutka; vedle toho užívali ještě slova „tractatus“. Částky písma sv., které byly vykládány, vybírány byly z počátku výhradně ze Starého Zákona; později se připojovalo též místo z Nového Zákona, ale také ještě v pozdější době měl v té věci Starý Zákon přednost před Novým. 1) K úvodu užil jsem těchto pramenův: R. CRUEL, Gesch. der deut. Predigt im Mittelalter, Detmold 1879, 2, 38 a sl., 123 a sl., 533 a sl. — ROTHE, Gesch. der Predigt 2—7, 14 a sl., 24 a sl., 43, 77 a sl., 155 a sl., 179, 181—182. — DOM. AL. ŠPACHTA, Homiletika, díl 1. v Praze 1852, I., 5. — DR. HERZOG, Realencyklopädie für protest. Theologie und Kirche 12. Bd., s. 80. — WETZER u. WELTE'S Kirchenlexicon 2. Aufl. 1896, Heft: 90 (s. 321 a sl.), 100 (s. 104), 101 (s. 239—240). — BROCKHAUS, Conv. Lex. 13. Bd. 1895, s. 316; MEYER, Conv. Lex. 13. Bd. 1866, s. 161, OTTO, Slov. nauč. sv. 11, 527; RIEGER, Slov. nauč., 4. díl 718—719. — Časopis katol. ducho- venstva 1876, s. 225—226. — Předmluva k 1. dílu Desoldova pře- kladu Goffinovy postilly z r. 1875, str. VII.