247 Sv. Jan Zlatoústý vykládá, že se to proto stalo, aby to jméno sílilo umírajícího Krista. Proto také Kristus, když umíral, k tomuto nej- světějšímu jménu hlavu naklonil. Také my pamatujme v hodinku smrti na toto jméno! Kazatel uvádí ještě příklady ze Starého Zákona a končí těmito slovy: „Vemte sobě tedy všichni to jméno místo Novýho Léta a s ním dělejte, co jsem vás učil, a poznáte, co jsem pravil.“ Kázání druhé jedná o hladu (17—36), třetí (36—52) o válce; na konci 3. kázání praví kazatel: „Protož petite, proste ve jménu Ježíše Boha Otce, aby vás tento rok vysvobodil od vojny, moru a hladu et accipietis, a obdržíte, Amen." Přese všecku hovornost a rozvláčnost jeví se přece u Bílovského snaha, čtenáři podati názorný a důkladný výklad. Ve výkladech překážejí četné latinské citaty s českým překladem, které svědčí sice o veliké sčetlosti autorově, ale k jasnosti a přehlednosti výkladů nepřispívají. Co v kázáních Bílovského a u většiny kazatelů 18. století uráží, jest hrubá, vulgarními výrazy naplněná řeč. „Spisovatelé z chvalitebných úmyslů chtěli psáti srozumitelně, prostonárodně, ale zaměňovali často prostonárodnost s hrubostí. Jejich vtip jest většinou drsný, a svádí často i k nevážnosti k vě- cem náboženským a svatým. V tom zvláště vyniká Bí- lovský.“ (Pavel Váša, „Orloj“, národ. evang. kalendář na r. 1898 „Jak se kázalo a psalo, když se Čechy staly opět katolickými. Str. 105.) Jak zní až odporně a zároveň komicky z úst kazatelo- vých, který, místo aby kázal mír a lásku, radí hospodářům, aby na bezbožnou čeládku „vzali dubový štempfl a nabili jim záda, což by se z nich více než z ručnice kauřilo“! (758). Kazatel zvláště proti ženám nešetří vybraných slov. Vypravuje na př. starou báji o pávovi, jenž prosil Junonu o hlas slavičí, a praví, že nespokojené ženy toho páva následují: „Na tu padl los chudoby, schází jí z kopy groš, oné padl los na jedno oko, jest šilhavá, druhé padl na hřbet, jest hrbatá, na třetí padl los černý, jest černovoká, čtvrtá bohatá, pěkná, krásná. Co takové s dobrým losem? Ještě nejsau spokojeny, rovně co onen páv; druhá pak ve dne v noci vzdýchá: „Ach, kýž jsem já jak ona, taký bych se vdala, také bych měla více kalánův, než mám: více frejířův, kteří by mně na nohy šlapali; než již jest darmo, ó já nešťastná osoba! Ta má již pátého muže, já ještě jsem neměla žád- ného a mnoho auvodu zmeškala. Milý Pane Bože, jak divně ty losy