219 Podobně rozdělena jest pobožnost domácí na pondělí ráno a večer, na úterý, atd., na každý den prvního téhodne; v jednotlivých „napo- menutích“ vysvětluje se předcházející text písma sv., nebo vybízí se k modlitbě (na př. 83 a sl.) a k jiným pobožnostem. Napomenutí tato jsou dosti suchopárná; nemají vztahů k současné době, jsou tedy prosta všelikých narážek a polemik. Tato „napomenutí“ jsou vlastně příčinou, že zařazujeme spis Konečného mezi postilly, ačkoliv spíše jest to modlitební kniha se zpěvníkem. Str. 95—185: pobožnost druhého téhodne. Rozdělení písní, řečí, napomenutí a veršíků jest podobné jako při prvním týdnu, s tím toliko rozdílem, že pro první týden byly „řeči boží“ vybrány ze Starého Zákona, kdežto zde jsou z Nového Zákona. Druhý díl (str. 186 a sl.) „zdržuje v sobě zvláštní dny a časy rozměřené podlé příčin a potřeb rozličných, coby v nich čteno, zpíváno, i jakých modliteb užíváno býti mělo .. . . A tento díl má 6 rozdílů.“ Rozdíl první na př. obsahuje ranní písně, řeči (t. příslušné texty z písma sv.), modlitby a „veršíčky“, potom večerní písně, modlitby a „veršíčky“ na každou středu a pátek „o suchých neb modlitebných dnech“, t. 1. adventních (187—201), 2. postních (202—220), 3. svatodušních (221—234) a 4. podzimních (234—248). Ukázky z písní v čas války („v rozdíle“ druhém), v nichž jsou obsaženy na mnohých místech prosby za odvrácení tehdejších smutných poměrů: Z písně 2.: „Blud se zhusta rozšel posledního věku: kdož jest pravdy došel,] blaze v ní člověku: Umějž ji vážiti] a jí vděčen býti, kdož chce spasen býti a nezahynauti.“ (254). „První církev svatá jest zapomenuta! , kdož jí následují] , hned je kaceřují (254). Z písně 6.: „Ej, Bože, rač se ozvati, nechtějž déle meškati, nebť se nepřátelé tvoji bauří . . . . .“ (259). „Aj, jakť sau se spuntovali proti tobě smluvili roty, jenž tvé pocty sau zbavené, v víře změtené ...“ (259). (V. též 260). Píseň 9.: „Mocný Bože, při slovu svém zachovej nás spasi- tedlném, i zkaz Turky, též i bludaře odporné Kristově víře ...“ atd. (264) etc. Ukázka z modliteb v čas války: Modlitba 1. Prosba k Bohu za odpuštění hříchův: „Neboť sau přišli na nás dnové právě za- rmaucení, ku paměti nám přivozující naše těžké a mnohé hříchy, a tvé spravedlivé saudy: jižť nás metlami svými navštěvuješ, káráš a tresceš, skrze národ pohanský, Turecký a Tatarský, nad Jubilejních spisů č. XII. 15