304 V Čas. kat. duch. 1875 přirovnává se na str. 234 postilla Frenclova k. Desoldovu vydání postilly Goffinovy. Přednost dává se Goffinovi. Goffinova postilla jest po- pularnější, Frenclova jest spíše jen rukovětí pro ka- zatele. Václav Beneš Třebízský vydal: „Pravdou k životu. Svá- teční, nedělní a příležitostné promluvy.“ (4 díly).33) V předmluvě stěžuje si Třebízský, jak Čechové málo pečují o dobré náboženské spisy domácí, ač jich jest v literatuře naší, zvláště staré, veliké množství. V kázáních svých Beneš často připomíná události z dějin domácích; náš výborný historický povídkář se v nich ne- zapřel. Mluva jest krásná, ušlechtilá, vznešená, dojímavě poetická. Mnohá kázání dýší upřímným vlastenectvím. Jsou ryze česká, časová, národní. Ukázka, „. . . Když u nás v Čechách před 500 lety vyvstávaly na čistém obzoru mraky, jež věštily blízké strašné bouře, byly to nejvíce pražské chrámy, v nichž ozývala se slova, jichž ostří podobalo se meči dvojsečnému; ale zároveň byla v nich i nejupřímnější výtka a nejpřátelštější výstraha. A slova ta, jak vypravují nám letopisy české, měla takový účinek, že měštky pražské, které dosud měly nádherné závoje a přeskvostné šatstvo, počaly choditi ve slušném a jednoduchém oděvu; lichváři i ti, kteří nabyli jmění způsobem ne- pravým, dávali se na pokání, lidé, dotud oddaní marnostem, po- mýšleli na spasení duší a začali sloužiti Bohu. Chrámy na Starém Městě u sv. Havla, u sv. Jíljí, Matky Boží před Týnem, nemohly a nemohly pojati zástupy posluchačů. Ano jeden z nejslavnějších mužů těch, Jan Milič příjmím z Kroměříže proti samému Karlu IV. vytkl veřejně jakýs poklesek. A Karel? Když arcibiskup, jehož sa- mého kazatel ostrostí svých slov nešetřil, chtěl smělého napomínatele potrestati, panovník sám mu odpustil, bije se v prsa: Má vina, má největší vina! — Měl jsem příležitost prohlédnouti si zevrubně ve- liké ty postilly psané na pergamenu z oněch dob a po- dotýkám pouze, kdyby dnes, ač časy jsou ještě horšími, odvážil se kdosi, nechť je to kněz či nekněz, podobně mluviti u veřejnosti, snad by byl kamenován. Ale běda, Karel umřel, mužové ti uložilí hlavy své ku spánku věčnému jeden za druhým, a vše vrátilo se do starých 83) Není to postilla ve vlastním slova smyslu, podobně asi jako Jana Kollára nedělní, svátečné i příležitostné kázně a řeči, vydané ve 2 dílech r. 1831 a 1844.