256 39 D 6 (tit. list schází), un. 54 D 405 25)]. „Obětována jest“ „milým vlastencům místo bludných kněh.“ Koniáš neuvády svého jména, nýbrž praví na listě titulním, že jest kniha tato „někdy od Kristofa Pflaumera z T. J. v přátelském rozmlauvání předsta- vena, nyní pak od jednoho z téhož Tovaryšstva kněze v epištolní vysvětlení rozšířená.“ J. J. Hanuš hledaje původní spis Pflaumerův, aby srovnal original s překladem, přehlížel bohoslovecké katalogy univ. knihovny pražské a nalezl, že do katalogů ode dávna byl za- nesen jiný exemplář téže knihy pode jménem Pflaumerovým (54 C 128), a poznal dokonce, že původní překladatel Pflaumerův nebyl Koniáš, nýbrž Jan Benedikt Smolík, jehož „Katolická rozmlauvání“ vyšla v Praze r. 1654 (un. 54 F 69, 54 F 166, 54 F 229), jako překlad z Pflaumerova spisu „Dialogi catholici de- una vera, bona fide, d. i. Kath. Glaubensgespräch“, Amberg 1635 (un. 35 C 198). Koniáš překlad Smolíkův jen rozšířil. (V. článek Hanušův v Č. Č. Mus. 1863, str. 202—204.) První list této postilly obsahuje vyobrazení znaků hraběcí rodiny Šlikovské. Následuje dedikace (epistola dedicatoria) Frant. Jos. Šlikovi, hraběti z Basánu a Lokte, pánu na Starých Hradech v Kopidlně, Vokšicích, Bartoušově, Jičínovsi, Bílsku atd. a jeho manželce pí. Anně Josefině, rozené hraběnce Krakovské z Kolovrat. V dedikaci té Koniáš velebí hraběcí manžely, že činí náklad na vydání spasitelných knih proti bezbožným bludům kacíř- ským. Jsou tu slova otrockého pochlebování a lichotného vynášení hraběcích milostí, hemží se tu nadávky na „ka- cířskou zlost“, na „nepřátele církve Boží“, na „jedovaté, bludné knihy“, na „kacířstvo mrákotou pekelnou nakvašené“, a vyslovuje se naděje, že „po bedlivém knihy této čtení odřeknau se na věky všech kacířských kněh, navrátí se k samospasitedlné Církvi Římské blaudící ovčičky, vypudí se z vlasti naší škodlivé v nábo- ženství rozepře, zrůst vezme jednota víry Kristové, přestanau po- horšlivá rauhání, rozhojní se dědictví Kristové, množiti se bude v naší vlasti katolická pravda, velice oslaven a zveleben bude v církvi své Kristus“. Koniáš vychvaluje též zásluhy císaře Ferdinanda II o katolictví; hrabata Šlikové horlivě ho v té věci následují; kazatel velebí jejich rod pocházející prý od otce sv. Ludmily, atd. Pak jest předmluva k čtenáři, dlouhá, II—XLVIII. Koniáš 25) Tento univ. tisk patřil druhdy Jiřímu Rybayovi a zakoupen byl asi r. 1856 nebo 1857 bibliotekářem P. J. Šafaříkem pro cís. bibliotéku.