105 jich spasení, a oni budau hleděti, aby jej v něčem popadli a obžalo- vali. Ba, o hrdlo by rádi mnohokrát také připravili, kudy by jediné mohli. A toto mnoho bývá, žeť jediné kázání druzí proto poslouchají, aby kněze v něčem popadli. A to jest povaha těch lidí zlých, jimiž dábel k tomu hýbá a popauzí . . . .; a jedneť se knězi udá tak co říci, anť tak druhdy nemíní: a oniť i hned hledí uloviti. A, ďáblovi lidé! Přičiníť, neboj se, třikrát více . . . !“ (372a). R. uvádísmutný příklad takového jednání: „Jako to bývalo za M. Jana Husi svaté paměti, že s Malé Strany posílali, aby po něm psali, a hledíce, zda by jej mohli v čem polapiti a obžalovati. A Mistr Jan Hus říkal, když takového co kázal: „Napiš to, Sysle, napiš to, Poláku, a hleďte, abyšte právě psali! Takť se jest dálo i ještě se děje, že kněz dobrým úmyslem bude kázati, a oniť hledí zle obrátiti“. (3302). Ani kletby nejsou platny, ani veřejné jmenování hříšníků na kázání: „Ale mnedle nyní, když by kněz někoho několikrát trestal, a on ne- chtěl polepšiti, a kněz vynesl naň (t. kletbu), hádaj, měl-li by co proto kněz činiti? Ale by se zbauřili: A, a, zpověd pronáší, a, takový pop nešťastný! Kdyby koho na kázání jmenoval pro neřády, hádaj, vztěka- la-li by se bídná, hanebná duše!? A, a, haní dobré pány, nečistý pop!s Ba, psuom by povrhli....“ (311b). Jiní sejdouce se naříkali by: „O, milá kmošičko, líto mi tebe! Nešťastní popi krvautní, co oni mají dobré lidi haněti?“ Jako já jednu chvíli v puostě byl jsem provolal nějaké kmotry. Ó co jest bylo nesnáze, psoty, bídy, všemohaucí Bože!“ (322b). Ale vina této nevážnosti nespočívá jen na lidu, ale také na kněžích samých, neboť mnozí kněží nejsou učiteli, rádci a vycho- vateli lidu, ale utonuli právě tak jako ostatní lid v přívalu hříchů, libujíce si ve věcech pozemských a nedbajíce úřadu Bohem jim svěřeného. I není divu, že lid mravně neprospívá, když vidí, že kněží nepředcházejí dobrým pří- kladem. R. vidí, že společnost skládající se ze špatných kněží jest špatným vzorem křesťanského života, a že také úpadek lidu plyne zvláště z úpadku kněžstva.30) R. často o tom vykládal a kázal, jak uvidíme na dokladech z postilly, a jak to dosvědčují bratří čeští. Na př. bratr Jafet podává v Hlase strážného výňatek z kázání, které měl R. r. 1441 na sněmě u Hory: „Ó kněží, kterak vy zle stojíte bez řádu a kázně! . . .“ 31); v 5. psaní bratří R-ovi r. 1463: „Jakož's i ty, mistře, k témuž vykládal z zjevení knih a na 30) Srovnej ČČM. 1884, str. 38.—39. 31) Viz ČČM. 1884, str. 44.—15.