260 ten neřádný kaukol (t. kacířství) nespálil, nýbrž k další škodě celé vlasti to škodlivé hloždí a kacířstva strniště zapálil, že napotom oheň ten ani krví tolika biřicův odpravených uhašen nebyl“. (309—310). O knihách nekatolických, zejména o postillách, vyslovil se Koniáš s nesmiřitelným záštím takto: „Ó, tisíckrát zlořečené knihy, skrze které tolik tisíc tisícův duší vlastencův našich do propasti pekelné k zahynutí věč- nému a až podnes přichází! Běda těm, kteří o takových kně- hách vědí a duchovním správcům jenezjevují neb kspá- lení a skažení jich dopomáhati nechtí! Ať vědí, i oni pla- menem ohně pekelného škvařeni a pálení na věky budau! Ale kde jsau takové knihy? Již jsem pravil: předkové naši, kteří jich užívali, již umřeli, ale knihy neumřely; jsau mezi námi. Kdyby skrejše, a sklepy, truhly, a almary, kdyby komory a špej- chary mluviti mohly, ukázaly by nám několik dílů pikhardských biblí. Kdyby se všecky došky rozpadnauti, všecky snopy slámy rozvazovati měly, vypadly by z nich Postylly Jednoty Bratrské. Ještě u mnohého hospodáře v posteli pod hlavau neb pod slámau odpočívá Postylla Jana Husi, Postylla Slovácia neb Spangenberského, povaluje se po nebesích Postylla Žalanského, zastrčená jest na polici Summárye, v truhlíku vězí Kancionál Klimenta Bosáka, Tomáše Soběslavského. Zastrčený jest kdesi Vejklad na Jezus Syrach Jana Straněnského, Vejklad na Tobiáše, na Daniele, na jiné Proroky, Vejklad na zjevení S° Jana, na Žalmy, a jiní Písma Svatého podvodní vejkladové. Ještě v jarmarách se skrejvá Katechismus Jednoty Bratrské, Modlitby a písně Žitavské, Trnavské i Drážďanské...“ (312). 2. „Vejtažní naučení a vejkladové na všecky nedělní a sváteční Epištoly, též Evangelia celého roku . . . od kněze Antonína Koniáše z T. J.“ Vytištěno v Hradci Králové u Václ. Tybely, r. 1740 (mus. 39 D 5). Postilla tato věnována jest též Frant. Jos. Šlikovi a jeho manželce. Koniáš přirovnává v předmluvě hraběte k Jo- sefu Egyptskému, velebí ho pro jeho přispění k vydávání „spasitelných knih“, uvádí jeho zásluhy o náboženské vzdělání poddaných, chválí jeho štědrost Vykládá dále, jak pobožné čítání sv. evangelia jest pro- spěšno k spasení, podává příklady ze života sv. Cecilie a sv. Theofily, a doufá, že jeho výkladové způsobí, že „mnoho hříchů se překazí, mnohé daremné řeči a schůzky se přetrhnau a snad s pomocí Nejvyššího i někteří hříšníci k pokání i některé duše k věčnému spasení při-