285 zatel rázný, vážný a důstojný. Činí čestnou výjimku mezi ostatními souvěkými kazateli českými. Chrysostom Xaver Ignác Táborský (1696—1748), pre- monstrát, psal třemi jazyky; odtud asi jeho choutky makaronské. (Vlč. II, 26.) Vydal dvě české postilly: sváteční s názvem „Tria Tabernacula in monte Thaboreo exstructa“, v Olom. 1738, a nedělní: „Mons Thabor“ etc. v Hradci Král. 1747. (Jir. II, 283 uvádí jen postillu nedělní). (Vlč. II, 26—27.) Zmíníme se o postille nedělní (un. 54 C 52). Titul její jest latinský: „Mons Thabor Evangelicae Veritatis Radiis inclarescens ... seu Conciones Moravicae In Dominicas totius Anni et in Festa praecipua .. . . A P. Chrysostomo Xaverio Ignatio Taborsky . . . . . Reginae Hradecii, Typis Joannis Clem. Tibelli, 1747.“ Věnována jest Pavlovi Ferd. Václavíkovi. Obsahuje latinskou věnovací předmluvu, latinskou předmluvu k čte- náři, latinský index I. (Index . . . . Concionum in Dominicas totius anni), potom 51 kázání (na 750 str.), a konečně Index II. Alphabeticus rerum in hoc opere contentarum. Kázání jednotlivá jsou roz- jímání na příslušná themata („argumenta“). Táborský v kázáních svých „stále se přerušuje latin- skými citaty, a nejen z Písma. Miluje silná slova a křik- lavé barvy. Řeč jehojest samý vykřičník, samé úryvko- vité volání. Přes to místy čte se dosti příjemně; je v něm verva a temperament.“ Tak soudí o něm Vlček, II 27. Na př. kázání na 2. neděli po devítníku jest velmi živé, jsouc na- plněno odporem proti tanci a veselí, hodování masopust- nímu: Když o masopustě „jinší budau choditi jako blázni přistrojeni, vy se oblečte v Ježíše Krista a jeho nevinné činy následůjte! Noste raucho mrtvící tělo vaše a k bláznům Kristovým se připojte! Nebo Ó nesmrtedlný Bože! Jak jsi ty veliký Pán! Jak tehdy veliký počet bláznů míti budeš! A hle! jestli se nemejlím, celý vojsko jich spatřuji, okna a ulice se naplňovati vidím, veliký haufové lidí se zbíhají, a po rynku člověka bílým rauchem oděného tahati znamenám. Než kdo jest ten člověk? Nejmilejší ovčičky! Jest Ježíš, náš nejmilejší Spasitel, od Herodesa posmíván, v bílé raucho oblečen, od celého vojska po- tupen, jest vysmíván jako pošetilý, jest sem a tam tažený jako blázen. Ach, veliký Bože! Věčná velebnost jest posmívána a za blázna se drží!“ . . . (229). Jiné doklady v. Vlček II, 27. Táborský proslul též překladem Goffinovy pří- ruční postilly (v. Jir. II, 283). 19*