Č. 458: 20. prosince 1444. 397 den oba z canceláře vyšly; a tohoť sem nikdy neviděl, ač sem mnoho v canceláři byl, byť na jeden den dva listy na jedno zbožie vydány byly. A také ani písmo ani pargamen z kanceláře nenie, než tuto dobří lidé vidie, že je to list falešný; protož pověz nám, kde si ten list vzal.“ I řekl, že jemu z canceláře dán jest. Tu jsme řekli: „Nezdáť se nám, byť který písař v canceláři trpěn byl, ješto by takovéto písmo psal.“ Tu Smil řekl: „Písaři v canceláři neměli kdy, než psalť jest to písmo písař páně Divišuov Bořkuov a ten mi list dal.“ Tuť jsme opět řekli: „Milý pane Smile, však tobě ten list svědčí a ne Divišovi Bořkovi, co je pak mohl tobě dáti?“ Dále odpierati nemohl, než řekl: „Pane, na božie milosti jsem a na tvej.“ Tuť jsme jemu zase řekli: „Pane Smile, tu jsi se o veliké věci pokusil, chtě nás i naše děti tiemto listem falešným dobrým lidem ohyzditi i k nenabytným škodám připraviti. A poněvadž tak zřetedlný faleš u tebe nalezen jest, jinak již tomu učiniti nemuo- žem, než béřem tě zase v svú moc a k svýma rukama jakožto falešníka.“ A on odpověděl: „A pane, poněvadž mě zase jímáš, vrať mi listy mé zase.“ Tuť jsme jemu odpověděli: „Proč bychme tobě zase listy vrátili? Však jsme u tebe kúpili a již jsme nětco peněz na tom trhu tobě a ženě tvé dali a ostatek vedle úmluv ženě a dětem tvým rádi dodáme.“ Tu Smil opět odpověděl: „Buoh to vie, že jsem proti své cti nikdy neučinil a chtěl bych jej rád viděti, ješto by to řekl, a jestli kdo, nechť vystúpí.“ Tu jsme řekli: „Milý Smile, my sme první, ješto jsi nám proti své cti učinil a nepravě mluvíš.“ Opověděl: „Pane, TM' vynímám.“ Tu jsme řekli: „Teď paní Anna, žena tvá, kde má věno své?“ Odpověděl: „Jmáť na těchto vsech, pomenovav jich. Tu jsme řekli: „Pane Smile, neb ty musíš křivdu praviti nebo žena tvá.“ Odpověděl: „Pane, pravdať jest, zastavil jsem věno jejie, ale mohu to vy- platiti, když mohu.“ Řekli jsme: „Pane Smile, opět jsme tě tu na nepravé řeči na- lezli. A poněvadž pravíš, že jsi nikdá proti své cti neučinil, pane Smile, vieš-li, byv služebníkem krále polského, přijels do vojsky před Thábor k králi Albrechtovi dobré paměti a přikázal's se k němu, vzav dary jeho, jel jsi domuov, a tvoji pro- vsi, 2. Prachatice), avšak v náhradu za jedno zboží, totiž tvrz Dražice (srv. výše pozn. 1 a 2); o tom svědčí slova synů Smilových v listu Oldřichovi z Rožmberka ze 4. ledna 1445 (Třeboň. archiv: Hist. 241x; bude otištěn v III. svazku Listáře): „tomu muož každý rozuměti: by pán a tak otec náš dědictvie [t. j. tvrz Dražice] dal za falešné majestáty, aneb je sám mohl falšovati proti svému dědictví.“ Ať tak či onak, nezáleželo Oldřichovi na důslednosti, nebot mu šlo o to, aby se Smila zbavil a mohl bez překážky držeti všechna ta zboží; o Zlatou Korunu usiloval již déle (srv. v pozn. 1), Prachatic — dříve zboží Smilova — se zmocnil po Jankovi ze Sedlce (srv. jeho list z 1. května 1444, výše č. 385) a zhotovil na ně, spolu i na Volary, falsum s datem 1421 pros. 21 (viz Listář I, 256 č. 365). 1) srv. však zprávu v listu Táborských, Píseckých a Vodňanských z 9. dubna 1445 Oldřichovi z Rožmberka (Třeboň, archiv: Hist. 241aa; bude otištěn v III. sv. Listáře) o svědectví Jana Touška z Pacova, písaře staroměstského a dříve písaře krále Zikmunda, „že list ten s majestátem CMti falešný nenie, ale rukú jeho psaný.“ (uvedli již Pangerl, UB. 2) r. 1438; viz Goldenkron 451 v pozn., Sedláček, Děj. Písku I, 51, Urbánek, Čes. děj. III. 2, 43) Urbánek, Čes. děj. III. 1, 3601.)