Č. 202: 16. srpna 1442. 169 3. O panu Chvalovi. Item když Chval z Chmelného, nebožtík, jeda od Trčky s roku, stavil se u svých dělníkóv na svém rybníce a služebníci Táborských, přijevše k němu, znajíce jeho, i zmordujíc jeho, vezmú jej s sebú s pacholkem na Tábor. Když je páně Mť o to na Tábor obeslal, žádaje, aby jemu propuštěn byl a opraveno bylo, oni vidúce, že jeho se ctí zachovati nemohú, propustie jeho a dadie jemu některaké lékařstvie. A když jej do Soběslavě přivezú nazajtřie, ihned umře a netáhl umřieti. Nebožtík, ač je koli žádal, aby vezen a položen byl v Třeboni, ihned otekl a poče se padati, že jedva dočekal, že jemu hrob vykopali a jej vložili, že se vešken nerozpadl. A toho jest mnoho dobrým lidem svědomo. Odpor. Item o Chvalovi z Chmelného, jakož nám vinu dávají etc., k tomu odpověď tato: Že jest to námi ihned opraveno, nebo on, svolav své přátely, Janka purgrabí pražského, Jana s Kozieho i jiných mnoho okolních zeman, i vyznal před nimi dobrovolně, aby jinak nepravili, že se jim to stalo beze lsti a že sú to opravili jako lidé dobří a mě propustili se vším navráceným. Dále jakož dotýče, že sme jemu dávali lékařstvie, že by se opadal, na tom nám krátko činie; neb ktož by to pravil, jako člověk zlý praví, nebť my o tom nic nevieme.“ Item jakož pán klade vinu o nebožce Chvala proti Táborským etc., odpor Tá- borských, že se jim to stalo beze lsti a že sú to opravili etc., na ten kus takto vypoviedám: Což sú Táboři v tom proti pánu učinili, aby pána prosili, aby jim to ráčil odpustiti, jakž já rozkáži; a to mají učiniti na tom roce, kterýž jim pokládám etc. O Pechovci z Dobřejovic. Item také jevše pánu člověka dobrého Pechovce z Dobřejovic, zmučili jej ukrut- nými mukami až do smrti. Item jakož nám dávají vinu o Pechovcovi etc., odpověď tato: Což se jemu stalo, pravě se jemu stalo vedle seznánie Srlínova.“ Item jakož pán pokládá, že sú jemu Táborští dobrého člověka Pechovce až do smrti umučili etc., odpor Táborských: Co se jemu stalo, že se to jemu stalo pravě 2. 1) Mareš, ČČM 1902, 14 položil ke dni 17. srpna 1441 (sjezd východních krajů v Čáslavi; viz Urbánek, Čes. děj. III. 1, 763 a d.). 2) Staři letop. čeští, str. 125 kladou jeho smrt před 15. čer- ven 1441. Obvinění z násilné smrti Chvalovy vznesl na Táborské Hynce Ptáček z Pirkšteina na říjnové synodě v Kutné Hoře; viz o tom v první výpovědi Krušinově (na str. 164—165, odst. 21); srv. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 786. 3) Janek z Královic, řeč. z Hrádku. 4) již na sjezdu kouřimském v dubnu 1442 odpověděli Táborští na toto obvinění takto: „Ačkoli Chval, jsa ještě živ a při dobré paměti, před mnoho dobrými lidmi pravil, kterak ta jeho puotka s obů stranů beze lsti se při- hodila, jakož o tom jeho vyznánie pana z Rosemberka tajno nenie; však pán nadepsaný nám proň vinu dává a o toť sme uručili na p. Hynka Krušinu z Švamberka a proto vám nejsme povinni odpoviedati“. Viz AČ. I, 375; Urbánek, Čes. děj. III. 1, 792. 5) Pechovec byl poslán z Krumlova na Choustník, když se jednalo o zapáleni Tábora; viz v první výpovědi Krušinově, str. 155, odst. 4. 22