154 Č. 198: 14. července 1442. chtie etc., já takto vypoviedám na ten kus: Že člověk jich zmučený, což jest na pána pravil, že tiem duovod nenie a tak jim pán v tom vinen nenie. 2. Item dále vyznal Peše, že jest s Srlínem v svém domu, ješto nynie v něm bydlí Barthon střelec, v tajném pokoji s ním rady jmieval a tu jemu tajné rady pronášel k škodě nám i obci naší. A my jsme Srlínovi mnoho věřili, ješto jměl k nám svobodu plnú jeti, když jest kolivěk chtěl, buď příměřé nebo nepříměřie, jmajíce za to, že o dobré a o poctivé k nám tak často jezdí; i v tom tu zradu s Peší puosobil, jakož jest nám vyznal. Item na druhý kus pán odpierá, jakož kladú, že by Peše s Srlínem tajné rady v tajných pokojích jmieval etc.: Mohúť dobře dobří lidé rozuměti, jestliže by Peša vyznával na mukách, jakož oni píší, že by byli také dobré lidi k tomu zavolali, ješto by jim svědomo bylo, což Peše na mukách pravil, jakož jsú učinili Srlínovi; ale již po umrlém člověku mohú psáti a mluviti, což chtie, učinivše nad ním, což sě jim zdálo a jako nad svým služebníkem. Item o druhý kus, jakož vinnu dávají, že Peše vyznal, že jest v svém domu s Srlínem tajné rady jmieval etc., pán odpierá, že mohú praviti na umrlého člověka, což chtie etc., na to takto vypoviedám: Poňavadž sě pána v té vinně nic nedotýče, pán z toho odpoviedati nejmá; než Srlín, když bude postaven přede mnú, aby k té vinně sám odpověděl etc. 3. Item když jsme jali Srlína, tu jsme je s Peší svedli, aby sobě osobně to pra- vili a vyznali; i neodepřel jest jemu Srlín na svrchupsané věci.? A to sě nám dálo v příměří a v úmluvách křesťanských od jeho úředníkuov, ješto jsme to oznámili dobrým lidem. A což jest nám Srlín dobrovolně svú rukú popsal, toho jest přiepis učiněn a Jiřík Dráchovský svú pečetí jest sám ten přiepis zapečetil, kteréhož teď VM“ poddáváme. Item na třetí kus pán odpierá, jakož píší, když jsú Srlína jali a s Peší svedli, aby sobě vuoči pravili: Opěť muož každý člověk rozuměti, že jsú Srlínovi křivdu učinili, poňavadž dobrých lidí nezavolali k slyšení Pešovu, že již dále psáti a mlu- viti mohú, což chtie, jakožto na umrlého člověka, vedle těch dobrých lidí vyznánie, kteříž jsú k němu zavoláni byli, a listu toho, ješto svú rukú psal. Item o třetí kus, jakož vinnu dávají, když jsú Srlína jali, že jsú je s Peší svedli, aby sobě vuoči pravili etc., a v tom dotýčí toho popisu, kterýž Srlín svú rukú po- psal etc., pán odpierá, že jsú Srlínovi na tom křivdu učinili, takto vypoviedám podle I) 16. dubna 1441; viz výše č. 119 i další listy, týkající se Srlína, výše otištěné; srv. Mareš, ČČM. 1902, 8. 2) co při této konfrontaci vyznal Peša, srv. též ve vyňatku z dopisu Srlínova k Tá- borským, psaného po 16. list. 1443 (otištěn níže), AČ. I, 384 č. 35. 3) srv. listy Táborských Zdeňkovi ze Šternberka z 3. května 11441] a stavům na sjezdu v Jindř. Hradci z 9. května 1441, výše č. 121 a 122. 4) viz výše č. 119; s tím jest nutno srovnati, co vytýká Srlin ve svém listu ze 14. list. 1443 (otištěn níže), že Táborští list s jeho vyznáním zfalšovali. Srv. též čtyři listy svědectví z června a července 1441, otištěné na str. 158—160.