XIV se, že pohnulo Oldřicha špatné svědomí a pravděpodobně i nějaký odpor Pracha- tických, když se jejich města zmocnil spíše násilím, nežli spravedlivou koupí. Proto také donutil Smila, aby mu 25. července 1444 postoupil své zápisy na Prachatice, Volary, Hus a Zlatokorunské vesnice;1) byly to i dozvuky dřívější korespondence mezi Smilem a Oldřichem.2) V té době asi vzniklo falsum Oldřichovo na Prachatice a Volary, hlásící se k r. 1421,3) a snad i falsum Oldřichovo s pravými pečetmi k r. 1422,4) v němž se Smil zavazuje, že se neproviní proti Oldřichovi. Oldřich se snažil ospravedlniti své násilné počínání vůči Smilovi, při tom však snažil se za- jistiti své úchvaty všemi prostředky. Sliboval nejspíše Smilovi, že ho propustí z vězení, napřed však vynutil si od něho ještě závazek, že se nebude mstíti ani jemu ani bratřím ze Sedlce (nejspíše proto, že Sedlečtí mu násilím odňali Prachatice). I tento list je zde otištěn po prvé,5) stejně i dobrá vůle manželky Smilovy Anny z Rožmi- tála na list Smilův z 25. července, výše dotčený. Ačkoliv tedy dosáhl svého cíle, nemínil přece Oldřich Smila propustiti a aby ospravedlnil jeho zajetí, sehrál s ním před svědky výstup a usvědčiv Smila z falšování listiny královské, znovu jej uvěznil; Oldřich tu uplatnil své diplomatické zkušenosti, které jemu samému znamenitě sloužily při sdělávání fals ve vlastní prospěch. Výslech Smilův, ač již vydaný Wagnerem, je zde otištěn znovu 6) jednak jakožto doplněk k obrazu Oldřichova charakteru, jednak proto, že obsahuje velmi mnoho zminek a zkresluje v lecčems pravdu, takže bylo třeba doprovoditi jeho znění mnoha vysvětlujícími poznámkami; přesto není situace dosud zcela jasna, leccos se osvětlí teprve důkladným prostu- dováním jiných fals Oldřichových, s nimiž případ Smilův souvisí (i zlatokorunská falsa!). Pro případ Smilův, který se skončil až r. 1447 násilnou smrtí Smilovou, budou ještě v III. sv. Listáře otištěny další doklady. Oldřichova vážnost a vliv neprojevovaly se ovšem jen na důležitých politických jednáních, nýbrž možno je sledovati i v užším kruhu jeho působení, ve stycích s nejbližšími sousedy, zvláště s městem Českými Budějovicemi. Korespondence Oldřichova s Budějovskými, otištěná v tomto svazku, jest dosti hojná, začíná se však až od července 1443.7) Listy, v nichž se Budějovští obraceli na Oldřicha o prostřednictví ve svém sporu s Václavem Zmrzlíkem ze Svojšína, s Roubíkem z Habří, žaloba na Přibíka z Klenového8) a odpovědi Oldřichovy jsou veskrze po prvé otištěny; dokladem přátelských styků Oldřichových s Budějovskými jest několik listů,9) většinou prvně vydaných. Oldřich zasáhl též činně do sporu o ob- sazení fary budějovské 10) snahou dosaditi na ni kněze Jindřicha z Rabštejna. Jeho 1) č. 413. 2) viz v I. sv. tohoto Listáře. 3) v. Listář I. č. 367. 4) tamže č. 369. 5) č. 414; tento list je stylisován tak, jako by byl Oldřich Smila již z vězení propustil, a byl opatřen kromě Smilovou pečetí ještě čtrnácti svědeckými pečetmi. Na tento list vztahuje se nejspíše poznámka Březanova, že skutečně byl Smil „na zápis, svědomím některých pánů utvrzený, puštěn a po druhé hrdlem darován“ (ČČM. 1828. IV, 59; srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 431). 6) viz č. 458 z 20. pros. 1444. 7) č. 286. 8) č. 335. 9) č. 297, 305, 307, 317, 318, 377. 10) viz Urbánek na uv. m. 699 a d.