Č. 36: 5. března 1439. 25 36. 5. března 1439. Oldřich z Rožmberka činí s knězem Bedřichem ze Strážnice a s Táborskými příměří do sv. Jiří (23. dubna). Třeboň, Schwarzenb. archiv: Hist. 435, souč. opis; tamže něm. překlad dupl. s datem: am eritag an sand Valentini tag zu der vasnacht, t. j. 17. února. AČ. III, 521 č. 394 (reg.). — Srv. Mareš, Jan ze Srlína, ČČM 1902, 5, který však zaměnil toto příměří s rokem v Budějovicích z 26. února 1438 (viz výše č. 10), takže některé věci sem položené patří již do r. 1438; srv. též Urbánek, Čes. děj. 4311. My Oldřich z Rožmberka vyznávámy tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že s svými se všemi zámky, služebníky i lidmi poddanými vstúpili sme i mocí listu tohoto vstupujem v pravé a křesťanské přímiřie s pocti- vým knězem Bedřichem z Strážnicě a s purgmistrem, raddú i se vší obcí města Hradiště Thábora i s jich se všemi posádkami, služebníky i lidmi poddanými a to od dánie listu tohoto až do svatého Jiřie najprv příštieho s výmluvami vdolepsa- nými: Najprv ty smlúvy ciesařem Zigmundem ščastné paměti učiněné a zapsané, což sě dotýče duchovních věcí, aby držány byly a zachovány na mém zboží. Item trhové zastavení i všěcky silnicě mají propuštěni býti, aby lidé moji i jich svobodu plnú měli na trhy jieti neb jeti buď na Thábor neb jinam beze všie překážky, jakož bylo za ciesaře. Item polí ižádných v tom času proti nim zbierati nemám, dokudž to přímiřie trvá. Item vězňové s obú stranú aby rok měli, dokudž to pří- miřie trvá, bez napomenutie k stavení a v podobné základy aby dáváni byli. A móž-li býti, aby o ně v tom času sfrajmarčeno bylo. A v to přímiřie přijímáme k sobě Bechynské, pány z Hradcě, pana Michalcě z Strakonic, pány Pražany a České Budě- jovice, pana Janka z Chotěmic, Thomáša z Chotěmic, Arnošta z Leskovcě, Jana z Pacova Malovcě, Mikuláše z Hořic, Jana Popela z Lobkovic, Rynarta od Dubu, Alše z Sobětic a Mikuláše z Krchleb tak, aby oni každý sám od sebe list na pří- miřie učinil a utvrdil rukojmiemi a tak aby od nich v přímiřie přijat byl, leč by který svévolně v tom přímiří státi nechtěl. A v tom času aby kněz Bedřich ani Tháboři do Rakús na škodu nevtrhovali. Kteréžto přímiřie my Oldřich nadepsaný s svými se všemi svrchupsanými knězi Bedřichovi, purgmistru i raddě města Hra- diště Thábor i s jich služebníky a poddanými slibujem ctně, věrně a křesťansky zdržeti a zachovati pod základem šesti tisíc kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského. A my Matěj z Větřnie, purkrabie tu chvíli na Crumlově, Brus z Zahrádky, hauptman na Třeboni, Litvín z Nemyšle, purkrabie na Chúsníku, Zachař z Nemyšle, purkrabie na Velešíně, Jan z Kozieho a Vaněk Piesek z Radenína, rukojmie za svrchupsaného pana Oldřicha z Rozmberka, s ním a zaň slibujeme všichni jednú rukú společnú a nerozdielnú, že to přímiřie nahořepsané s výmluvami jmenovanými zdrží a zachová ctně, věrně a křesťansky bez přerušenie všelikterakého pod zákla- 4