Č. 10: 6. prosince 1418. 9 My Oldřich z Rosenberka vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú. Jakož opatrní naši věrní a milí conšelé a všecka obec městal našeho Radnic čtyři a čtyřidceti lánóv se všemi toho města podsedky, hory, doly, dědinú zoranú i s neoranú i se všemi jinými svobodami, ješto k těm lánóm a k tomu městu příslušejí od staradávna, od našich dobré paměti předkóv drželi purkrechtním právem, že jim tak nahořepsané dědiny úplně, jakož svrchupsáno stojí, v též právo purkrechtnie upevňujem a potvrzujem tiemto listem, takúžto úmluvú, aby nám i našim budúciem od každého lánu do roka placeno bylo úroka čtyři a padesáte grošóv dobrých střiebrných rázu pražského rozdielně, dva puol kopy na sv. Jiřie a tolikéž na sv. Havla. A mlýnu pod Velikým rybníkem též právo purkrechtnie pójčujem a dáváme, takúžto také úmluvú, aby nám i našim budúcím z toho mlýna do roka úroka bylo placeno dvě kopě grošóv také rozdielně, jedna kopa na sv. Jiřie a druhá na sv. Havla; a druhému mlýnu, jenž nám platí úroka osmnácte grošóv, také též purkrechtnie právo dáváme tiemto listem. Protož chtiece je lépe ubezpečiti a jistější učiniti, slibujem je dobrú naší věrú bez poru- šenie zachovati v tom právě purkrechtniem, jakož svrchupsáno stojí. A bylo-li by, že by sě komužkolivěk nález konšelóv radnických neslibil, ten bude moci právem, kteréž každému tiemto listem dáváme, dokládati do Nového Plzně. Pakliby sě opět ten nález v Nově Plzně konšelský komu neslíbil, tehda na nás i na našě budúcie má býti doloženo a při našem neb našich budúcích nálezu má konečně býti zóstáno. Také slibujem našim věrným svrchupsaným na těch potociech pod městem, které jsú od našich předkóv za svobodné kúpili, a na mlýniech, na těch potociech nynie neb potom v budúciem času posazených, i na všech těch potokóv užitciech nepře- kážeti, kteréž jim také i jich budúciem k věčnému jich užitku a prospěchu potvrzujem tiemto listem. Také jim a všem jich města nahořepsaného obojího pokolenie přebyvatelóm z zvláštie milosti milost dolepsanú dáváme tiemto listem i všem jich budúciem, aby každý člověk toho města svrchupsaného své všecko zbožie movité i nemovité, kterýmž by to kolivěk jménem bylo jmenováno, mohl dáti neb odkázati vespolek neb rozdielně za zdravého života neb na smrtedlné posteli komužkolivěk a kdyžkolivěk bude chtieti, bez našie i našich budúciech přiekazy a otpory všelikaké. Pakliby který člověk, muž nebo žena, města svrchu- psaného umřel bez rozkázánie svědomého, tehda všecko jeho zbožie movité i ne- movité ne na nás ani na naše budúcie, ale na toho umrlého člověka najblišie přátely našeho panstvie má spadnúti bez našie i našich budúciech přiekazy všelikaké. A chtěl-li by který náš člověk kterú dědinu nebo lúku na kostel dáti, ta buď prodána na hotový groš a vuole sě toho rozkázánie naplň, k němuž my ani našie budúcie ižádného práva nemámy jmieti. A přihodilo-li by sě, že by který člověk svrchu- 1) srv. Pohl, Radnice str. 16 a d. 2) odtud až do konce užilo se téhož formuláře jako výše u č. 7. (srv. též č. 5.).