90 Č. 135: 21. prosince 1426. takově, abychme jemu, knězi Mikulášovi neb tomu, ktož by list měl tento, dva měsiece před svatým Havlem neb před svatým Jiřím v těch třech letech penieze napřed dali; a když to učiníme, tehdy mně nebo mým budúciem toho platu úplně nahořepsaný kněz Mikuláš [má“ zasě zstúpiti. Paklibychme v tom času toho platu zasě neodkúpili, tehda já Oldřich svrchupsaný, jistec, a my Matěj z Větřnie řečený Višně, v tu dobu purkrabie na Krumplově, Bohuslav z Petrovic, Petr z Dlúhé, rukojmie jeho i zprávce toho zbožie svrchupsaného, s ním a zaň slibujem společni rukú nerozdielnú, naší dobrú čistů věrů, svrchupsanému knězi Mikulášovi nebo tomu, ktož by tento list měl, ten nahořepsaný plat a zbožie před každým člověkem zpraviti a zvláště před sirotky, před věny i před všelikakými zápisy křesťanskými, židov- skými i jakož země česká za právo jmá, a na prvé suché dny neb konečně na druhé po těch třech letech, jestliže bychom toho platu zasě neodkúpili, ten plat jemu knězi Mikulášovi neb tomu, ktož by tento list měl, ve dcky zemské ku pra- vému dědictvie vložiti a zprávce dobré postaviti, jakož země česká za právo jmá. Paklibychom toho napředpsaného platu knězi Mikulášovi neb tomu, ktož by tento list měl, ve dcky zemské nevložili na roky svrchupsané aneb zpraviti nemohli, jakož svrchu psáno stojí, tehda inhed máme, povinni jsme a slibujem dobrú naší věrú ty penieze hlavnie i s třetinú výše penězi hotovými knězi Mikulášovi neb tomu, ktož by list měl tento, cele a úplně zaplatiti beze všie odpory a prodlenie. A jestliže bychom toho opět neučinili, tehda ihned dva z nás rukojmí, kteříž od kněze Mikuláše neb toho, ktož by list měl, jich poslem neb listem napomenuti budem, máme a slibujem, jeden na druhého neukazuje ani sě druhým vymlúvaje, každý s jedním pacholkem a se dvěma koňoma vjeti aneb miesto sebe panoši rytieřského řádu poslati v pravé i v obyčejné české zemi leženie do města do Budějovic Českých, do hospody ctného hospodáře nám od kněze Mikuláše neb toho, ktož by list měl, ukázané a tu ústavně ležeti do splněnie peněz svrchupsaných; a po čtrnádsti dnech po napomenutie k tomu leženie, buď ležáno neb neležáno, a ti jistí penězi hlavní s třetinú výše nebudú-li ještě nahořepsanému knězi Mikulá- šovi neb tomu, ktož by list měl, zaplaceni úplně, tehdy jim inhed dáváme plnú moc i práva ty jisté penieze i s třetinú výše vzieti v židech neb v křesťanech na naši na všech škodu, a přes to vždy ústavně ležeti máme a na žádné právo nevyjéžděti ani vychoditi, jeližby ti jistí penězi hlavní s třetinú výše i také se všemi škodami, kteréž by proto kněz Mikuláš nebo ten, ktož by list měl, vzeli a dobrým svědomiem ukázali, zaplaceni byli jim úplně a docela. A neuchoval-li by buoh z nás rukojmí kterého v tom času, tehda my živí zuostali máme i slibujem tak jistého i movitého na miesto toho umrlého v jednom měsíci ode dne smrti toho umrlého k nám při- staviti a list tiemto řádem obnoviti, kolikrát by toho potřebie bylo pod ležením svrchupsaným. A kto by tento list měl z dobrú volí kněze Mikuláše svrchupsaného, a) chybi v or.