25* cum ipsis facere*) tamquam cum bonis propriis. Ruk. č. 2099 fol. 312), podivuhodné však jest, že židé v této době uznali soud panský za kompetentní i pro rozepře mezi sebou. Vzácný doklad toho z r. 1432**) opakuje se — pokud vím — až zase od prvních desítiletí 16. století po- čínaje, ale i tu jsou doklady, že na radnici uznali v ohledu processualním úplnou autonomii obce židovské a i odvolání zamítli. V nálezu vysloveno r. 1526: Ačkoli David žid Velvarský odvolání k vyššímu právu jest učinil, ale poněvadž se to uznává, že to odvolání podle práva a zákona židov- ského od soudu mistrovského (= rabínského) býti nemůže a nemá, i z té příčiny pan purgmistr a páni je strany při té vejpovědi již mistry učiněné zůstavují a jich Židy při jich právě a zákoně zachovávají.« (1129 fol. 86.) Pobyt židů obmezen byl v Praze na určité obvody, na Starém Městě v hranicích velmi úzkých kolem ulice Ži- dovské (Josefská třída), Staronové školy a hřbitova. K tomu přidati jest ještě několik domků vedle Staré Školy, hlavně na severní straně ulice Vězeňské. Zakupovati domů mimo tento obvod dovoleno nebylo a — pokud víme — za starší doby (1380—1480) se nestávalo. První porušení takového pravidla stalo se rozkazem královským za Vladislava II. Tehda (r. 1493) směl si Juda Hořovský koupiti od podko- mořího království Českého Vojtěcha z Leskovce dům v ulici *) Obvyklé tenere zde vypuštěno. Zdá se tedy, že byl ži- dovský držitel nucen statek prodati. Ovšem lze uvésti proti tomuto názoru některé případy, kdy židé pozemské statky drželi. Tak r. 1424 čte se: In causa Girziconis de Rudna ex una, Joseph et Aaron, filii eiusdem, Iudeorum pretextu bonorum in Horniatek parte ex altera Andreas dictus Sezrba requisitus in consilio deposuit, quod predicta bona fuerunt et sunt predictorum Iudeorum. (2099 fol. 135. a 141.) **) Nos magister civium, consules et scabini Maioris Civitatis Pragensis recognoscimus presentibus universis, quod quemadmodum controversia vertebatur — inter — Isaac, magistrum scole Judeorum pragensium, Issaac, magistrum de Bydzow, Iudam et Jesskonem, filios ipsorum, ex una et Saulum Iudeum pragensem parte ex altera. — (1432). Cod. Nr. 2099 fol. 330.