217 říčí, který byl jich hlavní farní kostel. Zde bydlili ještě v době, kdy Staré Město bylo již městem. Však mizeli odtud rychle. Svaz německý trval i po založení města. Neboť listinu Soběslavskou potvrzuje ještě r. 1274 Přemysl Otakar II. (Theotunici Pragenses). Časem však, a to ještě v 13. stol., obec tato splynula s obcí Starého Města Pražského. Když král Jan r. 1319 potvrzoval konfirmaci Přemyslovu z r. 1274, praví, že předložili jemu poddaní jeho, měštané Většího Města Pražského, jakési privilegium — Otakarovo — (fideles nostri, cives Maioris Civitatis nostre Pragensis). Tenkráte tedy nebyla to osobní společnost národní, byli to měšťané ohraničeného města. Jak se děl tento proces splynutí, po- věděti neumíme. Vysvětluje se tím, že tato společnost sku- tečně byla nejdůležitější součástí nového města, zřízení její skoro totožné s obvyklým v Čechách pojmem o německém právu městském. Ovšem nikoliv jedinou. Z cizinců bydleli na podhradí ještě příslušníci národnosti romanské a židé. Druhou část tvořili domácí Češi. Ostatní půda, alespoň ve vrchním vlastnictví, náležela knížeti, pokud nebyla v držení šlechty neb duchovenstva. Jak přešla ve vlastnictví měšťanů po r. 1235? Zpráv o tom není. Jsme odkázáni na dohad, domněnku dle analogie. Část sv.-Havelská povstala na základě parce- lačního plánu minemistra Eberharda (Eberlina). I lze po- zorovati, že veškeré domy v ulici Rytířské jeví pravidelný obrazec obdélníka rozměrů skoro stejných; na rohu posta- vena radnice pro novou obec, založenou jednoduše dle pro- myšleného plánu. Není pochybnosti, že locator tu parcelací domovních pozemků značně vydělal. I lze snad i při vlastním Starém Městě obdobnou formu předpokládati. Ovšem zde po- zemek nebyl všude volný a cesty, stezky nedovolovaly vždy pravidelné ochozy domů. Tak v Dlouhé třídě, spojující rynk Staroměstský s Poříčem, byly již dříve jistě domy, jako na místě, kde později dvory Rožmberský neb královský (u čer-