FARÁŘ V ROŽMITÁLE. r. 1524. Bylo to na panství všemohoucího tehdy nejvyššího purkrabí, pana Lva z Rožmitála, s nímž spatřujeme pohyblivého Hájka v podivném spřežení. Tam někde na Rožmitálsku bylo za pana Lva počato s dolováním; jak Palacký správně myslí, šlo asi o doly ušlechtilé, zejména na stří- bro (ač ani dobývání zlata, podle informace p. dra. Slavíka, není vyloučeno). Tohoto dolování byl Hájek, nepochybně již od r. 1524, nějak úča- sten; ale šlo ztěžka, bylo potřebí »cupusů« (do- platků), a oba, mocný pan Lev i malý farář-vla- dyka, hledali nějakých jiných nákladníků'. Zdá se, že všemu tomu dolování učinil náhlý konec finanční úpadek rodu páně Lvova, jenž nejspíše učinil konec i účasti Hájkově. Tam tedy v Rožmitále byl sice Hájek fará- řem, ale mnoho »při témž kostele při řádech kře- sťanských obmeškával«, jak si stěžuje po třech letech celá osada rožmitálská. Můžeme tuto je- jich stížnost jenom potvrditi. Neboť od téhož r. 1524 je již Hájek horlivě a ke spokojenosti osadníků i konventu činný jako český kazatel při klášteře sv. Tomáše na Menším městě Pražském: nemohl tedy, zejména v neděle a svátky, konati na obou místech své povinnosti ke spokojenosti obojí osady. Hleděl si záhy opatřiti nějaké bližší obročí. 9. Nevíme určitě, jak a kdy, ale někdy kolem r. 1527 stává se — pan Lev z Rožmitála asi po- mohl — nepokojný kněz Václav Hájek děkanem na Karlštejně. Opouští proto faru rožmitálskou, ale má nesnáze se svým nástupcem, knězem Jindřichem, i obcí městečka. Stěžují si — někdy v červenci 1527 u pana Lva — zvláštním podá-