SVATBA KRALOVSKA. 231 počtu lidu jízdného vjela do města, ano na to sám král radostně hledí. A když ssazena byla s vozu, král vyšel proti ní a ujav jí za ruku, uvedl ji do příbytku svého a řekl k ní: „Panno milá, tys byla dcera krále Českého a již budeš dcera má, já tobě budu za otce a ty mně za dceru. Teď, hle, stojí syn muoj jednorozený a manžel tvuoj.“ A ona pohleďavši naň i zaplakala. Král tak dlúho na ně na oba vzhlédal, až se také nemohl od pláče zdržeti. Pobyvše tu některý den v Hembachu, do Špajru se všickni obrátili a tu slavnost veliká byla. Jan, arcibiskup Kolínský, Jana, syna krále Římského, s Alžbětú, dcerú někdy Vácslava, krále Českého, potvrdil k sv. manželství — a tu byla svadba nad obyčej znamenitá a hodování velmi nákladné. A když se ty věci všecky vykonaly, král se s svým synem Janem rozžehnal a Jan se do Čech obrátil, maje s sebú mnoho knížat a hrabat z rozličných zemí a jednak, ze vší Říše. A tak bylo více než na 3000 lidu jízdného a dobře zbrojí oděného krom těch, kteříž jemu v Čechách na pomoc při- jeli. A jeli všickni spolu vedlé řeky Ohře mimo Budyni a odtuď až do Hory Kutny (kterúž byl Korytanský po odjezdu poslův dobře osadil) přijeli, a nepřátelé, kteříž uvnitř byli, vjeti jim tam ne- dali. A oni tam chtěli mocí vskočiti a tak tu byla veliká bitva. 1 = téměř