396 V. HAJEK, KRONIKA, R. 1347 jím důvěřiti, nesměl, ale raději jel odtuď a do Prahy se obrátil; a tu od arcibiskupa i ode všeho stavu duchovního, též i od panuov přijat s ve- likau radostí a poctivostí. (Kaple sv. Václava. Česká koruna.) Němý promluvil u hrobu sv. Vácslava. Č. t. přihodilo se, že nějaký mládenec, věku svého maje okolo let dvadcíti a šesti, jménem Erhard, syn Erharduov, měštěnína na Horách Kutnách, upadl v těžkú nemoc; a v té nemoci maje nějaké vidění, ulekl se, až oněměl, tak že za 20 nedělí nic nemluvil. Rodičové lítost nad ním majíce, slíbili jej obětovati P. Bohu a sv. Vác- slavovi. I přivedli jej do Prahy k hrobu sv. Vác- slava a tu se zaň arcibiskup modlil P. Bohu se všemi kněžími, též i všecken lid tu na ten čas přítomný. A Arnošt arcibiskup, vzav hlavu sv. Vácslava, při přítomnosti krále Římského vstavil jí na hlavu toho němého, kterýž hned tu pro- mluvil a velebil P. Boha a bl. Vácslava, mu- čedlníka jeho, takže se tomu podivil král i všecken lid, z toho chválu P. Bohu vzdávaje. A od toho času král počal větší a větší milost míti k hrobu sv. Vácslava. T. 1. velmi snážně a pilně i nákladně stavěl se 1 = s důvěrou svěřiti