ZAVET VACLAVA II. 185 tu s tvými bratřími přítomen sa P. Boha za mne prosil tak, aby mi jako milostivý Pán ráčil milostiv býti.“ A s tím rozžehnav se s ním, od sebe jej pro- pustil. Nazajtří povolav k sobě Jana, probošta Vyšehradského, Jindřicha, opata Sedleckého, Hyn- ka z Dubé, komorníka zemského, Jaroslava z Li- pého, sudího, a některých také Moravských auřed- níkuov, kteříž na ten čas v Praze byli, jako Tobiáše z Černé Hory, hajtmana Moravského, Jindřicha Šturma písaře, Přemysla, syna Oldřichova z Vic- kova, auředníka saudu Brněnského, a Matěje Zvol- ského z Rataj, auředníka dvoru markrabského... A ti když stáli před králem, kázal povolati syna svého, rozkázav také, aby s ním přišli Petr kancléř a Hajman Berka z Dubé a Tobiáš z Bechyně a Jindřich z Rožmbergka. To když se stalo, obrátiv se k synu svému, řekl: „Tobě, synu muoj, poraučím krá- lovství mé, poněvadž jsi pravý a pořádný plod břicha mého, ty seděti budeš na mé stolici a kralovati místo mne, otce svého. Bojž se P. Boha a zachovávaj jeho přikázaní! — Víš dobře, muoj milý synu, žeť jsem byl té vuole, abych postavil duom k poctivosti P. Boha mého, ve jméno sv. Rodičky jeho, bl. P. Marie, na Zbraslavi, ale toho jsem nemohl vykonati, snad pro mé hříchy aneb snad Božím zpuosobem, to aby tobě k dokonání zachováno a zanecháno bylo. Prosím tebe, do- konajž to dílo, ať P. Buoh tebe v tvém království