CÍSAR TAHNE PROTI CECHUM. 247 v Starém Boleslavi, jenž prostřed České země jest, postaviti. Poselství vyslyšavše otec a syn, knížata Česká, v raddu jsú vešli. I mluvil jest Oldřich Břetislavovi synu svému: »O milý sy- nu, jak mi veliké nastává nebezpečenství pro tvé manželství neslušné, neb slyším, že císař shro- maždil mnoho lidu od západu slunce, chtěje mne i tebe i všecken lid náš Český zahladiti.« Břeti- slav odpověděl: »Otče milý, není to neslušné man- želství, poněvadž jsem té panně své panictví za- choval do toho času a dne, až jsem s ní vedlé řádu křesťanského knězem řádným řádně potvrzen. I vidí mi se, že sem ne neslušně, ale slušně a pořádně učinil, neb mně knížeti slušnějí bylo za manželku vzíti dceru hrabětovu, než tobě, jenž jsi též kníže, sedlákovu. Nebojímť já se hruozy císařovy, poněvadž na tvú a mú i všeho lidu na- šeho záhubu do naší země lid vede bez příčiny, toliko praví, že na žádost hraběte. Ale jistě věz, otče milý, žeť mu není Jitka tak milá (neb ji za ženu míti nebude), aby měl pro ní s námi bojo- vati, ale žádostiv jest tvého zlatta. Daj mi lid, jistě to poznáš, žeť já ty Němce jako sršeň mau- chy z Čech vystraším a ty Německé země mečem a ohněm poplením a budeli vuole Boží, že mi ten císař v mé přijde ruce, mým vlastním jej za- hladím mečem.« Císař Kunrád vtrhl do Čech.