Z V. HAJEK, KRONIKA CESKA, R. 1042. (R. 1042) Císař Jindřich opět přitáhl do Čech. za manželku dceru Rajmundovu, hraběte Pikta- vienského. (To při tom.) Když pak král Polský i královna byli korunováni, již byl pokoj i všech věcí hojnost v Polský zemi. L. 1042. Jindřich císař maje v paměti tu ha- nebnau porážku, kteráž se stala nad Domažlici, na hoře řečené Štok, a kterak mnoho znameni- tých v té padlo bitvě, umínil se pomstiti nad Bře- tislavem i nade vším lidem Českým. Shromaždiv mnoho lidu z rozličných zemí, třmi cestami vtr- hnúti rozkázal do České země. To když se stalo, počali Němci velikých škod činiti od strany zá- padní, netoliko ve vsech, ale i v městečkách, také se i o hrady pokaušeli. Břetislav toho času byl v Moravě, ale však jakž o tom uslyšal, hned se do Čech obrátil a dřív než Břetislav z mezí Mo- ravských vyjel, až se císař s svými Němci nad Prahú na Bílé Hoře položil a svuoj stan kázal rozbíti na tom místě a kopci, kteréž slove Ši- benka. A tu sú císařské roztaženy vorlice, však Prahy žádný se nedotekl nepřítel, aniž se co sta- lo, ješto by paměti hodné bylo, krom to, že biskup Severus časem nočním vyjížděl z Prahy a jezdí- val až do stanu císařského. Co by tam jednal, to jest tajné bylo. Někteří ovšem domnívali se, že by se dal na milost císaři, jako pánu svému proto, jestliže by císař dobyl Prahy, aby jemu nevzal auřadu biskupského. Jiní pravili, že by to činil