656 jest co pohoršeno. A my pojemše s sebú druhé z vobce a hosti mlynáře, ježto k tomu ro- zomějí, nalezli sme, aby ten strýc puol třetie kopy gr. za polepšenie poručníku dal vedle rokóv námi uložených. A to obě straně při- jale. A že poručník nechtěl v tom strýci věřiti, uručil jemu strýc pánem svým první kopu gr. ata aby byla .rukojmie puoldruhé kopy ostatnie. Tehdy rukojmie, ježto byli slíbili za toho strýce do let sirotka, podali na nás, již-li sú rukojmie prázdni, poněvadž sirotek maje leta poručníka učinil a rukojmie jiné za polepšenie přijal. A my z potazu našeho nalezli sme, že sú již rukojmie prázdni. Na to nám a obci rukojmie dali sú památné groš za pivo vedle obyčeje. Pak potom poručník dal z dobré vóle tomu strýci dvě neděli rok, aby jemu mlýn vyprázdnil a ven sě vystěhoval. A když přišel poslední den. těch dvú nedělí, poručník prosil más konšel, starosty, rychtáře i těch propu- štěných rukojmí a druhých obecních súsed, abychom s ním do toho mlýna šli, chtě sě veň uvázati. A to bylo v úterý málo s poledne, kterýžto den ten celý měl Ilhótu sě vystěhovati. I řekl ten poručník: „Již-lis mi vyprázdnil, abych sě v své uvázal.“ Odpověděl: „Ač sem nevyprázdnil, ale chci ihned vynésti a vy- metati, poněvadž mi nepřeješ. Ty sě v své uvaž, opravuj, dělaj a na mě ižádné péče úóměj:“ Poručník řekl; „Nemohu s tebú spolku mieti:“ A te řek i šel pryč. Tehdy starosta sobcí řekli poručníku: „Nechoď nikam, však ještě den. neminul.“ A když sme nemohli jeho odvolati, postavše rozešli sme sě také pryč. Pak potom ten poručník po dobrém času přišed sáhl na toho strýce i na rukojmie propu- štěné, aby jemu ty škody, kteréž sú sě v jeho wodjití na. tom mlýnu staly, zaplatili. A když bylo na nás podáno od rukojmí řkúcích: „My sme ž rukojemstvie propuštěni, jakož vám kon- šelóm, starostě i obci svědomo jest, nejsme w tom nie vinni,“ a dále vyvedli před námi tíž rukojmié svědomie, že ten poručník v jiných vesniciech o -svój mlýn sfrýmarčil a stržil; a my E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiww města Prahy: slyševšě obě straně, potázavšě sě vyřkli sme vedle našeho zdání, že ti rukojinie propuštění mají v pokeji býti a že nic nejsú vinni po- ručníku tomu. A ten poručník, nás nehaněje, k Vaší Milosti dokládá, protož prosíme, Vašě Milosti, račte nás naučití, kto jest vinen těmi škodami na tom mlýnu, tento-li poručník, ježto svým nedbáním ten mlýn opustil, čili rukojmie dávno propuštění. A my purgmistr a konšelé svrchu psaného města Pražského, slyševše súsedóv nadepsaných nalezenie a vypověděnie svrchupsané spra- vedlivě a právě učiněné ve jméno božie po- tvrdili sme jeho a tiemto zápisem skutečnějie potvrzujem, jemu moc a obdrženie plné dá- vajíce. Actum pleno in consilio sabbato post Katherine. (Rukop. č. 992 fol. 110.) 55. 1430, 18. února. My purgmistr a kon- šelé Velikého města Pražského vyznáváme tiemto zápisem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že — ubrmané a přátelští smlúvce mocní od strřan vdolepsaných s povolením naším s plnú mocí vydaní a vy- volení — točižto od Janka, Mejšnerova syna, z jedné a od slovutného Zachaře z Krp, po- ručníka téhož Janka, z strany druhé, mezi týmaž stranoma osobně v plné naší radě stojí- címa o to jisté poručenstvie a vo vpad (?), kterýž jesti týž Janek učinil na tvrz jeho, takovéto jsú vyrčenie a vypověděnie učinili: Najprve a přede vším aby obě straně svrchupsané svoji dobří a laskaví přátelé byli, róznic, sváróv, nechutí, kyselostí i všech jiných věcí zapo- menúce proto kterakkolivěk mezi nimi vzniklých a povstalých, společní přiezeň a lásku, mezi sebú zachovávajíce. Dále jest vyrčeno, aby svrchupsaný Zachař těch sto kop gr., kterýchž jesti Franc Rozmtál dlužen a vinovat jim za sukno ostal, témuž Jankovi sstúpil a na nich sobě i ni svým dědicóm a budúcím ižádného práva viece nepozuostavoval. A to jesti ihned častopsaný Zachař učinil, že jesti jemu těch sto kop gr. na Francovi svrchupsaném po- stúpil a tiemto zapsáním skutečnějie postupuje