348 věrných našich milých to všecko právo a spra- vedlnost v těch ve všech majestátích a životech jemu Florianovi Griespekovi od nás prve da- ných a propůjčených s těmi všemi vejminkami a summami i životy v nich zapsanými a polože- nými na též zboží na jmenovaného Jana Mikše a na jeho dědice a budúcí tímto listem naším a zápisem převozujeme a přenášíme, a takovej trh a převedení spravedlivosti častopsaného Floriana Griespeka na dotčeného Jana Mikše a na jeho dědice i budúcí potvrzovati a vůli naši královsků plnú a dokonalúů k tomu dávati ráčíme tak, že již on Jan Mikeš s dědici a budúcími svými ty vsi a zboží svrchu psaná v té summé, v tom právě i pod těmi všemi výminkami, jakž majestátové naši to v sobě ukazují, jmíti, držeti, užívati, dáti, prodati, směniti, odevzdati má a moci budou buď spo- lečně ty všecky vsi neb rozdílně, ne jináč, než jako by jemu neb jim ti čtyři majestátové zejména svědčili. Též i ti životové prve zapsaní již ne na častopsaného Floriána ani dědice jeho, ale na něho Jana Mikše i jeho dědice a budücí i toho každého, kdož by toho zboží po něm neb od něho v držení byl, rozuměti a vztáhnúti se mají; a vtom on od nás, dědicův ani budúcích našich, králův Českých, ani od těch duchovních ani od žádného ji- ného člověka, doniž by ti životové a vej- minky v často jmenovaných majestátích ne- vyšli a se neskonali, žádné překážky jmíti nemá žádným obyčejem vymyšleným. Než po vyjití týchž životův a vejminek, pokudž nám i těm duchovním vejplata v často jmenovaných majestátích našich, též i hory a lovy na gruntích těch zboží se pozůstavují a vymiňují, toho my, dědicové naši i budúcí králové Čeští, i ti duchovní užiti máme a oni povinni budú summu svú přijíti a těch zboží bez umenšení zase postúpiti. A kdož by tento list jměl nebo jmíti bude s častopsaného Jana Mikše, dědicův jeho neb budúcích neb jednoho z nich dobrü volí a svobodnú, chceme, aby tomu každému příslušela táž moc i též plné právo všech věcí E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu: města Prahy: v něm položených a zapsaných jako jim samým. Tomu na svědomí pečeť naši královsků k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán v městě říšském Řezně v sobotu před hodem Seslání ducha sv. léta 1546 a království našich Římského patnáctého a jiných dvadcátého. (Majestátové v archivu místodrž. z r. 1543—50 f. 173.) 15. 1575, 26. dubna. L. 1575 ten outery po sv. Jiří stala se smlüva — mezi uroz. paní Zofijf Granovskou z Dubnice a Jakubem mly- nářem ze vsi Nuslí a to taková: Jakož nemalá škoda jezem, kterýž jest od starodávna v potoce, jenž slove Vinný, udělán, dotejkajíce se jeden břeh paní Granovský a druhej Jakuba mlynáře, našlo se, že pro neopatrnost Jakuba mlynáře, že jest velikými vodami na břehu paní Gra- novský nemalá škoda se stala. Což jest — tak smluveno: že on Jakub mlynář má udělati při břehu paní Žofije srubem aneb kolím, beranem vybíti a pažením zadělati, tím rumem, kterýž pod jezem podlí břehu Jakubova zanešeno jest, zanésti a zapěchovati — aby se paní Žofiji více škody na břehu jejím nedělalo —. (Ru- kop. č. 3010 f. 81.) Vršovice, ves u Loun. 1533, 5. srpna. Já Jan Sokol z Mor a na Vršovicích známo činím tímto listem obecně — a obzvláště slovutné a vzáctné opatrnosti pánuom purmistru a radě Star. M. Pr., pánuom přátelóm mým milým, službu svú vzkazuji. Oznamuji a ve vědomí dávám, jakož na žádost uroz. p. Petra z Wajtmile a na Mostském hradě do Vršovic sú vysláni od VMtí opatrní muži — mlynáři přísežní k vohledání prahu při mlýně Vršovském na vodě řečené Vohře: že sú dotčení mlynáři přísežní ten práh spravedlivým uvážením ohledali bez překážky škody všelijaké, kdež i na to kůl vbivše cejch sú vysadili, pokud voda držána býti má; a také když by ten práh sešel, tehdy bez přítomnosti přísežných klásti ho nemá pro uvarování budúcí pokuty, tak aby míra ta s cejchem na to vysazeným srovnati a potkati se mohla. Což