Libiá— Liblice. 19 a jej opatrovala. Jest na tom smluveno, Ze jemu Klimovi dielu matéiného toliko XXti kop má býti vydáno —. Actum feria II. die Pro- copii 1524. (Rukop. č. 2155 f. 37.) 3. 1530, 2. září. Šimon, rychtář z Libiše, a Matěj Strajček z Dušník, oba z jednostajné vuole toho jsú požádali na páních úřednících, kdež on Šimon maje dáti Janu, dceru svá, za manželku Janovi, schovanci téhož Matěje, po- dle pořádku dobrého povolavše z obojí strany přátel učinili jsú smlúvy svatební v tento zpuosob: Najprve že dotčenů Janu a Jana, schovanice svého, on Matěj při sobě držeti má — a oni jsúce při něm, všecku poctivost jakožto k staršímu svému zachovati mají a jím se poslušně spravovati. A jestli P. B. jeho Matěje od smrti uchovati neráčil by, tehdy po smrti jeho manželka i s synem pozuostalá, když by se odtud hostiti chtěla, povinen bude Jan s Janou, manželkou svou, manželce Ma- tějově s synem pozuostalým z toho statku vydati padesáte kop m. a k tomu dvě krávy najlepšie. A pakli by jemu Janovi a Janě po smrti téhož Matěje v témž hospodářstvie zuo- stati se nevidělo, takže by táž manželka Ma- tějova tu zuostala, tehdy z toho statku aby jemu Janovi a Janě vydala LXX k. m. Act. feria VI. post Egidii. (Rukop. č. 2155 f. 121.) Liblice u Mělníka. 1438, 17. prosince. Jakoż jest pre byla mezi Prokopem Šprinclem z jedné strany a slovut- ným Janem z Litovic strany druhé o dvadceti k. gr. platu zástavy věnné po nebožce Litoměřic- ké na tom zboží v Liblicích, kterýžto plat Jan z Litovic u krále Českého jest uprosil: tu proti tomu dání královu Prokop nadepsaný jest od- pieral, pravě, že k tomu platu má lepšie právo nežli Jan královým dáním a že to chce okázati. I dovodil jest takto: Najprve že jest měštěnín Starého M. Pr. a v tom právě a v těch svobodách seděl jest a sedí a's městem trpí. Druhé, že ten plat na něho jest spravedlivě nápadem po přátelech přirozených podle práva a řádu a svobod městských. Třetie dokládal sě kšaftu nebožky Litoměřické. Óvrté, że jest mocným poruč- níkem k zisku i k ztrátě učiněn od Baltazara, poručníka po nebožci Kamaréřovi. I prosil jest týž Prokop pánuov purgmistra a konšelóv Star, M. Pr., aby právo královo Janovi dané mocí svých majestátóv na svobody daných stavili a odepřeli, a že chce lepšie právo, nežli jest královo dánie, okázati. Proti tomu Jan z Litovic jest odepřel pravě, že Prokop nadepsaný proti dání královu práva nemá ižádného, takto pravě: kterak nebožka Litoměřická za pokojných časuov krále Václava slavné paměti ten plat ve dsky zemské jest vložila a zápisem v určených pe- nězích utvrdila stúto výmčnkú: kdyby ten plat od nich chtěla zasě mieti, aby jim dala summu určenú zapsanú, pakli by toho neučinila, tehda oni mocí toho zápisu v ten plat s komorníkem mohli sé uvázati. Také znamenitě v tom zá- pisu jest výměnka, když by který z těch tří osob umřel, aby na zuostalé až do poslednieho jeho diel spadl. Pakli by všichni zemřeli, tehda teprův ten zápis aby moci neměl ižádné, a na svrchupsanü Litomérickü aby ten plat zasé připadl s plným právem. A potom táž Lito- méfická jest kšaftem poručenstvie učinila dvěma osoboma, Dubcovi a Kamaréřovi. Proti tomu kšaftu Jan z Litovic jest odpřěl pravě, že ten kšaft nenie ke škodě jemu dáním krá- lovým obyčejem ižádným. Proto, což jest ona dřieve dskami zemskými utvrdila a zapsala, že neměla moci žádné kšaftem toho proměniti, neb je již tu nic neměla. A potom ty dvě osobě z těch zdpisuov jsta umiele diieve neż ona, ji z desk nepropustivse, a ona potom po nich jest s tohoto světa sešla. A naposledy tretie osoby také jest pán Buoh neuchoval s tohoto svéta sníti, na kteréžto vešken zápis od nie i od druhých byl jest úplně spadl, a ten jest ji byl nepropustil ani komu zavadil. Protoż ten plat dvadceti kop gr. na Liblicich na krále Českého řádem a právem zemským úplně jest g“