Nymburk (1517—1518). 91 váno. Proti tomu skrze přítele svého Vácslav Hrádek mluvil, že on tomu dosti učiniti ne- může, aby jim Nymburským k žalobě hned odpověděl, z té příčiny, že jest sobě svědomí volně zjednati nemohl, kteréhož z knih města Nymburka i z jejich registr potřeboval, proto že jest svobodně a bezpečně do svého statku ani do svého města Nymburka nemohl; žádaje, poněvadž té žalobě místa nedává, aby jemu pro- dlení dáno býti mohlo. K tomu jest zase od Nymburských mluveno: že prve slyše na sebe 'Váeslav Hrádek žalobu, hojemství před týmž soudem jest bral sobě, že se chce z toho, z čeho naň žalováno, vyvésti ; žádajíc při tom za opatřenie, zvláště že s tím, což žalují, jsou pohotově a pokazovati chtí; a na to ukázali jsú některá svědomí. Tu páni purgmistři a rady Starého i Nového i Menšího měst Pražských řeči z obů stran vedle práva pováživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž on Vácslav Hrádek přistúpiv ku právu a slySe na sebe od starších i vší obce města Nymburka žalobu, tím jest té žalobě místa nedal, že by proti tomu také svědomí jmíti mohl itoho, což se na něho ža- luje, odvésti a se vyvésti času prodlenie pro tu příčinu žádal; i z té příčiny vedle práva páni purkmistři a rady měst Pražských jemu Václavovi Hrádkovi té věci odkládají na takový zpuosob, aby páni Nymbuvští, obecní starší i všecka obec téhož města jemu Hrädkovi gleith a dokonalé bezpečenství před sebú dali od středy najprve příští až do dvú nedělí pořád zběhlých ; a v tom času jsa beze vší jich překážky Nymburských mohl sobě buďto v knihách měst- ských neb v registrách aneb také osob svědomí hledati, tak jakž i oni starší i obec jsú sobě hledali. A páni Nymburští, čehož by k té při z knih i z registr městských Vácslav Hrádek potřeboval, jemu mají dáti a vedle práva se zachovati; a strany oboje aby zase před pány purgmistry a radami měst Pražských na rat-' hüze Starého Města Pražského ten pondělí po Novém létě najprv příštím stály; a tu páni purgmistri a rady měst Pražských k stranám vedle práva spravedlivě se zachovati chtí. Actum anno MDXVII? fer. VI. die Briccii. (Tamtéž fol. F. 26.) 4. 1518, 5. ledna. V té při mezi staršími obecními a obcí města Nymburka nad Labem z jedné, a Vácslavem Hrádkem z strany druhé, tu kdež sou oni Nymburští vinili jej Hrádka z dosti neučinění smlouvy mezi nimi Nym- burskými a jím Hrádkem někdy učiněné oso- bami dvanácti; pravíce oni Nymburští, že jest ta smlouva učiněna a že on Hrádek poddával a svoloval se té smlouvě dosti učiniti a již nedbá, a na to na obé pokázali sou svědomí : žádajíce toho, poněvadž se jest té smlouvě svoloval a poddával dosti učiniti, aby to, což ta smlouva a pokud v sobě drží a ukazuje, k tomu byl přidržán, tomu dosti aby učinil. Proti on Vácslav Hrádek odpíraje pravil, že podle té smlouvy není povinen jim nic učiniti z té příčiny a proto, že oni té smlouvy sú nepřijali; a na to ukázal svědomí, dále při tom pravě, že sou oni Nymburští pravili a v lidi vtrušovali, že by ta smlouva byla knihami města Nymburka zapsána a že toho není, prose, aby to provozovali; dále i to mluvě, mimo tu smlouvu, jí nepřijavše, že sou se s ním v soud svolili před panem podkomořím a před radou týmž panem podkomořím v nově ostřenou [!] na takový zpuosob, že artykule jisté měli sou sepsati a jich duovody i přělí- čení také a ve čtyřech nedělech pfed purg- mistrem a koušely Nymburskými položiti ; a oni konšelé to sou měli jemu Hrádkovi uká- zati, a on zase proti tomu odpory své též se- psati i s duovody měl a před týmiž konšely poloZiti; a to všecko že jest mělo k jich vyš- šímu právu posláno býti. A na to na všecko opět ukázal svědomí, žádaje při tom podle práva zachován býti, a že se jemu zdá, že on k té žalobě jim povinen není odpovídati, ani podle té smlouvy jim co činiti, poněvadž prve jsou jí od něho nepřijali a k soudu se pod- dali a že se jemu vidí, že sou ty všecky arty- kule v té smlouvě položené tudy potratili. 12°