38 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: zmatkuov činěno ; a také aby týž Jan Reček o to zbožie žádnému člověku neodpoviedal buďto v súdech duchovních nebo svěckých. Však po[d] takovúto výmluvú a výměnků: aby ze všeho zbožie týž Jan Reček vydal a splnil Lidmilce, dceři jeho, kdyžby k letóm svým rozumným přišla, sto kop gr. dobrých střie- brných rázu pražského za její diel, anebo aby jí deset kop gr. platu ročnieho a komornieho ukázal a postúpil, anebo aby jí toho zbožie po- stúpil, což by za sto kop stálo, za její díl; pakliby Lidmila dcera jeho nedojdúci let svých rozumných umřela, tehdy těch sto kop gr. aby spadlo na téhož Jana Rečka plným právem tak jakožto svrchupsané zbožie, s túto další výměnků: že Barboře, dceři své vdané, za její diel dědičný duom svój, v kterémž jest přebýval a bydlil, ku pravému dědictví dal jest a odkázal, tak aby jí svrchupsaný Jan Reček na tom domu nepřekážel, ani také jemu zasě ona na tom zboží zdaném a odkázaném, jakož svrchu psáno stojí, obyčejem ižádným vymyšleným. A to sě jesti stalo v plné radě léta tisícého čtyrstého třimezcietmého tu so- botu před nedělí Družební v puostě. (Rukop. č. 992 fol. 109. V rukop. č. 2099 f. 88 čte se latinský překlad.) 3. 1427, 16. listopadu. (Osvědčení téhož vzdání.) Já Jiřík z Rúdné, úředník hradu Pražského, vyznávám tiemto listem obecně každému, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že slovutný Mikeš z Lojovic přišel jest před mě na hrad Pražský den sv. Martina, i opo- věděl sě jest přede mnú jakožto před úřed- níkem a pravě, že rok jest dal Kakamerdovi před mě hodinu dvadcátů. I čekal jest jeho od hodiny dvadcáté až do hodiny jedenmez- cietmé, a když jest Kakamerda k té hodině nepřišel, tehdy týž Mikeš žaloval mi jest na něho i osvědčil mi jest a pravě, že mocí a bezprávně na jeho zbožie dědičné sahá a že násilím v jeho zbožie dědičné sě vieže. I osvědčil jest přede mnú i před jinými mnoho dobrými lidmi, ježto sú při tom stáli a byli, a řka: Slyšímť, že týž Kakamerda list falešný na mé dědičné zbožie, kteréž mám na zemi, sobě jest udělal. I osvědčil mi jest týž Mikeš, ja- kožto úředníku, i těm všem dobrým lidem, kteříž jsú při tom byli, a prosil jest nás všech, abychom to v paměti měli, že ten list Kaka- merdóv za neřádný a za falešný odvolává, a že i žádné moci nemá; i přísahal jest a na svú vieru i na čest bral před námi přede všemi, že o tom listu skutkem ani radú nevie. A také mi jest jakožto úředníku to zvláště osvědčil i těm, ktož sú při tom byli, a řka: Pohřiechu, když ižádné moci nad sebú nemámy, ježto by nás zemským řádem bránila, já sem sě utekl na svědomie k svým pánóm města Starého Pražského, jakžto v těchto časiech nebezpečných páni, rytieři, panoše i zemané v svých zápisiech i v jiných potřebách k svě- domí téhož města nadepsaného obecně sě utie- kají, i vstůpil sem do rady plné před pány konšely na rathúze v Starém Městě i osvědčil sem pánóm konšelóm, že zbožie všechno své dědičné, kteréž mám na zemi, to všechno zbožie Janovi Rečkovi, měštěnínu téhož města nadepsaného, ve dskách zemských za svobodné k pravému dědictví zapsal sem po své smrti; a prosil sem pánóv konšelóv, aby to mé před nimi osvědčenie a tu pamět v měscké kniehy také kázali zapsati a tak měsckým právem a knihami měsckými zápisu desk zemských témuž Rečkovi sem potvrdil. — A tak týž Mikeš osvědčil mi jest ty všechny věci, kteréž jest na rathúze před pány konšely osvědčoval i těm dobrým lidem, kteříž sú při tom byli; i prosil jest nás všech, abychom ta všechna osvědčo- vánie nadepsaná v paměti měli, kdyžby jemu toho koli potřebie bylo. Také týž Mikeš prosil jest mne, abych jemu z úřadu svého těch všech nadepsaných osvědčování na svědomie list pod svú pečetí vydal. A my Jan starší z Šárky, Jan z Libečova, a Matěj podpurkrabie téhož hradu Pražského, vyznáváme podle tohoto listu, že sme při těch všéch osvědčování byli a stáli a ta všechna osvědčovanie nadepsaná od