Žatec (1543). dal, což jest prve o nepořadu příčinami v ji- stých artikulích v tom spisu oznámil, že jse to všecko nalézá z jich vlastních přiznání a z svědkuov i relatoruov. Než kdež se mluví, jako by nebožtík Pavel před ním pokoje ne- měl, a za tou příčinou že by to promluvil, tomuť on odpírá, aniž se v pravdě nenachází, aby mu jaký nepokoj činiti měl ; nébrž zname- navše šepty Jana Eliščiného s nebožtíkem pod způsobem přátelského navštívení, porozuměl jest, že by se k něčemu nezpůsobnému schy- lovalo i dotázal se jest relatoruov, když ten spis od Jana Eliščiného sepsaný a zapečetěný byl, vědí-li o vuoli nebožtíka, co by tam bylo. A když sú oznámili, že nevědí, tu jest pro- mluvil k Pavlovi řka: Oznam vuoli svou, a žádnú nezbedností k němu jest nepřikračoval. A poněvadž jsou ti relatorové nevěděli, co jest tam bylo, i mohl se jest dobře pro umenšení souduov a budúcích nesnází doptati, aby jistčí vuole nebožtíka mohla poznána býti a vysvěd- čena, aby oni jsúce toho svědkové věděli, co oznámiti mají, poněvadž testamentum a teste vocatur, to jest, že kšaft vod svědka slove podle práva. Mluvě dále, že nebožtík Pavel Mazanec byl jest písař a psáti uměl, i merk svuoj měl, kdyby to tak vésti chtěl, aby o tom ani relatores ani žádný nevěděl, mohl jest dobře svou rukou sepsati i také merkem a sekretem svým zapečetiti. Ale to že tak není, jakž se od strany mluví, a nenachází se, ani rozum toho neukazuje, aby to tajně vésti chtěl, poněvadž jest jiný psal a přítel, kterejž se- psavši, jak mu se zdálo, teď v té při stává s těmi, komu jest psal, jim pomáhá, aby vždy, co sepsal, průchod svuoj míti mohlo. Kdež jse pak táhnú na nález v Staré Praze, ten se sem nikterak k této při trefiti nemuože z příčin, které v sobě zavírá. A kdyby pak i to tak bylo, že jest nebožtíka Pavla vuole taková byla, jakž ten spis ukazuje, (čemuž jse vždy odpírá) teda ten spis jako nepořádný místa míti nemuože pro tu příčinu, že jest prvnější, a toto vyznání oustní nebožtíkovo jest poslední, 599 kteréž moc podle práva míti má, nebo pokudž v člověku duše hejbající jest, potud duše hej- bající a nejednostejná jest. Ač by vuole nebož- tíka prve byla, aby ten spis tak sepsán byl, ač se tomu nevěří, ale potom že jest to pro- měnil a jinou vuoli vysvědčil i oustně-oznámil ; a za právo se to drží, že poslední vuole a po- ručenství moc mívá, a ne první. Jakož sú pak dotkli nálezu v Staré Praze mezi pány úřed- níky a panem Janem z Písnice, toho k své při užiti chtěvše, jakž jich řeč ukazuje, ten nález jinak jest; neb pan Jan z Písnice po- volal jest sám na kšaft a mluvil před těmi povolanými: Páni milí, že teď statek svuoj mně dává, a tu sou se páni ouřednici jako k statku nepořádně kšaftovanému připověděli, tak že tu pan Jan z Písnice odsouzen jest a nic nevzal a tím zrušen ten spis, že sobě od- kazoval; a tuto tolikéž se vidí, že Jan Eliščin odkazoval sobě a přáteluom ujčeným svým. Dále tomu jse odpírá, aby nebožtík Pavel ten kšaft sepsaný z ruky své podal relatoruom a k němu jse přiznal, aniž jest vuole ta jeho nebyla, neb jest jinou oustní sám oznámil, jakž pak ti relatorové o tom sú vysvědčili; táhna se vedle toho na nálezy VMtí mezi Ka- teřinou Váňovou z Kralovic, kdož vuoli svou dvěma oustně o statku svém oznámí, že to jmá za kšaft státi, jakož jest on. oznámil. Kdež pak strana vede svědomí Jiříka Mlejnka a Mi- kuláše Jana, Eliščiného syna nedílného, a dvě ženy, to svědomí samé v sobě jest odporné a přijato býti podle práva nemuože pro tyto příčiny: jedno že Jiřík Mlýnek zjevně proti se- znání relatoruov svědčí, ježto vo jednu věc jedni svědkové jinak a jinak aby měli svěd- čiti jest proti rozumu a pravdě, a poněvadž se tu nepořadu dotýče, on to k opatření úřadu poroučí. Mikuláš pak ten jest přítel přirozený a krevní a také jinak svědčí než relatorové, ježto přítel v svědomí pravý se zbraňuje.a přijat býti za svědka nemá. Tolikéž ty dvě ženy, Mandalena a Dorota, nemají v této při přijaty býti za svědky z příčiny, že žádné po-