352 Selôv priseznÿch Star. M. Pr., že jsú své pečeti vlastnie k tomuto listu přivěsili. Jenž dán léta — tisícého čtyřstého třidcátého čtvrtého v pondělí před sv. Ondřejem. (Rukop. č. 992 f. 160.) 6. 1435, 10. března. My purgmistr a konšelé Star. M. Pr. tiemto zápisem všem nynějším i budúcím na vědomie dáváme, že rychtář a konšelé z Vysočan, odloživše ortel k nám, jakožto na najvyšie právo, v té při, kteráž jesti mezi stranami dolepsanými, i vstú- pili jsú před nás do plné rady, žádajíce zprávy a naučenie, a zpravili nás takto: Jeden súsed jich, jménem Přestan, jsa nemocen a leže na smrtedlné posteli, pfivolav k sobě súsedóv i učinil jest před nimi své poslednie poru- čenstvie ze všeho statku svého a tak odkázal jest statku a zbožie svého polovici mateři své řka, že mne jest nedielná, a dceři své, man- želce Starcově z Nového Města Pražského, druhý diel téhož statku svého a ostatek téhož statku a dědictvie synu svému k jmění a k dědičnému požívání. Pak potom mátě toho Přestana svobodně a dobrovolně tu polovici, kterúž jest jí odkázal Přestan syn její vzdala jest vnuku svému, synu Přestanovu, před rychtářem i obecními konšely tudiež u Vyso- čanech a na to dala památné. Potom mátě téhož Přestana vystěhovavši sě ke dceři Přesta- nově, vnučce své, do Nového města Pražského, i povolala k sobě vnuka svého svrchupsaného, žádajíci na něm, aby jí odevzdal tu polovici, kterúž jest jemu vzdala; i přišed k ní do No- vého M. Pr. bez povolenie a vědomie svých poručníkuov i odevzdal jest jí tu polovici a ona dále ležéci na smrtedlné posteli, poru- čenstvie učinivši, odkázala jest vnučce své, Starcově manželce; a tak Starec jménem své ženy přišel s kšeftem a s výpisem toho ode- vzdání do Vysočan před konšely, aby jemu spravedlivé učinili vedle rozkázanie babky jeho manželky k té polovici, kterúž jest jí vnuk její odevzdal. Tehdá přietelé a poručníci syna Přestanova učinili jsú proti tomu odevzdání E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: odporu praviece, že syn Přestanóv neměl moci k odevzdání učiniti nižádnému bez vědomie a nepovolenie svých poručníkuov, nebo nemá ro- zomu dospělého ani jeho požívá, a také z moci poručníkóv jest nevyšel. A tak rychtář a kon- Selé svrchupsané vsi, preslysevse Zaloby i od- pory obû stran a bedlivě rozváživše, vypověděli jsú mezi nimi takto: že syn Přestana již jmeno- vaného neměl ižádné moci bez povolenie'a vé- domie svých poručníkuov odevzdati té polovice statku babce své, neb nemá rozumu dospělého aniž jeho muož požívati. Též my, purgmistr a konšelé svrchupsaného města Pražského, přesly- ševše ortel rychtáře a konšelóv již jmenované vsi a jeho dobře pováživše, tudiež také měvše před sebú obě straně svrchupsané, i potvrdili jsme a ve jméno božie mocí tohoto zápisu potvrzujem jich ortele dobře nalezeného ; nad to vypoviedajíce, že ten sirotek, syn Přestanóv, nemá mieti žádné moci k vzdání ani vodkazo- vání ižádné osobě bez povolenie a vědomie svých poručníkóv a zvláště pánóv svých, jakožto najvyšších poručníkóv vdov a Birotkôv. Act. fer. V. ante Reminiscere 1435. (Rukop. č. 2099 f. 397). 7. 1436, 16. února. Jan Starec, měštěnín Nov. M. Pr., vstúpiv do plné rady Velikého M. Pr. seznal jesti, že ten list kšaftovní, kterýž jest Kateřina, mátie Přestanova z Vysočan, učinila, z něhož jsú Bartoš sirotek a přátelé jeho svrchupsaného Jana upomínali, aby jej vydal, ztracen jest a nevie, kam sě jest děl. Odřiekaje sě dále svrchupsaný Starec všeho práva svého, kteréž jest jemu na tom listu příslušelo a příslušeti mohlo i svými dědici a budúcími. Dále jestli by kdy v časiech budúcích ten jistý list na jevo vyšel, aby žádné moci, tvrdosti a pevnosti nebyl a měl, ani jím kdo mohl na zboží aneb statku Přestanem zuosta- veném aneb sirotku svrchupsanému neboli néméstkôm a vladatôm toho jistého zbožie prekézeti, ale svobodni a prézdni od již jmenovaného Starce, od dédicôv a budücich, kteří ten list svrchupsaný v tasiech budûcfch