590 než-li manželka, a ona, dokud stolice vdovský nepromění, že děti i statek ten všecken do let jich rozumných při ní zuostaven býti má. A pravieci, kdyby byli od Václava, Martina Chramosty syna, spravedlivosti jeho společně nekoupili, že by to býti mohlo snad, aby on ještě zdědil, ale poněvadž jest Janovi Chramo- stovi nebo Panovcovi, manželu jejímu to pro- dal, a páni úřad peníze za to položené obrátili jsú k užitku tomu sirotku Václavovi, kdež sú jeho dobře znali a platu mu čtyři kopy XLV"/, groše pod Bezděkovem za to oddali, davši na to čísti registra Bezděkovská — z nichž výpis o tom VMtem posíláme — protož již nad to proti kšaftu manžela jejího na jinů spravedli- vost potahovati se nemuože a nemá, ani tomu kšaftu odpírati. — Proti tomu Pavel na místě sirotkuov mluviti dal: kdež jest strana čísti dala zápis mezi Martinem Chramostou a Do- rotou, manželkou jeho, o vzdání a spolčení statku jich, to k tomu praví, že se tu více na ně vztahuje, poněvadž se v něm nachází, že živej aby obdržel, a ona ho přečkala, pak ona Dorota, když jest se k ní Jan Panovec při- ženil, aby mu svá práva vzdala, toho ničímž nepokazuje, protož jest o tom, což mu nená- leželo, kšaftovati nemohl. Než což se Micha- lova kšaftu dotýče, proti tomu se nemluví, neb jest on o svém kšaftoval a také by byl chtěl komu z své krve jinému odkázati, neměl ho. Kdež se pak tu ukazuje to, že by Václav, sirotek Martinuov, spravedlnost svú prodával, a že by mu platové za peníze jeho ukázáni byli, buďi tak, však proto to nic těmto sirotkuom Jana Panovce s touž Dorotou, první manželkou, zplozeným, kteříž svým ještě nikda nevládli, ke škodě býti nemuože a není podle práva. Tu sme nalezli : Poněvadž se to z průvoduov nenalézá, aby Dorota Chramostová, první man- želka Jana Panovce, kloboučníka, jemu Janovi spravedlnost a práva svá vzdala nebo zapsala — z těch příčin o čemž jest koli kšaftoval on Jan Panovec nebo Chramosta mimo spravedl- nost Václava, syna Martinova, odprodanů, ježto E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: by jejího vlastně bylo, v tom ten kšaft prů- chodu míti nemůže podle práva — Zuzanna Chramostová se odvolává. — Dán v Žatci v pátek po sv. Vavtinci (11. srpna], léta 1542, Confirmatum feria VI. post s. Dorotheam [9. ünora] anno: 1543. (Fol. 240.) 919. 1543, 9. února. (Mezi Jakubem Ci- kadou 2 Nového Města Pražského z jedné a Reginou, manželkou Bohuslava Stryala, z strany druhé.) Jakub Cikada, soused Nového Města Pražského, obvinil před námi Reginu, manželku Bohuslava Stryala, z toho, kdež jest, maje odsud odjeti, dal jí pět zlatých uherských schovati, a těch že mu posavad zase navráceno není, žádaje, aby přidržána byla k tomu a jemu zase ty zlaté navrátila, dav na to čísti svědomí Ja- náka, otčíma svého, a Jana Bartoška, krejčího z Prahy, též svědomí Tomáše Horsáka a k tomu šuldpríf rukou vlastní Bohuslava Stryala psaný (což vše k VMtem odsíláme) a pravě, že sám Bohuslav, manžel její, dal se v tom prve sly- šeti, že by v tu summu těchto pět zlatých také bylo počteno, žádaje, poněvadž sám na místě manželky své stojí, aby to pokazoval, a pravíc, že on to dostatečně pokazuje, že v tu summu těch pět zlatých pojato není. — Proti iomu od Reginy, manželky téhož Bohuslava Stryala, mluveno, že ona se v tom nepamatuje, a k tomu nezná, aby on měl za ni jakých zlatých nechati, a Ze by věděla, který čas jí jest je dal aneb kde; než v tom se dobře pomní, že jest témuž Jakubovi Cikadovi, když platiti měl padesáte kop, půjčila v ne- přítomnosti manžela svého, a ty jsú zase dány. A kdyby to znáti mohl Bohuslav, že by to tak bylo, a manželka jeho k sobě k scho- vání od něho ty zlatý přijala, v tom se slyšeti dávaje, že by mu rád navráti chtěl. Co se pak svědkuov ukázaných dotýče, ti jistého nic nesvědčí, aby ona Regina, aneb Bohuslav, manžel její, čím jemu Jakubovi povinni byli. — Proti tomu Jakub praví, že jest prve těch pět zlatých uherských dal Regině, Bohuslavově manželce, schovati, než-li jest s samým Bo-