140 míti nemá. A tak, když v tom podle práva držeti se budete, by kdo chtěl jeden druhému zmatek učiniti, již nebude moci tomu překá- žeti; ale co se oznámí před panem purg- mistrem, to má před se jíti. Actum fer. III. post Remininiscere anno sc XXXI. (Rukop. č. 92 fol. 66.) Poříčí u Jaroměře. 1517, 14. února. (Mezi urozeným pánem, p. Janem Černčickým z Kácova a na Novém Městě z jedné a Dorotou, manželkou Kryštofa a Poříčí, krále JMti vrátného, z strany druhé o dání a zapsání spravedlnosti její.) Pan Jan z Kácova a na Novém Městě viní Dorotu, že statek ten drží, k kterému já spravedlnost mám vedle toho dání a zapsání Krištofa. A také že jest Dorota spravedlnost svou na tom Po- říčí prodala panu Benešovi i odevzdala, že ona tu již žádné spravedlnosti nemá a nyní jse zase naň navracuje, jakož to dání v sobě šíře světleji ukazuje. Dorota odpor tak praví: že odpírá pánu tomu zapsání a dání Kryšto- fovu; že jesti on bez vuole její a práva učiniti nemohl, tak jakž zde v kniehách městských šíře ukazuje a pokudž právo káže. Tu jsou čteny stranám některé potřeby ku právu po- ložené. Tu my slyšíce pána pře líčení i odpor váživše, vzavše před oči své pána Boha, právo a spravedlnost, kdež pán podle vinění praví se míti spravedlnost podle kšaftu učiněného Krištofova, někdy manžela Doroty, k tomu ke všemu statku Poříčí s tím se vším příslušen- stvím lepší než Dorota, a při tom se táhne na ode- vzdání, kdež jest odevzdala Dorota kniehami mě- sta našeho panu Benešovi Sedražskému na to Po- říčí: i poněvadž za právo držíme, kdožkoli maje statek svuoj při městě našem zmocněný, a jemu spravedlivě náleží, kdyby jej nemoc na jiném právě zastihla a zřízení na jiném právě učinil, pomuož-li se jemu pán Buoh z té nemoci vy- hojiti, chce-li, aby to zřízení stálé bylo, má toho žádati od purgmistra a konšel tu, pod kterým E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ten statek jest, aby k tomu vuole jich byla a toho zřízení aby potvrdili podle práv svých. Proti tomu býti nemají, není-li statek závadný, než při tom má každý zachován býti. A také kdež král JMt ráčil nám psáti, abychom v tom Dorotu opatřili a Krištofovi nedopouštěli, neto- liko statek aby jměl moc jej dáti, komu by jse jemu vidělo, ale k užívání nedopouštěli, leč bychom v tom opatřili Dorotu, aby toliko užíval a jejího nemrhal. A což jse tkne ode- vzdání jejího panu Benešovi toho Poříčí, a po- něvadž pan Beneš to odevzdání propustil a jí ztoho neviní, a poněvadž toho pán nepokázal, aby Krištofa statku Dorota zmocnila; a my podle psaní a rozkázání krále JMti vo ten statek právem i vedle práva svého vypovídáme: že podle toho kšaftu Krištofova učiněného pán k tomu statku spravedlnosti nemá, a podle toho Dorotě právo a spravedlnost připovídáme k to- mu statku, jakožto dědičce. Toho pak na- šeho nálezu pan Jan přijíti nechtěje, k VMtem jse odvolává. Protož my v tom od VMti doko- nalejšího naučení žádáme. Dán [v Jaroměři] v pondělí po sv. Třech králích [12. ledna] l. sc XVII. — Tu my [Staroměstští] ovtele vašeho potvrzujeme. Act. — die Valentini 1517. (Rukop. č. 93 f. 318.) Potlestin (Podlešín) u Slaného. 1536, 28. srpna. Smlúva stala se jest — s povolením uroz. pana Wolfa Bořity a na Vokoři a úředníkuov na místě vší osady Matky Buoží před Tajnem mezi Vítem, rych- tářem z Potleštíně, z jedné, a Alžbětú, sestrú jeho vlastní, strany druhé: Jakož jsú Vít a Alžběta ot otce jich jim dany statek — ruoki nerozdílnú drželi, i aby každý svého užívati mohl, anebo dáti; komuž by se líbilo, takto jsû se o to pratelsky smluvili, że ten všecek statek — 3acovan jest — v VI stech a v XL kopách gr. m. Z kteréhožto statku Vít anebo Martin Karban s Barborou, manželkou svou, jakožto držitelé téhož statku, sobě od Víta rychtáře daného a postoupeného, mají dáti a