280 inter Jacobum, filium bone memorie Procopii Halerz et famosum Wenceslaum, iudicem de Tussen, fratrem et commissarium Procopii prenomiuati, pretextu XXV s. gr., quas pre- dictus Procopius antenominato Jacobo, filio suo, per prefatum Wenceslaum commissarium littera sua testamentali deputavit, fore dandas in hunc modum : quod ipse Wenceslaus dedit dicto Jacobo X s. gr. — et — tenetur solvere in Carnisprivio X s. in festo s. Georgii residuas sexagenas. 3. 1523. — My purgmistr a rada mésta Prahy známo činíme tímto listem, kdež čten neboli čtouce slyšán bude: Jakož jsme po- žádáni od uros. p. Kundrata z Krajku a na Mladém Boleslavi, nejvyššího komorníka krá- lovství Českého, hejtmana kraje Boleslavského 8 uroz. a stat. rytífe p. Jana z Vratu a na Toušeni, abychom pro potřebu jich mlejnúv obeslali a vyslali domácí i přespolní mlynáře, aby oni tu nesnáz, kteráž mezi týmž pánem JMtí a p. Janem Paškem jest, ohledali a ji podle práva srovnali a na místě stavěli, tak pokudž jim podle práva příleží. Kteříž k tomu zejména vysláni jsou tito z Prahy: Jíra nad mostský, Petr z Šerlinku, Matěj z Lednic, Jan Zub z Poříčí, Pavel z Kamene a Matěj ze Šítkových mlejnů. A podle nich jiní přespolní, vše mlynáři přísežní, kteříž k tomu obesláni jsou. Toho pro lepší jistotu a svědomí pečet města našeho svrchupsaného dali jsme při- tisknouti k tomuto listu l. b. 15283. *) (Opis z konce 16. st. v nejstarší pamětní knize mlynárské fol. 30.) *) Jak dostala se Toušeň z držení Paškova, není známo. Následující smlouvou (desky zem. větší č. 46 fol. F 20.) ze dne 20. května 1536 prodal ji Adam Lev z Rožmitálu: Léta od naroz. syna b. 1536 v sobotu po sv Žofii stala se jest smlúva — mezi Kundratem z Krajku a na Mladé Boleslavi — a p. Adamem Lvem z Rož- mitála — a to taková: že jest p. Adam Lev prodal p. Kundratovi z Krajku — zámek svuoj Toušeň s mě- stečkem celým Toušení při témž zámku ležícím se všemi lidmi tu osedlými, i také s jinými, kteříž by tu na ten čas nebyli, avšak tu zrodilí byli aneb ještě by s gruntuov sběhli a vzhostu neměli, — i s tím platem, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Pruhy: kterýž se z Labe platí, s mlýnem při témž zámku s dvorem poplužním, s vinicí, s rybníky, s haltéři, s přievozem i také s řekou Labem —. Též také týž p. Adam Lev prodal svrchupsanému p. Kundratovi — dvuor svuoj popluzní Opoéensky s kus[em] fekou Jizerou a se slupí na též fece udélaná, s rybníky — i se všemi svršky a nábytky, kteréž jest při zámku Toušeni a při dvořích Toušenským a Opočenským nechal —, a to jmenovitě za devět tisíc k. m. — Než toto znamenitě vymieňuje: Což se té smlúvy dotýče, kteráž jest učiněna mezi p. Adamem Lvem a p. Jiříkem Bachtlem z Pantenova o pastvy dobytkuov v lesích Toušenských a Lisských, též také což se honuov do- týče, jak se k sobě v tom zachovati mají, ta smlüva aby v své mocnosti zuostala. Než jestliže by napřed- psaný p. Kundrat — roli ode dvora Opočenského aneb rybníky pastvami neb lukami položiti chtěli, to muož učiniti bez překážky Jiříka Bacbtle, poněvadž smlúva ta — na ty grunty se nevztahuje —. Též také jestliže p. Adam Lev aneb p. otec jeho dobré paměti jaké peníze sirotčí k sobě z téhož panstvie přijal, to p. Adam Lev — aby navrátil —. Jenž jest dána a psána v Praze léta a dne svrchupsaného. O platu z Labe zde v okolí Brandýsa neb Tou- šené mluví též tento proťokol soudní ze dne 18. září 1616: Vedle toho stavuňku, kdež jest paní Anna z Kunčího obstavila Jana Vojtěcha z Kostelce, člověka p. Jana Šlechty ze Viehrd, vinieci ho z dluhu XV k. gr. č., kteréž jest k žádosti jeho za nho dala synu svému. Proti tomu p. Jan Šlechta od člověka svého mluvil a paní se ptal, aby to oznámila, zač jest ten dluh; a poví-li, že se to najde, že jest ona jeho proto obstaviti neměla. K tomu jest mluvil od paní přítel její, by na otázkách paní anebo na času státi měla, že jí toho potřeba není, než jest ten dluh za to, že jest ji žádal, aby mu paní téch penéz puojéila, a ona to k jeho žádosti učinila. Zase p. Jan mluvil a pravil: Vždy toho paní povědíti nechce, zač jest ten dluh přišel; ale aby tomu vyrozomíno bylo, že jest ona tu stávku učinila proto, že pravili Vojtěchovi, že na Labi panství a plat měl nebožtík otec syna jejího, a sama se v to dala a v to se vkládala, chtiec tu zaň založiti sumu, a on se k tomu poddal, jestliže mu to ukázáno bude, že by z toho plat povinen byl platiti, že by tomu neodpíral, Zase k tomu přítel od paní Anny mluvil, že paní neví, měl-li je jemu co syn její ukázati a sliboval-li je co, to ví dobře; než ona jemu jest nic neslibovala, než k žádosti jeho to jest učinila a že se k tomu znal a jí za to prosil. A na to pokázula list poselací od p. Jana Šlechty ze Všehrd a svědka. K tomu p. Jan mluvil: Že člověk muoj k tomu se dluhu znal a zná, ale jaký jest to dluh a odkudž