8 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: u Matky božie na Lúži proti červenému kříži; vinie také mých, z nichž jedna vôtšie na Brusce leží a druhá menšie za Košíťem, za- hrady mé pod hradem ležície, a podle toho i všeho jiného statku mého —. A pak což by koliv přes to viece statku mého bylo a zuo- stalo, i ty čtyři kopy gr. platu ve Lhotě a v Nestašovicích, kteréž ve dskách zemských za- psány mám, to vše dcerám mým otkazuji k rovnému mezi ně podělení s nápadem jedné na druhú —-. Než tu zahradu pod hradem Kašparovi, vnučku mému, otkazuji samému —. Actum feria VI. post Georgii. (Rukop. č. 2119 V. 9.) Lhota Kostelní. 1. 1531, 17. března. (Mezi Václavem Ře- pou a Dorotou Strachotkou z strany druhé, a osadními z Kostelní Lhoty z strany třetí.) Václav Řepa z Ledče žádal, aby Dorota Stra- chotka k tomu přidržána byla podle práva, aby ruku věrnú odevřela a tu truhlici s těmi penězi, jmenovitě s VIII k. gr. č. navrátila, kterúž přijala k sobě od nebožtíka kněze Mi- kuláše, strejce jeho, a kterúž týž kněz Mikuláš jest jemu jako strýci svému odkázal kšaftem ; a toho kšaftu že sú cedule řezané, kdež jedna jest v truhlici a druhú, kterúž měl svěřenú kněz Jan od kněze Mikuláše, dobré paměti strýce jich, tu že na právě kladou, žádajíce podle nich zachování býti. Proti tomu pan Šimon, hejtman na Po- děbradech, od osadních z Kostelní Lhoty mluvil a žádal, aby ta truhlice i s tím, což v ní jest, nebyla Václavovi vydávána, z příčiny, že pod- daní krále JMti z Kostelní Lhoty praví se lepší spravedlnost k tomu míti, nežli on. Nebo týž kněz Mikuláš když měl přijat býti za fa- ráře tu do Kostelní Lhoty, na ten zpuosob jest přijat, že cožkoli měl jakého koli statku, ten všicek k tomu záduší mocně jest dal a od- kázal a nic sobě nepozuostaviv, a potom teprv že jest ten kšaft činil, ježto proti svému do- brovolnému a předešlému dání toho jest uči- niti nemohl. Nebo i tu jest potom život svůj dokonal, a to že pokázati chtějí. Proti tomu Václav Řěpa podal té ceúiule řezané kšaftovní a potom i listu, jímž potvr- zuje kněz Mikuláš strýc jeho té cedule řezané, a klíčku od té truhlice; a mluvil: že tu ceduli na puol druhého leta před smrtí jest sepsal, zdráv jsa, rozumu i paměti dobré užívaje, a po- tom před smrtí asi tři dny potvrdil tímto listem té cedule, a dal tu ceduli i s klíčkem knězi Janovi; a druhá cedule kní podobná že jest v truhlici, žádaje podle toho zachován býti. Proti tomu pan úředník žádal, aby ty cedule čteny byly, že k nim mluviti chce; i potom oznámil, že jest to proti právu, aby kšaftové škartami a cedulemi řezanými nepe- četěnými prokazovány býti jměly, a že těm škartám místa nedávají z příčiny této: že ne- božtík kněz Mikuláš tu smlúvu s Lhotskými učinil, jakž výše dotčeno jest, a z toho ze všeho statku že jest toliko nějaký kožich vy- mínil. I kdožkoli co komu dobrovolně zadává, ten panství i právo své plně a mocně na toho, komuž dává, přenáší. I protož, poněvadž on prve všecek svuoj statek tomu záduší dal do- brovolně, že potom jest jeho kšaftovati nemohl, neb jest již jeho nebyl. A také i to že jest proti právu, že oni, jsúce strana, klíčku jsou do- sáhli od té truhlice, též i té cedule a listu ; kdež se jim vidí, že jsou mohli do ní klásti, co chtěli, spíšíce sobě. I protož z těch příčin těm škartám místa nedávají; a toho, což mluví, pokazovati chtějí. Proti tomu Václav: že což sou položili ku pokuzování své spravedlnosti, že toho za škarty nekladou, než za kšaft, a zvláště jestliže se druhá k ní podobná v truhlici trefí, že jest a má býti za dostatek k duovodu spravedlnosti jich. A kdež naříkají ty cedule, že by nepo- řádné byly: že tomu místa nedávají, neb jsou při tom byli poctiví kněží, a někteří i ústně zde v tom místě to jsú vyzuali, že jest ty cedule řezané nebožtík kněz Mikuláš svú rukú psal, a ta vůle konečná jeho že jest byla, aby