Záluží (1524—1544). že živ nezuostane. Víta sem dobře znal, že jest on tu byl a mne bil, ale já neviem toho, kdo jest Blažka bil. Jan Vrch, řezvík z Klumína, seznal: Když udělali nějaký shon po sedlácích Vít z Bukole s svými tovaryši, tehdy já když sem seděl s ním, Vítem, u Beśkovce, fekl sem mu takto: Víte, netřeba tobě takových shonuov, že by ty mohl dobře bez toho býti. A on pověděl tak: Že sem na to vyšel a na tojdem na Zá- lezlické. A nejmenoval, na Blažka-li čili na koho jiného, na žádného zejména, než na Zá- lezlické. A v tom se toto Blažkovi přihodilo. (Rukop. 6. 1047 f. R 7.) Záluží. 1. 1524, 25. února. Smlúva přátelská stala se před rychtářem a konšely v Záluží mezi manželkou Annou nebožtíka Duchka a mezi dětmi Janem, Pavlem, Jírou a Kateřinou téhož Duchka a jejími taková, že ten statek předkem jest šacován ve CXXXti kopách míš. Protož aby taková věc slušně mezi jimi byla podélena, takto jest porovnáno: Předkem že Jan, syn a bratr jejich nejstaršie, s povoleniem všech na ten statek dosésti a tu za hospodáře býti má a jiných bratří z sumy dotčené vy- bývati spolu s sestrou jejich na takový zpuosob: Každého roku do tří let pořád sběhlých klásti má bratřím a sestře po IIII kopách všem spolu a diel mezi jimi má mieti, a po třech létech na léto čtvrté a tak všecka léta až do vyplněnie bude mieti klásti po VI kopách —. Actum fer. II. die Conversionis Pauli, 1524. (Rukop. č. 2155 f. 33.) 2. 1532, 8. listopadu. Smlúvy svatební staly se skrze rychtáře a jiné sousedy tu v Zá- lużi mezi Brychtou z jedné a Kateřinou, vdovou po nebožce Vaňkovi, z strany druhé takové, že ona Kateřina Brajchtu, manžela svého, přijala jest k sobě do statku toho na ten zpuosob, aby oh tu hospodářem byl. A což se sirotkuov pacholíkuov dotýče, Martinovi a Pavlovi aby z toho statku, když by k letuom Archiv Cesky XXVIII, 369 přišli, každému XVI kop m. vydal —, a též děvečkám Lidmile a Anně, když by dorostly — aby jim napřed výpravu slušnúů a k tomu po IIII kop m. vydal. A coż se Pavlína (?), bratra někdy Vaňkova, dotýče, tomu též — XXXII kop m. vydati má. — Actum fer. VI. ante Martini, 1532. (Tamtéž f. 153.) 3. 1536, 11. ledna. Léta Páně MVXXXVI, ten outerý po Buožím křtění staly se smlouvy svatební v Záluží mezi Bartošem, synem ne- božtíka Petra, kováře z Nehvizd, a strajcem Jana Tajrovského z Nehvizd, z jedné a pannü Hedvikou, dcerou nebožtíka Valy z Záluží, strany druhé a to taková, Ze po panné Hed- vice jest jmenováno vajprava slušná a X kop gr. č. do dne a do roka. Proti tomu Bartoš obvěnil a uručil XXV kop gr. č. též do dne do roka. A tu společně v tom hospodářství v Záluží s Katerinü konířků, matkú Hedvi- činů, bajti mají, a Kateřina konířka aby mocni hospodyní zuostala v tom statku až do roka a dne. A tu, když by se uznalo, Że Bartoś dobrým hospodářem bude, na schválení panské, tehdy Kateřina konířka má jim toho statku k spravování postúpiti. A jestliže by se ne- chtěla nebo nemohla spolu s nimi v tom statku snésti: bude moci dílu svého požádati, a oni budú povinni se s ní smluviti a pravů polovici z toho statku vydati, tak jakž by na slušnosti dobrejmi sousedy pošacován ten statek byl na schválení a povolení panské. A tajž Bartoš cožkoli svého má nebo míti bude, to všecko do toho statku přiložiti má. Stalo se v outery, ut supra. Rukojmie za véno po straně Bartoše Jan Tajrovsky z Nehvizd, Vávra Starý ze Mstétic, Jíra krémáf z Nehvizdek — a z strany nevěsty: Jíra, rychtář z Záluží, Mikuláš, kovář z Nehvizd, Bartoň z Mstětic, Havel, krčmář ze Mstětic, Vaněk z Nehvizdek, Karel Mo- chovský z Prahy. (Tamtéž f. 204.) 4. 1544, 23. května. Martin z Vlkanova a Jan Kropáč z Krymlova z větší rady a Jakub Vršovský z Kapí Hory z starších obecních, kancléř.: Star. M. Pr., majíce list mocny od 47