Střešovice. též i předkuov našich vždycky byl jest: chcme tomu a sobě to i budúcím našim, králuom Českým, na témž jmenovaném klášteře Strahovském znamenitě pozuo- stavujem, aby jeśtć nynie i'potom na budúcí časy věčně v vobraně naší a budúcích našich, králuov Ce- ských, byl a zuostal; žádnému jich a ten klášter bez jich vuole v vobranu a k spravování nedávajíce ani poroučejíce nyní ani v časích potomních, tak aby on kněz opat nynější i budúcí opati s konventem téhož kláštera, se vším zbožím a příslušnostmi jeho k žá- dnému jinému zření ani útočiště o nic nemajíce, námi toliko a budúcími našimi, králi Českými, se spravo- vali a o potřeby své k nám se utikali. Pakli by ta- ková potřeba na ně přišla, a k nám tak brzo útočiště nemohli jmíti, již aby opat nynější -neb budúcí mohl sobě pána za obrance do své vuole vzíti, který by mu se zdál, tak aby ten pán odtudž nic nebral ani opata ani konvent trápil nižádným obyčejem. Při tom dále nadepsanému knězi Kaśparovi, opatovi kláštera Strahovského, tuto milost činieme: poněvadž v to opatstvie řádně vedle výsad a řádu té- hož zákona s povoleniem naším a na to od téhož zá- kona bratří volen a námi stvrzen jest, aby týž kněz opat na nižádných lidí zprávu aneb strannieho po- nuknutí a přimlúvání bez hodné, slušné a znamenité příčiny a bez vyslyšení a rozvážení zvláštnieho těch osob duchovních a lidí, jimž by taková věc podle ta- kového obžalování k slyšení spravedlivě náležela, před kterýmiž by on kněz opat státi a z toho odpovídat povinen byl, z toho opatství ssazen neb kterak koli jinym vymyślenym obycejem zbaven a odtud vytištěn ; nebyl; než tak předse vždycky na potom v časy bu- duci to svrehujmenovane opatstvie bez přetrženie, ja- kožto řádně volený 4 stvrzený opat měl, držal a ten klášter s jeho príslušenstviem až do své živnosti spra- voval; leč by on sám kněz opat nynější neb budúci pro starost aneb pro nedostatek zdraví svého to sobě složiti a pokojněji pánu Bohu slúžiti chtěl, to učiniti bude moci. Také při tom konventu téhož kláštera, nynějšie- mu i budúciemu, po věčné časy tuto zvláštní činieme milost, což se volení a podávání opata do téhož klá- štera Hory Syon dotýče, abychom již nápotom my, dě- dici ani budúcí naši, králové Čeští, ani jiný žádný jménem a na místě jejich ani našem, když by a koli- | krát kolik by toho potřeba kázala, vice opatuov ni- žádného sami z sebe nevolili ani podávali; než aby oni bratří a konvent mnoho dotčeného kláštera, jedno- myslně v svorné lásce shromážděni súce, sami opata | sobě voliti a vzíti mohli a moc měli, ktož by se jim k tomu hodný a potřebný zdál, snesúce se o to mezi sebú s radú jiných starších svých téhož zákona, jakž obyčej a řehole a výsady jejich o tom ukazují, boz 245 překážky všelijaké našich poddaných. A my a budúcí naši, králové Čeští, máme jim na jich žádost takového opata tak řádně od nich voleného potvrditi a při tom skutečně zachovatí. Tuto také opatu 4 konventu nynějšiemu i budú- ciemu svrchupsaného kláštera činíme milost, dávajíce jim k tomu vuoli naši a povolujíce sami od sebe i od budúcich našich, králuov Českých: Jakož mají a drží některá zboží podál od toho kláštera ležící, kteráž s obtiežností k spravování pro jich ncprileżitost opa- tuom přicházely i podnes opatu nynějšíemu přicházejí, aby ta jistá zboží, kterých nyní v držení jsú aneb napotom budú, za jiná jim příležitější zboží s užitkem dobrým svým téhož kláštera směniti, zastaviti aneb prodadúce jiné za to tak platné blíž koupiti mohli a moc měli od osob kterýchžkoli, obyvateluov krátovstvie Českého; kterýmž iny také k tomu, aby to učiniti, buď svá zboží za jich směniti, jim prodati aneb od nich kúpiti mohli, tímto naším listem toho plnú, celú a dokonalú moc dáváme. A chcme tomu, nébrž při- kazujem, aby jim to od úředníkuov menších desk zemských královstvie Českého, nynéjších neb budúcich, jakž by o to koli uhoditi a najlépe a užitečněji při- vésti sobě mohli, když by toho na nich strany požá- daly, ve dsky zemské beze vší odpornosti vloženo a vepsáno bylo. Kdež také mezi jiným nahoře psaný kněz opat s konventem nám předložiti dali, kterak nejeden, ale muozf se o to netoliko pokuścji, ale skutećnym a své- volným účinkem toho zjevně doplňují a beze vší bázně proti řáduom a ustavení práv obecných i také zem- ských toho královstvie našeho Českého, tak že se v krunty jich mocí svú rozličnými zpuosoby a obyčeji vkládají a jich téměř jako svých vlastních pastvami, lesuov i hájuov rubáním i mýcením i myslivostmi roz- ličnými a lovy užívají, a ješče na to výše chovániem dobytkuov v klášteře jejich to záduší obtěžují a tudy těmi i jinými obyčeji na týž klášter mnohá těžká a neobyčejná břemena vzkládají. Kdež my nechtice, znajíce a vědúce takovů věc, aby se jim a tomu klá- šteru toho více od kohožkoli dieti a takovú mierú na jich grunty saženo býti mělo, aneb aby oni jakýmž- koli obyčejem v čem obtěžování byli, poněvadž jiní obyvatelé tohoto královstvie Českého jeden od dru- hého takových aneb těm podobných útiskuov žádný trpěti ani na své poddané dopouštěti povinnovat není aniž dopouštějí: nad to i my, jakožto král Český, na komoru naši a klášter ten, kterýž my v vobranč své vždycky i s budúcími našími, králi Českými, jmíti máme a chceme, toho na ně a na týž klášter již více nižádnému z poddaných a úředníkuov našich ani komu jinému dopouštéti a odpúščeti nechcme. Ktož by koli ten a takový byl, buď z úředníkuov kterýchžkoli od