Strana I
ARCHIV ČESKY ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ CESKEHO VYDÁVÁ KOMISE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: GUSTAV FRIEDRICH. DÍL XXVIII. Zprávy o statcích a přech venkovských z archivu města Prahy, L—Z. Vydal Josef Teige. V PRAZE 1912. Knihtiskárna: Dr. Ed. Grégr a syn. — V komisi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana II

Strana III
PŘEHLED OBSAHU všech dosavad vyšlých 28 dílův I.-XXYVIII, Archivu Českého, v díle VI. str. 3, též v díle VIL str. IV. sestavený v pořádku programu tištěného v díle I. str. 3 a opakovaného Díly I. až VI. Archivu Českého vyšly veskrze prací samotného HWrantiška Palackého v 1. 1840 —1872. Počínaje dílem VII. od roku 1887 Archiv Český vycházel redakcí Josefa Kalouska, ale v práci při něm účastní XX vydavatelé mnozí. Jejich jména jsou v tomto přehledu uvedena při každém čísle neb sbírce pramenů. Dílem III. počínaje vychází Archiv Cesky redakci Gustava Friedricha. A. Psaní poselací všelikého druhu: I. Palacký: Psaní česká císaře Sigmunda z let 1414—1437 U. Ш. IV. V. VI. VII. VIII. IXa. IXb. X. XI. PEE EEE EEE rr rr Err Er rr EEE era R < = * 3 3 3 3 3 3 kys 3 = 3 3 3 3 3 3 3 3 33 3 3 3 3 3 3 Psaní pana Viléma z Pernšteina od roku 1520 Dopisy Zvíkovské z let 1458—1477 . Dopisy bavorské z let 1440—1512 Dopisy Táborské 1441—1447 . Králové Jiří a Matyáš v Moravě roku 1470 . e . Dopisy pana Alse Holickóho ze Šternberka 1436 — 1451 | . Psaní pana Viléma z Pernšteina 1520—1521 . Dopisy Kašpara Šlika z Holíče 1445 —1448 . Dopisy Prokopa z Rabèteina 1444—1448 . Psaní o záští mezi Jindřichem z Dubé a Petrem Malovcem 1413 Dopisy pana Oldficha z Rosenberka 1420—1453. . Psaní rozličných osob 1396—1440 . . . . . . . Dopisy rodu Svamberského 1400—1479 . Dopisy rodu Hradeckého 1441—1451 . . . Pfe Racka Kocovského s Budéjovskymi 1472-1484 Příklady listův holdovních z XV. století . e. Dopisy Domažlické 1450—1509 . . . Dopisy pánüv z Kolovrat 1446—1450 . . Dopisy a zápisy pánü z Lobkovic 1433— 1458 . Dopisy pana Jiřího z Poděbrad I445 — 1457 . Psaní Jiřího krále Českého 1458—1471 Psaní rozličných osob 1471—1475 . Psaní krále Matyáše Korvina do Cech 1469 — 1487 . Psaní krále Vladislava 1471—1483 . . . Psaní Hilaria Litoméfického z roku 1467 . Psaní rozličných osob 1471—1489 vorskj: Dopisy p. Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1520 . 1520—1526 . 1526, 3. bř. až 11. září 1526—1528 1530—1532 1532—1535 . . . dodatky 1491—1520 n n » n n s s 3 3 3 3 d 3 3 3 3 3 => 3 3 3 3 "9 3 3 3 03 3 9 s sa noc oa díl VII. VIII. IX. X. XI. XII. XII. I I I I I I II II II IT II III JIL III IV. IV. IV IV IV IV. V. V V VI VI VI VI strana 5—51 69 —137 227—244 320—338 358 —389 485—492 3—46 136—174 407—426 427—443 518—531 3—64 285—306 368--394 3—33 64-—98 165—172 230—235 386—297 398— 412 267—271b . 272b—310 311—361 45—77 78—107 108—126 127 —216 1— 200 161—220 1—120 121—240 1—120 112—173 173—189 

Strana IV
IV Beppe = oo = = = > cocoon F=FPPESESHERPEEFFF Přehled obsahu dílův I.— XXVIII. Archivu Ceskćho. dil . XXVIII. Rezek: Dopisy rodu Hradeckóho a Roscnberskeho 1450-1470 . VIL 1470—1475 . VIII. ^ » n n ^ n » 4 » » » ^ 1475—1478 . IX. » » » „ ^ n 1478—1506 . X. » » n n n n 1507—1519 . XI. » n „o m » » 1519—1526 . XII. . XXVIII. Mareš, Rezek, Kalousek: Dodatek k dopisům rodu Rosenberského . e. 1411—1526 . XIV. . XXIXa. Kópl: Dopisy úřadu podkomořského Budějovským. 1412—1526 . VII. XXIXb. Sedldeek: Listy Perchty Lichtensteinskć z Rosenberka 1440 —1475 . XI. . XXIXc. Dvorský: Dopisy farářů Šimona Haberského a Jana Německo- Drodského o víře 1528.. . . XIV. . XXX. Rezek, Mareš, Kalousek: Dopisy "rodu Śvamberskóho 1449 — 1526 . . XV. . XXXI. Dvorskj: Dopisy pana Viléma z Perniteina 1480—1520 . . . . . XVI XXXI. p Dodavek k dopisüm Viléma z Pernsteina 1496 —1511 . . XVII. . XXXIb. Schulz: Listy do Koutimé zaslané 1422—1513 . . . . . . . . XVIIL XXXIb. » Listy do Kouřimě zaslané 1513—1525 . . . . . XXL U XXXII. Dvorský: Dopisy pánüv Jana a Vojtěcha z Pernsteina 1509—1548 XX. . XXXIb. , Dodavky k dopisim Jana a Vojtécha z Perniteina 1514—1548 . .. e... s. XX. XXXIIe. Schulz: Listy do Budějovic zaslané 1405 — 1526 EEE XXI. . XXXIII. Dvorskj: Dopisy Karla z Zerotína 1591—1610 . . . . . XXVII. . XXXIV. Gross, Antl; Druhý dodavek k dopistm rodu Rosenberského 1409—1528 . . . . . XXI B. Zápisy zemské, obecní a sněmovní, též listiny královské a úřední. . I. Palacký: Král Václav à jednota pauská 1391—1101. . . . . . . . I. IL » Zápisy Pražské obecní 1406—1429 . . . ss I. III. ^ Sněmovní věci české 1440—1446 . . . . . . . . . . . . I. IV. ^ Sněmovní věci éeské 1446—1452 . . . . IL. V. » Akta veřejná i sněmovní v Čechách iv Moravě 1414—14: 28. IIL. VE » Akta veřejná i sněmovní v království Geskóm 1432—1439. III. VII. ^ Akta mezi králem Jiřím a jednotou panskou 1463—14168 . . IV. VIII., Zápisy Pražské obecní 1401—1430 . . . . IV. IX. ^ Akta veřejná a sněmovní v království Českém 1453—1490 . IV. X. " Akta veřejná i sněmovní v království Českém 1466—1500 . . V. XL „ Akta veřejná i sněmovní v Čechách 1500—1508 . . . VI. XII. Kameníček: Jednání sněmovní a veřejná v markr. Moravském 1412—1514 X. XII. » 1515—1527 XI. XIII. Rezek : Dopisy nejv. hejtmanů království Českého 1529—1531 . . . XII. XIV. Tomek: Artikule cechü Prazskych 1425—1493 . . . . . . . . . XIV. XV. Teige: Registra krále Vladislava 1498—1502 . . . . . . XVIII. XVI. Dvorský: Tíi vášnivé projevy z války 1467, 1468 : a 1469 .. XX. C. Listiny soukromé. . I. Palacký: Zápisy rodu Sternberského 1386 —1432 . I II. ^ Zápisy knížat Minsterberských v Olešnici 1151—1488 I III. » Zápisy ve vécech selskych 1389—1499 . . . . os I. IV. " Výpisy z desk dvorských 1384—1456 . . . . . . . . . . . I. V. » Vypisy z desk zemskych 1391—1456 . . . . . . EN II. VI. s Zápisy (Jindficho)-Hradecké 1384—1404 . . . .... . II. strana 201—400 1—160 121—240 1—120 121—240 1—111 1—323 401—426 241—281 324—367 1—170 1—72 541—547 401 —560 1—185 1—276 526 —535 186 —274 1—562 275—484 52—68 189—226 245—296 209 —313 181 — 270 395—464 99—164 341—385 413—525 362—517 217—394 241—352 282 —405 190 —410 437 —492 1 — 289 511—563 138 —158 297—319 339—357 390—427 47—15 314 — 329 

Strana V
cc = eee009oo0000000000000000000000 VOpOSHPHPHHSFPSPT Přehled obsahu dílův 1—XXVIII. Archivu Českého. díl . VII. Palacký: Zápisy Kozelské v Slezsku 1480—1571 . on II. VII., Zápisy rozličných osob 1398—1428 . . eoe. nos Ш. IX. n Zápisy kláštera Chotěšovského 1272— 1597 MR IV. X. » Zápisy panství Pardubského 1357—1536 . . . . . . . . . IV. XI. » Zápisy ОотайНск6 1404—1596. . . . . . ....... IV. XII. s Zápisy města Horaÿdéjovic 1417—1503 . . . . 2 2 2245 IV. XII ., Zápisy české v Uhrích 1445—1490 . . . . .. . . . .. IV. XIV. , Vÿpisy z desk zemskÿch 1471—1500 . . RE V. XV. Zápisy všeliké o věcech soukromých 1404 —1 139 . s . VI. XVI. Čelakovský: Registra hrabat Kladskych 1472—1491 . . . . . . . . VII. XVI ^ Dodatky z register Kladskych 1493—1497 . . . . .. IX. XVII. ZTischer: Listiny Jindřichohradecké 1388—1484 . . . . . . . . IX. XVII. ” » ” 1482—1508. . . . . . . . . X. XVII. » » ” 1509—1529... . . . . . . XL XVII. dodatky 1407—1506 . . . . . XL XVIII. Brandl: Listiny kláštera Žďárského 1409—1529 . . . 2. IX XIX. Kalousek: Listiny klášterů Sedleckého a Skalického 1357—154. 2... XIV. XX. Emler: Listiny archivu nékdy Oleánického 1348—1414 . . . . . . XIV. XX. ^ 1415—1525 De XXI. Kalousek: Listiny Zvíkovské a Orlické 1357—1549 . ...... XV. XXIL Dvorskj: Listiny pana Viléma z Pern&teina 1304—1501 . . . . . XVI. XXII. » » ^ » p 1501—1521 2s. . XVIE. XXII. » » dodavek 1472—1518 . . XVII. . XXIII. Antl: Listiny "kláštera Starocelského 1272—1515 . .. ... . XVIII. XXIV. Aollmann: Listiny Brozanské 1482—1515 . . . . XVIII. XXV. Dvorský: Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1491—1548 . XX XXVb. » Dodavky k listinám Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1511—1546 XX. XXVI. Gross: Mikuláše Slepičky z Nažic závěť a její vykonání 1512. . XXI XXVII. . Mikuláse Petrlíka ze Stradova nadání, závát oc 1508—1525 XXI. XXVII , Rybniéná registra panství Krumlovského 1450—1524 . . . XXL D. Vypisy právní a déjinné. V strana 393—406 271—284 34—63 173—229 236 —245 246— 262 329—340 518—577 451—494 365—395 361—369 241—360 353—440 406—496 497—505 370—454 380—436 493 — 560 171—285 286—343 73—560 1—283 548—563 290—308 309—521 2771—6525 536—540 485 - 504 505—526 527—546 159—188 428—446 447 — 484 76 — 135 330—392 481 — 517 65—180 307—367 263 — 328 526 — 560 5—266 421—445 446—568 396—480 455—560 441—560 506—560 463— 560 . 1. Palackÿ: Seznäni svédküv (z desk dvorskych) 1453—1456 . . . . . . I. II. ^ Nálezy soudu dvorského 1454—-1465 . . . . . . . . . . I. III. » Kniha starého pána z Rosenberka . . . . . . . . . . I. IV. , Řád práva zemského, latině a česky . . . s IL V. ^ Výpisky právní a soudní z desk zemských 1287— 1437 M II. VI. " Pana Ondreje z Dubé Vyklad na právo zemské . . . . . .. IT. vIL , Majestas Carolina, latině a česky . . Cos III. VIL, Výpisky právní a soudní z desk zemských - 1321—1466 EN Ш. Ix , Nálezy soudu komorního (vybrané) 1471—1479 . . Ве IV. X. " Výpisky právní a soudní z desk zemských 1389—1456 e IV. XI. Zřízení zemské krále Vladislava 1500, česky a latině . . . . V. XII. Kalousek: Denník českého poselstva ku králi Francouzskému 1464. . VIL XIII. Čelakovský : Registra soudu komorního, nálezy 1472—1482 . . . . VIL XIII. » » » „ „ .1482—1487. . . . VIII. XIII. » ” » » n 1487—1491. . . . IX. XIII " ^ n ^ » 1491—1500. . . . X. XIII. ^ » i " nál. 1500, 16. list.—19501, 15. list. XI. XIII. 5 . ‚ ‚ , 1501, 15. list.—1503, 4. kv. XII. . XIII. » » ^ n ávod vydavatelüv . . . . . XIII. II. — XXIV. 

Strana VI
< - UPPPPVPOPPPPUPPPFPYV OS SCS SUV FVF HH FHEPHEZEHREHE Přehled obsahu dílův I.— XXVIII. Archivu Ceského. dil . XIII. Čelakovský : Registra soudu komorního, nálezy 1503—1509 . . XIII. XIII. n > » n svědomí 1510,22. ún.—20. dub. XIII. XIII. n n » n nálezy 1510, 10. — 20. dubna . XIII. XIII. n p n n svědomí 1510, 1. kv.—16. list. XIII. XIII. n n » n nálezy 1510, 12.—16. listop. XIII. XIII. n » „ » svédomí 1511, 2.1ed.— 920. list. XIII. XIII. „ p n M nálezy k sv. Martinu 1511 . XIX. XIII. » n n " dodatky k nálezům 1502 —1508 XIX. XIII. ^ ^ n » svédomi 1512—1513. . . XIX. XII. n n n n svědomí (k soudu dv.) 1488- 1494 XIX. XIII. n » ^ ^ nálezy soudu komorního 1515 XIX. XIII. ^ » ^ n nalezy 1518 . . . . . . . XIX. XIII. ^ p » ^ stané prâva 1518 . . . XIX. XIII ^ n ^ , pühony nevyfizenć 1513—1518 XIX. XIII. p r. pühony 1519 . . . . . . . XIX. XIV. Patera: Poselství krále Jiřího do Říma k papeži 1462 . . . . VIII. XIVb. Branif: Registra ortelü horního soudu v Hoře Kutné 1511—1514 . XII. XV. Nováček: Trutnovské desky manské 1455—1575 геев. XV. XVI. n Výpisy z knih vinničných 1358—1461 . . . . . . . . . XV. XVI. n n 1461—1583 . . . XVIII XVII. Dvorský: Urbář panství Hlubockého 1490 (s listinami 1360—1506) XVII. XVIII. p „ Pardubského a Kunétickohorského 1494 . . XVII. XIX. » Registra rybniéná na panství Pardubském 1494—1520 . . XVII. XIX. „ Náhrady za pozemky zatopené na panství Bydźorakóm 1 1516—1518 XVII. XIX ^ O cidéni struh 1516—1520 . . . 2.5 XVII. XIX. n Smlouvy o vedeni vody 1517—1519 e. e... . XVII XX. » Z register zäpisü selskych na Pardubsku 1508 e... XVIL XXI. Čelakovský : Knížky nálezů soudu zemského a komorního . . . . . XIX. XXII. Kalousek: Řády selské a instrukce hospodářské 1350—1626 . . . . XXII. XXII. „ „ „о ^ » 1627—1698. . . . XXIII. XXII. ^ ^ ^ ^ n n 1698—1780. . . . XXIV. XXII. » ^ ^ » n n 1781—1850. . . . XXV. E. Výtahy a přehledy z listin čerpané. . I. Palacký: Registra zápisů královských i obecných 1453—1454 . . . . I. IL. n ^ ” n (pokracováni) 1454 . . . . . . . II. Ш. ^ » (konec) 1454 . . . . .. . + + II. IV. n Výtahy z listin rozliénch 1371—1471 . . . . . . . . . . Ш. VI. n Pabérky z písemností rozličných 1401—1420 . . . . . . . . VL VII. n n všelikých 1421—1438. . . . . . . . VI. VIL... Diplomatái Vilćma z Pernsteina 1304—1519. . . . . . . . VL IX. ^ Zápisy o v&cech Slikovskfích 1480—1497 . . . . . . . . VL X. e Výpisy z register královských 1498—1502 .. . . . . . . . VL XL Emler: Zlomek register zápisů markrabství Moravského 1459 .. VIL XII. n Výpisy z českých listin c. k. knihovny Pražské 1391—1477 . . VII XII. " 1477—1526 . VIII. XIII. Tomek: Popis odcizených statki” duchovonstva, postoupených komoře královské 1454 . . . e XIV. . XIV. Teige: Zprávy o statcích a à prech venkovských z z archivu města Prahy A-K XXVI XIV. © „ » » ^ n n , L-Z XXVIII. strana 1—215 216—278 279—324 325—374 375 --405 406—545 1—53 53—72 73—231 232—269 270—301 301—360 360—372 372 — 436 437—175 321—364 411—462 344—508 509—560 322—400 284—314 375—458 459—527 527—532 533—534 535—538 539—540 476—651 1—565 1—564 1— 564 1—748 493—546 175—208 444—481 465 — 579 5—44 395—450 495—547 548—565 566—591 569—604 605—679 481—566 368—379 1—581 1—736 

Strana VII
Předmluva. Jak bylo ve XXVI. svazku tohoto Archivu připověděno, otiskují se zde též některé dodatky i opravy k této místopisné sbírce. Za to odpadnouti musil zamý- šlený přehled o statcích obcí Pražských do r. 1547, ježto by býval tím vzrostl objem tohoto svazku nad míru. Najde se i s dalšími doplňky vytištěný v třetím díle Sborníku příspěvků k dějinám král. hlav. města Prahy. Poněvadž většina zpráv v tomto i XXVI. svazku otištěných čerpána jest z opisů, které třebas často současné a úřední, předce nejsou bez chyb, podal jsem až na malé výminky, kde oprava byla zcela spolehlivě možná — vždy znění — rukopisné.*) Jinak hleděl jsem ke stručnosti, poněvadž většinou vyskytují se tu osoby mající význam jedině místní. Proto i rejstřík nepojímá jmen, která samostatně nemohou býti hledána, a pravidelně neuvádí také jmen ženských. Též při rejstříku věcném byl jsem pamětliv, že při mnohých pracích rejstřík nestačí, nemá-li míti objem neobvyklý. Věci, které jsou zde v této sbírce skoro na každém listu jako nález, dědictví, kšaft, desky zemské, správa, dluh, ručení atd., jsem proto vynechal. Také filolog musí vzíti texty samy a nepřestati na pouhém seznamu slov vzácnějších. Tím končím po pětiletém tisku tuto dvoudílnou sbírku. V Praze, dne 28. listopadu 1912. Josef Teige. *) Něco podařilo se mi zjistiti, když jsem sestavoval rejstřík a opravil jsem to buď v rejstříku nebo na konci svazku v opravách, které tím ovšem staly se četnější.

Strana VIII

Strana 1
E. XIV. ZPRÁVY O STATCÍCH VENKOVSKYCH Z ARCHIVU MÉSTA PRAHY. Od roku 1330—1550. (Jmena s počátečnými písmeny A—XKX viz v díle XXVI.) Podává Josef Teige. Ladvý. 1526, 22. června. Kubík kovář z Ladvého stoje osobně v úřadě šestipánuov přiznal se, že jest dlužen — XIII kop gr. m. Matějovi Řepovi, měštěnínu Pražskému, a ten dluh ukázal jemu k zaplacení na gruntu svém tu v Ladvém, jejž prodal Vítovi, Kamenického synu. — Actum fer. VI. Iohannis B. 1526. (Rukop. č. 2155 f. 62.) Lahovice. 1475, 5. října. Že když Mikuláš Oliva z Star. M. s Křížem a s Janem, bratřími svými, zbožie v Lahovičic Machovo nařiekal pro dvě k. gr., stala se jest o to úmluva mezi nimi — tak aby svoji dobří přátelé byli, ničímž zlým sobě již dále nespomínajíce, tak že Mikuláš s bratřími svými — propustili sú — tě dvě k. gr. na tom zboží Machkovu v Lahovičic —. Actum (in consilio Nove Civ. Prag.) feria III. in crastino s. Francisci anno — LXXV?. Rukop. č. 2086 f. B. 13. a & 10 f. A. 68.) Ledce. 1422. — Jan de Chocerad, residens in Ledecz, obligatur in XX s. gr. (Rukop. č. 2079. f. L 9) Archiv Český XXVIII. Ledeč. 1. 1433, 22. ledna. V té při a ruoznici, kteráž jesti byla mezi paní Anežkú, nékdy vdovi Mi- kuláše od vr$e a nynie manZelkü Janka syna panie Mandy kramářky, a týmž Jankem z jedné, a Vilémem Kúkolem, poručníkem téhož Miku. láše a jeho sirotkóv, z strany druhé o diel, kterýž sé mél na ní dostati z toho zbožie Ledeč řečeného, kteréž jesti prodáno ze spolka svrchupsanými Mikulášem a Anežkú, Vilémem a Margretd manZely. I páni purgmistr a kon- šelé Star. M. Pr. — vypověděli přikazujíce svrchupsanému Vilémovi, aby z téch penéz té polovice zbožie prodaného, což jesti zdvihl a přijal za to zbožie v Ledči, čtvrtý diel, kterýž. má s svrchupsanými dětmi, vydal a položil paní Anežce svrchupsané a Jankovi, manželu jejiemu, ve dvú nedělí pořád sběhlú od tohoto zápisu počítajíc — a ona aby ty jisté penieze s manželem svým, kteříž jí budú- od Viléma vydány, zaručila. Jestli že jie pán Buoh ne- uchová dřieve dětí Mikuláše svrchupsaného, aby na ty ten její diel spadl. A také jestli že by jí druhý poručník, jakožto Jan Velvar, při- jeda z toho dielu od Viléma přijatého vinu dal a ji nařekl, aby jemu o to stála ku právu. 1 

Strana 2
2 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: Actum pleno in consilio feria Vta ante Con- versionem s. Pauli anno oc XXXIII*. (Rukop. €. 2099 f. 352.) 2. 1437, 25. října. Tak jakož nebožtík Mi- kuláš z Milené, jinak od vrse, s Agnezkü manZelká svá, Vilém Kükol s Margretá man- želkú svú, prodali jsú tvrz řečenů Ledče bez deseti k. za tři sta k. gr., z kterýchžto peněz Vilém Kúkol s manželků svú sto kop a čty- fidceti a pét k. gr. vzeli, a o ostatek téch peněz — poruéníci svrchupsaného Mikuláse a jeho sirotkuov prijeli jsá, a z téch penéz Janek z [Z]bislavic a paní Anežka, manželka jeho, pět a třidceti k. gr. také jsú od nich zdvihli a pfijeli — a vedle toho přijetie těch peněz zpravovati mají. Actum feria VI. post Undecim millia virginum in pleno consilio (Tamtéz 451.) 3. 1438, 27. března. (Nález mezi Janem Valkounem z Adlaru a Vilémem Koukolem z Po- povic.) Když sě jest stala pře a ruoznice mezi Janem Valkúnem z Adlaru z jedné a Vilémem Kúkolem z Popovic z strany druhé, tak že p. Valkún pravil jest, kterak dobré paměti Valkún otec jeho, když jest byl kúpil tvrz Ledée řečenů u Viléma Kúkole a ženy jeho tehda sé byl vstéhoval na tu tvrz se vším svfm statkem i nábytkem, a tu jsa dédiny osal, rybníky nasadil; a mezi tiem Valkún, otec jeho, jest umřel, nedoplativ zbožie svrchu- psaného, poostaviv po sobě veškeren svrchek i s nábytky i jiný statek. Kterýžto veškep svrchek i s nábytky i ty všechny věci, kteréž Jan Valkün ženě jeho prvnie byl jest svěřil chtě k přátelóm odjeti, pobral jest, rybníky spustiv ryby rozprodal, pro kteréžto všechny věci svrchupsané Jan Valkún svrchupsaný Vi- léma Kúkole nařekl jest a jemu před pány purgmistrem a konšely Starého města Praž ského vinu dal, žádaje, aby sě jemu od něho stalo spravedlivé. Tehda páni slyševše obě straně, i položili jsú jim rok přátelský, aby sě o to přátelsky umluvili, voléce mezi sebú dobré lidi a na ně mocně zaručili; takže Jan Valkún Jana Němce z Němčic a Vilém Kúkol Hynka z Repnice z Ořecha vydali jsú a vyvolili o všechny věci svrchupsané ubrmany a přá- telské smlúvce, zaručivše na ně pod základem sto kop gr., a jestliže byšta nemohli uhoditi v niveč mezi stranami svrchupsanými ani sě mohla smluviti o jednoho nad ně člověka do- brého, tehdy aby to vznesli na pány svrchu- psané. A tak páni hlediece, kohoby sě jim zdálo člověka dobrého a opatrného dáti, ježtoby sě k tomu hodil, aby mohl mezi stranami svrchupsanÿmi uhoditi v spravedlivé: i vydali jsú z své moci Jana Ždicha za nejvyššího ubrmana a jeho prosili, aby sě mezi stranami svrchupsanými přičinil k spravedlivému. Kte- rýžto Jan Ždich, jakožto najvyšší ubrman, pře- slySev svédomie ústnie i listovnie obů stran s jich žalobami i odpovědmi, a na to sě tázav neděl několiko s dobrými lidmi: i vznesl na pány svrchupsané pravě, žeby byl hotov s vý- povědí, by byly strany. Ale Vilém Kúkol byl jest odjel pryč na svá obydlé, a tu jest pány purgmistrem a konšely obeslán listem, aby stál k výpovědi k určenému dni. Tu strana druhá, jakožto Jan Valkůn, jest stál, a Vilém Kükol jsa obeslán, státi jest nedbal. Tehda Jan Zdich, najvySsi ubrman, ptistäpiv před pány konšely do plné raddy i řekl jest: Po- něvadž druhá strana, Vilém Kúkol, nechce státi k výpovědi, a druhá stojí, já déle nemohu toho na sobě držeti, neb mám velmi pilně o své věci činiti a oty bych měl odjeti; i vypovědél jest takto: aby Vilém Kúkol za ty svrehky i za nábytky i za všecky věci svrchupsané dal padesáte kop gr. Janovi Valkúnovi, a za ty penieze aby jemu postavil rukojmie, kterýchžby páni konšelé pochválili, a list učinil s pečetmi visutými do čtyř neděl pod základem svrchu- psanym. Actum fer. V. post Letare anno oc XXXVIII. (Rukop. à. 2099, f 464.) Lémuzy, Limuzy.*) 1433, 12. ledna. My purgmistr a konšelé Star. M. Pr. vyznáváme tiemto zápisem obecně 

Strana 3
Lémuzy (1433). 3 přede všemi, že vstúpivše před nás do plné rady našie lidé ze vsi Lémus řečené, žádajíce, aby jim jich list purkrechtní vysazenie jich vsi, který sú byli dali schovati té radě, kteráž jesti seděla v ta doby ještě za krále, byl zasě navrácen a vydán. A my o tom nevédüce, i obeslali sme tu radu starú, kteráž jesti v ta doby seděla, otázavše jich, věděla-li by co o tom listu a byl-li by od těch lidí dán schovati. Tu potázavše sě ta rada, s dobrým rozmyslem a pamětí zpravila nás řkúci, kterak ti jistí lidé z Lémus, jakožto rychtář s několika konšely, přišedše před ně s plnú mocí ode všie své obce o některakůú při, kterúž jsú měli s ne- božcem panem Vrbíkem pánem svým činiti před nimi, i tak mezi těmi věcmi prosili jich jménem všie své obce, aby jim ten jistý list schovali pro některaké příčiny svého pána. Kterýžto list jest položen do truhly v radě. Kteréhožto listu jsúc tak od staré rady zpra- veni, nemuožem tak lehce a nasnad tyto časy dojíti. Actum pleno in consilio feria II. post Epiphaniam Domini anno oc XXXIII“ (Rukop. č. 2099 f. 352.) *) V archivu kapitoly sv. Vítské chová se pod Bign. VIII. 19. tato listina o Límuzích ze dne 19. bfezna 1348: Nos Karolus dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, et Arnestus eadem gracia sacrosancte Pragensis ecclesie archiepiscopus, recognoscimus, nos vidisse quasdam litteras per di- lectum nobis Johlinum Jacobi, civem Pragensem, nobis exhibitas super contractu cuiusdam ville, videlicet Lemusch, confectas cum sigillo pendenti Maioris Civ. Prag. cera alba roboratas, non cancellatas nec in aliqua sui parte viciatas, quarum tenor per omnia di- noscitur esse talis: Nos Borsutha iudex et Andreas Goldiner, Sy- dlinus de Pyska, Henslinus Mathei de Egra, Otto de Nezpeczow, Pesco Nuemburger, Henricus Swewus pin- cerna, Frenczlinus Guppoldi, Henricus Swewus dictus Cygler, Jesco Bawari, Wenceslaus Gewnaher, Ender- linus Stuk et Rudlinus Melniker, iurati cives civitatis Pragensis, recognoscimus et testamur, quod concivis noster Johlinus Jacobi indempnitati villanorum suorum in Lemusch volens providere consulte, diversa onera census duarum marcarum gravium, sexaginta quatuor grossis pro marca qualibet computatis, (loco quarum due marce puri argenti, si monetam modernam contigerit immutari, solventur) de quolibet decem et novem laneorum seu mansorum agrorum suorum, quos in emphiteosim sive ad ius theotunicum ibidem pos- Sident, annue solvendarum, que annexa in quibusdam articulis quandoque in plus, quandoque in minus se- cundum arbitrium voluntatis diversi domini dictam villam pro tempore possidentis se extendere videbantur, videlicet in quinque prandiis ipsi domino anno quo- libet ministrandis, in ferendo sibi certa subsidia ad expediciones regias processuro, in procurando quan- doque in necessariis expensarum suam familiam trauseuntem, et in solvendo de quolibet predictorum mansorum annuis vicibus quatuor pullos et duos caseos, limitavit et ad fixam ac determinatam pecunie quantitatem suo et quorumlibet suorum successorum nomine in hune modum reduxit, videlicet quod ipsi villani, moderni et posteri, pro huiusmodi annexis ac coniunctis oneribus universis anno quolibet quatuor marcas graves cum decem grossis quantitatis et numeri supradicti vel tantumdem argenti puri moneta mutata, in quolibet Nativitatis festo in posterum succemRsuro solvant et solvere teneantur, aut id non facturi infra quindenam continuam fertonem grossorum, vel eis abolitis argenti puri, ex tunc pro pena de predictarum marcarum qualibet solvere sint astricti. Et simili nodo habet id fieri per secundam et terciam quindenas imme- diate postea succedentes. Quibus tribus quindenis sic elapsis dictus Johlinus vel eius successor quilibet pro. huiusmodi pecunia et penis de quocunque dictorum laneorum seu mansorum debitis habebit in eodem, Sicut iuris et moris fuerit, pignorare. Censum vero unius marce gravis vel argenti, ut premittitur, in sin- gulis festis s. Georgii et alterius marce consimilis in singulis festis s. Galli ex nunc inantea successuris dicti villani de dictorum laneorum quolibet in omnem eventum sub ea pena fertonis, que premittitur, solvere tenebuntur, fruituri deinceps in causis suis et casibus iudiciariis quibuslibet eo iure, quo Gurimensis civitas frui solet, et non obstante exempcione a predictis prandiis superius facta. Si quis villanorum prefatorum in causa sua li- tigiosa, quam habet adversus alium in predicti Johlini vel cuiuslibet sui successoris presencia tantummodo terminanda, eundem per preces vocaverit, causa iudicii presidendi, expensas, quas idem vocatus, metoctavus tantum, illuc veniens illa vice vespere et mane, vel mane et vespere, fecerit, solvere teneatur. Et si plures villanorum hec causa contingat, illi ad huiusmodi ex- pensarum solucionem proporcionaliter teneantur, nulla contradiccione obstante. Interveniente quoque pacto predictarum quatuor marcarum cum decem grossis deinceps annue solvendarum, quantitas mensure cuius- 1* 

Strana 4
4 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: libet predictorum decem et novem laneorum, sicut in presenti stat et manet, nunguam debebit per mensu- racionem aliam de novo supervenientem in posterum variari. Iudicium quoque dicte ville et taberna libera ad sepedictum Iohlinum et eius successorem pleno iure spectans, nunquam debebit alicui extraneo, sed tantummodo villano, qui hereditates et continuam re- sidenciam in ipsa villa habeat, committi aliquomodo vel locari. Idemque iudex pro se de cu]pis levibus seu minutis tereium denarium emendarum tantummodo obtinebit; emende vero seu pene culparum maiorum seu criminalium, videlicet stupri, homicidii et vicii falsitatis vel consimilium, ad sepedictum Iohlinum et successorem eius quemlibet, qui super ipsarum cul- parum quacunque iudicio presederit, pertinebunt. Nullus eciam homo, qui in dicta villa residenciam continue non fecerit corporalem, ipsius ville agros de- bebit per se vel aliam personam excolere vel aliqua- tenus possidere. Et ultra ea, que premissa sunt, nullus villanorum sepedictorum debebit in aliquo quomodo- libet onerari. Et in horum omnium premissorum robur et testimonium valiturum ad peticiones instantivas Johlini predicti sigilla nostra una cum sigillo Maioris Civ. Prag. presentibus duximus appendenda. Datum Prage quarta feria post dominicam, qua canitur Re miniscere, proxima a. d. m. trecentesimo quadrage- Simo octavo, regnorum nostrorun anno secundo. Lenesice. 1498, 20. ledna. Matúš Čapek od melúna, v ty chvíle konšel, oznámil jest před pány v radě, že jakož jest pójčil XV kop gr. pr. panu Michalovi, Waytmilarovu synu, a bratřím jeho na ves Lenešice, že Jakub Lauryn má tu v té sumě III'/, C kop gr. pr. — Actum sab- bato die Fabiani. (Rukop. é. 94 I fol. 145.) Lešany. 1516, 24. července Vít z Radslavic svědčil [v radě Novom ]: To mi jest dobře v paměti, že jsem býval na Lešanech u p. Soběslava z Krsovic a u panie Kateřiny, manželky jeho z Pakoměřic, že jsem s nimi jiedal a píjel i ssyny jeho: a těch dětí měli jsú sedmero a jsú tito: Jan, Václav, Petr, Jiřík Albrecht, Jindřich, Hynek, Anna, Dorota. Actum in vig. Jacobi ap. a. 1516. (Rukop. é. 1046 f. 124.) Letňany. 1. 1428, 10. července. V té při, kteráž jest byla mezi Maršem z Letňan, strýcem si- rotka Máry, dcerá Klimentováü z jedné, a mezi Maříkem, ujcem téhož sirotka a jmenem jeho z strany druhé o dědiny i o jiný nábytek tudiež v Letňanech svrchupsaného sirotka, kterýž jesti Mareš svrchupsaný držal — ubr- marné — učinili jsú v plné radě Velikého Města Pražského před týmaž stranoma —. ta- kovéto vyrčenie a vypověděnie: aby Mareš svrchupsany obilé všecko s toho lánu sirotčieho. na to městiště sklidil a k tomu dvadceti strychuov ozimi ožal; a když sě to stane, tehdy dvé nedéli po sv. Václavé má napomenáüti sirotka a jeho stranu, tak aby obé strané pro- sily těch súseduov v Letňanech, kteříž jsú dřieve ten statek toho sirotka, jakožto dědiny, obilé i nábytek vešken v LXti k. a v puol paté položili, aby tíž súsedé ty dědiny i to obilé sklizené i na zimu saté v určených pe- něziech položili podle svého svědomie, zač by to kolivěk spravedlivě mohlo státi. Budeli toho všeho za tu sumu dosti podle jich vyrčenie, má to sirotek pfijieti. Pakli sé co do té sumy nedostane, tedy tíž súsedé kterakkolivěk Maršovi svrchupsanému rozkáží buďto hotovými penězi, nábytkem nebo dédinami má odbyti, tak aby toho rada již jmenovaného města pochválila. Actum in consilio sabbato post Procopii. (Rukop. č. 2099 f. 269.*) *) Kvitance o provedeném narovnání čte se v témže rukopise f. 282. 2. 1449. — Othmarus de Letnian — re- signavit potenter suam post mortem domum seu curiam cum area et cum tribus hereditatibus, alias se třmi dědinami — in Letnian et omnia bona sua — Wenceslao filio Lukssonis, ne- poti suo —. Significavit- predictus Othmarus resignans, quod dictas hereditates, curiam et omnia bona sua — iam dicto Wenceslao coram vicinis in dicta villa Letnian iure et consve- udine huius ville pleniter resignavit; ius vi- cinorum in signum huiusmodi resignacionis ex 

Strana 5
Lenešice — Letňany. 5 antigua consvetudine ipsis dando, prout de hoc Jira iudex, Hawel Tiezky et Simon filius Lys- konis, consules, Mathias filius antigui iudicis, et Mika, communes, incole dicte ville — fe- cerunt recognicionem manifestam. Debentque Wenceslaus, nepos ipsius Othmari — unacum coniuge sua eundem Othmarum circa se fovere, victum et amictum eidem honorifice procurando quamdiu sibi fuerit vita comes —. Actum feria VI. in die Presentacionis s. Marie —. Anno эс. XLIX? —. (Rukop. C. 88 f. 431. a & 2084 {. С 39.) 3. 1485, 12. března. Když jsú se dály mnohé ruoznice a nesnáze od dávných časuov mezi Šebkem z Letňan a bratrem jeho z jedné, a Janem Sovü odtudZ také z Letňan a přátely jeho z strany druhé, takže napřed dotčený Jan Sova s přátely svými nařiekali jsú řečeného Šebka, že by byl vražedlníkem nebožtíka Ma- těje, sestřence již psaného Jana Sovy; kte- rémužto Sovovi týž Šebek odpieral jest pravě, že by naň to neprávě mluvili, a že by on vinen vraëdû prietele jich nebyl. V tom pak déni jsû již povědění Šebek a Sova na pfátely, totizto na slovutného Zigmunda z Čertous a opatrné muže Vavřince Hárovníka a Matěje, měšťany Star. M. Pr, a Štěpána, též také měštěnína Menšieho M. Pr. Kteřížto přátelé jich vyhle- dali jsú mezi nimi s pilností, že Šebek vraze- dlníkem sestřence Sovy nenie, než toliko že jest při té vraždě, když se jest stala, byl. A v tom tíž přátelé obojie strany uvedli sú řečeného Šebka a Sovu i přátely jich v dobrú vuoli a mier, tak aby Jan Sova s přátely a bu- doucími svými viece Sebka tû vrazdû nena- řiekali, poněvadž on ji vinen nenie, nez aby radéji obě straně byly svojí dobří přátelé, jakož kdy prvé před tou ruoznicí byli, a ne- chuti i také kyselosti všecky, které sú mezi nimi byly, ty aby z srdce vypustili. Kterýžto Šebek a Sova obojí i s přátely svými slíbili sú sobě to skutečně zdržeti. A ta smlúva přá- telská učiněna jest mezi nimi u pana Václava Žateckého, kterýž v tu chvíli úřad purg- mistrstvie držal jest, při kteréžto také byli jsú i jiní páni konšelé, totižto Václav Selík, Matěj Albus kožišník, a Mařík Dloužek, úředník obecní z sklepu. A ta smlúva zapsána jest ten den na sv. Řehoře papeže l. 1485. (Rukop. 2133 f. 2.) 4. 1487, 24. května. Stala se smlúva mezi Václavem Bochníkem z Braníku a m. jeho z jedné, a Mikulášem zetěm jich z strany druhé, a to o věno zeti jich, takže svrchu- psaný Václav s svû manZelkä propustili jsû rukojmě, kteří jsú byli z Letňan za věno zeti jich za XXX k., kteréž má řečený Mikuláš přidati k statku dcery Václava; a přijali sú jiné rukojmě za to, bratry Mikulášovi, totižto Matěje a Jana Treška, a to do dne a do roka. A při tom byl pan Mikuláš ze Dvorcuov, jenž jest první smlúvce mezi osobami svrchupsa- nými, a k tomu dal povolenie. A to se stalo ve čtvrtek den Nanebevstúpenie 1. 1487. (Ru- kopis č. 2133 f. 8.) 5. 1493, 4. prosince. Václav Letňanský, starý rychtář, s Ludmilů manželků svů, — vyznali sú se dlužní býti Matějovi bakalářovi od Horské brány sto k. a X k. gr. m. —, kterúžto summu — zapisují — na dvorech svých tu v Letňanech, kteréžto sú vysazení mezi dvory Martina Červenky rychtáře z jedné a Matěje z strany druhé. — Actum (in con- silio Nove Civ. Pr.) feria IIII. die s. Barbare anno — XOCIII° (Rukop. 6. 2019, II f. 32.) 6. 1494, 12. ctervna. Wenceslaus olim iudex de Letnan, personaliter in consilio [Nove Civ. Pr.] constitutus fassus est, se obligasse Jo- hanni filio Formatonis de Ssessowicz, fratri coniugis sue, curiam cum duobus laneis, liberam, ab omni solucione exemptam —, que curia sita est in Letnan circa curiam Mathie penes valvam morantis, in C s. gr. m. ad tres annos — ad habendum, tenendum et fruendum — Actum fer. V. ante Viti m. a. MCCCCXCIIIL (Rukop. č. 2079 II f. 35.) 7. 1501. -- Stala se smláva l. P. 1501 s pány úředníky [Nov. M. Pr.] z jedné, a Brožem 

Strana 6
6 E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: z Letňan člověkem obecním z strany druhé, takováto, takže Brož koupil jest dědinu někdy Václavovu, starého rychtáře, od pánuov úřed- níkuov, sobě, svým dětem i svým budoucím za 50 k. m. — A již — bude úročiti a platí úroku dvakrát do roka — obci Nov. M. Pr. vždy 80 gr. — (Rukop. č. 2133 f. 9.) 8. 1507, 11. srpna. Pan purgmistr a páni JMti., kdež z povolenie obecnieho úředníkóm sklepovým obecním poručili; Ze jsá küpili dvuor v Letňanech se dvěma lány dědiny ot nebožtíka Václava, rychtáře letňanského, za sto kop gr. m., kterýžto dvuor byl on Václav zastavil a dluhem zapsal Janovi, synu Farma- tovu z Šešovic. A tak že sú jej v té summě vyplatili a k obci připojili; na to rychtáři, konšelóm i jiným sedlákóm svým v Letňanech právo památné, dčber, podle obyčeje jich davše. Pak že po dobré též obce z povolenie obec- nieho pan purgmistr a páni s úředníky obecními týž dvuor se vším jeho příslušenstvím, s týmiž lány dědiny, prodali sú nebožtíku Brožovi, a po jeho smrti Václavovi Duchkovi, Šimonovi, synóm téhož Brože, prodávají mocí zápisu tohoto za padesáte kop gr. m. Kterýžto dvuor již jsú zúplna zaplatili. A pan purgmistr a páni i také úředníci obecní z toho je zúplna guittují. Však že oni, nebolito dědicové a bu- dúcí jich, držitelé téhož dvoru a lánuov, povi- novati jsú a budú platiti a úročiti obci Nového Města Pr. platu ročnieho II k. LXXX gr. m. — Actum fer. IIII. die Tiburcii a. 1507. (Rukop. č. 2091 f. E 7.) 9. 1512, 29. července. Blažek z Letňan svědčil: Sem toho svědom, že statek nebožtíka Těžkého prodán za dvě stě kop bez XXV k. Brožovi. Tak svědčili: Martin Beneš, Sova a Duchek Vládyk z Letňan. — Blažek, Beneš, Duchek, Martin, z Letňan sedláci, svědčili [v radě Novom.]: Když sme byli zde za pana Štěpána Huncledra v rathúze, i položil Brož nebožtík panu Hájkovi penieze poslednie za grunt nebožtíka Václava Těžkého. A byl při tom Prokop Holcaf, Aničin muž, toho sirotka. I žádal pánuov za propuštěnie peněz. A páni nechtěli mu peněz propustiti ani sousedé, leč manželku postaví, aby se toho odřekla. A von jest sliboval ji postaviti, mluvě před pány, že jest cesta daleká, a vona jest s životem těžkým, a že tomu dosti učiní, když jie P. Buoh pomuož. A vočím jeho, Petr Holcaf,také zato přiřiekal, že se tomu dosti stane. A pan Štěpán řekl: Však jest soused, muožte na tom dosti mieti. A Brož jest ten grunt zaplatil i čberoval mezi sousedy. Act. fer. V. ante Abdonis. (Rukop. č. 1046 f. 75.) 10. 1512, 3. srpna. Pro villanis de Letnian. V té při, kteráž jest mezi Vaňkem a Šimonem, syny Brožovými z Letňan, strany jedné, Annú dcerú někdy Václava TéZkého, manzelká Pro. kopa bakaláře, strany druhé, kdež táž Anna s Prokopem, mauželem svým, táhne se na ty grunty, na kterýchž sedie Václav a Šimon bratřie tu v Letňanech, kteréž byl koupil Brož, nebožtík otec jich, kšaftovním zřiezením Máří, nebožky báby své, tak jakož týž kšaft v sobě zavierá a ukazuje. Proti tomu oni Vaněk a Šimon odpierajíce pravie, že otec jich, nebožtík Brož to dědictvie, kteréž jest koupil, že jest zúplna zaplatil —. P. purgmistr a páni — vy- poviedají: Poněvadž tato věc, o níž jest soud, na věc městskú ani na grunty městské se ne- ztahuje, neb upfiemo na penieze gruntovnie vesnie, i tudieZ na prodaj ten, kteryZ se právem a jich vesním pořádkem fiedí: a protož pan purgmistr a páni této pře na též právo, kdež tíž grunty jsú, podávají. A tu žádá-li která strana, právo osaditi chtie, tak jakž řád a právo vesnie v zemi této ukazuje, tak aby každá strana tiem pořádkem při své spravedlnosti dostatečně mohla opatřena býti, a pokudž kdo co prokáže, toho mohla užiti. Act. die Inv. s. Stefani a. etc. XII. (Rukop. č. 2075 II H 17.) 11. 1522, 16. září. Stala se smlúva — mezi Vondrou a Matějem bratřími z jedné, a Uršilou, sestrou jejich, z strany druhé, dětmi někdy Bebtovými z Letňan, takováto, že jakož jsú pozuostavše na gruntu rodičuov svých spo- 

Strana 7
Letňany — Lhota. 7 lečně v tom statku seděli, nechtíce, aby mezi nimi, poněvadž k letoum přicházejí, jaké nevole zniknouti měli, žádali jsú, aby mezi nimi po- dělení se stalo. I jest takto poděleno, že oni bratří Uršily, sestry své, vybýti mají a vydati LX kop m. — A to mezi nimi zříditi mají rychtář a konšelé tu v Letňanech. Actum fer. II. post Exaltacionem Crucis 1522. (Rukop. č. 2155 f. 22.) 12. 1529, 22. června. Kdež se jest dostalo Voršile, dceři nebožtíka Bebty z Letňan, dielu jejieho LX k. m. z gruntu pozuostalého po témž Bebtovi, otci jejiem, když se o statek po něm pozuostalý stal mezi ní a bratry jejími podiel — táž Voršila všechno své právo vzdala Blaž- kovi Letňanskému, již nynie v Praze v Bu- kově domě u Poříčské brány. — Actum fer. HI. ante Johannis B. (Rukop. &. 2133 IIL. f. 15.) 13. 1530, 10. prosince. Jan Petra vino- pale bratr z Tlestku koupil — dvuor v Let- ňanech vedle Tomášova a 2 druhé strany na rohu — s dédinami — od Petra Waldyky za LXXIIII k. m. Actum sabbato ante Lucie oc 30. (Tamtéz f. 33.) 14. 1531, 23. kvétna. Tuoma z Radotína koupil sobé a Lidmile, manzelce své, statek v Letňanech, který jest vedle Červenky — s vobilim ositym, s końmi, s tiemi lány dě- diny od Beneše Sovy za II'/„C VI k. m. — A Beneš z toho statku vyminil sobě čtvrt Ku- jalovskú, z kteréž má úročiti polouletnieho úroku XVII gr. m. a z krčmy XXX gr. m. It. vymínil sobě XVIII záhonuov pšenice a žita a hrachu V záhonuov. Tuoma pak z těch tří lánuov bude povinen polouletního úroku úročiti III. k. XX gr. m. Actum fer 3. ante Spiritus sancti. (Tamtéž f. 38.) 15. 1537, Jan Merunka z Chuchla koupil sobě a Důře, manželce své, dvuor v Letňanech od pana Vondřeje z Jinocan za I'/,C k. XXII k.:m. — Stalo se v pondělí po Provodní ne- děli l. oc. XXXVII. (Tamtéž f. 79.) 16. 1544, 8. února. Jan Čakovský koupil sobě, Anně manželce své — dvuor v Let- ňanech — od Blažka též Letňanskyho za ViC k. m. A on Martin Šašek mlynář i s Annú ženú svou a dcerú nebožtíka svrchu- psaného Blažka, k tomu zápisu stojíce sami osobně sou se přiznali. Stalo se v pátek po sv. Dorotě XLIIII. (Rukop. č. 2150 f. 45.) 17. 1546, 27. února. Kříž z Letňan koupil sobě, Markytě ženě své — dvuor v Letňanech — od Jana, syna Simonova, za IIC XXXV k. m. — Stalo se v sobotu po sv. Matěji. (Tam- též f. 60.) Lhota (Lhotka.) 1. 1473. — Ve jmeno božie amen. Já Václav, měštěnín Starého M. Pr. od tváři, vy- znávám — že — duom muoj u tváři, v němž bydlím, i s zadním domkem, také duom muoj u Matky božie na Lúži a vinici mú na Brusce, čtyři: kopy platu, kteréž ve Lhotce a v Ne- strašovicích sobě toliko dskami zemskými mám zapsány, a podle toho — všeckeren jiný statek muoj — otkazuji — panie Margretě man- želce mé milé, a Aničce, Johance, Apoloně, dětem mým a jejiem — společně a rozdielně, když a což sě jim líbí nebo líbiti bude, tak však, aby táž manželka má Ofky, dcery mé a jejie, nezapomínala, neb jsme jie nedělili ot sebe statkem —- Dále oznamuji, že mně osoby nížepsané v těchto dluzích zuostávají sprave- dlivě povinni: najprve králová milost slavné paměti král Jiří přikázav mi, abych Gregoru doktora na stravě choval, za túž stravu zuostal mi tfi sta k. gr. bez XI k. gr. —. Actum feria V. in die Magdalene. (Rukop. č. 2119 f. R 8) 2. 1483, 25. dubna. Ve jmeno božie amen. Já Margreta, vdova po Václavovi měštěnínu Star. M. Pr. od tvári zuostalá, vyznávám — Ze — (iním a ustanovuji slovutného pana Mi- kuláše Čejku ze Sedlce, zetě mého milého, pravého a mocného poručníka Johanky a Apo- lonie, dcer mých, i domuov mých, z nichžto jeden v Star. M. na rynku leží u tváři, druhý malý za týmž domem z zadu ležící, a třetí 

Strana 8
8 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: u Matky božie na Lúži proti červenému kříži; vinie také mých, z nichž jedna vôtšie na Brusce leží a druhá menšie za Košíťem, za- hrady mé pod hradem ležície, a podle toho i všeho jiného statku mého —. A pak což by koliv přes to viece statku mého bylo a zuo- stalo, i ty čtyři kopy gr. platu ve Lhotě a v Nestašovicích, kteréž ve dskách zemských za- psány mám, to vše dcerám mým otkazuji k rovnému mezi ně podělení s nápadem jedné na druhú —-. Než tu zahradu pod hradem Kašparovi, vnučku mému, otkazuji samému —. Actum feria VI. post Georgii. (Rukop. č. 2119 V. 9.) Lhota Kostelní. 1. 1531, 17. března. (Mezi Václavem Ře- pou a Dorotou Strachotkou z strany druhé, a osadními z Kostelní Lhoty z strany třetí.) Václav Řepa z Ledče žádal, aby Dorota Stra- chotka k tomu přidržána byla podle práva, aby ruku věrnú odevřela a tu truhlici s těmi penězi, jmenovitě s VIII k. gr. č. navrátila, kterúž přijala k sobě od nebožtíka kněze Mi- kuláše, strejce jeho, a kterúž týž kněz Mikuláš jest jemu jako strýci svému odkázal kšaftem ; a toho kšaftu že sú cedule řezané, kdež jedna jest v truhlici a druhú, kterúž měl svěřenú kněz Jan od kněze Mikuláše, dobré paměti strýce jich, tu že na právě kladou, žádajíce podle nich zachování býti. Proti tomu pan Šimon, hejtman na Po- děbradech, od osadních z Kostelní Lhoty mluvil a žádal, aby ta truhlice i s tím, což v ní jest, nebyla Václavovi vydávána, z příčiny, že pod- daní krále JMti z Kostelní Lhoty praví se lepší spravedlnost k tomu míti, nežli on. Nebo týž kněz Mikuláš když měl přijat býti za fa- ráře tu do Kostelní Lhoty, na ten zpuosob jest přijat, že cožkoli měl jakého koli statku, ten všicek k tomu záduší mocně jest dal a od- kázal a nic sobě nepozuostaviv, a potom teprv že jest ten kšaft činil, ježto proti svému do- brovolnému a předešlému dání toho jest uči- niti nemohl. Nebo i tu jest potom život svůj dokonal, a to že pokázati chtějí. Proti tomu Václav Řěpa podal té ceúiule řezané kšaftovní a potom i listu, jímž potvr- zuje kněz Mikuláš strýc jeho té cedule řezané, a klíčku od té truhlice; a mluvil: že tu ceduli na puol druhého leta před smrtí jest sepsal, zdráv jsa, rozumu i paměti dobré užívaje, a po- tom před smrtí asi tři dny potvrdil tímto listem té cedule, a dal tu ceduli i s klíčkem knězi Janovi; a druhá cedule kní podobná že jest v truhlici, žádaje podle toho zachován býti. Proti tomu pan úředník žádal, aby ty cedule čteny byly, že k nim mluviti chce; i potom oznámil, že jest to proti právu, aby kšaftové škartami a cedulemi řezanými nepe- četěnými prokazovány býti jměly, a že těm škartám místa nedávají z příčiny této: že ne- božtík kněz Mikuláš tu smlúvu s Lhotskými učinil, jakž výše dotčeno jest, a z toho ze všeho statku že jest toliko nějaký kožich vy- mínil. I kdožkoli co komu dobrovolně zadává, ten panství i právo své plně a mocně na toho, komuž dává, přenáší. I protož, poněvadž on prve všecek svuoj statek tomu záduší dal do- brovolně, že potom jest jeho kšaftovati nemohl, neb jest již jeho nebyl. A také i to že jest proti právu, že oni, jsúce strana, klíčku jsou do- sáhli od té truhlice, též i té cedule a listu ; kdež se jim vidí, že jsou mohli do ní klásti, co chtěli, spíšíce sobě. I protož z těch příčin těm škartám místa nedávají; a toho, což mluví, pokazovati chtějí. Proti tomu Václav: že což sou položili ku pokuzování své spravedlnosti, že toho za škarty nekladou, než za kšaft, a zvláště jestliže se druhá k ní podobná v truhlici trefí, že jest a má býti za dostatek k duovodu spravedlnosti jich. A kdež naříkají ty cedule, že by nepo- řádné byly: že tomu místa nedávají, neb jsou při tom byli poctiví kněží, a někteří i ústně zde v tom místě to jsú vyzuali, že jest ty cedule řezané nebožtík kněz Mikuláš svú rukú psal, a ta vůle konečná jeho že jest byla, aby 

Strana 9
Lhota Kostelní (1531). 9 strýcóm jeho ty peníze vydány byly do Ledče, žádaje podle toho všeho za spravedlivé opa- tření. Proti tomu p. úředník od osadních dal mluviti, že ty škarty vyřezané, otevřené a ne- pečetěné nemohú kšaftem býti, nebo kšaftové fídí se a puosobí pred konšely přísežnými a potom pečetí tvrzeny bývají. A tuto toho se nic nenalézá. A kdež toho dotýkají, že jsou něco kněží zde o těch škartách vysvědčovali v tomto místě: tak jest, že jsou to učinili do- brovolně, nejsouce k tomu pořadem práva při- praveni, i ještě od strany inluvili, ježto jest to proti právu. Též také že toho sami doklá- dají v své řeči, že ten druhý list ku paní Strachotce třetí den před smrtí psal, ježto jest již ani rozumu ani paměti neměl. Též žádajíce podle práva za opatření. Proti tomu Václav Zádal, aby jim svédomi osadních Lhotských, kteréhož podal p. úředník, bylo čteno. A za též druhá strana žádala. Proti svědomí Václava z Ledče dal mluviti p. úředník, že v těch škavtách, ač dává jim ne- božtík kněz Mikuláš těch vosm kop gr., však toho neukazují, aby měl moc dávati, což jest prve dobrovolně bez všelikého přinucení mocně dal, nic sobě nepozuostaviv ani vymíniv. Protož žádají v tom za opatření, neb se jim zdá, že jest toho nikoli učiniti nemohl; neb jest i to nebožtík znal, že ten kšaft nemohl by místa míti, i úkladně, potutedlně a kradmo tu truhlici sem vydal, ježto lest a podvod žádnému spomáhati nemají. Vždy dokládajíce, že tomu kšaftu místa nedávají. Ale oni zde do- statečně provozují smlouvu nebožtíka kněze Mikuláše s osadními Lhotskými, dání dobro- volné téhož kněze, i žádali podle toho všeho za opatření. Proti tomu Václav z Ledče mluvil: Kdož vždy naříkají ty cedule a praví je býti ška- rtami, v tom že se duověří tomuto slavnému právu, že jim jakožto řádnému kšaftu místo u práva dáti ráčí. A na to čteno svědomí. Tu my purgmistr a rada města Brodu Archiv Český XXVIII. Českého — v právo nahledše, kteréž o tom takto ukazuje o kSaftích XVIII. a nic není o to, buďto Ze kSaft na de&tkách anebo na listech anebo na jiné věci popsán byl by; opět ač ten, jenž poroučí, jsa v liteře dospělý, kšaft svú rukú píše a zapečetěný neb svázaný dal by jej svědkóm, kteřížto jej zapečetí, buďte svědkové neb nic, kterékoli věci jsú v kšaftu, ovšem jest kšaft stálý, — takto o tom vypoví- dáme: Poněvadž podle práva tohoto nyní dotče- ného to se nalézá i světle z těch cedulí ře- zaných a z svědomí kněžského ukazuje, že tejž kněz Mikuláš úmysl a vuoli svú v ty ce- dule sepsav za zdravého života svú vlastní rukú, potom i jiným listem před smrtí posla- ným ku paní Strachotce té své vuole potvrdil, a ty cedule že zde na faře v tomto městě sepsal a do truhlice, kterúž zde měl, a jakž jeden svědek vysvédéuje z Nymburka, vzav od faráře Nymburského sem ji dal, do ní vložil jednu ceduli a druhé svěřil knězi Janovi, kterúž tejž kněz Jan, když o to pfe zašla, zde zapečetěnů v svém listu p. dékanovi zdejšímu odeslal. Což se strany odporné dotyte, kdež se jest podvolila, že to ukázati chce podle práva, že jest prve kněz Mikuláš všecek statek zadal k tomu záduší a potom teprv že ty cedule sepsal, poněvadž toho s tím dostatkem a tak mocně a pořádně, jakž za právo jest, podle svého podvolení neukázala, a svědkové nevysvědčují: protož z těch příčin těm cedulem řezaným, poněvadž i k tomu řezáním i písmem se strefují, místo se u práva dává., A tak podle toho že on Václav Řepa nejbližší přede všemi jinými k těm penězóm spravedlnost má. Tohoto pak našeho ortele osadní z Kostelní Lhoty přijati nechtějíce, k VMtem se odvolávají. Dán v středu po sv. Řehoři [15. března] 1. etc. XXXI. Tu my [rada Star. M. Pr.] z plnosti práva našeho vrchního k orteli vašemu takto pravíme a těmito slovy tu spravedlnost doličujeme : Jestliže jest kněz Mikuláš ty peníze prve vy- dal přátelém svým a předešle, nežli farářem byl v Kostelní Lhotě: takového dání vedle 2 

Strana 10
10 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: cedulí na to přišlých oni přítelé jeho spra- vedlivé uziti mají. Pakli teprv podruhé, když farářem byl v Kostelní Lhotě, vydal jinam s penězi truhlici, chtěje přátelóm z toho uči- niti, což předešle tomu záduší připověděl: že jest toho spravedlivě dáti a odcizovati nemobl, než takové dání při tom záduší zuostati má spravedlivě. Actum die Veneris post Oculi [17. bfezna] a. ete. trieesimo primo. (Rukop. č. 93 f. 78.) 2. 1531, 13. září. (Mczi Kostelní Lhotou a Václavem Řepou o peníze v truhlici.) Hajtman žádal na místě osadních z Kostelní Lhoty, aby Václav Řepa pokazoval spravedlnost svú, kterúž se praví míti, a on na místě osadních z Kostelní Lhoty že chce též pokazovati. Proti tomu Václav Řepa mluvil, že podle téhož dolíčení vyššího práva svědky jest vedl, a že z těch i p. hajtman i každý poznati má jeho spra- vedlnost. Při tom žádaly obě straně, aby svě- domí jim čtena byla. Potom p. hajtman k tém svédkuom dal mluviti, Ze za to Zádá, z svédkuov bylo podle dolíčení vyššího práva, že to pokazují osadní, že jest prve tomu zá- duší zadal a odtud že jest se nikdy nehýbal, až i život svůj tu dokonal. A strana odporná že toho nepokazuje, aby po dvakráte ve Lhotě byl, neb jakž se jest z Bošína do Lhoty při- stěhoval, odtud jest se nikdy nehýbal a tu smlúvu v Bošíně jest s osadními učinil; žádajíce podle toho svědomí za opatření. A což se svědomí odporné strany dotýče, poně- vadž leta nejmenuje a prve jináče svědčili, tudy že jest nepořádné a že tomu chudému záduší ke škodě nic není. Podávajíce toho k spravedlivému rozvážení. Proti tomu Václav, že to pokazuji, že jest prve ten kšaft učinil, než jest podruhé v Ko- stelní Lhotě byl a se sjednal. Tu my purgmistr a rada mésta Brodu Ceského — v dolíčení vyššího práva nám odeslaného nahledše, kteréž takto zní: jestliže jest kněz Mikuláš ty peníze prve vydal, než aby to uvdżeno | jest byl farářem v Kostelní Lhotě, takového dání vedle cedulí na to přišlých oni přátelé jeho mají užití; pakli teprv když podruhé fa- rářem byl v Kostelní Lhotě, vydal jinam s pe- nězi truhlici, chtě přátelóm z toho učiniti, což pfedesle tomu zádusí pfipovédél, Ze takové dání při tom záduší má zuostati spravedlivé. I poněvadž z svědkuov, kteréž p. hejtman na místě osadních z Kostelní Lhoty vedl, toho se nenalézá, by kněz Mikuláš jsa podruhé farářem ve Lhotě, jinam tu truhlici vydával s penězi, tak jakž též dolíčení to v sobě ukazuje, i takto o tom vypovídáme: že tomu záduší tu nic spra- vedlivě nenáleží, neb sou toho ničímž neuká- zali, než sami sebú, a právo psané jest, že žádný sobě v své při nemuož svědkem býti. I jakž prvé z příčin v orteli našem předešlém dotčených, tak i nyní jemu Václavovi Řepovi dává se za právo. Této pak vaší vypovědi strana puovodní přijítí nechtějíce k VMtem sc odvolává, Dán v pátek před sv. Trojicí [2. června] 1. ete. XXXI. Tu my [rada Star. M. Pr.] — ortele tohoto potvrzujeme. Act. die Mercurii ante Exalt. s. erucis (13. záií] a. 1531. (lukop č. 93 f. 32.) Lhoía Stadieká (Stajická.) 1457, 14. kvétna. Vanék rychtár, Pavel, Bohuše, Mašek, Vaněk, Žák, Valeš, Prošta, Kubin a Havel ze Stadickć Lhoty, lidé dě- diční kláštera Slovanského, stojiece osobně před pány v plné radě, slibili sú všickní dobro- volně pod svú ctí i pod věrú i pod najvyšším právem, že nemají nikdy k žádnému jinému zřieti ani sobě koho za pána bráti nebo hledati kromě kněze opata kláštera Slovan- ského a pana Václava, správce toho kláštera. Také kněz opat i kněz Václav učinili sú s těmi lidmi svými milost na úroce, že mají dávati a platiti z osmi lánuov, z každého lánu po jednom voru, v každém voru po čtv- nádcti dřeviech, a každé dřevo má býti zdélí dvanádeti loket; a k tomu z každého lánu po 

Strana 11
Lhota Stadická— Libčice. 1) jednom voru drev dubových na svrchu, ko- nečně do sv. Víta každé léto po věčné časy budücie. A to obojie drievie mají sami na svuoj náklad splaviti do črpadl obecných pod klášter Slovanský do Podskalé beze všeho vymlúvánie i odpornosti. A k tomu IIII k. gr. úroka peněžitého rozdielně platiti mají každé léto — a ty penieze tudiež v klášteře mají klásti. Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] sabbato post festum s. Stanislai anno —- LVII. (Rukop. 6.2085 f. D. 17.) Tisténo s pozn. AG. XXII. 12 €. 15. Lhotka. 1522, 14. června. Jan Novodvorský z Tře- bovle kúpil sobě, Elšce manželce své, — dě- dictvie Lhotku blíž mésta Kourimé -- od pana Václava Brauma na místě bratří jeho — za CII kop gr. m. Ale ostatek penéz [po závdavku 18 kop] on Jan Novodvorsky klásti má pred úředníky üradu Sestipauského — k ruce sirotkuóm dvojím: najprvé sirotkuom Jana Zemana ze Lhotky, Jiříkovi, Štěpánovi bratřím, Anně Zemance matce jich, Marklété, dceři jejie a sestře jmenovaných bratří — až do summy LXII kop gr. m., což jim tu po otci jich a Anně po manželu jejím na tom gruntu náleží. Druhým sirotkuom Samuelovi a Adamovi a Magdaleně, matce jich a manželce někdy Jiříka Zemana, od kteréhož tíž páni Braumové napřed psané dèdictvie koupili a drželi, a oni tu po otci svém nápad a spra- vedlivost mají na XX kop gr. m. — z kte- réhožto dědictvie Jan Novodvorský bude mieti úročiti k špitálu sv. Lazara v městě Pražském do úřadu šestipanského každý sv. Havel tři kopy m. a při sv. Jiří tolikéž. Však dotud, jakož. jest lán dědiny odprodán Měkýšovi Lipanskému, člověku urozeného pána pana Michala Slavaty z Chlumu, ten bude-li zase vyplacen a k tomu dědictvie připojen, tehdy úrokuov má povětšiti a po IIII k. m. platiti. — Na sdržení toho týž Jan uručil jest na statku svém, kterýž má v "Tiebovli. Actum sabbato ante Viti anno 1522. Platu poloulet- ního po 4 kopách 4 gr. m. vycházeti a dávati má (Rukop. à. 2152 f. B. 9) Libéice. 1434, 25. zárí. Wenceslaus dietus Ludwik et Benessius pistor pro parte Simonis et Mauricii, filiorum "l'royani molendinatoris de Libezie, ex una, et Johannes Bechynie et Pro- copius Bervik pro parte Sigismundi de Co- teneziez, tutoris orphanorum Leonardi nati Jo- hannis Muglicer, nomine eorundem orphanorum parte ex altera, cives Maioris et Nove Civ. Prag., arbitri — electi et deputati, et Johan- nes Ssarka supremus superarbiter inter dictas partes occasione molendini ibidem in Libezicz in flumine aque Multavie situati nec non dampnorum ipsis ex utraque parte illatorum, taliter pronuncciaverunt: Ut pretaetus Sigis- mundus, si et in quantum dictum molendinum habere voluerit et de eisdem se intromittere, ut statim dictis Simoni et Mauricio fratribus triginta s. gr. daret. Si vero noluerit, exinde pretacti Simon et Mauricius fratres se iutro- mittere de eodem molendino debent et sibi triginta s. gr. dare et in sex annis se imme- diate sequentibus persolvere tenentur. Actum pleno in consilio sabbato ante Wenceslai a. 9c. XXXIIII. (Rukop. à. 992 f. 157.) 2. 1435, 29. dubna. Hester dcera panie Mandy kramářky, někdy vdova po unebozci Linhartovi synu Miglicerovu zuostalá, vyznala jest dobrovolně: Tak jakož jest měla třetí diel s dětmi svými, sirotky syrchupsaného Linharta, ve mlýnu v Libčicích i ve všem jiném statku svrchupsanÿm Linhartem zuostavenÿm, Ze tu jistúů třetinu svú s Jankem, manželem svým, od Sigmunda z Kotentic a od Vaňka z Mile- tínka, poručníkóv týchž sirotkóv, jest přijala a vzala, kromě té třetiny, kterúž ještě má na domu Miglicerovu a na krčmě v Šešovicích položené — s týmiž sirotky, a z té jisté tře- tiny tak přijaté svrchupsaná Hester 4 s Jan kem manželem svým propustila jest a pro půštie již jmenované sirotky a poručníky 

Strana 12
12 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: svobodny. — Actum feria VI. ipso die Osten- sionis reliquiarum anno oc XXXV. (Rukop. 6. 87 f. 48 a 6. 2099 f. 402.) 3. 1438, 29. září. Mikuláš Šmíd, Jan Májovec pekaři, měšťané Starého města Praž- ského, Hájek mlynář, Martin rychtář z Libčic, Jan Petr Vlk, Štěpán Mlzna, Antoni$ Lapka, Jan Hlaváč, Pavel Paveza, Blažek Bahno, Jíra rybář a Šimon mlynář, súsedé z Libčič, jsúce otázáni pány, purgmistrem a konšely svrchu- psaného města Pražského, co by jim bylo svě- domo o tom trhu, jakož jest Jan maršálek kúpil mlýn tudiež v Libčicích u Hanúška ře- čeného Střelec, a byla-li by která zmienka o platu, takto jsú seznali: že jsú byli při tom, když jesti Hanúšek toho mlýnu sstupoval Jankovi maršálkovi; tu Janek maršálek otázal před nimi Hanúška, platil-li jest kdy který plat s toho mlýnu panu Hynkovi Škodovi? Rekl jest před nimi, že neplatil. Opět Janek maršálek řekl k Hanúškovi: Jestližeby kdy pan Hynek Škoda o který plat hleděl ke mně a k mému mlýnu, slibujeś-li mě od něho zastupiti a vy- praviti bez mé škody? Odpověděl Hanúšek řka: slibuji tě vypraviti i od Šimona mlynáře, jakož jemu za jeho polovici dédičnú toho mlý- na doplaceno nenie, i od nčkterakého Duchka A na to Jan maršálek inhed položil pred rychtářem, konšely i vší obcí v Libčicích groš památného. Actum ipso die s. Michaelis a. XXXVIII. Petřík a Šimon z Letek, Beneš a Ondřej z Chýnovic, když jsú otázáni pod přísahú, coby jim bylo svědomo o těch úmluvách, když jesti Hanúšek Střelec sstupoval mlýnu v Lib- čicích Janovi maršálkovi, tehda Janek maršá- lek řekl Zpraven sem, žeby pan Skoda mél na tom mlýnu plat, platil-lis jej jemu? A Ha- núšek odpověděl, že neplatil. Tehda maršálek řekl k Hanúškovi: Jestlipak žebych kdy byl od koho o ten plat nebo o jiné napomenut, slibuješ-li mi zpravovati? Tehda Hanúšek od- pověděl: coží bych já v svém držení zavedl, I řekli sú k těm lidem, kteříž sú prve skrze maršálka k svědomí přivedeni: Jest-li tak, jakoż my pravime? A oni všichni: vespolek řekli, že sě tak ta řeč stala, sami též opčtu- jíce a vypravujíce, a zvláště Mikuláš Šmíd od nich ode všech jest to pravil. Actum sabbato post Epiph. [10. ledna] a. XXXIX. My purgmistr a konšelé Starého Města Pražského na vědomie dáváme, že vstúpiv před nás do plné rady našie urozený pan Hynek řečený Škoda z Waldeka, zpravil jest nás, kterak k žádosti a ku prosbě Janka mar- šálka, služebníka našeho, svolal jest lidi své v Libčicích, totižto rychtáře, konšely i všecku obec, a tu otázal všech řka: Byli-li jsú Šimon z Letek, Beneš a Ondřej z Chýnovic při tom, když jesti Hanúšek Střelec sstupoval mlýnu v Libticích Jankovi mar&álkovi? Odpovédéli všichni, že Šimon, Beneš ani Ondřej z Chý- novic nebyli jsú při tom sstupování mlýnu od Hanúška Jankovi maršálkovi, ani když jsme čber pili památného, než toliko byli sme všecka obec a Hanúšek s Petříkem z Letek, když jesti toho mlýnu Jankovi maršálkovi sstupoval. Také otázal jich: Znáteli sé k tomu svědomí, kterak jest Hanúšek Střelec sstupo- val toho mlýnu maršálkovi? Odpověděli, že sě známe k tomu svědomí, kteréž jsme prve svědčili před pány konšely v Praze k žádosti maršálkově, ale k jinému svědomí sě neznáme. Actum feria IIII. ante festum Philippi et Jacobi [28. dubna] anno oc XXXIX. (Rukop. č. 2099 f. 474.) 4. 1441, 5. října. Simon et Mauricius fratres de Libeziez fassi sunt, quemadmodum Sigismundus Manda de Cotenczicz debuit eis pro ipsorum porcione pro molendino in Libczicz dare triginta s. gr, quod Hanussko de Lhota ipsis pro dicto Sigismundo prefatas XXX s. gr. persolvit. — Actum feria V. post Fran- cisci anno oc XLI. (Rukop. 6. 2099 f. 499.) 5. 14917, 21. ledna. (Kšaft Václava z Své- tic.) Ve jmeno božie amen. Já Václav z Světic, žeť to slibuji zpraviti a tě z toho vypraviti, | krále JMti dvoru šenk a Starého M. Pr, mě- 

Strana 13
Libéice (1438—1497). 13 &ténín, vyznávám tiemto listem obecně —, že jakož mám obdarovánie listem zvláštním na pargamené od najjasnéjBieho knieZete a pána, pana Vladislava krále Ceského a margkrabí Moravského sc, pána mého milostivého JMti, abych všecken statek svuoj movitý i nemovitý, dědičný, manský nebo zápisný, kterýž mám na listech nebo jinak kterakžkoli anebo ještě v éasiech budücích jmieti budu, dáti, odkázati, poručiti mohl společně nebo rozdielng, komuz mi se zddti a libiti bude, budto za zdravého života aneb na smrtedlné posteli. A také téhož statku svého abych mohl poručníky zdělati, kohož by mi se zdálo a líbilo; a to odkázánie nebo poručenie aby tolikéž pevnosti a moci mělo, jako by to dskami zemskými zapsáno a utvr- zeno bylo. Jakož pak týž Jist pod JKMti pe- Cet{ visuti to vše plnějie a šíře V sobě zavierá. Tak já vedle téhoz JKMti obdarovánie s dobrým mým rozmyslem toto mé o všem zbožie a statku mém mně z daru božieho pój- čeném poručenstvie mé poslednie vuole mocí tohoto listu svého kšaftnieho řédím a zpóso- buji obyčejem takovýmto: Tak že přede všemi věcmi činím a ustanovuji po mé smrti moc- ného poručníka Tomáše z Světic, strýce a slu- žebníka mého věrného a milého, všeho statku a zbozie mého —, jemuzto odkdzal sem — duom muoj, v němž bydlím, i vSecken jiný statek — a jmenovitě pak tyto majestáty, zápisy a listy, kteréž mám. První zápis nej- jasnějšícho kniežete a pána pana Zigmunda, slavné paměti ciesaře Římského a Uherského, Českého oc krále, jímžto JMt zastaviti a jmenem zástavy pod visutým JMti majestátem zapsati jest ráčil vsi kláštera Zbraslavského: Libčice, Klínec a v Le&tni nékoliko élovékuov s üroky, poplatky i s tiem se vším, což k tomu příslušic, urozenému někdy panu Hynkovi Škodovi z Wal- deka i jeho dédicóm a budücím ve dvd sti kopách gr. a v šedesáti kopách gr. tak a sta- kovymi piimie[n]kami, jakoZ týž zápis plnějie to a šíře v sobě zavierá. KteryZto zápis od již psaného pana Hynka Škody a pana Petra, syna jeho, přišel jest byl v moc Bořivojovi z Lo- chovic a z Okoře, panu Burjanovi z Waldeka, Janovi z Čečelic a Zdeslavovi z Buřenic, od nich pak panu Oldřichovi Medkovi z Waldeka a panie Anně, manželce jeho, ze Brzvi, a od nich důle Hanušovi z Stupic. A tak já od téhož Hanuše mám jej také s jeho dobrů volí psanú řádně toliko na samůú ves Libčice, jakož listové těch dobrých volí od jedněch k drubým prošlí zřejmě to ukazují. Druhý pak list, jímžto ctihodný knieže, kněz Jan opat i všeckeren konvent kláštera Zbraslavského pod téhož opata i konventu a podle nich na svědomie jistých pánuov i jiných dobrých lidí, tudiež zejména položených, pečetmi visutymi zastavili: sú mi i skutečně postúpili vsi své a kláštera jich Libčice řečené s lidmi v též vsi bydlejícími, s platem, lukami, lesy, řekami i se všemi a všelikými puožitky a příslušnostmi k tomu z starodávna příslušnými, ve dvú stú kopách a ve dvadceti kopách gr. Item zápis najjas- nějšícho kniežete a pána, pana Jiřie krále Českého oc slavné paměti, jímžto JMt dal jest a dává povolenie své knězi opatovi a konventu prvepsaným, abych já prvepsanú ves Libčice od nich v zástavě již dotčené měl a držal bez splácenie až do šesti let pořad zběhlých. A druhý list také téhož krále JMti, jímžto z při- rozené dobroty své, z vlastnie lásky, kterúž ke mně měl, učinil mi jest milost takovü, Ze ves Libčice tastopsand od budücích králuov Českých ani od opata a konventu kláštera Zbraslavského ani od žádného jiného nemá mi bez vuole mé splacována býti, než že já jie se všemi příslušnostmi, užitky a poplatky do života mého bez výplaty požívati mám bez všeliké překážky. Listy pak, kteréž na penieze mám, kteříž mně a podle mne svrchu dotčenému Tomášovi strýci a služebníku mému svědčie, ty všechny listy a zápisy svrchujmenované s jiným se vším statkem — otkázal jsem — již psanému Tomášovi. — Jenz jes& dán léta — XCVII? 

Strana 14
14 tu sobotu po sv. Marcellu. (Rukop. č. 94 II. f. 12.) Liben.*) 1. 1433, 15. ledna. Stará rada, kteráž jesti seděla leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmmezcietmého otázána jsúci pány purgmistrem a konšely rady ny- nějšie, co by jim bylo svědomo o té při, kteráž jesti mezi paní Kateřinúů Stukovü z Cholpic a Vaňkem synem jejím z jedné, a Johánkem z Koloděj z strany druhé o plat věnný, kterýž táž paní Kuteřina na již jmenovaném Johán- kovi a na jeho zboží má. Tu ta rada stará s dobrým rozmyslem a pamětí vyznala jest řkúci, že v jedny časy byl jest před nie do rady vstüpil svrehupsany Johánek s urozenym panem Hynkem Kolštejnským dobré paměti, tiežíce sě jich, proč by jeho lidé z Libně byli staveni. A tak jsü na to povolali rychtáře svého, tieZíce sě, proč by byli staveni. A on odpověděl jest řkn, že rada dřevnie byla jesti je stavila a na postavenie propustila. "lehda týž pan Hynek s Johánkem prosili jsu Jich, aby jim ty lidi z Libně propustili, slibujíce pode ctí a vérü svü, Ze sé chtie s svrchu- | psanü paní Katetinü a synem jejím o tu pri konecné smluviti do dvü nedélí. Pakli by tolio neučinili, že slibují ty lidi z Libně zasé pod taż cti a vórń postaviti. Actum pleno in con- silio feria V. ante Drisce. (Rukop. Ć. 2099 fol. 340.) *) Velmi éetné zápisy viniéné zde pojaty nejsou. 2. 1434, 8. července. Poctivý a slavného učenie mistr Václav z Prachatic s jinými mistry a tovaryši svými z koleje Králové připověděli sü sé ke stu k. gr. na Libni na tom zbozie, kteréžto zbožie opatrný muž Václav Cvok, pekař z Poříčie, drží. Kdežto také týž Václav Cvok vyznal jest, že jsú sě tíž mistři také prve k těm sto k. gr. na tom zboží připovie- dali. Také týž Václav Cvok svolil sě jest dobro- volně, když sobě o to miesto učinie, že jest jich hotov otbyti díéve i nynie. To sě stalo E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: v radě ve čtvrtek po sv. Prokopé leta oe | XXXIIII. (Rukop. ć. 2082 f. G. 11.) 3. 1436, 31. října. Johannes de Nymburg, conventor de domo Bechinie, Antique Civ. Pr. conincola, emit curiam in Okruhli, sitam supra Liben — sibi, Margarethe uxori sue, here- dibus et successoribus suis erga Petrum dic- tum Ferreum caput, et Johannem fratrem ipsius germanum, eciam de Antiqua Civ. Pr, de voluntate et consensu domini Galli et alio- rum sacerdotum de monasterio Slavorum pro XIII s. gr. et pro uno floreno ung. — Actum [in eonsilio Nove Civ. Pr.) feria IMI. in vi- gilia Omnium Sanctorum anno oc XXXVI', (Rukop. 6. 2082 fol. M. 20.) 4. 1438, 14. listopadu. Stala sě přátelská a konečná úmluva beze všeho pozuostavenie — o to zbożie v Libni a v Holíševicích —-, kteréžto zbožie Václav Cvok — kúpil jest — před lety — u někdy slovutných Johánka z Koloděj a u Martina syna jeho, pravých dědicuov zbožie toho, a o ty penieze za ně nedoplacené — tak že z vyrčenie ubrmanuov — Václav Cvok — nad téch étyfi sta a nad deset kop gr., kteréž jest vydal a zaplatil Johánkovi a Martinovi svrchupsaným, má do- dati za to zbożie — Alšovi |z Koloděj) tři sta kop gr. bez trinśdeti kop gr. — a Aleś svrchupsaný, bude-li moci, má témuž Václa- vovi v tom času do vánoc — to zboží vlo- 2iti ve dsky zemské a zapsati —. To sé stalo [v radé Nov, M. Pr.] v sobotu na zajtrie po sv. Brikci leta Je třidcátého osmého. (Tamtéž fol. R. 11.) 5. 1455, 5. tervence. (K3aft Václava Cvoka.) Božie pomoci napřed žádaje já Václav Cvok, spoluměštěnín Nov. M. Pr., vyznávám tiemto lisíem obecně přede všemi — že, ač- kolivěk starostí pfirozená a nemocí télesnü umdlen jsa, však s dobrú pamětí — zjedná- vám toto poručenstvie mé poslednie vuole —. V tom poručenství najprve Janovi, synu mému najstaršiemu, odkazuji a oddávám — sto kop gr. — za jelo diel. Dále vuole má jest, aby 

Strana 15
Libeñ— Lébeznice. 15 Anna, manželka má, s dietkami mými obývala a práci vedla jako věrná mátie s dětmi na- kládajíc. Pakli by se vdala neb s dětmi býti nechtěla, aby jie z mého statku sto kop gr. bylo vydáno. Item duom muoj s městištěm, kterýž leží na Poříčí podle domu Matěje Okanta, bratra mého —, mlýny na Kameni před Poříečsků bránů —, Libeň ves s mlýny i s lidmi kmecími a úročnými, — také mlýn na Poriecí na horejsím řadu osmý od břehu mezi mlyny Klimentovym Ilolianovým a no- božce Martina panoše i vešken jiný statek — Václavovi, Jindřichovi a Mandě, dětem mým, odkazují — na rovné tři diely —. Jenž jest psán a dán v sobotu na zajtrie sv. Prokopa leta — padesátého pátého. (Rukop. č. 2094 fol. A. 1.) 6. 1474, 28. února. (Kšaft Jana Cvoka.) Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Já Jan Cvok, spolumésténin Nového města Pražského, ačkoli oc. Kteréhožto všeho mého statku ustanovuji mocného a najvyššieho po- ruénika slovutného Václava Cvoka, bratra mého milého — Item najprv oznamuji, jakož jsem porulenstvie otcovské dckami uéinil Ja- novi Vlagimskému, že to již odvolávám a ru- ším, aby moci viec nemělo. A potom dále té- muž bratru svému Václavovi Uvokovi porúčiem a dávám vešken statek svuoj, movitý i nemo- vity, i to všecko, k čemuž bych právo měl, mocně k dědictví, a zvláště dluh, kterýž mám dekami zapsaný od Vlašimského Jana na Libni, sobě ani dédicom svym ani komu jinému nic nepozuostavuje, avSak s takovû vÿmienküû, aby Václav, bratr muoj, synu mému z toho statku mého, když [by] let došel, vydal tři sta kop a manželce mé sto kop, a neuchoval li by P. B. syna mého dřieve let došlých, aby těch tři sta kop plným právem spadlo na Václava Cvoka bratra mého, a Václav bratr muoj aby z těch tří set kop vydal ještě padesát kop gr. manželce mé milé, — a jiný vešken statek zuostavuji mocně při bratru mém Vá- clavovi. Item vyznávám také, co mi Vlašimský vydal za trh Libně, neb co dluhuov za mé zastúpil a viec se nepamatuji, než jestliže co slušně provede, věřím bratru mému Václavovi Cvokovi častojmenovanému, že to všecko zpraví a tomu dosti učiní. A toho jest má manželka milá všeho svědoma a jie věřím, že pro mû duši jind¢ nepovie, nez co jest pravda. A jakož sem závdavku prvnieho dekami se seznal, že mi dal sto kop gr., vyznávám, že nedáno mi hotových než padesáte kop gr., a druhých pa- desáte kop srazil mi za tu chalupu, kteráž jest shořala ve dvoře, jako já v uie bydlil, a to mi se zdá, že mi jest Vlašimský křivdu udělal. Item když se mnú Vlašimský mluvil dále, abych s ním dále počet udělal, abych jemu kvitoval za puoldruhého sta kop na těch devíti stech kopách, kteréž mi zase dluhem Vlašimský zapsal na Libni, a já jemu věře, jakož on rozkázal, tak sem se u úřadu se- znal. Actum feria IL. ante Translacionem s. Wenceslai a. M*CCCC'LXXIIIIS. (Rukop. č. 2091 f. E. 44) Liber. 1419. — Colmannus de Krzykaw, resi- dens in Lybrzye. (Rukop. é. 992 f. 35.) Líbeznice. 1. 1437, 26. října. Když jest pře a ruo- znice byla mezi Křtěnem a Maříkem nebožce Jana Kútníka z Líbeznic z jedné, Bétkü vdovü manželkú téhož Jana Kútníka z strany druhé o zbožie a statek po smrti již jmenovaného Jana Kitnika zuostalé, pro kterézto zbozie Kiténa a Marika — jest narkla, chtieci s nimi diel mieti, — ubrmané — vypovédéli —, aby Křtěn a Mařík — zaplatili z zbožie otce svého Bětce — za její diel čtyři a třidceti kop a XI[l[te gr. — Také táž paní Bětka toho práva, kteréž tu má v Líbezniciech, odřekla sé jest — takově, jakož ta ves má za právo. Actum sabbato ante Simonis et Jude. (Rukop. č. 2099 f. 451.) 2. 1465. — Wenceslaus natus Petri Pa- 

Strana 16
16 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: reiczek, fassus est, se teneri debitorie decem septem s. gr. Johanni, sacerdoti ac plebis cu ram gerenti in Libeznicz. —— Actum [in con- silio Ant. Urb. Pr.] feria V. post Epiph. a. LXV. (Rukop. é. 2141 fol. 69.) 3. 1514, 14. kvétna. Mathias Hlavnie fecit testamentum dominico ante Sophie: Item ten dlub, kteraj mám u Roubíéka v Libeznicích. ten aby byl dán Janovi Zálohovi. Item louku, kterü mám tu u L:beznic, z kteréZ mi plati kazdy rok po 3'/, k., ten také plat odkazuji k sv. Pavlu. (Rukop, €, 8 f. 4) 4. 1520, 8. února. V té při mezi Jirů Dvorskÿm z Líbeznic z jedné a mezi Rihü a Matějem též z Líbeznic z strany druhé, kdež jest Jiřík Dvorský obvinil Říhu a Ma- těje, kterak by oni uvázali se v grunt, kterýž jemu spravedlivě náleží, i jiný statek po kmetiéné jeho. Proti tomu Ríha dal mluviti, že k tomu mé lepsi spravedlivost — podle poručení jejieho, které jest učinila a dětem jeho i jemu odkázala. Proti tomu zase Jiřík dal mluviti, že vona toho poručenství učiniti nemohla, nebo žádný člověk dědičný nemuož bez vědomí a vuole pána svého poručenství (initi. Pri tom také Matěj stoje dal jest mluviti —, Ze jest vona byla teta jeho vlastní, a tak po příbuzenství že jest von bližší s ditkami svými než kto jiný — Proti tomu zase Jiřík dal jest mluviti —, že jemu k tomu poručenství ani k pří- buzenství není nic potřebí mluviti, poněvadž jest ona podsedek k témuz dvoru byla, kterízto podsedkové jsú vysazeni vod téhož dvoru i dědiny jsú jim dány, kteréž byly k tomu dvoru příslušející pro zvelebení jeho. A na to pokázal dva listy, jeden vod kon- ventu Vyšehradského a drubý pod pečetí pánů Pražan. Tu páni úředníci [šestipanští] — takto — vypovídají: Jakož Jiřík dal mluviti, že spravedlivost má k tomu gruntu i ke všemu statku po nebožce Otyrce pozuostalém jako pán dědičný, a ona jest byla podsedek a tak kmetiéna jeho k tomu dvoru přísluší; a na to Jiřík vokázal list jeden vod konventu Vyše- hradu předkuom jeho daný, kterýžto list na žádný podsedky se nevztahuje a v něm vo nich žádné zmínky není, než na plat témuž konventu piislusici, A by se pak i jaká spra- vedlivost ztahovala, již jest minula, poněvadž na pány Pražany plným právem jako na pány dě- dičné připadla vedle práva, a oni jako páni dědiční ten sü dvuor prodali za jistů summu peněz Tuomovi rychtáři i dědicóm jeho s robotami, s dědinami k tomu dvoru od starodávna pří- slušícími, jakož o tom ten list od pánů Pražan vokazuje. V kterémžto listu vo žádných pod- sedcích zmínky není, než že jest každý povinen pravé človečenství slíbiti. I z těch příčin páni úředníci ty podsedky k sobě i s platem při- jímají a je drZeti chti az dotud, dokud toho Jiřík nepokdze, Ze ti podsekové jsû vysazeni s volí a s vědomím pánů dědičných a gruntov- ních, a také Ze jsû jim dědiny vod téhož dvoru rozdány. Ale obec a páni úředníci jsúc páni dédiéní lidí svých, jich lidem kšaftové ani příbuzenství žádná jíti nemají bez povo- lení pánů jich dědičných. I z těch příčin páni jim oběma to vyzdvihují a k sobě přijímají —. Actum feria ante IIII. Scholastice anno oc 20. (Rukop. ë. 2153 f. 14.) 5. 1523. (Mezi Martinem a Petrem syny rychtáře z Líbeznic a Plzákem od Hory). Jíva, starý rychtář ze Znojtie, vyznal: Byl sem v krčmě na pivě v Líbeznicích, v taj hořejší, i seděl sem za stolem s hospodářem a s Rou- bíčkem. I přišla hospodyně a řekla: hospo- défi, ty tu sedieš, a tam se vně vadí a bíti se chtí. I šli sme ven. A tu sme je rozundali a řekli sme jim, aby šli do svétuice a méli dobrú raději vuoli, nechajíce toho. A oni vešli do světnice. I držel tak Brožek ručnici v ru- kou, a ten nebožtík zabitý řekl k němu: Brožku, když by třeba bylo, zapomněl by na tu ručnici. Odpověděl Brožek: Zapomněl bych nebo nezapomněl. A ten nebožtík hned udeřil na Brožka voštípem, a ta mu ručnice spustila 

Strana 17
Lébeenice (1514— 1528). 17 nahoru do stropu. I tu sú pak jiní bili na toho nebožtíka a ten řezáč k němu udeřil z ručnice. Havel Šafránek z Líbeznic vyznal: Byl sem na dobré vuoli u nás v krčmě hořejší a byl také bratr Hovoršovského s pacholaty svými. A potom přišli také synové rychtářovi, a oni pacholci Jakuba Hovoršovského podali jim píti. A ti Jakubovi pacholci každý u sebe voštíp držal, sedě za stolem. Tehdy potom Brožek vyšel ven, a ti pacholci Hovoršovští vyšli za ním i tam vně něco hádali. A krč- mářka přišla do světnice a řekla hospodáři: Milý, proč tam ven nejdeš, oni se tam vadí, aby se nezbili. I šel jest hospodář ven a my s ním, a velel jim uručiti, a ten nebožtík ne- chtěl uručiti. I tu se synové rychtářovi, kteříž se něco tu hádali, s Kubou smířili; a ten nebožtík jda do svétnice i rekl: tfeba lis ho tu vodfeli. Odpověděl mu Brožek: dřel-lis ty, myť ho dříti nebudem. A opět potom Brožek mu řekl: tova- ryši, velíš nám ho dříti, dřiž ty jej sám. A potom rychtář mluvil k synóm rychtářovým a k Brožkovi i ke všem, aby uručili; a oni žád- naj nechtěli uručiti. A Hovoršovští pacholci vrhše za pivo i chtělí pryč jíti ; a hospodář mi nedal pryč jíti. A ten nebožtík řekl k Brožkovi, kterýž měl ručnici v rukou: zapomněl by té ručnice, když by potřeba byla. Odpověděl Brožek: Jáť nevím, zapomněl nebo nezapomněl. V tom přistoupil jakýs pacholík k tomu ne- božtíkovi a něco mu řekl; a ten nebožtík tiem pacholíkem strčil od sebe, až nohy zvedl. A Brožek tak tu ručnici držal na ruce dierü nahoru; a on nebožtík dal mu v ni tak pěstí, a ona pustila a udeřila do stropu nahoru. Pak udeřil ten nebožtík na toho pacholíka voštípem, a ten pacholík mu jej vydřel a bil ho jím přes hlavu. A potom se tak tam tiskli za stuol, a Jíra řezáč udeřil k němu z ručnice. A on řekl nebožtík, že má dosti. Jakub krčmář hořejší z Líbeznic vyznal: Přišel ke mně do krčmy najprvé Jakub, bratr Hovorčovského, potom za ním nebožtík Martin Archiv Český XXVIII. sám třetí anebo sám čtvrtý, i sedli za stuol a každý se svého oštípu držal. Potom přišel Martin syn rychtářuov, pak Petr bratr jeho, Jíra řezáč a Brožek a Ryšlavaj, pacholek starého rychtáře, a Němec. I vyšel byl Kuba, bratr Hovorčovského, ven z světnice, i šel za ním Brožek i něco se tam hádali. A žena má na mne zavolala; a já vyšel a to sem slyšel, že jest řekl Jíra řezáč : ujeďte matr té zlý vuoli, nechť jest raději dobrá. Řekl ktomu nebožtík Martin: Ujediž ty sobě sám, ty nás o to ne- rovnaj. I potom chtěl nebožtík Martin na Jíru řezáče s voštípem, a Jíra naň s ručnicí. A já mezi ně vstúpil a mluvil sem jim, aby uručili ; a nebožtík Martin nechtěl mne hned slyšeti a já ač sem mu nelál; a pověděl, že neuručím a nechci, což ty dbáš, dada já tobě za pivo i půjdu, kam chci. Potom když sú se Kuba s Brožkem byli něco sami pohodli i brali tu dobrů vóli, a Martin jda do světnice, když oni se mířili; řekl: ujeďte sobě s ním matr, třebas jej tu vodreli. A Brožek řekl: ujeď sobě sám, dřel-lis ty, my sme nedřeli. I šli sme všickní do světnice. I řekl mu opět Brožek: Ty jeď svój, tovaryši, dřel-lis ty, my dříti ne- budem. I vokřikl sem já obě straně, a aby uručili. Pak Brožek, jeho strana, chtěli uručiti, ale Martin nechtěl nikoli a řekl, že mu ne- rozkáže žádnaj. A Martin, rychtáře starého syn, řekl k němu: Milý Martine, však věz, že ty sobě zde, co ty chceš, nic neprovedeš, a bude$-li chtíti svá vůli provozovati, jisté bit budeš. A on mu odpověděl: sem tak dobraj jako vy, a dvakrát lepší. A hned potom chtěl on Martin tomu Ryšavýmu dáti sekerou. A Mar- tin, syn starého rychtáře, stoje za nim i vytrhl mu tu sekeru; a on Martin: nebožtík hnal oštípem na toho Ryšavého a ranil ho za ucho a po straně. A Ryšavaj mu potom ten oštíp chytil a vytrhl a dal mu jím dvakrát nebo třikrát. A on potom vytrhl šavli a běžal okolo stolu. A Jíra řezáč povodskočiv od něho i udeřil k němu z ručnice, a potom hned šel ven. A Petr, rych- tářuov syn, s Brožkem udeřili naň šavle i uťali 8 

Strana 18
18 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: mu prsty u ruky. A on potom sedl a upadl tak za stuol a řekl: jižíé mám dosti. A oni ho hned nechali. (Rukop. č. 1047 f. A. 13. a B. 1.) 4. 1523. — V té při mezi Burianem Pl- zákem kuchyníkem od Hory Kutný, poručníkem mocným od manželky své z jedné, a Petrem a Martinem, syny rychtáře líbeznického, lidmi obecními z strany druhé, kdež jest je Burian — vinil, že by nebožtík Martin, pastorek jeho, v Líbeznicích zamordován byl, aoni že sú při tom byli i té vraždy příčina a příčina. — [Páni je z obvin6ni osvobodili]. [Bez dne.] (Rukop. č. 1129 fol. 40.) 5. 1528, 30. listopadu. Pan Jiřík Boreš připovídá se na dvuor Vávry Poláka — pro dluh XXII k. gr. m. Actum die s. Andree. (Rukop. č. 2155 f. 92.) 6. 1529, 16. prosince. Vávra Polák z Lí- beznic jsa dlužen panu Jiříkovi Boršovi XXIII"/, kop V gr. dluhu, učinil o to smlüvu takovü: kdež jest prodal grunt svuoj Václavovi, Ma- touše Dvořáka sladovníka bratru, tu v Líbe- znicích, a maje od něho za týž grunt peníze bráti, i ukázal jest a oddal jemu, panu Jiří- kovi, tu na tom gruntu k vyzdvižení těch XXIII'/, kop V gr. — Actum feria V. ante Thome 1529. (Rukop. č. 2155 f. 110.) 7. 1535, 14. srpna. Vaněk Trudovaty koupil — krému hofej$( v Líbeznicích — od Blazka krémáre za IIC XLV kop. m. — Stalo se v sobotu po sv. Tibureí l. oc XXXV (Tam- též f. 195.) 8. 1536, 10. srpna. JakoZ jest mél Vávra Roubíček z Líbeznic vajplatu na louce, kteráž jest byla od gruntu předkuov jeho pánuom úředníkuom špitálu sv. Pavla zastavena v XL kop,i páni ouředníci téhož špitálu dobrovolně — od Vávry Roubíčka tu všecku summu při- javše jemu — tu louku zase dědičně pou- štějí. Stalo se ve čtvrtek před Proměněním pána Krysta l. — XXVI. Jakož jest někdy Vít rychtář z Líbeznic, předek Havla Kukly, odtudž od gruntu jeho louku, kteráž slove rybníček, Matějovi Hlav- ňovi, ty časy špitálu sv. Pavla ouředníku, za XL kop prodal, kterúžto louku Matěj po smrti své k témuž špitálu kšaftem odkázal jest: i páni ouředníci — špitálu — tu louku, při- javše od něho summu, totiž těch XL kop, k gruntu Havlovýmu zase dědičně pustili —. Stalo se, ut supra. (l'amtéz f. 209.) Libis,*) Libus (?) 1. 1435, 20. prosince. Když jest pře a nesnáz byla mezi Vaňkem Drnovským a Do- rotú, někdy Tulehovú a nynie manželků Jí- rovú, o plat a o puožitky, kteréžto v Libuši a v Dušníciech svrchupsaní Drnovský a Tuleha společně od obce v službě měli a drżeli jsń, jichzto árokóv a puozitkóv nadepsany Drnovsky též Dorotě dávati nechtél jest: i páni purg- mistr a konšelé Velikého M. Pr. — nalezli jsú, aby Dorota ten plat a ty puožitky — vybierala — a sobě na té sumě srážela, kterúž má zapsáno od obce na týchž vesniciech —. Actum feria III. post Lucie a. ete, XXXV. (Rukop. é. 2099 f. 425) *) Ves tato dostala se do drżeni Star. M. Ir. r. 1472. 0 ní mluví též tento zápis v deskách zem. větších č. 83 B. 26: Jiřík Hrzek ze Mšena v dluhu 172 k. a 52 gr. pr. č. purkmistru a radě i vší obci Star. M. Pr. ihned postupuje práva svého, v kteréž jest se s komorníkem pražským i listem obrannim uvázal, totiZto v Libisi, v polovici vsi a dvoru kine- cího — na kterýchžto dědinách on Jiřík měl jest sobě těch 172 kop a 52 gr. ve dskách leta cte. XXXVII v pátek po sv. Rehoři [16. bř.) od Jindřicha Hasištejn- ského z Lobkovic vloženo a zapsáno. Stalo se v sobotu před sv. Vítem [12. června] 15640. 2. 1524, 4. července. Smlúva stala se — mezi Dorotou Vondráčkovou z Dušník z jedné a Klímou Beznoskem z Libiše z strany druhé taková: jakož někdy Marta, matka Klímova, mající dielu svého na gruntě svrchupsané Do roty XXV kop m., k tomu krávu a pět vovec oe, kdeż o tom smliva se stala léta oc XIIII*, Ze ten diel svuoj ona Marta odkázala a od- dala Klímovi synu svému, aby jemu byl dán — I z primluvy panuov üfedníkuov ona Do- rota náklad na téhož Klímu učinila na lékaře 

Strana 19
Libiá— Liblice. 19 a jej opatrovala. Jest na tom smluveno, Ze jemu Klimovi dielu matéiného toliko XXti kop má býti vydáno —. Actum feria II. die Pro- copii 1524. (Rukop. č. 2155 f. 37.) 3. 1530, 2. září. Šimon, rychtář z Libiše, a Matěj Strajček z Dušník, oba z jednostajné vuole toho jsú požádali na páních úřednících, kdež on Šimon maje dáti Janu, dceru svá, za manželku Janovi, schovanci téhož Matěje, po- dle pořádku dobrého povolavše z obojí strany přátel učinili jsú smlúvy svatební v tento zpuosob: Najprve že dotčenů Janu a Jana, schovanice svého, on Matěj při sobě držeti má — a oni jsúce při něm, všecku poctivost jakožto k staršímu svému zachovati mají a jím se poslušně spravovati. A jestli P. B. jeho Matěje od smrti uchovati neráčil by, tehdy po smrti jeho manželka i s synem pozuostalá, když by se odtud hostiti chtěla, povinen bude Jan s Janou, manželkou svou, manželce Ma- tějově s synem pozuostalým z toho statku vydati padesáte kop m. a k tomu dvě krávy najlepšie. A pakli by jemu Janovi a Janě po smrti téhož Matěje v témž hospodářstvie zuo- stati se nevidělo, takže by táž manželka Ma- tějova tu zuostala, tehdy z toho statku aby jemu Janovi a Janě vydala LXX k. m. Act. feria VI. post Egidii. (Rukop. č. 2155 f. 121.) Liblice u Mělníka. 1438, 17. prosince. Jakoż jest pre byla mezi Prokopem Šprinclem z jedné strany a slovut- ným Janem z Litovic strany druhé o dvadceti k. gr. platu zástavy věnné po nebožce Litoměřic- ké na tom zboží v Liblicích, kterýžto plat Jan z Litovic u krále Českého jest uprosil: tu proti tomu dání královu Prokop nadepsaný jest od- pieral, pravě, že k tomu platu má lepšie právo nežli Jan královým dáním a že to chce okázati. I dovodil jest takto: Najprve že jest měštěnín Starého M. Pr. a v tom právě a v těch svobodách seděl jest a sedí a's městem trpí. Druhé, že ten plat na něho jest spravedlivě nápadem po přátelech přirozených podle práva a řádu a svobod městských. Třetie dokládal sě kšaftu nebožky Litoměřické. Óvrté, że jest mocným poruč- níkem k zisku i k ztrátě učiněn od Baltazara, poručníka po nebožci Kamaréřovi. I prosil jest týž Prokop pánuov purgmistra a konšelóv Star, M. Pr., aby právo královo Janovi dané mocí svých majestátóv na svobody daných stavili a odepřeli, a že chce lepšie právo, nežli jest královo dánie, okázati. Proti tomu Jan z Litovic jest odepřel pravě, že Prokop nadepsaný proti dání královu práva nemá ižádného, takto pravě: kterak nebožka Litoměřická za pokojných časuov krále Václava slavné paměti ten plat ve dsky zemské jest vložila a zápisem v určených pe- nězích utvrdila stúto výmčnkú: kdyby ten plat od nich chtěla zasě mieti, aby jim dala summu určenú zapsanú, pakli by toho neučinila, tehda oni mocí toho zápisu v ten plat s komorníkem mohli sé uvázati. Také znamenitě v tom zá- pisu jest výměnka, když by který z těch tří osob umřel, aby na zuostalé až do poslednieho jeho diel spadl. Pakli by všichni zemřeli, tehda teprův ten zápis aby moci neměl ižádné, a na svrchupsanü Litomérickü aby ten plat zasé připadl s plným právem. A potom táž Lito- méfická jest kšaftem poručenstvie učinila dvěma osoboma, Dubcovi a Kamaréřovi. Proti tomu kšaftu Jan z Litovic jest odpřěl pravě, že ten kšaft nenie ke škodě jemu dáním krá- lovým obyčejem ižádným. Proto, což jest ona dřieve dskami zemskými utvrdila a zapsala, že neměla moci žádné kšaftem toho proměniti, neb je již tu nic neměla. A potom ty dvě osobě z těch zdpisuov jsta umiele diieve neż ona, ji z desk nepropustivse, a ona potom po nich jest s tohoto světa sešla. A naposledy tretie osoby také jest pán Buoh neuchoval s tohoto svéta sníti, na kteréžto vešken zápis od nie i od druhých byl jest úplně spadl, a ten jest ji byl nepropustil ani komu zavadil. Protoż ten plat dvadceti kop gr. na Liblicich na krále Českého řádem a právem zemským úplně jest g“ 

Strana 20
20 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy : spadl, a král Český a ciesař Sigmund slavné paměti Janovi nadepsanému ten plat se vším svým právem mocně a úplně dali, tu sobě nic nepozuostavujíce. Kterýžto Jan častojmenovaný všecka práva po královu dání, jakož země za právo má, úplně jest učinil, nic neobmeškav, tak že to dánie královo kázal jest provolati v tom kraji, v kterémžto to zbožie Liblice, na kterémžto ten plat jest osakl, také kázal jest provolati u desk zemských i dvorských, jest-li kto, ježto by měl právo lepšie nežli Jan královým dáním, aby to okázal. A tak že žádný jest odporu neučinil proti dání královu. A když Jan nade- psaný všecka práva sobě dokonal, jakož země za právo má, o ten plat, tehda teprův Bal- tazar, poručník Kamaréře nebožtíka, v tom sě jest ohlásil, a tu poručníka Prokopa nadepsa- ného dskami dvorskými k zisku i k ztrátě té pře mocného jest učinil a zapsal, a tomu po- ručníku dopuštieno jest od pánóv a od úřed- níkuov odporu ve dsky vložiti proti dání královu. Potom Baltazarovi rok jest položen určený, aby svá práva okázal proti dání krá- lovu; a Baltazar příišed ktomu roku svobodně a dobrovolně odřekl sě jest práva svého a vyznal, že tu práva nižádného nemá a že o to viece státi nechce. A tak to oderčenie jeho jest ve dsky vloženo a zapsáno. Tehda páni ouředníci desk dvorských mocí krále Českého a mocí úřada podle práva zem- ského ten plat dvadceti kop grošóv nebožky Litoměřické Janovi nadepsanému mocně jsú přisúdili a ve dsky dvorské zapsali, a úřad tobo práva jemu jsú propustili komorníka vydavše, aby jej na ten plat zvedl mocí úřadu desk dvorských. Druhé, že s komorníkem mocí úřadu ten plat na Liblicích jest opanoval. Třetie, že s komorníkem na tom zboží jest bral v svých úrociech, a žádný jemu toho právem nižádným neodpieral. Potom také k Zádosti Prokopa svrchu- psaného dva pány konšely z rady plné ke dskám jsú vyslány a zápisové jsú jim čteni. I shledali jsú, že ty všecky zápisy, jakož Jan nadepsaný v radě plné před čtyřmi lavicemi Stojé v svých odporách kladl, tak úplně za- psané a dokonané. I prosil jest Jan nadepsaný pánóv purgmistra a konšelóv svrchupsaného, města Pražského, aby Prokopa svrchupsaného měštěnína svého k tomu drželi, tak jakož práva nižádného dovésti nemohl, aby jeho v pokoji nechal a viece jemu na tom platu nepřekážel. Tehdá páni purgmistr a konšelé již jme- novaného města Pražského slyševše žaloby, odpovědi a práva obú stran svrchupsaných, i shledali sú, že Prokop Šprincl tu žádného práva nemá, a tak Janovi nadepsanému ortelem plným dánie krále Českého k tomu platu mocně jsú potvrdili a mocí tohoto zápisu ve jméno božie amen potvrzují. Přikazujíce svrchu- psanému Prokopovi, aby napřed jmenovanému Janovi z Litovic, jeho dědicóm a budúcím na tom platu nepřekážel ani kterého zmatku činil obyčejem nižádným. Actum feria guarta ante s. Thome anno — etc. guadringetesimo trice- octavo (Rukop. č. 992 f. 191.) Liblice u Brodu Českého. 1. 1525, 3. dubna (?) (Mezi Štastným £ Là- blic z jedné a Abrahamem z Pristoupimé z strany druhé.) Šťastný z Liblic učinil Za- lobu: Vědomé jest, že soud, kterýž držán byl před pány Kouřimskými 7 dožádání mého s vámi [českobrodskými] o spravedlnost, naděje se, že bych tu jměl nalézti u vás. Kdež pak z vrchního práva potvrzené ortele pánuov Kou- řimských, jestliže mi se zdá viniti člověka va- Seho, jakožto držitele statku, do kteréhožto statku jemu náležitého jest vneseno, vevezeno, vehnáno to, coZ süato mně z gruntu přisou- zeného pány many. I tak podle ukázání práva vyššího člověka vašeho viním, na něm to chtě nalézti. A to z příčiny, že se drží jeho jakožto držitele statku, že jest on prve s dr- žitelem statku toho, v kterémž Abraham sedí, jměl činiti dříve, než Abraham v tom statku byl. Žádaje při tom za opatření, aby k tomu 

Strana 21
Liblice. 21 Abraham přidržán byl, aby navrátil to, což do toho statku jeho vneseno, vevezeno a vehnáno. Abraham žalobě té odpor vložil jest, že mu ničímž povinen není, a jest-li on držitelem statku, že jest pořádně v držení jebo, kúpiv za peníze své a jej zapsaný maje, aže Šťast- ného nic k sobě nepřijal, nic k němu vneseno, vevezeno ani vehnáno není. A kdež jest Petra nebožtíka Šťastný vinil z téhož statku, že jest Petr nebožtík mluvil, že jemu k takové žalobě odpovídati povinen není; a že jest se odvolával na vrchní právo a ještě se odvolává, žádaje, abyšte ho při tom zanechati ráčili. I bych jměl na se cizí věci bráti, toho k sobě nepři- jímám, poněvadž Šťastný nebožtíka Petra vinil, a že jsem já Šťastného nic nebral ani k sobě nepřijímal, a nemám mu co napravovati. Žá- daje v tom za opatření. Šťastný k tomu odporu mluvil: Kdež se zastírá nebožtíkem Petrem, že taková věc místo má a již vrchním právem stvrzeno, aby v ten odpor to pojímáno nebylo. Zase Abraham: že ortel pánuov Kouřimských nejmenuje a ne- ukazuje, by Abraham mu co povinnovat byl, než má-li Šťastný koho z čeho viniti, buďto Abrahama jakožto držitele statku neb koho jiného, že jste mu povinni o to právo řéci, ale Šťastnému tu nic nadlepšeno není a Abra- hamovi uškozeno. Šťastný k žalobě své svědky vedl. Proti svědkóm strana odporní mluvila: Havel a Klíma a tu někteří jiní nejsou při žádném právě přijati, ani také podle práva není jich povinen podniknüti. Item jiní dobří lidé že viděli kolo, slepici, ale nesvědčí, by Abraham toho čeho užíval aneb v držení byl. Item též člověk páně Svitákuov a Přistoupimští nejsou mu ke škodě. „Před mnohými lety“ vyznává Magda- lena, ježto toho všeho v těch letech umenšeno býti mohlo. Item že tu ti dobří lidé někteří byli soudce pře nebožtíka Petra s Šťastným a teď svědčí, že to býti nemá, aby soudce i svědkové byli. Item že v ničemž tíž svěd- kové sami mezi sebou se nesrovnávají. Tu my purgmistr a rada města Brodn Českého té žaloby a odporuov i svědkuov va- šich pováživše, také předešlú žalobu na Petra nebožtíka, odpor jeho i také mezi vámi naše toto vyrčení před rukama majíce a je u sebe vážíce s pilností, podle téhož vyrčení našeho předešlého ortel tento mezi vámi vypovídáme: Poněvadž Petr nebožtík od ortele služebníkuov našich odvolání učinil k vyššímu právu, že my podle téhož ortele služebníkuov našich přisu- zovati Šťastnému nic nebudem aniž jsme po- vinni, dokudž týž ortel vyšším právem nebude ohledán a stvrzen, že spravedlivý byl by. A abyšte věděli, že od ortele služebníkuov našich, ač by nechtěl kto ma jich orteli pře- stati; má odvoláno býti k nám, jakožto ku pánuom jich. A tu námi když by takový ortel ohledán byl a viděl by se nám spravedlivý, ještě straně, kteráž by nechtěla na tom pře- stati, odvolání od nás ku pánuom Pražanóm JMtem, jakožto ku právu vrchnímu, nemuož jse hájtí, a tu když by stvrzen byl, tehdy teprv podle takového ortele byli bychom po- vinni a jsme každého přidržeti, kohož by kdo z čeho vinil, aby podle něho se zachoval a jemu dosti činil. Než dokudž tím pořadem a tak týž ortel nebude schválen a stvrzen, ne- jsme povinní Stastnemu podle něho nic při- suzovati, a to vedle práva města našeho. Této pak naší vejpovědi Šťastný přijíti nechtěje, k VMtem se odvolává. Protož my v tom od VMti dokonalejšího naučení žádáme. Dán v pá- tek po Zvěstování P. M. [31. března] I. sc XXV. Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto napravujeme: Poněvadž ortel ten, který sú manové učinili mezi stranami, konec svuoj jest vzal takový, že ten, komuž jest ten grunt přisouzen, jako Šťastnému, v ten grunt jest uveden bez odporu a překážky vaší. A také poněvadž před právem Kúřimským vy páni Brodští již po uvedení v ten grunt dali jste mluviti při stavuňku, že o ty svrchky a ná- bytky vámi byl konec učiněn, a tu právem 

Strana 22
22 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: pánuov Koufimských i naším potvrzen jest, nalezeno podle práva: Poněvadž jste toho ne- pokázali dostatečně, aby jaký konec učiněn byl, abyšte jej s výhradou vyššího práva uči- nili, poněvadž jste pak toho ještě až dosavad neučinili, že jste povinní ortel stranám vyřéci spravedlivý bez dalšího prodlévání. A pro ty příčiny, což jste sobě v své nynější vejpovědi za příčinu a vejmluvu vzali, že to státi spra- vedlivě nemuož. Actum die Lune ante [post ?] Judica [3. dubna ?] anno 1525. (Rukop. č. 93 tol. 7.) 2. 1526, 12. května. (Mezi Štastným z Li- blic z jedné u Abruhamem z Přistúpimě z strany druhé.) Štastný z Liblic Abrahama viní z pří- činy té, že jest držitel statku nebožtíka Petra z Přistoupimě; kterýžto Petr před časem byl jest obeslán z příčiny té, že jest přísudek jemu se stal před pány many, aby on Štast- nému dvoru toho postoupil, jakož jest jej přijal od bratra jeho k věrné ruce, jakož o tom šíře rozsudek ukazuje. Kdež pak Štastnému od- pověd dal, že nepřijal toho rozsudku, odvolá- vaje se na krále JMt. I uslyševši ten odpor, že se odvolává na krále JMt, takovü cestu pustili jste mu. Ale Štastný žádal, abyste člověka svého dědičného přidrželi, kterýž tu stoje žá- dného odporu nečinil, žádal aby mu od něho spravedlivě se stalo. I když se tomu dosti nestalo, obstavil člověka vašeho na právě Kú- římským pro nedopomožení práva. Tu pak když ste sami stáli, stal se rozsudek pány Kú- řimskými, aby se rozsudek spravedlivý stal od vás. Potom i když k vyššímu právu odvolali jste se, právem vyšším to stvrzeno. Podle toho žádá Štastný za spravedlivé opatření. A těch svrchkuov, kterých mu nepoložil, po- kládá dvě stě kop. Kdež pak vám vědomo, že holé věci postúpil a nic v tom gruntu ne- nechal, že nemá k tomu jinému Štastný podle rozsudku pánuov Kúřimských než k Abraha- movi o to, jako držiteli statku, hleděti. Abraham k tomu praví: kdež mluví, že by držitelem statku Petrova byl, že toho ne- pokáže; než koupil sobě a dědicóm od Petra, jakož toho zápis má, a že tomu dosti činí a platí statek, ne Petruov, ale svůj. A také do- kládá, že prve Petr statek tam vevezl, než Abraham koupil. Abraham tím není povinen sice, aniž mu odpovídati za něho vinen. Item zpráva že jde podle práva do dne do roka, a on že jest naříkán v tom času, ve dni a v roce, ani statek jeho nebyl, ale po vyjití času téhož více než v polúletí. Žádaje v tom opatřen podle práva býti. Tu my purgmistr a rada města Brodu Českého žaloby, odporu i svědkuov pováživše, kteříž k Abrahamovi nic se nevztahují ani také, jakž dokládá Štastný v své žalobě, pá- nuov Kouřimských a JMtmi pány Pražany stvrzený ortel, kterýž v sobě toliko „bude-li Štastný koho před vámi viniti, aby ortel mu povědín byl a s vejhradou vyššího práva“ za- vírá; nahledše v zápis, kterýž má Abraham od Petra na týž dvuor, od něho jej koupiv sobě, jakž zápis svědčí léta 1523 v středu před hodem slavným Těla Božího [3. čna], a že jemu za zprávu do dne do roka stojí podle práva města našebo oc. I poněvadž zpráva vyšla dříve než Abraham naříkán byl od Štastného, na to právo pravíme: kdož vládna dědictvím, držel by je rok a den, a svobodně bez narčení jím vládl by, narčení od kohožkoli potom uči- něné daremní jest a marné. A tak podle téhož práva, Abraham tu Štastnému by čím povi- novat byl, neuznáváme, zvlášť pončvadž ne držitelem statku Petrova, ale svého jest, činč podle zakoupení všemu dosti a platě zaň podle rokuov smluvených, komuž náleží. Tohoto pak našeho ortele Štastný přijíti nechtěje k VMtem se odvolává. Protož my v tom od VMti doko- nalejšího a širšího naučení žádáme. Dán v Brodě Českém v pátek před sv. Gedrutúů [16. března] l. XXVI. Tu my z pilností práva vrchního k tomuto orteli vašemu takto pravíme: Poněvadž žaloba jest pro svrchky a nábytky, kteréž sou ve- vezeny a vehnány do dvoru toho v Přestou- 

Strana 23
Liblice — Liboc. 23 pimi, kteréhož nebožtík Petr byl v držení, a kteréžto svrchky a nábytky on Petr nebožtík vevezl a vehnal ze dvoru Liblického, že jste měli na ty svrehky ortel řéci, tak jakož pře- dešlý ortel na to pánuov Kouřimských i náš jest učiněn, s vejhradou práva našeho vyššího. A poněvadž puovod žaluje z svrchkuov a ná- bytkuov i provozuje, že jsou vevezeny a ve- hnány do toho dvora nebožtíka Petra, i kteříž svrchkové a nábytkové sou byli, a kteréž původ šacuje a pokládá dvě stě kop gr, i takto my k té žalobě nález činíme: Poněvadž jest to dostatečně Štastný provedl, že nábytkové a svrchkové z dvoru Liblického jsou vehnány a vezeny do dvora nebožtíka Petra a kte- réhož Abraham jest v držení, že on Štastný podle práva muož k témuž dvoru o ty svrchky a nábytky hleděti. Než poněvadž je sobě po- ložil dvě stě kop, a toho jest, aby za to stálo, ničímž neprovedl, i z té příčiny on Štastný povinen jest zpraviti přísahou na kříži, že sou za těch dvě stě kop gr. stály, a začež zpraví až do té summy dvou set gr., to bude moci postíhati na tom dvoře, do kteréhož jsou ty věci vevezeny a vehnány. A tu přísahu, aby učinil od otevření ortele tohoto ve dvú nedělích porad zbéhlych. Pakli by nezpravil a zpraviti nechtěl, tehdy ten dvuor ničímž jemu povinen nebude. Pakli zpraví začkoli a na tom dvoře, bude jemu toho dopomoženo, někdy Petrovu, ten kdož toho dvoru jest nyní v držení, a vez- meli na tom jaků ujmu neb škodu, máli a bude-li chtíti k komu o to hleděti, právo se jemu nezavírá. Actum in consilio die Saturni post s. Stanislaum [12. kvétna] anno oc XXVI. (Tamtéž f. 13.) 3. 1527, 6. března. (Mezi Štastným z Li- blic z jedné a Abrahamem z Pfistoupimé z strany druhé). Štastný tak podle nálezu pánuov Pra- žan, poněvadž jest na kříži svú přísahú zpra- vil, že ti svrchkové jemu sňatí z dvoru Li- blického a vevezeny a vehnány do dvoru, v němž Abraham sedí, skrze nebožtíka Petra Zz Pfestoupimé, z« dvě stě kop m. stály, žádá z práva vyrčení, kterak by k tomu přijíti mohl, aby mu dány byly a zaplaceny, a to pojednou. Abraham k tomu, že by ničímž po- vinen nebyl, že jest on nic nesnímal a nevozil a nehnal. Též opatřen v tom býti žádaje. Tu my purgmistr a rada k tomu pravíme, že Abraham povinen jest Štastnému těch dvě stě kop m. vyplniti tím zpuosobem a pořadem: čtyřidceti vosm kop m., těch kteréž již za týž dvuor vyplnil, ve dvú nedělích od datum ortele tohoto pořád zběhlých, vyplně a polože jemu, ostatek Stastnému. Ostatek téch dvé sté kop m, tak jakž zákup jmá a zápis toho jest, na ty roky aby mu doplňoval. Této pak naší vejpovědi jedna strana přijíti nechtěje, k VMtem se odvolává. Protož my v tom od VMti doko- nalejšího naučení žádáme. Dán v středu před Stolování sv. Petra [20. ánora] l. oc XXVII. Tu my z plnosti práva našeho k or- teli tomuto vašemu takto pravíme: Poněvadž Štastný žádného jest soudu s Abrahamem ne- měl, že také on Abraham jemu platiti, tak jakž jste vy našli, povinen není. Než poněvadž on Štastný přísahou to jest zpravil, Ze ti svrch- kové jemu sňatí z dvoru Liblického vevezeny jsou a vehnány do dvoru, v němž jest Abra- ham, že muože o to k témuž gruntu Abraha- movu hleděti podle práva, a proto jemu zvod na týž dvůr, ač nebyla-li by jemu jeho summa dána a zaplacena, dopuštěn býti má. A on Abraham bude-li chtíti grunt svuoj osvoboditi, povinen bude summu jeho jemu splatiti. A pakli nesplatí, tehdy on Štastný gruntu uží- vati má do dne a do roka. A on Abraham v tom dni a v roce muoze jemu splatiti a ve dvuor svüj se zase uvázati. Actum in consilio senatus die Mercurii Cinerum [6. brezna] anno 1527. (Tamtéž fol. 15.) Liboc. 1. 1431, 19. března. Johannes Lipsky pro parte Petil pannificis, Gira de Libocze pro parte Bartholomei ibidem de Libocze — com- positores amicabiles — racione agrorum, ortus 

Strana 24
24 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: et aliis, gue ad dictum agrum pertinent, de quo agro — prefatus Bartolomeus profugerat et reversus est, taliter pronuncciaverunt: quod prefatus Petrl de dietis agro culto et inculto, et seminibus, orto — debet condescendere prefato Dartholomeo et ipse pro condescensione D, s. gr. dare —. Actum iu consilio fer. II. dominice Judica a. XXXI. (Rukop. 6. 2099 fol. 312.) 2. 1436, 29. brezna. Denessius de Nova Civ. Pr. — recoguovit se — decem strichones agr, quos emerat aput Ludmilam de Libocz, Wanconem filium ipsius et Hanam awam — Marzikoni Zep, Kwieton filio suo — pro tribus s. XII gr. vendidisse. — Actum [in consilio Minor. Civ. Pr.] fer. V. post Annuncciacionem virg. anno oc XXXVI*. (Rukop. é. 2080 f. 56.) 3. 1519, 21. října. Petrouš z Liboce kúpil sobě —- dvuor ležící tu v Liboci podle Vita- liée Mikuláše z jedné a podle Marka z strany druhé -— od Prokopa Cihelky za XXXVIII kop m. — Actum feria VI. ante Severini oc 19%. (Rukop. 6. 2152 f. 13.) 4. 1531, 27. května. Holý z Liboce koupiv tu grunt v Liboci Ševerovský za XC kop m., plátce maje býti po VI kop m. — postavil rukojmě — Actum sabbato post Urbani 1531. (Rukop. ¢. 2155 fol. 136.) 5. 1532, 19. února. Šimon z Nebušic, člověk pana opata Strahovského, a Pavel z Li- boce, člověk panský, kdež jsú měli nesnáz o nějakú dědinu, kterúž jsú mezi sebou smlou- vou k užívání spolčili, a ta dědina že jest jeho Pavlova vlastní byla, a on Šimon z toho jest jej obvinil, že se té smlúvě dosti neděje. — I jest takto srovnáno: že on Šimek, což jest při té dědině pracoval, od toho pustil, a on Pavel když bude o novém, má jemu za to dáti X str. žita. Actum fer. II. post Juliane 1532. (Rukop. č. 2155 fol. 146.) 6. 1532, 23. února. Jakub a Matěj Ka- lavec, sousedé z Liboce, majíce mezi sebou rozdiel o placení úroku panu proboštovi klá- štera Břevnovského, jmenovitě XX gr. m., kte- rýžto plat témuž konventu, jakž list s pečetí téhož konventu Jakub má, vysazen jest někdy Křížovi rychtáři v Liboci na městiště, na záhon a na vinici, aby z toho trého týž plat XX gr. vycházel. Ale že týž Kříž za držení svého, odprodav vinici, plat ten na ní svedl, a městiště a záhonu k dvoru svému svobodného nechal, to učiniv bez povolení pana probošta i konventu; ale že jest k tomu přišlo, dokudž táž vinice užitek nesla a dělína byla, držitelé jejie ten plat XX gr. konventu platili, až za držení Matějova, když ji prodal a XVI kop m. za ní vzal, potom pro nedodání II kop m. v ní se zase uvázal a tak ji spustil, a dva úroky zadržav, panu proboštovi ji zase v moc dal: protož pan probošt touž vinici od Matěje sobě puštěnou jemu Jakubovi v držení dal, aby on z městiště, záhonu a vinice těch XX gr. úročil — a coż jest Matéj dvou úrokuov zadržel, aby panu proboštovi dal a zaplatil. Actum feria VI. post Petri Cathedrati 1532. (Rukop. č. 2155 f. 146.) Libočany. 1531, 18. srpna. (Mezi sestrami I'renovic Havla z jedné a nevěstou jich a strany druhé o podíl statku po otci jich.) Jeden fomberečník v Libočanech k městu našemu [Žatci] náležící, Havel Frena, sedě na statku po otci svém a jej dělaje živnost vedl, maje manželku a s ní jedno dítě, dceru. A též maje tři sestry své, dvě již vdané, Dorota a Marta, a třetí dě- večka Anna nevdaná, kterýž času některého zimy této pominulé k večeru jda z města na- šeho příhodou od některých zlých lidí zabit a z světa provozen jest. Po jehožto smrti sestry jeho Důra, Marta a Anna k statku tomu po otci svém se přiblížily a nápad činily, chtíce míti vtom statku tři díly právem nápadním, že by otec jich bez kšaftu umřel, a ony že by po otci z toho statku vybyty nebyly, obvinily jsou z toho nevěstu, manželku bratra jich. Kteráž jim odpor činila, pravieci, že by manžel její prve s nimi o to konec a smlouvu měl 

Strana 25
Libočany — Libomyšl. 25 a jich že by z toho statku vybyl, a zvláště těch, které jsou vdané, Důry a Marty sc. Tu my úřad — takto — sme — vypověděli: Po- něvadž ti dva svědkové jsouce požádáni k té smlouvě, ji sou mezi bratrem a sestrami uči- nili, a na tu smlouvu něco i peněz sestry vdané vzaly: že ta smlouva státi má z strany jich. Než co se mladší sestry nevdané dotýče, poněvadž vybyta není, že má v tom stat- ku po otci svém svého práva užiti. Kdež — sestry — se odvolaly. Datum fer. II. post Johannis B. [26. éervna] oc XXXI*. Confir- matum est fer. VI post Assumptionem Mariae [18. srpna] anno oc XXXI*. (Rukop. é. 92 f. 12.) Libochoviéky u Lidic. 1425, 29. ledna. (Zápis věna.) My Jan od tří konví purgmistr, Mikeš Ryšlavý, Pecha valchář, Václav Litochleb, Lidéř, Vavřinec z Vilhartic, Hedvika krajčí, Václav Voštník, Jan Hron, Matěj od hřebenuov, Václav od. kapruov, Václav Holec, Svojše, Kliment Krček, Matěj Smolař, Matěj od bielého jelena, Jan Propheta a Vaněk švec od bab, konšelé Ve- likého města Pražského, známo činíme všem i každému zvláště, že Štěpán řečený Mráz z Hlazovic seděním v Libochovičkách, vstúpiv před nás do plné rady, beze všeho přinucenie dal dobrovolně, zapsal jesť a zapisuje tak úplně, jakoby sě právě u desk zemských před úředníky pražskými přiznal, poctivé panie Uršule, manželce své, na tom zboží v Libo- chovičkách, na tvrzi, na dědinách orných i ne- orných, na lesiech, chrastech, na lukách, na rybníciech, na nábytciech, na úrociech, na po- platciech i na tom na všem, což k tomu zboží v Libochovičkách příslušie, puol druhého sta kop gr. pr., věnoval a věnuje tiemto zápisem ; kterýchžto puoldruhého sta kop gr. věna slíbil jest a slibuje svrchupsané Uršule ve dcky zemské vložiti a zapsati vedle obyčeje a práva země České, a to na prvnie, na druhé anebo konečně na třetie Suché dni, kdyžto dcky Archiv Ceskf XXVIII. země České budú otevřieny a v svém řádu a moci budú; pakliby deky zemské nebyly ote- vtieny, ale tiem řádem a obyčejem, kterýž řád páni, rytieři, panoše a zemané země České miesto desk zemských uložie a jeho obecně požívati budú, zapsati i stvrditi. Pakliby dcky zemské v své moci a v svém řádu za jeho zdravého života nebyly ani který řád a obyčej takového na véno zapisovánie miesto desk zen- ských v zemi České byl uložen, tedy aby tento zápis plnú moc i právo měl, obdržal i zachoval manželce jeho svrchupsané tak úplně, jakoby byl ve dcky zemské podle obyčeje i práva zemského zapsán a vložen od úředníkuov praž- ských se vší opatrností a ohradú, kteráž má při zapisování věna z vobyčeje i z práva za- chována býti. Dále prosil jest nás anebo kteříž v ty časy budú purgmistr a konšelé svrchu- psaného města Pražského, dávaje plnúů moc, aby z moci a úřadu svého svrchupsané man- želce jeho již k jmenovanému věnu radni a po- mocni byli proti každému, kdožby jie na tom kterakkolivěk překažeti chtěl. Také toto jest zvláště vymieněno, jestliže by P. B. neuchoval a paní Uršula manželka jeho prve umřela nežli on, tehdy tento zápis viece nemá mieti žádné moci; pakli by on prve umřel nežli manzelka jeho svrehupsaná, nemajé s nie Zád- ného dietete anebo plodu, tehda cožby drazse bylo svrchupsané zbožie tudiež v Libochovič- kách po osažení věna svrchupsané jeho man- želky, aby to na Barboru, sestru svrchupsa- ného Mráza, i na jejie budúcie plným právem připadlo beze všech zmatkuov. Actum feria II. ante Purificacionem Marie anno oc CCCCXXV*. (Rukop. &, 992 f. 58.) Libomyšl u Hořovic. 1. 1426, 11. prosince. Já Ctibor, komorník vyšší desk zemských královstvie Českého, vy- znávám tiemto listem obecně všem i každému zvláště, kdož jej užřie anebo čtúce slyšeti budú, že slovutný Stach z Libomyšle slovut- nému Janovi z Pořešína řečenému Kaplice, 4 

Strana 26
26 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: paní Barboře manželce jeho, i jeho dědicóm dluhu pravého a spravedlivého pójčeného ho- tovými groši vložil a zapsal ve dsky zemské leta od narozeuie b. MCCCCXIX 1. po Su- chych dnech postních dvadceti kop gr. bez jedné kopy na roky určené, ježto sú již mi- nuly a přešly. A kdyby neplnil, aby svrchu- psaný Jan, paní Barbora anebo jich dědici mohli sáhnúti na Libomyšl i na to vše, což k tomu příslušie, do vybránie dluhu svého s náklady i se všemi škodami, což by pro to nesplněnie vzali. A toho na svědomie a vy- znánie těch všech věcí svú pečeť k tomuto listu přidavuji. Jenž jest dán v Praze leta od narozenie b. MCCCCXXVI tu středu před sv. Lucií. (Rukop. č. 992 f. 75.) 2. 1427, 3. února. Já Ondrášek, písař někdy desk zemských menších, vyznávám tiemto listem obecně před všemi, že mi jest to svě- domo dobře, jakož jest nebožčík Stach z Li- bomyšle zapsal dckami bez jedné dvadceti kop gr. dluhu dobré paměti Janovi z Pořešína řečenému Kaplic, paní Barboře manželce jeho a jich dětem na dědinách svých v Li- bomyšli, na tom na všem, což jest tu měl. A ten dluh jsem já ve dsky zapisoval. Toho na svědomie svój jsem signet k tomuto listu ve- spod pfitiskl. Jenz jest dán ten pondělí po Hromiciech anno M'CCCOXXVII". (Rukop. č. 992 f. 75.) 3. 1430, 13. prosince. Herborthus z Waicze fassus est —, quia cum Wenceslao, nato Nico- lai Pratforsst, pro illis undecim s. gr. cen- sus annui et perpetui, quas idem Wenceslaus in ipso et bonis ipsius in Libomyssl habere dinoscitur, vult et promisit amicabiliter et benigne concordare, quanto cicius poterit —. Actum feria VI.(?) ipso die s. Lucie anno oc XXX. (Rukop. é. 2099 f. 297.) Liborice. 1. 1443, 1. dubna. Služba naše napřed slovutný přieteli milý. Jakož se uvázal o ty platy v Libořiciech a v Železné mezi Ondrá- čkem, Křížkem, Uršilů a Bernartem i mezi druhú stranú oc, védéti dáváme, žeť sme my od našich rukojemstvie přijeli pod třidceti k., žeť mají a chtie v tú výpověd obyknúti, a na toť teď Ondráčka posielají, a ten má od sebe i ot nich plnú moc tvú výpověd přijieti. I vě- římeť, že miesto mezi nimi o to činíš. Dán v pondělí po neděli Letare v puostě a. XLIII. Purgmistr a rada Nového Města Pražského slovutnému Václavovi z Miletína v Novém Městě Pražském, přieteli našemu dobrému oc. (Rukop. č. 2083 fol. G. 13.) 2. 1443, 4. dubna. Já Václav z Miletína vyznávám tiemto zápisem: Jakož sú na mě přišli a zaručili pod základem třidceti k. gr. a pod tú pří z jedné strany Ondráček z Žatče i z Čachovic, Křížek z Kubkovic, z Žatče mě- štěnín, Bernart z Železné s Uršilů svú sestrú z Chomutova; z druhé strany Matěj Bukov- nicky, mé&ténín Nov. M. Pr., s Barborá a Svatü sirotky, dcerami nebožce Šimona zetě svého : jakož zápis ti sirotci mají dckami od Alžběty Šimonové Stránské k šesti kopám platu v Li- bořicích a v Železné po zjednání a po roz- súzení pánuov Žateckých. Ale že svrchupsaní Ondráček a Křížek i Bernart s svú sestrú Ursilá tak pravie, Ze jest Alžběta neměla moci ani práva toho platu zapisovati bez jich vuole dckami; a já s radü dobrych prátel, vida, Ze konečného rozsúzenie nemohu dckami učiniti do sirotčích leth, tak já vypoviedám zápisem tiemto pod svrchupsaným základem a pod tú pii, aby svrchupsani Ondráček, Křížek a Bernart s svá sestrü Ursilü byli v drZení téch lidí v Železné a v Libořicích až do let sirot- kuov svrchupsanych, a z téch zadrZelych úro- kuov aby vydali étyri k. gr. tém sirotkuom a jich materi na sv. Jifie nynie najprv pil- Stieho. A potom ihned na sv. Havla najprv příštieho aby těm sirotkuom a jich materi vydali puol druhé kopy gr. a na Sv. Jiiie ihned potom LD'/, k. gr, a tak potom na każdy rok sv. Havla aby vydali jim puol- druhé k. gr. a na sv. Jifie puol druhé k. gr. 

Strana 27
Liborice— Libus. 27 az do let těch sirotkuov. — Pakli by Buoh neuchoval obü sirotkü az do jich spravedlivych let, tehdy svrchupsaní Ondráček a Bernart s svú sestrúů Uršilů a Křížek byli by prázdni toho úroku vydávánie —. Actum in consilio (Nove Civ. Prag.) feria quinta die s. Ambrosii anno oc XLIII. (Rukop. 6. 2083 f. G. 13.) 3. 1451, 5. července. Ve jmeno božie amen. Já Barbora, dcera dobré paměti Smo- lova z Podskalé — Lidmile matce mé, a Svatě sestře mé vlastnie, ten plat a to právo k tomu platu v Libořicích a v Železné, k němuž sem spravedliva vedle zápisu desk zemských a vedle výpovědi, kteráž jest v knihách pánóv Nov. M. Pr., zapsaná tu středu (sic) den sv. Ambrože leta — čtyřidcátého třetieho, odkazuji —. Jenž psán a dán v pondělí na zajtřie po hodu sv. Prokopa leta — padesátého prvnieho. (Rukop. é. 2096 f. Q. 6.) Libuš. 1. 1412, 22. března. Wir burgermeister und rat der Grössern Stat zu Prag bekennen öffenleich und tun kunt, daz in der czwei- tracht und widerwertigkeit, dy do gewesin ist ezwischen dem Thomas von Zacz burger der Grossern Stat zu Prag von einem, und Niclas Crudencz auch burger der egenanten stat, von dem andernteile, von der güter wegin, dy fraw Margreth, etwen des Jesken Rüdoldorfer von DBrüx wittebe, noch irem tode gelasin hat, und nemleichen um daz dorff Libussie und daz haws bey send Martein, gegin dem Jan Bradaty gelegende, und auch alle andere güter wegin, als ir geschefftbrive vollkumsleichen ausgeweist hat, ein sulche urteil gefunden haben: also alz die vorgenant fraw Margreth alle ire güter noch irem tode dem Nicolao Crudenez irem eidem, und der Agneskan irer tochter, und iren kindern willigleichen, unbe- twungen in actin dez Marzikin vor dem herrn Nielas Gewnher, dem got genad, vorschriben hat in sulcher mase, als sie sich doselbst vorwlkurt hat, ab sie in czukumfftigen czeiten die vorschreibung vorkern wólde, daz dasselbe kein macht noch krafft haben sal, zunder sie diselbe irer guter vorschreibung vor ir lecztes gescheffte haben wil, als dy acta und instru- menta, dy doruber gemacht sein, vollkum- leichen ausweisen. Nu haben wir dasselbe ei- gentleichen betracht und gewegin, sintinmal die vorgenant fraw Margreth vor ir güter mit gutem willen, ungenótiget hingebin und vor- schriben hat, und wlkur bricht alle recht: zo mocht sie nicht andrtweyt ichez hiugebin noch geschaffen, wenn waz do eins vorhin gebin ist, daz mag nicht zum andrmal gebin wordin, zunder alle ir guter dy sollen bey dem Ni- colao Crudencz und Janken, seim son, bleiben mit vollem rechte vor allen der offtgenanten frawen Margrethin freundin adir andern lewtin ungehindert. Daz ist geschehin noch Cristi gepurt virczehinhundert iar und darnach in dem czwelfftin iar am dinstag noch s. Bene- dictin tag. (Rukop. č. 997 fol. 58.) 2. 1445, 18. listopadu. My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského všem i kaž- dým tiemto zápisem oznamujíc na vědomie dáváme, že když jest pře a nesnáz byla mezi Anitkd dceru Jankovú, Mikuláše Mostského syna, z jedné, Janem Vlčíhrdlem, poručníkem nadepsaným Mikulášem Mostským zjednaným, a Vańkem Piknóskem, spoluporučníkem jeho námi vydaným miesto Jana Bechyně, z strany druhé, o ves Libuš řečenú a o plat její, pan- stvie i o všechno příslušenstvie té vsi, kte- rúžto ves s platem i se vším příslušenstvím jejím nadepsaná Anička, jakožto pravá dědička po svrchupsaném Jankovi otci svém, mieti chtěci a leta rozumná majíci, též poručníky jest nařkla a právem na ně sáhla. Kterúžto žalobu i odporu my páni svrchupsaní pilně přeslyševše, k tomu také kšaft Mikuláše Most- ského, děda též Aničky, čísti käzavSe, kterak týž Mikuláš odkazuje Jankovi nadepsanému synu svému, otci jejiemu, a Mikulášovi bratru jeho, veškeren svuoj statek movitý i nemovitý v městě i kromě města položený, kdež by ten 4* 

Strana 28
28 E£. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: kolivěk nalezen a optán mohl býti a neboli kterýmkoli jménem zvláštním jmenován, když by k letóm svým rozomným přišli, aby jim byl od poručníkóv na rovný diel vydán a rozdělen, a neuchoval-li by Buoh kterého z nich před lety dospělými s tohoto světa sniti, aby na druhého živého jeho diel veškeren připadl plným právem. To všechno pilně a s bedlivü radü roz- váživše, nálezem ortele našeho pravého vyřkli jsme a nalezli sme, vyriekáme a nalezáme: Najprvé a přede vším tohoto jistého kšaftu a poručenstvie Mikulášem Mostským dědem je- jiem u&inéného potvrzujíce ve všech jeho kusiech, rozdielech i artikulech a moc jemu | plnú dávajíce, potom vedle drženie téhož kšaftu přiřkli sme mocně a přisúdili a držením ortele tohoto přiřiekáme a přisuzujem častojmenované Aničce prvé jmenovanú ves Libuš s platem a s úrokem jejím — jakožto pravé a sprave- dlivé dédiéce —. Než jakož v témž kšaftu Mikuláš Mostský odkazuje osmdesáte kop gr. poručníkóm, aby oni osm kop gr. platu za to kúpiece obracovali, jakož sě jim bude zdáti a jakož jim toho zvláště svěřuje, a z toho aby žádnému živému nečinili počtu oc: jestlize jsü to učinili; chvála Bohu, pakli' sú neučinili, z toho počet krutý před Bohem mušie vydati, neb je v tom od sirotka toho zprošťujeme. Actum pleno in consilio feria V. ante Elisabeth anno oc XLV. (Rukop. & 992 fol. 219.) 3. 1449, 19. července. Stala sě jesti přá- telská úmluva mezi Vaňkem Baštínem a Annú manželkú jeho z jedné, a Vaňkem Piknóskem, někdy poručníkem — nadepsané Anny, z strany druhé, o vybieránie úrokóv ve vsi Libuš ře- čené, o něžto jsú na Piknóska sahali — ubr- mané vyrčenie učinili, aby nadepsaný Piknósek týmž Vaňkovi Baštínovi a Anně za to za všechno vybieránie — úrokóv — osm kop splnil. Actum sabbato post Divis. ap. a. XLIX. (Rukop. č. 2099 fol. 1059.) 4. 1460, 10 března. Ve jméno božie amen. Já Jan Litochleb, v domu někdy Job- kově v Starém Městě Pražském bydlející, vy- znávám — že duom muoj —, v němž bydlím, — a podle toho i všeckeren jiný statek muoj, kterýž zde v městě i ve vsi Liboši neboli jinde — mám — otkazuji — Margreté dcefi mé —. Datum feria II. ante Georgii a. LX. (Rukop. é. 2119 K. 10.) 5. 1470, 16. října. My purgmistr a rada i všecka obec Starého Města Pražského vy- znáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten neboli čtúce slyšán bude, že jsme dlužní slovutnému panošovi Janovi z Radíče, spoluměštěnínu našemu, pravého a spravedli- vého dluhu puol šesta sta a XV kop gr. do- brých peněz střiebrných rázu pražského, nám diel hotovými penězi puojčených a diel za nás jistým dlužníkuom našiem, jimžto dlužní byli jsme, daných, a námi v těchto válečných ča- siech na vojny, na žoldnéře i na jiné pilné potřeby města našeho vynaložených. I nechtiece té dobré vuole jeho, kterúž jest nám v tom s chtivostí okázal, bez zvláštní vděčnosti po- minúti, i nemohúce v téchto mierách jemu těch puolšesta sta kop gr. a patnádce kop gr. penězi hotovými zaplatiti, zapsali jsme jemu a jeho dědicuom v též summě Libuši, ves drženie našeho, ke kteréžto my zápisy naj- jasnějších knížat a pánuov pana Sigmunda, slavné paměti ciesaře Římského, a pana Jiří, králuov Českých, pánuov našich milostivých, právo řádné máme, i tiemto listem zapisujem s lidmi v nie bydlijícími, s dědinami jich, s úroky, lukami, lesy, luhy, rybníkem, s řekú i se všemi a všelikými jinými poplatky, puožitky a přísluš- nostmi k též vsi od starodávna příslušnými, i s plným panstviem, tak v cele a plně, jakož jest to týž Jan od nás prve v službě naší, jsa v úřadě maršalstvie od drahně leth, držal do této chvíle, pod úmluvami mezi námi a jiem z obú stranú jednostajně svolenými tako- vými: Že nadepsaný Jan a jeho dědicové již jmenovanú ves a lidi se všemi požitky již vy- psanými majíce a držíce, mají a povinni budú nám neb úředníkuom našiem deseth kop gr. 

Strana 29
Licko— Lipany. 29 platu a úroka ročnieho každý rok rozdielné, to jest na sv. Jiří po dání tohoto listu najprve příštieho počnúc pět kop gr. a na sv. Havla ihned potom budúcieho tolikéž, platiti a vy- dávati bez zadrženie všelikého tak dlúho a dotud, donižby námi neb našimi budúcími jemu ueb jeho dédicuom po polületí od času jiem védéti dánie pofád čtúc puolšesta sta kop gr. a patnádcti kop gr. pojedni a po- spolné penézi hotovymí dobrymi stfiebrnymi nebylo zaplaceno a dáno. A když by koli jim toho puol leta — námi — bylo věděti dáno, tehdy oni jistinu svého dluhu vypsaného vez- mice, a użitky, úroky i požitky s lidí všecky úplně a docela vyberůce, mají a povinní budú nám — vsi Libuše — zasć — postúpiti —. Na potvrzenie a zdrženie všech věcí svrchu- psaných pečet menší města našeho dali jsme i kázali k tomuto listu přivěsiti dobrovolně, Jenž jest dán etc. I. čtyřstého sedmdesátého v ütery den sv. Bavla. (Rukop. č. 999 fol. 260.) Licko u Kolína n. L. 1402. — Barbara, Wenceslai Smalcz contho- ralis, resignavit — Wenceslao, marito suo, bo- na sua — et notanter omnia iura sua, que ipsam concernere debent in curia dicta Liczk et in curia, que adiacet civitati Coloniensi immediate, nec non in domo, que in ipsa civitate est situata. (Rukop. &. 996 f. 65.) Lidice u Únbošté. 1415, 8. února. Waezlaw dictus Smolik doleator constitutus coram dominis in consilio (Maior. Civ. Pr.) promisit et obligat se sub iure suo alciori, prout fuit in captivitate do- minorum consulum racione cuiusdam impetici- onis damni illati ecclesie in Lidiez prope Makotrzas, ita ipse Waczlaw promisit, quod de cetero et perpetue Petrum de Mezirziecz et omnes homines suos in Makotrzas et omnes alios suos familiares racione ipsius capti- vitatis impedire, inquietare nec molestare debet —. Actum feria VI. post Dorothe —. (Rukep. é. 2099 f. 46.) Lichuceves. 1450, 23. ünora. Martin Lichuczewesky recognovit se debitorie obligari in decem s. et XXV gr. pro piscibus Wenceslao dicto Mutino — eandem pecuniam sibi deputando in suis censitis in Lichuezewes habitis, quam pecu- niam Radim iudex et Martinus de ibidem nomine omnium censitarum promiserunt — persolvere. — Actum pleno in consilio feria II. in vigilia Mathie ap. anno oc L. (Rukop. č. 2099 f. 1049.) Lipany. 1543, 26. dubna. (Nález o zločin.) Vedle toho, jakož jest Říha z Lipan, člověk JMti nejvyššího p. purkrabě Pražského, obeslav Macha z Lipan z toho, že by od něho Macha nářkem znamenitym a velikým narčen býti měl, a to vtom, že týž Mach jeho Říhu nařekl, kterak jest u Lipanského v řezadlně jej Říhu viděl při krávě, a že s ní ten skutek hanebnej a nešlechetnej jest oc činil, a to v outerý po Květné neděli. Kterémužto nářku týž Mach jest před p. úředníkem neodpíral, nébrž se znal; temuż on Riha vodepiel a odpird, v ni- čemž se toho neboje, aby naň to pokézati mohl, jakž o to mluvil, a protož by rád slyšel, jestli s tím Mach na hotově, že by jemu na to od- pověď dáti chtěl. Na to od Macha mluveno: toho nikda nemluvil, by se kejm strojil o ta- kovém skutku naň pokazovati, než při čem jest jeho viděl a nenadále nalezl, otom mluvil a ještě mluví; ale aby v prokazování se pod- volil, tomu odpírá, nebo takové věci hanebné a oplzlé kdož míní působiti, dělá to tak ukrytě, aby otom žádný nevěděl, a protož sou ty věci těžké k průvodu. Než což jest samo o sobě jisté, to chce pověděti, že sa s ním v jednom dvoře, chtě chléb péci, šel jest do řezadlny po slámu, aby pometlo sobě k peci metení udělal. I nalez Říhu, an poctivice má spuštěny 

Strana 30
30 E. XIV. Zprávy 0 statcich venkovskych z archwu mesta Prahy: dolů a krávu u něho státi Je. I řekl jemu: bídníče nešlechetný, co to děláš, že se ne- stydíš? A on k tomu že jest nic neodpověděl, než tak zastižený od něho stál. A což tuto mluví, P. B. se v tom pak nejvejše dokládaje, že pravdu mluví, ale že takové věci hanebné a kteréž se ukrytě dějí, svu těžké k prokazo- vání. Protož poručil jest to promluviti, což mu v té věci spravedlivě od práva nalezeno bude, hotov jest podstúpiti. A to že jest, s strany toho skutku nešlechetného, v pravdě tak má, toho ten důvod, sa s ním Říhou na posvícení, on Říha sa uručev, jeho Macha pod tím uručením jest zsekal i zamordovati chtěl, a to proto, aby naň takového oplzlého účinku nepronášel. Proti tomu od Říhy mluveno: kdež by odporu žádného nebylo, prokazování též potřeba není, jakož pak i nyní tomu neodpird, Ze by ho nařknouti neměl; než že jest se nikdy v pro- kazování toho nepodvoloval, tomu odpírá, čemuž se od strany místa nedává, táhnouc se na paměť p. úředníka. A poněvadž k každému soudu toto tré jest náležité, soudce, žalobník a svědek, i protož jemu v tak znamenitém nářku nemá na samá holá slova a člověku podezřelému věřeno býti; nebo za zlodějství jest platil a k tomu sám se k těžkosti nutká, proto aby tohoto, maje k němu nelibost, zkazil; aniž také tak právo ukazuje, nebo žádnému, kdož se k přísaze nutí, nemá věřeno býti. A jakož praví, že jest jeho v outerý po Květné neděli tam v řezadlně nalez, tomu se odpira, neb i na to svědky dostatečné má, že ten den v outery tam jest nebyl. Též i o zsekání, kdyby k tomu přišlo, našlo by se z svědomí, že jest naň stál a jeho zamordovati chtěl. K tomu od Macha mluveno: nikda k tomu jest se nepřiznával, aby chtěl to, jakž strana praví, naň pokazovati, nýbrž i to jest před panem úředníkem pověděl a ınluvil, Ze nemä čím jiným provésti, poněvadž, to aby učinil, ukryl se, než osobou svou s strany toho oučinku. Než to chce ukázati, že při snídaní byl a tehdáž jeho že jest s tou krávou za- stihl. Kdež pak strana původní davše se s ním v soud a v rozepři, jeho zlodějstvím naříká, což, jestli podle práva, připouští to k sprave- dlivému uvážení, nebo by též k svému od- vodu chtěl svědky vésti, žádaje, aby jemu toho propůjčeno bylo. A po přečtení mluveno, že z příčiny té tito jedni svědkové sou vedeni, kterak tomu Říha odpíral, že jest toho dne tam nebyl; i v to se jest on Mach s strany dne toho ukazání podvolil, jakož pak vSickni se na tom srovnávají, že toho času a dne tam jest Říha byl. Než když Mach jemu o ten hanebny skutek domlouval, tu teprva potom s druhým šel jest k knězi Jakubovi, jakž toho svědkové dokládají, aby jim dítě okřtil, a ne- nalezše jeho, šlí sou teprva do lázně; a on tomu, aby toho dne v lázni nebyl, neodpírá, než praví, že outerý ráno jeho zastihl, a teprva že k ne- šporuom anebo k večeru šli sou do lázně, však vše toho dne. A jiní svědkové svědčí, kdež jest zlodějstvím narčen, že onenno Říha ko- houta nějakého přinesši, ten kam se jest poděl, jest z týchž svědkuo rozuměti. Naposledy pak že by od něho Macha on Říha měl, sa uručen, zsekán býti, teď se z svědomí nachází, že maje poctivice Mach spuštěné pro potřebu přirození sc svého, tento Říha naň jest do- spěl a jeho ranil, a to vše za tou příčinou, aby o něm toho, čehož se dopustil hanebného, více nerozprávěl Zase od Říhy Nic toho, což prožalováno, ukázáno není, než o nějakém ko- houtu jedno, a druhé že sou v lázni byli, ježto tuto znamenité věci a nářku velikého se do- týče, a pod tím jest od něho Macha zraněn, tři rány maje, v ruce jednu a v hlavě dvě. I také k svému odvodu některá svědomí vedl: toho dne, kterého on Mach praví, že jest ho při tom hanebném skutku zastihl, tam jest nebyl, za přečtění týchž svědkuov žádaje. Potom mluveno: jakož žaloba naň se vztáhla, že by ten outerý před hody měl ten skutek něiniti : teď se to odvozuje, Ze ten den byl jest toho dne v outerý před Velikou nocí tam jest | v Kúřimi a tam byl i v lázni, a tak celý den 

Strana 31
Lisice— Litochleby. 31 tam byl, po čemž se porozumívá, že zoumyslně naň nářek učinil. Nebo i jeho svědek Martin a Jiřík Drdal vtom se s svědky puovoda srovnávají, že jest tam toho dne nebyl. O zbití pak sám se před lidmi přiznával, že mu škodu voštípem učinil, což Jíra z Modletic, slyše od něho takovéto předsevzetí, jemu hájil. Nadto i to svědkové seznávají, že tu v krčmě s přá- tely svými jej zamordovati chtěl, aby vždy to vykonal v krčmě, což na poli při něm vykonati mínil, jakož by byl to udělal, kdyby za stůl nebyl vstrčen, a jej by byl zamordoval, aby sobě toho nářku k místu nevedl. I již dosta- tečně jest to odvedl, že tím, čímž jest narčen, vinen nebyl a není jemu Machovi, aby to k své víře toliko vzal, na to věřeno býti nemá, nebo zadost ku právu není, než samý a dostatečný průvod, poněvadž soud žádný nepadá než po jistým průvodu. Naposledy vod Macha mluveno, že Říha příčiny k tomu dával, aby jej za- mordoval, jakož toho svědkové původní do- kládají, kterak za ním do krčmy chodil a o jeho bezhrdli usiloval, proto véda, co jest hanebného učinil, aby to naň vedeno nebylo. O zlodějství pak sami Říhovi svědkové jeho Macha oči- &tují. Dále dokládaje: jakož strana původní se na to, že by dostatečně pokázati chtěl, pod- volil, tomu odpírá, a nikdo se k tomu ne- přiznával, nebo takoví ukrytí učinkové po pří- činách se toliko vyhledávají, o dni pak, kterého se to stalo, svědkové se srovnávají, připouštějíc to všecko k spravedlivému uvážení. Tu pan purgmistr a páni vypovídají: Ačkoli Říha z Lipan původ, člověk poddaný JMti nejv. p. purgkrabě Pr., viní Macha, člo- věka poddaného obce této, že by o něm řeč těžkou mezi lidmi pustil, jako by s hovadem a kravou zlý skutek vykonati měl, čehož se jest z svědomí gruntovně vyhledat nemohlo. Než to se nachází, Ze za tou příčinou pod uru- čením Říha jeho Macha jest zbil. A poněvadž z řečí nepořádných tuto nesnáz Říha i Mach mezi sebou sou vyzdvihli, a i zbití mezi nimi jest zašlo, což proti právu jest: z těch příčin pau purgmistr, páni předkem tu žalobu zdvihají a je oba v svou kázeň berou. A dále tu věc s Jeho Milostí nejvyšším panem purgrabim Pražským na spravedlivém místě postaviti chtí. Actum in consilo f. 5. ante Vitalis, anno 1543. (Rukop. č. 2129 f. 3.) Lisice. 1472, 9. dubna. Daniel a Jan, brattie vlastni a synové Martina Piknuoska od VI- éieho hrdla —, stojíce osobně před radú [St. M. Pr.| přiznali sú sě jednostajně, že od —- poručníkuov — přijali sú — svuoj pravý a plný diel —. Jakož také tíž poručníci — kú- pivše plat v Lisicich za týchž sirotkuov — penieze, byli sú jej sobě pro uvarovánie od- úmrti, ač by byl pán Buoh dopustil, dckami zapsali zemskými. Potom, když jest pán Buoh dal živu býti a k rozdielu přišlo, plat ten v Lisicích dostal sě jest Danielovi na diel jeho; kterýžto Daniel před pány stoje přiznal sě jest, že týž plat v Lisiciech prodav Ondře- jovi Maustitlovi, poručníku svému, zaň jest od ného penieze přijal —. Naposledy bratřie — přiznali sú sě, že — přijala sta — dielu sestry své Barbory i s nápadem přišlým po druhé sestry jejie smrti IIIE k. gr. — Actum feria V. post Ambrosii oc LXXII?. (Rukop. č. 2141 fol. 103.) Litochleby. 1459, 19. února. Jakož jest slovutný Petr z Chodova hyndroval Valentina z Litochleb člověka svého, zde v městě i jinde jeho sta- vuje, protože jesti se od něho nevyhostil. Páni purgmistr a konšelé slyševše tu nesnázi, po- dali sú jich oba k Hynkovi, k spolupřísežnému svému, aby je o to smluvil. A taková smlúva stala sě mezi nimi skrze téhož Hynka, že Petr z Chodova předepsaný dal a dopustil člověku svému již jmenovanému, aby od sv. Jiřie naj- prv příštieho celý rok měl plnů svobodu a vuoli robotovati a pracovati na svém statku jako kdy prve bez překážky pána svého, a 

Strana 32
32 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy. v plném roce od téhož sv. Jiřie má se vy- hostiti poctivě a řádně od pána svého a ten statek prodati v též právo, jako sám drżal bez překážky pána svého. Pakli by Kateřinu, dceru svú, vdal Valentin, zetěm svým má osa- diti, ač se bude líbiti pánu svému a hodný bude. Jest-li pak že by zetěm svým neosadil, ani komu statku svého jinému neprodal, má vzdáti předepsanému panu Petrovi pánu své- mu ten statek, kterýž za ním má podle řádu a obyčeje, jakož ta ves za právo [má]. Actum [in consilio Nove Civ. Prag.] in crastino do- minice Reminiscere. (Rukop. č. 2085 f. G. 17.) Litoměřice. 1. 1445, 7. listopadu. In causa — inter Augustinum de Byelina, pro tunc hospitem in Leta curia, et Martham conthoralem ipsius ex una, et Petrum de Lysowicz civem Lytho- miericensem parte ex altera, pretextu debiti eidem Petro obligati in sexaginta s. gr. — magister moncium et consules — addixerunt potenter Petro mediam partem vinee — Karls- stinka — in Zlechov —. Actum dominica ante s. Martini a. XL quinto. (Rukop. 6. 2002 fol. E. 29.) 2. 1449, 27. listopadu. Ve jmeno bozie amen. Já Havel z Litoměřic, měštěnín Star. Města Pražského od rajských jablek, vyznávám tiemto listem oc, Ze — toto mé poslední po- ručenstvie — zřiedil sem —: Najprvé odka- zuji po smrti mé — duom muoj — v němžto bydlím, u rajských jablek i všechen jiný statek — Margretě manželce mé. — Item dóm muoj a vinici i také jiný všecken statek, kteréž a k němuž právo v Litoměřicích mám, otkazuji — Jindřichovi z Vrbičan, sestřenci svému. — Jenž jest dán ve čtvrtek po sv. Katheřině. (Rukop. č. 2119 fol. B. 7.) 3. 1542. — Matěj Tobiášuov z Litoměřic stoje osobně v radé (Nov. M. Pr.] oznámil, maje úmysl jíti na vojnu, že kterýžkoli statek má tu v Litoměřicích na domě Jíry Šidlo, kterýž mu duom prodal, i ty peníze, kteréž od něho úřad k sobě přijal a Anně maceše jeho jí nenáležité bez vůle jeho vydal, LX k. m., že (o všecko poroučí — Matyášovi Žateckému —, však na ten způsob, ježto že by se zase z vojny navrátil, že on Matyáš má jemu věrnou ruku otevříti; chyba těch LX k., těch jemu mocně dává. Actum feria IN. post Gregorii. (Rukop. 6. 2192 f. 174.) Litoznice. 1. 1407, 26. února. (Narovnání mezi Ště- pánem Litoměřickým a Janem Jindrichohra- deckÿm.) Wir burgermeister und der rate der Grossern Stat czu Prage bekennen offenlichen, das die erbern manne Tomas platner und Heinreich von Eger goltsmid als geweldige ubermanne mechticlichen gekoren, umb alle sache, czweitracht und widerwertigkeit, die do sein gewesen czwischen dem Stephan Leut- meriezer von Litosuiez von einem teile, und dem Hannus von Newenhaws, seinen ohym, von dem andern teile, von des erbs wegen deselben Stephan czu Litosnicz, das derselb Hannus von im gemietet hat, als die briefe, die dorumb gemachet sein worden, wol aus- weisen, und an der czuspruche, die sie czwischen einander gehabt haben vor unserm rate, do beide teile gegenwertig sein gewesen, ein sulchen auspruche czwischen in getan haben, als hernach geschriben stet: Von ersten, so haben sie ausgesprochen, das die selben czwen brief, die uber dieselben vormyetung gemacht sein worden, die sullen furbas chein craft noch macht nicht haben, sunder derselb Hannus sal dem Stephan, sei- nen ohim, uff demselbe erbe czu Litosnicz an vych und an andern varnden habe, als vil aldo lassen, als hernach geschriben stet. Item so sal dem Hannus herwider derselb Stephan das auch on hindernusse lassen volgen, als das auch hernach geschriben stet ungehindert. Auch so haben sie ausgesprochen, das derselb Stephan sal geben dem vorgenanten Hannus, seinem ohim, und seinen erben geben LXV s. gr. uff 

Strana 33
Litomérice— Lito£nice. 33 genante czeit, dorumb sal er und sein haus- frawe im einen brief geben mit seinem insigel und czweyer schefen insigel. Item so haben sie auch ausgesprochen von der XXX s. gr. wegen, dorumb derselb Ste- phan den Hannus, seinen ohym, angesprochen hat, und auch von den XI s. gr. wegen, dor- umb der Hannus denselben Stephan auch hat angesprochen. Dieselben czuspruch sullen ge- geneinander von des geldes wegen von wei- dern teilen ab sein. Ausgenummen, .das der Stephan dem Hannus sal geben IIII s. gr. vor eczliche scheden. Dieselben IIII s. gr. sullen beczalt werden: II s. gr. mit den V s. gr., die man beezalen sal uff send Gallentage nechst czukumftig, und II s. gr. mit den V s. gr., die man uff send Jorgen tag dornach sal bezalen. Item so sal ir iczlicher volgen an vych, an treid und an anderm gerete, als hernach geschriben stet: Von ersten, der czins, der do gevelt uff demselben gut uff den nechsten send Jorge tage, den sal der Hannus iezunt irnemen, und von demselben czinse sal er geben dem Dietrych von Ách V s. gr. und der hausfrawen deselben Stephan sol er geben II!/, s. gr. Item so sal aldo lassen der Hannus uf dem erbe: item XII alt krü und ein styr, it. vier kelber, czweijereck, it. II kalben und czwen ochczen einjerik, it. syben kelber, die do nech sawgen. Summa XXVIII. Item alder saf XXVIII und VI beran und ein schobezen und XII junge scheflein und XI junge beran. Item XIII alde sew und czwen alde urper und IIII alde swein und VI junge swein von dem winter, und XIII junge fercklein saw- gende. Summa XXXVIII. Item derselb Hannus sal im auch aldo lassen bei dem Mayer anderthalb hundert stain hüner und junge hüner anderthalb hun- dert und XII alde hannen. Item ein halb und vierczig schock ayer. Item XXIII alde hüner. Item IX alde gense und funff junge gense. Archiv Cesky XXVIII. Item XI pferd vor XVIII s. gr. Item den wein- garten gancz und gar besaiten. Item dem smide und den hirten von czweien pflugen sol er in genugen tan uff send Mertein tage. Item czwen pflug, beslagen mit iren eissen. Item ein karen beslagen. Item ein weinpressen mit iren gerette. Item czwn putygen, die czu dem wein gehoren. Item czu meinen pawrn die hwner [?], sal er mir der lassen czu sent Gallen tage. Item II hoffkrippen mit iren lei- tern und XIII gros und clein troge, do das vych ansist. Item ein strich mit einer schaufil ; item IIII gros almeren und IIII sporen pette mit einem clein. Itum ein swarez eichentruhen und alle pencke, die czu der vesten gehoren. Item stro, sprew und alle wintergetreide sal dem Stephan verleiben von korn, gersten, weycze. Item so sal derselb Hannus czu seen an swiner treid dem Stephan iczunt an der gersten XX strych, it. an dem hobern XXX strych; und wirde der Stephan mer haben czu seen wedorffen, so sal er im noch XXX strich geben. Item alles ander swiner treid sal dem Hannus beleiben, ausgenummen stro und was ubrig belibe an dem vych und an anderm gerete, das sal alles des Hannus beleiben und volgen, wenn er dem Stephan den hoff abtritt. Und dasselben erbes czu Litosnicz sal der Hannus dem Stephan abtreten acht tage vor Pfingsten nechst czukumftig an alle vor- czeig und hindernusse. Actum sabbato pro- ximo ante Oculi anno oc VII. (Rukop. é. 2099 fol. 24) 2. 1418, 5. prosince. Peczmannus, ma- ressaleus domini nostri regis, et Procopius de Rakonyk, potentes arbitri de alto et basso a partibus infrascriptis electi, videlicet a Pecz- manno de Swoykow residenti in Babiez et Francisco de Buben ex una, et Stephano de Lithoznicz parte ex altera, in causa dissen- sionis inter ipsas partes vertente racione qua- rundam pecuniarum, pro quibus mutuo con- tendebant, talem fecerunt pronuncciacionem: Primo videlicet, quod ille decem s. gr., quas 5 

Strana 34
34 E. XIV Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: domina Katherina, olim Wenceslai Stuck [de] Colpicz relicta, in consilio reposuit Stephano de Lithozniez, fratri suo, pro equis eidem Stephano per eam in bonis Lithoznicz relinquendis, ad prefatos Peczmannum et Franciscum libere debent pertinere. Item pronuncciaverunt, quod ille octo s. gr., quas similiter ipsa d. Kathe- rina reposuit racione censuum dicto Stephano solvendorum, ad prefatum Stephanum debent pertinere. Item pronuncciaverunt, quod pre- fatus Stephanus se dictis Peczmanno et Fran- cisco in tabulis terre regni Boemie in viginti octo s. gr. proscribere debet, quas ipsi in hominibus eiusdem Stephani in villa Weseze colligere debent. Item quod ipse Stephanus res suas de bonis in Lithozniez libere abdu- cere debet, quo sibi placuerit —. Item quid- quid ultra pronuncciata inter ipsas partes foret contrarii, id ipsum iidem arbitri sibi reserva- verunt usque ad festum s. Georii proxime venturo ad decernendum —. Act. a. m. qua- dringentesimo XVIII in vig. s. Nicolai. (Rukop: €. 992 f. 32.) 8. 1418. — In consilio (Maioris Civ. Pr.] in cista iacent littere convencionis inter re- lietam Cholpiczky et Stephanum de Litosnicz super bona in Litosnicz. (Rukop. 6. 2099 f. 82.) 4. 1446, 9. fíjna. Pána Boha vBemohü- cieho v této mé najpilnějšie potřebě Zádajíci já Jitka, slovutného Vavřince z Kvasliny man- želka, spoluměštka Nov. M. Pr. — dvě kopě gr. a čtyři gr., dvanácte kur a kopu vajec platu a úroka ročnieho a věčného dědičného na Štěpánovi v Litožnicích, k tomu duom —, kterýž leží v malé uličce u sv. Jindřicha — Vavřincovi z Kvasliny, manželu mému, odka- zuji —. Jenž psán a dán v sobotu den sv. Dionisie leta oc XLVI? (Rukop. č. 2096 f. L 5) 5. 1450, 9. června. Stalo se konečné a přá- telské vyrčenie — mezi slovutným Vavřincem Pecmanem z strany jedné, a mezi Jankem a Duorú sirotky někdy Štěpánovi z Litožnic, olán dědiny i s sedlištěm, dědictvie téhož Ště- pána z Litožnic, otce jich, z druhé strany, takže Vavř nec Pecman ze všech úrokuov zadržaných z toho dědictvie propustil jest sirotky svrchu- psané, a také sirotci svrchupsaní odřekli sú se v plné radě — toho lánu s sedlištěm, dědic- tvie v Litožnicích otce svého, i s svými bu- dúcími; a za to odřečenie za ty sirotky slíbil jest Vaněk Lichvice. A také Janek, svrchu- psaný syn Štěpánuov, nemá k Jankovi Skr- líkovi žádného zřenie mieti, kterýžto jest dědictvie v něho kúpil, po věčné časy—. Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] feria lII. ante s. Viti anno — L. (Rukop. €. 2084 fol. J. 3.) 6. 1471, 13. března. Ve jmeno božie amen. Já Jan řečený Kozka, měštěnín Star. M. Pr., vyznávám —, že jakož dskami zem- skými V k. gr. platu ročnieho na Strašnicích a II k. gr. také platu ročnieho na Litožnicích mám zapsáno, — ten plat obojí a k tomu také domek muoj blíž sv. Benedikta, v němž bydlím, — dávám Jankovi, synu mému. — Actum feria IIII. post Gregorii. (Rukop. č. 2119 fol. P. 10.) 7. 1491, 25. srpna. Jiron de Litoznic, vitricus ecclesie s. Gothardi ibidem in Litoz- nic, missus a tota communitate eiusdem ecclesie — fassus est — nomine tocius parochie, se percepisse XX s. m. a commissariis olim Lud- mille LitoZnické, quas eadem suo testamento legaverat pro eadem ecclesia. Act. fer. V. post Bartholom. a. XCI. (Rukop. 6. 2079 II. f. 13.) *) *) Mnohé zprávy o Litoznicích otiskl jsem též v mých Základech starého místopisu Prahy díl I. str. 848 při domě č. p. 929-I. Lkáň u Libochovic. 1520, 4. února. My purgmistr a rada města Prahy známo činíme —, že — iéta oc XX v neděli před sv. Ondřejem ap. Martin Pří- kupník z domu Václava Kbelského z pří- kopuov v městě Pražském, kšaft jest učinil —. Ve Lkani ve vsi pod panstvím urozeného pana pana Jana Zajiece z Hazmburgka a na Bu- 

Strana 35
Lkáň— Lobeč. 35 dyni, najvyššieho truksasa kr. Českého, u sestry jeho na rychtářském statku seděním, tu peněz summa LXX a II kop gr. m. jest, kdež jest je schoval společně s ní, totiZ s sestrü svü, a 0 téch penézích Zádny nevédél, neZ on ne- božtík a sestra jeho, u kteréž jsú. A miestné že jsú v komoře na pravé ruce ve zdi, kříž na kameni jest, a ty penieze jsú pod tiem ka- menem. A z těch peněz abychme vezmůce z té vsi — podělili ženy [Anny], syna Jana i dcery Agnežky. — Jenž jest dán léta sc XXI v pon- dělí po Hromnicech. (Rukop. č. 2142 fol. C. 14) Lobeč u Kralup n. Vit. 1. 1360, 21. ledna. (Kšaft Mikuláše z Lobče.) Noverint universi, guod ego Nicolaus de Lobcz tenore presencium recognosco, guod ex dei gracia usuali sanitate corporis nunc fruens, testamentum meum ultimum de bonis meis quibuslibet, ne intencio mea circa hoc, si intestatus, quod absit, ab hac vita migrare subvertatur, matura deliberacione eciam su- per eo habita propter maiorem cautelam ordino, dispono et facio sub condicionibus infra- Scriptis: Primo igitur lego ac dispono, si me, ut prefertur, intestatum ab hac vita contingat migrare, quod tune bonorum meorum quorum- libet, que in villa Lobez predicta et suis ap- pendiciis habere noscor, medietatem plenam Strenuus miles dominus Waezlaus de Mne- cesch, frater meus carnalis, una cum suis he- redibus debeat seu debeant iure hereditario quolibet habere et possidere post huiusmodi mortem meam. Deinde lego ac deputo residuam medietatem plenam dictorum bonorum meorum in Lobez eciam simili modo domine Ele, sorori mee carnali, et eius heredibus seu pueris, quos nunc habet et in futurum habebit sub divisi- one pari. Ita tamen, quod sororius meus, ipsius domine Ele maritus, super dictam medietatem plenam penitus ullam debeat et possit auc- toritatem et potestatem habere, sed predictus dominus Waezlaus, frater meus, dictorum do- mine Ele, sororis mee, et puerorum eius esse debebit verus etfidelis tutor, medietatem dic- torum bonorum in Lobez, quam eis, ut pre- fertur, legavi, omnibus fideliter regens secun- dum fidem suam et consilium dicte domine Ele, sororis mee, donec ipsi pueri ipsius Ele ad annos discrecionis plene perveniant; et tunc dictus dominus Waczlaus, frater meus, eorun- dem puerorum, qui vixerint, cuilibet porcionem suam illius pecunie dabit, quam ipsa medietas, si ipsi domino Waczlao esset per me vendita, Solvere potuisset. Et si ipsorum puerorum dicte domine Ele quoscunque, antequam annos discrecionis capiant, mori continget, tunc porcio moriencium ad suos gerinanos ceteros, quamdiu quisquam eorum vixerit, devolvetur. Si autem ipsi pueri omnes, priusquam annos discrecionis habeant, quod absit, morerentur, tunc dicta medietas bonorum in Lobez eis legata mox ad predictam dominam Elam, sororem meam, si tunc viveret, debebit iure hereditario ita perti- nere, quod ei dictus dominus Waezlaus, frater meus, aut, eo non extante, heredes sui valorem sepe dicte medietatis bonorum in Lobez secun- dum taxam amicorum eius cum prompta pecunia solvere tenebuntur. Sed si ipsa domina Ela omnibus suis pueris modo premisso forsitan mortuis prius defuncta esset, tunc sepe dicta medietas bonorum in Lobcez eis legata ad predictos dominum Waczlaum et heredes suos devolvatur et libere pertineat pleno iure. Eo eciam expresso, quod predicti dominus Wa- ezlaus et domina Ela, germani mei carnales, iuxta prescripta beneficia eis per me exhibita Sibi habeant animam meam, prout fieri devote supplico, fideliter recomissam. In quorum evi- denciam sigillum meum, in testimonium vero sigilla prudentum virorum Jesslini Rotonis et Johlini Junossii, consulum seu iuratorum civium Pragensium, ad preces meas presentibus sunt appensa. Datum die s Agnetis Virg. anno oc trecentesimo sexagesimo. (Rukop. €. 986 f. 168.) 9. 1365. Henricus Freyberger institor emit erga d. Wenceslaum, militem de Neschiez, ge- 5* 

Strana 36
36 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: nerum suum, sedecim s. gr. pr. annui census — super omnia bona in villa Lobcz et Ne schich sita, de illis pecuniis, guas ipse Hein- slinus d. Katharine, olim Nicolai fratris sui relicte, in dotalieium suum dinoscitur — dedisse et persolvisse. (Rukop. 6. 987 f. 220.) 3. 1417, 15. bfezna. Gremlinus sartor et Johannes Kbelsky fassi sunt in consilio [Maior, Civ. Pr.], se percepisse XIII!/, s. gr. et. III gr. Idem vero Johannes per se centum gr. per- cepit in debito bone memorie Francisci de Kbel a Johanne Wilburg, domino doctore et prothonotario civitatis, et promisit — bona Lobecz, que ipse Johannes a Sigismundo, filio dieti Francisci de Kbel, emit — disbrigare —. Actum feria secunda post d. Oculi. a. XVII, (Rukop. č. 2099 fol. 61.) 4. 1430, 4. ledna. (Obec Staroméstská pro- dává Lobec) My purgmistr, konšelé i obec Starého města Pražského vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: Tak jakož jest opatrný Jan doktor z Wejglburga utekl od nás a od pravd božích se paní Katruší, svú manželkú, a zuostavili po sobč zbožie své v Lobči, kteréžto zbožie pro tu příčinu i také proto, že sě jest prostálo v našich berniech měsckých i v jiných poplat- ciech, spadlo jest na nás spravedlivě : protož to jisté zbožie v Lobči na nás připadené s lidmi úročními a kmecími, s vinicí, s fekú, s lesy i se vším panstvím a příslušenstvím starodáv- ním prodali sme a mocí tohoto listu prodá- váme poctivé panie Anně Johánkové, opatr- nému Jankovi od střiebné hvězdy a paní Ka- trusi jeho manželce, spolusúsědóm našim, i jich dědicóm a budúcím za čtyři sta a za sedmde- sáte kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského, nám týmiž spolusúsedy našimi úplně penězi hotovými splněných a zaplacených. Kteréhožto zbožie svrchupsaného v Lobči s lidmi úročními a kmecími, na nichž jesti osmnádcte kop gr. platu ročnieho, že z těch osmnśdcti kop gr. platu tíž spolusúsedé naši mají a dlužni budú pět kop gr. platu ročnieho Mikulášovi, nebožce Sigmundovu Kbelského synu, na kazdé léto platiti a vydávati rozdielné. — Nez toto jest také vymienéno, jestliżeby ta ves Lobeć byla kterýmkoli obyčejem od nepřátel spálena aneb kterak jinak zahubena, tak žeby svrchupsaní súsedé naši na těch lidech nemohli úplně osm- nádcti kop gr. platu vybrati a postihnúti, tehdy cožby toho jistého platu týmž súsedóm našim podle jich velikosti sumy sešlo, aby napřed- psanému Mikulášovi podle malosti jeho sumy také sešlo, a to tolikrát, kolikrátZby sé taková záhuba stala a přihodila. A dále když budú dsky zemské otevřeny a úředníky obyčejnými osazeny, tehdy máme a slibujem svrchupsaným súsedóm našim i jich dědicóm budúcím to na- předpsané zbožie v Lobči ve dsky zemské vlo- žiti a zapsati podle řádu a obyčeje zemského ku pravému dědictví, a to na prvnie, na druhé aneb konečně na třetie Suché dni, kdyżby dsky zemské byly otevřeny, á k tomu napomenuti byli, i také máme jim to zbožie v Lobči zpra- vovati až do desk zemských před každým člo- včkem, ktožby jim na to jisté zbožie kterým právem sáhl. Pakliby dsky zemské pohynuly a otevřeny nebyly a který jiný řád byl a obyčej - miesto desk zemských uložen, jehožby páni, rytieři a zemané obecně za právo požívali, tehdy takovým řádem máme jim to zbožie za- psati a osvoboditi; pakliby toho všeho nebylo, točiž ani desk zemských ani kterého řádu, tehdy aby tento list a zápis byl takové moci a pevnosti, jakožby byl ve dsky zemské podle řádu a obyčeje zemského zapsán a vložen. Toho na svědectvie a na jistotu pečet menší mésta na$ého svrchupsaného k tomuto listu kázali sme pfivésiti. JenZ jest dán léta tisícého étyrstého a tridcátého v stiedu po Obiezdnie b. (Rukop. 6. 992 f. 114.) Lobeécek. 1530. — Brož Krna z Veltrus osobně stoje v úřadě [šestipanském] požádal, kdež jsú dě- diny ležící u Lobečku, vsi pusté, že jest toho úmyslu z téch dédin ujíti XII kop záhon, to 

Strana 37
Lobecek— jest lán, a ty délati a na nich síti a užívati do let určitých. Páni úředníci pováživše žá- dosti jeho, a poněvadž ty dědiny pusté leží a on Krna ujíti je chce, dopustili jsú jemu ten lán — do deseti let — pod plat 1 kopy gr. 6. jednü v rok —. Actum fer. V. post Scola- stice 1530. — (Rukop. é. 2155 fol. 114.) Lobkovice. 1403. — Petrus smelczer ductus est super municionem Lobkowicz et bona Procopii Kruk- ner pro CCCL s. propter exbrigacionem domus, quam emit erga predictum Procopium —. (Rukop. ć. 997 f. 25.) — Erhardus Steubl ductus est super bona et municionem Lobkowicz pro CCC s. et XXVI s. (Tamteż f. 26.) Lochotín. 1436, 16. září. Ut deus mee ultime voluntati assisteret, suplicando ego Kathe- rina, relicta olim Jechonis pannificis de Nova Plzna — lego itague tribuo atgue dono curiam et hereditatem cum area ipsius sitam in monte Lochotin, insuper vineam cum agro sitam post ecclesiam Omnium sanctorum prope Plznam ci- vitatem — Johanni Kninsky, concivi Nove Civ. Pr. speciali benefactori, amico et hospiti meo —. Datum die dominico post Exaltacionem s. Crucis anno domini MCCCCXXXVI?*. (Rukop. č. 2096 fol. A 7.) Lojovice. 1. 1414, 2. dubna. Nos magister ci- vium — Maioris Civit. Pragensis recognos- cimus hoc ipsum nobis constare —, quando Czenco cliens de Lojowiez constitutus coram predecessoribus nostris consulibus impetivit Mixiconem ibidem de Lojowicz, nostrum con- civem, pro certi8 debitis — racione hereditatis ibidem in Lojowiez aput ipsum empte, ita ipse Mixico traxit se ad tabulas terre, quod sibi pro eadem hereditate satisfecit et eandem pe- cuniam sibi persolvit. Sic duo domini ex ipsis — dati sunt ad conspiciendum tabulas terre, Lojovice. 37 qui fecerunt et invenerunt ibidem in scriptis, quod ipse Mixico eandem hereditatem ab ipso Czencone emit et eciam persolvit. Ita nos inve- nimus, quod ipse Czenko de cetero eundem Mixiconem — impetere non deberet —. Actum feria IL. post Palmarum. (Rukop. à. 2099 f. 80.) 2. 1423, 13. března. (Mikeš 2 Lojovic vzdává dvůr zde a v Nespeřích Janu Reckovi.) Mikeś z Lojovic, měštěnín Velikého města Pražského, stoje. osobně v plné radě téhož města Pražského, — odkázal jest a vzdal jest a vzdav sstúpil po smrti své všechno zbožie své vdolepsané, kteréž jest měl na zemi; opa- trnému Janovi Rečkovi, měštěnínu svrchupsa- ného města Pražského, jeho dědicóm a budúcím ku pravému dědictví; kteréžto zbožie obyčejem a řádem zemským v knihách zemských za svo- bodné a čisté ku pravému dědictví zapsal jest jemu týž Mikeš, a jmenovitě dvuor svój po- plužní v Lojovicích s dědinami ornými i neor- nými, s lesy, slukami, srybníky, s lidmi úročními a kmecími tudieži s robotami i se vším panstvím, i s tiem se v&ím právem a svobodü, jakoz jest sám držal a požíval. Také témuž Janovi Reč- kovi odkázal jest a vzdal zbožie své v Ne- speřiech s dědinami, s lesy, s lukami, s lidmi úročními a kmecími i se vším panstvím, což k tomu příslušie. A k tomu na Marguartovi z Nechanic kopu gr. platu ročnieho a komor- nieho, kterúž jest mu řádem zemským objistil a utvrdil za ten list a na tom listu hlavniem, na kterémž mu jest byl rukojmí za Petra Hájka Brebu. A k tomu také v Klenovém od- kázal jest jemu dva člověky úročnie a kmecie i všecko jiné zbožie, kdežby sě jeho mohl do- ptati, tak aby týž Jan Reček toho všeho zbožie, kteréž jemu odkázal jest a dal, byl v mocném držení a jeho jakožto svého vlast- nieho a dědičného požíval, i také aby jé pro- dati mohl, zastaviti, směniti, odkázati, vzdäti, poručití anebo s tiem učiniti jakožto s svým dědičným, cožby sě jemu líbilo, a na tom aby jemu od jeho přátel i od jiných lidí nebylo pfekázeno obyéejem iZádnfm ani kterych 

Strana 38
38 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: zmatkuov činěno ; a také aby týž Jan Reček o to zbožie žádnému člověku neodpoviedal buďto v súdech duchovních nebo svěckých. Však po[d] takovúto výmluvú a výměnků: aby ze všeho zbožie týž Jan Reček vydal a splnil Lidmilce, dceři jeho, kdyžby k letóm svým rozumným přišla, sto kop gr. dobrých střie- brných rázu pražského za její diel, anebo aby jí deset kop gr. platu ročnieho a komornieho ukázal a postúpil, anebo aby jí toho zbožie po- stúpil, což by za sto kop stálo, za její díl; pakliby Lidmila dcera jeho nedojdúci let svých rozumných umřela, tehdy těch sto kop gr. aby spadlo na téhož Jana Rečka plným právem tak jakožto svrchupsané zbožie, s túto další výměnků: že Barboře, dceři své vdané, za její diel dědičný duom svój, v kterémž jest přebýval a bydlil, ku pravému dědictví dal jest a odkázal, tak aby jí svrchupsaný Jan Reček na tom domu nepřekážel, ani také jemu zasě ona na tom zboží zdaném a odkázaném, jakož svrchu psáno stojí, obyčejem ižádným vymyšleným. A to sě jesti stalo v plné radě léta tisícého čtyrstého třimezcietmého tu so- botu před nedělí Družební v puostě. (Rukop. č. 992 fol. 109. V rukop. č. 2099 f. 88 čte se latinský překlad.) 3. 1427, 16. listopadu. (Osvědčení téhož vzdání.) Já Jiřík z Rúdné, úředník hradu Pražského, vyznávám tiemto listem obecně každému, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že slovutný Mikeš z Lojovic přišel jest před mě na hrad Pražský den sv. Martina, i opo- věděl sě jest přede mnú jakožto před úřed- níkem a pravě, že rok jest dal Kakamerdovi před mě hodinu dvadcátů. I čekal jest jeho od hodiny dvadcáté až do hodiny jedenmez- cietmé, a když jest Kakamerda k té hodině nepřišel, tehdy týž Mikeš žaloval mi jest na něho i osvědčil mi jest a pravě, že mocí a bezprávně na jeho zbožie dědičné sahá a že násilím v jeho zbožie dědičné sě vieže. I osvědčil jest přede mnú i před jinými mnoho dobrými lidmi, ježto sú při tom stáli a byli, a řka: Slyšímť, že týž Kakamerda list falešný na mé dědičné zbožie, kteréž mám na zemi, sobě jest udělal. I osvědčil mi jest týž Mikeš, ja- kožto úředníku, i těm všem dobrým lidem, kteříž jsú při tom byli, a prosil jest nás všech, abychom to v paměti měli, že ten list Kaka- merdóv za neřádný a za falešný odvolává, a že i žádné moci nemá; i přísahal jest a na svú vieru i na čest bral před námi přede všemi, že o tom listu skutkem ani radú nevie. A také mi jest jakožto úředníku to zvláště osvědčil i těm, ktož sú při tom byli, a řka: Pohřiechu, když ižádné moci nad sebú nemámy, ježto by nás zemským řádem bránila, já sem sě utekl na svědomie k svým pánóm města Starého Pražského, jakžto v těchto časiech nebezpečných páni, rytieři, panoše i zemané v svých zápisiech i v jiných potřebách k svě- domí téhož města nadepsaného obecně sě utie- kají, i vstůpil sem do rady plné před pány konšely na rathúze v Starém Městě i osvědčil sem pánóm konšelóm, že zbožie všechno své dědičné, kteréž mám na zemi, to všechno zbožie Janovi Rečkovi, měštěnínu téhož města nadepsaného, ve dskách zemských za svobodné k pravému dědictví zapsal sem po své smrti; a prosil sem pánóv konšelóv, aby to mé před nimi osvědčenie a tu pamět v měscké kniehy také kázali zapsati a tak měsckým právem a knihami měsckými zápisu desk zemských témuž Rečkovi sem potvrdil. — A tak týž Mikeš osvědčil mi jest ty všechny věci, kteréž jest na rathúze před pány konšely osvědčoval i těm dobrým lidem, kteříž sú při tom byli; i prosil jest nás všech, abychom ta všechna osvědčo- vánie nadepsaná v paměti měli, kdyžby jemu toho koli potřebie bylo. Také týž Mikeš prosil jest mne, abych jemu z úřadu svého těch všech nadepsaných osvědčování na svědomie list pod svú pečetí vydal. A my Jan starší z Šárky, Jan z Libečova, a Matěj podpurkrabie téhož hradu Pražského, vyznáváme podle tohoto listu, že sme při těch všéch osvědčování byli a stáli a ta všechna osvědčovanie nadepsaná od 

Strana 39
Lojovice (1427—1429). 39 prvnieho až do posledvieho slova slyšeli sme; i prosil jest nás týž Mikeš, abychom na svě- domie těch všech věcí nadepsaných své pečeti podle Jiříka, úředníka hradu Pražského, k to- muto listu přitiskli, jenž jest psán na hradě Pražském léta od nározenie syna Božieho po tisíci po čtyřech stech dvadcátého sedmého tu neděli po sv. Martině. (Rukop. č. 992, fol. 112.) 4. 1429, 30. září. Já Vilém s Postupic, odjinud z Hrádku, vyznávám tiemto listem obecně všěm, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú: Tak jakož sú na mě přišli i mocně za- ručili pode ctí a pod věrú a pod tú pří ztra- cenie a pode dvěma stoma kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského, o to zbožie Lojov- ské v Nespeřech a v Klenovém i všechna jiná zbožie, kteráž jest zóstavil po sobě dobré pa- měti Mikšík z Lojovic řečený Tater, měštěnín Velikého Města Pražského, slovutný Jan Reček, měštěnín téhož města Pražského, Vaněk z Krso- vic řečený Cacamerda, Jan i s bratrem z Lo- jovic, synové Hynkovi odtudž z Lojovic, každý z těch táhna sě na svrchupsaná zbožie nebožce Mikše nadepsaného —. A já svrchupsaný Vilém jakožto mocný ubrman, přeslyšav svědomie Ja- novo Rečkovo, k tomu také Vaňkovo Cacamer- dovo, i shledal sem z listu pánuov Staroměs- ckých i z jich svědomie, že svrchupsaný Jan Reček prvnie dánie má i zapsánie od svrchu- psaného Mikše zemskými dskami, k tomu také i měsckými knihami, jakož měštěnín měštěnínu má zapisovati, a Vaněk Cacamerda poslednější zápis má. K tomu jsem také viděl list pur- krabie Pražského s jeho pečetí a podle něho i jiné tři pečeti slovutných dobrých lidi, na kterémžto listu vyznává purkrabie i s těmi dobrými lidmi, kterak Mikšík z Lojovic dav rok Cacamerdovi před téhož purkrabí, i stál určenúů hodinu před purkrabí, ale Vaněk Caca- merda nic, a kterak týž Mikšík osvědčoval purkrabí i jiným dobrým lidem, že jeho všecka zbožie již jmenovaný Reček od něho do dáv- ných let pokojných řádně má ve dskách zem- ských zapsaná ku pravému čistému dědictví. Dále týž Mikšík osvědčil purkrabí i těm do- brým lidem, jichž pečeti jsú přitištěny k tomu listu purkrabinu, že o tom listu, kterýmž Vaněk Cacamerda na jeho zbožie sahá, že o tom listu nic nevie a za list falešný jej odvolává. I jiné jsem také mnohé svědomie živé dobrých lidí slyšal, před nimiž jest Mikšík jmenovaný osvěd- čoval, že o tom listu, kterýž Vaněk Cacamerda má, ani skutkem ani radú vie —. A protož já svrchupsaný Vilém to svědomie s mnoho do- brymi lidmi pilněpřeváživ, vypověděl sem i mocí tohoto listu vypoviedám, že ten list Vaňkóv Cacamerdóv proti zápisóm Jana Rečka žádné moci nemá. Dále sem vypověděl, aby zbožie napřed psané mocně na Jana Rečka spadlo ku pravému dědictví, kteréžto zbožie již jmenovaný Jan Reček má dědičně požívati, jím vlásti a je zpravovati a s ním učiniti, jakožto sě jemu najlép bude zdáti, beze všie odpornosti; při- kazuje pod svrchupsaným základem, aby jemu nadepsaný Vaněk Cacamerda obyčejem ižádným kterakkoli vymyšleným nepřekážel na tom zboží sám skrze sě ani skrze které jiné osoby svě- cké neb duchovnie. Ale že Jan z Lojovic za- ručiv mocně na mě k mému častému obsielání k rokóm mnůú jim položeným pod základem svrchupsaným nikdy státi nedbal, protož i tomu Janovi z Lojovic prikazuji, aby na to zbožie nesahal ani na něm Janovi Rečkovi překážel mocí ani obyčejem ižádným. Než totoť jest znamenitě vymieněno: kdyžby sě z nich kte- rému tato má výpověd za podobné přijieti ne- zdála, tehda když dsky zemské otevřeny budú anebo který jiný řád miesto desk zemských v zemi uložen bude, kteréhož páni, rytieři, panoše, města i obce k zákonu BoZiemu prí. chylná vespolek požívati budú, tehda tiem řádem a právem to zbožie moci bude narknáti, kromě listu Vaňkova Cacamerdova; a což jim ten řád za právo nalezne, na tom všechny strany mají přestati a jinak nic, pod základem svrchupsanym. Toho v$eho na potvrzenie svü pecet vlastní přivěsil sem k tomuto listu, a pro lepšie svědomie prosil sem slovutnych 

Strana 40
40 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Otíka z Vřesova, v ty časy purkrabí hradu Pražského, Jana Řítky z Bezdědic, Kerunka z Lomu a Drslava z Malovar, že sú své pečeti vlastnie přivěsili také k témuž listu, jenž dán Jéta M*CCCC?XXIX? ten pátek na den svatého Jeronima. (Rukop. č. 992 fol. 110.) 5. 1430, 20. února. My Chval z Kotče purkrabie na Kostelci; Mladota z Petrkova, Markvart z Nechanic vyznáváme tiemto listem obecně každému, kdož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú : že vlastnie sestra. nebožtíka Mikše Taterova z Lojovic z dávných let byla jest od něho odbyta a oddělena, a on nebožtík zbožie své dědičné ta všeckna leta před ní v pokoji jest držal, a ona v těch ve všech letech na tom zboží nikdy jemu jest nepřekážela ani které viny dávala; než tepruv před lety čtyřmi nynie na jeho zboží počala jemu překážeti. A na svědomie toho své vlastnie pečeti k to- muto listu jsme přitiskli. Jenž jest psán leta po tisíci po čtyřech stech třidcátého, ten pon- dělí před sv. Matějem ap. (Rukop. č. 2099 fol. 294.) *) S týmž obsahem vydali vysvědčení i Petr ze Sulic, Marek z Petrkova, Martin z Uhlišt, Mikuláš z Chlebova odjinud z Seslic, Matěj z Týniště, Martin z Nedvězího. (Zapsáno tamtéž.) 6. 1430, 27. února. Já Čeněk z Pyšel vy- znávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, Ze vlastnie sestra nebožtíka Mikše Tatera z Lojovic byla jest oddělena a odbyta, když jest za prvnieho muže Čéče byla vdána, a v těch všech letech i od toho času s ním nikdy jest nechlebila až do jeho smrti. A on nebožtík Mikeš z mla- dosti své od let šedesáti zbožie své dědičné držal jest v pokoji před ní, a ona ta všecka leta, jakož jest najprv byla vdaná, nikdy jeho jest neupomínala z dielu ani jemu které viny dávala o žádnú věc. Než před lety čtyřmi tyto časy nebezpečné tepruv jemu počala překážetí. A toho na svédomie svú pečeť vlastní k to- muto listu sem pfitiskl. Jenz jest psán leta MCCCCXXX ten pondělí před Středopostím. (Tamtéž fol. 295.) 7. 1436, 24. ledna. Johannes Reczek civis Maioris Civ. Pr., testamentarius et tutor per Mikssonem Sobkonem Tater dictum sub- ordinatus et substitutus, cessit et per presentes condescendit de bonis Lojowiez, videlicet curia arature, curiis rusticalibus, agris, pratis, silvis, rivis, piscinis et de omnibus aliis ad dicta bona Lojowiez spectantibus — Ludmille, nate dicti Mikssonis, in centum 8. gr. porcionis ipsius hereditarie, iam dictam Ludmillam ex testa- mento prefati Mikssonis genitoris eius con- cernente, ad veram hereditatem — demptis bonis Nesper, duobus hominibus censualibus in Klenova et una s. gr. census in Nechanicz, que dictus Johannes pro se et successoribus Suis reservavit et reservat. Insuper pretacta Lud- milla huiusmodi bona — grate et libere — suscipiendo prefatum Johannem — de pros- cripcione libri civitatis — dimisit —. Actum anno etc. tricesimo sexto feria III. ante Con- versionem s. Pauli. (Rukop. 6 992 fol. 168.) Louny. 1. 1396, 16. iijna. Mykess dictus Myss- ka convenit molendinum in Lun situm in suburbio erga Laurencium, olim viceiudicem in Maiori Civ. Prag., tali condicione mediante : nam idem conventor in eadem convencione dieto Laurencio debet censuare seu solvere XVII s. gr. pr. annuatim, videlicet in singulis IIII temporibus per IIII s. gr. cum uno fer- tone, sub pena unius fertonis post octavam cuiuslibet termini, ad IMI annos continuos. Item idem conventor omnem suum laborem debet impendere ac neccessaria ad rotas et molares; sed idem Laurencius necessaria ad obstaculum et ad magnos labores. Item idem conventor eodem modo debet cedere de eodem molendino, prout se intromittet —. Actum festo s. Galli a. d. MCCCXCVI'. (Rukop. €. 2072 fol. 155.) 2. 1496, 20. října. Tyto věci dole popsané přijel jest k sobě Pavel z celnice od pánuov Lúnských k ruce Krystině a Anně, sirotkóm 

Strana 41
Louny (1396— 1533). 41 nebożtika Vávry, někdy súseda nadepsaného mésta Lünského: Najprve pět prostěradl a šesté malé, tři cíšky na podušky, jedna cícha na peřinu, jeden ubrus a dva ručníky, čtyři podušky dobré, čtyři konvice cínové a jeden žejdlík, taléřuov cínových XI, čtyři mísy cí- nové, čtyři mísky malé cínové, VII lžic s stříbrem, klok čubka, blány dobré a druhé zlé, pět peřin dobrých, tři peřiny spodnie horšie, čtyři polštáře dobré, dva prsténky, peněz hotových XIIII k. gr. č. starých a tři míš., a k tomu měšec ženský dobrý. Qui quidem Paulus illas omnes res —- prenominatis orphanis prescribit — super domo sua sita ad s. Ca- stulum penes domum Laurencii dicti Ku- rzatko —. Act. fer. V. post Luce. (Rukop. ć. 94 I f. 137.). R. 1505 kvitují: Kristina con- thoralis Martini komornik, a Stephanus sartor de Luna, habens potentem litteram sub sigillo dominorum Lunensium, cum qua Aniczka, conthoralis eiusdem Stephani, dedit plenam potestatem. 3. 1520, 2T. listopadu. Majdalena dcera Jíry Néncovie z Loun, ležéci na smrtedIné po- steli u Anny Jezvíkové matere své, sousedy, učinila jest ká&ft — v neděli před sv. Havlem l MVCXX; při tom oznámila jest — že má v Lounech XXX k. m. na rathúze — po ro- dičích jejích v Lounech, a z těch odkázala jest Kateřině bábě své V k. m., a na záduší k sv. Michalu v tomto městě II k. m., vostatek pak té sumy — mateři své milé. — Poněvadž jest žádný vedle práva toho kšaftu nenaříkal, že tomuto kšaftu p. purgmistr a páni [Menš. M. Pr.] moc dali jsú. Stalo se v úterý po sv. Ka- teřině 1. XX*. (Rukop. 6. 2212 fol. B. 2.) 4. 1527, 8. bfezna. My purgmistr a rada mésta Lüna vyznáváme tiemto listem obecné, — že jest pfedstüpil před úřad náš poctivý mládenec Jiřík, kantor ze školy naší, a přiznal se jest, kterýchž jest jemu ještě dlužen po zuostal peněz k sobě přijatých za duom po nebožtíku otci jeho Jan Komín, měštěnín Pražský, že jest těch — poručil — Tomášovi Archiv Cesky XXVIII. Zachlubilovi, mésténinu Prazskému, aby on — je kvitovati — mohl. — Toho pro lepší ji- stotu a na svědomie my svrchupsaní purgmistr a rada města Lúna — pečeť naši městskú sobě bez škody k tomuto listu dali jsme při- tisknúti. Jenz jest dán v úterý před sv. Lucijí 1. XXVII. (K tomu zápis městský: Tomáš kovář, toho času pergmistr hor vi- ničních, maje mocné poručení listem pod pe- četí města Louna od Jiříka kantora Lounského, syna někdy Jana Černého — seznal jest — že jest přijal od Jana sladovníka, náměstka nékdy Jana Komína, XXXIIII k. m. — kteréz jest neboztík Simon Skop tém détem Jana Černého odkázal, kteřížto děti — zemřeli, krom — Jifik zuostal. — Act. die Agnetis 1528.) (Rukop. 6. 534 III fol. 111.) 5. 1533, 4. srpna. My purgmistr a rada města Lúna známo činíme tímto listem — jmenovitě vzáctné a mnohé opatrnosti pánuom purgmistru a radě Star. M. Pr, pénuom a přáteluom našim milým a nám příznivým: Jakož z puovodu — ur. p. p. Petra z Wajt- mile a na Chomutově JMti jsú vysláni — pří- sežní mlynári k vohledání mlýnů našich obecních městských, hořejšího a dolejšího, že sou prahy i týchž našich mlýnuov s dosta- tečným a spravedlivým uvážením vohledali — u hořejšího mlýna cejchu prve před některým časem vysazeného potvrdivše, a při tom poru- čivše, aby jezu blíže ke mlýnu na malú píď sníženo, a na druhé straně výše na dlaň aby téhož jezu povýšeno pro spaditost vody na mlýn; a u dolejšího mlýnu kůl vbivše cejch sú vysadili, práhu k míře téhož cejchu pozdvi- hnúti rozkázavše, a té hradby, jakž nyní opa- třena a udělána, při té míře i nápotom zane- chavše, aby tak ta voda podle těch cejchuov u téhož vobojího mlýnu našeho držána byla pod pokutü XX k. č. propadením do komory JMKské — Toho pro lepší jistotu — pečet naši měst- skú k tomuto listu dali a rozkázali sme přiti- sknúti. Jenž jest dán v pondělí před M. B. Snéznû l. ete. XXXIII. (Rukop. č. 2141 fol. 62.) 6 

Strana 42
42 E. XIV Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: 6. 1541, 6. června. My purkgmistr a rada města Lúna známo činíme tímto naším listem obecně přede všemi a zvláště tu, kdež náleží, a jmenovitě innohé a vzácné poctivosti pánům purgkmistru a radě St. M. Pr., pánům a přá- telům našim milým, nám příznivým. Leta bo- žího 1541 jakož jsme vyžádali skrze vyslané naše na již psaných pánech purgkmistru a radě Star. M. Pr. mlynáře starší přísežné — aby nám práh položili u hořejšího mlejnu, tu oni s dostatečným a spravedlivým uvážením podle práva a závazküv svych ten práh jsou polo- žili. K kterémužto práhu i cejch podle téhož práva sou obnovili, aby k témuž cejchu, jenž držán byl, ana hořejším konci téhož jezu vejše čtyr prstů držáno bylo pro spaditost vody; a stavidla aby půldruhýho lokte zvejší byla a vejše nic, a nástavky na ně aby přibíjeny ne- byly. A pakli by toho kdy potřeba byla, aby nástavek byl na držadle, potom aby vyňat byl — a ty splavy aby čištěny byly. — Též také kdyby se mlelo na svátek a voda zbytečná a veliká byla, aby na tři šlahy taženo bylo, a to proto, aby se pískové vynášeli. — Jenž jest dán v středu den sv. mistra Jana z Husince 1. 1541. (Rukop. č. 3010 f. 33.) Lunikovice. 1. 1436, 15. února. Jacobus Kramarzik, Mika Franczonis, Rzehak Bielek et Jo- hannes Starosta carnifices, arbitri — a Cle- mente Krizkone, Cruce carnifice, Mauricio pistore fratribus, Wanka sorore eorum, et Marzka genitrice ipsorum, electi — inter dictas partes occasione bonorum hereditariorum in Lunikowicz situatorum et post mortem Vit- conis Hrb patris ipsorum, maritum vero pre- fate Marzcze, derelietorum, que bona pro tri- ginta s. gr. cuidam Martino sunt vendita, huiusmodi pronuncciacionem fecerunt: quod pre- dicte triginta s. gr. inter ipsos super quinque partes equales, cuilibet per sex s. gr., debent dividi et distribui —. Actum pleno in consilio feria IIIT. post Valentini. (Rukop. ć. 87 f. 77) 2. 1431, 4. bfezna. Clemens Krezek, Crux carnifex, Mauricius pistor fratres, Wanka soror eorum, nati olim Vitkonis dicti Hrb de Luni- kowiez, et Marzka genitrix ipsorum, fassi sunt — se quilibet ipsorum per sex s. gr. de illis triginta s. gr. pro bonis hereditariis in Luni- kowiez cuidam Martino villano venditis ab eodem Martino — suscepisse —. Actum feria 1I. post Oculi dominicam. (Rukop. 2099 f. 438.) Makotiasy.*) 1. 1424. — Leo appothecarius de cen- sibus ville Strzedokluk ad municionem Mako- trzassi pertinentibus domine Dorothee, con- thorali Hanussconis a s. Castulo, in festo s. Georgii proxime venturo, iuxta sentenciam inter ipsam et Walkin tunc possessorem dictorum bonorum Makotrzas — latam X s. gr. solvere promisit, et si in possessione huiusmodi bono- rum duraverit, in festo ss. Galli et Georgii deinde secuturis per V. s. assignare. (Rukop. 6. 2099 fol. 129.) *).0 Makotrasech zapsána jest v deskách dvor- ských č. 1 fol. 112 tato listina z r. 1366: Nos Ste- phanus, canonicus Pragensis ac terre tabularum no- tarius, et Jesco de Makotrzas, fratres, olim d. Ste- phani terre notarii filii, tenore presencium recognos- cimus, nos super duas villas nostras, videlicet Zlechow et Makotrzas, ac super earundem villarum census et pertinencias quaslibet rite et racionabiliter nostro et heredum et successorum nostrorum nomine viginti s. gr. pr. d. census annui perpetui, liberi et ab omni contribucionis satigio berne regie seu alterius cuius- cunque dacionis onere exemptas et singulis vicibus per nos eximendas, vendidisse honesto viro Seydlino de Pieska, civi Pragensi, pro ducentis s. gr. — nobis per ipsum plene persolutis, ementi et recipienti pro se et heredibus et successoribus suis ad habendum, tenendum, utifruendum et possidendum eundem cen- sum per ipsum et ipsos deinceps iure hereditario in perpetuum sub condicionibus infrascriptis ; ita videlicet: quod in festo s. Georgii venturo proxime quinque s. gr. et in festo s. Galli — decem s. gr. — de isto primo anno tantum, dicto Seydlino debebunt nomine census ministrari, sub aliis annis singulis supradicti census ven- diti medietas, scilicet decem s. in s. Georii et altera me- dietas — in s. Gali festo — solvi debebunt. —. Ft si quispiam defectus quandocunque — ipsi Seydlino, sit ex 

Strana 43
Lunikovice — Makotřasy. 43 causa guacungue, emanaverit, guod de supradictis villis — dictos census suos habere non posset, ex tunc ego Sdyslaus notarius dictus de Dobra, me et villam meam Dobra una cum suis pertinenciis quibus- libet sponte strinxi et stringo ad supplendum — eos- dem defectus —. Et qui hanc litteram — In quorum evidenciam sigilla nostra, in testimonium vero sigilla prudencium virorum Ulrici Silberczaiger, Seydlini, in- stitorum Arclini (?) Clementis, consulum seu iuratorum civium Pragensium, ad preces nostras presentibus sunt appensa. Datum in vig. b. M. Magd. [?1. éce] a. d. MCCCLVI. 2. 1429. — My purgmistr a konšelé i všecka obec Star. M. Pr. vyznáváme tiemto listem — že patíiece na sna£nü a bedlivü službu, kterúž jse jest nám a městu našemu Pražskému urozený a statečný pan Jaroš z Chlumu tyto časy proti nepřátelóm božím a našim činil a okazoval, a ještě nynie a vo ča- siech budúcích má a bude činiti a okazovatíi, protož s dobrým rozmyslem a dospělým všie obce našie potazem a dobrovolně sme poručili a popřáli a mocí tohoto listu přejem a porú- čieme nadepsanému p. Jarošovi tvrze našie řečené Makotřas s dědinami — a k tomu s dolepsanými vesnicemi, točiž s Rebcemi, Středokluky, s Běloky a jedním člověkem v Lidcích a s druhým v Zájezdě, tak aby týž p. Jaroš té jisté tvrze Makotřas i všech svrchu- psaných vesnic byl v držení, lidmi vládl a jich požíval a úroky spravedlivé s lidí vybieral, a to toliko do našie a obecnie vóle a dalšieho opatřenie. A donižby nadepsané tvrze i těch vesnic svrchupsaných byl v držení, dotud má a jest povinen nám a městu našemu, když bychom koli toho potřebovali a jej obeslali, s osmi koňmi slúžiti a hotov býti. Dále také vidúce, ano svrchupsaná tvrz Makotřasy tyto časy válečné na svém stavení jest zbořena, zkažena a vypálena, a na dlech jestliže by nebyla dělána, viece a viece by sě zbořila: protož již psanému p. Jarošovi svolili sme a popřáli a mocí tohoto listu svolujem i přejem, aby tu tvrz zasě dělal, stavěl, a což by na stavenie a opravenie té tvrze až do sta kop gr. naložil, to jemu máme při stupování té tvrze zasé dáti a navrátiti, a on má nám nebo tomu, komuz bychom rozkázali a porucili, v na&i moc beze v$ech zmatkóv a odpierání v&elikych nadepsané tvrze zasé postüpiti. [lento zápis zapsaný tak byl však hned opraven, neboť připsán k Jarošovi z Chlumu bratr jeho Hynek, a na to text opravován, že vždy mluví se při obdarovaných v množném čísle, tedy — p. Jaroš a Hynek bratří z Chlumu — činili a okazovali — mají a budá — poruéieme nadepsanjm bratřím. Dále slova: a to toliko až do na&ie — opatřenie, jsou zrušena body pod slovy. Konečně po slovech zasé postüpiti pokračuje text listiny již hned opraveně| se vším jejím příslušenstvím a s nadepsanými vesnicemi, když bychom jim dali čtvrt leta napfed védéti. A toho čtvrt leta mají nám službu vésti, jakož i prve. A dokudž by té tvrze v držení od nás byli, dotud nemají proti nám a proti městu našemu Zádnü mérü byti ani sé komu jinému v té miere sluZbü zavazovati. A to jsü pode ctí à pod vérü slíbili zdrZeti. Datum etc. (Není datováno, pfed tím jsou kusy z r. 1429). (Rukop. é. 993 f. 145.) 3. 1435, 23. čce. Páni purgmistr a kon- šelé Velikého M. Pr. znamenavše a v jistotě od toho pána, kteréhož jsú z sebe k ohledání na Makotíasy vyslali, zpraveni jsüce, [Ze] bez opravenie a stavenie některých věcí potřebných Matěj Smolař, toho zbožie v ty časy pán, uemóž býti, i dali jsú s povolením a vědomím obce staršie a tiemto zápisem dávají plnü vuoli svü, aby věci potřebné, bez níž by nemohl býti, mohl stavěti a dělati tudiež na Mako- třasiech Matěj svrchupsaný. Actum pleno in consilio sabbato post Magdalene anno sc XXXV (Rukop. č. 87 fol. 52 a č. 2099 f. 407.) 4. 1438, 26. dubna. My purgmistr a kon- šelé i všecka obec St. M. Pr. vyznáváme tiemto zápisem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že svobodně, dobro- volně a s dobrým rozmyslem pro pilné, zna- menité a užitečné potřeby naše a města na- šeho napřed psaného všecky nábytky a ve- 6* 

Strana 44
44 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: skeren statek svrchní v Makotřasiech i všecku vseji na ozim i na jef tudiež, nic nevynímajíc, kromě holých úrokuov (ty sobě zachováváme), prodali sme a mocí tohoto zápisu prodáváme slovutnému Sigmundovi Slámovi z Nezřieva, spoluměštěnínu našemu, za osmdesát k. gr. dobrých střiebrných rázu pražského nám již úplně a docela splněných a zaplacených penězi hotovými. A to pod těmito výměnkami dole- psanymi: Najprvé že týž Sigmund má těch všech dédin Makotřasských k svrchujmenovanému nábytku a k svrchniemu statku, kterýž jest kúpil a zaplatil, a k tomu luk všech, lesuov, rybníkuov, potokuov, robot i jiných všech puožitkuov od sv. Jiříe nynie minulého až za tři leta pořád počítajíc zběhlá v mocném držení býti, těch jakožto svých vlastniech poZivati bez překážky všelikterakého člověka. A když ta tii leta vyndi a pominü, tehdy coZ tu koli- věk vseje, bude moci napřed psaný Sigmund po těch třech letech na těch dědinách, buďto jeři nebo ozimi, tu v3ecku vseji, seno, píci, nábytek i všecky svrchnie věci, nic nevyni- majíc, k svým puožitkóm obrátiti a ty odvézti, kamž by sě jemu líbilo, anebo je prodati a s nimi učiniti, coż by sě jemu za podobné zdálo, bez všelikteraké překážky. A měl-li by svrchupsaný Sigmund které tu ještě rybníky nasazené, ty bude moci po těch třech letech spustiti, vyloviti, vyprodati, odvésti, kamz by sé jemu zdálo za podobné, beze vše překážky. Nez toto jest vymluveno, Ze svrchupsany Sigmund má té tvrze Makotřas až do těch tří let o svých vlastních nákladiech chovati, a což by na ni naložil v těch třech letech až do tfidcát kop gr. s dobrým svědomím, to jemu při stupování tvrze zaplaceno býti. A jestliže by sé kto chtěl po těch třech letech s naší vuolí v tu tvrz Makotřasy uvázati, tehdy prve nežli by sě uvázal, aby sě s často- psaným Sigmundem o tu o všicku vseji, kteráž by tu byla, buďto na jeř nebo na ozim, i o všecky jiné věci, kteréž by tu měl, podle jeho vuole umluvil, i také což by na stavenie té tvrze naložil, to všecko jemu skutečně zaplatil. Sli- bujíce tiemto listem dobrú naší věrú beze všie zlé lsti již jmenovanému Sigmundovi to všecko, což svrchu psáno stojí, 2drzeti a v ce- losti zachovati beze všeho přerušenie, i také jemu toho radni a pomocni byti, ktoż by kolivěk na tom překážeti chtěl. A ktož by tento zápis měl s jeho dobrů vuolí —. A to sě jesti stalo leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého osmého v sobotu po sv. Jifie. (Rukop. ¢. 992 f. 176.) 5. 1439, 30. června. Caspar Outlinger, natus olim Hanussii Ottlinger alias Paierli- konis, proponens gressus suos extra regnum. Doemie et specialiter versus Wratislaviam in factis suis pro aliquibus negociis dirigere — resignavit — suam post mortem omne et to- tale ius suum et uxoris sue, nate olim Petri dicti Mezerziecky, quod habere dinoscitur ad municionem seu propugnaculum dictam Mako- trzasy et ad omnia bona ad dictam municionem quomodolibet spectancia — domino Pessikoni ab argentea stella et heredibus ipsius —. Actum in pleno consilio feria III. ante diem S. Procopii. (Rukop. 6. 992 f. 194.) 6. 1439, 28. října. Ve jmeno božie amen. Já Kašpar Otlinger řečený Paierlik, měštěnín někdy Starého Města Pražského, oznamuji tiemto listem všem lidem nynějším i budúcím a na vědomie dávám, že — patře k tomu a zpomínaje s velikú pilností přízeň a lásku i mnohü dobrü vuoli, kterúž jest statečný pan Pešík z Kunvaldu a od střiebrné hvězdy, mě- štěnín Starého Města Pražského, švagr muoj a přietel zvláštní, měl ke mně, tudiež také i k mým dietkám, a tu nám od drahně časóv v nasi velikń ndzi a potfebu pilnü nade všecky jiné přátely skutečně okazoval jest, chovaje nás u sebe o své ztravě i také odívaje nás, a,mě k tomu samého v mých potřebách pe- nězi hotovými zakládaje, ježto o tom o všem mnohým osobám v městě Pražském jest dobře svědomo; a já nechtě takového a tak velikého 

Strana 45
Makotrasy (1439— 1449). 45 dobrodinie v zapomenutí nechati, ale zasč dobrým, jakož povinovat sem, oplatiti, i s do- brým rozmyslem a dobrovolné, nejsa k tomu žádnú mčrú pripuzen — již jmenovanému panu Pe&íkovi i jeho dédicóm — dal sem — všecko a všeliké své právo k tvrzi Makotřasóm a ke zboží k té tvrzi prislušejíciemu i přikúpenému, kteréž jest právo po smrti nebožce Petra Meziřického a paní Uršule, dceři jeho a man- želce mé, i potom také po přátelech jich spadlo a příslušalo. — Jené dán léta od na- rozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třid- cátého devátého tu středu před hodem Všech svatých. (Rukop. č. 992 fol. 210.) 7. 1439, 4. listopadu. My purgmistr a konšelé Star. M. Pr. vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: Tak jakož jest opatrný muž Kašpar Ottlinger, syn někdy Hanušuov Ottlingeruov řečeného Paierlik, umieniv ven z České země pro své pilné potřeby odjeti a jmenovitě do Vratislavé, tu pfed tiem s dobrfm rozmyslem a dobrovolně, nejsa k tomu žádnú mierú při- puzen, dal jest a vzdal mocně i sstúpil a mocí tohoto zápisu sstupuje, dává a vzdává po své smrti všecko i všeliké právo své, kteréž má a naň příslušie i připadlo jest po smrti ne- božce Petra Meziřieckého a po paní Uršule, dceři téhož Petra Meziřieckého a manželce jeho Kašparově, i po jich přátelech, buďto právy nápadnými neb kšafty anebo příbuzen- stvími kterými kolivěk, anebo by ještě na dlech připadnúti mohla kterakkolivěk na tu tvrz na Makotřasy i na všecko zbožie jejie a k nie príslušejicie — panu Pešíkovi od střiebrné hvězdy, spoluměštěnínu našemu, jeho dědicuom a budúcím — a dále všecky zápisy a poru- čenstvie, ač by které učinil prve napřed psaný Kašpar před tiemto dáním — že ty všecky i každý z nich tiemto zápisem kazí, moří a mrtvy činí —. A prosil týž Kašpar tudiež v radé, kdyZ by sé mé&tanóm města Pražského dálo kladenie jich zbozie na zemi ve dcky zemské a žádal toho na pániech kon&elech, kteříž by toho času na radě seděli, pan Pešík, aby s ním šli anebo jménem svým vyslali ke dekám, aby to svrchupsané právo Kašparovo i manželky jeho napředpsané — ve dcky zem- ské bylo jemu panu Pešíkovi vloženo řádem a právem zemským. K kterémuzto dání a vzdání svrchupsa- nému pan Pešík svrchupsaný stoje osobně v plné radě našie žádal jest a prosil, abychom k tomu dali svü vuoli a potvrzenie. A my radivše sě a váživše pilně a znamenité dobrú vuoli a příchylnost i pohodlnost pievelikü svrchupsaného pana Pešíka, kterúž jest nám a obci našie netoliko sám skrze sé, ale také skrze své přátely v rozličných a pilných po- třebách pro obecné dobré a města našeho okazoval skutečně a ještě okazovati miení; i také to napřed před sě berúce, že jest na- předpsaný pan Pešík tu tvrz Makotřasy s je- jím zbožím a příslušenstvím všelikterakým od nás a od obce našie kúpil za jistů summu peněz, a tu splnil a zaplatil pro naše pilné a znamenité potřeby: i s dobrým rozmyslem a s plným povolením všie obce našie dali sme a mocí tohoto zápisu dáváme k svrchupsanému dání a vzdání — naši plnú, celú a dobrú vuoli i plné potvrzenie. Actum feria guarta post Omnium sanctorum anno domiui millesimo CCCCOXXXIX. (Rukop. č. 992 f. 188.) 8. 1449, 21. é6ce. My purgmistr, rada i váecka obec Starého M. Pr. vyznáváme tiemto listem obecně — že jakož jsme statečnému p. Jin- dřichovi z Pakoměřic tvrz Makotřasy se dvo- rem a dědinami poplužními i kmecími tudiež v Makotřasech, i s jinými vesnicemi, platy, právy a všemi příslušnostmi k tomu zboží pří- slušnými, tak jakož nám dsky zemské od sta- tečných pana Pešíka a p. Jana z Kunwaldu svědčie, polovici pravú všeho zbožie toho jemu výpovědmi páně Petrovými z Štermberka mezi týmž p. Jindřichem a p. Pešíkem z Kunwaldu přirčenú a vypověděnú, a druhů polovici trhem pravým od nás prodanü ve dsky zemské vlo- Zili a vepsali fádné: tak my nadepsaní purg- 

Strana 46
46 mistr, rada i všecka obec města výš povědě- ného máme a dobrú věrú naší slibujem témuž p. Jindřichovi, když by mu toho bylo potřebie a bylo jemu na to zbozie Makotrasské právem saženo, radni a pomocni byti té zprávy proti p. Pesikovi a p. Janovi z Kunwaldu, coż by sě závady jich dotklo. Na potvrzenie a zdrżenie toho pečet města našeho svrchupsaného kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán l. — čtyřistého čtyřidcátého devátého v pondělí u vigilii sv. Marie Magd. (Rukop. ć. 993 fol. 153.) Malešice. 1. 1424, 20. června. Já Matěj z Chřie- nov, někdy písař desk zemských, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzříe anebo čtúc slySeti budü, Ze když jest Prokop Bervík z Malešic rokoval před Vikéřem z Myslina, v ty časy purkrabí Pražským, s Isra- helem židem z Prahy, o některaký list, prosil mne jest svrchupsaný Prokop Bervik, abych s ním byl na tom roce. A když jest žid dal vinu Prokopu Bervíkovi, že jemu neplní, jakož sé jest jemu zapsal za Rynharta z Újezda odjinud z Nedvězího, jakož toho list s jich pečetmi má; a Prokop Bervík potázav se s přá- tely i požádal před purkrabí, aby jemu byl list, jimž upomíná, ukázán: a tu Prokop spatřiv list a pečeti u téhož listu, odpověděl jest před purkrabí, že jeho pečeť při listu nenie, aniž jest kdy za koho v Židech své pečeti zastavoval ani přikládal. A Vikéř purkrabie přivolav Ry- narta před sě, i otázal jeho: jest-li pečeť Prokopova Bervíkova při tom listu, k níž sě Prokop Bervík nezná, kterak jest k tomu listu přišla ? Kterýžto Rynhart vyznal jest před pur- krabí Vikéřem, že jest tu pečeť sám Rynart vyrýti kázal bez vědomie Prokopova a k tomu listu pfivésil bez jeho vuole, nikdy o to s ním nemluviv. A tu ihned Vikéf purkrabie jeho Rynarta byl vsadil do věže; a trpěl by byl pro ten faleš, ale Jan Sadlo moci kralovu jej z toho E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy : vězenie vysvobodil. A také Vikéř purkrabie otázal se toho Žida: přiznává-li sě jest Prokop Bervík ku pečeti tobě? A Žid vyznal, že nic, než řekl, že mi jest za to Rynart slíbil, že sě má přiznati. A toho na svědomie svú sem pečeť mým vědomím přitiskl k tomuto listu, jenž dán a psán leta MCCCCXXIIII ten úterý po sv. Vítu. (Rukop. č. 992 fol. 166.) 2. 1431, 16. srpna. Mathias dictus Sczrba, supremus notarius tabularum regni Boemie, An- dreas notarius minorum tabularum eiusdem re- gni, et Cztiborius de Zezhudicz, supremus ca- merarius earumdem tabularum, pleno in consilio Maioris Civ. Prag. personaliter comparentes protestati sunt libere, quia famosus Wenceslaus de Miletin, nunc purgravius in Hasistein, habet et habere dinoscitur censum annuum, nudum, hereditarium et perpetuum in bonis subscriptis per tabulas terre proscriptum et obligatum cum omni iure et firmitate, prout circa pre- fatas tabulas solitum | et consuetum observari erat, videlicet in et super Malessiez Procopii Berwiconis novem sex. gr, in et super Zap Sigismundi quatuor s., in et super Strassnicz relicte Hlassonis quinque s. gr. Actum pleno in consilio feria V. post Tiburcii anno oc XXXI. (Rukop. é. 992 fol. 130.) 3. 1442, 30. července. Když jesti nesnáz a ruoznice byla mezi Prokopem Bervíkem z jedné strany, a Maříkem z Malešic člověkem jeho z strany druhé o spálenie, kteréž sě jest stalo tudiež v Malešicích lidem svrchupsaného Pro- kopa, a o zmuéenie, jakoZ sé jesti stalo témuž Maříkovi; i slovutní a opatrní Vaněk Slovan- ský rychtář, Janek Dúpovec, Vaněk Drlík a Jan Strašnický, ubrmané — takovéto jsü — vypověděnie učinili —: aby Mařík svého jmě- nie a statku, kteréž za tiem Prokopem má, mocen byl svésti, prodati, zastaviti, směniti, vzdáti toliko v jistě, aby Prokop svrchupsaný svým úrokem potomním jist byl. A dali-li by jemu sirotci z čeho vinu, anebo kto jiný, aby jim v tom právě práv byl, tak jakož to zbožie záleží a za právo. Také jest vyrčeno — že 

Strana 47
Malešice. 47 Mařík nadepsaný má svoboden a bezpečen býti před Prokopem — i před jeho služebníky a poddanými —. Actum feria II. post Jacobi — anno sc XLII. (Rukop. č. 2099 f. 606.) 4. 1444, 27. dubna. Já Prokop Bervik z Malešic sám za sé i za své dědice a budúcie vyznávám tiemto listem —: jakož jsem prodal deset kop gr. platu ročnieho, holého, věčného na.zboží a dědinách svých v Malešicích, na tvrzi, na dvoru popluzním — poctivému mistru Janovi z Příbramě za sto kop gr. pr., a ten jistý plat sem jemu trhem ve dsky zemské vložil; a on mistr Jan dále zapsal také dckami zem- skými těch 10 k. platu poctivým Petrovi z Krá- lové Hradce a mistru Maříkovi z Benešova, že já nadepsaný Prokop Bervík i moji dědici a bu- dúcí chtí k tomu, protože nynie komornieci na úroky propúštěni nejsú, aby již jmenovaným mistru Janovi, mistru Petrovi a Maříkovi, vě- řitelóm mým, i jich budúcím těch deset k. gr. platu podle jich desk — vydáváno bylo —. Na potvrzenie svú sem pečeť vlastní k tomuto listu přivěsil, a — prosil sem — panoši Jana z Kralovic, purkrabie hradu Pražského. — Jenž jest dán 1. MCCCCXLIV ten pondélí po sv. Jiřím. (Orig. listina v arch. kap. sv. Vítské.) 5. 1448, 19. prosince. Ve jmeno božie amen. Já mistr Jan z Přibramě, farář kostela sv. Jiljie v Starém městě Pražském, vyzná- vám tiemto listem oc, že ačkoli — nemocen a nedużiv jsem na tóle — však proto zdravého rozumu a paměti dobré pożivaje — toto mé po- slednie porucenstvie a konećny imysl vuole mó zpósobuji obyčejem takovýmto: Najprvé učinil sem ačiním umělé a rozšafné lidi mistra Petra z Hradce, mistra Staňka z Gnezna, v ty časy děkana učenie Pražského a probošta kolleje Karlova, a Mikuláše mydláře měštěnína téhož Star. M. Praž., kmotra mého, pravé a mocné poručníky téch étrnádeti kop gr. iroka a platu roćnieho a věčného na tvrzi a na dvoru po- plužniem s dědinami jeho v Malešicích, kteréž jsem kúpil i zaplatil, a mám to sobě od Pro- kopa, dobré paměti Bervík řečený, ve dsky zemské řádně vloženo a zapsáno, a kterýžto plat já také týmž poručníkóm zdráv ještě jsa týmiž dskami zapsal sem, ježto všecko to plnějie dsky v sobě zavierají a svědčie. A k tomu přidávám k nim čtvrtého mistra Jana z Čáslavě také za pravého a mocného poruč- níka. Jiné všecky pak věci movité po mně — poručil sem — svrchupsanym mistru Petrovi z Hradce a Mikulášovi mydláři kmotru mému, aby oni ty věci — rozdali sestřenci mému, kněžím a žákóm chudým, na kostel i jinam —. K tomu také přidal sem jim — urozeného pana — Alše z Žeberka za pomocníka —. Vy- znávám také, že Prokop Bervík — zuostal mi jest — dlužen čtyřidceti kop bez jedné kopy, a v tom jest mi zastavil list, jenž svědčí na sto kop gr., pod takovü umluvü a vymienkü, když by mi koli dluh muoj zaplatil, że jemu ten list na sto kop gr. má zasě vrácen býti. Actum feria V* ante Thome apostoli. (Rukop. č. 2119 f. A 8.) 6. 1525, 18. listopadu. Ladislav Malešický z Černošic dědiny své v Malešicích, tvrz, dvuor poplużni s poplużim, ves celi tudież a dvory kmecí — v Dvorcích dvory kmeci s poplu- žím, což tu měl, a v Hrdlořezích krčmu svo- bodnü s poplužím, s dědinami, lukami, lesy, potoky, řekou Vltavú, rybníky — prodal purk- mistru a radě i vší obci města Prahy — za 2000 k. gr. pr. Act. v sobotu před sv. Alžbětú 1525. (Desky zemské větší č. 5 fol. В 14.) 7. 1527. — Počtové se poznamenávají, kteří jsú činění za 1. 1527 pro pamět. — Z Malešic CCLXVII k. č. — suma nákladu na dvuor MCCXCIX kop XXVII gr. (Rukop. č. 331 fol. 76.) 8. 1528, 27. ledna. Jan Záloha jakož byl prodal dědiny ležící v M. vokolo cesty podle Pro- kopa Malešického a Vaňka rychtáře Šešovského, Janovi Formanu — za 38 k. m., i k žádosti úředníkuov Jan Záloha i Jan Forman dotčené dědiny a ten trh propustili Řehákovi a sy- nuom jeho z M. Actum feria II. ante Purif. (Rukop. é. 2152 f. D. 17.) 

Strana 48
48 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: 9. 1529, 7. ledna. Jakož jest prodal Jan Novák Jírovi Velikému dvuor v M , kterÿz jest po ohni týž Novák koupil od pána Malešického, a před ohněm byl jest nějakého Šícha, kterýžto po vohni odtud ušel, a ten dvuor zase postavi] pán Malešický ; i nalezl se sirotek pozuostaly po témž Šíchovi, Vondráček, a ten se vosadil v Korycanech na místě Říhově, a ten se táhne na peníze, kteréž Jíra klade Novákovi — I učinili jsú páni [výpověd] a 4 k. m. Von- dráčkovi propustili — Act. f. 5. ante Felicis. (Rukop. č. 2155 fol. 95.) 10. 1531, 10. ledna. Mikuláš Kokeš k. Ja: novi synu svému, a Martě nevěstě své, grunt v M. od Barbory, Jiříka Šaršouna vdovy, za 70 k. Actum fer. III. ante Anth. (Rukop. č. 2133 III. fol. 46.) 11. 1531, 11. listopadu. Martin Beran a Kateřina koupili 2 str. vinice Malešické, kteráž jest vedle rychtářovy, od Jakubovy manželky za T!|, k. m. Actum die Martini, (Rukop. č. 2133 III. f. 41.) 12. 1532, 20. ledna. Kuba, rychtář z M., koupil dvuor tu v M. od Riehy za 130 k. m. Act. die Fabiani. (Ruk. é. 2133 III .f. 41.) — Týž koupil dědinu Zálohovskou k svému dvoru od téhoz ltiehy za 38 k. (Tamtéž.) — 27. srpna. V úterý po sv. Bartoloměji pošacován statček v M. po neb. Janovi Brožovi, po kterém zů- stala Dorota manželka a dvé dítek, Jíra a Václav, a táž Dorota stav změnila a zvolila sobě manžela Jana. Položen v XC k. m, tak aby vydali sirotkóm po XXX k. (Tamtéž f. 47 ) — 80. listopadu. Zikmund, bratr Jana Šilhavýho zedníka, k. grunt od Prokopa za 75 k. Act. die Andree. (f. 48.) — 3. prosince. Jíra Vrbík z Florence a Anna k. 2 str. vinice: od Fri- dricha Bílka za 16 k. Act. feria II. post An- dree (f. 49). 13. 1533, 11. října, Jakub z Mratína a Marta k. dvuor od Duchka Velikého za 80 k. Act. sab. ante Galli. (f. 55.) — 11. listopadu. Bartoň tesař a Majdalena k. 2 str. vinice mezi Martinovou Beranovou a Knotkovou od Vaüka kováte M., za 6 k. Actum die Martini. (f. 56.) — Simon sedlák od sv. Kateřiny dává 2 str. vinice vedle Šimonkový Vaňkovi, kováři M. Eod. die (fol. 56.) — Martin Beran k. 2 str. vinice od Pro- kopa za 13 k. Eod. die. (Tamtéž.) 14. 1534, 25. července. Mikuláš Krtský frajmark učinil s Kubou, rychtářem z M, o kus dědiny, takže postoupil Kubovi dědiny blíž k M., a zas Kuba dědiny blíž k městu. Act. die Jacobi (2133 III. f. 59. — 31. října. Fridrich Bílek z Vopatovic k. vinici u M. 2 str. vedle Vrbíkový a kovářové od Šimona Bílka, bratra svého, za 9 kop. Act. f. 6. post Sim. et Jud. (f. 60). 15. 1535, 25. února. Jakub šlotýř z Chu- dobic a Kateřina k. vinici 2 str. za M. vedle Bartoně tesaře a s kraje od Víta Knotka za 10?/, k. Act. f. 5. post Mathie (Rukop. 2133 III. f. 66). 16. 1535, 25. listopadu. Jan nádenník k. vinice 1 str. u M. vedle Beranovy a Matěje bratra svého, od Martina Berana za 8 kop. Act. die Katherine. (Ruk. 2133 III. f. 76). — Vaněk Černý a Markyta k. vinici za M. nad rybníčky podle Jana Nohavièky, kréméte Se- šovského, a pole kovářova od Václava kováře z M. za 10 !/, kop. Stalo se o svátcích Ván. (fol. 79.) 17. 1537, 9. června. Jiřík Smetana a Alžběta k. krčmu s lúkou podle též krčmy v M. od úřadu šestip. za 30 k. (úroku k obci 4 k.). Úředníci k tomu přidali za samou krémou XX záhonuov dědiny a puol louky pod rybníky za M., kterúž polovici druhú drží krčmář Šešovský. Act. v sobotu před sv. Ví- tem. (Ruk. 2133 III. f. 80.) — 6. října. Jan Nohavička, krémát Hrdlofezsky, a Markyta k. 2 str. vinice za M. nad rybníčky podle Vrbí- kovy vinice a kováře Fridricha Bílka z Vopa- tovic za 26 k. Act. v sob. po sv. Frant. (fol. 81). — 1. prosince. Vondřej drvoštěp a Alžběta k. 1 str. vinice u M. podle Beranovy a Vrbíkovy od Matěje, starýho zvoníka od sv. Jindřicha, za 17 k. Act. sab. post Kath. (f. 82. — Tíž 

Strana 49
Malešov. 49 k. 1 str. vinice nad rybníčky od Jana náden- níka za 22 k. (Eod. die) (f. 93) — 18. 1542, 8. září. Jakub z Michle koupil dvuor a statek sirotčí po nebožtíkovi Petrovi pozuostalý tu v Malešicích stěmi nábytky a stím hospodářstvím od pánuov úředníkuov šesti- panských — na místě těch sirotkuov za CC minus jedné kopy mw. — Stalo se v pátek den Narození M. boží. (Rukopis č. 2150 f. 31.) 19. 1546, 17. listopadu. Purgmistr a rada i všecka obec Nového M. Pr. — přiznali se před úředníky pražskými zase k zápisu a k platu komornímu, kterejž prvé jest v des- kách byl — že mají a povinni jsou platiti a dávati každý rok pět kop gr. pr. č. platu roč- ního celého a věčného mistruom, děkanuom, studentuom Koleje králové Její Mti —. V kva- ternu trhovém I. sc XLVI v středu po sv. Brikcí. (Rukop. č. 331 f. 133.) Malešov. 1. 1443, 22. srpna. Jakož jest byla nesnáz a ruoznice mezi Bernartem Falknawer z jedné a inezi Petrem Ruthartem z Svoješic z strany druhé o listy, kteréž svědčie na Malešov, o něž jesti mezi nimi ruoznice byla, i opatrní Hynek Řepnice a Prokop z Trnové z strany Bernarta svrchupsaného, Franc z Chrudimě a Tuoma švec z strany Petra svrchupsaného, ubrmané — takovéto jsú vyrčenie učinili: Najprvé aby Petr svrchupsaný zastúpil Ber- narta ve XXX k. od Janka od ciesaře a pěti kop aby jemu raden a pomocen byl od Diviše z Sekyřic dobýti, aby Falknawrovi dány byly, a v pól třetie kopě u Mužíka aby jeho také zastúpil. A když to zjednáno bude, aby Petr svrchupsaný listy své — vzal —. Actum pleno in consilio feria V. ante Bartolomei anno XLIII. (Rukop. č. 2099 fol. 800.) 2. 1530, 30. dubna. (Mezi Václavem z Malešova z jedné a Annou, manželkou Ma- těje Vrby.) Václav z Malešova, bratr nebožtíka Jana Vrby, žádal, aby jemu kšaft nebožtíka Jana Vrby čten byl. A potom k tomu milu- Archiv Český XXVIII. veno: Poněvadž nebožtík Jan Vrba byl jest pán statku, pán dítěte svého, a kšaftem pořádným svým všecek statek po smrti své poručil jest dětem Váňovým, jestli by synu jeho poslúchati a poručníky se spravovati nechtěl, anebo kdyby týž syn jeho umřel, aby týž statek všecek na též děti Váňovy přišel. I Váňa žádá vedle téhož kšaftu bratra svého vedle práva male- šického pořádně učiněného i knihami stvrze- ného, abyste jemu týž statek po bratru jeho pozuostalý na místě dětí jeho vydali a spra- vedlivě vedle téhož kšaftu jeho zachovali. Dělal-li jest pak syn jeho jaký kšaft a jinému komu to poručil, znáte, že jest toho učiniti nemohl přes vuoli otce svého, jehož týž otec pánem jest byl i statku. A Václav témuž kšaftu mladého Vrby místa nedává, že jest jej přes vuoli otce svého učinil, ale vedle kšaftu starého Vrby, bratra svého, na místě dětí svých žádá za spravedlivé opatření. Proti tomu Anna, manželka někdy Matěje, syna Jana Vrby, skrze přítele svého promluvila, že mladý Vrba, manžel její, kšaft jest učinil a ona vedle téhož kšaftu manžela svého praví se ktomu ke všemu statku pozuostalému právo- a spravedlnost míti a zmocnění téhož statku vedle práva žádá. A v tom se táhla na kšaft Matěje Vrby, manžela svého. Původ: že jest konečná vuole byla ne- božtíka otce Vrbova, aby po smrti syna sta- tek spadl na Váňovy děti, nebo právo jest, že jeden syny a dědice maje a vida lotra po městě, an s palicí běží, muože jemu statek svuoj poručiti, by pak i synové tomu na odpor byli. Nebo starý Vrba, kdyby chtěl, aby mohl mladý Vrba, komu by chtěl, statek poručiti: mohl-by byl kšaftu nečiniti. Poněvadž jest syn, když on umřel, leta jměl a na něho statek připadl by, ale proto jest kšaftoval, že jest ta vuole jeho byla, aby po smrti syna statek na děti Váňovy spadl. A tak mladý Vrba ne- mohl jest kšaftem svým zrušiti kšaft a vuole konečné otce svého, leč by jemu Váňa byl na místě dětí svých k tomu povolení své dal; ale 7 

Strana 50
50 E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: nikdy jest jemu k tomu povolení nedal. Protož vedle kšaftu bratra svého Váňa žádá na místě dětí svých za spravedlivé opatření. Tu my — takto jsme mezi stranami na- dezli: Poněvadž nebožtík Jan Vrba kšaftem pořádným poručil jest všecek statek svuoj Matejovi Vrbovi, synu svému, aby jemu ho po- ručníci do let dochovali, jestli by jich po- slúchal a marně neutrácel, a tyż Matej syp jeho nikdy jest při právě z toho viněn nebyl, aby se týmiž poručníky nespravoval a marně utrácel, že leta přirozená maje, manželku po- jal a statek všecek též Anně, manželce své, poručil. I z příčiny té ona Anna, manželka téhož Matěje Vrby, vedle kšaftu jeho podle práva k tomu ke všemu statku právo a spra- vedlnost má. Tu Václav — jse odvolává —. Dáno v Kouřimi po sv. Gertrutě [po 17. březnu] l. XXX*. Tu my — ortele tohoto — po- tvrzujem. Actum sabbato ante Philipi et Jacobi (30. dubna] 1530. (Rukop. &. 93 f. 137.) Malotice. 1492, 10. listopadu. Já Ctibor Rohlík z Malotic vyznávám —- Ze jakoZ jest udélal k&aft na Nov. M. Pr. Prokop, syn někdy Vávry zlatníka, měštěnína Star. M. Pr., v kterémžto — odkázal jest CLX k. u p. Řehoře mečieře, poručníka svého, měštěnína St. M. Pr., z kte- rýchžto peněz Matúšovi z Veleně pastorku Pře- myslovu, kterýž u Hory obýval, přieteli svému, odkázal C k. — kteréžto právo od Matúše z Veleně — mám řádně dané —: přijal sem a zdvihl od Tomáše a Víta synuov nebožtíka Řehoře mečieře a od Bohuslava Legata po- ručníka jich CLX k.; protož — je — kvituji —. Na potvrzenie i budücí pamét toho peéet mü vlastní přitiskl sem k tomuto listu dobrovolně, prosiv ur. p. p. Marše z Švamberka, uroz. panoší Václava z Brodce a Václava Hulmaty z Žetenic, že jsú také pečeti své dali — při. tisknúti —. Jenž jest dán l. — MCCCCXCII v sobotu před sv. Martinem. (Rukop. č. 94 II. f. 59.) Malovary. *) 1. 1434, 20. prosince. Prout causa trac- tabatur inter Drslaum de Malowar ex una et Jacobum Strziebrsky civem Maioris Civ. Prag. parte vertente ex altera occasione disbrigacionis curie ibidem in Malowar consite, quam dictus Jacobus ab eodem Drslao iuxta contractum empcionis et consignacionem notule super foro eiusdem curie confecte habere volens eundem Drslaum impetebat; providi et solertes Ctibo- rius a tabulis terre et Johannes Rozemberk, arcium liberalium baccalarius, amicabiles com- positores, — huiusmodi pronuncciacionem inter ipsos fecerunt: quod pretactus Drslaus duos disbrigatores omagiales ad tres annos — pre- fato Jacobo substituere debet et tenetur, ut, si idem Jacobus iure omagiali, quicquid dictam cu- riam in sui tencione pretactus Drslaus involve- rit, impeteretur, dicti disbrigatores disbriga- reut. Ulterius pronuncciarunt, quod sepedictus Drslaus litteram capitalem super empcionis contractum curie prelibate et e converso Jacobus prelibatus litteram capitalem super residua parte pecunie dieto Drslao pro antedicta curia sol- vende unus alteri tempore sinodus nune proxime celebrande perficere et complere tenentur —; ceterum pronuncciantes, ut. — Drslaus in du- abus ebdomadis a crastina die computando de dictis bonis — Jacobo condescenderet. — Actum pleno in consilio feria II. in vigilia s. Thome ap. a. etc. XXXIIII. (Rukop. €. 87 fol. 33. a č. 2099 f. 390.) *) V deskách dvorských č. 61 fol. 179 čte se: Sophia, dei gracia. Romanorum et Boemie regina, re- cognoscimus tenore presencium universis, qualiter bona in villa Malowar per mortem Mathie ibidem de Malo- war ad nos, tamquam reginam Boemie, secundum con- svetudinem regni Boemie diu tentam et approbatam sunt legittime devoluta: consideratis enim multiplicibus meritis et serviciis strenui militis Johannis dieti Ki- jiatha de Zasady, magistri curie nostre, sibi dicta bona taliter per mortem dicti Mathie ad nos devoluta contulimus, donavimus et dedimus graciose et liberaliter, prouf ad nos pertinebant. Ipseque prescriptus Johannes Kijatha, magister curie nostre, eadem bona circa ta. bulas curienses auctoritate nostre donacionis obtinuit 

Strana 51
Malotice— Malovary. 51 et adeptus est pacificam eorum possessionem. Demum iterum Johannes Kijatha ipsa bona de bona volun- tate nostra vendidit boneste matrone Katherine de Malowar, relicte olim predicti Mathie de Malowar, Mikssikoni de Ulibicz nec non Johanni de Porzieczan et de ipsis bonis eisdem condescendit, prout in tabulis curiensibus hec singula continentur plenius et notanter. Que quidem bona ipsa Katherina, Mikssiko et Jo- hannes prefati habent tenere, possidere, dare, legare etc et de eisdem, solum ad manus seculares, pro libito sue voluntatis disponere cum omnibus suis iuribus et pertinenciis ac usufructibus, veluti dictus Mathias tenuit et possedit; sic tamen, quod servicium, ad quod pre- dictus Mathias et alii possessores eorundem bonorum antiquitus obligati extiterant, debent et tenentur no- bis et successoribus nostris — facere et exhibere, sicuti antecessores eorum antiquitus hoc fecerunt. Datum Prage a. d. MCCCCXI. decima die mensis Octobris. Act. a. d. MCCCCXVII sabbato die ante Purif. [1. ünora]. 2. 1435, 29. ledna. Jakož jest pře a róz- nice byla mezi opatrnými Jakubem Střiebr- ským a Jankem synem jeho, měšťany Star. M. Pr. z jedné, a Drslavem z Malovar, mé- štěnínem téhož města Pr., z strany druhé o ně- kterakü zahradu v Malovařiech na tom zboží, kteréž jest jim týž Drslav prodal, položenú, na nížto zahradě již jmenovaný Drslav tři k. gr. platu ukazoval jest: i páni purgmistr a konšelé svrchupsaného města Pražského slyševše ža- loby i odpory obú stran svrchupsanü i také lidi úmluvnie a litkupnie, kteříž jsú mezi nimi o to zbożie trh učinili, a k tomu notuli trhu z obú stran popsaného; a dále také slyševše svědomie starodávních odtudž z Malovar a zvláště svědomie Hodkovo, na něhož sě jest týž Drslav táhl, kterak ta jistá zahrada nenie zvláště oddělena od toho zbožie, kteréž jest jim napřed psaný Drslav prodal, ani v které jiné právo vysazena, než jako jiné dědiny k to- mu jistému dvoru přislušejície ; i vyřkli jsú a vy- pověděli ortelem pravým a dokonalým, přikazu- jíce, aby již jmenovaný Drslav nadepsaným Ja- kubovi a Jankovi ten trh držel, ták jakož jest jim prodal, dalších zmatkóv a nesnází jim v tom zbo- ží a trhu nečině. Actum sabbato ante Purificaci- onem. a. 9c XXXV. (Rukop. č. 992 f. 162.) 3. 1435, 30. zárí. Petra relicta Jirzikonis de Malowar dat et resignat agrum duo sta- dia habentem, quem ab Annua matre Martini Kudrlonis, qui eundem a filio suo in dotalicio- habuit, situm inter agros Ssibakonis ibidem de Malowar hinceinde, Stephano de Jessin post Byetkam glorem suam — eo omni iure, prout. ipsa sola dictum agrum a prefata Anna emptum — habuit —. Actum die Jeronimi a. XXXV. (Rukop. &. 87 f. 59.) 4. 1437, 20. března. Kdyz jesti pte a ruoznice aZ dosavad trvala mezi slovutnym Drslavem z Malovar z jedné, a Jankem synem Jakubovym, řečeným Střiebrským, z strany druhé o puol kopy platu, pro kteréžto puol kopy platu Janek — Drslava jest nařekl pravě, že jest on s otcem to zbožie v Malovařiech se XIIti k. platu küpili u Drslava — a tak že té puol k. platu na téch XIIti k. platu se nedostává; a proto Janek, poloZiv puol tfetie a třidceti k. peněz ostatečných za to zboZie v Malovařiech Drslavovi v plné radě v St. M. Pr., ty jesti stavil, donévadZ by sé jemu o té puol kopy platu od Drslava nestalo spra- vedlive. Ale Drslav dával jest Jankovi vinu pravě, že by penéz neplnil —. Tehdá páni — St. M. Pr. — vypověděli — aby té puol k. gr. platu pominulo —. Actum feria IIII. ante- Palmarum. (Rukop. č. 2099 f. 441.) 5. 1437, 17. června. Procopius Hobssow- sky fassus est, se a Johanne nato Jacobi dicti Strziebrsky tres s. et XXII gr. pro duobus str. pro iure coloni, gui fuit in Malowar — rece- pisse. Act. fer. II. post Viti anno oc XXXVII. (Rukop. é. 2099 f. 461.) 6. 1451, 25. srpna. Wenceslaus de Tuchlo- wicz et de Malowar protestatus est coram bene- ficiariis curie regalis, quod omnes pueros suos cum universis et singulis bonis et hereditatibus. suis habitis et habendis et signanter in Malowar- ziech, municione, curia arature, curiis rustica- libus cum censu, cum agris — nec non et alia. omnia bona — committit — Offeze sorori sue germane et Martino dicto Meysner de Luzna. 7* 

Strana 52
52 ita, guod facit eos veros patres commissarios omnium premissorum; tali tamen condicione interelusa: si ipsum Wenceslaum cut ipsius pueris mori contingerit priusquam prefatos commissarios, tunc bona et hereditates predicte debent ad ipsam Offkam sororem suam de- volvi pleno iure sine preiudicio iuris regii omagialis. De cuius fide bene confidit, quid- cunque ipse Wenceslaus mandabit disponere per litteram cum bono testimonio, quod ijsa hoc fa- ciet et tenebitur cum consilio Martini, alterius commissarii —. In casu verosi ipsam Offkam mori contigerit priusquam Wenceslaum predictum, aut ipsius pueros, ex tunc Martinus predictus inanebit verus commissarius omnium premisso- rum ompia implendo, prout habebit per lit- teram in commissis —. Act. a. MCCCCLI feria quarta post Bartholom. (Desky dvorské č. 25 fol. 17.) Malovidy. 1416, 29. července. Wenceslaus Gurem, scolasticus et canonicus ecclesie Pragensis reve- rendisimi in Christo patris et domini domini Con- radi, dei gracia archiepiscopi Pragensis, aposto- lice sedis legati, vicarius in spiritualibus gene- ralis, notum facimus tenore presencium univer- Sis, quod coram nobis et actis nostris iudiciariis personaliter constitutus nobilis et strenuus miles dominus Johannes de Chotieniez et do- miuus in Wlassim in presencia lionorabilis viri domini Johannis, prioris monasterii s. Crucis in Praga, ordinis fratrum de penitencia bea- torum martyrum, nobis exponere sponte et libere ac sano et deliberato animo curavit, qualiter ipse, premissis debitis tractatibus cum prefato domino priore et fratribus conventus monasterii antedicti, eisdein fratribus et ipso- rum successoribus et pro ipso monasterio et fratribus in ipsorum monasterio degentibus pro eerta summa pecunie sibi per eosdem fratres in toto data et persoluta sexaginta s. gr. de- nariorum prag. census annui et perpetui de et super universis et singulis bonis suis in Wla- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ssim, Naczeracz et villis Zdislawicz, Malowidy et Onssowicz, censibus, curiis, iuribus ad eadem bona spectantibus et pertinentibus iusto titulo empcionis et vendicionis vendidit; promittens bona fide sine dolo et fraude prenomiuatis fratribus prescriptum censum sexaginta s. gr. predictorum annis singulis temporibus perpetuo affuturis per se, heredes et successores suos, dictorum bonorum —- possessores —, persol- vere —. Datuui et actum Prage anno domini millesimo quadringentesimo decimo sexto, die vicesima nona mensis Julii. (Rukop. 6. 992 fol. 192.) Malšovice u Hradce Králové. 1544. 21. března. (Mezi Annou z Par- dubic z jedné a Řehákem z Malšovice z strany druhé o nápad.) Awnna z Pardubic, poddaná JMti pána pana Jana z Pernštejna, viní Ře- háka z Malešovic 7 polovice statku všelijakého a z svrchkuov, z mlejnu, na kterémž jest on Řehák mlynář v Malšovicích, a to nápadem, kterýž na ni přišel po nebožtíkovi Janovi, synu jejím. Řehoř mlynář odpověď dal: jemu že se vidí, že v statku v tom, kterýž na Řeháka přišel po otci, táž Anna spravedlnosti nemá; neb kdy Jan se ženil, bylo jich patero a Jan voženivši se nezavadil statku polovice než, jak smlúvy sú svadební, do dne a do roka. I ne- přebyl Jan dne a roku, než prve dne a roku umřel; tolikéž i dítě, po kterémž spravedlnost jmíti praví, jest umřelo dříve roku. Neb kdyby na dítě spravedlnost přišla, to by se všecko zde ukázalo. Neb nač Jan Annu uvedl, to ona všecko pobrala. Anna žádala, aby to v paměti bylo, že mluví, že by Anna všecko pobrala, žádajíc, aby toho páni odložili, že ukazovati chce. I odloženo do jiného času. Při jiném pak stání Zigmund muož Anny jsa zmocněn od též Anny manželky své dal od sebe mluviti: Nejprvé že po přátelství statek připadá, pak nejprv že na Jana nápad přišel po otci. Dal na to éísti právo v kap. 27, art. 20. A potom mluveno: Zřetedlný a 

Strana 53
Malovidy — Mateřov. 53 světlý statek že sou páni slyšeli, že nejinému, nežli po otci na syna přichází; a kdyby dítě umřelo, tehdy na máteř. A tak když dítě umřelo, připadlo to na Annu máteř jeho. Neb splodivše dítě, do smrti s ním byla, stavu nezměnila, věna nevzala, než s tím se vším do smrti s ním byla. A kdyby umřela, to by bylo na dítě spadlo. Neb kdož po kom nápadu čeká, če- kancem toho bývá; a zas na druhou stranu. I tak na ni nápad jako na nedílnou přišel. A na to dal čísti právo v kap. 27, art. 29. A potom mlu- veno: Ten artykul páni že slyšeli, že na žá- dného nemá spadnouti, nežli na nejbližšího pří- tele a bližší není nežli máti po synu. To zjevně slyšeli páni, že kdyby umřela máti, že na dítě připadá statek; a tuto máti, stavu nezměnivši, s nimi se sdělila a ničímž dílno nebylo. A při tom čtěno právo v kapit. 64, art. 4, roz. 12. Potom od Zigmunda mluveno: I to Ze uka- zuje, že žádný nápadu nemá než otec a máti po synech. Dále také čten artykul pátý z též kapitoly 64. A potom mluveno: To že se již ukazuje z práva a z pořádku, že Anna po Janovi muži svém. a synu nápad pravý má, žádajíc, aby při nápadu pořádně v tom statku zuostavena byla. Tu pan purgmistr a rada [Hradce Krá- lové] — toto z práva nalézají: Poněvadž se za právo drží, že [když] žena zplodie dítě, kteréž když by se narodilo, tak dlúho živo bylo, což by stěny domu spatřiti mohlo: za dědice zuo- stává. A po takových dětech máti, ač by stavu nezměnila, jakž i děti po mateři, nápad ob- držují. A protož ona Anna, poněvadž jest to pokázala, že jsúc s Janem manželem svým dědice zplodila, a ten otce svého živností pře- čkal, a ona Anna zas téhož syna svého též živ- ností, stavu nezměnivši, přečkala: protož táž Anna évagryné Řehákové po synu svém dílu toho, kterýž na něj po otci jeho přišel, kte- réhož jest Jan otec téhož dítěte užiti jměl po.otci svém Pavlovi, mlynáři z Malšovic, užiti má; však tak, jakž jest to on Pavel mlynář kšaftem svým, kterýž o svém statku učinil, nařídil. Actum fer. V. die Antonii [17. ledna] anno 1544. Zigmund na místě Anny z nálezu děkoval a Řehák vzal apelací ku právu vrch- nímu. Tu my — ortele tohoto — potvrzujeme. Actum die s. Benedicti [21. bfezna] 1544. (Rukop. č. 93 f. 301.) Maslovice. 1435, 3. prosince. Jakož jest pie a róz- nice byla mezi slovutným Václavem Bašeským a Jindřichem z Chvatěrub z jedné a Hanuškem ze Lhoty z strany druhé o mlýn pod Moslo- vici na dole položený o nezdrženie příměřie mezi sebú a oněkteraků vraždu, jakož sú Mar- tina z Vojkovic, člověka svrchupsaného Hanuška, nařkli; i slovutný a opatrní Alexander z Dě- tfichovic a Martin Drbar z pfiekopa, ubrmané a přátelští smlúvce mocní, — a Jan Bechyné, najvy$8í ubrman — takové jsú vyřknutie uči- nili: Najprve dno nebo městiště toho mlýna Vaniečkovi z Nojčic a Machovi Sapalovi z Ma- slovic jsú mocně přiřkli —; ale svrchek nebo mlýnici toho dna a mlýna svrchupsanému Ha- nuškovi sú mocně přisúdili tak, aby on to mohl zkaziti, pobrati, odvézti aneb s tiem učiniti ja- kožto s svým vlastním —. Actum sabbato post Andree 9c XXXV. (Rukop. č. 87 fol. 68.) Mateřov. 1407, 12. března. Johannes Rulant, con- stitutus coram dominis in consilio, promisit pro Vitkone de Turowicz racione duarum littera- rum, guas ipse recepit a Petro barbitonsore Brevi, gue circa eum fuerunt reposite per Wilhelmum de Ostrozna, sonantes super here- ditate seu bonis in Materzaw; sic videlicet, quod si infra annum et diem aliquis venerit, cui melius ius competeret ad ipsas litteras, quam ipsi Vitkoni, quod tunc easdem litteras viceversa reponere debet. Si vero nullus infra annum veniret, cui melius ius ad ipsas litte- ras competeret, ex tunc ipse Johannes Rulant debet esse liber et solutus. Actum sabbato ante Judica 1407. (Rukop. é. 2099 f. 14.) 

Strana 54
54 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Měcholupy. 1. 1353. — Item Nicolaus Clementer emit unam hereditatem erga Fridlinum Piper in Mecholup Minori. (Rukop. & 987, f. 14.) 2. 1364. — Meynil Dubiez emit XX. s. census perpetui erga Jeykelinum Reezeri super Mecholib. (Rukop. 6. 987, f. 218.) 3. 1392, 17. září. Welico de Wrutek, pro tunc magister civium, — consules notum facimus — quod d. Wenceslaus dictus Dobrman, canoui- cus ecclesie Wissegradensis, impetivit Lauren- cium pannicidam, nostrum concivem, pro ovis quibusdam, asserens esse censuales, quod sibi ea retineret. Et predictus Laurencius respondit, quod nunquam aliqua ova censualia alicui sol- verit, trahens se super predecessorem dicti d. Wenceslai, d. Hanconem, qui fuit possessor illius curie in Myecholup, unde dicta ova ipse d. Wenceslaus repetivit — — Consules — re- cognoverunt — quod dicta ova non fuerint censualia --. Act. [in consilio Nove Civ. Pr.] die s. Lamperti a. XCII. (Rukop. č. 2072, f. 81) 4. 1415, 6. března. Jitka relicta olim Jin- drzichonis tabernatoris de Micholup, Rzehaco carnifex, cognatus dicte Jiteze, promiserunt et obligaverunt se, prout taberna ibidem in Mi- cholup per Sigismundum Clementem vendita existit pro XXVI. s. gr., de qua pecunia ipsis pro porcione ipsorum iuxta pronuncciacionem inter ipsos factam XIIII. s. gr. minus fertone cesserunt et ipsis sunt date, in casu, si aliquis veniret, qui eandem tabernam pro debitis per dictum — Jindrzichonem contractis impeteret ultra debita per ipsos -— persoluta, extunc ipsi ab huiusmodi debito ipsam tabernam li- bertare debent. Actum [in consilio Maior. Civ. Pr.] feria IIII. post Oculi. (Rukop. 6. 2099, fol. 46.) 5. 1424, 3. listopadu. Anno oc XXIIII? feria VI. post Omnium sanctorum. Nábytkové z Velikych Měcholup sirotkuov nebožce Jano- vých, ježto paní Benigna stupovala; a to jest ohledáno pány Pražskými, panem Janem od páteřuov a panem Vaňkem od bab oc. Najpr- ve čtyři peřinky a ty nemají cích. Item pol- štář prašný jeden a dvě podušce bez cích. Item polštáře dva, z jedné strany koží črvenů povlečená a z druhé strany suknem, a ta str- haná. Item krávy tři. Item jalovice jedna. Item kaneci, jeden veliký a druhý malý. Svinky čtyři. Item prasce tři názimčata, ovec pět, jehňat čtyři. Item dva koníky, jeden vraný a druhý črvený. Item kur čtvero. Item husy tři. Item ovsa k setí v stožeru. Item ječmene a Zita málo. Item pluh jeden. Item truhly, al- mary prázdné a stoly. (Tamtéz f. 148.) 6. 1434, 31. prosince. Barbara relicta Jo- hannis Kapliez fassa est, se debitorie obligari in IX. s. gr. cum media Anne, olim relicte Ni- eolai Sysl, nunc vero conthorali Nicolai filii predicte Barbare, et eidem Nicolao. In quo quidem debito ipsis — condescendit de uno suo thabernatore censuali in Miecholup —. Actum feria VI. post Nativitatem Christi anno 9c XXXIII. (Tamtéz f. 391, č. 87 f. 35) 7. 1439, 10. bfezna. Famosi Procopius Barwik et Procopius de Trnowa, arbitri — inter dominam Annam relictam olim Sisel de Antiqua Civ. Pr. et Duchkonem de Sotalicz, civem Nove Civ. Pr. occasione taberne in parvo Miecholup site, que est Duchkonis pre- dieti, domina autem illorum bonorum est ipsa Anna; que domina dedit et dat Duchkoni indu- eias, alias lhuotu, ex dicta pronuncciacione ar- bitrorum ad duos integros annos —. Duchko vel sui successores tenentur censuare domine Anne in festo s. Galli quadraginta quinque gr. — et in festo s. Georgii — quadraginta quinque gr. —. Actum fer. III. [in consilio Nove Civ. Pr.] ante festum s. Gregorii anno 9c XXXIX*. (Rukop. é. 2082 f. S. 3.) 8. 1439, 1. srpna. Stala se jesti přátelská smlúva skrze Prokopa Barvíka a Prokopa z Tr- nové mezi paní Annú vdovú, řečenů Syslová, měštkú Starého Města Pražského, z jedné, a Duchkem Sotalickým z Nového Města z strany 

Strana 55
Měcholupy— Mělník. 55 druhé o měštiště krčemnie v Měcholupiech s dědinami, i což k té krčmě příslušie, takováto: že svrchupsaný Duchek přijímá tu jistú krčmu i s dědinami k ní příslušejícími od napřed psané panie Anny v puol druhé kopy gr. platu ročnieho ku placení a vydávání na roky dole- psané. Ale že ta jistá krčma i s dědinami tato leta búřivá jest velmi zpustěla: i dala jest a mocí tohoto zápisu svrchupsaná Anna dává napřed jmenovanému Duchkovi a jeho dědicóm lhótu za dvě letě pořád zběhlé od tohoto sv. Jiřie, ježto nynie najprve přijde, počítajíce, že jie nemá platiti úroka svrchupsaného. A v těch dvú letú jestli že by kto kterým právem svr- chupsanému Duchkovi anebo jeho náměstkóm <ehtěl na té krčmě překážeti, kromě ruky mocné: tehda již jmenovaná Anna má jeho há- jiti a brániti a z toho narčenie jeho vysvobo- diti; také sama ani její dědicové jemu ani je- ho náměstkóm na nájmu nemá překážeti oby- čejem ižádným. Pakli by častopsaná Anna ne- tbala svrchupsaného Duchka nebo jeho ná- městkóv od toho, ktož by jemu na té krčmě kterým právem v těch dvů letů chtěl překá- žeti: tehda páni purgmistr a konšelé svrchu- psaného města Pražského mají již jmenovanú Annu k tomu držeti a připraviti, aby svrchu- psaného Duchka nebo jeho náměstka od ta- kové překážky vypravila a vysvobodila. A když tě dvě letě vyjdúů, tehda po těch dvů letů svrchupsaný Duchek má platiti a vydá- vati puol druhé kopy gr. úroka rozdielně, totiž pět a čtyřidceti gr. na sv. Havla počnúc a XLV gr. na sv. Jiřie, napřed jmenované Anně anebo dědicóm její; a tak vždy na svrchupsané roky po čtyřidceti a pěti gr. platiti má po všechna léta budúcie. A jestli pak že by Du- chek v té mieře tu jistů krčmu s jejím vě- domím komu prodal, že má vstúpiti v též právo i v túž lhótu ten, komuž tu krčmu prodá, jakožto již jmenovaný Duchek. Actum in consilio pleno sabbato ipso die Ad vincula s. Petri —. (Rukop. č. 90 f. 33.) 9. 1527, 11. září. Šimon, soused hořej- šího města Prahy proti kostelu sv. Štěpána, pojav sobě za manželku a do jejího statku se přiženiv Kateřinu někdy Bosákovou z Mě- cholup, a když jest umřela a on za živnosti její v témž statku jejím že jest spolčení a vzdání žádného neměl: pro takovúů věc páni úředníci na místě obce k tomu všemu statku se připověděli a podle té přípovědi skrze roz- kaz pana purgmistra a pánuov soudem obdr- želi. Kterýžto Šimon nechtě rád z toho statku vyjíti, učinil smlúvu s pány úředníky — na ten zpuosob, že domu i všech svrchkuov v něm jest jemu postoupeno a on za to XXX kop gr. m. — jest dal. A nad to, kdež na gruntích paní Dubecké v Měcholupích, tu kdež nyní Kuna sedí, summu jistou táž Kateřina, manželka jeho, pozuostalů měla, a ta se po V kopách m. platí —, že Šimonovi jedna po- lovice a druhá pánuom — příležeti má. Actum fer. 4. ante Exaltacionem Crucis 1527. (Rukop. č. 2155 f. 74.) Mělník. 1. 1429, 18. listopadu. Janek z Bezdědic, řečený Řitka, když sě jesti ku požádání pá nuov purgmistruov i konšeluov tudiež i starších z obce Starého a Nového Měst Pražských v hajtmanstvie na Měluníce uvázal a uveden, tu jsú jemu pozuostaveny nábytci a věci vdole psané pod takovúto výmluvů: jestli že by sě panu Jankovi v tom hajtmanství nelíbilo obý- vati, anebo pánóm svrchupsaným a obci jeho v tom hajtmanství nezdálo sě mieti, tehda sobě mají dáti napřed puol leta věděti. A tak jesti umluveno. A na postúpení toho hajtmanstvie pan Janek svrchupsaný bude mieti svrchupsaným pánóm a obci postúpiti se všemi věcmi dole- psanými, nižádných škod nepočítaje. Pakli by kterých věcí dolepsaných nepostúpil anebo nemohl mieti, tehda za ty věci, co by dobrými lidmi bylo šacováno, má a slíbil jest penězi hotovými odbýti beze všech nesnází. A tato úmluva stala sě jest, před opatrnými pány Hedvikú krajčím, Sigmundem z Kotenčic, 

Strana 56
56 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: konšely, Janem Velvarem a Vaňkem Rakem, obecnými, Váchúů kožišníkem, Benešem Cuk- manským a Kulhánkem, obecnými, měšťany Starého a Nového Měst Prażskych, Jiri a La- šákem, konšely, Škodďú a Bartošem, obecnými města Mělnického. Actum anno domini — XXIX sabbato post festum s. Martini. Spíže zuostavená panu Jankovi svrchupsa- nému na počátku uvázánie jeho: Najprv hrachu XXXIII str., it. ovsa XLV str., it. vína XXV poluvozi plnych, it. vozuov VI, it. pluhy tři, it. koní XI, it. pánev pivvá, it. dva kotly veliká, it. malých kotlíkuov pět, it. mísy cínové čtyři, it. rožny dva, rošt, mě- děnice jedna. It. v Hoříně vepřky dva obilé; it. ječmene ozimého a jarého stohy dva, toho pokládáme tři sta str.; item mláceného ječmené XXX str. Item pšenice mlácené a nemlácené L str. It. nemláceného ovsa pól třetieho sta str., to šafář sám hádá. It. plemenných sviní šest a tré menších. It. tři str. řepného semene. It. chmele LXXX str. It. postupujem žita sa- tého na ozim sto a deset str. It. pšenice XXIIII str. It. ječmene třidceti str. — (Rukop. 2099 f. 152.) 2. 1431, 26, května. Stalo sě jest vyrčenie — ubrmany — mezi konšely a vší obci města „Mělnického z jedné, Matějem Okantem, Vaň- kem GCvokem bratrem jeho a Maříkem Ne- užilem z strany druhé o dědictvie v Mělníce — nadepsaným Maříkem ostavené, od kte- réhožto týž Mařík jest odběhl, a k tomu o osm- nácte k. gr. zádušních a o sedm kop u Lašala položených —; a to takovéto, aby — obec města Mělnického zaplatili Matějovi nadepsanému za těch osmnáct kop zádušních devět kop gr. a Lašal za těch sedm k. — puol čtvrtý kopy —. Dále jest — vypověděno, aby Janek Bartoš- kuov syn z Mělníka, kterýž jest kúpil dědi- ctvie — Okanta zde v Praze, — o penieze ne- doplacené — sě umluvil —. Act. sabbato post Pentecost. a. XXXI. (Tamtéž f. 315.) 3. 1497, 26. srpna. Když purgmistr a konšelé města Mělníka psaním svým pánóm purgmistru a radě Star. M. P. několikrát ozna- movali sú, kterak by David Cenner Žid mnoho pobral a škodu velikú na statku udólal Achma- noví Židu tchánu, a týž David jsa zavázán ctí a věrú a pod ztracením té pře, aby práva dostál, z čehož by jej Achman Žid vinil — a když pak čas k stání ku právu přišel, týž David že by z města utekl; žádajíce, aby páni ráčili téhož Achmana v jeho spravedlnosti opa- třiti a jeho toho domu, kterýž jest týž Achman Davidovi po dceři své v věně dal, zmocniti se zase, aby on něco na tom domu škody své po- stihnúti mohl —: p. purgmistr se pány — toho domu —, kterýžto leží na kerchově vedle šlachtaty židovské a vedle domu Davida Žida, téhož Achmana zmocnili sú —. A jestli že by ten jistý kdy David, který jest z královstvie Českého ušel, zase se navrátě, chtěl — Achmana z toho domu nařékati, týž Achman má každému. práv býti na právě. Act. fer. II. ante Bar- tholom. a. XCVII. (Rukop. č. 1128 I f. 28.) 4. 1528, 23. listopadu. Anna dcera někdy Mikuláše Kanhy a manželka Martina Šturma —- vzdala jest — všecko plné právo své k statku svému, buď při právě městském nebo zemském, i také při právě Mělnickém, po nade- psaným Mikulášovi otci jejím — Martinovi, manżelu svómu. — Actum in consilio (Novae Civ. Pr.) die Clementis (Rukop. ć. 2191 f. 9.) 5. 1534, 11. ledna. (Kšaft Václava Měl- nického.) Léta c XXXIV tu neděli po B. křtění já Václav Mělnický, přijmí starý rychtář, obý- vající na Šmerhově v St. M. Pr. — poslední poručenství a konečnou vuoli svou oznamují: Předkem a nejprv poručníky činím mocné všeho statku mého slovutné p. Matěje Střelce z Měl- níka a p. Jana od žáby a z Vlkanova, měště- nina St. M. Pr. Jakož mám dluh u pánuov Pražan puol čtvrta sta kop gr. č. a u pánuov Roudnických CC kop gr. č., na kteréžto dluhy listy hlavní mám pod pečetmi jich, na kteréžto listy učinil jsem dobrůú vuoli porućnikóm svrchu- psaným; a u Ananiáše, písaře pánuov Mělni- ckých, LX kop míš. a osm koflíkuov a dvě 

Strana 57
Městec Králové — Měšice. 57 řiešky mám: a protož z těch peněz aby vy- dáno bylo osobám níže psaným. Jakož mám duom na Mělníce, slove kancelář, a vinici u Mělníka: odkazuji tajž duom i vinici Mar- kytce schovanici né a Vítovi synu p. Matěje Střelce, mezi ně na rovný podíl. Item kdež mi jest dlužen pan Matiáš, měštěnín Mělnický, za víno vokolo CL kop, neb což se koli počtem najde, věřím o něm, že v tom křivdy neučiní: ty poroučím a odkazuji Markétě od zlaté husy manželce Janově; k tomu koflík jeden tvořidlkem dělanej, pozlatitej, a kuní kožich suknem po- šitej. Item p. Matéjovi Střelci dvě stě kop míš. a dva koflíky a XII lžic stříbrných. Item Markovi kožišníku sto kop míš., schovanci mému, a koflík s víčkem nepozlacenej a kožich kuní samitem pošitaj. Item na špitál na Měl- níce u Loukový brány na opravu sto kop míš. Item na cestu špitálskou za sv. Pavlem, když by se dláždila koli, sto kop míš. Item chudým do téhož špitálu sv. Pavla za Poříčkou branú L kop míš. Item k sv. Mikuláši na St. M. L kop míš. a kalieh pozlatitej. Item tovary&- stvu, S kterýmiž sem častokrát dobrú vuoli míval a píjel, koflík jeden, aby pijíce z něho namnezpomínali —. (Rukop. &. 2142 f. P. 19.) 6. 1536, 9. března: Ve jmeno boží amen. Já Dorota, někdy kuchařka kněze Jíry Kul- havého na Mělníce, a nyní obyvatelkyně St. M. Pr. v domu páně Sazimovu proti škole sv. Jiljí — vuoli svú poslední oznamuji: Václa- vovi, rychtáři v Rousovicích pod Mělníkem, dvě peřiny a polštář —; Hanušovým dcerám v týchž Rousovicích tři roušky — jsou u Hronkové na Mělníce —; knězi Mikulášovi, u sv. Jiljí stříd- níku, jednu kopu m. — Dálo se — den sv. Crhy a Strachoty 1536 (Tamtéž fol. R 4.) Městec Králové. 1545, 9. listopadu. Václav Drápal — vzdal jest —- spravedlnost všecku svú, kterúž- koli má v Oumyslovicích na krčmě, též v Měsci na domu v koutě podle domu panského — po nebožtíkovi Jiříkovi Drápalovi otci svém, Ja- Archiv Cesky XXVIII. novi Merdovi Svagru svému. Actum fer. II. ante Martini. (Rukop. é. 2218, f. 11.) Měšice. 1. 1434, 4. prosince. My purkmistr a konšelé Velikého Města Pražského oznamujem tiemto zápisem všem, že opatrný Matěj od müfeninóv, spolumé&téniín ná&, vstüpiv pred nás do plné rady našie, vznesl jest na nás žá- daje, aby Měšice, kteréž drží od obce — od ného vyplatili, náklady, kteréž jest na stavenie tvrze a dvoru i na jiné věci, což k tomu pří- slušie, učinil, jemu navrátiece anebo aby počet od něho o učiněnie nákladóv nato zbožie sly- šeli a pfijeli. A tu my páni svrchupsaní po- volaváe obce staršie města našeho — žádost jeho na ně sme vznesli a tak z rozkázánie obecnieho vydali sme k počtu opatrné Janka od střiebrné hvězdy a Jana Ratajského, kon- šely, a Jana Velvara, Pešíka od střiebrné hvězdy, Bartoše súkenníka a Mikuláše Kněže- veského, obecnie. Před kterýmižto jest svrchu- psaný Matěj ze všech nákladóv počet učinil, takže svrchupsaní páni i obecní při tom počtu přísedící, vstúpivše před nás do plné rady, vy- znali sú, že ten jistý počet svrchupsaným Ma- tějem učiněný jest dobrý, pravý, spravedlivý a rozomný. Na kterémžto počtu sečtěno jest ná- kladu již jmenovaným Matějem učiněného sto devadesát a pét k. a tiimezcietima gr. Kte- rf£to potet my svrchupsaní páni pfijemse za celý, pevný à dokonaly, v kniehy naáe méscké vloZiti à vepsati sme jej kázali. Actum anno 9c XXXIIIL. sabbato post festum s. Andree. (Rukop. 6. 87, f. 31.) 2. 1435, 7. ánora. Mathias ab Ethiopibus iteratis ac plerisque vicibus detulit in domi- nos — Maioris Civ. Pr. petens, ut bona Mies- sicze nunccupata, que hactenus ab eisdem in certa summa impensarum, quas super eadem bona propriis cum pecuniis fecit, redimere et exsolvere non procrastinarent. Tandem domi- ni prefati — decreverunt uuiformiter et suum verum ac plenarium ad hoc prebuerunt con- 8 

Strana 58
58 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: sensum — ut prefatus Mathias iam dicta bo- na valeat atque possit vendere, alienare, obli- gare in eodem iure et eadem summa, quam in prefatis bonis habere dinoscitur —. Actum feria II. pleno in consilio post Dorothee a. XXXV. (Rukop. č. 2099, f. 395.) 3. 1436, 17. května. Páni purgmistr a konšelé vyznávají: Jakož jest opatrný Matěj od inúřeninóv vedle úmluv a zápisóv mezi ním a obcí učiněných a zapsaných zasé k vobci Měšic tvrze postúpil, že v těch úmluvách dva rybníky pod Měšici svrchupsanými položená a vedle sebe příležície jest sobě pozuostavil, tak že jich má od tohoto sv. Havla — za tři leta pořád sběhlá požívati a v držení bez překážky býti. A což by těmi rybníky v té mieře bylo zatopeno, v tom také jemu nemá překážieno býti. A nápravník ten, kterýž jest tudiež v Měšicích, má k němu také hleděti a jeho poslušen býti. Actum feria V. post Sophie anno 9c XXXVI. (Rukop. 6. 87, f. 5. ač. 2099 f. 376.) 4. 1533, 7. února. Duchek z Měšic oblí- biv sobě Alžbětu vdovu, manželku někdy Víta z Měšic, podle pořádku, než se s ní v man- želství sňal, učinil jest smlúvy svatební a to takové: kdež jsú po nebožce Vítovi dítky po- zuostali sirotci, ti aby z statku otce svého jeden každý sirotek dílem svým jist byl. Při týchž smlúvách takto jest zavříno: Najprvé Dorotě, sirotku s první manželkou, má dáno býti XXX kop m. a ktomu výprava; Mande- leně a Lidmile po XXti kopách r. a k tomu každé výpravu; Václavovi a Martinovi pachola- tuom po XLti kopách r. — A potom on Du- chek s Alzbétá — v tom gruntu sedíce, jako v svém hospodatiti mají. Actum fer. VI. post Dorothee 1533. (Rukop. č. 2155, fol. 157.) Mezirici. 1505, 26. bfezna. Ve jmeno — Já Jan Ziez, mésSténín St. M. Pr. — mocí tohoto kšaftu řídím — tak, že dědictví a zboží mé — ve vsi Meziřieči, blízko u Kuncberka, — totiž lidi, dvory kmetcí — tak jakož dsky šíře svědčí — od Jana Březenského ze Chcebuze, dal sem — po své smrti — direktoróm a kol- legiatóm kolleje Loudovy v St. M. Pr. — Jenz psán l. 1505 tu středu velikonoční. (Desky zem. větší č. 6, fol. G. 12.) Michle. 1. 1408. — Michael, molendinator de Michl, emit vineam erga Cunssonem, caseatorem de Nova Civ. Pr., pro novem s.; gue sita est prope villam Michel, inter vineas Duchonii ibidem de Michl et Jacobi villani similiter de Michl, penes viam, qua transitur in Wyssegradum —. (Rukop. é. 2101 f. 132.) *) *) O Michli mluví se též v těchto dvou listinách : Nos Prziedborius abbas, Radslaus prior totusgue con- ventus fratrum monasterii Brewnoviensis, ordinis s. Benedicti, notum facimus universis presentes litteras inspecturis, quod nos condicionem monasterii nostri volentes facere meliorem: bona deliberacione et maturo consilio internos prehabitis, rubeta nostra ad villam nostram Michel pertineneia, que iacent inter silvam prepositi et conventus monasterii Sderasciensis, ordinis sacrosancti sepulchri Jerosolimitani, in villa Chodow et silvam ville Kunraticz, que rubeta continent in se ad quadraginta quinque mensuras sive strichones de agris, de quibus rubetis nullam penitus habere potuimus uti- litatem, dictis preposito et conventui monasterii Sdera- siensis rite et racionabiliter vendidimus pro certa quanti. tate pecunie in emphiteusim sive iure theutonico per ipsos prepositum et conventum monasterii predicti ac successores eorum perpetuo possidenda et deiis rubetis li- bere disponendum, tamquam de re propria, proutipsorum placuerit voluntati; tali tamen condicione adhibita, quod predicti prepositi et conventus monasterii iam dicti et successores eorum nobis et nostris successoribus de predictis rubetis sive agris, si ipsos contingat ibidem in posterum facere, mediam s.gr. d. pr., videlicet XXX gr. nomine census in omnem eventum dabunt et per. solvent, in festo b. Galli XV gr. et in festo b. Georgii totidem, quavis occasione non obstante. Si autem in aliquo termino predictorum [terminorum] dictam pecuni- am non solverent, vel infra quatuordecim dies post, ex tunc moniecione premissa incident penam octo gr. Et si post alios quatuordecim dies censum cum pena non sol- verent, ex tunc alios octo gr. nobis dare et solvere tene- buntur. Et insuper in dictis agris sive rubetis tam pro censu, quam pro penis nobis per ipsos non so- utis, per quos sive pecora seu annonas in dictis agris 

Strana 59
Meziřičí — Michle 59 sive rubetis recipiendi, occupandi et arrestandi habe- bimus et habere debemus liberam potestatem, et tam, diu retinendi, donec nobis plenarie de premissis omni- bus fuerit satisfactum. Et quia pro nunc modicam de predictis rubetis possunt habere utilitatem, ideo ipsis damus a festo s. Georgii proxime preterito ad duos aunos a solucione dicti census plenam libertatem. Elapsis vero dictis duobus annis dictum censum nobis: ut predictum est, solvere tenebuntur et debebunt. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigillis abbatis et conventus fecimus appensione communiri. Datum anno d. m. trecentesimo quadragesimo octavo in vigilia Ascensionis nostri salvatoris sive quinto ka- lendas Junii (28. kvétna 1848). (Opis v archivu klá- štera Břevnovského sign. B. III. 83). Druhá listina z 9. kvétna 1369. (v opise v kapit. sv. Vitské, sign. XIV. 1.) zní: Nos Wrativogius de- canus, Polko archidiaconus, Nicolausscolasticus totum- que capitulum s. Pragensis ecclesie presentibus re- cognoscimus, quod vacantibus curia et vinea nostris in Michel per mortem d. Wilhelmi, decani Wissegra- densis, nostri concanonici, quas invenimus in magna parte destructas, volentes igitur easdem reformare et meliorare, honorabili viro d. Dethleno Stormer, nostro concanonico, de consensu omnium nostrum cum omnibus iuribus ad easdem pertinentibus ad tempora vite ipsius contulimus regendas, disponendas, gubernandas et possi- dendas, prout sibi melius videbitur expedire; tali condici- one adiecta, quod idem d. Dethlenusomnianno quatuor 8. gr. pr. nobis solvere tenebitur de eisdem absque omni contradiccione in die s. Panthaleonis mar. Eodem vero non extante, omnis melioracio vinee et reformacio edificiorum curie ibidem ad nos devolvi libere debet pro remedio anime sue. Sed quia predictus d. Dethle- nus omnia bona mobilia, videlicet equos, currus, aratra, peccora et pecudes, annonas et semina in agris semi- nata, preter stramina ac alia singula ibidem inventa, quibuscunque nominibus nunceupantur, ab executoribus predicti d. Wilhelmi propriis pecuniis comparavit. unde eciam eidem d. Dethleno concedimus, ut de agris seminatis, annonis et vino in vinea ac de omnibus et singulis bonis mobilibus in curia, nullis duntaxat ex- ceptis, magnis sive parvis, quibuscunque nominibus cen- seantur, sine omni impedimento, tamquam de rebus propriis, plenam et omnimodam in vita et in morte disponendi habeat potestatem pro sue libito voluntatis. Stramina vero, que eo non extante, inventa fuerint omnia pro curia predicta libere dimittantur. In quorum omnium testimonium sigillum nostri capituli presen- tibus est appensum. Datum aput ecclesiam Pragensem in loco capitulari anno d. m. trecentesimo sexagesimo nono, die nona m. Maii 2. 1421, 15. listopadu. Paulus de Mychel reposuit quinque s. gr. coram dominis in con- silio (Nove Civ. Pr.) orphanis quondam Johan- nis Bransuow ibidem de Mychel, nec non Fran- cisco, coloratori de Smekhaez, dimidiam sextam S. gr. residue et finalis pecunie triginta sexa- genarum gr. pro sessione et hereditate, alias z& diedynu, quam emit ibidem in Mychel erga Franciscum prenotatum. — Actum sabbato post diem s. Martini anno — vicesimo primo (Rukop. č. 2079 f. K 30). 3. 1433, 29. dubna. My — purgmistr — a konšelé Nov. M. Pr. — vyznáváme, že když Vavřinec syn Fenclavuov [prázdné místo], se- střenec panie Duory z podjistbie, napadl Mi- kuláše řečeného Kumpán, sahaje jemu na statek, to jest na dvuor v Michli, kterýž jest jemu táž paní Duora zpodjistbie — na své smrtedlné posteli listem svým kšaftním — otkázala —: tehdy my — vyřiekáme, aby svrchupsaný Va- vřinec Mikuláše Kumpána v pokoji nechal —. To stalo sě v radě v středu před sv. Filipem a Jakubem oc XXXIII. (Rukop. č. 2082 f. C 8.) 4. 1438. — Listiny o darování Jana Rečka université, zapsané v rukop. 6. 992 f. 182-188, otištěny jsou z originálů v Monumenta histo- rica universitatis Pragensis II v přílohách str. 59 a sl. 5. 1465, 27. èervence. Leta M°CCCC°LXIIIT° ve čtvrtek před sv. Matějem ap. [23. února] — ctihodný mistr Mikuláš Táborský kúpil ve vsi v Michli sedliště dvoru, kteréž jest samo o sobě proti panskému dvoru, s lukami, s dě- dinami — od poctivé panie Kateřiny, měštky Nov. M. Pr., manželky někdy Vítka vozotaje, za osmdesát k. gr. — Actum in consilio (Nove Civ.) sabbato post festum b. Jacobi ap. anno — LXV. (Rukop. č. 2086 f. G. 5, a č. 10 fol. C. 8.) 6. 1495, 14. dubna. Stala se smlúva — před pány mistry koleje Veliké mezi Matéjem Mlýnkem, měštěnínem St. M. Pr., a Křížem 8* 

Strana 60
60 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: z Michle, již súsedem města našeho [Nového] — neb týž Mlýnek táhl se jest na statek — téhož Kříže: a to taková, že týž Kříž má dáti V k.m. Mlýnkovi —. Act. die Ambrosii. (Rukop- č. 2079 II fol. 42.) Milčeves. 1407. — Václav, filius olim Procopii de Zacz, obligavit bona in Milezowes prope Zacz Nicolao Chudy pro CCC s. gr. (Rukop. č. 2099 f. 19 mezi kusy z r. 1407.) Mileno. 1432. (Kšaft Mikuláše z Milena.) Ve jméno božie amen. Já Mikuláš od vrše, jinak z Milena, měštěnín Star. M. Pr., oznamuji tiemto listem všem lidem nynějším ibudücím, že ačkolivék jsa nemocen a neduživ na těle, však proto s dobrým rozmyslem a s dobrú pamětí, že všeho zbožie svého, movitého i ne- movitého, kteréhož mi jest pán Buoh všemo- húcí z své štědrosti pójčiti ráčil, nechté by sé o ně po mé smrti mezi přátely a příbuznými mými kteří svárové dáli, toto své poslednie poručenstvie zjednávám, činím a zpuosobuji obyčejem tiemto : Najprve chci a vuole má jest, aby všichni dluhové moji, jimiž sem věřitelóm mým vin- novat zuostal, jeZto by ti řádně a dobrým svě- domím podle mésckého práva mohli dokázáni býti, z statku mého napřed byli zaplaceni. Dále ustanovuji tohoto svého poručenstvie müdré a opatrné muže Šimona od bielého Iva, Jana řečeného Velvar a Viléma Kúkol z Po- povic, měšťany St. M. Pr., pravé a mocné poručníky, prosě jich snažně, aby toto mé po- ručenstvie tak zpravovali a pósobili, jakož já jim toho nad jiné lidi zvláště věřím a doufám ; a zvláště aby dětem mým, zejmena Jankovi, Mikulášovi, Machně a Kačce, radni a pomocni byli a k dobrému je vedli a děti moji aby jich rady poslúchali. Potom odkazuji napřed psaným dětem svým všecko zbožie své, buďto zde v Praze neboli v Mileně, k jmění, k držení a k dědičnému požívání. Než tomu chci, aby zvláště z toho mého zbožie v Mileně bylo napřed vydáno tomu dietěti, kteréž sem s prvú svú ženú měl, jmé- nem Duoře, padesát k. gr. A což by mimo těch padesáte k. gr. toho zbožie v Mileně znostalo, to odkazuji napřed jmenovaným dětem svým. A to zbožie zuostalé i všecko jiné, kteréž sem jim kolivěk odkázal, aby šlo mezi ně rozdielně ; točiž na syny dva diely k rovnému rozdielu a na dcery toliko jeden diel třetí, také k rovnému rozdielu, když by k letöm svým rozomným přišli. A neuchoval-li by pán Buoh do let kte- rého z synuov mých napřed psaných, tehdy toho diel umrlého aby spadl na živého syna zuostalého plným právem a k dědictví. Pakli by oba syny umřela dřévelet rozomných, tehdy jich dielové aby připadli na dcery svrchupsané, na Machnu a na Kačku, na rovný rozdiel a zasé též aby nápad šel s jedné dcery na druhů. Pakli by jich obú pán Buoh neuchoval dřieve leth rozumných nežli synóv, tehdy aby dielové jich připadli na syny k rovnému rozdielu. A těch synóv mých i dcer aby paní Anežka, manželka má, chovala u sebe do jich let roz- umných a potřebů je tělesnú obmýšlela ; a těch póldruhého sta k. gr. na Ledcích, na kteréž zápis máme od pana Petra Zmrzlíka, aby po- žívala, dokudžby jich chovala. A k tomu od- kazuji jí třidceti k. gr. na tom domu „u vrše“ ; a v tom domu aby s dětmi bydlela a hospodyní plnú byla, a rúcho ložnie, kteréž nám slušie, aby pobrala. Pakli by pán Buoh neuchoval všéch dětí mých svrchupsaných dřieve let jich rozomnych: tehdy jich dielové aby připadly na poručníky svrchupsané, a s tiem se vším aby oni tak uči- nili, jakož jsem jim svěřil a rozkázal, beze všie jim v tom překážky. Oznamuji naposledy, že pan Hašek z Wal- štejna, Divišek z Srbče i jiné rozličné osoby zuostaly jsú mi v jistých dluziech vinovaty, jakož to plnějie v mých početních knihách stojí popsáno. Kterýchžto dluhóv, prosím, aby sě po- 

Strana 61
Milcoves— Mirovice. 61 ruéníci svrchupsaní doupomínali tak mocně, jakož já sám. A což dluhóv mám v Jindřichově Hradci, a nápad i právo po Jívrovi bratru svém: to odkazuji Martě a Duoře dcerám svým na rovný diel, kromě těch šestnádcti zl. uh., kteréž odkazuji dětem svým napřed jmeno- vaným. Toho všeho na potvrzenie, coż svrchu psáno stojí, a na svědectvie prosil jsem slo- vutného Petra z Chrástu, rychtáře St. M. Pr., müdrych a opatrných mužóv Matěje od hře- benóv a Pešíka od střiebrné hvězdy, konšelóv přísežných svrchupsaného města Pražského, že sú své pečeti vlastnie přivěsili k tomuto listu. Jenž dán ve čtvrtek po sv. Řehoři anno do- mini MCCCC tricesimo secundo (Rukop. č. 992 f. 158.) Milevský klášter. 1405. Welico sartor, dictus Rohlic, una, et Petrus, procurator bonorum monasterii s. Egy- dii in Milewsko, cum pleno mandato d. abbatis de ibidem nec non de voluntate censualium ipsius d. abbatis, videlicet Sluzkouis de Kly- ssyn, Jacobi Mathie et Pichonis de Ohrad, parte ab altera, sunt concordati per — Nico- laum, notarium Nove Civ. Prag., et Domyn, clientem dicti d. abbatis, — in hunc modum —: ut ipse Petrus procurator debet componere easdem partes — et ipsi censuales dicto Ro- hliconi — debent assignare V fertones gr. — Actum die dominico ante Gothardi ep. anno MCCCCV. (Rukop. ć. 2075 fol. B 11.) Miličín. 1419, 28. října. Leta ot narozenie syna b. tisícieho čtyřstého devátéhonádctého tu so- botu po Všech svatých v domu Charamzové v Miličíné před Vavřincem rychtářem a před třmi konšely, Matějem řečeným Typa, Marší- kem řečeným Kvač a Jakubem řečeným Hra- bě a před obecným Michalem, starým rychtá- řem, a potom před slovutnými panošemi Bo- hunkem z Mrvice, Vojslavem z Končan a Ma- tějem, písařem dobré paměti krále Václava, stala sé úmluva s dobrým rozinyslem a s potazem : že Charamza prodal jest duom svuoj a zahradu k tomu i jiný duom Mazazovský, holý beze všeho nádobie, za sto k. gr. slovutnému Her- bortovi z Otradovic; a ihned v té úmluvě tejž Herbort prodal jest svuoj duom na Novém Městě v Praze počestnému Charamzovi z Mi- ličína za sto a za devadesát k. a za osm k. a za dvadceti gr. —. A na ten dluh Charamza dal jest svuoj duom Herbortovi ve stu kopách a ještě jemu ostává devadesát kop, osm kopa dvadceti gr. —. (Rukop. č. 2079 f. K 7.) Minice. 1436, 8. června. Wenceslaus dictus Zac- zek significavit in pleno consilio (Nove Civ, Pr.), quia habet erga se litteram sonantem super officium iudicii (opraveno z iudicatus), alias na rychtu, in Minicz villa, dive memorie Johannis regis Bohemorum sigillo pendenti roboratam. Que littera debet servari diligenter per dictum Wenceslaum Zaczek sine omni dolo, ne deperdatur; et nulli parcium assigne- tur, quousque Nicolaus, adhuc inennis filius Mauricii, antiqui iudicis ibidem in Minicz, an- nos sue etatis legittimos non habuerit. Ad cuius proscripcionem Benessius, filius Duchko- nis de Dobrna, nunc regens illum iudiciatum, consensit benivole ad premissa —. Qui quidem Benessius, si tempore intermedio moreretur: ius, quod ad ipsum Benessium tangit, devolvi debet pleno iure, quo ipse solus tenuit, super Gregorium et Wenceslaum fratres germanos Benessii supratacti. Actum feria VI. post fe- stum Corporis Christi, anno oc XXXVI. (Ru- kop. 6. 2082 f. M I.) Mirovice. 1. 1439, 17. ledna. Wenceslaus de Przi- bram, natus Jacobi de Mirowicz, dicti Rysse, resignavit — ius suum hereditarium, quod habere dinoscitur post mortem prefati patris sui ad bona hereditaria ibidem in Mirowicz 

Strana 62
62 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: situata, Johanni de Preczina fratri suo ad exigendum, repetendum, conquirendum, agen- dum et faciendum, tamquam prefatus Wence- slaus solus personaliter interesset, omnes ac- ciones reales et personales ad conquirendum iura predicta presentibus transferendo. Actum sabbato die s. Anthonii a. XXXIX. in consilio 1439. (Rukop. 6. 90, fol. 30.). 2. 1496, 11 srpna. Jan Všeliský, Havel Kulhavý, súsed Nov. M. Pr., vyznali před kon- šely, kteříž sú byli vysláni do Mirovic, kdež jest byl rok položen Brožovi, súsedu našemu [Nov. M.], od p. Jindřicha z Šebířova, což se dotýče nesnáze té o dvuor, kterýž jest prodal nebožtíkovi Řehořovi v Mírovicích; při kte- rémzto trhu osoby jmenované že sú byly a takto se pamatují: že Brož prodal Řehořovi dvór s dědinami k němu příležícémi tu v Mí- rovicech pod týž plat, jakož sám držal, a dě- diny svobodné dvoje hony, troje hony nesvo- bodné téhož Brože a s druhé strany troje ho- ny Vítovi. A při tom že na strychy jmenová- no nenie. Act. fer. V. post Laurencii a. etc. XCVI. (Rukop. é. 1046 fol. 9.) 8. 1507, 31. července. Úředníci a správce špitálu nového, kterýž vzdělán jest pod klá- šterem řečeným Slovany, kúpili sú plat od Jana Všelského v Myškovicích na Blažkovi II k.; a to řozdielně má platiti: na sv. Havel I k. a II slepici, na sv. Jiří I k.; v Míro- vicích na Šimonovi Mareškovi I k. — A úřed- níci dali za to LXXIIII k. — Actum sabbato post Jacobi ap. a. 1507. (Rukop. č. 2133 II f. 7.) Mnichovice. 1. 1411, 25. dubna. Nos Martinus ot růže, magister civium — ceterique consules Nove Civ. Prag. protestamur, quod Zbranca relicta Zawissii, concivis nostra, et Nicolaus filius ipsius, suo nec non Johannis et Andree, filiorum Zawissii — nomine coram nobis pro- miserunt: quod ad bona, videlicet ortos, hu- muleta et alia, in Mnychowycz, que Zawissius olim tenuit, impeticionem facere non velint nec debeant per cuncta tempora futura. Act, sabbato post Georgii a. CCCCXI. (Rukop. č. 2100 f. 294.) 2. 1469, 18. prosince. Pomoci pána Boha všemohúcieho napřed žádaje já Prokop někdy z Mnichovic, nynie obyvatel Nov. M. Pr., — oznamuji, že Daneš z Mnichovic dlužen mi za mé dědictvie tudiež v Mnichovicích XXVIII k. gr. Za ty penieze sú rukojmie Jan Pařiezek rychtář, Mikuláš řezník a Václav Šestaruov, všichni z Mnichovic —. Žofce dceři mé od- kazuji z těch ze všech peněz za dědiny pla- cených X k. gr., na opravu kostela v Mnicho- vicích IIII k. gr. a knězi Janovi tudiež v Mni- chovicích I k. gr. —. Jenž jest dán a psán v pondělí před sv. Tuomü ap. léta LXIX®. (Rukop. č. 2094 f. D 13.) Mníšek. 1. 1427, 18. července. Dominus Johannes de Mnissek — resignat omne et totale ius suum — ad bona hereditaria ibidem in Mnis- sek — scientifico Sigismundo de Broda Plz- nensi, baccalario in artibus et in medicinis studii Pragensis. — Actum feria VI. post Di- visionem apost. (Rukop. &. 2099 f. 101.) 9. 1428, 25. října. Nicolaus, dictus Pe- niezek de Mnissek — resignavit — domum suam propriam et hereditariam cum braseato- rio ibidem in Mnissek, situatam inter domos relicte Gichonis ex una et Ssimkonis Stie- niczka parte ab alia, Sigismundo de Broda Bo- hemicali, arcium liberalium baccalario, in quin- que s. gr. cum XLVIII gr. eidem debitorie obligatis; sic videlicet, ut eandem domum te: neat — tamdiu, quousque sibi prefatam sum- mam idem Nicolaus — non persolverit —. Actum feria II. ante Simonis et Jude ap. — Paulus, natus Novaconis de Mnissek — re- Signavit — domum suam ibidem in Mnissek, situatam inter domos Tholonis ex una et Jan- konis fabri parte ab altera, Sigismundo, arcium liberalium bacealario, in dimidia tercia s. gr. 

Strana 63
Mnichovice — Modřany. 63 debiti —. Actum, ut supra. (Rukop. č. 2099, f. 214.) 8. 1428, 5. listop. Petrus Hes de Mnis- sek resignavit domum suam Sigismundo pre- dicto —, situatam inter domos Hrzebcowsky ex una et Wachonis parte ab altera, in decem s. gr. eidem debitorie obligatis. — Actum fe- ria VI. post Omnium sanctorum. (Tamtéz.) 4. 1439, 30. zárí. V té pii a ruoznici, kteráz jest byla mezi slovutnfm Pfedborem z Řepnic a paní Annú z Waldeka z jedné, a Janem Šílencem ze Mníška z strany druhé, o nevyhoštěnie téhož Jana Šílence, pro kteréžto nevyhoštěnie Předbor a paní Anna svrchupsaní jsá jej nařkli. Avšak skrze dobré prátely jsü umluveni takověto, že dávají napřed psanému Šílencovi plnú svobodu, aby mohl do Mníška piijeti a odjeti a svého dluhu tam dobyvati kromě posledních peněz. Jestli pak že by jemu ty peniezy nemohly plněny býti a on sě v své zasě měl uväzati, a to Ze by jemu právem bylo nalezeno: tehdá má v ty řády a v to právo vstúpiti vedle jiných súseduov. Actum feria IIII. post festum s. Michaelis a. XXXIX (Rukop. č. 2099 f. 470.) Mocidlany. 1. 1427, 9. ledna. Martinus dictus Muzik de Tyn Horssoviensi — resignavit provide mulieri Ursule nate sue, conthorali vero Mra- zonis, dimidiam quintam s. gr. census in Mo- czidlan nec non omne ius suum, quod habet seu habere dinoscitur in et super testamento Maclonis de Oweneez —. Actum in pleno con- silio feria V. proxima post Epiphaniam domini anno — vicesimo septimo. (Rukop. 6. 2099 f. 135 a 195.*) *) V deskách dvorskych č. 20 p. 152 čte se tento zápis z 6. ún. 1420: Wenceslaus a s. Uruce de Praga protestatus est coram beneficiariis Prag., guod censum suum, videlicet mediam quartam s. gr. census annui — quem habet in heredidatibus in Moczydlanech in obligacione contentis — vendidit Lodowico, apothecario de Praga, Rzehoni de Owencze, Martino de Tyn IHorsso- wiensi, tutoribus et commissariis olim orphanorum Ma- chonis de Praga, Johanni et Wenceslao, orphanis dicti Machonis, et eorum heredibus pro quinquaginta s. gr. Act. a. MOCCCXX in die b. Dorothee virg. 2. 1433, 16. února. Pešík od střiebrné hvězdy, Jan Hron a Jan apotekář vyznali sú v plné radě — že Václav vozataj vyznal jest před nimi, kterak jest byl s nebožtíkem Mach- kem z Ovenče, někdy manželem panie Uršily Mrázové, kúpil u Podivy z Kladska pól pátý kopy gr. platu roéniebo za jistá summu penéz, kteryż jest mél na Moéidlanech na panie Kuncz- manové. A potom po smrti téhož Machka ne- božtík Lojsa apotekář, poručník téhož Machka, splatil jest jemu jeho diel, kterýž jest měl na témž platu, tak že on na tom platu již žádného práva viec nemá, než toliko svrchupsaná Lid- mila Mrázová s dětmi svými. Actum feria II. post Valentini anno oc XXXIII". (Tamtéž f. 353.) Modletice. 1471. — Ve jméno božie amen. Já Martin Hobšovský z Valtieřova, měštěnín St. M. Pr., vyznávám — že — jakož mám II k. gr. platu ročnieho v Modleticích na Ondráčkovi a na Havelcovi, ty k kostelu sv. Valentina otkazuji —. A když by to splatiti chtěli vedle desk, tehdy osadní penieze vezmüce skupte za ně platu dědičného, což stačiti muože —. (bez datum) (Rukop. č. 2119 f. P 13.) Modřany. 1. 1359. — Huler Glenczer interdixit here- ditatem Modrzan ex parte pueris sororis sue (Rukop. é. 987. f. 193.)*) *) V archivu kapitoly sv. Vítské (XI, 26) chová se v orig. tato listina z 13. Gervna 1356: Noverint universi presentes litteras inspecturi, quod ego Za- wyssius sacrista, Pragensis et Wissegradensis ecclesi- arum canonicus, curiam cum hereditate ad eam perti- nente, sitam in villa Modrzan, ad officium sacristie pertinentem et ad me de iure devolutam seu devoluta per mortem quondam Andrlini, civis Pragensis, olim censualis mei, qui nullo herede legittimo post se re- licto viam universe carnis est ingressus, vendidi ho- nesto viro Nicolao de Lapide, dicto Slaner, civi Pra- 

Strana 64
64 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: gensi, et heredibus suis pro sexs. gr. pr. d. michi plene persolutis, et, titulo vendicionis tradidi sub eodem iure et census solucione omnibusque aliis oneribus et solucionibus, quibus homines dicte ville ad officium sacristie pertinentes solvere et obtinere dinoscuntur, eo eciam iure, quo predictus Andrlinus bone memorie obtinebat; tali videlicet condicione adiecta, quod si aliquis contenderet et iure probaret, dicens sibi in dicta hereditate pinguius ius quam michi competere taliter, quod sibi per iudicem competentem more et consvetudine ecclesie Pragensis predicta hereditas cum suis adiudicaretur pertinenciis et ego quoque modo predictam hereditatem disbrigare non possem: ex tunc presentibus predictas sex s. predicto Nicolao aut suis heredibus integraliter restituere promitto; idemque Ni- colaus aut sui heredes, receptis à me sex s predictis, michi pro supradicta hereditate persolutis, debet seu debent et tenetur seu tenentur, prout ipse Nicolaus suo et heredum suorum nomine promisit, sine omni fraude et dolo, occasione qualibet proculmota, de supradicta hereditate michi predicto Zawissio, vel me mandante illi vel illis, cui vel quibus sepedicta here- ditas adiudicata fuerit, cedere et condescendere sine mora, nec plus iuris in hereditate predicta et suis pertinenciis sibi vendicare, preterquam quod presen- tibus est expressum. Preterea si sepedicti Nicolaus aut sui heredes aliquod molendinum ibidem in flumine vel circa litus eiusdem vellet aut vellent construere: hoc cum consensu et favore meo vel successorum me- orum et non aliter, sub certa tumen annua pensione et census solucione, iuxta quod mecnm vel cum succes: soribus meis, sacristis ecclesie Pragensis, poterit aut poterunt ordinare, construere et facere debebit seu debebunt. In cuius rei testimonium et robur firmitatis presentes litteras sigillo meo et dominorum Plychte de Mysen et Habardi de Malowar, canonicorum pre- dicte ecclesie Pragensis, duxi communiri. Actum et datum in domo habitacionis mee in castro Pragensi anno d. m. trecentesimo quinquagesimo sexto in die s. Anthonii confessoris. 2. 1417, 22. zárf. Johanco Rost principalis, Petrus Lankast et Nicolaus Stewbel, fideiussores ipsius, in solidum promiserunt Petro Tursmid forum imponere et disbrigare bona sive cu- riam in Modrzan, ubi iuris est, omni iure, sicut ipse Johanco habuit. Actum anno domini M*CCCC?XVIP. feria IIII. ante festum s. Wen- ceslai (Rukop. č. 992 f. 3.) 3. 1421. — Sigismundus Chanye emit cu- riam in Modrzan cum agris, pratis, rivulis — nee non domum dictam ad currum — in foro s. Galli — erga Wenceslaum, natum Petri Durssmid, pro pro dimidio altero centenario s. gr. —. (Rukop. &. 2102 f. 265.) 4. 1443, 22. kvétna. My purgmistr a kon- šelé Velikého M. Pr. — na védomie dáváme, jakož jesti Martin z Koňského trhu — sahal na Borešku a na Václava, syny dobré paměti Havelcovy krčmářovy z Modřan, o deset k. dluhu — ; kterúžto při konšelé tudiež z Modřan — vedle svých práv rozsúdili jsú a nalezli ortelem, aby Martin — týchž sirotkóv v pokoji nechal —. Kterémužto orteli jich jedna strana obyknáti nechtéjíci, na nás, jakožto na vyšší právo, sé jesti odvolala. A my zpraveni jsüce od týchž konšelóv vesních kořenně — toho jich ortele — ve jmeno božie potvrdili sme a tiemto zápisen! potvrzujeme, moc jemu plnü dávajíce. Act. — fer. IIII. ante Urbani a. XLIII. (Rukop. č. 2099 f. 7006.) 5. 1446, 23. dubna. Já Václav z Modřan a Augustin, syn muoj tudiež z Modřan, vyzná- váme tiemto listem —, že ctihodný kněz mistr Jan Šindel doktor, děkan, Vít kustos, Sudivoj skolasticus a všecka kapitola kostela sv. Petra Vyšehradského vydali sú a vysadili nám i našim všem dědicuom i budúcím v purkrecht a v. pravé purkreehtnie právo — [a tak dále slovně mu- tatis mutandis jako sv XXVI, str. 199]. Jenz psán a dán v sobotu den sv. Jiiie leta — étyridcátého Sestého. (Rukop. 6. 2083 f. P. 19.) 6. 1448. — Thomas, iudex de Modrzan, emit domum (in Nova Civ Pr.) (Rukop. 6. 2084 f. B. 22.) 1. 1452, 21. bfezna. Sigismundus, offici- alis dominorum in Modrzan, fassus est, se teneri in XV s. debiti Frankoni calcariatori, eandem pecuniam in curia sua ibidem in Modrzan sita penes curiam Martini — et in taberna sua ibi- dem prescribendo —. Act. die b. Benedicti a. LII. (Rukop. & 2099 {. 1092.) 8. 1453, 27. ledna. Stala se přátelská a konečná úmluva skrze opatrné muže pana Petra Hečku konšela z strany Augustina z Hodkovice 

Strana 65
Modřany (1417—1516). 65 a Václava z hrobky z strany Sigmunda, To- máše, bratří téhož Augustina, a Barbory, matky jich, o všecka záštie, nechuti a nesnáze, kteréž si se daly mezi nimi aż dosavad, i o Statek, kteróhboż jsú v držení Sigmund, Tuoma a matka jich v Modřanech — takovým obyčejem, že kterýž dluh mají na klášteře Zbraslavském a na konventu téhož kláštera, z toho Augustin má mieti třetí diel, totiž patnádcte k. gr, Sig- mund patnádcte k. gr. a Tuoma patnádcte kop gr. Dále Augustin to přijav odřekl se všeho svého dielu v Modřanech, kterýž by naň mohl příslušeti —. Actum in consilio (Nove Civ. Prag.) sabbato post Conversionem s. Pauli anno oc LIII?. (Rukop. &. 89 f. 117.) 9. 1459, 16. ledna. Martinus, vitricus ecclesie b. Marie Virg. in villa Modrzan, et Aless de ibidem, communis, fassi sunt suo et tocius parochie nomine percepisse V s., quas Petrus Widet pro ecclesia prefata testamenta- liter delegavit. Act. die Marcelli a. LIX. (Ru- kop. é. 2141 f. 304) 10. 1473, 8. března. Jakož Václav Ojieř z Očedělic nájem učinil s Václavem, rychtářem z Modřan, o dědiny o lúky k Komořankám pří- sluSející v XXII'/, s. gr. ato za pět let, potom po prodání toho zboží a dědin stala sé smlúva o ten nájem mezi Jírů z Přestupimě, hospo- dářem dvoru královy milosti, a nahoře psaným Václavem, že Jíra Václavovi má splatiti těch XXII'/, s. — Actum fer. II. ante Gregorii a. LXXMI. (Rukop. č. 2141 f. 110.) 11. 1487, 6. září. My purgmistr a rada i obec Star. M. Pr. známo činíme tiemto li- stem —, že pro obecný požitek města našeho s dobrým rozmyslem a společnú radú naší smlúvu učinili jsme s Lazarem mlynářem a konečně povolili témuž Lazarovi, aby on na zboží našem pod Modřany na břehu řeky Vl- tavy sobě mlýn nový postavil náklady svými, a ten aby držal i jeho požíval a potomně dě- dicové a budúcí jeho požívali s platem ročním a povinnostmi dole psanými —. K kterémužto mlýnu přidali jsme — od té skalky, kteráž Archiv Cesky XXVIII. jest v poli Časově z Modřan v břehu blíž od téhož mlýna v přiemo přes řeku a přes ostrov až do vazu, kterýž stojí na mezi ostrovu na- šeho a kněze opata kláštera Zbraslavského; od toho dále vazu doluov po vodě nadepsaný Lazar s dědici svými — toho ostrova požívati má — sobě jez hraditi a věchy dělati. A k tomu také požívati jmá malého ostruovka proti mlýnu i také té strúhy, kteráž jde od splavu jezového až doluov konec ostrova prve psaného. A v té strúze nemá jemu žádný jiný věchóv ani vrší klásti. Dále opět Lazar pře- depsaný s dědici a budúcími svými jmá řeky požívati od skalky nahoře psané až za mlýn tak daleko, pokudž by mohl ot mlýnice oškr- dem dohoditi. Z téhož pak mlýna, tak jakož se píše, znovu vystaveného — povinen jest platiti platu ročnieho z každého kola — po padesáti gr. — do úřadu našeho mostského — dále na každý rok také i ryby rozdielně, to- tižto v pátek po Křížových dnech — za deset gr. a v pátek — po hodu sv. Jakuba — to- likéž — a na Štědrý večer — čtyry kapúny —. Toto pak také při tom jest přimieněno — že ten mlýn — Lazar, dědicové a budücí jeho bude a budú moci prodati, směniti, vzdáti nebo poručiti po týž plat a právo i v ty po- vinnosti, jakož jest od nás přijal, člověku však dobrému a nám hodnému —. Toho na potvr- zenie a zdrženie i pamět budúcí pečet menší města našeho kázali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán l. — étyfistého osmdesá- tého sedmého ten čtvrtek před P. M. naroze- nie. (Rukop. č. 993 f. 157.) 12. 1516, 21. října. V té při mezi lidmi Modřanskými pohořalými a Matúšem Ludvi- kem z Želetavy, kdež oni Modřanští jeho Ma- túše vinili;, kterak zbuoha a zdarma a vše- tečně z ručnice střílel s jinými a tou střelbú jim se škoda stala, takže jest se jim zapálilo a je tudy vo jich živnost a statečky připravil — neb on k té střelbě pobídku jest učinil —. Proti tomu Ludvík odpiraje pravil, že sú již nań prožalovali takovú věc dávno a on že jest 9 

Strana 66
66 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ku právu stál a maje více žalovati, nežli oni, jim jest to strpěl, nebo se jemu od nich stalo pod právem a řádem — nebo po něm sou shon učinili a vědouc, že jest soused, jeho chtěli zabíti a za ním se hnali až na Vyšehrad. A tu vida, že by jemu proti jich moci bylo nezbytí, právu se jest poddal, a oni vždy mimo to jeho zamordovati chtěli — pravíc, že páni jich opatřiti nechtí místa ukládajíc a ukazujíc, že na drva chodí a jemu že chtí kulku po- slati —. Potom mluvíce, že jest se ta střelba přihodila tak, že dráhně střeleuov bylo a tu že byla pouti, i někdo z nich ho pobídl, aby střelil a on střelil z ručnice. A neměl ručnice s húbičkú než samu zapalovací a odté se ne- zapálilo, a že je oheň vyšel ne z té strany, než tu, kdež sú ryby vařili —. Modřanští k tomu mluvili, že jest Ludvík před právem Vyšehradským jináč mluvil a k tomu se poddával, že těmto lidem pohořa- lým chce napraviti škody —. Tu pan purg- mistr a páni vypovídají: Žádní svědkové toho neseznávají, aby on Matúš Ludvík od své ručnice zapálil a jim Modřanským škodu uči- nil. Též také i toho neseznávají, aby od čí jiné ručnice, kteříž stříleli; se zapálilo a ta se škoda stala. Ale poněvadž on Matúš Lud- vík, jsa již v moci práva Vyšehradského, v pří- tomnosti dvú konšel a dvů rychtářuov Vyše- hradských jedno se jest k tomu svolil, prve nežli rychtář Modřanský jest byl přítomen, že to všecko chce napraviti jim Modřanským, což se jest té škody stalo, a druhé rychtáři Mo- dřanskému, když již přítomen byl, jest se na milost dal -- a tudy sám se vinný učinil: k za- placení těch škod — jest jim povinen, pokudž se s nimi bude moci smluviti. Pakli by se smluviti nemohl, tehdy oni Modřanští aby ty škody své provozovali podlé práva před pány ouředníky mostskými —. Act. a. XVI die Un- decim m. virg. (Rukop. č. 1128 III. fol- E. 26.) 13. 1539, 19. srpna. My purgmistr a rada i všecka obec St. M. Pr. známo činíme —, že znamenavše — potřebu, aby mlýn v vsi naší Modřany řečené — zdělán a vyzdvižen byl: i na snažnou žádost a prosbu Vavřince, mlynáře z Podvyšehradí, — místo to, na kte- rémž s povolením předkuov našich někdy Jan Melhuba, mlynář, mlýn na břehu řeky Vltavy stavěti jest začal a toho nedokonav z světa tohoto již sešel, nadepsanému Vavřincovi, Anně manželce, dědicuom a budúcím jeho jsme vysadili, tak aby — moc a právo měl na tom místě k užitku a svému dobrému mlýn ten stavěti i také dostavěti; jeho mocně a svo- bodně užívati a jím dědičně a vlastně vládnúti. S touto — výminkou, že platu dědičného a věčného do úřadu našeho města Pražského každého roku dávati — puol druhé kopy gr. č. povinen bude. — Při tom jemu té svobody propůjčujíce, že témuž Vavřincovi jízkuov žád- ných nad týmž mlýnem anebo pod mlýnem na škodu téhož mlýna žádný dělati nemá —. Jenž jest dán l. — třidcátého devátého v ú- terý po Nanebevzetí P. Marie sc 1539. (Ru- kop. č. 42 f. 32.) Zaplatil za mlýn 60 kop č. (Tamtéž fol. 34.) 14. 1540, 19. června. Vavřinec mlynář s Annou, manželkou svou, — postupuje polo- vici mlýnu M. — Štěpánovi, bratru svému —. Actum sabbato post Vitum 1540. (Tamtéž f. 39.) 15. 1542, 23. listopadu. Já Vavřinec, mlynář ze mlýna u vsi Modřan ležícího, vy- znávám tímto listem obecně — že ten list vejsadní — dal jsem dobrovolně a s dobrým mým rozmyslem i mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú volí — dávám opatrnémn Štěpánovi, mlynáři od Matky boží konec mostu, bratru svému, a Kateřině, manželce jeho, moc i plné právo mé všecko a spravedlivost — při témž mlejnu —. Jenž jest dán léta — čtyřid- cátého druhého ve čtvrtek den sv. Klimenta. (Tamtéž f. 53.) 16. 1544, 19. července. Jíra Hašek koupil sobě, Lidmile, manželce své, — dvuor ve vsi M. řečený Janečkovský od Anny Janečkové a 

Strana 67
Mochov— Most. 67 Šimka, zetě jejího, — za 1!/, kop. m. — Üroku z toho dvoru do üfadu mostského I kopa IIII gr. m. — Actum sabbato post Divis. apost. 1544. (Tamtéz f. 59.) 17. 1545, 6. června. Kryštof Rek, jináč Kuchmistr, koupil sobě, Magdaleně manželce — grunt v M. ležící prostřed vsi a naproti dvoru Bendovu od Jakuba Holýho jinak Cha- lupy za CLXX kop m. — Úroku do úřadu mostského XX gr. m. — Actum sabbato post Corporis Cristi 1545. (Tamtéž f. 62.) 18. 1545, 23. prosince. Mikuláš Hůlka učinil jest smlouvu s Jakubem Holým z Mod- řan o dluh — XXXVI k. m. — a za to po- stavil rukojmě Jana Hrdinu z M. a Říhu též z M., kteříž jsou jeho z vězení vyručili —. Stalo se v středu před Vánoci I. XLV.? (Ru. kop. č. 2150 f. 58.) 19. 1546, 15. května. Ondřej kovář kou- pil sobě, Dorotě manželce — dvuor v M. — ležící proti dvoru Bendové od Kryštofa Reka za CLXX kop. m. — Stalo se v sobotu den sv. Žofie anno sc XLVI. (Rukop. č. 42 f. 67.) Mochov. 1352. — Item Peslinus Nevburger est liber de Margareta, Bohunkonis quondam re- licta de Mochaw, quae ipsum Peslinum Newen- burger pro L sex. gr. nomine dotalicii, quas ipsa Margareta se fatebatur super villam Mo- chav habuisse, infestavit, est liber et solutus. (Rukop. é. 987 f. 54) Mokropsy. 1359. — Wenceslaus gener Goczlini re- cognovit, quod pro domo in Mokropes com- misit se arbitrio Margarethe, abbatisse mona- sterii s. Georgii in castro Pragensi; quidquid ipsa fecerit, ratum tenere promisit. (Rukop. č. 987 f. 194.) Mokřany. 1434, 20. března. Vavřinec Licek, jsa ubrmanem mocným a úmluvčím přátelským od slovutného Janka z Mokřan z jedné a od opatrných Jíry řečeného Křemík, súkenníka, měštěnína Nov. M. Pr., Janka Waldeka z Sla- ného a Jana Střelce, bečváře z Nového Města Pr., z druhé strany, o dvuor v Mokřanech, kterýžto dvuor předepsaný Jan Mokřanský drží, a o dluh téhož dvora; z kteréžto moci ubrmanské předepsaný Vavřinec Licek vypo- věděl jest — pod základem sto kop gr. tako- vúto měrú: aby Janek z Mokřan plnil přede- psaným Jírovi Křemíkovi, Jankovi z Slaného, Janovi Střelcovi bečváři a jich manželkám jednu a čtyřidceti kop gr. —. To stalo sě v radě [Nov. M. Pr.] v sobotu před Květnú nedělí leta sc XXXIIII. (Rukop. č. 2082 fol. F. 8.) Most. 1. 1487, 6. června. Službu naši vzkazu- jeme slovutné opatrnosti páni a přietelé milí. Henrich zlatník, spoluobyvatel s námi a listu tohoto ukazatel, předstúpiv před nás, tu nám jest oznámil, že pro některé pilné potřeby své do města vašeho se vypraviti miení, nás při tom za svědomie a vzdánie některé spra- vedlnosti, jakož pak manželka jeho Kateřina a švagr jeho Zigmund, Ludvíkuov syn, od vás jemu odevzdali sú, žádaje. I oznamujem a vě- děti vaší opatrnosti dáváme, že předepsaný Zigmund, Ludvíkuov syn, švagr jeho, a Ka- teřina, manželka Henrichova, sestra téhož Zigmunda před südem práva zahájeného v městě našem všecku jich spravedlnost a právo, kteréž na ně po otci a mateři jich dě- dičně připadlo a příslušie, témuž nadepsanému Henrichovi zlatníkovi mocně, řádně a dokonale poručili a odevzdali sú; tak aby on s tiem se vším kdežkoli jakožto s svým vlastním učiniti, dobyti, vyupomínati mohl a toho moc i plné právo měl; a vyupomínaje z toho, aby guito- vati mohl bez všeliké překážky. Protož vás, jakožto pánuov a přátel svých milých, s strany téhož našeho prosíme, když od něho žádáni budete, abyšte jemu vedle spravedlnosti a práva, jakož se svrchu dotýče, řádně jemu 9* 

Strana 68
68 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: vzdaného, ráčili jemu vedle té potřebnosti ká- zati dopomoci bez odtahování a překážky všelikteraké. To pro takové neb mnohem většie od nás k vám libosti okázánie učiniece. Datum ex Ponte fer, IIII. post Penthecost. a etc. LXXXVII. (Rukop. é. 94 II. f. 40.) 2. 1533, 22. července. L. etc. XXXIII v pondělí den sv. Máří Majd. stalo se porov- nání dokonalé od přísežných mlynářuov města Pražského, což se osob a mlynářuov při městě Mostu dotýče, kdež nesnáze sou vznikly mezi mlynářem hořejším mlejna, jenž slove Štemmuel, a mlynářem dolejším mlýna pred Prazskû brand ; kdež nadepsaní páni mlynáři přísežní k žádosti p. purgmistra a rady města Mostu — vyjeli sú a — to jim za právo dali, kterak se k sobě zachovati mají: Item aby dolejší mlynář, jme- nem Jifík, u toho mostku pfi mlajné práh po- lozil pét loket z déli s tím kolem, na kterém jest cajch přibitý, zároveň, nic níže ani vajse, a to proto, kdyby případné vody přišly, aby svuoj pruochod měly pro škody lidské ; a druhý práh v jezu aby položil puol lokte pod cajch, a zase nástavky prkenné na tom práhu má sobě přistavovati s tím cejchem zároveň —; a v tom jezu má udělati stavidlo tří loket z šíři a pěti čtvrti lokte z hloub pod cejch a to proto pro vyčištování struh. A také ho- řejší mlynář, jménem Mikuláš Rech, jest po- vinen ktomu stavidlu náklad společně udělati. A také hořejšímu mlynáři dává se za právo, od toho jezu až k mlajnu jeho strouhy sobě zpraviti tří loket z šíři — a v té strouze aby jemu překážky nečinili. A mlynář k potřebě své má po tow břehu beze vší překážky volně choditi, a kdyby jemu potřeba kázala struh cí- zení, mlynář má se tak zachovati: lopatu sobě zjednati a k ty lopatě tří loket držadlo, a stoje prostřed strouhy má sobě na břeh klásti tou lopatou a souseduom do zahrad nemetati; a také, kdyhy toho bylo mnoho, jest povinen toto vodklíditi —. Toho na svědomí my purgmistr a rada města Mostu pečeť naši dali jsme k tomu- to listu přitisknúti. (Rukop. č. 2141 f. 59.) Mošnov. 1495, 27. listopadu. Ve jmeno božie amen. Já Jiřík zvonař, měštěnín Nov. M. Pr. — Dluhové moji jsú tito: Hanuš a Řehoř z Bu- dějovic, slíbili nerozdielně za zvon; zuostávají XXX k. Item v Vepřku XXX k. slíbil Bou- belíkuov otec a Mikuláš forman od sv. Jin- dticha —; item na Mosnové za duom XXVIII k. m. Actum fer. VI. post Katherine. (Rukop. é. 2095 f. A. 12.) Motoly. 1. 1430, 30. března. Vyntieř, měščenín z Domažlic, někdy písař domu sv. Mářie podle mosta Pražského na Malé Straně, přišed před ny i před naši obec, tu kdež sme seděli na rathúze našem, jsúce tu společně svoláni, vy- znalí jest dobrovolně, že Sezema z Hořešovic i Barbora manželka jeho kúpili dědiny v Mo- tole, do jich toliko životóv, s plným panstvím, a jmenovitě s platem, s robotami, s kury i s vajci —. A ten plat jsú platili i s vajci pánóm sv. Mářie domu svrchupsaného. A ten sem já list svú rukú na to psal a četl sem jej na postupování toho zbožie před týmiž kmety, kteříž ten plat platiti mají, a přede vší obcí Motolskú; a žádný proti tomu nic ne: mluvil, než milostivě pana Sezemu i paní Barboru za pána přijali; kromě zemské berně, když by byla, tu sú sobě vymienili, jakožto v listu hlavním plnějie psáno stojí. Acta sunt hec a. d. MCCCOXXX feria quinta post Le- | tare. (Rukop. é. 2080 f. 16.) *) *) O Motole jedná též následující listina ze dne 17. srpna 1356 chovaná v orig. v archivu kapit. sv. Vitské: Karolus quartus, divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus et Boemie rex. Notum facimus tenore presencium universis. quod constitutus in maiestatis nostre presencia honorabilis Stephanus, notarius terre, canonicus ecclesie Pragen- sis, nobis explicavit, qualiter ipse duarum sexagena- rum cum dimidia gr. prag. redditus perpetui annui census in hereditate sua in Motol, spectantis ad ca- pellam suam s. Marie virg. in palacio regali castri Pragensis, de nostro patronatu ac de suo officio no tariatus terre existente, pro eiusdem capelle meliora- 

Strana 69
Mošnov— Motoly. 69 cione et utilitate evidenti cum dilecto nobis Hancone Helye, cive Minoris Civ. Pragensis, pro aliis duarum sexag. cum dimidia gross. prag. redditibus, similiter perpetui census, in Kroczihlaw prope Kladen sitis iusto permutacionis tytulo permutasset; nobisque hu- militer supplicavit, ut eidem permutacioni provide facte nostrum adhibere dignaremur consensum heni- volum et expressum. Nos itaque eiusdem Stephani iustis et racionabilibus peticionibus benignius annu- entes, prefatam permutacionem ratam habentes et gratam nostrumque ad hoc adhibentes consensum ex- pressum: auctoritate regia Boemie et de certa nostra Sciencia ipsam approbamus et laudamus ac presentis Scripti patrocinio confirmamüs, volentes eandem in singulis suis clausulis et articulis obtinere perpetui roboris firmitatem. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage a. d. m. trecentesimo quinquagesimo sexto, indiccione nona, XVI kal. Septembris, regnorum nostrorum anno Romanorum undecimo, Boemie decimo, imperii vero secundo. Per dominum imperatorem Heinricus thesaur. Correcta per Johannem de Prüssniez. Na druhé strané: R[egistratum] Hertwicus. 2. 1522, 28. června. Stala se smlúva před úředníky [šestipanskými] mezi Kateřinou, man- želkou někdy Martina Benešova z Motola, z jedné a Václavem, synem Zachovým z Že- puov, z strany druhé: že jakož pozuostala táž Kateřina po muži svém vdovou s jedniem si- rotkem, dívčičkou jmenem Annou, a tudy chtieci s týmž sirotkem a z toho statku diel svuoj mieti, na tom jest pfestela — aby vaj- prava její, jakožto truhla a šaty ložní, vydány byly a navráceny; potom týž Václav X k. m. jie a sirotku tomu aby vydal — po vyplněnie dluhuov, jakožto Svatě, nebožtíka Martina matce, XXIIII k., Martě druhé sestře XV k. —. Actum fer. VI. post Joh. B. 1522. (Ru- kop. č. 2155 f. 21.) 3. 1528, 20. dubna. Jan, rychtár z Mo- tola, jsa v nemoci sloZen, pocítiv na sobé, Ze by skrze smrt inél se s světa bráti, povolav k sobě spolusoused svých, učinil jest zřízení o statku svém před nimi —: Najprvé Mar- klétě, dceři své — aby jí bylo vydáno XXX k. m. a k tomu s lože šatuov, a konev cínová aby ji byla koupena za I k. m. Coż se Ja- kuba, syna též jeho, dotýče, tomu — odkazuje XXX k. m., poručiv Václavovi švagru svému a Svatě sestře své, aby oni péči o něm měli —. Act. fer. II. ante Georgii 1528. (Rukop. č. 2155 fol. 85.) 4. 1544, 2. dubna. V té při mezi pány úředníky šestipanskými na místě Jíry Holby, poddaného obce této, z jedné a Štěpánem, vě- zném z Motola, z strany druhé, kdež tíž páni obvinili sou Štěpána z toho, že by Bártu, syna Jiříka Holby, poddaného úřadu jich, s pomocníky svými zamordovati a z ručnice zastřeliti iněl, žádajíc v tom za opatření spra- vedlivé. Proti tomu od Štěpána mluveno: Což učinil, musil to za příčinou učiniti, nebo v svém dvoře od něho pokoje míti nemohl, naň se dobýval a jemu do dvoru voštípem píchal, pobízeje jeho, aby se s ním bil; a to že uká- zati bude moci. Zase od pánuov mluveno, by se mělo ukazovati to naň, že jest jeho Bártu zamordoval, potřeba neukazuje, neb se k to- mu zná, ač toho příčinu klade, ale ta postaéiti nemůže; nebo, by i to tak bylo, že by mu pokoje nedal, jakož toho není, neb mládenec v 16 létech byl, měl jest tu právo osazené, rychtáře, proč jest toho na právo nevznesl, ne hned k němu z ručnice stříleje. A pakli by se mu to nevidělo, měl jest pány jeho, pány úředníky; ale toho všeho pominul. Tu pan purgmistr a páni vypovídají: Po- něvadž se jest toho z svědomí podle práva najíti a vyhledati nemohlo, jakž se jest Štěpán z Motola k tomu přiznal, že jest za příčinou Bártu, člověka obce této, zamordoval a to bráně se násilí svému, že jest učiniti musil; než nachází se to, že bezpečen sa před ním jej z ruénice brané nenáležitě jest zastřelil a za- mordoval; protož z těch příčin dává se Jírovi Holbovi proti témuž Štěpánovi za právo, tak že jest on Štěpán tím mordem vinen, pro kterýžto mord pan purgmistr a páni jej v svou kázeň berou a v tom se k němu spravedlivě za- chovati chtí. Což se pak Václava švagra Štěpá- nova (dotýče, kterýž při tom mordu byl a i jeho 

Strana 70
10 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Bártu předkem ranil, když Jíra, Pavlů syn, ku právu dosazen bude, pan purgmistr páni tu také vinu jeho spravedlivě rozvážiti chtí. Actum die Mercurii ante Ambrosium a. 1544. (Rukop. ć. 2129 f. 30.) 5. 1544, 8. října. (O mord v Motole.) Ja- kož zlá a nešťastná příhoda stala se ve vsi Motole, takže jest zamordován Bárta, syn Ji- říka Holby, člověk obecní odtud z M., od Ště- pána, člověka kněžny JMti od sv. Jiří, jakž nález p. purgmistrem a pány učiněný to v sobě zavírá; kdež pak na snažnú žádost JMti i ji- ných přátel jeho páni své povolení dali, že o týž mord smlúva mezi Jiříkem Holbú a týmž Štěpánem učiněna jest, že — Štěpán má se gruntuov motolskych zhostiti — do dvü nedél — a dále za škody, kteréž otec nebožtíka Bárty jest vzal, on Štěpán jemu dáti má XX kop. — A tomu všemu že se dosti státi má, postavil jest Štěpán rukojmě: Václava, rych- táře z Liboce, Václava, rychtáře z Motolu, Pavla, Václava Marvana, Jana Švika, vše od- tudž z Motolu. Stalo se v středu po sv. Fran- tišku 1544. (Rukop. č. 2154 f. 90.) Mrakotice. 1460, 20. dubna. Ve jméno svaté a ne- rozdílné Trojice amen. Já Filip z Mrakotic — odkazuji a porúčiem Křížovi sladovníku, měště- nínu Nov. M. Pr., zeti mému, a Margretě, manželce jeho, dceři mé milé, patnádete k. gr. na zboží Vacha bratra mého, tudiez v Mra- koticích, aby jim těch patnádcte kop. gr. — bylo vydáno —. Jenž psán a dán v pondělí po nedéli Próvodnie anno — LX*. (Rukop. č. 2094 f. C. 5.) Mratín. 1. 1434, 4. prosince. Matój [od mureninóv] učinil jest před pány a obecními počet z přijetie úrokóv se vsí v dolepsaných a z vydánie jich, kteréž drží od obce města svrchupsaného, točiž z Mratín, Svrčovic a Kostomlatek; tak že po srovnánie přijetie a vydánie právě učiněného, témuž Matějovi ostali jsme a ostáváme bez jedné dvadceti k. a čtrmezcietma gr. Kterýchžto má sobě týž Matěj na té vsi Mratíně vybrati a té vsi v držení býti, dokavadž těch bez jedné dvadceti k. a čtrmezcietma gr. nevybéře. Actum sabbato post s. Andree a. etc. XXXIIII. (Rukop. é. 87 f. 31) 2. 1531, 10. března. Jan Bransky z Mratína — oznámil, kdež po jeho synu Viktorinovi zuostalo sirotkuov šestero a Kateřina, nevěsta jeho a manželka téhož Viktorina, vdavši se za muže jiného, těch sirotkuov se zbavila a Ja- novi Branskému dédu jich je poslala: — žá- daje, poněvadž po synu jeho jsou peníze na gruntu Jana Dynouška XXXVIII k. m., aby ty tajmž sirotkóm byly propuštěny — že on jim je na svém statku ujištuje —. Páni úřed- níci — toho jsú jemu dopřáli. Act. fer. VI. ante Gregori 1531. (Rukop. č. 2155 f. 131.) 3. 1582, 15. února. (O Mratínské.) Skrze pány úředníky [šestipanské] stala se smlúva mezi Jarošem, Vodičkovým synem, a Duchkem řezáčem z jedné, a Zychem a Šimkem, jeho synem, ze strany druhé — kdež Jaroš a Duchek zranivše Šimka — oni promluvivše slova po- kory prosili jsú, aby — jim to odpustili —. Mají jemu Šimkovi dáti VI. k. m. Actum fer. VI. ante Invocavit a. 1532 (Tamtéž f. 145 a f. 170)- Mrehojedy v Kouřimsku u Sázavy. 1422, 28. inora. Magister civium iurati- que consules Civ. Prag. ad instantes preces famosi Mysliborii de Brzicz, quondam burg- gravii in Konopiscz, providos viros, consules coniuratos, ad audiendum testimonium per eundem Mysliborium super materia contractus infrascripta faciendum deputarunt. Coram gui- bus idem Mysliborius — est fassus, quod ipse una cum Zyzowezone de Zizow strenuo Petro de Stiepanow X s. gr. census aunui et per- petui in villis infrascriptis Teplissowicz et Mrchojed vere et iuste empcionis titulo vendi- derunt; quodque ipsi vendentes — promise- runt censum huiusmodi in memoratis villis in 

Strana 71
Mrakotice— Mstétice. 11 tabulis terre regni Bohemie imponi —. Actum sabbato ante Invocavit anno — XXII. (Rukop. €. 2099 f. 121.) Mstétice. 1. 1418, 19. ünora. Mauricius de Uhrzina emit duos laneos agrorum cum curia — in Mstieticzich — in dominio domine Sstukonisse pro centum cum quatuor s. gr. erga Petrum, Hamanis filium —. Actum [in consilio Nove Civ. Pr] sabbato ante Reminiscere anno — XVIII*. (Rukop. 6, 2079 f. H. 24.) — Waniek Hradeczky emit unum laneum agrorum cum curia — in Mstietiezich similiter erga Petrum prescriptum pro viginti s. gr. —. Actum, ut supra. (Tamt6ż.) 2. 1432, 15. prosince. Petrus Mstieticzky — coram dominis in consilio [Nov. Civ. Pr.] resignavit potenter et condescendit Pessoni cingulatori — viginti s. gr. iusti debiti super domina Przibka vidua, quondam coniuge Ma- rzikonis dicti Nevtiepal de Mstieticz, finalis pecunie, in qua sibi remansit debitorie obli- gata pro curia cum tribus laneis ibidem in Mstieticz —. Actum in consilio fer. secunda post s. Lucie anno oc XXXII. (Rukop. ć. 2082 fol. B. 6.) 3. 1434, 22. listopadu. Přátelská úmluva stala sě jest, že — Vaněk [řečený Hlas z Ra- dimic] má osieti —— sirotkóm [Křtěnovi, synu někdy Klimatovu ze Mstětic a Margretě, dceři někdy Vítkově, syna téhož Klimaty)] patnádcet strychuov ovsa se svymi końmi ve Mstóticich na jednom lánu někdy svrchupsaného Klimaty. Dále také týž Vaněk Hlas má osieti druhý celý lán téhož Klimaty tudiež ve Mstěticích žitem a pšenicí, jakož slušie týmž sirotkóm a třikrát zuorati svými koňmi, ježto by lidé po- chválili. Item týž Vaněk Hlas má dáti přede- psaným sirotkóm — čtyři k. gr. —. Item má jim postaviti ihned po sv. Jiřie nyní příštím tu neděli první: vuoz a čtyři koně, pluh, dvě bráně, šle a jinú připravu, kteráž na koně slušie —. To sě stalo v radé [Nov. M. Pr.] ten pondělí pred sv. Katefinü leta oc XXXIIII?. (Rukop. é. 2082 fol. H. 6.) 4. 1458, 19. ledna. (Testamentum Mikonis de Mstietice.) Ve jmeno božie amen. Já Mika ze Mstětic, spoluměštěnín Nového města Praž- ského — poručenstvie mé poslední vuole činím a ustavuji mocného poručníka opatrného muže Blažka, hospodáře i synovce mého milého, měštěnína Nového města Pražského —. Naj- prve oznamuji, že jsem byl ustaven poručníkem od nebožce Jana bratra mého, tudiež ze Mstětic, nad jeho sirotky, zejména Mikuláše a Petra; ty sirotky mocně porúčiem ku opravě Blažkovi svrchupsanému, tak aby ten zápis, kterýž mám s již psaným Janem, bratrem mým, společně na dědictvie svobodné ve dckách zemských, jehož sú naši dědové, otcové i my po nich byli v držení bez překážky tudiež ve Mstě- ticích, takto byl zřiezen: aby jižpsaní sirotci polovici toho dědictvie požívali po svém otci a paní Margreta manželka má požívala druhé polovice, kteráž na mě příslušie, do své smrti; a po její smrti aby ta polovice, kterúž sem jie odkázal, spadla na Mikuláše a na Petra svrchupsané neb na jednoho z nich živého zuostalého, ač by Buoh smrti jednoho z nich neuchoval; neb v tom oznamuji, Ze Valentin bratr odbyt jest svym dielem otcovskym do- cela a úplně. Dále známo činím, že Beneš Růúbíček, kterýž jest kúpil u mne i sirotkuov svrchupsaných dědictvie tudiež ve Mstěticích a uvázal sé v vosenie, v jaré i ozimé, s vozem i s koňmi i s jiným nábytkem, má a dlužen jest dáti jižpsaným sirotkuom pět kop a dva- dceti gr. jménem závdavku nebo trhu spravedli- vého; a k tomu má i dlužen jest s toho dědictvie platiti a úročiti jižpsaným Mikulášovi a Petrovi sirotkuom i jich dědicuom a budúcím po věčné časy jménem spravedlivého úroka sto gr. do roka —. Dále oznamuji, Ze Valentin, jizpsany bratr sirotkuov jižpověděných, dlužen jim pa- desáte gr., jakož vzal jich úrok od Beneše Rübíéka svrchudotéeného; a k tomu jim dlužen za med tfidceti a dva gr. Také Maiata ze 

Strana 72
72 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Zderadic má těch sirotkuov dvě krávě u sebe na nájmě; a úroka prvnieho nedal a již na druhý úrok ty krávy drží. Item Beneš Rúbík má čtyři pně včel u sebe na dvoře sirotkuov svrchupsaných. Item jakož kněžie od Matky božie Sněžné mají spravedlivého úroka jednu kopu gr. tudiež ve Mstěticích na dědině ně- kdy Jarkovské vedle rybníčka, kterúž jest jim dal na zádušie Jan Tlesk, dobré paměti děd náš: aby toho úroku požívali s radů poručníka mého, nač jim to bude moci zvésti vedle svého svédomie, neb jest to dédictvie spustlo; a kněžie aby služby činili a pána boha prosili za spasenie duší našich. Naposledy Margretě, manželce mé svrchupsané, sto gr. úroka roč- nieho a věčného na Martinovi; item dvě kopě a dvadceti grošuov úroka také ročnieho věč- ného na Václavovi a na jich budńcich tudież ve Mstěticích, jakož jest to věnem osáhla; i vešken jiný statek muoj, movitý i nemovitý, kdežbykoli mohl shledán, optán i kterýmkoli jménem jmenován býti, odkazuji, porúčiem a mocně oddávám ke jmění, k držení a k dě- dickému vladařství po mé smrti beze všech odpor a překážky přátel mých i jiných všeli- kterakých lidí; a k tomu rybníček i kút toho lesu svobodného tu také ve Mstěticích; kte- rýžto rybníček i kút toho lesu po jejie smrti má spadnúti právem dědickým na Blažka, poručníka synovce mého již dotčeného, a Mar- tina bratra jeho i na jich budúcie. Toho na svědectvie, na pevnost i na potvrzenie pečeti opatrných mužuov Matěje Alba rychtáře, Vá- clava z hrobky a Jana Pálovic, konšeluov Nov. M. Pr., k mé snažné prosbě přivěšeny sú k tomuto listu. Jenž psán a dán ve čtvrtek přede dnem sv. Šebestiana a Fabiana anno LVIII". (Rukop. č. 2094 fol. A. 25.) 5. 1533, 20. prosince. Duchek Zloboch z Mstětic koupil sobě puol lánu dědiny Knej- slíkovské ležící blíž dédin téhož Zlobocha u Mstětic od Vicena za XXII k. m. —. Ou- roku z toho do úřadu mostského XXXII gr. m. a '/, k. vajec a o sv. Havle XXXIII gr. m. a H slepice. Však s takovúů znamenitů vejminkü: chtělliby do VI let — Burjan Knejslik takových dědin polovici od Duchka Zlobocha vyplatiti, má mu jich postüpiti. — Actum sabbato post Lucie 1533. (Rukop. č. 49 f. 9) 6. Mezi 1504—1507. (I. Chvojence G. 25.) Racek z Doubravy ve Mstětici dvory kmetcí s poplužím, což tu měl, -— prodal purgmistru a vší radě i vší obci Starého M. Pr. za 725 k. gr. č. (Desky zemské větší č. 4. fol. L. 15.) Mšec (Kornhaus). 1425, 20. července. My purgmistr a kon- šelé Velikého Města Pražského vyznáváme všem i každým, že vstúpivše před nás do plné rady urozený Jan z Kornhúza, odjinud z Kolovrat, a opatrný Jíra z Oslova spolupří- sežný náš — svolila sta sě k propadení po- kutě podepsané, kterýž na druhého dokáže lepsie pevnójsie svódomie dckami zemskými, když otevřeny budú, o dvě kopě platu, Jírů u dříve řečeného pana Jana kúpeného; a to takovéto: Jestliže svrchupsaný Jíra dckami zemskými — dokáže, že dvě k. gr. platu, kteréž má na Kornhüze, kúpil jest u nade- psaného pana Jana komorně a věčně, ale ne k splacení, tehdá týž pan Jan propadne sto k. gr. jménem pokuty. A polovice těch peněz propadených bude a má jíti na radu, kteráž nynie jest anebo v ta doba bude, a polovice druhá na svrchovaného Jíru —. Pakli by již jmenovaný pan Jan týmiž dckami dokázal, že — Jíra ten plat kúpil jest toliko u něho do splacenie, ale ne komorně a věčně, tehda svr- chupsaný Jíra upadne v túž pokutu —. Actum in pleno consilio feria VI. ante Magdalene. (Rukop. č. 2099 f. 163.) Mtihava. 1435, 18. ledna. Jan z Mstihavy vyznal jest, že jesti jemu to dobře svědomo, kterak paní Barbora z Stěnic, někdy manželka Ja- kubova, když jest jednu chvíli jezdila k muži svému do Němec tú cestú pod Milštein, tehda 

Strana 73
Mukarov— Myslin. 73 Janek od hřebenuov žádal jest na p. Jarosla- vovi Dubském, aby byla stavena pro dluh osmnácte kop, kterychz jest jim dal schovati. Tu jest řekl p. Jaroslav: Mluvte s ní prve o to, zná-li sě, čili nic —. A tak svrchupsaný Jan ze Mtihavy mluvil jest s paní Barború a otázal jie, dal-li jest jí a jejiemu muži svrchupsaný Janek ty penieze schovati —. Tu jest odpově- děla řkúci, že jest nám dal schovati. Než když sě muž mój do země vrátí a ke mně přijede, tehda chceme jeho rádi odbýti. — Actum die Prisce a. etc. XXXV. (Rukop. č. 2099 fol. 392.) Mukařov. 1516, 5. června. V té při mezi p. Mi- chalem Slavatů z Chlumu a Košmberka a Ji- říkem Ježíškem, kdež jest úředník na místě pána poddacího jeho vinil z toho, že nebožtík kněz Václav dal se dědičně k faře Mukařovské a řekl statku svého při tom záduší nechati a že u Jiříka Ježíška nechal sumy peněz, pak pán toho žádá, aby k tomu záduší tu sumu peněz vydal, jmenovitě 38 k. Proti tomu Jiřík Ježíšek odpíraje pravil, že žalobu i svědomí slyšel, a těmi to pokazuje, že páně Michalovo poddacie jest, a že nebožtík tu faru přijal; ale z čeho jest obeslán a z čeho jeho viní, to ti svědkové ku překážce nejsúů — a nic nepokazujú, aby on čím měl povinen býti. A ti svědkové pospolu nic jsou neslyšali, než porůzno, a v tom se nesrovnávají a z té fary jsouc, sami sobě svědčí. A gruntovního dání pán ani osadní neprovozují —; a nadto že jest kšaft před rukama, a ten čísti rozkázal —. Tu p. purgmistr a rada (Star. M. Pr.] -— vypo- vídají: Poněvadž svědkové ti, kteří jsou z vo- sady Mukařovské, svědčí to, což by jim na jich záduší užitečno a platno bylo, a to, což se jich a záduší dotýče: i z té příčiny podle práva v této při svědkové býti nemohů; a svědkové jiní, kterýchž se ta věc nedotýče a kteříž nejsú z vosady Mukařovské, toho ne- seznávají, aby on kněz Václav nebožtík dal se k té osadě dědičně a aby jeho statek vešken Archiv Cesky XXVIII. — po jeho smrti při tom záduší zuostal; než jeden svědčí, že jest mínil nechati a druhý, což ho P. Buoh nadělil, že toho nemíní od- trhnúti od té fary, ježto to obé na jeho vůli bylo, tak nebo jinak učiniti; a třetí, jakožto p. Mikuláš Vlk, ten ovšem o statku, aby měl při tom záduší ostati, nečiní žádné zmínky. A k tomu on kněz Václav ani kšaftem ani jinak řádně nezřídil o těch penězích. I z těch příčin jemu Jiříkovi Ježíškovi proti puovodu dává se za právo, takže on jim Mukařovským osadním ani pánu poddacímu těch peněz po- vinen vydati neni. Actum a. MDXVI die Bonifacii. (Rukop. é. 1128 II. f. E. 11.) Myslín. 1. 1426, 6. listopadu. Já Mikeš z Lipan vyznávám, že opatrný muž Jan z Žatče ře- čený Kautor, měštěnín Star. M. Pr., sobě, paní Anně manželce své a svým budúcím na slo- vutném panoši Vykéřovi z Myslína i na tom zboží v Myslíně, tak jakož ve dskách dále stojí, osm k. gr. platu komorného ročnieho a věčného kúpil a zaplatil a mně vedle sebe k věrné ruce ve dsky zemské vložil a zapsal. Kterýchžto osm kop gr. platu — s dobrým rozmyslem — svrchupsané paní Anně — zasě jsem sstúpil a z desk zemských propustil a mocí listu tohoto ku pravému dědictví sstu- puji az desk zemských dobrovolně propúštiem. Toho všeho na svědectvie svú sem vlastní peéet [pfivésil] a k mé zvlástnie prosbé má- drych a opatrnych pánóv purgermistra a kon- selóv Star. M. Pr. a slovutnych panośi Miloty z Chřčnovic, odjinud z Bohdanče, a Jana Ka- čice z Vrátkova pečeti jsú k tomuto listu při- věšeny. Jenž jest dán a psán v Brodě Českém leta M*CCCC? Sestmezcietmého tu stfedu pred sv. Martinem. (Rukop. č. 992 f. 73.) 2. 1427, 7. března. My purgmistr a kon- šelé Velikého Města Pražského tiemto zápisem na vědomie dáváme všem lidem, že Mikeš ře- čený Sobek, spoluměštěnín náš, ačkolivěk jsa na těle neduživ a nemocen, ale však s dobrým. 10 

Strana 74
14 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: rozmyslem, požívaje svobody pravého rozumu, seznal sě jesti dobrovolně beze všeho přinu- cenie před Mikulášem Betlemmským a Matějem Krtkem, konšely z našie plné rady k tomu vydanými, že jesti opatrnému muži Janovi z Žatče, spolupřebyvateli města našeho, a Anvě, manželce jeho vlastní, dědicóm a budicim jich, prodal osm k. gr. platu ročnieho věčného a svobodného na slovutném panosi Vikéfovi z Myslina tudież na Myslinć i na jeho na všem příslušenství, kterýchž jesti měl, v témž všem právě, jako jesti sám držel, vládl a po- žíval, za osmdesáte k. gr. Kterychżto osm kop platu témuž Kantorovi a Anně manželce jeho jest vložil ve dsky zemské a zapsal se vším řádem a ohradú, kteráž jesti při tom měla z práva zachována býti. A dále jest vy- znal týž Sobek před svrchupsanýma dvěma pánoma, kterak svrchupsaný Vikéř jest jemu těch osm kop gr. nadepsaného platu skutečně vyplňoval na každý rok, dokavadž jest toho platu byl v držení, a jemu jej do jeho domu posielal beze všech jeho nesnází aneb u desk zemských kladl. Actum a. d. oc vicesimo septimo feria VI. ante Gregorii. (Rukop. ¢. 992 f. 77.) Myslkovice. neznámé polohy. 1424, 3. července. Nobilis d. Hassco de Walsstein — recognovit Ozankam, relictam Kotkonis, civem Maioris Civ. Pr., habere in villa Myslkowicz tota, ad prefatum dominum Hassconem iure hereditario spectante, seu curia ibidem sita XIIII s. gr. census camere, vulgariter komorni, annui et perpetui, prout in tabulis terre predicte Ozance ius plenius super dicto censu continetur. Actum in consilio feria II. ante Procopii. (Rukop. č. 2099 f. 130.) Myskovice. 1. 1465, 28. února. Machna de Mysskowicz vidua — resignavit — Benessio, hospiti suo, — omnia iura una cum debitis —: primum Symon dictus Kuziel, gener eius, et Aniczka, filia ipsius, in villa Mysskowicz tenetur sibi pro hereditate IIII s. gr. — Actum [in con- silio Nov. Civ.] feria V. ante Transl. s. Wenc. a. LXV*. (Rukop. 2086 fol. E. 12.) 2. 1483, 12. srpna. Ve jméno božie amen. Já Michal, měštěnín St. M. Pr. od Kryštofora za sv. Michalem, vyznávám — Że duom mucj, v němž bydlím, vinice a podle toho — statek muoj všecken — a jmenovitě také dluh ten XIIC r. fi., jimižto mi Jan Charvát z Ostrova jest povinnovat, kterýžto od něho dskami zem- skými na vsi Myškovicích mám zapsán, — otkazuji — Dorotě manželce mé s dětmi -- k rovnému mezi ně rozdielu. — Actum feria III. post Laurencii. (Rukop. è. 2119 fol. V. 15.) 3. 1521, 6. září. Mezi bratřími Jakubem, Pavlem a Martinem, syny nebožtíka Šimona rychtáře v Myškovicích, stala se smliva — o statek otce jich taková: jakož Jakub, jsa bratr najstaršie, z vuole a poručenie otce svého na ten gruut jest dosedl a hospodářstvie k sobě přijal, a odtud spolubratří svých aby vybýval. I požádal jest Pavel, bratr prostřední, dielu svého —; i jest skrze konšely a sousedy též vsi takto o tom porovnáno : že on Jakub maje podiel dáti Pavlovi, bratru svému, peněz ho- tových — LX kop gr. m. — a k tomu je- mu přidati má XXII strychuov žita a polo- vici sýruov a másla. Actum feria VI. ante Nativitatem Marie 1521. (Rukop. č. 215b f. 15) 4. 1531, 11. února. Martin: Myškovský koupil dvuor tu v Myškovicích od Jakuba, bratra svého — jakž jest jej otec jejich i on měl. — Act. sabbato post Scolastice 1531. (Tamtéž f. 129.) 5. 1532, 8. listopadu. Jíra Kudivid z Myš- kovic dosedsi na statek otce svyho tu v M., tajž otec jeho za živnosti své zuostav dlužen p. Janovi Sacerdovi XVII kop gr. m. — po- žádal toho dluhu sečkati. — Act. fer. VI. ante Martini 1532. (Tamtéž f. 151.) Nehvizdy. 1. 1433, 28. března. Petrus Skalicky — ceterigue consules Nove Civit. Prag. ad peti- 

Strana 75
Myslkovice — Nelahozeves. 15 cionem multorum concivium suorum et vici- norum prebuerunt suum — asensum, ut dis- cretus Johannes Koczura, nunccius ipsorum iuratus, cum socra sua curiam allodialem in Parvo Nehvizd teneant et possideant eo omni iure, quo pie memorie Mathias socer dicti Johannis tenuit, et sub censibus eisdem usque ad voluntatem communitatis. Actum sabbato ante Judica anno oc XXXIII. (Rukop. €. 2082 fol. B 26.) 2. 1435, 6. října. Jan Velvar, Matěj od má. fenínuov a Sigmund z Kotenčie vyznali jsá, kte- rak rychtář, konšelé i jiní súsedé z Nehvizd při- šedše před ně — k rozkázánie pana Nikolaa Chu- dého i vyznali jsú, kterak když jest Janek, zeť Henzlóv, měštěnín Star. M. Pr., upomínal jej z dluhu pětmezcietma k. gr., ježto jemu za maso a za živý dobytek dlužen zuostal, aby jemu ten dluh splnil a zaplatil; tu týž pán Nikolai řekl jest jemu: I ovšem, milý Janku, jsemť dlužen a vinnovat pétmeczietma kop a jistyt jest to dluh. Když mi vaše paní mého postúpie, cožť mi drżie, chcit rád beze pře zaplatiti anebo nechť někde tvojí paní ukáži plat na mém zboží, kteréžť držie, aby svój dluh na tom vybral. Všaks spoluměštěnínem jich a měliť by o tě jinam psáti a o tě státi. A tak řek to i prosil týchž súsedóv z Nehvizd, aby se- znali to Jankovi o tom dluhu před pány jeho nebo kdež jemu toho bude potřebie. Actum in consilio feria V. ante Dyonisii. (Rukop. č. 2099 f. 429 a č. 87 f. 106.) 3 1545, 9. prosince. Kdež jest se zbéhla nevole a soud o zsekání mezi pány města Brodu Českého na místě Víta, syna Ondřeje kováře z Nové Vsi, poddaného jich, z jedné a pány Nov. M. Pr. na místě Ondřeje, pastorka Jana Krajního z Nehvizd, poddaného jich, z strany druhé. I stala se jest smlúva přá- telská o též zsekání — že Ondřej — jemu Vítovi dáti má za ten jeho úraz XX kop m. — as lékařem se do IIII k. m., a vice nic, smluviti a zaplatiti. — Actum in consilio Nov. Civ. Pr. feria 1III. post Concepcionem Marie. (Rukop. é. 2218 fol. 13) Nechanice. 1466, 8. ríjna. Sacerdos Jeronimus, ipso tempore plebanus de Nechaniez, filius olim Bohuuconis saponiste, cum Barbara sorore sua fassi sunt, se percepisse porciones suas — a Mathia fratre suo —. Actum fer. IIII. ante Dionisii a. LXVI. (Rukop. 6. 2141 f. 78 > Nelahozeves. 1. 1418, 21. ledna. Sigismundus, civis Minoris Civ. Prag., pro parte domini prepositi ecclesie Pragensis ex una, Petrus Langkast pro parte Georii Pogner parte ex altera, ar- bitri — et Wenceslaus Straboch superarbiter in causa dissensionis — inter dictas partes — racione — curie in Nelanozewes, quam dictus Georius aput prefatum dominum pre- positum ante lapsum temporis convenerat, ta- liter edixerunt: dictus dominus prepositus nunc feria quinta in medio quadragesime pro- xime ventura dicto Georio — quinquaginta s. gr. reponere debet — et illo facto, ipse Geo- vius statim ferina sexta et sabbato immediate sequenti dicto — preposito de prefata curia — condescendere debet —. Actum anno oc XVIII? ipso die s. Agnetis. (Rukop. é. 992 fol. 9.) 2. 1426, 7. éervna. Villani de Strzechow requisiti per magistrum civium et dominos consules Maioris Civ. Pr., quid eis constaret de quibusdam insulis, frumitis, alias lühy, et reposicione sagenarum ad captivanduim pisces per inolendinatorem in Nelahozewes existentem, qui uniformiter deposuerunt asserentes, quod insule et frumita, super quos molendinator de, Nelahozewes dinoscitur habere litteras, sunt per reclusionem obstaculorum submersa et anichillata, presentes autem insule cum fru- mitis noviter erecte spectant et pertinent ad dominium et possessorem dicte ville Nelaho- zewes. Eciam prefatus molendinator nullum 10* 

Strana 76
76 E. XiV. Zprávy o statcích venkovských z archivu niěsta Prahy: ius speciale et proprium habet in possessione fluminis aut reposicione sagenarum — nisi sicut ceteri villani. Ponere autem sagenas debet in locis, ubi per dominos seniores pisca- tores de dictis bonis fuerit eidem monstratum et ostensum. Insuper pretacti villani deposue- runt, guia pretactus: molendinator de dictis insulis egualiter cum ipsis villanis ligna eme- bat et comparabat a domino vel possessore eorundem bonorum, sed nunguam tollebat tamguam propria. Actum in pleno consilio feria VI. post Bonifacii anno sc XXVI. (Ru- kop. č. 2099 fol. 183.) 3. 1428, 30. dubna. My purgermistr a kon- šelé Velikého M. Pr. — oznamujeme, že ve- liké rady anděl, spravedlivý súdce, jehožto mi- losrdenstvie nade všecky jeho skutky jest, spravedlnosti své ponechav k milosrdenství zasě jest sě navrátil, když jest viděl, ano pře- stupníci hodné pokánie chtie učiniti; tak my také příkladem toho súdce najlepšieho a naj- spravedlivějšícho Martinovi mlynáři z Nelaho- zovy vsi, člověku vedle všéch práv zemských i městských odsúzenému, jenž jest pro svů vinu a přestúpenie, kteréž jesti nám i vší obci města našeho Pražského z své zpurné vuole učinil k hanbě a k škodě nemalé podá- váním lesu po vodě do Rúdnice ku posilnění a ku ohradě Božích a našeho města úhlavních nepřátel mimo přikázanie našé a radu svých přátel, zapomenuv se nad svů ctí a věrů, kte- rýžto Martin vedle těch práv spravedlivě měl jest statku i hrdla zbaven býti, ale k prosbě snažné a časté osob duchovních i svěckých i jiných mnohých dobrých lidí tudiež i jeho přátel, ty jisté viny a přestúpenie všechna jemu sme odpustili a odpúštieme; neb jest ten jistý Martin jakožto člověk odsúzený pro své viny a nepravosti, kteréž jesti učinil proti nám a městu našému, slíbil a dobrovolně pod- volil sě jest věčným zasluhováním a nahrazo- váním obci města našěho, kdyžbykoli napo- menut byl, a zvláště jisté summy peněz dánie sto kop grošuov jménem poručenstvie, jakožto člověk odsúzený na smrt,aby za to byl kúpen prach a jiné potřeby městské, a tisíce stry- chuov žita. Kteréžto penieze svrchupsané a obilé slíbil jest a mocí tohoto zápisu slibuje dáti a platiti rozdielně, točižto padesáte kop grošóv ve čtyřech dnech od dánie tohoto zá- pisu a padesáte kop gr. v témdní od dánie již jmenovaného počítajíce; než obilé svrchu- psané, to naplniti tři sta strychóv ve dvú ne- dělí od téhož dánie počítajíce, dvě stě strychóv do svatého Havla nynie najprv přištieho, pět set stry- chóv do svatého Jiřie potom ihned budúcieho, kdyžby byl napomenut, beze všého prodlenie má vyplniti Dále ten jistý Martin tudiež stoje osobně v plné radě děkoval jest najpry pánu Bohu a potom vší radě z toho milosrdenstvie, kte- réž sě jest nad ním jakožto nad člověkem ne- hodným a odsúzeným stalo, slibuje mocí tohoto zápisu radě nynějšie i nikteré potomnie ani vší obci aneboli komu neb kterým z nie, do- ňavadž jest živ, nikdy nezdvihati a zpomínati ničímž zlým, buď to tajně nebo zevně, skutkem ani radú, sám skrze sě ani skrze kterú jinú osobu duchovní nebo svěcků, přátely nebo ne- přátely, pod najvyšším právem, obyčejem ižád- ným kterakkoli vymyšleným. Pak-li by co učinil mimo foto podvolenie anebo učiniti mienil, a to naň bylo osvědčeno, tehda sě ihned mocí tohoto zápisu odsuzuje hrdla i statku svého. A toto svolenie jeho dobrovolné beze všeho jeho přinucenie stalo sě jest v pátek před sv. Filip. a Jak. anno MCCCCXXVIII?. (Rukop. č. 992 fol. 91.) 4. 1428, 29. května. Páni purgmistr a konšelé Velikého M. Pr. znamenajíce, v kte- raký nedostatek Martin mlynář z Nelahozovy vsi mohl by upadnúti skrze to placenie peněz padesáti kop gr., kteréž jest měl dáti a má k obci svrehupsaného města Pražského po- spolku a pojednů: i učinili sú jemu takovéto polehčenie, však bez pohoršenie prvnieho zá- pisu, aby těch padesáte kop gr. vydal a vy- plnil rozdielně na roky v dolepsané ihned po sobě zběhlé; totižto ve dvú nedělí od nyněj- 

Strana 77
Nelahozeves (1428— 1437). Ti Sieho dne počítajíc deset kop gr. a tfi sta strychuov žita a potom opět ve dvů nedělí deset kop gr. a tak vždy po deseti kopách gr. až do vyplněnie svrchupsaných padesáte kop gr. úplně a docela. A za ty penieze a za tři sta strychuov žita jsú rukojmie Ondrášek Dúpovec, Mathěj postřihač, Bartoš postřihač, Jindřich Kbelský, Michal zlatník, Duchek mlynář, bratr svrchupsaného Martina, Petr Prunhauser, Polodne postřihač a Jan Lipský, takovúto pod výmienkú. Jestližeby svrchupsaný Martin kterých peněz na který rok svrchu- psaný anebo žito na rok první nedal a nepo- ložil, tehda svrchupsaní rukojmie dávají plnú moc i plné právo pánóm svrchupsaným, aby těch peněz mohli na jich na všem statku do- býti, movitém i nemovitém, kterýž mají neb mieti budú, a jej zastaviti v křesťanech nebo v židech na jich vlastní škodu a nebo veň se uvázati, jej držeti, jeho požívati aneb s ním učiniti jakožto s svým vlastním, cožby sě jim najpodobnéjie zdálo, bez ohlašovánie súduov i všech práv městských beze všie jich odpor- nosti; a to kolikokrát by toho potřebie bylo, mají a mohú to učiniti páni svrchupsaní, a k tomu penězi peněz jsú rukojmie. A dále Martin svrchupsaný, Káča manželka jeho a Duchek, bratr téhož Martina, slíbili sú a sli- bují rukojmie všechny nadepsané vyvaditi z toho rukojemstvie beze všie jich škody i ná- kladuov všelikterakých. Pak-li by toho neučinili a oni kterú škodu proto rukojemstvie vzali: tehda jim zapisují veSkeren svój statek movitý i nemovitý, kterýž mají neb mieti budú, kdežby ten kolivěk mohl nalezen neb optán býti; prosiec purgmistra a konšeluov města svrchupsaného, kteříž nynie jsú neb v ta doby budú, aby jim dopomohli práva skuteč- ného, tak jakožto obyčej jest, za hotové pe- nieze dopomáhati bez ohlášenie súduov a práv městských. Actum pleno in consilio anno oc sabbato ante Trinitatis 1428. (Rukop. é. 2099 fol. 216.) 5. 1431, 5. září. Martin, mlynář z Nela- hozovy vsi, beze všeho přinucenie, ale dobro- volně seznal se jest a tiemto zápisem se se- znává, že Tuoma od Hory pójčil jest jemu pa- desát kop gr. dobrých stř. rázu pražského, kterýmižto vypraviti a vyvaditi má rukojmě své, jenž sú za něho sě ručili ku pánóm purg- mistru a konšelóm Velikého M. Pr. — Kte- rýchžto padesát kop gr. svrchupsaný Martin slíbil jest a má dáti a zaplatiti neb jeho žena, dědicové neb budůúcí jeho na sv. Havla — v rok — nadepsanému Tuomovi, ženě jeho neb dédicóm a budúcím jeho pod takovúto — vymienkü — : Jestli Ze by svrehupsany Martin — padesáte k. gr. — na rok nahoiepsany — nedal —, tehda týž Tuoma, žena neb dědicové — přidadúc — sto k. k padesáti k. napřed- pójčeným —, v ten jistý mlýn — sě uvázati [moci budouj. — Act. fer. III. ante Wenc. a. XXXI. (Rukop. č. 2099 f. 268.) 6. 1437, 3. května. Martinus, molendi- nator de Nelahozewes, fecit commutacionem cum molendino suo ibidem in Nelahozewes et area ipsius — cum Petro molendinatore pro guarta parte ipsius, guam habet in molendino sito in Rudnicz, et pro domo ibidem in Rud- nicz sita inter domos Margareth molendina- toris ex una et domum spiritualium parte ab altera —. Et debet atque tenetur prefatus Petrus addere iam dicto Martino triginta sexag. gr. — et pro lignis duodecim sexag., quas eciam solvere tenetur. — Quandocunque autem in aliquo termino aliquam pecuniam non persolverit, ex tunc littera cirographi, que sonat super iuribus et fundacione huiusmodi molendini in Nelahozewes, debet iacere circa unum probum hominem in civitate Pragensi tam diu, quousque — prefata summa — non daretur pecunia cum parata. Actum feria sexta die Invencionis s. crucis in pleno consilio. (Rukop. &. 90 fol. 2.) 1. 1431, 8. kvétna. Petrus molendinator, dictus Rudniezky, de Nelahozewes, proscripsit atque presentibus proscribit triginta s. gr. do- talicii Margarethe, conthorali sue, in molendino 

Strana 78
78 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivw mesta Prahy : sito in Nelahozewes — tali sub condicione: Si prius Petrum prefatum mori contingerit, guam Margaretham, conthoralem suam, extunc ipsa conthoralis sua post mortem ipsius debet prefatum molendinum tenere, utifrui et possi- dere tamdiu, quousque ei per Johannem et Katherinam, pueros iam dicti Petri molendi- natoris, triginta s. gr. non darentur —. Si autem ipsam Margaretham prius decedere con- tingerit vitalibus ab humanis, extunc huius- modi triginta s. gr. ad predictum Petrum, maritum eius, debent devolvi —. Actum feria sexta ipso die Invencionis s. Crucis in pleno consilio a. sc XXXVII. (Rukopis č. 992 f. 172.) 8. 1522, 3. února. Kněz Jan, syn někdy Jiříka, mlynáře z Nelahozevsi, vzdal jest — všecko právo a spravedlivost svú k statku, kteráž jemu koli náleží na mlýně v Nelaho- zevsi, i na dluzích a na čem by 'ta sprave- dlivost jemu po témž otci jeho koli náležela, Johanně mateři své. — Actum sabbato in cra- stino Purificacionis Marie. (Rukop. č. 2093 f. 83.) 9. 1527, 30. října. (O mlýn Nelahozeveský zřízení.) Nesnáze, kteráž byla mezi p. Zig- mundem Chvatěrubským a mlynářem p. Jin- dřicha Žejdlice o držení vody, takto o tom sme zřídili: Item aby nad ten cejch, kterýž jest u toho mlýna Nelahozeveského, jez vajš dělán nebyl a stavidla aby vyšší nebyla u mlýna než 1'/, lokte. Item jez od toho kolu, kterýž v jeze ukázán proti cejchu, aby všecek k cejchu byl srovnán až na druhú stranu do konce — pod pokutou X k. gr. č. Item hradba jarní na jeze lokte zvajší a víc nic, a to až do sv. Jakuba ap.; a ten den po sv. Jakubě aby zase sbita ta hradba byla pod pokutou X kop č. Item též u mlýna p. Zigmunda Chvatěrub- ského p. Zigmund se zachovati má jako tento mlynář při všem. Též i cejch vbit jest k té míře jako u Nelahozeveského mlýna. A na tom jsú se obě straně svolili a na nás toho mocně, což my v tom zřídíme, přestali. Actum in consilio [Antiguae Urb. Pr.] fer. IIII. post Sim. et Jude a. XXVII. (Listové přiznávací se.) Já Jindřich Žejdlic z Semfeldu a na Zvoleněvsi známo činím — jakož leta MDXXVII v pondělí den sv. Ši- mona a Judy [28. října] páni Pražané ráčili jsú vyslati starší mlynáře na žádost p. Zig- munda Chvatěrubského na vohledání i srov- nání toho, což jest sobě tajž p. Zigmund Chvatérubský obtěžoval při mlýnu mém v Ne- lahozevsi, jakož pak tíž starší mlynáři jsú tw všecku věc vyhledali a také vypověděli, tak jakož i té vejpovědi nám obojím stranám přípis jsú dali ete. A protož já svrchupsaný Jindřich Žejdlic tímto listem pod pečetí mú vlastní k tomu se přiznávám, že se při též vejpovědi zachovati a k témuž mlynáře svého přidržeti chci. Datum, ut supra. [List Zigmunda Chva- těrubského z Lestkova jest skoro v tatáž slova sepsán. K tomu pak připsáno]: Mlynáři pří- sežní vysvědčili o tom jsou u mlýna Nelaho- zeveského, že ten mlynář páně Žejdlicuov se jest tak při tom jezu podle prvního vyměření našeho nezachoval a že jest jezu toho k tomu cejchu nesebral. Actum feria VI. post Vincentii [24. ledna] a. XXVIII. (Rukop. č. 2141 f. 56.) 10. 1549, 2. května. L. P. 1549 ve čtvrtek na den sv. Jakuba my mlynáři přísežní v krá- lovstvie Českém — jakož sme řádem a právem vedeni k prahu kladení a k vycejchování mlýna Nelahozeveského od — p. Floryana Gryspeka z Gryspachu a na Kačeřově a — pánuov Pražanuov Star. M. Pr., davše strany dobro- volné povolení k našemu spravedlivému vy- měření a vycajchování, pamatujíce na P. B. a na svá svědomí, spravedlivost boží před očima imajíce, ještě žádných pokrmuov .ani nápoje nepřijavše — tomuto prahu námi pří- sežnými vloženému i také vycajchovanému mocí boží, mocí JMtiKské, mocí úřadu svého právo dáváme. Kdož by tento práh vycajcho- vaný všetečně naříkal a jemu místa nedával, ten bude povinen pokutu na to uloženou starodávní sto k. gr. č. do komory JMtiKské a kdo by ten prah snižoval neb zvyšoval anebo cajchem všetečně hajbal, cejch dobýval 

Strana 79
Nepomuky — Neudek. 79 aneb jej vřezoval, ten a takovaj každaj čest i hrdlo JMtiKské propadnüti má, jako jinaj fale$ník. Relatum in consilio [Antiquae Urb. Pr.] fer. V. post Cond. Pasche a. L. (Rukop. 6. 2184 f. 32.) Nepomuky. 1. 1440, 15. března. My Pavel Dětřichovic purgmistr — a jiní konšelé Nov. M. Pr. mocí zápisu tohoto vyznáváme, že když Beneš kotlář, náš spoluměštěnín, zastavil právem list kšeftní nebožky Alžběty vdovy, manželky ně- kdy Lexovy trubačovy, spoluměštky našie, při- poviedaje se k jejiemu statku, táhna se na devadesáte k. gr. po právu nebožky Barbory, ženy své, dcery Hluškovy, pravě, že těch de- vadesáte kop gr. již psaný Lekeš, jsa poruč- níkem téhož Hluška, k sobě přijal proti té žalobě. Slovutní Bohuslav z Košína, Ondráček a Václav syn jeho, písaři od desk, poručníci Alžběty svrchupsané, odpověděli sú, že jest Lekeš trubač — sirotkuom Hluškovým jako věrný poručník spravedlivě učinil a za těch devadesáte k. gr. devět k. gr. platu jim na Nepomuce küpil a ten plat ve dsky zemské vložil s volí slavné paměti krále Václava i majestátem jeho velebnosti, kterýž také ma- jestát ve dsky zemské jest zapsán, utvrdil. Prosiece, abychom je při tom kšeftu Alžběty svrchupsané a při orteli knih našich, kterýž rčen jest a zapsán leta božieho tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého v sobotu na zaj- třie po sv. Lukáši, zachovali a držali, pra- viece, že Beneš kotlář list na těch devět k. gr. má v své moci —. Tu my — sme vyřkli v tato slova: aby Beneš svrchupsaný vedle toho listu na devět k. gr. platu při své spra- vedinosti zuostal a tiem listem právem Nepo- mucké napomínal, jakoZ ten list svédéf. A po- ruéníkóm svrchupsanym aby vinice Alžběty nadepsané — v jich moe postüpil —. Jenz rčen a psán v úterý po sv. Řehoři leta bo- žieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého. (Rukop. č. 2082 f. V. 8.) 2. 1450, 23. března. My Beneš Sixtus purgmistr — a konšelé Nov. M. Pr. mocí zá- pisu tohoto vyznáváme, že když paní Kateřina, někdy nebožce Vaňka z Lochkova manželka, s Jankem synem svým nařkli před námi prá- vem Beneše kotláfe, táhnüce sé na polovici listu, kterýž svědčí na devět k. gr. platu ko- mornieho na městečko Nepomuk a na klášter po kšaftu nebožce Hluška: my slyševše jich žaloby i Benešovy odpovědi i odpory, váživše také ortel a konečnie přisúzenie toho listu Benešovi svrchupsanému leta sc XL v úterý po sv. Řehoři [15. března], i otázali sme se panie Katruše a Janka i s jich přátely, mlu- viece proti tomu orteli, a oni potázavše sě i odpověděli, že nemluvie. A my sme toho ortele Benešovi potvrdili —. Actum feria IIa ante Annunciacionem s. Marie V. anno oc L. (Rukop. č. 88 f. 474.) Neudek (Najdek). 1. 1352. — Hyltmarus de Possenpach cum fratre Ottone publicavit, quod emit II!/, s. gr. census super curiam, qua dicitur Neydek, erga Peslinum Bavarum. (Rukop. c. 987 fol. 6.) 2. 1424, —. Stala sé jest ümluva mezi Margaretü, Káécí, Peáü a Jankem, détmi a si- rotky Václavovými, řečený Drdák, z jedné a Bartošem, synem Mixovým z Podskalé, z druhé strany. Najstarší z svrchupsaných sirotkuov, panna Margareta, má mieti XXX kop gr. věna a výpravu astiem jest dána Bartošovi svrchu- psanému v pravé manželstvo. — Také Bartoš vzal jest statku sirotkuov za sto a za XXti kop gr., jenž mu ukázáno na dvoře Najdeku a na nábytku i na jiném statku jich a na to téch sirotkuov má chovati. Takovü výmluvů, když by sirotci let rozumných došli a požádali toho statku svého anebo Bartoš jeho nechtěl držeti, tekdy Bartoš má jim dvoru Najdeku zasé postúpiti v padesáti kopách a za ostatní nábytek i statek LXX k. položiti. — Anno [bez dnej c XXUII. (Rukop. č. 2099 fol. 132.) 

Strana 80
E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: 80 Nezabudice. 1. 1461, 6. ledna. Ve jmeno božie amen. Já Matěj, měštěnín Starého Města Pražského z Porybného domu, — otkazuji — na kostel v Nezabudicích X kop gr.; Janovi bratranci mému tudiež X k. gr.; Thuomovi pod Zbirohem X k. gr.; Machkovi z Nezabudic VIII k. gr. Item, jakož mi platie s lúky u Nymburga III kopy a XX gr. platu ročnieho, o tom tak po- rúčiem a rozkazuji, aby tudiež v Nymburce ten plat na světlo před Tělem božím obra- cován byl věčně. — Oznamuji naposledy, že na Janovi Vlaštovičkovi III k. gr. a 40 gr. platu ročnieho mám, kterýžto plat také mi i deskami zemskými zapsal jest. Item s lúky jedné u Nymburka LXX gr. platu ročnieho, s kte- réžto lúky i také s druhé, s niež mi III k. a XX gr. platu ročnieho platie, tento rok nic mi nenie dáno —; to všecko poručníkóm mým — rozkazuji, aby mezi manželku mú a dcerku — rozdělili. — Datum fer. III. post Novum an- num. (Rukop. č. 219 f. L 1.) 2. 1463, 6. října. Serenissimi — Georgii regis — Petrus cocus de Pustowieth parro- chialium ecclesie in Nezabudicz ac suo, tam- quam unius parrochialis, nomine fassus est, percepisse X s. gr., quas Mathias Ssylpytel — super prefate ville ecclesia legaverat — Act. fer. V. post Francisci. (Rukop. č. 2141 f. 335.) Ninonice (nyní Jinonice). 1365....*) et Fricz.. de Egra emerunt X s. gr. perpetui census erga Pesslinum Har- reri et suos heredes super hereditatem ... in villa Nynonicz et super omnem censum, quem idem Pesslinus Harrer in eadem villa .. [ha- bere] .. dinoscitur. — (Rukop. č. 987 f. 225.) *) Při požáru r. 1399 spálená místa. Hájkova manželka, osobně stojieci před plnú radú, — seznala jest sě, že jest prodala a mocí tohoto zápisu prodává a vzdává věno své spravedlivé na dvoru poplužniem v Nupačiech, na mlýnu, na dědinách — poctivé paní Alž- bětě z Chlebova, někdy manželce dobré pa- měti Litmírově z Šešlic, jakož plnějie stojí psáno v listu, který sta sobě na to učinile, a jest psán v tato slova: Já Kačka řečená Dúbrava, někdy Hájkova manželka, vyznávám tiemto listem obecně všem —, že — prodala jsem a mocí tohoto listu prodávám a vzdávám věno mé spravedlivé na dvoru poplužniem v Nupačiech, na mlýnu, na dědinách —, jakož sem sama držala — za šestdesáte k. gr. dobrých střiebrných rázu Pražského poctivé paní Alžbětě z Chlebova —; slibujíci tiemto listem — svrchupsaný dvór — ve dsky zemské, když by najprv byly otevřieny a zemané královstvie Českého obecně k nim jeli, — vložiti a zapsati —. Toho na jistotu pečeť má vlastní a pro lepšie svědomie Hlasa z Kamenice, Přibka [odtudž], Ludvíka [apate- káře] a Sigmunda Kbelského — k mé prosbě přivěšeny jsú k to muto listu. Jenž jest dán leta božieho tisíc čtyři sta v třimezcietmém letě, ten úterý po sv. Valentině. A tudiež stojiec před námi v plné radě poctivá Ofka, dcera již řečené Kačky, ode- vzdala jest té Kačce mateři své všecko právo, kteréž jí byla napřed jmenovaná Kačka — vzdala ten pátek po sv. Havle leta od narozenie syna božieho tisíc čtyři sta v jedenmezcietmém letě [1421, 17. října]. Stalo sě jest to seznánie před pány v plné radě ten úterý po sv. Valen- tině leta od narozenie syna božieho oc v tři- mezcietmém letě. (Rukop. č. 992 fol. 52.) 2. 1429, 14. června. Johannes Dubecz de Nupak — deposuit, quod Mathias et Proco- pius, filius suus, ibidem in Nupak circa illam araturam, in qua resident, habent thabernam liberam tali cum libertate, quia ultra huius- modi ipsorum tabernam ibidem in Nupak nullus villanorum ausus est cerevisiam absque con- Nupaky. 1. 1423, 16. února. My purgmistři a kon- šelé Velikého a Nového Města Pražského vy- znáváme — že Kačka řečená Dúbrava, někdy

Strana 81
Nezabudice— Nusle. 81 sensu et voluntate ipsorum propinare —; et hoc idem Dubecz recommendavit sue memorie fere a XL annis. Actum fer. III. ante Viti. Insuper idem Dubecz recognovit, qualiter quidam notarius hospitalis circa pontem in Maiori Civ. Pr., bone memorie, Johannes di- ctus, voluit cerevisiam propinare in deroga- cionem predicti Mathie, deductoque bono et laudabili testimonio villanorum eiusdem ville Nupak per sepedictum Mathiain eundem Jo- hannem ab hniusmodi propinacione oportebat supersedere. (Rukop. ¢. 2099 fol. 286.) Nusle.*) 1. 1399, 19. üánora. Wanyra tabernator de Nuossl fatetur, [quod] V s. gr. pro censibus Simoni Welssa et ipsius futuris pro agris et ipsa taberna solvere tenetur —. Actum fer. ITIT. post Invoeavit a. XCVIIII. (Rukop. č. 2012 fol. 197.) 2. 1406, ?1. ledna, Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Pr. recognosci- mus, quia inter Procopium Darbik ex una et Stephanum, iudicem in villa Nosel, parte ex altera racione agrorum, quos ipse Procopius recepit in bonis ipsius Stephani pro vineis excollendis, que mensurate sunt et continent XX str. minus !/, quartali, per honestos viros — talem iuter ipsos fecerunt concordiam — quod ipse Procopius — ipsi Stephano — omni anno de quolibet strichoue V!/, gr. census — persolvere debet —. Actum fer. V post An- tonii a. etc. VI. (Rukop. 6. 2099 fol. 25.) 3. 1415. — Petrus, pridem molendinator in Nosel. (Tamtéž fol. 54) 4. 1427, 30. října. Johannes, civis Nove Civ. Prag., recognovit, se percepisse V s. gr. a Nicolao Temlini super vendicione agri in villa Nuosl pro terminis Galli a. XXVI. et *) Přečetné zápisy v knihách úřadu viničného zde nejsou pojaty, ovšem ale uvádí se zde zápisy úřadů šestipanských, jak Staroměstského tak i Novo- městského. Viz i níže heslo Psáře u Vyšehradu. Archiv Český XXVIII. Georgii a. XXVII. — Actum feria II. post Stanislai. (Rukop. ć. 2099 fol. 199.) Nicolaus Temlini reposuit IIII s. pecunie finais Johanni Vlkoni, civi Nove Civ. Pr, super empcione agri in villa N. — Actum fer. V. ante OOSS. a. XXVII. (Rukop. é. 2099 f. 209.) 5. 1428, 26. ûnora. My purgmistr a kon- šelé Velikého M. Pr. — na védomie dáváme, že v té při — kteráž jest aZ dosavad byla a trvala mezi vší obcí vsi Nuoslské z jedné a Jírů synem Frankovÿm, mésténinem Nov. M. Pr., z strany druhé o vrbie a stezku, kteráž jde od mlýnu a ot lávky nuoslské vedle vrbin týchž, jdúc od Prahy na levé straně až do cesty sv. Pankráce: Jakub od tří líc, Mařík z Nuosl, Jan Vik, měšťané Star. a Nov. M. Pr., a Mika Milík z Vršovic, ubrmané — jsúce jistě a cele a úplně zpraveni od mnohých lidí staro- dávných o těch vrbinách a stezce dobře svě- domých, — vypověděli -- aby ty jisté vrbiny i s stezkü v položení svém — příslušely k obci svrchupsané vsi Nuoslské — věčně, tak jakož sú od staradávna k nim příslušely —. Actum feria V. post Mathie a XXVIII. (Tamtéz fol. 209.) 6. 1434, 16. inora. Luczka, relicta Wen- ceslai ortulani resignavit domum suam, Wlkow duom dictam, in Nova Civ. [Pr.] — ac eciam tres ortus (I) suos in N. Petro causidico. — Aci. fer. III. dominice Invocavit a. XXXIIII. (Rukop. &. 2099 f. 369.) 1. 1441, 28. ünora. Johannes, pro tunc subcamerarius regni Bohemie, iuxta ultimam legacionem Cunssikonis, nati Cunssonis a stipite, dedit — humuletum — in Nuosl villa, penes stratam, eundo ad Michil sub ponticulo situatum, Johanni de Lythomisl, Regine con- thorali sue —. Act. fer. III. ante Invocavit etc. XLI. (Rukop. é. 90 f. 62.) 8. 1444, 28. července. Kříž od sv. Sté. pána kúpil dědinu v Nuosleez (!) v Sestnácte strychuov dekanstvie Vysehradskeho u Jíry 11 

Strana 82
82 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Světlíka, mlynáře pod Vyšehradem, a podstúpil úroka puoldruhé kopy gr. do roka, jakož list na to vydaný od kapitoly svědčí; dále, jakož v tom listu stojí, dvě kopě vajec a patnácte kuřenec nad ty penieze úroka s té dědiny. Jestliže by kdy hospoda Kříže z těch vajec a kuřenec úročních napomínal, tehda Jíra mlynář má a slibuje jeho zastúpiti a vyvaditi beze všie škody téhož Kříže a ty vajce i kuřence převodí na svú dědinu, kterúž jest někdy Vdolek držal tudiež v Nuoslech, i na té dědiny příslušenstvie všecko. A jestliže by Kříž skrze ten úrok těch vajec neb kuřenec kterú škodu vzal, z té škody má jeho mlynář vyvaditi. A jestliže by Jíra mlynář chtěl tu dědinu Vdolkovskú prodati kromě Maruše zetě svého, má Kříže najprv k trhu pobieděti, a též kdyžby Kříž chtěl nadepsanúů dědinu prodati, má též najprvé Jíry mlynáře pobiediti k tomu trhu. Act. fer. III. post s. Jacobi apost. — a. mill. CCCOXLIIII. (Rukop. č. 2083, fol. K. 17.) 9. 1456, 19. června. Martha, relicta Jo- hannis braseatoris, emit humuletum in villa Nuosl inter humuletum Georgii ex una et Wosstnikonis parte ex altera erga Reginam, relictam Johannis Pobrzezny, pro XLVI s. — Act. sabbato post Viti a. LVI. (Rukop. č. 2105 f. 55.) 10. 1477, 27. ledna. Když Gabriel, mlynář z Nuosl, obeslav do plné rady pánuov St. M. Pr. Jaroše od múřenínuov — kterak k zábubě mlýnu jeho i druhého mlýnu na Botieči vodu vede z strúhy na rybníčky své proti právu —, veda na to svědomie: pravilo, že před lety, když Bartoňková to držala, byla tu lúže ne- veliká, kteréž ona přidělala, a potom i druhý haltéř udělavši s mlynářem téhož mlýnu umlu- vila se, aby jí púštiel vodu na ten nový haltéř, dávajíc jemu věrtel piva; praviecé též svě- domie dále, že by trúby výše byly položeny než prve za starodávna. Proti tomu Jaroš — pravil, že ty rybníčky kúpil jest v témž právč, v kterémž prvnější předkové jeho, počna od Bartoňkové a potom několika jiných, jsú držali bez závady a překážky — s týmž vody ve- dením jakož bylo od starodávna; provodě to mnohým svědomím hodnověrným i samého Ga- briele seznáním, kteréž jest vysvědčoval To- mášek od zlaté hvězdy: kterak tu dobu při trhu, když jest Tomášek ten mlýn u Gabriele kupoval, tázal ho, kudy by to bylo, že ta voda teče z struhy; a on řekl, že toho brániti nemuožeš, neb jest od starodávna tak. A dále seznal jest týž Tomášek, že když jsem toho mlýnu v držení byl, povýšil jsem prahu a tudy se zdá, že by trúby nynie níže ležely, než od starodávna. Páni purgmistr a konšelé — nalezli jsú, aby vedenie té vody do haltéřuov napřed dotčených tak zuostalo, jako jest bylo od starodávna, prikázavše Gabrielovi, aby Jaro- šovi — v tom nepřekážel—. Act. fer. 1I. post Convers. s. Pauli a. LXXVII. (Rukop. č. 2141, f. 175.) 11. 1483, 16. listopadu. Procopius de Praga, huius Nove Civ. Prag. prothonotarius, constitutus personaliter in consilio resignavit — suam post mortem honeste domine Marga- rethe coniugi sue et Jacobo filio suo humu- letum cum orto, halteriis atgue domo olim Barthonkowe situm in Neosl, guinguaginta s. gr. super domo Opaviensis ducis prescriptas; piscinulas guingue post s. Panceracium cum pratellis — ; it. humuletum cum orto sub eisdem piscinis, guod reemit propria pecunia a Paulo Jeziss, it. pratum sub Wyssegradu maius ; eciam domum cum orto et agro post monasterium Botiecz circa murum civitatis; it. halteria ibidem sibi per regiam maiestatem donata una cum area deserta penes domum Opavie; census suos omnes in vineis et in agris cum duabus s. gr, census in Swoymysl et duabus s. gr. census in Miecholup tabulis terre intabulatis; it. cen- sus a dominis capitaneis Prag. Civitatis et dominis Antigue Civ. pro servicio sibi donatos in villa Psarz et omnes litteras autenticas atgue prescripciones super dictis bonis sibi sonantes una cum tribus litteris regie maie- 

Strana 83
Nusle (1456— 1501). 83 statis; eciam ius patronatus super ecclesia be- nedicte Trinitatis sub monasterio Slavorum et cetera omnia bona sua —. Si vero dicta Mar- garetha uxor sua vitalia resignaret, ex tune dicta omnia bona ad predictum — Jacobum, fiiium ipsius, hereditarie devolventur. Qui si duce deo annos pubertatis seu mature etatis assecutus fuerit, debet esse potens hospes, rector et possessor omuium bonorum prescrip- torum. Si vero iuvenis, quod deus avertat, ab hac luce migraverit, ex tunc omnia bona pre- dicta pro ecclesia ss. Trinitatis in dei nomine convertentur; quam — diu vero Margaretha viveret, debet dictis bonis bonis frui et uti. — Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] fer. IIII. die s. Otmari abbatis, anuo domini MCCCC LXXXIII. (Rukop. &. 10 f. A. 88) 12. 1493, 14. ledna. Iu causa illa, ubi Anna, neptis Georgii Bohaty de Nova Civ, Prag. per amicos suos impetebat Johannem Pezolt de quodam campo ex opposito molen- dini Gabrielis in Nuosl sito, quod ad eundem campum meliorem iusticiam, quam Johannes Pezolt haberet —. In oppositum Johannes Pe- zolt respondit, quod ipse illum campum post Dorotheam, olim Andree Rzessetak et postea suam conthoralem, iüste possideret, et quod illum campum idem Andreas Rzessetak et David de Nuosl emisset et per multa tempora usque mortem suam tenuisset. Domiui — edi- xerunt: Ex quo ille campus, quem Andreas Rzessetak per multos annos usque mortem suam et post ipsum Johannes Pezolt pacifice possidebat et a nemine magis quam a XXti annis fuisset impetitus, Johanni Pezolt dant pro iure; mandantes eidem Aune, ut Johannem Pezolt in pace dimittat —. Act. f. IL. post octavam Epiph. d., a. ete. XCIII. (Rukop. 6. 1128, II. f. 17.) 13. 1490 —. Pan Tobiáš koupil pole u Jana husaře v Nuoslech hned podle pole téhož Jana husaře — za X k. — A s toho pole [má] platiti üroka IIII gr. na sv. Jifie, 1LIL na sv. Havla obci [Nov. M.j. Actum sabbato aute festum s. Katherine a. oc LXXXX. (Rukop. 6. 2133, I f. 3) 14. 1496. — Jacobus Hrusska, civis Nove Civ. Prag. emit pro se, Dorothea conthorali sua — pomerium —, situm extra vineas post villam Nosly erga Dorotheam, relictam Cle- mentis Fontes, pro LXX s. gr. m. (Rukop. €. 2108, f. 214) 15. 1501, 9. února. Mezi Benú, menším písařem šestipánuov, a Hesterú, dcerú nebožce Gabrielovú z Nuosl, v té při, kdež týž Bena pravil jse jest míti právo ke všemu statkn ji Estefe odkázanému Lidwmilü Gabrielkü z Nuosl, mateří její, dokazuje toho zápisem, kterýž jest jemu táž Hestera učinila v úřadu šesti pánuov. Proti tomu ona Hestera pravila jest, že ten zápis jest svěřený jemu Benovi a že ten statek nebožky matky její jí odkázaný není vešken její samé, ale že z něho má mnohým mnoho vydati, ač toho kšaft neukazuje, podle svěření matky své. A pravieci při tom, že díl toho svěření dobří lidé mnozí sú svědomi a díl že samé jí toliko jest vědomo a svěřeno. Tu p. purgmistr a páni — nalézají: Po- něvadž jednoho každého kšaftujícího vuole má jse vyplniti, cožkoli kam jinam anebo komu jinému túž Ludmilú, nežli Hestéře, jest zře- tedlně odkázáno, to z toho statku najprvé aby vydáno bylo podle vuole též Lidmily. Co se pak svěření dalšího, o kterémž zmínku činí Hestera, dotýče, to ona Hestera, coZ muož, aby provedla hodným svědomím, a což nemuož provésti, aby spravila sama druhá podle práva ve dvú nedělích —; a cožkoli provede aneb zač spraví, tomu před pány, a jinde nic, aby dosti činila s toho statku. Což pak přes to piebude toho statku, toho ona Hestera tak, jakož jest jí odkázáno její mateří, aby užívala bez opušťování a umenšování toho statku ani jak jinak kam odcizování do svého života. A poněvadž své všecko právo, kteréž má neb inohla by míti kdezkoli, zapsala a dala jest Benovi, jakož zápis ukazuje, nejmenujíci v témž zápisu hued-li čili po smrti, a aby ten zápis 11% 

Strana 84
84 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: byl jemu Benovi svěřený, toho neprovedše: po její smrti ti gruntové a to její jmění týmž kšaftem aby připadlo na Benu častopsaného a na jeho dědice. A on Bena aby k tomu při- hlédal, aby ten statek nehynul a žádní neřádi aby jse tam nedáli. — Act. die Appolonae virg. a. 1501. (Rukop. č. 1128 I. f. 4.) 16. 1502, 21. února. Když po orteli panském byla jest nesnáz mezi Benešem Zo- diakem a Esterü, sestrů manželky Beneše, o ten mlýn v Nóslech i o jiný statek po neb. Gabrielovi a po Lidmile m. j. zuostalý: i stala se jest smlúva — že nadepsaná Estera má dáti témuž Benešovi L k. gr. pr. —. Act. fer. II. ante Mathei. a. CCCCCII. (Rukop. 6. 94 1I. fol. 179.) 17. 1504. — Wenceslaus, olim iudex de Nuosl. (Rukop. ©. 2091, f. A 23.) 18. 1514, 20. kvétna. Vávra sladovník küpil pole u Jakuba, rychtáte z Psár, kterézto pole lezí v Nóslech vedle Poltové chmelnice a vedle Jakuba zedníka za XV, k. m. — Actum sabbato ante Rogacionum a. XIII. (Rukop. č. 2133 IT. f. 50). 19. 1519, 19. dubna. Jan, mlynář z Nuosl, syn někdy Matúše, mlynáře z Nových mlýnů, dobrovolně pouští ten trh Vítovi, mlynáři z Moravy, a Lidmile m. j., kterýž jest mlýn kúpil ve vsi N. od Tomáše mlynáře též za tu sumu. Act. fer. III. ante Georgii. (Rukop. č. 2152, f. 10.) 20. 1519, 8. června. Jan, syn Matúšuo z Nových mlýnů, kúpil — mlýn ve vsi N. od To- máše mlynáře a od Kateřiny m. j. za puol páta sta kop a za X k. gr. m. Act. fer. IIII. ante Emissionem divini Spiritus a. 19. (Rukop. č. 2152, f. A. 4) [V juxté :] Jakož byl svěřil zápisu p. Matúš Blanický Janovi, synu Matúšovu z Nov. mlýnů, i ten zápis zase Jan propúští p. Bla- nickému. 21. 1519, 2. července. Jiřík Volejník kúpil sobě, Kateřině m. své — mlýn ve vsi N. od Víta Blanického, švagra mlynáře z Moravy, za CCCC a za XLV k. m. Act. sabbato Visitationis M. V. (Rukop. 2152 f£. 11.) 22. 1519. 22. října. Beneš porybný za- stavil platu I k. na poli ležícím za vsí Nuoslemi u cesty a podle pole Daňkova Daňkovi v XXVI. k. m. do dvü let —. Však s túto vymienkü, že to pole dal jest nebožtík mlynář Gabriel z Nuosl Pavlovi, vnuku svému a synu Beneše porybného; pak on Beneš o témž synu svém nic neví od let XXXti. Jestli Ze by se našel tajž Pavel, syn Beny porybného, aneb naříkal-li by kdo to pole jakýmžkoli právem, tehdy Beneš ten zmatek všiem svým statkem vypravovati a vyvaditi má témuž Daňkovi. Act. sabbato ante Severini. S kteréhožto pole platu ročního a dě- dičného pánuom a obci k městu Pražskému jest XXIIII gr. (Rukop. č. 2152 f. 13.) 23. 1520, 11. prosince. Jakub kroupník, měštěnín města hořejšího, kúpil sobě, Kate- řině m. své mlýn v N. od Jiříka Volejníka za pět set k. m. — Act. fer. III. ante Lucie 1520. (Rukop. č. 2152 f. 18.) 24. 1520. — V té při mezi Martinovú Heskovú a Havlem, bratrem neb. Martina Heska, kdež jest žena Martina Heska vinila Havla, kterak by jí zhajoval a choditi nedal do za- hrady její, kterúž jest muž její Martin Hesek v N. koupil —; neb on, když jest ji pojímal, že jest ji do všeho statku svého přijal za mocnú hospodyni a ona jsúc vosiřelá po muži svém žádá v tom podle práva za opatření. Proti tomu Havel — pověděl, kterak oni jsúce bratří s neb. Martinem, statku sú sobě společně kupovali, jestliže buoh kterého ne- uchová, tehdy aby připadlo na pozuostalého živého, jakož sú sobě statky na Poděbradském zboží kupovali společně —. Tu páni úředníci [šestipanští] vypovídají: Poněvadž ti, kdož sú čber pili o tu zahradu, na svém právě tak jsú vyznali a tak se pa- matují, že sú oba ta bratry se před nimi se- znali, že sú ji oba küpili — Ze on neb. Martin o té polovici zahrady žádného jest pořízenie neučinil a bez dědicuo jest umřel: z těch 

Strana 85
Nusle (1505— 1396) 85 příčin nápadem té polovice zahrady přišla jsú dva díly na Havla bratra jeho a třetí díl na manželku jeho Martinovu; a on Havel podle téhož čberovánie sám své polovice užiti má. Act. 1. 1520 (bez dne) (Rukop. č. 2158 f. 24.) 25. 1521, 4. července. Stala se smlúva — mezi Jakubem imnlynárem z N. z jedué, a Jiříkem Volejníkem, Tomášem mlynářem, Janou Heskovou z strany druhé o placení téhož mlýna v N., že předepsaný Jakub prohlé- daje k tomu, aby týž mlýn skrze něho mohl opravován a zděláván býti, tudíž i živnost svú při něm dostatečnějie aby mohl vésti, k tomu také i mlýn platiti: žádal jest napřed jmeno- vaných soukupuov svých, kterýmž peníze vy- zdvihovati náležie, aby jemu rokuov polehčili. Kterúžto žádost — oni přeslyševše k tomu sú se nachýlili a jemu polehčili —, že jeden každý z nich — roky změnivše — mají vyzdvihovati — po XX k. m. do vyplnění sumy ; však s tím pořádkem, jakž soukupové jeden za druhým jsú, když se prvnímu doplatí, potom na dru- hého až do posledního takéž placení aby při- cházelo. Act. die Procopii a 1521. (Rukop. č. 2155 f. 13.) 26. 1522, 26. května. V té při mezi Ja- kubem, mlynářem z Nuosl, a sousedy Nuosl- skými, jakož týž Jakub viní rychtáře s sou- sedy, která se jemu moc přihodila, že jest mu od nich moc násilná stala se a proti právu; že sú jej v noci obeslavše soudili, v svú moc vzali, šacovali i do vazby dali, hájíce mu vrbin a pravíce, že k tomu práva nemá a že na obecní sahá: kdež se jemu vidie, s čímž jest koupil, že toho užívati má a že sú o takovů věc i s prvními mlynáři zacházeli a nesnáz mívali; žádaje pánuov úředníkuov, aby, což se mu tu vod nich přihodilo, litovati i spravedlivě opa- Viti ráéili. Proti tomu rychtář a sousedé pravie, že jest se jemu od nichz Zádná moc ani násilé ne- stalo; než co my jako lidé robotnie, jakož obyčej máme, po svém uprázdnénie k vecerou (!) jej před se obeslavše mluvili sme k němu, proč se jest v to dal, že jest obecní vrbí majtil a sekal — kdež jest nám na to tu od- pověď dal, že jest sekal jako své a že to po- kázati chce. A my na jeho řeč položili sme jemu čas na pokazovánie do dvou nedělí a v tom času až posavad nic jest nepokázal. A kdež pravie, že bychom jej šacovali, tomu my odpíráme; než rozkázali sme jemu kopu gr. položiti, aby když tomu dosti učiní, več se jest podvolil, a pokáže, že sme jemu jeho navrátiti méli; neZ ponévadé vo obecní vécse dal a posekal, aby to zase souseduom a obci napravil. Proti tomu on Jakub pravie, že jest to vrbí své sekal a s tiem jest koupil a Ze to i pokáze. Tu páni úředníci [&estipanstí] — vy- povídají: Poněvadž z svědkuov jeho Jakuba to se nalézá, že předkové jeho vrbin jsú uží- vali, což k mlýnu náleží, pokadž hradba mlýnu ukazuje, — však — se nenalézá, aby vrbiny, o kteréž jest pře mezi stranami, samému mly- náři příležely, nébrž i někteří z souseduov, kteříž toho mlýnu v držení byli, že sú jich sami neužívali, to oznamují; a při týchž svědcích to se doličuje, že nákladem a prací souseduov na jich obcí to vrbí jest sázeno i časy svými od nich majceno a užíváno: protož páni úředníci je sousedy — i Jakuba mlynáře v společnosti a užívánie té obce i vrbiu zuo- stavují. A což se vrby jedné dotýče, kteráž blíž té obce jest a není opletena, ježto na rozdielu mezi gruntem jeho mlynáře a obci jest postavena, té páni úředníci v své moci zanechávají. Act. fer. II. post Urbani 1522 (Rukop. č. 2153 fol. 58.) 27. 1523, 30. dubna V té při mezi Matějem Zákonem s jedné, a Jiříkem Volejníkem z strany druhé, jakož týž Matěj Zákon jeho Jiříka vinie, kdež jest jemu zdal Matouš Blanický spravedlnost svú v mlajně nuoslském na XXVI k., že on Jiřík, učiniv s Blanickým smlouvu, vydati iněl podle té smlouvy XVI k. — Ze pe: níze za sebou držie —. Proti tomu Jiřík pravie, 

Strana 86
86 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: że jest on s Matoušem Blanickym nic činiti nemél ani od něho co kupoval a jemu nic dlużen nenie, a podle zápisuov Ze se jest on opatřil a jest i kvitován; a že o žádné smlouvě nevie. Na odpor tomu M. Zákon mluví: Kdež odporuje, že o smlouvě nevie, že jest ta smlouva zapsána na cedule řezané; a má on ceduli jednu, a sam ukdzal druhi —. Na odpor tomu Jiřík pravie, že o žádné ceduli nevie a že jest od Blanického jí nepřijímal. Tu páni úředníci [šestipanští] — vypoví- dají: Poněvadž cedule smluvní zavierá, že jest toho dluhu bylo XXV kop a k němu Jiřík Olejník že se seznal, a na XVIti kopách s Bla- nickým smlúvu učinil i rokuom placenie čas položil i plátce býti počal —: protož jemu Matějovi — dává se za právo, aby on Olejník podle též cedule — plátce jemu byl —. Act. fer. V. ante Phil. Jakob. (Rukop. č. 2153, f. 91.) 28. 1523. — Jakož sú nevole časté bý- valy mezi Janem Věžovským z N. a Janem Bříškou, Kateřinou, ženou jeho, sestrou Vě- žovského, a Janem, synem jejím, — haněním atd. [byli narovnáni]. (Rukop. €. 21565, f. 27.) 29. 1523, 17. června. Jakož jest Vondráček z Holubova domu žádal [úředníky šestipanské] aby jemu príti ráčili; kdež jest cesta mezi zahradou jeho a souseda druhého uličkou dě- laná, aby on touž cestu nebo uličku pro svú potřebu přeplésti mohl a zahraditi. Páni — toho jsú jemu dopustili na ten zpuosob, až by kto neb kteří sobě to obtěžovali, tehdy Vondráček od toho pustiti má k svobodnému pruojezdu. Actum fer. IIIL. post Viti 1523. (Rukop. č. 2155, f. 28.) [V juxtě:] Sousedé Nuoslsti a z Psar żadali za vyhrazeni zase té cesty, a též že jest obce ujav silnici stísnil. I jest rozkázáno Vondráčkovi obé to k nápravě přivésti. Actum sabbato post Egidii [5. září] 1527. 30. 1524, 7. července. Jan, Bříškuo pa- storek, koupil sobě, Kateřině m. své dvuor v N. od Filipa, bratra někdy Havlova od věže, za XXV k. m. A ty peníze náležejí dětem téhož Filipa, protože neb. Havel odkázav jim chmelnici za Strahovem, on Filip s povolením pánuov úředníkuov tu chmelnici jest prodal a za ty peníze ten dvuor koupil k ruce dětem svým —. Actum fer. V. post Johannis Hus 1524. (Rukop. č. 2152, fol. C. 10.) 31. 1524, 7. října. Jindřich Rormajstr z Tábora kúpil sobě a Martě m. své mlajn v N. u Jakuba kroupnika za VY a XL k. m. Act. fer. VI. ante Dionisii 1524. [V juxtě:] Mikuláš kotlář a Jindřich Rormajstr oznámili jsú, že on Mikuláš v ten trh ustupuje a Jindřich Rormajstr jemu jej propouštie. Act. die Stani- slai [8. kvétna] 1525. (Rukop. č. 2152, fol. C 13.) 32. 15206, 17. května. Osadní kostela sv. Vojtécha pod Slovany oznámili jsú, že jsú koupili od Jakuba kroupníka a Kateřiny m. j. sumu peněz jistou, jakožto puoldruhého sta k. m. týnž manželuom náležejících na gruntu a mlý- nu v N.; kterúžto sumu tíž manželé dali jsú soukupu svému za L k. m. Však kdež Mi- kuláš kotlář v ten trh vstoupil a od Jindřicha Rormajstra mlýn ujal, maje plátce býti kaž- dého roku po XXV k. m., což tu Jakubovi kroupníku, jakožto V k. m., bráti mu nále- želo, to jim osadním aby bylo kladeno. — Act. fer. V in octava Asc. d. 1526. (Rukop. č. 2152, fol. C. 26.) 33. 1527, 26. listopadu. Marek mlynář koupil sobě, Kateřině in. své, mlýn v N. od Mikuláše kotláfe za V!/,C k. m. — Act. fer. 3. post Katherine 1527. (Rukop. č. 2152, fol. D. 7.) 34. 1527, 2. prosince. Kdež rychtář a sousedé z Nuosl obeslavše Vondřeje z Holu- bova domu jej viní, kterak by on předkem udě- lav zeď od silnice k poli svému, touž zeď vy- stavil do obce a silnici stísnil ku překážce zna - menité, ježto v témž místě bylo jest prve záklé a ústupek, v němž vozové, utkajíce se v tom místě, mohli se míjeti, a nyní pro překážku té zdi že to již býti nemuože. Druhé také, kdež má zahradu v Psářích, přikoupil jest k ní pole, a mezi tím polema jeho zahradou byla jest od starodávna cesta svobodná k pruo- 

Strana 87
Nusle (1523—1545). 87 jezdu i k pruohonu dobytka, ježto lidé tu se- díce i z Nuosl té cesty jsú užívali, chodíce i dobytek honíce na obec a ku potoku a časem i po vrbinu, když se majtilo, tudy pruojezd majíce, nyní spojiv pole k zahradě, že jest tu cestu zavoral —. Vondrej k tomu praví: Což se zdi dotýče — že to pravé není; neb, ač jest první hráz od toho pole byla dále od silnice udělaná však za tou hrází podle silnice byl jest příkop též k tomu poli náležící, kterýž když byl dě- láván, že jest na tu hrázi bylo z něho kla. deno. A kdož příkop dělává k ohradě gruntu svého, tenť na svém a v svém dělává — ; ukázav na to i svědky, kterak by ten příkop hned od rohu zdi páně Mládkovy až do konce cesty, kteráž někdy skrz zahrady byla, byl mezníky osazen. Kdeż také praví, že jest cesta byla mezi zahradami k pruohonu anebo i k pruo- jezdu, ta cesta jim Nuoselskóm że jest nenś- ležela; než dokadž sú tu lidé seděli a podle té cesty domy své měli, tiem samým tou ce- stou příleželo choditi, ježto Nuoslštie v tom s nimi žádné společnosti neměli. A poněvadž se na to táhnou a právo k tomu míti chtějí, aby to pokazovali, neb i ti lidć před časy, kteříž tu seděli, jim Nuoslským tou cestou pruohonu sú hájili, protože oni sami své pastvy jinde mají i potoky pro svuoj dobytek —. Nuoslští proti tomu praví: Poněvadž jest cesta vždycky byla svobodná, ač jest Vondřej ta sídla skoupil, že to proti nim není; než cesty jest nekoupil a kúpiti nemohl, neb jest ona v své váze zuostala, jim i každému, kteříž tu grunty a zahrady své mají, k pruochodu svobodná. Tu páni úředníci [šestipanští] — vypoví- dají: Poněvadž on Vondřej koupiv pole, že jest před hrází toho pole byl příkop vně, a ten že jest byl vymezen, podle kterýchž mezníkuov že se jest dělil od silnice a že by byl nále- žející k tomu poli — neukázal —; i jakž jest koli již učinil, toho se tak nyní zanechává, aby s sousedy se o to smluvil. Než což se cesty dotýče, kteráž podle toho pole od silnice postraně až ku potoku běží, a ta od let dávných k pruochozu lidskému — bývala svo- bodná —, jakoż pak — Ondřej — páunuov úředníkuov, aby toliko ten pruojezd přeplésti mohl, toho se dožádav, obdržel, však aby ji sobě děditi měl aneb jakžkoli rušiti, zápis toho neobsahuje; z té příčiny — aby Ondřej — od té cesty — pustil a ji vyhradil k pruo- jezdu svobodnému —. Actum fer. II. post Andree 1527. (Rukop. č. 2153 f. 343.) 35. 1532, 14. října. Václav, jinak Svatoň Bleška, kroupník z Nov. M. Pr., koupil sobě, Dorotě m. své — mlajn v N. od Marka mly- náře za DLXXXV k. m. —. Václav Svatoň, jakožto člověk kmecí, chovati se má a držeti v té povinnosti, kteráž na tom mlajnu obci Star. M. Pr. náleží —. Act. fer. II. ante Galli 1532. (Rukop. č. 2152 f. E. 18.) 36. 1534, 17. července. Ondřej Kořeníčko řezník koupil sobě, Anně m. své zahradu v N. někdy Jana Slánského, od poručníkuov sirotkuo nadepsaného Jana Slánského, od Reginy, po témž Janovi osiřalé, a od Řehoře, syna Jana Slánského, i na místě jiných dětí let nemajících za LXXV k. č. — Act. fer. VI. post. Div. apost. (Rukop. č. 2191 f. 288.) 37. 1540, 30. srpna. Smlouva stala se jest mezi Pavlem Daňkem z N. a Bartolomějem Holým nad potokem, též z N., že Pavel přijal jest téhož Bartoloměje, Markétu m. j. i děti jeho, zejmena Havla, Martu, Lidu, Mandu, Káču, do polovice statku svého. — A on také Bartoň, cožkoli má a P. B. jeho naděliti ráčil, má s tím statečkem se vším s Pavlem se spolčiti a todo téhož statku obrátiti. Act. die Agapithi. [zrušeno] fer. II. ante Egidii. (Rukop č. 2192, f. 89.) 38. 1543, 26. listopadu. Jakub mlynář a Kateřina m. j. koupili mlýn v N. od Doroty Bleškové a Jana syna a Lidmily, dcery její, za DLXXXV k. Stalo se v pondělí po sv. Kateřině 1543. (Rukop. č. 2152 f. F. 38.) 39. 1545, 19. května. Jiřík Běchovský 

Strana 88
88 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: koupil zahradu v N. pod mlýnem od p. Arnošta Brykaera a Marjany m. j. za LXXXX k. m. Act. v úterý po sv. Žofiji 1. XLV. [V juxtě:] Jiřík Běchovský — zahradu — dává Vavřincovi Kumštatovi švagru svýmu a Anně m. j. — Stalo se v pátek před sv. Jakubem Filipem (29. dubna] l. XLVII. (Tamtéž f. G 3.) Nymburk. 1. 1462. 11. února. My purgmistr a kon- šelé města Nymburga na Labi vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej čtúce slyšeti budú, že slovutní a znamenití Pavel Czipser a Prokop od Bruncevíka, spoluměšťané Star. M. Pr., poručníci sirotka a statku Matěje řečeného Šilpytel, dobré paměti, sstúpili sú nám k zá- duší kostela našeho lúky, kterúžto nadepsaný Matěj dal, poručil a otkázal — vedle kšaftu —. Jenž jest dán leta — MCCCCLXII ten čtvrtek před sv. Valentinem. (Rukop. č. 2141 fol. 323.) 2. 1517, 19. července. (Jednání o mír v městě.) Jakož vznikla jest ruoznice a nesnáz mezi opatrnými pány purgmistrem a radu města Nymburka na Labi z jedné, a pány obecnými přísežnými staršími i všie obcí téhož města z strany druhé pro některé obtíženie a řeči a puotky nepřátelské, které jsú sobě pan purgmistr a rada proti obecním pfiseżnym starším i všie obci obtěžovali, a též zase páni obecní přísežní starší i všecka obec proti panu purgmistru a radě za věc těžkú a obtížnú jsú sobě pokládali; o kterýchžto ruoznicích a ne- snázích slovutné a vzáctné poctivosti páni Pražané Starého a Nového inměst Pražských a opatrní páni města slyšíce a tomu dobře vyrozumívajíc, kterak velmi nebezpečná a škodlivá tato ruoznice netoliko městu tomu jednomu jest, ale všemu stavu městskému k zármutku a tesknosti býti by mohla: v to jsú se nejednů dávali i o to pokúšeli netoliko na obecních sjezdích všeho stavu svého, ale také skrze poselství znamenitá osob z měst Pražských i z jiných některých měst vysílané o to pracovali, aby takové nelibosti, nechut a nesnáze mezi předpovédnými pány purg- mistrem a radú, jakožto krále JMti úředníky a města toho správcemi, a pány obecnými pří- sežnými staršími i všie obcí, jakožto spolu jich súsedy a jednomu právu, výsadám i svo- bodám v tom městě přísedícími, k dobrému, slušnému, spravedlivému i bezpečnému města konci, pokoji a svornosti pro zachovánie všechněch toho města obyvateluo přivedeny býti mohly; až najposléze vidúce a znajíc, že by takové věci a nelibosti z jistého počátku další škodu na obecném (dobrém toho města, tudíž i nebezpečenství obce všie a města krále JMti, nesly a přinésti mohly, kdyby další od- tahy pruochod svuoj měly: k tomu jsú se páni Pražané z poručenie a zvláštní žádosti všech měst království Českého pilně přičinili, aby ty všecky nelibosti a škodlivé výtržnosti dobrovolným a přátelským mezi nimi jednáním přetrhli a tudy k svornosti jako své přátely a sobě vespolek blízkým pribuzenstvim a sú- sedstvím příležící přivedli. Ráčili jsú z sebe a jménem svým osoby jisté s plni mocí do města Nymburka k jednánie a upokojenie těch nesnází, též také lásky a pokoje mezi nimi rozmnożenie vyslati slovutnó a poctivé Jana Hlavsu z Liboslavć, Zigmunda Vanićkovic, Jiříka od věže, Mikuláše ze Široké ulice, Ji- říka Švíka spoluradní své a Starého a Nového Měst Pražských měsťany, mistra Václava Bí- lého, kancléře Většího Města Pražského, kněze Jakuba, faráře kostela Matky Božie před Týnem v Starém Městě Pražském, a kněze Václava, někdy faráře kostela svatého Václava na Zderaze v Novém Městě Pražském ; a ti připojili jsú k sobě poctivého kněze Martina, faráře kostela téhož města Nymburka. Kte- řížto majíce zvláštní a plné o tom poručenie a moc k rovnánie, a učinivše předkem pilne a tomu náležité stranám napomenutí, žádost a duověrnost předloživše přátelskú, obojí stranu obzvláštně pro umenšení dalších ještě nelibostí a nesnází, co by sobě jedni proti druhým ob- 

Strana 89
Nymburk (1462—1517). 89 těžovali, jsú vyslyšeli ; a pováživše všech příčin, z kterých by takové věci škodlivé obecnému jich dobrému a jim všechněm nebezpečné a nechvalitebné přicházeti měly a přicházely, obojí straně upřímně, spravedlivě i přátelsky, což by stálého a spravedlivého bylo, obzvláštně jsú oznámili a na nich vedle obyčeje a práva ubrmanského se dotázali, jestli úmysl jich a vuole svobodná, aby na jmenovaných osobách, jakožto poslích pánuo Pražan k tomu a na to vyslaných, a prostředcích mocně a dokonce přestali. Kdež pak obě straně dobrovolně a nejsúce k tomu slovem ani skutkem přinuceni jedni před druhými mocně a dokonale na jme- novaných poslích a osobách jsú přestali a k mocné výpovědi přestávají; tu jmenovaní pánuo Pražan poslové a oratorové z moci práva ubrmanského a z moci té, kterúž jsú pan purgmistr a konšelé, též páni obecní pří- sežní starší i všecka obec města Nymburka na Labi na nich mocně a dokonale přestali, takto s boží pomocí mezi nimi obojí stranü všech věcí a příčin i nepříčin pováživše nalé- zají a mocně vypovídají: Najprve poněvadž z těch některých a jistých artykuluo z obû stran podaných to se zřetedlně shledává a nalézá, že jsú v takových věcech a puotkách proti sobě obojí vystüpili a z jakéhoZ kolivék pohnutí a hněvu dobrého pořádku mezi sebú umentili, a z té příčiny tý všecky nelibosti a nesnáze, kteréž jsú k sobě jměli a ukazovali, předpovědění ubrmané mocně mezi nimi zdvi- hají a v dobrý pokoj, lásku a svornost obra- cejí, poněvadž takové puotky, řeči duotklivé a nelibosti ani pánóm úřadu, ani pánóm obecním přísežným starším a všie obci, ani které z nich osobě k újmě jich dobré a zachovalé pověsti a poctivosti nejsú a býti na časy bu- dúcí nemají. A protož všech vuobcc i každého zvláště jmenovaní ubrmané žádají i přátelsky napomínají, aby předložíce sobě krále Ludvíka JMt, pána svého najmilostivějšího, v tomto věku mladém, patříce také na pány Pražany a všecka města, přátely své upřímé, vzhledajíce, Archiv Cesky XXVIII. vedle toho na svü poctivost, jméno dobré a před lidmi chválu a města toho i obce zacho- vánie: ty všecky nelibosti, nechuti a nesnáze mezi nimi obzvláštně neb vuobec prošlé z srdcí svých vypustili; a majíc k sobě lásku a do- brovolnost netoliko lidskü, ale také ki'estanski, v dobrém süsedství a přátelství spolu byli, a raději k sobě vzdělánie, jakožto jednoho města měšťané, v jednotě městské bydleli a ji sku- tečně sobě ukazovali; znajíc, že jich svornost, jednota a pokoj jest jich a města toho i všie obce dobré a obecních věcí užitek, vzdělánie i rozmnoZenie. A pfi tom vedle té moci sobé dané předpovědění ubrmané, páni úřad s pány obecními staršími i všie obcí v dobrú vuoli a lásku křesťanskúů i pokoj věčný a upřímý, též i v přátelství dokonalé jsú uvedli a svú touto vypovědí uvozují, tak aby sobě těchto věcí předešlých ani které jedné z nich všichni vespolek ani která osoba obzvláštně skrze sebe ani skrze jiné lidi a přátely své zjevně ani tajné nezpomínali a toho sobě nezdvihali, ale uprímé, věrně, právě i křesťansky sobě to na budúcí čas zdrželi. Pakli by kdož kolivék tímto, což srovnáno a na konečném místu po- staveno jest, hnúti a to komu zpomínati k jeho lehkosti chtěl, že ten ode všech napřed pánuo úřadu, též i ode všech pořádkuo z jednostajné vuole beze všech jiných odporností trestán a k nápravě přiveden býti jmá. A jestli pak že by kdo ani tudy k nápravě přiveden býti ne- mohl, tehdy budú moci páni úřad, páni obecní starší i všecka obec (ač by toho potřeba byla) na pány Pražany a stav městský, přátely své, vznésti, a páni Pražané vedle tohoto ubrman- ského přátelství pánuo úřadu, pánuo obecních starších ani všie obce radú a pomocí s jinými pány městy opustiti neráéí. Také pan purg- mistr a konšelé poněvadž jsú zprávce a města tohoto na miestě krále JMti, pána svého naj- milostivějšího, ředitelé a kteříž práva, svobody i výsady města Nymburka i všechny v městě súsedy a obyvatele zpravovati a v spravedlivosti opatrovati, jie poméhati a zvláště vdovám a 12 

Strana 90
90 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: sirotkóm jsú povinni: mají se k obecním starším i všie obci i k jednomu každému, i k naj- vyššímu i k najnižšímu, chudému i bohatému slušně, povolně, laskavě, upřímě i spravedlivě, jako kdy prve, zachovati a ukazovati, a soudy své městské vedle práva, obyčeje a zvyklosti starodávní držeti a stranám konce bez dlúhých odtahuo spravedlivě vedle práva činiti; a ne- méně páni obecní starší i všecka obec a jedna každá osoba z nich ku pánóm úřadu, jakožto starším a zprávcím svým, poslušně, uctivě, vážně i povolně se všie dobrovolností měšťansků, jakožto krále JMti, pána svého najmilostivějšího, árednfkóm, mají se zachovati; a coZ by z práva mésta toho a vysad, téz také vedle staro- dávných dobrých zvyklostí řídili a pro obecné dobré i práva zachovánie rozkázali, to bez ob- meškánie činiti, znajíc v tom svü poctivost před králem JMtí, pánem svým, a přede všemi lidmi pochvalu a jméno dobré. A též také což se všech pořádkuo města Nymburka, obecních přísežných, starších i všie obce dotýče, aby se ku panu purgmistru a konšelóm vedle řádu, obyčeje a starodávných, dobrých zvyklostí bez obmeškánie obecného i všech městských potřeb dobrého, buďto v jednánie, v radách, přímluvách, aneb obecních věcí obmyšlenie a řízenie, aneb když by z nich kterých aneb všechněch páni üfad poZádali a obeslali, nacházeti se dáti mají a ukazovati tak, jakZ jich závazkové i povinnosti v sobě šíře ukazují a zavírají, Což se pak Václava Hrádka a té mezi pány obecními staršími i všie obcí města Nym- burka a jím Hrádkem nesnáze dotýče, takto o tom vypovídají: Poněvadž taková pře a nesnáz pro některé příčiny obecní ku právu a soudu jest postavena, že toho při tom tak, jakž jest postaveno a na rozeznánie vedle práva stojí, nechávají ; však s takovýmopa třením & zpuosobem, Ze pan purgmistr a üfad, po- něvadž v té při a nesnázi jsú jako prostředek a v tu při vedle obce jsú se nedali, aby se proti Václavovi Hrádkovi všemi obyčeji tak jměli, aby jemu žádných fedrunkuo ani rady v té při nedávali, s ním schuozí žádných. zjevně ani tajně, proti obci a spolumé&fanón svím nemívali, než toho všeho pohotově až do té pře s Hrádkem srovnánie prázdni upřímo byli. Než potřebovala-li by obec všecka při Hrádkovi, aneb Hrádek zase při obci kterého svědomie v té při, tu úřad potud, pokudž jsú v pravdě vědomi na závazky své, budú moci takové svědomie dáti vedle práva. Jestli pak že by která osoba buďto z pánuo úřadu, z pánuo obecních přísežných starších i z obce zdála se býti komu jim obecním po- vinna, aneb že by co obecních věcí za sebú měla a držala, a to že by mohlo slušně, řáduě i spravedlivě býti ukázáno podle práva: o to bude moci k tomu každému jednomu neb jich více mluveno býti, a vedle práva ten neb ti z těch obecních věcí bude se moci viniti a právo se jim v tom nezavírá. A pan purgmistr a konšelé slyšíce takovů věc a hledíc na obecné dobré i jeho rozmnoženie, mají z po- vinnosti své to slyšeti a spravedlivý konec před jinými všemi věcmi vedle práva svého učiniti, a takového neb takové k nápravě při- vésti i na něm neb na nich toho dopomoci vedle práva, tak aby obecné věci nehynuly, ale jsúce zachovány, obci města tohoto ku po- třebám jich nalezeny hotové býti mohly. Actum et definitum pariter et promulgatum in pretorio civitatis Nymburgensis presentibus magistro civium, consulibus totaque comunitate plebis eiusdem oppidi, dominica ante Marie Magdalenae, anno Christi M?DXVII?*. (Rukop. č. 1128 II. fol. F. 20.) 3. 1517, 13. listopadu. Vedle toho roku složení starším obecním a obci města Nymburka na Labi a Václavovi Hrádkovi o ty různice a nesnáze, kteréž sou mezi nimi od dávní chvíle znikly a trvaly: tu Vácslav Lekeš spolu s jinými, od nadepsaných starších i vší obce Nymburské s mocí vyslanými, jeho Vácslava Hrádka vinili předkem z dosti neučinění smlouvy; a v čem se jest té smlouvě od něho dosti nestalo, to jest zejména od nich jmeno- 

Strana 91
Nymburk (1517—1518). 91 váno. Proti tomu skrze přítele svého Vácslav Hrádek mluvil, že on tomu dosti učiniti ne- může, aby jim Nymburským k žalobě hned odpověděl, z té příčiny, že jest sobě svědomí volně zjednati nemohl, kteréhož z knih města Nymburka i z jejich registr potřeboval, proto že jest svobodně a bezpečně do svého statku ani do svého města Nymburka nemohl; žádaje, poněvadž té žalobě místa nedává, aby jemu pro- dlení dáno býti mohlo. K tomu jest zase od Nymburských mluveno: že prve slyše na sebe 'Váeslav Hrádek žalobu, hojemství před týmž soudem jest bral sobě, že se chce z toho, z čeho naň žalováno, vyvésti ; žádajíc při tom za opatřenie, zvláště že s tím, což žalují, jsou pohotově a pokazovati chtí; a na to ukázali jsú některá svědomí. Tu páni purgmistři a rady Starého i Nového i Menšího měst Pražských řeči z obů stran vedle práva pováživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž on Vácslav Hrádek přistúpiv ku právu a slySe na sebe od starších i vší obce města Nymburka žalobu, tím jest té žalobě místa nedal, že by proti tomu také svědomí jmíti mohl itoho, což se na něho ža- luje, odvésti a se vyvésti času prodlenie pro tu příčinu žádal; i z té příčiny vedle práva páni purkmistři a rady měst Pražských jemu Václavovi Hrádkovi té věci odkládají na takový zpuosob, aby páni Nymbuvští, obecní starší i všecka obec téhož města jemu Hrädkovi gleith a dokonalé bezpečenství před sebú dali od středy najprve příští až do dvú nedělí pořád zběhlých ; a v tom času jsa beze vší jich překážky Nymburských mohl sobě buďto v knihách měst- ských neb v registrách aneb také osob svědomí hledati, tak jakž i oni starší i obec jsú sobě hledali. A páni Nymburští, čehož by k té při z knih i z registr městských Vácslav Hrádek potřeboval, jemu mají dáti a vedle práva se zachovati; a strany oboje aby zase před pány purgmistry a radami měst Pražských na rat-' hüze Starého Města Pražského ten pondělí po Novém létě najprv příštím stály; a tu páni purgmistri a rady měst Pražských k stranám vedle práva spravedlivě se zachovati chtí. Actum anno MDXVII? fer. VI. die Briccii. (Tamtéž fol. F. 26.) 4. 1518, 5. ledna. V té při mezi staršími obecními a obcí města Nymburka nad Labem z jedné, a Vácslavem Hrádkem z strany druhé, tu kdež sou oni Nymburští vinili jej Hrádka z dosti neučinění smlouvy mezi nimi Nym- burskými a jím Hrádkem někdy učiněné oso- bami dvanácti; pravíce oni Nymburští, že jest ta smlouva učiněna a že on Hrádek poddával a svoloval se té smlouvě dosti učiniti a již nedbá, a na to na obé pokázali sou svědomí : žádajíce toho, poněvadž se jest té smlouvě svoloval a poddával dosti učiniti, aby to, což ta smlouva a pokud v sobě drží a ukazuje, k tomu byl přidržán, tomu dosti aby učinil. Proti on Vácslav Hrádek odpíraje pravil, že podle té smlouvy není povinen jim nic učiniti z té příčiny a proto, že oni té smlouvy sú nepřijali; a na to ukázal svědomí, dále při tom pravě, že sou oni Nymburští pravili a v lidi vtrušovali, že by ta smlouva byla knihami města Nymburka zapsána a že toho není, prose, aby to provozovali; dále i to mluvě, mimo tu smlouvu, jí nepřijavše, že sou se s ním v soud svolili před panem podkomořím a před radou týmž panem podkomořím v nově ostřenou [!] na takový zpuosob, že artykule jisté měli sou sepsati a jich duovody i přělí- čení také a ve čtyřech nedělech pfed purg- mistrem a koušely Nymburskými položiti ; a oni konšelé to sou měli jemu Hrádkovi uká- zati, a on zase proti tomu odpory své též se- psati i s duovody měl a před týmiž konšely poloZiti; a to všecko že jest mělo k jich vyš- šímu právu posláno býti. A na to na všecko opět ukázal svědomí, žádaje při tom podle práva zachován býti, a že se jemu zdá, že on k té žalobě jim povinen není odpovídati, ani podle té smlouvy jim co činiti, poněvadž prve jsou jí od něho nepřijali a k soudu se pod- dali a že se jemu vidí, že sou ty všecky arty- kule v té smlouvě položené tudy potratili. 12° 

Strana 92
92 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: Proti tomu oni Nymburští pověděli, že on Hrádek najposléze k tomu se jest svolil před námi Pražany všech tří měst Pražských státi, a z čeho bychom jej vinili, práv býti, a protož že jest jim podletoho povinen odpovídati. A nato ukázali list poselací, kterýž jest psán i poslán jim Nymburským od Pražan i všech jiných měst království Českého, žádajíce v tom podle toho za opatření; a že se jim zdá, že ta smlouva jim minouti nemůže a, by pakminula, že k těm artykuluom i k jiným, kteréž naň mají a kteříž ještě nad tu smlúvu větčí jsou, jest jim povinen odpoviedati. Tu páni purgmistři a rady měst Pražských slyšavše žalobu, odpor i jich z obú stran pře líčení, svědomí i smlouvu a toho všeho bedlivě i s pilností pováživše, takto o tom nalézají a svym ortelem vypo- vídají: Poněvadž oni Nymburští to jsou mlu- vili a to i jich Nymburských i jeho Hrádkovým svědomím jest ukázáno, že on Hrádek svolil a poddával se jest té smlouvě mezi nimi Nym- burskými a jím těmi dvanácti osobami učiněné dosti učiniti; i z toho jich mluvení i také z obojí strany svědomí to se světle nachází a nalézá, že jím Vácslavem Hrádkem v tom jest nesešlo; a také poněvadž on Vácslav Hrádek to jest svajm svědomím podle práva provedl, něho nechtěli: i z těch příčin on Vácslav Hrádek tou smlúvou jim Nymburským povinen není, poněvadž sou oni Nymburští od něho po dobré vůli ji přijíti nechtěli. Než poněvadž najposléze on Vácslav Hrádek k tomu se jest svolil, z čehož by jej koli oni Nymbuvští viniti chtěli před pány purgmistry a radami všech tří měst Pražských, že on jim má ku právu státi a odpoviedati i práv bajti; i z té příčiny chtí-li oni Nymbuvští jej Hrádka z čehož koli, buď z těch artykulóv, kteříž v té smlouvě po- loženy byly, aneb z jiných viniti : že on podle toho svého svolení má jim z toho odpoviedati a práv býti. Actum in consilio Antigue ci- vitatis Pragensis anno MDXVIITP fer. III. in vigilia Epiphanie. (Tamtéž fol. G. 2.) 5. 1519, 14. května. (Zigmund Vaníčkovic obstavil Nymburské měšťany pro purgmistra, konšely i všecku obec pro CCL k.) Jakož jest Zigmund Vsníčkovic, krále JMti úředník z un- geltu, obstavil pro pány Nymburské některé sousedy jich pro sumu CCL k., kterúž sobě vzdanů před právem pravil se míti od Bartáka, a že jemu ji Bartákovi jsú spravedlivě po- vinni, na to pokázal svědomí. Proti tomu ob- stavení pravili a tomu dluhu odpírali, že jest věc listovní, a takovú sumu by povinnovati byli, že nevědie o tom, žádajíc, aby Barták list položil. A což ten v sobě ukazuje, že oni tomu rádi dosti učiniti chtí —. Tu p. purgmistr a rada — nalézají: Po- něvadž Barták vzdávaje před úřadem právo své Zigmundori, o dluh, ktery by na Nym- burských měl, toho jest zejmena neoznámil, jaký by to dluh byl a co by ho bylo; a oni obstaveni odpirali, że by toliko dluhu nebylo, než což jest ho, že jest dluh listovní, a že on Barták na týž dluh list má, jeho se dokládajíc a žádajíc, aby tajž list položen byl a on Barták, jsa přítomen a tu stoje, tomu jest ničemuž ne- odepřel, a on Zigimund, aby jinačejší dluh byl, než listovní, toho jest ničímž také nepokázal:; i z těch příčin jim obstaveným dává se za právo tak, že jest on Barták listovního práva jemu Zigmundovi vzdáti nemohl, a on Zigmund pro týž dluh listovní obstavovati také neměl —. Act. a. MDXIX fer. IL post Invocavit. (Rukop. €. 1129 fol. 374.) 6. 1531, 6. května (Kšaft Václava Lekše z Květné) Ve jmeno P. J. Kr. ukřižovaného amen. Já Václav Lekeš z Květné leže v těžké nemoci a v trestání buožím, ale z daru jeho svaté milosti rozumu dobrého a paméti užívaje, kšeft a o svém statku, jakýmž mne P. B. na- děliti ráčil, pořízení činím obyčejem tímto: Najprve statek svuoj, ač mám-li který, mohovitý i nemohovity, kdeż by koli zde neb v Nym- burce mohl nalezen a optán býti, odkazuji mocně po své smrti, ač by mne P. B. jí uchovati neráčil, Žofce, své manželce vlastní, a ona 

Strana 93
z toho statku aby dala dótem, co bude chtiti, dokudź se nevdá. Pakliby se vdala, tehdy ji věřím, že dětem spravedlivě učiní. Pakli by nechtěla, tehdy oni děti aby jí žádným právem | nemohli hleděti ani z čeho upomínati žádným soudem, než což by páni poručníci nížepsaní vypověděli, to ona aby dětem učinila.. Což se pak dotýče těch škod provozování při dskách, ty aby ona Žofka jměla s dětmi na rovný díl, což jich koli bude, málo nebo mnoho, aby se, jimi věrně a právě, nic víc jeden před druhým nebera, podělili. A jakož on Petr Havíř mne vinil a pravě, že by mi dal VIII k. gr. č. za duom z závdavku, kterýž byl vzal od písaře v Nymburce: to beru k své duši, že jest mi žádného peníze, ani zlámaného, nedal; a pozdraví-li mne P. B., že to provésti chci. A také pravím, že žádnému nejsem nic dlužen, kromě k úřadu. A pakli by kdo co pravil a má žena o tom věděla by, nechť zaplatí. Item což se souduov dotýče, které jsem jměl s Nymburskými v Nymburce před soudem wykpildským a samými osobami městskými a takovń věc na JMtKskou jsem vznesl a JKskáMt rátil mi povéditi, Ze nás ráčí o to sly- Seti, mne i p. podkomorího, též i p. Jindřicha z Chocenic; a protoż o tom takto řídím, aby Žofka, manželka má, neuchová-li mne P. B. od smrti, o to stála a dobré lidi v pomoc starala, bude-li moci v tom koho užití, nebo její ta věc všecka byla; a pakli by nemohla, musila by to P. B. poručiti. Item co se záduší sv. Mikuláše dotýče, prijdü-li Skody, kteréž sem pokázal, v její moc, aby na to záduší nezapomínala. Item co se bratra mého starýho dotýče, věřím své manželce, aby nežebral, že ho neopustí do smrti jeho. Item oznamuji, že jest mi Jan Žižka v Nymburce dlužen XL k. a XX gr. m., a o to mnoho jsem stával i psaní činil. Item Vít kolář, též v Nymburce, dlužen mi za II k. pinet a X pinet vína uherského, pinta po VI penézích malych. A toho všeho pro pomoc mé manželce dožá- Obříství. 93 dal sem se za poručníky býti urozeného vladyky p. Ondřeje z Jinočan a slovutné Duchka Přeštic- kého a Matúše Bečváře, měštanuov Meušího M. Pr., a Jiříka Bakaláře (rukop. má: Bakaře), mě- št[én]jína Nov. M. Pr., a jim věřím, že mé man- želce ve všech potřebách radni a pomocní budú. A pro jisté věření všudy tomuto mému pořízení kšeftovnímu dožádal jsem se p. purgmistra a rady Menšího M. Pr., že jsú k tomu dva spoluradní vyslali, kteřížto byli zejmena tito: Vít mečíř, Jan Krosek a Jan, radní písař. Stalo se v so- botu před sv. Stanislavem 1. B. DXXXI. A tento kšeft jest tvrzen a v knihy Menš. M. Pr. vepsán a místo jemu dáno. Act. fer. III. post Divis. ss. apost. [18. července] a. d. DXXXI. (Rukop č. 2212 fol. J 12.) Obříství. 1. 1428. — My purgmistr a konšelé Veli- kého Města Pražského na vědomie dáváme, že v té při a róznici, kteráž jest až dosavad byla mezi Jankem, synem Lojsovým apatekářovým, z jedné, a Andělem bratrem téhož Janka z strany druhé, o všechna zbožie dědičná, movití i nemovitá, v městě i kromě města položená, kteréhož jest jim jich otec Lojsa svrchupsaný po své smrti zuostavil; jsü opatr[nýjmi mužmi Václavem Štrabochem a Janem Bechyní, ubrmany i rozdělcemi toho zbożie mocnými, od stran svrchupsaných s po- volením naším s plnú mocí vydanými a vyvo- lenymi a na ně pode dvěma stoma kop gr. zaručenými, smluveni a rozděleni. Kterizto ubr- mané zbožie svrchupsaného takovéto jsú roz- dělenie učinili: Najprve, aby Janek svrchu- psaný všechny klenoty, kteréž má v své moci, i také všechny listy a dluhy, kteréžbykolivěk měl na kterékoli osoby, položil u pana Šimona od bielého Iva k pravému rozdielu, z kterýchžto klenotóv paní Dorota manželka svrchupsaného Janka má napřed své penieze mieti a vzieti, kterýmižto jsú jí dlužní a vinovati tíž bratřie vedle listu jí učiněného, kterýž ma né má. Dále jsú vyřkli a vypověděli, aby ti kleno- 

Strana 94
94 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: tové, kteří jsú v Židech zastavení, byli od obü stranü svrchupsanü ze spolka z jistiny i z lichvy vyvazeni a vyplaceni a tudież také u pana Simona svrchupsaneho polożeni na pravý rozdiel. Také jsú vypověděli, aby všechna zbožie | movitá i nemovitá, jakožto vinice, chmelnice, Obřístvie se vším panstvím a se všemi požitky i s tiem, což k němu příslušie, bylo na pravú póli mezi svrchupsané bratry rozděleno takovú měrú, aby Janek, jakožto starší bratr, dělil a Anděl jakožto [nedokon- čeno.] (Rukop. č. 992 fol. 101.) 2. 1428, 19. srpna. Janek a Anděl bratřie, synové nebožce Lojsy apotekáře, měštěnína Star. M. P., s povolením panským purgmistra a kon- Seluov téhoZ mésta smluveni jsü o všecko zbožie, kteréž jest jim otec jich svrchupsany po sobě zuostavil, takové: aby Andél svrchupsany drżel to zbožie Obřístvie se vším příslušenstvím jeho, na něm seděl a jeho požíval, nemrhaje, ale hospodářsky jsa živ, jakožto na dobrého člověka záleží ; a což by kolivěk mimo náklady hospodářské viece toho zbožie v celém roce zbývalo, tiem aby dluhové, jimiž jest otec jich svrchupsaný rozličným osobám vinovat zuostal, placeni byli, a zvláště a najprve ten plat, kterýž iná Ofce, dceři Pratforšta starého, placen býti. A také týž Anděl nemá měniti úřed- níkóv ižádných, ani jich ssazovati, ani také kterých tovaryšuov odbyvati vedle svého umu, než aby to všechno činil s vólí a s vě- domim Janka bratra svého svrchupsaného. Dále Janek bratr jeho svrchupsaný má domy všemi i s vinicemi vVládnúti, kteřížto neb kteréžto jsú zuostaveny po otci jich svrchu- psaném, a těch aby požíval, hospodářsky jsa živ bez mrhánie, jakožto na dobrého člověka záleží; a cožby kolivěk mimo náklady hospo- dářské viece toho zbožie v celém roce zbý- valo, tiem aby dluhové, jimiž otec jich svrchu- psaný rozličným osobám vinovat zuostal, pla- ceni byli, a zvláště a najprve ten plat, kterýž má napředpsané Ofce, dceři starého Pratforšta, placen býti; a to vše aby také činil s vólí a s vědomím Anděla bratra svého svrchupsa- ného. A z toho ze všeho aby sobě počty či- nila dvakrát do roka před poručníky svými, totižto na sv. Jiříe a na sv. Havla, počnúce na sv. Jifie nynie najprv pfi&tieho, bez od- pornosti v&elikteraké. Také sta slíbila svrchu- psaná oba bratry pode ctí a pod vierü nikam s tú jistú tvrzí nehleděti než k tomuto městu. Actum anno oc XXVIII. feria Vta post Assumpcionem b. Marie V. (Rukop. 6. 2099 fol. 215.) 3. 1428, 26. října. Janek a Andel bratfie, synové Loisovi apotékářovi, svolili jsü só sami dobrovolně, tak jakož vedle smlúvy páně Ši- monovy Andél má Obřístvím vládnüti, aby z toho dluhu platil paní Katruši macoše jich, a Janek z domóv, z vinic a z chmelnic dluh Ofce, Pratforštově dceři, až do dalšieho mezi nimi opatfenie bez úrazu a pohoršenie listóv a zápisuov, kteréž jsú na sě zdělali. Actum in consilio feria III. post XI Milia virginum anno oc XXVIII. (Tamtéž f. 284.) 4. 1530, 7. května. Kdež jest byla vznikla nesnáz a sváda mezi lidmi pánuov z Hasištejna Vobřístevskými a lidmi pánuov Pražan Města Starého taková: že někteří z obyvateluov Klu- mínských některého času jsúce v společnosti též s některými osobami lidí pánnov svrchu- psaných v krčmě v Obřístvě a majíce pivo k společnému placení, což koli na osobu uklá- dajíce, když se o to urovnati nemohli skrze odpor některé osoby, přišlo to mezi nimi k svádě, že se o to i zbili; o kterémž zbití jiní zvěděvše, z Klumína pribéhli a tu v jinou opět bitvu se dali a jedni druhé zranili, Kdeż z toho k tomu přišlo, Ze potom jedni proti druhým se zkyselivše, v jiném místě se sšedše, tu pode vsí Dušníky, lidé pánuov z Hasištejna vraždu učinili a souseda jednoho z Klumína jménem Duníčka zabili ; pro kterýžto skutek přátelé jeho nebožtíka přirození proti těm, kteříž ten skutek vraždy učinili, litujíce přítele svého, o to jsü myslili, a& by mohli, aby se pomstili. Kdež páni obojí strany o takové věci 

Strana 95
Okoř — Olonov. 95 zvěděvše, aby ze zlého v horší nepřišlo, rok jsü jim k tomu složili, aby pokojně přátely s obi stran sobě lidi nestranné volíce, všecko to porovnali a k smlouvě přivedli. I na takové roku složení v neděli po svatém Petru a Pavlu strany se sešly a tu v Obřístvě o ty všecky nesnáze i o vraždu smluvily v ten zpuosob; aby ti lidé pánuov z Hasištejna, kteříž jsú toho nebožtíka Duníčka zabili, na místě tom, kdež jest zabít, kříž kamenný postavili a na po- tomní časy proti této smlouvě aby sobě ničímž zlým toho nevzpomínali ani nepřátelstvím zdvi- hali; pakli by ktož koli tak se nezachoval a proti smlouvě této zase vzpomínal a zdvihal, že takovému každému všecko to novo býti má a této smlouvy v ničemž nemá užíti. Kdež obě strany takové oznámení smlouvy slyšíce, že jest tak, k tomu se přiznaly, i že se tak chovati na budúcí časy chtějí, pripovedely; a též obojí strany páni to slyšíce, jim té smlouvy přáli. Actum sabbato post Floriani 1530. (Rukop. č. 2155 fol. 118.) Okoř. 1. 1416. — Anna, filia olim Jacobi, pro- curatoris in Ockors. — Stephanus Mraz de z Hlazowiez, tunc purggravius in Ockors. (Ru- kop. é. 2099 f. 102.) 2. 1421, 21. Gervna. Tomassco Silhawy de Minori Civitate Pragensi de et super universis et singulis bonis ad municionem Okorz perti- nentibus — X s. census annui et perpetui et XV s. retentas nostro in consilio publicavit. Actum sabbato post s. Viti. (Rukop. é. 2099 f. 119.) — Przibico de Camenicz de et super universis et singulis bonis ad municionem Okorz pertinentibus —, in quibus Loys appo- thecarius se proscripsit, XX s. census annui et perpetui, quas de camera tenetur solvere, nostro in consilio publicavit. Actum, ut supra (ibid.). 3. 1423, 3. prosince. Inter Petrum, filium Mauricii Kaczer, ex una et Annam Wence- slaumque, eiusdem maritum, prefati Petri se- rorem, parte ex altera discreti Mathias de Gi- czin et Cunsso de Krzessow causam controversie arbitratorie deciderunt — : quod prefatus Petrus det, condescendat et proscribat predicte Anne sorori sue IIII s. gr. census annui et perpetui in Okorz secundum ius terrestre; et ipsa Auna una cum Wenceslao marito suo — promittunt — prefatum Petrum ab omni -— impeticione — quittum reddere —. Actum feria VI. post Andree, (Tamtéz f. 131.) Okořím u Chomutova. 1407. — Margareta, relicta olim Nicolai Krych de Okorzin prope Chomutow. (Rukop. č. 2099 fol. 14.) Okrouhlov (Okrouhlo). 1449, 25. srpna. Ondráček ze Čtimičic, syn nebožce Sokolóv, když nařiekal Mikuláše Črnína z Radšejic o dědictvie v Vokrúhlém, kteréž jest Petr Črnín, bratr nadepsaného Mi- kuláše kúpil u Chadima, strýce již řečeného Ondráéka, a nesnáz jemu o to velikü činil i koně jemu bera: tehda — přátelská a konečná úmluva se jest stala i výpověd v plné radě, aby Ondráček Mikuláše Črnína i jeho budúcích o to dědictvie již věčně nenařiekal i s Cha- dimem strýcem svým —, ale aby Ondráček o dvě kopě gr., protože jest jie Chadim pro- dával, hleděl k témuž Chadimovi —. Actum [in consilio Nove Civ. Prag.] feria II. in cra- stino s. Bartholomei anno oc XLIX*. (Rukop. &. 2084 fol. C 29.) Olonov, polohy neznámé. 1522, 7. ledna. Ondřej Straka z Klatov v radě [Nov. M. Pr.] oznámil, že spravedlnost i právo své všecko, kteréž jemu koli po ne- boztíkovi Matéjovi Strakovi, otci jeho, ke dvěma dvoruom v Olonově blíž Klatov náleží, vzdal jest — Václavovi, synu svému. — Act. in consilio anno sc XXII feria III. post Epi- phaniam. (Rukop. č. 2093 fol. 80) 

Strana 96
96 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Olšany u Prahy.*) 1. 1405. — Jessco Wrabecz emit mediam S. gr. census erga Bernhardum Hanconis pro V s. super bonis suis in Olssan. (Rukop. à. 2101 ful. 32.) 2. 1408, 9. kvétna. Bernassco de Olschan promisit persolvere Andree coco IIII s — et proscribit eandem pecuniam super annonis suis in curia sua in Olschan provenientibus —. Actum fer. IIII. post Stanislai. (Rukop. €. 2099 fol. 15.) 3. 1411. — Ursula, relicta Pesskonis Dro- bnicze, emit unam S. gr. census — erga Jo- haunem, filium olim Petri de Jiczin, pro IX s. super vinea ipsius in bonis Olssan in acie penes vineam Marziconis Ptacznik super vi- neam Goblini institoris —. (Rukop. é. 2101 fol. 261.) 4. 1416, 4. Cervna. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Pr. recognosci- mus, quod inter Johannem Rulant, tunc tem- poris magistrum moncium vinearum, ex una, nec non d. Johannem de Tuheneze, capellanum seu rectorem altaris s. Marie in ecclesia s. Laurencii sub monte Petrino, et Jessconem Kokot, tamquam patronum seu collatorem eius- dem altaris, parte ex altera, pro et racione III s. gr. census, quos olim magister Ludwicus, rector scole s. Marie in pede pontis, pro dicto altari emit erga Bernassconem de Olschan super certa vinea, que sita est in bonis ibidem in Olschan penes vineam pridem Nasonisse, nunc Henrici Falcnawer, de qua vinea idem Johannes Rulant, tamquam magister mencium vinearum, se intromisit ex eo, quod ipsa vinea inculta iacuit, talem inter ipsos tullimus (rukop. tulisse) sentenciam: sic videlicet, quod ipse Johannes de cetero ab antea de omnibus censibus retentis in eadem vinea ab omni impeticione antedicti Jo- hannis — nec non Jessconis Kokot debet esse liber et solutus; sed quod ipse de eadem vinea *) Zápisy z knihy viničné a zápisy drobné z XVI. věku zde pojaty nejsou. — debet -- d. Johanni et successoribus suis, altaristis, et prefato Jessconi, tamguam patrono suo, III s. gr. census — censuare —. Act. fer. V. ante Pentecostes. (Rukop. č. 2099 f. 194.) 5. 1418, 15. října. Domini consules in pleno consilio in causa dissensionis, gue verte batur inter Mikulassconem de Tuhancz, mares- scalkum domine nostre regine, ex parte Jo- hanconis fratris sui, altariste altaris s. M. V. in ecclesia s. Laurencii sub monte Petrino, et Jessconis aurifabri, patroni dicti altaris, ex una, et Bernasskonem de Olssan parte ex al- tera racione decimarum, quas ipse Bernassko habere pretendebat de vinea prope Olssan, que dictis altariste et patrono in tribus s. gr. census perpetui, quas desuper habere dinos- cuntur, ad dictum altare spectantibus, et in multis censibus retentis per magistrum mon- cium vinearum dudum dinoscitur esse appro- priata: pro sentencia edixerunt, quod dictus Dernassko nullas decimas de dicta vinea nun- quam peramplius in eternum, nee heredes sui exigere debent, nec aliquod ius ad ipsam vi- neam habere debet; sed quod predicti alta- rista et patronus plenam potestatem habere debent cum dieta vinea agendi et disponeudi — quod dictum altare iu posterum nullum in suis censibus paciatur detrimentum. Actum a. s. MCCCCXVIII sabbato ante s. Galli. (Ru- kop. č. 992 f. 26.) 6. 1418, 29. listopadu. Domini consules appropriaverunt hereditarie d. Nicolao, cruci- fero monasterii in Zderaz —, pridem plebano in Trutnow, nunc vero plebano in Wydra, vineam, que olim fuit Henslini institoris et sita [est] prope Olssan inter vineas olim Petri de Ponte ex una, et d. plebani s. Henrici parte ex altera —. Actum a. d. MCCCCXVIII in vig. s. Andree ap. —- D. Nicolaus crucifer — resignavit Nicolao Massezowecz [hane] vineam — Eod. die. (Rukop. ¢. 992 fol. 31.) 7. 1422, 5 října. Jan od ruky, Matěj od hřebene, konšelé rady města Pražského, Václav Krbic a Václav z Dlúhé třiedy, konšelé úřadu 

Strana 97
Olšany (1406— 1423). 97 viničného, Václav od črné hvězdy a Tóma z domu Pechancovského ot pánóv purgmistróv a konšelóv k tomu vyvolení a vydaní ku prosbě panie Kunky vdovy a sirotkóv Henrice kra- máte dobré paměti, aby opatřili statek — i kšaft neb poručenstvie od téhož Henrice učiněný a rozvážili a spravedlivý rozdiel ve jmeno P. B. mezi nimi učinili. ProtoZ ohle- davše najprvé listy kšaftovnie — v nichžto psáno stojí paní Kunce sto k. a deset kop gr. za jejie věno a ty všecky věci, buď to na rúchu neb na klenotech neb nábytku, což jest tu s sebú přinesla neb přivezla, aby jí dáno a navráceno bylo. Potom opatřivše to zbožíčko a ten statek sirotčí — a také shledavše veliké těch si- rotkóv nedostatky, a ty dědiny v Olšanech, vinice a domy, velikými platy a úroky obtie- žené, a peněz hotových že sirotci nemají, jimiž by panie Kunky odbýti mohli, aniž kterého přietele mají, ježto by jie hotvvými penězi za- ložil: i uvážili sú to a rozkládali a myslili, kterú by tomu cestú najpodobnější naleznúti mobli, aby sirotkóm i paní Kunce spravedlnost uči- nili. A to často a dlúho přemietavše, podob- nějšie a lepšie cesty vymysliti jsú nemohli, nežli tuto: Aby paní Kunce ta vinice, ježto slove Otlikovská, s tiem domem při též vinici a s tú viežkú prostřed té vinice ustavenü v téch sto a v X k. dána a otdielena byla. Na kte- réžto vinici jest platu üroka roénieho XIIl k. a z těch — aby paní Kunka, neb kdož by od nie a po ní tu vinici držal, platila nebo platil dva diely, a sirotci, neb kdož by tu druhů vinici držal, diel třetí. Pakli by co toho úroka sešlo a zminulo, vedle nálezu a svolenie obec- ného, tehdy máta paní Kunce dva diely sníti a sirotkóm třetí. Item ten kus vinice té Otlikovské, kterýž leží proti té vinici sirotčí vedle zdi z obü koncí, točiž i s hory i sdolu: aby k té vinici sirotčí zuostaveno bylo, a sirotci aby tu zeď opravovali a hradili. Item také shledavše a zpraveni jsáce, že paní Kupka dvoje blány ku- Archiv Cesky XXVIII. nie a chfebtové, prostéradla kmantová a nék- teré své klenotky stfiebrné rozprodala a ty penieze na stravu a na jiné potřeby sirotčie priložila: tak sú se svrchupsaní poručníci svo- lili, aby sobě to víno, kteréž tuto jí sě uka zuje, sebrala a sklidila. Item ty věci domovité a rúcho ložnie i chodicie, což jejieho bude, to jí aby vydáno bylo v její moc. Sirotköm: Item sirotköm zuostane ta vi- nice svrchu jmenovaná; item druhá vinice proti té ob cestu, sřezaná, ale dvě letě neb tři na- pořád nezkopaná. Item v Olšanech dvór spá- lený a dědiny se tři pluby, pusté a velikými úroky obtiezené. Item dva domky s stodolü, v kterychz sedie. A z toho jsú li které dluhy, téch odbyvati, a jestli jim kdo co dlužen, to k sobé vzieti. Vyrčenie toho rozdielu stalo sé jest mezi paní Kunkú a sirotky — pány poručníky, ja- kož v listu psáni stojie, před pány purgmistry a konšely — na rathúze, točižto Michalem Stříebrným z Star. M. a Pavlem z Rychtářova domu 'z Nov. M., toho času purgmistry, Duch- kem rimarem, Pechú valchářem, Mixem Ryš- lavým, Prokopem Závadú, Václavem Lito- chlebem, Mikulášem z podjistbie, Dobešem Slajférem, Bedvikü krajčieťem, Havlem slado- vníkem, Václavem od kapróv, Janem od ruky, Václavem Holcem, Jakubem od tfí lící, Ma- téjem od hřebene, Janem Kúkol[em], Václavem z hrobky, Křížem platnéřem, Františkem Ši- linkem, Janem Lojovníkem; Janem Rathüzskym, Maríkem sükeníkem, Janem z domu Hofrych- téřova, Mikulásem Hrdonká, Valsem Mudrákem, Benešem ze vzchodce, Pálou ševcem, Her- Sem pekařem, Petrem Nárožníkem, Benešem Cukmanským, Velíkem od kocúróv, Petrem postřihačem, Jírů Frankovým, Mikulášem sla- dovníkem a Duchkem z Senného trhu I. tisí- cieho étyrstého a dvamezcietmélo, ten pon- dělí v ochtáb sv. Václava. (Rukop. 6. 992 f. 46.) 8. 1423, 12. března. My purgmistti a rada města Prazského vyznáváme —- Ze přistúpivše 13 

Strana 98
98 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských » archivu města Prahy: před nás — Bernášek z Olšan, Dorota někdy vdova Štephanova — a poručníci sirotkuov nebožce Henrice kramáře — vyznali sú — že o zbožie dolepsané přišli sú mocně pod tu pfi ztracenie — na ubrmany a rozdielce — a ti rozdělili je tiemto obyčejem: Najprve Bernáškovi z Olšan oddali sú a mocně a dě- dičně oddělují ty hory za vinici Siraniovü az do cesty, kteráž jde mimo vinici Koldicovu aż do vinice sirotkuov Henricovych od zlatć koruny, s úrokem Hrneékovím — a strych úlehle vedle vinice Havlovy a nic viece. Item Duoře vdově někdy Stephanové sad a mésti&té sadové, jakož sad zasahá, hony neb dědinu od té cesty za dvorem, kteráž vede k vinici Ná- zovic až do vinice Koldicovy, s viničků, mě- stištěm vedle úlehle Bernáškovy napřed psané. A kdyžby napřed jmenovaná Duora na tom miestě, kdež sad leží, sě stavěla, aby to její stavenie zboží sirotčiemu na tom dvoře od vody, kteráž by od nie tekla a s toho domu spadala, nemá škoditi [sic!]. Též zasě od sirot- kuov. A také jest vymluveno, aby v rybnieciech sirotčích Bernášek a Duora koně napájeli, ovce myli; ale tak, aby sirotkóm Henricovým žádné škody nečinili.. Ostatek dědin, vinic, chmelnic a jiného zbožie — totiž dvě chmelnice, topolé všecko i s trávníky, s vrbím zdola pod cestu až k dvoru, rybníky dva, dvuor, dědiny, všecky hory, pahorky, vinice pustá vedle vinice Ná- zovó — napředpsaným sirotkóm zuostati mó. Actum die s. Gregorii. (Rukop. č. 2099 f. 124.) 9. 1424, 20. prosince. Anno domini oc XXIIII feria II. in vigilia Tome — Wenceslaus de Bytow, quondam notarius Minoris partig civitatis Pragensis, et Tomas, de ibidem civis, commissarii et directores orphanorum Henrici institoris a corona, civis Maioris Civ. predicte, nec non bonorum orphanorum predictorum, ex- posuerunt IIII laneos cum medio laneo agro- rum sub certi census onere annui usque ad annos XII immediate se sequentes ad curiam in Olssan spectantes de consensu et voluntate predictorum dominorum consulum certis per- sonis sub pactacione et condicione inferius descripta seu conscriptis: videlicet Ondrakoni de Malessicz cum Wenceslao Uher, genero suo, de foro feni Nove Civ. prefate, I'/, laneum et prefato Tome commissario [vynechána me- zera] I laneum; Jacobo et Mathie, fratribus, filiis Hodkonis de Ssossowicz, in quorum lo- cum successit ex consensu predictorum Wence- slaus Dibliczek, I laneum et Wankoni fabro de Nova Civitate I laneum, prenotatos, heredibus et successoribus eorundem. De quibus quidem laneis prefati Ondrak et ceteri heredes et successores ipsorum debent et tenebuntur Solvere censum boc modo: Primo Ondrak cum Wenceslao genero suo IIII'/, s. gr. census annui, Tomas III s. an- nuatim, Jacobus cum Mathia III s. gr. annuatim et Wanko faber III s. annuatim; et hoc quo- libet annorum divisim, videlicet in festo s. Galli proxime venturo medietatem et in festo Ge- orgii deinde secuturo medietatem census pre- notati, et sic deinceps singulis annis in predictis terminorum terminis Erasimo et Aniczcze, orphanis Henrici prefati, heredibus et succes- soribus ipsorum. Quam quidem exposicionem — prenotatam predicti orphani coram prefatis dominis gra- tanter et benivole susceperunt, habentes ean. dem pro rata et grata. Si autem pretactus census per aliquem predictorum censualium in terminis predictis quocunque annorum pre- dictorum infra unam quindenam post quem- libet terminorum terminum prefatis orphanis, heredibus aut ipsorum suecessoribus non fuerit persolutus, ex tunc super quamlibet sexagenam IHI gr. et super mediam sexagenam II gr. nomine pena ultra censum accrescent. Et con- similis pene accrescere debet super qualibet quindena quousque predictus census una cum penis suis ad plenum non fuerit persolutus. Pro quibus quidem omnibus et penis non so- lutis ad requisicionem predictorum orphano- rum, heredum vel successorum eorundem pre- fati domini magister civium et consules per 

Strana 99
Olšany (1424—1482). 99 iudicem aut nunccios suos prefatos censuales, heredes et successores ipsorum in prenotatis agris seu quovis alio modo possunt et debent impiguorare quocienscunque oportunum fuerit ipsis orphanis aut ipsorum heredibus et suc- cessoribus usque ad plenariam satisfaccionem censuum, penarum et impensarum ob non so- lucionem censuum factarum. Insuper hoc est notanter expressatum et adiunctum, quod post revolucionem predicto- rum XII annorum prefati censuales, heredes vel eorum successores de predictis laneis pre- tactis orphanis, ipsorum heredibus aut succes- Soribus absque omni contradiccione et diffi- cultate cedere debent viceversa et resignare. Si autem ipsi orphani, heredes aut ipsorum successores pretactos laneos tenere et excol- lere non possent, ex tunc supradictis censua- libus sub alia nova pactacione eosdem laneos &d tenendum, excollendum ultra omnes alios homines favere debent et pactare cum eisdem. Si vero prefati censuales infra pretactos annos aut aliquis illorum laneum seu laneos excolere noluerit aut non curaverint seu non curaverit: ex tunc petunt prefatos dominos et iudicem, qui nunc sunt vel pro tempore fuerint, ut ad excollendum predictos laneos prefati censuales, ipsorum heredes vel successores modo, via, iure et forma, quibus melius et efficacius fieri solet et potest, compellantur. (Tamtéž f. 135.) 10. 1426, 22. října. Nos magister civium et consules Maioris Civ. Pr. recognoscimus universis, nos in causa dissensionis et contro- versie, que hucusque vertebatur inter Petrum Hilbrandi et Petrum causidicum, tutores et testamentarios Nicolai orphani, nati Gedrute conthoralis Erasimi, ex una et Andream dictum Raz nomine Anne uxoris sue, sororem (!) vero dicti Erasimi, tamquam impetentis predictos testamentarios in litteris testamentalibus per antedictos Gedrutam et Erasimum confectis instantisque pro iure devolutorio parte ver- tente ex altera, talem tulisse sentenciam dif- finitivam : Primum enim et ante omnia testamento — ipsius Gedrute plenum robur et omni- modam potestatem dantes ipsamque — con- firmantes —, demum vero interpretacionem testamentalis littere ipsius Erasmi iam dicti domini, tamquam supremi commissarii, pote- Statem reservantes et ex eadem reservativa et suprema potestate hoc sentencialiter edi- centes: quatenus iam nominati testamentarii de bonis in Olssan et omnibus aliis, per Hen- ricum Gulden olim maritum prediete Gedrute derelictis, antedicte Anne dent et effectua- liter persolvant anno quolibet, dumtaxat ad tempora vite ipsius, per dimidiam terciam s. gr. — tali sub condicione, quod si predictam Annam contingeret prius claudere suum diem extremum, quam predictum Nicolaum orpha- num, ex tunc talis census debet ad ipsum devolvi pleno iure. Si autem idem Nicolaus finiret prius vitam suam, quam prefata Anna, ex tunc predicta summa solutoria debet de- volvi post mortem dicte Anne ad antedictos tutores —. Actum anno oc XXVI feria IIII. ante Simonis et Jude. (Rukop. 6. 2099 f. 194.) li. 1428, 18. listopadu. Nicolaus dictus Teml, civis Maioris Civ. Pr., convenit campum in Olssan situm a muro usque Hrneczkonem se extendentem ad undecim annos — erga Doroteam relictam Stephani ibidem de Olssan — sub pensa XII s. gr. — Actum feria V. ante Elisabeth. (Tamtéz f. 274.) 12. 1432, 19. března. Arbitri et compo- sitores amicabiles a Ambrosio de Bohostiez ex una et a Procopio de Olssan et Wence- slao, genero Bohunconis, et Mathia de Kbel, censitis dicti Procopii, parte ex altera electi inter dictas partes racione homicidii, per pre- fatum Wenceslaum et Mahiam, coadiutorem suum, in Hochonem, starostam dicti Ambrosii, perpetrati, taliter pronuncciaverunt: ut ambe partes — sinceri amici existerent — hoc ad- iecto, ut predictus Wenceslaus, tamquam auctor cause, pro anima huius interfecti — elemosinas fideliter elargiat, lumina in ecclesii8 pro ho- 13* 

Strana 100
100 nore corporis dominici frequenter parando —. Actum feria IIIL dominice Reminiscere a. XXXII. (Rukop. č. 2099 f. 325.) 13. 1434, 13. května. Páni purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského povolavše poručníkóv dobré paměti Prokopových z Olšan před sě, točižto Mikuláše, bratra téhož Pro- kopa, a Pešíka od střiebrné hvězdy, i shle- davše a spatiivse, an týž Mikuláš statek si- rotčí svrchupsaným Prokopem jim zuostavený pobrav k sobě škodu nemalú jim na tom statku bez vědomie spoluporučníka svého svrchu- jmenovaného učinil: i přikázali sú a nalezli si, aby svrchupsany Pešík ty jisté sirotky, točižto Štěpána a Káči s statkem ještě zuo- stalým k sobě pobral a je poctivě u sebe choval až do jich let rozumných a dospělých, pokrmem a oděvem je opatruje —. Actum fer. V. ante Penthecosten anuo oc XXXIIII*. (Rukop. 6. 87 f. 1.) 14. 1435, 5. ledna. Materna, filius Hen- slini carnificis, et Wenceslaus antiquus Ko- cziczka deposuerunt — quod ipsis bene constat, qualiter preterito anno Dorothea de Olssan, mater Nicolai et Procopii fratrum, ipsis ad se evocatis in testimonium, legavit et deputavit Anne filie sue et Jacobo carnifici, marito ipsius, genero suo, XV s. gr. — de bonis ipsius in O. — Actum feria IIII. ante Epiph. | d. (Rukop. é. 2099 f. 391.) 15. 1435, 9. února. Jakož jest Pešík od striebrné hvézdy sahal na Dorotu, Mikulásovu z Olšan manželku, aby jemu těch dvanácte kop bez osmi gr., kterýchž jest jemu neb. Petřík Rohovec na ní odkázal, jakož jest jemu po počtu za muže svého byla zuostala. Tu — páni — přikázali jsú, aby Dorota, anebo ten, kdož bude držeti to zboží v Olšanech Miku- láše svrchupsaného, již jmenovaného Pešíka tím dluhem odbyli. Actum a. MCCCCXXXV ipso die b. Appolonie. (Rukop. &. 87 f. 6.) 16. 1435, 14. ünora. Pessiko a stellis et Sigismundus Chanie, arbitri a Jacobo carnifice et Aniezka conthorali ipsius, tutoribus per E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Nicolaum de Olssan subordinatis, ex una et Dorotheam, relictam dicti Nicolai, parte ex altera — occasione bonorum ibidem in Olssan situatorum — huiusmodi pronuncciacionem — fecerunt: Primum enim et ante omnia — omnia bona in Olssan consita — cum orphanis et pueris eiusdem Nicolai prefatis Jacobo et Anne, tutoribus et amicis prelibati Nicolai, adiudicantes — quousque prefati orphani an- nos etatis sue legittimos assecuti non fuerint — ; hoc adiungentes: quemadmodum prelibata Dorothea iuxta testamentum antedicti Nicolai mariti sui triginta s. gr. post immutacionem sui status vidualis habere debet et debuit, exinde easdem XXX s. gr. pretacti Jacobus et Auna eidem statim — dare tenentur —. Eci- am est expressum, quod prefati Jacobus et Anna debent eandem Dorotheam suis propriis in expensis fovere —. Adiunctum est eciam, si memorata Dorothea iu statu viduitatis perma- nens dies suos ultimos concluderet, et pueri prefati superstites existerent: ex eo quindecim s. gr. de dietis triginta s. ad dictos pueros debent devolvi, et quindecim s. gr. legare et dare poterit —. Actum feria II. ipso die Va- lentiui anno oc XXXV?, (Ttukop. é. 2099, f. 395.) 17. 1436, 1l. ünora. Postquam litis ma- teria vertebatur inter Aniczkam et Johannam sorores, Jacobum carnificem, socerum, et Mar- garetham conthoralem, nomine suo et orphá- norum Nicolai de Olssan parte ex utraque occasione curie in Olssan ac bonorum ad di- ctam curiam spectaucium post mortem eius- dem Nicolai quomodolibet derelictorum: extunc domini magister civium et consules Mai. Civ. Pr. — elegerunt testamenti prefati Nicolai et or- phanorum ipsius discretos viros Francz carni- ficem, Pessikonem ab argentea stella et Ja- cobum Polonum commissarios et potentes gu- bernatores eadem bona in Olssan regendi, disponendi et gubernandi —. Actum sabbato post Scolastice a. XXXVI. (Rukop. ¢. 87 f. 76.) 18. 1436, 3. dubna. Wenceslaus Zatecky emit curiam quondaw Hrneczkonis circa Olssan 

Strana 101
Olsany (1434— 1437). cum domo, orto, vineola — pro se, Duchna coniuge sua, heredibus et successoribus suis erga Pawlikonem, filium Wenceslai Brzeska de Maiori Civ. l'r., succéssorem quondam Si- monis Ways arcuficis, et dominam Margaretham, conthoralem ipsius, pro quatuor s. gr. — Actum in consilio (Nove Civ. Pr.] feria III. post dominicam Palmarum anno oc XXXVI?*. (Rukop. é. 2082 f. L. 16) 19. 1436, 29. listop. Johannes Kulhanko de foro equorum, Clemens doliator, Petrus pelliparius ex opposito orti Angeli et Petrus Krasny, vitrici ecclesie s. Hendrici de foro feni, cum consensu et voluntate plebani par- rochie ecclesie predicte locaverunt, exposuerunt et convenerunt usque ad voluntatem eorundem Troiano de foro equorum campum situm ex opposito Olssau cirea stratam seu viam inter desertum Swojssonis et campos Olssanenses in censum XL gr. eo omni iure, quo dicta parrochia tenet, habendum, tenendum et paci- fice possidendum. Quem quidem campum alie persone non intendit predicta parrochia con- venire —. Actum in cimiterio dicte ecclesie s. Henrici presentibus dicto domino plebano Benessio Czukman, Ulrico Pulez, Audrea de Florenez, Johanne linista de vico Krzizale et Benessio Srch consulibus et aliis parrochianis quam pluribus fide dignis. Publicatum in con- silio Nove Civ. Pr. feria V. in vigilia s. Andree ap. anno 9c XXXVI. (Rukop. 6. 2082 f. N. 6.) 20. 1436. — Páni purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského povolavše před sč do plné rady opatrného Pešíka od střiebrné hvězdy, poručníka sirotkuov nebožce Proko- pových z Olšan, a Jakuba řezníka, řečeného Polák, i ženy jeho, protože jsú v jistotě toho došli a od dobrých lidí zpraveni, kterak by Jakub Polák s ženú svú, pobravše k sobě si- rotkuov svrchupsaných, některý statek ten by utracovali a ještě by utratiti chtěli, kdyby to nebylo opatřeno, Jakož též nebožčík Mikuláš, bratr svrchupsaného Prokopa, byl jest počal také těm jistým sirotkóm jich statek utraco- 101 vati a škodu nemalú činiti a proto těch jistých sirotkuov dřévnie radú jest zbaven, a Pešíkovi svrchupsanému ti jistí sirotci i s statkem a zboží jich jsú mocně poručeni; přikázavše témuž Mikulášovi, aby jemu na tom zmatkuov ižádných nečinil. I znamenajíce opét kteraké sé škody těm sirotkóm na jich statku od Ja- kuba řezníka a od ženy jeho staly: i přikázali jsú Jakubovi a ženě jeho, aby těch sirotkuov i jich statku a zboží prázdni byli a svrchu- psanému Pesikovi na tom nepřekáželi ani kterých zmatkuov činili; poněvadž jsú jemu prvnf radi svéfeni a poruéeni —. A jakoż sé jest nókterakć ubrmanstvie mezi l’esikem a Jakubem feznikem stalo, że tomu ubrmanstvie moc odjimajie —; nebo Pešík napřed psaný, když by sě jemu zdálo, nemá ižádnému jinému z toho statku a zboží sirotčieho počtu učiniti, jedné pánóm purkmistru a konšelóm —. Také přikazují nadepsanému Jakubovi a ženě jeho, aby ten statek sirotčí, kterýž jsú k sobě po- brali i penieze jich jim od Pešíka pójčené témuž Pešíkovi zasě vydali —. [Bez datum.] (Rukop. č. 87 f. 93.) 21. 1436. — Vitco, villanus de Malessicz, emit pro se, Margaretha conthorali sua — agrum triginta duos strichones cum medio in se mensure habentem situm in Olssan sub vineis Olssanensibus inter agros Andree Raz ex una et villanorum de Ssessowicz parte ex - altera erga Petrum causidicum, civem Maioris Civitatis Pragensis, pro duodecim s. gr sibi iam plenarie — persolutis —. (Rukop. è. 2102 fol. 390.) 22. 1437. — Mathias Teml braseator et Ludmilla, conthoralis ipsius, emerunt agrum seu campum in Olssan situatum penes murum vinee olim Henrici Turnauer ex una et agrum Hrneczkonis parte ex altera erga Jacobum carnificem Polak et Annam, conthoralem ipsius, cum scitu et voluntate dominorum magistri civium et consulum Mai. Civ. Prag. nec non commissariorum orphanorum Nicolai de Olssan — pro 36 s. —. (Rukop. 6. 2102 f. 405.) 

Strana 102
102 23. 1437, 10. ledna. Postquam serenis- simus princeps et dominus dominus Sigis- mundus — dominus noster naturalis oc pro- vido Paulo, filio Ditrici, quondam illustrissimi domini regis Wenceslai portulani, concivi Nove Civ. Prag. curiam in Olssano — occasione serviciorum, que sue maiestati imperatorie fideliter adherendo exhibuit et exhibet, con- tulisset idque sigillo maiestatis roborasset —: extunc Paulus predictus voluit, ut Franciscus Ssilinko, qui dicte curie in possessione fuerat, sibi de eadem curia — condescendisset tali modo, quo se in possessionem dicte curie a dominis consulibus et communitate Nove Civ. Prag. intromisit. Franciscus vero id facere recusavit, asserens se super dicta curia — impensas proprias fecisse et cum scitu et vo- luntate domini subcamerarii ibidem seminasse. Cum vero dicte partes per se — uniri non poterant —, domini vero consules — pronunc- ciaverunt per diffinitivam sententiam —, quod Paulus predictus iuxta continenciam privilegii domini imperatoris curiam predictam asse- quatur — utque habeat et tollat medietatem Segetum autum[n]alium ibidem per dictum Fran- ciscum seminatorum et medietatem piscium de piscinis et ipse Franciscus alteram medie- tatem de eisdem —. Actum feria V. post Epiphaniam domini anno oc XXXVII'. (Ru- kop. č. 2082 f. N. 8) 24. 1431, 16. července. Cumque litis causa plerisque vicibus tractabatur inter Dorotheam, relictam Nicolai de Olssan, iam vero Pauli de Unhosst, ex una et Jacobum Polonum carnificem et Annam conthoralem ipsius parte ab altera occasione triginta s. gr. dotalicii, pre- tacte Dorothee per prefatum Nicolaum ma- ritum suum iuxta ultimi testamenti Sui dis- posicionem donati et legati, iain dictum Ja- cobum et Annam pro huiusmodi dotalicio im- petendo; Jacobus vero cum Anna eciam ibidem Mathiam Teml et Ludmillam conthoralem suam pretextu XXI s. debiti racione agri seu campi in Olssan situati iuxta empciovis et E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: vendicionis contractum sunt agressi —, ut possint — ex vendicione huiusmodi agrorum seu campi prefatum dotalicium solvere; sed quia huiusmodi forum per commissarios orphanorum iam dicti Nicolai de Olssan est interdictum et arrestatum, prenominato Mathie Teml et contho- rali sue denegantes huiusmodi debitum causa talis interdicti solvere; domini vero magister ci- vium et consules Mai. Civ. Pr. — Mathie Teml — contractum prefati agri — confirmaverunt — mandantes prefato Matie — ut predictas XXI s. et Jacobus Polonus IX s. sepenominate Dorothee pro iam dicto dotalicio — persolvant. Actum feria III. post s. Margarethe. (Rukop. 6. 2099 fol. 447.) 25. 1437. — Mathias Drdak — emit quadraginta quinque gr. census super vinea Thome, doleatoris de Nova Civ. Pr. supra lacum, et decem gr. census super vinea Mare, relicte de domo Zuwaczonis, que site sunt, iuxta se in vinea olim Coldiczonis retro Olssan penes vineas Nicolai Krzivousty et ex opposito vinee Andree Raz, erga Mathiam bursificem pro III s. gr. (Rukop. é. 2102 f. 399.) 26. 1438. — Mathias Colinsky a nigro ortulo emit — vineam VII strich. desolatam et per voraginem iguis combustam — supra villam Olssan inter vineas Nicolai Krzivousty et Thome doilatoris ex una et Mauricii Ryss- lawy parte ex altera erga Petrum pistorem pro V s. (Rukop. 6. 2102 f. 413.) 27. 1438, 17. září. Kdyż jesti byla pie mezi p. Pešíkem od střiebrné hvězdy a Franc řezníkem, poručníky sirotkóv nebožce Miku- lášových z Olšan, o dvuor téhož Mikuláše a sirotky jeho z jedné a Jakubem řezníkem, řeče- ným Polák, z druhé strany, kterak by Jakub již jmenovaný utracoval těm sirotkóm jich statek a dvoru jich a dědin neopatroval a nedělal tak, jakož by slušalo; tehdá s povolením pánóv — poručníci hlediece k dobrému a požiteč- nému těch sirotkóv, učinili jsú smlúvu s Ja- kubem svrchupsaným o dvuor napřed jmeno- vaný a oty sirotky takovúto že Jakub Polák 

Strana 103
Olsany (1437—1444). má toho dvoru v O. i s dédinami ornfmi i neornymi a což k tomu dvoru přísluší v dr- žení býti, jej opravovati, dědiny dělati, tak jakož jest toho řád a obyčej, až do let si- rotkóv svrchupsaných rozomu došlých. A ty jisté sirotky má u sebe chovati, je potřebú tělesnů opatruje poctivě, tak aby na pokrmu a na odévu nüze netrpéli. A kdyzby ti jistí sirotci k svým letóm rozomu dospélym prisli a svým dědictvím chtěli vlásti, tehdá Jakub má toho jistého dvoru s dědinami na ozim a na jaro dobře osatými jim s povolením pánóv — a poruéníkóv pfede Znémi postüpiti. A v tom dvoře má dvě krávě, čtyři koně a étvero svinského pohlavie pozuostaviti — ; také má všechny dluhy těch sirotkóv podstúpiti, aby z nich nebyli od nižádného napomínávi —. Actum fer. III. post s. Ludmille a. XXXVIII. (Rukop. č. 2099 f. 469.) 28. 1439. — Johannes funista dictus Ha- lerzek de Nova Civ. emit — vineam trium str. penes agros Olsanenses et vineam Lyskonis — erga Benessium Czukmansky pro XIII'/, s. (Rukop. č. 2102 f. 415.) 29. 1440, 12. července. Jacobus carnifex dictus Polak — resignavit — curiam in Olssan cum agris cum seminibus yemalibus et esti- valibus, uno equo, una vacca, uno curru, uno aratro, duabus trahis Petrzikoni areufiei so cero suo et Johancze conthorali sue ad ha- bendum, tenendum, utifruendum et possiden- dum, quousque orphani pie memorie Nicolai, fratris Johancze prefate, non pervenerint ad debitam et legittimam etatem annorum et usque ad extenuacionem totalem decem s. gr., quas prefatus Jacobus iam nominate Johancze de pretactis bonis debuit dare et assignare; de quibus decem s. gr. prelibata Johanka et Petrziko maritus suus, predictum Jacobum — presentibus dimittunt liberum et solutum. Cumque autem prefati pueri ad annorum suorum discrecionem pervenerint, et prefati coniuges predictas decem s. gr. in pretacta curia extenuerint plenarie et in toto: extunc 103 de predicta curia cum medietate seminum super yemalibus et estivalibus seminatis nec non rebus et utensilibus supradictis — con- descendere debent et tenentur —. Tenentur eciam et debent prelibati coniuges predictos circa se fovere et servare, ipsis de victu et amictu providentes, donec in tenuta predic- torum bonorum et eorundem orphanorum fu- erint. Actum feria III. ante festum s. Marga- rethe pleno iu consilio. (Rukop. 6. 90 f. 56.) 30. 1440. — Jacobus dictus Hynsst, con- civis Nove Civ. Pr., emit curiam cum area, ortum, pratum, pomerium, vineollam — olim Hr- neczkonisse sitam in Olssan inter agros Tem- lonis et Johancze erga Wenceslaum Zacensem, concivem N. C. Pr., cum consensu Wenceslai Brziezka, cui de dictis bonis censuantur — pro quinque s. gr. Actum fer. III. in vig. s. Thome ap. (Rukop. č. 2083 f. D. 17.) 31. 1444, 21. bfezna. Jakož jesti pře a nesnáz byla mezi Mikulášem, sirotkem nebožce Mikulášovým z Olšan, Elškú sestrů jeho a Křížem, manželem též Elšky, z jedné a Jo- hanků tetú jich i Petříkem střelcem, mužem jejím, z strany druhé o dvuor v Olšanech a o ty věci, kteréž jsú ještě tudiež pozuostaly, jichžto jesti napřed psaná Johanka s manželem svým svrchupsaným v držení byla —, ubrmané — takovéto jsú vyrčenie učinili: najprvé a přede vším kšaftu nadepsaným Mikulášem uči- něného i také zápisu prvnie úmluvy, kterýž jest mezi nebožcem Jakubem, poručníkem týchž sirotkóv, a jinými jeho spoluporučníky učiněn a v knihách městských zapsán, túto vypovédí potvrzujíce —. Potom jsü — Miku- láška, sirotka dřieveřečeného, ještě let dospě- lých nemujícieho, přiřkli svrchupsané Elšce a Křížovi manželu jejiemu s jeho dielem, kterýž- kolivěk md a nai pifsludie, tak aby oni jemp ten jeho diel zaručiece a objistiece, aby utra- cován viece nebyl, jeho u sebe i s tiem jeho dielem až do dojitie leth rozomných chovali —; a když by let dospělých došel, aby věděl, své kde naleznúti. 

Strana 104
104 Dále jsú vypověděli, aby svrchujmeno- vaná Johanka s Petříkem mužem svým toho jistého dvoru v Olšanech i s osením na ozim vsatým, od pondělého nynie najprv příštielo počítajíc, v témdni konečně postúpili a jim uprázdnili, svrchek vešken poberúce. Než píce lonské, což jesti jie koli zuostalo, té polovici aby pobrali a druhń polovici aby pii dvoru zuostavili. A ozimi takć coż tu su koli vzali, té také polovici, když toho čas bude, sobě aby sžali a sklidili na syé nákiady; a to skli- diece aby pobrali a odvezli, a s tiem učinili, jakož sě jim bude zddti. A druhů polovici též ozimi aby jim při dvoru pozuostavili —. Jest také dále vypověděno, aby nadepsaná Johanka s manželem svým o tě dvě kopě gr. platu, jakož jest nebožtík Jakub vedle prvnieho zápisu na sě převedl byl k jeho statku, kdež by jej koli nalézti neb optati. mohli, hleděli; a svrchupsaného zbožie v Olšanech aby v po- koji nechali. Naposledy jest vypověděno, aby častopsaní Elška a Kříž manželé což by kolivěk dlubuoy spravedlivých bylo, vedle kšaftu již řečeného Mikuláše, ty aby byly, což by najdál mohli, od nich z toho zbožie placeny —. Actum pleno in consilio sabbato ante Letare — anno domini oe XLIIIL (Rukop. 6. 2029 fol. 807.) 32, 1444. 31. října. Paulus, filius discreti Wenceslai Brziezka, pro tunc magister mon-' cium yinearum — in consilio [Nove. Civ. Pr.] — recognovit, quod Johannes linicida concessit et mutgavit sibi octo s. gr.; in qua pecunia condescendit et resignavit dicto Johanni unam s. gr. census — super Jacobo Hynsskone in Olssano —. Actum sabbato in vigilia Omuium sanctorum anno oc XLIIII*. (Rukop. è. 2083 f. L 11) 33. 1449, 5. prosince. Ve jméno boZzie amen.-Já Margaretha, vdova a měštka Starého Města Pražského, někdy od rajských jablek vyznávám c — Najprve toho póldruhého lánu bez osmi strychóv dědin, kteréž ve vsi Olsanech mám, otkazuji — Prokopovi apo- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: żelce jeho, móśtanóm Star. Mósta Pražského ; — s túto však výmienků, že — z dědin těch — mají — panie Aničce, vdově po — On- diejovi retenćm Raz LXXV gr. iroku platu ročnieho platiti — aż do jejieho života a nic dále. — Actum feria VI. in vigilia Nicolai. (Rukop. &. 2119 B 9.) 34. 1451, 27. kvétpna. Auna, relicta olim Andree dicti Raz — resignavit — octo s. gr. census annui, perpetui et hereditarii in agris, humuleto, vinea et ceteris ad ipsa pertinenciis in villa Olssan situatis; et nominaliter — in Georgio de foro equorum duas s. cum octo gt., qui tenet quatuor quartas; in Johanne Zizka et Cruce, eius vicino, nonaginta sex gr., qui simul tenent tres quartas cum media parte curie et muris ibidem exstructis; in Procopio Buben ante portam Porziecska dictam babi- tanti triginta duos gr , qui unam quartam tenet ; in Clara Witkonis de Wrssowicz XNXII gr., que similiter unamquar tam tenet; in Krasnaa de dlazenie viginti quatuor gr. quos censuat de humuleto et prato; in Clemente Hrnezek octo gr. quos censuat de quadam particula vinee; item in vinea sita post campum hospi- talis inter montes, vulgariter v mezihorzi, duas s. et XLIII gr. Et hoc cum istis additamentis, que ultra census predietos exequi debent —, videlicet de qualibet quarta agrorum predic- torum duos currus fimi et duas gallinas, aut pro quolibet curru fimi unum grossum et simi- liter pro qualibet gallina unum giossum — Bohuslao nato suo —, prout sola post Hen- riczonem institorem, patrem suum, hahuit —. Que quidem Anna sexaginta quatuor gr. census pro se in Wenceslao saponista de platea Krzi- zalonis reservavit, qui duas quartas agri tenet —. Piscinulam vero ibidem situatam debent simul tenere et ea uti —. Act. fer V. post Urbani a. etc. LI. (Rukop. &. 90 f. 252.) 35. 1451, 30. srpna. Elisabeth, nata Ni- colai de Olssan, — resignavit — suam post mortem medietatem curie —, cuius altera tekáři, zeti mému, a Lidmile dceři mé, man- | medietas ad Mikssonem, fratrem ipsius Eli- 

Strana 105
Olšany (1444— 1529). sabeth, pertinere dinoscitur, et tota curia sita est ibidem in Olssan penes curiam Pauli Theo- drici de Nova Civitate, Cruci de Malessicz, marito suo. — Actum feria II. ante Egidii, (Rukopis č. 90 fol. 205.) 36. 1456, 28. ledna. Procopius Buben emit — dimidium alterum laneum minus me- dia quarta lanei agrorum situm in Olssan penes agros Pauli, olim magistri civium Nove Civitatis Pragensis ex una et sub vinea dicta Zidova pec parte ex altera erga Procopium appothecarium pro XXII. s. gr. minus X gr. —. Et tenetur de predictis laneis Anne, conthorali Nicolai dicti Capitula, civi dicte Nove Civi- tatis Pragensis, ad vite ipsius dumtaxat tem- pora et ipsa mortua iam dicto Procopio appo- thecario vendenti LXXV gr. census annui et perpetui — in singulis annis censuare. Actum fer. V. post Crisostomi. (Rukop. &. 2105 f. 50) 37. 1456, 10. kvétna. Vitko de Olssano — resignavit — famoso Hynkoni de Luniekowiez et Jessykoni de foro equorum, concivitus huius Nove Civ. Pr., agros suos, videlicet dimidium alterum laneum situm in Olssano sub vineis Olssanensibus inter agros Andree Raz et Vitko- nis predicti ex una et villanorum de Ssessowicz parte ex altera —. Actum feria IIII. post domiuicam Letare aano — LVI°. (Rukop č. 2085 f. A 18) 33. 1458. — Martinus, civis Nove Civ. Pr, de domo Bezruké, emit — vineam cum humuleto penes agros Olssanenses erga Ste- phanum a nigro ortulo pro LVIIIL. s. gr. (Rukop. é. 2108 f. 75.) 39. 1495. — Johannes, olim iudex de de Olssan. (Rukop. č. 2079 II. fol. 66.) 40. 1510, 22. listopadu. (V brundtnjch K VHIL) Anna z Prahy, dcera nékdy Bohu- slava odtudž z Prahy, p., że jest dlużna sto kop gr. pr. č. Jeronymovi z Hradešína a jeho dědicuom, v kterémžto dluhu ihned postoupila jemu dědictví svého v Volšanech, dvoru po- plužnieho s poplužím, krčem vysazených v plat s dědinami, lukami, potoky, dvěma rybníky, Archiv Cesky XXVIII. 105 vinici, chmelnicf i se vší zvolí, coż k tomu přísluší s plným panstvím, toho všeho, což tu má, v týchž mezech a hranicích, v nichžto všecko dědictví záleží, tak a v témž plném právě, jakož dsky otci jejímu Bohuslavovi od Anny, dcery někdy Jindřicha z Prahy od zlaté koruny, a jí po otci též dcky plněji svědčí; také všech práv svých, kteréž koli k nade- psaným dědinám [v] Volšanech má, jakž by to koli shledáno býti mohlo dckami, neb kterak koli jináč, k jmění, držení, prodání, zastavení, zapsání a učinění jako z svých vlastních dě- dických, žádného práva sobě tu dále k nade- psaným dědinám nepozůstavujíce. Stalo se leta MDX v pátek před sv. Kateřinú. (Desky zemské větší č. 249 fol. B. 30.) 41. 1520, 9. ledna. Ve jméno božie amen. Já Vít pernikář z domu na Skále, měštěnín m. Prahy, — jakož mám v Olšanech dvuor —, týž dvuor dávám Pavlovi, Jírovi a Janovi, sy- nóm svým, společně, aby jeho užívali a spo- lečně při něm všecko řídili a o duochody aby se spravedlivě dělili. Pakli by se v tom snésti nemohli, tehdy ten dvuor aby prodali a předkem Jírovi — Pavel a Jan aby padesáte kop m. dali a když on těch L kop napřed vezme, tehdy o ostatek aby se rovně rozdělili všichni: tři —. Dán v pondělí po Třech králích sc XX. (Ru- kop. č. 2142 f. A 15.) 42. 1529, 12. ledna. Johanna, Anna a Jan, děti nebožky Anny, manželky někdy Jana, služebníka panského, oznámili — že sprave- dlnost — po též mateři jich — natřech dvo- tích v Olšanech — vzdávají Janovi otci svému —. Actum fer. III. post Epiph. d. (Ru- kop. €. 2191 f. 13) 43. 1529, 30. ledna. Smlúva přátelská mezi Zigmundem Frajskuot a Pavlem, střel- cem od Horské brány, stala se takováto: Jakož jest on Zigmund obvinil jeho Pavla před pány, że on Pavel udělal jest výpověd nějaků o pole u Olšan, kteréž Zigmundovi vzdáno bylo od Melichara Hyrše, a jeho Zigmunda jest od té spravedlnosti odřekl; i přátelsky o to, krom 14 

Strana 106
106 škod skrz to přišlých, mezi sebú narovnali takto: že on Pavel jemu Zigmundovi to pole dobrovolně pouští — v tom ve všem právě, jakož jest na též pole přípověď a zvod pře- dešlý p. Řehoře z Vodolic učiněn. Actum sabbato ante Purif. (Rukop. č. 2134 f. 9.) 44. 1542. — Vedle té vejpovědi JMti pány a vladykami na plném soudu zemském mezi Janem a Vilémem, bratřími z Hradešína, a Pavlem střelcem — učiněné list obranní v tato slova: Leta MDXLII ve čtvrtek před sv. Janem Kř.[22. června] vyšel list obranní podle té vejpovědi na dědiny, kterýchž nyní Pavel střelec — v držení jest, totižto v Olšanech na dvuor poplužní s trojím poplužím, s podsedky, s dě- dinami, lukami, potoky, rybníky, vrbami, to- polím, vinicemi, chmelnicemi, zahradami —; a dán jest Vilémovi z Hradešína a také majícímu sobě právo od Jana z Hradešína bratra svého dskami postoupené. Vyznání všech ouředníkuov. (V kvaternu památném 1. 1544 v pátek den sv. Prima). — Vilém z Hradešína položil list ve zprávě dědin Olšanských purgmistróm Star. i Nov. M. Pr. na dva tisíce puol třetího sta k. gr. č., a to podle smlouvy a vejpovědi králem JMtí mezi nimi Vilémem a Pražany učiněné, a má týž list u desk zemských do tří let a XVIIIti nedělí ležeti. (V rajstřích, kde se listové správní kladou I. XLIIII. v pátek po Novém letě.) — Vilém z Hradešína, syn a dědic někdy Jeronyma z Hradešína, p. p., že jest skrze vajpověď — krále JMti — všecko právo —, kteréž jest sobě na gruntech Volšanských při- souzené měl a listem obranným na to se vedl —, prodal purgmistróm, radám i vší obci Star. i Nov. M. Pr. za dva tisíce a puol třetího sta k. gr. č.; — a má zpraviti — před Pavlem střel- cem, který se praví býti sirotkem po někdy Anně, Bohuslavově dceři z Prahy, — a Jakubem Kavalcem, měšťany Nov. M. Pr. (V kvaternu trhovém I. XLIIII v pátek po Novém letě.) 45. 1514, 25. června. Ambrož sladovník, zeť Kuncové, koupil sobě, Regině manželce své pole v Volš. ležící, jedno nad lúkou a E. XiV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: druhé pod lúkou, kterouž má od Víta Kuncovic švagra svého v zástavě, od Václava Kunce za LXIII k. 6. Actum fer. post Joannem B. (Rukop. 8. 2192 f. 322.) 46. 1546, 1. brezna. Jakoż jest Vilém z Hradešína času předešlého nálezem JMtí pá- nuov a vladyk v soudu zemském všeckny grunty Volšanské, maje při s Pavlem střelcem, pře- dešlým týchž Volšanských gruntuov držitelem, ohdržel a v takové ve všecky grunty listem obranným byl se jest uvázal; a potomně všeckny ty, kteřížto, buď prodajem anebo pronajatím pod jistý plat, u držení těch gruntuov Volšan- ských byli, ze tří let z užívání viniti chtěl. Kdež pak tíž držitelé takových gruntuov Vol- šanských vyrozuměvše tomu, že by za tou pří- Ginou znamenitá těžkost na ně se vztáhnouti mohla, kdyby i o ty grunty přijíti i z užívání toho jemu Vilémovi právi býti museli: pánuov a rad Starého i Nového měst Pražských sou se dožádali, aby takovou jeho Viléma z Hra- dešína spravedlnost, poněvadž by oni nikoli s to bejti nemohli, zaplatiti ráčili; jakož se jest pak tak na snažnú jich žádost stalo. A on Vilém z Hradešína přijav jistů summu za grunty ty Volšanské i za všecknu svú sprave- dlivost, kteráž jemu na těch gruntech přísud- kem i listem obranním náležela: té jest pánóm purgmistróm a radám i také obcím obojích těchto měst Pražských deskami zemskými po- stonpil se, tak jakž o tom plněji a šíře dsky zemské v sobě drżi a obsahují. A když po- tomně rozliční rozdílové povstávali mezi těmi osobami, kteříž v užívání těch gruntuov Vol- šanských zuostali, tak že sú se někteří z nich na vrchnosti v držení potahovali, někteří pak z platuov se vytahovali a tak na odpory sobě nastupujíce, jedni před druhými lepšího práva užiti chtěli: i páni purgmistrové a rady Starého a Nového měst Pražských żetiice budiciho pokoje mezi měšťany a obyvately měst těchto, pánuov starších obojího města povolavše a ta- kovů všicku věc pilně a bedlivě s nimi uvá- živše, a o tyto všecky artykule níže položené 

Strana 107
Olšany (1542— 1546). s nimi se snesše a rozkázavše potomně všeckny takových Volšanských gruntuov držitele do ra- dy obeslati, jim sú je přečísti rozkázati ráčili, aby nyní i na budúcí časy tak a nejinak k so- bě se vždycky chovali. Předkem, poněvadž předešle na žádost držiteluov těch gruntuov Volšanských páni purgmistrové a rady obojích měst Pražských s týmž Vilémem z Hradešína o všecku jeho spravedlnost sú se umluvili a s velikou obtíž- ností i také s škodami nemalými penězy obec- ními ty všecky grunty někdy k Volšanóm ná- ležející jemu Vilémovi jsú zaplatili: protož z té příčiny páni purgmistrové a rady již jmenova- ných měst Pražských, aby své náležité spra- vedlnosti skutečně také užiti mohli, ty všecky grunty Volšanské, jakž jin deskami zemskými od Viléma z Hradešína smlouvou a trhem po- stoupeny jsou, vsvú moc a obcí těchto i v svú vrchnost a panství přijímají; tak že již žádný po dnešní den z držiteluov těch gruntuov Vol- šanských více ani vrchnosti, ani panství, ani žádné jiné jaké spravedlnosti neb náležitosti na těch gruntích sobě osobovati aneb kterak jinak přivlastňovati nemá. Neb se toho žádné- mu po dnešní den pro již dotčenú spravedlnost obecní měst těchto nikterakž dopustiti nemuože. Než jakož týmž držitelón gruntuov těch pro zachování mezi nimi dobrého pokoje předešle toho bylo podáno, aby grunty a platy, jichž sú v držení byli, s sebe splatiti a je sobě k dě- dieství osobiti i přivésti mohli, však krom špi- tálních a zádušních platuov; i vedle předešlého takového jim podání ještě se toho každému přeje, kdož by koli z nich dílu gruntu svého předešlého chtěl užití a jej splatiíc k držení dědičnému přivésti: ten a takový o ten grunt s těmi, kteříž by od pánuov purgmistruov a rad byli ktomu voleni, aby se potomně urovnal a jistou summou jej sobě od nich vykoupil. A pro rychlejší té vší věci vykonání tíž páni purgmistrové a rady na tom sou se snésti rá- čili, aby hned v brzkém času a beze všeho prodlévání ty všecky grunty Volšanské od pří- 107 sežných lidí byly změříny, a na každé místo i na každý strych vedle položení a hodnosti míst i také země aby summa uložena byla spravedlivě; tak aby ta summa peněz obecních, kteráž za takové grunty s náklady i s útratními škodami často jmenovanému Vilémovi z Hrade- šína vydána a vynaložena jest, zase tím pro- středkem dosáhnúti a nahraditi se obcím těmto mohla. Co se pak gruntuov těch, z nichžto pla- tové k špitálóm a k záduším vycházeli, dotýče, ačkoli týž Vilém listem obranním podle jiných také se jest byl v ně uvázal: však páni purg- mi>trové a rady při takových platích šetříce upřímného a dobrého i křesťanského úmyslu těch lidí, kteříž takovými platy ta záduší na- dali; těch a takových všechněch platuov při špitálích a záduších zuostavují. Však při spla- cování gruntuov takových zádušních, jaké by pomoci k dosažení zase summy obecní na ta- kové grunty špitálské a zádušní měly potomně uloženy býti, toho při svém spravedlivém a budúcím rozvážení zuostavovati ráčí. Na tom jsú se také páni purgmistrové a rady i se pány staršími obojích měst Pražských snésti ráčili; aby žádný po dnešní den buď z měšťanuov anebo z obyvateluov měst těchto nyní i na časy budúcí pro zachování svobody městské i také dle zdržení budúcího pokoje a lásky v městech těchto na ty grunty Volšan- ské, buď na všecky anebo na díl, žádných pla- tuov jeden měštěnín anebo obyvatel na druhém po splacení a gruntuov těch osvobození sobě nezarazoval a žádným vymyšleným zpuosobem na ně neuvozoval. Než jeden každý z držiteluov takových gruntuov Volšanských, v svém vlast- ním opatrování je inaje, ty aby spravoval a jich užíval. A pak-li by jich držeti nemohl anebo nechtěl, téhdy takové grunty buď spo- lečně anebo rozdílně ten a takový měštěnín auebo obyvatel měst těchto zase měšťanóm aneb obyvatelóm těchto měst, těm, ježto by se právem městským řídili a spravovali, aby bez platu prodati mohl a žádnému jinému; a to 147 

Strana 108
108 pod pokutou propadení gruntu tobo každého. Však jestliže by který z gruntuov těch Vol- šanských držitel nyní aneb v budúcích ča sech k špitálóm a záduším strany náboženství našeho křesťanského, kteříž pod oběma zpuo- sobama jsou, do měst těchto Pražských z lá- sky a z milosti své křesťanské co toho nadati chtěl, v tom se jednomu každému vuole svo- bodná propuojčuje. Lectum et publicatum — feria II. post Mathiam 1546. (Rukop. 6. 2129 fol 93.) 47. 1456, 17. července. V té při, kteráž jest mezi Adamen Myslíkem z Hiršova puo- vodem z jedné a Kateřinou Třeštíkovou a Ja- nem z Hiršova, bratrem nebožtíka Šimona Tře- štíka, obeslanými z strany druhé; kdež týž Adam Myslík obeslavše je strany vinil jest je z toho, že by předešlého času on Šimon Třeštík ne- božtíka Matěje Myslíka z Hiršova otce jeho uvedl v zápis rukojemný o pole haldecké nad Volšany ležící, kteréž jest Ondřejovi Kořeníč- kovi prodáno, kterýžto Ondřej když toho pole podle jiných držiteluov Volšanských jest oderčen, na ného Adama Myslíka jakožto na dědice a držitele statku po nebožtíkovi otci jeho na- stoupil, a takového zápisu, kterýž v správě jměl, užiti žádal; jakož pak jemu Ondřejovi za to propadené pole i s škodami 3 sta kop 5 kop grošuov vše českých dáti jest musel, u- kázav na to kvitanci, žádal jest, aby ony strany k tomu přidržány byly, nebo Kateřina Třeš- tíková držitelkyně toho statku a on Jan z Hir- šova nápadník jest; a z toho statku aby jemu taková summa zase navrácena byla. Proti tomu od stran obeslaných a před- kem od Kateřiny Třeštíkové mluveno, že na tuto žalobu povinna odpovídati není; nebo toho statku žádná dědička není, než šafářka a po smrti toho nápadníkem zřízeným jako Jan z Hiršova; ten poněvadž toho dědičně užívati má, nechť by takovú závadu s toho statku svedl. Potom od poručníkuov na místě Jana z Hiršova jest mluveno, Ze o tom se dobře ví, že žádným držitelem statku městského Šimona E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Třeštíka on Jan z Hiršova není; protož aby jměl žalobou tou a neboli summou, z níž se viní, povinnovat býti, že jse u něho nenachází; nebo ona Kateřina Třeštíková statku toho v držení jest a jemu Janovi teprva po smrti její nápad svědčí, ježto neví, dočká-li toho čili nic. Pak aby jměl závady takové svozovati, an toho v držení není, praví, že by tím povinen spra- vedlivě nebyl. Na to od puovoda mluveno: rozumí tomu, že by se neodpovídáním vymlúvajíc dluhu tomu a té závadě, kteráž pod pečetí jeho Šimona Třeštíka učiněna byla, že držitelé statku jeho mají ji svésti, neodpírají; nic o to se s nimi netáhna on Adam Myslík podle práva v týž statek městský jeho neboztíka TfeStíka uveden býti žádá, aby tu summy své postihnúti, jakž se jest prožalování stalo, mohl; již pak ony strany nechť se o to, jsou-li držitelé takového statku Třeštíka nebo nejsú, srovnají, proti nému nic není; ktož koli od stran obeslaných jemu by dluh spravedlivy dal, chtàl by prijiti. Pak-li nic, žádá podle předešlé žádosti své zachován býti. l když stranám na jich žádost o to vejpověď jest učiněna, aby na žalobu učinčnú ona Kateřina i Jan z Hiršova odpověď dali: tu jest od poruč- níkuov Jana z Hiršova mluveno, že tou summou není povinen, neb statkuov městských není držitelem, než čekancem. Dále že ten podpůvčí zápis není než na 3 sta kop minus 10 kop grošů če: ských, a tuto se viní více o 15 kop gr. Protož se neví, kudy by to tak přiraženo bylo. Naposledy že kšaftem jest jí Kateřině od nebožtíka Šimona Třeštíka užívání odkázáno a nálezem od práva tohoto přisouzeno. A také on statku pozemského žádným držitelem není neb JMt královská ráčil jse v to ve všecko uvázati a potom což z mi- losti své ráčil učiniti, při tom on Jan zuo- staven jest. Jakož pak JMt královská ráčil jest list jemu dáti, a ten VMti podán, na ten se táhne. A vždycky kdož jsou z kterých statkuov vinéni byli a nebyli jich v držení, že jsou takové žaloby bývaly zdvihány ; na to 

Strana 109
Olšany (1546—1559). ukázán nález mezi panem Adamem Řepickým a bratřími Venclíky z Vrchovišť. Ale ona Ka- teřina takový statek drží a jeho užívá, má spra- vedlivé takovü závadu svésti. Pakli by nechtéla, Ze oni žádají v ten statek uvedeni býti, a jeho zmocněni, chtí takovú závadu svésti aneb s Adamem Myslíkem jse o to smluviti. Od Kateřiny mluveno: Takový zápis pod- púrčí nevztahuje se na ni, než na dédice jeho a na ty, ktefí by se statku jeho dotýkali, on Jan z Hiršova statku se dotýkal a drahnú summu z domu na Novém Městě vzal, tolikéž i z Teplice; a Jan z Hiršova mnoho peněz jest pobral, ale ona ani věna svého jest odtud ne- vzala, připouštěje jse s tím k uvážení sprave- dlivému. Zase od poruéníkuov mluveno: Ráda by na něho něco vztáhla, ukazujíc na néjaké pe- nize z domu pobrané, tolikéz Ze by z Teplice mnoho peněz pobrati jměl; čemuž se odpírá a praví, že ona jest mnoho toho pobrala na klenotech a jivých věcí, jakož pak i za to zpraviti musela; protož poněvadž toho užívá, nechť platí. Naposledy od Adama Myslíka mluveno : Vidí se jemu zbytečné býti, aby jmčl co více mimo to, což před právem skrze přítele ozná- meno, ukazovati. Ale na čem jse strana majlí, že jse z větší summy viní, to jest tudy přišlo, že o Volšany drahný čas soud jest byl a žádní užitkové Ondřejovi Kořeníčkovi dáváni nebyli a nešli, než obcem těmto v ruce jsou přišli; prosí aby již dále dluhem jeho spravedlivým protahováno nebylo a že strany k tomu při- držány budou, aby jemu byl zaplacen. Tu pan purgmistr a páni slyšíce žalobu i odpor od stran obeslaných učiněný, v kšaft nebožtíka Třeštíka, v zápis podpůrčí, v kvi- tanci od Ondřeje Kořeníčka učiněnů i v nález od strany ukázaný i v to ve všecko i také v právo města tohoto nahlédše a všeho toho pilně a bedlivě pováživše, takto o tom nalézají a svým ortelem vypovídají: Poněvadž někdy Šimon Třeštík z Hiršova, Starého Města Praž- 109 ského měštěnín, zápis jistoty pod pečetí svü nékdy Matéjovi Mysltkovi z Hir$ova, Nového Města Pražského měštěnínu a strýci svému, jest učinil, a tím jse jest jemu i dědicóm jeho zavázal, jestliže by on Matěj Myslík s dědici svými pro zápis toho rukojemství, kteréž na žádost jeho Šimona on Matěj Myslík na se přejal a Ondřejovi Kořeníčkovi řezníku, Anuě jeho manželce, dědicóm i budúcím jeho na stat- ku svém závadu před právem Nového Města Pražského učinil: jaků škodu pro ten a takový zápis toho rukojemství vzal, že on Šimon Tře- štík i s dědici a budúcími svými jeho Matěje Myslíka i také dědice jeho v tom ve všem za- stúpiti iná; zavázav k témuž všecky i každého statku svého držitele, aby tím vším povinní byli, tak jakž tíž zápisové to vše v sobě šíře drží a obsahují. A on Adam Myslík, syn někdy Matěje Myslíka, to jesti kvitancí pořádnou u- kázal, že jest Ondřejovi Kořeníčkovi pro ta- kové rukojemství otce svého, jsa k tomu za- vázán, 3 sty a 5 kopami grošuov českých i s škodami.na to vzešlými dáti a vyplniti musel. A aby ona Kateřina, někdy Šimona Třeštíka manželka, statku manžela svého v držení ne- byla, toho ukázáno není. I z těch příčin dává jse jemu Adamovi Myslíkovi proti ní Kateřině v tom za právo tak, Ze jesti jemu tou summou S sta a 5 kop gr. českými povinna, a ty jemu aby z statku manžela svého vydala a nebo o ně s ním se umluvila; a to od dneška do čtyř nedělí pořád zběhlých. Pakli by se toho v tom času nestalo a on Adam dále čeho při právě hledal, pan purgmistr, páni v tom jse k stra- nám spravedlivě chtí zachovati. Actum — sab- bato post Divisos apostolos anno 1546. (Tam- též fol. 111.) 48. 1559, 28. června. Jakož jest M. Thad- deus Hájek z Hájku maje sobě vzdání statku od Kateřiny Duhlové z Mikovic obeslal ku právu Jana Prchala, měštěnína N. M. Praž- ského, vinil jej z toho, že on Jan měl námlu- vu s ní Kateřinou Duhlovou o díl nějaký pole Volšanského, z něhož Viktorinovi Fišlovi půl 

Strana 110
110 třetí kopy gr. se platí, a toho jemu Janovi ona postoupila na ten spuosob, aby po nebožtí- kovi imanželu jí Kateřiny dluhy pozucstalé Jan splatil à ma ni proto těžkosti nedopouštěl, jichžto díl jest dal a ještě 37 kop a 20 gr. pozuostává, a téch podle námluvy splatiti a tomu dosti učiniti zanedbává, tak že na ni Kateřinu těžkost jest dopustil, neb jest půhon i na něho od nějaké Salomeny vzat byl, a ten dluh, ne- chtěje na sebe těžkosti větší i na ni dopustiti, zastoupil a snad i jiní věřítelové na něj pro jeho Jana neplacení budou nastupovati; protož on žádá, když těch dluhův neplatí podle ná- mluvy, aby toho pole od práva byl zmocněn, jakž jemu ten statek jest postoupen. Proti tomu od Jana Prchala mluveno, že Kateřina Duhlová z přátelství dobrého, kteréž jí mnohdykrát on činil, jemu toho pole jest propůjčila a postoupila, a za ně té summy, kteráž v žalobě jest oznámena, nepozuostává; nebo jest jí vyjednal. 30 kop a nějakému pa- cholku nemalü summu za ni vydal, vajse dluhu Salomeně, dceři Doroty z Chvojna, 20 kop míš. na sebe přejal, a již 15 kop vyplnil a 5 kop dodati chce, když by list na hotově byl; k tomu také pozuostává 10'/, kop míš. Mandaleně Vy- sučkové. I toliko zuostává za to pole dodati 15!/, kop míš., kteréž on, když by ho byl zmocněn a jemu zápis učiněn, chce nemeškajíc dáti. Zase M. Thaddeus k tomu promluvil, že se místa tomu dáti nemůže, aby toliko 15!/, kop míš. on Jau za to pole pozuostal, nebo to jest jiný dluh, 16 kop míš. puojčených; ukázav a čísti dav statku a dluhuov vzdání sobě od Kateřiny Duhlové, kdež jest mu ten dluh 16 kop na Janovi Prchalovi vzdala; ale za pole jest pozuostáno od něho 37 kop, jakž list mocný jemu od ní daný ukazuje, kterýž přečísti dal a promluvil, že toho listu datum tepruva jest tuto sobotu minulou, i kterak by to býti mohlo, aby jemu ona Kateřina o tom neoznámila; než chtěl by on Jan tím dluhem 16 kop míš. puoj- čenými těch 37 kop 20 gr. zastříti, čehož užiti nemá, Dav čísti ceduli smlouvy, kteráž se stala E. XIV. Zprávy o statcích veňkovských z archivu města Prahy: mezi Kateřinou Duhlovou a Janem Prchalem Jéta ete. LV? ve čtvrtek po sv. Diviši [10. října], též svědomí listovní a registry zapsaná, promluvil : že z cedule smlouvy tomu se rozumí, aby ona Kateřina mohla se v ty dědiny a pole svou mocí zase uvázati, když by Jan Prchal plátce těm věřiteluom podle toho nebyl a na ni těž- kosti dopouštěl; jakž pak Jiřík Vchynský v svém svědomí seznává, že ji v dluzích on Jan měl zastoupiti a těžkostí na ni nedopouštěti: i šla jest těžkost na ni i na M. Thaddea, což v svě- domí toho Jana, hospodáře z domu pana Kle- novského, se nachází, že již puohon od Salome- ny vyjíti měl, an i vyšel pro 5 kop míš. od něho nezaplacenych; kteréz on Jau tepruva ty jedny peníze polozil, kdyZ s ním jiz v rozepti při tomto právě jest, a nechať ukáže kvitanci, že jest ty dluhy vedle té smlouvy zaplatil tém véfiteluom, coZ by bylo za nejpotfebnéj&í. ProtoZ on žádá pro nezaplacení těch dluhův, pro kte- réž těžkosti na ni Kateřinu i jeho M. Thad- dea on Jan dopouští, že se pohánějí od práva těch dědin a toho pole za zmocnění, poroučeje se k uvážení. Na to Jan Prchal dav přečísti zápis z kněh N. M. Pražského, co jest Kateřina Duhlová vzdalu M. Thaddeásovi, promluvil: že on tomu odpívá, aby jakých 16 kop míš. jemu od ní Kateřiny puojčených bylo, a kdyby ona umřela, věděl by, co k tomu říkati; ale toliko ještě 15!/, kop mí$. za ta pole pozuostal, kteréž jí na nějakém Martinovi Maryškovi ukazoval, i n chtéla jest na ném ona pfestati, mluvíe, že radéji chce je u něho Jana míti, a teď pak „nedávno již 5 kop dal na tu summu a tak to- liko 10'/, kopy pozůstává, jakž sama Kateřina se přiznávala, že více povinnovat již není; a on M. Thaddeus toho ničímž neprovozuje, aby měla jaků škodu ona proto bráti aneb těžkost uésti, protož mu se také vidí, že jemu nic postupovati povinen není. S strany pak kvi- tancí, aby jaké měl ukazovati, toho potřeby neuznává, než toliko ukázal kvitanci od Sa- lomeny a Jana, hospodáře z domu Klenovského, 

Strana 111
Olšany (1559). na 15 kop míš., že za ni Kateřinu Duhlovýá jí Salomeně zaplatil; též list na papíře psaný s přitisknutím pečeti na svědomí jí Salomenč na Kateřinu svědčící. Při tom promluvil: Po- něvadž jest mu jej ona Kateřina dala v jeho moc a ruce, takť musí to býti, že za ni té Salomeně a hospodáři tomu platil; k tomu pak, kdež v ceduli pana Jiříka Vchynského se na- chází, že jest dluh jí Kateřiny tomu Jiříkovi z Florence, ten jest on také zaplatil, ukázav svědomí na Novém Městě vedená; než Man- daléně Vysúčkové, té 10'/; kop dluhu za ni Kateřinu jest nedal a nevyplnil pro tu příčinu, že jemu zápis toho domu a dědin až posavad není vykonán; ale když mu se zápis stane, poněvadž zde M. Thaddeus stojí, nechť mu jej udělá, tehdy on také chce dodati tu summu 10'/, kop míš., jakž více dluhu toho za pole není, ukázav svědomí listovní Martina Maryšky z Holušic, že více dlužen nezuostal, jakž i jiní svědkové, totiž Vavřínec a Jindřich vysvědčují, že ona Kateřina Duhlová sama se přiznala, že jí více není povinnovat, než 15'/, kop míš., ale na to Salomeně opět dal nedávno 5 kop, i tak nezuostává než 10', kop Vysúčkové; a ty jí, jakž jest i Salomeně vyplnil, také dáti chce, když mu še jediné zápis na ta pole stane a jej míti bude, žádaje v tom za opatření spra- vedlivé. Naposledy M. Thaddeus z Hájku k těm řečem a odvoduom Jana Prchala promluvil, že z toho svědka Jana hospodáře slyšeno i dobře porozumíno jest, kterak jemu pro nezaplacení dluhu poručeno bylo puohony bráti, a takt jest již ona Kateřina skrze to těžkost měla, ježto podle smlouvčí cedule on Jan na ni toho do- pustiti jest neměl, a sama od sebe v ta pole, poněvadž tomu dosti neučinil, uvázati se mohla, ale však pořadem práva k tomu přikročeno jest. Co pak ti svědkové vysvědčují, to bude v uvážení; nebo jeden o 32'!/, kopě míš. vy- svědčuje, že tu toliko summu byl povinnovat a nic více, Jindřich pak, že tomu Kateřina místa nedávala, a Vávra nic nedokládá. Marti- 111 novi Maryškovi místa se nedává, neb ho Škorní jmenuje, ježto se tak nepíše, než Prchalem, aniž také co jí Kateřině aneb jemu Thaddeu- sovi dlužen byl, a tak ti svědkové od něho Jana vedení v ničemž se nesrovnávají; jeden zajisté o 5 kopách svědčí, druhý o 8 kopách a jiný o 10'/,, jiný ppět o 15'/, kopě, ježto jest měl on Jan 96 kop dluhuov za ni Kateři- nu dáti a vyplniti a pole ujal ve stu kopách; i tak měl jí dodati hotových peněz 4 kopy a půjčených od p. Vchynského 10 kop, též vejše 16 kop. I z té summy on ho, jakž v mocném listu také postaveno jest, viní, žídaje v tom za opatření spravedlivé a těch polí od .práva za zmocnění. S tím se obě strany k uvážení spravedli- vému poručily. Tu pan purgmistr a rada slyšíce obvinění, odpor i stran mluvení, v zápis odevzdání statku i dluhův, v list mocný a v kvitanci, též v list na dluh Salomeně svědčící i v svědomí a v to všecko, což od stran ukazováno, i v té pře líčení nahlídše a toho všeho s pilností, též bedlivě pováživše, takto otom nalézají a svým ortelem mezi stranami podle práva vypovídají: Poněvadž se tomu z pruovoduov od jedné i dru- hé strany vedených a ukázaných vyrozuměti a to nadjíti nemuože, co by a jak mnoho summy Jan Prchal za díl pole Volšanského od Kate- řiny Duhlové z Mikovic sobě postoupeného povinnovat býti a dlužen zuostati měl, protož pan purkmistr a páni je strany M. Thaddea a Jana Prchala na účet o ten dluh a summu podávají; a on Jan ten počet aby ve dvou ne- dělích pořád sběhlých učinil, komu jest co dluhuov podle takového postoupení splatil a co ještě za ním suminy, kterúž by dodati měl, zuostává. Jestliže by pak toho počtu v těch dvou nedělích on Jan neučinil a nevykonal, tehdy pan purkmistr a páni, bude-li čeho druhá stra- na při právě hledati a žádati, v tom dále po- dle práva k nim straním zachovati se chtějí. Actum in consilio feria IIII. pridie Petri et Pauli apostolorum 1559. (Rukop. č. 990 f. 151.) 

Strana 112
112 Oněklasy. 1412, 10. září. Jan Hlawacz nomine fra- trum suorum et suo, Jan Obiesil de Oneklas fassi sunt, guod racione illorun duorum la- neorum agrorum inter villas Sluk et Oneklas situatos, guos prius erga Andream Helm, civem Maioris Civ. Pr., emerant, et gui lanei duo per dominos consules dicte civitatis Prag. ho neste domine Margarethe, relicte olim Andree Ottonis, suisgue heredibus iuridice sunt ad- iudicata, talem inierunt concordiam: guod di- ctus Andreas Helm et uxor ipsius pro dictis duobus laneis agrorum ipsis villanis: predictis decem et novem s. gr. cum media s. gr. per- solvit pecunia in parata —. Actum [in con- silio Ant. Urb.] sabbato proximo post festum Nativitatis s. Marie Virg. a. XII. (Rukop. č. 2099 f. 28.) Opočen.*) 1. 1424, 21. března. Feria III. post Re- miniscere in causa controversie pretextu census proscripti in tabulis terre, videlicet XX s. gr. in bonis et villa Opoczen, provide Ozancze, concivis Maioris Civ. Pr., parte ex una et Michaelem de Kotbus, aurifabrum et concivem predicte civitatis, parte vertente ex altera, scabini predicte civitatis: Prag. sentencialiter et diffinitive decidentes concluserunt, man- dantes predicto Michaeli predictum censum annuum et perpetuum de predictis bonis prc- dicte Ozancze — singulis annis [XX s. gr.] — solvere —. (Rukop. č. 2099 f. 141.) 2. 1424, 10. října. Per sentenciam diffi- nitivam magistri civium et dominorum con- sulum pretextu census in Opoczen — Ozancze, relicte Kotkonis adiudicati conclusum est inter dictam Ozankam et Michaelem aurifabrum per eundem dictum censum solvendum —; man- dantes — Michaeli — Ozance dictum censum persolvere —. Actum feria III. ante Galli. (Rukop. č. 2099 f. 145.) *) Některé další zprávy viz v mých Základech starého místopisu Pražského při domě č. p. 2—I sv. I. str. 224. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: 3. 1426, 9. září. V té při, kteráž jest mezi Janem, řečeným Havránek z Piesečné, a Ozankú, měštkú města našeho Pražského — oto zbožie v Opočně, na němž paní Ozanka má XX k. — platu ročnicho — v zemských dekách — zapsaných —, páni — takto — vyřkli, aby -- Havránek z toho zbožie v Opočně každé leto XX k. gr. — paní Ozance, dědicóm a budúcím jejím platil — a aby — to jisté zbožie v Opočně sobě k svému zisku a puo- žitku — přivedl —. Jestliže by — Havránkovi na tom zboží kterú překážku činili; o to aby patřil k svému súkupu, u něhož jest zbožie kúpil. Actum feria II. ante Exalt. s. crucis. (Rukop. č. 2099 f. 191.) 4. 1426, 26. října. My purgmistr a kon- šelé St. M. Pr. oznamujeme tiemto listem všem vuobec, jimž list tento bude pokázán a zvláště rychtáři, konšelóm i všém robotězóm v Opočně za Túšení na vědomí dávajíce, že sme poctivú paní Ozanku, spoluměštku naši, v to zbožie v Opočně — uvedli — ve dvadceti kopách gr. platu ročnieho, kteréž má na tom zboží zapsáno, a bez dvú ve třidceti k. gr. platu jí zadrženého. Vám svrchupsaným, rychtáři, kon- šelóm i všem robotězóm v Opočně přikazu- jíce, abyšte k nadepsané paní Ozance se všemi úroky a poplatky zřeli a hleděli a ty jie — skutečně vydávali —. Dán v sobotu před Šim a Judy anno sc XXVI? (Rukop. č. 992 f. 70.) 5. 1427, 25. února. Z jednostajného svo- lenie pánuov purgmistra a konšeluov Velikého M. Pr. Michalovi zlatníkovi, měštěnínu téhož města, přikázáno jest, aby od nynějšieho dne v týden počítajíc postavil sedláky a robotězy z Opočna před svrchupsanými pány v plné radě beze všeho prodlévánie; nebo sě jesti sám seznal před týmiž pány v plné radě, že jesti týchž sedlákuov a robotězuvv z slibu nepro- pustil, když jesti je Havránkovi prodal Actum in pleno consilio fer. III. post Mathie ap. a. d. sc XXVII. (Rukop. č. 2099 f. 189.) 6. 1438, 18. listopadu. Jakož jest pře, svár a róznice byla mezi paní Ozanků z jedné 

Strana 113
Oněklasy— Opočen. a Michalem zlatníkem z strany druhé o dvad ceti k. gr. platu ročnieho a věčného, kterýchžto svrchupsaná Ozanka má na vsi Opočnu — dskami zemskými zapsáno, kteréhožto zbožie svrchupsaný Michal v držení jsa toho jistého platu a úroku vydávati nedbá; i páni purg- mistr a konšelé Velikého M. Pr. slyševše obě straně svrchupsané s jich žalobami a odpo- vědmi a viděvše také prvotnie ortele, kteřížto jsú mezi nimi o ten jistý plat řiekáni, tudiež i úvody, jakož jest svrchupsaná Ozanka na ten jistý plat uvozována: i těch všech ortelóv a zápisóv potvrdili jsú a potvrzují, jim moc plnů dávajíce. Dále ortelem svým plným a (lokonalÿm nalezajice a vypoviedajice takovêto : Nejprve že svrchupsané Ozence tëch ji- Sstÿch dvadceti kop gr. platu a ûroka roénieho — prisädili —, prikazujic těm jistým lidem z Opočna, kteříž jsú osobně v radě stáli, i jiným, kteříž jsú osobně nebyli, aby k svrchu- psané Ozance s úrokem toliko holým hleděli a Michal syrchupsaný aby jí na tom úroku braní nepřekážel —. Dále jsú vyřkli, aby obě strané — dobrotivé a laskavě s lidmi a ro- botězy nakládali, aby sě zasě osazovati mohli. A jestli že by co úroka mimo dvadceti kop svrchupsané Ozanky přebiehalo, s tiem aby k častopsanému Michalovi a k jeho budúcím hleděno bylo; roboty, dvuor tudiež v Opočně — kromě dvadceti kop svrchupsaných, již jmenovanému Michalovi — přiřiekajíce a při- suzujíce. Actum pleno in consilio feria III. post festum s. Martini anno etc. tricesimo octavo. (Rukop. č. 992 f. 154.) 7. 1465, 29. března. My Jiří sc král Český oc oznamujem tímto listem všem: Jakož ne- snáze byly jsou mezi uroz. Jindřichem z Mi- chalovic, nejv. komorníkem království Čes- kého, z jedné a slovutným Janem z Zap, věrnými našimi milými, z strany druhé o lovy a hony zvířecí a o jez Jana Zapského u Opočna, i slyševše jich pře z obou stran takovúto úmluvu učinili sme mezi nimi: že již psaný Jindřich z Michalovic Janovi z Zap nemá Archiv Český XXVIII. 113 překážeti na jeho jezu u Opočna, aby v břehu i na břehu, což by jemu toho jezu bylo po- třebí, opravovati dával a opravoval. Jan Zapskej po ohledání a rozkázání přísežných mlynářův, kteříž ten jez ohledati mají, jak tíž mlynáři tomu jezu míru uloží a s jinými jezy jej srov- nati káží, tak a podtud toho jezu má ponížiti a přes tu míru nemá jeho výšiti. Pakli by potom co toho jezu nad tu ustánovenou míru povýšil pro tu příčinu, že by snad také jiní svých jezův povejšili: to také týž Jan Zapský, kolikráte koli bylo by jemu těmi přísežnými rozkázáno, má vedle jiných jezův sníti a opa- třiti. Stalo se v pátek před Judica 1. P. 1465, království našeho léta sedmého. (Opis v nej- starší pamětní knize mlynářské ze 16. století fol. 28.) 8. 1473, 11. srpna. (Kšaft Jana Bru- nara.) Já Jan Brunar z Opočna známo činím tiemto listem zjevně přede všemi lidmi, kdež čten neb slyšán bude, nechtě by o muoj statek kteří zmatkové a nesnáze byly, takto svuoj kšaft a poručenstvie činiem a mocí listu to- hoto zjednávám a zpósobuji s dobrým roz- myslem, s paměti i dobrovolně. Jestliže by mne pán Buoh smrti neuchoval, tehdy činím mocného pravého otcovského poručníka opa- trného muže Jirešku z Pulic svých dětí, ženy i mateře i svého všeho statku, kterýž mám: najprvé zde v Opočně duom s rolí, také v Praze duom na Starém Městě na rynku, kterýž mi jest zapsán v městské knihy a na kterýžto duom i kšaft mám, jakož mi šíře svědčí; tak aby on svrchupsaný poručník s tiem se vším statkem mým věrně a právě učinil dětem mým, ženě i mateři mé vedle mého jemu svěření. A Kateřina žena má aby tu s dětmi ve statku byla; ale aby mátie ty věci řiedila a zpravovala v statku vedle své opatrnosti, jeho poručníka svrchupsaného po- slúchajíc a bez jeho vuole a rady nic netinieci a statku mého od dětí nikam neodlúčejíc. Pakli by se Kateřině ženě mé nezdálo s dětmi býti, a v tom že by stav vdovský mienila pro- 16 

Strana 114
114 měniti, aby jí z toho statku bylo vydáno XII k. gr. — A také kto by mně co spravedlivě dlužní byli, že toho svrchupsaný poručník mocen bude vyupomínati — a zvláště toho dluhu, kterýž mi poručil nebožtík Jan, tchán muoj, u Beneše v Týnci za purkrecht XIX k gr., takto aby dáno bylo: Kateřině ženě mé IX k. gr. a Aničce sestře jejie X kop gr. —. Toho na potvrzenie a pro lepšie jistotu prosil sem slovutných panoší p. Jana Tamchyně z Dübravice, p. Zigmunda z Petrovic a opa- trných mužuov rychtáře a konšelóv městečka Opočna, aby své pečeti přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán leta etc. čtyřstého sedm- desátého třetieho v středu po sv. Vavřinci. (Rukop. č. 992 fol. 266.) 9. 1536, 23. května. Adam Lev z Rožmi- tálu a v Blatné p., že dědictví své Toušeň, zámek, dvuor poplužní — městečko tudíž, domy, krčmy a dvory kmetcí s popl., Opočen dvuor popl. s lukami, lesy, potoky, rybníky, s Jizerou, s Labem, s vinicí, přívozem, se clem, s posudným, s mlýny — prodal Kun- dratovi z Krajku a na MI. Boleslavi — za puol páta tisíce kop gr. č. Stalo se l. 1536 v úterý před sv. Urbanem. (Desky zemské větší č. 3 fol. K 24.) Ořech. 1. 1457, 26. dubna. Simon de Orzech, tunc possessor curie ibidem in Orzech, ad ecclesiam s. Nicolai parrochie civitatis istius pertinentis, — predictam curiam — resignavit Wenceslao de Zep — sub hiis condicionibus: videlicet quod predictus Wenceslaus, heredes et successores ipsius — plebano ecclesie pre- dicte — ad sex annos continuos solvere de- bent per tres s. gr.; post revolucionem vero dictorum sex annorum singulis annis per qua- tuor s. gr. solvere tenebuntur. Actum feria tereia post Georgii m. anno LVII*. (Rukop. é, 2080 f. E. 8) 2. 1483, 12. srpna. Martinus Vanias de Orzech coram nobis in pleno consilio [Minor. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: Civ. Pr.] — recognovit — vendidisse curiam suam sitam ibidem in Orzech cum agris — — Blasio et Laurencio de Tachlowicz — pro L s. gr. — Actum feria III. post Tiburcii a. — LXXXIII*. (Rukop. 6. 2211 f. A. 16.) 8. 1515, 17. ledna. Osadní osady sv. Mi- chala z Opatovic v Novém Městě Pr. osobně v plné radě stojiece oznámenie jsú učinili: Kdež jsú koupili dvuor a poplužie v Vořeše s lidmi, s podacím, s platy, lesy, rybníky, tak jakž týž trh ve dsky vložený a od též osady svěřený plněji svědčí Janovi Radochovi, Mar- tinovi Šturmovi; kdež Martin Šturm tu stoje k tomu se jest ohlásil a přiznal, že jest toho jemu a nebožtíkovi Janovi Radochovi osada pod svěřením do desk vložiti poručila ; ač nám dsky a d&dicöm našim svědčie, však já to v pravdě býti seznávám, že mého a mých dě- dicuov zvláštnieho než jako jiného osadnieho tu nic nenie, než osada za to své penieze dala a sobě kúpila. A po smrti Jana Radocha Estera manželka jeho, kněz Martin, Václav Radoch, Jan, synové Jana Radocha, Marta sestra jich a dcera Jana Radocha, vSickni osobně na miestě otce svého nebožtíka k té- muž podle Martina Šturma se přiznávajíce, praviece sami za se i za své dědice: že kté- muž dvoru a zboží podle téhož pod svěřením doloženie otci našemu ve dsky žádného práva ani spravedlnosti nemáme. — Actum [in con- silio Novae Urbis Prag.] feria IIII. die An- thonii. (Rukop. é. 2092 fol. 69.) Osnice (Oslnice). 1398, 27. března. Petrus et Andreas, fratres uterini, filii olim Marssiconis de Wla- ssym, et domina Nechna mater ipsorum di- visi sunt et partiti cum omnibus bonis — hereditarie ad ipsos devolutis, prout dictus pater ipsorum testamentaliter disposuit et or- dinavit. Ita videlicet, quod idem Petrus su- Scepit pro sua parte curiam arature in villa Oslnyezie cum rebus ibidem — pro pleno cum conthorali sua Katherina, que ibidem dota- 

Strana 115
Ořech— Ostrov. licium suum debet habere —. Actum [in con- silio Nove Civ. Prag.] feria IIIL. post domi- nicam Judica. (Rukop. 6. 2072 f. 181.) Ostrov (u Vysokého Myta?) 1399, 3. září. Nos Wenczeslaus Mass- conis, pro tunc magister civium, Laurencius pannifex, Johannes de ponticulo, Mauricius Mysska, Pess| Ypiss ceterique consules Nove Civitatis Pragensis notum facimus tenore pre- sencium universis, quod nobis et coram nostro pleno consilio fuit presentata et lecta una littera pergameni tribus sigillis sigillata, sana, salva et integra, omni vicio carens, pro parte Johannis dicti Wogek, nostri concivis, que littera per omnia de verbo ad verbum sonat in hunc modum: Nos Gyndrzich de Duba residens in Hum- polecz et dominus Wanka de Duba nec non Dobessius, burgravius in Ostrow, servitor eo- rundem, tenore presencium recognoscimus uni- versis, ad quos presentes pervenerint, vel qui presentibus fuerint requisiti, quia Johannes dictus Wogyek et Anna, conthoralis sua legit- tima, nostri quondam censuales, nunc cives Nove Civitatis Pragensis, se apud nos et omnibus nostris laudabiliter ac honeste con- servaverunt, tamquam fideles et honesti, omni- bus hiis diebus, quibus sui moras traxerunt in- colatüs. Propter quod ipsorum virtutum ac (sic!) deposcentibus meritis ipsos a nobis et omni- bus, qui causa nostri faciunt et dimittunt, dolo et fraude proculmotis, liberos et solutos vir- tute presencium libere dimittimus, pro eisdem favorem vestrum diligencius flagitantes, qua- tenus ipsis, tamquam bene meritis, fidelibus et honestis, dum et quando oportunum existerit, amore nostri vestris auxiliis, coneiliis et in- formacionibus velitis succurrere seu promotos haberi in omnibus negociis ipsorum oportunis. Harum nostrarum, quibus sigilla nostra de certa nostra omnium sciencia et bona volun- tate presentibus sunt appensa, in fidem et 115 testimonium premissorum. Datum Prage f. VI. ante s. Egidii [29. srpna] anno MCCCXCVIIII*. Post cuius littere leccionem et presenta- cionem idem Johannes nos humiliter rogavit, ut propter certas et racionabiles causas ipsam litteram huc notare permitteremus. Quod et fecimus ipsius precibus racionabilibus inclinati. Acta sunt hec feria quarta ante Nativitatis Marie Virg. anno MCCCXCVIIII. (Rukop. é. 2100 f. 1.) Ostrov (klášter). 1. 1426, 21. listop. Per magistrum civium et dominos consules Maioris Civ. Prag. Simon ab albo leone cum ceteris coniuratis requisiti, quid eis constaret de deposicicne domini Fran- cisci, prioris de Ostrowa; qui Simon suo et ceterorum coniuratorum suorum nomine de- posuit: Quia predictus dominus Franciscus salvo conductu existens assecuratus pleno in consilio dicte Maioris Civitatis Prag. sedens animo deliberato et benivolo — fassus est et recognovit, quia Johannes Korkynie litteram prescriptam super bona in eadem littera con- tenta habet cum ipsius nec non tocius con- ventus Ostrow plena et omnimoda voluntate. Et quod est verus et legittimus assecutor et possessor eorundem bonorum. Actum in pleno consilio feria V. ante Katherine anno oc XXVI*. (Rukop. č. 992 f. 68.) 2. 1432, 2. června. Pan Jan Řitka z Bez dědic vstúpiv osobně do plné rady Velikého M. Pr. vyznal jest — kterak když sě jesti byl za krále Václava slavné paměti uvázal v ty vesnice, kteréž k klášteru Ostrovskému příslušejí, z přikázánie téhož krále Václava: tehda slovutný Reinharth z Nedvězieho přijel jest ke mně od slovutných Petra Bebty z Ja- bloné, Bohunka z Ciemé, Jakübka z Božejovic a od Jana Skomracha z Blazima, prosé mme od nich, abych jim na těch jistých vesnicech nepřekážel; že jsú rukojměmi k Petrovi kra- mářovi z Prahy a k Janě manželce jeho za opata a za konvent téhož kláštera Ostrovského 15* 

Strana 116
116 za dvě stě k. gr., a toho nevědie kde jinde postihnúti než na těch vesniciech, a z toho rukojemstvie sé vypraviti. A když jest toho nechtěl učiniti, tehdy všichni čtyři rukojmie svrchupsaní osobně ke mně přijedše prosili sú jeho též, abych jim na těch vsech nepře- kážel, nebo na těch vsech vybierajíce, mají Sé od véfitelóv z rukojemstvie vyvaditi. Act. in consilio sabbato post Assumpcionem d. (Ru- kop. 6. 2099 f. 334.) Ostrov u Brandysa. 1441, 6. éervna. Cum quedam litis dis- sensio orta erat inter dominum Sdeslaum de Ostrow ex una et Procopium sartorem parte ex altera occasione cuiusdem pecunie pro bonis per Janconem, sororinum dicti do- mini Sdeslai, in Ostrow venditis recepte et circa eundem Procopium reposite; cuius summe asserens sibi ius antedictus dominus Sdeslaus competere iuxta intabulacionem et obligacionem Zophie, relicte Johannis Hudecz, eundem Pro- copium impetebat, Ctiborius vero, tabularum terre supremus camerarius, et Jacobus Sobek, potentes arbitri — eandem causam edictu ipsorum — terminaverunt ita: ut predictus Procopius iam dicto domino Sdeslao pro toto daret et explendo assignaret XV s. gr. — Actum pleno in consilio feria III. post s. Tri- nitatis anno oc XLVII. (Rukop. 6. 2099 f. 1034.) Osušín u Slaného. 1. 1383, 12. června. Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium uni- versis, quod cum fidelis noster Jurzico Lu- nensis, civis Min. Civ. Pr., zelo devocionis accensus undecim s. sex gr. census annui in villa Osuschyn prope Slanam pro matutina missa b. Virg. in ecclesia Pragensi celebranda cotidie disponere et dotare desideret: nobis humiliter supplicavit, quatenus dotacioni et disposicioni huiusmodi consensum nostrum et assensum regium adhibere, ipsos confirmare E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ac censum eundem libertare libertate ecclesia- stica dicteque ecclesie Pragensi annectere et incorporare graciosius dignaremur. Nos igitur ad omnipotentis dei et intemerate genitricis eius Marie virg. gloriam et honorem nec non progenitorum nostrorum ac nostre animarum salutare remedium ipsius Jurziconis iustis precibus inelinati, non per errorem aut im- provide, sed animo deliberato, sano principum, baronum et procerum, fidelium nostrorum, ac- cedente consilio ae de certa nostra sciencia dotacioni et disposicioni huiusmodi consensum nostrum regium et assensum adhibentes beni- volum, ipsos ecnfirmavimus dictumque censum libertavimus libertate ecclesiastica ac dicte Pragensi ecclesie incorporavimus et anneximus, confirmamus, libertamus, incorporamus et an- nectimus tenore presencium auctoritate regia Boemie graciose; decernentes prefatum censum, videlicet undecim s. sex gr., per presbiterum, cui dicte misse cura seu officium commissum fuerit, habendum, tenendum et iuxta ordina- cionem predicti Jurziconis more aliorum bo- norum dicte Prageusis ecclesie libertate eccle- siastica perpetue possidendum et, si necesse fuerit, terre tabulis imponendum. Mandamus igitur universis et singulis officialibus nostris, qui sunt vel fuerint pro tempore, ceterisque nostris et regni nostri Boemie subditis et fi- delibus, quatenus dictum presbiterum aut successorem suum, qui pro tempore fuerit, in percepeione et possessione predicti census quomodolibet non impediant nec impediri per- mittant per quempiam; sed pocius circa huius- modi nostro nomine protegant, manuteneant et efficaciter tueantur, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint evitare, pre- sencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage a. d. m. trecentesimo octuagesimo tercio, indiccione Sexta, secundo idus Junii, regnorum nostrorum anno Boemie vicesimo, Romanorum vero sep- timo. [Na ohbu:] Ad mandatum d. regis refe- rente domino Mixone de Colobrad, P. Jawrensis 

Strana 117
Ostrov— Pakomérice. [V zadu:] Registravit Benessius de Nachod. (Orig. perg. v arch. kapit. sv. Vítské XVI. 21.) 2. 1883, 2. srpna. Georgius de suburbio Pragensi, dictus Lunsky, protestatus est coram serenissimo principe et domino, d. Wenceslao, Boemie rege, et coram beneficiariis Pragen- sibus, quod censum suum in Osussin undecim S. gr. census annui et sex gr. cum curiis ru- sticalibus — dotavit ac dedit ecclesie Pragensi et altario b. Marie V. et ss. Johannis ev. et Mathei ap. pro missa matutina b. Virg. in ecclesia Pragensi; ita quod eidem altario et altariste, qui nunc est vel pro tempore fuerit, de eodem censu hereditarie condescendit. Nunccius ad tabulas ex parte prefati d. regis fuit Benessius de Chusnik ad hoc specialiter delegatus. Actum a. d. m. CCCLXXX tercio, feria secunda ante festum s. Laurencii m. (Tamtéz XVI. 22.) Pakomérice. 1. 1351. — Meynhardus, dictus Wygoleys, resignavit totam suam partem hereditatis sue Pakomelicz, videlicet mediam partem huiusdem hereditatis — Bernhardo, filio Seydlini de Piska, et Wenceslao, filio Fanczonis, cum suis aliis sociis, qui secum compromisit. — Bern- hardus Seydlini interdixit hereditatem pre- scriptam. (Rukop. 6. 987 f. 187.) 2. 1359. — Pesslinus Bohuslai emit villam Pakomyliez cum curia, tribus araturis, iure patronatus ecclesie, dominio et omnibus per- tinenciis — aput Wenceslaum, filium Fan- czonis, et Peslinum, Neumburgeri filium, —. (Rukop. 6. 987 f. 195.) 3. 1359. — Kuna, relicta Conradi Kokot- konis prope s. Egidium, interdixit in Pako- milicz in hereditate Fanczonis X s. census. (Tamtéž fol. 253.) 4. 1440, 21. listopadu. Famosus Henricus, dictus Czeczek, de Pakomierzicz constitutus personaliter in pleno consilio Maioris Civitatis Pragensis — intendens alienas partes visitare, commisit, donavit et resignavit — municionem 117 suam Pakomierzicze dictam cum curia, agris cultis et incultis, duas villas Bratrkowicze et Nabdyn cum omnibus et singulis usufructibus — et alibi ad quecunque bona ius ei compe- teret — circumspecto viro Materne de Longa platea, civi predicte civitatis Pragensis, amico suo carissimo. — Si autem prefatum Henricum ibidem mori contingerit, quod deus avertat, extunc prefatus Maternus habebit — plenam et omnimodam potestatem cum predictis bonis agendi, faciendi et disponendi, tamquam cum bonis propriis et hereditariis —. Actum feria secunda ante festum s. Katherine. (Rukop. č. 90 fol. 62.) 5. 1528. — Vedle téhož zápisu, kdež Řehoř, jinak Říha, z Pakoměřic přiznal se před úředníky pražskými, že jest dlužen sto k. gr. pr. Janě manželce své najprve, a kdyžby táž Jana umřela, tehdy Jiříkovi od věže, měště- ninu Star. M. Pr. —: tu 1. b. MDXXI ve čtvrtek před sv. Františkem [3. října] Jana, manželka někdy Řehoře, jinak Říhy, z Pako- měřic, přiznala se před úředníky pražskými, že jest dlužna sto kop gr. pr. Jiříkovi od věže — v kterémžto dluhu ihned postoupila jemu všeho práva svého — k dědinám v Pa- koměřicích, k polovici tvrze, k polovici dvoru poplužního —, což jest tu sama od nadepsa- ného někdy Řehoře měla —. Stalo se leta a dne svrchupsaného. [E tabulis terrae.] (Desky zemské větší č. 249 f. A. 5.) 6. 1530, 25. října. Stala se smlúva přá- telská a dokonalá mezi paní Johannou Peníž- kovou z jedné a Jakubem od věže z strany druhé a na místě Anny dcery jeho, kterúž týž Jakub při sobě chová, a to taková: Kdež jest paní Johance a nebožce Lidmile sestře její nápad přisouzen po nebožtíkovi Jiříkovi od věže, bratru jich, na Pakoměřicích, což on tu měl, takže toho statku paní Johanka jest v držení vešla a ona Lidmila podle práva na tom statku i na jiném dala jest právo a spra- vedlnost svú Jakubovi od věže a Anně dceři své, i takto se jest ta smlouva vykonala —: 

Strana 118
118 Ze Pakoméfice pfi panf Johance zuostati mají a ona jich drZitelem k dédictví pfed ním Ja- kubem a Annü dcerá jeho má byti, a ona jim za jich podíl má CLXXXV kop gr. m. dáti. Také jakož jest vajprosa se na ten statek Pakoměřický stala, tato jest při tom výminka: jestliže by paní Johanka ten prosoudila statek, on Jakub, což vezme za díl svuoj a své dcery, má zase navrátiti. — Actum in consilio feria III. ante Simonis et Jude oc XXX*. (Rukop. 6. 2184 f. 59.) Pankrác za Vysehradem.*) 1. 1489. — Duchek koupil pole u Jakuba Ruky za P. podle pole Varholtové za XVI k., obci VIII gr. (Rukop. à. 2133 I. f. 3.) 2. 1498. — Zavadil šrotéř koupil vinici za P. Kačerovskú s povolením Uršily, Kače- rovy sestry, a Eleny, Kačerovy ženy, za XX kop. Úroka obci Nov. M. XII gr. ročně. (Ru- kop. č. 2133 L. f. 1.) 3. 1498. — Pavel z Nuosl, syn Daňkuov, koupil pole za P. od Matěje z Michle za LIIII k., obci XIII gr. (Rukop. č. 2133 I. f. 5.) — Štěpán Polet koupil pole II str. za P. za V k. a XV gr. u Kačerové, obci VI gr. (Tamtéž f. 6.) — Janek z Michle koupil louku za XXXIIII k. od p. Matěje Tomešky. (Tamtéž fol. 7.) 4. 1500. — Šimon koupil pole za P. u Bolochovce za XIII k., úroku XVI gr. (Ru- kop. č. 2133 I. f. 2.) — Gabriel, mlynář z Nosl, má platiti úroka z louky za P. obci Nov. M. XVI gr., kterúžto louku drží mezi Berkovým polem a Bludovým. [V juxtě:] Tu louku prodala Hestera, dcera Gabrielova, Vá- clavovi Stříbrnýmu. (Tamtéž f. 3.) 5. 1501. — Matěj plavec k. vinici Kače- rovskú za XL k., úroka XII gr. (Tamtéž I. f. 9.) 6. 1504. — Matěj plavec vzdal vinici, kterou koupil u Máří Zavadilky, Kateřině m. *) Četné „zápisy viničného úřadu zde pojaty ne- jsou. Viz zde i Podol, Michle a Nusle. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: své (tamtéž II. f. 8.), která prodala ji r. 1505 Mikuláši krejčímu z Star. M. za 33 k. (Tam- též f. 9.) 7. 1505. — Duchek z Podola z věže k. pole u Estery Gabrielovy z Nuosl za VIII k. (Tamtéž II. f. 9.) — Václav Kukla k. chmel- nici pod rybníčkem u Jana Brauma za XXVIIII k. Václav svrchupsaný stoje před pány úřed- níky poručil jest tu chmelnici po své smrti Jiříkovi Karbanovi švagru svému. [V juxtě:] drží ji Jakub Braum. (Tamtéž II. f. 10.) 8. 1514. — Václav Stříbrný koupil lúku Janovi, synu svému, u Hestery Gabrielovy za P. za X k. m. (Tamtéž II. f. 48.) — Jan Plaček k. pole za P. od Poltové za V k. (fol. 52.) 9. 1515. — Dorota, Selikova dcera z Pod- skalí, k. pole za P. u Matěje Plačka za VI k. m., úroka VI gr. obci N. M. (Tamtéž II. fol. 56 ) 10. 1517. — Wolfgank Lukeš k. pole za P. od Matěje kárníka za XVIII k., úroka k obci N. M. 16 gr. (Tamtéž II. f. 61.) — Václav Střiebrný k. vinici od Kačera, kterúž kúpil týž Kačer od Duchka Vodolenského, leží vedle vinice téhož Duchka, za XXII k. (Tamtéz lI. fol. 64.) 11. 1521. — Mikuláš Vétrovskf k. pole pod P. podle louky Hláskový a pole Matouše Šprincle za XXIIII k. m., úrok k obci N. M. XVI gr. (Tamtéž II. fol. 72.) 12. 1524. — Pavel forman k. pole za P. Kárníkovské a druhé někdy Kačerovské za XLV k. m. (Tamtéž II. f. 76.) 13. 1525. — Marta Matějková z Smeček k. vinici vedle chmelnice Duchka Vodolen- ského od Matěje Zlého Knéze za XLV k. m. (Tamtéž III. f. 13.) 14. 1527. — Jan Věžovský z Nuosl k. pole nad Bezerkou vedle Daňka z Nuosl a Vaňka, rychtáře z Michle, od Anny Bubnové za VI k. m. (Rukop. č. 2152 f. D. 6.) 15. 1528. — Matěj, starý nádenník někdy z Buzan, k. pole s chmelnicí i štěpnicí u sv. P. nad Střiebrnou lúkou od Vondřeje Punta 

Strana 119
Pankrác (1489—1544). za LXX k. m. 2152 f. D. 10.) 16. 1529. — Dorota Habíšková z Chudobic k. 2 str. pole vedle chmelnice Poltové a Hubky ševce od Vavřince Probošta za 20 k. m. [R. 1530 postoupila Tomési Poltovi sladovníku.] (Rukop. č. 2133 III. f. 17.) 17. 1530 — Jan tkadlec z Podvysehradi k. louku za P. podle zahrady Matějovy od po- ručníkuov neb. Václava Stříbrného za XXXV k. m. (Tamtéž III. fol. 30.) 18. 1531. — Jiřík Hurt z Duba k. pole mezi cestami před P. od špitála sv. Alžběty za XXIIII k. m. (Tamt. III. f. 35.) — Pavel for- man k. pole vedle svého a vedle louky Stříbr- nýho od Matěje z Buzan starýho za XXVIII k. m. (Tamt. f. 37.) — Kříž z Charvatova domu k. chmelnici a štěpnici vedle Pavla formana a louky tkadlcovy i s cestou, kteráž jest k ní po rpzsudku, od Matéje z Buzan starýho za XX k. (postüpil Hektorovi Ventrisovi z Vy- skře a Kateřině. in j.) (Tamtéž f. 37.) 19. 1532. — Jiřík Lačný kameník k. vinici 2 str., kteráž leží sama o sobě nad rybníčkem, za LX k. m. od Kateřiny krejčové z Široké ul. (Tamtéž III f. 43.) — 20. 1533. — Štěpán Šípař sladovník k. pole vedle Pavla formana a pastuchovým od Anny Havlíčkovy a syna jejího Jiříka za XL k. m. (Tamtéž III. fol. 50.) — Ondřej Punt z Vy- šehradu k. chmelnici a štěpnici vedle dědiny Pavla formana a louky Stříbrného od Hektora Ventryse z Nové Vsi za XXI'/, k. m. (Tamt. f. 54.) — Týž k. pole vedle své zahrady od Pavla formana za XXI'/, k. (Tamtéž.) 21. 1534. — Michal Čapek od sv. Kate- řiny k. vinici u P. vedle chmelnice Vodolen- skÿho a Jifika Skalskÿho od Johanny, dcery Matëjkovy, za XLV k. m. (Rukop. č. 2133 III f. 58.) -- Blažek lamač k. pole za P. podle pole Daňkova od Anny Vávrovy Šroumalky za XXII k. m. (Tamt. f. 59.) Václav Tvarůžek k. pole za P. podle pastuchova a vedle dráh příležící ke Dvorcuom od kněze Viktorina a (Rukop. č. 2133 III. f. 11. a 119 Jana synuov, neb. Skřemence, za XV k. (Tam- též f. 59.) 22. 1536. — Vondfej Punt k. louku za P. vedle pole jeho od Václava Běchovskýho za XXXIX k. m. (Tamtéž III. f. 69.) — Jiřík Skalský z Dubu k. chmelnici pod rybníčky u P. od Jakuba Brauma za XL k. (Tamtéž f. 72.) — Pavel forman k. pole podle Pastu- chových a svejch od Štěpána Šípaře za XL k. m. (Tamtéž fol. 72.) — Týž k. pole za P. podle Pastuchových a Mikše ze Dvorcuov od Václava Tvarůžka za XV k. (Tamtéž f. 75.) — Jakub, syn Vavřince kloboučníka, koupil zahradu za P. podle Kříže z Charvatova domu od Vondráčka z Krámcuo za XX k. (Tamtéž f. 76) 23. 1537. — Petr Pastucha koupil pole Skřemencovské za P. od Pavla formana za XIX k. (Rukop. č. 2133 III. f. 81.) 24. 1538. — Úředníci špitálu sv. Barto- loměje k. pole Kunšovka za P. podle silnice a polí Daňkových z Nuslí od Mikuláše Hulky za CCX k. m. (Rukop. č. 2150 f. 5.) — Pavel forman k. pole VIII str. za P. vedle louky Láskovy a pole Matouše Šprincle od Václava Kapalína za LXX k. (Tamtéž f. 10.) 25. 1541. — Úředníci špitálu sv. Barto- loměje k. pole za P. podle polí Daňkových od Doroty, vdovy po Jiříku huntýři, za XXX k. (Rukop. č. 2150 f. 24) — Titéž k. pole za P. za Bezírkou u vinic od Doroty Valen- tové za XXX k. (Tamtéz f. 30.) 26. 1542. — Martin Straje sladovník k. pole vedle vinice Jana Navary a Jiříka Skal- skýho, a druhé pole i s lúkou mezi polem Mikšovým ze Dvorců a Šípařem — za CXX k. m. (Tamtéž f. 32.) — Mikuláš Hulka k. pole podle svého a podle pole Černohorského od Mikuláše Větrovského za XIIII k. (Tam- též f. 33.) 27. 1544. — Marta Lásková pronajala louku a chmelnici pod P. Matoušovi Hadovi na VII let za V k. m. ročně. (Tamtéž f. 43.) 28. 1545. — Šimek popelář koupil pole 

Strana 120
120 za P. vedle polí Strajčkovských a Matouše Cyrína od Václava Šípaře za L k. m. (Tam- též f. 58.) Pátek. 1499, 7. prosince. David, filius olim Ja- cobi de Luna dicti Kerzek, resignat — ius suum, quod ei ad tabernam in villa Pátek quomodolibet pertinere dinoscitur, Wenceslao, servitori dominorum, socero suo —. Actum in consilio Antiquae Civ. P. sabbato post Nicolai. (Rukop ë. 2107 fol. 179.) Petrkov. 1. 1498, 17. února. Jan, syn Václavuov, koupil dvuor v Petrkově — u ouředníkuov úřadu šestipánuov Nov. M. Pr. s příkopem, s dědinami — za L k. m. — A má z toho úro- čiti při sv. Jiří a sv. Havle po 2 k. Actum sabbato ante Mathie ap. a. 1498. (Rukop č. 2138 I f. 17.) 2. 1509, 24. listopadu. Jan z Sedobrovic a Matěj z Radimovic vzali louku od úřední- kuov [Sestipan. Nov. M. Pr.] pod plat tu u Petrkova za VI let — a má s nie platiti na každý sv. Havel II k. po ta všecka leta. — Actum sabbato ante Katerine a. 1509. (Tamtéž f. 31.) 3. 1518, 6. ledna. Úředníci [šestipanští Nov. M. Pr.] kúpili jsú dvuor v Petrkové s příkopem, s dědinami — od Jana z Petrkova za XXXIII k. m. — A z toho dvoru jest úroku sv. jirského II k. m. a sv. havelského I[ k. m. obci Nov. M. Pr. Actum feria IIII. die Epifanie a. oc 18. (Tamtéž f. 37.) 4. 1518, 27. února. Martin Vodička řezník a Anna m. koupili — dvuor v Petrkové od úředníkuo [šestipan. Nov. M. Pr.] s dědinami, s lukami, krom rybníkuo, kteréž sou vymínili obci k ruce, za 32 k. m. — a ouroku má platiti — obci při sv. Jiří 2 k.m. a1 k. vajec a při sv. Havle 2 k. a 4 kur. — Grunt v Ra- dimovicích má osaditi do sv. Ducha najprv příštieho. A dvuor v Petrkově též má osaditi E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: do sv. Havla. Stalo se v sobotu před nedělí druhou v posté l. 1518. (Tamtéz.) *) *) Viz níže č. 6. 5. 1518, 16. června. Martin Vodička ře- zník kúpil krčmu v Petrkově s povolením üfedníkóv [Sestip. Nov. M. Pr.] od Tréky — za XXXVI k. m. — A tajž Martin bude mieti úroku platiti I k. m. při sv. Havle a s luk VIII gr. a čtvero kur, a při sv. Jiří I k. a 1 kopu vajec. — Actum feria IIII. post s. Viti a. XVIII. (Tamtéž f. 68.) 6. 1519, 19. března. Martin Vodička řezník kúpil sobě, Anně manželce své — dvuor v Petrkově od pánů úředníků —, tak jakž Jan, předek jeho, držal, krom rybníčku, kteréž jsú vymínili obci k ruce, za XXXII kop m. — A grunt v Radimovicích má osaditi do sv. Ducha —; a dvuor v Petrkové též osaditi má do sv. Havla —. Actum sabbato ante Remi- niscere anno oc XIX*. (Rukop. 6. 2152 f. 9.) 7. 1531. 15. července. Matouš, syn Jana z Radimovic, ujal jest dvuor Petrkov s lúkou, kterouž držel Svatoš z Újezdce, s tím vobilím, což jest Svatoš na třetinu sil, a to dědičně pod plat II k. XX gr. m. úroku poloulet- ního —. A ten dvuor má stavěti, opravovati a dobrým hospodářem býti; a za dobrýho ho- spodáře i za úroky jsú rukojmie Jiřík a Vavři- nec, bratří z Doubravice. Actum sabbato die Divisionis ap. (Rukop. č. 2133 III f. 39) 8. 15.. (?) — Ondřej Petrkovský z Pe- trkova — ves Petrkov — že po otci svém někdy Duškovi z Pelhřimova, jakž sú jemu dsky modré větší zápisné K 23. svědčily, od mnoha let drží, opět si ve dsky klade l. 1543 ve středu po Rozesl. sv. apošt. [18. července] (Desky zem. větší č. 250 fol. E. 4.) Petrovice u Prahy. 1. 1415, 26. listopadu. Pány purgmistrem a konšely Velikého města Pražského stal sě jest nález v plné radě mezi stranama vdole psanýma o rozdiel věna, nábytkóv a obilé Jankem, synem Johánka řečeného Kbelský, ostavený; točiž mezi Flskü, svrehupsaného 

Strana 121
Pátek— Petrovice. Janka manzelkd, z jedné a mezi Annú, mateří nadepsaného Janka, z druhé strany, a to ta- kovýto: Naprvé, zbožie v Petrovicích se vším jeho příslušenstvím, s nábytkem, s obilím, s dobytkem, s úroky i všemi věcmi, což po dnešní den jest ve vsi zastřeno, buď mnoho nebo málo, svrchupsané paní Elšce u věně je- jiem spravedlivém pěti set kop gr. k mocnému jmění, držení a vládnutí nalézají, přiřiekají a přisuzují, tak jakož podle zemského práva má v zemských deskách zapsáno, bez úrazu práva dědičného; a to s takovúto výmienků : jestliže nadepsaná Anna, mátě Janka nadepsaného, dá svrchupsané panie Elšce a vyplní v roce pět set kop, tehda paní Elška má jí sstúpiti zbo- žie svrchupsaného s týmž nábytkem, jakož sě sama veň uvázala, nebo penieze zaň dáti, tak jakož bude přátely obů stranú šacován a ot- hádán i s vobilfm, Také toto jest vypovědieno pány svrchupsanými, jestli že by svrchupsaná paní Elška v tom roce měla sstúpiti zbožie svrchupsaného a naložila co, jakožto na ryb- níky anebo na stavenie, s dobrým svědomím, to svrchupsaná paní Anna má jí zasě nahra- diti podle dvú přátel obapolných othádánie a nalezenie. Pakli by jí svrchupsaná paní Anna v roce nevyplnila, tehda nadepsaná Elška na svrehujmenovaném zboží má seděti svobodna bez všelikteraké překážky, tak jakož ve dskách má zapsáno; a dále po tom roce svrchupsaná Anna na svrchupsané zboZie nemd sahati oby- tejem izádnjm. Také toto týmiž pány jest vy- povédieno: tak jakoz svrchupsand pani Anna počítá dluhy na Dubce a na Kolodéjského, kterážto máta dvadceti kop platu na svrchu- psaném zboží komornieho, tehda jestli že by svrcbupsaná paní Elška týmž Dubcovi a Ko- lodějovi měla-li by z toho platu odpoviedati, když by řád v tejto zemi šel, aby jim toho platu nevyddvala, je[st]lizby sé s svrehupsanü Anni nebo s jejími budúcími napřed konečně umluvili o dluh svrchupsany. Actum in pleno consilio feria tercia post Elisabeth anno mile- simo quandringentesimo decimo quinto. Archiv Český XXVIII. 121 Tyto věci vdole psané jsú v Petrovicích Jírü sükenníkem a Mikulášem Kalašem, pány z rady plné vydanýma, nalezeny a popsány: A nmajprv dvuor vypáleny, rybníkové prázdní a strhani. It. vinice bez užitkóv. It. satého zita XLVI str. a it. jeémene satého XII str. It. tudiež ve dvoře LXYV ovcí starých a čtyřidceti ročních. It. osm krav a jeden býk. 1t. čtyři telata ročnie a deset vepřkóv malých. It. IIII husy a jeden kačer. It. IIII str. semence. It. II pluhy a dvě bráně. (Ru- kop. č. 992 f. 60.) 2. 1428. (?) — Eisska, relicta Janconis Kbelsky, sponte et libere resignavit atque pre- sentibus condescendendo resignat omnia bona sua mobilia et immobilia, ubicunque locorum et extra civitatem Pragensem sita, habita et habenda, nichil eximendo, et presertim dofali- cium suum, quod habere dinoscitur in bonis Petrowicz per tabulas terre proscriptum et ob- tiuet per mortem mariti sui Johannis prefati, domine Elizabeth, relicte Pesoldi linicide, ma- tri sue dilecte, eo omni iure, prout sola ha- buit — cum dictis omnibus bonis et dotalicio sic, ut premittitur, datis et resignatis in vita vel in articulo mortis agendum, faciendum et disponendum, tamquam cum propriis et here- ditariis bonis, secundum que congruencius videbitur expedire ipsius racioni et voluntati, impedimento amicorum eius et quorumlibet a- liorum hominum penitus secus moto. Si quis habet in oppositum loqui, ipsa vult disbrigare secundum ius civitatis. (Rukop. č. 992 fol. 102.) 3. 1429, 1. března. Katerina, nata Jo- hankonis Kbelsky, olim vero relicta Ludwici apothecarii, — resignat omne ius suum — ad dotalicium predicti Ludwici mariti sui per eum proscriptum — in censibus, domibus — nec non et ius suum hereditarium, quod ha- bere dinoscitur ad bona Petrowicz cum iure patronatus -- post predictum Johankonem genitorem suum — Johanni a stellis, nunc marito suo —, Actum in pleno consilio feria 16 

Strana 122
122 III. post Oculi — anno oe. XXIX*. & 2099 f. 294.) 4. 1438, 21. ledna. Famosus Wenceslaus de Wrabie fassus est se ducentas et decem s. gr. dotalicii in bonis Petrowicze proscriptas a circumspecto Lazaro, nato relicte Cantoris, commissario domine Elzce Pezoltowe pie me- morie, prout de huiusmodi dotalicio disposi- cionem in suo ultimo testamento fecerat, sus- cepisse et levasse pecunia cum parata. — Ac- tum feria secunda apte s. Thimothei a. etc. XXXVIII. (Rukop. 6. 992 f. 182.) 5. 1494, 12. února. Řehoř mlynář, řečený Chalupa, stojé osobně přede pány v plné radě — vyznal se jest, že mlýn v Petrovicích vzdal jest před súsedy Petrovskými a Měcholupský- mi a před jinými súsedy, kteříž sú k tomu povoláni byli, Martinovi mlynáři. — Actum [in consilio Nove Civ. Prag.] feria III. post Sco- lastice 1454. (Rukop. č. 2084 f. G. 30.) Písek. 1541, 10. listopadu. Já Matúš, mistr pi- vovarský — louku, kterúž v Písku mám, na níž i list od pánov Píseckých mám, — Do- rotě manželce své, Anně, Kateřině, Zuzaně, Lidmile, Václavovi, dětem mým s první že- nou splozenÿm a Majdalené, Matüsovi, dit- kám mým s Dorotou splozeným — dávám po smrti mé. — It. jsou mi toto dlužni lidé: najprvé za trávu s té louky IIII'/, kopy gr., o kterýchž Matúš Sokol, ujec mój na Písku, dobrú vědomost má, neb on najímával tu louku —. Stalo se ve čtvrtek před sv. Marti- nem. (Rukop. č. 2207 f. F 10.) Pitkovice. 1. 1418, 10. listopadu. Johanco Stuck de Pitkowicz et Symon pannicida benivole se co- ram dominis in consilio submiserunt racione piscine Johanconis predicti, que per ipsum Johanconem in dampnum eiusdem Symonis, ut ipse Symon asserehat, extructa est, et ar- bitros elegerunt, sic quod post revolucionem unius auni a data presencium computando con- (Rukop. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: spicere debent, ut si quid piscina Johanconis Symoni nocebit, tune Johanco debet hoc emen- dare iuxta ipsorum decretum. Super quo e- ciam ipse Johanco pretacto Symoni litteram cum sigillo civitatis et suo sigillo munitam dare debet, ut quidquid per ipsos — arbitra- tum fuerit, quod hoc ab utrisque partibus et ab ipsorum heredibus et successoribus ratum servetur. — Eciam est expressum, quod quan- tum piscine Johanconis mergunt de agris ipsius Symonis, tantum ipse Johanco de agris eidem Symoni alibi debet demonstrare. Et quantum Symon cum viis ipsi Johanconi nocet in suis agris, hoc similiter cum aliis agris refundere dehet. Actum anno domini M*CCCC'XVIII in vigilia s. Martini. (Rukop. 6. 992 f. 28.) 2. 1427, 6. srpna. Já Johánek řečený Štuk z Pitkovic, jistec dluhu podepsaného, a my Vaněk z Cholpic, Milota z Hrušova a Janek z Dubečka, rukojmie a spoluslibce jeho a zaň, vyznáváme tiemto listem obecně — že jsme dlužní sto kop gr. pr. — věnné zástavy po- ctivé paní Kateřině, slovutného Marše z Le- dečka, měštěnína Star. M. Pr. dceři a svrchu- psaného jistce manželce; slibujíce tiemto li- stem dobrü vérü, beze všie zlé lsti, rukú spo- lečnúů a nerozdielnů — svrchupsaných sto kop gr. nadepsané paní Katheřině, věřící naší, na čistých a svobodných dědinách v Pitkovicích — ukázati a zpraviti — i také ve dsky zem- ské vloZiti. — Jenž dán leta od narozenie pána našeho Ježíše Krista tisícého čtyřstého a sedmmeccietmého v středu den sv. Sixta. (Tamtéž f. 143.) 3. 1467, 17. března. Stala se přátelská úmluva a plný rozdiel — o diel otcovský mezi Vavřincem, súsedem zdejším [Novoměst- ským] z strany jedné a mezi Pavlem z Pitko- vic, bratrem, o statek nebožce Thuomy sla- dovníka, — z strany druhé —, že Pavel — má při dědictví otce jich tu v Pitkovicích zuostati a je držeti s svými budúcími beze všie překážky — ; a týž Vavřinec — má dát a vyplniti Pavlovi — XXVI k. gr. — Actum 

Strana 123
Písek — Pnětluky. feria III. post Judica anno sc LXVII. (Rukop. č. 10 f. D 34.) 4. 1471, 5. kvétna. Ve jinéno boZie amen. Já Elška z Pitkovic, vdova po nebožci Mater- novi, měštěnínu St. M. Pr., zuostalá, vyzná- vám, — že těch padesáte kop gr., kteréž mi Diviš Štítný dlužen jest, jakož je od něho dskami mám zapsány — Anně dceři mé — otkazuji. — Actum sabbato in die Gothardi. (Rukop. č. 2119 f. P 11.) Planá, město v západních Čechách. 1412, 28. června. Wir burgermeister und der rate der Grossern Stat czu Prage beken- nen, das vor uns gestanden ist in unserm rate Peter Meisner, unser mitpurger, und hat aldo vor uns aufgeben und abgetreten dem Leutil Czwirner, auch unserm mitpurger, alle sulche seine recht, die er hat und im gepuren uff dem gut und erbe czu der Plan herre Hein- richs von Elsterberg, als das in der lanttafel lauter ist begriffen, also das er sulche recht volle nacht haben sal dieselben einezufordern und auch domit tun, als er im des sunderli- chen wol traut und gelaubt. Und wer sache, das derselb Peter cer abging von dieser welde, denn derselb Leuthil sulche recht eingefordert und eingepracht hette, und das er denne sulche recht noch tode deselben Peter einprecht, denne so sal derselb Leuthil von sulchen rechten ezu voraus nemmen ein und vierczig Schok gr. und funffczig gulden, die er im schuldig beleibt; und dorezu sal er auch nem- men, was er dorauf gelegt hat seinen slech- ten worten doran czu gelauben; und abichz von sulchen rechten ubiger belibe und als verre das gerechen mag, so sal er dovon ge- ben der Clara, desselben Petr freundin, funf- czig schok gr. und dem Stephan seinem son auch funfezig s. gr., als verre sie denne leben- dig sein. Und ab sie denne nicht lebendig weren, so sal er mit demselben gelde denne tun, als er im traut uud gelaubt. Wer aber sache, das derselb Leutil sulche recht nicht 123 gewinnen mochte, denne so sal er sulches epe- nanntes gelt uud alles, das er dorauf gelegt hat — uff allen guten desselben Petr, wo er die hat und wo aueh die gelegen oder ge- funden werden, haben sal und dorouf genez- lichen dervolgen an alle hindernisse und wi- derrede. Auch hat derselb Peter sich des vor- wilkit, wenn dieselben recht eingepracht wer- den, das er denne demselben Leutil die acht schok gr. czinses, die er uf seinem haus hat, uberfuren wil und sal uff ander gewisse gu- ter —. Actum feria IIT, ante festum ss. Petri et Pauli ap. (Rukop. é. 2099 f. 69.) Plaveč, dvůr u Křivoklátu. 1458, 10. května. Stala se úmluva mezi slovutným Jindřichem z Studěněvsi, seděním v Kobylnicích, z jedné a mezi paní Svatúů, někdy manzelkü slovutného panoše Heřmana Vnúčkova z Plavče, z strany druhé takováto: Jestliže dobude syrchupsaný Jindřich kšaftem Heřmana svrchupsaného peněz a zbožie v Plavči na Chotkovi z Kosovoda, kteréhožto kšaftu svrchupsaná Svata svěřila jest témuž Jindři- chovi, aby jie v tom věrně a právě učinil; a když těch peněz a zbožie dobude na Chotkovi svrchupsaném, tehdy týž Jindřich má dáti to- liko deset k. gr. z těch peněz dobytých a zbožie panie Svatě již jmenované. — Actum (in consilio Nove Civ. Pr.) feriaIIIL. in vigilia Ascensionis domini -— anno LVIII? (Rukop. č. 2085 fol. F 13.) Pnětluky. 1. 1411, 3. listopadu. Nos Andreas de Zitavia, magister civium — ceterique consules Nove Civ. Pray. notum facimus et testamur: Postquam Nicolaus, scriptor regius, et Lud. milla conthoralis ipsius curiam cum heredi- tate — in Pnietluk Wenceslao et Johanui fra- tribus de Slibowicz — vendidissent, tandem- que inter easdem partes pretextu censuum de eisdem bonis solvendorum dissensio est orta, extunc nos iuxta vecognicionem fidedignorum 10* 

Strana 124
124 hominum, qui bona eadem pridem tenuerunt, sumus certitudinaliter informati, que eciam boni viri testimonio et mercipotales homines confirmarunt, quod de suprascriptis bonis quin- que S. gr. cum quindecim gr. super anniver- sariis missis et aliis pietatis operibus in ca- siro Pragensi iuxta continenciam fundacionis littere debeant censuare —. Actum in con- silio feria tercia post Omnium sanctorum. (Ru- kop. č. 2079 str. A 6.) 2. 1411, 21. listopadu. Nos Nicolaus De- cani, magister civium, — ceterique consules Nove Civ. Prag. — declaramus, quod Nico- laus, scriptor regius, concivis noster, cum Lud- milla conthorali sua curiam cum hereditate in Pnietluk villa Johanni de Slibowiez, concivi nostro, pro nonaginta duabus cum dimidia s. gr. pr. vendiderunt —. Que quidem curia et hereditas censualia sunt et in ecclesia Pragensi cuidam altario sunt annexa, quod cum censu eodeín annua stabilita anniversaria ob salva. men animarum in eadem ecclesia peragantur. Cumque pro eo, quantus census super bonis eisdem foret, inter partes dissensio esset orta, ambe partes in testimonium seu recognicio- nem mercipotalium hominum consenserunt. Et sic nos mercipotales eosdem homines et alios concives nostros, qui eadem bona pridem tenu- erunt, in nostrum consilium evocavimus et eosdem, quantus ibidem esset census, habui- mus requisitos. Qui omnes concorditer dixe- runt, quod quinque s. et grossi quindecim cen- sus essent. Eadem recognicio in nostre civi- tatis librum est inscripta. Quam recognicionem — ambe partes pro rato benivole susceperunt. Tandem emptor venditores pro libertaci- one seu disbrigacione bonorum eorundem im- petivit, asserens, quod eum altarista nollet sus- cipere pro censita, et quod disbrigacionem bo- norum eatenus postularet; subiunxitque emptor omnia fora seu vendicionum contractus aut civili aut spirituali aut terrestri aut homagiali vel iure aliquo alio disbrigantur. ,Postulo, quod similiter michi fiat.^ Ad hec venditores E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: taliter responderunt: ,Nos tibi curiam cum he- reditate eo iure, quo soli tenuiimus, vendidi- mus, disbrigatores non habuimus, altariste cen- sum dedimus, quem a nobis frequenter recepit. Tu quoque emptor tantum ante quosdam or- phanos disbrigacionem postulasti, pro qua tibi fideiussores et substites locavimus; disbrigaci- onem tune aliam non optasti, ymmo si quid plus postulasses aut nos plus facere debuisse- mus, nobis ita velociter pecuniam non solvisses. Jam tibi nil plus facere obligamur; eciam sum missio iura frangit.^ Et sic in testimonium merci- potalium hominum consenserunt. Emptor vero dixit: ,Mercipotales homines, nec reicio nec consencio in eosdem." Qui deni- que mercipotales homines omnes unanimiter testabuntur, quod emptor solum ante orphanos disbrigacionem postulavit — et quod emptor tempore fori nil aliud postulavit venditoresque nil plus facere promiserunt. Nos vero ante omnia altaristam — inter- rogavimus, cur emptorem pro censita susci- pere recusaret. Qui respondit : , Curia, hereditas cum fundo, sunt incorporata meo altario et annexa; in quibus bonis censitas nunquam habui, sed tantummodo conventores, bonaque eadem absque voluntate et scitu meo vendide- runt et emerunt. Yimmo dum venditores bina vice me petiverunt, quod consensum tribuerem ad vendendum, ipsius vendicioni nolui consen- tire.^ Ad hec venditores responderunt: ,Alta- riste domine, pro consensu vendicionis vos nun- quam petivimus nec debuimus vos rogare." Nos itaque consules — iuris sentenciam ediximus in hunc modum: Ex quo emptor in contraetu fori tantum ante orphanos disbriga- eionem postulavit — ipseque emptor tempore fori nullam aliam disbrigacionem optavit, — emptor eciam post forum illico pecuniam sol- vit, quod per hoc suam causam peioravit; et nos roboravimus illud forum. Ab eadem nostra sentencia emptor cum allegacionibus suis pre- Scriptis ad consulum Maioris Civitatis Prag. pre- senciam appellavit. Lata est sentencia sabbato 

Strana 125
Pocernice (1329—1422). ante Katherine anno MCCCCXI. Et quia emp- tor appellacionem infra tempus a iure limi- tatum non fuit prosecutus, prescriptam sen- tenciam vigoramus. (Rukop. ¢. 2075 f. C 15.) 3. 1469, 29. dubna. Elssca vidua emit pro se, Georgio nato suo, curiam allodialem in villa Pnietluky cum agris, piscinis, peccoribus atque omnibus ad eam pertinentibus aput Ka- therinam Kolinska pro CL s. gr. — Actum in consilio sabbato ante Philippi. (Rukop. à. 2105 fol. 279.) Počernice. 1. 1329, 13. června. In nomine domini amen. Temporales actus fluunt simul cum tempore, nisi curat eos auctor sigillatis appicis eternare. Nos igitur Franciscus, filius Nicolai de Possenpach, iudex, et Pylungus, Cunradus de Luthemeritz, Martinus de Egra, Cunradus Junossii, Meynhardus, Wolbramus, Henricus Theodrici, Nicolaus Albus, Henricus de Thost, Zaydlinus de Pieska, Nicolaus Rothynne, Je- hlinus Jacobi, Nicolaus frater Bohuslai, Wol- flinus de Possenbach et Wenczeslaus Adalberti, | iurati cives civitatis Pragensis, recognosci- ius tenore presencium protestautes: quod dis- cretus vir Albertus de Monte Chutna, concivis noster, vendidit et locavit — partem ville et hereditatis sue, scilicet tres laneos cum dimi- dio in Trezuss — secundum mensuram lane- orum ville Poczrnicz, ubi laneus continet se- xaginta quatuor iugera, discreto viro Henrico, iudici in Radonyez, ementi et recipienti, unum laneum liberum ex ipsis laneis pro viginti octo s. den. gr. prag. et duos laneos cum di- midio residuos pro viginti et una s. gr. —. Excepto laneo libero predicto, de quo nichil penitus solvi debet ipse Henricus —, de quo- libet laneo residuo duas s. gr., sex pullos et sexaginta ova Alberto prefato — solvere debet census nomine singulis annuis perpetuo. — In quorum omnium perpetuam memoriam presen- tes litteras sivillo civium Pragensium et civi- tatis Pragensis predicte fecimus roborari ad 125 peticionem parcium predictarum. Actum et da- tum Prage anno domini milesimo trecentesimo vigesimo nono idus Junii. (Rukop. é. 2076 f. 72.) 2. 1353 —. ... quod Nicolaus dictus Wil- kus una cum uxore sua Dorothea de Montibus super hereditates Poczernicz ... quas heredi- tates quitulaneaverit (?) coram iudicio conte- Stato, nunquam habeant de cetero potestatem . .. hereditatis mobilium et immobilium domine Dorothea, relicte quondam Stephani Phusso- nis... heredum eius. (Rukop. &. 987 f. 74.)*) *) Mista vyteékované jsou shorelá. 3. 1353. — Nicolaus dictus Wylkus, civis- de Kutna, et Dorothea uxor sua dominam Dorotheam, olim Stephani Puesch relictam, civem Pragensem, pro quadam porcione patri- monii impetiverunt; et eadem domina Dorothea. se sufficienter mediante iure defendit sic, quod per sentenciam definitivam ab eorundein Nicolai Willkus et uxoris sue Dorothee inpeticione pro- nuncciata, facta et dicta est libera et soluta. Preter hoc predicti Wilcus et uxor sua Doro- thea relictam Stephani Puehs pro duceutis s. gr. den. pr. dotalicii impetiverunt. Ubi tunc sentenciatum existit: si predicta domina Doro- thea presumeret mettercia ad sancta dei fa- cere iuramentum, predietum dotalicium esse solutum, tune ipsa debet esse ab huiusmodi impeticione libera. Ab ipsa autem sentencia predicti Nicolaus Wileus et uxor sua Doro. thea in die s. Luce ev. ad dominum Karu- lum, Romanorum et Bohemie regem, appella- verunt, ita quod a die appellacionis infra sex septimarum spacium continuum dictam appel- lacionem a predicto domino rege reportare deberent. Et quia id non fecerunt, ideo iure et iusticia suadentibus sepedictam dominam Dorotheam, relictam Stephani Puesch, et eius heredes — dicimus — a predicta impeticione — liberam penitus —. (TamtéZ f. 75.) 4. 1422, 26. ünora. Waczko Crucis publi- cavit super bonis et villa Poczrnieze L s. gr. census retenti. Item publicavit, quod habet in eisdem bonis XX s. gr. census annui. Actum 

Strana 126
126 feria V. [ante Invocavit?] (Rukop. č. 2099 f. 119.) 5. 1422, 30. července. Reczko de Chwal — XX s. gr. census et LX s. de retentis censibus in Pocrnicz publicavit. Actum feria V. post Jacobi anno ut supra. (Tamtéž.) 6. 1426, 28. května. My purgmistr a kon- šelé Velikého Města Pražského vyznáváme všem, že jsme učinili mezi stranoma podepsa- nýma plné rozsúzenie a ortelem vyrčenie, to- Gáto mezi Barborü, vdovü Hovorkovü z Po- černic, o věno z jedné a mezi Aničkúů Macá- kovü, sestrü svrchupsaného Hovorky, o nápad dědictvie tudiež v Počernicích z strany druhé; a to takové toto: Nadepsané Macákové nápad dědictva již jmenovaného s jeho příslušenstvím, jakožto se čtyřmi koňmi, s vozem, s pluhem, s branami úplně přisuzujíce s takovúto vý- mienkiu, aby najprv a piedevsim z dédictvie napřed jmenovaného a z jeho příslušenstvie dala a zaplatila Maříkovi, otci nadepsané Barbory, sedm kop gr. dluhu a mistróm do kolleje Všech Svatých úrok svatojirský zadržený nynie naj- pry minulý beze všie odpornosti. Viece sme vyfkli, aby táž Macáková měla plnú moc a svobodu trh, kterýž jest učinila nadepsaná Bar- bora, držeti anebo dědictvo sobě s příslušen- stvím jeho, tak jakož svrchu psáno stojí, za- chovati. Ale svrchu jmenované Barboře za jejie věno osmnádcte kop gr., šest a třidceti stry- chuov žita, dvě krávě, vepře, svině, ovce jsme přiřkli a přisúdili ; kterýchžto osmnádcte kop gr. již jmenovaná Macáková má jí dáti a zaplatiti penězi hotovými; a z toho žita a dobytku táž Barbora má dáti a zaplatiti úroky mistróm do kolleje Všech Svatých, kteříž sú až do sva- tého Jitie nynie najprv minulého zadrženi, všelikterakú odpornost zavrhúci. Actum in pleno consilio feria III. ante Corporis Christi anno 9c XXVI. (Rukop. c. 2099 fol, 190.) 1. 1432, 6. kvétna. Anna, relicta olim Maezakonis, nunc vero Ctiborii balneatoris con- thoralis — fassa est se percepisse summam totalem et plenariam a Wanieczkone de Po- E. XIV. Zprówy o statcích venkovských s archivu města Prahy: czernicz pro hereditate seu bonis ibidem in Poczernicz venditis. — Actum feria III. ante Stanislai. (Rukop. 6. 2099 fol. 329.) 8. 1432, 13. června. V té při a ruoznici, kteráž jesti byla mezi opatrným Václavem Hedvikü z jedné a Janem Vlasákem z strany druhé o dědiny a o rybníky v Počernicích, kteréžto dědiny Hedvika u Vlasáka byl strżił: tu páni purgmistr a konšelé — vypověděli přikazujíce, aby Hedvika Vlasákovi na tom trhu nepřekážel, tudiež také Vlasák aby Hed- vikovi na rybniciech v Počevnicích vedle těch úmluv, kteréž mezi sebú mají, nepřekážel; a k tomu aby Vlasák zaručil Hedvikovi, aby od Jíry proti šatlavě nebylo překážieno ani také od něho samého. Actum pleno in consilio feria VI. ante Viti anno sc XXXII. (Tamtéž f. 344.) 9. 1433, 4. dubna. Jakož jest pře byla mezi Hedviků krajčím z jedné a Janem Vla- Sákem z strany druhé o rybník větší v Po- černicích, opatrný Matěj Smolař jakožto ubr- man mocný od pánóv konšelóv s plnú mocí vydaný — takovéto jest vyrčenie učinil: Aby nadepsaný Hedvika ten jistý rybník od toho postu nynéjáieho za tri leta — držal, a když by jej kolivék chtól spustiti, tehdy má na svrchupsaného Vlasáka, na Matěje od bielého jelene a na Jiru od šatlavy to vznésti a jich vólí to učiniti. A když jej spustí, tehdy což bude nad plod roční a dvúletní kapruov, z těch má sobě napřed čtyři kopy kapruov vybrati a potom o ostatek s svrchupsaným Vlasákem na póli se děliti. A v těch třech letech muož a má toho rybníka požívati —. Actum sabbato ante Palmas anno XXXIII?. (Tamtéz f, 346.) 10. 1436, 7. května. Páni purgmistr a konšelé i všecka obec Velikého Města Pr. zna- menavše, kterak poctivá paní Anna, vdova po nebožci Petru Bielém z Nedvědzího zuostalá, má deset kop gr. platu věna na Počernicích od téhož muže svého zapsáno; shledavše také, kterak týž Petr Bielý manžel její věrně a statečně vedle nich tyto všechny časy nebez- 

Strana 127
Podol pod pečné a válečné stál jesti a trval až do ztra- cenie života svého: i těch jistých deset k. gr. platu jejieho věnné zástavy navrátili jsú mi- lostivé a laskavë a tiemto zápisem skutečně jie navracují, tak aby ona ten jistý plat vybierala a s ním učinila, jakožto s svým vlastním —. Actum feria II. ante Stanislai anno oc XXXVI?. (Rukop. 6. 87 fol. 95.) 11. 1441, 11. července. Mauricius et Bar- bara, orphani olim Procopii de Poczrnicz, — resignaverunt — omne et totale ius ipsorum hereditarium, quod habere dinoscuntur ad do mum, agros [mezera] et ipsorum areis in villa Poezrniez situatis — post prefatum Procopium, patrem ipsorum, derelictam — Petro dicto Drlik, Clare conthorali sue, heredibus et suc- cessoribus ipsorum. —. Actum in officio sex dominorum feria IIl. ante Margarethe —-. (Rukop. €. 90 fol. 70.) 12. 1481, 28. fijna. Ve jmeno bożie a- men. Já Anna z Chval a ze Brzvi — jakoż zapsala: jsem a zavazala dskami zemskymi zbožie a platy mé, kteréž na zemi mím —, dvě stě k. gr. míš. jmenovitě na Počrnicích pozuostavivši, vymienivší k tomu a na to a- bych je svobodně otkázati a dáti mohla —, tak již — panu Mikulášovi Berkovi z Dubé otkazuji —- z toho sto kop gr. m. —. Actum dominico die Simonis. (Rukop. č. 2119, fol. V 1) Podol pod Vysehradem.*) 1. 1410. D. Johannes, plebanus in Podol, publicat censum in Nova Civ. Prag. (Rukop. é. 2100 f. 361, 364 a 370.) 2. 1430. — Jacobus serrator emit — ortum humuleti erga Katherinam, relictam Martini de Trnavia, sororem suam, pro sex s. gr., quod situm est in Podol sub Wysse- grado inter ortos relicte Michaelis ortulani ex una et Johannis Kocziezka carnificis parte ex altera —. (Rukop. €. 2102 f. 313.) *) Četné zápisy úřadu viničného tu pojaty nejsou. Viz zde Braník, Dvorce, Nusle, Pankrác a Valava. Vyšehradem. 127 3. 1445. — Pessa, Wawra et Krztien, vitrici ecclesie s. Michaelis in P. — fassi sunt, se percepisse III s. per Dorotheam, re- lictam Michaelis pileatoris, pro reformacione ecclesie ipsorum testamentaliter delegatas. (Rukop. 6. 2099 f. 906.) 4. 1495, 25. května. Stala se smlúva přá- telská mezi obcí a osadû Podola pod Vyse- hradem příležící a mezi Dorotú vdovú, přijmie Koboliska, o plat, kterýž jest táž Dorota K. platila s lúky a s pole L gr. bez II gr. též os:dě, kterážto lúka slove posvátná, ležící pod vrchem jménem Kamykem sama o sobě, a pole, kteréž leží pod Valavou podle silnice; a to skrze smlúvce z strany Doroty pana Jana Žižie, ty časy purgmistra Star. M. Pr., a pana Adama, konšela a úředníka krále JMti tehdáž v ungelté, z strauy obce a osady Podolské pana Zigmunda Huolky a pana Štěpána Hunc- ledra, ty časy konšelóv Nov. M. Pr., taková: že Dorota k též osadě má dáti za týž plat hotových XV kop gr. m. bez XII gr. m. — Actum fer. IL. die s. Urbani anno oc XCV. K kterémuzto jednání a k smlüvé této ode všie osady a obce jich byli sú vysláni Matěj rychtář, Janek syn Hanušóv, Mikuláš Koza, konšelé z Podola, Ziga z Podola, Mikuláš Bochník z Braníka, kostelníci, Mikuláš Kakas z Braníka, osadní též osady. (Rukop. č. 2079, fol. 44.) 5. 1497, 3. srpna. Daniel, notarius An- tigue Civitatis Prag. emit domum cum turri, orto — erga Gregorium Nosek, sitam in Podol, dicta wieze — pro triginta s. gr. prag. —. De qua quidem pecunia sacerdos Georgius Kozel percepit XV s. gr. pr. residuas et finales pro eadem domo, turri et orto, quem vendiderat olim domino Paulo Skalsky de Gensstayn. — Actum [in consilio Nov. Urb.. Pr.] fer. V. post Vincula s. Petri. (Rukop. 6. 2090 f. 12.) 6. 1500. Jarolim koupil zahradu v P. od Kříže Michelského. Uroka XII gr. (Rukop. à. 2133 I fol. 8.) 7. 1501, 3. července. Dorota, vdova po- 

Strana 128
128 zuostalá po smrti Pavla rybáře, osobně v radě s sirotky stojéci, věže s zahradú v Podole Da- nielovi, radniemu písaři Starého Města Pr., podle změny na jiná zahradu, nemoháci platiti podle těch rokuov, jakož směna smlúvy uka- zuje : i postúpila jest — témuž Danielovi — věže předepsané s zahradůú; slibující sama za se i za dědice své k té zahradě i k oné zabradě, jíž jest nebožtík Pavel, manžel její, směnu učinil, žádného práva ani zřenie ne- mieti nynie i časy potomními. A Daniel k žá- dostem panským prohlédaje k sirobě těch si- rotkuov, nežádaje jich v tom tak veliké škody, přiřekl jest jie a sirotköm vyplniti XV k. gr. pr. — Actum [in consilio Nov. Urb. Pr.] sab- bato ante Procopii. (Rukop. č. 2090 f. 245.) 8. 1501, 7. července. My — úředníci úřadu mostu Pražského známo činíme — kterak Pavel rybář — oznámil, že jest udělal frajmark domkem a zahrädkü svü ležící za přievozem na Piesku podle zahrady Jiříka od jednorožce, s Danielem, písařem radním St. M. Pr., na duom s věží a zahradů jeho v Podole; kte- rémužto Danielovi — Pavel — ten domek mocně i skutečně postúpil —. Act. in pro- festo s. Kyliani a. 1501. (Rukop. č. 2103 f. 224.) 9. 1501, 18. zárí. Valentinus Vala emit domum cum area, turri, orto — pro se, Anna coniuge — erga Danielem, notarium consilii Antique Civ. Pr., sitam in Podol supra flumen — Actum sabbato post Lamberti. (Rukop. č. 2090 f. 255.) 10. 1502, 21. června. V té při, kdež Do- rota, vdova po Pavlovi rybáři, vinila jest Da- niele, písaře radnieho, jakož neb. Pavel udělal frajmark zahradú svú a domkem s týmž Da- nielem písařem na zahradu jeho i s domem v P. ležící, že jest její vuole k tomu nebyla a té zahrady že jest nevzdala. — Proti tomu Daniel — pověděl jest, když se ten frajmark před dobrými lidmi stal, že jest při tom Dorota Pavlova byla, k tomu dala svü dobrü vuoli i litkup pila —. Při tom pověděl, že Pavel, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: když jest oznámil frajmark před pány úřed- níky mostskými, že jsú k tomu tíž páni úřed- níci povolili —. Po smrti pak Pavla, když jemu Dorota LX k. — nechtěla jest platiti —, a když ji obeslal před pány Novoměstské, kterýmžto ten grunt v P. příleží: že s ní o to o všecko miesto a konec vzal, a ona — že jest jemu zase ten grunt vzdala a zahrádky i s domkem nebožtíka Pavla že se odřekla. — Tu p. purgmistr se pány — Dorotě Pa- vlové přikazují, aby ona — Daniele písaře s pokojem nechala a viece toho gruntu nena- řiekala. — Act. fer. III, ante Joh. B. (Rukop. č. 1128 II. f. 39.) 11. 1503, 9. prosince. Petr zlatník, Petří- kova Jana bratran, přijal se jest k Mandě k ne- božce Martinové do P., a Petr již jmenovaný má k tomu statku přiložiti XII k. a v tom statku má býti mocným hospodářem vedle smlúvy přátelské, kteřížto přátelé ten statek položili sú v LXXX k. m. A Petr nahoře psaný i se svou manželkou mají sirotkuov od- bývati nerozdielnou rukú oba dva spolu, kteříž sou pozůstali po nebožci Martinovi, dva pa- cholíky a jedna děvečka. Z těch jednomu každému mají vydati po XII k. m. Act. sab- bato post Nicolai. (Rukop. č. 2133 II. f. 6.) 12. 1504. — Vávra, zeť Johančin, k. to sedlo na kterémž jest byla, ve vsi v P. za XIIII k. (Tamtéž II. f. 7.) 13. 1506. — Matěj pilař dal chmelnici v 1 str. vedle Matěje, rychtáře starého, Janovi sestrenci svému. (Tamtéž II. 14.) 14. 1507. — Beneš, podruh z Prahy, k. grunt u Lukše za VII k. (Tamtéž II. 18.) 15. 1508. — (Filipovi z Podola.) Augustin z Podola, leZe v käzni boZie, vyznal jest: Jest mi to dobře v paměti před sv. Maří Majda- lenskü vodü, pomnim, že jest tu byla ještě vinice dělána, kdež jest lis, a žádný že jest tu člověk neseděl seděním aneb bytem, ani jakých robot kdo z nie platil. A tu vinici Ze jest drzal Křížek, kterýž bydlel v domu proti Slo- vanóm a túž vinici že jest kúpil od Šimonce. 

Strana 129
Podol (1501—1520). — Mikuláš z Podola, jsa v kázni božie, seznal jest před konšely podolskými dvěma v Podole, Matějem Starým a Matějem Pastuchi takto: Ze jest tu byla vinice od dolejších vrat až k lisu dělána, kterúž jest pak kúpil Křížek z Nového M. od Šimonce, kdež pak touž vi- nici neb pole i s lisem drží Filip z Podola aż posavad. Act. in die Anunce. M. V. [25. března] a. 1508. (Rukop. č. 1046 fol. 42.) 16. 1509. — Lidmila, máti Vojkova, se- znala se býti dlužna Janovi Sochorovi, kterýž jie pójéil na.zahradu tu v P. V k. m. (Rukop &, 2133 IL 26.) — Matúš z P. ujal oulehli k rozdělání vinice od pp. úředníků Nov. M. a má platiti z každého strychu X gr. — Vávra z P. ujal oulehli za týchž podmínek. — Petr Valové syn, z P. k. věži tu v P. u Anny, „mateře.své, za LXXX k. m. (IL. 29.) — Pavel, pastuskuo sei, z P. k. chalupu s .zahradü u.rychtáte a kou$eluo P. za XIIII k. — Ma- túš z Svatošová: místa z P. k. vinici, kterúž někdy: držal Ješek Coznad, od týchž za XXII k. (Il. 30). — Filip, rychtár z P. (II. 31). 17. 1510. — Stala se smlouva mezi Mi- kulášem, mlynářem z P., a Matúšem Hrbkem, schovancem jeho, že Mikuláš má mu vydati z toho gruntu z Sotalic, na kterémž jest byl, XXII k., z toho gruntu z P. VIII k. (Rukop. č. 2133 II. 33). — Rychtář a sousedé z P. najali řeku od pp. úředníků N. M. k užitku a k živnosti, počnúce od Botieče z této strany a od srubu, kterýž jest.u zahrady Zalešákovy, z oné strany, za VIII k. ročně (2133 II. f. 35 а 36.) 18. 1511. — Něta Košinářka připověděla se k XXIII k. k statku neb. Ješka z P., i smluvena s dědicem Matoušem (Rukop. č. 2133 II. 39). — Dorota Uhlíková k. domek s zabradu u Jiry dlażite za LXVIIII k., kdež pak jest to shořelo — i Dorota zaplatila XXX k. (41). 19. 1512, — Bohuslav a Zikmund, synové Stříbrné, k. zahradu II str. vedle Matěje, sta- :rého: rychtáře, u Jana Vojky za XXXII k. m. Archiv Český XXVIII. | 129 (Rukop. é. 2183 IL 43. — Šimon Vuoz z Star. M. k. chmelnici vedle chmelnice Jana Komina u Jiry, mistra pivovarského, za XXVI k. m. (44). 20. 1512. — Linhart uhlíř k. chmelnici v Nuslech podle Dlouškovy chmelnice u Jana Berounského za XVIII k. m. (Rukop. č. 2153 II. 44.) 21. 1513. — Jakož byli Valentin s Annou m. svou k. sídlo v P. od p. Daniele z Star. M. za XC k. m., ten je kvituje. (Tamtéž II 45). 22; 1514. — Jan Neřád šrotéř k. chmel- nici podle chmelnice Vodolenského v P. u Da- vida Pe&aty za XVI'/, k. m. (Tamtéž II. 48.) — Martin kameník k. vinici u Davida Pešata za V!|, k. nad chmelnicí Jana Neřáda (51). — Matúš: Zmrzlík k. chmelnici u Kuby z P. vedle Helmovy a Simona Voza za XV k. (51). 93. 1515. — Pan Petr z Lenic k. vinici u Martina kameníka: nad chm. Jana Neřáda za VIIP/, k. m. (Rukop. č. 2133. II. 53.) 94. 1515, 26. ünora, Nevole, kteráž jest byla mezi Mikulášem krajčím a Václavem Střiebrným vo mezi, kteráž příleží k vinici Mikulášově, že jsú na to páni vyšli a při tom jest byl poctivý kněz děkan [mistr Bartoš] pán kruntuov těch, kteréž drží Václav Střie- brný, a při tom jsú byli rychtář a konšelé P. a všecka obec, i stalo se narovnání — aby rychtář a konšelé P. — mezníky spravedlivě rozeznané vsadili. Stalo se v pondělí po Stře- dopostí. (Rukop č. 2133 I. 28.) 25. 1516. — Václav krčmář z P. odka- zuje XX k. m. na krčmě ve Dvorciech a na vinici XVI k. a na chalupě v P. XIIII k. m. Martě dceři své. (Tamtéž II. f. 60) 26. 1517. — Jifik Śvik k. chmelnici od Pavla, bratra p. Jana Rozvody, za LXXXX k. m.; leží vedle Matúše Roudnického. (Tamtéž II. f. 64.) 27. 1519. — Brož vzdal grunt Valentovi Ruoženému nemoha jeho platiti. (Rukop. č. 2133 I. 40.) 28. 1520, 28. listopadu. Matěj Pastouška 17 

Strana 130
130 a Matěj Starý, obadva sousedé z P. — v úřadě šestipanském — oznámili, že když jsú byli po- voláni od neb. Jana Vály z P. a k němu při- šli, a on ležel v nemoci a kázni božie, toto před nimi o statku svém poslednie pořízenie učinil: Item předkem k záduší sv. Mikuláše v P. — IMI k. m. — potom jiný vešken sta- tek — dává Dorotě z Krásné Hory m. své —. Act. fer. IIII. post Katherine (Rukop. č. 2152 f. A 12) 29. 1520. — Matúš sladovník, Skopcuo zeť, k. chmelnici s puol budkú vedle chmelnice Vodolenského u Jana Neřáda za XXIX k. m. (Tamtéž f. A 16.) 30. 1521, 14. září. Páni úředníci povo- lavše před sebe lidí svých z Podola, kdež po- třeba toho nastala, aby jakož jiní, tak i oni pomoc k vojně učinili panu králi JMti, i rá- čili jsú jim to oznámiti, aby o takové věci opatřili. Kteřížto stojíce před pány úředníky nedostatkem a nemožností svú se vymlúvali. Kdež na takovú jich výmluvu patříce a že by sama v sobě upřímná a pravá byla, tohoto sú jim podati ráčili, že mimo možnost jich obtě- žování býti nemají, než což možného jim jest učiniti; že to na ně vzkládají, totiž toto: Když by koli páni úředníci lov činiti móli v řece Holišovské, aby oni jsúce k tomu: po- voláni bez všelikého odporu dali se nalezniti hotovi ku pomoci takového lovu na leta a časy budúcí. Kdež takovému podánie je vyslyševše přistúpili jsú a že to učiniti chtie, kolikrátž- koli toho potřeba nastane a jim oznámeno bude, i přiřkli jsú. A pro potomní toho pamět páni úředníci fakové jich podvolení i zapsati jsú rozkázali. Actum in officio sabbato die Exal- tacionis crucis 1521. (Rukop. č. 2155 fol. 16.) 31. 1521. — Jan Navara k. chmelnici v Nuslech podle Dloužkový od Linharta uhléře za XX k. m. (Rukop. č. 2133 II. 72) 32. 1522. — Lukáš Wolfgang k. zahradu pod mlýnem od Václava Sokola za XL k. m., úroka k obci N. M. (Tamtéž II. 74.) 33. 1523, 16. června. Mezi Jiříkem krej- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: čím a Jakubem Braumem z jedné a rychtářem s sousedy Podolskými z strany druhé, jakož je Podolské viní, že by oni svévolně okolo gruntuov a chmelnic jejich jednomu vrbí po- sekali a vytahali, druhému příkop zasýpali, ježto jsú toho učiniti neměli, poněvadž se toho při městě neděje; když kdo co stavie a zdě- lává, ač by bylo co ke škodě sousedu druhému, že se má škoda obvésti a ukázati, komuž ná- leží. Ale tito jsú toho neučinili. A z té pří- činy žádají pánuov úředníkuov za opatřenie. Proti tomu rychtář Podolský s sousedy praví, že sme nic nového neudělali; než pokudž od starodávna obyčej máme po ulicích na obci opravovati, tak sme se zachovali a což na obci bylo, opravili. Páni úředníci přihlédajíce k tomu, poněvadž. ta pře vzešla mezi měšťany a lidmi obecnými, nechtíce toho soudem děliti, pro upokojeni z obi stran i pro zachovánie řáduov, kteréž ti lidé při opravovánie silnice činí, aby ti řádové nepominuli, znamenavše, že při vi- nici a zahradě Jiříka krajčího silnice: mezi hrázemi jest prostrannějšíe nežli v místech jiných, toho jsú jemu dopustili; aby v taż místa, jakž prve hráz svú vrbím osázel a tak opatřil, aby se na obec svésti nemohla; a oni Podolštie překážky jemu v tom činiti nemají na časy budoucí. Actum feria III. post Viti 1523. (Rukop. č. 2153 fol. 96.) 34. 1523. — Jan kolář k. vinici nad P. Čapkovskou za XXVIII k. m. od Mikuláše mlynáře (2133 II. 75), prodal 1529 Šimonovi krejčímu (mezi vinicí Pavlovou a Žákovou) za 55 k. m. (Rukop. č. 2133 III. 7.) 35. 1524. Jan Chmel k. chmelnici vedle Dlouśkovć a Helmoveć od Maśka z P. za XIX k. m. (Rukop. 6. 2152 f. C 9.) 36. 1524, 2. srpna. Anna mlynářka obe- slavši Dorotu Vácovou vinie ji, kdež drží strych vinice její nad Podolem, že ona k tomu se má, v čemž ji drží a užívá, dadúcí jí, aby se v své zase uvázala. K tomu Dorota Vácová pravie, že jie mlynářce ona ničímž povinna nenie, neb tu vinici manžel její koupil jest za XII k. od 

Strana 131
Podol (1520—1526). Anny Kochanky za dědičnou a že ona po muži svém, jakožto svého vlastního užívá. Na odpor tomu Anna mlynářka skrze přítele svého pravie, že ona Vácová toho sobě děditi nemuož, poněvadž muž jejie spolu s nie zápis na tu vi- nici neporušený má; v kterémžto zápisu že jest XLVIII kop za vinici dal, ta summa se nalézá, a že nenie podobné, poněvadž toliko dva strychy všie té vinice jsou, aby jeden za XII k. dán býti měl. Ale že jest Mikuláš mlynář někdy pro potřebu svú u Vondráčka Kochana těch XII k. zajal a ten strych vinice jemu zastavil, a nemoha na ten čas dluhu toho spraviti, i vzal to na se nebožtík Váca a těch XII k. Ko- chance dav tu vinici k sobě přijal; a on mlynář po ta všecka leta, proto jest z té vší vinice sám úrok zastával a smlúvu s Vácou učinil, že když jemu jeho summu vyplní, tehdy jemu vinice postúpiti má. A na to ukázal i svědky. Proti těm svědkuom vzavši potaz Vácová pravie, že jie na škodu nejsou, poněvadž času ani leta nepokládají ani místa neukazují, kdy a kde se jest ta smlúva stala; než že jest manžel její to trhem koupil a odměřiti dal i mezníci že sú sázeni. A na to též svědky ukázala doklá- dajíc, że od let XIIIIti k tomu se nenavraco- vala, neż kdyż jest jiż vinici sdólala a naklad na ni učinila, teprv jí mieti chce. Zase ona mlynářka skrze přítele svého tiem doložila, poněvadž zápis její na tu vinici celý a nepo- rušený jest, a on Váca strych té vinice v dluhu k sobě ujal a smlúvu o to učinil a žádného zápisu, aby ji sobě zdědil, neukazuje, ačkoli pravie, že by odměřena byla: že jie to na škodu nenie; neb kdož čeho užívati má a to drżeti, musí znáti, pokud užívati má, žádajíci, aby páni úředníci podle jejího dokázánie zuo- stavili a spravedlivě opatřiti ráčili. Tu páni úředníci slyšíce z obi stran jich pře líčení — takto o tom nalézají: Ačkoli on Mikuláš mly- nář v potřebě své zajal jest u Vondráčka Ko- chana XII kop, postúpiv jemu v základu strych vinice své, kterúž on Kochan ujal a držal, i o dluhu tom v nemoci své, že není zaplacen, 131 oznámil: kdež po smrti téhož Kochana položiv Váca ženě jeho XII kop, ten strych vinice k sobě jest přijal a přijav změřiti i mezníky, pokad držeti má, saditi dal; a již jsa v držení té vinice že jest s Mikulášem mlynářem smlúvu učinil, aby, když XII k. gr. jemu navrátie, svú vinici zase ujal, že jemu jie postúpiti má; a po ta všecka leta on mlynář ourok jejie sám zastával, čímž se znáti dá, že jest od vinice nepustil. A poněvadž do tohoto času tak nevyplacena zuostala, a ona Vácová toho trhu, jakž pravie, že by manžel její dědičně koupil, podle práva zápisem nepokazuje : i z těch příčin podle smlouvy svědky dokázané ona Vá- cová přijmúci XII kop, té vinice postúpiti má do dvú nedělí. Fer. III. post Vincula Petri 1524 (Rukop. €. 2153 fol. 126). 37. 1526. — Vaněk z Podskalí k. vinici nad P. podle Matěje Starého a Jílovské od Mikuláše Volka za XXXIIII k. m. (Rukop. č. 2133 III. 27). 38. 1526, 13. března. Jakož jest nesnáz byla vznikla mezi lidmi obecními v Podole z jedné a Dvoreckými z strany druhé o uží- vánie řeky : pro tu a takovú nesnáz páni úřed- níci oboje v jedno právo a k jedné správě přišedše, rozkázali jsú jim, aby oni o dotéenû řeku společně se sejdúce smluvili a na místě postavili. Na kterýžto rozkaz učinivše mezi sebú smlouvu a do úřadu vstúpivše, ji jsú ozná- mili, aby také pro budúcí paměť to i napsáno bylo, žádali. I jest takto smluveno: Předkem oni Podolští, jakž od starodávna, řeky své v me- zech jejich aby užívali v obojím břehu, jakž Podolu přileží, a z té aby platu ročního do úřadu X kop gr. m. platili. A jmenovitě z strany Zlechova, počna od Zalešákovy zahrady až do Ta- trice (?), jenž jest proti Hodkovičkám ; a z strany Podola, počna od vápenice až konec zahrady Váchovské, kdež staré boží muky prve stály. Což se pak Dvoreckých dotýče, ti aby od sta- rych božích muk počínaje řeku dvorecků drželi a jie užívali, k tomu i Bochnikovskou až po Hodkovičky v tom břehu; a z té dvojí VII, 17* 

Strana 132
132 k. m. aby platili, a k tomu z ostrova L gr. m., obého jednú v rok. Než tohoto sobě z obou stran podali a na tom smluvili: kdož by chtěl čeřenem, vatkou, sakem v řece honiti, to muože všudy učiniti a vuoli má bez překážky každého, kromě síťmi a provazy jedni druhým v jich řekách překážky činiti nemají; ale těmi stroji aby jedni i druzí své toliko řeky užívali. Actum feria III. post Gregorii 1526. (Rukop. č. 2155 f. 56). 89. 1526. — Matěj tržný k. zahradu pod kostelem od Jana Kumpána za XLk. m. (2152 f. C. 23.) 40. 1527. — Havel Zahrádka k. vinici nad P. I'/, str. podle Buška nožíře a Petra z Podvyšehradí od Jana Chmela za XXXIII k. m. (Tamtéž f£. D. 2.) 41. 1527, 7. ledna. Sousedé z Podola před- stúpivše do úřadu šestipánů oznámili jsú, že Bochník starý z Bráníka a Tomáš, zeť jeho, dlužní zuostali k záduší jejich sv. Michala tu v Podole: on Bochník starf IIII k. gr. m. méně XIIII gr. m., a Tomás puol desáté kopy m. peněz hotových jim od toho záduší puojče- ných; připovídajíce se k tomu, poněvadž dotčený dvuor a ten statek Bochníkovský jest v pro- daji, aby oni k svému zase přijíti mohli. — Actum (fer. II. post Epiphaniam 1527. (Rukop. č. 2155 f. 66) 42. 1529. — Kdež jest držel Mikuláš Chlup pole v P. spolu s Prokopem Křížem (V. str.), Mikuláš Prokopovi jeho polovici splatil. (Rukop. č. 2133 III. 11.) 43. 1529. — Mašek z Zléchova prodal chmelnici v P. Janovi Chmelovi ležící mezi chm. p. Jana Dloužka a p. Martina Helma za 19 k. m. (Rukop. č. 2133 III f. 5.) — Václav Rzoun koZelüh k. vinici vedle Žákovy od Šimona krajčieře za LXXX k. m. (Tamtéž III 16.) 44. 1530. — Jan Rada koupil I str. chmel- nicky Komínovkou od.Jíry &enkére, jemuZz od- kázal ji Jan Komín, za XVI k. m. (Rukop. č. 2133 III 22 ) — Martin Ottnar k. climelnici lezíeí mezi Martinem bakalářem a Chmelem veteš- E. XIV. Zprávy o statcich venkovských z archivu města Prahy : níkem od p. Martina Helma za XVI k. m. (Tamtéž 29.) (Prodal 1531 Janu kloboučníkovi z Vyšehradu za XX k. (Tamt. 37.) 45. 1530. — Martin z P. k. chmelnici vedle Jana Komína od Markéty Šestákový za XXII k. m. (Rukop. é. 2133 III 32) — Petr od potoka k. vinici I str. nad P. vedle Chmelovy a trubatovou za XX k. m. (Tam- též 33.) 46. 1531. — Jan Holý koželuh k. vinici vedle trubačovy a skály od Jakuba mlynáře za XLII k. m. (Rukop. č. 2133 III. 33.) — Jan Patero, rychtář Vyšehradský, k. zahradu vedle Jieši a trubačovou za V" k. m. (Tamt. 35.) — Markéta z domu Hradeckého nad ouvozem k. viničku u P. vedle Chmelovy a Jana Holýho koželuha od Jana, hospodáře rathouzského, za XVII k. m. (Tamt. 38) — Jan Patero rychtář směnil svou zahradu za chmelnici s Janem kloboučníkem z Vyšehradu. (Tamt. 40.) — Jan cihlář z Podvy&ehradí k. vinici s polem III str. podle Rzouna koZze- luha nad Bludovým lisem od Jana Žáka za XLII k. (Tamt. 41.) — Ondřej Vejda s Ji- říkem k. domek s zahradú vedle chmelnice Matouše Roudnického od Martina bakaláře z P. za XXVI k. (Tamt. 41.) 47. 1532. — Jíra, Hajtmanuov syn, k. grunt s chmelnicí od Martina bakaláře za XXXI k. m. (Rukop. č. 2133 III. 44.) — Smlouva svadební mezi Petrem Hajtmanem z P.a Lidmilou m. j.; stateček jeho pošacován v LXXXIIII k. m. (Tamt. 44.) 48. 1532. — Jakož kšaft byl Kateřiny Durchanky z P., i stal se rozdíl mezi Duchkem, synem jejím, a Reginou, dcerou její, man- želkou Vaňkovou. (Tamtéž III 52.) 49. 1533. — Vávra Sukovatý z P. duom v P. a viničky dvě dává m. své Janě. (Rukop. č. 2133 III. 50.) — 1533. — Jan Navara k. chmelnici v P. proti stavu vedle své a Vá- clava Vaüka od Jana pernikáte-za XV k. mi. (Tmntéž lI. 72.) 

Strana 133
Podol (1526—1544). 50. 1533. — Petr od potoka u Botiče k. zahradu vedle Jíšovy a trubačovy od Jana kloboučníka za XL k. m. (Tamtéž III 54.) 51. 1535. — Matouš šenkéř od Danieluov k. chmelnici vedle Vondráčkovy ze Psí ulice a naproti Švikové přes cestu od Anny, vdovy Matouše sladovníka, za XXX k. (Rukop. č. 2133 III. 64.) — Bohuslav sladovník k. chmel- nici s paloučkem od Petra Hajtmana za XXXV k. (Tamt. 64.) 52. 1536. — Matéj PastouBka z P. k. chmelnici u P. vedle bakaláře a Radou od Jana Kydlína, jinak Knotka, za VIII k. (Rukop. 2133 III. 69.) — Matej, stary tržný, dává zahradu podle Kuby rybáře a Matouše, starýho rychtáře, Dorotě m. své. (tamt. 72.) — Jakub Vodolenský k. chmelnici podle Šestákové a Matěje Pastuchy od Martina bakaláře z P. za XVII k. m. (tamt. 74) — Petr Blud k. chmelnici vedle Vodolenskýho a Chmelovský od Jana Patery za XXX k. m. (tamt. 75) 53. 1537. — Jakub Vodolenský k. chmel- nici vedle Radovy a bakaláře od Matěje Pa- stuchy za XVI k. m. (Rukop. č. 2133 III. 78). — Jira Piknosy odkdzal Jané m. své veSkeren statek. (Rukop. ¢. 2150, 6.) 54. 1539. — Matěj Pastucha statek svuoj dává synu Jauovi (Rukop. č. 2150, 9) — Duchek z P., syn Matěje Pastuchy, k. statek v P. od bratra svého Kuby za XVIII k. (tamt. 9.) 55. 1540. — Václav Bláhuov z P., t. č. rychtář, k. duom s zahradü, vinicí, chmelnicí od Petra Hajtmana z P. za CLXXV k. (Rukop. ¢. 2150 f. 11.) 56. 1540. 23. dubna. (Kšaft Petra Hajt- mana). Ve jmeno boží amen. Já Petr Hajtman jsa při zdraví na těle i také paměti a rozumu zdravého užívaje — toto pořízení a kšaft činím: Najprve oznamuji, že sem dlužen Bar- boře, vnučce své, XIX k. m —. Item Anče, vnučce, kteráž jest v Braníce — XI k. —. Item zůstane-li co po mé smrti —, to odka- zuji Důře dceři své —. K kterémužto kšaftu 133 — dožádal sem se — p. Duchka Durchanovic, Václava rychtáře a Petra Karše, souseduov svých P. Stalo se v pátek na den sv. Jiří 1. XL. (tamt. 28.) 57. 1541. — Martin bakaláf k. pole se zahradou od Václava Bláhy za XXIX k. (Rukop. č. 2150 f. 23.) — Smlouva o nápad po Anné Hanusce z P. mezi Janou Burjankou z jedné a Annou Klimentovou, Lidmilou Strakovou, Janem a Markytou, synem a dcerou Kateřiny Holárky, přátely Anny Hanušky, z strany druhé; statek ujala Jana Burjanka (tamt. 24). — Jakub VIk k. duom s dvěma zahradami od Burjana Krtského za LXXXX k. (tamt. 25). 58. 1541. — Jiřík Švík k. domek od Jana Bezrukyho za XXVI k. (Rukop. ć. 2150 f. 30.). — Jan Kloudík ze Dvorü k. chmelnici nade Dvorci vedle Pastuchovy a Braumovy od Jana Patery za XXXV k. (tamt. 30.) 59. 1542. — Ksalt Jana Pastou&kovic v P (K záduší sv. Michala v P. X k., chudým, kteří v &pitálích nejsou, IIII k., pno! vinice, *) tu stranu, která leží od Zemanovych, bratrüm a sestrdm) (tamt. 31.) — Anna Bu&pankova k. vinici mezi MatouSem pfsikem a Petra Bluda od Matouse Ldsky za LXXXIX k. (tamt. 33.) — Mikuláš Hůlka k. chmelnici nade Dvorci podle chmelnice Kloudfka a Kříže Charváta za XXIX k. od Petra Pa- stuchy (t. 34.) *) Koupil ji od dědiců r. 1542 Jakub Černý z Podvyšehradí. (t. 35.) 60. 1543. — Jakub Hladomře k. zahradu mezi Jíšovou a Brykcího nožíře od Petra od potoka z Botiče. (Rukop. č. 2150 f. 39.) — Týž k. zahradu nad P. podle Jana Holýho kože- luha od Anny Mazánkové za XIIII k. (t. 42.) 61. 1544. — Jan Holý koželuh k. vinici III str. na skalách vedlí Brikcího nožíře od Petra od potoka za XXXIII k. (Rukop. č. 2150 f. 43.) — Vondřej Braum k. chmelnici podle Mandaleny Dloužkovy a téhož Vondřeje od poručníkuov neb. Jana Chmela za XXXVI k. m. (t. 47.) — Jan Kyhar šlotýř k. chmel- 

Strana 134
134 nici nade Dvorci vedle Pastuchovy strany a Pavlovy Jesenského strany druhé od Jana Kloudíka za XLIX k. (t. 48.) 62. 1545. — Lida Havlová k. Mikulášovi a Káéi, sirotkuom svym, chmelnici podle Ra- dovy a Jana majtnyho od Jitíka Vodolenského za XL K. (Rukop. €. 2150 f. 57.) 63. 1546. Jan majtny k. podle Mandeliny Dloużkovć od Brauma za XV k. (Tamtéž f. 62.) 64. 1547. — Václav Prstek k. chmelnici vedle Vaňka Bláhovic od Jana Rady za XVIII k. (t. 64.) — Vávra šindelář k. vinici nad P. podle Písákovy a Petra Bluda od Anny z Pušpanku za LXXXIIII k. (t. 65.) 65. 1550, 12. prosince. (Witovi Lišov- skómu o opata zbraslavskóho.) Urozeny vla- dyko, příteli milý! Pan opat kláštera Zbra- slavského učinil nám sem psaní stěžujíc sobě, že mu páni Novoměští v některé platy, kteréž dávají měšťané a obyvatelé pražští, držíce chmelnice a pole ode vsi Podolu a Dvorcův, a těch platův že byšte vy jim obojím, panu opatu a Novoměstským, postoupiti měli, sáhají. I pamatujeme se v tom, že předešle takováž různice o ty platy před námi byla, však komu by ty platy spravedlivě náležeti měly, na ohle- dání a dále té věci vyrozumění jest na onen čas postaveno. I poněvadž my se v tom, aby Novoměstským jací platové na statcích po- zemských postupováni byti méli, ani panu opatu na osobách méstskych, kromé lidí ro- botnych, ktefí v téch dvou vesuicích sou, ne- pamatujem: protož vám na místě JMti krá- lovské poroučíme, abyšte jedné ani druhé straně těch platův na osobách městských, což jich na gruntích těch obou vesnic se schází, o kteréž mezi nimi rozdíl jest, bráti nedo- pouštěli, ale: zatím je k sobě přijali a za sebou zanechali až do dalšího té věci roze- znání; a co těch platův jest a které osoby a z čeho je platí, to s pilností vyhledávajíc nám oznamte a registra toho odešlete. Dán v pátek před sv. Lucií léta etc. padesátého. (Kopiář chmelnici Vondřeje E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: listů královských v archivu místodržitelském 1550 fol. 174.) Podviní u Prahy. 1. 1414, 19. října. Magister civium etc. Maioris Civ. Pr. recognoscimus, quod — poten- tes arbitri — inter Marcum Schotter et Mar- garetham conthoralem ipsius pretextu heredi- tatis in Podwin talem inter ipsos fecerunt pro- nuncciacionem: Primo et principaliter, quod quelibet pars. — mediam partem hereditatis in Podwin habere debet et circa eandem re- manere iuxta tenorem tabule terre. — Item pronuncciaverunt, quod ipsi eandem heredita- tem — vendere debent et quanto cicius, tanto melius, et quod tunc quelibet pars porcionem suam recipiat pecunie equaliter dividendo. — Actum feria V. post s. Galli (Rukop. 2099 fol. 42.) 2. 1432, 22. prosince. Prout causa tractaba- tur inter Elisabeth, sororem Wanikonis de Turnovan, ex una et Henricum de Podwinie, possessorem dicte ville, parte ex altera occa- sione bonorum per dictum Wanikonem fratrem eius relictorum, que quidem bona per tutores eiusdem Waniconis sunt pro certa summa pe- cunie vendita. Partes vero ambe predicte in et super magistrum civium et consules Maioris Civ. Prag. libere — devenientes, promiserunt edicto ipsorum stare contente. Domini vero predicti causa ipsorum diligenter pensata, taliter pronuncciaverunt: quod prefata Elisabeth de dicta summa, pro qua bona ipsius fratris sunt vendita, XII s. debet habere et sublevare. — Eciam pronuncciaverunt, quod illa s. gr. cen- sus retenti in dictis bonis debet preterire et pro eadem dicta Elisabeth a prefato Henrico non debet impediri per amplius. — Actum .in consilio feria II. ante Nativitatem Christi anno 3c XXXII*. (Rukop. 6. 2099 f. 351.) 3. 1434, 3. března. Wenceslaus, natus Jo- hannis Bradaty, fassus est — se debitorie obli gari in octuaginta s. gr. Dorothee matri sue. Quam quidem summam promisit — dare et 

Strana 135
Podviní u Prahy. persolvere — in uno anno. — Quod si facere non curarint, extunc petit magistrum civium et consules ae iudicem, — quatinus prefate Dorothee -— ad municionem ipsius Podwinie dictam — ministrent iusticiam expeditam. — Actum in consilio feria IIII. post Mathei anno d. oc XXXIIII*. (Rukop. č. 87 f. 20.) 4. 1438, 27. února. Vaněk, syn Jana Bra- datého, zastavil jest a mocí tohoto zápisu za- stavuje šest str. dědiny, kterážto dědina leží. konec vinice Podvinské k Libni z jedné a mezi potokem tudiež z strany druhé s lúkú vedle téch dédin prílezící, a pét vértelóv dédiny proti lukám (opraveno z: lávkám) Vysočan- ským s jedniem člověkem úročním v Vysoča- nech, jménem Mikulášem Pečenků, kterýžto platí do roka XIIte gr. úroka, tré kur a XXti vajec, ve třech k. gr. Mikulášovi Srbovi, měštěnínu z Nov. M. Pr. — za čtyři leta. — Actum feria V. ante Invocavit (Rukop. č. 2099 fol. 456.) 5. 1438, 8. října. Vaněk, někdy syn Jana Bradatého, vyznal sě jest, — že jest dlužen bez tří padesáte kop gr. — za ryby stateč- nému rytieii panu Mikulášovi z Krchleba; v kterémžto dluhu — zapisuje — tvrz řečenú Podvinie — tak dlúho, doněvadž by — toho dluhu — nezplatil. — Actum feria IIIIa post diem s. Francisci. (Tamtéz f. 473.) 6. 1439, 23. kvétna. Martinus de Ach emit a strenuo milite domino Nicolao de Krchleb ius ipsius, quod habere dinoscitur in fortalicio seu propugnaeulo dicto Podwinie et in omni- bus pertinenciis dicti propugnaculi a Wenceslao nato Barbati iam nominato domino Nicolao proscriptum, pro septuaginta quinque gr. cum impensis et aliis usufructibus computando; et hoc cum scitu et voluntate dominorum magistri civium et consulum Maioris Civitatis Pragensis —. Super qua quidem empcione iam nominatus Martinus prefato domino Nicolao subarravit triginta s. gr. — Actum sabbato in vigilia Pentecostes in pleno consilio. Dominus Nico- laus dictus Krchlebec de Krchleb fassus est 135 se viginti s. gr. pecunie finalis a Martino de Ach pro fortalicio — Podwini — suscepisse. (Rukop. ć. 90 fol. 40.) 7. 1439, 10. fijna. Bohuslaus de Kossin et Johannes Ratajsky amicabiles compositores inter dominum Nicolaum de Krchleb ex una et Wenceslaum, natum olim Johannis Barbati, occasione quadraginta septem s. gr. debiti eidem domino Nicolao per eundem Wenceslaum debitorie obligatarum, taliter pronuncciaverunt : quod Wenceslaus iam nominatus debet ad sta- tim de iure illo, quod habere dinoscitur ad propugnaculum in Podwini, condescendere ad habendum — tamdiu, quousque prefate XLVII s. gr. — non persolventur. — Actum sabbato ante diem s, Calixti pleno in consilio. (Rukop. č. 2099 f. 410.) 8. 1443, 9. února. S povolením pánóv purgmistra a konšelóv Velikého Města Praž- ského stalo sě jest vyrčenie — skrze ubrmany — mezi Martinem Fanachem z Ostrova z jedné a Alšem bratrem jeho z strany druhé o tvrz Podvinie řečenů a o její přislušenstvie. Kte- rúžto tvrz s jejím příslušenstvím svrchupsaný Martin kúpil jest od pana Mikuláše Krchlebce za jistů summu peněz v témž právě, jakož jest sám držal, a od synóv Vaňka a Zigmunda nebožce Jana Bradatého v jistém dluhu vedle zápisu knih městských jest ji měl; pro nižto nadepsaný Aleš jménem Marty, manželky své, dcery Adamovy z ungelta, dědičky pravé toho zbožie, na téhož Martina bratra svého jesti sáhl. I — ubrmané — takovéto jsú vyrčenie učinili mezi nimi — aby — Aleš dal — Mar- tinovi bratru svému pět a sedmdesáte k. gr. za to právo jeho, kteréž jest na té tvrzi měl, a za náklady, kteréž jest tudy učinil, i za obilí vzaté, kteréž jestí tu na ozim vzal, — XXX kop hned — a padesát kop gr. při stúpení té tvrze, to jest na sv. Jifie nynie najprv pfi- štieho,neb jemu má konečně na ten rok svrchu- psaný Martin jie stúpiti. —- Také jest vyrčeno, aby hned — Martin postúpil dvú neb tří komor Alšovi — na tvrzi, aby on mohl sobě chovat 

Strana 136
136 své věci, kteréž by jemu k hospodářstvie ve- denie potřebny byly. — Actum pleno in con- silio sabbato post s. Dorothee anno oc XLIII. (Rukop. 6. 2099 f. 703.) 9. 1467, 31. ledna. My Jiří, z božie mi- losti král. Český, markrabie Moravský, Lucem- burský a Slezský vejvoda a markrabie Lužický sc oznamujem tímto listem všem: Jakož slo- vutný Lukáš z Leroyd a z Podvinie, věrný náš milý, půjčil jest nám sto k. gr., my chtíce jej opatřiti, aby těch peněz žádné škody neměl, dle toho také i pro jeho věrné služby, kteréž nám činil, činí a potom tím lépe aby činiti mohl, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí -královskú témuž Lukášovi, dě- dicuom a budúcím jeho zapsali jsme a zasta- vili a tímto listem zapisujem a zastavujem dvanácte k. gr. platu ročního na lidech kněží Pražského [a] Vyšehradského kosteluov ve vsi Vysočanech ve dvú stu k. gr. peněz dobrých; tak aby již psaný Lukáš, dědicové a budici jeho připsané lidi měl a měli, drželi a jich požívali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky tak dláho, dokudz my neb budücí nasi, králové Čeští, nebo ty osoby, jimž ta výplata spravedlivě příslušeti bude, těch dvú set k. gr. peněz dobrých, kteříž ty chvíle v zemi naší České obecně půjdú a brány budú, jim nedali bychom a úplně nezaplatili. Nemá také již psaný Lu- káš, dědicové i budúcí jeho, těch lidí nespra- vedlivými a těm lidem neobyčejnými poplatky a robotami obtěžovati proti jich vuoli žádným obyčejem. A ktož by tento list měl s již psa- ného Lukáše nebo dědicuov jeho dobrú voli a svobodnů, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na vě- domí pečeť naši královskü- kázali jsme privésiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek po sv. Pavlu na vieru obrácenie léta 1467, království našeho leta devátého. Ad relacionem domibi Czenkonis de Klinssteyn procuratoris. (Rukop. €. 2901 f. 31.) 10. 1472, 30. dubna. Já Lukáš z Leroid E. XIV. Zprávy o statcích venkovských © archivu města Prahy: a z Podvinie vyznávám tímto listem obecně přede všemi —, že ten zápis nejjasnějšícho knížete a pána, pana Jiřie, slavné paměti krále Českého a markrabie Moravského sc, učkdy pána mého milostivého, jimżto JMt. mně a mým dčdicuom zapsal jest a zastavil dva- nácte k. gr. platu ročního na lidech knéží Pražského a Vyšehradského kosteluov ve vsi Vysočanech ve dvú stech k. gr. —, dal sem dobrovolné a mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú vólí dávám opatrnému muži Frankovi ostrožníku, měštěnínu Star. M. Pr., a paní Anně, jeho manželce, i dědicuom jich; moc jim dávaje i právo to, nač zápis již do- tčený svědčí, jmíti, držeti a toho požívati —. Na potvrzenie i budúcí pamět toho pečeť mů vlastní přívěsil sem k tomuto listu dobrovolně, prosiv urozeného pána, pana Pavla z Jenštejna a z Skal, urozených panoší Jana z Dúpova, místokomorníka království Českého, Jana z Les- kovce a Franka z Milevic, že sú také pečeti své dali na svědomí podle mne přivěsiti k té- muž listu. Jenž jest dán — 1472 ten čtvrtek před hodem sv. Philippa a Jakuba ap. (Tamtéž fol. 38.) 11. 1478, 6. června. Já Lukáš z Lerojed a na Podviní vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdež čten neb čtúce slyšán bude, že s dobrým mým rozmyslem prodal sem trhem pravým jedny hory dědiny mé vlastní a dě- dičné vo sedm strychuov míry pravé pod há- jem mým Podvinským, u vinic za Mezihořím lezící, opatrnému muži Václavovi Trhlému, měštěnínu Nov. M. Pr., i jeho dědicuom a bu- doucím za jistů summu peněz mně již týmž Václavem úplné a docela zaplacenú — pod úmluvú — takovúto: Tak že týž Václav s dě- dici a budúcími svými túž dědinu drže, mají a povinní i dlužní budú i sú platiti z toho a vydávati mně i mym dědicuom a budoucím věčně platu a úroka ročního puol k. a 6 gr. peněz dobrých obecně berných každý rok —. | Na potomni i budücí paiméf toho petet mü vlastní dal sem piivésiti k tomnto listu dobro- 

Strana 137
Podviní (1467—1481). volně, prosiv slovutných panoší Petra z Hru- šova, Václava z Radověšic a v Kyjích a slo- vutného také Fraňka, měštěnína St. M. Pr. — že sú také pečeti své dali sobě bez škody na svědomí podle mne přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta od narození syna buožího — LXXVIII tu sobotu po sv. Bonifacii (Ru- kop. č. 2901 f. 46.) 12. 1479, 15. června. Já Lukáš z Lero- jed a na Podviní vyznávám tímto listem obecně přede všemi —, že — prodal sem — jedny hony dědiny mé — v sedm strychuo — míry — u vinic a konec Mežihoří ležící opatrnému muži Petrovi jinak Vackovi, měštěnínu Nov. M. Pr., i jeho dědicuom — za jistů summu peněz — zaplacenou —, tak že týž Petr svrchujmenovaný s dědici a budúcími svými — dlužní budou platiti — platu a úroka roč- ního puol k. a dva groše peněz — každý rok —. Na potvrzení i budúcí pamět toho pečeť mú vlastní dal sem přivěsiti — prosiv slovut- ných panoší Štěpána z Olšan, Jana z Bohemic a Václava Chabrského z Velikého Baště, že jsú také pečeti své dali — podle mne přivě- siti —. Jenž jest dán LXXVIIII, ten úterý den sv. Víta. (Tamtéž fol. 48.) 13. 1482, 21. dubna. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lu- cemburské a Slezské kníže a Lužický margra- bie sc oznaiujem tímto listem všem, že při- vtúpil před nás Řehoř, někdy Fraňkuov syn, měštěnín Star. M. Pr., věrný náš milý, a uká- zal nám list, kterýmžto zapsal jest a zastavil slovutnému Lukášovi z Lerojd a z Podvinie dva- nácte kop gr. platu ročního na lidech kněží Pražského a Vyšehradského kosteluov ve vsi Vysočanech ve dvú stu kopách gr. peněz; ukázal nám také druhý list dobré vuole, kte- rýžto jmenovaný Lukáš udělal jest svrchu- psanému Fraňkovi, Anně, manželce jeho, a jich dědicuom na svrchupsaný lis. vedle řádu a obyčeje země České, jakož pak tíž listové ty věci šíře a světleji v sobě drží a zavírají. A jakož také dlužni jsme pozuostali Archiv Český XXVIII. 137 svrchupsanému Frankovi a jeho dědicuom pa- desáte kop gr. m. za slovutného někdy Bur- jana Leskovce, ježto my ten dluh na sě za téhož Leskovce sme přijali, i prosil jest nás jmenovaný Řehoř, abychom jemu nedali toho dluhu škodnu býti, a také abychom jemu svrchudotčených listuov ráčili potvrditi. My v tom súce k jeho prosbě milostivě nakloněni a také hledíce k jeho věrným službám, kteréž nám činil, činí a potom tím lépe aby mohl a měl nám slúžiti: s dobrým rozmyslem — témuž Řehořovi a dědicuom jeho svrchudotče- ných listuov ve všech kusiech a článcích a klausulech, tak jako by tuto slovo od slova vepsány byly, potvrdili jsme a listem tímto potvrzujem a je při tom zuostavujem milo- stivě. A k tomu svrchudotčených padesáte k. gr. m. dobrých dluhu připsali jsme jim a tímto listem připisujem a ku první summě přirazu- jem takovýmto obyčejem: aby již psaný Řehoř a dědicové jeho již psaných dvanácte k. gr. platu ve vsi svrchupsané měli, drželi a toho požívali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky tak dlúho, dokudž my neb budúcí naši, krá- lové Čeští, nebo ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, těch padesáti kop gr. m. dobrých s prvními dvěma sty k. gr. peněz do- brých nedali bychom jim a úplně nezaplatili. A když bychom ty obě summě dali a úplně zaplatili; tehdy mají nám neb těm, od kohož ty summy přijmú, již psaného platu po- stúpiti a list tento s svrchudotčenými listy navrátiti bez zmatku a všeliké odpornosti. A ktož by tento Jist měl s již psaného Řehoře aneb dědicuov jeho dobrú volí a svobodný, chcem aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli před sv. Jiřím léta 1482, královstvie našeho léta jedenáctého. Ad relacionem | domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Boemie. (Rukop. č. 2901 f. 39.) 18 

Strana 138
138 14. 1487, 23. listopadu. Nobilis dominus Albertus Wogierz, a domino rege missus, veniens personaliter in consilium retulit et enarrabat, quod serenissimus princeps et dominus, do- minus Wladislaus, rex Bohemie, solicitatur et postulatur ex parte famosi Luce de Leroyd et Podvinie, ut ex auctoritate sua regia di- gnaretur explere et conferre annos pubertatis Wenceslao orphano, filio Gregorii Frankonis, ad hoc dumtaxat, ut idem orphanus posset in- tabulare, alias aby ve dcky mohl klásti, ipsi Luce aliquas hereditates, videlicet septem sexag. census, quas hereditates et censum Lucas ipse antiquo Franconi intabulaverat. Sed quia in tabulis terre plures intabulaciones ac proscrip- ciones erant census et hereditatum in Pod- vinie facte ab ipso Luca Gregorio, filio Fran- konis, patri prememorati Wenceslai orphani, ut in tabulis terre plenius exprimitur: venit postea generosus dominus, dominus Paulus de Skal personaliter in consilium referens, quod serenitas regia ad postulacionem — assiduam Luce Podvinsky intendit conferre et explere annos pubertatis prefato Wenceslao orphano ad hoc, ut possit intabulare ipsi Luce censum et hereditates patri suo Gregorio ab ipso Luca intabulatas. Georgius autem Unicornus et Mar- tinus a vetulis, tutores et commissarii sepe- Scripti Wenceslai orphani, defendebant, alias odpierali, ex parte orphani asserentes, quod talis explecio annorum per serenitatem regiam vergeret in dampnum et preiudicium orphano, cum aliqui census iuxta proscripciones ta- bularum orphano hereditarie iam deberent de- volvi, alias sirotku se móli prostati. Domini autem in pleno consilio pensantes, quod sere- nitas regia ex auctoritate sua annos puber- tatis orphanis explere et dare potest, et quod talis explecio annorum iuribus et libertatibus civitatis non obviat neque nocet amicis et con- sanguineis orphanorum in iustis successionibus ; pensantes eciam, quod multi iam census usure ex pretactis hereditatibus in Podvinie recepti sunt; et docti quoque et informati, quomodo E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ipse Gregorius Frankonis, pater Wenceslai orphani, in-morte sua prescriptis commissariis iuandavit et postulavit, ne amplius illos usura- rios census reciperent: in alleviacionem itaque animarum Frankonis antiqui et Gregorii, filii eius, annuerunt et consenserunt ad prememo- ratam pubertatis annorum per serenissimum dominum regem orphano explecionem ob hoc, veluti premittitur, ut summa pecuuie in tabulis signata per commissarios a Luca sepescripto percepta, ipse orphanus hereditates et census intabulet, quemadmodum in tabulis lacius auno- tatur. Actum in consilio feria VI. ipso die Cle mentis. (Rukop. č. 2106 fol. 219.) 15. 1496, 31. srpna. My purgmistr a rada Nov. M. Pr. [oznamujeme] všem —, že — Jan mazanečník z Nekázané ulice — učinil jest — poslednie vuole pořiezenie —; it. Bartošovi pfieteli svému odkázal kuoň, vuoz, plouh a pole, kteréž jest blíž háje Podvinského. — Jenž jest dán léta — XOCVI v středu před sv. Jiljím. (Rukop. č. 2095 f. A 20.) 16. 1535, 9. listopadu. Frajmark stal se o duom na Poříčí a mlýn ležící v Podviní mezi panem Petrem Vosovským z Adlaru, ofrychtéřem měst královstvie Českého, a paní Zofká z Polene, manżelkń jeho, z jedné a Dorotü Berankou a Reginü, dcerü její, takze ony Dorota s Reginú postúpily jsú toho mlýnu svého panu Petrovi V. s tím listem výsadním i s těmi všemi věcmi na ceduli poznamena- nými; též také on pan Petr V. se paní Zofkü postúpili sú domu svého — Dorotě a Regině. Actum in consilio (Nov. Civ. Prag.) fer. III. ante Martini. (Rukop. č. 2191 f. 363.) Polepy u Kolína. 1. 1438, 16. dubna. Ludmila, relicta Mar- tini dicti Wolf de Montibus Chuttnis, — re- signavit atque presentibus condescendendo re- signat curiam suam hereditariam dictam Polippi, sitam immediate penes curiam Francisci de Colonia, cum omnibus et singulis pertinenciis ad dictam curiam quomodolibet spectantibus 

Strana 139
Polepy — Pomeisl. domine Dorothee, relicte Tycz Clementis de Mon- tibus Chuttnis, Sigismundo et Theodrico, filiis eius, ad habendum et hereditarie possidendum. — Debent quoque et tenentur prefatam Lud- milam iam nominati Dorothea, Sigismundus et Theodricus, filii eius, circa se fovere et servare honeste et decenter, de victu et amictu ei providentes, quam diu vixerit in humanis. — Actum in pleno consilio feria quarta ante diem s. Georgii. (Rukop. 6. 992 f. 181.) 2. 1440, 16. ánora. Katerina, olim Andree pistoris de Montibus Cuthnis, nunc vero Be- nessii caldariatoris, concivis Nove Civ. Pr., conthoralis, — resignavit — Martino, molen- dinatori de Slatinan olim leniro suo, molen- dinum — situm in Polep prope Novam Co- loniam super Albeam flumen, eo omni iure, quo sola et Andreas maritus ipsius — tenuerunt. — Actum feria tercia post s. Valentini a. 9c quadragesimo —. (Rukop. 6. 2082 fol. V 3.) Polepy u Litoměřic. 1520, 31. října. My purgmistr a rada města Prahy známo činíme oc, kterak Václav Veruš z Viktorova, měštěnín náš, učinil jest kšaft — v tato slova: Ve jméno svaté a ne- rozdielné Trojice. — Já Václav Veruš z Vi- ktorova — duom muoj —, zahradu na Špi- tálském, k tomu ves Polepy, ležící v kraji Litoměřickém, kterúž ve dskách zemských za- psanů mám, — Dorotě manželce své — vzdávám. — Jenž jest dán leta oc XX ve středu u vigiljí Všech svatých. (Rukop. č. 2142 fol. B 20). Pomeisl u Žatce. 1531. 7. března. (Mezi Janem Cervenkou a Jiříkem Fiolou z jedné a Adamem z No- vosedl z strany druhé o trh.) Adam z Novosedl, měštěnín náš [Žatecký], maje na sobě dluh některý v Židech a v tom svou škodu zname- naje skrze lichvu, rád toho pozbýti chtěje, radil se o to s Jiříkem Fiolú, radním měště- nínem naším, — že by zeti jeho Janovi Čer- 139 venkovi zboží své Pomnouš řečené zastaviti anebo prodati chtěl. A potom to i před pány v radě oznámil, jeho za též žádaje, i nás za přímluvu ku panu otci jeho, Jiříkovi Hoštál- kovi, aby mu pomoc též učinil po manželce jeho, dceři své. A když ta věc na tom s Janem Červenků postavena byla, a že sou i v je- dnání spolu o Pomnouš se dali, nebo pan Adam jemu to Janovi Červenkovi na widrkaff prodati mimo jiné připověděl. I když tím jednáním a trhem prodléváno bylo, ač sou byly mezi nimi o to cedule napsány, ale ta věc na žádném místě konečném postavena nebyla. A mezi tím pan Adam peněz potřebuje, aneb snad lepší své znaje, prodal jest to s vědomím otce svého, Jiříka Hoštálka, na tejž widerkauff Bartošovi Chlupatýmu, měštěnínu našemu. I zvěděv o tom trhu Jan Červenka s Jiříkem Fiolú, otcem svým, hned se v to dali a ten trh zastavili, pra- více, že k tomu lepší právo mají, než kto jiný sc. Tu my — takto — jsme — mezi nimi vypověděli: Poněvadž on Jiřík Fiola s zetěm svým dostatečně — pokázali, že trh mezi panem Adamem a Bartošem Chlupatým o Pomnouš stalý jest dokonalý, a jich trh aby s tímž panem Adamem o tejž statek do- konalý byl, ničím nepokazují: i z té příčiny trhu s Bartošem Ch. učiněnému jako řádnému a dokonalému, to což nedokonalého jest, ku překážce býti nemuože. — Jan Červenka — na VM. — se jest odvolal. — Datum fer. V. post Valentini anno [16. án.] oc 1531. — Tu my [Staroměští] — ortele vašeho jakožto řádně podle práva přišlého potvrzujeme. A dále při trzích, kteřížto se o grunty u vás puosobili a kteříž k vašemu právu náležejí, i vám zápisy na ně sluší dopouštěti činiti, kdožkolivěk trh učiní o jakýž- koli grunt, že ten trh strany nebo strana má oznámiti do třetího dne pořád zběhlýho od zavření trhu panu purgmistru; a pan purgmistr takový trh má u sebe v svá registra rozká- zati znamenati a zapsati. Jestliže by pak kdo toho řádu trhovního pominul a k právu o to přistúpiti chtěl, že moci žádné to při právu 18* 

Strana 140
140 míti nemá. A tak, když v tom podle práva držeti se budete, by kdo chtěl jeden druhému zmatek učiniti, již nebude moci tomu překá- žeti; ale co se oznámí před panem purg- mistrem, to má před se jíti. Actum fer. III. post Remininiscere anno sc XXXI. (Rukop. č. 92 fol. 66.) Poříčí u Jaroměře. 1517, 14. února. (Mezi urozeným pánem, p. Janem Černčickým z Kácova a na Novém Městě z jedné a Dorotou, manželkou Kryštofa a Poříčí, krále JMti vrátného, z strany druhé o dání a zapsání spravedlnosti její.) Pan Jan z Kácova a na Novém Městě viní Dorotu, že statek ten drží, k kterému já spravedlnost mám vedle toho dání a zapsání Krištofa. A také že jest Dorota spravedlnost svou na tom Po- říčí prodala panu Benešovi i odevzdala, že ona tu již žádné spravedlnosti nemá a nyní jse zase naň navracuje, jakož to dání v sobě šíře světleji ukazuje. Dorota odpor tak praví: že odpírá pánu tomu zapsání a dání Kryšto- fovu; že jesti on bez vuole její a práva učiniti nemohl, tak jakž zde v kniehách městských šíře ukazuje a pokudž právo káže. Tu jsou čteny stranám některé potřeby ku právu po- ložené. Tu my slyšíce pána pře líčení i odpor váživše, vzavše před oči své pána Boha, právo a spravedlnost, kdež pán podle vinění praví se míti spravedlnost podle kšaftu učiněného Krištofova, někdy manžela Doroty, k tomu ke všemu statku Poříčí s tím se vším příslušen- stvím lepší než Dorota, a při tom se táhne na ode- vzdání, kdež jest odevzdala Dorota kniehami mě- sta našeho panu Benešovi Sedražskému na to Po- říčí: i poněvadž za právo držíme, kdožkoli maje statek svuoj při městě našem zmocněný, a jemu spravedlivě náleží, kdyby jej nemoc na jiném právě zastihla a zřízení na jiném právě učinil, pomuož-li se jemu pán Buoh z té nemoci vy- hojiti, chce-li, aby to zřízení stálé bylo, má toho žádati od purgmistra a konšel tu, pod kterým E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ten statek jest, aby k tomu vuole jich byla a toho zřízení aby potvrdili podle práv svých. Proti tomu býti nemají, není-li statek závadný, než při tom má každý zachován býti. A také kdež král JMt ráčil nám psáti, abychom v tom Dorotu opatřili a Krištofovi nedopouštěli, neto- liko statek aby jměl moc jej dáti, komu by jse jemu vidělo, ale k užívání nedopouštěli, leč bychom v tom opatřili Dorotu, aby toliko užíval a jejího nemrhal. A což jse tkne ode- vzdání jejího panu Benešovi toho Poříčí, a po- něvadž pan Beneš to odevzdání propustil a jí ztoho neviní, a poněvadž toho pán nepokázal, aby Krištofa statku Dorota zmocnila; a my podle psaní a rozkázání krále JMti vo ten statek právem i vedle práva svého vypovídáme: že podle toho kšaftu Krištofova učiněného pán k tomu statku spravedlnosti nemá, a podle toho Dorotě právo a spravedlnost připovídáme k to- mu statku, jakožto dědičce. Toho pak na- šeho nálezu pan Jan přijíti nechtěje, k VMtem jse odvolává. Protož my v tom od VMti doko- nalejšího naučení žádáme. Dán [v Jaroměři] v pondělí po sv. Třech králích [12. ledna] l. sc XVII. — Tu my [Staroměstští] ovtele vašeho potvrzujeme. Act. — die Valentini 1517. (Rukop. č. 93 f. 318.) Potlestin (Podlešín) u Slaného. 1536, 28. srpna. Smlúva stala se jest — s povolením uroz. pana Wolfa Bořity a na Vokoři a úředníkuov na místě vší osady Matky Buoží před Tajnem mezi Vítem, rych- tářem z Potleštíně, z jedné, a Alžbětú, sestrú jeho vlastní, strany druhé: Jakož jsú Vít a Alžběta ot otce jich jim dany statek — ruoki nerozdílnú drželi, i aby každý svého užívati mohl, anebo dáti; komuž by se líbilo, takto jsû se o to pratelsky smluvili, że ten všecek statek — 3acovan jest — v VI stech a v XL kopách gr. m. Z kteréhožto statku Vít anebo Martin Karban s Barborou, manželkou svou, jakožto držitelé téhož statku, sobě od Víta rychtáře daného a postoupeného, mají dáti a 

Strana 141
Poříčí — Prače. vyplniti Alžbětě, sestře Vítově, — CCCXX kop. — Stalo se v ouřadě [šestipanském Star. M. Pr.] v pondělí den sv. Augustina leta —- XXXVI. (Rukop. č. 2155 fol. 210.) Potuchov u Kouřimi. 1449, 15. února. Famosus Andreas Panocha — resignavit — famoso Andree filio suo et Si- gismundo mercatori, civi [Nove] Civ. Pr., suam post mortem villam Potuchov sitam inter ci- vitates Colinensem et Gurimensem — cum tri- ginta s. gr. census equali partimine dividen- dum —. Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] sabbato in crastino s. Valentini. (Rukop. č. 2084 f. C. T a 6. 88 f. 318) Povléín. 1424, 5. září. Já Lidéř vyznávám tiemto listem obecně všem — že když jest Gebhart z Rakovníka poslal mi list a túže mi na Pro- kopa, syna nebožce Prokopa Jidáškova i také již syna mého, kterak hrozí některakým lidem z Povlčína pálením a zahubením i také jeho, a také túžil o nějaký dluh, o osmnádcte kop a pravě, že by dvanádcti kop nevybral, jakož jest měl tfidceti vzieti na lidech jeho dané pomoci od otce jeho, a šest kop zpravuje že jest dal v Rakovníce za ztravu za otce jeho, ježto byli v někaké při súdné; i potom jest sám přijel i přišel ke mně, z úst mě toho zpravuje a žaluje mi naň a prose, bych sě k tomu přičinil jakožto poručník a starší přietel a mezi nima to ohledal a je smluvil. I poslal sem pro Prokopa syna mého, a tu s vobü stranü slySal jsem pre. Gebhart naň žaloval, jakož svrchu stojí; a Prokop jemu dával vinu z některakých sta kop, a také že jest přebral viec na tom dluhu s těch lidí a potom od nich ušel do Žatce a tu že jest jemu zavedl, že sú jemu sě v ně nepřietelé uvázali. A o těch šest kop ztravných, jakož sě jest Gebhart táhl na radu Rakovnickü, téch že jest vybral na té pomoci třidcet kop, a proto jemu jest dal otec jeho. A tu já k žádosti a ku prosbě Gebhartově a nechtě, by mezi nima svár byl 141 jako mezi pfátely, i prijev Al&íka Malého, vzav od nich mocnost o váe, opustiváe duovody Z vobü stranü o v$e, nic nepoostavuje, vyfekl sem jako mezi pfátely, je najprv smífiv; a po- tom o těch dvanádcte kop i o těch šest ztra- vných i vše jiné, aby mezi nima z obú stranú minulo, než aby Prokop pod roky dal Geb- hartovi osm kop gr. a věčně sobě nezdvihali a z ničehuož viec potom sebe nenapomínali; a o ty lidi aby Gebhart, což tu má, měl na tom dosti a Prokop též, a jeden druhému ne- překážel v ničemž. A to z vobü stranü pti- jeli. A toho na svědomie i pro lepší pamět té smlúvy k prosbě jich dal sem tento list pod svü zvlástní pečetí. Jenž jest psán léta M?CCCCXXIIII? ten ütery po sv. Jiljí v domu mém. Modlitba má tobě, synu milý. Tak jakož mi píšeš, by Gebhart pravil před tebú i před jinými dobrými lidmi, bych poň slala do ho- spody, na tomť mi krátko činí, a jemu pra- vila, by ty na mně žádal „ke mně přijeď“, bych křivě svědčila: tohot nenie, bych já jemu tak řekla; neb já dobře v paměti mám, že kdyží jest na tě žaloval z osmnádcti kop ne- božci panu Lidéřovi, žeť jest vás s vaší volí o vše smluvil, nic nepoostavuje, a kázal tobě, aby jemu dal za to za vše osm kop gr. a po- tom abyšte svoji dobří přietelé byli a viec nikda sě nevadili. A na toť nebožtík i list pod svú pečetí dal na svědomie, totoť já mám u paměti. Psán na Roztokách v sobotu ráno pod páně Závišovů pečetí, manžela mého. Al- žběta z Česlic. Slovutnému Prokopovi z Jenče, synu mému milému. (Rukop. č. 2099 f. 275.) Prače u Prahy. 1. 1357. — Polko linicida citavit Reyn- bothonem Occam, iudicem, pro hereditate in Pracz. Reynboto comparuit coram iudicio —. Scabini sententiaverunt, quod Polko et heredes sui de cetero nunquam deberent habere ali- quam impeticionem ad prescriptam heredita- tem in Pracz. (Rukop. 6. 987 f. 180.) 

Strana 142
142 2. 1359. — Reynbotho Goldneri resigna- vit Nicolao iudici, filio suo, duas hereditates Pracz et Zabilicz. (Tamtéž f. 193.) 3. 1363. — Dominus Reypotho pie me- morie contulit et donavit adhuc vivens domino Mathie Ditrici et heredibus suis, genero suo, Zabelecz et Pracz et eciam domina Elisabe [!], quondam iudicissa. (Tamtéz f. 211.) 4. 1445, 9. prosince. Alsso de Nechyle resignavit — omne — ius suum et fratris sui, quod ipsis competit — ad bona in Praacz seu ad quevis alia. bona ubicunque — situata — Zibrzidoni de Polome ad habendum, exigendum tenendum, repetendum, iure acquirendum vel perdendum aut cum dicto iure totali agendum et faciendum tamquam ipse solus; omnes acciones iudiciales in ipsum transferendo et transfundendo. Actum feria V. post Nicolai—. (Rukop. é. 90 fol. 126.) 5. 1446, 28. června. Domina Dorothea, relicta Baltazari Czotter, et Miksso, filius Stru- pini, frater eius, recognoverunt, quia d. Barbara de Cztieniez ad vota et peticiones eorum bona in Pracz a Nicolao Huimpolezone exbrigavit. Act. in vig. ss. Petri et Pauli. (Rukop. 6. 2099 f. 1019.) 6. 1441, 2. ledna, Nicolaus, natus Jobannis Strupin, et Dorothea Czottronis, soror eius, omne ius ipsorum, quod ipsis competit et competere qualitercunque potest ad bona — in Pracz et pertinencia sua, dant, resignant et condescendunt domine Barbare de Cztie- niez —. Actum feria II. post Circumcisionem domini. (Rukop. & 90 fol. 141). 7. 1447, 13. kvétna. Barbara de Cztienicz — jus suum, quod sibi per resignacionem Nicolai, nati Strupin, et Dorothe, nate Viti de Rakownik, competebat ad bona in Pracz — resignat — Zibrzidoni de Polome. — Act. sab- bato post Stanislai. (Tamtéz f. 147.) 8. 1450, 29. srpna. Wenceslaus de Lamberg, notarius olim subcamerarii regni Bohemie, emit pro se, Appolonia conthorali sua — mu- nicionem sive propugnaculum Pracze dictum E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: cum agris, pratis, piscinis, nemoribus, lucis, fluviis, vinea, molendino, silvis iuxta Thehow locatis, hominibus censualibus et omnibus aliis pertinenciis ab antiquo ad predictam muni- cionem de iure spectantibus, prout in tabulis terrestribus lucidius declaratur, erga Zibrzidum de Polomie pro certa summa pecunie — prout solus habet a domino Coldiez in thabulis ter- restribus. Actum sabbato ipso die Decolacionis beati Johannis Baptiste —. (Tamtéž fol. 195.) 9. 1450, 23. listopadu. Michal Myška mlynář když byl prodal Tobiášovi, také mly- náři, mlýn v Pračích s vosmi strychy dědiny, a dvě krávě Tobiášově aby měly píci ve dvoře páně ; a když jemu té dědiny, píce těm krávám svobodi:i nemohl a Tobiáš nechtěl trhu drżeti: tehda skrze opatrné muže Jíru Mřenka a Be- neše od líce z strany Michala Myšky a skrze Martina Tkadlice a Jana Ratouzského z strany Tobiáše madepsaného taková — úmluva se stala s volí obú stran nadepsaných, že Michal spustil nebo slevil jest Tobiášovi šest k. gr. pro tu dědinu a píci —; a Tobiáš trh ten přijal a mlýn jest příiřčen k dědictví. I dal již Tobiáš Michalovi za ten mlýn VII s. gr. a ještě má dáti IX s. gr. — Actum (in consilio Nov. Civ. Pr.) feria IL. die s. Clementis anno 9c. L?. (Rukop. &. 88 f. 557.) 10. 1464, v září. V té při, v niež Václav z Lamberka v plné radě pánuov Pražan Staro- městských stoje osobně žaloval jest na Jíru, zetě svého, královy milosti dvoru hospodáře, kterak kúpiv tvrz řecenú Prače s holým zbožím — osav dědiny, rybníky nasadiv, když dopu- štěním božím žena mu jest umřela, toho zbožie tak k užitku zpósobeného, že by postúpil jemu v jisté summě peněz, tak aby za něho dluhy podstúpě lidí odbýval, a on uvázav se v to a slíbiv platiti i nečiní toho. Také zakúpiv u mě duom, jenž slove u vzchodce, za ten mi jest nic nedal. Oznamuje dále, že svěřených věcí, jakožto listóv na mlýny za Rečkovů kolejí, ná- bytkuov nakoupených a na Prače vehnaných 

Strana 143
Prače (1359—1517). i jiných svrchkuov tudiež zuostavených jemu vrátiti nechce ani se o to umluviti, žádaje k tomu dopomoženie panského. Proti tomu Jíra předepsaný odepřel řka, že za to svrchupsané zbožie přijaté ty dluhy, kteréž jest podstúpil a na se přijal platiti, platil jest a platiti ještě má a miení, toho splacovánie osobami jistými listy prořezovánie s pečetmi, kteréž jest na se učinil, okázav. Též také že duom dřívepsaný kúpil jest i zapla- til, dokazuje toho z městských knih výpisem —. Jakož pak se svěřenie dotýče, k tomu pravím, že o nábytky i o jiné všecky svrchky při témž zboží mám s ním smlúvů jistü a kone&nü; a té jinak sem s ním učiniti nechtěl o ně i o všecky svrchupsané věci, leč by mi najprve ty listy, kteréž na již jmenované mlýny svědčie, v mú moc vydal; to dskami zemskými, ústním týchž úředníkuov seznáním i také smlúvcemi přátel- skými chtě provoditi. Tehdy páni — přikázali jsú — Václavovi: Poněvadž k nařiekání svému žádných jest pruovoduov neměl ani okázal, ježto by vedle práva k svědectvie mohly přijaty býti, aby Jíry, zetě svého, v pokoji nechal —, s túto však vymienků: Bude-li kdy potom o svrchu- psaných svěřených témuž Jírovi věcech hodno- věrným svědectvím co provésti moci, že bez odkládánie a prodlenie všelikterakého má jemu k tomu dle spravedlnosti skutečně od pánuov dopomoženo býti. Actum in pleno consilio ante nundinas s. Wenceslai. (Rukop. 2141 f. 161.) 11. 1507, 23. června. Smlúva stala se jest mezi paní Elškúů z Nedomic, manželkú někdy Alexia ze Zviekovce, z jedné a paní Markétú Křížalovúů a Petrem, zetěm jejím, z strany druhé takto: že paní Elška čekati má panie Markétě Křížalce summy věna svého, kteréž dckami zapsáno má na Pračiech do sv. Jiříe najprv přištieho nebo dvě neděli potom. A to čekánie jie panie Elšce má býti beze všie škody a ujmy práva jejieho věnného. A jestli že by na ten čas napřed jmenované summy věna jejieho, tak jakož zápis desk 143 zemských svědčí, Markéta Křižalka panie Elšce nedala, a ona paní Elška že by pro nesplněnie v Prače právem svým věnným podle zápisu svého uvedla, tehdy tyto svrcbky a nábytky níže psané tu v Pračiech ve dvoře nechati a postúpiti má: koní šest dobrých, vozy dva, ovce 2 k., krav XIII, sviň XX, koury, k tomu ozim i jaro dobře osaté. Jestli že by se těch svrchkuov nebo nábytkuov co umenšilo a při uvázání tolik a tak, jakož psáno stojí, nenašlo, anebo že by ozim neb jaro na tom popluží Pračském dobře osato nebylo, tehdy paní Mar- kéta Křížalka panie Elšce bude dlužna a po- vinna dáti jménem pokuty sto kop gr. č.; a ty má jie dáti a zaplatiti konečně beze všeho zmatku ote dne uvedenie a uvázánie jejieho v Prače ve dvú nedělech a ve třech dnech podle práva. Pakli jie těch sto k. gr. v těch dvú neděli a ve třech dnech pořád zběhlých nedala, tehdy jie zavazuje duom svuoj — Actum feria IIII. in vigilia Johannis B. anno MDVII. — Paní Elška předepsaná právo své tiemto zápisem ukázané — po své smrti vzdává a porúčie inocně panu Jarošovi z Byšic —. Actum fer. II. in vigilia Andree [29. listopadu] anno, guo supra. — Elška předepsaná zápis předepsaný propustila jest a kancellovati: ká- zala pravieci, že jie zúplna a docela zaplaceno. Actum fer. III. post Zofie anno oc octavo [16. května] 1508. (Rukop. č. 2079 II. f. 112.) 12. 1517, 7.října. Václav, mlynář z Strašnic, kúpil dvuor v Pračiech od úředníkuov [šestip. Nov. M. Pr] za CC k. m. s těmito výmien- kami: Najprvé s lúkú, kteráž běží od zadních vrat po strúhu až k stavu, a pole všecka, kteráž k témuž dvoru náleží i s vinicí, s po- toky, s vrbinami, což kde okolo toho rybníka velikého náleží, než pokudž by voda mohla topiti, aby v tom obec překážky neměla, aby on toho užíval — kromě louky, kteráž pod hrází leží. A druhá louka počna od samého příkopa a od podtrubí, kdež sě spouští příkop,. aby toho také obec užívala; než Václav mlynář i dědicové jeho toliko pastvami aby užívali 

Strana 144
144 když páni sena sklidí i votavy —. A tajž Václav — bude mieti moc toho ten dvuor prodati neb smčniti, zastaviti aneb učiniti s niem, jakž sě jemu líbiti bude, jako svým vlastniem, však s touž poddaností a se všiem poslušenstviem, jakožto človčk jich poddaný, i s tiem úrokem, i v pořádciech ve všech státi má —-; a bude mieti s toho úročiti — při sv. Havle VI k. m. a XVIII slepic a při sv. Jiří VI. k. m. obci Nov. M. Pr. — Actum fer. IIII. post Francisci a. XVII. (Rukop. č. 2133 f. 40.) 13. 1518, 23. ledna. Markéta Křížalka jakož jest prodala Prače se vším příslušenstvím jich pánóm purgmistru a obci tohoto Nového Města Pr. za VIC kop gr. m., jakož pak toho trhu zápis dekami zemskými zapsaný to šíř v sobě drží a ukazuje, za kteréžto jsú jí páni purgmistr a obec vydali čtyry sta kop a XXXVI kop gr. m., i že táž Markéta Křížalka podle práva zemského mměla jest zpraviti při dckách zemských; ale poněvadž na zemi víc jest žádného gruntu neměla a nemá, jímž by měla podle práva zprávu tu učiniti, i protož místo té při dckách zprávy osobně stojéci v radě dobrovolně zpravila jest a tímto zá- pisem zprávu činí a ujišťuje na domu svém vystavěném na rohu podle Kbelského řečený Křížalovský. — Actum [in consilio Novae Urb. Prag.] sabbato post Vincencii. (Rukop. č. 2092 f. 196. 14. 1525, 1. prosince. Jiřík Homola koupil dvuor Popovský od Václava, mlynáře Prač- ského, za LIIII kop m. --. A to jest koupil v témž pořádku, kterakž jest on mlynář od pánuov úředníkuov [šestipanských] stržil, jakožto s dědinami, lukami, k tomu rybníček pod okny a dva rybníčky v březkách, také luh okolo příkopu a les u vrchu borový a březice, což by slušelo vyklučiti k louce, k tomu ja- lovice dvě, vuoz a plouh, též oves osatý, k tomu žita X str., ječmene II str., hrachu I str., to všecko od pánuov úředníkuov; a od mlynáře tré klíčat, brány tři, kráva, žita X str, pšenice V str., kuor X, husy tři. Actum E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: fer. VI. post Andree 1525. (Rukop. č. 2155 f. 53.) 15. 1535, 30. června. Pavel Běchovský s povolením pana purgmistra a pánuov koupil sobě dvuor Pračský od Václava mlynáře a Jana a Pavla, synuov jeho, za CC k. m. — s lukami, s vinicí, s vrbinami, s volším, s po- tokem, s vokrajky na rybnících, pokudž voda netopí. — Což se platu ročního dotýče, kteréhož se platívalo XX k. m. i s lukami, ten aby rozdílně placen byl, totiž při sv. Jiří X k. a při sv. Havle X k. m. A což se luk dotýče, ty také pan purgmistr a páni k tomu dvoru připojují dědičně, tak aby Pavel Bě- chovský ani žádný jiný nemohl těch luk od toho dvoru odprodati ani směniti bez vuole — úředníkuov —. Koupil s těmito svršky: it. herek pět, dvé hříbat, skotu hovězího VIIII, dvě svině, tři nounvice, prasat malých XI, husy IMI, kačice IIII, slepic mladých i starých XXX, vozy dva, jeden letní a druhý s košem, třetieho jim má nechati, kterého bude chtíti, plouh jeden dobrý a druhý horší s železy, s váhami a což k tomu náleží, šle patery, dvoje zadní a troje přední, sedlo, váhy k vozuom, III rozporky, řetěz zavierací, kláničky II, provaz dlouhý k vozu, nádobí mlíčné, hrnec v kterémž posířují, soudek k másla tlučení i jiné potřeby oc, vidly hnojné II, přidávačky I, stoly dva, almara I, pánev železná ku pivu vaření, tři kádce, sypen, čber, díže k chlebu, IIII pytle, vobilé na poli žaté i nežaté všeckno i všeckny věci, což k tomu náleží, krom což sobě vymínil, dva záhony konopí, strych hrachu, dva str. pšenice, žita VI str., máku záhon, puol strychu jablek, půl hrušek oc. Stalo se v středu po sv. Petru a Pavlu I. 35. (Rukop. č. 2133 III f. 70.) 16. 1538, 7. listopadu. Jakub příjmím Drešlak s povolením pana purgmistra a pánuov [Nov. M. Pr.] koupil sobě, Markytě, manželce své — dvuor Pračský od pana Pavla Běchov- ského za CCC a za LXXX k. m. — Koupeno s témito svršky: dobytka hovčzího šestnáctero, 

Strana 145
Prosek (1407 — 1581). koní V, slepic LX i s kohouty, husy IIII, kačic V, sviní malých i velkých XXIII, nádobí na koně, což k tomu náleží, vozy III, plouhy s železy dva, brány IIII, peřina, polštář, plachta, vor, jeden řetěz, provaz, pytle IIII, stolice ře- zací i s kosou s vobilím —-. Platu — k obci Nov. M. Pr. XX k. m. do roka —. Stalo se ve čtvrtek po Všech svatých l. 1538. (Rukop. t. 2150 f. 4.) Prosek u Prahy.*) 1. 1407, 21. května. Wenceslaus — Bo- hemie rex, notum facimus universis —. Sane nostram accedentes presenciam honorabiles abbas et conventus monasterii s. Karoli cano- nicorum regularium ord. s. Aug. Nove Civ. Pr., devoti nostri dilecti, maiestati nostre hu- militer supplicarunt, quatenus ipsis et ipsorum monasterio ius patronatus ecclesie parochialis s. Wenceslai in Prosiek cum fructibus, cen- Sibus et reditibus ad ipsam ecclesiam ab antiquo spectantibus nec non curiam in Wysoczan cum duabus agriculturis, pratis, ortis oc per hono- rabilem Kristinam, relictam quondam Ule Peyer, civis Antique Civ. Pr., devotam nobis dilectam, pro sue et progenitorum suorum animarum sa- lute pie donatis et assignatis incorporare, appropriare, inviscerare, anectere et unire gra- cjosius dignaremur. Nos vero predictorum ab- batis et conventus monasteri s. Karoli suppli- cacionibus utpote racionabilibus atque iustis pie nioti oc, abbati et conventui monasterii s. Ka- roli prefati ius patronatus ecclesie prefate pa- rochialis in Drosiek — nec non curiam in Wysoczan — incorporamus, appropriamus — virtute presencium regia auctoritate Bohemie et de certa nostra sciencia —. Datum Prage a. d. MCCCCVII die XXI. Maii, regnorum etc. (Desky dvorské čís. 61. fol. 211.) 2. 1500, 4. ledna. Wenceslaus, olim iudex de Letnian — condescendit duas agriculturas, alias dvé dédiny Prosiecké, vitricis s. Martini *) Zápisy úřadu viničného zde pojaty nejsou. Archiv Český XXVIII. 145 in fossato — in VII s. gr. m., quibus detinuit census non soluti de eisdem agriculturis ad parochiam eandem. — Actum sabbato post Novum annum 1500. (Rukop. & 2079 II, 73). 3. 1512, 23. února. Vitrici ecclesie de Prosyk, Duchek z Strieżkova a Vondráček odtudž z Střiežkova osobně v radě (Nov. M. Pr.) stojiece přiznali se, že přijali od — po- vučníkuov někdy Mikuláše Prdiala III k. gr. č., kteréž byl týž — kšaftem svým nebožtíku mistru Opočnovi oddal a mistr Opočn potom, bera se z tohoto světa, i oddal je k též osadě na Prosyk. — Actum fer. II. ante Mathie ap. (Rukop. č. 2091 f. O 24). 4. 1528, 23. března. My úředníci a osadní kostela sv. Martina v městě Pražském — prodali sme — tři čtvrti dědiny náležící ke dvoru Prosickému opatrnému Jírovi ze Stříž- kova, synu Vondráčkovu, - za tři k. gr. č. —. Kterážto dědina leží vedle cesty oboustranně, kteráž ukazuje od Střížkova k Prosíku, mezi dědinámi našimi, kterýchžto ty časy v držení byli sou Samuel z Vysočan z jedné a Hlávká, člověk náš, z strany druhé. Z kteréžto dědiny svrchupsaný Jíra i dědicové a budoucí jeho, mají a budou povinni nám — platiti — na každého sv. Jiří jednu kopu a sedm gr. m. a též na každého sv. Havla jednu kopu a sedm gr. m. — [ut supra] — Jenż jest dán léta — osmmecitmóho v pondělí před hodem Zvěsto- vání P. M; (Rukop. č. 1668 fol. 20.) 5. 1531, 10. března. My úředníci a osadní kostela sv. Martina — prodáli sme — lán dě- diny náleZicí k dvoru Prosíckéimu opatrnému Jirovi z Stiizkova, synu Vondrickovu, — za půl sedmý kopy gr. pr. —. Kterázto dédina leží, jedna polovice lánu za samým dvorem Prosíckým podle těch tří čtvrtí dědiny prvé témuž Jírovi od nás prodaných, kteréžto v ty časy v držení byl Samuhel Vysočanský ; a druhá polovice lánu mezi cestami Kosteleckou a Brandejskou mezi dédinami Letüanskfch a kněžské oboustranně, kteréž také v držení byl Beneš Letňanský. Z kteréžto dědiny 19 

Strana 146
146 svrchujmenovaný Jíra, dědicové a budoucí jeho, mají a budou povinvi — úročiti na každého sv. Jiří jednu kopu a třímezcítma gr. m. Pro- davše jemu i tejž dvůr pustý, od něhožto svrchupsané dědiny jsú, k užívání pod plat pěti gr. m. jednou v rok při sv. Havle každém. Však s tou výminkou: kdež Hlávka, člověk náš, téhož dvoru polovici drží, on Jíra v témž držení jemu Hlávkovi překážký činiti nemá do života jeho ; po smrti pak jeho již celý sám držeti má. — Jenž jest dán — léta — třid- catého prvního: v pátek před sv. Řehořem pap. (Tamtéž f. 21.) 6. 1532, 27. května. My úředníci a osadní kostela sv. Martina — prodali sme — půl- druhého lánu a tři strychy dědiny ode dvoru Prosíckého opatrnému Václavovi příjmím Ky- selýmu z Střížkova — za 13 k. m. —, kte- réžto dědiny jeden lán leží podle dědin Li- beňských k cestě Kostelecké a půl lánu se třmi strychy nad skalami ležící (!). S kteréžto dědiny — Václav Kyselý, dědicové a budoucí jeho mají a budou povinni — platiti na kaž- dého sv. Havla dvě kopě a půltřetího groše vše míš., a též na každého sv. Jiří tolikéž. — Dále žádnými poplatky ani ničím jiným nebudou nám povinni. Jestli pak že by týž Václav, dědicové a budoucí jeho, chtěl anebo chtěli touž dědinu -- komu odprodati nebo směniti, že to dobře budou moci učiniti, s vě- domím a povolením však naším —. Jenž jest dán — třidcátého druhého v úterý po sv. Urbanu pap. (Tamtéž f. 19.) 7. 1534, 30. března. Jan Topol, měštěnín Star. M. Pr., podací své kostelní na Prosícku s panstvím i se vším právem svým, kteréž jest koli k témuž podacímu po předciech svých měl, jakož dsky trhové I. 1534 v pondělí před sv. Ambrožem od Václava Nosalovského někdy Ondřejovi šmajdéři, někdy otci nade- psaného Jana, plněji svědčily, prodal purk- mistru, radě i vší obci Starého M. Pr. etc. za 40 k. gr. č. (Desky zem. větší č. 5. fol. G 17.).*) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: *) Stůjtež zde ještě tyto zprávy o Proseku: L. 1556, 16. října. Anna Satranská z Prosíku prodala jest krčmu náležící k záduší sv. Martina — Vá- vrovi zeti svému a Kateřině dceři své, se dvěma kra- vami a třetí k záduší přináležící, jednu svini, slepic dvanáct s kohoutem za jedno sto a dvaceti k. m. — A týž Vávra slíbil jest rukou dání — člověčenství —. Stalo se v pátek den sv. Havla. (Rukop. č. 1668 f. 27.) — 1557, 26. ledna. My ouředníci záduší sv. Martina pronajali sme pod plat pole na gruntech Prosíckých, náležejících k záduší sv. Martina, Matějovi z Letňan, jakožto tři kopy záhonů dědiny, kteráž leží proti kůru záduší Prosíckého z strany jedné a z druhé strany zahradníkovy z Vysočan a z třetí strany v koncích paní Pašínkový a z čtvrté vedle cesty, kteráž běží od Prahy k Brandejsu; a to do deva- tenácti let pořád zběhlých. Z kteréžto dědiny on Matěj anebo budoucí jeho povinni budou platiti — platu ročního tři kopy m. — Jenž jest dán v pondělí den sv. Pavla na víru obrácení léta — padesátého sedmého. (Tamtéž f. 26.) — A tak svrchupsaní grun- tové a dědiny zejména poznamenaným osobám, lidem dědičným, poddaným téhož záduší sv. Martina, k jmění, držení a dědičnému vládnutí se postupují; však na ten způsob a s takovou vejminkou: Bez dovolení vrchnosti své aby říditi, kšaftovati, prodávati, směňo- vati, summou nižádný pod nižádným vymyšleným způ- sobem nemohli a moci neměli. — Pakli by proti této vejsadě kdokoliv z nich mimo vůli, jakž dotčeno, vrchnosti své něco se toho dopustil, to žádného prů- chodu a platnosti jmíti a nésti nemá. A mimo ten plat a úrok dědičný a ty slepice v zápisích pozname- naný, když se gruntové očistí a doplatí, v jiné platy dotčení poddaní s potomky svými od nás — potaho- váni býti nemají. Leč by na přistěhování budoucích pánuov farářuov anebo k obvzláštní pilné a platné po- třebě téhož záduší, zvláště pak před hody velikonoč- ními, pod dva dny vozením bláta potřebováni bývali. (Tamtéž f. 48) Průhonice. 1508, 1. ledna. — Ve jméno buoží amen. Já Jan Dubecký na Průhonicích . . . jakož mám obdarování listem zvláštním od nejjas- nějšího knížete a pána Vladislava krále oc i protož vedle téhož JMsti K. z milosti zvláštní mě obdarování . . . toto zřízení mocně činím o statku svém |. .: Najprvé jestliže by mě pán Buoh všemohúcí smrti neuchoval, tehdy dědictví mé toto dávám p. Zikmundovi z Zap 

Strana 147
Průhomce. zeti svému a dětem jeho, kteréž by měl s dcerou mou Žofkou, mužského pohlaví toliko; a zejména zbuoží toto: Dubec tvrz i se vším, což k tomu přísluší; Litožnice tvrz pustü i coZ k tomu přísluší; Měcholupy, dvůr popl. vysa- zený v plat a což k tomu přísluší; Pnětluky ves celú, Krchleby ves celú; Próhonice zámek a což k tomu přísluší; v Holi tvrz, dvůr popl. vysazený v plat a což k tomu přísluší; v Oujezdci dvůr popl. vysazený v plat, a což k tomu přísluší; v Šestlicích dvůr popl. vysa- zený v plat a což k tomu přísluší; v Jer- čanech dvůr km. s plat.; v Čertouzích tři dvory km. s pl.; v Vinoři dvůr popl. vysazený v plat, i což k tomu přísluší, s platy, s dědi- nami, lukami, lesy, potoky, rybníky, mlajny, kurmi, vajci, robotami, ospy, s podacími ko- stelními i se všemi oužitky a důchody, kterýchž sem já v držení a užívání byl, i se všemi dvory km. a lidmi a k tomu se všemi svrchky a nábytky, listy a právy a nápady, kteréž by mně příslušely po komžkoli, buď dskami, neb čímžkoli jiným, krom toho, což jsem komu kolivěk tímto kšaftem níže dal. It. na Hra- dištku blíž u Vinoře platu puol kopy gr. č. pl. r ; it. na Libiněvsi 10 k. gr. č. pl. r.; it. na Hradištku u Žíželic 1 k. gr. 6 gr. č. a 4 peníze pl. r. A k tomu tyto zápisy a maje- státy, kteréž mám: na Voslnici, Radějovice dvoje Březky, v Herynku jeden člověk, i s těmi se všemi summami, což v týchž zápisích mně a mým dědicuom svědčí. To vše dávám nade- psanému Zikmundovi a j. d. způsobem nahoře psaným, s takovú však výminků: že jemu Zik- mundovi z Zap svrchupsanému moc dávám, aby toho statku všeho užíval s Žofků dcerú mou do živnosti jich obúdvů. A jestliže by p. Zikmund zemřel a Žofka dcera má po něm zůstala, tehdy dávám jí moc, aby toho statku všeho nahoře psaného užívala až do živnosti své; však tak, jestliže by stavu svého vdov- ského svým vdaním nezměnila. A toho statku aby jinam neodcizovala ani prodávala od dětí svých mužského pohlaví, kteréž by měli 147 s Zofkü dcerü má; a jestliže by pak neměl žádného syna, než toliko děvečky, ty buďte také dědičky všeho statku mého svrchupsa- ného, kteréž by koli živé zůstaly. Pakli by on Zikmund syny zůstavil po sobě, kteréž by měl s Zofkü dcerü mü, tehda z statku mého aby vydáno bylo dcerám dcerám jejím Žofčiným, kteréž by živé zůstaly a k letuom i k vdaní přišly a vdáti se měly s radú a volí přátel svých a poručníkuov, každé aby vydáno bylo 500 k. gr. č. a výpravu slušnú. Však také Ss takovüto vyminká: aby on Zikmund neb j. d. všecky mé dluhy spravedlivě zaplatil. Též peníze sirotčí, kteréž jsú registry popsány, kteréž jsem já k sobě přijal, aby každému za- platil, když by k letuom rozumným tíž sirotci přišli. A k tomu aby panně Ludmile Chva- lovské aby každý rok vydával do její živnosti 10 k. gr. č., 2 k. kapruov, 10 strychuov žita a 10 strychuov pšenice k její živnosti, a to pod pokutou s komorníkem Pražským uvázání v nadepsané dědiny i se všemi náklady. A Dorotce Všejamské, přítelkyni mé, aby dal 50 k. gr. č., neb jest jí má žena nebožka paní Elška odkázala 50 k. míš., a já jí druhých 50 k. míš. přidávám, tak aby toho měla 50k. českých; a to aby jí vydáno bylo ode dne smrti mé konečně ve čtvrti létě pořád zběhlém, pod pokutou s kom. Praž. uvázání v sboží svrchupsané. It. k záduší do Vinoře a na kostel odkazuji, aby p. Zikmund a dědicové jeho a budúcí k záduší do Vinoře dávali 10 k. gr. č. každý rok, tu vybírajíc s lidí v Vinoři; a na to aby kněz druhý chován byl podle fa- ráře, a službu buoží aby vedl a činil, a roz- dával tělo a krev buoží pod obojí způsobú lidu obecnímu, a pána Boha aby prosil za předky mé všecky, i za paní Elišku z Krase- lova manželku mú, i za mne; a mši svatú aby slúžil tu u toho voltáře, kterýž jest pod kazatelnicí, každý den. It. do Dubečka odka- zuji k záduší a na kostel 50 k. gr. č. a z těch peněz napřed aby archa zjednána byla a vo- statek, což potřeba bude. It. do Próhonic na 19* 

Strana 148
148 kostel a k záduší odkazuji 25 k. gr. č.; it. do Litožnic na kostel a k záduší 10 k. gr. č. It. do Oujezda na kostel a k záduší odkazuji 25 k. gr. č. It. na skutky milosrdné také vodka zuji, aby rozdány byly 500 k. gr. č. na oděv a na pokrmy. A to vše aby p. Zikmund vy- plnil z statku mého a dal ode dne smrti mé v polületí porád zbéhlém. S takovüto také znamenitá vy minkü: jestliZe by pán Buoh prvé smrti neuchoval pana Zikmunda z Zap svrchu- psaného, nežli by jeho děti let spravedlivých došly, ne králem ani pány daných: tehda dětí jeho všech, kteréž by měl s Zofká dcerü mü, i toho všeho statku prvé jmenovaného činím poručníky tyto: p. Voldřicha Myšku ze Žlunic, p. Petra Beneda z Nečtin, p. Jana Chvalov- ského z Ledec, Zofku dceru má, p. Prokopa z Solopisk, véfe jim nad jiné jako svým milým pfáteluom, Ze ty déti i ten statek budü opa- trovati, což najlépe budú moci, a to všecko tak jednati, aby se tomu všemu tak dosti stalo, což jsem v tomto mém zřízení odkázal a poručil. A jestliže by jaká potřeba přišla na ty děti a na ten statek, a oni měli pro to jezditi, a jaké útraty vésti, aby z duchoduov toho statku utráceli, ale ne svého. It. hrad Fricštajn i to zbuoží, což k tomu přísluší, tak jakož mi dsky od pana Viléma Zuba z Lant- štejna svědčí, to všecko dávám panu Janovi Clivalovskému z Ledec a jeho dédicuom, muz- ského poblaví toliko, kteréž má neb míti bude s paní Elškou Krašovskúů manželkú svú, k pra- vému dědictví; však na ten způsob, když by pan Jan svrchupsaný s dětmi svými dílen byl bratra a strýcuov svých A dokudž by dílen nebyl, tehdy dávám to zbuoží Fricštajn se vším příslušenstvím k užívání p. Zikmundovi z Zap a Žofce dceři své, manželce téhož Zikmunda, aby toho zbuoží všeho užívali dotud, dokudž by nadepsaný pan Jan Chvalovský dskami dílen nebyl s bratrem svým a strýci svými; a do- kudž by dílní nebyli, aby pan Zikmund a paní Žofka dávali každý rok panu Janovi Chvalov skému po 50 k. gr. č. Pakli by p. Jan umřel E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: v tom, než by bratra a strýcuov svých dílen byl, tehdy též pan Zikmund a paní Žofka aby vydávali dědicuom jeho páně Janovým každý rok po 50 k. gr. č., a to pod pokutou obojím s komorníkem Praž. uvázání v Fricštajnské zbuoží i se všemi náklady. A kdyžby koli on Jan Chvalovský dílen byl bratra a strýcuov svých s dětmi svými, aby jemu to zbuoží Fricš- tajnské v moc jeho postoupeno bylo i se všemi svrcbky a nábytky, což jich na tom zámku jest. Pakli by pan Zikmund umřel i paní Žofka prvé než by pan Jan Chvalovský bratra a strýcuov svých dílen byl i s dětmi svými mužského pohlaví, tehdy aby nadepsaní poruč- níci dětí a statku páně Zikmundových nahoře psaným zpuosobem (sic), a též aby vydávali každý rok panu Chvalovskému po 50 k gr.č. dokudž by dílen nebyl bratra a strýcuov svých ; a umřel-li by prvé, nežli by se od nich od- dělil, tehdy též poručníci nadepsaní dětem páně Janovým aby každý rok dávali po 50 k. gr. č.; ato dotud, dokudž by dílní s strýci svými nebyli, a to pod pokutou obojím s kom. Pražským uvázání v zboží Fricštajnské i se všemi náklady. A když by koli p. Jan Chva- lovský dílen byl bratra a strýcuov svých neb po smrti jeho, tehdy hned poručníci mají Fricš- tajnského zbuoží i toho záruku se vším pří- slušenstvím tak, jakž se nahoře píše, i se všemi svrchky a nábytky postüpiti beze vší otpor- nosti; pakli by postüpiti nechtéli, tehdy on Jan n. d. j. s. kom. Praž. budú se moci uvázati v zbuoží Fricštajn, tak jakž jemu aj. d. je tímto kšaftem nahoře dávám, i se všemi svrchky a nábytky ku pravému dědictví. S ta- kovú ještě znamenitü vyminká: jestliže by p. Zikmund z Zap a Žofka dcera má i děti jich všecky zemřeli, nedojdúce let spravedlivých, ne králem ani pány daných: tehdy nadepsaná dě- dictví všecka a zbuoží v tomto kšaftu jmeno- vaná i se všemi svrchky a nábytky, majestáty, listy, k čemuž bych kde právo měl, to dávám p. Janovi Chvalovskému z Ledec a dětem jeho mužs. pohl., kteréž by měl s paní Eliškú Kra- 

Strana 149
Prebozy— Sovski. Však tak po jich všech smrti s takovú ještě znamenitů výminků: že já svrchupsany [Jan] z Dubce sobě tuto moc pozůstavuji, že nadepsaného dědictví díl anebo všecko abych mohl a moc mél prodati nebo sméniti, Ze to prodání aneb sménéní mého dédictví moc má míti proti tomuto mému zřízení, a to zřízení této moci mnou sobě pozůstavené ke škodě býti nemá. A k tomu také tuto sobě tuto moc pozůstavuji v tomto mém zřízení: Že budu moci odkázati kdežkoli na svrchupsaných dě- dinách a zbuožích všech a platích všech, ko- mornich téZ vsech, do summy pokudz by mi se zdálo a líbilo, a to osobě neb osobám kterýmž- koli. Však když bych také odkázání upevnil listem pod pecetí svü a jiných dobrých lidí pečetmi, jednoho neb dvú, na svědomí, že ta- kovéto odkázání mé vyplniti mají z statku mého, aby každý držitel vzdal z toho zbuoží, kteréž by držal, komuž bych co na tom zbuoží rozkázal dáti aneb svrchupsaní buď poručníci, jestliže by poručenství na ně přišlo, aneb ná- padníci a zápisníci, kdyZ by na né nápad statku mého pfisel, téZ ode dne smrti mé v jednom roce pořád zbéhlém, a to pod pokutou s kom. Praž. uvázání v zbuoží ta, na kterýchž bych co komu odkázal. Tomu na potvrzení pečet můú vlastní a přirozenů já svrchupsaný Jan z Dubce a na Próhonicích mým jistým vě- domím dal jsem přivěsiti k tomuto mému zří- zení a kšaftu, a pro širší svědomí prosil jsem vladyk p. Václava z Petrovic, p. Václava Saka ze Znančic, p. Mikuláše Vlka z Kvietkova, Ze jsou pečeti své podle mé k tomuto mému kšaftu dali jsou přivěsiti na svědomí. Jenž jest psán a dán léta od nar. s. b. ten den v sobotu 1508. Nového léta. Ve dsky vložen 1508 v pátek u vigilji s. Jana Křtitele [23. června]. (Desky zem. větší č. 6 fol. E 13) Prebozy, ves u Koutimé. 1. 1507, 12. ledua. Václav Rakovuicky z Perče přiznal se před úředníky Pražskými, Ze plat svuoj, totiZto sto gr. pr. 6. a pét er. Předboj. 149 č. platu ročního holého a věčného, kterýž má na dědinách v Přebozích, na tvrzi, na dvoru poplužním s popluZim, na vsi, na dvofich kmeteích, s platem, s dédiná, lukami, lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí, což k tomu přísluší, tak a v témž plném právě, jakož jemu dsky od Zuzany Výškové menší zápisné plněji svědčí, dal jest a dáti mohl na spasení duše své a předkuov svých k špitálu za Poříčsků branú sv. Pavla —. A král JMt Vladislav —- ráčil dáti své povolení. Relator na to od JMti Kr. byl jest Jan z Šelmberka a z Kosti, nejv. komorník království Českého, z pánuov. Stalo se leta MDVII v úterý před sv. Mar- cellem. (V prvních Václava z Chvojence L. 3.) (Rukop. č. 2901 f. 4.) 2. 1513, 20. října. Marjana z Kostelce přiznala se před úředníky, že jest dlužna třidceti kop. gr. pr. č. purgmistru, konšeluom i vší obci Star. M. Pr. nynëjsim i budücim ; v kterémžto dluhu ihned postoupila jim všeho práva svého — ke stu a k pěti gr. č. platu ročního na dědinách v Pfebozich na tvrzi oc — jakož jí dsky od Jindřicha z Kostelce v Menších červených Václava z Chvojence M5 a uvázání s komorníkem v týž plat a jemu Jindřichovi dále od Burjana Troskovce z Ve- lené v Viktorinových dskách F 17 plněji svědčí —. Stalo se ve čtvrtek před Jedenácti tisici pannami MDXIII® leta. (V brunátných menších P 10.) (Tamtéž f. 5.) Předboj. 1. 1425, 3. října. Hedvika nomine suo et coniuratorum aliorum suorum ibidem presen- cium ad requisicionem magistri civium et do- minorum consulum Maioris Civ. Pr. deposuit, quod forum mutuum factum per Johannem de Cubito in et pro curia dicta Przeboi, tamquam venditorem dicte curie, ex una et Petrum sar- torem quondam Smoliconis nec non contho- ralem eiusdem, parte vertente ex altera anula- verunt et cassaverunt; mandantes dicto Johanni dictum Petrum et conthoralem eius per amplius 

Strana 150
150 pro huiusmodi foro non infestare, guia plus spectabat ad communitatem, guam ad dictum Johannem. Res vero in dicta curia relictas per dictas partes, pro guibus contendebant inter easdem, super huiusmodi rebus concordia seu discussione officialibus domorum et curiarum, videlicet domino Wenceslao Strabochoni et aliis commiserunt. Actum feria III. post Wenceslai. (Rukop. č. 2099 f. 164.) 2. 1433, 7. dubna. My purgmistr a kon- šelé i obec Starého Města Pražského vyzná- váme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že zname- navše vypálenie a spuštěnie tvrze našie a dvoru poplužnieho v Předbojích a patřiece na náklady, kteréž jest slovutný Janek z Krajnic, spoluměštěnín náš, s povolením naším na tu tvrz a na dvuor i na rybníky tudiež učinil a činiti nepřestává; a dále vědúce, že týž Janek Sosnovcovi z Vlkanova za ty náklady, kteréž jest na túž tvrz vypálenů, jsa jie před ním v držení, naložil, dal jest a splnil s naší vuolí pět a čtyřidceti kop. gr.; a také znamenajíce snažnůú službu téhož Janka, kterúž jest nám a obci naší vedl do sě chvíle a ještě na dlech vésti miení, bude a má, a nechtiece jemu také té jiezdy, kterúž jest v našem obecném po- selství do Chba učinil, dáti ovšem škodnu býti, poňavadž jest v té jiezdě vzal na koních škodu nemalú: i zapsali sme témuž Jankovi z Krajnic a paní Dorotě, manželce jeho, i jich dětem a budúcím a mocí tohoto listu za- pisujem za ty jisté náklady a škody i za všecky věci nadepsané na té tvrzi v Předbojích, na dvoru poplužniem tudiež, na rybníciech, lukách i na jiných puožitciech i také na těch lidech úročních a kmetcích v Předbojích, jichž jest v držení, puol druhého sta kop dobrých střie- brných rázu pražského, s takovú měrú, aby týž Janek a manželka jeho i jich děti a bu- dúcí té nadepsané tvrze a dvoru i toho všeho, jakož jest napřed dotčeno, v mocném a po- kojném držení i požívání byli anebo s tiem učinili; což by sě jim najužitnějie zdálo, bez E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: překážky; a to tak dlúho, dokudž by jim námi a, nebo našimi náměstky nebylo dáno a splněno svrchupsaných pnrol druhého sta kop gr. úplně a docela. A budůú-li chtieti svrchu- psaní manželé nebo jich děti budúcí, budú moci tu tvrz syvrchupsanú s dvorem poplužním, s rybníky i s tiem se vším, jakož svrchupsáno stojí, v témž právě, jakož jsú od nás v držení, prodati, zastaviti, směniti jinému člověku hod- nému; a to s povolením naším a k tomu pod výmienkami dolepsanými, totiž: Jestli bychom my chtěli neboli kto jiný s naším povolením tu tvrz svrchupsanú a což k ní příslušie, zasě mieti a dali svrchupsaným manželóm nebo jich dědicóm a budúcím rok napřed vědětí: tehdy po vyjití toho roku mají nám anebo tomu, komuž bychom rozkázali a poručili, když by jim napřed jmenovaných puol druhého sta kop gr. bylo dáno a splněno, toho všeho, což napřed psáno stojí, zasě v naši moc, anebo komuž bychom kázali, beze všech zmatkuov a nesnází postúpiti. Než, což by tu nábytku bylo nebo, buďto ve dvoře svezeného i také sena, nebo-li na poli, to mají sžieti, svézti, skliditi, vymlátiti a s tiem jakožto s svým vlastním učiniti, což by sě jim líbilo beze všie překážky. Též i v rybníciech což by nasadili, to budú moci také vyloviti a vyprodati beze všie nesnázky. Také jest znamenitě vymluveno a vymíněno, že již menovaní manželé i jich děti i také ten, ktož by od nich jich právo kúpil, nemají nikam jinam s tú tvrzí svrchu- psanú nežli k nám a k městu našemu svého zřenie mieti a hleděti. A ktož by tento list měl neb mieti bude s dobrú vuolí častopsaných manželuov, ten má i mieti bude túž plnú moc i též plné právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jakožto oni sami. Tomu na potvr- zenie a na jistotu pečeť města našeho svrchu- psaného pravým naším vědomím přivěšena jest k tomuto listu. Jenž dán a psán leta tisí- cieho čtyřstého třidcátého třetieho v úterý po květné neděli. (Orig. v archivu místodržitel- ském.) 

Strana 151
Předměřice. 3. 1449, 8. července. Ve jméno božie amen. Já Jan z Krajnic vyznávám tiemto listem ete. že ačkoli božím dopuštěním ne- mocen jsem na těle, však proto při dobré pa- měti jsa a svobody všeliké zdravého rozumu požívaje, nechtě, což na mně jest, by o zbozie a statek po mně zuostalý, jehož mi P. Buoh všemohúcí popřieti jest ráčil, ač by mne jeho svatá milost v této nemoci od smrti neráčila zachovati, které nechuti po mé smrti mezi pří- buznými a přátely mými a nelibosti a ne- piiezni sé dály: toto iné poslednie poručenstvie a konečný úmysl vuole mé o tom všem statku a zboží mém s dobrým potazem a rozmyslně zřiedil sem a zpósobil, i mocí tohoto kšaftu a poručenstvie mého řiedím a zpósobuji obyčejem takovýmto: Najprvé a přede všemi věcmi činím a ustanovuji paní Dorotu, manzelku mü mili, pravü a mocnü poruénicí Mikuláska, Sigmunda a Machny, dětí mých a jejích, a podle toho [následují škrtnutá slova: obú domuov mých] i také všeho jiného statku mého — a při- dávám jie k radě a ku pomoci slovůtné pa- noše Jana Svatbu ze Zvolče švagra mého a Jana Bašckého z Leroid, seděním na Chvatě- rubiech, přátely své dobré —. Potom pak tomu chci — aby paní Dorota manželka má zbožie toho v Přebojích — pannen a jeptišek sv. Ducha v St. M. Pr. — byla, jakož i nynie jest, mocnů paní a hospodyní, to měla — jakož úmluvy mezi námi a pannami již psa- nými —- to ukazují —. [Následují škrtnutá slova: A k tomu duom muoj v osadě sv. Ha- velské u beránka a druhý v osadě sv. Miku- lášské u zlatého koníka v Star. M. Pr.] Duom pak muoj — u beránka — dal sem po mé smrti — panie Dorotě manželce a svrchu- psaným dětem mým a jejím ku pravému a rovnému mezi ně rozdielu —. Podle toho také teď oznamuji, že Petřík, Vaněk a Janek, se- střenci moji, i také Pavel, nebožce Alšuov bratra mého syn, v statku a zboží mém s manželků mú a dětmi mými ani práva v ničemž konečně nemají; neb na tom, což 151 sem týmž sestřencóm mým z dědictvie mého v Krajnicích z své dobré vuole dal — chci, aby měli dosti —. Jenž jest dán fer. III. post Procopii a. XLIX. (Rukop. č. 2119 £. B. 6.) 4. 1460, 9. prosince. Ve jméno božie amen. Já Dorota z Bolče, vdova po nebožci Janovi Puškaříkovi, měštka St. M. Pr. — duom u vozu — dávám — Janovi z Radiče, mar- šálkovi — a kmotru mému —. K tomu také i ten majestát císaře Sigmunda, slavné paměti, ježto mně a Janovi, dobré paměti muži mému, svědčí na dvuor a na dva pluhy role v Pře- bojích jeptišek u sv. Ducha v Star. M. Pr. a na šest kop a XLIIII gr. platu a úroka ročnieho oltářnieho a hrobnictva kostela hradu Praž- ského tudiež. — Datum fer. III. post Nicolai se LX. (Tamtéž f. L. 1.) Předměřice u Králové Hradce. 1548, 20. srpna. — /Relace mlynárská.] Na místé JMtiKské z poruéení JMti arcikn. Ferdinanda — my přísežní mlynáři v krá- lovství Českém — v té při s strany vycej- chování, jezuov hrazení, práhuov držení, stavidel u mlajna Píedmiriekého na Labi na panství Hradeckym, u Kydliiova mlajna také na strouze tu, kdež pánu z Pernštajna na rybník Před- hradskaj voda pouštěna ku potřebě páně býti má podle snešení na místě JMtiKské pánuov komisařuov s p. z Pernštajna učiněného, — takto jsme — mocí boží, právem svým, jakž od starodávna bývalo a býti náleží — na- hlédše v smlouvy mezi p. Mikulášem Kydlínem a pány Hradeckými, — právo předkem tomuto cejchu na jezu u mlýna Předmiřického na Labi vypovídáme: Dotčenaj jez aby s tímto cajchem srovnán byl, níž ani vejš mimo tento cajch položenaj držán nebyl; a tento jez, oč jest vajš v některých místech položenaj, sňať aby byl v hořejším i v dolejším konci a prsy téhož jezu hořejší i dolejší aby jedny druhých vyšší nebyly, ale též srovnány s cajchem aby byly. A také u mlajna Předmiřického práh má ležeti v budoucích časích pod cajch lokte puol čtvrti, 

Strana 152
152 na čtyři stavidla táhnúti má, mel neb nemel, v malou vodu. Item což se prahu dotýče v strouze pruo- tržné u Předměřického mlýna, kteráž jde na mlajn Kydlínů novaj a rybník p. z Pernštajna jíti má, když by vody na Labi přibejvalo: nemá kladen býti níže tří čtvrtí lokte pod cajeh nižší v budoucích casich. Cajch, kterýž jest vyšší, kterajž svědčí kam chodí vody, aby byly hrazeny ty dvě díře jalový v týchž stavidlích nad ten cajeh prostřední, přes kterajž když vody při- bude, voda jíti má na mlýn Kydlínů a na rybník p. z Pernštajna. Nad tajmž cajchem nemá v těch dvou voknách stavidly hrazeno býti tři čtvrti lokte pod cajch najhořejší. A tak ti tři cajchové stále a budoucně zuostati mají. | A tak, jakž nyní, dotčená stavidla bu- doucně v těch měrách zuostati mají. Jestliže by pak z dopuštění božího vodami velikými stržena byla, tehdy tak z šíři, jakž nyní, tak z vajší v těch místech k týmž cajchuom prá- hové i vokna jalová zdělána býti, jakž vycej- chováno jest, mají. Což se dotýče Kydlínova mlajna novýho dolejšího, práh u téhož mlajna puol lokte pod cajeh kladen býti má, níže nic, ani vajš. V tom prahu tři díry na tři žlaby, jakž smlúva s Hra- deckými obsahuje a Kydlinova, pruochod mají svobodnaj míti; mel nebo nemel, tak aby se voda do struhy páně z Pernštajna nezdajmala, ale svuoj průchod předce do Labe měla. Stavidla v nich žádného nemá býti, než zastávky ruční býti mají, kdyby chtěl mlajn křesati anebo vopravovati sobě něco; kdyby zastavil jedno z těch tří, aby na čtvrtý vy- taženo bylo. A tak aby žádná překážka nedála se v té strouze. Také on Kydlin takto opra- vovati má: Když by se koli strouha jeho pod mostkem nebo kdežkoli, buď břehy válením nebo jináč, zanesla, ježto by tím zanešením se voda zdejmala, toho jest i povinen i budoucí držitelé téhož mlajna Kydlínova, hned to za- nešení vyprázdniti, tak aby voda syuoj pruo- chod do Labe volný míti mohla; a též se E. XIV, Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: budoucí držitelé téhož mlajna Kydlínova, jakž svrchupsáno, zachovati mají. Jestli že by p. Mikuláš Kydlín v čemž tak se nezachoval aneb mlynář Předměřický podle práva našeho vyměření, ten aby pokuty králi — L k. gr. do komory JMti propadl. Též také práh, kterajž vložen jest v dot- čený strouze, kudyž se voda na rybník Před- hradský béře, a k cajchu srovnaný jest, ten práh aby na budoucí časy vajš ani níž kladen nebyl, než pokudž cajch, tak jakž nyní caj- chován jest. Na dotčený pak strouze, kterouž p. z Pernštajna voda jíti má na rybník Před- hradský, má pán stavidla své zdělati, pokudž práh novaj námi vloženaj, jakž práh z šíři jest v témž prahu. Jestli že by voda veliká přišla, aby týmiž stavidly zapouštěl tak a proto, aby bezpotřební voda dotčenou struhou a zbytek vody k uškození lidem a poddaným JMtiKské i jiným po přelívání přes břehy jíti nemohla, to aby pán dostatečně opatřil. Tomuto jezu, prähuom a cejchuom, stavidluvm, kteréž od nás přísežných mly- nářuov v královstvie Českém vloženy a vbity jsou a cejchy cejchovány, toto právo podle práva našeho jim dáváme a činíme : Kdož by koli těmito prahy vloženými a cejchy vy- měřenými hajbal, snižoval, zvajšoval neb je naříkal aneb cožkoli na potupu a na škodu činil, ten aby čest, hrdlo králi JMti, jakž od starodávna bývalo, propadl. Tato relací jest do rady [Staroměstské] od starších mlynářuov učiněna v pondělí před sv. Bartolomějem l. MDXLVIII. (Rukop. č. 2134 f. 29.) *) *) O Kydlínech z Plotišt zmiňuje se též tato relace ze dne 28. srpna 1564: Jakož jsou p. purgmistr a rada města Hradce n. L. psaní přátelské, kteréhož datum v městě Hradci n. L. v středu po Nanebevzetí P. M. [16. srp.] l. etc. 64., ku p. purgmistru a radě Star. M. Pr. učinili, a při tom relaci starších mlynářuov přísežných, kteréž datum ve čtvrtek po Próvodní neděli [12. dub.] l. ete. 48, též smlouvy o strouhu na rybník Břez- hradský a o cestu podle též strouhy u Plotišt mezi p. Mikulášem a Bartoněm, bratřími vlastními Kydlíny 

Strana 153
Přemyšleň (1352—1416). z Plotišt, z jedné a pány Hradeckými z strany druhé, jíž actum l. etc. 35 v pondělí po Božím vstoupení [10. kv.], vejpis odeslali, žádajíce, aby starším mlynářuom přísež- ným od p. purgmistra a rady — St. M. Pr. to v zná- most uvedenoajim pfedlożeno bylo a oni toho povázíce naučení a zdání své — aby dali, jak by se strany při tom zachovati měly. Kdež k žádostí pánův Hradeckých p. purgmistr a rada St. M. Pr. starších mlynářuov povolavse, jim jsń — to — oznámili; a tu oni — ku paměti sobě přivedše, jaké se jest jim časův předešlých od JMtiKské pánüv komisarüv — poucení milostivé o té véci stalo, a kterak od p. purgmistra a pánüv Staroměstských z jakých příčin k městu Hradci s strany vyměřování vedení vody na rybník Březhradský a na žlaby Kydlínovy jsou vysláni byli, a to dobře v paměti majíce, že v tom poučení a právu, kteréž se tehdáž stalo, byla položena slova tato „aby bedlivě to před sebe vzali, aby se při tom vyměřování vod komoře JMtiKské, městu Hradci n. L., mlejnuom jich, val- chám, šlejífernám a obci téhož města v ničemž ublížení nestalo“; i podle takového milostivého poučení toho času na tom toku a té strouze na rybník Březhradský a na dva žlaby p. Mikulášovi Kydlínovi, šetříc toho, aby se městu neublížilo, jsou prahy položili a jim právo dali, aby se budoucí časy žádný těmi prahy ne- řádně a nenáležitě, totiž ani JMt. pán z Pernštejna držitel rybníku Březhradského, ani páni Hradečtí z druhé strany nehejbali —. Toho tak pováživše — vypovídají : Poněvadž na onen čas to prahův kladení a vy- měření vody na té strouze stalo se za tou příčinou, že rybníku Březhradského držitelem toho času byl jest pán z Pernštejna — ale nyní poněvadž zase ten ryb- ník — pánuom Hradeckým trhem v držení a užívání jest, z těch příčin ty obadva cejchy položené mocí úřadu svého zdvihají — a ruší, tak aby páni Hradečtí na svůj Březhradský rybník mohli svobodně vody — vésti, prahy dělati, cejchy vyvrci a podle své svobodné vuole jiné prahy a jiná stavidla — učiniti a tu vodu na všeliké potřeby, na haltyre a na užitky všelijaké vésti. A poněvadž se to v smlouvě mezi pány Hra- deckými a Mikulášem Kydlínem učiněné patrně a ob. šírně nachází, z kterých příčin — páni Hradečtí těch dvou Zlabuov jemu Kydlínovi pro udélání Blejferny ku pohodlí městu a chudým řemeslníkuom, bez ublížení města, dopřáli, a jak se knim Mikuláš Kydlín chovati měl a má: toho všeho oni starší mlynáři při též smlouvé, kteréž jest actum 1. 1535 v pondělí po Božím vstou- pení [16. kv.], zuostavujía za právo byti uznávají, aby p. Mikuláš Kydlín prahu, pokudž by jemu to od pánův Hradeckých ukázáno bylo, povejšiti byl povinen. Pakli by toho po napomenutí jich učiniti se ve čtyřech ne- Archiv Český XXVIII. 153 dělích pořád zběhlých zbraňoval, tehdy se ta věc v moci a ve vůli a pánův Hradeckých zuostavuje, aby volně a svobodně mohli — jiné stavidla zdělati, strúhy na rybník svůj Březhradský, pro kterýž ta strúha byla udělána, míti mohli. Act. die Augustini 1564. (Tamtéž 44.) Přemyšleň. 1. 1352. — Frenczlinus Hospner publicavit, quod emit curiam in Przemisl Minorem erga Ulam Haymburgeri —. (Rukop. é. 987 f. 5.) 2. 1358. — Frenczlinus, iudex curie, emit curiam erga Wilhelmum et matrem ipsius una cum aliis pueris dictam Przemihschel. (Tamtéž £ 191.) 3. 1361. — Nicolaus Kornpwl emit here- ditatem Przimichs erga Procopium Hoffneri. (Tamtez f. 205.) Mertlinus de Egra emit here- ditatem Przemussel erga Nicolaum Kornpwel, cui totaliter persolvit. (Tamtéž.) 4. 1414. — Dominus Marcus, pridem sacristanus in ecclesia s. Nicolai, constitutus coram dominis [in consilio Maior. Civ. Pr.] — elegit patronum et collatorem altaris sui s. Andree ibidem in eeclesia s. Nicolai Ludwicum appotecarium et heredes suos ex eo, quod ipse dominus Marcus censum ad ipsum altare perti- nentem habere dinoscitur in bonis Przemisl, que bona ipse Ludwicus tenet et possidet —-. Actum feria II. post. festum s. Johannis ante Latinam portam. (Rukop. é. 2099 f. 78.) 5. 1416, 9. dubna. Nicolaus Meysner de Praga protestatus est coram beneficiariis Prag., quod in censu Andree de Glathovia, notarii mi- norum tabularum, decem videlicet s. gr. census annui nudi perpetui, quem habet in hereditatibus Lodovici apothecarii de Praga in Przemyssla- nech, municione, curia arature, villa integra, cu- riis rusticalibus cum censu, agris, pratis, silvis et omni libertate ad ea pertinente, domine Marte uxori sue centum S. gr. dotavit et nomine dotis assignavit et ei de dicto censuad graci- osam dotalem obligacionem in dictis pecuniis condescendit. Et prefatus Andreas notarius ad 20 

Strana 154
154 hanc dotem suum prebuit consensum. Actum anno domini M?CCCC?XVI? feria quinta ante dominicam Palmarum. (Rukop. c. 992 f. 75.) 6. 1434, 10. srpna. Jan Čeček z Pako- měřic učinil jest směnu rybníkem svým s Mi- kulásem Mnichem ze Lhotic a s Margrethü manželků jeho o čtyři k. gr. platu z těch pěti k. gr. platu, kterýžto svrchupsaný Mnich a Margretha mají na Přemyšlanech, tak že svrchu- psaný Jan Čeček má tyjisté čtyři kopy platu mieti, držeti, dědičně požívati —; a také svrchu jmenovaný Mikuláš Mnich ten jistý rybník, kterýžto leží pod Veltězy pod jeho rybníkem, v těch ve všech meziech, jakož od starodávna jest vysazen, s těmi dědinami, kteréžto také Jeżie nad tiem rybníkem a v téch mezech jakoz ty dédiny jsü vyméfeny a mezníci jsü vysazeni, má mieti, drżeti a jeho pożivati —. Actum feria tercia ante Tiburcii. (Tamtéž f. 155.) 7. 1435, 1. dubna. Nicolaus dictus Mnich de Lhoticz deputat et proscribit presentibus Margarete, conthorali sue, nate Mikssonis Masl- uieze, quadraginta quinque s. gr. — dotalicii in et super piscina sua sub piscina Weltiezsky dieta situata ac eciam agris —, qui in Prze- myssla sunt situati, quos agros cum piscina a Johanne Czeczek de Pakomierzicz emit, — taliter: Si ipsum Nicolaum prius contigerit decedere ab hac vita, ex tunc prefata Mar- gareta iam dietam piscinam, agros — in dicto dotalicio suo debet habere —. Si vero eadem Margareta decederet prius ab hac luce, quam Nicolaus antedictus, exinde dicta bona ad eundem Nicolaum et pueros ipsorum — equali partimine devolvi tenentur —. Actum pleno in consilio fer. VI. dominice Letare anno oc XXXV. (Rukop. 6. 2099 f. 401 at. 87 f. 36.) 8. 1439, 26. srpna. Ve jméno božie amen. Já Jan Šaufléř, měštěnín Starého Města Praž- ského, oznamuji tiemto listem všem lidem ny- nějším i budúcím a na vědomie dávám, že — toto své poslednie poruéenstvie zjednávám, tiním a zpósobuji —: Najprvé odkazuji a dávám E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Pavlovi kožišníku z Prahy domu svého, kterýž leží mezi domy Míšenským z jedné a domem Juristarum z strany druhé, dva diela svi, k nimž já právo mám a třetie diel slušie na Prokopa Krajsovic, takovú měrú: aby nadepsaný Pavel těma dvěma diely mocně vládl a z tolio, když by ten duom prodán byl, aby sestře mé mladšie Machně dal osm kop gr. a ostatek těch peněz aby tak obrátil, jakož sem jemu toho úplně svěřil k jeho vieře; a na tom aby jemu nebylo překážieno obyčejem ižádným. Item jakož mám dvuor v Pířčmyšlanech, a k tomu dvoru dva lány s jinými věcmi příslušejí, ten dvuor s jeho příslušenstvím po- rúčiem nadepsané Machně sestře mé. Dále jakož na těch listech, kteréž sestra má staršie v své moci má třetinu, tu také odkazuji na- depsané Machné —, aby toho mohla tak mocně dobývati jakož já sám. — Jenž jest dán leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého devátého v středu po sv. Bartholoměji. (Rukop. č. 992 f. 197.) 9. 1469, 16. května. Johannes de Rado- wesicz, olim Margarete filie Nicolai Sslauferz maritus, — resignavit — ius suum, guod habet ad quevis bona — et notanter ad curiam et agros in villa Przemysslany, Vito pannicide —. Actum in consilio feria II[. ante Penthecostes (Rukop. ć. 2105 fol. 279.) 10. 1519, 17. června. Já Jan Pytlík ze Zvoliněvsi vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že ty všecky zápisy a listy na pergameně tuto dotčené: Jeden najjasnějšiehokn iežete a pána, pana Jitiebo, krále Českého a markhrabie Mo- ravského etc. slavné paměti, jímžto Jeho Mst ráčil jest dotknúti v svém zápisu pod visutů pečetí najjasnějšícho ciesaře Zigmunda, Řím- ského a krále Českého, předka Jeho Milosti slavné paměti, kdež Jeho Milost císař. Zigmund ráčil dvěma svými zápisy zastaviti a zapsati Jindřichovi z Leroid a dědicóm jeho vesnice tuto psané: jedním zápisem Hostín probožstvie [sic] Vyšehradského, Veltěže probožstvie hradu 

Strana 155
Premyslen (1435—1519). Pražského, Přemyšleň, diel kláštera Břevnov- ského a diel Teplického, Větrušice kostela Vyšehradského, Zdiby kláštera svaté Kateřiny a Zlonín kostela hradu Pražského, v jedenácti stech kopách grošuov; a druhým zápisem témuž Jindřichovi z Leroid a Václavovi bratru jeho zapsal a zastavil jest lidi: v Znojšiících pro- božstvie hradu Pražského ve dvú stech ko- pách grošuov, kteréžto zbožie a zápisy nade- psaný král Jiří z těch sum a zástav od po- ručníkuov a dětí někdy Jana z Leroid, na něž ti zápisové řádně přišli jsú a spadli, vy- platil jest. Kdež pak týž král Jiří Jeho Milost ınaje ty zápisy vyplacené v své moci, ráčil jest je zapsati a zastaviti Vítovi z Plzně sukna kraječi a Janovi z Vlkanova, měšťanóm tehdáž Starého města Pražského, ve dvamezdcietma stech kopách grošuov peněz dobrých, kterýchž jsú Jeho Milosti ku potřebě puojčili, a podle toho Jeho Milost královská ráčil jim dáti na- depsaná dva zápisy ciesařská se vším, což v těch zápisech zapsáno stojí, i s tiem ryb- níkem, kterýž na tom výš dotčený Jan z Leroid udělal, dáti [sic] a na ně, totiž Víta z Plzně a na Jana z Vlkanova i na jich dědice váčil jest převésti milostivě, tak jakož týž zápis pod Jeho Milosti krále Jiříeho pečetí visutü to v sobě drží šieře a zavierá. Item list dobré vuole, jímžto urozené vladyky Jan, Václav a Jindřich Donátové bratřie z Těchlovic, majíc právo a spravedlnost k tomu zápisu krále Ji- řieho výš dotčenému kšaftem a řiezením do- statečným od svrchupsaného Jana Sosnovce, děda svého, pod pečetmi pánuov Pražan i to všecko právo a spravedlnost, kteréž a kteráž jim koli tu k nadepsaným zbožím po témž Ja- novi Sosnovcovi, dédu jich, náležela, dali jsú urozenému vladyce někdy Janovi Pytlíkovi ze Zvoliněvsi, měštěnínu Pražskému, otci mému dobré paměti, i jeho dědicóm a tak i mně jakžto synu a dědici po něm zuostalému, ták jakož týž list dobré vuole to šieře v sobě obsáhl jest. Item list jiný s visutými pečetmi, jímžto prozený vladyka někdy Jan Hrabě 155 z Vlkanova, měštěnín Pražský, všecko právo své a spravedlnost, kteréž a kterúž jměl ot urozené někdy panie Kateřiny z Vlkanova, dcery nadepsaného Jana Sosnovce z Vlkanova, kšaftem jejím řádně, což se dielu jejieho podle sestřencuov jejích k dielu jim příležících na vesnicech kněžských již psaných, totiž Hostýni, Veltěži, Přemyšleni, Větrušici, Zdibech a Zloj- níně a na jich všech příslušnostech dotýče, jakož dva zápisové ciesařští a jeden krále Ji- řieho slavných pamětí na to svědčí, nadepsa- nému Janovi Pytlíkovi otci mému a panie Kateřině z Záhořan i jich dědicóm a tak i mně týmž svým listem dal jest, tak jakož týž list to v sobě obšírněji drží a zavierá. Kdež já nadepsaný Jan Pytlík ty vesnice všecky nade- psané s jich příslušenstvím po témž panu Ja- novi Pytlíkovi otci svém podle panie Kate- řiny, matky mé nadepsané, zápisy již dotčenými i deskami zemskými zapsané řádně maje a s ní o to podělen jsa, dal jsem dobrovolně a s dobrým mým rozmyslem i mocí tohoto listu, Ss mü plnü a svobodnü dobrü volí dávám již dotčené panie Kateřině z Záhořan matce mé moc i plné právo jie při tom dávaje, toliko některé vesnice, va kteréž výš dotčení zápisové a listové svědčí, podle rozdielu mezi námi uči- něného, jmenovitě Hostýň ves celú s tuoněmi, s lukami, s kostelním podacím, Veltěže ves. celú, Zdiby ves celú se vším jich příslušenstvím a Přemyšleň, což jsme tu jměli, to všecko spolu jmieti, držeti a toho svobodně požívati, i s tiem se vším a s týmiž vesnicemi již dotčenými a zápisy i listy na ně zníciemi i s túto také dobrú volí, když a což se jie líbí nebo líbiti bude, jakžto s jejím vlastním učiniti bez všelikého mého i jiných všech lidí otporu a překážky. Na potvrzenie i budúcí pamět toho pečet můú vlastní dal jsem přivěsití k tomuto listu dobrovolně, prosiv urozeného pána, pana Václava z Říčan, miestosudí krá- lovstvie Českého, urozených vladyk pana Vá- clava Robmhápa z Suché, miesto najvyš[š]ieho písaře krälovstvie Českého, a pana Hynka 20* 

Strana 156
156 Lantfojta z Seče, úředníka u desk zemských, že jsú také pečeti své dali jim bez škody na svědomie podle mne přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta ot narozenie syna božieho patnádctistého devatenádetého ten pátek po svatém Vítu, božím mučedlníku. (Orig. v ar- chivu kapitoly sv. Vítské XLII, 28.) *) *) V kvaternu památném modrém desk. zem. z r. 1558 F 2 čte se tento zápis: Vedle toho podání od JCMti na — soud zemský mezi proboštem, děkanem i vší kapitolou hradu Pražského z jedné a Voldřichem z Prostiboře, Kašparem Zelenderem z Prošovic z strany druhé o tvrz a dvůr v Přemyšlení, jakž též jednání plněji svědčí —, tu páni — a vladyky — takto o tom vypovídati ráčí: Poněvadž ona Kateřina Lochovská z Vlkanova na místě jiných poručníkův sirotků a statku po někdy Voldříchovi z Prostiboře a Kašpar „Zelendar to jsou dskami i svédomím pokázali, že ten dvůr s tvrzí v Přemyšlení dědičně před shořením desk do desk kladena byla a zřízení zemské o vyzdvižení desk zřetedlně v sobě to obsahuje, kdo by to poká- zati mohl, že jest co prve před shořením ve dskách dědičné sobě vloženo- měl, že toho užiti má; a protož JMti jim Kateřině z Vlkanova na miestě sirotka, ja- kožto poručníci, a Kašparovi Zelenderovi z Prošovic právo dávati a při témž dědictví je zůstavovati ráčí, takže jim proboštu, děkanu a vší kapitole kostela hradu Pražského tím, z čeho ji viní, povinni nejsou — Stalo se v pondělí po sv. Matěji [27. února] I. 59. Přerov u Českého Brodu. 1. 1521, 25. února. (V kvaternu trhovém léta ete. XXI. v pondělí po sv. Matěji.) Páni JMt a vladyky na plném soudu zemském z plnosti moci své a milosti své zvláštní panně Lucii z Kolovrat, dceři někdy Jindřicha Korn- huzského z Kolovrat, mladších sirotkuov, bra- truov a sester jejích nedielných a statku na- depsaného někdy Jindřicha Kornhuzského z Kolovrat otce jich poručenstvie, kteréž jest na ni příbuzenstvím podle svolenie zemského a podle obdarování krále JMti připadlo, dáti jsú ráčili;, tak však, aby týmž sirotkóm dědin a zbožie neumenšovala. A za to jest slíbila sama napřed a vedle ní Jaroslav z Šelnberka etc., najv. komorník král. Českého, ona panna Lucie dědinami svými, kteréž má aneb jmieti E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: bude, a nadepsaný Jaroslav dědinami svými zejména v Přerově městečkem, domy, krčmami a dvory kmetcími s platem, a což k tomu mě- stečku přísluší, a v Sedlčankách vsi, clu (sic !), dvory kmetcími s platem, k tomu jednoho dvoru kmetcieho, tak: jestliže by co dědin a zbožie týmž sirotkóm, bratřím svým, umenšila, tehdy tíž sirotci aneb jeden z nich, přijda k letuom spravedlivým, bude se moci uvázati v dědiny nadepsané Lucie a v dědiny ru- kojmě jejieho, nadepsaného Jaroslava, nahoře jmenované; a ty bude moci držeti a jich uží- vati dotud, dokudž by týmž sirotkuom to všecko zase navráceno nebylo, co by jim dědin a zbožie jich umenšeno bylo, i se všemi ná- klady. Posel na to od JMtí z plného soudu zemského ke dskám byl Hynek Bořita z Mar- tinic etc. z pánuov, jsa k tomu zvláště vy- slaný. Stalo se v pondělí po sv. Matěji 1. etc. XXI. (Rukop. č. 2212 f. B. 5.) 2. 1524. — Jaroslav ze Šelnbergka a z Kosti oc, nejvyšší: kemorník království Če- ského, přiznal se před úředníky pražskými, že dědictví své: Přerov zámek, dvůr poplužní s po- plužím, městečko tudíž, domy, krčmy a dvory kmetcí s platem, Mochov městečko, domy, krčmy a dvory kmetcí, Vyšehořovice tvrz, dvuor poplužní s poplužím, ves tudíž, dvory kmetcí s platy, Nehvizdy městečko, domy, krčmy a dvory kmetcí s platem, Nehvizdky ves, dvory kmetcí s platem, Sedlčanky, Tíře- beslovice, vesnice celé a dvory kmetcí s platem, ves Čermíky, dvory kmetcí s platem, — s poda- cími kostelními v Nehvizdech, v Vyšehořovicích, v Mochově, v Bříství, v Semicích, a v Velence s polovicí Labe a luhy s mlejny, husmi, sladovnů, pivovarem, s vinicemi, šafránicemi, štěpnicemi, chmelnicemi, s posudným, s krčmami, s cly — to všecko, což jest tu sám měl a držel, a také což jest jim — Pražanuom před shořením desk ve dsky zemské kladeno bylo —, prodal purgmistru a radě i všie obci města Prahy — za čtrmezcítma tisíc k. gr. sedm set kop gr. a dvadceti kop gr. pr. č. (V kvaternu trhovém 

Strana 157
Přerov (1521—1527). 1. XLII ve ćtvrtek pred sv. Rehorem oc XXIIII. (Rukop. ć. 331 f. 141.) *) *) Trh stal se dle kalendáře Veleslavínova (p. 49.) ve středu po sv. Valentinu (17. února.) 3. 1524, 8. března. Pan purgmistr a páni od Vondřeje z Holubova domu přijali pro obecní potřebu na placenie Přerovu padesát kop gr. pr., a ty mají zaplaceny býti z obec- ného měšce. Kteréžto peníze náležejí nebožce Matiášovým sirotkóm z Gasova domu. — Actum fer. III. ante Gregorii anno oc XXIIII. (Rukop. 6. 99 f. 176.) 4. 1527. — Počet z panství Přerovského fer. IIII. post Luciae od Jana Karbana a to za l. XXVII za polouletí sv. Havla: Suma příjmu VEXXXI!/, k. m., suma vydání na týž příjem CCCCLXXX k. LIIII gr. VI d. Zuo- stává hotových za týmž Karbanem z tohoto pottu LVII'/j, k. V gr. I d. Jakoz jsü jemu zuostaly na počtu předešlém XLI'/, k. VIII gr. III d., a to na počtu léta XXVII při sv. Havle, z tohoto facit vyrazu(?) sobé sumu pozüstalü. Pozuostává po vyráZce 6istého VIII k. LVI gr. V d. (Rukop. &. 332 f. A 8.) 5. 1527. (?) — (O rozdielu zbozie Přerov ského.) Druhý diel se klade tento: Najprve Nehvizdy městečko a vsi tyto s platem, ze- jmena: Tajnec, Vikań, Kozovazy, Mochov se clem, Vyšehořovice, Horušany, Nehvizdky, v těch ve všech mezech a hranicech i s tou vší zvolí a tiem příslušenstvím, jakž plněji dsky zemské a zápisové svědčí. Item z těchto vsí napřed položených platu polouletnieho vyjíti jmá svatohavelského s lidí osedlých sto kop čtyřidceti puol osmý kopy dvamezcietma grosuov a dva penieze, vše českých. Item tvrz a ves Malešice, Dvorce ves a Dobroviz s rybníky, s platy i se vším příslu- šenstvím tak, jakž dsky zemské a zápisové na to učinění plnějie svědčí. ltem tito rybníci se pokládají k tomu dielu: Najprve Mochovský Veliký, Držkovec, Nový u Mochova, Kozovazský, Podvinskaj, 157 Vokřínek, Rohlík, Dražkovec, u Nehvizdek dva, pod Chorušany dlouhý, ve vsi druhý, třetí nade vsí a čtvrtý v Březím. Item tyto louky k tomu dielu: Najprve louka Mochovská robotnie veliká, louky kněžské, louky v loucku, louky u Podvinského rybníka, okolo velikého Mochovského rybníka, louky vedle Nového rybníka, pod Kozovazskym ryb- nikem, item u Vysehofovic a u Hornśan, tóch jest dobre malo loucek. Item v Vysehofoviciech štěpnička nějaká. Item tito lesové k tomu dielu: Najprve Pardusuov, Vince (?) slove, nad Podvinským rybníkem, stráň Vyšehořovská, Klučiek nad Horušany. Item k témuž dielu poddacie troje: Mo chovské, Vyšehořovské, Nehvizdské. Item což se vazeb dotýče, kteréž jsůúů k rybníku Mochovskému zřiezeny, ty též k tomuto dielu aby byly vydány. A což se peněz sirotčích dotajče, kteréž jsú za p. Jaro- slavem z Šelmberka a z Kosti, nejvyšším ko- morníkem královstvie Českého, zuostaly, ty se mají společně od pána vyupomínati a přijieti. A těm sirotkuom, kteří budou v kterém dielu a komu se dostanou, ti to aby vrátili. Item což se závad, dluhuov, kteréž jsú na zboží Přerovském podlé desk zemských, a zápisuov dotýče, v kterémž by se koli dielu závada našla, a ten dluh že by měla druhá strana zaplatiti: podlé přijetie na se dluhuov ta strana bude povinna závadu vypraviti. Než což se závady špitálu sv. Pavla dotýče, tu zá- vadu sami páni Staroměstští svésti odtud, kdež jest, mají; a to proto, což jest dluhuov ve dskách zemských jiných, pro kteréž se práva vedly a vedou, že se na ty páni Novoměstští potahovati nemají nynie i časy budúcie. Než dluh páně kancléřuov a knieZete Karla JichMti, ježto jsú za jednoty zašly, ten má vespolek i s náklady jíti. A že jsou ti podielové oba tak zavfeni a jest z obi stran od týchž pánuov Pražan při- stúpeno, na jistotu toho a svědomie pečeti jich 

Strana 158
158 měst nadepsaných jsú přitištěny k této ceduli řezané, kdež jedna každá strana jmá ceduli jednu. Stalo se léta a dne v týchž cedulech položeného. (Rukop. č. 2133 II. f. 77.) 6. 1528. — Z Přerova [úroku] sv. Jirské- ho I. ete. XXVIII. Suma příjmu CCCCXLIX k. XLVI gr., počítaje s těmi penězi '/, k, kteréž byly nalezeny v truhlici na Přerově při regi- střích. Suma vydání CCCLXIX k. LII gr. III d. Zuostává sv. Jirského LXXIX k. LIII gr. III d. (Rukop. č. 332 f. A. 8) 1. 1581. — (Václava Jaroše z Kapi Hory účty hospodářství panství Přerovského.)*) Léta Páně tisícího pětistého XXXVII příjem peněz hotových: Najprvé přijal jsem od úředníka pře- rovského p. Linharta z Hrádku I'/,C XIIT'/, k. gr. č. a na to jsem jemu byl dal ceduli rezani tu sobotu po sv. Havlu [20. fijna], potom ten pondělí den sv. Alzbéty [19. listo- padu], když počet činil, nekladl více tehdáž v ten počet těch peněz než LVIII k. gr.č., a ostatek té sumy (sto kop V'/, k. gr. €. zuo- státi jemu má k budúcímu počtu. Vrátil mi první ceduli a dal jsem jemu jinú ceduli řezanú | na sto kop V'/, k. gr. č. a mnó zńplna I'/,€ k. XIII, k. gr. 6. dśno (163—30).**) Item v sobotu pied sv. Martinem [10. listopadu] porybného od Chabové XX k. gr. (20) a potom opět v úterý po sv. Alžbětě (20. listopadu] od též Chabové V k. gr. č. (5). Item v úterý po sv. Alžb. [20. listopadu) od p. Linharta úředníka přerovského XL k., a na to má ode mne ceduli řezanú (40). It. u vigilí sv. Ondřeje ap. [29. listopadu] od p. Ondřeje Tatka z Kuřího úroku poluletnilio svatohavel- ského III'/, k. gr. a XV gr, neb platí z půl- druhého sta k. do roka úroku toliko VII*/, k. (3—45). It. v sobotu před sv. Barbori [1. pro- *) Učty zde otištěné jsou vzácný zachovaný kus o hospodářství obce Staroměstské, které vedle měst- ských věcí obsahují též o venkovu hojnost dat. Jiný takový kus — pokud vím — až der. 1620 zachován není. Kopy vždy české. — **) Čísla zde i dále v závorkách položená jsou v orig. vysazena po straně k součtu. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: since] od pánuov úředníkuo šestipanských, toho času p. Šimona Třeštíka z Hyršova a p. Martina Smila, na splacení üárokuo L k. (59). Summa partis facit COLXXXII s. gr. a XV gr., vše českých. L. MVC XXXVIII. V sobotu před sv. Třmi králi [5. ledna] od p. Ondřeje Tatka z Kuřího za Žáka ze Zbuzan I k. (1). It. v středu před Hromnicemi [30. ledna] od Zigmunda Frejskuta LXXXVII'/, k. na sumu jistinná IIM k. üroku poluletního, za p. Lva JM., a on Zigmund přijal je od p. Jindřicha Semína; jest dána kvitancí. (87— 30). It. v úterý den sv. Řehoře [12. března] od p. Linharta úředníka na Přerově L k., kteréž jemu lidé dali berně (50). Příjem při času sv. Jiří leta svrchupsa- ného: V pondělí před sv. Stanislavem [6. května] od úředníkuov a osadních sv. Haštala VC k. peněz půjčených úroku ročního, má se z nich dávati toliko XL k. (500). It. posudného od p. Jiříka Komedky a p. Ladislava Humpolce I,€k. (150). It. v pátek po sv. Stanislavu [10. května] od úředníka přerovského L k. (50); it. od Zivnüstky za vinici, kteréz klásti měl za p Jiříka Ježíška, L k. (50). It. v pátek po sv. Žofiji [7. května] od p. Petra Velikého na místě p. Linharta za vlnu přerovsků XXV k. (25). It. v úterý v Křížových dnech [28. května] od p. Jana Zvůnka peněz porybných CLXXXVIIII k., o kteréž s ním sečtěno; a na to má ceduli řezanú (189). It. v středu před Božím vstoupením [29. května] od p. On- dřeje Tatka úroku svatojiřského na 1'/,C k. II/, k. a XV gr. (3— 45); it. od pana Jana Chochola z těch peněz XXXV k., které měl do rady položiti za duom, X k. (10). Summa partis facit IM CXVI s. gr. vše českých. lt. od paní Markéty z Chrastu CC k. a LXX k. peněz puojčených na celý úrok; má list s poluletím (270). It. od p. Václava Man- delíka z Chrastu CC k. penéz puojéenych na 

Strana 159
Přerov (1528—1589). celý úrok; má list na pargaméně s poluletím (200.). A ty oboje peníze dány p. Častolarovi. It. v středu den sv. Bonifacia [5. června] od starších Židuo L k. (50). It. v pátek u vigilji sv. Petra a Pavla ap. [29. června] od p. Lin- harta úředníka přerovského XXV k. (25.). Item v sobotu před sv. Jiljím [31. srpna) úroku svatojiřského ze IIM LXXXVID//, k, kteréž přijal mistr Tomáš z Javořice od p. Lva JMti (87—30); it. od maršálka XXV k., ty které byl Pelikán položil u p. purgmistra za vinici (25). Příjem při času sv. Havla léta svrchu- psaného. V sobotu po sv. Havlu [19. října] od p. Jana Zvůnka peněz z porybného LXXXI k. (81.). It. v touž sobotu od p. Ladislava Humpolce peněz z posudného CXXV k.; jest v ceduli řezané, kterou mezi sebou máme, po- znamenáno, (125). It. v pátek před sv. Šim. a Judi [25. fijna] od p. Jakuba z Vratu, hof- rychtéře král. Českého, na ten list, který svědčí na L k., jistinu L k. (50). It. v sobotu před sv. Šim. a Judú [26. října] od téhož p. Jakuba na tu sumu, kteréž jemu mistr Tomáš půjčil, též L k. (50). Summa partis facit VIIIIC LXIIL'/, k., vše českých. Item od p. Jakuba též XXXIII k. a IID/, gv. (38—4'/,). It. od p. Jana Zvünka z ‘penéz porybnych obzvlást X k. (10), které jsou dány p. Matějovi Řepíkovi. It. v sobotu po Všech Sv. [2. listopadu] od p. Ondřeje Tatka úroku svatohavelského HI, k. XV. (3—45). It. v pondělí před sv. Linhartem [4. listopadu] od p. Martina Smila na místě pánuov úřednikuov šestipanských L k.; jest na to cedule řezaná (50). It. v úterý před sv. Linhartem [5. listopadu] od p. Martina Smila z úřadu špitálského za předešlý rok L k. (50). It. v pátek před sv. Martinem [8. listopadu] od starších Żiduov L k. (50). It. v sobotu pfed sv. Martinem [9. listopadu] od pánuov üredníkuov mostskÿch rozdielné Il!/,© k. (250). 159 It. na den sv. Martina [11. listopadu] od p. Linharta z Hrádku l'/,©; jest na to cedule řezaná (150). It. v sobotu pied sv. Alzbétü [16. listopadu] od pánuov úředníkuov most- ských L k. (50). It. v pondělí před sv. Lucii [9. prosince] od p. Jakuba Fikara z Vratu na tu sumu, kteréž jemu mistr Tomáš půjčil, sto zlatých uh., učiní za ně LXXV k. (75). It. v úterý před sv. Lucií [10. prosince] od p. mistra Tomáše LX k. (60); it. od téhož mistra Tomáše XII k. XL gr. VI d (12—40—6). It. v sobotu po sv. Lucii [14. prosince] do rady dáno sto k. gr. č. od p. Zajímače; p. Jindři- chovi dáno z nich sto zl.uh. a p. Šimon z Tiš- ňova, tehdáž purgmistrský úřad drže, přijal k sobé XXV k. (100). Summa partis facit VIIIC LXXXXIIII'/, k. 11"/, d., vše českých. L. MVC XXXIX. It. ve čtvrtek před sv. Fab. a Šebestianem [16 ledna] od úředníka přerovského sto k; jest na to cedule jemu dána (100). It. v úterý po sv. Matěji [25. ún.] od pp. berníkuov a od p. Duchka Dvorského XXV k. (25). It. v so- botu před nedělí, jenž slove Oculi [8. břez.], od p. Lva JMti üroku poluletního svatohavel- ského LXXXVII'/, k. (87—30). It. téhoZ dne od Duchka bradyfe z Koińskóho trhu, podle smlávy ucinénépro jeho dlvh, XV k. (15). It. 'v pátek před Smrtedlnou nedélí [21. brez.] od Orteglové podle rozsudku soudu komorního o ty dédiny v Ovenéi, CLXVI k. XL gr. (166— 40). Příjem při času sv. Jiří 1. ete. XXXVIIII V pátek po sv. Stanislavu [9. kv.] od p. Ondř. Tatka z K. jistiny, co jest dlužen byl, 1!4€ k.; list jemu vrácen (150). It. od téhož úroku poluletního z těch peněz III, k. XV gr. (3—45). Summa partis V€ XLVII k. LV gr., vie českých. It. v pondělí o Křížových dnech [12. kv ] od p. Jana Zvünka penéz porybnych 1!/C]. (150). It. v úterý, též o Kř. dnech [12. kv.) 

Strana 160
160 od Živnůstky za vinici, kteréž kladl za p. Ji- říka Ježíška, a již peněz posledních L k. (50). It. v pátek po Božím vstoupení [16. kv.] od mistra Jeronyma z Hrobčice peněz puojčených V“ k. (50); it. téhož dne od p. Pavla Severina peněz přerovských IIP/„C k. VIII k. gr. (359); it. téhož dne od p. Zig- munda Frejskuta penéz od posudného 1!/,€ k. (150). It. v ńtery pied sv. Duchem [20. kv.] od p. Jana Zvinka z porybného XXV k. It. v litery svatoduśni [27. kv.] od Duchka Dvor- ského peněz z berně, které k sobě přijímal, XX k. a XVII gr. (20—17). It. v pátek před sv. Trojicí [30. kv.] od p. Jiffka Minciie z Varty peněz z berně XX k. a XXVI gr. (20—26). It. v úterý den sv. Jan Ki. [24. čna| od mistra Tomáše VI k.; a ty peníze jsou od p. Zajímače za škody, které jsme na něm ustáli (6). It. v pondělí po sv. Petru a Pavlu od Jiříka Komedky z posudného a jiných, kteří předešlého roku na posudném seděli, LXVIII'/, k. (68—30), it tehoż dne od téhoz p. Komedky z posudneho, jakożto od novych üfedníkuov, XXXV k. (35). Summa partis MCOCLXXXIIII_s. gr. a XIII gr., vše českých. It. ve čtvrtek před sv. Prokopem [3. čce) XXX k. z rady; a ty peníze byly položeny od p. Martina z Vlkanova, náležející na dlažbu (30). It. v pondělí po sv. mistru Janu Husovi [7. čce] od Václava, písaře JMti p. Lva, LXXXVII''/, k. (87—30). It. ve čtvrtek pred sv. Petrem v vuokovách [31. čce] od p. Pelikána za vinici XXII'/, k. (22—30). It. v sobotu před sv. Vavfincem [9. srp.] od Martina Smila z Sto- ješic XXXV k. (35). It. v pondélí po sv. Vavt. [11. srp.) od p. Jiříka Mincíře z Varty peněz berničních X k. (10). Summa partis: CLXXXV k. č. Vydání a splácení summy jistinné léta etc. XXXVII pti éasu sv. Havla. Najprv Janovi z Drhonic dal jsem na jistinu jeho dílu L k. v pátek po sv. Brikci [16. list.], a týž Jan udělal kvitanci na sto k., E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: neb druhých L k. ty jest přijal od p. Petra soukeníka (50). It. v středu před sv. Ondř. [28. list.] starším cechmistróm sladovnickým, Václavovi Šetulkovi a Janovi Fišlovi bakaláři jistiny XXX k.; list hlavní vrátili (30). Vydání na jistinu při času sv. Jiří léta etc. XXXVIII: V úterý před sv. Stanislavem [7. kv.] paní Kateřině z Borovnice jistiny LXXV k., a jest vrácen hlavní list na CC k. a na XXV k. (75). It. p. Častolarovi jistiny tisíc k. a list vrácen na touž sumu (1000). Summa partis IMCLV k., vše českých. Vydání na jistinu při času sv. Havla etc. XXXVIII: V úterý před sv. Divišem [8. říj.] Kli- mentovi Walterovi, manželu Salomeny Trubské, na jejím místě vedle dobré vuole, kterouž jest od ní maje na to ukázal, L k. jistiny ; dal na to kvitanci (50). It. v čtvrtek před sv. Šimo- nem a Judü [24. ríjn.] p. Ludvíkovi z Gut- Stejna na ten list, kterýž svědčí na I'/,M k. č. jistiny, V€ k. €; a jest list vrácen a jiný na tísíc k. č. udělán (500). It. v pondělí před sv. Lucii sirotkôm Kostomlatskÿm II€ k. à. jistiny; jest zápis při dskách, kterýž byl uči- něn na zboží Přerovském, ten jest propuštěn dne svrchupsaného (200). 1539: It. ve čtvrtek před sv. Fab. a Šeb. [16. led.] Klimentovi Walterovi, který má dceru Anny Trubské, sto k. č. jistiny; list hlavní vrátil s dobrou volí na sumu II“ a V k. č. (100). It. v sobotu před Smrtedlnü nedélí [22. břez.] p. Zigmundovi Oudréskému, na místé p. Ludvika z Guttstejna, na ten list, kteryZ má na tisíc k. č., I'/,C k. 6.; a tyż p. Zigmund udólal na to kvitan- ci, a týž list při sv. Jiří má býti obnoven (150.) Summa partis facit IM- k. gr. č. Vydání při času sv. Jiří léta etc. XXXIX: V pátek po Božím vstoupení [16. kv.] p. Jindřichovi Škopkovi sumy jistinné VI!/,C k. a VIII k. č.; list svědčil na VD/, k. a na XXXV k. č. A jest prve dáno XXVII k. č., 

Strana 161
Pierov (1537—1538). ty peníze p. Diviš Bošinský z Božejova k ruce JMti p. z Pernštejna jest přijal a pán také jest za to rukojmě, že list hlavní o Suchých (dnech najprve příštích od téhož p. Jindřicha Škopka má vrácen býti (658). 1t. téhoZ dne Dorotě, někdy Václava Pikarta dceři, jistiny sto k. č.; bral je manžel její; list vrácen i zkažen (100). It. v pátek den sv. Arnolfa [18. éce] Lidmile Kosteékové jejího dílu ji- stiny XXV k. č.; list vrácen (25). It. v sobotu před sv. Sixtem [2. srp.] z rozkázání p. purg- mistra a pánuov dáno Viktorinovi z Klatov X k. č., kteréž někdy otec jeho podlé jiných kupcuov k pilné potřebě do Uher puojčil (10). Summa partis VIII'/, k. XLIII gr., vie č. Vydání peněz obecních přijatých na spla- cení úrokuov léta etc. XXXVII: Ve čtvrtek před sv. Martinem [8. list.] Janovi Kopáčovi, písaři p. Dubeckého, na sto k. a XXV k. č. jistiny üroku poluletního | svatohavelského VI k. a XV gr. č.; jest na to kvitancí (6—15). It. v pondělí po sv. Martinu [12. list.] Mikulášovi Talavaškovi na VC k. jistiny úroku ročního L k. č.; jest na to kvi- tancí (50). It. téhož dne osadním od sv. Mi- kuláše V k. gr. úroka poluletního na jistinu I'/, k. &; jest na to kvitancí (5). It. v úterý po sv. Brikcí [20. list.] p. Janovi Chocholovi na místě pánuov osadních sv. Havla na jistinu IIC k. č. úroku poluletního svatohav. X k. č.; jest na to kvitancí (10). It. v středu před sv. Kateřinů [21. list.] Duchkovi Dvorskému na místě všeho cechu řeznického na jistinu IIIC k. úroku poluletního svatohav. VIIII k.; jest na to kvitancí od něho na místě tćhoż cechu (9). It. v pondělí před sv. Ondř. [26. list.] Janovi Rokyckému na jistinu sto k. úroku po- luletního V k.; jest na to kvitanci (5). It. ve čtvrtek před sv. Barbora [29. listop.] pani Anně z Lungvic na jistinu sto k. gr. úroku poluletního svatohav. V k.; jest na to kvitancí (5). It. téhoz dne Duchkovi Cejkovi na místé pánuo osadních Tajnských na jistinu IIC k. úroku polul. X k.; jest na to kvitancí [10]. Archiv Český XXVIII. 161 Summa partis facit C k. XV gr., vše č. It. v sobotu před sv. Barború [1. pros.] p. m. Tomášovi, aby položil ke dskám sirotkóm nebožtíka Kostomlatského úroku polul. svato- havel. X k. (10). Léta etc. XXXVIII. It. tu středu před Hromnicemi [30. led.] Zigmundovi Frejskutovi a Martinovi Farkašovi na místě sirotkuov nebožtíka Jana vážného, jakožto poručníkóm, úroku polul. svatohav. XXII'/, k, a VIIII gr. č.; jest na to dána kvitancí (22—39). It. v pátek po sv. Matěji [1. bř.] p. purkrabí najvyššímu p. z Wartm- berka na sumu jistinnü VIIIC k. roku svato- hav. XL k.; prijal je Mojžíš; jest na to kvi- tancí dána (40). Vydání na úroky při času sv. Jiří léta etc. svrchupsaného: V úterý před sv. Stanislavem [7. kv.] si- rotkóm paní Anny ze Chcebuze z Kostomlat, při dskách na sumu IIS k. úroku svatojiř. X k.; jest kvitování při dskách (10); it. p. Janovi z Nedvězí na jistinu IIC k. üroku svatojir. X k.; jest na to kvitanci (10). It. p. Castolarovi üroku svatojif. polul. XL k.; jest list vyvazen a vrácen (40). It. úředníkóm sv. Havla úroku polul. svatojit. X k. na jistinu IIC k.; jest na to kvitanof. Summa partis facit CXLII!/, k. a VIIII gr. č. It. Janovi Kopáéovi üroku svatojit. VI k. a XV gr. č.; jest na to kvitanci (6—15). It. v středu den sv. Žofie [15. kv.] p. Matě- jovi Myslíkovi úroku svatojiř. polul. XXXII'/, k. (32—30). It. téhoz dne Janovi Rokyckému úroku polul. svatojiř. V k. Mně v vydání ne- počítá se více neZ XLV gr, neb IIII k. a XV gr. jsou jemu vyraženy v berni. It. ve čtvrtek po sv. Žofii [16. kv.] paní Anně Albové z Lungvic na sumu sto k. úroku svatojif. V k.; jest na to kvitanci (5). It. pani Kateřině z Borovnice úroku polul. III k. XLV gr. &.; bral je Vokaty [Zid], list hlavni mam (3—45). It. úředníkóm od M. Boží na lúži na jistinu VC k. ńroku svatojif. XXk.; jest na to 21 

Strana 162
162 kvitancí (20). It. Duchkovi Dvorskému na místě pánuo starších řezníkuo na jistinu III? k. úroku svatojif. VIIII k.; jest na to kvitancí (9). It. Dorotě, sirotku neb. Václava Pikarta, na jistinu sto k. úroku svatojif. V k.; na to kvitancí dána (5). It. v sobotu před sv. Žofií [11. kv.] p. Janovi z Chvojna na sumu tisíc k. gr. úroku svatojiř. L k.; jest na to kvitancí (50). It. v úterý před sv. Urbanem [21. kv.] p. m. Tomášovi na sumu IIIIC k. ároku svatojif. XV k.; kvitanci má dáti (15). It. p. Matéjovi Reptkovi na místě paní Anny z Liboslavě úroku svatojiř. X k.; jest na to kvitancí (10). Summa partis facit CLVH k. a XV gr. č. It. v pondělí po Božím vstoupení [3. čvna] Zigmundovi Frajskutovi na místé osadních sv. Mikuláše úroku svatojiř. V k.; jest na to kvi- tancí (5). It. v sobotu den sv. Víta [15. évna] p. Martinovi Farkašovi a Petríkovi na místé pánuov osadních M. Boží pfed Tynem na sumu jistinnû II k üroku svatojif. X k. (10). It. najv. p. purkrabí Pražskému v pátek před sv. Janem Ki. (21. čvna] na sumu XVIC k. m. úroku svatojift. XL k. &.; jest na to kvitancí (40). It. ve čtvrtek den sv. Prokopa Karyasovi Pekkovi z Klatov na sumu jistinnû VC k. è. úroku svatojiř. XXV k.; jest na to kv. (25). It. v sobotu v den sv. mistra Jana Husi [6. čce] sirotkóm neb. Jana z Drhonic, starého vážného, úroku svatojiř. XVII, k. VIIII gr. č.; jest na to kv. (17—39). It. v úterý před sv. Markétů [9. čce] p. Vilémovi Kamejtskému z sumy IIP/,M k. úroku svatojiř. polul. LXXXVII'/, k.; jest na to kvit. (87—30). It. v středu den sv. Havla [16. října] Janovi Sladkému na misté p. Jana Škopka, kterýž ukázal list hlavní na VIC a LXXXX k. &, na sumu jistinnou pozuostalou VI'/,C a XIII k. gr. č. úroku z nich XXXIII k. IMIP, gr. &; jest na to kv. (33—4!/,). Summa partis facit COX VIII k. XIII, gr. &. Vydání úrokuov při času sv. Havla I. etc. XXXVIII: V pondělí den sv. Jedenácte tisíc panen E. XIV. Zprávy o statcích venkovských 2 archivu města Prahy: Karyasovi Pekkovi z Klatov na sumu VC k. č. üroku sv. hav. XXV k.; jest na to kv. (25). It. p. Ludvíkovi z Guttstejna z sumy 1'/,M üroku sv. hav. polul. LX k. ; byl list na sumu I'/„M a tak jiný list jest udělán na tisíc k. č., a kvitanci není žádná, poněvadž list jest vrácen (60), It. *) po sv. Sim. a Jud. [28. říj.] paní Anně z Lungvic na sumu sto k. úroku sv. hav. V k., jest na to kv. (5). It. téhož dne p. Matéjovi Myslikovi z Hyršova ároku sv. hav. polul. XXXID! ,, k.; jest na to kvit (32—30). It. v pátek den Všech Sv. [1. list.] Jiříkovi Koníkovi na místě osad- ních M. Boží na lúži úroku sv. hav. XX k.; jest kv. na to (20). It. Janovi Chvojenskému téhož dne úroku sv. hav. L; k.; jest na to kv. (50). It. Václavovi Perníčkovi a Janovi Fišlovi na místě osadních sv. Haštala na sumu VCk. üroku sv. hav. polul. XX k.; kv. na to (20). It. p.. Matéjovi Repíkovi na místé paní Anny z Liboslavé üroku sv. hav. od p. Jaua Zvunka na místě mém dáno X k.; jest na to kv. (10). It. v pondélí pred sv. Linhartem [4. list.] Janovi Kopáčovi úroku sv. hav. VI k. XV gr.; jest na to kv. (6—15). Summa partis faeit COXXVIII'/, k. a XV gr. č. It. v pondělí před sv. Linhartem [4. list.] Duchkovi Dvorskému na místě pánuov starších rezuíkuov üroku sv. hav. VIIII k.; jest na to kv. (9). It. v üterf pred sv. Linh. [5. list.] Janovi Rokyckému üroku sv. hav. V k.; jest na to kv. (5). It. v sttedu den sv. Linh. [0. list.] Janovi Chocholovi na místě pánuo osad- ních sv. Havla úroku sv. liav. X k.; jest kv, na to (10). It. téhož dne p. Janovi Jeníčkovi pergmistru z tisíce k. č. úroku polul. sv. hav. XXX k. (30). It. v pátek před sv. Martinem [8. list.1 sirotkóm Kostomlatskÿm pani Anny ze Chcebuze üroku sv. hav. X k.; kvitancí pri dskách (10). It. v úterý po sv. Mart. [12. list.] Zigmundovi Freiskutovi na místě osadních sv. Mikuláše úroku sv. hav. V k. (5). It. Dorotě, sirotku V. Pikharta, ároku sv. hav. V k.; jest - *) Udáni dne v témdui zde omylem vynecháno. 

Strana 163
Přerov (1538—1539). na to kv. (5). It. v pondělí po sv. Ondř. [2. pros.] p. Mart. Farkašovi na místě pánuov osadních M. Boží před Týnem úroku sv. hav. X k.; jest na to kv. (10). It. v úterý před sv. Lucii [10. pros.] p. mistru Tomášovi na místě p. Václava Mandelíka üroku sv. hav. X k. (10). It. ve čtvrtek před sv. Lucií [12. pros.] Miku- lášovi Talavaškovi úroku ročního L k. (syn jeho je přijímal); jest na to kv. (50). Summa partis facit CXLIIII k. &. It. p. Jindfichovi Skopkovi zpraven jest ürok sv. hav. na místé mém od p. Jakuba likara z Vratu XXXIII k. a Ir, gr. &; však proto já v příjem jsem je položil, jako bych je přijal. Jest ua to kvitancí od p. Jana Sladkého na místě téhož p. Jindř. Škopka. Act. ut. supra (33—4'/,). Lóta etc. XXXVIIII: Ve čtvrtek před Hromnicemi [39. led.] Mojžíšovi Židu z poručení a na místě najv. p. purgkrabie Pražského JMti úroku sv. hav. polul. XL k. č. (40), it. ve čtvrtek před Kvétnü ned. [27. bi.] Klimentovi Walterovi, manzelu Salomeny Trubské, z 1'/,€ k. pozuostalého úroku za půldruhého léta XIIII'/, k. (14—30). Vydání na úroky při času sv. Jiří léta ut supra: Ve čtvrtek den sv. Stanislava [8. kv] JMti p. Ludvíkovi z Guttnštejna úroku sv. jiř. z tisíce k. XL k.; kv. na to (40). It. v pátek po sv. Stan. [9. kv.] p. Zigm. Smi- Fickému úroku sv. jif. z V€ k. XXV k.; jest na to kv. (25). It. téhož dne paní Anně z Lungvie V k.; jest na to kv. (5). Summa partis CLVII k. a XXXIIII'/, gr. č. It. v úterý o Křížových dnech [13. kv.] Janovi z Nedvězí úroku X k.; jest na to kv. (10). It. v stiedu též o Kř. dnech Janovi Ko- páčovi VI k. XV gr.; jest na to kv. [6—15]. It. téhoz dne osadním sv. Ha&tala z VC k. roku sv. jit. polul. XX k.; jest na to kv. (20). It. v pátek po Božím vstoupení [16 kv.] 163 XX k.; jest na to kv. (20). It. téhož dne paní Anně z Liboslavě úroku sv. jiř. X k.; jest na to kv. (10). It. téhož dne p. Matějovi Myslí- kovi üroku sv. jit. XXXII'/, k.; na to kv. (32—30). It. v sobotu po BoZfm vstoup. [17. kv.] Janovi Chocholovi na místě pánuov osadních sv. Havla úroku sv. jiř. X k.; jest na to kv. (10). It. v úterý před sv. Duchem [20. kv.] Janovi Chvojenskému üroku sv. Jit. L k.; na to kv. (50). It. Janovi, někdy hospodáři z domu p. Slavaty, téhoz dne üroku sv. jif. V k.; na to kv. (5). It. v pondělí sv. Dušní [26. kv.] Duchkovi Dvorskému na místé pánuov starších reznikuov úroku sv. jir. VIIII k.; jest na to kv. (9). It. ve étvrtek po sv. Duse [29. kv.] p. m. Tomášovi na místě p. Václava Maude- líka úroku sv. jiř. X k.; jest na to kv. (10). Summa partis CLXXXII k. a XLV gr. It. téhož dne témuž p. mistru na místě paní Markéty z Chróstu XIII'/, k.; jest kv. (13—30). It. téhož dne témuž samému p. mistru úroku sv. jiř. XV k. (15). It. téhož dne Dorotě, někdy Václava Pikarta dceři, úroku sv. jit. V k. gr.; jest kv. (5). It. v pondélí po D. Téle [9. června] p. Jindřichovi Škopkovi üroku sv. jif. XXXII'/, k. XXII'/, gr.; jest na to kv. (32—52/, 1). It. v stiedu pied sv. Vítem [11. června] Karyasovi z Klatov úroku sv. jiř. XXV k.; nato kvit. (25). It. v pon- dělí po sv. m. Janovi Husovi [7. čce] zpraveno p. Janovi Jenitkovi úroku sv. jif. XXX k.; XV k. gr. jest vyraženo za p. Samuele a XV k. jest mu dáno; na to není kvitancí, přizná se (15). It. v pondělí po sv. Vavř. [11. srp.] osadním sv. Mikuláse üroku sv. jit. V k. (5). It. v středu po Na nebe vzetí P. M. (20. srp.] p. z Wartmberka JMti na místě sirotkuov někdy Martina z Moušvic úroku sv. jit. XL k.; jest na to kv. (40). Summa partis CII k. XXII, gr. Vydání na potřeby případné při času sv. Havla léta etc. XXXVII. Najprv Janovi Dětskému z Liboslavě mar- úředníkóm od M. Boží na lúži úroku sv. jiř. | šálku v úterý před sv. Mart. [6. list.] na jeho 21* 

Strana 164
164 službu za puol léta ostatního léta etc. 37 do- dáno VII!/, k. č.; dal na to kv. (7— 30). It. ve čtvrtek před sv. Kateřinou [22. list.] p. Ši- monovi z Tišňova na úřad purgmistrovsky XV k. (15). Léta etc. XXXVIII: U Veliký étvrtek [18. dub.] kuchmistru královskému z poruéení p. purgmistra a pánuov VI fl. uh. koláče, že Její kr. Mti P. Bůh syna dáti ráčil; a poslu tomu, kteraj s tou novinou na Přerov ku pánóm, kteříž tam na ten čas byli, poslán byl, XXIIII gr. (4—54). Při času sv. Jiří a potom léta svrchu- psaného. It. p. Jiříkovi Komedkovi na úřad purg- mistrovský v středu den sv. Stanislava [8. kv.] XV k. [15]. Summa partis XLII k. XXIIII gr. č. It. p. Václavovi Sovovi z Liboslavě v pátek po sv. Stan. [10.kv.] na úřad purgmistrský XV k. (15). It. v úterý o Kříž. dnech [28. kv.] z vuole p. purgmistra a pánuov Janovi Kolskému o vy- pisu nálezuov mezi pány Staroméstskymi a Novo- městskými a Pikarty XXXV gr. (35). It. ve čtvrtek před sv. Petr. a Pavl. [27. čvna] z rozkazu p. purgmistra a pánuov Janovi Králi z Hoštky XXVII k. č. peněz pfipovédénych po neb. Kno- flíčkovi na domě [nevypsáno] a Mikulášovi Rau- Sovi o sv. Jiří po tomto za něho dáno býti má XXIII k.; jest na to kvitancí dána (27). It. v pondělí před Navšt. P. M. [1. čce] z roz- kázání p. purgmistra a pánuov Dorotě Zig- mundové krajčové vdově peněz gruntovních sirotčích z zboží Přerovského jí náležitých V k.; jest kvitancí v radé (5). It. v pondélí pred sv. Petrem v vokovách [29. čce] p. Ja- novi Srnovi VIIII k. po Havlovi služebníku na vypravení Kaniekého ete. s povolenim p. purgm. a pánuov. Páni Novoméstátí mají jemu dáti tolikéž (9). It. v středu před sv. Václavem přijal jsem sobě na úřad purgmistrský za dva měsíce XXX k. (30). *) *) Dle tohoto údaje jest spisovatelem těchto účtů skutečně Václav Jaroš z Kapí Hory, který dle kniby E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: kontraktni ć. 2111. due 9. srpna objevuje se po Vác- lavovi Duhovi z Castrova purkmistrem (fol. 225): dne 1. října následoval po něm Jakub Fikar z Vratu. Summa partis LXXXVIY, k. V gr. € Při času sv. Havla XXXVIII: V sobotu před sv. Sim. a Judá [26. ríj.] učetl jsem se s p. Janem Maršálkem za službu jeho, takže XV k. vyzdvihl od p. pergmistra, kteréž byly položeny od Pelikána za vinici, a já jsem jemu dodal X k., takže jemu za ten rok, ktery jemu vyjiti mó pii sv. Klimentu příštím, jest zaplaceno (25). It. v sobotu po Všech Sv. [2. pros.] za škody vynaložené k úřadu a ke dskám od p. Bustéhradského p. Zigmundovi Oudrčskému jeho smlúvou na místě téhož p. Buśstehradskóho IIII'/, k. a III gr. (4—34). It. v středu po sv. Martinu [13. listop.] z rozkázání p. purgmistra, toho času p. Šimona Třeštíka z Hyršova, dvěma mlynářóm přespolním z Mělníka a z Berúna, že na jezy vycházeli vedle jiných II k. (2). It. v pondělí před sv. Lucií [9. pros.] ke dskám od propuštění zápisu paní Anny ze Chce- buze a sirotkuov Kostomlatských, kterýž jsou měli na panství Přerovském, II k. a IIII gr. (2—4). It. v pondělí před Múdrostí boží [16. pros.] mistru Jeronymovi z Hrobčice X k., kteróż p. purgmistr a páni jemu připověděli dáti do roka gorgeltů (10). It. v sobotu po sv. Lucii [14. pros.] p. Šimon z Tišnova přijal k sobě z těch sta k. gr. od p. Zajímače, drže úřad purgmistrský, XXV k. na počet (25). Summa partis facit LXVIII'/, k. VIII gr. č. Léta etc. XXXIX: V pátek před Hromnicemi [31. ledna] z poručení p. purgm. a pánuov půjčeno Zig- mundovi Rohovi X k. a jest na to od ného (10). It. ve čtvrtek před nedělí třetí postu, jenz slove Oculi [6. bi.], Janovi Studenev- skómu z Libošína podlé trhu a koupení spra- vedlnosti, kterouž měl na lidech v Zahradách na Újezdě sto k.; kvitancí na to (100). It. v pondělí před Vtělením P. Krista [24. bi.] Ja- 

Strana 165
Prerov (1537— 1539). novi Kanickému po druhé na vypraveni do Mo- ravy na potřebu společnú s piny Novomóst- skými XV k. Páni Novoměstští též obzvlášt jemu mají dáti XV k. (15). It. v pátek před Kvétná nedélí [28. br.] p. Václavovi Samue- lovi z Hrádku podlé té smlúvy za dva koně, kdež za to jemu mělo dáno býti XL k., ostatních XX, a přijal je maršálek. Jest na to kvitancí (20). It. v sobotu pred Kvétnü ned. (29. bř.] p. Janovi Studeněvskému podlé trhu a koupení té spravedlnosti na Újezdě, ač před časem na žádost jeho jest dáno s povolením p. pwrg- mistra a pánuov L k., jest na to kvitancí (50). It. téhož dne z vuole p. purgmistra a pánuov písařóm (do kanceláří dolejší na pargamen II k. (2). Summa partis facit CLXXXXVII k. €. Při času sv. Jiří léta ete. XXXIX: Ve čtvrtek den sv. Filipa a Jak. [1. kv.] Janovi Kanickému, když do Znojma jel o Še- stáka, X k. Páni Nov. Pr. tolikéž jemu dali X k. (10). It. v středu před sv. Duchem [21. kv.] p. Václavovi Sovovi za úřad purgmistrský XV k. (15). It. v pondělí Svatodušní [26. kv.] p. kan- cléři JMti po mistru Tomášovi za majestát L k. (50) a do kanceláří od téhož majestátu II k. (2). It. v úterý Svatodušní [27. kv.| p. Janovi Stu- denévskému posledních peněz podlé trhu teho a koupení té spravedlnosti, kterúž měl na Újezdě na lidech a na zahradě CXXV k. (125). It. v středu před sv. Vítem [11. čvna] na úřad purgmistrský dáno- mně XV k. (15). It. v středu po sv. Janu Kf. [25. čvna) po m. Tomášovi ke dskám škod za Dorotu a druhého sirotka pro ten soud, který jsme s nimi měli při soudu zemském, XXIII k. (23). It. v pon- dělí po sv. m. Janovi Husovi [7. čce] svrchu- psané Dorotě prosouzených před soudem zem- ským sto k.; jest na to kvitancí pod pečetí a na svědomí (100). It. téhož dne Janovi Dětskému maršálku na jeho službu za tři čtvrti leta XVIII k. XLV gr., jest na to od něho kvitancí (18—4b). Summa partis IIL'/„© VIII'/, k. a XV gr. č. 165 It. v pátek den sv. Arnolfa [18. čce] puoj- &eno pánóm (üredníkóm &estipanskym na Zeii XV k. (15). [t. téhož dne Janovi, písaři šesti- panskému, za Mikuláše Rauše z těch peněz, kteréž jemu od Jana Krále z Hoštky jsou odevzdány, VIIID/, k., a jemu Mikulášovi ob- zvlášt XIIP/, k. (23). It. v sobotu po sv. Petru v vokovách [2. srp.] p. Šimonovi z Tiš- nova na dlažbu V k. (5). It. v sobotu před sv. Vavř. [9. srp.] z poručení p. purgm. a pá- nuov dáno na místě mém Pavlovi Marvanovi od p. Martina Smila podlé té smlúvy, kteráž jest o puohon učiněna byla o úroky, které se pravil míti po sirotku nebožtíka Jiříka Šra- movitého, XXXV k. (35). Summa partis LXXVIII k. č. Tento počet svrchupsaný z příjmu a vy- dání od léta tisícého pětistého třidcátého sed- mého až do leta 1539 stal sě jest od urozeného vladyky pana Václava Jaroše z Kapí Hory před p. purgmistrem, toho času p. Janem Je- níčkem, a radou toho roku a před pány staré rady, kteří sou seděli na úřadě konšelském lete. XXXVII a XXXVIII, a před některými staršími obecními v radě. Kterýžto počet všemi pány jmenovanými jest přijat i schválen i na místě vší obce, a z takové práce jemu p. Václavovi jest poděkování jednomyslné učiněno a též také od mistra Tomáše z Javořice kan- cléře počet nížepsaný jest přijat. Stalo se léta 1539 v středu po slavném hodu Nanebe- vzetí P. Marie. Suma přijmu 5363 k. 38 gr. 2!/, d. Suma vydání 5362 k. 117/, gr., zuostává 57 gr. 5, d. Tento počet nížepsaný ku prvnímu při- náležitý činěn jest od m. Tomáše z Javořice, toho času kancléře, před týmiž všemi pány téhož léta a na týž den, ut supra, v radě. Příjem léta MV“ XXXVIII: Najprvé při Suchých dnech letničních [12.— 15. června] p. Václav Duha z Castrova a p. Ladislav Humpolec z Prostiboře přijali jsú na místě p. purgmistra a pánuov z komory 

Strana 166
166 JKrMti XIIC k., kterázto suma byla ujisténa této obci na ungeltě v Tajně. It. týž p. La- dislav H. a m. Tomáš přijali jsú na místě p. purgm. a pp. peněz půjčených od p. Wolfa z Guttštejna puoldruhého tisíce k. č.; list na to s poluletím a úroku ročního z pěti set k. č. toliko XL k. č. It. při času Nalezení sv. Štěp. [3. srp.] m. Tomáš přijal od JMti p. Adama Lva úroku svatojiř. minulého LXXXVIU/, k. Vydání léta 1538: Najprv pii Suchych dnech letničních [12.—15. června] p. Václav Duha a p. Ladislav Humpolec na místě p. purgm. a pp. vydali jsú těch XII k. z komory p. Vilémovi Kamajt- skému na tu sumu, kterúž jest měl za touto obcí. It. při témž času m. Tomáš při přítvm- nosti p. Ladislava H. vydal jest témuž p. Vi- lémovi Kamajtskému IIIC k. è. na zlaté. It. za téhož p. Viléma Kamajtského dán list p. Zikmundovi Smiiickómu od obce na pět set k. č. do sv. Jiří svědčící. It. za téhož pana Kamajtského druhý list dán od obce p. Jindřichovi Hasistejuskému na tisíc k. a místo toho jiný udělán p. Janovi Jeníčkovi, neb on toho listu svrchupsaného propůjčil jest obci. It. m. Tomáš dal při sv. Václavě [28. září] na místě p. purgm. a pp. za téhož p. Viléma Kamajtského p. Jindřichovi Hasištejn- skómu LIC LXXV k. ¢.; a tak témuž p. Ka- majtskému suma jeho, totizto půl čtvrta tisíce k. č. s vyraZením üroka XXV k., od obce této zúplna vydána a zaplacena. Na to kvitanci. A list vrácen. It. půjčeno p. Jakubovi Fikarovi z Vratu TIC k. č. do sv. Havla, na to dva listy rukú téhož p. Jakuba psaní. It. v sobotu den sv. m. Jana. Husi [6. čce| m. Tomáš dal poruć- níkóm sirotkuov někdy Jana z Drhonic III'/, k. a III k. List vrácen. It. v üterf po sv. Vavr. (13. srp.] m. To- más dal poslóm do Lince pro Vranovského XXXII k. II gr. è; registra na to rukü Hoška služebníka psaná. It. podruhé do Lince až do Benesova pred sv. Havlem Ik. XLI gr. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: V d. It. v sobotu před sv. Jiljím [31. srpna] m. Tomáš dal p. Václavovi z Kapí Hory XLVIU/, k. na groších českých širokých. It. v pátek před Pov. sv. kříže [13. září] témuž p. Václavovi sto k. na zlatě, kteréž jest on m. Tomáš vzal od p. Jakuba z Vratu na jistinu svrchupsanú. It. na cestu do Vídně XXVI k. III gr. a III d. č. It. při sv. Havle [16. říj.] úroku svatojiř. paní Markétě z Chrastu X1I1'/, k.; it. Anežce z Milhostic XV k.. It. p. Václa- vovi z Kapí Hory v pátek před sv. Martinem [8. list.] XII k. XL gr. VI d. Těmito dluhy p. purgmistr a páni Star. M. Pr. osobám níže položeným jsú povinni: Najprv osadním sv. Mikuláse I'/,€ k. č.; platí se jim “z nich úroku poluletniho toliko V k.; mají na to list. It. osadním sv. Havla IIC k.; platí se jim z nich celý úrok, mají na to list. It. osadním M. Bozí na lüzi VC k.; platí se jim z nich úroku poluletního toliko XX k., mají na to list. It. sirotkuom Kordovým CLXXV k.; platí se jim toliko puol úroku. It. Anné Albové z Lungvic s poručníky sto k. s celým úrokem; mají na to list. It. Kateřině Čelechovcové z Dubu IIIC k. s celým úrokem ; má na to list. It. Janovi z Chvojna tisíc k.; platí se z nich celý úrok, má na to list. It. Ma- tejovi Myslikovi z Hyrsova VI'/,© k.; plati se z nich celý úrok; má na to list s dobrú volí. It. m. Tomášovi z Javořice III k.; platí se z nich úroku ročního toliko XXX k. č. It. Mikulášovi Talavaškovi pět set k.; platí se z nich celý úrok; má na to list. It. do cechu sladovnického sto k. bez úroku při sv. Jiří. Puojčeno léta ete. XXXIIII. It. osadním Tajn- ským IIC k. s celým úrokem. It. najv. p. pur- krabí Pražskému VIIIE k.; platí se z nich celý úrok. It. Janovi, hospodáři někdy z Slavatova domu, sto k. s úrokem celým. It. pánóm řez- níkóm III€ k.; platí se z nich úroku ročního XVIII k. It. Janovi Kopáčovi z Dražova CXXY k. s celým úrokem. It. Janovi z Ned- vězí IIC k. s celým úrokem. It. Janovi Běšínovi a Anně mm. jeho II k. s úrokem celým. It. 

Strana 167
Prerov— Prezletice. Karyasovi z Klatov Věk., úrok z nich celý; a ty jsou léta etc. XXXVII díny na místě berně a založeny a vypůjčeny při času sv. Václava léta, ut supra. It. osadním sv. Haštala VC k.; platí se z nich úroku ročního toliko XL k.; mají na to list fer. II. ante Stanislai [6. kvet.] 1538. It. p. Janovi Jeníékovi tisíc k.-gr.; platí se z nich úroku ročního toliko LX k. gr. It. p. Ludvíkovi z Guttnštejna tisíc k. gr., úroku z nich roč- ního toliko LXXX k.; kterýžto list jest jemu obnoven, neb první svědčil na I'M k., léta ut supra. It. v středu před Božím vstüpenim [29. kv.] léta etc. 38. paní Markéta z Chrastu půjčila na celý úrok CCLXX k. It. téhož dne p. Václav Mandelík půjčil též na celý úrok CC k. gr. č. It. m. Jeronymovi z Hrobčice VC k., má z toho platu ročního na lidech v Sázeném XL k. podlé ujištění listovního. It. při sv. Havle má se dáti p. Zigmundovi Smiřickému VC k. gr. č. (Sbírka listin I. č. 1108.) Přestavlky (snad u Kouřimě), 1534, 17. listopadu. Smlúva učiněna jest — o trh a podíl mezi stranami, mezi Ríhú a Vondráčkem a Šimkem a Mikšem bratiími vlastními a Markétú mateří jich a Lidü sestrü též jich o grunt v Přestavlcích, a to taková: Ze Rieha, bratr jich vlastní nejmladší, koupil ten grunt a statek v Přestavlcích od svr- chujmenovaných bratří a sestry a mateře za LXXX kop m., a z těch — svého dílu sobě vyrazil XIII[ kop m. — Stalo se outerý na sv. Martina 1. MVC XXXIIII. (Rukop. €. 2155 f. 192.) Přeštice. 1483, 20. listopadu. My starší obecní Star. M. Pr. vyznáváme, kterak opatrní Jan Bielý od čápuov a Bohuslav Veliký súkenník, spolu- starší, vysláni jsúc k prosbě a žádosti Doroty Zdimirové oc, [vyznali], že duom, vinici od 167 Thomáška kramáře kúpenú, dvuor v Prešticích od královy milosti daný i jiný statek všecken otkazuje Jifíkovi, synu svému —. Actum feria V. post. Elisabeth. (Rukop. é. 2119 f. X 8.) Prezletice, ves u Drandysa n. L. 1. 1352. — Item Pesoldus cum alitra (?) pistor publicavit, quod emit hereditatem dictam Przessletis erga relictam Hofrichteri, videlicet Frenclinum et heredes suos. Hans de Benescav interdixit pro III'/, s. gr. (Rukop. c. 987 f. 5.) 2. 1356. — Habardus pannicida emit curiam in Prsesletiez cum sex s. gr. annui census et aliis omnibus pertinenciis apud Ny- - klinum dictum Rotleb. (Rukop. 6. 987 f. 188.) 3. 1464, 24. listopadu. Ve jméno bozie amen. Já Thuoma z Pfezletic, syn někdy Pe- truov řečeného Beška, vyznávám — Ze — právo to mé všecko, kteréž mi koli po již psaném otci mém nebo po komkoli jiném pří- slušie v již psaných Přezleticích, dal jsem dobrovolně a vzdal — Kateřině sestře mé, Petrově řečeného Čuch manželce; tak však, aby psaná sestra má Petře mateři VIII k. gr. a Janovi řečenému Viola, bratru, V k. gr. vy- dala —. Actum sabbato ante Andree. (Rukop. č. 2119 f. N 15.) 4. 1503, 23. března. Duchek plätenik, súsed [Novom.] a Kateřina, vdova Martinova, svědčili: Jest nám to dobře svědomo, když se ženil Jakub, syn Martina Halamy, a pojímal dceru rychtářovu z Přezletic, i mluvil takto rychtář: Ze chci věděti, kde chceš mé dietě vésti a chci sám na svuoj náklad u sebe svadbu udělati. Přijďte, s kým ráčíte, chci rád všecky poctivě uctiti. Odpověděl Martin Halama: Prosím, aby mi nebylo to k lehkosti, že chci já sám u sebe doma svadbu synu svému učiniti na svuoj náklad, neb nemám než toho jediného. — Jakub kolář, Pruoša, Závěta, súsedé, Matěj rychtář z Brázdima, Jakub z Píezletic, Václav Rybníček z Přez- letic svědčili: Když jsme byli při smlúvách v Přezleticích, tehdy před jinými věcmi mluvil 

Strana 168
168 jest Martin Halama k rychtářovi, předkládaje a žádaje přátelstvie a mezi jinů řečí takto pověděl: Že Jakub syn muoj má svých sto kop po prvnie ženě, a já dán jemu krám masný k jeho živnosti, aby také ty po své dceři statečku svého udělil. Potom když bylo již mezi smlúvami, otázku udělal rychtář přez- letický, kde by chtěl jeho dietě vésti, a kde by je mél nalézti, v podruží-li čili jinde. Od- pověděl Martin Halama: že sem já synu svému kúpil duom. Act. fer. V. ante Annunc. M. V. a. 1503. (Rukop. č. 1046 fol. 22.) Příbram. 1. 1506. — Petr Háj, purkrabie na Pří- brami. (Rukop. č. 1046 f. 34.) 2. 1516, 14. října. Jakož purgmistr a konšelé města Příbramě dali sú do vězení Maruše a podlé toho vinili jsú téhož Maruše z toho, že týž Maruše jest jim Příbramským po- hrůžky činil, že se bude nad nimi, buď to ohněm, neb jakž kolivěk mstíti chce (!); k tomu že jest ten den od lidí vidín za těmi stodolami, z kterýchž tu hned po dvá hodinü ohen jest vyšel ; též že jest s nějakým bezouchým v městě na rynku a v frejunk loupeZ uéinil a pastyri jednomu sukné vzíti pomáhal a nad to Ze, sa od nich nékdy prvé ctí a vierü zavázán, po své cti jest nesel a jim se nestavél. A na to sú ukázali svědomí, žádajíc p. purgmistra a rady, aby jim na něho, jakožto na psance a podezřelého člověka právo pustiti ráčili. Proti tomu on Maruse mluvil, Ze toho všeho času, v ktery se Skoda Príbramskym stala, byl zde v Praze v domu p. Hasistajnského a Ze je odtud nikam nechodil, táhna se na nékterá svédomí. Tu p. purgmistr a rada — takto o tom vypovídají: Poněvadž z svědkuov Pří- bramských to se nalézá, že on Maruše jim Příbramským jest pohrůžky činil, že se nad nimi ohněm i jináč mstíti chce, též také že jest na něho právem útrpným vyznáno, že by při zlodějství tu v Příbrami byl ijeho pomáhal, a na tom ten jisty bezuchy jest umiel a svû E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: duší zapečetil; a po těch pohrůžkách od něho jim Příbramským učiněných oheň jest v městě vyšel a škoda se jim stala, a k tomu jsa ctí a vierú od nich prvé pro jinů věc zavázán, tomu jest dosti neučinil a se nestavél: i z těch příčin páni na něho, jakožto na psance a po- dezřelého a který se nad svú ctí zapomenul, právo jim Příbramským pouštějí. Act. a. MV XVI, fer. III. ante Galli. (Rukop. č. 1128 III f. E 26.) 3. 1526, 11. října Petr Háj, purkrabie města Příbramě, a Jan Strnad, měštané téhož mésta Pf., seznali se na místé té všie osady, že jsú přijali X k. č. z úřadu šestipanského nebožků Bendovou kšaftem svým k témuž jich záduší odkázaných —. Act. fer. V. post Dionisii a. XXVI. (Rukop. č. 534 III f. 95.) Přílepy Walé v okresu Ünho&tském (Vy- roba kamence). 1. 1418, 16. listopadu. Nos magister ci- vium, consules et scabini Maioris Civ. Prag. recognoscimus, quod in causa dissensionis — inter partes infrascriptas videlicet Nicolaum rimer ex una et Albertum Berkowiez, hospitem pretoris Nove Civ. Prag., pro parte Agnetis uxo- ris sue, cognate olim Cunadi de Colonia, et Cu- nam, Nicolai Slavik conthoralem —, cognatam olim Dorothee, relicte Thomlini frenificis, parte ex altera — racione fontis, de quo alumen fit seu bulitur, siti prope villam Przilepp, auditis prius certis nostre civitatis iuratis, — quod antelapsum temporis predictus Nicolaus rimer omuium, qui in ipso fonte alumnis partem ha- buerunt generalem, fecit connotacionem, qui interfuerunt presentes, et signanter iudex in Przilep, Dipoldus sellator, et plures alii ibidem; Nicolaus rimer — ipsis suis consortibus, alias gwerky dietis, de omnibus expositis per eum fecit racionem, sic quod sibi in sedecim s. gr. remanserunt debitorie obligati. Quam quidem pecuniam dictus Nicolaus sibi persolvi petivit. Super quo Margaretha, Cunadi de Colonia relicta, ac pretacta Dorothea, relicta Thomlini, 

Strana 169
Příbram— Přílepy Malé. frenificis, cum una tercia, cuius nomen igno- rabant, — omni iure suo, quod ipsis in ipso fonte alumnis competebat, libere abrenuncciaverunt dicentes, se non posse habere plures impensas, quod laboraret in ipso fonte, qui vellet —. Nos vero tam suficiens et fide dignum testimonium audientes talem inter ipsas partes tulimus sentenciam sic, quod dictus Albertus Berkowecz cum uxore sua una cum predicta Cuna —. per amplius in eternum ad prefatum Nicolaum rimer — pretextu iuris, quod se ad prefatum fontem alumnis habere pretendebant, nullam penitus habere vel facere debent im- peticionem —. Actum in consilo anno d. oc decimo octavo, feria quarta, videlicet ipso die s. Othmari. (Rukop. ć. 992 f. 31.) 2. 1435, 26. září. Mistři řemesla rymer- ského vstúpivše před pány purgmistra a konšely Velikého M. Pr. do plné rady i vznesli jsú na též pány své túžiece, kterak Frána z Zejřie k častému obsielání ku právu o tu při, kteráž jest mezi nimi o dělánie alúnu z té studnice, kterúž sú oni sobě od Henzlíka, rychtáře z Přílep, kúpili, nestojí ; a to na ochuzenie a ve- likú škodu všeho jich řemesla. I svrchupsaní páni — fekli si svrchupsanym mistróm ře- mesla rymerského, aby ten alün z své stud- nice délali. Act. fer. II. ante Wenc. (Rukop. €. 81 f. 59.) 3. 1440, 11. iijna. Nicolaus Henyk fre- nifex emit pro se, Katherina conthorali sua — quartam partem fontis alumnis in Przilep, cuius alie partes sunt iudicis ibidem et cori- giatorum, pro septem s. gr. erga Johannem telatorem — ; cui prefatus Nicolaus subarravit unam s. gr. Residuum autem peccunie solvere debet, quando partem fontis laborare mediante decoccione incepit —. Actum feria III. ante Galli —. (Rukop. é. 90 f. 59) 4. 1440, 26. listopadu. Henzl, dictus iudex de Przilep, constitutus personaliter in pleno consilio Maior. Civ. Pr. — fassus est publice protestando, qualiter medietatem fontis sue alumnis site in Przilep supra fontem ve- Archiv Český XXVIII. 169 terem artifices infrascripti mechanie corigia- torum, alias rimerowe, videlicet Jacobus Czepel, Bernardus, filius Wenceslai, Petrus Parziezek, Blazko dictus Kudera, Slon Blazkony (!), Tomas Berunsky, Johannes Komin, Johannes Jadro, Wanko Roczowsky, Gallus Nicolai Nenaczal, Slawiko et Matheus Bobik, Nicolaus vero Henyk frenifex, unam guartam eiusdem fontis emerunt circa prefatum Henzl pro certa quantitatis pecunie summa —. Sed quartam partem adhuc predicti fontis idem Henzl pro se reservat, et quod sit primus adinventor predictarum foncium alumnis. Actum sabbato post festum s. Katherine. (Rukop. č. 2099 I. 492.) 5. 1440, 30. prosince. Artifices mechanie frenificum emerunt — octavam parteın in fonte alumnis in Przilep, erga Sladonem, natum Henzlini de Przilep, pro quatuor s. et decem gr. — Actum feria VI. ante Circumcisionem domini —. (Rukop. č. 90 fol. 62.) 6. 1441, 27. června. Nicolaus Hrziebikarz frenifex emit pro se, Maruska conthorali sua — ius, guod Johannes, Komin dictus, habere dinoscitur ad partem fontis alumnis in Przilep supra fontem veterem situate, erga eundem Johannem pro dimidia altera s. gr. — Actum feria tercia post Johannis B. (Rukop. 6. 90 fol. 69.) 7. 1442, 12. prosince. Prout causa verte- batur iuter Niclassium, Hrzebikarz dictum, ex una et universitatem artificii rimerie magi- strorum parte ex altera pretextu partis fontis alumnis in Przilep situati, quam dictus Niclas- sius a Johanne Komin pro certa quantitate pecunie emit et idem rimeri habere volunt, nec non et alumine ex eadem parte fontis eveniente et per eundem Niclassium arrestato, quod dicta universitas habere cupiebat, Ma. theus ab aureo luceo potens arbiter — pro- nuncciavit taliter: quod predicta universitas magistrorum iam dicte artis antedicto Niclassio pro huiusmodi parte sua fontis alumnis nec non et pro alumine de eadem parte hucusque proveniente et per eum arrestato tenetur dare 22 

Strana 170
170 IIII s. gr. — et eadem pars fontis huiusmodi eirca predictos magistros debet plenarie — permanere. Actum pleno in consilio fer. IIII. ante Lucie. (Rukop. é. 2099 f. 701.) 8. 1444, 6. srpna. Petrus Parziezek, Blazek Kudera, Jacub Czepel, Blazek Slon, Katherina, relicta Johannis Lysy, Bernassco, natus Wen- ceslai rimer, Hawel Perla, Thoma Berunsky, Nicolaus, natus Bobiconis, Nicolaus Nenaczal, Wenceslaus Manhal et Janek Jadro rymeri emerunt simul pro se et successoribus suis par- tem alumnis in Przilep situati erga Mauricium Slawik pro LXXX s. —. Actum feria quinta ipso die beati Sixti. (Rukop. &. 90 fol. 102.) 9. 1446, 9. éervna. Nicolaus Henik fre- nifex emit pro se, Katherina conthorali sua — quartam partem fontis alumnis antiqui in Przilep situsti cum medio caldari, in quo alumen coquitur, erga Witkonem de Zepow et Dorotheam conthoralem ipsius pro XI s. gr. —. Actum feria V. post Penthecostes —. (Tamtéž fol. 134.) — Nicolaus Henik frenifex emit pro se, Katherina conthorali sua — octa- vam partem fontis novi alumnis in Przilep consiti cum octava parte caldaris ad eandem octavam partem fontis pertinentis, erga Ja- cobum Holub, magistrum ceche frenificum, et omnes ceteros frenifices artis predicte pro quinque s. gr. — Actum, ut supra. (Tamtéz.) 10. 1448, 6. června. Ve jméno božie amen. Já Jakub Falknawr vyznávám tiemto listem c, Ze atkolivék oc najprve -— utinil sem a ustanovil Sigmunda, bratra mého vlast- nieho a nedielného, pravého a mocného po- ručníka Kateřiny manželky mé a Kateřiny, Barbory a Machny, dcer mých a jejích, a podle toho i všeho statku mého — zvláště studnice alinové v Pfielepiech. — Potom pak vuole má jest —, aby Kateřina manželka má s dětmi svrchupsanými ve všem statku po mně zuo stalém měla pravý a rovný diel. A jestliže by kterého z dětí mých Buoh před lety roz- umu došlých od smrti neuchoval, tehdy diel tak umrlého na jiné živé připadni —. Než E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: jestliže by pak všichni děti a dcery mé ze- mřely před lety jich rozumnými, tehdy všichni jich dielové i všecka práva a nůpadové aby šly a připadly na svrchupsaného Sigmunda bratra mého —. Datum feria V. post Boni- facii. (Rukop. č. 2119 fol. A 3.) 11. 1452, 11. října. Blazko Kudera, Pe- trus Buben et Procopius Pizda habentes si- multatem ad fontem alumnis superiorem, in Przielep positum, cum Jacobo Czepel, Petr Pa- rzizek, Nicolao Nenaczal et Wenceslao Rudnicky, Sociis suis, cum quibus non valentes sufficere et ferre impensas, ipsum fontem et alias necessi- tates spectantes, quas ipsi IIII pro se et ipsis impendentes fecerunt, resignaverunt -- por- ciones suas seu partes alumnis in dicto fonte — prefatis Jacobo Czepel, Petro Parziezek, Nicolao Nenaezal, Wenceslao Rudnicky —. Ac- tum ip pleno consilio feria 1III. ante Galli — . (Rukop. 6. 90 fol. 242.) 12. 1456, 9. prosince. Ve jméno bozie amen. Já Mikuláš uzdař, mé&ténín Star. M. Pr, — vinice mé, kterüz sem od panny Hestery, dcery Březkovy kúpil, čtvrti studnic alúnových, kterúž v prostřednie studnici mám v hutech u Přílep, item dvú čtvrtí tudiež, na něž sem XXti s. gr. Folknaurovi pójčil, s kotly tudiež, velikým a malým, kteříž jsú moji vlastní, a třie dieluov, kteréž s rymary v hořejší huti mám, — otdávám Dorotě manželce své a Václavu, Řehoři a Martě, dětem mým. — D. fer. V. post Concepc. b. Marie V. 1456. (Ru- kop. č. 2119 f. H 8.) 13. 1460, 17. března. Já Václav rimar, řečený Budnický, — Aničce manželce mé tal alúnový, kterýž u Přílep leží, mocně otkazuji. Datum die Gedrudis se LX. (Tamtéž K 9.) 14. 1463, 3. května. Já Zděnek z Štern- berka, najv. purkrabie Pražský, známo činím — že přistúpivše před mě Václav Herink z Bochova [perkmistr hor zlatích StraZitskych], Mikulás Dalekodomuov a Hanuš, zedník z Malé Strany, vznesli sú, kterak z daru božieho nu- lezli sú zbožie, uhlí kamenné, na gruntu kostela 

Strana 171
Přílepy Malé (1444—1480). Pražského v Přílepiech blíž Berúna, a že též zbožie žilami svými a slubami jde na zbożie arcibiskupstvie Praźskólo, jménem Železnů, kteréhožto já v držení jsem zá- pisném; i prosili sú mne, abych jim po- volenie své dal, aby oni mohli také na tom gruntu a zboží vsi Železné hledati a dobývat toho uhlé a cožkoli jiného P. B. tu nadělí, a že by chtěli všecko učiniti z toho, což země za právo má. Já znamenav, že to není k škodě, ale ku polepšení toho zbožie, svolil jsem a svoluji tiemto listem — aby mohli a právo měli uhlí kamenného tu v Železné bledati a dobývati a cožkoli P. B. nadělí jiného, jenž by mohlo k požitku přijíti bez škody a zmatku těch lidí v Železné. Tak však, aby mně a dě- dicóm a budúcím mým, na něž by právo mé přišlo, platili plný celý desátek všeho, což se tu nalezne; a ten desátek zpeněžiece, neb jak se mně zdáti bude, přinášeli na hrad Pražský k úředníku mému na své náklady, neb tomu, komuž bych rozkázal. To však znamenitě sobě pozuostavuje, jestli že bych já chtěl diel podle práva horního s svrchupsanými držeti aneb s nimi společně, že mi to od nich nemá za- hájeno býti —. Jenž jest dán a psán na hradé Prazském l. MOCCCLXIII, ten pátek Sv. Jana v oleji. (v Aktech konsist. Prazské U. II fol. 127, opis v archivu Musea král. C.) 15. 1465, 14. května. Petr řečený Pa- řiezek, měštěnín Většieho M. Pr., prohlédaje k hodnému a slušnému Václava, milého syna svého, ustavičnému zachování, kterýmžto v diele řemesla rimarského hotově, věrně a poslušně předepsanému otci svému slúže, živiti se jest pomohl; chtě aby netoliko dle priezni otcovské přirozené, ale nadto za svû vérnû a upéimnü práci s zachováním odplatu slušnú a příhodnú k odbytí živnosti své poctivějšie mohl od něho k sobě znáti: dal jest synu svému dva krámy rimarská blíž kotcuov staroméstskych proti ryb- nim stoliciem lezície mezi krámy Mikulásovym Nenačálkovým z jedné a Prokopovym Kosovÿm z strany druhé, item dva tale v najvyšších 171 dvú studnici alúnových u Přílep s lesem tudiež sklízeným --. Actum in consilio fer. V post Gregori oc LXV. (Rukop. à. 2141 f. 69.) 16. 1466, 21. éervna. Wenceslaus Zeleny emit pro se, Marta uxore sua — officinam aluminis, que vulgo hut dicitur, cum fontibus, caldaribus ac omnibus ad eam pertinentibus, que sita est inter officinam rymeriorum ex una et Johannis Hus parte ex altera; item laneum agri in villa Przilepy dicta, in quo predicta officina una cum fontibus est situata ; item omne ius, quod in ceteris officinis et notanter in officina rymeriorum habuerat, erga Dorotheam, uxorem Leonardi sapeniste, pro centum sexaginta s. lIII s. gr. —. Actum in pleno consilio sabbatho ante Johannis Bapt. (Rukop. 6. 2105 fol. 241.) 17. 1467, 4. listopadu. — In concordiis nupcialibus inter Mathiam et Annam dictam Rudnicka —, memorata Anna — virum suum admisit et accepit ad domum suam et ad partem, quam habebat in montibus alumnis circa villam Przilep —. Actum in pleno consilio fer. IIII. post Omnium sanctorum — oc LXVII. (Rukop. 6. 2141 f. 421.) 18. 1418, 22. srpna. Pan Martin od bab a -Řehoř mečíř seznali jsû prede pány v radé, že když byli rymaři s Hrožkem rok sobě po- ložili o huť alúnovů u nadepsaného Řehoře, mluvili jsú s týmž Hrožkem, kterak by chtěli tu huf£ vyzdvihnüti, aby také s nimi náklad učinil. A on řekl jest: že já nemohu. Ale oni řekli jsú jemu: Ale pušt neb prodaj. A on odpověděl: Nechci; než milí súsedé nakládajte a dělajte; a cožkoli naložíte na kotel nebo na jiné potřeby, kdyžkoli budu chtíti k vám přistú- piti a s vámi dělati, což se mého dielu dotýče, to já chci vám opraviti. Actum in consilio [Maioris Civ. Pr.] sabbato ante festum s. Dar- tholomei — anno oc LXXVIII°. (Tamtéž fol. 420.) 19. 1480, 8. srpna. Wenceslaus Pragensis a S. Castulo, arcium liberalium magister, emit — quartam partem fontis alumnis unius quinte 22* 

Strana 172
172 cum quarta parte caldarum pertinente ad pre- dictam quartam partem fontis alumnis, inter villam Przilepy et officinam Hrozkonis utrinque situati, apud Nicolaum Nenaczal rimarium, cuius tres partes predicti fontis ad eundem Nicolaum pertinent, pro II?/, s. gr. cum VIII/, gr. —. Actum in officio sex dominorum — feria III. ante festum s. Tiburcii. (Rukop. 6. 2106 f. 55.) 20. 1486, 6. brezna. Simon frenifex emit pro se, Anna conthorali — officinam seu fontem alumnis, vulgaliter puol thalu, cum caldaribus et aliis rebus ad eandem fontem pertinentibus erga Nicolaum Nenaczal et Katherinam uxorem eius pro decem s. gr. misn. — Actum in con- silio feria II. post Letare. (Tamtéz f. 175.) 21. 1491, 17. ledna. Šimon uzdař kúpil — puol talu pátého dielu studnice alúnové s polovicí pátého dielu kotluov i hutí k tomu talu příslušejících, ležící ve vsi Přílepiech, u mistra Václava Haštala učenie slavného Praž- ského za pět k. gr. — Actum in consilio feria II. die Anthonii. (Tamtéž fol. 290.) Přistoupim u Českého Brodu. 1. 1422, 3. července. Dorothea de Przi- stupin, relicta Dussconis, resignavit — Marga- rethe, filie sue, omne ius suum, guod sibi com- petere ibidem dinoscitur, videlicet curiam, gue vulgariter dicitur naprawa. Actum in consilio [Maioris Civ. Pr.] feria VI. ante Procopii. (Rukop. è. 2099 f. 113.) 2. 1424, 15. března. Bernardus de Przi- stupin — resignavit — famoso Petro de Hosticz, affini suo, omne ius suum sibi — ad curiam honorabilis viri domini Mainussii, presbiteri ibidem de Przistupim, plebani ecclesie in Wo- dierad, per eundem dominum Meinussium in- tuitu persone sue acquisitam ex continencia tabularum regni Bohemie aut quo modo alio competens —. Actum feria quarta dominice Invocavit. (Tamtéz f. 128.) 3. 1543, 9. května. Obec města Brodu Českého dědictví špitála svého, vsi: Krupou, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Konice, Přistoupím, Chvalovice, Březany k Ko- línu, Blín (?), Pecky, Opočnice, co tu mají, v Ratěnicích dva dvory km., jakž prvé to ve dskách secundo Daczicz I 15 na Přistupín, Venceslai Andreae A 15 registříkové plněji svědčily, opět si klade l. 1543 středu ро sv. Stanislavu. (Desky zem. větší č. 250 f. D 7.) Рыб тазу. 1453, 28. května. Ve jméno božie amen. Já Krystina vdova, někdy dobré paměti Matěje od hřebenuov manželka, spoluměštka Nov. M. Pr., ačkoli z milosti božie zdravie tělesného požívajíc s dobrú pamětí a s rozmyslem, zna- menajíci, že těchto nebezpečných a smrtedl- ných časuov každý živý člověk pod sluncem jako okamženie před smrtí bezpečen nemuož býti — toto mé poručenstvie činím a zřézuji tiemto listem; ustanovujíci poručníky a správce tohoto mého poručenstvie slovutné a opatrné muże Daniele z Tuchoraze, Jíru Majnu&kovic, Beneše Cukmanského a Bartoše z domu Sera- phinova, spoluměštany Nov. M. Pr., přátely mé zvláště milé --. Najprve oznamuji, jakož sem dckami zapsala Sigmundovi Vynkovi a Anežce, dětem dobré paměti Hynka syna mého, vnúčatuom mým, plat muoj v Tuklaciech a v Přišimasiech takovým obyčejem, kdy[by] mne pán Buoh smrti neuchoval, aby na ně ten plat připadl anebo dvě stě kop gr. dluhu na tom platu, jakož šíře dcky okazují. Potom deset kop gr. platu tudiež v Tuklaciech odkázala sem na zádušie k špitálu pod Vyšehrad na Novém M. Pr. vedle rozkázánie kšaftu a po- ručenstvie nadepsaného Matěje manžela mého, jakož pak také dckami ten plat jest zapsán a utvrzen. Dále dětem svrchupsaným syna mého přidávám a odkazuji duom s městištěm, kterýž leží v Křižalovic ulici mezi domy Petra, písaře obecného, a Mikuláše klobúčníka ; k tomu vinici, kteráž leží za Konskú branú, mezi vinicemi Loj- sovü a Šerlinkovú, po mé smrti na rovný roz- diel. Než dokud sem sama živa, mám toho platu, domu i vinice jakožto i jiného všeho 

Strana 173
Prisimasy — Prítocen. statku svého mocnü byti hospodyní a vladarkü beze všie překážky dětí svrchupsaných, ač by pak i k letuom dospělým přišly. Pakli by mi na to sáhli, aby své právo ztratili a propadli, jakož i ve dckách ta pokuta zapsána jest. A jestliže by ty děti nedojdúc let dospělých zemřely, tehda ten plat, duom i vinice i to právo, kteréž sem jim zapsala, má zase na mě spadnúti. Také jestliže by ty děti prve nežli já zemřely, a já bych je přebyla: tehdy po mé smrti poručníci svrchupsaní mají mieti plnú moc i právo ten vešken statek muoj rozdati pro milý buoh na zádušie, věrně a právě v tom učiniece, jakož já jim věřím. K tomu také jest-li by se doptali kterého mého statku po mé smrti, kterýž v tomto listu psán nenie, k němuž bych já právo jměla, bud to dckami nebo městským právem: toho všeho aby se zmocnili a s tiem učinili; pósobili i zřiedili, jakož sem jim toho svěřila nad jiné všecky lidi. Také jestliže by mne pán Buoh smrti neuchoval prve než by ty děti k letuom roz- umným přišly, aby poručníci nadepsaní je zpra- vovali i ty věci všecky, kteréž sem jim od- kázala do jich let rozumných, plnú mocí beze všie překážky. Pakli by které dietě před lety dospělými umřelo, aby diel jeho spadl na jiné živé děti zuostalé od prvnieho až do posled- nieho —. Datum anno oc LIII? sabbato in vigilia Trinitatis. (Rukop. 6. 2096 fol. S. 2.) 2. 1459, 13. srpna. Božie pomoci napřed žádajíci já Kristina vdova, manželka někdy dobré paměti Matěje od hřebenuov, spolu- měštka Nov. M. Pr., — oznamuji: jakož jsem dekami zemskými zapsala Zigmundovi, Hynkovi a Aničce, dětem dobré paměti Hynka syna mého, vnúčatém mým, dvadceti k. gr. platu ročnieho — v Tutlaciech a v Přišimasiech, a Hynkovi zvláště zapsala sem pět k. gr. a XX gr. v Strančicích. K tomu sem jim zapsala duom v Nov. M. Pr. knihami a vinici. — Item deset k. gr. platu v Tutlaciech, kteréž jsem kúpila k záduší věčnému vedle rozkázánie kšaftovnieho pana Matěje manžela mého, jakož 173 ten plat zádušní mám zapsán ve dckách zem- ských na Ondřejovi, na Filipovi a na Haš- kovi na Mikáové miesté tudieZ v Tutlaciech: ten plat mocné porüciem — na zádu&ie —. Actum feria II. ante Assumpcionem s. Marie anno oc LIX?. (Rukop. 6. 2094 f. B, 16.) 3. 1463, 12. bfezna. Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Já Jan řečený Daleký, spoluobyvatel Nov. M. Pr., — Řehákovi synu mému odkazuji a oddávám osm kop gr. a devět gr. platu a úroka ročnieho a věčného ve vsi Přišmasech na Petrovi, na Štěpánovi a na Blažkovi, tudiež v Přismasech; k tomu tridceti kop gr. dluhu na panu Matějovi z Dubče, ježto mi dlužen za dědinu —. Anno — LXIII? sabbato die s. Gregorii. (Tamtéž f. D 13) Přítočen. 1. 1354, —. Item Henricus dictus Chwok recognovit, quod bona sua in Przitochzin Jo- hanni de [Glacz], notario regis, et heredibus suis vendidit. (Rukop. &. 987 f. 19.) 9. 1367 —. Paulus de Glaez hat geleut- mert drey teyl dez erbes an dem gute czu dem Przitoczin, daz cleine erbe von dreyher kinder wegen seines bruders Johannes, dy nicht mün- dik sein, alzo bescheidenlich haben dy herren geteylt an yrem vollen rate, daz der Paul schol daz egenante güt — und dreyhondert sch. der kinder teyl, alz vorbeschriben stet, alzo daz Paul wil III€ sch. —. (Rukop. &. 987 f. 232.) 3. 1405, 22. května. (Vysazení vsi prá- vem purkrechtním.) In nomine domini amen. Cum tempus nostrum continua revolucione, proh dolor, sic labatur: necesse ergo est, quod illa, que ad perpetuam rei tendunt memoriam, Scriptis et sigillorum confirmentur testimonio. Ego igitur Habardus de Chrast, alias de Mi- nori Przietoczen, ad universorum, tam modo superstitum, quam futurorum in antea genera presentibus volo pervenire noticiam, quod cu- piens condicionem bonorum meorum et con- diciones eius dubias et vacillantes in statum 

Strana 174
174 certum et solidum reducere desiderans, iu villa mea Minori Przitoczen quinque laneos seu mansos cum areis domorum ad laneos perti- uentibus nominatos et pascua animalium com- munia, quibus antea usi sunt, ad laneos pre- dictos minime computentur: hominibus, qui dictos laneos iam colunt, tenent et possident, receptis ab eis nomine laudum sive nomine contractus emphiteotici pro quolibet laneo quatuordecim s. gr. den. prag, de voluntate et consensu serenissimi principis et domini, do- mini Wenceslai, Romanorum regis et Boemie regis, iure emphiteotico locavimus, exposuimus —; ita sane, quod de quolibet laneo incole ville predicte — «uas s. gr. bonorum dicti nu- mismatis nomine annui census solvere annis singulis debent —. Berna communis et gene- ralis, dum per Boemiam fuerit proclamata, quilibet incola de quolibet laneo nomine berne triginta duos gr. solvere, et dare tene- buntur. Ab aliis autem omnibus contribucio- nibus, laboribus, robotis et generaliter omnibus dacionum gravaminibus, quocunque vocabulo possint designari, debent esse per omnia liberi, soluti et exempti. Adiungo eciam ex prerogativa speciali, quod predicti incole et ipsorum heredes cuius cunque existant condicionis, sexus utriusque, et ipsorum successores, tam masculus quam femina, bona patrimonialia defunctis parentibus hereditarie possidere debent, omni devolucione ad me heredesque meos et successores nulla- tenus pertinente. Sed predicti incole, heredes et successores omnia bona ipsorum dare possunt cuicunque ipsorum placuerit voluntati, meo, heredum ac successorum meorum impedimento quolibet secus moto. Sique, quod absit, quis incolarum predictorum intestatus moreretur, ex tune bona ipsius in casu pueris non habitis seu mortuis ad amicum in linea consangui- neitatis propinquiorem seu propinquiores de- volvantur, iuribus nostris suprascriptis tamen salvis. Iudicio autem ego, heredes mei et succes- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Sores niei seine] in anno cum secundo iudicio, vulgariter posudek, nostris propriis expensis presidere debemus incolarum sumptibus exem- ptis et expensis: omni iure tamen in causis, culpis et appellationibus ac emendis gaudere debent velut civitas Slanensis. Salices vero, que in medio ville sunt, ipsis ad utilitatem dedi perpetiio possidendum cum prato sub villa penes humulatorium cum salicibus contra pratum existentibus. Poteritque licite quilibet illorum ante curiam suam salices plantare ad longitudinem trium ulnarum. Omnes quoque incole predicte ville, he- redes et ipsorum successores perpetui, possunt hereditates suas vendere, dare, obligare, per- mutare et ad ipsorum usus convertere iuxta libitum voluntatis ipsorum, iuribus meis et meorum successorum omnino tamen salvis. Colles, montes, promontoria, rivulos pro pas- cendis animalibus habere debent, sicut antea habuerunt, neo et meorum successorum absque damno. In quorum evidenciam et testimonii robur sigillum meum et sigillum Joannis privigni mei de Przitoczen Minori et sigillum Habardi de Nedwiedkow presentibus sunt appensa. Nos vero Jakubco iudex, Nicolaus Sspata, magister civium, Hanco Slewil, Ulricus prope portam, Symeon Hate, Gallus de Tman, Joannes Ro- kenecz, Sebco, Duchco Czurzilibal, Bohuta, Mathias Jakssonis, iurati, scabini et cives ci- vitatis Slanensis, ad peticionem utrarumque parcium sigillum nostrum maius presentibus appendimus. Date anno domini millesimo qua- dringentesimo quinto feria sexta ante Urbani. (Rukop. é. 2901 fol. 28.) 4. 1445, 20. ünora. Katherina Jarossii Cruzzer(?) arcufieis, concivis Nove Civ. Prag. — in consilio [Nove Civ. Prag.] resignavit — eidem Jarossio, marito suo, omue ius suum — super hominibus censualibus in Parva Przie- toczna —. Item Anezka virgo, sanctimonialis de monasterio s. Georgii in castro Pragensi, soror Katherine supradicte, commisit totaliter 

Strana 175
Prítočen (1405—1588). in causa sua predicto Jarossio arcufici proce- dere iudicio occasione iuris ipsius, quod sibi competit in censitis supradictis. Actum sabbato post Juliane anno oc XLV?. (Rukop. č. 2083 f. O 11) 5. 1450, 14. února. Jakož Janek z Střiebra a od ciesaře prodal jest zbožie dědičné Přie- točen Větší řečené —- urozenému panu Alšovi z Sternberga a jeho dédicóm za jistá summu peněz, jakož ve dskách zemských zapsáno jest: i nemaje čím na zemi toho zbožie panu Alšovi zpraviti, seznal sé jest —, Ze témuz Al&ovi — to jisté zbožie všiem statkem svým — zpra- vovati má —. Actum pleno in consilio sabbato ipso die B. Valentini anno sc L"* — (Tamtéz f. 1064.) 6. 1469, 7. září. Ve jméno božie amen. Já Anežka z Nedviedkova, spoluobývajície Nov. M. Pr., — odkazuji a mocně oddávám po mé smrti slóvutnému Rudolthovi z Ned- viedkova čtyři k. gr. úroku v Malém Prítoénu tudiež na Janovi Benakovic a na tom člověku tudiež v Přietočnu, kterýž. sedí na miestě Vlaskové —. Datum et actum feria V. in vigilia Nativitatis b. Marie anno — LXIX*. (Rukop. é. 2094 f. E 4.) 1. 1488, 1. února. Já Jeronym z Skuhrova a v Chodči vyznávám tímto listem obecně před všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že s dobrým rozmyslem užívaje přátelské rady prodal sem a mocí tohoto listu prodávám vostatek háje příležejícího nad Přítočnem Men- ším robotným lidem Bartoňovi Kantuorkovi a Vondráčkovi, náměstku Špichovu, a Janovi Be- náčkovi, dědicuom i budúcím jich za puol šestý kopy gr. č. rázu pražského aneb za jedenácte k. gr. m. —; s túto však znamenitú výminků: jestliže bych já svrchujmenovaný Jeronym, dědici neb budúcí moji chtěli ten háj zase míti a držeti, tehdy svrchupsaným Barthoňovi, Vondráčkovi a Janovi budem po- vinni dáti té V'/, k. gr. č. —. Na potvrzení i budúcí paměť toho já častopsaný Jeronym pečeť můú vlastní dal sem k tomuto listu při- 175 věsiti: dobrovolně, prosíce urozených panoší Záviše Sulka z Hrádku, toho času hejtmana na Karlštejně, Petra Chrašťanského z Kačice a Jana Mladotu z Solupisk, že sú také pečeti své dali jim beze škody na svědomí podle mne přivěsiti. Jenž jest dán léta 1488 ten pátek před Hromnicemi. (Rukop. č. 2901 f. 29 a Chaos č. 325 fol. 97 jako výpis in novo haereditatum homagialium.) 8. 1531, 20. ledna. Jan Pamfilus bakalár a Jan Charouz z Písnice, měštané Nov. M. Pr., majíce list mocný od purkmistra a rady téhož Nov. M. — seznali sú o kšaftu Mikuláše Cacerdy, též měštěnína Nov. M., kterýž prve před shořením desk l. 1531 v pátek den sv. Fab. a Seb. (20. ledna] ve dskách byl jest a nyní tuto v tom artykuli, coZ se statku pozem- ského odkázání dotyte, takto obnoven a vepsán jest: Item Janovi a Jarošovi, synuom též Kate- řiny a pastorkuom svým, dává a odkazuje společně dvě vsi, jmenovitě Přítočen Veliký a Malý — rybníčky, lesy — jakž je sám dskami zapsaný mám — na takový zpuosob, aby oni bratří — každého roku dávali do špitáluov chudým k sv. Bartoloměji a k sv. Alžbětě pod Slovany 15 k. gr. m. —. Pakli by oni — ty vsi prodali; tehdy aby oni neb jich potomci jinde ten vlat ukázali a zřídili, aby jim chudým nic nescházelo. (Desky zem. větší č. 1. fol. I 1.) 9. 1533, 31. března. My purgmistr a rada i všecka obec Starého M. Pr. známo činíme naším tímto listem všem obecně, kdež jej čísti neb slyšeti budou: Jakož jest poctivý kněz Viktorin, kaplan náš v špitále sv. Pavla za Poříčskou branou, dal k témuž špitálu sv. Pavla 230 kop m., a my za tu summu koupili jsme plat a lidi od urozeného vladyky pana Václava Sokola z Leskovce sc ve vsi řečené Přítočno, tak jakž toho trhu zápis ve dskách dvorských se nachází a to v sobě šíře ukazuje; že my aneb úředníci naši nynější i budoucí při témž špitálu mají a povinni budou též lidi v Přítočnu spravovati a opatrovati a potud, 

Strana 176
176 pokudž jest zapsáno a koupeno, s nich platy vybírati a nic vejše, a v nižádné jich neoby- čejné roboty aneb díla nepotahovati a naprosto jim žádné křivdy nečiniti. A my neb úředníci naši mají témuž knězi Viktorinovi každého ouroka polouletního vždy při každém sv. Jiří a sv. Havle po 5 k. po 13 gr. a po 3 den., na míšensko počítajíc, vydávati a do roka čtyřidceti slepic, pět strychův ovsa, pět kop vajec a půl čtvrté husy krmné do jeho života a smrti, buď on tu v špitále kaplanem naším neb nebuď. Pakli by pro nedostatek zdraví práce ouřadu svého vésti nemohl a líbilo se jemu při tom záduší, s svým statkem shrna se, tu život dokonati, tehdy úředlníci naši mají jej při témž špitálu pokojem, světničkou a komorou opatřiti se všemi potřebami i stravou. A když by pán Bůh jeho kněze Viktorina od smrti neuchoval, již nejsme a nebudeme povinni ani naši úředlníci nynější i budoucí toho platu jinému a jiných věcí s týchž lidí s tím při- cházejících vydávati, než na chudé lidi v špitále sv. Pavla nakládati. A jestli že by po smrti nadepsaného kněze Viktorina toho potřeba uznána byla a který toho kněz na budoucí časy při té chudině zasluhoval, jemu knězi aneb kaplanu [z] každého platu má se dáti dvě kopě m. a do roka pět slepic, jeden strych ovsa a jedna kopa vajec. Toho na svědomí a pro lepší toho jistotu i budoucí pamět pečeť menší města našeho svrchujmenovaného dali sme a rozkázali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta — 1533 v pondělí po hodu slavném Zvěstování P. Marie. (Chaos rerum memora- bilium č. 325 f. 96.) 10 1533, 13. listopadu. Martin z Vlka- nova od zlatého kříže a Zykmund Pytel, mě- štěnín Star. M. Pr., toho času úředníci špitálu sv. Pavla za branou Poříčskou, jménem svým à jménem i na mfsté purgmistra a konäeluov, rady i vší obce Star. M. Pr., přiznali se před úředníky dvorskými, že jsou slíbili věrnost a poddanost manskou nejjasn. knížeti a pánu, panu Ferdinandovi, Rímskému oc králi — JMti pánu E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: svému milostivému, i vší koruně České se všemi dědinami jich manskými v Menším Pří- točně, s polovicí vsi, s dvory kmetcími —; a to slíbili zdržeti a zachovati, jakož manům náleží, a tak sou již to léno přijali na místě krále JMti i vší koruny České od nejv. pana sudího dvorského království Českého —. Actum fer. IIII. in die Briccii A. 1533. (Tamtéž.) 11. 1533, 13. listopadu. Václav Sokol z Leskovce přiznal se před úředníky dvor- skými, že dědictví své manské a služebné, totiž v Menším Přítočně polovici vsi, dvorů kmet- cích —, jakož někdy Anna z Mirovic toho v držení a užívání byla, prodal purgkmistru, konšelům, radě i vší obci Starého M. Pr. — za sto patnáct kop gr. č. —; bez pohoršení však práva krále JMti manského. A k tomuto trhu Václav Bezdružický z Kolovrat a na Ko- šátkách, nejv. sudí dvorský sc, dal své povolení. Actum fer. IIII. in die Briccii. (Chaos rerum memorabilium é. 325 f. 97 opis ex eodem libro novo haereditatum homagialium.) 12. 1550, 19. listopadu. Bryxy, syn nékdy Jana od zlatý štiky z Menšího Města Pr., i na místě bratra svého mladšího nedílného přiznal se jest před úředníky dvorskými, že jest učinil přísahu i poddanost manskou nej- jasnějšímu knížeti a pánu, panu Ferdinandovi sc Českému králi, pánu, pánu milostivému JMti, dědicům i vší koruně České se všemi dědinami svými manskými služebnými, totiž s dílem jich, co v Menším Přítočně drzí, s dvory kmetcími, lukami, hájem, potokem —, tak jakž někdy otec jich na to léno od JMtiKr. jest přijal, a JMKr. majestátem svým toho jim vedle Jero- nyma, bratra jeho, potvrditi ráčil. A to jest slíbil svrchupsaný Brikcí zdržeti a zachovati jako dobrému manu přísluší, pokudž řád práva dvoru krále JMti imanského ukazuje. A tak jest nadepsaný Brikcí léno přijal od Hendrycha staršího z Svambergka a na Zvíkové, nejvy&- šího sudího dvorského království Českého na místě krále JMti a koruny České. Kterémuz jest na to manství léno podati ráčil. Stalo se 

Strana 177
Přítočen— Psáře. léta 1550 v středu den sv. Alžběty. (Chaos rerum memorabilium č. 325 f. 102. z kvaternu nového trhového desk dvorských fol. U. 19.) *) *) K tomu dodávám i tyto zápisy mladší: 1598, 26. ledna. Jindřich Prokop z Přítočna ohlásil se před JM nejv. panem sudím dvorským král. Českého, že by léno na statek manský, polovice vsi Menšího Pří- za příčinou vohlášení Doroty Inderfelderové položenou do jiného času odloženo. Actum fer. II. post Conver- sionis Pauli. (Chaos rerum memorabilium č. 325 f. 105 z kvaternu desk dvorských zápisného červeného f. 225.) — 1590, 23. května. Dorota Indrfelderová jakožto porućnice nad Jindřichem, synem po někdy Václavovi | Prokopovi pozůstalým, ohlásila se před JMti nejv. panem sudím dvorským království Českého, že by léno na místě téhož sirotka na statek manský, polovice vsi pána za tou příčinou, poněvadž se nález na plném soudu dvorském, nyní jminulém, mezi ní Dorotou Indrfelderovou jakož poručnicí z jedné a prokuratorem JMtiC z strany druhé stal, a to provolání JMtiC prokuratora z té příčiny, že jest táž věc na onen čas od JMtiC na soud zemský podána byla a k svému ukončení a přetržení až po- savad nepřišla, zdviženo jest, ač by ta věc na soudu zemském k svému vyřízení přišla, do jiného času od- Joženo. Stalo se ve středu po neděli Cantate 1. LXXXX. (Chaos rerum memorabilium č. 325 f. 101 z kvaternu zápisného červeného desk dvorských fol. 216.) — 1609, 30. ledna. Rudolf druhý oc. Urozenj věrný náš milý. Vědětiť milostivě dáváme, že sme z plnosti moci naší jakožto král. Český, též na poníženou a poddanou prosbu, obzvláště pak prohlídajíc k věrným a pilným službám, jak nám až posavad, tak i někdy císaři Fer- dinandovi a císaři Maxmilianovi, panu dědu a panu otci, našim nejmilejším, slavných pamětí, od statečného Ctibora Tyburciho Ždárskýho ze Zdáru na Kladnu, rady naší a hejtmana Menšího M. Pr., věrného našeho milého, činěným, témuž Ctiborovi Tyb. Žd. ze Ž. a jeho dědicům a budoucím díl manství našeho, což nám tak, jakožto králi Českému, v Menším Přítočně pod léno náleží à éehoZ nyní on Ctibor Tyb. Z. z Z., koupiv&e to podle jisté smlouvy trhové od nékdy Doroty Inder- felderové a Jindřicha Prokopa z Přítočna, měštěnínův Menšího M. Pr., za jistou summu peněz, v držení a a užívání jest — milostivé povoliti, darovati, z manství propuetiti a skrze obzvláštní relací naši aby jemu Ctiborovi Tyb. Ž. z Žd. — již oznámený díl man- ství — do desk zemských království našeho Českého za pravé a zpupné dědictví vloženo bylo, milo- tívé poručiti ráčili. | A protož tobě též milostivě po- roučeti ráčíme, aby svrchupsaný zápis na již dotčený Archiv Český XXVIII. 177 díl manství — z týchž desk dvorských vymazati a překancelovati rozkázal; nebo týž zápis již více na dále žádné moci — míti nemá —. Dán na hradě našem Pražském v pátek po památce Obrácení sv. Pavla l. 1609 oc. Rudolf Kašpar Kaplíř. Ad mandatum domini electi imperatoris proprium P. K. Dvofecky, J. Peldfimovskf. Urozenćmu Janu Jifimu ze Śvam- bergka oc. (Chaos rerum memorabilium é 326 f. 106 z kvaternu relací lvovébho f. 41. — 1609, 5. kvétna. Nejjasn. oc Rudolf druhý ráčil jest skrze relací Janovi Jiřímu z Švambergka na Ronšperce oc, radě své a nejv. sudímu dvorskýmu v království Českém, poručiti, aby zápis tento na manství JMtiC, díl v Menším Přítočně, tak jakž někdy Brykcímu, synu Jana od zlaté štiky, dsky dvorské svědčí, z desk dvorských vymazán byl, nebo že JMC z plnosti moci své, jakožto král Český, týž jmenovaný statek mansky Ctiborovi Tyburcimu Ždárskýmu z Ždáru na Kladně, radě své a hejtmanu Menšího M. Pr. — darovati ráčil, jakž relací v kva- ternu relací a poruéení JMtiC lvovém fol. 41. to ob- sahuje. Na kteroužto relací tíž zápisové z desk dvor- ských zouplna vymazáni a pfetrzeni jsou. Vyznání vsech áredníküv. Stalo se v outerej po památce Svá- tostí l. 1609. (Chaos rerum memorabilium 326 f. 102.) Přívory. 1432, 12. bfezna. Margareta, relicta olim Johannis dieti Treraz de Przewor — resignat — suum post mortem omne et totale dotalicium suum, quod habet et habere dinoscitur in Prze- wor Maioribus et Minoribus, villis, per tabulas terre proscriptum et obligatum, prout prefate tabule terre hoc idem lucidius declarant, Doro- thee, quondam relicte Laurencii, Hrzebik dicti, et Johanni, nato eiusdem Dorothee —. Actum feria IIIL dominice Invocavit. (Rukop. č. 2099 f. 310.) Psáre u Jilového. 1. 1405, 3. éervna. (E tabulis terrae.) Nico- laus Bozempach de Praga protestatus est, se teneri sexaginta s. gr. Jarkoni de Brnienek et Odoleno de Podskale Pragensi in solidum; in quo debito statim, non habens eis pecunias solvere, condescendit eis de tribus s. gr. census annui — quem habet in hereditatibus Mar- quardi de Kamenitz — in eo iure, sicut ei a Nicolao et Anna uxore eius de Praga tabule 23 

Strana 178
178 testantur, et de una s. gr. census annui — quem habet in hereditatibus Dorothee Kol- manni in Psarzich etc. — prout ei tabule testantur, et de taberna in Wrssowicz. — Act. a. MCCCOCV fer. III. ante Pentecosten. (Desky dvorské č. 15 fol. 64.) 2. 1439, 27. listopadu. (Kšaft Mikuláše Kněževeského.) Ve jméno božie amen. Já Mi- kuláš Kněževeský vyznávám a známo činím tiemto listem přede všemi, kdož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že znamenav časy nebez- pečné života svého smrti, učinil jsem kšaft —, kteréhožto kšaftu a mocí tohoto listu kšaft- nieho poručníky činím mocné a plné slovutné panoše Viléma z Talmberka, odjinud z Jap- kova, Beneše z Mokrovûs, Vaňka z Kněžmosta mého všeho jměnie movitého i nemovitého, kterakžkolivěk a kde muož jmenováno býti. A zejména a najprvé duom v Praze v Caletné ulici, poslúpnieho dědictvie mého po mých předcích, a Žiřice tvrz, s platy, s lesy, s ryb- níky i se vším příslušenstvím, což k té tvrzi od starodávna příslušie, a také tvrz Psáře a k tomu s platy i se všemi puožitky, což k té tvrzi od starodávna příslušie. A v Košieřích také dvuor i s platy se všemi, dědinnými i viničními, což k tomu dvoru z starodávna příslušie. Než list na ten plat na Kněževsi na tvrz, ten dávám Anežce služebnici své a Avovi; z kteréhožto platu má Anežka bráti sobě deset | A jestli že by pán Buoh | Anežky neuchoval nemoci a smrti, tehda Anežka | kop a Avus šest. bude moci svým přátelóm, komu se jie zdá, toho platu pět kop dáti, a druhá polovice pět kop platu aby zase spadla na již jmenované | poručníky mé. A též neuchoval-li by Buoh Ava, těch šest kop platu, kteréž sem jemu dal, mají spadnúti na poručníky mé již jme- nované. A oni těch jedenädcte kop platu majf | obraceti a vydävati budûcie časy věčně na žáky chudé, kteïizto by sé s pilnostf učili | k kněžství, kdež by ty věděli, s radú mistra Janovû Rokycanovû a knëze Janovû z Nedvoje- : vic. A o jiná o všecka jměnie má movitá i ne- E. X1V. Zprávy o statcich venkovských z archivu města Prahy: movitá, kterážto jsem již jmenovaným poruč- níkóm mocně poručil, s tiem se vším mají s radû mistra Janovû Rokycanovů a s kněze Janovú z Nedvojevic činiti z rozkázánie mého za mû dusi z té viery a tak, jakož sem sě k nim utekl v své núzi. A také listy, kteréžto mám, i práva zemská dskami zapsaná, na kterážkolivěk zbožie svědčili sú a svědčie, toho všeho zbozie mého svrchupsaného i zápisóv všech mocné poručníky jsem učinil a plné a tak, aby oni toho všeho plvě a mocně v držení byli a to držiece s tiem plnú moc i plné právo měli prodati, zastaviti i dáti, jako své vlastnie dědicstvie. Také dluby, které by byly dobrým svědomím okázány, aby byly beze všie odpov- nosti zaplaceny z mého zbožie. A zvláště maje- stát od krále Václava nebožtíka dobré paměti vydaný, kterýžto svědčí na Košieře, na Psáře a na Holubice, také toho listu a zápisu již jmenované poručníky mocna činím týmž prá- vem svrchupsaným; kterýžto majestát Sigmund Sláma vzal jest a má bez mé vuole a vyklamal jest jej tu, kdež jsem jej dal schovati, a ja- kožto jiná má zbožie již jmenovaná drží ne- právě, i jiné svrchky mnohé. A také ač jsem které zápisy nebo poručenstvie před tiemto kšaftem kdy komu činil, to všecko tiemto ksaftem a poručenstvím svým mořím a tomuto kšaftu plnú moc dávám i ohradami a svědomím řádným ohrazuji. A toho všeho na potvrzenie svú sem vlastní pečeť k tomuto listu přivěsil a také přivolal sem múdré a opatrné purgmistra a konšely města Mělnicského a statečného rytieře Jana z Tetinévsi a slovutné panose Zigmunda Mandu z Kotentic, Vaňka Duršmida z Vesce, Augustina Skalku z Lazec, Jana z Krušovic, kteréžto já sem na potvrzenie mého poru- čenstvie k tomuto listu připrosil, aby své vlastnie pečeti přivěsili. Jenž jest dán a psán na Mělníce léta od narozenie syna božieho tisí- cieho čtyřstého třidcátého devátého ten pátek před sv. Ondřejem. (Rukop. č. 992 fol. 225.) 3. 1450, 24. ledna. My Beneš z Hustieřan 

Strana 179
Psdre (1439—1547). a z Mokrovás, Vilém z Talmberga a z Jan- kova a Vanék z KnéZmosta vyzndvdme tiemto listem zjevně přede v&emi lidmi: Ze jakož Mikuláš dobré paměti Kněževeský, měštěnín Starého Města Pražského, kšaftoval jest a po- sledním svým poručenstvím dal vplně a mocně nám společně všecka zbožie svá movitá i ne- movitá, jmenovitě duom svój vlastní v Starém Městě Pražském v Caletné ulici ležící, Žiřice, tvrz svá dédiénü, s dědinami poplužnými i kmet- cími, i s jinými vesnicemi, dědinami, platy, lesy, rybníky a se všemi zvólemi i přísluš- nostmi k téz tvrzi Zificiem a k tomu zbožie z staradávna příslušnými; a podle toho tvrz Psáře, též s dědinami poplužnými i kmetcími, s platy a se všemi puožitky a poplatky, což- koli a kde neb odkudkoli k tomu zboží Psář- skému příslušie z staradávna; a k tomu dvuor poplužní v Košieřích se všemi a všelikými platy dědinnými i viničními neb jinými — tak vcele a úpluě, jakož on to měl a držal jest a jakož z staradávna příslušejí k témuž zboží Košieřskému, i také s tím majestátem slavné paměti Václavovým, krále Českého, ježto svědčí na Košieře, na Psáře a na Holubice; i jiné všecky listy, kteréžkolivěk měl jest na která- kolivěk práva a zbožie, kdežkoli a kterakkoli mohla by optána a jmenována býti a k němu obyčejem kterýmkoli příslušeti, buďto na zemi nebo v městě, po jeho předcích neboli po ženě, nápady nebo jinak kterakžkoli, kterým by to nebo kterakymkoli jménem mohlo jmenováno býti a kdež nebo na čemž by to koli záleželo —; kterýchžto všech zboží a spravedlností i práv svých týž Mikuláš Kněževeský, učiniv nás po- sledním svým poručenstvím — pravé a mocné poručníky, dal nám podle toho moc i právo ta zbožie jeho po něm zuostalá, dědická i jiná všecka, držeti a mieti, jich požívati a což só nám líbí — učiniti —, jakož ten jeho kdaft — to plngjie a šíře svědčí. Tak my Beneš, Vilém a Vaněk nadepsani, — všecka ta zbožie — a práva — Mikuláše Kněževes- kého — i s tú pří také, o kterúž sme my 179 zjedné a pan Hanuš z Kolovrat z strany druhé z rozkázanie obecného a valného sněmu všeho, královstvie Českého přátely obostranně vy- dali, kteréžto pře, oč by sě ti přátelé dělili, pan Sbyněk Zajiec z Hazmburka jest mocný a najvyšší rozdielce, ježto o tom i v listu slav- ného míru všeho králevstvie po smrti krále Al- brechtově učiněného znamenitá jest zmienka, i listové obostranní, kteréž. sme sobě obapolně my panu Hanušovi a pan Hanuš nám zdělali 8 rukojmémi na zdrženie páně Sbyňkovy Znjiecovy výpovědi pod základem tisíce kop gr. a pod ztracením té pře plnějie to okazují, dali sme i s tiem listem, jenž sě té pře do- týče, a mocí tohoto lista s dobrü a svobodnü volí naší dědicky a k věčnosti dáváme uro- zenému pánu, panu Jiříkovi z Kunštátu a z Poděbrad —; toto znamenitě přimieňujíce: že podepsaný pan Jiřík všecky ty dluhy, jimiž Mikuláš Kněževeský komužkoli byl spravedlivě povinen —, má zaplatiti sám každému. — Na potvrzenie toho my všichni Beneš, Vilém a Vaněk nadepsaní, my také podle toho mistr Jan z Rokycan a kněz Jan z Nudvojovic vuoli naši plnú k tomu ke všemu davše, ku přiznání té vuole pečeti naše vlastnie dali sme k listu tomuto přivěsiti dobrovolně. A my Zdeněk ze Šternberka a z Konopiště, najvyšší purkrabie Pražský, peéef mü prirozená, purgmistr a rada Starého Města Pražského pečeť města našeho, Matěj z Dubče, Vaněk z Vrábie a Habart z Hertemberga seděním v Chvalách pečeti také naše vlastnie k snažné prosbě nadepsa- ných Beneše, Viléma a Vaňka dali sme na svědomie věcí svrchupsaných přivěsiti k té- muito listu. JenZ jest dán leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého v sobotu nejbližší před hodem sv. Pavla obrácenie na vieru. (Tamtéž fol. 229.) 4. 1547, 5. února. (E tabulis terrae. I. Chvojence L 10.) Probošt a mistři kolleje ciesaře Karla IV., jinak Veliké kolleje, dě- dictví své ves Psáře, jak jim to od někdy krále Vladislava dáno, tak jakž dsky v Prvních 28* 

Strana 180
180 Václava z Chvojence L 10. plnéji svédéily, opět si ve dsky kladou I. 1547 v sobotu po sv. Blažeji (Desky zem. větší č. 250 fol. K 20.) Psáře pod Vyšehradem. 1. 1419. — Jira de Psarziudex. (Rukop. č. 2070 f. H 4) 2. 1462, 9. ledna. Procopius, prothono- tarius huius [Nove] civitatis, emit humuletum cum fundo, halteriis, domuncula — erga Ka- therinam Bartonkonisam, situm in Psarz circa fluvium Botiez — pro LXXXIIII s. gr. —. Act. sabbato post Epiph. d. a. LXII. (Rukop. €. 2085 f. M 12.) (V kvitanci zapsané tamtéž na listu O 2 určuje se poloha chmelnice: in Psarz sub molendino in Neosl penes fluvium Boticz.) 3. 1465, 29. srpna. Když jsú se dály ruoznice a svárové častí mezi Čechem sladov- níkem, súsedem naSím (Novom.], s nímZto Jíra z Nuos] v té při byl jest, z jedné a mezi všemi súsedy z Psář a z Nuosl z strany druhé, a to o cestu aneb stezku, kteráž jest skrze dvuor Čecha prvepsaného tu v Nuoslech, vzta- hujíci se až do Oštníkovy někdy stezky: tehdy páni [Novom.] — vypověděli, aby ta stezka — zapletena a zahrazena byla; než kdož hy jí chtěl z súsed toliko Psářských a Nuoslských jíti, aby to učinil s povolením a volí Čecha —. Act. die Decoll. s. Joh. (Rukop. 6. 2086 f. F. 9.) 4. 1478, 5. ledna. Mathias Zluticky emit humuletum 1I str. erga Simonem, antiquum iudicem de Psarz, situm ibidem in Psarz penes humuletum iam dicti Simonis et post murum civitatis, alias za Slupí. De quo humuleto debet censuare XVl gr. —. Act. in vig. Epiph. d.a. LXXVIII. Pri kterémzto trhu toho jest pfimienéno, aby ta studnice, kteráž jest při těch chmelnicích, ta aby byla společná. (Ru- kop. č. 2087 f. 0. 22.) 5. 1479, 3. srpna. Když jsú se dály mnohé ruoznice mezi Haškem, měštěnínem E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: z Star. M. Pr. a Šimonem zé Psář — o ně- jakü stezku, kterážto jest mezi chalupú téhož Šimona tu v Psářích a šranky Matěje Žlutic- kého podle jeho chmelnice, v tom pak p. purg- mistr s pány konšely i také úředníci z sklepu — tu jistú stezku opatřivše, — vypověděli: že tú stezkú Hašek — má choditi bezpečně a svobodně, dělníky také tady voditi na vinici i také hnuoj voziti —. A také témuž Šimo- novi — nižádná překážka nemá jse dieti tú Stezkü —. Act. die Invenc. s. Steph. a. LXXVIIII. (Rukp. é. 2088 f. B. 3.) 6. 1480, 19. února. My Marík Rathüzsky, v tu chvíli purgmistr, — a konšelé Nov. M. Pr. známo činíme — kterak pfedstüpili jsü před nás do rady — úředníci z špitálu pod Vyšehradem i oznámili jsú, kterak dědiny aneb pole, kteréž k témuž špitálu příslušie, jest v položení tudiež v Psářech podle Sliváka a proti hoře Foliman řečené, vysadili jsú a vy- dali — v právo purgrechtnie a v úrok roční a věčný robotným lidem: Najprve Šimonovi, rychtáři starému tu v Psářích, aby z té dě- diny platil témuž špitálu jednú do roka jednu k. gr., Valenta čtyřidceti gr., Vítková XL gr., Jíra z Nuosl XL gr., Jakub XL gr., Jan Holý jednu kopu a Vondráček s louky XX gr. — než což se dotýče platu při sv. Jiří čtyřmez- cietma gr. míš. a tolikéž o sv. Havle. Kterýžto plat příslušie na písaře najvyššieho, kterýž s pány v radě sedá, i také jestliže by kdy berně královská a zemská byla ustanovena, ten úrok i tu berni již psaní úředníci špitálu anebo potomní jich náměstkové — mají pod- stúpiti a platiti. Item také aby nahořepsaní lidé všichni, držitelé té dědiny, anebo jeden každý z nich ten diel té dědiny, kterúž držie, mohl anebo mohli prodati a dáti člověku do- brému a zvláště tomu anebo těm, ktož by se súseduom, držiteluom té dědiny, líbil; ale však vždy v též právo a v týž úrok —. Také jestli- že by kterýkoli z již řečených držiteluov té dědiny nechtěl [se] srovnati s jinými, budto jestliže by jim škodu činil anebo jiné pře- 

Strana 181
Psáře (1419— 1540). kážky, ježto by ta věc na něho skutečně mohla dovedena býti: tehdy budú jej takového každého moci z sebe vyvrci a jiného dobrého člověka miesto toho přijieti —. A my purg- mistr — a konšelé dali jsme k tomuto všemu plnú vuoli a povolenie naše —. Act. sabbato ante Invocavit a. guadringentesimo octuagesimo. (Rukop. č. 2088 f. C. 1.) 7. 1489. — Petrus, molendinator de Psarz. (Rukop. č. 2089 f. M 29) — Václav, Hluš- kové zeť, koupil duom i s zahradú, s lúkú od Jana Vokřínka v Psářích za LXXX k. (Rukop. č. 2133 f. 3.) 8. 1490. — Václav Ječmík koupil cestu v Psářích v Slovákových dědinách — u Vá- clava Vršovského za 3 k. — A při tom jsú také učinili seznánie rychtář, konšelé i všecka obec ze Psář, že se jest. tak trh stal mezi svrchupsanými a Václav Ječmínek má cestu i vrata s jinými opravovati. Actum — 1490: (Tamtéž f. 5.) 9. 1492, 24. února. Jakub konvář, soused Nov. M. Pr., koupil duom s zahradú v Psá- řích od Kubce — za XXI k. — a platiti s toho má prvepsaný Jakub k obci N. M. [spatium]. Actum — sabbato die Mathie ap. 1492. (Tamtéž f. 7.) 10. 1514. — Jakub, rychtář ze Psář. (Tamtéž II. f. 50.) 11. 1518, 29. května. Matěj hřebenář, měštěnín Star. M. Pr., kúpil duom s zahradú v Psářích — od vdovy Anny konvářky Kru- pičkové za XXVII k. m. —, a má platiti z toho úroku při sv. Jiří a Havle vždy III gr. IIII d. panu mistru do kanceláře —. Actum sabbato ante Trinitatis a. XVIII*. (Tamtéz IL. f. 67.) 12. 1519. -- Barbora, vdova z Psář — přiznala se dlužna býti X k. m. — zapisuje je na zahradě své, kterúž má za Slupí vedle Mládkovy a podle Hrachovy. (Rukop. č. 2155 fol. 6.) 13. 1522, 20. listopadu. Vondřej Mastihub koupil domek s zahrádkou za Slupí v Psářích od Havla Kubcova za LVII k. gr. m. — Týž 181 Vondřej bude mieti úročiti XVI gr. m. do úřadu šestipanského —. Actum fer. V. ante Present. M. V. 1522. (Rukop. č. 2152 f. B 15.) — Vondřej z domu Holubova koupil za- hradu za Slupí od Barbory tu v Psáfích za L k. m. Actum fer. IL post Andreae eod. [1. pros.] a. (Tamtéz.) — Havel Kubcuo koupil XII záhonuo pole leżicich podle chmelnice Vondráékovy z Holubova domu tu v Psářích za XVI'/, k. m. Actum fer. III. post Concept. M. (9. pros.] (Tamtéz f. B 16) 14. 1523, 7. ledna. Dorota Junková ko- želuzka koupila zahradu v Psářiech ležící vedle pole Maruškova od Mandaleny Bártové za XXV k. m. Actum fer. 4. post Epiph. d. 1523. (Tamtéz f. B 18.) 15. 1524, 20. července. Jan Manoušek rajmar učinil frajmark domem svým — s Ma- téjem hřebenářem na zahradu jeho, kteráž jest v Psárích —. Act. fer. IIII. ante Marie Magd. 1524. (Tamtéz f. C 10.) 16. 1540, 17. dubna. (Vajsada na stráň ležící za Slupí.) My purgmistr a rada Nov. M. Pr. i na místě vší obce naší známo činíme — že — na žádost p. Šimona z Tišnova vy- sadili sme a tímto naším listem vysazujem a dáváme témuož p. Šimonovi a dědicóm i bu- dúcím jeho díl stráně ležící pod vinicí té- hož p. Šimona na gruntech, jež někdy sluly Psáře, až po cestu doluov, jenž svobodná a 'prostranná, jmenovitě XIIII loket, býti a zů- stati má; a va šíř až po rokli, tak pokudž to všecko vyměřeno, jemu p. Šimonovi dali sme a dáváme, tak aby oni jmenovaní drži- telé té stráně svobodně užívati mohli a s ní učiniti, jako s svým vlastním —. On pak p. Šimon, dědicové a budúcí jeho vedlé podvo- lení svého povinni s té stráně budou platiti jednú v rok XVI'/, gr. č. A kdež prve z vi- nice nad tou strání ležící placeno bylo k obci mě- sta našeho XXU'/, gr. č., i to již pro pohodlé chudým puštěno a dáno jest ; a tak s obého spolu on p. Šimon, dědicové a budúcí — povinni budú platiti jednú v rok, totiž při sv. Martině, 

Strana 182
182 XXXVIII gr. č. úředníkóm špitála sv. Barto- loméje —. Act. sabbato ante Georgii a. 1540. [V juxtě: L. 1541 p. purgmistr a páni vajš psanému p. Šimonovi dali vostatek té stráně, a na to jest list udělán. (Rukop. č. 2150 f. 7.) Ptié¢, ves neznámé polohy. 1492, 20. března. Najvyššie od P. Buoha všemohúcieho pomoci žádaje já Jan Kroupa — oznamuji, — že — kúpil sem lúku ve Ptýči za LXX gr. a zaplatil sem a Mach toho svě- dom, který byl v Vosilnici —. Item v Sebe- rově kúpil sem lúku u Janečka a zaplatii sem. — Item což by pozuostalo na kruntu v He- rynku u Jana syna móho po dluhu, to od- kazuji synu svému Benešovi z Měcholup a dceři své Kateřině z Jesenice na rovný diel. — Actum fer. III. ante Oculi anno — XCII*. (Rukop. č. 2094 fol. K 2.) Ptíče Vrchní. 1524, 8. srpna. (Visktorin Mécín s osad- námi svatojilskými, protože ho vytiskli v Vrch- nich Plíčích z dvoru.) V té při mezi Vikto- rinem Měčínem z jedné a Šimonem porybným a Klimentem provazníkem, úředníky kostela sv. Jiljí, z strany druhé, kdež jest je vinil z toho, že oni jemu dvuor prodavše ve Ptíčích Svrchních z toho sú jeho vytiskli, také že jest se jemu škoda znamenitá stala a jemu že sú některé věci sňaty, prose, aby smlouva čtena byla, při kteréž jeho sú nezachovali, prose v tom za opatření. Proti tomu nadepsaní úředníci — pravili, že on podle té smlouvy se ktomu neměl a jim člověčenství slíbiti nechtěl, pak poněvadž on toho podnikniiti ne- chce, oni sü svuoj dvuor opatfiti musili. Zase k tomu Měčín mluvil, že je on toho nekoupil, aby jim člověčenství sliboval, a ta smlouva to ukazuje; než že oni bez příčiny jeho odtud odtiskli. Na to pokázal svědomí.*) Zase proti 7" Svédomí zapsána jsou v rukop. c. 1047 f. A. 2. Mezi nimi svědčil Václav, rychtář ze Ptíče a Vavřinec Sahánek odtudž. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: tomu obeslani pravili, że kdoż grunt takový kupuje, by byl měštěnín nebo kdožkoli, že již se z své svobody vyvozuje, poněvadž pod pána se poddává, že má člověčenství slíbiti —. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž smlúvu s ním s Viktorinem oni Šimon a Kli- ment sú učinili a tu pečetí osady své i jiných dobrých lidí pečetmi sú stvrdili, i povinní sú úředníci — jeho Viktorina tak, jakž ta smlouva zní, zachovati, a zase on též se má k nim za- chovati, jakž ta smlouva ukazuje, a v ten dvuor jeho uvésti. A což se těch škod dotýče, „kteréž se jemu staly, poněvadž se to na lidi jich vztahuje, on ty lidi před ně sv. Jilské aby připravil a oni, jakožto páni jich, jemu od nich spravedlivé aby učinili —. Act. fer. II. ante Tiburcii a. 1524. (Rukop. č. 1129 f. 446.) Radějovice, ves' u Jílového. 1451, 27. února. Facta est amicabilis et finalis concordia — ex parte Jankonis et Wan- konis, filiorum Johannis Pelech de Radiejewicz — et Petri et Ludmille, uxoris eius, filie pre- dieti Johannis Pelech — pretextu hereditatis ibidem in Radiejewicz, que vendita est Duch- koni pro XXI s. gr. —, pro qua idem Duchko adhuc tenetur solvere XIIII s. gr.; sic vide- licet, quod Petrus Ryssak cum Ludmilla — debent pro se tollere de illa pecunia solvenda IL s. XX gr. Residuam vero totalem pecuniam Janko et Wanko, fratres antescripti, debent pro se recipere —. Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] sabbato post Mathie ap. anno — LI”. (Rukop. ć. 2084 f. D 36.) Radiéeves, ves u Žatce. 1. 1524, v září. Jan Handl, měštěnín Star. M. Pr., v Radičovsi dvůr kmetcí s po- plužím, na kterýmž seděl Klaud, s lánem dě- diny orný méně čtyř strychuov, s paloučky — kladl ve dsky Jiříkovi Fiolovi, mé&ténínu města Žatce, za čtyrmecítma kop gr. pr. (Desky zem. větší &. 1 fol. H 14.) 2. 1534, 12. února. Václav Příbram z Ja- vořice a Kliment kramář, konšelé přísežní 

Strana 183
Plíč— Radičeves. města Žatce, jsúce vysláni od purgmisira a konšel téhož města Žatce, vyznali jsú o kšaftu Pavla, syna někdy Jana Pískoře, měštěnína města Žatce; kterýžto Pavel spravedlnost svú všecku, kterúůž má po otci svém kdežkoli — zvláště na gruntích svobodných v Radičevsi, na dvoru a platu, i což k tomu přísluší, od- kázal a dal mocně Dorotě matce své, a že jest ten kšaft řádně a právě podlé obdaro- vání najjas. někdy kniežete pána p. Jiřího, krále Českého, ve dsky vložen. Stalo se léta 1534 ve čtvrtek po sv. Školastice. (Desky zem. větší č. 2 fol. F 23.) 3. 1542, 10. března. (Mezi Bohuslavem a Petrem Michalovic bratřími z jedné a úřed- níky podacího z Radičovsi z strany druhé o dědinu.) Bohuslav a Petr Michalovic, bratří vlastní, obvinili jsou před námi úředníky po- dacího .ode vsi Radičovsi, k obci naší [Žatecké] náležité, z toho, že oni dědinu jejich drži, kteráž jim po otci jejich náleží, mezi cestou Radickou a Milošickou ležící, a že jí mnohá leta užívají, nemajíce k tomu spravedlnosti žádné. Pravíce dále, že otec jejich, Jan Mi- chalovic byl jest tu dědinu koupil od Jiříka Mláděte, a to že sú prve pokázali dostatečným svědomím z poučení a rozkázání úřadu, prvé než sú o to ku právu přistoupili. A na to jejich pokázání pan purgmistr a páni s pány staršími vosmnáct záhonuov dědiny jejich, kteří také k této dědině jejich připojeny byly, jim sú pustili a ostatek jim dostatečněji pokázati rozkázali, pokudž o tom akta radná na mnoha místech ukazují. To dali čísti, což VMtem vy- psané posláno, toho se obzvláštně dokládajíce, kterak jim z úřadu na onen čas bylo připo- vědíno, že jim odpověď laskavá má býti dána. Pak mimo ta pokázání předešlá ještě to uka- zují svědomím Ctibora z Buče a Reginy man- želky jeho, při tom opáčivše svědomí předešlá Jiříka Fioly a Mikuláše Mičána. Vedle toho dostavivše svědka Mikše Holého i to doklá- dajíce, že otec jejich za života Jiříka Mláděte mnohá leta i také po smrti jeho bez překážky “musf na to obvinéni odpovidati. 183 a naříkání vždycky až do své smrti tu dědinu jest držel a jí užíval, aniž kdy od koho byl viněn, pokudž svědkové seznávají i také pokudž všem to šíře vědomo jest. Položivše při tom kšaft Jana Michalovic, otce svého, i datum jeho ku právu, jedno proto, aby ukázali, že jim ta dědina podle toho kšaftu s jiným statkem odkázaným náleží a oni se z ní dobře viniti mohou podle toho i podle předešlého pokázání: tak jakž jim to bylo od úřadu při- povědíno, žádají za milostivou a laskavou i také spravedlivou odpověd. Proti tomu od úředníkuov povědíno, že by se jim nevidělo za povinné zde při tomto právě odpovídati, poněvadž to podací a ta dědina grunt pozem- ský jest a ve dskách zapsaný, ukázavše toho registifk z desk zemských; však poněvadž sú sroceni a vidí se to úřadu súditi, již oni Předkem to oznamujíc, kterak mnoho let to podací a ta dědina též, poněvadž od něho jest, byla od nich předešlých úředníkuov bez naříkání k obci zpravována i užívána ; a oni Bohuslav a Petr bratří předešlých úředníkuo z toho nikda ne- vinili, až teprva [tyto ?] jako nejmenší sobě uhlí- davše. Na to ukázali registra podací, od tolika let to jest při obci a při tom podacím bylo. Vej: pis toho VMtem posíláme. A také že jest Jiřík Mládě, nebožtík, kšaftem svým Jiříkovi Fiolovi to podací v cele bez výminky odkázal aneb svěřil, a on je též také obci ve dsky vložil, a tomu kšaftu ani ve dsky kladení žádného jest odporu nikda nebylo. Ten kšaft dali čísti a jej ku právu položili. Co se pak svědkuov od strany ukázaných dotýče, ti kterak se srovnávají, to k rozvážení právu připouštějí; neb někteří slyšené věci od jiných svědčí. Ale aby Mládě tu dědinu otci jejích prodával a aby to od něho samého slyšeli; toho žádný nevyznává, kromě ten jeden svědek toho poněkud dotýká, ale nedostatečně, a také jeden svědek není dosti ku právu. A také ta všecka svědomí straně platnosti žádné k tomu obvinění nenesou, a jim anebo obci na škodu nejsou; ukázavše 

Strana 184
184 také svědomí některá, kteráž VMtem podle jiných posíláme, kterak ta dědina od toho po- dacího jest. A pravíce dále, kterak Ctibor otčím jejich, když ten statek držel, byl jest se také v tu dědinu vkládal; a když mu úřed- níci předešlí toho bránili a ty lidi, na které se svědomí toto vztahuje, na to vyvedli: tehdy on, slyševše od nich takovú zprávu, hned jest od toho pustil, a oni jej vždy až posavad drželi a drží. Pak, kdyby otec jejich to koupil a tak držel trhem, jakž praví, tedy by také poplatek nějaký obci dával. Ale jako trhu žádného, tak také ani toho strana nepokazují; davše čísti z knih berňových zápis poplatkuov a šosuov pořad z statkuovy po otci jejich pozůstalých, kterak, když ještě všecken ten statek sám Jan Michalovic prve i také potom Ctibor z Buče, otčím jejich, spravoval a držel, nikdy se nenalezá, aby se co z té dědiny platilo. Než mohlť jest snad otci jejich nebožtík Mládě toho příti, aby sobě tu dědinu dělal, dokud jest on živ byl a dokud sám podací ještě v své moci jměl. Ale když jest kšaftoval a o tom žádné zmínky neučinil, aby co jemu odprodal, než všecko podací bez výminky odkázal. Kteréžto odkázání bez otporu k tvrzení jest přišlo i ve dsky vloženo. Protož se již oni přes to na tu dědinu zbytečně táhnúti nemají. Jestli že sú pak jim bratřím co úřad přiříkali anebo pouštěli, vo tomť oni úředníci žádné vě- domosti nemají, aniž jim čím povinni jsou. Proti tomu strana praví, že oni mnohem více měli by jse domlúvati, kterak před tímto právem o to súditi by se nebyli povinni. Ale poněvadž sú mimo svá duověrná vedle přiříkání úřadu pokazování k tomu podáni, aby je úřed- níky z toho vinili, již tomu také musí na ten čas místo dáti. Než to k tomu praví, že sú oni prvé z toho viniti nemohli, poněvadž sú vždycky v rozepři s otčímem svým byli vo to i vo jiné, dokládaje se v tom vědomí všech. A z té příčiny v těch nevolech jejich, když se nesnadnili, tehdy úřad předešlý, aby jim příčin k nesnázem ubylo, přijali sú tu dědinu k sobě a drželi E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: tím způsobem až podnes. Pak poněvadž již smlúvu mají o všecko s očímem svým, již sú se oni teprva také na to navrátili a při úřadu toho hledali, nadějíce se, že také odtud toho dosáhnou. A potom k tomu přišlo, že i s úředníky o to činiti musí proti své vuoli i na- ději. Tu smlúvu mezi sebou a Ctiborem z Bučí, otčímem svým, dali čísti; actum její též ku právu kladúce; kterúž vypsanúů VMtem posíláme. Dále mluvíce, že úředníci toho nepokazují, aby ta dědina podací byla, neb ji za tu nikda Mládě nekladl; aniž oni také s nimi o podací činiti mají, než o dědinu svú koupenú; aniž proti kšaftu nebo dskám co mluví. Také rejstřík z desk ukázaný to v sobě má, že rokem po- zději jest kladeno, než Mládě umřel, jakž se z kšaftu nalézá. A otec jejich toho také mnoho let v držení byl prve i potom bez naříkání. Co se pak těch lidí dotýče, na které se vzta- huje svědomí od strany vedené, to k tomu praví: že sú ti lidé nikda k tomu právem nebyli připraveni, aby to vyznali o té dědině, což Tomáš Piskoř a Vít Vlachý svědčí. Též když sú mnohokrát před úřadem v obojí radě o to se domlouvali i to pokazovali: tehdy oni úředníci jsúce v radě, zejména Petr z Stranec, nikda sú jim toho neodporovali a nic tomu neříkali; až teď teprva, když úřad na ně ukázal, aby oni z toho byli viněni, tomu odporují, čemuvž prvé snad místo dali a jejich spravedlnosti vyrozuměli. Vždy žádajíce vedle průvoduov svých za opatření a za laskavt odpověd prve sobě od úřadu a obojí rady připověděnů. Tu sme my nalezli a ortelem svým vy- pověděli: Poněvadž jest Jiřík Mládě kšaftem svým dědinu podací u Radičovsi beze vší vý- hrady Jiříkovi Fioloyi odkázal a on zase městu to, též bez výminky, ve dsky vložil, čemuž jest odpovu nikda žádného nebylo ; a to se z svědkuov i také z držení nalézá, že ta dědina, o níž nesnáz jest, k tomu podacímu náleží, strana pak puovodní toho nepokázala podle práva, aby túž dědinu od toho podacího Jiřík Mládě odtrhl a otci jejich prodal; z těch pří- 

Strana 185
Radičeves (1542). čin při témž podacím v moci a správě úřed- níkuov nynějších i budúcích předse se zů- stavuje. Ale Bohuslav a Petr Michalovic nepfestavše na tomto orteli našem, odvolali se s svú pří na právo vyšší VMti. Protož co tu pravého jest, od VMtí naučení žádáme. Dán v Žatci v pondělí Rozpustilý masopustní [20. února] l. sc XLII. Tu my z plnosti práva našeho vrchního ortele — potvrzujem. Actum in consilio fer. VI. post Translationem s. Wen- ceslai 1542. (Rukop. č. 92 f. 231.) 4. 1542, 3. června. (Mezi Janem Kotvínem z jedné a Annou Jírovou z Radičovsi o půl lánu dědiny.) Jan Kotvín obvinil před námi Annu Jírovú z Radičovsi z půl lánu dědiny, kteraj mu Matúš, test jeho, za života svého dal, pravě, že ji nenáležitě drží a užívá. Žádal toho při právu, aby k tomu přidržána byla a jemu jí postoupila; ukázav na to hamfešt, kterak toho půl lánu dědiny Špitálské od města [Žatce] jest bylo, a potom ji páni pro- dali. Pak on Matúš když prodával statek syuoj v Radičovsi, že jest sobě hned při tom pro- daji toho půl lánu dědiny vymínil a od toho statku ji odtrhl. Potom živ a zdráv jsa, prvé než kšaftoval, dal jest tu dědinu jemu. Na to ukázal svědomí Jindřicha z Měcholup a Beneše z Lišan i jiných pořad, kteráž VMtem i sji- nými potřebami vypsaná posíláme, vedle toho žádaje za spravedlivé opatření. Proti tomu od Anny Jírové povědíno: že jest ona toho půl lánu zdědila podle kšaftu Matúšova s jiným statkem tu v Radičovsi, kterajž jí odkázán jest; neb k tomu statku též ta dědina náleží a kmetcí jest i zaplacena a k tomu statku kou- pena. A ona toho v držení jest mnoha let bez naříkání. A také tím kšaftem Matúš podělil jest jich, a statek veský Anně odkázal a Janovi Kotvínovi městský. Ten kšaft dala čísti a pra- vieci: Poněvadž jest Jan Kotvín tomu kšaftu místo dal a on k tvrzení přišel, ježto mimo to, což mu zejména odkázáno jest, nic více jemu nesvědčí; a také jest dávno již za své ujal vedle téhož kšaftu a jí z ničehož nevinil ; Archiv Český XXVII. 185 neb ač by mu co dal Matúš nebožtík, ale po- něvadž sobě moci pozůstavil a potom kšaftoval, to dání dobře jest zrušiti. A také o takovém dání jeden svědek svědčí, ježto sám ku právu stačiti nemuože, neb jeden svědek žádný svědek podle práva. Proti tomu Jan Kotvín praví: Pouěvadž v tom kšaftu zejména toho půl lánu se nedotýče, než statku v Radičovsi veského, ježto tato dědina nikda jest veská nebyla, než městská k špitálu náležitá: a tak nebylo mu nic tím kšaftem odjato, co mu prve dáno a proč jest měl kšaftu odporovati; nébrž ještě mu místo dává, neb mu na škodu není. Neb po- něvadž mu prvé tu dědinu dal, než jest kšaf- toval, z té příčiny také v kšaftu pominul a o ní žádné zmínky neučinil; neb psáno jest, že kdo jednou komu co dá, již toho druhému dáti nemuože. Dokládaje se v tom ortele mezi Janem Handlem a Pavlem Šedivým, žádal podle toho za spravedlivé opatření. Proti tomu od strany povčdíno: co se ortele Handlova dotýče, to jest věc rozdílná; neb Mandalena Handlová co jest dala Janovi Handlovi, dala jest bez výminky. Ale Matúš vymínil to, že sobč moci pozuostavuje k zmčnční takového dání, jakož jest změnil a kšaftoval; kterýžto kšaft k tvrzení beze vší překážky přišel. Tu sme my — vypověděli: Poněvadž Matúš z Ra- dičovsi kšaftem svým zejména statek, který při městě pod šosem měl, Janovi Kotvínovi jest odkázal a statek svuoj veský v Radicích bez výminky spolkem všecken Anně Jírové též jest odkázal; podle kteréhožto odkázání toho statku i stím půl lánem dědiny k témuž statku přikoupené ona mnohá léta bez naříkání jest v držení a užívá; a Jan Kotvín takovému kšaftu místo dal a toho všeho jí násobná léta užívati i držeti dopustil, ani dání vedle obvinění podle práva žádného jest nepokázal: z těch příčin jí Anny Jírové při tom půl lánu nechati má a jí z toho nehyndrovati na časy budúcí. Pak Jan Kotvín — odvolal se —. Dán v Žatci v pondělí po sv. Jiří [24. dubna] 1. 1542. Tu my [Staroměstští] — tohoto ortele 24 

Strana 186
186 potvrzujeme. Act. sabbato ante Trinitatis 1542. (Rukop. č. 92 f. 239.) 5. 1547. — Kdež jest Bohuslav Micha- lovic, měštěnín města Žatče, koupil dědiny ležící u vsi Radičovsi při městě Žatči a tam toho trhu zápis kniehami městskými má býti od Adama Zimy z Novosedl, měštěnína Nov. M. Pr., náležející též dědiny Adamovi již jmenovanému a dcerám jeho; i stoje osobně — p. Adam podpurcí se jest postavil a tímto zápisem staví a zpravuje Bohuslavovi z počátku psanému — vším — statkem tak: jestliže by se kdokoli na též dědiny potahoval anebo jakú překážku při nich činiti chtěl aneb učinil, aby on p. Bohuslav mohl všech škod svých na něm na Adamovi — postihati přede všemi ji- nými věřiteli. Act. sabbato post Gedrutam a. XLVII. (Rukop. č. 2218 f. 49.) Radim. 1473, 4. ledna. (Kżaft Jana 2 Tuhance). Ve jméno božie amen. Já Jan z Tuhance na- vštieven jsa od pána Boha nemocí, ale však dobré paměti a zdravého rozumu požívaje, kšaft svój a poslednie své poručenstvie řiediem, činiem, zpósobuji a dělám ze všeho statku mého movitého i nemovitého, mně skrze pána Boha všemohúcieho puojčeného a daného i ze všech věcí mých, kterýmiž vládnu aneb vlásti budu; i z toho všeho, což by kolivěk mohlo kterým jménem zvláště jmenováno býti a k tomu právo měl bych aneb mám i také jmieti budu, boje se, aby o mój statek mezi přátely mými aneb některými jinými lidmi snad svárové a róznice neznikly po smrti mé, a zvláště o ten statek, kterýž se tuto vezpod píše aneb jmenovati se bude. Item najprve sto kop gr. na Radimi, kteréž mám ve dckách zemských zapsané; it. sto kop gr. na slovutném panoši Matějovi Pecmanovi z Babic, kteréž také má a slíbil mi jest také ve dcky zemské zapsati ; it. na slovutném panoši Závišovi sto kop gr., na kteréž mám list s pečetmi visutymi u parnie Anny Štrabošky, měštky Většieho E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Města Pr. Item u tejž panie Anny pás střie- brný, koltra, prstenóv něco zlatých a III'/, sta uh. zl.; ale na tech IIT'/, st. zl. uh. mól bych s ní počet vzieti. It. toho všeho poručen- stvie činiem, řiedím a dělám mocnůú a nejvyšší poručnicí slovutnúů a poctivů vdovu paní Ka- teřinu, nevěstu mú. A tenž vešken statek svr- chupsaný tejž panie Kateřině mocně porúčiem a dávám —, ale však s dietkami jejími, vnú- čaty, na rovný diel k rozdělení —. Pakli by všech, buďto panie Kateřiny aneb všech dětí — Buoh neuchoval, tehda vešken statek po nich osaklý na slovutného panoše Štuksu bratra mého i na děti jeho plným právem aby připadl. — Stalo se v pondělí před Božím křtěním léta — LXXIII. (Rukop. č. 2080 fi K. 1.)*) *) O tom jedná též tento zápis: Slovutná a po- ctivá vdova, paní Kateřina po slovutném někdy panoši Mikulášovi z Tuhanče, předstúpivši před nás do plné rady žádala a prosila jest nás, abychom jejie dobrú vuoli, kterúž jest udělala listem svým pod čtyřmi pe- | četmi visutými též slovutné a poctivé vdově, panie Machně po slovutném někdy panoši Václavovi z Tu- hanče, nevěstě své milé, do svých kněh kázali vlo- žiti. My k žádosti a prosbé jejie to sme učinili a ten list na tu dobrú vuoli zapsati sme kdzali. Kteryżto list pořád slovo od slova píše sé: Já Kateřina z Malé Strany — vyznávám tiemto listem obecně —, že ten list hlavní na pargaméně s visutými pečetmi, kterýž slovutnýmu někdy panoši Janovi z Tuhanče, nadepsa- ného Mikuláše někdy manžela mého bratru, svědčí, dlubu spravedlivého sedmdesát kop gr. a selm k. gr. a k tomu třimezdcietma zl. ub. a z nich úrok, v němžto jistec jest Záviše z Sekyřic seděním v Běrunicích a rukojmie zaň jsú Vaněk z Črnína, Hereš Všech z Lov- čic, Mikuláš Štiepa z Štítar, Fridman z Šlibovic, Jan Čelák z Mečieře a Jiřík z Sekyřic seděním v Běru- nicích, tak a pod těmi pokutami plniti se zapsavše, jakož týž list to vše plnějie v sobě zavierá; k kte- rémužto listu dáním a listem zvláštním pod pečetí visutú najjasnějšiícho kniežete a pána, pana Vladislava, krále Českého a markrabie Moravského sc, pána mého milostivého, i také kšaftem již psaného Jana z Tu- hanče — právo mám řádné: dala sem dobrovolně i s tiemto také listem a dáním královským již dotče- ným a mocí listu tohoto s mú plnú a svobodnů dobrú volí dávám slovutné panie Machně, vdově po slovut- ném někdy panoši Václavovi z Tuhanče, nevěstě mé 

Strana 187
Radim— milé, moc jí podle toho dávající i plné právo těmi listy výš dotčenými upomínati a dobývati i s nimi a s tiem, nač svědčie, když a což se jie líbí nebo líbiti bude, jakžto s jejím vlastním učiniti bez každých lidí po mné jakéžkoli právo k tomu mieti chtějících vše- likého odporu a překážky. Na potvrzenie i budúcie pamět toho pečeť můú vlastní přivěsiti dala sem k to- muto listu dobrovolně, prosivši urozeného pána, pana Pavla z Jentštejna a z Skal, slovutných panoší Diviše z Zahrádky a Zigmunda z Libedic, že jsú také pečeti své dali na svědomie podle mne přivěsiti k témužto listu. Jenz jest dán leta 1474. v pondélí den sv. Ti- mothea [24. ledna]. Item táž paní Kateřina — přede- psané panie Machně — odkázala jest a dala padesát kop gr. — na panu Janovi Labutovi, kteréž jest za něho dal v rukojemství — Jan z Tuhanče —. Item také odkázala jest — puol kopy gr úroka ročnieho a věčného na školu sv. Mikuláše města tohoto na dědictví svém, jmenovité na domku i na jeho městišti, kterýž jest ustaven na Újezdě mezi sladovnú Vondřeje Přibince z jedné a domkem Pavlové sladovníkové z strany druhé —. Stalo sě ten úterý vigilí sv. Ma- túše ap. [20. září] l. — LXXIIII. (Rukop. č. 2080 f. L. 2.) Radimovice u Prahy. 1. 1517, 7. března. Martin Vodička řez- ník kúpil dědictví od Michálka z Radimovic za II k. m. — a bude mieti dóvati '/, kopy VIII gr. pfi sv. Jiří a při sv. Havle vždy — obci Nov. M. Pr. — Actum sabbato post Translationem s. Wenceslai a. oc XVII. (Ru- kop. č. 2133 I. f. 62.) 2. 1531, 11. listopadu. Martin koupil dvuor v Radimovicich od Jana Dvořáka za D/, k. m. — Rukojmie za dobryho hospodáre Jakub z Chomutovic a Du&ek z Radimovic. Actum sabbato die Martini. (Tamtéz III. f. 41.) Radlice u Prahy. 1. 1419, 3. ledna. Klášter sv. Anny pro- dává ves Radlici Šimonovi od bílého lva. (Ru- kop. č. 993 f. 124.) Otištěno v tomto archivu IV. str. 372. 2. 1419, 6. ledna. (Consensus regius n vendicionem predictam.) Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex. Notum facimus tenore presencium uni- Radlice. 187 versis, quod cum honorabilis et religiosa prio- rissa et conventus monasterii virginum s. Anne sub regula s. Augustini Maioris Civ. Prag., devote nostre dilecte, villam ipsorum Radlicze cum agris cultis et incultis, censibus, censitis, vineis, decimis vindemialibus, robotis, silvis, rubetis, piscinis, pratis, pascuis, montibus, vallibus, redditibus, emolumentis, graciis, iu- ribus, libertatibus nec non aliis suis perti- nenciis universis, in quibuscunque consistant, et omni eo iure, prout ipse eadem bona ha- buerunt, tenuerunt et possiderunt, Symoni de albo leone, civi Maioris Civ. Pr., fideli nostro dilecto, Anne, conthorali ipsius legittime, he- redibus et successoribus ipsorum vendiderint sub certi census onere, videlicet sexaginta quinque s. gr. census in terminis iuxta litte- rarum inter ipsas confectarum, annis singulis solvendum, lucidam continenciam; de quibus sexaginta quinque s. gr. ipsi Symon, Anna, conthoralis ipsius, heredes et successores ipso- rum viginti quinque s. gr. census ab ipsis virginibus iuxta taxam in litteris ipsorum hinc inde descriptam redimere possunt; pro quibus tamen prefate virgines alium censum, videlicet viginti quinque s. gr. pro monasterio ipsorum possunt et debebunt comparare ; eademque bona prefatis coniugibus, heredibus et successoribus ipsorum in ius emphiteoticum, quod vulgariter purkrecht nunccupatur, exposuerunt et locave- runt, prout id ipsum in litteris contractus vendicionis, exposicionis et locacionis inter ipsos utrinque super hiis confectis lacius et plenius continetur. Extat igitur maiestati nostre per ipsos parte ex utraque cum humili pre- cum instancia supplicatum, quatenus ad hu- iusmodi vendicionis, exposicionis et locacionis contractum nec non reempcionis et liberacionis viginti quinque s. gr. census, ut prefertur, consensum nostrum regium adhibere graciosius dignaremur. Nos igitur huiusmodi supplicacio nibus, utpote racionabilibus, beniguius annu- entes, animo deliberato et de certa nostra sciencia ad predicte ville Radlicze cum perti- 94* 

Strana 188
188 nenciis ipsius universis vendicionis, exposi- cionis et locacionis nec non reempcionis et liberacionis huiusmodi viginti quinque s. gr. census, ut prefertur, contractum consensum nostrum regium adhibuimus et virtute presen- cium regia auctoritate Boemie graciosius ad- hibemus; decernentes et volentes expresse, quod prefati Symon, Anna, heredes et succes- sores ipsorum predictam villam Radlicze cum universis et singulis pertinenciis supradictis, in quibuscunque consistant, omni eo iure, quo sole predicte virgines huiusmodi bona habu- erunt, tenuerunt et possiderunt, et siguanter iuxta tenorem litterarum inter ipsos super hiis confectarum perpetuis temporibus babere, tenere et possidere debeant pacifice et quiete. Mandamus igitur universis et singulis regni nostri Boemie officialibus, qui nunc sunt seu pro tempore fuerint, fidelibus nostris dilectis, firmiter et districte, quatenus ipsi prefatos Symonem, Annam, conthoralem ipsius legitti- mam, heredes et successores ipsorum in pre- dictis bonis non impediant neque per quem- piam impediri permittant, quin pocius circa eadem nostro nomine manuteneant efficaciter et defendant, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint evitare. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio litte- rarum. Datum Prage anno domini millesimo CCCCXIX die VI. Januarii, regnorum nostro- rum anno Boemie LVI, Romanorum vero XLIII. Ad relacionem Johannis Bechinie subcamerarii Johannes Weilburg, decretorum doctor.*) (Tam- též fol. 125.) *) Srov. též o Radlici tuto listinu orig. v archivu kapituly sv. Vítské (XXVI, 15.) ze dne 12. ledna 1416: Noverint universi, quod ego Johannes Ruland, civis Mai. Civ. Prag., magister moncium vinearum — tenore presencium — recognosco, quod -- discretus vir Duchco, dictus Pohan, recognovit se — iusto vendicionis ti- tulo vendidisse X gr. pr. census annui et perpetui super duabus vineis, quarum una sita est in bonis dominorum de Plas inter vineas Martini Hess ex una. et Johannis Rysslawy parte ex altera, secunda vero vinea sita est in bonis sanctimonialium s. Anne ville Radliez inter vineas dicti Martini ex una et Barthossii, E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: notarii publici, parte ex altera, super qua ipse Mar- tinus predictus quinquaginta gr. census perpetui ha- bere dinoscitur, et ad eosdem quinquaginta gr. ipse Duchco aliam vineam suam — similiter obligavit — discreto viro Martino Hess, notario causarum curie archiepiscopalis Pragensis, et Barbare, conthorali sue, ementibus — pro centum gr. — Datum Prage a. d. — decimo sexto sabbato post Epiph. d. — Nejisto jest, zdali i tato druhá listina z téhož archivu (XV. 17.) ze dne 16. října 1377 Radlice u Prahy se dotýká: Nos Jaroslaus de Sternberg, Sdenko et Albertus, filii eiusdem, ibidem de Sternberg ad universorum tam presencium quam futurorum noticiam tenore presen- cium volumus devenire, quod tabernam sitam in villa nostra Radlicz Drahssoni et suis liberis sive succes- soribus vendidimus et presentibus vendimus pro tribus s. gr. monete pragensis in verum ius emphbitiuticum, vulgariter v purkrechnye prawo. De qua quidem ta- berna idem Drahsso et sui liberi sive successores solvere ac censuare debet quolibet anno duas s. in duobus terminis, videlicet in die s. Procopii unam s. et in die s. Martini iterum unam s., et mediam partem de omnibus siliginis, quocieuscunque eundem cervi- siam braxare contingerit. Et sic perpetuis annis dic- tam tabernam supranominatus Drahsso et sui liberi seu successores debet tenere et habere et omnibus aliis iuvaminibus, solucionibus, exaccionibus, grava- minibus et a quibuslibet laboribus prefatus Drahsso et sui liberi sive successores debet esse supportatus, liber ac solutus, In cuius rei testimonium et maius robur firmitatis presentem litteram eidem damus, que sigillorum nostrorum appensione extat roborata. Da- tum in Sternberg sub anno d. m. trecentesimo septua- gesimo septimo in die s. Galli. 3. 1428, 19. března. My Dorota Malov- cova, v ta doby staršie a převoryše, Katrynka Veliká, Kačna a Katruška Strnadka i vešken konvent kláštera od sv. Anny Velikého M. Pr., vyznáváme tiemto listem všem vuobec, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že znamenajíce hrozné a veliké záhuby, kteréž sú se staly vál- kami těmito opatrnému muži Šimonovi od bielého lva a Anničce manželce jeho, měšťanóm Praž- ským, na zboží jich dědičném na Radlicích, na němžto plat máme, takže všecko z kořen bylo vypáleno; a také znamenajíce veliké přetieženie platem toho jich zbožie, nechtiec, by to zbožie svrchupsaným manželóm i našemu klášteru k škodě dokonce mělo zhynúti — dobro- 

Strana 189
Radlice (1419—1517). volně a jednostajně beze všeho přinucenie a připuzenie v našem klášteře svrchupsaném před mnoho dobrými lidmi skrze ubrmany mocné a mûdré lidi, mistra Prokopa z Plzně, Petra Luda, Sdenka sviečníka a Jíru súkenníka, z obú stranúů mocně pod naší vierú a ctí i pod tú pří na ně slíbivše s svrchupsanými manžely takovúto úmluvu o ten jistý plat jsme učinili : tak že nám i našemu klášteru patnádcte kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského, polo- vici na sv. Jitie, jeźto nynie najprv prijde, a druhá polovici na sv. Havla, ježto hned potom přijde, a věrtel vína anebo kopu grošóv za ten věrtel vína svrchupsaní manželé mají platiti a věrně úročiti, a to do pěti let pořád zběhlých od dánie tono listu počítajíce; a když by těch pět Jet minulo, tehdy več bychom dále s svrchupsanými manžely vlezly nebo v jiné uhodily, tak aby šlo, ale v těch letech a po ta leta svrchupsaní manželé, dědici i jich budúcí nám i našim budúcím nic viece nebudů povinni. Na potvrzenie toho pečeti měst Pražských Velikého i Nového a slovutného Jiříka z Rudné, purkrabie hradu Pražského, k naší prosbě a k našemu seznání i svrchu- psaných manželóv, kteréž sme učinili v Starém městě Pražském v plné radě, jsú přivěšeny k to- muto listu; jenž dán leta tisícého čtyřstého a osmmezcietmého v pátek po neděli Dru- žebné (Rukop. č. 992 f. 97.) 4. 1433, 22. prosince. JeptiSky od sv. Anny stojiece osobně v plné radě Velikého Města Pr. seznali sú sě — jakož jest jim — Simon od bielého lva — listem kšaftovním *) odkázal ves řečenú Radlice — že to jsú všechno přijeli od Máře, sestry svrchupsaného Šimona —. Actum fer. III. ante Nativ. Christi anno XXXIII. (Rukop. č. 992 f. 154.) *) Tento kšaft otištěn v mých Základech starého místopisu Pražského I. str. 756. 5. 1435. — Adam cerdo et Margaretha emerunt vineam nove fundacionis sex str. — in bonis ville Radliez inter vineas Johannis Lithomierzicky ex una et Stephani sartoris 189 parte ex altera erga Johannem Holasonem pro viginti sex s. gr. (Rukop. à. 2102 f. 389.) 6. 1454, 18. kvétna. In causa dissensionis inter Krzizkonem olim de foro equorum in Nova Civ. Prag, nune vero in Rziezan mo- ranti, ex una et Margaretham, relictam Jo- hannis Lithomierzicky, parte vertente ex altera racione vinee V str. prope Radlicz inter agros priorisse et monialium conventus claustri s. Anne —, quam vineam — Krzizko a predicta priorissa — in una s. cum II'/, gr. census annui — locatam habuit per ipsum de novo plantatam. Cui Margaretha memorata contra- dicens respondit, quamvis eandem vineam ha- buit expositam, non valens autem ipsam colere nec censum — censuare, hanc vineam — Jo- hanni Lithomierzicky, marito meo, resignavit —. Domini — pronuncciaverunt mandantes Krzizkoni, ut — Margarethan — de cetero impetere non audeat —. Actum sabbato post Zophie a. LIIII. (Rukop. é. 2141 f. 134.) 1. 1454. — Wenceslaus a pueris emit vineam in bonis curie Radliez sex str. cum uno quartali cum torculari contiguo eidem si- tuatam penes Georgium dictum Psota ex una et agros eiusdem curie Radliez ex parte al- tera erga Margaretham, relictam Johannis Lithomierzicky, pro quinquaginta s. gr. minus lII s. gr. — Censuare debet monialibus ad b. Annam I s. cum II'/, gr. (Rukop. 6. 2103 fol. 50.) 8. 1457. — Blasius braseator et Anna emerunt vineam dimidium tercium str. men- sure in se habentem — sitam — in bonis curie Radlicz penes vineam Laurencii sutoris et silvas eiusdem curie — erga Mathiam Owensky et Dorotheam pro XX s. — Cen- suare debet annuatim in festo s. Galli XXV gr. monialibus ad b. Annam. (Rukop. 6. 2103 fol. 72.) 9. 1517. — Viktorin Morava emit vineam III'/, str. sitam in montibus Radliez penes Galli ex una el, Nicolai Bily parte ex altera erga Wenceslaum Kokys! pro LVIII s. — 

Strana 190
190 Idem emit vineam sitam penes Sare ex una et eiusdem Victorini parte ex altera erga Nicolaum de Ujezd pro XIX s. — Idem emit vineam II str. penes eundem Victorinum erga. Hasskonem pro XXXII s. — Idem — koupil vinici I str., kteráž leží podle téhož Moravy z jedné a Staňkovy z strany druhé z Radlic od Jakuba pivovarnika za X*/, k. (Rukop. 6. 2103 f. 243.) 10. 1508, 8. ledna. Staněk z Radlic ujal luh sobě k užitku od úředníkuov [šestipanských Nov. M. Pr.], kterýž držal Šlechta a má s toho platiti na svuoj diel I k. L gr. —. Actum sabbato post Epiphaniam a. 1508. (Rukop. €. 2133 IL. f. 18.) 11. 1534, 10. ledna. Jakož jest po ne- božtíkovi Vaňkovi Stankovu z Radlic, kterýž jest dědičný člověk — kláštera sv. Anny a po- tom jest propuštěn obci Staroměstské s sirotky a spravedlností jich tu v Radlicích, na krčmě, züstalo — jest L kop m. —. Actum sabbato post Epiphaniam 1534. (Rukop. 6. 42 f. 9.) Radonice za Karlínem. 1. 1416, 29. prosiuce. Blazco de Antiqua Boleslavia, proadvocatus tabularum terre, ex parte Martini, dicti Kniez, de Brandis et Vitus Rakonik, civis Maioris Civ. Pr., ex parte Jane de Mstieticz, potentes arbitri inter partes predictas in controversia, que vertebatur racione omnium bonorum Biethe de Radouicz, sororis predicti Martini, post se relictorum, edixerunt, — quod Jana de bonis dare debet IIT!/, s. gr. — Actum die s. Thome Cant. sc XVI. (Rukop. č. 2099 f. 28) 2. 1532, 7. září. Anna, manželka Matúše Dvořáka, osobně v radé [Nov. M. Pr.] stojéci přiznala se, jakož Svata někdy matka její učinila kšaft a statek svój, tudíž spravedlivost v Radonicích ve vsi na gruntu, poručila jí vedle Matúše manžela jejího, i tu všecku spravedlnost — dala jest — Matúšovi manželu svému. Actum sabbato ante Nativitatem Marie. (Rukop. 6. 2191 f. 188.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Radotín. 1. 1454, 16. října. Že když Šebek z Pod- skalé dával vinu z dědiny v Lahovicích Mach- kovi z Radotína, táhna se na ni po Uršile ženě své a po jejích přátelech a o tu dědinu nemohli se sami mezi sebú umluviti, tehdy — ubrmané a přátelští smluvce takto jsú mezi nimi vyřkli o tu dědinu: aby Machek z Ra- dotina — dal Šebkovi s Uršilů ženú jeho za tu dědinu na sv. Martina nynie najprv pří- štieho čtyřidceti gr. a jeden strych žita —; a již dále Šebek — vezma ty penieze i to žito viece Machka z Radotína — o tu dědinu ne- nafékati —. Actum in consilio [Nove Civ. Prag.] die s. Galli anno — LIIII". (Rukop. č. 2084 H. 17.) 2. 1507, 15. listopadu. Kostelníci zádušie sv. Petra z Radotína Václav Černohorský, Jan, Štiechuov syn, Matúš mlynář, Václav Racek přiznali jsú se jménem všie osady zádušie předepsaného, že sú přijali od Jakuba Hrácha sladovníka III!/, k. gr. &, kteréz dala k ruce věrné schovati témuž Jakubovi Hráchovi Do- rota Zirotova, áby on Hrách po smrti jejie té III'/, k. gr. č. dal k záduší předepsanému —. Actum [in consilio Nove Civ. Prag.] fer. II. post Briecii. (Rukop. č. 2091 f. F. 5.) 3. 1516, 14. června. Matěj Bohatý z Ra- dotína, úředník na místě všie osady sv. Petra v Radotíně, osobně v radě stoje přiznal se jest, že přijal od poručníkuov nebožtíka Štěpána Huncledra, ot Jana Širokého z Mirovic*) a Mikuláše Běchovského XX k. gr. m., kteréž týž nebožtík Huncledr k tomu záduší na vornát svím kSaftem ot.ázal —. Actum [in consilio Nove Urbis Pr.] sabbato ante Viti. (Rukop. 6. 2092 f. 130.) *) O tomto čte se v témže rukopise (fol. 129) tento zápis: Já Jan Siroký najstarší z Mirovic známo činím —, že jsem vyzdvihl od Jana Širokého z Mirovic, prostřednieho bratra mého, a od opatrného Mikuláše Běchovského, poručníkuov někdynny A též z Mirovic, manželky Uncledrovy, sestry mé, XXV k. gr. pr. — odkázanfch — od téz — sestry mé —. A pri tom 

Strana 191
Radonice— Radovestice. byli Jan Široký, prostřední bratr jeho, a Václav, syn panie Anny vlastní. Jenž jest dán v pondělí den sv. Floriana [4. května] l. XVCXVI. 4. 1516, 19. července. (Svědomie Petrovi mlynáři). Valentin z Radotína, úředník kněze vopata Zbraslavského, svédéil [v radé Novom.]: Mátie toho pacholíka, kterýž sedí nynie v ša- tlavě pro Petra mlynáře, přicházela ke mně dávající mi naň právo a pravieci, že jest knězi z Popovic pobral kniehy nějaké. Act. sabbato ante Magdalene a. XVI. (Rukop. č. 1046 f. 124.) Radovesice (Radovéstice) u Kolína (?) 1. 1430, 6. ledna. Já Margreta, někdy Markusova a již slovutného Jana z Ovesnich Rataj manželka, mčštka Star. M. Pr., vyzná- vám — jakož sem měla na slov. Václavovi Tluxa(!) z Dlúhodvor a na lidech jeho úročních a kmetcích v Radověšticích a v Čečevsi dva- dceti kop gr. dobrých střiebrných rázu praž- ského platu komornieho ve dskách zemských podle řádu a obyčeje zemského vloženo a za- psáno, že téhož Václava Tluxu i jeho dědice a budicie propustila sem a mocí tohoto listu z těch dvadceti kop gr. platu komornieho úplně a všie věci svobodna a prázdna věčně pro- püstiem, i také ze všech úrokuov, kteréž mi jest do sě chvíle zadržal; neb jest mi týž Václav Tluxa těch svrchupsaných dvadceti kop platu komornieho dvěma stem kop gr. penězi hotovými splatil a odkúpil —. Dále jakož jest nadepsaný Václav Tluxa kúpil u nebožce Lojsy na Obříství dvadceti kop gr. platu komornieho a mně na tom platu dvě stě a dvadceti kop pravého dluhu zapsal ve dskách zemských, že já téhož Václava i jeho dědice z toho dluhu úplně a všie věci propúštiem neb mi jest jej zaplatil v celosti penězi hotovými. A jakož mi napředpsaný Václav Tluxa má postüpiti podle úmluvy mezi námi učiněné té vsi Ra- dověštic s lidmi úročními a kmetcími se vším panstvím od sv. Jiřie najprv příštieho za tři léta plná pořád zběhlá, že já jemu mám i sli- buji zasě té vsi po těch třech letech, když 191 mi penieze podle listu hlavnieho splní, postü- piti beze všeho zmatku. Dále prosím múdrých a opatrných pánóv purgmistra a konšeluov Starého města Pražského, kteříž v ty časy budú. aby po mé smrti, ač budú dsky zemské otevřeny, vydali z sebe jednoho nebo dva z pá- nuov konšelóv s syvrchupsaným Václavem Tluxú ke dskám zemským, a ti aby jemu napřed- psáný plat komorní jménem mým z desk zem- ských podle řádu a obyčeje zemského propu- stili. A dále já Jan z Ovesních Rataj, nade- psané panie Margrety manžel, slibuji tiemto listem dobrú vierú beze všie zlé lsti s ní a za ni, že to všecko učiní a zdrží, coZ sé v tomto listu předpisuje, beze všeho přerušenie. Pakli by ona komu nadepsaný plat komorní v svém držení zavadila, aneb že bych já komu zavadil, tehdy mám to i slibuji osvoboditi i také řádně zpraviti vším svým zbožím, kteréž nynie mám aneb potom mieti budu, až do desk zemských podle řádu a obyčeje zemského beze všeho zmatku. A též z těch dvě stě a dvadceti kop gr. dluhu na Obříství mám i slibuji zpraviti; a jestliže bych měl od svrchupsané své man- želky kterékoli právo k nadepsanému platu komorniemu aneboli k tomu dluhu na Obříství, buďto zdáními, zápisy aneb kterýmkoli jiným obyčejem, že to všecko své právo vzdávám a mocně tiemto zápisem propúštiem nadepsané- mu Václavovi Tluxovi i jeho dědicóm a bu- dúcím. Tomu všemu na jistotu, což svrchu stojí, my manželé napřed jmenovaní pečeti sme své vlastnie s dobrým vědomím přivěsili k to- muto listu a pro lepšie svědectvie prosili sme müdrych a opatrných purgmistra a konšelóv St. M. Pr. a slovutných panoší Otíka z Vře- škovic, v ty časy purkrabie hradu Pražského, Ctibora z Chřenovic a Markvarta z Jenišovic, že jsú také své pečeti vlastnie přivěsili k té- muž listu. Jenž jest dán léta M°IIII© a XXX? v pátek na hod Kíténie Bozieho. (Rukop. č. 992 f. 114.) 2. 1430, 6. ledna. Já Václav Tluxa z Dlú- hodvor vyznávám tiemto listem obecně přede 

Strana 192
192 všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsem s poctivú paní Margretú, někdy Mar- kusovúů a již slovutného Jana z Ovesnich Rataj manZelkü, mé&tká St. M. Pr., takovüto smlúvu učinil o všecky platy komornie, kteréž sem jí platiti měl, i o dluhy i také o úroky mnú jí zadržené do sě chvíle, tak že sem jí ty platy komornie splatil jistů summůú peněz, učiniv jí na to list hlavní na penieze s jistými rukojmiemi. A k tomu podvolil sem sě dobro- volně a mocí tohoto listu podvoluji, Ze mam i slibuji napředpsané paní Margretě a Janovi muži jejiemu vsi své dědičné Radověštic s lidmi ûroënimi a kmetcimi i se v&im panstvím a pří- sluSenstvim hned ten den na sv. Jifie najprv příštieho mocně postúpiti, a oni mají té vsi a lidí úročních od téhož sv. Jiřie až za tři léta pořád počítajíc zběhlá v mocném držení býti, jimi vlásti, jich požívati i úroky s nich spra- vedlivě vybierati; a po těch třech letech mají mi zasě té vsi a těch lidí bez zmatku postü- piti, a jestliže by co v svém držení zavadili, to mi mají osvoboditi podle řádu zemského. A já jim na té vsi na Radověšticích i na li- dech üroénícb a kmetcích tudieZ nemám aniž budu moci v těch třech letech sám skrze sé i ni skrze své dědice a budúcie ani skrze jiná kterúkolivěk osobu, buďto duchovní neboli svéckü, ptekázeti obyčejem ižádným, ani jim v tom kterého zmatku činiti; buďto zjevně nebo tajně. Než toto jest znamenitě vymie- něno, jestliže bych napředpsaným manželóm pro svůj nedostatek nemohl peněz prvních podle listu hlavnieho, na sto kop gr. učině- ného, na sv. Havla najprv příštieho dáti a splniti: tehdy mám týmž manželóm listem svým neboli poslem měsiec dáti napřed věděti, a potom na téhož sv. Havla mám jim i jich dédicóm a budücím napředpsané vsi Rado- věštic i s lidmi úročními a kmetcími i se vším panstvím a příslušenstvím ku pravému dědictví úplně postúpiti i také ve dsky zemské podle řádu a obyčeje zemského vložiti a za- psati a zprávce řádné postaviti ten den na E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: sv. Havla aneboli dfieve, a oni mi majf zasé ten list hlavní na penieze vrátiti. Pakli bych ten den na sv. Havla napredpsanÿm manzelém té vsi Radovéstic a lidí ároéních nepostüpil a listu na zprávu nedokonal, tehdy hned potom nazajtřie po sv. Havle tíž manželé budú moci mě i rukojmie mé podle listu hlavnieho ze sta kop gr. napomínati. Tomu všému na ji- stotu pelet sem svi vlastni s dobrym vědo- mim piivésil k tomuto listu a pro lepšie svě- dectvie prosil sem opatrných pánóv purgmistra a konšeluov St. M. Pr. a ur. panoše Otíka z Vřeškovic, v ty časy purkrabie hradu Praž- ského, že sú také své pečeti vlastnie přivěsili k témuž listu; jenž psán léta tisícého čtyv- stého třidcátého v pátek na hod Křtěnie bo- žieho. (Tamtéž.) Radovesice u Libochovic. 1441, 7. června. Nicolaus Kabelacz car- nifex de Nova Civitate Pragensi fecit commu- tacionem pro uno laneo, quem habuit in Ra- dovesicz sub castro Hazmburg, cum Paulo dicto Mislik, ut ipse Paulus habeat — talem la- neum — et Nicolaus Kabelacz illam vineam, quam Paulus tenet; que sita est retro villam Nuosl —. Actum coram magistro moncium Gregorio feria IIII. ante s. Trinitatis anno — XL primo. (Rukop. é. 2002 f. C 9.) Radovesice. 1434, 10. srpna. Johannes, frater Petri Dub de Radoviesiez, resignavit suam post mor- tem omnia bona sua — Machne, conthorali sue legittime; — ita tamen, quod ipsa Machna cum pueris equalem divisionem seu partem in dictis bonis — post mortem ipsius habere debet. — Insuper prefata Machna viceversa resignat omnia et singula bona sua — pre- fato Johanni, marito suo —. Actum anno do- mini MCCCCXXXIIIP? feria III. ante Tiburcii. (Rukop. 6. 992 f. 155.) Radslaviee u Neveklova. 1421, 12. éervence. Dorothea, relicta quon- dam Scrophe nunc vero conthoralis Pauli, fassa 

Strana 193
Radovesice— Rakovnik. est — suo et — Pauli mariti sui nomine, quia vendiderunt hereditatem liberam in Rad slawicz, alias swobodnu diedynku — Rzeha- koni de Mlikowicz pro undecim s. gr.; promi- seruntque supradicti conthorales — manu — indivisa, qualitercunque iura terrestria aliis hominibus transibunt cum talibus hereditati- bus, quod pretacto Rzehakoni cum prescripta hereditate similiter agatur. Actum sabbato ante diem s. Margarethe. (Rukop. & 2079 fol. K 25.) Radyně, hrad u Plzně. 1. 1434, 19. dubna. Manda, relicta olim Henrici a scalis, promisit et presentibus pro- mittit Lazarum, natum Cantoris, de illa obli- gacione seu promissione, qua se obligavit pro I'rocopio, nato prefate Mande, ipsum de man- cipacione castri Radinie exbrigando sub omni- bus bonis suis — et specialitey sub pena octo s. gr. census, quas habere dinoscitur prefata Manda in Dworzecz, indempnem exbrigare —. Actum feria secunda ante diem s. Georgii. (Rukop. č. 87 f. 9.) 2. 1434, 14. května. Prout magister ci- vium et domini consules excaucionant et ex- brigant Johannem de Podol, servitorem Andree Obudly, de captivitate castri Radynie, extunc prefatis dominis existunt substites —, quibus ulterius extat substes Katherina, relicta Wen- ceslai de Podol, mater ipsius —. Act. fer. VI. ante Penthec. (Tamtéž fol. 108.) — Domini consules — exbrigant Simonem de domo Lo- chovensi de captivitate de castro Radynie in V s. Actum sabbato ante Penthec. (Tamtéz.) — Barthossius et Tetrus pannitonsores — promiserunt — magistrum civium et — con- sules — prout substites sunt ad Swoyssonem de Zahradka pro Paulo de domo Lunensi et pro Martino, famulo ipsius, quos idem Swoysse de captivitate castri Radynie exbrigavit, in triginta s. gr. — exbrigare. Actum sabbato post Fraucisci [9. fijna]. (Tamtéz f. 110.) Archiv Cesky XXVIIL 193 Rajov u Berouna. 1542, 12. října. (Kšaft Jana Šíchy ka- meníka.) Ja Jan kameník přijmím Šícha — učinil jsem pořízení —; nejprve duom svuoj, v kterómż bydlím — odkazuji Kateřině m. své —, v Kněževsi u bratra svého gruntovních peněz XXX k. —, v Berouně, kdež mám zápis kniehami městskými, ve vsi Rajově, v kterémž jest [prázdné místo] forberečník, o kterémž bratr muoj Jíra vědomost má — XXXVII k. — Co se pak Viktorina syna mého dotýče, tomu Kateřina manželka má — vydati a dâti má, když by k letóm přišel, XX kop m. — Také což se Jiříka, bratra mého v Krči, do- týče, na týž grunt, v němž bydlí, pomoc pe- něžitou jakoužkoli jsem jemu učinil, toho při něm zanechávám —. Též odkazuji — k zá- duší sv. Michala v Opatovicích V k. gr. m., ty z gruntu ve vsi Rajově — manželka mó — dáti má —. Actum feria V. ante Galli a. 1542. (Rukop. č. 2207 f. F 21.) Rakovník. 1. 1430, 9. června. My Václav řečený Nosal rychtář, Jan Francovic purgmistr, Mikuš súkenník, Hanuš Pátek, Ulman, Jan Nosek, Jakub z Kúta, Petr s rohu, Jan Villan, Jan Ujec, Jan Levovic, Mikuś Puldrman, konšelé a spolupiisezni mésta Rakovnického, vyzndvime —, kterak přistúpivše přede čtyři lavice v ohá- jeném súdě, tu kdež všecka práva plnú moc a právo mají, slovutný Isaiáš a opatrný Jan Nosek, našeho svrchupsaného města s námi spoluměštěné, — vyřkli sú ubrmanstvie — mezi — paní Kateřinú, někdy nebožce — Pe- tříkovú, a Prokopem Petříkem z jedné, a mezi Jakubem, někdy nebožce Mikulášem Osmý- kovÿm synem, z strany druhé, takově: ze — paní Kateřina a Prokop mají sě — s Jakubem utisti, co si jemu na sto kopéch gr. vydali, jeho v tom pamatujic s svódomim —. A coż pak viece potom učtení — pani Katerina a Prokop dlużni ostani — tolo — maji — spl- 26 

Strana 194
194 niti —. Actum fer. VI. ante s. Trinit. XXX. (Rukop. é. 2099 f. 306.) 2. 1430, 2. října. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ, Prag. huius scripti patrocinio — innotescimus, quod fa- mosi Absolon de Chrziez et Alsso de Krajniez pro parte Wenceslai de Przilep, Strnisstie dieti, ex una, et prudentes Jira Domazliezky et Jo- hannes a Pater noster, concives nostri, pro parte Isaie, Johannis Nosek et Johaunis Pohan nomine opidanorum seu tocius communitatis opidi Rakowuik ex altera, arbitri -- electi inter dietas partes, nostro pleno in consilio personaliter comparentes, occasione quarun- dam aggressionum seu impeticionum inter ipsos exortarum, pro quibus partes ambas pre- dictas dampna non modica sunt consecuta, taliter pronuncciaverunt: primum videlicet et ante omnia, ut ambe partes predicte sinceii et fideles amici sui existerent, ubique se iu civitatibus, opidis, stratis, villis et aliis omni- bus locis mutuis et fidelibus favoribus pro- sequentes. Tandem arbitri suprascripti eadem potestate arbitraminis edixerunt, ut ambe partes predicte spondeant, ne pars parti aliquas pro- dictas aggressiones seu impeticiones, lites, dis- cordias, displicenejias seu dampna inter ipsos sic, ut dicitur, exorta seu percepta levet aut opposite promulget. Quod mox prefatus Wen- ceslaus Strnisstie fecit, promittendo presentibus jam dicte communitati opidi Rakownik et cui- libet pariter ex ipsa, nunquam predicta inter ipsos arbitrata levare quoquo excogitato modo per se ipsum nec per aliam intermediam por- Sonam spiritualem seu temporalem, verbo aut facto, publice vel occulte, sub puritate fidei et honoris et iuris alcioris; sed ab huiusmodi levacione cause pretacte supersedendo per- petuo silencio et conplanacioni stare cum he- redibus et successoribus suis ac aliis omnibus, qui causa sui facere seu dimittere sine dolo vellent. Eciam prefati Isaias, Johannes Nosek et Johanues Pohan suo et tocius communi- tatis. IRtakownik nomine promiserunt et pre- anno E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: sentis proscripcionis serie patencius promittunt nunquam de cetero prelibato Wenceslao Str- nisstie causam predictam inter ipsos hucusque vertentem in contrarium levare per se ipsos vel per alias intercurrentes personas spirituales seu seculares sub puritate fidei et honoris, sed eviterne sub voce taciturna reservare. Act. a. M°CCCC°XXX° fer. II. post Remigii. (Rukop. &. 992 f. 122) 3. 1431, 7. prosince. Stala sé jesti prâ- telská smlúva — mezi Jakubem Sobkem z jedné a Prokopem řezníkem z Rakovníka z strany druhé o jednu a o čtyřidcet kop gr. dluhu dědičného, kterýžto svrchupsaný Jakub po svém otci, po témž Prokopovi, má; a to tako- váto: že Prokop svrchupsaný má postüûpiti puoltřetie kopy gr. platu ročnieho a věčného svrchujmenovanému Jakubovi, kteréž má tu- dieZ v Rakovníce, tocizto póldruhé kopy na hrnéieffeh, jenž jemu s pole, jako hlínu k hrn- cóm berú; p'atie, a na Velanovu domu, a což k tomu domu příslušie, kopu gr., jakož dále list hlavní svrehupsaného Prokopa na tu kopu platu okazuje. Kteréhoëto platu puolt#etie kopy gr. dřéveřečený Prokop hned jesti postúpil a tiemto zápisem postupuje Jakubovi dréve- řečenému a jeho dědicóm, tak jakož jest jej sám měl. A póldruhé kopy a šest gr. má týž Prokop platiti a vydívati ze všeho statku svého movitého i nemovitého, kterýž nypie má neb potom mieti bude, i z toho statku, kterýž s ním bratr jeho nedielný má, tak aby ten jistý veškeren plat napředjmenovaný bral a zdvihal již jmenovaný Jakub rozdielně, to- čižto na sv. Jiříe polovici, a na sv. Havla druhů polovici —. Kterýžto veškeren plat — slíbil jest zpraviti častojmenovaný Prokop vším svým statkem —. Dále toto jest také vymlu- veno: jestliže by Prokop častopsaný které své zbožie prodal, buďto to, na kterémž Jakub častopsaný má plat bráti, nebo kterékoli jiné, k němuž by práve měl, tehda častořečenému Jakubovi neb jeho dédicóm a budücím má najprve jeho penieze dáti a on je má zdvi- 

Strana 195
Rakovník— Ronov. hnůti přede všémi jinými dlužníky a lidmi bez odpieránie všelikterakého. Aetum anno oc XXXI? fer. VI. post Nicolai. (Tamtéz f. 134.) 4. 1448, 28. října. Ve jméno bozie amen. Já Jan řečený Pohan, mistr někdy školní v Ra- kovnice, vyznávám tiemto oe, — tak Ze těch póldesátý kop gr., kteréž mezi konšely v Ra- kovníce mám, dal sem a otkázal — Jakubovi řečenému Sobek, Star, M. Pr. měštěnínu — Jenž jest dán — feria II. in die ss. Simonis et Jude apostolorum. (Rukop. & 2119 f. A 7.) Rataje Ovesné. 1432, 23. května. Johannes Ratajsky com- parens pleno in consilio Maioris Civ. Pr. cum Marquardo, fratre suo carnali, — proscribit cum consensu et voluntate dicti Marquardi — centum s. gr. racione — dotalicii in et super villa jpsorum Owesne Rataje dicta — Marga- rete conthorali sue —. Actum in consilio feria VI. ante Urbani. (Rukop. č. 2099 f. 330.) Rataje. 1487, 7. února. Sigismundus, antiquus hospes pretorii Mai. Civ. Prag., fassus cst —, quia tulit XIIII flor. ung. a generoso domino Bernardo Opl — qui residet in Rathaj, pro illa summa totali, quam Bernardus Opl, pater predicti Bernardi, cuidam magistro monete de Glacz debitorie obligabatur —. Act. fer. IIII. post Dorothe 1487. (Rukop. €. 94 II. f. 39.) Robéice (Hrobtice). 1400, 20. iijna. Jarka, Przibiconis fabri de Robeziez soror, Matheus, frater eius car- nalis, Bohuslawa de ibidem, eciam soror, item tercia soror eius cum domiuo Jan de Dubnan recognoverunt in consilio coram dominis con- sulibus, quod quicquid Henslinus carnifex inter eos pronuncciandum duxerit pro bonis Przibi- conis fabri et inter Margaretam, cognatam sepedicti Przibiconis, ratum volunt observare. Actum feria IIII. post Galli anno oc CCCC. (Rukop. č. 2099 f. 1) 195 Roblín, ves u Zbraslavé. 1. 1365. — Enderlinus Stuk emit X mar- eas gravi ponderis erga l'ranciscum Payer super bona Trzebotha et Róblin et super omnia bona, que idem Franciscus Payer ha- bere dinoscitur. (Rukop. ć. 987 f. 222.) 2. 1366. — Mathias in turri publicavit unam litteram coram scabinis in pleno iudicio super omnia bona Przebotha et Roblin et su- per omnia bona sua — Hanconis Payr ex parte Mara, uxoris legittime Hanconis Payr, pro dotalicio, quod promisit ei dare, sicut littera sonat, quam Mathias in turri habet. (Tamtéž f. 228) Ronov. 1487, 16. října. My purkmistr a konšelé městečka Ronova i všecka obec známo činíme ticmto listem přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude: Jakož jest panna Elška dobré paměti, kteráž jest s tvhoto světa sešla, poručila jest na boží duom k nám do Ronova deset kop gr. na míšenské počítajíce, a ty penieze jest vzal Hanušek z Malé Strany, aby kúpil kopu platu, a toho jest netbal až do své smrti: před svú smrtí prosil jest syna svého Herše, aby těch peněz na jeho duši nenechával. A Hereš syn jeho vodkázal jest na svém domu, a Jakub u tří králóv, spolu- sûsed jich, ten duom kúpil i ty penieze ndm na rathúze položil úplně pied purgmistrem i vší radú. A my jsme vzali. Protož my svrchu- psaní purgmistr i konšelé i všecka obec mě- stetka Ronova svrchupsaneho Jakuba z toho propúštieme, kvitujeme a tiemto listem prázdna činíme a naň a na jebo dědice i budúcie sli- bujem věčně se o těch X k. gr. viece nena- vracovati, ani upominati, ani па& potomní. Toho na svédomie a na zdrZenie, peceti své nemajíce, připrosili jsme urozených panoší pana Jiříka Nosalovského z Přívor, pana Václava Pevlicete z Týniště, že jsú své pečeti k tomuto přitískli. Dán a psán den sv. Havla let božích 9c LXXXVII*. (Rukop. č. 2211 f. C 4.) 25* 

Strana 196
196 Roztoky. 1. 1416, 14. dubna. Smlouva kláštera Břevnovského o louku v Roztokách zapsaná v rukop. č. 2099 f. 102 otištěna jest v mých Základech místopisu Pražského I. str. 343. 2. 1424, 22. ledna. Darování Roztok obcí Pražskou Janovi z Pořešína zapsané v rukop. č. 992 f. 147 otištěno tamtéž str. 234. 3. 1425. — Před pány purgmistrem a konsely Velikého Města Pražského z týchž pánuov povolenie a ubrmanského vyřčenie po- ctivá paní Barbora, někdy Jana, písaře z Po- řešína svrchupsaného města, manželka a měštka, stojéci v plné radě seznala sč jest a mocí tohoto zápisu seznává dobrovoluě beze všeho přinucenie svým, sirotkuov svých a budúcích svých jménem, že právo své a sirotkuov svých všecko, kteréž jest jiměla nebo má zapsáno listem s pečetmi Velikého a Nového Měst Pražských utvrzením na zbožie Roztoky, vzdala jest a vzdává v tom ve všem právě, jakož sama měla a držela, nic sobě práva, svým sirotkuom a budúcím svým na svrchupsaném zboží nepoostavujíc ani na listu, opatrnému Lidéřovi z Radkovic, měštěnínu Velikého Města Pražského, panie Alžbětě manželce jeho a jich budúcím toliko v puoldruhém stu kopách gr. dobrých střiebrných rázu pražského vedle vy- řčenie ubrmanského od obce vydaných takově: když by jim obec dala puoldruhého sta k. gr. dobrých stř., tehdy budü mieti obci svrchu- psaní manželé zbožie svrchupsaného zasě sstú- piti beze všie odpornosti. Z kterýchžto peněz svrchupsaní Lidéř a Alžběta manželé inhed svrchupsané panie Barboře XXti kop gr. — dali a zaplatili — a ve třidcieti a sto k. gr. svrchupsané panie Barbory rukojmie od Jana Kúkole jako poručníka a od Víta a Janka bratří, synuov někdy Mikuláše Nastojta, měšťan Velikého Města Pr., zastúpili jsú a mocí to- hoto zápisu zastupují za duom týchž bratří panie Barboře prodaný, kterýž leží proti ko- stelu sv. Mikuláše na Kurném trhu a domu E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Jakubovu receného Terkléf; a svrchupsany Jau Kúkol a bratřie Vít a Janek přijeli jsú svrchu- psané zastüpenie vedle seznánie svrchupsanych manzeluov Lidére a panie Alzbé