Strana I
ARCHIV ČESKY ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ CESKEHO VYDÁVÁ KOMISE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: GUSTAV FRIEDRICH. DÍL XXVIII. Zprávy o statcích a přech venkovských z archivu města Prahy, L—Z. Vydal Josef Teige. V PRAZE 1912. Knihtiskárna: Dr. Ed. Grégr a syn. — V komisi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana II

Strana III
PŘEHLED OBSAHU všech dosavad vyšlých 28 dílův I.-XXYVIII, Archivu Českého, v díle VI. str. 3, též v díle VIL str. IV. sestavený v pořádku programu tištěného v díle I. str. 3 a opakovaného Díly I. až VI. Archivu Českého vyšly veskrze prací samotného HWrantiška Palackého v 1. 1840 —1872. Počínaje dílem VII. od roku 1887 Archiv Český vycházel redakcí Josefa Kalouska, ale v práci při něm účastní XX vydavatelé mnozí. Jejich jména jsou v tomto přehledu uvedena při každém čísle neb sbírce pramenů. Dílem III. počínaje vychází Archiv Cesky redakci Gustava Friedricha. A. Psaní poselací všelikého druhu: I. Palacký: Psaní česká císaře Sigmunda z let 1414—1437 U. Ш. IV. V. VI. VII. VIII. IXa. IXb. X. XI. PEE EEE EEE rr rr Err Er rr EEE era R < = * 3 3 3 3 3 3 kys 3 = 3 3 3 3 3 3 3 3 33 3 3 3 3 3 3 Psaní pana Viléma z Pernšteina od roku 1520 Dopisy Zvíkovské z let 1458—1477 . Dopisy bavorské z let 1440—1512 Dopisy Táborské 1441—1447 . Králové Jiří a Matyáš v Moravě roku 1470 . e . Dopisy pana Alse Holickóho ze Šternberka 1436 — 1451 | . Psaní pana Viléma z Pernšteina 1520—1521 . Dopisy Kašpara Šlika z Holíče 1445 —1448 . Dopisy Prokopa z Rabèteina 1444—1448 . Psaní o záští mezi Jindřichem z Dubé a Petrem Malovcem 1413 Dopisy pana Oldficha z Rosenberka 1420—1453. . Psaní rozličných osob 1396—1440 . . . . . . . Dopisy rodu Svamberského 1400—1479 . Dopisy rodu Hradeckého 1441—1451 . . . Pfe Racka Kocovského s Budéjovskymi 1472-1484 Příklady listův holdovních z XV. století . e. Dopisy Domažlické 1450—1509 . . . Dopisy pánüv z Kolovrat 1446—1450 . . Dopisy a zápisy pánü z Lobkovic 1433— 1458 . Dopisy pana Jiřího z Poděbrad I445 — 1457 . Psaní Jiřího krále Českého 1458—1471 Psaní rozličných osob 1471—1475 . Psaní krále Matyáše Korvina do Cech 1469 — 1487 . Psaní krále Vladislava 1471—1483 . . . Psaní Hilaria Litoméfického z roku 1467 . Psaní rozličných osob 1471—1489 vorskj: Dopisy p. Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1520 . 1520—1526 . 1526, 3. bř. až 11. září 1526—1528 1530—1532 1532—1535 . . . dodatky 1491—1520 n n » n n s s 3 3 3 3 d 3 3 3 3 3 => 3 3 3 3 "9 3 3 3 03 3 9 s sa noc oa díl VII. VIII. IX. X. XI. XII. XII. I I I I I I II II II IT II III JIL III IV. IV. IV IV IV IV. V. V V VI VI VI VI strana 5—51 69 —137 227—244 320—338 358 —389 485—492 3—46 136—174 407—426 427—443 518—531 3—64 285—306 368--394 3—33 64-—98 165—172 230—235 386—297 398— 412 267—271b . 272b—310 311—361 45—77 78—107 108—126 127 —216 1— 200 161—220 1—120 121—240 1—120 112—173 173—189 

Strana IV
IV Beppe = oo = = = > cocoon F=FPPESESHERPEEFFF Přehled obsahu dílův I.— XXVIII. Archivu Ceskćho. dil . XXVIII. Rezek: Dopisy rodu Hradeckóho a Roscnberskeho 1450-1470 . VIL 1470—1475 . VIII. ^ » n n ^ n » 4 » » » ^ 1475—1478 . IX. » » » „ ^ n 1478—1506 . X. » » n n n n 1507—1519 . XI. » n „o m » » 1519—1526 . XII. . XXVIII. Mareš, Rezek, Kalousek: Dodatek k dopisům rodu Rosenberského . e. 1411—1526 . XIV. . XXIXa. Kópl: Dopisy úřadu podkomořského Budějovským. 1412—1526 . VII. XXIXb. Sedldeek: Listy Perchty Lichtensteinskć z Rosenberka 1440 —1475 . XI. . XXIXc. Dvorský: Dopisy farářů Šimona Haberského a Jana Německo- Drodského o víře 1528.. . . XIV. . XXX. Rezek, Mareš, Kalousek: Dopisy "rodu Śvamberskóho 1449 — 1526 . . XV. . XXXI. Dvorskj: Dopisy pana Viléma z Perniteina 1480—1520 . . . . . XVI XXXI. p Dodavek k dopisüm Viléma z Pernsteina 1496 —1511 . . XVII. . XXXIb. Schulz: Listy do Koutimé zaslané 1422—1513 . . . . . . . . XVIIL XXXIb. » Listy do Kouřimě zaslané 1513—1525 . . . . . XXL U XXXII. Dvorský: Dopisy pánüv Jana a Vojtěcha z Pernsteina 1509—1548 XX. . XXXIb. , Dodavky k dopisim Jana a Vojtécha z Perniteina 1514—1548 . .. e... s. XX. XXXIIe. Schulz: Listy do Budějovic zaslané 1405 — 1526 EEE XXI. . XXXIII. Dvorskj: Dopisy Karla z Zerotína 1591—1610 . . . . . XXVII. . XXXIV. Gross, Antl; Druhý dodavek k dopistm rodu Rosenberského 1409—1528 . . . . . XXI B. Zápisy zemské, obecní a sněmovní, též listiny královské a úřední. . I. Palacký: Král Václav à jednota pauská 1391—1101. . . . . . . . I. IL » Zápisy Pražské obecní 1406—1429 . . . ss I. III. ^ Sněmovní věci české 1440—1446 . . . . . . . . . . . . I. IV. ^ Sněmovní věci éeské 1446—1452 . . . . IL. V. » Akta veřejná i sněmovní v Čechách iv Moravě 1414—14: 28. IIL. VE » Akta veřejná i sněmovní v království Geskóm 1432—1439. III. VII. ^ Akta mezi králem Jiřím a jednotou panskou 1463—14168 . . IV. VIII., Zápisy Pražské obecní 1401—1430 . . . . IV. IX. ^ Akta veřejná a sněmovní v království Českém 1453—1490 . IV. X. " Akta veřejná i sněmovní v království Českém 1466—1500 . . V. XL „ Akta veřejná i sněmovní v Čechách 1500—1508 . . . VI. XII. Kameníček: Jednání sněmovní a veřejná v markr. Moravském 1412—1514 X. XII. » 1515—1527 XI. XIII. Rezek : Dopisy nejv. hejtmanů království Českého 1529—1531 . . . XII. XIV. Tomek: Artikule cechü Prazskych 1425—1493 . . . . . . . . . XIV. XV. Teige: Registra krále Vladislava 1498—1502 . . . . . . XVIII. XVI. Dvorský: Tíi vášnivé projevy z války 1467, 1468 : a 1469 .. XX. C. Listiny soukromé. . I. Palacký: Zápisy rodu Sternberského 1386 —1432 . I II. ^ Zápisy knížat Minsterberských v Olešnici 1151—1488 I III. » Zápisy ve vécech selskych 1389—1499 . . . . os I. IV. " Výpisy z desk dvorských 1384—1456 . . . . . . . . . . . I. V. » Vypisy z desk zemskych 1391—1456 . . . . . . EN II. VI. s Zápisy (Jindficho)-Hradecké 1384—1404 . . . .... . II. strana 201—400 1—160 121—240 1—120 121—240 1—111 1—323 401—426 241—281 324—367 1—170 1—72 541—547 401 —560 1—185 1—276 526 —535 186 —274 1—562 275—484 52—68 189—226 245—296 209 —313 181 — 270 395—464 99—164 341—385 413—525 362—517 217—394 241—352 282 —405 190 —410 437 —492 1 — 289 511—563 138 —158 297—319 339—357 390—427 47—15 314 — 329 

Strana V
cc = eee009oo0000000000000000000000 VOpOSHPHPHHSFPSPT Přehled obsahu dílův 1—XXVIII. Archivu Českého. díl . VII. Palacký: Zápisy Kozelské v Slezsku 1480—1571 . on II. VII., Zápisy rozličných osob 1398—1428 . . eoe. nos Ш. IX. n Zápisy kláštera Chotěšovského 1272— 1597 MR IV. X. » Zápisy panství Pardubského 1357—1536 . . . . . . . . . IV. XI. » Zápisy ОотайНск6 1404—1596. . . . . . ....... IV. XII. s Zápisy města Horaÿdéjovic 1417—1503 . . . . 2 2 2245 IV. XII ., Zápisy české v Uhrích 1445—1490 . . . . .. . . . .. IV. XIV. , Vÿpisy z desk zemskÿch 1471—1500 . . RE V. XV. Zápisy všeliké o věcech soukromých 1404 —1 139 . s . VI. XVI. Čelakovský: Registra hrabat Kladskych 1472—1491 . . . . . . . . VII. XVI ^ Dodatky z register Kladskych 1493—1497 . . . . .. IX. XVII. ZTischer: Listiny Jindřichohradecké 1388—1484 . . . . . . . . IX. XVII. ” » ” 1482—1508. . . . . . . . . X. XVII. » » ” 1509—1529... . . . . . . XL XVII. dodatky 1407—1506 . . . . . XL XVIII. Brandl: Listiny kláštera Žďárského 1409—1529 . . . 2. IX XIX. Kalousek: Listiny klášterů Sedleckého a Skalického 1357—154. 2... XIV. XX. Emler: Listiny archivu nékdy Oleánického 1348—1414 . . . . . . XIV. XX. ^ 1415—1525 De XXI. Kalousek: Listiny Zvíkovské a Orlické 1357—1549 . ...... XV. XXIL Dvorskj: Listiny pana Viléma z Pern&teina 1304—1501 . . . . . XVI. XXII. » » ^ » p 1501—1521 2s. . XVIE. XXII. » » dodavek 1472—1518 . . XVII. . XXIII. Antl: Listiny "kláštera Starocelského 1272—1515 . .. ... . XVIII. XXIV. Aollmann: Listiny Brozanské 1482—1515 . . . . XVIII. XXV. Dvorský: Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1491—1548 . XX XXVb. » Dodavky k listinám Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1511—1546 XX. XXVI. Gross: Mikuláše Slepičky z Nažic závěť a její vykonání 1512. . XXI XXVII. . Mikuláse Petrlíka ze Stradova nadání, závát oc 1508—1525 XXI. XXVII , Rybniéná registra panství Krumlovského 1450—1524 . . . XXL D. Vypisy právní a déjinné. V strana 393—406 271—284 34—63 173—229 236 —245 246— 262 329—340 518—577 451—494 365—395 361—369 241—360 353—440 406—496 497—505 370—454 380—436 493 — 560 171—285 286—343 73—560 1—283 548—563 290—308 309—521 2771—6525 536—540 485 - 504 505—526 527—546 159—188 428—446 447 — 484 76 — 135 330—392 481 — 517 65—180 307—367 263 — 328 526 — 560 5—266 421—445 446—568 396—480 455—560 441—560 506—560 463— 560 . 1. Palackÿ: Seznäni svédküv (z desk dvorskych) 1453—1456 . . . . . . I. II. ^ Nálezy soudu dvorského 1454—-1465 . . . . . . . . . . I. III. » Kniha starého pána z Rosenberka . . . . . . . . . . I. IV. , Řád práva zemského, latině a česky . . . s IL V. ^ Výpisky právní a soudní z desk zemských 1287— 1437 M II. VI. " Pana Ondreje z Dubé Vyklad na právo zemské . . . . . .. IT. vIL , Majestas Carolina, latině a česky . . Cos III. VIL, Výpisky právní a soudní z desk zemských - 1321—1466 EN Ш. Ix , Nálezy soudu komorního (vybrané) 1471—1479 . . Ве IV. X. " Výpisky právní a soudní z desk zemských 1389—1456 e IV. XI. Zřízení zemské krále Vladislava 1500, česky a latině . . . . V. XII. Kalousek: Denník českého poselstva ku králi Francouzskému 1464. . VIL XIII. Čelakovský : Registra soudu komorního, nálezy 1472—1482 . . . . VIL XIII. » » » „ „ .1482—1487. . . . VIII. XIII. » ” » » n 1487—1491. . . . IX. XIII " ^ n ^ » 1491—1500. . . . X. XIII. ^ » i " nál. 1500, 16. list.—19501, 15. list. XI. XIII. 5 . ‚ ‚ , 1501, 15. list.—1503, 4. kv. XII. . XIII. » » ^ n ávod vydavatelüv . . . . . XIII. II. — XXIV. 

Strana VI
< - UPPPPVPOPPPPUPPPFPYV OS SCS SUV FVF HH FHEPHEZEHREHE Přehled obsahu dílův I.— XXVIII. Archivu Ceského. dil . XIII. Čelakovský : Registra soudu komorního, nálezy 1503—1509 . . XIII. XIII. n > » n svědomí 1510,22. ún.—20. dub. XIII. XIII. n n » n nálezy 1510, 10. — 20. dubna . XIII. XIII. n p n n svědomí 1510, 1. kv.—16. list. XIII. XIII. n n » n nálezy 1510, 12.—16. listop. XIII. XIII. n » „ » svédomí 1511, 2.1ed.— 920. list. XIII. XIII. „ p n M nálezy k sv. Martinu 1511 . XIX. XIII. » n n " dodatky k nálezům 1502 —1508 XIX. XIII. ^ ^ n » svédomi 1512—1513. . . XIX. XII. n n n n svědomí (k soudu dv.) 1488- 1494 XIX. XIII. n » ^ ^ nálezy soudu komorního 1515 XIX. XIII. ^ » ^ n nalezy 1518 . . . . . . . XIX. XIII. ^ p » ^ stané prâva 1518 . . . XIX. XIII ^ n ^ , pühony nevyfizenć 1513—1518 XIX. XIII. p r. pühony 1519 . . . . . . . XIX. XIV. Patera: Poselství krále Jiřího do Říma k papeži 1462 . . . . VIII. XIVb. Branif: Registra ortelü horního soudu v Hoře Kutné 1511—1514 . XII. XV. Nováček: Trutnovské desky manské 1455—1575 геев. XV. XVI. n Výpisy z knih vinničných 1358—1461 . . . . . . . . . XV. XVI. n n 1461—1583 . . . XVIII XVII. Dvorský: Urbář panství Hlubockého 1490 (s listinami 1360—1506) XVII. XVIII. p „ Pardubského a Kunétickohorského 1494 . . XVII. XIX. » Registra rybniéná na panství Pardubském 1494—1520 . . XVII. XIX. „ Náhrady za pozemky zatopené na panství Bydźorakóm 1 1516—1518 XVII. XIX ^ O cidéni struh 1516—1520 . . . 2.5 XVII. XIX. n Smlouvy o vedeni vody 1517—1519 e. e... . XVII XX. » Z register zäpisü selskych na Pardubsku 1508 e... XVIL XXI. Čelakovský : Knížky nálezů soudu zemského a komorního . . . . . XIX. XXII. Kalousek: Řády selské a instrukce hospodářské 1350—1626 . . . . XXII. XXII. „ „ „о ^ » 1627—1698. . . . XXIII. XXII. ^ ^ ^ ^ n n 1698—1780. . . . XXIV. XXII. » ^ ^ » n n 1781—1850. . . . XXV. E. Výtahy a přehledy z listin čerpané. . I. Palacký: Registra zápisů královských i obecných 1453—1454 . . . . I. IL. n ^ ” n (pokracováni) 1454 . . . . . . . II. Ш. ^ » (konec) 1454 . . . . .. . + + II. IV. n Výtahy z listin rozliénch 1371—1471 . . . . . . . . . . Ш. VI. n Pabérky z písemností rozličných 1401—1420 . . . . . . . . VL VII. n n všelikých 1421—1438. . . . . . . . VI. VIL... Diplomatái Vilćma z Pernsteina 1304—1519. . . . . . . . VL IX. ^ Zápisy o v&cech Slikovskfích 1480—1497 . . . . . . . . VL X. e Výpisy z register královských 1498—1502 .. . . . . . . . VL XL Emler: Zlomek register zápisů markrabství Moravského 1459 .. VIL XII. n Výpisy z českých listin c. k. knihovny Pražské 1391—1477 . . VII XII. " 1477—1526 . VIII. XIII. Tomek: Popis odcizených statki” duchovonstva, postoupených komoře královské 1454 . . . e XIV. . XIV. Teige: Zprávy o statcích a à prech venkovských z z archivu města Prahy A-K XXVI XIV. © „ » » ^ n n , L-Z XXVIII. strana 1—215 216—278 279—324 325—374 375 --405 406—545 1—53 53—72 73—231 232—269 270—301 301—360 360—372 372 — 436 437—175 321—364 411—462 344—508 509—560 322—400 284—314 375—458 459—527 527—532 533—534 535—538 539—540 476—651 1—565 1—564 1— 564 1—748 493—546 175—208 444—481 465 — 579 5—44 395—450 495—547 548—565 566—591 569—604 605—679 481—566 368—379 1—581 1—736 

Strana VII
Předmluva. Jak bylo ve XXVI. svazku tohoto Archivu připověděno, otiskují se zde též některé dodatky i opravy k této místopisné sbírce. Za to odpadnouti musil zamý- šlený přehled o statcích obcí Pražských do r. 1547, ježto by býval tím vzrostl objem tohoto svazku nad míru. Najde se i s dalšími doplňky vytištěný v třetím díle Sborníku příspěvků k dějinám král. hlav. města Prahy. Poněvadž většina zpráv v tomto i XXVI. svazku otištěných čerpána jest z opisů, které třebas často současné a úřední, předce nejsou bez chyb, podal jsem až na malé výminky, kde oprava byla zcela spolehlivě možná — vždy znění — rukopisné.*) Jinak hleděl jsem ke stručnosti, poněvadž většinou vyskytují se tu osoby mající význam jedině místní. Proto i rejstřík nepojímá jmen, která samostatně nemohou býti hledána, a pravidelně neuvádí také jmen ženských. Též při rejstříku věcném byl jsem pamětliv, že při mnohých pracích rejstřík nestačí, nemá-li míti objem neobvyklý. Věci, které jsou zde v této sbírce skoro na každém listu jako nález, dědictví, kšaft, desky zemské, správa, dluh, ručení atd., jsem proto vynechal. Také filolog musí vzíti texty samy a nepřestati na pouhém seznamu slov vzácnějších. Tím končím po pětiletém tisku tuto dvoudílnou sbírku. V Praze, dne 28. listopadu 1912. Josef Teige. *) Něco podařilo se mi zjistiti, když jsem sestavoval rejstřík a opravil jsem to buď v rejstříku nebo na konci svazku v opravách, které tím ovšem staly se četnější.

Strana VIII

Strana 1
E. XIV. ZPRÁVY O STATCÍCH VENKOVSKYCH Z ARCHIVU MÉSTA PRAHY. Od roku 1330—1550. (Jmena s počátečnými písmeny A—XKX viz v díle XXVI.) Podává Josef Teige. Ladvý. 1526, 22. června. Kubík kovář z Ladvého stoje osobně v úřadě šestipánuov přiznal se, že jest dlužen — XIII kop gr. m. Matějovi Řepovi, měštěnínu Pražskému, a ten dluh ukázal jemu k zaplacení na gruntu svém tu v Ladvém, jejž prodal Vítovi, Kamenického synu. — Actum fer. VI. Iohannis B. 1526. (Rukop. č. 2155 f. 62.) Lahovice. 1475, 5. října. Že když Mikuláš Oliva z Star. M. s Křížem a s Janem, bratřími svými, zbožie v Lahovičic Machovo nařiekal pro dvě k. gr., stala se jest o to úmluva mezi nimi — tak aby svoji dobří přátelé byli, ničímž zlým sobě již dále nespomínajíce, tak že Mikuláš s bratřími svými — propustili sú — tě dvě k. gr. na tom zboží Machkovu v Lahovičic —. Actum (in consilio Nove Civ. Prag.) feria III. in crastino s. Francisci anno — LXXV?. Rukop. č. 2086 f. B. 13. a & 10 f. A. 68.) Ledce. 1422. — Jan de Chocerad, residens in Ledecz, obligatur in XX s. gr. (Rukop. č. 2079. f. L 9) Archiv Český XXVIII. Ledeč. 1. 1433, 22. ledna. V té při a ruoznici, kteráž jesti byla mezi paní Anežkú, nékdy vdovi Mi- kuláše od vr$e a nynie manZelkü Janka syna panie Mandy kramářky, a týmž Jankem z jedné, a Vilémem Kúkolem, poručníkem téhož Miku. láše a jeho sirotkóv, z strany druhé o diel, kterýž sé mél na ní dostati z toho zbožie Ledeč řečeného, kteréž jesti prodáno ze spolka svrchupsanými Mikulášem a Anežkú, Vilémem a Margretd manZely. I páni purgmistr a kon- šelé Star. M. Pr. — vypověděli přikazujíce svrchupsanému Vilémovi, aby z téch penéz té polovice zbožie prodaného, což jesti zdvihl a přijal za to zbožie v Ledči, čtvrtý diel, kterýž. má s svrchupsanými dětmi, vydal a položil paní Anežce svrchupsané a Jankovi, manželu jejiemu, ve dvú nedělí pořád sběhlú od tohoto zápisu počítajíc — a ona aby ty jisté penieze s manželem svým, kteříž jí budú- od Viléma vydány, zaručila. Jestli že jie pán Buoh ne- uchová dřieve dětí Mikuláše svrchupsaného, aby na ty ten její diel spadl. A také jestli že by jí druhý poručník, jakožto Jan Velvar, při- jeda z toho dielu od Viléma přijatého vinu dal a ji nařekl, aby jemu o to stála ku právu. 1 

Strana 2
2 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: Actum pleno in consilio feria Vta ante Con- versionem s. Pauli anno oc XXXIII*. (Rukop. €. 2099 f. 352.) 2. 1437, 25. října. Tak jakož nebožtík Mi- kuláš z Milené, jinak od vrse, s Agnezkü manZelká svá, Vilém Kükol s Margretá man- želkú svú, prodali jsú tvrz řečenů Ledče bez deseti k. za tři sta k. gr., z kterýchžto peněz Vilém Kúkol s manželků svú sto kop a čty- fidceti a pét k. gr. vzeli, a o ostatek téch peněz — poruéníci svrchupsaného Mikuláse a jeho sirotkuov prijeli jsá, a z téch penéz Janek z [Z]bislavic a paní Anežka, manželka jeho, pět a třidceti k. gr. také jsú od nich zdvihli a pfijeli — a vedle toho přijetie těch peněz zpravovati mají. Actum feria VI. post Undecim millia virginum in pleno consilio (Tamtéz 451.) 3. 1438, 27. března. (Nález mezi Janem Valkounem z Adlaru a Vilémem Koukolem z Po- povic.) Když sě jest stala pře a ruoznice mezi Janem Valkúnem z Adlaru z jedné a Vilémem Kúkolem z Popovic z strany druhé, tak že p. Valkún pravil jest, kterak dobré paměti Valkún otec jeho, když jest byl kúpil tvrz Ledée řečenů u Viléma Kúkole a ženy jeho tehda sé byl vstéhoval na tu tvrz se vším svfm statkem i nábytkem, a tu jsa dédiny osal, rybníky nasadil; a mezi tiem Valkún, otec jeho, jest umřel, nedoplativ zbožie svrchu- psaného, poostaviv po sobě veškeren svrchek i s nábytky i jiný statek. Kterýžto veškep svrchek i s nábytky i ty všechny věci, kteréž Jan Valkün ženě jeho prvnie byl jest svěřil chtě k přátelóm odjeti, pobral jest, rybníky spustiv ryby rozprodal, pro kteréžto všechny věci svrchupsané Jan Valkún svrchupsaný Vi- léma Kúkole nařekl jest a jemu před pány purgmistrem a konšely Starého města Praž ského vinu dal, žádaje, aby sě jemu od něho stalo spravedlivé. Tehda páni slyševše obě straně, i položili jsú jim rok přátelský, aby sě o to přátelsky umluvili, voléce mezi sebú dobré lidi a na ně mocně zaručili; takže Jan Valkún Jana Němce z Němčic a Vilém Kúkol Hynka z Repnice z Ořecha vydali jsú a vyvolili o všechny věci svrchupsané ubrmany a přá- telské smlúvce, zaručivše na ně pod základem sto kop gr., a jestliže byšta nemohli uhoditi v niveč mezi stranami svrchupsanými ani sě mohla smluviti o jednoho nad ně člověka do- brého, tehdy aby to vznesli na pány svrchu- psané. A tak páni hlediece, kohoby sě jim zdálo člověka dobrého a opatrného dáti, ježtoby sě k tomu hodil, aby mohl mezi stranami svrchupsanÿmi uhoditi v spravedlivé: i vydali jsú z své moci Jana Ždicha za nejvyššího ubrmana a jeho prosili, aby sě mezi stranami svrchupsanými přičinil k spravedlivému. Kte- rýžto Jan Ždich, jakožto najvyšší ubrman, pře- slySev svédomie ústnie i listovnie obů stran s jich žalobami i odpovědmi, a na to sě tázav neděl několiko s dobrými lidmi: i vznesl na pány svrchupsané pravě, žeby byl hotov s vý- povědí, by byly strany. Ale Vilém Kúkol byl jest odjel pryč na svá obydlé, a tu jest pány purgmistrem a konšely obeslán listem, aby stál k výpovědi k určenému dni. Tu strana druhá, jakožto Jan Valkůn, jest stál, a Vilém Kükol jsa obeslán, státi jest nedbal. Tehda Jan Zdich, najvySsi ubrman, ptistäpiv před pány konšely do plné raddy i řekl jest: Po- něvadž druhá strana, Vilém Kúkol, nechce státi k výpovědi, a druhá stojí, já déle nemohu toho na sobě držeti, neb mám velmi pilně o své věci činiti a oty bych měl odjeti; i vypovědél jest takto: aby Vilém Kúkol za ty svrehky i za nábytky i za všecky věci svrchupsané dal padesáte kop gr. Janovi Valkúnovi, a za ty penieze aby jemu postavil rukojmie, kterýchžby páni konšelé pochválili, a list učinil s pečetmi visutými do čtyř neděl pod základem svrchu- psanym. Actum fer. V. post Letare anno oc XXXVIII. (Rukop. à. 2099, f 464.) Lémuzy, Limuzy.*) 1433, 12. ledna. My purgmistr a konšelé Star. M. Pr. vyznáváme tiemto zápisem obecně 

Strana 3
Lémuzy (1433). 3 přede všemi, že vstúpivše před nás do plné rady našie lidé ze vsi Lémus řečené, žádajíce, aby jim jich list purkrechtní vysazenie jich vsi, který sú byli dali schovati té radě, kteráž jesti seděla v ta doby ještě za krále, byl zasě navrácen a vydán. A my o tom nevédüce, i obeslali sme tu radu starú, kteráž jesti v ta doby seděla, otázavše jich, věděla-li by co o tom listu a byl-li by od těch lidí dán schovati. Tu potázavše sě ta rada, s dobrým rozmyslem a pamětí zpravila nás řkúci, kterak ti jistí lidé z Lémus, jakožto rychtář s několika konšely, přišedše před ně s plnú mocí ode všie své obce o některakůú při, kterúž jsú měli s ne- božcem panem Vrbíkem pánem svým činiti před nimi, i tak mezi těmi věcmi prosili jich jménem všie své obce, aby jim ten jistý list schovali pro některaké příčiny svého pána. Kterýžto list jest položen do truhly v radě. Kteréhožto listu jsúc tak od staré rady zpra- veni, nemuožem tak lehce a nasnad tyto časy dojíti. Actum pleno in consilio feria II. post Epiphaniam Domini anno oc XXXIII“ (Rukop. č. 2099 f. 352.) *) V archivu kapitoly sv. Vítské chová se pod Bign. VIII. 19. tato listina o Límuzích ze dne 19. bfezna 1348: Nos Karolus dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, et Arnestus eadem gracia sacrosancte Pragensis ecclesie archiepiscopus, recognoscimus, nos vidisse quasdam litteras per di- lectum nobis Johlinum Jacobi, civem Pragensem, nobis exhibitas super contractu cuiusdam ville, videlicet Lemusch, confectas cum sigillo pendenti Maioris Civ. Prag. cera alba roboratas, non cancellatas nec in aliqua sui parte viciatas, quarum tenor per omnia di- noscitur esse talis: Nos Borsutha iudex et Andreas Goldiner, Sy- dlinus de Pyska, Henslinus Mathei de Egra, Otto de Nezpeczow, Pesco Nuemburger, Henricus Swewus pin- cerna, Frenczlinus Guppoldi, Henricus Swewus dictus Cygler, Jesco Bawari, Wenceslaus Gewnaher, Ender- linus Stuk et Rudlinus Melniker, iurati cives civitatis Pragensis, recognoscimus et testamur, quod concivis noster Johlinus Jacobi indempnitati villanorum suorum in Lemusch volens providere consulte, diversa onera census duarum marcarum gravium, sexaginta quatuor grossis pro marca qualibet computatis, (loco quarum due marce puri argenti, si monetam modernam contigerit immutari, solventur) de quolibet decem et novem laneorum seu mansorum agrorum suorum, quos in emphiteosim sive ad ius theotunicum ibidem pos- Sident, annue solvendarum, que annexa in quibusdam articulis quandoque in plus, quandoque in minus se- cundum arbitrium voluntatis diversi domini dictam villam pro tempore possidentis se extendere videbantur, videlicet in quinque prandiis ipsi domino anno quo- libet ministrandis, in ferendo sibi certa subsidia ad expediciones regias processuro, in procurando quan- doque in necessariis expensarum suam familiam trauseuntem, et in solvendo de quolibet predictorum mansorum annuis vicibus quatuor pullos et duos caseos, limitavit et ad fixam ac determinatam pecunie quantitatem suo et quorumlibet suorum successorum nomine in hune modum reduxit, videlicet quod ipsi villani, moderni et posteri, pro huiusmodi annexis ac coniunctis oneribus universis anno quolibet quatuor marcas graves cum decem grossis quantitatis et numeri supradicti vel tantumdem argenti puri moneta mutata, in quolibet Nativitatis festo in posterum succemRsuro solvant et solvere teneantur, aut id non facturi infra quindenam continuam fertonem grossorum, vel eis abolitis argenti puri, ex tunc pro pena de predictarum marcarum qualibet solvere sint astricti. Et simili nodo habet id fieri per secundam et terciam quindenas imme- diate postea succedentes. Quibus tribus quindenis sic elapsis dictus Johlinus vel eius successor quilibet pro. huiusmodi pecunia et penis de quocunque dictorum laneorum seu mansorum debitis habebit in eodem, Sicut iuris et moris fuerit, pignorare. Censum vero unius marce gravis vel argenti, ut premittitur, in sin- gulis festis s. Georgii et alterius marce consimilis in singulis festis s. Galli ex nunc inantea successuris dicti villani de dictorum laneorum quolibet in omnem eventum sub ea pena fertonis, que premittitur, solvere tenebuntur, fruituri deinceps in causis suis et casibus iudiciariis quibuslibet eo iure, quo Gurimensis civitas frui solet, et non obstante exempcione a predictis prandiis superius facta. Si quis villanorum prefatorum in causa sua li- tigiosa, quam habet adversus alium in predicti Johlini vel cuiuslibet sui successoris presencia tantummodo terminanda, eundem per preces vocaverit, causa iudicii presidendi, expensas, quas idem vocatus, metoctavus tantum, illuc veniens illa vice vespere et mane, vel mane et vespere, fecerit, solvere teneatur. Et si plures villanorum hec causa contingat, illi ad huiusmodi ex- pensarum solucionem proporcionaliter teneantur, nulla contradiccione obstante. Interveniente quoque pacto predictarum quatuor marcarum cum decem grossis deinceps annue solvendarum, quantitas mensure cuius- 1* 

Strana 4
4 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: libet predictorum decem et novem laneorum, sicut in presenti stat et manet, nunguam debebit per mensu- racionem aliam de novo supervenientem in posterum variari. Iudicium quoque dicte ville et taberna libera ad sepedictum Iohlinum et eius successorem pleno iure spectans, nunquam debebit alicui extraneo, sed tantummodo villano, qui hereditates et continuam re- sidenciam in ipsa villa habeat, committi aliquomodo vel locari. Idemque iudex pro se de cu]pis levibus seu minutis tereium denarium emendarum tantummodo obtinebit; emende vero seu pene culparum maiorum seu criminalium, videlicet stupri, homicidii et vicii falsitatis vel consimilium, ad sepedictum Iohlinum et successorem eius quemlibet, qui super ipsarum cul- parum quacunque iudicio presederit, pertinebunt. Nullus eciam homo, qui in dicta villa residenciam continue non fecerit corporalem, ipsius ville agros de- bebit per se vel aliam personam excolere vel aliqua- tenus possidere. Et ultra ea, que premissa sunt, nullus villanorum sepedictorum debebit in aliquo quomodo- libet onerari. Et in horum omnium premissorum robur et testimonium valiturum ad peticiones instantivas Johlini predicti sigilla nostra una cum sigillo Maioris Civ. Prag. presentibus duximus appendenda. Datum Prage quarta feria post dominicam, qua canitur Re miniscere, proxima a. d. m. trecentesimo quadrage- Simo octavo, regnorum nostrorun anno secundo. Lenesice. 1498, 20. ledna. Matúš Čapek od melúna, v ty chvíle konšel, oznámil jest před pány v radě, že jakož jest pójčil XV kop gr. pr. panu Michalovi, Waytmilarovu synu, a bratřím jeho na ves Lenešice, že Jakub Lauryn má tu v té sumě III'/, C kop gr. pr. — Actum sab- bato die Fabiani. (Rukop. é. 94 I fol. 145.) Lešany. 1516, 24. července Vít z Radslavic svědčil [v radě Novom ]: To mi jest dobře v paměti, že jsem býval na Lešanech u p. Soběslava z Krsovic a u panie Kateřiny, manželky jeho z Pakoměřic, že jsem s nimi jiedal a píjel i ssyny jeho: a těch dětí měli jsú sedmero a jsú tito: Jan, Václav, Petr, Jiřík Albrecht, Jindřich, Hynek, Anna, Dorota. Actum in vig. Jacobi ap. a. 1516. (Rukop. é. 1046 f. 124.) Letňany. 1. 1428, 10. července. V té při, kteráž jest byla mezi Maršem z Letňan, strýcem si- rotka Máry, dcerá Klimentováü z jedné, a mezi Maříkem, ujcem téhož sirotka a jmenem jeho z strany druhé o dědiny i o jiný nábytek tudiež v Letňanech svrchupsaného sirotka, kterýž jesti Mareš svrchupsaný držal — ubr- marné — učinili jsú v plné radě Velikého Města Pražského před týmaž stranoma —. ta- kovéto vyrčenie a vypověděnie: aby Mareš svrchupsany obilé všecko s toho lánu sirotčieho. na to městiště sklidil a k tomu dvadceti strychuov ozimi ožal; a když sě to stane, tehdy dvé nedéli po sv. Václavé má napomenáüti sirotka a jeho stranu, tak aby obé strané pro- sily těch súseduov v Letňanech, kteříž jsú dřieve ten statek toho sirotka, jakožto dědiny, obilé i nábytek vešken v LXti k. a v puol paté položili, aby tíž súsedé ty dědiny i to obilé sklizené i na zimu saté v určených pe- něziech položili podle svého svědomie, zač by to kolivěk spravedlivě mohlo státi. Budeli toho všeho za tu sumu dosti podle jich vyrčenie, má to sirotek pfijieti. Pakli sé co do té sumy nedostane, tedy tíž súsedé kterakkolivěk Maršovi svrchupsanému rozkáží buďto hotovými penězi, nábytkem nebo dédinami má odbyti, tak aby toho rada již jmenovaného města pochválila. Actum in consilio sabbato post Procopii. (Rukop. č. 2099 f. 269.*) *) Kvitance o provedeném narovnání čte se v témže rukopise f. 282. 2. 1449. — Othmarus de Letnian — re- signavit potenter suam post mortem domum seu curiam cum area et cum tribus hereditatibus, alias se třmi dědinami — in Letnian et omnia bona sua — Wenceslao filio Lukssonis, ne- poti suo —. Significavit- predictus Othmarus resignans, quod dictas hereditates, curiam et omnia bona sua — iam dicto Wenceslao coram vicinis in dicta villa Letnian iure et consve- udine huius ville pleniter resignavit; ius vi- cinorum in signum huiusmodi resignacionis ex 

Strana 5
Lenešice — Letňany. 5 antigua consvetudine ipsis dando, prout de hoc Jira iudex, Hawel Tiezky et Simon filius Lys- konis, consules, Mathias filius antigui iudicis, et Mika, communes, incole dicte ville — fe- cerunt recognicionem manifestam. Debentque Wenceslaus, nepos ipsius Othmari — unacum coniuge sua eundem Othmarum circa se fovere, victum et amictum eidem honorifice procurando quamdiu sibi fuerit vita comes —. Actum feria VI. in die Presentacionis s. Marie —. Anno эс. XLIX? —. (Rukop. C. 88 f. 431. a & 2084 {. С 39.) 3. 1485, 12. března. Když jsú se dály mnohé ruoznice a nesnáze od dávných časuov mezi Šebkem z Letňan a bratrem jeho z jedné, a Janem Sovü odtudZ také z Letňan a přátely jeho z strany druhé, takže napřed dotčený Jan Sova s přátely svými nařiekali jsú řečeného Šebka, že by byl vražedlníkem nebožtíka Ma- těje, sestřence již psaného Jana Sovy; kte- rémužto Sovovi týž Šebek odpieral jest pravě, že by naň to neprávě mluvili, a že by on vinen vraëdû prietele jich nebyl. V tom pak déni jsû již povědění Šebek a Sova na pfátely, totizto na slovutného Zigmunda z Čertous a opatrné muže Vavřince Hárovníka a Matěje, měšťany Star. M. Pr, a Štěpána, též také měštěnína Menšieho M. Pr. Kteřížto přátelé jich vyhle- dali jsú mezi nimi s pilností, že Šebek vraze- dlníkem sestřence Sovy nenie, než toliko že jest při té vraždě, když se jest stala, byl. A v tom tíž přátelé obojie strany uvedli sú řečeného Šebka a Sovu i přátely jich v dobrú vuoli a mier, tak aby Jan Sova s přátely a bu- doucími svými viece Sebka tû vrazdû nena- řiekali, poněvadž on ji vinen nenie, nez aby radéji obě straně byly svojí dobří přátelé, jakož kdy prvé před tou ruoznicí byli, a ne- chuti i také kyselosti všecky, které sú mezi nimi byly, ty aby z srdce vypustili. Kterýžto Šebek a Sova obojí i s přátely svými slíbili sú sobě to skutečně zdržeti. A ta smlúva přá- telská učiněna jest mezi nimi u pana Václava Žateckého, kterýž v tu chvíli úřad purg- mistrstvie držal jest, při kteréžto také byli jsú i jiní páni konšelé, totižto Václav Selík, Matěj Albus kožišník, a Mařík Dloužek, úředník obecní z sklepu. A ta smlúva zapsána jest ten den na sv. Řehoře papeže l. 1485. (Rukop. 2133 f. 2.) 4. 1487, 24. května. Stala se smlúva mezi Václavem Bochníkem z Braníku a m. jeho z jedné, a Mikulášem zetěm jich z strany druhé, a to o věno zeti jich, takže svrchu- psaný Václav s svû manZelkä propustili jsû rukojmě, kteří jsú byli z Letňan za věno zeti jich za XXX k., kteréž má řečený Mikuláš přidati k statku dcery Václava; a přijali sú jiné rukojmě za to, bratry Mikulášovi, totižto Matěje a Jana Treška, a to do dne a do roka. A při tom byl pan Mikuláš ze Dvorcuov, jenž jest první smlúvce mezi osobami svrchupsa- nými, a k tomu dal povolenie. A to se stalo ve čtvrtek den Nanebevstúpenie 1. 1487. (Ru- kopis č. 2133 f. 8.) 5. 1493, 4. prosince. Václav Letňanský, starý rychtář, s Ludmilů manželků svů, — vyznali sú se dlužní býti Matějovi bakalářovi od Horské brány sto k. a X k. gr. m. —, kterúžto summu — zapisují — na dvorech svých tu v Letňanech, kteréžto sú vysazení mezi dvory Martina Červenky rychtáře z jedné a Matěje z strany druhé. — Actum (in con- silio Nove Civ. Pr.) feria IIII. die s. Barbare anno — XOCIII° (Rukop. 6. 2019, II f. 32.) 6. 1494, 12. ctervna. Wenceslaus olim iudex de Letnan, personaliter in consilio [Nove Civ. Pr.] constitutus fassus est, se obligasse Jo- hanni filio Formatonis de Ssessowicz, fratri coniugis sue, curiam cum duobus laneis, liberam, ab omni solucione exemptam —, que curia sita est in Letnan circa curiam Mathie penes valvam morantis, in C s. gr. m. ad tres annos — ad habendum, tenendum et fruendum — Actum fer. V. ante Viti m. a. MCCCCXCIIIL (Rukop. č. 2079 II f. 35.) 7. 1501. -- Stala se smláva l. P. 1501 s pány úředníky [Nov. M. Pr.] z jedné, a Brožem 

Strana 6
6 E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: z Letňan člověkem obecním z strany druhé, takováto, takže Brož koupil jest dědinu někdy Václavovu, starého rychtáře, od pánuov úřed- níkuov, sobě, svým dětem i svým budoucím za 50 k. m. — A již — bude úročiti a platí úroku dvakrát do roka — obci Nov. M. Pr. vždy 80 gr. — (Rukop. č. 2133 f. 9.) 8. 1507, 11. srpna. Pan purgmistr a páni JMti., kdež z povolenie obecnieho úředníkóm sklepovým obecním poručili; Ze jsá küpili dvuor v Letňanech se dvěma lány dědiny ot nebožtíka Václava, rychtáře letňanského, za sto kop gr. m., kterýžto dvuor byl on Václav zastavil a dluhem zapsal Janovi, synu Farma- tovu z Šešovic. A tak že sú jej v té summě vyplatili a k obci připojili; na to rychtáři, konšelóm i jiným sedlákóm svým v Letňanech právo památné, dčber, podle obyčeje jich davše. Pak že po dobré též obce z povolenie obec- nieho pan purgmistr a páni s úředníky obecními týž dvuor se vším jeho příslušenstvím, s týmiž lány dědiny, prodali sú nebožtíku Brožovi, a po jeho smrti Václavovi Duchkovi, Šimonovi, synóm téhož Brože, prodávají mocí zápisu tohoto za padesáte kop gr. m. Kterýžto dvuor již jsú zúplna zaplatili. A pan purgmistr a páni i také úředníci obecní z toho je zúplna guittují. Však že oni, nebolito dědicové a bu- dúcí jich, držitelé téhož dvoru a lánuov, povi- novati jsú a budú platiti a úročiti obci Nového Města Pr. platu ročnieho II k. LXXX gr. m. — Actum fer. IIII. die Tiburcii a. 1507. (Rukop. č. 2091 f. E 7.) 9. 1512, 29. července. Blažek z Letňan svědčil: Sem toho svědom, že statek nebožtíka Těžkého prodán za dvě stě kop bez XXV k. Brožovi. Tak svědčili: Martin Beneš, Sova a Duchek Vládyk z Letňan. — Blažek, Beneš, Duchek, Martin, z Letňan sedláci, svědčili [v radě Novom.]: Když sme byli zde za pana Štěpána Huncledra v rathúze, i položil Brož nebožtík panu Hájkovi penieze poslednie za grunt nebožtíka Václava Těžkého. A byl při tom Prokop Holcaf, Aničin muž, toho sirotka. I žádal pánuov za propuštěnie peněz. A páni nechtěli mu peněz propustiti ani sousedé, leč manželku postaví, aby se toho odřekla. A von jest sliboval ji postaviti, mluvě před pány, že jest cesta daleká, a vona jest s životem těžkým, a že tomu dosti učiní, když jie P. Buoh pomuož. A vočím jeho, Petr Holcaf,také zato přiřiekal, že se tomu dosti stane. A pan Štěpán řekl: Však jest soused, muožte na tom dosti mieti. A Brož jest ten grunt zaplatil i čberoval mezi sousedy. Act. fer. V. ante Abdonis. (Rukop. č. 1046 f. 75.) 10. 1512, 3. srpna. Pro villanis de Letnian. V té při, kteráž jest mezi Vaňkem a Šimonem, syny Brožovými z Letňan, strany jedné, Annú dcerú někdy Václava TéZkého, manzelká Pro. kopa bakaláře, strany druhé, kdež táž Anna s Prokopem, mauželem svým, táhne se na ty grunty, na kterýchž sedie Václav a Šimon bratřie tu v Letňanech, kteréž byl koupil Brož, nebožtík otec jich, kšaftovním zřiezením Máří, nebožky báby své, tak jakož týž kšaft v sobě zavierá a ukazuje. Proti tomu oni Vaněk a Šimon odpierajíce pravie, že otec jich, nebožtík Brož to dědictvie, kteréž jest koupil, že jest zúplna zaplatil —. P. purgmistr a páni — vy- poviedají: Poněvadž tato věc, o níž jest soud, na věc městskú ani na grunty městské se ne- ztahuje, neb upfiemo na penieze gruntovnie vesnie, i tudieZ na prodaj ten, kteryZ se právem a jich vesním pořádkem fiedí: a protož pan purgmistr a páni této pře na též právo, kdež tíž grunty jsú, podávají. A tu žádá-li která strana, právo osaditi chtie, tak jakž řád a právo vesnie v zemi této ukazuje, tak aby každá strana tiem pořádkem při své spravedlnosti dostatečně mohla opatřena býti, a pokudž kdo co prokáže, toho mohla užiti. Act. die Inv. s. Stefani a. etc. XII. (Rukop. č. 2075 II H 17.) 11. 1522, 16. září. Stala se smlúva — mezi Vondrou a Matějem bratřími z jedné, a Uršilou, sestrou jejich, z strany druhé, dětmi někdy Bebtovými z Letňan, takováto, že jakož jsú pozuostavše na gruntu rodičuov svých spo- 

Strana 7
Letňany — Lhota. 7 lečně v tom statku seděli, nechtíce, aby mezi nimi, poněvadž k letoum přicházejí, jaké nevole zniknouti měli, žádali jsú, aby mezi nimi po- dělení se stalo. I jest takto poděleno, že oni bratří Uršily, sestry své, vybýti mají a vydati LX kop m. — A to mezi nimi zříditi mají rychtář a konšelé tu v Letňanech. Actum fer. II. post Exaltacionem Crucis 1522. (Rukop. č. 2155 f. 22.) 12. 1529, 22. června. Kdež se jest dostalo Voršile, dceři nebožtíka Bebty z Letňan, dielu jejieho LX k. m. z gruntu pozuostalého po témž Bebtovi, otci jejiem, když se o statek po něm pozuostalý stal mezi ní a bratry jejími podiel — táž Voršila všechno své právo vzdala Blaž- kovi Letňanskému, již nynie v Praze v Bu- kově domě u Poříčské brány. — Actum fer. HI. ante Johannis B. (Rukop. &. 2133 IIL. f. 15.) 13. 1530, 10. prosince. Jan Petra vino- pale bratr z Tlestku koupil — dvuor v Let- ňanech vedle Tomášova a 2 druhé strany na rohu — s dédinami — od Petra Waldyky za LXXIIII k. m. Actum sabbato ante Lucie oc 30. (Tamtéz f. 33.) 14. 1531, 23. kvétna. Tuoma z Radotína koupil sobé a Lidmile, manzelce své, statek v Letňanech, který jest vedle Červenky — s vobilim ositym, s końmi, s tiemi lány dě- diny od Beneše Sovy za II'/„C VI k. m. — A Beneš z toho statku vyminil sobě čtvrt Ku- jalovskú, z kteréž má úročiti polouletnieho úroku XVII gr. m. a z krčmy XXX gr. m. It. vymínil sobě XVIII záhonuov pšenice a žita a hrachu V záhonuov. Tuoma pak z těch tří lánuov bude povinen polouletního úroku úročiti III. k. XX gr. m. Actum fer 3. ante Spiritus sancti. (Tamtéž f. 38.) 15. 1537, Jan Merunka z Chuchla koupil sobě a Důře, manželce své, dvuor v Letňanech od pana Vondřeje z Jinocan za I'/,C k. XXII k.:m. — Stalo se v pondělí po Provodní ne- děli l. oc. XXXVII. (Tamtéž f. 79.) 16. 1544, 8. února. Jan Čakovský koupil sobě, Anně manželce své — dvuor v Let- ňanech — od Blažka též Letňanskyho za ViC k. m. A on Martin Šašek mlynář i s Annú ženú svou a dcerú nebožtíka svrchu- psaného Blažka, k tomu zápisu stojíce sami osobně sou se přiznali. Stalo se v pátek po sv. Dorotě XLIIII. (Rukop. č. 2150 f. 45.) 17. 1546, 27. února. Kříž z Letňan koupil sobě, Markytě ženě své — dvuor v Letňanech — od Jana, syna Simonova, za IIC XXXV k. m. — Stalo se v sobotu po sv. Matěji. (Tam- též f. 60.) Lhota (Lhotka.) 1. 1473. — Ve jmeno božie amen. Já Václav, měštěnín Starého M. Pr. od tváři, vy- znávám — že — duom muoj u tváři, v němž bydlím, i s zadním domkem, také duom muoj u Matky božie na Lúži a vinici mú na Brusce, čtyři: kopy platu, kteréž ve Lhotce a v Ne- strašovicích sobě toliko dskami zemskými mám zapsány, a podle toho — všeckeren jiný statek muoj — otkazuji — panie Margretě man- želce mé milé, a Aničce, Johance, Apoloně, dětem mým a jejiem — společně a rozdielně, když a což sě jim líbí nebo líbiti bude, tak však, aby táž manželka má Ofky, dcery mé a jejie, nezapomínala, neb jsme jie nedělili ot sebe statkem —- Dále oznamuji, že mně osoby nížepsané v těchto dluzích zuostávají sprave- dlivě povinni: najprve králová milost slavné paměti král Jiří přikázav mi, abych Gregoru doktora na stravě choval, za túž stravu zuostal mi tfi sta k. gr. bez XI k. gr. —. Actum feria V. in die Magdalene. (Rukop. č. 2119 f. R 8) 2. 1483, 25. dubna. Ve jmeno božie amen. Já Margreta, vdova po Václavovi měštěnínu Star. M. Pr. od tvári zuostalá, vyznávám — Ze — (iním a ustanovuji slovutného pana Mi- kuláše Čejku ze Sedlce, zetě mého milého, pravého a mocného poručníka Johanky a Apo- lonie, dcer mých, i domuov mých, z nichžto jeden v Star. M. na rynku leží u tváři, druhý malý za týmž domem z zadu ležící, a třetí 

Strana 8
8 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: u Matky božie na Lúži proti červenému kříži; vinie také mých, z nichž jedna vôtšie na Brusce leží a druhá menšie za Košíťem, za- hrady mé pod hradem ležície, a podle toho i všeho jiného statku mého —. A pak což by koliv přes to viece statku mého bylo a zuo- stalo, i ty čtyři kopy gr. platu ve Lhotě a v Nestašovicích, kteréž ve dskách zemských za- psány mám, to vše dcerám mým otkazuji k rovnému mezi ně podělení s nápadem jedné na druhú —-. Než tu zahradu pod hradem Kašparovi, vnučku mému, otkazuji samému —. Actum feria VI. post Georgii. (Rukop. č. 2119 V. 9.) Lhota Kostelní. 1. 1531, 17. března. (Mezi Václavem Ře- pou a Dorotou Strachotkou z strany druhé, a osadními z Kostelní Lhoty z strany třetí.) Václav Řepa z Ledče žádal, aby Dorota Stra- chotka k tomu přidržána byla podle práva, aby ruku věrnú odevřela a tu truhlici s těmi penězi, jmenovitě s VIII k. gr. č. navrátila, kterúž přijala k sobě od nebožtíka kněze Mi- kuláše, strejce jeho, a kterúž týž kněz Mikuláš jest jemu jako strýci svému odkázal kšaftem ; a toho kšaftu že sú cedule řezané, kdež jedna jest v truhlici a druhú, kterúž měl svěřenú kněz Jan od kněze Mikuláše, dobré paměti strýce jich, tu že na právě kladou, žádajíce podle nich zachování býti. Proti tomu pan Šimon, hejtman na Po- děbradech, od osadních z Kostelní Lhoty mluvil a žádal, aby ta truhlice i s tím, což v ní jest, nebyla Václavovi vydávána, z příčiny, že pod- daní krále JMti z Kostelní Lhoty praví se lepší spravedlnost k tomu míti, nežli on. Nebo týž kněz Mikuláš když měl přijat býti za fa- ráře tu do Kostelní Lhoty, na ten zpuosob jest přijat, že cožkoli měl jakého koli statku, ten všicek k tomu záduší mocně jest dal a od- kázal a nic sobě nepozuostaviv, a potom teprv že jest ten kšaft činil, ježto proti svému do- brovolnému a předešlému dání toho jest uči- niti nemohl. Nebo i tu jest potom život svůj dokonal, a to že pokázati chtějí. Proti tomu Václav Řěpa podal té ceúiule řezané kšaftovní a potom i listu, jímž potvr- zuje kněz Mikuláš strýc jeho té cedule řezané, a klíčku od té truhlice; a mluvil: že tu ceduli na puol druhého leta před smrtí jest sepsal, zdráv jsa, rozumu i paměti dobré užívaje, a po- tom před smrtí asi tři dny potvrdil tímto listem té cedule, a dal tu ceduli i s klíčkem knězi Janovi; a druhá cedule kní podobná že jest v truhlici, žádaje podle toho zachován býti. Proti tomu pan úředník žádal, aby ty cedule čteny byly, že k nim mluviti chce; i potom oznámil, že jest to proti právu, aby kšaftové škartami a cedulemi řezanými nepe- četěnými prokazovány býti jměly, a že těm škartám místa nedávají z příčiny této: že ne- božtík kněz Mikuláš tu smlúvu s Lhotskými učinil, jakž výše dotčeno jest, a z toho ze všeho statku že jest toliko nějaký kožich vy- mínil. I kdožkoli co komu dobrovolně zadává, ten panství i právo své plně a mocně na toho, komuž dává, přenáší. I protož, poněvadž on prve všecek svuoj statek tomu záduší dal do- brovolně, že potom jest jeho kšaftovati nemohl, neb jest již jeho nebyl. A také i to že jest proti právu, že oni, jsúce strana, klíčku jsou do- sáhli od té truhlice, též i té cedule a listu ; kdež se jim vidí, že jsou mohli do ní klásti, co chtěli, spíšíce sobě. I protož z těch příčin těm škartám místa nedávají; a toho, což mluví, pokazovati chtějí. Proti tomu Václav: že což sou položili ku pokuzování své spravedlnosti, že toho za škarty nekladou, než za kšaft, a zvláště jestliže se druhá k ní podobná v truhlici trefí, že jest a má býti za dostatek k duovodu spravedlnosti jich. A kdež naříkají ty cedule, že by nepo- řádné byly: že tomu místa nedávají, neb jsou při tom byli poctiví kněží, a někteří i ústně zde v tom místě to jsú vyzuali, že jest ty cedule řezané nebožtík kněz Mikuláš svú rukú psal, a ta vůle konečná jeho že jest byla, aby 

Strana 9
Lhota Kostelní (1531). 9 strýcóm jeho ty peníze vydány byly do Ledče, žádaje podle toho všeho za spravedlivé opa- tření. Proti tomu p. úředník od osadních dal mluviti, že ty škarty vyřezané, otevřené a ne- pečetěné nemohú kšaftem býti, nebo kšaftové fídí se a puosobí pred konšely přísežnými a potom pečetí tvrzeny bývají. A tuto toho se nic nenalézá. A kdež toho dotýkají, že jsou něco kněží zde o těch škartách vysvědčovali v tomto místě: tak jest, že jsou to učinili do- brovolně, nejsouce k tomu pořadem práva při- praveni, i ještě od strany inluvili, ježto jest to proti právu. Též také že toho sami doklá- dají v své řeči, že ten druhý list ku paní Strachotce třetí den před smrtí psal, ježto jest již ani rozumu ani paměti neměl. Též žádajíce podle práva za opatření. Proti tomu Václav Zádal, aby jim svédomi osadních Lhotských, kteréhož podal p. úředník, bylo čteno. A za též druhá strana žádala. Proti svědomí Václava z Ledče dal mluviti p. úředník, že v těch škavtách, ač dává jim ne- božtík kněz Mikuláš těch vosm kop gr., však toho neukazují, aby měl moc dávati, což jest prve dobrovolně bez všelikého přinucení mocně dal, nic sobě nepozuostaviv ani vymíniv. Protož žádají v tom za opatření, neb se jim zdá, že jest toho nikoli učiniti nemohl; neb jest i to nebožtík znal, že ten kšaft nemohl by místa míti, i úkladně, potutedlně a kradmo tu truhlici sem vydal, ježto lest a podvod žádnému spomáhati nemají. Vždy dokládajíce, že tomu kšaftu místa nedávají. Ale oni zde do- statečně provozují smlouvu nebožtíka kněze Mikuláše s osadními Lhotskými, dání dobro- volné téhož kněze, i žádali podle toho všeho za opatření. Proti tomu Václav z Ledče mluvil: Kdož vždy naříkají ty cedule a praví je býti ška- rtami, v tom že se duověří tomuto slavnému právu, že jim jakožto řádnému kšaftu místo u práva dáti ráčí. A na to čteno svědomí. Tu my purgmistr a rada města Brodu Archiv Český XXVIII. Českého — v právo nahledše, kteréž o tom takto ukazuje o kSaftích XVIII. a nic není o to, buďto Ze kSaft na de&tkách anebo na listech anebo na jiné věci popsán byl by; opět ač ten, jenž poroučí, jsa v liteře dospělý, kšaft svú rukú píše a zapečetěný neb svázaný dal by jej svědkóm, kteřížto jej zapečetí, buďte svědkové neb nic, kterékoli věci jsú v kšaftu, ovšem jest kšaft stálý, — takto o tom vypoví- dáme: Poněvadž podle práva tohoto nyní dotče- ného to se nalézá i světle z těch cedulí ře- zaných a z svědomí kněžského ukazuje, že tejž kněz Mikuláš úmysl a vuoli svú v ty ce- dule sepsav za zdravého života svú vlastní rukú, potom i jiným listem před smrtí posla- ným ku paní Strachotce té své vuole potvrdil, a ty cedule že zde na faře v tomto městě sepsal a do truhlice, kterúž zde měl, a jakž jeden svědek vysvédéuje z Nymburka, vzav od faráře Nymburského sem ji dal, do ní vložil jednu ceduli a druhé svěřil knězi Janovi, kterúž tejž kněz Jan, když o to pfe zašla, zde zapečetěnů v svém listu p. dékanovi zdejšímu odeslal. Což se strany odporné dotyte, kdež se jest podvolila, že to ukázati chce podle práva, že jest prve kněz Mikuláš všecek statek zadal k tomu záduší a potom teprv že ty cedule sepsal, poněvadž toho s tím dostatkem a tak mocně a pořádně, jakž za právo jest, podle svého podvolení neukázala, a svědkové nevysvědčují: protož z těch příčin těm cedulem řezaným, poněvadž i k tomu řezáním i písmem se strefují, místo se u práva dává., A tak podle toho že on Václav Řepa nejbližší přede všemi jinými k těm penězóm spravedlnost má. Tohoto pak našeho ortele osadní z Kostelní Lhoty přijati nechtějíce, k VMtem se odvolávají. Dán v středu po sv. Řehoři [15. března] 1. etc. XXXI. Tu my [rada Star. M. Pr.] z plnosti práva našeho vrchního k orteli vašemu takto pravíme a těmito slovy tu spravedlnost doličujeme : Jestliže jest kněz Mikuláš ty peníze prve vy- dal přátelém svým a předešle, nežli farářem byl v Kostelní Lhotě: takového dání vedle 2 

Strana 10
10 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: cedulí na to přišlých oni přítelé jeho spra- vedlivé uziti mají. Pakli teprv podruhé, když farářem byl v Kostelní Lhotě, vydal jinam s penězi truhlici, chtěje přátelóm z toho uči- niti, což předešle tomu záduší připověděl: že jest toho spravedlivě dáti a odcizovati nemobl, než takové dání při tom záduší zuostati má spravedlivě. Actum die Veneris post Oculi [17. bfezna] a. ete. trieesimo primo. (Rukop. č. 93 f. 78.) 2. 1531, 13. září. (Mczi Kostelní Lhotou a Václavem Řepou o peníze v truhlici.) Hajtman žádal na místě osadních z Kostelní Lhoty, aby Václav Řepa pokazoval spravedlnost svú, kterúž se praví míti, a on na místě osadních z Kostelní Lhoty že chce též pokazovati. Proti tomu Václav Řepa mluvil, že podle téhož dolíčení vyššího práva svědky jest vedl, a že z těch i p. hajtman i každý poznati má jeho spra- vedlnost. Při tom žádaly obě straně, aby svě- domí jim čtena byla. Potom p. hajtman k tém svédkuom dal mluviti, Ze za to Zádá, z svédkuov bylo podle dolíčení vyššího práva, že to pokazují osadní, že jest prve tomu zá- duší zadal a odtud že jest se nikdy nehýbal, až i život svůj tu dokonal. A strana odporná že toho nepokazuje, aby po dvakráte ve Lhotě byl, neb jakž se jest z Bošína do Lhoty při- stěhoval, odtud jest se nikdy nehýbal a tu smlúvu v Bošíně jest s osadními učinil; žádajíce podle toho svědomí za opatření. A což se svědomí odporné strany dotýče, poně- vadž leta nejmenuje a prve jináče svědčili, tudy že jest nepořádné a že tomu chudému záduší ke škodě nic není. Podávajíce toho k spravedlivému rozvážení. Proti tomu Václav, že to pokazuji, že jest prve ten kšaft učinil, než jest podruhé v Ko- stelní Lhotě byl a se sjednal. Tu my purgmistr a rada mésta Brodu Ceského — v dolíčení vyššího práva nám odeslaného nahledše, kteréž takto zní: jestliže jest kněz Mikuláš ty peníze prve vydal, než aby to uvdżeno | jest byl farářem v Kostelní Lhotě, takového dání vedle cedulí na to přišlých oni přátelé jeho mají užití; pakli teprv když podruhé fa- rářem byl v Kostelní Lhotě, vydal jinam s pe- nězi truhlici, chtě přátelóm z toho učiniti, což pfedesle tomu zádusí pfipovédél, Ze takové dání při tom záduší má zuostati spravedlivé. I poněvadž z svědkuov, kteréž p. hejtman na místě osadních z Kostelní Lhoty vedl, toho se nenalézá, by kněz Mikuláš jsa podruhé farářem ve Lhotě, jinam tu truhlici vydával s penězi, tak jakž též dolíčení to v sobě ukazuje, i takto o tom vypovídáme: že tomu záduší tu nic spra- vedlivě nenáleží, neb sou toho ničímž neuká- zali, než sami sebú, a právo psané jest, že žádný sobě v své při nemuož svědkem býti. I jakž prvé z příčin v orteli našem předešlém dotčených, tak i nyní jemu Václavovi Řepovi dává se za právo. Této pak vaší vypovědi strana puovodní přijítí nechtějíce k VMtem sc odvolává, Dán v pátek před sv. Trojicí [2. června] 1. ete. XXXI. Tu my [rada Star. M. Pr.] — ortele tohoto potvrzujeme. Act. die Mercurii ante Exalt. s. erucis (13. záií] a. 1531. (lukop č. 93 f. 32.) Lhoía Stadieká (Stajická.) 1457, 14. kvétna. Vanék rychtár, Pavel, Bohuše, Mašek, Vaněk, Žák, Valeš, Prošta, Kubin a Havel ze Stadickć Lhoty, lidé dě- diční kláštera Slovanského, stojiece osobně před pány v plné radě, slibili sú všickní dobro- volně pod svú ctí i pod věrú i pod najvyšším právem, že nemají nikdy k žádnému jinému zřieti ani sobě koho za pána bráti nebo hledati kromě kněze opata kláštera Slovan- ského a pana Václava, správce toho kláštera. Také kněz opat i kněz Václav učinili sú s těmi lidmi svými milost na úroce, že mají dávati a platiti z osmi lánuov, z každého lánu po jednom voru, v každém voru po čtv- nádcti dřeviech, a každé dřevo má býti zdélí dvanádeti loket; a k tomu z každého lánu po 

Strana 11
Lhota Stadická— Libčice. 1) jednom voru drev dubových na svrchu, ko- nečně do sv. Víta každé léto po věčné časy budücie. A to obojie drievie mají sami na svuoj náklad splaviti do črpadl obecných pod klášter Slovanský do Podskalé beze všeho vymlúvánie i odpornosti. A k tomu IIII k. gr. úroka peněžitého rozdielně platiti mají každé léto — a ty penieze tudiež v klášteře mají klásti. Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] sabbato post festum s. Stanislai anno —- LVII. (Rukop. 6.2085 f. D. 17.) Tisténo s pozn. AG. XXII. 12 €. 15. Lhotka. 1522, 14. června. Jan Novodvorský z Tře- bovle kúpil sobě, Elšce manželce své, — dě- dictvie Lhotku blíž mésta Kourimé -- od pana Václava Brauma na místě bratří jeho — za CII kop gr. m. Ale ostatek penéz [po závdavku 18 kop] on Jan Novodvorsky klásti má pred úředníky üradu Sestipauského — k ruce sirotkuóm dvojím: najprvé sirotkuom Jana Zemana ze Lhotky, Jiříkovi, Štěpánovi bratřím, Anně Zemance matce jich, Marklété, dceři jejie a sestře jmenovaných bratří — až do summy LXII kop gr. m., což jim tu po otci jich a Anně po manželu jejím na tom gruntu náleží. Druhým sirotkuom Samuelovi a Adamovi a Magdaleně, matce jich a manželce někdy Jiříka Zemana, od kteréhož tíž páni Braumové napřed psané dèdictvie koupili a drželi, a oni tu po otci svém nápad a spra- vedlivost mají na XX kop gr. m. — z kte- réhožto dědictvie Jan Novodvorský bude mieti úročiti k špitálu sv. Lazara v městě Pražském do úřadu šestipanského každý sv. Havel tři kopy m. a při sv. Jiří tolikéž. Však dotud, jakož. jest lán dědiny odprodán Měkýšovi Lipanskému, člověku urozeného pána pana Michala Slavaty z Chlumu, ten bude-li zase vyplacen a k tomu dědictvie připojen, tehdy úrokuov má povětšiti a po IIII k. m. platiti. — Na sdržení toho týž Jan uručil jest na statku svém, kterýž má v "Tiebovli. Actum sabbato ante Viti anno 1522. Platu poloulet- ního po 4 kopách 4 gr. m. vycházeti a dávati má (Rukop. à. 2152 f. B. 9) Libéice. 1434, 25. zárí. Wenceslaus dietus Ludwik et Benessius pistor pro parte Simonis et Mauricii, filiorum "l'royani molendinatoris de Libezie, ex una, et Johannes Bechynie et Pro- copius Bervik pro parte Sigismundi de Co- teneziez, tutoris orphanorum Leonardi nati Jo- hannis Muglicer, nomine eorundem orphanorum parte ex altera, cives Maioris et Nove Civ. Prag., arbitri — electi et deputati, et Johan- nes Ssarka supremus superarbiter inter dictas partes occasione molendini ibidem in Libezicz in flumine aque Multavie situati nec non dampnorum ipsis ex utraque parte illatorum, taliter pronuncciaverunt: Ut pretaetus Sigis- mundus, si et in quantum dictum molendinum habere voluerit et de eisdem se intromittere, ut statim dictis Simoni et Mauricio fratribus triginta s. gr. daret. Si vero noluerit, exinde pretacti Simon et Mauricius fratres se iutro- mittere de eodem molendino debent et sibi triginta s. gr. dare et in sex annis se imme- diate sequentibus persolvere tenentur. Actum pleno in consilio sabbato ante Wenceslai a. 9c. XXXIIII. (Rukop. à. 992 f. 157.) 2. 1435, 29. dubna. Hester dcera panie Mandy kramářky, někdy vdova po unebozci Linhartovi synu Miglicerovu zuostalá, vyznala jest dobrovolně: Tak jakož jest měla třetí diel s dětmi svými, sirotky syrchupsaného Linharta, ve mlýnu v Libčicích i ve všem jiném statku svrchupsanÿm Linhartem zuostavenÿm, Ze tu jistúů třetinu svú s Jankem, manželem svým, od Sigmunda z Kotentic a od Vaňka z Mile- tínka, poručníkóv týchž sirotkóv, jest přijala a vzala, kromě té třetiny, kterúž ještě má na domu Miglicerovu a na krčmě v Šešovicích položené — s týmiž sirotky, a z té jisté tře- tiny tak přijaté svrchupsaná Hester 4 s Jan kem manželem svým propustila jest a pro půštie již jmenované sirotky a poručníky 

Strana 12
12 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: svobodny. — Actum feria VI. ipso die Osten- sionis reliquiarum anno oc XXXV. (Rukop. 6. 87 f. 48 a 6. 2099 f. 402.) 3. 1438, 29. září. Mikuláš Šmíd, Jan Májovec pekaři, měšťané Starého města Praž- ského, Hájek mlynář, Martin rychtář z Libčic, Jan Petr Vlk, Štěpán Mlzna, Antoni$ Lapka, Jan Hlaváč, Pavel Paveza, Blažek Bahno, Jíra rybář a Šimon mlynář, súsedé z Libčič, jsúce otázáni pány, purgmistrem a konšely svrchu- psaného města Pražského, co by jim bylo svě- domo o tom trhu, jakož jest Jan maršálek kúpil mlýn tudiež v Libčicích u Hanúška ře- čeného Střelec, a byla-li by která zmienka o platu, takto jsú seznali: že jsú byli při tom, když jesti Hanúšek toho mlýnu sstupoval Jankovi maršálkovi; tu Janek maršálek otázal před nimi Hanúška, platil-li jest kdy který plat s toho mlýnu panu Hynkovi Škodovi? Rekl jest před nimi, že neplatil. Opět Janek maršálek řekl k Hanúškovi: Jestližeby kdy pan Hynek Škoda o který plat hleděl ke mně a k mému mlýnu, slibujeś-li mě od něho zastupiti a vy- praviti bez mé škody? Odpověděl Hanúšek řka: slibuji tě vypraviti i od Šimona mlynáře, jakož jemu za jeho polovici dédičnú toho mlý- na doplaceno nenie, i od nčkterakého Duchka A na to Jan maršálek inhed položil pred rychtářem, konšely i vší obcí v Libčicích groš památného. Actum ipso die s. Michaelis a. XXXVIII. Petřík a Šimon z Letek, Beneš a Ondřej z Chýnovic, když jsú otázáni pod přísahú, coby jim bylo svědomo o těch úmluvách, když jesti Hanúšek Střelec sstupoval mlýnu v Lib- čicích Janovi maršálkovi, tehda Janek maršá- lek řekl Zpraven sem, žeby pan Skoda mél na tom mlýnu plat, platil-lis jej jemu? A Ha- núšek odpověděl, že neplatil. Tehda maršálek řekl k Hanúškovi: Jestlipak žebych kdy byl od koho o ten plat nebo o jiné napomenut, slibuješ-li mi zpravovati? Tehda Hanúšek od- pověděl: coží bych já v svém držení zavedl, I řekli sú k těm lidem, kteříž sú prve skrze maršálka k svědomí přivedeni: Jest-li tak, jakoż my pravime? A oni všichni: vespolek řekli, že sě tak ta řeč stala, sami též opčtu- jíce a vypravujíce, a zvláště Mikuláš Šmíd od nich ode všech jest to pravil. Actum sabbato post Epiph. [10. ledna] a. XXXIX. My purgmistr a konšelé Starého Města Pražského na vědomie dáváme, že vstúpiv před nás do plné rady našie urozený pan Hynek řečený Škoda z Waldeka, zpravil jest nás, kterak k žádosti a ku prosbě Janka mar- šálka, služebníka našeho, svolal jest lidi své v Libčicích, totižto rychtáře, konšely i všecku obec, a tu otázal všech řka: Byli-li jsú Šimon z Letek, Beneš a Ondřej z Chýnovic při tom, když jesti Hanúšek Střelec sstupoval mlýnu v Libticích Jankovi mar&álkovi? Odpovédéli všichni, že Šimon, Beneš ani Ondřej z Chý- novic nebyli jsú při tom sstupování mlýnu od Hanúška Jankovi maršálkovi, ani když jsme čber pili památného, než toliko byli sme všecka obec a Hanúšek s Petříkem z Letek, když jesti toho mlýnu Jankovi maršálkovi sstupoval. Také otázal jich: Znáteli sé k tomu svědomí, kterak jest Hanúšek Střelec sstupo- val toho mlýnu maršálkovi? Odpověděli, že sě známe k tomu svědomí, kteréž jsme prve svědčili před pány konšely v Praze k žádosti maršálkově, ale k jinému svědomí sě neznáme. Actum feria IIII. ante festum Philippi et Jacobi [28. dubna] anno oc XXXIX. (Rukop. č. 2099 f. 474.) 4. 1441, 5. října. Simon et Mauricius fratres de Libeziez fassi sunt, quemadmodum Sigismundus Manda de Cotenczicz debuit eis pro ipsorum porcione pro molendino in Libczicz dare triginta s. gr, quod Hanussko de Lhota ipsis pro dicto Sigismundo prefatas XXX s. gr. persolvit. — Actum feria V. post Fran- cisci anno oc XLI. (Rukop. 6. 2099 f. 499.) 5. 14917, 21. ledna. (Kšaft Václava z Své- tic.) Ve jmeno božie amen. Já Václav z Světic, žeť to slibuji zpraviti a tě z toho vypraviti, | krále JMti dvoru šenk a Starého M. Pr, mě- 

Strana 13
Libéice (1438—1497). 13 &ténín, vyznávám tiemto listem obecně —, že jakož mám obdarovánie listem zvláštním na pargamené od najjasnéjBieho knieZete a pána, pana Vladislava krále Ceského a margkrabí Moravského sc, pána mého milostivého JMti, abych všecken statek svuoj movitý i nemovitý, dědičný, manský nebo zápisný, kterýž mám na listech nebo jinak kterakžkoli anebo ještě v éasiech budücích jmieti budu, dáti, odkázati, poručiti mohl společně nebo rozdielng, komuz mi se zddti a libiti bude, budto za zdravého života aneb na smrtedlné posteli. A také téhož statku svého abych mohl poručníky zdělati, kohož by mi se zdálo a líbilo; a to odkázánie nebo poručenie aby tolikéž pevnosti a moci mělo, jako by to dskami zemskými zapsáno a utvr- zeno bylo. Jakož pak týž Jist pod JKMti pe- Cet{ visuti to vše plnějie a šíře V sobě zavierá. Tak já vedle téhoz JKMti obdarovánie s dobrým mým rozmyslem toto mé o všem zbožie a statku mém mně z daru božieho pój- čeném poručenstvie mé poslednie vuole mocí tohoto listu svého kšaftnieho řédím a zpóso- buji obyčejem takovýmto: Tak že přede všemi věcmi činím a ustanovuji po mé smrti moc- ného poručníka Tomáše z Světic, strýce a slu- žebníka mého věrného a milého, všeho statku a zbozie mého —, jemuzto odkdzal sem — duom muoj, v němž bydlím, i vSecken jiný statek — a jmenovitě pak tyto majestáty, zápisy a listy, kteréž mám. První zápis nej- jasnějšícho kniežete a pána pana Zigmunda, slavné paměti ciesaře Římského a Uherského, Českého oc krále, jímžto JMt zastaviti a jmenem zástavy pod visutým JMti majestátem zapsati jest ráčil vsi kláštera Zbraslavského: Libčice, Klínec a v Le&tni nékoliko élovékuov s üroky, poplatky i s tiem se vším, což k tomu příslušic, urozenému někdy panu Hynkovi Škodovi z Wal- deka i jeho dédicóm a budücím ve dvd sti kopách gr. a v šedesáti kopách gr. tak a sta- kovymi piimie[n]kami, jakoZ týž zápis plnějie to a šíře v sobě zavierá. KteryZto zápis od již psaného pana Hynka Škody a pana Petra, syna jeho, přišel jest byl v moc Bořivojovi z Lo- chovic a z Okoře, panu Burjanovi z Waldeka, Janovi z Čečelic a Zdeslavovi z Buřenic, od nich pak panu Oldřichovi Medkovi z Waldeka a panie Anně, manželce jeho, ze Brzvi, a od nich důle Hanušovi z Stupic. A tak já od téhož Hanuše mám jej také s jeho dobrů volí psanú řádně toliko na samůú ves Libčice, jakož listové těch dobrých volí od jedněch k drubým prošlí zřejmě to ukazují. Druhý pak list, jímžto ctihodný knieže, kněz Jan opat i všeckeren konvent kláštera Zbraslavského pod téhož opata i konventu a podle nich na svědomie jistých pánuov i jiných dobrých lidí, tudiež zejména položených, pečetmi visutymi zastavili: sú mi i skutečně postúpili vsi své a kláštera jich Libčice řečené s lidmi v též vsi bydlejícími, s platem, lukami, lesy, řekami i se všemi a všelikými puožitky a příslušnostmi k tomu z starodávna příslušnými, ve dvú stú kopách a ve dvadceti kopách gr. Item zápis najjas- nějšícho kniežete a pána, pana Jiřie krále Českého oc slavné paměti, jímžto JMt dal jest a dává povolenie své knězi opatovi a konventu prvepsaným, abych já prvepsanú ves Libčice od nich v zástavě již dotčené měl a držal bez splácenie až do šesti let pořad zběhlých. A druhý list také téhož krále JMti, jímžto z při- rozené dobroty své, z vlastnie lásky, kterúž ke mně měl, učinil mi jest milost takovü, Ze ves Libčice tastopsand od budücích králuov Českých ani od opata a konventu kláštera Zbraslavského ani od žádného jiného nemá mi bez vuole mé splacována býti, než že já jie se všemi příslušnostmi, užitky a poplatky do života mého bez výplaty požívati mám bez všeliké překážky. Listy pak, kteréž na penieze mám, kteříž mně a podle mne svrchu dotčenému Tomášovi strýci a služebníku mému svědčie, ty všechny listy a zápisy svrchujmenované s jiným se vším statkem — otkázal jsem — již psanému Tomášovi. — Jenz jes& dán léta — XCVII? 

Strana 14
14 tu sobotu po sv. Marcellu. (Rukop. č. 94 II. f. 12.) Liben.*) 1. 1433, 15. ledna. Stará rada, kteráž jesti seděla leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmmezcietmého otázána jsúci pány purgmistrem a konšely rady ny- nějšie, co by jim bylo svědomo o té při, kteráž jesti mezi paní Kateřinúů Stukovü z Cholpic a Vaňkem synem jejím z jedné, a Johánkem z Koloděj z strany druhé o plat věnný, kterýž táž paní Kuteřina na již jmenovaném Johán- kovi a na jeho zboží má. Tu ta rada stará s dobrým rozmyslem a pamětí vyznala jest řkúci, že v jedny časy byl jest před nie do rady vstüpil svrehupsany Johánek s urozenym panem Hynkem Kolštejnským dobré paměti, tiežíce sě jich, proč by jeho lidé z Libně byli staveni. A tak jsü na to povolali rychtáře svého, tieZíce sě, proč by byli staveni. A on odpověděl jest řkn, že rada dřevnie byla jesti je stavila a na postavenie propustila. "lehda týž pan Hynek s Johánkem prosili jsu Jich, aby jim ty lidi z Libně propustili, slibujíce pode ctí a vérü svü, Ze sé chtie s svrchu- | psanü paní Katetinü a synem jejím o tu pri konecné smluviti do dvü nedélí. Pakli by tolio neučinili, že slibují ty lidi z Libně zasé pod taż cti a vórń postaviti. Actum pleno in con- silio feria V. ante Drisce. (Rukop. Ć. 2099 fol. 340.) *) Velmi éetné zápisy viniéné zde pojaty nejsou. 2. 1434, 8. července. Poctivý a slavného učenie mistr Václav z Prachatic s jinými mistry a tovaryši svými z koleje Králové připověděli sü sé ke stu k. gr. na Libni na tom zbozie, kteréžto zbožie opatrný muž Václav Cvok, pekař z Poříčie, drží. Kdežto také týž Václav Cvok vyznal jest, že jsú sě tíž mistři také prve k těm sto k. gr. na tom zboží připovie- dali. Také týž Václav Cvok svolil sě jest dobro- volně, když sobě o to miesto učinie, že jest jich hotov otbyti díéve i nynie. To sě stalo E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: v radě ve čtvrtek po sv. Prokopé leta oe | XXXIIII. (Rukop. ć. 2082 f. G. 11.) 3. 1436, 31. října. Johannes de Nymburg, conventor de domo Bechinie, Antique Civ. Pr. conincola, emit curiam in Okruhli, sitam supra Liben — sibi, Margarethe uxori sue, here- dibus et successoribus suis erga Petrum dic- tum Ferreum caput, et Johannem fratrem ipsius germanum, eciam de Antiqua Civ. Pr, de voluntate et consensu domini Galli et alio- rum sacerdotum de monasterio Slavorum pro XIII s. gr. et pro uno floreno ung. — Actum [in eonsilio Nove Civ. Pr.) feria IMI. in vi- gilia Omnium Sanctorum anno oc XXXVI', (Rukop. 6. 2082 fol. M. 20.) 4. 1438, 14. listopadu. Stala sě přátelská a konečná úmluva beze všeho pozuostavenie — o to zbożie v Libni a v Holíševicích —-, kteréžto zbožie Václav Cvok — kúpil jest — před lety — u někdy slovutných Johánka z Koloděj a u Martina syna jeho, pravých dědicuov zbožie toho, a o ty penieze za ně nedoplacené — tak že z vyrčenie ubrmanuov — Václav Cvok — nad téch étyfi sta a nad deset kop gr., kteréž jest vydal a zaplatil Johánkovi a Martinovi svrchupsaným, má do- dati za to zbożie — Alšovi |z Koloděj) tři sta kop gr. bez trinśdeti kop gr. — a Aleś svrchupsaný, bude-li moci, má témuž Václa- vovi v tom času do vánoc — to zboží vlo- 2iti ve dsky zemské a zapsati —. To sé stalo [v radé Nov, M. Pr.] v sobotu na zajtrie po sv. Brikci leta Je třidcátého osmého. (Tamtéž fol. R. 11.) 5. 1455, 5. tervence. (K3aft Václava Cvoka.) Božie pomoci napřed žádaje já Václav Cvok, spoluměštěnín Nov. M. Pr., vyznávám tiemto lisíem obecně přede všemi — že, ač- kolivěk starostí pfirozená a nemocí télesnü umdlen jsa, však s dobrú pamětí — zjedná- vám toto poručenstvie mé poslednie vuole —. V tom poručenství najprve Janovi, synu mému najstaršiemu, odkazuji a oddávám — sto kop gr. — za jelo diel. Dále vuole má jest, aby 

Strana 15
Libeñ— Lébeznice. 15 Anna, manželka má, s dietkami mými obývala a práci vedla jako věrná mátie s dětmi na- kládajíc. Pakli by se vdala neb s dětmi býti nechtěla, aby jie z mého statku sto kop gr. bylo vydáno. Item duom muoj s městištěm, kterýž leží na Poříčí podle domu Matěje Okanta, bratra mého —, mlýny na Kameni před Poříečsků bránů —, Libeň ves s mlýny i s lidmi kmecími a úročnými, — také mlýn na Poriecí na horejsím řadu osmý od břehu mezi mlyny Klimentovym Ilolianovým a no- božce Martina panoše i vešken jiný statek — Václavovi, Jindřichovi a Mandě, dětem mým, odkazují — na rovné tři diely —. Jenž jest psán a dán v sobotu na zajtrie sv. Prokopa leta — padesátého pátého. (Rukop. č. 2094 fol. A. 1.) 6. 1474, 28. února. (Kšaft Jana Cvoka.) Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Já Jan Cvok, spolumésténin Nového města Pražského, ačkoli oc. Kteréhožto všeho mého statku ustanovuji mocného a najvyššieho po- ruénika slovutného Václava Cvoka, bratra mého milého — Item najprv oznamuji, jakož jsem porulenstvie otcovské dckami uéinil Ja- novi Vlagimskému, že to již odvolávám a ru- ším, aby moci viec nemělo. A potom dále té- muž bratru svému Václavovi Uvokovi porúčiem a dávám vešken statek svuoj, movitý i nemo- vity, i to všecko, k čemuž bych právo měl, mocně k dědictví, a zvláště dluh, kterýž mám dekami zapsaný od Vlašimského Jana na Libni, sobě ani dédicom svym ani komu jinému nic nepozuostavuje, avSak s takovû vÿmienküû, aby Václav, bratr muoj, synu mému z toho statku mého, když [by] let došel, vydal tři sta kop a manželce mé sto kop, a neuchoval li by P. B. syna mého dřieve let došlých, aby těch tři sta kop plným právem spadlo na Václava Cvoka bratra mého, a Václav bratr muoj aby z těch tří set kop vydal ještě padesát kop gr. manželce mé milé, — a jiný vešken statek zuostavuji mocně při bratru mém Vá- clavovi. Item vyznávám také, co mi Vlašimský vydal za trh Libně, neb co dluhuov za mé zastúpil a viec se nepamatuji, než jestliže co slušně provede, věřím bratru mému Václavovi Cvokovi častojmenovanému, že to všecko zpraví a tomu dosti učiní. A toho jest má manželka milá všeho svědoma a jie věřím, že pro mû duši jind¢ nepovie, nez co jest pravda. A jakož sem závdavku prvnieho dekami se seznal, že mi dal sto kop gr., vyznávám, že nedáno mi hotových než padesáte kop gr., a druhých pa- desáte kop srazil mi za tu chalupu, kteráž jest shořala ve dvoře, jako já v uie bydlil, a to mi se zdá, že mi jest Vlašimský křivdu udělal. Item když se mnú Vlašimský mluvil dále, abych s ním dále počet udělal, abych jemu kvitoval za puoldruhého sta kop na těch devíti stech kopách, kteréž mi zase dluhem Vlašimský zapsal na Libni, a já jemu věře, jakož on rozkázal, tak sem se u úřadu se- znal. Actum feria IL. ante Translacionem s. Wenceslai a. M*CCCC'LXXIIIIS. (Rukop. č. 2091 f. E. 44) Liber. 1419. — Colmannus de Krzykaw, resi- dens in Lybrzye. (Rukop. é. 992 f. 35.) Líbeznice. 1. 1437, 26. října. Když jest pře a ruo- znice byla mezi Křtěnem a Maříkem nebožce Jana Kútníka z Líbeznic z jedné, Bétkü vdovü manželkú téhož Jana Kútníka z strany druhé o zbožie a statek po smrti již jmenovaného Jana Kitnika zuostalé, pro kterézto zbozie Kiténa a Marika — jest narkla, chtieci s nimi diel mieti, — ubrmané — vypovédéli —, aby Křtěn a Mařík — zaplatili z zbožie otce svého Bětce — za její diel čtyři a třidceti kop a XI[l[te gr. — Také táž paní Bětka toho práva, kteréž tu má v Líbezniciech, odřekla sé jest — takově, jakož ta ves má za právo. Actum sabbato ante Simonis et Jude. (Rukop. č. 2099 f. 451.) 2. 1465. — Wenceslaus natus Petri Pa- 

Strana 16
16 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: reiczek, fassus est, se teneri debitorie decem septem s. gr. Johanni, sacerdoti ac plebis cu ram gerenti in Libeznicz. —— Actum [in con- silio Ant. Urb. Pr.] feria V. post Epiph. a. LXV. (Rukop. é. 2141 fol. 69.) 3. 1514, 14. kvétna. Mathias Hlavnie fecit testamentum dominico ante Sophie: Item ten dlub, kteraj mám u Roubíéka v Libeznicích. ten aby byl dán Janovi Zálohovi. Item louku, kterü mám tu u L:beznic, z kteréZ mi plati kazdy rok po 3'/, k., ten také plat odkazuji k sv. Pavlu. (Rukop, €, 8 f. 4) 4. 1520, 8. února. V té při mezi Jirů Dvorskÿm z Líbeznic z jedné a mezi Rihü a Matějem též z Líbeznic z strany druhé, kdež jest Jiřík Dvorský obvinil Říhu a Ma- těje, kterak by oni uvázali se v grunt, kterýž jemu spravedlivě náleží, i jiný statek po kmetiéné jeho. Proti tomu Ríha dal mluviti, že k tomu mé lepsi spravedlivost — podle poručení jejieho, které jest učinila a dětem jeho i jemu odkázala. Proti tomu zase Jiřík dal mluviti, že vona toho poručenství učiniti nemohla, nebo žádný člověk dědičný nemuož bez vědomí a vuole pána svého poručenství (initi. Pri tom také Matěj stoje dal jest mluviti —, Ze jest vona byla teta jeho vlastní, a tak po příbuzenství že jest von bližší s ditkami svými než kto jiný — Proti tomu zase Jiřík dal jest mluviti —, že jemu k tomu poručenství ani k pří- buzenství není nic potřebí mluviti, poněvadž jest ona podsedek k témuz dvoru byla, kterízto podsedkové jsú vysazeni vod téhož dvoru i dědiny jsú jim dány, kteréž byly k tomu dvoru příslušející pro zvelebení jeho. A na to pokázal dva listy, jeden vod kon- ventu Vyšehradského a drubý pod pečetí pánů Pražan. Tu páni úředníci [šestipanští] — takto — vypovídají: Jakož Jiřík dal mluviti, že spravedlivost má k tomu gruntu i ke všemu statku po nebožce Otyrce pozuostalém jako pán dědičný, a ona jest byla podsedek a tak kmetiéna jeho k tomu dvoru přísluší; a na to Jiřík vokázal list jeden vod konventu Vyše- hradu předkuom jeho daný, kterýžto list na žádný podsedky se nevztahuje a v něm vo nich žádné zmínky není, než na plat témuž konventu piislusici, A by se pak i jaká spra- vedlivost ztahovala, již jest minula, poněvadž na pány Pražany plným právem jako na pány dě- dičné připadla vedle práva, a oni jako páni dědiční ten sü dvuor prodali za jistů summu peněz Tuomovi rychtáři i dědicóm jeho s robotami, s dědinami k tomu dvoru od starodávna pří- slušícími, jakož o tom ten list od pánů Pražan vokazuje. V kterémžto listu vo žádných pod- sedcích zmínky není, než že jest každý povinen pravé človečenství slíbiti. I z těch příčin páni úředníci ty podsedky k sobě i s platem při- jímají a je drZeti chti az dotud, dokud toho Jiřík nepokdze, Ze ti podsekové jsû vysazeni s volí a s vědomím pánů dědičných a gruntov- ních, a také Ze jsû jim dědiny vod téhož dvoru rozdány. Ale obec a páni úředníci jsúc páni dédiéní lidí svých, jich lidem kšaftové ani příbuzenství žádná jíti nemají bez povo- lení pánů jich dědičných. I z těch příčin páni jim oběma to vyzdvihují a k sobě přijímají —. Actum feria ante IIII. Scholastice anno oc 20. (Rukop. ë. 2153 f. 14.) 5. 1523. (Mezi Martinem a Petrem syny rychtáře z Líbeznic a Plzákem od Hory). Jíva, starý rychtář ze Znojtie, vyznal: Byl sem v krčmě na pivě v Líbeznicích, v taj hořejší, i seděl sem za stolem s hospodářem a s Rou- bíčkem. I přišla hospodyně a řekla: hospo- défi, ty tu sedieš, a tam se vně vadí a bíti se chtí. I šli sme ven. A tu sme je rozundali a řekli sme jim, aby šli do svétuice a méli dobrú raději vuoli, nechajíce toho. A oni vešli do světnice. I držel tak Brožek ručnici v ru- kou, a ten nebožtík zabitý řekl k němu: Brožku, když by třeba bylo, zapomněl by na tu ručnici. Odpověděl Brožek: Zapomněl bych nebo nezapomněl. A ten nebožtík hned udeřil na Brožka voštípem, a ta mu ručnice spustila 

Strana 17
Lébeenice (1514— 1528). 17 nahoru do stropu. I tu sú pak jiní bili na toho nebožtíka a ten řezáč k němu udeřil z ručnice. Havel Šafránek z Líbeznic vyznal: Byl sem na dobré vuoli u nás v krčmě hořejší a byl také bratr Hovoršovského s pacholaty svými. A potom přišli také synové rychtářovi, a oni pacholci Jakuba Hovoršovského podali jim píti. A ti Jakubovi pacholci každý u sebe voštíp držal, sedě za stolem. Tehdy potom Brožek vyšel ven, a ti pacholci Hovoršovští vyšli za ním i tam vně něco hádali. A krč- mářka přišla do světnice a řekla hospodáři: Milý, proč tam ven nejdeš, oni se tam vadí, aby se nezbili. I šel jest hospodář ven a my s ním, a velel jim uručiti, a ten nebožtík ne- chtěl uručiti. I tu se synové rychtářovi, kteříž se něco tu hádali, s Kubou smířili; a ten nebožtík jda do svétnice i rekl: tfeba lis ho tu vodfeli. Odpověděl mu Brožek: dřel-lis ty, myť ho dříti nebudem. A opět potom Brožek mu řekl: tova- ryši, velíš nám ho dříti, dřiž ty jej sám. A potom rychtář mluvil k synóm rychtářovým a k Brožkovi i ke všem, aby uručili; a oni žád- naj nechtěli uručiti. A Hovoršovští pacholci vrhše za pivo i chtělí pryč jíti ; a hospodář mi nedal pryč jíti. A ten nebožtík řekl k Brožkovi, kterýž měl ručnici v rukou: zapomněl by té ručnice, když by potřeba byla. Odpověděl Brožek: Jáť nevím, zapomněl nebo nezapomněl. V tom přistoupil jakýs pacholík k tomu ne- božtíkovi a něco mu řekl; a ten nebožtík tiem pacholíkem strčil od sebe, až nohy zvedl. A Brožek tak tu ručnici držal na ruce dierü nahoru; a on nebožtík dal mu v ni tak pěstí, a ona pustila a udeřila do stropu nahoru. Pak udeřil ten nebožtík na toho pacholíka voštípem, a ten pacholík mu jej vydřel a bil ho jím přes hlavu. A potom se tak tam tiskli za stuol, a Jíra řezáč udeřil k němu z ručnice. A on řekl nebožtík, že má dosti. Jakub krčmář hořejší z Líbeznic vyznal: Přišel ke mně do krčmy najprvé Jakub, bratr Hovorčovského, potom za ním nebožtík Martin Archiv Český XXVIII. sám třetí anebo sám čtvrtý, i sedli za stuol a každý se svého oštípu držal. Potom přišel Martin syn rychtářuov, pak Petr bratr jeho, Jíra řezáč a Brožek a Ryšlavaj, pacholek starého rychtáře, a Němec. I vyšel byl Kuba, bratr Hovorčovského, ven z světnice, i šel za ním Brožek i něco se tam hádali. A žena má na mne zavolala; a já vyšel a to sem slyšel, že jest řekl Jíra řezáč : ujeďte matr té zlý vuoli, nechť jest raději dobrá. Řekl ktomu nebožtík Martin: Ujediž ty sobě sám, ty nás o to ne- rovnaj. I potom chtěl nebožtík Martin na Jíru řezáče s voštípem, a Jíra naň s ručnicí. A já mezi ně vstúpil a mluvil sem jim, aby uručili ; a nebožtík Martin nechtěl mne hned slyšeti a já ač sem mu nelál; a pověděl, že neuručím a nechci, což ty dbáš, dada já tobě za pivo i půjdu, kam chci. Potom když sú se Kuba s Brožkem byli něco sami pohodli i brali tu dobrů vóli, a Martin jda do světnice, když oni se mířili; řekl: ujeďte sobě s ním matr, třebas jej tu vodreli. A Brožek řekl: ujeď sobě sám, dřel-lis ty, my sme nedřeli. I šli sme všickní do světnice. I řekl mu opět Brožek: Ty jeď svój, tovaryši, dřel-lis ty, my dříti ne- budem. I vokřikl sem já obě straně, a aby uručili. Pak Brožek, jeho strana, chtěli uručiti, ale Martin nechtěl nikoli a řekl, že mu ne- rozkáže žádnaj. A Martin, rychtáře starého syn, řekl k němu: Milý Martine, však věz, že ty sobě zde, co ty chceš, nic neprovedeš, a bude$-li chtíti svá vůli provozovati, jisté bit budeš. A on mu odpověděl: sem tak dobraj jako vy, a dvakrát lepší. A hned potom chtěl on Martin tomu Ryšavýmu dáti sekerou. A Mar- tin, syn starého rychtáře, stoje za nim i vytrhl mu tu sekeru; a on Martin: nebožtík hnal oštípem na toho Ryšavého a ranil ho za ucho a po straně. A Ryšavaj mu potom ten oštíp chytil a vytrhl a dal mu jím dvakrát nebo třikrát. A on potom vytrhl šavli a běžal okolo stolu. A Jíra řezáč povodskočiv od něho i udeřil k němu z ručnice, a potom hned šel ven. A Petr, rych- tářuov syn, s Brožkem udeřili naň šavle i uťali 8 

Strana 18
18 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: mu prsty u ruky. A on potom sedl a upadl tak za stuol a řekl: jižíé mám dosti. A oni ho hned nechali. (Rukop. č. 1047 f. A. 13. a B. 1.) 4. 1523. — V té při mezi Burianem Pl- zákem kuchyníkem od Hory Kutný, poručníkem mocným od manželky své z jedné, a Petrem a Martinem, syny rychtáře líbeznického, lidmi obecními z strany druhé, kdež jest je Burian — vinil, že by nebožtík Martin, pastorek jeho, v Líbeznicích zamordován byl, aoni že sú při tom byli i té vraždy příčina a příčina. — [Páni je z obvin6ni osvobodili]. [Bez dne.] (Rukop. č. 1129 fol. 40.) 5. 1528, 30. listopadu. Pan Jiřík Boreš připovídá se na dvuor Vávry Poláka — pro dluh XXII k. gr. m. Actum die s. Andree. (Rukop. č. 2155 f. 92.) 6. 1529, 16. prosince. Vávra Polák z Lí- beznic jsa dlužen panu Jiříkovi Boršovi XXIII"/, kop V gr. dluhu, učinil o to smlüvu takovü: kdež jest prodal grunt svuoj Václavovi, Ma- touše Dvořáka sladovníka bratru, tu v Líbe- znicích, a maje od něho za týž grunt peníze bráti, i ukázal jest a oddal jemu, panu Jiří- kovi, tu na tom gruntu k vyzdvižení těch XXIII'/, kop V gr. — Actum feria V. ante Thome 1529. (Rukop. č. 2155 f. 110.) 7. 1535, 14. srpna. Vaněk Trudovaty koupil — krému hofej$( v Líbeznicích — od Blazka krémáre za IIC XLV kop. m. — Stalo se v sobotu po sv. Tibureí l. oc XXXV (Tam- též f. 195.) 8. 1536, 10. srpna. JakoZ jest mél Vávra Roubíček z Líbeznic vajplatu na louce, kteráž jest byla od gruntu předkuov jeho pánuom úředníkuom špitálu sv. Pavla zastavena v XL kop,i páni ouředníci téhož špitálu dobrovolně — od Vávry Roubíčka tu všecku summu při- javše jemu — tu louku zase dědičně pou- štějí. Stalo se ve čtvrtek před Proměněním pána Krysta l. — XXVI. Jakož jest někdy Vít rychtář z Líbeznic, předek Havla Kukly, odtudž od gruntu jeho louku, kteráž slove rybníček, Matějovi Hlav- ňovi, ty časy špitálu sv. Pavla ouředníku, za XL kop prodal, kterúžto louku Matěj po smrti své k témuž špitálu kšaftem odkázal jest: i páni ouředníci — špitálu — tu louku, při- javše od něho summu, totiž těch XL kop, k gruntu Havlovýmu zase dědičně pustili —. Stalo se, ut supra. (l'amtéz f. 209.) Libis,*) Libus (?) 1. 1435, 20. prosince. Když jest pře a nesnáz byla mezi Vaňkem Drnovským a Do- rotú, někdy Tulehovú a nynie manželků Jí- rovú, o plat a o puožitky, kteréžto v Libuši a v Dušníciech svrchupsaní Drnovský a Tuleha společně od obce v službě měli a drżeli jsń, jichzto árokóv a puozitkóv nadepsany Drnovsky též Dorotě dávati nechtél jest: i páni purg- mistr a konšelé Velikého M. Pr. — nalezli jsú, aby Dorota ten plat a ty puožitky — vybierala — a sobě na té sumě srážela, kterúž má zapsáno od obce na týchž vesniciech —. Actum feria III. post Lucie a. ete, XXXV. (Rukop. é. 2099 f. 425) *) Ves tato dostala se do drżeni Star. M. Ir. r. 1472. 0 ní mluví též tento zápis v deskách zem. větších č. 83 B. 26: Jiřík Hrzek ze Mšena v dluhu 172 k. a 52 gr. pr. č. purkmistru a radě i vší obci Star. M. Pr. ihned postupuje práva svého, v kteréž jest se s komorníkem pražským i listem obrannim uvázal, totiZto v Libisi, v polovici vsi a dvoru kine- cího — na kterýchžto dědinách on Jiřík měl jest sobě těch 172 kop a 52 gr. ve dskách leta cte. XXXVII v pátek po sv. Rehoři [16. bř.) od Jindřicha Hasištejn- ského z Lobkovic vloženo a zapsáno. Stalo se v sobotu před sv. Vítem [12. června] 15640. 2. 1524, 4. července. Smlúva stala se — mezi Dorotou Vondráčkovou z Dušník z jedné a Klímou Beznoskem z Libiše z strany druhé taková: jakož někdy Marta, matka Klímova, mající dielu svého na gruntě svrchupsané Do roty XXV kop m., k tomu krávu a pět vovec oe, kdeż o tom smliva se stala léta oc XIIII*, Ze ten diel svuoj ona Marta odkázala a od- dala Klímovi synu svému, aby jemu byl dán — I z primluvy panuov üfedníkuov ona Do- rota náklad na téhož Klímu učinila na lékaře 

Strana 19
Libiá— Liblice. 19 a jej opatrovala. Jest na tom smluveno, Ze jemu Klimovi dielu matéiného toliko XXti kop má býti vydáno —. Actum feria II. die Pro- copii 1524. (Rukop. č. 2155 f. 37.) 3. 1530, 2. září. Šimon, rychtář z Libiše, a Matěj Strajček z Dušník, oba z jednostajné vuole toho jsú požádali na páních úřednících, kdež on Šimon maje dáti Janu, dceru svá, za manželku Janovi, schovanci téhož Matěje, po- dle pořádku dobrého povolavše z obojí strany přátel učinili jsú smlúvy svatební v tento zpuosob: Najprve že dotčenů Janu a Jana, schovanice svého, on Matěj při sobě držeti má — a oni jsúce při něm, všecku poctivost jakožto k staršímu svému zachovati mají a jím se poslušně spravovati. A jestli P. B. jeho Matěje od smrti uchovati neráčil by, tehdy po smrti jeho manželka i s synem pozuostalá, když by se odtud hostiti chtěla, povinen bude Jan s Janou, manželkou svou, manželce Ma- tějově s synem pozuostalým z toho statku vydati padesáte kop m. a k tomu dvě krávy najlepšie. A pakli by jemu Janovi a Janě po smrti téhož Matěje v témž hospodářstvie zuo- stati se nevidělo, takže by táž manželka Ma- tějova tu zuostala, tehdy z toho statku aby jemu Janovi a Janě vydala LXX k. m. Act. feria VI. post Egidii. (Rukop. č. 2155 f. 121.) Liblice u Mělníka. 1438, 17. prosince. Jakoż jest pre byla mezi Prokopem Šprinclem z jedné strany a slovut- ným Janem z Litovic strany druhé o dvadceti k. gr. platu zástavy věnné po nebožce Litoměřic- ké na tom zboží v Liblicích, kterýžto plat Jan z Litovic u krále Českého jest uprosil: tu proti tomu dání královu Prokop nadepsaný jest od- pieral, pravě, že k tomu platu má lepšie právo nežli Jan královým dáním a že to chce okázati. I dovodil jest takto: Najprve že jest měštěnín Starého M. Pr. a v tom právě a v těch svobodách seděl jest a sedí a's městem trpí. Druhé, že ten plat na něho jest spravedlivě nápadem po přátelech přirozených podle práva a řádu a svobod městských. Třetie dokládal sě kšaftu nebožky Litoměřické. Óvrté, że jest mocným poruč- níkem k zisku i k ztrátě učiněn od Baltazara, poručníka po nebožci Kamaréřovi. I prosil jest týž Prokop pánuov purgmistra a konšelóv Star, M. Pr., aby právo královo Janovi dané mocí svých majestátóv na svobody daných stavili a odepřeli, a že chce lepšie právo, nežli jest královo dánie, okázati. Proti tomu Jan z Litovic jest odepřel pravě, že Prokop nadepsaný proti dání královu práva nemá ižádného, takto pravě: kterak nebožka Litoměřická za pokojných časuov krále Václava slavné paměti ten plat ve dsky zemské jest vložila a zápisem v určených pe- nězích utvrdila stúto výmčnkú: kdyby ten plat od nich chtěla zasě mieti, aby jim dala summu určenú zapsanú, pakli by toho neučinila, tehda oni mocí toho zápisu v ten plat s komorníkem mohli sé uvázati. Také znamenitě v tom zá- pisu jest výměnka, když by který z těch tří osob umřel, aby na zuostalé až do poslednieho jeho diel spadl. Pakli by všichni zemřeli, tehda teprův ten zápis aby moci neměl ižádné, a na svrchupsanü Litomérickü aby ten plat zasé připadl s plným právem. A potom táž Lito- méfická jest kšaftem poručenstvie učinila dvěma osoboma, Dubcovi a Kamaréřovi. Proti tomu kšaftu Jan z Litovic jest odpřěl pravě, že ten kšaft nenie ke škodě jemu dáním krá- lovým obyčejem ižádným. Proto, což jest ona dřieve dskami zemskými utvrdila a zapsala, že neměla moci žádné kšaftem toho proměniti, neb je již tu nic neměla. A potom ty dvě osobě z těch zdpisuov jsta umiele diieve neż ona, ji z desk nepropustivse, a ona potom po nich jest s tohoto světa sešla. A naposledy tretie osoby také jest pán Buoh neuchoval s tohoto svéta sníti, na kteréžto vešken zápis od nie i od druhých byl jest úplně spadl, a ten jest ji byl nepropustil ani komu zavadil. Protoż ten plat dvadceti kop gr. na Liblicich na krále Českého řádem a právem zemským úplně jest g“ 

Strana 20
20 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy : spadl, a král Český a ciesař Sigmund slavné paměti Janovi nadepsanému ten plat se vším svým právem mocně a úplně dali, tu sobě nic nepozuostavujíce. Kterýžto Jan častojmenovaný všecka práva po královu dání, jakož země za právo má, úplně jest učinil, nic neobmeškav, tak že to dánie královo kázal jest provolati v tom kraji, v kterémžto to zbožie Liblice, na kterémžto ten plat jest osakl, také kázal jest provolati u desk zemských i dvorských, jest-li kto, ježto by měl právo lepšie nežli Jan královým dáním, aby to okázal. A tak že žádný jest odporu neučinil proti dání královu. A když Jan nade- psaný všecka práva sobě dokonal, jakož země za právo má, o ten plat, tehda teprův Bal- tazar, poručník Kamaréře nebožtíka, v tom sě jest ohlásil, a tu poručníka Prokopa nadepsa- ného dskami dvorskými k zisku i k ztrátě té pře mocného jest učinil a zapsal, a tomu po- ručníku dopuštieno jest od pánóv a od úřed- níkuov odporu ve dsky vložiti proti dání královu. Potom Baltazarovi rok jest položen určený, aby svá práva okázal proti dání krá- lovu; a Baltazar příišed ktomu roku svobodně a dobrovolně odřekl sě jest práva svého a vyznal, že tu práva nižádného nemá a že o to viece státi nechce. A tak to oderčenie jeho jest ve dsky vloženo a zapsáno. Tehda páni ouředníci desk dvorských mocí krále Českého a mocí úřada podle práva zem- ského ten plat dvadceti kop grošóv nebožky Litoměřické Janovi nadepsanému mocně jsú přisúdili a ve dsky dvorské zapsali, a úřad tobo práva jemu jsú propustili komorníka vydavše, aby jej na ten plat zvedl mocí úřadu desk dvorských. Druhé, že s komorníkem mocí úřadu ten plat na Liblicích jest opanoval. Třetie, že s komorníkem na tom zboží jest bral v svých úrociech, a žádný jemu toho právem nižádným neodpieral. Potom také k Zádosti Prokopa svrchu- psaného dva pány konšely z rady plné ke dskám jsú vyslány a zápisové jsú jim čteni. I shledali jsú, že ty všecky zápisy, jakož Jan nadepsaný v radě plné před čtyřmi lavicemi Stojé v svých odporách kladl, tak úplně za- psané a dokonané. I prosil jest Jan nadepsaný pánóv purgmistra a konšelóv svrchupsaného, města Pražského, aby Prokopa svrchupsaného měštěnína svého k tomu drželi, tak jakož práva nižádného dovésti nemohl, aby jeho v pokoji nechal a viece jemu na tom platu nepřekážel. Tehdá páni purgmistr a konšelé již jme- novaného města Pražského slyševše žaloby, odpovědi a práva obú stran svrchupsaných, i shledali sú, že Prokop Šprincl tu žádného práva nemá, a tak Janovi nadepsanému ortelem plným dánie krále Českého k tomu platu mocně jsú potvrdili a mocí tohoto zápisu ve jméno božie amen potvrzují. Přikazujíce svrchu- psanému Prokopovi, aby napřed jmenovanému Janovi z Litovic, jeho dědicóm a budúcím na tom platu nepřekážel ani kterého zmatku činil obyčejem nižádným. Actum feria guarta ante s. Thome anno — etc. guadringetesimo trice- octavo (Rukop. č. 992 f. 191.) Liblice u Brodu Českého. 1. 1525, 3. dubna (?) (Mezi Štastným £ Là- blic z jedné a Abrahamem z Pristoupimé z strany druhé.) Šťastný z Liblic učinil Za- lobu: Vědomé jest, že soud, kterýž držán byl před pány Kouřimskými 7 dožádání mého s vámi [českobrodskými] o spravedlnost, naděje se, že bych tu jměl nalézti u vás. Kdež pak z vrchního práva potvrzené ortele pánuov Kou- řimských, jestliže mi se zdá viniti člověka va- Seho, jakožto držitele statku, do kteréhožto statku jemu náležitého jest vneseno, vevezeno, vehnáno to, coZ süato mně z gruntu přisou- zeného pány many. I tak podle ukázání práva vyššího člověka vašeho viním, na něm to chtě nalézti. A to z příčiny, že se drží jeho jakožto držitele statku, že jest on prve s dr- žitelem statku toho, v kterémž Abraham sedí, jměl činiti dříve, než Abraham v tom statku byl. Žádaje při tom za opatření, aby k tomu 

Strana 21
Liblice. 21 Abraham přidržán byl, aby navrátil to, což do toho statku jeho vneseno, vevezeno a vehnáno. Abraham žalobě té odpor vložil jest, že mu ničímž povinen není, a jest-li on držitelem statku, že jest pořádně v držení jebo, kúpiv za peníze své a jej zapsaný maje, aže Šťast- ného nic k sobě nepřijal, nic k němu vneseno, vevezeno ani vehnáno není. A kdež jest Petra nebožtíka Šťastný vinil z téhož statku, že jest Petr nebožtík mluvil, že jemu k takové žalobě odpovídati povinen není; a že jest se odvolával na vrchní právo a ještě se odvolává, žádaje, abyšte ho při tom zanechati ráčili. I bych jměl na se cizí věci bráti, toho k sobě nepři- jímám, poněvadž Šťastný nebožtíka Petra vinil, a že jsem já Šťastného nic nebral ani k sobě nepřijímal, a nemám mu co napravovati. Žá- daje v tom za opatření. Šťastný k tomu odporu mluvil: Kdež se zastírá nebožtíkem Petrem, že taková věc místo má a již vrchním právem stvrzeno, aby v ten odpor to pojímáno nebylo. Zase Abraham: že ortel pánuov Kouřimských nejmenuje a ne- ukazuje, by Abraham mu co povinnovat byl, než má-li Šťastný koho z čeho viniti, buďto Abrahama jakožto držitele statku neb koho jiného, že jste mu povinni o to právo řéci, ale Šťastnému tu nic nadlepšeno není a Abra- hamovi uškozeno. Šťastný k žalobě své svědky vedl. Proti svědkóm strana odporní mluvila: Havel a Klíma a tu někteří jiní nejsou při žádném právě přijati, ani také podle práva není jich povinen podniknüti. Item jiní dobří lidé že viděli kolo, slepici, ale nesvědčí, by Abraham toho čeho užíval aneb v držení byl. Item též člověk páně Svitákuov a Přistoupimští nejsou mu ke škodě. „Před mnohými lety“ vyznává Magda- lena, ježto toho všeho v těch letech umenšeno býti mohlo. Item že tu ti dobří lidé někteří byli soudce pře nebožtíka Petra s Šťastným a teď svědčí, že to býti nemá, aby soudce i svědkové byli. Item že v ničemž tíž svěd- kové sami mezi sebou se nesrovnávají. Tu my purgmistr a rada města Brodn Českého té žaloby a odporuov i svědkuov va- šich pováživše, také předešlú žalobu na Petra nebožtíka, odpor jeho i také mezi vámi naše toto vyrčení před rukama majíce a je u sebe vážíce s pilností, podle téhož vyrčení našeho předešlého ortel tento mezi vámi vypovídáme: Poněvadž Petr nebožtík od ortele služebníkuov našich odvolání učinil k vyššímu právu, že my podle téhož ortele služebníkuov našich přisu- zovati Šťastnému nic nebudem aniž jsme po- vinni, dokudž týž ortel vyšším právem nebude ohledán a stvrzen, že spravedlivý byl by. A abyšte věděli, že od ortele služebníkuov našich, ač by nechtěl kto ma jich orteli pře- stati; má odvoláno býti k nám, jakožto ku pánuom jich. A tu námi když by takový ortel ohledán byl a viděl by se nám spravedlivý, ještě straně, kteráž by nechtěla na tom pře- stati, odvolání od nás ku pánuom Pražanóm JMtem, jakožto ku právu vrchnímu, nemuož jse hájtí, a tu když by stvrzen byl, tehdy teprv podle takového ortele byli bychom po- vinni a jsme každého přidržeti, kohož by kdo z čeho vinil, aby podle něho se zachoval a jemu dosti činil. Než dokudž tím pořadem a tak týž ortel nebude schválen a stvrzen, ne- jsme povinní Stastnemu podle něho nic při- suzovati, a to vedle práva města našeho. Této pak naší vejpovědi Šťastný přijíti nechtěje, k VMtem se odvolává. Protož my v tom od VMti dokonalejšího naučení žádáme. Dán v pá- tek po Zvěstování P. M. [31. března] I. sc XXV. Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto napravujeme: Poněvadž ortel ten, který sú manové učinili mezi stranami, konec svuoj jest vzal takový, že ten, komuž jest ten grunt přisouzen, jako Šťastnému, v ten grunt jest uveden bez odporu a překážky vaší. A také poněvadž před právem Kúřimským vy páni Brodští již po uvedení v ten grunt dali jste mluviti při stavuňku, že o ty svrchky a ná- bytky vámi byl konec učiněn, a tu právem 

Strana 22
22 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: pánuov Koufimských i naším potvrzen jest, nalezeno podle práva: Poněvadž jste toho ne- pokázali dostatečně, aby jaký konec učiněn byl, abyšte jej s výhradou vyššího práva uči- nili, poněvadž jste pak toho ještě až dosavad neučinili, že jste povinní ortel stranám vyřéci spravedlivý bez dalšího prodlévání. A pro ty příčiny, což jste sobě v své nynější vejpovědi za příčinu a vejmluvu vzali, že to státi spra- vedlivě nemuož. Actum die Lune ante [post ?] Judica [3. dubna ?] anno 1525. (Rukop. č. 93 tol. 7.) 2. 1526, 12. května. (Mezi Štastným z Li- blic z jedné u Abruhamem z Přistúpimě z strany druhé.) Štastný z Liblic Abrahama viní z pří- činy té, že jest držitel statku nebožtíka Petra z Přistoupimě; kterýžto Petr před časem byl jest obeslán z příčiny té, že jest přísudek jemu se stal před pány many, aby on Štast- nému dvoru toho postoupil, jakož jest jej přijal od bratra jeho k věrné ruce, jakož o tom šíře rozsudek ukazuje. Kdež pak Štastnému od- pověd dal, že nepřijal toho rozsudku, odvolá- vaje se na krále JMt. I uslyševši ten odpor, že se odvolává na krále JMt, takovü cestu pustili jste mu. Ale Štastný žádal, abyste člověka svého dědičného přidrželi, kterýž tu stoje žá- dného odporu nečinil, žádal aby mu od něho spravedlivě se stalo. I když se tomu dosti nestalo, obstavil člověka vašeho na právě Kú- římským pro nedopomožení práva. Tu pak když ste sami stáli, stal se rozsudek pány Kú- řimskými, aby se rozsudek spravedlivý stal od vás. Potom i když k vyššímu právu odvolali jste se, právem vyšším to stvrzeno. Podle toho žádá Štastný za spravedlivé opatření. A těch svrchkuov, kterých mu nepoložil, po- kládá dvě stě kop. Kdež pak vám vědomo, že holé věci postúpil a nic v tom gruntu ne- nechal, že nemá k tomu jinému Štastný podle rozsudku pánuov Kúřimských než k Abraha- movi o to, jako držiteli statku, hleděti. Abraham k tomu praví: kdež mluví, že by držitelem statku Petrova byl, že toho ne- pokáže; než koupil sobě a dědicóm od Petra, jakož toho zápis má, a že tomu dosti činí a platí statek, ne Petruov, ale svůj. A také do- kládá, že prve Petr statek tam vevezl, než Abraham koupil. Abraham tím není povinen sice, aniž mu odpovídati za něho vinen. Item zpráva že jde podle práva do dne do roka, a on že jest naříkán v tom času, ve dni a v roce, ani statek jeho nebyl, ale po vyjití času téhož více než v polúletí. Žádaje v tom opatřen podle práva býti. Tu my purgmistr a rada města Brodu Českého žaloby, odporu i svědkuov pováživše, kteříž k Abrahamovi nic se nevztahují ani také, jakž dokládá Štastný v své žalobě, pá- nuov Kouřimských a JMtmi pány Pražany stvrzený ortel, kterýž v sobě toliko „bude-li Štastný koho před vámi viniti, aby ortel mu povědín byl a s vejhradou vyššího práva“ za- vírá; nahledše v zápis, kterýž má Abraham od Petra na týž dvuor, od něho jej koupiv sobě, jakž zápis svědčí léta 1523 v středu před hodem slavným Těla Božího [3. čna], a že jemu za zprávu do dne do roka stojí podle práva města našebo oc. I poněvadž zpráva vyšla dříve než Abraham naříkán byl od Štastného, na to právo pravíme: kdož vládna dědictvím, držel by je rok a den, a svobodně bez narčení jím vládl by, narčení od kohožkoli potom uči- něné daremní jest a marné. A tak podle téhož práva, Abraham tu Štastnému by čím povi- novat byl, neuznáváme, zvlášť pončvadž ne držitelem statku Petrova, ale svého jest, činč podle zakoupení všemu dosti a platě zaň podle rokuov smluvených, komuž náleží. Tohoto pak našeho ortele Štastný přijíti nechtěje k VMtem se odvolává. Protož my v tom od VMti doko- nalejšího a širšího naučení žádáme. Dán v Brodě Českém v pátek před sv. Gedrutúů [16. března] l. XXVI. Tu my z pilností práva vrchního k tomuto orteli vašemu takto pravíme: Poněvadž žaloba jest pro svrchky a nábytky, kteréž sou ve- vezeny a vehnány do dvoru toho v Přestou- 

Strana 23
Liblice — Liboc. 23 pimi, kteréhož nebožtík Petr byl v držení, a kteréžto svrchky a nábytky on Petr nebožtík vevezl a vehnal ze dvoru Liblického, že jste měli na ty svrehky ortel řéci, tak jakož pře- dešlý ortel na to pánuov Kouřimských i náš jest učiněn, s vejhradou práva našeho vyššího. A poněvadž puovod žaluje z svrchkuov a ná- bytkuov i provozuje, že jsou vevezeny a ve- hnány do toho dvora nebožtíka Petra, i kteříž svrchkové a nábytkové sou byli, a kteréž původ šacuje a pokládá dvě stě kop gr, i takto my k té žalobě nález činíme: Poněvadž jest to dostatečně Štastný provedl, že nábytkové a svrchkové z dvoru Liblického jsou vehnány a vezeny do dvora nebožtíka Petra a kte- réhož Abraham jest v držení, že on Štastný podle práva muož k témuž dvoru o ty svrchky a nábytky hleděti. Než poněvadž je sobě po- ložil dvě stě kop, a toho jest, aby za to stálo, ničímž neprovedl, i z té příčiny on Štastný povinen jest zpraviti přísahou na kříži, že sou za těch dvě stě kop gr. stály, a začež zpraví až do té summy dvou set gr., to bude moci postíhati na tom dvoře, do kteréhož jsou ty věci vevezeny a vehnány. A tu přísahu, aby učinil od otevření ortele tohoto ve dvú nedělích porad zbéhlych. Pakli by nezpravil a zpraviti nechtěl, tehdy ten dvuor ničímž jemu povinen nebude. Pakli zpraví začkoli a na tom dvoře, bude jemu toho dopomoženo, někdy Petrovu, ten kdož toho dvoru jest nyní v držení, a vez- meli na tom jaků ujmu neb škodu, máli a bude-li chtíti k komu o to hleděti, právo se jemu nezavírá. Actum in consilio die Saturni post s. Stanislaum [12. kvétna] anno oc XXVI. (Tamtéž f. 13.) 3. 1527, 6. března. (Mezi Štastným z Li- blic z jedné a Abrahamem z Pfistoupimé z strany druhé). Štastný tak podle nálezu pánuov Pra- žan, poněvadž jest na kříži svú přísahú zpra- vil, že ti svrchkové jemu sňatí z dvoru Li- blického a vevezeny a vehnány do dvoru, v němž Abraham sedí, skrze nebožtíka Petra Zz Pfestoupimé, z« dvě stě kop m. stály, žádá z práva vyrčení, kterak by k tomu přijíti mohl, aby mu dány byly a zaplaceny, a to pojednou. Abraham k tomu, že by ničímž po- vinen nebyl, že jest on nic nesnímal a nevozil a nehnal. Též opatřen v tom býti žádaje. Tu my purgmistr a rada k tomu pravíme, že Abraham povinen jest Štastnému těch dvě stě kop m. vyplniti tím zpuosobem a pořadem: čtyřidceti vosm kop m., těch kteréž již za týž dvuor vyplnil, ve dvú nedělích od datum ortele tohoto pořád zběhlých, vyplně a polože jemu, ostatek Stastnému. Ostatek téch dvé sté kop m, tak jakž zákup jmá a zápis toho jest, na ty roky aby mu doplňoval. Této pak naší vejpovědi jedna strana přijíti nechtěje, k VMtem se odvolává. Protož my v tom od VMti doko- nalejšího naučení žádáme. Dán v středu před Stolování sv. Petra [20. ánora] l. oc XXVII. Tu my z plnosti práva našeho k or- teli tomuto vašemu takto pravíme: Poněvadž Štastný žádného jest soudu s Abrahamem ne- měl, že také on Abraham jemu platiti, tak jakž jste vy našli, povinen není. Než poněvadž on Štastný přísahou to jest zpravil, Ze ti svrch- kové jemu sňatí z dvoru Liblického vevezeny jsou a vehnány do dvoru, v němž jest Abra- ham, že muože o to k témuž gruntu Abraha- movu hleděti podle práva, a proto jemu zvod na týž dvůr, ač nebyla-li by jemu jeho summa dána a zaplacena, dopuštěn býti má. A on Abraham bude-li chtíti grunt svuoj osvoboditi, povinen bude summu jeho jemu splatiti. A pakli nesplatí, tehdy on Štastný gruntu uží- vati má do dne a do roka. A on Abraham v tom dni a v roce muoze jemu splatiti a ve dvuor svüj se zase uvázati. Actum in consilio senatus die Mercurii Cinerum [6. brezna] anno 1527. (Tamtéž fol. 15.) Liboc. 1. 1431, 19. března. Johannes Lipsky pro parte Petil pannificis, Gira de Libocze pro parte Bartholomei ibidem de Libocze — com- positores amicabiles — racione agrorum, ortus 

Strana 24
24 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: et aliis, gue ad dictum agrum pertinent, de quo agro — prefatus Bartolomeus profugerat et reversus est, taliter pronuncciaverunt: quod prefatus Petrl de dietis agro culto et inculto, et seminibus, orto — debet condescendere prefato Dartholomeo et ipse pro condescensione D, s. gr. dare —. Actum iu consilio fer. II. dominice Judica a. XXXI. (Rukop. 6. 2099 fol. 312.) 2. 1436, 29. brezna. Denessius de Nova Civ. Pr. — recoguovit se — decem strichones agr, quos emerat aput Ludmilam de Libocz, Wanconem filium ipsius et Hanam awam — Marzikoni Zep, Kwieton filio suo — pro tribus s. XII gr. vendidisse. — Actum [in consilio Minor. Civ. Pr.] fer. V. post Annuncciacionem virg. anno oc XXXVI*. (Rukop. é. 2080 f. 56.) 3. 1519, 21. října. Petrouš z Liboce kúpil sobě —- dvuor ležící tu v Liboci podle Vita- liée Mikuláše z jedné a podle Marka z strany druhé -— od Prokopa Cihelky za XXXVIII kop m. — Actum feria VI. ante Severini oc 19%. (Rukop. 6. 2152 f. 13.) 4. 1531, 27. května. Holý z Liboce koupiv tu grunt v Liboci Ševerovský za XC kop m., plátce maje býti po VI kop m. — postavil rukojmě — Actum sabbato post Urbani 1531. (Rukop. ¢. 2155 fol. 136.) 5. 1532, 19. února. Šimon z Nebušic, člověk pana opata Strahovského, a Pavel z Li- boce, člověk panský, kdež jsú měli nesnáz o nějakú dědinu, kterúž jsú mezi sebou smlou- vou k užívání spolčili, a ta dědina že jest jeho Pavlova vlastní byla, a on Šimon z toho jest jej obvinil, že se té smlúvě dosti neděje. — I jest takto srovnáno: že on Šimek, což jest při té dědině pracoval, od toho pustil, a on Pavel když bude o novém, má jemu za to dáti X str. žita. Actum fer. II. post Juliane 1532. (Rukop. č. 2155 fol. 146.) 6. 1532, 23. února. Jakub a Matěj Ka- lavec, sousedé z Liboce, majíce mezi sebou rozdiel o placení úroku panu proboštovi klá- štera Břevnovského, jmenovitě XX gr. m., kte- rýžto plat témuž konventu, jakž list s pečetí téhož konventu Jakub má, vysazen jest někdy Křížovi rychtáři v Liboci na městiště, na záhon a na vinici, aby z toho trého týž plat XX gr. vycházel. Ale že týž Kříž za držení svého, odprodav vinici, plat ten na ní svedl, a městiště a záhonu k dvoru svému svobodného nechal, to učiniv bez povolení pana probošta i konventu; ale že jest k tomu přišlo, dokudž táž vinice užitek nesla a dělína byla, držitelé jejie ten plat XX gr. konventu platili, až za držení Matějova, když ji prodal a XVI kop m. za ní vzal, potom pro nedodání II kop m. v ní se zase uvázal a tak ji spustil, a dva úroky zadržav, panu proboštovi ji zase v moc dal: protož pan probošt touž vinici od Matěje sobě puštěnou jemu Jakubovi v držení dal, aby on z městiště, záhonu a vinice těch XX gr. úročil — a coż jest Matéj dvou úrokuov zadržel, aby panu proboštovi dal a zaplatil. Actum feria VI. post Petri Cathedrati 1532. (Rukop. č. 2155 f. 146.) Libočany. 1531, 18. srpna. (Mezi sestrami I'renovic Havla z jedné a nevěstou jich a strany druhé o podíl statku po otci jich.) Jeden fomberečník v Libočanech k městu našemu [Žatci] náležící, Havel Frena, sedě na statku po otci svém a jej dělaje živnost vedl, maje manželku a s ní jedno dítě, dceru. A též maje tři sestry své, dvě již vdané, Dorota a Marta, a třetí dě- večka Anna nevdaná, kterýž času některého zimy této pominulé k večeru jda z města na- šeho příhodou od některých zlých lidí zabit a z světa provozen jest. Po jehožto smrti sestry jeho Důra, Marta a Anna k statku tomu po otci svém se přiblížily a nápad činily, chtíce míti vtom statku tři díly právem nápadním, že by otec jich bez kšaftu umřel, a ony že by po otci z toho statku vybyty nebyly, obvinily jsou z toho nevěstu, manželku bratra jich. Kteráž jim odpor činila, pravieci, že by manžel její prve s nimi o to konec a smlouvu měl 

Strana 25
Libočany — Libomyšl. 25 a jich že by z toho statku vybyl, a zvláště těch, které jsou vdané, Důry a Marty sc. Tu my úřad — takto — sme — vypověděli: Po- něvadž ti dva svědkové jsouce požádáni k té smlouvě, ji sou mezi bratrem a sestrami uči- nili, a na tu smlouvu něco i peněz sestry vdané vzaly: že ta smlouva státi má z strany jich. Než co se mladší sestry nevdané dotýče, poněvadž vybyta není, že má v tom stat- ku po otci svém svého práva užiti. Kdež — sestry — se odvolaly. Datum fer. II. post Johannis B. [26. éervna] oc XXXI*. Confir- matum est fer. VI post Assumptionem Mariae [18. srpna] anno oc XXXI*. (Rukop. é. 92 f. 12.) Libochoviéky u Lidic. 1425, 29. ledna. (Zápis věna.) My Jan od tří konví purgmistr, Mikeš Ryšlavý, Pecha valchář, Václav Litochleb, Lidéř, Vavřinec z Vilhartic, Hedvika krajčí, Václav Voštník, Jan Hron, Matěj od hřebenuov, Václav od. kapruov, Václav Holec, Svojše, Kliment Krček, Matěj Smolař, Matěj od bielého jelena, Jan Propheta a Vaněk švec od bab, konšelé Ve- likého města Pražského, známo činíme všem i každému zvláště, že Štěpán řečený Mráz z Hlazovic seděním v Libochovičkách, vstúpiv před nás do plné rady, beze všeho přinucenie dal dobrovolně, zapsal jesť a zapisuje tak úplně, jakoby sě právě u desk zemských před úředníky pražskými přiznal, poctivé panie Uršule, manželce své, na tom zboží v Libo- chovičkách, na tvrzi, na dědinách orných i ne- orných, na lesiech, chrastech, na lukách, na rybníciech, na nábytciech, na úrociech, na po- platciech i na tom na všem, což k tomu zboží v Libochovičkách příslušie, puol druhého sta kop gr. pr., věnoval a věnuje tiemto zápisem ; kterýchžto puoldruhého sta kop gr. věna slíbil jest a slibuje svrchupsané Uršule ve dcky zemské vložiti a zapsati vedle obyčeje a práva země České, a to na prvnie, na druhé anebo konečně na třetie Suché dni, kdyžto dcky Archiv Ceskf XXVIII. země České budú otevřieny a v svém řádu a moci budú; pakliby deky zemské nebyly ote- vtieny, ale tiem řádem a obyčejem, kterýž řád páni, rytieři, panoše a zemané země České miesto desk zemských uložie a jeho obecně požívati budú, zapsati i stvrditi. Pakliby dcky zemské v své moci a v svém řádu za jeho zdravého života nebyly ani který řád a obyčej takového na véno zapisovánie miesto desk zen- ských v zemi České byl uložen, tedy aby tento zápis plnú moc i právo měl, obdržal i zachoval manželce jeho svrchupsané tak úplně, jakoby byl ve dcky zemské podle obyčeje i práva zemského zapsán a vložen od úředníkuov praž- ských se vší opatrností a ohradú, kteráž má při zapisování věna z vobyčeje i z práva za- chována býti. Dále prosil jest nás anebo kteříž v ty časy budú purgmistr a konšelé svrchu- psaného města Pražského, dávaje plnúů moc, aby z moci a úřadu svého svrchupsané man- želce jeho již k jmenovanému věnu radni a po- mocni byli proti každému, kdožby jie na tom kterakkolivěk překažeti chtěl. Také toto jest zvláště vymieněno, jestliže by P. B. neuchoval a paní Uršula manželka jeho prve umřela nežli on, tehdy tento zápis viece nemá mieti žádné moci; pakli by on prve umřel nežli manzelka jeho svrehupsaná, nemajé s nie Zád- ného dietete anebo plodu, tehda cožby drazse bylo svrchupsané zbožie tudiež v Libochovič- kách po osažení věna svrchupsané jeho man- želky, aby to na Barboru, sestru svrchupsa- ného Mráza, i na jejie budúcie plným právem připadlo beze všech zmatkuov. Actum feria II. ante Purificacionem Marie anno oc CCCCXXV*. (Rukop. &, 992 f. 58.) Libomyšl u Hořovic. 1. 1426, 11. prosince. Já Ctibor, komorník vyšší desk zemských královstvie Českého, vy- znávám tiemto listem obecně všem i každému zvláště, kdož jej užřie anebo čtúce slyšeti budú, že slovutný Stach z Libomyšle slovut- nému Janovi z Pořešína řečenému Kaplice, 4 

Strana 26
26 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: paní Barboře manželce jeho, i jeho dědicóm dluhu pravého a spravedlivého pójčeného ho- tovými groši vložil a zapsal ve dsky zemské leta od narozeuie b. MCCCCXIX 1. po Su- chych dnech postních dvadceti kop gr. bez jedné kopy na roky určené, ježto sú již mi- nuly a přešly. A kdyby neplnil, aby svrchu- psaný Jan, paní Barbora anebo jich dědici mohli sáhnúti na Libomyšl i na to vše, což k tomu příslušie, do vybránie dluhu svého s náklady i se všemi škodami, což by pro to nesplněnie vzali. A toho na svědomie a vy- znánie těch všech věcí svú pečeť k tomuto listu přidavuji. Jenž jest dán v Praze leta od narozenie b. MCCCCXXVI tu středu před sv. Lucií. (Rukop. č. 992 f. 75.) 2. 1427, 3. února. Já Ondrášek, písař někdy desk zemských menších, vyznávám tiemto listem obecně před všemi, že mi jest to svě- domo dobře, jakož jest nebožčík Stach z Li- bomyšle zapsal dckami bez jedné dvadceti kop gr. dluhu dobré paměti Janovi z Pořešína řečenému Kaplic, paní Barboře manželce jeho a jich dětem na dědinách svých v Li- bomyšli, na tom na všem, což jest tu měl. A ten dluh jsem já ve dsky zapisoval. Toho na svědomie svój jsem signet k tomuto listu ve- spod pfitiskl. Jenz jest dán ten pondělí po Hromiciech anno M'CCCOXXVII". (Rukop. č. 992 f. 75.) 3. 1430, 13. prosince. Herborthus z Waicze fassus est —, quia cum Wenceslao, nato Nico- lai Pratforsst, pro illis undecim s. gr. cen- sus annui et perpetui, quas idem Wenceslaus in ipso et bonis ipsius in Libomyssl habere dinoscitur, vult et promisit amicabiliter et benigne concordare, quanto cicius poterit —. Actum feria VI.(?) ipso die s. Lucie anno oc XXX. (Rukop. é. 2099 f. 297.) Liborice. 1. 1443, 1. dubna. Služba naše napřed slovutný přieteli milý. Jakož se uvázal o ty platy v Libořiciech a v Železné mezi Ondrá- čkem, Křížkem, Uršilů a Bernartem i mezi druhú stranú oc, védéti dáváme, žeť sme my od našich rukojemstvie přijeli pod třidceti k., žeť mají a chtie v tú výpověd obyknúti, a na toť teď Ondráčka posielají, a ten má od sebe i ot nich plnú moc tvú výpověd přijieti. I vě- římeť, že miesto mezi nimi o to činíš. Dán v pondělí po neděli Letare v puostě a. XLIII. Purgmistr a rada Nového Města Pražského slovutnému Václavovi z Miletína v Novém Městě Pražském, přieteli našemu dobrému oc. (Rukop. č. 2083 fol. G. 13.) 2. 1443, 4. dubna. Já Václav z Miletína vyznávám tiemto zápisem: Jakož sú na mě přišli a zaručili pod základem třidceti k. gr. a pod tú pří z jedné strany Ondráček z Žatče i z Čachovic, Křížek z Kubkovic, z Žatče mě- štěnín, Bernart z Železné s Uršilů svú sestrú z Chomutova; z druhé strany Matěj Bukov- nicky, mé&ténín Nov. M. Pr., s Barborá a Svatü sirotky, dcerami nebožce Šimona zetě svého : jakož zápis ti sirotci mají dckami od Alžběty Šimonové Stránské k šesti kopám platu v Li- bořicích a v Železné po zjednání a po roz- súzení pánuov Žateckých. Ale že svrchupsaní Ondráček a Křížek i Bernart s svú sestrú Ursilá tak pravie, Ze jest Alžběta neměla moci ani práva toho platu zapisovati bez jich vuole dckami; a já s radü dobrych prátel, vida, Ze konečného rozsúzenie nemohu dckami učiniti do sirotčích leth, tak já vypoviedám zápisem tiemto pod svrchupsaným základem a pod tú pii, aby svrchupsani Ondráček, Křížek a Bernart s svá sestrü Ursilü byli v drZení téch lidí v Železné a v Libořicích až do let sirot- kuov svrchupsanych, a z téch zadrZelych úro- kuov aby vydali étyri k. gr. tém sirotkuom a jich materi na sv. Jifie nynie najprv pil- Stieho. A potom ihned na sv. Havla najprv příštieho aby těm sirotkuom a jich materi vydali puol druhé kopy gr. a na Sv. Jiiie ihned potom LD'/, k. gr, a tak potom na każdy rok sv. Havla aby vydali jim puol- druhé k. gr. a na sv. Jifie puol druhé k. gr. 

Strana 27
Liborice— Libus. 27 az do let těch sirotkuov. — Pakli by Buoh neuchoval obü sirotkü az do jich spravedlivych let, tehdy svrchupsaní Ondráček a Bernart s svú sestrúů Uršilů a Křížek byli by prázdni toho úroku vydávánie —. Actum in consilio (Nove Civ. Prag.) feria quinta die s. Ambrosii anno oc XLIII. (Rukop. 6. 2083 f. G. 13.) 3. 1451, 5. července. Ve jmeno božie amen. Já Barbora, dcera dobré paměti Smo- lova z Podskalé — Lidmile matce mé, a Svatě sestře mé vlastnie, ten plat a to právo k tomu platu v Libořicích a v Železné, k němuž sem spravedliva vedle zápisu desk zemských a vedle výpovědi, kteráž jest v knihách pánóv Nov. M. Pr., zapsaná tu středu (sic) den sv. Ambrože leta — čtyřidcátého třetieho, odkazuji —. Jenž psán a dán v pondělí na zajtřie po hodu sv. Prokopa leta — padesátého prvnieho. (Rukop. é. 2096 f. Q. 6.) Libuš. 1. 1412, 22. března. Wir burgermeister und rat der Grössern Stat zu Prag bekennen öffenleich und tun kunt, daz in der czwei- tracht und widerwertigkeit, dy do gewesin ist ezwischen dem Thomas von Zacz burger der Grossern Stat zu Prag von einem, und Niclas Crudencz auch burger der egenanten stat, von dem andernteile, von der güter wegin, dy fraw Margreth, etwen des Jesken Rüdoldorfer von DBrüx wittebe, noch irem tode gelasin hat, und nemleichen um daz dorff Libussie und daz haws bey send Martein, gegin dem Jan Bradaty gelegende, und auch alle andere güter wegin, als ir geschefftbrive vollkumsleichen ausgeweist hat, ein sulche urteil gefunden haben: also alz die vorgenant fraw Margreth alle ire güter noch irem tode dem Nicolao Crudenez irem eidem, und der Agneskan irer tochter, und iren kindern willigleichen, unbe- twungen in actin dez Marzikin vor dem herrn Nielas Gewnher, dem got genad, vorschriben hat in sulcher mase, als sie sich doselbst vorwlkurt hat, ab sie in czukumfftigen czeiten die vorschreibung vorkern wólde, daz dasselbe kein macht noch krafft haben sal, zunder sie diselbe irer guter vorschreibung vor ir lecztes gescheffte haben wil, als dy acta und instru- menta, dy doruber gemacht sein, vollkum- leichen ausweisen. Nu haben wir dasselbe ei- gentleichen betracht und gewegin, sintinmal die vorgenant fraw Margreth vor ir güter mit gutem willen, ungenótiget hingebin und vor- schriben hat, und wlkur bricht alle recht: zo mocht sie nicht andrtweyt ichez hiugebin noch geschaffen, wenn waz do eins vorhin gebin ist, daz mag nicht zum andrmal gebin wordin, zunder alle ir guter dy sollen bey dem Ni- colao Crudencz und Janken, seim son, bleiben mit vollem rechte vor allen der offtgenanten frawen Margrethin freundin adir andern lewtin ungehindert. Daz ist geschehin noch Cristi gepurt virczehinhundert iar und darnach in dem czwelfftin iar am dinstag noch s. Bene- dictin tag. (Rukop. č. 997 fol. 58.) 2. 1445, 18. listopadu. My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského všem i kaž- dým tiemto zápisem oznamujíc na vědomie dáváme, že když jest pře a nesnáz byla mezi Anitkd dceru Jankovú, Mikuláše Mostského syna, z jedné, Janem Vlčíhrdlem, poručníkem nadepsaným Mikulášem Mostským zjednaným, a Vańkem Piknóskem, spoluporučníkem jeho námi vydaným miesto Jana Bechyně, z strany druhé, o ves Libuš řečenú a o plat její, pan- stvie i o všechno příslušenstvie té vsi, kte- rúžto ves s platem i se vším příslušenstvím jejím nadepsaná Anička, jakožto pravá dědička po svrchupsaném Jankovi otci svém, mieti chtěci a leta rozumná majíci, též poručníky jest nařkla a právem na ně sáhla. Kterúžto žalobu i odporu my páni svrchupsaní pilně přeslyševše, k tomu také kšaft Mikuláše Most- ského, děda též Aničky, čísti käzavSe, kterak týž Mikuláš odkazuje Jankovi nadepsanému synu svému, otci jejiemu, a Mikulášovi bratru jeho, veškeren svuoj statek movitý i nemovitý v městě i kromě města položený, kdež by ten 4* 

Strana 28
28 E£. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: kolivěk nalezen a optán mohl býti a neboli kterýmkoli jménem zvláštním jmenován, když by k letóm svým rozomným přišli, aby jim byl od poručníkóv na rovný diel vydán a rozdělen, a neuchoval-li by Buoh kterého z nich před lety dospělými s tohoto světa sniti, aby na druhého živého jeho diel veškeren připadl plným právem. To všechno pilně a s bedlivü radü roz- váživše, nálezem ortele našeho pravého vyřkli jsme a nalezli sme, vyriekáme a nalezáme: Najprvé a přede vším tohoto jistého kšaftu a poručenstvie Mikulášem Mostským dědem je- jiem u&inéného potvrzujíce ve všech jeho kusiech, rozdielech i artikulech a moc jemu | plnú dávajíce, potom vedle drženie téhož kšaftu přiřkli sme mocně a přisúdili a držením ortele tohoto přiřiekáme a přisuzujem častojmenované Aničce prvé jmenovanú ves Libuš s platem a s úrokem jejím — jakožto pravé a sprave- dlivé dédiéce —. Než jakož v témž kšaftu Mikuláš Mostský odkazuje osmdesáte kop gr. poručníkóm, aby oni osm kop gr. platu za to kúpiece obracovali, jakož sě jim bude zdáti a jakož jim toho zvláště svěřuje, a z toho aby žádnému živému nečinili počtu oc: jestlize jsü to učinili; chvála Bohu, pakli' sú neučinili, z toho počet krutý před Bohem mušie vydati, neb je v tom od sirotka toho zprošťujeme. Actum pleno in consilio feria V. ante Elisabeth anno oc XLV. (Rukop. & 992 fol. 219.) 3. 1449, 19. července. Stala sě jesti přá- telská úmluva mezi Vaňkem Baštínem a Annú manželkú jeho z jedné, a Vaňkem Piknóskem, někdy poručníkem — nadepsané Anny, z strany druhé, o vybieránie úrokóv ve vsi Libuš ře- čené, o něžto jsú na Piknóska sahali — ubr- mané vyrčenie učinili, aby nadepsaný Piknósek týmž Vaňkovi Baštínovi a Anně za to za všechno vybieránie — úrokóv — osm kop splnil. Actum sabbato post Divis. ap. a. XLIX. (Rukop. č. 2099 fol. 1059.) 4. 1460, 10 března. Ve jméno božie amen. Já Jan Litochleb, v domu někdy Job- kově v Starém Městě Pražském bydlející, vy- znávám — že duom muoj —, v němž bydlím, — a podle toho i všeckeren jiný statek muoj, kterýž zde v městě i ve vsi Liboši neboli jinde — mám — otkazuji — Margreté dcefi mé —. Datum feria II. ante Georgii a. LX. (Rukop. é. 2119 K. 10.) 5. 1470, 16. října. My purgmistr a rada i všecka obec Starého Města Pražského vy- znáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten neboli čtúce slyšán bude, že jsme dlužní slovutnému panošovi Janovi z Radíče, spoluměštěnínu našemu, pravého a spravedli- vého dluhu puol šesta sta a XV kop gr. do- brých peněz střiebrných rázu pražského, nám diel hotovými penězi puojčených a diel za nás jistým dlužníkuom našiem, jimžto dlužní byli jsme, daných, a námi v těchto válečných ča- siech na vojny, na žoldnéře i na jiné pilné potřeby města našeho vynaložených. I nechtiece té dobré vuole jeho, kterúž jest nám v tom s chtivostí okázal, bez zvláštní vděčnosti po- minúti, i nemohúce v téchto mierách jemu těch puolšesta sta kop gr. a patnádce kop gr. penězi hotovými zaplatiti, zapsali jsme jemu a jeho dědicuom v též summě Libuši, ves drženie našeho, ke kteréžto my zápisy naj- jasnějších knížat a pánuov pana Sigmunda, slavné paměti ciesaře Římského, a pana Jiří, králuov Českých, pánuov našich milostivých, právo řádné máme, i tiemto listem zapisujem s lidmi v nie bydlijícími, s dědinami jich, s úroky, lukami, lesy, luhy, rybníkem, s řekú i se všemi a všelikými jinými poplatky, puožitky a přísluš- nostmi k též vsi od starodávna příslušnými, i s plným panstviem, tak v cele a plně, jakož jest to týž Jan od nás prve v službě naší, jsa v úřadě maršalstvie od drahně leth, držal do této chvíle, pod úmluvami mezi námi a jiem z obú stranú jednostajně svolenými tako- vými: Že nadepsaný Jan a jeho dědicové již jmenovanú ves a lidi se všemi požitky již vy- psanými majíce a držíce, mají a povinni budú nám neb úředníkuom našiem deseth kop gr. 

Strana 29
Licko— Lipany. 29 platu a úroka ročnieho každý rok rozdielné, to jest na sv. Jiří po dání tohoto listu najprve příštieho počnúc pět kop gr. a na sv. Havla ihned potom budúcieho tolikéž, platiti a vy- dávati bez zadrženie všelikého tak dlúho a dotud, donižby námi neb našimi budúcími jemu ueb jeho dédicuom po polületí od času jiem védéti dánie pofád čtúc puolšesta sta kop gr. a patnádcti kop gr. pojedni a po- spolné penézi hotovymí dobrymi stfiebrnymi nebylo zaplaceno a dáno. A když by koli jim toho puol leta — námi — bylo věděti dáno, tehdy oni jistinu svého dluhu vypsaného vez- mice, a użitky, úroky i požitky s lidí všecky úplně a docela vyberůce, mají a povinní budú nám — vsi Libuše — zasć — postúpiti —. Na potvrzenie a zdrženie všech věcí svrchu- psaných pečet menší města našeho dali jsme i kázali k tomuto listu přivěsiti dobrovolně, Jenž jest dán etc. I. čtyřstého sedmdesátého v ütery den sv. Bavla. (Rukop. č. 999 fol. 260.) Licko u Kolína n. L. 1402. — Barbara, Wenceslai Smalcz contho- ralis, resignavit — Wenceslao, marito suo, bo- na sua — et notanter omnia iura sua, que ipsam concernere debent in curia dicta Liczk et in curia, que adiacet civitati Coloniensi immediate, nec non in domo, que in ipsa civitate est situata. (Rukop. &. 996 f. 65.) Lidice u Únbošté. 1415, 8. února. Waezlaw dictus Smolik doleator constitutus coram dominis in consilio (Maior. Civ. Pr.) promisit et obligat se sub iure suo alciori, prout fuit in captivitate do- minorum consulum racione cuiusdam impetici- onis damni illati ecclesie in Lidiez prope Makotrzas, ita ipse Waczlaw promisit, quod de cetero et perpetue Petrum de Mezirziecz et omnes homines suos in Makotrzas et omnes alios suos familiares racione ipsius capti- vitatis impedire, inquietare nec molestare debet —. Actum feria VI. post Dorothe —. (Rukep. é. 2099 f. 46.) Lichuceves. 1450, 23. ünora. Martin Lichuczewesky recognovit se debitorie obligari in decem s. et XXV gr. pro piscibus Wenceslao dicto Mutino — eandem pecuniam sibi deputando in suis censitis in Lichuezewes habitis, quam pecu- niam Radim iudex et Martinus de ibidem nomine omnium censitarum promiserunt — persolvere. — Actum pleno in consilio feria II. in vigilia Mathie ap. anno oc L. (Rukop. č. 2099 f. 1049.) Lipany. 1543, 26. dubna. (Nález o zločin.) Vedle toho, jakož jest Říha z Lipan, člověk JMti nejvyššího p. purkrabě Pražského, obeslav Macha z Lipan z toho, že by od něho Macha nářkem znamenitym a velikým narčen býti měl, a to vtom, že týž Mach jeho Říhu nařekl, kterak jest u Lipanského v řezadlně jej Říhu viděl při krávě, a že s ní ten skutek hanebnej a nešlechetnej jest oc činil, a to v outerý po Květné neděli. Kterémužto nářku týž Mach jest před p. úředníkem neodpíral, nébrž se znal; temuż on Riha vodepiel a odpird, v ni- čemž se toho neboje, aby naň to pokézati mohl, jakž o to mluvil, a protož by rád slyšel, jestli s tím Mach na hotově, že by jemu na to od- pověď dáti chtěl. Na to od Macha mluveno: toho nikda nemluvil, by se kejm strojil o ta- kovém skutku naň pokazovati, než při čem jest jeho viděl a nenadále nalezl, otom mluvil a ještě mluví; ale aby v prokazování se pod- volil, tomu odpírá, nebo takové věci hanebné a oplzlé kdož míní působiti, dělá to tak ukrytě, aby otom žádný nevěděl, a protož sou ty věci těžké k průvodu. Než což jest samo o sobě jisté, to chce pověděti, že sa s ním v jednom dvoře, chtě chléb péci, šel jest do řezadlny po slámu, aby pometlo sobě k peci metení udělal. I nalez Říhu, an poctivice má spuštěny 

Strana 30
30 E. XIV. Zprávy 0 statcich venkovskych z archwu mesta Prahy: dolů a krávu u něho státi Je. I řekl jemu: bídníče nešlechetný, co to děláš, že se ne- stydíš? A on k tomu že jest nic neodpověděl, než tak zastižený od něho stál. A což tuto mluví, P. B. se v tom pak nejvejše dokládaje, že pravdu mluví, ale že takové věci hanebné a kteréž se ukrytě dějí, svu těžké k prokazo- vání. Protož poručil jest to promluviti, což mu v té věci spravedlivě od práva nalezeno bude, hotov jest podstúpiti. A to že jest, s strany toho skutku nešlechetného, v pravdě tak má, toho ten důvod, sa s ním Říhou na posvícení, on Říha sa uručev, jeho Macha pod tím uručením jest zsekal i zamordovati chtěl, a to proto, aby naň takového oplzlého účinku nepronášel. Proti tomu od Říhy mluveno: kdež by odporu žádného nebylo, prokazování též potřeba není, jakož pak i nyní tomu neodpird, Ze by ho nařknouti neměl; než že jest se nikdy v pro- kazování toho nepodvoloval, tomu odpírá, čemuž se od strany místa nedává, táhnouc se na paměť p. úředníka. A poněvadž k každému soudu toto tré jest náležité, soudce, žalobník a svědek, i protož jemu v tak znamenitém nářku nemá na samá holá slova a člověku podezřelému věřeno býti; nebo za zlodějství jest platil a k tomu sám se k těžkosti nutká, proto aby tohoto, maje k němu nelibost, zkazil; aniž také tak právo ukazuje, nebo žádnému, kdož se k přísaze nutí, nemá věřeno býti. A jakož praví, že jest jeho v outerý po Květné neděli tam v řezadlně nalez, tomu se odpira, neb i na to svědky dostatečné má, že ten den v outery tam jest nebyl. Též i o zsekání, kdyby k tomu přišlo, našlo by se z svědomí, že jest naň stál a jeho zamordovati chtěl. K tomu od Macha mluveno: nikda k tomu jest se nepřiznával, aby chtěl to, jakž strana praví, naň pokazovati, nýbrž i to jest před panem úředníkem pověděl a ınluvil, Ze nemä čím jiným provésti, poněvadž, to aby učinil, ukryl se, než osobou svou s strany toho oučinku. Než to chce ukázati, že při snídaní byl a tehdáž jeho že jest s tou krávou za- stihl. Kdež pak strana původní davše se s ním v soud a v rozepři, jeho zlodějstvím naříká, což, jestli podle práva, připouští to k sprave- dlivému uvážení, nebo by též k svému od- vodu chtěl svědky vésti, žádaje, aby jemu toho propůjčeno bylo. A po přečtení mluveno, že z příčiny té tito jedni svědkové sou vedeni, kterak tomu Říha odpíral, že jest toho dne tam nebyl; i v to se jest on Mach s strany dne toho ukazání podvolil, jakož pak vSickni se na tom srovnávají, že toho času a dne tam jest Říha byl. Než když Mach jemu o ten hanebny skutek domlouval, tu teprva potom s druhým šel jest k knězi Jakubovi, jakž toho svědkové dokládají, aby jim dítě okřtil, a ne- nalezše jeho, šlí sou teprva do lázně; a on tomu, aby toho dne v lázni nebyl, neodpírá, než praví, že outerý ráno jeho zastihl, a teprva že k ne- šporuom anebo k večeru šli sou do lázně, však vše toho dne. A jiní svědkové svědčí, kdež jest zlodějstvím narčen, že onenno Říha ko- houta nějakého přinesši, ten kam se jest poděl, jest z týchž svědkuo rozuměti. Naposledy pak že by od něho Macha on Říha měl, sa uručen, zsekán býti, teď se z svědomí nachází, že maje poctivice Mach spuštěné pro potřebu přirození sc svého, tento Říha naň jest do- spěl a jeho ranil, a to vše za tou příčinou, aby o něm toho, čehož se dopustil hanebného, více nerozprávěl Zase od Říhy Nic toho, což prožalováno, ukázáno není, než o nějakém ko- houtu jedno, a druhé že sou v lázni byli, ježto tuto znamenité věci a nářku velikého se do- týče, a pod tím jest od něho Macha zraněn, tři rány maje, v ruce jednu a v hlavě dvě. I také k svému odvodu některá svědomí vedl: toho dne, kterého on Mach praví, že jest ho při tom hanebném skutku zastihl, tam jest nebyl, za přečtění týchž svědkuov žádaje. Potom mluveno: jakož žaloba naň se vztáhla, že by ten outerý před hody měl ten skutek něiniti : teď se to odvozuje, Ze ten den byl jest toho dne v outerý před Velikou nocí tam jest | v Kúřimi a tam byl i v lázni, a tak celý den 

Strana 31
Lisice— Litochleby. 31 tam byl, po čemž se porozumívá, že zoumyslně naň nářek učinil. Nebo i jeho svědek Martin a Jiřík Drdal vtom se s svědky puovoda srovnávají, že jest tam toho dne nebyl. O zbití pak sám se před lidmi přiznával, že mu škodu voštípem učinil, což Jíra z Modletic, slyše od něho takovéto předsevzetí, jemu hájil. Nadto i to svědkové seznávají, že tu v krčmě s přá- tely svými jej zamordovati chtěl, aby vždy to vykonal v krčmě, což na poli při něm vykonati mínil, jakož by byl to udělal, kdyby za stůl nebyl vstrčen, a jej by byl zamordoval, aby sobě toho nářku k místu nevedl. I již dosta- tečně jest to odvedl, že tím, čímž jest narčen, vinen nebyl a není jemu Machovi, aby to k své víře toliko vzal, na to věřeno býti nemá, nebo zadost ku právu není, než samý a dostatečný průvod, poněvadž soud žádný nepadá než po jistým průvodu. Naposledy vod Macha mluveno, že Říha příčiny k tomu dával, aby jej za- mordoval, jakož toho svědkové původní do- kládají, kterak za ním do krčmy chodil a o jeho bezhrdli usiloval, proto véda, co jest hanebného učinil, aby to naň vedeno nebylo. O zlodějství pak sami Říhovi svědkové jeho Macha oči- &tují. Dále dokládaje: jakož strana původní se na to, že by dostatečně pokázati chtěl, pod- volil, tomu odpírá, a nikdo se k tomu ne- přiznával, nebo takoví ukrytí učinkové po pří- činách se toliko vyhledávají, o dni pak, kterého se to stalo, svědkové se srovnávají, připouštějíc to všecko k spravedlivému uvážení. Tu pan purgmistr a páni vypovídají: Ačkoli Říha z Lipan původ, člověk poddaný JMti nejv. p. purgkrabě Pr., viní Macha, člo- věka poddaného obce této, že by o něm řeč těžkou mezi lidmi pustil, jako by s hovadem a kravou zlý skutek vykonati měl, čehož se jest z svědomí gruntovně vyhledat nemohlo. Než to se nachází, Ze za tou příčinou pod uru- čením Říha jeho Macha jest zbil. A poněvadž z řečí nepořádných tuto nesnáz Říha i Mach mezi sebou sou vyzdvihli, a i zbití mezi nimi jest zašlo, což proti právu jest: z těch příčin pau purgmistr, páni předkem tu žalobu zdvihají a je oba v svou kázeň berou. A dále tu věc s Jeho Milostí nejvyšším panem purgrabim Pražským na spravedlivém místě postaviti chtí. Actum in consilo f. 5. ante Vitalis, anno 1543. (Rukop. č. 2129 f. 3.) Lisice. 1472, 9. dubna. Daniel a Jan, brattie vlastni a synové Martina Piknuoska od VI- éieho hrdla —, stojíce osobně před radú [St. M. Pr.| přiznali sú sě jednostajně, že od —- poručníkuov — přijali sú — svuoj pravý a plný diel —. Jakož také tíž poručníci — kú- pivše plat v Lisicich za týchž sirotkuov — penieze, byli sú jej sobě pro uvarovánie od- úmrti, ač by byl pán Buoh dopustil, dckami zapsali zemskými. Potom, když jest pán Buoh dal živu býti a k rozdielu přišlo, plat ten v Lisicích dostal sě jest Danielovi na diel jeho; kterýžto Daniel před pány stoje přiznal sě jest, že týž plat v Lisiciech prodav Ondře- jovi Maustitlovi, poručníku svému, zaň jest od ného penieze přijal —. Naposledy bratřie — přiznali sú sě, že — přijala sta — dielu sestry své Barbory i s nápadem přišlým po druhé sestry jejie smrti IIIE k. gr. — Actum feria V. post Ambrosii oc LXXII?. (Rukop. č. 2141 fol. 103.) Litochleby. 1459, 19. února. Jakož jest slovutný Petr z Chodova hyndroval Valentina z Litochleb člověka svého, zde v městě i jinde jeho sta- vuje, protože jesti se od něho nevyhostil. Páni purgmistr a konšelé slyševše tu nesnázi, po- dali sú jich oba k Hynkovi, k spolupřísežnému svému, aby je o to smluvil. A taková smlúva stala sě mezi nimi skrze téhož Hynka, že Petr z Chodova předepsaný dal a dopustil člověku svému již jmenovanému, aby od sv. Jiřie naj- prv příštieho celý rok měl plnů svobodu a vuoli robotovati a pracovati na svém statku jako kdy prve bez překážky pána svého, a 

Strana 32
32 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy. v plném roce od téhož sv. Jiřie má se vy- hostiti poctivě a řádně od pána svého a ten statek prodati v též právo, jako sám drżal bez překážky pána svého. Pakli by Kateřinu, dceru svú, vdal Valentin, zetěm svým má osa- diti, ač se bude líbiti pánu svému a hodný bude. Jest-li pak že by zetěm svým neosadil, ani komu statku svého jinému neprodal, má vzdáti předepsanému panu Petrovi pánu své- mu ten statek, kterýž za ním má podle řádu a obyčeje, jakož ta ves za právo [má]. Actum [in consilio Nove Civ. Prag.] in crastino do- minice Reminiscere. (Rukop. č. 2085 f. G. 17.) Litoměřice. 1. 1445, 7. listopadu. In causa — inter Augustinum de Byelina, pro tunc hospitem in Leta curia, et Martham conthoralem ipsius ex una, et Petrum de Lysowicz civem Lytho- miericensem parte ex altera, pretextu debiti eidem Petro obligati in sexaginta s. gr. — magister moncium et consules — addixerunt potenter Petro mediam partem vinee — Karls- stinka — in Zlechov —. Actum dominica ante s. Martini a. XL quinto. (Rukop. 6. 2002 fol. E. 29.) 2. 1449, 27. listopadu. Ve jmeno bozie amen. Já Havel z Litoměřic, měštěnín Star. Města Pražského od rajských jablek, vyznávám tiemto listem oc, Ze — toto mé poslední po- ručenstvie — zřiedil sem —: Najprvé odka- zuji po smrti mé — duom muoj — v němžto bydlím, u rajských jablek i všechen jiný statek — Margretě manželce mé. — Item dóm muoj a vinici i také jiný všecken statek, kteréž a k němuž právo v Litoměřicích mám, otkazuji — Jindřichovi z Vrbičan, sestřenci svému. — Jenž jest dán ve čtvrtek po sv. Katheřině. (Rukop. č. 2119 fol. B. 7.) 3. 1542. — Matěj Tobiášuov z Litoměřic stoje osobně v radé (Nov. M. Pr.] oznámil, maje úmysl jíti na vojnu, že kterýžkoli statek má tu v Litoměřicích na domě Jíry Šidlo, kterýž mu duom prodal, i ty peníze, kteréž od něho úřad k sobě přijal a Anně maceše jeho jí nenáležité bez vůle jeho vydal, LX k. m., že (o všecko poroučí — Matyášovi Žateckému —, však na ten způsob, ježto že by se zase z vojny navrátil, že on Matyáš má jemu věrnou ruku otevříti; chyba těch LX k., těch jemu mocně dává. Actum feria IN. post Gregorii. (Rukop. 6. 2192 f. 174.) Litoznice. 1. 1407, 26. února. (Narovnání mezi Ště- pánem Litoměřickým a Janem Jindrichohra- deckÿm.) Wir burgermeister und der rate der Grossern Stat czu Prage bekennen offenlichen, das die erbern manne Tomas platner und Heinreich von Eger goltsmid als geweldige ubermanne mechticlichen gekoren, umb alle sache, czweitracht und widerwertigkeit, die do sein gewesen czwischen dem Stephan Leut- meriezer von Litosuiez von einem teile, und dem Hannus von Newenhaws, seinen ohym, von dem andern teile, von des erbs wegen deselben Stephan czu Litosnicz, das derselb Hannus von im gemietet hat, als die briefe, die dorumb gemachet sein worden, wol aus- weisen, und an der czuspruche, die sie czwischen einander gehabt haben vor unserm rate, do beide teile gegenwertig sein gewesen, ein sulchen auspruche czwischen in getan haben, als hernach geschriben stet: Von ersten, so haben sie ausgesprochen, das die selben czwen brief, die uber dieselben vormyetung gemacht sein worden, die sullen furbas chein craft noch macht nicht haben, sunder derselb Hannus sal dem Stephan, sei- nen ohim, uff demselbe erbe czu Litosnicz an vych und an andern varnden habe, als vil aldo lassen, als hernach geschriben stet. Item so sal dem Hannus herwider derselb Stephan das auch on hindernusse lassen volgen, als das auch hernach geschriben stet ungehindert. Auch so haben sie ausgesprochen, das derselb Stephan sal geben dem vorgenanten Hannus, seinem ohim, und seinen erben geben LXV s. gr. uff 

Strana 33
Litomérice— Lito£nice. 33 genante czeit, dorumb sal er und sein haus- frawe im einen brief geben mit seinem insigel und czweyer schefen insigel. Item so haben sie auch ausgesprochen von der XXX s. gr. wegen, dorumb derselb Ste- phan den Hannus, seinen ohym, angesprochen hat, und auch von den XI s. gr. wegen, dor- umb der Hannus denselben Stephan auch hat angesprochen. Dieselben czuspruch sullen ge- geneinander von des geldes wegen von wei- dern teilen ab sein. Ausgenummen, .das der Stephan dem Hannus sal geben IIII s. gr. vor eczliche scheden. Dieselben IIII s. gr. sullen beczalt werden: II s. gr. mit den V s. gr., die man beezalen sal uff send Gallentage nechst czukumftig, und II s. gr. mit den V s. gr., die man uff send Jorgen tag dornach sal bezalen. Item so sal ir iczlicher volgen an vych, an treid und an anderm gerete, als hernach geschriben stet: Von ersten, der czins, der do gevelt uff demselben gut uff den nechsten send Jorge tage, den sal der Hannus iezunt irnemen, und von demselben czinse sal er geben dem Dietrych von Ách V s. gr. und der hausfrawen deselben Stephan sol er geben II!/, s. gr. Item so sal aldo lassen der Hannus uf dem erbe: item XII alt krü und ein styr, it. vier kelber, czweijereck, it. II kalben und czwen ochczen einjerik, it. syben kelber, die do nech sawgen. Summa XXVIII. Item alder saf XXVIII und VI beran und ein schobezen und XII junge scheflein und XI junge beran. Item XIII alde sew und czwen alde urper und IIII alde swein und VI junge swein von dem winter, und XIII junge fercklein saw- gende. Summa XXXVIII. Item derselb Hannus sal im auch aldo lassen bei dem Mayer anderthalb hundert stain hüner und junge hüner anderthalb hun- dert und XII alde hannen. Item ein halb und vierczig schock ayer. Item XXIII alde hüner. Item IX alde gense und funff junge gense. Archiv Cesky XXVIII. Item XI pferd vor XVIII s. gr. Item den wein- garten gancz und gar besaiten. Item dem smide und den hirten von czweien pflugen sol er in genugen tan uff send Mertein tage. Item czwen pflug, beslagen mit iren eissen. Item ein karen beslagen. Item ein weinpressen mit iren gerette. Item czwn putygen, die czu dem wein gehoren. Item czu meinen pawrn die hwner [?], sal er mir der lassen czu sent Gallen tage. Item II hoffkrippen mit iren lei- tern und XIII gros und clein troge, do das vych ansist. Item ein strich mit einer schaufil ; item IIII gros almeren und IIII sporen pette mit einem clein. Itum ein swarez eichentruhen und alle pencke, die czu der vesten gehoren. Item stro, sprew und alle wintergetreide sal dem Stephan verleiben von korn, gersten, weycze. Item so sal derselb Hannus czu seen an swiner treid dem Stephan iczunt an der gersten XX strych, it. an dem hobern XXX strych; und wirde der Stephan mer haben czu seen wedorffen, so sal er im noch XXX strich geben. Item alles ander swiner treid sal dem Hannus beleiben, ausgenummen stro und was ubrig belibe an dem vych und an anderm gerete, das sal alles des Hannus beleiben und volgen, wenn er dem Stephan den hoff abtritt. Und dasselben erbes czu Litosnicz sal der Hannus dem Stephan abtreten acht tage vor Pfingsten nechst czukumftig an alle vor- czeig und hindernusse. Actum sabbato pro- ximo ante Oculi anno oc VII. (Rukop. é. 2099 fol. 24) 2. 1418, 5. prosince. Peczmannus, ma- ressaleus domini nostri regis, et Procopius de Rakonyk, potentes arbitri de alto et basso a partibus infrascriptis electi, videlicet a Pecz- manno de Swoykow residenti in Babiez et Francisco de Buben ex una, et Stephano de Lithoznicz parte ex altera, in causa dissen- sionis inter ipsas partes vertente racione qua- rundam pecuniarum, pro quibus mutuo con- tendebant, talem fecerunt pronuncciacionem: Primo videlicet, quod ille decem s. gr., quas 5 

Strana 34
34 E. XIV Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: domina Katherina, olim Wenceslai Stuck [de] Colpicz relicta, in consilio reposuit Stephano de Lithozniez, fratri suo, pro equis eidem Stephano per eam in bonis Lithoznicz relinquendis, ad prefatos Peczmannum et Franciscum libere debent pertinere. Item pronuncciaverunt, quod ille octo s. gr., quas similiter ipsa d. Kathe- rina reposuit racione censuum dicto Stephano solvendorum, ad prefatum Stephanum debent pertinere. Item pronuncciaverunt, quod pre- fatus Stephanus se dictis Peczmanno et Fran- cisco in tabulis terre regni Boemie in viginti octo s. gr. proscribere debet, quas ipsi in hominibus eiusdem Stephani in villa Weseze colligere debent. Item quod ipse Stephanus res suas de bonis in Lithozniez libere abdu- cere debet, quo sibi placuerit —. Item quid- quid ultra pronuncciata inter ipsas partes foret contrarii, id ipsum iidem arbitri sibi reserva- verunt usque ad festum s. Georii proxime venturo ad decernendum —. Act. a. m. qua- dringentesimo XVIII in vig. s. Nicolai. (Rukop: €. 992 f. 32.) 8. 1418. — In consilio (Maioris Civ. Pr.] in cista iacent littere convencionis inter re- lietam Cholpiczky et Stephanum de Litosnicz super bona in Litosnicz. (Rukop. 6. 2099 f. 82.) 4. 1446, 9. fíjna. Pána Boha vBemohü- cieho v této mé najpilnějšie potřebě Zádajíci já Jitka, slovutného Vavřince z Kvasliny man- želka, spoluměštka Nov. M. Pr. — dvě kopě gr. a čtyři gr., dvanácte kur a kopu vajec platu a úroka ročnieho a věčného dědičného na Štěpánovi v Litožnicích, k tomu duom —, kterýž leží v malé uličce u sv. Jindřicha — Vavřincovi z Kvasliny, manželu mému, odka- zuji —. Jenž psán a dán v sobotu den sv. Dionisie leta oc XLVI? (Rukop. č. 2096 f. L 5) 5. 1450, 9. června. Stalo se konečné a přá- telské vyrčenie — mezi slovutným Vavřincem Pecmanem z strany jedné, a mezi Jankem a Duorú sirotky někdy Štěpánovi z Litožnic, olán dědiny i s sedlištěm, dědictvie téhož Ště- pána z Litožnic, otce jich, z druhé strany, takže Vavř nec Pecman ze všech úrokuov zadržaných z toho dědictvie propustil jest sirotky svrchu- psané, a také sirotci svrchupsaní odřekli sú se v plné radě — toho lánu s sedlištěm, dědic- tvie v Litožnicích otce svého, i s svými bu- dúcími; a za to odřečenie za ty sirotky slíbil jest Vaněk Lichvice. A také Janek, svrchu- psaný syn Štěpánuov, nemá k Jankovi Skr- líkovi žádného zřenie mieti, kterýžto jest dědictvie v něho kúpil, po věčné časy—. Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] feria lII. ante s. Viti anno — L. (Rukop. €. 2084 fol. J. 3.) 6. 1471, 13. března. Ve jmeno božie amen. Já Jan řečený Kozka, měštěnín Star. M. Pr., vyznávám —, že jakož dskami zem- skými V k. gr. platu ročnieho na Strašnicích a II k. gr. také platu ročnieho na Litožnicích mám zapsáno, — ten plat obojí a k tomu také domek muoj blíž sv. Benedikta, v němž bydlím, — dávám Jankovi, synu mému. — Actum feria IIII. post Gregorii. (Rukop. č. 2119 fol. P. 10.) 7. 1491, 25. srpna. Jiron de Litoznic, vitricus ecclesie s. Gothardi ibidem in Litoz- nic, missus a tota communitate eiusdem ecclesie — fassus est — nomine tocius parochie, se percepisse XX s. m. a commissariis olim Lud- mille LitoZnické, quas eadem suo testamento legaverat pro eadem ecclesia. Act. fer. V. post Bartholom. a. XCI. (Rukop. 6. 2079 II. f. 13.) *) *) Mnohé zprávy o Litoznicích otiskl jsem též v mých Základech starého místopisu Prahy díl I. str. 848 při domě č. p. 929-I. Lkáň u Libochovic. 1520, 4. února. My purgmistr a rada města Prahy známo činíme —, že — iéta oc XX v neděli před sv. Ondřejem ap. Martin Pří- kupník z domu Václava Kbelského z pří- kopuov v městě Pražském, kšaft jest učinil —. Ve Lkani ve vsi pod panstvím urozeného pana pana Jana Zajiece z Hazmburgka a na Bu- 

Strana 35
Lkáň— Lobeč. 35 dyni, najvyššieho truksasa kr. Českého, u sestry jeho na rychtářském statku seděním, tu peněz summa LXX a II kop gr. m. jest, kdež jest je schoval společně s ní, totiZ s sestrü svü, a 0 téch penézích Zádny nevédél, neZ on ne- božtík a sestra jeho, u kteréž jsú. A miestné že jsú v komoře na pravé ruce ve zdi, kříž na kameni jest, a ty penieze jsú pod tiem ka- menem. A z těch peněz abychme vezmůce z té vsi — podělili ženy [Anny], syna Jana i dcery Agnežky. — Jenž jest dán léta sc XXI v pon- dělí po Hromnicech. (Rukop. č. 2142 fol. C. 14) Lobeč u Kralup n. Vit. 1. 1360, 21. ledna. (Kšaft Mikuláše z Lobče.) Noverint universi, guod ego Nicolaus de Lobcz tenore presencium recognosco, guod ex dei gracia usuali sanitate corporis nunc fruens, testamentum meum ultimum de bonis meis quibuslibet, ne intencio mea circa hoc, si intestatus, quod absit, ab hac vita migrare subvertatur, matura deliberacione eciam su- per eo habita propter maiorem cautelam ordino, dispono et facio sub condicionibus infra- Scriptis: Primo igitur lego ac dispono, si me, ut prefertur, intestatum ab hac vita contingat migrare, quod tune bonorum meorum quorum- libet, que in villa Lobez predicta et suis ap- pendiciis habere noscor, medietatem plenam Strenuus miles dominus Waezlaus de Mne- cesch, frater meus carnalis, una cum suis he- redibus debeat seu debeant iure hereditario quolibet habere et possidere post huiusmodi mortem meam. Deinde lego ac deputo residuam medietatem plenam dictorum bonorum meorum in Lobez eciam simili modo domine Ele, sorori mee carnali, et eius heredibus seu pueris, quos nunc habet et in futurum habebit sub divisi- one pari. Ita tamen, quod sororius meus, ipsius domine Ele maritus, super dictam medietatem plenam penitus ullam debeat et possit auc- toritatem et potestatem habere, sed predictus dominus Waezlaus, frater meus, dictorum do- mine Ele, sororis mee, et puerorum eius esse debebit verus etfidelis tutor, medietatem dic- torum bonorum in Lobez, quam eis, ut pre- fertur, legavi, omnibus fideliter regens secun- dum fidem suam et consilium dicte domine Ele, sororis mee, donec ipsi pueri ipsius Ele ad annos discrecionis plene perveniant; et tunc dictus dominus Waczlaus, frater meus, eorun- dem puerorum, qui vixerint, cuilibet porcionem suam illius pecunie dabit, quam ipsa medietas, si ipsi domino Waczlao esset per me vendita, Solvere potuisset. Et si ipsorum puerorum dicte domine Ele quoscunque, antequam annos discrecionis capiant, mori continget, tunc porcio moriencium ad suos gerinanos ceteros, quamdiu quisquam eorum vixerit, devolvetur. Si autem ipsi pueri omnes, priusquam annos discrecionis habeant, quod absit, morerentur, tunc dicta medietas bonorum in Lobez eis legata mox ad predictam dominam Elam, sororem meam, si tunc viveret, debebit iure hereditario ita perti- nere, quod ei dictus dominus Waezlaus, frater meus, aut, eo non extante, heredes sui valorem sepe dicte medietatis bonorum in Lobez secun- dum taxam amicorum eius cum prompta pecunia solvere tenebuntur. Sed si ipsa domina Ela omnibus suis pueris modo premisso forsitan mortuis prius defuncta esset, tunc sepe dicta medietas bonorum in Lobcez eis legata ad predictos dominum Waczlaum et heredes suos devolvatur et libere pertineat pleno iure. Eo eciam expresso, quod predicti dominus Wa- ezlaus et domina Ela, germani mei carnales, iuxta prescripta beneficia eis per me exhibita Sibi habeant animam meam, prout fieri devote supplico, fideliter recomissam. In quorum evi- denciam sigillum meum, in testimonium vero sigilla prudentum virorum Jesslini Rotonis et Johlini Junossii, consulum seu iuratorum civium Pragensium, ad preces meas presentibus sunt appensa. Datum die s Agnetis Virg. anno oc trecentesimo sexagesimo. (Rukop. €. 986 f. 168.) 9. 1365. Henricus Freyberger institor emit erga d. Wenceslaum, militem de Neschiez, ge- 5* 

Strana 36
36 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: nerum suum, sedecim s. gr. pr. annui census — super omnia bona in villa Lobcz et Ne schich sita, de illis pecuniis, guas ipse Hein- slinus d. Katharine, olim Nicolai fratris sui relicte, in dotalieium suum dinoscitur — dedisse et persolvisse. (Rukop. 6. 987 f. 220.) 3. 1417, 15. bfezna. Gremlinus sartor et Johannes Kbelsky fassi sunt in consilio [Maior, Civ. Pr.], se percepisse XIII!/, s. gr. et. III gr. Idem vero Johannes per se centum gr. per- cepit in debito bone memorie Francisci de Kbel a Johanne Wilburg, domino doctore et prothonotario civitatis, et promisit — bona Lobecz, que ipse Johannes a Sigismundo, filio dieti Francisci de Kbel, emit — disbrigare —. Actum feria secunda post d. Oculi. a. XVII, (Rukop. č. 2099 fol. 61.) 4. 1430, 4. ledna. (Obec Staroméstská pro- dává Lobec) My purgmistr, konšelé i obec Starého města Pražského vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: Tak jakož jest opatrný Jan doktor z Wejglburga utekl od nás a od pravd božích se paní Katruší, svú manželkú, a zuostavili po sobč zbožie své v Lobči, kteréžto zbožie pro tu příčinu i také proto, že sě jest prostálo v našich berniech měsckých i v jiných poplat- ciech, spadlo jest na nás spravedlivě : protož to jisté zbožie v Lobči na nás připadené s lidmi úročními a kmecími, s vinicí, s fekú, s lesy i se vším panstvím a příslušenstvím starodáv- ním prodali sme a mocí tohoto listu prodá- váme poctivé panie Anně Johánkové, opatr- nému Jankovi od střiebné hvězdy a paní Ka- trusi jeho manželce, spolusúsědóm našim, i jich dědicóm a budúcím za čtyři sta a za sedmde- sáte kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského, nám týmiž spolusúsedy našimi úplně penězi hotovými splněných a zaplacených. Kteréhožto zbožie svrchupsaného v Lobči s lidmi úročními a kmecími, na nichž jesti osmnádcte kop gr. platu ročnieho, že z těch osmnśdcti kop gr. platu tíž spolusúsedé naši mají a dlužni budú pět kop gr. platu ročnieho Mikulášovi, nebožce Sigmundovu Kbelského synu, na kazdé léto platiti a vydávati rozdielné. — Nez toto jest také vymienéno, jestliżeby ta ves Lobeć byla kterýmkoli obyčejem od nepřátel spálena aneb kterak jinak zahubena, tak žeby svrchupsaní súsedé naši na těch lidech nemohli úplně osm- nádcti kop gr. platu vybrati a postihnúti, tehdy cožby toho jistého platu týmž súsedóm našim podle jich velikosti sumy sešlo, aby napřed- psanému Mikulášovi podle malosti jeho sumy také sešlo, a to tolikrát, kolikrátZby sé taková záhuba stala a přihodila. A dále když budú dsky zemské otevřeny a úředníky obyčejnými osazeny, tehdy máme a slibujem svrchupsaným súsedóm našim i jich dědicóm budúcím to na- předpsané zbožie v Lobči ve dsky zemské vlo- žiti a zapsati podle řádu a obyčeje zemského ku pravému dědictví, a to na prvnie, na druhé aneb konečně na třetie Suché dni, kdyżby dsky zemské byly otevřeny, á k tomu napomenuti byli, i také máme jim to zbožie v Lobči zpra- vovati až do desk zemských před každým člo- včkem, ktožby jim na to jisté zbožie kterým právem sáhl. Pakliby dsky zemské pohynuly a otevřeny nebyly a který jiný řád byl a obyčej - miesto desk zemských uložen, jehožby páni, rytieři a zemané obecně za právo požívali, tehdy takovým řádem máme jim to zbožie za- psati a osvoboditi; pakliby toho všeho nebylo, točiž ani desk zemských ani kterého řádu, tehdy aby tento list a zápis byl takové moci a pevnosti, jakožby byl ve dsky zemské podle řádu a obyčeje zemského zapsán a vložen. Toho na svědectvie a na jistotu pečet menší mésta na$ého svrchupsaného k tomuto listu kázali sme pfivésiti. JenZ jest dán léta tisícého étyrstého a tridcátého v stiedu po Obiezdnie b. (Rukop. 6. 992 f. 114.) Lobeécek. 1530. — Brož Krna z Veltrus osobně stoje v úřadě [šestipanském] požádal, kdež jsú dě- diny ležící u Lobečku, vsi pusté, že jest toho úmyslu z téch dédin ujíti XII kop záhon, to 

Strana 37
Lobecek— jest lán, a ty délati a na nich síti a užívati do let určitých. Páni úředníci pováživše žá- dosti jeho, a poněvadž ty dědiny pusté leží a on Krna ujíti je chce, dopustili jsú jemu ten lán — do deseti let — pod plat 1 kopy gr. 6. jednü v rok —. Actum fer. V. post Scola- stice 1530. — (Rukop. é. 2155 fol. 114.) Lobkovice. 1403. — Petrus smelczer ductus est super municionem Lobkowicz et bona Procopii Kruk- ner pro CCCL s. propter exbrigacionem domus, quam emit erga predictum Procopium —. (Rukop. ć. 997 f. 25.) — Erhardus Steubl ductus est super bona et municionem Lobkowicz pro CCC s. et XXVI s. (Tamteż f. 26.) Lochotín. 1436, 16. září. Ut deus mee ultime voluntati assisteret, suplicando ego Kathe- rina, relicta olim Jechonis pannificis de Nova Plzna — lego itague tribuo atgue dono curiam et hereditatem cum area ipsius sitam in monte Lochotin, insuper vineam cum agro sitam post ecclesiam Omnium sanctorum prope Plznam ci- vitatem — Johanni Kninsky, concivi Nove Civ. Pr. speciali benefactori, amico et hospiti meo —. Datum die dominico post Exaltacionem s. Crucis anno domini MCCCCXXXVI?*. (Rukop. č. 2096 fol. A 7.) Lojovice. 1. 1414, 2. dubna. Nos magister ci- vium — Maioris Civit. Pragensis recognos- cimus hoc ipsum nobis constare —, quando Czenco cliens de Lojowiez constitutus coram predecessoribus nostris consulibus impetivit Mixiconem ibidem de Lojowicz, nostrum con- civem, pro certi8 debitis — racione hereditatis ibidem in Lojowiez aput ipsum empte, ita ipse Mixico traxit se ad tabulas terre, quod sibi pro eadem hereditate satisfecit et eandem pe- cuniam sibi persolvit. Sic duo domini ex ipsis — dati sunt ad conspiciendum tabulas terre, Lojovice. 37 qui fecerunt et invenerunt ibidem in scriptis, quod ipse Mixico eandem hereditatem ab ipso Czencone emit et eciam persolvit. Ita nos inve- nimus, quod ipse Czenko de cetero eundem Mixiconem — impetere non deberet —. Actum feria IL. post Palmarum. (Rukop. à. 2099 f. 80.) 2. 1423, 13. března. (Mikeš 2 Lojovic vzdává dvůr zde a v Nespeřích Janu Reckovi.) Mikeś z Lojovic, měštěnín Velikého města Pražského, stoje. osobně v plné radě téhož města Pražského, — odkázal jest a vzdal jest a vzdav sstúpil po smrti své všechno zbožie své vdolepsané, kteréž jest měl na zemi; opa- trnému Janovi Rečkovi, měštěnínu svrchupsa- ného města Pražského, jeho dědicóm a budúcím ku pravému dědictví; kteréžto zbožie obyčejem a řádem zemským v knihách zemských za svo- bodné a čisté ku pravému dědictví zapsal jest jemu týž Mikeš, a jmenovitě dvuor svój po- plužní v Lojovicích s dědinami ornými i neor- nými, s lesy, slukami, srybníky, s lidmi úročními a kmecími tudieži s robotami i se vším panstvím, i s tiem se v&ím právem a svobodü, jakoz jest sám držal a požíval. Také témuž Janovi Reč- kovi odkázal jest a vzdal zbožie své v Ne- speřiech s dědinami, s lesy, s lukami, s lidmi úročními a kmecími i se vším panstvím, což k tomu příslušie. A k tomu na Marguartovi z Nechanic kopu gr. platu ročnieho a komor- nieho, kterúž jest mu řádem zemským objistil a utvrdil za ten list a na tom listu hlavniem, na kterémž mu jest byl rukojmí za Petra Hájka Brebu. A k tomu také v Klenovém od- kázal jest jemu dva člověky úročnie a kmecie i všecko jiné zbožie, kdežby sě jeho mohl do- ptati, tak aby týž Jan Reček toho všeho zbožie, kteréž jemu odkázal jest a dal, byl v mocném držení a jeho jakožto svého vlast- nieho a dědičného požíval, i také aby jé pro- dati mohl, zastaviti, směniti, odkázati, vzdäti, poručití anebo s tiem učiniti jakožto s svým dědičným, cožby sě jemu líbilo, a na tom aby jemu od jeho přátel i od jiných lidí nebylo pfekázeno obyéejem iZádnfm ani kterych 

Strana 38
38 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: zmatkuov činěno ; a také aby týž Jan Reček o to zbožie žádnému člověku neodpoviedal buďto v súdech duchovních nebo svěckých. Však po[d] takovúto výmluvú a výměnků: aby ze všeho zbožie týž Jan Reček vydal a splnil Lidmilce, dceři jeho, kdyžby k letóm svým rozumným přišla, sto kop gr. dobrých střie- brných rázu pražského za její diel, anebo aby jí deset kop gr. platu ročnieho a komornieho ukázal a postúpil, anebo aby jí toho zbožie po- stúpil, což by za sto kop stálo, za její díl; pakliby Lidmila dcera jeho nedojdúci let svých rozumných umřela, tehdy těch sto kop gr. aby spadlo na téhož Jana Rečka plným právem tak jakožto svrchupsané zbožie, s túto další výměnků: že Barboře, dceři své vdané, za její diel dědičný duom svój, v kterémž jest přebýval a bydlil, ku pravému dědictví dal jest a odkázal, tak aby jí svrchupsaný Jan Reček na tom domu nepřekážel, ani také jemu zasě ona na tom zboží zdaném a odkázaném, jakož svrchu psáno stojí, obyčejem ižádným vymyšleným. A to sě jesti stalo v plné radě léta tisícého čtyrstého třimezcietmého tu so- botu před nedělí Družební v puostě. (Rukop. č. 992 fol. 109. V rukop. č. 2099 f. 88 čte se latinský překlad.) 3. 1427, 16. listopadu. (Osvědčení téhož vzdání.) Já Jiřík z Rúdné, úředník hradu Pražského, vyznávám tiemto listem obecně každému, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že slovutný Mikeš z Lojovic přišel jest před mě na hrad Pražský den sv. Martina, i opo- věděl sě jest přede mnú jakožto před úřed- níkem a pravě, že rok jest dal Kakamerdovi před mě hodinu dvadcátů. I čekal jest jeho od hodiny dvadcáté až do hodiny jedenmez- cietmé, a když jest Kakamerda k té hodině nepřišel, tehdy týž Mikeš žaloval mi jest na něho i osvědčil mi jest a pravě, že mocí a bezprávně na jeho zbožie dědičné sahá a že násilím v jeho zbožie dědičné sě vieže. I osvědčil jest přede mnú i před jinými mnoho dobrými lidmi, ježto sú při tom stáli a byli, a řka: Slyšímť, že týž Kakamerda list falešný na mé dědičné zbožie, kteréž mám na zemi, sobě jest udělal. I osvědčil mi jest týž Mikeš, ja- kožto úředníku, i těm všem dobrým lidem, kteříž jsú při tom byli, a prosil jest nás všech, abychom to v paměti měli, že ten list Kaka- merdóv za neřádný a za falešný odvolává, a že i žádné moci nemá; i přísahal jest a na svú vieru i na čest bral před námi přede všemi, že o tom listu skutkem ani radú nevie. A také mi jest jakožto úředníku to zvláště osvědčil i těm, ktož sú při tom byli, a řka: Pohřiechu, když ižádné moci nad sebú nemámy, ježto by nás zemským řádem bránila, já sem sě utekl na svědomie k svým pánóm města Starého Pražského, jakžto v těchto časiech nebezpečných páni, rytieři, panoše i zemané v svých zápisiech i v jiných potřebách k svě- domí téhož města nadepsaného obecně sě utie- kají, i vstůpil sem do rady plné před pány konšely na rathúze v Starém Městě i osvědčil sem pánóm konšelóm, že zbožie všechno své dědičné, kteréž mám na zemi, to všechno zbožie Janovi Rečkovi, měštěnínu téhož města nadepsaného, ve dskách zemských za svobodné k pravému dědictví zapsal sem po své smrti; a prosil sem pánóv konšelóv, aby to mé před nimi osvědčenie a tu pamět v měscké kniehy také kázali zapsati a tak měsckým právem a knihami měsckými zápisu desk zemských témuž Rečkovi sem potvrdil. — A tak týž Mikeš osvědčil mi jest ty všechny věci, kteréž jest na rathúze před pány konšely osvědčoval i těm dobrým lidem, kteříž sú při tom byli; i prosil jest nás všech, abychom ta všechna osvědčo- vánie nadepsaná v paměti měli, kdyžby jemu toho koli potřebie bylo. Také týž Mikeš prosil jest mne, abych jemu z úřadu svého těch všech nadepsaných osvědčování na svědomie list pod svú pečetí vydal. A my Jan starší z Šárky, Jan z Libečova, a Matěj podpurkrabie téhož hradu Pražského, vyznáváme podle tohoto listu, že sme při těch všéch osvědčování byli a stáli a ta všechna osvědčovanie nadepsaná od 

Strana 39
Lojovice (1427—1429). 39 prvnieho až do posledvieho slova slyšeli sme; i prosil jest nás týž Mikeš, abychom na svě- domie těch všech věcí nadepsaných své pečeti podle Jiříka, úředníka hradu Pražského, k to- muto listu přitiskli, jenž jest psán na hradě Pražském léta od nározenie syna Božieho po tisíci po čtyřech stech dvadcátého sedmého tu neděli po sv. Martině. (Rukop. č. 992, fol. 112.) 4. 1429, 30. září. Já Vilém s Postupic, odjinud z Hrádku, vyznávám tiemto listem obecně všěm, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú: Tak jakož sú na mě přišli i mocně za- ručili pode ctí a pod věrú a pod tú pří ztra- cenie a pode dvěma stoma kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského, o to zbožie Lojov- ské v Nespeřech a v Klenovém i všechna jiná zbožie, kteráž jest zóstavil po sobě dobré pa- měti Mikšík z Lojovic řečený Tater, měštěnín Velikého Města Pražského, slovutný Jan Reček, měštěnín téhož města Pražského, Vaněk z Krso- vic řečený Cacamerda, Jan i s bratrem z Lo- jovic, synové Hynkovi odtudž z Lojovic, každý z těch táhna sě na svrchupsaná zbožie nebožce Mikše nadepsaného —. A já svrchupsaný Vilém jakožto mocný ubrman, přeslyšav svědomie Ja- novo Rečkovo, k tomu také Vaňkovo Cacamer- dovo, i shledal sem z listu pánuov Staroměs- ckých i z jich svědomie, že svrchupsaný Jan Reček prvnie dánie má i zapsánie od svrchu- psaného Mikše zemskými dskami, k tomu také i měsckými knihami, jakož měštěnín měštěnínu má zapisovati, a Vaněk Cacamerda poslednější zápis má. K tomu jsem také viděl list pur- krabie Pražského s jeho pečetí a podle něho i jiné tři pečeti slovutných dobrých lidi, na kterémžto listu vyznává purkrabie i s těmi dobrými lidmi, kterak Mikšík z Lojovic dav rok Cacamerdovi před téhož purkrabí, i stál určenúů hodinu před purkrabí, ale Vaněk Caca- merda nic, a kterak týž Mikšík osvědčoval purkrabí i jiným dobrým lidem, že jeho všecka zbožie již jmenovaný Reček od něho do dáv- ných let pokojných řádně má ve dskách zem- ských zapsaná ku pravému čistému dědictví. Dále týž Mikšík osvědčil purkrabí i těm do- brým lidem, jichž pečeti jsú přitištěny k tomu listu purkrabinu, že o tom listu, kterýmž Vaněk Cacamerda na jeho zbožie sahá, že o tom listu nic nevie a za list falešný jej odvolává. I jiné jsem také mnohé svědomie živé dobrých lidí slyšal, před nimiž jest Mikšík jmenovaný osvěd- čoval, že o tom listu, kterýž Vaněk Cacamerda má, ani skutkem ani radú vie —. A protož já svrchupsaný Vilém to svědomie s mnoho do- brymi lidmi pilněpřeváživ, vypověděl sem i mocí tohoto listu vypoviedám, že ten list Vaňkóv Cacamerdóv proti zápisóm Jana Rečka žádné moci nemá. Dále sem vypověděl, aby zbožie napřed psané mocně na Jana Rečka spadlo ku pravému dědictví, kteréžto zbožie již jmenovaný Jan Reček má dědičně požívati, jím vlásti a je zpravovati a s ním učiniti, jakožto sě jemu najlép bude zdáti, beze všie odpornosti; při- kazuje pod svrchupsaným základem, aby jemu nadepsaný Vaněk Cacamerda obyčejem ižádným kterakkoli vymyšleným nepřekážel na tom zboží sám skrze sě ani skrze které jiné osoby svě- cké neb duchovnie. Ale že Jan z Lojovic za- ručiv mocně na mě k mému častému obsielání k rokóm mnůú jim položeným pod základem svrchupsaným nikdy státi nedbal, protož i tomu Janovi z Lojovic prikazuji, aby na to zbožie nesahal ani na něm Janovi Rečkovi překážel mocí ani obyčejem ižádným. Než totoť jest znamenitě vymieněno: kdyžby sě z nich kte- rému tato má výpověd za podobné přijieti ne- zdála, tehda když dsky zemské otevřeny budú anebo který jiný řád miesto desk zemských v zemi uložen bude, kteréhož páni, rytieři, panoše, města i obce k zákonu BoZiemu prí. chylná vespolek požívati budú, tehda tiem řádem a právem to zbožie moci bude narknáti, kromě listu Vaňkova Cacamerdova; a což jim ten řád za právo nalezne, na tom všechny strany mají přestati a jinak nic, pod základem svrchupsanym. Toho v$eho na potvrzenie svü pecet vlastní přivěsil sem k tomuto listu, a pro lepšie svědomie prosil sem slovutnych 

Strana 40
40 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Otíka z Vřesova, v ty časy purkrabí hradu Pražského, Jana Řítky z Bezdědic, Kerunka z Lomu a Drslava z Malovar, že sú své pečeti vlastnie přivěsili také k témuž listu, jenž dán Jéta M*CCCC?XXIX? ten pátek na den svatého Jeronima. (Rukop. č. 992 fol. 110.) 5. 1430, 20. února. My Chval z Kotče purkrabie na Kostelci; Mladota z Petrkova, Markvart z Nechanic vyznáváme tiemto listem obecně každému, kdož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú : že vlastnie sestra. nebožtíka Mikše Taterova z Lojovic z dávných let byla jest od něho odbyta a oddělena, a on nebožtík zbožie své dědičné ta všeckna leta před ní v pokoji jest držal, a ona v těch ve všech letech na tom zboží nikdy jemu jest nepřekážela ani které viny dávala; než tepruv před lety čtyřmi nynie na jeho zboží počala jemu překážeti. A na svědomie toho své vlastnie pečeti k to- muto listu jsme přitiskli. Jenž jest psán leta po tisíci po čtyřech stech třidcátého, ten pon- dělí před sv. Matějem ap. (Rukop. č. 2099 fol. 294.) *) S týmž obsahem vydali vysvědčení i Petr ze Sulic, Marek z Petrkova, Martin z Uhlišt, Mikuláš z Chlebova odjinud z Seslic, Matěj z Týniště, Martin z Nedvězího. (Zapsáno tamtéž.) 6. 1430, 27. února. Já Čeněk z Pyšel vy- znávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, Ze vlastnie sestra nebožtíka Mikše Tatera z Lojovic byla jest oddělena a odbyta, když jest za prvnieho muže Čéče byla vdána, a v těch všech letech i od toho času s ním nikdy jest nechlebila až do jeho smrti. A on nebožtík Mikeš z mla- dosti své od let šedesáti zbožie své dědičné držal jest v pokoji před ní, a ona ta všecka leta, jakož jest najprv byla vdaná, nikdy jeho jest neupomínala z dielu ani jemu které viny dávala o žádnú věc. Než před lety čtyřmi tyto časy nebezpečné tepruv jemu počala překážetí. A toho na svédomie svú pečeť vlastní k to- muto listu sem pfitiskl. Jenz jest psán leta MCCCCXXX ten pondělí před Středopostím. (Tamtéž fol. 295.) 7. 1436, 24. ledna. Johannes Reczek civis Maioris Civ. Pr., testamentarius et tutor per Mikssonem Sobkonem Tater dictum sub- ordinatus et substitutus, cessit et per presentes condescendit de bonis Lojowiez, videlicet curia arature, curiis rusticalibus, agris, pratis, silvis, rivis, piscinis et de omnibus aliis ad dicta bona Lojowiez spectantibus — Ludmille, nate dicti Mikssonis, in centum 8. gr. porcionis ipsius hereditarie, iam dictam Ludmillam ex testa- mento prefati Mikssonis genitoris eius con- cernente, ad veram hereditatem — demptis bonis Nesper, duobus hominibus censualibus in Klenova et una s. gr. census in Nechanicz, que dictus Johannes pro se et successoribus Suis reservavit et reservat. Insuper pretacta Lud- milla huiusmodi bona — grate et libere — suscipiendo prefatum Johannem — de pros- cripcione libri civitatis — dimisit —. Actum anno etc. tricesimo sexto feria III. ante Con- versionem s. Pauli. (Rukop. 6 992 fol. 168.) Louny. 1. 1396, 16. iijna. Mykess dictus Myss- ka convenit molendinum in Lun situm in suburbio erga Laurencium, olim viceiudicem in Maiori Civ. Prag., tali condicione mediante : nam idem conventor in eadem convencione dieto Laurencio debet censuare seu solvere XVII s. gr. pr. annuatim, videlicet in singulis IIII temporibus per IIII s. gr. cum uno fer- tone, sub pena unius fertonis post octavam cuiuslibet termini, ad IMI annos continuos. Item idem conventor omnem suum laborem debet impendere ac neccessaria ad rotas et molares; sed idem Laurencius necessaria ad obstaculum et ad magnos labores. Item idem conventor eodem modo debet cedere de eodem molendino, prout se intromittet —. Actum festo s. Galli a. d. MCCCXCVI'. (Rukop. €. 2072 fol. 155.) 2. 1496, 20. října. Tyto věci dole popsané přijel jest k sobě Pavel z celnice od pánuov Lúnských k ruce Krystině a Anně, sirotkóm 

Strana 41
Louny (1396— 1533). 41 nebożtika Vávry, někdy súseda nadepsaného mésta Lünského: Najprve pět prostěradl a šesté malé, tři cíšky na podušky, jedna cícha na peřinu, jeden ubrus a dva ručníky, čtyři podušky dobré, čtyři konvice cínové a jeden žejdlík, taléřuov cínových XI, čtyři mísy cí- nové, čtyři mísky malé cínové, VII lžic s stříbrem, klok čubka, blány dobré a druhé zlé, pět peřin dobrých, tři peřiny spodnie horšie, čtyři polštáře dobré, dva prsténky, peněz hotových XIIII k. gr. č. starých a tři míš., a k tomu měšec ženský dobrý. Qui quidem Paulus illas omnes res —- prenominatis orphanis prescribit — super domo sua sita ad s. Ca- stulum penes domum Laurencii dicti Ku- rzatko —. Act. fer. V. post Luce. (Rukop. ć. 94 I f. 137.). R. 1505 kvitují: Kristina con- thoralis Martini komornik, a Stephanus sartor de Luna, habens potentem litteram sub sigillo dominorum Lunensium, cum qua Aniczka, conthoralis eiusdem Stephani, dedit plenam potestatem. 3. 1520, 2T. listopadu. Majdalena dcera Jíry Néncovie z Loun, ležéci na smrtedIné po- steli u Anny Jezvíkové matere své, sousedy, učinila jest ká&ft — v neděli před sv. Havlem l MVCXX; při tom oznámila jest — že má v Lounech XXX k. m. na rathúze — po ro- dičích jejích v Lounech, a z těch odkázala jest Kateřině bábě své V k. m., a na záduší k sv. Michalu v tomto městě II k. m., vostatek pak té sumy — mateři své milé. — Poněvadž jest žádný vedle práva toho kšaftu nenaříkal, že tomuto kšaftu p. purgmistr a páni [Menš. M. Pr.] moc dali jsú. Stalo se v úterý po sv. Ka- teřině 1. XX*. (Rukop. 6. 2212 fol. B. 2.) 4. 1527, 8. bfezna. My purgmistr a rada mésta Lüna vyznáváme tiemto listem obecné, — že jest pfedstüpil před úřad náš poctivý mládenec Jiřík, kantor ze školy naší, a přiznal se jest, kterýchž jest jemu ještě dlužen po zuostal peněz k sobě přijatých za duom po nebožtíku otci jeho Jan Komín, měštěnín Pražský, že jest těch — poručil — Tomášovi Archiv Cesky XXVIII. Zachlubilovi, mésténinu Prazskému, aby on — je kvitovati — mohl. — Toho pro lepší ji- stotu a na svědomie my svrchupsaní purgmistr a rada města Lúna — pečeť naši městskú sobě bez škody k tomuto listu dali jsme při- tisknúti. Jenz jest dán v úterý před sv. Lucijí 1. XXVII. (K tomu zápis městský: Tomáš kovář, toho času pergmistr hor vi- ničních, maje mocné poručení listem pod pe- četí města Louna od Jiříka kantora Lounského, syna někdy Jana Černého — seznal jest — že jest přijal od Jana sladovníka, náměstka nékdy Jana Komína, XXXIIII k. m. — kteréz jest neboztík Simon Skop tém détem Jana Černého odkázal, kteřížto děti — zemřeli, krom — Jifik zuostal. — Act. die Agnetis 1528.) (Rukop. 6. 534 III fol. 111.) 5. 1533, 4. srpna. My purgmistr a rada města Lúna známo činíme tímto listem — jmenovitě vzáctné a mnohé opatrnosti pánuom purgmistru a radě Star. M. Pr, pénuom a přáteluom našim milým a nám příznivým: Jakož z puovodu — ur. p. p. Petra z Wajt- mile a na Chomutově JMti jsú vysláni — pří- sežní mlynári k vohledání mlýnů našich obecních městských, hořejšího a dolejšího, že sou prahy i týchž našich mlýnuov s dosta- tečným a spravedlivým uvážením vohledali — u hořejšího mlýna cejchu prve před některým časem vysazeného potvrdivše, a při tom poru- čivše, aby jezu blíže ke mlýnu na malú píď sníženo, a na druhé straně výše na dlaň aby téhož jezu povýšeno pro spaditost vody na mlýn; a u dolejšího mlýnu kůl vbivše cejch sú vysadili, práhu k míře téhož cejchu pozdvi- hnúti rozkázavše, a té hradby, jakž nyní opa- třena a udělána, při té míře i nápotom zane- chavše, aby tak ta voda podle těch cejchuov u téhož vobojího mlýnu našeho držána byla pod pokutü XX k. č. propadením do komory JMKské — Toho pro lepší jistotu — pečet naši měst- skú k tomuto listu dali a rozkázali sme přiti- sknúti. Jenž jest dán v pondělí před M. B. Snéznû l. ete. XXXIII. (Rukop. č. 2141 fol. 62.) 6 

Strana 42
42 E. XIV Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: 6. 1541, 6. června. My purkgmistr a rada města Lúna známo činíme tímto naším listem obecně přede všemi a zvláště tu, kdež náleží, a jmenovitě innohé a vzácné poctivosti pánům purgkmistru a radě St. M. Pr., pánům a přá- telům našim milým, nám příznivým. Leta bo- žího 1541 jakož jsme vyžádali skrze vyslané naše na již psaných pánech purgkmistru a radě Star. M. Pr. mlynáře starší přísežné — aby nám práh položili u hořejšího mlejnu, tu oni s dostatečným a spravedlivým uvážením podle práva a závazküv svych ten práh jsou polo- žili. K kterémužto práhu i cejch podle téhož práva sou obnovili, aby k témuž cejchu, jenž držán byl, ana hořejším konci téhož jezu vejše čtyr prstů držáno bylo pro spaditost vody; a stavidla aby půldruhýho lokte zvejší byla a vejše nic, a nástavky na ně aby přibíjeny ne- byly. A pakli by toho kdy potřeba byla, aby nástavek byl na držadle, potom aby vyňat byl — a ty splavy aby čištěny byly. — Též také kdyby se mlelo na svátek a voda zbytečná a veliká byla, aby na tři šlahy taženo bylo, a to proto, aby se pískové vynášeli. — Jenž jest dán v středu den sv. mistra Jana z Husince 1. 1541. (Rukop. č. 3010 f. 33.) Lunikovice. 1. 1436, 15. února. Jacobus Kramarzik, Mika Franczonis, Rzehak Bielek et Jo- hannes Starosta carnifices, arbitri — a Cle- mente Krizkone, Cruce carnifice, Mauricio pistore fratribus, Wanka sorore eorum, et Marzka genitrice ipsorum, electi — inter dictas partes occasione bonorum hereditariorum in Lunikowicz situatorum et post mortem Vit- conis Hrb patris ipsorum, maritum vero pre- fate Marzcze, derelietorum, que bona pro tri- ginta s. gr. cuidam Martino sunt vendita, huiusmodi pronuncciacionem fecerunt: quod pre- dicte triginta s. gr. inter ipsos super quinque partes equales, cuilibet per sex s. gr., debent dividi et distribui —. Actum pleno in consilio feria IIIT. post Valentini. (Rukop. ć. 87 f. 77) 2. 1431, 4. bfezna. Clemens Krezek, Crux carnifex, Mauricius pistor fratres, Wanka soror eorum, nati olim Vitkonis dicti Hrb de Luni- kowiez, et Marzka genitrix ipsorum, fassi sunt — se quilibet ipsorum per sex s. gr. de illis triginta s. gr. pro bonis hereditariis in Luni- kowiez cuidam Martino villano venditis ab eodem Martino — suscepisse —. Actum feria 1I. post Oculi dominicam. (Rukop. 2099 f. 438.) Makotiasy.*) 1. 1424. — Leo appothecarius de cen- sibus ville Strzedokluk ad municionem Mako- trzassi pertinentibus domine Dorothee, con- thorali Hanussconis a s. Castulo, in festo s. Georgii proxime venturo, iuxta sentenciam inter ipsam et Walkin tunc possessorem dictorum bonorum Makotrzas — latam X s. gr. solvere promisit, et si in possessione huiusmodi bono- rum duraverit, in festo ss. Galli et Georgii deinde secuturis per V. s. assignare. (Rukop. 6. 2099 fol. 129.) *).0 Makotrasech zapsána jest v deskách dvor- ských č. 1 fol. 112 tato listina z r. 1366: Nos Ste- phanus, canonicus Pragensis ac terre tabularum no- tarius, et Jesco de Makotrzas, fratres, olim d. Ste- phani terre notarii filii, tenore presencium recognos- cimus, nos super duas villas nostras, videlicet Zlechow et Makotrzas, ac super earundem villarum census et pertinencias quaslibet rite et racionabiliter nostro et heredum et successorum nostrorum nomine viginti s. gr. pr. d. census annui perpetui, liberi et ab omni contribucionis satigio berne regie seu alterius cuius- cunque dacionis onere exemptas et singulis vicibus per nos eximendas, vendidisse honesto viro Seydlino de Pieska, civi Pragensi, pro ducentis s. gr. — nobis per ipsum plene persolutis, ementi et recipienti pro se et heredibus et successoribus suis ad habendum, tenendum, utifruendum et possidendum eundem cen- sum per ipsum et ipsos deinceps iure hereditario in perpetuum sub condicionibus infrascriptis ; ita videlicet: quod in festo s. Georgii venturo proxime quinque s. gr. et in festo s. Galli — decem s. gr. — de isto primo anno tantum, dicto Seydlino debebunt nomine census ministrari, sub aliis annis singulis supradicti census ven- diti medietas, scilicet decem s. in s. Georii et altera me- dietas — in s. Gali festo — solvi debebunt. —. Ft si quispiam defectus quandocunque — ipsi Seydlino, sit ex 

Strana 43
Lunikovice — Makotřasy. 43 causa guacungue, emanaverit, guod de supradictis villis — dictos census suos habere non posset, ex tunc ego Sdyslaus notarius dictus de Dobra, me et villam meam Dobra una cum suis pertinenciis quibus- libet sponte strinxi et stringo ad supplendum — eos- dem defectus —. Et qui hanc litteram — In quorum evidenciam sigilla nostra, in testimonium vero sigilla prudencium virorum Ulrici Silberczaiger, Seydlini, in- stitorum Arclini (?) Clementis, consulum seu iuratorum civium Pragensium, ad preces nostras presentibus sunt appensa. Datum in vig. b. M. Magd. [?1. éce] a. d. MCCCLVI. 2. 1429. — My purgmistr a konšelé i všecka obec Star. M. Pr. vyznáváme tiemto listem — že patíiece na sna£nü a bedlivü službu, kterúž jse jest nám a městu našemu Pražskému urozený a statečný pan Jaroš z Chlumu tyto časy proti nepřátelóm božím a našim činil a okazoval, a ještě nynie a vo ča- siech budúcích má a bude činiti a okazovatíi, protož s dobrým rozmyslem a dospělým všie obce našie potazem a dobrovolně sme poručili a popřáli a mocí tohoto listu přejem a porú- čieme nadepsanému p. Jarošovi tvrze našie řečené Makotřas s dědinami — a k tomu s dolepsanými vesnicemi, točiž s Rebcemi, Středokluky, s Běloky a jedním člověkem v Lidcích a s druhým v Zájezdě, tak aby týž p. Jaroš té jisté tvrze Makotřas i všech svrchu- psaných vesnic byl v držení, lidmi vládl a jich požíval a úroky spravedlivé s lidí vybieral, a to toliko do našie a obecnie vóle a dalšieho opatřenie. A donižby nadepsané tvrze i těch vesnic svrchupsaných byl v držení, dotud má a jest povinen nám a městu našemu, když bychom koli toho potřebovali a jej obeslali, s osmi koňmi slúžiti a hotov býti. Dále také vidúce, ano svrchupsaná tvrz Makotřasy tyto časy válečné na svém stavení jest zbořena, zkažena a vypálena, a na dlech jestliže by nebyla dělána, viece a viece by sě zbořila: protož již psanému p. Jarošovi svolili sme a popřáli a mocí tohoto listu svolujem i přejem, aby tu tvrz zasě dělal, stavěl, a což by na stavenie a opravenie té tvrze až do sta kop gr. naložil, to jemu máme při stupování té tvrze zasé dáti a navrátiti, a on má nám nebo tomu, komuz bychom rozkázali a porucili, v na&i moc beze v$ech zmatkóv a odpierání v&elikych nadepsané tvrze zasé postüpiti. [lento zápis zapsaný tak byl však hned opraven, neboť připsán k Jarošovi z Chlumu bratr jeho Hynek, a na to text opravován, že vždy mluví se při obdarovaných v množném čísle, tedy — p. Jaroš a Hynek bratří z Chlumu — činili a okazovali — mají a budá — poruéieme nadepsanjm bratřím. Dále slova: a to toliko až do na&ie — opatřenie, jsou zrušena body pod slovy. Konečně po slovech zasé postüpiti pokračuje text listiny již hned opraveně| se vším jejím příslušenstvím a s nadepsanými vesnicemi, když bychom jim dali čtvrt leta napfed védéti. A toho čtvrt leta mají nám službu vésti, jakož i prve. A dokudž by té tvrze v držení od nás byli, dotud nemají proti nám a proti městu našemu Zádnü mérü byti ani sé komu jinému v té miere sluZbü zavazovati. A to jsü pode ctí à pod vérü slíbili zdrZeti. Datum etc. (Není datováno, pfed tím jsou kusy z r. 1429). (Rukop. é. 993 f. 145.) 3. 1435, 23. čce. Páni purgmistr a kon- šelé Velikého M. Pr. znamenavše a v jistotě od toho pána, kteréhož jsú z sebe k ohledání na Makotíasy vyslali, zpraveni jsüce, [Ze] bez opravenie a stavenie některých věcí potřebných Matěj Smolař, toho zbožie v ty časy pán, uemóž býti, i dali jsú s povolením a vědomím obce staršie a tiemto zápisem dávají plnü vuoli svü, aby věci potřebné, bez níž by nemohl býti, mohl stavěti a dělati tudiež na Mako- třasiech Matěj svrchupsaný. Actum pleno in consilio sabbato post Magdalene anno sc XXXV (Rukop. č. 87 fol. 52 a č. 2099 f. 407.) 4. 1438, 26. dubna. My purgmistr a kon- šelé i všecka obec St. M. Pr. vyznáváme tiemto zápisem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že svobodně, dobro- volně a s dobrým rozmyslem pro pilné, zna- menité a užitečné potřeby naše a města na- šeho napřed psaného všecky nábytky a ve- 6* 

Strana 44
44 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: skeren statek svrchní v Makotřasiech i všecku vseji na ozim i na jef tudiež, nic nevynímajíc, kromě holých úrokuov (ty sobě zachováváme), prodali sme a mocí tohoto zápisu prodáváme slovutnému Sigmundovi Slámovi z Nezřieva, spoluměštěnínu našemu, za osmdesát k. gr. dobrých střiebrných rázu pražského nám již úplně a docela splněných a zaplacených penězi hotovými. A to pod těmito výměnkami dole- psanymi: Najprvé že týž Sigmund má těch všech dédin Makotřasských k svrchujmenovanému nábytku a k svrchniemu statku, kterýž jest kúpil a zaplatil, a k tomu luk všech, lesuov, rybníkuov, potokuov, robot i jiných všech puožitkuov od sv. Jiříe nynie minulého až za tři leta pořád počítajíc zběhlá v mocném držení býti, těch jakožto svých vlastniech poZivati bez překážky všelikterakého člověka. A když ta tii leta vyndi a pominü, tehdy coZ tu koli- věk vseje, bude moci napřed psaný Sigmund po těch třech letech na těch dědinách, buďto jeři nebo ozimi, tu v3ecku vseji, seno, píci, nábytek i všecky svrchnie věci, nic nevyni- majíc, k svým puožitkóm obrátiti a ty odvézti, kamž by sě jemu líbilo, anebo je prodati a s nimi učiniti, coż by sě jemu za podobné zdálo, bez všelikteraké překážky. A měl-li by svrchupsaný Sigmund které tu ještě rybníky nasazené, ty bude moci po těch třech letech spustiti, vyloviti, vyprodati, odvésti, kamz by sé jemu zdálo za podobné, beze vše překážky. Nez toto jest vymluveno, Ze svrchupsany Sigmund má té tvrze Makotřas až do těch tří let o svých vlastních nákladiech chovati, a což by na ni naložil v těch třech letech až do tfidcát kop gr. s dobrým svědomím, to jemu při stupování tvrze zaplaceno býti. A jestliže by sé kto chtěl po těch třech letech s naší vuolí v tu tvrz Makotřasy uvázati, tehdy prve nežli by sě uvázal, aby sě s často- psaným Sigmundem o tu o všicku vseji, kteráž by tu byla, buďto na jeř nebo na ozim, i o všecky jiné věci, kteréž by tu měl, podle jeho vuole umluvil, i také což by na stavenie té tvrze naložil, to všecko jemu skutečně zaplatil. Sli- bujíce tiemto listem dobrú naší věrú beze všie zlé lsti již jmenovanému Sigmundovi to všecko, což svrchu psáno stojí, 2drzeti a v ce- losti zachovati beze všeho přerušenie, i také jemu toho radni a pomocni byti, ktoż by kolivěk na tom překážeti chtěl. A ktož by tento zápis měl s jeho dobrů vuolí —. A to sě jesti stalo leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého osmého v sobotu po sv. Jifie. (Rukop. ¢. 992 f. 176.) 5. 1439, 30. června. Caspar Outlinger, natus olim Hanussii Ottlinger alias Paierli- konis, proponens gressus suos extra regnum. Doemie et specialiter versus Wratislaviam in factis suis pro aliquibus negociis dirigere — resignavit — suam post mortem omne et to- tale ius suum et uxoris sue, nate olim Petri dicti Mezerziecky, quod habere dinoscitur ad municionem seu propugnaculum dictam Mako- trzasy et ad omnia bona ad dictam municionem quomodolibet spectancia — domino Pessikoni ab argentea stella et heredibus ipsius —. Actum in pleno consilio feria III. ante diem S. Procopii. (Rukop. 6. 992 f. 194.) 6. 1439, 28. října. Ve jmeno božie amen. Já Kašpar Otlinger řečený Paierlik, měštěnín někdy Starého Města Pražského, oznamuji tiemto listem všem lidem nynějším i budúcím a na vědomie dávám, že — patře k tomu a zpomínaje s velikú pilností přízeň a lásku i mnohü dobrü vuoli, kterúž jest statečný pan Pešík z Kunvaldu a od střiebrné hvězdy, mě- štěnín Starého Města Pražského, švagr muoj a přietel zvláštní, měl ke mně, tudiež také i k mým dietkám, a tu nám od drahně časóv v nasi velikń ndzi a potfebu pilnü nade všecky jiné přátely skutečně okazoval jest, chovaje nás u sebe o své ztravě i také odívaje nás, a,mě k tomu samého v mých potřebách pe- nězi hotovými zakládaje, ježto o tom o všem mnohým osobám v městě Pražském jest dobře svědomo; a já nechtě takového a tak velikého 

Strana 45
Makotrasy (1439— 1449). 45 dobrodinie v zapomenutí nechati, ale zasč dobrým, jakož povinovat sem, oplatiti, i s do- brým rozmyslem a dobrovolné, nejsa k tomu žádnú mčrú pripuzen — již jmenovanému panu Pe&íkovi i jeho dédicóm — dal sem — všecko a všeliké své právo k tvrzi Makotřasóm a ke zboží k té tvrzi prislušejíciemu i přikúpenému, kteréž jest právo po smrti nebožce Petra Meziřického a paní Uršule, dceři jeho a man- želce mé, i potom také po přátelech jich spadlo a příslušalo. — Jené dán léta od na- rozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třid- cátého devátého tu středu před hodem Všech svatých. (Rukop. č. 992 fol. 210.) 7. 1439, 4. listopadu. My purgmistr a konšelé Star. M. Pr. vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: Tak jakož jest opatrný muž Kašpar Ottlinger, syn někdy Hanušuov Ottlingeruov řečeného Paierlik, umieniv ven z České země pro své pilné potřeby odjeti a jmenovitě do Vratislavé, tu pfed tiem s dobrfm rozmyslem a dobrovolně, nejsa k tomu žádnú mierú při- puzen, dal jest a vzdal mocně i sstúpil a mocí tohoto zápisu sstupuje, dává a vzdává po své smrti všecko i všeliké právo své, kteréž má a naň příslušie i připadlo jest po smrti ne- božce Petra Meziřieckého a po paní Uršule, dceři téhož Petra Meziřieckého a manželce jeho Kašparově, i po jich přátelech, buďto právy nápadnými neb kšafty anebo příbuzen- stvími kterými kolivěk, anebo by ještě na dlech připadnúti mohla kterakkolivěk na tu tvrz na Makotřasy i na všecko zbožie jejie a k nie príslušejicie — panu Pešíkovi od střiebrné hvězdy, spoluměštěnínu našemu, jeho dědicuom a budúcím — a dále všecky zápisy a poru- čenstvie, ač by které učinil prve napřed psaný Kašpar před tiemto dáním — že ty všecky i každý z nich tiemto zápisem kazí, moří a mrtvy činí —. A prosil týž Kašpar tudiež v radé, kdyZ by sé mé&tanóm města Pražského dálo kladenie jich zbozie na zemi ve dcky zemské a žádal toho na pániech kon&elech, kteříž by toho času na radě seděli, pan Pešík, aby s ním šli anebo jménem svým vyslali ke dekám, aby to svrchupsané právo Kašparovo i manželky jeho napředpsané — ve dcky zem- ské bylo jemu panu Pešíkovi vloženo řádem a právem zemským. K kterémuzto dání a vzdání svrchupsa- nému pan Pešík svrchupsaný stoje osobně v plné radě našie žádal jest a prosil, abychom k tomu dali svü vuoli a potvrzenie. A my radivše sě a váživše pilně a znamenité dobrú vuoli a příchylnost i pohodlnost pievelikü svrchupsaného pana Pešíka, kterúž jest nám a obci našie netoliko sám skrze sé, ale také skrze své přátely v rozličných a pilných po- třebách pro obecné dobré a města našeho okazoval skutečně a ještě okazovati miení; i také to napřed před sě berúce, že jest na- předpsaný pan Pešík tu tvrz Makotřasy s je- jím zbožím a příslušenstvím všelikterakým od nás a od obce našie kúpil za jistů summu peněz, a tu splnil a zaplatil pro naše pilné a znamenité potřeby: i s dobrým rozmyslem a s plným povolením všie obce našie dali sme a mocí tohoto zápisu dáváme k svrchupsanému dání a vzdání — naši plnú, celú a dobrú vuoli i plné potvrzenie. Actum feria guarta post Omnium sanctorum anno domiui millesimo CCCCOXXXIX. (Rukop. č. 992 f. 188.) 8. 1449, 21. é6ce. My purgmistr, rada i váecka obec Starého M. Pr. vyznáváme tiemto listem obecně — že jakož jsme statečnému p. Jin- dřichovi z Pakoměřic tvrz Makotřasy se dvo- rem a dědinami poplužními i kmecími tudiež v Makotřasech, i s jinými vesnicemi, platy, právy a všemi příslušnostmi k tomu zboží pří- slušnými, tak jakož nám dsky zemské od sta- tečných pana Pešíka a p. Jana z Kunwaldu svědčie, polovici pravú všeho zbožie toho jemu výpovědmi páně Petrovými z Štermberka mezi týmž p. Jindřichem a p. Pešíkem z Kunwaldu přirčenú a vypověděnú, a druhů polovici trhem pravým od nás prodanü ve dsky zemské vlo- Zili a vepsali fádné: tak my nadepsaní purg- 

Strana 46
46 mistr, rada i všecka obec města výš povědě- ného máme a dobrú věrú naší slibujem témuž p. Jindřichovi, když by mu toho bylo potřebie a bylo jemu na to zbozie Makotrasské právem saženo, radni a pomocni byti té zprávy proti p. Pesikovi a p. Janovi z Kunwaldu, coż by sě závady jich dotklo. Na potvrzenie a zdrżenie toho pečet města našeho svrchupsaného kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán l. — čtyřistého čtyřidcátého devátého v pondělí u vigilii sv. Marie Magd. (Rukop. ć. 993 fol. 153.) Malešice. 1. 1424, 20. června. Já Matěj z Chřie- nov, někdy písař desk zemských, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzříe anebo čtúc slySeti budü, Ze když jest Prokop Bervík z Malešic rokoval před Vikéřem z Myslina, v ty časy purkrabí Pražským, s Isra- helem židem z Prahy, o některaký list, prosil mne jest svrchupsaný Prokop Bervik, abych s ním byl na tom roce. A když jest žid dal vinu Prokopu Bervíkovi, že jemu neplní, jakož sé jest jemu zapsal za Rynharta z Újezda odjinud z Nedvězího, jakož toho list s jich pečetmi má; a Prokop Bervík potázav se s přá- tely i požádal před purkrabí, aby jemu byl list, jimž upomíná, ukázán: a tu Prokop spatřiv list a pečeti u téhož listu, odpověděl jest před purkrabí, že jeho pečeť při listu nenie, aniž jest kdy za koho v Židech své pečeti zastavoval ani přikládal. A Vikéř purkrabie přivolav Ry- narta před sě, i otázal jeho: jest-li pečeť Prokopova Bervíkova při tom listu, k níž sě Prokop Bervík nezná, kterak jest k tomu listu přišla ? Kterýžto Rynhart vyznal jest před pur- krabí Vikéřem, že jest tu pečeť sám Rynart vyrýti kázal bez vědomie Prokopova a k tomu listu pfivésil bez jeho vuole, nikdy o to s ním nemluviv. A tu ihned Vikéf purkrabie jeho Rynarta byl vsadil do věže; a trpěl by byl pro ten faleš, ale Jan Sadlo moci kralovu jej z toho E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy : vězenie vysvobodil. A také Vikéř purkrabie otázal se toho Žida: přiznává-li sě jest Prokop Bervík ku pečeti tobě? A Žid vyznal, že nic, než řekl, že mi jest za to Rynart slíbil, že sě má přiznati. A toho na svědomie svú sem pečeť mým vědomím přitiskl k tomuto listu, jenž dán a psán leta MCCCCXXIIII ten úterý po sv. Vítu. (Rukop. č. 992 fol. 166.) 2. 1431, 16. srpna. Mathias dictus Sczrba, supremus notarius tabularum regni Boemie, An- dreas notarius minorum tabularum eiusdem re- gni, et Cztiborius de Zezhudicz, supremus ca- merarius earumdem tabularum, pleno in consilio Maioris Civ. Prag. personaliter comparentes protestati sunt libere, quia famosus Wenceslaus de Miletin, nunc purgravius in Hasistein, habet et habere dinoscitur censum annuum, nudum, hereditarium et perpetuum in bonis subscriptis per tabulas terre proscriptum et obligatum cum omni iure et firmitate, prout circa pre- fatas tabulas solitum | et consuetum observari erat, videlicet in et super Malessiez Procopii Berwiconis novem sex. gr, in et super Zap Sigismundi quatuor s., in et super Strassnicz relicte Hlassonis quinque s. gr. Actum pleno in consilio feria V. post Tiburcii anno oc XXXI. (Rukop. é. 992 fol. 130.) 3. 1442, 30. července. Když jesti nesnáz a ruoznice byla mezi Prokopem Bervíkem z jedné strany, a Maříkem z Malešic člověkem jeho z strany druhé o spálenie, kteréž sě jest stalo tudiež v Malešicích lidem svrchupsaného Pro- kopa, a o zmuéenie, jakoZ sé jesti stalo témuž Maříkovi; i slovutní a opatrní Vaněk Slovan- ský rychtář, Janek Dúpovec, Vaněk Drlík a Jan Strašnický, ubrmané — takovéto jsü — vypověděnie učinili —: aby Mařík svého jmě- nie a statku, kteréž za tiem Prokopem má, mocen byl svésti, prodati, zastaviti, směniti, vzdáti toliko v jistě, aby Prokop svrchupsaný svým úrokem potomním jist byl. A dali-li by jemu sirotci z čeho vinu, anebo kto jiný, aby jim v tom právě práv byl, tak jakož to zbožie záleží a za právo. Také jest vyrčeno — že 

Strana 47
Malešice. 47 Mařík nadepsaný má svoboden a bezpečen býti před Prokopem — i před jeho služebníky a poddanými —. Actum feria II. post Jacobi — anno sc XLII. (Rukop. č. 2099 f. 606.) 4. 1444, 27. dubna. Já Prokop Bervik z Malešic sám za sé i za své dědice a budúcie vyznávám tiemto listem —: jakož jsem prodal deset kop gr. platu ročnieho, holého, věčného na.zboží a dědinách svých v Malešicích, na tvrzi, na dvoru popluzním — poctivému mistru Janovi z Příbramě za sto kop gr. pr., a ten jistý plat sem jemu trhem ve dsky zemské vložil; a on mistr Jan dále zapsal také dckami zem- skými těch 10 k. platu poctivým Petrovi z Krá- lové Hradce a mistru Maříkovi z Benešova, že já nadepsaný Prokop Bervík i moji dědici a bu- dúcí chtí k tomu, protože nynie komornieci na úroky propúštěni nejsú, aby již jmenovaným mistru Janovi, mistru Petrovi a Maříkovi, vě- řitelóm mým, i jich budúcím těch deset k. gr. platu podle jich desk — vydáváno bylo —. Na potvrzenie svú sem pečeť vlastní k tomuto listu přivěsil, a — prosil sem — panoši Jana z Kralovic, purkrabie hradu Pražského. — Jenž jest dán 1. MCCCCXLIV ten pondélí po sv. Jiřím. (Orig. listina v arch. kap. sv. Vítské.) 5. 1448, 19. prosince. Ve jmeno božie amen. Já mistr Jan z Přibramě, farář kostela sv. Jiljie v Starém městě Pražském, vyzná- vám tiemto listem oc, že ačkoli — nemocen a nedużiv jsem na tóle — však proto zdravého rozumu a paměti dobré pożivaje — toto mé po- slednie porucenstvie a konećny imysl vuole mó zpósobuji obyčejem takovýmto: Najprvé učinil sem ačiním umělé a rozšafné lidi mistra Petra z Hradce, mistra Staňka z Gnezna, v ty časy děkana učenie Pražského a probošta kolleje Karlova, a Mikuláše mydláře měštěnína téhož Star. M. Praž., kmotra mého, pravé a mocné poručníky téch étrnádeti kop gr. iroka a platu roćnieho a věčného na tvrzi a na dvoru po- plužniem s dědinami jeho v Malešicích, kteréž jsem kúpil i zaplatil, a mám to sobě od Pro- kopa, dobré paměti Bervík řečený, ve dsky zemské řádně vloženo a zapsáno, a kterýžto plat já také týmž poručníkóm zdráv ještě jsa týmiž dskami zapsal sem, ježto všecko to plnějie dsky v sobě zavierají a svědčie. A k tomu přidávám k nim čtvrtého mistra Jana z Čáslavě také za pravého a mocného poruč- níka. Jiné všecky pak věci movité po mně — poručil sem — svrchupsanym mistru Petrovi z Hradce a Mikulášovi mydláři kmotru mému, aby oni ty věci — rozdali sestřenci mému, kněžím a žákóm chudým, na kostel i jinam —. K tomu také přidal sem jim — urozeného pana — Alše z Žeberka za pomocníka —. Vy- znávám také, že Prokop Bervík — zuostal mi jest — dlužen čtyřidceti kop bez jedné kopy, a v tom jest mi zastavil list, jenž svědčí na sto kop gr., pod takovü umluvü a vymienkü, když by mi koli dluh muoj zaplatil, że jemu ten list na sto kop gr. má zasě vrácen býti. Actum feria V* ante Thome apostoli. (Rukop. č. 2119 f. A 8.) 6. 1525, 18. listopadu. Ladislav Malešický z Černošic dědiny své v Malešicích, tvrz, dvuor poplużni s poplużim, ves celi tudież a dvory kmecí — v Dvorcích dvory kmeci s poplu- žím, což tu měl, a v Hrdlořezích krčmu svo- bodnü s poplužím, s dědinami, lukami, lesy, potoky, řekou Vltavú, rybníky — prodal purk- mistru a radě i vší obci města Prahy — za 2000 k. gr. pr. Act. v sobotu před sv. Alžbětú 1525. (Desky zemské větší č. 5 fol. В 14.) 7. 1527. — Počtové se poznamenávají, kteří jsú činění za 1. 1527 pro pamět. — Z Malešic CCLXVII k. č. — suma nákladu na dvuor MCCXCIX kop XXVII gr. (Rukop. č. 331 fol. 76.) 8. 1528, 27. ledna. Jan Záloha jakož byl prodal dědiny ležící v M. vokolo cesty podle Pro- kopa Malešického a Vaňka rychtáře Šešovského, Janovi Formanu — za 38 k. m., i k žádosti úředníkuov Jan Záloha i Jan Forman dotčené dědiny a ten trh propustili Řehákovi a sy- nuom jeho z M. Actum feria II. ante Purif. (Rukop. é. 2152 f. D. 17.) 

Strana 48
48 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: 9. 1529, 7. ledna. Jakož jest prodal Jan Novák Jírovi Velikému dvuor v M , kterÿz jest po ohni týž Novák koupil od pána Malešického, a před ohněm byl jest nějakého Šícha, kterýžto po vohni odtud ušel, a ten dvuor zase postavi] pán Malešický ; i nalezl se sirotek pozuostaly po témž Šíchovi, Vondráček, a ten se vosadil v Korycanech na místě Říhově, a ten se táhne na peníze, kteréž Jíra klade Novákovi — I učinili jsú páni [výpověd] a 4 k. m. Von- dráčkovi propustili — Act. f. 5. ante Felicis. (Rukop. č. 2155 fol. 95.) 10. 1531, 10. ledna. Mikuláš Kokeš k. Ja: novi synu svému, a Martě nevěstě své, grunt v M. od Barbory, Jiříka Šaršouna vdovy, za 70 k. Actum fer. III. ante Anth. (Rukop. č. 2133 III. fol. 46.) 11. 1531, 11. listopadu. Martin Beran a Kateřina koupili 2 str. vinice Malešické, kteráž jest vedle rychtářovy, od Jakubovy manželky za T!|, k. m. Actum die Martini, (Rukop. č. 2133 III. f. 41.) 12. 1532, 20. ledna. Kuba, rychtář z M., koupil dvuor tu v M. od Riehy za 130 k. m. Act. die Fabiani. (Ruk. é. 2133 III .f. 41.) — Týž koupil dědinu Zálohovskou k svému dvoru od téhoz ltiehy za 38 k. (Tamtéž.) — 27. srpna. V úterý po sv. Bartoloměji pošacován statček v M. po neb. Janovi Brožovi, po kterém zů- stala Dorota manželka a dvé dítek, Jíra a Václav, a táž Dorota stav změnila a zvolila sobě manžela Jana. Položen v XC k. m, tak aby vydali sirotkóm po XXX k. (Tamtéž f. 47 ) — 80. listopadu. Zikmund, bratr Jana Šilhavýho zedníka, k. grunt od Prokopa za 75 k. Act. die Andree. (f. 48.) — 3. prosince. Jíra Vrbík z Florence a Anna k. 2 str. vinice: od Fri- dricha Bílka za 16 k. Act. feria II. post An- dree (f. 49). 13. 1533, 11. října, Jakub z Mratína a Marta k. dvuor od Duchka Velikého za 80 k. Act. sab. ante Galli. (f. 55.) — 11. listopadu. Bartoň tesař a Majdalena k. 2 str. vinice mezi Martinovou Beranovou a Knotkovou od Vaüka kováte M., za 6 k. Actum die Martini. (f. 56.) — Simon sedlák od sv. Kateřiny dává 2 str. vinice vedle Šimonkový Vaňkovi, kováři M. Eod. die (fol. 56.) — Martin Beran k. 2 str. vinice od Pro- kopa za 13 k. Eod. die. (Tamtéž.) 14. 1534, 25. července. Mikuláš Krtský frajmark učinil s Kubou, rychtářem z M, o kus dědiny, takže postoupil Kubovi dědiny blíž k M., a zas Kuba dědiny blíž k městu. Act. die Jacobi (2133 III. f. 59. — 31. října. Fridrich Bílek z Vopatovic k. vinici u M. 2 str. vedle Vrbíkový a kovářové od Šimona Bílka, bratra svého, za 9 kop. Act. f. 6. post Sim. et Jud. (f. 60). 15. 1535, 25. února. Jakub šlotýř z Chu- dobic a Kateřina k. vinici 2 str. za M. vedle Bartoně tesaře a s kraje od Víta Knotka za 10?/, k. Act. f. 5. post Mathie (Rukop. 2133 III. f. 66). 16. 1535, 25. listopadu. Jan nádenník k. vinice 1 str. u M. vedle Beranovy a Matěje bratra svého, od Martina Berana za 8 kop. Act. die Katherine. (Ruk. 2133 III. f. 76). — Vaněk Černý a Markyta k. vinici za M. nad rybníčky podle Jana Nohavièky, kréméte Se- šovského, a pole kovářova od Václava kováře z M. za 10 !/, kop. Stalo se o svátcích Ván. (fol. 79.) 17. 1537, 9. června. Jiřík Smetana a Alžběta k. krčmu s lúkou podle též krčmy v M. od úřadu šestip. za 30 k. (úroku k obci 4 k.). Úředníci k tomu přidali za samou krémou XX záhonuov dědiny a puol louky pod rybníky za M., kterúž polovici druhú drží krčmář Šešovský. Act. v sobotu před sv. Ví- tem. (Ruk. 2133 III. f. 80.) — 6. října. Jan Nohavička, krémát Hrdlofezsky, a Markyta k. 2 str. vinice za M. nad rybníčky podle Vrbí- kovy vinice a kováře Fridricha Bílka z Vopa- tovic za 26 k. Act. v sob. po sv. Frant. (fol. 81). — 1. prosince. Vondřej drvoštěp a Alžběta k. 1 str. vinice u M. podle Beranovy a Vrbíkovy od Matěje, starýho zvoníka od sv. Jindřicha, za 17 k. Act. sab. post Kath. (f. 82. — Tíž 

Strana 49
Malešov. 49 k. 1 str. vinice nad rybníčky od Jana náden- níka za 22 k. (Eod. die) (f. 93) — 18. 1542, 8. září. Jakub z Michle koupil dvuor a statek sirotčí po nebožtíkovi Petrovi pozuostalý tu v Malešicích stěmi nábytky a stím hospodářstvím od pánuov úředníkuov šesti- panských — na místě těch sirotkuov za CC minus jedné kopy mw. — Stalo se v pátek den Narození M. boží. (Rukopis č. 2150 f. 31.) 19. 1546, 17. listopadu. Purgmistr a rada i všecka obec Nového M. Pr. — přiznali se před úředníky pražskými zase k zápisu a k platu komornímu, kterejž prvé jest v des- kách byl — že mají a povinni jsou platiti a dávati každý rok pět kop gr. pr. č. platu roč- ního celého a věčného mistruom, děkanuom, studentuom Koleje králové Její Mti —. V kva- ternu trhovém I. sc XLVI v středu po sv. Brikcí. (Rukop. č. 331 f. 133.) Malešov. 1. 1443, 22. srpna. Jakož jest byla nesnáz a ruoznice mezi Bernartem Falknawer z jedné a inezi Petrem Ruthartem z Svoješic z strany druhé o listy, kteréž svědčie na Malešov, o něž jesti mezi nimi ruoznice byla, i opatrní Hynek Řepnice a Prokop z Trnové z strany Bernarta svrchupsaného, Franc z Chrudimě a Tuoma švec z strany Petra svrchupsaného, ubrmané — takovéto jsú vyrčenie učinili: Najprvé aby Petr svrchupsaný zastúpil Ber- narta ve XXX k. od Janka od ciesaře a pěti kop aby jemu raden a pomocen byl od Diviše z Sekyřic dobýti, aby Falknawrovi dány byly, a v pól třetie kopě u Mužíka aby jeho také zastúpil. A když to zjednáno bude, aby Petr svrchupsaný listy své — vzal —. Actum pleno in consilio feria V. ante Bartolomei anno XLIII. (Rukop. č. 2099 fol. 800.) 2. 1530, 30. dubna. (Mezi Václavem z Malešova z jedné a Annou, manželkou Ma- těje Vrby.) Václav z Malešova, bratr nebožtíka Jana Vrby, žádal, aby jemu kšaft nebožtíka Jana Vrby čten byl. A potom k tomu milu- Archiv Český XXVIII. veno: Poněvadž nebožtík Jan Vrba byl jest pán statku, pán dítěte svého, a kšaftem pořádným svým všecek statek po smrti své poručil jest dětem Váňovým, jestli by synu jeho poslúchati a poručníky se spravovati nechtěl, anebo kdyby týž syn jeho umřel, aby týž statek všecek na též děti Váňovy přišel. I Váňa žádá vedle téhož kšaftu bratra svého vedle práva male- šického pořádně učiněného i knihami stvrze- ného, abyste jemu týž statek po bratru jeho pozuostalý na místě dětí jeho vydali a spra- vedlivě vedle téhož kšaftu jeho zachovali. Dělal-li jest pak syn jeho jaký kšaft a jinému komu to poručil, znáte, že jest toho učiniti nemohl přes vuoli otce svého, jehož týž otec pánem jest byl i statku. A Václav témuž kšaftu mladého Vrby místa nedává, že jest jej přes vuoli otce svého učinil, ale vedle kšaftu starého Vrby, bratra svého, na místě dětí svých žádá za spravedlivé opatření. Proti tomu Anna, manželka někdy Matěje, syna Jana Vrby, skrze přítele svého promluvila, že mladý Vrba, manžel její, kšaft jest učinil a ona vedle téhož kšaftu manžela svého praví se ktomu ke všemu statku pozuostalému právo- a spravedlnost míti a zmocnění téhož statku vedle práva žádá. A v tom se táhla na kšaft Matěje Vrby, manžela svého. Původ: že jest konečná vuole byla ne- božtíka otce Vrbova, aby po smrti syna sta- tek spadl na Váňovy děti, nebo právo jest, že jeden syny a dědice maje a vida lotra po městě, an s palicí běží, muože jemu statek svuoj poručiti, by pak i synové tomu na odpor byli. Nebo starý Vrba, kdyby chtěl, aby mohl mladý Vrba, komu by chtěl, statek poručiti: mohl-by byl kšaftu nečiniti. Poněvadž jest syn, když on umřel, leta jměl a na něho statek připadl by, ale proto jest kšaftoval, že jest ta vuole jeho byla, aby po smrti syna statek na děti Váňovy spadl. A tak mladý Vrba ne- mohl jest kšaftem svým zrušiti kšaft a vuole konečné otce svého, leč by jemu Váňa byl na místě dětí svých k tomu povolení své dal; ale 7 

Strana 50
50 E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: nikdy jest jemu k tomu povolení nedal. Protož vedle kšaftu bratra svého Váňa žádá na místě dětí svých za spravedlivé opatření. Tu my — takto jsme mezi stranami na- dezli: Poněvadž nebožtík Jan Vrba kšaftem pořádným poručil jest všecek statek svuoj Matejovi Vrbovi, synu svému, aby jemu ho po- ručníci do let dochovali, jestli by jich po- slúchal a marně neutrácel, a tyż Matej syp jeho nikdy jest při právě z toho viněn nebyl, aby se týmiž poručníky nespravoval a marně utrácel, že leta přirozená maje, manželku po- jal a statek všecek též Anně, manželce své, poručil. I z příčiny té ona Anna, manželka téhož Matěje Vrby, vedle kšaftu jeho podle práva k tomu ke všemu statku právo a spra- vedlnost má. Tu Václav — jse odvolává —. Dáno v Kouřimi po sv. Gertrutě [po 17. březnu] l. XXX*. Tu my — ortele tohoto — po- tvrzujem. Actum sabbato ante Philipi et Jacobi (30. dubna] 1530. (Rukop. &. 93 f. 137.) Malotice. 1492, 10. listopadu. Já Ctibor Rohlík z Malotic vyznávám —- Ze jakoZ jest udélal k&aft na Nov. M. Pr. Prokop, syn někdy Vávry zlatníka, měštěnína Star. M. Pr., v kterémžto — odkázal jest CLX k. u p. Řehoře mečieře, poručníka svého, měštěnína St. M. Pr., z kte- rýchžto peněz Matúšovi z Veleně pastorku Pře- myslovu, kterýž u Hory obýval, přieteli svému, odkázal C k. — kteréžto právo od Matúše z Veleně — mám řádně dané —: přijal sem a zdvihl od Tomáše a Víta synuov nebožtíka Řehoře mečieře a od Bohuslava Legata po- ručníka jich CLX k.; protož — je — kvituji —. Na potvrzenie i budücí pamét toho peéet mü vlastní přitiskl sem k tomuto listu dobrovolně, prosiv ur. p. p. Marše z Švamberka, uroz. panoší Václava z Brodce a Václava Hulmaty z Žetenic, že jsú také pečeti své dali — při. tisknúti —. Jenž jest dán l. — MCCCCXCII v sobotu před sv. Martinem. (Rukop. č. 94 II. f. 59.) Malovary. *) 1. 1434, 20. prosince. Prout causa trac- tabatur inter Drslaum de Malowar ex una et Jacobum Strziebrsky civem Maioris Civ. Prag. parte vertente ex altera occasione disbrigacionis curie ibidem in Malowar consite, quam dictus Jacobus ab eodem Drslao iuxta contractum empcionis et consignacionem notule super foro eiusdem curie confecte habere volens eundem Drslaum impetebat; providi et solertes Ctibo- rius a tabulis terre et Johannes Rozemberk, arcium liberalium baccalarius, amicabiles com- positores, — huiusmodi pronuncciacionem inter ipsos fecerunt: quod pretactus Drslaus duos disbrigatores omagiales ad tres annos — pre- fato Jacobo substituere debet et tenetur, ut, si idem Jacobus iure omagiali, quicquid dictam cu- riam in sui tencione pretactus Drslaus involve- rit, impeteretur, dicti disbrigatores disbriga- reut. Ulterius pronuncciarunt, quod sepedictus Drslaus litteram capitalem super empcionis contractum curie prelibate et e converso Jacobus prelibatus litteram capitalem super residua parte pecunie dieto Drslao pro antedicta curia sol- vende unus alteri tempore sinodus nune proxime celebrande perficere et complere tenentur —; ceterum pronuncciantes, ut. — Drslaus in du- abus ebdomadis a crastina die computando de dictis bonis — Jacobo condescenderet. — Actum pleno in consilio feria II. in vigilia s. Thome ap. a. etc. XXXIIII. (Rukop. €. 87 fol. 33. a č. 2099 f. 390.) *) V deskách dvorských č. 61 fol. 179 čte se: Sophia, dei gracia. Romanorum et Boemie regina, re- cognoscimus tenore presencium universis, qualiter bona in villa Malowar per mortem Mathie ibidem de Malo- war ad nos, tamquam reginam Boemie, secundum con- svetudinem regni Boemie diu tentam et approbatam sunt legittime devoluta: consideratis enim multiplicibus meritis et serviciis strenui militis Johannis dieti Ki- jiatha de Zasady, magistri curie nostre, sibi dicta bona taliter per mortem dicti Mathie ad nos devoluta contulimus, donavimus et dedimus graciose et liberaliter, prouf ad nos pertinebant. Ipseque prescriptus Johannes Kijatha, magister curie nostre, eadem bona circa ta. bulas curienses auctoritate nostre donacionis obtinuit 

Strana 51
Malotice— Malovary. 51 et adeptus est pacificam eorum possessionem. Demum iterum Johannes Kijatha ipsa bona de bona volun- tate nostra vendidit boneste matrone Katherine de Malowar, relicte olim predicti Mathie de Malowar, Mikssikoni de Ulibicz nec non Johanni de Porzieczan et de ipsis bonis eisdem condescendit, prout in tabulis curiensibus hec singula continentur plenius et notanter. Que quidem bona ipsa Katherina, Mikssiko et Jo- hannes prefati habent tenere, possidere, dare, legare etc et de eisdem, solum ad manus seculares, pro libito sue voluntatis disponere cum omnibus suis iuribus et pertinenciis ac usufructibus, veluti dictus Mathias tenuit et possedit; sic tamen, quod servicium, ad quod pre- dictus Mathias et alii possessores eorundem bonorum antiquitus obligati extiterant, debent et tenentur no- bis et successoribus nostris — facere et exhibere, sicuti antecessores eorum antiquitus hoc fecerunt. Datum Prage a. d. MCCCCXI. decima die mensis Octobris. Act. a. d. MCCCCXVII sabbato die ante Purif. [1. ünora]. 2. 1435, 29. ledna. Jakož jest pře a róz- nice byla mezi opatrnými Jakubem Střiebr- ským a Jankem synem jeho, měšťany Star. M. Pr. z jedné, a Drslavem z Malovar, mé- štěnínem téhož města Pr., z strany druhé o ně- kterakü zahradu v Malovařiech na tom zboží, kteréž jest jim týž Drslav prodal, položenú, na nížto zahradě již jmenovaný Drslav tři k. gr. platu ukazoval jest: i páni purgmistr a konšelé svrchupsaného města Pražského slyševše ža- loby i odpory obú stran svrchupsanü i také lidi úmluvnie a litkupnie, kteříž jsú mezi nimi o to zbożie trh učinili, a k tomu notuli trhu z obú stran popsaného; a dále také slyševše svědomie starodávních odtudž z Malovar a zvláště svědomie Hodkovo, na něhož sě jest týž Drslav táhl, kterak ta jistá zahrada nenie zvláště oddělena od toho zbožie, kteréž jest jim napřed psaný Drslav prodal, ani v které jiné právo vysazena, než jako jiné dědiny k to- mu jistému dvoru přislušejície ; i vyřkli jsú a vy- pověděli ortelem pravým a dokonalým, přikazu- jíce, aby již jmenovaný Drslav nadepsaným Ja- kubovi a Jankovi ten trh držel, ták jakož jest jim prodal, dalších zmatkóv a nesnází jim v tom zbo- ží a trhu nečině. Actum sabbato ante Purificaci- onem. a. 9c XXXV. (Rukop. č. 992 f. 162.) 3. 1435, 30. zárí. Petra relicta Jirzikonis de Malowar dat et resignat agrum duo sta- dia habentem, quem ab Annua matre Martini Kudrlonis, qui eundem a filio suo in dotalicio- habuit, situm inter agros Ssibakonis ibidem de Malowar hinceinde, Stephano de Jessin post Byetkam glorem suam — eo omni iure, prout. ipsa sola dictum agrum a prefata Anna emptum — habuit —. Actum die Jeronimi a. XXXV. (Rukop. &. 87 f. 59.) 4. 1437, 20. března. Kdyz jesti pte a ruoznice aZ dosavad trvala mezi slovutnym Drslavem z Malovar z jedné, a Jankem synem Jakubovym, řečeným Střiebrským, z strany druhé o puol kopy platu, pro kteréžto puol kopy platu Janek — Drslava jest nařekl pravě, že jest on s otcem to zbožie v Malovařiech se XIIti k. platu küpili u Drslava — a tak že té puol k. platu na téch XIIti k. platu se nedostává; a proto Janek, poloZiv puol tfetie a třidceti k. peněz ostatečných za to zboZie v Malovařiech Drslavovi v plné radě v St. M. Pr., ty jesti stavil, donévadZ by sé jemu o té puol kopy platu od Drslava nestalo spra- vedlive. Ale Drslav dával jest Jankovi vinu pravě, že by penéz neplnil —. Tehdá páni — St. M. Pr. — vypověděli — aby té puol k. gr. platu pominulo —. Actum feria IIII. ante- Palmarum. (Rukop. č. 2099 f. 441.) 5. 1437, 17. června. Procopius Hobssow- sky fassus est, se a Johanne nato Jacobi dicti Strziebrsky tres s. et XXII gr. pro duobus str. pro iure coloni, gui fuit in Malowar — rece- pisse. Act. fer. II. post Viti anno oc XXXVII. (Rukop. é. 2099 f. 461.) 6. 1451, 25. srpna. Wenceslaus de Tuchlo- wicz et de Malowar protestatus est coram bene- ficiariis curie regalis, quod omnes pueros suos cum universis et singulis bonis et hereditatibus. suis habitis et habendis et signanter in Malowar- ziech, municione, curia arature, curiis rustica- libus cum censu, cum agris — nec non et alia. omnia bona — committit — Offeze sorori sue germane et Martino dicto Meysner de Luzna. 7* 

Strana 52
52 ita, guod facit eos veros patres commissarios omnium premissorum; tali tamen condicione interelusa: si ipsum Wenceslaum cut ipsius pueris mori contingerit priusquam prefatos commissarios, tunc bona et hereditates predicte debent ad ipsam Offkam sororem suam de- volvi pleno iure sine preiudicio iuris regii omagialis. De cuius fide bene confidit, quid- cunque ipse Wenceslaus mandabit disponere per litteram cum bono testimonio, quod ijsa hoc fa- ciet et tenebitur cum consilio Martini, alterius commissarii —. In casu verosi ipsam Offkam mori contigerit priusquam Wenceslaum predictum, aut ipsius pueros, ex tunc Martinus predictus inanebit verus commissarius omnium premisso- rum ompia implendo, prout habebit per lit- teram in commissis —. Act. a. MCCCCLI feria quarta post Bartholom. (Desky dvorské č. 25 fol. 17.) Malovidy. 1416, 29. července. Wenceslaus Gurem, scolasticus et canonicus ecclesie Pragensis reve- rendisimi in Christo patris et domini domini Con- radi, dei gracia archiepiscopi Pragensis, aposto- lice sedis legati, vicarius in spiritualibus gene- ralis, notum facimus tenore presencium univer- Sis, quod coram nobis et actis nostris iudiciariis personaliter constitutus nobilis et strenuus miles dominus Johannes de Chotieniez et do- miuus in Wlassim in presencia lionorabilis viri domini Johannis, prioris monasterii s. Crucis in Praga, ordinis fratrum de penitencia bea- torum martyrum, nobis exponere sponte et libere ac sano et deliberato animo curavit, qualiter ipse, premissis debitis tractatibus cum prefato domino priore et fratribus conventus monasterii antedicti, eisdein fratribus et ipso- rum successoribus et pro ipso monasterio et fratribus in ipsorum monasterio degentibus pro eerta summa pecunie sibi per eosdem fratres in toto data et persoluta sexaginta s. gr. de- nariorum prag. census annui et perpetui de et super universis et singulis bonis suis in Wla- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ssim, Naczeracz et villis Zdislawicz, Malowidy et Onssowicz, censibus, curiis, iuribus ad eadem bona spectantibus et pertinentibus iusto titulo empcionis et vendicionis vendidit; promittens bona fide sine dolo et fraude prenomiuatis fratribus prescriptum censum sexaginta s. gr. predictorum annis singulis temporibus perpetuo affuturis per se, heredes et successores suos, dictorum bonorum —- possessores —, persol- vere —. Datuui et actum Prage anno domini millesimo quadringentesimo decimo sexto, die vicesima nona mensis Julii. (Rukop. 6. 992 fol. 192.) Malšovice u Hradce Králové. 1544. 21. března. (Mezi Annou z Par- dubic z jedné a Řehákem z Malšovice z strany druhé o nápad.) Awnna z Pardubic, poddaná JMti pána pana Jana z Pernštejna, viní Ře- háka z Malešovic 7 polovice statku všelijakého a z svrchkuov, z mlejnu, na kterémž jest on Řehák mlynář v Malšovicích, a to nápadem, kterýž na ni přišel po nebožtíkovi Janovi, synu jejím. Řehoř mlynář odpověď dal: jemu že se vidí, že v statku v tom, kterýž na Řeháka přišel po otci, táž Anna spravedlnosti nemá; neb kdy Jan se ženil, bylo jich patero a Jan voženivši se nezavadil statku polovice než, jak smlúvy sú svadební, do dne a do roka. I ne- přebyl Jan dne a roku, než prve dne a roku umřel; tolikéž i dítě, po kterémž spravedlnost jmíti praví, jest umřelo dříve roku. Neb kdyby na dítě spravedlnost přišla, to by se všecko zde ukázalo. Neb nač Jan Annu uvedl, to ona všecko pobrala. Anna žádala, aby to v paměti bylo, že mluví, že by Anna všecko pobrala, žádajíc, aby toho páni odložili, že ukazovati chce. I odloženo do jiného času. Při jiném pak stání Zigmund muož Anny jsa zmocněn od též Anny manželky své dal od sebe mluviti: Nejprvé že po přátelství statek připadá, pak nejprv že na Jana nápad přišel po otci. Dal na to éísti právo v kap. 27, art. 20. A potom mluveno: Zřetedlný a 

Strana 53
Malovidy — Mateřov. 53 světlý statek že sou páni slyšeli, že nejinému, nežli po otci na syna přichází; a kdyby dítě umřelo, tehdy na máteř. A tak když dítě umřelo, připadlo to na Annu máteř jeho. Neb splodivše dítě, do smrti s ním byla, stavu nezměnila, věna nevzala, než s tím se vším do smrti s ním byla. A kdyby umřela, to by bylo na dítě spadlo. Neb kdož po kom nápadu čeká, če- kancem toho bývá; a zas na druhou stranu. I tak na ni nápad jako na nedílnou přišel. A na to dal čísti právo v kap. 27, art. 29. A potom mlu- veno: Ten artykul páni že slyšeli, že na žá- dného nemá spadnouti, nežli na nejbližšího pří- tele a bližší není nežli máti po synu. To zjevně slyšeli páni, že kdyby umřela máti, že na dítě připadá statek; a tuto máti, stavu nezměnivši, s nimi se sdělila a ničímž dílno nebylo. A při tom čtěno právo v kapit. 64, art. 4, roz. 12. Potom od Zigmunda mluveno: I to Ze uka- zuje, že žádný nápadu nemá než otec a máti po synech. Dále také čten artykul pátý z též kapitoly 64. A potom mluveno: To že se již ukazuje z práva a z pořádku, že Anna po Janovi muži svém. a synu nápad pravý má, žádajíc, aby při nápadu pořádně v tom statku zuostavena byla. Tu pan purgmistr a rada [Hradce Krá- lové] — toto z práva nalézají: Poněvadž se za právo drží, že [když] žena zplodie dítě, kteréž když by se narodilo, tak dlúho živo bylo, což by stěny domu spatřiti mohlo: za dědice zuo- stává. A po takových dětech máti, ač by stavu nezměnila, jakž i děti po mateři, nápad ob- držují. A protož ona Anna, poněvadž jest to pokázala, že jsúc s Janem manželem svým dědice zplodila, a ten otce svého živností pře- čkal, a ona Anna zas téhož syna svého též živ- ností, stavu nezměnivši, přečkala: protož táž Anna évagryné Řehákové po synu svém dílu toho, kterýž na něj po otci jeho přišel, kte- réhož jest Jan otec téhož dítěte užiti jměl po.otci svém Pavlovi, mlynáři z Malšovic, užiti má; však tak, jakž jest to on Pavel mlynář kšaftem svým, kterýž o svém statku učinil, nařídil. Actum fer. V. die Antonii [17. ledna] anno 1544. Zigmund na místě Anny z nálezu děkoval a Řehák vzal apelací ku právu vrch- nímu. Tu my — ortele tohoto — potvrzujeme. Actum die s. Benedicti [21. bfezna] 1544. (Rukop. č. 93 f. 301.) Maslovice. 1435, 3. prosince. Jakož jest pie a róz- nice byla mezi slovutným Václavem Bašeským a Jindřichem z Chvatěrub z jedné a Hanuškem ze Lhoty z strany druhé o mlýn pod Moslo- vici na dole položený o nezdrženie příměřie mezi sebú a oněkteraků vraždu, jakož sú Mar- tina z Vojkovic, člověka svrchupsaného Hanuška, nařkli; i slovutný a opatrní Alexander z Dě- tfichovic a Martin Drbar z pfiekopa, ubrmané a přátelští smlúvce mocní, — a Jan Bechyné, najvy$8í ubrman — takové jsú vyřknutie uči- nili: Najprve dno nebo městiště toho mlýna Vaniečkovi z Nojčic a Machovi Sapalovi z Ma- slovic jsú mocně přiřkli —; ale svrchek nebo mlýnici toho dna a mlýna svrchupsanému Ha- nuškovi sú mocně přisúdili tak, aby on to mohl zkaziti, pobrati, odvézti aneb s tiem učiniti ja- kožto s svým vlastním —. Actum sabbato post Andree 9c XXXV. (Rukop. č. 87 fol. 68.) Mateřov. 1407, 12. března. Johannes Rulant, con- stitutus coram dominis in consilio, promisit pro Vitkone de Turowicz racione duarum littera- rum, guas ipse recepit a Petro barbitonsore Brevi, gue circa eum fuerunt reposite per Wilhelmum de Ostrozna, sonantes super here- ditate seu bonis in Materzaw; sic videlicet, quod si infra annum et diem aliquis venerit, cui melius ius competeret ad ipsas litteras, quam ipsi Vitkoni, quod tunc easdem litteras viceversa reponere debet. Si vero nullus infra annum veniret, cui melius ius ad ipsas litte- ras competeret, ex tunc ipse Johannes Rulant debet esse liber et solutus. Actum sabbato ante Judica 1407. (Rukop. é. 2099 f. 14.) 

Strana 54
54 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Měcholupy. 1. 1353. — Item Nicolaus Clementer emit unam hereditatem erga Fridlinum Piper in Mecholup Minori. (Rukop. & 987, f. 14.) 2. 1364. — Meynil Dubiez emit XX. s. census perpetui erga Jeykelinum Reezeri super Mecholib. (Rukop. 6. 987, f. 218.) 3. 1392, 17. září. Welico de Wrutek, pro tunc magister civium, — consules notum facimus — quod d. Wenceslaus dictus Dobrman, canoui- cus ecclesie Wissegradensis, impetivit Lauren- cium pannicidam, nostrum concivem, pro ovis quibusdam, asserens esse censuales, quod sibi ea retineret. Et predictus Laurencius respondit, quod nunquam aliqua ova censualia alicui sol- verit, trahens se super predecessorem dicti d. Wenceslai, d. Hanconem, qui fuit possessor illius curie in Myecholup, unde dicta ova ipse d. Wenceslaus repetivit — — Consules — re- cognoverunt — quod dicta ova non fuerint censualia --. Act. [in consilio Nove Civ. Pr.] die s. Lamperti a. XCII. (Rukop. č. 2072, f. 81) 4. 1415, 6. března. Jitka relicta olim Jin- drzichonis tabernatoris de Micholup, Rzehaco carnifex, cognatus dicte Jiteze, promiserunt et obligaverunt se, prout taberna ibidem in Mi- cholup per Sigismundum Clementem vendita existit pro XXVI. s. gr., de qua pecunia ipsis pro porcione ipsorum iuxta pronuncciacionem inter ipsos factam XIIII. s. gr. minus fertone cesserunt et ipsis sunt date, in casu, si aliquis veniret, qui eandem tabernam pro debitis per dictum — Jindrzichonem contractis impeteret ultra debita per ipsos -— persoluta, extunc ipsi ab huiusmodi debito ipsam tabernam li- bertare debent. Actum [in consilio Maior. Civ. Pr.] feria IIII. post Oculi. (Rukop. 6. 2099, fol. 46.) 5. 1424, 3. listopadu. Anno oc XXIIII? feria VI. post Omnium sanctorum. Nábytkové z Velikych Měcholup sirotkuov nebožce Jano- vých, ježto paní Benigna stupovala; a to jest ohledáno pány Pražskými, panem Janem od páteřuov a panem Vaňkem od bab oc. Najpr- ve čtyři peřinky a ty nemají cích. Item pol- štář prašný jeden a dvě podušce bez cích. Item polštáře dva, z jedné strany koží črvenů povlečená a z druhé strany suknem, a ta str- haná. Item krávy tři. Item jalovice jedna. Item kaneci, jeden veliký a druhý malý. Svinky čtyři. Item prasce tři názimčata, ovec pět, jehňat čtyři. Item dva koníky, jeden vraný a druhý črvený. Item kur čtvero. Item husy tři. Item ovsa k setí v stožeru. Item ječmene a Zita málo. Item pluh jeden. Item truhly, al- mary prázdné a stoly. (Tamtéz f. 148.) 6. 1434, 31. prosince. Barbara relicta Jo- hannis Kapliez fassa est, se debitorie obligari in IX. s. gr. cum media Anne, olim relicte Ni- eolai Sysl, nunc vero conthorali Nicolai filii predicte Barbare, et eidem Nicolao. In quo quidem debito ipsis — condescendit de uno suo thabernatore censuali in Miecholup —. Actum feria VI. post Nativitatem Christi anno 9c XXXIII. (Tamtéz f. 391, č. 87 f. 35) 7. 1439, 10. bfezna. Famosi Procopius Barwik et Procopius de Trnowa, arbitri — inter dominam Annam relictam olim Sisel de Antiqua Civ. Pr. et Duchkonem de Sotalicz, civem Nove Civ. Pr. occasione taberne in parvo Miecholup site, que est Duchkonis pre- dieti, domina autem illorum bonorum est ipsa Anna; que domina dedit et dat Duchkoni indu- eias, alias lhuotu, ex dicta pronuncciacione ar- bitrorum ad duos integros annos —. Duchko vel sui successores tenentur censuare domine Anne in festo s. Galli quadraginta quinque gr. — et in festo s. Georgii — quadraginta quinque gr. —. Actum fer. III. [in consilio Nove Civ. Pr.] ante festum s. Gregorii anno 9c XXXIX*. (Rukop. é. 2082 f. S. 3.) 8. 1439, 1. srpna. Stala se jesti přátelská smlúva skrze Prokopa Barvíka a Prokopa z Tr- nové mezi paní Annú vdovú, řečenů Syslová, měštkú Starého Města Pražského, z jedné, a Duchkem Sotalickým z Nového Města z strany 

Strana 55
Měcholupy— Mělník. 55 druhé o měštiště krčemnie v Měcholupiech s dědinami, i což k té krčmě příslušie, takováto: že svrchupsaný Duchek přijímá tu jistú krčmu i s dědinami k ní příslušejícími od napřed psané panie Anny v puol druhé kopy gr. platu ročnieho ku placení a vydávání na roky dole- psané. Ale že ta jistá krčma i s dědinami tato leta búřivá jest velmi zpustěla: i dala jest a mocí tohoto zápisu svrchupsaná Anna dává napřed jmenovanému Duchkovi a jeho dědicóm lhótu za dvě letě pořád zběhlé od tohoto sv. Jiřie, ježto nynie najprve přijde, počítajíce, že jie nemá platiti úroka svrchupsaného. A v těch dvú letú jestli že by kto kterým právem svr- chupsanému Duchkovi anebo jeho náměstkóm <ehtěl na té krčmě překážeti, kromě ruky mocné: tehda již jmenovaná Anna má jeho há- jiti a brániti a z toho narčenie jeho vysvobo- diti; také sama ani její dědicové jemu ani je- ho náměstkóm na nájmu nemá překážeti oby- čejem ižádným. Pakli by častopsaná Anna ne- tbala svrchupsaného Duchka nebo jeho ná- městkóv od toho, ktož by jemu na té krčmě kterým právem v těch dvů letů chtěl překá- žeti: tehda páni purgmistr a konšelé svrchu- psaného města Pražského mají již jmenovanú Annu k tomu držeti a připraviti, aby svrchu- psaného Duchka nebo jeho náměstka od ta- kové překážky vypravila a vysvobodila. A když tě dvě letě vyjdúů, tehda po těch dvů letů svrchupsaný Duchek má platiti a vydá- vati puol druhé kopy gr. úroka rozdielně, totiž pět a čtyřidceti gr. na sv. Havla počnúc a XLV gr. na sv. Jiřie, napřed jmenované Anně anebo dědicóm její; a tak vždy na svrchupsané roky po čtyřidceti a pěti gr. platiti má po všechna léta budúcie. A jestli pak že by Du- chek v té mieře tu jistů krčmu s jejím vě- domím komu prodal, že má vstúpiti v též právo i v túž lhótu ten, komuž tu krčmu prodá, jakožto již jmenovaný Duchek. Actum in consilio pleno sabbato ipso die Ad vincula s. Petri —. (Rukop. č. 90 f. 33.) 9. 1527, 11. září. Šimon, soused hořej- šího města Prahy proti kostelu sv. Štěpána, pojav sobě za manželku a do jejího statku se přiženiv Kateřinu někdy Bosákovou z Mě- cholup, a když jest umřela a on za živnosti její v témž statku jejím že jest spolčení a vzdání žádného neměl: pro takovúů věc páni úředníci na místě obce k tomu všemu statku se připověděli a podle té přípovědi skrze roz- kaz pana purgmistra a pánuov soudem obdr- želi. Kterýžto Šimon nechtě rád z toho statku vyjíti, učinil smlúvu s pány úředníky — na ten zpuosob, že domu i všech svrchkuov v něm jest jemu postoupeno a on za to XXX kop gr. m. — jest dal. A nad to, kdež na gruntích paní Dubecké v Měcholupích, tu kdež nyní Kuna sedí, summu jistou táž Kateřina, manželka jeho, pozuostalů měla, a ta se po V kopách m. platí —, že Šimonovi jedna po- lovice a druhá pánuom — příležeti má. Actum fer. 4. ante Exaltacionem Crucis 1527. (Rukop. č. 2155 f. 74.) Mělník. 1. 1429, 18. listopadu. Janek z Bezdědic, řečený Řitka, když sě jesti ku požádání pá nuov purgmistruov i konšeluov tudiež i starších z obce Starého a Nového Měst Pražských v hajtmanstvie na Měluníce uvázal a uveden, tu jsú jemu pozuostaveny nábytci a věci vdole psané pod takovúto výmluvů: jestli že by sě panu Jankovi v tom hajtmanství nelíbilo obý- vati, anebo pánóm svrchupsaným a obci jeho v tom hajtmanství nezdálo sě mieti, tehda sobě mají dáti napřed puol leta věděti. A tak jesti umluveno. A na postúpení toho hajtmanstvie pan Janek svrchupsaný bude mieti svrchupsaným pánóm a obci postúpiti se všemi věcmi dole- psanými, nižádných škod nepočítaje. Pakli by kterých věcí dolepsaných nepostúpil anebo nemohl mieti, tehda za ty věci, co by dobrými lidmi bylo šacováno, má a slíbil jest penězi hotovými odbýti beze všech nesnází. A tato úmluva stala sě jest, před opatrnými pány Hedvikú krajčím, Sigmundem z Kotenčic, 

Strana 56
56 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: konšely, Janem Velvarem a Vaňkem Rakem, obecnými, Váchúů kožišníkem, Benešem Cuk- manským a Kulhánkem, obecnými, měšťany Starého a Nového Měst Prażskych, Jiri a La- šákem, konšely, Škodďú a Bartošem, obecnými města Mělnického. Actum anno domini — XXIX sabbato post festum s. Martini. Spíže zuostavená panu Jankovi svrchupsa- nému na počátku uvázánie jeho: Najprv hrachu XXXIII str., it. ovsa XLV str., it. vína XXV poluvozi plnych, it. vozuov VI, it. pluhy tři, it. koní XI, it. pánev pivvá, it. dva kotly veliká, it. malých kotlíkuov pět, it. mísy cínové čtyři, it. rožny dva, rošt, mě- děnice jedna. It. v Hoříně vepřky dva obilé; it. ječmene ozimého a jarého stohy dva, toho pokládáme tři sta str.; item mláceného ječmené XXX str. Item pšenice mlácené a nemlácené L str. It. nemláceného ovsa pól třetieho sta str., to šafář sám hádá. It. plemenných sviní šest a tré menších. It. tři str. řepného semene. It. chmele LXXX str. It. postupujem žita sa- tého na ozim sto a deset str. It. pšenice XXIIII str. It. ječmene třidceti str. — (Rukop. 2099 f. 152.) 2. 1431, 26, května. Stalo sě jest vyrčenie — ubrmany — mezi konšely a vší obci města „Mělnického z jedné, Matějem Okantem, Vaň- kem GCvokem bratrem jeho a Maříkem Ne- užilem z strany druhé o dědictvie v Mělníce — nadepsaným Maříkem ostavené, od kte- réhožto týž Mařík jest odběhl, a k tomu o osm- nácte k. gr. zádušních a o sedm kop u Lašala položených —; a to takovéto, aby — obec města Mělnického zaplatili Matějovi nadepsanému za těch osmnáct kop zádušních devět kop gr. a Lašal za těch sedm k. — puol čtvrtý kopy —. Dále jest — vypověděno, aby Janek Bartoš- kuov syn z Mělníka, kterýž jest kúpil dědi- ctvie — Okanta zde v Praze, — o penieze ne- doplacené — sě umluvil —. Act. sabbato post Pentecost. a. XXXI. (Tamtéž f. 315.) 3. 1497, 26. srpna. Když purgmistr a konšelé města Mělníka psaním svým pánóm purgmistru a radě Star. M. P. několikrát ozna- movali sú, kterak by David Cenner Žid mnoho pobral a škodu velikú na statku udólal Achma- noví Židu tchánu, a týž David jsa zavázán ctí a věrú a pod ztracením té pře, aby práva dostál, z čehož by jej Achman Žid vinil — a když pak čas k stání ku právu přišel, týž David že by z města utekl; žádajíce, aby páni ráčili téhož Achmana v jeho spravedlnosti opa- třiti a jeho toho domu, kterýž jest týž Achman Davidovi po dceři své v věně dal, zmocniti se zase, aby on něco na tom domu škody své po- stihnúti mohl —: p. purgmistr se pány — toho domu —, kterýžto leží na kerchově vedle šlachtaty židovské a vedle domu Davida Žida, téhož Achmana zmocnili sú —. A jestli že by ten jistý kdy David, který jest z královstvie Českého ušel, zase se navrátě, chtěl — Achmana z toho domu nařékati, týž Achman má každému. práv býti na právě. Act. fer. II. ante Bar- tholom. a. XCVII. (Rukop. č. 1128 I f. 28.) 4. 1528, 23. listopadu. Anna dcera někdy Mikuláše Kanhy a manželka Martina Šturma —- vzdala jest — všecko plné právo své k statku svému, buď při právě městském nebo zemském, i také při právě Mělnickém, po nade- psaným Mikulášovi otci jejím — Martinovi, manżelu svómu. — Actum in consilio (Novae Civ. Pr.) die Clementis (Rukop. ć. 2191 f. 9.) 5. 1534, 11. ledna. (Kšaft Václava Měl- nického.) Léta c XXXIV tu neděli po B. křtění já Václav Mělnický, přijmí starý rychtář, obý- vající na Šmerhově v St. M. Pr. — poslední poručenství a konečnou vuoli svou oznamují: Předkem a nejprv poručníky činím mocné všeho statku mého slovutné p. Matěje Střelce z Měl- níka a p. Jana od žáby a z Vlkanova, měště- nina St. M. Pr. Jakož mám dluh u pánuov Pražan puol čtvrta sta kop gr. č. a u pánuov Roudnických CC kop gr. č., na kteréžto dluhy listy hlavní mám pod pečetmi jich, na kteréžto listy učinil jsem dobrůú vuoli porućnikóm svrchu- psaným; a u Ananiáše, písaře pánuov Mělni- ckých, LX kop míš. a osm koflíkuov a dvě 

Strana 57
Městec Králové — Měšice. 57 řiešky mám: a protož z těch peněz aby vy- dáno bylo osobám níže psaným. Jakož mám duom na Mělníce, slove kancelář, a vinici u Mělníka: odkazuji tajž duom i vinici Mar- kytce schovanici né a Vítovi synu p. Matěje Střelce, mezi ně na rovný podíl. Item kdež mi jest dlužen pan Matiáš, měštěnín Mělnický, za víno vokolo CL kop, neb což se koli počtem najde, věřím o něm, že v tom křivdy neučiní: ty poroučím a odkazuji Markétě od zlaté husy manželce Janově; k tomu koflík jeden tvořidlkem dělanej, pozlatitej, a kuní kožich suknem po- šitej. Item p. Matéjovi Střelci dvě stě kop míš. a dva koflíky a XII lžic stříbrných. Item Markovi kožišníku sto kop míš., schovanci mému, a koflík s víčkem nepozlacenej a kožich kuní samitem pošitaj. Item na špitál na Měl- níce u Loukový brány na opravu sto kop míš. Item na cestu špitálskou za sv. Pavlem, když by se dláždila koli, sto kop míš. Item chudým do téhož špitálu sv. Pavla za Poříčkou branú L kop míš. Item k sv. Mikuláši na St. M. L kop míš. a kalieh pozlatitej. Item tovary&- stvu, S kterýmiž sem častokrát dobrú vuoli míval a píjel, koflík jeden, aby pijíce z něho namnezpomínali —. (Rukop. &. 2142 f. P. 19.) 6. 1536, 9. března: Ve jmeno boží amen. Já Dorota, někdy kuchařka kněze Jíry Kul- havého na Mělníce, a nyní obyvatelkyně St. M. Pr. v domu páně Sazimovu proti škole sv. Jiljí — vuoli svú poslední oznamuji: Václa- vovi, rychtáři v Rousovicích pod Mělníkem, dvě peřiny a polštář —; Hanušovým dcerám v týchž Rousovicích tři roušky — jsou u Hronkové na Mělníce —; knězi Mikulášovi, u sv. Jiljí stříd- níku, jednu kopu m. — Dálo se — den sv. Crhy a Strachoty 1536 (Tamtéž fol. R 4.) Městec Králové. 1545, 9. listopadu. Václav Drápal — vzdal jest —- spravedlnost všecku svú, kterúž- koli má v Oumyslovicích na krčmě, též v Měsci na domu v koutě podle domu panského — po nebožtíkovi Jiříkovi Drápalovi otci svém, Ja- Archiv Cesky XXVIII. novi Merdovi Svagru svému. Actum fer. II. ante Martini. (Rukop. é. 2218, f. 11.) Měšice. 1. 1434, 4. prosince. My purkmistr a konšelé Velikého Města Pražského oznamujem tiemto zápisem všem, že opatrný Matěj od müfeninóv, spolumé&téniín ná&, vstüpiv pred nás do plné rady našie, vznesl jest na nás žá- daje, aby Měšice, kteréž drží od obce — od ného vyplatili, náklady, kteréž jest na stavenie tvrze a dvoru i na jiné věci, což k tomu pří- slušie, učinil, jemu navrátiece anebo aby počet od něho o učiněnie nákladóv nato zbožie sly- šeli a pfijeli. A tu my páni svrchupsaní po- volaváe obce staršie města našeho — žádost jeho na ně sme vznesli a tak z rozkázánie obecnieho vydali sme k počtu opatrné Janka od střiebrné hvězdy a Jana Ratajského, kon- šely, a Jana Velvara, Pešíka od střiebrné hvězdy, Bartoše súkenníka a Mikuláše Kněže- veského, obecnie. Před kterýmižto jest svrchu- psaný Matěj ze všech nákladóv počet učinil, takže svrchupsaní páni i obecní při tom počtu přísedící, vstúpivše před nás do plné rady, vy- znali sú, že ten jistý počet svrchupsaným Ma- tějem učiněný jest dobrý, pravý, spravedlivý a rozomný. Na kterémžto počtu sečtěno jest ná- kladu již jmenovaným Matějem učiněného sto devadesát a pét k. a tiimezcietima gr. Kte- rf£to potet my svrchupsaní páni pfijemse za celý, pevný à dokonaly, v kniehy naáe méscké vloZiti à vepsati sme jej kázali. Actum anno 9c XXXIIIL. sabbato post festum s. Andree. (Rukop. 6. 87, f. 31.) 2. 1435, 7. ánora. Mathias ab Ethiopibus iteratis ac plerisque vicibus detulit in domi- nos — Maioris Civ. Pr. petens, ut bona Mies- sicze nunccupata, que hactenus ab eisdem in certa summa impensarum, quas super eadem bona propriis cum pecuniis fecit, redimere et exsolvere non procrastinarent. Tandem domi- ni prefati — decreverunt uuiformiter et suum verum ac plenarium ad hoc prebuerunt con- 8 

Strana 58
58 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: sensum — ut prefatus Mathias iam dicta bo- na valeat atque possit vendere, alienare, obli- gare in eodem iure et eadem summa, quam in prefatis bonis habere dinoscitur —. Actum feria II. pleno in consilio post Dorothee a. XXXV. (Rukop. č. 2099, f. 395.) 3. 1436, 17. května. Páni purgmistr a konšelé vyznávají: Jakož jest opatrný Matěj od inúřeninóv vedle úmluv a zápisóv mezi ním a obcí učiněných a zapsaných zasé k vobci Měšic tvrze postúpil, že v těch úmluvách dva rybníky pod Měšici svrchupsanými položená a vedle sebe příležície jest sobě pozuostavil, tak že jich má od tohoto sv. Havla — za tři leta pořád sběhlá požívati a v držení bez překážky býti. A což by těmi rybníky v té mieře bylo zatopeno, v tom také jemu nemá překážieno býti. A nápravník ten, kterýž jest tudiež v Měšicích, má k němu také hleděti a jeho poslušen býti. Actum feria V. post Sophie anno 9c XXXVI. (Rukop. 6. 87, f. 5. ač. 2099 f. 376.) 4. 1533, 7. února. Duchek z Měšic oblí- biv sobě Alžbětu vdovu, manželku někdy Víta z Měšic, podle pořádku, než se s ní v man- želství sňal, učinil jest smlúvy svatební a to takové: kdež jsú po nebožce Vítovi dítky po- zuostali sirotci, ti aby z statku otce svého jeden každý sirotek dílem svým jist byl. Při týchž smlúvách takto jest zavříno: Najprvé Dorotě, sirotku s první manželkou, má dáno býti XXX kop m. a ktomu výprava; Mande- leně a Lidmile po XXti kopách r. a k tomu každé výpravu; Václavovi a Martinovi pachola- tuom po XLti kopách r. — A potom on Du- chek s Alzbétá — v tom gruntu sedíce, jako v svém hospodatiti mají. Actum fer. VI. post Dorothee 1533. (Rukop. č. 2155, fol. 157.) Mezirici. 1505, 26. bfezna. Ve jmeno — Já Jan Ziez, mésSténín St. M. Pr. — mocí tohoto kšaftu řídím — tak, že dědictví a zboží mé — ve vsi Meziřieči, blízko u Kuncberka, — totiž lidi, dvory kmetcí — tak jakož dsky šíře svědčí — od Jana Březenského ze Chcebuze, dal sem — po své smrti — direktoróm a kol- legiatóm kolleje Loudovy v St. M. Pr. — Jenz psán l. 1505 tu středu velikonoční. (Desky zem. větší č. 6, fol. G. 12.) Michle. 1. 1408. — Michael, molendinator de Michl, emit vineam erga Cunssonem, caseatorem de Nova Civ. Pr., pro novem s.; gue sita est prope villam Michel, inter vineas Duchonii ibidem de Michl et Jacobi villani similiter de Michl, penes viam, qua transitur in Wyssegradum —. (Rukop. é. 2101 f. 132.) *) *) O Michli mluví se též v těchto dvou listinách : Nos Prziedborius abbas, Radslaus prior totusgue con- ventus fratrum monasterii Brewnoviensis, ordinis s. Benedicti, notum facimus universis presentes litteras inspecturis, quod nos condicionem monasterii nostri volentes facere meliorem: bona deliberacione et maturo consilio internos prehabitis, rubeta nostra ad villam nostram Michel pertineneia, que iacent inter silvam prepositi et conventus monasterii Sderasciensis, ordinis sacrosancti sepulchri Jerosolimitani, in villa Chodow et silvam ville Kunraticz, que rubeta continent in se ad quadraginta quinque mensuras sive strichones de agris, de quibus rubetis nullam penitus habere potuimus uti- litatem, dictis preposito et conventui monasterii Sdera- siensis rite et racionabiliter vendidimus pro certa quanti. tate pecunie in emphiteusim sive iure theutonico per ipsos prepositum et conventum monasterii predicti ac successores eorum perpetuo possidenda et deiis rubetis li- bere disponendum, tamquam de re propria, proutipsorum placuerit voluntati; tali tamen condicione adhibita, quod predicti prepositi et conventus monasterii iam dicti et successores eorum nobis et nostris successoribus de predictis rubetis sive agris, si ipsos contingat ibidem in posterum facere, mediam s.gr. d. pr., videlicet XXX gr. nomine census in omnem eventum dabunt et per. solvent, in festo b. Galli XV gr. et in festo b. Georgii totidem, quavis occasione non obstante. Si autem in aliquo termino predictorum [terminorum] dictam pecuni- am non solverent, vel infra quatuordecim dies post, ex tunc moniecione premissa incident penam octo gr. Et si post alios quatuordecim dies censum cum pena non sol- verent, ex tunc alios octo gr. nobis dare et solvere tene- buntur. Et insuper in dictis agris sive rubetis tam pro censu, quam pro penis nobis per ipsos non so- utis, per quos sive pecora seu annonas in dictis agris 

Strana 59
Meziřičí — Michle 59 sive rubetis recipiendi, occupandi et arrestandi habe- bimus et habere debemus liberam potestatem, et tam, diu retinendi, donec nobis plenarie de premissis omni- bus fuerit satisfactum. Et quia pro nunc modicam de predictis rubetis possunt habere utilitatem, ideo ipsis damus a festo s. Georgii proxime preterito ad duos aunos a solucione dicti census plenam libertatem. Elapsis vero dictis duobus annis dictum censum nobis: ut predictum est, solvere tenebuntur et debebunt. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigillis abbatis et conventus fecimus appensione communiri. Datum anno d. m. trecentesimo quadragesimo octavo in vigilia Ascensionis nostri salvatoris sive quinto ka- lendas Junii (28. kvétna 1848). (Opis v archivu klá- štera Břevnovského sign. B. III. 83). Druhá listina z 9. kvétna 1369. (v opise v kapit. sv. Vitské, sign. XIV. 1.) zní: Nos Wrativogius de- canus, Polko archidiaconus, Nicolausscolasticus totum- que capitulum s. Pragensis ecclesie presentibus re- cognoscimus, quod vacantibus curia et vinea nostris in Michel per mortem d. Wilhelmi, decani Wissegra- densis, nostri concanonici, quas invenimus in magna parte destructas, volentes igitur easdem reformare et meliorare, honorabili viro d. Dethleno Stormer, nostro concanonico, de consensu omnium nostrum cum omnibus iuribus ad easdem pertinentibus ad tempora vite ipsius contulimus regendas, disponendas, gubernandas et possi- dendas, prout sibi melius videbitur expedire; tali condici- one adiecta, quod idem d. Dethlenusomnianno quatuor 8. gr. pr. nobis solvere tenebitur de eisdem absque omni contradiccione in die s. Panthaleonis mar. Eodem vero non extante, omnis melioracio vinee et reformacio edificiorum curie ibidem ad nos devolvi libere debet pro remedio anime sue. Sed quia predictus d. Dethle- nus omnia bona mobilia, videlicet equos, currus, aratra, peccora et pecudes, annonas et semina in agris semi- nata, preter stramina ac alia singula ibidem inventa, quibuscunque nominibus nunceupantur, ab executoribus predicti d. Wilhelmi propriis pecuniis comparavit. unde eciam eidem d. Dethleno concedimus, ut de agris seminatis, annonis et vino in vinea ac de omnibus et singulis bonis mobilibus in curia, nullis duntaxat ex- ceptis, magnis sive parvis, quibuscunque nominibus cen- seantur, sine omni impedimento, tamquam de rebus propriis, plenam et omnimodam in vita et in morte disponendi habeat potestatem pro sue libito voluntatis. Stramina vero, que eo non extante, inventa fuerint omnia pro curia predicta libere dimittantur. In quorum omnium testimonium sigillum nostri capituli presen- tibus est appensum. Datum aput ecclesiam Pragensem in loco capitulari anno d. m. trecentesimo sexagesimo nono, die nona m. Maii 2. 1421, 15. listopadu. Paulus de Mychel reposuit quinque s. gr. coram dominis in con- silio (Nove Civ. Pr.) orphanis quondam Johan- nis Bransuow ibidem de Mychel, nec non Fran- cisco, coloratori de Smekhaez, dimidiam sextam S. gr. residue et finalis pecunie triginta sexa- genarum gr. pro sessione et hereditate, alias z& diedynu, quam emit ibidem in Mychel erga Franciscum prenotatum. — Actum sabbato post diem s. Martini anno — vicesimo primo (Rukop. č. 2079 f. K 30). 3. 1433, 29. dubna. My — purgmistr — a konšelé Nov. M. Pr. — vyznáváme, že když Vavřinec syn Fenclavuov [prázdné místo], se- střenec panie Duory z podjistbie, napadl Mi- kuláše řečeného Kumpán, sahaje jemu na statek, to jest na dvuor v Michli, kterýž jest jemu táž paní Duora zpodjistbie — na své smrtedlné posteli listem svým kšaftním — otkázala —: tehdy my — vyřiekáme, aby svrchupsaný Va- vřinec Mikuláše Kumpána v pokoji nechal —. To stalo sě v radě v středu před sv. Filipem a Jakubem oc XXXIII. (Rukop. č. 2082 f. C 8.) 4. 1438. — Listiny o darování Jana Rečka université, zapsané v rukop. 6. 992 f. 182-188, otištěny jsou z originálů v Monumenta histo- rica universitatis Pragensis II v přílohách str. 59 a sl. 5. 1465, 27. èervence. Leta M°CCCC°LXIIIT° ve čtvrtek před sv. Matějem ap. [23. února] — ctihodný mistr Mikuláš Táborský kúpil ve vsi v Michli sedliště dvoru, kteréž jest samo o sobě proti panskému dvoru, s lukami, s dě- dinami — od poctivé panie Kateřiny, měštky Nov. M. Pr., manželky někdy Vítka vozotaje, za osmdesát k. gr. — Actum in consilio (Nove Civ.) sabbato post festum b. Jacobi ap. anno — LXV. (Rukop. č. 2086 f. G. 5, a č. 10 fol. C. 8.) 6. 1495, 14. dubna. Stala se smlúva — před pány mistry koleje Veliké mezi Matéjem Mlýnkem, měštěnínem St. M. Pr., a Křížem 8* 

Strana 60
60 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: z Michle, již súsedem města našeho [Nového] — neb týž Mlýnek táhl se jest na statek — téhož Kříže: a to taková, že týž Kříž má dáti V k.m. Mlýnkovi —. Act. die Ambrosii. (Rukop- č. 2079 II fol. 42.) Milčeves. 1407. — Václav, filius olim Procopii de Zacz, obligavit bona in Milezowes prope Zacz Nicolao Chudy pro CCC s. gr. (Rukop. č. 2099 f. 19 mezi kusy z r. 1407.) Mileno. 1432. (Kšaft Mikuláše z Milena.) Ve jméno božie amen. Já Mikuláš od vrše, jinak z Milena, měštěnín Star. M. Pr., oznamuji tiemto listem všem lidem nynějším ibudücím, že ačkolivék jsa nemocen a neduživ na těle, však proto s dobrým rozmyslem a s dobrú pamětí, že všeho zbožie svého, movitého i ne- movitého, kteréhož mi jest pán Buoh všemo- húcí z své štědrosti pójčiti ráčil, nechté by sé o ně po mé smrti mezi přátely a příbuznými mými kteří svárové dáli, toto své poslednie poručenstvie zjednávám, činím a zpuosobuji obyčejem tiemto : Najprve chci a vuole má jest, aby všichni dluhové moji, jimiž sem věřitelóm mým vin- novat zuostal, jeZto by ti řádně a dobrým svě- domím podle mésckého práva mohli dokázáni býti, z statku mého napřed byli zaplaceni. Dále ustanovuji tohoto svého poručenstvie müdré a opatrné muže Šimona od bielého Iva, Jana řečeného Velvar a Viléma Kúkol z Po- povic, měšťany St. M. Pr., pravé a mocné poručníky, prosě jich snažně, aby toto mé po- ručenstvie tak zpravovali a pósobili, jakož já jim toho nad jiné lidi zvláště věřím a doufám ; a zvláště aby dětem mým, zejmena Jankovi, Mikulášovi, Machně a Kačce, radni a pomocni byli a k dobrému je vedli a děti moji aby jich rady poslúchali. Potom odkazuji napřed psaným dětem svým všecko zbožie své, buďto zde v Praze neboli v Mileně, k jmění, k držení a k dědičnému požívání. Než tomu chci, aby zvláště z toho mého zbožie v Mileně bylo napřed vydáno tomu dietěti, kteréž sem s prvú svú ženú měl, jmé- nem Duoře, padesát k. gr. A což by mimo těch padesáte k. gr. toho zbožie v Mileně znostalo, to odkazuji napřed jmenovaným dětem svým. A to zbožie zuostalé i všecko jiné, kteréž sem jim kolivěk odkázal, aby šlo mezi ně rozdielně ; točiž na syny dva diely k rovnému rozdielu a na dcery toliko jeden diel třetí, také k rovnému rozdielu, když by k letöm svým rozomným přišli. A neuchoval-li by pán Buoh do let kte- rého z synuov mých napřed psaných, tehdy toho diel umrlého aby spadl na živého syna zuostalého plným právem a k dědictví. Pakli by oba syny umřela dřévelet rozomných, tehdy jich dielové aby připadli na dcery svrchupsané, na Machnu a na Kačku, na rovný rozdiel a zasé též aby nápad šel s jedné dcery na druhů. Pakli by jich obú pán Buoh neuchoval dřieve leth rozumných nežli synóv, tehdy aby dielové jich připadli na syny k rovnému rozdielu. A těch synóv mých i dcer aby paní Anežka, manželka má, chovala u sebe do jich let roz- umných a potřebů je tělesnú obmýšlela ; a těch póldruhého sta k. gr. na Ledcích, na kteréž zápis máme od pana Petra Zmrzlíka, aby po- žívala, dokudžby jich chovala. A k tomu od- kazuji jí třidceti k. gr. na tom domu „u vrše“ ; a v tom domu aby s dětmi bydlela a hospodyní plnú byla, a rúcho ložnie, kteréž nám slušie, aby pobrala. Pakli by pán Buoh neuchoval všéch dětí mých svrchupsaných dřieve let jich rozomnych: tehdy jich dielové aby připadly na poručníky svrchupsané, a s tiem se vším aby oni tak uči- nili, jakož jsem jim svěřil a rozkázal, beze všie jim v tom překážky. Oznamuji naposledy, že pan Hašek z Wal- štejna, Divišek z Srbče i jiné rozličné osoby zuostaly jsú mi v jistých dluziech vinovaty, jakož to plnějie v mých početních knihách stojí popsáno. Kterýchžto dluhóv, prosím, aby sě po- 

Strana 61
Milcoves— Mirovice. 61 ruéníci svrchupsaní doupomínali tak mocně, jakož já sám. A což dluhóv mám v Jindřichově Hradci, a nápad i právo po Jívrovi bratru svém: to odkazuji Martě a Duoře dcerám svým na rovný diel, kromě těch šestnádcti zl. uh., kteréž odkazuji dětem svým napřed jmeno- vaným. Toho všeho na potvrzenie, coż svrchu psáno stojí, a na svědectvie prosil jsem slo- vutného Petra z Chrástu, rychtáře St. M. Pr., müdrych a opatrných mužóv Matěje od hře- benóv a Pešíka od střiebrné hvězdy, konšelóv přísežných svrchupsaného města Pražského, že sú své pečeti vlastnie přivěsili k tomuto listu. Jenž dán ve čtvrtek po sv. Řehoři anno do- mini MCCCC tricesimo secundo (Rukop. č. 992 f. 158.) Milevský klášter. 1405. Welico sartor, dictus Rohlic, una, et Petrus, procurator bonorum monasterii s. Egy- dii in Milewsko, cum pleno mandato d. abbatis de ibidem nec non de voluntate censualium ipsius d. abbatis, videlicet Sluzkouis de Kly- ssyn, Jacobi Mathie et Pichonis de Ohrad, parte ab altera, sunt concordati per — Nico- laum, notarium Nove Civ. Prag., et Domyn, clientem dicti d. abbatis, — in hunc modum —: ut ipse Petrus procurator debet componere easdem partes — et ipsi censuales dicto Ro- hliconi — debent assignare V fertones gr. — Actum die dominico ante Gothardi ep. anno MCCCCV. (Rukop. ć. 2075 fol. B 11.) Miličín. 1419, 28. října. Leta ot narozenie syna b. tisícieho čtyřstého devátéhonádctého tu so- botu po Všech svatých v domu Charamzové v Miličíné před Vavřincem rychtářem a před třmi konšely, Matějem řečeným Typa, Marší- kem řečeným Kvač a Jakubem řečeným Hra- bě a před obecným Michalem, starým rychtá- řem, a potom před slovutnými panošemi Bo- hunkem z Mrvice, Vojslavem z Končan a Ma- tějem, písařem dobré paměti krále Václava, stala sé úmluva s dobrým rozinyslem a s potazem : že Charamza prodal jest duom svuoj a zahradu k tomu i jiný duom Mazazovský, holý beze všeho nádobie, za sto k. gr. slovutnému Her- bortovi z Otradovic; a ihned v té úmluvě tejž Herbort prodal jest svuoj duom na Novém Městě v Praze počestnému Charamzovi z Mi- ličína za sto a za devadesát k. a za osm k. a za dvadceti gr. —. A na ten dluh Charamza dal jest svuoj duom Herbortovi ve stu kopách a ještě jemu ostává devadesát kop, osm kopa dvadceti gr. —. (Rukop. č. 2079 f. K 7.) Minice. 1436, 8. června. Wenceslaus dictus Zac- zek significavit in pleno consilio (Nove Civ, Pr.), quia habet erga se litteram sonantem super officium iudicii (opraveno z iudicatus), alias na rychtu, in Minicz villa, dive memorie Johannis regis Bohemorum sigillo pendenti roboratam. Que littera debet servari diligenter per dictum Wenceslaum Zaczek sine omni dolo, ne deperdatur; et nulli parcium assigne- tur, quousque Nicolaus, adhuc inennis filius Mauricii, antiqui iudicis ibidem in Minicz, an- nos sue etatis legittimos non habuerit. Ad cuius proscripcionem Benessius, filius Duchko- nis de Dobrna, nunc regens illum iudiciatum, consensit benivole ad premissa —. Qui quidem Benessius, si tempore intermedio moreretur: ius, quod ad ipsum Benessium tangit, devolvi debet pleno iure, quo ipse solus tenuit, super Gregorium et Wenceslaum fratres germanos Benessii supratacti. Actum feria VI. post fe- stum Corporis Christi, anno oc XXXVI. (Ru- kop. 6. 2082 f. M I.) Mirovice. 1. 1439, 17. ledna. Wenceslaus de Przi- bram, natus Jacobi de Mirowicz, dicti Rysse, resignavit — ius suum hereditarium, quod habere dinoscitur post mortem prefati patris sui ad bona hereditaria ibidem in Mirowicz 

Strana 62
62 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: situata, Johanni de Preczina fratri suo ad exigendum, repetendum, conquirendum, agen- dum et faciendum, tamquam prefatus Wence- slaus solus personaliter interesset, omnes ac- ciones reales et personales ad conquirendum iura predicta presentibus transferendo. Actum sabbato die s. Anthonii a. XXXIX. in consilio 1439. (Rukop. 6. 90, fol. 30.). 2. 1496, 11 srpna. Jan Všeliský, Havel Kulhavý, súsed Nov. M. Pr., vyznali před kon- šely, kteříž sú byli vysláni do Mirovic, kdež jest byl rok položen Brožovi, súsedu našemu [Nov. M.], od p. Jindřicha z Šebířova, což se dotýče nesnáze té o dvuor, kterýž jest prodal nebožtíkovi Řehořovi v Mírovicích; při kte- rémzto trhu osoby jmenované že sú byly a takto se pamatují: že Brož prodal Řehořovi dvór s dědinami k němu příležícémi tu v Mí- rovicech pod týž plat, jakož sám držal, a dě- diny svobodné dvoje hony, troje hony nesvo- bodné téhož Brože a s druhé strany troje ho- ny Vítovi. A při tom že na strychy jmenová- no nenie. Act. fer. V. post Laurencii a. etc. XCVI. (Rukop. é. 1046 fol. 9.) 8. 1507, 31. července. Úředníci a správce špitálu nového, kterýž vzdělán jest pod klá- šterem řečeným Slovany, kúpili sú plat od Jana Všelského v Myškovicích na Blažkovi II k.; a to řozdielně má platiti: na sv. Havel I k. a II slepici, na sv. Jiří I k.; v Míro- vicích na Šimonovi Mareškovi I k. — A úřed- níci dali za to LXXIIII k. — Actum sabbato post Jacobi ap. a. 1507. (Rukop. č. 2133 II f. 7.) Mnichovice. 1. 1411, 25. dubna. Nos Martinus ot růže, magister civium — ceterique consules Nove Civ. Prag. protestamur, quod Zbranca relicta Zawissii, concivis nostra, et Nicolaus filius ipsius, suo nec non Johannis et Andree, filiorum Zawissii — nomine coram nobis pro- miserunt: quod ad bona, videlicet ortos, hu- muleta et alia, in Mnychowycz, que Zawissius olim tenuit, impeticionem facere non velint nec debeant per cuncta tempora futura. Act, sabbato post Georgii a. CCCCXI. (Rukop. č. 2100 f. 294.) 2. 1469, 18. prosince. Pomoci pána Boha všemohúcieho napřed žádaje já Prokop někdy z Mnichovic, nynie obyvatel Nov. M. Pr., — oznamuji, že Daneš z Mnichovic dlužen mi za mé dědictvie tudiež v Mnichovicích XXVIII k. gr. Za ty penieze sú rukojmie Jan Pařiezek rychtář, Mikuláš řezník a Václav Šestaruov, všichni z Mnichovic —. Žofce dceři mé od- kazuji z těch ze všech peněz za dědiny pla- cených X k. gr., na opravu kostela v Mnicho- vicích IIII k. gr. a knězi Janovi tudiež v Mni- chovicích I k. gr. —. Jenž jest dán a psán v pondělí před sv. Tuomü ap. léta LXIX®. (Rukop. č. 2094 f. D 13.) Mníšek. 1. 1427, 18. července. Dominus Johannes de Mnissek — resignat omne et totale ius suum — ad bona hereditaria ibidem in Mnis- sek — scientifico Sigismundo de Broda Plz- nensi, baccalario in artibus et in medicinis studii Pragensis. — Actum feria VI. post Di- visionem apost. (Rukop. &. 2099 f. 101.) 9. 1428, 25. října. Nicolaus, dictus Pe- niezek de Mnissek — resignavit — domum suam propriam et hereditariam cum braseato- rio ibidem in Mnissek, situatam inter domos relicte Gichonis ex una et Ssimkonis Stie- niczka parte ab alia, Sigismundo de Broda Bo- hemicali, arcium liberalium baccalario, in quin- que s. gr. cum XLVIII gr. eidem debitorie obligatis; sic videlicet, ut eandem domum te: neat — tamdiu, quousque sibi prefatam sum- mam idem Nicolaus — non persolverit —. Actum feria II. ante Simonis et Jude ap. — Paulus, natus Novaconis de Mnissek — re- Signavit — domum suam ibidem in Mnissek, situatam inter domos Tholonis ex una et Jan- konis fabri parte ab altera, Sigismundo, arcium liberalium bacealario, in dimidia tercia s. gr. 

Strana 63
Mnichovice — Modřany. 63 debiti —. Actum, ut supra. (Rukop. č. 2099, f. 214.) 8. 1428, 5. listop. Petrus Hes de Mnis- sek resignavit domum suam Sigismundo pre- dicto —, situatam inter domos Hrzebcowsky ex una et Wachonis parte ab altera, in decem s. gr. eidem debitorie obligatis. — Actum fe- ria VI. post Omnium sanctorum. (Tamtéz.) 4. 1439, 30. zárí. V té pii a ruoznici, kteráz jest byla mezi slovutnfm Pfedborem z Řepnic a paní Annú z Waldeka z jedné, a Janem Šílencem ze Mníška z strany druhé, o nevyhoštěnie téhož Jana Šílence, pro kteréžto nevyhoštěnie Předbor a paní Anna svrchupsaní jsá jej nařkli. Avšak skrze dobré prátely jsü umluveni takověto, že dávají napřed psanému Šílencovi plnú svobodu, aby mohl do Mníška piijeti a odjeti a svého dluhu tam dobyvati kromě posledních peněz. Jestli pak že by jemu ty peniezy nemohly plněny býti a on sě v své zasě měl uväzati, a to Ze by jemu právem bylo nalezeno: tehdá má v ty řády a v to právo vstúpiti vedle jiných súseduov. Actum feria IIII. post festum s. Michaelis a. XXXIX (Rukop. č. 2099 f. 470.) Mocidlany. 1. 1427, 9. ledna. Martinus dictus Muzik de Tyn Horssoviensi — resignavit provide mulieri Ursule nate sue, conthorali vero Mra- zonis, dimidiam quintam s. gr. census in Mo- czidlan nec non omne ius suum, quod habet seu habere dinoscitur in et super testamento Maclonis de Oweneez —. Actum in pleno con- silio feria V. proxima post Epiphaniam domini anno — vicesimo septimo. (Rukop. 6. 2099 f. 135 a 195.*) *) V deskách dvorskych č. 20 p. 152 čte se tento zápis z 6. ún. 1420: Wenceslaus a s. Uruce de Praga protestatus est coram beneficiariis Prag., guod censum suum, videlicet mediam quartam s. gr. census annui — quem habet in heredidatibus in Moczydlanech in obligacione contentis — vendidit Lodowico, apothecario de Praga, Rzehoni de Owencze, Martino de Tyn IHorsso- wiensi, tutoribus et commissariis olim orphanorum Ma- chonis de Praga, Johanni et Wenceslao, orphanis dicti Machonis, et eorum heredibus pro quinquaginta s. gr. Act. a. MOCCCXX in die b. Dorothee virg. 2. 1433, 16. února. Pešík od střiebrné hvězdy, Jan Hron a Jan apotekář vyznali sú v plné radě — že Václav vozataj vyznal jest před nimi, kterak jest byl s nebožtíkem Mach- kem z Ovenče, někdy manželem panie Uršily Mrázové, kúpil u Podivy z Kladska pól pátý kopy gr. platu roéniebo za jistá summu penéz, kteryż jest mél na Moéidlanech na panie Kuncz- manové. A potom po smrti téhož Machka ne- božtík Lojsa apotekář, poručník téhož Machka, splatil jest jemu jeho diel, kterýž jest měl na témž platu, tak že on na tom platu již žádného práva viec nemá, než toliko svrchupsaná Lid- mila Mrázová s dětmi svými. Actum feria II. post Valentini anno oc XXXIII". (Tamtéž f. 353.) Modletice. 1471. — Ve jméno božie amen. Já Martin Hobšovský z Valtieřova, měštěnín St. M. Pr., vyznávám — že — jakož mám II k. gr. platu ročnieho v Modleticích na Ondráčkovi a na Havelcovi, ty k kostelu sv. Valentina otkazuji —. A když by to splatiti chtěli vedle desk, tehdy osadní penieze vezmüce skupte za ně platu dědičného, což stačiti muože —. (bez datum) (Rukop. č. 2119 f. P 13.) Modřany. 1. 1359. — Huler Glenczer interdixit here- ditatem Modrzan ex parte pueris sororis sue (Rukop. é. 987. f. 193.)*) *) V archivu kapitoly sv. Vítské (XI, 26) chová se v orig. tato listina z 13. Gervna 1356: Noverint universi presentes litteras inspecturi, quod ego Za- wyssius sacrista, Pragensis et Wissegradensis ecclesi- arum canonicus, curiam cum hereditate ad eam perti- nente, sitam in villa Modrzan, ad officium sacristie pertinentem et ad me de iure devolutam seu devoluta per mortem quondam Andrlini, civis Pragensis, olim censualis mei, qui nullo herede legittimo post se re- licto viam universe carnis est ingressus, vendidi ho- nesto viro Nicolao de Lapide, dicto Slaner, civi Pra- 

Strana 64
64 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: gensi, et heredibus suis pro sexs. gr. pr. d. michi plene persolutis, et, titulo vendicionis tradidi sub eodem iure et census solucione omnibusque aliis oneribus et solucionibus, quibus homines dicte ville ad officium sacristie pertinentes solvere et obtinere dinoscuntur, eo eciam iure, quo predictus Andrlinus bone memorie obtinebat; tali videlicet condicione adiecta, quod si aliquis contenderet et iure probaret, dicens sibi in dicta hereditate pinguius ius quam michi competere taliter, quod sibi per iudicem competentem more et consvetudine ecclesie Pragensis predicta hereditas cum suis adiudicaretur pertinenciis et ego quoque modo predictam hereditatem disbrigare non possem: ex tunc presentibus predictas sex s. predicto Nicolao aut suis heredibus integraliter restituere promitto; idemque Ni- colaus aut sui heredes, receptis à me sex s predictis, michi pro supradicta hereditate persolutis, debet seu debent et tenetur seu tenentur, prout ipse Nicolaus suo et heredum suorum nomine promisit, sine omni fraude et dolo, occasione qualibet proculmota, de supradicta hereditate michi predicto Zawissio, vel me mandante illi vel illis, cui vel quibus sepedicta here- ditas adiudicata fuerit, cedere et condescendere sine mora, nec plus iuris in hereditate predicta et suis pertinenciis sibi vendicare, preterquam quod presen- tibus est expressum. Preterea si sepedicti Nicolaus aut sui heredes aliquod molendinum ibidem in flumine vel circa litus eiusdem vellet aut vellent construere: hoc cum consensu et favore meo vel successorum me- orum et non aliter, sub certa tumen annua pensione et census solucione, iuxta quod mecnm vel cum succes: soribus meis, sacristis ecclesie Pragensis, poterit aut poterunt ordinare, construere et facere debebit seu debebunt. In cuius rei testimonium et robur firmitatis presentes litteras sigillo meo et dominorum Plychte de Mysen et Habardi de Malowar, canonicorum pre- dicte ecclesie Pragensis, duxi communiri. Actum et datum in domo habitacionis mee in castro Pragensi anno d. m. trecentesimo quinquagesimo sexto in die s. Anthonii confessoris. 2. 1417, 22. zárf. Johanco Rost principalis, Petrus Lankast et Nicolaus Stewbel, fideiussores ipsius, in solidum promiserunt Petro Tursmid forum imponere et disbrigare bona sive cu- riam in Modrzan, ubi iuris est, omni iure, sicut ipse Johanco habuit. Actum anno domini M*CCCC?XVIP. feria IIII. ante festum s. Wen- ceslai (Rukop. č. 992 f. 3.) 3. 1421. — Sigismundus Chanye emit cu- riam in Modrzan cum agris, pratis, rivulis — nee non domum dictam ad currum — in foro s. Galli — erga Wenceslaum, natum Petri Durssmid, pro pro dimidio altero centenario s. gr. —. (Rukop. &. 2102 f. 265.) 4. 1443, 22. kvétna. My purgmistr a kon- šelé Velikého M. Pr. — na védomie dáváme, jakož jesti Martin z Koňského trhu — sahal na Borešku a na Václava, syny dobré paměti Havelcovy krčmářovy z Modřan, o deset k. dluhu — ; kterúžto při konšelé tudiež z Modřan — vedle svých práv rozsúdili jsú a nalezli ortelem, aby Martin — týchž sirotkóv v pokoji nechal —. Kterémužto orteli jich jedna strana obyknáti nechtéjíci, na nás, jakožto na vyšší právo, sé jesti odvolala. A my zpraveni jsüce od týchž konšelóv vesních kořenně — toho jich ortele — ve jmeno božie potvrdili sme a tiemto zápisen! potvrzujeme, moc jemu plnü dávajíce. Act. — fer. IIII. ante Urbani a. XLIII. (Rukop. č. 2099 f. 7006.) 5. 1446, 23. dubna. Já Václav z Modřan a Augustin, syn muoj tudiež z Modřan, vyzná- váme tiemto listem —, že ctihodný kněz mistr Jan Šindel doktor, děkan, Vít kustos, Sudivoj skolasticus a všecka kapitola kostela sv. Petra Vyšehradského vydali sú a vysadili nám i našim všem dědicuom i budúcím v purkrecht a v. pravé purkreehtnie právo — [a tak dále slovně mu- tatis mutandis jako sv XXVI, str. 199]. Jenz psán a dán v sobotu den sv. Jiiie leta — étyridcátého Sestého. (Rukop. 6. 2083 f. P. 19.) 6. 1448. — Thomas, iudex de Modrzan, emit domum (in Nova Civ Pr.) (Rukop. 6. 2084 f. B. 22.) 1. 1452, 21. bfezna. Sigismundus, offici- alis dominorum in Modrzan, fassus est, se teneri in XV s. debiti Frankoni calcariatori, eandem pecuniam in curia sua ibidem in Modrzan sita penes curiam Martini — et in taberna sua ibi- dem prescribendo —. Act. die b. Benedicti a. LII. (Rukop. & 2099 {. 1092.) 8. 1453, 27. ledna. Stala se přátelská a konečná úmluva skrze opatrné muže pana Petra Hečku konšela z strany Augustina z Hodkovice 

Strana 65
Modřany (1417—1516). 65 a Václava z hrobky z strany Sigmunda, To- máše, bratří téhož Augustina, a Barbory, matky jich, o všecka záštie, nechuti a nesnáze, kteréž si se daly mezi nimi aż dosavad, i o Statek, kteróhboż jsú v držení Sigmund, Tuoma a matka jich v Modřanech — takovým obyčejem, že kterýž dluh mají na klášteře Zbraslavském a na konventu téhož kláštera, z toho Augustin má mieti třetí diel, totiž patnádcte k. gr, Sig- mund patnádcte k. gr. a Tuoma patnádcte kop gr. Dále Augustin to přijav odřekl se všeho svého dielu v Modřanech, kterýž by naň mohl příslušeti —. Actum in consilio (Nove Civ. Prag.) sabbato post Conversionem s. Pauli anno oc LIII?. (Rukop. &. 89 f. 117.) 9. 1459, 16. ledna. Martinus, vitricus ecclesie b. Marie Virg. in villa Modrzan, et Aless de ibidem, communis, fassi sunt suo et tocius parochie nomine percepisse V s., quas Petrus Widet pro ecclesia prefata testamenta- liter delegavit. Act. die Marcelli a. LIX. (Ru- kop. é. 2141 f. 304) 10. 1473, 8. března. Jakož Václav Ojieř z Očedělic nájem učinil s Václavem, rychtářem z Modřan, o dědiny o lúky k Komořankám pří- sluSející v XXII'/, s. gr. ato za pět let, potom po prodání toho zboží a dědin stala sé smlúva o ten nájem mezi Jírů z Přestupimě, hospo- dářem dvoru královy milosti, a nahoře psaným Václavem, že Jíra Václavovi má splatiti těch XXII'/, s. — Actum fer. II. ante Gregorii a. LXXMI. (Rukop. č. 2141 f. 110.) 11. 1487, 6. září. My purgmistr a rada i obec Star. M. Pr. známo činíme tiemto li- stem —, že pro obecný požitek města našeho s dobrým rozmyslem a společnú radú naší smlúvu učinili jsme s Lazarem mlynářem a konečně povolili témuž Lazarovi, aby on na zboží našem pod Modřany na břehu řeky Vl- tavy sobě mlýn nový postavil náklady svými, a ten aby držal i jeho požíval a potomně dě- dicové a budúcí jeho požívali s platem ročním a povinnostmi dole psanými —. K kterémužto mlýnu přidali jsme — od té skalky, kteráž Archiv Cesky XXVIII. jest v poli Časově z Modřan v břehu blíž od téhož mlýna v přiemo přes řeku a přes ostrov až do vazu, kterýž stojí na mezi ostrovu na- šeho a kněze opata kláštera Zbraslavského; od toho dále vazu doluov po vodě nadepsaný Lazar s dědici svými — toho ostrova požívati má — sobě jez hraditi a věchy dělati. A k tomu také požívati jmá malého ostruovka proti mlýnu i také té strúhy, kteráž jde od splavu jezového až doluov konec ostrova prve psaného. A v té strúze nemá jemu žádný jiný věchóv ani vrší klásti. Dále opět Lazar pře- depsaný s dědici a budúcími svými jmá řeky požívati od skalky nahoře psané až za mlýn tak daleko, pokudž by mohl ot mlýnice oškr- dem dohoditi. Z téhož pak mlýna, tak jakož se píše, znovu vystaveného — povinen jest platiti platu ročnieho z každého kola — po padesáti gr. — do úřadu našeho mostského — dále na každý rok také i ryby rozdielně, to- tižto v pátek po Křížových dnech — za deset gr. a v pátek — po hodu sv. Jakuba — to- likéž — a na Štědrý večer — čtyry kapúny —. Toto pak také při tom jest přimieněno — že ten mlýn — Lazar, dědicové a budücí jeho bude a budú moci prodati, směniti, vzdáti nebo poručiti po týž plat a právo i v ty po- vinnosti, jakož jest od nás přijal, člověku však dobrému a nám hodnému —. Toho na potvr- zenie a zdrženie i pamět budúcí pečet menší města našeho kázali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán l. — étyfistého osmdesá- tého sedmého ten čtvrtek před P. M. naroze- nie. (Rukop. č. 993 f. 157.) 12. 1516, 21. října. V té při mezi lidmi Modřanskými pohořalými a Matúšem Ludvi- kem z Želetavy, kdež oni Modřanští jeho Ma- túše vinili;, kterak zbuoha a zdarma a vše- tečně z ručnice střílel s jinými a tou střelbú jim se škoda stala, takže jest se jim zapálilo a je tudy vo jich živnost a statečky připravil — neb on k té střelbě pobídku jest učinil —. Proti tomu Ludvík odpiraje pravil, že sú již nań prožalovali takovú věc dávno a on že jest 9 

Strana 66
66 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ku právu stál a maje více žalovati, nežli oni, jim jest to strpěl, nebo se jemu od nich stalo pod právem a řádem — nebo po něm sou shon učinili a vědouc, že jest soused, jeho chtěli zabíti a za ním se hnali až na Vyšehrad. A tu vida, že by jemu proti jich moci bylo nezbytí, právu se jest poddal, a oni vždy mimo to jeho zamordovati chtěli — pravíc, že páni jich opatřiti nechtí místa ukládajíc a ukazujíc, že na drva chodí a jemu že chtí kulku po- slati —. Potom mluvíce, že jest se ta střelba přihodila tak, že dráhně střeleuov bylo a tu že byla pouti, i někdo z nich ho pobídl, aby střelil a on střelil z ručnice. A neměl ručnice s húbičkú než samu zapalovací a odté se ne- zapálilo, a že je oheň vyšel ne z té strany, než tu, kdež sú ryby vařili —. Modřanští k tomu mluvili, že jest Ludvík před právem Vyšehradským jináč mluvil a k tomu se poddával, že těmto lidem pohořa- lým chce napraviti škody —. Tu pan purg- mistr a páni vypovídají: Žádní svědkové toho neseznávají, aby on Matúš Ludvík od své ručnice zapálil a jim Modřanským škodu uči- nil. Též také i toho neseznávají, aby od čí jiné ručnice, kteříž stříleli; se zapálilo a ta se škoda stala. Ale poněvadž on Matúš Lud- vík, jsa již v moci práva Vyšehradského, v pří- tomnosti dvú konšel a dvů rychtářuov Vyše- hradských jedno se jest k tomu svolil, prve nežli rychtář Modřanský jest byl přítomen, že to všecko chce napraviti jim Modřanským, což se jest té škody stalo, a druhé rychtáři Mo- dřanskému, když již přítomen byl, jest se na milost dal -- a tudy sám se vinný učinil: k za- placení těch škod — jest jim povinen, pokudž se s nimi bude moci smluviti. Pakli by se smluviti nemohl, tehdy oni Modřanští aby ty škody své provozovali podlé práva před pány ouředníky mostskými —. Act. a. XVI die Un- decim m. virg. (Rukop. č. 1128 III. fol- E. 26.) 13. 1539, 19. srpna. My purgmistr a rada i všecka obec St. M. Pr. známo činíme —, že znamenavše — potřebu, aby mlýn v vsi naší Modřany řečené — zdělán a vyzdvižen byl: i na snažnou žádost a prosbu Vavřince, mlynáře z Podvyšehradí, — místo to, na kte- rémž s povolením předkuov našich někdy Jan Melhuba, mlynář, mlýn na břehu řeky Vltavy stavěti jest začal a toho nedokonav z světa tohoto již sešel, nadepsanému Vavřincovi, Anně manželce, dědicuom a budúcím jeho jsme vysadili, tak aby — moc a právo měl na tom místě k užitku a svému dobrému mlýn ten stavěti i také dostavěti; jeho mocně a svo- bodně užívati a jím dědičně a vlastně vládnúti. S touto — výminkou, že platu dědičného a věčného do úřadu našeho města Pražského každého roku dávati — puol druhé kopy gr. č. povinen bude. — Při tom jemu té svobody propůjčujíce, že témuž Vavřincovi jízkuov žád- ných nad týmž mlýnem anebo pod mlýnem na škodu téhož mlýna žádný dělati nemá —. Jenž jest dán l. — třidcátého devátého v ú- terý po Nanebevzetí P. Marie sc 1539. (Ru- kop. č. 42 f. 32.) Zaplatil za mlýn 60 kop č. (Tamtéž fol. 34.) 14. 1540, 19. června. Vavřinec mlynář s Annou, manželkou svou, — postupuje polo- vici mlýnu M. — Štěpánovi, bratru svému —. Actum sabbato post Vitum 1540. (Tamtéž f. 39.) 15. 1542, 23. listopadu. Já Vavřinec, mlynář ze mlýna u vsi Modřan ležícího, vy- znávám tímto listem obecně — že ten list vejsadní — dal jsem dobrovolně a s dobrým mým rozmyslem i mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú volí — dávám opatrnémn Štěpánovi, mlynáři od Matky boží konec mostu, bratru svému, a Kateřině, manželce jeho, moc i plné právo mé všecko a spravedlivost — při témž mlejnu —. Jenž jest dán léta — čtyřid- cátého druhého ve čtvrtek den sv. Klimenta. (Tamtéž f. 53.) 16. 1544, 19. července. Jíra Hašek koupil sobě, Lidmile, manželce své, — dvuor ve vsi M. řečený Janečkovský od Anny Janečkové a 

Strana 67
Mochov— Most. 67 Šimka, zetě jejího, — za 1!/, kop. m. — Üroku z toho dvoru do üfadu mostského I kopa IIII gr. m. — Actum sabbato post Divis. apost. 1544. (Tamtéz f. 59.) 17. 1545, 6. června. Kryštof Rek, jináč Kuchmistr, koupil sobě, Magdaleně manželce — grunt v M. ležící prostřed vsi a naproti dvoru Bendovu od Jakuba Holýho jinak Cha- lupy za CLXX kop m. — Úroku do úřadu mostského XX gr. m. — Actum sabbato post Corporis Cristi 1545. (Tamtéž f. 62.) 18. 1545, 23. prosince. Mikuláš Hůlka učinil jest smlouvu s Jakubem Holým z Mod- řan o dluh — XXXVI k. m. — a za to po- stavil rukojmě Jana Hrdinu z M. a Říhu též z M., kteříž jsou jeho z vězení vyručili —. Stalo se v středu před Vánoci I. XLV.? (Ru. kop. č. 2150 f. 58.) 19. 1546, 15. května. Ondřej kovář kou- pil sobě, Dorotě manželce — dvuor v M. — ležící proti dvoru Bendové od Kryštofa Reka za CLXX kop. m. — Stalo se v sobotu den sv. Žofie anno sc XLVI. (Rukop. č. 42 f. 67.) Mochov. 1352. — Item Peslinus Nevburger est liber de Margareta, Bohunkonis quondam re- licta de Mochaw, quae ipsum Peslinum Newen- burger pro L sex. gr. nomine dotalicii, quas ipsa Margareta se fatebatur super villam Mo- chav habuisse, infestavit, est liber et solutus. (Rukop. é. 987 f. 54) Mokropsy. 1359. — Wenceslaus gener Goczlini re- cognovit, quod pro domo in Mokropes com- misit se arbitrio Margarethe, abbatisse mona- sterii s. Georgii in castro Pragensi; quidquid ipsa fecerit, ratum tenere promisit. (Rukop. č. 987 f. 194.) Mokřany. 1434, 20. března. Vavřinec Licek, jsa ubrmanem mocným a úmluvčím přátelským od slovutného Janka z Mokřan z jedné a od opatrných Jíry řečeného Křemík, súkenníka, měštěnína Nov. M. Pr., Janka Waldeka z Sla- ného a Jana Střelce, bečváře z Nového Města Pr., z druhé strany, o dvuor v Mokřanech, kterýžto dvuor předepsaný Jan Mokřanský drží, a o dluh téhož dvora; z kteréžto moci ubrmanské předepsaný Vavřinec Licek vypo- věděl jest — pod základem sto kop gr. tako- vúto měrú: aby Janek z Mokřan plnil přede- psaným Jírovi Křemíkovi, Jankovi z Slaného, Janovi Střelcovi bečváři a jich manželkám jednu a čtyřidceti kop gr. —. To stalo sě v radě [Nov. M. Pr.] v sobotu před Květnú nedělí leta sc XXXIIII. (Rukop. č. 2082 fol. F. 8.) Most. 1. 1487, 6. června. Službu naši vzkazu- jeme slovutné opatrnosti páni a přietelé milí. Henrich zlatník, spoluobyvatel s námi a listu tohoto ukazatel, předstúpiv před nás, tu nám jest oznámil, že pro některé pilné potřeby své do města vašeho se vypraviti miení, nás při tom za svědomie a vzdánie některé spra- vedlnosti, jakož pak manželka jeho Kateřina a švagr jeho Zigmund, Ludvíkuov syn, od vás jemu odevzdali sú, žádaje. I oznamujem a vě- děti vaší opatrnosti dáváme, že předepsaný Zigmund, Ludvíkuov syn, švagr jeho, a Ka- teřina, manželka Henrichova, sestra téhož Zigmunda před südem práva zahájeného v městě našem všecku jich spravedlnost a právo, kteréž na ně po otci a mateři jich dě- dičně připadlo a příslušie, témuž nadepsanému Henrichovi zlatníkovi mocně, řádně a dokonale poručili a odevzdali sú; tak aby on s tiem se vším kdežkoli jakožto s svým vlastním učiniti, dobyti, vyupomínati mohl a toho moc i plné právo měl; a vyupomínaje z toho, aby guito- vati mohl bez všeliké překážky. Protož vás, jakožto pánuov a přátel svých milých, s strany téhož našeho prosíme, když od něho žádáni budete, abyšte jemu vedle spravedlnosti a práva, jakož se svrchu dotýče, řádně jemu 9* 

Strana 68
68 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: vzdaného, ráčili jemu vedle té potřebnosti ká- zati dopomoci bez odtahování a překážky všelikteraké. To pro takové neb mnohem většie od nás k vám libosti okázánie učiniece. Datum ex Ponte fer, IIII. post Penthecost. a etc. LXXXVII. (Rukop. é. 94 II. f. 40.) 2. 1533, 22. července. L. etc. XXXIII v pondělí den sv. Máří Majd. stalo se porov- nání dokonalé od přísežných mlynářuov města Pražského, což se osob a mlynářuov při městě Mostu dotýče, kdež nesnáze sou vznikly mezi mlynářem hořejším mlejna, jenž slove Štemmuel, a mlynářem dolejším mlýna pred Prazskû brand ; kdež nadepsaní páni mlynáři přísežní k žádosti p. purgmistra a rady města Mostu — vyjeli sú a — to jim za právo dali, kterak se k sobě zachovati mají: Item aby dolejší mlynář, jme- nem Jifík, u toho mostku pfi mlajné práh po- lozil pét loket z déli s tím kolem, na kterém jest cajch přibitý, zároveň, nic níže ani vajse, a to proto, kdyby případné vody přišly, aby svuoj pruochod měly pro škody lidské ; a druhý práh v jezu aby položil puol lokte pod cajch, a zase nástavky prkenné na tom práhu má sobě přistavovati s tím cejchem zároveň —; a v tom jezu má udělati stavidlo tří loket z šíři a pěti čtvrti lokte z hloub pod cejch a to proto pro vyčištování struh. A také ho- řejší mlynář, jménem Mikuláš Rech, jest po- vinen ktomu stavidlu náklad společně udělati. A také hořejšímu mlynáři dává se za právo, od toho jezu až k mlajnu jeho strouhy sobě zpraviti tří loket z šíři — a v té strouze aby jemu překážky nečinili. A mlynář k potřebě své má po tow břehu beze vší překážky volně choditi, a kdyby jemu potřeba kázala struh cí- zení, mlynář má se tak zachovati: lopatu sobě zjednati a k ty lopatě tří loket držadlo, a stoje prostřed strouhy má sobě na břeh klásti tou lopatou a souseduom do zahrad nemetati; a také, kdyhy toho bylo mnoho, jest povinen toto vodklíditi —. Toho na svědomí my purgmistr a rada města Mostu pečeť naši dali jsme k tomu- to listu přitisknúti. (Rukop. č. 2141 f. 59.) Mošnov. 1495, 27. listopadu. Ve jmeno božie amen. Já Jiřík zvonař, měštěnín Nov. M. Pr. — Dluhové moji jsú tito: Hanuš a Řehoř z Bu- dějovic, slíbili nerozdielně za zvon; zuostávají XXX k. Item v Vepřku XXX k. slíbil Bou- belíkuov otec a Mikuláš forman od sv. Jin- dticha —; item na Mosnové za duom XXVIII k. m. Actum fer. VI. post Katherine. (Rukop. é. 2095 f. A. 12.) Motoly. 1. 1430, 30. března. Vyntieř, měščenín z Domažlic, někdy písař domu sv. Mářie podle mosta Pražského na Malé Straně, přišed před ny i před naši obec, tu kdež sme seděli na rathúze našem, jsúce tu společně svoláni, vy- znalí jest dobrovolně, že Sezema z Hořešovic i Barbora manželka jeho kúpili dědiny v Mo- tole, do jich toliko životóv, s plným panstvím, a jmenovitě s platem, s robotami, s kury i s vajci —. A ten plat jsú platili i s vajci pánóm sv. Mářie domu svrchupsaného. A ten sem já list svú rukú na to psal a četl sem jej na postupování toho zbožie před týmiž kmety, kteříž ten plat platiti mají, a přede vší obcí Motolskú; a žádný proti tomu nic ne: mluvil, než milostivě pana Sezemu i paní Barboru za pána přijali; kromě zemské berně, když by byla, tu sú sobě vymienili, jakožto v listu hlavním plnějie psáno stojí. Acta sunt hec a. d. MCCCOXXX feria quinta post Le- | tare. (Rukop. é. 2080 f. 16.) *) *) O Motole jedná též následující listina ze dne 17. srpna 1356 chovaná v orig. v archivu kapit. sv. Vitské: Karolus quartus, divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus et Boemie rex. Notum facimus tenore presencium universis. quod constitutus in maiestatis nostre presencia honorabilis Stephanus, notarius terre, canonicus ecclesie Pragen- sis, nobis explicavit, qualiter ipse duarum sexagena- rum cum dimidia gr. prag. redditus perpetui annui census in hereditate sua in Motol, spectantis ad ca- pellam suam s. Marie virg. in palacio regali castri Pragensis, de nostro patronatu ac de suo officio no tariatus terre existente, pro eiusdem capelle meliora- 

Strana 69
Mošnov— Motoly. 69 cione et utilitate evidenti cum dilecto nobis Hancone Helye, cive Minoris Civ. Pragensis, pro aliis duarum sexag. cum dimidia gross. prag. redditibus, similiter perpetui census, in Kroczihlaw prope Kladen sitis iusto permutacionis tytulo permutasset; nobisque hu- militer supplicavit, ut eidem permutacioni provide facte nostrum adhibere dignaremur consensum heni- volum et expressum. Nos itaque eiusdem Stephani iustis et racionabilibus peticionibus benignius annu- entes, prefatam permutacionem ratam habentes et gratam nostrumque ad hoc adhibentes consensum ex- pressum: auctoritate regia Boemie et de certa nostra Sciencia ipsam approbamus et laudamus ac presentis Scripti patrocinio confirmamüs, volentes eandem in singulis suis clausulis et articulis obtinere perpetui roboris firmitatem. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage a. d. m. trecentesimo quinquagesimo sexto, indiccione nona, XVI kal. Septembris, regnorum nostrorum anno Romanorum undecimo, Boemie decimo, imperii vero secundo. Per dominum imperatorem Heinricus thesaur. Correcta per Johannem de Prüssniez. Na druhé strané: R[egistratum] Hertwicus. 2. 1522, 28. června. Stala se smlúva před úředníky [šestipanskými] mezi Kateřinou, man- želkou někdy Martina Benešova z Motola, z jedné a Václavem, synem Zachovým z Že- puov, z strany druhé: že jakož pozuostala táž Kateřina po muži svém vdovou s jedniem si- rotkem, dívčičkou jmenem Annou, a tudy chtieci s týmž sirotkem a z toho statku diel svuoj mieti, na tom jest pfestela — aby vaj- prava její, jakožto truhla a šaty ložní, vydány byly a navráceny; potom týž Václav X k. m. jie a sirotku tomu aby vydal — po vyplněnie dluhuov, jakožto Svatě, nebožtíka Martina matce, XXIIII k., Martě druhé sestře XV k. —. Actum fer. VI. post Joh. B. 1522. (Ru- kop. č. 2155 f. 21.) 3. 1528, 20. dubna. Jan, rychtár z Mo- tola, jsa v nemoci sloZen, pocítiv na sobé, Ze by skrze smrt inél se s světa bráti, povolav k sobě spolusoused svých, učinil jest zřízení o statku svém před nimi —: Najprvé Mar- klétě, dceři své — aby jí bylo vydáno XXX k. m. a k tomu s lože šatuov, a konev cínová aby ji byla koupena za I k. m. Coż se Ja- kuba, syna též jeho, dotýče, tomu — odkazuje XXX k. m., poručiv Václavovi švagru svému a Svatě sestře své, aby oni péči o něm měli —. Act. fer. II. ante Georgii 1528. (Rukop. č. 2155 fol. 85.) 4. 1544, 2. dubna. V té při mezi pány úředníky šestipanskými na místě Jíry Holby, poddaného obce této, z jedné a Štěpánem, vě- zném z Motola, z strany druhé, kdež tíž páni obvinili sou Štěpána z toho, že by Bártu, syna Jiříka Holby, poddaného úřadu jich, s pomocníky svými zamordovati a z ručnice zastřeliti iněl, žádajíc v tom za opatření spra- vedlivé. Proti tomu od Štěpána mluveno: Což učinil, musil to za příčinou učiniti, nebo v svém dvoře od něho pokoje míti nemohl, naň se dobýval a jemu do dvoru voštípem píchal, pobízeje jeho, aby se s ním bil; a to že uká- zati bude moci. Zase od pánuov mluveno, by se mělo ukazovati to naň, že jest jeho Bártu zamordoval, potřeba neukazuje, neb se k to- mu zná, ač toho příčinu klade, ale ta postaéiti nemůže; nebo, by i to tak bylo, že by mu pokoje nedal, jakož toho není, neb mládenec v 16 létech byl, měl jest tu právo osazené, rychtáře, proč jest toho na právo nevznesl, ne hned k němu z ručnice stříleje. A pakli by se mu to nevidělo, měl jest pány jeho, pány úředníky; ale toho všeho pominul. Tu pan purgmistr a páni vypovídají: Po- něvadž se jest toho z svědomí podle práva najíti a vyhledati nemohlo, jakž se jest Štěpán z Motola k tomu přiznal, že jest za příčinou Bártu, člověka obce této, zamordoval a to bráně se násilí svému, že jest učiniti musil; než nachází se to, že bezpečen sa před ním jej z ruénice brané nenáležitě jest zastřelil a za- mordoval; protož z těch příčin dává se Jírovi Holbovi proti témuž Štěpánovi za právo, tak že jest on Štěpán tím mordem vinen, pro kterýžto mord pan purgmistr a páni jej v svou kázeň berou a v tom se k němu spravedlivě za- chovati chtí. Což se pak Václava švagra Štěpá- nova (dotýče, kterýž při tom mordu byl a i jeho 

Strana 70
10 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Bártu předkem ranil, když Jíra, Pavlů syn, ku právu dosazen bude, pan purgmistr páni tu také vinu jeho spravedlivě rozvážiti chtí. Actum die Mercurii ante Ambrosium a. 1544. (Rukop. ć. 2129 f. 30.) 5. 1544, 8. října. (O mord v Motole.) Ja- kož zlá a nešťastná příhoda stala se ve vsi Motole, takže jest zamordován Bárta, syn Ji- říka Holby, člověk obecní odtud z M., od Ště- pána, člověka kněžny JMti od sv. Jiří, jakž nález p. purgmistrem a pány učiněný to v sobě zavírá; kdež pak na snažnú žádost JMti i ji- ných přátel jeho páni své povolení dali, že o týž mord smlúva mezi Jiříkem Holbú a týmž Štěpánem učiněna jest, že — Štěpán má se gruntuov motolskych zhostiti — do dvü nedél — a dále za škody, kteréž otec nebožtíka Bárty jest vzal, on Štěpán jemu dáti má XX kop. — A tomu všemu že se dosti státi má, postavil jest Štěpán rukojmě: Václava, rych- táře z Liboce, Václava, rychtáře z Motolu, Pavla, Václava Marvana, Jana Švika, vše od- tudž z Motolu. Stalo se v středu po sv. Fran- tišku 1544. (Rukop. č. 2154 f. 90.) Mrakotice. 1460, 20. dubna. Ve jméno svaté a ne- rozdílné Trojice amen. Já Filip z Mrakotic — odkazuji a porúčiem Křížovi sladovníku, měště- nínu Nov. M. Pr., zeti mému, a Margretě, manželce jeho, dceři mé milé, patnádete k. gr. na zboží Vacha bratra mého, tudiez v Mra- koticích, aby jim těch patnádcte kop. gr. — bylo vydáno —. Jenž psán a dán v pondělí po nedéli Próvodnie anno — LX*. (Rukop. č. 2094 f. C. 5.) Mratín. 1. 1434, 4. prosince. Matój [od mureninóv] učinil jest před pány a obecními počet z přijetie úrokóv se vsí v dolepsaných a z vydánie jich, kteréž drží od obce města svrchupsaného, točiž z Mratín, Svrčovic a Kostomlatek; tak že po srovnánie přijetie a vydánie právě učiněného, témuž Matějovi ostali jsme a ostáváme bez jedné dvadceti k. a čtrmezcietma gr. Kterýchžto má sobě týž Matěj na té vsi Mratíně vybrati a té vsi v držení býti, dokavadž těch bez jedné dvadceti k. a čtrmezcietma gr. nevybéře. Actum sabbato post s. Andree a. etc. XXXIIII. (Rukop. é. 87 f. 31) 2. 1531, 10. března. Jan Bransky z Mratína — oznámil, kdež po jeho synu Viktorinovi zuostalo sirotkuov šestero a Kateřina, nevěsta jeho a manželka téhož Viktorina, vdavši se za muže jiného, těch sirotkuov se zbavila a Ja- novi Branskému dédu jich je poslala: — žá- daje, poněvadž po synu jeho jsou peníze na gruntu Jana Dynouška XXXVIII k. m., aby ty tajmž sirotkóm byly propuštěny — že on jim je na svém statku ujištuje —. Páni úřed- níci — toho jsú jemu dopřáli. Act. fer. VI. ante Gregori 1531. (Rukop. č. 2155 f. 131.) 3. 1582, 15. února. (O Mratínské.) Skrze pány úředníky [šestipanské] stala se smlúva mezi Jarošem, Vodičkovým synem, a Duchkem řezáčem z jedné, a Zychem a Šimkem, jeho synem, ze strany druhé — kdež Jaroš a Duchek zranivše Šimka — oni promluvivše slova po- kory prosili jsú, aby — jim to odpustili —. Mají jemu Šimkovi dáti VI. k. m. Actum fer. VI. ante Invocavit a. 1532 (Tamtéž f. 145 a f. 170)- Mrehojedy v Kouřimsku u Sázavy. 1422, 28. inora. Magister civium iurati- que consules Civ. Prag. ad instantes preces famosi Mysliborii de Brzicz, quondam burg- gravii in Konopiscz, providos viros, consules coniuratos, ad audiendum testimonium per eundem Mysliborium super materia contractus infrascripta faciendum deputarunt. Coram gui- bus idem Mysliborius — est fassus, quod ipse una cum Zyzowezone de Zizow strenuo Petro de Stiepanow X s. gr. census aunui et per- petui in villis infrascriptis Teplissowicz et Mrchojed vere et iuste empcionis titulo vendi- derunt; quodque ipsi vendentes — promise- runt censum huiusmodi in memoratis villis in 

Strana 71
Mrakotice— Mstétice. 11 tabulis terre regni Bohemie imponi —. Actum sabbato ante Invocavit anno — XXII. (Rukop. €. 2099 f. 121.) Mstétice. 1. 1418, 19. ünora. Mauricius de Uhrzina emit duos laneos agrorum cum curia — in Mstieticzich — in dominio domine Sstukonisse pro centum cum quatuor s. gr. erga Petrum, Hamanis filium —. Actum [in consilio Nove Civ. Pr] sabbato ante Reminiscere anno — XVIII*. (Rukop. 6, 2079 f. H. 24.) — Waniek Hradeczky emit unum laneum agrorum cum curia — in Mstietiezich similiter erga Petrum prescriptum pro viginti s. gr. —. Actum, ut supra. (Tamt6ż.) 2. 1432, 15. prosince. Petrus Mstieticzky — coram dominis in consilio [Nov. Civ. Pr.] resignavit potenter et condescendit Pessoni cingulatori — viginti s. gr. iusti debiti super domina Przibka vidua, quondam coniuge Ma- rzikonis dicti Nevtiepal de Mstieticz, finalis pecunie, in qua sibi remansit debitorie obli- gata pro curia cum tribus laneis ibidem in Mstieticz —. Actum in consilio fer. secunda post s. Lucie anno oc XXXII. (Rukop. ć. 2082 fol. B. 6.) 3. 1434, 22. listopadu. Přátelská úmluva stala sě jest, že — Vaněk [řečený Hlas z Ra- dimic] má osieti —— sirotkóm [Křtěnovi, synu někdy Klimatovu ze Mstětic a Margretě, dceři někdy Vítkově, syna téhož Klimaty)] patnádcet strychuov ovsa se svymi końmi ve Mstóticich na jednom lánu někdy svrchupsaného Klimaty. Dále také týž Vaněk Hlas má osieti druhý celý lán téhož Klimaty tudiež ve Mstěticích žitem a pšenicí, jakož slušie týmž sirotkóm a třikrát zuorati svými koňmi, ježto by lidé po- chválili. Item týž Vaněk Hlas má dáti přede- psaným sirotkóm — čtyři k. gr. —. Item má jim postaviti ihned po sv. Jiřie nyní příštím tu neděli první: vuoz a čtyři koně, pluh, dvě bráně, šle a jinú připravu, kteráž na koně slušie —. To sě stalo v radé [Nov. M. Pr.] ten pondělí pred sv. Katefinü leta oc XXXIIII?. (Rukop. é. 2082 fol. H. 6.) 4. 1458, 19. ledna. (Testamentum Mikonis de Mstietice.) Ve jmeno božie amen. Já Mika ze Mstětic, spoluměštěnín Nového města Praž- ského — poručenstvie mé poslední vuole činím a ustavuji mocného poručníka opatrného muže Blažka, hospodáře i synovce mého milého, měštěnína Nového města Pražského —. Naj- prve oznamuji, že jsem byl ustaven poručníkem od nebožce Jana bratra mého, tudiež ze Mstětic, nad jeho sirotky, zejména Mikuláše a Petra; ty sirotky mocně porúčiem ku opravě Blažkovi svrchupsanému, tak aby ten zápis, kterýž mám s již psaným Janem, bratrem mým, společně na dědictvie svobodné ve dckách zemských, jehož sú naši dědové, otcové i my po nich byli v držení bez překážky tudiež ve Mstě- ticích, takto byl zřiezen: aby jižpsaní sirotci polovici toho dědictvie požívali po svém otci a paní Margreta manželka má požívala druhé polovice, kteráž na mě příslušie, do své smrti; a po její smrti aby ta polovice, kterúž sem jie odkázal, spadla na Mikuláše a na Petra svrchupsané neb na jednoho z nich živého zuostalého, ač by Buoh smrti jednoho z nich neuchoval; neb v tom oznamuji, Ze Valentin bratr odbyt jest svym dielem otcovskym do- cela a úplně. Dále známo činím, že Beneš Růúbíček, kterýž jest kúpil u mne i sirotkuov svrchupsaných dědictvie tudiež ve Mstěticích a uvázal sé v vosenie, v jaré i ozimé, s vozem i s koňmi i s jiným nábytkem, má a dlužen jest dáti jižpsaným sirotkuom pět kop a dva- dceti gr. jménem závdavku nebo trhu spravedli- vého; a k tomu má i dlužen jest s toho dědictvie platiti a úročiti jižpsaným Mikulášovi a Petrovi sirotkuom i jich dědicuom a budúcím po věčné časy jménem spravedlivého úroka sto gr. do roka —. Dále oznamuji, Ze Valentin, jizpsany bratr sirotkuov jižpověděných, dlužen jim pa- desáte gr., jakož vzal jich úrok od Beneše Rübíéka svrchudotéeného; a k tomu jim dlužen za med tfidceti a dva gr. Také Maiata ze 

Strana 72
72 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Zderadic má těch sirotkuov dvě krávě u sebe na nájmě; a úroka prvnieho nedal a již na druhý úrok ty krávy drží. Item Beneš Rúbík má čtyři pně včel u sebe na dvoře sirotkuov svrchupsaných. Item jakož kněžie od Matky božie Sněžné mají spravedlivého úroka jednu kopu gr. tudiež ve Mstěticích na dědině ně- kdy Jarkovské vedle rybníčka, kterúž jest jim dal na zádušie Jan Tlesk, dobré paměti děd náš: aby toho úroku požívali s radů poručníka mého, nač jim to bude moci zvésti vedle svého svédomie, neb jest to dédictvie spustlo; a kněžie aby služby činili a pána boha prosili za spasenie duší našich. Naposledy Margretě, manželce mé svrchupsané, sto gr. úroka roč- nieho a věčného na Martinovi; item dvě kopě a dvadceti grošuov úroka také ročnieho věč- ného na Václavovi a na jich budńcich tudież ve Mstěticích, jakož jest to věnem osáhla; i vešken jiný statek muoj, movitý i nemovitý, kdežbykoli mohl shledán, optán i kterýmkoli jménem jmenován býti, odkazuji, porúčiem a mocně oddávám ke jmění, k držení a k dě- dickému vladařství po mé smrti beze všech odpor a překážky přátel mých i jiných všeli- kterakých lidí; a k tomu rybníček i kút toho lesu svobodného tu také ve Mstěticích; kte- rýžto rybníček i kút toho lesu po jejie smrti má spadnúti právem dědickým na Blažka, poručníka synovce mého již dotčeného, a Mar- tina bratra jeho i na jich budúcie. Toho na svědectvie, na pevnost i na potvrzenie pečeti opatrných mužuov Matěje Alba rychtáře, Vá- clava z hrobky a Jana Pálovic, konšeluov Nov. M. Pr., k mé snažné prosbě přivěšeny sú k tomuto listu. Jenž psán a dán ve čtvrtek přede dnem sv. Šebestiana a Fabiana anno LVIII". (Rukop. č. 2094 fol. A. 25.) 5. 1533, 20. prosince. Duchek Zloboch z Mstětic koupil sobě puol lánu dědiny Knej- slíkovské ležící blíž dédin téhož Zlobocha u Mstětic od Vicena za XXII k. m. —. Ou- roku z toho do úřadu mostského XXXII gr. m. a '/, k. vajec a o sv. Havle XXXIII gr. m. a H slepice. Však s takovúů znamenitů vejminkü: chtělliby do VI let — Burjan Knejslik takových dědin polovici od Duchka Zlobocha vyplatiti, má mu jich postüpiti. — Actum sabbato post Lucie 1533. (Rukop. č. 49 f. 9) 6. Mezi 1504—1507. (I. Chvojence G. 25.) Racek z Doubravy ve Mstětici dvory kmetcí s poplužím, což tu měl, -— prodal purgmistru a vší radě i vší obci Starého M. Pr. za 725 k. gr. č. (Desky zemské větší č. 4. fol. L. 15.) Mšec (Kornhaus). 1425, 20. července. My purgmistr a kon- šelé Velikého Města Pražského vyznáváme všem i každým, že vstúpivše před nás do plné rady urozený Jan z Kornhúza, odjinud z Kolovrat, a opatrný Jíra z Oslova spolupří- sežný náš — svolila sta sě k propadení po- kutě podepsané, kterýž na druhého dokáže lepsie pevnójsie svódomie dckami zemskými, když otevřeny budú, o dvě kopě platu, Jírů u dříve řečeného pana Jana kúpeného; a to takovéto: Jestliže svrchupsaný Jíra dckami zemskými — dokáže, že dvě k. gr. platu, kteréž má na Kornhüze, kúpil jest u nade- psaného pana Jana komorně a věčně, ale ne k splacení, tehdá týž pan Jan propadne sto k. gr. jménem pokuty. A polovice těch peněz propadených bude a má jíti na radu, kteráž nynie jest anebo v ta doba bude, a polovice druhá na svrchovaného Jíru —. Pakli by již jmenovaný pan Jan týmiž dckami dokázal, že — Jíra ten plat kúpil jest toliko u něho do splacenie, ale ne komorně a věčně, tehda svr- chupsaný Jíra upadne v túž pokutu —. Actum in pleno consilio feria VI. ante Magdalene. (Rukop. č. 2099 f. 163.) Mtihava. 1435, 18. ledna. Jan z Mstihavy vyznal jest, že jesti jemu to dobře svědomo, kterak paní Barbora z Stěnic, někdy manželka Ja- kubova, když jest jednu chvíli jezdila k muži svému do Němec tú cestú pod Milštein, tehda 

Strana 73
Mukarov— Myslin. 73 Janek od hřebenuov žádal jest na p. Jarosla- vovi Dubském, aby byla stavena pro dluh osmnácte kop, kterychz jest jim dal schovati. Tu jest řekl p. Jaroslav: Mluvte s ní prve o to, zná-li sě, čili nic —. A tak svrchupsaný Jan ze Mtihavy mluvil jest s paní Barború a otázal jie, dal-li jest jí a jejiemu muži svrchupsaný Janek ty penieze schovati —. Tu jest odpově- děla řkúci, že jest nám dal schovati. Než když sě muž mój do země vrátí a ke mně přijede, tehda chceme jeho rádi odbýti. — Actum die Prisce a. etc. XXXV. (Rukop. č. 2099 fol. 392.) Mukařov. 1516, 5. června. V té při mezi p. Mi- chalem Slavatů z Chlumu a Košmberka a Ji- říkem Ježíškem, kdež jest úředník na místě pána poddacího jeho vinil z toho, že nebožtík kněz Václav dal se dědičně k faře Mukařovské a řekl statku svého při tom záduší nechati a že u Jiříka Ježíška nechal sumy peněz, pak pán toho žádá, aby k tomu záduší tu sumu peněz vydal, jmenovitě 38 k. Proti tomu Jiřík Ježíšek odpíraje pravil, že žalobu i svědomí slyšel, a těmi to pokazuje, že páně Michalovo poddacie jest, a že nebožtík tu faru přijal; ale z čeho jest obeslán a z čeho jeho viní, to ti svědkové ku překážce nejsúů — a nic nepokazujú, aby on čím měl povinen býti. A ti svědkové pospolu nic jsou neslyšali, než porůzno, a v tom se nesrovnávají a z té fary jsouc, sami sobě svědčí. A gruntovního dání pán ani osadní neprovozují —; a nadto že jest kšaft před rukama, a ten čísti rozkázal —. Tu p. purgmistr a rada (Star. M. Pr.] -— vypo- vídají: Poněvadž svědkové ti, kteří jsou z vo- sady Mukařovské, svědčí to, což by jim na jich záduší užitečno a platno bylo, a to, což se jich a záduší dotýče: i z té příčiny podle práva v této při svědkové býti nemohů; a svědkové jiní, kterýchž se ta věc nedotýče a kteříž nejsú z vosady Mukařovské, toho ne- seznávají, aby on kněz Václav nebožtík dal se k té osadě dědičně a aby jeho statek vešken Archiv Cesky XXVIII. — po jeho smrti při tom záduší zuostal; než jeden svědčí, že jest mínil nechati a druhý, což ho P. Buoh nadělil, že toho nemíní od- trhnúti od té fary, ježto to obé na jeho vůli bylo, tak nebo jinak učiniti; a třetí, jakožto p. Mikuláš Vlk, ten ovšem o statku, aby měl při tom záduší ostati, nečiní žádné zmínky. A k tomu on kněz Václav ani kšaftem ani jinak řádně nezřídil o těch penězích. I z těch příčin jemu Jiříkovi Ježíškovi proti puovodu dává se za právo, takže on jim Mukařovským osadním ani pánu poddacímu těch peněz po- vinen vydati neni. Actum a. MDXVI die Bonifacii. (Rukop. é. 1128 II. f. E. 11.) Myslín. 1. 1426, 6. listopadu. Já Mikeš z Lipan vyznávám, že opatrný muž Jan z Žatče ře- čený Kautor, měštěnín Star. M. Pr., sobě, paní Anně manželce své a svým budúcím na slo- vutném panoši Vykéřovi z Myslína i na tom zboží v Myslíně, tak jakož ve dskách dále stojí, osm k. gr. platu komorného ročnieho a věčného kúpil a zaplatil a mně vedle sebe k věrné ruce ve dsky zemské vložil a zapsal. Kterýchžto osm kop gr. platu — s dobrým rozmyslem — svrchupsané paní Anně — zasě jsem sstúpil a z desk zemských propustil a mocí listu tohoto ku pravému dědictví sstu- puji az desk zemských dobrovolně propúštiem. Toho všeho na svědectvie svú sem vlastní peéet [pfivésil] a k mé zvlástnie prosbé má- drych a opatrnych pánóv purgermistra a kon- selóv Star. M. Pr. a slovutnych panośi Miloty z Chřčnovic, odjinud z Bohdanče, a Jana Ka- čice z Vrátkova pečeti jsú k tomuto listu při- věšeny. Jenž jest dán a psán v Brodě Českém leta M*CCCC? Sestmezcietmého tu stfedu pred sv. Martinem. (Rukop. č. 992 f. 73.) 2. 1427, 7. března. My purgmistr a kon- šelé Velikého Města Pražského tiemto zápisem na vědomie dáváme všem lidem, že Mikeš ře- čený Sobek, spoluměštěnín náš, ačkolivěk jsa na těle neduživ a nemocen, ale však s dobrým. 10 

Strana 74
14 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: rozmyslem, požívaje svobody pravého rozumu, seznal sě jesti dobrovolně beze všeho přinu- cenie před Mikulášem Betlemmským a Matějem Krtkem, konšely z našie plné rady k tomu vydanými, že jesti opatrnému muži Janovi z Žatče, spolupřebyvateli města našeho, a Anvě, manželce jeho vlastní, dědicóm a budicim jich, prodal osm k. gr. platu ročnieho věčného a svobodného na slovutném panosi Vikéfovi z Myslina tudież na Myslinć i na jeho na všem příslušenství, kterýchž jesti měl, v témž všem právě, jako jesti sám držel, vládl a po- žíval, za osmdesáte k. gr. Kterychżto osm kop platu témuž Kantorovi a Anně manželce jeho jest vložil ve dsky zemské a zapsal se vším řádem a ohradú, kteráž jesti při tom měla z práva zachována býti. A dále jest vy- znal týž Sobek před svrchupsanýma dvěma pánoma, kterak svrchupsaný Vikéř jest jemu těch osm kop gr. nadepsaného platu skutečně vyplňoval na každý rok, dokavadž jest toho platu byl v držení, a jemu jej do jeho domu posielal beze všech jeho nesnází aneb u desk zemských kladl. Actum a. d. oc vicesimo septimo feria VI. ante Gregorii. (Rukop. ¢. 992 f. 77.) Myslkovice. neznámé polohy. 1424, 3. července. Nobilis d. Hassco de Walsstein — recognovit Ozankam, relictam Kotkonis, civem Maioris Civ. Pr., habere in villa Myslkowicz tota, ad prefatum dominum Hassconem iure hereditario spectante, seu curia ibidem sita XIIII s. gr. census camere, vulgariter komorni, annui et perpetui, prout in tabulis terre predicte Ozance ius plenius super dicto censu continetur. Actum in consilio feria II. ante Procopii. (Rukop. č. 2099 f. 130.) Myskovice. 1. 1465, 28. února. Machna de Mysskowicz vidua — resignavit — Benessio, hospiti suo, — omnia iura una cum debitis —: primum Symon dictus Kuziel, gener eius, et Aniczka, filia ipsius, in villa Mysskowicz tenetur sibi pro hereditate IIII s. gr. — Actum [in con- silio Nov. Civ.] feria V. ante Transl. s. Wenc. a. LXV*. (Rukop. 2086 fol. E. 12.) 2. 1483, 12. srpna. Ve jméno božie amen. Já Michal, měštěnín St. M. Pr. od Kryštofora za sv. Michalem, vyznávám — Że duom mucj, v němž bydlím, vinice a podle toho — statek muoj všecken — a jmenovitě také dluh ten XIIC r. fi., jimižto mi Jan Charvát z Ostrova jest povinnovat, kterýžto od něho dskami zem- skými na vsi Myškovicích mám zapsán, — otkazuji — Dorotě manželce mé s dětmi -- k rovnému mezi ně rozdielu. — Actum feria III. post Laurencii. (Rukop. è. 2119 fol. V. 15.) 3. 1521, 6. září. Mezi bratřími Jakubem, Pavlem a Martinem, syny nebožtíka Šimona rychtáře v Myškovicích, stala se smliva — o statek otce jich taková: jakož Jakub, jsa bratr najstaršie, z vuole a poručenie otce svého na ten gruut jest dosedl a hospodářstvie k sobě přijal, a odtud spolubratří svých aby vybýval. I požádal jest Pavel, bratr prostřední, dielu svého —; i jest skrze konšely a sousedy též vsi takto o tom porovnáno : že on Jakub maje podiel dáti Pavlovi, bratru svému, peněz ho- tových — LX kop gr. m. — a k tomu je- mu přidati má XXII strychuov žita a polo- vici sýruov a másla. Actum feria VI. ante Nativitatem Marie 1521. (Rukop. č. 215b f. 15) 4. 1531, 11. února. Martin: Myškovský koupil dvuor tu v Myškovicích od Jakuba, bratra svého — jakž jest jej otec jejich i on měl. — Act. sabbato post Scolastice 1531. (Tamtéž f. 129.) 5. 1532, 8. listopadu. Jíra Kudivid z Myš- kovic dosedsi na statek otce svyho tu v M., tajž otec jeho za živnosti své zuostav dlužen p. Janovi Sacerdovi XVII kop gr. m. — po- žádal toho dluhu sečkati. — Act. fer. VI. ante Martini 1532. (Tamtéž f. 151.) Nehvizdy. 1. 1433, 28. března. Petrus Skalicky — ceterigue consules Nove Civit. Prag. ad peti- 

Strana 75
Myslkovice — Nelahozeves. 15 cionem multorum concivium suorum et vici- norum prebuerunt suum — asensum, ut dis- cretus Johannes Koczura, nunccius ipsorum iuratus, cum socra sua curiam allodialem in Parvo Nehvizd teneant et possideant eo omni iure, quo pie memorie Mathias socer dicti Johannis tenuit, et sub censibus eisdem usque ad voluntatem communitatis. Actum sabbato ante Judica anno oc XXXIII. (Rukop. €. 2082 fol. B 26.) 2. 1435, 6. října. Jan Velvar, Matěj od má. fenínuov a Sigmund z Kotenčie vyznali jsá, kte- rak rychtář, konšelé i jiní súsedé z Nehvizd při- šedše před ně — k rozkázánie pana Nikolaa Chu- dého i vyznali jsú, kterak když jest Janek, zeť Henzlóv, měštěnín Star. M. Pr., upomínal jej z dluhu pětmezcietma k. gr., ježto jemu za maso a za živý dobytek dlužen zuostal, aby jemu ten dluh splnil a zaplatil; tu týž pán Nikolai řekl jest jemu: I ovšem, milý Janku, jsemť dlužen a vinnovat pétmeczietma kop a jistyt jest to dluh. Když mi vaše paní mého postúpie, cožť mi drżie, chcit rád beze pře zaplatiti anebo nechť někde tvojí paní ukáži plat na mém zboží, kteréžť držie, aby svój dluh na tom vybral. Všaks spoluměštěnínem jich a měliť by o tě jinam psáti a o tě státi. A tak řek to i prosil týchž súsedóv z Nehvizd, aby se- znali to Jankovi o tom dluhu před pány jeho nebo kdež jemu toho bude potřebie. Actum in consilio feria V. ante Dyonisii. (Rukop. č. 2099 f. 429 a č. 87 f. 106.) 3 1545, 9. prosince. Kdež jest se zbéhla nevole a soud o zsekání mezi pány města Brodu Českého na místě Víta, syna Ondřeje kováře z Nové Vsi, poddaného jich, z jedné a pány Nov. M. Pr. na místě Ondřeje, pastorka Jana Krajního z Nehvizd, poddaného jich, z strany druhé. I stala se jest smlúva přá- telská o též zsekání — že Ondřej — jemu Vítovi dáti má za ten jeho úraz XX kop m. — as lékařem se do IIII k. m., a vice nic, smluviti a zaplatiti. — Actum in consilio Nov. Civ. Pr. feria 1III. post Concepcionem Marie. (Rukop. é. 2218 fol. 13) Nechanice. 1466, 8. ríjna. Sacerdos Jeronimus, ipso tempore plebanus de Nechaniez, filius olim Bohuuconis saponiste, cum Barbara sorore sua fassi sunt, se percepisse porciones suas — a Mathia fratre suo —. Actum fer. IIII. ante Dionisii a. LXVI. (Rukop. 6. 2141 f. 78 > Nelahozeves. 1. 1418, 21. ledna. Sigismundus, civis Minoris Civ. Prag., pro parte domini prepositi ecclesie Pragensis ex una, Petrus Langkast pro parte Georii Pogner parte ex altera, ar- bitri — et Wenceslaus Straboch superarbiter in causa dissensionis — inter dictas partes — racione — curie in Nelanozewes, quam dictus Georius aput prefatum dominum pre- positum ante lapsum temporis convenerat, ta- liter edixerunt: dictus dominus prepositus nunc feria quinta in medio quadragesime pro- xime ventura dicto Georio — quinquaginta s. gr. reponere debet — et illo facto, ipse Geo- vius statim ferina sexta et sabbato immediate sequenti dicto — preposito de prefata curia — condescendere debet —. Actum anno oc XVIII? ipso die s. Agnetis. (Rukop. é. 992 fol. 9.) 2. 1426, 7. éervna. Villani de Strzechow requisiti per magistrum civium et dominos consules Maioris Civ. Pr., quid eis constaret de quibusdam insulis, frumitis, alias lühy, et reposicione sagenarum ad captivanduim pisces per inolendinatorem in Nelahozewes existentem, qui uniformiter deposuerunt asserentes, quod insule et frumita, super quos molendinator de, Nelahozewes dinoscitur habere litteras, sunt per reclusionem obstaculorum submersa et anichillata, presentes autem insule cum fru- mitis noviter erecte spectant et pertinent ad dominium et possessorem dicte ville Nelaho- zewes. Eciam prefatus molendinator nullum 10* 

Strana 76
76 E. XiV. Zprávy o statcích venkovských z archivu niěsta Prahy: ius speciale et proprium habet in possessione fluminis aut reposicione sagenarum — nisi sicut ceteri villani. Ponere autem sagenas debet in locis, ubi per dominos seniores pisca- tores de dictis bonis fuerit eidem monstratum et ostensum. Insuper pretacti villani deposue- runt, guia pretactus: molendinator de dictis insulis egualiter cum ipsis villanis ligna eme- bat et comparabat a domino vel possessore eorundem bonorum, sed nunguam tollebat tamguam propria. Actum in pleno consilio feria VI. post Bonifacii anno sc XXVI. (Ru- kop. č. 2099 fol. 183.) 3. 1428, 30. dubna. My purgermistr a kon- šelé Velikého M. Pr. — oznamujeme, že ve- liké rady anděl, spravedlivý súdce, jehožto mi- losrdenstvie nade všecky jeho skutky jest, spravedlnosti své ponechav k milosrdenství zasě jest sě navrátil, když jest viděl, ano pře- stupníci hodné pokánie chtie učiniti; tak my také příkladem toho súdce najlepšieho a naj- spravedlivějšícho Martinovi mlynáři z Nelaho- zovy vsi, člověku vedle všéch práv zemských i městských odsúzenému, jenž jest pro svů vinu a přestúpenie, kteréž jesti nám i vší obci města našeho Pražského z své zpurné vuole učinil k hanbě a k škodě nemalé podá- váním lesu po vodě do Rúdnice ku posilnění a ku ohradě Božích a našeho města úhlavních nepřátel mimo přikázanie našé a radu svých přátel, zapomenuv se nad svů ctí a věrů, kte- rýžto Martin vedle těch práv spravedlivě měl jest statku i hrdla zbaven býti, ale k prosbě snažné a časté osob duchovních i svěckých i jiných mnohých dobrých lidí tudiež i jeho přátel, ty jisté viny a přestúpenie všechna jemu sme odpustili a odpúštieme; neb jest ten jistý Martin jakožto člověk odsúzený pro své viny a nepravosti, kteréž jesti učinil proti nám a městu našému, slíbil a dobrovolně pod- volil sě jest věčným zasluhováním a nahrazo- váním obci města našěho, kdyžbykoli napo- menut byl, a zvláště jisté summy peněz dánie sto kop grošuov jménem poručenstvie, jakožto člověk odsúzený na smrt,aby za to byl kúpen prach a jiné potřeby městské, a tisíce stry- chuov žita. Kteréžto penieze svrchupsané a obilé slíbil jest a mocí tohoto zápisu slibuje dáti a platiti rozdielně, točižto padesáte kop grošóv ve čtyřech dnech od dánie tohoto zá- pisu a padesáte kop gr. v témdní od dánie již jmenovaného počítajíce; než obilé svrchu- psané, to naplniti tři sta strychóv ve dvú ne- dělí od téhož dánie počítajíce, dvě stě strychóv do svatého Havla nynie najprv přištieho, pět set stry- chóv do svatého Jiřie potom ihned budúcieho, kdyžby byl napomenut, beze všého prodlenie má vyplniti Dále ten jistý Martin tudiež stoje osobně v plné radě děkoval jest najpry pánu Bohu a potom vší radě z toho milosrdenstvie, kte- réž sě jest nad ním jakožto nad člověkem ne- hodným a odsúzeným stalo, slibuje mocí tohoto zápisu radě nynějšie i nikteré potomnie ani vší obci aneboli komu neb kterým z nie, do- ňavadž jest živ, nikdy nezdvihati a zpomínati ničímž zlým, buď to tajně nebo zevně, skutkem ani radú, sám skrze sě ani skrze kterú jinú osobu duchovní nebo svěcků, přátely nebo ne- přátely, pod najvyšším právem, obyčejem ižád- ným kterakkoli vymyšleným. Pak-li by co učinil mimo foto podvolenie anebo učiniti mienil, a to naň bylo osvědčeno, tehda sě ihned mocí tohoto zápisu odsuzuje hrdla i statku svého. A toto svolenie jeho dobrovolné beze všeho jeho přinucenie stalo sě jest v pátek před sv. Filip. a Jak. anno MCCCCXXVIII?. (Rukop. č. 992 fol. 91.) 4. 1428, 29. května. Páni purgmistr a konšelé Velikého M. Pr. znamenajíce, v kte- raký nedostatek Martin mlynář z Nelahozovy vsi mohl by upadnúti skrze to placenie peněz padesáti kop gr., kteréž jest měl dáti a má k obci svrehupsaného města Pražského po- spolku a pojednů: i učinili sú jemu takovéto polehčenie, však bez pohoršenie prvnieho zá- pisu, aby těch padesáte kop gr. vydal a vy- plnil rozdielně na roky v dolepsané ihned po sobě zběhlé; totižto ve dvú nedělí od nyněj- 

Strana 77
Nelahozeves (1428— 1437). Ti Sieho dne počítajíc deset kop gr. a tfi sta strychuov žita a potom opět ve dvů nedělí deset kop gr. a tak vždy po deseti kopách gr. až do vyplněnie svrchupsaných padesáte kop gr. úplně a docela. A za ty penieze a za tři sta strychuov žita jsú rukojmie Ondrášek Dúpovec, Mathěj postřihač, Bartoš postřihač, Jindřich Kbelský, Michal zlatník, Duchek mlynář, bratr svrchupsaného Martina, Petr Prunhauser, Polodne postřihač a Jan Lipský, takovúto pod výmienkú. Jestližeby svrchupsaný Martin kterých peněz na který rok svrchu- psaný anebo žito na rok první nedal a nepo- ložil, tehda svrchupsaní rukojmie dávají plnú moc i plné právo pánóm svrchupsaným, aby těch peněz mohli na jich na všem statku do- býti, movitém i nemovitém, kterýž mají neb mieti budú, a jej zastaviti v křesťanech nebo v židech na jich vlastní škodu a nebo veň se uvázati, jej držeti, jeho požívati aneb s ním učiniti jakožto s svým vlastním, cožby sě jim najpodobnéjie zdálo, bez ohlašovánie súduov i všech práv městských beze všie jich odpor- nosti; a to kolikokrát by toho potřebie bylo, mají a mohú to učiniti páni svrchupsaní, a k tomu penězi peněz jsú rukojmie. A dále Martin svrchupsaný, Káča manželka jeho a Duchek, bratr téhož Martina, slíbili sú a sli- bují rukojmie všechny nadepsané vyvaditi z toho rukojemstvie beze všie jich škody i ná- kladuov všelikterakých. Pak-li by toho neučinili a oni kterú škodu proto rukojemstvie vzali: tehda jim zapisují veSkeren svój statek movitý i nemovitý, kterýž mají neb mieti budú, kdežby ten kolivěk mohl nalezen neb optán býti; prosiec purgmistra a konšeluov města svrchupsaného, kteříž nynie jsú neb v ta doby budú, aby jim dopomohli práva skuteč- ného, tak jakožto obyčej jest, za hotové pe- nieze dopomáhati bez ohlášenie súduov a práv městských. Actum pleno in consilio anno oc sabbato ante Trinitatis 1428. (Rukop. é. 2099 fol. 216.) 5. 1431, 5. září. Martin, mlynář z Nela- hozovy vsi, beze všeho přinucenie, ale dobro- volně seznal se jest a tiemto zápisem se se- znává, že Tuoma od Hory pójčil jest jemu pa- desát kop gr. dobrých stř. rázu pražského, kterýmižto vypraviti a vyvaditi má rukojmě své, jenž sú za něho sě ručili ku pánóm purg- mistru a konšelóm Velikého M. Pr. — Kte- rýchžto padesát kop gr. svrchupsaný Martin slíbil jest a má dáti a zaplatiti neb jeho žena, dědicové neb budůúcí jeho na sv. Havla — v rok — nadepsanému Tuomovi, ženě jeho neb dédicóm a budúcím jeho pod takovúto — vymienkü — : Jestli Ze by svrehupsany Martin — padesáte k. gr. — na rok nahoiepsany — nedal —, tehda týž Tuoma, žena neb dědicové — přidadúc — sto k. k padesáti k. napřed- pójčeným —, v ten jistý mlýn — sě uvázati [moci budouj. — Act. fer. III. ante Wenc. a. XXXI. (Rukop. č. 2099 f. 268.) 6. 1437, 3. května. Martinus, molendi- nator de Nelahozewes, fecit commutacionem cum molendino suo ibidem in Nelahozewes et area ipsius — cum Petro molendinatore pro guarta parte ipsius, guam habet in molendino sito in Rudnicz, et pro domo ibidem in Rud- nicz sita inter domos Margareth molendina- toris ex una et domum spiritualium parte ab altera —. Et debet atque tenetur prefatus Petrus addere iam dicto Martino triginta sexag. gr. — et pro lignis duodecim sexag., quas eciam solvere tenetur. — Quandocunque autem in aliquo termino aliquam pecuniam non persolverit, ex tunc littera cirographi, que sonat super iuribus et fundacione huiusmodi molendini in Nelahozewes, debet iacere circa unum probum hominem in civitate Pragensi tam diu, quousque — prefata summa — non daretur pecunia cum parata. Actum feria sexta die Invencionis s. crucis in pleno consilio. (Rukop. &. 90 fol. 2.) 1. 1431, 8. kvétna. Petrus molendinator, dictus Rudniezky, de Nelahozewes, proscripsit atque presentibus proscribit triginta s. gr. do- talicii Margarethe, conthorali sue, in molendino 

Strana 78
78 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivw mesta Prahy : sito in Nelahozewes — tali sub condicione: Si prius Petrum prefatum mori contingerit, guam Margaretham, conthoralem suam, extunc ipsa conthoralis sua post mortem ipsius debet prefatum molendinum tenere, utifrui et possi- dere tamdiu, quousque ei per Johannem et Katherinam, pueros iam dicti Petri molendi- natoris, triginta s. gr. non darentur —. Si autem ipsam Margaretham prius decedere con- tingerit vitalibus ab humanis, extunc huius- modi triginta s. gr. ad predictum Petrum, maritum eius, debent devolvi —. Actum feria sexta ipso die Invencionis s. Crucis in pleno consilio a. sc XXXVII. (Rukopis č. 992 f. 172.) 8. 1522, 3. února. Kněz Jan, syn někdy Jiříka, mlynáře z Nelahozevsi, vzdal jest — všecko právo a spravedlivost svú k statku, kteráž jemu koli náleží na mlýně v Nelaho- zevsi, i na dluzích a na čem by 'ta sprave- dlivost jemu po témž otci jeho koli náležela, Johanně mateři své. — Actum sabbato in cra- stino Purificacionis Marie. (Rukop. č. 2093 f. 83.) 9. 1527, 30. října. (O mlýn Nelahozeveský zřízení.) Nesnáze, kteráž byla mezi p. Zig- mundem Chvatěrubským a mlynářem p. Jin- dřicha Žejdlice o držení vody, takto o tom sme zřídili: Item aby nad ten cejch, kterýž jest u toho mlýna Nelahozeveského, jez vajš dělán nebyl a stavidla aby vyšší nebyla u mlýna než 1'/, lokte. Item jez od toho kolu, kterýž v jeze ukázán proti cejchu, aby všecek k cejchu byl srovnán až na druhú stranu do konce — pod pokutou X k. gr. č. Item hradba jarní na jeze lokte zvajší a víc nic, a to až do sv. Jakuba ap.; a ten den po sv. Jakubě aby zase sbita ta hradba byla pod pokutou X kop č. Item též u mlýna p. Zigmunda Chvatěrub- ského p. Zigmund se zachovati má jako tento mlynář při všem. Též i cejch vbit jest k té míře jako u Nelahozeveského mlýna. A na tom jsú se obě straně svolili a na nás toho mocně, což my v tom zřídíme, přestali. Actum in consilio [Antiguae Urb. Pr.] fer. IIII. post Sim. et Jude a. XXVII. (Listové přiznávací se.) Já Jindřich Žejdlic z Semfeldu a na Zvoleněvsi známo činím — jakož leta MDXXVII v pondělí den sv. Ši- mona a Judy [28. října] páni Pražané ráčili jsú vyslati starší mlynáře na žádost p. Zig- munda Chvatěrubského na vohledání i srov- nání toho, což jest sobě tajž p. Zigmund Chvatérubský obtěžoval při mlýnu mém v Ne- lahozevsi, jakož pak tíž starší mlynáři jsú tw všecku věc vyhledali a také vypověděli, tak jakož i té vejpovědi nám obojím stranám přípis jsú dali ete. A protož já svrchupsaný Jindřich Žejdlic tímto listem pod pečetí mú vlastní k tomu se přiznávám, že se při též vejpovědi zachovati a k témuž mlynáře svého přidržeti chci. Datum, ut supra. [List Zigmunda Chva- těrubského z Lestkova jest skoro v tatáž slova sepsán. K tomu pak připsáno]: Mlynáři pří- sežní vysvědčili o tom jsou u mlýna Nelaho- zeveského, že ten mlynář páně Žejdlicuov se jest tak při tom jezu podle prvního vyměření našeho nezachoval a že jest jezu toho k tomu cejchu nesebral. Actum feria VI. post Vincentii [24. ledna] a. XXVIII. (Rukop. č. 2141 f. 56.) 10. 1549, 2. května. L. P. 1549 ve čtvrtek na den sv. Jakuba my mlynáři přísežní v krá- lovstvie Českém — jakož sme řádem a právem vedeni k prahu kladení a k vycejchování mlýna Nelahozeveského od — p. Floryana Gryspeka z Gryspachu a na Kačeřově a — pánuov Pražanuov Star. M. Pr., davše strany dobro- volné povolení k našemu spravedlivému vy- měření a vycajchování, pamatujíce na P. B. a na svá svědomí, spravedlivost boží před očima imajíce, ještě žádných pokrmuov .ani nápoje nepřijavše — tomuto prahu námi pří- sežnými vloženému i také vycajchovanému mocí boží, mocí JMtiKské, mocí úřadu svého právo dáváme. Kdož by tento práh vycajcho- vaný všetečně naříkal a jemu místa nedával, ten bude povinen pokutu na to uloženou starodávní sto k. gr. č. do komory JMtiKské a kdo by ten prah snižoval neb zvyšoval anebo cajchem všetečně hajbal, cejch dobýval 

Strana 79
Nepomuky — Neudek. 79 aneb jej vřezoval, ten a takovaj každaj čest i hrdlo JMtiKské propadnüti má, jako jinaj fale$ník. Relatum in consilio [Antiquae Urb. Pr.] fer. V. post Cond. Pasche a. L. (Rukop. 6. 2184 f. 32.) Nepomuky. 1. 1440, 15. března. My Pavel Dětřichovic purgmistr — a jiní konšelé Nov. M. Pr. mocí zápisu tohoto vyznáváme, že když Beneš kotlář, náš spoluměštěnín, zastavil právem list kšeftní nebožky Alžběty vdovy, manželky ně- kdy Lexovy trubačovy, spoluměštky našie, při- poviedaje se k jejiemu statku, táhna se na devadesáte k. gr. po právu nebožky Barbory, ženy své, dcery Hluškovy, pravě, že těch de- vadesáte kop gr. již psaný Lekeš, jsa poruč- níkem téhož Hluška, k sobě přijal proti té žalobě. Slovutní Bohuslav z Košína, Ondráček a Václav syn jeho, písaři od desk, poručníci Alžběty svrchupsané, odpověděli sú, že jest Lekeš trubač — sirotkuom Hluškovým jako věrný poručník spravedlivě učinil a za těch devadesáte k. gr. devět k. gr. platu jim na Nepomuce küpil a ten plat ve dsky zemské vložil s volí slavné paměti krále Václava i majestátem jeho velebnosti, kterýž také ma- jestát ve dsky zemské jest zapsán, utvrdil. Prosiece, abychom je při tom kšeftu Alžběty svrchupsané a při orteli knih našich, kterýž rčen jest a zapsán leta božieho tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého v sobotu na zaj- třie po sv. Lukáši, zachovali a držali, pra- viece, že Beneš kotlář list na těch devět k. gr. má v své moci —. Tu my — sme vyřkli v tato slova: aby Beneš svrchupsaný vedle toho listu na devět k. gr. platu při své spra- vedinosti zuostal a tiem listem právem Nepo- mucké napomínal, jakoZ ten list svédéf. A po- ruéníkóm svrchupsanym aby vinice Alžběty nadepsané — v jich moe postüpil —. Jenz rčen a psán v úterý po sv. Řehoři leta bo- žieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého. (Rukop. č. 2082 f. V. 8.) 2. 1450, 23. března. My Beneš Sixtus purgmistr — a konšelé Nov. M. Pr. mocí zá- pisu tohoto vyznáváme, že když paní Kateřina, někdy nebožce Vaňka z Lochkova manželka, s Jankem synem svým nařkli před námi prá- vem Beneše kotláfe, táhnüce sé na polovici listu, kterýž svědčí na devět k. gr. platu ko- mornieho na městečko Nepomuk a na klášter po kšaftu nebožce Hluška: my slyševše jich žaloby i Benešovy odpovědi i odpory, váživše také ortel a konečnie přisúzenie toho listu Benešovi svrchupsanému leta sc XL v úterý po sv. Řehoři [15. března], i otázali sme se panie Katruše a Janka i s jich přátely, mlu- viece proti tomu orteli, a oni potázavše sě i odpověděli, že nemluvie. A my sme toho ortele Benešovi potvrdili —. Actum feria IIa ante Annunciacionem s. Marie V. anno oc L. (Rukop. č. 88 f. 474.) Neudek (Najdek). 1. 1352. — Hyltmarus de Possenpach cum fratre Ottone publicavit, quod emit II!/, s. gr. census super curiam, qua dicitur Neydek, erga Peslinum Bavarum. (Rukop. c. 987 fol. 6.) 2. 1424, —. Stala sé jest ümluva mezi Margaretü, Káécí, Peáü a Jankem, détmi a si- rotky Václavovými, řečený Drdák, z jedné a Bartošem, synem Mixovým z Podskalé, z druhé strany. Najstarší z svrchupsaných sirotkuov, panna Margareta, má mieti XXX kop gr. věna a výpravu astiem jest dána Bartošovi svrchu- psanému v pravé manželstvo. — Také Bartoš vzal jest statku sirotkuov za sto a za XXti kop gr., jenž mu ukázáno na dvoře Najdeku a na nábytku i na jiném statku jich a na to téch sirotkuov má chovati. Takovü výmluvů, když by sirotci let rozumných došli a požádali toho statku svého anebo Bartoš jeho nechtěl držeti, tekdy Bartoš má jim dvoru Najdeku zasé postúpiti v padesáti kopách a za ostatní nábytek i statek LXX k. položiti. — Anno [bez dnej c XXUII. (Rukop. č. 2099 fol. 132.) 

Strana 80
E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: 80 Nezabudice. 1. 1461, 6. ledna. Ve jmeno božie amen. Já Matěj, měštěnín Starého Města Pražského z Porybného domu, — otkazuji — na kostel v Nezabudicích X kop gr.; Janovi bratranci mému tudiež X k. gr.; Thuomovi pod Zbirohem X k. gr.; Machkovi z Nezabudic VIII k. gr. Item, jakož mi platie s lúky u Nymburga III kopy a XX gr. platu ročnieho, o tom tak po- rúčiem a rozkazuji, aby tudiež v Nymburce ten plat na světlo před Tělem božím obra- cován byl věčně. — Oznamuji naposledy, že na Janovi Vlaštovičkovi III k. gr. a 40 gr. platu ročnieho mám, kterýžto plat také mi i deskami zemskými zapsal jest. Item s lúky jedné u Nymburka LXX gr. platu ročnieho, s kte- réžto lúky i také s druhé, s niež mi III k. a XX gr. platu ročnieho platie, tento rok nic mi nenie dáno —; to všecko poručníkóm mým — rozkazuji, aby mezi manželku mú a dcerku — rozdělili. — Datum fer. III. post Novum an- num. (Rukop. č. 219 f. L 1.) 2. 1463, 6. října. Serenissimi — Georgii regis — Petrus cocus de Pustowieth parro- chialium ecclesie in Nezabudicz ac suo, tam- quam unius parrochialis, nomine fassus est, percepisse X s. gr., quas Mathias Ssylpytel — super prefate ville ecclesia legaverat — Act. fer. V. post Francisci. (Rukop. č. 2141 f. 335.) Ninonice (nyní Jinonice). 1365....*) et Fricz.. de Egra emerunt X s. gr. perpetui census erga Pesslinum Har- reri et suos heredes super hereditatem ... in villa Nynonicz et super omnem censum, quem idem Pesslinus Harrer in eadem villa .. [ha- bere] .. dinoscitur. — (Rukop. č. 987 f. 225.) *) Při požáru r. 1399 spálená místa. Hájkova manželka, osobně stojieci před plnú radú, — seznala jest sě, že jest prodala a mocí tohoto zápisu prodává a vzdává věno své spravedlivé na dvoru poplužniem v Nupačiech, na mlýnu, na dědinách — poctivé paní Alž- bětě z Chlebova, někdy manželce dobré pa- měti Litmírově z Šešlic, jakož plnějie stojí psáno v listu, který sta sobě na to učinile, a jest psán v tato slova: Já Kačka řečená Dúbrava, někdy Hájkova manželka, vyznávám tiemto listem obecně všem —, že — prodala jsem a mocí tohoto listu prodávám a vzdávám věno mé spravedlivé na dvoru poplužniem v Nupačiech, na mlýnu, na dědinách —, jakož sem sama držala — za šestdesáte k. gr. dobrých střiebrných rázu Pražského poctivé paní Alžbětě z Chlebova —; slibujíci tiemto listem — svrchupsaný dvór — ve dsky zemské, když by najprv byly otevřieny a zemané královstvie Českého obecně k nim jeli, — vložiti a zapsati —. Toho na jistotu pečeť má vlastní a pro lepšie svědomie Hlasa z Kamenice, Přibka [odtudž], Ludvíka [apate- káře] a Sigmunda Kbelského — k mé prosbě přivěšeny jsú k to muto listu. Jenž jest dán leta božieho tisíc čtyři sta v třimezcietmém letě, ten úterý po sv. Valentině. A tudiež stojiec před námi v plné radě poctivá Ofka, dcera již řečené Kačky, ode- vzdala jest té Kačce mateři své všecko právo, kteréž jí byla napřed jmenovaná Kačka — vzdala ten pátek po sv. Havle leta od narozenie syna božieho tisíc čtyři sta v jedenmezcietmém letě [1421, 17. října]. Stalo sě jest to seznánie před pány v plné radě ten úterý po sv. Valen- tině leta od narozenie syna božieho oc v tři- mezcietmém letě. (Rukop. č. 992 fol. 52.) 2. 1429, 14. června. Johannes Dubecz de Nupak — deposuit, quod Mathias et Proco- pius, filius suus, ibidem in Nupak circa illam araturam, in qua resident, habent thabernam liberam tali cum libertate, quia ultra huius- modi ipsorum tabernam ibidem in Nupak nullus villanorum ausus est cerevisiam absque con- Nupaky. 1. 1423, 16. února. My purgmistři a kon- šelé Velikého a Nového Města Pražského vy- znáváme — že Kačka řečená Dúbrava, někdy

Strana 81
Nezabudice— Nusle. 81 sensu et voluntate ipsorum propinare —; et hoc idem Dubecz recommendavit sue memorie fere a XL annis. Actum fer. III. ante Viti. Insuper idem Dubecz recognovit, qualiter quidam notarius hospitalis circa pontem in Maiori Civ. Pr., bone memorie, Johannes di- ctus, voluit cerevisiam propinare in deroga- cionem predicti Mathie, deductoque bono et laudabili testimonio villanorum eiusdem ville Nupak per sepedictum Mathiain eundem Jo- hannem ab hniusmodi propinacione oportebat supersedere. (Rukop. ¢. 2099 fol. 286.) Nusle.*) 1. 1399, 19. üánora. Wanyra tabernator de Nuossl fatetur, [quod] V s. gr. pro censibus Simoni Welssa et ipsius futuris pro agris et ipsa taberna solvere tenetur —. Actum fer. ITIT. post Invoeavit a. XCVIIII. (Rukop. č. 2012 fol. 197.) 2. 1406, ?1. ledna, Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Pr. recognosci- mus, quia inter Procopium Darbik ex una et Stephanum, iudicem in villa Nosel, parte ex altera racione agrorum, quos ipse Procopius recepit in bonis ipsius Stephani pro vineis excollendis, que mensurate sunt et continent XX str. minus !/, quartali, per honestos viros — talem iuter ipsos fecerunt concordiam — quod ipse Procopius — ipsi Stephano — omni anno de quolibet strichoue V!/, gr. census — persolvere debet —. Actum fer. V post An- tonii a. etc. VI. (Rukop. 6. 2099 fol. 25.) 3. 1415. — Petrus, pridem molendinator in Nosel. (Tamtéž fol. 54) 4. 1427, 30. října. Johannes, civis Nove Civ. Prag., recognovit, se percepisse V s. gr. a Nicolao Temlini super vendicione agri in villa Nuosl pro terminis Galli a. XXVI. et *) Přečetné zápisy v knihách úřadu viničného zde nejsou pojaty, ovšem ale uvádí se zde zápisy úřadů šestipanských, jak Staroměstského tak i Novo- městského. Viz i níže heslo Psáře u Vyšehradu. Archiv Český XXVIII. Georgii a. XXVII. — Actum feria II. post Stanislai. (Rukop. ć. 2099 fol. 199.) Nicolaus Temlini reposuit IIII s. pecunie finais Johanni Vlkoni, civi Nove Civ. Pr, super empcione agri in villa N. — Actum fer. V. ante OOSS. a. XXVII. (Rukop. é. 2099 f. 209.) 5. 1428, 26. ûnora. My purgmistr a kon- šelé Velikého M. Pr. — na védomie dáváme, že v té při — kteráž jest aZ dosavad byla a trvala mezi vší obcí vsi Nuoslské z jedné a Jírů synem Frankovÿm, mésténinem Nov. M. Pr., z strany druhé o vrbie a stezku, kteráž jde od mlýnu a ot lávky nuoslské vedle vrbin týchž, jdúc od Prahy na levé straně až do cesty sv. Pankráce: Jakub od tří líc, Mařík z Nuosl, Jan Vik, měšťané Star. a Nov. M. Pr., a Mika Milík z Vršovic, ubrmané — jsúce jistě a cele a úplně zpraveni od mnohých lidí staro- dávných o těch vrbinách a stezce dobře svě- domých, — vypověděli -- aby ty jisté vrbiny i s stezkü v položení svém — příslušely k obci svrchupsané vsi Nuoslské — věčně, tak jakož sú od staradávna k nim příslušely —. Actum feria V. post Mathie a XXVIII. (Tamtéz fol. 209.) 6. 1434, 16. inora. Luczka, relicta Wen- ceslai ortulani resignavit domum suam, Wlkow duom dictam, in Nova Civ. [Pr.] — ac eciam tres ortus (I) suos in N. Petro causidico. — Aci. fer. III. dominice Invocavit a. XXXIIII. (Rukop. &. 2099 f. 369.) 1. 1441, 28. ünora. Johannes, pro tunc subcamerarius regni Bohemie, iuxta ultimam legacionem Cunssikonis, nati Cunssonis a stipite, dedit — humuletum — in Nuosl villa, penes stratam, eundo ad Michil sub ponticulo situatum, Johanni de Lythomisl, Regine con- thorali sue —. Act. fer. III. ante Invocavit etc. XLI. (Rukop. é. 90 f. 62.) 8. 1444, 28. července. Kříž od sv. Sté. pána kúpil dědinu v Nuosleez (!) v Sestnácte strychuov dekanstvie Vysehradskeho u Jíry 11 

Strana 82
82 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Světlíka, mlynáře pod Vyšehradem, a podstúpil úroka puoldruhé kopy gr. do roka, jakož list na to vydaný od kapitoly svědčí; dále, jakož v tom listu stojí, dvě kopě vajec a patnácte kuřenec nad ty penieze úroka s té dědiny. Jestliže by kdy hospoda Kříže z těch vajec a kuřenec úročních napomínal, tehda Jíra mlynář má a slibuje jeho zastúpiti a vyvaditi beze všie škody téhož Kříže a ty vajce i kuřence převodí na svú dědinu, kterúž jest někdy Vdolek držal tudiež v Nuoslech, i na té dědiny příslušenstvie všecko. A jestliže by Kříž skrze ten úrok těch vajec neb kuřenec kterú škodu vzal, z té škody má jeho mlynář vyvaditi. A jestliže by Jíra mlynář chtěl tu dědinu Vdolkovskú prodati kromě Maruše zetě svého, má Kříže najprv k trhu pobieděti, a též kdyžby Kříž chtěl nadepsanúů dědinu prodati, má též najprvé Jíry mlynáře pobiediti k tomu trhu. Act. fer. III. post s. Jacobi apost. — a. mill. CCCOXLIIII. (Rukop. č. 2083, fol. K. 17.) 9. 1456, 19. června. Martha, relicta Jo- hannis braseatoris, emit humuletum in villa Nuosl inter humuletum Georgii ex una et Wosstnikonis parte ex altera erga Reginam, relictam Johannis Pobrzezny, pro XLVI s. — Act. sabbato post Viti a. LVI. (Rukop. č. 2105 f. 55.) 10. 1477, 27. ledna. Když Gabriel, mlynář z Nuosl, obeslav do plné rady pánuov St. M. Pr. Jaroše od múřenínuov — kterak k zábubě mlýnu jeho i druhého mlýnu na Botieči vodu vede z strúhy na rybníčky své proti právu —, veda na to svědomie: pravilo, že před lety, když Bartoňková to držala, byla tu lúže ne- veliká, kteréž ona přidělala, a potom i druhý haltéř udělavši s mlynářem téhož mlýnu umlu- vila se, aby jí púštiel vodu na ten nový haltéř, dávajíc jemu věrtel piva; praviecé též svě- domie dále, že by trúby výše byly položeny než prve za starodávna. Proti tomu Jaroš — pravil, že ty rybníčky kúpil jest v témž právč, v kterémž prvnější předkové jeho, počna od Bartoňkové a potom několika jiných, jsú držali bez závady a překážky — s týmž vody ve- dením jakož bylo od starodávna; provodě to mnohým svědomím hodnověrným i samého Ga- briele seznáním, kteréž jest vysvědčoval To- mášek od zlaté hvězdy: kterak tu dobu při trhu, když jest Tomášek ten mlýn u Gabriele kupoval, tázal ho, kudy by to bylo, že ta voda teče z struhy; a on řekl, že toho brániti nemuožeš, neb jest od starodávna tak. A dále seznal jest týž Tomášek, že když jsem toho mlýnu v držení byl, povýšil jsem prahu a tudy se zdá, že by trúby nynie níže ležely, než od starodávna. Páni purgmistr a konšelé — nalezli jsú, aby vedenie té vody do haltéřuov napřed dotčených tak zuostalo, jako jest bylo od starodávna, prikázavše Gabrielovi, aby Jaro- šovi — v tom nepřekážel—. Act. fer. 1I. post Convers. s. Pauli a. LXXVII. (Rukop. č. 2141, f. 175.) 11. 1483, 16. listopadu. Procopius de Praga, huius Nove Civ. Prag. prothonotarius, constitutus personaliter in consilio resignavit — suam post mortem honeste domine Marga- rethe coniugi sue et Jacobo filio suo humu- letum cum orto, halteriis atgue domo olim Barthonkowe situm in Neosl, guinguaginta s. gr. super domo Opaviensis ducis prescriptas; piscinulas guingue post s. Panceracium cum pratellis — ; it. humuletum cum orto sub eisdem piscinis, guod reemit propria pecunia a Paulo Jeziss, it. pratum sub Wyssegradu maius ; eciam domum cum orto et agro post monasterium Botiecz circa murum civitatis; it. halteria ibidem sibi per regiam maiestatem donata una cum area deserta penes domum Opavie; census suos omnes in vineis et in agris cum duabus s. gr, census in Swoymysl et duabus s. gr. census in Miecholup tabulis terre intabulatis; it. cen- sus a dominis capitaneis Prag. Civitatis et dominis Antigue Civ. pro servicio sibi donatos in villa Psarz et omnes litteras autenticas atgue prescripciones super dictis bonis sibi sonantes una cum tribus litteris regie maie- 

Strana 83
Nusle (1456— 1501). 83 statis; eciam ius patronatus super ecclesia be- nedicte Trinitatis sub monasterio Slavorum et cetera omnia bona sua —. Si vero dicta Mar- garetha uxor sua vitalia resignaret, ex tune dicta omnia bona ad predictum — Jacobum, fiiium ipsius, hereditarie devolventur. Qui si duce deo annos pubertatis seu mature etatis assecutus fuerit, debet esse potens hospes, rector et possessor omuium bonorum prescrip- torum. Si vero iuvenis, quod deus avertat, ab hac luce migraverit, ex tunc omnia bona pre- dicta pro ecclesia ss. Trinitatis in dei nomine convertentur; quam — diu vero Margaretha viveret, debet dictis bonis bonis frui et uti. — Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] fer. IIII. die s. Otmari abbatis, anuo domini MCCCC LXXXIII. (Rukop. &. 10 f. A. 88) 12. 1493, 14. ledna. Iu causa illa, ubi Anna, neptis Georgii Bohaty de Nova Civ, Prag. per amicos suos impetebat Johannem Pezolt de quodam campo ex opposito molen- dini Gabrielis in Nuosl sito, quod ad eundem campum meliorem iusticiam, quam Johannes Pezolt haberet —. In oppositum Johannes Pe- zolt respondit, quod ipse illum campum post Dorotheam, olim Andree Rzessetak et postea suam conthoralem, iüste possideret, et quod illum campum idem Andreas Rzessetak et David de Nuosl emisset et per multa tempora usque mortem suam tenuisset. Domiui — edi- xerunt: Ex quo ille campus, quem Andreas Rzessetak per multos annos usque mortem suam et post ipsum Johannes Pezolt pacifice possidebat et a nemine magis quam a XXti annis fuisset impetitus, Johanni Pezolt dant pro iure; mandantes eidem Aune, ut Johannem Pezolt in pace dimittat —. Act. f. IL. post octavam Epiph. d., a. ete. XCIII. (Rukop. 6. 1128, II. f. 17.) 13. 1490 —. Pan Tobiáš koupil pole u Jana husaře v Nuoslech hned podle pole téhož Jana husaře — za X k. — A s toho pole [má] platiti üroka IIII gr. na sv. Jifie, 1LIL na sv. Havla obci [Nov. M.j. Actum sabbato aute festum s. Katherine a. oc LXXXX. (Rukop. 6. 2133, I f. 3) 14. 1496. — Jacobus Hrusska, civis Nove Civ. Prag. emit pro se, Dorothea conthorali sua — pomerium —, situm extra vineas post villam Nosly erga Dorotheam, relictam Cle- mentis Fontes, pro LXX s. gr. m. (Rukop. €. 2108, f. 214) 15. 1501, 9. února. Mezi Benú, menším písařem šestipánuov, a Hesterú, dcerú nebožce Gabrielovú z Nuosl, v té při, kdež týž Bena pravil jse jest míti právo ke všemu statkn ji Estefe odkázanému Lidwmilü Gabrielkü z Nuosl, mateří její, dokazuje toho zápisem, kterýž jest jemu táž Hestera učinila v úřadu šesti pánuov. Proti tomu ona Hestera pravila jest, že ten zápis jest svěřený jemu Benovi a že ten statek nebožky matky její jí odkázaný není vešken její samé, ale že z něho má mnohým mnoho vydati, ač toho kšaft neukazuje, podle svěření matky své. A pravieci při tom, že díl toho svěření dobří lidé mnozí sú svědomi a díl že samé jí toliko jest vědomo a svěřeno. Tu p. purgmistr a páni — nalézají: Po- něvadž jednoho každého kšaftujícího vuole má jse vyplniti, cožkoli kam jinam anebo komu jinému túž Ludmilú, nežli Hestéře, jest zře- tedlně odkázáno, to z toho statku najprvé aby vydáno bylo podle vuole též Lidmily. Co se pak svěření dalšího, o kterémž zmínku činí Hestera, dotýče, to ona Hestera, coZ muož, aby provedla hodným svědomím, a což nemuož provésti, aby spravila sama druhá podle práva ve dvú nedělích —; a cožkoli provede aneb zač spraví, tomu před pány, a jinde nic, aby dosti činila s toho statku. Což pak přes to piebude toho statku, toho ona Hestera tak, jakož jest jí odkázáno její mateří, aby užívala bez opušťování a umenšování toho statku ani jak jinak kam odcizování do svého života. A poněvadž své všecko právo, kteréž má neb inohla by míti kdezkoli, zapsala a dala jest Benovi, jakož zápis ukazuje, nejmenujíci v témž zápisu hued-li čili po smrti, a aby ten zápis 11% 

Strana 84
84 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: byl jemu Benovi svěřený, toho neprovedše: po její smrti ti gruntové a to její jmění týmž kšaftem aby připadlo na Benu častopsaného a na jeho dědice. A on Bena aby k tomu při- hlédal, aby ten statek nehynul a žádní neřádi aby jse tam nedáli. — Act. die Appolonae virg. a. 1501. (Rukop. č. 1128 I. f. 4.) 16. 1502, 21. února. Když po orteli panském byla jest nesnáz mezi Benešem Zo- diakem a Esterü, sestrů manželky Beneše, o ten mlýn v Nóslech i o jiný statek po neb. Gabrielovi a po Lidmile m. j. zuostalý: i stala se jest smlúva — že nadepsaná Estera má dáti témuž Benešovi L k. gr. pr. —. Act. fer. II. ante Mathei. a. CCCCCII. (Rukop. 6. 94 1I. fol. 179.) 17. 1504. — Wenceslaus, olim iudex de Nuosl. (Rukop. ©. 2091, f. A 23.) 18. 1514, 20. kvétna. Vávra sladovník küpil pole u Jakuba, rychtáte z Psár, kterézto pole lezí v Nóslech vedle Poltové chmelnice a vedle Jakuba zedníka za XV, k. m. — Actum sabbato ante Rogacionum a. XIII. (Rukop. č. 2133 IT. f. 50). 19. 1519, 19. dubna. Jan, mlynář z Nuosl, syn někdy Matúše, mlynáře z Nových mlýnů, dobrovolně pouští ten trh Vítovi, mlynáři z Moravy, a Lidmile m. j., kterýž jest mlýn kúpil ve vsi N. od Tomáše mlynáře též za tu sumu. Act. fer. III. ante Georgii. (Rukop. č. 2152, f. 10.) 20. 1519, 8. června. Jan, syn Matúšuo z Nových mlýnů, kúpil — mlýn ve vsi N. od To- máše mlynáře a od Kateřiny m. j. za puol páta sta kop a za X k. gr. m. Act. fer. IIII. ante Emissionem divini Spiritus a. 19. (Rukop. č. 2152, f. A. 4) [V juxté :] Jakož byl svěřil zápisu p. Matúš Blanický Janovi, synu Matúšovu z Nov. mlýnů, i ten zápis zase Jan propúští p. Bla- nickému. 21. 1519, 2. července. Jiřík Volejník kúpil sobě, Kateřině m. své — mlýn ve vsi N. od Víta Blanického, švagra mlynáře z Moravy, za CCCC a za XLV k. m. Act. sabbato Visitationis M. V. (Rukop. 2152 f£. 11.) 22. 1519. 22. října. Beneš porybný za- stavil platu I k. na poli ležícím za vsí Nuoslemi u cesty a podle pole Daňkova Daňkovi v XXVI. k. m. do dvü let —. Však s túto vymienkü, že to pole dal jest nebožtík mlynář Gabriel z Nuosl Pavlovi, vnuku svému a synu Beneše porybného; pak on Beneš o témž synu svém nic neví od let XXXti. Jestli Ze by se našel tajž Pavel, syn Beny porybného, aneb naříkal-li by kdo to pole jakýmžkoli právem, tehdy Beneš ten zmatek všiem svým statkem vypravovati a vyvaditi má témuž Daňkovi. Act. sabbato ante Severini. S kteréhožto pole platu ročního a dě- dičného pánuom a obci k městu Pražskému jest XXIIII gr. (Rukop. č. 2152 f. 13.) 23. 1520, 11. prosince. Jakub kroupník, měštěnín města hořejšího, kúpil sobě, Kate- řině m. své mlýn v N. od Jiříka Volejníka za pět set k. m. — Act. fer. III. ante Lucie 1520. (Rukop. č. 2152 f. 18.) 24. 1520. — V té při mezi Martinovú Heskovú a Havlem, bratrem neb. Martina Heska, kdež jest žena Martina Heska vinila Havla, kterak by jí zhajoval a choditi nedal do za- hrady její, kterúž jest muž její Martin Hesek v N. koupil —; neb on, když jest ji pojímal, že jest ji do všeho statku svého přijal za mocnú hospodyni a ona jsúc vosiřelá po muži svém žádá v tom podle práva za opatření. Proti tomu Havel — pověděl, kterak oni jsúce bratří s neb. Martinem, statku sú sobě společně kupovali, jestliže buoh kterého ne- uchová, tehdy aby připadlo na pozuostalého živého, jakož sú sobě statky na Poděbradském zboží kupovali společně —. Tu páni úředníci [šestipanští] vypovídají: Poněvadž ti, kdož sú čber pili o tu zahradu, na svém právě tak jsú vyznali a tak se pa- matují, že sú oba ta bratry se před nimi se- znali, že sú ji oba küpili — Ze on neb. Martin o té polovici zahrady žádného jest pořízenie neučinil a bez dědicuo jest umřel: z těch 

Strana 85
Nusle (1505— 1396) 85 příčin nápadem té polovice zahrady přišla jsú dva díly na Havla bratra jeho a třetí díl na manželku jeho Martinovu; a on Havel podle téhož čberovánie sám své polovice užiti má. Act. 1. 1520 (bez dne) (Rukop. č. 2158 f. 24.) 25. 1521, 4. července. Stala se smlúva — mezi Jakubem imnlynárem z N. z jedué, a Jiříkem Volejníkem, Tomášem mlynářem, Janou Heskovou z strany druhé o placení téhož mlýna v N., že předepsaný Jakub prohlé- daje k tomu, aby týž mlýn skrze něho mohl opravován a zděláván býti, tudíž i živnost svú při něm dostatečnějie aby mohl vésti, k tomu také i mlýn platiti: žádal jest napřed jmeno- vaných soukupuov svých, kterýmž peníze vy- zdvihovati náležie, aby jemu rokuov polehčili. Kterúžto žádost — oni přeslyševše k tomu sú se nachýlili a jemu polehčili —, že jeden každý z nich — roky změnivše — mají vyzdvihovati — po XX k. m. do vyplnění sumy ; však s tím pořádkem, jakž soukupové jeden za druhým jsú, když se prvnímu doplatí, potom na dru- hého až do posledního takéž placení aby při- cházelo. Act. die Procopii a 1521. (Rukop. č. 2155 f. 13.) 26. 1522, 26. května. V té při mezi Ja- kubem, mlynářem z Nuosl, a sousedy Nuosl- skými, jakož týž Jakub viní rychtáře s sou- sedy, která se jemu moc přihodila, že jest mu od nich moc násilná stala se a proti právu; že sú jej v noci obeslavše soudili, v svú moc vzali, šacovali i do vazby dali, hájíce mu vrbin a pravíce, že k tomu práva nemá a že na obecní sahá: kdež se jemu vidie, s čímž jest koupil, že toho užívati má a že sú o takovů věc i s prvními mlynáři zacházeli a nesnáz mívali; žádaje pánuov úředníkuov, aby, což se mu tu vod nich přihodilo, litovati i spravedlivě opa- Viti ráéili. Proti tomu rychtář a sousedé pravie, že jest se jemu od nichz Zádná moc ani násilé ne- stalo; než co my jako lidé robotnie, jakož obyčej máme, po svém uprázdnénie k vecerou (!) jej před se obeslavše mluvili sme k němu, proč se jest v to dal, že jest obecní vrbí majtil a sekal — kdež jest nám na to tu od- pověď dal, že jest sekal jako své a že to po- kázati chce. A my na jeho řeč položili sme jemu čas na pokazovánie do dvou nedělí a v tom času až posavad nic jest nepokázal. A kdež pravie, že bychom jej šacovali, tomu my odpíráme; než rozkázali sme jemu kopu gr. položiti, aby když tomu dosti učiní, več se jest podvolil, a pokáže, že sme jemu jeho navrátiti méli; neZ ponévadé vo obecní vécse dal a posekal, aby to zase souseduom a obci napravil. Proti tomu on Jakub pravie, že jest to vrbí své sekal a s tiem jest koupil a Ze to i pokáze. Tu páni úředníci [&estipanstí] — vy- povídají: Poněvadž z svědkuov jeho Jakuba to se nalézá, že předkové jeho vrbin jsú uží- vali, což k mlýnu náleží, pokadž hradba mlýnu ukazuje, — však — se nenalézá, aby vrbiny, o kteréž jest pře mezi stranami, samému mly- náři příležely, nébrž i někteří z souseduov, kteříž toho mlýnu v držení byli, že sú jich sami neužívali, to oznamují; a při týchž svědcích to se doličuje, že nákladem a prací souseduov na jich obcí to vrbí jest sázeno i časy svými od nich majceno a užíváno: protož páni úředníci je sousedy — i Jakuba mlynáře v společnosti a užívánie té obce i vrbiu zuo- stavují. A což se vrby jedné dotýče, kteráž blíž té obce jest a není opletena, ježto na rozdielu mezi gruntem jeho mlynáře a obci jest postavena, té páni úředníci v své moci zanechávají. Act. fer. II. post Urbani 1522 (Rukop. č. 2153 fol. 58.) 27. 1523, 30. dubna V té při mezi Matějem Zákonem s jedné, a Jiříkem Volejníkem z strany druhé, jakož týž Matěj Zákon jeho Jiříka vinie, kdež jest jemu zdal Matouš Blanický spravedlnost svú v mlajně nuoslském na XXVI k., že on Jiřík, učiniv s Blanickým smlouvu, vydati iněl podle té smlouvy XVI k. — Ze pe: níze za sebou držie —. Proti tomu Jiřík pravie, 

Strana 86
86 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: że jest on s Matoušem Blanickym nic činiti nemél ani od něho co kupoval a jemu nic dlużen nenie, a podle zápisuov Ze se jest on opatřil a jest i kvitován; a že o žádné smlouvě nevie. Na odpor tomu M. Zákon mluví: Kdež odporuje, že o smlouvě nevie, že jest ta smlouva zapsána na cedule řezané; a má on ceduli jednu, a sam ukdzal druhi —. Na odpor tomu Jiřík pravie, že o žádné ceduli nevie a že jest od Blanického jí nepřijímal. Tu páni úředníci [šestipanští] — vypoví- dají: Poněvadž cedule smluvní zavierá, že jest toho dluhu bylo XXV kop a k němu Jiřík Olejník že se seznal, a na XVIti kopách s Bla- nickým smlúvu učinil i rokuom placenie čas položil i plátce býti počal —: protož jemu Matějovi — dává se za právo, aby on Olejník podle též cedule — plátce jemu byl —. Act. fer. V. ante Phil. Jakob. (Rukop. č. 2153, f. 91.) 28. 1523. — Jakož sú nevole časté bý- valy mezi Janem Věžovským z N. a Janem Bříškou, Kateřinou, ženou jeho, sestrou Vě- žovského, a Janem, synem jejím, — haněním atd. [byli narovnáni]. (Rukop. €. 21565, f. 27.) 29. 1523, 17. června. Jakož jest Vondráček z Holubova domu žádal [úředníky šestipanské] aby jemu príti ráčili; kdež jest cesta mezi zahradou jeho a souseda druhého uličkou dě- laná, aby on touž cestu nebo uličku pro svú potřebu přeplésti mohl a zahraditi. Páni — toho jsú jemu dopustili na ten zpuosob, až by kto neb kteří sobě to obtěžovali, tehdy Vondráček od toho pustiti má k svobodnému pruojezdu. Actum fer. IIIL. post Viti 1523. (Rukop. č. 2155, f. 28.) [V juxtě:] Sousedé Nuoslsti a z Psar żadali za vyhrazeni zase té cesty, a též že jest obce ujav silnici stísnil. I jest rozkázáno Vondráčkovi obé to k nápravě přivésti. Actum sabbato post Egidii [5. září] 1527. 30. 1524, 7. července. Jan, Bříškuo pa- storek, koupil sobě, Kateřině m. své dvuor v N. od Filipa, bratra někdy Havlova od věže, za XXV k. m. A ty peníze náležejí dětem téhož Filipa, protože neb. Havel odkázav jim chmelnici za Strahovem, on Filip s povolením pánuov úředníkuov tu chmelnici jest prodal a za ty peníze ten dvuor koupil k ruce dětem svým —. Actum fer. V. post Johannis Hus 1524. (Rukop. č. 2152, fol. C. 10.) 31. 1524, 7. října. Jindřich Rormajstr z Tábora kúpil sobě a Martě m. své mlajn v N. u Jakuba kroupnika za VY a XL k. m. Act. fer. VI. ante Dionisii 1524. [V juxtě:] Mikuláš kotlář a Jindřich Rormajstr oznámili jsú, že on Mikuláš v ten trh ustupuje a Jindřich Rormajstr jemu jej propouštie. Act. die Stani- slai [8. kvétna] 1525. (Rukop. č. 2152, fol. C 13.) 32. 15206, 17. května. Osadní kostela sv. Vojtécha pod Slovany oznámili jsú, že jsú koupili od Jakuba kroupníka a Kateřiny m. j. sumu peněz jistou, jakožto puoldruhého sta k. m. týnž manželuom náležejících na gruntu a mlý- nu v N.; kterúžto sumu tíž manželé dali jsú soukupu svému za L k. m. Však kdež Mi- kuláš kotlář v ten trh vstoupil a od Jindřicha Rormajstra mlýn ujal, maje plátce býti kaž- dého roku po XXV k. m., což tu Jakubovi kroupníku, jakožto V k. m., bráti mu nále- želo, to jim osadním aby bylo kladeno. — Act. fer. V in octava Asc. d. 1526. (Rukop. č. 2152, fol. C. 26.) 33. 1527, 26. listopadu. Marek mlynář koupil sobě, Kateřině in. své, mlýn v N. od Mikuláše kotláfe za V!/,C k. m. — Act. fer. 3. post Katherine 1527. (Rukop. č. 2152, fol. D. 7.) 34. 1527, 2. prosince. Kdež rychtář a sousedé z Nuosl obeslavše Vondřeje z Holu- bova domu jej viní, kterak by on předkem udě- lav zeď od silnice k poli svému, touž zeď vy- stavil do obce a silnici stísnil ku překážce zna - menité, ježto v témž místě bylo jest prve záklé a ústupek, v němž vozové, utkajíce se v tom místě, mohli se míjeti, a nyní pro překážku té zdi že to již býti nemuože. Druhé také, kdež má zahradu v Psářích, přikoupil jest k ní pole, a mezi tím polema jeho zahradou byla jest od starodávna cesta svobodná k pruo- 

Strana 87
Nusle (1523—1545). 87 jezdu i k pruohonu dobytka, ježto lidé tu se- díce i z Nuosl té cesty jsú užívali, chodíce i dobytek honíce na obec a ku potoku a časem i po vrbinu, když se majtilo, tudy pruojezd majíce, nyní spojiv pole k zahradě, že jest tu cestu zavoral —. Vondrej k tomu praví: Což se zdi dotýče — že to pravé není; neb, ač jest první hráz od toho pole byla dále od silnice udělaná však za tou hrází podle silnice byl jest příkop též k tomu poli náležící, kterýž když byl dě- láván, že jest na tu hrázi bylo z něho kla. deno. A kdož příkop dělává k ohradě gruntu svého, tenť na svém a v svém dělává — ; ukázav na to i svědky, kterak by ten příkop hned od rohu zdi páně Mládkovy až do konce cesty, kteráž někdy skrz zahrady byla, byl mezníky osazen. Kdeż také praví, že jest cesta byla mezi zahradami k pruohonu anebo i k pruo- jezdu, ta cesta jim Nuoselskóm że jest nenś- ležela; než dokadž sú tu lidé seděli a podle té cesty domy své měli, tiem samým tou ce- stou příleželo choditi, ježto Nuoslštie v tom s nimi žádné společnosti neměli. A poněvadž se na to táhnou a právo k tomu míti chtějí, aby to pokazovali, neb i ti lidć před časy, kteříž tu seděli, jim Nuoslským tou cestou pruohonu sú hájili, protože oni sami své pastvy jinde mají i potoky pro svuoj dobytek —. Nuoslští proti tomu praví: Poněvadž jest cesta vždycky byla svobodná, ač jest Vondřej ta sídla skoupil, že to proti nim není; než cesty jest nekoupil a kúpiti nemohl, neb jest ona v své váze zuostala, jim i každému, kteříž tu grunty a zahrady své mají, k pruochodu svobodná. Tu páni úředníci [šestipanští] — vypoví- dají: Poněvadž on Vondřej koupiv pole, že jest před hrází toho pole byl příkop vně, a ten že jest byl vymezen, podle kterýchž mezníkuov že se jest dělil od silnice a že by byl nále- žející k tomu poli — neukázal —; i jakž jest koli již učinil, toho se tak nyní zanechává, aby s sousedy se o to smluvil. Než což se cesty dotýče, kteráž podle toho pole od silnice postraně až ku potoku běží, a ta od let dávných k pruochozu lidskému — bývala svo- bodná —, jakoż pak — Ondřej — páunuov úředníkuov, aby toliko ten pruojezd přeplésti mohl, toho se dožádav, obdržel, však aby ji sobě děditi měl aneb jakžkoli rušiti, zápis toho neobsahuje; z té příčiny — aby Ondřej — od té cesty — pustil a ji vyhradil k pruo- jezdu svobodnému —. Actum fer. II. post Andree 1527. (Rukop. č. 2153 f. 343.) 35. 1532, 14. října. Václav, jinak Svatoň Bleška, kroupník z Nov. M. Pr., koupil sobě, Dorotě m. své — mlajn v N. od Marka mly- náře za DLXXXV k. m. —. Václav Svatoň, jakožto člověk kmecí, chovati se má a držeti v té povinnosti, kteráž na tom mlajnu obci Star. M. Pr. náleží —. Act. fer. II. ante Galli 1532. (Rukop. č. 2152 f. E. 18.) 36. 1534, 17. července. Ondřej Kořeníčko řezník koupil sobě, Anně m. své zahradu v N. někdy Jana Slánského, od poručníkuov sirotkuo nadepsaného Jana Slánského, od Reginy, po témž Janovi osiřalé, a od Řehoře, syna Jana Slánského, i na místě jiných dětí let nemajících za LXXV k. č. — Act. fer. VI. post. Div. apost. (Rukop. č. 2191 f. 288.) 37. 1540, 30. srpna. Smlouva stala se jest mezi Pavlem Daňkem z N. a Bartolomějem Holým nad potokem, též z N., že Pavel přijal jest téhož Bartoloměje, Markétu m. j. i děti jeho, zejmena Havla, Martu, Lidu, Mandu, Káču, do polovice statku svého. — A on také Bartoň, cožkoli má a P. B. jeho naděliti ráčil, má s tím statečkem se vším s Pavlem se spolčiti a todo téhož statku obrátiti. Act. die Agapithi. [zrušeno] fer. II. ante Egidii. (Rukop č. 2192, f. 89.) 38. 1543, 26. listopadu. Jakub mlynář a Kateřina m. j. koupili mlýn v N. od Doroty Bleškové a Jana syna a Lidmily, dcery její, za DLXXXV k. Stalo se v pondělí po sv. Kateřině 1543. (Rukop. č. 2152 f. F. 38.) 39. 1545, 19. května. Jiřík Běchovský 

Strana 88
88 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: koupil zahradu v N. pod mlýnem od p. Arnošta Brykaera a Marjany m. j. za LXXXX k. m. Act. v úterý po sv. Žofiji 1. XLV. [V juxtě:] Jiřík Běchovský — zahradu — dává Vavřincovi Kumštatovi švagru svýmu a Anně m. j. — Stalo se v pátek před sv. Jakubem Filipem (29. dubna] l. XLVII. (Tamtéž f. G 3.) Nymburk. 1. 1462. 11. února. My purgmistr a kon- šelé města Nymburga na Labi vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej čtúce slyšeti budú, že slovutní a znamenití Pavel Czipser a Prokop od Bruncevíka, spoluměšťané Star. M. Pr., poručníci sirotka a statku Matěje řečeného Šilpytel, dobré paměti, sstúpili sú nám k zá- duší kostela našeho lúky, kterúžto nadepsaný Matěj dal, poručil a otkázal — vedle kšaftu —. Jenž jest dán leta — MCCCCLXII ten čtvrtek před sv. Valentinem. (Rukop. č. 2141 fol. 323.) 2. 1517, 19. července. (Jednání o mír v městě.) Jakož vznikla jest ruoznice a nesnáz mezi opatrnými pány purgmistrem a radu města Nymburka na Labi z jedné, a pány obecnými přísežnými staršími i všie obcí téhož města z strany druhé pro některé obtíženie a řeči a puotky nepřátelské, které jsú sobě pan purgmistr a rada proti obecním pfiseżnym starším i všie obci obtěžovali, a též zase páni obecní přísežní starší i všecka obec proti panu purgmistru a radě za věc těžkú a obtížnú jsú sobě pokládali; o kterýchžto ruoznicích a ne- snázích slovutné a vzáctné poctivosti páni Pražané Starého a Nového inměst Pražských a opatrní páni města slyšíce a tomu dobře vyrozumívajíc, kterak velmi nebezpečná a škodlivá tato ruoznice netoliko městu tomu jednomu jest, ale všemu stavu městskému k zármutku a tesknosti býti by mohla: v to jsú se nejednů dávali i o to pokúšeli netoliko na obecních sjezdích všeho stavu svého, ale také skrze poselství znamenitá osob z měst Pražských i z jiných některých měst vysílané o to pracovali, aby takové nelibosti, nechut a nesnáze mezi předpovédnými pány purg- mistrem a radú, jakožto krále JMti úředníky a města toho správcemi, a pány obecnými pří- sežnými staršími i všie obcí, jakožto spolu jich súsedy a jednomu právu, výsadám i svo- bodám v tom městě přísedícími, k dobrému, slušnému, spravedlivému i bezpečnému města konci, pokoji a svornosti pro zachovánie všechněch toho města obyvateluo přivedeny býti mohly; až najposléze vidúce a znajíc, že by takové věci a nelibosti z jistého počátku další škodu na obecném (dobrém toho města, tudíž i nebezpečenství obce všie a města krále JMti, nesly a přinésti mohly, kdyby další od- tahy pruochod svuoj měly: k tomu jsú se páni Pražané z poručenie a zvláštní žádosti všech měst království Českého pilně přičinili, aby ty všecky nelibosti a škodlivé výtržnosti dobrovolným a přátelským mezi nimi jednáním přetrhli a tudy k svornosti jako své přátely a sobě vespolek blízkým pribuzenstvim a sú- sedstvím příležící přivedli. Ráčili jsú z sebe a jménem svým osoby jisté s plni mocí do města Nymburka k jednánie a upokojenie těch nesnází, též také lásky a pokoje mezi nimi rozmnożenie vyslati slovutnó a poctivé Jana Hlavsu z Liboslavć, Zigmunda Vanićkovic, Jiříka od věže, Mikuláše ze Široké ulice, Ji- říka Švíka spoluradní své a Starého a Nového Měst Pražských měsťany, mistra Václava Bí- lého, kancléře Většího Města Pražského, kněze Jakuba, faráře kostela Matky Božie před Týnem v Starém Městě Pražském, a kněze Václava, někdy faráře kostela svatého Václava na Zderaze v Novém Městě Pražském ; a ti připojili jsú k sobě poctivého kněze Martina, faráře kostela téhož města Nymburka. Kte- řížto majíce zvláštní a plné o tom poručenie a moc k rovnánie, a učinivše předkem pilne a tomu náležité stranám napomenutí, žádost a duověrnost předloživše přátelskú, obojí stranu obzvláštně pro umenšení dalších ještě nelibostí a nesnází, co by sobě jedni proti druhým ob- 

Strana 89
Nymburk (1462—1517). 89 těžovali, jsú vyslyšeli ; a pováživše všech příčin, z kterých by takové věci škodlivé obecnému jich dobrému a jim všechněm nebezpečné a nechvalitebné přicházeti měly a přicházely, obojí straně upřímně, spravedlivě i přátelsky, což by stálého a spravedlivého bylo, obzvláštně jsú oznámili a na nich vedle obyčeje a práva ubrmanského se dotázali, jestli úmysl jich a vuole svobodná, aby na jmenovaných osobách, jakožto poslích pánuo Pražan k tomu a na to vyslaných, a prostředcích mocně a dokonce přestali. Kdež pak obě straně dobrovolně a nejsúce k tomu slovem ani skutkem přinuceni jedni před druhými mocně a dokonale na jme- novaných poslích a osobách jsú přestali a k mocné výpovědi přestávají; tu jmenovaní pánuo Pražan poslové a oratorové z moci práva ubrmanského a z moci té, kterúž jsú pan purgmistr a konšelé, též páni obecní pří- sežní starší i všecka obec města Nymburka na Labi na nich mocně a dokonale přestali, takto s boží pomocí mezi nimi obojí stranü všech věcí a příčin i nepříčin pováživše nalé- zají a mocně vypovídají: Najprve poněvadž z těch některých a jistých artykuluo z obû stran podaných to se zřetedlně shledává a nalézá, že jsú v takových věcech a puotkách proti sobě obojí vystüpili a z jakéhoZ kolivék pohnutí a hněvu dobrého pořádku mezi sebú umentili, a z té příčiny tý všecky nelibosti a nesnáze, kteréž jsú k sobě jměli a ukazovali, předpovědění ubrmané mocně mezi nimi zdvi- hají a v dobrý pokoj, lásku a svornost obra- cejí, poněvadž takové puotky, řeči duotklivé a nelibosti ani pánóm úřadu, ani pánóm obecním přísežným starším a všie obci, ani které z nich osobě k újmě jich dobré a zachovalé pověsti a poctivosti nejsú a býti na časy bu- dúcí nemají. A protož všech vuobcc i každého zvláště jmenovaní ubrmané žádají i přátelsky napomínají, aby předložíce sobě krále Ludvíka JMt, pána svého najmilostivějšího, v tomto věku mladém, patříce také na pány Pražany a všecka města, přátely své upřímé, vzhledajíce, Archiv Cesky XXVIII. vedle toho na svü poctivost, jméno dobré a před lidmi chválu a města toho i obce zacho- vánie: ty všecky nelibosti, nechuti a nesnáze mezi nimi obzvláštně neb vuobec prošlé z srdcí svých vypustili; a majíc k sobě lásku a do- brovolnost netoliko lidskü, ale také ki'estanski, v dobrém süsedství a přátelství spolu byli, a raději k sobě vzdělánie, jakožto jednoho města měšťané, v jednotě městské bydleli a ji sku- tečně sobě ukazovali; znajíc, že jich svornost, jednota a pokoj jest jich a města toho i všie obce dobré a obecních věcí užitek, vzdělánie i rozmnoZenie. A pfi tom vedle té moci sobé dané předpovědění ubrmané, páni úřad s pány obecními staršími i všie obcí v dobrú vuoli a lásku křesťanskúů i pokoj věčný a upřímý, též i v přátelství dokonalé jsú uvedli a svú touto vypovědí uvozují, tak aby sobě těchto věcí předešlých ani které jedné z nich všichni vespolek ani která osoba obzvláštně skrze sebe ani skrze jiné lidi a přátely své zjevně ani tajné nezpomínali a toho sobě nezdvihali, ale uprímé, věrně, právě i křesťansky sobě to na budúcí čas zdrželi. Pakli by kdož kolivék tímto, což srovnáno a na konečném místu po- staveno jest, hnúti a to komu zpomínati k jeho lehkosti chtěl, že ten ode všech napřed pánuo úřadu, též i ode všech pořádkuo z jednostajné vuole beze všech jiných odporností trestán a k nápravě přiveden býti jmá. A jestli pak že by kdo ani tudy k nápravě přiveden býti ne- mohl, tehdy budú moci páni úřad, páni obecní starší i všecka obec (ač by toho potřeba byla) na pány Pražany a stav městský, přátely své, vznésti, a páni Pražané vedle tohoto ubrman- ského přátelství pánuo úřadu, pánuo obecních starších ani všie obce radú a pomocí s jinými pány městy opustiti neráéí. Také pan purg- mistr a konšelé poněvadž jsú zprávce a města tohoto na miestě krále JMti, pána svého naj- milostivějšího, ředitelé a kteříž práva, svobody i výsady města Nymburka i všechny v městě súsedy a obyvatele zpravovati a v spravedlivosti opatrovati, jie poméhati a zvláště vdovám a 12 

Strana 90
90 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: sirotkóm jsú povinni: mají se k obecním starším i všie obci i k jednomu každému, i k naj- vyššímu i k najnižšímu, chudému i bohatému slušně, povolně, laskavě, upřímě i spravedlivě, jako kdy prve, zachovati a ukazovati, a soudy své městské vedle práva, obyčeje a zvyklosti starodávní držeti a stranám konce bez dlúhých odtahuo spravedlivě vedle práva činiti; a ne- méně páni obecní starší i všecka obec a jedna každá osoba z nich ku pánóm úřadu, jakožto starším a zprávcím svým, poslušně, uctivě, vážně i povolně se všie dobrovolností měšťansků, jakožto krále JMti, pána svého najmilostivějšího, árednfkóm, mají se zachovati; a coZ by z práva mésta toho a vysad, téz také vedle staro- dávných dobrých zvyklostí řídili a pro obecné dobré i práva zachovánie rozkázali, to bez ob- meškánie činiti, znajíc v tom svü poctivost před králem JMtí, pánem svým, a přede všemi lidmi pochvalu a jméno dobré. A též také což se všech pořádkuo města Nymburka, obecních přísežných, starších i všie obce dotýče, aby se ku panu purgmistru a konšelóm vedle řádu, obyčeje a starodávných, dobrých zvyklostí bez obmeškánie obecného i všech městských potřeb dobrého, buďto v jednánie, v radách, přímluvách, aneb obecních věcí obmyšlenie a řízenie, aneb když by z nich kterých aneb všechněch páni üfad poZádali a obeslali, nacházeti se dáti mají a ukazovati tak, jakZ jich závazkové i povinnosti v sobě šíře ukazují a zavírají, Což se pak Václava Hrádka a té mezi pány obecními staršími i všie obcí města Nym- burka a jím Hrádkem nesnáze dotýče, takto o tom vypovídají: Poněvadž taková pře a nesnáz pro některé příčiny obecní ku právu a soudu jest postavena, že toho při tom tak, jakž jest postaveno a na rozeznánie vedle práva stojí, nechávají ; však s takovýmopa třením & zpuosobem, Ze pan purgmistr a üfad, po- něvadž v té při a nesnázi jsú jako prostředek a v tu při vedle obce jsú se nedali, aby se proti Václavovi Hrádkovi všemi obyčeji tak jměli, aby jemu žádných fedrunkuo ani rady v té při nedávali, s ním schuozí žádných. zjevně ani tajně, proti obci a spolumé&fanón svím nemívali, než toho všeho pohotově až do té pře s Hrádkem srovnánie prázdni upřímo byli. Než potřebovala-li by obec všecka při Hrádkovi, aneb Hrádek zase při obci kterého svědomie v té při, tu úřad potud, pokudž jsú v pravdě vědomi na závazky své, budú moci takové svědomie dáti vedle práva. Jestli pak že by která osoba buďto z pánuo úřadu, z pánuo obecních přísežných starších i z obce zdála se býti komu jim obecním po- vinna, aneb že by co obecních věcí za sebú měla a držala, a to že by mohlo slušně, řáduě i spravedlivě býti ukázáno podle práva: o to bude moci k tomu každému jednomu neb jich více mluveno býti, a vedle práva ten neb ti z těch obecních věcí bude se moci viniti a právo se jim v tom nezavírá. A pan purgmistr a konšelé slyšíce takovů věc a hledíc na obecné dobré i jeho rozmnoženie, mají z po- vinnosti své to slyšeti a spravedlivý konec před jinými všemi věcmi vedle práva svého učiniti, a takového neb takové k nápravě při- vésti i na něm neb na nich toho dopomoci vedle práva, tak aby obecné věci nehynuly, ale jsúce zachovány, obci města tohoto ku po- třebám jich nalezeny hotové býti mohly. Actum et definitum pariter et promulgatum in pretorio civitatis Nymburgensis presentibus magistro civium, consulibus totaque comunitate plebis eiusdem oppidi, dominica ante Marie Magdalenae, anno Christi M?DXVII?*. (Rukop. č. 1128 II. fol. F. 20.) 3. 1517, 13. listopadu. Vedle toho roku složení starším obecním a obci města Nymburka na Labi a Václavovi Hrádkovi o ty různice a nesnáze, kteréž sou mezi nimi od dávní chvíle znikly a trvaly: tu Vácslav Lekeš spolu s jinými, od nadepsaných starších i vší obce Nymburské s mocí vyslanými, jeho Vácslava Hrádka vinili předkem z dosti neučinění smlouvy; a v čem se jest té smlouvě od něho dosti nestalo, to jest zejména od nich jmeno- 

Strana 91
Nymburk (1517—1518). 91 váno. Proti tomu skrze přítele svého Vácslav Hrádek mluvil, že on tomu dosti učiniti ne- může, aby jim Nymburským k žalobě hned odpověděl, z té příčiny, že jest sobě svědomí volně zjednati nemohl, kteréhož z knih města Nymburka i z jejich registr potřeboval, proto že jest svobodně a bezpečně do svého statku ani do svého města Nymburka nemohl; žádaje, poněvadž té žalobě místa nedává, aby jemu pro- dlení dáno býti mohlo. K tomu jest zase od Nymburských mluveno: že prve slyše na sebe 'Váeslav Hrádek žalobu, hojemství před týmž soudem jest bral sobě, že se chce z toho, z čeho naň žalováno, vyvésti ; žádajíc při tom za opatřenie, zvláště že s tím, což žalují, jsou pohotově a pokazovati chtí; a na to ukázali jsú některá svědomí. Tu páni purgmistři a rady Starého i Nového i Menšího měst Pražských řeči z obů stran vedle práva pováživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž on Vácslav Hrádek přistúpiv ku právu a slySe na sebe od starších i vší obce města Nymburka žalobu, tím jest té žalobě místa nedal, že by proti tomu také svědomí jmíti mohl itoho, což se na něho ža- luje, odvésti a se vyvésti času prodlenie pro tu příčinu žádal; i z té příčiny vedle práva páni purkmistři a rady měst Pražských jemu Václavovi Hrádkovi té věci odkládají na takový zpuosob, aby páni Nymbuvští, obecní starší i všecka obec téhož města jemu Hrädkovi gleith a dokonalé bezpečenství před sebú dali od středy najprve příští až do dvú nedělí pořád zběhlých ; a v tom času jsa beze vší jich překážky Nymburských mohl sobě buďto v knihách měst- ských neb v registrách aneb také osob svědomí hledati, tak jakž i oni starší i obec jsú sobě hledali. A páni Nymburští, čehož by k té při z knih i z registr městských Vácslav Hrádek potřeboval, jemu mají dáti a vedle práva se zachovati; a strany oboje aby zase před pány purgmistry a radami měst Pražských na rat-' hüze Starého Města Pražského ten pondělí po Novém létě najprv příštím stály; a tu páni purgmistri a rady měst Pražských k stranám vedle práva spravedlivě se zachovati chtí. Actum anno MDXVII? fer. VI. die Briccii. (Tamtéž fol. F. 26.) 4. 1518, 5. ledna. V té při mezi staršími obecními a obcí města Nymburka nad Labem z jedné, a Vácslavem Hrádkem z strany druhé, tu kdež sou oni Nymburští vinili jej Hrádka z dosti neučinění smlouvy mezi nimi Nym- burskými a jím Hrádkem někdy učiněné oso- bami dvanácti; pravíce oni Nymburští, že jest ta smlouva učiněna a že on Hrádek poddával a svoloval se té smlouvě dosti učiniti a již nedbá, a na to na obé pokázali sou svědomí : žádajíce toho, poněvadž se jest té smlouvě svoloval a poddával dosti učiniti, aby to, což ta smlouva a pokud v sobě drží a ukazuje, k tomu byl přidržán, tomu dosti aby učinil. Proti on Vácslav Hrádek odpíraje pravil, že podle té smlouvy není povinen jim nic učiniti z té příčiny a proto, že oni té smlouvy sú nepřijali; a na to ukázal svědomí, dále při tom pravě, že sou oni Nymburští pravili a v lidi vtrušovali, že by ta smlouva byla knihami města Nymburka zapsána a že toho není, prose, aby to provozovali; dále i to mluvě, mimo tu smlouvu, jí nepřijavše, že sou se s ním v soud svolili před panem podkomořím a před radou týmž panem podkomořím v nově ostřenou [!] na takový zpuosob, že artykule jisté měli sou sepsati a jich duovody i přělí- čení také a ve čtyřech nedělech pfed purg- mistrem a koušely Nymburskými položiti ; a oni konšelé to sou měli jemu Hrádkovi uká- zati, a on zase proti tomu odpory své též se- psati i s duovody měl a před týmiž konšely poloZiti; a to všecko že jest mělo k jich vyš- šímu právu posláno býti. A na to na všecko opět ukázal svědomí, žádaje při tom podle práva zachován býti, a že se jemu zdá, že on k té žalobě jim povinen není odpovídati, ani podle té smlouvy jim co činiti, poněvadž prve jsou jí od něho nepřijali a k soudu se pod- dali a že se jemu vidí, že sou ty všecky arty- kule v té smlouvě položené tudy potratili. 12° 

Strana 92
92 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: Proti tomu oni Nymburští pověděli, že on Hrádek najposléze k tomu se jest svolil před námi Pražany všech tří měst Pražských státi, a z čeho bychom jej vinili, práv býti, a protož že jest jim podletoho povinen odpovídati. A nato ukázali list poselací, kterýž jest psán i poslán jim Nymburským od Pražan i všech jiných měst království Českého, žádajíce v tom podle toho za opatření; a že se jim zdá, že ta smlouva jim minouti nemůže a, by pakminula, že k těm artykuluom i k jiným, kteréž naň mají a kteříž ještě nad tu smlúvu větčí jsou, jest jim povinen odpoviedati. Tu páni purgmistři a rady měst Pražských slyšavše žalobu, odpor i jich z obú stran pře líčení, svědomí i smlouvu a toho všeho bedlivě i s pilností pováživše, takto o tom nalézají a svym ortelem vypo- vídají: Poněvadž oni Nymburští to jsou mlu- vili a to i jich Nymburských i jeho Hrádkovým svědomím jest ukázáno, že on Hrádek svolil a poddával se jest té smlouvě mezi nimi Nym- burskými a jím těmi dvanácti osobami učiněné dosti učiniti; i z toho jich mluvení i také z obojí strany svědomí to se světle nachází a nalézá, že jím Vácslavem Hrádkem v tom jest nesešlo; a také poněvadž on Vácslav Hrádek to jest svajm svědomím podle práva provedl, něho nechtěli: i z těch příčin on Vácslav Hrádek tou smlúvou jim Nymburským povinen není, poněvadž sou oni Nymburští od něho po dobré vůli ji přijíti nechtěli. Než poněvadž najposléze on Vácslav Hrádek k tomu se jest svolil, z čehož by jej koli oni Nymbuvští viniti chtěli před pány purgmistry a radami všech tří měst Pražských, že on jim má ku právu státi a odpoviedati i práv bajti; i z té příčiny chtí-li oni Nymbuvští jej Hrádka z čehož koli, buď z těch artykulóv, kteříž v té smlouvě po- loženy byly, aneb z jiných viniti : že on podle toho svého svolení má jim z toho odpoviedati a práv býti. Actum in consilio Antigue ci- vitatis Pragensis anno MDXVIITP fer. III. in vigilia Epiphanie. (Tamtéž fol. G. 2.) 5. 1519, 14. května. (Zigmund Vaníčkovic obstavil Nymburské měšťany pro purgmistra, konšely i všecku obec pro CCL k.) Jakož jest Zigmund Vsníčkovic, krále JMti úředník z un- geltu, obstavil pro pány Nymburské některé sousedy jich pro sumu CCL k., kterúž sobě vzdanů před právem pravil se míti od Bartáka, a že jemu ji Bartákovi jsú spravedlivě po- vinni, na to pokázal svědomí. Proti tomu ob- stavení pravili a tomu dluhu odpírali, že jest věc listovní, a takovú sumu by povinnovati byli, že nevědie o tom, žádajíc, aby Barták list položil. A což ten v sobě ukazuje, že oni tomu rádi dosti učiniti chtí —. Tu p. purgmistr a rada — nalézají: Po- něvadž Barták vzdávaje před úřadem právo své Zigmundori, o dluh, ktery by na Nym- burských měl, toho jest zejmena neoznámil, jaký by to dluh byl a co by ho bylo; a oni obstaveni odpirali, że by toliko dluhu nebylo, než což jest ho, že jest dluh listovní, a že on Barták na týž dluh list má, jeho se dokládajíc a žádajíc, aby tajž list položen byl a on Barták, jsa přítomen a tu stoje, tomu jest ničemuž ne- odepřel, a on Zigimund, aby jinačejší dluh byl, než listovní, toho jest ničímž také nepokázal:; i z těch příčin jim obstaveným dává se za právo tak, že jest on Barták listovního práva jemu Zigmundovi vzdáti nemohl, a on Zigmund pro týž dluh listovní obstavovati také neměl —. Act. a. MDXIX fer. IL post Invocavit. (Rukop. €. 1129 fol. 374.) 6. 1531, 6. května (Kšaft Václava Lekše z Květné) Ve jmeno P. J. Kr. ukřižovaného amen. Já Václav Lekeš z Květné leže v těžké nemoci a v trestání buožím, ale z daru jeho svaté milosti rozumu dobrého a paméti užívaje, kšeft a o svém statku, jakýmž mne P. B. na- děliti ráčil, pořízení činím obyčejem tímto: Najprve statek svuoj, ač mám-li který, mohovitý i nemohovity, kdeż by koli zde neb v Nym- burce mohl nalezen a optán býti, odkazuji mocně po své smrti, ač by mne P. B. jí uchovati neráčil, Žofce, své manželce vlastní, a ona 

Strana 93
z toho statku aby dala dótem, co bude chtiti, dokudź se nevdá. Pakliby se vdala, tehdy ji věřím, že dětem spravedlivě učiní. Pakli by nechtěla, tehdy oni děti aby jí žádným právem | nemohli hleděti ani z čeho upomínati žádným soudem, než což by páni poručníci nížepsaní vypověděli, to ona aby dětem učinila.. Což se pak dotýče těch škod provozování při dskách, ty aby ona Žofka jměla s dětmi na rovný díl, což jich koli bude, málo nebo mnoho, aby se, jimi věrně a právě, nic víc jeden před druhým nebera, podělili. A jakož on Petr Havíř mne vinil a pravě, že by mi dal VIII k. gr. č. za duom z závdavku, kterýž byl vzal od písaře v Nymburce: to beru k své duši, že jest mi žádného peníze, ani zlámaného, nedal; a pozdraví-li mne P. B., že to provésti chci. A také pravím, že žádnému nejsem nic dlužen, kromě k úřadu. A pakli by kdo co pravil a má žena o tom věděla by, nechť zaplatí. Item což se souduov dotýče, které jsem jměl s Nymburskými v Nymburce před soudem wykpildským a samými osobami městskými a takovń věc na JMtKskou jsem vznesl a JKskáMt rátil mi povéditi, Ze nás ráčí o to sly- Seti, mne i p. podkomorího, též i p. Jindřicha z Chocenic; a protoż o tom takto řídím, aby Žofka, manželka má, neuchová-li mne P. B. od smrti, o to stála a dobré lidi v pomoc starala, bude-li moci v tom koho užití, nebo její ta věc všecka byla; a pakli by nemohla, musila by to P. B. poručiti. Item co se záduší sv. Mikuláše dotýče, prijdü-li Skody, kteréž sem pokázal, v její moc, aby na to záduší nezapomínala. Item co se bratra mého starýho dotýče, věřím své manželce, aby nežebral, že ho neopustí do smrti jeho. Item oznamuji, že jest mi Jan Žižka v Nymburce dlužen XL k. a XX gr. m., a o to mnoho jsem stával i psaní činil. Item Vít kolář, též v Nymburce, dlužen mi za II k. pinet a X pinet vína uherského, pinta po VI penézích malych. A toho všeho pro pomoc mé manželce dožá- Obříství. 93 dal sem se za poručníky býti urozeného vladyky p. Ondřeje z Jinočan a slovutné Duchka Přeštic- kého a Matúše Bečváře, měštanuov Meušího M. Pr., a Jiříka Bakaláře (rukop. má: Bakaře), mě- št[én]jína Nov. M. Pr., a jim věřím, že mé man- želce ve všech potřebách radni a pomocní budú. A pro jisté věření všudy tomuto mému pořízení kšeftovnímu dožádal jsem se p. purgmistra a rady Menšího M. Pr., že jsú k tomu dva spoluradní vyslali, kteřížto byli zejmena tito: Vít mečíř, Jan Krosek a Jan, radní písař. Stalo se v so- botu před sv. Stanislavem 1. B. DXXXI. A tento kšeft jest tvrzen a v knihy Menš. M. Pr. vepsán a místo jemu dáno. Act. fer. III. post Divis. ss. apost. [18. července] a. d. DXXXI. (Rukop č. 2212 fol. J 12.) Obříství. 1. 1428. — My purgmistr a konšelé Veli- kého Města Pražského na vědomie dáváme, že v té při a róznici, kteráž jest až dosavad byla mezi Jankem, synem Lojsovým apatekářovým, z jedné, a Andělem bratrem téhož Janka z strany druhé, o všechna zbožie dědičná, movití i nemovitá, v městě i kromě města položená, kteréhož jest jim jich otec Lojsa svrchupsaný po své smrti zuostavil; jsü opatr[nýjmi mužmi Václavem Štrabochem a Janem Bechyní, ubrmany i rozdělcemi toho zbożie mocnými, od stran svrchupsaných s po- volením naším s plnú mocí vydanými a vyvo- lenymi a na ně pode dvěma stoma kop gr. zaručenými, smluveni a rozděleni. Kterizto ubr- mané zbožie svrchupsaného takovéto jsú roz- dělenie učinili: Najprve, aby Janek svrchu- psaný všechny klenoty, kteréž má v své moci, i také všechny listy a dluhy, kteréžbykolivěk měl na kterékoli osoby, položil u pana Šimona od bielého Iva k pravému rozdielu, z kterýchžto klenotóv paní Dorota manželka svrchupsaného Janka má napřed své penieze mieti a vzieti, kterýmižto jsú jí dlužní a vinovati tíž bratřie vedle listu jí učiněného, kterýž ma né má. Dále jsú vyřkli a vypověděli, aby ti kleno- 

Strana 94
94 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: tové, kteří jsú v Židech zastavení, byli od obü stranü svrchupsanü ze spolka z jistiny i z lichvy vyvazeni a vyplaceni a tudież také u pana Simona svrchupsaneho polożeni na pravý rozdiel. Také jsú vypověděli, aby všechna zbožie | movitá i nemovitá, jakožto vinice, chmelnice, Obřístvie se vším panstvím a se všemi požitky i s tiem, což k němu příslušie, bylo na pravú póli mezi svrchupsané bratry rozděleno takovú měrú, aby Janek, jakožto starší bratr, dělil a Anděl jakožto [nedokon- čeno.] (Rukop. č. 992 fol. 101.) 2. 1428, 19. srpna. Janek a Anděl bratřie, synové nebožce Lojsy apotekáře, měštěnína Star. M. P., s povolením panským purgmistra a kon- Seluov téhoZ mésta smluveni jsü o všecko zbožie, kteréž jest jim otec jich svrchupsany po sobě zuostavil, takové: aby Andél svrchupsany drżel to zbožie Obřístvie se vším příslušenstvím jeho, na něm seděl a jeho požíval, nemrhaje, ale hospodářsky jsa živ, jakožto na dobrého člověka záleží ; a což by kolivěk mimo náklady hospodářské viece toho zbožie v celém roce zbývalo, tiem aby dluhové, jimiž jest otec jich svrchupsaný rozličným osobám vinovat zuostal, placeni byli, a zvláště a najprve ten plat, kterýž iná Ofce, dceři Pratforšta starého, placen býti. A také týž Anděl nemá měniti úřed- níkóv ižádných, ani jich ssazovati, ani také kterých tovaryšuov odbyvati vedle svého umu, než aby to všechno činil s vólí a s vě- domim Janka bratra svého svrchupsaného. Dále Janek bratr jeho svrchupsaný má domy všemi i s vinicemi vVládnúti, kteřížto neb kteréžto jsú zuostaveny po otci jich svrchu- psaném, a těch aby požíval, hospodářsky jsa živ bez mrhánie, jakožto na dobrého člověka záleží; a cožby kolivěk mimo náklady hospo- dářské viece toho zbožie v celém roce zbý- valo, tiem aby dluhové, jimiž otec jich svrchu- psaný rozličným osobám vinovat zuostal, pla- ceni byli, a zvláště a najprve ten plat, kterýž má napředpsané Ofce, dceři starého Pratforšta, placen býti; a to vše aby také činil s vólí a s vědomím Anděla bratra svého svrchupsa- ného. A z toho ze všeho aby sobě počty či- nila dvakrát do roka před poručníky svými, totižto na sv. Jiříe a na sv. Havla, počnúce na sv. Jifie nynie najprv pfi&tieho, bez od- pornosti v&elikteraké. Také sta slíbila svrchu- psaná oba bratry pode ctí a pod vierü nikam s tú jistú tvrzí nehleděti než k tomuto městu. Actum anno oc XXVIII. feria Vta post Assumpcionem b. Marie V. (Rukop. 6. 2099 fol. 215.) 3. 1428, 26. října. Janek a Andel bratfie, synové Loisovi apotékářovi, svolili jsü só sami dobrovolně, tak jakož vedle smlúvy páně Ši- monovy Andél má Obřístvím vládnüti, aby z toho dluhu platil paní Katruši macoše jich, a Janek z domóv, z vinic a z chmelnic dluh Ofce, Pratforštově dceři, až do dalšieho mezi nimi opatfenie bez úrazu a pohoršenie listóv a zápisuov, kteréž jsú na sě zdělali. Actum in consilio feria III. post XI Milia virginum anno oc XXVIII. (Tamtéž f. 284.) 4. 1530, 7. května. Kdež jest byla vznikla nesnáz a sváda mezi lidmi pánuov z Hasištejna Vobřístevskými a lidmi pánuov Pražan Města Starého taková: že někteří z obyvateluov Klu- mínských některého času jsúce v společnosti též s některými osobami lidí pánnov svrchu- psaných v krčmě v Obřístvě a majíce pivo k společnému placení, což koli na osobu uklá- dajíce, když se o to urovnati nemohli skrze odpor některé osoby, přišlo to mezi nimi k svádě, že se o to i zbili; o kterémž zbití jiní zvěděvše, z Klumína pribéhli a tu v jinou opět bitvu se dali a jedni druhé zranili, Kdeż z toho k tomu přišlo, Ze potom jedni proti druhým se zkyselivše, v jiném místě se sšedše, tu pode vsí Dušníky, lidé pánuov z Hasištejna vraždu učinili a souseda jednoho z Klumína jménem Duníčka zabili ; pro kterýžto skutek přátelé jeho nebožtíka přirození proti těm, kteříž ten skutek vraždy učinili, litujíce přítele svého, o to jsü myslili, a& by mohli, aby se pomstili. Kdež páni obojí strany o takové věci 

Strana 95
Okoř — Olonov. 95 zvěděvše, aby ze zlého v horší nepřišlo, rok jsü jim k tomu složili, aby pokojně přátely s obi stran sobě lidi nestranné volíce, všecko to porovnali a k smlouvě přivedli. I na takové roku složení v neděli po svatém Petru a Pavlu strany se sešly a tu v Obřístvě o ty všecky nesnáze i o vraždu smluvily v ten zpuosob; aby ti lidé pánuov z Hasištejna, kteříž jsú toho nebožtíka Duníčka zabili, na místě tom, kdež jest zabít, kříž kamenný postavili a na po- tomní časy proti této smlouvě aby sobě ničímž zlým toho nevzpomínali ani nepřátelstvím zdvi- hali; pakli by ktož koli tak se nezachoval a proti smlouvě této zase vzpomínal a zdvihal, že takovému každému všecko to novo býti má a této smlouvy v ničemž nemá užíti. Kdež obě strany takové oznámení smlouvy slyšíce, že jest tak, k tomu se přiznaly, i že se tak chovati na budúcí časy chtějí, pripovedely; a též obojí strany páni to slyšíce, jim té smlouvy přáli. Actum sabbato post Floriani 1530. (Rukop. č. 2155 fol. 118.) Okoř. 1. 1416. — Anna, filia olim Jacobi, pro- curatoris in Ockors. — Stephanus Mraz de z Hlazowiez, tunc purggravius in Ockors. (Ru- kop. é. 2099 f. 102.) 2. 1421, 21. Gervna. Tomassco Silhawy de Minori Civitate Pragensi de et super universis et singulis bonis ad municionem Okorz perti- nentibus — X s. census annui et perpetui et XV s. retentas nostro in consilio publicavit. Actum sabbato post s. Viti. (Rukop. é. 2099 f. 119.) — Przibico de Camenicz de et super universis et singulis bonis ad municionem Okorz pertinentibus —, in quibus Loys appo- thecarius se proscripsit, XX s. census annui et perpetui, quas de camera tenetur solvere, nostro in consilio publicavit. Actum, ut supra (ibid.). 3. 1423, 3. prosince. Inter Petrum, filium Mauricii Kaczer, ex una et Annam Wence- slaumque, eiusdem maritum, prefati Petri se- rorem, parte ex altera discreti Mathias de Gi- czin et Cunsso de Krzessow causam controversie arbitratorie deciderunt — : quod prefatus Petrus det, condescendat et proscribat predicte Anne sorori sue IIII s. gr. census annui et perpetui in Okorz secundum ius terrestre; et ipsa Auna una cum Wenceslao marito suo — promittunt — prefatum Petrum ab omni -— impeticione — quittum reddere —. Actum feria VI. post Andree, (Tamtéz f. 131.) Okořím u Chomutova. 1407. — Margareta, relicta olim Nicolai Krych de Okorzin prope Chomutow. (Rukop. č. 2099 fol. 14.) Okrouhlov (Okrouhlo). 1449, 25. srpna. Ondráček ze Čtimičic, syn nebožce Sokolóv, když nařiekal Mikuláše Črnína z Radšejic o dědictvie v Vokrúhlém, kteréž jest Petr Črnín, bratr nadepsaného Mi- kuláše kúpil u Chadima, strýce již řečeného Ondráéka, a nesnáz jemu o to velikü činil i koně jemu bera: tehda — přátelská a konečná úmluva se jest stala i výpověd v plné radě, aby Ondráček Mikuláše Črnína i jeho budúcích o to dědictvie již věčně nenařiekal i s Cha- dimem strýcem svým —, ale aby Ondráček o dvě kopě gr., protože jest jie Chadim pro- dával, hleděl k témuž Chadimovi —. Actum [in consilio Nove Civ. Prag.] feria II. in cra- stino s. Bartholomei anno oc XLIX*. (Rukop. &. 2084 fol. C 29.) Olonov, polohy neznámé. 1522, 7. ledna. Ondřej Straka z Klatov v radě [Nov. M. Pr.] oznámil, že spravedlnost i právo své všecko, kteréž jemu koli po ne- boztíkovi Matéjovi Strakovi, otci jeho, ke dvěma dvoruom v Olonově blíž Klatov náleží, vzdal jest — Václavovi, synu svému. — Act. in consilio anno sc XXII feria III. post Epi- phaniam. (Rukop. č. 2093 fol. 80) 

Strana 96
96 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Olšany u Prahy.*) 1. 1405. — Jessco Wrabecz emit mediam S. gr. census erga Bernhardum Hanconis pro V s. super bonis suis in Olssan. (Rukop. à. 2101 ful. 32.) 2. 1408, 9. kvétna. Bernassco de Olschan promisit persolvere Andree coco IIII s — et proscribit eandem pecuniam super annonis suis in curia sua in Olschan provenientibus —. Actum fer. IIII. post Stanislai. (Rukop. €. 2099 fol. 15.) 3. 1411. — Ursula, relicta Pesskonis Dro- bnicze, emit unam S. gr. census — erga Jo- haunem, filium olim Petri de Jiczin, pro IX s. super vinea ipsius in bonis Olssan in acie penes vineam Marziconis Ptacznik super vi- neam Goblini institoris —. (Rukop. é. 2101 fol. 261.) 4. 1416, 4. Cervna. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Pr. recognosci- mus, quod inter Johannem Rulant, tunc tem- poris magistrum moncium vinearum, ex una, nec non d. Johannem de Tuheneze, capellanum seu rectorem altaris s. Marie in ecclesia s. Laurencii sub monte Petrino, et Jessconem Kokot, tamquam patronum seu collatorem eius- dem altaris, parte ex altera, pro et racione III s. gr. census, quos olim magister Ludwicus, rector scole s. Marie in pede pontis, pro dicto altari emit erga Bernassconem de Olschan super certa vinea, que sita est in bonis ibidem in Olschan penes vineam pridem Nasonisse, nunc Henrici Falcnawer, de qua vinea idem Johannes Rulant, tamquam magister mencium vinearum, se intromisit ex eo, quod ipsa vinea inculta iacuit, talem inter ipsos tullimus (rukop. tulisse) sentenciam: sic videlicet, quod ipse Johannes de cetero ab antea de omnibus censibus retentis in eadem vinea ab omni impeticione antedicti Jo- hannis — nec non Jessconis Kokot debet esse liber et solutus; sed quod ipse de eadem vinea *) Zápisy z knihy viničné a zápisy drobné z XVI. věku zde pojaty nejsou. — debet -- d. Johanni et successoribus suis, altaristis, et prefato Jessconi, tamguam patrono suo, III s. gr. census — censuare —. Act. fer. V. ante Pentecostes. (Rukop. č. 2099 f. 194.) 5. 1418, 15. října. Domini consules in pleno consilio in causa dissensionis, gue verte batur inter Mikulassconem de Tuhancz, mares- scalkum domine nostre regine, ex parte Jo- hanconis fratris sui, altariste altaris s. M. V. in ecclesia s. Laurencii sub monte Petrino, et Jessconis aurifabri, patroni dicti altaris, ex una, et Bernasskonem de Olssan parte ex al- tera racione decimarum, quas ipse Bernassko habere pretendebat de vinea prope Olssan, que dictis altariste et patrono in tribus s. gr. census perpetui, quas desuper habere dinos- cuntur, ad dictum altare spectantibus, et in multis censibus retentis per magistrum mon- cium vinearum dudum dinoscitur esse appro- priata: pro sentencia edixerunt, quod dictus Dernassko nullas decimas de dicta vinea nun- quam peramplius in eternum, nee heredes sui exigere debent, nec aliquod ius ad ipsam vi- neam habere debet; sed quod predicti alta- rista et patronus plenam potestatem habere debent cum dieta vinea agendi et disponeudi — quod dictum altare iu posterum nullum in suis censibus paciatur detrimentum. Actum a. s. MCCCCXVIII sabbato ante s. Galli. (Ru- kop. č. 992 f. 26.) 6. 1418, 29. listopadu. Domini consules appropriaverunt hereditarie d. Nicolao, cruci- fero monasterii in Zderaz —, pridem plebano in Trutnow, nunc vero plebano in Wydra, vineam, que olim fuit Henslini institoris et sita [est] prope Olssan inter vineas olim Petri de Ponte ex una, et d. plebani s. Henrici parte ex altera —. Actum a. d. MCCCCXVIII in vig. s. Andree ap. —- D. Nicolaus crucifer — resignavit Nicolao Massezowecz [hane] vineam — Eod. die. (Rukop. ¢. 992 fol. 31.) 7. 1422, 5 října. Jan od ruky, Matěj od hřebene, konšelé rady města Pražského, Václav Krbic a Václav z Dlúhé třiedy, konšelé úřadu 

Strana 97
Olšany (1406— 1423). 97 viničného, Václav od črné hvězdy a Tóma z domu Pechancovského ot pánóv purgmistróv a konšelóv k tomu vyvolení a vydaní ku prosbě panie Kunky vdovy a sirotkóv Henrice kra- máte dobré paměti, aby opatřili statek — i kšaft neb poručenstvie od téhož Henrice učiněný a rozvážili a spravedlivý rozdiel ve jmeno P. B. mezi nimi učinili. ProtoZ ohle- davše najprvé listy kšaftovnie — v nichžto psáno stojí paní Kunce sto k. a deset kop gr. za jejie věno a ty všecky věci, buď to na rúchu neb na klenotech neb nábytku, což jest tu s sebú přinesla neb přivezla, aby jí dáno a navráceno bylo. Potom opatřivše to zbožíčko a ten statek sirotčí — a také shledavše veliké těch si- rotkóv nedostatky, a ty dědiny v Olšanech, vinice a domy, velikými platy a úroky obtie- žené, a peněz hotových že sirotci nemají, jimiž by panie Kunky odbýti mohli, aniž kterého přietele mají, ježto by jie hotvvými penězi za- ložil: i uvážili sú to a rozkládali a myslili, kterú by tomu cestú najpodobnější naleznúti mobli, aby sirotkóm i paní Kunce spravedlnost uči- nili. A to často a dlúho přemietavše, podob- nějšie a lepšie cesty vymysliti jsú nemohli, nežli tuto: Aby paní Kunce ta vinice, ježto slove Otlikovská, s tiem domem při též vinici a s tú viežkú prostřed té vinice ustavenü v téch sto a v X k. dána a otdielena byla. Na kte- réžto vinici jest platu üroka roénieho XIIl k. a z těch — aby paní Kunka, neb kdož by od nie a po ní tu vinici držal, platila nebo platil dva diely, a sirotci, neb kdož by tu druhů vinici držal, diel třetí. Pakli by co toho úroka sešlo a zminulo, vedle nálezu a svolenie obec- ného, tehdy máta paní Kunce dva diely sníti a sirotkóm třetí. Item ten kus vinice té Otlikovské, kterýž leží proti té vinici sirotčí vedle zdi z obü koncí, točiž i s hory i sdolu: aby k té vinici sirotčí zuostaveno bylo, a sirotci aby tu zeď opravovali a hradili. Item také shledavše a zpraveni jsáce, že paní Kupka dvoje blány ku- Archiv Cesky XXVIII. nie a chfebtové, prostéradla kmantová a nék- teré své klenotky stfiebrné rozprodala a ty penieze na stravu a na jiné potřeby sirotčie priložila: tak sú se svrchupsaní poručníci svo- lili, aby sobě to víno, kteréž tuto jí sě uka zuje, sebrala a sklidila. Item ty věci domovité a rúcho ložnie i chodicie, což jejieho bude, to jí aby vydáno bylo v její moc. Sirotköm: Item sirotköm zuostane ta vi- nice svrchu jmenovaná; item druhá vinice proti té ob cestu, sřezaná, ale dvě letě neb tři na- pořád nezkopaná. Item v Olšanech dvór spá- lený a dědiny se tři pluby, pusté a velikými úroky obtiezené. Item dva domky s stodolü, v kterychz sedie. A z toho jsú li které dluhy, téch odbyvati, a jestli jim kdo co dlužen, to k sobé vzieti. Vyrčenie toho rozdielu stalo sé jest mezi paní Kunkú a sirotky — pány poručníky, ja- kož v listu psáni stojie, před pány purgmistry a konšely — na rathúze, točižto Michalem Stříebrným z Star. M. a Pavlem z Rychtářova domu 'z Nov. M., toho času purgmistry, Duch- kem rimarem, Pechú valchářem, Mixem Ryš- lavým, Prokopem Závadú, Václavem Lito- chlebem, Mikulášem z podjistbie, Dobešem Slajférem, Bedvikü krajčieťem, Havlem slado- vníkem, Václavem od kapróv, Janem od ruky, Václavem Holcem, Jakubem od tfí lící, Ma- téjem od hřebene, Janem Kúkol[em], Václavem z hrobky, Křížem platnéřem, Františkem Ši- linkem, Janem Lojovníkem; Janem Rathüzskym, Maríkem sükeníkem, Janem z domu Hofrych- téřova, Mikulásem Hrdonká, Valsem Mudrákem, Benešem ze vzchodce, Pálou ševcem, Her- Sem pekařem, Petrem Nárožníkem, Benešem Cukmanským, Velíkem od kocúróv, Petrem postřihačem, Jírů Frankovým, Mikulášem sla- dovníkem a Duchkem z Senného trhu I. tisí- cieho étyrstého a dvamezcietmélo, ten pon- dělí v ochtáb sv. Václava. (Rukop. 6. 992 f. 46.) 8. 1423, 12. března. My purgmistti a rada města Prazského vyznáváme —- Ze přistúpivše 13 

Strana 98
98 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských » archivu města Prahy: před nás — Bernášek z Olšan, Dorota někdy vdova Štephanova — a poručníci sirotkuov nebožce Henrice kramáře — vyznali sú — že o zbožie dolepsané přišli sú mocně pod tu pfi ztracenie — na ubrmany a rozdielce — a ti rozdělili je tiemto obyčejem: Najprve Bernáškovi z Olšan oddali sú a mocně a dě- dičně oddělují ty hory za vinici Siraniovü az do cesty, kteráž jde mimo vinici Koldicovu aż do vinice sirotkuov Henricovych od zlatć koruny, s úrokem Hrneékovím — a strych úlehle vedle vinice Havlovy a nic viece. Item Duoře vdově někdy Stephanové sad a mésti&té sadové, jakož sad zasahá, hony neb dědinu od té cesty za dvorem, kteráž vede k vinici Ná- zovic až do vinice Koldicovy, s viničků, mě- stištěm vedle úlehle Bernáškovy napřed psané. A kdyžby napřed jmenovaná Duora na tom miestě, kdež sad leží, sě stavěla, aby to její stavenie zboží sirotčiemu na tom dvoře od vody, kteráž by od nie tekla a s toho domu spadala, nemá škoditi [sic!]. Též zasě od sirot- kuov. A také jest vymluveno, aby v rybnieciech sirotčích Bernášek a Duora koně napájeli, ovce myli; ale tak, aby sirotkóm Henricovým žádné škody nečinili.. Ostatek dědin, vinic, chmelnic a jiného zbožie — totiž dvě chmelnice, topolé všecko i s trávníky, s vrbím zdola pod cestu až k dvoru, rybníky dva, dvuor, dědiny, všecky hory, pahorky, vinice pustá vedle vinice Ná- zovó — napředpsaným sirotkóm zuostati mó. Actum die s. Gregorii. (Rukop. č. 2099 f. 124.) 9. 1424, 20. prosince. Anno domini oc XXIIII feria II. in vigilia Tome — Wenceslaus de Bytow, quondam notarius Minoris partig civitatis Pragensis, et Tomas, de ibidem civis, commissarii et directores orphanorum Henrici institoris a corona, civis Maioris Civ. predicte, nec non bonorum orphanorum predictorum, ex- posuerunt IIII laneos cum medio laneo agro- rum sub certi census onere annui usque ad annos XII immediate se sequentes ad curiam in Olssan spectantes de consensu et voluntate predictorum dominorum consulum certis per- sonis sub pactacione et condicione inferius descripta seu conscriptis: videlicet Ondrakoni de Malessicz cum Wenceslao Uher, genero suo, de foro feni Nove Civ. prefate, I'/, laneum et prefato Tome commissario [vynechána me- zera] I laneum; Jacobo et Mathie, fratribus, filiis Hodkonis de Ssossowicz, in quorum lo- cum successit ex consensu predictorum Wence- slaus Dibliczek, I laneum et Wankoni fabro de Nova Civitate I laneum, prenotatos, heredibus et successoribus eorundem. De quibus quidem laneis prefati Ondrak et ceteri heredes et successores ipsorum debent et tenebuntur Solvere censum boc modo: Primo Ondrak cum Wenceslao genero suo IIII'/, s. gr. census annui, Tomas III s. an- nuatim, Jacobus cum Mathia III s. gr. annuatim et Wanko faber III s. annuatim; et hoc quo- libet annorum divisim, videlicet in festo s. Galli proxime venturo medietatem et in festo Ge- orgii deinde secuturo medietatem census pre- notati, et sic deinceps singulis annis in predictis terminorum terminis Erasimo et Aniczcze, orphanis Henrici prefati, heredibus et succes- soribus ipsorum. Quam quidem exposicionem — prenotatam predicti orphani coram prefatis dominis gra- tanter et benivole susceperunt, habentes ean. dem pro rata et grata. Si autem pretactus census per aliquem predictorum censualium in terminis predictis quocunque annorum pre- dictorum infra unam quindenam post quem- libet terminorum terminum prefatis orphanis, heredibus aut ipsorum suecessoribus non fuerit persolutus, ex tunc super quamlibet sexagenam IHI gr. et super mediam sexagenam II gr. nomine pena ultra censum accrescent. Et con- similis pene accrescere debet super qualibet quindena quousque predictus census una cum penis suis ad plenum non fuerit persolutus. Pro quibus quidem omnibus et penis non so- lutis ad requisicionem predictorum orphano- rum, heredum vel successorum eorundem pre- fati domini magister civium et consules per 

Strana 99
Olšany (1424—1482). 99 iudicem aut nunccios suos prefatos censuales, heredes et successores ipsorum in prenotatis agris seu quovis alio modo possunt et debent impiguorare quocienscunque oportunum fuerit ipsis orphanis aut ipsorum heredibus et suc- cessoribus usque ad plenariam satisfaccionem censuum, penarum et impensarum ob non so- lucionem censuum factarum. Insuper hoc est notanter expressatum et adiunctum, quod post revolucionem predicto- rum XII annorum prefati censuales, heredes vel eorum successores de predictis laneis pre- tactis orphanis, ipsorum heredibus aut succes- Soribus absque omni contradiccione et diffi- cultate cedere debent viceversa et resignare. Si autem ipsi orphani, heredes aut ipsorum successores pretactos laneos tenere et excol- lere non possent, ex tunc supradictis censua- libus sub alia nova pactacione eosdem laneos &d tenendum, excollendum ultra omnes alios homines favere debent et pactare cum eisdem. Si vero prefati censuales infra pretactos annos aut aliquis illorum laneum seu laneos excolere noluerit aut non curaverint seu non curaverit: ex tunc petunt prefatos dominos et iudicem, qui nunc sunt vel pro tempore fuerint, ut ad excollendum predictos laneos prefati censuales, ipsorum heredes vel successores modo, via, iure et forma, quibus melius et efficacius fieri solet et potest, compellantur. (Tamtéž f. 135.) 10. 1426, 22. října. Nos magister civium et consules Maioris Civ. Pr. recognoscimus universis, nos in causa dissensionis et contro- versie, que hucusque vertebatur inter Petrum Hilbrandi et Petrum causidicum, tutores et testamentarios Nicolai orphani, nati Gedrute conthoralis Erasimi, ex una et Andream dictum Raz nomine Anne uxoris sue, sororem (!) vero dicti Erasimi, tamquam impetentis predictos testamentarios in litteris testamentalibus per antedictos Gedrutam et Erasimum confectis instantisque pro iure devolutorio parte ver- tente ex altera, talem tulisse sentenciam dif- finitivam : Primum enim et ante omnia testamento — ipsius Gedrute plenum robur et omni- modam potestatem dantes ipsamque — con- firmantes —, demum vero interpretacionem testamentalis littere ipsius Erasmi iam dicti domini, tamquam supremi commissarii, pote- Statem reservantes et ex eadem reservativa et suprema potestate hoc sentencialiter edi- centes: quatenus iam nominati testamentarii de bonis in Olssan et omnibus aliis, per Hen- ricum Gulden olim maritum prediete Gedrute derelictis, antedicte Anne dent et effectua- liter persolvant anno quolibet, dumtaxat ad tempora vite ipsius, per dimidiam terciam s. gr. — tali sub condicione, quod si predictam Annam contingeret prius claudere suum diem extremum, quam predictum Nicolaum orpha- num, ex tunc talis census debet ad ipsum devolvi pleno iure. Si autem idem Nicolaus finiret prius vitam suam, quam prefata Anna, ex tunc predicta summa solutoria debet de- volvi post mortem dicte Anne ad antedictos tutores —. Actum anno oc XXVI feria IIII. ante Simonis et Jude. (Rukop. 6. 2099 f. 194.) li. 1428, 18. listopadu. Nicolaus dictus Teml, civis Maioris Civ. Pr., convenit campum in Olssan situm a muro usque Hrneczkonem se extendentem ad undecim annos — erga Doroteam relictam Stephani ibidem de Olssan — sub pensa XII s. gr. — Actum feria V. ante Elisabeth. (Tamtéz f. 274.) 12. 1432, 19. března. Arbitri et compo- sitores amicabiles a Ambrosio de Bohostiez ex una et a Procopio de Olssan et Wence- slao, genero Bohunconis, et Mathia de Kbel, censitis dicti Procopii, parte ex altera electi inter dictas partes racione homicidii, per pre- fatum Wenceslaum et Mahiam, coadiutorem suum, in Hochonem, starostam dicti Ambrosii, perpetrati, taliter pronuncciaverunt: ut ambe partes — sinceri amici existerent — hoc ad- iecto, ut predictus Wenceslaus, tamquam auctor cause, pro anima huius interfecti — elemosinas fideliter elargiat, lumina in ecclesii8 pro ho- 13* 

Strana 100
100 nore corporis dominici frequenter parando —. Actum feria IIIL dominice Reminiscere a. XXXII. (Rukop. č. 2099 f. 325.) 13. 1434, 13. května. Páni purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského povolavše poručníkóv dobré paměti Prokopových z Olšan před sě, točižto Mikuláše, bratra téhož Pro- kopa, a Pešíka od střiebrné hvězdy, i shle- davše a spatiivse, an týž Mikuláš statek si- rotčí svrchupsaným Prokopem jim zuostavený pobrav k sobě škodu nemalú jim na tom statku bez vědomie spoluporučníka svého svrchu- jmenovaného učinil: i přikázali sú a nalezli si, aby svrchupsany Pešík ty jisté sirotky, točižto Štěpána a Káči s statkem ještě zuo- stalým k sobě pobral a je poctivě u sebe choval až do jich let rozumných a dospělých, pokrmem a oděvem je opatruje —. Actum fer. V. ante Penthecosten anuo oc XXXIIII*. (Rukop. 6. 87 f. 1.) 14. 1435, 5. ledna. Materna, filius Hen- slini carnificis, et Wenceslaus antiquus Ko- cziczka deposuerunt — quod ipsis bene constat, qualiter preterito anno Dorothea de Olssan, mater Nicolai et Procopii fratrum, ipsis ad se evocatis in testimonium, legavit et deputavit Anne filie sue et Jacobo carnifici, marito ipsius, genero suo, XV s. gr. — de bonis ipsius in O. — Actum feria IIII. ante Epiph. | d. (Rukop. é. 2099 f. 391.) 15. 1435, 9. února. Jakož jest Pešík od striebrné hvézdy sahal na Dorotu, Mikulásovu z Olšan manželku, aby jemu těch dvanácte kop bez osmi gr., kterýchž jest jemu neb. Petřík Rohovec na ní odkázal, jakož jest jemu po počtu za muže svého byla zuostala. Tu — páni — přikázali jsú, aby Dorota, anebo ten, kdož bude držeti to zboží v Olšanech Miku- láše svrchupsaného, již jmenovaného Pešíka tím dluhem odbyli. Actum a. MCCCCXXXV ipso die b. Appolonie. (Rukop. &. 87 f. 6.) 16. 1435, 14. ünora. Pessiko a stellis et Sigismundus Chanie, arbitri a Jacobo carnifice et Aniezka conthorali ipsius, tutoribus per E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Nicolaum de Olssan subordinatis, ex una et Dorotheam, relictam dicti Nicolai, parte ex altera — occasione bonorum ibidem in Olssan situatorum — huiusmodi pronuncciacionem — fecerunt: Primum enim et ante omnia — omnia bona in Olssan consita — cum orphanis et pueris eiusdem Nicolai prefatis Jacobo et Anne, tutoribus et amicis prelibati Nicolai, adiudicantes — quousque prefati orphani an- nos etatis sue legittimos assecuti non fuerint — ; hoc adiungentes: quemadmodum prelibata Dorothea iuxta testamentum antedicti Nicolai mariti sui triginta s. gr. post immutacionem sui status vidualis habere debet et debuit, exinde easdem XXX s. gr. pretacti Jacobus et Auna eidem statim — dare tenentur —. Eci- am est expressum, quod prefati Jacobus et Anna debent eandem Dorotheam suis propriis in expensis fovere —. Adiunctum est eciam, si memorata Dorothea iu statu viduitatis perma- nens dies suos ultimos concluderet, et pueri prefati superstites existerent: ex eo quindecim s. gr. de dietis triginta s. ad dictos pueros debent devolvi, et quindecim s. gr. legare et dare poterit —. Actum feria II. ipso die Va- lentiui anno oc XXXV?, (Ttukop. é. 2099, f. 395.) 17. 1436, 1l. ünora. Postquam litis ma- teria vertebatur inter Aniczkam et Johannam sorores, Jacobum carnificem, socerum, et Mar- garetham conthoralem, nomine suo et orphá- norum Nicolai de Olssan parte ex utraque occasione curie in Olssan ac bonorum ad di- ctam curiam spectaucium post mortem eius- dem Nicolai quomodolibet derelictorum: extunc domini magister civium et consules Mai. Civ. Pr. — elegerunt testamenti prefati Nicolai et or- phanorum ipsius discretos viros Francz carni- ficem, Pessikonem ab argentea stella et Ja- cobum Polonum commissarios et potentes gu- bernatores eadem bona in Olssan regendi, disponendi et gubernandi —. Actum sabbato post Scolastice a. XXXVI. (Rukop. ¢. 87 f. 76.) 18. 1436, 3. dubna. Wenceslaus Zatecky emit curiam quondaw Hrneczkonis circa Olssan 

Strana 101
Olsany (1434— 1437). cum domo, orto, vineola — pro se, Duchna coniuge sua, heredibus et successoribus suis erga Pawlikonem, filium Wenceslai Brzeska de Maiori Civ. l'r., succéssorem quondam Si- monis Ways arcuficis, et dominam Margaretham, conthoralem ipsius, pro quatuor s. gr. — Actum in consilio (Nove Civ. Pr.] feria III. post dominicam Palmarum anno oc XXXVI?*. (Rukop. é. 2082 f. L. 16) 19. 1436, 29. listop. Johannes Kulhanko de foro equorum, Clemens doliator, Petrus pelliparius ex opposito orti Angeli et Petrus Krasny, vitrici ecclesie s. Hendrici de foro feni, cum consensu et voluntate plebani par- rochie ecclesie predicte locaverunt, exposuerunt et convenerunt usque ad voluntatem eorundem Troiano de foro equorum campum situm ex opposito Olssau cirea stratam seu viam inter desertum Swojssonis et campos Olssanenses in censum XL gr. eo omni iure, quo dicta parrochia tenet, habendum, tenendum et paci- fice possidendum. Quem quidem campum alie persone non intendit predicta parrochia con- venire —. Actum in cimiterio dicte ecclesie s. Henrici presentibus dicto domino plebano Benessio Czukman, Ulrico Pulez, Audrea de Florenez, Johanne linista de vico Krzizale et Benessio Srch consulibus et aliis parrochianis quam pluribus fide dignis. Publicatum in con- silio Nove Civ. Pr. feria V. in vigilia s. Andree ap. anno 9c XXXVI. (Rukop. 6. 2082 f. N. 6.) 20. 1436. — Páni purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského povolavše před sč do plné rady opatrného Pešíka od střiebrné hvězdy, poručníka sirotkuov nebožce Proko- pových z Olšan, a Jakuba řezníka, řečeného Polák, i ženy jeho, protože jsú v jistotě toho došli a od dobrých lidí zpraveni, kterak by Jakub Polák s ženú svú, pobravše k sobě si- rotkuov svrchupsaných, některý statek ten by utracovali a ještě by utratiti chtěli, kdyby to nebylo opatřeno, Jakož též nebožčík Mikuláš, bratr svrchupsaného Prokopa, byl jest počal také těm jistým sirotkóm jich statek utraco- 101 vati a škodu nemalú činiti a proto těch jistých sirotkuov dřévnie radú jest zbaven, a Pešíkovi svrchupsanému ti jistí sirotci i s statkem a zboží jich jsú mocně poručeni; přikázavše témuž Mikulášovi, aby jemu na tom zmatkuov ižádných nečinil. I znamenajíce opét kteraké sé škody těm sirotkóm na jich statku od Ja- kuba řezníka a od ženy jeho staly: i přikázali jsú Jakubovi a ženě jeho, aby těch sirotkuov i jich statku a zboží prázdni byli a svrchu- psanému Pesikovi na tom nepřekáželi ani kterých zmatkuov činili; poněvadž jsú jemu prvnf radi svéfeni a poruéeni —. A jakoż sé jest nókterakć ubrmanstvie mezi l’esikem a Jakubem feznikem stalo, że tomu ubrmanstvie moc odjimajie —; nebo Pešík napřed psaný, když by sě jemu zdálo, nemá ižádnému jinému z toho statku a zboží sirotčieho počtu učiniti, jedné pánóm purkmistru a konšelóm —. Také přikazují nadepsanému Jakubovi a ženě jeho, aby ten statek sirotčí, kterýž jsú k sobě po- brali i penieze jich jim od Pešíka pójčené témuž Pešíkovi zasě vydali —. [Bez datum.] (Rukop. č. 87 f. 93.) 21. 1436. — Vitco, villanus de Malessicz, emit pro se, Margaretha conthorali sua — agrum triginta duos strichones cum medio in se mensure habentem situm in Olssan sub vineis Olssanensibus inter agros Andree Raz ex una et villanorum de Ssessowicz parte ex - altera erga Petrum causidicum, civem Maioris Civitatis Pragensis, pro duodecim s. gr sibi iam plenarie — persolutis —. (Rukop. è. 2102 fol. 390.) 22. 1437. — Mathias Teml braseator et Ludmilla, conthoralis ipsius, emerunt agrum seu campum in Olssan situatum penes murum vinee olim Henrici Turnauer ex una et agrum Hrneczkonis parte ex altera erga Jacobum carnificem Polak et Annam, conthoralem ipsius, cum scitu et voluntate dominorum magistri civium et consulum Mai. Civ. Prag. nec non commissariorum orphanorum Nicolai de Olssan — pro 36 s. —. (Rukop. 6. 2102 f. 405.) 

Strana 102
102 23. 1437, 10. ledna. Postquam serenis- simus princeps et dominus dominus Sigis- mundus — dominus noster naturalis oc pro- vido Paulo, filio Ditrici, quondam illustrissimi domini regis Wenceslai portulani, concivi Nove Civ. Prag. curiam in Olssano — occasione serviciorum, que sue maiestati imperatorie fideliter adherendo exhibuit et exhibet, con- tulisset idque sigillo maiestatis roborasset —: extunc Paulus predictus voluit, ut Franciscus Ssilinko, qui dicte curie in possessione fuerat, sibi de eadem curia — condescendisset tali modo, quo se in possessionem dicte curie a dominis consulibus et communitate Nove Civ. Prag. intromisit. Franciscus vero id facere recusavit, asserens se super dicta curia — impensas proprias fecisse et cum scitu et vo- luntate domini subcamerarii ibidem seminasse. Cum vero dicte partes per se — uniri non poterant —, domini vero consules — pronunc- ciaverunt per diffinitivam sententiam —, quod Paulus predictus iuxta continenciam privilegii domini imperatoris curiam predictam asse- quatur — utque habeat et tollat medietatem Segetum autum[n]alium ibidem per dictum Fran- ciscum seminatorum et medietatem piscium de piscinis et ipse Franciscus alteram medie- tatem de eisdem —. Actum feria V. post Epiphaniam domini anno oc XXXVII'. (Ru- kop. č. 2082 f. N. 8) 24. 1431, 16. července. Cumque litis causa plerisque vicibus tractabatur inter Dorotheam, relictam Nicolai de Olssan, iam vero Pauli de Unhosst, ex una et Jacobum Polonum carnificem et Annam conthoralem ipsius parte ab altera occasione triginta s. gr. dotalicii, pre- tacte Dorothee per prefatum Nicolaum ma- ritum suum iuxta ultimi testamenti Sui dis- posicionem donati et legati, iain dictum Ja- cobum et Annam pro huiusmodi dotalicio im- petendo; Jacobus vero cum Anna eciam ibidem Mathiam Teml et Ludmillam conthoralem suam pretextu XXI s. debiti racione agri seu campi in Olssan situati iuxta empciovis et E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: vendicionis contractum sunt agressi —, ut possint — ex vendicione huiusmodi agrorum seu campi prefatum dotalicium solvere; sed quia huiusmodi forum per commissarios orphanorum iam dicti Nicolai de Olssan est interdictum et arrestatum, prenominato Mathie Teml et contho- rali sue denegantes huiusmodi debitum causa talis interdicti solvere; domini vero magister ci- vium et consules Mai. Civ. Pr. — Mathie Teml — contractum prefati agri — confirmaverunt — mandantes prefato Matie — ut predictas XXI s. et Jacobus Polonus IX s. sepenominate Dorothee pro iam dicto dotalicio — persolvant. Actum feria III. post s. Margarethe. (Rukop. 6. 2099 fol. 447.) 25. 1437. — Mathias Drdak — emit quadraginta quinque gr. census super vinea Thome, doleatoris de Nova Civ. Pr. supra lacum, et decem gr. census super vinea Mare, relicte de domo Zuwaczonis, que site sunt, iuxta se in vinea olim Coldiczonis retro Olssan penes vineas Nicolai Krzivousty et ex opposito vinee Andree Raz, erga Mathiam bursificem pro III s. gr. (Rukop. é. 2102 f. 399.) 26. 1438. — Mathias Colinsky a nigro ortulo emit — vineam VII strich. desolatam et per voraginem iguis combustam — supra villam Olssan inter vineas Nicolai Krzivousty et Thome doilatoris ex una et Mauricii Ryss- lawy parte ex altera erga Petrum pistorem pro V s. (Rukop. 6. 2102 f. 413.) 27. 1438, 17. září. Kdyż jesti byla pie mezi p. Pešíkem od střiebrné hvězdy a Franc řezníkem, poručníky sirotkóv nebožce Miku- lášových z Olšan, o dvuor téhož Mikuláše a sirotky jeho z jedné a Jakubem řezníkem, řeče- ným Polák, z druhé strany, kterak by Jakub již jmenovaný utracoval těm sirotkóm jich statek a dvoru jich a dědin neopatroval a nedělal tak, jakož by slušalo; tehdá s povolením pánóv — poručníci hlediece k dobrému a požiteč- nému těch sirotkóv, učinili jsú smlúvu s Ja- kubem svrchupsaným o dvuor napřed jmeno- vaný a oty sirotky takovúto že Jakub Polák 

Strana 103
Olsany (1437—1444). má toho dvoru v O. i s dédinami ornfmi i neornymi a což k tomu dvoru přísluší v dr- žení býti, jej opravovati, dědiny dělati, tak jakož jest toho řád a obyčej, až do let si- rotkóv svrchupsaných rozomu došlých. A ty jisté sirotky má u sebe chovati, je potřebú tělesnů opatruje poctivě, tak aby na pokrmu a na odévu nüze netrpéli. A kdyzby ti jistí sirotci k svým letóm rozomu dospélym prisli a svým dědictvím chtěli vlásti, tehdá Jakub má toho jistého dvoru s dědinami na ozim a na jaro dobře osatými jim s povolením pánóv — a poruéníkóv pfede Znémi postüpiti. A v tom dvoře má dvě krávě, čtyři koně a étvero svinského pohlavie pozuostaviti — ; také má všechny dluhy těch sirotkóv podstúpiti, aby z nich nebyli od nižádného napomínávi —. Actum fer. III. post s. Ludmille a. XXXVIII. (Rukop. č. 2099 f. 469.) 28. 1439. — Johannes funista dictus Ha- lerzek de Nova Civ. emit — vineam trium str. penes agros Olsanenses et vineam Lyskonis — erga Benessium Czukmansky pro XIII'/, s. (Rukop. č. 2102 f. 415.) 29. 1440, 12. července. Jacobus carnifex dictus Polak — resignavit — curiam in Olssan cum agris cum seminibus yemalibus et esti- valibus, uno equo, una vacca, uno curru, uno aratro, duabus trahis Petrzikoni areufiei so cero suo et Johancze conthorali sue ad ha- bendum, tenendum, utifruendum et possiden- dum, quousque orphani pie memorie Nicolai, fratris Johancze prefate, non pervenerint ad debitam et legittimam etatem annorum et usque ad extenuacionem totalem decem s. gr., quas prefatus Jacobus iam nominate Johancze de pretactis bonis debuit dare et assignare; de quibus decem s. gr. prelibata Johanka et Petrziko maritus suus, predictum Jacobum — presentibus dimittunt liberum et solutum. Cumque autem prefati pueri ad annorum suorum discrecionem pervenerint, et prefati coniuges predictas decem s. gr. in pretacta curia extenuerint plenarie et in toto: extunc 103 de predicta curia cum medietate seminum super yemalibus et estivalibus seminatis nec non rebus et utensilibus supradictis — con- descendere debent et tenentur —. Tenentur eciam et debent prelibati coniuges predictos circa se fovere et servare, ipsis de victu et amictu providentes, donec in tenuta predic- torum bonorum et eorundem orphanorum fu- erint. Actum feria III. ante festum s. Marga- rethe pleno iu consilio. (Rukop. 6. 90 f. 56.) 30. 1440. — Jacobus dictus Hynsst, con- civis Nove Civ. Pr., emit curiam cum area, ortum, pratum, pomerium, vineollam — olim Hr- neczkonisse sitam in Olssan inter agros Tem- lonis et Johancze erga Wenceslaum Zacensem, concivem N. C. Pr., cum consensu Wenceslai Brziezka, cui de dictis bonis censuantur — pro quinque s. gr. Actum fer. III. in vig. s. Thome ap. (Rukop. č. 2083 f. D. 17.) 31. 1444, 21. bfezna. Jakož jesti pře a nesnáz byla mezi Mikulášem, sirotkem nebožce Mikulášovým z Olšan, Elškú sestrů jeho a Křížem, manželem též Elšky, z jedné a Jo- hanků tetú jich i Petříkem střelcem, mužem jejím, z strany druhé o dvuor v Olšanech a o ty věci, kteréž jsú ještě tudiež pozuostaly, jichžto jesti napřed psaná Johanka s manželem svým svrchupsaným v držení byla —, ubrmané — takovéto jsú vyrčenie učinili: najprvé a přede vším kšaftu nadepsaným Mikulášem uči- něného i také zápisu prvnie úmluvy, kterýž jest mezi nebožcem Jakubem, poručníkem týchž sirotkóv, a jinými jeho spoluporučníky učiněn a v knihách městských zapsán, túto vypovédí potvrzujíce —. Potom jsü — Miku- láška, sirotka dřieveřečeného, ještě let dospě- lých nemujícieho, přiřkli svrchupsané Elšce a Křížovi manželu jejiemu s jeho dielem, kterýž- kolivěk md a nai pifsludie, tak aby oni jemp ten jeho diel zaručiece a objistiece, aby utra- cován viece nebyl, jeho u sebe i s tiem jeho dielem až do dojitie leth rozomných chovali —; a když by let dospělých došel, aby věděl, své kde naleznúti. 

Strana 104
104 Dále jsú vypověděli, aby svrchujmeno- vaná Johanka s Petříkem mužem svým toho jistého dvoru v Olšanech i s osením na ozim vsatým, od pondělého nynie najprv příštielo počítajíc, v témdni konečně postúpili a jim uprázdnili, svrchek vešken poberúce. Než píce lonské, což jesti jie koli zuostalo, té polovici aby pobrali a druhń polovici aby pii dvoru zuostavili. A ozimi takć coż tu su koli vzali, té také polovici, když toho čas bude, sobě aby sžali a sklidili na syé nákiady; a to skli- diece aby pobrali a odvezli, a s tiem učinili, jakož sě jim bude zddti. A druhů polovici též ozimi aby jim při dvoru pozuostavili —. Jest také dále vypověděno, aby nadepsaná Johanka s manželem svým o tě dvě kopě gr. platu, jakož jest nebožtík Jakub vedle prvnieho zápisu na sě převedl byl k jeho statku, kdež by jej koli nalézti neb optati. mohli, hleděli; a svrchupsaného zbožie v Olšanech aby v po- koji nechali. Naposledy jest vypověděno, aby častopsaní Elška a Kříž manželé což by kolivěk dlubuoy spravedlivých bylo, vedle kšaftu již řečeného Mikuláše, ty aby byly, což by najdál mohli, od nich z toho zbožie placeny —. Actum pleno in consilio sabbato ante Letare — anno domini oe XLIIIL (Rukop. 6. 2029 fol. 807.) 32, 1444. 31. října. Paulus, filius discreti Wenceslai Brziezka, pro tunc magister mon-' cium yinearum — in consilio [Nove. Civ. Pr.] — recognovit, quod Johannes linicida concessit et mutgavit sibi octo s. gr.; in qua pecunia condescendit et resignavit dicto Johanni unam s. gr. census — super Jacobo Hynsskone in Olssano —. Actum sabbato in vigilia Omuium sanctorum anno oc XLIIII*. (Rukop. è. 2083 f. L 11) 33. 1449, 5. prosince. Ve jméno boZzie amen.-Já Margaretha, vdova a měštka Starého Města Pražského, někdy od rajských jablek vyznávám c — Najprve toho póldruhého lánu bez osmi strychóv dědin, kteréž ve vsi Olsanech mám, otkazuji — Prokopovi apo- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: żelce jeho, móśtanóm Star. Mósta Pražského ; — s túto však výmienků, že — z dědin těch — mají — panie Aničce, vdově po — On- diejovi retenćm Raz LXXV gr. iroku platu ročnieho platiti — aż do jejieho života a nic dále. — Actum feria VI. in vigilia Nicolai. (Rukop. &. 2119 B 9.) 34. 1451, 27. kvétpna. Auna, relicta olim Andree dicti Raz — resignavit — octo s. gr. census annui, perpetui et hereditarii in agris, humuleto, vinea et ceteris ad ipsa pertinenciis in villa Olssan situatis; et nominaliter — in Georgio de foro equorum duas s. cum octo gt., qui tenet quatuor quartas; in Johanne Zizka et Cruce, eius vicino, nonaginta sex gr., qui simul tenent tres quartas cum media parte curie et muris ibidem exstructis; in Procopio Buben ante portam Porziecska dictam babi- tanti triginta duos gr , qui unam quartam tenet ; in Clara Witkonis de Wrssowicz XNXII gr., que similiter unamquar tam tenet; in Krasnaa de dlazenie viginti quatuor gr. quos censuat de humuleto et prato; in Clemente Hrnezek octo gr. quos censuat de quadam particula vinee; item in vinea sita post campum hospi- talis inter montes, vulgariter v mezihorzi, duas s. et XLIII gr. Et hoc cum istis additamentis, que ultra census predietos exequi debent —, videlicet de qualibet quarta agrorum predic- torum duos currus fimi et duas gallinas, aut pro quolibet curru fimi unum grossum et simi- liter pro qualibet gallina unum giossum — Bohuslao nato suo —, prout sola post Hen- riczonem institorem, patrem suum, hahuit —. Que quidem Anna sexaginta quatuor gr. census pro se in Wenceslao saponista de platea Krzi- zalonis reservavit, qui duas quartas agri tenet —. Piscinulam vero ibidem situatam debent simul tenere et ea uti —. Act. fer V. post Urbani a. etc. LI. (Rukop. &. 90 f. 252.) 35. 1451, 30. srpna. Elisabeth, nata Ni- colai de Olssan, — resignavit — suam post mortem medietatem curie —, cuius altera tekáři, zeti mému, a Lidmile dceři mé, man- | medietas ad Mikssonem, fratrem ipsius Eli- 

Strana 105
Olšany (1444— 1529). sabeth, pertinere dinoscitur, et tota curia sita est ibidem in Olssan penes curiam Pauli Theo- drici de Nova Civitate, Cruci de Malessicz, marito suo. — Actum feria II. ante Egidii, (Rukopis č. 90 fol. 205.) 36. 1456, 28. ledna. Procopius Buben emit — dimidium alterum laneum minus me- dia quarta lanei agrorum situm in Olssan penes agros Pauli, olim magistri civium Nove Civitatis Pragensis ex una et sub vinea dicta Zidova pec parte ex altera erga Procopium appothecarium pro XXII. s. gr. minus X gr. —. Et tenetur de predictis laneis Anne, conthorali Nicolai dicti Capitula, civi dicte Nove Civi- tatis Pragensis, ad vite ipsius dumtaxat tem- pora et ipsa mortua iam dicto Procopio appo- thecario vendenti LXXV gr. census annui et perpetui — in singulis annis censuare. Actum fer. V. post Crisostomi. (Rukop. &. 2105 f. 50) 37. 1456, 10. kvétna. Vitko de Olssano — resignavit — famoso Hynkoni de Luniekowiez et Jessykoni de foro equorum, concivitus huius Nove Civ. Pr., agros suos, videlicet dimidium alterum laneum situm in Olssano sub vineis Olssanensibus inter agros Andree Raz et Vitko- nis predicti ex una et villanorum de Ssessowicz parte ex altera —. Actum feria IIII. post domiuicam Letare aano — LVI°. (Rukop č. 2085 f. A 18) 33. 1458. — Martinus, civis Nove Civ. Pr, de domo Bezruké, emit — vineam cum humuleto penes agros Olssanenses erga Ste- phanum a nigro ortulo pro LVIIIL. s. gr. (Rukop. é. 2108 f. 75.) 39. 1495. — Johannes, olim iudex de de Olssan. (Rukop. č. 2079 II. fol. 66.) 40. 1510, 22. listopadu. (V brundtnjch K VHIL) Anna z Prahy, dcera nékdy Bohu- slava odtudž z Prahy, p., że jest dlużna sto kop gr. pr. č. Jeronymovi z Hradešína a jeho dědicuom, v kterémžto dluhu ihned postoupila jemu dědictví svého v Volšanech, dvoru po- plužnieho s poplužím, krčem vysazených v plat s dědinami, lukami, potoky, dvěma rybníky, Archiv Cesky XXVIII. 105 vinici, chmelnicf i se vší zvolí, coż k tomu přísluší s plným panstvím, toho všeho, což tu má, v týchž mezech a hranicích, v nichžto všecko dědictví záleží, tak a v témž plném právě, jakož dsky otci jejímu Bohuslavovi od Anny, dcery někdy Jindřicha z Prahy od zlaté koruny, a jí po otci též dcky plněji svědčí; také všech práv svých, kteréž koli k nade- psaným dědinám [v] Volšanech má, jakž by to koli shledáno býti mohlo dckami, neb kterak koli jináč, k jmění, držení, prodání, zastavení, zapsání a učinění jako z svých vlastních dě- dických, žádného práva sobě tu dále k nade- psaným dědinám nepozůstavujíce. Stalo se leta MDX v pátek před sv. Kateřinú. (Desky zemské větší č. 249 fol. B. 30.) 41. 1520, 9. ledna. Ve jméno božie amen. Já Vít pernikář z domu na Skále, měštěnín m. Prahy, — jakož mám v Olšanech dvuor —, týž dvuor dávám Pavlovi, Jírovi a Janovi, sy- nóm svým, společně, aby jeho užívali a spo- lečně při něm všecko řídili a o duochody aby se spravedlivě dělili. Pakli by se v tom snésti nemohli, tehdy ten dvuor aby prodali a předkem Jírovi — Pavel a Jan aby padesáte kop m. dali a když on těch L kop napřed vezme, tehdy o ostatek aby se rovně rozdělili všichni: tři —. Dán v pondělí po Třech králích sc XX. (Ru- kop. č. 2142 f. A 15.) 42. 1529, 12. ledna. Johanna, Anna a Jan, děti nebožky Anny, manželky někdy Jana, služebníka panského, oznámili — že sprave- dlnost — po též mateři jich — natřech dvo- tích v Olšanech — vzdávají Janovi otci svému —. Actum fer. III. post Epiph. d. (Ru- kop. €. 2191 f. 13) 43. 1529, 30. ledna. Smlúva přátelská mezi Zigmundem Frajskuot a Pavlem, střel- cem od Horské brány, stala se takováto: Jakož jest on Zigmund obvinil jeho Pavla před pány, że on Pavel udělal jest výpověd nějaků o pole u Olšan, kteréž Zigmundovi vzdáno bylo od Melichara Hyrše, a jeho Zigmunda jest od té spravedlnosti odřekl; i přátelsky o to, krom 14 

Strana 106
106 škod skrz to přišlých, mezi sebú narovnali takto: že on Pavel jemu Zigmundovi to pole dobrovolně pouští — v tom ve všem právě, jakož jest na též pole přípověď a zvod pře- dešlý p. Řehoře z Vodolic učiněn. Actum sabbato ante Purif. (Rukop. č. 2134 f. 9.) 44. 1542. — Vedle té vejpovědi JMti pány a vladykami na plném soudu zemském mezi Janem a Vilémem, bratřími z Hradešína, a Pavlem střelcem — učiněné list obranní v tato slova: Leta MDXLII ve čtvrtek před sv. Janem Kř.[22. června] vyšel list obranní podle té vejpovědi na dědiny, kterýchž nyní Pavel střelec — v držení jest, totižto v Olšanech na dvuor poplužní s trojím poplužím, s podsedky, s dě- dinami, lukami, potoky, rybníky, vrbami, to- polím, vinicemi, chmelnicemi, zahradami —; a dán jest Vilémovi z Hradešína a také majícímu sobě právo od Jana z Hradešína bratra svého dskami postoupené. Vyznání všech ouředníkuov. (V kvaternu památném 1. 1544 v pátek den sv. Prima). — Vilém z Hradešína položil list ve zprávě dědin Olšanských purgmistróm Star. i Nov. M. Pr. na dva tisíce puol třetího sta k. gr. č., a to podle smlouvy a vejpovědi králem JMtí mezi nimi Vilémem a Pražany učiněné, a má týž list u desk zemských do tří let a XVIIIti nedělí ležeti. (V rajstřích, kde se listové správní kladou I. XLIIII. v pátek po Novém letě.) — Vilém z Hradešína, syn a dědic někdy Jeronyma z Hradešína, p. p., že jest skrze vajpověď — krále JMti — všecko právo —, kteréž jest sobě na gruntech Volšanských při- souzené měl a listem obranným na to se vedl —, prodal purgmistróm, radám i vší obci Star. i Nov. M. Pr. za dva tisíce a puol třetího sta k. gr. č.; — a má zpraviti — před Pavlem střel- cem, který se praví býti sirotkem po někdy Anně, Bohuslavově dceři z Prahy, — a Jakubem Kavalcem, měšťany Nov. M. Pr. (V kvaternu trhovém I. XLIIII v pátek po Novém letě.) 45. 1514, 25. června. Ambrož sladovník, zeť Kuncové, koupil sobě, Regině manželce své pole v Volš. ležící, jedno nad lúkou a E. XiV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: druhé pod lúkou, kterouž má od Víta Kuncovic švagra svého v zástavě, od Václava Kunce za LXIII k. 6. Actum fer. post Joannem B. (Rukop. 8. 2192 f. 322.) 46. 1546, 1. brezna. Jakoż jest Vilém z Hradešína času předešlého nálezem JMtí pá- nuov a vladyk v soudu zemském všeckny grunty Volšanské, maje při s Pavlem střelcem, pře- dešlým týchž Volšanských gruntuov držitelem, ohdržel a v takové ve všecky grunty listem obranným byl se jest uvázal; a potomně všeckny ty, kteřížto, buď prodajem anebo pronajatím pod jistý plat, u držení těch gruntuov Volšan- ských byli, ze tří let z užívání viniti chtěl. Kdež pak tíž držitelé takových gruntuov Vol- šanských vyrozuměvše tomu, že by za tou pří- Ginou znamenitá těžkost na ně se vztáhnouti mohla, kdyby i o ty grunty přijíti i z užívání toho jemu Vilémovi právi býti museli: pánuov a rad Starého i Nového měst Pražských sou se dožádali, aby takovou jeho Viléma z Hra- dešína spravedlnost, poněvadž by oni nikoli s to bejti nemohli, zaplatiti ráčili; jakož se jest pak tak na snažnú jich žádost stalo. A on Vilém z Hradešína přijav jistů summu za grunty ty Volšanské i za všecknu svú sprave- dlivost, kteráž jemu na těch gruntech přísud- kem i listem obranním náležela: té jest pánóm purgmistróm a radám i také obcím obojích těchto měst Pražských deskami zemskými po- stonpil se, tak jakž o tom plněji a šíře dsky zemské v sobě drżi a obsahují. A když po- tomně rozliční rozdílové povstávali mezi těmi osobami, kteříž v užívání těch gruntuov Vol- šanských zuostali, tak že sú se někteří z nich na vrchnosti v držení potahovali, někteří pak z platuov se vytahovali a tak na odpory sobě nastupujíce, jedni před druhými lepšího práva užiti chtěli: i páni purgmistrové a rady Starého a Nového měst Pražských żetiice budiciho pokoje mezi měšťany a obyvately měst těchto, pánuov starších obojího města povolavše a ta- kovů všicku věc pilně a bedlivě s nimi uvá- živše, a o tyto všecky artykule níže položené 

Strana 107
Olšany (1542— 1546). s nimi se snesše a rozkázavše potomně všeckny takových Volšanských gruntuov držitele do ra- dy obeslati, jim sú je přečísti rozkázati ráčili, aby nyní i na budúcí časy tak a nejinak k so- bě se vždycky chovali. Předkem, poněvadž předešle na žádost držiteluov těch gruntuov Volšanských páni purgmistrové a rady obojích měst Pražských s týmž Vilémem z Hradešína o všecku jeho spravedlnost sú se umluvili a s velikou obtíž- ností i také s škodami nemalými penězy obec- ními ty všecky grunty někdy k Volšanóm ná- ležející jemu Vilémovi jsú zaplatili: protož z té příčiny páni purgmistrové a rady již jmenova- ných měst Pražských, aby své náležité spra- vedlnosti skutečně také užiti mohli, ty všecky grunty Volšanské, jakž jin deskami zemskými od Viléma z Hradešína smlouvou a trhem po- stoupeny jsou, vsvú moc a obcí těchto i v svú vrchnost a panství přijímají; tak že již žádný po dnešní den z držiteluov těch gruntuov Vol- šanských více ani vrchnosti, ani panství, ani žádné jiné jaké spravedlnosti neb náležitosti na těch gruntích sobě osobovati aneb kterak jinak přivlastňovati nemá. Neb se toho žádné- mu po dnešní den pro již dotčenú spravedlnost obecní měst těchto nikterakž dopustiti nemuože. Než jakož týmž držitelón gruntuov těch pro zachování mezi nimi dobrého pokoje předešle toho bylo podáno, aby grunty a platy, jichž sú v držení byli, s sebe splatiti a je sobě k dě- dieství osobiti i přivésti mohli, však krom špi- tálních a zádušních platuov; i vedle předešlého takového jim podání ještě se toho každému přeje, kdož by koli z nich dílu gruntu svého předešlého chtěl užití a jej splatiíc k držení dědičnému přivésti: ten a takový o ten grunt s těmi, kteříž by od pánuov purgmistruov a rad byli ktomu voleni, aby se potomně urovnal a jistou summou jej sobě od nich vykoupil. A pro rychlejší té vší věci vykonání tíž páni purgmistrové a rady na tom sou se snésti rá- čili, aby hned v brzkém času a beze všeho prodlévání ty všecky grunty Volšanské od pří- 107 sežných lidí byly změříny, a na každé místo i na každý strych vedle položení a hodnosti míst i také země aby summa uložena byla spravedlivě; tak aby ta summa peněz obecních, kteráž za takové grunty s náklady i s útratními škodami často jmenovanému Vilémovi z Hrade- šína vydána a vynaložena jest, zase tím pro- středkem dosáhnúti a nahraditi se obcím těmto mohla. Co se pak gruntuov těch, z nichžto pla- tové k špitálóm a k záduším vycházeli, dotýče, ačkoli týž Vilém listem obranním podle jiných také se jest byl v ně uvázal: však páni purg- mi>trové a rady při takových platích šetříce upřímného a dobrého i křesťanského úmyslu těch lidí, kteříž takovými platy ta záduší na- dali; těch a takových všechněch platuov při špitálích a záduších zuostavují. Však při spla- cování gruntuov takových zádušních, jaké by pomoci k dosažení zase summy obecní na ta- kové grunty špitálské a zádušní měly potomně uloženy býti, toho při svém spravedlivém a budúcím rozvážení zuostavovati ráčí. Na tom jsú se také páni purgmistrové a rady i se pány staršími obojích měst Pražských snésti ráčili; aby žádný po dnešní den buď z měšťanuov anebo z obyvateluov měst těchto nyní i na časy budúcí pro zachování svobody městské i také dle zdržení budúcího pokoje a lásky v městech těchto na ty grunty Volšan- ské, buď na všecky anebo na díl, žádných pla- tuov jeden měštěnín anebo obyvatel na druhém po splacení a gruntuov těch osvobození sobě nezarazoval a žádným vymyšleným zpuosobem na ně neuvozoval. Než jeden každý z držiteluov takových gruntuov Volšanských, v svém vlast- ním opatrování je inaje, ty aby spravoval a jich užíval. A pak-li by jich držeti nemohl anebo nechtěl, téhdy takové grunty buď spo- lečně anebo rozdílně ten a takový měštěnín auebo obyvatel měst těchto zase měšťanóm aneb obyvatelóm těchto měst, těm, ježto by se právem městským řídili a spravovali, aby bez platu prodati mohl a žádnému jinému; a to 147 

Strana 108
108 pod pokutou propadení gruntu tobo každého. Však jestliže by který z gruntuov těch Vol- šanských držitel nyní aneb v budúcích ča sech k špitálóm a záduším strany náboženství našeho křesťanského, kteříž pod oběma zpuo- sobama jsou, do měst těchto Pražských z lá- sky a z milosti své křesťanské co toho nadati chtěl, v tom se jednomu každému vuole svo- bodná propuojčuje. Lectum et publicatum — feria II. post Mathiam 1546. (Rukop. 6. 2129 fol 93.) 47. 1456, 17. července. V té při, kteráž jest mezi Adamen Myslíkem z Hiršova puo- vodem z jedné a Kateřinou Třeštíkovou a Ja- nem z Hiršova, bratrem nebožtíka Šimona Tře- štíka, obeslanými z strany druhé; kdež týž Adam Myslík obeslavše je strany vinil jest je z toho, že by předešlého času on Šimon Třeštík ne- božtíka Matěje Myslíka z Hiršova otce jeho uvedl v zápis rukojemný o pole haldecké nad Volšany ležící, kteréž jest Ondřejovi Kořeníč- kovi prodáno, kterýžto Ondřej když toho pole podle jiných držiteluov Volšanských jest oderčen, na ného Adama Myslíka jakožto na dědice a držitele statku po nebožtíkovi otci jeho na- stoupil, a takového zápisu, kterýž v správě jměl, užiti žádal; jakož pak jemu Ondřejovi za to propadené pole i s škodami 3 sta kop 5 kop grošuov vše českých dáti jest musel, u- kázav na to kvitanci, žádal jest, aby ony strany k tomu přidržány byly, nebo Kateřina Třeš- tíková držitelkyně toho statku a on Jan z Hir- šova nápadník jest; a z toho statku aby jemu taková summa zase navrácena byla. Proti tomu od stran obeslaných a před- kem od Kateřiny Třeštíkové mluveno, že na tuto žalobu povinna odpovídati není; nebo toho statku žádná dědička není, než šafářka a po smrti toho nápadníkem zřízeným jako Jan z Hiršova; ten poněvadž toho dědičně užívati má, nechť by takovú závadu s toho statku svedl. Potom od poručníkuov na místě Jana z Hiršova jest mluveno, Ze o tom se dobře ví, že žádným držitelem statku městského Šimona E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Třeštíka on Jan z Hiršova není; protož aby jměl žalobou tou a neboli summou, z níž se viní, povinnovat býti, že jse u něho nenachází; nebo ona Kateřina Třeštíková statku toho v držení jest a jemu Janovi teprva po smrti její nápad svědčí, ježto neví, dočká-li toho čili nic. Pak aby jměl závady takové svozovati, an toho v držení není, praví, že by tím povinen spra- vedlivě nebyl. Na to od puovoda mluveno: rozumí tomu, že by se neodpovídáním vymlúvajíc dluhu tomu a té závadě, kteráž pod pečetí jeho Šimona Třeštíka učiněna byla, že držitelé statku jeho mají ji svésti, neodpírají; nic o to se s nimi netáhna on Adam Myslík podle práva v týž statek městský jeho neboztíka TfeStíka uveden býti žádá, aby tu summy své postihnúti, jakž se jest prožalování stalo, mohl; již pak ony strany nechť se o to, jsou-li držitelé takového statku Třeštíka nebo nejsú, srovnají, proti nému nic není; ktož koli od stran obeslaných jemu by dluh spravedlivy dal, chtàl by prijiti. Pak-li nic, žádá podle předešlé žádosti své zachován býti. l když stranám na jich žádost o to vejpověď jest učiněna, aby na žalobu učinčnú ona Kateřina i Jan z Hiršova odpověď dali: tu jest od poruč- níkuov Jana z Hiršova mluveno, že tou summou není povinen, neb statkuov městských není držitelem, než čekancem. Dále že ten podpůvčí zápis není než na 3 sta kop minus 10 kop grošů če: ských, a tuto se viní více o 15 kop gr. Protož se neví, kudy by to tak přiraženo bylo. Naposledy že kšaftem jest jí Kateřině od nebožtíka Šimona Třeštíka užívání odkázáno a nálezem od práva tohoto přisouzeno. A také on statku pozemského žádným držitelem není neb JMt královská ráčil jse v to ve všecko uvázati a potom což z mi- losti své ráčil učiniti, při tom on Jan zuo- staven jest. Jakož pak JMt královská ráčil jest list jemu dáti, a ten VMti podán, na ten se táhne. A vždycky kdož jsou z kterých statkuov vinéni byli a nebyli jich v držení, že jsou takové žaloby bývaly zdvihány ; na to 

Strana 109
Olšany (1546—1559). ukázán nález mezi panem Adamem Řepickým a bratřími Venclíky z Vrchovišť. Ale ona Ka- teřina takový statek drží a jeho užívá, má spra- vedlivé takovü závadu svésti. Pakli by nechtéla, Ze oni žádají v ten statek uvedeni býti, a jeho zmocněni, chtí takovú závadu svésti aneb s Adamem Myslíkem jse o to smluviti. Od Kateřiny mluveno: Takový zápis pod- púrčí nevztahuje se na ni, než na dédice jeho a na ty, ktefí by se statku jeho dotýkali, on Jan z Hiršova statku se dotýkal a drahnú summu z domu na Novém Městě vzal, tolikéž i z Teplice; a Jan z Hiršova mnoho peněz jest pobral, ale ona ani věna svého jest odtud ne- vzala, připouštěje jse s tím k uvážení sprave- dlivému. Zase od poruéníkuov mluveno: Ráda by na něho něco vztáhla, ukazujíc na néjaké pe- nize z domu pobrané, tolikéz Ze by z Teplice mnoho peněz pobrati jměl; čemuž se odpírá a praví, že ona jest mnoho toho pobrala na klenotech a jivých věcí, jakož pak i za to zpraviti musela; protož poněvadž toho užívá, nechť platí. Naposledy od Adama Myslíka mluveno : Vidí se jemu zbytečné býti, aby jmčl co více mimo to, což před právem skrze přítele ozná- meno, ukazovati. Ale na čem jse strana majlí, že jse z větší summy viní, to jest tudy přišlo, že o Volšany drahný čas soud jest byl a žádní užitkové Ondřejovi Kořeníčkovi dáváni nebyli a nešli, než obcem těmto v ruce jsou přišli; prosí aby již dále dluhem jeho spravedlivým protahováno nebylo a že strany k tomu při- držány budou, aby jemu byl zaplacen. Tu pan purgmistr a páni slyšíce žalobu i odpor od stran obeslaných učiněný, v kšaft nebožtíka Třeštíka, v zápis podpůrčí, v kvi- tanci od Ondřeje Kořeníčka učiněnů i v nález od strany ukázaný i v to ve všecko i také v právo města tohoto nahlédše a všeho toho pilně a bedlivě pováživše, takto o tom nalézají a svým ortelem vypovídají: Poněvadž někdy Šimon Třeštík z Hiršova, Starého Města Praž- 109 ského měštěnín, zápis jistoty pod pečetí svü nékdy Matéjovi Mysltkovi z Hir$ova, Nového Města Pražského měštěnínu a strýci svému, jest učinil, a tím jse jest jemu i dědicóm jeho zavázal, jestliže by on Matěj Myslík s dědici svými pro zápis toho rukojemství, kteréž na žádost jeho Šimona on Matěj Myslík na se přejal a Ondřejovi Kořeníčkovi řezníku, Anuě jeho manželce, dědicóm i budúcím jeho na stat- ku svém závadu před právem Nového Města Pražského učinil: jaků škodu pro ten a takový zápis toho rukojemství vzal, že on Šimon Tře- štík i s dědici a budúcími svými jeho Matěje Myslíka i také dědice jeho v tom ve všem za- stúpiti iná; zavázav k témuž všecky i každého statku svého držitele, aby tím vším povinní byli, tak jakž tíž zápisové to vše v sobě šíře drží a obsahují. A on Adam Myslík, syn někdy Matěje Myslíka, to jesti kvitancí pořádnou u- kázal, že jest Ondřejovi Kořeníčkovi pro ta- kové rukojemství otce svého, jsa k tomu za- vázán, 3 sty a 5 kopami grošuov českých i s škodami.na to vzešlými dáti a vyplniti musel. A aby ona Kateřina, někdy Šimona Třeštíka manželka, statku manžela svého v držení ne- byla, toho ukázáno není. I z těch příčin dává jse jemu Adamovi Myslíkovi proti ní Kateřině v tom za právo tak, Ze jesti jemu tou summou S sta a 5 kop gr. českými povinna, a ty jemu aby z statku manžela svého vydala a nebo o ně s ním se umluvila; a to od dneška do čtyř nedělí pořád zběhlých. Pakli by se toho v tom času nestalo a on Adam dále čeho při právě hledal, pan purgmistr, páni v tom jse k stra- nám spravedlivě chtí zachovati. Actum — sab- bato post Divisos apostolos anno 1546. (Tam- též fol. 111.) 48. 1559, 28. června. Jakož jest M. Thad- deus Hájek z Hájku maje sobě vzdání statku od Kateřiny Duhlové z Mikovic obeslal ku právu Jana Prchala, měštěnína N. M. Praž- ského, vinil jej z toho, že on Jan měl námlu- vu s ní Kateřinou Duhlovou o díl nějaký pole Volšanského, z něhož Viktorinovi Fišlovi půl 

Strana 110
110 třetí kopy gr. se platí, a toho jemu Janovi ona postoupila na ten spuosob, aby po nebožtí- kovi imanželu jí Kateřiny dluhy pozucstalé Jan splatil à ma ni proto těžkosti nedopouštěl, jichžto díl jest dal a ještě 37 kop a 20 gr. pozuostává, a téch podle námluvy splatiti a tomu dosti učiniti zanedbává, tak že na ni Kateřinu těžkost jest dopustil, neb jest půhon i na něho od nějaké Salomeny vzat byl, a ten dluh, ne- chtěje na sebe těžkosti větší i na ni dopustiti, zastoupil a snad i jiní věřítelové na něj pro jeho Jana neplacení budou nastupovati; protož on žádá, když těch dluhův neplatí podle ná- mluvy, aby toho pole od práva byl zmocněn, jakž jemu ten statek jest postoupen. Proti tomu od Jana Prchala mluveno, že Kateřina Duhlová z přátelství dobrého, kteréž jí mnohdykrát on činil, jemu toho pole jest propůjčila a postoupila, a za ně té summy, kteráž v žalobě jest oznámena, nepozuostává; nebo jest jí vyjednal. 30 kop a nějakému pa- cholku nemalü summu za ni vydal, vajse dluhu Salomeně, dceři Doroty z Chvojna, 20 kop míš. na sebe přejal, a již 15 kop vyplnil a 5 kop dodati chce, když by list na hotově byl; k tomu také pozuostává 10'/, kop míš. Mandaleně Vy- sučkové. I toliko zuostává za to pole dodati 15!/, kop míš., kteréž on, když by ho byl zmocněn a jemu zápis učiněn, chce nemeškajíc dáti. Zase M. Thaddeus k tomu promluvil, že se místa tomu dáti nemůže, aby toliko 15!/, kop míš. on Jau za to pole pozuostal, nebo to jest jiný dluh, 16 kop míš. puojčených; ukázav a čísti dav statku a dluhuov vzdání sobě od Kateřiny Duhlové, kdež jest mu ten dluh 16 kop na Janovi Prchalovi vzdala; ale za pole jest pozuostáno od něho 37 kop, jakž list mocný jemu od ní daný ukazuje, kterýž přečísti dal a promluvil, že toho listu datum tepruva jest tuto sobotu minulou, i kterak by to býti mohlo, aby jemu ona Kateřina o tom neoznámila; než chtěl by on Jan tím dluhem 16 kop míš. puoj- čenými těch 37 kop 20 gr. zastříti, čehož užiti nemá, Dav čísti ceduli smlouvy, kteráž se stala E. XIV. Zprávy o statcích veňkovských z archivu města Prahy: mezi Kateřinou Duhlovou a Janem Prchalem Jéta ete. LV? ve čtvrtek po sv. Diviši [10. října], též svědomí listovní a registry zapsaná, promluvil : že z cedule smlouvy tomu se rozumí, aby ona Kateřina mohla se v ty dědiny a pole svou mocí zase uvázati, když by Jan Prchal plátce těm věřiteluom podle toho nebyl a na ni těž- kosti dopouštěl; jakž pak Jiřík Vchynský v svém svědomí seznává, že ji v dluzích on Jan měl zastoupiti a těžkostí na ni nedopouštěti: i šla jest těžkost na ni i na M. Thaddea, což v svě- domí toho Jana, hospodáře z domu pana Kle- novského, se nachází, že již puohon od Salome- ny vyjíti měl, an i vyšel pro 5 kop míš. od něho nezaplacenych; kteréz on Jau tepruva ty jedny peníze polozil, kdyZ s ním jiz v rozepti při tomto právě jest, a nechať ukáže kvitanci, že jest ty dluhy vedle té smlouvy zaplatil tém véfiteluom, coZ by bylo za nejpotfebnéj&í. ProtoZ on žádá pro nezaplacení těch dluhův, pro kte- réž těžkosti na ni Kateřinu i jeho M. Thad- dea on Jan dopouští, že se pohánějí od práva těch dědin a toho pole za zmocnění, poroučeje se k uvážení. Na to Jan Prchal dav přečísti zápis z kněh N. M. Pražského, co jest Kateřina Duhlová vzdalu M. Thaddeásovi, promluvil: že on tomu odpívá, aby jakých 16 kop míš. jemu od ní Kateřiny puojčených bylo, a kdyby ona umřela, věděl by, co k tomu říkati; ale toliko ještě 15!/, kop mí$. za ta pole pozuostal, kteréž jí na nějakém Martinovi Maryškovi ukazoval, i n chtéla jest na ném ona pfestati, mluvíe, že radéji chce je u něho Jana míti, a teď pak „nedávno již 5 kop dal na tu summu a tak to- liko 10'/, kopy pozůstává, jakž sama Kateřina se přiznávala, že více povinnovat již není; a on M. Thaddeus toho ničímž neprovozuje, aby měla jaků škodu ona proto bráti aneb těžkost uésti, protož mu se také vidí, že jemu nic postupovati povinen není. S strany pak kvi- tancí, aby jaké měl ukazovati, toho potřeby neuznává, než toliko ukázal kvitanci od Sa- lomeny a Jana, hospodáře z domu Klenovského, 

Strana 111
Olšany (1559). na 15 kop míš., že za ni Kateřinu Duhlovýá jí Salomeně zaplatil; též list na papíře psaný s přitisknutím pečeti na svědomí jí Salomenč na Kateřinu svědčící. Při tom promluvil: Po- něvadž jest mu jej ona Kateřina dala v jeho moc a ruce, takť musí to býti, že za ni té Salomeně a hospodáři tomu platil; k tomu pak, kdež v ceduli pana Jiříka Vchynského se na- chází, že jest dluh jí Kateřiny tomu Jiříkovi z Florence, ten jest on také zaplatil, ukázav svědomí na Novém Městě vedená; než Man- daléně Vysúčkové, té 10'/; kop dluhu za ni Kateřinu jest nedal a nevyplnil pro tu příčinu, že jemu zápis toho domu a dědin až posavad není vykonán; ale když mu se zápis stane, poněvadž zde M. Thaddeus stojí, nechť mu jej udělá, tehdy on také chce dodati tu summu 10'/, kop míš., jakž více dluhu toho za pole není, ukázav svědomí listovní Martina Maryšky z Holušic, že více dlužen nezuostal, jakž i jiní svědkové, totiž Vavřínec a Jindřich vysvědčují, že ona Kateřina Duhlová sama se přiznala, že jí více není povinnovat, než 15'/, kop míš., ale na to Salomeně opět dal nedávno 5 kop, i tak nezuostává než 10', kop Vysúčkové; a ty jí, jakž jest i Salomeně vyplnil, také dáti chce, když mu še jediné zápis na ta pole stane a jej míti bude, žádaje v tom za opatření spra- vedlivé. Naposledy M. Thaddeus z Hájku k těm řečem a odvoduom Jana Prchala promluvil, že z toho svědka Jana hospodáře slyšeno i dobře porozumíno jest, kterak jemu pro nezaplacení dluhu poručeno bylo puohony bráti, a takt jest již ona Kateřina skrze to těžkost měla, ježto podle smlouvčí cedule on Jan na ni toho do- pustiti jest neměl, a sama od sebe v ta pole, poněvadž tomu dosti neučinil, uvázati se mohla, ale však pořadem práva k tomu přikročeno jest. Co pak ti svědkové vysvědčují, to bude v uvážení; nebo jeden o 32'!/, kopě míš. vy- svědčuje, že tu toliko summu byl povinnovat a nic více, Jindřich pak, že tomu Kateřina místa nedávala, a Vávra nic nedokládá. Marti- 111 novi Maryškovi místa se nedává, neb ho Škorní jmenuje, ježto se tak nepíše, než Prchalem, aniž také co jí Kateřině aneb jemu Thaddeu- sovi dlužen byl, a tak ti svědkové od něho Jana vedení v ničemž se nesrovnávají; jeden zajisté o 5 kopách svědčí, druhý o 8 kopách a jiný o 10'/,, jiný ppět o 15'/, kopě, ježto jest měl on Jan 96 kop dluhuov za ni Kateři- nu dáti a vyplniti a pole ujal ve stu kopách; i tak měl jí dodati hotových peněz 4 kopy a půjčených od p. Vchynského 10 kop, též vejše 16 kop. I z té summy on ho, jakž v mocném listu také postaveno jest, viní, žídaje v tom za opatření spravedlivé a těch polí od .práva za zmocnění. S tím se obě strany k uvážení spravedli- vému poručily. Tu pan purgmistr a rada slyšíce obvinění, odpor i stran mluvení, v zápis odevzdání statku i dluhův, v list mocný a v kvitanci, též v list na dluh Salomeně svědčící i v svědomí a v to všecko, což od stran ukazováno, i v té pře líčení nahlídše a toho všeho s pilností, též bedlivě pováživše, takto otom nalézají a svým ortelem mezi stranami podle práva vypovídají: Poněvadž se tomu z pruovoduov od jedné i dru- hé strany vedených a ukázaných vyrozuměti a to nadjíti nemuože, co by a jak mnoho summy Jan Prchal za díl pole Volšanského od Kate- řiny Duhlové z Mikovic sobě postoupeného povinnovat býti a dlužen zuostati měl, protož pan purkmistr a páni je strany M. Thaddea a Jana Prchala na účet o ten dluh a summu podávají; a on Jan ten počet aby ve dvou ne- dělích pořád sběhlých učinil, komu jest co dluhuov podle takového postoupení splatil a co ještě za ním suminy, kterúž by dodati měl, zuostává. Jestliže by pak toho počtu v těch dvou nedělích on Jan neučinil a nevykonal, tehdy pan purkmistr a páni, bude-li čeho druhá stra- na při právě hledati a žádati, v tom dále po- dle práva k nim straním zachovati se chtějí. Actum in consilio feria IIII. pridie Petri et Pauli apostolorum 1559. (Rukop. č. 990 f. 151.) 

Strana 112
112 Oněklasy. 1412, 10. září. Jan Hlawacz nomine fra- trum suorum et suo, Jan Obiesil de Oneklas fassi sunt, guod racione illorun duorum la- neorum agrorum inter villas Sluk et Oneklas situatos, guos prius erga Andream Helm, civem Maioris Civ. Pr., emerant, et gui lanei duo per dominos consules dicte civitatis Prag. ho neste domine Margarethe, relicte olim Andree Ottonis, suisgue heredibus iuridice sunt ad- iudicata, talem inierunt concordiam: guod di- ctus Andreas Helm et uxor ipsius pro dictis duobus laneis agrorum ipsis villanis: predictis decem et novem s. gr. cum media s. gr. per- solvit pecunia in parata —. Actum [in con- silio Ant. Urb.] sabbato proximo post festum Nativitatis s. Marie Virg. a. XII. (Rukop. č. 2099 f. 28.) Opočen.*) 1. 1424, 21. března. Feria III. post Re- miniscere in causa controversie pretextu census proscripti in tabulis terre, videlicet XX s. gr. in bonis et villa Opoczen, provide Ozancze, concivis Maioris Civ. Pr., parte ex una et Michaelem de Kotbus, aurifabrum et concivem predicte civitatis, parte vertente ex altera, scabini predicte civitatis: Prag. sentencialiter et diffinitive decidentes concluserunt, man- dantes predicto Michaeli predictum censum annuum et perpetuum de predictis bonis prc- dicte Ozancze — singulis annis [XX s. gr.] — solvere —. (Rukop. č. 2099 f. 141.) 2. 1424, 10. října. Per sentenciam diffi- nitivam magistri civium et dominorum con- sulum pretextu census in Opoczen — Ozancze, relicte Kotkonis adiudicati conclusum est inter dictam Ozankam et Michaelem aurifabrum per eundem dictum censum solvendum —; man- dantes — Michaeli — Ozance dictum censum persolvere —. Actum feria III. ante Galli. (Rukop. č. 2099 f. 145.) *) Některé další zprávy viz v mých Základech starého místopisu Pražského při domě č. p. 2—I sv. I. str. 224. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: 3. 1426, 9. září. V té při, kteráž jest mezi Janem, řečeným Havránek z Piesečné, a Ozankú, měštkú města našeho Pražského — oto zbožie v Opočně, na němž paní Ozanka má XX k. — platu ročnicho — v zemských dekách — zapsaných —, páni — takto — vyřkli, aby -- Havránek z toho zbožie v Opočně každé leto XX k. gr. — paní Ozance, dědicóm a budúcím jejím platil — a aby — to jisté zbožie v Opočně sobě k svému zisku a puo- žitku — přivedl —. Jestliže by — Havránkovi na tom zboží kterú překážku činili; o to aby patřil k svému súkupu, u něhož jest zbožie kúpil. Actum feria II. ante Exalt. s. crucis. (Rukop. č. 2099 f. 191.) 4. 1426, 26. října. My purgmistr a kon- šelé St. M. Pr. oznamujeme tiemto listem všem vuobec, jimž list tento bude pokázán a zvláště rychtáři, konšelóm i všém robotězóm v Opočně za Túšení na vědomí dávajíce, že sme poctivú paní Ozanku, spoluměštku naši, v to zbožie v Opočně — uvedli — ve dvadceti kopách gr. platu ročnieho, kteréž má na tom zboží zapsáno, a bez dvú ve třidceti k. gr. platu jí zadrženého. Vám svrchupsaným, rychtáři, kon- šelóm i všem robotězóm v Opočně přikazu- jíce, abyšte k nadepsané paní Ozance se všemi úroky a poplatky zřeli a hleděli a ty jie — skutečně vydávali —. Dán v sobotu před Šim a Judy anno sc XXVI? (Rukop. č. 992 f. 70.) 5. 1427, 25. února. Z jednostajného svo- lenie pánuov purgmistra a konšeluov Velikého M. Pr. Michalovi zlatníkovi, měštěnínu téhož města, přikázáno jest, aby od nynějšieho dne v týden počítajíc postavil sedláky a robotězy z Opočna před svrchupsanými pány v plné radě beze všeho prodlévánie; nebo sě jesti sám seznal před týmiž pány v plné radě, že jesti týchž sedlákuov a robotězuvv z slibu nepro- pustil, když jesti je Havránkovi prodal Actum in pleno consilio fer. III. post Mathie ap. a. d. sc XXVII. (Rukop. č. 2099 f. 189.) 6. 1438, 18. listopadu. Jakož jest pře, svár a róznice byla mezi paní Ozanků z jedné 

Strana 113
Oněklasy— Opočen. a Michalem zlatníkem z strany druhé o dvad ceti k. gr. platu ročnieho a věčného, kterýchžto svrchupsaná Ozanka má na vsi Opočnu — dskami zemskými zapsáno, kteréhožto zbožie svrchupsaný Michal v držení jsa toho jistého platu a úroku vydávati nedbá; i páni purg- mistr a konšelé Velikého M. Pr. slyševše obě straně svrchupsané s jich žalobami a odpo- vědmi a viděvše také prvotnie ortele, kteřížto jsú mezi nimi o ten jistý plat řiekáni, tudiež i úvody, jakož jest svrchupsaná Ozanka na ten jistý plat uvozována: i těch všech ortelóv a zápisóv potvrdili jsú a potvrzují, jim moc plnů dávajíce. Dále ortelem svým plným a (lokonalÿm nalezajice a vypoviedajice takovêto : Nejprve že svrchupsané Ozence tëch ji- Sstÿch dvadceti kop gr. platu a ûroka roénieho — prisädili —, prikazujic těm jistým lidem z Opočna, kteříž jsú osobně v radě stáli, i jiným, kteříž jsú osobně nebyli, aby k svrchu- psané Ozance s úrokem toliko holým hleděli a Michal syrchupsaný aby jí na tom úroku braní nepřekážel —. Dále jsú vyřkli, aby obě strané — dobrotivé a laskavě s lidmi a ro- botězy nakládali, aby sě zasě osazovati mohli. A jestli že by co úroka mimo dvadceti kop svrchupsané Ozanky přebiehalo, s tiem aby k častopsanému Michalovi a k jeho budúcím hleděno bylo; roboty, dvuor tudiež v Opočně — kromě dvadceti kop svrchupsaných, již jmenovanému Michalovi — přiřiekajíce a při- suzujíce. Actum pleno in consilio feria III. post festum s. Martini anno etc. tricesimo octavo. (Rukop. č. 992 f. 154.) 7. 1465, 29. března. My Jiří sc král Český oc oznamujem tímto listem všem: Jakož ne- snáze byly jsou mezi uroz. Jindřichem z Mi- chalovic, nejv. komorníkem království Čes- kého, z jedné a slovutným Janem z Zap, věrnými našimi milými, z strany druhé o lovy a hony zvířecí a o jez Jana Zapského u Opočna, i slyševše jich pře z obou stran takovúto úmluvu učinili sme mezi nimi: že již psaný Jindřich z Michalovic Janovi z Zap nemá Archiv Český XXVIII. 113 překážeti na jeho jezu u Opočna, aby v břehu i na břehu, což by jemu toho jezu bylo po- třebí, opravovati dával a opravoval. Jan Zapskej po ohledání a rozkázání přísežných mlynářův, kteříž ten jez ohledati mají, jak tíž mlynáři tomu jezu míru uloží a s jinými jezy jej srov- nati káží, tak a podtud toho jezu má ponížiti a přes tu míru nemá jeho výšiti. Pakli by potom co toho jezu nad tu ustánovenou míru povýšil pro tu příčinu, že by snad také jiní svých jezův povejšili: to také týž Jan Zapský, kolikráte koli bylo by jemu těmi přísežnými rozkázáno, má vedle jiných jezův sníti a opa- třiti. Stalo se v pátek před Judica 1. P. 1465, království našeho léta sedmého. (Opis v nej- starší pamětní knize mlynářské ze 16. století fol. 28.) 8. 1473, 11. srpna. (Kšaft Jana Bru- nara.) Já Jan Brunar z Opočna známo činím tiemto listem zjevně přede všemi lidmi, kdež čten neb slyšán bude, nechtě by o muoj statek kteří zmatkové a nesnáze byly, takto svuoj kšaft a poručenstvie činiem a mocí listu to- hoto zjednávám a zpósobuji s dobrým roz- myslem, s paměti i dobrovolně. Jestliže by mne pán Buoh smrti neuchoval, tehdy činím mocného pravého otcovského poručníka opa- trného muže Jirešku z Pulic svých dětí, ženy i mateře i svého všeho statku, kterýž mám: najprvé zde v Opočně duom s rolí, také v Praze duom na Starém Městě na rynku, kterýž mi jest zapsán v městské knihy a na kterýžto duom i kšaft mám, jakož mi šíře svědčí; tak aby on svrchupsaný poručník s tiem se vším statkem mým věrně a právě učinil dětem mým, ženě i mateři mé vedle mého jemu svěření. A Kateřina žena má aby tu s dětmi ve statku byla; ale aby mátie ty věci řiedila a zpravovala v statku vedle své opatrnosti, jeho poručníka svrchupsaného po- slúchajíc a bez jeho vuole a rady nic netinieci a statku mého od dětí nikam neodlúčejíc. Pakli by se Kateřině ženě mé nezdálo s dětmi býti, a v tom že by stav vdovský mienila pro- 16 

Strana 114
114 měniti, aby jí z toho statku bylo vydáno XII k. gr. — A také kto by mně co spravedlivě dlužní byli, že toho svrchupsaný poručník mocen bude vyupomínati — a zvláště toho dluhu, kterýž mi poručil nebožtík Jan, tchán muoj, u Beneše v Týnci za purkrecht XIX k gr., takto aby dáno bylo: Kateřině ženě mé IX k. gr. a Aničce sestře jejie X kop gr. —. Toho na potvrzenie a pro lepšie jistotu prosil sem slovutných panoší p. Jana Tamchyně z Dübravice, p. Zigmunda z Petrovic a opa- trných mužuov rychtáře a konšelóv městečka Opočna, aby své pečeti přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán leta etc. čtyřstého sedm- desátého třetieho v středu po sv. Vavřinci. (Rukop. č. 992 fol. 266.) 9. 1536, 23. května. Adam Lev z Rožmi- tálu a v Blatné p., že dědictví své Toušeň, zámek, dvuor poplužní — městečko tudíž, domy, krčmy a dvory kmetcí s popl., Opočen dvuor popl. s lukami, lesy, potoky, rybníky, s Jizerou, s Labem, s vinicí, přívozem, se clem, s posudným, s mlýny — prodal Kun- dratovi z Krajku a na MI. Boleslavi — za puol páta tisíce kop gr. č. Stalo se l. 1536 v úterý před sv. Urbanem. (Desky zemské větší č. 3 fol. K 24.) Ořech. 1. 1457, 26. dubna. Simon de Orzech, tunc possessor curie ibidem in Orzech, ad ecclesiam s. Nicolai parrochie civitatis istius pertinentis, — predictam curiam — resignavit Wenceslao de Zep — sub hiis condicionibus: videlicet quod predictus Wenceslaus, heredes et successores ipsius — plebano ecclesie pre- dicte — ad sex annos continuos solvere de- bent per tres s. gr.; post revolucionem vero dictorum sex annorum singulis annis per qua- tuor s. gr. solvere tenebuntur. Actum feria tereia post Georgii m. anno LVII*. (Rukop. é, 2080 f. E. 8) 2. 1483, 12. srpna. Martinus Vanias de Orzech coram nobis in pleno consilio [Minor. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: Civ. Pr.] — recognovit — vendidisse curiam suam sitam ibidem in Orzech cum agris — — Blasio et Laurencio de Tachlowicz — pro L s. gr. — Actum feria III. post Tiburcii a. — LXXXIII*. (Rukop. 6. 2211 f. A. 16.) 8. 1515, 17. ledna. Osadní osady sv. Mi- chala z Opatovic v Novém Městě Pr. osobně v plné radě stojiece oznámenie jsú učinili: Kdež jsú koupili dvuor a poplužie v Vořeše s lidmi, s podacím, s platy, lesy, rybníky, tak jakž týž trh ve dsky vložený a od též osady svěřený plněji svědčí Janovi Radochovi, Mar- tinovi Šturmovi; kdež Martin Šturm tu stoje k tomu se jest ohlásil a přiznal, že jest toho jemu a nebožtíkovi Janovi Radochovi osada pod svěřením do desk vložiti poručila ; ač nám dsky a d&dicöm našim svědčie, však já to v pravdě býti seznávám, že mého a mých dě- dicuov zvláštnieho než jako jiného osadnieho tu nic nenie, než osada za to své penieze dala a sobě kúpila. A po smrti Jana Radocha Estera manželka jeho, kněz Martin, Václav Radoch, Jan, synové Jana Radocha, Marta sestra jich a dcera Jana Radocha, vSickni osobně na miestě otce svého nebožtíka k té- muž podle Martina Šturma se přiznávajíce, praviece sami za se i za své dědice: že kté- muž dvoru a zboží podle téhož pod svěřením doloženie otci našemu ve dsky žádného práva ani spravedlnosti nemáme. — Actum [in con- silio Novae Urbis Prag.] feria IIII. die An- thonii. (Rukop. é. 2092 fol. 69.) Osnice (Oslnice). 1398, 27. března. Petrus et Andreas, fratres uterini, filii olim Marssiconis de Wla- ssym, et domina Nechna mater ipsorum di- visi sunt et partiti cum omnibus bonis — hereditarie ad ipsos devolutis, prout dictus pater ipsorum testamentaliter disposuit et or- dinavit. Ita videlicet, quod idem Petrus su- Scepit pro sua parte curiam arature in villa Oslnyezie cum rebus ibidem — pro pleno cum conthorali sua Katherina, que ibidem dota- 

Strana 115
Ořech— Ostrov. licium suum debet habere —. Actum [in con- silio Nove Civ. Prag.] feria IIIL. post domi- nicam Judica. (Rukop. 6. 2072 f. 181.) Ostrov (u Vysokého Myta?) 1399, 3. září. Nos Wenczeslaus Mass- conis, pro tunc magister civium, Laurencius pannifex, Johannes de ponticulo, Mauricius Mysska, Pess| Ypiss ceterique consules Nove Civitatis Pragensis notum facimus tenore pre- sencium universis, quod nobis et coram nostro pleno consilio fuit presentata et lecta una littera pergameni tribus sigillis sigillata, sana, salva et integra, omni vicio carens, pro parte Johannis dicti Wogek, nostri concivis, que littera per omnia de verbo ad verbum sonat in hunc modum: Nos Gyndrzich de Duba residens in Hum- polecz et dominus Wanka de Duba nec non Dobessius, burgravius in Ostrow, servitor eo- rundem, tenore presencium recognoscimus uni- versis, ad quos presentes pervenerint, vel qui presentibus fuerint requisiti, quia Johannes dictus Wogyek et Anna, conthoralis sua legit- tima, nostri quondam censuales, nunc cives Nove Civitatis Pragensis, se apud nos et omnibus nostris laudabiliter ac honeste con- servaverunt, tamquam fideles et honesti, omni- bus hiis diebus, quibus sui moras traxerunt in- colatüs. Propter quod ipsorum virtutum ac (sic!) deposcentibus meritis ipsos a nobis et omni- bus, qui causa nostri faciunt et dimittunt, dolo et fraude proculmotis, liberos et solutos vir- tute presencium libere dimittimus, pro eisdem favorem vestrum diligencius flagitantes, qua- tenus ipsis, tamquam bene meritis, fidelibus et honestis, dum et quando oportunum existerit, amore nostri vestris auxiliis, coneiliis et in- formacionibus velitis succurrere seu promotos haberi in omnibus negociis ipsorum oportunis. Harum nostrarum, quibus sigilla nostra de certa nostra omnium sciencia et bona volun- tate presentibus sunt appensa, in fidem et 115 testimonium premissorum. Datum Prage f. VI. ante s. Egidii [29. srpna] anno MCCCXCVIIII*. Post cuius littere leccionem et presenta- cionem idem Johannes nos humiliter rogavit, ut propter certas et racionabiles causas ipsam litteram huc notare permitteremus. Quod et fecimus ipsius precibus racionabilibus inclinati. Acta sunt hec feria quarta ante Nativitatis Marie Virg. anno MCCCXCVIIII. (Rukop. é. 2100 f. 1.) Ostrov (klášter). 1. 1426, 21. listop. Per magistrum civium et dominos consules Maioris Civ. Prag. Simon ab albo leone cum ceteris coniuratis requisiti, quid eis constaret de deposicicne domini Fran- cisci, prioris de Ostrowa; qui Simon suo et ceterorum coniuratorum suorum nomine de- posuit: Quia predictus dominus Franciscus salvo conductu existens assecuratus pleno in consilio dicte Maioris Civitatis Prag. sedens animo deliberato et benivolo — fassus est et recognovit, quia Johannes Korkynie litteram prescriptam super bona in eadem littera con- tenta habet cum ipsius nec non tocius con- ventus Ostrow plena et omnimoda voluntate. Et quod est verus et legittimus assecutor et possessor eorundem bonorum. Actum in pleno consilio feria V. ante Katherine anno oc XXVI*. (Rukop. č. 992 f. 68.) 2. 1432, 2. června. Pan Jan Řitka z Bez dědic vstúpiv osobně do plné rady Velikého M. Pr. vyznal jest — kterak když sě jesti byl za krále Václava slavné paměti uvázal v ty vesnice, kteréž k klášteru Ostrovskému příslušejí, z přikázánie téhož krále Václava: tehda slovutný Reinharth z Nedvězieho přijel jest ke mně od slovutných Petra Bebty z Ja- bloné, Bohunka z Ciemé, Jakübka z Božejovic a od Jana Skomracha z Blazima, prosé mme od nich, abych jim na těch jistých vesnicech nepřekážel; že jsú rukojměmi k Petrovi kra- mářovi z Prahy a k Janě manželce jeho za opata a za konvent téhož kláštera Ostrovského 15* 

Strana 116
116 za dvě stě k. gr., a toho nevědie kde jinde postihnúti než na těch vesniciech, a z toho rukojemstvie sé vypraviti. A když jest toho nechtěl učiniti, tehdy všichni čtyři rukojmie svrchupsaní osobně ke mně přijedše prosili sú jeho též, abych jim na těch vsech nepře- kážel, nebo na těch vsech vybierajíce, mají Sé od véfitelóv z rukojemstvie vyvaditi. Act. in consilio sabbato post Assumpcionem d. (Ru- kop. 6. 2099 f. 334.) Ostrov u Brandysa. 1441, 6. éervna. Cum quedam litis dis- sensio orta erat inter dominum Sdeslaum de Ostrow ex una et Procopium sartorem parte ex altera occasione cuiusdem pecunie pro bonis per Janconem, sororinum dicti do- mini Sdeslai, in Ostrow venditis recepte et circa eundem Procopium reposite; cuius summe asserens sibi ius antedictus dominus Sdeslaus competere iuxta intabulacionem et obligacionem Zophie, relicte Johannis Hudecz, eundem Pro- copium impetebat, Ctiborius vero, tabularum terre supremus camerarius, et Jacobus Sobek, potentes arbitri — eandem causam edictu ipsorum — terminaverunt ita: ut predictus Procopius iam dicto domino Sdeslao pro toto daret et explendo assignaret XV s. gr. — Actum pleno in consilio feria III. post s. Tri- nitatis anno oc XLVII. (Rukop. 6. 2099 f. 1034.) Osušín u Slaného. 1. 1383, 12. června. Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium uni- versis, quod cum fidelis noster Jurzico Lu- nensis, civis Min. Civ. Pr., zelo devocionis accensus undecim s. sex gr. census annui in villa Osuschyn prope Slanam pro matutina missa b. Virg. in ecclesia Pragensi celebranda cotidie disponere et dotare desideret: nobis humiliter supplicavit, quatenus dotacioni et disposicioni huiusmodi consensum nostrum et assensum regium adhibere, ipsos confirmare E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ac censum eundem libertare libertate ecclesia- stica dicteque ecclesie Pragensi annectere et incorporare graciosius dignaremur. Nos igitur ad omnipotentis dei et intemerate genitricis eius Marie virg. gloriam et honorem nec non progenitorum nostrorum ac nostre animarum salutare remedium ipsius Jurziconis iustis precibus inelinati, non per errorem aut im- provide, sed animo deliberato, sano principum, baronum et procerum, fidelium nostrorum, ac- cedente consilio ae de certa nostra sciencia dotacioni et disposicioni huiusmodi consensum nostrum regium et assensum adhibentes beni- volum, ipsos ecnfirmavimus dictumque censum libertavimus libertate ecclesiastica ac dicte Pragensi ecclesie incorporavimus et anneximus, confirmamus, libertamus, incorporamus et an- nectimus tenore presencium auctoritate regia Boemie graciose; decernentes prefatum censum, videlicet undecim s. sex gr., per presbiterum, cui dicte misse cura seu officium commissum fuerit, habendum, tenendum et iuxta ordina- cionem predicti Jurziconis more aliorum bo- norum dicte Prageusis ecclesie libertate eccle- siastica perpetue possidendum et, si necesse fuerit, terre tabulis imponendum. Mandamus igitur universis et singulis officialibus nostris, qui sunt vel fuerint pro tempore, ceterisque nostris et regni nostri Boemie subditis et fi- delibus, quatenus dictum presbiterum aut successorem suum, qui pro tempore fuerit, in percepeione et possessione predicti census quomodolibet non impediant nec impediri per- mittant per quempiam; sed pocius circa huius- modi nostro nomine protegant, manuteneant et efficaciter tueantur, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint evitare, pre- sencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage a. d. m. trecentesimo octuagesimo tercio, indiccione Sexta, secundo idus Junii, regnorum nostrorum anno Boemie vicesimo, Romanorum vero sep- timo. [Na ohbu:] Ad mandatum d. regis refe- rente domino Mixone de Colobrad, P. Jawrensis 

Strana 117
Ostrov— Pakomérice. [V zadu:] Registravit Benessius de Nachod. (Orig. perg. v arch. kapit. sv. Vítské XVI. 21.) 2. 1883, 2. srpna. Georgius de suburbio Pragensi, dictus Lunsky, protestatus est coram serenissimo principe et domino, d. Wenceslao, Boemie rege, et coram beneficiariis Pragen- sibus, quod censum suum in Osussin undecim S. gr. census annui et sex gr. cum curiis ru- sticalibus — dotavit ac dedit ecclesie Pragensi et altario b. Marie V. et ss. Johannis ev. et Mathei ap. pro missa matutina b. Virg. in ecclesia Pragensi; ita quod eidem altario et altariste, qui nunc est vel pro tempore fuerit, de eodem censu hereditarie condescendit. Nunccius ad tabulas ex parte prefati d. regis fuit Benessius de Chusnik ad hoc specialiter delegatus. Actum a. d. m. CCCLXXX tercio, feria secunda ante festum s. Laurencii m. (Tamtéz XVI. 22.) Pakomérice. 1. 1351. — Meynhardus, dictus Wygoleys, resignavit totam suam partem hereditatis sue Pakomelicz, videlicet mediam partem huiusdem hereditatis — Bernhardo, filio Seydlini de Piska, et Wenceslao, filio Fanczonis, cum suis aliis sociis, qui secum compromisit. — Bern- hardus Seydlini interdixit hereditatem pre- scriptam. (Rukop. 6. 987 f. 187.) 2. 1359. — Pesslinus Bohuslai emit villam Pakomyliez cum curia, tribus araturis, iure patronatus ecclesie, dominio et omnibus per- tinenciis — aput Wenceslaum, filium Fan- czonis, et Peslinum, Neumburgeri filium, —. (Rukop. 6. 987 f. 195.) 3. 1359. — Kuna, relicta Conradi Kokot- konis prope s. Egidium, interdixit in Pako- milicz in hereditate Fanczonis X s. census. (Tamtéž fol. 253.) 4. 1440, 21. listopadu. Famosus Henricus, dictus Czeczek, de Pakomierzicz constitutus personaliter in pleno consilio Maioris Civitatis Pragensis — intendens alienas partes visitare, commisit, donavit et resignavit — municionem 117 suam Pakomierzicze dictam cum curia, agris cultis et incultis, duas villas Bratrkowicze et Nabdyn cum omnibus et singulis usufructibus — et alibi ad quecunque bona ius ei compe- teret — circumspecto viro Materne de Longa platea, civi predicte civitatis Pragensis, amico suo carissimo. — Si autem prefatum Henricum ibidem mori contingerit, quod deus avertat, extunc prefatus Maternus habebit — plenam et omnimodam potestatem cum predictis bonis agendi, faciendi et disponendi, tamquam cum bonis propriis et hereditariis —. Actum feria secunda ante festum s. Katherine. (Rukop. č. 90 fol. 62.) 5. 1528. — Vedle téhož zápisu, kdež Řehoř, jinak Říha, z Pakoměřic přiznal se před úředníky pražskými, že jest dlužen sto k. gr. pr. Janě manželce své najprve, a kdyžby táž Jana umřela, tehdy Jiříkovi od věže, měště- ninu Star. M. Pr. —: tu 1. b. MDXXI ve čtvrtek před sv. Františkem [3. října] Jana, manželka někdy Řehoře, jinak Říhy, z Pako- měřic, přiznala se před úředníky pražskými, že jest dlužna sto kop gr. pr. Jiříkovi od věže — v kterémžto dluhu ihned postoupila jemu všeho práva svého — k dědinám v Pa- koměřicích, k polovici tvrze, k polovici dvoru poplužního —, což jest tu sama od nadepsa- ného někdy Řehoře měla —. Stalo se leta a dne svrchupsaného. [E tabulis terrae.] (Desky zemské větší č. 249 f. A. 5.) 6. 1530, 25. října. Stala se smlúva přá- telská a dokonalá mezi paní Johannou Peníž- kovou z jedné a Jakubem od věže z strany druhé a na místě Anny dcery jeho, kterúž týž Jakub při sobě chová, a to taková: Kdež jest paní Johance a nebožce Lidmile sestře její nápad přisouzen po nebožtíkovi Jiříkovi od věže, bratru jich, na Pakoměřicích, což on tu měl, takže toho statku paní Johanka jest v držení vešla a ona Lidmila podle práva na tom statku i na jiném dala jest právo a spra- vedlnost svú Jakubovi od věže a Anně dceři své, i takto se jest ta smlouva vykonala —: 

Strana 118
118 Ze Pakoméfice pfi panf Johance zuostati mají a ona jich drZitelem k dédictví pfed ním Ja- kubem a Annü dcerá jeho má byti, a ona jim za jich podíl má CLXXXV kop gr. m. dáti. Také jakož jest vajprosa se na ten statek Pakoměřický stala, tato jest při tom výminka: jestliže by paní Johanka ten prosoudila statek, on Jakub, což vezme za díl svuoj a své dcery, má zase navrátiti. — Actum in consilio feria III. ante Simonis et Jude oc XXX*. (Rukop. 6. 2184 f. 59.) Pankrác za Vysehradem.*) 1. 1489. — Duchek koupil pole u Jakuba Ruky za P. podle pole Varholtové za XVI k., obci VIII gr. (Rukop. à. 2133 I. f. 3.) 2. 1498. — Zavadil šrotéř koupil vinici za P. Kačerovskú s povolením Uršily, Kače- rovy sestry, a Eleny, Kačerovy ženy, za XX kop. Úroka obci Nov. M. XII gr. ročně. (Ru- kop. č. 2133 L. f. 1.) 3. 1498. — Pavel z Nuosl, syn Daňkuov, koupil pole za P. od Matěje z Michle za LIIII k., obci XIII gr. (Rukop. č. 2133 I. f. 5.) — Štěpán Polet koupil pole II str. za P. za V k. a XV gr. u Kačerové, obci VI gr. (Tamtéž f. 6.) — Janek z Michle koupil louku za XXXIIII k. od p. Matěje Tomešky. (Tamtéž fol. 7.) 4. 1500. — Šimon koupil pole za P. u Bolochovce za XIII k., úroku XVI gr. (Ru- kop. č. 2133 I. f. 2.) — Gabriel, mlynář z Nosl, má platiti úroka z louky za P. obci Nov. M. XVI gr., kterúžto louku drží mezi Berkovým polem a Bludovým. [V juxtě:] Tu louku prodala Hestera, dcera Gabrielova, Vá- clavovi Stříbrnýmu. (Tamtéž f. 3.) 5. 1501. — Matěj plavec k. vinici Kače- rovskú za XL k., úroka XII gr. (Tamtéž I. f. 9.) 6. 1504. — Matěj plavec vzdal vinici, kterou koupil u Máří Zavadilky, Kateřině m. *) Četné „zápisy viničného úřadu zde pojaty ne- jsou. Viz zde i Podol, Michle a Nusle. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: své (tamtéž II. f. 8.), která prodala ji r. 1505 Mikuláši krejčímu z Star. M. za 33 k. (Tam- též f. 9.) 7. 1505. — Duchek z Podola z věže k. pole u Estery Gabrielovy z Nuosl za VIII k. (Tamtéž II. f. 9.) — Václav Kukla k. chmel- nici pod rybníčkem u Jana Brauma za XXVIIII k. Václav svrchupsaný stoje před pány úřed- níky poručil jest tu chmelnici po své smrti Jiříkovi Karbanovi švagru svému. [V juxtě:] drží ji Jakub Braum. (Tamtéž II. f. 10.) 8. 1514. — Václav Stříbrný koupil lúku Janovi, synu svému, u Hestery Gabrielovy za P. za X k. m. (Tamtéž II. f. 48.) — Jan Plaček k. pole za P. od Poltové za V k. (fol. 52.) 9. 1515. — Dorota, Selikova dcera z Pod- skalí, k. pole za P. u Matěje Plačka za VI k. m., úroka VI gr. obci N. M. (Tamtéž II. fol. 56 ) 10. 1517. — Wolfgank Lukeš k. pole za P. od Matěje kárníka za XVIII k., úroka k obci N. M. 16 gr. (Tamtéž II. f. 61.) — Václav Střiebrný k. vinici od Kačera, kterúž kúpil týž Kačer od Duchka Vodolenského, leží vedle vinice téhož Duchka, za XXII k. (Tamtéz lI. fol. 64.) 11. 1521. — Mikuláš Vétrovskf k. pole pod P. podle louky Hláskový a pole Matouše Šprincle za XXIIII k. m., úrok k obci N. M. XVI gr. (Tamtéž II. fol. 72.) 12. 1524. — Pavel forman k. pole za P. Kárníkovské a druhé někdy Kačerovské za XLV k. m. (Tamtéž II. f. 76.) 13. 1525. — Marta Matějková z Smeček k. vinici vedle chmelnice Duchka Vodolen- ského od Matěje Zlého Knéze za XLV k. m. (Tamtéž III. f. 13.) 14. 1527. — Jan Věžovský z Nuosl k. pole nad Bezerkou vedle Daňka z Nuosl a Vaňka, rychtáře z Michle, od Anny Bubnové za VI k. m. (Rukop. č. 2152 f. D. 6.) 15. 1528. — Matěj, starý nádenník někdy z Buzan, k. pole s chmelnicí i štěpnicí u sv. P. nad Střiebrnou lúkou od Vondřeje Punta 

Strana 119
Pankrác (1489—1544). za LXX k. m. 2152 f. D. 10.) 16. 1529. — Dorota Habíšková z Chudobic k. 2 str. pole vedle chmelnice Poltové a Hubky ševce od Vavřince Probošta za 20 k. m. [R. 1530 postoupila Tomési Poltovi sladovníku.] (Rukop. č. 2133 III. f. 17.) 17. 1530 — Jan tkadlec z Podvysehradi k. louku za P. podle zahrady Matějovy od po- ručníkuov neb. Václava Stříbrného za XXXV k. m. (Tamtéž III. fol. 30.) 18. 1531. — Jiřík Hurt z Duba k. pole mezi cestami před P. od špitála sv. Alžběty za XXIIII k. m. (Tamt. III. f. 35.) — Pavel for- man k. pole vedle svého a vedle louky Stříbr- nýho od Matěje z Buzan starýho za XXVIII k. m. (Tamt. f. 37.) — Kříž z Charvatova domu k. chmelnici a štěpnici vedle Pavla formana a louky tkadlcovy i s cestou, kteráž jest k ní po rpzsudku, od Matéje z Buzan starýho za XX k. (postüpil Hektorovi Ventrisovi z Vy- skře a Kateřině. in j.) (Tamtéž f. 37.) 19. 1532. — Jiřík Lačný kameník k. vinici 2 str., kteráž leží sama o sobě nad rybníčkem, za LX k. m. od Kateřiny krejčové z Široké ul. (Tamtéž III f. 43.) — 20. 1533. — Štěpán Šípař sladovník k. pole vedle Pavla formana a pastuchovým od Anny Havlíčkovy a syna jejího Jiříka za XL k. m. (Tamtéž III. fol. 50.) — Ondřej Punt z Vy- šehradu k. chmelnici a štěpnici vedle dědiny Pavla formana a louky Stříbrného od Hektora Ventryse z Nové Vsi za XXI'/, k. m. (Tamt. f. 54.) — Týž k. pole vedle své zahrady od Pavla formana za XXI'/, k. (Tamtéž.) 21. 1534. — Michal Čapek od sv. Kate- řiny k. vinici u P. vedle chmelnice Vodolen- skÿho a Jifika Skalskÿho od Johanny, dcery Matëjkovy, za XLV k. m. (Rukop. č. 2133 III f. 58.) -- Blažek lamač k. pole za P. podle pole Daňkova od Anny Vávrovy Šroumalky za XXII k. m. (Tamt. f. 59.) Václav Tvarůžek k. pole za P. podle pastuchova a vedle dráh příležící ke Dvorcuom od kněze Viktorina a (Rukop. č. 2133 III. f. 11. a 119 Jana synuov, neb. Skřemence, za XV k. (Tam- též f. 59.) 22. 1536. — Vondfej Punt k. louku za P. vedle pole jeho od Václava Běchovskýho za XXXIX k. m. (Tamtéž III. f. 69.) — Jiřík Skalský z Dubu k. chmelnici pod rybníčky u P. od Jakuba Brauma za XL k. (Tamtéž f. 72.) — Pavel forman k. pole podle Pastu- chových a svejch od Štěpána Šípaře za XL k. m. (Tamtéž fol. 72.) — Týž k. pole za P. podle Pastuchových a Mikše ze Dvorcuov od Václava Tvarůžka za XV k. (Tamtéž f. 75.) — Jakub, syn Vavřince kloboučníka, koupil zahradu za P. podle Kříže z Charvatova domu od Vondráčka z Krámcuo za XX k. (Tamtéž f. 76) 23. 1537. — Petr Pastucha koupil pole Skřemencovské za P. od Pavla formana za XIX k. (Rukop. č. 2133 III. f. 81.) 24. 1538. — Úředníci špitálu sv. Barto- loměje k. pole Kunšovka za P. podle silnice a polí Daňkových z Nuslí od Mikuláše Hulky za CCX k. m. (Rukop. č. 2150 f. 5.) — Pavel forman k. pole VIII str. za P. vedle louky Láskovy a pole Matouše Šprincle od Václava Kapalína za LXX k. (Tamtéž f. 10.) 25. 1541. — Úředníci špitálu sv. Barto- loměje k. pole za P. podle polí Daňkových od Doroty, vdovy po Jiříku huntýři, za XXX k. (Rukop. č. 2150 f. 24) — Titéž k. pole za P. za Bezírkou u vinic od Doroty Valen- tové za XXX k. (Tamtéz f. 30.) 26. 1542. — Martin Straje sladovník k. pole vedle vinice Jana Navary a Jiříka Skal- skýho, a druhé pole i s lúkou mezi polem Mikšovým ze Dvorců a Šípařem — za CXX k. m. (Tamtéž f. 32.) — Mikuláš Hulka k. pole podle svého a podle pole Černohorského od Mikuláše Větrovského za XIIII k. (Tam- též f. 33.) 27. 1544. — Marta Lásková pronajala louku a chmelnici pod P. Matoušovi Hadovi na VII let za V k. m. ročně. (Tamtéž f. 43.) 28. 1545. — Šimek popelář koupil pole 

Strana 120
120 za P. vedle polí Strajčkovských a Matouše Cyrína od Václava Šípaře za L k. m. (Tam- též f. 58.) Pátek. 1499, 7. prosince. David, filius olim Ja- cobi de Luna dicti Kerzek, resignat — ius suum, quod ei ad tabernam in villa Pátek quomodolibet pertinere dinoscitur, Wenceslao, servitori dominorum, socero suo —. Actum in consilio Antiquae Civ. P. sabbato post Nicolai. (Rukop ë. 2107 fol. 179.) Petrkov. 1. 1498, 17. února. Jan, syn Václavuov, koupil dvuor v Petrkově — u ouředníkuov úřadu šestipánuov Nov. M. Pr. s příkopem, s dědinami — za L k. m. — A má z toho úro- čiti při sv. Jiří a sv. Havle po 2 k. Actum sabbato ante Mathie ap. a. 1498. (Rukop č. 2138 I f. 17.) 2. 1509, 24. listopadu. Jan z Sedobrovic a Matěj z Radimovic vzali louku od úřední- kuov [Sestipan. Nov. M. Pr.] pod plat tu u Petrkova za VI let — a má s nie platiti na každý sv. Havel II k. po ta všecka leta. — Actum sabbato ante Katerine a. 1509. (Tamtéž f. 31.) 3. 1518, 6. ledna. Úředníci [šestipanští Nov. M. Pr.] kúpili jsú dvuor v Petrkové s příkopem, s dědinami — od Jana z Petrkova za XXXIII k. m. — A z toho dvoru jest úroku sv. jirského II k. m. a sv. havelského I[ k. m. obci Nov. M. Pr. Actum feria IIII. die Epifanie a. oc 18. (Tamtéž f. 37.) 4. 1518, 27. února. Martin Vodička řezník a Anna m. koupili — dvuor v Petrkové od úředníkuo [šestipan. Nov. M. Pr.] s dědinami, s lukami, krom rybníkuo, kteréž sou vymínili obci k ruce, za 32 k. m. — a ouroku má platiti — obci při sv. Jiří 2 k.m. a1 k. vajec a při sv. Havle 2 k. a 4 kur. — Grunt v Ra- dimovicích má osaditi do sv. Ducha najprv příštieho. A dvuor v Petrkově též má osaditi E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: do sv. Havla. Stalo se v sobotu před nedělí druhou v posté l. 1518. (Tamtéz.) *) *) Viz níže č. 6. 5. 1518, 16. června. Martin Vodička ře- zník kúpil krčmu v Petrkově s povolením üfedníkóv [Sestip. Nov. M. Pr.] od Tréky — za XXXVI k. m. — A tajž Martin bude mieti úroku platiti I k. m. při sv. Havle a s luk VIII gr. a čtvero kur, a při sv. Jiří I k. a 1 kopu vajec. — Actum feria IIII. post s. Viti a. XVIII. (Tamtéž f. 68.) 6. 1519, 19. března. Martin Vodička řezník kúpil sobě, Anně manželce své — dvuor v Petrkově od pánů úředníků —, tak jakž Jan, předek jeho, držal, krom rybníčku, kteréž jsú vymínili obci k ruce, za XXXII kop m. — A grunt v Radimovicích má osaditi do sv. Ducha —; a dvuor v Petrkové též osaditi má do sv. Havla —. Actum sabbato ante Remi- niscere anno oc XIX*. (Rukop. 6. 2152 f. 9.) 7. 1531. 15. července. Matouš, syn Jana z Radimovic, ujal jest dvuor Petrkov s lúkou, kterouž držel Svatoš z Újezdce, s tím vobilím, což jest Svatoš na třetinu sil, a to dědičně pod plat II k. XX gr. m. úroku poloulet- ního —. A ten dvuor má stavěti, opravovati a dobrým hospodářem býti; a za dobrýho ho- spodáře i za úroky jsú rukojmie Jiřík a Vavři- nec, bratří z Doubravice. Actum sabbato die Divisionis ap. (Rukop. č. 2133 III f. 39) 8. 15.. (?) — Ondřej Petrkovský z Pe- trkova — ves Petrkov — že po otci svém někdy Duškovi z Pelhřimova, jakž sú jemu dsky modré větší zápisné K 23. svědčily, od mnoha let drží, opět si ve dsky klade l. 1543 ve středu po Rozesl. sv. apošt. [18. července] (Desky zem. větší č. 250 fol. E. 4.) Petrovice u Prahy. 1. 1415, 26. listopadu. Pány purgmistrem a konšely Velikého města Pražského stal sě jest nález v plné radě mezi stranama vdole psanýma o rozdiel věna, nábytkóv a obilé Jankem, synem Johánka řečeného Kbelský, ostavený; točiž mezi Flskü, svrehupsaného 

Strana 121
Pátek— Petrovice. Janka manzelkd, z jedné a mezi Annú, mateří nadepsaného Janka, z druhé strany, a to ta- kovýto: Naprvé, zbožie v Petrovicích se vším jeho příslušenstvím, s nábytkem, s obilím, s dobytkem, s úroky i všemi věcmi, což po dnešní den jest ve vsi zastřeno, buď mnoho nebo málo, svrchupsané paní Elšce u věně je- jiem spravedlivém pěti set kop gr. k mocnému jmění, držení a vládnutí nalézají, přiřiekají a přisuzují, tak jakož podle zemského práva má v zemských deskách zapsáno, bez úrazu práva dědičného; a to s takovúto výmienků : jestliže nadepsaná Anna, mátě Janka nadepsaného, dá svrchupsané panie Elšce a vyplní v roce pět set kop, tehda paní Elška má jí sstúpiti zbo- žie svrchupsaného s týmž nábytkem, jakož sě sama veň uvázala, nebo penieze zaň dáti, tak jakož bude přátely obů stranú šacován a ot- hádán i s vobilfm, Také toto jest vypovědieno pány svrchupsanými, jestli že by svrchupsaná paní Elška v tom roce měla sstúpiti zbožie svrchupsaného a naložila co, jakožto na ryb- níky anebo na stavenie, s dobrým svědomím, to svrchupsaná paní Anna má jí zasě nahra- diti podle dvú přátel obapolných othádánie a nalezenie. Pakli by jí svrchupsaná paní Anna v roce nevyplnila, tehda nadepsaná Elška na svrehujmenovaném zboží má seděti svobodna bez všelikteraké překážky, tak jakož ve dskách má zapsáno; a dále po tom roce svrchupsaná Anna na svrchupsané zboZie nemd sahati oby- tejem izádnjm. Také toto týmiž pány jest vy- povédieno: tak jakoz svrchupsand pani Anna počítá dluhy na Dubce a na Kolodéjského, kterážto máta dvadceti kop platu na svrchu- psaném zboží komornieho, tehda jestli že by svrcbupsaná paní Elška týmž Dubcovi a Ko- lodějovi měla-li by z toho platu odpoviedati, když by řád v tejto zemi šel, aby jim toho platu nevyddvala, je[st]lizby sé s svrehupsanü Anni nebo s jejími budúcími napřed konečně umluvili o dluh svrchupsany. Actum in pleno consilio feria tercia post Elisabeth anno mile- simo quandringentesimo decimo quinto. Archiv Český XXVIII. 121 Tyto věci vdole psané jsú v Petrovicích Jírü sükenníkem a Mikulášem Kalašem, pány z rady plné vydanýma, nalezeny a popsány: A nmajprv dvuor vypáleny, rybníkové prázdní a strhani. It. vinice bez užitkóv. It. satého zita XLVI str. a it. jeémene satého XII str. It. tudiež ve dvoře LXYV ovcí starých a čtyřidceti ročních. It. osm krav a jeden býk. 1t. čtyři telata ročnie a deset vepřkóv malých. It. IIII husy a jeden kačer. It. IIII str. semence. It. II pluhy a dvě bráně. (Ru- kop. č. 992 f. 60.) 2. 1428. (?) — Eisska, relicta Janconis Kbelsky, sponte et libere resignavit atque pre- sentibus condescendendo resignat omnia bona sua mobilia et immobilia, ubicunque locorum et extra civitatem Pragensem sita, habita et habenda, nichil eximendo, et presertim dofali- cium suum, quod habere dinoscitur in bonis Petrowicz per tabulas terre proscriptum et ob- tiuet per mortem mariti sui Johannis prefati, domine Elizabeth, relicte Pesoldi linicide, ma- tri sue dilecte, eo omni iure, prout sola ha- buit — cum dictis omnibus bonis et dotalicio sic, ut premittitur, datis et resignatis in vita vel in articulo mortis agendum, faciendum et disponendum, tamquam cum propriis et here- ditariis bonis, secundum que congruencius videbitur expedire ipsius racioni et voluntati, impedimento amicorum eius et quorumlibet a- liorum hominum penitus secus moto. Si quis habet in oppositum loqui, ipsa vult disbrigare secundum ius civitatis. (Rukop. č. 992 fol. 102.) 3. 1429, 1. března. Katerina, nata Jo- hankonis Kbelsky, olim vero relicta Ludwici apothecarii, — resignat omne ius suum — ad dotalicium predicti Ludwici mariti sui per eum proscriptum — in censibus, domibus — nec non et ius suum hereditarium, quod ha- bere dinoscitur ad bona Petrowicz cum iure patronatus -- post predictum Johankonem genitorem suum — Johanni a stellis, nunc marito suo —, Actum in pleno consilio feria 16 

Strana 122
122 III. post Oculi — anno oe. XXIX*. & 2099 f. 294.) 4. 1438, 21. ledna. Famosus Wenceslaus de Wrabie fassus est se ducentas et decem s. gr. dotalicii in bonis Petrowicze proscriptas a circumspecto Lazaro, nato relicte Cantoris, commissario domine Elzce Pezoltowe pie me- morie, prout de huiusmodi dotalicio disposi- cionem in suo ultimo testamento fecerat, sus- cepisse et levasse pecunia cum parata. — Ac- tum feria secunda apte s. Thimothei a. etc. XXXVIII. (Rukop. 6. 992 f. 182.) 5. 1494, 12. února. Řehoř mlynář, řečený Chalupa, stojé osobně přede pány v plné radě — vyznal se jest, že mlýn v Petrovicích vzdal jest před súsedy Petrovskými a Měcholupský- mi a před jinými súsedy, kteříž sú k tomu povoláni byli, Martinovi mlynáři. — Actum [in consilio Nove Civ. Prag.] feria III. post Sco- lastice 1454. (Rukop. č. 2084 f. G. 30.) Písek. 1541, 10. listopadu. Já Matúš, mistr pi- vovarský — louku, kterúž v Písku mám, na níž i list od pánov Píseckých mám, — Do- rotě manželce své, Anně, Kateřině, Zuzaně, Lidmile, Václavovi, dětem mým s první že- nou splozenÿm a Majdalené, Matüsovi, dit- kám mým s Dorotou splozeným — dávám po smrti mé. — It. jsou mi toto dlužni lidé: najprvé za trávu s té louky IIII'/, kopy gr., o kterýchž Matúš Sokol, ujec mój na Písku, dobrú vědomost má, neb on najímával tu louku —. Stalo se ve čtvrtek před sv. Marti- nem. (Rukop. č. 2207 f. F 10.) Pitkovice. 1. 1418, 10. listopadu. Johanco Stuck de Pitkowicz et Symon pannicida benivole se co- ram dominis in consilio submiserunt racione piscine Johanconis predicti, que per ipsum Johanconem in dampnum eiusdem Symonis, ut ipse Symon asserehat, extructa est, et ar- bitros elegerunt, sic quod post revolucionem unius auni a data presencium computando con- (Rukop. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: spicere debent, ut si quid piscina Johanconis Symoni nocebit, tune Johanco debet hoc emen- dare iuxta ipsorum decretum. Super quo e- ciam ipse Johanco pretacto Symoni litteram cum sigillo civitatis et suo sigillo munitam dare debet, ut quidquid per ipsos — arbitra- tum fuerit, quod hoc ab utrisque partibus et ab ipsorum heredibus et successoribus ratum servetur. — Eciam est expressum, quod quan- tum piscine Johanconis mergunt de agris ipsius Symonis, tantum ipse Johanco de agris eidem Symoni alibi debet demonstrare. Et quantum Symon cum viis ipsi Johanconi nocet in suis agris, hoc similiter cum aliis agris refundere dehet. Actum anno domini M*CCCC'XVIII in vigilia s. Martini. (Rukop. 6. 992 f. 28.) 2. 1427, 6. srpna. Já Johánek řečený Štuk z Pitkovic, jistec dluhu podepsaného, a my Vaněk z Cholpic, Milota z Hrušova a Janek z Dubečka, rukojmie a spoluslibce jeho a zaň, vyznáváme tiemto listem obecně — že jsme dlužní sto kop gr. pr. — věnné zástavy po- ctivé paní Kateřině, slovutného Marše z Le- dečka, měštěnína Star. M. Pr. dceři a svrchu- psaného jistce manželce; slibujíce tiemto li- stem dobrü vérü, beze všie zlé lsti, rukú spo- lečnúů a nerozdielnů — svrchupsaných sto kop gr. nadepsané paní Katheřině, věřící naší, na čistých a svobodných dědinách v Pitkovicích — ukázati a zpraviti — i také ve dsky zem- ské vloZiti. — Jenž dán leta od narozenie pána našeho Ježíše Krista tisícého čtyřstého a sedmmeccietmého v středu den sv. Sixta. (Tamtéž f. 143.) 3. 1467, 17. března. Stala se přátelská úmluva a plný rozdiel — o diel otcovský mezi Vavřincem, súsedem zdejším [Novoměst- ským] z strany jedné a mezi Pavlem z Pitko- vic, bratrem, o statek nebožce Thuomy sla- dovníka, — z strany druhé —, že Pavel — má při dědictví otce jich tu v Pitkovicích zuostati a je držeti s svými budúcími beze všie překážky — ; a týž Vavřinec — má dát a vyplniti Pavlovi — XXVI k. gr. — Actum 

Strana 123
Písek — Pnětluky. feria III. post Judica anno sc LXVII. (Rukop. č. 10 f. D 34.) 4. 1471, 5. kvétna. Ve jinéno boZie amen. Já Elška z Pitkovic, vdova po nebožci Mater- novi, měštěnínu St. M. Pr., zuostalá, vyzná- vám, — že těch padesáte kop gr., kteréž mi Diviš Štítný dlužen jest, jakož je od něho dskami mám zapsány — Anně dceři mé — otkazuji. — Actum sabbato in die Gothardi. (Rukop. č. 2119 f. P 11.) Planá, město v západních Čechách. 1412, 28. června. Wir burgermeister und der rate der Grossern Stat czu Prage beken- nen, das vor uns gestanden ist in unserm rate Peter Meisner, unser mitpurger, und hat aldo vor uns aufgeben und abgetreten dem Leutil Czwirner, auch unserm mitpurger, alle sulche seine recht, die er hat und im gepuren uff dem gut und erbe czu der Plan herre Hein- richs von Elsterberg, als das in der lanttafel lauter ist begriffen, also das er sulche recht volle nacht haben sal dieselben einezufordern und auch domit tun, als er im des sunderli- chen wol traut und gelaubt. Und wer sache, das derselb Peter cer abging von dieser welde, denn derselb Leuthil sulche recht eingefordert und eingepracht hette, und das er denne sulche recht noch tode deselben Peter einprecht, denne so sal derselb Leuthil von sulchen rechten ezu voraus nemmen ein und vierczig Schok gr. und funffczig gulden, die er im schuldig beleibt; und dorezu sal er auch nem- men, was er dorauf gelegt hat seinen slech- ten worten doran czu gelauben; und abichz von sulchen rechten ubiger belibe und als verre das gerechen mag, so sal er dovon ge- ben der Clara, desselben Petr freundin, funf- czig schok gr. und dem Stephan seinem son auch funfezig s. gr., als verre sie denne leben- dig sein. Und ab sie denne nicht lebendig weren, so sal er mit demselben gelde denne tun, als er im traut uud gelaubt. Wer aber sache, das derselb Leutil sulche recht nicht 123 gewinnen mochte, denne so sal er sulches epe- nanntes gelt uud alles, das er dorauf gelegt hat — uff allen guten desselben Petr, wo er die hat und wo aueh die gelegen oder ge- funden werden, haben sal und dorouf genez- lichen dervolgen an alle hindernisse und wi- derrede. Auch hat derselb Peter sich des vor- wilkit, wenn dieselben recht eingepracht wer- den, das er denne demselben Leutil die acht schok gr. czinses, die er uf seinem haus hat, uberfuren wil und sal uff ander gewisse gu- ter —. Actum feria IIT, ante festum ss. Petri et Pauli ap. (Rukop. é. 2099 f. 69.) Plaveč, dvůr u Křivoklátu. 1458, 10. května. Stala se úmluva mezi slovutným Jindřichem z Studěněvsi, seděním v Kobylnicích, z jedné a mezi paní Svatúů, někdy manzelkü slovutného panoše Heřmana Vnúčkova z Plavče, z strany druhé takováto: Jestliže dobude syrchupsaný Jindřich kšaftem Heřmana svrchupsaného peněz a zbožie v Plavči na Chotkovi z Kosovoda, kteréhožto kšaftu svrchupsaná Svata svěřila jest témuž Jindři- chovi, aby jie v tom věrně a právě učinil; a když těch peněz a zbožie dobude na Chotkovi svrchupsaném, tehdy týž Jindřich má dáti to- liko deset k. gr. z těch peněz dobytých a zbožie panie Svatě již jmenované. — Actum (in consilio Nove Civ. Pr.) feriaIIIL. in vigilia Ascensionis domini -— anno LVIII? (Rukop. č. 2085 fol. F 13.) Pnětluky. 1. 1411, 3. listopadu. Nos Andreas de Zitavia, magister civium — ceterique consules Nove Civ. Pray. notum facimus et testamur: Postquam Nicolaus, scriptor regius, et Lud. milla conthoralis ipsius curiam cum heredi- tate — in Pnietluk Wenceslao et Johanui fra- tribus de Slibowicz — vendidissent, tandem- que inter easdem partes pretextu censuum de eisdem bonis solvendorum dissensio est orta, extunc nos iuxta vecognicionem fidedignorum 10* 

Strana 124
124 hominum, qui bona eadem pridem tenuerunt, sumus certitudinaliter informati, que eciam boni viri testimonio et mercipotales homines confirmarunt, quod de suprascriptis bonis quin- que S. gr. cum quindecim gr. super anniver- sariis missis et aliis pietatis operibus in ca- siro Pragensi iuxta continenciam fundacionis littere debeant censuare —. Actum in con- silio feria tercia post Omnium sanctorum. (Ru- kop. č. 2079 str. A 6.) 2. 1411, 21. listopadu. Nos Nicolaus De- cani, magister civium, — ceterique consules Nove Civ. Prag. — declaramus, quod Nico- laus, scriptor regius, concivis noster, cum Lud- milla conthorali sua curiam cum hereditate in Pnietluk villa Johanni de Slibowiez, concivi nostro, pro nonaginta duabus cum dimidia s. gr. pr. vendiderunt —. Que quidem curia et hereditas censualia sunt et in ecclesia Pragensi cuidam altario sunt annexa, quod cum censu eodeín annua stabilita anniversaria ob salva. men animarum in eadem ecclesia peragantur. Cumque pro eo, quantus census super bonis eisdem foret, inter partes dissensio esset orta, ambe partes in testimonium seu recognicio- nem mercipotalium hominum consenserunt. Et sic nos mercipotales eosdem homines et alios concives nostros, qui eadem bona pridem tenu- erunt, in nostrum consilium evocavimus et eosdem, quantus ibidem esset census, habui- mus requisitos. Qui omnes concorditer dixe- runt, quod quinque s. et grossi quindecim cen- sus essent. Eadem recognicio in nostre civi- tatis librum est inscripta. Quam recognicionem — ambe partes pro rato benivole susceperunt. Tandem emptor venditores pro libertaci- one seu disbrigacione bonorum eorundem im- petivit, asserens, quod eum altarista nollet sus- cipere pro censita, et quod disbrigacionem bo- norum eatenus postularet; subiunxitque emptor omnia fora seu vendicionum contractus aut civili aut spirituali aut terrestri aut homagiali vel iure aliquo alio disbrigantur. ,Postulo, quod similiter michi fiat.^ Ad hec venditores E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: taliter responderunt: ,Nos tibi curiam cum he- reditate eo iure, quo soli tenuiimus, vendidi- mus, disbrigatores non habuimus, altariste cen- sum dedimus, quem a nobis frequenter recepit. Tu quoque emptor tantum ante quosdam or- phanos disbrigacionem postulasti, pro qua tibi fideiussores et substites locavimus; disbrigaci- onem tune aliam non optasti, ymmo si quid plus postulasses aut nos plus facere debuisse- mus, nobis ita velociter pecuniam non solvisses. Jam tibi nil plus facere obligamur; eciam sum missio iura frangit.^ Et sic in testimonium merci- potalium hominum consenserunt. Emptor vero dixit: ,Mercipotales homines, nec reicio nec consencio in eosdem." Qui deni- que mercipotales homines omnes unanimiter testabuntur, quod emptor solum ante orphanos disbrigacionem postulavit — et quod emptor tempore fori nil aliud postulavit venditoresque nil plus facere promiserunt. Nos vero ante omnia altaristam — inter- rogavimus, cur emptorem pro censita susci- pere recusaret. Qui respondit : , Curia, hereditas cum fundo, sunt incorporata meo altario et annexa; in quibus bonis censitas nunquam habui, sed tantummodo conventores, bonaque eadem absque voluntate et scitu meo vendide- runt et emerunt. Yimmo dum venditores bina vice me petiverunt, quod consensum tribuerem ad vendendum, ipsius vendicioni nolui consen- tire.^ Ad hec venditores responderunt: ,Alta- riste domine, pro consensu vendicionis vos nun- quam petivimus nec debuimus vos rogare." Nos itaque consules — iuris sentenciam ediximus in hunc modum: Ex quo emptor in contraetu fori tantum ante orphanos disbriga- eionem postulavit — ipseque emptor tempore fori nullam aliam disbrigacionem optavit, — emptor eciam post forum illico pecuniam sol- vit, quod per hoc suam causam peioravit; et nos roboravimus illud forum. Ab eadem nostra sentencia emptor cum allegacionibus suis pre- Scriptis ad consulum Maioris Civitatis Prag. pre- senciam appellavit. Lata est sentencia sabbato 

Strana 125
Pocernice (1329—1422). ante Katherine anno MCCCCXI. Et quia emp- tor appellacionem infra tempus a iure limi- tatum non fuit prosecutus, prescriptam sen- tenciam vigoramus. (Rukop. ¢. 2075 f. C 15.) 3. 1469, 29. dubna. Elssca vidua emit pro se, Georgio nato suo, curiam allodialem in villa Pnietluky cum agris, piscinis, peccoribus atque omnibus ad eam pertinentibus aput Ka- therinam Kolinska pro CL s. gr. — Actum in consilio sabbato ante Philippi. (Rukop. à. 2105 fol. 279.) Počernice. 1. 1329, 13. června. In nomine domini amen. Temporales actus fluunt simul cum tempore, nisi curat eos auctor sigillatis appicis eternare. Nos igitur Franciscus, filius Nicolai de Possenpach, iudex, et Pylungus, Cunradus de Luthemeritz, Martinus de Egra, Cunradus Junossii, Meynhardus, Wolbramus, Henricus Theodrici, Nicolaus Albus, Henricus de Thost, Zaydlinus de Pieska, Nicolaus Rothynne, Je- hlinus Jacobi, Nicolaus frater Bohuslai, Wol- flinus de Possenbach et Wenczeslaus Adalberti, | iurati cives civitatis Pragensis, recognosci- ius tenore presencium protestautes: quod dis- cretus vir Albertus de Monte Chutna, concivis noster, vendidit et locavit — partem ville et hereditatis sue, scilicet tres laneos cum dimi- dio in Trezuss — secundum mensuram lane- orum ville Poczrnicz, ubi laneus continet se- xaginta quatuor iugera, discreto viro Henrico, iudici in Radonyez, ementi et recipienti, unum laneum liberum ex ipsis laneis pro viginti octo s. den. gr. prag. et duos laneos cum di- midio residuos pro viginti et una s. gr. —. Excepto laneo libero predicto, de quo nichil penitus solvi debet ipse Henricus —, de quo- libet laneo residuo duas s. gr., sex pullos et sexaginta ova Alberto prefato — solvere debet census nomine singulis annuis perpetuo. — In quorum omnium perpetuam memoriam presen- tes litteras sivillo civium Pragensium et civi- tatis Pragensis predicte fecimus roborari ad 125 peticionem parcium predictarum. Actum et da- tum Prage anno domini milesimo trecentesimo vigesimo nono idus Junii. (Rukop. é. 2076 f. 72.) 2. 1353 —. ... quod Nicolaus dictus Wil- kus una cum uxore sua Dorothea de Montibus super hereditates Poczernicz ... quas heredi- tates quitulaneaverit (?) coram iudicio conte- Stato, nunquam habeant de cetero potestatem . .. hereditatis mobilium et immobilium domine Dorothea, relicte quondam Stephani Phusso- nis... heredum eius. (Rukop. &. 987 f. 74.)*) *) Mista vyteékované jsou shorelá. 3. 1353. — Nicolaus dictus Wylkus, civis- de Kutna, et Dorothea uxor sua dominam Dorotheam, olim Stephani Puesch relictam, civem Pragensem, pro quadam porcione patri- monii impetiverunt; et eadem domina Dorothea. se sufficienter mediante iure defendit sic, quod per sentenciam definitivam ab eorundein Nicolai Willkus et uxoris sue Dorothee inpeticione pro- nuncciata, facta et dicta est libera et soluta. Preter hoc predicti Wilcus et uxor sua Doro- thea relictam Stephani Puehs pro duceutis s. gr. den. pr. dotalicii impetiverunt. Ubi tunc sentenciatum existit: si predicta domina Doro- thea presumeret mettercia ad sancta dei fa- cere iuramentum, predietum dotalicium esse solutum, tune ipsa debet esse ab huiusmodi impeticione libera. Ab ipsa autem sentencia predicti Nicolaus Wileus et uxor sua Doro. thea in die s. Luce ev. ad dominum Karu- lum, Romanorum et Bohemie regem, appella- verunt, ita quod a die appellacionis infra sex septimarum spacium continuum dictam appel- lacionem a predicto domino rege reportare deberent. Et quia id non fecerunt, ideo iure et iusticia suadentibus sepedictam dominam Dorotheam, relictam Stephani Puesch, et eius heredes — dicimus — a predicta impeticione — liberam penitus —. (TamtéZ f. 75.) 4. 1422, 26. ünora. Waczko Crucis publi- cavit super bonis et villa Poczrnieze L s. gr. census retenti. Item publicavit, quod habet in eisdem bonis XX s. gr. census annui. Actum 

Strana 126
126 feria V. [ante Invocavit?] (Rukop. č. 2099 f. 119.) 5. 1422, 30. července. Reczko de Chwal — XX s. gr. census et LX s. de retentis censibus in Pocrnicz publicavit. Actum feria V. post Jacobi anno ut supra. (Tamtéž.) 6. 1426, 28. května. My purgmistr a kon- šelé Velikého Města Pražského vyznáváme všem, že jsme učinili mezi stranoma podepsa- nýma plné rozsúzenie a ortelem vyrčenie, to- Gáto mezi Barborü, vdovü Hovorkovü z Po- černic, o věno z jedné a mezi Aničkúů Macá- kovü, sestrü svrchupsaného Hovorky, o nápad dědictvie tudiež v Počernicích z strany druhé; a to takové toto: Nadepsané Macákové nápad dědictva již jmenovaného s jeho příslušenstvím, jakožto se čtyřmi koňmi, s vozem, s pluhem, s branami úplně přisuzujíce s takovúto vý- mienkiu, aby najprv a piedevsim z dédictvie napřed jmenovaného a z jeho příslušenstvie dala a zaplatila Maříkovi, otci nadepsané Barbory, sedm kop gr. dluhu a mistróm do kolleje Všech Svatých úrok svatojirský zadržený nynie naj- pry minulý beze všie odpornosti. Viece sme vyfkli, aby táž Macáková měla plnú moc a svobodu trh, kterýž jest učinila nadepsaná Bar- bora, držeti anebo dědictvo sobě s příslušen- stvím jeho, tak jakož svrchu psáno stojí, za- chovati. Ale svrchu jmenované Barboře za jejie věno osmnádcte kop gr., šest a třidceti stry- chuov žita, dvě krávě, vepře, svině, ovce jsme přiřkli a přisúdili ; kterýchžto osmnádcte kop gr. již jmenovaná Macáková má jí dáti a zaplatiti penězi hotovými; a z toho žita a dobytku táž Barbora má dáti a zaplatiti úroky mistróm do kolleje Všech Svatých, kteříž sú až do sva- tého Jitie nynie najprv minulého zadrženi, všelikterakú odpornost zavrhúci. Actum in pleno consilio feria III. ante Corporis Christi anno 9c XXVI. (Rukop. c. 2099 fol, 190.) 1. 1432, 6. kvétna. Anna, relicta olim Maezakonis, nunc vero Ctiborii balneatoris con- thoralis — fassa est se percepisse summam totalem et plenariam a Wanieczkone de Po- E. XIV. Zprówy o statcích venkovských s archivu města Prahy: czernicz pro hereditate seu bonis ibidem in Poczernicz venditis. — Actum feria III. ante Stanislai. (Rukop. 6. 2099 fol. 329.) 8. 1432, 13. června. V té při a ruoznici, kteráž jesti byla mezi opatrným Václavem Hedvikü z jedné a Janem Vlasákem z strany druhé o dědiny a o rybníky v Počernicích, kteréžto dědiny Hedvika u Vlasáka byl strżił: tu páni purgmistr a konšelé — vypověděli přikazujíce, aby Hedvika Vlasákovi na tom trhu nepřekážel, tudiež také Vlasák aby Hed- vikovi na rybniciech v Počevnicích vedle těch úmluv, kteréž mezi sebú mají, nepřekážel; a k tomu aby Vlasák zaručil Hedvikovi, aby od Jíry proti šatlavě nebylo překážieno ani také od něho samého. Actum pleno in consilio feria VI. ante Viti anno sc XXXII. (Tamtéž f. 344.) 9. 1433, 4. dubna. Jakož jest pře byla mezi Hedviků krajčím z jedné a Janem Vla- Sákem z strany druhé o rybník větší v Po- černicích, opatrný Matěj Smolař jakožto ubr- man mocný od pánóv konšelóv s plnú mocí vydaný — takovéto jest vyrčenie učinil: Aby nadepsaný Hedvika ten jistý rybník od toho postu nynéjáieho za tri leta — držal, a když by jej kolivék chtól spustiti, tehdy má na svrchupsaného Vlasáka, na Matěje od bielého jelene a na Jiru od šatlavy to vznésti a jich vólí to učiniti. A když jej spustí, tehdy což bude nad plod roční a dvúletní kapruov, z těch má sobě napřed čtyři kopy kapruov vybrati a potom o ostatek s svrchupsaným Vlasákem na póli se děliti. A v těch třech letech muož a má toho rybníka požívati —. Actum sabbato ante Palmas anno XXXIII?. (Tamtéz f, 346.) 10. 1436, 7. května. Páni purgmistr a konšelé i všecka obec Velikého Města Pr. zna- menavše, kterak poctivá paní Anna, vdova po nebožci Petru Bielém z Nedvědzího zuostalá, má deset kop gr. platu věna na Počernicích od téhož muže svého zapsáno; shledavše také, kterak týž Petr Bielý manžel její věrně a statečně vedle nich tyto všechny časy nebez- 

Strana 127
Podol pod pečné a válečné stál jesti a trval až do ztra- cenie života svého: i těch jistých deset k. gr. platu jejieho věnné zástavy navrátili jsú mi- lostivé a laskavë a tiemto zápisem skutečně jie navracují, tak aby ona ten jistý plat vybierala a s ním učinila, jakožto s svým vlastním —. Actum feria II. ante Stanislai anno oc XXXVI?. (Rukop. 6. 87 fol. 95.) 11. 1441, 11. července. Mauricius et Bar- bara, orphani olim Procopii de Poczrnicz, — resignaverunt — omne et totale ius ipsorum hereditarium, quod habere dinoscuntur ad do mum, agros [mezera] et ipsorum areis in villa Poezrniez situatis — post prefatum Procopium, patrem ipsorum, derelictam — Petro dicto Drlik, Clare conthorali sue, heredibus et suc- cessoribus ipsorum. —. Actum in officio sex dominorum feria IIl. ante Margarethe —-. (Rukop. €. 90 fol. 70.) 12. 1481, 28. fijna. Ve jmeno bożie a- men. Já Anna z Chval a ze Brzvi — jakoż zapsala: jsem a zavazala dskami zemskymi zbožie a platy mé, kteréž na zemi mím —, dvě stě k. gr. míš. jmenovitě na Počrnicích pozuostavivši, vymienivší k tomu a na to a- bych je svobodně otkázati a dáti mohla —, tak již — panu Mikulášovi Berkovi z Dubé otkazuji —- z toho sto kop gr. m. —. Actum dominico die Simonis. (Rukop. č. 2119, fol. V 1) Podol pod Vysehradem.*) 1. 1410. D. Johannes, plebanus in Podol, publicat censum in Nova Civ. Prag. (Rukop. é. 2100 f. 361, 364 a 370.) 2. 1430. — Jacobus serrator emit — ortum humuleti erga Katherinam, relictam Martini de Trnavia, sororem suam, pro sex s. gr., quod situm est in Podol sub Wysse- grado inter ortos relicte Michaelis ortulani ex una et Johannis Kocziezka carnificis parte ex altera —. (Rukop. €. 2102 f. 313.) *) Četné zápisy úřadu viničného tu pojaty nejsou. Viz zde Braník, Dvorce, Nusle, Pankrác a Valava. Vyšehradem. 127 3. 1445. — Pessa, Wawra et Krztien, vitrici ecclesie s. Michaelis in P. — fassi sunt, se percepisse III s. per Dorotheam, re- lictam Michaelis pileatoris, pro reformacione ecclesie ipsorum testamentaliter delegatas. (Rukop. 6. 2099 f. 906.) 4. 1495, 25. května. Stala se smlúva přá- telská mezi obcí a osadû Podola pod Vyse- hradem příležící a mezi Dorotú vdovú, přijmie Koboliska, o plat, kterýž jest táž Dorota K. platila s lúky a s pole L gr. bez II gr. též os:dě, kterážto lúka slove posvátná, ležící pod vrchem jménem Kamykem sama o sobě, a pole, kteréž leží pod Valavou podle silnice; a to skrze smlúvce z strany Doroty pana Jana Žižie, ty časy purgmistra Star. M. Pr., a pana Adama, konšela a úředníka krále JMti tehdáž v ungelté, z strauy obce a osady Podolské pana Zigmunda Huolky a pana Štěpána Hunc- ledra, ty časy konšelóv Nov. M. Pr., taková: že Dorota k též osadě má dáti za týž plat hotových XV kop gr. m. bez XII gr. m. — Actum fer. IL. die s. Urbani anno oc XCV. K kterémuzto jednání a k smlüvé této ode všie osady a obce jich byli sú vysláni Matěj rychtář, Janek syn Hanušóv, Mikuláš Koza, konšelé z Podola, Ziga z Podola, Mikuláš Bochník z Braníka, kostelníci, Mikuláš Kakas z Braníka, osadní též osady. (Rukop. č. 2079, fol. 44.) 5. 1497, 3. srpna. Daniel, notarius An- tigue Civitatis Prag. emit domum cum turri, orto — erga Gregorium Nosek, sitam in Podol, dicta wieze — pro triginta s. gr. prag. —. De qua quidem pecunia sacerdos Georgius Kozel percepit XV s. gr. pr. residuas et finales pro eadem domo, turri et orto, quem vendiderat olim domino Paulo Skalsky de Gensstayn. — Actum [in consilio Nov. Urb.. Pr.] fer. V. post Vincula s. Petri. (Rukop. 6. 2090 f. 12.) 6. 1500. Jarolim koupil zahradu v P. od Kříže Michelského. Uroka XII gr. (Rukop. à. 2133 I fol. 8.) 7. 1501, 3. července. Dorota, vdova po- 

Strana 128
128 zuostalá po smrti Pavla rybáře, osobně v radě s sirotky stojéci, věže s zahradú v Podole Da- nielovi, radniemu písaři Starého Města Pr., podle změny na jiná zahradu, nemoháci platiti podle těch rokuov, jakož směna smlúvy uka- zuje : i postúpila jest — témuž Danielovi — věže předepsané s zahradůú; slibující sama za se i za dědice své k té zahradě i k oné zabradě, jíž jest nebožtík Pavel, manžel její, směnu učinil, žádného práva ani zřenie ne- mieti nynie i časy potomními. A Daniel k žá- dostem panským prohlédaje k sirobě těch si- rotkuov, nežádaje jich v tom tak veliké škody, přiřekl jest jie a sirotköm vyplniti XV k. gr. pr. — Actum [in consilio Nov. Urb. Pr.] sab- bato ante Procopii. (Rukop. č. 2090 f. 245.) 8. 1501, 7. července. My — úředníci úřadu mostu Pražského známo činíme — kterak Pavel rybář — oznámil, že jest udělal frajmark domkem a zahrädkü svü ležící za přievozem na Piesku podle zahrady Jiříka od jednorožce, s Danielem, písařem radním St. M. Pr., na duom s věží a zahradů jeho v Podole; kte- rémužto Danielovi — Pavel — ten domek mocně i skutečně postúpil —. Act. in pro- festo s. Kyliani a. 1501. (Rukop. č. 2103 f. 224.) 9. 1501, 18. zárí. Valentinus Vala emit domum cum area, turri, orto — pro se, Anna coniuge — erga Danielem, notarium consilii Antique Civ. Pr., sitam in Podol supra flumen — Actum sabbato post Lamberti. (Rukop. č. 2090 f. 255.) 10. 1502, 21. června. V té při, kdež Do- rota, vdova po Pavlovi rybáři, vinila jest Da- niele, písaře radnieho, jakož neb. Pavel udělal frajmark zahradú svú a domkem s týmž Da- nielem písařem na zahradu jeho i s domem v P. ležící, že jest její vuole k tomu nebyla a té zahrady že jest nevzdala. — Proti tomu Daniel — pověděl jest, když se ten frajmark před dobrými lidmi stal, že jest při tom Dorota Pavlova byla, k tomu dala svü dobrü vuoli i litkup pila —. Při tom pověděl, že Pavel, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: když jest oznámil frajmark před pány úřed- níky mostskými, že jsú k tomu tíž páni úřed- níci povolili —. Po smrti pak Pavla, když jemu Dorota LX k. — nechtěla jest platiti —, a když ji obeslal před pány Novoměstské, kterýmžto ten grunt v P. příleží: že s ní o to o všecko miesto a konec vzal, a ona — že jest jemu zase ten grunt vzdala a zahrádky i s domkem nebožtíka Pavla že se odřekla. — Tu p. purgmistr se pány — Dorotě Pa- vlové přikazují, aby ona — Daniele písaře s pokojem nechala a viece toho gruntu nena- řiekala. — Act. fer. III, ante Joh. B. (Rukop. č. 1128 II. f. 39.) 11. 1503, 9. prosince. Petr zlatník, Petří- kova Jana bratran, přijal se jest k Mandě k ne- božce Martinové do P., a Petr již jmenovaný má k tomu statku přiložiti XII k. a v tom statku má býti mocným hospodářem vedle smlúvy přátelské, kteřížto přátelé ten statek položili sú v LXXX k. m. A Petr nahoře psaný i se svou manželkou mají sirotkuov od- bývati nerozdielnou rukú oba dva spolu, kteříž sou pozůstali po nebožci Martinovi, dva pa- cholíky a jedna děvečka. Z těch jednomu každému mají vydati po XII k. m. Act. sab- bato post Nicolai. (Rukop. č. 2133 II. f. 6.) 12. 1504. — Vávra, zeť Johančin, k. to sedlo na kterémž jest byla, ve vsi v P. za XIIII k. (Tamtéž II. f. 7.) 13. 1506. — Matěj pilař dal chmelnici v 1 str. vedle Matěje, rychtáře starého, Janovi sestrenci svému. (Tamtéž II. 14.) 14. 1507. — Beneš, podruh z Prahy, k. grunt u Lukše za VII k. (Tamtéž II. 18.) 15. 1508. — (Filipovi z Podola.) Augustin z Podola, leZe v käzni boZie, vyznal jest: Jest mi to dobře v paměti před sv. Maří Majda- lenskü vodü, pomnim, že jest tu byla ještě vinice dělána, kdež jest lis, a žádný že jest tu člověk neseděl seděním aneb bytem, ani jakých robot kdo z nie platil. A tu vinici Ze jest drzal Křížek, kterýž bydlel v domu proti Slo- vanóm a túž vinici že jest kúpil od Šimonce. 

Strana 129
Podol (1501—1520). — Mikuláš z Podola, jsa v kázni božie, seznal jest před konšely podolskými dvěma v Podole, Matějem Starým a Matějem Pastuchi takto: Ze jest tu byla vinice od dolejších vrat až k lisu dělána, kterúž jest pak kúpil Křížek z Nového M. od Šimonce, kdež pak touž vi- nici neb pole i s lisem drží Filip z Podola aż posavad. Act. in die Anunce. M. V. [25. března] a. 1508. (Rukop. č. 1046 fol. 42.) 16. 1509. — Lidmila, máti Vojkova, se- znala se býti dlužna Janovi Sochorovi, kterýž jie pójéil na.zahradu tu v P. V k. m. (Rukop &, 2133 IL 26.) — Matúš z P. ujal oulehli k rozdělání vinice od pp. úředníků Nov. M. a má platiti z každého strychu X gr. — Vávra z P. ujal oulehli za týchž podmínek. — Petr Valové syn, z P. k. věži tu v P. u Anny, „mateře.své, za LXXX k. m. (IL. 29.) — Pavel, pastuskuo sei, z P. k. chalupu s .zahradü u.rychtáte a kou$eluo P. za XIIII k. — Ma- túš z Svatošová: místa z P. k. vinici, kterúž někdy: držal Ješek Coznad, od týchž za XXII k. (Il. 30). — Filip, rychtár z P. (II. 31). 17. 1510. — Stala se smlouva mezi Mi- kulášem, mlynářem z P., a Matúšem Hrbkem, schovancem jeho, že Mikuláš má mu vydati z toho gruntu z Sotalic, na kterémž jest byl, XXII k., z toho gruntu z P. VIII k. (Rukop. č. 2133 II. 33). — Rychtář a sousedé z P. najali řeku od pp. úředníků N. M. k užitku a k živnosti, počnúce od Botieče z této strany a od srubu, kterýž jest.u zahrady Zalešákovy, z oné strany, za VIII k. ročně (2133 II. f. 35 а 36.) 18. 1511. — Něta Košinářka připověděla se k XXIII k. k statku neb. Ješka z P., i smluvena s dědicem Matoušem (Rukop. č. 2133 II. 39). — Dorota Uhlíková k. domek s zabradu u Jiry dlażite za LXVIIII k., kdež pak jest to shořelo — i Dorota zaplatila XXX k. (41). 19. 1512, — Bohuslav a Zikmund, synové Stříbrné, k. zahradu II str. vedle Matěje, sta- :rého: rychtáře, u Jana Vojky za XXXII k. m. Archiv Český XXVIII. | 129 (Rukop. é. 2183 IL 43. — Šimon Vuoz z Star. M. k. chmelnici vedle chmelnice Jana Komina u Jiry, mistra pivovarského, za XXVI k. m. (44). 20. 1512. — Linhart uhlíř k. chmelnici v Nuslech podle Dlouškovy chmelnice u Jana Berounského za XVIII k. m. (Rukop. č. 2153 II. 44.) 21. 1513. — Jakož byli Valentin s Annou m. svou k. sídlo v P. od p. Daniele z Star. M. za XC k. m., ten je kvituje. (Tamtéž II 45). 22; 1514. — Jan Neřád šrotéř k. chmel- nici podle chmelnice Vodolenského v P. u Da- vida Pe&aty za XVI'/, k. m. (Tamtéž II. 48.) — Martin kameník k. vinici u Davida Pešata za V!|, k. nad chmelnicí Jana Neřáda (51). — Matúš: Zmrzlík k. chmelnici u Kuby z P. vedle Helmovy a Simona Voza za XV k. (51). 93. 1515. — Pan Petr z Lenic k. vinici u Martina kameníka: nad chm. Jana Neřáda za VIIP/, k. m. (Rukop. č. 2133. II. 53.) 94. 1515, 26. ünora, Nevole, kteráž jest byla mezi Mikulášem krajčím a Václavem Střiebrným vo mezi, kteráž příleží k vinici Mikulášově, že jsú na to páni vyšli a při tom jest byl poctivý kněz děkan [mistr Bartoš] pán kruntuov těch, kteréž drží Václav Střie- brný, a při tom jsú byli rychtář a konšelé P. a všecka obec, i stalo se narovnání — aby rychtář a konšelé P. — mezníky spravedlivě rozeznané vsadili. Stalo se v pondělí po Stře- dopostí. (Rukop č. 2133 I. 28.) 25. 1516. — Václav krčmář z P. odka- zuje XX k. m. na krčmě ve Dvorciech a na vinici XVI k. a na chalupě v P. XIIII k. m. Martě dceři své. (Tamtéž II. f. 60) 26. 1517. — Jifik Śvik k. chmelnici od Pavla, bratra p. Jana Rozvody, za LXXXX k. m.; leží vedle Matúše Roudnického. (Tamtéž II. f. 64.) 27. 1519. — Brož vzdal grunt Valentovi Ruoženému nemoha jeho platiti. (Rukop. č. 2133 I. 40.) 28. 1520, 28. listopadu. Matěj Pastouška 17 

Strana 130
130 a Matěj Starý, obadva sousedé z P. — v úřadě šestipanském — oznámili, že když jsú byli po- voláni od neb. Jana Vály z P. a k němu při- šli, a on ležel v nemoci a kázni božie, toto před nimi o statku svém poslednie pořízenie učinil: Item předkem k záduší sv. Mikuláše v P. — IMI k. m. — potom jiný vešken sta- tek — dává Dorotě z Krásné Hory m. své —. Act. fer. IIII. post Katherine (Rukop. č. 2152 f. A 12) 29. 1520. — Matúš sladovník, Skopcuo zeť, k. chmelnici s puol budkú vedle chmelnice Vodolenského u Jana Neřáda za XXIX k. m. (Tamtéž f. A 16.) 30. 1521, 14. září. Páni úředníci povo- lavše před sebe lidí svých z Podola, kdež po- třeba toho nastala, aby jakož jiní, tak i oni pomoc k vojně učinili panu králi JMti, i rá- čili jsú jim to oznámiti, aby o takové věci opatřili. Kteřížto stojíce před pány úředníky nedostatkem a nemožností svú se vymlúvali. Kdež na takovú jich výmluvu patříce a že by sama v sobě upřímná a pravá byla, tohoto sú jim podati ráčili, že mimo možnost jich obtě- žování býti nemají, než což možného jim jest učiniti; že to na ně vzkládají, totiž toto: Když by koli páni úředníci lov činiti móli v řece Holišovské, aby oni jsúce k tomu: po- voláni bez všelikého odporu dali se nalezniti hotovi ku pomoci takového lovu na leta a časy budúcí. Kdež takovému podánie je vyslyševše přistúpili jsú a že to učiniti chtie, kolikrátž- koli toho potřeba nastane a jim oznámeno bude, i přiřkli jsú. A pro potomní toho pamět páni úředníci fakové jich podvolení i zapsati jsú rozkázali. Actum in officio sabbato die Exal- tacionis crucis 1521. (Rukop. č. 2155 fol. 16.) 31. 1521. — Jan Navara k. chmelnici v Nuslech podle Dloužkový od Linharta uhléře za XX k. m. (Rukop. č. 2133 II. 72) 32. 1522. — Lukáš Wolfgang k. zahradu pod mlýnem od Václava Sokola za XL k. m., úroka k obci N. M. (Tamtéž II. 74.) 33. 1523, 16. června. Mezi Jiříkem krej- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: čím a Jakubem Braumem z jedné a rychtářem s sousedy Podolskými z strany druhé, jakož je Podolské viní, že by oni svévolně okolo gruntuov a chmelnic jejich jednomu vrbí po- sekali a vytahali, druhému příkop zasýpali, ježto jsú toho učiniti neměli, poněvadž se toho při městě neděje; když kdo co stavie a zdě- lává, ač by bylo co ke škodě sousedu druhému, že se má škoda obvésti a ukázati, komuž ná- leží. Ale tito jsú toho neučinili. A z té pří- činy žádají pánuov úředníkuov za opatřenie. Proti tomu rychtář Podolský s sousedy praví, že sme nic nového neudělali; než pokudž od starodávna obyčej máme po ulicích na obci opravovati, tak sme se zachovali a což na obci bylo, opravili. Páni úředníci přihlédajíce k tomu, poněvadž. ta pře vzešla mezi měšťany a lidmi obecnými, nechtíce toho soudem děliti, pro upokojeni z obi stran i pro zachovánie řáduov, kteréž ti lidé při opravovánie silnice činí, aby ti řádové nepominuli, znamenavše, že při vi- nici a zahradě Jiříka krajčího silnice: mezi hrázemi jest prostrannějšíe nežli v místech jiných, toho jsú jemu dopustili; aby v taż místa, jakž prve hráz svú vrbím osázel a tak opatřil, aby se na obec svésti nemohla; a oni Podolštie překážky jemu v tom činiti nemají na časy budoucí. Actum feria III. post Viti 1523. (Rukop. č. 2153 fol. 96.) 34. 1523. — Jan kolář k. vinici nad P. Čapkovskou za XXVIII k. m. od Mikuláše mlynáře (2133 II. 75), prodal 1529 Šimonovi krejčímu (mezi vinicí Pavlovou a Žákovou) za 55 k. m. (Rukop. č. 2133 III. 7.) 35. 1524. Jan Chmel k. chmelnici vedle Dlouśkovć a Helmoveć od Maśka z P. za XIX k. m. (Rukop. 6. 2152 f. C 9.) 36. 1524, 2. srpna. Anna mlynářka obe- slavši Dorotu Vácovou vinie ji, kdež drží strych vinice její nad Podolem, že ona k tomu se má, v čemž ji drží a užívá, dadúcí jí, aby se v své zase uvázala. K tomu Dorota Vácová pravie, že jie mlynářce ona ničímž povinna nenie, neb tu vinici manžel její koupil jest za XII k. od 

Strana 131
Podol (1520—1526). Anny Kochanky za dědičnou a že ona po muži svém, jakožto svého vlastního užívá. Na odpor tomu Anna mlynářka skrze přítele svého pravie, že ona Vácová toho sobě děditi nemuož, poněvadž muž jejie spolu s nie zápis na tu vi- nici neporušený má; v kterémžto zápisu že jest XLVIII kop za vinici dal, ta summa se nalézá, a že nenie podobné, poněvadž toliko dva strychy všie té vinice jsou, aby jeden za XII k. dán býti měl. Ale že jest Mikuláš mlynář někdy pro potřebu svú u Vondráčka Kochana těch XII k. zajal a ten strych vinice jemu zastavil, a nemoha na ten čas dluhu toho spraviti, i vzal to na se nebožtík Váca a těch XII k. Ko- chance dav tu vinici k sobě přijal; a on mlynář po ta všecka leta, proto jest z té vší vinice sám úrok zastával a smlúvu s Vácou učinil, že když jemu jeho summu vyplní, tehdy jemu vinice postúpiti má. A na to ukázal i svědky. Proti těm svědkuom vzavši potaz Vácová pravie, že jie na škodu nejsou, poněvadž času ani leta nepokládají ani místa neukazují, kdy a kde se jest ta smlúva stala; než že jest manžel její to trhem koupil a odměřiti dal i mezníci že sú sázeni. A na to též svědky ukázala doklá- dajíc, że od let XIIIIti k tomu se nenavraco- vala, neż kdyż jest jiż vinici sdólala a naklad na ni učinila, teprv jí mieti chce. Zase ona mlynářka skrze přítele svého tiem doložila, poněvadž zápis její na tu vinici celý a nepo- rušený jest, a on Váca strych té vinice v dluhu k sobě ujal a smlúvu o to učinil a žádného zápisu, aby ji sobě zdědil, neukazuje, ačkoli pravie, že by odměřena byla: že jie to na škodu nenie; neb kdož čeho užívati má a to drżeti, musí znáti, pokud užívati má, žádajíci, aby páni úředníci podle jejího dokázánie zuo- stavili a spravedlivě opatřiti ráčili. Tu páni úředníci slyšíce z obi stran jich pře líčení — takto o tom nalézají: Ačkoli on Mikuláš mly- nář v potřebě své zajal jest u Vondráčka Ko- chana XII kop, postúpiv jemu v základu strych vinice své, kterúž on Kochan ujal a držal, i o dluhu tom v nemoci své, že není zaplacen, 131 oznámil: kdež po smrti téhož Kochana položiv Váca ženě jeho XII kop, ten strych vinice k sobě jest přijal a přijav změřiti i mezníky, pokad držeti má, saditi dal; a již jsa v držení té vinice že jest s Mikulášem mlynářem smlúvu učinil, aby, když XII k. gr. jemu navrátie, svú vinici zase ujal, že jemu jie postúpiti má; a po ta všecka leta on mlynář ourok jejie sám zastával, čímž se znáti dá, že jest od vinice nepustil. A poněvadž do tohoto času tak nevyplacena zuostala, a ona Vácová toho trhu, jakž pravie, že by manžel její dědičně koupil, podle práva zápisem nepokazuje : i z těch příčin podle smlouvy svědky dokázané ona Vá- cová přijmúci XII kop, té vinice postúpiti má do dvú nedělí. Fer. III. post Vincula Petri 1524 (Rukop. €. 2153 fol. 126). 37. 1526. — Vaněk z Podskalí k. vinici nad P. podle Matěje Starého a Jílovské od Mikuláše Volka za XXXIIII k. m. (Rukop. č. 2133 III. 27). 38. 1526, 13. března. Jakož jest nesnáz byla vznikla mezi lidmi obecními v Podole z jedné a Dvoreckými z strany druhé o uží- vánie řeky : pro tu a takovú nesnáz páni úřed- níci oboje v jedno právo a k jedné správě přišedše, rozkázali jsú jim, aby oni o dotéenû řeku společně se sejdúce smluvili a na místě postavili. Na kterýžto rozkaz učinivše mezi sebú smlouvu a do úřadu vstúpivše, ji jsú ozná- mili, aby také pro budúcí paměť to i napsáno bylo, žádali. I jest takto smluveno: Předkem oni Podolští, jakž od starodávna, řeky své v me- zech jejich aby užívali v obojím břehu, jakž Podolu přileží, a z té aby platu ročního do úřadu X kop gr. m. platili. A jmenovitě z strany Zlechova, počna od Zalešákovy zahrady až do Ta- trice (?), jenž jest proti Hodkovičkám ; a z strany Podola, počna od vápenice až konec zahrady Váchovské, kdež staré boží muky prve stály. Což se pak Dvoreckých dotýče, ti aby od sta- rych božích muk počínaje řeku dvorecků drželi a jie užívali, k tomu i Bochnikovskou až po Hodkovičky v tom břehu; a z té dvojí VII, 17* 

Strana 132
132 k. m. aby platili, a k tomu z ostrova L gr. m., obého jednú v rok. Než tohoto sobě z obou stran podali a na tom smluvili: kdož by chtěl čeřenem, vatkou, sakem v řece honiti, to muože všudy učiniti a vuoli má bez překážky každého, kromě síťmi a provazy jedni druhým v jich řekách překážky činiti nemají; ale těmi stroji aby jedni i druzí své toliko řeky užívali. Actum feria III. post Gregorii 1526. (Rukop. č. 2155 f. 56). 89. 1526. — Matěj tržný k. zahradu pod kostelem od Jana Kumpána za XLk. m. (2152 f. C. 23.) 40. 1527. — Havel Zahrádka k. vinici nad P. I'/, str. podle Buška nožíře a Petra z Podvyšehradí od Jana Chmela za XXXIII k. m. (Tamtéž f£. D. 2.) 41. 1527, 7. ledna. Sousedé z Podola před- stúpivše do úřadu šestipánů oznámili jsú, že Bochník starý z Bráníka a Tomáš, zeť jeho, dlužní zuostali k záduší jejich sv. Michala tu v Podole: on Bochník starf IIII k. gr. m. méně XIIII gr. m., a Tomás puol desáté kopy m. peněz hotových jim od toho záduší puojče- ných; připovídajíce se k tomu, poněvadž dotčený dvuor a ten statek Bochníkovský jest v pro- daji, aby oni k svému zase přijíti mohli. — Actum (fer. II. post Epiphaniam 1527. (Rukop. č. 2155 f. 66) 42. 1529. — Kdež jest držel Mikuláš Chlup pole v P. spolu s Prokopem Křížem (V. str.), Mikuláš Prokopovi jeho polovici splatil. (Rukop. č. 2133 III. 11.) 43. 1529. — Mašek z Zléchova prodal chmelnici v P. Janovi Chmelovi ležící mezi chm. p. Jana Dloužka a p. Martina Helma za 19 k. m. (Rukop. č. 2133 III f. 5.) — Václav Rzoun koZelüh k. vinici vedle Žákovy od Šimona krajčieře za LXXX k. m. (Tamtéž III 16.) 44. 1530. — Jan Rada koupil I str. chmel- nicky Komínovkou od.Jíry &enkére, jemuZz od- kázal ji Jan Komín, za XVI k. m. (Rukop. č. 2133 III 22 ) — Martin Ottnar k. climelnici lezíeí mezi Martinem bakalářem a Chmelem veteš- E. XIV. Zprávy o statcich venkovských z archivu města Prahy : níkem od p. Martina Helma za XVI k. m. (Tamtéž 29.) (Prodal 1531 Janu kloboučníkovi z Vyšehradu za XX k. (Tamt. 37.) 45. 1530. — Martin z P. k. chmelnici vedle Jana Komína od Markéty Šestákový za XXII k. m. (Rukop. é. 2133 III 32) — Petr od potoka k. vinici I str. nad P. vedle Chmelovy a trubatovou za XX k. m. (Tam- též 33.) 46. 1531. — Jan Holý koželuh k. vinici vedle trubačovy a skály od Jakuba mlynáře za XLII k. m. (Rukop. č. 2133 III. 33.) — Jan Patero, rychtář Vyšehradský, k. zahradu vedle Jieši a trubačovou za V" k. m. (Tamt. 35.) — Markéta z domu Hradeckého nad ouvozem k. viničku u P. vedle Chmelovy a Jana Holýho koželuha od Jana, hospodáře rathouzského, za XVII k. m. (Tamt. 38) — Jan Patero rychtář směnil svou zahradu za chmelnici s Janem kloboučníkem z Vyšehradu. (Tamt. 40.) — Jan cihlář z Podvy&ehradí k. vinici s polem III str. podle Rzouna koZze- luha nad Bludovým lisem od Jana Žáka za XLII k. (Tamt. 41.) — Ondřej Vejda s Ji- říkem k. domek s zahradú vedle chmelnice Matouše Roudnického od Martina bakaláře z P. za XXVI k. (Tamt. 41.) 47. 1532. — Jíra, Hajtmanuov syn, k. grunt s chmelnicí od Martina bakaláře za XXXI k. m. (Rukop. č. 2133 III. 44.) — Smlouva svadební mezi Petrem Hajtmanem z P.a Lidmilou m. j.; stateček jeho pošacován v LXXXIIII k. m. (Tamt. 44.) 48. 1532. — Jakož kšaft byl Kateřiny Durchanky z P., i stal se rozdíl mezi Duchkem, synem jejím, a Reginou, dcerou její, man- želkou Vaňkovou. (Tamtéž III 52.) 49. 1533. — Vávra Sukovatý z P. duom v P. a viničky dvě dává m. své Janě. (Rukop. č. 2133 III. 50.) — 1533. — Jan Navara k. chmelnici v P. proti stavu vedle své a Vá- clava Vaüka od Jana pernikáte-za XV k. mi. (Tmntéž lI. 72.) 

Strana 133
Podol (1526—1544). 50. 1533. — Petr od potoka u Botiče k. zahradu vedle Jíšovy a trubačovy od Jana kloboučníka za XL k. m. (Tamtéž III 54.) 51. 1535. — Matouš šenkéř od Danieluov k. chmelnici vedle Vondráčkovy ze Psí ulice a naproti Švikové přes cestu od Anny, vdovy Matouše sladovníka, za XXX k. (Rukop. č. 2133 III. 64.) — Bohuslav sladovník k. chmel- nici s paloučkem od Petra Hajtmana za XXXV k. (Tamt. 64.) 52. 1536. — Matéj PastouBka z P. k. chmelnici u P. vedle bakaláře a Radou od Jana Kydlína, jinak Knotka, za VIII k. (Rukop. 2133 III. 69.) — Matej, stary tržný, dává zahradu podle Kuby rybáře a Matouše, starýho rychtáře, Dorotě m. své. (tamt. 72.) — Jakub Vodolenský k. chmelnici podle Šestákové a Matěje Pastuchy od Martina bakaláře z P. za XVII k. m. (tamt. 74) — Petr Blud k. chmelnici vedle Vodolenskýho a Chmelovský od Jana Patery za XXX k. m. (tamt. 75) 53. 1537. — Jakub Vodolenský k. chmel- nici vedle Radovy a bakaláře od Matěje Pa- stuchy za XVI k. m. (Rukop. č. 2133 III. 78). — Jira Piknosy odkdzal Jané m. své veSkeren statek. (Rukop. ¢. 2150, 6.) 54. 1539. — Matěj Pastucha statek svuoj dává synu Jauovi (Rukop. č. 2150, 9) — Duchek z P., syn Matěje Pastuchy, k. statek v P. od bratra svého Kuby za XVIII k. (tamt. 9.) 55. 1540. — Václav Bláhuov z P., t. č. rychtář, k. duom s zahradü, vinicí, chmelnicí od Petra Hajtmana z P. za CLXXV k. (Rukop. ¢. 2150 f. 11.) 56. 1540. 23. dubna. (Kšaft Petra Hajt- mana). Ve jmeno boží amen. Já Petr Hajtman jsa při zdraví na těle i také paměti a rozumu zdravého užívaje — toto pořízení a kšaft činím: Najprve oznamuji, že sem dlužen Bar- boře, vnučce své, XIX k. m —. Item Anče, vnučce, kteráž jest v Braníce — XI k. —. Item zůstane-li co po mé smrti —, to odka- zuji Důře dceři své —. K kterémužto kšaftu 133 — dožádal sem se — p. Duchka Durchanovic, Václava rychtáře a Petra Karše, souseduov svých P. Stalo se v pátek na den sv. Jiří 1. XL. (tamt. 28.) 57. 1541. — Martin bakaláf k. pole se zahradou od Václava Bláhy za XXIX k. (Rukop. č. 2150 f. 23.) — Smlouva o nápad po Anné Hanusce z P. mezi Janou Burjankou z jedné a Annou Klimentovou, Lidmilou Strakovou, Janem a Markytou, synem a dcerou Kateřiny Holárky, přátely Anny Hanušky, z strany druhé; statek ujala Jana Burjanka (tamt. 24). — Jakub VIk k. duom s dvěma zahradami od Burjana Krtského za LXXXX k. (tamt. 25). 58. 1541. — Jiřík Švík k. domek od Jana Bezrukyho za XXVI k. (Rukop. ć. 2150 f. 30.). — Jan Kloudík ze Dvorü k. chmelnici nade Dvorci vedle Pastuchovy a Braumovy od Jana Patery za XXXV k. (tamt. 30.) 59. 1542. — Ksalt Jana Pastou&kovic v P (K záduší sv. Michala v P. X k., chudým, kteří v &pitálích nejsou, IIII k., pno! vinice, *) tu stranu, která leží od Zemanovych, bratrüm a sestrdm) (tamt. 31.) — Anna Bu&pankova k. vinici mezi MatouSem pfsikem a Petra Bluda od Matouse Ldsky za LXXXIX k. (tamt. 33.) — Mikuláš Hůlka k. chmelnici nade Dvorci podle chmelnice Kloudfka a Kříže Charváta za XXIX k. od Petra Pa- stuchy (t. 34.) *) Koupil ji od dědiců r. 1542 Jakub Černý z Podvyšehradí. (t. 35.) 60. 1543. — Jakub Hladomře k. zahradu mezi Jíšovou a Brykcího nožíře od Petra od potoka z Botiče. (Rukop. č. 2150 f. 39.) — Týž k. zahradu nad P. podle Jana Holýho kože- luha od Anny Mazánkové za XIIII k. (t. 42.) 61. 1544. — Jan Holý koželuh k. vinici III str. na skalách vedlí Brikcího nožíře od Petra od potoka za XXXIII k. (Rukop. č. 2150 f. 43.) — Vondřej Braum k. chmelnici podle Mandaleny Dloužkovy a téhož Vondřeje od poručníkuov neb. Jana Chmela za XXXVI k. m. (t. 47.) — Jan Kyhar šlotýř k. chmel- 

Strana 134
134 nici nade Dvorci vedle Pastuchovy strany a Pavlovy Jesenského strany druhé od Jana Kloudíka za XLIX k. (t. 48.) 62. 1545. — Lida Havlová k. Mikulášovi a Káéi, sirotkuom svym, chmelnici podle Ra- dovy a Jana majtnyho od Jitíka Vodolenského za XL K. (Rukop. €. 2150 f. 57.) 63. 1546. Jan majtny k. podle Mandeliny Dloużkovć od Brauma za XV k. (Tamtéž f. 62.) 64. 1547. — Václav Prstek k. chmelnici vedle Vaňka Bláhovic od Jana Rady za XVIII k. (t. 64.) — Vávra šindelář k. vinici nad P. podle Písákovy a Petra Bluda od Anny z Pušpanku za LXXXIIII k. (t. 65.) 65. 1550, 12. prosince. (Witovi Lišov- skómu o opata zbraslavskóho.) Urozeny vla- dyko, příteli milý! Pan opat kláštera Zbra- slavského učinil nám sem psaní stěžujíc sobě, že mu páni Novoměští v některé platy, kteréž dávají měšťané a obyvatelé pražští, držíce chmelnice a pole ode vsi Podolu a Dvorcův, a těch platův že byšte vy jim obojím, panu opatu a Novoměstským, postoupiti měli, sáhají. I pamatujeme se v tom, že předešle takováž různice o ty platy před námi byla, však komu by ty platy spravedlivě náležeti měly, na ohle- dání a dále té věci vyrozumění jest na onen čas postaveno. I poněvadž my se v tom, aby Novoměstským jací platové na statcích po- zemských postupováni byti méli, ani panu opatu na osobách méstskych, kromé lidí ro- botnych, ktefí v téch dvou vesuicích sou, ne- pamatujem: protož vám na místě JMti krá- lovské poroučíme, abyšte jedné ani druhé straně těch platův na osobách městských, což jich na gruntích těch obou vesnic se schází, o kteréž mezi nimi rozdíl jest, bráti nedo- pouštěli, ale: zatím je k sobě přijali a za sebou zanechali až do dalšího té věci roze- znání; a co těch platův jest a které osoby a z čeho je platí, to s pilností vyhledávajíc nám oznamte a registra toho odešlete. Dán v pátek před sv. Lucií léta etc. padesátého. (Kopiář chmelnici Vondřeje E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: listů královských v archivu místodržitelském 1550 fol. 174.) Podviní u Prahy. 1. 1414, 19. října. Magister civium etc. Maioris Civ. Pr. recognoscimus, quod — poten- tes arbitri — inter Marcum Schotter et Mar- garetham conthoralem ipsius pretextu heredi- tatis in Podwin talem inter ipsos fecerunt pro- nuncciacionem: Primo et principaliter, quod quelibet pars. — mediam partem hereditatis in Podwin habere debet et circa eandem re- manere iuxta tenorem tabule terre. — Item pronuncciaverunt, quod ipsi eandem heredita- tem — vendere debent et quanto cicius, tanto melius, et quod tunc quelibet pars porcionem suam recipiat pecunie equaliter dividendo. — Actum feria V. post s. Galli (Rukop. 2099 fol. 42.) 2. 1432, 22. prosince. Prout causa tractaba- tur inter Elisabeth, sororem Wanikonis de Turnovan, ex una et Henricum de Podwinie, possessorem dicte ville, parte ex altera occa- sione bonorum per dictum Wanikonem fratrem eius relictorum, que quidem bona per tutores eiusdem Waniconis sunt pro certa summa pe- cunie vendita. Partes vero ambe predicte in et super magistrum civium et consules Maioris Civ. Prag. libere — devenientes, promiserunt edicto ipsorum stare contente. Domini vero predicti causa ipsorum diligenter pensata, taliter pronuncciaverunt: quod prefata Elisabeth de dicta summa, pro qua bona ipsius fratris sunt vendita, XII s. debet habere et sublevare. — Eciam pronuncciaverunt, quod illa s. gr. cen- sus retenti in dictis bonis debet preterire et pro eadem dicta Elisabeth a prefato Henrico non debet impediri per amplius. — Actum .in consilio feria II. ante Nativitatem Christi anno 3c XXXII*. (Rukop. 6. 2099 f. 351.) 3. 1434, 3. března. Wenceslaus, natus Jo- hannis Bradaty, fassus est — se debitorie obli gari in octuaginta s. gr. Dorothee matri sue. Quam quidem summam promisit — dare et 

Strana 135
Podviní u Prahy. persolvere — in uno anno. — Quod si facere non curarint, extunc petit magistrum civium et consules ae iudicem, — quatinus prefate Dorothee -— ad municionem ipsius Podwinie dictam — ministrent iusticiam expeditam. — Actum in consilio feria IIII. post Mathei anno d. oc XXXIIII*. (Rukop. č. 87 f. 20.) 4. 1438, 27. února. Vaněk, syn Jana Bra- datého, zastavil jest a mocí tohoto zápisu za- stavuje šest str. dědiny, kterážto dědina leží. konec vinice Podvinské k Libni z jedné a mezi potokem tudiež z strany druhé s lúkú vedle téch dédin prílezící, a pét vértelóv dédiny proti lukám (opraveno z: lávkám) Vysočan- ským s jedniem člověkem úročním v Vysoča- nech, jménem Mikulášem Pečenků, kterýžto platí do roka XIIte gr. úroka, tré kur a XXti vajec, ve třech k. gr. Mikulášovi Srbovi, měštěnínu z Nov. M. Pr. — za čtyři leta. — Actum feria V. ante Invocavit (Rukop. č. 2099 fol. 456.) 5. 1438, 8. října. Vaněk, někdy syn Jana Bradatého, vyznal sě jest, — že jest dlužen bez tří padesáte kop gr. — za ryby stateč- nému rytieii panu Mikulášovi z Krchleba; v kterémžto dluhu — zapisuje — tvrz řečenú Podvinie — tak dlúho, doněvadž by — toho dluhu — nezplatil. — Actum feria IIIIa post diem s. Francisci. (Tamtéz f. 473.) 6. 1439, 23. kvétna. Martinus de Ach emit a strenuo milite domino Nicolao de Krchleb ius ipsius, quod habere dinoscitur in fortalicio seu propugnaeulo dicto Podwinie et in omni- bus pertinenciis dicti propugnaculi a Wenceslao nato Barbati iam nominato domino Nicolao proscriptum, pro septuaginta quinque gr. cum impensis et aliis usufructibus computando; et hoc cum scitu et voluntate dominorum magistri civium et consulum Maioris Civitatis Pragensis —. Super qua quidem empcione iam nominatus Martinus prefato domino Nicolao subarravit triginta s. gr. — Actum sabbato in vigilia Pentecostes in pleno consilio. Dominus Nico- laus dictus Krchlebec de Krchleb fassus est 135 se viginti s. gr. pecunie finalis a Martino de Ach pro fortalicio — Podwini — suscepisse. (Rukop. ć. 90 fol. 40.) 7. 1439, 10. fijna. Bohuslaus de Kossin et Johannes Ratajsky amicabiles compositores inter dominum Nicolaum de Krchleb ex una et Wenceslaum, natum olim Johannis Barbati, occasione quadraginta septem s. gr. debiti eidem domino Nicolao per eundem Wenceslaum debitorie obligatarum, taliter pronuncciaverunt : quod Wenceslaus iam nominatus debet ad sta- tim de iure illo, quod habere dinoscitur ad propugnaculum in Podwini, condescendere ad habendum — tamdiu, quousque prefate XLVII s. gr. — non persolventur. — Actum sabbato ante diem s, Calixti pleno in consilio. (Rukop. č. 2099 f. 410.) 8. 1443, 9. února. S povolením pánóv purgmistra a konšelóv Velikého Města Praž- ského stalo sě jest vyrčenie — skrze ubrmany — mezi Martinem Fanachem z Ostrova z jedné a Alšem bratrem jeho z strany druhé o tvrz Podvinie řečenů a o její přislušenstvie. Kte- rúžto tvrz s jejím příslušenstvím svrchupsaný Martin kúpil jest od pana Mikuláše Krchlebce za jistů summu peněz v témž právě, jakož jest sám držal, a od synóv Vaňka a Zigmunda nebožce Jana Bradatého v jistém dluhu vedle zápisu knih městských jest ji měl; pro nižto nadepsaný Aleš jménem Marty, manželky své, dcery Adamovy z ungelta, dědičky pravé toho zbožie, na téhož Martina bratra svého jesti sáhl. I — ubrmané — takovéto jsú vyrčenie učinili mezi nimi — aby — Aleš dal — Mar- tinovi bratru svému pět a sedmdesáte k. gr. za to právo jeho, kteréž jest na té tvrzi měl, a za náklady, kteréž jest tudy učinil, i za obilí vzaté, kteréž jestí tu na ozim vzal, — XXX kop hned — a padesát kop gr. při stúpení té tvrze, to jest na sv. Jifie nynie najprv pfi- štieho,neb jemu má konečně na ten rok svrchu- psaný Martin jie stúpiti. —- Také jest vyrčeno, aby hned — Martin postúpil dvú neb tří komor Alšovi — na tvrzi, aby on mohl sobě chovat 

Strana 136
136 své věci, kteréž by jemu k hospodářstvie ve- denie potřebny byly. — Actum pleno in con- silio sabbato post s. Dorothee anno oc XLIII. (Rukop. 6. 2099 f. 703.) 9. 1467, 31. ledna. My Jiří, z božie mi- losti král. Český, markrabie Moravský, Lucem- burský a Slezský vejvoda a markrabie Lužický sc oznamujem tímto listem všem: Jakož slo- vutný Lukáš z Leroyd a z Podvinie, věrný náš milý, půjčil jest nám sto k. gr., my chtíce jej opatřiti, aby těch peněz žádné škody neměl, dle toho také i pro jeho věrné služby, kteréž nám činil, činí a potom tím lépe aby činiti mohl, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí -královskú témuž Lukášovi, dě- dicuom a budúcím jeho zapsali jsme a zasta- vili a tímto listem zapisujem a zastavujem dvanácte k. gr. platu ročního na lidech kněží Pražského [a] Vyšehradského kosteluov ve vsi Vysočanech ve dvú stu k. gr. peněz dobrých; tak aby již psaný Lukáš, dědicové a budici jeho připsané lidi měl a měli, drželi a jich požívali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky tak dláho, dokudz my neb budücí nasi, králové Čeští, nebo ty osoby, jimž ta výplata spravedlivě příslušeti bude, těch dvú set k. gr. peněz dobrých, kteříž ty chvíle v zemi naší České obecně půjdú a brány budú, jim nedali bychom a úplně nezaplatili. Nemá také již psaný Lu- káš, dědicové i budúcí jeho, těch lidí nespra- vedlivými a těm lidem neobyčejnými poplatky a robotami obtěžovati proti jich vuoli žádným obyčejem. A ktož by tento list měl s již psa- ného Lukáše nebo dědicuov jeho dobrú voli a svobodnů, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na vě- domí pečeť naši královskü- kázali jsme privésiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek po sv. Pavlu na vieru obrácenie léta 1467, království našeho leta devátého. Ad relacionem domibi Czenkonis de Klinssteyn procuratoris. (Rukop. €. 2901 f. 31.) 10. 1472, 30. dubna. Já Lukáš z Leroid E. XIV. Zprávy o statcích venkovských © archivu města Prahy: a z Podvinie vyznávám tímto listem obecně přede všemi —, že ten zápis nejjasnějšícho knížete a pána, pana Jiřie, slavné paměti krále Českého a markrabie Moravského sc, učkdy pána mého milostivého, jimżto JMt. mně a mým dčdicuom zapsal jest a zastavil dva- nácte k. gr. platu ročního na lidech knéží Pražského a Vyšehradského kosteluov ve vsi Vysočanech ve dvú stech k. gr. —, dal sem dobrovolné a mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú vólí dávám opatrnému muži Frankovi ostrožníku, měštěnínu Star. M. Pr., a paní Anně, jeho manželce, i dědicuom jich; moc jim dávaje i právo to, nač zápis již do- tčený svědčí, jmíti, držeti a toho požívati —. Na potvrzenie i budúcí pamět toho pečeť mů vlastní přívěsil sem k tomuto listu dobrovolně, prosiv urozeného pána, pana Pavla z Jenštejna a z Skal, urozených panoší Jana z Dúpova, místokomorníka království Českého, Jana z Les- kovce a Franka z Milevic, že sú také pečeti své dali na svědomí podle mne přivěsiti k té- muž listu. Jenž jest dán — 1472 ten čtvrtek před hodem sv. Philippa a Jakuba ap. (Tamtéž fol. 38.) 11. 1478, 6. června. Já Lukáš z Lerojed a na Podviní vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdež čten neb čtúce slyšán bude, že s dobrým mým rozmyslem prodal sem trhem pravým jedny hory dědiny mé vlastní a dě- dičné vo sedm strychuov míry pravé pod há- jem mým Podvinským, u vinic za Mezihořím lezící, opatrnému muži Václavovi Trhlému, měštěnínu Nov. M. Pr., i jeho dědicuom a bu- doucím za jistů summu peněz mně již týmž Václavem úplné a docela zaplacenú — pod úmluvú — takovúto: Tak že týž Václav s dě- dici a budúcími svými túž dědinu drže, mají a povinní i dlužní budú i sú platiti z toho a vydávati mně i mym dědicuom a budoucím věčně platu a úroka ročního puol k. a 6 gr. peněz dobrých obecně berných každý rok —. | Na potomni i budücí paiméf toho petet mü vlastní dal sem piivésiti k tomnto listu dobro- 

Strana 137
Podviní (1467—1481). volně, prosiv slovutných panoší Petra z Hru- šova, Václava z Radověšic a v Kyjích a slo- vutného také Fraňka, měštěnína St. M. Pr. — že sú také pečeti své dali sobě bez škody na svědomí podle mne přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta od narození syna buožího — LXXVIII tu sobotu po sv. Bonifacii (Ru- kop. č. 2901 f. 46.) 12. 1479, 15. června. Já Lukáš z Lero- jed a na Podviní vyznávám tímto listem obecně přede všemi —, že — prodal sem — jedny hony dědiny mé — v sedm strychuo — míry — u vinic a konec Mežihoří ležící opatrnému muži Petrovi jinak Vackovi, měštěnínu Nov. M. Pr., i jeho dědicuom — za jistů summu peněz — zaplacenou —, tak že týž Petr svrchujmenovaný s dědici a budúcími svými — dlužní budou platiti — platu a úroka roč- ního puol k. a dva groše peněz — každý rok —. Na potvrzení i budúcí pamět toho pečeť mú vlastní dal sem přivěsiti — prosiv slovut- ných panoší Štěpána z Olšan, Jana z Bohemic a Václava Chabrského z Velikého Baště, že jsú také pečeti své dali — podle mne přivě- siti —. Jenž jest dán LXXVIIII, ten úterý den sv. Víta. (Tamtéž fol. 48.) 13. 1482, 21. dubna. My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lu- cemburské a Slezské kníže a Lužický margra- bie sc oznaiujem tímto listem všem, že při- vtúpil před nás Řehoř, někdy Fraňkuov syn, měštěnín Star. M. Pr., věrný náš milý, a uká- zal nám list, kterýmžto zapsal jest a zastavil slovutnému Lukášovi z Lerojd a z Podvinie dva- nácte kop gr. platu ročního na lidech kněží Pražského a Vyšehradského kosteluov ve vsi Vysočanech ve dvú stu kopách gr. peněz; ukázal nám také druhý list dobré vuole, kte- rýžto jmenovaný Lukáš udělal jest svrchu- psanému Fraňkovi, Anně, manželce jeho, a jich dědicuom na svrchupsaný lis. vedle řádu a obyčeje země České, jakož pak tíž listové ty věci šíře a světleji v sobě drží a zavírají. A jakož také dlužni jsme pozuostali Archiv Český XXVIII. 137 svrchupsanému Frankovi a jeho dědicuom pa- desáte kop gr. m. za slovutného někdy Bur- jana Leskovce, ježto my ten dluh na sě za téhož Leskovce sme přijali, i prosil jest nás jmenovaný Řehoř, abychom jemu nedali toho dluhu škodnu býti, a také abychom jemu svrchudotčených listuov ráčili potvrditi. My v tom súce k jeho prosbě milostivě nakloněni a také hledíce k jeho věrným službám, kteréž nám činil, činí a potom tím lépe aby mohl a měl nám slúžiti: s dobrým rozmyslem — témuž Řehořovi a dědicuom jeho svrchudotče- ných listuov ve všech kusiech a článcích a klausulech, tak jako by tuto slovo od slova vepsány byly, potvrdili jsme a listem tímto potvrzujem a je při tom zuostavujem milo- stivě. A k tomu svrchudotčených padesáte k. gr. m. dobrých dluhu připsali jsme jim a tímto listem připisujem a ku první summě přirazu- jem takovýmto obyčejem: aby již psaný Řehoř a dědicové jeho již psaných dvanácte k. gr. platu ve vsi svrchupsané měli, drželi a toho požívali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky tak dlúho, dokudž my neb budúcí naši, krá- lové Čeští, nebo ty osoby, jimž by ta výplata spravedlivě příslušela, těch padesáti kop gr. m. dobrých s prvními dvěma sty k. gr. peněz do- brých nedali bychom jim a úplně nezaplatili. A když bychom ty obě summě dali a úplně zaplatili; tehdy mají nám neb těm, od kohož ty summy přijmú, již psaného platu po- stúpiti a list tento s svrchudotčenými listy navrátiti bez zmatku a všeliké odpornosti. A ktož by tento Jist měl s již psaného Řehoře aneb dědicuov jeho dobrú volí a svobodný, chcem aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli před sv. Jiřím léta 1482, královstvie našeho léta jedenáctého. Ad relacionem | domini Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Boemie. (Rukop. č. 2901 f. 39.) 18 

Strana 138
138 14. 1487, 23. listopadu. Nobilis dominus Albertus Wogierz, a domino rege missus, veniens personaliter in consilium retulit et enarrabat, quod serenissimus princeps et dominus, do- minus Wladislaus, rex Bohemie, solicitatur et postulatur ex parte famosi Luce de Leroyd et Podvinie, ut ex auctoritate sua regia di- gnaretur explere et conferre annos pubertatis Wenceslao orphano, filio Gregorii Frankonis, ad hoc dumtaxat, ut idem orphanus posset in- tabulare, alias aby ve dcky mohl klásti, ipsi Luce aliquas hereditates, videlicet septem sexag. census, quas hereditates et censum Lucas ipse antiquo Franconi intabulaverat. Sed quia in tabulis terre plures intabulaciones ac proscrip- ciones erant census et hereditatum in Pod- vinie facte ab ipso Luca Gregorio, filio Fran- konis, patri prememorati Wenceslai orphani, ut in tabulis terre plenius exprimitur: venit postea generosus dominus, dominus Paulus de Skal personaliter in consilium referens, quod serenitas regia ad postulacionem — assiduam Luce Podvinsky intendit conferre et explere annos pubertatis prefato Wenceslao orphano ad hoc, ut possit intabulare ipsi Luce censum et hereditates patri suo Gregorio ab ipso Luca intabulatas. Georgius autem Unicornus et Mar- tinus a vetulis, tutores et commissarii sepe- Scripti Wenceslai orphani, defendebant, alias odpierali, ex parte orphani asserentes, quod talis explecio annorum per serenitatem regiam vergeret in dampnum et preiudicium orphano, cum aliqui census iuxta proscripciones ta- bularum orphano hereditarie iam deberent de- volvi, alias sirotku se móli prostati. Domini autem in pleno consilio pensantes, quod sere- nitas regia ex auctoritate sua annos puber- tatis orphanis explere et dare potest, et quod talis explecio annorum iuribus et libertatibus civitatis non obviat neque nocet amicis et con- sanguineis orphanorum in iustis successionibus ; pensantes eciam, quod multi iam census usure ex pretactis hereditatibus in Podvinie recepti sunt; et docti quoque et informati, quomodo E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ipse Gregorius Frankonis, pater Wenceslai orphani, in-morte sua prescriptis commissariis iuandavit et postulavit, ne amplius illos usura- rios census reciperent: in alleviacionem itaque animarum Frankonis antiqui et Gregorii, filii eius, annuerunt et consenserunt ad prememo- ratam pubertatis annorum per serenissimum dominum regem orphano explecionem ob hoc, veluti premittitur, ut summa pecuuie in tabulis signata per commissarios a Luca sepescripto percepta, ipse orphanus hereditates et census intabulet, quemadmodum in tabulis lacius auno- tatur. Actum in consilio feria VI. ipso die Cle mentis. (Rukop. č. 2106 fol. 219.) 15. 1496, 31. srpna. My purgmistr a rada Nov. M. Pr. [oznamujeme] všem —, že — Jan mazanečník z Nekázané ulice — učinil jest — poslednie vuole pořiezenie —; it. Bartošovi pfieteli svému odkázal kuoň, vuoz, plouh a pole, kteréž jest blíž háje Podvinského. — Jenž jest dán léta — XOCVI v středu před sv. Jiljím. (Rukop. č. 2095 f. A 20.) 16. 1535, 9. listopadu. Frajmark stal se o duom na Poříčí a mlýn ležící v Podviní mezi panem Petrem Vosovským z Adlaru, ofrychtéřem měst královstvie Českého, a paní Zofká z Polene, manżelkń jeho, z jedné a Dorotü Berankou a Reginü, dcerü její, takze ony Dorota s Reginú postúpily jsú toho mlýnu svého panu Petrovi V. s tím listem výsadním i s těmi všemi věcmi na ceduli poznamena- nými; též také on pan Petr V. se paní Zofkü postúpili sú domu svého — Dorotě a Regině. Actum in consilio (Nov. Civ. Prag.) fer. III. ante Martini. (Rukop. č. 2191 f. 363.) Polepy u Kolína. 1. 1438, 16. dubna. Ludmila, relicta Mar- tini dicti Wolf de Montibus Chuttnis, — re- signavit atque presentibus condescendendo re- signat curiam suam hereditariam dictam Polippi, sitam immediate penes curiam Francisci de Colonia, cum omnibus et singulis pertinenciis ad dictam curiam quomodolibet spectantibus 

Strana 139
Polepy — Pomeisl. domine Dorothee, relicte Tycz Clementis de Mon- tibus Chuttnis, Sigismundo et Theodrico, filiis eius, ad habendum et hereditarie possidendum. — Debent quoque et tenentur prefatam Lud- milam iam nominati Dorothea, Sigismundus et Theodricus, filii eius, circa se fovere et servare honeste et decenter, de victu et amictu ei providentes, quam diu vixerit in humanis. — Actum in pleno consilio feria quarta ante diem s. Georgii. (Rukop. 6. 992 f. 181.) 2. 1440, 16. ánora. Katerina, olim Andree pistoris de Montibus Cuthnis, nunc vero Be- nessii caldariatoris, concivis Nove Civ. Pr., conthoralis, — resignavit — Martino, molen- dinatori de Slatinan olim leniro suo, molen- dinum — situm in Polep prope Novam Co- loniam super Albeam flumen, eo omni iure, quo sola et Andreas maritus ipsius — tenuerunt. — Actum feria tercia post s. Valentini a. 9c quadragesimo —. (Rukop. 6. 2082 fol. V 3.) Polepy u Litoměřic. 1520, 31. října. My purgmistr a rada města Prahy známo činíme oc, kterak Václav Veruš z Viktorova, měštěnín náš, učinil jest kšaft — v tato slova: Ve jméno svaté a ne- rozdielné Trojice. — Já Václav Veruš z Vi- ktorova — duom muoj —, zahradu na Špi- tálském, k tomu ves Polepy, ležící v kraji Litoměřickém, kterúž ve dskách zemských za- psanů mám, — Dorotě manželce své — vzdávám. — Jenž jest dán leta oc XX ve středu u vigiljí Všech svatých. (Rukop. č. 2142 fol. B 20). Pomeisl u Žatce. 1531. 7. března. (Mezi Janem Cervenkou a Jiříkem Fiolou z jedné a Adamem z No- vosedl z strany druhé o trh.) Adam z Novosedl, měštěnín náš [Žatecký], maje na sobě dluh některý v Židech a v tom svou škodu zname- naje skrze lichvu, rád toho pozbýti chtěje, radil se o to s Jiříkem Fiolú, radním měště- nínem naším, — že by zeti jeho Janovi Čer- 139 venkovi zboží své Pomnouš řečené zastaviti anebo prodati chtěl. A potom to i před pány v radě oznámil, jeho za též žádaje, i nás za přímluvu ku panu otci jeho, Jiříkovi Hoštál- kovi, aby mu pomoc též učinil po manželce jeho, dceři své. A když ta věc na tom s Janem Červenků postavena byla, a že sou i v je- dnání spolu o Pomnouš se dali, nebo pan Adam jemu to Janovi Červenkovi na widrkaff prodati mimo jiné připověděl. I když tím jednáním a trhem prodléváno bylo, ač sou byly mezi nimi o to cedule napsány, ale ta věc na žádném místě konečném postavena nebyla. A mezi tím pan Adam peněz potřebuje, aneb snad lepší své znaje, prodal jest to s vědomím otce svého, Jiříka Hoštálka, na tejž widerkauff Bartošovi Chlupatýmu, měštěnínu našemu. I zvěděv o tom trhu Jan Červenka s Jiříkem Fiolú, otcem svým, hned se v to dali a ten trh zastavili, pra- více, že k tomu lepší právo mají, než kto jiný sc. Tu my — takto — jsme — mezi nimi vypověděli: Poněvadž on Jiřík Fiola s zetěm svým dostatečně — pokázali, že trh mezi panem Adamem a Bartošem Chlupatým o Pomnouš stalý jest dokonalý, a jich trh aby s tímž panem Adamem o tejž statek do- konalý byl, ničím nepokazují: i z té příčiny trhu s Bartošem Ch. učiněnému jako řádnému a dokonalému, to což nedokonalého jest, ku překážce býti nemuože. — Jan Červenka — na VM. — se jest odvolal. — Datum fer. V. post Valentini anno [16. án.] oc 1531. — Tu my [Staroměští] — ortele vašeho jakožto řádně podle práva přišlého potvrzujeme. A dále při trzích, kteřížto se o grunty u vás puosobili a kteříž k vašemu právu náležejí, i vám zápisy na ně sluší dopouštěti činiti, kdožkolivěk trh učiní o jakýž- koli grunt, že ten trh strany nebo strana má oznámiti do třetího dne pořád zběhlýho od zavření trhu panu purgmistru; a pan purgmistr takový trh má u sebe v svá registra rozká- zati znamenati a zapsati. Jestliže by pak kdo toho řádu trhovního pominul a k právu o to přistúpiti chtěl, že moci žádné to při právu 18* 

Strana 140
140 míti nemá. A tak, když v tom podle práva držeti se budete, by kdo chtěl jeden druhému zmatek učiniti, již nebude moci tomu překá- žeti; ale co se oznámí před panem purg- mistrem, to má před se jíti. Actum fer. III. post Remininiscere anno sc XXXI. (Rukop. č. 92 fol. 66.) Poříčí u Jaroměře. 1517, 14. února. (Mezi urozeným pánem, p. Janem Černčickým z Kácova a na Novém Městě z jedné a Dorotou, manželkou Kryštofa a Poříčí, krále JMti vrátného, z strany druhé o dání a zapsání spravedlnosti její.) Pan Jan z Kácova a na Novém Městě viní Dorotu, že statek ten drží, k kterému já spravedlnost mám vedle toho dání a zapsání Krištofa. A také že jest Dorota spravedlnost svou na tom Po- říčí prodala panu Benešovi i odevzdala, že ona tu již žádné spravedlnosti nemá a nyní jse zase naň navracuje, jakož to dání v sobě šíře světleji ukazuje. Dorota odpor tak praví: že odpírá pánu tomu zapsání a dání Kryšto- fovu; že jesti on bez vuole její a práva učiniti nemohl, tak jakž zde v kniehách městských šíře ukazuje a pokudž právo káže. Tu jsou čteny stranám některé potřeby ku právu po- ložené. Tu my slyšíce pána pře líčení i odpor váživše, vzavše před oči své pána Boha, právo a spravedlnost, kdež pán podle vinění praví se míti spravedlnost podle kšaftu učiněného Krištofova, někdy manžela Doroty, k tomu ke všemu statku Poříčí s tím se vším příslušen- stvím lepší než Dorota, a při tom se táhne na ode- vzdání, kdež jest odevzdala Dorota kniehami mě- sta našeho panu Benešovi Sedražskému na to Po- říčí: i poněvadž za právo držíme, kdožkoli maje statek svuoj při městě našem zmocněný, a jemu spravedlivě náleží, kdyby jej nemoc na jiném právě zastihla a zřízení na jiném právě učinil, pomuož-li se jemu pán Buoh z té nemoci vy- hojiti, chce-li, aby to zřízení stálé bylo, má toho žádati od purgmistra a konšel tu, pod kterým E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ten statek jest, aby k tomu vuole jich byla a toho zřízení aby potvrdili podle práv svých. Proti tomu býti nemají, není-li statek závadný, než při tom má každý zachován býti. A také kdež král JMt ráčil nám psáti, abychom v tom Dorotu opatřili a Krištofovi nedopouštěli, neto- liko statek aby jměl moc jej dáti, komu by jse jemu vidělo, ale k užívání nedopouštěli, leč bychom v tom opatřili Dorotu, aby toliko užíval a jejího nemrhal. A což jse tkne ode- vzdání jejího panu Benešovi toho Poříčí, a po- něvadž pan Beneš to odevzdání propustil a jí ztoho neviní, a poněvadž toho pán nepokázal, aby Krištofa statku Dorota zmocnila; a my podle psaní a rozkázání krále JMti vo ten statek právem i vedle práva svého vypovídáme: že podle toho kšaftu Krištofova učiněného pán k tomu statku spravedlnosti nemá, a podle toho Dorotě právo a spravedlnost připovídáme k to- mu statku, jakožto dědičce. Toho pak na- šeho nálezu pan Jan přijíti nechtěje, k VMtem jse odvolává. Protož my v tom od VMti doko- nalejšího naučení žádáme. Dán [v Jaroměři] v pondělí po sv. Třech králích [12. ledna] l. sc XVII. — Tu my [Staroměstští] ovtele vašeho potvrzujeme. Act. — die Valentini 1517. (Rukop. č. 93 f. 318.) Potlestin (Podlešín) u Slaného. 1536, 28. srpna. Smlúva stala se jest — s povolením uroz. pana Wolfa Bořity a na Vokoři a úředníkuov na místě vší osady Matky Buoží před Tajnem mezi Vítem, rych- tářem z Potleštíně, z jedné, a Alžbětú, sestrú jeho vlastní, strany druhé: Jakož jsú Vít a Alžběta ot otce jich jim dany statek — ruoki nerozdílnú drželi, i aby každý svého užívati mohl, anebo dáti; komuž by se líbilo, takto jsû se o to pratelsky smluvili, że ten všecek statek — 3acovan jest — v VI stech a v XL kopách gr. m. Z kteréhožto statku Vít anebo Martin Karban s Barborou, manželkou svou, jakožto držitelé téhož statku, sobě od Víta rychtáře daného a postoupeného, mají dáti a 

Strana 141
Poříčí — Prače. vyplniti Alžbětě, sestře Vítově, — CCCXX kop. — Stalo se v ouřadě [šestipanském Star. M. Pr.] v pondělí den sv. Augustina leta —- XXXVI. (Rukop. č. 2155 fol. 210.) Potuchov u Kouřimi. 1449, 15. února. Famosus Andreas Panocha — resignavit — famoso Andree filio suo et Si- gismundo mercatori, civi [Nove] Civ. Pr., suam post mortem villam Potuchov sitam inter ci- vitates Colinensem et Gurimensem — cum tri- ginta s. gr. census equali partimine dividen- dum —. Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] sabbato in crastino s. Valentini. (Rukop. č. 2084 f. C. T a 6. 88 f. 318) Povléín. 1424, 5. září. Já Lidéř vyznávám tiemto listem obecně všem — že když jest Gebhart z Rakovníka poslal mi list a túže mi na Pro- kopa, syna nebožce Prokopa Jidáškova i také již syna mého, kterak hrozí některakým lidem z Povlčína pálením a zahubením i také jeho, a také túžil o nějaký dluh, o osmnádcte kop a pravě, že by dvanádcti kop nevybral, jakož jest měl tfidceti vzieti na lidech jeho dané pomoci od otce jeho, a šest kop zpravuje že jest dal v Rakovníce za ztravu za otce jeho, ježto byli v někaké při súdné; i potom jest sám přijel i přišel ke mně, z úst mě toho zpravuje a žaluje mi naň a prose, bych sě k tomu přičinil jakožto poručník a starší přietel a mezi nima to ohledal a je smluvil. I poslal sem pro Prokopa syna mého, a tu s vobü stranü slySal jsem pre. Gebhart naň žaloval, jakož svrchu stojí; a Prokop jemu dával vinu z některakých sta kop, a také že jest přebral viec na tom dluhu s těch lidí a potom od nich ušel do Žatce a tu že jest jemu zavedl, že sú jemu sě v ně nepřietelé uvázali. A o těch šest kop ztravných, jakož sě jest Gebhart táhl na radu Rakovnickü, téch že jest vybral na té pomoci třidcet kop, a proto jemu jest dal otec jeho. A tu já k žádosti a ku prosbě Gebhartově a nechtě, by mezi nima svár byl 141 jako mezi pfátely, i prijev Al&íka Malého, vzav od nich mocnost o váe, opustiváe duovody Z vobü stranü o v$e, nic nepoostavuje, vyfekl sem jako mezi pfátely, je najprv smífiv; a po- tom o těch dvanádcte kop i o těch šest ztra- vných i vše jiné, aby mezi nima z obú stranú minulo, než aby Prokop pod roky dal Geb- hartovi osm kop gr. a věčně sobě nezdvihali a z ničehuož viec potom sebe nenapomínali; a o ty lidi aby Gebhart, což tu má, měl na tom dosti a Prokop též, a jeden druhému ne- překážel v ničemž. A to z vobü stranü pti- jeli. A toho na svědomie i pro lepší pamět té smlúvy k prosbě jich dal sem tento list pod svü zvlástní pečetí. Jenž jest psán léta M?CCCCXXIIII? ten ütery po sv. Jiljí v domu mém. Modlitba má tobě, synu milý. Tak jakož mi píšeš, by Gebhart pravil před tebú i před jinými dobrými lidmi, bych poň slala do ho- spody, na tomť mi krátko činí, a jemu pra- vila, by ty na mně žádal „ke mně přijeď“, bych křivě svědčila: tohot nenie, bych já jemu tak řekla; neb já dobře v paměti mám, že kdyží jest na tě žaloval z osmnádcti kop ne- božci panu Lidéřovi, žeť jest vás s vaší volí o vše smluvil, nic nepoostavuje, a kázal tobě, aby jemu dal za to za vše osm kop gr. a po- tom abyšte svoji dobří přietelé byli a viec nikda sě nevadili. A na toť nebožtík i list pod svú pečetí dal na svědomie, totoť já mám u paměti. Psán na Roztokách v sobotu ráno pod páně Závišovů pečetí, manžela mého. Al- žběta z Česlic. Slovutnému Prokopovi z Jenče, synu mému milému. (Rukop. č. 2099 f. 275.) Prače u Prahy. 1. 1357. — Polko linicida citavit Reyn- bothonem Occam, iudicem, pro hereditate in Pracz. Reynboto comparuit coram iudicio —. Scabini sententiaverunt, quod Polko et heredes sui de cetero nunquam deberent habere ali- quam impeticionem ad prescriptam heredita- tem in Pracz. (Rukop. 6. 987 f. 180.) 

Strana 142
142 2. 1359. — Reynbotho Goldneri resigna- vit Nicolao iudici, filio suo, duas hereditates Pracz et Zabilicz. (Tamtéž f. 193.) 3. 1363. — Dominus Reypotho pie me- morie contulit et donavit adhuc vivens domino Mathie Ditrici et heredibus suis, genero suo, Zabelecz et Pracz et eciam domina Elisabe [!], quondam iudicissa. (Tamtéz f. 211.) 4. 1445, 9. prosince. Alsso de Nechyle resignavit — omne — ius suum et fratris sui, quod ipsis competit — ad bona in Praacz seu ad quevis alia. bona ubicunque — situata — Zibrzidoni de Polome ad habendum, exigendum tenendum, repetendum, iure acquirendum vel perdendum aut cum dicto iure totali agendum et faciendum tamquam ipse solus; omnes acciones iudiciales in ipsum transferendo et transfundendo. Actum feria V. post Nicolai—. (Rukop. é. 90 fol. 126.) 5. 1446, 28. června. Domina Dorothea, relicta Baltazari Czotter, et Miksso, filius Stru- pini, frater eius, recognoverunt, quia d. Barbara de Cztieniez ad vota et peticiones eorum bona in Pracz a Nicolao Huimpolezone exbrigavit. Act. in vig. ss. Petri et Pauli. (Rukop. 6. 2099 f. 1019.) 6. 1441, 2. ledna, Nicolaus, natus Jobannis Strupin, et Dorothea Czottronis, soror eius, omne ius ipsorum, quod ipsis competit et competere qualitercunque potest ad bona — in Pracz et pertinencia sua, dant, resignant et condescendunt domine Barbare de Cztie- niez —. Actum feria II. post Circumcisionem domini. (Rukop. & 90 fol. 141). 7. 1447, 13. kvétna. Barbara de Cztienicz — jus suum, quod sibi per resignacionem Nicolai, nati Strupin, et Dorothe, nate Viti de Rakownik, competebat ad bona in Pracz — resignat — Zibrzidoni de Polome. — Act. sab- bato post Stanislai. (Tamtéz f. 147.) 8. 1450, 29. srpna. Wenceslaus de Lamberg, notarius olim subcamerarii regni Bohemie, emit pro se, Appolonia conthorali sua — mu- nicionem sive propugnaculum Pracze dictum E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: cum agris, pratis, piscinis, nemoribus, lucis, fluviis, vinea, molendino, silvis iuxta Thehow locatis, hominibus censualibus et omnibus aliis pertinenciis ab antiquo ad predictam muni- cionem de iure spectantibus, prout in tabulis terrestribus lucidius declaratur, erga Zibrzidum de Polomie pro certa summa pecunie — prout solus habet a domino Coldiez in thabulis ter- restribus. Actum sabbato ipso die Decolacionis beati Johannis Baptiste —. (Tamtéž fol. 195.) 9. 1450, 23. listopadu. Michal Myška mlynář když byl prodal Tobiášovi, také mly- náři, mlýn v Pračích s vosmi strychy dědiny, a dvě krávě Tobiášově aby měly píci ve dvoře páně ; a když jemu té dědiny, píce těm krávám svobodi:i nemohl a Tobiáš nechtěl trhu drżeti: tehda skrze opatrné muže Jíru Mřenka a Be- neše od líce z strany Michala Myšky a skrze Martina Tkadlice a Jana Ratouzského z strany Tobiáše madepsaného taková — úmluva se stala s volí obú stran nadepsaných, že Michal spustil nebo slevil jest Tobiášovi šest k. gr. pro tu dědinu a píci —; a Tobiáš trh ten přijal a mlýn jest příiřčen k dědictví. I dal již Tobiáš Michalovi za ten mlýn VII s. gr. a ještě má dáti IX s. gr. — Actum (in consilio Nov. Civ. Pr.) feria IL. die s. Clementis anno 9c. L?. (Rukop. &. 88 f. 557.) 10. 1464, v září. V té při, v niež Václav z Lamberka v plné radě pánuov Pražan Staro- městských stoje osobně žaloval jest na Jíru, zetě svého, královy milosti dvoru hospodáře, kterak kúpiv tvrz řecenú Prače s holým zbožím — osav dědiny, rybníky nasadiv, když dopu- štěním božím žena mu jest umřela, toho zbožie tak k užitku zpósobeného, že by postúpil jemu v jisté summě peněz, tak aby za něho dluhy podstúpě lidí odbýval, a on uvázav se v to a slíbiv platiti i nečiní toho. Také zakúpiv u mě duom, jenž slove u vzchodce, za ten mi jest nic nedal. Oznamuje dále, že svěřených věcí, jakožto listóv na mlýny za Rečkovů kolejí, ná- bytkuov nakoupených a na Prače vehnaných 

Strana 143
Prače (1359—1517). i jiných svrchkuov tudiež zuostavených jemu vrátiti nechce ani se o to umluviti, žádaje k tomu dopomoženie panského. Proti tomu Jíra předepsaný odepřel řka, že za to svrchupsané zbožie přijaté ty dluhy, kteréž jest podstúpil a na se přijal platiti, platil jest a platiti ještě má a miení, toho splacovánie osobami jistými listy prořezovánie s pečetmi, kteréž jest na se učinil, okázav. Též také že duom dřívepsaný kúpil jest i zapla- til, dokazuje toho z městských knih výpisem —. Jakož pak se svěřenie dotýče, k tomu pravím, že o nábytky i o jiné všecky svrchky při témž zboží mám s ním smlúvů jistü a kone&nü; a té jinak sem s ním učiniti nechtěl o ně i o všecky svrchupsané věci, leč by mi najprve ty listy, kteréž na již jmenované mlýny svědčie, v mú moc vydal; to dskami zemskými, ústním týchž úředníkuov seznáním i také smlúvcemi přátel- skými chtě provoditi. Tehdy páni — přikázali jsú — Václavovi: Poněvadž k nařiekání svému žádných jest pruovoduov neměl ani okázal, ježto by vedle práva k svědectvie mohly přijaty býti, aby Jíry, zetě svého, v pokoji nechal —, s túto však vymienků: Bude-li kdy potom o svrchu- psaných svěřených témuž Jírovi věcech hodno- věrným svědectvím co provésti moci, že bez odkládánie a prodlenie všelikterakého má jemu k tomu dle spravedlnosti skutečně od pánuov dopomoženo býti. Actum in pleno consilio ante nundinas s. Wenceslai. (Rukop. 2141 f. 161.) 11. 1507, 23. června. Smlúva stala se jest mezi paní Elškúů z Nedomic, manželkú někdy Alexia ze Zviekovce, z jedné a paní Markétú Křížalovúů a Petrem, zetěm jejím, z strany druhé takto: že paní Elška čekati má panie Markétě Křížalce summy věna svého, kteréž dckami zapsáno má na Pračiech do sv. Jiříe najprv přištieho nebo dvě neděli potom. A to čekánie jie panie Elšce má býti beze všie škody a ujmy práva jejieho věnného. A jestli že by na ten čas napřed jmenované summy věna jejieho, tak jakož zápis desk 143 zemských svědčí, Markéta Křižalka panie Elšce nedala, a ona paní Elška že by pro nesplněnie v Prače právem svým věnným podle zápisu svého uvedla, tehdy tyto svrcbky a nábytky níže psané tu v Pračiech ve dvoře nechati a postúpiti má: koní šest dobrých, vozy dva, ovce 2 k., krav XIII, sviň XX, koury, k tomu ozim i jaro dobře osaté. Jestli že by se těch svrchkuov nebo nábytkuov co umenšilo a při uvázání tolik a tak, jakož psáno stojí, nenašlo, anebo že by ozim neb jaro na tom popluží Pračském dobře osato nebylo, tehdy paní Mar- kéta Křížalka panie Elšce bude dlužna a po- vinna dáti jménem pokuty sto kop gr. č.; a ty má jie dáti a zaplatiti konečně beze všeho zmatku ote dne uvedenie a uvázánie jejieho v Prače ve dvú nedělech a ve třech dnech podle práva. Pakli jie těch sto k. gr. v těch dvú neděli a ve třech dnech pořád zběhlých nedala, tehdy jie zavazuje duom svuoj — Actum feria IIII. in vigilia Johannis B. anno MDVII. — Paní Elška předepsaná právo své tiemto zápisem ukázané — po své smrti vzdává a porúčie inocně panu Jarošovi z Byšic —. Actum fer. II. in vigilia Andree [29. listopadu] anno, guo supra. — Elška předepsaná zápis předepsaný propustila jest a kancellovati: ká- zala pravieci, že jie zúplna a docela zaplaceno. Actum fer. III. post Zofie anno oc octavo [16. května] 1508. (Rukop. č. 2079 II. f. 112.) 12. 1517, 7.října. Václav, mlynář z Strašnic, kúpil dvuor v Pračiech od úředníkuov [šestip. Nov. M. Pr] za CC k. m. s těmito výmien- kami: Najprvé s lúkú, kteráž běží od zadních vrat po strúhu až k stavu, a pole všecka, kteráž k témuž dvoru náleží i s vinicí, s po- toky, s vrbinami, což kde okolo toho rybníka velikého náleží, než pokudž by voda mohla topiti, aby v tom obec překážky neměla, aby on toho užíval — kromě louky, kteráž pod hrází leží. A druhá louka počna od samého příkopa a od podtrubí, kdež sě spouští příkop,. aby toho také obec užívala; než Václav mlynář i dědicové jeho toliko pastvami aby užívali 

Strana 144
144 když páni sena sklidí i votavy —. A tajž Václav — bude mieti moc toho ten dvuor prodati neb smčniti, zastaviti aneb učiniti s niem, jakž sě jemu líbiti bude, jako svým vlastniem, však s touž poddaností a se všiem poslušenstviem, jakožto človčk jich poddaný, i s tiem úrokem, i v pořádciech ve všech státi má —-; a bude mieti s toho úročiti — při sv. Havle VI k. m. a XVIII slepic a při sv. Jiří VI. k. m. obci Nov. M. Pr. — Actum fer. IIII. post Francisci a. XVII. (Rukop. č. 2133 f. 40.) 13. 1518, 23. ledna. Markéta Křížalka jakož jest prodala Prače se vším příslušenstvím jich pánóm purgmistru a obci tohoto Nového Města Pr. za VIC kop gr. m., jakož pak toho trhu zápis dekami zemskými zapsaný to šíř v sobě drží a ukazuje, za kteréžto jsú jí páni purgmistr a obec vydali čtyry sta kop a XXXVI kop gr. m., i že táž Markéta Křížalka podle práva zemského mměla jest zpraviti při dckách zemských; ale poněvadž na zemi víc jest žádného gruntu neměla a nemá, jímž by měla podle práva zprávu tu učiniti, i protož místo té při dckách zprávy osobně stojéci v radě dobrovolně zpravila jest a tímto zá- pisem zprávu činí a ujišťuje na domu svém vystavěném na rohu podle Kbelského řečený Křížalovský. — Actum [in consilio Novae Urb. Prag.] sabbato post Vincencii. (Rukop. č. 2092 f. 196. 14. 1525, 1. prosince. Jiřík Homola koupil dvuor Popovský od Václava, mlynáře Prač- ského, za LIIII kop m. --. A to jest koupil v témž pořádku, kterakž jest on mlynář od pánuov úředníkuov [šestipanských] stržil, jakožto s dědinami, lukami, k tomu rybníček pod okny a dva rybníčky v březkách, také luh okolo příkopu a les u vrchu borový a březice, což by slušelo vyklučiti k louce, k tomu ja- lovice dvě, vuoz a plouh, též oves osatý, k tomu žita X str., ječmene II str., hrachu I str., to všecko od pánuov úředníkuov; a od mlynáře tré klíčat, brány tři, kráva, žita X str, pšenice V str., kuor X, husy tři. Actum E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: fer. VI. post Andree 1525. (Rukop. č. 2155 f. 53.) 15. 1535, 30. června. Pavel Běchovský s povolením pana purgmistra a pánuov koupil sobě dvuor Pračský od Václava mlynáře a Jana a Pavla, synuov jeho, za CC k. m. — s lukami, s vinicí, s vrbinami, s volším, s po- tokem, s vokrajky na rybnících, pokudž voda netopí. — Což se platu ročního dotýče, kteréhož se platívalo XX k. m. i s lukami, ten aby rozdílně placen byl, totiž při sv. Jiří X k. a při sv. Havle X k. m. A což se luk dotýče, ty také pan purgmistr a páni k tomu dvoru připojují dědičně, tak aby Pavel Bě- chovský ani žádný jiný nemohl těch luk od toho dvoru odprodati ani směniti bez vuole — úředníkuov —. Koupil s těmito svršky: it. herek pět, dvé hříbat, skotu hovězího VIIII, dvě svině, tři nounvice, prasat malých XI, husy IMI, kačice IIII, slepic mladých i starých XXX, vozy dva, jeden letní a druhý s košem, třetieho jim má nechati, kterého bude chtíti, plouh jeden dobrý a druhý horší s železy, s váhami a což k tomu náleží, šle patery, dvoje zadní a troje přední, sedlo, váhy k vozuom, III rozporky, řetěz zavierací, kláničky II, provaz dlouhý k vozu, nádobí mlíčné, hrnec v kterémž posířují, soudek k másla tlučení i jiné potřeby oc, vidly hnojné II, přidávačky I, stoly dva, almara I, pánev železná ku pivu vaření, tři kádce, sypen, čber, díže k chlebu, IIII pytle, vobilé na poli žaté i nežaté všeckno i všeckny věci, což k tomu náleží, krom což sobě vymínil, dva záhony konopí, strych hrachu, dva str. pšenice, žita VI str., máku záhon, puol strychu jablek, půl hrušek oc. Stalo se v středu po sv. Petru a Pavlu I. 35. (Rukop. č. 2133 III f. 70.) 16. 1538, 7. listopadu. Jakub příjmím Drešlak s povolením pana purgmistra a pánuov [Nov. M. Pr.] koupil sobě, Markytě, manželce své — dvuor Pračský od pana Pavla Běchov- ského za CCC a za LXXX k. m. — Koupeno s témito svršky: dobytka hovčzího šestnáctero, 

Strana 145
Prosek (1407 — 1581). koní V, slepic LX i s kohouty, husy IIII, kačic V, sviní malých i velkých XXIII, nádobí na koně, což k tomu náleží, vozy III, plouhy s železy dva, brány IIII, peřina, polštář, plachta, vor, jeden řetěz, provaz, pytle IIII, stolice ře- zací i s kosou s vobilím —-. Platu — k obci Nov. M. Pr. XX k. m. do roka —. Stalo se ve čtvrtek po Všech svatých l. 1538. (Rukop. t. 2150 f. 4.) Prosek u Prahy.*) 1. 1407, 21. května. Wenceslaus — Bo- hemie rex, notum facimus universis —. Sane nostram accedentes presenciam honorabiles abbas et conventus monasterii s. Karoli cano- nicorum regularium ord. s. Aug. Nove Civ. Pr., devoti nostri dilecti, maiestati nostre hu- militer supplicarunt, quatenus ipsis et ipsorum monasterio ius patronatus ecclesie parochialis s. Wenceslai in Prosiek cum fructibus, cen- Sibus et reditibus ad ipsam ecclesiam ab antiquo spectantibus nec non curiam in Wysoczan cum duabus agriculturis, pratis, ortis oc per hono- rabilem Kristinam, relictam quondam Ule Peyer, civis Antique Civ. Pr., devotam nobis dilectam, pro sue et progenitorum suorum animarum sa- lute pie donatis et assignatis incorporare, appropriare, inviscerare, anectere et unire gra- cjosius dignaremur. Nos vero predictorum ab- batis et conventus monasteri s. Karoli suppli- cacionibus utpote racionabilibus atque iustis pie nioti oc, abbati et conventui monasterii s. Ka- roli prefati ius patronatus ecclesie prefate pa- rochialis in Drosiek — nec non curiam in Wysoczan — incorporamus, appropriamus — virtute presencium regia auctoritate Bohemie et de certa nostra sciencia —. Datum Prage a. d. MCCCCVII die XXI. Maii, regnorum etc. (Desky dvorské čís. 61. fol. 211.) 2. 1500, 4. ledna. Wenceslaus, olim iudex de Letnian — condescendit duas agriculturas, alias dvé dédiny Prosiecké, vitricis s. Martini *) Zápisy úřadu viničného zde pojaty nejsou. Archiv Český XXVIII. 145 in fossato — in VII s. gr. m., quibus detinuit census non soluti de eisdem agriculturis ad parochiam eandem. — Actum sabbato post Novum annum 1500. (Rukop. & 2079 II, 73). 3. 1512, 23. února. Vitrici ecclesie de Prosyk, Duchek z Strieżkova a Vondráček odtudž z Střiežkova osobně v radě (Nov. M. Pr.) stojiece přiznali se, že přijali od — po- vučníkuov někdy Mikuláše Prdiala III k. gr. č., kteréž byl týž — kšaftem svým nebožtíku mistru Opočnovi oddal a mistr Opočn potom, bera se z tohoto světa, i oddal je k též osadě na Prosyk. — Actum fer. II. ante Mathie ap. (Rukop. č. 2091 f. O 24). 4. 1528, 23. března. My úředníci a osadní kostela sv. Martina v městě Pražském — prodali sme — tři čtvrti dědiny náležící ke dvoru Prosickému opatrnému Jírovi ze Stříž- kova, synu Vondráčkovu, - za tři k. gr. č. —. Kterážto dědina leží vedle cesty oboustranně, kteráž ukazuje od Střížkova k Prosíku, mezi dědinámi našimi, kterýchžto ty časy v držení byli sou Samuel z Vysočan z jedné a Hlávká, člověk náš, z strany druhé. Z kteréžto dědiny svrchupsaný Jíra i dědicové a budoucí jeho, mají a budou povinni nám — platiti — na každého sv. Jiří jednu kopu a sedm gr. m. a též na každého sv. Havla jednu kopu a sedm gr. m. — [ut supra] — Jenż jest dán léta — osmmecitmóho v pondělí před hodem Zvěsto- vání P. M; (Rukop. č. 1668 fol. 20.) 5. 1531, 10. března. My úředníci a osadní kostela sv. Martina — prodáli sme — lán dě- diny náleZicí k dvoru Prosíckéimu opatrnému Jirovi z Stiizkova, synu Vondrickovu, — za půl sedmý kopy gr. pr. —. Kterázto dédina leží, jedna polovice lánu za samým dvorem Prosíckým podle těch tří čtvrtí dědiny prvé témuž Jírovi od nás prodaných, kteréžto v ty časy v držení byl Samuhel Vysočanský ; a druhá polovice lánu mezi cestami Kosteleckou a Brandejskou mezi dédinami Letüanskfch a kněžské oboustranně, kteréž také v držení byl Beneš Letňanský. Z kteréžto dědiny 19 

Strana 146
146 svrchujmenovaný Jíra, dědicové a budoucí jeho, mají a budou povinvi — úročiti na každého sv. Jiří jednu kopu a třímezcítma gr. m. Pro- davše jemu i tejž dvůr pustý, od něhožto svrchupsané dědiny jsú, k užívání pod plat pěti gr. m. jednou v rok při sv. Havle každém. Však s tou výminkou: kdež Hlávka, člověk náš, téhož dvoru polovici drží, on Jíra v témž držení jemu Hlávkovi překážký činiti nemá do života jeho ; po smrti pak jeho již celý sám držeti má. — Jenž jest dán — léta — třid- catého prvního: v pátek před sv. Řehořem pap. (Tamtéž f. 21.) 6. 1532, 27. května. My úředníci a osadní kostela sv. Martina — prodali sme — půl- druhého lánu a tři strychy dědiny ode dvoru Prosíckého opatrnému Václavovi příjmím Ky- selýmu z Střížkova — za 13 k. m. —, kte- réžto dědiny jeden lán leží podle dědin Li- beňských k cestě Kostelecké a půl lánu se třmi strychy nad skalami ležící (!). S kteréžto dědiny — Václav Kyselý, dědicové a budoucí jeho mají a budou povinni — platiti na kaž- dého sv. Havla dvě kopě a půltřetího groše vše míš., a též na každého sv. Jiří tolikéž. — Dále žádnými poplatky ani ničím jiným nebudou nám povinni. Jestli pak že by týž Václav, dědicové a budoucí jeho, chtěl anebo chtěli touž dědinu -- komu odprodati nebo směniti, že to dobře budou moci učiniti, s vě- domím a povolením však naším —. Jenž jest dán — třidcátého druhého v úterý po sv. Urbanu pap. (Tamtéž f. 19.) 7. 1534, 30. března. Jan Topol, měštěnín Star. M. Pr., podací své kostelní na Prosícku s panstvím i se vším právem svým, kteréž jest koli k témuž podacímu po předciech svých měl, jakož dsky trhové I. 1534 v pondělí před sv. Ambrožem od Václava Nosalovského někdy Ondřejovi šmajdéři, někdy otci nade- psaného Jana, plněji svědčily, prodal purk- mistru, radě i vší obci Starého M. Pr. etc. za 40 k. gr. č. (Desky zem. větší č. 5. fol. G 17.).*) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: *) Stůjtež zde ještě tyto zprávy o Proseku: L. 1556, 16. října. Anna Satranská z Prosíku prodala jest krčmu náležící k záduší sv. Martina — Vá- vrovi zeti svému a Kateřině dceři své, se dvěma kra- vami a třetí k záduší přináležící, jednu svini, slepic dvanáct s kohoutem za jedno sto a dvaceti k. m. — A týž Vávra slíbil jest rukou dání — člověčenství —. Stalo se v pátek den sv. Havla. (Rukop. č. 1668 f. 27.) — 1557, 26. ledna. My ouředníci záduší sv. Martina pronajali sme pod plat pole na gruntech Prosíckých, náležejících k záduší sv. Martina, Matějovi z Letňan, jakožto tři kopy záhonů dědiny, kteráž leží proti kůru záduší Prosíckého z strany jedné a z druhé strany zahradníkovy z Vysočan a z třetí strany v koncích paní Pašínkový a z čtvrté vedle cesty, kteráž běží od Prahy k Brandejsu; a to do deva- tenácti let pořád zběhlých. Z kteréžto dědiny on Matěj anebo budoucí jeho povinni budou platiti — platu ročního tři kopy m. — Jenž jest dán v pondělí den sv. Pavla na víru obrácení léta — padesátého sedmého. (Tamtéž f. 26.) — A tak svrchupsaní grun- tové a dědiny zejména poznamenaným osobám, lidem dědičným, poddaným téhož záduší sv. Martina, k jmění, držení a dědičnému vládnutí se postupují; však na ten způsob a s takovou vejminkou: Bez dovolení vrchnosti své aby říditi, kšaftovati, prodávati, směňo- vati, summou nižádný pod nižádným vymyšleným způ- sobem nemohli a moci neměli. — Pakli by proti této vejsadě kdokoliv z nich mimo vůli, jakž dotčeno, vrchnosti své něco se toho dopustil, to žádného prů- chodu a platnosti jmíti a nésti nemá. A mimo ten plat a úrok dědičný a ty slepice v zápisích pozname- naný, když se gruntové očistí a doplatí, v jiné platy dotčení poddaní s potomky svými od nás — potaho- váni býti nemají. Leč by na přistěhování budoucích pánuov farářuov anebo k obvzláštní pilné a platné po- třebě téhož záduší, zvláště pak před hody velikonoč- ními, pod dva dny vozením bláta potřebováni bývali. (Tamtéž f. 48) Průhonice. 1508, 1. ledna. — Ve jméno buoží amen. Já Jan Dubecký na Průhonicích . . . jakož mám obdarování listem zvláštním od nejjas- nějšího knížete a pána Vladislava krále oc i protož vedle téhož JMsti K. z milosti zvláštní mě obdarování . . . toto zřízení mocně činím o statku svém |. .: Najprvé jestliže by mě pán Buoh všemohúcí smrti neuchoval, tehdy dědictví mé toto dávám p. Zikmundovi z Zap 

Strana 147
Průhomce. zeti svému a dětem jeho, kteréž by měl s dcerou mou Žofkou, mužského pohlaví toliko; a zejména zbuoží toto: Dubec tvrz i se vším, což k tomu přísluší; Litožnice tvrz pustü i coZ k tomu přísluší; Měcholupy, dvůr popl. vysa- zený v plat a což k tomu přísluší; Pnětluky ves celú, Krchleby ves celú; Próhonice zámek a což k tomu přísluší; v Holi tvrz, dvůr popl. vysazený v plat a což k tomu přísluší; v Oujezdci dvůr popl. vysazený v plat, a což k tomu přísluší; v Šestlicích dvůr popl. vysa- zený v plat a což k tomu přísluší; v Jer- čanech dvůr km. s plat.; v Čertouzích tři dvory km. s pl.; v Vinoři dvůr popl. vysazený v plat, i což k tomu přísluší, s platy, s dědi- nami, lukami, lesy, potoky, rybníky, mlajny, kurmi, vajci, robotami, ospy, s podacími ko- stelními i se všemi oužitky a důchody, kterýchž sem já v držení a užívání byl, i se všemi dvory km. a lidmi a k tomu se všemi svrchky a nábytky, listy a právy a nápady, kteréž by mně příslušely po komžkoli, buď dskami, neb čímžkoli jiným, krom toho, což jsem komu kolivěk tímto kšaftem níže dal. It. na Hra- dištku blíž u Vinoře platu puol kopy gr. č. pl. r ; it. na Libiněvsi 10 k. gr. č. pl. r.; it. na Hradištku u Žíželic 1 k. gr. 6 gr. č. a 4 peníze pl. r. A k tomu tyto zápisy a maje- státy, kteréž mám: na Voslnici, Radějovice dvoje Březky, v Herynku jeden člověk, i s těmi se všemi summami, což v týchž zápisích mně a mým dědicuom svědčí. To vše dávám nade- psanému Zikmundovi a j. d. způsobem nahoře psaným, s takovú však výminků: že jemu Zik- mundovi z Zap svrchupsanému moc dávám, aby toho statku všeho užíval s Žofků dcerú mou do živnosti jich obúdvů. A jestliže by p. Zikmund zemřel a Žofka dcera má po něm zůstala, tehdy dávám jí moc, aby toho statku všeho nahoře psaného užívala až do živnosti své; však tak, jestliže by stavu svého vdov- ského svým vdaním nezměnila. A toho statku aby jinam neodcizovala ani prodávala od dětí svých mužského pohlaví, kteréž by měli 147 s Zofkü dcerü má; a jestliže by pak neměl žádného syna, než toliko děvečky, ty buďte také dědičky všeho statku mého svrchupsa- ného, kteréž by koli živé zůstaly. Pakli by on Zikmund syny zůstavil po sobě, kteréž by měl s Zofkü dcerü mü, tehda z statku mého aby vydáno bylo dcerám dcerám jejím Žofčiným, kteréž by živé zůstaly a k letuom i k vdaní přišly a vdáti se měly s radú a volí přátel svých a poručníkuov, každé aby vydáno bylo 500 k. gr. č. a výpravu slušnú. Však také Ss takovüto vyminká: aby on Zikmund neb j. d. všecky mé dluhy spravedlivě zaplatil. Též peníze sirotčí, kteréž jsú registry popsány, kteréž jsem já k sobě přijal, aby každému za- platil, když by k letuom rozumným tíž sirotci přišli. A k tomu aby panně Ludmile Chva- lovské aby každý rok vydával do její živnosti 10 k. gr. č., 2 k. kapruov, 10 strychuov žita a 10 strychuov pšenice k její živnosti, a to pod pokutou s komorníkem Pražským uvázání v nadepsané dědiny i se všemi náklady. A Dorotce Všejamské, přítelkyni mé, aby dal 50 k. gr. č., neb jest jí má žena nebožka paní Elška odkázala 50 k. míš., a já jí druhých 50 k. míš. přidávám, tak aby toho měla 50k. českých; a to aby jí vydáno bylo ode dne smrti mé konečně ve čtvrti létě pořád zběhlém, pod pokutou s kom. Praž. uvázání v sboží svrchupsané. It. k záduší do Vinoře a na kostel odkazuji, aby p. Zikmund a dědicové jeho a budúcí k záduší do Vinoře dávali 10 k. gr. č. každý rok, tu vybírajíc s lidí v Vinoři; a na to aby kněz druhý chován byl podle fa- ráře, a službu buoží aby vedl a činil, a roz- dával tělo a krev buoží pod obojí způsobú lidu obecnímu, a pána Boha aby prosil za předky mé všecky, i za paní Elišku z Krase- lova manželku mú, i za mne; a mši svatú aby slúžil tu u toho voltáře, kterýž jest pod kazatelnicí, každý den. It. do Dubečka odka- zuji k záduší a na kostel 50 k. gr. č. a z těch peněz napřed aby archa zjednána byla a vo- statek, což potřeba bude. It. do Próhonic na 19* 

Strana 148
148 kostel a k záduší odkazuji 25 k. gr. č.; it. do Litožnic na kostel a k záduší 10 k. gr. č. It. do Oujezda na kostel a k záduší odkazuji 25 k. gr. č. It. na skutky milosrdné také vodka zuji, aby rozdány byly 500 k. gr. č. na oděv a na pokrmy. A to vše aby p. Zikmund vy- plnil z statku mého a dal ode dne smrti mé v polületí porád zbéhlém. S takovüto také znamenitá vy minkü: jestliZe by pán Buoh prvé smrti neuchoval pana Zikmunda z Zap svrchu- psaného, nežli by jeho děti let spravedlivých došly, ne králem ani pány daných: tehda dětí jeho všech, kteréž by měl s Zofká dcerü mü, i toho všeho statku prvé jmenovaného činím poručníky tyto: p. Voldřicha Myšku ze Žlunic, p. Petra Beneda z Nečtin, p. Jana Chvalov- ského z Ledec, Zofku dceru má, p. Prokopa z Solopisk, véfe jim nad jiné jako svým milým pfáteluom, Ze ty déti i ten statek budü opa- trovati, což najlépe budú moci, a to všecko tak jednati, aby se tomu všemu tak dosti stalo, což jsem v tomto mém zřízení odkázal a poručil. A jestliže by jaká potřeba přišla na ty děti a na ten statek, a oni měli pro to jezditi, a jaké útraty vésti, aby z duchoduov toho statku utráceli, ale ne svého. It. hrad Fricštajn i to zbuoží, což k tomu přísluší, tak jakož mi dsky od pana Viléma Zuba z Lant- štejna svědčí, to všecko dávám panu Janovi Clivalovskému z Ledec a jeho dédicuom, muz- ského poblaví toliko, kteréž má neb míti bude s paní Elškou Krašovskúů manželkú svú, k pra- vému dědictví; však na ten způsob, když by pan Jan svrchupsaný s dětmi svými dílen byl bratra a strýcuov svých A dokudž by dílen nebyl, tehdy dávám to zbuoží Fricštajn se vším příslušenstvím k užívání p. Zikmundovi z Zap a Žofce dceři své, manželce téhož Zikmunda, aby toho zbuoží všeho užívali dotud, dokudž by nadepsaný pan Jan Chvalovský dskami dílen nebyl s bratrem svým a strýci svými; a do- kudž by dílní nebyli, aby pan Zikmund a paní Žofka dávali každý rok panu Janovi Chvalov skému po 50 k. gr. č. Pakli by p. Jan umřel E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: v tom, než by bratra a strýcuov svých dílen byl, tehdy též pan Zikmund a paní Žofka aby vydávali dědicuom jeho páně Janovým každý rok po 50 k. gr. č., a to pod pokutou obojím s komorníkem Praž. uvázání v Fricštajnské zbuoží i se všemi náklady. A kdyžby koli on Jan Chvalovský dílen byl bratra a strýcuov svých s dětmi svými, aby jemu to zbuoží Fricš- tajnské v moc jeho postoupeno bylo i se všemi svrcbky a nábytky, což jich na tom zámku jest. Pakli by pan Zikmund umřel i paní Žofka prvé než by pan Jan Chvalovský bratra a strýcuov svých dílen byl i s dětmi svými mužského pohlaví, tehdy aby nadepsaní poruč- níci dětí a statku páně Zikmundových nahoře psaným zpuosobem (sic), a též aby vydávali každý rok panu Chvalovskému po 50 k gr.č. dokudž by dílen nebyl bratra a strýcuov svých ; a umřel-li by prvé, nežli by se od nich od- dělil, tehdy též poručníci nadepsaní dětem páně Janovým aby každý rok dávali po 50 k. gr. č.; ato dotud, dokudž by dílní s strýci svými nebyli, a to pod pokutou obojím s kom. Pražským uvázání v zboží Fricštajnské i se všemi náklady. A když by koli p. Jan Chva- lovský dílen byl bratra a strýcuov svých neb po smrti jeho, tehdy hned poručníci mají Fricš- tajnského zbuoží i toho záruku se vším pří- slušenstvím tak, jakž se nahoře píše, i se všemi svrchky a nábytky postüpiti beze vší otpor- nosti; pakli by postüpiti nechtéli, tehdy on Jan n. d. j. s. kom. Praž. budú se moci uvázati v zbuoží Fricštajn, tak jakž jemu aj. d. je tímto kšaftem nahoře dávám, i se všemi svrchky a nábytky ku pravému dědictví. S ta- kovú ještě znamenitü vyminká: jestliže by p. Zikmund z Zap a Žofka dcera má i děti jich všecky zemřeli, nedojdúce let spravedlivých, ne králem ani pány daných: tehdy nadepsaná dě- dictví všecka a zbuoží v tomto kšaftu jmeno- vaná i se všemi svrchky a nábytky, majestáty, listy, k čemuž bych kde právo měl, to dávám p. Janovi Chvalovskému z Ledec a dětem jeho mužs. pohl., kteréž by měl s paní Eliškú Kra- 

Strana 149
Prebozy— Sovski. Však tak po jich všech smrti s takovú ještě znamenitů výminků: že já svrchupsany [Jan] z Dubce sobě tuto moc pozůstavuji, že nadepsaného dědictví díl anebo všecko abych mohl a moc mél prodati nebo sméniti, Ze to prodání aneb sménéní mého dédictví moc má míti proti tomuto mému zřízení, a to zřízení této moci mnou sobě pozůstavené ke škodě býti nemá. A k tomu také tuto sobě tuto moc pozůstavuji v tomto mém zřízení: Že budu moci odkázati kdežkoli na svrchupsaných dě- dinách a zbuožích všech a platích všech, ko- mornich téZ vsech, do summy pokudz by mi se zdálo a líbilo, a to osobě neb osobám kterýmž- koli. Však když bych také odkázání upevnil listem pod pecetí svü a jiných dobrých lidí pečetmi, jednoho neb dvú, na svědomí, že ta- kovéto odkázání mé vyplniti mají z statku mého, aby každý držitel vzdal z toho zbuoží, kteréž by držal, komuž bych co na tom zbuoží rozkázal dáti aneb svrchupsaní buď poručníci, jestliže by poručenství na ně přišlo, aneb ná- padníci a zápisníci, kdyZ by na né nápad statku mého pfisel, téZ ode dne smrti mé v jednom roce pořád zbéhlém, a to pod pokutou s kom. Praž. uvázání v zbuoží ta, na kterýchž bych co komu odkázal. Tomu na potvrzení pečet můú vlastní a přirozenů já svrchupsaný Jan z Dubce a na Próhonicích mým jistým vě- domím dal jsem přivěsiti k tomuto mému zří- zení a kšaftu, a pro širší svědomí prosil jsem vladyk p. Václava z Petrovic, p. Václava Saka ze Znančic, p. Mikuláše Vlka z Kvietkova, Ze jsou pečeti své podle mé k tomuto mému kšaftu dali jsou přivěsiti na svědomí. Jenž jest psán a dán léta od nar. s. b. ten den v sobotu 1508. Nového léta. Ve dsky vložen 1508 v pátek u vigilji s. Jana Křtitele [23. června]. (Desky zem. větší č. 6 fol. E 13) Prebozy, ves u Koutimé. 1. 1507, 12. ledua. Václav Rakovuicky z Perče přiznal se před úředníky Pražskými, Ze plat svuoj, totiZto sto gr. pr. 6. a pét er. Předboj. 149 č. platu ročního holého a věčného, kterýž má na dědinách v Přebozích, na tvrzi, na dvoru poplužním s popluZim, na vsi, na dvofich kmeteích, s platem, s dédiná, lukami, lesy, potoky, rybníky i se vší zvolí, což k tomu přísluší, tak a v témž plném právě, jakož jemu dsky od Zuzany Výškové menší zápisné plněji svědčí, dal jest a dáti mohl na spasení duše své a předkuov svých k špitálu za Poříčsků branú sv. Pavla —. A král JMt Vladislav —- ráčil dáti své povolení. Relator na to od JMti Kr. byl jest Jan z Šelmberka a z Kosti, nejv. komorník království Českého, z pánuov. Stalo se leta MDVII v úterý před sv. Mar- cellem. (V prvních Václava z Chvojence L. 3.) (Rukop. č. 2901 f. 4.) 2. 1513, 20. října. Marjana z Kostelce přiznala se před úředníky, že jest dlužna třidceti kop. gr. pr. č. purgmistru, konšeluom i vší obci Star. M. Pr. nynëjsim i budücim ; v kterémžto dluhu ihned postoupila jim všeho práva svého — ke stu a k pěti gr. č. platu ročního na dědinách v Pfebozich na tvrzi oc — jakož jí dsky od Jindřicha z Kostelce v Menších červených Václava z Chvojence M5 a uvázání s komorníkem v týž plat a jemu Jindřichovi dále od Burjana Troskovce z Ve- lené v Viktorinových dskách F 17 plněji svědčí —. Stalo se ve čtvrtek před Jedenácti tisici pannami MDXIII® leta. (V brunátných menších P 10.) (Tamtéž f. 5.) Předboj. 1. 1425, 3. října. Hedvika nomine suo et coniuratorum aliorum suorum ibidem presen- cium ad requisicionem magistri civium et do- minorum consulum Maioris Civ. Pr. deposuit, quod forum mutuum factum per Johannem de Cubito in et pro curia dicta Przeboi, tamquam venditorem dicte curie, ex una et Petrum sar- torem quondam Smoliconis nec non contho- ralem eiusdem, parte vertente ex altera anula- verunt et cassaverunt; mandantes dicto Johanni dictum Petrum et conthoralem eius per amplius 

Strana 150
150 pro huiusmodi foro non infestare, guia plus spectabat ad communitatem, guam ad dictum Johannem. Res vero in dicta curia relictas per dictas partes, pro guibus contendebant inter easdem, super huiusmodi rebus concordia seu discussione officialibus domorum et curiarum, videlicet domino Wenceslao Strabochoni et aliis commiserunt. Actum feria III. post Wenceslai. (Rukop. č. 2099 f. 164.) 2. 1433, 7. dubna. My purgmistr a kon- šelé i obec Starého Města Pražského vyzná- váme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že zname- navše vypálenie a spuštěnie tvrze našie a dvoru poplužnieho v Předbojích a patřiece na náklady, kteréž jest slovutný Janek z Krajnic, spoluměštěnín náš, s povolením naším na tu tvrz a na dvuor i na rybníky tudiež učinil a činiti nepřestává; a dále vědúce, že týž Janek Sosnovcovi z Vlkanova za ty náklady, kteréž jest na túž tvrz vypálenů, jsa jie před ním v držení, naložil, dal jest a splnil s naší vuolí pět a čtyřidceti kop. gr.; a také znamenajíce snažnůú službu téhož Janka, kterúž jest nám a obci naší vedl do sě chvíle a ještě na dlech vésti miení, bude a má, a nechtiece jemu také té jiezdy, kterúž jest v našem obecném po- selství do Chba učinil, dáti ovšem škodnu býti, poňavadž jest v té jiezdě vzal na koních škodu nemalú: i zapsali sme témuž Jankovi z Krajnic a paní Dorotě, manželce jeho, i jich dětem a budúcím a mocí tohoto listu za- pisujem za ty jisté náklady a škody i za všecky věci nadepsané na té tvrzi v Předbojích, na dvoru poplužniem tudiež, na rybníciech, lukách i na jiných puožitciech i také na těch lidech úročních a kmetcích v Předbojích, jichž jest v držení, puol druhého sta kop dobrých střie- brných rázu pražského, s takovú měrú, aby týž Janek a manželka jeho i jich děti a bu- dúcí té nadepsané tvrze a dvoru i toho všeho, jakož jest napřed dotčeno, v mocném a po- kojném držení i požívání byli anebo s tiem učinili; což by sě jim najužitnějie zdálo, bez E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: překážky; a to tak dlúho, dokudž by jim námi a, nebo našimi náměstky nebylo dáno a splněno svrchupsaných pnrol druhého sta kop gr. úplně a docela. A budůú-li chtieti svrchu- psaní manželé nebo jich děti budúcí, budú moci tu tvrz syvrchupsanú s dvorem poplužním, s rybníky i s tiem se vším, jakož svrchupsáno stojí, v témž právě, jakož jsú od nás v držení, prodati, zastaviti, směniti jinému člověku hod- nému; a to s povolením naším a k tomu pod výmienkami dolepsanými, totiž: Jestli bychom my chtěli neboli kto jiný s naším povolením tu tvrz svrchupsanú a což k ní příslušie, zasě mieti a dali svrchupsaným manželóm nebo jich dědicóm a budúcím rok napřed vědětí: tehdy po vyjití toho roku mají nám anebo tomu, komuž bychom rozkázali a poručili, když by jim napřed jmenovaných puol druhého sta kop gr. bylo dáno a splněno, toho všeho, což napřed psáno stojí, zasě v naši moc, anebo komuž bychom kázali, beze všech zmatkuov a nesnází postúpiti. Než, což by tu nábytku bylo nebo, buďto ve dvoře svezeného i také sena, nebo-li na poli, to mají sžieti, svézti, skliditi, vymlátiti a s tiem jakožto s svým vlastním učiniti, což by sě jim líbilo beze všie překážky. Též i v rybníciech což by nasadili, to budú moci také vyloviti a vyprodati beze všie nesnázky. Také jest znamenitě vymluveno a vymíněno, že již menovaní manželé i jich děti i také ten, ktož by od nich jich právo kúpil, nemají nikam jinam s tú tvrzí svrchu- psanú nežli k nám a k městu našemu svého zřenie mieti a hleděti. A ktož by tento list měl neb mieti bude s dobrú vuolí častopsaných manželuov, ten má i mieti bude túž plnú moc i též plné právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jakožto oni sami. Tomu na potvr- zenie a na jistotu pečeť města našeho svrchu- psaného pravým naším vědomím přivěšena jest k tomuto listu. Jenž dán a psán leta tisí- cieho čtyřstého třidcátého třetieho v úterý po květné neděli. (Orig. v archivu místodržitel- ském.) 

Strana 151
Předměřice. 3. 1449, 8. července. Ve jméno božie amen. Já Jan z Krajnic vyznávám tiemto listem ete. že ačkoli božím dopuštěním ne- mocen jsem na těle, však proto při dobré pa- měti jsa a svobody všeliké zdravého rozumu požívaje, nechtě, což na mně jest, by o zbozie a statek po mně zuostalý, jehož mi P. Buoh všemohúcí popřieti jest ráčil, ač by mne jeho svatá milost v této nemoci od smrti neráčila zachovati, které nechuti po mé smrti mezi pří- buznými a přátely mými a nelibosti a ne- piiezni sé dály: toto iné poslednie poručenstvie a konečný úmysl vuole mé o tom všem statku a zboží mém s dobrým potazem a rozmyslně zřiedil sem a zpósobil, i mocí tohoto kšaftu a poručenstvie mého řiedím a zpósobuji obyčejem takovýmto: Najprvé a přede všemi věcmi činím a ustanovuji paní Dorotu, manzelku mü mili, pravü a mocnü poruénicí Mikuláska, Sigmunda a Machny, dětí mých a jejích, a podle toho [následují škrtnutá slova: obú domuov mých] i také všeho jiného statku mého — a při- dávám jie k radě a ku pomoci slovůtné pa- noše Jana Svatbu ze Zvolče švagra mého a Jana Bašckého z Leroid, seděním na Chvatě- rubiech, přátely své dobré —. Potom pak tomu chci — aby paní Dorota manželka má zbožie toho v Přebojích — pannen a jeptišek sv. Ducha v St. M. Pr. — byla, jakož i nynie jest, mocnů paní a hospodyní, to měla — jakož úmluvy mezi námi a pannami již psa- nými —- to ukazují —. [Následují škrtnutá slova: A k tomu duom muoj v osadě sv. Ha- velské u beránka a druhý v osadě sv. Miku- lášské u zlatého koníka v Star. M. Pr.] Duom pak muoj — u beránka — dal sem po mé smrti — panie Dorotě manželce a svrchu- psaným dětem mým a jejím ku pravému a rovnému mezi ně rozdielu —. Podle toho také teď oznamuji, že Petřík, Vaněk a Janek, se- střenci moji, i také Pavel, nebožce Alšuov bratra mého syn, v statku a zboží mém s manželků mú a dětmi mými ani práva v ničemž konečně nemají; neb na tom, což 151 sem týmž sestřencóm mým z dědictvie mého v Krajnicích z své dobré vuole dal — chci, aby měli dosti —. Jenž jest dán fer. III. post Procopii a. XLIX. (Rukop. č. 2119 £. B. 6.) 4. 1460, 9. prosince. Ve jméno božie amen. Já Dorota z Bolče, vdova po nebožci Janovi Puškaříkovi, měštka St. M. Pr. — duom u vozu — dávám — Janovi z Radiče, mar- šálkovi — a kmotru mému —. K tomu také i ten majestát císaře Sigmunda, slavné paměti, ježto mně a Janovi, dobré paměti muži mému, svědčí na dvuor a na dva pluhy role v Pře- bojích jeptišek u sv. Ducha v Star. M. Pr. a na šest kop a XLIIII gr. platu a úroka ročnieho oltářnieho a hrobnictva kostela hradu Praž- ského tudiež. — Datum fer. III. post Nicolai se LX. (Tamtéž f. L. 1.) Předměřice u Králové Hradce. 1548, 20. srpna. — /Relace mlynárská.] Na místé JMtiKské z poruéení JMti arcikn. Ferdinanda — my přísežní mlynáři v krá- lovství Českém — v té při s strany vycej- chování, jezuov hrazení, práhuov držení, stavidel u mlajna Píedmiriekého na Labi na panství Hradeckym, u Kydliiova mlajna také na strouze tu, kdež pánu z Pernštajna na rybník Před- hradskaj voda pouštěna ku potřebě páně býti má podle snešení na místě JMtiKské pánuov komisařuov s p. z Pernštajna učiněného, — takto jsme — mocí boží, právem svým, jakž od starodávna bývalo a býti náleží — na- hlédše v smlouvy mezi p. Mikulášem Kydlínem a pány Hradeckými, — právo předkem tomuto cejchu na jezu u mlýna Předmiřického na Labi vypovídáme: Dotčenaj jez aby s tímto cajchem srovnán byl, níž ani vejš mimo tento cajch položenaj držán nebyl; a tento jez, oč jest vajš v některých místech položenaj, sňať aby byl v hořejším i v dolejším konci a prsy téhož jezu hořejší i dolejší aby jedny druhých vyšší nebyly, ale též srovnány s cajchem aby byly. A také u mlajna Předmiřického práh má ležeti v budoucích časích pod cajch lokte puol čtvrti, 

Strana 152
152 na čtyři stavidla táhnúti má, mel neb nemel, v malou vodu. Item což se prahu dotýče v strouze pruo- tržné u Předměřického mlýna, kteráž jde na mlajn Kydlínů novaj a rybník p. z Pernštajna jíti má, když by vody na Labi přibejvalo: nemá kladen býti níže tří čtvrtí lokte pod cajeh nižší v budoucích casich. Cajch, kterýž jest vyšší, kterajž svědčí kam chodí vody, aby byly hrazeny ty dvě díře jalový v týchž stavidlích nad ten cajeh prostřední, přes kterajž když vody při- bude, voda jíti má na mlýn Kydlínů a na rybník p. z Pernštajna. Nad tajmž cajchem nemá v těch dvou voknách stavidly hrazeno býti tři čtvrti lokte pod cajch najhořejší. A tak ti tři cajchové stále a budoucně zuostati mají. | A tak, jakž nyní, dotčená stavidla bu- doucně v těch měrách zuostati mají. Jestliže by pak z dopuštění božího vodami velikými stržena byla, tehdy tak z šíři, jakž nyní, tak z vajší v těch místech k týmž cajchuom prá- hové i vokna jalová zdělána býti, jakž vycej- chováno jest, mají. Což se dotýče Kydlínova mlajna novýho dolejšího, práh u téhož mlajna puol lokte pod cajeh kladen býti má, níže nic, ani vajš. V tom prahu tři díry na tři žlaby, jakž smlúva s Hra- deckými obsahuje a Kydlinova, pruochod mají svobodnaj míti; mel nebo nemel, tak aby se voda do struhy páně z Pernštajna nezdajmala, ale svuoj průchod předce do Labe měla. Stavidla v nich žádného nemá býti, než zastávky ruční býti mají, kdyby chtěl mlajn křesati anebo vopravovati sobě něco; kdyby zastavil jedno z těch tří, aby na čtvrtý vy- taženo bylo. A tak aby žádná překážka nedála se v té strouze. Také on Kydlin takto opra- vovati má: Když by se koli strouha jeho pod mostkem nebo kdežkoli, buď břehy válením nebo jináč, zanesla, ježto by tím zanešením se voda zdejmala, toho jest i povinen i budoucí držitelé téhož mlajna Kydlínova, hned to za- nešení vyprázdniti, tak aby voda syuoj pruo- chod do Labe volný míti mohla; a též se E. XIV, Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: budoucí držitelé téhož mlajna Kydlínova, jakž svrchupsáno, zachovati mají. Jestli že by p. Mikuláš Kydlín v čemž tak se nezachoval aneb mlynář Předměřický podle práva našeho vyměření, ten aby pokuty králi — L k. gr. do komory JMti propadl. Též také práh, kterajž vložen jest v dot- čený strouze, kudyž se voda na rybník Před- hradský béře, a k cajchu srovnaný jest, ten práh aby na budoucí časy vajš ani níž kladen nebyl, než pokudž cajch, tak jakž nyní caj- chován jest. Na dotčený pak strouze, kterouž p. z Pernštajna voda jíti má na rybník Před- hradský, má pán stavidla své zdělati, pokudž práh novaj námi vloženaj, jakž práh z šíři jest v témž prahu. Jestli že by voda veliká přišla, aby týmiž stavidly zapouštěl tak a proto, aby bezpotřební voda dotčenou struhou a zbytek vody k uškození lidem a poddaným JMtiKské i jiným po přelívání přes břehy jíti nemohla, to aby pán dostatečně opatřil. Tomuto jezu, prähuom a cejchuom, stavidluvm, kteréž od nás přísežných mly- nářuov v královstvie Českém vloženy a vbity jsou a cejchy cejchovány, toto právo podle práva našeho jim dáváme a činíme : Kdož by koli těmito prahy vloženými a cejchy vy- měřenými hajbal, snižoval, zvajšoval neb je naříkal aneb cožkoli na potupu a na škodu činil, ten aby čest, hrdlo králi JMti, jakž od starodávna bývalo, propadl. Tato relací jest do rady [Staroměstské] od starších mlynářuov učiněna v pondělí před sv. Bartolomějem l. MDXLVIII. (Rukop. č. 2134 f. 29.) *) *) O Kydlínech z Plotišt zmiňuje se též tato relace ze dne 28. srpna 1564: Jakož jsou p. purgmistr a rada města Hradce n. L. psaní přátelské, kteréhož datum v městě Hradci n. L. v středu po Nanebevzetí P. M. [16. srp.] l. etc. 64., ku p. purgmistru a radě Star. M. Pr. učinili, a při tom relaci starších mlynářuov přísežných, kteréž datum ve čtvrtek po Próvodní neděli [12. dub.] l. ete. 48, též smlouvy o strouhu na rybník Břez- hradský a o cestu podle též strouhy u Plotišt mezi p. Mikulášem a Bartoněm, bratřími vlastními Kydlíny 

Strana 153
Přemyšleň (1352—1416). z Plotišt, z jedné a pány Hradeckými z strany druhé, jíž actum l. etc. 35 v pondělí po Božím vstoupení [10. kv.], vejpis odeslali, žádajíce, aby starším mlynářuom přísež- ným od p. purgmistra a rady — St. M. Pr. to v zná- most uvedenoajim pfedlożeno bylo a oni toho povázíce naučení a zdání své — aby dali, jak by se strany při tom zachovati měly. Kdež k žádostí pánův Hradeckých p. purgmistr a rada St. M. Pr. starších mlynářuov povolavse, jim jsń — to — oznámili; a tu oni — ku paměti sobě přivedše, jaké se jest jim časův předešlých od JMtiKské pánüv komisarüv — poucení milostivé o té véci stalo, a kterak od p. purgmistra a pánüv Staroměstských z jakých příčin k městu Hradci s strany vyměřování vedení vody na rybník Březhradský a na žlaby Kydlínovy jsou vysláni byli, a to dobře v paměti majíce, že v tom poučení a právu, kteréž se tehdáž stalo, byla položena slova tato „aby bedlivě to před sebe vzali, aby se při tom vyměřování vod komoře JMtiKské, městu Hradci n. L., mlejnuom jich, val- chám, šlejífernám a obci téhož města v ničemž ublížení nestalo“; i podle takového milostivého poučení toho času na tom toku a té strouze na rybník Březhradský a na dva žlaby p. Mikulášovi Kydlínovi, šetříc toho, aby se městu neublížilo, jsou prahy položili a jim právo dali, aby se budoucí časy žádný těmi prahy ne- řádně a nenáležitě, totiž ani JMt. pán z Pernštejna držitel rybníku Březhradského, ani páni Hradečtí z druhé strany nehejbali —. Toho tak pováživše — vypovídají : Poněvadž na onen čas to prahův kladení a vy- měření vody na té strouze stalo se za tou příčinou, že rybníku Březhradského držitelem toho času byl jest pán z Pernštejna — ale nyní poněvadž zase ten ryb- ník — pánuom Hradeckým trhem v držení a užívání jest, z těch příčin ty obadva cejchy položené mocí úřadu svého zdvihají — a ruší, tak aby páni Hradečtí na svůj Březhradský rybník mohli svobodně vody — vésti, prahy dělati, cejchy vyvrci a podle své svobodné vuole jiné prahy a jiná stavidla — učiniti a tu vodu na všeliké potřeby, na haltyre a na užitky všelijaké vésti. A poněvadž se to v smlouvě mezi pány Hra- deckými a Mikulášem Kydlínem učiněné patrně a ob. šírně nachází, z kterých příčin — páni Hradečtí těch dvou Zlabuov jemu Kydlínovi pro udélání Blejferny ku pohodlí městu a chudým řemeslníkuom, bez ublížení města, dopřáli, a jak se knim Mikuláš Kydlín chovati měl a má: toho všeho oni starší mlynáři při též smlouvé, kteréž jest actum 1. 1535 v pondělí po Božím vstou- pení [16. kv.], zuostavujía za právo byti uznávají, aby p. Mikuláš Kydlín prahu, pokudž by jemu to od pánův Hradeckých ukázáno bylo, povejšiti byl povinen. Pakli by toho po napomenutí jich učiniti se ve čtyřech ne- Archiv Český XXVIII. 153 dělích pořád zběhlých zbraňoval, tehdy se ta věc v moci a ve vůli a pánův Hradeckých zuostavuje, aby volně a svobodně mohli — jiné stavidla zdělati, strúhy na rybník svůj Březhradský, pro kterýž ta strúha byla udělána, míti mohli. Act. die Augustini 1564. (Tamtéž 44.) Přemyšleň. 1. 1352. — Frenczlinus Hospner publicavit, quod emit curiam in Przemisl Minorem erga Ulam Haymburgeri —. (Rukop. é. 987 f. 5.) 2. 1358. — Frenczlinus, iudex curie, emit curiam erga Wilhelmum et matrem ipsius una cum aliis pueris dictam Przemihschel. (Tamtéž £ 191.) 3. 1361. — Nicolaus Kornpwl emit here- ditatem Przimichs erga Procopium Hoffneri. (Tamtez f. 205.) Mertlinus de Egra emit here- ditatem Przemussel erga Nicolaum Kornpwel, cui totaliter persolvit. (Tamtéž.) 4. 1414. — Dominus Marcus, pridem sacristanus in ecclesia s. Nicolai, constitutus coram dominis [in consilio Maior. Civ. Pr.] — elegit patronum et collatorem altaris sui s. Andree ibidem in eeclesia s. Nicolai Ludwicum appotecarium et heredes suos ex eo, quod ipse dominus Marcus censum ad ipsum altare perti- nentem habere dinoscitur in bonis Przemisl, que bona ipse Ludwicus tenet et possidet —-. Actum feria II. post. festum s. Johannis ante Latinam portam. (Rukop. é. 2099 f. 78.) 5. 1416, 9. dubna. Nicolaus Meysner de Praga protestatus est coram beneficiariis Prag., quod in censu Andree de Glathovia, notarii mi- norum tabularum, decem videlicet s. gr. census annui nudi perpetui, quem habet in hereditatibus Lodovici apothecarii de Praga in Przemyssla- nech, municione, curia arature, villa integra, cu- riis rusticalibus cum censu, agris, pratis, silvis et omni libertate ad ea pertinente, domine Marte uxori sue centum S. gr. dotavit et nomine dotis assignavit et ei de dicto censuad graci- osam dotalem obligacionem in dictis pecuniis condescendit. Et prefatus Andreas notarius ad 20 

Strana 154
154 hanc dotem suum prebuit consensum. Actum anno domini M?CCCC?XVI? feria quinta ante dominicam Palmarum. (Rukop. c. 992 f. 75.) 6. 1434, 10. srpna. Jan Čeček z Pako- měřic učinil jest směnu rybníkem svým s Mi- kulásem Mnichem ze Lhotic a s Margrethü manželků jeho o čtyři k. gr. platu z těch pěti k. gr. platu, kterýžto svrchupsaný Mnich a Margretha mají na Přemyšlanech, tak že svrchu- psaný Jan Čeček má tyjisté čtyři kopy platu mieti, držeti, dědičně požívati —; a také svrchu jmenovaný Mikuláš Mnich ten jistý rybník, kterýžto leží pod Veltězy pod jeho rybníkem, v těch ve všech meziech, jakož od starodávna jest vysazen, s těmi dědinami, kteréžto také Jeżie nad tiem rybníkem a v téch mezech jakoz ty dédiny jsü vyméfeny a mezníci jsü vysazeni, má mieti, drżeti a jeho pożivati —. Actum feria tercia ante Tiburcii. (Tamtéž f. 155.) 7. 1435, 1. dubna. Nicolaus dictus Mnich de Lhoticz deputat et proscribit presentibus Margarete, conthorali sue, nate Mikssonis Masl- uieze, quadraginta quinque s. gr. — dotalicii in et super piscina sua sub piscina Weltiezsky dieta situata ac eciam agris —, qui in Prze- myssla sunt situati, quos agros cum piscina a Johanne Czeczek de Pakomierzicz emit, — taliter: Si ipsum Nicolaum prius contigerit decedere ab hac vita, ex tunc prefata Mar- gareta iam dietam piscinam, agros — in dicto dotalicio suo debet habere —. Si vero eadem Margareta decederet prius ab hac luce, quam Nicolaus antedictus, exinde dicta bona ad eundem Nicolaum et pueros ipsorum — equali partimine devolvi tenentur —. Actum pleno in consilio fer. VI. dominice Letare anno oc XXXV. (Rukop. 6. 2099 f. 401 at. 87 f. 36.) 8. 1439, 26. srpna. Ve jméno božie amen. Já Jan Šaufléř, měštěnín Starého Města Praž- ského, oznamuji tiemto listem všem lidem ny- nějším i budúcím a na vědomie dávám, že — toto své poslednie poruéenstvie zjednávám, tiním a zpósobuji —: Najprvé odkazuji a dávám E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Pavlovi kožišníku z Prahy domu svého, kterýž leží mezi domy Míšenským z jedné a domem Juristarum z strany druhé, dva diela svi, k nimž já právo mám a třetie diel slušie na Prokopa Krajsovic, takovú měrú: aby nadepsaný Pavel těma dvěma diely mocně vládl a z tolio, když by ten duom prodán byl, aby sestře mé mladšie Machně dal osm kop gr. a ostatek těch peněz aby tak obrátil, jakož sem jemu toho úplně svěřil k jeho vieře; a na tom aby jemu nebylo překážieno obyčejem ižádným. Item jakož mám dvuor v Pířčmyšlanech, a k tomu dvoru dva lány s jinými věcmi příslušejí, ten dvuor s jeho příslušenstvím po- rúčiem nadepsané Machně sestře mé. Dále jakož na těch listech, kteréž sestra má staršie v své moci má třetinu, tu také odkazuji na- depsané Machné —, aby toho mohla tak mocně dobývati jakož já sám. — Jenž jest dán leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého devátého v středu po sv. Bartholoměji. (Rukop. č. 992 f. 197.) 9. 1469, 16. května. Johannes de Rado- wesicz, olim Margarete filie Nicolai Sslauferz maritus, — resignavit — ius suum, guod habet ad quevis bona — et notanter ad curiam et agros in villa Przemysslany, Vito pannicide —. Actum in consilio feria II[. ante Penthecostes (Rukop. ć. 2105 fol. 279.) 10. 1519, 17. června. Já Jan Pytlík ze Zvoliněvsi vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že ty všecky zápisy a listy na pergameně tuto dotčené: Jeden najjasnějšiehokn iežete a pána, pana Jitiebo, krále Českého a markhrabie Mo- ravského etc. slavné paměti, jímžto Jeho Mst ráčil jest dotknúti v svém zápisu pod visutů pečetí najjasnějšícho ciesaře Zigmunda, Řím- ského a krále Českého, předka Jeho Milosti slavné paměti, kdež Jeho Milost císař. Zigmund ráčil dvěma svými zápisy zastaviti a zapsati Jindřichovi z Leroid a dědicóm jeho vesnice tuto psané: jedním zápisem Hostín probožstvie [sic] Vyšehradského, Veltěže probožstvie hradu 

Strana 155
Premyslen (1435—1519). Pražského, Přemyšleň, diel kláštera Břevnov- ského a diel Teplického, Větrušice kostela Vyšehradského, Zdiby kláštera svaté Kateřiny a Zlonín kostela hradu Pražského, v jedenácti stech kopách grošuov; a druhým zápisem témuž Jindřichovi z Leroid a Václavovi bratru jeho zapsal a zastavil jest lidi: v Znojšiících pro- božstvie hradu Pražského ve dvú stech ko- pách grošuov, kteréžto zbožie a zápisy nade- psaný král Jiří z těch sum a zástav od po- ručníkuov a dětí někdy Jana z Leroid, na něž ti zápisové řádně přišli jsú a spadli, vy- platil jest. Kdež pak týž král Jiří Jeho Milost ınaje ty zápisy vyplacené v své moci, ráčil jest je zapsati a zastaviti Vítovi z Plzně sukna kraječi a Janovi z Vlkanova, měšťanóm tehdáž Starého města Pražského, ve dvamezdcietma stech kopách grošuov peněz dobrých, kterýchž jsú Jeho Milosti ku potřebě puojčili, a podle toho Jeho Milost královská ráčil jim dáti na- depsaná dva zápisy ciesařská se vším, což v těch zápisech zapsáno stojí, i s tiem ryb- níkem, kterýž na tom výš dotčený Jan z Leroid udělal, dáti [sic] a na ně, totiž Víta z Plzně a na Jana z Vlkanova i na jich dědice váčil jest převésti milostivě, tak jakož týž zápis pod Jeho Milosti krále Jiříeho pečetí visutü to v sobě drží šieře a zavierá. Item list dobré vuole, jímžto urozené vladyky Jan, Václav a Jindřich Donátové bratřie z Těchlovic, majíc právo a spravedlnost k tomu zápisu krále Ji- řieho výš dotčenému kšaftem a řiezením do- statečným od svrchupsaného Jana Sosnovce, děda svého, pod pečetmi pánuov Pražan i to všecko právo a spravedlnost, kteréž a kteráž jim koli tu k nadepsaným zbožím po témž Ja- novi Sosnovcovi, dédu jich, náležela, dali jsú urozenému vladyce někdy Janovi Pytlíkovi ze Zvoliněvsi, měštěnínu Pražskému, otci mému dobré paměti, i jeho dědicóm a tak i mně jakžto synu a dědici po něm zuostalému, ták jakož týž list dobré vuole to šieře v sobě obsáhl jest. Item list jiný s visutými pečetmi, jímžto prozený vladyka někdy Jan Hrabě 155 z Vlkanova, měštěnín Pražský, všecko právo své a spravedlnost, kteréž a kterúž jměl ot urozené někdy panie Kateřiny z Vlkanova, dcery nadepsaného Jana Sosnovce z Vlkanova, kšaftem jejím řádně, což se dielu jejieho podle sestřencuov jejích k dielu jim příležících na vesnicech kněžských již psaných, totiž Hostýni, Veltěži, Přemyšleni, Větrušici, Zdibech a Zloj- níně a na jich všech příslušnostech dotýče, jakož dva zápisové ciesařští a jeden krále Ji- řieho slavných pamětí na to svědčí, nadepsa- nému Janovi Pytlíkovi otci mému a panie Kateřině z Záhořan i jich dědicóm a tak i mně týmž svým listem dal jest, tak jakož týž list to v sobě obšírněji drží a zavierá. Kdež já nadepsaný Jan Pytlík ty vesnice všecky nade- psané s jich příslušenstvím po témž panu Ja- novi Pytlíkovi otci svém podle panie Kate- řiny, matky mé nadepsané, zápisy již dotčenými i deskami zemskými zapsané řádně maje a s ní o to podělen jsa, dal jsem dobrovolně a s dobrým mým rozmyslem i mocí tohoto listu, Ss mü plnü a svobodnü dobrü volí dávám již dotčené panie Kateřině z Záhořan matce mé moc i plné právo jie při tom dávaje, toliko některé vesnice, va kteréž výš dotčení zápisové a listové svědčí, podle rozdielu mezi námi uči- něného, jmenovitě Hostýň ves celú s tuoněmi, s lukami, s kostelním podacím, Veltěže ves. celú, Zdiby ves celú se vším jich příslušenstvím a Přemyšleň, což jsme tu jměli, to všecko spolu jmieti, držeti a toho svobodně požívati, i s tiem se vším a s týmiž vesnicemi již dotčenými a zápisy i listy na ně zníciemi i s túto také dobrú volí, když a což se jie líbí nebo líbiti bude, jakžto s jejím vlastním učiniti bez všelikého mého i jiných všech lidí otporu a překážky. Na potvrzenie i budúcí pamět toho pečet můú vlastní dal jsem přivěsití k tomuto listu dobrovolně, prosiv urozeného pána, pana Václava z Říčan, miestosudí krá- lovstvie Českého, urozených vladyk pana Vá- clava Robmhápa z Suché, miesto najvyš[š]ieho písaře krälovstvie Českého, a pana Hynka 20* 

Strana 156
156 Lantfojta z Seče, úředníka u desk zemských, že jsú také pečeti své dali jim bez škody na svědomie podle mne přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta ot narozenie syna božieho patnádctistého devatenádetého ten pátek po svatém Vítu, božím mučedlníku. (Orig. v ar- chivu kapitoly sv. Vítské XLII, 28.) *) *) V kvaternu památném modrém desk. zem. z r. 1558 F 2 čte se tento zápis: Vedle toho podání od JCMti na — soud zemský mezi proboštem, děkanem i vší kapitolou hradu Pražského z jedné a Voldřichem z Prostiboře, Kašparem Zelenderem z Prošovic z strany druhé o tvrz a dvůr v Přemyšlení, jakž též jednání plněji svědčí —, tu páni — a vladyky — takto o tom vypovídati ráčí: Poněvadž ona Kateřina Lochovská z Vlkanova na místě jiných poručníkův sirotků a statku po někdy Voldříchovi z Prostiboře a Kašpar „Zelendar to jsou dskami i svédomím pokázali, že ten dvůr s tvrzí v Přemyšlení dědičně před shořením desk do desk kladena byla a zřízení zemské o vyzdvižení desk zřetedlně v sobě to obsahuje, kdo by to poká- zati mohl, že jest co prve před shořením ve dskách dědičné sobě vloženo- měl, že toho užiti má; a protož JMti jim Kateřině z Vlkanova na miestě sirotka, ja- kožto poručníci, a Kašparovi Zelenderovi z Prošovic právo dávati a při témž dědictví je zůstavovati ráčí, takže jim proboštu, děkanu a vší kapitole kostela hradu Pražského tím, z čeho ji viní, povinni nejsou — Stalo se v pondělí po sv. Matěji [27. února] I. 59. Přerov u Českého Brodu. 1. 1521, 25. února. (V kvaternu trhovém léta ete. XXI. v pondělí po sv. Matěji.) Páni JMt a vladyky na plném soudu zemském z plnosti moci své a milosti své zvláštní panně Lucii z Kolovrat, dceři někdy Jindřicha Korn- huzského z Kolovrat, mladších sirotkuov, bra- truov a sester jejích nedielných a statku na- depsaného někdy Jindřicha Kornhuzského z Kolovrat otce jich poručenstvie, kteréž jest na ni příbuzenstvím podle svolenie zemského a podle obdarování krále JMti připadlo, dáti jsú ráčili;, tak však, aby týmž sirotkóm dědin a zbožie neumenšovala. A za to jest slíbila sama napřed a vedle ní Jaroslav z Šelnberka etc., najv. komorník král. Českého, ona panna Lucie dědinami svými, kteréž má aneb jmieti E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: bude, a nadepsaný Jaroslav dědinami svými zejména v Přerově městečkem, domy, krčmami a dvory kmetcími s platem, a což k tomu mě- stečku přísluší, a v Sedlčankách vsi, clu (sic !), dvory kmetcími s platem, k tomu jednoho dvoru kmetcieho, tak: jestliže by co dědin a zbožie týmž sirotkóm, bratřím svým, umenšila, tehdy tíž sirotci aneb jeden z nich, přijda k letuom spravedlivým, bude se moci uvázati v dědiny nadepsané Lucie a v dědiny ru- kojmě jejieho, nadepsaného Jaroslava, nahoře jmenované; a ty bude moci držeti a jich uží- vati dotud, dokudž by týmž sirotkuom to všecko zase navráceno nebylo, co by jim dědin a zbožie jich umenšeno bylo, i se všemi ná- klady. Posel na to od JMtí z plného soudu zemského ke dskám byl Hynek Bořita z Mar- tinic etc. z pánuov, jsa k tomu zvláště vy- slaný. Stalo se v pondělí po sv. Matěji 1. etc. XXI. (Rukop. č. 2212 f. B. 5.) 2. 1524. — Jaroslav ze Šelnbergka a z Kosti oc, nejvyšší: kemorník království Če- ského, přiznal se před úředníky pražskými, že dědictví své: Přerov zámek, dvůr poplužní s po- plužím, městečko tudíž, domy, krčmy a dvory kmetcí s platem, Mochov městečko, domy, krčmy a dvory kmetcí, Vyšehořovice tvrz, dvuor poplužní s poplužím, ves tudíž, dvory kmetcí s platy, Nehvizdy městečko, domy, krčmy a dvory kmetcí s platem, Nehvizdky ves, dvory kmetcí s platem, Sedlčanky, Tíře- beslovice, vesnice celé a dvory kmetcí s platem, ves Čermíky, dvory kmetcí s platem, — s poda- cími kostelními v Nehvizdech, v Vyšehořovicích, v Mochově, v Bříství, v Semicích, a v Velence s polovicí Labe a luhy s mlejny, husmi, sladovnů, pivovarem, s vinicemi, šafránicemi, štěpnicemi, chmelnicemi, s posudným, s krčmami, s cly — to všecko, což jest tu sám měl a držel, a také což jest jim — Pražanuom před shořením desk ve dsky zemské kladeno bylo —, prodal purgmistru a radě i všie obci města Prahy — za čtrmezcítma tisíc k. gr. sedm set kop gr. a dvadceti kop gr. pr. č. (V kvaternu trhovém 

Strana 157
Přerov (1521—1527). 1. XLII ve ćtvrtek pred sv. Rehorem oc XXIIII. (Rukop. ć. 331 f. 141.) *) *) Trh stal se dle kalendáře Veleslavínova (p. 49.) ve středu po sv. Valentinu (17. února.) 3. 1524, 8. března. Pan purgmistr a páni od Vondřeje z Holubova domu přijali pro obecní potřebu na placenie Přerovu padesát kop gr. pr., a ty mají zaplaceny býti z obec- ného měšce. Kteréžto peníze náležejí nebožce Matiášovým sirotkóm z Gasova domu. — Actum fer. III. ante Gregorii anno oc XXIIII. (Rukop. 6. 99 f. 176.) 4. 1527. — Počet z panství Přerovského fer. IIII. post Luciae od Jana Karbana a to za l. XXVII za polouletí sv. Havla: Suma příjmu VEXXXI!/, k. m., suma vydání na týž příjem CCCCLXXX k. LIIII gr. VI d. Zuo- stává hotových za týmž Karbanem z tohoto pottu LVII'/j, k. V gr. I d. Jakoz jsü jemu zuostaly na počtu předešlém XLI'/, k. VIII gr. III d., a to na počtu léta XXVII při sv. Havle, z tohoto facit vyrazu(?) sobé sumu pozüstalü. Pozuostává po vyráZce 6istého VIII k. LVI gr. V d. (Rukop. &. 332 f. A 8.) 5. 1527. (?) — (O rozdielu zbozie Přerov ského.) Druhý diel se klade tento: Najprve Nehvizdy městečko a vsi tyto s platem, ze- jmena: Tajnec, Vikań, Kozovazy, Mochov se clem, Vyšehořovice, Horušany, Nehvizdky, v těch ve všech mezech a hranicech i s tou vší zvolí a tiem příslušenstvím, jakž plněji dsky zemské a zápisové svědčí. Item z těchto vsí napřed položených platu polouletnieho vyjíti jmá svatohavelského s lidí osedlých sto kop čtyřidceti puol osmý kopy dvamezcietma grosuov a dva penieze, vše českých. Item tvrz a ves Malešice, Dvorce ves a Dobroviz s rybníky, s platy i se vším příslu- šenstvím tak, jakž dsky zemské a zápisové na to učinění plnějie svědčí. ltem tito rybníci se pokládají k tomu dielu: Najprve Mochovský Veliký, Držkovec, Nový u Mochova, Kozovazský, Podvinskaj, 157 Vokřínek, Rohlík, Dražkovec, u Nehvizdek dva, pod Chorušany dlouhý, ve vsi druhý, třetí nade vsí a čtvrtý v Březím. Item tyto louky k tomu dielu: Najprve louka Mochovská robotnie veliká, louky kněžské, louky v loucku, louky u Podvinského rybníka, okolo velikého Mochovského rybníka, louky vedle Nového rybníka, pod Kozovazskym ryb- nikem, item u Vysehofovic a u Hornśan, tóch jest dobre malo loucek. Item v Vysehofoviciech štěpnička nějaká. Item tito lesové k tomu dielu: Najprve Pardusuov, Vince (?) slove, nad Podvinským rybníkem, stráň Vyšehořovská, Klučiek nad Horušany. Item k témuž dielu poddacie troje: Mo chovské, Vyšehořovské, Nehvizdské. Item což se vazeb dotýče, kteréž jsůúů k rybníku Mochovskému zřiezeny, ty též k tomuto dielu aby byly vydány. A což se peněz sirotčích dotajče, kteréž jsú za p. Jaro- slavem z Šelmberka a z Kosti, nejvyšším ko- morníkem královstvie Českého, zuostaly, ty se mají společně od pána vyupomínati a přijieti. A těm sirotkuom, kteří budou v kterém dielu a komu se dostanou, ti to aby vrátili. Item což se závad, dluhuov, kteréž jsú na zboží Přerovském podlé desk zemských, a zápisuov dotýče, v kterémž by se koli dielu závada našla, a ten dluh že by měla druhá strana zaplatiti: podlé přijetie na se dluhuov ta strana bude povinna závadu vypraviti. Než což se závady špitálu sv. Pavla dotýče, tu zá- vadu sami páni Staroměstští svésti odtud, kdež jest, mají; a to proto, což jest dluhuov ve dskách zemských jiných, pro kteréž se práva vedly a vedou, že se na ty páni Novoměstští potahovati nemají nynie i časy budúcie. Než dluh páně kancléřuov a knieZete Karla JichMti, ježto jsú za jednoty zašly, ten má vespolek i s náklady jíti. A že jsou ti podielové oba tak zavfeni a jest z obi stran od týchž pánuov Pražan při- stúpeno, na jistotu toho a svědomie pečeti jich 

Strana 158
158 měst nadepsaných jsú přitištěny k této ceduli řezané, kdež jedna každá strana jmá ceduli jednu. Stalo se léta a dne v týchž cedulech položeného. (Rukop. č. 2133 II. f. 77.) 6. 1528. — Z Přerova [úroku] sv. Jirské- ho I. ete. XXVIII. Suma příjmu CCCCXLIX k. XLVI gr., počítaje s těmi penězi '/, k, kteréž byly nalezeny v truhlici na Přerově při regi- střích. Suma vydání CCCLXIX k. LII gr. III d. Zuostává sv. Jirského LXXIX k. LIII gr. III d. (Rukop. č. 332 f. A. 8) 1. 1581. — (Václava Jaroše z Kapi Hory účty hospodářství panství Přerovského.)*) Léta Páně tisícího pětistého XXXVII příjem peněz hotových: Najprvé přijal jsem od úředníka pře- rovského p. Linharta z Hrádku I'/,C XIIT'/, k. gr. č. a na to jsem jemu byl dal ceduli rezani tu sobotu po sv. Havlu [20. fijna], potom ten pondělí den sv. Alzbéty [19. listo- padu], když počet činil, nekladl více tehdáž v ten počet těch peněz než LVIII k. gr.č., a ostatek té sumy (sto kop V'/, k. gr. €. zuo- státi jemu má k budúcímu počtu. Vrátil mi první ceduli a dal jsem jemu jinú ceduli řezanú | na sto kop V'/, k. gr. č. a mnó zńplna I'/,€ k. XIII, k. gr. 6. dśno (163—30).**) Item v sobotu pied sv. Martinem [10. listopadu] porybného od Chabové XX k. gr. (20) a potom opět v úterý po sv. Alžbětě (20. listopadu] od též Chabové V k. gr. č. (5). Item v úterý po sv. Alžb. [20. listopadu) od p. Linharta úředníka přerovského XL k., a na to má ode mne ceduli řezanú (40). It. u vigilí sv. Ondřeje ap. [29. listopadu] od p. Ondřeje Tatka z Kuřího úroku poluletnilio svatohavel- ského III'/, k. gr. a XV gr, neb platí z půl- druhého sta k. do roka úroku toliko VII*/, k. (3—45). It. v sobotu před sv. Barbori [1. pro- *) Učty zde otištěné jsou vzácný zachovaný kus o hospodářství obce Staroměstské, které vedle měst- ských věcí obsahují též o venkovu hojnost dat. Jiný takový kus — pokud vím — až der. 1620 zachován není. Kopy vždy české. — **) Čísla zde i dále v závorkách položená jsou v orig. vysazena po straně k součtu. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: since] od pánuov úředníkuo šestipanských, toho času p. Šimona Třeštíka z Hyršova a p. Martina Smila, na splacení üárokuo L k. (59). Summa partis facit COLXXXII s. gr. a XV gr., vše českých. L. MVC XXXVIII. V sobotu před sv. Třmi králi [5. ledna] od p. Ondřeje Tatka z Kuřího za Žáka ze Zbuzan I k. (1). It. v středu před Hromnicemi [30. ledna] od Zigmunda Frejskuta LXXXVII'/, k. na sumu jistinná IIM k. üroku poluletního, za p. Lva JM., a on Zigmund přijal je od p. Jindřicha Semína; jest dána kvitancí. (87— 30). It. v úterý den sv. Řehoře [12. března] od p. Linharta úředníka na Přerově L k., kteréž jemu lidé dali berně (50). Příjem při času sv. Jiří leta svrchupsa- ného: V pondělí před sv. Stanislavem [6. května] od úředníkuov a osadních sv. Haštala VC k. peněz půjčených úroku ročního, má se z nich dávati toliko XL k. (500). It. posudného od p. Jiříka Komedky a p. Ladislava Humpolce I,€k. (150). It. v pátek po sv. Stanislavu [10. května] od úředníka přerovského L k. (50); it. od Zivnüstky za vinici, kteréz klásti měl za p Jiříka Ježíška, L k. (50). It. v pátek po sv. Žofiji [7. května] od p. Petra Velikého na místě p. Linharta za vlnu přerovsků XXV k. (25). It. v úterý v Křížových dnech [28. května] od p. Jana Zvůnka peněz porybných CLXXXVIIII k., o kteréž s ním sečtěno; a na to má ceduli řezanú (189). It. v středu před Božím vstoupením [29. května] od p. On- dřeje Tatka úroku svatojiřského na 1'/,C k. II/, k. a XV gr. (3— 45); it. od pana Jana Chochola z těch peněz XXXV k., které měl do rady položiti za duom, X k. (10). Summa partis facit IM CXVI s. gr. vše českých. lt. od paní Markéty z Chrastu CC k. a LXX k. peněz puojčených na celý úrok; má list s poluletím (270). It. od p. Václava Man- delíka z Chrastu CC k. penéz puojéenych na 

Strana 159
Přerov (1528—1589). celý úrok; má list na pargaméně s poluletím (200.). A ty oboje peníze dány p. Častolarovi. It. v středu den sv. Bonifacia [5. června] od starších Židuo L k. (50). It. v pátek u vigilji sv. Petra a Pavla ap. [29. června] od p. Lin- harta úředníka přerovského XXV k. (25.). Item v sobotu před sv. Jiljím [31. srpna) úroku svatojiřského ze IIM LXXXVID//, k, kteréž přijal mistr Tomáš z Javořice od p. Lva JMti (87—30); it. od maršálka XXV k., ty které byl Pelikán položil u p. purgmistra za vinici (25). Příjem při času sv. Havla léta svrchu- psaného. V sobotu po sv. Havlu [19. října] od p. Jana Zvůnka peněz z porybného LXXXI k. (81.). It. v touž sobotu od p. Ladislava Humpolce peněz z posudného CXXV k.; jest v ceduli řezané, kterou mezi sebou máme, po- znamenáno, (125). It. v pátek před sv. Šim. a Judi [25. fijna] od p. Jakuba z Vratu, hof- rychtéře král. Českého, na ten list, který svědčí na L k., jistinu L k. (50). It. v sobotu před sv. Šim. a Judú [26. října] od téhož p. Jakuba na tu sumu, kteréž jemu mistr Tomáš půjčil, též L k. (50). Summa partis facit VIIIIC LXIIL'/, k., vše českých. Item od p. Jakuba též XXXIII k. a IID/, gv. (38—4'/,). It. od p. Jana Zvünka z ‘penéz porybnych obzvlást X k. (10), které jsou dány p. Matějovi Řepíkovi. It. v sobotu po Všech Sv. [2. listopadu] od p. Ondřeje Tatka úroku svatohavelského HI, k. XV. (3—45). It. v pondělí před sv. Linhartem [4. listopadu] od p. Martina Smila na místě pánuov úřednikuov šestipanských L k.; jest na to cedule řezaná (50). It. v úterý před sv. Linhartem [5. listopadu] od p. Martina Smila z úřadu špitálského za předešlý rok L k. (50). It. v pátek před sv. Martinem [8. listopadu] od starších Żiduov L k. (50). It. v sobotu pfed sv. Martinem [9. listopadu] od pánuov üredníkuov mostskÿch rozdielné Il!/,© k. (250). 159 It. na den sv. Martina [11. listopadu] od p. Linharta z Hrádku l'/,©; jest na to cedule řezaná (150). It. v sobotu pied sv. Alzbétü [16. listopadu] od pánuov úředníkuov most- ských L k. (50). It. v pondělí před sv. Lucii [9. prosince] od p. Jakuba Fikara z Vratu na tu sumu, kteréž jemu mistr Tomáš půjčil, sto zlatých uh., učiní za ně LXXV k. (75). It. v úterý před sv. Lucií [10. prosince] od p. mistra Tomáše LX k. (60); it. od téhož mistra Tomáše XII k. XL gr. VI d (12—40—6). It. v sobotu po sv. Lucii [14. prosince] do rady dáno sto k. gr. č. od p. Zajímače; p. Jindři- chovi dáno z nich sto zl.uh. a p. Šimon z Tiš- ňova, tehdáž purgmistrský úřad drže, přijal k sobé XXV k. (100). Summa partis facit VIIIC LXXXXIIII'/, k. 11"/, d., vše českých. L. MVC XXXIX. It. ve čtvrtek před sv. Fab. a Šebestianem [16 ledna] od úředníka přerovského sto k; jest na to cedule jemu dána (100). It. v úterý po sv. Matěji [25. ún.] od pp. berníkuov a od p. Duchka Dvorského XXV k. (25). It. v so- botu před nedělí, jenž slove Oculi [8. břez.], od p. Lva JMti üroku poluletního svatohavel- ského LXXXVII'/, k. (87—30). It. téhoZ dne od Duchka bradyfe z Koińskóho trhu, podle smlávy ucinénépro jeho dlvh, XV k. (15). It. 'v pátek před Smrtedlnou nedélí [21. brez.] od Orteglové podle rozsudku soudu komorního o ty dédiny v Ovenéi, CLXVI k. XL gr. (166— 40). Příjem při času sv. Jiří 1. ete. XXXVIIII V pátek po sv. Stanislavu [9. kv.] od p. Ondř. Tatka z K. jistiny, co jest dlužen byl, 1!4€ k.; list jemu vrácen (150). It. od téhož úroku poluletního z těch peněz III, k. XV gr. (3—45). Summa partis V€ XLVII k. LV gr., vie českých. It. v pondělí o Křížových dnech [12. kv ] od p. Jana Zvünka penéz porybnych 1!/C]. (150). It. v úterý, též o Kř. dnech [12. kv.) 

Strana 160
160 od Živnůstky za vinici, kteréž kladl za p. Ji- říka Ježíška, a již peněz posledních L k. (50). It. v pátek po Božím vstoupení [16. kv.] od mistra Jeronyma z Hrobčice peněz puojčených V“ k. (50); it. téhož dne od p. Pavla Severina peněz přerovských IIP/„C k. VIII k. gr. (359); it. téhož dne od p. Zig- munda Frejskuta penéz od posudného 1!/,€ k. (150). It. v ńtery pied sv. Duchem [20. kv.] od p. Jana Zvinka z porybného XXV k. It. v litery svatoduśni [27. kv.] od Duchka Dvor- ského peněz z berně, které k sobě přijímal, XX k. a XVII gr. (20—17). It. v pátek před sv. Trojicí [30. kv.] od p. Jiffka Minciie z Varty peněz z berně XX k. a XXVI gr. (20—26). It. v úterý den sv. Jan Ki. [24. čna| od mistra Tomáše VI k.; a ty peníze jsou od p. Zajímače za škody, které jsme na něm ustáli (6). It. v pondělí po sv. Petru a Pavlu od Jiříka Komedky z posudného a jiných, kteří předešlého roku na posudném seděli, LXVIII'/, k. (68—30), it tehoż dne od téhoz p. Komedky z posudneho, jakożto od novych üfedníkuov, XXXV k. (35). Summa partis MCOCLXXXIIII_s. gr. a XIII gr., vše českých. It. ve čtvrtek před sv. Prokopem [3. čce) XXX k. z rady; a ty peníze byly položeny od p. Martina z Vlkanova, náležející na dlažbu (30). It. v pondělí po sv. mistru Janu Husovi [7. čce] od Václava, písaře JMti p. Lva, LXXXVII''/, k. (87—30). It. ve čtvrtek pred sv. Petrem v vuokovách [31. čce] od p. Pelikána za vinici XXII'/, k. (22—30). It. v sobotu před sv. Vavfincem [9. srp.] od Martina Smila z Sto- ješic XXXV k. (35). It. v pondélí po sv. Vavt. [11. srp.) od p. Jiříka Mincíře z Varty peněz berničních X k. (10). Summa partis: CLXXXV k. č. Vydání a splácení summy jistinné léta etc. XXXVII pti éasu sv. Havla. Najprv Janovi z Drhonic dal jsem na jistinu jeho dílu L k. v pátek po sv. Brikci [16. list.], a týž Jan udělal kvitanci na sto k., E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: neb druhých L k. ty jest přijal od p. Petra soukeníka (50). It. v středu před sv. Ondř. [28. list.] starším cechmistróm sladovnickým, Václavovi Šetulkovi a Janovi Fišlovi bakaláři jistiny XXX k.; list hlavní vrátili (30). Vydání na jistinu při času sv. Jiří léta etc. XXXVIII: V úterý před sv. Stanislavem [7. kv.] paní Kateřině z Borovnice jistiny LXXV k., a jest vrácen hlavní list na CC k. a na XXV k. (75). It. p. Častolarovi jistiny tisíc k. a list vrácen na touž sumu (1000). Summa partis IMCLV k., vše českých. Vydání na jistinu při času sv. Havla etc. XXXVIII: V úterý před sv. Divišem [8. říj.] Kli- mentovi Walterovi, manželu Salomeny Trubské, na jejím místě vedle dobré vuole, kterouž jest od ní maje na to ukázal, L k. jistiny ; dal na to kvitanci (50). It. v čtvrtek před sv. Šimo- nem a Judü [24. ríjn.] p. Ludvíkovi z Gut- Stejna na ten list, kterýž svědčí na I'/,M k. č. jistiny, V€ k. €; a jest list vrácen a jiný na tísíc k. č. udělán (500). It. v pondělí před sv. Lucii sirotkôm Kostomlatskÿm II€ k. à. jistiny; jest zápis při dskách, kterýž byl uči- něn na zboží Přerovském, ten jest propuštěn dne svrchupsaného (200). 1539: It. ve čtvrtek před sv. Fab. a Šeb. [16. led.] Klimentovi Walterovi, který má dceru Anny Trubské, sto k. č. jistiny; list hlavní vrátil s dobrou volí na sumu II“ a V k. č. (100). It. v sobotu před Smrtedlnü nedélí [22. břez.] p. Zigmundovi Oudréskému, na místé p. Ludvika z Guttstejna, na ten list, kteryZ má na tisíc k. č., I'/,C k. 6.; a tyż p. Zigmund udólal na to kvitan- ci, a týž list při sv. Jiří má býti obnoven (150.) Summa partis facit IM- k. gr. č. Vydání při času sv. Jiří léta etc. XXXIX: V pátek po Božím vstoupení [16. kv.] p. Jindřichovi Škopkovi sumy jistinné VI!/,C k. a VIII k. č.; list svědčil na VD/, k. a na XXXV k. č. A jest prve dáno XXVII k. č., 

Strana 161
Pierov (1537—1538). ty peníze p. Diviš Bošinský z Božejova k ruce JMti p. z Pernštejna jest přijal a pán také jest za to rukojmě, že list hlavní o Suchých (dnech najprve příštích od téhož p. Jindřicha Škopka má vrácen býti (658). 1t. téhoZ dne Dorotě, někdy Václava Pikarta dceři, jistiny sto k. č.; bral je manžel její; list vrácen i zkažen (100). It. v pátek den sv. Arnolfa [18. éce] Lidmile Kosteékové jejího dílu ji- stiny XXV k. č.; list vrácen (25). It. v sobotu před sv. Sixtem [2. srp.] z rozkázání p. purg- mistra a pánuov dáno Viktorinovi z Klatov X k. č., kteréž někdy otec jeho podlé jiných kupcuov k pilné potřebě do Uher puojčil (10). Summa partis VIII'/, k. XLIII gr., vie č. Vydání peněz obecních přijatých na spla- cení úrokuov léta etc. XXXVII: Ve čtvrtek před sv. Martinem [8. list.] Janovi Kopáčovi, písaři p. Dubeckého, na sto k. a XXV k. č. jistiny üroku poluletního | svatohavelského VI k. a XV gr. č.; jest na to kvitancí (6—15). It. v pondělí po sv. Martinu [12. list.] Mikulášovi Talavaškovi na VC k. jistiny úroku ročního L k. č.; jest na to kvi- tancí (50). It. téhož dne osadním od sv. Mi- kuláše V k. gr. úroka poluletního na jistinu I'/, k. &; jest na to kvitancí (5). It. v úterý po sv. Brikcí [20. list.] p. Janovi Chocholovi na místě pánuov osadních sv. Havla na jistinu IIC k. č. úroku poluletního svatohav. X k. č.; jest na to kvitancí (10). It. v středu před sv. Kateřinů [21. list.] Duchkovi Dvorskému na místě všeho cechu řeznického na jistinu IIIC k. úroku poluletního svatohav. VIIII k.; jest na to kvitancí od něho na místě tćhoż cechu (9). It. v pondělí před sv. Ondř. [26. list.] Janovi Rokyckému na jistinu sto k. úroku po- luletního V k.; jest na to kvitanci (5). It. ve čtvrtek před sv. Barbora [29. listop.] pani Anně z Lungvic na jistinu sto k. gr. úroku poluletního svatohav. V k.; jest na to kvitancí (5). It. téhoz dne Duchkovi Cejkovi na místé pánuo osadních Tajnských na jistinu IIC k. úroku polul. X k.; jest na to kvitancí [10]. Archiv Český XXVIII. 161 Summa partis facit C k. XV gr., vše č. It. v sobotu před sv. Barború [1. pros.] p. m. Tomášovi, aby položil ke dskám sirotkóm nebožtíka Kostomlatského úroku polul. svato- havel. X k. (10). Léta etc. XXXVIII. It. tu středu před Hromnicemi [30. led.] Zigmundovi Frejskutovi a Martinovi Farkašovi na místě sirotkuov nebožtíka Jana vážného, jakožto poručníkóm, úroku polul. svatohav. XXII'/, k, a VIIII gr. č.; jest na to dána kvitancí (22—39). It. v pátek po sv. Matěji [1. bř.] p. purkrabí najvyššímu p. z Wartm- berka na sumu jistinnü VIIIC k. roku svato- hav. XL k.; prijal je Mojžíš; jest na to kvi- tancí dána (40). Vydání na úroky při času sv. Jiří léta etc. svrchupsaného: V úterý před sv. Stanislavem [7. kv.] si- rotkóm paní Anny ze Chcebuze z Kostomlat, při dskách na sumu IIS k. úroku svatojiř. X k.; jest kvitování při dskách (10); it. p. Janovi z Nedvězí na jistinu IIC k. üroku svatojir. X k.; jest na to kvitanci (10). It. p. Castolarovi üroku svatojif. polul. XL k.; jest list vyvazen a vrácen (40). It. úředníkóm sv. Havla úroku polul. svatojit. X k. na jistinu IIC k.; jest na to kvitanof. Summa partis facit CXLII!/, k. a VIIII gr. č. It. Janovi Kopáéovi üroku svatojit. VI k. a XV gr. č.; jest na to kvitanci (6—15). It. v středu den sv. Žofie [15. kv.] p. Matě- jovi Myslíkovi úroku svatojiř. polul. XXXII'/, k. (32—30). It. téhoz dne Janovi Rokyckému úroku polul. svatojiř. V k. Mně v vydání ne- počítá se více neZ XLV gr, neb IIII k. a XV gr. jsou jemu vyraženy v berni. It. ve čtvrtek po sv. Žofii [16. kv.] paní Anně Albové z Lungvic na sumu sto k. úroku svatojif. V k.; jest na to kvitanci (5). It. pani Kateřině z Borovnice úroku polul. III k. XLV gr. &.; bral je Vokaty [Zid], list hlavni mam (3—45). It. úředníkóm od M. Boží na lúži na jistinu VC k. ńroku svatojif. XXk.; jest na to 21 

Strana 162
162 kvitancí (20). It. Duchkovi Dvorskému na místě pánuo starších řezníkuo na jistinu III? k. úroku svatojif. VIIII k.; jest na to kvitancí (9). It. Dorotě, sirotku neb. Václava Pikarta, na jistinu sto k. úroku svatojif. V k.; na to kvitancí dána (5). It. v sobotu před sv. Žofií [11. kv.] p. Janovi z Chvojna na sumu tisíc k. gr. úroku svatojiř. L k.; jest na to kvitancí (50). It. v úterý před sv. Urbanem [21. kv.] p. m. Tomášovi na sumu IIIIC k. ároku svatojif. XV k.; kvitanci má dáti (15). It. p. Matéjovi Reptkovi na místě paní Anny z Liboslavě úroku svatojiř. X k.; jest na to kvitancí (10). Summa partis facit CLVH k. a XV gr. č. It. v pondělí po Božím vstoupení [3. čvna] Zigmundovi Frajskutovi na místé osadních sv. Mikuláše úroku svatojiř. V k.; jest na to kvi- tancí (5). It. v sobotu den sv. Víta [15. évna] p. Martinovi Farkašovi a Petríkovi na místé pánuov osadních M. Boží pfed Tynem na sumu jistinnû II k üroku svatojif. X k. (10). It. najv. p. purkrabí Pražskému v pátek před sv. Janem Ki. (21. čvna] na sumu XVIC k. m. úroku svatojift. XL k. &.; jest na to kvitancí (40). It. ve čtvrtek den sv. Prokopa Karyasovi Pekkovi z Klatov na sumu jistinnû VC k. è. úroku svatojiř. XXV k.; jest na to kv. (25). It. v sobotu v den sv. mistra Jana Husi [6. čce] sirotkóm neb. Jana z Drhonic, starého vážného, úroku svatojiř. XVII, k. VIIII gr. č.; jest na to kv. (17—39). It. v úterý před sv. Markétů [9. čce] p. Vilémovi Kamejtskému z sumy IIP/,M k. úroku svatojiř. polul. LXXXVII'/, k.; jest na to kvit. (87—30). It. v středu den sv. Havla [16. října] Janovi Sladkému na misté p. Jana Škopka, kterýž ukázal list hlavní na VIC a LXXXX k. &, na sumu jistinnou pozuostalou VI'/,C a XIII k. gr. č. úroku z nich XXXIII k. IMIP, gr. &; jest na to kv. (33—4!/,). Summa partis facit COX VIII k. XIII, gr. &. Vydání úrokuov při času sv. Havla I. etc. XXXVIII: V pondělí den sv. Jedenácte tisíc panen E. XIV. Zprávy o statcích venkovských 2 archivu města Prahy: Karyasovi Pekkovi z Klatov na sumu VC k. č. üroku sv. hav. XXV k.; jest na to kv. (25). It. p. Ludvíkovi z Guttstejna z sumy 1'/,M üroku sv. hav. polul. LX k. ; byl list na sumu I'/„M a tak jiný list jest udělán na tisíc k. č., a kvitanci není žádná, poněvadž list jest vrácen (60), It. *) po sv. Sim. a Jud. [28. říj.] paní Anně z Lungvic na sumu sto k. úroku sv. hav. V k., jest na to kv. (5). It. téhož dne p. Matéjovi Myslikovi z Hyršova ároku sv. hav. polul. XXXID! ,, k.; jest na to kvit (32—30). It. v pátek den Všech Sv. [1. list.] Jiříkovi Koníkovi na místě osad- ních M. Boží na lúži úroku sv. hav. XX k.; jest kv. na to (20). It. Janovi Chvojenskému téhož dne úroku sv. hav. L; k.; jest na to kv. (50). It. Václavovi Perníčkovi a Janovi Fišlovi na místě osadních sv. Haštala na sumu VCk. üroku sv. hav. polul. XX k.; kv. na to (20). It. p.. Matéjovi Repíkovi na místé paní Anny z Liboslavé üroku sv. hav. od p. Jaua Zvunka na místě mém dáno X k.; jest na to kv. (10). It. v pondélí pred sv. Linhartem [4. list.] Janovi Kopáčovi úroku sv. hav. VI k. XV gr.; jest na to kv. (6—15). Summa partis faeit COXXVIII'/, k. a XV gr. č. It. v pondělí před sv. Linhartem [4. list.] Duchkovi Dvorskému na místě pánuov starších rezuíkuov üroku sv. hav. VIIII k.; jest na to kv. (9). It. v üterf pred sv. Linh. [5. list.] Janovi Rokyckému üroku sv. hav. V k.; jest na to kv. (5). It. v sttedu den sv. Linh. [0. list.] Janovi Chocholovi na místě pánuo osad- ních sv. Havla úroku sv. liav. X k.; jest kv, na to (10). It. téhož dne p. Janovi Jeníčkovi pergmistru z tisíce k. č. úroku polul. sv. hav. XXX k. (30). It. v pátek před sv. Martinem [8. list.1 sirotkóm Kostomlatskÿm pani Anny ze Chcebuze üroku sv. hav. X k.; kvitancí pri dskách (10). It. v úterý po sv. Mart. [12. list.] Zigmundovi Freiskutovi na místě osadních sv. Mikuláše úroku sv. hav. V k. (5). It. Dorotě, sirotku V. Pikharta, ároku sv. hav. V k.; jest - *) Udáni dne v témdui zde omylem vynecháno. 

Strana 163
Přerov (1538—1539). na to kv. (5). It. v pondělí po sv. Ondř. [2. pros.] p. Mart. Farkašovi na místě pánuov osadních M. Boží před Týnem úroku sv. hav. X k.; jest na to kv. (10). It. v úterý před sv. Lucii [10. pros.] p. mistru Tomášovi na místě p. Václava Mandelíka üroku sv. hav. X k. (10). It. ve čtvrtek před sv. Lucií [12. pros.] Miku- lášovi Talavaškovi úroku ročního L k. (syn jeho je přijímal); jest na to kv. (50). Summa partis facit CXLIIII k. &. It. p. Jindfichovi Skopkovi zpraven jest ürok sv. hav. na místé mém od p. Jakuba likara z Vratu XXXIII k. a Ir, gr. &; však proto já v příjem jsem je položil, jako bych je přijal. Jest ua to kvitancí od p. Jana Sladkého na místě téhož p. Jindř. Škopka. Act. ut. supra (33—4'/,). Lóta etc. XXXVIIII: Ve čtvrtek před Hromnicemi [39. led.] Mojžíšovi Židu z poručení a na místě najv. p. purgkrabie Pražského JMti úroku sv. hav. polul. XL k. č. (40), it. ve čtvrtek před Kvétnü ned. [27. bi.] Klimentovi Walterovi, manzelu Salomeny Trubské, z 1'/,€ k. pozuostalého úroku za půldruhého léta XIIII'/, k. (14—30). Vydání na úroky při času sv. Jiří léta ut supra: Ve čtvrtek den sv. Stanislava [8. kv] JMti p. Ludvíkovi z Guttnštejna úroku sv. jiř. z tisíce k. XL k.; kv. na to (40). It. v pátek po sv. Stan. [9. kv.] p. Zigm. Smi- Fickému úroku sv. jif. z V€ k. XXV k.; jest na to kv. (25). It. téhož dne paní Anně z Lungvie V k.; jest na to kv. (5). Summa partis CLVII k. a XXXIIII'/, gr. č. It. v úterý o Křížových dnech [13. kv.] Janovi z Nedvězí úroku X k.; jest na to kv. (10). It. v stiedu též o Kř. dnech Janovi Ko- páčovi VI k. XV gr.; jest na to kv. [6—15]. It. téhoz dne osadním sv. Ha&tala z VC k. roku sv. jit. polul. XX k.; jest na to kv. (20). It. v pátek po Božím vstoupení [16 kv.] 163 XX k.; jest na to kv. (20). It. téhož dne paní Anně z Liboslavě úroku sv. jiř. X k.; jest na to kv. (10). It. téhož dne p. Matějovi Myslí- kovi üroku sv. jit. XXXII'/, k.; na to kv. (32—30). It. v sobotu po BoZfm vstoup. [17. kv.] Janovi Chocholovi na místě pánuov osadních sv. Havla úroku sv. jiř. X k.; jest na to kv. (10). It. v úterý před sv. Duchem [20. kv.] Janovi Chvojenskému üroku sv. Jit. L k.; na to kv. (50). It. Janovi, někdy hospodáři z domu p. Slavaty, téhoz dne üroku sv. jif. V k.; na to kv. (5). It. v pondělí sv. Dušní [26. kv.] Duchkovi Dvorskému na místé pánuov starších reznikuov úroku sv. jir. VIIII k.; jest na to kv. (9). It. ve étvrtek po sv. Duse [29. kv.] p. m. Tomášovi na místě p. Václava Maude- líka úroku sv. jiř. X k.; jest na to kv. (10). Summa partis CLXXXII k. a XLV gr. It. téhož dne témuž p. mistru na místě paní Markéty z Chróstu XIII'/, k.; jest kv. (13—30). It. téhož dne témuž samému p. mistru úroku sv. jiř. XV k. (15). It. téhož dne Dorotě, někdy Václava Pikarta dceři, úroku sv. jit. V k. gr.; jest kv. (5). It. v pondélí po D. Téle [9. června] p. Jindřichovi Škopkovi üroku sv. jif. XXXII'/, k. XXII'/, gr.; jest na to kv. (32—52/, 1). It. v stiedu pied sv. Vítem [11. června] Karyasovi z Klatov úroku sv. jiř. XXV k.; nato kvit. (25). It. v pon- dělí po sv. m. Janovi Husovi [7. čce] zpraveno p. Janovi Jenitkovi úroku sv. jif. XXX k.; XV k. gr. jest vyraženo za p. Samuele a XV k. jest mu dáno; na to není kvitancí, přizná se (15). It. v pondělí po sv. Vavř. [11. srp.] osadním sv. Mikuláse üroku sv. jit. V k. (5). It. v středu po Na nebe vzetí P. M. (20. srp.] p. z Wartmberka JMti na místě sirotkuov někdy Martina z Moušvic úroku sv. jit. XL k.; jest na to kv. (40). Summa partis CII k. XXII, gr. Vydání na potřeby případné při času sv. Havla léta etc. XXXVII. Najprv Janovi Dětskému z Liboslavě mar- úředníkóm od M. Boží na lúži úroku sv. jiř. | šálku v úterý před sv. Mart. [6. list.] na jeho 21* 

Strana 164
164 službu za puol léta ostatního léta etc. 37 do- dáno VII!/, k. č.; dal na to kv. (7— 30). It. ve čtvrtek před sv. Kateřinou [22. list.] p. Ši- monovi z Tišňova na úřad purgmistrovsky XV k. (15). Léta etc. XXXVIII: U Veliký étvrtek [18. dub.] kuchmistru královskému z poruéení p. purgmistra a pánuov VI fl. uh. koláče, že Její kr. Mti P. Bůh syna dáti ráčil; a poslu tomu, kteraj s tou novinou na Přerov ku pánóm, kteříž tam na ten čas byli, poslán byl, XXIIII gr. (4—54). Při času sv. Jiří a potom léta svrchu- psaného. It. p. Jiříkovi Komedkovi na úřad purg- mistrovský v středu den sv. Stanislava [8. kv.] XV k. [15]. Summa partis XLII k. XXIIII gr. č. It. p. Václavovi Sovovi z Liboslavě v pátek po sv. Stan. [10.kv.] na úřad purgmistrský XV k. (15). It. v úterý o Kříž. dnech [28. kv.] z vuole p. purgmistra a pánuov Janovi Kolskému o vy- pisu nálezuov mezi pány Staroméstskymi a Novo- městskými a Pikarty XXXV gr. (35). It. ve čtvrtek před sv. Petr. a Pavl. [27. čvna] z rozkazu p. purgmistra a pánuov Janovi Králi z Hoštky XXVII k. č. peněz pfipovédénych po neb. Kno- flíčkovi na domě [nevypsáno] a Mikulášovi Rau- Sovi o sv. Jiří po tomto za něho dáno býti má XXIII k.; jest na to kvitancí dána (27). It. v pondělí před Navšt. P. M. [1. čce] z roz- kázání p. purgmistra a pánuov Dorotě Zig- mundové krajčové vdově peněz gruntovních sirotčích z zboží Přerovského jí náležitých V k.; jest kvitancí v radé (5). It. v pondélí pred sv. Petrem v vokovách [29. čce] p. Ja- novi Srnovi VIIII k. po Havlovi služebníku na vypravení Kaniekého ete. s povolenim p. purgm. a pánuov. Páni Novoméstátí mají jemu dáti tolikéž (9). It. v středu před sv. Václavem přijal jsem sobě na úřad purgmistrský za dva měsíce XXX k. (30). *) *) Dle tohoto údaje jest spisovatelem těchto účtů skutečně Václav Jaroš z Kapí Hory, který dle kniby E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: kontraktni ć. 2111. due 9. srpna objevuje se po Vác- lavovi Duhovi z Castrova purkmistrem (fol. 225): dne 1. října následoval po něm Jakub Fikar z Vratu. Summa partis LXXXVIY, k. V gr. € Při času sv. Havla XXXVIII: V sobotu před sv. Sim. a Judá [26. ríj.] učetl jsem se s p. Janem Maršálkem za službu jeho, takže XV k. vyzdvihl od p. pergmistra, kteréž byly položeny od Pelikána za vinici, a já jsem jemu dodal X k., takže jemu za ten rok, ktery jemu vyjiti mó pii sv. Klimentu příštím, jest zaplaceno (25). It. v sobotu po Všech Sv. [2. pros.] za škody vynaložené k úřadu a ke dskám od p. Bustéhradského p. Zigmundovi Oudrčskému jeho smlúvou na místě téhož p. Buśstehradskóho IIII'/, k. a III gr. (4—34). It. v středu po sv. Martinu [13. listop.] z rozkázání p. purgmistra, toho času p. Šimona Třeštíka z Hyršova, dvěma mlynářóm přespolním z Mělníka a z Berúna, že na jezy vycházeli vedle jiných II k. (2). It. v pondělí před sv. Lucií [9. pros.] ke dskám od propuštění zápisu paní Anny ze Chce- buze a sirotkuov Kostomlatských, kterýž jsou měli na panství Přerovském, II k. a IIII gr. (2—4). It. v pondělí před Múdrostí boží [16. pros.] mistru Jeronymovi z Hrobčice X k., kteróż p. purgmistr a páni jemu připověděli dáti do roka gorgeltů (10). It. v sobotu po sv. Lucii [14. pros.] p. Šimon z Tišnova přijal k sobě z těch sta k. gr. od p. Zajímače, drže úřad purgmistrský, XXV k. na počet (25). Summa partis facit LXVIII'/, k. VIII gr. č. Léta etc. XXXIX: V pátek před Hromnicemi [31. ledna] z poručení p. purgm. a pánuov půjčeno Zig- mundovi Rohovi X k. a jest na to od ného (10). It. ve čtvrtek před nedělí třetí postu, jenz slove Oculi [6. bi.], Janovi Studenev- skómu z Libošína podlé trhu a koupení spra- vedlnosti, kterouž měl na lidech v Zahradách na Újezdě sto k.; kvitancí na to (100). It. v pondělí před Vtělením P. Krista [24. bi.] Ja- 

Strana 165
Prerov (1537— 1539). novi Kanickému po druhé na vypraveni do Mo- ravy na potřebu společnú s piny Novomóst- skými XV k. Páni Novoměstští též obzvlášt jemu mají dáti XV k. (15). It. v pátek před Kvétná nedélí [28. br.] p. Václavovi Samue- lovi z Hrádku podlé té smlúvy za dva koně, kdež za to jemu mělo dáno býti XL k., ostatních XX, a přijal je maršálek. Jest na to kvitancí (20). It. v sobotu pred Kvétnü ned. (29. bř.] p. Janovi Studeněvskému podlé trhu a koupení té spravedlnosti na Újezdě, ač před časem na žádost jeho jest dáno s povolením p. pwrg- mistra a pánuov L k., jest na to kvitancí (50). It. téhož dne z vuole p. purgmistra a pánuov písařóm (do kanceláří dolejší na pargamen II k. (2). Summa partis facit CLXXXXVII k. €. Při času sv. Jiří léta ete. XXXIX: Ve čtvrtek den sv. Filipa a Jak. [1. kv.] Janovi Kanickému, když do Znojma jel o Še- stáka, X k. Páni Nov. Pr. tolikéž jemu dali X k. (10). It. v středu před sv. Duchem [21. kv.] p. Václavovi Sovovi za úřad purgmistrský XV k. (15). It. v pondělí Svatodušní [26. kv.] p. kan- cléři JMti po mistru Tomášovi za majestát L k. (50) a do kanceláří od téhož majestátu II k. (2). It. v úterý Svatodušní [27. kv.| p. Janovi Stu- denévskému posledních peněz podlé trhu teho a koupení té spravedlnosti, kterúž měl na Újezdě na lidech a na zahradě CXXV k. (125). It. v středu před sv. Vítem [11. čvna] na úřad purgmistrský dáno- mně XV k. (15). It. v středu po sv. Janu Kf. [25. čvna) po m. Tomášovi ke dskám škod za Dorotu a druhého sirotka pro ten soud, který jsme s nimi měli při soudu zemském, XXIII k. (23). It. v pon- dělí po sv. m. Janovi Husovi [7. čce] svrchu- psané Dorotě prosouzených před soudem zem- ským sto k.; jest na to kvitancí pod pečetí a na svědomí (100). It. téhož dne Janovi Dětskému maršálku na jeho službu za tři čtvrti leta XVIII k. XLV gr., jest na to od něho kvitancí (18—4b). Summa partis IIL'/„© VIII'/, k. a XV gr. č. 165 It. v pátek den sv. Arnolfa [18. čce] puoj- &eno pánóm (üredníkóm &estipanskym na Zeii XV k. (15). [t. téhož dne Janovi, písaři šesti- panskému, za Mikuláše Rauše z těch peněz, kteréž jemu od Jana Krále z Hoštky jsou odevzdány, VIIID/, k., a jemu Mikulášovi ob- zvlášt XIIP/, k. (23). It. v sobotu po sv. Petru v vokovách [2. srp.] p. Šimonovi z Tiš- nova na dlažbu V k. (5). It. v sobotu před sv. Vavř. [9. srp.] z poručení p. purgm. a pá- nuov dáno na místě mém Pavlovi Marvanovi od p. Martina Smila podlé té smlúvy, kteráž jest o puohon učiněna byla o úroky, které se pravil míti po sirotku nebožtíka Jiříka Šra- movitého, XXXV k. (35). Summa partis LXXVIII k. č. Tento počet svrchupsaný z příjmu a vy- dání od léta tisícého pětistého třidcátého sed- mého až do leta 1539 stal sě jest od urozeného vladyky pana Václava Jaroše z Kapí Hory před p. purgmistrem, toho času p. Janem Je- níčkem, a radou toho roku a před pány staré rady, kteří sou seděli na úřadě konšelském lete. XXXVII a XXXVIII, a před některými staršími obecními v radě. Kterýžto počet všemi pány jmenovanými jest přijat i schválen i na místě vší obce, a z takové práce jemu p. Václavovi jest poděkování jednomyslné učiněno a též také od mistra Tomáše z Javořice kan- cléře počet nížepsaný jest přijat. Stalo se léta 1539 v středu po slavném hodu Nanebe- vzetí P. Marie. Suma přijmu 5363 k. 38 gr. 2!/, d. Suma vydání 5362 k. 117/, gr., zuostává 57 gr. 5, d. Tento počet nížepsaný ku prvnímu při- náležitý činěn jest od m. Tomáše z Javořice, toho času kancléře, před týmiž všemi pány téhož léta a na týž den, ut supra, v radě. Příjem léta MV“ XXXVIII: Najprvé při Suchých dnech letničních [12.— 15. června] p. Václav Duha z Castrova a p. Ladislav Humpolec z Prostiboře přijali jsú na místě p. purgmistra a pánuov z komory 

Strana 166
166 JKrMti XIIC k., kterázto suma byla ujisténa této obci na ungeltě v Tajně. It. týž p. La- dislav H. a m. Tomáš přijali jsú na místě p. purgm. a pp. peněz půjčených od p. Wolfa z Guttštejna puoldruhého tisíce k. č.; list na to s poluletím a úroku ročního z pěti set k. č. toliko XL k. č. It. při času Nalezení sv. Štěp. [3. srp.] m. Tomáš přijal od JMti p. Adama Lva úroku svatojiř. minulého LXXXVIU/, k. Vydání léta 1538: Najprv pii Suchych dnech letničních [12.—15. června] p. Václav Duha a p. Ladislav Humpolec na místě p. purgm. a pp. vydali jsú těch XII k. z komory p. Vilémovi Kamajt- skému na tu sumu, kterúž jest měl za touto obcí. It. při témž času m. Tomáš při přítvm- nosti p. Ladislava H. vydal jest témuž p. Vi- lémovi Kamajtskému IIIC k. è. na zlaté. It. za téhož p. Viléma Kamajtského dán list p. Zikmundovi Smiiickómu od obce na pět set k. č. do sv. Jiří svědčící. It. za téhož pana Kamajtského druhý list dán od obce p. Jindřichovi Hasistejuskému na tisíc k. a místo toho jiný udělán p. Janovi Jeníčkovi, neb on toho listu svrchupsaného propůjčil jest obci. It. m. Tomáš dal při sv. Václavě [28. září] na místě p. purgm. a pp. za téhož p. Viléma Kamajtského p. Jindřichovi Hasištejn- skómu LIC LXXV k. ¢.; a tak témuž p. Ka- majtskému suma jeho, totizto půl čtvrta tisíce k. č. s vyraZením üroka XXV k., od obce této zúplna vydána a zaplacena. Na to kvitanci. A list vrácen. It. půjčeno p. Jakubovi Fikarovi z Vratu TIC k. č. do sv. Havla, na to dva listy rukú téhož p. Jakuba psaní. It. v sobotu den sv. m. Jana. Husi [6. čce| m. Tomáš dal poruć- níkóm sirotkuov někdy Jana z Drhonic III'/, k. a III k. List vrácen. It. v üterf po sv. Vavr. (13. srp.] m. To- más dal poslóm do Lince pro Vranovského XXXII k. II gr. è; registra na to rukü Hoška služebníka psaná. It. podruhé do Lince až do Benesova pred sv. Havlem Ik. XLI gr. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: V d. It. v sobotu před sv. Jiljím [31. srpna] m. Tomáš dal p. Václavovi z Kapí Hory XLVIU/, k. na groších českých širokých. It. v pátek před Pov. sv. kříže [13. září] témuž p. Václavovi sto k. na zlatě, kteréž jest on m. Tomáš vzal od p. Jakuba z Vratu na jistinu svrchupsanú. It. na cestu do Vídně XXVI k. III gr. a III d. č. It. při sv. Havle [16. říj.] úroku svatojiř. paní Markétě z Chrastu X1I1'/, k.; it. Anežce z Milhostic XV k.. It. p. Václa- vovi z Kapí Hory v pátek před sv. Martinem [8. list.] XII k. XL gr. VI d. Těmito dluhy p. purgmistr a páni Star. M. Pr. osobám níže položeným jsú povinni: Najprv osadním sv. Mikuláse I'/,€ k. č.; platí se jim “z nich úroku poluletniho toliko V k.; mají na to list. It. osadním sv. Havla IIC k.; platí se jim z nich celý úrok, mají na to list. It. osadním M. Bozí na lüzi VC k.; platí se jim z nich úroku poluletního toliko XX k., mají na to list. It. sirotkuom Kordovým CLXXV k.; platí se jim toliko puol úroku. It. Anné Albové z Lungvic s poručníky sto k. s celým úrokem; mají na to list. It. Kateřině Čelechovcové z Dubu IIIC k. s celým úrokem ; má na to list. It. Janovi z Chvojna tisíc k.; platí se z nich celý úrok, má na to list. It. Ma- tejovi Myslikovi z Hyrsova VI'/,© k.; plati se z nich celý úrok; má na to list s dobrú volí. It. m. Tomášovi z Javořice III k.; platí se z nich úroku ročního toliko XXX k. č. It. Mikulášovi Talavaškovi pět set k.; platí se z nich celý úrok; má na to list. It. do cechu sladovnického sto k. bez úroku při sv. Jiří. Puojčeno léta ete. XXXIIII. It. osadním Tajn- ským IIC k. s celým úrokem. It. najv. p. pur- krabí Pražskému VIIIE k.; platí se z nich celý úrok. It. Janovi, hospodáři někdy z Slavatova domu, sto k. s úrokem celým. It. pánóm řez- níkóm III€ k.; platí se z nich úroku ročního XVIII k. It. Janovi Kopáčovi z Dražova CXXY k. s celým úrokem. It. Janovi z Ned- vězí IIC k. s celým úrokem. It. Janovi Běšínovi a Anně mm. jeho II k. s úrokem celým. It. 

Strana 167
Prerov— Prezletice. Karyasovi z Klatov Věk., úrok z nich celý; a ty jsou léta etc. XXXVII díny na místě berně a založeny a vypůjčeny při času sv. Václava léta, ut supra. It. osadním sv. Haštala VC k.; platí se z nich úroku ročního toliko XL k.; mají na to list fer. II. ante Stanislai [6. kvet.] 1538. It. p. Janovi Jeníékovi tisíc k.-gr.; platí se z nich úroku ročního toliko LX k. gr. It. p. Ludvíkovi z Guttnštejna tisíc k. gr., úroku z nich roč- ního toliko LXXX k.; kterýžto list jest jemu obnoven, neb první svědčil na I'M k., léta ut supra. It. v středu před Božím vstüpenim [29. kv.] léta etc. 38. paní Markéta z Chrastu půjčila na celý úrok CCLXX k. It. téhož dne p. Václav Mandelík půjčil též na celý úrok CC k. gr. č. It. m. Jeronymovi z Hrobčice VC k., má z toho platu ročního na lidech v Sázeném XL k. podlé ujištění listovního. It. při sv. Havle má se dáti p. Zigmundovi Smiřickému VC k. gr. č. (Sbírka listin I. č. 1108.) Přestavlky (snad u Kouřimě), 1534, 17. listopadu. Smlúva učiněna jest — o trh a podíl mezi stranami, mezi Ríhú a Vondráčkem a Šimkem a Mikšem bratiími vlastními a Markétú mateří jich a Lidü sestrü též jich o grunt v Přestavlcích, a to taková: Ze Rieha, bratr jich vlastní nejmladší, koupil ten grunt a statek v Přestavlcích od svr- chujmenovaných bratří a sestry a mateře za LXXX kop m., a z těch — svého dílu sobě vyrazil XIII[ kop m. — Stalo se outerý na sv. Martina 1. MVC XXXIIII. (Rukop. €. 2155 f. 192.) Přeštice. 1483, 20. listopadu. My starší obecní Star. M. Pr. vyznáváme, kterak opatrní Jan Bielý od čápuov a Bohuslav Veliký súkenník, spolu- starší, vysláni jsúc k prosbě a žádosti Doroty Zdimirové oc, [vyznali], že duom, vinici od 167 Thomáška kramáře kúpenú, dvuor v Prešticích od královy milosti daný i jiný statek všecken otkazuje Jifíkovi, synu svému —. Actum feria V. post. Elisabeth. (Rukop. é. 2119 f. X 8.) Prezletice, ves u Drandysa n. L. 1. 1352. — Item Pesoldus cum alitra (?) pistor publicavit, quod emit hereditatem dictam Przessletis erga relictam Hofrichteri, videlicet Frenclinum et heredes suos. Hans de Benescav interdixit pro III'/, s. gr. (Rukop. c. 987 f. 5.) 2. 1356. — Habardus pannicida emit curiam in Prsesletiez cum sex s. gr. annui census et aliis omnibus pertinenciis apud Ny- - klinum dictum Rotleb. (Rukop. 6. 987 f. 188.) 3. 1464, 24. listopadu. Ve jméno bozie amen. Já Thuoma z Pfezletic, syn někdy Pe- truov řečeného Beška, vyznávám — Ze — právo to mé všecko, kteréž mi koli po již psaném otci mém nebo po komkoli jiném pří- slušie v již psaných Přezleticích, dal jsem dobrovolně a vzdal — Kateřině sestře mé, Petrově řečeného Čuch manželce; tak však, aby psaná sestra má Petře mateři VIII k. gr. a Janovi řečenému Viola, bratru, V k. gr. vy- dala —. Actum sabbato ante Andree. (Rukop. č. 2119 f. N 15.) 4. 1503, 23. března. Duchek plätenik, súsed [Novom.] a Kateřina, vdova Martinova, svědčili: Jest nám to dobře svědomo, když se ženil Jakub, syn Martina Halamy, a pojímal dceru rychtářovu z Přezletic, i mluvil takto rychtář: Ze chci věděti, kde chceš mé dietě vésti a chci sám na svuoj náklad u sebe svadbu udělati. Přijďte, s kým ráčíte, chci rád všecky poctivě uctiti. Odpověděl Martin Halama: Prosím, aby mi nebylo to k lehkosti, že chci já sám u sebe doma svadbu synu svému učiniti na svuoj náklad, neb nemám než toho jediného. — Jakub kolář, Pruoša, Závěta, súsedé, Matěj rychtář z Brázdima, Jakub z Píezletic, Václav Rybníček z Přez- letic svědčili: Když jsme byli při smlúvách v Přezleticích, tehdy před jinými věcmi mluvil 

Strana 168
168 jest Martin Halama k rychtářovi, předkládaje a žádaje přátelstvie a mezi jinů řečí takto pověděl: Že Jakub syn muoj má svých sto kop po prvnie ženě, a já dán jemu krám masný k jeho živnosti, aby také ty po své dceři statečku svého udělil. Potom když bylo již mezi smlúvami, otázku udělal rychtář přez- letický, kde by chtěl jeho dietě vésti, a kde by je mél nalézti, v podruží-li čili jinde. Od- pověděl Martin Halama: že sem já synu svému kúpil duom. Act. fer. V. ante Annunc. M. V. a. 1503. (Rukop. č. 1046 fol. 22.) Příbram. 1. 1506. — Petr Háj, purkrabie na Pří- brami. (Rukop. č. 1046 f. 34.) 2. 1516, 14. října. Jakož purgmistr a konšelé města Příbramě dali sú do vězení Maruše a podlé toho vinili jsú téhož Maruše z toho, že týž Maruše jest jim Příbramským po- hrůžky činil, že se bude nad nimi, buď to ohněm, neb jakž kolivěk mstíti chce (!); k tomu že jest ten den od lidí vidín za těmi stodolami, z kterýchž tu hned po dvá hodinü ohen jest vyšel ; též že jest s nějakým bezouchým v městě na rynku a v frejunk loupeZ uéinil a pastyri jednomu sukné vzíti pomáhal a nad to Ze, sa od nich nékdy prvé ctí a vierü zavázán, po své cti jest nesel a jim se nestavél. A na to sú ukázali svědomí, žádajíc p. purgmistra a rady, aby jim na něho, jakožto na psance a podezřelého člověka právo pustiti ráčili. Proti tomu on Maruse mluvil, Ze toho všeho času, v ktery se Skoda Príbramskym stala, byl zde v Praze v domu p. Hasistajnského a Ze je odtud nikam nechodil, táhna se na nékterá svédomí. Tu p. purgmistr a rada — takto o tom vypovídají: Poněvadž z svědkuov Pří- bramských to se nalézá, že on Maruše jim Příbramským jest pohrůžky činil, že se nad nimi ohněm i jináč mstíti chce, též také že jest na něho právem útrpným vyznáno, že by při zlodějství tu v Příbrami byl ijeho pomáhal, a na tom ten jisty bezuchy jest umiel a svû E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: duší zapečetil; a po těch pohrůžkách od něho jim Příbramským učiněných oheň jest v městě vyšel a škoda se jim stala, a k tomu jsa ctí a vierú od nich prvé pro jinů věc zavázán, tomu jest dosti neučinil a se nestavél: i z těch příčin páni na něho, jakožto na psance a po- dezřelého a který se nad svú ctí zapomenul, právo jim Příbramským pouštějí. Act. a. MV XVI, fer. III. ante Galli. (Rukop. č. 1128 III f. E 26.) 3. 1526, 11. října Petr Háj, purkrabie města Příbramě, a Jan Strnad, měštané téhož mésta Pf., seznali se na místé té všie osady, že jsú přijali X k. č. z úřadu šestipanského nebožků Bendovou kšaftem svým k témuž jich záduší odkázaných —. Act. fer. V. post Dionisii a. XXVI. (Rukop. č. 534 III f. 95.) Přílepy Walé v okresu Ünho&tském (Vy- roba kamence). 1. 1418, 16. listopadu. Nos magister ci- vium, consules et scabini Maioris Civ. Prag. recognoscimus, quod in causa dissensionis — inter partes infrascriptas videlicet Nicolaum rimer ex una et Albertum Berkowiez, hospitem pretoris Nove Civ. Prag., pro parte Agnetis uxo- ris sue, cognate olim Cunadi de Colonia, et Cu- nam, Nicolai Slavik conthoralem —, cognatam olim Dorothee, relicte Thomlini frenificis, parte ex altera — racione fontis, de quo alumen fit seu bulitur, siti prope villam Przilepp, auditis prius certis nostre civitatis iuratis, — quod antelapsum temporis predictus Nicolaus rimer omuium, qui in ipso fonte alumnis partem ha- buerunt generalem, fecit connotacionem, qui interfuerunt presentes, et signanter iudex in Przilep, Dipoldus sellator, et plures alii ibidem; Nicolaus rimer — ipsis suis consortibus, alias gwerky dietis, de omnibus expositis per eum fecit racionem, sic quod sibi in sedecim s. gr. remanserunt debitorie obligati. Quam quidem pecuniam dictus Nicolaus sibi persolvi petivit. Super quo Margaretha, Cunadi de Colonia relicta, ac pretacta Dorothea, relicta Thomlini, 

Strana 169
Příbram— Přílepy Malé. frenificis, cum una tercia, cuius nomen igno- rabant, — omni iure suo, quod ipsis in ipso fonte alumnis competebat, libere abrenuncciaverunt dicentes, se non posse habere plures impensas, quod laboraret in ipso fonte, qui vellet —. Nos vero tam suficiens et fide dignum testimonium audientes talem inter ipsas partes tulimus sentenciam sic, quod dictus Albertus Berkowecz cum uxore sua una cum predicta Cuna —. per amplius in eternum ad prefatum Nicolaum rimer — pretextu iuris, quod se ad prefatum fontem alumnis habere pretendebant, nullam penitus habere vel facere debent im- peticionem —. Actum in consilo anno d. oc decimo octavo, feria quarta, videlicet ipso die s. Othmari. (Rukop. ć. 992 f. 31.) 2. 1435, 26. září. Mistři řemesla rymer- ského vstúpivše před pány purgmistra a konšely Velikého M. Pr. do plné rady i vznesli jsú na též pány své túžiece, kterak Frána z Zejřie k častému obsielání ku právu o tu při, kteráž jest mezi nimi o dělánie alúnu z té studnice, kterúž sú oni sobě od Henzlíka, rychtáře z Přílep, kúpili, nestojí ; a to na ochuzenie a ve- likú škodu všeho jich řemesla. I svrchupsaní páni — fekli si svrchupsanym mistróm ře- mesla rymerského, aby ten alün z své stud- nice délali. Act. fer. II. ante Wenc. (Rukop. €. 81 f. 59.) 3. 1440, 11. iijna. Nicolaus Henyk fre- nifex emit pro se, Katherina conthorali sua — quartam partem fontis alumnis in Przilep, cuius alie partes sunt iudicis ibidem et cori- giatorum, pro septem s. gr. erga Johannem telatorem — ; cui prefatus Nicolaus subarravit unam s. gr. Residuum autem peccunie solvere debet, quando partem fontis laborare mediante decoccione incepit —. Actum feria III. ante Galli —. (Rukop. é. 90 f. 59) 4. 1440, 26. listopadu. Henzl, dictus iudex de Przilep, constitutus personaliter in pleno consilio Maior. Civ. Pr. — fassus est publice protestando, qualiter medietatem fontis sue alumnis site in Przilep supra fontem ve- Archiv Český XXVIII. 169 terem artifices infrascripti mechanie corigia- torum, alias rimerowe, videlicet Jacobus Czepel, Bernardus, filius Wenceslai, Petrus Parziezek, Blazko dictus Kudera, Slon Blazkony (!), Tomas Berunsky, Johannes Komin, Johannes Jadro, Wanko Roczowsky, Gallus Nicolai Nenaczal, Slawiko et Matheus Bobik, Nicolaus vero Henyk frenifex, unam guartam eiusdem fontis emerunt circa prefatum Henzl pro certa quantitatis pecunie summa —. Sed quartam partem adhuc predicti fontis idem Henzl pro se reservat, et quod sit primus adinventor predictarum foncium alumnis. Actum sabbato post festum s. Katherine. (Rukop. č. 2099 I. 492.) 5. 1440, 30. prosince. Artifices mechanie frenificum emerunt — octavam parteın in fonte alumnis in Przilep, erga Sladonem, natum Henzlini de Przilep, pro quatuor s. et decem gr. — Actum feria VI. ante Circumcisionem domini —. (Rukop. č. 90 fol. 62.) 6. 1441, 27. června. Nicolaus Hrziebikarz frenifex emit pro se, Maruska conthorali sua — ius, guod Johannes, Komin dictus, habere dinoscitur ad partem fontis alumnis in Przilep supra fontem veterem situate, erga eundem Johannem pro dimidia altera s. gr. — Actum feria tercia post Johannis B. (Rukop. 6. 90 fol. 69.) 7. 1442, 12. prosince. Prout causa verte- batur iuter Niclassium, Hrzebikarz dictum, ex una et universitatem artificii rimerie magi- strorum parte ex altera pretextu partis fontis alumnis in Przilep situati, quam dictus Niclas- sius a Johanne Komin pro certa quantitate pecunie emit et idem rimeri habere volunt, nec non et alumine ex eadem parte fontis eveniente et per eundem Niclassium arrestato, quod dicta universitas habere cupiebat, Ma. theus ab aureo luceo potens arbiter — pro- nuncciavit taliter: quod predicta universitas magistrorum iam dicte artis antedicto Niclassio pro huiusmodi parte sua fontis alumnis nec non et pro alumine de eadem parte hucusque proveniente et per eum arrestato tenetur dare 22 

Strana 170
170 IIII s. gr. — et eadem pars fontis huiusmodi eirca predictos magistros debet plenarie — permanere. Actum pleno in consilio fer. IIII. ante Lucie. (Rukop. é. 2099 f. 701.) 8. 1444, 6. srpna. Petrus Parziezek, Blazek Kudera, Jacub Czepel, Blazek Slon, Katherina, relicta Johannis Lysy, Bernassco, natus Wen- ceslai rimer, Hawel Perla, Thoma Berunsky, Nicolaus, natus Bobiconis, Nicolaus Nenaczal, Wenceslaus Manhal et Janek Jadro rymeri emerunt simul pro se et successoribus suis par- tem alumnis in Przilep situati erga Mauricium Slawik pro LXXX s. —. Actum feria quinta ipso die beati Sixti. (Rukop. &. 90 fol. 102.) 9. 1446, 9. éervna. Nicolaus Henik fre- nifex emit pro se, Katherina conthorali sua — quartam partem fontis alumnis antiqui in Przilep situsti cum medio caldari, in quo alumen coquitur, erga Witkonem de Zepow et Dorotheam conthoralem ipsius pro XI s. gr. —. Actum feria V. post Penthecostes —. (Tamtéž fol. 134.) — Nicolaus Henik frenifex emit pro se, Katherina conthorali sua — octa- vam partem fontis novi alumnis in Przilep consiti cum octava parte caldaris ad eandem octavam partem fontis pertinentis, erga Ja- cobum Holub, magistrum ceche frenificum, et omnes ceteros frenifices artis predicte pro quinque s. gr. — Actum, ut supra. (Tamtéz.) 10. 1448, 6. června. Ve jméno božie amen. Já Jakub Falknawr vyznávám tiemto listem c, Ze atkolivék oc najprve -— utinil sem a ustanovil Sigmunda, bratra mého vlast- nieho a nedielného, pravého a mocného po- ručníka Kateřiny manželky mé a Kateřiny, Barbory a Machny, dcer mých a jejích, a podle toho i všeho statku mého — zvláště studnice alinové v Pfielepiech. — Potom pak vuole má jest —, aby Kateřina manželka má s dětmi svrchupsanými ve všem statku po mně zuo stalém měla pravý a rovný diel. A jestliže by kterého z dětí mých Buoh před lety roz- umu došlých od smrti neuchoval, tehdy diel tak umrlého na jiné živé připadni —. Než E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: jestliže by pak všichni děti a dcery mé ze- mřely před lety jich rozumnými, tehdy všichni jich dielové i všecka práva a nůpadové aby šly a připadly na svrchupsaného Sigmunda bratra mého —. Datum feria V. post Boni- facii. (Rukop. č. 2119 fol. A 3.) 11. 1452, 11. října. Blazko Kudera, Pe- trus Buben et Procopius Pizda habentes si- multatem ad fontem alumnis superiorem, in Przielep positum, cum Jacobo Czepel, Petr Pa- rzizek, Nicolao Nenaczal et Wenceslao Rudnicky, Sociis suis, cum quibus non valentes sufficere et ferre impensas, ipsum fontem et alias necessi- tates spectantes, quas ipsi IIII pro se et ipsis impendentes fecerunt, resignaverunt -- por- ciones suas seu partes alumnis in dicto fonte — prefatis Jacobo Czepel, Petro Parziezek, Nicolao Nenaezal, Wenceslao Rudnicky —. Ac- tum ip pleno consilio feria 1III. ante Galli — . (Rukop. 6. 90 fol. 242.) 12. 1456, 9. prosince. Ve jméno bozie amen. Já Mikuláš uzdař, mé&ténín Star. M. Pr, — vinice mé, kterüz sem od panny Hestery, dcery Březkovy kúpil, čtvrti studnic alúnových, kterúž v prostřednie studnici mám v hutech u Přílep, item dvú čtvrtí tudiež, na něž sem XXti s. gr. Folknaurovi pójčil, s kotly tudiež, velikým a malým, kteříž jsú moji vlastní, a třie dieluov, kteréž s rymary v hořejší huti mám, — otdávám Dorotě manželce své a Václavu, Řehoři a Martě, dětem mým. — D. fer. V. post Concepc. b. Marie V. 1456. (Ru- kop. č. 2119 f. H 8.) 13. 1460, 17. března. Já Václav rimar, řečený Budnický, — Aničce manželce mé tal alúnový, kterýž u Přílep leží, mocně otkazuji. Datum die Gedrudis se LX. (Tamtéž K 9.) 14. 1463, 3. května. Já Zděnek z Štern- berka, najv. purkrabie Pražský, známo činím — že přistúpivše před mě Václav Herink z Bochova [perkmistr hor zlatích StraZitskych], Mikulás Dalekodomuov a Hanuš, zedník z Malé Strany, vznesli sú, kterak z daru božieho nu- lezli sú zbožie, uhlí kamenné, na gruntu kostela 

Strana 171
Přílepy Malé (1444—1480). Pražského v Přílepiech blíž Berúna, a že též zbožie žilami svými a slubami jde na zbożie arcibiskupstvie Praźskólo, jménem Železnů, kteréhožto já v držení jsem zá- pisném; i prosili sú mne, abych jim po- volenie své dal, aby oni mohli také na tom gruntu a zboží vsi Železné hledati a dobývat toho uhlé a cožkoli jiného P. B. tu nadělí, a že by chtěli všecko učiniti z toho, což země za právo má. Já znamenav, že to není k škodě, ale ku polepšení toho zbožie, svolil jsem a svoluji tiemto listem — aby mohli a právo měli uhlí kamenného tu v Železné bledati a dobývati a cožkoli P. B. nadělí jiného, jenž by mohlo k požitku přijíti bez škody a zmatku těch lidí v Železné. Tak však, aby mně a dě- dicóm a budúcím mým, na něž by právo mé přišlo, platili plný celý desátek všeho, což se tu nalezne; a ten desátek zpeněžiece, neb jak se mně zdáti bude, přinášeli na hrad Pražský k úředníku mému na své náklady, neb tomu, komuž bych rozkázal. To však znamenitě sobě pozuostavuje, jestli že bych já chtěl diel podle práva horního s svrchupsanými držeti aneb s nimi společně, že mi to od nich nemá za- hájeno býti —. Jenž jest dán a psán na hradé Prazském l. MOCCCLXIII, ten pátek Sv. Jana v oleji. (v Aktech konsist. Prazské U. II fol. 127, opis v archivu Musea král. C.) 15. 1465, 14. května. Petr řečený Pa- řiezek, měštěnín Většieho M. Pr., prohlédaje k hodnému a slušnému Václava, milého syna svého, ustavičnému zachování, kterýmžto v diele řemesla rimarského hotově, věrně a poslušně předepsanému otci svému slúže, živiti se jest pomohl; chtě aby netoliko dle priezni otcovské přirozené, ale nadto za svû vérnû a upéimnü práci s zachováním odplatu slušnú a příhodnú k odbytí živnosti své poctivějšie mohl od něho k sobě znáti: dal jest synu svému dva krámy rimarská blíž kotcuov staroméstskych proti ryb- nim stoliciem lezície mezi krámy Mikulásovym Nenačálkovým z jedné a Prokopovym Kosovÿm z strany druhé, item dva tale v najvyšších 171 dvú studnici alúnových u Přílep s lesem tudiež sklízeným --. Actum in consilio fer. V post Gregori oc LXV. (Rukop. à. 2141 f. 69.) 16. 1466, 21. éervna. Wenceslaus Zeleny emit pro se, Marta uxore sua — officinam aluminis, que vulgo hut dicitur, cum fontibus, caldaribus ac omnibus ad eam pertinentibus, que sita est inter officinam rymeriorum ex una et Johannis Hus parte ex altera; item laneum agri in villa Przilepy dicta, in quo predicta officina una cum fontibus est situata ; item omne ius, quod in ceteris officinis et notanter in officina rymeriorum habuerat, erga Dorotheam, uxorem Leonardi sapeniste, pro centum sexaginta s. lIII s. gr. —. Actum in pleno consilio sabbatho ante Johannis Bapt. (Rukop. 6. 2105 fol. 241.) 17. 1467, 4. listopadu. — In concordiis nupcialibus inter Mathiam et Annam dictam Rudnicka —, memorata Anna — virum suum admisit et accepit ad domum suam et ad partem, quam habebat in montibus alumnis circa villam Przilep —. Actum in pleno consilio fer. IIII. post Omnium sanctorum — oc LXVII. (Rukop. 6. 2141 f. 421.) 18. 1418, 22. srpna. Pan Martin od bab a -Řehoř mečíř seznali jsû prede pány v radé, že když byli rymaři s Hrožkem rok sobě po- ložili o huť alúnovů u nadepsaného Řehoře, mluvili jsú s týmž Hrožkem, kterak by chtěli tu huf£ vyzdvihnüti, aby také s nimi náklad učinil. A on řekl jest: že já nemohu. Ale oni řekli jsú jemu: Ale pušt neb prodaj. A on odpověděl: Nechci; než milí súsedé nakládajte a dělajte; a cožkoli naložíte na kotel nebo na jiné potřeby, kdyžkoli budu chtíti k vám přistú- piti a s vámi dělati, což se mého dielu dotýče, to já chci vám opraviti. Actum in consilio [Maioris Civ. Pr.] sabbato ante festum s. Dar- tholomei — anno oc LXXVIII°. (Tamtéž fol. 420.) 19. 1480, 8. srpna. Wenceslaus Pragensis a S. Castulo, arcium liberalium magister, emit — quartam partem fontis alumnis unius quinte 22* 

Strana 172
172 cum quarta parte caldarum pertinente ad pre- dictam quartam partem fontis alumnis, inter villam Przilepy et officinam Hrozkonis utrinque situati, apud Nicolaum Nenaczal rimarium, cuius tres partes predicti fontis ad eundem Nicolaum pertinent, pro II?/, s. gr. cum VIII/, gr. —. Actum in officio sex dominorum — feria III. ante festum s. Tiburcii. (Rukop. 6. 2106 f. 55.) 20. 1486, 6. brezna. Simon frenifex emit pro se, Anna conthorali — officinam seu fontem alumnis, vulgaliter puol thalu, cum caldaribus et aliis rebus ad eandem fontem pertinentibus erga Nicolaum Nenaczal et Katherinam uxorem eius pro decem s. gr. misn. — Actum in con- silio feria II. post Letare. (Tamtéz f. 175.) 21. 1491, 17. ledna. Šimon uzdař kúpil — puol talu pátého dielu studnice alúnové s polovicí pátého dielu kotluov i hutí k tomu talu příslušejících, ležící ve vsi Přílepiech, u mistra Václava Haštala učenie slavného Praž- ského za pět k. gr. — Actum in consilio feria II. die Anthonii. (Tamtéž fol. 290.) Přistoupim u Českého Brodu. 1. 1422, 3. července. Dorothea de Przi- stupin, relicta Dussconis, resignavit — Marga- rethe, filie sue, omne ius suum, guod sibi com- petere ibidem dinoscitur, videlicet curiam, gue vulgariter dicitur naprawa. Actum in consilio [Maioris Civ. Pr.] feria VI. ante Procopii. (Rukop. è. 2099 f. 113.) 2. 1424, 15. března. Bernardus de Przi- stupin — resignavit — famoso Petro de Hosticz, affini suo, omne ius suum sibi — ad curiam honorabilis viri domini Mainussii, presbiteri ibidem de Przistupim, plebani ecclesie in Wo- dierad, per eundem dominum Meinussium in- tuitu persone sue acquisitam ex continencia tabularum regni Bohemie aut quo modo alio competens —. Actum feria quarta dominice Invocavit. (Tamtéz f. 128.) 3. 1543, 9. května. Obec města Brodu Českého dědictví špitála svého, vsi: Krupou, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Konice, Přistoupím, Chvalovice, Březany k Ko- línu, Blín (?), Pecky, Opočnice, co tu mají, v Ratěnicích dva dvory km., jakž prvé to ve dskách secundo Daczicz I 15 na Přistupín, Venceslai Andreae A 15 registříkové plněji svědčily, opět si klade l. 1543 středu ро sv. Stanislavu. (Desky zem. větší č. 250 f. D 7.) Рыб тазу. 1453, 28. května. Ve jméno božie amen. Já Krystina vdova, někdy dobré paměti Matěje od hřebenuov manželka, spoluměštka Nov. M. Pr., ačkoli z milosti božie zdravie tělesného požívajíc s dobrú pamětí a s rozmyslem, zna- menajíci, že těchto nebezpečných a smrtedl- ných časuov každý živý člověk pod sluncem jako okamženie před smrtí bezpečen nemuož býti — toto mé poručenstvie činím a zřézuji tiemto listem; ustanovujíci poručníky a správce tohoto mého poručenstvie slovutné a opatrné muże Daniele z Tuchoraze, Jíru Majnu&kovic, Beneše Cukmanského a Bartoše z domu Sera- phinova, spoluměštany Nov. M. Pr., přátely mé zvláště milé --. Najprve oznamuji, jakož sem dckami zapsala Sigmundovi Vynkovi a Anežce, dětem dobré paměti Hynka syna mého, vnúčatuom mým, plat muoj v Tuklaciech a v Přišimasiech takovým obyčejem, kdy[by] mne pán Buoh smrti neuchoval, aby na ně ten plat připadl anebo dvě stě kop gr. dluhu na tom platu, jakož šíře dcky okazují. Potom deset kop gr. platu tudiež v Tuklaciech odkázala sem na zádušie k špitálu pod Vyšehrad na Novém M. Pr. vedle rozkázánie kšaftu a po- ručenstvie nadepsaného Matěje manžela mého, jakož pak také dckami ten plat jest zapsán a utvrzen. Dále dětem svrchupsaným syna mého přidávám a odkazuji duom s městištěm, kterýž leží v Křižalovic ulici mezi domy Petra, písaře obecného, a Mikuláše klobúčníka ; k tomu vinici, kteráž leží za Konskú branú, mezi vinicemi Loj- sovü a Šerlinkovú, po mé smrti na rovný roz- diel. Než dokud sem sama živa, mám toho platu, domu i vinice jakožto i jiného všeho 

Strana 173
Prisimasy — Prítocen. statku svého mocnü byti hospodyní a vladarkü beze všie překážky dětí svrchupsaných, ač by pak i k letuom dospělým přišly. Pakli by mi na to sáhli, aby své právo ztratili a propadli, jakož i ve dckách ta pokuta zapsána jest. A jestliže by ty děti nedojdúc let dospělých zemřely, tehda ten plat, duom i vinice i to právo, kteréž sem jim zapsala, má zase na mě spadnúti. Také jestliže by ty děti prve nežli já zemřely, a já bych je přebyla: tehdy po mé smrti poručníci svrchupsaní mají mieti plnú moc i právo ten vešken statek muoj rozdati pro milý buoh na zádušie, věrně a právě v tom učiniece, jakož já jim věřím. K tomu také jest-li by se doptali kterého mého statku po mé smrti, kterýž v tomto listu psán nenie, k němuž bych já právo jměla, bud to dckami nebo městským právem: toho všeho aby se zmocnili a s tiem učinili; pósobili i zřiedili, jakož sem jim toho svěřila nad jiné všecky lidi. Také jestliže by mne pán Buoh smrti neuchoval prve než by ty děti k letuom roz- umným přišly, aby poručníci nadepsaní je zpra- vovali i ty věci všecky, kteréž sem jim od- kázala do jich let rozumných, plnú mocí beze všie překážky. Pakli by které dietě před lety dospělými umřelo, aby diel jeho spadl na jiné živé děti zuostalé od prvnieho až do posled- nieho —. Datum anno oc LIII? sabbato in vigilia Trinitatis. (Rukop. 6. 2096 fol. S. 2.) 2. 1459, 13. srpna. Božie pomoci napřed žádajíci já Kristina vdova, manželka někdy dobré paměti Matěje od hřebenuov, spolu- měštka Nov. M. Pr., — oznamuji: jakož jsem dekami zemskými zapsala Zigmundovi, Hynkovi a Aničce, dětem dobré paměti Hynka syna mého, vnúčatém mým, dvadceti k. gr. platu ročnieho — v Tutlaciech a v Přišimasiech, a Hynkovi zvláště zapsala sem pět k. gr. a XX gr. v Strančicích. K tomu sem jim zapsala duom v Nov. M. Pr. knihami a vinici. — Item deset k. gr. platu v Tutlaciech, kteréž jsem kúpila k záduší věčnému vedle rozkázánie kšaftovnieho pana Matěje manžela mého, jakož 173 ten plat zádušní mám zapsán ve dckách zem- ských na Ondřejovi, na Filipovi a na Haš- kovi na Mikáové miesté tudieZ v Tutlaciech: ten plat mocné porüciem — na zádu&ie —. Actum feria II. ante Assumpcionem s. Marie anno oc LIX?. (Rukop. 6. 2094 f. B, 16.) 3. 1463, 12. bfezna. Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Já Jan řečený Daleký, spoluobyvatel Nov. M. Pr., — Řehákovi synu mému odkazuji a oddávám osm kop gr. a devět gr. platu a úroka ročnieho a věčného ve vsi Přišmasech na Petrovi, na Štěpánovi a na Blažkovi, tudiež v Přismasech; k tomu tridceti kop gr. dluhu na panu Matějovi z Dubče, ježto mi dlužen za dědinu —. Anno — LXIII? sabbato die s. Gregorii. (Tamtéž f. D 13) Přítočen. 1. 1354, —. Item Henricus dictus Chwok recognovit, quod bona sua in Przitochzin Jo- hanni de [Glacz], notario regis, et heredibus suis vendidit. (Rukop. &. 987 f. 19.) 9. 1367 —. Paulus de Glaez hat geleut- mert drey teyl dez erbes an dem gute czu dem Przitoczin, daz cleine erbe von dreyher kinder wegen seines bruders Johannes, dy nicht mün- dik sein, alzo bescheidenlich haben dy herren geteylt an yrem vollen rate, daz der Paul schol daz egenante güt — und dreyhondert sch. der kinder teyl, alz vorbeschriben stet, alzo daz Paul wil III€ sch. —. (Rukop. &. 987 f. 232.) 3. 1405, 22. května. (Vysazení vsi prá- vem purkrechtním.) In nomine domini amen. Cum tempus nostrum continua revolucione, proh dolor, sic labatur: necesse ergo est, quod illa, que ad perpetuam rei tendunt memoriam, Scriptis et sigillorum confirmentur testimonio. Ego igitur Habardus de Chrast, alias de Mi- nori Przietoczen, ad universorum, tam modo superstitum, quam futurorum in antea genera presentibus volo pervenire noticiam, quod cu- piens condicionem bonorum meorum et con- diciones eius dubias et vacillantes in statum 

Strana 174
174 certum et solidum reducere desiderans, iu villa mea Minori Przitoczen quinque laneos seu mansos cum areis domorum ad laneos perti- uentibus nominatos et pascua animalium com- munia, quibus antea usi sunt, ad laneos pre- dictos minime computentur: hominibus, qui dictos laneos iam colunt, tenent et possident, receptis ab eis nomine laudum sive nomine contractus emphiteotici pro quolibet laneo quatuordecim s. gr. den. prag, de voluntate et consensu serenissimi principis et domini, do- mini Wenceslai, Romanorum regis et Boemie regis, iure emphiteotico locavimus, exposuimus —; ita sane, quod de quolibet laneo incole ville predicte — «uas s. gr. bonorum dicti nu- mismatis nomine annui census solvere annis singulis debent —. Berna communis et gene- ralis, dum per Boemiam fuerit proclamata, quilibet incola de quolibet laneo nomine berne triginta duos gr. solvere, et dare tene- buntur. Ab aliis autem omnibus contribucio- nibus, laboribus, robotis et generaliter omnibus dacionum gravaminibus, quocunque vocabulo possint designari, debent esse per omnia liberi, soluti et exempti. Adiungo eciam ex prerogativa speciali, quod predicti incole et ipsorum heredes cuius cunque existant condicionis, sexus utriusque, et ipsorum successores, tam masculus quam femina, bona patrimonialia defunctis parentibus hereditarie possidere debent, omni devolucione ad me heredesque meos et successores nulla- tenus pertinente. Sed predicti incole, heredes et successores omnia bona ipsorum dare possunt cuicunque ipsorum placuerit voluntati, meo, heredum ac successorum meorum impedimento quolibet secus moto. Sique, quod absit, quis incolarum predictorum intestatus moreretur, ex tune bona ipsius in casu pueris non habitis seu mortuis ad amicum in linea consangui- neitatis propinquiorem seu propinquiores de- volvantur, iuribus nostris suprascriptis tamen salvis. Iudicio autem ego, heredes mei et succes- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Sores niei seine] in anno cum secundo iudicio, vulgariter posudek, nostris propriis expensis presidere debemus incolarum sumptibus exem- ptis et expensis: omni iure tamen in causis, culpis et appellationibus ac emendis gaudere debent velut civitas Slanensis. Salices vero, que in medio ville sunt, ipsis ad utilitatem dedi perpetiio possidendum cum prato sub villa penes humulatorium cum salicibus contra pratum existentibus. Poteritque licite quilibet illorum ante curiam suam salices plantare ad longitudinem trium ulnarum. Omnes quoque incole predicte ville, he- redes et ipsorum successores perpetui, possunt hereditates suas vendere, dare, obligare, per- mutare et ad ipsorum usus convertere iuxta libitum voluntatis ipsorum, iuribus meis et meorum successorum omnino tamen salvis. Colles, montes, promontoria, rivulos pro pas- cendis animalibus habere debent, sicut antea habuerunt, neo et meorum successorum absque damno. In quorum evidenciam et testimonii robur sigillum meum et sigillum Joannis privigni mei de Przitoczen Minori et sigillum Habardi de Nedwiedkow presentibus sunt appensa. Nos vero Jakubco iudex, Nicolaus Sspata, magister civium, Hanco Slewil, Ulricus prope portam, Symeon Hate, Gallus de Tman, Joannes Ro- kenecz, Sebco, Duchco Czurzilibal, Bohuta, Mathias Jakssonis, iurati, scabini et cives ci- vitatis Slanensis, ad peticionem utrarumque parcium sigillum nostrum maius presentibus appendimus. Date anno domini millesimo qua- dringentesimo quinto feria sexta ante Urbani. (Rukop. é. 2901 fol. 28.) 4. 1445, 20. ünora. Katherina Jarossii Cruzzer(?) arcufieis, concivis Nove Civ. Prag. — in consilio [Nove Civ. Prag.] resignavit — eidem Jarossio, marito suo, omue ius suum — super hominibus censualibus in Parva Przie- toczna —. Item Anezka virgo, sanctimonialis de monasterio s. Georgii in castro Pragensi, soror Katherine supradicte, commisit totaliter 

Strana 175
Prítočen (1405—1588). in causa sua predicto Jarossio arcufici proce- dere iudicio occasione iuris ipsius, quod sibi competit in censitis supradictis. Actum sabbato post Juliane anno oc XLV?. (Rukop. č. 2083 f. O 11) 5. 1450, 14. února. Jakož Janek z Střiebra a od ciesaře prodal jest zbožie dědičné Přie- točen Větší řečené —- urozenému panu Alšovi z Sternberga a jeho dédicóm za jistá summu peněz, jakož ve dskách zemských zapsáno jest: i nemaje čím na zemi toho zbožie panu Alšovi zpraviti, seznal sé jest —, Ze témuz Al&ovi — to jisté zbožie všiem statkem svým — zpra- vovati má —. Actum pleno in consilio sabbato ipso die B. Valentini anno sc L"* — (Tamtéz f. 1064.) 6. 1469, 7. září. Ve jméno božie amen. Já Anežka z Nedviedkova, spoluobývajície Nov. M. Pr., — odkazuji a mocně oddávám po mé smrti slóvutnému Rudolthovi z Ned- viedkova čtyři k. gr. úroku v Malém Prítoénu tudiež na Janovi Benakovic a na tom člověku tudiež v Přietočnu, kterýž. sedí na miestě Vlaskové —. Datum et actum feria V. in vigilia Nativitatis b. Marie anno — LXIX*. (Rukop. é. 2094 f. E 4.) 1. 1488, 1. února. Já Jeronym z Skuhrova a v Chodči vyznávám tímto listem obecně před všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že s dobrým rozmyslem užívaje přátelské rady prodal sem a mocí tohoto listu prodávám vostatek háje příležejícího nad Přítočnem Men- ším robotným lidem Bartoňovi Kantuorkovi a Vondráčkovi, náměstku Špichovu, a Janovi Be- náčkovi, dědicuom i budúcím jich za puol šestý kopy gr. č. rázu pražského aneb za jedenácte k. gr. m. —; s túto však znamenitú výminků: jestliže bych já svrchujmenovaný Jeronym, dědici neb budúcí moji chtěli ten háj zase míti a držeti, tehdy svrchupsaným Barthoňovi, Vondráčkovi a Janovi budem po- vinni dáti té V'/, k. gr. č. —. Na potvrzení i budúcí paměť toho já častopsaný Jeronym pečeť můú vlastní dal sem k tomuto listu při- 175 věsiti: dobrovolně, prosíce urozených panoší Záviše Sulka z Hrádku, toho času hejtmana na Karlštejně, Petra Chrašťanského z Kačice a Jana Mladotu z Solupisk, že sú také pečeti své dali jim beze škody na svědomí podle mne přivěsiti. Jenž jest dán léta 1488 ten pátek před Hromnicemi. (Rukop. č. 2901 f. 29 a Chaos č. 325 fol. 97 jako výpis in novo haereditatum homagialium.) 8. 1531, 20. ledna. Jan Pamfilus bakalár a Jan Charouz z Písnice, měštané Nov. M. Pr., majíce list mocný od purkmistra a rady téhož Nov. M. — seznali sú o kšaftu Mikuláše Cacerdy, též měštěnína Nov. M., kterýž prve před shořením desk l. 1531 v pátek den sv. Fab. a Seb. (20. ledna] ve dskách byl jest a nyní tuto v tom artykuli, coZ se statku pozem- ského odkázání dotyte, takto obnoven a vepsán jest: Item Janovi a Jarošovi, synuom též Kate- řiny a pastorkuom svým, dává a odkazuje společně dvě vsi, jmenovitě Přítočen Veliký a Malý — rybníčky, lesy — jakž je sám dskami zapsaný mám — na takový zpuosob, aby oni bratří — každého roku dávali do špitáluov chudým k sv. Bartoloměji a k sv. Alžbětě pod Slovany 15 k. gr. m. —. Pakli by oni — ty vsi prodali; tehdy aby oni neb jich potomci jinde ten vlat ukázali a zřídili, aby jim chudým nic nescházelo. (Desky zem. větší č. 1. fol. I 1.) 9. 1533, 31. března. My purgmistr a rada i všecka obec Starého M. Pr. známo činíme naším tímto listem všem obecně, kdež jej čísti neb slyšeti budou: Jakož jest poctivý kněz Viktorin, kaplan náš v špitále sv. Pavla za Poříčskou branou, dal k témuž špitálu sv. Pavla 230 kop m., a my za tu summu koupili jsme plat a lidi od urozeného vladyky pana Václava Sokola z Leskovce sc ve vsi řečené Přítočno, tak jakž toho trhu zápis ve dskách dvorských se nachází a to v sobě šíře ukazuje; že my aneb úředníci naši nynější i budoucí při témž špitálu mají a povinni budou též lidi v Přítočnu spravovati a opatrovati a potud, 

Strana 176
176 pokudž jest zapsáno a koupeno, s nich platy vybírati a nic vejše, a v nižádné jich neoby- čejné roboty aneb díla nepotahovati a naprosto jim žádné křivdy nečiniti. A my neb úředníci naši mají témuž knězi Viktorinovi každého ouroka polouletního vždy při každém sv. Jiří a sv. Havle po 5 k. po 13 gr. a po 3 den., na míšensko počítajíc, vydávati a do roka čtyřidceti slepic, pět strychův ovsa, pět kop vajec a půl čtvrté husy krmné do jeho života a smrti, buď on tu v špitále kaplanem naším neb nebuď. Pakli by pro nedostatek zdraví práce ouřadu svého vésti nemohl a líbilo se jemu při tom záduší, s svým statkem shrna se, tu život dokonati, tehdy úředlníci naši mají jej při témž špitálu pokojem, světničkou a komorou opatřiti se všemi potřebami i stravou. A když by pán Bůh jeho kněze Viktorina od smrti neuchoval, již nejsme a nebudeme povinni ani naši úředlníci nynější i budoucí toho platu jinému a jiných věcí s týchž lidí s tím při- cházejících vydávati, než na chudé lidi v špitále sv. Pavla nakládati. A jestli že by po smrti nadepsaného kněze Viktorina toho potřeba uznána byla a který toho kněz na budoucí časy při té chudině zasluhoval, jemu knězi aneb kaplanu [z] každého platu má se dáti dvě kopě m. a do roka pět slepic, jeden strych ovsa a jedna kopa vajec. Toho na svědomí a pro lepší toho jistotu i budoucí pamět pečeť menší města našeho svrchujmenovaného dali sme a rozkázali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta — 1533 v pondělí po hodu slavném Zvěstování P. Marie. (Chaos rerum memora- bilium č. 325 f. 96.) 10 1533, 13. listopadu. Martin z Vlka- nova od zlatého kříže a Zykmund Pytel, mě- štěnín Star. M. Pr., toho času úředníci špitálu sv. Pavla za branou Poříčskou, jménem svým à jménem i na mfsté purgmistra a konäeluov, rady i vší obce Star. M. Pr., přiznali se před úředníky dvorskými, že jsou slíbili věrnost a poddanost manskou nejjasn. knížeti a pánu, panu Ferdinandovi, Rímskému oc králi — JMti pánu E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: svému milostivému, i vší koruně České se všemi dědinami jich manskými v Menším Pří- točně, s polovicí vsi, s dvory kmetcími —; a to slíbili zdržeti a zachovati, jakož manům náleží, a tak sou již to léno přijali na místě krále JMti i vší koruny České od nejv. pana sudího dvorského království Českého —. Actum fer. IIII. in die Briccii A. 1533. (Tamtéž.) 11. 1533, 13. listopadu. Václav Sokol z Leskovce přiznal se před úředníky dvor- skými, že dědictví své manské a služebné, totiž v Menším Přítočně polovici vsi, dvorů kmet- cích —, jakož někdy Anna z Mirovic toho v držení a užívání byla, prodal purgkmistru, konšelům, radě i vší obci Starého M. Pr. — za sto patnáct kop gr. č. —; bez pohoršení však práva krále JMti manského. A k tomuto trhu Václav Bezdružický z Kolovrat a na Ko- šátkách, nejv. sudí dvorský sc, dal své povolení. Actum fer. IIII. in die Briccii. (Chaos rerum memorabilium é. 325 f. 97 opis ex eodem libro novo haereditatum homagialium.) 12. 1550, 19. listopadu. Bryxy, syn nékdy Jana od zlatý štiky z Menšího Města Pr., i na místě bratra svého mladšího nedílného přiznal se jest před úředníky dvorskými, že jest učinil přísahu i poddanost manskou nej- jasnějšímu knížeti a pánu, panu Ferdinandovi sc Českému králi, pánu, pánu milostivému JMti, dědicům i vší koruně České se všemi dědinami svými manskými služebnými, totiž s dílem jich, co v Menším Přítočně drzí, s dvory kmetcími, lukami, hájem, potokem —, tak jakž někdy otec jich na to léno od JMtiKr. jest přijal, a JMKr. majestátem svým toho jim vedle Jero- nyma, bratra jeho, potvrditi ráčil. A to jest slíbil svrchupsaný Brikcí zdržeti a zachovati jako dobrému manu přísluší, pokudž řád práva dvoru krále JMti imanského ukazuje. A tak jest nadepsaný Brikcí léno přijal od Hendrycha staršího z Svambergka a na Zvíkové, nejvy&- šího sudího dvorského království Českého na místě krále JMti a koruny České. Kterémuz jest na to manství léno podati ráčil. Stalo se 

Strana 177
Přítočen— Psáře. léta 1550 v středu den sv. Alžběty. (Chaos rerum memorabilium č. 325 f. 102. z kvaternu nového trhového desk dvorských fol. U. 19.) *) *) K tomu dodávám i tyto zápisy mladší: 1598, 26. ledna. Jindřich Prokop z Přítočna ohlásil se před JM nejv. panem sudím dvorským král. Českého, že by léno na statek manský, polovice vsi Menšího Pří- za příčinou vohlášení Doroty Inderfelderové položenou do jiného času odloženo. Actum fer. II. post Conver- sionis Pauli. (Chaos rerum memorabilium č. 325 f. 105 z kvaternu desk dvorských zápisného červeného f. 225.) — 1590, 23. května. Dorota Indrfelderová jakožto porućnice nad Jindřichem, synem po někdy Václavovi | Prokopovi pozůstalým, ohlásila se před JMti nejv. panem sudím dvorským království Českého, že by léno na místě téhož sirotka na statek manský, polovice vsi pána za tou příčinou, poněvadž se nález na plném soudu dvorském, nyní jminulém, mezi ní Dorotou Indrfelderovou jakož poručnicí z jedné a prokuratorem JMtiC z strany druhé stal, a to provolání JMtiC prokuratora z té příčiny, že jest táž věc na onen čas od JMtiC na soud zemský podána byla a k svému ukončení a přetržení až po- savad nepřišla, zdviženo jest, ač by ta věc na soudu zemském k svému vyřízení přišla, do jiného času od- Joženo. Stalo se ve středu po neděli Cantate 1. LXXXX. (Chaos rerum memorabilium č. 325 f. 101 z kvaternu zápisného červeného desk dvorských fol. 216.) — 1609, 30. ledna. Rudolf druhý oc. Urozenj věrný náš milý. Vědětiť milostivě dáváme, že sme z plnosti moci naší jakožto král. Český, též na poníženou a poddanou prosbu, obzvláště pak prohlídajíc k věrným a pilným službám, jak nám až posavad, tak i někdy císaři Fer- dinandovi a císaři Maxmilianovi, panu dědu a panu otci, našim nejmilejším, slavných pamětí, od statečného Ctibora Tyburciho Ždárskýho ze Zdáru na Kladnu, rady naší a hejtmana Menšího M. Pr., věrného našeho milého, činěným, témuž Ctiborovi Tyb. Žd. ze Ž. a jeho dědicům a budoucím díl manství našeho, což nám tak, jakožto králi Českému, v Menším Přítočně pod léno náleží à éehoZ nyní on Ctibor Tyb. Z. z Z., koupiv&e to podle jisté smlouvy trhové od nékdy Doroty Inder- felderové a Jindřicha Prokopa z Přítočna, měštěnínův Menšího M. Pr., za jistou summu peněz, v držení a a užívání jest — milostivé povoliti, darovati, z manství propuetiti a skrze obzvláštní relací naši aby jemu Ctiborovi Tyb. Ž. z Žd. — již oznámený díl man- ství — do desk zemských království našeho Českého za pravé a zpupné dědictví vloženo bylo, milo- tívé poručiti ráčili. | A protož tobě též milostivě po- roučeti ráčíme, aby svrchupsaný zápis na již dotčený Archiv Český XXVIII. 177 díl manství — z týchž desk dvorských vymazati a překancelovati rozkázal; nebo týž zápis již více na dále žádné moci — míti nemá —. Dán na hradě našem Pražském v pátek po památce Obrácení sv. Pavla l. 1609 oc. Rudolf Kašpar Kaplíř. Ad mandatum domini electi imperatoris proprium P. K. Dvofecky, J. Peldfimovskf. Urozenćmu Janu Jifimu ze Śvam- bergka oc. (Chaos rerum memorabilium é 326 f. 106 z kvaternu relací lvovébho f. 41. — 1609, 5. kvétna. Nejjasn. oc Rudolf druhý ráčil jest skrze relací Janovi Jiřímu z Švambergka na Ronšperce oc, radě své a nejv. sudímu dvorskýmu v království Českém, poručiti, aby zápis tento na manství JMtiC, díl v Menším Přítočně, tak jakž někdy Brykcímu, synu Jana od zlaté štiky, dsky dvorské svědčí, z desk dvorských vymazán byl, nebo že JMC z plnosti moci své, jakožto král Český, týž jmenovaný statek mansky Ctiborovi Tyburcimu Ždárskýmu z Ždáru na Kladně, radě své a hejtmanu Menšího M. Pr. — darovati ráčil, jakž relací v kva- ternu relací a poruéení JMtiC lvovém fol. 41. to ob- sahuje. Na kteroužto relací tíž zápisové z desk dvor- ských zouplna vymazáni a pfetrzeni jsou. Vyznání vsech áredníküv. Stalo se v outerej po památce Svá- tostí l. 1609. (Chaos rerum memorabilium 326 f. 102.) Přívory. 1432, 12. bfezna. Margareta, relicta olim Johannis dieti Treraz de Przewor — resignat — suum post mortem omne et totale dotalicium suum, quod habet et habere dinoscitur in Prze- wor Maioribus et Minoribus, villis, per tabulas terre proscriptum et obligatum, prout prefate tabule terre hoc idem lucidius declarant, Doro- thee, quondam relicte Laurencii, Hrzebik dicti, et Johanni, nato eiusdem Dorothee —. Actum feria IIIL dominice Invocavit. (Rukop. č. 2099 f. 310.) Psáre u Jilového. 1. 1405, 3. éervna. (E tabulis terrae.) Nico- laus Bozempach de Praga protestatus est, se teneri sexaginta s. gr. Jarkoni de Brnienek et Odoleno de Podskale Pragensi in solidum; in quo debito statim, non habens eis pecunias solvere, condescendit eis de tribus s. gr. census annui — quem habet in hereditatibus Mar- quardi de Kamenitz — in eo iure, sicut ei a Nicolao et Anna uxore eius de Praga tabule 23 

Strana 178
178 testantur, et de una s. gr. census annui — quem habet in hereditatibus Dorothee Kol- manni in Psarzich etc. — prout ei tabule testantur, et de taberna in Wrssowicz. — Act. a. MCCCOCV fer. III. ante Pentecosten. (Desky dvorské č. 15 fol. 64.) 2. 1439, 27. listopadu. (Kšaft Mikuláše Kněževeského.) Ve jméno božie amen. Já Mi- kuláš Kněževeský vyznávám a známo činím tiemto listem přede všemi, kdož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že znamenav časy nebez- pečné života svého smrti, učinil jsem kšaft —, kteréhožto kšaftu a mocí tohoto listu kšaft- nieho poručníky činím mocné a plné slovutné panoše Viléma z Talmberka, odjinud z Jap- kova, Beneše z Mokrovûs, Vaňka z Kněžmosta mého všeho jměnie movitého i nemovitého, kterakžkolivěk a kde muož jmenováno býti. A zejména a najprvé duom v Praze v Caletné ulici, poslúpnieho dědictvie mého po mých předcích, a Žiřice tvrz, s platy, s lesy, s ryb- níky i se vším příslušenstvím, což k té tvrzi od starodávna příslušie, a také tvrz Psáře a k tomu s platy i se všemi puožitky, což k té tvrzi od starodávna příslušie. A v Košieřích také dvuor i s platy se všemi, dědinnými i viničními, což k tomu dvoru z starodávna příslušie. Než list na ten plat na Kněževsi na tvrz, ten dávám Anežce služebnici své a Avovi; z kteréhožto platu má Anežka bráti sobě deset | A jestli že by pán Buoh | Anežky neuchoval nemoci a smrti, tehda Anežka | kop a Avus šest. bude moci svým přátelóm, komu se jie zdá, toho platu pět kop dáti, a druhá polovice pět kop platu aby zase spadla na již jmenované | poručníky mé. A též neuchoval-li by Buoh Ava, těch šest kop platu, kteréž sem jemu dal, mají spadnúti na poručníky mé již jme- nované. A oni těch jedenädcte kop platu majf | obraceti a vydävati budûcie časy věčně na žáky chudé, kteïizto by sé s pilnostf učili | k kněžství, kdež by ty věděli, s radú mistra Janovû Rokycanovû a knëze Janovû z Nedvoje- : vic. A o jiná o všecka jměnie má movitá i ne- E. X1V. Zprávy o statcich venkovských z archivu města Prahy: movitá, kterážto jsem již jmenovaným poruč- níkóm mocně poručil, s tiem se vším mají s radû mistra Janovû Rokycanovů a s kněze Janovú z Nedvojevic činiti z rozkázánie mého za mû dusi z té viery a tak, jakož sem sě k nim utekl v své núzi. A také listy, kteréžto mám, i práva zemská dskami zapsaná, na kterážkolivěk zbožie svědčili sú a svědčie, toho všeho zbozie mého svrchupsaného i zápisóv všech mocné poručníky jsem učinil a plné a tak, aby oni toho všeho plvě a mocně v držení byli a to držiece s tiem plnú moc i plné právo měli prodati, zastaviti i dáti, jako své vlastnie dědicstvie. Také dluby, které by byly dobrým svědomím okázány, aby byly beze všie odpov- nosti zaplaceny z mého zbožie. A zvláště maje- stát od krále Václava nebožtíka dobré paměti vydaný, kterýžto svědčí na Košieře, na Psáře a na Holubice, také toho listu a zápisu již jmenované poručníky mocna činím týmž prá- vem svrchupsaným; kterýžto majestát Sigmund Sláma vzal jest a má bez mé vuole a vyklamal jest jej tu, kdež jsem jej dal schovati, a ja- kožto jiná má zbožie již jmenovaná drží ne- právě, i jiné svrchky mnohé. A také ač jsem které zápisy nebo poručenstvie před tiemto kšaftem kdy komu činil, to všecko tiemto ksaftem a poručenstvím svým mořím a tomuto kšaftu plnú moc dávám i ohradami a svědomím řádným ohrazuji. A toho všeho na potvrzenie svú sem vlastní pečeť k tomuto listu přivěsil a také přivolal sem múdré a opatrné purgmistra a konšely města Mělnicského a statečného rytieře Jana z Tetinévsi a slovutné panose Zigmunda Mandu z Kotentic, Vaňka Duršmida z Vesce, Augustina Skalku z Lazec, Jana z Krušovic, kteréžto já sem na potvrzenie mého poru- čenstvie k tomuto listu připrosil, aby své vlastnie pečeti přivěsili. Jenž jest dán a psán na Mělníce léta od narozenie syna božieho tisí- cieho čtyřstého třidcátého devátého ten pátek před sv. Ondřejem. (Rukop. č. 992 fol. 225.) 3. 1450, 24. ledna. My Beneš z Hustieřan 

Strana 179
Psdre (1439—1547). a z Mokrovás, Vilém z Talmberga a z Jan- kova a Vanék z KnéZmosta vyzndvdme tiemto listem zjevně přede v&emi lidmi: Ze jakož Mikuláš dobré paměti Kněževeský, měštěnín Starého Města Pražského, kšaftoval jest a po- sledním svým poručenstvím dal vplně a mocně nám společně všecka zbožie svá movitá i ne- movitá, jmenovitě duom svój vlastní v Starém Městě Pražském v Caletné ulici ležící, Žiřice, tvrz svá dédiénü, s dědinami poplužnými i kmet- cími, i s jinými vesnicemi, dědinami, platy, lesy, rybníky a se všemi zvólemi i přísluš- nostmi k téz tvrzi Zificiem a k tomu zbožie z staradávna příslušnými; a podle toho tvrz Psáře, též s dědinami poplužnými i kmetcími, s platy a se všemi puožitky a poplatky, což- koli a kde neb odkudkoli k tomu zboží Psář- skému příslušie z staradávna; a k tomu dvuor poplužní v Košieřích se všemi a všelikými platy dědinnými i viničními neb jinými — tak vcele a úpluě, jakož on to měl a držal jest a jakož z staradávna příslušejí k témuž zboží Košieřskému, i také s tím majestátem slavné paměti Václavovým, krále Českého, ježto svědčí na Košieře, na Psáře a na Holubice; i jiné všecky listy, kteréžkolivěk měl jest na která- kolivěk práva a zbožie, kdežkoli a kterakkoli mohla by optána a jmenována býti a k němu obyčejem kterýmkoli příslušeti, buďto na zemi nebo v městě, po jeho předcích neboli po ženě, nápady nebo jinak kterakžkoli, kterým by to nebo kterakymkoli jménem mohlo jmenováno býti a kdež nebo na čemž by to koli záleželo —; kterýchžto všech zboží a spravedlností i práv svých týž Mikuláš Kněževeský, učiniv nás po- sledním svým poručenstvím — pravé a mocné poručníky, dal nám podle toho moc i právo ta zbožie jeho po něm zuostalá, dědická i jiná všecka, držeti a mieti, jich požívati a což só nám líbí — učiniti —, jakož ten jeho kdaft — to plngjie a šíře svědčí. Tak my Beneš, Vilém a Vaněk nadepsani, — všecka ta zbožie — a práva — Mikuláše Kněževes- kého — i s tú pří také, o kterúž sme my 179 zjedné a pan Hanuš z Kolovrat z strany druhé z rozkázanie obecného a valného sněmu všeho, královstvie Českého přátely obostranně vy- dali, kteréžto pře, oč by sě ti přátelé dělili, pan Sbyněk Zajiec z Hazmburka jest mocný a najvyšší rozdielce, ježto o tom i v listu slav- ného míru všeho králevstvie po smrti krále Al- brechtově učiněného znamenitá jest zmienka, i listové obostranní, kteréž. sme sobě obapolně my panu Hanušovi a pan Hanuš nám zdělali 8 rukojmémi na zdrženie páně Sbyňkovy Znjiecovy výpovědi pod základem tisíce kop gr. a pod ztracením té pře plnějie to okazují, dali sme i s tiem listem, jenž sě té pře do- týče, a mocí tohoto lista s dobrü a svobodnü volí naší dědicky a k věčnosti dáváme uro- zenému pánu, panu Jiříkovi z Kunštátu a z Poděbrad —; toto znamenitě přimieňujíce: že podepsaný pan Jiřík všecky ty dluhy, jimiž Mikuláš Kněževeský komužkoli byl spravedlivě povinen —, má zaplatiti sám každému. — Na potvrzenie toho my všichni Beneš, Vilém a Vaněk nadepsaní, my také podle toho mistr Jan z Rokycan a kněz Jan z Nudvojovic vuoli naši plnú k tomu ke všemu davše, ku přiznání té vuole pečeti naše vlastnie dali sme k listu tomuto přivěsiti dobrovolně. A my Zdeněk ze Šternberka a z Konopiště, najvyšší purkrabie Pražský, peéef mü prirozená, purgmistr a rada Starého Města Pražského pečeť města našeho, Matěj z Dubče, Vaněk z Vrábie a Habart z Hertemberga seděním v Chvalách pečeti také naše vlastnie k snažné prosbě nadepsa- ných Beneše, Viléma a Vaňka dali sme na svědomie věcí svrchupsaných přivěsiti k té- muito listu. JenZ jest dán leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého v sobotu nejbližší před hodem sv. Pavla obrácenie na vieru. (Tamtéž fol. 229.) 4. 1547, 5. února. (E tabulis terrae. I. Chvojence L 10.) Probošt a mistři kolleje ciesaře Karla IV., jinak Veliké kolleje, dě- dictví své ves Psáře, jak jim to od někdy krále Vladislava dáno, tak jakž dsky v Prvních 28* 

Strana 180
180 Václava z Chvojence L 10. plnéji svédéily, opět si ve dsky kladou I. 1547 v sobotu po sv. Blažeji (Desky zem. větší č. 250 fol. K 20.) Psáře pod Vyšehradem. 1. 1419. — Jira de Psarziudex. (Rukop. č. 2070 f. H 4) 2. 1462, 9. ledna. Procopius, prothono- tarius huius [Nove] civitatis, emit humuletum cum fundo, halteriis, domuncula — erga Ka- therinam Bartonkonisam, situm in Psarz circa fluvium Botiez — pro LXXXIIII s. gr. —. Act. sabbato post Epiph. d. a. LXII. (Rukop. €. 2085 f. M 12.) (V kvitanci zapsané tamtéž na listu O 2 určuje se poloha chmelnice: in Psarz sub molendino in Neosl penes fluvium Boticz.) 3. 1465, 29. srpna. Když jsú se dály ruoznice a svárové častí mezi Čechem sladov- níkem, súsedem naSím (Novom.], s nímZto Jíra z Nuos] v té při byl jest, z jedné a mezi všemi súsedy z Psář a z Nuosl z strany druhé, a to o cestu aneb stezku, kteráž jest skrze dvuor Čecha prvepsaného tu v Nuoslech, vzta- hujíci se až do Oštníkovy někdy stezky: tehdy páni [Novom.] — vypověděli, aby ta stezka — zapletena a zahrazena byla; než kdož hy jí chtěl z súsed toliko Psářských a Nuoslských jíti, aby to učinil s povolením a volí Čecha —. Act. die Decoll. s. Joh. (Rukop. 6. 2086 f. F. 9.) 4. 1478, 5. ledna. Mathias Zluticky emit humuletum 1I str. erga Simonem, antiquum iudicem de Psarz, situm ibidem in Psarz penes humuletum iam dicti Simonis et post murum civitatis, alias za Slupí. De quo humuleto debet censuare XVl gr. —. Act. in vig. Epiph. d.a. LXXVIII. Pri kterémzto trhu toho jest pfimienéno, aby ta studnice, kteráž jest při těch chmelnicích, ta aby byla společná. (Ru- kop. č. 2087 f. 0. 22.) 5. 1479, 3. srpna. Když jsú se dály mnohé ruoznice mezi Haškem, měštěnínem E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: z Star. M. Pr. a Šimonem zé Psář — o ně- jakü stezku, kterážto jest mezi chalupú téhož Šimona tu v Psářích a šranky Matěje Žlutic- kého podle jeho chmelnice, v tom pak p. purg- mistr s pány konšely i také úředníci z sklepu — tu jistú stezku opatřivše, — vypověděli: že tú stezkú Hašek — má choditi bezpečně a svobodně, dělníky také tady voditi na vinici i také hnuoj voziti —. A také témuž Šimo- novi — nižádná překážka nemá jse dieti tú Stezkü —. Act. die Invenc. s. Steph. a. LXXVIIII. (Rukp. é. 2088 f. B. 3.) 6. 1480, 19. února. My Marík Rathüzsky, v tu chvíli purgmistr, — a konšelé Nov. M. Pr. známo činíme — kterak pfedstüpili jsü před nás do rady — úředníci z špitálu pod Vyšehradem i oznámili jsú, kterak dědiny aneb pole, kteréž k témuž špitálu příslušie, jest v položení tudiež v Psářech podle Sliváka a proti hoře Foliman řečené, vysadili jsú a vy- dali — v právo purgrechtnie a v úrok roční a věčný robotným lidem: Najprve Šimonovi, rychtáři starému tu v Psářích, aby z té dě- diny platil témuž špitálu jednú do roka jednu k. gr., Valenta čtyřidceti gr., Vítková XL gr., Jíra z Nuosl XL gr., Jakub XL gr., Jan Holý jednu kopu a Vondráček s louky XX gr. — než což se dotýče platu při sv. Jiří čtyřmez- cietma gr. míš. a tolikéž o sv. Havle. Kterýžto plat příslušie na písaře najvyššieho, kterýž s pány v radě sedá, i také jestliže by kdy berně královská a zemská byla ustanovena, ten úrok i tu berni již psaní úředníci špitálu anebo potomní jich náměstkové — mají pod- stúpiti a platiti. Item také aby nahořepsaní lidé všichni, držitelé té dědiny, anebo jeden každý z nich ten diel té dědiny, kterúž držie, mohl anebo mohli prodati a dáti člověku do- brému a zvláště tomu anebo těm, ktož by se súseduom, držiteluom té dědiny, líbil; ale však vždy v též právo a v týž úrok —. Také jestli- že by kterýkoli z již řečených držiteluov té dědiny nechtěl [se] srovnati s jinými, budto jestliže by jim škodu činil anebo jiné pře- 

Strana 181
Psáře (1419— 1540). kážky, ježto by ta věc na něho skutečně mohla dovedena býti: tehdy budú jej takového každého moci z sebe vyvrci a jiného dobrého člověka miesto toho přijieti —. A my purg- mistr — a konšelé dali jsme k tomuto všemu plnú vuoli a povolenie naše —. Act. sabbato ante Invocavit a. guadringentesimo octuagesimo. (Rukop. č. 2088 f. C. 1.) 7. 1489. — Petrus, molendinator de Psarz. (Rukop. č. 2089 f. M 29) — Václav, Hluš- kové zeť, koupil duom i s zahradú, s lúkú od Jana Vokřínka v Psářích za LXXX k. (Rukop. č. 2133 f. 3.) 8. 1490. — Václav Ječmík koupil cestu v Psářích v Slovákových dědinách — u Vá- clava Vršovského za 3 k. — A při tom jsú také učinili seznánie rychtář, konšelé i všecka obec ze Psář, že se jest. tak trh stal mezi svrchupsanými a Václav Ječmínek má cestu i vrata s jinými opravovati. Actum — 1490: (Tamtéž f. 5.) 9. 1492, 24. února. Jakub konvář, soused Nov. M. Pr., koupil duom s zahradú v Psá- řích od Kubce — za XXI k. — a platiti s toho má prvepsaný Jakub k obci N. M. [spatium]. Actum — sabbato die Mathie ap. 1492. (Tamtéž f. 7.) 10. 1514. — Jakub, rychtář ze Psář. (Tamtéž II. f. 50.) 11. 1518, 29. května. Matěj hřebenář, měštěnín Star. M. Pr., kúpil duom s zahradú v Psářích — od vdovy Anny konvářky Kru- pičkové za XXVII k. m. —, a má platiti z toho úroku při sv. Jiří a Havle vždy III gr. IIII d. panu mistru do kanceláře —. Actum sabbato ante Trinitatis a. XVIII*. (Tamtéz IL. f. 67.) 12. 1519. -- Barbora, vdova z Psář — přiznala se dlužna býti X k. m. — zapisuje je na zahradě své, kterúž má za Slupí vedle Mládkovy a podle Hrachovy. (Rukop. č. 2155 fol. 6.) 13. 1522, 20. listopadu. Vondřej Mastihub koupil domek s zahrádkou za Slupí v Psářích od Havla Kubcova za LVII k. gr. m. — Týž 181 Vondřej bude mieti úročiti XVI gr. m. do úřadu šestipanského —. Actum fer. V. ante Present. M. V. 1522. (Rukop. č. 2152 f. B 15.) — Vondřej z domu Holubova koupil za- hradu za Slupí od Barbory tu v Psáfích za L k. m. Actum fer. IL post Andreae eod. [1. pros.] a. (Tamtéz.) — Havel Kubcuo koupil XII záhonuo pole leżicich podle chmelnice Vondráékovy z Holubova domu tu v Psářích za XVI'/, k. m. Actum fer. III. post Concept. M. (9. pros.] (Tamtéz f. B 16) 14. 1523, 7. ledna. Dorota Junková ko- želuzka koupila zahradu v Psářiech ležící vedle pole Maruškova od Mandaleny Bártové za XXV k. m. Actum fer. 4. post Epiph. d. 1523. (Tamtéz f. B 18.) 15. 1524, 20. července. Jan Manoušek rajmar učinil frajmark domem svým — s Ma- téjem hřebenářem na zahradu jeho, kteráž jest v Psárích —. Act. fer. IIII. ante Marie Magd. 1524. (Tamtéz f. C 10.) 16. 1540, 17. dubna. (Vajsada na stráň ležící za Slupí.) My purgmistr a rada Nov. M. Pr. i na místě vší obce naší známo činíme — že — na žádost p. Šimona z Tišnova vy- sadili sme a tímto naším listem vysazujem a dáváme témuož p. Šimonovi a dědicóm i bu- dúcím jeho díl stráně ležící pod vinicí té- hož p. Šimona na gruntech, jež někdy sluly Psáře, až po cestu doluov, jenž svobodná a 'prostranná, jmenovitě XIIII loket, býti a zů- stati má; a va šíř až po rokli, tak pokudž to všecko vyměřeno, jemu p. Šimonovi dali sme a dáváme, tak aby oni jmenovaní drži- telé té stráně svobodně užívati mohli a s ní učiniti, jako s svým vlastním —. On pak p. Šimon, dědicové a budúcí jeho vedlé podvo- lení svého povinni s té stráně budou platiti jednú v rok XVI'/, gr. č. A kdež prve z vi- nice nad tou strání ležící placeno bylo k obci mě- sta našeho XXU'/, gr. č., i to již pro pohodlé chudým puštěno a dáno jest ; a tak s obého spolu on p. Šimon, dědicové a budúcí — povinni budú platiti jednú v rok, totiž při sv. Martině, 

Strana 182
182 XXXVIII gr. č. úředníkóm špitála sv. Barto- loméje —. Act. sabbato ante Georgii a. 1540. [V juxtě: L. 1541 p. purgmistr a páni vajš psanému p. Šimonovi dali vostatek té stráně, a na to jest list udělán. (Rukop. č. 2150 f. 7.) Ptié¢, ves neznámé polohy. 1492, 20. března. Najvyššie od P. Buoha všemohúcieho pomoci žádaje já Jan Kroupa — oznamuji, — že — kúpil sem lúku ve Ptýči za LXX gr. a zaplatil sem a Mach toho svě- dom, který byl v Vosilnici —. Item v Sebe- rově kúpil sem lúku u Janečka a zaplatii sem. — Item což by pozuostalo na kruntu v He- rynku u Jana syna móho po dluhu, to od- kazuji synu svému Benešovi z Měcholup a dceři své Kateřině z Jesenice na rovný diel. — Actum fer. III. ante Oculi anno — XCII*. (Rukop. č. 2094 fol. K 2.) Ptíče Vrchní. 1524, 8. srpna. (Visktorin Mécín s osad- námi svatojilskými, protože ho vytiskli v Vrch- nich Plíčích z dvoru.) V té při mezi Vikto- rinem Měčínem z jedné a Šimonem porybným a Klimentem provazníkem, úředníky kostela sv. Jiljí, z strany druhé, kdež jest je vinil z toho, že oni jemu dvuor prodavše ve Ptíčích Svrchních z toho sú jeho vytiskli, také že jest se jemu škoda znamenitá stala a jemu že sú některé věci sňaty, prose, aby smlouva čtena byla, při kteréž jeho sú nezachovali, prose v tom za opatření. Proti tomu nadepsaní úředníci — pravili, že on podle té smlouvy se ktomu neměl a jim člověčenství slíbiti nechtěl, pak poněvadž on toho podnikniiti ne- chce, oni sü svuoj dvuor opatfiti musili. Zase k tomu Měčín mluvil, že je on toho nekoupil, aby jim člověčenství sliboval, a ta smlouva to ukazuje; než že oni bez příčiny jeho odtud odtiskli. Na to pokázal svědomí.*) Zase proti 7" Svédomí zapsána jsou v rukop. c. 1047 f. A. 2. Mezi nimi svědčil Václav, rychtář ze Ptíče a Vavřinec Sahánek odtudž. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: tomu obeslani pravili, że kdoż grunt takový kupuje, by byl měštěnín nebo kdožkoli, že již se z své svobody vyvozuje, poněvadž pod pána se poddává, že má člověčenství slíbiti —. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž smlúvu s ním s Viktorinem oni Šimon a Kli- ment sú učinili a tu pečetí osady své i jiných dobrých lidí pečetmi sú stvrdili, i povinní sú úředníci — jeho Viktorina tak, jakž ta smlouva zní, zachovati, a zase on též se má k nim za- chovati, jakž ta smlouva ukazuje, a v ten dvuor jeho uvésti. A což se těch škod dotýče, „kteréž se jemu staly, poněvadž se to na lidi jich vztahuje, on ty lidi před ně sv. Jilské aby připravil a oni, jakožto páni jich, jemu od nich spravedlivé aby učinili —. Act. fer. II. ante Tiburcii a. 1524. (Rukop. č. 1129 f. 446.) Radějovice, ves' u Jílového. 1451, 27. února. Facta est amicabilis et finalis concordia — ex parte Jankonis et Wan- konis, filiorum Johannis Pelech de Radiejewicz — et Petri et Ludmille, uxoris eius, filie pre- dieti Johannis Pelech — pretextu hereditatis ibidem in Radiejewicz, que vendita est Duch- koni pro XXI s. gr. —, pro qua idem Duchko adhuc tenetur solvere XIIII s. gr.; sic vide- licet, quod Petrus Ryssak cum Ludmilla — debent pro se tollere de illa pecunia solvenda IL s. XX gr. Residuam vero totalem pecuniam Janko et Wanko, fratres antescripti, debent pro se recipere —. Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] sabbato post Mathie ap. anno — LI”. (Rukop. ć. 2084 f. D 36.) Radiéeves, ves u Žatce. 1. 1524, v září. Jan Handl, měštěnín Star. M. Pr., v Radičovsi dvůr kmetcí s po- plužím, na kterýmž seděl Klaud, s lánem dě- diny orný méně čtyř strychuov, s paloučky — kladl ve dsky Jiříkovi Fiolovi, mé&ténínu města Žatce, za čtyrmecítma kop gr. pr. (Desky zem. větší &. 1 fol. H 14.) 2. 1534, 12. února. Václav Příbram z Ja- vořice a Kliment kramář, konšelé přísežní 

Strana 183
Plíč— Radičeves. města Žatce, jsúce vysláni od purgmisira a konšel téhož města Žatce, vyznali jsú o kšaftu Pavla, syna někdy Jana Pískoře, měštěnína města Žatce; kterýžto Pavel spravedlnost svú všecku, kterúůž má po otci svém kdežkoli — zvláště na gruntích svobodných v Radičevsi, na dvoru a platu, i což k tomu přísluší, od- kázal a dal mocně Dorotě matce své, a že jest ten kšaft řádně a právě podlé obdaro- vání najjas. někdy kniežete pána p. Jiřího, krále Českého, ve dsky vložen. Stalo se léta 1534 ve čtvrtek po sv. Školastice. (Desky zem. větší č. 2 fol. F 23.) 3. 1542, 10. března. (Mezi Bohuslavem a Petrem Michalovic bratřími z jedné a úřed- níky podacího z Radičovsi z strany druhé o dědinu.) Bohuslav a Petr Michalovic, bratří vlastní, obvinili jsou před námi úředníky po- dacího .ode vsi Radičovsi, k obci naší [Žatecké] náležité, z toho, že oni dědinu jejich drži, kteráž jim po otci jejich náleží, mezi cestou Radickou a Milošickou ležící, a že jí mnohá leta užívají, nemajíce k tomu spravedlnosti žádné. Pravíce dále, že otec jejich, Jan Mi- chalovic byl jest tu dědinu koupil od Jiříka Mláděte, a to že sú prve pokázali dostatečným svědomím z poučení a rozkázání úřadu, prvé než sú o to ku právu přistoupili. A na to jejich pokázání pan purgmistr a páni s pány staršími vosmnáct záhonuov dědiny jejich, kteří také k této dědině jejich připojeny byly, jim sú pustili a ostatek jim dostatečněji pokázati rozkázali, pokudž o tom akta radná na mnoha místech ukazují. To dali čísti, což VMtem vy- psané posláno, toho se obzvláštně dokládajíce, kterak jim z úřadu na onen čas bylo připo- vědíno, že jim odpověď laskavá má býti dána. Pak mimo ta pokázání předešlá ještě to uka- zují svědomím Ctibora z Buče a Reginy man- želky jeho, při tom opáčivše svědomí předešlá Jiříka Fioly a Mikuláše Mičána. Vedle toho dostavivše svědka Mikše Holého i to doklá- dajíce, že otec jejich za života Jiříka Mláděte mnohá leta i také po smrti jeho bez překážky “musf na to obvinéni odpovidati. 183 a naříkání vždycky až do své smrti tu dědinu jest držel a jí užíval, aniž kdy od koho byl viněn, pokudž svědkové seznávají i také pokudž všem to šíře vědomo jest. Položivše při tom kšaft Jana Michalovic, otce svého, i datum jeho ku právu, jedno proto, aby ukázali, že jim ta dědina podle toho kšaftu s jiným statkem odkázaným náleží a oni se z ní dobře viniti mohou podle toho i podle předešlého pokázání: tak jakž jim to bylo od úřadu při- povědíno, žádají za milostivou a laskavou i také spravedlivou odpověd. Proti tomu od úředníkuov povědíno, že by se jim nevidělo za povinné zde při tomto právě odpovídati, poněvadž to podací a ta dědina grunt pozem- ský jest a ve dskách zapsaný, ukázavše toho registifk z desk zemských; však poněvadž sú sroceni a vidí se to úřadu súditi, již oni Předkem to oznamujíc, kterak mnoho let to podací a ta dědina též, poněvadž od něho jest, byla od nich předešlých úředníkuov bez naříkání k obci zpravována i užívána ; a oni Bohuslav a Petr bratří předešlých úředníkuo z toho nikda ne- vinili, až teprva [tyto ?] jako nejmenší sobě uhlí- davše. Na to ukázali registra podací, od tolika let to jest při obci a při tom podacím bylo. Vej: pis toho VMtem posíláme. A také že jest Jiřík Mládě, nebožtík, kšaftem svým Jiříkovi Fiolovi to podací v cele bez výminky odkázal aneb svěřil, a on je též také obci ve dsky vložil, a tomu kšaftu ani ve dsky kladení žádného jest odporu nikda nebylo. Ten kšaft dali čísti a jej ku právu položili. Co se pak svědkuov od strany ukázaných dotýče, ti kterak se srovnávají, to k rozvážení právu připouštějí; neb někteří slyšené věci od jiných svědčí. Ale aby Mládě tu dědinu otci jejích prodával a aby to od něho samého slyšeli; toho žádný nevyznává, kromě ten jeden svědek toho poněkud dotýká, ale nedostatečně, a také jeden svědek není dosti ku právu. A také ta všecka svědomí straně platnosti žádné k tomu obvinění nenesou, a jim anebo obci na škodu nejsou; ukázavše 

Strana 184
184 také svědomí některá, kteráž VMtem podle jiných posíláme, kterak ta dědina od toho po- dacího jest. A pravíce dále, kterak Ctibor otčím jejich, když ten statek držel, byl jest se také v tu dědinu vkládal; a když mu úřed- níci předešlí toho bránili a ty lidi, na které se svědomí toto vztahuje, na to vyvedli: tehdy on, slyševše od nich takovú zprávu, hned jest od toho pustil, a oni jej vždy až posavad drželi a drží. Pak, kdyby otec jejich to koupil a tak držel trhem, jakž praví, tedy by také poplatek nějaký obci dával. Ale jako trhu žádného, tak také ani toho strana nepokazují; davše čísti z knih berňových zápis poplatkuov a šosuov pořad z statkuovy po otci jejich pozůstalých, kterak, když ještě všecken ten statek sám Jan Michalovic prve i také potom Ctibor z Buče, otčím jejich, spravoval a držel, nikdy se nenalezá, aby se co z té dědiny platilo. Než mohlť jest snad otci jejich nebožtík Mládě toho příti, aby sobě tu dědinu dělal, dokud jest on živ byl a dokud sám podací ještě v své moci jměl. Ale když jest kšaftoval a o tom žádné zmínky neučinil, aby co jemu odprodal, než všecko podací bez výminky odkázal. Kteréžto odkázání bez otporu k tvrzení jest přišlo i ve dsky vloženo. Protož se již oni přes to na tu dědinu zbytečně táhnúti nemají. Jestli že sú pak jim bratřím co úřad přiříkali anebo pouštěli, vo tomť oni úředníci žádné vě- domosti nemají, aniž jim čím povinni jsou. Proti tomu strana praví, že oni mnohem více měli by jse domlúvati, kterak před tímto právem o to súditi by se nebyli povinni. Ale poněvadž sú mimo svá duověrná vedle přiříkání úřadu pokazování k tomu podáni, aby je úřed- níky z toho vinili, již tomu také musí na ten čas místo dáti. Než to k tomu praví, že sú oni prvé z toho viniti nemohli, poněvadž sú vždycky v rozepři s otčímem svým byli vo to i vo jiné, dokládaje se v tom vědomí všech. A z té příčiny v těch nevolech jejich, když se nesnadnili, tehdy úřad předešlý, aby jim příčin k nesnázem ubylo, přijali sú tu dědinu k sobě a drželi E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: tím způsobem až podnes. Pak poněvadž již smlúvu mají o všecko s očímem svým, již sú se oni teprva také na to navrátili a při úřadu toho hledali, nadějíce se, že také odtud toho dosáhnou. A potom k tomu přišlo, že i s úředníky o to činiti musí proti své vuoli i na- ději. Tu smlúvu mezi sebou a Ctiborem z Bučí, otčímem svým, dali čísti; actum její též ku právu kladúce; kterúž vypsanúů VMtem posíláme. Dále mluvíce, že úředníci toho nepokazují, aby ta dědina podací byla, neb ji za tu nikda Mládě nekladl; aniž oni také s nimi o podací činiti mají, než o dědinu svú koupenú; aniž proti kšaftu nebo dskám co mluví. Také rejstřík z desk ukázaný to v sobě má, že rokem po- zději jest kladeno, než Mládě umřel, jakž se z kšaftu nalézá. A otec jejich toho také mnoho let v držení byl prve i potom bez naříkání. Co se pak těch lidí dotýče, na které se vzta- huje svědomí od strany vedené, to k tomu praví: že sú ti lidé nikda k tomu právem nebyli připraveni, aby to vyznali o té dědině, což Tomáš Piskoř a Vít Vlachý svědčí. Též když sú mnohokrát před úřadem v obojí radě o to se domlouvali i to pokazovali: tehdy oni úředníci jsúce v radě, zejména Petr z Stranec, nikda sú jim toho neodporovali a nic tomu neříkali; až teď teprva, když úřad na ně ukázal, aby oni z toho byli viněni, tomu odporují, čemuvž prvé snad místo dali a jejich spravedlnosti vyrozuměli. Vždy žádajíce vedle průvoduov svých za opatření a za laskavt odpověd prve sobě od úřadu a obojí rady připověděnů. Tu sme my nalezli a ortelem svým vy- pověděli: Poněvadž jest Jiřík Mládě kšaftem svým dědinu podací u Radičovsi beze vší vý- hrady Jiříkovi Fioloyi odkázal a on zase městu to, též bez výminky, ve dsky vložil, čemuž jest odpovu nikda žádného nebylo ; a to se z svědkuov i také z držení nalézá, že ta dědina, o níž nesnáz jest, k tomu podacímu náleží, strana pak puovodní toho nepokázala podle práva, aby túž dědinu od toho podacího Jiřík Mládě odtrhl a otci jejich prodal; z těch pří- 

Strana 185
Radičeves (1542). čin při témž podacím v moci a správě úřed- níkuov nynějších i budúcích předse se zů- stavuje. Ale Bohuslav a Petr Michalovic nepfestavše na tomto orteli našem, odvolali se s svú pří na právo vyšší VMti. Protož co tu pravého jest, od VMtí naučení žádáme. Dán v Žatci v pondělí Rozpustilý masopustní [20. února] l. sc XLII. Tu my z plnosti práva našeho vrchního ortele — potvrzujem. Actum in consilio fer. VI. post Translationem s. Wen- ceslai 1542. (Rukop. č. 92 f. 231.) 4. 1542, 3. června. (Mezi Janem Kotvínem z jedné a Annou Jírovou z Radičovsi o půl lánu dědiny.) Jan Kotvín obvinil před námi Annu Jírovú z Radičovsi z půl lánu dědiny, kteraj mu Matúš, test jeho, za života svého dal, pravě, že ji nenáležitě drží a užívá. Žádal toho při právu, aby k tomu přidržána byla a jemu jí postoupila; ukázav na to hamfešt, kterak toho půl lánu dědiny Špitálské od města [Žatce] jest bylo, a potom ji páni pro- dali. Pak on Matúš když prodával statek syuoj v Radičovsi, že jest sobě hned při tom pro- daji toho půl lánu dědiny vymínil a od toho statku ji odtrhl. Potom živ a zdráv jsa, prvé než kšaftoval, dal jest tu dědinu jemu. Na to ukázal svědomí Jindřicha z Měcholup a Beneše z Lišan i jiných pořad, kteráž VMtem i sji- nými potřebami vypsaná posíláme, vedle toho žádaje za spravedlivé opatření. Proti tomu od Anny Jírové povědíno: že jest ona toho půl lánu zdědila podle kšaftu Matúšova s jiným statkem tu v Radičovsi, kterajž jí odkázán jest; neb k tomu statku též ta dědina náleží a kmetcí jest i zaplacena a k tomu statku kou- pena. A ona toho v držení jest mnoha let bez naříkání. A také tím kšaftem Matúš podělil jest jich, a statek veský Anně odkázal a Janovi Kotvínovi městský. Ten kšaft dala čísti a pra- vieci: Poněvadž jest Jan Kotvín tomu kšaftu místo dal a on k tvrzení přišel, ježto mimo to, což mu zejména odkázáno jest, nic více jemu nesvědčí; a také jest dávno již za své ujal vedle téhož kšaftu a jí z ničehož nevinil ; Archiv Český XXVII. 185 neb ač by mu co dal Matúš nebožtík, ale po- něvadž sobě moci pozůstavil a potom kšaftoval, to dání dobře jest zrušiti. A také o takovém dání jeden svědek svědčí, ježto sám ku právu stačiti nemuože, neb jeden svědek žádný svědek podle práva. Proti tomu Jan Kotvín praví: Pouěvadž v tom kšaftu zejména toho půl lánu se nedotýče, než statku v Radičovsi veského, ježto tato dědina nikda jest veská nebyla, než městská k špitálu náležitá: a tak nebylo mu nic tím kšaftem odjato, co mu prve dáno a proč jest měl kšaftu odporovati; nébrž ještě mu místo dává, neb mu na škodu není. Neb po- něvadž mu prvé tu dědinu dal, než jest kšaf- toval, z té příčiny také v kšaftu pominul a o ní žádné zmínky neučinil; neb psáno jest, že kdo jednou komu co dá, již toho druhému dáti nemuože. Dokládaje se v tom ortele mezi Janem Handlem a Pavlem Šedivým, žádal podle toho za spravedlivé opatření. Proti tomu od strany povčdíno: co se ortele Handlova dotýče, to jest věc rozdílná; neb Mandalena Handlová co jest dala Janovi Handlovi, dala jest bez výminky. Ale Matúš vymínil to, že sobč moci pozuostavuje k zmčnční takového dání, jakož jest změnil a kšaftoval; kterýžto kšaft k tvrzení beze vší překážky přišel. Tu sme my — vypověděli: Poněvadž Matúš z Ra- dičovsi kšaftem svým zejména statek, který při městě pod šosem měl, Janovi Kotvínovi jest odkázal a statek svuoj veský v Radicích bez výminky spolkem všecken Anně Jírové též jest odkázal; podle kteréhožto odkázání toho statku i stím půl lánem dědiny k témuž statku přikoupené ona mnohá léta bez naříkání jest v držení a užívá; a Jan Kotvín takovému kšaftu místo dal a toho všeho jí násobná léta užívati i držeti dopustil, ani dání vedle obvinění podle práva žádného jest nepokázal: z těch příčin jí Anny Jírové při tom půl lánu nechati má a jí z toho nehyndrovati na časy budúcí. Pak Jan Kotvín — odvolal se —. Dán v Žatci v pondělí po sv. Jiří [24. dubna] 1. 1542. Tu my [Staroměstští] — tohoto ortele 24 

Strana 186
186 potvrzujeme. Act. sabbato ante Trinitatis 1542. (Rukop. č. 92 f. 239.) 5. 1547. — Kdež jest Bohuslav Micha- lovic, měštěnín města Žatče, koupil dědiny ležící u vsi Radičovsi při městě Žatči a tam toho trhu zápis kniehami městskými má býti od Adama Zimy z Novosedl, měštěnína Nov. M. Pr., náležející též dědiny Adamovi již jmenovanému a dcerám jeho; i stoje osobně — p. Adam podpurcí se jest postavil a tímto zápisem staví a zpravuje Bohuslavovi z počátku psanému — vším — statkem tak: jestliže by se kdokoli na též dědiny potahoval anebo jakú překážku při nich činiti chtěl aneb učinil, aby on p. Bohuslav mohl všech škod svých na něm na Adamovi — postihati přede všemi ji- nými věřiteli. Act. sabbato post Gedrutam a. XLVII. (Rukop. č. 2218 f. 49.) Radim. 1473, 4. ledna. (Kżaft Jana 2 Tuhance). Ve jméno božie amen. Já Jan z Tuhance na- vštieven jsa od pána Boha nemocí, ale však dobré paměti a zdravého rozumu požívaje, kšaft svój a poslednie své poručenstvie řiediem, činiem, zpósobuji a dělám ze všeho statku mého movitého i nemovitého, mně skrze pána Boha všemohúcieho puojčeného a daného i ze všech věcí mých, kterýmiž vládnu aneb vlásti budu; i z toho všeho, což by kolivěk mohlo kterým jménem zvláště jmenováno býti a k tomu právo měl bych aneb mám i také jmieti budu, boje se, aby o mój statek mezi přátely mými aneb některými jinými lidmi snad svárové a róznice neznikly po smrti mé, a zvláště o ten statek, kterýž se tuto vezpod píše aneb jmenovati se bude. Item najprve sto kop gr. na Radimi, kteréž mám ve dckách zemských zapsané; it. sto kop gr. na slovutném panoši Matějovi Pecmanovi z Babic, kteréž také má a slíbil mi jest také ve dcky zemské zapsati ; it. na slovutném panoši Závišovi sto kop gr., na kteréž mám list s pečetmi visutymi u parnie Anny Štrabošky, měštky Většieho E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Města Pr. Item u tejž panie Anny pás střie- brný, koltra, prstenóv něco zlatých a III'/, sta uh. zl.; ale na tech IIT'/, st. zl. uh. mól bych s ní počet vzieti. It. toho všeho poručen- stvie činiem, řiedím a dělám mocnůú a nejvyšší poručnicí slovutnúů a poctivů vdovu paní Ka- teřinu, nevěstu mú. A tenž vešken statek svr- chupsaný tejž panie Kateřině mocně porúčiem a dávám —, ale však s dietkami jejími, vnú- čaty, na rovný diel k rozdělení —. Pakli by všech, buďto panie Kateřiny aneb všech dětí — Buoh neuchoval, tehda vešken statek po nich osaklý na slovutného panoše Štuksu bratra mého i na děti jeho plným právem aby připadl. — Stalo se v pondělí před Božím křtěním léta — LXXIII. (Rukop. č. 2080 fi K. 1.)*) *) O tom jedná též tento zápis: Slovutná a po- ctivá vdova, paní Kateřina po slovutném někdy panoši Mikulášovi z Tuhanče, předstúpivši před nás do plné rady žádala a prosila jest nás, abychom jejie dobrú vuoli, kterúž jest udělala listem svým pod čtyřmi pe- | četmi visutými též slovutné a poctivé vdově, panie Machně po slovutném někdy panoši Václavovi z Tu- hanče, nevěstě své milé, do svých kněh kázali vlo- žiti. My k žádosti a prosbé jejie to sme učinili a ten list na tu dobrú vuoli zapsati sme kdzali. Kteryżto list pořád slovo od slova píše sé: Já Kateřina z Malé Strany — vyznávám tiemto listem obecně —, že ten list hlavní na pargaméně s visutými pečetmi, kterýž slovutnýmu někdy panoši Janovi z Tuhanče, nadepsa- ného Mikuláše někdy manžela mého bratru, svědčí, dlubu spravedlivého sedmdesát kop gr. a selm k. gr. a k tomu třimezdcietma zl. ub. a z nich úrok, v němžto jistec jest Záviše z Sekyřic seděním v Běrunicích a rukojmie zaň jsú Vaněk z Črnína, Hereš Všech z Lov- čic, Mikuláš Štiepa z Štítar, Fridman z Šlibovic, Jan Čelák z Mečieře a Jiřík z Sekyřic seděním v Běru- nicích, tak a pod těmi pokutami plniti se zapsavše, jakož týž list to vše plnějie v sobě zavierá; k kte- rémužto listu dáním a listem zvláštním pod pečetí visutú najjasnějšiícho kniežete a pána, pana Vladislava, krále Českého a markrabie Moravského sc, pána mého milostivého, i také kšaftem již psaného Jana z Tu- hanče — právo mám řádné: dala sem dobrovolně i s tiemto také listem a dáním královským již dotče- ným a mocí listu tohoto s mú plnú a svobodnů dobrú volí dávám slovutné panie Machně, vdově po slovut- ném někdy panoši Václavovi z Tuhanče, nevěstě mé 

Strana 187
Radim— milé, moc jí podle toho dávající i plné právo těmi listy výš dotčenými upomínati a dobývati i s nimi a s tiem, nač svědčie, když a což se jie líbí nebo líbiti bude, jakžto s jejím vlastním učiniti bez každých lidí po mné jakéžkoli právo k tomu mieti chtějících vše- likého odporu a překážky. Na potvrzenie i budúcie pamět toho pečeť můú vlastní přivěsiti dala sem k to- muto listu dobrovolně, prosivši urozeného pána, pana Pavla z Jentštejna a z Skal, slovutných panoší Diviše z Zahrádky a Zigmunda z Libedic, že jsú také pečeti své dali na svědomie podle mne přivěsiti k témužto listu. Jenz jest dán leta 1474. v pondélí den sv. Ti- mothea [24. ledna]. Item táž paní Kateřina — přede- psané panie Machně — odkázala jest a dala padesát kop gr. — na panu Janovi Labutovi, kteréž jest za něho dal v rukojemství — Jan z Tuhanče —. Item také odkázala jest — puol kopy gr úroka ročnieho a věčného na školu sv. Mikuláše města tohoto na dědictví svém, jmenovité na domku i na jeho městišti, kterýž jest ustaven na Újezdě mezi sladovnú Vondřeje Přibince z jedné a domkem Pavlové sladovníkové z strany druhé —. Stalo sě ten úterý vigilí sv. Ma- túše ap. [20. září] l. — LXXIIII. (Rukop. č. 2080 f. L. 2.) Radimovice u Prahy. 1. 1517, 7. března. Martin Vodička řez- ník kúpil dědictví od Michálka z Radimovic za II k. m. — a bude mieti dóvati '/, kopy VIII gr. pfi sv. Jiří a při sv. Havle vždy — obci Nov. M. Pr. — Actum sabbato post Translationem s. Wenceslai a. oc XVII. (Ru- kop. č. 2133 I. f. 62.) 2. 1531, 11. listopadu. Martin koupil dvuor v Radimovicich od Jana Dvořáka za D/, k. m. — Rukojmie za dobryho hospodáre Jakub z Chomutovic a Du&ek z Radimovic. Actum sabbato die Martini. (Tamtéz III. f. 41.) Radlice u Prahy. 1. 1419, 3. ledna. Klášter sv. Anny pro- dává ves Radlici Šimonovi od bílého lva. (Ru- kop. č. 993 f. 124.) Otištěno v tomto archivu IV. str. 372. 2. 1419, 6. ledna. (Consensus regius n vendicionem predictam.) Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex. Notum facimus tenore presencium uni- Radlice. 187 versis, quod cum honorabilis et religiosa prio- rissa et conventus monasterii virginum s. Anne sub regula s. Augustini Maioris Civ. Prag., devote nostre dilecte, villam ipsorum Radlicze cum agris cultis et incultis, censibus, censitis, vineis, decimis vindemialibus, robotis, silvis, rubetis, piscinis, pratis, pascuis, montibus, vallibus, redditibus, emolumentis, graciis, iu- ribus, libertatibus nec non aliis suis perti- nenciis universis, in quibuscunque consistant, et omni eo iure, prout ipse eadem bona ha- buerunt, tenuerunt et possiderunt, Symoni de albo leone, civi Maioris Civ. Pr., fideli nostro dilecto, Anne, conthorali ipsius legittime, he- redibus et successoribus ipsorum vendiderint sub certi census onere, videlicet sexaginta quinque s. gr. census in terminis iuxta litte- rarum inter ipsas confectarum, annis singulis solvendum, lucidam continenciam; de quibus sexaginta quinque s. gr. ipsi Symon, Anna, conthoralis ipsius, heredes et successores ipso- rum viginti quinque s. gr. census ab ipsis virginibus iuxta taxam in litteris ipsorum hinc inde descriptam redimere possunt; pro quibus tamen prefate virgines alium censum, videlicet viginti quinque s. gr. pro monasterio ipsorum possunt et debebunt comparare ; eademque bona prefatis coniugibus, heredibus et successoribus ipsorum in ius emphiteoticum, quod vulgariter purkrecht nunccupatur, exposuerunt et locave- runt, prout id ipsum in litteris contractus vendicionis, exposicionis et locacionis inter ipsos utrinque super hiis confectis lacius et plenius continetur. Extat igitur maiestati nostre per ipsos parte ex utraque cum humili pre- cum instancia supplicatum, quatenus ad hu- iusmodi vendicionis, exposicionis et locacionis contractum nec non reempcionis et liberacionis viginti quinque s. gr. census, ut prefertur, consensum nostrum regium adhibere graciosius dignaremur. Nos igitur huiusmodi supplicacio nibus, utpote racionabilibus, beniguius annu- entes, animo deliberato et de certa nostra sciencia ad predicte ville Radlicze cum perti- 94* 

Strana 188
188 nenciis ipsius universis vendicionis, exposi- cionis et locacionis nec non reempcionis et liberacionis huiusmodi viginti quinque s. gr. census, ut prefertur, contractum consensum nostrum regium adhibuimus et virtute presen- cium regia auctoritate Boemie graciosius ad- hibemus; decernentes et volentes expresse, quod prefati Symon, Anna, heredes et succes- sores ipsorum predictam villam Radlicze cum universis et singulis pertinenciis supradictis, in quibuscunque consistant, omni eo iure, quo sole predicte virgines huiusmodi bona habu- erunt, tenuerunt et possiderunt, et siguanter iuxta tenorem litterarum inter ipsos super hiis confectarum perpetuis temporibus babere, tenere et possidere debeant pacifice et quiete. Mandamus igitur universis et singulis regni nostri Boemie officialibus, qui nunc sunt seu pro tempore fuerint, fidelibus nostris dilectis, firmiter et districte, quatenus ipsi prefatos Symonem, Annam, conthoralem ipsius legitti- mam, heredes et successores ipsorum in pre- dictis bonis non impediant neque per quem- piam impediri permittant, quin pocius circa eadem nostro nomine manuteneant efficaciter et defendant, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint evitare. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio litte- rarum. Datum Prage anno domini millesimo CCCCXIX die VI. Januarii, regnorum nostro- rum anno Boemie LVI, Romanorum vero XLIII. Ad relacionem Johannis Bechinie subcamerarii Johannes Weilburg, decretorum doctor.*) (Tam- též fol. 125.) *) Srov. též o Radlici tuto listinu orig. v archivu kapituly sv. Vítské (XXVI, 15.) ze dne 12. ledna 1416: Noverint universi, quod ego Johannes Ruland, civis Mai. Civ. Prag., magister moncium vinearum — tenore presencium — recognosco, quod -- discretus vir Duchco, dictus Pohan, recognovit se — iusto vendicionis ti- tulo vendidisse X gr. pr. census annui et perpetui super duabus vineis, quarum una sita est in bonis dominorum de Plas inter vineas Martini Hess ex una. et Johannis Rysslawy parte ex altera, secunda vero vinea sita est in bonis sanctimonialium s. Anne ville Radliez inter vineas dicti Martini ex una et Barthossii, E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: notarii publici, parte ex altera, super qua ipse Mar- tinus predictus quinquaginta gr. census perpetui ha- bere dinoscitur, et ad eosdem quinquaginta gr. ipse Duchco aliam vineam suam — similiter obligavit — discreto viro Martino Hess, notario causarum curie archiepiscopalis Pragensis, et Barbare, conthorali sue, ementibus — pro centum gr. — Datum Prage a. d. — decimo sexto sabbato post Epiph. d. — Nejisto jest, zdali i tato druhá listina z téhož archivu (XV. 17.) ze dne 16. října 1377 Radlice u Prahy se dotýká: Nos Jaroslaus de Sternberg, Sdenko et Albertus, filii eiusdem, ibidem de Sternberg ad universorum tam presencium quam futurorum noticiam tenore presen- cium volumus devenire, quod tabernam sitam in villa nostra Radlicz Drahssoni et suis liberis sive succes- soribus vendidimus et presentibus vendimus pro tribus s. gr. monete pragensis in verum ius emphbitiuticum, vulgariter v purkrechnye prawo. De qua quidem ta- berna idem Drahsso et sui liberi sive successores solvere ac censuare debet quolibet anno duas s. in duobus terminis, videlicet in die s. Procopii unam s. et in die s. Martini iterum unam s., et mediam partem de omnibus siliginis, quocieuscunque eundem cervi- siam braxare contingerit. Et sic perpetuis annis dic- tam tabernam supranominatus Drahsso et sui liberi seu successores debet tenere et habere et omnibus aliis iuvaminibus, solucionibus, exaccionibus, grava- minibus et a quibuslibet laboribus prefatus Drahsso et sui liberi sive successores debet esse supportatus, liber ac solutus, In cuius rei testimonium et maius robur firmitatis presentem litteram eidem damus, que sigillorum nostrorum appensione extat roborata. Da- tum in Sternberg sub anno d. m. trecentesimo septua- gesimo septimo in die s. Galli. 3. 1428, 19. března. My Dorota Malov- cova, v ta doby staršie a převoryše, Katrynka Veliká, Kačna a Katruška Strnadka i vešken konvent kláštera od sv. Anny Velikého M. Pr., vyznáváme tiemto listem všem vuobec, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že znamenajíce hrozné a veliké záhuby, kteréž sú se staly vál- kami těmito opatrnému muži Šimonovi od bielého lva a Anničce manželce jeho, měšťanóm Praž- ským, na zboží jich dědičném na Radlicích, na němžto plat máme, takže všecko z kořen bylo vypáleno; a také znamenajíce veliké přetieženie platem toho jich zbožie, nechtiec, by to zbožie svrchupsaným manželóm i našemu klášteru k škodě dokonce mělo zhynúti — dobro- 

Strana 189
Radlice (1419—1517). volně a jednostajně beze všeho přinucenie a připuzenie v našem klášteře svrchupsaném před mnoho dobrými lidmi skrze ubrmany mocné a mûdré lidi, mistra Prokopa z Plzně, Petra Luda, Sdenka sviečníka a Jíru súkenníka, z obú stranúů mocně pod naší vierú a ctí i pod tú pří na ně slíbivše s svrchupsanými manžely takovúto úmluvu o ten jistý plat jsme učinili : tak že nám i našemu klášteru patnádcte kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského, polo- vici na sv. Jitie, jeźto nynie najprv prijde, a druhá polovici na sv. Havla, ježto hned potom přijde, a věrtel vína anebo kopu grošóv za ten věrtel vína svrchupsaní manželé mají platiti a věrně úročiti, a to do pěti let pořád zběhlých od dánie tono listu počítajíce; a když by těch pět Jet minulo, tehdy več bychom dále s svrchupsanými manžely vlezly nebo v jiné uhodily, tak aby šlo, ale v těch letech a po ta leta svrchupsaní manželé, dědici i jich budúcí nám i našim budúcím nic viece nebudů povinni. Na potvrzenie toho pečeti měst Pražských Velikého i Nového a slovutného Jiříka z Rudné, purkrabie hradu Pražského, k naší prosbě a k našemu seznání i svrchu- psaných manželóv, kteréž sme učinili v Starém městě Pražském v plné radě, jsú přivěšeny k to- muto listu; jenž dán leta tisícého čtyřstého a osmmezcietmého v pátek po neděli Dru- žebné (Rukop. č. 992 f. 97.) 4. 1433, 22. prosince. JeptiSky od sv. Anny stojiece osobně v plné radě Velikého Města Pr. seznali sú sě — jakož jest jim — Simon od bielého lva — listem kšaftovním *) odkázal ves řečenú Radlice — že to jsú všechno přijeli od Máře, sestry svrchupsaného Šimona —. Actum fer. III. ante Nativ. Christi anno XXXIII. (Rukop. č. 992 f. 154.) *) Tento kšaft otištěn v mých Základech starého místopisu Pražského I. str. 756. 5. 1435. — Adam cerdo et Margaretha emerunt vineam nove fundacionis sex str. — in bonis ville Radliez inter vineas Johannis Lithomierzicky ex una et Stephani sartoris 189 parte ex altera erga Johannem Holasonem pro viginti sex s. gr. (Rukop. à. 2102 f. 389.) 6. 1454, 18. kvétna. In causa dissensionis inter Krzizkonem olim de foro equorum in Nova Civ. Prag, nune vero in Rziezan mo- ranti, ex una et Margaretham, relictam Jo- hannis Lithomierzicky, parte vertente ex altera racione vinee V str. prope Radlicz inter agros priorisse et monialium conventus claustri s. Anne —, quam vineam — Krzizko a predicta priorissa — in una s. cum II'/, gr. census annui — locatam habuit per ipsum de novo plantatam. Cui Margaretha memorata contra- dicens respondit, quamvis eandem vineam ha- buit expositam, non valens autem ipsam colere nec censum — censuare, hanc vineam — Jo- hanni Lithomierzicky, marito meo, resignavit —. Domini — pronuncciaverunt mandantes Krzizkoni, ut — Margarethan — de cetero impetere non audeat —. Actum sabbato post Zophie a. LIIII. (Rukop. é. 2141 f. 134.) 1. 1454. — Wenceslaus a pueris emit vineam in bonis curie Radliez sex str. cum uno quartali cum torculari contiguo eidem si- tuatam penes Georgium dictum Psota ex una et agros eiusdem curie Radliez ex parte al- tera erga Margaretham, relictam Johannis Lithomierzicky, pro quinquaginta s. gr. minus lII s. gr. — Censuare debet monialibus ad b. Annam I s. cum II'/, gr. (Rukop. 6. 2103 fol. 50.) 8. 1457. — Blasius braseator et Anna emerunt vineam dimidium tercium str. men- sure in se habentem — sitam — in bonis curie Radlicz penes vineam Laurencii sutoris et silvas eiusdem curie — erga Mathiam Owensky et Dorotheam pro XX s. — Cen- suare debet annuatim in festo s. Galli XXV gr. monialibus ad b. Annam. (Rukop. 6. 2103 fol. 72.) 9. 1517. — Viktorin Morava emit vineam III'/, str. sitam in montibus Radliez penes Galli ex una el, Nicolai Bily parte ex altera erga Wenceslaum Kokys! pro LVIII s. — 

Strana 190
190 Idem emit vineam sitam penes Sare ex una et eiusdem Victorini parte ex altera erga Nicolaum de Ujezd pro XIX s. — Idem emit vineam II str. penes eundem Victorinum erga. Hasskonem pro XXXII s. — Idem — koupil vinici I str., kteráž leží podle téhož Moravy z jedné a Staňkovy z strany druhé z Radlic od Jakuba pivovarnika za X*/, k. (Rukop. 6. 2103 f. 243.) 10. 1508, 8. ledna. Staněk z Radlic ujal luh sobě k užitku od úředníkuov [šestipanských Nov. M. Pr.], kterýž držal Šlechta a má s toho platiti na svuoj diel I k. L gr. —. Actum sabbato post Epiphaniam a. 1508. (Rukop. €. 2133 IL. f. 18.) 11. 1534, 10. ledna. Jakož jest po ne- božtíkovi Vaňkovi Stankovu z Radlic, kterýž jest dědičný člověk — kláštera sv. Anny a po- tom jest propuštěn obci Staroměstské s sirotky a spravedlností jich tu v Radlicích, na krčmě, züstalo — jest L kop m. —. Actum sabbato post Epiphaniam 1534. (Rukop. 6. 42 f. 9.) Radonice za Karlínem. 1. 1416, 29. prosiuce. Blazco de Antiqua Boleslavia, proadvocatus tabularum terre, ex parte Martini, dicti Kniez, de Brandis et Vitus Rakonik, civis Maioris Civ. Pr., ex parte Jane de Mstieticz, potentes arbitri inter partes predictas in controversia, que vertebatur racione omnium bonorum Biethe de Radouicz, sororis predicti Martini, post se relictorum, edixerunt, — quod Jana de bonis dare debet IIT!/, s. gr. — Actum die s. Thome Cant. sc XVI. (Rukop. č. 2099 f. 28) 2. 1532, 7. září. Anna, manželka Matúše Dvořáka, osobně v radé [Nov. M. Pr.] stojéci přiznala se, jakož Svata někdy matka její učinila kšaft a statek svój, tudíž spravedlivost v Radonicích ve vsi na gruntu, poručila jí vedle Matúše manžela jejího, i tu všecku spravedlnost — dala jest — Matúšovi manželu svému. Actum sabbato ante Nativitatem Marie. (Rukop. 6. 2191 f. 188.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Radotín. 1. 1454, 16. října. Že když Šebek z Pod- skalé dával vinu z dědiny v Lahovicích Mach- kovi z Radotína, táhna se na ni po Uršile ženě své a po jejích přátelech a o tu dědinu nemohli se sami mezi sebú umluviti, tehdy — ubrmané a přátelští smluvce takto jsú mezi nimi vyřkli o tu dědinu: aby Machek z Ra- dotina — dal Šebkovi s Uršilů ženú jeho za tu dědinu na sv. Martina nynie najprv pří- štieho čtyřidceti gr. a jeden strych žita —; a již dále Šebek — vezma ty penieze i to žito viece Machka z Radotína — o tu dědinu ne- nafékati —. Actum in consilio [Nove Civ. Prag.] die s. Galli anno — LIIII". (Rukop. č. 2084 H. 17.) 2. 1507, 15. listopadu. Kostelníci zádušie sv. Petra z Radotína Václav Černohorský, Jan, Štiechuov syn, Matúš mlynář, Václav Racek přiznali jsú se jménem všie osady zádušie předepsaného, že sú přijali od Jakuba Hrácha sladovníka III!/, k. gr. &, kteréz dala k ruce věrné schovati témuž Jakubovi Hráchovi Do- rota Zirotova, áby on Hrách po smrti jejie té III'/, k. gr. č. dal k záduší předepsanému —. Actum [in consilio Nove Civ. Prag.] fer. II. post Briecii. (Rukop. č. 2091 f. F. 5.) 3. 1516, 14. června. Matěj Bohatý z Ra- dotína, úředník na místě všie osady sv. Petra v Radotíně, osobně v radě stoje přiznal se jest, že přijal od poručníkuov nebožtíka Štěpána Huncledra, ot Jana Širokého z Mirovic*) a Mikuláše Běchovského XX k. gr. m., kteréž týž nebožtík Huncledr k tomu záduší na vornát svím kSaftem ot.ázal —. Actum [in consilio Nove Urbis Pr.] sabbato ante Viti. (Rukop. 6. 2092 f. 130.) *) O tomto čte se v témže rukopise (fol. 129) tento zápis: Já Jan Siroký najstarší z Mirovic známo činím —, že jsem vyzdvihl od Jana Širokého z Mirovic, prostřednieho bratra mého, a od opatrného Mikuláše Běchovského, poručníkuov někdynny A též z Mirovic, manželky Uncledrovy, sestry mé, XXV k. gr. pr. — odkázanfch — od téz — sestry mé —. A pri tom 

Strana 191
Radonice— Radovestice. byli Jan Široký, prostřední bratr jeho, a Václav, syn panie Anny vlastní. Jenž jest dán v pondělí den sv. Floriana [4. května] l. XVCXVI. 4. 1516, 19. července. (Svědomie Petrovi mlynáři). Valentin z Radotína, úředník kněze vopata Zbraslavského, svédéil [v radé Novom.]: Mátie toho pacholíka, kterýž sedí nynie v ša- tlavě pro Petra mlynáře, přicházela ke mně dávající mi naň právo a pravieci, že jest knězi z Popovic pobral kniehy nějaké. Act. sabbato ante Magdalene a. XVI. (Rukop. č. 1046 f. 124.) Radovesice (Radovéstice) u Kolína (?) 1. 1430, 6. ledna. Já Margreta, někdy Markusova a již slovutného Jana z Ovesnich Rataj manželka, mčštka Star. M. Pr., vyzná- vám — jakož sem měla na slov. Václavovi Tluxa(!) z Dlúhodvor a na lidech jeho úročních a kmetcích v Radověšticích a v Čečevsi dva- dceti kop gr. dobrých střiebrných rázu praž- ského platu komornieho ve dskách zemských podle řádu a obyčeje zemského vloženo a za- psáno, že téhož Václava Tluxu i jeho dědice a budicie propustila sem a mocí tohoto listu z těch dvadceti kop gr. platu komornieho úplně a všie věci svobodna a prázdna věčně pro- püstiem, i také ze všech úrokuov, kteréž mi jest do sě chvíle zadržal; neb jest mi týž Václav Tluxa těch svrchupsaných dvadceti kop platu komornieho dvěma stem kop gr. penězi hotovými splatil a odkúpil —. Dále jakož jest nadepsaný Václav Tluxa kúpil u nebožce Lojsy na Obříství dvadceti kop gr. platu komornieho a mně na tom platu dvě stě a dvadceti kop pravého dluhu zapsal ve dskách zemských, že já téhož Václava i jeho dědice z toho dluhu úplně a všie věci propúštiem neb mi jest jej zaplatil v celosti penězi hotovými. A jakož mi napředpsaný Václav Tluxa má postüpiti podle úmluvy mezi námi učiněné té vsi Ra- dověštic s lidmi úročními a kmetcími se vším panstvím od sv. Jiřie najprv příštieho za tři léta plná pořád zběhlá, že já jemu mám i sli- buji zasě té vsi po těch třech letech, když 191 mi penieze podle listu hlavnieho splní, postü- piti beze všeho zmatku. Dále prosím múdrých a opatrných pánóv purgmistra a konšeluov Starého města Pražského, kteříž v ty časy budú. aby po mé smrti, ač budú dsky zemské otevřeny, vydali z sebe jednoho nebo dva z pá- nuov konšelóv s syvrchupsaným Václavem Tluxú ke dskám zemským, a ti aby jemu napřed- psáný plat komorní jménem mým z desk zem- ských podle řádu a obyčeje zemského propu- stili. A dále já Jan z Ovesních Rataj, nade- psané panie Margrety manžel, slibuji tiemto listem dobrú vierú beze všie zlé lsti s ní a za ni, že to všecko učiní a zdrží, coZ sé v tomto listu předpisuje, beze všeho přerušenie. Pakli by ona komu nadepsaný plat komorní v svém držení zavadila, aneb že bych já komu zavadil, tehdy mám to i slibuji osvoboditi i také řádně zpraviti vším svým zbožím, kteréž nynie mám aneb potom mieti budu, až do desk zemských podle řádu a obyčeje zemského beze všeho zmatku. A též z těch dvě stě a dvadceti kop gr. dluhu na Obříství mám i slibuji zpraviti; a jestliže bych měl od svrchupsané své man- želky kterékoli právo k nadepsanému platu komorniemu aneboli k tomu dluhu na Obříství, buďto zdáními, zápisy aneb kterýmkoli jiným obyčejem, že to všecko své právo vzdávám a mocně tiemto zápisem propúštiem nadepsané- mu Václavovi Tluxovi i jeho dědicóm a bu- dúcím. Tomu všemu na jistotu, což svrchu stojí, my manželé napřed jmenovaní pečeti sme své vlastnie s dobrým vědomím přivěsili k to- muto listu a pro lepšie svědectvie prosili sme müdrych a opatrných purgmistra a konšelóv St. M. Pr. a slovutných panoší Otíka z Vře- škovic, v ty časy purkrabie hradu Pražského, Ctibora z Chřenovic a Markvarta z Jenišovic, že jsú také své pečeti vlastnie přivěsili k té- muž listu. Jenž jest dán léta M°IIII© a XXX? v pátek na hod Kíténie Bozieho. (Rukop. č. 992 f. 114.) 2. 1430, 6. ledna. Já Václav Tluxa z Dlú- hodvor vyznávám tiemto listem obecně přede 

Strana 192
192 všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsem s poctivú paní Margretú, někdy Mar- kusovúů a již slovutného Jana z Ovesnich Rataj manZelkü, mé&tká St. M. Pr., takovüto smlúvu učinil o všecky platy komornie, kteréž sem jí platiti měl, i o dluhy i také o úroky mnú jí zadržené do sě chvíle, tak že sem jí ty platy komornie splatil jistů summůú peněz, učiniv jí na to list hlavní na penieze s jistými rukojmiemi. A k tomu podvolil sem sě dobro- volně a mocí tohoto listu podvoluji, Ze mam i slibuji napředpsané paní Margretě a Janovi muži jejiemu vsi své dědičné Radověštic s lidmi ûroënimi a kmetcimi i se v&im panstvím a pří- sluSenstvim hned ten den na sv. Jifie najprv příštieho mocně postúpiti, a oni mají té vsi a lidí úročních od téhož sv. Jiřie až za tři léta pořád počítajíc zběhlá v mocném držení býti, jimi vlásti, jich požívati i úroky s nich spra- vedlivě vybierati; a po těch třech letech mají mi zasě té vsi a těch lidí bez zmatku postü- piti, a jestliže by co v svém držení zavadili, to mi mají osvoboditi podle řádu zemského. A já jim na té vsi na Radověšticích i na li- dech üroénícb a kmetcích tudieZ nemám aniž budu moci v těch třech letech sám skrze sé i ni skrze své dědice a budúcie ani skrze jiná kterúkolivěk osobu, buďto duchovní neboli svéckü, ptekázeti obyčejem ižádným, ani jim v tom kterého zmatku činiti; buďto zjevně nebo tajně. Než toto jest znamenitě vymie- něno, jestliže bych napředpsaným manželóm pro svůj nedostatek nemohl peněz prvních podle listu hlavnieho, na sto kop gr. učině- ného, na sv. Havla najprv příštieho dáti a splniti: tehdy mám týmž manželóm listem svým neboli poslem měsiec dáti napřed věděti, a potom na téhož sv. Havla mám jim i jich dédicóm a budücím napředpsané vsi Rado- věštic i s lidmi úročními a kmetcími i se vším panstvím a příslušenstvím ku pravému dědictví úplně postúpiti i také ve dsky zemské podle řádu a obyčeje zemského vložiti a za- psati a zprávce řádné postaviti ten den na E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: sv. Havla aneboli dfieve, a oni mi majf zasé ten list hlavní na penieze vrátiti. Pakli bych ten den na sv. Havla napredpsanÿm manzelém té vsi Radovéstic a lidí ároéních nepostüpil a listu na zprávu nedokonal, tehdy hned potom nazajtřie po sv. Havle tíž manželé budú moci mě i rukojmie mé podle listu hlavnieho ze sta kop gr. napomínati. Tomu všému na ji- stotu pelet sem svi vlastni s dobrym vědo- mim piivésil k tomuto listu a pro lepšie svě- dectvie prosil sem opatrných pánóv purgmistra a konšeluov St. M. Pr. a ur. panoše Otíka z Vřeškovic, v ty časy purkrabie hradu Praž- ského, že sú také své pečeti vlastnie přivěsili k témuž listu; jenž psán léta tisícého čtyv- stého třidcátého v pátek na hod Křtěnie bo- žieho. (Tamtéž.) Radovesice u Libochovic. 1441, 7. června. Nicolaus Kabelacz car- nifex de Nova Civitate Pragensi fecit commu- tacionem pro uno laneo, quem habuit in Ra- dovesicz sub castro Hazmburg, cum Paulo dicto Mislik, ut ipse Paulus habeat — talem la- neum — et Nicolaus Kabelacz illam vineam, quam Paulus tenet; que sita est retro villam Nuosl —. Actum coram magistro moncium Gregorio feria IIII. ante s. Trinitatis anno — XL primo. (Rukop. é. 2002 f. C 9.) Radovesice. 1434, 10. srpna. Johannes, frater Petri Dub de Radoviesiez, resignavit suam post mor- tem omnia bona sua — Machne, conthorali sue legittime; — ita tamen, quod ipsa Machna cum pueris equalem divisionem seu partem in dictis bonis — post mortem ipsius habere debet. — Insuper prefata Machna viceversa resignat omnia et singula bona sua — pre- fato Johanni, marito suo —. Actum anno do- mini MCCCCXXXIIIP? feria III. ante Tiburcii. (Rukop. 6. 992 f. 155.) Radslaviee u Neveklova. 1421, 12. éervence. Dorothea, relicta quon- dam Scrophe nunc vero conthoralis Pauli, fassa 

Strana 193
Radovesice— Rakovnik. est — suo et — Pauli mariti sui nomine, quia vendiderunt hereditatem liberam in Rad slawicz, alias swobodnu diedynku — Rzeha- koni de Mlikowicz pro undecim s. gr.; promi- seruntque supradicti conthorales — manu — indivisa, qualitercunque iura terrestria aliis hominibus transibunt cum talibus hereditati- bus, quod pretacto Rzehakoni cum prescripta hereditate similiter agatur. Actum sabbato ante diem s. Margarethe. (Rukop. & 2079 fol. K 25.) Radyně, hrad u Plzně. 1. 1434, 19. dubna. Manda, relicta olim Henrici a scalis, promisit et presentibus pro- mittit Lazarum, natum Cantoris, de illa obli- gacione seu promissione, qua se obligavit pro I'rocopio, nato prefate Mande, ipsum de man- cipacione castri Radinie exbrigando sub omni- bus bonis suis — et specialitey sub pena octo s. gr. census, quas habere dinoscitur prefata Manda in Dworzecz, indempnem exbrigare —. Actum feria secunda ante diem s. Georgii. (Rukop. č. 87 f. 9.) 2. 1434, 14. května. Prout magister ci- vium et domini consules excaucionant et ex- brigant Johannem de Podol, servitorem Andree Obudly, de captivitate castri Radynie, extunc prefatis dominis existunt substites —, quibus ulterius extat substes Katherina, relicta Wen- ceslai de Podol, mater ipsius —. Act. fer. VI. ante Penthec. (Tamtéž fol. 108.) — Domini consules — exbrigant Simonem de domo Lo- chovensi de captivitate de castro Radynie in V s. Actum sabbato ante Penthec. (Tamtéz.) — Barthossius et Tetrus pannitonsores — promiserunt — magistrum civium et — con- sules — prout substites sunt ad Swoyssonem de Zahradka pro Paulo de domo Lunensi et pro Martino, famulo ipsius, quos idem Swoysse de captivitate castri Radynie exbrigavit, in triginta s. gr. — exbrigare. Actum sabbato post Fraucisci [9. fijna]. (Tamtéz f. 110.) Archiv Cesky XXVIIL 193 Rajov u Berouna. 1542, 12. října. (Kšaft Jana Šíchy ka- meníka.) Ja Jan kameník přijmím Šícha — učinil jsem pořízení —; nejprve duom svuoj, v kterómż bydlím — odkazuji Kateřině m. své —, v Kněževsi u bratra svého gruntovních peněz XXX k. —, v Berouně, kdež mám zápis kniehami městskými, ve vsi Rajově, v kterémž jest [prázdné místo] forberečník, o kterémž bratr muoj Jíra vědomost má — XXXVII k. — Co se pak Viktorina syna mého dotýče, tomu Kateřina manželka má — vydati a dâti má, když by k letóm přišel, XX kop m. — Také což se Jiříka, bratra mého v Krči, do- týče, na týž grunt, v němž bydlí, pomoc pe- něžitou jakoužkoli jsem jemu učinil, toho při něm zanechávám —. Též odkazuji — k zá- duší sv. Michala v Opatovicích V k. gr. m., ty z gruntu ve vsi Rajově — manželka mó — dáti má —. Actum feria V. ante Galli a. 1542. (Rukop. č. 2207 f. F 21.) Rakovník. 1. 1430, 9. června. My Václav řečený Nosal rychtář, Jan Francovic purgmistr, Mikuš súkenník, Hanuš Pátek, Ulman, Jan Nosek, Jakub z Kúta, Petr s rohu, Jan Villan, Jan Ujec, Jan Levovic, Mikuś Puldrman, konšelé a spolupiisezni mésta Rakovnického, vyzndvime —, kterak přistúpivše přede čtyři lavice v ohá- jeném súdě, tu kdež všecka práva plnú moc a právo mají, slovutný Isaiáš a opatrný Jan Nosek, našeho svrchupsaného města s námi spoluměštěné, — vyřkli sú ubrmanstvie — mezi — paní Kateřinú, někdy nebožce — Pe- tříkovú, a Prokopem Petříkem z jedné, a mezi Jakubem, někdy nebožce Mikulášem Osmý- kovÿm synem, z strany druhé, takově: ze — paní Kateřina a Prokop mají sě — s Jakubem utisti, co si jemu na sto kopéch gr. vydali, jeho v tom pamatujic s svódomim —. A coż pak viece potom učtení — pani Katerina a Prokop dlużni ostani — tolo — maji — spl- 26 

Strana 194
194 niti —. Actum fer. VI. ante s. Trinit. XXX. (Rukop. é. 2099 f. 306.) 2. 1430, 2. října. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ, Prag. huius scripti patrocinio — innotescimus, quod fa- mosi Absolon de Chrziez et Alsso de Krajniez pro parte Wenceslai de Przilep, Strnisstie dieti, ex una, et prudentes Jira Domazliezky et Jo- hannes a Pater noster, concives nostri, pro parte Isaie, Johannis Nosek et Johaunis Pohan nomine opidanorum seu tocius communitatis opidi Rakowuik ex altera, arbitri -- electi inter dietas partes, nostro pleno in consilio personaliter comparentes, occasione quarun- dam aggressionum seu impeticionum inter ipsos exortarum, pro quibus partes ambas pre- dictas dampna non modica sunt consecuta, taliter pronuncciaverunt: primum videlicet et ante omnia, ut ambe partes predicte sinceii et fideles amici sui existerent, ubique se iu civitatibus, opidis, stratis, villis et aliis omni- bus locis mutuis et fidelibus favoribus pro- sequentes. Tandem arbitri suprascripti eadem potestate arbitraminis edixerunt, ut ambe partes predicte spondeant, ne pars parti aliquas pro- dictas aggressiones seu impeticiones, lites, dis- cordias, displicenejias seu dampna inter ipsos sic, ut dicitur, exorta seu percepta levet aut opposite promulget. Quod mox prefatus Wen- ceslaus Strnisstie fecit, promittendo presentibus jam dicte communitati opidi Rakownik et cui- libet pariter ex ipsa, nunquam predicta inter ipsos arbitrata levare quoquo excogitato modo per se ipsum nec per aliam intermediam por- Sonam spiritualem seu temporalem, verbo aut facto, publice vel occulte, sub puritate fidei et honoris et iuris alcioris; sed ab huiusmodi levacione cause pretacte supersedendo per- petuo silencio et conplanacioni stare cum he- redibus et successoribus suis ac aliis omnibus, qui causa sui facere seu dimittere sine dolo vellent. Eciam prefati Isaias, Johannes Nosek et Johanues Pohan suo et tocius communi- tatis. IRtakownik nomine promiserunt et pre- anno E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: sentis proscripcionis serie patencius promittunt nunquam de cetero prelibato Wenceslao Str- nisstie causam predictam inter ipsos hucusque vertentem in contrarium levare per se ipsos vel per alias intercurrentes personas spirituales seu seculares sub puritate fidei et honoris, sed eviterne sub voce taciturna reservare. Act. a. M°CCCC°XXX° fer. II. post Remigii. (Rukop. &. 992 f. 122) 3. 1431, 7. prosince. Stala sé jesti prâ- telská smlúva — mezi Jakubem Sobkem z jedné a Prokopem řezníkem z Rakovníka z strany druhé o jednu a o čtyřidcet kop gr. dluhu dědičného, kterýžto svrchupsaný Jakub po svém otci, po témž Prokopovi, má; a to tako- váto: že Prokop svrchupsaný má postüûpiti puoltřetie kopy gr. platu ročnieho a věčného svrchujmenovanému Jakubovi, kteréž má tu- dieZ v Rakovníce, tocizto póldruhé kopy na hrnéieffeh, jenž jemu s pole, jako hlínu k hrn- cóm berú; p'atie, a na Velanovu domu, a což k tomu domu příslušie, kopu gr., jakož dále list hlavní svrehupsaného Prokopa na tu kopu platu okazuje. Kteréhoëto platu puolt#etie kopy gr. dřéveřečený Prokop hned jesti postúpil a tiemto zápisem postupuje Jakubovi dréve- řečenému a jeho dědicóm, tak jakož jest jej sám měl. A póldruhé kopy a šest gr. má týž Prokop platiti a vydívati ze všeho statku svého movitého i nemovitého, kterýž nypie má neb potom mieti bude, i z toho statku, kterýž s ním bratr jeho nedielný má, tak aby ten jistý veškeren plat napředjmenovaný bral a zdvihal již jmenovaný Jakub rozdielně, to- čižto na sv. Jiříe polovici, a na sv. Havla druhů polovici —. Kterýžto veškeren plat — slíbil jest zpraviti častojmenovaný Prokop vším svým statkem —. Dále toto jest také vymlu- veno: jestliže by Prokop častopsaný které své zbožie prodal, buďto to, na kterémž Jakub častopsaný má plat bráti, nebo kterékoli jiné, k němuž by práve měl, tehda častořečenému Jakubovi neb jeho dédicóm a budücím má najprve jeho penieze dáti a on je má zdvi- 

Strana 195
Rakovník— Ronov. hnůti přede všémi jinými dlužníky a lidmi bez odpieránie všelikterakého. Aetum anno oc XXXI? fer. VI. post Nicolai. (Tamtéz f. 134.) 4. 1448, 28. října. Ve jméno bozie amen. Já Jan řečený Pohan, mistr někdy školní v Ra- kovnice, vyznávám tiemto oe, — tak Ze těch póldesátý kop gr., kteréž mezi konšely v Ra- kovníce mám, dal sem a otkázal — Jakubovi řečenému Sobek, Star, M. Pr. měštěnínu — Jenž jest dán — feria II. in die ss. Simonis et Jude apostolorum. (Rukop. & 2119 f. A 7.) Rataje Ovesné. 1432, 23. května. Johannes Ratajsky com- parens pleno in consilio Maioris Civ. Pr. cum Marquardo, fratre suo carnali, — proscribit cum consensu et voluntate dicti Marquardi — centum s. gr. racione — dotalicii in et super villa jpsorum Owesne Rataje dicta — Marga- rete conthorali sue —. Actum in consilio feria VI. ante Urbani. (Rukop. č. 2099 f. 330.) Rataje. 1487, 7. února. Sigismundus, antiquus hospes pretorii Mai. Civ. Prag., fassus cst —, quia tulit XIIII flor. ung. a generoso domino Bernardo Opl — qui residet in Rathaj, pro illa summa totali, quam Bernardus Opl, pater predicti Bernardi, cuidam magistro monete de Glacz debitorie obligabatur —. Act. fer. IIII. post Dorothe 1487. (Rukop. €. 94 II. f. 39.) Robéice (Hrobtice). 1400, 20. iijna. Jarka, Przibiconis fabri de Robeziez soror, Matheus, frater eius car- nalis, Bohuslawa de ibidem, eciam soror, item tercia soror eius cum domiuo Jan de Dubnan recognoverunt in consilio coram dominis con- sulibus, quod quicquid Henslinus carnifex inter eos pronuncciandum duxerit pro bonis Przibi- conis fabri et inter Margaretam, cognatam sepedicti Przibiconis, ratum volunt observare. Actum feria IIII. post Galli anno oc CCCC. (Rukop. č. 2099 f. 1) 195 Roblín, ves u Zbraslavé. 1. 1365. — Enderlinus Stuk emit X mar- eas gravi ponderis erga l'ranciscum Payer super bona Trzebotha et Róblin et super omnia bona, que idem Franciscus Payer ha- bere dinoscitur. (Rukop. ć. 987 f. 222.) 2. 1366. — Mathias in turri publicavit unam litteram coram scabinis in pleno iudicio super omnia bona Przebotha et Roblin et su- per omnia bona sua — Hanconis Payr ex parte Mara, uxoris legittime Hanconis Payr, pro dotalicio, quod promisit ei dare, sicut littera sonat, quam Mathias in turri habet. (Tamtéž f. 228) Ronov. 1487, 16. října. My purkmistr a konšelé městečka Ronova i všecka obec známo činíme ticmto listem přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude: Jakož jest panna Elška dobré paměti, kteráž jest s tvhoto světa sešla, poručila jest na boží duom k nám do Ronova deset kop gr. na míšenské počítajíce, a ty penieze jest vzal Hanušek z Malé Strany, aby kúpil kopu platu, a toho jest netbal až do své smrti: před svú smrtí prosil jest syna svého Herše, aby těch peněz na jeho duši nenechával. A Hereš syn jeho vodkázal jest na svém domu, a Jakub u tří králóv, spolu- sûsed jich, ten duom kúpil i ty penieze ndm na rathúze položil úplně pied purgmistrem i vší radú. A my jsme vzali. Protož my svrchu- psaní purgmistr i konšelé i všecka obec mě- stetka Ronova svrchupsaneho Jakuba z toho propúštieme, kvitujeme a tiemto listem prázdna činíme a naň a na jebo dědice i budúcie sli- bujem věčně se o těch X k. gr. viece nena- vracovati, ani upominati, ani па& potomní. Toho na svédomie a na zdrZenie, peceti své nemajíce, připrosili jsme urozených panoší pana Jiříka Nosalovského z Přívor, pana Václava Pevlicete z Týniště, že jsú své pečeti k tomuto přitískli. Dán a psán den sv. Havla let božích 9c LXXXVII*. (Rukop. č. 2211 f. C 4.) 25* 

Strana 196
196 Roztoky. 1. 1416, 14. dubna. Smlouva kláštera Břevnovského o louku v Roztokách zapsaná v rukop. č. 2099 f. 102 otištěna jest v mých Základech místopisu Pražského I. str. 343. 2. 1424, 22. ledna. Darování Roztok obcí Pražskou Janovi z Pořešína zapsané v rukop. č. 992 f. 147 otištěno tamtéž str. 234. 3. 1425. — Před pány purgmistrem a konsely Velikého Města Pražského z týchž pánuov povolenie a ubrmanského vyřčenie po- ctivá paní Barbora, někdy Jana, písaře z Po- řešína svrchupsaného města, manželka a měštka, stojéci v plné radě seznala sč jest a mocí tohoto zápisu seznává dobrovoluě beze všeho přinucenie svým, sirotkuov svých a budúcích svých jménem, že právo své a sirotkuov svých všecko, kteréž jest jiměla nebo má zapsáno listem s pečetmi Velikého a Nového Měst Pražských utvrzením na zbožie Roztoky, vzdala jest a vzdává v tom ve všem právě, jakož sama měla a držela, nic sobě práva, svým sirotkuom a budúcím svým na svrchupsaném zboží nepoostavujíc ani na listu, opatrnému Lidéřovi z Radkovic, měštěnínu Velikého Města Pražského, panie Alžbětě manželce jeho a jich budúcím toliko v puoldruhém stu kopách gr. dobrých střiebrných rázu pražského vedle vy- řčenie ubrmanského od obce vydaných takově: když by jim obec dala puoldruhého sta k. gr. dobrých stř., tehdy budü mieti obci svrchu- psaní manželé zbožie svrchupsaného zasě sstú- piti beze všie odpornosti. Z kterýchžto peněz svrchupsaní Lidéř a Alžběta manželé inhed svrchupsané panie Barboře XXti kop gr. — dali a zaplatili — a ve třidcieti a sto k. gr. svrchupsané panie Barbory rukojmie od Jana Kúkole jako poručníka a od Víta a Janka bratří, synuov někdy Mikuláše Nastojta, měšťan Velikého Města Pr., zastúpili jsú a mocí to- hoto zápisu zastupují za duom týchž bratří panie Barboře prodaný, kterýž leží proti ko- stelu sv. Mikuláše na Kurném trhu a domu E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Jakubovu receného Terkléf; a svrchupsany Jau Kúkol a bratřie Vít a Janek přijeli jsú svrchu- psané zastüpenie vedle seznánie svrchupsanych manzeluov Lidére a panie Alzbéty dole popsa- ného. Item svrehupsany Lidét — svym a panie Alžběty manželky své jménem — vyznal jest, že jest dlužen XXXti a sto k. gr. — Vítovi a Jaukovi bratřím —. (Rukop. č. 2099 f. 156.) 4. 1432, 31. března. My purgmistr a kon- šelé Velikého mésta Pražského vyznáváme tiemto zápisem v$ém vuobee, ktoz jej uztie nebo čtúc slyšeti budü, Ze slovutuy Děpolt z Vlkšic, bratr panie Mandy kramářky a ujec Janka a Vaňka bratří vdolepsanych, rozdielce a přátelský smlúvce mocný od stran pode- psaných s povolením naším obapolné pod tu při ztracenie vydaný a vyvolený, točižto od Sigmunda z Kotenéic a od Mandy, svrchu- psané manželky jeho, z jedné, od Janka a Vaňka bratří, o synóv svrchupsané Mandy, z strany druhé, mezi týmaž stranoma osobně před námi stojícíma o všechna zbožie dědičná, kteráž sú koli po otcích již jmenovaných Janka a Vaňka bratří kdekolivěk zuostala, buďto v městě neb kromě města — takovéto jesti učinil rozdělenie a konečné vypověděnie: Naj- pr:e vypověděl jest, aby již jmenovaní Sigmund a Manda manželé měli za svuoj diel dědičný dvě stě kop gr. na Roztokách se všemi puo- žitky a nábytky, kteřížtokolivěk tudiež na Roztokách jsú; a k tomu duom, ježto slove Šmelcéřóv, jenž leží v Starém městě za Matkú boží v Týně, s vinici, kterážto leží mezi vini- cemi Sindelovü z jelné a sirotkóv Bernarta Kotka z strany druhé; a s tiem se vším aby učinili a zjedoali jakožto s svým vlastním a dědičným zbožím -—. Dále jest vypověděl, že Janek a Vaněk bratřie za své diely dědičné tyto véci mají mieti: Najprve duom u sv. Ha- Stala, jezto slove Jakubuov, a k tomu vinici, kteráž leží mezi vinicemi Jeronymovú Šrolovů z jedné a Kantorové z strany druhé; item Sazeny ves se vším panstvím, puožitky a pří- 

Strana 197
Roztoky — slušenstvím ; item deset kop gr. platu ročnieho a věčného v Vančicích ; item dvě opásání ve- liké střiebrné a třetie malé; item pár pštro- sových vajec stiiebrem okovanych ; item koflik veliky stiiebrny pozlaceny s piikryvadlem a 8ólek maly striebrny; item devót lżic stfiebr- ných celých a tři prsteny zlaté. Item dluhy všechny vdolepsané, jakožto: na Újezdci tři a tridcet kop. gr., u Mikuláše Rychlovského pět a dtyFidceti kop gr., u Janka Ritky dvadceti a pólćtrrty kopy gr., u Matěje Smolaře deset kop gr, u Jilky z Příbramě jedenádct kop gr. a u Sudlice jedenádct kop gr. Item víno, pivo a žito. To všechno svrchupsaní Janek a Vaněk bratřice za své diely dědičné rovně a jedno- stajně mají micti —. Také toto jest svrchu- psaným umluvcí vypověděno, aby obě straně nahořepsané dobývale jednostajně a ze spolka na rovné náklady platóv těchto, točižto: na Lochovicích pól osmy kopy gr. a na Ivanovi z Bubna šest kop gr., všechno platu ročnieho a věčného; a těch když dobudi, aby rovné mezi sě na dva diely rozdělili. Naposledy jest vyrčeno, aby Hesteři, dceři svrchupsané Mandy, obě straně svrchupsané vydaly čtyřidceti kop gr. z statku svrchupsaného, točižto Janek a Vaněk dva diely, a Sigmund s manželkú svú tretie diel. Kteryżto rozdiel a výpověd obě straně častopsané přijemše, slíbily sú jej mezi sebú zdržeti bez navracovánie jedné strany na druhú a v celosti bez zmatku zachovati nynie i po všechny časy budúcie bez přeru- šenie všelikterakého. Actum a. MCCCOCXXXII? fer. II. dominice Domine ne longe. (Rukop. č. 992 f. 138.) 5. 1526, 4. prosince. Kdež jest predstúpil pau Ladislav Sekerka z Sedčie na místčé svém a Fabiana, bratra svého odtudž, a žalovali na Duchka Kapalína z toho, že jest on s nimi smlúvu učinil o Roztoky tvrz a statek ten, a tam se byl vystěhoval a čeleď sobě řídil a potom odsud se hnul a té smlúvě dosti učiniti nechce: poněvadž on jest měštan, aby z do- brého přátelství to k nápravě přivedli, aby Roztyly. 197 on tomu dosti učinil. Proti tomu on Duchek Kapalin promluviti dal, že ta žaloba dotýče se gruntuov zemských a tomuto právu nepří- leżi toho ohledźwati. — Tu — páni — vy- povídají: Poněvadž tato věc dotýká se grun- tuov znamenitě zemských, — že takové věci ku právu tomuto nepříslušejí. — Actum die Barbare — anno 9c 26. (Rukop. ć. 1128 III. fol. 73.) Roztyly u Prahy. 1. 1396, 1. března. Climenth pannicida de Lun specificavit et condescendit curiam ara- ture in Roztyl cum tribus s. gr. census per- petui hic in civitate in domibus — Dorothee, conthorali sue, filie Johannis de Radsslawicz —. Actum feria LIIL. post Reminiscere anno — XCVI*. (Rukop. 6. 2072 f. 148.) 2. 1414, 20. iijna. Dorothea, relicta Cle- mentis Scrophe, civis Nove Civ. Prag., ven- didit tres s. gr. demptis V'/, gr. census annui et perpetui — XXIX sexagenis s. gr. perso- lutis — super curia et hereditate Mikeskonis et generi ipsius, Johannis Wlcziehrdlo, civis Maioris Civ. Pr., in Roztyl villa famoso Jo- hanni de Brzezynka, heredibus et successo- ribus ipsius — ; quem censum Dorothea propter se et puerorum — magnam litem magnasque impensas, quas in iudicio terrestri crebre et graviter exponere sit compulsa, vendere co- gebatur, ut sic bona, que in iure terrestri habuit, conservaret. — Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] sabbato post Luce a. domini oe XIIII". (Rukop. 6. 2079 f. E 1.) 3. 1414, 9. listopadu. Mikeska de Roztil fassus est et recognovit, se vendidisse heredi- tatem suam iu Rostil Mikulassowi dicto Ko- nipas de Mezimost pro certa summa pecunie —. Actum [in consilio Maior. Civ. Pr.] feria III. ante Martini. (Rukop. ć. 2099 f. 43.) 4. 1423, 26. Gervence. Amicabiles com- positores inter Elam, dictam Paniczowa, ex una et Nicolaum de Roztil parte ex altera, liti- gancium et contendencium racione bonorum 

Strana 198
198 curie in Roztyl talem fecerunt pronunccia- cionem; ita videlicet, quod prefatus Nicolaus debet et tenebitur dare et assignare prefate Paniczowe XV s. gr. — et prefata Paniczowa debet ipsi Nieolao medietatem annone dare et assignare —. Actum feria IL in crastino S. Jacobi ap. anno — XXIII. (Rukop. č. 2099 fol. 124:) 5. 1434, 20. prosince. Nicolaus Biely de Roztyl, Seolastica conthoralis ipsius et Mar- garetha, relicta Wenceslai rectoris, soror pre- "dicte Scolastice, fassi sunt, se debitorie obli- gari in tredecim s. gr. Aaron Judeo et Pikuli "sorori ipsius —. Si dictam pecuniam — non persolverint —, extunc poterint dicti Judei super curiam in Roztyl et super domum pre- fate Margarete — manum extendere. — Act. feria II. ante Thome ap. (Tamtéž f. 390.) 6. 1485, 4. kvétna. lidem recognoverunt protestantes, quod tenentur et debitorie obli- gantur in XVIII s. gr. approbati debiti Aaron Judeo et Pikuli sorori ipsius — ; in dictis pecuniis proscribentes ipsis Judeis curiam —- in Roztyl et domum iam dicte Margarethe circa s. Crucem maiorem situatam —. Actum feria IIII. post Philippi anno oc XXXV^*. (Ru- kop. 6. 87 f. 44.) 7. 1435, 4. éervna. Prout forum factum est pro curia in Dehniez per Laurencium Babkam sartorem cum Margaretha, relicta Wenceslai vectoris, et Johanne, privigno suo, super quo foro — Laurencius XIIII s. gr. iam dedit; pro qua quidem curia prefati Marga- retha et Johannes sunt in lite et iudicio cum Pawlicone de Holubiez et fratribus suis. Ex- tune Nicolaus Biely de Roztyl — promittit, si et in quantum dicti Margaretha et Johannes causam perdiderunt, prefatas XIIII s. eidem Laurencio — restituere —. Actum sabbato ante Penthecosten anno sc XXXV". (Rukop. €. 2099 fol. 404.) -8. 1497. Pavel Vrna z Branika, Tomek ze Dvoreóv vyznali v radé [Novom.] Ze sü při tom byli, kdyz jest Tomás od klícóv Star. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: M. Pr. tržil o louku s nebožtíkem Kačerem i stržil jest za XXIIII kop m. I dal jest Ka- éerovi Tomás XV k., kteréžto penieze také hned Kačer dal jest Pavlovi Vrnovi za dvuor v Roztylech a tomu rok bude po sv. Martině. Actum a. etc. XCVII. (Rukop. č. 1046 f. 10.) 9. 1524, 7. dubna. My purgmistr a rada města Prahy známo činíme —, kterak urozená vladyka, paní Alžběta vdova z Jablonné, sú- seda naše, učinila jest kšaft — před sv. Jiřím ten úterý [21. dub.) léta sc XXIII, — že — což se dotýče dvoru v Roztylech a dědin, luk —, kteréžto dvořiště jest jie zapsáno v véné a uji- štěno na témž dvoře od nebožtíka pana Václava Hesolta, někdy manžela jejieho, z Roztyl; a k tomu také i na tfZ zápis méla duobrü vuoli nà pargamené s peécetmi visutymi od téhoz nebožtíka manžela jejieho řádně psanú. Kdež pak pan Václav Košatecký uvázal se jest jie v lán dědiny k témuž dvoru příslušející v Roz- tylech, nemaje k tomu žádného práva, i po- hnala jest jeho byla před krále Ludvíka JMt; a při témž puohonu učinila jest té pře po- ručníka pana Zdeňka Loučenského z Kopy- dlna, aby na místě jejím stál a soudil se, a jestliže vysoudí, má sobě za práci vzieti ten plat, kterýž béře pan Košatecký z jejích dědin, totiž první úrok, kterýž přijde, tři kopy; a k tomu jemu druhé tři kopy přidávám, když se ten dvuor prodá, aby mu vydáno bylo bez prodlenie. — Jenž dán ve čtvrtek po sv. Am- broži sc XXIIII. (Rukop. č. 2142 f. F 17.) Ruska u Hradce Králové. 1479, 18. března. Ve jméno božie amen. Já Zdislav z Medonos a z Slúpu vyznávám —, że — ustanovuji pani Dorotu sestru a paní Martu manželku mů pravé a mocné poruł- nice všeho statku a zbožie mého, a jmenovitě vsi mé Rusky k městu Hradce nad Labem šosem příslušné, dvoru poplužnieho tudiež —, tak jakož jest to někdy Jan Adolf měl a držal. Potom pak chci —, aby — zbožie toho spolu požívaly tak, aby sestra má dluhu svého 

Strana 199
Ruska— Ředhošť. CCCXXV k. gr. č, jie knibami městskými Hradce n. L. na tom zapsaného mohla podle téhož zápisu dobyti a postihniti. Než potom aby toho manželka má s Římkem, synem mým a jejiem, požívali jednostajně na rovný diel —. Jenž jest dán fer. V. post Gedrudis. (Ru- kop. č. 2119 fol. T 1.) Kusavka, ves nékdy mezi Holubicí a Minicí. | 1440, 25. února. (Dobrá vůle Václava Prudkého Pešíkovi 2 Kunwaldu.) Já Václav Prudký z Kopisti, odjinud z Otvojic, vyzná- vám —, že — všecko své právo, kteréž mám majestátem — cís. Sigmunda na ójezdci ie- teném Rusavky zapsáno, prodal sem — p. Pesikovi z Kunwaldu — ve čtyřiceti kop gr. —- A pak ostatek svého práva na témž cie- sařovu majestátu mně zapsaného prodal sem — ur. p. Jindřichovi z Kolovrat, seděním na Libštejně, za dvadceti a sto k. gr. — Jenž dán a psán léta — 1440 v úterý před sv. Matějem ap. (Archiv dvor. aeráru Hradčan- ského fase. 5/119.) Ruzyné u Drahy. 1. 1481, 24. listopadu. Facta est amica- bilis composicionis pronuncciacio per providos viros — pro parte Margarethe, relicte olim Denessii de Ruzen, nunc vero Clementis con- thoralem legittimam, ex una et — pro parte Johannis Peniezek fratrem dicti Benessii ex parte orphanorum eiusdem Benessii parte ex altera occasione XV s. gr. dotalicii, quod pre- dicta Margareta in curia feodali dictorum or- phanorum ibidem in Ruzen situata habere dinoscebatur. Taliter pronuncciaverunt: quod prefatus Johannes dare et explere debet pro dieto dotalicio iam nominate Margarete XIIII s. gr. —. Actum pleno in consilio sabbato ante Katherine. (Rukop. č. 2099 f. 321.) 2. 1433, 23. listopadu. Facta est amica- bilis composicio inter Wenceslaum, filium Hen- rici de Ruzen, ex una et Johannem, fratrem Mauricii ibidem de Ruzen, parte ex altera pre- 199 textu cuiusdam impetieionis, prout prefatus Wenceslaus eundem Johannem impetebat pro quadam hereditate, quam pater dicti Johannis à patre antedicti Wenceslai pro certa pecunie quantitate emit et comparavit, asserens quod ipsis ex integro non foret persoluta; talis vide- licet, quia antedictus Wenceslaus fassus est —, quod totaliter existit sibi pro prefata hereditate satisfactum —. Actum feria IT. ante Katherine. (Tamtéz f. 363.) Rasovice. 1458, 20. dubna. Oldrzich de Rzasowicz — fassus est se vendidisse pratulum, luczku, penes piscinulam, rybniezka, Johannis Zachowal situm, quod prius ad hereditatem illam perti- nebat vice versa, Ondraczkoni Miconis -- pro VI'/, s. gr. Actum feria V. ante Georgii m. anno 9c LVIII°. (Rukop. é. 2080 f. E 14.) teče, neznámé polohy. 1433, 19. února. Amicabilis atgue finalis concordia facta est — racione hereditatis, alias o dédictvie, in Rzezech per — Audream [Tro- giess] piscatorem [sub puczka] Duchconi [de Sedlcze] vendita in hunc modum: quod pre- nominatus Duchek solvat Andree pro prefata hereditate octo s. gr. —. Actum iu consilio [Nove Civ. Pr.] feria quinta ante diem s. Petri iu cathedra anno oc XXXIII. (Rukop. c. 2082 fol. D 16.) Redlhość, ves u Libochovic. 1. 1334, 13. prosince. (Vysazent právem purkrechtnim.) Ve jmóno bożie amen. Vsecky věci, kteréž se v časiech sejdü, aby spolu s časem jdúcím ty nezminuly, pomocí svědkóv a písma dostatečností je upevňují. Protož známo buď nynějším i budúcím, kteříž tiemto zpraveni budi, że my Bořita, arciprist Znojm- sky, Petr a Hynek bratfie vlastnie s zdravu radi předešlů, s povolením otce i mateře nasie i také s povolením tudiež přátel našich všech, naší i mateře našie napředjmenované ves Řed- 

Strana 200
200 hostu řečenú, kterážto té jisté mateře našie jejie : pravé věno jest, se všemi měščištěmi v té jisté vsi vysazenými anebožto budúcně posazenymi, i dědinami nebožto rolimi, past- vinami, cestami, stezkami všemi ke vsi, ze vsi i okolo vsi i k pastvám i od pastev nachyl- něné ke vsi řečené přiležícími i k ní příslu- šejícími, krom vinice a zahrady, chmelnice, štěpnic nebožto sadóv i krčem i sluhóv našich, jenž robotězi slovú, prodali, vysadili i vysta- vili sme právem wykbildským, nebožto měst- ským němecským, rozomným mužóm Mikulá- šovi, rychtáři z Mimoně, a Zdeňkovi z Jabloné pod takovýmto zpuosobem: Aby oni Mikuláš a Zdeněk každý lán, jenž v napřed řečených dědinách neb rolích vyměřen by býti mohl, měrú kraje toho, totiž šestdesáte strychóv k lánu celému počítajíc, od mateře našie ane- božto od nás z strany jejie vyplatiti mají (!) za sedm kop gr. pr. peněz. puojčujem předřečeným imužóm i všem před- dotčené dědiny a roli chtiece(!) kúpiti z našie a mateře našie milosti zvláštní plnú a všeli- kterakú svobodu ode všech platóv i práv k nim i k mateři našie příslušejících od dánie listu tohoto aż do sv. Michala najprv piistieho ; přidávajíce i plnú svú vuoli přičiňujíce, aby napřed jmenovaní mužie i všichni předřečené vsi obyvatelé nynie i v časiech budúcích práv madburských požívali věčně a jinieti mají (!), jakožto měščené Litoměřičští od časuov zvykli sú jmieti starých. Nad to tudież mużóm uapred řečeným Mikulášovi a Zdeňkovi dáváme fojestvie aneb rychtu svobodnú a dědičnů na všecky řečené vsi obyvatele a na sluhy naše předřečené ro- botězy se dvěma lány rolí neb dědiny a se dvěma prutoma, jichž prutóv dvanádcte k línu celému počítají se. Toto všecko napřed jmenované předře- čení mmwužie Mikuláš a Zdeněk s třetím po- niezem z sóudu nebożto z fojestvie vychdze- jicieho z vin jakžkolivěk jmenovaných sobě a svým dědicóm a potomkóm svobodně a dědičně Přčs to dáváme a. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: vlásti budú i obdržie, ku požitkuom svým obrátí vlastním, prodávajíce, dávajíce, směňujíce vedle a jakoż se jim a jich dódicóm a potomkóm užitečnějie a lépe viděti bude zjednati. Z svo- body pak předjmenované dokonané a vyšlé před- dotčené vsi obyvatelé po všecky leta mateři našie předřečené anebožto nám z strany jejie nebožto potomkóm našim, na kteréžto před- řečená připadla by ves, platiti budú jménem úroka ročnieho s každého lánu dědin a rolí řečených jednu hřivnu těžkú gr. pr., peněz šestdesáte a čtyři gr. za hrivnu poćitajic, a čtyři strychy potrojného obilé, totiž dva strychy rži, jeden pšenice a jeden ječmene, jedno jehně a jedno plece anebo za obé, totiž za jehně a za plece, tri gr. pr. věčně platiti po- vinni budó. A tak ode všech dání, šosóv, pomoc, služeb, uložení, šenkóv nebožto poct a obecně obtieženie všelikterakých, kterýmiž- kolivěk jmény jmenovány by býti mohly, zpro- sčeni býti mají věčně i vyňati, krom berně královské země a královstvie obecně uložené. Tu s jinými v této zemi a v království obý- vajícími dáti a splniti vedle vykazovánie práv povinní budú. Kterúžto milost předjmenovanú jim od nás a našich potomkóv chcme neporusitedlni mieti. Nad to napřed jmenovaní mužie a jiní předřečené vsi obyvatelé s každého lánu dělin a rolí faráři tudiež anebo za Casuov budi- ciemu dvě měřice podvojného obilí, totiž jeden strych rži a jeden ječmene po všecky léta za desátek věčně dávati povinní budú. Ru- kojmie a svědkové tohoto prodaje a usazení jsú pan Lév z Úšce, Ješek a Jaroslav bratřie z Vetle, při jichžto přítomnosti toto prodání stalo se. A aby toto prodánie skrze nás řádně a smyslně neb rozumně učiněné stálost obdr- žalo pevnosti, ani potomně skrze koho mohlo změněno býti, jim tento list pečeťmi našimi s předřečenými rukojměmi pečetmi pevností dali sme utvrzeny. Dán léta Páně tisfcieho třístého třidcátého čtvrtého, třinádetého dne měsíce prosince. (Rukop. ć. 331 f. 126.) 

Strana 201
Redhost (1334—1434). 2. 1388, 15. března. (V příčině přetížení robot.) Jan, božie milostí arcibiskup pražský, apoštolské stolice legát, na vědomie dáváme zněním tiemto listem všem, že obyvatelé, se- dláci úročníci, z Ředhošti všie obce před námi osobně po několikrát postaveni jsúce předlo- žili sú túžebně, kterak by skrze poctivého kněze Jana, správcí špitála od Pokory sv. Panny Marie pod Vyšehradem v Praze, některými břieměmi, vozbami, službami a robotami obtie- žení bylí proti právu jich a obdaření vysazení vsi napřed řečené i v těžkú škodu potomkóv a dědicóv obyvatelóv jejich. Na kteréžto břiemě a obtieženie všech i každých skrze nás jim s pokornými ustavičnými prosbami prosili sú k opatření. My pak jich spravedlivým i také slušným jsúce nakloněni prosbám, nic méně nad nespravedlivým i nad neslušným obtieže- ním a břiemí lítost majice, na to všecko před dotčené pilné a řádné vyptánie kázali jsme jmieti a učiniti. I poznali sme skrze naučenie zjevné, že tíž obyvatelé, sedláci vsi Ředhošti, nikda z povinnosti, práva anebožto z znění privilejí a obdaření, než toliko z milosti zrna trojnieho obilí, totiž ječmene, rži a pšenice, do Prahy do špitála napřed řečeného řečenému knězi Janovi správci nebožto jeho předkóm z příčiny úroka vozili sú a do špitála před- - řečeného skládali sú. I majíce toho našich věrných v práviech učených zdravů radu ulo- žili sme řečeným stranám sem i tam, také nastávajícím budúcím potomköm vopatřenie v spravedlnosti tiemto obyčejem : Že, ačkolivěk oni obyvatelé takové obilé každé leto z milosti a z nepřinucenie správcí tomu špitála řečeného sv. Panny Marie pod Vyšehradem, kterýž jest neb piéd časy byl, zvykli sú byli voziti a mnohá leta do Prahy vozili sú, však aby takové služby a roboty a zvláště vozba předdotčeného obilí v právo a v obyčej nevešlo: ustanovujem, vypoviedáme i rozeznáváme a chceme, aby tak bylo skrze tento list, aby od dánie tohoto listu našeho sedláci, obyvatelé vsi předřečené, po sjiti Archiv Český XXVII. 201 dvů let pořád, od vozby obilí, kteréž sú na- vykli voziti, ostali a přestali, leč z jich dobro- volné vuole. Kteréžto obyvatele a jich po- tomky od takových robot, vozeb a břiemí bu- dúcně věčně zbavujem a svobodné býti chceme mocí listu tohoto, však zachovávajíce v celosti to, což v obdaření a privileji listu vsi před- fetené se zavierd. Kterézto véci ku svědomí pečeť naše k tomuto listu přivěšena jest. Dán v Rüdnici 1. P. tisícého třístého osmdesátého osmého, patnáctého dne měsíce března. (Tam- též fol. 117.) 8. 1434, 3. listopadu. My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského oznamujem tiemto zápisem přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že slovutný Albrecht z Řčdhoště seděním v Buštěvsi vstúpiv před nás do plné rady našie svobodně a dobrovolně beze všého přinucenie vyznal jest: Tak jakož jest slovutným Pešíkovi a Jankovi bratřím, spoluměšťanóm našim, dlužen a vinovat jistú sumu peněz zuostal, a v tom a v té sumě zavázal jest jim a jich budúcím tvrz svú Buš- těves řečenů a dvuor v Řčdhošti —, jakož to list, kterýž jest jim na to zavázánie s přá- telskými pečetmi visutými učinil, lépe okazuje —, že ta táž jistá zbožie s pěti kopami platu v Radechově nad Vilémovem a k tomu všechna jiná zbožie svá po tom dluhu jim zavázaném zuostavujicie — zvláště nápady po nebožce panie Margrety matky jeho a po nebožci Vlčkovi z Blšan, ujce jeho, vedle zpuosoby li- stöv kšaftovních jimi zdělaných příslušejície — dal jesti mocně a vzdal — svrchupsanym Pešíkovi a Jankovi bratřím i jich dědicóm —. A ta jistá všechna zboZie svrchupsand — má a slíbil jest jim — pode ctí a pod vieri ve dsky zemské — vložiti a zapsati, když najprv dsky zemské v své moci a v svém otevření a řádu budů —. Než toto jest zvláště vymienil, aby často- psaní Pešík a Janek bratřie z toho zbožie a statku — dali sestrám téhož Albrechta vlastním, zejména těmto: Margretě, Aničce, Ka- 26 

Strana 202
202 truši a Barboře, za jich diely dědičné po stu k. gr. peněz hotových anebo jim po desieti k. gr. platu ročnieho a věčného z toho zbožie odstópili; a to, ač budú s jich volí a radů či- niti a jich poslúchati. Pakli by která neb které jich neposlichala neb neposlichaly, takové neb takovým aby po padesáti k. gr. toliko dali anebo jim po pěti k. platu odstüpili —. Actum pleno in consilio feria guarta post Omnium sanctorum anno oc XXXIIII*. (Rukop. č. 992 f. 159.) Rehnice, ves u Mlaié Boleslavé, 1. 1432, 31. bfezna. Domina Margaretha, cognata Jacobi Ladewsky, concivis Nove Civ. Pr. relieta quondam Sudonis de Rzehniez — resignavit atque resignando condescendit — de duobus hominibus censualibus de Rzehnicz, nomine Passkone et Wankone, quorum qui- libet cum suis successoribus astringitur solvere prefato Jacobo Ladewsky et ipsius successo- ribus per unam s. gr. census annui —. Actum in consilio feria secunda ante diem s. Sixti. (Rukop. à. 2082 f. A. 6.) 2. 1433, 23. ledna. Anna, soror germana famesi Czenkonis de Pyssel, relicta quondam famosi Ulrici de Zajeczicz, constituta perso- naliter coram dominis in consilio (Nove Civ. Pr.) — fassa est, quia curia alodialis seu arature, alias poplużni, in Rzehnicz, in qua dicta Anna residet, est hereditaria Czenkonis de Pyssel supradicti, quam curiam — dicta Anna resignavit potenter dicto Czenkoni post mortem suam —. Actum in consilio feria sexta in crastino s. Vincencii anno oc XXXIII. (Tam- téz f. B. 13.) 3. 1433, 29. dubna. My Janek proti škole, purgmistr, Václav Cvok — a jiní konšelé Nov. M. Pr. — vyznáváme, že když sě dály svá- rové — mezi Jakubem Ladevským, spolumě- stěníném naším, a paní Margretú, někdy man- želká Sudovů z Řehynice, z jedné a mezi slovutnými Vaňkem a Janem, bratry z Mokřan, ž druhé strany, takže tíž bratřie táhli jsú sě E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: na dvě k. gr. platu tudiež v Řehynicích, pra- viece, by jim nadepsaná paní Margreta ten plat mocně vzdala a Jakub Ladevský též: tehdy my — vytiekáme, aby pani Margreta mocna byla toho platu — jakožto dědička pro- dati, vzdáti — anebo učiniti jakožto svým vlastnim —; a na tom aby jie bratfie nadepsaní nepiekdzeli ani Jakub. — To sě stalo v radě v středu před sv. Philipem a Jakubem ap. leta oc XXXIII. (Tamtéz f. C. 7.)*) *) Tyto dvě kopy platu postoupila Markéta Sudová ihned téhož dne Jakubovi Ladevskému. Kepnice. 1434, 20. zátí. Nicolaus de Rzepnic — resignavit et legando dedit — suam post mor- tem omnia bona sua — Dorothee, conthorali sue dilecte, et pueris suis, quos simul duxerint habendos —. Actum feria II. in vigilia s. Mathei ev. (Rukop. é. 992 f. 156.) Řeporyje. 1358. — Nota, quod Barta Pilungi publi- cavit coram scabinis in iudicio litteram, quam habet super Zieporey, posuisset(!) in pignore circa Rudlinum Reisenkitel religiosorum vi- rorum abbatis et conventui in Plaz pro littera, quam habuit super XV s. gr. census annuatim, quam ipsi liberaverunt. Quando ipse Barta eidem Rudlino Reisenkitel vel abbati et con- ventui de Plaz illam litteram dabit, tunc debet illam litteram Barte idem Rudlinus Reisen- kitel — presentare. (Rukop. č. 987 f. 13.) Říčany. 1. 1418, 27. června. Petrus Obchod de Riczano fassus estin consilio, se teneri decem cum media s. gr. Petro Gruner, guas pro- scribere — deputare debet — super bonis suis in Riczano —. Actum feria II. ante festum s. Procopii anno oc XVIII. (Rukop. è. 992 fol. 22.) 2. 1422, 29. dubna. Facta est amicabilis concordia — inter Prochonem ortulanum ex 

Strana 203
Behnice—Sace. una nec non — inter Cunathonem parte ex altera — ; debet — prefatus Kunath disbrigare antedicto Prochoni laneum hereditatis in Rziczan solus a se ipso, sic quod Proch ean- dem hereditatem valeat arare, excolere, ven- dere et facere cum ea libere, tamquam cum re propria —. Actum [in consilio Nove Civ. Prag.] feria quarta ante diem s. Philippi et Jacobi ap. anno — vicesimo secundo. (Rukop. č. 2079 f. L 6.) 3. 1435, 11. března. Jakož jest svár a nesnáz byla mezi Maříkem z Říčan, Benešovým bratrem od tří králóv z Nového města, z jedné a mezi Dorotú, nevěstů jeho, nynie manżelki Jana Chyby pasieře, z strany druhé o devět kop gr. peněz ostatečních, kterychżto devět kop Mařík Petrovský měl jest za dědictvie, kteréž jest kúpil v Říčanech u svrchupsaného Beneše, doplatiti; kteréžto penieze od obojie strany svrchupsané jsúce staveny, na právo z přikázanie panského jsú položeny —, tu páni purgmistr a konšelé — vypověděli tak: že z těch jistých peněz nadepsané Dorotě při- südili jsü čtyři kopy, a ty je hned přijala a vzala; a nadepsanému Maříkovi bratru Bene- šovu pět kop gr., a ty jest také hned týž Mařík přijal; a viec žádných sváróv ani kte- rých ruoznic o ty jisté penieze aby nečinili. A to sě jest stalo v plné radě fer. VI. ante Reminiscere anno oc XXXV. (Rukop. é. 2099 fol. 397.) Rmenin, ves u Libän&. 1433. — Mařík, syn někdy Pavlíkuov z Rychtářova domu, se paní Margretú, man- Zelkü svá, dcerü nékdy — Jana Rathüzského, stojiece osobně před pány v radě i poručili jsú — slovutnému Janovi z Rakovníka, hajt- manu na Kolíně, spoluměštěnínu Nového M. Pr., dvě vsi zejména Hřmenín a Važice blíž od Jíčína, kteréž jsú na ně po smrti panie Kateřiny, matky předepsané panie Margrety, dědičně spadly —, a to do desieti plných let — takovým obyčejem: aby Jan svrchupsany 208 ty vsi a obyvatele jich mocn& zpravoval, jich hájil a bránil jako svých vlastních a dědičných, a úroky vybieraje i bral sobě polovici a man- żelóm nebo jich budúcím druhü polovici vy- dával každé léto až do svrchupsaných desieti let pořád zběhlých. — A jestliže by mezi tiem manželé svrchupsaní nebo jich budücf ty vsi chtěli prodati, to mají s radú a s volí Jana Rakovnického učiniti; a on proti tomu nemá odporen býti. To sě stalo v radě [Nov. M. Pr.) léta M°CCCC°XXXIII. (Rukop. č. 2082 fol. D 13.) Sace, dvůr neznámé polohy. 1437, 20. září. Jiřík bakalář a Samuel písař, z Slaného přísežní, stojíce osobně v radě dožádali sú se pánuov na místě pánuov Slán- ských, jsúce od nich vysláni, aby list níže- psaný, kterýž na pergameně jest s visutými pečetmi do kněh městských pro pamět budúcí byl vložen ku potřebě Vaňka Zuven Zema- novic, člověka jich dědičného. Na kterúžto žádost p. purgmistr a rada ráčili sú své povo- lení dáti. Kterýž jest psán slovo od slova takto: Já Jan z Kralovic, té chvíle purkrabie hradu Pražského, a já Jindřich, bratr jeho odtudž, vyznáváme tímto listem — že sme prodali — dvuor náš vlastní vykúpený, dě- dičný ve vsi Sacích usazený s dědinami — lukami -- jakož sme sami toho všeho požívali —, k pravému — purkrechtnímu právu robot- nému Janovi, řečenému Mudrák, i ženě i dě- tem jeho a jich budúcím —, a to jmenovitě [za] jistá sumu XLYV k. gr. — Z kter6hoZto dvoru — Jan Mudrák i jeho budúcí — mají — platiti úročně nám — dvě k. gr. pr. platu ročního, totiž jednu kopu gr. na sv. Jiří a potom na sv. Havla druhů kopu gr. a dva strychy ovsa a čtvero kur k Vánocem —. A toho na potvrzení — své Vlastní pečeti při- vésili sme k tomuto listu a pfiprosili sme slovutnfch panośi Jana z Svinař řečeného Litovsky, sedéním v Litovicích a Henrycha z Dfasovie, jenž — sú své vlastní pečeti při- 26* 

Strana 204
204 vésili k témuž listu. Jenž jest dán a psán l. 1437 ten pátek u vigilii sv. Matúše ap. — Actum fer. II. post Urbani [27. května] 1532. (Rukop. č. 2111 f. 15.) Satalice. 1540, 17. listopadu. Jan Churaně koupil sobě — krčmu v Satalicích od Anyžky Fre- serky za CX k. gr. Stalo se v úřadě [šesti- panském Star. M. Pr.] v středu před sv. Alž- bětú 1540 (Rukop. č. 2154.f. 39.) Sázava. 1529, 16. března. Purgmistr a rada i vše- cka obec Star. M. Pr. přiznali se, že všecko právo jich odhádané a opanované a dědiny jich odhádané k klášteru sv. Prokopa příslu- šející, totižto v Sázavě městečko, domy, krčmy a dvory kmetcí —, dvory poplužní i jiné všecky vesnice, domy — a dvory —, to vše, což jest tu Václavovi, Danielovi a Jakubovi Fikarovi z Vratu odhádáno, v témž plném právě a tak, jakož též odhádání v trhových I. 1528 v pátek den sv. Žofie plněji svědčí, prodali Michalovi Slavatovi z Chlumu — za jedenáct set kop gr. č., za 80 kop, za 5'/, kopy a za 20 gr. Stalo se 1. 1529 v áterf po sv. Řehoři. (Desky zem. větší č. 9 fol. H 11.) Sázeny. 1544, 24. kvétna. Urban, mlynát z Sáze- nýho, koupil sobě, Johanně manželce své — mlýn tu u vsi Sazenýho ležící — od pánuov úředníkuov mostských — za sto a osmdesáte pět kop gr. č. —. Úroku ročního do celnice pánuom úředníkuom VIII kop XV gr. pr. — Actum sabbato ante Exaudi anno 1544. (Ru- kop. č. 42 f. 57.) Sedčice u Žatce. 1541, 31. března. (Mezi Maršem, Sedči- ckým hajným, z jedné a Janem Vočihourem z strany druhé o peníze hajné.)) Osoby ku počtuom obecním 'našim volené vznesly na nás, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: kterak by Mareš Sedčický, spolusoused náš, učiniv před nimi počet z hájuov sedčických naších [obce Žatecké] roku minulého mýce- ných, při tom chtěl položiti z předešlých mý- cení díl peněz za sebü pozuostavenych a díl jich za Janem Vočihourem ukázal, pravě, že jemu některé peníze dával, jakžto úředníku vrchnímu nad tím zbožím na onen čas, když ty háje mýtil, ustanovenýmu. Kterémužto uká- zání jeho Jan Vočihour, jsúc před nás obeslán, odpor jest učinil před týmž Maršem Sedčickým, pravě, že tolik od něho nikda nepřijímal. Pak jsúce o to ku právu sročeni, tehdy Mareš mluviti dal, že jest Janovi Vočihourovi LIIII kop m. po prvním mýcení z těch hájův Sed- čických, jakž k městu to zboží koupeno bylo, položil a dal z příčiny, poněvadž jest on tehdy vrchním úředníkem byl nad tím vším zbožím |a jeho k tomu mýcení a k těm hájuom za úředníka nebo služebníka volil. I neměl jest komu jinému toho duochodu dávati nežli jemu, ukázav na to registra svá, V nichž rukou vlastní Jana Vočihoura příjem leta páně 1536 od něho zapsán stojí; ježto kdyby prvé počtu a peněz za ty háje let a mýcení předešlých od něho nepřijímal, takéf by byl ani tobo nepřijal ani se svú rukú zapsal. Pravě, že po troje mýcení peníze jemu dával a dal, a z čtvr- tého posledního že za sebou má; ty hned na právě položiv. Vedle toho ukázal svědomí Jana přijmím Berky z Větrošic, Jakuba z Sed- čic, Říhy z Sedčic a Matouše ze Žaboklik, lidí robotných, na to, že čtvero mýto v těch hájích udělal prve, kromě tohoto roku minulého; i také zprávu ústní sám čině, kterak jest ně- kterého dne velmi ráno před svět[ljem na roz- kázání jeho ty peníze z prvního mýcení LIIII kop k němu nosil sc. Vedle toho žádaje za spravedlivé opatření. Proti tomu Jan Vočihour praví, že tomu odpírá, aby od něho tu summu kdy přijíti měl, anebo aby mu ji on kdy nosil nebo dával, aniž on sám také toho nepokau- zuje; než k tomu se zná, že po dvoje mýcení od něho peníze vzal. Jednou XXIX; ukázav 

Strana 205
Satalice —Sedčice. toho poznamenání na kartě rukou písaře měst- ského našeho, kteraj se byl k tomu nahodil, když mu ty peníze dával; a po druhé, že od něho přijal XXII kop gr. Tu obojí summu hned na právě také položil, a pravě: kterak, když k němu s prvními penězi Mareš přišel, totiž s těmi XXIX k. beze všech register, tu že jest mu domlouval, že sobě žádných re- gister nezřídil, aby všecko psal, co od koho a kdy přijme, aby se nezavedl. Tehdy on, jakož i prve v radě mluvil, vymlouval se a zastřel ten svůj nepořad tím, že panu Sedčic- kému, dokud pod ním byl a on to zboží držel, beze všech register to řídil, a on že mu toho věřil. Ale proto znaje sám Mareš svú platnost na tom, aby registra měl, když na druhý rok bylo, tehdy teprva k nému s registry přišel, v nichZ summa XXII kop XLII gr. rukou jeho zapsána stojí. Ježto kdyby jaké peníze jiné kromě těch XXIX výš jmenovaných prve jemu dával, byl by hned ta registra obě zpuosobil. Ale že mu více nedal, než ty dvoje peníze, jedny na ceduli rukou písaře městského poznamenané a druhé vlastní rukou jeho Jana Vočihoura v registřích od něho položených zapsané. Protož toho ukázati nemuože a ne- ukazuje, aby přes to co více jemu dal. Kdež pak svědky ukazuje, že čtvero mýto udělal, pořád však s oním o mýta nemá soudu, než o summu peněz, kterů praví že mu dal, totiž LINII kop, čemuž on odpírá a o tom nic neví. Připouštěje to k vuoli naší, vidělo-li by se nám na ta mýta vyslati, aby ohledána byla, že se to včitě bude moci najíti, kolikero mýto v těch letech jest bylo. A kdež se domlúvá Mareš k němu, jako by od něho volen byl k těm hájuom, on tomu odpírá. aby ho volil anebo aby u něho v tom jakým úředníkem byl, a také jeho Marše sám nemá z čeho vi- niti a neviní. Než poněvadž on praví, že jest mu takovúů sumu obzvláště dal, o níž on neví, iotu věc s nimi toto sročení má pod ztrace- ním té pře, pak poněvadž toho neukazuje, tehdyť mu tím povinen není. Také poněvadž 205 sám mluví, že k sobě těch LIIII kop přijal za mýto obecní, a to svědky ukazuje, že čtvero mýcení zpeněžil a peníze se tuto kladou toliko za troje mýto: tehdyť jest povinen tu summu též obci položiti předkem. A potom, bude-li chtíti k čemu oč hleděti, bez pochyby že právo bude jemu toho příti. Proti tomu Mareš praví, že jest Jan Voči- hour jeho za úředníka k těm hájuom volil, a on že se jím spravoval i peníze jemu dával, kromě těch posledních, které nyní položil. A poněvadž teď sám praví, že jeho nemá z čeho viniti a neviní, tehdy on také není povinen jeho obci vypravovati, než on sám, jakožto vrchní úředník k tomu od obce volený, má to zastati. Neb není v tyto obci žádného od největšího až do nejmenšího, aby povědíti mohl, že jesti ho kdo jiný volil k tomu, než on sám Jan Vočihour. Proti tomu zase Jan Vočihour praví, že k vobecním věcem žádný úředníkuov nevolí než pan purgmistr a páni; a tak on jest ho sám nevolil, a tomu vždy odpírá. Tu sme my nalezli a ortelem svým vy- pověděli: Poněvadž jest Mareš Sedčický -sám po ta léta předešlá mýcení hájuov Sedčických spravoval a žádný jiný, též sám za to peníze obecní k sobě přijímal i z mich počet činil ; a což jest za sebou peněz měl, ty jest na právě položil, jmenovitě XVIII kop VII gr. za jedno mýcení. Též i pan Vočihour k tomu se zná, a Mareš toho díl registry svými poká- zal. Také jest položil LI kop XLII gr. za dvoje mýcení. V kterýchžto tak od nich polo- žených summách nenalézá se těch padesáti čtyř kop, kteréž jest Mareš za nejprvnější mýcení a dříví obecní k sobě od lidí přijal, jakž sám seznává a svědkové jeho o čtverém mýcení svědčí. Z těch příčin povinen jest on Mareš předkem těch LIIII kop obci položití a dáti ve dvú nedělích pofád zbéhlfch. A bu- de-li potom chtíti strana stranu z čeho dále viniti, právo se jim nezavíra. Pak Mareš — odvolal se. — Dán v Žatci ve čtvrtek po 

Strana 206
206 Přenesení sv. Václava [10. března) 1541. — Tu my — ortele tohoto vašeho — potvrzujeme. Actum fer. V. post Incarnationem domini 1541. (Rukop. 6. 92. f. 198.) Sedlčany. 1514, 6. října. Jana Koleska fecit testa- mentum fer. VI. post Francisci. Oznámila, že z těch peněz, kteréž má v Sedlčanech na statku, poručila Marklétě, dceři své a manželce Jakuba kožešníka, XXX k. m., druhé dceři Kateřině Staňkové, kteráž tudiež jest v Sedl- čanech, XX k. in. It. třetí dceři Anežce, kterúž má Šír krajčí, též XX k. m. Ostatek pak poroučím Havlovi, sýnu svému, kterýž jest tu v Sedlčanech. (Rukop. č. 8. f. 8.) Sedlec u Karlína. 1447, 24. října. Když jest mnohá nesnáz byla mezi vší osadú od Matky božie z lúže z jedné a Unislavem Širóčkem z Sedlce z strany druhé o rozličné věci, kteréž jest nad lidmi též vsi Sedlce, dáním panským k témuž ko- stelu příslušejícím, bitím a braním jich věcí vlastních vedl a činil; i jiné rozličné trýzněnie nad túž chudinń proti běhu a řádu, jim ne- opovědiv, jest okazoval, jakož to v žalobě týchž osadních jest přede pány v radě široce prožalováno; a těch všech věcí scestných nad jich lidmi od téhož Širóčka činících hotovi jsú byli dovésti a dokázati, jakož jsú druhých věcí v súdech prvních, kteréž jsú s ním měli, před purkrabí prvniem i nynéjsiem, dovedli a dokázali. Ta pak jistá pře tak mezi svrchupsanýma stranoma trvajicie, kdyż jest s żalobami i od- porami vyslySána, k žádosti papa Děpolta, purkrabie Pražského, jest mezi nimi takově skonána: Že svrchupsaný Širóček nemá žádnú měrú svévolně na svrchupsaných osadních lidí sahati ani jim kterak překážeti; než byl-li by kto neb kteří jemu vinovati, to na svrchu- psané osadnie vznésti a po nich oprava sé má státi. Pakli by oni toho byli nedbanliví, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ale na pány aby to vznešeno bylo. — Actum feria III. ante Simonis et Jude, sc XLVII. (Rukop. č. 2099 f. 1007.) Sedlec Chudý. 1431, 12. března. Absolonus z Chrzicz deputat et proscribit IX s. gr. debiti Bar- thossio — pannifici in villanis et censitis suis ville Chudy Sedlecz dicte —. Actum feria II. dominice Letare a. XXXI". (Tamtéž fol. 300.) Sedlec. 1. 1531, 6. ledna. Jan z Brnik, člověk obecní, koupil dvuor v Sedlci nebožce Vaňka Krška, kterýž bez pořízení statku odumřel, a páni úředníci ten statek na místě obce k sobě přijali a jemu Janovi Brnickému prodali za sto kop m. — Platu z toho o sv. Jiří C gr. a LXXX vajec a při sv. Havlu C gr. a XII slepic. Actum fer. VI. die Trium regum 1531. (Rukop. č. 2152 fol. E 1.) 2. 1535, 13. ledna. Martin, syn Blazkuov z Sedlce, koupil dvuor tu v Sedlci a někdy Václava Kršky od Jana Brnického, který jest dvuor koupil od pánuov úředníkuov nápadem k obci, jakž zápis jeho předešlý zavírá, za I“ XXVIII kop m. — Stalo se v středu po Třech králích 1535. (Rukop. č. 2155, f. 205.) Sedlec. 1. 1425, 19. bfezna. Zoffka, relicta olim Mikssonis de Praga — fassa est, se duas s. gr. census annui et perpetui in Wlachone de Sedleez et in eiusdem hominibus censitis Wenceslao Hedwika iuniori, sartori, pro certa summa vendidisse. Actum in consilio feria II. post dominicam Letare. (Rukop. 6. 2099, f. 157.) 2. 1434, 2. července. Janko Kuklik bra- seator de Porziecz emit mediam curiam in Sedlecz — erga Wenceslaum Sussen — pro decem et novem s. gr. —. Actum in consilio (Nov. Civ. Pr.) feria sexta ante Procopii. (Rukop. č. 2082, f. G 10.) 3. 1530, 23. března. Barbora Hrachová — vzdala jest vBecku svi spravedlivost i plnó 

Strana 207
Sedléany—Senkovice. právo k těm XIti k. m., kteréž jí náleží na gruntich ve vsi Sedlci, kteréž grunty drží Jan Karbanský, Jakubovi uzdáři a Martě mauželce jeho —; však na ten zpuosob, že jsú oni nade- psaní manželé přiřekli jí Barbory v ničemž neopouštěti, ale všemi potřebami jí opatrovati až do smrti její. Actum in cons. (N. C.) fer. IIII. ante Annuncciac. b. Virg. (Rukop. €. 2191, f. 14) Sedlice (Sedlec). 1352. — Item Cristophorus Bavari publi- cavit, quod emit iediam domum, videlicet partem fratris sui Ule, et mediam partem ville Szedliez dicte erga fratrem suum predictum. (Rukop. €. 987, f. 7.) Selmice. 1435, 5. ledna. Prout causa tractabatur inter Wilhelnum de Nova Civ. ex una et Annam Ssumharzowu de Truzemicz parte ex altera pretextu pecunie pro hereditate Selmicz, quam dicta Anna occasione cuiusdam disbri- gacionis retinere volebat : domini vero audientes dictas partes, mandaverunt pretacte Anne, ut decem s. gr. in consilio super ius in duabus ebdomadis — reponeret —. Actum fer. IIII. ante Epiphaniam domini. (Fragment staro- městské knihy v Chaosu č. 325, f. 1. a růkop. č. 2099, f. 392.) Semilkovice. 1524, 30. září. Beneš z Koryčan stoje osobně před pány úředníky [Sestipanskymi Star. M. Pr.] v přítomnosti pana Voldiicha Myšky oznámil, že Havel ze Semikovic, švagr jeho, měv dluhu XII kop na Lukšovi, též v Se- mikovicích, člověku pana Myšky, když jest umřel a dluh pozuostal, on jakožto přítel po švagru svém na to se táhna žádal pana Vol- dficha Myśky, aby jemu toho přál těch XII kop tu v Semikovicích dobyti. Ale pán jsa k tomu blizšie po člověku svém, poněvadž jest z gruntu ušel a jinde umřel, nechtěl jest jemu 207 toho pfieti. Až ku přímluvě pánuov úředníkuov tomu povolil, že polovici té summy jemu pro- pustil, aby VI kop tu v Semikovicich vyzdvihl a každý masopust po dvou kopách m. až do vyplněnie. Actum fer. VI. die Jeronymi 1524. (Rukop. č. 2155, f. 40.) Semmice (Semice u Českého Brodu?) 1433, 1. srpna.(?) Jakož jest pře a róznice byla mezi pannú Annú a Margretki vdovü, poručnicemi Barbory Drobnicové, z jedné a paní Ozankú jménem Pešy, sirotka Prokopova, syna Černého Prokopa, z druhé strany o dvór v Semnicích o úroky i o jiné věci k tomu jistému dvoru příslušejície: tu páni purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského slyševšie obě straně svrchupsané, tudiež také vyslyševše z vobü stranü listy kšaftovnie, ten jistý dvór se vším jeho příslušenstvím přiřkli jsú mocně a prisúdili svrchupsanému Pešovi sirotku —; tak aby svrchupsaná Ozanka tiem dvorem vládla a jej až do let svrchupsaného sirotka spravovala, pokrmu a oděvu podobného na to sirotku dobývajíc. — Actum pleno in consilio feria V.*) b. Petri ad vincula a. XXXIII. (Rukop. à. 992, f. 151.) *) 1. srpna bylo r. 1433 v sobotu. Senkovice. 1424, 5. srpna. Já Martin z Senkovic vyznávám tiemto listem obecně všém, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, Że jakoż sem list měl na Absolona na sto k. gr., na kterémžto listu byli jsú rukojmě menováni Jan Žibřid z Chříče, Nicek z Čachovic, Mikuláš Veliký, Jan z Krajnic, Jan z Chlistova, Čapek barvieř, z těch peněz je z jistiny i z škod kvituji i propúštiem —, neb mi jest Absolon — za jich diely splnil kromě Čapka; než Čapek je sám za sč svój diel splnil —. A k tomu na svědomie svú jsem pečeť přitiskl k tomuto listu a k mé prosbě slovutný panošě Oneš z Miekovic, purkrabie pražský, Šimon od bielého lva, Svojsé z Zahrádky, Sezema z Mydlné své sú pečeti k tomuto listu přitiskli 

Strana 208
208 pro dalšie svódomie. Jenż jest dán a psán léta M*CCCOXXIIII tu sobotu na Matku boží snéZnü v Praze. (Tamtéž f. 69.) Sezemice. 1411, 14. července. Postguam circa e- reccionem altarii b. Dorothee in ecclesia b. Petri in Porziecz IIIL s. gr. census super domo — et molendino Pawliconis [in Nova Civ. Prag.] pro scripto altario — fuissent assignate —, extunc Johannes et Wenceslaus, filii Pawliconis, predictas IIII s. gr. census — redimerunt, domum et molendinum libertave- runt. Dominus quoque Nicolaus presbyter — pecuniam pro eodem censu sustulit, qui ca pellanus fuerat illa hora, alium quoque censum IIII s. gr. in Sezemiez villa pro eodem altario deputavit. — Act. fer. [II. post b. Margarethe a. XI. (Rukop. ć. 2100, f. 303.) Sibrin. 1. 1362. Wenceslaus, filius Fanczonis, re- signavit Peslino Bohuslai et suis heredibus hereditatem Zibersin et Plumenow et Elhotam. (Rukop. é. 987 fol. 209.)*) *) K tomu viz tuto listinu ze dne 6. listopadu 1349 chovanou v knihovně universitní v Praze: In nomine domini amen. Nos frater Henricus, divina mi- seracione prepositus, Heimannus prior totusgue con- ventus monasterii Sderasiensis regularium canonico- rum ord. sacrosanti dominici sepulchri Jerosolymitani in Praga parte ex una et ego Fanczo Alberti, civis Pragensis, parte ex altera notum facimus universis presentes litteras inspecturis, quod dudum materia dissensionis inter nos exorta super bonis, videlicet limitibus, compitibus (!), pascuis, agris cultis et incultis, pratis et rubetis inter villas Strziebrzina et Ugesd sitis et specialiter super campis, qui iacent versus campos villarum, scilicet Hol, Slaweticz et Sestoge- wiez, in quibus ego Fancezo predictus et heredes ac homines mei ceterique incole ville mee predicte in Strziebrzina dicebamus nos habere et habuimus ius et facultatem liberam pascendi pecora et singula nostra animalia. Nos vero prepositus et con- ventus prepositi oppositum eidem Fanczoni de hoc tenebamus et dicebamus, ipsum Fanczonem et, incolas eiusdem ville in Strziebrzina non habere nec unquam habuisse iug pascendi pecora et animalia sua campis E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: in eisdem. Consideratis igitur multis ac diversis que- stionibus et litibus, quas pretextu huius discordie in simul habuimus et futuris periculis ac dampnis, que ex hoc possent utrique parti provenire, cupientes sa- | lubrius precavere nec non. commodum et. pacem per- petuam inter nos volentes solercius et efficacius pro- curare, matura deliberacione prehabita de consilio amicorum nostrorum et plurimorum fidedignorum virorum et specialiter iudicis et iuratorum Maioris Civ. Prag. in eo finaliter vesedimus et concordavimus, quia elegimus honorabiles viros d. Johannem Pauli, archidiaconum Preroviensem canonicumque ecclesie Pragensis, pro parte prepositi et conventus mo- nasterii predieti et d. Henricum, cellarium de hospi- tali ordinis Cruciferorum cum stella, pro parte Fan- ezonis supradicti arbitros et diffinitores sub pena amissionis cause et quinquaginta sexagenarum gr. den. prag solvendorum parti servanti per partem non ser- vantem. Et quidquid per dictos arbitros et amicabiles compositores inter nos super omnibus supradictis factum, ordinatum et pronuncciatum fuerit, ratum, gratum, firmum et inconvulsum tenere volumus perpe- tuis temporibus et habere. Promittentes bona fide, omni dolo et fraude exclusis, nos. prepositus et conventus pretacti nostro et nostri monasterii prius- dicti et ego l'anczo prelibatus meo et heredum ac successorum meorum nomine numquam contra en, que per memoratos arbitros ac diffinitores facta, dicta, ordinata et pronuncciata fuerint in premissis, venire de cetero vel facere verbo sive facto, renunciantes omni iuri et auxilio quocumque, quod nobis hincinde contra premissa posset suffragari quoquo modo et per quod idem arbitrium posset violari. Qui quidem domini Johannes Pauli et Henricus cellarius ad precum nostrarum instanciam benivole dictum arbitrium suscipientes receptisque iustis et claris informacionibus a fide dignis viris et personaliter visis et consideratis atque omnibus circumstanciis discussis de iure ordinaverunt et eciam sentencialiter pronuncciaverunt auctoritate eis per nos:commissa et data propter bonum pacis et concordie unionem, quod dictus Fanczo, heredes et successores sui, homines sui ac universi incole predicte ville in Strziebrzina nunc et in perpetuum non debent sibi quidquam iuris aut dominii sive libertatis in dictis campis, agris cul- tis et incultis, pratis, pascuis, silvis, rubetis ac liber- tatibus universis, in quibuscumque locis existant, usurpare seu vendicare, in eisdem pecora, pecudes et universa animalia pascendo, pellendo, venando com- muaüiter vel divisim aut aliquid iuris et dominii sibi ac successoribus suis ibidem attribuendo. Sed prepo- situs et conventus supradicti ac universi successores 

Strana 209
Sezemice — Skalice. eorum possunt et debent predictos campos, agros cultos et incultos, prata, pascua, silvas et rubeta li- bere possidere et tenere ac ad universos usus suos convertere pro libito sue voluntatis, sicut veri domini et heredes facere possunt et debent contradiccione et impedimento guorumlibet non obstante. Insuper pronuncciaverunt et ordinaverunt arbitri supradicti, quod Tanczo et homines sui ac universi incole ville prefate in Strzyiebrzina ag os ad predictam villam Ugezd pertinentes, qui sunt siti et iacent inter viam publicam, que ducit de Praga versus Brodam et est contigua tam compitibus quam eciam agris Fan- czonis, et continent in se triginta quattuor strichones de mensurata hereditate, ct. alios agros ex alia parte compitum versus villam Ugezd, iuxta limitacionem per dictos arbitros factam continentes triginta strichones, debent habere et iure proprietario ac hereditario abs- que impedimento quolibet perpetuis temporibus possi. dere. Pro quibus agris iam dictis dictus l'anczo de mandato ac diffinicione dictorum arbitrorum tres s. gr. pr. den. census perpetui monasterio Sderasiensi prius dicto emit seu titulo emtionis comparavit super bal- neum Hodaczkonis foris civitatem Pragensem prope hnttam laternm Conradi dicti Terkler situm pro certa pecnnia, quam ipse l'anczo plene et integraliter in paratis denariis iam persolvit. Nos quoque Johannes Pauli et Henricus cellurius predicti recognoscimus tenore presencium omnia supradicta per nos, tamquam per arbitros et amica- biles compositores, cum omnibus clausulis suis esse ordinata, pronuneciata et ad perpetuam rei memoriam per presentes litteras firmata utrique parti ad servan- dum sub penis, que in presentibus litteris superins continentur. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigillis civitatis Maioris Pragensis, prepositi et conventus monasteri Sderasiensis, Fanczonis, Jo- hannis Pauli et Henrici, cellarii supradictorum domi- norum, fecimus appensione muniri. Datum Prage a d. millesimo trecentesimo quadragesimo nono, in die s. Leonardi confessoris. 2. 1439, 23. Cervna. Famosus Habaith de. Ertin- berg, alias de Chwal, ex parte famosi Milote de Sibrzina et Duchko de Sotalicz — ex parte Gregorii, Georgii, Mauricii, Wenceslai fratrum, filiorum Crucis, villani eciam de Sibrzina, et Marzetam, sororem ipso- rum, arbitrati sunt. — occasione lanei dieti Urucis ibidem cum aliquibus bonis superficialibus: primo, quod Gregorius eum fratribus debet habere meram libertatem & die huius proscripeionis usque festum s. Galli, quod venire debet a festo Galli proximo, post nnum íntegrum annum ipsum laneuni tenendi; ven- dendi, resignandi, alias osaditi aneb vzdśti. Elapso Archiv Český XXVIII l 209 autem termino — si ipsum laneum venditum vel re- signatum non fuerit tempore illo intermedio, tunc dicti fratres debent condescendere de illo laneo do- mino Milote et sibi finaliter resignare — coram villa- nis illius ville. — Actum in consilio (Nove Civ. Pr.) feria IIL. in vigilia s. Johannis B. anno oe XXXIX". (Rukop. é. 2082 f. S. 16.) Skalice. 1483, 11. června. Facta est amicabilis concordia inter famosum Jacobum Sykorsky de Skalicz ex una et Zigismundum fabrum, civem Mai. Civ. Prag., parte ex altera racione pecuniarum et substancie olim Nicolai Czech etc.; talis videlicet: quia prefatus Zigismundus pretacto Jacobo Sykorsky, Marthe uxori eius et Hynkoni Hugwiez committit potenter tollen- das, que sunt reposite in Hradisst — nullam eis cirea hoc brigam seu impedimentum fa- ciendo —, et e converso idem Jacobus habens potestatem ex parte Hynkonis Hugwicz et Marthe uxoris sue prenominato Zigismundo et Margarethe fatue, filie olim prescripti Nicolai Czech, condescendit eciam potenter omnes pecunias hie Prage repertas, spectantes sepe- scriptum Nicolaum Czech. Et littera missa dominis ad consilium pro isto a magistro civium et consulibus civitatis Skaliez cum eorum sigillo — est talis : My purgmistr a rada mésta Skalice známo činíme tiemto listem všem, ktož jej uzřie aneb čtúc slyšeti budú; a zvláště slovutné a vzácné müdrosti a opatrnosti pánuom purgmistróm a radě města Starého Prahy. Službu naši vzkazu- jíce, vašie milosti věděti dáváme, že přistúpili sú před nás slovutný panoše Hynek Hugwic z Kladska a Jakub Sýkorský z Sykořic, spolu- súsed náš, tudiež vedle nich paní Marta, dcera nebožce Mikuláše Čecha a manželka Jakuba Sýkorského; a tu sů se před námi svolili a na tom zuostali, že což se dotýče dluhuov nebožce Mikuláše etc., jakož V. M. o nich dobře v paměti máte, že o tu věc Hynek i paní Marta plnú moc dávají slovutnému Ja- kubovi Sýkorskému, jakžkolivěk před Milostí 27 

Strana 210
210 Vaší o ty dluhy dokoná se p. Zigmundem kovářem, spoluobyvatelem mezi Vaší Milostí, že tím žádný z nich ani z jich přátel jinak hýbati nemá ani z toho napomínati nad to sjednánie, jakž on Jakub svrchupsaný před Vaší Milostí sjedná. A my na to jich sjedná- nie pečeť města našeho menší přidaviti sme kázali k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Skalici ten úterý před sv. Vítem I. etc. LXXXIII. počítajíce. (Rukop. č. 94, I., f. 49.) Skalsko (Skaliště) u Bělé. 1532, 11. prosince. (Nález panský a vla- dycký v při mezi osadními sv. Michalskými na Star. M. Pr. a Fridrichem purkrabím z Donína o dvory kmetcí v Skaliště.) V té při, kteráž jest mezi Janem Legátem a Šimonem zlatníkem z apatéky, měšťany m. Prahy, kostel- níky sv. Michala v dolejším městě Pr. jménem osady z jedné a Fridrichem purkrabí z Donína pohnaným z strany druhé, tu kdež tíž osadní odpierají tomu zápisu, kterýž jest učinil Vol- dřich z Ebrštajnu témuž Fridrichovi purkrabí z Donína k dvoruom kmetcím v Skaliště, toliko a zejména těmto: na kterémž seděl Martinek a Mařík a nyní Jan rychtář; na kterémž seděl Pecha a nyní Petr, Jan, Jakub a Václav bratří; na kterémž seděl Petran a nyní Václav a Vít bratří; pravíce, že těch dvoruov kmetcích klásti neměl a že je mají dskami zemskými tíž osadní zapsané — tak jakož odpor plněji svědčí. A na to ukázali dsky někdy Bohuslava z Kunwaldu, že jest nadal k voltáři sv. To- máše ap. kaple, kteráž slove Čáslavská, v kostele sv. Michala v Star. M. Pr., kaplanu na týchž lidech svrchupsaných plat; pravíce, že svuoj odpor jedním i druhým zápisem do- statečně pokazují, žádajíce JMtí, aby JMti je osadní sv. Michalské při těch zápisích zuosta- viti a je i správcuov opatřiti ráčili. Zase proti tomu od Fridricha purkrabie z Donína poruč- ník jeho mluvil, aby oni osadní sv. Michalští to napřed ukázali, že jsú těch lidí podle těch zápisuov kdy v držení byli, kteréž ukazují; E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ale že jsú jich nmikdy v držení nebyli, než toliko na týchž lidech že toliko pět kop gr. platu mají, a toho že jim nikdy on Fridrich jest nebránil a nebrání, aby jeho neměli bráti. A jestliže toho neukazují, aby toho a těch lidí kdy v držení byli, že se jemu Fridrichovi zdá, že jsú takový odpor zbytečně učinili, kterémuž není ani povinen odpoviedati, nebo on Fridrich toho a těch lidí v držení pokojném jsa pokojná léta jest mnohonásob bez nárokuov vydržel. I toho dokládaje, že oni osadní jsú po projití let druhý odpor učinili, ježto jsú tím, by jiného nebylo, spravedlivost svú, ač měli-li sú jaků, promlčeli a daremně k tomuto odporu jeho Fridricha poháněli. A na to ukázali nálezy některé; a podlé toho všeho ukázání svého že JMtí žádá za spravedlivé opatření. Proti tomu zase od osadních sv. Michal- ských jest mluveno: že on Fridrich všecken plat z těch lidí zúplna vybierá, na kterýchž jest to nadání, kteréž někdy Bohuslav k vol- táři témuž jest nadal s povolením krále JMti; ale že on zúplna toho platu, tak vybierajíc jej z týchž lidí, nevydává, ani týmž lidem vy- dávati dopouští týmž osadním, než toliko 5 k. gr. č., ježto jej všecken spravedlivě vydávati podle desk znění týmž osadním sv. Michalským, by tíž lidé měli, neb na nich oni osadní i plat vedle nadání mají. I to pravě, že jest některé nálezy proto a z té příčiny ukázal, že jakož se on Fridrich brání, že jest to pokojná léta vydržel bez nárokuov, ježto jest to podlé těch nálezuov let vydržení postačiti jiným nemohlo, též i jemu Fridrichovi postačiti nebude moci, neb se věci zádušní nadané dotýče a taková se promlčeti nemuože. A podle toho všeho ukázání svého že JMtí též žádají za opatření spravedlivé. Tu páni JMt a vladyky na plném soudu zemském slyševše strany -- nalezli: Poněvadž jsú oni kostelníci sv. Michala v St. M. Pr. jménem svým a jménem vší osady podle ža- loby své a zápisuov to nadání dskami učině- ných to dostatečně prokázali, i z té příčiny 

Strana 211
Skalsko— Skwrí. dává se týmž kostelníkuom, jakožto správcím oltáře v kostele sv. Michala v kaple, jenž slove Čáslavská, na místě jich a na místě vší osady, tak jakž tíž zápisové to v sobě šíře a plněji ukazují, za právo. Dali památné. Stalo se l. 1532 v středu před sv. Lucií. (Desky zem. větší č. 2 fol. D 2.) Skochovice u Zbraslavě. 1436, 27. března. Johannes Drahaczek de Skochowicz, pater pie memorie olim Martini Wransky de Podskale, concivis Nove Civ. Pr., nec non Waezek ibidem de Skochowiez et Do- rothea de Mnissek, pueri ipsius, atque Mar- tinus dictus Strycz similiter de Skochowicz constituti personaliter coram dominis in con- silio [Nov. Civ. Pr.] — fassi sunt — se per- cepisse a Martino, dicto ot dietek, de Maiori Civ. Pr. successore prefati Martini Wransky, et domiua Petrussa, coniuge ipsius, olim con- thorali eiusdem Martini Wransky, duodecim s. gr. — de omnibus — bonis — post mortem dicti Martini Wransky relictis iuxta amica- bilem atque finalem concordiam factam in Wrany villa anno domini M*CCCCO?*XXXV? feria tercia post festum Penthecostes per dis- eretos viros Kralonem de Zwole et Thomam de Skochowiez, domini Wilhelmi dicti Kostka de Postupicz officiales, presentibus vicinis ses- sionatus seu communitate trium villarum, puta de Zwole, de Wrany et de Skochowicz ; super qua concordia et in robur ipsius scripta est littera in papiro sub sigillo appenso famosi Czrnyn de [prázdné místo] purggravii domini Wilhelmi Kostka supradicti —. Actum in con- silio [Nove Civ. Pr.] feria III. post Annunc- ciacionem b. Marie V. anno sc XXXVI. (Ru- kop. č. 2082 f. L 15) Skuhrov. 1430, 26. srpna. In causa inter Kathe- rinam de Skuhrov, relictam Nicolai Biely, nati Mikssikonis, et Katherinam, matrem prefati Nicolai, — arbitri — molendinum in Skuhrov 211 cum rippa — Katherine, olim relicte dicti Nicolai, nunc vero conthorali Andree, ad- iudicaverunt —. Actum sabbato post Bartho- lomei anno oc XXX. (Rukop. à. 2099 f. 305.) Skuri. 1412, 12. zárí. (Vysazení polí.) In nomine domini amen. Cunctis liquet, tam artificibus, quam artibus ex memoria magnum decus ve- nire; sed quod humana natura fragilitate co- gente cuncta agibilia memorie tenaci comen- dare non potest, nisi ea, que geruntur in seculo, seripturarum serie roborarentur, ut sic ad vivacem memoriam reducantur. Eapropter nos magister civium, consules et scabini Ma- ioris Civ. Pr. tenore presencium recognoscimus universis, quod iu presenciam nostram venit famosus vir Ulricus de Waldek dictus Sochor et sponte recognovit, qualiter bona delibera- cione prehabita cum amicorum suorum con- silio utilitatem propter suam et.suorum tres hereditarios suos laneos agrorum, quos habuit in villa dicta Skurzy, locavit et posuit et ex- posuit ad annuum censum, solvendum sibi, suis heredibus et successoribus perpetue, discretis viris, videlicet: Rustico Jacobo unum laneum agrorum, de quo solvere debet terciam dimi- diam s. g. et octo grossos, medietatem ad festum s. Galli proxime venturum et. aliam medietatem ad festum s. Georgii deinde con- tinue secuturum, nunc et in perpetuum sub ter- minis prenotatis. Paulo rustico tria quartalia agrorum; de quolibet solvere debet annuatim unam s. gr. et quinquaginta octo gr. et septem hallenses, per medium ad Galli festum proxime venturum et per medium ad Georgii festum demum secuturum isto anno et sic in evum. Marssoni rustico quinque quartalia ágrorum de quolibet solvere debet annuatim tres s. gr., decem et septem gr. et septem hallenses —. Eidem eciam Marssoni — vendidit domum suam ibidem in villa pro viginti cum novem sexag. gr. —. Item est expressum, quod quo- ciescunque et quandocunque berna generali 27* 

Strana 212
212 toti regno Boemie imposita fuerit, extunc ipsi non plus quam mediam sexagenam gr. de quo- libet laneo pro bernà debent solvere. Nihilo minus dictus Ulricus fecit ipsis hane graciam specialem, quod si et quando, quod deus avertat, ab aliquo ipsorum ignis eveniret: quod talis, a quo tale dampnum ignis accedisset, proiude nullam penam incidere [debet] nec reatu ignis teneri. Item si quis vitam suam, se defendendo, aliquem occiderit, quod absit, quod tamen bono | testimonio poterit demonstrari: talis pena ho- micidii reus esse non debet, sed provide com- ponere debet, ut est moris. Item voluit, quod pena erga transgressores, si in aliquam quis dictorum censualium inciderit, non debet esse gravior neque maior erga iudicem et consules, nisi quinque solidorum talen. prag. Insuper hanc graciam et libertatem eisdem censitis contulit, quod bona ipsorum mobilia et im- mobilia libere in vita vel in morte legare, dare, vendere, testari, comutare, obligare, dis- trahere possunt — pro libitu ipsorum volun- tatis. Et si quis sic intestatus decederet, he- redibus non relictis legittimis: quod huiusmodi bona ad propinquiores amicos suos, qui cum dicta villa bonum et malum paciuntur, devolvi debent iuxta ius et consvetudinem Maioris Civitatis Prag. — In quorum testimonium si- gillum nostrum dicte civitatis Prag. et in evidenciam meliorem sigilla famosorum viro- rum Ulrici predicti, Hinkonis de Waldek et Ulrici de Waldek residentis in Wostynczych propria de certa ipsorum sciencia presentibus sunt appensa. Datum Práge anno MCCCCXII fer. secunda ante festum Exaltacionis s. crucis. (Rukop. ć. 993 f. 112.) Slany. 1. 1406. — Jacobus Beneschawer, iudex in Slana, concivis [Nove Civ. Pr.]. (Rukop. €. 2076 fol. 147.) 2. 1434, 4. listopadu. Wenceslaus de Drzienow protestatus est — pleno in consilio Mai. Civ. Pr. —: quod sibi bene de illo constat E. XIV. Zprávy o statcích venkovských a archivu městu Prahy: et circa factum fuit, quando Procopius de.Be- nessow, iudex civitatis Slanensis, fecit suum ultimum testamentum a. ete. XXXIII fer. II. post festum s. Nicolai (7. pros.], sic, quod ordi- nando huiusmodi testamentum suum constituit testamentarios potentes Johaunem de Kopanina et Claram conthoralem ipsius, et Hester uxorem suam in primam tutricem ; eidem Hester cen- tum s. gr. dotis legando, et pueros suos ad regendum, fovendum et gubernandum, quousque statum suum vidualem non immutaret cum bonis suis omnibus committendo. Quod si dicta Hester decederet, vel statum suum immutaret, ex tunc prefati Johannes et Clara debent ad se pueros ipsius Procopii recipere et de omnibus per ipsum relictis se intromittere, centum s. gr. dotis eidem Hester — assignantes, vel decem s. census annui et perpetui in Diedo- mierzicz assignantes. Que quidem bona debent regere, tenere et possidere inimpedite usque diserecionem annorum legittimorum. Quod si prefati pueri inennes decederent, exinde dicta omnia bona circa prefatos Johannem et. Claraui permanere debent —. Eciam deposuit, quod idem Procopius legavit Johanni sororino suo quadraginta s. gr., ut. sibi de dietis bonis per- solverent —. Actum fer. V. post OOSS. anno XXXIIII. (Rukop. ć. 87 f. 24.)*) *) Totéz svédéili Jindřich z Duban, Maśck a Śi- mon z Kněževsi. (Zapsáno tamtéž.) 3. f. 1485. — Nyetha, nata Mauricii Hla- wonis de Slana, resignavit omne — ius suum, quod habet ibidem in Slana post prefatum patrem suum — ad debita et ad alia quecun- que bona —, Ambrosio a tribus fratribus, marito suo — (Rukop. č. 2102 fol. 383). 4. 1469. — Ve jméno božie amen. Já Barthoň kramář, města Slaného obyvatel, vy- znévém tiemto oc listem, Ze aékoli z dopusténie bożieho nemocen jsem a nedużiv na tóle oc także Marthu manżelku mi činím a ustano- vuji pravd a mocnû porutnici Jany, Margrethy a Žofky, dětí mých i jejích, a podle toho i všeho jiného statku mého -— ; jimžto přidávám k radě 

Strana 213
Slaný — Slavétice. a ku pomoci slovutného a opatrného pana Barthoše Ptáka z Kamenie mostu, pana Thuomu Koleso, pana Jana starého písaře, konšely pří- sežné, a Beneše Mícu, měštěnína, nadepsaného města Slaného —. Potom pak ten všeckeren statek muoj — mocně otdávám týmž manželce a dětem mým k rovnému a na rovný mezi ně rozdiel —. (bez datum.) (Rukop. č. 2119 £ 015.) 5. 1473, 19. prosince. Ve jméno božie amen. Já Svatoš súkenník, měštěnín z města Slaného, vyznávám —, že duom muoj v Sla- ném, v němž bydlím, a podle toho — všecke- ren statek inuoj — otkazuji — Katheriné, manželce iné milé, s Václavem, Dorotků a Aničkú, dětmi mými ajejími, k rovnému mezi né rozdielu. — Actum dominico die ante b. Thome apostoli festum. (Rukop. č. 2119 f. R. 11.) 6. 1494, 7. ledna. Per prudentes Johannem Smajkal, Jacobum Kobess et Paulum Hulwat, cives civitatis Slanensis, facta est — concordia inter Barthossium, civem Ant. Civ. Prag, et Abraham de Slana — quod illam totam suim- mam, quam Johannes Bynar, frater predicti Abraham, in Broda Bohemicali sibi testamentali- ter delegavit, ieimorato Barthossio ad exigendum committit atque resignavit. — Act. fer. III. post Purif. etc. XCIIII. (Rukop. é. 94 I. f. 108.) 1. 1498, 10 února. Magdalena, olim Si- gismundi de Slana, nunc vero Sixti conthoralis legittima, — resignavit — ius suum, quod ei ad quecunque bona in Slana aut alibi ubicun- que pertinet, prenominato Sixto, marito suo dilecto —. Actum sabbato aute Septuagesimam. (Rukop. é. 2107 fol. 139.) 8. 1513, 3. listopadu. Andreas, Stiechuov syn z Sak a votec Anny, manželky Matěje sladovníka z domu nékdy Bohatého Simona, osobně v radě stoje oznámil, že který grunt jest prodal a seděnie v Sacieh u Slaného Mar- tinovi Němci, za nějž ještě pozuostává sto kop a X kop gr. vše miešenských; ty pak penieze za ten grunt otevzdal jest a dal mocně Ma- 213 tějovi, předepsanému zeti svému —. Actum [in consilio Novae Urbis Prag.] fer. V. post Omniuin Sanctorum. (Rukop. é. 2092 f. 2.) Slapy, ves u Zbraslavé. 1413, 1. srpna. Ve jméno božie amen. Já Pavel z Stakor vyznávám — že — najprve z těch dvú set kop gr., kteréž bych od Ctibora z Stakor, bratra mého, na den sv. Havla nynie najprve přištieho vzieti měl, odkazuji — ténuž bratru mému sto kop gr. a panu Sa- muelovi otci mému druhých sto kop gr. Dále pak jakož také ve dvú stu kopách gr. mám od panie Marthy nevésty mé dvadceti kop gr. platu a üroka roénieho na zbozí Slapském kněží kláštera Zbraslavského sobé postüpeno a listem pod její a jistých pánuov i jivých dobrých lidí — pečetmi visutými zapsáno — : chci — aby z téch dvü set k. gr. úrokuov — osobám nížepsaným rozdali —: mistru Jírovi u Matky božie v Týně XXV k. gr, knězi Ja- kubovi Táborskému XX k. gr., knězi Janovi Pelhřimovskému X k. gr. —. Datum domi- nico die ad vincula Petri. (Rukop. 6. 2119 fi R 5) Slavětice u Úval. 1. 1419, 24. června. (Zástava vsi.) My knéz Beruart, z božie milosti probošt, Martin převor i veškeren konvent kláštera Zderaz- ského, kanovníci, zákonníci zákonu hrobu Bo- žiebo v Jerusalemě, vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej čtúce uslyšie, Ze jsme zastavili dvuor náš vlastní v Slavěticích s dě- dinami, s lukami, s pastvami, s rybníky, s lesy i se vším právem, kteréhož sme my požívali a drželi; to jsme s tiem se vším zastavili opa- trnému muži Jankovi řezníkovi, zeti Henzlovu, ve stu kopách groších i jeho budúcím anebo komuž by ou své právo poručil, úplně a docela pójeenych; a to s volí krále Václavovü, pána našeho. Protož my slibujem držeti úmluvu tu itu zástavu svrchupsanú Jankovi řezníkovi pod taková ümluvü: Ze jsme jemu sstüpili rybnfkóv 

Strana 214
214 vylovených a též on nám má sstúpiti zasě a ta úmluva má býti do tří leth, aby ten svrchu- psaný dvuor se vším tiem právem již jmeno- vaným držel. A jestliže bychme jemu v těch třech létech penieze jeho vrátili a napřed jemu dali puol léta věděti, tehdd - md nám toho dvoru napřed jmenovaného sstů- piti beze všech zmatkóv, tak jakož on jest od nás přijel. Pakli bychme my jemu v těch třech létech peněz nedali, jehož Bože nedaj, tehdá má držeti druhé tři i třetie tři léta až do devieti let anebo dokudž bychme my jemu úplně a docela penéz, svrchupsanych sto kop gr., nenavrátili a nedali. A vzal-li by které škody skrze nás anebo v našem záští anebo kto jemu na tom chtěl překážeti, buď světeský nebo duchovní, toho my jemu mámy radni i pomocní býti s pomocí Boží a pána našeho krále Václa- vovú. Pakli by on sám pro se zašel anebo skrze své nedbánie, anebo válka v zemi byla, jehož Bože nedaj, za ty škody my jemu nemáme státi ani slibujem krom jeho svrchupsaných peněz. A také vyznáváme tiemto listem, že jsme jemu dědin postúpili osatých dvadceti strychóv žita a dvadceti ovsa. A též by nám měl po- stúpiti zasé lesy bez našie přielišné škody a záhuby; sobě má k své potřebě bráti i ku palivu i mýtiti ve třech létech. A také dvuor ten má nám postúpiti beze všeho pohoršenie, jakož sě jest veň od nás uvázal. Pakli by sě co skrze obecnie války stalo neb skrze kterú moc, že on toho nemá škoden býti. Jestli pak že by kto hlavně věšel, a to bylo pro nás, má nám to dáti věděti, abychom po třech lé- tech kázali volati a uptajíce sě jeho odbyli, jakož spravedlivé jest. Paklibychom toho ne- učinili, a dvuor ten pro naše nedbánie spálen byl, tehda my toho chcme škodni býti; a pakli by sě proň dálo týmž obyčejem, že by byl ten dvuor spálen nebo neopatrností jeho a jeho čeledi, tehda škoda jeho má býti, ale ne naše. A za to za všecko, což tuto stojí psáno, slibuji já probošt a podle mne konvent náš našeho konventu Zderazského. Pakli bychom v čem E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: pochybili a čeho držeti nechtěli bezprávně? tehda častojmenovanému Jankovi řezníkovi našemu věříciemu dáváme tiemto listem moc, aby toho hleděl k nám a k našemu konventu, vezma sobě na pomoc duchovnie i světcké právo. Toho všeho na potvrzenie já probošt svrchupsaný i veškeren konvent kláštera Zde- razského vlastnie své pečeti přivěsili jsme k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisícého čtyrstého devatenádctého léta tu sobotu den sv. Jana Kř. na jeho na- rozenie. (Rukop. č. 992 f. 55.) 2. 1425, 28. dubna. Johannes, gener Hen- slini carnificis, publicavit ius suum, quod ha- bere dinoscitur ad curiam in Slawieticz a pre- posito et toto conventu monasterii Zderaziensis in centum s. gr. iuxta temorem suarum litte- rarum —. Actum sabbato post Marci. (Rukop. č. 2099 f. 176.) 3. 1435, 23. července. Páni purgmistři a konšelé Velikého Města Pr. slyševše a viděvše práva opatrného Janka řezníka, zeti Henzlova, spoluměštěnína svého, kteráž má od probošta i ode všeho konventu kláštera Zderazského ke dvoru v Slavěticích —, i zuostavili jsú a tiemto zápisem zuostavují svrchupsaného Janka při těch práviech jeho, k tomu jistému dvoru vedle těch práv jeho jej navracujice takovi mierú: Jestliže by sě kto jiný na ten dvuor táhl a jemu vinu dal, aby s ním aneb s tako vým ku právu stál. Actum sabbato post Magda- lene anno c XXXV. (Rukop. č. 87 f. 52.) — Jan Bechyně stoje osobně v plné radě Velikého města Pr. — vyznal jest, že za svého úřadu, když jest byl podkomořím královstvie Českého od krále Václava slavné paměti usta- noven, tehdy přikázáním královým měl jest jistů sumu peněz na křižovníciech Zderazských vzieti a zdvihniti. A tak oni sumy všie mieti nemohice i zastavili jsi dvuor svdj v Slavé- ticfch Jankovi feznikovi, zeti Henzlovu, ve stu k. gr., a na to jemu list učinili. A on těch sto k. gr. všéch sám svrchupsaný Jan Be- chyně jest od Janka svrchupsaného jménem 

Strana 215
Slivenec — Sluštice. týchž křižovníkóv vzal a přijal. Actum pleno in consilio sabbato post Marie Magdalene anno 9c XXXV. (Tamtéz f. 106.) Slivenee, ves u Zbraslavé. 1. 1445, 27. dubna. My purgmistr a kon- Selé Star. M. Pr. — oznamujic na védomie dáváme, Ze stará rada, kteráz jesti sedéla léta třidcátého čtvrtého, otázána jsúci námi, co by jí bylo svědomo o některakém kúpení dědictvie v Sliventi Vavfincem otcem Svachovjm od některakého Vaňka sirotka za XVI k. gr. kúpeného a o zaplacenie jeho, takověto jedno- stajně — vysvédéila: Že když jest Svach, spoluměštěnín jich, na ně vznesl byl o svrchu- psaném Vavřinci otci svém, kterak by od Vaňka Mostckého z Karlštejna držán a vězen byl pro penieze, chtě je od něho mieti za to dědictvie, kteréž jest u Vaňka, sirotka nade- psaného, kúpil, jakožto pán jich po smrti téhož Vaňka, pravě, že by jich nevyplnil, prose, aby o jeho vy vobozenie stáli. A táž rada jsúci zpravena od svědkóv hodnověrných, kterak by týž Svach, jsa rukojmí za téhož otce svého za ty penieze, ty penieze by Janovi Bradáčovi zaplatil v celosti; a na tom dosti nechtěvše mieti, než vyslyševše téhož Jana Bradáče, kterýž — vyznal, že jesti ty penieze od Svacha jakožto rukojmie a pán spravedlivý toho zbo- žie pobral a o vysvubozenie a sprosténie téhož Vavřince jsú stáli a jeho jsú z toho vězenie vysvobodili jakožto nevinného. Actum feria III. ante Philippi. (Rukop. č. 2099 f. 908.). 2. 1448, 29. dubna. Barthon de Sliwenecz resignavit — suam et Dorothee, conthoralis sue, post mortem curiam suam hereditariam ibidem in Sliwenecz situatam — nec non et universa bona sua — Katherine de domo Lud, nate sue, et pueris ipsius, quos eum Jacobo marito suo habebit, — cum hoc addito: quod prefata Katherina Johanni orpliano, nato suo .cum priori viro habito, de bonis prefatis sibi resignatis, dum ad annos perfecte etatis per- 215 venerit, XX s. gr. assignare debet. — Actum feria II. post Georgii. (Rukop. č. 90 fol. 163.). 3. 1514, 10. dubna. Lidmila, někdy od slonuov, fecit testamentum fer. III. post Pasce. — K sestře své Dorotě mlynářce, kteráž bydlí pod Slivencem ve mlýně XX k. m. a muži je- jiemu Václavovi odkazuji II k. m. (Rukop. ć. 8, f. 3.). Sluštice u Českého Brodu. 1. 1408, 19. kvétna. Wir burgermeister und der rate — bekennen —, das vor uns ge- standen ist — Reinhart von Muhlhausen son, der sein eeliche jare gehabt hat, und hat be- kant: das im die erbern manne Nica Ortil und Rudolf von Muhlhausen als geschefftlute seines vaters, noch dem teilung die vormals czwischen im und andern seinen geswistern gescheen ist, als die in unserm statbuch geschreeben stet, vor seinen rechten erbteil abgetreten haben des erbs und gutes czu Slussicz — und dorczu XXXIII s. gr. und XX gr. czinses uff dem gut Tehaw, doran sich derselb Reinhart wol hat lassen genugen. Actum sabbato ante Urbani anno oc VIII. (V rukop. 6. 997 f. 43 totéž datováno: Actum sabbato ante Anthonii a. ete. CCCCVII — 15. ledna 1407.) (Rukop. č. 2099 f. 26.) 2. 1483, 7. srpva. Já Křížek někdy z Sluš- tic, měštěnín Star. M. Pr., vyznávám —, že dvuor muoj v Slušticích s listy naň svědči- cími a třetinu zbožie tudiež, jakož desky to vše plnějie okazují; vinici mú, kteráž Štěpán- ková Hora slove, s jejím příslušenstvím, s pol- mi, s chmelnicí, s lúkú, s domem, duom také nebožce Daniele, syna mého -- otkazuji — Janovi synu mému s dětmi jeho a vnúčatóm mým, dětem nebožce Danielovým na rovný diel. — Actum feria V. in die Donati. (Ru- kop. č. 2119 f. V 18). 3 1493, 20. kvétna. Egidius canulator — deputat Anne conthorali sue CCCC s. gr. iure dotalicii in bonis suis, videlicet in villa 

Strana 216
216 Slussticz, in molendinis olim Mleziwonis, in domo sua. — Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] feria II. ante Urbani. (Rukop. č. 2089, f. T 29.) 4. 1502, 15. září. Když jest byla nesnáz mezi Matúšem, písařem Nov. M. Pr., Veroniků, manželkú jeho a dcerú nebožtíka Jana Křížka, z jedné a Matějem synem a Dorotú, manželků téhož Jana Křížka, z strany druhé o kšaft jeho Jana Křížka: Matúš s Veronikú žádali sú, aby ten kšaft mohl tvrzen býti. Proti tomu strana drubá odpierajíc žádali sú pánuov, aby ten kšaft tvrzen nebyl; praviece, že by ten kšaft byl udělán proti právu a řádu města to- hoto, a že by tiem kšaftem některé věci od- kazoval, ježto jest neměl moci odkazovati, a že by manželka jeho i s Matějem synem svým zle byli tiem kšaftem opatření. I stala se jest smlúva, tak že duom jeho nebožtíka Jana Křížka při Matějovi, švagru Matúše písaře, má zuostati k jeho dědičnému vládnutí a k tomu týž Matúš témuž Matějovi LXXV s. gr. m. mä přidati. Což se pak vinice, na Štěpánkově hoře leží, dotýče, kterú stranu Matúš písař držal a na ni nakládal, té vinice aby sobě ten uži- tek s ní pobral, a Matěj také na kterú stranu jest nakládal, též také aby sobě užitek z té strany vzal; a potom aby se o tu vinici rovným dielem rozdělili. Též také což jest Matěj naložil na žeň ve dvoře v Slušticích, toho jemu nákladu Matúš má polovici navrátiti; a potom tiem dvorem, platem v Slušticích i jiným vším statkem, tak jakož se to v dckách šíře pokládá, mají se o to všecko rovným dielem rozděliti. — Což se pak Doroty, manželky nebožtíka Jana Křížka, dotýče, nadepsané strany — jí mají — CC s. gr. pr. vydati. — Actum fer. V. ante Ludmile anno oc II. (Rukp. č. 94 II f. 179.) 5. 1519, 16. února. Zikmund Roh z Vlka- nova, maje sobě právo od Auny, manželky své, dskami postoupené, a Johanka z Sluštic, man- želka Jiříka Čermáka, měštěnína Nov. M. Pr., přiznali se, že dědictví jich v Slušticích : E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: dvuor poplužní s poplužím a dva dvory kmetcí s poplužím, na kterýchž sedí Rúdková a Šula krčmář, a na jiných všech lidech tu v Slušti- cích plat i s panstvím, kterýž sou tu měli a drželi, v Strašíně a v Březí dvory kmetcí s po- plužím, což tu měli a jim na týchž lidech ná- leželo, s dědinami, lukami, lesy, potoky, ryb- níčky — s lovy, s podacími kostelními tu v Slušticích a v Březí — prodali Martě Pe- chancové z Bezděkova —- za puol sedma sta k. gr. 25 k. gr. č. — Stalo se v středu po sv. Valentinu I. 1519. (Desky zem. větší č. 6 fol. G 13.) 6. 1523, 13. července. Já Jan Křížek oznamuji, že — toto mé poslední poručenstvie — činím: Předkem jakož mám spravedlivost a diel muoj na dvoru v Slušticiech, dědinách, potocích, rybnících, hájiech i na lidech k témuž dvoru příležících, to — odkazuji — panie Anné, matce své milé, spolu s panem Zig- mundem Rohem z Vlkanova, otčímem mým milým. — Dán v pondělí den sv. Markéty 1. P. — XXIII. (Rukop. 2142 f. L 2.) Smilovice, ves u Mladé Boleslavě. 1. 1483, 10. července. Tak jakož jest slo- vutný Zachař z Krp měl dvór poplužní v Smi- lovieích s lidmi úročními a kmetcími, s lukami, s chmelnicemi — od Mikuláše Kniežka z Smi- lovic a od Sigmunda, syna jeho, ve dsky zem- ské k věrné ruce vloženo a zapsáno: i ten jistý dvór se vším jeho příslušenstvím — svo- bodně a dobrovolně — vstúpil jest — již jme- novanému Sigmundovi, synu Kniežkovu, jeho dedicöm a budüchn. — Dále slibuje svrchu- psaný Zachař, když by koli byly dsky zem- ské otevřeny, že jemu má ten jistý dvór z desk zemských neb dvorských propustiti —, jakož jest jemu vloženo a zapsáno. Act. feria VI. ante Margarethe a. sc XXXIII. (Rkp. č. 992 fol. 151.) Sigmund z Smilovic zapsal jest a tiemto zápisem skutečnějie zapisuje na dvoru svém poplužniem v Smilovicích na lidech úroč- ních a kmetcích i na všem na tom, což k tomu 

Strana 217
Smilovice - Smolnice. jistému dvoru prislusie, Elsce manželce své padesáte k. gr. véna neb věnné zástavy vedle řádu a obyčeje zemského. Actum, ut supra. (Tamtéž.) Smolniec, ves u Louu. 1408, 18. kvétna. (Kšaft Matěje Loudy ze Chlumčan.) Ve jméno pána Boha všemohú- cieho, syna jeho i ducha svatého amen. Po- něvadž nic jistějšícho nenic než čáka smrti a nie nejistějšícho než hodina smrti človčku smrtedlnému, protož já Matiás z Chlumčan obávaje sč, aby mne smrt nezastihla, když bych sč snad nenadál, a skrze to o mé zbožie i o statek, kterýmž mč pán Buoh z své štéd- rosti nadélil, mezi mymi prátely ancbo kterÿmiz jinými koli lidmi svárové a nesnáze nevznikly, zdráv jsa na životě i na rozumu, z mého ze všeho zbožie — zpósobuji, činím a zjednávám své — poručenstvie tiemto řádem — a tyto své po- ručníky a správce činím: urozeného pána, pana Čenka z Klinštejna, purkrabí hradu Pražského, a slovutného Sigmuuda z Dytesky, mésténina Pražského. — Napřed znamenaje a pilné patre z hodných příčin k vobecnému dobrému, cti a chvály božie a jeho svatého zákonu rozmno- ženie, umyslil sem miesto zjednati svobodné, | na němž bych mobl řádně vzdélati a ustaviti collegium, a to.s volí pana purgmistra a kon- Seluov i v&ie obce Starého města s přivolením. A to sem učinil s boží pomocí vyküpiv duom s městištěmi, kterýž ležal na roze z jedné strany kaply Betléma a z strany druhé Mi- kuláše Betlémského a tudiež vedle toho někdy Hrádka krajčieře a potom na jeho miestě Mi- kuláše krajčieře ; veškeren otvod porušený, kte- rýžto stál dlúhé časy a léta pustý, ten já za- plativ úplně a docela, napřed pánuov i obce s přivolením jednostajným, i ustavil sem svými náklady vlastními tu collegium, řečenů Apo- štolská, chudým studentóm a žákóm k vobý- vání, kteříž by sě chtěli učiti v písmě, napřed v zákoně božiem i v jiných písmech svatých; a když by s pomocí boží toho uměnie došli, a Archiv Český XXVIII. 217 chtěli z nich hodní kněžie býti, aby ot hod- ných a řádných biskupuov světiece sě slovo božie věrně vedli a vobecnému lidu všudy, kdež by přístup a slyšenie mohli mieti, bez lakomstvie všelikterakého, a pána Ježíše tělo a krev pod obojí zpuosobů všem vuobec roz- dávali a v tom pána Ježíše, apoštoly jeho i jiné svaté doktory prvotnie cierkve svaté společně následovali a čtenie jeho svaté v skutku plnili. A kteříž by žáci anebo studenti řádem v tu kolleji vstupovali a ot zprávcí starších tudiež nad nimi ustanovených přijímali a tak s pilností sě učili, jakož tuto i v jiných na to miesto v privilejích poloZeno a napsáno jest, i pod peécetmi pánuov Starého Mésta, Nového i Malé Strany utvrzeno a upevněno šíře stojí. Potom list a zápis ot slavné paměti cie- safe Sigmunda Římského a krále Českého, pána mého milostivého, kterýž mi dal a na něm zapsal ves Smoluiei knézí Rúdnických v sedmi stech kopách gr. za mé práce a za škody, kteréž jsem bral pracuje pro obecné dobré země této i jeho milosti poctivé, a těm lidem človččenstvie a poslušenstvie rozkázal jest slíbiti, jakož ten list a zápis jeho pod majestátem jeho říše slovo od slova okazuje a svědčí a takto sč počíná: My Sigmund, z božie milosti Římský ciesař, vždy rozmnožitel říše, Uherský a Český sc král, vyznáváme tiemto listem sc. Item druhý list téhož ciesaře a krále, v němž přikazuje všem úředníkóm a poddacím [sie], aby mne hájili v tom a bránili, ač by kto proti tomu majestátu chtěl který zmatek anebo kterú překážku učiniti, jakož také týž list to v sobě drží a okazuje, a počíná se takto: My Sigmund, z bozie milosti Římský ciesar oc. Item list Lünskjch, v némZz jsü sé zapsali všecka obec jich města pod svú větší pečetí na polovici platu té vsi svrchupsané Smolnice i s jejími se všemi puožitky i příslušenstvími, jakož toho list jich, kterýmž jsú sě zapsali, široce okazuje a svědčí. Než znamenitě k tomu přidávám toto: aby svrchupsaní poručníci, zprávce a obranitelé mého 28 

Strana 218
218 kolleje svrchu řečeného statek ten jim svěřený napřed popsaný věčně po mé smrti vydávali v ruce dyrektoruov kolleje té, kteříž nyuie jsń aneb potomnie časy budá; a oni věrně to ří- diti mají na potřeby studentóm, kteříž by v móm kolleji obyvali, coż by jich mohlo na to živnost mieti. Také duom svuoj, v němž bydlím, u sedmi angeluov,*) toho porńciem a odkazuji pravú polovici Margretě, ženě své milé, aby v něm bydlila a vuoli jměla, doněvadž by sě jie zdálo, a to po mé smrti. A když by ten duom prodán byl, tehdy polovici peněz ona vezmi, a druhá | polovice buď bratranóm mým vydána: Marti- novi, Havlovi a Janovi. A ti buďte rovně tiem rozděleni. A své ženě a poručníkóm věřím, že tak učinie a těm mým přátelóm již řečeným tu polovici vydadie po prodánie bez prodlé- vánie. Také ženě mé napřed psané na jejiem lożniem rúchu i na chodiciem nebuď překáženo. A což bych znamenal anebo komu co mimo tento kšaft cožkolivěk odkázal anebo dál pod svú pečetí, aby to moc mělo, jakož by v tomto kšaftu popsáno stálo. — Ale toto sobě zna- menité vymienuji, ze donévadz sem, ze mdm a chci toho domu i všeho, což sě svrchu pide, mocen býti, a to prodati, dáti, zastaviti, změ- niti i všecko učiniti, což by mi sě zdálo a lí- bilo, jako z svého vlastnieho bez překážky vselikteraké. — A toho všeho na potvrzenie a pro lepší jistotu žádal sem pana Jana z By- slavic, v ty časy rychtáře Starého Města Praž- ského, a dvd pánuov přísežných konšeluov, pana Jakuba Sobka a pana Jana Pytlíka, aby své pečeti přivěsili k tomuto listu na svědomie. Jenž jest psán léta ot narozenie syna božieho tisícicho čtyřstého šedesátého den sv. Sophie. (Rukop. č. 992 fol. 253.) *) Č. p. 451.. Viz mé Základy I, str. 696, Soběslav. 1477, 10. září. Pâna Boha vsemohücieho ku pomoci přede všemi věcmi v této mé naj pilnějšie potřebě žádaje, já Jíra syn Dominuov, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: nékdy spolusûsed mésta Sobèslavé a nynie spoluobyvatel tohoto Nového Města Pražského, ačkoli z dopuštěnic oc. Kteréhožto kšeftu a poručenstvie činím a ustanovuji mocné poruč- níky opatrné muže Václava Ruoženého a Vác- lava, syna někdy Jírové Bohaté, spolusúsedy prvepsaného Nov. M., přátoly mé zvláštnic, věře jim nade všecky jiné lidi: smrtedlné, že oni v tomto mém porutenstvie budû se mieti tak, jakož má vuole jest. V tom pak najprve oznamuji, Ze mdm dluh pravý a spravedlivý na domu v Soběslavi šestmezcietma kop a dvadceti gr., kterýžto duom jest vysazen mezi domy kmotry Maxan- | tové a Jiříkovým krajčovým. Item diel dědiny | troje hony mezi cestami jdńc od mostku ka- menného a% do Lhotské cesty, kteréž kúpil jest syn kmotruov Drdáčkuov, koželuh, bez mé vuole a drží, nemaje žádné spravedlnosti. A jí věřím pánuom i všie obci, že to seznají, že jsem toho neztratil, než s povolením hajtman- skym a jich radi sem učinil, což jsú mi roz- kávali. Opět oznamuji, že jsem puojčil Jírovi, bratru svému, na dědinu Jesikovsku XV k. a XX gr.; a na to nenie mi nic dáno ani opra- veno. Item puojčíl sem, opót Kubovi, Jirovu synu z Vlastiborfe, póti kop a tfidcieti a tfi deberuov ovsa, tfi strychy Zita a déber hrachu; za ten oves rukojmie Chochol, soused odtudź. Item dlużen mi takć Terl z Ramlova z Za- bránie II k. za sukno, Pavel z Zelie puol kopy a pět gr. Opět oznamuji, že Lvík švec jest mi ru- kojmie za Jana, švagra svého z Nedvědice, za puol kopy a za tři děbery žita. Item Janek Sralovic dlužen mi dlubu spravedlivého dva- nácte kop, kterýžto bydlel na Táboře. It. Šálek krajčí z Domašína uherský zlatý, Chroust z zá- vsí puol kopy a za puol šesta lokte sukna po péti grosich, a na to mi privezl, dokadź sem tam byl v Soběslavi, tři vozy drev. It. Dorota sestra má, řečená Řajtna, z Piesku II gr., Park- rábková z Benešova za žito kopu. A z toho svrchupsaného statku anebo 

Strana 219
Sobéslav — Stankovice. z těch dluhuov odkazuji Dany&ovi, Silhátkovu synu, deset kop. — Actum fer. IIII. post festum Nativitatis b. Marie virg., a. — septuagesimo septimo. (Rukop. &. 2094 f. F. 29.) Sobín, ves u Unhosté. 1. 1420, 8. dubna. Maress, Waczek et Blazek, filii Welikonis de Sobin, fassi sunt, se percepisse totalem pecuniam a Clemente bursifice, cive Nove Civ. Prag., pro hereditate, alias za dyedynu, ibidem in Sobin aput nos empta —. Actum (in consilio Nove Civ. Pr.) feria secunda post diem s. Ambrosii anno — vicesimo. (Rukop. é. 2079 f. K 23) 2. 1421, ke konei bfezua. Mauricius de Sobin fassus est se debitorie obligari Clementi bursifiei, civi Nove Civ. Prag., in quadraginta duabus s. gr. pro hereditate empta ibidem in Sobin. — Actum (in consilio Nove Civ. Prag.) feria(?) post diem Pasce auno — XX primo (Tamtéž f. K 23.) Srbeč, ves u Nového Strašecího. 1459, 10. února. Ve jméno pána Ježíše Krista amen. Ji Blażek ze Srbče, maléř, mě- štěnín Nov. M. Pr., ačkoliv v tom poručenství duom muoj s městištěm, kterýž leží v Opato- vieích mezi domy Janovým Kamprlovým a Janovým Královým, kožišníky, dvuor poplužní a dédiny v Srbéi, za méstem Slanÿm, dédictvie, kteréž na mě spravedlivě příslušie po dobré paměti Klimentovi otci mém, ježto nynie pan Vilém Ilburg z Ilburgu drzí mi proti spravedl- nosti, i vešken jiný statek muoj, kdež by koli mohl shledán a optín býti, odkazuji, oddávám a mocně porúčiem poctivé ženě Mandě, man- | želce své milé, —. Datum sabbato die s. Seo- lastice anno oe LIX*. (Itukop. 6. 2004 f. B 8.) Stankoviece, ves u Zatce. 1. 1350, 1 listopadu. Karolus, dei gratia | | povinen není z příčiny, že ten grunt jest veský Ttomanorum rex semper augustus et Dohemie rex, Notum facimus uuiversis, quod licet alias inter religiosos abbatem et conventum mona- 219 sterii Strahoviensis sive montis Syon, devotos nostros, ab una et dilectos nobis iudicem, b. . . T" iuratos et cives Saczensis opidi, fideles nostros, parte ab alia super et de septem quartalibus agrorum*), que quidem dicti religiosi sue iuris- diecionis fore dicebant, cives vero eadem quartalia ad nostram spectare cameram assere - bant, surrexit materia questionis: ne tamen utrisque partibus occasione rei tam modice re- linquatur disceptandi materia, nos ad laudem omnipotentis dei et intemerate virginis, matris eius, iu cuius honore dictum monasterium Stra- hoviense sive Montis Syon fundatum esse dino- scitur, nec non pro animarum clare memorie illustrium progenitorum nostrorum et nostre similiter remedio salutari dieta septem quar- talia in omnibus suis terminis, metis, gadibus sive pertinenciis, eciam si quid iuris pretextu approbate consuetudinis aut alio quovis modo nobis circa premissa competeret, prefatis abbati et conventui et monasterio ac successoribus eorum in perpetuum animo deliberato et de certa nostra sciencia damus, conferimus et donamus presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno domini millesimo trecentesimo quinqua- gesimo iubileo, indiccione tercia, kalendas Novembris, regnorum nostrorum anno quinto. (Archiv klástera Strahovského.) *) V Stankovicích u Zatce. 2 1542, 23. června. (Mezi Václavem Králem z jedné a Janem | Votihourem 2 strany druhé o vinici za. Stankovici 2c.) Václav Král, spolusúsed náš, na misté Johanny, manželky své, obvinil před námi Jana Vočihoura z toho, że jest on se v vinici v nově rozdělanů, za Stankovici ležící, kteráž též podle jiného statku Koňovského jí jest přisouzena, nenáležitě uvázal mimo řád a právo, žádaje, aby mu ji pustil. Proti tomu Jan Vočihour praví, že na to obvinění zde před tímto pánem odpovidati a tam ku právu Stankovskému náleží. Protož bude-li jej tam viniti, chce mu odpověď dáti ; 28* 

Strana 220
220 dokládaje se v tom ortele při právu našem prve učiněného mezi Havlem Zdenkovic z jedné a Václavem Havlatů z strany druhé, kterak Havel Zdenkovic, súc měštěnín, chtěl-li jest Havlatu sedláka z spravedlnosti sobě v Stan- kovicích náležité viniti, musil to učiniti na tom právě, jsúc odsavad tam podán. Toho též i on užiti žádaje, jinak odpovídati že nemíní, leč mu to z práva nalezeno bude. Proti temu od Václava Krále povědíno, že tento odpor tomu odpovídání jest zbytečný z příčin: jedné, že jest prvé již odpovídati počal a pravil, že svú vinici drží a ne jich, a že jest ji koupil i zaplatil; druhé, že by nebezpečná věc byla měšťanóm a obyvateluom města našeho, kdyby se o své spravedlnosti před svými lidmi súditi měli; třetí, že jest již po té odpovědi jeho nejednou rok k stání byl položen, až i dnes pod ztracením té pře; dav na to své obvinění čísti svědomí, kteráž VMtem vypsaná posíláme, že Pavel Kuoň nebožtík tu vinici rozdělal svým nákladem a sám délnikuom platil. A pravě, poněvadž by to dostatečně pokázal, že Pavel Kuoň tu vinici rozdělal, žádá, aby Jan Vočihour jemu jí také postoupil. Doklä- daje se také pamětí osob některých z počtu našeho, kterak jest i za fazary platil po smrti jeho, kteréž tu na té vinici sú vysazovány, a že za to příteli nebožtíka Pavla Koně kožich dal. Proti tomu Jan Voëihour, stoje vždy na tom, Ze z toho nenf povinen odpovidati, praví a toliko toto za zprávu dává, že ta vinice jeho jest a že on sám ji koupil i za- platil. Kterak pak k ní přišel a jakým pořa. dem, na to ukázal předkem uvážení rady předešlé z akt súdních o těch stráních, po tem by za strych placeno býti mělo. A když se za ně peníze klásti měly, na to těž ukázal akta radná, kterak tu i pokuta byla svolena, kdo by v času určitém peněz za ty stráně nepoložil, že to jinému bude puštěno. Jakož pak on tak se jest zachoval a k pergmistru se nacházel i peníze položil za všecku tu stráni, co jí bylo odměřeno. Na to dal čísti E. XIV. Zprävy o stutcich venkovskÿch z archwu města Prahy: svědomí Jana Eliščiného, toho času pergmistra. Že pak Pavel Kuoň té stráně prve něco jest rozdělal, než ji zaplatil, praví, že to jemu na škodu býti nemuože ; nebo ne hned grunt toho jest, kdo na něm dělá. Než jest jeho Vočihou- rovým nákladem to rozděláno. Na to ukázal svědomí Bárty Rytíře a jiných, kteří na kref- tích v té stráni dělali. A poněvadž jest ji sím vedle svolení a uvolení panského, nedav času projíti, zaplatil a ji dědicky obdržel, že toho užiti má. Neb když jest Jakub kovář, maje odměřenou stráň a jí díl rozdělav, nemohl platiti, i musil ji jinému postüpiti, jakozto Pavlovi tandlířovi; a to že jemu posavad jde, tolikéž i on užiti žádaje. Pak že jest za tu stráň tak v té celosti ne kterak tehdy rozdě- lena, nebo ještě nerozdělena byla, ale jak a pokud jest odměřena, peníze položil a dal. Na to ukázav registra pergmistrská, z nichž vajpis VMtem posilâme. A co jest ji strychuov bylo odměřeno, to pokazujíc svědomím Víta Vlachýho a Jana Másly, měřičuov těch strání od úřadu k tomu volených. Dále mluvě, kterak Pavel Kuoň, jsúc ještě živ, nikda mu v tom sám nepřekážel ani kdo jinaj; protož poněvadž by toho v držení bez naříkání více než den a rok býti jměl, žádá podle toho zachován býti. Dokládaje se v tom orteluov VMtí mezi Matyášem soukeníkem z jedné a pastorky Řepovými z strany druhé, item mezi Vítem Adventem a přátely Milštejnovými ; dav také čísti svědomí Petra Čerta a Jaua Milovic, kteří od úřadu po smrti jeho byli volení úředníci na starú vinici Koňovsků, kterak za- vedena byla pro jeho nedostatek. Proti tomu Václav Král praví: že tu nic neukazuje, aby jakým pořadem v tu vinici se uvázal, ač sobě ty akta ku pomoci béře;, že podle uložení to jest zaplatil, a na to vede registra pergmistr- ská. Však že jest pergmistr osoba jedna a tak neměl jest proti aktům a proti vší radě toho učiniti, poněvadž se ne na něho vztahovalo to povoiení panské, než na ty, kteří pod těmi | stráněmi prve vinice mají, jsko Pavel Kuoň, 

Strana 221
Stankovice—Statenice. a to že se stalo v plné radě, ne u pergmistra. Také že jest Jan Vočihour prvé dával ty peníze, než čas vod úřadu uložený přišel, a to teprva učinil po smrti Pavla Koně všetečně, na škodu Václava Krále nebo manželky jeho, a tak se v ni mimo řád a právo uvázal. Neb kdyby byl čas ten přišel a soud aby v to byl o statek Koňovský nevkročil, byli by oni sami ty peníze položili, poněvadž Pavel Kuoň, přítel jejich, již jest byl té stráně nemalý díl roz- dělal, jakž to prvé ukázáno, že pan Jan Voči- hour drží to více než den a rok, a že mu toho Václav Král nenaříkal. I poněvadž jest o ten všecken statek soud byl a ještě konce nebylo žádného právem učiněného, komu by náležel, což jest měl tu domlúvati. A tak tím způsobem že Jan Vočihour v tom šafoval ne- pořádně, protoť toho użiti nemá. Neb hned po rozsudku, než čtvrt léta minulo, obvinil jest Jana Vočihoura z toho a posavad viní, žádaje podle svých průvoduov při té“ vinici a stráni, tak jako při jiným statku Koňovským, poněvadž odtud a z něho jest, zachován býti podle ortele práva vyššího. I to dokládaje, že Petr Čert, úředník na staré vinici Koňovské od úřadu volený, hned tehdy k němu do domu jeho přišel a domlouval se, aby Janovi Voči- hourovi v té vinici a stráni bránil dělati a nedopouštěl, že k staré vinici náleží; tu že jest inu odpověď dal: poněvadž vo to ještě konce nemám, proč bych se v to dával a bránil, nemaje přísudku ještě žádného. A kdež se táhne na podobnú věc mezi Jakubem ko- vářem a Pavlem tandlířem, však jest to věc rozdílná; nebo tu živaj živýmu postoupil, ale tuto on se po smrti Koňově nepořádně sám v to uvázal. Proti těm všem recem a pruovo- duom Jan Vočihour praví, že jest k té stráni tak, jakž byla Pavlovi Koňovi odměřena, po- řádně přišel, podle uložení panského a ji za- platil. A strana, Václav Král, toho nepokazuje, aby co za ni dáti měl Pavel Kuoň aneb aby co svými penězi na ni nakládal. Protož se.s tím právu poroučí a žádá za spravedlivé opatření. 221 Tu sme my nalezli a ortelem svým vy- pověděli: Poněvadž z jednoho i druhého uvá- žení předešlých rad, přední i obecné, to se nalézá, že každý, kdož držeti chce stráni nad svou vinicí u Stankovie, povinen jest v určitém času peníze za ní pergmistru poloziti, jinak že by jinému dopříno bylo, kdož by koli za- platil, aby toho užiti mohl; kteréžto uvážení a svolení osoby tam vinice mající jsou přijaly. A Pavel Kuoň maje strání v půl osma strychu nad. svú vinicí, jeden strych za tři kopy gr. č. prodaný, rozměřený, věda o takovém svolení; i tu přítomen byvše, té jest nezaplatil. A Jan Vočihour za touž strání čtyřidceti pět kop u pergmistra položil a dal s přízní a volí jeho podle výš dotčených radních uvážení a svolení. I také ji jest předse rozdělal a osadil, aniž v tom jaké překážky, buďto od Pavla Koně nebožtíka, buďto potom od Václava Krále anebo Johanny manželky jeho žádným právem jest netrpěl, až teprva po rozsudku vo statek Koňovský učiněném ; ježto i Petr Čert, úředník k opatrování staré vinice Koňovské volený, k tomu jej Václava napomínal, prve než jest na konec ovšem rozdělána a osazena byla, a tak se práci a nákladu jeho díval. Z těch příčin on Jan Vočihour té stráné tak odmé- řené — dédicky uziti má. Pak Václav Král — se odvolal. Tu Jan Voéihour bohem a právem hájí té apelací, poněvadž právo naše jest vrchní právo těch gruntuov kmetcích, a on že pro vážnost té vrchnosti upustil od soudu, kterej by on Král s ním na právě v Stanko- vicich podnikniti byl musil, pravě, že taková apelací pruochodu míti nemá. Ale Václav Král své apelací užiti žádá. — Dán v Žatci v pátek po Próvodní neděli (21. dubna) 1542. Tu my — ortele tohoto — potvrzujem. Actum in consilio fer. V. in vigilia Joannis B. 1542. (kukop. ć. 92 f. 237.) Statemices (dříve Stativnice, ves u Smíchova. 1. 1444, 27. května. Nicolaus de Tucha- necz emit pro se, Katherina conthorali sua 

Strana 222
222 — dimidiam sextam s. gr. census annui — cum pleno dominio in hominibus censualibus in Statiewniez situatis et existentibus, vide- licet: in Valenta thabernatore duas s. gr.; iu Johanne Beznosy duas.s. cum XX gr.; in Simone thabernatore quinquaginta gr.; in Mi- tura viginti gr.; erga Ursulam, conthoralem Henrici Kbelsky, et euudem Henricum nec non et Jankonem, natum predicte Ursule, pro quadraginta quatuor s. gr. —; hoc notanter excepto, quod prefati venditores habent ab- solam (?) exsolucionis ad exsolvendum ad tres annos a data presencium computando Actum feria quarta ante Penthecostes. (Rukop. č. 90 fol. 98.) 2. 1495, 9. února. Ve jméno božie amen. Bartoš z Tachova, spolupřísežný a měštěnín náš, — kšaft své poslednie vuole učinil — obyčejem nížepsaným —. Najprvé jakož paní Elška z Miřetic *); manželka má, na vsi Sta- tivnici, tudiež na lidech mých, má ote mne za psáno LX k. m. dskami zemskými, a na za- hradě a na vinici, kterúž mám od Hanuše kramáře z Star. M., XL k. in.: aby táž man- želka má toho všeho požívala vedle práva věn- ného dotud, dokudž by toho jí nebylo splaceno do sumy sta k. m. K tomu takć z milosti přidávám jí viničku za Hradéany dva strychy —. Item synu mému Křištoforovi odkazuji mocně — platu rotnieho IIII k. v Letkách. Item témuž v Bohmicích odkazuji platu rocnieho VII k. | gr. Item v Salománové Lhoté na. Leptéchové ?) Kšaft její zní takto: Ve jméno Trojice svaté a nerozdielnć amen. Lóta bożieho tisiceho pótistóho ten pátek po sve Jiří |24. dubna] jí Flška z Miřetic — toto ziiezenie a vnoli poslední činím: Item naj- prvé odkazují k zádušní mší věčné a k oltáři bratr- skémn k sv. Benediktu z domu mého, když by prodán hyl, € k. m. —. Tt. X k. m. k kostelu sv. Benedikta na opravu, a ty odkazuji na Vochové; a paní Sefránkovi z Plzuć tóch X k. m. vydati miś. z toho zbozie z Vo- | chova. It. druhých X k. m. k klášteru — k sv. Jakubu | na St. M. Pr.; ty vydati má z téhož zbožie z Vochova paní Šefránková, tak jakožto dcky dále okazují —. (Tamtéz f. 68.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: dvoře I k. gr., jakož pak to vše šíře dskami zemskými mně a jemu jest zapsáno od ne- božtíka pana Johanesa od desk, strejce jeho. Item témuž Křištoforovi odkazuji vinici svú za hradem na Vopiši a k tomu zahradu s viničků, kterú mám od pana Rambüzka. Item což se dotýče domu tohoto na Hradčanech, jestliže by mne P. B. neuchoval, aby táž manželka má živnost svü v nem vedla, dokudž by se jí kupec nenahodil. A když by jej prodali, tehdy najprvé ať ze spolka dadie odtud XX k. do Tachova k faře Matky božíce —, a ostatkem — aby se rozdělili — táž — manželka má, Kři- štofor a Apolena. Item Apoleně dceři mé od- kazuji těch sto k. gr., kteréž mám zapsané dskami v Vochové na statku Rakusových —. Stalo se v pondélí po sv. Doroté I. — XCV". (Rukopis č. 2253 f. 54.) Stračí dol. místo u Podola u Prahy. 1. 1513. Matěj Váča koupil strych vinice v Stračím Dole vedle Čapkovské vinice u Mi- kuláše mlynáře z Podola za XII k.; úroku XI st. m. [obci Novom.] (Rukop. 6. 2133 II f. 44.) 2. 1535. Pavel pekař proti špitálu pod Vyšehradem k. chmelnici nad Podolem v Stra- čím D. podle chmelnice Kříže Charváta od Jany Jilovskć za XXI k. m. (Tamteż III f. 66.) — Týž k. štěpnici v Str. d. vedle vinice Vondráčkovy z krámcuov od Vondřeje Kuřete za XII k. m. (Tamtéz f. 67.) 3. 1539. Vaněk Duchan z Podola k. vinici tří str. v Str. D. podle Petra Chlubny z jedné a uličky z strany druhé od Václava Ranna (?) za CXX k. m. (Rukop. 2150 f. 8.) 4. 1542. Jan Sram ujištuje Matoušovi Pisikovi dluh XXX k. mm. na: vinici své nad Podolem v Str. D. (Vamtóż f. 34. a 38.) 5. 1543. Jan Voiko k. chmelnici v Str. D. podle Kříže Charváta a Jakuba klobouénika od Pavla pekaře za L k. m. (Tamtéž f. 42.) 6. 1545. Jakub kloboučník k. oulehli v Str. D. mezi zahradami téhož Jakuba od Jana Vocky za IX k, m. (Tamtéz f. 52.) — Petr, 

Strana 223
Strací dol—Stránce. Jí&ü syn z Podola, k. vinici III str. v Str. D. podle vinice Bezruký strany jedné a strany druhé Anny Bušpánkový od Matouše Pisáka | za CLXXX Kk. m. (Tamtéz f, 59.) 1. 1552. DBurjan z Charvatova donum k. | zahradu nad Str. D. vedle Šimka popeláře a Pavla Pardusa od Jiříka Charváta za XXX k. m, a prodal hned Jiříku Vodolenskému. (Tamtéž f. 77) — Týž k. zahradu v Str. D. vedle Charvátovský a Jana Jíši od Jana Vočky za XXX k. m. — Ještě téhož roku prodal za XX k. m. Jiříku Vodolenskému. (Tamtéž f. 78.) Strán. 1425, 10. listopadu. Per magistrum civium et dominos consules Maioris Civ. Pr. — senten- ciatum est — inter Procopium, natum Procopii de Rakownick, dicti Gidassek, ex una et Pro- copium Wruteezki et Annam, conthoralem eiusdem, nomine ipsorum ac puerorum — in et pretextu. decem. s. gr. et. XV gr. in. villa Stranie per dietum Procopium legati census parte. vertente. ex. altera. iu. hune. modum : | Quoniam dieti coniuges Procopius ct. Anna Wruteezky nec non pueri ipsorum — quamdiu | onines. ]iuiusmodi persone extincte non fuerint. | vitalibus ab lumanis, dietum censum decem s. gr. et. XV. er. in dietis hominibus in Stranie cun pleno dominio eorundem villanorum seu cen- sitarum debent tenere et possidere — «demto | alio dominio et collacione ecclesie parrochialis | ibidem in Stranie, quod ad eundem Procopium, | lieredes ct successores eius hereditarie pertinebit, | lae elausula notanter expressa: quandocunque dicte persone ab hoc seculo fuerint migrate Procopii, Anne et puerorum ipsorum —, ex- tunc dietus census eum pleno dominio corundem censitarum ad dictum Procopium, Procopii natum, heredes et successores eiusdem pleno iure hereditario vice versa «devolvetur —, ] rout testamentum Procopii nati plenius elucidat et manifestat —. Actum iu pleno consilio Sabbato ante Martini a. XXV. (Rukop. č. 2099 f, 106.) 228 Níránee ves u Zatce. 1. 10540, G. listopadu. Mezi Jüíkem Z Stráncec. z jedné a Janem | Vocthourein. 2 strany | druhé o puol lánu dědiny.) Jiřík z Stránec ob- vinil před námi [Žateckými] Jana Vočihoura, spolumé&ténína na&eho, z puol lánu dědiny svobodné u Stránec, pravě, že na ní vejplatu má. Žádaje, poněvadž sám od sebe toho jemu pustiti nechce, aby právem byl k tomu při- držán, že on mu L kop m. hned dáti chce; položiv peníze na právě, v nichž jest ta dědina zastavena. Ukázav na to svědomí Martina z Stránec a při tom ceduli řezanou, kterak Václav Bílek netoliko sebe, ale i jiné držitele toho puol lánu k tomu zavazuje, aby vezmúce od Jiříka z Stránec L kop m, toho puol lánu jemu postúpili; kteréžto svědomí i ceduli ře- zanou k VMtem posíláme. Proti tomu Jan Vočihour praví, že tomu odpírá, aby on Jiřík k tomu puol lánu dědiny jakou spravedlivost měl, neb jeho vlastní jest; a že jeho v držení mnoho let jest bez naříkání. Dav čísti zápis z kněh městských, kdež Martin a Jiřík z Stránec skrze Jana Michalovice vzdávají v soudu za- hájení ve Stránce se vším příslušenstvím Vác- lavovi Bílkovi; a potom ukázal puohon, jímz píedesle tajz Jirfk pohnal Jana Votilioura z téhož puol lánu dědiny, a kterak se to ob- : vinění s tím puohouem srovnává, to k roz- vážení práva připouštěje a pravě, že Martin bratr jeho dal jemu toho puol lánu dědiny, jakž ta cedule ukazuje, an jeho nebyl. I již mu teď nasvědčuje, chtěje mu k tomu pomoci, ježto po těch cedulích, z nichž je teď Jiřík jednu zachoval, Václav Bílek, pán těch gruun- tuov, kšaft jest učinil pořádný a toho puol lánu kšaftoval jest Markytě pastorkyni své; a ta skrze Jana manžela svého, davši mu toho moc při právu listem pod pečetí VMtí, prodala jest a v plném zahájeném soudu vzdala. Dav ten zápis čísti i list mocný, co vše VMtem odsílime. Dále že Hanuš, kterémuž Václav Bílek z lásky, kterú k němu měl, jakožto pod- danému svému, výplatu na ten puol lánu od- 

Strana 224
224 kázal, nemaje peněz, ji jest jemu Janu Vočihouroví prodal a též v knihy vepsati dal v soudu zahájeném. Ten též zápis dal čísti a pravě: Poněvadž jest Jiřík z Stránec, jsa při právu, tomu kšaftu pruochod dal, ani prve Václava Bílka nevinil, ani potom zápisuov ukázaných, ježto jsú daleko poslednější, nežli ta cedule řezaná zachovalá, nenaříkal a všemu místo dal, prvé za živnosti jich tomu nic ne- říkaje, že ho již na pokoji mé nechati. Do- kládaje se v tom orteluov mezi Václavem Urbanovic a Johaukou Horsákovou; item mezi Annou Suchopráskovou a Matějem Bukáčem; item mezi Kateřinou Červenkovou a Janem Kotrčem. Vedle toho žádaje za opatření a pravě, že ta cedule v nic obrácena býti má, poněvadž jest zachovalá, ncb Václav Urbanovic byl také ceduli zachoval na škodu Johany llorsákové, Proto, kdyZ jest zápis po cedulích nalezen, jest v nic obrácena. Také Ze on o žádné ceduli takové neví, aniž ji viděl. Zase proti: tomu Jirík ze Stránec opét dal čísti svědomí Martina: bratra svého a pravě, že se z toho rozuměti muože, kterak ta dědina jemu náleží, a Martiu ji mél na vajplaté v padesáti kopách od ného. A tak, kdyZ se soudil se panem Ješkem z Strojetic, nemaje peněz i za- stavil ji Václavovi Bílkovi. Jakož v těch zá- pisich, rovně jako v ceduli, zmínka se děje, že toho puol lánu dědiny na vejplatě jest a že Václav Bílek té výplaty žádnému dávati nemohl. Též i Hanuš, nemajíc sám toho v kni- liách, nemohl jest dávati Janovi Voëihourovi. Ukázav dále svědomí Jana Čecha pod pečetí VMti, coZ vše s jinajmi potřebami: k VMtem odsíláme. Při tom mluvě, že Václavovi Bílkovi toliko VII'/, lánu k Stráncuom jest postoupeno, a toho puol lánu že jest vymíněno všudy, i v cedulích i kšaftu, poněvadž jest svobodný a na výplatě. Žádaje, aby toho užiti mohl, a Jan Vočihour vezma L kop, aby mu to po- stoupil; neb toho neukazuje ani neukáže, aby jaký plat na toho puol lánu byl uložen. Proti svědomí Martina z Stránec Jan E, XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Vočihour praví, že mu místa nedává, a že bratr bratru nemuoZ nasvédèovati aniz svě- domi jeho podle práva nemá býti přijato ; při- pomfnaje, kterak někdy tajž Martin svě- domí jest ukazoval ve při se panem Ješkem z Strojetic, při němž byla pečeť městská naše opak přitištěna, a tomu jest zjevně písař městský Valentin odepřel, takže potom skrze takové nepořádné svědomí v vězení jest seděl. A protož mu místo dáno býti nemá. A dále mluvě, kterak jest mnoho spletkuov o Strán- cích bývalo, neb jich jiným často postupoval. Na to dal čísti zápis v soudu zahájeném uči- něný léta 1599 fer. VI. ante Lucie [7. pros.]. Při tom ukázal dva hamfešty na to, že více dě- din k Stráncuom není neZ VIII lánuov, lidé pod- daní že drzí VID, lánu. Na to ukázal registra důchodní z Stránec. A tohoto puol lánu odtud jest sobě pán dědičný k svému pohodlí za- nechal, kterýž potom llauusovi pustén byl též pod plat. Ale aby svobodný byl, že toho Jiřík neukazuje a neukáže, aniž na to jakou vejsadu má, neb Stránce se vším příslušenstvím jsou pod šos k městu, jakž se to ukázalo. Žádaje podle zápisu toho, kterajm Jiřík z Stránce dává v soudu zahájeném se vším příslušenstvím Václavovi Bílkovi, a potom kdež Hanuš jemu vzdává výplatu na tom puol lánu dědiny, za- chován býti. Dokládaje toho, kterak jest mu “ s podivenim to, Ze on Jifik tu ceduli ukazuje nyní, zachovavši ji na škodu jeho, ježto i svéd- kové toho zemřeli, kterajeh se v té smlouvě dokládá. Tu my nalezli sme a ortelem svým vy- pověděli: Poněvadž jest to Jan Vočihour uká- zal zápisy z knih městských v soudu zahájeném učiněnými, že Jan kožišník z Prahy na místě Markéty manželky své prodal jest a vzdal jemu puol lánu dědiny svobodné u Stránec, kterouž jí Václav Bílek kšaftem odkázal; i také | že Hanuš z Stranec výplatu na tom puol lánu dědiny, kteráž se na něho kšaftem téhož Václava Bílka vztahuje, jemu Janovi Vočihourovi vzdal jest; a to oboje vzdání k mocnosti jest podle 

Strana 225
Strance (1540—1541). práva přišlo, takže Jiřík ze Stranec tomu jest časně odporu žádného nečinil a Janovi Voči- hourovi násobná leta toho užívati dopustil. Protož Jan Vočihour vedle téhož vzdání a zá- pisuov toho užiti má a žádné výplaty od Jiříka z Stranec pfijíti povinen není. Co se pak cedule řezané dotýče, kterouž Jiřík ze Stranec na tu výplatu ukazuje: poněvadž jest před tou cedulí více nežli čtyřmi lety prve Václa- vovi Bílkovi ve sStrance se vším příslušenstvím, jakž sám držel, bez výminky též v plném zahájením soudu vzdal, kterajžto zápis a vzdání celý a neporušený až posavad trvá; a též kšaft Václava Bílka k tvrzení svému potom jest přišel bez odporu a naříkání; ani také druhá cedule, na niž se ta vztahuje, nenalézá se a před rukama není; z těch příčin ta cedule již moci míti nemůže podle práva. Jiřík z Stranec neujav toho ortele našeho, odvolal se S svú pří na VMti, právo vyšší. Protož my VMtí žádáme, co v tom za právo jest, že. nám toho naučení dáti ráčíte. Dán v Žatci fer. V. ante Gregorii [11. března] anno 1540. Tu my z pluosti práva vrchního ortel tento váš takto napravujeme: Poněvadž o toho puol lánu dědiny svobodné u Stranec ležící; vo kterajž mezi Jiříkem z Stranec a Janem Vočihourem rozepře jest, cedule řezaná pod pečetmi na svědomí dobrých. lidí před právem neporušená nalezena a okázána jest, v kteréžto tato obzvláštní vajminka se nachází sc: kdyby kolivěk Jiřík z Stranec toho puol lánu dědiny chtél míti & vyplatiti, Ze dada Václavovi Bíl- kovi L kop m. on Václav Bílek sám i po smrti jeho držitelé, přijmúce těch L kop, toho puol lánu dědiny beze vší odpornosti jemu Jiříkovi zase postúpiti povinní budou. A Václav Bílek jsa tak téhož puol lánu v držení, učinil jest potom kšaft a pořízení o statku svém a též vajplaty cedulí řezanou vyměřené jest nezatajil a nepominul, nébrž spravedlnost svú na tom 1/, lánu Markétě, pastorkyni své, a vajplatu Hanušovi jest odkázal. Kdež podle téhož Václava Bílka kšaftu Jan Čech maje sobě Archiv Ceskf XXVIII. 225 právo dané od Markéty, manzelky své a pa- storkyně Václava Bílka, též i Hanuš Janovi Vočihourovi toho !/, lánu v spravedlivostech svých sou prodali a postoupili; i poněvadž on Jan Čech a Hanuš podlé práva jiného sou jemu Janovi Vočihourovi prodávati a postu- povati nemohli, než toliko spravedlivosti a práva Václavem Bílkem jim kšaftem odkáza- ného; kteréžto právo již předešle pod vajplatú cedulí řezanou zavázané a nesvobodné jest bylo, ježto ta vajplata dědin svobodných podlé takové výminky v ceduli postavené k pomlčení nepřichází: i z té příčiny on Jiřík z Stranec při té vejplatě se zuostavuje, takže kdyžkoli Jiřík z Stranec položí na právě L kop m., on Jan Vočihour přijma takovou summu povinen bude toho '/, lánu postoupiti —. Chce-li pak on Jan Vočihour o nesvedení vaj- platy s toho !/, lánu anebo jestli že by v větší summě jej vzal, než ta vejplata ukazuje, k komu hleděti, právo se mu nezavírá. Actum [Pragae] in consilio sabbato die s. Leonhardi [6. listopadu] anno 1540. (Rukop. č. 92 fol. 182.) 2. 1541, 8. srpna. (Mezi Bártou 2 Pástadl z jedné a Jiříkem z Stranec z strany druhé o puol lánu dědiny.) Bárta z Púšťadl, soused v předměstí našem [Žateckém], obvinil Jiříka ze Stranec z toho, že on drží puol lánu dě- diny od dvoru a statku jeho v Strancích, na kterémžto puol lánu někdy Hanuš, předek jeho *) v témž dvoru sedící, měl výplatu pade- sáti kopami m., pravě se též k té výplatě po něm spravedlivost a právo jmíti ssutím, jakožto dědic toho statku. Položiv sumu tu padesáte kop před námi na právě, žádal toho, aby on Jiřík přidržín byl k tomu, aby sumu svú vzal a toho puol lánu jemu postoupil —. Proti tomu Jiřík ze Stranec dal éísti ortel i převedení mezi sebou z jedné a Janem Vočihourem z strany druhé, pravě, poněvadž tím ortelem jemu ta výplata přisouzena jest, že on přes to nemá k tomu obvinění co říkati, než žádá vedle toho zachován býti. Chce-li pak 29 

Strana 226
226 Bárta nebo kdo jiný jeho tu, kdež [náleží], viniti, že mu práv býti chce. Než aby on se zde o statek svobodný pozemský súditi jměl a k tomu ho postupovati, že není povinen toho učiniti, a také že se jest k tomu sročení nikda neuvo- loval. Proti tomu Bárta dal čísti zápisy z kněh městských našich a kšaft Václava Bílka v tom artikuli, kteraj se vztahuje na toho puol lánu, aby ukázal, že Strance i toho puol lánu dě- diny sú grunt městský Sosovní oc, a pravé, Ze jest povinen odpovidati. Ale strana mimo feé předešlů jiného k tomu nic neříká než na tom stojí, že ten grunt pozemský jest a svo- bodny a protož se 0 něj při právě našem súditi nemíní, a na to obvinění že nechce od- povídati. Tu sme my nalezli a ortelem svým vypověděli: Poněvadž Bárta zápisem knih měst- ských toho puol lánu, že statek k šosu a ku právu městskému jest, ukázal, ačkoli pán dě- dičný jej svobodný jmenoval a učinil od platu svého, ale od práva městského a šosu aby pozem- ský a ke dckám náležitý byl, toho aniž moci měl na ublížení knihám městským učiniti, ani se to také neukazuje, aby učinil; a též že po mnohých rocích k té při mezi nimi položených již rok zavitaj pod ztracením té pře ku právu jest položen; z těch příčin on Jiřík z Stranec po- vinen jest a má jemu Bártovi na tomto právě z toho puol lánu odpovídati podle práva a k témuž roku položenému státi ve dvů nedělí pořád zběhlých pod ztracením té pře. Jiřík pak z Stranec — odvolal se. — Dán v Žatci v úterý po památce Těla pána Krysta [21. éervna] l. 1541. Tu my — z plnosti práva vrch- ního k orteli vašemu tomuto toto říkáme: Poněvadž v této při zástavy a výplaty toliko se dotýče, z té příčiny on Jiřík z Stranec jest povinen jemu Bártovi z strany té výplaty od- povídati. Actum fer. II. post Transfigurationis (8. srpna] domini 1541. (Tamtéž fol. 212.) *) ,Neb Bárta ten statek koupil od Líbala a Líbal od Hanuše“ praví se fol. 216. 3. 1542, 9. února. (Mezi Janem Frejna- rem z jedné a Jiríkem z Stranec z druhé a E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Jakubem Tomáškovic a Blažejem přípovědníky.) Jan Frejnar z Branova, spoluměštěnín náš [Żatecky], obvinil Jiříka z Stranec z toho, kterak on jse jemu uvolil a pritekl, pomiże-li mu P. B. toho půl lánu dědiny u Stranec na Janovi Vočihourovi právem obdržeti, že mu chce čtvrti jedny postúpiti v sumě padesáti k. m., žádajíc ho za to, aby jej tou sumou založil, kterúž by toho půl lánu vyplatil, po- něvadž v té sumě výplata na něm jest, Pak tak učinil, a jakž mu prisouzeno bylo, že jest ho hned tim nemeśkal, ale jej založiti chtěl, s čímž se i na právo nalézal a peníze ty kladl, dokládaje se v tom paměti úřadu kněh památ- ných, kdy a kterak jej k tomu obsílal; též veda svědomí a penieze ty na právě ležící jemu ukazujíc, aby své vzal a jemu rčení dosti učinil. Vedle toho žádá za spravedlivé opatření. Proti tomu Jiřík z Stranec praví, kterak jse k tomu zná, že jest s ním tu námluvu měl, když k soudu o tu dědinu přistoupiti chtěl a Jan Frejnar Ze jest se v to podrobil a jej za- loZiti piifekl na ten způsob, aby on jsa od něho padesáti kopami založen, teprva se soudil. Ale že jest toho neučinil a jeho nezaložil, ješto on chtěl-li jest o tu dědinu k soudu při- stoupiti, musil jinde peníze zjednati i na právě je položiti a teprva soud podniknouti, aniž jest k tomu jinak připuštěn býti nemohl; do- kládaje se v tom paměti vuobec všech, že jest peníze před soudem položiti musil a teprva soud trpěl. A tak poněvadž Jan Frejnar prvé před tím soudem podle takové námluvy a svého přirčení jeho nezaložil a k soudu mu tím ne- pomohl, protož mu již také ničímž povinen není, neb jest mezi nimi toliko námluva byla a k vykonání žádnému nepřišla. Na to ukázal svědomí, kteráž vypsána s jinými k VMtem odsíláme. Mezi tím Jakub Tomáškovic, ná- městek Prokopa Proška, a Blažej Žák, klo- boučníci, vedle přípovědi své žádají za opatření v tom, poněvadž jsou po právě šli a k té dědině se připověděli pro dluh pozuostalý vosm- desáte kop m. vedle jistoty na to učiněné, aby 

Strana 227
Strance. jim ta dědina jakožto statek přisouzený v tom dluhu při nich zůstala vedle zvodu pořádného jim od úřadu puštěného, kterajž jest více trval, nežli rok a den, aniž jest sveden. Dokládajíce se v tom orteluov na takovů věc činěných při právu VMtí a davše čísti naučení od VMti k nám o zvodích poslané. Též davše čísti pří- pověd svú a zvod, vedle toho žádaje za opatření. Pri tom dokládajíce, kterak sú oni Jiříka z Stranec pro ten dluh vinili před několika lety a jej z něho napomínali. A když jim ne- měl čím platiti, by pak byli rádi chtěli k osobě jeho přistúpiti, tedy nemohli toho učiniti mimo zápis ten. Davše čísti — a pravíce, poněvadž pak statek vysoudil a dluhu nikda nepopíral, kterejž se promlčeti nemuože, věří bohu a právu, že jim ta dědina již po tom zvodu dě- dicky v té sumě dluhu jich zuostati má, neb zápis mezi nimi tak zní, že jim tu sumu uji- šťuje na statku, kterýž má neb míti bude. Proti tomu Jiřík z Stranec praví: Co se Jakuba Tomáškovic dotýče, že jemu toho nikda dlužen nebyl, z čeho jej viní aniž na to jakü jistotu ukazuje. A protož ničím povinnovat není. Než z strany Blažka Žáka, v čem jest mu se za- psal, že se s ním rád umluviti chce, čehož mu i prvé podával, ježto té přípovědi nebylo potřebí. V tom téZ Zédaje za spravedlivé opatření. K tomu Jakub Tomáškovic mluviti dal, kterak se diví Jiříkovi z Stranec, že mu nyní odpírá dluhu a prvé toho již teď od ně- kolika let nikda nepopfral, nez jak s Blazejem Žákem, tak s ním, jakožto s náměstkem Prok- šovým, po kterémž on všecka práva drží, smlúvati se chtěl, k čemuž sú oni přistúpiti nechtěli a posavad nechtějí. Na to všecko od Jana Frej- nara povědíno, že on s žádným činiti nemá, než s Jiříkem z Stranec a vlastně o tu dědinu; o čež jest se prve na právo utekl, nežli oni s tou přípovědí. Dav sobě z akt našich čísti, kdy jest zejména o tu dědinu s ním činiti počal a jej z toho obsílal. Ačkoli jej stíhá tím, že ho nezaložil prvé než k soudu přistoupil, i však jest vždycky s tím pohotově byl; ale 227 že se k němu potom svém přirčení nikda ne- nalezl, protož ta zástěra jemu platnosti žádné nenese, poněvadž on jak prve taki nyní s tím pohotově jest a při právu to klade, aniž ho čím obmeškal nebo obmeskává. Také že jemu a spravedlnosti jeho ta přípověd na škodu býti nemuože z příčin oznámených. Žádaje vždy podle Jiříkova uvolení dostatečně pro- kázaného za spravedlivé opatření. — Tu sme my nalezli: Poněvadž se jest to nenašlo, aby Jan Frejuar podle námluvy své Jiříka ze Stranec v čas potřeby padesáti k. na výplatu půl lánu dědiný u Stranec ležící založil, z té pří- činy ou Jiřík z Stranec jemu tím obviněním není povinen. Než co se Jakuba Tomáška a Blažeje Žáka dotýče, poněvadž dluh pokazují, kterémuž odporu žádného není, a zvod jim z práva na túž dědinu pro ten dluh jest puštěn i čas zvedení jeho minul; z těch příčin může-li ještě Jiffk z Stranec tu sumu jmenovitě vosm- desáte kop m. jim věřiteluom svým úplně dáti a zaplatiti do dvú nedělí pořád zběhlých a tím dědinu tu sobě vyplatiti, tedy oni věřitelé přijmouce svú sumu povinní budou od zvodu i té dědiny pustiti a jemu Jiříkovi ji zase pustiti. Pakli by on Jiřík toho v těch dvúů nedělí ne- učinil a té sumy jim nepoložil a nezaplatil, tedy při týchž věřitelích toho půl lánu v té sumě dluhu dědicky zuostati má podle práva. Pak Jan Frejnar a Jiřík z Stranec — se od- volali —. Dán v Žatci v pátek po sv. Vavřinci [11. srpna] léta 1542. Tu my — tohoto ortele — potvrzujeme —. Actum fer. VI. post s. Dorotheam [9. ûnora] 1543. (Tamtéz f. 245.) Strance, ves u Mostu. 1545, 14. dubna. Kateřina Děcká z Vlka- nova vzdala spravedlnost svú, kteráž jí smlú- vami svadebními náleží po nebožtíkovi Jiříkovi z Stranec manželu jejím ku polovici lánu u Stranec ležícího, Václavovi Mramorovi a Sa- lomeně m. j. a dceři své. Act. fer. IIII. post conductum Pasche a. XLV. (Rukop. č. 2117 f. 60.) 29* 

Strana 228
228 Strašecí. 1. 1511, 3. červenec. Purgmistr a konšelé města Strašecieho poslali list pod pečetí téhož města, přiznávajíce se, že Marta Pastuchova koupila jim kalich podle kšaftovnieho odká- zánie nebožtíka Matěje Pastuchy. Actum [in consilio Nov. Urb. Pr.] fer. V. ante Procopii. (Rukop. & 2091 f. M. 17.) 2. 1527, 26. července. Vzácné poctivosti panu purgmistru a radě města Prahy, pánuom přáteluom našim milým. Službu svú vzkazujem vzácné poctivosti páni a přátelé naši milí. Kdež Majdalena, spolusúseda naše, z vuole synuov svých Jindřicha a Jana, s listem tiemto přístojících, měla vyzdvihnúti XXIII k. a XX gr. č., kteréž jejím synuom podlé spravedlnosti náležie po nebožtíkovi Martinovi Noskovi, ně- kdy sousedu VMti, v tom jste nám ráčili do- ložiti psaním svým, že byste rádi prve jistotu toho věděli a znali. I uznamenavše vuoli VMtí podle práva býti, syvrchupsaná Majdalena bedlivě těmito rukojměmi jest před námi na puol statku svého uručila: Riehou lovétm, Václavem Kozou, Mikulášem s rohu, Matějem Hnátem, spolusúsedy našimi, spoleénü a nerozdielnou rukou v tom uručivše i kniehami našimi měst- skými zapsavše, ujistila. Protož my VMtí žá- damy vždy jako pánuov a přátel milých, že svrchupsanů sumu ráčíte rozkázati vydati Majdalené. — Datum fer. VI. post Jacobi a. MVC€XXVII. Purkmistr a rada Nového města Strašecieho. (Rukop. č. 534 III. fol. 104.) Strašnice. 1. 1416, 26. srpna. Hanussius Ottlinger — obligavit se, prout Johannes Widolt disbrigator existit racione V. s. gr. census, guas vendidit magistro Albico in bonis Strassnicze —. Actum (in consilio Maioris Civ. Pr.) feria lIIL. post Bartholomei. (Rukop. 6. 2099 f. 104.) 2. 1436, 21. listopadu. Henricus, Johan- nes et Wenceslaus, fratres orphani relicte Hla- sonis resideptis in Strassnicz, fassi sunt, se E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: obligari in LXIII. s. gr. Isaac Judeo —. Act. fer. IIII. post Elisabeth a. XXXVI. (Tamtéž fol. 434.) 3. 1453 —. Martinus dietarius emit vi- neam II str. erga Nicolaum seratorem de Zaez prope villam Str. inter vineas Brosii et Johannis carnificis pro VI s. (Rukop. é. 90 f. 229.) 4. 1461, 27. dubna. Tomáš pasieř najal lúku s polmi v drženie za sedm let u Jana Mělnického, kteráž leží v Strašnicích nad Ce. ládkovú lúkú, — a za to dal — pět k. gr. —, Actum (in consilio Nove Civ.) feria II. post festum s. Marci ev. anno — LXI. (Rukop. č. 2085 f. L 10.) 5. 1463, 18. února. Ve jméno svaté a ne- rozdielné Trojice amen. Já Jana, řečená Hola- janova, spoluobývajície Nov. M. Pr., — odka- zuji po mé smrti Kateřině dceři mé pět k. gr. platu, jakož mám ve dckách zemských zapsáno na panu Mikulášovi Štukovi z Strašnic —. Actum feria VI. post Valentini anno — LXIII*. (Rukop. é. 2004 f. D 15.) 6. 1469, 5. éervenec. Serenissimus prin- ceps et dominus, dominus Georgius, rex Boe- morum, marchio Moravie 9c, dominus noster graciosus, pensatis attentis fidisque Clementis, dicti Zalud, civis Nove Civitatis Pragensis, serviciis, quibus prompte atque indefesse pro. ximis superioribus annis hactenus serenitati sue obsequebatur utque future non deficiat a servicio, ymmo tanto attencius continuet fa- mulatum, quanto amplioribus premiis a sua serenitate fuerit premiatus, ipsi igitur Clementi, heredibus et successoribus eius, non errore aliquo, sed certa sua sciencia, nobilibus fideli- bus suis desuper consultis, auctoritate regia dedit et donavit, presentibusque dat atque donat graciose omne et totale ius, quod serenitati sue per incuriam et rveticenciam iuris Procopii pannificis de Praga, dicti Zajiczek, ad curiam in Strassniez penes stratam et curiam Synco- nis hinc inde sitam atque ad omnes illius curie attinencias quovismodo competebat, ad haben- dum, tenendum, vendendum, commutandum: 

Strana 229
Strašecí — Strašnice. alienandum atque cum dicta curia et eius pertinenciis faciendum iuxta quod sue compe- tencius visum fuerit racioni, sine contradicci- one hominum quorumcunque; salvo tamen iure census, qui de curia predicta censuatur capi- tulo Wyssegradensi. Actum in consilio ad re- lacionem strenui equitis domini Samuelis de Hradek et de Waleczow, magistri civium Ma- ioris Civitatis Pragensis, eiusdemque subca- merari incliti Boemie regni feria IIIT. post Procopii anno domini MCCCCLXIX. Quemadmodum Wenceslaus et Mathias, filii olim Johannis dicti Semenecz de Mielnik, ius ad mediam curiam cum suis attinenciis habere dinoscebantur, que quidem tota curia Sita est in Strassnicz: demum per nobilium regie maiestatis officialium ad hoc deputatorum composicionem atque concordiam, inter memo- ratos fratres e& Clementem, dictum Zalud, ci- vem Nove Civitatis, factam, iidem fratres re- signaverunt et presentibus resignant omne ius prefate medietatis curie et omnium eius atti- nenciarum supradicto Clementi — in XIIII s. gr. eisdem effectualiter solutis —. Actum ut supra. (Rukop. ć. 2105 f. 280.) 7. 1483, 25. srpna. Ve jméno božie amen. Já Jan z Buštěvsi a v Strašnicích, pravý a spravedlivý dědic zbožie Strašnického, vyzná- vám tiemto listem — że mym dobrym roz- myslem a s piatelski radń postúpil jsem a mocí tohoto listu postupuji dódin svých ně- kterých dědičných, kteréžto dědiny příslušejí [k] zbozí mému Stra&nickému, nejprv vedle té vinice, kteráž slove Názovská. 2Z těch dědin jednomu každému podle druhých ob mezi po- stupuji a v drženie uvozuji múdré a opatrné muže, měšťany, obyvatele Nov. M. Pr.: Naj- prve Jan, rychtář Benátský, přijal dědin již jmenovaných se tři strychy a z toho má dáti tři a tridceti groáuov. Ten ürok peněžní má placen býti týmiž penězi jako jiní z vinic platie. I jiní všickni, kteříž jsú podle něho, přijali též dědiny zbožie Strašnického týmž obyčejem; mají platiti penieze, což kdo z nich 229 dědin přijal v témž právě již jmenovaném. A ten plat mají platiti na každého sv. Havla budúcně. Item Pavel z Dubče přijal z týchž dědin jeden strych, a z toho má platiti jede- nácte grošuov. Item Matěj zvoník týchž dědin přijal se dva strychy a z toho má platiti dva- mezcietma gr. Item Janek Leska přijal jeden strych týchž dědin, a z toho má platiti jede- nácte gr. It. Duchek Zelenec přijal dva str. týchž dědin, a z toho má platiti dvamezcietma gr. Item Jakub z Baštína přijal puolčtvrta str. týchž dědin, a z toho má platiti puol kopy a puoldeváta groše. It. Václav sladovník přijal dva strychy týchž dědin, a z toho má platiti dvamezcietma grošuov; a'k tomu pod. stránie, a z toho má platiti sedm gr. It. Václav po- máhač přijal dva strychy týchž dědin, a z toho má platiti dvamezcietma grošuov. It. Filip přijal dva str., a z toho má platiti XXII gr. It. Václav Malý přijal puoldruhého strycha, a z toho má platiti XVU/, gr. It. Mareš Bába přijal týchž dědin tři str., a z toho má platiti puol kopy a tři gr. It. Václav Hruška přijal týchž dědin dva str., a z toho má platiti dva- mezcietma gr. It. Matěj Brachačka přijal dva str. týchž dědin, a ztoho má platiti XXII gr: It. Tuoma Šeborský přijal dva str., a z toho má platiti XXII gr. It. Maruška, což ostane po těchto dědinách posledních po dvů str. k strávi, má to přijieti, a též má z nich platiti jakožto jiní. It. Matěj Slovák přijal týchž dědin jeden str., z toho má platiti XI gr. It. Matěj tkadlec přijal dva str., a z toho má platiti dvamezcietma gr. It. Vojtěch přijal dva str., z toho má platiti XXII gr. It. Jan Ramfa přijal dva str. It. Šimon přijal dva str., z toho má platiti dvamezcietma gr. It. mistr. Václav přijal dva str., z toho má platiti XXII gr. A Jan z Buštěvsi a z Strašnic nadepsaný má(mj] a chci a slibuji všem těm, kteříž jsú svr- chupsané dědiny ode mne, tak jako se již svr- chu vypisuje, přijali a přijímají, cestu svobodnú propustiti k těm jich dědinám svrchupsaným. A my také těch svrchupsaných dědin držitelé 

Strana 230
230 výš jmenovaní slibujem všichni společně a každý z nás zvláště dobrú naší vierú, beze lsti, naším i našich všech dědicuov a budúcích týchž dě- din od nás i po nás drziteluov jmenem, Ze dčdin častopsaných nemá[me] aniž chcem jinak dělati, nežli vinicemi a chinelnicemi pod po: kutü nízZepsanü. Z kterychzto dédin máme a povinni jsme i též, jako prve, dobrú naší vierú slibujem, a dědicové naši i všickni budúcí. též mají a povinni jsú i budú nadepsanému p. Ja- novi Straánickému, dédicuom jeho i budúcím, kdozby kolivék tento list s jeho dobrü voli mél, z kazdého strychu po jedenácti gr. dobrych stfiebrnych üroka a platu roénieho na kazdy sv. Havel, aneb konečně ve dvú nedělí potom, platiti a věčně vydávati bez zmatku a odporu i zadrženie všelikého. Pakli by který z nás aneb dčdicuov a budúcich našich platu a úroka svrchupsaného pánu Strašnickému — nedal a nezaplatil tak.a na ten čas, jakož se svrchu píše, aneb ty dědiny jinak snad, nežli vinicemi aneb chmelnicemi, dělal neb je zapustil: tehdy se v to dobrovolně podvolujem a sě i dědice své a budúcie v též zavazujem, aby pán Straš- nický i s svými budúcími dědici dědiny každého takového, kdož by jim úroka nedal na čas již jmenovaný, aneb je jinak — dělal —, mohli i právo i moc měli vzíti a jinému, komuž by se líbilo a zdálo, dáti, i s nimi, jakožto s jich vlastním, jinak podle své vóle učiniti —. Na potvrzenie — já Jan z Buštěvsi — pečet mou vlastní dal sem — pfivésiti — prosiv uroz. panoáí Petra z Chrastu a z Chodova, Jana z Pitkovic a z Újezdce a Václava z Petrovic, Ze jsú pečeti své — dali — přivěsiti. Jenž jest dán l. 1483 v pondělí po sv. Bartoloměji. (Rukop. č. 2133 II. f. 5.) 8. 1495. — Ve jméno božie amen. Já Jan z Bustěvsi a na Strašnicích, pravý a spraved- livý dědic zbožie Strašnického, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi —, že mým dobrým rozmyslem a přátelskú radú postúpil jsem a mocí tohoto listu postupuji dědin svých někte- rých dědičných, kteréžto dědiny příslušejí E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: k zboží mému Strašnickému ; najprvé položené nad tou vinicí, kterážto slove Názovská. Z těch dédin, jednu každú podle druhých ob mezi, postupuji a v drženie uvodím múdré a opatrné muže, měšťany a obyvatele města Nov. Pr.: Item Leska jeden strych, Bukva tři str., mě- fitel Michal ['/, str, Jan forman II!/, str., Matěj Bustévesky V'/, str. ; item volejník Jíra I[ str, Pavel zámečník II, Jíra volejník I'/,, z druhé strany cesty nad chmelnicemi V str. A z těch strychuov z každého jednoho má placeno býti po jedenácti groších, tak jakž z vinic bráti budu. A ten úrok má býti placen ve dvú nedělí po sv. Havlu. Pakli by kdo pánu nedal úroku v tom času, ten aby se s pánem sinlluvil; pakli by pán jemu nechtěl čakati [v druhém opise čekati], inuož své vzéti a dáti komu chce. A toho aby užíval jeden každý, čím kdo muože. A to také tak dávám a postu- puji, aby okolo sebe hradili přiekopy a hráze dělali. Pakli.by kdo nechtěl hraditi a dělati, aby se jim škoda nedála, tehdy pán toho zbo- žie, tento nebo budoucí, má moc odjieti a dáti komu chce, jako své. A těm všem, kdož grunty držie, anebo držeti budou potomně, že jim cestu dávám a svobodím, těm nahoře psaným lidem, žádnému jinému. A budůú-li chtieti, aby sobě vrata dělali; v tom mají dobrou vuoli. A to jim svobodím a zapisuji tiemto listem, aby tiem nemohl žádný hnüti, ani po mně moji dědicové a budoucí. A to aby mohli dáti, prodati svobodně, jako své vlastnie. A my také, ujímatelé svrchupsaní, slibujem všichni a za- vazujem se tomu dosti učiniti, jako dobří lidé; i ty zavazovati také též máme, komuž bychom koli ty dědiny prodávali a zastavovali. Pakli by kdo v tom jinak nalezen byl, tehdy pán má moc pod pokutú svrchupsanú učiniti, což chce —. A s tiem soukupem, když by který z nás prodal, aby ku pánu přišel, bude-li se pánu líbiti a jej přijieti. Na potvrzenie a zdrženie toho já nadepsaný Jan z Buštěvsi dal jsem svü vlastní petet pfivésiti k tomuto listu dobrovolně, a pro lepší jistotu a pevnost prosil 

Strana 231
Strašnice (1495— 1503). sem uroz. panoší p. Petra z Hrušova, p. Vá- clava Rakovnického z Perče a p. Václava Pe- trovského z Petrovic, že jsú také své vlastnie pečeti dali podle mne, jim bez škody, přivěsiti k tomuto listu na svědomie. Jenž jest dán 1. P. 1495. (Rukop. č. 2133 II. f. 4. Před tím na listu třetím jest jiný opis nedokončený.) 9. 1501. Stépán Huncledr z konšeluov, Jan Šípař, Matěj Tomeška, Mikuláš Běchovský, úředníci sklepu Nov. M. Pr. Za jich správy zbožie Strašnické koupeno jest l. 1501. Matěj rychtář prodal Havlovi II str. za V k. m. — Václav z Poltovic domu u Kořín- kové k. chmelnici za IIII k. za X gr.; úroku XI gr. — Jifik k. strych chmelnice od Jin- dficha za 1II k. V gr., úroka XI gr. — Śvank pekař k. pole v strych od Mikuláše podle Vítova pole, úroka XI gr. — Štěpán k. pole ve dva str. u Jiříka. A opět týž k. pole VII str. u Matěje za III k. — Duchek k. chmelnici od Mniska za VI k. podle Matéje Bu&téves- kého I. MCCCCXCVI. — Václav k. chmelnici od Václava šrotéře za VIII k. u Leskovy chmelnice. — P. Mikuláš k. strych od Solty pod XI gr. úroka. — Antoch volejnik k. I!/, str. od Pavla volejnika, üároka XVII gr. — Antoch týž k. IIII str. od Bukvy, üroka XLIIII gr. — Václav Prchal k. chmelnici od Václava srotéře za VIII k. — Matěj rychtář z Nov. M. od sv Štěpána k. chmelnici II str. u Jana Benáckého za XIII k. m. — Matěj z Břískova domu k. I str. chmelnice u Václava Skeřidly za VIII k. bez XX gr. — Leksa ujal strych, üároka X gr. — Zelenec ujal str., úroku XI gr. — Simon k. II str. chmelnice za 100 gr., üroku XI gr. — Svátek k. I str. chmelnice za VIII k., ároku XI gr. ze strychu. — Mi- kuláš od sv. Kateřiny k. str. chmelnice od Havla s rybníčka za IIII k., úroku po XI gr. — Jan Krsovský k. II str. chmelnice za IIII k. u Ramfy. — Mares ujal II str. po XI gr. — Klima k. str. chmelnice na stráni za IX k. — Černý k. I/, str. chmelnice od Václava za D/, k. — Martin sviećnik k. II str. chmelnice 231 za XIIII'/, k. — Martinová od tří domuov z Star. M. k. I'/, str. chmelnice u syna Cer- ného Víta. — Valenta od Hruškové k. II str. chmelnice za. III'/, k. 1. 1483. — Solta k. u Neřádka str. chmelnice za VIII k. — Anna Kořienková z Karlova k. strych chm. za VII k. u Jana Mnichovského. — Duchek Koník k. II str. chmelnice u Ramfy za V k. — Jíra k. Il str. chmelnice za VIII'/, k. u Jana husaře a ll str. za V k. a XL gr. u Matouse. — Hisa Blażek k. II str. chmelnice za IIII'/, k. u Neráda. — Jan řezník k. IIII str. chmel- nice za XV k. u Jíry provaznika. — Duora Hrušková odřekla se II str., kteréž jest p. Štuksovi prodala. — Antoch volejník k. u Ko- níka II[ str. — Aleš písař k. pole u Hójka kamenika strych v Ślaciech mezi cestami podle pole Śvankova a pole Vrbova za IIII k. m. Stalo se 1. 1500. — Václav Vrba zapisuje pole své na kruntiech Štuksových podle pole Alšova II str. již psanému Alsovil. 1500. — Pavel Hor- sky k. chmelnici u Klímy za IIII k. l. P. 1501. — Divis z Koüského trhu ujal pole od obce Nov. M. mezilukami podle silnice u Strašnic pod ourok [pololetní] */, k. V gr. (Rukop. č. 2133 II f. 1.) 10. 1502. — Mikulas Bóchovsky, móżć. Nov. M., ujal jest dědiny z druhé strany sil- nice proti Divišovi, která slove Vosrdovská, — a podle též dědiny přikoupil jest u Kučiny dédiny se IIII str. — A témuž Kučinovi, člověku obecnému z Strašnic, miesto těch čtyr str. jiné III str. přidali sú páni úředníci od poplužie dvorského podle té cesty, kteráž leží k silnici k Malešicuum —. A týž Kučina ujal jest dědiny dvorské od pp. úředníkuov čtvrt podle louky, slove Bělka. — Jan Skakalík ujal dědiny dvorské za Bělkou, za vrchem dvoje hony k Rozkošovu (?) — Jiřík olejník drží dva str. dědiny nad lisem Bukovskym. (Rukop. č. 2133 II f. 6.) — Jan Bielek, mast. Nov. N., ujal jest III str. dědiny od Jana Štuksy a potom jest přikúpil čtvrt dědiny od úředníkuov. (Tamtéž.) 11. 1508. — Jan, forman od sv. Jindřicha, 

Strana 232
232 koupil pole od dvoru Strašnického u Alše pí- saře za VI k., úrok '/, k. a III gr. Act. sab- bato ante Katherine. (Rukop. 6. 2188 I 15.) — Jan forman k. III str. role od dvoru StraSnického od Alše od sv. Kateřiny —, kte- réž ležie vedle dědiny Jana Krsovského, za VI k. m. — Tomáš sladovník k. chmelnici v Šlaciech u Havla od sv. Kateřiny, kteráž leží vedle Matějovy z domu Jobkova za VIII k. m. (Rukop. č. 2133 II f. 6.) 12. 1504. — Jan Krsovský k. pole II str. u Švanka pekaře vedle pole téhož Krsovského za kopu gr. m. (Rukop. č. 2133 II f. 7.) — Mikuláš pernikář koupil pole od dvoru Straš- nického; od Matesa vinopale V str., od Kateřiny Hurtové III! str., od Jakuba Sekule I'/, str., od Jana šindeláře III str., kteréž někdy Ma- reška držal —; a Mikuláš pernikář má z toho platiti při sv. Havle II k. XXVIIT'/, gr. Stalo Se den Mladátek (Rukop. &. 2133 I f. 15). 18. 1505. — Jiřík od črné hvězdy k. pole pode dvorem n Vondry zedníka za VI k. XL gr. (Rukop. č. 2133 II f. 10.) — Jan Plaček k. strych chmelnice u Jana Lesky vedle Jana Plačka a Víta od tfí domuov za IIII k.m. (Tamtéz.) 14. 1506. — Mats Golias k. strych chinel- nice od dvoru u Jana rychtáre za IIII k. (Rukop. é. 2133 IL f. 12) — Vávra, branný od Svinské brány, k. dědiny ve IIII str. od dvoru u Martina, syna Antošova olejníka, za XI k. (Rukop. č. 2133 II f. 12.) — Jan Hluchý a Jan Synek, sousedé v Str., ujali pod ourok městiště od dvoru tu v Sir. (Tamtéž f. 13.) — Vávra branný k. pole II str. od dvoru u Martina svíčníka za VIII k., úrok XXII gr. [pololetni]. (Tamtéz I f. 16.) 15. 1508. — Viktorin FryStatsky k. pole IIII str. od dvoru u Kateřiny, někdy manželky Vávry branného, za XII k. (Rukop. č. 2133 Il f. 21.) — Týž k. pole II str. od tétéž za VI k. a VII str. u Štěpána formana za XVI k. (Tamtéž f. 22.) — Jan Bělek forman přijal louku pod plat od úředníkuov a ta louka slove Bělka. (Tamtéž II f. 23.) — Matúš Puška k. chmel- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: nici II str. v Šlaciech od dvora u Matěje sladov- vníka za X k., úrok XXII gr. (Tamtéž I f. 17.) 16. 1509. — Václav z Hostivaře přijal pole pod plat za II letě od dvoru ; má platiti na každý sv. Havel I k. (Rukop. č. 2133 II f. 25. — Janéek forman k. pole VI str. od dvoru u Martina, Antochova syna olejnfka, za VII k. (Tamtéž II f. 27.) 17. 1510. — Havel příjmím Hera z Kúnic přijal role vedle Romanova pole z Malešic nad malesickü cestü od dvoru za VIII let, kteréz pole nékdy drZal Kuéina; plat XVI gr. (Rukop. č. 9183 IL f. 31.) — Václav Vrba k. pole IIII str. u Jakuba z Str., a to pole leží mezi cestami k Malešicím vedle úvozu z vobůú stran ; pololetní plat IIII gr. — Jakub z Str. přijal čtvrt dědiny někdy Kučinovu od dvoru. (Tamtéž f. 32.) 18. 1511. — Jan Žák sladovník k. pole od dvoru podle Jana Krsovského a Mikuláše Běchovského u Martina, Antochova syna olej- níka, za LXX gr. (Rukop. č. 2133 II f. 37.) — Mikuláš, krčmář z Hostivaře, přijal pole pod plat [pololetní] I k. od dvoru. (Tamtéž f. 41.) Týž přijal pole za XII let od dvoru pod plat [pololetníj II k. — Jan Hluchý, rychtář z Str., přijal pod plat III hony dědiny Kučinov- ské vedle jeho pole k živnosti a k užitku za VI let; plat na každé vánoce XXX gr. (Tamt. f. 42.) 19. 1513. — Pavel Haldecký z Koňského trhu k. pole Il str. podle pole Mikuláše pernikáře u Viktorina Fryštatského a VII str. od téhož, ležící mezi cestami, a to slove klín, od dvoru Str. za XVIII k. m. — Týž k. III str. role u Janečka formana vedle Jana Krsovského a VI str. role od dvoru u téhož Janečka vedle pole Havla sladovníka z Koňského trhu za XVI k. m. — Jakub Sloup koupil chmelnici v Šlacích vedle chmelnice Jakuba od tří domuov u Jana Plačka za XI k. — Viktorin Fryštat- ský k. pole I'/, str. od dvoru od Janečka for- mana za III k. m. (Rukop. č. 2133 I[ f. 46.) -— Jan Nevhoda k. chmelnici v Šlacích podle chmelnice Matěje sladovníka u Matouše Pušky za XVI k. (Tamtéž f. 47.) 

Strana 233
Strasnice (1504— 1518). 20. 1514. — Vávra Zeman k. pole od dvoru V?/, str. za X k. m. od Viktorina Frystat- ského. (Rukop. č. 2133 II. f. 50.) — Stala se smlúva v přítomnosti rychtáře Str. mezi Benešem Novákem z Str. a Markletú m. j. o sirotka Jiříka, pastorka téhož Beneše — aby mu vydali XL k. m. — Beneš Novák k. pole Kučinovské od dvoru X str. za III k. m. (Rukop. č. 2133 II f. 51.) — Václav mlynář z Str. směnil pole za Bělkú úředníkóm i s púst- kami za dvoje hony k Michli. — Lidmila od tří domóv z St. M. Pr. vzdala chmelnici Ja- kubovi, manželu svému. (Tamtéž f. 52.) — Václav mlynář k. rozlévku i s lúkú v Str. za VIII k. m. od obce Nov. M., úrok poluletní XV gr. m. (Rukop. č. 2133 I. f. 22.) — Páni úředníci k. dědinu s obilím od Jakuba za XXX k. m. (TamtéZ.) Mikuláš Běchovský k. pole Kubovské pět str. od dvoru vedle svého pole, jenž slove klín, za III k. (Tamtéž II. f. 5.) 21. 1515. — P. Mikuláš pernikář k. čtvrt dědiny od dvoru od Jakuba z Str. za XII k. m.; plat [pololetní] XV gr. Týž ujal louku, ježto slove Litožka, za X let za roční plat III k. m. (Rukop. č. 2133 II. f. 50.) 22. 1516. — Jan Hluchý z Str. k. pole od úředníkóv X str. za VI k. m., kteréž slove Jakubovské, i s püstkü. —. Wolf kárník od sv. Kateřiny ujal III str. dědiny od dvoru v koncích Kučinovských, kteréž držel Hera. — Mikuláš Běchovský ujal lúku pod Žabnicemi u Str. za VI let a — lúkú, kteráž slove Žabnec, též na šest let (Rukop. č. 2133 II. f. 5.) — Zde- něk z Volešovic ujal lúku v Suchých lukách od dvoru, ježto slovú u suché, od úředníkóv za X let pod roční plat LXXX gr. m. — Tuoma kolář k. pole, ježto slove Stránka, v Šlaciech, u Janecka formana za LXXXV gr. m. (Rukop. €. 2139 IL f. 57.) 23. 1517. — Matúš Ludvík z St. M. Pr. k. chmelnici v Slaciech u Jakuba Sloupa za XV k. — Václav, mlynář z Nuosl, k. chmelnici od Jakuba od tfí domóv za XVIII!/, k. m. — Vít Kaka z Záběhlic k. pole */, str., které Archiv Český XXVIII. 233 slove Stránka, od Tomáše koláře za LXXXV gr. (Rukop. č. 2133 II. f. 63.) — Peterka Bílek k. pole od dvoru od p. Mikuláše pernikáře v XIIP/, str. za XXXIIII k. m. v Šlaciech podle vinice Merunkové nahoie i jiné dvoje hony, kteréž jsú nad vinicí. (Rukop. &. 2133 I. f. 34.) — (Ještě téhož roku koupil to Jan Kabátník, měštěnín Nov. M. Pr., (tamtéž) a r. 1524 Jan Záloha. (Tamtéž f. 41.) 24. 1518. — Václav z Vysoké k. dě- dietví v Str. od Marty, vdovy Jana Hluchého, za COXXX k. m. Slíbili za něho: Brož z Újezdce, Duchek Rytieř z Újezdce, Jan z Česlic, Beneš z Dubče, Matúš, rychtář z Če- slic, Šimon z Česlic, Mikuláš z Dubče. Úroku [pololetního] V k. II gr., I k. vajec, X slepic obci Novom. (Rukop. č. 2133 I. f. 37.) — Jan z Holé, páně Dubeckého člověk, svědčil [v radě Novom.]: Když prodával Synek dvuor svuoj v Strašnicích, při tom jsme byli. Tak jej pro- dával, že sobě nechal a pozuostavil tři kusy pole a čtvrtaj louky, sem z té strany ku Praze. A pověděl: tak s tou výminkou, budou-li mi páni toho přieti, a pakli nebudou, aby z toho trhn nic nebylo. (Tak svědčil i Jakub Holček z Strašnic). Act. die Joh. B. (Rukop. č. 1046 f. 174.) — Václav Vrba k. pole od Mikuláše Běchovského proti panskému poli konci z jedné a vedle Hluchého vedle silnice za XXXII k. m. (Rukop. č. 2133 II. f. 65.) — Tomek konieř ujal pole Jakubovské od dvoru dvoje honce vedle honóv téhož Tomka a vedle Chlupa sladovníka od úředníkóv. — Matěj k. dědictví dvuor s roz- lévkou krom louky v Str. od Jana Synka za CCLXXX k. m. (Tamtéž f. 66.)*) — Jiří Vlk ujal láku pod Zabincem u Str. na sekání za III/, k. m. — Jan Chlup a Kříž ujali VI str. dědiny od dvoru u vrchu nad cestou pod silnicí k Malešicóém za VI let pod úrok XL gr. — Bartoš od bílého páva z Koňského trhu k. dvaor v Str. od Jana Synka za CCC k. m. (Tamtéž f. 69.) *) Zrušen trh nálezem z r. 1518 zapsaným tamtéž f. 65. 80 

Strana 234
234 25. 1521. — Jan příjmím na Krči k. pole Krsovské IIII str. u Str. od Štěpána Krsov- ského za VIII'!/, k. m. (Rukop. č. 2133 f. 70.) — Vávra Nápravník z Nov. M. Pr. k. pole proti poli panskému a vedle Hluchého od Václava Vrby za LXXXII k. m. (Tamtéž f. 71.) — Zikmund Pytel z domu od koníkuov v St. M. Pr. k. chmelnici u dvoru I str. od Matouše Goliáše za VIII k. m. a pole, kteréž někdy držel Havel z Koňského trhu, od Petra Du- ňáčka za VI k. (Tamtéž f. 72.) 26. 1522. — Stala se smlúva mezi Jírou, synem neb. Václava Nováka z Str., a Benešem, vočímem jeho též z Str., že on Beneš Jírovi vydati má z gruntu otce jeho XL k. m. (Ru- kop. č. 2155 f. 20.) 27. 1523. — Petr Duňáček k. pole v Šla- cích III'/, str. od Víta sladovníka za X k. m. (Rukop. č. 2133 II. f. 74.) Prodal r. 1524 Pruošovi z domu Smetanova za XVII k. m. (Tamtéž f. 76.) 28. 1524. — Jan Záloha, měštěnín města hořejšího, k. pole od dvoru v Šlacích nahoře v XII záhon u Jana Srama za IIII k. m, potom pole v VIII str. nékdy Mitrovského u Jana Kabátntka. (Rukop. é. 2133 I. f. 41) — Jiřík Charouz k. pole u dvoru za čtvrt dědiny od Václava Vrby za XXX k. m. (Ru- kop. č. 2152 f. C 14.) 29. 1526. — Prokop z domu Smetanova k. pole ležící k dvoru podle vinice Kuorky kováfe od Jíry vinopale za XXV k. m. (Ru- kop. č. 2152 f. C 28) 30. 1527. — Smláva stala se mezi Von- drou Hluchfm z Str. a Martou Hluchou mat- kou téhož, že prohlédajíce úředníci šestipanští k nedostatku jmenované Marty, že by osobou svou ona hospodářstvie toho při tom dvoru dostatečně zpraviti nemohla, a tudy Ze by dvuor scházeti musil, i to jsú obmyslili; aby týž Vondra s manželkou svou, poněvadž mladí jsouce pracovati mohou — jim tobo dopřáli a v to hospodářství vpustili —. (Rukop. č. 2155 fol. 67.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: 31. 1529. — Prokop Kříž a Mikuláš Chlup ujali pole Kučinovské od úředníkuov VI str. nad cestou Malešickou pod ourok XL gr. (Rukop. č. 2133 III. f. 11.) 32. 1530. — Prokop z domu Smetanov- ského od sv. Jindřicha k. pole III str, mezi dědinami téhož Prokopa od Jana Zálohy (Ru- kop. č. 2133 III. f. 23.) 33. 1531. — Lukeš koupil statek u Str. krejní vedle rybníka od Vondry Hluchýho za za CCXXXII k. m. s těmito věcmi: s VI kravami a s volkem, tři svině prasné, X men- ších, tři koně s dvojím nádobím, pluh s železy, III brány, II vozy, II řetězy se vším vobilím: — Též také toto poznamenáno, že Vondra při pro- daji ukazoval, že není víc voklepováno než tu, co za vraty bylo, ale vrstvy dole, pravil, že není hejbáno. (Rukop. č. 2133 III. f. 39.) 34. 1532. — Šimek, syn Hluchýho z Str., bratr Vondruov, maje na vojnu odjíti, vzdal jest díl svůj na gruntu v Str. Martě mateři své. (Rukop. č. 2133 III. f. 46.) — Vondřej Zoubek k. pole stráň v Šlacích podle Záloho- vých polí a dvoru Str. polí od Václava zedníka za 1II k. m. (Tamtéž f. 50.) 35. 1533. — S povolením pp. úředníkuov o spolčení statku v Str. Martina Kuorky s Janem Kabátníkem —, Ze Jan Kabätnik — má k Martinovi Kuorkovi přiložiti XXIX k. m. a XXX str. obilé na vosetí jeti. A potom grunt i úroky společně a nerozdílně mají pla- titi — a v témZ gruntu pravü polovici i všicku mocnost taj Jan Kabátník má míti. (Rukop. č. 2133 III. f. 51.) — Jakub Jezvec k. dvuor v Str. od Jana Synka za CCCL k. m. — s těmito svršky: koní V, s šlemi a s sedlem a krav dojných IX a jalový III, sviní VII, slepic XX. (Tamtéž f. 55.) — Martin Kuorka vzdal druhou polovici gruntu Janovi Kabát- níkovi. (Tamtéž f. 56.) — Vondřej Zoubek k. pole Kabátníkovská, někdy příležitá k Str., v Šlacích podle vinice Merunkové na hoře a též klín ležící mezi cestami od Jana Zálohy za XLV k, m. (Tamtéz f. 57.) 

Strana 235
Straśnice (1521—1541). 1534. Týž k. pole v Šlacích vedle svého od Pruošy Smetany za XX k. m. (Rukop. č. 2133 f. III. 58.) — Jiří Nevhoda k. pole pod Šlaky vedle chmelnice Taskovy a Sekerovou od Zikmunda Pytle za XVI k. m. a chmelnici v Šlacích vedle vlastní od Reginy od modrých seker z St. M. za X k. m. (Tamtéž.) — Petr Vaníčkovic z St M. k. chmelnici I[ str. v Šla- cích vedle Jiříka Nevhody od téhož za XII k. m a pole s chmelnicí v Šlacích IIII str. vedle chmelnice Taskovy od Jitíka Nevhody za XXXVI k m. (Tamtéž f. 59.) — Matěj Hoštický k. dvuor od Jana Kabátníka za OXXXI k. m. (Tamtéz f. 62.) 86. 1535. — Jan Cikada k. pole od Str. vedle Divišovy louky a Víta Hovoréovského pole od Mikuláše Rouše, kteréž zvodem držel po Jiříkovi Charouzovi, za XLVIII k. m. (Ru- kop. č. 2133 III. f. 63.) — Kříž sladovník od sv. Štěpána k. pole vedle pole, kterýž slove sekera, od Jakuba Holečka z Str. za XX k. m. (Tamtéž f. 64.) 37. 1536. — Matěj Hoštický k. dvuor krajní vedle rybníka vod Vondry Hluchýho za LXX k. m. (Rukop. č. Kryštof pekař k. chmelnici v Slacích vedle Ludvíka a Jana Lopatského od Jana Plavce za X k. m. (v kvitancích však jmenuje se Jan Plaček) a též chmelnici v Šlacích vedle Lopat- ského a Vondřeje Zoubka od Jana Roštíka za X k. m. (Tamtéž f. 69.) — Václav Bruncvik z St. M. k. pole, slove sekera, od Kašpara koníře za XXXVI k. m. (Tamt. f. 70) — Kryštof pekař k. pole v Šlacích podle své chmelnice od Jana Lopatskÿho za IX k. (Tamt. f. 72.) 38. 1537. — Mikuláš z Vysočan k. dvuor od úředníkuov za CCCL k. m. (Rukop. č. 2133 III. f. 82.) 39. 1538. — Matiáš pekař z Poříčí k. pole Sekyrovské od Kříže sladovníka za XXX k. m. (Rukop. č. 2150 f. 1.) — Mikuláš Hůlka k. souvrati podle cesty, kteráž leží vedle vi- nice k chmelnicem doluov z jedné a vod chmel- 2133 III. f. 68) — | 235 nice až do cesty, kteráž běží k rybníkóm Str. až zase k silnici z strany druhé, od Vondřeje Zoubka X k. m. (Tamtéž f. 2.) 40. 1539. — Pavel Bříško k. chmelnici podle Hadušovy chmelnice a pole Kryštofa pekaře od Jetřicha Vrábskýho Tluksy z Vrábí za XV k. 41. 1540. — Václav Bruncvík k. pole vedle louky Divišovy strany jedné a Víta Ho- vorčovskýho polí z strany druhé od Jana Ci- kady za XXXII k. m. — Ambrož z Žibřidova domu k. dva dvory od Matěje Hoštického za CCCC k. m. (Rukop. č. 2150 f. 11.) — Kryštof z Haber k. dvuor někdy Hluchého, od Ambrože z Žibřidova domu za XXV k. m. (Tamtéž f. 17.) — Mikuláš Větrovský koupil pole dva kusy, jeden leží k Str. podle louky Křížovy a druhý podle pole Hůlkova a pole Václava Černohorského, za XXX k. — Blažek vinopal pole podle polí Nápravníkových a pole Vodo- lenského od Jiříka sladovníka z Pernštejna za IX k. (Tamt. f. 18.) — Ambroż z Źibridova domu koupil sobě, Mandeleně manželce své dva dvory v Strašnicích a to s povolením pá- nuov úředníkuov [šestipanských Nov. M. Pr.] od .Matéje Hostického za IIIIC k. m. — Ac- tum feria IIIL. ante Palmarum (Ruk. č. 2150 f. 11.) — Kryštoť z Habr koupil sobě dvuor v Strašnicích někdy Hluchého od Ambrože z Żibridova domu za IIIIC k. m. — Stalo se v sobotu po sv. Václavé (Tamt. f. 17.) 42. 1541. — Matěj Hoštický koupil tři- náct kop strychů chmele od Matouše Kasíka ko- žešníka — za COXLk. m. a tóch jemu Matou- Sovi zapisuje a ukazuje na penězích svých, kteróż mś na gruntu a dvoru v Straśnicich, na kterómż Kryśtof sedi —. Stalo se v pon- dělí po sv. Kedruté oc. (Rukop. č. 2150 f. 21.) — Václav Žebřina k. pole v Šlacích podle polí Taškových a Hadušových od Petra Vaníčkovic za XL k. m. (Tamt. f. 22.) 43. 1542. — Mikuláš Hůlka koupil pole XX záhonuov podle pole svého a Pavla Vo- štináře od Kryštofa z Str. za XV k. (Rukop. 30* 

Strana 236
236 č. 2150 f. 32.) — Vondřej pekař Malý koupil II str. pole mezi Zikmundem Pytlem a Hůl- kovü vinici od Jana Smetany za XVII kop. (Tamt. f: 35.) 44. 1543. — Týž k. pole proti Hůlkové vinici v tom klínu mezi Pruošou Smetanou od Zikm. Pytle za XLIII kop. Tamtéž f. 40.) 45. 1544. Vondra Malý pekař k. pole nad Hůlkovů vinicí a podle cesty do Šlakuov od Jana Smetany za XXXVI kop m. (Rukop. č. 2150 f. 46.) — Bartoň Černohorský koupil pole ležící podle Malýho pekaře a podle sil- nice od Jana Smetany za XXXII k.m. (Tamt. f. 49.) — Pavel Voštinář koupil pole nad Str podle pole panskýho a silnice a druhé pole ležící proti týmuž poli mezi cestami pod klínem Mikuláše Hůlky od Anny, manželky neb. Vávry Nápravníka, za CVI k. m. (Tamt. f. 50.) 46. 1545. — Jakub Smajkalík k. pole nad Str. mezi polmi Vondřeje Zoubka a Jana Slivenskýho od Jana Smetany za XXXII kop m. (Rukop. č. 2150 f. 53.) — Václav z domu Satrova koupil pole pod Hůlkovů vinici a vedle chmelnice Hadušovy od Václava Žebřiny za XXXVII k. — Jan Hlásný k. dvuor od Jakuba Holečka za CCXCIIII k. m. (Tamtéž f. 54.) — Mikuláš Hůlka koupil pole Smeta- novskýho II kusy anebo dvoje hony a pole Pytlovský, které mezi nimi leží, od Vondřeje pekaře Malýho za sto k. XV k. m. (Tamtéž f. 56.) — Matiáš pekař směnil pole, slove se- kyra, s pány úředníky špitálskými od svatého Pavla. (Tamtéž f. 57.) 47. 1546. — Melichar vinopal k. pole za Hůl- kovů vinicí podle pole Vondřeje Zoubka tři kusy od Anny Kryštofovy pekařky za XXXVIII k. (Rukop. č. 2150 f. 59.) — Jakub Holeček k. kus pole od Mikuláše Hůlky za V k. m. ležící | podle Jakuba Holečka a podle cesty k Male- šicím. (Tamt. f. 62.) — 1547. Melichar vino- pal z St. M. k. pole XX záhonuov podle Pavla Voštináře od Mikuláše z Strašnic za XVII k. m. (Rukop. č. 2150 f. 63.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Stráž nad Nežárkou. 1. 1520, 17. prosince. (Kšaft Václava Fraňka.) My purkmistr a rada města Prahy známo činíme naším tiemto oc, že jest položen před námi kšeft ur. někdy vladyky Václava Fraňka z Liběchova, spolusúseda našeho, za jeho ještě živnosti zavřený, jeho vlastní pečetí zapečetěný, celý, nehýbaný, ani kterak poru- šený; kterýžto když po jeho smrti podle práva města Pražského otevřín a čten, toto jest v sobě držel a zavieral, drží a zavírá: Ve jméno božie amen. Já Václav Franěk z Libě- chova, měštěnín města Pražského, známo či- ním tiemto listem — nebezpečnost tohoto času morního znaje o statku mém mocí kšeftu to- hoto mého řiedím a zpuosobuji obyčejem ta- kovýmto. Najprve a přede všemi věcmi činím a ustanovuji paní Annu, manželku mú milú, mocnú a najvyšší poručnicí dětí mých i jejích i všeho statku, přidávaje jie k radě a ku po- moci tyto osoby, p. Kryštofa Pivce, měštěnína v Žatci, p. Jana od sviní a p. Mikuláše Pi- karta, měšťany pražské, přátely své milé — tak aby statek muoj, kterýž v mnohých roz- tržitostech jest na dluziech i na jiných věcech, tak jakž registra má řádná všeckny pokazují, mohl shromážděn býti. Jindřichovi pak, synu mému milému, mocí | kšeftu tohoto odkazuji napřed Stráž zámek i se vším jeho příslušenstvím, tak jakž dsky zemské mně a dědicóím mým od pánuov Ven- celíkuov dále a šíře pokazují a zavierají, ač jestliže by páni Vencelíkové té Stráže i se vším příslušenstvím, tak jakž zápis aneb zá- pisové mně a dědicuom mým dskami od nich učiněný zavierá aneb zavierajie, nevyplatili; věře duověrně toho paní Anně, manželce mé milé, že to tak s radú a s pomocí pánuov po- poručníkuov jie k radě přidaných se vší pil- ností říditi a puosobiti bude, tak aby ty tři vsi zastavené, kteréž jsú páni Vencelikove prvé zastavili, na kterýchžto já výplatu dskami od nich zapsanů mám, aby zase k Stráži vy- placeny byly. Též jestliže by pak jiné věc 

Strana 237
Stráž nad Nežárkou. aneb které závady, o kterých já na tento čas věděti nemohu, přišly, též také že o to pil- nost a bedlivost mieti bude, tak aby Jindři- chovi, synu mému i jejiemu milému, to zbožie Strážské, ač jestli P. B. jemu k letuom do- spělým a rozumným popřiel by přijíti, z toho statku pozuostalého a z duochoduov toho zbo Zie Strážského, pokudž možnost ukazovati bude, očištěno a napraveno bylo. A pakli by to zbožie Strážské páni Vencelíkové vyplatili, tehdy Anna tu sumu od nich prijmüe, hned s radú poručníkuov Jindřichovi synu mému statek jiný dědičný za tu sumu aby koupila; a v tom statku buď v Strážském aneb v jiném, kterýž by.koli koupen byl, aby manželka má ve všem do své smrti pravü a mocnü hospo- dyní byla; však tak, jestliže na vdovské sto- lici sedie, neb toho statku, kteréhož P. B. po- přieti jest mi ráčil, věrně a právě pomáhala jest mi dobývati. Pakli by se manželka má vdala a na stolici vdovské nezuostala, vdaj se na svuoj diel dole položený, a poručníci svrchu jmenovaní aby děti mé i se vším statkem jim náležejícím opatrili a opatrovali. Duom pak muoj v kterémž jsem, i jiný duom na Malé | Straně s zahradůú, kteráž slove Královská, vi- | nici, kterúž od Jana Sochora zapsanů mám, | koflíky, klenoty a svrchky všecky, kteréž koli mám, item dluhy všeckny, kteréž koli jsú mi lidé povinovati, i tak všeckeren statek, kdež a na čemž koli jest, a mimo to zbožie Strážské muož a mohl by jmenován býti, dá- vám a tiemto kšeftem otkazuji Anně, manželce mé milé; však tak a na ten zpuosob, aby z statku toho všeho i z užitkuov zbožie Stráž- ského anebo kterého koli jiného Jindřichovi, synu mému, i jejiemu, to zbožie Strážské, jakož svrchupsáno jest, zřiezeno a očištěno bylo. Item paní Zuzaně, mateři mé milé, aby vy- dáno bylo z toho statku mého tisíc kop gr. míš.; však věřím toho mateři své milé, že v tom manželky mé i dětí mých obtěžovati nebude, než že pomalu bráti bude. A jestliže by jie déle na tomto světě P. B. živu býti 237 popřieti ráčil a jejie vuole k tomu byla, tehdy chci, aby při manželce mé držána byla a cho- vána ve vší poctivosti a beze všech nedostat- kuov. A jestliže by sama nechtěla při man- želce mé býti, a sumu svrchujmenovanú vše- cknu vybrala, chci aby jie potom vydáváno bylo z statku mého na každý rok 30ti kop míš., a to až do jejie sinrti. Také tomu chci, aby dcerám mým nevdaným z statku mého jedné každé, když by jí P. B. to dáti ráčil a která s volí mateře své a s volí poručníkuov svrchupsaných vdala se, aby po jedné každé dáno bylo VIIIC gr. míš. a vajpravy za II“ kop grošů též imíš:; kdež za to mám, že z toho panstvie Strážského a z duo- choduov toho zbožie to všeckno zachovati a zpraviti, poněvadž dcery mé ještě všeckny mla- dého véku a détinského jsú, bude se moci. A Juliáně, dceři mé vdané, kterúž pan Mikuláš Pikart má, též aby jí dáno bylo těch IVC kop gr. míš., kteréž jsem po nie jmenoval, neb jsem jich ještě nedal. Item poručníkóm chci, aby jednomu každému dáno bylo z statku toho L kop míš. Item jestliže by pak Anna, man- želka má, na stolici vdovské sedieci prve, než by Jindřich syn muoj let dospělých došel, umřela, tehdy tíž poručníci svrchupsaní aby děti mé pozuostalé i se vším statkem jim pří- ležejícím opatřili a o všem tak a takovým oby- čejem, jakž tuto o všem položeno jest, a jináč nic, pořídili; a Jindřichovi synu mému aby statku toho, kterýž by jemu náležel, v ruce jeho nevydávali, aZ by k letuom dospělejším a k rozumu zdravějšímu přišel, a jmenovitě dokudž by dvadcieti let stáří nebyl, a prve nic. Anna manželka má aby k prvnějším po- ručníkuom ještě dva jiná poručníky, kteříž by se jie líbili, přidala; a ti od nie přidaní aby túž moc ve všem měli a vládli, jako prvnější ode mne ustanovení. Pakli by Jindřich, syn muoj, prve než by let dospělých a rozum- ných došel umřel, a mátie jeho na vdovské stolici sedieci přebyla: též aby v statku v tom ve všem pravú a mocnú hospodyní zuostala a 

Strana 238
238 jím vším bez překážky všelijakých lidí až do své smrti vládla, a po smrti své aby děti mé i jejie živé pozuostalé, vdané i nevdané, na rovný díl rozdělila. Než z statku toho chci, a toho jí věřím, že mezi řemeslníky chudé, kte- réž by potřebné viděla, rozdá a podělí jich a 'to jmenovitě až do sumy M kop míš. Pakli by [manželky mé i všech dětí mých prve, než by let dospělých došli, P. B. od smrti neuchoval a paní Zuzana, matka má milá, je všecky na -tomto světě přebyla: ten všecken statek muoj aby na ni připadl, a ona najprve to učiniec, což nahoře položeno jest, a ostatek aby obrá- „tila .ve jméno božie, kdež by se jie koli zdálo a líbilo; a poručníkuom mým svrchujmenovaným všem aby jednomu každému z nich pozuosta- lému přidala k prvnější sumě III? kop míš. Jenž jest dán tu středu před sv. Václavem (26. září) 1. M'VCXX% — Kterýžto kšeft my nadepsaní purgmistr a rada vážíce a uváživše, že jest tiem řádem, jakž práva naše a města Pražského ukazují, učiněný a přišlý, jej jsmy podle výsad a svobod našich z plnosti práva našeho stvrdili a mocí listu tohoto stvrzujem i moc plnú jemu ve všech artykulech v něm položených a dostatečnost dáváme. Toho na „jistotu a stvrzenie pečeť menší města našeho svchujmenovaného dali jsme a rozkázali při- věsiti k tomuto listu v pondělí před sv. To- mášem ap. [7. prosince] léta svrchupsaného. (Rukop. č. 2142 №1. С 15.) *) *) Listinu tuto vysvětluje tento dosud nevydaný zápis v deskách zemských, (kvatern větší č. 84 fol. A 22 sl.): Jindřich, Petr, Zikmund, Kryštof a Jan bratří Vencelíkové z Vrchovišť přiznali se, že sou dlužní dluhu pravého'a spravedlivého 7000 kop gr. č. Václa- vovi Fraňkovi z Liběchova a jeho dědicuom; v kte. rémžto dluhu ihned postoupili jemu dědictví jich, Stráže zámku, dvoruov poplužních s poplužími, mě- stečka Stráže, domuov, krčem a dvoruov kmetcích s platem i s jitry k témuž městečku s platem; item s jitry v Hájnici (?) s platem; item z téhož městečka pocestné i s platem z mlýnuov. Item vsi Pieštiny a dvoruov km. s platem; it. vsi Přiběrazi a dvoruov km. s pl., it. jítra k Přiběrazi s platem i s pocestným; it. vsí Libozezi dvoruov km. s pl.; v Mníšku vsi dvoruov E. XIV. Zprávy o statcích venkovských a archivu města Prahy: km. s pl.; v Střiebři platu, kterýž se platí faráři. It. vsi řečená Mlaka a dvoruov km. s pl. i s jitry; it. ve vsi řečená Novosedla všeho práva jich a dvoruov km. s platem i s mlýny k též vsi i s jitry s platem. It. vsi řečená Kolenče, dvoruov km. s pl., i sjitry k též vsi a platu s luk jednú v rok; it. vsi Kletče řečená, dvoruov km. s pl. i s jitry s pl; it. práva svého, kteréž mají ke vsi Plavsku, dvoruov km. s pl.; it. druhé strany v Plavště, kteráž příleží k Vydři, s pocestným i s jitry as platy i s těmi jitry, která drží do Polště (?) hajní lidé z Hradce, s pl.; it. všeho práva jich, kteréž mají ke vsi Vydři i s jitry, i s těmi jitry, která drží do Polikna lidé z Hradce; it. platu z řek jednú v rok při vánociech, s děédinami — s podacími kostelními v Stráží a Novosedlích i s tím platem, kterýž se platí z Babína, kterýž lidé platí k podacímu kostelnímu k Stráži, bez panství — v témž plném právě — jakož dsky někdy Václavovi Vencelíkovi z Vrchovišť, otci jich, a jim po něm od Fridricha purkrabí z Donína plněji svědčí —. Item všeho práva svého dědičného, kteréž mají k vajplatě na vsech zejména těchto: v Plavště na vsi a v Vydři též na vsi, kteréž drží Kri- stina z Vrchovišť v zástavě v tisíci kopách gr. č. — ; item všeho práva svého dědičného, kteréž mají k vaj- platě na vsi v Novosedlích, kterúž drží Mikuláš Kaše ve 400 k. gr. č. —. Toho všeho jemu Václavovi Iraň- kovi a jeho dědicuom svrchupsaní bratří — postupují — s takovými znamenitými výmienkami, že svrchu- psaní bratří mají všecky rybníky k Stráži příslušející, kteréž v zástavě nejsú, držeti a jich požívati od sv. Jiří najprv příštího až do tří let —. Také s ta- kovú výmienkůú, že svrchupsaný Václay Franék neb jeho dědici to dědictví nahoře jmenované, krom ryb- níkuov již dotčených, má držeti a jeho požívati od svrchupsaného sv. Jiří bez výplaty až za tři leta —; a po těch třech letech a dvou nedělích často jmenovaní bratří neb jich dědicové budú moci to dědictví — sumou 7000 k. č. zase vyplatiti. | A pakli by po těch třech letech a dvou nedělích již jmenovaných nevy- platili; tehdy svrchupsaní bratří neb jejich dědici — povinni budou jemu Václavovi Fraňkovi aneb jeho dědicuom rybníkuov všech k Stráži příslušejících, kte- | réž sú sobě do tří let — vymínili;, ihned — postů- piti —. A když by — Václav Franék neb jeho dědici toho-— dědictví i s těmi rybníky — v držení byl, tehdy má to všecko — držeti — od téhož postoupení až do roka bez vajplaty. A jestliže by v těch čtyřech letech — od něho Václava Fraňka — nevyplatili —, má jemu Václavovi Fraňkovi neb jeho dědicuom dě- dicky zuostati. — Také s takovú výmienkůú: což se vaj- platy dyojí dotýče, kdež sú zastavili Kristině z Vrcho- višť sestře své — Plavsko a — Vydří —, a Miku- lášovi Kašovi, měštěnínu v Soběslavi, — ves — Noro- 

Strana 239
Stráž nad Nežárkou (1520—1531). sedla —, jestliže to vyplatí, tehdy to držeti moci bude do té vejplaty — Stráže — na tento zpuosob: Jestliže vyplatí Stráž — jakž sú ji — zastavili, třetí leto od zápisu tohoto, tehdy ty zástavy všecky on Václav Fr. neb jeho dědici držeti má za dvě letě po těch třech letech — od té vajplaty Strážské pořád zběhlých. A pakli by oni — toho zboží — nevyplatili než v čtvrtém letě, tehdy on Václav Fr. — má ty vsi za- stavené držeti do roka —; však oni bratří — vůli toho mají — v každém polouleti po těch třech neb čtyrech letech, totiž při sv. Jiří a při sv. Havle, vyplatiti, da- dúc jemu tu sumu, kterúž jest on Václav Fr. ty vsi od Kristiny z Vrchovišť — a od Mikuláše Kaše vy- platil —. A pakli by oni bratří — po čtvrtém roce těch vsí nevyplatili, tehdy hned mají ty vsi témuž Václavovi — dědičně zůstati a oni Vencelíkové — povinni budou 200 kop č. témuž Václavovi Fr. — při- dati, též pod pokutou s komorníkem pražským uvá- zání —. Pakli by oni bratří — Stráži — krom ty zá- stavy nadepsané, nevyplatili ve třech neb ve čtyřecb letech — a jemu Václavovi Fr, — dědictví Strážské — dědicky zůstalo, tehdy též tyto zástavy svrchupsané při něm Václavovi Fr. — züstati dédicky mají. A on — Václav Fr. — povinen bude — piídati bratfím — puol vosma sta kop gr. 6. — Item také s tou vymien- kou, Ze oni bratří — mají — Václavovi Fr. — z téch rybníkuov k Stráži příslušejících vydávati kazdy rok na podzim deset džberuov kapruov dobrých a jeden džber vokounuov a jeden dzber bélí a &tik loketních pražského lokte tři kopy, a to do téch tíí let, pokudz téch rybníkuov v držení — budou —. Také s takovú výmienků, že nadepsaný Václav Fr. — nemá lesuov vajše mýtiti, než toliko do XV kop gr. č. každý rok. Stalo se léta MVCXVIII v středu před sv. Ambrožem [31. března]. V žlutých větších zápisných E VIII. L. b. MVCXVIIII v pátek po B. křtění [7. ledna] komorník byl na úmluvě od Václava Fraňka z Libě- chova u Petra, Zikmunda, Kryštofa a Jana, bratří Vencelíků z V., jakožto držiteluov Žirovnice zámku —, i také jakožto držiteluov téhož dědictví po Jindři- chovi V. z V. bratru jich, pro nezprávu dědin Stráže zámku — a příkazy, které sou od Marty z Sulevic; na kterýchžto dědinách téhož Václava Fraňka v Stráži — brala jest s komorníkem pražským pro sumu úroční — LXII'4 kop gr. č. — L.b. MVCXVIIII v pondělí po sv. Řehoři [14. března] Petr, Zikmund, Kryštof, Jan, bratří Vencelíkové z Vr- chovišť, přiznali se, jakož sú tiemto zápisem zapsali — Stráže zámku — Václavovi Fr. z L. — v 7000 k. gr. č., — à sobé vajplatu pozûstavili s tou vfmienkou, jestliže by toho dědictví — ve čtyřech letech — ne- vyplatili, aby jim týž Václav Fr. — kdyby jemu to 239 dédicky zûstati mélo, pridal puol vosma sta k. gr č.: — i jestliže by — bratří — dědictví — nevyplatili —, že on Václav Fr. — povinen nebude toho puol vosma sta kop č. jim bratřím platiti. A pakli by zase — bratří Vencelíkové — to dědictví — vyplatili, tehdy povinní budou témuž Václavovi Fr. — těch puol vosma sta kop gr. č. vyplniti — i s těmi sedmi tisíci k. č. — A tento zápis udělal Mikuláš Dětský z Li- boslavě, maje moc dskami. L. b. MVCXXI v sobotu po svatém Stanislavu [11. května] Anna z Vitinévsi, poruénice mocná — dětí a statku někdy Václava Fraňka z L., — uvá- zala se v rybníky všecky k Stráži příslušející, kte- rýchžto rybníkuov nyní držitelem jest Petr Vencelík. L. b. MVCXXIII v sobotu pied sv. Bartolomějem (22. srpna) Anna z Vitiněvsi — přiznala se, že podle toho zápisu —, kdež — bratří Vencelíkové zapsali sou se jemu někdy Václavovi Fr. z L. v puol vosmi stech kop gr. č. a úrok z nich, přijala od něho Petra Ven- celíka z V., majícieho sobě všecko právo od jiných bratří svých dané, všecky úroky přišlé a zadržalé — až do sv. Jiří již minulého. 2. 1532, 2. ledna. (Kšaft Benigny z Li- běchova.) My purgmistr a rada Starého města Pražského známo —, kterak slovutná Benigna z Liběchova, někdy Adama Pikarta manželka, učinila kšaft a své vuole poslední poručenství v neděli po sv. Simonisi a Judovi ap. [29. října] 1. MDXXX1° pri pfítomnosti slovutnych Jana Legata z starších obecních a Duchka bakaláře, apotékáře od lilium, spoluměšťan našich, jenž k žádosti její s písařem naším k ní jsú přišli a toho jejieho poručenstvie takové před námi učinili oznámení, tak že oná Benigna jsúci paměti dobré a svobody rozumu zdravého užívajíci vuoli svú poslední oznámila jest takovúto: Najprvé jakož pri smlúvách svatebních vy- mínila sobě dvě stě kop gr. č. taka na takový zpuosob, aby je mohla odkázati a dáti, komuž by se jie líbilo a zdálo, při tom dále oznámivši, kterúžkoli má spravedlnost a právo jakéžkoli, buďto k hotovým pěnězóm, k gruntuom anebo k jakýmkoli svrchkóm a k jakým věcem jí náležícím, buďto po nebožtíkovi panu Václavovi Fraňkovi z Liběchova, otci jejím, anebo po paní Anně z Vitiněvsi, mateři její, a též po 

Strana 240
240 Zuzaně, nebožce sestře své, i tudíž po Petrovi Sudovi, manželu též Zuzany, anebo po komž koli jiném; že těch dvě stě kop gr. č. výš dotčených a sobě při smlúvách svatebních vy- míněných a k tomu podle toho túž spravedl- | nost svú všecku a též právo své při tom všecko, tak jakž svrchu dotčeno jest, odkazuje, porúčí a dává Pikartovi, manželu svému, Janovi, Ji- říkovi a Anně, dětem svým i tudíž jeho, na rovný a pravý mezi ně všecky rozdiel s ná- padem jednoho dítěte let rozumných a spra- vedlivých nedošlého na jiná živá zuostalé, i také na Adama otce jich. Pakli by všech tré dětí P. B. od smrti do let rozumných a spravedlivě došlých neuchoval, tehdy ti dielové všickni aby při nadepsaném Adamovi manželu jejím zuostali a na něj připadli plným právem bez překážky všech a všelijakých lidí, a zvláště přátel jejích krevních a příbuzných. K jichžto před námi vuole poslední nade- psané Benigny o statku jejím vyznání a vy- svědčení a toho všeho na potvrzení a svědomí pečet menší města našeho nadepsaného dali jsme a rozkázali přivěsiti k tomuto listu kšeft- nímu. Jenz jest dán l. MVC XXXII" v úterý po Novém lété [2. ledna] (Rukop. 6. 2142 fol. O 9) Strhařov u Benešova. 1459, 27. července. Ve jméno božie amen. Já Jan Ptáček, měštěnín Nov. M. Pr. — od- kazuji — duom muoj — na Pofiéí — i jiny statek vešken Kateřině, dceři mé, s dietkami jejiemi —. Item aby deset k. gr. platu ročnieho ve Strhařově po mé smrti vydáno bylo Kate- řině manželce mé —, aby ona toho platu po- žívala polovici, a dcera má s dětmi polovici. A po smrti Kateřiny manželky mé ten plat veškeren aby spadl na Václava, Hrochova syna, a na Bernarta bratra jeho tudiež ve Strhařově. Dále rozkazuji, aby čtyři kopy gr. platu v Tře- boničkách, kterýž mám na Jankovi, na Micha- lovu synu, a na Řehákovi otčímu jeho, na Kateřinu dceru mó a na dśti jeji spadl. Neż E. RIV. Zprávy o statcich venkovských z archivu mósta Prahy: jednu kopu gr. z těch čtyř k. gr. po mé smrti jim odpüstiem, toliko aby tři kopy platili, jakož dále v dckách stojí. — Item kopu gr. platu ročnieho, kterúž mám v Měcholupiech na Vavřincovi, tu oddávám Martinovi z Bez- rukého domu, poručníku a kmotru mému milému. — Datum feria VI. post s. Anne anno sc LIX?, (Rukop. é. 2094 f, B. 15.) Strupice, ves neznámé polohy. 1439, 17. ledna. Jacubko de Strupicz emit — quartam partem hereditatis ibidem in Strupicz a Benesskone sartore ; quam hereditatem habere dinoscitur post Aniczkam, conthoralem suam, natam olim Petri Zubakonis de Strupicz, pro 55 sexag. gr. eidem iam plenarie et in toto persolutis —, promittendo prefatum Jacubkonem pro predicto iure non impetere, nec quovis modo aggravare demptis aliis devolucionibus, videlicet we Wssehrdech aut alibi. Actum sabbato ipso die s. Anthonii. (Rukop. 6. 90 fol. 30.) Střednice, ves neznámé polohy. 1539, 14. února. Dorota ze Střednic, dcera Martina Váče, stoje osobně v úřadě [šesti- panském Star. M. Pr.] dobrovolně vzdala jest vSecku svü spravedlnost, kterüZkoli má po otci svém Martinovi tu v Stfednici, Václavovi Žemličkovi zeti svému a Anně manželce jeho, dceři své. — Actum fer. VI. die Valen- tini 1539, (Rukop. č. 2154 f. 20.) Středokluky. 1. 1423, 18. září. Per decretum dominorum consulum Walkun miles debet solvere XX s. gr. Dorothee, uxori Hanusskonis, civis Mai. Civ. Pr., in guibus — Albertus bone memorie in Strzedokluk residens ipsa bona in Strzedo- kluk ipso Hanusskoni — obligaverat. Act. sabbato post Lamperti a. XXIII. (Rukop. ć. 2099 f. 126.) 2. 1432. — Leo apotbecarius de censibus ville Strzedokluk ad municionem Makotrzassi pertinentis d. Dorothee, conthorali Hanusskonis 

Strana 241
Strhařov— Středokluky. a s. Castulo — iuxta sentenciam inter ipsam et, Walkun, tunc possessorem dictorum bonorum Makotrzass, per dominos consules latam X s. gr. solvere promisit. (Tamtéž f. 129.) 3. 1434, 20. prosince. Kerunk z Suchdola otázán jsa pány purgmistrem a konšely Veli- kého Města Pr., což by jemu bylo svědomo 0 Stfedokluciech, na něž sě pani Duora od sv. Haštala po Hanuškovi, manželu svém, tiehne, vyznal jest takověto: Že paní Klára, manželka Albrechtova z Stiedokluk, byla jest vlastnie stryćeni sestra svrchupsanóemu Hanuskovi, a kdyż jest otec Hanuškův umřel, tehda Hanušek prodav duom otce svého i s těmi penězi bral sě jest na Středokluky k sestře své. A potom když jest ona umřela, tehdy jest Hanušek napomínal Albrechta z peněz těch, kteréž jest k nim přiložil a tak sú počet mezi sebů učinili před týmž Kerunkem a před Pav- likem z Kladua a Hersem Prdlâ o ty penieze jeho, takže jesti jemu Albrecht sedmdesát k. gr. ostal, a těch jest jemu Albrecht zapsul dskami zemskými na Středokluciech ku pra- vému dědictví, anebo sedm kop platu aby sobě vybieral. A když sú děti témuž Albrechtovi zemřely a sám sě rozstonal, tehdy učinil jest Kerunka poručníkem prosě jeho, aby po Ha- nuška poslal a, neuchová-li jeho Buoh, aby Hanuškovi to jeho všechno zbožie ve dsky zem- ské vložil a jemu s tiem věrně učinil, jakož jemu věří. A když jest Hanušek na Středokluky po smrti Albrechtově přijel, tehda Kerunk vedle roz- kázánie jeho poručivše tvrz Henvichovi z Stupic, zeti jeho, kterýž jest měl dceru Albrechtovu věnem oddělenú, i jela sta s Hanuškem ke dskám. A tak jesti jemu to zbožie chtěl ve dsky zemské vložiti i jeho dědicóm. A když sú zasě od desk přijeli; tehda jest jich svrchu- jmenovaný Henrich zasě na tvrz pustiti ne- chtěl. Potom Nicolai Bohatý chtě rád Středo- kluky mieti, i dá svrchu jmenovanému Henri- chovi puoldruhého sta k. gr., an žádného práva k tomu nemá, a on jemu toho postúpí zbožie. Archiv Český XXVIII. 241 A když sč jest uvázal Nicolai v to a držel to, tehda Kerunk jest s ním o to mnohokrát mlu- vieval, aby toho Hanuškovi stúpil, pravč, že jest on k tomu spravedliv. A když jest vidčl Nicolai an jemu to ostati proti Hanuškovi ne- móž, i namluví nebožce Sádlo, aby sč v to uvázal, pravě, že by na krále spadlo. A volati káží tři trhy, jakož obyčej jest byl v této zemi, měl-[1]i by kto právo k tomu. A tak Ha- nušek odpor učinil jest proti tomu a práva svá okazoval, že jest k tomu zbožie spravedliv, a mezi tiem než sobě dokoná, roznemóž sě Ha- nušek a tyto róznice v zemi povstanú, a tak do nynéjsie chvile to trvé. Actum pleno in consilio anno oc XXXIIII feria II. in vigilia s. Thome ap. (Rukop. 6. 87 f. 97 a & 2099 fol. 137.)*) **) Totožná jsou vyznání svědecká Matěje Sćrby, písaře desk zemských, sedláků Středokluckých Hanka, Tomka, Matěje, Stěpána a čeledína Kunáda z Kladna tamtéž zapsaná. 4. 1438, 21. dubna. My purgmistr a kon- šelé Velikého Města Pražského vyznáváme tiemto zápisem obecně přede všemi, že poctivá pani Dorota od sv. Haëtala, spoluinśśtka naśe, vstúpivšie před nás do plné rady našie zpra- vila jest nás, kterak Hanušek muž jejie po paní Kláře, někdy manželce Albrechtově z Stře- dokluk, strýčené sestře své, kteráž jesti s tohoto světa sešla, bližšícho přietele po sobě nepo- ostavivši nežli téhož Hanuška, měl by mieti právo a spravedlivost k tomu zbožie ke všemu v Stredokluciech po ji; jmenovaném Albrechtovi a po paní Kláře, sestře své zuostalé; doklá- dajfci sé svédomie v kniltách našich zapsaného, žádajíci, abychom ji a muže jejieho dle spra- vedlivosti a toho svědomie při tom zbožie svrchupsanóm zuostavili a je zmocnili. Kteróżto svědomie v knihách našich řádně shledavše popsané a toho pilně a bedlivě po- váživše, ne neopatrně, ale s dobrým rozmyslem, s povolením a vědomím obce našie a také pro jejie dobré zachovánie a pro tu práci, kterúž věrně okazuje nad svým mužem svrchupsaným, | nemocí od Pána Boha od mnohých let velice al 

Strana 242
242 poraženého (!): toho jistého zbožie v Středoklu- ciech po svrchupsaném Albrechtovi a po paní Kláře kterakkolivěk zuostalého, jakožto tvrze s dvorem, s dědinami —, s platem, s lúkami, s lesy, s potoky, srobotami --, poněvadž týž Hanušek napřed psaný po jich smrti toho zboží byl v držení, postúpili sme svrchupsané paní Duoře, Hanuškovi muži jejiemu, jich dědicóm a budúcím a mocí tohoto zápisu postupujem —. Actum feria secunda ante diem s. Georgii anno domini millesimo quadringentesimo tricesimo octavo. (Rukop. 992 f. 181.) 5. 1438, 29. května. V té při a ruoznici, kteráž jesti byla mezi slov. Vítkem z Zelče, seděním na Kněževsi, z jedné a Hankem, se- dlákem z Středokluk, z strany druhé o úrok a o člověčenstvie; kteréhožto Hanka Vítek jest nařekl pravě, že by jemu nechtěl úroka platiti, jsa jeho člověk, z té krčmy někdy Ratajíkovy, jenž jesti Hankovi jménem jeho nevěsty při- súzena; ale Hanek odpieral řka, že by nebyl jeho člověk, neb jsem jemu člověčenstvie ne- sliboval, a také nevie, z čeho by měl úrok dáti, poněvadž té krčmy ani dědin, což k té krčmě příslušie, nepožívá, a že jemu hrozí. A tak obě strany táhly jsú se na svědomie —; i páni purgmistr a konšelé St. M. Pr. zname- najíce žaloby a odpovědi obú stran svrchu- psaných asvědomie jich přeslyševše, a zvláště konšely z Kněževsi, kterak by Hanek slíbil před nimi Vítkovi v zahájeném súdě člověčenstvie, vyřkli sú a vypověděli ortelem svým dokonalým před týmaž stranama osobně stojícíma; při- kazujíce Hankovi, aby k Vítkovi se všemi po- platky i právy z té krčmy i z dědin k ní příslušejících bleděl, platil a vydával, a jeho jakožto pána svého poslúchal, poněvadž jest jemu slíbil člověčenstvie; pakli by sě Hankovi nezdálo té krčmy i dědin držeti, ale aby jemu osadil dobrým člověkem, tak jakož ta ves má za právo, ježto by jemu jeho poplatci mohli vydávání býti. Actum feria V. ante Pentecostes a, XXXVIII. (Rukop. č. 2099 f. 443.) 6. 1449, 22. ledna. Dorothea a s. Castulo E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: — resignavit — ius suum — ad domum suam propriam et hereditariam circa s. Castulum situatam nec non ad bona alia in terra consita super bonis in Strzedokluk iuxta continenciam libri civilis Johanni, nato suo, et pueris ipsius — . Actum in consilio feria IIII. ipso die b. Vin- cencii. (Rukop. 6. 90 fol. 171.) 1. 1466, 25. dubna. Ve jméno božie amen. Já Jakub Badák řezník, měštěnín St. M. Pr., vyznávám —, že duom muoj, v němž bydlím, mezi domy pana Pavla Cipsera z jedné a Matěje Peliciana z strany druhé ležící, krámy mé masné — otkazuji — panie Machně, man- želce své milé, Václavovi, Jírovi, Jankovi i také dietěti tomu, jímž táž manželka má těhotna jest, dětem mým a jejiem, k rovnému — roz- dielu —. Jakož pak na dvoru Horčicovu v Středokluciech LX k. gr. dskami dvorskými zapsáno mám, ten zápis Horčicové s dětmi jejiemi mocně propúštiem —. Actum feria VI. post Georgii a. LXVI. (Rukop. č. 2119 f. O 4.) Strechov u Kralup. 1. 1533. — Smlouva stala se — mezi Matějem, bratrem Duchka Střechova, z jedné a Vavřincem, sirotkem a švagrem týhož Matěje sirotka, z strany druhé — že on Matěj — témuž Vavfincovi postoupil — všeho hospo- dářství — co jest od vobilí na zrnu i osetého, k tomu dobytka hovězího, koní —, a má jemu Vavřinec vydati VIII k. m. —. (Rukop. č. 2155 f. 174.) 2. 1544, 20. srpna. Jakož sú se potahovali Kříž z Holubic na místě Václava (!) manželky své, a Václav, syn Kalousuov z Střechova, i na místě bratra Matouše, kterýž jest za mistrem špi- tálským v Kralupích, chtějíce míti spravedlnost po otci svém —- na Vávrovi III k. a Duchkovi XV str. obilí, tři krávy, XIIII ovec, V husi —, | i přátelsky se porovnali —. Stalo se v úřadě | šestipanském Starom. v středu před sv. Bar- tolomějem 1544. (Rukop. č. 2154 f. 79.) 

Strana 243
Slřechov— Střešovice. Střešovice (Strahov) u Prahy. 1. 1389, 19. června. Nicolaus notarius (Nove Civ. Pr.) recognovit, guod svum beni- volum consensum tribuit et dedit ad forum agrorum venditorum in Trzyessowycz per Jo- hannem dictum Ptaczek, suum complicem, Jo- hanni dicto Halek ; in guibus guidem agris idem Nicolaus XV s. gr. habere dinoscebatur, et promisit pro se et suis heredibus coram nostro consilio et coram Pessikone, domino agrorum iam dictorum, de Ohnyssezan, dictum ementem — numquam impetere —. Actum Prage sab- bato post Corporis Christi a. LXXXVIIII. (Ru- kop. 6. 2072 f. 19.) 2. 1413, 9. října. My kněz Mikuláš, božím zpósobem opat, Tomáš převor, Sigmund sub- převor, Ctibor kantor, Tomáš zakřištan, Jan probošt i vešken konvent kláštera Strahovského v Praze, zákona Premonstrátského, vyznáváme zjevně tiemto listem všem, ktož jej uzřie aneb čísti uslyšie, že jsú ctní a šlechetní lidé někdy dobré paměti slovutný muž Václav řečený Rús a paní Margreta, již vdova a vté mieře man- želka jeho, z Střešovic ukázali nám i našim budúcím za své i za svých předších duše dvě kopě platu věčného tudiež na svých lidech i na tom dvoru a dědinách v Střešovicích, ježto jsú své seděnie měli anebo jinde, kdež nám koli kúpen bude. K tomu sú nám také za třetí kopu platu kop hotových deset dali takovú mierú, abychom v našem klášteře svrchu- psaném za ten jistý plat věčně každé léto přes póst tré chudých a nuzných chovali a každému z nich u Veliký čtvrtek po šeré sukni dali —. Podle toho jest sjednáno, že svrchupsaný Václav a paní Margreta ukázali nám tudiež v Střešovicích na svých lidech a dědinách puol třetie k. gr. a šest gr. také platu věčného, aneb kdež nám koli jinde kúpen bude, tak abychom my každý týden za jich a za jich předšiech duše mše tri slúžili, jednu od Matky božie, druhú od sv. ktížčé a tfetí zádušní. — K tomu všému na jistotu své jsme pečeti, točiž opatskú a konventskú, k tomuto listu s dobrým 243 naším vědomím přivěsili. Jenž jest dán v Praze na Strahově leta od narozenie božieho po tisíc po čtyřech stech třinádetého den sv. Dyonisia biskupa. (Rukop. č. 992 f. 72.) 3. 1444, 26. října. Factus est mutuus amicabilis et unanimis consensus inter Wence- slaum de Trzessowicz ex una et Katherinam conthoralem ipsius, natam vero Mauricii Bez- ruéka dicti, civis Nove Civ. Pr., — occasione dotis —, talis videlicet : Si prefatum Wenceslaum contigerit prius terminare diem suum extremum, quam Katherinam uxorem suam, extunc curie ambe, una — in — villa Trzessowicz et alia in Dehnicz —, cum agris — in predictam Kathe- rinam et pueros ipsorum, quos simul duxerint ha- bendos, devolventur. — Si statum suum vidualem immutaverit, extunc predicta omnia bona inter ipsam et pueros suos — equali partimine divi- dentur —. Si Katherina — prius ab hac luce migraverit, quam "Wenceslaus maritus eius, exinde universa bona — ad — Wenceslaum et pueros ipsorum plenarie devolventur. — Actum feria II. ante Simonis et Jude anno oc XLIIII. (Rukop. é. 2099 f. 901.) 4. 1459, 24. listopadu. Johannes Manda de Zbyslawicz emit pro se, Agnezka conthorali sua, Buryano nato suo — curiam alodialem in Tressowicz cum agris, pratis, salicibus, pas- cuis, humuletis, pomerio, alias sadem — erga dominam Katherinam, relictam olim Wenceslai de Tressowicz — pro LVII s. gr. — eo omni iure, prout ipsa Katherina pretactam curiam per Wenceslaum memoratum, maritum suum priorem, in dotalicio suo — habuit — ; prout preseripcio in libro Maioris Civ. Pr. contenta nec non littera per eandem Katherinam desuper confecta hec plenius elucidant et ostendunt. -- Actum sabbato ante Katherine virg. (Rukop. €. 2105 fol. 112.) *) *) Z rukopisu: Nr. 3* Registrum super privile- gia et munimenta monasterii Montis Syon, alias Stra- hoviensis v archivu klá&tera Btrahovského bud zde oti- štěno toto privilegium o rozsahu venkovských statků klášterních v 16. st.: My Vladislav, z boží milosti Uherský, Ceskf, Dalmatsky, Charvatsky oc král, mar- 81* 

Strana 244
244 krabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie etc., k věčné paměti známo či- nieme tiemto listem všem lidem tak nynějšícho jako i budúcieho věku, že my prohlédajice na to a sami při sobě pobožně rozvažujíce zkázu, zahubení a roz- ptýlení zboží i příslušností duchovních a zvlást klá- šteruov našich v královstvie našem Českém, kteréž sú předci naši od počátku vyzdvižení země České a zve- lebení v vieře křesťanské, najprve kniežata a potom králové Čeští a zvláště ciesař Karel dobré paměti ke cti a k chvále pánu Bohu, jeho blahoslavené matce i všem svatým a světicím jeho z hojné jich štědroty jsúce zapáleni v lásce boží chvalitebně a slavně na- dali, že netoliko jich takového nadání, zboží a pří- slušnosti jich jsúce zbaveni, ale i sami domové bozi a svatfch jeho nekrestanská, dábelskü smélostí od zlých lidí za předešlých časuov tak nelítostivě nevý- mluvnü zlosti vypáleni, rozkopáni a néókterí z krun- tuov prevrdceni jsi. Kdez my, jakozto krdl kiestan- sky majice nad nimi lítost, rádi bychom, aby ti klá- šterové v svuoj prvnější zpuosob a stálost přijíti mo- hli. Ale poněvadž z rozličných příčin těchto časuov a věku nám možné dobře není to učiniti, však proto to vieme a známe, že nám, jakožto králi křesťanskému, nic méně přísluší a povinní jsme ruku naši nad nimi, týmiž kláštery našimi a správcemi jich duchovními, opaty a konventy držeti, aby oni, v jakémkoli malém počtu v týchž klášteřích přebývají, tím pokojněji a stavení býti mohli; a zvlášče jsúce za to Zádáni a pro- Seni jménem velebného a poctivých Kašpara opata | i všeho konventu hory Syon kláštera Strahovského řádu Premonstratenského na předhradí Pražském, ná- božných věrných našich milých, kteříž nám svá roz- ličná obtížení, úzkosti a překážky, kteréž se jim od rozličných lidí, poddaných našich královstvie Českého, dály.a podnes dějí proti jich svobodám, výsadám, pri- vilejím a bullám, kteréž od otcuov svatých a zvláště nynějšího 'otce svatého Lva desátého, také Řehoře de- sátého, též i od nás a předkuov našich, králuov Če- ských, a zvlášť majestát krále Přemysla, který sme my upevniti a potvrditi ráčili majestátem naším, takže mimo to všecko jinam k soudóm potahovéni a jinymi mnohými proti takovým jich výsadám a obdarování neobyčejnými zpuosoby obtěžováni bývají, a kterak mnozí se o to pokúšejí chtiece jemu a konventu tomu rozkazovati a jimi a týmž záduším vládnúti a tudy pod tím zpuosobem je z takových jich svobod vyvésti, abychom na né a na to záduší, kteréž někdy mimo jiné od králuov Českých a zvlášť od krále Vladislava prvnieho pohřebuom královským vyzdviženo a zvlášt- ními milostmi podle toho obdařeno bylo, toho dopu- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: stiti neráčili, ale raději ruku nad nimi naši krá- lovskú drželi a v své milostivé obraně měli, z rukú našich žádnému jich vuobranu nedávajíce ani po- roučejíce, a je při takových milostech, starodávných výsadách a zvyklostech zuostaviti a jim je milostivě potvrditi a při tom ještě některé další milosti z ště- droty naší královské učiniti. ráčili. K jichžto my slušné prosbě a žádosti milostivě naklonění jsúce s dobrým rozmyslem, naším jistým védomiem, mocí královskü v Cechách a radü vérnfch naších milých napřed témuž knězí opatu a konventu svrchudotčeného kláštera i jich budúcím takové jejich svobody, výsady, privilegia a bulle, kteréžkoli buď od otcuov svatých neb od nás a předkuov našich, krá- luov Českých a kniežat a markrabí Moravských, předkuov našich, a zvláště privilegia Soběslava, knie- žete Českého, Václava čtvrtého, krále Českého, Přemysla na mlajny u mosta Pražského a na Petřín, Fridricha, kniežete Českého, a Ottogara, králuov Če- ských, i Jana, Karla, Václava, Zygmunda i také ji- ných, kterýchžkoli králuov a kniežat Českých i bi- skupuov kosteluov Pražského, Olomúckého a Kolín- ského na Rajně řádně dosáhli, měli a mají, potvrdili sme a tiemto listem jakožto král Český potvrzujem ve všech jejich punktích, klausulech, artykulech, tak jako by v tomto našem listu slovo od slova vepsány byly; chtíce tomu konečně a ustavujíce, aby oni podle | toho a týchž výsad, svobod a obdarování znění od nás, snažněji pánu bohu slúžiti a při tom, což ještě který ; klášter, ač dosti málo, mají a drží, zachovini a zuo- | dědicuov a budúcích naších, králuov Českých, i od jiných všech řáduov a stavuov, lidí, ouředníkuov, jaké povahy neb zavoliní by byli, poddaných našich krá- lovstvie Ceského, ve všem i na dílu pevně, stále a neporušitedlně zachování byli, a přes takové výsady. privilegia a bulle a starodávné zvyklosti, obyčeje té- hož kláštera Strahovského k žádným soudóm duchov- niem ani světským, ani k žádným rokóm na žádného obsílání stávati povinni nebyli a nestávali, leč před námi a samü osobü nasí( královskü a budücich naších, králuov Českých, kromě zboží a lidí těch, z kterých jiní duchovní tohoto královstvie Českého k soudóm stávají. Při tom se oni též jako i jiní zachovati a k soudóm zemským o věci zemské, a o jiné nic, stá- vati mají. Nez chtél-li by jej opata nynéjsieho nel budúcího kto mimo zemsků věc z čeho viniti, buď z duchovních neb světských lidí: tehdy má jej tu a na tom místé viniti, kde on opat s tímz konventem místem a úřadem svým přísluší, a to nynie i na po- tomní budúcí časy. A pončvadž ten klášter nahoře psaný se vším zbožím a panstvím i s všelijakým přieslušenstviem jeho po vše časy do komory naší, předkuov našich, králuov Českých, fundatoruov téhož kláštera, beze všech prostředkunov příslušil a přísluší a v obrané naší 

Strana 245
Střešovice. též i předkuov našich vždycky byl jest: chcme tomu a sobě to i budúcím našim, králuom Českým, na témž jmenovaném klášteře Strahovském znamenitě pozuo- stavujem, aby jeśtć nynie i'potom na budúcí časy věčně v vobraně naší a budúcích našich, králuov Ce- ských, byl a zuostal; žádnému jich a ten klášter bez jich vuole v vobranu a k spravování nedávajíce ani poroučejíce nyní ani v časích potomních, tak aby on kněz opat nynější i budúcí opati s konventem téhož kláštera, se vším zbožím a příslušnostmi jeho k žá- dnému jinému zření ani útočiště o nic nemajíce, námi toliko a budúcími našimi, králi Českými, se spravo- vali a o potřeby své k nám se utikali. Pakli by ta- ková potřeba na ně přišla, a k nám tak brzo útočiště nemohli jmíti, již aby opat nynější -neb budúcí mohl sobě pána za obrance do své vuole vzíti, který by mu se zdál, tak aby ten pán odtudž nic nebral ani opata ani konvent trápil nižádným obyčejem. Při tom dále nadepsanému knězi Kaśparovi, opatovi kláštera Strahovského, tuto milost činieme: poněvadž v to opatstvie řádně vedle výsad a řádu té- hož zákona s povoleniem naším a na to od téhož zá- kona bratří volen a námi stvrzen jest, aby týž kněz opat na nižádných lidí zprávu aneb strannieho po- nuknutí a přimlúvání bez hodné, slušné a znamenité příčiny a bez vyslyšení a rozvážení zvláštnieho těch osob duchovních a lidí, jimž by taková věc podle ta- kového obžalování k slyšení spravedlivě náležela, před kterýmiž by on kněz opat státi a z toho odpovídat povinen byl, z toho opatství ssazen neb kterak koli jinym vymyślenym obycejem zbaven a odtud vytištěn ; nebyl; než tak předse vždycky na potom v časy bu- duci to svrehujmenovane opatstvie bez přetrženie, ja- kožto řádně volený 4 stvrzený opat měl, držal a ten klášter s jeho príslušenstviem až do své živnosti spra- voval; leč by on sám kněz opat nynější neb budúci pro starost aneb pro nedostatek zdraví svého to sobě složiti a pokojněji pánu Bohu slúžiti chtěl, to učiniti bude moci. Také při tom konventu téhož kláštera, nynějšie- mu i budúciemu, po věčné časy tuto zvláštní činieme milost, což se volení a podávání opata do téhož klá- štera Hory Syon dotýče, abychom již nápotom my, dě- dici ani budúcí naši, králové Čeští, ani jiný žádný jménem a na místě jejich ani našem, když by a koli- | krát kolik by toho potřeba kázala, vice opatuov ni- žádného sami z sebe nevolili ani podávali; než aby oni bratří a konvent mnoho dotčeného kláštera, jedno- myslně v svorné lásce shromážděni súce, sami opata | sobě voliti a vzíti mohli a moc měli, ktož by se jim k tomu hodný a potřebný zdál, snesúce se o to mezi sebú s radú jiných starších svých téhož zákona, jakž obyčej a řehole a výsady jejich o tom ukazují, boz 245 překážky všelijaké našich poddaných. A my a budúcí naši, králové Čeští, máme jim na jich žádost takového opata tak řádně od nich voleného potvrditi a při tom skutečně zachovatí. Tuto také opatu 4 konventu nynějšiemu i budú- ciemu svrchupsaného kláštera činíme milost, dávajíce jim k tomu vuoli naši a povolujíce sami od sebe i od budúcich našich, králuov Českých: Jakož mají a drží některá zboží podál od toho kláštera ležící, kteráž s obtiežností k spravování pro jich ncprileżitost opa- tuom přicházely i podnes opatu nynějšíemu přicházejí, aby ta jistá zboží, kterých nyní v držení jsú aneb napotom budú, za jiná jim příležitější zboží s užitkem dobrým svým téhož kláštera směniti, zastaviti aneb prodadúce jiné za to tak platné blíž koupiti mohli a moc měli od osob kterýchžkoli, obyvateluov krátovstvie Českého; kterýmž iny také k tomu, aby to učiniti, buď svá zboží za jich směniti, jim prodati aneb od nich kúpiti mohli, tímto naším listem toho plnú, celú a dokonalú moc dáváme. A chcme tomu, nébrž při- kazujem, aby jim to od úředníkuov menších desk zemských královstvie Českého, nynéjších neb budúcich, jakž by o to koli uhoditi a najlépe a užitečněji při- vésti sobě mohli, když by toho na nich strany požá- daly, ve dsky zemské beze vší odpornosti vloženo a vepsáno bylo. Kdež také mezi jiným nahoře psaný kněz opat s konventem nám předložiti dali, kterak nejeden, ale muozf se o to netoliko pokuścji, ale skutećnym a své- volným účinkem toho zjevně doplňují a beze vší bázně proti řáduom a ustavení práv obecných i také zem- ských toho královstvie našeho Českého, tak že se v krunty jich mocí svú rozličnými zpuosoby a obyčeji vkládají a jich téměř jako svých vlastních pastvami, lesuov i hájuov rubáním i mýcením i myslivostmi roz- ličnými a lovy užívají, a ješče na to výše chovániem dobytkuov v klášteře jejich to záduší obtěžují a tudy těmi i jinými obyčeji na týž klášter mnohá těžká a neobyčejná břemena vzkládají. Kdež my nechtice, znajíce a vědúce takovů věc, aby se jim a tomu klá- šteru toho více od kohožkoli dieti a takovú mierú na jich grunty saženo býti mělo, aneb aby oni jakýmž- koli obyčejem v čem obtěžování byli, poněvadž jiní obyvatelé tohoto královstvie Českého jeden od dru- hého takových aneb těm podobných útiskuov žádný trpěti ani na své poddané dopouštěti povinnovat není aniž dopouštějí: nad to i my, jakožto král Český, na komoru naši a klášter ten, kterýž my v vobranč své vždycky i s budúcími našími, králi Českými, jmíti máme a chceme, toho na ně a na týž klášter již více nižádnému z poddaných a úředníkuov našich ani komu jinému dopouštéti a odpúščeti nechcme. Ktož by koli ten a takový byl, buď z úředníkuov kterýchžkoli od 

Strana 246
246 najvyšších až do najnižších našich aneb z obyvateluov, poddaných našich, královstvie Českého, jakéhož by ti koli aneb ten zavolání aneb povahy byli, nynějších aneb budúcích, že by se všetečnú smělostí svú proti nám a budúcím našim, králóm Českým, v tom, ježto by svrchudotčenému klášteru a komoře naší, což se svrchu píše, aneb jakžkoli jináč, což by opatu nyněj- šiemu a konventu aneb budúcím téhož kláštera k ja- kému vobtížcní, zármutku, súžení a protivenství bylo, bud na jich vosobách samych aueb lidích a gruntech jich, oč takového neb k tomu podobného nesprávně pokusiti směl a naň to podle jebo skutkuov zjevné, známé a duovodné bylo: že my již po ten čas na se i na budúcí krále České beze všech prostředkuov ta- | ; a tak dlúho, dokudž by týž klášter zase reformován a kové věci, výstupky a svévolnosti všetečné k skutečné nápravě a trestání vzali sme a béřem, tak že my a budúcí naši, králové Čeští, takového každého před se | a osobu naši obeslati a z toho skutečně trestati máme a chcme spravedlivě, pokudž toho skutku duovod do- statečný uznáme. Však proto týž opat nynější i budúcí s konventem téhož kláštera chtěl-li by mimo to z které věci, buď jakéžkoli koho právem duchovniem neb světským aneb před soudy zemskými královstvie Če ského, kteréž nyní v témž královstvie Českém se drží a zachovávají aneb nápotom v časích budúcích se dr- žeti a zachovávati budú, viniti, toho vuoli mají a moci budú to dobře učiniti, buď sami: skrze se aneb pro kuratora našeho neb budúcích našich, králuov Českých. A jakoZ také k témuz opatstvie svrchudotéeného klá&tera a opatuom v ném prvnéjsím i také nynéjsiemu opatu podle starodávních výsad jich a toho kláštera | podací probostvie kláštera Doxanského spravedlivě ná- leží a přísluší, chceme tomu, aby nynější probošt Do- xanský i budúcí proboštové téhož kláštera s konven- tem svým k svrchudotčenému knězi Kašparovi, opatu Strahovskému nynějšiemu, i budúcím opatuom téhož kláštera Hory Syon, užívajíce řehole a téhož zákona Premonstratenského, jakožto vrchními preláty svými se spravovali, řídili a k nim zření měli a on opat ny- nější neb budúcí opatové častopsaného kláštera Stra- hovského, jest-li by buď od probošta nynějšiícho neb budácích proboštuov kláštera Doxanského, jaké vý- stupky a neřád proti jich zákonu aneb klášteru tomu Doxanskému ke škodě uznali a shledali, aby mohl a moc měl, též mohli a moc měli takového každého vý- stupného a nehodného z toho proboštvie ssaditi a na to miesto jiného probošta, člověka hodného, bohu líbez- ného a hospodářného podati a vsaditi. Také poněvadž opatové kláštera Luckého, v marg- krabství našem Moravském ležící, podle zvláštních mi- lostí a vejsad kláštera Strahovského od opatuov téhož kláštera, jakožto od starších svých, nad sebú povýše- ných, potvrzení berú a potvrzeni býti mají podle týchž E. XIV. Zprávy o statcích venkovských a archivu města Prahy: výsad, kdež podle starodávných navyklostí a chvaliteb- ných obyčejuov jim opatuom Strahovským za to na znamení té poníženosti a poklony zvláštnie poctivosti a pocty činili a dávali sú: chcem tomu a z mocnosti naší královské a jakožto margkrabie Moravský za ta- kové potvrzení ukládáme, aby tíž opaté kláštera Luc- kého, nynější i budúcí, týmž opatuom Strahovským, nynějšícmu i budúcím na pomoc a chování téhož klá- štera již napotom v časích budúcích po datum tohoto majestátu našeho počnúce, každý rok dva dreili[n]ky vína dobrého dávali a na svuoj náklad fúru až do téhož klá- štera vypravili aneb za takové dva dreilinky vína pět- mecitma kop gr. č. platili a dávati, vypravovati aneb platiti povinni byli bez všelijaké otpornosti. A to dotud ovšem tak, jakož jest někdy prvé v svých užitcích a daochodích stál, napraven nebyl. A jakž by k tomu přišlo, tak hned nemají dále k tomu zavázání býti ani povinní to více dávati, než toliko při starodávniem oby- čeji, jakž jest prve bývalo, se zachovati a jináče nic. Dále také, jakož k témuž klášteru mají a drží některá zboží, vrchnosti, grunty a platy a jich až do dnes v užívání sú, totižto puol městečka Štěchovic se dvěma mlýny, s vodami tekúcími, horami a lesy, ves Vysoký Újezdec, ves Holonov pustú, ves Ouhonice s dvorem poplužniem a s kostelním podacím, louky pod Svárovem s potückem a s svobodni cesti, ves Chajno s dvorem poplużnim pustym, s tim puol ryb- níkem, kterýž teď nedávno od urozeného Burjana Med- ka z Waldeka, věrného našeho milého, přikoupili, i s jinými rybníčky, ves řečenú Kněževéska s dvorem pustým, v Kněževsi dva člověky, v Raškově jednoho člověka dědičného, ves Uněteš s tvrzí, s vinicí, shorú Říipskú s kostelem sv. Jiří a s podacím kostelním na též hoře, ves Hořeměřice se dvorem pustým, rybníčky a 8 háji, jménem Chotole a Strázi&cé, ves Nebušice, Sárku s lesy, s horami, háji, chrastinami, s rybníčky v též Šárce, ves Třešovice se dvorem pustým, s sadem, popluzím, v Chabřech dvór pustý, horu Petřín se dvorem pustým, s poplužím, vinicemi. s štěpnicemi, horu Bruski s vinicemi, s Stépnicemi, s &afránicemi aZ pod jich klášter a zvláště s vinicí pitanskü, kterüz Mikuláš Skurský z Malé Strany drží v leta a po vyjití těch let aby hned zase byla navrácena podle vuole kněze opata zase k klášteru, neb kam by týž opat chtél obrátiti, Oboru s vinicemi, s štěpnicemi až po samý klášter, s jich těch nahoře jmenovaných zboží, vrchností, gruntuov a platuov dědinami, lukami, lesy, háji, chrastinami, řekami, potůčky, mlýny, rybníčky, kostelními podacími, s horami, doly, vodotočinami, pastvami, pruohonišcemi, se vším a všelijakým příslu- šenstviem, zvolí a panstviem, nic nevymiňujíce, se vším a všelijakým jich příslušenstviem. I chtíce my i také 

Strana 247
Střešovice. na téhož kněze Kašpara opata a konventa Strahov- ského pilnú a pokornú prosbu pohlédajíce, aby oni to všecko, což tak drží a mají, aneb coještě mimo to více na potomní časy k tomu klášteru míti a držeti budú, toho všeho tím volněji a bezpečněji, jakož sluš- né jest, užívati a držeti mohli, a ten klášter aby jim znamenitě a zvláštní v tom činíme milost, že my, dědicové ani budúcí naši, králové Češčí, nemáme ta- kového jich zboží, vrchnosti, gruntuov, platuov, ryb- níkuov, vinic, na dílu ani na všem, nižádnému člové- ku pro žádnú vymyšlenů věc pod žádnú barvú ani zpuosobem vymyšleným, jakž by se to koli lidským vti- pem nalézti neb vymysliti mohlo, od téhož kláštera bez jich a toho zákona vuole zastavovati, zapisovati, směniti ani kterakkoli odcizovati; a na téch zboží, kte- réž od téhož kláštera ješče rozzastavovány a zapsány jsú, již pod tento čas více žádných životuov přidávati ani sum připisovati nemáme a moci nebudem v potom- ních časích budúcích věčně. Pakli by se přihodilo, že bychom kdy my, dědicové neb budúcí naši, králové Češčí, z omylu nebo z nepaměti aneb z jakékoli pří- činy na čí zprávu nebo přímluvu mimo toto obdaro- vání naše jiný jakýžkoli zápis aneb poručení na opa- tu a konventu častopsaného kláštera komuž kolivěk dáti a puojčiti ráčili; aneboli taková nahoře dotčená zboží jich, málo neb mnoho, jakž koli zastavili, za- psali aneb jakýmžkoli obyčejem od téhož kláštera od- vrátili a odcizili, aneb na těch zboží, kteráž od téhož kláštera ješče jakýmžkoli obyčejem odjata, rozzasta- vována a zapsána jsú, zejména tato: Záchlum u Ne- tolic s jinými vsími, lesy, Suš, Buče, Tisovka, Naho- fany, Světlý Větší, Děthošín, Sveraz i s kostelem sv. Petra poddacím, Břisie, Záhoří, Zatoň i s dvorem, Veli- slavice, Podole, Hajmín, Lštěněk, Slubice, Skubice, Světlá Menší, Vadkuov, Uhýška, Utěšovice, Vyklantice, Bratře- tice, Ovčár, Semdražice, Březany, Veliká Lhota, Malá Lhota, Chrášťany, Nunčice, Pátek s tvrzí, s řekami, mlýny, s štěpnicemi, s vostrovy, Radonice, Stradonice, Olenice, Vrbna, Hřivčice, Peruc, Křevice, Bučina, Štět, Zelez, Zeměchy, Stankovice s poddacím kostelním, Des- ná (?;, Chabry, Sedlec, Třískovic[ e], Motol, Hlubočerpy, Košíř, v Kmetiněvsi dva lány, Matky boží kostel v Žat- ci a sv. Mikuláše v Star. M. Pr. poddací, Pohořelec před klášterem, v Voboře šedesáte sedlišt, jináče aree, s platy, robotami a pivovarem, dva domy u Kar- touského kláštera, mlýny u Mostského města na vodě Bílině, z kteréhož od starodávna do kláštera Strahov- ského na každý rok dvanáct strychuov soli jest dává- no, mlýny u mostu Pražského, cla, svobody, s lesy, s rybníky, vodami, mlýny, podacím kostelním, i jiná rozličná zboží téhož kláštera, osobám jakýmžkoli ži- voty jaké dali aneb sumy na nich připsali, tehdy to 247 všecko tímto majestátem a mocí listu tohoto jakožto král Český kazíme, maříme a v nic obracujem, tak aby to žádné moci, pevnosti a stálosti nemělo nyní ani v časích budúcích věčně. Také nás docházelo skrze zprávu mnohých ho- dnověrných lidí a v jistotně sme zpraveni toho, kterak by pergmistr hor našich viničných pražských, prvnější i nynější pergkmistr, často a mnohokrát svrchupsaného opata s konventem toho kláštera při užívání hor, dědin jejich viničných a štěpnic k témuž klášteru od starodávna příslušejících časté a mnohé překážky a jim na protivenstvie obtiežení mnohá činili i podnes, kterýž nyní jest pergkmistr, činiti nepřestává, jich grunty dědičné, buď vinice neb štěpnice, je v práva perkrechtní podle jiných potahujíce a tudy jich svobod ujímajíce a proti nim lidi ty 4 obyvatele měst Praž- ských, kteříž na těch gruntích jejich od nich, kněze opata a téhož konventa, pod plat hory viničné do ji- stých let propuojčené, listy zapsané, buď na Petříně, na Brusce, před klášterem neb v Voboře ancb kdež- koli mají a drží, fedrujíce. I protož chcme tomu a obzvláštně přikazujem, aby se takových věcí od perg- mistra nynějšícho i budúcích pergkmistruov ani od žádného z úředníkuov našich i z obyvateluov měst Pražských více nedálo ani žádný té smělosti byl, aby častopsanému opatu a budúcím opatuom a konventu svrchupsaného kláštera v jich starodávních výsadách na jich gruntích svévolně v čem na překážku býti měl; ani také kdo z týchž obyvateluov Pražských při poplatcích, jakž kdo podle výsady a zapsání knězi opatovi divati a platiti má a povinen jest, témuž opatu bez odpornosti všelijaké dával a platil a zpra- voval pod uvarováním nemilosti naší a ztracením všeho práva svého, kterýmž by kdo takové hory, štěpnice a vinice držal, tak aby na týž klášter připadlo, a oni opat s konventem jinćmu to najiti, prodati a pryć pustiti mohli a moc měli a to bez překážky pergk- mistra nynějšícho i budúcích. Ale co se vinic a štěpnic v Voboře dotýče, kdež sme my, jako král Český, k tomu dědictví povolení dali, jestliže by kdo při tom zápisu, kterýž na to mají od kněze Matúše, předka jeho, tuk ve všem jejím (!) znění, v punktích, v artykulech, v zápisích, v pokutách a klausulech, nic ovšem nevymieňujíc ani pozuosta- vujíc, tak jakž ten list od kněze Matúše, předka jeho, a zase i od těch držiteluov těch vinic a zahrad v Vo- boře ležících a k témuž klášteru Strahovskému pří- slušejících, nynějších i budúcích, v cele a úplně bez ujmy forteluov, výmluv a jiných všech kterakých od- porností nezachoval neb nezachovali: tomu konečně chcme a pergkmistru hor vinićnych praźskych nynój- šiemu i budúcím přístně přikazujem, poněvadž v těch zápisích a v té smlúvě, kterůž mají oni držitelé od 

Strana 248
248 kněze Matúše a konventu, dostatečně obsaženo jest, svědčí a ukazuje, kdo by tomu z nich dosti neučinil, jak by se k němu zachovati mělo, když od téhož opata a konventu, nynějších aneb budúcích, neb skrze úředníka jich požádán budeš aneb potomní pergk- mistři požádáni budou, aby se podle té smlúvy ve všem jejím znění, v punktích, v artykulích, zápisích, pokutách i klausulích skutečně zachoval a jim k tomu všemu, tak jakž v též smlúvě a v tomto našem listu dostatečně výš dotčeno a vyměřeno jest, dopomohl i potomní pergkmistři zachovali a skutečně dopomá- hali, žádných odtahuov, výmluv, ukrácení a obtiež- ností jim v tom nikoli nečiniece. Pakli by se v tom pergkmistr kterýžkoli nezachoval a k tomu se podle žádosti téhož opata a konventa, jakož se svrchu píše, jsa od nich podruhé napomenut, skutečně neměl: tehdý my, jakožto král Český, dáváme a propušťujeme knězi opatovi i témuž konventu, nynějším i budúcím, tu plnú moc, aby oni jakožto dědici téch gruntuov v ten všeliký grunt se uvázali mocí svú a ten grunt zasta- vili, prodali neb jinému jej dali podle vuole jich a to bez všeliké překážky naší i dědicuov našich i všech jiných úředníkuov i poddaných našich, a to pod uva- rovániem hněvu a trestání našeho, dědicuov a budú- cích našich, králuov Českých, těžkého. A nadto na vše, co se napřed píše, přikazujem s přísností jakožto král Český prvotně a předkem všem úředníkóm vyšším zemským královstvie Českého, kteříž nyní jsú v krá- lovstvie Českém aneb napotom v časích budúcích zřízeni k spravování zámkuov, důchoduov a manuov komory naší budú, všem pánuom a vladykám súdu zemského, komorniebo i jiných všech souduov, též také úředníkóm menším desk zemských i jiným všem pánuom, rytířstvu, městóm 4 zvláště pergmistróm a konšelóm měst Pražských, obyvatelóm královstvie Če- ského nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte častopsaného kněze Kašpara, opata nynějšiecho, i bu- dúcí opaty s konventem napřed řečeného kláštera Strahovského Hory Syon při takových při všech na- před psaných milostech našich jim od nás milostivě daných a k věčnosti puojčených jměli, drželi a nepo- - rušitedlně bez odpornosti a výmluv všelijakých, tak jakž v sobě tento list náš drží a zavírá, i kteréžkolivěk jiné zvláštní milosti, buďto od nás aneb od předkuov našich slavné paměti, puojčené mají, zachovali; mimo výsady a svobody toho kláštera a obdarování tohoto našeho naň a na to záduší v ničemž nesahali, ani co nového a obtiežného na ně skládali, ani komu jinému sabati a co nového uvoditi dopouštěli, jim v tom ve všem ani v ničemž žádných překážek, hyndrunkuov ani protivenství sami skrze se nečiniece ani komu jinému činiti dopouštějíce pod uvarovániem hněvu a nemilosti naši a znamenité pokuty jmenovitě sto hřiven E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: stříbra, polovici do komory naší a polovici opatu a konventu téhož kláštera výš psaného, kterýmž by se proti tomu našemu privilegium k úrazu takových mi- lostí našich co stalo, propadením. Také abychom my s budúcími našimi, králi Českými, též opat nynější neb budúcí s konventem toho na takovém každém, jakož propadené skutečně a nepromíjitedlně, dobyti a k užitku svému obrátiti mohli. Tomu na svědomí pečeť naši královsků k listu tomuto rozkázali sme přivěsiti. Dán v Vídni den sv. Jakuba ap. [256. července] léta 1515, královstvie našich Uherského pětmezcítmého a Českého čtyřitcátého čtvrtého. Stříbro. 1. 1516, 25. dubna. Kdež Václav Bazík, póvod svolil se s pány purgmistrem i konšely a vší obcí města Stříbra před pány purgmistry a rady obojího města Pražského o tu při a růz- nici, kteráž jest byla vznikla mezi nadepsanýmíi stranami, a o to póhon byl mezi nimi k zem- skému právu, a vinil poručníky s mocí vyslané od pánuov Stříbrských z toho, že mnohá léta usiloval Bazík a pracoval a Stříbrských pánuov k tomu přivésti nemohl, aby k své spravedli- vosti přijíti mohl a k statku, kterýž jemu spra- vedlivě příleží po Habartovi Podštikovi, někdy měštěnínu Stříbrském ; a proto jich poháněl a mnohé náklady činil a k tomu statku přijíti nemohl, na kterýž se táhne, gruntovní, dědičný, kterýž v jich iněstě i před městem jest a na nivách, ježto mu po právem příbuzenství pří- sluší —; a za to prosil, že jemu toho statku páni Stříbrští postoupí, jakožto domu v městě a dvoru před městem a dědiny, kteréž nivy slovú, nebo z toho páni Stříbrští platy berou. A jak sou toho vdržení vešli, to aby pokázali; než on žádá podle kšaftu zůstaven býti a na to ten kšaft pokazoval: Proti tomu na místě pánuov Stříbrských mocní poručníci od nich vyslaní odpírajíce mluvili: Kdež jest Bazík na pány naše a na všecku obec žalobu učinil, pravě, že by drželi statek po jeho příteli; kterýž jemu náleží podle kšaftu Habarta Podštiky, a že by o to dávno pracoval a stál a že jest k tomu ne- mohl přijíti, mluvíc k tomu, že jest on v Stříbře 

Strana 249
Stresovice—Stribro. byl a své spravedlivosti vyhledati chtél ; toho jest jemu poddáno bylo, aby ukázal, který jest to statek a kdo jej drží, že páni jemu rádi [k] spravedlivosti, ać by kteri mól, dopomoci chtěli, ale on mimo to jich poddání to opustil a potom jich poháněl. A kdež dotýče toho a již viní, že by páni. a obec toho v držení byli, tomu odpíráme a pravíme, že nejsú a o tom statku nevědí a toho na ně že nepokáže. Než uptá-li se, že by která osoba jej držala, a co na koho pokáže, k tomu se poddávají, ač bude miti jaki spravedlivost, že mu k ní rádi do- pomoci chtí. Že my pravíme, že páni s obcí nic nedrží. Zase k tomu Bazík mluvil: že ten kšaft to zjevně ukazuje, k kterémuž jest řádně přišel a naň podle příbuzenství připadl, že duom podle rathúzu, nivy i dvuor vjich městě i před městem jesti, a toho žádal a žádá, aby mu to pokdzali, jak si v ten statek vkročili a jak jej drží. Ale když jest toho žádal, aby jemu knihy byly ukazany, aby v nich své spra- vedlivosti mohl svobodně hledati, tím sou se jemu bránili; že sú jim knihy shořely, a při tom mnoho dobrých lidí bylo. Než potom se v to poddali a knihy své přinesli, kteréž, pravili, že snad od desíti a sta let jsou, a že se v těch kniehách našlo, jak sú toho v držení vešii, nechť to pokáží. A že jemu ta spravedlivost řádně příleží, na to kšaft Doroty, dcery Ha- bartovy, pokázal. Zase poručníci k tomu mluvili: že co on v své řeči mluví, my to pokážem, jak se to dálo. Když jest toho žádal, aby mu statek postoupen byl, na žádného držitele neukázav, než to opovrhl a poháněl. A dopuštěno jest jemu, aby sobě v knihách hledal. A nalezl, že duom podlé rathúzu, ale zejména nestojí, který duom nebo pole, neb za naší paměti již tři rathúzové byli, a před tím podlé kterého jest rathúzu byl, nám vědomé není. Než když Přibík města dobyl mečem a mocí, tu jest statky rozdával, kteréž byly odběžené, když ti se k nim nenavrśtili, kdo si od nich uśli. Neż Archiv Český XXVIII. 249 tomu odpírali, že obec jest toho nikda v držení nebyla. Na to pokázali knihy městské a svědomí. K tomu Václav Bazík mluvil: Kdež praví, že o držiteli statku nevědí, že teď ten jeden, kdož počal mluviti; v tom domu sedí a jej drží, a z toho domu Habart mocí byl vytištěn ; a ta řeč se jich neshledává tak podle pravdy, ale kšaft se s knihami srovnává. A proto mnoho pracoval a vždy jemu vokolo jdou a jemu pokázati na zvláštní osoby nechtí, neb berú z toho platy; a ten nebožtík od toho statku, umfev v Pizni, o nóm kżaftoval. Pak jak sou oni toho v drżeni veśli, necht to pokdzi. Proti tomu poručníci mluvili: že jsme po- věděli, že Přibík se města zmocniv statky roz- dal, a mimo to že jiného [sic] a k tomu jim po- třeba mluviti není, neb toho nepokazuje. Kdež jest mluvil, že obec ten statek drží, toho ničímž nepokazuje. A poněvadž nepokazuje, jemu nic povinna obec není. A kdež praví, že by vo- kolky' s ním šli, že jsú nešli, než jemu vyhli- dávati dopustili a to jsú provedli. A [kdež] praví, že jemu osob menovati a ukázati nechtí, a že neví, kdo jsú držitelé toho statku, a teď již pově- děl a ukázal na osobu jednu; a když vie, chce-li kterú osobu z toho neb držitele viniti, že pod právem jsou, že jemu ze všeho právi býti chtí a že se jemu spravedlivé stane. Jakož pak také i ta osoba tu stojéc k tomu se ohlásila a poddala, że statek drżi po otci a po před- cích svých a lepší spravedlivost k tomu má, než Bazík, a přes to bude-li ho chtíti z toho domu neb z čeho viniti, že jest pod právem, že jemu ze všeho práv býti chce. Tu páni purgmistři a rady obojího městá Pražského slyšíce žalobu a odpor i obojí strany podle jich podvolení slyšíce pře líčení — takto o tom — svým ortelem vypovídají: Poněvadž Václav Bazík je purkmistra a konšely i všecku obec města Stříbra vině pověděl, že by oni statek po nebožtíkovi Habartovi držali: duom v městě a před městem dvuor i nivy, i poně- vadž toho jest ničímž neprovedl, aby oni dr- žitelé toho statku byli k obci, i z té příčiny 32 

Strana 250
250 p. purgmistr a konšelé i všecka obec tím, z čehož je vinil, povinní jemu nejsú ani tím, aby jemu držitele statku ukazovali. Než chce-li on Bazík po držitelech toho statku se ptáti a doptá-li se kteréhokoli, aby páni Stříbrští jemu spravedlivě od těch, kohož by před nimi vinil, podlé práva svého učinili. Stalo se léta —. 1516 v pátek den sv. Marka ev. (Rukop. č. 1128 III f. E 10), 2. 1529, 10. dubna. — Blažek postříhač, měštěnín města Stříbra, stoje osobně v radě [Star. M. Pr.j oznámil, že jest přijal na místě Jana bakaláře, písaře radního — města Stříbra, X kop m. jemu Janovi nebožkou Kateřinou, Petra vinopale někdy manželkou, kšeftem od- kázaných — jakož toho i guittantia pánuov Stříbrských širší zprávu činí, kterážto pro pa- mět — tuto níže — vepsána stojí. Act. sab- bato post Religuias a. etc. XXIX. My purgmistr a rada města Stříbra známo činíme tímto naším listem všem vuobec, kdež- koli čten nebo čtúcí slyšán bude: Jakož jest nebožka Kateřina, manželka Petra vinopale, odkázala kšeftem k nám do Stříbra na záduší X k. m., kteréž manžel její dáti a vyplniti má Janovi bakaláři, spoluradnímu našemu ; — i Że nadepsaný Petr — těch X k. m. jest zü- plna dal a vyplnil, protož jeho tímto listem z těch X kop m. quittujeme — takže jeho z toho víc budoucně napomínati nemáme. Toho na svědomí i pro lepší jistotu pečeť města na- šeho dali sme k tomuto listu přitisknúti. Kte- rýž jest dán v pondělí před Svátostí [5. dub.] l. ete. XXIX. (Rukop. č. 534 III f 124.) 3. 1540, 30. září. — Kněz Jan Hubáček vzdal jest — spravedlnost svá v&icku, kteráz jemu v Stříbře po Mikulášovi plátenníkovi, otci jeho, náležela, Pavlovi Čechovi, měštěnínu Nov. M. Pr. Act. f. V. Jeronymi. (Rukop. č. 2192 f. 110.) Střížkov u Kolína. 1. 1434, 9. srpna. — Jan Děvule, súken- nik z Potietie, a Margreta manżelka jeho E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: kúpili jsú dvuor v Střiežkově — u slovutného panoše Heřmánka z Hrádku — za .pótmez- cietma k. gr. a za deset gr. —. To sé stalo v radě ten pondělí před sv. Vavřincem léta se XXXIIII. (Rukop. 2082 f. g 16) 2. 1435, 2. prosince. — Svolenie a únluva stala sě jest mezi Janem Děvulí, súkenníkem z Pořiečie, měštěnínem Nov. M. Pr., a Ma- retků manželků jeho z jedné a mezi Miku- lášem Ovčákem z Rüdnice a Martü ženú jeho z druhé strany takúto mierú: že Jan Děvule najímá a najal jest dvuor svój Střiež- kov — napřed pravenému Mikulášovi Ovčáku — od sv, Martina nynie minulélio za tii pluá léta ku požívání —; a Mikuláš — má Děvu- lovi a manželce jeho z toho platiti na každý ten rok osm kop gr. — Ohlášena jest v radě [Nov. M. Pr.] ten pátek po sv. Ondřeji ap. l. sc XXXV. (Tamtéž f. K 22.) 3. 1439, 4. kvótna. — Mathias Orliczka de Jenissowicz emit curiam in Strziezkow — pro se, Makussa coniuge, heredibus et succes- soribus suis erga Johannem Diewule et Ma. retham coniugem ipsius — pro viginti octo S. gr. —. Actum pleno iu consilio (Nove Civ. Pr.] feria 1IL die s. Floriani anno 2c. XXXIX*. (Rukop. č. 2082 f. S 11.) 4. 1520, 31. ledna. — V té pfi mezi Vá- clavem Kyselým z Střížkova, člověkem osad- ních sv. Jilských, z jedné a Janem z Poryb- nóho domu, Bilkovć mladć synem, z strany druhé, kdež si ho viaili z toho, że jest se jemu Kyselómu ohnóm Skoda stala a vypálen jest, a potom že jest se opět k tomu chystal a pohruožky činil: proti tomu Jan jest odpiral, že jest toho neučinil; nebo když jest hořal Střížkov, že jest on na ten čas byl zamčín v komoře, a tam že jest nebyl. Páni — vypo- vídají: Ačkoli svědkové jich Střížkovských, puovoduov, to vyznávají, že on Jan před nimi, před těmi svědky dobrovolně se znal, že by tím vohněm vinen byl a že jest položil smolu s sírou smíšenou ; ale toho tíž svědkové nese- 

Strana 251
Střížkov —Stupice. znávají, aby nebylo toho, kdež ješt od Jana mluveno, že by oni Střížkovští přéd tím, majíc jeho u vězení svém, že by mu pohruožky: či- nili a skrze kolo nějaké trápili, by tak nebylo. — A on Jan chce-li hrdlo své zachovati, aby toho tam bejvání zanechal. Actum fer. IIII. ante Purificacionem anno 1526. (Rukop. é. 1128 III f. 15)*) *) Svědomí k tomu zapsaná v rukop. 6. 1047 f. M. 90. zní: Martin Aron z Cachvic vyznal: Kdyz sme se Jana, syna [Tomáse] Porybného, tázali na Střížkově v Bvétnici u Vanka Kyselého, zapálil-lis, aby pravdu povëdél, a -pak-li nejsi vinen, neprav, a on mléal. A potom se poznal, že se vložil oheň s sírou a smolou; a já se optal, bylo-li jest pak tu při taj síře a smole knot, a on pověděl, že nebylo nic. — Matouš Vorlička z Kobylis vyznal: Když jsú měli ho v moci své Stříž- kovští, i povolali nás k tomu. I ptali se ho před námi, jestě-li se znáš, jakož's se prvé před námi znal? A on pověděl, že sem položil voheň dělanaj s sírou a s pryskyřicí. A oni se ho ptali, kdes to vzal. A on od- pověděl, že jest to od chodcuov nalezl. A oni řekli, máš-li'od koho návod? A on pověděl: Nemám než sám od sebe. — Jan, rychtář z Kobylis svědčil: Ptal se ho kněz Jiřík s Aronem: Pověz pravdu, udělal-lis to čili neudělal. A paklis neudělal, neznaj se, než pověz dobrovolně. A on řekl: Udělal sem to smolou a s sírou, když jináč nemuož býti. A že sem to nalezl doma na rynku. Koštovali sme toho doma s ujcem v světnici. — Jan Čachrovskaj z Letňan vyznal: Že se jest poznal, že jest zapálil dobrovolně, sedě za sto- lem, a že sem vložil síru a smolu, tak pověděl. A my se ho ptali, kde jest to vzal; a on rekl: od chodcuov | jsem toho dosáhl zde v Praze. Mikuláš, krčmář z Libně, svědčil: Jest tak, že jest byl u mne v krčmě Jan, syn porybné, ten úterý před tím vohněm; a byl tu v krčmě u mne od nešpor až do večera. A když slunce zacházelo, já mu pověděl, žet noclehu nedám; a on řekl, že já tebe neprosím, však půjdu do mlýna. Pak nazajtří a jsa v snídaní šel mimo mój verštat, kdež dělám, i díval sem se po něm až na vrch nad Libeň. A on se ajsa třikrát vohlédl. Potom ajsa dvě hodině po poledni šel zase k Praze okolo humen našich a vždy se vohlédal. Pak potom ajsa o nešporech já pohledím, votahujíc kolo šíny, an na Střížkově hoří. — Marta, vdova Duchkova z Střížkova, vyznala: Viděla sem Jana, syna porybné, dvakrát tu středu před sv. Vítem, jednou přede vsí a druhé v pivovaře. A pak sem ho opět viděla, an jde k Pro- síku, ten den o polednách. A potom se hned zapálilo o nešporách. — Jíra z Střížkova vyznal: Že jest u nás 251 byl syn porybné, přišel do pivovaru a neřekl ani pomáhaj buoh, neZ to fekl: je&té-li ste tak zli. A já se optal, kdo jest tak zlaj; a on ukázal na pacholky mé a mluvil k nim: Ještě-li ste tak zlí, chci, abyste mi pověděli. A já mu řekl: Užť jsou zlého udělali. A on řekl: Jižť oni vědí, co sú mí zlého udělali. A to bylo tu středu před sv. Vítem. A potom šel z pi- vovaru; a já se optal, kde by chtěl jíti, a on řekl: do hájku na hrušky. A to bylo před samým polednem, a po samých poledních se hned zapúlilo. Studeněves. 1546, 19. července. (Kšaft Mutěje Bene- šova z Studenévsi.) L. P. tisícího pětistého čtyřidcátého šestého v pondělí po sv. Žofiji [17. května] Matěj Benešuov z Studeněvsi nčinil jest pořízení a tento kšaft, — to tak: že statek svuoj všecken mocně odkazuje a dává po smrti své Kateřině, jinak Káči, manželce a dětem i dědicóm jejím, na čemž by koli ten záležel sc, dal sem a mocně dávám, aby jí na to nižádný nesahal; kromě těch šestnádcti kop, kteréž mají dobrati tu na gruntu v Studeněvsi Jiřík a Lukáš, sestřenci moji; a také jest tato vuole má, aby manželka má z toho statku po- vinna byla s budoucími svými vydati dva- nádcte kop míš. do Tuřan k záduší. Při kte- rémžto kšaftu mém na žádost mou byly jsú osoby tyto: p. Jan Sladký z Peclinovce, pan Jan od boží sukně a pan Václav Kaňha, mě- šťané St. M. Pr., kteréžto já Matěj z Stude- něvsi Kateřiny manželky své činím mocné poručníky. — A tak tu na gruntu Kateřině manželce mé zuostává osmdesáte kop a pět vše míšenských ; a z těch manželka má povinna bude vydati k záduší a sestřencuom svým osm a dvadceti kop vše míš. Stalo se léta a dne svrchu psaného Stvrzen v pondéli před sv. Maří Magd. t. r. [19. tervence]. (Rukop. č. 2142 fol. X 19.) Stupice u Říčan. 1. 1431, 26. května. My purgmistr a kon- šelé Veliného M. Pr. vyznévéme tiemto zépi- sem vuobec vsem —, Ze slovutnÿ Jan z Kyj 32* 

Strana 252
252 učinil jest výpověď a vyrčenie v naší plné radě o sirotky dobré paměti Martina Rotleba z Stopic mezi slov. Alšem z Krajnic, poruční- kem sirotkuov syrchupsaného Martina, z jedné, a Vaňkem z Kralovic, manželem Anny, sestry týchž sirotkóv, z strany druhé, a to takovéto: Že svrchupsaný Vaněk z Kralovic má nahoře- psaných sirotkuov u sebe chovati poctivě až do jich let rozumných a dospělých, jim oděvu a pokrmu dobývaje, a svrchupsané Stopice i s tiem se vším, což k tomu příslušie, držeti, jich požívati a jimi vlásti. A když by kolivěk svrchupsaní sirotci k létóm svým rozumným a dospělým přišli a svému statku zechtěli, tehda dadúce a zaplatiece svrchupsanému Vaň- kovi, dědicóm neb budúcím jeho, póldruhého sta kop gr., kterýchž má na svrchupsaných Stopicích i na všém jeho příslušenství věnné zástavy, a k tomu dvadceti a sta kop gr. dielu svrchupsané Anny manželky jeho, i s jinými náklady, kteréž by na tu jistů tvrz a na dvuor učinil, ještoby jé dobrým svědomím pokázati mohl: budú sě moci v to jisté všechno zbožie svrchupsané uvázati, jím vládnúti jakožto svým vlastním a dědičným zbožím bez odpornosti všech lidí. A jestliže by sé o náklady, kteréž by v té miere svrchupsany Vanék na tu jistü tvrz a na dvuor učinil, sami mezi sebú umlu- viti nemohli: tehda aby dva člověky z vobü stranú sobě volili, a ti aby je o ty jisté ná- klady ohledali a umluvili; a obě straně na jich vyrčení a vypovědění aby přestaly mocně. Kite- rúžto výpověď obě straně svrchupsané při- jemše, slíbily sú ji sobě zdržeti v celosti bez přerušenie všelikterakého pod základem cti a viery. Actum sabbato post Penthecosten anno oc XXXI (Rukop. 6. 992 f. 132.) 2. 1435, 29. listopadu. Treuge pacis sunt facte per dominos magistrum moncium et con- sules Maioris Civ. Prag. inter Bohunconem Klinksstein et Hanusskonem de Stupicz cum omnibus ipsorum subditis et coadiutoribus et omnibus, qui causam ipsorum, fraude et dolo postpositis, facere et dimittere vellent usque E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ad festum Purificacionis Marie nunc proxime ven- turum. Qui promiserunt inviolabiliter observare sub pena ducentarum s. et sub puritate fidei et hominis. Pro Klinksstein fideiussores Wen- ceslaus de Miletin, Bohuslaus de Kossinie et Peczmanus de Pieseczna, pro Hanusskone vero Girzik Bibrsstein, Cunat de Bielowicz et Mi- chael de Brzisstie. Actum feria III. ante Andree anno oc XXXV. (Rukopis é. 87 f. 1.) 3. 1438, 25. fijna. Famosus Wilhelmus Vyduna de Radessuow, residens in Stupicz, et Margaretha coniux ipsius — fassi sunt se de- bitorie obligari discretis Clementi Holian et Andree Obudly, pro tunc consulibus [Nove Civ. Pr.j, in quinque s. gr. veri et iusti debiti; — promittentes —, quod prata ipsorum in Stu- picz non vendant — quousque dictam totalem summam —- non persolverent. Actum in consilio [Nove Civ. Pr.| sabbato ante s. Simonis et Jude ap. anno oc. XXXVIII. (Rukop. €. 2082 f R71) Suchdol u Prahy (?) 1. 1415, 18. prosince. Nicolaus Rollonis fassus est et recognovit, prout ipse cum con- thorali sua nec non et relicta olim Johlini Geunheri, socra sua, V s. gr. census perpetui de censibus, quos habuerunt in Suchdol, Lud- wico appothecario vendiderunt et ad tabulas terre imposuerunt, ita ipse Nicolaus promisit pro se, uxore sua nec non pro soera sua, quod ipse eundem censum secundum ius et consue- tudinem regni Boemie — disbrigare — vult —. Acetum [in consilio Maior. Civ. Pr.] feria VI. post Concepcionis Marie anno XV. (Rukop. č. 2099 f. 57.) Sulice. 1490. — Stala se smlouva mezi Toma- nem z Sulic a bratrem jeho a mezi Brychtú podruhem odsavad z města, protože byl Brychta zsekal Tomanova bratra aZ do chromoty. Ismluvili je přátelé, aby Brychta vyplnil Tomanovu bratru ITII k. — A při tej smlúvě 

Strana 253
Suchdol— Sulice. obě straně slíbily sú sobě týž mír věčně bez přerušenie zachovati a nikda viece sobé toho ničímž zlým nezpominati. Stalo se — lóta 1490. (Rukop. ć. 2133 I f. 5.) 2. 1507, 24. dubna. Pavel z Sulic krčmář najal rybníček od ouředníkuov [šestip. Nov. M. Pr.] za VHII let — a má s něho platiti na sv. Havel najprv příští XV gr. a potom na sv. Jiří opět XV a tak vždy na každého puol léta po XV gr. — Actum sabbato ante Phi- lippi et Jacobi 1507. (Tamtéž II. f. 14.) 3. 1511, 25. ledna. Stala se smlouva — mezi — knězem Janem, farářem v ty časy v Kostelci, — a Jandú z Sulie, člověkem obec- ním — taková: že Janda — postúpil jest knězi Janovi — gruntu a seděnie tu v Sulicích — dědin, luk, rybníčkuov, dobytka, slepic — ke jmění a hospodářstvie spravovánie, aby kněz Jan hospodářstvie spravoval, náklady na všecky věci činil, na kteréž by potřebie bylo; stavenie aby opravoval, jakož se jest svým psaním pánuom ouředníkuom zavázal, aby tak dobré stavenie bylo, jako prvé anebo lepšie; ouroky platil, dluh za Jandu aby vyplatil, jmenovitě II k. LV gr.; Jandu, manželku jeho i dietky jich aby odieval oděvem jim slušným, stravu abyjim dával; a Janda, manželka jeho i dietky jich aby pomáhali dělati, tu spolu jsúce, pořádky mezi súsedy zpravovati, kteréž mezi sebú mají. Při tom a v tom gruntu a v hospodářství kněz Jan pozuostavuje Martu, slużebnici svi; — však na takový zpuosob, jestliže by Pán Buoh smrtí zachvátil kněze Jana prve než koho z nich a což by koli v tom statku zuostalo po jeho smrti vobilé, dobytka i jiného nábytku, tehdy Jandovi — aby byla dána — polovice odtud a Marta svr- chupsaná — aby druhů polovici měla. Pakli by Janda, manželka jeho i dietky jich prve zem- řeli aneb Marta —, aby na kněze Jana to zase připadlo. Actum sabbato post Fabiani a. 1511. (Tamtéž f. 38.) 4. 1514, 14. června. Kdež jest kúpil kněz Jan dědictví u Jandy z Sulic za XIII k. m., 233 i ujali ten trh páni úředníci k obci [Nov. M. Pr.] a dali knézi Janovi za to VIIII k. a Jan- dovi IIII k. m. za knéze Jana, kteréž jemu mé] dáti knéz Jan. Actum fer. IIII. ante Viti a. 1514. (Tamtéž f. 23.) 5. 1515, 20. června. Mikuláš Srb kúpil — dědictví u Tomka z Sulic za XIIII s. m. — A má úrok platiti při sv. Havlu a Jiří vždy I k. IIII gv. m. obci Nov. M. Pr. Actum fer. IIIT. ante s. Joh. B. a. 1515. (Tamtéz f. 26.) 6. 1515, 29. prosince. [Purgmistr a rada Nov. M. Pr.] uznavšie škodu a záhubu lidí svých ve vsi v Sulicích skrze podávánie jedněch k druhým šenkovánie piva, kdež skrze takové šenky lidé jsú v dluhy zacházeli, i nechtiece na tu ves a na Jidi naše takové záhuby do- pustiti v též vsi, i vysadili sme a mocí zápisu tohoto vysazujem krčmu na místě Waldekov- ským s haltéřem, kterýž jest u lázně, Pavlovi, člověku našemu, i jeho dédicóm a potomcóm, držitelóm též krčmy. Z niežto on Pavel, dědici a potomci jeho jsú a povinní budú úvočiti každého roku při vánociech XL gr. a dvé kur místo posudnieho bez umenšenie úrokóv, kteréž jsú na též gruntiech, a platí se při sv. Jiří a při sv. Havle. Actum sabbato post Innocentum a. 1515. (Tamtéž f. 28.) 7. 1516, 23. února. Beneš z Todic kúpil dědictví v Sulicích od úředníkóv [šestipan. Nov. M. Pr.], kteréz slove Jandovské za XIII k. m. — A stoho má platiti úroku při sv. Jiří 10 gr. m., XL vajec, a pri sv. Havle 70 gr. a dvé slepice — obci Nov. M. Pr. Actum sab- bato ante Mathie ap. a. XVI". (Tamteż f. 57.) 8. 1518, 8. kvétna. Pavel krémár z Sulic od úředníkóv ujal rybníček pod Sulicků ochoz [. *)] k Psářóm, kterúž jest Srb držel, a má s něho platiti každý rok pfi sv. Havle ?/, k. Actum die Stanislai a. oc XVIII. (Tamtéž II. f. 61.) *) oříznutý kraj. 9. 1518, 17. května. Pavel krčmář, Mach, Jan vdoviu z Sulic ujali lúku pod dvorem v Sulicích na III'/, k. m. od úťedníkóv [šesti- 

Strana 254
254 pan. N. M. Pr.] do vuole panské a mají s nie platiti při sv. Havle II, k. m. Actum sab- | bato ante Trinitatis a. XVIII*. (Tamtéz.) 10. 1528, 25. února. Matěj Kosík z Sulic koupil dědictvie tu v Sulici od Víta, který má Václavovúů, za XVII k. m. — Stal se tento trh při středopostí 1. 1528. (Tamtéž III. f. 6.) (1529. Matěj svrchupsaný položil za ten grunt II k. m., z nichžto vzala jest Dorota Palatová z Sulic I k. na miestě Anky dcery své, a vy- ručila ji. — A Petr, syn neb. Palaty, vzal jest druhů kopu.) 11. 1529, 23. ledna. Beneš z Jenče koupil grunt aneb dědictvie od Jana z Sulic a Kate- iiny jeho matky za C kop m. Actum sabbato ante Conversionem s. Pauli a. 1529. (Tamtéž III. f. 5.) 12. 1533, 7. ledna. Vávra koupil poustku Vítovskou v Sulicích s lukami, dědinami, s sadem, s rybníčkem — od úředníkuov [šesti- pan. Nov. M. Pr.] za XIIII k. m. — Však na ten zpuosob tak lacino mu prodáno i prodlení placení učiněno, aby on tu dobře hospodařil, stavěl a dědiny vypravoval, koně i dobytček aby tu vosadil. Actum fer. 3. post Trium regum a. 9c XXXIII. (Tamtéž fol. 51.) 13. 1533, 1. května. Jakož jest Havelka z Sulic, člověk obecní, odkázal byl Šimonovi kováři do Jílovýho XII k. m. za práci, kterúž s ním vedl v jeho nemoci, a ty že by býti měly vydány z statku v Sulicích, kdež nyní Bílek sedí: i üfedníci [Sestipan&tí N. M. Pr.] mezi týmž Šimonem a Bílkem z Sulic smlouvu učinili jsou, takže za touž spravedlnost X1IIti k. odkázanou má Bílek Šimonovi II k. m. dáti —. Actum die Philippi et Jacobi a 33. (Tamt f. 52.) 14. 1536, 15. listopadu. Vávra z Radi- movic koupil sobě, Důře manželce své, — grunt v Sulicích od Jíry ševce za XXX k. m. — A Jíra Vávrovi při témž gruntu nechati má tré strychuov žita, čtvrtce hrachu, patnácti votepí slámy a X dochů a seno všeckno, což na podlaze jest. Actum fer. IV. post Martini a. XXXVI. (Tamtéž f. 76.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Sušice. 1523, 25. července. Tuoma kolář, měštěnín m. Prahy, vstúpil do rady a na místě — v&í obce města Sušice Matyáš a Ondřej rektor, toho času spoluradní téhož m. Sušice, s listem věřícím a s plnú mocí, jsúce od týchž Sušic- kých vysláni, společně oznámili, že on Tuoma dotčený má s nimi smlúvu; z své dobré vuole k tomu se svolil, že jest již dotčeným Sušic- kým CC k. gr. č. dal na záduší a skutky mi- losrdné do špitálu v jich městě na ten zpuo- sob, že oni purgmistr a konšelé i všecka obec m. Sušice mají jemu Tůmovi každého roku XII'/, k. &. na sv. Jakuba Vel. — platiti —, dokudz by on Tuoma ziv byl. A tiem platem již dotčené město a obec jemu aby povinni byli za jeho živnosti toliko. Než když by ho P. B. s tohoto světa pojíti ráčil, oni Sušičtí — tiem platem jinéimu po ném žádnému po- vinni nebudá —. Act. die Jacobi ap. a. XXIII. (Rukop. é. 99 f. 157.) Svémyslice. 1436, 19. března. My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského tiemto zápisem všem na védomie dáváme, že znamenavše a Y ji- stotě shledavše, kterak slovutní Mikuláš z Tu- hanče, spoluměštěnín náš, a Janek odtudž, bratr jeho, škody nemalé na koních a na ji- | ných věcech v jezdách a v poselstvích, kteréž jsú z rozkázánie našeho a obce našie pro obecné dobré činili, vzali jsú: i v té mieře peněz hotových mieti nemohúce a jim toho škodni býti dáti nechtiece, i odkázali sme svrchu- psaným Mikulášovi a Janovi —, aby dvadceti kop gr. za ty své škody — na Svémyslicích vsi na úroce svatohavelském nynie najprv příštím vzali —. Actum in consilio fer. II. dominice Letare sc XXXVI. (Rukop. č. 87 f. 80.) Svinare. 1407, 15. října. Magdalena, relieta olim Ottlini panuicide, — dimisit bona in Swinarzs 

Strana 255
Susice—Svrkynt. racione XXII!/, s. gr. census retenti, prout ad eadem bona ducta fuit; — et eadem iura sua condescendit relicte Fridlini, que ulterius promisit ipsi Magdalene pro huiusmodi XXII!/, s. gr. ulterius satisfacere. Actum [in consilio Ant. U.] sabbato ante Galli. (Rukop. č. 2099 fol. 20.) Sviny. 1414. 1. září. D. Alscho, altarista in eccle- sia Wissegradensi, Nicolaus Ptacze et Anna conthoralis ipsius fassi sunt, se teneri XX s. gr. pr. a Nicolao, quondam rectori scolarium in Swin —. Act. die s. Egidii a. XIIII. (Ru- kop 6. 2099 f. 39.) Svošovice u Říčan. :1533, 22. března. Mikuláš Lehovec z Svo- šovic koupil grunt tu v Svošovicích od Mar- tina též Lehovce za XXXVI kop m. — se vším vosením; krom X záhonuov žita sobě vy- mínil se s třini koňmi, jednú kravou, dvy telat, vuoz nedobrý, plouh s železy, hřebuov s tři brány, 4 slepice, dva kohouty, jedna hus. Ac- tum sabbato ante Laetare a. — tricesimo ter- cio. (Rukop. &. 2132 III f. 51.) Svrkyné, ves u Smíchova. 1. 1438, 5. září. My purgmistr a konšelé Star. M. Pr. oznamujem tiemto zápisem obecně přede všemi, že vstúpivše před nás do plné, rady našie Mařík sedlář a Kříž platnéř, mě- šťané nasi, i vyznali — že jsú byli při tom když jesti Janek maršálek, služebník náš, učinil trh o třetinu nápravy v Svrkyni s Vań- kem sedlířem a s Kateřinú, řečenů Špačková, manželků jeho, takovéto: že třetinu té nápravy Vaněk a Kateřina, manželé svrchupsaní, pro- dali jsû Jankovi marsélkovi za XX kop gr. s těmi pěti k. gr., kterýchžto jesti Kateřina svrchupsaná z lánu přikúpeného a z nápravy na těch třinádeti k. gr. dluhu za Jitku z Svr- kyné zaplaceného zdvihla a pfijala —, tak Ze 255 s těmi pěti k. gr. suma činí XX k. gr. svrchu- psaných. Actum pleno in consilio feria VI. post diem s. Egidii anno — tricesimo octavo. (Ru- kopis č. 2099 f. 463.) 2. 1439, 18. dubna. V té při a ruoznici, kteráž jesti až dosavad trvala mezi — Kate- řinú sedlářků, řečenú Špačková, Margretů Jin- drichovń z Blażimć, Simonem z Minic, Janem Starcem, Mafikem bratrem jeho, Matějem krúpníkem o tu nápravu v Svrkyni a Jankem maršálkem, kterýžto sě jest také k té nápravě vedle vzdánie Víty, vdovy odtud z Svrkyně, jenž ji u sebe choval, připověděl, tak že každá strana z osob svrchupsaných jedna druhů na- řiekajíce, překáželi sú sobě na té nápravě; i páni purgmistr a konšelé St. M. Pr. ortelem svým vypoviedají o tu nápravu svrchupsanü takověto: Poněvadž Jitka, vdova někdy po Ja- novi Otročkovi, nápravníku z Svrkyně, ležéci na smrtediné posteli a osaksi na té ná- pravě učinila své poslednie porucenstvie Víté mateři své, Kateřině Špačkové a Markétě sestře své, že té jisté nápravy třetinu přiřie- kají Kateřině Špačkové a dva diely také té nápravy páni svrchupsaní z milosti své rozdělují na tré; totiž maršálkovi jeden diel, Šimonovi z Minic druhy diel a třetí diel Janovi Star- covi, Maříkovi bratru jeho, a Matějovi krúp- níku; než ten lán, kterýž jest k té nápravě přikúpen, aby při Margretě, sestře svrchu- psané Jitky, zuostal k jmění, k držení, ku prodání a k dědičnému požívání. Také jakož Špačková svrchupsaná dlužna jest třinádcte kop gr. dlużnikóm za svrchupsanü Jitku à Vítu mateř její, a již počela jest platiti a jesté doplatiti má, aby téch tfinádete kop gr. z té jisté nápravy i z toho jistého lánu mimo vše- chny jiné dlužníky napřed zdvihla a vzala. Pak jiní dluhové, kteříž by dobrým svědomím byli dokázáni, z těch dvú dielů svrchupsané nápravy a s toho lánu přikúpeného mají za- placeni býti od osob svrchu jmenovaných. Ac- tum sabbato post Ostensionem religuiarum. (Tam- též f. 141.) 

Strana 256
256 Šárka u Prahy.“) 1. 1462, 5. února. My Jiří etc. král — ozna- mujeme — že přistúpiv před nás Prokop z Šár- ky, věrný náš milý, zpravil jest nás, kterak na dvuor na Šárce, příslušející k proboštství Praž- skému, měl jest zápis na sto k. gr., a nôkte- vými konšely Star. M. Pr., kteříž toho svě- domi byli, před námi provedl, že jemu vyznali jsú, že jim to svědomo jest, že on na ten dvuor zápis měl jest, ale některaků příhodů jej ztratil; a prosil, abychom my jiný zápis na ten dvuor jemu dáti ráčili. My — již psaný dvuor na Šárce s dědinami, lukami, lesy a se dvěma člověky, totižto Prokopem a Martinem, — témuž Prokopovi z Šárky i jeho dědicuom zastavili sme ve stu kopách gr. — takovým obyčejem, jako otec jeho držel jest —. Dán v Praze v pátek před sv. Dorotú 1. MCCCLXII, království našeho léta čtvrtého. Relacio do- mini Zdenkonis de Sternberg, burggravii Prag. (Orig. v archivu kap. sv. Vitské.) 2. 1519, 14. září. Já Jan Šperka a Mařík z Lisolaj jménem svým a jménem synuov svých Jindřicha a Víta vyznávám — tímto listem — že jsem ujal krunt a dvuor pustej, jménem Dvorec, ve vsi Lisolaj, kterýžto Dvořec dě- dičně přísluší k kostelu Pražskému, s dědi- nami, hikou, potoky, chrastmi, chrastinami v Šárce a s hajem, kterýž leží nad tou vsí Lisolaj, i se vším tím, což k tomu dvorci pustému od staradávna přísluší, —- od cti- hodných — otcuov mistra Jana děkana i vší kapitoly kostela Pražského, a to jmenovitě do tří životuov: najprve do života mého a do života Jindřicha a Víta, synuov mých svrchu- dotčených, k užívání, tak abych já, jmenovaný Jan, i s budúcími svými těch kruntuov poZi- val, je áčlal, je hnojil a opatroval, jakožto dobrému hospodáři příleží, prohlédaje netoliko k svému užitku, ale i také k užitku bu- dúcích a potomkuov svých. Z kteréhožto dvoru pustého a což k němu přísluší já svr- 9) Velmi četné zúpisy viničné nejsou tu pojaty. E. XUV. Zprdvy o statcích venkovských z archivu města Prahy: chujmenovaný Jan i budúcí moji a potomci povinni budeme platiti platu ročnieho kostelu Pražskému na každý rok šest k. m. -— Item toto jest jmenovitě vymieněno: že já svrchu- dotčený Jan i budúcí moji přes polovici svr- chupsaného háje nemáme smycovati anebo sekati, a to pod pokutou, kterúžto páni pre- láti sobě pozuostavují. Také nemáme sobě jiných pánuov bráti ani hledati z toho kruntu, než pány preláty kostela Pražského. Item nebudu moci jú ani budúcí moji od tohoto kruntu nic odciziti ani zavázati žádným oby- čejem bez povolení a vědomí pánuov prelátuo. A po vyjití těch tří životuov nynější páni preláti i budúcí kostela Pražského budou se moci zase v své již jmenované krunty uvázati bez překážky budoucích mých a odporu všeli- kterakého. A jestliže bych já Jan častojme- novaný anebo budúcí moji poplatkuov při časech jmenovaných nevydávali aneb čemu, což v tomto listu psáno jest, dosti neučinili po napomenutí ve čtyřech nedělích pořád zbě- hlých, budou se moci páni preláti i budúcí jich v své zase uvázati —. To všecko, co se svrchu píše, slibuji já Jan za se i za dědice i syny své Jindřicha a Víta věrně a právě beze všeho zmatku a beze vší lsti zdrZeti. Toho všeho na svědomí a pro lepší jistotu, nemaje pečeti své přirozené, prosil sem urgz. vladyk p. Jindřicha Dobrského ze Tmáně a p. Tobiáše Rybského z Rybího, že jsú pečeti své dali přivěsití k tomuto listu sobě i erbuom svým bez škody. Dán na hradě Pražském den sv. Kříže povýšení I. 1519. (Orig. v archivu kap. sv. Vítské pod sign. XLII. 30.). 3. 1526. — Markéta z Janovic přiznala se před úř. pr., že dědictvie své, totižto louku se dnem, kteráž leží v Šárce pod tou cestou, kteráž jde od kostelíčka podle potoku, a potok vedle louky a vrbiuy i se vší zvolí etc., tak, jakž jí dsky brunátné menší od někdy Václava Saka ze Znančic a uvázání s komorníkem Pr. plněji svědčí, prodala Viktorinovi Votíkovi z Šontála a j. d. za XXXIII kop. gr. č. — 

Strana 257
Sdrka—Sesovice. Stalo se I. 1526 v úterý před sv. Prokopem. (Desky zemské větší č. 3. tol. B. 5.) Šestajovice. 1432, 27. března. Nos magister civium consules et scabini Maioris Civ. Pr recogno- scimus — quod ex deposicione antiqui consilii certitudinaliter existentes informati, qualiter famosus Martinus Tuleha dictus ad mandatum et nutum ipsorum et tocius communitatis pre- dicte de municione et, villa Ssestieiowiez beni- gniter condescendit, frumenta et alias quam plu- rimas res ibidem reliquendo, sic quod ex ea. dem condescensione dampna non modica per- cepit. Eapropter nos — de certa nostra om- nium sciencia et unanimi consensu — in re- fusionem huiusmodi dampnorum — ac eciam propter grata et assidua servicia — civitati nostre — exhibita. — iam dicto Martino — damus — vineam quondam monachorum Brzewnoviensium, sitam supra dictum clan- strum Brzewnow cum totali censu ipsius, quem de dicta vinea certi homines commu- nitati — censuant, — ad habendum — Act. fer. V. dominice Oculi. (Rukop. 6. 2099 f. 326.) Šestlice u Říčan. 1. 1365. — Nicolaus Puesch obtinuit ius super Bernhardum Seydlini pro decimo sacer- dotis in Schestelicz et pro una littera civitatis, guam debuisset sibi dedisse super eadem bona in Schestelicz secundum ius civitatis. (Rukop. č 987 II f. 104.) 2. 1494, 10. května. Johannes Sywecz de Ssesslicz una cum Wenceslao Kalina — fassi sunt inter se fecisse commutacionem bonorum suorum. Johannes Siwecz curiam suam in Ssesslicz cum agris — condescendit Wenceslao Kaline —; Wenceslaus vero Johanni Sywecz — condescendit domum suam sitam in Ryb- niczka in acie penes domum Procopii, olim prothonotarii —. Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] sabbato post Stanislai. (Rukop. c. 2089 fol. U. 30.) Archiv Český XXVI. 257 Šešovice, zaniklá ves u Prahy. 1. 1401. — Johannes Henrici goltslaher dicti Kunigseer emit — guatuor s. gr. pr. census annui et perpetui erga Leonem, guondam Hen- slini aurifabri filium, et Annam, matrem eius dilectam, pro XL s. super hereditate sua in Czeschowicz — et super vinea sita sub monte patibuli penes vineam Martini Weikardi im- mediate. — Cristina, filia Henrici goltslaher dieti Kunigseer, emit — duas s. gr. census annui et perpetui erga [eosdem] Leonem et Annam — super hereditate sua in Czescho- wiez -- et super vinea ipsorum sub monte patibuli — pro XX s. gr. (Rukop. č. 996 fol. 30.) *) *) Srov. též listinu z r. 1382, 27. února: Wen- ceslaus, dei gr. — rex, honorabilibus . . decano et ca- pitulo ecclesie Wissegradensis, devotis nostris dilectis, graciam suam et omne bonum. Devoti dilecti! Intellexi- mus, qualiter quidam Woytiechius de Longa platea Mai. Civ. Prag. unam curiam in villa Ssessowicz cum suis per- tinenciis singulis, ad prebendam honorabilis Johannis Porcelli, nostrarum expensarum notarii et familiaris do- mestici, in ecclesia Wissegradensi spectantem et ad dic- tam prebendam seu possessorem prebende per obitum quondam Johannis et suorum successorum legittime devolutam, minus debite occupet et detineat occupatam. Quare devocionem vestram presentibus requirimus et hortamur, volentes omnino, quatenus prefato Johanni, familiari nostro, adversum dictum Woytiechium super predicta curia et ipsius pertinenciis de expedita et finali debeatis iusticia providere regio sub favore; disponentes eciam, si quidquam dampnorum in cu- ria prefata et eius bonis tempore occupacionis per ipsum Woytiechium illatum existeret, dicto Johanni de condigna satisfaccione per eundem Woytiechium plenarie responderi. Datum Lompnitz die vicesima septima mensis februarii, regnorum nostrorum anno Boemie decimo nono, Romanorum vero sexto. (Orig. kap. Vy&ehradské.) 2. 1402. — Johannes Kunigseer, Henrici goldslaher filius, emit — duas sexag. census annui et perpetui — erga Cristinam, sororem suam, pro viginti s., quem ipsa Cristina super hereditate Czeschowiez — dinoscitur habere. (Rukop. ć. 996 f. 50.) 3. 1405. — Woytyech de Nova. Cir. Pr. emit vineam — erga Annam, relictam Nicolai 33 

Strana 258
258 czingisser, Leonem filium eius, et Johannem Kunigseer, patruelem eiusdem Leonis, pro XX s. gr., que sita est in acie sub patibulo penes vineam Martini Weykardi immediate. — Leo, olim Henslini aurifabri filius, et Anna, mater eius, relicta Nicolai ezingisser, reemerunt IIII S8. gr. census annui et perpetui erga Johannem Kunigseer pro XL s. super bonis in Czesso- wicz —. (Rukop. &. 2101 f. 38.) 4. 1408. — Johannes Mugliezer emit cu- riam in Ssessowiez cum vinea erga Leonem Henslini aurifabri pro CL s. gr. sitam penes curiam olim Helmonis. Et tenetur de eadeu curia quinque marcas graves grossorum, LXIIII gr. pro qualibe& marca computando, census perpetui capellano ecclesie Wissegradensis annis singulis censuare. Quam curiam Johannes Kunigseer dimisit a duabus s. gr. census, quas desuper habuit, liberam. (TamtéZ f. 157.) 5. 1421, 9. prosince. Nicolaus Prawonis reposuit coram dominis in consilio [Nove Civ. Prag.] duas s. demptis quindecim gr. Ule de stramineo vico pro hereditate in Ssessowicz. Actum feria tercia post Concepcionem s. Marie V. anno — vicesimo primo. (Rukop. é. 2079 fol. L 1.) 6. 1424, 24. listopadu. Leo de molendiuo, civis Maioris Civ. Prag. — recognovit, quod de curia Ssessowiez censuavit Wsserub cano- nico et de post domino Jacobo Veronensi quinque marcas census annui, quam curiam dixit se à Sramkone emisse. De taberna vero magistro Stephano, cancellario regine, lI. s. gr, quam thabernam dixit se a Helmonissa emisse. Actum feria II[I. post Presentacionem. (Rukop. é. 2099 f. 150.) 7. 1429, 3. iíjna. Stalo sé jesti svolenie dobrotivé a laskavé mezi Linhartem, synem Mi- glicerovým, z jedné a Vaňkem, synem Mik. Prat- woršta, měšťan Velikého M. Pr., z strany druhé o setie dědin v Šešovicích,zvoraných a připrave nych k oseti na ozim, takovéto: Ze svrchupsany Vaněk ty jisté dědiny tak zvorané a připravené na ozim má svými semeny vlastními osieti a E. XLV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Linhart — svými koňmi a nádobami, kteréž k tomu příslušejí, zavláčiti; a těm koňóm děl- ným — Vaněk má dáti patnádct strychóv ovsa & v nové VII'/, str. z Linhartova dielu zasé sobé vzieti à nie viece. KteréZto obilć Vań- kem osaté oba společně a jednostajnymi ná- klady máta žieti, kliditi, do stodoly svézti i mlátiti bez odpieránie pod túto výmluvů: když by kolivék to jisté obilé Vaňkem na ozim osaté bylo mláceno, tehdy týž Vaněk má svú polovici ozimi na humné bráti a Linhart jemu má komory k sypání s humna postü- piti. A když by kolivék toho jeho obilé Vaň- kova bylo s vuoz, tehda Linhart na svém voze a svými koňmi má jemu kázati do jeho domu do Prahy přivézti. A on tomu, ktož přiveze, má stravu dáti i s koňmi a to právě, dokudž té ozimi stává, má jemu učiniti bez odpierá- nie. S tiemto dalším přidáním a vymluvením, že Vaněk často jmenovaný z té ozimi vymlá- cené má polovici dochu bráti toliko, než jiná píce má tu ve dvofe pfi Linhartovi zuostati. Dále jest vymienéno, jestlide by které pole prázdné pfipravené k jefi bylo nalezeno, to má Linhartem Vaňkovi věděti dáno býti, bude-li je chtieti osieti čili nic. Jestliže bude chtieti osieti a oseje, tehda jeho má po- lovici bráti také obyčejem svrchupsaným ; pakli nebude chtieti, k tomu nemá tištěn: býti od žádného neb to má na jeho dobré vuoli býti. Také jest mezi nimi vymluveno, že Vaněk svrchupsaný má svého hrachu na jeř vsieti čtyři strychy, a to má všechno sobě sám po- brati i na své náklady skliditi, a on jemu má svými koňmi svézti i domóv přivézti. Napo- sledy jest vymluveno, že Vaněk — má aalo£iti rataje jeho v Šešovicích šesti str. žita, a když bude v nové, tehda z ratajova dielu má sobě zasě těch šest str. osieti. Actum fer II. post Wenceslai a. XXIX. (Rukop. č. 2099 f. 289.) 8. 1434, 22. ledna. My purgmistr — a — konšelé Nov. M. Pr. vyznáváme, — že opatrný Linhart, syn někdy Januov Migliceruov, mě- štěnín Star. M. Pr., se paní Hester mauzelkü 

Strana 259
Śeśovice (1408 — 1435). svi — seznal —, że jest prodal dvuor svuoj v Šešovicích vlastní a dědičný slovutnému Ja- novi Rakovnickému — ku pravému dédictví; kteréhoZto trhu list na pargamené s visutfmi pečetmi celý, jistý, úplně došlý a niZádnü měrú neporušený nám okázavše, i snažně z obú strani jsú prosili, abychom pro širšie svédo- mie a puotek budáücích vystfezenie ten list v své městské kniehy kázali vepsati. A my purgmistr a konšelé svrchupsaní ku prosbě a a k žádosti obú stran, jakožto slušné a po- dobné, kázali jsme ten list v své kniehy měst- ské vepsati. Kteréhožto listu řeč a popis po- číná sě a jest slovo od slova takto: Já Linhart, syn nebožce Januov Migli- ceruov, měštěnín St. M. Pr., vyznávám tiemto listem —, že svobodně a dobrovolně a s dobrým rozmyslem i s pfátelskü radá a k tomu také s plným povolením a odpusténím panie Hester, manželky mé, dvuor svuoj poplužní v Šešovi- cích s dědinami — lukami, vinicemi, pastvi- štěmi, — nic sobé tu — nepozuostavuje kromé krčmy tudiež —, kterúž jsem s dédinami — sobé a manZelce své — vymienil, prodal jsem pravím trhem a mocí tohoto listu a zápisu prodávám slovutnému Janovi Rakovnickému — za sto a za osmmezcietma kop gr. pr. — za- placených —. A ten dvuor — prodal sem jemu Janovi Rakovnickému i jeho dědicóm a bu- dúcím za čistý, prázný a svobodný ode všeho platu i ode všech jiných obtiežení, poplatkuov a zápisuov kterýchkolivěk. A znamenitě tě dvě kopě platu, kteréž mají Václava a Margreta na tom dvoru kniehami městskými zapsány, i také věno macechy své já Linhart napřed- psaný a podle něho a s ním já Hester, man- želka jeho, převodíme a přenášíme na všecko zbožie naše —. Jenž dán a psán v Praze I. tisfcieho čtyřstého třidcátého čtvrtého v pátek na den sv. Vincencie. (Ruk. čís. 2082 f. E 10.) 9. 1434. — Sigismundus, filius Johannis Bradaty, emit — curiam in Ssessowicz situa- tam cum universis et singulis pertinenciis — thaberna dumtaxat excepta, quam Leonardus, 259 natus Johannis Mugliczer, pro se et suis he- redibus reservavit, erga Johannem Rakowniczky dictum, civem Nove Civitatis Pragensis, cum consensu et plenaria voluntate Wychne, con- thoralis ipsius —. (Rukopis 6. 2102 f. 377.) 10. 1435. 11. února. Sigmund, syn Jana Bradatého, a Vaněk bratr jeho ohlásili jsú svü pfi proti Sigmundovi z Kotenéic a Janovi, synu panie Mandy, o to zboZie v Se&ovicích, kteréž jsü küpili u Jana Rakovnickćho za čisté a za svobodné, za něž jsú zprávce svrchu- psaní Sigmund a Janek, chtiece, aby jim zpra- vili, nebo manželka nebožce Miglicerova v svém věně k tomu zboží listem sě připověděla. A dále jakož Sigmund s Jankem pravie, že chtie odpoviedati, až ona, nebo kohož by sě dotý- kalo, k odpoře stane, i pan purgmistr a kon- šelé přikazují Sigmundovi a Jankovi, by glejt byl té osobě zjednán od města, kteráž jest odporu učinila listem, a ve dvú nedělí dobyta aby k oné při stála. Pakli by státi nechtěla, tehdy sě páni chtie přičiniti k spravedlivému. Actum in consilio fer. IIII. post Coaversionem s. Pauli [21. ledna]. Také páni druhé nad to přikazují, aby Sigmund a Janek té osoby, kteráž jest odpor učinila listem, dobyli a list od mésta vzali, a Sigmundovi & Vahkovi, tak jakoZ jsü zprávce, zpravili. Actum in pleno consilio feria VI. ante Valentini. (Fragment Starom. knihy v Chaosu 6. 325 a čís. 2099 fol. 393.) 11. 1435, 4. března. Jakož jest svár a pře byla mezi Sigmundem, synem Jana Bra- datého, z jedné a Janem Rakovnickým, mě- štěnínem z Nov. M. Pr., z strany druhé o trh a o zprávu toho dvoru v Šešovicích, kterýžto dvuor svrchupsaný Jan Rakovnický prodav za čistý a svobodný již jmenovanému Sigmun- dovi, — a to zbožie, prve nežli den a rok jest přišel, od manželky někdy Muglicerovy věnem jest nařknuto: i páni purgmistr a konšelé Ve- likého M. Pr. vyřkli jsú —, aby — Jan Ra- kovnický toho zbožie a dvoru — v zprávě stál a zprávce k sobě přistavil; a ta zpráva aby 33* 

Strana 260
260 stala do toho řádu, kterýž by řád jiným měšt- kám vyběhlým o taková věna byl vyzdvižen a nalezen. Actum ipso die Translacionis s. Wenceslai anno sc XXXV% (Rukop. č. 2099, fol. 396.) 12. 1435, 2. května. Wenceslaus Wlass- kowecz convenit thabernam in Ssessowiez si- tuatam cum vinea, agris, pratis — ad decem annos — Sigismundo de Coteneziez et Wen- ceslao de Miletin, tutoribus orphanorum Leo- nardi, nati Johannis Muglicer, sub pensa annua trium s. — solvenda —. Actum ipso die b. Sigismundi anno oc XXXV?. (Rukop. č. 87 f. 43 a & 2099 a f. 403.) 13. 1435, 26. října. My Jan Rakovnický, Sigmund z Kotenčic a Janek z Byslavic, mě- šťané Starého a Nového města Pražského, vy- znáváme tiemto zápisem přede všemi —: Tak jakoż jest svrchupsaným Janem Rakovnickým prodán dvuor v Šešovicích za čistý a za svo- bodný i s jeho příslušenstvím vedle zápisu v knihách městských zapsaného za póldru- hého sta k. gr. opatrnému Sigmundovi, synu Jana Bradatého, kterýžto dvuor Brigida, man- Zelka Miglicerova, právem vénnym jest na- fkla: że my všichni svrchupsaní slíbili sme a tiemto zápisem slibujem rukú společní neroz- dielnů: již jmenovaného Sigmunda i jeho dě- dice & budücie i také nadepsany dvuor jeho od toho jistého věna tak nařknutého osvobo- diti, zpraviti a očistiti; a jeho v tom i jeho dědice a budûcie zastati a zastupiti proti každému — pode vším svým zbožím — i tiem domem Miglicerovým, kterýž leží na rynku mezi domy od bielého zvona z jedné a od staré měny z strany druhé tak dlúho, doka- vadž jiným měštkám z města Pražského v ty časy odběhlým o jich věna řád a obyčej ne- bude nalezen a uhozen. Actum pleno in consilio feria quarta ante Simonis et Jude apostolorum Christi anuo oc XXXV. (Rukop. 6. 992 f. 166) 14. 1435, 29. října. Anastasia, manželka Sigmundova, syna Jana Bradatého, a kněz E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Janek ze Mníska, strýc a poručník její, vyznali jsû a tiemito zápisem seznávají, ze téch šede- sát kop gr. věna, kterýchž jest jí bylo zapsáno a věnováno od panie Doroty, někdy manželky svrchupsaného Jana Bradatého, a od Vaňka, syna jejieho, na domu jich dědičném, kterýž leží vedle kostela sv. Martina, vedle listu svrehupsaného jest převedeno od Sigmunda svrchupsaného, manžela též Anastasie, na dvuor v Šešovicích a což k tomu dvoru příslušie, jakožto list, kterýž jest jí na to učinil, ja- snějie okazuje, tak že ten jistý duom od toho věna činie číst, svoboden, guit a prázden ny- nie i v časiech budúcích; svrchupsaný list slovo od slova zapsaný na též věno umrtvu- jíce a docela zkazujíce tiemto zápisem, tak aby žádné viec moci neměl. Actum sabbato post Simonis et Jude anno oc XXXV. (Rukop. č. 992 f. 99.) 15. 1437, 9. ledna. Sigmund, syn Jana Bradatóho, vyznal jest a moci tohoto zapisu sě vyznává, že jest dlužen XXI k. gr. dobrých střiebrných rázu Pražského slovutnému Vaň- kovi, někdy domovníku pánóv z Jindřichova Hradce; v kterýchžto penězích týž Sigmund sstúpil jest jemu a mocí tohoto zápisu sstu- puje a postupuje všeho obilé na ozim vsatého, koní, dobytka i všeho svrchka, kterýž má v svém dvoře v Šešovicích. A přes to jíž jme- novany Vauék dává prodlenie tém penézóm dluhu svrchupsaného Sigmundovi do Matky Bożie na nebe vzetie nynie najprv pfiśstie ta- kověto: Jestliže by v té mieře Sigmund pro- dal dvuor svój v Sesovicích, tehdá téch XXI kop gr. napfed jmenovanému Vaükovi mimo všechny dlužníky má dáti a zaplatiti penězi hotovými beze všeho vymlûvénie. Pakli by v té mieře dvoru neprodal a peněz svrchu- psaných na rok již jmenovaný Matky Božie nezaplatil, tehdá to obilé na ozim vsaté, kte- réž Sigmund svými náklady má sžieti a skli- diti, již jmenovaný Vaněk bude moci prodati s vědomím a povolením Sigmundovým, aby byl osobně při tom prodávání; a což prodá obilé 

Strana 261
Sesovice (1435—1442). anebo svrchka aZ do XXI kop gr., ty penieze Vaněk již jmenovaný má sobě vzieti za svoj dluh bez odpory a bez překážky Sigmunda napřed psaného. Actum feria III. post Epi- phaniam d. anno oc XXXVII. (Rukop. &. 2099 f. 436.) 16. 1437, 12. srpna. My Sigmund a Va- něk, synové někdy Jana Bradatého, vyzná- váme tiemto zápisem piéde všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: Tak jakož Brigida, manželka někdy Miglicerova, nařkla jest věn- ným právem dvuor v Šešoviciech, kterýžto Vavřincovi, řečenému Honěk, ode mne Sig- munda svrchupsaného v témZ právě, jakož jsem sam drżal, jest proddn za listy, za svo- bodný s jeho příslušenstvím, že my oba slíbili jsme a tiemto zapisem slibujem rukü spoleénü a nerozdielnů již jmenovaného Vavřince Honka i jeho dědice a budücie i také nadepsany dvuor jeho od toho jistého věna osvoboditi, zpraviti a očistiti a jeho v tom, dědice a bu- dúcie i ten dvuor jeho zastati a zastúpiti proti každému, ktož by naň nebo na dvuor jeho svrchupsanj právem pro nadepsané véno sáhl, a to pode vším naším zbožím a statkem, kte- rýž nynie máme anebo mieti budeme, buď to v městě Pražském anebo kromě města Praž- ského, a zvláště tiem domem, kterýž leží mezi domy od třie klobúkóv z jedné a Hieblkovym od črného orla z strany druhé, a to tak dlúho, doněvadž jiným měštkám z města Pražského v ty časy odběhlým o jich věna řád a obyčej nebude nalezen a ubozen. Také já Sigmund již jmenovaný, jakož jsem Anastazii manželce své věno na tom dvofé svrchupsaném zapsal, že to jisté věno my oba bratřie svrchupsaná slibujem s toho jistého dvoru na jiné zboZí prevésti a ten dvuor od toho véna osvoboditi. A to sé jesti stalo v pondélí pféd Matkú boží na nebe vzétie anno domini millesimo quadringentesimo trice- Simo septimo. [V juxtě:] Vavřinec Honěk osobně v plné radě St. M. Pr. svobodně a dobrovolně pro- 261 pustil jest — Sigmunda a Vaňka, někdy syny Jana Bradatého, jich dědice a budúcie — z té zprávy a z toho zavázánie —. Actum anno oc XLIII. pleno in consilio feria guinta ipso die ad vincula s. Petri [1. srpna]. (Rukop. č. 992 f. 173.) 17. 1437, 12. srpna. Laurencius, dictus Honiek, fecit commutacionem cum domo sua sita inter domos ad tres pileos ex una et Hrziebikonis ad nigram aquilam circa s. Gallum parte ab altera cum Sigismundo, nato olim Jo- hannis Barbati pro curia sua sita in villa Ssessowicz — taberna dumtaxat ibidem ex- cepta —. Ad quam curiam prefatus Lauren- cius Honko debet addere predicto Sigismundo triginta sexag. gr. — Et sicut predictus Sigis- mundus proscripsit dotalicium Anastasie con- thorali sue iu predicta curia, quod ipse Sigis- mundus et cum ipso Wenceslaus frater suus promiserunt — manu coniuncta et indivisa sub omnibus bonis ipsorum mobilibus et immobili- bus huiusmodi curiam & iam dicto dotalicio, quantocius poterint, absolvere et libertare —. Actum feria secunda ante Assumpcionem b. Marie Virg. (Rukop. é. 90 fol. 6.) 18. 1441, 29. brezna. Laurencius, dictus Honiek, fassus cst, se in LX s. gr. iusti debiti Nicolao. Sserlink carnifici obligari — et pro- scribit in curia sua in Ssessowicz —. Actum fer. ITIL. post Letare. (Rukop. č. 2099 f. 494.) 19. 1442, 30. fijna. Kdyż byla pfe a ne- snáze z dávných časuov mezi slovutnými Sig- mundem z Kotenčic a Janem z Byslavic z jedné a Janem Rakovnickým z strany druhé, takže sú Sigmund a Jan nadepsaní napomínali právem Jana Rakovnického, aby je zavadil k Sigmun- dovi, synu nebożce Jana Bradatého, o ten dvuor v Šešovicích, kterýž jest týž Sigmund kúpil u Jana Rakovnického, praviece, že by jich za to prosil, że si zań zviefi (?) toliko v té zprávě stáli do své vuole a již dále státi nechtie. Tu p. purgmistr a konselé Nov. M. Pr. — otázali sá Jana Rakovnického, aby dal na to odpověď, muož-li toho dokázati, Ze by 

Strana 262
262 jemu Sigmund a Jan svrchupsaní měli z práva v té zprávě státi; a uslyševše jeho odpověď —- sú vyřkli —, aby Jan Rakovnický Sigmunda a Jana z té zprávy vyvadil konečně ve dvú nedělí —, poněvadž jemu z dobré vuole ne- chtie dále v nie státi. —. Vyřčen ortel v úterý před hodem Všech svatých I. 1442. (Rukop. č. 2083 f. F. 19.) 20. 1443. — Jan Rakovnický z výpovědi ortele panského — vyvadil jest slov. Zigmunda z Kotenčic a Jana z Byslavic z zprávy dvoru v Šešovicích — a tu zprávu převedl na svuoj dvuor — v Hostivaři —. [Bez datum]. (Tam- též f. H 1.) 21. 1444, 18. srpna. Mikuláš, mlynář z Záhlavských mlýnóv, kúpil jest sobě, Jan- kovi a Jakubovi, synóm svým i svým dědicóm a budúcím dvór v Šešovicích položený, někdy Janóv Migliceróv řečený, purkrechtním právem s dědinami ornými i neornými, s lukami, s ryb- níky, s potoky, s vinicí, s platem — a plnú zvolí u Vavřince, řečeného Honěk, měštěnína Nového Města Pražského, za 180 kop gr. k mění, k držení a k dědičnému požívání — jakož jesti týž Honěk ten jistý dvuor sám měl a držel i s tú plnú zprávú, jakož od Jana Ra- kovnického, měštěnína téhož Nového Města Pražského, kniehami obú měst Pražských ten dvuor zapsáno má. Na kterýžto trh a kúpenie již jmenovaný Mikuláš s syny svými zavdali sú již jmenovanému Hoňkovi mlýn svój dě- dičný, Záhlavský řečený, jenž leží na řece Vltavě řečené pod Ovencem, s dědinami, s lesy, s cstrovy — ve stu k. gr. —. A dále nade- psaný Mikuláš s syny svými i jich dědicové a budůúcí s osmdesáti k. gr. ostatnich v té mieře jich splniti nemohice, majf platiti a úročiti deset k. gr. platu každé Iéto: nadepsa- nému Hoňkovi i jeho dědicóm a budńcim na sv. Havla od tohoto sv. Havla nynie najpry příštieho v rok počítajíce deset k. gr., potom na sv. Jiříe hned potom sběhlého pět k. gr. a na sv. Havla hned po tom sv. Jiřie příštieho pět k. gr.; a tak vždycky po pěti kopách gr. E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: na sv. Jifie a Havla platiti a úročiti mají tak dlúho, dokavadź často jmenovanému Hoňkovi 80 k. gr. i s úrokem nedadie a nepoložie —. A jestliže by předepsaný Mikuláš s syny svými nebo jich budúcí kterého úroku na který rok napřed jmenovaný nedali a nesplnili anebo dáti a splniti nedbali: tehda má i bude moci prve psaný Honěk i jeho budúcí na již jmenovaného Mikuláše a syny jeho i na jich dědice a budúcie sáhnúůti, jakožto na své purkrechtnie lidi stavováním, zajímáním i ji- nými obyčeji tak dlúho, dokavadž by jemu úrok za kterýkoli rok běžící nebyl splněn a zaplacen úplně a docela; a proti tomu nemají odmlúvati a odpierati obyčejem nižádným. Než toto jest zvláště a znamenitě mezi nimi vy- mieněno a vymluveno: Kdyžby kolivěk často jmenovaný Mikuláš s syny svými dříve psa- nému Hoňkovi nebo jeho budúcím dali kterú- koli summu peněz na těch osmdesáte k. gr., tehda jim má sníti úroku z těch desieti kop platu vedle malosti nebo množstvie té summy jemu dané. Pakli by dali osmdesáte kop gr. i s úrokem, tehda mají býti prázdni a svo- bodni ode všech desieti kop gr. úroku dřéve- jmenovaného. Kterýžto dvuor nadepsaný Honěk jim jesti vzdal a mocně se vším svým právem jeho jest postúpil. Actum feria tercia post Assumpcionem Marie —. (Rukop. č. 90 f. 103.) 22. 1445. 8. listopadu Vavřinec, řečený Honěk, — vzdal jest — desieti k. gr. platu ročnieho, kterýchž má v Šešovicích na Mikulá- šovi, mlynáři z Záhlavských mlýnuov, na Ja- novi a na Jakubovi synech jeho, na tom dvoru tudiež v Š. položeném —; a k tomu mlýn svój Záhlavský řečený, jenž leží na řece Vltavě pod Ovencem, s dědinami, lesy, lukami, ostrovy — slovutnému a opatrným Mikulášovi z Ta- hanče, Mikulášovi Šerlinkovi, paní Káči Jaku- bové od ptáku, Vaňkovi Březkovi, Janovi Ratajskému, Václavovi Cvokovi, Matějkovi od košíkóv a Pavlovi Popkovi takověto: že z toho platu i mlýnu Mikuláš Šerlink má po- lovici mieti se paní Káčí již řečenů, a nade- 

Strana 263
Sesovice (1443— 1460). psané osoby všechny druhů polovici v ruko jemství svém, jakož jsü za ného rozličným osobám listy pod leZením se zavázali a zapsali — pod výmienkami těmito znamenitě vymluve- nými, že těch X k. gr. platu předepsaného prve- jmenovaný Honěk i mlýnu — má mocen býti až do tří let — od dánie tohoto zápisu, a ten- plat vybierati, a vybera u — Václava Cvoka klásti a ostatek sumy z mlýnu také u téhož Václava položiti k vyvazení úrokóv. — Act. fer. II. post Leonardi a. XLV. (Rukop. č. 2099 f. 1010.) 23. 1454. 9. listopadu. Honěk, mlynář z Vovenče, když měl osmdesáte k. gr. dluhu na dvote v Sesovicich, — kteróhoż si jemu nedoplatili, toëià Mikuláš mlynář s syny svými, a v těch osmdesáti kopách gr. nedoplacených postúpil jest toho dvoru v Šešovicích — Ho- něk — panie Lídě, manželce nebožce Mikuláše mlynáře nahoře jmenovaného, a Václavovi vnuku jejiemu, Janovi Kostskému měšečníku, a Martě ženě jeho s túž zprávů vedle ukázá- nie prvnieho trhu, jakož v knihách obú měst Pražských zapsáno; a z těch osmdesáti k. gr. paní Lída s Václavem, vnukem svým, s Janem Kostskym a s Martü ženú jeho má úročiti osm k. gr. do roka. — Datum sabbato ante s. Martini anno — LIIIP. (Rukop. €. 2084 f. H 23) 24. 1455, 4. listopadu. Honěk, mlynář z Vovenče, — postüpil jest — poručníkuom Vaclava Cvoka k ruce dětem téhož Václava puoldruhé kopy gr. úroku ročního na dvoře v Šešovicích, kterýž jim platiti budú a mají Lída, vdova nebožce Mikuláše mlynáře, Václav vnuk její, Jan Kostský měšečník a Marta manželka jeho, jistci — vedle zápisu, jímž sú byli zavázáni Hoňkovi svrchupsanému knihami městskými v sobotu před sv. Martinem léta najprv pominulého —. Actum [in consilio Nove Civ. Pr] feria III. post Omnium sanctorum anno — LV*?. (Tamtéž f. J. 29.) 25. 1456, 23. března. Ve jméno bozie amen. Já Kateřina, vdova po nebožci Marti- 263 novi Formátovi z Se&ovie zuostalá vyznávám —, że — dvuor muoj v Se&ovicích — otka- zuji — Martinovi a Jakubovi synóm mym na rovný diel —. Actum feria III. in vigilia Ma- thie apostoli. (Rukop. é&. 2119 f. O 15.) 26. 1457, 31. května. Honěk, mlynář z Vo- venče, — vyznal sě jest —, že prodal slo- vutným panu Augustinovi od bielého raka, měštěnínu z Star. M. Pr., tři kopy gr. platu ročnieho, i Janovi z Rataj Ovesnych, také mé- śteninu z Star. M. Pr., IIL !/, k. gr. platu na dvoře v Šeševicích —, kterýž měl na Janovi Kostském a na Martě ženě jeho —. Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] feria III. ante Penthecosten anno — LVII?. (Rukop. ć. 2085 f. D 21) 27. 1458, 23. března. Jíra, krčmář z Še- šovic, a Kříž z Volšan rukú společnů a ne- rozdielnů najali sú dvuor v Šešovicích s dě- dinami, s lukami, s vrbinami, s rybníčky, S pastvinami, s viuicí — u Java Kostského, méseénika, spolumésténfna Nov. M. Pr. — do tří let —. Z kteréhožto dvoru — mají úro- titi — dvanádcte kop gr. —. Actum [in con- silio Nov. Civ. Pr.] feria V. ante Anunccia- cionem s. Marie. (Ruk. 6. 2085 f. F 7.) 28. 1458, 13. kvétna. Klára, nékdy man- Zelka Jankova mlynátova, nynie żena Zacha- fova, kdyż naikla Jana Kostskóbo móśećnika o dvuor v Se&ovicích pravieci, ze má k nému právo po svém muži svrchupsaném, tehda — přátelští úmluvci — vyřkli sú mezi nimi — že Jan Kostský má dáti panie Kláře s Zacha- řem, mužem jejím, a dětem jich sedm kop gr. —. Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] sabbato ante Sophie anno — LVIII*. (Rukop. 6. 2085 f. F. 13.) 29. 1460, 17. ledna. Thomas, Bartholo- meus a lupa et Jacobus, braxatores, conve- nerunt prata in S, que non sunt invadiata nec occupata, erga Giram similiter de S. in Septem s. gr. in censu annuatim —. Actum [in consilio Nove Civ.] feria V. die Anthonii anno — LX, (Tamtéž f. H 29.) 

Strana 264
264 30. 1463, 8. dubna. Nicolaus dictus Wiech- tik de Antiqua Civ. Prag. emit curiam allodia- lem in S. cum municione, area, agris —, pratis, piscinalibus, rivis, ripis, vinea — pro se, Martha coniuge — erga Georgium tabernatorem ibidem in S. — pro centum triginta sex s. gr. —. Actum [in consilio Nove Civ. Prag.] feria V. paschali anno — LXIII*. (Rukop. é. 2086 f. A. 9.) 31. 1464. — Mikuláš se paní Katruší manželků svú kúpili sá dvuor popluzní v S. S tvrzí — u slovutného Mikuláse Véchtíka, mé&ténína Star. M. Pr., — za dvé sté k. gr. & za tfidnádete k. gr. — pod takovi vymienki, jestliže by mezi tiem Mikuláše a Kačky, manželuov již jmenovaných, pán Buoh smrti neuchoval, prve než by jim svrchu řečený Mi- kuláš Věchtík penieze a sumu již jmenovanú zaplatil: aby ten dvuor — spadl mocně na paní Martu, manželku Mikuláše Věchtíka, a a na děti jeho. A jestliže by táž Marta i se svými dětmi umřela, aby Mikeš Věchtík vydal ze sumy svrchupsané toliko puoldruhého sta k. gr. Řehákovi, synu panie Katruše svrchu psané, a jeho dětem —. (bez data). (Rukop. č. 10 f. C 2.) 32. 1465, 22. června. Mikuláš se paní Katruší, s manželků svú, kúpili sú dvuor po- plužní v Š. s městištěm, s tvrzí — u slovut- ného Mikuláše Věchtíka, měštěnína St. M. Pr., za dvě k. a za třinácte k. gr. míš. — Actum [in consilio Nove Civ.] sabbato(?) in vigilia s. Johannis b. anno — LXV?. (Rukop. 6. 2086 f. E 29.) 33. 1470, 18. éervence. Martha, Nicolai a tuba dicti Wiechtik uxor, emit — pratum post villam S. penes curiam Nicolai a cignis imme- diate situatum aput Wenceslaum Holecz pro LXXX s. — Actum in pleno consilio feria IIII. ante Magdalene —. (Rukop. ć. 2105 fol. 293.) 34. 1470, 19. července. Martha, Nicolai Wiechtik a tuba uxor, fassa est, quia tenetur debiti XL s. gr. pueris suis —, que pro illis testamento Anne, relicte olim Wenceslai Mu- E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: zik, erant legate, guas proscribit eis super prato Suo circa S. penes curiam Nicolai a cignis iacente. — Actum in consilio [Antique Civ. Prag.| fer. V. ante Marie Magd. a. oc LXX. (Rukop. 6. 2141 f. 93.) 35. 1481, 10. ledna. Martha ab aurea tuba — resignavit — suam post mortem cu- riam suam in S. cum agris — et cum prato magno iacente post oreum et cum censu L gr. — Rzehakoni fratri suo et pueris eius —. Actum pleno in consilio feria IIII. post Epi- phaniam domini. (Rukop. é. 2106 f. 70.) 36. 1484, 21. éervna. Wenceslaus Holecz emit — curiam in S. cum agris — et cum prato, quod habuit ab eodem Wenceslao Holecz, cum censu L gr. mis. —, aput Martham ab aurea tuba pro:CCX flor. ungar. integre et plenarie persolutis. — Actum in consilio feria II. ante s. Johannis B. (Tamtéz f. 139) 37. 1493, 12. prosince. Martha a tuba aurea — resignat domum suam ad cussinos dietam in circulo —, item curiam in S. cum agris — cum prato magno iacente post hor. reum et cum censu [II s. gr. misn. ad eam curiam pertiente Rzeliaconi fratri suo, Georgio, Briecio et Alberto, filiis eius, aut si quos alios duxerit procreandos, ad 'equalem inter ipsos tempore suo particionem cum devolucione unius in alterum —; isto adiuncto, quod memorata Martha potestatem prose reliquit, cum eadem domo et prefata curia, prato neenon cum ilis II sex. faciendi, quid ei competencius visum fuerit, iuxta velle suum —. Si vero — nomitata Martha intestata decesserit, ex tunc presens resignacio plenum ius et robur obti- nebit. — Act. fer. ante. V.-Lucie —. (Rukop. ć. 2107 f. 51.) 38. 1497, 20. prosinee. (K8aft Marty od trouby.) Ve jméno božie amen. Poněvadž po- vaha lidské křehkosti nemůž všeho v paměti zdržeti, protož. potřebie jest i slušné rozumu, aby jestliže jsú někteří nynějšícho času skut- kové k budúcí paměti měli by dojíti, ty mají vééností ohrazeni byti; kteréžto jest lidské 

Strana 265
Sesovice (1463 —1518). s listy a s pecetmi svédomie. ProtoZ já Marta Véchtíkova od zlaté trouby, měštka Star. M. Pr. vyznávám tímto listem obecně všudy, kdež čten neboli čtúcí slyšán bude, že s dobrým mým rozmyslem a s zdravým přátel mých i ji- ných dobrých lidí potahem dala a vysadila sem dědiny mé orné i neorné ve vsi Šešovi- cích ležící, kteréžto ke dvoru mému dědič- nému příležely, i se všemi a všelijakými k těm dědinám příslušnostmi — dědicky pod úrok a plat věčný v právo purgrechtní úroka a platu ročního šest k. gr. dvadceti gr. vše m. — ne- boli sedm peněz malých za míšenský groš počítajíc, a to každý rok platíc —. A tito lidé dolepsaní tyto dědiny přijali jsou a to zejména každý zvláště: Item Jan Formátovic čtvrt dě- diny, z té má platiti a dávati — (XXX gr. m.)*) Item Matěj Šelman drží puol lánu, z toho má dávati (1 k. gr. m.). It. Šimon rychtář šešovský drží čtyřidceti a dva strychy, z těch má úročiti (80 gr. m.). It. Kříž Humenecký puol lánu dědiny drží, z toho má dávati (1 k. gr. m.). It. Brož z Malešič drží čtvrt dědiny, z té má dávati (30 gr. m.). It. Šich z Male- šic ten také drží čtvrt dědiny, z té také má dávati (30 gr. m.). Matěj z Prahy, Křížuov bratr, ten drží tři čtvrti dědiny, z té má dá- vati (90 gr. m.) —. Pakli by toho který z nich jmenovaných lidí i dědicuov a budúcích jich tomu dosti neučinil anebo neučinili, — ten. každý takový prodaj člověku dobrému, který by mohl tomu dosti činiti, aby mě i mým dědicuom a budúcím skrze to nezaplacení plat a úrok nescházel. Také jest toto ještě při- míněno a k tomu tak povoleno, aby každý z nich, jedna osoba sama od sebe ze jmeno- vaných lidí dala, anebo dali každý rok všichni po jednom pecnu chleba reżnóho —. A jestliže kdy kto, buď to já nebo z dě- dicuov mých nebo kto jiný, na ně, neboli na jich dědice a budúcí sáhl neb sahbali a překážku jim na tom kterúkoli činil a činiti chtěli, že jim i jich dědicuom mám i mají také dědicové *) V závorce udán zkráceně celoroční plat. Archiv Český XXVIII. 265 a budúcí moji radni a pomocni proti tomu býti, moc jim i jich dědicuom a budücím dá- vajíc tímto listem i plné právo ty dědiny ode mne jim dané a vysazené pod purgrecht i v plat, jakož již povědíno, vysazeny — držeti a jmíti, jich požívati. Když a komuž by ty dědiny dáti, zastaviti, měniti, prodati chtěli, to mohú učiniti i s těmi, což se jim líbí nebo líbiti bude, jakožto s jich vlastními učiniti bez vše- likého mého i mfch dédicuov a budücích ot- poru a překážky ; s mým však neb mých dě- dicuov a budücích védomím, a v totéZ i v ta- kové právo a pod ten plat, jakž jim samým dáno a vysazeno jest, i takovým lidem aneb takovému člověku, ježto by mě úrokové a po- platci moji výš psaní a mým dědicuom a bu- dúcím nesešli. Toto pak týmž lidem svrchupsaným i jich dědicuom a budúcím z milosti přidávám: aby mohli, právo i moc jměli ty dědiny sobě a k užitku svému, jakž by nejlépe uměli a mohli, přivésti. A na tom jim já ani dědicové moji ani kto jiný nemám ani mají překážeti, ani jim toho hájiti obyčejem ižádným —. Na potvrzení i budúcí pamět všech věcí svrchu- psaných já Marta Věchtíková svrchupsaná pe- čeť můú vlastní dala sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. A pro lepší jistotu a pevnost prosila sem urozených panoší Zikmunda Holce z Květnice a Jana Hrabani z Vlkanova, že sú také pečeti své dali podle mé jim beze škody pfivésiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narození syna Buožího tisícého čtyřistého devadesátého sedmého tu středu před sv. Tomášem apošt. (Rukop. č. 2901 fol. 32.) 39. 1500, 5. prosince. Jacobus Trzikral fassus est, quia obligatur V gr. s. pr. Johanni, iudici de villa Ssessowicz, Anne conthorali eius —. Act. sabbato ante Nicolai. [R. 1502 splácí dluh Wenceslaus de Ssessowicz, frater olim Johannis iudicis.] (Rukop. č. 94 II fol. 167.) 40. 1518, 17. dubna. Kříž z Se&ovic smlúvu učinil o peníze s Duchkem, synem 94 

Strana 266
266 Formátovým, kdež toho zápis prve učiněný jest v menších registrách zápisních, že jest ten dvuor ležící v Šešovicích, kterýž kúpen jest za CLXXXV k. m. Při tom Duchek, syn ne- božtíka Formáta, i s přátely žádali jsú z obü stran před pány úředníky, aby jim té smlúvy potvrditi va&ili, kdež jest taková: Že týž Du- chek za prvnější sumu, kteréž Kříž z Šešovic za ten grunt nedodal, ulevuje jemu, aby mu peníze z téhož gruntu spíše vyšly —. Actum sabbato dominice Guasi modo a. XVIII. (Ruk. č. 2152 fol. A 2.) 41. 1519, 16. ledna. Václav Pecka kotlář a Anna kúpili — peníze v Šešovicích na gruntu na tom, kdež nyní sedí Václav Lan- kvara, jmenovitě XLVII kop m. od Duchka Formáta konváte za XX k. m. — Actum die Marcelli a. XVIIII. (Rukop. 6. 2152 f. A 4) 42. 1521, 12. června. Jan Koutský, člo- věk panský, a Kateřina küpili dvuor nékdy Jana, Křížova syna, jenž slove Formátovský, tu v Šešovicích — od Svaty, manželky téhož Jana, Křížova syna, za sto k. m. — Act. fer. IIII. ante Viti a. 1521. (Roku 1529 kvituje Svata hokyné již jako vdova.) (Rukop. č. 2152 f. B 2.) 43. 1524, 31. srpna. Kdež jest obeslav Václava z Šešovic Ambrož Zelenohorský na místě sirotkuov Víta a Jíry, dětí někdy Klímy nádenníka, jeho vině, že jest jemu puojčil šest k. peněz sirotčích, zastaviv týž Václav u něho hamífešt a list na dvuor svuoj, kterýž má v Š., a poněvadž on list syuoj zase mieti žádá, že jemu jeho vyzdvihnúti brání jakožto základu, leč peníze pójčené položí. Proti tomu Vaněk Šešovský praví, že jest od Ambrože peněz žádných nevypuojčoval, ale poněvadž jest sirotky při sobě měl a je choval, že jest pe- níze jejich přijav na ně nakládal. Ukazuje na kšaft, v kterémž že jest jemu poručeno, aby o sirotcích práci maje k jich statku hle- děl i nápadníkem byl; a že jest i tak učinil a čtyři leta sirotky u sebe měl a těch peněz za práci svú dobře na nich zaslüzil. A kdez E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: praví, že by jemu list zastavil, toho nenie, ale k věrné ruce jest jemu jej schovati dal —. Tu pání úředníci [šestipanští St. M. Pr.] — takto o tom nalezají: Poněvadž z po- řádku kšaftu, kterýž Klíma nádenník dětem svým učinil, to se nalézá, že dílové peněžití těch dětí podle téhož kšaftu byli jsú oddáni Janovi Kumpánovi a Vaňkovi z Šešovic nápa- dem za jich práci, ač by let nedojdúc zemřeli, však proto za jich živnosti, což by koli Jan Kumpán nebo Vaněk Šešovský týchž peněz vyzdvihli, aby na svých statcích to ujistili —, i z těch příčin -- Václav Šešovský maje [si- rotküm] — peníze jejich ujistiti, že jest toho na statku veském učiniti nemohl a dopuštěno jemu nebylo a skrz to i sirotci volí panskü od něho jsú vyzdviženi, protož jest povinen těch šest kop sirotkuom zase navrátiti —. Feria IIII. ante Egidii 1524. (Rukop. 6. 2153 fol. 146.) 44. 1524, 19. října. Kdež jest p. Tomás Zachlubil, úředník špitálu sv., Pavla, s povo- lením p. purgmistra a pánuov küpil dvuor v Sesovicích od p. Brikcího Řeháka z Květ- nice k záduší již dotčeného špitálu za jistü sumu peněz —; kdež pak paní Kedruta Pa- vlacká prohlédajíc k duši své — k koupení toho dvuoru učinila jest pomoc a dala dvě stě k. gr. m., a to na tento zpuosob, aby on p. Tomáš anebo potomní úředníci každého roku z toho dvuoru jí — Kedrutě XII k. m. dávali do její živnosti — Actum f. IIII. post Luce ev. (Rukop. č. 99 f. 186.) 45. 1524, 25. října. Já Brikcí Řehák z Kvétnice, méBténín m. Prahy, vyzuávám tímto listem, — Ze — prodal sem — dvuor v Se&. — na mne posloupné a dédicky pfi- padlý — p. purgmistru a radě i vší obci m. Prahy — za puol druhého sta k. gr. a za pětmezdcítma k. gr. č. — mně zaplacených — Jenž jest dán — 1. 1524 v úterý den sv. Kryšpína. (Rukop. č. 2110 f. 66). 46. 1531, 27. března. Holý z Šešovic kdež jest pozuostal V kop m. platu z louky, 

Strana 267
Skvorec — Slibovice. kterüZ nájmem drZal od üfedníkuov osady sv. Václava ua Zderaze, a toho dluhu spraviti ne- moha žádal na týchž osadních prodlení. — Act. fer. 2. post Castuli 1531. (Rukop. č. 2155 f. 133.) 47. 1533, 30. srpna. Jan Holub z Satalic koupil dědičně krčmu Šešovskou sobě, Mar- kytě manželce své, s zahradou vedle ležící, s LXXXIIII záhony dědiny a s puol lúkou pod rybníkem nad silnicí od úředníkuov [še- stipan. Nov. M. Pr.] za XX k. m. — A při- dáno mu na opravu XL latí, XV tesanic, X prken. A úroku má z ní platiti při sv. Jiří a při sv. Havle po III k. Actum sabbato ante Egidii a. oc XXXIIL (Rukop. č. 2133 III f. 55.) 48. 1536, 29. bfezna. Z povolení pánuov úředníkuov Havel z Malešic zastavil louku za Šešovici pod hájkem, it. pole 1 kopu záho- nuov a některý ležící za dvoje hony vedle Hůlkova pole z jedné a Čtverákovým polem z strany druhé, při tom i ten klín ležící mezi cestami u Volšan, Václavovi Bruncvíkovi, mě- štěnínu Star. M. Pr. — v XLVIII k. m. — na takovy zpuosob, aby toho do let Xtiuzíval bez překážky jeho Havla. — A platiti má — k obci [Nov. M. Pr.] z louky X gr. a z pole XXX gr. m. Po vyjití pak těch Xti let chtél-li by on Havel aneb potomci jeho tu louku a pole vyplatiti, toho vuoli budou míti —. Stalo se v středu před Smrtedlnú nedělí I. XXXVI? (Rukop. č. 2133 III f. 70.) 49. 1544, 26. června. Léta etc. XLIIII ve čtvrtek před sv. Petrem a Pav. stala se jest smlúva mezi Katerinü Klímovü z Krée i také na místě Doroty sirotka, dcery její, z jedné a Buršem z Šešovic na místě Lidmily manželky jeho a pastorkyně Klímový, z strany druhé, jakož se jest týž Bureš potahoval z(!) statku pozuostalém po Klímovi, otci manžel- ky své, k třetímu dílu, a to taková: že Kate- řina Klímová za tu všecku spravedlnost Lid- mily, manželky Buršovy, dáti a postúpiti má gruntu tu v Š., kterýž jest prodán Kubovi lí- 267 kaři za L k. —, tak aby on Bureš s manžel- kú svú za ten grunt sobě peníze brali. — (Rukop. č. 2154 f. 80.) 50. 1545, 21. srpna. Vít Šálený krčmář koupil sobě, Kateřině manželce své — krčmu v Šešovicích od Jana Štveráka a Doroty ženy jeho za 120 k. m. — Stalo se v pátek po Nanebevzetí P. Marie. (Rukop. č. 2150 f. 56.) Skvorec. 1. 1426, 2. iíjna. Elizabeth, relicta Paw- liconis, de post vero Ohnisstkonis de Sskwor- zecz, constituta personaliter nostro pleno in consilio — fassa est et recognovit se vendi- disse duodecim s. gr. census camere annui et perpetui in et super villas suas, videlicet Sskworecz et super medium opidum Uwal, Pro- copio dieto Bervik de Malessicz pro centum viginti s. gr. — Actum in pleno consilio feria IIII. post Wenceslai anno oc XXVI. (Rukop. 6. 992 f. 64.) 2. 1431, 27. října. Tak jakož jest opatrný Prokop Bervík prodal slovutnému Vilémovi z Kónic XII k. gr. platu ročnieho věčného na slovutném Petříkovi řečeném Olbrámkovic na Škvorci — za LXX k. gr. č., kterýžto plat svrchupsaný Prokop měl jesti témuž Vilémovi spravovati aZ do desk zemských a v té mieře, nežli sě jest to stalo, prodal jesti svrchupsaný Vilém ten jistý plat — Petříkovi Olbrámkovic —; kterémužto Petříkovi již jmenovaný Pro- kop tiemto zápisem slibuje spraviti těch XII kop platu. — Act. sabbato in vig. Simonis et Jude a. XXXI. (Rukop. č. 992 f. 133.) Slibovice. 1439, 28. listopadu. Postquam Dorothea, relicta olim TThomasskonis, scriptoris de Na- chod, Margrethe filie eiusdem Thomasskonis, privigne sue, dederat tres s. gr. de censu ven- dito iu Slibowicz iuxta disposicionem testa- mentalem littere Thomasskonis antedicti, dicta vero Margaretha de ulteriori summa Dorothe- 34* 

Strana 268
268 am impetebat —. Domini vero — consules (Nov. Civ.) edixerunt, ut prefata Dorothea solvat — Margarethe sex s. gr. —. Actum sabbato ante festum s. Andree anno oc XXXIX. (Rukop. à. 2082 f. T 17.) Stépánov. 1. 1491. — Martinus, olim iudex de Stie- panow. (Ruk. à. 2079 II f. 13 a 15.) 2. 1498. — Wenceslaus Kbelsky de Nov. C. Pr. fassus est, quia tulit V s. gr. pr. a Geor- gio Cholupiczky de Cholupicz, quas olim Ka- therina Dalkowska de Ratay pro ecclesiis in Sstiepanow et in Zdislawiez testamentaliter legavit. — (Rukop. é. 94 II f. 75.) Štěrboholy. 1. 1382. -- Peslinus Tursmid convenit euriam allodialem erga dominum Sdenkonem de Beschcowicz in Sezerbohole cum omnibus suis pertinenciis, prout in littera desuper data clarius continetur. Et debet censuare eidem d. Sdenkoni XXVIII s. gr. — infra tres an- nos. — Act. fer. tercia ante Assump. M. V. a. MCCCLXXXII. (Rukop. à. 2069 f. 100.) 2. 1419. — My Štěpán řečený Kmošek, tehdéZ purgmistr, — a jiní konšelé Nového Města Pražského vyznáváme všem, ktož tento list uzřie nebo uslyšie čtúce, Ze vstúpivše před nás v naši plnú radu Bohuněk řezník, náš spolumésténín, a Jan Skopek s AneZkü, s Zenü svû, vyznali jsû, kterak Bohunék na- před psaný pronajal jest dvuor svuoj v Sèr- boholech s dédinami, s platem a s tiem se vším právem i s panstvím, jakož jest sám jměl, držel a požíval, nic po sobě nepoosta- vuje kromě rybníčka, a ten rybník muož to- piti i spustiti bez pfékázky, a dvě komoře, jednu na véZi a druhü v dole k svým potře- bám, — a také když by koli přijel po své potřebě, tehdy muož koně postaviti u věži bez prékéky, Janovi Skopkovi svrchujmenované- mu a Aničce manželce jeho do šesti celých let po sobě nynie najprve jdúcích, ot masopu- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: sta nynějšieho počítajíc, pod úmluvami vezpod- psanÿmi : Takto najprv, Ze Bohunék ostavuje Jano- vi s manZelkü jeho dva a sedindesát strychu- ov Zita vsatého na ozim, jeéómene dvamezciet- ma strychuov, psenice sedm strychuov humen- né miery, ovsa puoldruhého sta strychuov. A po těch šesti letech má jemu tolikéž osieti a tolikéž ovsa vrátiti. Dále postupuje témuž Ja- novi s jeho manZelká dvanadcet krav v jede- nácti kopách, tfi koné v péti kopách, tri sviné v pěti a ve čtyřidceti groších, pět a sto kur po groši, dva vozy okovaná, dva pluhy a čtyři brány železné, šle, nádobie na osm koní, a to šacováno ve třech kopách gr. Tvrz, domy, stodoly i jiná stavenie, což v tom dvoře jsú neb k němu příslušie, kteréžto všecko mají dřéveřečení manželé takéž tak tvrdého a usta- veného postüpiti po letech dřévejmenovaných, jakožto jsú přijeli. Take s zemskü berní nemají oni nic činiti takově ani jie bráti ani jie dávati, než úrok spravedlivý sv. Jirský a sv. Havelský mají z těch lidí bráti a robot požívati, kteréž kto- mu slušie; než jiných práv nemají na lidech zamýšleti. Pak ty všecky věci napřed jmenované a šacované bude-li Bohuněk po těch šesti letech chtieti pfijieti, jdi to; pakli nie, ale peníze, jakoz jest povédieno a &acováno. Pak z toho nájmu mají napřed psaní manželé platiti a úročiti z často řečeného dvoru na všaký rok dvamezcietma k. gr. — A to sě vyznánie stalo před námi v plné radě, kdežto všecky věci moc a právo jmají, tu sobotu před sv. Valentinem anno domini M°CCCC°XIX°. (Ru- kop. č. 2079 f. J 21.) 3. 1431, 20. října. Wenceslaus Ssmatlan et Johannes, notarius domini Johannis Smi- rzicky, constituti personaliter pleno in consilio Maioris Civ. Pr., protestati sunt et publice recognoverunt, quia nomine reverendi Conradi, archiepiscopi Prag., et dicti Johannis Smirzicky cum Georgio de Nova Civ. contra ssatlaviam 

Strana 269
Stěpánov — Štěrboholy. pro curia in Sczrboholy situata, quam idem Georgius a predicto archiepiscopo tenuit, fe- cerunt plenariam concordiam et totalem com- posicionem ; sic videlicet, quod predicti archi- episcopus et Smirzicky debent dare iam dicto Georgio decem s. gr. Ipse vero eisdem de antedicta curia, hominibus censualibus et omnibus agris ad dictam curiam spectantibus — tenetur condescendere, de qua et conde- scendit presentibus. — Actum in consilio sab- bato post Galli. (Rukop. 6. 2099 f. 320.) 4. 1433, 17. listopadu. Mathias de Ssczr- bohol obligavit semina brumalia ibidem in Ssczrbohol Jire de domo domini Heralthonis in Maiori Civ, Pr. in quatuor s. et XIII gr. Actum in consilio [Nove Civ. Pr.] feria tercia ante Elisabeth anno oc XXXIII. (Rukop. č. 2082 f. D 28.) 5. 1525, 16. května. Kdež jest Jan z Zá- vofic pozuostal Mikulášovi Źlutickómu puol druhého sta kop a XX k. gr. č. za dvuor Štěrboholy, i stoje osobně v radě Šimon s týmž Janem, k tomu se jest přiznal, že ten vešken dluh na sebe jest přejal. — Act. fer. III. post Zofie a. ete. XXV. [Zúplna splaceno r. 1529.] (Rukop. č. 99 f. 197.) 6. 1543, 29. července. (Janovi Žichovcovi na vsi pusté Štěrboholích vejplata.) My Ferdi- nand etc. oznamujem tímto listem všem, jakož jsme proseni od slovutného Jana Žichovce z Duban, věrného našeho milého, abychom jemu na vsi pusté Štěrboholi a dvoru při též vsi pusté k arcibiskupství Pražskému přísluše- jící vejplatu dáti ráčili; k jehožto snažné prosbě naklonění jsúce a pro jeho služby, kteréž nám činiti má, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, s radúů věrných našich milých a mocí královsků v Čechách dali jsme témuž Janovi Žichovcovi vejplatu na nadepsané pusté vsi Štěrboholi a dvoru poplužním k též vsi a tímto naším listem dáváme tak a na ten způ- sob, aby on Jan Žichovec držitele té pusté vsi a dvoru, když by se jemu koliv vidělo a zdálo, v ta místa, kde by náleželo, k vejplatě 269 obsílati mohl a položíc držitelům té pusté vsi summu jich zápisnů, kterú by na té vsi a dvora spravedlivě zapsanů měli; a oni přijmúce ji mají a povinní budú nadepsanému Janovi Žichovcovi neb dědicům jeho v moc jeho se vším příslušenstvím, jakž jsú toho sami v dr- žení a požívání byli, nic sobě při tom nepo- zůstavujíc, postúpiti a své spravedlnosti listovní, kteréž by na to jměli, navrátiti. Kteréžto vsi pusté a dvoru nadepsaného když výš dotčený Jan Žichovec v svú moc dosáhne, bude tcho moci užívati bez naší, dědicův a budúcích našich, králův Českých, i všech jiných překážky ; však tak a na ten způsob, že on Jan Žicho- vec, dědicové i budúcí jeho, dokudž by té vsi pusté a dvoru v držení byli, k kostelu sv. Víta na hrad Pražský ročního platu tři kopy gr. č. platiti mají dotud, dokudž bychom my, dědicové neb budúcí naši aneb to duchoven- ství, kterémuž to náleží, toho od nich v sum- mě, kterúž by na tom spravedlivě zapsanú měli, vyplatiti nechtěli. Pak-li by týž Jan Ži- chovec, dědicové neb budúcí jeho takového platu, tomu, komuž náleží, nedali a zanedbá- vali; tehdá budú správcové kostela sv. Vita moc jmíti v touž pustou ves a dvůr komorní- kem zemským řádem a obyčejem království Českého se uvázati a dotud k svému užitku to držeti, dokudž by jim plat jmenovaný i s těmi škodami, co by tak skrze to vynaložili, dán a spraven nebyl a tak vždycky činiti mají, kolikrát by jim plat jmenovaný dán ne- byl, jakž jest se nám on Jan Żichovec ob- zvláštním reversem, že tak učiniti chce, zapsal. Také při tom témuž Janovi Žichovcovi tuto milost činiti ráčíme, jestliže by co od té vsi pusté a dvoru, buď od dědin, luk neb lesů a jiného puožitku, nenáležitě odcizeno bylo, aby on to zase k též vsi připojiti, o to obsí- lati i rozeznán býti mohl. Když bychom pak my, dědicové neb budúcí naši neb ti duchovní, jimž ta vejplata náleží, takovú ves a dvůr od něho, dědicův neb budúcích jeho zase vyplatiti chtěli dadouc jim půl léta napřed věděti a 

Strana 270
270 položíc jim sumu jich zápisnú, kterúž by na tom spravedlivé zapsanú mčli, budú povinní té vsi a dvoru v moc naši neb arcibiskupa Pražského bez umenšení a všelijakého odporu postúpiti a list tento náš s jinými listy a spravedlnostmi navrátiti bez odpornosti. Však jestliže by na též vsi a dvoru gruntích jaké hory neb kovy se zjevily, ty sobě, dědicům a budúcím našim, králům Českým, pozůstavovati ráčíme. A kdož by tento list jměl s nadepsa- ného Jana Zichovce a dědicův jeho dobrú volí a Svobodná, ten má míti též plné právo a moc ke všem věcem v něm položeným a zapsaným, jako oni sami. Tomu na svědomí pečeť naši královskü k listu tomuto rozkázali jsme při- věsiti. Dán na hradě našem Pražském v ne- děli po sv. Jakubu ap., léta tisícího pětistého čtyřidcátého třetího a království našich Řím- ského třináctého a jiných sedmnáctého. (Re- gistrum listů královských v archivu místodrž. král. Českého 1543 fol. 19.)*) *) Viz o tom kvatern č. 123 desk zemských men- ších fol. D 26, kde Jan Z. z D. obsílá r. 1644 v so- botu po Zvěstování P. M. (29. března) do soudu ko- morního Soběslava Pardubského z Pardubic a z Mile- tínka, aby položil majestáty, zápisy a jiné spravedl- nosti o výplatu vsi pusté S. Tehda páni na soudu ko- morním „dali Janu Z. z D. za právo (ve čtvrtek po sv. Klimentu [26. listopadu] 1545), a ti jemu pa ty vsi pusté výplatu přisouditi ráčili. Než co se toho maje- státu, který král Vladislav někdy po Čenkovi z Klin- štejna na přestavení a opravu též tvrze a dvoru v Š. do 100 k. gr. připisovati ráčí, dotýče, i což by koli on p. Soběslav do té sumy 100 k. před úřadem — že jest — prostavěl — provedl, to aby jemu Soběsla- vovi — Jan Ž. při výplatě dal a vyplnil.“ (Tamtéž fol. D 27.) Úřad přisoudil mu plných sto k gr. (1516.) Stiřín u Jílového. 1465, 27. června. Že když Kedruta kme- tična zběhla byla z dědictvie svého z Styřie- na, ze zbožie panie Anny Hájkové z Popovic, tehdy táž paní Anna žádala toho, aby se Kedruta zase k svému dědictví a k dědině navrátila, a Kedruta toho odpierala, že to ne- muož býti pro její veliků chudobu. I stala se jest přátelská úmluva o to zběženie skrze E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: slovutného pana Hynka z Luněkovic konšela —, že Kedruta postúpila jest toho svého dě- dietvie a dédiny v Styříně — [paní Anně?). Actum [in consilio Nove Civ. Prag.] feria V. post s. Jobannis B. anno oc LXV*. (Rukop. č. 10 f. C 3 a €. 2086 fol. F 1.) Tábor. 1. 1453, 8. května. Pána Boha všemo- húcieho v této mé najpilnějšie potřebě za pomoc žádaje já Bartoň střelec, měštěnín města Hradiště Tábor, vyznávám tiemto listem, že ačkolivék nemocí tčlesnú smrtedlnú a starostí přirozenů jsa obtiežen, však s dobrú pamětí, s plným rozumem a s rozmyslem poručenstvie mé poslednie vuole ze všeho oc: Najprve oznamuji, že Pecha Šejvluov z Tábora dlužen mi za duom, kterýž sem jemu prodal, šest a třidceti kop gr.; ty penieze všecky odkazuji a oddávám panně Aničce dceři mé a jejím dětem, kteréž z daru božieho vstúpieci v stav manželský mieti bude. Pakli by táž Anička, prve než by se vdala, umřela, aby těch XXXVI k. gr. na Dorotu, druhů dceru mú, sestru její, a na jejie déti ty penieze spadly. Pakli by ty obě dceři mé i děti jich prve než by let dospělých došly, zemřely, tehdy ty penieze svrchujmenované na Slávka bratra mého a na Aničku sestru mú, i na jich děti mají spad- núti rovným rozdielem. Dále oznamuji, že tyto osoby vezpodpsané dlužny jsú mi tyto dluhy vezpodpsané: Pavel střelec, řečený Kapr, III k. XVIII gr., za ty jest rukojmie Bodlák súkenník, rok plnění na sv. Václava najprv přieštieho. Item Pavel Střelek na Bechyni VI k. XXVIII gr.; Jan Střelec III k. a bez jednoho XX gr.; plniti má na rok svrchupsaný. Buzek z Mladušova II zlatá uherská, terminus in die Viti proximo. Ha- nušek zeť muoj VIII k. XII gr.; ty jemu odpüstiem po mé smrti. Item Hanuš arcufex in Miliezin !/, k. gr. Opét sükenník, jenzto v Mojském domu bydlí v podruZí, II flor. ungar., i hospodář jeho Pecha svrchupsaný za 

Strana 271
Stiń'in— Tdbor. to rukojmie; terminus in die Viti proximo et in festo Wenceslai finaliter. Z tóch dluhuov Slávkovi, bratru mému svrchupsanému, od- kazuji VI k. gr.; Aničce sestře mé IIII k. gr., aby jí Slávek těch peněz dobyl a dal. Dále z těch dluhuov, když budú plněny, aby kúpen byl jeden postav sukna a rozdán chudým a na zmytie jedno nebo dvě z těch dluhuov aby na chude bylo nalożeno. K sv. Petru na dielo kostela II k. gr. a tak na jiné skutky milosrdné z těch dluhuov až do pěti kop gr. bylo vydáno od poručníkuov mých vezpod psaných. Potom všecko rúcho mé ložnie i chodicie i jiné věci, kteréž sem s sebú do Prahy přivezl, odkazuji po mé smrti Ondřejovi súkenníku, hospodáři mému, u něhož ležím v nemoci na lékařství. Také známo činím, že Střiež na Lichmburce dlužen mi jest dva zlatá VII gr., o kteréžto syn Buškóv, sestřenec muoj, má státi. A když jich dobude, má je dáti Ondřejovi súkenníku svrchupsanému. Toho mého poručenstvie činím a ustano- vuji mocné poručníky a správce opatrné muže Dobruše a Janka řezníky a Slávka, bratra mého svrchupsaného, měšťany z Táboru, přátely mé zvláště milé, jimžto dóvěřím a doufám nad jiné lidi smrtedlné, že oni to mé poručenstvie zfiedie a zpósobie i k iniestu skutećnómu pii- vedú vedle rozkázánie mého nahoře psaného. In cuius rei testimomuium atgue robur sigilla prudentum virorum Marssii iudicis, Wenceslai Bradacz, Johannis Polaczek, consulum ante- scripte Nove Civ. Prag., ad instanciam precum meorum presentibus sunt appensa. Datum feria III. ante festum Ascens8ionis domini anno M*CCCC-*LIII". (Rukop. ć. 2096 fol. S 3.) 2. 1550, 30. května. (Porovnání mezi staršími soukenickými z jedné a pány mlynáři z strany druhé na Táboře) My Martin Benic, Jan Klich, Tomáš Voštíp, Řehoř Pilát, cech- mistři, starší a jiní mistři řemesla soukenického v městě Hradišti Hory Tábor a Mikuláš Kryf, Jakub Žák starší, Václav Hladovec, Václav z Podfortni k řece, Jakub Fousek v Novém 271 mlejně, Vavřinec v Kamenným, mlynáři při témž městě, známo činíme — jakož mezi námi — odporové a rozdílové o držení vody na řece téhož města z obojí strany [byli] —: snesše se poručili jsme a dali jsme plnou moc opatrným starším mlynářům přísežným —, aby oni takový rozdíl mezi námi — moc měli učiniti —, a my všickní napřed jmenovaní takové jich v tom porovnání a nařízení — bez všelijakého odporu — zachovati chceme —. Jenž jest dán l. 1550 v pátek po sv. Urbanu. (Rukop. č. 3010 fol. 44.) 3. 1550, 31. května. (Relaci mlynářův piseżnych, kterdź se stala na Táboře 1550 ) My Jiřík Roček, Jan z Menšího Města Pr., Jiřík Voselský z Vršovic, Matouš Zářecký na Táboře, starší mlynáři přísežní kr. Českého, jsouce vedeni řádem k mlynářům a k mlejnům při městě Táboru na řece ležícím nejblíže při témž městě: s dobrým rozmyslem i také roz- vážením svým, pamatujíce předkem na P. B. svého a svědomí své, majíce spravedlnost před rukama a před očima a žádných pokrmův ještě nepřijímajíce, spatřivše při týchž mlejních toto voznámeno, což vartykulích doleji položených se píše a pokládá: Nejprve při mlejnu, kterýž slove na Žab- kách, uznáváme a vypovídáme toto : aby [voda držána byla] k tomu cejchu, kterýž jsme při témž mlejně vbili;, k tomu cejchu zároveň a vejše nic.*) Při mlejně, kterýž slove Kryfův, také uznáváme — aby voda držána byla na prahu půl druhého lokte pražské míry k tomu cejchu, kterýž jsme při témž mlejnu vbili, a stavidla i záplavy na řece aby byly k tomu cejchu zároveň a vejše nic. Při mlejně, kterýž sloul Soukenický pod fortnou k řece, vypovídáme takto: že jest již mimo miru zvejšený a mocí ouřadu svého roz- kázali jsme, aby byl sňat k míře, k tomu cejchu, kterýž jsme při tom mlejnu vbili, a *) Zápis, jako všechny v rukopise č. 3010, jest dosti chybný. Neúplnou tuto větu pokusili jsme se doplniti slovy v závorkách uvedenými. 

Strana 272
272 stavidla též aby držána byla půldruhého lokte míry z vejší na tom prahu. Pii mlejnś Kamennym takto uznáváme: aby k tomu cejchu, kteryż jsme při témž mlejně vbili, tak se zachoval hospodář nynější i budoucí, aby držel vodu na prahu půldruhého lokte pražské míry a stavidla i záplavy na jezu aby byla k tomu cejchu zároveň a vejše nic. Při Novým mlejně v Napajedlích — vy- povídáme, že k tomu cejchu, kterýž jsme při tom mlejnu vbili, voda aby držána byla na prahu lokte a půl čtvrti lokte míry pražské, a záplava — aby byla snížena, jak u jednoho konce tak i u druhého, v míru k cejchu —. Item toto se znamenitě vypovídá: Jestliže by kdokoli cejchem při kterým mlejně své- volně aneb jakkoli jinak svémyslně hnul, aneb jej vytáhl aneb při něm jakou faleš chtěl pro- vésti, takový každej bez vejminky hrdlo ztratiti má. Toto se také znamenitě vypovídá, aby žádný mlynář — prahem žádným nehejbal ani sobě jeho nekladl bez přítomnosti přísežných mlynářův, a to pod pokutou — propadením XX k. gr. č. do komory JKr.Mti —. Dálo se v městě Táboře v sobotu před sv. Trojicí l. 1550. (Rukop. č. 3010 f. 44.)*) *) V rukop. č. 101 čtou se ještě tyto dodatečné zprávy mlynářské z r. 1567 a 1676: L. P. 1567 jsouce vysláni — od p. purgmistra a pánů St. M. Pr. — což se mezi Janem Kamenským a Janem Svobodou a Vá- clavem Hladovcem i Václavem Strakou, mlynářů (!) na řece tu u města Tábora, na stížnost jest bylo [při] prazích těch mlýnů, též i při vycejchování, mezi týmiž mlynáři k nápravě a k upokojení přivedli a podle práva mezi nimi vyřídili: Najprve u Jiříka mlynáře na Žab- kách cejch jest nový vražen a podle předešlých relací toho se zuostavuje. U Jana Krifa našlo se, že jez s pra- hem i scejchem podle předešlých relací zuostaven jest. U Václava mlynáře Straky při mlejnu Novém záplava, práh s cejchem dobře leží, ale zároží, kteréž jest velmi sešlé, udělati bude moci míry naší pražské loket na šíř a na dýl, co za potřebu, neb jest tu veliké ne- bezpečenství, ledové aby neškodili a nepobrali mlejnu i kol. Též uznáváme všickni společně, že jest každýmu bez škody, aby položil záplavu druhou, jak staré relací v sobě obsahují, a mezi těmi záplavami aby mohl kamenem vydlážditi; ale aby nic vejše kladeno E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: nebylo, nežli k cejchu, nebo uznáváme každého roku nákladů zbytečných při tom jízku s jednou záplavou. Item při mlejních pod fortnou, jednom i druhém, kdež valcha jest, tu se jest našlo, že prahové níže leží mimo řád a právo; to aby bylo k cejchu, jakž jiní mlýnové srovnśni byli, a na prahy aby se přiložilo a k cejchuom srovnalo; s tím doložením, poněvadž jest od staro- dávna tak nařízeno, aby níže prah malejm dílem ležel na valchu: což jest od starodávna nařízeno bylo, při tom zuostavujem. Avšak pánuom soukenníkuom toho chceme míru pro budoucí časy a paměť vydati —. Item u Kamennýho mlejna cejch nový sme vrazili k prahu a tak při první relací toho se pozuostavuje. Stalo se ten outerý před sv. Vítem. (Rukop. č. 101 f. 264.) L. P. 1576 v outerý před sv. Jakubem [24. čer- vence] jsouce vyslání — na žádost od — p. purkmistra a pánuov města Hradiště Hory Tábor, což mezi star- šími soukenníky na místě všeho pořádku s hořejšími mlynáři, společníky svými, z strany jedné a Václavem Strakou, mlynářem na řece tu u města Táboru v Na- pajedlích, z strany druhé a jakož rozepře mezi nimi vzniklá o jízek a záplavy v nově udělané, tu prve nebývalé, na škodu mlejnuov hořejších, též valchy, v sobě to šíře ukazuje a zavírá, mezi nimi porovnali a — o tom relací učinili. Tu my — mlynáři přísežní — shledše —, jací tu nedostatkové býti se pokládají a na škodu starším soukenníkuom, též mlynářuom hořejších mlýnuov, jako záplav v nově položených nad míru cejchu, též všeho nánosu v konci jízku, toho všeho pováživše — takto vypovídáme: Předně že on Václav Straka záplavy v nově položené, tu v tom místě prve nebývalé, sníti povinen jest a jízku předešlého užívati a jej sobě dělati, též hraditi bez překážky každého člověka k míře cejchu, jak v jednom konci, tak v druhým, na budoucí časy, poněvadž jest tak o tom v starých relacích vyměřeno. Jakož jsme též vedeni k spatření nánosu od hor, kdež oni starší soukenníci příčinou toho nanešení Vác- lava Straku býti pokládají, o tom takto nalézáme: že on Václav Straka takový nános, což tu naneseno jest, k míře cejchu sníti a zprázniti bez prodlívání nejdýl do sv. Václava jest povinen, jakž záplavy k cejchu jsou položeny. Což se pak vody případní od hor dotýče, ta podlí ty louky aby vedena byla, aby vpadala pod jízek, a nad jízek víc aby vedena nebyla na časy budúcí. Dále co se kamení dotýče, kteréhož jest nakladl Václav Straka, pokudž by bylo na škodu brodu pod mlýnem, toho aby odpráznil, jakž od staro- dávna bývalo. Naposledy což se škod outratních, kteréž jsou vynaloženy při tom vedení mlynářuov přísežných, dotýče, těch všech on Václav Straka polovici druhé straně dáti jest povinen. (Tamtéž f. 299.) 

Strana 273
Tachlovice — Tehov. Tachlovice. 1. 1856 -1860. — Thomas Bernhardi, civis Pragensis, recognovit coram beneficiariis prag. se teneri — veri debiti — ducentas et quinquaginta s. gr. d. prag. Johanni de Un- hosczie et suis heredibus —; in qua quidem pecunia — obligavit hereditatem suam in Tak- lowiez, curiam arature cum duabus araturis et XIIII s. gr. census annui. — Eandem heredi- tatem debent — disbrigare eisdem Johanni et suis heredibus nec non d. Busconi, cano- nico Pragensi, et Jesconi de Brascowa, eis omnibus in solidum, ipsemet Thomas et cum eo Woyslaus de Wseradicz et Blahut de Swy- nar, omnes in solidum. — [Bez datum.] (Des- ky dvorské č. 1 fol. 102.) 2. 1362. — Guno (?) Clementis emit he- reditatem Taklowiez — erga Ulricum Czotter. (Rukop. 6. 987 f. 207.) 3. 1412, 4. ûnora. Postquam d. Lwiko de Budow, plebanus ecclesie in Lisan, domum pro se, Daniele, Barbara et altera Barbara, pueris olim Johannis de Bielina, a Przechone empcionis titulo comparasset: extunc volens providencie dare locum Stephanum de Tynysst, Clementem de Nova Civ. Pr., d. Wenceslaum, plebanum ecclesie in Jeseniez, et d. Henricum, plebanum in Tachlowiez, post mortem suam eisdem orphanis — surrogavit plenaria pote- state. Act. fer. V. ante Dorothee. (Rukop. č. 2079 fol. A 12.) Tankovice (Stankovice u Zatce?). 1356. - Peslinus Mathie, iudex de Zacz, emit IX s. gr. annui census apud Agnetam, sororem Frenczlini Hopfneri, iu villa Tanko- wicz. (Rukop. é. 987 f. 107.) Tasov (u Slaného?). 1417, 23. bfezna. Nos magister civium, consules et scabini Maioris Civ. Prag. reco- gnoscimus, quod omnis causa dissensionis et controversie, que fuit inter Wenceslaum Cru- cis, nostrum coniuratum, ex una nec non Waczkonem, filium olim Waczkonis Donati, Archiv Ceskf XXVIII. 273 parte ex altera pro et racione hereditatis in Tassow, ad quam hereditatem dictus Waczko Donati se pretendebat ius habere et proinde eundem Wenceslaum impetivit, per discretum virum Sigismundum Kbelsky, similiter nostrum coniuratum, potentem arbitrum per ipsos ab utraque parte electum — talem inter ipsos fecit pronuncciacionem; sic videlicet, quod an- tedictum Wenceslaum Crucis, heredes et suc- cessores ipsius et eiusdem hereditatis sue in Tassow possessores de cetero et inantea per- petuis temporibus racione dicte hereditatis — idem Waezko impetere, inquietare — non debet. — Actum — fer. III. ante festum Anuncciacionis Marie anno — XVIL? (Rukop. €. 2099 f. 107.) Tehov, ves u Říčan. 1. 1439, 4. září. Zdena vidua — resi- gnavit — post mortem suam octo s. gr. census annui in famoso Purkardo de Zbraslawicz, re- sidenti in Tehow, et in villa sua dicta Odry- bie iuxta continenciam littere capitalis so- nantis super predicto censu honeste Marga- rethe virgini, nate Cunssonis de Skaliez, — tali condicione subintellecta: quod prefata Margaretha suscipiendo eundem censum debet duo stamina panni quolibet anno pro pauperi- bus emere et circa festum s. Galli inter ipsos distribuere, residuum autem pecunie — debet imponere super ligna pro calefacienda stuba, carbones et emendacionem domus, propterea quod virgines et mulieres devote cum predicta Margaretha in domo eius commanentes debent a solucione census camerarum esse libere et exempte. Si autem pretactus census per pre- dictam Margaretham aut per successores ipsius venderetur, ex tunc pro illa pecunia alius census iu eque certis bonis cum scitu vitrico- rum ecclesie seu capelle Bethleem debet com- parari. Mortua autem iam nominata Marga- retha, ex tunc successores seu directores ipsius domus et vitrici prefati debent eundem possi- dere et regere. — Act. fer. VI. ante Nativ. M. V (Rukop. č. 992 f. 195.) 35 

Strana 274
274 2. 1509, 13. října. V té při, kteráž jest mezi knězem Matúšem, opatem kláštera sv. Karla i vším konventem téhož kláštera na Nov. M. Pr. z jedné a s Zdeňkem Kostků z Postupic z strany druhé; jakož sú oni opat a kouvent nadepsaný obeslali jej Zdeňka o zboží Tehovské — a na to zboží ukázali vej- pis z desk zemských, směnu o to zboží Te- hovské, proti tomu poručníci Zdeňka Kostky pravili, že to zboží Tehovské mnohá a po- kojná léta jsou drželi a žádný jich z toho ne- naříkal; a na to ukázali majestát císaře Zik- munda s dobrými volemi a kšaft na mocný list učiněný někdy Zdeňka Kostky z Postupic, a dále ukázali nález mezi konventem z Klad- ska a Putů z Ryzmberka učiněný, žádajíce při něm zachování býti. A k tomu ukázali majestát pána našeho, též žádajíce při něm zachování býti. Tu najjasnější kníže a pán pan Vladislav, z buoží milosti Uherský, Český ete. král — takto — o tom nalézti ráčil: Po- něvadž oni poručníci na místě Zdeňka K.z P list cís. Zikmunda — ukázali až do té dobré vuole, která svědčí slov. panoši Zdeňkovi z Postupic, kdež té dobré vuoli nadepsaný konvent odepřeli sů, že se ta dobrá vuole ne- vztahuje naň, poněvadž se oni praví býti páni starožitní; tu nadepsaní poručníci Zdeňkovi Kostkovi se přiznali, že jest ten Zdeněk Kost- ka, kterýž v té dobré vuoli za panoše napsán jest, že jest strýc Zdeňkuov Kostkuov, že ne- vědí, jak jest on to přijal, že tento tudy své spravedlnosti ztratiti jest nemohl; než poně- vadž jest majestát krále JMti — ukázal, jímž JMt tu milost učiniti ráčil, aby ta zbuoží zá- pisná jedno bez druhých splacována nebyla, než společně, protož JMt Kr. jej Zdeňka Kostku při znění téhož listu zůstaviti ráčí. — Poslové na to ke dskám z plného soudu byli sou Bernhart z Valštejna, najv. mincmistr král. Č., z pánuov, a Jiřík Karlík: z Nežetic z vladyk etc. Stalo se I. 1509 v sobotu před sv. Havlem. (Desky zem. větší č. 2 fol. L 21.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Tehovice (neznámé polohy). 1531, 24. června. Jan Jech z Tehovic koupil dvnor podle sebe od Jany, Benovy manželky vdovy, i žádal, aby jemu páni úřed- níci [šestipanští Star. M. Pr.] toho trhu příti ráčili; protož na jeho žádost tak jsú učinili. — Actum sabbato die Joh. B. 1531. (Rukop. č. 2155, fol. 137.) 'F'eletím u Neveklova. 1434, 28. prosince. Já Jan Škomroch z Blažima vyznávám tieto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že jsem dlužen — dvadceti k. gr. — rázu pražského rozšafnému Václavovi z Lún, písaři Star. M. Pr., zeti svému, a poctivé paní Jitce, dceři své a manželce jeho, dědicóm a budúcím jich. Kterýchžto peněz svrchupsaných nemoha jim v těchto měrách penězy hotovými splniti a zaplatiti a nechtě jich obmeškati —, postú- pil sem jim — dvú kopú a osmuádcte gr. platu svého vlastnieho ročnieho, dědičného a věčného —, kterýž mám na lidech svých úroč- ních a kmetcích v Teletíně, zejména na Kvie- štovi čtyřidceti a šest gr. obojieho úroka a na Trkyšovi puol druhé k. a dva gr., také obojího úroka. — A jestliže by kdy dsky zemské za mého zdravého života byly otevřieny a dálo se obecnie pánóm, rytieřóm, panošem a zema- nóm v ně kladenie, tehda mám a slibuji — ten jistý plat ve dsky zemské vložiti a za- psati, tak jakož tato Česká země za právo má. — Než toto mi jest svoleno, abych já toho platu do svého života požíval. Toho všeho na potvrzenie pečeť sem svú vlastní mým pravým vědomím přivěsil k to- muto listu, a na svědectvie prosil sem múdrých a opatrných pánuov purgmistra a rady Star. M. Pr. a slovutných panoší Petra Bebty z Jetřichovic seděním v Jabloné, Ctibora z Zhudovic a Sigmunda z Kotenčic, že jsúsvé pečeti vlastnie podle mne přivěsili k témuž listu. Dán léta tisícího čtyřstého třidcátého 

Strana 275
Teplá (1460— 1480). čtvrtého v úterý po Božiem narození. (Rukop. č. 992 f. 163.) Teplá. 1. Asi 1460— 1480. Purgmistr a rada St. M. Pr. priezeń svi vzkazujeme. Opatrní přie- telé naši mili. Jakož nám píšíc oznamujete, že v té při, kteráž jest mezi Hons Richtarem ze Hba póvodem a žalobníkem a Václavem Chr- tem odporníkem, kdež Hons Richtar viní Václava Chrta v soudu zahájeném, že jest některého času přijel sem na jarmark a tu jeho P. B. některů sumú obdařil, kterúž jest utržil puol druhého sta zl. rýn. na minci ana groších, a maje ty penieze obmýšlel, kterak by ten statek mohl bezpečně domuov připra- viti. I piisel k Václavovi Chrtovi a svěřil se jemu, že některú sumu má, kterúž jest utržil, a tu že dáti chce Jakubovi pernikáři, aby mu tu sumu do Teplé přivezl aneb do Hba a že Jakub pernikář jemu přiřekl ty penieze vzieti a do perniku vlożiti. A Václav Chrt że jemu jest odradil; jakými slovy, to V. Chrt dobře vie a Hons Richtar také. Druhé, že V. Chrt k H. Richtarovi mluvil: Syn muoj zjednal v Uhřích v Budíně na wexl některý a sto zl. uh., kteréž dáti má a poslati Groffgergovi do Teplé aneb do Hba. I jestližeť by tobě k li- bosti bylo, chtěl bych je při nich poslati a kterak by se mým stalo, tak se tvým také staň, Budú-li mé vzaty, též také i tvé. A Hons Richtar poděkoval jemu z toho a byl tiem velmi potěšen. Třetí, že Václav Chrt řekl k H. Richtarovi: Přines mi ty penieze, a to tajně. A když H. Richtar. k němu peníze přinesl, i uvedl se s nim V. Chrt do sklepu a otevfel stuol a vzal penize od H. Richtara, vlożiljest je do stolu a pfi tom fekl: Sem-li dobry člověk, chciť je poslati. A dal mu na tom ruku. Čtvrté, že ten den před sv. Jiljím H. Richtar uhlédal Tuomu formana na Teplé i optal se jeho, kterakt se jest vedlo na cestě, a on pověděl, dobře. I optal se jeho: Přinesl jsi mi penieze od V. Chrta? A Tuoma řekl: 275 Přinesl sem list i penieze, a ty mají býti Groffgergovi; jestliže zde bude, abych mu je dal. Pakli by jeho zde nebylo, abych je tobě dal a ty aby mu je dal. A poněvadž on V. Chrt tu věc jest rozdělil a prve jemu H. Richtarovi rozrazoval, aby po pernikáři peněz nedával a neposielal, potom že je jemu sám dal, że o to nevie k komu jinému hleděti, nežli k němu; žádaje p. purgmistra a pánuov v zahájeném soudu vedle práva zaspravedlivé opatřenie. Odpor V. Chrta skrze řečníka: Že se jemu nezdá a povinen nenie na tuto žalobu jaký otpor činiti; a to proto, že H. Richtar dnes týden v první žalobě prožaloval, že jemu ty peníze dal k věrné ruce schovati, a tuto že Jinak jest prožaloval. I z té příčiny jemu ne- vie nač odpierati, nez na první žalobu že chce odpierati. Tu páni z plného soudu na- lezli a za právo vyrkli, Ze V. Chrt k této dnešní žalobě má odpierati a ne k první, kteráž se dnes týden stala, poněvadž žaloba první, kteráž se stala, ta se jest skrze přie- tele svého stala, kterýž potřebu jeho nemohl tak potřebně vypraviti. Ale poněvadž jim na řečníky odloženo a skrze řečníka že jest pro- žalováno, též také aby skrze řečníka na tuto žalobu bylo odpíráno. Tu V. Chrt skrze řečníka na žalobu H. Richtara činí takový odpor: Že H. Richtar prožaloval na něho slovy holjmi a nepruovod- nými, aby to, coż proZaloval, provodil; nez pokudź mu jich jest svěřil, a komu je rozkázal dáti, tomu všemu že se jest dosti stalo. Hons: Tajno nenie, že jest prožaloval čtyry kusy a kterými artykulemi, to dobře vědomo jest. I jestliže se jest dosti odporu stalo podle práva na ty všecky kusy, kteréž jest prožaloval, čili nic. V. Chrt: Že se jest dosti otporu stalo na ta slova holá a uepróvodná a Ze jemu podle svěřenie dosti jest učinil. Hons: Že jest neprožaloval, aby ty peníze poručil komu dáti, než že jich jemu svěřil a 85* 

Strana 276
276 I. Ze jest řekl při svém statku je poslati, a tomu že se jest tak nestalo. Václav: Že toho provésti nemuože, aby V. Chrt jemu ty peníze řekl při svých poslati, než pokudž mu jich svěřil a po kom je poslati rozkázal, že se jest tak stalo. Hons: Že toho V. Chrt neprovede, by jemu řekl, aby je měl po kom poslati, než že jest jemu V. Chrt přiřekl při svých penězích poslati a že jich jemu svěřil; při tom pravě, že jest věc kupecká, že při tom žádný nebyl a podle takového svěřenie že se jest jemu od něho dosti nestalo. Václav: Že tomu všemu dosti podle toho svěřenie jest učinil a po kom jest je rozkázal poslati, že je poslal. Hons: Že toho pokázati nemuože, by při kom je rozkdzal poslati, neZ pokudZ mu jich svěřil a jemu že slíbil, že při svých penězích je chce poslati. A tomu že se jest dosti nestalo. Václav: Že jemu neslíbil při svých je poslati, než pokud mu slíbil, že tomu dosti jest učinil. Hons: Páni! Ráčili jste slyšeti od strany odpor pravě, že tomu jest dosti učinil podle svěřenie a že jest neporučil H. Richtar, by je po kom měl poslati, než že jest řekl při svých penězích je poslati. A poněvadž při tom žád- ný nebyl, že mu se jest vždy podle toho svě- řenie dosti nestalo. V. Chrt: Že podle toho svěřenie jemu jest dosti učinil a že jeho H. Richtar za to prosil, aby mu je vždy do Teplé poslal, že je k tomu času potřebuje a je jmieti musí. I že mu jest je poslal a tomu dosti učinil, po komž je poslati rozkázal, že jest je poslal. Hons: Tomu H. Richtar odpírá a že jich neporučil žádnému zejména poslati, než že mu jich svěřil a po komžkolivěk by mobl, aby mu je poslal. V. Chrt: Vasi Milosti páni! Václav Chrt žádá, že ráčíte V. M. v paměti jmieti, že se jest H. Richtar k tomu přiznal, že při komž- kolivěk aby mu je poslal. XIV. Zprávy o statcích venkovských z urchivu města Prahy: Hons: Tuto H. Richtar žádá vedle žaloby za spravedlivé opatřenie tak, pokudž jest pro- žaloval. V. Chrt: Váctav Chrt vždy prosí, aby v paměti měli, že H. Richtar k tomu se při- znal, aby mu je poslal, po komžkolivěk by mohl, a že též žádá za opatřenie. Tuto páni nalezli za právo, aby svědci byli vystaveni, kteří by svědčiti měli, aby podlé svědomie se zpraviti mohli. I vystavili tyto svědky: Tuoma forman učiniv přísahu na kříži takto vyznal: Když jest přijel na Teplú, že k němu přišel jest H. Richtar a ptal se jeho: Mily Tuomo, kterakť se jest na cestě vedlo. A já řekl dobře i optal se mne: Milý Tuomo, poslal-li mi jest p. V. Chrt po tobě jaké pe- níze. A já řekl: Neposlal; ale pošleť je po Jakubovi pernikáři. A H. Richtar řekl: Kdyby mi je jen poslal. A když jiezdní jezdili okolo kláštera, i šel sem k H. Richtarovi a řekl sem k němu: Pošlene posla proti nim, aby se opatřili, aby se jim škoda nestala. A H. Rich- tar řekl: Milý Tuomo, zjednaj někde posla. A při tom byli Šíma pasíř a malý Erhartík. A já k němu řekl: Pošli ty svého posla, které- hož jsi měl na TouZimé. A H. Richtar řekl: Dobře, an jest svědom, nechť běží proti nim do Úterého, aby se opatřili. A tu sem já dal dva groše bílá tomu poslu. Svědomie Jakuba pernikáře: Jakub per- nikář, též učiniv přísahu na kříži, takto vy- znal: Ze H. Richtar přišel k němu do jeho domu, při sv. Bartoloměji po jarmarce tomu několik let minulo, i prosil jeho, aby mu vzal palík sukna a nékterü sumu peněz, když by do Teplé na jarmark jeti měl. Tu jemu odpo věděl: Že páni moji přikázali; aby žádný do Teplé na jarmark nejezdili; ale co se mne do- týče, já nahoře čeleď mám v Toužimě, já tam jeti musím, bych tam měl zuostati. A H. Richtar mne vždy za to prosil, abych mu to s sebú vzal. I řekl sem k němu: Milý H. Richtar, chci to pro tě rád učiniti a vzieti, 

Strana 277
Teplá (1460—1480). ale za nic tobě neslibuji. A potom poslal mi H. Richtar palík sukna, ale peněz mi žádných neposlal. A potom po některém dni, když sem již jeti měl, poslal po mne Václav Chrt a já k němu přišel. I tu mne jest žádal, abych vzal některú sumu H. Richtarovi na Teplú. A já učinil sem jemu odpor a řekl sem: Milý p. Václave, já jich vzieti nechci, neb jest H. Richtar prve u mne byl a mne jest za též žádal; ale poněvadž mi jich neposlal, já jich již také přijíti nechci. Také V. M. dobře víte, že jste přikázánie učinili; aby žádný na ten jarmark nejezdil. Ale já svú čeleď nahoře mám, já tam jeti musím, bych věděl, že bych se zase ne- vrátil. A V. Chrt se z toho rozhněval a po- věděl: Vy pro nás nic nechcete učiniti, ale my pro vás vždy abychme hotovi byli. A já pověděl: Však jiní také pojedú, Vlasák a Bláha kárník. A p. Václav pověděl: Komu ra- díš, abych je dal. A já řekl: Milý p. Václave, dajte je komu chcete, budeť jich též vděčen jako já. A s tiem sem šel od něho. A potom hned ten večer přišel ke mně p. Václav. Chrt do domu mého a přinesl mi penieze, abych je s sebú vzal. A já sem pověděl: Milý p. Václave, poněvadž jinak býti nemuože, já již to chci učiniti a je vzieti. A kamž by se ten statek poděl, že bych já hrdlo i statek svuoj vedle toho nechati chtěl. I řekl ke mně: Pomuož-liť P. B. tam, nedávaj jich žádnému jinému, nežli Hons Richtarovi ze Hba. A když sem jel, tu mi na cestě i s jiným statkem od Bavuorka jest to vše pobráno. Tuto jim oběma stranám jest odloženo do soboty najprv příští z té příčiny, že již po poledni bylo. A pfi tom jim povédíno, moháü-li se o to pfátelsky sami smluviti, Ze by to rádi páni vidéli. Actum feria V. in vigilia s. Mathie ap. V sobotu po sv. Matéji ap. Na ten den obé strané pied soudem zahájeném (!) stojiece tu jest H. Richtar skrze řečníka svého ob- vinil všicku žalobu, kterú jest ve čtvrtek minulý byl prožaloval, ač něco málo některými slovy 271 změnil, žádaje pánuov podle práva za spra- vedlivé opatřenie. Strana druhá žádala potazu, a přišedše z potazu řečník od V. Chrta mluvil: Kdež ho tiem dotýká, že by se podle svěřenie dosti nestalo, i tak praví, že se jest všemu tomu dosti stalo a že mu je poslal tak, pokudž mu jich svěřil, aby mu je po komžkolivěk muož poslal; jakož se jest pak k tomu ve čtvrtek mi- nulý seznal, že je jmieti musí, a podle toho svě- řenie že jich jest nezachoval, ale že mu jest je poslal. Václav: Tuto H. Richtar žádal jest, aby Václav Chrt jemu na ty čtyři kusy, kteréž jest prožaloval, na každý artykul zvlášť odpovídal. Ze nenie potrebie na każdy kus odpierati; než pokud mu jich svófil, aby je po pacholku aneb po komzkolivék poslal, že jest tomu dosti učinil a že mu jest je poslal. Hons: Ráčili jste slyšeti od V. Chrta skrze řečníka, že by nebylo potřebie na každý kus odpierati; i poněvadž páni nalezli, aby jemu na žalobu jeho, kterúž jest prožaloval, odpíral, tehdy ještě toho žádá, aby mu na každý kus odpovídal. Při tom také pověděl, že jest přišel k V. Chrtovi a radil se s ním, že je chce poslati po pernikáři. Ale Václav że mu jest odradil, aby jich po něm ne- posielal. Tomu takć H Richtar odpfrá, by mu je porućil poslati bud po pacholku aneb při komżkolivek a Że to jmieti musi. Neż poněvadž mu prve jest odradil, aby jich při pernikáři neposielal a potom je sám po něm poslal, i úfá P. B. a ctnému právu, že o to nenie k komu jinému než k Václavovi Chrtovi hleděti, poněvadž mu jich svěřil. Václav: Že na ta slova holá a nepruovodná nenie potfebie odpoviedati; neZ tak praví, pokudž mu jich jest svěřil, že je tomu dosti učinil, neb vědomo jest všemu kraji, že V. Chrt jest člověk dobrý a zachovalý, a nenie naň nikdy shledáno, aby komu jakú křivdu učiniti jměl. Než tuto, pokudž mu jich svěřil, že jest tomu dosti učinil a je poslal. 

Strana 278
278 Hons Richtar rozkázal pověděti: Poněvadž páni nález učiniti ráčili, že V Chrt na žalobu má odpoviedati a jemu že se nezdá na ty všecky kusy, kteréž jest H. Richtar prožaloval, odpoviedati, i prosí, aby p. rychtář ráčil toho na pány podati, má-li na všecky kusy Václav odpověď dáti, čili nemá. Václav: Ze nenie potřebie na všecky kusy odpoviedatí; než pokudž mu jich svěřil, že jest tomu dosti učinil. Hons: V. Chrt vždy při jednom stojí, že se jemu nezdá na všecky kusy odpoviedati; protož prosí vedle práva, aby p. rychtář na pány podati ráčil, má-li Václav na ty všecky kusy odpierati (!) čili nic. Tu páni z plného soudu nalezli a za právo našli, aby žalobník buďto slovy krátkými anebo širokými svú vři vedl jakžkolivěk umí, že to učiniti muože. Též také odporník zase, že muože odpoviedati, buď to slovy krátkými neb širokými, a odpor učiniti; pokudž komu potřeba káže. Při tom obě straně žádaly pánuov podle žalob a odporu za spravedlivé podle práva vy- řčenie; ale že již pozdě bylo i z té příčiny odloženo jest oběma stranám, aby stály k spra- vedlivému vyřčení ortele podle práva ten čtvrtek po jarmarce v XIII hodin pod tou pfí ztracenie. Fer. V. post Reminiscere na ten den obě straně stály před soudem zahájeném. Při tom jim ještě podáno, mohü-li se sami o to srovnati bez vyféenie ortele, Ze by to páni rádi vidéli. I tu obě straně podle žaloby a odporu žádaly jsú podle práva za spravedlivý nález ortele. A vy vyslyševše žaloby, odpory i také svědomie a toho pilně a bedlivě pováživše, mezi stranami ve jméno boží takto za právo vyřkli jste: Poněvadž Václav Chrt k tomu se jest seznal, že jest peníze svěřené k sobě přijal, též v druhé žalobě to jest osvědčil, což jest Hons Richtar prožaloval, že po komž- kolivěk by mohl, aby mu je poslal, tu vedle práva on Václav Chrt měl jest takovú pilnost E. XIV Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: a opatrnost jmieti, jako o své vlastní. A zvláště poněvadž jemu dáno jest na vóli;, aby po komžkolivěk by mohl, aby je poslal, i měl jest podle práva to tak opatfiti a věděti, po kom je posielá a s jakým bezpečenstvím, aby ty penieze poslané nezhynuly, ale tomu, od kohož jest je přijal, aby dodány byly. A nadto poněvadž on Václav Chrt svuoj statek na túž cestu posielaje jej jest opatřil, takže jest bez škody na to miesto donesen, kdežto statek Hons Rychtaruov měl býti dodán, i z těch příčin skrze neopatrnost Václava Chrta jemu Hons Richtarovi se dává za právo, takže Václav Chrt jemu ty peníze svěřené navrátiti má. A komuž by se ten váš nález nelíbil, vyššieho práva žádné straně ste nezhájili, však bez lehkosti a nákladu vašeho. Tu pak Hons Richtar nález a ortel přijal a pánóm z toho poděkoval. Ale strana druhá, Václav Chrt, odvolal se jest ku právu vyš- šiemu. (Bez dne a roku.) (Chaos rerum memo- rabilium &. 325 fol. 850.) 2. 1530, 20. října. Kašpar Šlik, podruh od Ondřeje Pekaře, leže u něho v nemoci a v trestání buožském — žádal purgmistra a rady [Menšího Města Pr.], že chce kšeft a pořízení o svém statku učiniti — a oznámil, že má dluhu spravedlivého na dědině nějaké u Teplé XVIII k. m. a o tom že vědí purg mistr. a konšelé odtudž z Teplé. Protož — těch XVIII k. — poroučí Václavovi, synu Ondřeje pekaře. — Stal se ten kšeft ve čtvr- tek před XI m. V. 1530. (Rukop. č. 2212 f. J 5.) Teplice. 1414. — Fuit finalis terminus datus Ni- colao, filio Klubeczconis, et Thome, filio Ma- chute, pretextu cuiusdam littere Hedwicze, quondam monialis in Tepliez. (Rukop. č. 317 f. 11.) Téptin. 1415, 27. července. Dominus Bohuslaus dictus Brzekowecz residens in Hradek conve- 

Strana 279
Teplice — nit — unam agriculturam in Tieptin Francisco coloratori panni et tele, civi Nove Civ. Pr., — ad duos annos —, de qua agricultura pre- dictus Franciscus tenebitur ceusuare quolibet termino s. Georgii II s. gr. et die b. Galli II s. gr. — Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] sabbato post diem b. Jacobi anno oc XV*. (Rukop. č. 2079 f. F 4) Tlustovousy u Č. Brodu. 1. 1417, 27. března. Nos Passko doliator, magister civium, Nicolaus Decani, Johannes penes pretorium, Johannes Plzensky, Bohunco carnifex, Wenceslaus de Hrobek, Johannes Podwinsky, Nicolaus, scriptor domini regis, Johannes Krzizala, Petrus Jirkonis, Vitus pan- nicida et Johannes Ptaczek, iurati consules Nove Civ. Prag, tenore presencium recognos- cimus universis, quia constitutus coram nobis cireumspectus et lionestus vir Andreas Can- cellarii, concivis noster, nostro pleno in con- silio nobis intentissime supplicavit postulans, ut subscriptam convencionis materiam presen- tibus inserere eaque nostre civitatis secreto sigillo roborare deberemus, ut sie eius robur et memoria firmior haberetur. Nos vero ipsius congruis peticionibus annuentes eandem con- vencionis materiam presentibus scribi admi- simus, cuius tenor in libro civitatis nostre continetur de verbo ad verbum et est talis: Domina Sophka, relicta olim Johannis Rotstein, Przibico de Kamenicz, Andreas, no- tarius tabularum terrestrium regni Boemie, et Mathias, publicus notarius, civis Maioris Civ. Prag. convenerunt sive per convencionem ex- posuerunt propugnaculum cum curia, piscinis — in villa Tlustowusy probo viro Andree Cancellarii, civi Nove Civ. Prag. Regine con thorali eius, heredibus et successoribus ipso- rum ad quinque integros annos — prout soli habuerunt et tenuerunt ex parte monasterii Zderaziensis tenendum, habendum et possiden- dum. Sicque prefatus Andreas debet et pro- misit de eadem curia censuare et solvere — Toušeň. 279 singulis annis quadraginta quinque s. gr. — In horum testimonium roburque sigillum secretum civitatis nostre predicte ad preces sepius nominati Andree presentibus est appen- sum. Datum et actum sabbato ante Judica dominicam anno domini millesimo quadringen- tesimo decimo septimo. (Rukop. 6. 992 f. 151. Zapsáno též v rukop. 6.2079 fol. G20.) 2. 1433, 4. července. Andreas, olim nota- rius minorum tabularum terrestrium regni Bo- hemie, comparens personaliter pleno in con- silio Maioris Civ. Prag. — resignavit — omne ius suum —- racione devolucionis — post mortem Sophie, relicte Johannis Rotstein, Przibiconis de Kamenicz et Mathie, notarii publici, civis predicte Maioris Civ., — ad mu- nicionem in villa Tlustowusy situatam — no- bili domino Menhardo de Nova Domo. — Actum sabbato ipso die s. Procopi anno oc XXXIII Michaele aurifabro pro tunc magistro civium existente. (Rukop. é. 992 f. 151.) T'odice, neznámé polohy. 1516, 23. února. Mikeš, syn Táboróv z Kúnic, kúpil dědictví od Beneše v Todiciech za V k. m. — a s toho má platiti úroku XL gr. při sv. Jiří méně jednoho groše a XV vajec a při sv. Havle též XL gr. méně jed- noho groše a patero kur — obci Nov. M Pr. Actum sabbato ante Mathei ap. a. XVI*. (Rukop. é. 2133 II f. 57.) Toušeň u Brandýsa n. L. 1. 1435, 14. února. Mathias Smolarz fecit racionem de bonis Tussen et aliis ad eadem spectantibus de omnibus perceptis et distribu- tis eorundem bonorum presentibus Johanne a stellis et Martino — Wlassimsky, consulibus, Barthossio pannifice et Jakssone carnifice, com- munibus, sic quod eandem racionem domini consules acceptaverunt pro rata, grata. Actum fer. VI. ipso die s. Valentini. (Fragment. sta- rom. knihy v Chaosu €. 325.) 2. 1448. — Facta est amicabilis concordia 

Strana 280
280 inter Jacobum, filium bone memorie Procopii Halerz et famosum Wenceslaum, iudicem de Tussen, fratrem et commissarium Procopii prenomiuati, pretextu XXV s. gr., quas pre- dictus Procopius antenominato Jacobo, filio suo, per prefatum Wenceslaum commissarium littera sua testamentali deputavit, fore dandas in hunc modum : quod ipse Wenceslaus dedit dicto Jacobo X s. gr. — et — tenetur solvere in Carnisprivio X s. in festo s. Georgii residuas sexagenas. 3. 1523. — My purgmistr a rada mésta Prahy známo činíme tímto listem, kdež čten neboli čtouce slyšán bude: Jakož jsme po- žádáni od uros. p. Kundrata z Krajku a na Mladém Boleslavi, nejvyššího komorníka krá- lovství Českého, hejtmana kraje Boleslavského 8 uroz. a stat. rytífe p. Jana z Vratu a na Toušeni, abychom pro potřebu jich mlejnúv obeslali a vyslali domácí i přespolní mlynáře, aby oni tu nesnáz, kteráž mezi týmž pánem JMtí a p. Janem Paškem jest, ohledali a ji podle práva srovnali a na místě stavěli, tak pokudž jim podle práva příleží. Kteříž k tomu zejména vysláni jsou tito z Prahy: Jíra nad mostský, Petr z Šerlinku, Matěj z Lednic, Jan Zub z Poříčí, Pavel z Kamene a Matěj ze Šítkových mlejnů. A podle nich jiní přespolní, vše mlynáři přísežní, kteříž k tomu obesláni jsou. Toho pro lepší jistotu a svědomí pečet města našeho svrchupsaného dali jsme při- tisknouti k tomuto listu l. b. 15283. *) (Opis z konce 16. st. v nejstarší pamětní knize mlynárské fol. 30.) *) Jak dostala se Toušeň z držení Paškova, není známo. Následující smlouvou (desky zem. větší č. 46 fol. F 20.) ze dne 20. května 1536 prodal ji Adam Lev z Rožmitálu: Léta od naroz. syna b. 1536 v sobotu po sv Žofii stala se jest smlúva — mezi Kundratem z Krajku a na Mladé Boleslavi — a p. Adamem Lvem z Rož- mitála — a to taková: že jest p. Adam Lev prodal p. Kundratovi z Krajku — zámek svuoj Toušeň s mě- stečkem celým Toušení při témž zámku ležícím se všemi lidmi tu osedlými, i také s jinými, kteříž by tu na ten čas nebyli, avšak tu zrodilí byli aneb ještě by s gruntuov sběhli a vzhostu neměli, — i s tím platem, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Pruhy: kterýž se z Labe platí, s mlýnem při témž zámku s dvorem poplužním, s vinicí, s rybníky, s haltéři, s přievozem i také s řekou Labem —. Též také týž p. Adam Lev prodal svrchupsanému p. Kundratovi — dvuor svuoj popluzní Opoéensky s kus[em] fekou Jizerou a se slupí na též fece udélaná, s rybníky — i se všemi svršky a nábytky, kteréž jest při zámku Toušeni a při dvořích Toušenským a Opočenským nechal —, a to jmenovitě za devět tisíc k. m. — Než toto znamenitě vymieňuje: Což se té smlúvy dotýče, kteráž jest učiněna mezi p. Adamem Lvem a p. Jiříkem Bachtlem z Pantenova o pastvy dobytkuov v lesích Toušenských a Lisských, též také což se honuov do- týče, jak se k sobě v tom zachovati mají, ta smlüva aby v své mocnosti zuostala. Než jestliže by napřed- psaný p. Kundrat — roli ode dvora Opočenského aneb rybníky pastvami neb lukami položiti chtěli, to muož učiniti bez překážky Jiříka Bacbtle, poněvadž smlúva ta — na ty grunty se nevztahuje —. Též také jestliže p. Adam Lev aneb p. otec jeho dobré paměti jaké peníze sirotčí k sobě z téhož panstvie přijal, to p. Adam Lev — aby navrátil —. Jenž jest dána a psána v Praze léta a dne svrchupsaného. O platu z Labe zde v okolí Brandýsa neb Tou- šené mluví též tento proťokol soudní ze dne 18. září 1616: Vedle toho stavuňku, kdež jest paní Anna z Kunčího obstavila Jana Vojtěcha z Kostelce, člověka p. Jana Šlechty ze Viehrd, vinieci ho z dluhu XV k. gr. č., kteréž jest k žádosti jeho za nho dala synu svému. Proti tomu p. Jan Šlechta od člověka svého mluvil a paní se ptal, aby to oznámila, zač jest ten dluh; a poví-li, že se to najde, že jest ona jeho proto obstaviti neměla. K tomu jest mluvil od paní přítel její, by na otázkách paní anebo na času státi měla, že jí toho potřeba není, než jest ten dluh za to, že jest ji žádal, aby mu paní téch penéz puojéila, a ona to k jeho žádosti učinila. Zase p. Jan mluvil a pravil: Vždy toho paní povědíti nechce, zač jest ten dluh přišel; ale aby tomu vyrozomíno bylo, že jest ona tu stávku učinila proto, že pravili Vojtěchovi, že na Labi panství a plat měl nebožtík otec syna jejího, a sama se v to dala a v to se vkládala, chtiec tu zaň založiti sumu, a on se k tomu poddal, jestliže mu to ukázáno bude, že by z toho plat povinen byl platiti, že by tomu neodpíral, Zase k tomu přítel od paní Anny mluvil, že paní neví, měl-li je jemu co syn její ukázati a sliboval-li je co, to ví dobře; než ona jemu jest nic neslibovala, než k žádosti jeho to jest učinila a že se k tomu znal a jí za to prosil. A na to pokázula list poselací od p. Jana Šlechty ze Všehrd a svědka. K tomu p. Jan mluvil: Že člověk muoj k tomu se dluhu znal a zná, ale jaký jest to dluh a odkudž 

Strana 281
Toušeň— Toušice. jest přišel, že z gruntuov svobodných a s Labe, ježto tu se práva tohoto nedotajče, A že jest člověk muoj ten dluh povinen platiti, to sou pokázati méli, i nepokázali ňic. A kdež jest přirčení učinil, učinil s výminků tou, že ten dluh zaplatiti chce, když mu to pokáží, že jej z toho platiti má. I mně se zdá, že jest proto obstavovati neměla, nebo, by jí povinovat byl člověk muoj, co od svého člověka spravedlivé, bych učinil; a ta stávka byla by proti právu, neb koně mé obstavila a člověka mého, ježto já ani člověk muoj jim nic povinni nejsme. Nebo když s ním mluvila, s člověkem mým, aby těch XV k. dal, že jest pověděl a odpíral tomu, pravě, že z toho neplatil. A ona jeho k tomu napomínala a on pověděl, že nemá, a ona se v to sama vetřela a řekla: já tebe založím; a on řekl: dobře, milá paní, když mi to pokážete, že je s toho Labe placeno, ale já ani otec muoj neplatil sem, proto dám a zaplatím. A také toho ničímž nepokazuje, aby co za něho dala synu svému, anebo komu jinému. A na to ukázali svědomí pod pečetí města Kostelce některých lidí, že tomu Vojtěch odpíral. Proti tomu od paní Anny jest mluveno: Kdež ti svědkové proti paní se vedou, že jí ti ke škodě nejsú, nebo ty řeči před některým časem mezi paní a Vojtěchem byly; a potom tomu rozoměje, že toho zniknúti nemuož, všel jest s synem jejím v smlouvu a k němu posílal a prosil, aby mu toho ouroku uleveno bylo. A na to vokazovala svědomí, mluvíc, že učiniv smlouvu s synem jejím, po té smlouvě žádal, aby paní tepruov zaň peníze dala; a ktomu sú se v první řeči znali a pravili;, že tomu neodpírají, by zaň těch peněz nedala, a dnes tomu již odpírá a praví, že toho neprovozuje, by za ňho komu co dala. Že toho mimo onehdajší jich přiznání provozovati paní potřeba není. Neb sú se k tomu znali a list to zpraví, který jest onehda pokázán, že na jeho žádost synu svému ty peníze dala. Opět k tomu jest mluveno na místě člo- věka páně Janova, že řeči sou dlouhé a jiné se pro- vozuje a jiné se žaluje. A zvláště k svědkóm, kterými paní svú věc provozuje, toto se praví: Napřed bratr její svědčí a ten by podle práva za svědka býti ne- měl, le6 by to pokázali, že to podle práva města tohoto býti muož; a jiní dva svědci jí k této při ne náležejí, nebo svědčí věc cizí a syna jejího, ježto on s synem jejím tuto nic činiti nemá, a tak k jiné věci se vztahují, oč pře není, a k tomu se nevztahují, oč se paní činiti má. Nebo toto odložení proto se stalo, že paní prověsti měla, že je peníze dala za človčka pána Kosteleckého, a že je ten plat s toho Labe; proto on s výminkúů k tomu svolil, a jestliže to dnes ukáže, že ten plat jest s toho Labe, tehda jim rád dáti chce; ale upřímo toho ničímž neprovozuje. Než on svědky, kteréž podle práva města Kostelce vedl, to pokazuje, Archiv Český XXVI 281 že je s výminkú k tomu se podával a při téch žádá zuostaven býti. A také měl-li je proto ten stavuňk jíti, nechť to podle práva města tohoto ukáže, že to právo města tohoto ukazuje, že pro grunt svobodný a pro plat z něho takové obstavení se státi mělo. Zase k tomu přítel od paní mluvil: Kdež mluví proti svědkóm a že by paní nic platni nebyli, protože paní bratr svědčil, toho příčiny nekladou, proč by za svědka přijat býti neměl; a druzí svědkové též se zamítají a praví, že ku paní potřebě nejsú, že víc na syna se vztahují, hežli na paní. I ty svědky paní z té příčiny je vedla, aby se spravedlivost ta vyhledati mohla, že co paní jest pravila, že jest pravda, jakož pak tito svědkové tak seznávají, kteréž jest poslal k synu jejímu a prosil, aby se za ňho přimlúvali. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají : Poněvadž paní Anna stavuňk pro puojčené penieze a tak pro dluh učinila a že jest k žádosti Jana Vojtěcha v jeho potřebě jej jistů sumú peněz založila, menovitě XVti kopami gr. č., a on Jan Vojtěch tomu neodpíral, nez k tomu se znal, však že ta puojčka pod vyminkü přišla, pravě, že mu měli pokázati, že by plat ten povinen s Labe platiti byl, a když by mu to pokázali, že tím dluhem tepruov vinen býti měl, ale ne prvé; i poněvadž k tomu dluhu se znal i zná, že jest od paní Anny vypuojčen, z té příčiny ten stavuňk podlé práva města tohoto pro ten dluh dobře se jest státi mohl. A protož on Vojtěch povinen jest jej jí paní Anně ve dvů nedělech pořád zběhlých dáti a jí zaplatiti. Než kdež se jest z toho vytahoval a pravil, že ten dluh jest přišel za ourok s Labe a z gruntuov, kterýchž stolici a právu tomuto súditi nenáleží, a že na ten zpuosob se podrobil v tu sumu, když by mu to po- kázáno bylo, že by s toho Labe ten plat platiti měl: i poněvadž paní stavuňku pro ourok jest neučinila a jí ten nenáleží a její není, toho stolice tato k sobě jest k soudu nepřijala, ani toho ohledávala, má-li on ten plat s Labe platiti, čili nic, než toho při tom právě nechávají, kterémuž taková včce súditi příleží. Chce-li Vojtěch o to k tomu hledéti, Ze by z ného ourok ten brán byl, kteréhož povinnost platiti není, to on muož učiniti a ku právů tomu přistúpiti, kdež se gruntové svobodní a jiní soudí. Actum a. MVCXVI fer. V. post Lamperti. (Rukop. 6. 1128 II[ f. E 24.) Tousice u Zásmuk. 1. 1534, 2. června. Jindřich Firšic z Nab- dína přiznal se, že dědictví své Toušice s dvory kmetcími — i s mlajnem nade vsí Toušicemi, s dědinami, lukami, lesy — prodal — obci města Kúřima — za 800 k. gr. pr. Zpra- 36 

Strana 282
282 viti má on prodávající dědinami svými Draho- budicemi tvrzí, dvorem, vsí celů tudíž. — Stalo se I. 1534 v ütery den sv. Marcella. (Desky zem. větší &. 2 fol. E, 20.) 2. 1534, 3. června. Beneš Roh z Vlkano- va konšel, Vít Oruodka z Újezdce z starších obecních a mistr Tomáš z Javořice kancléř z větší obce, měšťané Star. M. Pr., majíce mocný list od purgmistra a rady i vší obce téhož Star. M. Pr., přiznali se, že dědictví jich v Toušicích, tvrz, dvuor poplužní — s dě- dinami, lukami, lesy, štěpnicemi, chmelnicemi, šafránicí, s potoky, rybníky, s kostelním pod- dacím v Zásmucích — tak jakož jim purgk- mistru i vší obci města Prahy od Bohuslava Trmala z Toušic dsky třetí Václava Robnhap E primo svědčí, prodali — obci města Kou- Hima — za tisíc k. gr. pr. — Stalo se 1. 1534 v středu po sv. Marcellu. (Tamtéž fol. E 16.) Touškov. 1447, 9. ledna. Mathias dictus Huzka de Tusskow resignavit omnia bona sua — notan- terque curiam suam alodialem hereditariam ibidem in Tusskow consitam, quam habere dinoscitur, cum uno manso agri et aliis perti- nenciis, demptis viridario, rivulo et medio manso agri, que Laurencio genero suo dando elargivit, Kaezi conthorali sue et Aune filie eius — ; ista sub exclusione notanter adiuncta, ut prefata Anna nata sua mandatis ipsius Kacze genitricis sue in omnibus pareat, nichil sine voluntate eius facere presumendo; sin autem fecerit, seeus pro porcione sua ei assi- gnabit, quantum de voluntate propria voluerit, ab impeticione ulteriori eiusdem Aune dictam Kaczkam eximendo. Notificando demum, quod predictus Laurencius, possessor antedicte curie, tantum ad voluntatem eiusdem Mathie cum eodem manso tenere debuit et eandem volun- tatem suam transfert in predictas Kaczkam et Annam. — Innotescendo insuper, quod Johankam natam suam, quam nuptui tradidit, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy : cum porcione eius totaliter evasit, cui nichil per amplius obnoxia existit eadem Kaczka ad assignandum, nisi aliquid de voluntate de propria facere voluerit. Actum pleno in con- silio feria II. post Epiphaniam domini. — (Rukop. é. 90 fol. 143.) Trnová u Zbraslavé (?). 1. 1421. — Elizabeth, relicta olim Blaz- konis de villa dicta Trnowa — pleno in con- silio Maioris Civ. Prag. — resignavit — omne ius suum, quod habet — super curia ibidem in Trnowa — nec non et litteram seu ciro- graphum cum ipsius iure, quam eciam dinosci- tur habere super Procopium a scalis, cive[m] diete civitatis Prag., famoso — Cristoforo de Czelna et Margarethe conthorali ipsius. — Actum pleno in consilio — anno domini M*CCCC*XXVII*. [Bez dne.] (Rukop. é. 992 f. 81.) *) *) O této Trnové mluví asi též následující listi- na kapituly sv. Vítské (XXIII č. 5.) ze dne 24. června 1405: Nos Dywyssius, divina miseracione abbas, Jo- hannes prior, Vitus subprior, Ziffridus prepositus, Wenceslaus sacristanus, Gregorius infirmarius totusque conventus monasterii Brewnoviensis prope Pragam or- dinis s. Benedicti, ad Romanam ecclesiam nullo medio pertinentis, notum facimus tenore presencium uni- versis, quod quemadmodum serenissimus princeps et dominus noster, dominus Wenceslaus, dei gracia Ro- manorum et Boemie rex, nobis graciose indulsit, ut bona nostra et nostri monasterii sparsa in diversis regni partibus, que nostro non bene adiacuerunt mo- nàsterio, usque ad summam duorum millium s. gr. pr. vendere possemus et in locum eorumdem alia vicini- ora bona pro nobis et dicto nostro monasterio ad tan- tam summam comparare, prout in litteris maiestatis sue nobis desuper datis luculencius apparet; super quo indulto villam nostram Trnowa cum curiis rusti- calibus, censibus, agris, pratis, silvis, iure patronatus ecclesie et omni pleno dominio et iurisdiccione, nichil nobis ibidem iuris et proprietatis reservantes, provido viro Henrico, civi Maioris Civ. Prag. dicto a rubea scala, pro se et heredibus suis, ementi, pro centum quindecim s. gr. pr., nobis plene numeratis, iusto ven- dicionis titulo vendidimus et omne ius ad dominium eiusdem ville in ipsum transtulimus et huiusmodi pe- cunias pro empcione aliorum bonorum, videlicet Cln- myn oppidum et eius pertinenciarum, quod super 

Strana 283
Touškov— Trutnov. dicto indulto a provido Johanne de Dubecz emimus, duximus convertendas, prout eciam huiusmodi con- tractus in terre tabulis regni Boemie lacius est in- sertus. Ut autem huiusmodi contractus inter nos et dictum Henricum pro futuris temporibus stabilis per- severet, promittimus presentibus pro nobis et nostris successoribus huiusmodi vendicionis contractum invio- labiliter servare et non contravenire eidem verbo, facto et opere ullo, iure spirituali et temporali; omni iuri, accioui, excepcioni doli, mon numerate pecunie et non ex legittima causa alienacionis factis et omni alii excepcioni iuris vel facti, statuti aut consuetudinis, per quam seu quas presens contractus possit et va- leat violari, infirmari vel rescindi, pro nobis et nostris successoribus penitus renuncciantes. larum, quibus sigilla nostra abbatis et conventus presentibus de certa sciencia sunt appensa, sub testimonio litterarum. Da- tum [mezcra] a. d. m. quadringentesimo quinto feria quarta in octava s. Johaunis D. 2. 1445, 17. června. Hynek Repnice z strany Prokopa, syna Henricova plátenníkova, z jedné, Jan Rezkovic z strany Jakuba Kor naurova druhé, ubrmané, — o dvadcet kop věna, kterýchž jesti týž Prokop po Kačce, dceři své, již manželce nadepsaného Jakuba, měl dodati, takovéto vyřčenie jsú učinili: že nadepsaný Prokop z těch XIIIIti k. gr. platu, kterýchž má na Trnové, již jmenovanému Ja- kubovi má platiti a vydávati dvě kopě gr. platu ročnieho. — Actum pleno in consilio feria V. post Viti anno oc XLV. (Rukop. €. 2099 f. 1000.) Trubéiee, neznámé polohy. 1455, 31. prosince. Bonuše, vdova — Alše, maršálka pánuov Staroměstských — pro- pustila jest tridceti k. gr. dluhu na panie Margreté Sobolové, na Sigmundovi a na Bur- janovi synech jejich v Trubčicích, poctivé panie Kateřině, dceři Sobola svrchupsaného, dielu též Kateřiny otcovského, a Ondřejevi Obudlému, manželu jejiemu, z Nov. M. Pr. A k tomu paní Bonuše — poručila jest a mocně oddala Ondřejevi a Kateřině, manželuom svrchupsanym, dvamezcietma k. gr. dluhu svého spravedlivého na panie Margreté a synech jejích svrchupsaných tudiež v Trubči- 283 cích, aby Ondřej a Kateřina mocně sobě těch všech peněz právem dobývali —, a když — dobudá, aby Bonuši vydali deset k. gr. Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] feria IIII. post Nativitatem domini anno — LV*. (Rukop. č. 2085 f. A 9.) Trutnov. 1. 1412, 20. července. Roburacione valida et potenti per rever. mag. Stephanum, sere- nissime Sophie Boemorum regine cancellarium, d. Kyjatam, eiusdem regine mágistrum curie, purkravium de Trutnowia, nec non Martinum Otnuzie et Benessium pannificem, consules Nove Civ. Pr, emnes lites, dissensiones, rixe et discordie, que inter Hannussium dictum Wlczek et Hasskonem de Trutnowia ex una et Johannem Krzizala, Thomam candelatorem, Jankonem Olbramy et Johannem dictum Se- dlaczek, cives Nove Civ., parte ex altera — viguerunt pretextu quarumdam litterarum ci- vilium, que in facto Jankonis et Wlasskonis in Trutnowiam directe fuerant; eciam pretextu quarumdam pecuniarum et dampnorum sunt in plenam concordiam redacte —. Pecunie — sunt integraliter persolute, littere eciam, que in predictis causis erant directe, omnes sunt mortificate. — Act. fer. quarta ante Marie Magd. a. XII. (Rukop. č. 2079 f. B 4.) 2. 1412, 16. srpna. Per arbitrium — causa — inter Johannem sartorem ex una et Johannem Sedlaczkonem, Thomam candelatorem, Johannem Krzizalam et Johannem Wolbramni, cives Nove Civ. Pr., parte de altera pretextu arrestacionis in Trutnowia pecuniarum, damp- norum et aliorum omnium ibidem — contrac- torum — est concordata — sic, quod — pro- misit quoque Johannes sartor — ad Hasskonem de Trutnowia vectorem impeticionem non facere affuture. — Act. tercia feria post Assumpt. M. V. (Tamtéz B 5.) 3. 1531, 8. července. L. 1531 v sobotu den sv. Kiliana Burjan Medek z Valdeku, místokomorník kr.Č., mocí úřadu svého někdy 36* 

Strana 284
284 dědiny Heřmana z Šumburka, totiž v Trutnově 1/, města, domuov, krčem a dvoruov kmetcích s platem — kteří platí platu ročního sumou 10 k. gr. €.; item tito lidé z předměstí [jsou společní s někdy s Karlovými z Šumburka lidmi, toliko panství se nad nimi odhaduje, ale platu žádného neplatí]: Jiřík Pohan, Valten Tajk, Wolf Bayer, Krištof Fichtner a tkadlec; item pekaři plat každý rok platí, když na ně odjinud chleba nevezou, 1 k. 10 gr. č., aněkdy víc a někdy míň; item ševci, kolikž jich ko- livěk jest, platí každý do roka 3'/, gr. č.; it. řezníci, když který řemeslo dělá, každý dává kámen loje ; it. z valehy od každého postavu, když jej zdělá, '/, gr. č.; it. clo"k témuž dílu příslušející, kteréhož každý rok dostane se při nejmenším 15 k. gr. č. a někdy víc, slukami, což tíž lidé drží, odhádal Václavovi z Hertm- berka, synu a dědici někdy Uršily z Harasova — ku pravému právu dědickému a to bez újmy práva a spravedlnosti pána vrchního výplaty. Item 1 kopa z dvoru osedlého polo- žena v 10 k. gr. č.; item z předměstí lidé společní, na kterýchž panství bez platu se odhaduje, položení jsú v 19" k. a v 2'% gr. č.; it. z pekařuo plat položen v 5'"/, k. 20 gr. č.; it. plat z Sevcuov polożen v 1%, k. 15 gr.; it. plat z řezníkuov položen v 5 k. gr.; it. plat z valchy v 12'/, k. gr.; it. clo k tomu dílu příslušející v 75 k. gr. č.; it. mlajn pod zámkem položen v 70 k.; it. papírna pod zámkem položena v 20 k. č. Stalo se to od- hádání v sumě hlavní ve 100 k. a v úrocích zadržalých ve 135 k. gr. a v škodách a v ná- kladech v 75 k. 2'/; gr. č. (Desky zemské větší č. 2 fol. H 20.) Truzenice. 1402. — Katherina, filia olim Nicolai, cancellarii marchionis Jodoci, nunc conthoralis legittima Johannis Rochaw residentis in Tru- senicz, resignavit — marito suo centum s gr, de porcione sua hereditaria, quam habet in domo — in antiquo foro. — (Rukop. 6. 996 f. 63.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Tryskovice u Kostelce n. L. 1430, 14. listopadu. Stará rada, kteráž jest seděla léta tisícieho čtyřstého šestmezciet- mého, otázána jsúci pány léta nynójsieho, co by jí svědomo bylo o tom dvoru Ýv Tryskovi- cích, kterýž nyvie Vaněk, starý rychtář, drží, vyznala jest takověto: Že když jesti měl svrchupsaný Vaněk rychtář na vojnu k Úští jieti, tu jesti jich prosil, aby jeho věc- opatřili, zda by tiem lépe mohl pracovati vedle obce v tom úřadě. A zvláště jest prosil o ten dvuor v Tryskovicích, aby s ním některak učinili, A tak obě radě Staroměstská i Novoměstská kteréž sú v ty časy spolu seděle, z jednostaj- ného svolenie ten jistý dvuor s dědinami svrchupsanému rychtářovi Vaňkovi sů dali, aby jej držel až do šesti let, jím vládl a jeho v pokoji požíval do svrchupsaných šesti let. Actum in consilio feria III. post Martini anno — XXX. (Rukop. č. 2099 f. 308.) Třebenice u Zbraslavě. 1453, 22. března. Václav Cvok stoje osobně v plné radě dal jest mocně Aničce, dceři své, manželce Haškově, a jejím dětem list majestátu ciesařského na Třebeničky. —- Pakli by Anička a děti její nedojdúce let do- spělých, zemřely, aby ten majestát i to právo na děti Cvokovy, na Jana Sosnovce, Matěje Okanta, na jich děti i na budńicie piśtely spadlo. Pakli by ten majestát vyplacen byl, aby za ty penieze byl kúpen jiný plat. — Actum feria V. ante dominicam Domine ne longe anuo oc LIII*. (Rukop. 6. 89 f. 127 a č. 2084 fol. F 29.) Třebenice. 1. 1546, 8. listopadu. My Ferdinand etc. král — oznamujem tímto listem všem, jakož jest osvícená Barbora z Šelnberku a z Kosti, abatyše kláštera sv. Jiří na hradě Pražském, s konven- tem svým nám k libosti a ku potřebám našim vá- lečným slovutnému Václavovi Valkounovi z Ad- laru a Anně z Kuřího, manželce jeho, od 

Strana 285
Truzenice— Třebenice. téhož kláštera sv. Jiří městečko Třebenice, ves Oupohlavy, ves Kokolec a ves Chodovlice v sumě 2750 k gr. č. zastavila a dskami zem- skými zapsala a postoupila, kteroužto sumu nám jest půjčila a na místě našem Hanušovi Holczerovi, cohmistru našemu dvorskému, po- ložila; i nechtíce my, aby ona abatyše s kon- ventem svým na tom škody a újmy na dů- chodích nejměla, ráčili jsme též abatyši a konventu povoliti a tímto listem povolujeme a připovídáme, že jí abatyši s konventem jejím i budoucími jich ty důchody, kteréž z nade- psaného městečka a vesnic podle register důchodních ročně se scházejí, totiž sto čtyřidceti dvě kopě pět gr. č. z komory naší České — dávati a platiti chceme dotud, dokudž bychom jim téhož městečka Třebenic a vesnic svrchu jmenovaných zase k témuž klášteru našimi vlastními penězi nevyplatik a jim týchž zboží a důchodův zase v jich mod a spravování ne- uvedli a takové platy jim z komory naší České z důchodův též komory naší konečně a bez odporův tak a na ty roky, jakž se svrchu píše, konečně vydávány býti mají. A protož poroučíme často psaným zřízeným radám komory naší České, nynějším i budůúcím, abyšte též abatyši sv. Jiří s konventem jejím nynějším i budoucím takovú sumu každého polouletí dotud, dokudž bychom jim téhož městečka a vesnic svrchupsaných zase vypla- titi neráčili, z důchodův komory naší České vy- dávali a konečně platili; jináč nečiníce, neb na tom jistou vůli naši královsků naplníte. Tomu na svědomí pečeť naši královsků k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě Praž- ském v pondělí po sv. Linhartu léta 1546 a království našich Římského šestnáctého, Uher- ského dvadcátého a Českého jedenmecítmého. (Majestátové v archivu českého místodrž. z 1. 1543—50 fol. 192.) 2. 1555, 26. září. L. 1555 ve čtvrtek před sv. Václavem stala se jest smlúva — mnou Janem Byšickým z Byšic a na Svatém Poli, purkrabím hradu Pražského, jakožto pro- 285 středkem a dvanáctí konšely přísežnými, kteříž sou ke mně k radě a k rozsouzení těch mezí a hranic přidáni, o meze a hranice, o kteréž mezi velebnou a uroz. pannou Lidmilou z Blí- živa, abatyší kláštera sv. Jiří na hradě Pr., i vším konventem téhož kláštera z jedné a uroz. a stat. rytíři p. Janem Kapléřem z Sulevic a na Skalce a p. Mikulášem Kapléřem z S. a na Košťálově z strany druhé [rozepře byla]. Jakož sou svědkové panny abatyše — úřad začali vésti od Jiříka Jilkovic vinice, člověka p. Jana Kapléře z Vlastislavě, až roh vinice páně Buškovy, čemuž sou páni bratří Kapléřové místo dali, a odtud pod vinicí při samé hradbě až zase podle vší té hradby vinice páně Buš- kovy nahoru až k vořechu z druhé strany té vinice a odtud břbetem nad strání až k vinici k rohu a k hrázi panny abatyše a téhož kon- ventu a potom touž hrází nad vinicí též panny abatyše; pravíce tíž svědkové, což po pravé ruce, to k Třebenicuom, a což po levé nahoru, to Košťálovu že náleží. A odtud tíž svědkové vedli na hůrku podle hradeb až k starýmu pruohonu a roh vinice Jana Mikulášovic po levé ruce. A od toho pruohonu k druhému pruohouu, kterýž do Košťálova jde, až k cestě, kterážto cesta zase k Třebenicuom jde, a potom před se hrází mezi vinicí Jana Bendy a Anny Buzkové až zase k té cestě, kteráž jest za mezník položena. Tu jmenovaný p. Jan Byšický — s kon- šely sobě přidanými dosáhši sobě toho na obojích stranách, že sou toho na něm mocně přestali, takto jest — mocnú vejpověď učinil: že táž cesta jmenovaná jest jim za mezník na budoucí věčné časy postavena tak, což po pravé ruce, ty vinice, pole a kus lada, nahoru jdouc cestou, to pp. Kapléřuom náleží; a což po levé ruce podle obvedení svědkuov —, to panně a všemu konventu k obci Třebenské náleží až do cesty, kteráž jest jim za mezník postavena, až k rohu té vinice Jana Miku- lášovic —. A táž cesta má svobodna puštěna býti Třebenským do lesuov bez překážky týchž 

Strana 286
286 pánuov Kapléřuov a oni zase páni Kapléřové druhé cesty do mlýna užívati mají, též bez překážky Třebenských. Než toto jest znamenitě vymieněno: Což se popravy Třebenských, na kterúž vejsadu mají a kteréž od starodávna užívají, dotýče, že jí páni Kapléřové s Třebenskými společně uží- váti mají. Co se pak p. Volfa Bořity z Martinic a na Vokoři a p. Jana z Vřesovic a na Vchy- uicích dotýče, budi-li chtíti vo jaké pastvy, tu kdež jest mezováno, pořadem práva ku panně nadepsané a konventu hleděti, toho budú miti vuoli. A pro lepší jistotu toho a budúcí pamět tato smlúva v registra mezní úřadu purkrabství Pražského jest vložena a vepsána z rozkázání téhož p. Jana Byšického z Byšic a na sv. Poli; purkrabí hradu Pražského. Stalo se léta a dne svrchupsaného. (Rukop. č. 2247 f. 8.) 3. 1556, 8. května. My Lidmila z Blíživa abatyše — poručili sme ouředníkovi našemu Vavřincovi, vyměřiti a rozměřiti lada naše všem vůbec i nám také a konventu našemu k nové vinici, kteráž leží nad Střebenicemi, a ta slouti bude Klášterská. Ta jesti vůkol vob- sazena v každém úhble i také v prostředku mezníky mezi těmi úhly. Jí držeti a užívati máme, my a konvent náš, bez překážky vše- likych lidi. Stal se jest ten zápis — na sv. Stanislava I. 1556. (Rukop. 6. 2247 f. 9.) 4. 1560, 8. května. (Potvrzení na lada, a nich[ż] sou vinici zdólali Trebenśti, jakj plať znich ddvati maji budoucne.) My Lidmila z Bliżiva, abatyše kláštera sv. Jiří na hradě Pražském, i vešken konvent téhož kláštera oznamujem tímto listem —, že jakž sme — lada k obci Třebenské přináležející, vyvedši na ně ouřad purkrabský proti pánům Kapléřům, p. Janovi z Sulevic a na Skalce a též uroz. p. Mikulášovi z Sulevic a na Košťálově, tak jakž sou byly obvedeny a potom podle ob- vedení vyměřeny [od] ouřadu purkrabského, obmezeny mocným přestáním přátelské vejpovědi E. XIV. Zprávy o statcích venkovských zs archivu města Prahy: obdrželi, a potom o týž lada poddané naše Třebenické skrze ouředníka našeho poděliti dali ; kterýchžto dílů se jim od ouředníka na- šeho téhož k rozdělání vinic vyměřilo. A aby- chom z takových vinic jim podělených pro památku práce a nákladů na to našich i také nákladů jejich sobě k konventu našemu plat přivedli, to sme poddaným našim nadepsaným s jejich vůlí a vědomím uložili a tímto listem ukládáme, aby držitelé těch dílů — nám — jednou v rok při sv. Havle po 3 gr. m. platili. A platu toho se sejde 6 k. 15 gr. m. — Dán na den sy. Stanislava 1. 1560. (Rukop. è. 2247 f. 7.) 5. 1564, 25. srpna. L. 1564 v pátek po sv. Bartoloměji stala se jest smlúva — mezi uroz. p. Buškem Kaplířem z Sulevic na Lib- čovsi a — Dorotú z Krumlova, abatyší klá- štera sv. Jiří na hradě Pr., pannúů Evů převorůú i vším konventem — o hráz a tok vody mezi grunty viničními, totiž vinicí p. Buškovou, kteráž slove Lejsovská, a vinicemi Jana Kaše, mlynáře z Třebenic, Prokše, jinak Prokopa, krajčího a Jana vinaře, tak jakž i předešle na týž grunty vajjezd byl od uroz. p. Jana ml. z Valdštajna a na Oujezdě a ur. ryt. p. Vol- diicha Dubanskeho z Duban a na Liběšicích a Býčkovicích, králové JMti slavné paměti podkomořího, jakožto komisařův od najjasn. p. Ferdinanda arciknížete — vydaných, a to taková: Jakož sou páni prostředci to vyměřili, počnouce od vořechu při hořejší hrázi voda nápadní pojavši ji od hořejší strouhy do strouhy mezi týmiž vinicemi se pojíti má a což tak z obou stran té strouhy se hrázi dotýče, to jedna každá strana při své vinici užiti má až dolův do konce, jakž mezníci dále vykazovati budou. Však s tou výminkou a vejhradou bez pohoršení práva a spravedlivosti takové, jestli- že by se JMti panně jakejch platů a tomu konventu od starodávna tu náležitých vyhledati anebo doptati mohlo. (Tamtéž f. 9.) 6. 1566, 4. května. L. P. 1566 v sobotu po Nalezení sv. kříže stal se trh celý mezi — 

Strana 287
Třebenice — Třeboň Dorotou z Krumlova, abatyší kláštera sv. Jiří, — i na místě všeho konventu — a Pavlem, mlynářem z Boštětic — a to taková: Jakož jest nebožka panna Dorota Předborka z Ra- dešína, dobré paměti předešlá abatyše kláštera sv. Jiří, mlýn ve vsi Velemíně, kterýžto mlýn po oumrtí po někdy Petrovi mlynáři na konvent téhož kláštera sv. Jiří jest připadl, prodala — za 400 k. m. — a závdavku na týž mlýn Pavel mlynář vyplnil 100 k., — tak každého roku až do vyplnění těch 400 k. m. po 12 k. m. klásti povinen bude. (Tamtéž f. 15.) *) *) Na fol. 18. zapsána smlouva trhová, kterou Blažek Beran koupil statek ve Velemíně za 500 k. m. od Pavla Simkovic a to 17. září 1682. Třebíz u Slaného (?) 1455, 16. června. Margaretha, alias Ma- nia, conthoralis Andree Muczkonis de Trzebicz, — resignavit — omnia bona sua — in Trze- bicz Nicolao fabro, filio suo, concivi nostro. — Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] in crastino s. Viti anno — LV% (Rukop. č. 2084 f. J 4.) Třebohostice. 1. 1460, 23. září. Já Allexí z Nové Vsi vyznávám tiemto listem obecně c: že jakož slo- vutný panoše Václav z Zlaté, zef muoj, zapsal mi jest deskami zemskými tři kopy gr. platu ročnieho ve vsi v Třebohosticích i na lidech tudiež, jakož též desky plnějie to a šíře vy- kazují, tak, ačkoli — neduživ na těle, však proto s dobrým rozmyslem, — nadepsanému zeti mému vuoli plnú — dávám vyplacení těch III kop do čtyř let od dání listu tohoto — nad úmluvu prvé mezi námi učiněnů i také zapsanú deskami. — Jenž jest dán léta oc LX v středu po sv, Mauricii. (Rukop. 6. 2119 f. K 11.) 2. 1465; 19. ledna. Václav z Zviekovce s paní Barborů manželků svû — vyznali jsû, — že jsú prodali tři k. gr. platu osadě a kostelnikuom sv. Štěpána na Rybníčce za třidceti k. gr. tiemto obyčejem: jestliže by 287 osada napřed psaná aneb kostelníci dali puol léta napřed věděti Václavovi aneb panie Bar- boře — aneb také svrchupsaní manželé zase kostelníkuom, tehdy mají jim zase platu toho v Třebohosticích na lidech, totižto na Semen- covi a Němcovi, postúpiti, a oni mají osadé zase XXX k. gr. navrátiti. — Actum [in con- silio Nove Civ.] sabbato post Anthonii. (Rukop. č. 2086 f. E 8.)*) ") O Trebohosticich viz i zápis deskový u Fm- lera, Pozůstatky desk zem. II str. 136, který možno doplniti i tímto zápisem z desk dvorských č. 25 f. 94 z r. 1437: V té při mezi p. Haškem z Valštejna, qui ins regium proseguitur po smrti Jana Sworczensterna z Prahy v Třebohostici a v Zlaté, z jedné a paní Bri- gitú, dcerú paní Kateřiny Swarcz[en]sternové z druhé strany páni na súdě sediece slyševše listy ciesařovy milosti krále Českého, dání, také dsky, jimiž proti královu právu odpierajie, jenž svědčie Janovi Sworczn- sternovi, Kateřině ženě jeho —, potom také seznánie, kterak pani Brigita vdśna byla za muż matki svń a vćno jie ukázáno IIIC s. gr., prve než Jan Sworczen- stern, otčím jejie, a mátie to zbožie sobě — byli kú- pili, páni nalezli sú za právo —: Poněvadž paní Bri- gita vdána byla a jie věno ukázáno bylo prve, než to zbožie kúpeno, že k tomu zbožie práva nemá, ale na královu milost spadlo s plným právem. — Act. fer. III. post Viti [19. června). Třeboň. 1458, 25. května. Slovutné miidrosti pá- nóm purgmistru a radě Města Staršieho Praž- ského my Jan Rús z Čemín, Jarohněv z Úsu- šie, hajtman na Třeboni, a Jan z Kozieho, purgmistr a konšelé tudiež města Třeboně, službu svú vašie milosti napřed vzkazujeme a známo činíme tiemto listem, že přišla před nás slovutná paní Dorota, manželka slovutného Řehoře z Klaryc, zpravujíci nás, že by jí bratr její vlastní Řehoř z jejieho dědictvie povinen byl XXX k. gr. dáti vedle rčenie svého a knih města vašeho, a také že list některaký v vašie moci leží, kterýž svědčí na špitál tu v vašem městě u mostu na sto a na osmdesát kop a na čtrmezcietma gr. —; kteréžto právo oboje — prve psaná paní Dorota před námi — mocně vzdala — manželu svému Řehořovi. 

Strana 288
288 — A tomu všemu na svědomie a ku prosbě svrchupsané panie Doroty my svrchupsaní — konšelé města Třeboně své jsme pečeti k to- muto listu přitiskli vědomě a dobrovolně. Jenž jest dán a psán v Třeboni léta od narozenie syna boZieho MCCCCLVIII? ten étvrtek po sv. Du&e. (Rukop. č. 992 f. 150.) Třebonice u Smíchova. 1476, 7. ledna. Sacratissime trinitatis presidio invocato, ego Johannes Wzchodeczky, concivis Nov. Civ. Pr., — Katherine conthorali mee domum meam cum area, braxatorio, braseatorio — in acie ex opposito domus olim Korunkonis — lego, deputo. — Postremo lego et deputo. de illo debito, in quo mihi obligan- tur in Trzehoniez pro curia, primum ad s. Michaelem in Opatowicz XX s. gr. mis., it. ad s. Adalbertum — XX s. gr. m. — Datum in crastino Epiphanie domini anno — LXXVI. (Rukop. 6. 2094 f. F 13.) Třeboradice u Kostelce n. L. 1. 1413. — Ad instanciam Margarethe, nate olim Niepr pannicide, civis Maior. Civ. Pr., Johannes dictus Trnecz de Stanowiez re- posuit coram dominis in consilio litteram sonantem super obligacionem curie in Trzebo- radicz, quam quidem curiam cum hominibus censitis — dominus Nicolaus Ubaldini, cano- nicus Pragensis, cum consensu capitoli Pra- gensis in centum cum XX s. gr. domine Swachne, relicte prefati Niepr, et Margarethe, filie eiusdem Swachne, obligavit et exposuit ad habendum, tenendum, utifruendum tamdiu, quousque ipsis prefata summa una cum im- pensis, quicquid super reformacionem — eiusdem curie — imposuerint, non fuerit data ac persoluta. — (Rukop. é. 2099 f. 31.) 2. 1421, 19. kvétna. Magister civium et domini consules Civitatum Prag. audientes causam vertentem inter Johannem 'Trnecz de Stanowiez et Swachnam, conthoralem eius, ex una et Wenceslaum Woika parte vertente .ex E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: altera pretextu curie Trzeboradicz, guam emit pro centum s. gr. in ius emphioteticum [sic] à capitulo Pragensis ecclesie sub una s. gr. census annui, pro qua prefatus Johannes tam- quam occupatorem ipsius proprie impetebat. Ex tunc auditis ambabus partibus predictis — finaliter pronuncciaverunt, taliter videlicet: primum et ante omnia curiam prefatam Trze- boradic iam dicto Johanni — adiudicamus --. Actum feria IL. ante Urbani anno — XXI (Tamtéz 118.) 3. 1422, 10. fijna. Simon ab albo leone, Sigismundus Kbelsky, cives Maioris Civ. Prag. — inter Johannem dictum Wolek et Machnam virginem — fecerunt pronuncciacionem — quod prefato Johanni, si dictam Machnam ab hac luce absque liberis migrare contigerit, XI. s. gr. cum XX gr. de curia. ville Trzeboradicz debent dari et assignari. — Si vero prefatus Johannes Wolko occubuerit, ex tunc omnia bona sua — ad dictam Machnam — debent devolvi. — Sabbato die post Dionisii anno oc vicesimo secundo. (Rukop. é. 992, f. 51.) 4. 1430, 26. ledna. Magister civium et domini consules Maioris Civ. Pr. considerantes causam vertentem inter Johannem dictum Wolek de Kralowicz ex una et villanos de Trzeboradicz parte ex altera occasione sub- ieccionis et solucionis census secundum quod predicti villani iam nominato Johanni iuxta deputacionem dominorum magistrorum civium et consulum nec non et communitatum Maioris et Nove Civ. Pr. solvere, obedire et subici sunt astricti, extunc domini predicti via sen- tencie diffinitive inter dictas partes pleno in consilio personaliter comparentes taliter pro- nuncciaverunt mandantes, ut predicti villani de Trzeboradiez sepedicto Johanni reverenciam et subieceionem dignam tamquam domino suo per omnia exibeant, sibi census consuetos et alia iura ab antiquo exposita, in quibus sedent, dantes eL exercentes sine omni repugnacione et quavis contradiccione tamdiu, quousque L. $8. gr. debiti, quas communitati Maioris et Nove 

Strana 289
Třeboraz— Třebovle. C. Pr. — mutuavit, dicto Johanni non fuerint — persolute. — Actum pleno in consilio feria V. post Conversionem s. Pauli. (Rukop. č. 2099 f. 295.) 5. 1433, 21. ledna My purgmistr a kon- šelé Velikého Města Pražského vyznáváme tiemto zápisem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú: Tak jakož jsú osoby vdolepsané, totižto Šimek, Mařík, Petr Dlúhý a Jan Chudoba, k dvoru slovutného Jana Volka v Treboradicich položenému příslušejície, byli k úřadu do Týna s poplatky, v kterýchž sedie, některými úředníky odtrženi a odjati; které- hožto Jana my páni svrchupsaní znamenajíce pilná pohodlé, kteráž jest nám a městu našemu okazoval a v časiech budúciech tiem pilnéjie okazovati mieni, patřiece také k ustavičné prosbé pfátel svrchupsaného Jana, i ty jisté lidi s dobrÿm rozmyslem a s jednostajnû radû obce našie navrátili sme a tiemto zápisem navracujeme již jmenovanému Janovi Volkovi, jeho dědicóm a budúcím k dvoru svrchupsa- nému v Třeboradicích se všemi poplatky a robotami, tak jakož od starodávna k tomu dvoru příslušeli. — Actum pleno iu consilio anno sc XXXIII feria IIII. ante Conversionem s. Pauli. (Tamtéž f. 341.) Tieboraz, snad byvald ves. 1522, 22. ledna. Bartoš kolečník — louku řečenů Třeboraz, ležící při Kostelci, — poroučí Anně manželce své — Dán v středu po sv. Antonínu — XXII. (Rukop. 6. 214? f. D 14.) Třebošnice u Brandýsa n. L. 1433, 6. listopadu. Honesta virgo Agnezka, filia olim famosi Pesskoniss de By- Ssiez residentis in Trzebossnicz, resignavit — ius suum atque omnia bona sua — ibidem in Trzebossnicz — famoso Busskoni de Gelenicz atque domine Bieteze, coniugi ipsius, sorori sue germane, heredibus et successoribus ipso- rum. — Actum in consilio [Nove Civ. Pr.] feria sexta post festum Omnium sanctorum anno oc XXXIII. (Rukop. à. 2082 f. D 26.) Archiv Český XXVIII. 289 Třebovička (Třebovízky ?) 1434, 21. fijna. Martinus Mayssnar de Luzna et Anniczka conthoralis ipsius — fassi suut — se a Thoma Hwiezdarz pro curia araturarum — cum censu in Trzebowiczka IC s. gr. percepisse. — Actum in domo Martini Sliwka [Minor. Civ. Prag.] presentibus famosis Jodoco de Caczicze, Przechone de Uhonicz et aliis multis feria V. in festo XI milia vir- ginum anno oc XXXIIIL (Rukop. 6. 2080 f. 50.) Třebovle u Kourima. 1526, 2. listopadu. Jakub, sirotek neboz- tika Ondráka, s mateří svú obvinili Matúše z Třebovle, že drží dědinu jim náležitů letos i luoni a osiv ji z ní užitky bral svévolně bez jich vědomí mimo rozkaz práva, kterýž jest se jemu luoni stal, aby ničímž z té dědiny ne- hýbal do té pře skonání, a on jest svévolně to pobral a k užitku svému obrátil. Protož žádají v té věci za spravedlivé opatření, napřed v tom, což jejich drží, ať jim to pustí, a což jest užitku z toho pobral, ať jim to zapraví; nebo ač jest on grunt a statek od nich koupil - všicek, ten však k klášteru náležitý který jest, ale tato dědina, kterúž on jim drží, jest k městu náležitá, a ta jest vymieněna hned při tom trhu. Tomu odpor čině Matúš dal mluviti, że nic jest svévolně nečinil a nedrží, než což drží, drží jako své a užívá jako svého, neb on s nimi o to smlouvu má takovú, že když jest dvuor dojímal, Ze jest jim povédél, chtéjí-li mu pfidati tu dédinu, kteráz k méstu jest, Ze dvuor drZeti chce. Pakli nechtí, Ze jim dvuor zas pouští. I učinili s ním smlouvu takovü, Ze nad první trh přidal jim V kop za tu dědinu. Původ tomu odpírají a praví, že sú smlúvy žádné o tu dědinu s Matúšem neučinili mimo trh, při kterémžto hned jest ta dědina k městu náležitá vymieněna, a to ukázati muož; neb jest nepodobné, aby V kop měli vzíti za tu dědinu, za niž dáno jest LX kop. Také na 87 

Strana 290
290 tom sú nikdy nebyli, aby dědinu méstskü méli v knihy Mnichovské zapisovati a ji od města odcizovati k gruntuom jiným. A aniž také toho mohli sú učiniti, protože prvé ta dědina jest zapsána knihami městskými jiným v dluhu v XVII k. A přes to nechť smlúvy pokazuje, nebo oni ji popírají. Odpor Matúš jest nikdy na tom nebyl, aby jich měl k tomu potahovati, aby jinde jemu měli tu dědinu zapisovati, krom zde při právě tomto [Kouřimském]. V tom vedeni jsou svědkové. Tu my takto sme mezi stranami vypo- věděli: Poněvadž Matúš toho zřetedlně svědky neukazuje, by mimo trh, kterýž jest se stal o dvuor, tu dědinu k městu náležitúů Ondráková s synem svým jemu buď trhem prodala aneb smlúvou dobrovolnou vzdala, i z příčiny té on Matúš k té dědině: práva a spravedlnosti žádné nemá podle práva. — Strana odporní se od- volala. — Dán v Kouřimi v pondělí před sv. Divisem [8. ríjna.] 1. XXVI. Tu my — ortele tohoto — potvrzujeme, tyto příčiny k tomu dokládajíce: Poněvadž ta dědina příleží k šosu městskému a vchází v knihy městské, a on Matúš praví, že jest o ní smlou- vu s Ondrákovou učinil, a ta v knihy nevešla, ani před právem jest oznámena; a by i s ní smlouvu měl, poněvadž smlouva s synem ne- byla, že jest ona ke škodě sirotku nic nemohla učiniti. Actum in consilio f. VI. post Omnium sanctorum 1526. (Rukop. č. 93 f. 134.) Třeskolupy u Žatce. 1441, 27. června. Facta est amicabilis concordia inter Woyslaum oleatorem et Swa- chonem, fratrem eius, pretextu hereditatis patris eorum in Trzeskolup et pro pecunia pro eadem hereditate recepta — ; deditque — Woyslaus prefato fratri suo unam s. gr. — Act. f. III. ante ss. Petri et Pauli a. XLI. (Rukop. é. 2083 f. C 14) Třevac. 1420, 27. září. Jan Smolik resignat — ius suum hereditarium ad bona paterna in Trze- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: wacz Mathie, fratri suo germano —. Actum [in consilio Nove Civ. Pr.] feria sexta ante diem s. Wenceslai anno — vicesimo. [Rukop. č. 2079 f. K 17.] Tukleky u Č. Brodu. 1. 1428, 10. října. My Janek a Jindřich bratřie z Pakoměřic, jistci, vyznáváme tiemto listem obecně všěm, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že svobodně, dobrovolně i s plným roz- myslem prodali sme a mocí tohoto listu pro- dáváme dědictvie našě vlastnie v Tuklaciech, točiž věži spustilů, podacie kostelnie a osm- nádet kop a dvadceti gr. platu naSého vlast- nieho, ročnieho, věčného a dědičného na lidech našich úročních, kmetcích a dědičných tudiež ve vsi v Tuklaciech se vším naším právem dě- dičným i se vším panstvím, nic sobě tu viece préva a paustvie ani naSim dédicóm a budüeím nepoostavujíce, to&iZ: na Martinovi z puol dru- hého lánu obojieho úroka čtyři kopy a deset gr., na Hlaváéovi ze dvá lánü obojieho üroka tri kopy a dvadceti gr., na Tomáskovi ze dvü lánü obojieho ûroka tri kopy a dvadceti gr., na Barto- hovi z jednoho lánu obojieho üroka sto gr., na Vaňkovi z jednoho lánu obojieho üroka sto gr., na Velečkovi z puoldruhého lánu obojieho úroka puoltřetie kopy gr. a na Duchkovi z jednoho lánu obojieho úroka sto gr., poctivé paní Anně, dobré paměti Johánkové Kbelské, slovutnému Jankovi od střiebrné hvězdy a paní Katruši, jeho manželce, i jich budúcím dědicóm, kteréž týž Janek se paní Katruší mieti bude, všem v pravý spolek za sto a osmmezcietma kop gr, dobrých střiebrných rázu Pražského, nám již od napřed psaných, panie Anny, Janka a Katruše, úplně a docela penězi hotovými spl- něných a zaplacených. Kteréhožto platu svrchu- psaného i s lidmi úročními a kmetcími i s tiem se vším, jakož svrchu psáno stojí, sstúpili sme již a mocí tohoto listu sstupujeme jménem naším i našich bratruov mladších i našich dě- dicóv a budúcích se vším naším právem dědič- ným i s plným panstvím, tak jakož sme sami 

Strana 291
Třeskolupy— Tukleky. držali a požívali, k jmění, k držení a k dědič- nému požívání, i také aby ten jistý plat se vším panstvím, jakož svrchupsáno stojí, když by chtěli, mohli prodati, zastaviti, směniti anebo s ním učiniti jakožto s svým vlastním zbožím dědičným beze všie našie škody a překážky i našich bratří mladších i našich dědicóv a bu- dúcích. A když najprve dsky zemské budú otevřeny a úředníky obyčejnými osazeny, tehdy máme i slibujem svrchupsané naše dědictvie se vším naším právem a panstvím i se všemi lidmi úročnými a kmetcími napředpsanými svrchupsaným, paní Anně, Jankovi a Katruši i jich dědicóm budúcím ve dsky zemské vlo- žiti a zapsati zemským právem i také zpraviti a to na prvnie, na druhé anebo konečně na třetie Suché dni, když by dsky zemské byly otevřeny, a k tomu od svrchupsaných, panie Anny, Janka a Katruše a nebo od jich dědicóv budůúcích napomenuti byli. Pakli by dcky zem- ské nebyly otevřeny, ale tiem řádem a oby- čejem slibujem jim ten jistý plati lidi úročnie objistiti a utyrditi;, kterýž by řád a obyčej miesto desk zemských v této zemi České za právo byl uložen a ustanoven a páni, rytieři a zemané obecně jeho požívali; pakli by ani dsky zemské v své moci a v svém řádu za našich časuov nebyly, ani který řád byl a obyčej miesto desk zemských ustanoven a vyzdvižen, tehdy aby tento list a zápis plnúů moc i plné právo jměl, obdržal i zachoval svrchupsaným, paní Anně, Jankovi a Katruši i jich dědicóm budúcím k napřed psanému platu a k lidem úročním a ke všemu panství tak plně a právě; jakož bychom jim jej i jich dědicóm budúcím ve dsky zemské před úředníky desk zemských se vší opatrností i ohradů, kteráž má při tom z vobyčeje i z práva starodávnieho zachována býti, vložili a zapsali. A my Jan z Obřístvie seděním na Brodcích, Jan z Běškovic seděním v Čietově, Václav Haras z Újezdce a Mikeš Máslnice z Přemyšlenie, rukojmie a zprávce za svrchupsané Janka a Jindřicha, s nimi a za ně slibujeme tiemto listem dobrú naší vierú 291 beze všie zlé lsti; rukú společní a neroz- dielnú svrchujmenovaným, paní Anně, Jankovi a Katruši i jich dědicóm budúcím svrchupsaný plat s lidmi úročními tak jakož napřed psáno stojí, zpraviti a osvoboditi zemským právem ; a to před věny, před sirotky i přede všemi zápisy křesťanskými a židovskými i před bra- třími mladšími svrchupsaných Janka a Jindřicha i před každým člověkem, ktož by jim na ten jistý plat anebo na diel jeho právem svěckým neboli duchovním sáhnúti chtěl nebo sáhl. Pakli bychom toho neučinili a svrchupsaným, paní Anně, Jankovi a Katruši, věřitelóm našim, i jich dědicóm budúcím napředjmenovaného platu a lidí úročních, tak jakož svrchupsáno stojí, nezpravili a neosvobodili anebo zpraviti a osvoboditi nemohli anebo nechtěli: tehdy máme i slibujem tolikéž platu, jakož svrchu- psáno stojí, na našich svobodných a dobře osedlých dědinách spolkem a vzdáli v šesti mílech kolem Prahy svrchupsaným věřitelóm našim, jich dědicóm a budúcím, když bychom od nich napomenuti byli, postúpiti a postúpiece ten plat zpraviti o osvoboditi zemským právem, jakož svrchupsáno stojí. Pakli bychom toho všého neučinili, jehož Bože nedaj, tehdy hned potom po čtyřech dnech, když bychom napomenuti byli od napředpsaných našich věřitelóv listem nebo poslem, každý z nás s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma do Prahy nebo do Mělníka, do jednoho z těch měst, ve ctnů hospodu, tu kdež nám od našich věřitelóv svrchupsaných anebo od jednoho z nich pokázána a jmenována bude, vléci máme a tu pravé a obyčejné leženie plniti, jeden druhého nečekaje ani sě druh druhým vymlúvaje, každý sám svým životem, anebo že každý miesto sebe rytieřského řádu panoši v to leženie moci bude poslati a po- staviti. A když by od napomenutie pořád počí- tajíc minule dvě neděli a my — ležme nebo neležme — svrchupsaným věřitelóm našim, jich dědicóm a budúcím napředpsaného plátu a lidí úročních, tak jakož napředpsáno stojí, nezpravili a neosvobodili, anebo na jich svo- 837“ 

Strana 292
292 bodných a dobfe osedljch dédinách tolikéž platu, jakož napřed psáno stojí, neukázali a nezpravili: tehda dáváme jim tiemto listem plnů moc i plné právo, aby ty jisté penieze kterakkolivěk pro nezprávu toho platu anebo pro nevloženie ve dsky zemské vynaložili, jež- to by to dobrým svědomím pokázati mohli, na naši na v$ech spoleéní škodu v křesťanech nebo v Židech dobyli a vzali; a my vždy přes to abychom leželi a z toho leženie na ižádné právo nevyjiežděli ani kterak vynikovali, leč bychom dřieve našim věřitelóm svrchupsaným ten plat napředpsaný zpravili a osvobodili, tak jakož svrchupsáno stojí, i to všecko, což by pro nezprávu toho platu anebo pro nevloženie ve dsky zemské vzali a vynaložili, splnili penězi hotovými i se všemi škodami proto vzatými a dobrým svědomím pokázanými. A zda by který z nás rukojmí a zprávcí v tom času umřel, jehož Bože nedaj, tehda my živí zuostalí sli- bujem jiného tak jistého a movitého miesto toho umrlého k nám ptistaviti, v mésieci od času toho ježto umřel počítajíc, s vobnoveniím lista tohoto, kolikrátž by toho potřebie bylo, pod ležením svrchupsaným. Než toto vymie- něno jest: když by častopsaným, paní Anně, Jankovi a Katruši, věřitelóm našim a jich bu- dúcím dědicóm napředpsaný plat tak zpraven byl a ve dsky zemské vložen anebo tiem řá- dem objištěn, jakož svrchupsáno stojí, tehdy aby tento list žádné viece potom moci neměl, což sě zprávy a rukojemstvie dotýče. A toho všeho na jistotu a na zdrženie my jistci i zprávce napředpsaní pečeti své sme vlastnie s dobrým vědomím i s přiznáním při- věsili k tomuto listu, jenž dán léta od naro- zenie tisícého čtyrstého osmmezcietmého tu ne- děli před sv. Havlem. (Rukop. č. 992 f. 93.) 2. 1428, 21. fíjna. My purgmistr a kon- šelé Velikého iněsta Pražského tiemto zápisem vyznáváme obecné v8ém, Ze vstüpivse pfed nás do plné rady našie slovutní Janek a Jin- dřich, bratřie z Pakoměřic, z jedné a opatrný Janek od střiebrné hvězdy, měštěnín města E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: svrchupsaného, z druhé strany, i okázali jsú nám list,“) kterýžto svědčí na osmnádceti kop a na dvaceti gr. platu dědičného svrchupsa- nými bratřími paní Anně, někdy manželce Jo- hánka Kbelského, Jankovi svrchupsanému a paní Katruši manželce jeho prodaný (!), žá- dostivé prosiece, aby ten jistý list slovo od slova v kniehy města našého byl vložen a za- psán. Kterýžto k jich hodné prosbě tudiež i jich přátel kázali sme vložiti a zapsati pro rozličné příčiny a nebezpečnosti, neb sú sě obě straně svrchupsané k tomu smluvile a svo- lile takové: JestliZe by ten list jisty byl spálen, zkazen, ukraden nebo kterakkolivék pohynul dfieve, neZli by ve dsky v&élanebo tiem fádem a obyéejem, kteréhoz by páni, rytiefi, pano&e, zemané, vdovy i sirotei královstvie Českého miesto desk zemských obecně požívali, nebyl utvrzen a objištěn, buďto za zdravého života svrchupsaných bratří nebo po jich smrti : tehda ten jistý list a zápis má mieti, obdržeti a za- chovati plná moc i plné právo, jako by ve dsky zemské byl vložen a zapsán se vším řádem a ohradü, kteráZ pri tom má z práva zachována býti. A ten jistý list slovo od slova svrchu popsán stojí. Dále svrchupsaní Janek a Jin- dfich bratfie dali sú a vzdali nadepsaným, paní Anně, Jankovi a Katruši i jich dědicóm budúcím všechno právo své, kteréž mají na mlýnu pode vsí v Tuklaciech, nižádného práva tudiež na tom mlýně ini svým dědicóm a budücfm viece nepostavujíce, ale tiemto zápi- sem üplné a docela sstupujíce. Actum fer. V, post Galli. (Rukop. 6. 992. f. 94.) 3. 1431, 22. června. Jakož Káča a Du- chek, sirotkové syna Jana Kotrasovic z Tuklak, měli sú tři čtvrti dědin tudiež v Tuklaciech a bez jedné dvadceti k. gr. u Martina, strýce svého, kterýchž jesti za lán prodaný dědiny u něho bylo zuostalo, dielu dědičného, a k tomu pět kop gr., kterýchž jim má nalepšiti týž Martin vedle nálezu süsedského, i Pe&ík od střiebrné hvězdy a Beneš Lichva, měšťané "*) Viz 6. 1 na str. 290 a násl. 

Strana 293
Tursko (1432—1550). Star. a Nov. mést Pr., smlivce od obi strani svrchupsanú s povolením pánóv purgmistróv a konšelóv obú měst svrchupsanú, a Janka od střiebrué hvězdy, pána těch lidí, učinili sú mezi nimi s radú süsedskü svrchupsané vsi takovúto úmluvu, že svrchupsaný Duchek má dáti Káči sestře své a Petříkovi muži je- jiemu za její diel, kterýž na ni příslušie, deset k. gr., a oni mají sě odřeknúti všeho toho statku a dielu a Martína svrchupsaného propustiti. Kteréhož dielu a statku již jmeno- vaní Petřík a Káče, manželé, tiemto zápisem sě mocně odřiekají a zbavují, nikda viece na ten statek sahati — slibujíce. — Actum feria III. ante Johannis B. (Rukop. č. 2099, f. 316.) Tursko. 1. 1432, 23. srpna. My purgmistr a kon- šelé Velikého Města Pražského všém tiemto zápisem oznamujíce na vědomie dáváme: Tak jakož jest pře a róznice byla mezi Stachem a Pabšem bratřími, syny Haškovými ze Brna, z jedné a Michalem, strýcem jich, z strany druhé o dědictvie Tómy, bratra jich vlastnieho, v Turště položeném ; i my páni svrchupsaní slyševšie žaloby i odpory obú stran svrchu- psaných; k tomu také vyslyševše svědomie od obojie strany již jmenované provedené, a zvláště konšely a obecnie z svrchupsané vsi Turska, kteřížto vyznali jsú, kterak svrchupsaný Tóma, bratr jich, to zbožie kúpil jest sobě, bratroma svýma svrchupsanýma i jich dědicóm a budú- cím, a na to památné džber vedlé práva a obyčeje též vsi dal jesti, a tu jistů při i také svédomie — převáživše i vyřkli sme a — vy- pověděli : Najprvé a především to jisté zbožie neb dědictvie — v kteréž sě jesti po smrti To- máška týž Michal uvázal, častopsaným Sta- chovi a Pabšovi bratřím mocně přiřkli sme a přisúdili —. Kteréžto nábytky i to všechno, več jesti vstúpil svrchupsaný Michal po smrti Tómově, dva konšely z též vsi a čtyřie obec- nie, ježto by žádnému z nich v příbuzenství 293 nebyli, mají bez prodlévánie vedle dobrého uptánie odhodnúti a jakož odhodnü, tak má odstúpiti. S tiemto dalším přidáním, žě svrchu- jmenovaní Stach a Pabeš bratřie mají témuž Michalovi puol šestnádctý kopy gr. vydati, kterýchž jest on vydal za věno nevěstě jich z téhož statku na též roky, jakož jesti on jí ty penieze plnil. A ty roky také mezi nimi svrchupsaní konšelé a obecní mají ohledati. — Actum sabbato ante Dartholomei sc XXXII (Rukop. é. 992 f. 152) 2. 1452, 3. července. Jakož jest byla ruoz- nice a nesnáz mezi Margretü od meóóv z Nov. M., vdovü po Vaükovi z Turska zuostalü, z jedné a Janu, vdovü po Velíkovi také z Turska bra- trovu Vaükovü zuostalá, z strany druhé o XV!/, s. gr., kterýchžto týž Vaněk leZe na smrte- dlné posteli kšaftem odkázal jest Margretě, již psané manželce své, s dětmi jejími na svr- chupsaném Velíkovi bratru svém. Kterýžto Velík také na smrtedlné posteli leže v sedmi kopách gr. dluhu toliko sě jest seznal. Z kte- rýchžto XVI'/, s. gr. Margreta již psaná túž Janu jesti nafiekala. I — ubrmané — tako- véto mezi nimi vyrčenie jsú učinili: aby Jana svrchupsaná za to vše dala Margretě XVII s. gr. — kterýchžto Jana když splní, tehdy ona Margreta má ji vedle obyčeje té vsi Turska propustiti a z knih městských od tohoto zápisu sprostiti. Než jako kopu gr., kterúž Vanck z těch peněz odkázal jest na zvon do Turska, o to ubrmané nic nevypoviedají, ale to při osadě Turské zuostavují, chtie-li nebo nechtie odpustiti. — Act. fer. II. ante Procopii. (Rukop. č. 2099 f. 1098.) 3. Kolem r. 1550. (Soupis vsí a lidí špi- tálu Křižovnického v Praze.) Ves Tursko: Jan Hubáček. Platové pavští z téhož dvoru při sv. Jiří: Dědičného platu 2 k. 18 gr., též z 4 čtvrtí, z každé 18 gr., 3 k. 48 gr., z půldruhé kopy záhonóv 18 gr., roboty ženné dědičné 6 dní, ze 4 čtvrtí 4 dnů, vorní roboty z jara 2 dni. Konopí trhati má dva záhony. Při sv. Havle: úroku dědičného 2 k. 18 gr., z 4 čtvrtí 

Strana 294
294 3 k. 48 gr., z 1), k. záhonóv 18 gr., na pod- zim roboty 1 den. Slepic dědičných 6, z IIII čtvrtí slepice 4. „Jakož jest JMKn. jisté artykule sepsati, a kte- rak i na jaký způsob Jan Hubáček s Annou kré. mářkou smluvcni, a sirotci po Říhovi krčmáři pozů- stali kterak by opatření býti měli, poručiti ráčil, i takto sú mezi sebou přátelským během porovnäni: Předkem co se dotýče Anny krčmářky, že ona Janovi, sirotku staršímu, k těm XL k. m. od něho jménem věna vzatým jednu klisnu za XXV k. m. a k tomu hotových V k. m. dáti připověděla. A tu na tom že přestati chce, oznámil. Jiříkovi pak, menšímu v devíti letech sirotku, z toho statku sto k. m. vydati se uvo- lila. K tomu rychtář a konšelé oznámili, že na tom přestati může a zvláště ponévadž ona dluhův něco pozůstalých po předešlým manželu — krčmu prodadúc do dvou set XLIII k. m. vyplatiti má. Co se pak do- týče Jana Hubáčka, ten od osoby své na dotázku o gruntu dosednutí oznámil, že gruntu toho, v kte- rémž od otce svého pozůstaven, užívati chce. A po- něvadž Annu krčmářku za manželku sobě jest oblíbil, že ji do všeho svého statku za mocnou hospodyni při- jímá; však nic méně z téhož statku matku svou též i dceru kterak bude chtíti dále opatřiti, to při jeho dobré vůli jest pozůstaveno —. A jestliže by P. B. jeho Jana H. dříve než jí Anny od smrti uchovati ne- ráčil, tehda ona Anna z téhož statku od žádného, však s jistým vědomím a vůlí vrchnosti, potiskována býti uemá, nebo ona také se vší svou spravedlností, nic ovšem sobě nevymínivše, k němu přivtěliti a s ní se jemu zadati se jest uvolila. S strany pak neodci- zováni a sménování dédin od gruntüv aneb k trhu ja- kému zamlouváni, o čemž dále jest od JMti poručeno, připověděli sú jako věrní poddaní v tom vůli JMti ve všem poslušně vykonati. A tak po vyřízení těch věcí ve jméno boží Anna krčmářka jemu Janovi Hubáčkovi za manželku jest dodána. Stalo se v pátek po Novém 1. 1572.“ Bohuslav näpravnik: Povinnosti panske z nápravy: při sv. Jiří dědičného platu 44 gr. z 3 čtvrtí panských 2 k. 15'/, gr., též z 3" k. 10 záhonóv 37'/, gr. Roboty ženné dědičné 4 dni, z 3 čtvrtí panských 3 dni, vorní ro- bota z jara 2 dni, na podzim 1 d. Též konopě trhati má. O sv. Havle: úroku dědičného 44 gr., z 4 k. záhonóv 2 k. 18 gr., z 3 čtvrtí panských dědin 54 gr., služby platí 4 k., sle- pice dědičné 3, z 3 čtvrtí panských 3. Kte- rýžto grunt Bohuslav koupil za 500 k. m. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z urchiwu města Prahy: Jan Šimkův: Při sv. Jiří : úroku děd. 1 k- 48 gr. z 4 čtvrtí panských 3 k. 10 gr., od poustky z 1 k. záhonóv 10 gr. Roboty ženné děd. 3 d, z panských čtvrtí 4 d., vorní z jara 2 d. na podzim 1 den. Konopie trhati má. O sv. Havle: dědičného 1 k. 48 gr., z 4 čtvrtí 3 k. 10 gr., od poustky 10 gr., slepic dědič- ných 4, z 4 čtvrtí 4 L. 1564 po smrti Šimka puštěn jest na ten statek Jan zeť jeho. Václav Carda. Při sv. Jiří: úroku děd. 3 k. 12 gr., z 7 čtvrtí panských 4'/, k., z kusu 12 gr. Roboty ženné dědičné 4 dni, z 6 čtvrtí panských 6 d., roboty vorní 4 d., na podzim 1'/, d. Při sv. Havle: platu dědičného 2 k. 12 gr., týž z 7 čtvrtí 2 k. 6 gr., z kusu 12 gr.; slepic dědičných 5, z 7 čtvrtí 7. Jan Carda po Václa- vovi Cardovi, otci svém, grunt zaplacený má. Jan Mošaur. Při sv. Jiří: platu děd. 1 k. 10 gr., z 7 čtvrtí panských 2 k. 6 gr., roboty ženné děd. 3 dni, z 7 čtvrtí 7 d., roboty vorní 3 d., na podzim 1 den. O sv. Havle: úroku 1 k. 10 gr., z čtvrtí 2 k. 6 gr., slepice d. 4, z čtvrtí 7. L. 1566 koupil jest ten grunt Jan Mašaur, jinak Maštovský, od Anny Hluché za 230 k. m. Jiřík Přepeřil: Při sv. Jiří úroku 44 gr., z 1 čtvrti 18 gr., roboty ženné 3 d., z čtvrti 1 d., vorní 1 d. O sv. Havle úroku 44 gr., z čtvrti 18 gr., slepice 2, z čtvrti 1. Koupil ten grunt od Voldřicha za 14 k. m. L. 1568 Řehoř krčmář Janovi, synu svému, koupil grunt od Jiříka Přepeřila za 90 k. m. — L. 1571 Blažek, Šanů zeť, koupil grunt Přepeřilovský od Anny krčmářky za 135 k. m. Vondra Šana: Při sv. Jiří úroku 1 k. 20 gr., z 4 čtvrtí I k. 12 gr., roboty 3 dni [a] z 4 čtvrtí 4 d., vorby 2 d., na podzim 1 d. Ko- nopí trhati má. © sv. Havle: úroku 1 k. 20 gr. z čtvrtí 1 k. 12 gr. slepice 3, z 4 čtvrtí 4. Jan Chlap: Üroku 2 k. 42 gr. pololetné, ro- boty 3 d., vorati 1*/,, na podzim I den. Slepic 9. 

Strana 295
Tutlaky — Týnec. L. 1563 Jan Chlap z Roztok k. grunt Bur- dovský od Jakuba za 115 k. m. — L. 1572 Jan Máslovský k. od Jana Chlapa za 290 k. m. Matěj Rohlík: úroku pololet. 2 k. 14 gr., z 4 čtvrtí 3 k. 56 gr., z 3 kop záhonův 30 gr., roboty ženné 3 dni, z čtvrtí 4; vorati 3, na podzim 1 den. Konopí trhati. Slepic 8, z čtvrtí 4. L. 1561 prodán jest grunt sirotkóv po neb. Václavovi Rohlíkovi Matějovi Dura- sovi z Želenic, kterýž se přiženil k Anně, si- rotku po témž Rohlíkovi. Jan Tovara: Platu pololet. 41 gr., z 5 čtvrtí 2 k. 11 gr., roboty ženné 3 d., z čtvrtí D, vorati z jara 2 dni, na podzim 1d., konopí trhati, slepice 3 a 5. L. 1553 Jan Tovar koupil grunt za 95 k. m. Valentin Válek na Pondělíčkově: platu pololet. 1 k. 51 gr. 3d., z 4 čtvrtí 3 k. 3 gr. 3 d., roboty ženný 6 dní,z čtvrtí 4 dni, vorní 2, na podzim 1 d. Konopí trhati. Slepice 4, z čtvrtí 4. L. 1553 Valenta Válek koupil grunt za 80 k. m. Kovárna. Smlouva stala se jest mezi Ja- nem Rokytou kovářem na místě Anny m. j. a Lídou a Martou, dcerami po neb. Adamovi kováři, že on Jan přiženivši se tu k nade- psané Anně, ujal túž kovárnu za 100 k. m., kdež na díl manželky jeho, kteráž tu měla 2 díly, vyraženo 50 k., ostatních 50 nadepsarým dcerám Adama kováře má vydati. Stalo se I. 1570. Anna, Fantova vdova: Děd. platu pololet. l'/, k. 6 gr, roboty Zenné 6 duí, z 1 čtvrti I d. vorati 1 d., na podzim !/, dne. Ko- nopí trhati. Slepic 5. L. 1572 rychtár a kon- šelé Turští oznámili, že to v paměti mají, že Auna Fantová dobrovolně jest Jiříka Fantu, nynějšího manžela svého, na polovici statku k sobě přijala a druhé polovice sobě pozů- stavila. Valenta na Bělehradě: Platu polol. 2 k. 23 gr., roboty ženné žádné nemá, z 6 čtvrtí panských 6 dní, vorati z jara 1!/, d., na podzim tolikéz. Konopie trhati má, slepic 6. 295 Valenta u brány. Platu polol. 18 gr., ro- boty 6 dní, z 2 čtvrtí 2 d., vorati 1 a na podzim '/; dne. Konopí trhati má, slepice 4. Říha krčmář z krčmy: polol. 18 gr. ro- boty 1, z jara 1 den, slepice I. Ze zádušní čtvrti platí 18 gr. (Rukop. č. 2911. Jest to gruntovní kniha statků kláštera Křižovnického na Star. M. Pr.) Tatlaky. 1442. Mauricius, plebanus ecclesie Tutlak, emit domum [in Nova Civ. Prag.]. (Rukop. ë. 2083 f. E. 13.) Tÿn Horsüv. 1440. Zdenko z Drstky, tune temporis purgravius in Tyn Horssowiensi. (Rukop. č. 2099 f. 489.) Týnec u Kounice. 1534. 1. května. L. 1534 v pátek den sv. Filipa a Jakuba ap. stala se jest smlúva — mezi — obcí Nov. M. Pr. a uroz. p. Jiříkem Wachtlem z Pantenova a to taková: Jakož jest žádal p. Jiřík Bachtl — p. purgmistra a rady, aby jemu dopustili směny, což by on potřeboval gruntův lidí jich Týreckých k dělání rybníka svého u Kónic, i p. purgmistr a rada povolení k té směně dědin lidí poddaných svých Tý- neckých dali jsú, takže jmenovaný p. Jiřík Bachtl lidem jich — oddal jest jinými dědi- nami slušnými a příležitými blíž Týnce, ze- jména těmto: Linhartovi Plzákovi za 4', jitra 6'/, jitra a étvrt, MatüsSkovi za 2!/, puol- čtvrta jitra a čtvrt. — Dále což se dotýče té cesty a hráze, kteráž slove Pruohon, kdež oni Tý- nečtí povinní jsú sami na svůj náklad strúhy, aby se jim ta cesta nekazila a nebahnila, cí- diti, i k tomu se p. Jifík Bachtl dobrovolné podvolil —, Ze tu strühu, kteráz pfi té cestě a pruohonu z strany dédin a gruntuov Kóni- nických, až pod mostek sám na svůj náklad cíditi a čistiti má, aby se tudy té cestě a pruo- honu žádná škoda spuštěním téhož rybníka 

Strana 296
296 — nedála. A ten pruohon aby byl prostranný, tak jakž — jest — vyměřeno. Než což se pastev okolo téhož rybníka dotýče, kdyby toho čas slušný byl a ryby se netřely a bez škody toho rybníka bylo, těch pastev lidem Týnec- kým bráněno býti nemá. A i dobytky časy svými v témž rybníce aby napájeti mohli bez překážky. — (Rukop. č. 332 f. B 12.) Týnec u Prahy (u Strahova). 1. 1427, 10. dubna. Nos magister civium, consules et scabini Maioris Civ. Pr. recognos- cimus universis, nos in causa dissensionis et controversie hucusque vertente inter religiosas moniales a4 s. Anna ex una et Katherinam, relictam Andree Wlasakonis, parte vertente ex altera pretextu vinee site supra villam Tynecz penes vineam Martini immediate, quam dicta Katherina a communitate predicte civitatis Prag. pro certa pecunie quantitate emit, ta- lem ultimatam et finalem pronuncciasse sen- tenciam deffinitivam, primum et. ante alia pre- fatam vineam cum torculari fusa et rotaxa (?) alias s vfetenem a s puski, ac ipsorum areis et pertinenciis adiudicantes prenominatis vir- ginibus. — Actum fer. V. post Judica. (Rukop. 6. 2099 f. 198.) 2. 1443. Nicolaus balneator de Minori Parte Prag. emit vineam supra villam T. inter vineas Procopii et Thome Krezmieze erga Halkanem et Benessium filium suum, necnon Barbaram, filiam quondam Prokopeczonis, pro III s. gr. (Rukop. €. 2102 f. 435.) 9. 1444. — Johannes de Giczin, filius Beuessii pistoris de ibidem, emit vineam lo- catam supra villam Tyuecz ex una [parte] penes Valentini vineam, ex altera penes vi- neam Krezmiczonis erga Valentinum Cabam, civem Nov. Civ. Pr, pro XXIIII s. (Rukop. €. 2102 f. 443.) 4. 1444, 2T. fíjna. Augustinus de Wyle- mow, civis Mai. Civ Prag. et Dorothea con- thoralis eius, emerunt vineam cum torculari, halteriis, piscinis — ; que quidem vinea sita E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: est prope monasterium Brzewniow prope villam Tynecz sub vinea Procopii a scalis strata me- diante erga Lazarum, natum Anne, relicte Cantoris, pro septuaginta octo s. gr. Actum in vigilia Simonis et Jude. (Rukop. č. 90 f. 108.) 5. 1445. — Johannes Kokrha, de Minori Parte Prag. civis, emit vineam IIII str. sitam supra Tynecz penes vineas Valentini et Fran- conis calcariatoris erga Johannem de Giezin pro XX s. gr. Idem Johannes Kokrha, heredes et successores ipsius debent censuare annu- atim in termino s. Galli officialibus ad Letam curiam — de quolibet strichone per X gr. (Rukop. 2103 f. 1.) 6. 1448, 15. ledna. Johannes de Zbysla- wiez emit vineam olim Anne, relicte Cantoris, pro XXV s. gr. erga Procopium de: Trnawa, que sita est supra villam Tineez inter vineas Franconis calcariatoris et Johannis Fissel de Minori parte cum domo, torculari et cum omnibus pertinentiis. — Act. fer. II. ante An- thonii. (Rukop. 6. 90 f. 157 a €. 2103 f. 22.) 7. 1466, 4. března. Když po smrti Blažka sladovnika mezi Markü m. j., Petrem, Martú a Barborń, détmi po ném zuostalymi, a nej- starsiem synem jeho Martinem nesnaz byla o to znikla, że by on v statek téhož otce svého sé uvázav, maje matku svú i sirotky svrchupsané živiti vedle sebe, puožitky všecky najviec k sobě obracoval a jiem z toho práv býti netbá —: poručníci předepsaným Blažkem ustanovení a s nimi smlúvce přátelští — vy- pověděli, aby ta zahrada, jenž leží v Týnci, řečená Rychtářovská, i s závdavkem na ni uči- něným při témž Martinovi mocně a dědičně ostala. — Act. fer. III. die Transl. s. Wenc. (Rukop. č. 2141 f. 32.) Úbědovice. 1522. — Máš bráti od direktoruov, mi- Struov, bakaláruov a Studentuov kolleje Ce- ské na dědinách někdy Viléma Vrbaty z Deč- kova, kterýchžto dědin nyní Jan Turský starší z Dřevenice v držení jest, v Úbědovicích na 

Strana 297
Übedovice— Úhřiněves. dvořích kmetcích — což tu někdy nadepsaný Vilém měl a on Jan Turský svrchupsaný nyní má, a to pro nedání a nezaplacení puol druhé kopy gr. a 15 gr. č. úroka svatojiřského nyní minulého leta 1521. V druhých Václava z Chvo- jence L. 23. (Desky stavovské č. 24 fol. H 8.) Úhonice u Únhoště. 1. 1427, 22. února. Anna, relicta Wence- slai, filia Mauricii olim notarii actorum, — recognovit, se percepisse summam totalem — a Gallo tabernatore de Uhoniez pro taberna, curia et agris — ibidem in Ulioniez. — In quo quidem foro prefatus Gallus XXXIIII s. gr, quas adhuc debet dare et persolvere pro dictis taberna, curia et agris Johanni, dicto Czerny, antecessori prenominate Anne, pro se nomine disbrigacionis debet retinere tamdiu, quousque prefatus Johannes litteram emphi- teoticam inxta sentenciam dominorum consu- lum non reponeret. — Act. sabbato ante Ma- thie ap. (Rukop. &. 2099 f. 182.) 2. 1432, 29. bfezna. My purgmistr a kon- šelé i všecka obec Velikého Města Pr. vyzná- váme tiemto zápisem obecně všem: Tak jakož sme s opatrným Šimonem od bielého lva, měštěnínem města našeho nadepsaného, učinili trh o Ühonice a jemu na Židech našich XL k. gr. odkázali, že slibujem jemu a jeho bu- dúcím na braní a zdvihání těch jistých peněz nepřekážeti, ale že má polovici nadepsaných peněz, totižto dvadceti k. gr. na sv. Havla nynie najprv příštieho od svrchupsaných Zidöv vzieti a zdvihniti. A na sv. Jifie hned potom zběhlého druhých dvadceti k. gr. — Actum sabbato dominice Oculi. (Rukop. č. 2099 f. 326.) 3. 1435, 5. února. Johannes Niger fassus est se percepisse pro taberna et hereditate in Uhonicz, Anne relicte Waczlawikonis, post vero Gallo de Uhonicz venditis, summam integram demptis XVI'!/, s. a prefato Gallo —. Actum sabbato ante Dorothee. (Zlomek starom. knihy v Chaosu č. 325 a rukop. č. 2099 f. 394.) 4. 1451, 24. března. Ve jméno božie Archiv Cesky XXVIII. 297 amen. Jś Beneda z domu řečeného Opatov- ský *) — ačkoli bratří svých a sester, i také panie Čotrové, v čemžkoli jim sem byl vinno- vat, konečně a všie věcí otbyl, avšak toto jim ne z práva, ale z milosti, přidávám a svoluji dobrovolně, aby obilé s lánu mého, kterýž v Ühonicích na jef i na ozim osatý mám, sklidiec, na tfi diely rozdólili, z nichżto ciel jeden manżelce mó [AlZbété], synóm [Augusti- novi a Janovi] a dcerám [Marté a Reginó] mym buď, druhý bratřím a třetí Velce, polúsestří mé. Nez paní Cotrováz těch tří dieluov téhož lánu se čtyry strychy žita naznüe, sklid sobě. Než po sklizení obilé ten lán chci aby na manželku mú a děti mé připadl zasě k dřev- nímu právu mému. — Datum feria III. post Benedicti sc LI. (Rukop. č. 2119 D 1.) *) Jest dům č. pop. 455-I.. Viz mé Základy mí- stopisu I. str. 711. 5. 1473, 3. srpna. Waczlawa, conthoralis Allexii Legat de Uhonicz, nepos bone memorie Thabor de Unhosst, una cum fratribus suis — fassi sunt, se — vendidisse censum suum he- reditarium, nomine *) quinquaginta grossos in et super Jacobo Korlone et curia ipsius Hanu- sskoni, concivi [Min. Civ. Pr.], — pro IX s. gr. — Actum fer. III. ante Sixti anno oc LXXIII*. (Rukop. é. 2080 f. K 15.) *) Spad dle éeského ,jmenovité". Éhrinéves. 1. 1413, 12. ledna. Per arbitrium — causa, que viguit inter Nicolaum, scriptorem regium, de una et Wenceslaum Cunssikonis, Nicolaum Sliwensky et Mathiam Cruciferum, nunc morantem in Uhrzinowes, commissarios Ludmille, conthoralis Nicolai pretacti, pretextu testamenti Ludmille eiusdem parte ab altera, taliter est sopita: quod Nicolaus duobus pu- eris, videlicet Johanni et Marthe, Ludmille eiusdem, cuilibet nonaginta s. gr. debeat sol- vere. — Si vero Nicoleus pro curia in Pnye- tluk impetetur imposterum, que vendita est, quod ambe partes sibi (ad] defendendum fideliter 88 

Strana 298
298 astare astringantur. — Act. fer. V. post Epyph. (Rukop. č. 2079 f. B 14.) 2. 1449, 10. února. My purgmistr a kon- šelé Star. M. Pr. všem i každým tiemto zápi- sem oznamujíc věděti dáváme, že slovutný Vá- clav z Vesce, spolupřísežný tovařiš náš, kúpil jest u nás a obce našie pól druhého sta a šest ovec, pět krav starých a patnádcte jalovic roč- nich a dvi letních, pět svin starých a pat- nddcte prasec letošních a lonských a k tomu jeden vuoz za XX k. —; kterýžto dobytek po utečení a odběžení Pešíkovu z Kunwaldu spadl jest na nás a na obec naši spravedlivě a v Ühtinévsi zuostaven jest. Actum pleno in consilio feria II. ipso die b. Scolastice anno 9c XLIX*. (Rukop. č. 2099 f. 1051.) 3. 1519, 18. listopadu. Petr Lejbus z Úhřiněvsi kúpil poustku — od pánů úřed- níků s puol lánem dědiny za XX kop m. — Actum fer. VI (!) ante Katherine 1519. (Rukop. č. 2152 f. A 14.) 4. 1521, 16. listopadu. Jiřík Heřman, člo- věk panský, koupil sobě puol lánu dědiny od dvoru Lejbusovského v Üfinévsi od pánuov üfedníkuov za VIII kop gr. m. — Actum Sabbato post Martini 1521. (Tamtéz f. B 0.) 5. 1524, 25. ledna. Smlúva dobrovolná a přátelská stala se před rychtářem a konšely v Úřiněvsi mezi Markétúů Halíkovou z jedné a Šimonem, bratrem nebožtíka Halíka, z strany druhé takováto, že on Šimon grunt bratra svého tu v Uřiněvsi koupil jest od nahoře- psané Markléty za LXXII kop gr. m. Kterézto místo závdavku, maje tu po otci svém na tom gruntu dielu svého X kop m., a ona jemu je vyplniti měla, těch při ní zanechává. — A kdež ona Markléta tu na tom gruntu, kdež Kohout sedie, XV kop nedoplacených má, ty také aby jí vydány byly, propouštie. — Ac- tum fer. 2. Conversionis Pauli 1524. (Rukop. č. 2155 f. 31.) 6. 1537, 16. února. Jakož jest byla ne- snáz mezi Janem Kulhánkem z Ouhřiněvsi a Matoušem Šilhavým odtudž, kdež Jan Kulhá- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: nek potahoval se na statek Matouše, chtěje míti po bratru svém spravedlnost : i takto jsú se o to přátelsky smluvili, že Matouš Šilhavý z toho gruntu svého Janovi Kulhánkovi vydati má X kop. — Actum fer. VI. die Juliane 1537. (Tamtéz f. 214.) Újezdec Červený u Únhoště. 1516 — (Svédomie Junovi Hedvdbnému.) Jan z Kročihlav pod Kladnem, člověk páně Zdeňkuov z Kladna, svědčil [v radě Novom.]: Když jsem byl pod p. Bohuslavem [z Červe ného Oujezdce] v Červeném Oujezdci drže krčmu, i přijel ke mně Hedvábný do krčmy a přinesl s sebú snop ovsa s pole. I strávil ten snop ovsa koněm svým a propil u mne peniez malý, očekávaje, až by krávy přihnali. A byl u mne až do západu slunce. A když ty krávy přihnali, on je nočně vyhnal a nočné je platil, A já mu pověděl: To jest kráva má, té ne- kupuj. I prosil mne, abych mu krávu prodal, 4 já mu prodati nechtél a pověděl jsem mu, ž2 mám druhů u Kašpara. A on přes to krávy jest nočně vyhnal. A já jsem to špehoval, a ou nékdy s puolnoci je ulinal. A my jsme je po puolnoci honili aZ k branám Prazskym a nemohli jsme jich dohoniti. (Rukop. 6. 1046 f. 122) — Šimek, řezník z Dušník: Šli jsme po své potřebě i přišli jsme do krčmy do Červ. Oujezdce; přijel p. Jan Hedvábný za námi a přinesl s sebú ovsa snop i ptal po vsi i tržil u sedláka dobytek. I nekoupiv přišel zase, a sedlák za ním přišel do krčmy; i šli jsme zase k tomu sedláku všickni. I tržil a nedotržil. Tehdy jsme my šli s p. Janem Hedvábnym ze vsi a sedlák za námi běžel za ves asi troje hony. I zastavil se s sedlákem p. Hedvábný a my šli před se. I dohonil nás p. Hedvábný zase a pravil nám, že jest dobytek dotržil. [Tak svědčil i Jan Ždársa z Dušník.] (Tamtéž f. 123.) Újezdec ploténný u Únhoště. 1433, 27. ledna. Katrusse de Trzebo- tow, relicta olim Herssonis de Lidicz, nunc 

Strana 299
Újezdec Červen ý— Únčtice. vero Wenceslai de Czaslavia conthoralis legit- tima, fassa est — quod vendidit quinque s. gr. census annui et perpetui, quas habere di- noscitur in bonis Pakoslai et Smil, fratrum de Lidicz, in Platennem Ugezdezi racione dotis proscriptas, famoso Procopio de Olssan pro certa summa pecunie —. Actum feria III. post Conversionem s. Pauli. (Rukop. é. 2099 f. 353.) Umbrechtice. 1498, 2. listopadu. Já Markéta z Hrádku a měštka Star. M. Pr. vyznávám tiemto listem, že — ležíci na smrtedlné posteli učinila sem — kšaft — o svém všem statku. A najprve mocně porúč'em Alzbétu, dceru svú milú, p. Purkartovi z Kestran a v Umbrechticiech, manželu mému milému, aby ji při sobě do let jejích choval a ji vedl, jakožto dcerku svú mili. — A ktomu odkazuji témuž p. Purkar- tovi — všeckeren statek svuoj —- totiž duom, kterýž mám v Star. M. Pr. — a k tomu — všecky listy hlavnie, kteréž v Králové Hradci mám u Hubáče —. A pro širšie a lepšie svě- domie — prosila jsem uroz. p. Petra z Ríčan a uroz. vladyk Kašpara Robmhapa z Suché a na Sudoměři, Jindřicha a Petra bratří ze Strpi a na Čejeticích, že jsú pečeti své — dali přivěsiti. Jenž jest dán a psán ten pátek po Všech Sv. 1498. (Rukop. č. 94 II f. 76.) Úmyslovice u Poděbrad. 1545, 9. listopadu. Václav Drapal vzdal spravedlnost svú v Oumyslovicích na krémé, též i v Měsci na domu v koutě podle domu panského, po neb. Jiříkovi Drapalovi, otci svém, Janovi Merdovi, švagru svému —. Act. fer. II. ante Martini. (Rukop. č. 2218 f. 11.) Unéklasy.*) Okolo r. 1550. (Urbář zboží kláštera Kří- žovníků s červ. hvězdou v Praze.) Jakub Hr- dina, Po smrti Jana Hrdiny syn jeho ujal ten grunt v summé 66'/, k. m. 1. 1548. Jíra Vlk drží chalupu panskou s dědinou, (Rukop. č. 2911.) 299 *) Uněklasy tvořily část panství Křižovnického, kde byla též ves Lety. Zde měl klášter tyto lidi: Jan Rájovský. L. 1563 Jan Rájovský koupil od Doroty Kohoutové, vdovy po Jakubovi, [grunt] za 450 k. m. Václav Sura 1565 ujal nadepsaný grunt za touž sumu. Jan Chléb umřev pozůstavil po sobě Rejny man- żelky, Jana, Matéje a Jakuba syniv, kteiiż nedilni spolu s matkou v témž gruntu sedí. Vávra Mínů jest člověk poddaný p. opata Zbra- slavského, drží panskou poustku, z kteréž úroky platí. Jakub Koutský. Únětice. 1. 1420, 10. kvétna. Tomassco Ssilhawy publicavit emcionem curie in Unieticz, quam se dicebat emisse a preposito ecclesie s. Ap- polinaris et esse in possessione eiusdem. Ac- tum feria VI. post Floriani. (Rukop. 6. 2099 f. 119.) 2, 1443, 31. prasince. Jakoż jest byla nesnáz a ruoznice meżi pani Kristinń od hfe- benóv, móśtki St. M. Pr., z jedné a Janem z Ünétie, nájemníkem dvoru jejieho tudież v Ünéticích, z strany druhé o zadrżenie najmu, o postúpenie téhož dvoru, o nezvoránie úho- róv, o zkaženie dvoru, o pomlúvánie a pohró- zek činěnie i ojiné věci, kteréž sú byly mezi nimi aż dosavad z vobü straná, — ubrmané mocni — takoveto mezi nimi vyfcenie jsü uti- nili: Najprv aby svrchupsany Jan tóż panie Krystiny a Hynka, syna jejieho, prosil pro Buoh, pro matku boží i pro všechny svaté, což jesti kolivěk proti nim skutkem, řečí ne- boli kterakkolivěk jinak provinil a učinil, do- brotivé odpustili, a Ze jim má v časiech po- tomních raději slúžiti, než co proti nim činiti. A to jest honed tudież stoje svrchupsany Jan učinil.. Dále jsú vypověděli, aby nadepsany Jan za ten nájem zasédélj, což jeho jesti koli, dal III'/, k. gr. Potom jsú vypověděli, aby častopsaný Jan ve dvü nedélí toho dvoru ji postipil —. Actum feria III. ante Circum- cisionem. (Rukop. é. 2099 f. 708.) 3. 1508. — Gregorius de Horzemirzicz, Gallus de Hoholicz et Kuba de Aunieticz, vi- 38* 

Strana 300
300 trici parochie ville Aunieticz, fassi sunt, guia tulerunt X s. gr. prag. a Dorothea Kunaczka. (Rukop. č. 94 II. f. 85.) 4. 1528, 10. února. Léta páně 1528 у pondělí den sv. Školastiky páni úředníci [šestipanští] vyjevše do dvoru Únětic ku po- rovnání a podělení mezi sirotky, pozuostalými někdy syny Václava z Vilenice, z jedné a Vá- clavem otčímem jejich a Markétou matkou jich z strany druhé — na tento způsob: Ja- kož jest Václav, pfijav na statek ten matku dotčených sirotkuov, za manželku [ji] pojal a to hospodářství v správě měl, v tom sirotci při- cházejíce k letuom, jakžto dědicové, a zvláště Jakub, starší sirotek, po otci svém na též hospodářství se táhl a též i Alexí, bratr jeho mladší; protož ona Markéta, matka jich, s nan- želem svým Václavem, majíce tu též díl a práci o tom měvše, též jsú po spravedlivosti své stáli. I jest mezi nimi takto poděleno: Že on Jakub, sirotek starší, na ten statek ot- covský dosésti a spravovati jej má a bratra svého Alexí mladšího při sobě držeti a jej opatrovati má do vuole jeho a pokudž by se snésti mohli —. A co se Václava otčíma a Markéty matky jejich dotýče, těm — bratří společně vydati mají 100 kop gr. m. — (Ru- kop. č. 2155 f. 80.) 5. 1531, 21. února. Kuba z Myškovic koupil sobě, Anně manželce své — dvuor někdy Šrámkovský ve vsi Úněticích — od Al- lexiho, sirotka někdy Mizerkova, za tři sta kop m. — Actum fer. 3. ante Mathie 1531. (Rukop. č. 2152 f. E 7.) 5. 1543. Linhart zlatník seznal se, že jest dlužen záduší v Ú. k Matce Boží 12'/, k. gr. (Rukop. č. 100 f. 24.) Unhost. 1. 1370, 5. září. In nomine domini. Nos Michael Donati, pro tunc subcamerarius regni Boemie et iudex civitatis infrascripte, Mika sellator, magister civium, Mikulczo, Pertholdus, magister Petrus dictus Noss, Waneczko Bar. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: batus, Waneczko Claudus, dictus Slanensis, Je- klinus carnifex, Hersso vinitor, Nicolaus Czor- nerus, Frenczlinus dictus Stolarz, Gregorius et Jacobus Judicis, cives iurati Nove Civitatis sub castro Pragensi, recognoscimus tenore presen- cium inspectoribus universis publice protestan- tes, quod honestus vir d. Nicolaus Sleglinus, nan- sionarius chori b. Marie V. in ecclesia Pra- gensi, noster concivis, coramn nobis inter quat- tvor scampna iudiciaria, dum iudicio pleno presideremus contestato, ubi quevis hominum gesta plenum sui vigoris sorciuntur effectum, personaliter constitutus, sanus corpore et comn- pos Dplenissime racionis, cupiens bona sua huius vite transitoria pro celestibus et perpe- tuis feliciter commutare, recognovit et fassus est, se de consilio suorum omnium amicorum et specialiter de consensu pleno et bona vo- luntate honeste domicelle Cristine, sororissue dilecte, curiam arature sue in Unehoscz, sitam penes curiam domini plebani ibidem in Unehoscz ex una et curiam olim Jenczonis parte ex altera cum agris, pratis, ortis, cen- sibus ac subsidibus pecoribusque ac pecudibus universis omnibusque ac singulis iuribus, re- bus ac bonis mobilibus et immobilibus ad dic- tam curiam pertiuentibus, in quibuscumque rebus existant seu quibuscumque speciali- bus designentur vocabulis, honorabilibus vi- ris dominis precentori ceterisque maioribus ac minoribus mansionariis ecclesie Pragensis et ipsorum collegio pro anime sue ac sororis sue jamdicte necnon omnium predecessorum suo- rum remedio animarum sponte et libere de- disse, donasse ac resignasse ad habendum, te- nendum, colendum, utifruendum, vendendum, permutandum, obligandum et alias iure here- ditario perpetuo possidendum secundum ius et consvetudinem nostre civitatis pacifice et qui- ete, omni contradiccione non obstante; salvis tamen ante omnia iuribus ac oneribus nostre civitatis predicte. Promisit quoque prefatus d. Nicolaus ibidem coram nobis in iudicio preno- tatis dominis precentori ac aliis mansionariis 

Strana 301
Unhost (1370 — 1404). et ipsorum collegio prenotato dictam curiam cum omnibus suis pertinenciis supradictis ab omni impedimento et impeticione quorumlibet hominum iuste ac racionabiliter disbrigare se- cundum ius et consvetudinem nostre civitatis iam dicte et nichilominus pretactam donacio- nem firmam, gratam et ratam tenere, habere ac inviolabiliter observare et non contra fa- cere vel venire per se vel alium seu aliquos alios aliqua causa, ingenio vel racione in iu- dicio vel extra; renunccians insuper omni iuri et accioni, tam canonico, quam civili, quod sibi vel sorori sue iam dicte aut aliis amicis suis quibuscumque posset ullo unquam tempore contra donacionem premissam quomodolibet competere vel suffragari. Eo eciam notanter expresso: quod si aliqua littera supra curiam supradictam et ipsius pertinencias universas palam vel occulte sit vel fuerit data vel ob- tenta ex novo vel ex antiquo aut quocumque modo alio, excepta littera domini Komarczonis super censu unius S. gr., eandem presentibus annullamus, irritamus, cassamus ac omnino abolemus, sic quod in omni loco cuiuslibet iudicii vel extra nullius penitus roboris sit nec firmitatis. In cuius rei testimonium evidens et robur firmius temporibus perpetuis valiturum sigillum maius nostre civitatis de certa nostra Sciencia presentibus est appensum. Datum et actum a. d. m. trecentesimo septuagesimo, fe- ria quinta proxima ante Nativ. M. V. (Orig. v arch. kap. sv. Vítské XIV, 7.) 2. 1408. — Nicolaus dictus Chrast sab- bato ante festum s. Johannis b. — protestatus est, quod hereditatem suam in Unhossez, duas curias rusticales, in quibus resident Waczco et Waezslaw solventes tres s. gr. census et VIIIT'/, gr. — vendidit Sdenconi de Chayna et domine Barbare uxori sue — pro XXX s. gr. — (Rukop. č. 317 f. 3.) 3. 1403, 16. října. Crux de Unhosscz, filius Sauli, —- protestatus est, quod in here- ditate sua ibidem in Unhosscz, curia cum duo- bus laneis agrorum, et in censu, quem habet 301 in Mauricio textore, videlicet XX gr. census, et Zawratone XXXVII gr. census — excluso tercio laneo agrorum, quem habet in dotalicio màter dicti Crucis — domine Katherine uxori sue triginta octo s. gr. dotavit. Act. fer. tercia in die s. Galli, (Tamtéz f. 3.) 4. 1403. — Ibidem Sdenco de U. fecit se proclamare emisse curiam in U. aput Ni- colaum Chrast pro se et d, Barbara. — Ibi- dem Jan de U. dictus Carbonista inculpatus pro capite Petri de U. astitit et secundum ius et invencionem iuratorum expurgavit se pro capite supra scripto. -— Ibidem Quietonius de U. pro capite Petri actuatus et proscriptus non astitit et omnia iura [pfipsáno nahofe non] sunt sibi denegata. (Tamtéz f. 4.) 5. 1404. — Jan Zacharias d. recognovit, quod medium laneum agrorum in U. inter agros Mathie rotificis et Maczessconis vendidit Mathie rotifici et Margarethe, uxori sue, pro certa summa pecunie. Thomco de U. disbri- gare promisit. — Ibidem honorabilis vir d. Wenceslaus, prepositus Misnensis, dictus Kno- blach, et canonicus ecclesie Pragensis, reco- gnovit, quod in hereditatibus suis in U. opido, videlicet curia cum IIII laneis agrorum omni- que libertate ad ea pertinente ac toto, quidquid ibidem habet, et in censu suo annuo, quem habet hic in civitate nostra in domo Jacobi carnificis dicti Berunsky, d. Anne, glori sue, relicte Albrechti, filie Jessconis dicti Mudrach de Nova Plzna, centum s. gr. nomine veri do- talicii dedit a tempore contractus matrimonii inter ipsum Albrechtum et Annam infra unum annum et diem inclusive computatis. Expiratis autem anno et die predictis et pecunia predicta nondum persoluta, ex tunc mox postea prefata Anna in hereditatibus prescriptis habebit et habere debet X s. gr. census annui, quousque sibi prescripte C s. gr. non darentur. Et quandocunque eidem d. Anne, vel cui ipsa de- putaverit, predicta summa pecunie explere- tur, tunc mox hereditates suprascripte libere esse debent. (Tamtéz f.6.) — Ibidem honora- 

Strana 302
302 bilis vir d. Wenceslaus, prepositus Misnensis et canonicus ecclesie Pragensis, ex una et d. Anna, glos ipsius, relieta Alberti, bone me morie filiastri ipsius d. Wenceslai, parte ex alia et nunc uxor Rudolphi de Nova Plzua — re- cognoverunt quod [suo] et suorum successorum nomine, videlicet ipse d. Wenceslaus prepositus quinque s. gr. census, — quas habet in domo Jacobi carnificis de Werona hic in civitate in acie penes Mathiam rotificem, et ipsa d. Anna similiter quinque s. gr. census — vel L 8. gr. pro dicto censu computando, quas habet racione dotalicii sui in et Super hereditatibus prefati d. Wenceslai in U. — ambo simul pro remedio animarum suarum prescriptas X s. gr. census — dederunt — ad erigendum no vum altare in ecclesia s. Nicolai in nostra civitate — d. Johanni dicto Seriba de Gye. rzicz, vicario prescripti d. Wenceslai —. In. super est expressum, quod prefati altaris col- lacio usque ad tempora vite ipsius domini Wenceslai et prefate d. Anne debet ad ambos pertinere et post mortem ipsorum ad iuratos huius civitatis —. (Tamtéž f. 11.) 6. 1404, 24. dubna. In nomine domini amen. Nos Przibico iudex, Benessius Sasky, magister civium, Drslaw, Jacobus Dore, Lau- rencius in acie, Wenceslaus Huzwa, Jan Wla- sseez, Pawlico, Hanco Skudla, Henricus Zlati, Petrus Nyemecz, Jacobus Veronensis carnifex et Symon sellator, consules iurati et cives Nove Civitatis sub castro Pragensi, recogno- scimus universis presencium inspectoribus pu- blice protestantes, quod providus vir Jacobus de Unhosscez, dictus Chudi, coram nobis ante quattuor scampna iudiciaria — — personaliter constitutus sponte et libere recognovit et fas- sus est se suo et Katherine uxoris sue, he- redum et successorum suorum omnium nomine in et super curia sua in U. et agris ad dictam curiam pertinentibus, sitorum (I) inter curias Thomconis ex una et Procopii parte ex altera, quadraginta gr. census annui perpetui et li- beri, ab omnibus collectis, contribucionibus, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: bernis et ab aliis iuribus et oneribus nostre civitatis penitus exempti, pro sex s. gr. et XL gr. sibi plene persolutis — vendidisse — d. Mathie et Henrico, mansionariis maioribus chori b. Marie V. in ecclesia Pragensi, et eo- rum successoribus — in hunc modum, vide- licet XX gr. in festo s. Galli proximi et toti- dem in festo s. Georii tunc immediate se- quenti; et sic deinceps singulis festis predictis sub anno quolibet occurrentibus census pre- dictus de curia et agris suprascriptis perpetue solvi debet. Et si unquam presens moneta fuerit immutata, extunc valor dictorum gros. sorum solvi et adimpleri debebitur pagamento et solucione tunc temporis grato, dativo pa- riter et transitivo in singulis festis predictis. In quocunge autem predictorum festorum festo et infra quindenam ipsius tunc immediate se- quentem census predictus non fuerit perso- lutus, extunc mox super ipsum censum non solutum duo grossi et IX halenses nomine pene accrescent. Et consimilis pena crescere debet singulis quindenis tamdiu, quamdiu pre- dictus census una cum omnibus penis suis non fuerit integraliter persolutus. Pro quibus quidem censu et penis non solutis prefati do- mini et eorum successores poterunt, dum ipsis placuerit, per se vel nunccium suum cum adiutorio iudicis et iuratorum, qui pro tempore fuerint, predictos coniuges, heredes et successores predicte curie et agrorum uni- versos libere et licite inpignerare in tantum et tocies, in quantum et quocies ipsis neces sarium fuerit et opportunum, et quosque ipsis predictus census cuim penis suis predictis foret ex toto persolutus. Si vero pignera pro predicto censu et penis suffciencia nequiverint infra revolucionem unius anni in predicta curia et agris inveniri, tunc mox predicta curia et agri ad suprascriptos dominos debent devolvi, salvis tamen iuribus aliorum. Et qui presentem lit- teram de bona voluntate prefatorum dominorum habuerit, eidem ius competere debet omnium premissorum, Harum nostrarum, quibus sigil- 

Strana 303
Unhośt (1404— 1405). lum maius civitatis nostre predicte de certa nostra sciencia ad peticionem ambarum par- eium predictarum appensum est, testimonio litterarum. Datum et actum a. d. M. CCCCIIII feria quinta post festum b. Georii. (Orig. v archivu kap. sv. Vítské XXII, 18.) 7. 1405. — Sdenco de Chajna nomine suo et Barbare uxoris sue protestatus est, quod hereditatem suam in U., videlicet duos laneos agrorum cum curia inter agros Henrici ex una et Mathie rotificis parte ex altera — in ius emphiteoticum pro certa summa pecunie ven- didit Sebasto et Petre uxori sue. -- Byetka, relicta Procopii, protestata est, quod unam quartam agrorum in U. penes Knoblachonis pro certa summa pecunie vendidit Duchconi Syrowecz et Václavé uxori sue. (Rukop. č. 317 f. 15.) — Sdenco de Chajna protestatus est, quod censum suum — XI s. gr. minus V gr., quem habet in U. in curiis rusticalibus, — et unam S. gr., quam habet in maccello Nicolai Chrast hic in civitate, prout super predictis censibus de indulto regis littera maiestatis — declarat, — d. Laurencio, altariste altaris s. Marie annuncciacionis et OOSS. in capella ss. Simonis et Jude in ecclesia Pragensi — et ipsius altaris perpetuis successoribus — do- navit — his condicionibus adiectis, quod d. Laurencius et universi altaris predicti posses- Sores — XXX gr. semel in anno in festo s. Galli huic civitati perpetuis temporibus de- bent censuare. At omnes cause, si que inter censitas e& d. Laurencium et suos successores evenerint, coram iuratis et iudice huius civi- tatis terminare debent et non alibi. (Tamtéz f. 17.) — Jessco dietus Hrnezek protestatus est, se unam quartam agrorum inter agros Andree et Macesconis [vendidisse] pro I s. et XV gr. Petro dicto Lehcowecz de U. (Tamtéž fol. 18.) — Jan Lehcowecz de U. recogno- vit, solvisse IX gr. census annui de ?/, laneo Laurencio de acie. — Matuss de U. prote- status est, quod in hereditate sua, videlicet una quarta agrorum in U., Jane uxori sue, 303 dicte Lekarzka, III s. dotis assignavit. (Tam- též.) 8. 1405. — Zbiněk, z boží milosti svatého kostela Pražského arcibiskup, stolice apoštol- ské legát, všem v P. Kristu věrným, nyněj- ším i budoucím, kterýž tento list náš uzří, pozdravení v tom, který jest všech svych vér- ných pravé spasení, vzkazujeme. Ačkoli k všech- něm, jakž nám P. B. popříti ráčil, máme do- brotivost a štědrotu, tak jakž ouřad náš pas- týřský k tomu vede, ukazovati povinni jsme, však to obzvláštně jsme zavázáni a povinni učiniti a ukazovati, kdež se služba boží rozmá- hái také duchovní[mi] osoby[ami] při nich při- sluhujícím[i] užitek se bedlivě objednává. Za- jisté předstoupili sou před nás osobně slovutný p. Zdeňko z Chejna, vladyka rytíř Pražského biskupství, a Barbora m. j., nám sou předlo- žili a oznámili, kterak jsouce horlivostí nábo- ženství zapáleni, žádajíce časný a pomíjející věci za věčný šťastnou společností promě- niti na spasení duší svých a svých ro- dičův i také předkův a jiných v Kristu věří- cích, kteříž by jim na dolepsané věci dušem jejich k spaseni pomocni byli, i také pro roz- množení služby boží jeden oltář v nadepsaném našem kostele Pražském k poctivosti Zvěsto- vání neposkvrněné a blahoslavené P. M. s po- volením ctihodných mužů a kněží Bohuslava děkana a kapituly tyhoż kostela Prażskyho v kaple sv. Šimoniše a Judy ap. založili a po- světiti dali a knihami, totiž mišalem, kalichem, ornáty a jinými ozdobami k tomu příslušející- mi nadali a ozdobili. K kterémužto oltáři a kaplanuom jeho pod jistými zpuosoby dole psa- nými 30 k. gr. méně 5 gr. peněz pražských platu ročního a věčnýho na statku ga dědictví dolepsaným, totiž v Ounhošti na jistých lidech poplatních, kterých někdy Albín, měštěnín Menš. M. Pr. v držení byl a vládl, 13 k. gr. méně 5 gr., a ve vsi Kotopekách 7 k. méně 12 gr. s plným panstvím, s výminkou robot, kuřaty a vejci na jistých lidech poplatních a na dvoru poplužním i těch Kotopekách 72 gr. 

Strana 304
304 za kuřata a vejce a roboty, jakž jsou předešle dávali a platívali někdy Zdeňkovi Medkovi. A také ve vsi Drozdově na dvou lidech po- platních, totiž Janovi a Filipovi, dvě k. gr. vod již řečeného Zdeňka Medka koupených. Item v Sukdole na dvoru se vším statkem k týmuž dvoru příslušejícím 3 k. gr. vod Ni- kle v Vořeše koupeným. Item na dvou dědi- nách v Křivohusu(!) a v Bukole, které Racek drží a vládne, se vším jich příslušenstvím 3 k. gr. Item na masným krámě Nikolstrato- vým v Mepnš. M. Pr. jednu kopu gr., který jest položený mezi masnými krámy Křenona z strany jedné a Brzvona [!] Lounskýho z strany druhé, i s domem jeho položeným na zámku Pražským mezi domy uroz. pánův z Rožm- berka z jedné a pánů [z] Šternberka z strany druhé, pro byt oltářníka a jiných tří kněží, [z] nejjasnějšího knížete, pána, pana Václava, Římského a Českého krále, zvláštního a jistého dovolení, nejprvé po smrti těch manželů dali, nadali, zapsali a tímto listem dávají, darují, nadávají, ustanovují a zapisují skrze kněze Vavřince, na ten čas faráře kostela v Chru- stoklatech Pražského [arci]biskupství, a s jeho potomky na časy povinný a obyčejný k braní, vyzdviZení a k přijímání a podle jejich naří- zení osobám dole psaným k vydávání. Které- hožto platu vyzdvihování, vybírání a přijímání připověděli a slíbili, že [nebudou] svrchupsanému knězi Vavřincovi a jeho potomkům překážeti aneb jakýmžkoli způsobem hyndrovati a překá- žeti i překážky činiti skrze samy sebe, jejich dědice a potomky pod pokutami duchovní klatby kostelní moci. Et guia benecificum instituitur et fundatur propter officium, my takový po- božný, svatý a spravedlivý předsevzetí často jmenovaných manželův šetříce, nahoře pozna- menaných věcí, že by se tak z toho služba boží rozmáhala, majíce zření, že kdož spra- vedlivý věci žádá, že žádost odepřena bejti nemá, protož k snažný prosbě a Zádosti tejch[2j manželů jakožto spravedlivým, slušným a s právem se srovnávající[m] laskavé povolujíce, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu městu Prahy svrchupsaný oltář k poctivosti Zvěstování bl. P. M. v dotčeném kostele našem Pražským za věčný beneficium vyzdvihujem, ustanovujem, tak aby se zachovaly ty věci, které se zacho- vati mají, a tímto listem vyzdvihujeme, usta- novujeme, platy taky a důchody nahoře psaný a v místech svrchu nahoře poznamenaných a zapsaných často řečenému oltáři a jeho správ- cům na věčný časy připojujem, přivlastňujem a vtělujem a tak všecky i každé věci nahoře psaný v svých punktích, klausulách, výmin- kách a artykulích probujeme, schvalujeme, ratifikujeme a řádnou mocí naší biskupskou ve jméno páné potvrzujeme, ustanovujíce, aby napřed svrchudotčený kaplan neb oltářník a jiní kněží nahoře psaní p. děkanu dotčeného kostela Pražského, který nyní jest anebo po- tom bude, poctivost, poslušnost povinnou či- nili a ukazovali a aby se s jinými oltářníky v statutích a v jiných chvalitebných obyčejných pořádcích srovnávali a povinni byli beze všech odporů. Datum Prage a. d. 1405. (Pozdní a chyb- ný překlad v arch. kapit. sv. Vítské XXII, 14.) 9. 1406. — D. Wenceslaus dictus Kno- blach, prepositus Misnensis, protestatus est, quod hereditatem suam in U., curiam eum IIII laneis agr., IIII subsidibus et omni nabitek — pro LXXV s. gr. vendidit Marssoni de Holu- bicz et d. Margarethe, uxori sue. (Rukop. 6. 311 p. 18) 10. 1407. — Sabbato ante Anthonii [15. ledna]. Crux, filius Sauli, et Adleta mater ipsus recognoverunt oc, quod curiam ipsorum in U. cum tribus laneis agr. cum subsidibus — d. Jacobo, custodi et canonico Wissegradensi et prothonotario cancellarie d. regis, donave- runt —. Ibidem prefatus d. Jacobus — omnia bona premissa modo simili — post mortem suam Cruci et Adlethe matri sue et heredibus ipsorum viceversa dat — (Rukop. 6. 317 f. 24.) — Theodricus et d. Benessius, frater suus, protestati sunt, quod medium laneum agrorum, quem habuerunt in U., — pro certa summa pecunie vendiderunt Wanconi, fiio 

Strana 305
Unhošť (1406 —1409). Zagieczonis, et Lide uxori sue —. (Tamtéž f. 25.) — Gyetrzich et d. Beness fratres de U. protestati sunt, quod domunculam suam cum curia ibidem in U. in acie ot hrádku, quam tenuit quondam Sylherzka, pro certa summa pecunie vendiderunt Mykssoui Silvano de U. et Margarethe, uxori sue, (Tamtéz.) — Ulricus de U. pr. est, se vendidisse '/, la- neum agr. in U. iuxta agros Procopii pro certa summa p. Sebasto de U. et Petre uxori sue. — Margaretha Lizna de U. recogn. se vendidisse curiam cum tribus quartis agr. penes agros Jacobi Chudi pro certa summa p. eisdem. — Margaretha, uxor Mancezonis, et Marsso maritus eius et Petrus presbyter et Nicolaus de U., fratres germani, filii olim Manezonis, recognoverunt, se ibidem in U. tres laneos agr. cum curia et subsidibus pro c. S. p. vendidisse Ulrico carnifici et Aneze uxori sue. (TamtéZ f. 26.) — Mandalena Sy- marzka cum Johanne et Margaretha, pueris suis, recogn. se !/, laneum agr. penes agros Osmykonis pro c. s. p. vendidisse Wenceslao Osmyk de U. et Myleze uxori sue. (Tamtéz.) — Sabbato ante b. "Barbare (83. prosince] Laurencius in acie iuratus et concivis noster — omnia bona sua — hic in civitate et in U. sita — commisit Herssoni de Chotiss iurato et Henrico braseatori, concivibus nostris, po- nens et statuens eos veros commissarios et fideitutores omnium bonorum predictorum. Et ibidem mox Laurencius predictus disposuit et ordinavit, quod Swata uxor sua centum 8. gr. post mortem predicti Laurencii pro suo dotalicio habere debet —. (Tamtéz f. 27.) — Wenceslaus dictus Sarth et Dymuta mater ipsius — recognoverunt, se tria quartalia agrorum cum curia ibidem in U. pro certa summa pec. vendidisse Johanni dicto Lapka et Katherine, uxori sue. (Tamtéž f. 28.) 11. 1408. — Henricus dictus Chrast de U. fecit se proclamari, emisse unum quartale agr. & Ulrico carnifice de U. pro c. 8. p. (Rukop. č. 317 f. 31.) — Jana de U., relicta Archiv Český XXVIII. 305 Stryczonis, recognovit se domum suam cum area, sitam in U. penes cimiterium, donasse Jessvoni Hrnezek de U. et Margarethe uxori eius. (Tamtéz f. 34.) — Petrus Syeleny de U. citatus per Antonium taulerium non astitit. — Johannes dictus Hanzlik, iudex de U., recognovit, se vendidisse !/, laneum agr. in U. penes agros Zagieczonis pro c. s. p. Ma- rziconi — nec non Michaeli, fratri predicti Marziconis. — Margaretha virgo, filia olim Bohute de U., habens perfectos annos sue etatis — protestata est, quod — curiam in U. cum tribus laneis minus una quarta — pro c. s. p. vendidit Odoleno de Nova Civ. Pr. et d. Katherine uxori sue. — Pessco de U. fecit se proclamari, emisse ?!/, laneum penes agros Sylhercze aput Dochonium fabrum ibidem de U. —. Sebast de U. rec. se vendi- disse unum braxatorium, quod pertinuit ad agros et curiam Lizne, Mauricio — et ipse Marzik VI gr. census debet censuare sibi Se- basto. — Adleydis de U. citata per Henzli- conem cyrologum de Nova Civ. pro LXII gr. non comparuit. (Tamtéz f. 35.) 12. 1409. — Henricus de U., alias de Ystebna, fecit se proclamari, emisse curiam arature cum ÍIII laneis et subsidibus — aput Marssonem de Holubicz (Rukop. 6. 317 f. 36.) — Katherina, filia Clichonis de U., petivit iu- ratos, ut sibi poneretur defensio contra Odo- lenum, qui emit curiam Bohute de U., quia in predicta curia habet III s. gr. per ipsum Bo- hutam prescriptas, et debuit sibi de eisdem census solvi et non est solutus, quinque et XXti annis est eidem retentus (TamtéZ f. 37.) — Suleo de U. fecit se proclamari, emisse I la- neum penes agros Divissii aput Hrneczconem. — Johannes de U. clericus, filius quondam Jakssonis, — recognovit se vendidisse balneum in U. communitati hominum ibidem in U. et ipso- rum successoribus, (Tamtéz f. 38.) — Petrus Sco- pek de U. f. se proc. emisse laneum cum curia penes agros Sauli pro c. s. p. aput Mauricium Wrabeez, — Prziba de U., relicta Maczesconis, 89 

Strana 306
306 protestata est, guod porcionem suam, gue ipsam concernit in curia ibidem in U. cum III laneis, post mortem suam filio suo Wanconi dedit; sed quamdiu vivit ipsa Prziba, debet esse potens hospita in predicta sua porcione. Eciam ibidem expressum est, quod predicta Prziba in morte, vel quandocunque sibi placuerit, VI s. gr. poterit dare vel legare cuicunque persone spiri- tuali vel seculari. — Jessico de U. fecit se proclamari, emisse !/, laneum penes agros d. Wenceslai pro c. s. p. — et debet solvere !/, s. census Cruciferis [in] pede pontis; et Duchon faber, qui ipsum medium laneum sibi vendidit, debet habere casam liberam a predicto censu. (Tamtéz f. 39.) — Sebast de U. f. se pr. emisse laneum penes agros Bohute et Bartonii de Kyssiez, tres subsides cum censu, — qui in- quam laneus in censibus retentis propter deso- lacionem ad Dobessium seniorem fuit devolutus et ad eundem fuit introductus per ius civile, ab ipso Dobessio. — D. Wenceslaus de U. in hune modum de bonis suis in U. disposuit: post mortem suam Dorothee, sorori sue ger- mane, et Wenceslao scolari, sororio suo, dat et resignat curiam suam cum omni nabitek et agris, exclusa una quarta agrorum sitorum inter agros Jessiconis et Jacobi Chudi, quam Soffeze de Hostiwiez (?), medie sorori sue, post mortem suam deputavit. — Petrus et Mathuss, filii Lehconis de U., recognoverunt, se dedisse !/, Janeum inter agros Lapkonis pro vera porcione paterna Johanni fratri suo. (Tamtéz f. 40.) — Jan Lehkowecz de U. rec. se unam quartam agr. penes agros Laurencii pro vera porcione dedisse Mathussoni Lehcowecz et Jane uxori sue, dicte Lekarzka. — Jan et Mathuss, fratres dieti Lehcowezones, rec. se unam quartam agr. penes agros Ondraezeonis dedisse pro vera porcione Petro, fratri ipsorum, dicto Lehek. (Tamtéž fol. 41.) 13. 1410. — Margaretha, filia Bohute de U. et uxor Augustini, — protestata est, quod curiam suam cum III laneis et subsides hic in U. — Augustino marito suo dedit. (Rukop. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: č. 317 f. 44) — Jacobus Chudi de U. fecit se proclamari, emisse tria guartalia agr. penes agros antiqui Zagiecz pro certa summa pecunie aput Margaretham Lyzna, Andream et [prázdné místo] filios eius (Tamtéz f. 45.) 14. 1410, 22. září. In nomine domini amen. Nos Przibico iudex, Simon sellator, magister civium, Jacobus Dore, Endrlinus car- nifex, Drslaus, Pawliko braseator, Wenceslaus Pastorek, Mathias Cozdras, Sobico, Johannes, illuminator d. regis, Petrus de acie, Johannes Raezek et Mathias rotifex, consules, scabini et cives Nove Civitatis sub castro Pragensi, recognoscimus universis presencium inspecto- ribus publice protestantes, quod discretus vir Jacobus de U., dietus Chudi, coram nobis ante quattuor scampna iudiciaria in iudicio pleno et contestato recognovit, se suo et Kaczcze uxoris sue, heredum et succesorum suorum no- mine in et super curia sua et tribus laneis agro- rum ibidem in U., sitorum penes agros Thom- conis laici, unam s. gr. census annui perpetui et liberi, ab omnibus collectis, contribucionibus et aliis universis iuribus nostre civitatis penitus exempti, pro X s. gr. prag. den. rite, raciona- biliter et. iusto vendicionis titulo vendidisse ac resignasse honorabilibus viris dominis Wen- ceslao precentori et mansionariis chori b. Marie in ecclesia Pragensi et ipsorum suc- cessoribus universis ad habendum, tenendum et percipiendum per omnia iu hunc modum: videlicet triginta grossos in festo s. Georgii et totidem grossos in festo [s.] Galli; et sic omni festo predicto sub quolibet anno occurrente Solvi debet census predictus de curia et laneis predictis perpetue et in evum. Et si unquam moneta presens inmutata fuerit, ex tunc valor dictorum grossorum solvi et adimpleri debebitur pagamento et solucione tunc temporis grato, dativo pariter et transitivo, in singulis festis prenotatis. In quocunque autem predictorum festorum festo et infra quindenam inmediate sequentem predietus census non fuerit per- solutus, ex tunc quatuor grossi nomine pene 

Strana 307
Unhošť (1410— 1412). accrescent, et consimilis pena crescere debet singulis quindenis tamdiu, quamdiu predictus census cum penis ex integro non solvatur. Pro quibus quidem censu et penis non solutis predieti domini et eorum successores poterunt, dum ipsis placuerit, per se vel nunccium suum cum adiutorio iudicis et iuratorum huius civi- tatis, qui pro tempore fuerint, predictos ven- dentes libere ac licite inpignerare in tantum et tocies, in quantum et quocies ipsis ne- cessarium fuerit et oportunum et quousque ipsis predictus census de prefatis bonis cum penis suis omnibus plenissime non fuerit persolutus. Si vero pignera pro predictis censu et penis sufficiencia nequiverint infra revolucionem unius auni in predicta curia et laneis inveniri, ex tunc dicta curia cum laneis ad prefatos do- minos et eorum successores debent devolvi salvis rebus et iuribus aliorum hominum. In cuius rei testimonium sigillum maius nostre civitatis de certa sciencia ad preces ambarum parcium predictarum presentibus est appensum. Datum et actum a. d. m. quadriugentesimo decimo feria secunda post Mathei ev. (Orig. v archivu kapit. sv. Vitské XXV. 2.) 15. 1411. — Johannes et Bohunco fratres de Nyzmburk fecerunt se proclamari emisse pro €. 8. p. curiam cum quatuor laneis in U. cum subsidibus sitis in acie aput Henricum. (Rukop. č. 817 f. 41.) — Laurencius de acie — curiam suam in U. cum III laneis et una quarta agro- rum — pro centum et octoginta s. gr., inclusis tribus s. census et triginta XXVIII gr. (), quos civitati solvit semel in anno circa festum s. Galli, vendidit Herssoni de Chotiss et d. Anne uxori sue. — Si predictus Hersso et Anna uxor sua sine heredibus decederent, ex tunc Henrico dicto Lephl, camerario d. regis, et Katrussi di- cte Chmelik et heredibus ipsorum [devolvere de: bet], hac tamen condicione iniecta, quod si pre- dietus Hergso et Anna uxor sua vellent aliquan- do et indigerent vel opus eis esset quandocunque predictam curiam vendere, hoc facere poterint. — Augustinus nomine suo et Margarethe, 307 uxoris sue, filie Bohute, defendit unam quartam agr. in suprascripto foro venditam, quia vult predictam quartam ad suam curiam (?, olim Dohute, reemere viceversa. — Jan Lapka de U,. fecit Se proclamari, emisse domum cum area in U. aput Ulricum carnificem pro c. s. p. — Woyko de U. f. se pr. emisse domum in U. penes cimiterium ecclesie pro c. 8. p. aput Janam, uxorem quondam Striezconis. Et Ul- ricus carnifex et Jakess Chochol et Skopek, iurati de U., retulerunt, quod Margaretha, uxor Hrneezconis, ad hoc forum consensisset. — Jan Lapka f. se pr. emisse III quartalia agr. aput Wenceslaum Sarth. (Tamtéz fol. 48.) — Sebast f. se pr. emisse ?/, laneum penes agros Lehkowezonis cum curia aput Laurencium de Kyssicz. — Duchco Rozek f. se pr. emisse unum quartale agr. pro c. $& p. aput Mykam carnificem. (Tamtéà f. 50.) 16. 1412. — Katherina de U. recognovit se, omne ius, quod habuit in antiqua prescrip- cione sibi per Bohutam de U. facta racione hereditarie porcionis, dimisisse Augustino et Katherine uxori sue. (Rukop. č. 317 f. 54.) — Waczko carpentarius de U. f. se pr. emisse !/, laneum inclusa una s. census iuxta litteram civilem aput Mathiam carpentarium ibidem. (Tamtéž f. 51.) 17. 1412, 17. listopadu. In nomine domini amen. Nos Ondraczko iudex, Thoma Lyde, magister civium, Hersso de Chotiss, Frana no- tarius, Mathias rotifex, Machuta, Benessius de Kussyeho, Divissius Stari, Janco Phissl, Mar- tinus Hes, Janco Otlini, Michael Pernyczek et Wenceslaus frenifex, consules, scabini et cives Nove Civ. sub castro Pragensi, tenore presen- cium recognoscimus — , quod providus vir Mathias rotifex, concivis noster, coram nobis — recogno- vit se suo, Margarethe coniugis sue, heredum et Successorum suorum nomine in et super curia sua in U. sita cum quinque laneis agrorum et subsidibus inter agros Herssonis sitorum ex una et Sebesti parte ab altera X s. gr. pr. d. census annui perpetui et liberi — honesto viro d. Johanni 39* 

Strana 308
308 de Glatovia dicto Zyma, altaris altariste, et ipsi altario in ecclesia Pragensi ss. virginum Annuncciacionis s. Marie, Katherine, Barbare, Anne vidue et omnium ss. apostolorum et ali- orum sanctorum in ereccione altaris predicti expressorum et successoribus Johannis predicti — pro sue et Margarethe uxoris — animarum remedio — dedisse, donasse ac potenter re- signasse, prout pro huiusmodi donacione et ereccione in littera maiestatis serenissimi prin- cipis et domini, domini Wenceslai, regis Ro- manorum et Boemie regis, plenius continetur atque est expressum. Quem quidem censum Mathias predictus et universi possessores curie et agrorum predictorum Johanni predicto et altaris predicti successoribus universis dare et solvere tenentur — quinque s. gr. iu festo 8. Georii et similiter quinque s. in festo s. Galli — sub quolibet anno. — Hic autem no- tanter expressum est, quod collacio altaris suprascriptiad Mathiam et Margaretham, con- iuges suprascriptos, pertinere debet, quamdiu vita ipsis comes est, et post ad Bohussium de Drachcow, camerarium domini nostri regis, et post mortem ipsius Bohussii ad d. regem et eius successores, prout littera maiestatis desuper plenius claret. In cuius rei testimo- nium sigillum maius civitatis nostre predicte de certa nostrum omnium sciencia ad preces Mathie predicti presentibus est appensum. Datum et actum a. d. m. quadringentesimo duo- decimo fer. quinta post. festum b. Martini. (Orig. v arch. kapit. sv. Vitskć XXV., 21.). 18. 1413. -— Mathias Holi fecit se pro- clamari emisse III. quartalia agr. pro c. s. p. se et Michaele, fratre suo, aput Johannem et Katherinam, pueros Czenissconis. — Supra- | scripti fratres Machek et Michael concordaverunt | in hunc modum, quod quandocunque Michael vellet se dividere porcione paterna a fratre suo predicto, ex tunc ante omnia Margaretha, uxor Machconis, sex s. gr. recipere debet. — | huius civitatis aput Johannem Lapka, fratrem suum. — Ma- | chek de U. f. se pr. emisse I. quartam agr. pro | E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Iurati post veridicam indagacionem super qui- busdam tribus quartis agrorum inter Jakssonem Chochol ex una, et similiter tribus quartis agr. orphanorum Hrneczconis, cum quibus se Jaksso et Hrneczco permutaverunt, parte ab altera, sentenciam seu ortel promulgarunt, quod Jaxo circa illas tres quartas, quas suscepit a Hrneczcone, permanere debet et easdem tenere, proutiam ab aliquot annis tenuit. Et similiter Ludmila, filia Hrneczconis et [prázné misto] circa suas quartas agr., quas Hrneczco a Ja- xone suscepit, permanere debent et contenti esse de permutacione predicta, prout pater ipsorum fecit atque ordinavit. Et desuper agris eorum, quos nunc tenent, XXX. gr. census annui solvere et dare [debent], prout pater eorum Hrnezek se proscripsit civili littera diu et longo tem- pore, Cruciferis in pede pontis. (Rukop. 6.317 f. 62.) — Nobilis et famosus vir d. Hayco de Hodyetin, regni Boemie subcamerarius, cum d. Laurencio hoffrichterio, Johanne et Johanne notariis in eodem presidio [Minoris Civ. Prag.] presidens, ipse d. Hayco nunccius fuit ex parte serenissimi principis domini et d. Wenceslai, Romanorum et Boemie regis, delegatus speci- aliter referens, quod idem d. rex dedit — asseu- sum suum Ondraczkoni de Bora, iudici huius civitatis nostre, ut ipse possit X. s. gr. census annui et perpetui ac liberi in et super iudi- ciariis suis hic in civitate et in U. vendere et resignare honestis coniugibus d. Dorothee et Nicolao, coneivibus nostris. (Tamtéz f. 63.) — Anna, relicta quondam Zwyestonis de U., personaliter constituta coram iudice et iuratis in U. — omnem porcionem suam — in U. domo et rebus — recognovit, se dedisse — Martino, pro tunc iudici in U., marito suo. (Tamtóż f. 65. — Wenceslaus Holik de U. fecit se proclamari emisse domum in U. aput Nicolaum dictum Hayny. — Wenc. Nowak de U. f. se pr. e. domunculam pro VIII S. gr. aput Dochonium fabrum ibidem in U. (Tamtéž f. 66.) 19. 1414. — Mathias, gener Duchonii de 

Strana 309
Unhošť (14183—1416). U., fecit se proclamari emisse '/, laneum agr. in U. aput Wanconem Zagiecz. (Rukop. č. 317 f. 68.) — Pessko carnifex de U. f. se pr. e. pro c. s. p. unum laneum in U. inter agros Adlaythe ex una et Zachowalonis parte ab altera aput Domaslaum de U. — D. Marga- retha, relicta Mathie rotificis, concivis nostra, protestata est, quod domum suam, in qua ha- bitat, hic in civitate, curiam suam in U. — commisit d. Johanni dicto Zyma, altariste altaris s. Marie Anunce. in ecclesia Pragensi, Herssoni de Chotiss, Machute procuratori et Frane no- tario, concivibus nostris, ita quod fecit eos veros commissarios omnium premissorum. Hoc tamen predicta d. Margaretha sibi specialiter excepit et exemit, quod de prefatis bonis suis, quando sibi placuerit, disponere, ordinare, vi- delicet eadem vendendo, permutando, poterit, et eciam ad utilitatem suam convertendo ; cum scitu tamen suorum commissariorum predic- torum facere debebit. (Tamtéž f. 70.) — Iurati sentenciam seu ortel exportaverunt inter Sul- conem et Wenceslaum dictum Nowak parte ab altera, quod Sulco debet habere unum laneum agr. et ad ipsum laneum nedietatem aree et pratorum et Wenceslaus ad sua tria quartalia similiter medietatem aree et pratorum. Ft hec sentencia de consensu ambarum parcium pre- dictarum est prolata. — Wenceslaus Nowak de U. fecit se proclamari emisse tria quartalia agr. ibidem in U. inter agros Divissii et Sul- conis pro c. s. p. aput orphanos Hrneczconis. (Tamtéž fol. 71.) — Jaksso Chochol de U. f. se pr. e. '/, laneum agr. inter agros Barto- nisse vidue et Lehconis pro c. s. p. aput Ja- cobum Chudi. (Tamtéž f. 73.) 20. 1415. — Pesseczko carnifex de U. fecit se proclamari, emisse unum laneum agrorum in U. sine uno sulco seu zahon, ter- ciam partem curie cum structura superiori curie Pesseczconis -adiacenti aput Ulricum carni- ficem. (Rukop. ć. 317 f. 76.) — Jan Hoch de U. f. s. pr. emisse I laneum agr. inter agros Henrici et Sebesty cum curia pro c. Ss. p. [aput 309 Wenceslaum Osmyk]. — Johannes Lapka de U. f. se pr. emisse curiam cum tribus laneis inter agros Zachowal et Thomconis pro c. s. p. aput Adleytam. (Tamtóż f. 78.) — Ursula, filia Andree carnificis de U., omne. ius suum here- ditarium ad curiam et agros in U. recognovit, se dedisse Johanni dicto Karzyerz, marito suo. Et ibidem mox prefatus Johannes si prius de- cederet, quam ipsa Ursula, omne ius suum pre- missum post mortem suam viceversa potenter resignavit |eidem Ursule] et pueris eorum. — Thormko de U. fecit proclamacionem, quia pro- pinquior est ad */, laneum agr. post mortem Lide orphane, quam aliquis alter, quia fuit suus avunculus. (Tamteż f. 81.) — Ulricus de U. vendidit III Janeos agrorum minus quarta Pessczkoni de U. pro c. s. p. — Idem Ulricus emit III quartas agr. circa eundem Pessecz- konem pro c. s. p. — Duchek Surowecz de U. emit I laneuni agr. aput Mathiam, filium Krztienonis in U., pro XXX s. (Tamteż fol. 82.) — D. Wenceslaus, presbyter de U., con- fessus est, se vendidisse '/, laneum agr. penes agros Sulconis et Lehkonis Mathie, Duchonii genero, pro c. s. p. (Tamtéž f. 83.) 21. 1416. — Dora, filia Hrneczkonis, uxor Galli de U., resignavit omnia bona sua — eidem Gallo. — Jakess Chochol emit '/, la- neum agr. penes agros relicte Bartonii pro XVI s. circa Jacobum Chudy de U. (Rukop. č. 317 f. 84.) — Jan Lehek de U. emit me- dium laneum agr. penes agros Wenceslai presby- teri et Martinkonis aput Jacobum Chudy pro XVII. s. (Tamtéž f. 85.) — Wenceslaus presbyter de U. emit */, laneum agr. cum uno sulco penes agros Jacobi Chudi et Martinkonis, fratris Sebasti, pro se, Dorothea, sorore sua, et Wenceslao, sororino suo, aput Duchkonem Surowecz pro c. s. p. (Tamtéž f. 88.) — ludex et consules adiudicaverunt */, laneum agr. Thomkoni de U. sibi post mortem Lide orphane devolutum. — Johannes Lapka de U. confessus est, se vendidisse curiam in U. sitam iuxta curias Zachowal et Thome cum duobus laneis 

Strana 310
310 agr. penes agros Thomkonis et Mathei Holy — Johanni dicto Zachowal de U. pro c. s. p. — Johannes Lapka de U. confessus est, se vendidisse curiculam (!) suam cum area ibidem in U. sitam inter domos Duchkonis et Wawron cum uno laneo agr. Blahutoni de Dolan pro c. 8. p. — Johannes Zachowal de U. confessus est, se vendidisse curiam suam in U. et unum laneum agr. penes agros Mathei Holy et Pauli Utratil Nicolao dicto Chlupsa de U. pro c. s. p. — Consules iurati inter communitatem oppidi U. et Jacobum dietum Chudy, oppidanum ibi- dem, litigantibus (!) super quodam lacu, locato extra oppidum predictum versus villam Kyssicz penes agros Jacobi predicti et Machkonis, sen- tencialiter pronunceiaverunt, quod idem lacus est et debet esse communis pro utilitate tocius communitatis oppidi iam dicti et ad eundem lacum debet esse liber accessus. (Tamtéz f. 89.) 22. 1417. — Duchko de U. confessus est, se emisse braseatorium in U. inter domos d. Wenceslai et Johannis Karzyez aput Mauri- cium Muzyezek pro certa summa pecunie. (Rukop. é. 317 f. 90. — D. Wenceslaus presbyter de U. confessus est, se vendidisse casam seu domunculam subsedialem, in qua subses sedere solet, in U. inter curiam Jo- hannis Karzyez et Joh. Lehky Johanni Leliky pro c. 8. p. (Tamtéz f. 91.) 23. 1418. — Johannes Zagiecz confessus est, se percepisse VIII. s. gr. pr. a Wenceslao, fratre suo de U., pro sua paterna porcione. — Michael de U. confessus est, se plenam et veram porcionem suam hereditariam percepisse a Mauricio, fratre suo germano de ibidem, in tribus quartis agrorum. — [Prázdné místo] de Rakonik, gener, alias zyet, Wenceslai Nowak de U., arrestaverat eundem Wenceslaum Nowak in civitate presenti et non comparuit ad iudi- cium ad prosequendum contra Wenceslaum causam, et Wenceslaus comparuit exhibens se paratum esse ad respondendum. — Jan Letek fecit se proclamari, emisse '/, laneum aput Jacobum Chudy. (Tamtéz f, 93.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských a archivu města Prahy: 24. 1418, 1. cervence. In nomine domini amen. Nos Ondraezko iudex, Marsso Slansky, magister civium, Marcus, Janko Fissl, Marti- nus notarius, Thomassco Machute, Simon Chu- daczek, Othmar braseator, Endrl carnifex, Onpdraezko Sezyka, Antoch, Laurencius panni- tonsor et Mathias Ursus, cives et consules iurati Nove Civ. sub castro Pragensi, reco- gnoscimus —, quia littera presens ex eo fuit et est renovata, quod videlicet una marca gravis gr. pr., sexaginta quattuor grossos pro eadem computando, census annui, perpetui et liberi —, quam marcam olim discreti homines Domyslaus de Drzak(?), concivis noster in U., de bona d. Wieczemyle, uxoris ipsius, volun- tate nec non de consilio et pleno consensu Czenkonis, Domyslay et Jesskonis, filiorum suorum, in et super curia ipsorum sita ipso tempore inter curias relicte quondam d. Jenezonis ex una et d. plebani ibidem in U., et quinta dimidia marca gr. census in tribus laneis agrorum — pro decem s. gr. pr. iusto vendicionis tytulo vendiderant — discreto viro Henrico dicto Ramschorn et suis heredibus — ; cuius quidem aree et curie ac triumlaneorum predictorum Wenceslaus dictus Noha ibidem in U. heres et possessor existit pro presenti. Idem vero Wenceslaus Noha se, heredes suos et prefate curie ac trium laneorum predictorum succedentes possessores universos, a solucione memorate unius marce gr. census annui libe- rando et redimendo X $ gr. pr. in nostro pretorio coram magistro civium et. consulibus, antecessoribus nostris, reposuit et assignavit pecunia in parata, et ipsi antecessores nostri dictas X s. gr. ab eodem Wenceslao Noha perceptas super arduis necessitatibus tocius communitatis et civitatis nostre exposuerunt et converterunt. Ideo nos iudex, magister ci- vium et consules prenominati pretactam mar- cam gr. census de supradicta curia et area ac tribus laneis agrorum super nos et successores nostros et pretorium nostre civitatis ac totam communitatem eiusdem civitatis de unanimi 

Strana 311
Unhošť (1417—1430). consensu et voluntate ac certa sciencia tocius communitatis civitatis supradicte transduximus per presentes, sic quod prenominatus Wen- ceslaus Noha, heredes et universi ipsius suc- cessores a solucione census prenotati debent esse liberi et exempti, cuius census honora- bilis vir d. Sbinco, protunc plebanus ecclesie in Costelecz super Albea et altarvista altaris s. Bartholomei in ecclesia Pragensi, eo tempore erat legittimus possessor; et promittimus bona fide nostra predicto d.Sbinconi et ipsius suc- cessoribus universis prescriptam marcam gr. census, sic ut premittitur, super nos et nostram civitatem transductam perpetue censuare — In quocunque autem — terminorum termino su- pradictos census, aut moneta destructa (?) tantum de puro argento, prefato d. Sbinconi vel eius successoribus dare et solvere neglexerimus seu nostri successores neglexerint, ex tunc in in octava ss. Galli vel Georgii ipsi d. Sbinconi aut predicti census succedentibus possessoribus in octo gr. pro pena obligamur. Et simili modo fieri debet per secundam, terciam, quartam et quintam octavam; finitis autem quinque octavis idem d.Sbinco vel successores ipsius, qui pre- sentes litteras super eo habuerint, possunt et debent nos, homines nostros et bona nostra mobilia etimmobilia, ubicunque reperta fuerint, absque strepitu et figura iudicii cum adiu- torio officialis vel hominis cuiuscunque, Yi- delicet spiritualis vel secularis, arrestare, oc- cupare et per impingneracionem compellere, quocienscunque ipsis necessarium fuerit et oportunum et quousque predictus census cum omnibus penis suis non persolutis integraliter non persolveretur. Adiectum est insuper, quod nos et communitas civitatis nostre aut nostri successores non obstantibus aliquibus litteris et graciis regalibus nobis datis et concessis ab ipso d. Sbincone et ipsius successoribus alio modo se exsolvere non poterimus, solum quando ipsis alibi in aliis certis bonis vel he- reditatibus sive in dome tam certam et se- curam marcam censualem ememus et compa- 311 rabimus, tunc nos ac communitas et civitas nostra a solucione census supradicti liberi erimus et exempti. — Data eciam eiusdem littere antique fuit de a. d. m. trecentesimo quinquagesimo septimo, ipso [die] idus Iunii hu- ius mensis, que quoad premissa debet in suo robore permanere. Cuius renovacionis presen- cium in testimonium sigillum maius civitatis nostre sepedicte ad preces ambarum parcium predictarum de certa nostra sciencia presentibus est appensum. Datum et actum Prage a. d. m. quadringentesimo decimo octavo proxima feria sexta post ss. Petri et Pauli. (Orig. arch. kapit. sv. Vítské XXVII, 5.) 25. 1420. — Margaretha, relicta Matie rotificis de Minori civitate Prag., resignavit domum suam sive aream domus in dicta Mi- nori Civ. Pr., que sita est inter domos Wen- ceslai, notarii dicte Minoris Civ., ex una et Hermanczonis parte ex altera, ac curiam .cum agris in opido Unhoscz nec non vineam in monte Brusca inter vineas Marci, civis dicte Minoris Civ., parte ex una, [spatium] parte ex altera, Anne relicte Frane, sorori sue carnali, et Johanni ac Andree fratribus nec non filiis prescripte Anne. (Rukop. 6. 2099 f. 85) 26. 1429, 25. &ervna. In causa vertente inter Johannem Colda ex una et opidanos opidi Unhost parte ab altera occasione capti- vacionis per inimicos eundem Coldam ibidem in Unhost captivati et eosdem opidanos impe- tentibus magister civium et domini consules Maioris Civ. Pr. — sentencialiter et deffi- nitive pronuncciaverunt, mandantes predicto Colde, ut prefatos opidanos in Unhosst a modo pretextu huiusmodi captivacionis non inquie- tet. — Actum sabbato post festum s. Johannis Bapt. (Rukop. č. 2099 f. 280.) 27. 1430, 9. května. Nos magister ci- vium, consules et scabini Maioris Civ. Prag. presencium per tenorem cunctis publice inno- tescimus, quod quemadmodum causa oriebatur inter prudentes magistrum civium, consules et 

Strana 312
312 totam communitatem Minoris Civ. Prag. ex. una et famosum Wenceslaum Czarda dictum de Petrowicz parte ex altera occasione cuius- dam iuris, quod prefatis magistro civium, iu- ratis et communitati civitatis antedicte in opido Unhossczt competebat, in quo quidem iure pre- dictus Czarda obsidionem in predicto opido habens et tenens ipsos impediebat. Tandem predicte ambe partes causam huiusmodi inter se amicabiliter tractantes et — predictus Wen- ceslaus Czarda promisit prefatis magistro ci- vium, iuratis et communitati — in eorum iure — non impedire quovis modo. Actum in consilio [Maioris Civ. Pr.] anno oe tricesimo feria tercia post Stanislai. (Rukop. 6. 2080 f. 28. a à. 2099 f. 300.) .28. 1430. — Jan Zachowal de U. emit curiam cum II laneis agrorum ibidem in U. apud Lapkam et unam quartam agrorum apud eundem Lapkam. (Rukop. č. 317 f. 104.) 29. 1431, 13. srpna. Andreas Zyzka de Unhossczt — recognovit, quod gazam ad sub- sidem spectantem, sitam ibidem in Unhossczt inter gazas videlicet Sebesti ex una et Ho- chonis. parte ex altera, cum medio laneo agro- rum arabilium sitorum pro una particula iuxta agros olim Herssonis nunccupatos supra locum Camenicz, et alia particula dictorum agrorum sub strata et iuxta stratam, per quam transitur in Genecz, est locata, et cum una parva par- eiola prati ad quantitatem unius plaustri feni —. [vendidit] Hawloni laico dicto de Brasskow, nunc vero in Unhossezt, — pro novem s. gr. pr. — Actum [in consilio Min. Civ. Pr.] feria secunda ante Assumpcionem s. Marie V. (Ru- kop. č. 2080 f. 25.) 30. 1432, 5. Gervna. Nicolaus, antiquus iudex de U.—- recognovit se teneri et debitorie obligari in decem et octo s. gr. pr. honeste mulieri Johanne, olim Johannis Hoch, nunc vero Nicolai dicti Cumpan conthorali, pro uno laneo agrorum et curia ibidem in U. — Actum [in consilio Min. Civ. Pr.] fer. V. ante Penthe- costen anno oc XXXII*. (Rukop. &. 2080 f. 31.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských 2 archivu města Prahy: 31. 1432, 21. srpna. Inter Waniecz- konem, filium Sebesti de U. ex una et Jo- hannem Chudoba ibidem parte ex altera de et super media s. gr. census annui, quem pre- fatus Wanieczko et ante ipsum pater ipsius habuerunt in quadam quarta agrorum, quam ipse Johannes nunc tenet et ante ipsum pater ipsius, que sita est ibidem in U. inter agros Martinkonis ex una et Maczeczkonis parte ex altera, talis concordia facta est — ita, quod prescriptus Johannes exsolvendo huiusmodi censum debet — solvere tres s. minus uno fertone gr. prag. predicto Wanieczkoni. — Actum (ib.) feria V. ante Bartholomei. (Tamtéz f. 32.) 32. 1433, 5. ünora. Wenceslaus — di- ctus Chrast manens in Antiqua Civ. Prag. recognovit se — censum annuum et perpetuum, quem — habet in opido U. in certis hominibus, videlicet in Jacobo dicto Jaxa, in Ondraczkone sutore, in Wancone, dicto Hampajsnik, et in Wanieczkone, filio Sebesti, et in duabus areis desertis predicto Waneczkoni, filio Sebesti — pro septem s. gr. prag. vendidisse — Actum ib. feria V. post Purificacionem anno oc XXXIII. (Tamtéž f. 38.) 83. 1433, 12. března. Andreas Zyska de U. — recognovit se — curiam allodialem sitam ibidem iu U., que fuit olim — Mathie rotificis, cum quatuor laneis agrorum et sub- sidibus et censu — exclusis tamen tribus s. gr. census annui et perpetui, qui est in duobus hominibus subsidibus, videlicet in Johanne, filio Henrici, et in Marzikone, filio Szkopkonis, quem censum idem Zyzka pro se reservavit, — vendidisse — provido viro Thomano de Zbeczna et Nicolao, fratri ipsius germano, — pro quinquaginta minus una s. gr. prag. — Actum ib. feria V. post Reminiscere anno oc XXXIII. (Tamtéž f. 38.) 34. 1433, 19. března. Anthonius pres- byter, natus olim Jacobi Divitis de U., — re- cognovit, quod hereditatem suam, videlicet tres laneos agrorum ibidem in U. sitos divisim, 

Strana 313
Unhošť (1430—1435). videlicet unum laneum cum medio inter laneos Thomconis, et alia medietas, videlicet unum laneum (!) cum medio, inter agros Zageczonis et Gyrziconis, — providis viris Johanni Zachowal et Wanieczkoni, nunc iudici ibidem in U. — vendidit pro quadraginta s. gr. Actum fer. V. post Oculi anno oc. XXXIII". (Tamteż 39.) 35. 1433, 30. brezna. Margaretha, re- lieta Augustini de U., — recognovit, [quod] — unam quartam agrorum sitam penes agros Za- gieczonis Divitis ex una et Sebesti parte ex altera, dictam na Gylowkach, iuxta opidum U. — una cum gaza — subsidum sita iuxta do- mum Chlupse ex una et Wanconis parte ex altera — Andree dicto Zyzka — vendidit — pro septem s. gr. Actum fer. II. post Iudica anno oc. XXXIII". (Tamtéž f. 39.) 36. 1433, 13. května. Providi et cir- cumspecti viri — tutores orphani — Wenceslai, olim notarii (Minor.) Civ. — fassi sunt, — quod curiam allodialem sitam in opido U., que fuit quondam — Herssonis, cum agris — censu -- convenerunt provido viro Paulo, alias Pawliconi, de Kowarzowiez et Zophie ipsius conthorali — ad spacium trium annorum. — Ipse Paulus debet et tenetur ipsis commissariis quolibet anno — solvere dimidiam quintam s. g. — Actum feria quarta post s. Stanislai anno se XXXIII". (Tamtéz f. 40.) 37. 1433, 30. července. Johannes dictus Zly kowarz — fassus est, se — domum suam in U. inter domos Czigani ex una et Janconis parte ex altera Johanni dicto Brasscowecz, Elzseze conthorali sue — pro VI'/, s. gr. vendidisse, — Actum fer. V. post Jacobi anno oe XXXIII". (Tamtóż f. 41.) 38. 1433, 13. srpna. Andreas Zizka — fassus est, se unam s. gr. census annui nudi perpetui — super hereditate, videlicet medio altero laneo nunc Marzikonis, filii Sscopconis, in U. pro septem s. gr. Hawliconi — vendi- disse. — Actum fer. V. ante Assumpcionem b. Virginis anno sc. XXXIIF. (Tamtéž f. 42.) 839.. 1434, 18. března. Andreas Zizka Archiv Český XXVIII 313 de U. — fassus est, se — unam quartam agrorum, sitam penes agros Zagieczonis Divitis ex una et Waneczconis Sebesti parte ex altera, dictam na Gilowkach, iuxta opidum U. — una cum casa — Sita iuxta domum Wenceslai Fencziss ex una et Duchconis Chlupsa parte ex altera — Matheo dicto Zagiecz, concivi nostro et Margarethe, conthorali — ipsius, — pro quinque s. gr. pr. — vendidisse. — Actum fer. V. ante Benedicti ab. anno oc XXXIIII. (Tamtéž 46.) 40. 1434, 18. fijna. Johannes filius Ulrici de U. — fassus est, se — tria quartalia agrorum, sita inter agros Wenceslai Ssebesstonis ex una et Mathussonis parte ex altera, Jo- hanni dicto Lehek, Dorothee conthorali ipsius — pro XI'/, s. gr. — vendidisse. — Actum festo Luce ev. anno oc XXXIIII* (Tamtéž f. 49) 41. 1435, 3. února. Johannes Zagicz de U. — fassus est, se — unam quartam agrorum inter agros et hereditates Jaxonis ex una et Thomconis parte ex altera Paulo et Marzikoni filiis Utratilonis ibidem in U. et Waneze matri eorum pro VII'/, s. gr. — vendidisse. — Act. in festo s. Blasii anno oc XXXV*. (Tam- též 52.) 42. 1435. — Mathias Zagicz — fassus est, se — unam quartam agrorum — penes agros Zagiczonis Divitis ex una et Wanecz- konis Ssebesti parte ex altera, dictam na Gi- lowkach, una cum casa —. Johanni dicto Biel de Kyssiez, Anne uxori — vendidisse. — Actum [bez dne] anno oc XXXV% (Tamtéž f. 53.) 43. 1435, 9. Gervna. Waclawa, relicta Barthon dicti Utratil de U., — omnia bona sua — Paulo et Marziczconi filiis suis post mortem suam — dedit. Act. feria V. ante festum s. Viti anno sc XXXV% (Tamtéž 53.) 44. 1435, 17. listopadu. Inter Stiborium sartorem, civem Maioris Civ. Prag., ex una et Mathiam Ossczip de U. parte ex altera pro littera — super censu unius s. gr. sonante, 40 

Strana 314
314 quem censum, domina Adletha ibidem pie me- moire habuit — super uno laneo agrorum inter agros Sulconis et Lehconis hincinde si- tuatorum — concordia facta est talis, quod — Ossczip predictam litteram exsolvendo septem Ss. gr. iam persolvit. -— Actum feria V. ante Elisabeth anno oc XXXV% (Rukop. č. 2080 f. 55.) 45. 1436, 16. ledna. Mathias Holy de U., frater Johannis Lapka, — fassus est, se domum — in U. in acie ex opposito ecclesie Simoni de Czelechowicz, Jane uxori — pro viginti una S. gr. — vendidisse. — Act. fer. II. ante Anthonii conf. anno oc XXXVI%. (Tamtéž f. 55.) 45. 1430, 22. března. Johannes Lehek de U. — de bonis suis — ordinavit isto modo: videlicet unum laneum agrorum Dorothee conthorali sue Andree et Wenceslao, filiis suis post mortem —- resignavit equaliter di- videndum; in quo laneo Nicolaus uxoratus, se- nior filius ipsius, ipsis Dorothee, Andree et Wenceslao impedire non debet — hac de causa, quia ipse Lehek dictum laneum emit pro pe- cunia Dorothee suprascripte. De secundo vero laneo agrorum, quem habet cum priori uxore, dictus Nicolaus cum eis equalem porcionem habere debet. — Actum feria V. ante Anunc- ciacionem M. Virginis anno oc XXXVI*. (Tam- též f. 56.) 46. 1436, 18. Cervna. Martinus, filius Li- derii balneatoris de U., — recognovit, se — unam quartam agrorum, inter agros Mathie Ossczip ex una et Thomconis parte ex altera una particula, et alia particula inter [agros] eiusdem Osscziponis et Johannis Zachowal hinc inde sunt situate, cum prato in fine illius secunde particule, inter prata Malozencze et Thomconis, pro domuncula sua per cambium commutando et pro quinquaginta gr. Janconi filio Machconis — vendidisse. — Actum feria II. post Viti anno oc XXXVI*. (Tamtéz f, 58.) 47. 1436, 18. éervna. Matiegik, nepos Staffonis de U., — recognovit, se — '/, lanei E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: agrorum, inter agros Matiesconis et Malozencze ab illa parte, qua itur Pragam, cum prato dicto we zwinach penes pratum Malozencze et area domus inter domos Jaxonis et Surowezonis situatis, Johanni Zagicz — pro media duo- decima s. gr. — vendidisse. — Actum, ut supra. (Tamtéz.) 48. 1436, 25. června. Anka, filia Lekarz- cze de U., — unum quartale agrorum penes agros Johannis Lehek — Mathie marito suo — resignavit. Act. in crastino s. Johannis B. anno oe XXXVI". (Tamteż f. 58.) 49. 1436, 15 fijna. Ursula, dicta Karze- zowa, de U. — fassa est, se unam quartam — agrorum, quorum una particula inter agros Anne Malozeneze et Marziczkonis, nati Bar- thonii Utratil, et alia particula inter agros Matieskonis et Chudobe iacet, prefato Marzi- czkoni — pro octo cum media s. gr. — ven- didisse —. Actum feria II. ante Galli anno se XXXVI. (Tamtéž f. 60) 50. 1437, 7. ledna. Nicolaus, iudex de U., — fassus est, se unum laneum — inter agros Ssebesstonis ab una et Henrici parte ab al- tera — Wankoni Pesskowicz — pro XXV s. gr. — vendidisse —. Actum in crastino octave Epiphanie anno oc XXXVII". (Tamtéž f. 61.) 51. 1437, 24. ledna. Wanczek Ssebesto- wicz — recognovit, se aream subsidialem, podseczii, sitam in U. inter domum Hawli- conis de Brasskow ex una et curiam Tho- manczonis parte ex altera, cum censu — pre- fato Hawliconi — pro tribus s. gr. vendi- disse —. Actum in die Thimothei ap. minoris. (Tamtéz f. 61.) 52. 1431, 25. dubna. Ursula Karzezowa — fassa est, se — aream subsidum — in U. inter domos Mathie Ossczip et Sulconis — a solucione census — liberam -— predicto Ma- thie Ossczip — pro certa summa pecunie — vendidisse —. Actum in festo s. Marci ev. anno oc XXXVII*. (Tamtéz f. 62.) 53. 1438, 7. ledna. Ex amicabili compo- Sicione — in causa, que vertebatur inter Jo- 

Strana 315
Unhošť (1436—1440). hannem Mandinecz, Annam ex una et Michal- konem de U., Kaczkam, sorores germanas, uxores eorundem, pretextu unius sexagene gr. census in villa Chab in et super hereditate Andree Przibylo censita (!) nec non trium quar- tarum agrorum inter agros Sulkonis et Ma- thie Ossczip ac domuncularum, una inter domos Johannis Lehek et Martini Czigan et altera inter Sulconis et Mathie Ossczip hincinde situa- tarum parte ab altera, pro quibus materia li- tis et controversia satis difficilis ac diutina orta fuerat, — concordia facta est talis: Pri- mum, quod dictus Johannes Mandinecz et Anna prescriptam sexagenam gr. census here- ditarie tenere debet et possidere. Insuper pre- fati Michalek et Kaezka coniuges ipsis Jolianni et Anne quatuor s. gr. dare et assignare de- bent —, dictasque tres quartas agrorum pre- dictorum et domunculas — eciam tenere de- bet et habere impedimento predictorum Jo- hannis et Anne — proculmoto —. Ibidem mox Johannes, nomine Anne uxoris sue pre- dicte, Michalkoni et Kaczcze ipsam in bonis predictis per mortem Wenceslai Noha, patris earum, pro porcione concernentem mediam alteram quartam agrorum sepedictorum — re- signavit —. Actum in crastino Epiphanie do- mini a. oc XXXVIII. (Rukop. é. 2080 f. 66.) 54. 1438, 24. března. Já kněz Vaněk z Ú. vyznávám obecně tiemto listem všem, ktož jej uzří neb čtúc uslyší, že s dobrým rozmyslem a s dobrým rozomem, leže na smr- tedlné posteli; rozkázal sem a mocí tohoto listu rozkazuji z moci své, jenž sem sobě zó- stavil v knihách Malostranských pánóv Praž- ských: Toho póldruhého lánu, jenž mně leží zapsáno v jich knihách, dávám mocně Pecha- novi sestřenci svému a jeho ženě paní Elišce i jich budúcím, aby nižádný bratr Pechanóv jemu na tom nepřekážel ani naň sahal žádný jiný i jeho budúcím. A také sestřenci svému druhómu Vaiikovi odkazuji liku ve mlynicich a palúk za humny i jeho budúcím, aby také jemu nižádný na tonesahal. À ktomu na svě- 315 domie ptiprosil sem dobrých lidí kněze Berana faráře a rychtáře Mikuláše Jakše, Chlupsu, Oštěpa konšelóv a Thómy, Zemšky [ze Mšky ?], Vávru, Jíru, Sulka obecních. Dán v Unhošti léta tisicieho a étyristého třidcátého osmého, ten pondélí po Druzebné neděli před Matkú boZí zvéstovánie.*) (Tamtéz f. 67.) *) Tento zapis inserován jest takto: Constituti coram nobis Wenceslaus et Pechan fratres de U., ex- hibuerunt quandam cartam in papiro scriptam, sigillo parvo de cera glauca communi sigillatam, petentes eam inscribi libro nostro. — A konéí se: Insuper Pechan prenominatus — resignavit uxori sue Elisscze post mortem suam medium alterum laneum agri ibi- dem in Unhosst —. Insuper prefatus Pechan de Un- hosst — addidit —— prius tacte conthorali sue Elisscze — terciam partem duorum laneorum, sitam penes agrum sive curiam Jacobi dicti Bohati —. Item Wa- niek de Unhosst — resignavit post mortem suam pra- tum in we mliniez et pratum parvum, vulgariter pa- lik za humny, que sibi prefatus Wenceslaus in morte legavit, uxori sue Ludmille —. Anno oc, ut supra, in die s. Stanislai [8. kvétna]. (Tamtéz f. 68.) 55. 1439, 18. éervna. Margaretha, contho- ralis Benessii de U., — fassa est, se — ven- didisse curiam cum medio tercio laneo et uno subside ibidem in U. pro tribus et quinqua- ginta s. gr. Symoni dieto Ssort ibidem et Jane conthorali ipsius —. Actum feria III. post festum s. Viti anno oe XXXIX*. (Rukop. €. 2080 f. 71.) 56. 1440, 15. bfezna. Johannes, dictus Lehek, de U. — commisit omnia bona sua — post mortem suam Duchne, conthorali sue le- gittime, et Nicolao et Vanconi filiis suis indi- vise. — Acta sunt hec anno — XL^ fer. III. ante dominicam Domine ne longe. (Tamtéz fol. 74.) 57. 1440, 31. května. Paulus, filius Pro- copii de U., — fassus est, se — unam quar- tam agri in una porcione, alias w gednom diele, na boru inter agros Mathie parte ex una et Pechan parte ex altera — vendidisse — Jo- hanni dicto Mrwa de Unhosst —. Acta sunt hec feria tercia post Corporis Christi anno oc XL*. (Tamtéz.) 40* 

Strana 316
316 58. 1443, 5. května. Pechan de U. — fassus est, se terciam partem duorum laneo- rum agrorum suorum cum curia sua — pe- nes curiam et agros quondam Jacobi Bohaty sitam: vendidisse Johanni, filio Mateczconis, Margarete uxori — pro certa summa pecunie. Actum feria quinta in crastino Translacionis s. Wenceslai anno oc XLIII*. (Tamtéz f. 84.) 59. 1444, 28. dubna. Anna, filia Johannis Zachowal, de U. — fassa est, quod prefatus Zachowal pater ipsius sibi decem Ss. gr. pro porcione ipsius paterna et hereditaria, sicut in desponsacione seu contractu matrimonii eidem promiserat, iam persolvit —. Actum feria III. ante Philippi et Jacobi ap. anno »c XLIIII*. (Tamtéz.) 60. 1445, 8. července. Nicolaus, alias Ni- culanda, concivis Nov. C. Pr., — fassus est, se vendidisse — quinque quartalia agri in U. penes agrum Mathussonis parte ex una et Ssebesst ' parte ex altera pro XXX s. gr. mi- nus una — Symoni dicto Ssort et Jane, con- thorali ipsius —. Acta sunt hec anno oc XLV? feria V. ante festum s. Margarete. (lamtéz f. 88) 61. 1445, 18. listopadu. Marzico, incola opidi U., fassus est, se — vendidisse curiam eum altero medio laneo agri, libero ab omni- bus censibus, excepto censu annuo domini de Holiez et dominorum Minoris Civ. Pr., — Gallo ibidem de U. — ; qui Gallus XVIII s. gr. ipsi Marziconi dedit et solvit. Actum feria V. ante festum s. Elizabeth anno oc XLV*. (Tam- tóż f. 89.) 62. 1446, 24. kvótna. Mathias, dictus Osstiep, de U. — una cum Andrea genero suo ibidem de U. — dedit post mortem suam et post mortem Barbare conthoralis sue — do- mum suam cum — uno laneo agri ibidem in U. inter Sulconem ex una et Andream di- ctum Peczen parte ex altera in U., prout eciam in maiori libro plenius continetur, — Andree genero suo et Katherine conthorali sue — et filie prefati Mathie —. Acta sunt E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: hec feria tercia ante Ascensionem domini anno oe XLVI*. (Rukop. é. 2080 f. 90.) 63. 1446, 17. listopadu. Johannes, dictus Kobian, — recognovit, se -— vendidisse curiam eum tribus laneis, pratis, subsidibus — in U. —- Wawre ibidem de U. et domine Elisseze de U. pro certa summa pecunie — persoluta —. Acta feria quinta post festum s. Briccii anno oc XLVI*. (Tamtéž f. 91.) 64. 1447, 23. bíezna. Barbara, relicta olim Jacobi de U., — fassa est, se — vendi- disse curiam cum medio altero laneo in U., inter Zachowal parte ex una et Jacobi parte ex altera situatam, — Marziconi ibidem de U. — pro XL s. gr. minus duabus s. — Acta feria V. dominice Letare anno oce XLVII*. (Tamtéž fol. 92.) 65. 1447, 3. fijna. Wenceslaus et Elissca conthoralis ipsius — de U. — fassus est se — vendidisse unum laneum agri in U., inter agros plebani ex una et Wawre parte ex al- tera situatum, cum curia ibidem in U. — Ma- thie dicto Thabor de Kyssicz, Iorothee con- thorali ipsius — pro XXX _ s. gr. minus tri- bus s. —. Istud tamen est adiectum, quod unum medium laneum agri, quod pertinebat ad eandem curiam antedictam, prefatus Wen- ceslaus — pro se et usibus sui8 acceperunt —. Acta sunt hec feria tercia ante festum s. Francisci anno oc XLVII. (Tamtéz f. 93.) 66. 1447, 28. listopadu. Mezi Šebeštem a Jankem, bratrem jeho z U., stala se přátelská a dobrovolná skrze ubrmany Mikuláše, Havlíka, Tlupsu a Jenka tudiež z U. úmluva tato o všecko, cožkoli mezi nimi jest: Najprv že Šebešt má Jankovi vydati a konečně postúpiti puol druhého lánu dědiny Pabjanovské; opět puoldruhého lánu Jakubského se vším setím a s dvěma člověkoma platnýma, to jest s Ja- nem a s Holá vdová; potom patero koní děl- ných a tré hííbat a vozóv polovici, bran po- lovici, pluhóv polovici, všeho toho polovici, což k tomu slušie; domovitých všech věcí třetinu ; obilí všeho třetinu. Nakrátce toho všeho, což 

Strana 317
Unhoët (1443—1454). v tom dvoře jest, všech věcí třetinu. Ale zvlášť za pánev, za rybníček (?) a za kádi má jemu Šebešt dvě kopě, když bude stavěti, vy- dati. Dluhu pak, kteryZ sü oni povinnovati, toho má Janek pomoci třetinu platiti; a zase také, což sú jim lidé povinnovati, toho má Janek k své ruce třetinu bráti. Potom Šebešt má Jankovi stavením pomoci jistby, komory a a sieni sekyrü, neb miesto sebe tesaře dáti. Opět má s ním Janek býti až do tepla, a což by jemu bylo v sladovné potrebie, jeho drvy délati —. Acta fer. tercia post festum s. Ka- therine auno oc XLVII*. (Tamtéz f. 93.) 67. 1448, 21. ledna. Johannes Hrnczierz — fassus est, se — unam quartam agrorum olim Ruozkonis, sitam inter agros Thoman- czonis, dictos na boru, ex una et Mathie Pes- sieczconis parte ex altera, vendidisse Andree genero Mathie Ossczip, Katherine uxori — pro sex s, gt. — Actum fer. III. in die Ag- netis virg. anno oc XLVIII". (Tamtéž f. 97.) 68. 1448, 23. října. — Thoma Zeniss- kowicz — fassus est, se — unam quartam agrorum, quam pater ipsius aput Matiessko- nem pie memorie emerat, Georgio filio pre- dicti Matiesskonis, Kacze uxori, — pro certa summa pecunie — vendidisse —. Actum fer. V. ante Simonis et Jude ap. anno oc XLIX*. (Tamtéz f. 98.) 69. 1450, 5. března. Nicolaus Biel — fassus est, se — unam quartam agrorum na boru za Gilowkami penes agros Genkonis Zagicz vendidisse Simoni Ssorth, Jane uxori — pro VII s. et XX gr. — Actum feria quinta post Translacionem Wenceslai — anno oc L. (2080 f. 99.) 70. 1451, 4. brezna. Ursula, dieta Karze- Zowa,") de U. — porcionem suam omnium bo- norum — Stephano marito suo et pueris ipso- run — dedit —. Si autem predictus Stepha- nus et pueri predicti ante annos discrecionis legittimos decesBerint, ex tunc predicta bona ad Bohuslaum et Johannem fratres, filios Ur- sule predicte, devolvi debent —. Ibidem pre- 317 dictus Bohuslaus suam porcionem et fratris. sui pretacti bonorum predictorum iam dicte Ursule, matri ipsorum, commisit tenendam et regendam ad IIIL. annos continue se sequen- .tes. Cum autem predicti anni expirabunt, ex tune dicti fratres cum eadem disponere et facere poterint, prout ipsorum placuerit vo- luntati —. Actum fer. quinta in Translacione s. Wenceslai anno oc LI*. (Tamtéz f. 104.) *) Bietka, filia Karzezonis, de U. — fussa est, se — partem suam hercditariam, que ipsam post mortem patris sui concernebat, — Lazaro fratri suo pro tri- bus s. gr. — vendidisse —. Actum fer. quinta in vi- gilia Andree ap. (29. listopadu) anno oc LIIIs. (Ru- kop. č. 2080 p. 117.) ' 71. 1452, 16. března. Marzik de U. — fassus est, se — :I’/, laneum agrorum, inter agros Zachowal et Jacobi hincinde situatum, Petro filio Hawliconis — pro XVI s. gr. — vendidisse —, Actum fer. V. ante Gedrudis — anno oc LII?. (TamtéZ f. 107.) 72. 1452, 16. března. Paulus et Marzik fratres, filii Barthonii, de U. — fassi sunt, se fecisse divisionem inter se pro agris, quos si- mul comparaverunt, tali modo: videlicet quod Paulo predieto tres lanei et Marziconi duo lanei agrorum predictorum cesserunt. — Ac- tum fer. quinta ante Gedrudis anno oc LII°. (Tamtéz f. 108.) 73. 1453, 15. éervna. Margaretha, olim Machkonis relicta, tunc Thome Zeuisskowiez conthoralis, — I laneum agrorum, inter agros Genczonis et Johannis Zachowal hincinde si- tum, et omnia bona — Thome marito suo — dedit —. Actum in festo s. Viti martyris anno oc LIIT'. (Tamtéž f..115.) 74. 1454, 14. února. Iudex et iurati de U. per literam ipsorum nobis presentatam re- cognoverunt, in qua continebatur, quod Ma- thias Ossczip coram ipsis reposuit II'/, s. p. filie sue, notificans eis et dicens, quod nichil magis habet aput patrem suum, quia ipsam honorifice evasit, odbyl, sicut pater puerum suum; et super hoc ipsis iuratis dederunt me- moriale pater ac filia, et de hoc patri suo 

Strana 318
318 gratificavit sicuti filia sua. Actum fer. quinta in die Valentini — anno oc LIIMI°. (Tamtéž f. 117.) 75. 1454, 4. prosince. Anno — LIIIIP feria tercia in die s. Barbare virg. consules iu- rati de U. in consilio iuratorum recognove- runt, guod Wenceslaus Krajsa persolvit totum debitum Swachonisse pro hereditate I lanei agrorum aput Swachonem empta —. (Tam- tóż f. 122.) — Ibidem die et anno, quibus supra, consules predicti recognoverunt, quod Duchek Chlupsa persolvit Simoni totum debi- tum pro agris 1 lanei aput ipsum emptis —. (Tamtóż.) 76. 1455, 11. prosince. Thomanecz de U. — fassus est, se — vendidisse II. s. gr. cen- sus annui et perpetui — super uno laneo ag- rorum Johannis Zenaczek cum quinque grossis et quatuor pullis pro XXIII s. gr. solvendis Barthossio, ferratori in platea ferrea Maioris Civ. Pr. — Actum feria quinta ante Lucie virg. anno sc LV, (Tamtéž 130.) 77. 1456, 31. srpna. Beness Hodik et Simon fratres, filii Weprzkonis de U., — fassi sunt, se — I'/, laneum agrorum inter agros Holenkonis et Johannis Zachowal et aream domus in U. inter domos Holenkonis et Ma- rziczkonis sitam, que post mortem parentum ipsorum eos concernebant, — Marzikoni fratri suo — pro triginta s. gr. vendidisse —. Ac- tum feria III. ante Egidii anno oc LVI’. (Tam- téz f. E 5.) 78. 1457, 8. biezna. Wenceslaus Pessecz- konis de U. — fassus est, se :— I laneum agrorum, inter agros Johannis Zenassek ex una et Wenceslai Ssebesstonis parte ex altera si- tum, vendidisse predicto Wenceslao Ssebessto- nis, Mande uxori sue, Margarethe et Swate sororibus suis — pro certa summa pecunie —. Actum feria III. ante Ciruli et Metudii anno oc LVII'. (Rukop. č. f. E 7.) 79. 1457, 8. března. Simon Ssorth de U. — fassus est, se — quinque quartas agrorum penes agros Johannis Ssebesstonis vendidisse E. XIV Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Petro Wicher, Dorothee uxori sue — pro certa summa pecunie —. Actum, ut supra. (Tamtéž f. E 7.) 80. 1457, 14. tervna. Wanczek de U. et Margaretha conthoralis ipsius — fassi sunt, se !/, laneum agrorum inter agros Marziconis Weprzek ex una et plebani parte ex altera cum area domus ibidem sitis Andree genero Mathie Osscip, Katherine uxori sue — pro XVI. s. gr. — vendidisse —. Actum feria III. ante Viti anno oc LVII'. (Tamtéž f. E 9.) S81. 1458, 12. prosince. Maršík, toho času purgmistr, Hanušek krajčí, Jan vozataj, Ště- pán kamenník, Martin Nedoroštie, Tůma sla- dovník, Pertolt řezník, Sigmund písař, Jan Stodola, Sigmund Rakovnický a Mikuláš no- žieř i všecka obec Menšieho Města Pražského nynějším i budúcím všem tiemto nápisem toto ku paměti přivodíme, kterak konšelé, starší i všecka obec městečka Unhoště zdvihli sń sé proti nám, k nám od staradávna jich předci i oni k našim právóm šosy i všemi řády přísediece, i žalovali na nás, zejména Václav Peškóv, Václav Šebešta, Wycher, Petr Havlíkóv a Jan Zachoval nejjasnójsiemu króli Jifiemu, pánu, pánu našemu milostivému, že bychom jim nátisky proti spravedlnosti a prá- vóm našim činili. A tu králova milost prikázal, abychom práva svá na Unhošt okázali, a osadiv pány k vyslyšení práv našich, zejména urozeného pána, pana Zbyňka Zajíce z Hazmburga, uro- zeného pána a pana Jana Zajímače z Kun- štátu, urozeného pána, pana Ješka Janovského, pana Zdeňka Kostku, pana Václava z Vale- čova, podkomotie královstvie Českého, stateč. ného rytieře pana Jindřicha Mičana seděním na Tüzetiné a statečného rytieře pana Samu- ele, toho času konšela Velikého Města Praž- ského. A tak nadepsaní páni vyslyševše práva naše i odpor obú stranú na královu milost se vznesli. A v tom také králova milost ohle- dav i slyšev práva naše, i rozkázal J.M. týmž pánóm, aby výpověď k stranám učinili. 

Strana 319
Unhošť (1454— 1461). A tak k rozkázání královy milosti uro- zený pán, pan Zbyněk takto jest vypověděl: aby konšelé, starší i všecka obec Unhoštská k týmž pánom i obci téhož Menšieho Města Praž- ského vedle starodávných práv a zřiezezenie [zření] měli, vedle nás a s námi břemena nesli, jakožto jich předkové, totižto práva, šosy a jiné pořád[(k]y ovšem podnikli a dostávali. Tyto věci staly sú sě na Králově dvoře najjasněj- šieho- krále Jifieho pána, pána našeho milo- stivého kralujícieho, ten úterý před sv. Lucií sub anno — LVIII°. (Rukop. č. 2080 fol. E 17) 82. 1459, 24. dubna. Paulus, dictus Utra- til de U. — testamentum suum ultimum fecit — per hunc modum: quia videlicet omnem facultatem suam et res suas — Catherine uxori sue, Duchconi filio suo, Ursule et Ely- zabeth filiabus suis post mortem suam dedit — pari porcione —. Actum fer. II[. post Georgii anno — LIX°. (Rukop. 6. 2080, f. E 19.) 83. 1459, 15. listopadu. Jacobus iudex &c consules iurati, videlicet Ssorth, Andreas Osstiep, Hawliko, Georgius Maezeezkow, Wen- ceslaus Pesseczkow, Andreas, Mathias Thabor et Johannes dictus Krziek totaque communi- tas opidi U. — fassi sunt, quia coram eis orphani videlicet . — [vynecháno jméno] X s. gr. et Dorothea VIII s. gr. pro porcione sua hereditaria ibidem in '"Unhosst a Duchkone dicto Chlupsa vitrico suo et ab Anna matre eorum receperunt —. Actum anno — LIX? fer V. post s. Martini. — Ibidem supradicti — fassi sunt, quia Duchko dictus Chlupsa et Vitus gener ipsius — plenam concordiam in- ter se fecerunt, ut omnem facultatem suam, quam nunc simul habent vel in futuro habe- bunt, in vera simultacione fruerentur; condi- cionibus talibus tamen superadiunctis: si pre- fati Duchko et Vitus simul commanere non possent, ex tunc unus alteri licite porcionem, alias diel svój, vel alteri cuicunque poterit ven- dere —. Eciam si sub-hoc tempore unus illo- 319 rum decederit, ex tunc porcio eius devolvatur ad uxorem ipsius, heredes et successores ipsius potenter. Actum ut supra. (Tamtéz f. E 23) 84. 1460, 19. Cervna. Catherina vidua, quondam Pauli Utratil conthoralis, Marziczko et Zachowal, commissarii orphanorum prefati Pauli, — fassi sunt, quia curiam in U. inter curias Surowezonis et Sstipakonis sitam cum tribus laneis agrorum — vendiderunt pro cen- tum et IIIL s. gr. Nicolao de U., Dorothee uxori —. Actum feria V. post Viti — anno — LX% (Tamtéž f. E 27.) 85. 1461, 16. dubna. Beness Hodik et Simon, fratres germani, filii Weprzkonis, — fassi sunt, se vendidisse I laneum agrorum cum quatuor areis — Marziezkoni carnifici de U. — pro XXVIII s. gr. — Actum fer. V. post Conductum pasche — anno — LXI°. (Tamtéž f. E 31.) 86. 1461, 5. května. Procopius, gener Ma- thie Thabor pie memorie de U. -— fassus est, quod predictus Mathias Thabor, dum adhuc vitam duxerat in humanis, vendidit I quar- tam agrorum Ondraczkoni dicto Ossezip pro certa summa pecunie iam persoluta, videlicet III s. gr.; et ibidem predictus Procopius no- mine predicti Mathie Thabor et loco ipsius dictam quartam agrorum, que iacet iuxta sil- vam za rybníčkem penes agros Michalkonis, — predicto Ondraczkoui Ossezip — condescendit -—. Actum fer. III. post festum Invencionis s. Crucis anno. — LXI*. (Tamtéz f. E 31.) 87. 1461, 20. ríjna. Postquam inter Kli- mam, filium Sulkonis de U., ex una et Andre- am, generum Mathie Osscezip, parte ex altera pretextu et racione aree subsidis materia litis et controversie exorta fuerat huiusmodi: vide- licet quod predictus Mathias Ossezip iam dic- tam aream predicto Andree, genero suo, — dedit et legavit, contra quam legacionem et proscripeionem Klima supradictus contradixit dictam aream impetendo, — propter quod eciam sub pena L s. caucione fideiussoria fuerat astrictus; tandem magister civium et. 

Strana 320
320 consilium de mandato domini Wenceslai sub- camerarii predicto Klime per sentenciam dif- finitivam edixerunt, precipientes et mandantes, quod ipse — contra proscripcionem supradic- tam — iam amplius non diffamaret quovis modo sub pena L s. gr. Actum feria III. ante XI milia virginum anno oc LXI*. (Tam- téz f. E 35.) 88. 1464, 20. března. Ssimon, dictus Ssorth de U., — medietatem veram — in agris, pratis ac in curia sua Georgio, fratri uxoris sue Jane, -— dedit —. Actum feria III. ante festum s. Benedicti anno — LXIIII*. (Tamtéz f. F 1.) 89. 1464, 20. března. Simon, dictus Ssorth | — testamentum suum — fecit — in hunc modum: et sic uxori ipsius — Jane veram me- dietatem facultatis sue in agris, pratis et in curia post mortem suam dedit —. Actum, ut supra. (Tamtéž f. F 2.) 90. 1464, 8. května. — Johannes, dictus Geniek de Nova Civitate — fassus est, quia — curiam suam in U. cum agris 1'/, lanei, qui agri iacent penes agros domine Elysabet et penes agros Andree Hluch Peczen et inter agros Johannis Zachowal et Wenceslai Pess- konis, vendidit Michalkoni, vicino de U., — pro certa summa pecunie —. Actum feria ILI. Rogacionum anno .— LXIII* (Tamtéz f. F 2) 91. 1464. 18. prosince. Petrus dictus Ho- lenko de U. fassus est, quia — vendidit unam quartam agri, que iacet inter agros Viti alias Vitka et Johannis Zachowal, Vito, Ursule uxori ipsius — et Duchkoni Chlupsoni et uxori eius Anne, vicinis de U., pro certa summa pecunie —. Actum feria III. post festum Lucie virg. anno oe LXIIII*. (Tamtéž f. F 6.) 92. 1465, 1. února. My Jiří, z božie mi- losti král Český, — oznamujem tiemto listem všem, že přistúpiv před nás urozený Jindřich z Kolovrat a z Libštejna, věrný náš milý, ukázal jest nám list na pergameně s pečetí E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: konšelé Malostranští vyznávají, kterak někdy z dávných časuov Dorota, žena Chvalova, pro- dala a vzdala jest před nimi dvě k. gr.. bez čtyř gr. platu ročnieho, kterýž měla na lidech v Unhosti, nékdy Kateřině, vdově Mikše z Kra- lovic, a budúcím jejie[m] za dvadceti k. gr. bez čtyřidceti gr.; a zpravil nás týž Jindřich, že on toho platu jest v drženie, a prosil nás, kteréž by nám právo nápadnie k tomu platu příslušelo, abychom jemu je dáti ráčili. My pro věrné služby téhož Jindřicha z Kolovrat, kteréž nám činil jest a činí, i potom aby či- niti mohl, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskúů všecko to právo k těm dvěma kopám gr. bez. čtyř gr. platu ročního v Unhošti na lidech, na nichž ten plat jest, kteréž po smrti někdy Kateřiny, dcery někdy Václava z Kladna, aneb po komž- koli na nás připadlo jest, již řečenému Jin- dfichovi z Kolovrat dali sme a tiemto listem dáváme milostivě, tak aby on ten plat měl, držel a jeho požíval bez našie, budúcich na-, šich, králuov Ceských, i všech jiných lidí vše- liké překážky, a s tím aby učiniti mohl, což "by jemu se zdálo a líbilo, jakožto s svým vlast- ním dědictvím, práva však jiných bez úrazu všelikého. A kdož by tento list měl s již psa- ného Jindřicha dobrú volí a svobodnú, chcem aby k tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných též jakožto jemu samému. To- mu na svčdomie pečeť raši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek před hodem M. B. Hromnicemi léta — čtyřstého šestdesátého pátého, králov- stvie našeho léta sedmého. Ad mandatum do- mini regis. (Opis v archivu cís. fideikom. statků fasc. 49/119.) 93. 1465, 26. prosince. Elsska vidua cum Wawra filio suo — curiam suam in U. et 4, laneum agri inter agros Andree Letek et agros Michalkonis parte ab utrague iacentes prefato Andree Letek, uxori eius Clare — vendiderunt —. Actum feria V. post Nativitatem domini ptivé&enü Malostranskü, kterymto rychtáf a | anno oc LXV*. (Tamtéz f. F, 1.) 

Strana 321
Unhost (1464— 1470.) 94. 1467, 16. června. Georgius, frater Jane, relicte Simonis Ssort de U. — medietatem bonorum in agris, pratis, curia, quam sibi Simon Ssort predictus in articulo mortis — legavit —, dedit — Pechoni, filio suo —. Ibidem pre- dicta Jana — eciam medietatem bonorum pre: dictorum, per Simonem Ssort — derelictorum, quam sibi idem — maritus suus — legavit, dedit Pechoni et Johanni, fratribus germanis, fratruelibus suis —. Actum fer. III. in crastino s. Viti m. anno — LXVII*. (Tamtéz f. G 13) 95. 1468, 12. ledna. Postquam inter Duch- konem Chlupsa de U. ex una et Vitkonem generum suum parte ex altera pretextu et racione hereditatis materia litis — exorta fuerat, ex tunc ipse Duchek Chlupsa habuit volunta- tem dividere et Vitek eligere, et sic per eos- dem concordia facta est huiusmodi, quod pre- dictus Duchek Chlupsa pro hereditate predicta pretacto Vitconi genero suo XXX s. gr. per- solvere debet —. Actum fer. III. post Epi- phaniam domini anno — LXVIII?. (Rukop. €, 2080 f. (+ 19.) 96. 1468, 21. &ervna. Margreta Deptanka de U. — fassa est, se vendidisse medium tercium quartale agri, quod iacet penes agrum Lau- rencii, alias Wawri panie Elsseziua, cum area, alias z dworzisstiem, sitam inter Paulum, alias Pavlem, ex parte una et Holenkonem parte ex altera et aream, alias mestisscze, penes Holen- konem Georgio et Wankoni fratri suo indiviso, nerozdielnemu — pro certa summa pecunie —. Nicolaus de U. — fassus est, se — vendidisse unum quartale agri, quod est inter agrum Wawri ex parte una et Jakssonis parte ex altera, Georgio — et Wankoni fratri suo ger- mano indiviso — pro certa summa pecunie —. Actum anno oc LXVIII fer. III. ante Johannis D. (Tamtéž f. G 21.) — Nicolaus de U. — fassus est, se vedidisse unum guartale agri, gue est penes agrum Mikssonis una pars, alias geden diel, et secunda pars penes agrum Taboronis, Tome de Biezek —. Actum, ut supra (Tamtéz f. G 21.) 97. 1469, 19. února. Ve jméno boZie amen. Archiv Cesky XXVIII. 321 Já Vávra z U. jsa navštieven P. B. nemocí, avšak ještě při dobré paměti a při zdravém smyslu, nechtě aby žádné nesnáze nebylo po mé smrti, o statek, kteréhož mi P. B. puojčil a dal, kšaft svój a poslednie poručenstvie své činiem a řiediem a tak jej dělím, neuchová-li mě P. B: Najprvé ten vešken statek svrchu- psaný, buď ho málo nebo mnoho, mocně jej porúčiem a dávám Bětce, mé věrné manželce, tak aby jím ona vládla mocně beze všie ne- snáze a přiekor všelikterakých, jakožto já sám jsa živ. A děti všeckny jie také mocně porúčiem, aby jich ona odbývala, jakožto jich věrná mátie. Jenž jsem jí u věrnosti zhledal při mém zdraví vždycky a docela, jie toho věřím, že ona bude se mieti tak v statku vtom i při dětech našich, jakožto za mne kdy živého. A jakož také dva syny máme spolu, jim tiemto zápisem přikazuji, aby jie matky své posláchali, ji ctili a žádné nesnáze nečinili, než věrně jie pomáhali a dělali při tom statku. A pakli by který z nich, buďto starší nebo mladší, nechtěl aneb nechtěli věrně s ní při tom statku dělati, tehdá aby takovému synu nebolišto oběma, každému z nich, bylo vydáno po VIII k. gr. z toho statku od mé věrné manželky a žádný z nich aby na viece od nie nesahal. — A pakli by ona manželka má chtěla a jie zdálo se kterému co z nich vopra- viti, aby to od nie přijali, jakožto od milostivé a věrné matky své. Item jinie děti, dcery které jsú, a P. B. jim v stav manželský vstúpiti [dá], těch matka jich a manželka má odbývaj podle své vuole a jich zaslúženie na nie, aby ony i jich děti, buďto s synóv anebo s dcer, žádný z nich z toho statku viece neměl i po smrti jejie, než jakož ona kterému z nich co dá; bude-li kterému synu co chtieti polepšiti anebo dceři, aby to každý z nich od nie přijal bez súdóv a hadrun- kóv —. Tyto věci dály jsú sě léta božieho — LXIX? prvnie nedéle [v] posté. (Tamtéz f. J 26.) 98. 1470, 3. dubna. Jacobus Korel iudex eum consulibus de U. — fassi sunt, quod Mattheus ibidem in U. vendidit unum quartale 4l 

Strana 322
322 agri inter Wichronis ex una et Mikssonis parte ex altera cum area inter Ssortem. et Andream fabrum, Andree socro Ostieponis — pro certa summa pecunie —. Wenceslaus, alias Waniek, dictus Ssebest de U. — fassus est, se — vendi- disse aream suam iacentem inter Paulum, alias Pavlem, ex una et Koderam parte ex altera cum tribus laneis agrorum Paulo — pro certa summa pecunie —. Actum fer. III. ante Am- brosii anno oc LXX. (TamtéZ f. H 12.) 99. 1471, 8. ledna. Marzik Weprzek de U. — fassus est, se — vendidisse porcionem sive medium aree, iacentem penes curiam Corlonis Jacobi ex una et Wawronis parte ex altera, prenominato Jacobo Corloni — pro L s. — Actum fer. III. post Epiphanie anno эс LXXI. (Tamtéž f. J 2.) — Secuntur testes inferius scripte rei: Wenceslaus Pessek, Andreas Ostiep, Thomas Sskaredy, Jacobus Korel, Petrus Wi- cher, Wanczek, Klima Sulkonis, Andreas Hluch- pecznow, Stephanus Parzes, Vitek Chlupsonis, vicini de Unhosscz, — recognoverunt, quod Mauricius Weprzek vendidit medium aree sue, que iacet penes aream Jacobi Korlonis ex una et Wawronis curiam parte ex altera, eidem Wawroni — pro certa summa pecunie —. Actum, ut supra. (Tamtóż.) 100. 1472, 6. inora. Lazarus — fassus est, — quod vendidit curiam suam allodialem cum agro I'/, lanei in U., que curia sita est penes Wichronem, et agrum iacet penes agrum Petri, Johanni Koderoni, Marthe conthorali ipsius — pro certa summa pecunie —. Actum feria V. ipso die s. Dorothee anno — LXXII. (Tamtéž f. J 17.) 101. 1472, 21. dubna. Ve jméno božie amen. Jan Zachoval z U. — kšaft svój a své poslednie poručenstvie učinil, zřiedil a zpósobil —. Potom Zigmunda, syna svého, učinil a udělal jest mocným dědicem toho všeho statku a tak, jestliže by jemu P. B. dal živu býti, aby odbyl svých sestr ještě neodbytých z toho statku —. Také toto oznámil jest, že svých dcer, řečených Marklety v Praze a druhé E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s urchivu města Prahy: nebožičky Aničky v Jenči, vedle rady přátel svých z svého statku již odbyl jest —. A při tom poručenství byli sú Havlík, toho času rychtář, Pavel konšel a Václav Šebest, súsedé Unhoštští. Stalo sě v úterý před sv. Jiřím léta — LXX druhého. (Tamtéž f. J 28.) 102. 1472, 27. srpna. Wenceslaus Ssebest — fassus est, se — vendidisse medium laneum agri in Unhosscz a suo agro penes agrum Patoezkonis, quem emit a Pesskone, Johanni Koderoni, Marthe conthorali ipsius, — pro certa summa pecunie —. Actum feria V. ipso die s. Ruffi, anno — LXXII. (Tamtéz f. J 24.) 103. 1472, 15. rijna. Thomanecz de U. — fassus est, se — vendidisse curiam suam allo- dialem — in U. cum quatuor laneis agrorum cum subsidibus et censu in eisdem subsidibus solito — famoso viro Mathie Krziwous de Wssestud — pro certa summa pecunie —. Actum feria V. ante Galli auno — LXXII, (Tamtéz f. J 28.) 104. 1476, 3. října. Honesta vidua Eli- zabeth Pechanka — fassa est, se — vendidisse curiam suam allodialem in U. sitam penes Matieyeczek cum medio altero laneo agri penes agros ubique Matiegiezkonis pro LXV s. gr. — Simoni Mucha, Clare conthorali ipsius —. Actum fer. V. ante Francisci anno 9c LXXVI. (Tamtéz f. L 22.) 105. 1476, 3. ríjna. Honorabilis vir d. Johannes, plebanus in U., vendidit unum quar- tale agri penes agrum Lechkonis Petro Wi- chroni, Dorothee, coniugi Sue — pro XI s. gr. Actum feria V. ante Francisci anno oc LXXVI. (Tamtéz f. L 22.) 106. 1477, 20. února. Magdalena Sse- besstowa de U. — fassa est —, quod omni iuri suo, quod habuit in et super hereditate post mortem Jaxonis patris sui, et socrus do- mine Magdalene ibidem de U. ipsius abrenun- ciavit se et presentibus abrenunciat et hanc hereditatem emundat et mundam facit, sicut eandem hereditatem impetebat; sed quia inter eas amicabilis concordia facta est, sicut in 

Strana 323
Unhost. (1471— 1480). registro signatum est, quid filii debent dare de facultate ista, quare eandem dominam Magdalenam Jaxikonissam, heredes ipsius — dimisit — quittos, solutos et liberos. — Actum feria V. in Capite ieiunii anno — LXXVII. (Tamtéz f. L 26. — Item ibidem predicta domina Magdalena Jakssikonissa — fassa est —, quod omnia bona sua — dedit et resi- gnavit Martino fratri suo, Johanni et Mathie sororinis suis —. 107. 1477, 30. října. Petrus Peczka de U. — fassus est, se — vendidisse agrum suum ibidem retro U. Johanni dicto Codera — vide- licet I'/, laneum. — Actum feria V. post fe- stum ss. Simonis et Jude ap. anno — LXXVII. (Tamtéž f. M 4.) 108. 1477, 13. listopadu. Ve jméno božie amen. Já Havlík z U. vyznávám tiemto kšaftem před každým živým, že ačkoli tak, jakž věk starosti mé snésti móž, na těle zdráv sem a rozumu i paměti dobré požívám, však proto vzpomínaje na to, by mne hodina smrti mé v náhle snad a v některakém zpozdění neza- stihla, ježto bych statku mého mně od P. B. pójčeného tak, jakž bych rád, nemohl zřéditi a zpósobiti a skrze to svárové a nesnáze mezi příbuznými a přátely mými mohly by snad vzniknúti po mé smrti: protož s dobrým mým rozmyslem i pamětí toto mé poslednie poru- čenstvie a konečný úmysl vóle mé o témž o všem statku mém mocí tohoto kšaftu mého fiedím a zpósobuji obyéejem- takovymto. Tak že jakož sem prodal diel dédictvie svého Petrovi synu svému, za kterýž diel mój má mi dáti padesát kop gr., ty penieze i všec- keren jiný statek mój — otkazuji a otdávám Kačce manželce mé. Pakli by manželky mé již pověděné P. B. neuchoval, tehdy tak vóle má jest, aby veškeren statek po smrti jejie zóstalý dán byl dcerám mým Margrété a Martě —. A na potvrzenie tohoto kšaftu prosil sem rychtáře Jana Kodery, Wichra konšela a obecné súsedy Vítka Chlupsy a Patočky, že jsú byli při tomto kšaftu. Actum fer. V. in 323 die et festo s. Briccii anno — LXXVII. (Tam- též f. M 5.) 109. 1478, 23. června. Margaretha Mrwka una cum — commissariis orphanorum pie me- morie Johannis Mrwa de U. — fassi sunt, se — vendidisse agrum suum, videlicet '/, laneum, quarum (! una quarta sita est penes agrum Johannis Surowecz et altera penes agrum Girzikonis, una cum domo, que sita est inter domos Patoczkonis ex una parte et Wenceslaum Dyna parte ex altera, famose domine Katherine de Swinar residenti in Rubeo Ugezdecz — pro XL s. minus III s. gr. — Actum fer. III. ante festum, alias in vigilia, Johannis B. anno — LXXVIII. (Tamtéž f. M 8.) 110. 1479, 11. února. Johannes, filius Thaboronis de U. — fassus est, se vendidisse unum quartale agri penes agrum Chlupsonis ex una et Mathie Hamtaczkonis parte ex altera Thome Zbiezek ibidem de U., Dorothee contho- rali — pro certa summa —. Johannes Codero ibidem —- fassus est, quod eidem Thome Zbiezek —- vendidit I quartale agri eciam pro certa summa —, quod quartale iacet penes agrum Mathie Pozdiech ex una et Sstipankonis parte ex altera —. Actum fer. V. ante Valen- tini anno — LXXIX*. (Tamtéž f. M 13.) 111. 1480, 10. ünora. Ssebest antiquus de U. — fassus est —, quod aream subsi- dialem curie sue contiguam vigorose dedit — Margarethe, conthorali quondam Mathie Po- zdiech, que area sita est penes domum Weprz- konis et eiusdem Ssebestonis, — exceptam ab omni solucione censuum et robotis, exceptis convicinorum contribucionibus, alias porzadkow 9c. Ibidem eciam personaliter constituti iudex Voraczek de Unhosst, Laurencius, alias Wawra, et Matheus Hamtaczek, tunc consules, ex vo- luntate tocius communitatis recognoverunt, quod eadem Margaretha cum Mathia Pozdiech, quondam conthorali suo, quemadmodum tenu- erunt I laneum agrorum cum Codera, situm inter agros Girziconis ex una et Holenkonis parte ab altera, et cum curia ad eundem la- 41* 

Strana 324
324 neum pertinente, quam porcionem eiusdem Coderonis exsolverunt et Patoczkoni, a quo emerunt, integraliter et plenarie persolverunt; quam curiam cum agris et cum supradicta curia optaverunt supradicti, quod eedem Margarethe — proscripeio inseratur. Actum feria V. in die Scolastice anno — LXXX*. (Tamtéž f. M 20.) 112. 1481, 22. listopadu. Wenceslaus Un- hosstsky — resignavit omnia bona sua — Laurencio filio Suo. Actum feria V. ante s. Katharine. (Rukop. &. 2211 f. A 1.) 118. 1483, 10. srpna. Laurencius Un- hosstsky, pro tunc consul et concivis [Minoris Civ. Pr.], in agone mortis omnia bona sua —- Wenceslao patri suo — relegavit —. Actum die Laurencii. (TamtéZ f. A 21.) 114. 1489, 15. května. My Vladislav, z boží milosti král Český — oznamujem tímto listem všem, že prošeni sme od některých našich: věrných jménem opatrných purgmistra, konšeluov i vší obce městečka našeho U., věrných našich milých, abychom jim i všem obyvateluom téhož městečka některé milosti dáti ráčili, aby jimi jsouce" potěšeni tím snázeji živnosti své vésti mohli. My hledíce na jich služby, kteréž nám činili a činiti nepřestávají, a potom tím lépe aby mohli a měli nám sloužiti, čímž nás milostivějšího k sobě po- znají, i jsouce k té prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a radami (!) věrných našich, mocí královskúů již psaným purgmistru, konšeluom i vší obci téhož městečka U. tyto milosti učinili sme a tímto listem činíme a dá- váme. Item nejprve, aby obyvatelé téhož mě- stečka, kteříž k hrádku našemu Křivoklátu příslušejí, i jiní lidé, kteréžto slovutný Bo- huslav z Svinař, prokurator náš věrný milý, dskami zapsané má, slušeli pod jedno právo, totižto pod purgmistra a konšely téhož mě- stečka a tím právem aby se spravovali. Však proto, jestliže by se komu nezdálo přestati na jich právě, tehdy bude moci učiniti duoklad k vyššímu právu, kdež oni duoklad práva svého E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: berou. Item také dáváme jim erb, na kte- rémžto erbu v modrém poli jelen s zlatými rohy, obojek zlitý na hrdle maje, své přiro- zené barvy a srsti, vycházející z křovin zelených, kteréhožto jelena jedné nohy zadní na puol též viděti jest. Kterýžto erb mají a budou moci vésti, na praporcích i také na jiných potřebách namalovaný míti; a také aby mohli jmenovaný erb na pečeti téhož městečka též nésti a míti a tú pečetí zeleným voskem budú moci pečetiti všecky své potřeby, což jim koliv potřebí bude. Item dále aby měli trh téhodní a jej drželi každý týden v středu. A také při tom dáváme jim jarmark roční na den sv. Petra a Pavla ap. s osmi dny při témž jarmarce pořád zběh- lými, tak aby oni ten trh téhodní a jarmark roční na časy již psané se všemi milostmi, právy obdařenými a chvalitebnými obyčeji měli, drželi a toho požívali tím vším právem, ja- kožto jiná městečka v království našem Českém svých trhuov a jarmarkuov. Item také jim tuto milost činíme, aby žádný piv hostinských žádných na ně tu do Ounhoště nevozil. Pakli by kdo přivezl které hostinské pivo tu k nim, ten aby z každého věrtele piva dal puol gr. č. k obci. Item také jim při tom tuto milost činíme, aby oni mobli míti knihy v témž městečku obecnie a těmi knihami aby sobě trhy i jiné potřeby zapisovali pro budoucí paměť. K tomu chceme, aby již psaní purg- mistr, konšelé i všecka obec téhož městečka Ounhoště nynější i budoucí při těch všech našich milostech a obdařeních zachování byli bez naší, budoucích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky nyní i po věčné časy budoucí ; přikazujíce purkrabí našemu na Hrádku i jiným všem ouředníkuom a poddaným našim, nynějším i budoucím, aby již psaným purgmistru, konšeluom i vší obci, obyvateluom téhož městečka, nynějším i bu- doucím, vtěch ve všech svrchupsaných věcech nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, ale při tom je zachovali pod uvarováním hněvu a po- msty naší i budoucích našich, králuov Českých. 

Strana 325
Unhošť (1481—1511)— Úpohlavy (1552). Tomu na svědomí pečeť naši královskü kázali sme privésiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v pátek den sv. Žofie I. 1489, krá- lovství našeho léta osmnáctého. (Opis v archivu českého místodržitelství č. 359.) 115. 1511, 21. června. Parochiales z Oun- hoště, Matěj Knieže a Barták, rychtář s Přic- točna, jménem všie osady Ounhoštské přiznali sú se, že přijali — X kop gr. m., kteréž Markéta Kosthořová k tomu záduší svým kšaf- tem otkázala. — Actum [in consilio Nov. Urb. Pr.] sabbato post Viti. (Rukop. &. 2091 f. N 9.) Üpohlavy. 1. 1552, 28. prosince. Václava Holase z Oupohlav statek jeho takto jest pořízen od ouředníka p. Jiříka z Trníče a p. Vavřince, ouředníka dvoruov Její Mti, i Kryštofa, slu- žebníka Její Mti, a Jana Holečka rychtáře i v přítomnosti všech konšeluov a souseduov té vsi Oupohlav v středu den sv. Mládátek l. ete. LII.: Kdež jest Dorota, nevěsta Václava Halaše, ovdověla sama třetí, a Lidmila, první sirotek čtvrtý zůstala v tom statku, tu jest ten statek s nábytky se všemi šacován od nás ode všech, za 500 k. m. že by dobře státi mohl. Oznamujic Dorota, Ze ona tu svého věna má 60 k. m. A toho sou jí prisvédéili vSickni sou- sedé. My pak všickui vidouce těch tří dítek malých a čtvrtů Lidmilu sirotka na vdaní, takto sme to nařídili; aby ona Dorota sobě hospodáře zvolila pro ochranu těch dítek malých i sama sebe. Tu oznámeno od souseduov, že by ona laskavá byla na sirotka panenskyho, na Jílka Šimonova s té vsi, a ona se k tomu seznala. A tu přátelé Jílkovi žádali védéti, k čemu by on Jilek do tolo statku pristou- piti měl, za hospodáře li, ¢ili za podruha. I jest snešení nás všech o tom, aby se najprví skusil, Ze jest mladaj, jak bude hospodařiti aneb ty malý dítky i tu Lídu vopatrovati. Optáno, co k ní by chtěl přiložiti. Oznámili přátelé jeho, že 20 k. m. A ona Dorota na tom jest přestala, než svého věna nechtěla zadati, leč zví, jak s ní bude 325 nakládati. A oni přátelé jeho Jílkoví i on taky: jest k tomu svolil, toliko přátelé jeho vždy toho žádali, zač má v tom statku Jílek držán býti. I nalezen jest tento prostředek, aby on do dalšího Její Mti opatření tu hospodařil a těch 20 k. m. přiložil. Ty aby Lidmile na její okrasu dali. Poněvadž jest k lidem podobná a leta má, aby rychtář s konšely jí Lidmile vajchystu za těch 20 k. m. koupili. A potkalo-li by ji co slušnýho, aby jí vdání příli. A bude-li se Jílek pěkně s manželkou svou a s dětmi, těmi sirotky, snášeti, a ona jako věrná máti pokrmem a odě- vem až do let jich rozumnajch je opatrovati, že se jemu Jílkovi a jí Dorotě za tu práci XL k. m. k tomu věnu přidá. A pro ty sirotky aby nyní tohoto roku toho vščho statku užíval jako nájmem, a mocnajm hospodářem v něm byl; však po roce aby rychtáři a konšeluom. ten všicek nábytek i obilí, k čemuž jest při- stoupil, aby zas ukázal, aby tak statek sirot- kuom se nesnížil. A při času jmenovanýho- roku den Mládátek má XV kop m. položiti k ruce těm sirotkuom. Pakli by zle hospodařil prve nežli by rok přišel, a s ženou i s dítkami se nesnášel, mají to rychtář s konšely opatřiti a na Její M. vznésti. A potom bude li ten statek míti se prodati, nebude-li nic ku pfekázce, že se jemu též jako jinému a vajše toho příti má. Než což se tkne sirotkuov, ty sme v&éckny spoléili k tomu statku. Proto jestli by se Lída vdala, a Dorota matka jich s Jílkem očímem jich něco jiného před sebe brali, aby ona Lída je k sobé privinula a jich neopou&téla. Pakli by milý Buoh kterýho z nich smrtí zachvátil, aby z mrtvého mezi všeckny ty sirotky živé díl jeho spadl, a tak až k živému obdržení. Než jestliže by který sirotek let rozumných dojda díl svuoj vzal a voženil se, aneb se vdala, tu by sirotek let nemající od něho anebo po něm nápadu nečekali. Též on každý díl svuoj maje aby nápadu víc po nich neočekával a ne- měl po žádným sirotku. Stalo se léta a dne svrchupsanýho. A tohoto nařízení žádali sou rychtář 

Strana 326
326 s konšely vajpisu pro pamět. A jest jim ode- slén — a potom v knihy jich veský vepsán. (Rukopis č. 2247 f. 47.) 2. 1558, 23. ledna. Vondráček, Ženíšků syn z Oupohlav, majíc sobě danou k manželstvie Annu Havlíkovic z Brozan od ur. p. Jáchyma Beřkovskýho z Beřkovic a na Brozanech, tu do- žádáno jest od přátel jejích Anninajch, má-li Vondra statek svobodnaj a nezévaduaj, což k tomu dvoru náleží, neb jest otec jeho tu sobě něco dědiny vymieňoval. I dána jest jim odpověď: Poněvadž jest tu Vondra po svým vlastním otci obdédil a o[t]ce svého smrti řádně dochoval, že jemu ta všeckna dědina, což sobě otec pozůstavil, málo nebo mnoho, vším právem jest připadla. A tak Vondráček ten všicken statek má dědičně vedle příbuznosti krve. A tak Anna má býti v tom statku ve všem hospodyní tak, jakž smlouvy svatební se stanou. Byli při tom p. Tomáš i jiných několik dobrých lidí, i farář brozanský. Stalo se v pondělí po sv. Vincenci I. 1553. (Tamtéž f. 48.) Ústí (Ouštěk). 1408, 15. srpna. Já Jindřich z Dubé se- děním na Úsčí vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, że sem [s] svými chudými lidmi z Srdova učinil úmluvu a jich jim hlásky zbavuji a v úrok vsazuji, tak že nám i našiem dědicóm mají platiti devět kop gr. střiebrných rázu pražského; a to rozdielně: puol pátý kopy na sv. Jiříe ježtož najprve přijde, a puol pátý kopy na sv. Havla potom příštieho. A seno na těch lukách pod Levínem mají roztřiesti a svézti je tu do Levína, kdež jim ukázáno bude od našeho vladaře. Ale to seno shrno- vati nemají ani s votavú co činiti. Také když by byla berně zemská obecná provolána v ze- mi, mají nám i našim budúcím dáti kopu gr. rázu svrchujmenovaného. A lovy, kteréž jsú měli od staradávna, těch jich nezbavuji. A toho na svědomie věčné pevnosti i potvrzenie sem svi pęłet s mi dobrů volí k tomuto listu E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: přivěsil. Jenž dán Úsčí léta od narozenie syna božieho po tisíc po čtyři stech osmého, ten den na Matku boží na nebesa vzetie. (Orig. I—261 v archivu města Prahy.) Uvaly. 1. 1415. — Ottlinus dictus Hubler, iudex opidi in Uwal —. (Rukop. ć. 2099 f. 47.) 2. 1473, 9. října. Ve jméno božie amen. Já Margreta z Kahlovic, vdova po statečném rytieri panu Janovi z Stézova a z Hostýně zuostalé, vyznivóm — Że jakoż mim IIIIC k. gr. věna na Uvale dskami zapsáno, že z toho po smrti mé — panně Kateřině dceři mé otka- zuji a otdávám sto kop gr. a k tomu statek muoj všeckeren —. Ostatních pak IIIC k. téhož věna při Heřmanovi, Jindřichovi, Oldři- chovi a Václavovi, synech mých a bratřích též dcery mé — zuostaň rovným dielem —. Actum sabbato in die Dionisii. (Rukop. ë. 2119 f. R 6.) Valovice u Bèlé. 1426, 9. srpna, Já Petr, řečený Waldek z Valovic, vyznávám tiemto listem obecně vsém —, že — prodal sem a mocí tohoto listu prodávám ves svú vlastní řečenů Valovice s lidmi úročnými tudiezZ — tak jakož mám ve dskách zemských zapsánu a vloženu — za dvě stě kop gr. — slovutnému Mikulášovi z Tuhanče, jeho dědicóm a budúcím —. A když budú dsky zemské odevřieny a úředníky oby- čejnými osazeny, tehdy mám i slibuji svrchu- psanń ves — nadepsanému Mikulášovi, jeho dědicóm a budúcím vedle řádu a obyčeje zem- ského zpraviti a osvoboditi, i také ve dsky zemské, tak jakož sem sám měl zapsáno, vlo- žiti a zapsati na prvnie, na druhé anebo ko- nečně na třetie Suché dni, když bych k tomu od něho aneb od jeho dědicóv a budůcích na- pomenut byl; anebo tiem řádem a obyčejem zapsati a objistiti a utvrditi, kterýž řád a obyčej miesto desk zemských v zemi České bude uložen a páni rytieři a zemané obyčejně 

Strana 327
Usti— Velenec. jeho požívati budú. Pakli by dsky zemské v své moci a v svém řádu za mého zdravého života nebyly, ani který řád byl a obyčej miesto desk zemských v zemi České uložen a ustanoven, jehož by páni, rytieři a zemané obyčejně poží- vali: tehdy aby tento list a zápis plnú moc i plné právo měl a obdržal i zachoval svrchu- psanému Mikulášovi, jeho dědicóm a budúcím k nadepsané vsi — Toho všého na jistotu pečeť má vlastnie s dobrým vědomím přivěšena jest k tomuto listu. A pro lepsie svédectvie prosil jsem urozených pánuov pana Alše Škopka z Dubé, seděním na Kokoříně, a pana Hynka z Waldštejna, odjinud z Kolštejna, múdrých a opatrných purgmistróv a konšelóv měst St. M. Praž. a Mělníka a slovutných panoší Ješka z Huorek a Ctibora z Bezna, že jsú také své peéeti privésili k témuž listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna boZieho MCCCC? a &est- mezcetmého, v pátek pred sv. Vaviincem (Rukop. č. 992 f. 63.) Veleň. 1. 1433, 24. dubna. Stala sé přátelská a konečná úmluva skrze slovutné panoše Zachaře z Krp s strany Bernarthovy, syna někdy Václa- vova Medulanova rybářova s Pořiečie, měště- nina Nov. M. Pr, a skrze Jana Bebtu z Tfébo- radie s strany Vaükovy, bratra pfedepsaného Bernartha o ten mljn v Veleni, o kterýž jsû sé dáli svárové a nechuti mezi nimi, takovüto mérd, ze Bernarth dal Vañkovi, bratru svému, šest k. gr. za polovici jeho toho mlýna —. Splav, kterýž jest v tom rybníce, ten máta oba spolu na jeden groš udělati a opravovati, kdýž toho kolivěk potřebie bude. A strúhy pod rybníkem ty mají spolu cíditi rovnými náklady na jeden groš a most přes ty strúhy učiniti, aby lidé mohli přeseň bezpečně choditi, jezditi na koních i s vozy. A když by trúby potřebie bylo, aby novi oba spolu — udělali —. To stalo se v radě [Nového M. Pr.] v pátek po sv. Jiří, léta oc XXXIII. (Rukop. 6. 2082 fol. C 3.) 327 2. 1433, 13. května. Nicolaus deposuit, gualiter cum Bussko emebat curiam in Welen a domina Burze, ex tunc debuit debita pro ea omnia subire et persolvere, et eciam Wa- choni LXXX gr., in guibus dicta Burze mansit sibi obligata. Actum in consilio fer. III. ante Sophie. (Rukop. 6. 2099 f. 357.) 3. 1492. Wenceslaus Truoskowecz de Welenie, coniux olim Margarethe Leskowecz de Zdeslawicz, personaliter constitutus [in con- silio Nove Civ. Pr.] fassus est, se recepisse a Bartossio Smetana de foro equorum quinqua- ginta sexag. gr. m. debiti, quo prefatus Bartoss fuerat obligatus eedem Margarethe Leskowecz iuxta prescripcionem et obligacionem. (Rukop. €. 2019 II. fol. 21.) Velenec. 1. 1418, 22. rfjna. Procopius Prosluczek fassus est, quia Mach braseator de domo Stankonis percepit unam s. gr. ceasus a Bar- thossio Jiezinsky, quam idem Procopius Ma- choni pretacto proscripserat — in Maly We- leneez —, sic quod eundem Machonem debeat disbrigare ipsius singulis absque dampnis a Darthossio memorato. Testes huius sunt: Jo- hannes Laurencius dictus Hrzebik, serenissimi principis domini regis oc ianitor, et Jan Se- dlaczek de Mirowicz. Actum [in consilio Nove Civ. Prag.| sabbato post diem Undecim millia virginum. (Rukop. é. 2079 f. H. 12.) 2. 1422. — Mikess Dobrka, residens in Welenecz. (Tamtéz L. 9, 10.) 3. 1425, 9. května. Stala sě jest úmluva a smlúva z jednostajného svolenie stran v dole- psaných skrze výpověď opatrných mužóv v plné radě v Starém městě na rathúze — mezi Miku- lášem Florkem z Rybiian a Katefinü, téhož Florka manzelká, s jedné a slov. Zacharem z Krp o zbozie u Velenci i o to právo, kteréž mají na zádušniem týmž Zachařem u svrchu- psaných manželóv za jistů sumu peněz kúpené, a to takováto: že svrchupsaný Zachař ještě dvě stě kop gr. dobrých střiebrných rázu praž- 

Strana 328
328 ského nadepsaným Kateřině a Flovkovi, jejich dědicóm a budúcím, jmenem věna a za věno dlužen zuostává. Z kterýchžto dvü stú kop věnných svrchupsaný Zachař má jim dvadceti kop. gr. věnných z svrchupsaného Velence, kromě zádušnieho, z kteréhožto zádušnieho nemá jim nic platiti ani bude mieti, platu ročnieho a komornieho vydávati na každé léto rozdielně, točiž desět kop gr. na sv. Havla a desět kop gr. na sv. Jiřie anebo ihned ve dvü nedělí potom; a tak na každé léto po dvadceti kopách gr., doniZ by svrchupsaným Kateřině a Florkovi anebo jich budúcím svrchu- psaných peněz hlavních i s jedniem úrokem nesplnil a úplně nezaplatil. A jestliže by dřieve- psaný Zachař kterého úroka svrchupsaného na který rok nadepsaný již jmenovaným manželóm neb jich budúcím nesplnil a nezaplatil: tehda hned nazajtřie po nesplnění budú motci s pur- +*krabí hradu Pražského, kterýž v ta doby bude, anebo s jeho úředníkem na svrchupsaného Zachaře a na jeho zbožie svobodné tudiež u Velenci zajímáním, braním i jinými obyčeji sáhnúti, kolikrát by toho potřebie bylo, až by sě jim za jich úrok i za náklady, kteréž by proto učinili, dosti stalo. Dále svrchupsany Florek a Kateřina jménem svým i svých dědicóv a budúcích mají i slíbili jsú to zbožie své u Velenci'i s tiem právem, kteréž mají na zádušniem, dřievepsanému Zachařovi a jeho bu- dúcím ve dsky zemské, když budú otevřieny, vloZiti a zapsati, tak jakož země Česká za právo má; a to na prvnie, na druhé anebo konečně na třetie Suché dni po otevření desk zemských, a když by od svrchupsaného Zachaře anebo od jeho budúcích napomenuti byli; pakli by dsky zemské nebyly otevřieny, ale tiem řádem a obyčejem, kterýž miesto desk zemských v zemi České bude uložen a páni, rytieři, zemané a panošě obecně jeho požívati budú, objistiti a utvrditi. Pakli by toho všého, což svrchupsáno stojí, neučinili, točiž že by toho jistého zbožie u Velenci i s právem zádušním svrchupsanému Zachařovi, jeho dědicóm a bu- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: dücim ve dsky zemské, jakož svrchu stojí psáno, nevložili a nezapsali, ani tiem řádem a obyčejem, kterýž bude miesto desk zemských vyzdvižen, neobjistili: tehda svrchupsaný Zachař i jeho budúcí nebudůú jim povinni platu svrchu- psaného platiti tak dlúho, dokavadž by jim řádem svrchupsaným neobjistili a nezapsali. Také jest toto vymieněno: jestliže by svrchu- psaný Zachař z své dobré vuole anebo jeho budúcí chtěli prve, nežli by dsky zemské otevřieny anebo doniž by řád miesto desk zem- ských nebyl vyzdvižen, svrchupsaným Flor- kovi, Kateřině manželce jeho anebo jich bu- dúcím svrchupsaných dvě stě kop gr. hlavních peněz s jedniem úrokem k splacení XX kop gr. úroku splniti a zaplatiti: tehda nadepsaný Flo- rek a Kateřina nebo jich budúcí mají svrchupsa- nému Zachařovi a jeho budúcím na svrchupsané zbožie na zprávu jistotu učiniti rukojmiemi jistými a hodnými pod ležením, jakožto obyčej jest v zemi České. Potom a najposléz ot svrchu- psaných stran takové toto dobrovolné svolenie jesti sě stalo: Když by kolivěk svrchupsaný Zachař nebo jeho dědici a budúcí nadepsaných dvadceti kop gr. platu na zboží tak jistém a svobodném svrchupsaným Flovkovi a Kateřině aneb jich budücim ve dvú mílí okolo Prahy s jich vědomím odkúpili a odkázali, tehda svrchupsané zbožie u Velenci ot platu svrchu- psaného má býti svobodno a prosto, aniž budú mieti na ně kdy svrchupsaní manželé aneb jich budúcí kterým obyčejem a právem viece sahati, buďto duchovním neboli světským. Actum feria III. post Stanislai anno sc XXV? My purgmistr a konšelé Velikého města Pražského tiemto zápisem na vědomie dáváme všem, že slyševše zápis svrchupsaný, slovo od slova popsaný, na kterýžto jsú sě obě straně vdolepsané táhle, točižto Florek z Rybňan a Kateřina manželka jeho z jedné strany a Zachař z Krp z druhé strany, o dvadceti kop gr. plátu ročnieho, kterýžto svrchupsaný Za- chař z Velence nadepsaným Florkovi a Kate- řině manželóm rozdielně na sv. Jiříe a na sv, 

Strana 329
Velenec— Velhartice. Havla má vydávati a platiti, jakožto týž zápis jasnějie okazuje, i vyřkli sme mezi týmaž stranoma v naší plné radě osobně stojícéma takově: Aby svrchupsaní Florek a Kateřina manželé již jmenovanému Zachařovi učinili list s visutými pečetmi na zprávu toho zbožie u Velenci vedle obyčeje nynějšíeho, kterýž v této zemi běží, od nynějšího dne počínajíc ve dvú nedělí bez odpornosti. Dále sme vy- pověděli, aby týž Zachař častopsaným manželóm úrok a plat již jmenovaný vydával a platil na každý rok určený bez vymlúvánie všeliktera- kého, a deset kop úroka svatohavelského nynie minulého aby jim dal a skutečně splnil ve třech dnech pořád zběhlých od nynějšího dne počítajíc. Pakli by toho neučinil neb učiniti nedbal, tehda jim právo propúůštieme vedle zápisu k dobývání úrokóv. A tuto naši výpověď obě: straně svrchupsané dobrovolně jsú přijely. Actum pleno in consilio feria IIIL post festum Andree ap. [1. prosince] anno sc XXVIII. (Rukop. 8. 992 f. 56.) 4. 1428, 16. prosince. My Florek a Kateřina, manželka jeho, měšťané St. M. Pr., vyznáváme tiemto listem obecně všém, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že jakož jsú rukojmie a zprávce za nás slov. Mikuláš Jehlín a Prokop z Olšan za to zbožie na Malém Velenci slov. Zacha- fovi z Krp, jakoż plnójie list hlavní na tu zprávu učiněný okazuje a svědčí, že my svrchu- psaní manželé slibujem tiemto listem dobrů naší vierú beze všie lsti rukú společní a neroz- dielnů napřed psané Mikuláše a Prokopa vypra- viti a vyvaditi z té jisté zprávy, co sě svrchu- psaného zbožie v Malém Velenci dotýče i také zádušie, beze všie jich škodlivosti. Pakli by pro tu jistú zprávu které škody vzali a neboli náklady které učinili, ježto by je dobrým svě- domím pokázati mohli, ty my všecky máme i slibujem jim odložiti a splniti beze všie odpornosti i vymlúvánie všelikterakého. Pakli bychom toho neučinili, tehda dáváme jim tiemto listem plnú moc i plné právo, aby s poslem purkrabie hradu Pražského, kterýž v ty časy Archiv Český XXVIII. 329 bude, mohli na to zbožie v Malém Velenci, což sě našich dvú stú kop gr. věnných dotýče, sáhnúti, v ně sě uvázati, jeho požívati tak dlúho, dokudž by všech škod proto vzatých i nákladóv nepostihli; a proti tomu nemáme odpierati obyčejem ižádným, ani těch dvú stú kop gr. věnných komu bez jich vuole prodávatí nebo kterak zavazovati dotud, dokudž bychom jich z té zprávy nevyvadili. A ještě přes to přese všecko, jestliže bychom jim těch škod, kteréž by pro tu zprávu vzali, nenahradili a neodložili, tehda prosíme pánuov purgmistra a konšeluov St. M. Pr., kteříž v ty časy budú, aby nadepsaným Mikulášovi a Prokopovi dopo- mohli k naším osobám i k našemu ke všemu statku — práva skutečného, tak aby vždy nic neškodovali, což by se té zprávy dotýkalo. Toho najistotu pečet mne Florka svrchupsaného přivěšena jest k tomuto listu, a ku prosbě manželky mé svrchupsané přivěšena jest miesto jejie pečeti slov. Petra z Chrastu, v ty časy rychtáře; a ku prosbě naší obú, točiž i mne i manżelky mé svrchupsané, pečeti ur. pána p. Jaroše z Chlumu a slov. panoší Jiříka z Rúdné, v ty časy purkrabie hradu Pražského, a Markvarta z Jenišovic přivěšeny jsú k témuž listu. Jenž dán Il. tisícého čtyrstého a osmmez- cietmého ve čvrtek po sv. Lucii. (Tamtéž f. 98.)*) *) Srv. i tento zápis desk zem. větších č. 3 fol. C 12 ze dne 12. února 1533: Petr Kočvara z Předletic přiznal se, že dědictví a dědinu svúů, totižto čtvery hony, kteréž leží u Malého Velence, jedny k tvrzi k konci, druhé i třetí k konci mezi Sluhami a Velen- cem, čtvrté za Všeliského humny —, to vše, což jest tu sám jměl po někdy Janovi Kočvarovi, strýci svém, tak a v témž plném právě, jakož někdy témuž Janovi Kočvarovi od Kateřiny z Roztok a Jindřicha z Harasova dsky první Václava z Chvojence G 24 plněji svědčí, prodal Matúšovi Dvořákovi, měštěnínu St. M. Pr. za 20 k. gr. Stalo se l. 1633 v středu po sv. Skolastice. Velhartice. 1523, 6. dubna. Ve jméno božie amen. Já Václav Štraboch, měštěnín Pražský, známo činím — o dluzích mých, které jsem já lidem 42 

Strana 330
330 dlužen a povinen, o těch o všech vie Agnežka, manželka má milá, i tu já jie porúčím, aby ona ty dluhy všecky splatila a zaplatila. A zvláště kdež jsem dlužen panu Jiříkovi Boršovi LXXX kop gr. č., ty aby mohla na- lézti na tom právu vedení, kteréž mám dskami zemskými zapsané na panu Radslavovi Beřkov- ském z Šebířova, najvyšším písaři zemském. Pak jestliže by mne pán Buoh neuchoval od smrti prve nežli bych to právo vedenie vykonal, aby Agnežce, manželce mé milé, synové moji Jan a Zikmund po smrti mé hned to právo své na ně po mně jako na dědice mé připadlé dskami zemskými dali a zapsali. — It. Agnežce mé milé čtyry kukusy, kteréž mám u Velhartic, slove ten duol u sv. Václava u červeného pláště, odkazuji. — Dán a psán ten pondělí po Veliké noci l. sc XXIII. (Rukop. č. 2142 fol. F 7.) Veltěže u Karlína. 1435, 17. prosince. Nicolaus, dictus Mnich de Lhoticz, emit curiam in Weltiez cum agris —, Silva piscina, pomerio — erga Wanam, relictam olim Laurencii de Rzeznow, et Tro- janum, dictum Kobisse, filium eiusdem Wane, — pro quadraginta cum una s. gr. — Actum in consilio [Nov. Civ. Pr.] sabbato post Lucie anno Je XXXV*. (Rukop. è. 2082 f. K 24.)*) *) Nejisto zda sem sluší zařaditi i tento zápis zr. 1383: Wita, relicta guondam Marziconis Tratowsky, condescendit domum suam cum curia in Weltyez Ludmille, filie sue et uxori Fancz. — (Rukop. č. 2069 fol. 113.) Veltrusy. 1526, 19. ledna. Johanna Hodková a Brož Krna z Veltrus — oznámili jsú: kdež táž Johanna majici spravedlnost tu na tom gruntu v Veltrusich podle ksaftu otce svćho, chtójici tomu, aby Bręż Krna, coż jest tu na tyż grunt statku svého přinesl a vložil, také své spra- vedlnosti užiti mohl, i takto jest o to s ním smluvila a uhodila, že — za její spravedlnost on Brož XVII kop gr. m. dáti má. — Actum fer. VI. ante Fabiani 1526, (Rukop. č. 2155 f. 54.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy. Velvary. 1. 1415, 7. května. Honorabilis d. Mar- tinus, capellanus altaris s. Dorothee in ecclesia parrochiali in Welwar, recognovit ex parte honeste matrone d. Dorothee, relicte Petri dicti Lup ibidem in Welwar, guia Johannes Krssnyak de Wysoczan, civis Nove Civ. Pr., reemit ab eadem domina unam s. gr. census super domo sua [in Nova Civ. Pr.] —. Act. fer. III. ante Asc d. (Rukop. č. 2079 f. E 17.) 2. 1431, 5. března. Jakož jest pře a ruo- znice byla mezi opatrným Janem Velvarem a Vaňků, tchýní jeho, z jedné a vší obcí Vel- varskü z strany druhé o deset kop gr., kte- réžto jsú byly staveny na právo od svrchu- psané obci (!), i páni purkmistr a konšelé Velikého M. Pr. — vyřkli sú ortelem svým — přikazujíce, aby nadepsaná obec těch ji- stých deset k. gr. tak stavených nadepsanému Janovi a Vaňce pustili. Actum feria II. post Oculi. (Rukop. č. 2099 f. 313.) Vepřek. 1. 1505, 26. srpna. Sacerdos Wenceslaus, eo tempore plebanus in villa Weprzek, emit domum in Longa platea — isto adiuncto: si predictum sacerdotem Wenceslaum intestatum decederc contigerit, ut domus superius scripta iu Annam, sororem eiusdem Wenceslai, de- volvatur. Actum fer. III. post Bartholomaei. (Rukop. č. 2107 f. 271.) 2. 1533. — Václav z Vepřku rychtář, a Martin Karpíšek z Hoholic na místě osadních téhož Vepřku přijali V k. gr. č., témuž zá- duší kšaftem odkázaných Kateřinou barvířkou. (Rukop. č. 534 III. f. 148.) Veptonin. neznémé polohy. 1423, G. prosince. Inter Procopium Ju- dassconis ex una et Sigismundum de Zacz parte ex altera famosi Janco de Dubczek et Jaroslaus de Hniewczewes causam arbitratorie deciderunt mandantes, ut Sigismundus ipsi Procopio XIII s. gr. — racione censuum re- 

Strana 331
Velteże— Vesce. tentorum det et assignet et in casu, si idem Sigismundus census suos ipsi in villa Weptoniu retentos et alibi exigerit —, extunc residuos census retentos dicto Procopio tenebitur assi- guare. Si vero conquirere non poterit, in XIII s. contentetur. Actum fer. II. ipso die s. Ni- colai anno.— XXIII*. (Rukop. €. 2099 f. 131.) Ves Nová u Brodu C. 1492, 16. srpna. Ve jméno božie amen. Já Šimon ze Smeček, súsed Nov. M. Pr., vy- znávám —, Ze ve&ken statek svuoj — i s dluhem, kterymż mi jest povinovat za dvuor nebolito za dédictvie v Nové Vsi blízko Brodu Ceského Fabian, pfietel rychtáruov, sto a tfidceti k. m, a Janek Polák z též vsi XIIII k. gr. m., od- kazuji — Janě manželce své, Markétě, Kateřině a Vondřejovi, dětem našim —. Actum fer. V. post Assumpcionem b. Marie virg. oc XCII*. (Rukop. 6. 2094 f. K 5.) Ves Veliká. 1. 1435, 4. července. Jan Masojiedek dal a vzdal Thómovi súkenníkovi, bratru svému, dvě a čtyřidceti k. gr., kteréž má v Veliké Vsi na nápravě a na tóch dédinách u Jana nápravníka tudież, takovü mierú, aby těch XLII kop gr. vydal již jmenovaný Jan ná- pravník již jmenovanému Thómovi —. Actum — feria II. ipso die b. Procopii anno oc XXXV (Rukop. č. 87 f. 51) Jan Masojiedek prodal jest Janovi ná- pravníkovi nápravu a dědiny v Velké Vsi za devadesát k. gr.; na těch devadesáti k. odkazuje Thómovi súkenníkovi bratru svému XLII k. gr. — Actum, ut supra. (Tamtéž). 2. 1453, 27. ledna. Rzehorz iudex et Wauiek, vitrici ecclesie s. Laurencii de Magna villa, — in consilio [Nove Civ. Prag.] fassi sunt, se percepisse ab Othmaro, similiter de Magna villa, unam s. gr., quam legavit, Lau- rencius Skakal pro anima sua ad eandem ec- clesiam —. Actum sabbato post Conversionem s. Pauli anno oc LIII. (Rukop. č. 89 f. 116.) 331 3. 1517, 3. října. (Svědomie Ondrejovi Vodickovi.) Havel Mráz z Veliké Vsi svědčil [v radé Novom.]: Jsem toho svédom, kdyz jest Vondfej Vodička koupil krčmu tu v Veliké Vsi, i vystavil i měl tu nájemníka Beneše. I když jest doseděl času svého i zaseděl mu VI k. bez některého groše. I když se měl stěhovati ten Beneš pod p. Hromadu a Vodička ho propustiti z toho nechtěl, i slíbili za téhož Beneše témuž Vodičkovi Srb, Filipp a Jan- daříkuov Pavel z Klecan. A on na ty rukojmí jej propustil. A já sem při tom byl, ueb jsem byl v ty časy rychtářem. Martin Dvořák z Nábožného domu: Toho jsem svědom, když sem koupil ten dvuor v Ve- liké Vsi a byl jsem tam bytem a byl jsem tehdáž konšelem i přivolal p. Vondráček Filipa a on mi za to rukojmí byl a sliboval pak, já neviem o jaké penieze. [Vypovídali dále ještě v tento smysl: Matouš rychtář, Burjan konšel, Mikuláš Starosta konšel, Jan Chrabelský a Michal Zima, vše z Velké Vsi.] Actum sab- bato ante Francisci. (Rukop. ć. 1046 f. 156.) Vesce u Č. Brodu. 1418, 23. listopadu. Peczmannus, mares- salkus domini nostri regis, pro parte Pecz- manni de Swoykow, residens in Babicz, et Francisci de Buben, et Wilhelmus de Krziwus, residens in Krabczicz, pro parte Stephani de Lithoznicz arbitri et Procopius de Rakonyk superarbiter — in causa dissensionis — racione debitorum ac seminacionis agrorum ville Wesce 9c talem — fecerunt pronuncciacionem — : quod prosceripcio illa, qua se dictus Stephanus ipsis Peczmanno et Francisco in tabulis terre regni Boemie in quadraginta quinque s. gr. debiti obligavit, — nullius per amplius debet esse vigoris ; sed ipse Stephanus predictis Peczmanno et Francisco se de novo in dictis tabulis terre in quadraginta quinque s. gr. debiti — obli- gare debet sic, quod ipsi easdem pecunias in hominibus prefati Stephani in Wesce — perci- pere debent, — Item pronuncciaverunt, prout 42* 

Strana 332
332 Vitus et Mathias, conventores agrorum ibidem in Wesce, evaserunt non satisfaciendo ipsi Ste- phano, quod dicte partes sibi mutuo consilium prestare debent —, ut ipsos conventores ap- prehendere possint —. Actum in consilio anno 9c XVIII? ipso die s. Clementis. (Rukop. č. 992 fol. 30.) Vesce (Vesec). 1. 1505, 3. května. Jan Mudrákuov z Vesce koupil dědiny puol lánu u ouředníkuov [šestip. Nov. M. Pr.] za IL k. Z toho má platiti při sv. Jiří XXIIII gr. a pfi sv. Havle tolikéz. Také má platiti !/, str. ovsa a III kur. Actum sabbato post Philippi 1505. (Rukop. č. 2153. II f. 10.) 2. 1515, 31. bfezna. Jan z Hodkovic küpil sedlo s dédinami u Vesce Srbovské od pánóv üfedníkóv s palüéky, které jsü na Spila- tovskím za XXX k. m. — Actum sabbato post Anuncciacionem a. XV. (Tamtéz f. 25.) 3. 1515, 20. června. Páni úředníci kúpili dědinu u Mikuláše Srba u Vesce za LX k. m. — Actum fer. IIII. ante s. Joh. B. a. 1515. [škrtnuto]. (Tamtéž I f. 26.) 4. 1515, 27. června. Úředníci |šestip. Nov. M. Pr.] koupili jsü dédictvie v Vesci od Mikuláše Srba za LX k. m. — A kdež jest tajž Mikuláš. Srb za to dědictvic pozuostal Anně vdově, manželce starého Jana, a Martinovi Srbovi XXXV k. m., ten dluh jsú úředníci na sě přijali —. Actum f. IIII. post s. Joh. B. 1515. (Tamtéž I f. 38.) 5. 1515, 28. června. Páni úředníci z šesti- pánuov Nov. M. Pr. kúpili jsú u Špilaty z Vesce puol lánu dědiny s městištem, s lú- kami i s oseniem, kteréž bylo za VIII k. m. — Actum fer. V. post Joh. B. a. oc 15. (Tamtéž f. 25.) 6. 1516, 2. února. Jan Pazúrek ujal jest od úředníkuov [šestipan. Nov. M. Pr.] dvořiště s drážkami podle dvoru svého v Vesci — pod plat XII gr. a dvń slepic každého roku při vánocech. — Actum sabbato die Purifica- tionis oc a. XVI", (Tamtóż II f. 54.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: 7. 1516, 19. dubna. Vít, rychtář z Vesce, kúpil dvořiště s polem od úředníkóv |šestipan. Nov. M. Pr.] za O gr. m. — A tyż — má platiti úroku při sv. Jiří II gr. m. a při sv. Havlu II gr. a II slepice. Actum sabbato ante Georgii a. 1516. (Tamtéž II f. 58.) 8. 1516, 7. června. Vavřinec klobúčník ujal lúku u Vesce pod plat za IIII leta a má platiti IIII k. m. pii sv. Havle. Actum sab- bato post Bonifacii. (Tamtéz II f. 58.) 9. 1517, 21. ünora. Jiránek z Vesce kúpil od — üredníkóv dédictvie Srbovské za XIII k. m. — a ürotiti bude mieti z toho při sv. Jifí 24 gr. m. a pri sv. Havle 24 gr. a tré kur a I'/, str. ovsa. Se všemi jinými palúky, což k tomu přísluší, kromě té louky veliké. Actum sabbato ante Kathedram Detri a. XVII". (Tamtéž II f. 61.) 10. 1517, 14. listopadu. Šimon z Sulic kupil "/, lánu dědiny Jiránkovy u Vesce — za XII k. m. Urok I k. gr. — Actum sabbato post Martini a. 17. (Tamtéž II f. 64.) 11 1518, 9. ledna. Mikuláš z Zlatník kúpil dědictví — Srbovské za XIII k. m. [týž ürok]. Actum sabbato post Epiphanie a. XVIII". (Tamtéž f. 65.) 12. 1518, 8. května. S povolením pánóv úředníkóv — Duchek z Vesce, příjmí Douša, postúpil jest lán dědiny Janovi Plačkovi a Janovi z Kroupné ulice —, aby oni z toho platili — obei Nov. M. Pr. II k. m. roéné, — A tajž Douša vymínil jest sobě, aby užíval toho pole LXX záhonóv, kteréž nynie drží, až do smrti, a z toho aby nic neplatil —. Actum sabbato die Stanislai a. oc XVIII. (Tamtéž II f. 67.) 13. 1518, 7. července. Pavel řezník, toho času konšel, stoje osobně před pány úředníky vyznal jest, že k žádosti Anně, vdově nebožtíka Jana starého, přišel jest k ní s Lukšem Wok- fankem řezníkem a ona ležieci na smrtedlné posteli oznámila, že nad VIIII k. m., kteróż má ještě bráti na svuoj diel za krunt u Vesce, ustanovuje poručníka Víta řezníka, Šturmové 

Strana 333
Vesce — Vesce Horní a Dolní. bratra. — Actum fer. IIII. post Procopi a. XVIII. (Tamtéž I f. 39.) 14. 1521, 8. března. Vávra klobúčník, měštěnín města hořejšího Prahy, ujal jest — v nájmu louku, kteráž leží u Vesce pod ryb- níkem, za VI let; z kteréžto bude museti úro- Giti při sv. Martině IIII k. XXX gr. m. Ac- tum fer. VI. ante Laetare a. 1521. (Tamtéž II. f. 71.) 15. 1528, 6. listopadu. Stala se smliva mezi Kifżem z Brtnice a Vavri z Vesce o dluh 3 k. m. Actum fer. VI. ante Martini. (Tamtéž III f. 1) 16. 1536, 23. října. Jan Holy z Vesce koupil sobć poustku Vondrackovskou tu v Vesci od pánuov üfedníkuov [Sestipanskych Nov. M. Pr.] za XXVIII k. — Uroku z toho gruntu I'/ k VI gr. m, VI strychuov vovsa, XII slepic. Actum fer. II. post Galli. (Rukop. č. 2150 f. 5) 17. 1538, 21. ledna. Matěj Hrubý z Hod- kovic s povolením pánuov úředníkuov [úřadu šestipanského Nov. M. Pr.] koupil sobě grunt v Vesci od Jana Staryho za XXV kop m. — Actum fer. II. post Fabiani. (Tamtéz f. 3.) 18. 1541, 4. května. Jakub, syn Vavřince kloboučníka, koupil sobě, Anně manželce — s povolením úředníkuov grunt v Vesci od Jana Kulichova za 188 k. m. — S těmito svršky koupil: tří koní, dva vozy, jeden plouh a rádlo, brány tři, nádobí na koně, skotu devatero, sviní 6, slepic i s kohoutem XV, tři husy. Platu z toho gruntu, jakž registra úroční uka- zuji. Stalo se ve středu pó sv. Jakubu Filipu I. 41. (Tamtéž f. 27.) 19. 1542, 17. února. Léta 1542 v pátek po sv. Valentinu stala se smlouva — mezi Annou kloboučnicí, měštků na Nov. M. Pr., i na místě Jakuba, manžela svého, jakožto prodávající z jedné a panem Janem st. z Ho- dějova, místosudím království Českého, jakožto kupujícím z strany druhé, a to taková: že ona Anna prodala panu Hodějovskýmu dvuor svuoj Kulichovský v Vesci poplatný za sto kop a 333 pět kop č. — A vosaditi má nadepsaný pan Jan Hodějovský týž dvuor hned —. A nechati má paní Anna na témž dvoře obilé svého XXX str. ovsa, XV str. žita, ječmene všeho, jarého žita všeho, slámy vymlácené a seno na kolně; slámy nemlácené a votavy polovici, slepic s kohútem XV, husy s houserem III, katice s kacerem III, krávy IIII s volkem, III koně, dva vozy, kolečko, plouh nový, drubý starý, brány tři, saně velký, váhy jedny, sedlo, chomout, šle, plechy dva s lebkou —. Než to sobě paní Anna vymínila, tu oulehli u jezírka za Radovanim ositou aby sobé sklidila. (Tam- též f. 20.) Vesce (Dolní a Horní) u Č. Budějovic. 1556, 20. června. L. 1556 tu sobotu před sv. Janem Kř. z rozkazu JMtiKské my mly- náři přísežní zemští v král. Č. — jsouce vy- sláni od slov. a mnoho vzáctné poctivosti p. purgmistra a pánuov Star. M. Pr., a jsouce vedeni řádem a právem od ur. p. Mikuláše Humpolce z Tuchoraze k jezu na řece Malši, kterýž pod mlajnem jelo jest, kterymzto jezem voda se žene na huť, kteráž slove dolu Ve- seckého hor Budějovských, z strany jedné a pány kverky a nákladníky dolu Vesce z strany druhé k vohledání a napravení i na místě postavení, tu my shledše a pilně toho pováživše, poněvadž se to uznalo zvajšení toho jezu z hutí doluov Vesce, my svrchupsaní mlynáři společným povolením obojích stran a s dobrým rozmyslem a s jistým uvážením — takto o tom vypovídáme: Aby ten jez zvajšený sto loket a pěti loket pražských na dýl do šesti nedělí sňat byl a k tomu cajchu u téhož jezu bitého s vrchem jeho držán byl nyní i na časy budoucí. — Item za spravedlivý uznáváme, což se zahrazení a stavidel u téhož jezu do- tajče, ty při tom zuostavujem z příčin náležitých pro uvarování škod. Co se prahu u též huti dotýče, k kterýmuž jest cajeh vbitaj, aby ten práh u též huti vajše kladen nebyl nežli lokte pražského pod ten cajch. A co se toku dotajče 

Strana 334
334 na túž huť, za spravedlivé uznáváme, tu aby sobě vyprázdňovali a tak vody sobě přes jez na škodu nevyvrátili —. (Rukop. č. 2134 f. 36.) Veselé (později Hrádek Čajchanov).*) 1412, 28. srpna. Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium uni- versis, quod attentis, studiosis, utilibus et in- defessis obsequiis maiestati nostre per famo- sum Raezkonem de Dwojicz, burgravium castri nostri Wyssegradiensis, fidelem nostrum di- lectum, ferventer exhibitis et processu tem- poris eo fervencius exhibendis, sibi et heredibus suis non per errorem aut inprovide, sed animo deliberato favimus et indulsimus et virtute presencium regia auctoritate Boemie et de certa nostra sciencia favemus et indulgemus de gracia nostra speciali, quod ipsi castrum Wes- sele, super fluvio vulgariter dicto Sazava situm, cum lapidibus de novo extruere, exigere, edi- ficare, munire et fortificare possint et valeant, prout ipsis melius videbitur expedire, per ipsos cum suis pertinenciis universis, in quibus- cunque consistant, habendum, tenendum et pacifice possidendum, iinpedimentis quibuslibet penitus proculmotis. Mandantes univerBis et singulis baronibus, nobilibus, militibus, clien- tibus, offieialibus, burggraviis, capitaneis, ma- gistris civium, consulibus iuratis civitatum, opidorum, villarum et locorum communitatibus ceterisque nostris et regni Boemie subditis et fidelibus, cuiuscunque status seu condicionis extiterint, presentibus et futuris, firmiter et districte, quatinus ipsi prefatum Raczkonem et heredes ipsius in erreccione, extruccione, edificacione, municione et fortificacione predicti castri Wessele et ipsius tenuta non impediant quovismodo, quin pocius ipsos circa hoc paci- ficos et quietos permanere permittant, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint arcius evitare. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Tocznik anno domini millesimo quadringente- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: simo duodecimo, die vicesima octava Augusti regnorum nostrorum anno Boemie quinqua- gesimo, Romanorum vero tricesimo septimo. Per dominum Conradum, episcopum Olomu- censem, Johannes de Bamberg. (Rukop. 6. 992 fol. 67.) 3) Srv. sv. XXVI str. 288 tohoto Archivu. Věštěmířice, neznámé polohy. 1491, 20. července. Ve jméno božie amen. Já Pavel Mazáček, súsed tohoto Nov. M. Pr., — oznamuji, že dvuor svuoj v Věštěmířicích se třmi lány dědiny i se vším svrchkem téhož dvora prodal sem Janovi Holubovi — za L k. gr. m. — ; a na to jest mi postavil rukojmie Jana a Václava z Piesnice a Matěje, syna Holubova z Všestar, i jiných viec —. Jenz psán fer. IIII. ante Magdalene. anno 1491. (Rukop. č. 2094 f. J 27.) Vícemilice. 1528. — Panna Alžběta z Vícemilic —, jakož má některé peníze na gruntech pod právem [Nov. M. Pr.], že poručníka mocného činí Petra, písaře z kanceláří —. Pakli by jie v tom času Pán Buoh od smrti uchovati ne- ráčil, tehdy o tom takto rozkazuje, řiedí a kšaftuje: aby z těch peněz na domu Burjana bakaláře — týž Petr dal sestře jejie panie Anné z Vícemilic XV gr. é. a Doroté Hfánce v Boleslavi V k.; Markétě, kteráž někdy u nie sloužila, a Anežce, kteráž se do Čelakovic vdala, těm po V k. č. (Rukop. č. 2191 f. 28.) Vikan. 1529, 31. prosince. Duchek Hřib z Vikaně přikoupil sobě grunt podsedší hned vedle svého dvoru od Martina Kaplana za XXVIII k. m. — A proto on Duchek přikoupil sobě to siedlo, aby sobě kus dvoru od něho mohl při- pojiti k svému dvoru pro vzdělánie vrat do svého gruntu. A když sobě to udělá, tak jakž jest mu toho pány ouředníky dopuštěno, tehdy opravě tentýž grunt od Martina koupený má 

Strana 335
Veselé — Vidhostice. jej zase prodati ve dvú letech a to proto, aby tu jiný soused zase na to miesto dosedl, jakž jest prve bajvalo. Actum fer. VI. ante Novum annum 1529. (Rukop. č. 2133 III. f. 19.) Viteň. 1470, 21. listopadu. Něpr z Vitně před pány purgmistrem a radú Star. M. Pr. stoje osobné příznal sě jest, že ten list na pargameně s pečeťmi na dluh Prokopa vačkáře, měštěnína města předepsaného, učiněný, kterýžto Dorota z Ostrožna, někdy Václava z Řítky a již jeho manzelka, dala byla Prokopovi od Bruncvíka k věrné ruce schovati, přijal jest skutečně a bez škody od poručníkuov Prokopa výš psa- ného po jeho smrti; okázav na týž list od předepsané ženy své obyčejem zemským sobě listem danú dobrú vuoli, propúštčje též poručníky z toho listu svrchupsaného a slibuje jich ne- napomínati vééné. Kterüzto dobrü vuoli ctenü páni vyslyševše, k prosbě téhož Prokopa poruč- níkuov i také k vyvarování budúcí nesnáze, ač by zhynula, kázali jsú ji vepsati v městské knihy takto slovo od slova: Já Dorota z Ostrožna, seděním v Vitni, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten neboli čtúce slyšán bude, že ten list hlavní s visutými pečetmi, ježto slovut- nému panoši Václavovi z Řítky, někdy manželu mému, i mně svědčí, pravého a spravedli- vého dluhu C kop dobrých peněz střiebrných rázu pražského, a z nich X k. gr. úroka ročnieho, v němžto jistec toho dluhu jest Prokop vačkář a rukojmie jeho s ním a zaň jsú Václav Koranda, Jan Sosnovec z Vlkanova, Vít sukna kraječ, Jan Wolf kramář, Jan Mar- šálek z Radíče a Vaněk od tváří, měšťané Star. M. Pr., tak mi sé i v ta zavázanie i pod témi pokutami jistinu i ároky plniti zapsav&e sě, jakož týž list plněji a šieře v sobě zavierá. Kterýžto list tak, jak jsem již pověděného man- žela mého živností přebyla, i mně u věně mém potom dán jest, dala sem dobrovolně i mocí tohoto listu dávám s mú plnú a svobolnü 335 dobrú vuolí za mého zdravého života i po mé smrti: dávám uroz. panoši Něprovi z Vitně, manželu mému milému, poručníkem jej mocně mnü dobrovolně zvoleného a vydaného (!); moc jemu podle toho a právo dávajíc tiem listem hlavniem, o němž svrchu jest zmienka, za mého zdravého života i po mé smrti upomínati, dobývati a s ním i s tiem, což svědčí, jakožto s jeho vlastniem, což sě jemu líbí nebo líbiti bude, učiniti beze všelikého přátel mých i jiných lidí všech otporu a překážky. Na po- tvrzenie i budücí pamět toho pečeť můú vlastní přivěsila jsem k tomuto listu dobrovolně, prosivši urozených pánuov p. Děpolta z Ryzmberka a p. Linharta z Kukštejna, uroz. panoší Sulka z Hrádku, Jana z Čechrova, Milotu z Běšin, Stacha z Hrádku, že jsú své pečeti také podle mne dali na svědomí přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán 1. 1470 tu středu na sv. Marka. [25. dubna]. Act. in consilio fer. IIII. post Elisabeth (Rukop. č. 2141 f. 95.) Vidhostice. 1. 1509, 23. října. Jan z Klinštejna a z Roztok přiznal se, že dědictví své v Vide- hosticích: dvuor popluzní — vysazeny v plat, ves celá a dvory kmetceí — prodal Jifíkovi, fetenému Boreš, měštěnínu Star. M. Pr, a Kateřině m. j. — za puol páta sta kop gr. 6.; S takovüto vyminkü, Ze nadepsany Jan nebo jeho dédicové bude moci svrchupsané dédictví zase jmenovanü sumü vyplatiti —, a to kdyz by koli strana strané — daly sobé rok napfed védéti. Stalo se 1. 1509 v ütery po 11 Tisících pannách. (Desky zem. větší č. 3 f. E 14.) 2. 1540, 1. kvétna. Jirík Bore$ z Berna- recku, mésténín Star. M. Pr., přiznal se, že jest dlužen sto kop gr. č. Ludmile z Police, manželce své. Zaplatiti má po smrti své a prve nic, když by bez nich býti nechtěla. Pakli by nezaplatil, tak ete. bude se moci uvázati v dědiny jeho dědičné, totižto v Vie- déhostice, v dvuor popluZní s popluZím, vy- 

Strana 336
336 sazený v plat, ves celú a dvory kmetcí s pla- tem, s dědinami, lukami, vrbinami, potoky —, jakož jemu Jiříkovi — dsky od Jana z Klin- štejna a z Roztok v druhých Václava z Chvo- jence C. 25 a od Bartoše Suchana z Velvar v kvatérnu trhovém léta ete. XXV v středu před sv. Margetú [12. července] svědčí —; s {akovito vyminkd, že on Jiřík: Boreš, když by koli ke dskám přišel, bude moci sobě tento zápis zase z desk propustiti a to bez zvlášt- ního jí Lidmily k tomu osobního ve dskách přiznání i všech lidí jiných všelijaké odpor- nosti. Stalo se v sobotu den sv. Filipa a Ja- kuba ap. l. 1540. (Desky zem. větší č. 249 fol. A 28.)*) *) O tomtéž jedná zápis v deskách zem. menších č. 226 fol. B 26 z téhož dne a roku. Vlašim. 1. 1427, po 13. lednu. Já Janek Z Cho- těnic, seděním na Furstenstejné, vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že kněz převor kláštera sv. Kříže v Starém M. Pr. i [s] bratří svú mají na Vlašimi a na tom všem zboží šedesát k. platu ročnieho v osmi stech kopách, jakož to také jest v aktách zapsáno. A ten jistý plat já jim tiemto listem slibuji plniti a platiti i muoj syn i moji budücí, kazdé léto tridceti kop gr. den sv. Jifie a tfidceeti k. gr. den sv. Havla, když by Buoh pokoj v zemi dal a já a mój syn Jiřík byl v držení toho zbožie, tak dlúho, dokudž by jemu a jim nebyl ten plat ukázán na jiných dědinách a zbožie dobrém ježto by oni oni byli bezpeční svým A na lepšie svédomie toho k tomüto listu svi sem pečeť pfivésil a podle mne Sigmund Meé a IIanüsek BySovsky jsü své pečeti přivěsili. JenZ jest psín na Furstenstejné léta tisícieho Ctyfstého dvadeátého sedmého po ochtábu Božieho kiténie. (Rukop. & 992 f. 192.) 2. 1439, 19. března. Nos magister civium, consules et scabini Maioris Civ. Pr. notum facimus tenore presencium universis, quod veniens nostri ad presenciam honorabilis ac E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: religiosus prior a s. Cruce Maiori, exhibuit nobis duas litteras suprascriptas: unam de actis sonantem super sexaginta s. gr. census super domino Johanne de Chotienicz, dicto Swidniezky, residente in Wlassim,*) et secundam litteram boemicalem, in qua prefatus dominus Johannes recognoscit se in prefato censu priori et conventui prefati monasterii s. Crucis fi- lium suum, heredes et successores ipsius ad Solucionem prefati census dacione obligando debitorie obligari.**) Quas quidem litteras videntes sanas, non viciatas — ad instantem peticionem prioris et conventus iam nominati monasterii iussimus et mandavimus nostro libro civili de verbo ad verbum pro maiori cautela inscribi et intitu- lari. Insuper postquam prefatus dominus Jo- hannes venerat ad nostrum consilium, extune ibidem porecte sunt preces per nos ad eum pro parte prefati prioris et conventus mona- sterii supranominati, ut iuxta continenciam litterarum velit ipsis [de] prefato censu me- diante solucione iusticiam facere effectivam. Ibidem predictus dominus Johannes stans per- sonaliter coram nobis recognovit, se ipsis in predieto censu debitorie obligari et eundem ipsis solvere omni absque contradiccione; ipso autem mortuo, quod filius suus debet eis eun- dem censum dare et exponere omni absque prorogacione aut aliqua intricacione. Actum feria quinta ante Judica a. oc XXXIX*. (Tam- též fol. 192.) *) Text listiny té viz na str. 52 Malovidy. — »*) Viz Vlašim č. 1. Vočev, ves neznámé polohy. 1446, 16. července. Bartoss ferrator pu- blieando centum cum V s. gr. debiti per Hen- ricum, filium Hanussii lalknawer, sibi pro exolucione ville Woczew ac eciam patri et matri eius — mutuatis —, indicit se ad domum et vineam ipsius Henrici. Actum sabbato post Divisionem apostolorum anno oc XLVI*. (Ru- kop. č. 2099 f. 1100.) 

Strana 337
Vlašim— Vodňany. Vodňany. 1574*) 11. října; L. 1574 v pondělí po sv. Divisi my mlynáři přísežiií v království Ceskótn — jsouce vysláni řádem a právem od — p. purgmistra a rady Star. M. Pr. na žádost opatrných purkmistra a páhuov města Vodňan v té při, kteráž se jest sběhla mezi stranami: mlynáři Janem Kožkou a Kašparem, obyvately tu při městě Vodňanech, za příčinou obvinění dotčeného Jana Kožky, jakožto původa, proti Kašparovi při právě učiněného, kterak by Kašpar zvýšením jezu a zadělání[m] žlabuov, nemírně topením vody mlýnu jeho hořejšího tou příčinou na škodu byl, jakž též obvinění to v sobě šíře obsahuje a zavírá; žádaje předně p. purkmistr a páni, též mlynáři, mezi nimiž odpor vzešel, od nás za spatření a v tom za opatření, též i pro budúcí mezi nimi nevoli a p. purkmistra a pánuov zaneprázdnění k vy- cejchování, nám to v moc davše, mezi stranami [k] spravedlivému opatření i také k vypovědění, načež i výpověď od p. purkmistra a pánuov se vztahuje. Tu iny mlynáři přísežní nahoře jmenovaní slyšíce obojí strany stížnosti, bedlivě to shledše a tomu všemu vyrozuměvše — takto — ustanovujeme: Item při mlejně Konosovským Kašpara mlynáře jez nachází se že jest V některých místech vyšší a na některých nižší, protož se jemu nalézá, aby jej srovnal k cejchu od nás k němu bitému, aby se rovnal s cejchem zároveň, a dýlka jezu aby byla světle 40 loket míry pražské; a to pro nevytopení mlejna hořejšího, když by jaké vody přebytek byl, aby přes jez volně průchod měla. Při mlejnu též sme cejch vrazili; práh pod něj ležeti má pěti čtvrti lokte a na něm v mlejnských žlabích špunty na prahu puol lokte pro nápad, též míry pražské; a žlaby aby zase prázdné zdělal, když by nemlel a zarazil, aby na prázdný vytáhl. A to aby všeckno vykonal do dvou nedělích —. Item při mlejnu Jana Kožky jez má srovnán *) Otištěno zde výjimečně pro význam místní. Archiv Ceskj XXVIII. 337 a držán býti k cejchu horejsimu, k tomu jezu od nás vbitému; a jezu aby nesužoval ani ne- rozšiřoval, než jakž nyní a od starodávna držán byl. Druhý cejch doleji k prahu, když by chtěl práh klásti, položen býti má pod ten cejch puol třetí čtvrti lokte, též míry pražské, a níž se mu nehájí —. Item ve mlejně dolejším, Špačkovském tak řečeném, v konci jezu cejch sme vrazili ; k tomu cejchu jez zároveň na vejš držán býti má a vejše nic. A u mlejna též jest cejch vražen; špunty na prahu kladeny býti mají tři čtvrti pod ten cejch, též míry pražské —. Item ve mlejně Bradáčovském též nahoře při jezu cejch sme vrazili ; k tomu cejchu jez dr- žán býti má a vejše nic. A dýlka jezu světle loket dvadcíti. A při témž mlejnu k prahu cejch též vražen; ten práh kladen býti má pod cejch pět čtvrtí a na něm špunty pod cejch tří čtvrtí —. Item u valchy a mlejnce Martina Boubína prah dobře k míře leží a když by sešlý byl, takže by jiného položiti potřeba bylo, tehdy pod ten cejch jednoho lokte a puol čtvrti ležeti má; a stavidla vyšší nemají býti než pěti čtvrtí. A když by zarazili, Ze by nemtel nebo nevalchovali, tehdy na prázdný aby vytáhli a mlejna hořejšího nevytopovali. Item ve mlejně Kamenným, kteréhož na ten čas jest v držení paní Chraška(?), práh též k míře dobře leží a po letech, kdyby se jiný klásti měl tak že by sešlý byl, tehdy po- ložen býti má pod ten cejch při něm vbity tři čtvrti lokte; a stavidla nemají vyšší býti než jednoho lokte. A když by na mlejnský žlab zarazili; tehdy aby na prázdný vytáhli pro nevytopování mlejnu hořejšího, vzláště poněvadž není žádného ouchodu (?) Item ve mlejně Mláskovském práh též dobře leží pod cejch tři čtvrti v mlejnskejch žlabích, a tak držán býti má na budúcí časy. A tolikéž stavidla jednoho lokte býti mají. A když by zarazil, aby na jiný vytáhl a mlejnu dolejšímu vody aby nezdržoval. Co se pak jezu nahoře, jímž se na ty mlejny voda nahání, 43 

Strana 338
338 dotýče, kdež sobě mnozí lidé, že by zvýšeny byly, stěžují a na škodu lukám jich býti praví, při témž jezu sme cejch vrazili; též jez s tím cejchem zaroveň držán býti má a dýlka jeho v světle loket 35. Item mlejnec v lukách Jiříka Pekařovic na zbytečné vodě; práh pod cejch tři čtvrti leží, a tak držán býti má na budúcí časy; a stavidla v těch čtyřech žlabích s cejchem zároveň býti mají. A to proto, když voda případní přijde, aby přes ně šla a se nezdržo- vala a na lukách souseduom nečinila škody —. A co se pak dotýče mlejna v lukách Jakuba Maršového z Račic v nově udělaného, prve nebývalého, a sobě do jezu při témž mlejnu stěžujíc p. purkmistr a páni města Vodňan, též i vyslaní páni radní z města Písku na místě poddaného svého a jiní mnozí lidé, Ze by jim v lukách znamenité škody se tím jezem a mlýnem v nové udélanjm diti měly, žádajíc nás za spatření a opatření, čemuž jest i p. Albrecht Zelendr, ouředník na místě JMti pána z Hradce povoliti ráčil, což sme tak učinili a to bedlivě spatřili; takto o tom pravíme, že ten jez jest na znamenité škodě a že má býti obořen. Jináč, kdyby se toho ne- stalo, tehdy větších škod a těžkostí, též o to nevolí, by se očekávati muselo., (Rukop. č. 101 fol. 291.) Vodochody. 1423, 26. prosince. D. Johannes Smirziczky condescendit bonis [in] villa dicta Wodochody Johanni a pretorio et conthorali ipsius; sabbato ipso die s. Stephani m. (Rukop. &. 2099 f. 111.) Vodolka (Odolena Voda, Odolka) u Karlína. 1. 1518, 8. března. (Stalek Jiříka Mícy z Odolenie vody.) Kdež jest nebožtík Jiřík Míca od statku i gruntu svého bez pořízení umřel, dědicuov ani přátel přirozených po meči ani po přeslici jest neměl sc; při tom páni ouředníci úřadu šestipanského, majíce péči o věci obecní, ten statek že jsú přijali k vobci E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: Starého Města Pr., kterýž jest připadl na obec, jakožto na pány gruntovní. Kdež pak páni oufedníci ráčili jsú rozkázati, aby rychtář z Odolenie Vody přišel a předstoupil před ně, kterýžto předstoupiv zprávu o témž statku učinil, kterak by ten statek Jiříka Micy nebožtíka byl prodán a [z] peněz, což jest koli za ten grunt dáno, že jsú dluhy platili po témž Mícovi, a ještě dluhu spravedlivého jmá dáno býti Blažkovi Volovatému XXX gr. m. Na kterémž gruntu peněz pozuostalých jest XXV kop m. bez dluhuov, kromě napřed jmenovaného dluhu. Tu páni ouředníci — ráčili jsú rozká- zati, aby ty peníze kladeny byly před úřadem šestipanským —. Při tom pan Škorně od kmetičny své a od sestry nebožky samé Mícové žádal jest, aby jí statek pozuostalý po sestře její vydán byl, poněvadž jest statek sestry její; kteréžto žádná odpověď dána není, i jest odlo- Zeno na instrukcí pana purguistra a pánuov. — Actum — fer. II. ante Gregorii pape auno o¢ XVIII. (Rukop. é. 2155 £. 2.) 2. 1522, 8. března. Smlúva stala se -— mezi [nevypsáno] rychtářem ze Mstětic a Von- dráčkem Halamou z Vodolenie Vody, jakož jemu týž Vondráček ještě pozuostává za grunt tu v Vodolenie Vodé penéz XXXIIII kop gr. m.; i má jemu týž rychtář uleviti na té summé III kopy m. — Actum sabbato ante Invocavit 1522. (Tamtéž fol. 19.) 3. 1522, 11. října. Říha, švagr Janá při- jmím Mrátínského, a tehdáž rychtář v Vodo- lenie Vodě, oba spolu stojíce osobně v úřadu před pány úředníky, oznámili jsú smlúvu, kterúž mezi sebou učinili: Že on Jan švagr jeho přijal jest jej do obydlé svého na polovici statku, kterýž jest měl, tak aby společně v témž statku hospodařili a opatrovali; však s touto znamenitě výminkou: Jestliže by do- tčený Říha napotom té vuole byl a tu býti nechtěl a jinde sobě byt zpuosobil, tehdy Jan švagr jeho z té polovice statku svého má jeho odbyti tímto zpuosobem: Najprv peněz hotových má jemu vydati XXX kop m., a to 

Strana 339
Vodochody— Vodolka. každého roku platiti má po III kopách míš. A ktomu dáti má XXX strychuov žita a XXII str. pšenice, XXX str. ječmene a také stoh vovsa, v kterémž vovse muože býti L str., a sedmero skotů a jedno tele, XXXti vovec, XVIIte jehňat, dvě svině s XIIII prasaty, X kur, tři husy, vuoz jeden, k tomu sekeru lícnů, sekeru klddnd, klín železný —. Stalo se v so- botu po sv. Františku 1522. (Tamtéž f. 48.) 4. 1525, 20. února. (Marek kněz, farář Vodolenský, bez pořízení umřel.) Jakož jest kněz Marek z Vodoliny vody umřel pod kola- torstvím naším a přátelé jeho předstúpivše žádali, aby ten statček opatřen byl, a najprve Václav svíčník oznámil, že jest jemu rozkázal kšaft sepsati, ale než svědkové byli k tomu zpuosobeni, že jest umřel, pravě, že je ta vůle jeho byla; a k tomu že jest jemu přítel byl přirozený. Proti tomu Václav zápasník odpí- raje pravil, že jest kněz Marek jeho bratr byl a poněvadž pořádného pořízení neučinil, že on k tomu lepší právo a spravedlnost má nežli kdo jiný, jakožto najbližší přítel, prose v tom za opatření. K tomu také některá čeládka jeho o to jest stála, pravieci, že by také jim něco povinovat zůstal a některému čeledínu i od některého léta nic nedával. Též také toho poddacího osadní mluvili a pravili, že je jejich peněz za ním něco vostalo a pokud oni k své spravedlnosti nepřijdú, takovým statkem aby hýbáno nebylo a tudy jich spra- vedlivost aby nezhynula. A p. administrator podlé práva svého též se jesti táhl na ten statek a žádal, poněvadž bez pořízení umřel, svého práva aby užiti mohl tak, jakž duchovní právo ukazuje a předkové jeho užívali. Tu p. purgmistr a páni — takto o tom vypovídají: Poněvadž kněz Marek umřel jest bez pořízení a kšaft podle práva jeho se nenalezl, aby podle toho jeden každý mohl rozoměti, co by jemu z odkázání jeho spravedlivě náležalo; a měště- nínem Pražským též nebyl, aby po nápadu najbližší přítel k tomu spravedlivost měl: i na- před věřitelé první dědicové sou podle práva. 339 Těm všem, kdož co provede, že je jemu kněz Marek dlužen zůstal, to z jeho statku aby zaplaceno bylo. Potom na staršího jeho a správcí po zaplacení dluhóv má díl připadnúti, a na přátely příbuzné díl a díl k záduší tomu, tu kdež jest farářem, též má dán býti. A tak ten pořádek vykonajíc podle práva při tom jedna každá strana zůstati má. Act. fer. II. ante Mathei a. XXV. (Rukop. & 1129 f, 312.) 5. 1526, 18. ledna. Šimon Žák z Vodo- lenie Vody maje sobě poručené klenoty ko- stelní od osady tu v Vodolenie Vodě, že jest ztratil kalich jeden stříbrný z tíži váhy mající stříbra puol třetí hřivny; když se jest po ztrátě ptal a uptati se nemohl, dožádal se jest na všech osadnících, aby sejdúce se úmluvu s niem o též ztrátě učinili. I k žádosti jeho nachýlivše se tímto zpuosobem jsá smluvili: Ze ode dne smlúvy při sv. Havle najprv pří- štím on Šimon zjednati má a na též místo postaviti kalich stříbrný s tíží váhy puol třetí hřivny —, a nato jest postavil rukojmie tyto: Jiříka přijmím Špic, Víta Rozuma, Šimona Hálu, lidi mistra špitálského ze zahrad a Staňka z sen- ného trhu, měštěnína Pražského -—-. Act. fer. V. post Antonii 1526. (Rukop. €. 2155 fol. 53.) 6. 1530, 12. bfezna. Barbora nékdy z Vo- dolenie vody požádala pánuov úředníkuov, kdež jest prodala grunt svuoj po muži svém tu v Vodolenie Vodé Bohuslavovi Lhotákovi z Libiše, že ještě za ním peněz gruntovních má XXI kop míš., aby jí ty peníze byly pro- puštěny, že Jan syn jejie, Rejna a Markéta dcery její ty peníze jie propouštějí a díly své dávají a osobně stojíce k tomu se přiznávají. Páni úředníci slyšíce žádost jejie a sirotky před sebou vidouce, zvláště což se pacholíka dotýče, ač on let nemaje, od svého dílu ma- teři své pouští, a potom let dojda, neměl by se k čemu utéci, i opatrujíce věc jeho, propu- stili jsú III kopy gr. m. jie Barboře a ostatek XVIII kop těch peněz nechávají Janovi sirotku k ruce s sestrami jeho. Actum sabbato die Gregorii 1530. (Tamtéž f. 115.) 43* 

Strana 340
340 7. 1546. —- Jiřík Šafář, krčmář. (Rukop. č. 2154 f. 99.) Vodolenaves (Odolena ves). 1477, 16. června. Jakož opatrný Jakub od černého jelena, měštěnín Star. M. Pr., měl jest dva listy, každý s menší pečetí mésckû, na dvuor poplužní v Odoleněvsi, z nichžto jeden svědčil jest, že purgmistr a konšelé Většieho M. Pr. s volí a radú staršie obce znamenavše užitečnúů a pilnú službu téhož Jakuba, v ty časy písaře úřadu šestipánuov, jemu, dědicóm a budúcím jeho dali jsû dvuor v Odolenévsi výš dotéenÿ, pustÿ, s dédinami, lukami, ryb- níkem, osvobozený ode všech úrokuov, berní, poplatkuov oc; zapsavše také na dvoru XXX kop gr., aby on, dědicové a budúcí jeho téhož dvoru, ač by kto k němu právo chtěl míti, žádnému nepostupovali, leč by jim takových XXX kop gr. bylo zaplaceno, krom užitkuov toho léta, když by byl vyplacen, kteréž Jakub nebo dědicové jeho sebrati by měli. Druhý list, v něm pan purgmistr a páni rady potom- néjsie dvuor již psaný — Jakubovi zapisují v LX kop gr., XXX prvních tvrdiece a druhých - XXX od téhož Jakuba ku potřebám obecním pójčených k prvním připisujíce, v kterém také listu Jakub maje dvuor ten prve svobodný podvolil se z něho II k. gr. platiti úroka roč- nieho oc. Páni purgmistr a konšelé města prvepsaného majícé péči a pilnost o zbožie obecná k vyhledání práva a spravedlivosti Jakuba tétéž pravéného k dvoru, pánóm úřed- níkóm úřadu šestipánuov poručili jsú, aby zá- pisy na ten dvuor ohledali. Kteréžto když jest kladl, dobrovolně se jest k tomuto podvolil, aë by koli ten dvuor v LX kop gr. zapsán měl —, však hledě viece k dobrému obec- nému, nežli k svému, že by toho dvoru pánóm a obci postúpiti chtěl, když by jemu toliko XXX k. gr. jeho puojčených navráceno bylo. Kterážto vuole jeho dobrá najprve na pány a potom i na storší obec vznesena jest a od pánuov i od obce za vděk, jakžto od milovníka E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: obecného dobrého přijata. Přikázavše páni i obecní pánóm úředníkóm —, aby jemu ta- kových XXX kop gr. zaplatili a seno s lúky jedné skliditi a pobrati nebránili —. Actum fer. II. post festum s. Viti oc LXXVII. (Ru- kop. č. 2141 f. 255.) Vokovice (Okovice) u Prahy. 1. 1420, 7. května. Wenceslaus, notarius pretorii Minoris Civ. Pr., et Buzko cliens de [mezera] de et super curia in Okowicz, gue fuit Borziwoji, — racione debiti, in guibus ipsis remanet obligata, nostro in consilio pu- blicaverunt. Actum feria III. post festum s. Floriani. (Rukop. č. 2099 t. 119.) 2. 1425, 31. ledna. My Oldřich Knieže z Chrast a Janek od beránka proti sv. Jiljí | S jedné strany, ubrmané slovutného Mráza . z Hlazovic, a Oldřich z Přievory a Prokop z Jeute, ubrmané opatrného Václava z Bítova a Materny z Prahy, s druhé strany vyřkli jsme mezi stranami: svrchupsanými mocně na nás přišlými pod tu při ztracenie: Jakož dřieve řečený Mráz na list bez dvú na šedesát kop grošuov na Václava a Maternu rukojmie za nebožce Bořivoje z Vesec, aby Václav a Ma- terna postúpili toho dvora v Vokovicich — tak jakož sami mají od jistce svého, Mrázovi i ten list jemu přčd pány na rathúze dali, kterýž mají na to od dřieve řečeného Bořivoje ; — a zasě Mráz již jmenovaný ten list, kterýž má na ten dluh, jim — vrátil a je z toho dluhu propustil a seznal sé, Ze v tom dluhu ten jistý dvuor přijímá —. Actum feria guarta ante Purificacionem Marie anno oc XXV, (Rukop. č. 992 f. 58.) 3. 1425. — My purgmistr a konšelé Ve- likého Města Pražského známo činíme všem, že vstúpivše pfed nás Štěpán řečený Mráz z Hlazovic a opatrní Václav z Bítova a Ma- terna, syn Hehzluov, seznali jsú sě v plné radě — přčěd námi k nálezu ubrmanskému dole- psanému a vzali sobě s vobú stranú listy vedle 

Strana 341
Vodolenaves— Vokovice. vyréenie ubrmanského, kteréZ :— takto zní: (Viz č. 2.) Dále svrchupsaný Mráz takovéto svolenie jest učinil a úmluvu s Uršulú, manželků svú svrchupsanń, o dvuor napredpsany v Voko- vitkách jemu ubrmany pfirteny a pfisüzeny, jakož svrchu.psáno stojí: Jestliže by jeho Buoh prve neuchoval s tohoto světa sníti než man- želky jeho svrchupsané, tehda má při ní a při jejich dětech ten jistý dvuor zuostati dédiéné —, a jeho nemá aniž bude moci ižádnému jinému odkázati Zádnü mierá. Pakli by jie Buoh prve neuchoval nežli jeho, tehda s tiem dvorem moci bude učiniti jakožto s svým vlastním —. Actum feria 1III. ante Purifica- cionem Marie anno sc XXV. (Tamtóż.) 4. 1428, 15. fiíjna. Benedictus, dictus Beniek, et Procopius, villani de Okowicz, de- putati a consulibus et a tota communitate ibidem de Okowicz, constituti personaliter in consilio Maioris Civ. Pr. deposuerunt in causa "inter Stephanum Mraz de Libochowiczek ex una et Elsskam, filiam Henrici dieti Wlk de Wynterzow, parte ex altera pretextu feodi, alias o nápravu dieti, ibidem in Okowicz, qua- liter eadem Elsska constituta personaliter in iudicio bannito in curia archiepiscopali ad ni- gram aquillam dicta coram officialibus ipsius archiepiscopi et specialiter coram Petrzicone, dixit se ad huiusmodi feodum nullum ius ha- bere —. lbidem prefatus Stephanus assistens hoc idem notificavit et pro memoriali unum gr. reposuit consulibus iudicio presidentibus, et consulibus ac communitati iam dicte ville Okowiez tinam cerevisie secundum ius ipso- rum. Actum in consilio feria VI. ante Galli. (Rukop. é. 2099 f. 213.) 5. 1433, 21. ledna. Quemadmodum rube- tum in Ssarka situatum, quod spectabat cum villa Wokowieze ad curiam archiepiscopi Pra- gensis, erat per officiales Martino de Podolssan ablatum et receptum, domini vero magister civium et consules Maioris Civ. Pr. conside: rantes prefatum Martinum dictam villam Oko- 841 wicze habere — a Conrado archiepiscopo Pragensi in dampnis suis iuxta tenorem littere desuper habite, dictum rubetum sibi viceversa restituerunt et restituunt per presens; man- dantes purgraviis seu aliis officialibus castri Pragensis, qui nunc sunt seu pro tempore fuerint, ut iam nominato Martino in prefato rubeto non impediant —. Actum pleno in consilio feria III. post Conversionem s. Pauli. (Tamtéž f. 353.) 6. 1462, 29. září. My Jiří ete. král — oznamujem tiemto listem, že přistúpiv před velebnost naši věrný náš milý Jan Manda z Byslavic, měštěnín Star. M. Pr., zpravil jest nás, kterak jest kúpil dvuor v Okovicích — od Arnošta, měštěnína Pražského; kterýžto dvuor někdy od duostojného Konrada, arci- biskupa kostela Pražského, dán jest někdy Petrovi z Upolněšic —, a potom dále to roz- ličným osobám bylo prodáváno, až to i naň přišlo, a toho prodávánie listy dobrých volí — jest okázal —. I prosil nás pokorně, abychom my toho trhu jemu přáli, listu od svrchu- jmenovaného arcibiskupa na to dánie vyda- ného potvrditi ráčili. Kteréhožto listu drženie slovo od slova jest takové: My Konrad — spatiivse spustónie a záhubu velikü dvora ve vsi v Okovicich vysazeného, k nápravé arci- biskupstvie kostela Pražského příslušející, kte- rýžto dvuor v ty časy nebezpečné — jest zahuben, i nechtiece toho dopustiti dále —, učinili jsme řečenému dvoru takovń pomoc, že hájek Slachovec řečený, blíž toho dvoru — dali sme slovutnému Petrovi z Upolněšic, kterýžto Petr ten dvuor opuštěný a zahubený kúpil jest a zaplatil a jej drží —. Jenż jest dán na Rüdnici l. 1431 ten pátek [vytržené místo] -- My žádost jeho -— potvrzujeme —. V Praze ve středu den sv. Michala arch. I. 1462, královstvie našeho léta pátého. (Orig. v archivu kapit. sv. Vítské.) 7. 1469, 23. srpna. My Jiří ete. král — oznamujem tiemto listem —, jakož sme byli zapsali uroz. Albrechtovi Kostkovi z Postupic 

Strana 342
342 — ves Okovice — kanovníkuov kostela Praž- ského ve 100 k. gr., kterýžto zápis prodal est týž Albrecht slovutnému Janovi Mandovi z Byslavic a synu jeho Burjanovi — a ten zápis řečený Manda nám jest navrátil; i shle- davše mnohé věrné služby téhož Jana Mandy — za ten zápis jeho nám navrácený řečenému Janovi Mandovi a synu jeho Burjanovi — za- stavujem ves — Okovice — ve 200 k. gr. č. — Dán v Praze v stfedu u vigilii sv. Barto- loméje l. 1469, královstvie našeho léta dvaná- ctého. Ad relacionem Samuelis de Hradek sub- camerarii. (Tamtéz.) 8. 1411, 21. fíjna. Já Jan Manda z Byslavic, měštěním Star. M. Pr., oznamuji — že jsem prodal — dvuor svuoj — v Okovicích — panie "Kateřině z Pakoměřic, manželce slovutného panoše Jana Špana z Barštejna, — za 100 k. gr. č. — Dán — 1. 1471 v pondělí den XI tisíc sv. pannen. (Tamtéž). 9. 1492, 13. března. Já Kateřina z Pako- měřic, někdy manželka uroz. a stat. Jana Špana z Barnštejna, vyznávám — jakož jest mi — prodal dědičně a postúpil ve třech stech k. gr. slovutný Jan Manda z Byslavic — dvuor svuoj v Okoviciech —, jakož ten dvuor od arcibiskupuov Pražských vysazen jest —. Já pak nadepsaná Kateřina — dala jsem jej také — uroz. panoším Jiříkovi a Janovi bratřím z Sovojovic, Rekordátovým synóm —. Dán — 1. 1492 ten úterý po sv. Řehoři pap. (Tamtéž.) 10. 1519, 31. srpna. Já Jiřík Špan z Sovo- jovic a z Nového Stránova, jistec dluhu dole- psaného, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi —, že jsem dlužen — opatrnému Jiří- kovi od toula blíž kláštera sv. Klimenta, měštěnínu města Prahy, a Martě m. j. i jich dédicóm, véritelóm mym, pravého a spravedli- vého dluhu osmdesáte k. gr. č. —. V kterémžto dluhu — zastavil jsem týmž věřitelóm mým lúku mú ote dvoru Šlachova, kteráž slove Veliká, ležící podle vsi Okovic, s tiem právem, jakž jsem ji sám držel a požíval; i mocí tohoto E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: listu zastavuji a jim věřitelóm mým té lúky již dotčené v jich moc skutečně postupují k jmění, držení a požívání i také k dání, prodání, zastavení, směnění i s ní k učinění, v témž však právě, jako s jích vlastní, bez všelikého mého, dědicuov mých i jiných lidí otporu a překážky, a to tak dlúho a dotud, doniž by mně neb dědicóm budúcím mým tíž věřitelé moji neb jeden z nich, nebo já aneb dědicové a budúcí moji také jim, puol léta před sv. Jiřím toliko, nedali věděti napřed. A když bychom koli sobě, buďto oni nám aneb my jim, toho puol léta tak dali napfed védéti, tehdy ihned pri vyjití toho polületie védéti napřed daného já nadepsaný Jiřík i s dědici a budúciemi mými mám a povinen jsem i též jako svrchu slibuji dáti týmž věřitelóm mým nebo jednomu z nich tu sumu a jistinu dluhu svrchupsaného osmdesáte k. gr. č. a hotovými groši českými dobrými střiebrnými rázu praž- ského zaplatiti bez zmatku a otporu i dalšieho prodlévánie všelikého; a to pod pokutú na nás leženie v jednom z měst Pražských a právem listu hlavnieho, jestliže bychom tomu dosti neučinili a té sumy výš dotčené tiem obyčejem, jakož se svrchu píše, nevyplnili. A oni také, věřitelé moji, tu jistinu grošuov dluhu nade- psaného ote mne neb mých dědicuov a budú- cích zase vyplněnú přijmúce, i také seno i votavu toho léta s též lúky sklidíce, mají také a povinní budú té lúky mně neb dědicóm mým zase k dřevniemu právu a ku požívání našemu postüpiti a list tento vrátiti, zmatku nám v tom ani otporu a prodlévánie nečiniece ižádného. A ktožkoli tento list měl by nebo jmieti bude s častopsaných věřiteluov mých nebo jednoho z nich dobrń voli a svobodni, ten mi i jmieti bude tńż moc i tóż plné právo ke všem věcem v něm položeným a zapsaným jakožto oni sami. Na potvrzenie a zdrżenie toho já nadepsaný Jiřík Špan pečeť mú vlastní dal jsem mým jistým vědomím i přiznáním přivěsiti k tomuto listu dobrovolně, prosiv uroz. pánuov p. Jindřicha z Kolovrat a z Kornhauzu, 

Strana 343
Vokovice— Vrbno. p. Pavla Skalského z Jenštejna a uroz. vladyky p. Václava Vrchlabského z Vrchlabí, že jsú také pečeti své dali jim bez škody na svědomie podle nme privésiti k témuZto listu. JenZ jest dán léta — 1519 tu středu před sv. Jiljím. (Tamtéž.) 11. 1546. — Petr, rychtář z Vokovic, Lidmila m. j. (Rukop. č. 2067 f. 16.) Voznice. 1. 1504, 12. října. Vavřinec z Vosnice koupil lán dědiny Krsovské a deset strychóv viec — za X k. — a s toho má úročiti dva- krát do roka, při sv. Jiří a sv. Havle, po LV gr. — A má užívati dvořiště a obce, což k tomu přísluší. — Stalo — se v sobotu před sv. Havlem 1504. (Rukop. č. 2133 II f. 8.) 2. 1515, 2. května. Šimon, Vavřinec, Václav Hotovcové z Vosnice osobně stojiece i také na miesté Kuby, bratra jich, kterýž pro nemoc přítomen býti nemohl, přiznali se, že sú přijali od Vicena z Čakovic, Kateřiny man- želky jeho, který jest na dvoře klášterském, všecku sumimu, což jim mělo býti vyplněno podlé smlúvy v registra pana opata Slovan- ského zapsané anno 1504 die patronorum Jo hannis et Jeronimi Bohemorum, buďto summy LX k. gr., i také summu za krčmu a za lán dědiny, jakož táž smlúva to šíře okazuje. Z kterýchžto sum v plně a docela přijatých oni Hotovcové svrchu jmenovaní svým i také dědicuov a budúcích svých jménem činie téhož Vicena, Kateřinu, manželku jeho, dědice a potomky jeho svobodny, guitty, ovšem prázdny a docela, slibujíce věčně je z toho nenařékati ani na ty grunty jakým právem sahati. Actum [in consilio Novae Urbis Pr.] feria IIII. die Sigismundi regis. (Rukop. č. 2092 f. 82.) Vrané. 1407, 3. ledna. Weliko Kukol — obligavit se, prout litteram habet in potestate sua super guodam molendino sonantem in Wranie, guod eandem litteram servare debet; sic videlicet, 849 quod si unquam aliquis veniret, qui Henslinum carnificem et alios testamentarios olim Fridlini Tlauber vellet impetere racione X s. gr., qui per Saffranum molendinatorem sunt recepte, quod tunc ipse Welico ipsis eandem litteram presentare debet ad defendendum. Actum fer. 1I. post Novum annum 1407. (Rukop. 62099 f. 11.) Vrapice. 1412, 9. listopadu. Wenceslaus Chanie et Sigismundus filius ipsius promiserunt — pro uxore Johannis Coldiez racione V s. gr. census, quas vendidit Ludwico appothecario super bonis in Wrapicz, quod ipsi — volunt disbrigare —. Actum [in consilio Maior. Civ.] feria IIII. ante Martini. (Rukop. č. 2099 f. 64.) Vrbno u Mélníka. Kolem 1550. (Urbár klástera KriZovnického s červ. hvězdou.) Jíra Kotas: plat déd. polol. 59 gr., z zahrady o sv. Havle 15 gr. Po smrti Duchka Kotasa s povolením JMtiKn. koupil ten grunt Duchek Cikán od Kateřiny, Duchka nebožtíka matky, v přítomnosti rychtáře a konšelův za 400 k. m. Kateřina sobě vymínila chalupu, kůň starý, klisnu, hřebici, dvě krávy, dví prasat, svini plemennú, polovici slepic, husy všecky a koudel a obilí všecko. Duchek Tysek: Úroku polol 30 gr., z Lickova 19 gr., z zahrady 15 gr. Po smrti Duchka Tyska Šimon koupil týž grunt od Jana Želizského, strajce sirotkuov Floryana, Voršily, po Duchkovi pozůstalých, za 400 k. m. Duchek Cikán platí o sv. Jiří 41 gr. 1 d., o sv. Havle 16 gr., též z druhého 24 gr. 3 d. L. 1554 po smrti Jana Cikána Duchek, syn jeho, s Annou, sestrou svou, se urovnal. S povolením JMtiKn. koupil týž grunt od Duchka Cikána Martin forman za 300 k. m. Vaněk nápravník platí polol. 10 gr. 4 d. Sedí po Blažkovi, otci svém, v gruntu. Jan Neřád, rychtář, platí polol. 29 gr. 4 d. L. 1576 J. Neřád předstoupivše před JMtKn. 

Strana 344
314 na Turště oznámil, že grunt svůj prodal Tomá- šovi Sládkovi za 300 k. m. Šimec platí polol. 19 gr. Bartoš Vácha plati polol. 13 gr. L. 1567. Jakož jest Duchek Kotas po ne- božce Markétě Bartošové grunt s povolením JMtiKn. za 1000 k. m. ujal —, ale potom skrze mnohé žádosti a přímluvy Duchek Slíva, syn Markéty Bartošové, kteráž se do téhož gruntu za neb. Bartoše dostala, z milosti JMtiKn. týž trh a grunt jemu jest puštěn, když Duchek Ko- tas již byl jeho (jakožto kospodář) v pořádném držení; i při postupování od Kotasa Duchkovi Slívovi téhož gruntu nějaký rozdíl o obilé a nábytky mezi nimi poSel, a ten jest mezi nimi — na místě postaven. (Rukop. č. 2911.)*) *) S Vrbenskou částí panství Křižovnického spojen byl i Hořín a Kralupy. V Hoříně klášter měl tyto dva lidi: Simon Mastik plati polol. 18 gr. l’o smrti Prokopa Mastika züstala Marta a Marjana, dcery, à Kateïina, matka jich, kteráž se potom vdala za Martina, kterýž týž statek l. 1567 trhem ujal od rychtáře a konšel [Vrbenských] za 100 k. m. — Martin Hřebec platí polol. 18 gr. L. 1554 po smrti Jakuba Ilřebce Martin přiženil se k Anné vdové po něm pozůstalé. (Tamtéž.) V Kralupech [ves] byli tito lidé klášterní: Jan Řepka platil polol. 2 k. 20 gr., roboty ženné 4'/, dme, slepic 10%. Jan Řepka po Vávrovi přiženil se k Barboře, ženě po něm pozůstalé, a týž grunt od J. Mti pána koupil. L. 1569 po smrti Jana Řepky Eva manželka | a Jakub syn po něm pozůstal ; kterýžto Jakub v brzkém času po smrti otce jeho jest také umřel a tak ona Eva opatření a zjištění dílu svého tu žádného jistého neměla. A tak ten grunt na JMtKn. a konvent jest připadl; kterýžto grunt JMt. Janovi Štorkovi, úředníku špitálskému, za jeho dávní služby touž odoumrťí jest dáti ráčil. Protož jsouce strany sročeny mezi týmž Janem Štorkem z jedné a Janem Řepkou, krčmářovým synem, a Evou, manželkou jeho, z strany druhé stala se jest smlouva — tak, že ten grunt Jan s Evou ujal za 230 k. m. Vaněk rychtář platí polol. 1 k. 13. gr., E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: roboty ženné 1'/, dne, slepic 7!/,. L. 1542 koupil Vaněk grunt od Havla za 93 k. m. Křtěn Štětina platí polol. 44 gr., roboty ženné '/, dne, siepic 7. L. 1554 Křtěn, syn někdy Matouše Štětiny, vstúpil v ten trh, který byl Jan Moravec koupil a nic nezaplativ i umřel. A ujal jej za 150 k. m. Jíra Zabiják platí polol. 1 k. 6 gr.; ro- boty 1!/, d., slepic 3'/,. L. 1556 Jira Zabijdk ujal tyz grunt za 170 k. m. [po Janovi Trunovi.] Jan krčmář platí o sv. Jiří úroku dědič- ného 32 gr., z panské dědiny 28 gr., z řeky 13 gr.; roboty ženné '/, dne. O sv. Havle dává [tolikéž], slepic 7. Vávra Šesták platí o sv. Jiří úroku 32 gr., z panské dědiny 22 gr., z řeky 13 gr. Roboty 1 d. O sv. Havle dává [tolikéž], sle- pic 7. L. 1561 Vávra, syn neb. Vondry Še- stáka, koupil týž grunt za 100 k. m. Matěj na Duchkovským platí polol. 58 gr.; roboty ženné 1 d. a slepic 7. L. 1551 koupil jest Matěj od Apolony, tehýně své, týž grunt za 145 k. m. Vít Straka platí polol. 1 k. 19 gr.; ro boty 2 dui, slepic 8. Douša mlynář platí o sv. Jiří úroku dě- dičného 1!/, k., z panské dědiny 14 gr., z řeky 13 gr. Robotou žíti má jeden záhon. O sv. Havle úroku 1'/; k., z panské dědiny 14 gr., z řeky 13 gr., z rybníčku 20 gr., slepice ‘/,. L. 1533 přiženil se Douša k Anně mlynářce a jest podle smluv svadebních do mlejna za hospodáře přijat. Petr z podsedku: Polol. úroku 19 gr., robotou žíti jeden záhon, slepice !/,. Havel z podsedku platí polol. 19 gr., ro- botou záhon žíti, slepice "/,. Martin z podsedku tolikéž. L. 1571 Vávra Srb koupil grunt od Martina za 60 k. m. Povinnost obecní Kralupských: Suchych dní, kteří řeku drží, při sv. Jiří platí ze spolka všickni 40 gr. Na lukách sena i votavy shra- bati a skliditi mají. Též dědiníci po třech dnech voziti mají. Vovce práti i stříhati mají. 

Strana 345
Vršov— Vršovice. Vršov. 1456, 20. května. Ve jméno božie amen. Já Anna, vdova po nebožci Petrovi nádenní- kovi zuostalá, u panie Makuše někdy Šerlin- kovy, ale již Václavovy, řečeného Hus, man- želky v Starém Městě Pražském bydlejície, 'vyznávám tiemto listem oc, że — jakoż jsem dědictvie své v Vršově prodala Hrzkovi od- tudž z Vršova za XX kop gr., na to VI kop a XV gr. již vzavši, o tom tak vuole má jest —, aby ostatek toho dluhu — [poručníci] ve- zmüc, čtyři kopy gr., kteréžto panie Makuši hospodyni mé dlužna zuostávám, a Piprnuo- skovi kopu gr. zaplatili. — Datum feria V. ante Trinitatis a. LVI. (Rukop. č. 2119 fol. H 4.) Vršovice. 1. 1413, 18. srpna. In nomine domini amen. Nos Jacobus decanus, Johannes de Die- dybab vicedecanus, Chwalo de Smylkow custos, magister Petrus Zderaz scolasticus, Nicolaus de Luthomyss], Vitko de Czrnczicz, Fridricus de Nova villa, Wenceslaus de Hor dictus Dobrman, Nicolaus Ubaldini, Johannes de Swamberg dictus Neostup, Johannes de Drah- kow, magister Nicolaus Czeislmeistr, decre- torum doctor, Johannes de Radnicz, Nicolaus de Orlicze, magister Arnestus de Metelsko et Alsso de Krztienow totumque capitulum ecclesie s. Petri Wyssegradensis prope Pragam — notum facimus —, quod nos — super empcione et vendicione in ius emphiteoticum, quod vul- gariter dicitur purkrecht, curie in villa Wrsso- wicz —, ad prebendam — magistri Zdenikonis, nostri confratris, — pertinentis, cui eciam empcioni olim honorabilis magister Petrus de Wssyerub, tunc confrater et canonicus noster ac dicte prebende rector, dum inter orphanos et commissarios quondam Henslini de Pernow, civis Maioris Civ. Pr, ex una et providum virum Johannem dictum Halerz parte de altera tractaretur| consensum suum — prebuit —, capitulo quoque nostro tunc temporis empcionis Archiv Cesky XXVIII. 345 et vendicionis ipsius tractatum sigillo suo maiori roborante, videntes prebende iam dicte et prefati magistri Zdenikonis condicionem fore meliorem, empcioni et vendicioni huius- modi assentimus per presentes. Ita tamen, quod ipse Johannes dictus Halerz emptor ac Welka, ipsius conthoralis legitima, et heredes &c successores ipsorum dictam curiam possint tenere, possidere, regere, gubernare, vendere, donare —, iure tamen superioritatis et dominii ac condicionibus infrascriptis dicto magistro Zdenikoni et suis successoribus semper salvis : Primum videlicet, quod dictus Johannes et Welka — de dicta curia — ipsi magistro Zdenikoni — quatuor s. gr. cum media s. — debent censuare —. In cuius rei testimonium sigillum nostrum maius — est appensum. Da- tum in Wyssegrado in capitulo nostro generali — auno 9c XIII? die decima octava mensis Augusti. (Rukop. 6. 2079 f. D 7.) 2. 1418, 2. bfezna. Inter Hallerium et Welkam, conthoralem ipsius, de una nec non Jacobum dictum Tele, Jacobum presbyterum, filium ipsius, et Petrum, generum Jacobi eius- dem, parte de altera pretextu curie allodialis in W. amicabilis concordia est peracta, sic quod Jacobus cum Jacobo filio et Petro ge- nero — Johanni Hallerio et Welcze de foro eiusdem allodii benivole condescenderunt pro- miseruntque impeticionem non facere tempo- ribus affuturis. Actum feria III. post Mathie ap. (Rukop. 6. 2079 f. B 17.) 3. 1413, 11. záfí. Anno d. MCCCCXIII fer. II. post. Nativ. M. V. Odolen, civis de Ka- roli civitate, protestatus est, quod hereditatem suam in W., tabernam cum censu, cum agris, pratis — vendidit d. Petro de Praga et de W. pro XIIII s. gr. (Desky dvorské p. 15 fol. 64.) *) Srv. zápis v kvaternu 6. 3 fol. 9: In villa Wr. post mortem Nicolai Posempach de Praga super ius patronatus ibidem et super ius hereditarium taberne cum censu ibidem prope ecclesiam, a qua taberna de- pendet ius patronatus ecclesie, Slawiborius de Modrze jowicz dictus Wrss, marssalcus regius, per Martinum, 

Strana 346
346 notarium camere regie, inductus est pleno iure et laxata sunt sibi predicta bona — IIIC XVI s. gr. Actum 1417 fer. III. post Judica [30. brezna]. (Srov. i tamtéž fol. 181.) 4. 1423, 13. iijna. Petrus Oczko resi- gnavit vineam, que olim fuit Johannis Lancz- mauni, notarii consilii, IIII str. seminis. ca- pientem, que sita est supra W., inter vineas olim Henslini de Saraw et Tomassonis, — Johankoni Kbelsky in XXIX s. gr. veri iusti debiti. — Actum fer. IIII. ante s. Galli. (Ru- kop. č. 2099 f. 125.) 5. 1432, 3. září. My Adam z Koñského trhu purgmistr, Jakub Ladevskÿ — a jiní konšelé Nov. M. Pr. — vyznáváme, že když jsú byli nesnáze, puotky a svárové sé dáli mezi Martinem, synem nékdy Petrovym, bratra vlastnieho dobré paměti Janova Haléřova, někdy měštěnína Nov. M. Pr., s jedné a mezi Prokopem Haléřem, sestřencem dobré paměti panie Velky, někdy manželky téhož Jana Ha- léře, s druhé strany o statek — po smrti napřed psaného Jana Haléře a panie Velky, ženy jeho, poostavenÿ: tehdy my purgmistr a konšelé předepsaní — přiřkli jsme — Pro- kopovi Haléfovi a jeho dédicóm a budücím duom na Přiekopě —, kterýž leží mezi domy Mikulášovým Právovým a Jankovým od črné róže —, jakož jej předepsaný Jan Haléř držel —; a též zasě aby Prokop Haléř se svými dědici — Martinovi napřed psanému — ne- překážel ani sahal na dvuor v Vršovicích —, kterýžto dvuor — přiřiekáme — témuž Mar- tinovi, jeho dědicóm a budúcím —, jakož jest ten jistý dvuor Jan Haléř držel. To sě stalo v plné radě v středu po sv. Jiljí léta sc XXXII. (Rukop. č. 2082 f. A 11.) 6. 1437, 26. září. Když jesti pře a nesnáz byla mezi Václavem Piknuoskem od vlčieho hrdla s jedné a Blażkem Litomy&lskym s strany druhé o stavení a o píci v tom dvoru v Vršoviciech, kteréhožto — Blažek byl jest v držení, i — ubrmané — takovéto jsú vy- rčenie učinili: aby — Vaněk Piknósek za to E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: stavenie a píci — XXVI k. gr. — Blažkovi dal —. Také Blažek — má ty chalupy, kteréž jesti znova u toho dvora — zdélal, rozbotiti a je sobě odvézti, kamž by sě jemu zdálo —. Actum feria V. ante festum s. Wenceslai. (Rukop. &. 2099 f. 450.) 1. 1431. — Johannes de gradu sub Zderaz emit vineam dimidium tercium strichonem retro W. inter vineas Tiburcii et plebani de W. erga Zigam de W. pro XII s. gr. Et tenetur de premissa vinea triginta dimidium octavum gr. censuare communitati Antique Civ. Pr. aut illi vel illis, quibus fuerit deputatum. — Krztien de Nova Civ. dictus Wlach, emit vineam duos strichones, sitam supra W. penes vineam olim Nicolai coci et Wenceslai, filii Bradati, erga Laurencium pro III s. et VI gr. (Rukop. 6. 2102 f. 339.) 8. 1439. — Petrus Satha emit vineam sex str. supra W. inter vineas Zlatouste z Trzepisk erga Przechonem et Katherinam, coniugem suam, olim Walssonis, pro X s. (Rukop. 6. 2102 f. 418. — Benessius de Czrnozicz emit vineam octo str. supra W. inter vineas Jeronimi Ssrol et Drdakonis erga Laza- rum pro XV s. (Tamtéz.) 9. 1442, 13. listopadu. Nos magister ci- vium, consules et scabini Mai. Civ. Pr. tenore presenciüm recognoscimus universis, quod quem- admodum causa vertebatur inter Wenceslaum Piknosek et Duchkonem de Nova Civ, con- ventorem curie in W., parte ex altera pretextu edificii et pabuli, alias piczi, ibidem facti et relieti, pro quo inter eos controversia erat, ex tunc — arbitri — huiusmodi pronunecia- cionem — fecerunt, ut Duchko antenominato Wenceslao daret pro toto pabulo et pro omni structura VI s. gr. — Si antedictus Duchko curiam illam, quam a domino Czastolor et domino Materna convenit, tenere nollet, ex tunc tantum- modo pabulum recipiendo, omnia edificia et alia ibidem relinquere tenetur. Actum die Briecii a. XLII. (Rukop. č. 2099 f. 609.) 10. 1449, 22. února. Stala se jest úmluva 

Strana 347
Vršovice (1423—1546). konečná skrze Oldřicha Šotnu s strany uro- zeného Častolora z Hořovic a z Piečiny a pana Materny z Starého M. Pr. s jedné a skrze Jana Chybu pasieře s strany Duchka Sotali- ekého s druhé o tu pfi a nesnázi, kteráz jest mezi nimi byla o dědinu a o dvuor u Vršo- vicích, kterúž jest Duchek držal, a tu dědinu byl opustil na pohoršenie poplatkuov pánuom svrchupsaným, takovým obyčejem: Najprvé aby Duchek již psaným pánuom, panu Častolorovi a panu Maternovi, tu dědinu osadil konečně do sv. Martina najprv příštieho člověkem ho- dnm — a poplatky pánuom — a jiné po- platky vedle obce aby podstápil a platil —. Actum — sabbato die s. Petri kathedrati a. 9c — XLIX", (Rukop. č. 88 f. 324 a č. 2084 fol. C 9) 11. 1449. — Per magistrum moncium vi- nearum et eius consules iuratos — Gindrzich, filius Machonis de Nova Civ. Pr. et sororinus bone memorie Mauricii Hluchy, introductus est in vineam eiusdem Mauricii, dimidium se- ptimum str. in se habentem, supra W. inter vineas Andree institoris et Ssiparzonis, tamquam verus heres secundum litteram testamentalem —. (Rukop. č. 2108 f. 21.) 12. 1450. — Mauricius a flabellis et Kaczka, soror ipsius, emerunt II s. cum XXIII gr. census annui et perpetui erga Wenceslaum ab elefante et Nietam, relictam Krczkonis, pro XV s. gr. super vinea eorum Starka dicta, que sita est ante villam Michel inter agros ville W. parte ex altera —. (Rukop. 6. 2103 fol. 27.) 13. 1455. — Mathias ab ecclesia Koste- leezky, civis Nove Civ. Pr., emit vineam IIII str. sitam in sinistra manu in W. transeundo, penes vineam Andree, nati Georgii, et Ade de foro equorum erga Martinum, filium Wenc. Piknosek, pro XXVI s. (Rukop. é. 2103 f. 53) 14. 1546, 12. června. (Potvrzení trhu o některá zboží mezi Florianem Griespekem a Janem Mikšem.) My Ferdinand etc. oznamujem tímto listem všem, jakož jsme času minulého 347 statečnému Florianovi Griespekovi z Gries- pachu na Kaceřově, radě a sekretáři komory v království Českém, věrnému našemu milému, ves Oujezd, dvůr Slavětice, obě křižovníkův Zderazských, dvůr a ves Vršovice k děkanství sv. Václava na Hradě Pražském, ves Oslnici a dvůr se dvěma pluhoma rolí jeptišek sv. Anny na Oujezdě, Březnice dvoje, Větší a Menší, kláštera Ostrovského, ves Radějovice, též dvůr pustý v Kovářovicích a jednoho člo- věka v Herynku, s jich vším a všelijakým příslušenstvím podle znění čtyř majestátův v jistých summách v nich jmenovaných za- staviti a do některých životův bez vejplaty pod jistými v těch majestátích dolożenymi vejminkami, jakž pak tíž čtyři majestátové to vše v sobě šíře obsahují a zavírají, zapsati ráčili: i oznámil jest nám nadepsaný Florian Griespek, že jest tu všecku spravedlnost i právo své, kteréž od nás sobě a dědicům i budúcím svým ke vsem a zbožím svrchupsaným zejména položeným zapsané jměl, prodal a sstoupil v též summě a v tom právě, jakž jest toho sám v držení a užívání byl, slovutnému Janovi Mikšovi z Hrobčice, měštěnínu St. M. Praž- ského, věrnému našemu milému, a. na něho podle vejminek v těch majestátích doložených skrze dobrou vůli převedl. Avšak týž Jan Mikeš opatrujíc se v tom, aby budoucně ně- jací spletkové v tom nebyli, poněvadž ti ma- jestátové ne jemu a jeho dědicům a budúcím svědčí, a on skrze to s dédici a budücími svými na nějakém omylu a nebezpeécenství aby postaven nebyl, i proseni jsme od téhož Floriana Griespeka, poníženč, abychom toho postoupení a odevzdání listem naším potyrditi, a to všecko právo, které jest on Florian podle znění týchž majestátův tu jměl, na téhož Jana Mikše i na jeho dědice a budücí prevésti rá- čili. My znajíce prosbu jeho býti slušnú a ne- chtíc, aby on Jan Mikeš na jakém skrze to s dědici a budúcími svými omylu postaven byl, s dobrým rozmyslem, naším jistým vě- domím, mocí královskü v Čechách a s radú 44* 

Strana 348
348 věrných našich milých to všecko právo a spra- vedlnost v těch ve všech majestátích a životech jemu Florianovi Griespekovi od nás prve da- ných a propůjčených s těmi všemi vejminkami a summami i životy v nich zapsanými a polože- nými na též zboží na jmenovaného Jana Mikše a na jeho dědice a budúcí tímto listem naším a zápisem převozujeme a přenášíme, a takovej trh a převedení spravedlivosti častopsaného Floriana Griespeka na dotčeného Jana Mikše a na jeho dědice i budúcí potvrzovati a vůli naši královsků plnú a dokonalúů k tomu dávati ráčíme tak, že již on Jan Mikeš s dědici a budúcími svými ty vsi a zboží svrchu psaná v té summé, v tom právě i pod těmi všemi výminkami, jakž majestátové naši to v sobě ukazují, jmíti, držeti, užívati, dáti, prodati, směniti, odevzdati má a moci budou buď spo- lečně ty všecky vsi neb rozdílně, ne jináč, než jako by jemu neb jim ti čtyři majestátové zejména svědčili. Též i ti životové prve zapsaní již ne na častopsaného Floriána ani dědice jeho, ale na něho Jana Mikše i jeho dědice a budücí i toho každého, kdož by toho zboží po něm neb od něho v držení byl, rozuměti a vztáhnúti se mají; a vtom on od nás, dědicův ani budúcích našich, králův Českých, ani od těch duchovních ani od žádného ji- ného člověka, doniž by ti životové a vej- minky v často jmenovaných majestátích ne- vyšli a se neskonali, žádné překážky jmíti nemá žádným obyčejem vymyšleným. Než po vyjití týchž životův a vejminek, pokudž nám i těm duchovním vejplata v často jmenovaných majestátích našich, též i hory a lovy na gruntích těch zboží se pozůstavují a vymiňují, toho my, dědicové naši i budúcí králové Čeští, i ti duchovní užiti máme a oni povinni budú summu svú přijíti a těch zboží bez umenšení zase postúpiti. A kdož by tento list jměl nebo jmíti bude s častopsaného Jana Mikše, dědicův jeho neb budúcích neb jednoho z nich dobrü volí a svobodnú, chceme, aby tomu každému příslušela táž moc i též plné právo všech věcí E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu: města Prahy: v něm položených a zapsaných jako jim samým. Tomu na svědomí pečeť naši královsků k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán v městě říšském Řezně v sobotu před hodem Seslání ducha sv. léta 1546 a království našich Římského patnáctého a jiných dvadcátého. (Majestátové v archivu místodrž. z r. 1543—50 f. 173.) 15. 1575, 26. dubna. L. 1575 ten outery po sv. Jiří stala se smlüva — mezi uroz. paní Zofijf Granovskou z Dubnice a Jakubem mly- nářem ze vsi Nuslí a to taková: Jakož nemalá škoda jezem, kterýž jest od starodávna v potoce, jenž slove Vinný, udělán, dotejkajíce se jeden břeh paní Granovský a druhej Jakuba mlynáře, našlo se, že pro neopatrnost Jakuba mlynáře, že jest velikými vodami na břehu paní Gra- novský nemalá škoda se stala. Což jest — tak smluveno: že on Jakub mlynář má udělati při břehu paní Žofije srubem aneb kolím, beranem vybíti a pažením zadělati, tím rumem, kterýž pod jezem podlí břehu Jakubova zanešeno jest, zanésti a zapěchovati — aby se paní Žofiji více škody na břehu jejím nedělalo —. (Ru- kop. č. 3010 f. 81.) Vršovice, ves u Loun. 1533, 5. srpna. Já Jan Sokol z Mor a na Vršovicích známo činím tímto listem obecně — a obzvláště slovutné a vzáctné opatrnosti pánuom purmistru a radě Star. M. Pr., pánuom přátelóm mým milým, službu svú vzkazuji. Oznamuji a ve vědomí dávám, jakož na žádost uroz. p. Petra z Wajtmile a na Mostském hradě do Vršovic sú vysláni od VMtí opatrní muži — mlynáři přísežní k vohledání prahu při mlýně Vršovském na vodě řečené Vohře: že sú dotčení mlynáři přísežní ten práh spravedlivým uvážením ohledali bez překážky škody všelijaké, kdež i na to kůl vbivše cejch sú vysadili, pokud voda držána býti má; a také když by ten práh sešel, tehdy bez přítomnosti přísežných klásti ho nemá pro uvarování budúcí pokuty, tak aby míra ta s cejchem na to vysazeným srovnati a potkati se mohla. Což 

Strana 349
Vrutec— Všehrdy. se pak dotýče prahu nyní vohledaného, jestli- že by kdy sešel a jiný kladen býti měl, tehdy výše proti vodě kladen býti nemá, než na témž místě, jakž nynější leží, a to podle míry cejchu vysazeného. A tak já Jan Sokol z Mor svrchupsaný i potomní budúcí držitelé téhož mlýna podle těch měr pod pokutami staroby- lými podle práva na to usazenými, jestliže by se tak neuchovali, aby králi JMti pánu našemu najmilostivějšímu JKéMtí propadl XX k. gr. č. Pro lepší jistotu toho a na svědomí svú vlastní pečeť dal sem přitisknúůti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Vršovicích v sobotu po sv. Petru vukovách l. etc. 1533. (Rukop. č. 2141 f. 62.) Vrutec. 1503, 20. července. Petr, rychtář ze Vrutce, Beneš nápravníkuov syn odtudž a Vavřinec Kučera, též ze Vrutce, svědčili v radě [Novom.]: Jest nám svědomo, že Duora, dcera nebožtíka Sirotka ze Vrutce, kteráz nynie jest v Kozlech kmetiéna páně Myškova, byla jest vlastnie sestra nebožtíka Křtěna z tuoní. Act. fer. V. ante Magdalene a. 1503. (Rukop. č. 1046 fol. 23.) Vřetovice (Dřítovice) u Kladna. 1521, 28. května. Čeněk Mičan z Klin- štejna a na Žirotíně přiznal se, že dědictví své v Vřetovicích, ves celú s dvory km. s dědi- nami, lukami, háji, potoky, rybníčkem, s po- dacím kostelním tudíž, což tu práva sám měl k tomu podacímu; — item 6 k. gr. pr. č. platu ročního holého, kteréž měl na Kralovičkách, na tvrzi, — prodal Markétě Jednorožcové, mé&fce Star. M. Pr., a Viktorinovi Jednorož- covi, synu nadepsané Markéty — za 350 k. gr. — Stalo se l. 1521 v outery po sv. Urbanu. (Desky zem. větší 6. 6 fol. I 23.) V&eborov. 1382, 16. prosince. Noverint universi, quod ego Michael, olim Wscheborii filius de Wscheborowa, tenore presencium publice re- 349 cognosco, quod — meis cum bonis omnibus — quibus (!) in villa Wscheborow habeo vel ha- bere dinoscor, cum Sigismundo, olim Pauli, dieti Wschebor, concivis Nove Civ. Pr., fratris mei, orfano, et cum suis bonis — quibus (!) — hic in civitate habet et habere poterit, feci veram et legittimam unionem. et promitto sine dolo malo bona fide de prefatis bonis —, tam- quam patruus et tutor eiusdem orphani legit- timus, dictum orphanum medio tempore servare et sibi de suis vite necessariis, videlicet ve- Stitu, victu et amictu diligenter providere tam- diu donec ipse Sigismundus orphanus perfectam et legittimam non pervenerit ad etatem. Post- quam autem prefatus Sigismundus ad suam per- fectam et etatem legittimam pervenerit, extunc monicione ipsius precedente, infra spacium unius mensis deinde sequentis dicto orphano dictam porcionem suam paternam seu heredi- tariam, videlicet partem mediam — bonorum omnium mobilium et immobilium, quibus (!) nunc habeo vel adhuc in futurum habere potero hic et in Wscheborow villa predicta, libere condescendere et resignare —. Residua vero pars media dictorum bonorum omnium pro me et meis heredibus remanebit. Si vero prefatum Sigismundum carente sua etate legittima de hoc seculo migrare contigerit, extunc pars sua media bonorum omnium totaliter ad me et heredes meos devolvetur. Si autem ex per- missione divina me Michaelem meis cum he- redibus prius quam dictum Sigismundum mori contigerit, extunc similiter bona mea omnia pro porcione mea et puerorum meorum ad dictum Sigismundum devolventur. — Dat. Prage fer. III. ante s. Thome ap. a. d. m. trecentesimo octuagesimo secundo, (Rukop. 6. 2069 fol. 153.) Všehrdy. 1478, 6. října. Ve jméno božie amen. Já Daniel, měštěnín Star. M. Pr. z domu někdy Lichuckého, vyznávám —, ze — duom muoj v němž bydlím, vinice mé — i v&eckeren jiny statek muoj — otdávám —- Martinovi, Václa- 

Strana 350
350 vovi a Janovi, synóm mým na rovný diel —. Item právo mé všecko, kteréž po smrti panie Dorothy, mateři mé, ve Všehrdech mám, to také synóm mým — otkazuji. — Actum fer. III. post Francisci. (Rukop. ć. 2119 f. S 16.) Viestady. 1420. — Kacza vidua de Wssestud resi- gnavit — curiam suam cum area et heredi- tate sua liberam, quatuordecim strichones con- tinentem, que omnia situata sunt in dicta villa Wssestud, nec non omnia bona sua mobilia et immobilia, habita et habenda ubicunque locorum sita vel reperta, discreto viro Busskoni piscatori, consanguineo suo carissimo — ; si- gnanter vero condicione ista adiecta, quod ipsam circa se, quam diu vitam duxerit in humanis, foveat et tractet honeste et benigne, de victu et amictu sibi condigno iuxta eius decenciam graciose providendo. (Rukop. č. 2102 fol. 225.) Víelno Mělnické. 1435, 21. listopadu. Postquam Nicolaus Piessek de Tyn et Margaretha de Wtelna conthoralis sua impetiverunt curiam, que olim fuit Markwardi ibidem de Wtelna, cum censu, dicentes se habere ad eadem bona ius legit- timum. Que quidem causa inter Katherinam, possessorem eorundem bonorum, ex una et Piesskonem ac Margaretham predictos coniuges parte ex altera est amicabiliter composita — taliter, quod prefata Katherina iam dietis Piesskoni et Margarethe — pro ipsorum totali iure ad dieta bona — debet dare — viginti 8. gr. —. Actum feria secunda post Elizabeth. (Rukop. 6. 87 f. 66.) Vtelno. 1495, 30. kvétna. Facta est amicabilis concordia inter Dorotheam, olim Michaelis ab albo pavone et nunc Johannis Albi a ciconiis conthoralem, ex una et Reginam, predicti Mi- chaelis filiam, parte ex altera, talis videlicet, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: guod — predieti coniuges in parata pecunia eidem Regine ducentas quadraginta octo s. gr. pr. dare debent —. In ducentis vero sexagenis idem Johannes condescendit memorate Regine censum, quem habet in villa Wtelno tabulis terrestribus proscriptum, tali condicione, ut Johannes eum Dorothea unam partem et pre- fata Regina duas partes quolibet anno de illo censu capiat et eodem censu tam diu utatur, donec idem Johannes illas ducentas s. sibi non expleverit. Actum in consilio sabbato post Ascensionem domini. (Rukop. c. 94 I f. 122.) Vykleky. 1488, 15. btezna. Wenceslaus de Diekow Íassus est, se percepisse centum s. gr. m. pro illis decem s. census, quas habuit in villa dicta Wikleky per Paulum de Czejetiez, fratrem suum, testamentaliter delegatas — a commis- sariis per predictum Paulum substitutis. Act. sabbato post Gregorii a. LXXXVIII. (Rukop. č. 94 II f. 43) Vysočany u Prahy. 1. 1424, 5. února. Sabbato ante Dorothee recognoverunt — Mixo Hrdinka, Bennessius de gradu, Petrus barbitonsor pro Johanne Krssniak et conthorali sua pretextu conven- cionis curie in Wysoczan, sigila eorum propria littere super huiusmodi convencione Wanconi de Semptiessin confecte de scitu et voluntate eorundem fore appensa. (Rukop. 6. 2099 f. 129.) 2. 1432, 4. února. (7rh dvora ve vsi Vy- socanech.) Gregorius ab anulo, civis Maioris Civ. Prag., emit pro se, Dorothea conthorali sua, heredibus et successoribus ipsorum curiam alodialem in villa Wysoczan, situatam contra curiam Johannis Rataysky, civis eiusdem civi- tatis Prag., cum agris cultis et incultis, pratis, hominibus censualibus ac universis et singulis pertinenciis ad dictam curiam quomodolibet spectantibus, erga Petram, relictam Benessii de Zchodeez, olim civis Nove Civ. Prag., pro centum 

Strana 351
Vsestudy — Vysocany. duabus s. gr. ipsi Petre iam persolutis, prout eadem Petra dictam curiam a predicto Benessio, marito suo, iuxta litteram testamentalem ultime voluntatis sue super co confectam et completam habuit, tenuit et possedit, omne ius predicta Petra in ipsum Gregorium et conthoralem ipsius, heredes et successores eorum presen- tibus transferens. Nos vero magister civium, consules et scabini Maioris Civ. Prag. con- siderantes huiusmodi litteram testamentalem in omnibus articulis et punctis fore validam et racionabilem, ad prefatum empcionis et vendicionis contractum necnon ad peticionem predictarum ambarum parcium adhibuimus et presentis scripti patrocinio adhibemus nostrum plenum consensum pariter et assensum, eidem littere testamentali plenum robur presentibus tribuentes et concedentes. Actum feria III. ante Dorothee à. MCCCCXXXITI*. (Rukop. 6. 992 f. 136.) 3. 1433, 3. června. Barthossius, filius pie memorie quondam Marzikonis Przestan de Wysoczan, habens annos sue etatis mature, — coram dominis in consilio [Nove Civ. Pr.] dimisit libera omnia — bona Kaczce, relicte quondam Petri Przestan de Wysoczan, que- cunque ad ipsam pertinent — ibidem in Wysoczan, eisdem bonis omnibus abrenunci- ando —. Actum — feria quarta post festum Penthecostes anno oc XXXIII. (Rukop. &. 2082 f. C 19.) 4. 1434, 28. dubna. V té pfi a róznici, kteráž jesti byla mezi Janem Zaječickým S jedné a Jírü z Kovárovic a Lucií manZelkü jeho s strany druhé o dvě kopě gr. platu, jakoz jest je nafekl svrchupsany Jan pravě, Ze by jemu méli ten plat platiti, a oni odpierali sü praviece, Ze by sé stal pfévod téch dvü kopü, jakoZto dcky zemské svédéie; i opatrní Jan hofrychtéř a Mikuláš z Vysočan, ubrmané mocní od obü stran svrchupsauü vyvolení, a Jan Bechyně najvyšší ubrman mezi nimi jsü takovúto výpověď učinili: Aby častopsaní Jíra a Lucia platili jednu kopu gr. nadepsanému 351 Janovi doňavadž by dcky zemské v své moci nebyly a úředníky obyčejnými jich neosadili, anebo doňavadž by jiný řád miesto desk zemských v této České zemi nebyl vyzdvižen a ustanoven, ježto by jeho páni, rytieři, panoše a zemané země této za právo požívali. Actum feria III. post festum s. Georgii anno millesimo quadriugentesimo tricesimo quarto. A ten pfévod častopsaní Jíra a Lucia při dskách zemských anebo při tom právu, kteréž miesto desk zemských bude vyzdviženo, na prvnie, na druhé aneb konečně na třetie Suché dni okázati mají. (Rukop. č. 992 f. 155.) 5. 1434. 29. listopadu. Ve jméno božie amen. Já Dorota od prstenóv, vdova po nebožci Řehořovi z Přiekopa, měštka Star. M. Pr., oznamuji tiemto listem všém lidem nynějším i budúcím, že — ustanovuji — svého poru- čenstvie opatrné muže Mikuláše Hesolta kra- máře a mistra Prokopa řečeného Hrbek lékaře, měšťany Star. M. Pr., — poručníky —. Dále odkazuji a mocně dávám Jiříkovi z Chrudimě, bratru svému, duom svój u prstenóv proti sv. Jiljí; v němž přebývám —. Také odkazuji a dávám Vychně, sestřenici své, manželce Kuč- kově z Nového Města, vinici svú, jeden plášť svój a k tomu krám svój pod rathüzem —, aby to mohla prodati i s tiem učiniti, jako s svým vlastním —. Dále odkazuji a porúčiem svrchupsaným poručníkóm — dvuor svój v Vysočanech — i jiný vešken statek svój — takově, aby z toho mého dvoru a statku vydali hned po mé smrti dvadceti k. gr. —, a k tomu prodadüce pás striebrny, aby také ty penieze na almużny chudých a nuzných lidí a zvláště nuzným řemeslníkóm — rozdali. Odkazuji také na kostel sv. Jiljí deset k. gr. a jeden pár koflíkóv, aby dva kalichy z něho udělajíc k témuž kostelu dali. Odkazuji také studentóm dva- nádcti obecním pět k. gr. — Tomu v&ému na svědectvie prosila sem múdrých a opatrných mužóv Matěje Drdáka rychtáře, Janka od střiebrné hvězdy a Martina Vlašimského, kon- 

Strana 352
352 Selôv priseznÿch Star. M. Pr., že jsú své pečeti vlastnie k tomuto listu přivěsili. Jenž dán léta — tisícého čtyřstého třidcátého čtvrtého v pondělí před sv. Ondřejem. (Rukop. č. 992 f. 160.) 6. 1435, 10. března. My purgmistr a konšelé Star. M. Pr. tiemto zápisem všem nynějším i budúcím na vědomie dáváme, že rychtář a konšelé z Vysočan, odloživše ortel k nám, jakožto na najvyšie právo, v té při, kteráž jesti mezi stranami dolepsanými, i vstú- pili jsú před nás do plné rady, žádajíce zprávy a naučenie, a zpravili nás takto: Jeden súsed jich, jménem Přestan, jsa nemocen a leže na smrtedlné posteli, pfivolav k sobě súsedóv i učinil jest před nimi své poslednie poru- čenstvie ze všeho statku svého a tak odkázal jest statku a zbožie svého polovici mateři své řka, že mne jest nedielná, a dceři své, man- želce Starcově z Nového Města Pražského, druhý diel téhož statku svého a ostatek téhož statku a dědictvie synu svému k jmění a k dědičnému požívání. Pak potom mátě toho Přestana svobodně a dobrovolně tu polovici, kterúž jest jí odkázal Přestan syn její vzdala jest vnuku svému, synu Přestanovu, před rychtářem i obecními konšely tudiež u Vyso- čanech a na to dala památné. Potom mátě téhož Přestana vystěhovavši sě ke dceři Přesta- nově, vnučce své, do Nového města Pražského, i povolala k sobě vnuka svého svrchupsaného, žádajíci na něm, aby jí odevzdal tu polovici, kterúž jest jemu vzdala; i přišed k ní do No- vého M. Pr. bez povolenie a vědomie svých poručníkuov i odevzdal jest jí tu polovici a ona dále ležéci na smrtedlné posteli, poru- čenstvie učinivši, odkázala jest vnučce své, Starcově manželce; a tak Starec jménem své ženy přišel s kšeftem a s výpisem toho ode- vzdání do Vysočan před konšely, aby jemu spravedlivé učinili vedle rozkázanie babky jeho manželky k té polovici, kterúž jest jí vnuk její odevzdal. Tehdá přietelé a poručníci syna Přestanova učinili jsú proti tomu odevzdání E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: odporu praviece, že syn Přestanóv neměl moci k odevzdání učiniti nižádnému bez vědomie a nepovolenie svých poručníkuov, nebo nemá ro- zomu dospělého ani jeho požívá, a také z moci poručníkóv jest nevyšel. A tak rychtář a kon- Selé svrchupsané vsi, preslysevse Zaloby i od- pory obû stran a bedlivě rozváživše, vypověděli jsú mezi nimi takto: že syn Přestana již jmeno- vaného neměl ižádné moci bez povolenie'a vé- domie svých poručníkuov odevzdati té polovice statku babce své, neb nemá rozumu dospělého aniž jeho muož požívati. Též my, purgmistr a konšelé svrchupsaného města Pražského, přesly- ševše ortel rychtáře a konšelóv již jmenované vsi a jeho dobře pováživše, tudiež také měvše před sebú obě straně svrchupsané, i potvrdili jsme a ve jméno božie mocí tohoto zápisu potvrzujem jich ortele dobře nalezeného ; nad to vypoviedajíce, že ten sirotek, syn Přestanóv, nemá mieti žádné moci k vzdání ani vodkazo- vání ižádné osobě bez povolenie a vědomie svých poručníkóv a zvláště pánóv svých, jakožto najvyšších poručníkóv vdov a Birotkôv. Act. fer. V. ante Reminiscere 1435. (Rukop. č. 2099 f. 397). 7. 1436, 16. února. Jan Starec, měštěnín Nov. M. Pr., vstúpiv do plné rady Velikého M. Pr. seznal jesti, že ten list kšaftovní, kterýž jest Kateřina, mátie Přestanova z Vysočan, učinila, z něhož jsú Bartoš sirotek a přátelé jeho svrchupsaného Jana upomínali, aby jej vydal, ztracen jest a nevie, kam sě jest děl. Odřiekaje sě dále svrchupsaný Starec všeho práva svého, kteréž jest jemu na tom listu příslušelo a příslušeti mohlo i svými dědici a budúcími. Dále jestli by kdy v časiech budúcích ten jistý list na jevo vyšel, aby žádné moci, tvrdosti a pevnosti nebyl a měl, ani jím kdo mohl na zboží aneb statku Přestanem zuosta- veném aneb sirotku svrchupsanému neboli néméstkôm a vladatôm toho jistého zbožie prekézeti, ale svobodni a prézdni od již jmenovaného Starce, od dédicôv a budücich, kteří ten list svrchupsaný v tasiech budûcfch 

Strana 353
Vysočany (1435— 1472). naleznúce v své moci jej mčli byli. Act. fer. V. post Valentinum. (Rukop. č. 87 f. 78.) 8. 1438, 1. července. Johannes rotifex de Nova Civitate emit pro se, heredibus et suc- cessoribus suis aream desertam in villa Wy- soczan, situatam inter gazas subsidum, videlicet Johannis Rataysky et Gregorii, germani Fran- cisci de Kobolis, hincinde, cum agris — erga Nicolaum de Kralowiez pro sex cum media sexagena gr. eidem iam integraliter persolutis —. Actum feria tercia post Petri et Pauli apostolorum —. (Rukop. ć. 90 f. 22.) 9. 1442, 4. srpna. Katherina Bezruczkowa protestata est pleno in consilio —, quemad- modum per Mauricium maritum suum im- petitur pro bonis Wyssoezan, asserens dicta bona eius esse; extunc ipsa recognovit, quod nullum ius sibi ad dictam villam competit. Actum sabbato ante Sixti. (Rukop. č. 2099 f. 1006.) 10. 1467, 30. ledna. My Jiří, z božie milosti král Český —, oznamujem tímto listem všem: Jakož slovutný Lukáš z Leroyd a z Po- dvinie, věrný náš milý, půjčil jest nám sta kop gr., my chtíce jej opatřiti, aby těch peněz žádné škody neměl, dle toho také i pro jeho věrné služby, kteréž nám činil, činí, a potom tím lépe aby činiti mohl, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskúů témuž Lukášovi, dědicuom a budúcím jeho zapsali jsme a zastavili a tímto listem zapisujem a zastavujem dvanácte kop gr. platu ročního na lidech kněží Pražského a Vyšehradského koste- luov ve vsi Vysotanech ve dvi stu kopśch gr. peněz dobrých, tak aby již psaný Lukáš, dědi- cové a budúcí jeho již psané lidi měl a měli, drželi a jich požívali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky tak dlúho, dokudž my, neb budúcí naši, králové Čeští, nebo ty osoby, jimž ta výplata spravedlivě příslušeti bude, těch dvú stech kop gr. peněz dobrých, kteříž ty chvíle v zemi naší České obecně půjdú a brány budú, jim nedali bychom a úplně nezaplatili. Archiv Český XXVIII. 353 Nemá také již psaný Lukáš, dědicové i budúcí jeho těch lidí nespravedlivými a těm lidem neobyčejnými poplatky a robotami obtěžovati proti jich vuoli žádným obyčejem. A kdož by tento list měl s již psaného Lukáše nebo dědicuov jeho dobrú vuolí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali jsme pfivésiti k tomuto listu. Dán v Praze, v pátek po sv. Pavlu na víru obrácenie léta — 1467, království našeho léta devátého. Ad relationem domini Czenkonis de Klinssteyn procuratoris. (Rukop. č. 2901 f. 37.) 11. 1472, 30. dubna. Já Lukáš z Leroid a z Podvinie vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že ten zápis nejjasnějšího knížete a pána, pana Jifie, slavné paměti krále Českého a markrabě Moravského oc, někdy pána mého milostivého, jímžto JMt mně a mým dědicuom zapsal jest a zastavil dvanácte kop gr. platu ročního na lidech kněží Pražského a Vyšehrad- ského kosteluov ve vsi Vysočanech ve dvů stech kopách gr. peněz dobrých tak a s tako- vými příminkami, jakož týž zápis pod JMti pečetí visutú to vše plnéji v sobě zavírá, dal sem dobrovolně a mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnú dobrú volí dávám opatrnému muži Fraňkovi ostrožníku, méštčnínu Star. M. Pr., a paní Anně jeho manželce i dědicuom jich, moc jim dávaje i právo to, nač zápis již do- tčený svědčí, jmíti, držeti a toho požívati i s tím se vším a s týmž zápisem, když a což se jim líbí nebo líbiti: bude, jakožto s jich vlastním učiniti bez všelikého mého a mých dědicuov i jiných všech lidí odporu a pře- kážky. Na potvrzenie i budúcí pamět toho pečeť můú vlastní přivěsil sem k tomuto listu dobrovolně, prosiv urozeného pána, pana Pavla z Jenštejna a z Skal, urozených panoší Jana z Dúpova, místokomorníka království Českého, Jana z Leskovce a Fraňka z Milevic, že sú také pečeti své dali na svědomí podle mne přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta — 45 

Strana 354
354 1472 ten čtvrtek před hodem sv. Filipa a Jakuba ap. (Tamtéž f. 38.) 12. 1480, 25. června. Ve jméno božie amen. Já Katruše vdova, řečená Přezková, měštka Star. M. Pr., vyznávám —, jakož na Václavovi Pyšném u Vysočanech mám zapsáno dckami šest kop gr. bez XII gr. platu ročnieho, — aby — týž plat [poručníci] vydávali, polovici na kostel Matky božie do Týna a polovici druhů u sv. Havla, tak dlúho, doniž by ten plat nadepsaným Václavem Pyšným vyplacen nebyl —. A když by koli týž plat byl vyplacen, tehdy poručníci penieze ty od něho vezmůúce, vydajte na opravu již psaných kosteluov po X k. gr. a ostatek mezi lidi chudé a nuzné —. Actum dominico post festum s. Johannis B. (Rukop. č. 2119 f. T 9.) 13. 1482, 21. dubna. My Vladislav, z božie milosti král Český —, oznamujem tímto listem všem, že přistúpil před nás Řehoř, někdy Fraňkuov syn, měštěnín Star. M. Pr., věrný náš milý, a ukázal nám list nejjasnějšího krále Jiřího, předka našeho šťastné paměti, kterýmžto zapsal jest a zastavil slovutnému Lukášovi z Leroid a z Podvinie dvavácte kop gr. platu ročního na lidech kněží Pražského a Vyšehrad- ského kosteluov ve vsi Vysočanech ve dvú stú kopách gr. peněz. Ukázal nám také druhý list dobré vuole, kterýžto jmenovaný Lukáš udělal jest svrchupsanému Fraňkovi, Anně manželce jeho a jich dědicuom na svrchupsany list vedle řádu a obyčeje země České, jakož také tíž listové ty věci šíře a světleji v sobě drží a zavírají. A jakož také dlužni jsme pozuostali svrchupsanému .Fraňkovi a jeho dědicuom pade- sáte kop gr. m. za slovutného někdy Burjana z Leskovce, ježto my ten dluh náš za téhož Leskovce sme přijali, i prosil jest nás jmeno- vaný Řehoř, abychom jemu nedali toho dluhu škodnu býti, a také abychom jemu svrchu do- tčených listuov ráčili potvrditi. My vtom súce k jeho prosbě milostivě nakloněni a také hledíce k jeho věrným službám, kteréž nám činil, činí, a potom tím lépe aby mohl a měl nám slúžiti, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: s dobrým rozmyslem a radou věrných našich, mocí královsků témuž Řehořovi a dědicuom jeho svrchu dotčených listuov ve všech kusiech a článcích, klausulech tak, jako by tuto slovo od slova vepsány byly, potvrdili jsme a listem tímto potvrzujem a je při tom zuostavujem milo- stivě. A k tomu svrchu dotčených padesáte kop gr. m. dobrých dluhu připsali jsme jim a tímto listem piipisujem a ku první summě pfira- zujem takovýmto obyčejem : aby již psaný Řehoř a dědicové jeho již psaných dvanácte kop gr. platu ve vsi svrchupsané měli, drželi a toho požívali bez našie, budúcích našich, králuov Českých, i všech jiných lidí všeliké překážky tak dlúho, dokudž my neb budúcí naši, králové Čeští, nebo ty osoby, jimž by ta výplata sprave- dlivě příslušela, těch padesáte kop gr. m. dobrých s prvními dvěma sty kopami gr. peněz dobrých nedali bychom jim a úplně nezaplatili. A když bychom ty obě summě dali a úplně zaplatili, tehdy mají nám neb těm, od kohož ty summy přijmú, již psaného platu postúpiti a list teuto. s svrchudotčenými listy navrátiti bez zmatku a všeliké odpornosti. A kdoż by. tento list měl s již psaného Řehoře neb dědi- cuov jeho dobrú vuolí a svobodnú, chcem, aby aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali jsme privčsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli před sv. Jiřím l. — 1482, královstvie našeho léta jedenáctého: Ad relationem domini Samuelis de Hradek et Waleczow, subcamerarii regni Boemiae. (Ru- kop. 2901 f. 39.) 14. 1482, 5. kvetna. Ve jméno božie amen. Já Kateřina vdova, řečená Přezková, někdy měštka Star. M. Pr. ot sv. Doroty, vyznávám;: — že mám v Vysočanech šest k. gr. bez XII gr. míš. platu ročnieho na Václavovi Pyšném; kterýžto sem kúpila u Lukáše: Podvinského za devadesát kop a za VI k. gr., jakož zápis ve dskách zemských to ukazuje —. Ten pak plat s týmž právem, jakož jsem sama držala — otkazuji — Mathušovi střelci. a Martě 

Strana 355
Vysočany (1480—1515). manželce jeho —. Actum sabbato in die Got- hardi. (Rukop. č. 2119 f. V 3.) 15. 1491, 30. května. Já Václav z Hor- ňatek a v Strhařově chci, aby všem nynějším i potomním bylo známo slyšeniem anebo spa- třením tohoto listu, že dal.sem a mocí tohoto listu dávám opatrnému Janovi mlynáři, řeče- nému Bleška, měštěnínu Nov. M. Pr., dědi- cuom a budúcím jeho lúčku s polem, kterážto lúčka i pole leží v Vysočanech vedle lúky veliké pana Jana Bohmického, a to pod úrok dědičný padesáte grošuov m. aneb peněz toho času v České zemi obecně berných, sedm peněz počítajíc za míšenský groš. Item opatr- nému Václavovi z Ramšova domu, též také měštěnínu Nov. M. Pr., dědicuom a budúcím jeho tři pole také v Vysočanech, jedno, kteréž leží pod cestou a ku potoku, druhé, kteréž leží vedle cesty mezi polmi téhož Jana Bohmi- ckého, a třetí pole, kteréž leží podle Štěchové meze z jedné a mezi Bohmického polmi z strany druhé, a to také pod úrok dědičný jednu kopu gr. m. Item také Kubovi z zahrad, dědicuom a budúcím jeho lúčku jednu, kterážto leží pod hájem řečeným Skorycina, z kteréžto lúčky týž Kubka udělal sobě chmelnici, a to pod puol kopy gr. m. úroku také dědičného anebo peněz v České zemi obecně berných, jakož napřed dotčeno jest. Kteréžto úroky mají úročiti rozdílně, totižto při sv. Havle polovici a druhů polovici při sv. Jiří. Nejprv Jan mlynář při sv. Havle nejprvnějším pětmecítma gr. i., Václav puol kopy gr. m. a Kubka patnácte gr. m. A potom při sv. Jiří ihned potom zběhlém Jan mlynář pětmecítma gr., Václav puol kopy gr. a Kubka patnácte gr. vše m. aneb sedm peněz počítajíc za groš míšenský, kteříž by při tom času v České zemi brány byly. A to vždycky při každém sv. Havle a sv. Jiří budúcně mají úročiti s dědici a budúcími svými. Kteréžto pak lúčky nebo pole již jmenované osoby — budú moci prodati, zastaviti a jakožto s svým vlastním učiniti bez všeliké překážky mé, dědicuov a budúcích 355 'mých; a to pod týž úrok, jakž již napřed do- tčeno jest a k témuž gruntu, k kterémužto ty lúčky a pole příslušely jsú. A také oni s dědici a budúcími svými mají ty své grunty jim ode mne dané a k dědickému vládnutí postúpené tak opatrovati, aby mně, dědicuom a budúcím mým ten jistý úrok nescházel i také nehynul. Toho na svědectví i také zdržení svú sem vlastní a přirozenů pečeť přivěsil k to- muto listu a pro lepší jistotu doprosil sem se slovutné opatrnosti pana Václava Rambúzka a pana Jana Čápa, měšťanuov St. M. Pr., že sú své pečeti k mé prosbě podle mne, jim beze škody, také přivěsili k témuž listu. Jenž jest dán — 1. MCCCOLXXXXI, ten pondělí po Trojici svaté. (Rukop. č. 2901 f. 50.) 16. 1515, 4. září. Já Václav Franěk z Li- běchova, měštěnín Star. M. Pr., vyznávám tímto listem přede všemi, před nimiž čten nebo čtúčí slyšán bude, že ty dva zápisy na pargameně níže dotčené: první, nejjasnější kníže a pán, pan Jiří, z buoží milosti král Český a markrabě Moravský sc slavné paměti slovutnému někdy Lukášovi z Leroid a z Po- dviní ráčil zapsati a zastaviti dvanácte kop gr. m. platu ročního na lidech kněží Praž- ského a Vyšehradského kosteluov ve vsi Vy- sočanech ve dvú stú kopách gr. peněz dobrých tak a s takovými přimínkami, jakož týž zápis pod JKrMti pečetí visutú to vše plněji a šíře v sobě zavírá; item list dobré vuole s pečetmi visutými, jímžto nadepsaný Lukáš z Leroid ten zápis krále Jiřího výš dotčený na dva- nácte kop platu ročního vznící (!) slovutnému někdy Řehořovi, Fraňkovu synu, měštěnínu Star. M. Pr., otci mému dobré paměti, a Anně manželce jeho i jich dědicuom dává; item zápis druhý nejjasnějšího knížete a pána pana Vladislava, krále Českého, markrabě Morav- ského sc, pána mého milostivého, jímžto JMt nadepsanému Řehořovi, někdy Fraňkovu synu, otci mému 'a jeho dědicuom toho zápisu krále Jiří výš dotčeného na dvanácte kop gr. roč- ního platu vznícího (!) ve všech kusiech, klau- 45* 

Strana 356
356 zulích a artykulech ráčiv potvrditi, ráčil jest jemu a dědicuom jeho a tak i mně, jakžto dědici a synu po něm zuostalému, padesáte kop míš. gr. dluhu na tom platu připsati a ku první summě přiraziti milostivě tak a s tako- vými také příminkami, jakož týž zápis pod pecetí JKMti visutü to v sobé šíře a dostateč- néji obsahuje, dal sem dobrovolné a s dobrym mým rozmyslem i mocí tohoto listu s mú plnú a svobodnů dobrů volí dávám urozenému vla- dyce panu Mikulášovi Hlaváčovi z Vojenic i jeho dědicuom; moc i plné právo jim nebo jednomu z nich při tom dávaje to všecko; načež výš dotčení zápisové svědčí, jmíti, držeti a toho svobodně požívati i s tím se vším a s týmiž zápisy i s túto dobrú volí, když a což se jim nebo jednomu z nich líbí nebo líbiti bude, jakžto s jich vlastním učiniti bez vše- likého mého i jiných všech lidí odporu a pře- kážky. Na potvrzení i budoucí pámét toho pečeť mú vlastní dal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně, prosiv urozeného pána pana Pavla Skalského z Jenštejna, urozených vladyk pana Jana Žichovce z Duban a na Malovti- cích (?) a pana Jiříka Káby z Rybňan, že sú také pečeti své dali, jim bez škody, na svě- domí podlé mne přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta — 1515 ten úterý po sv. Jiljí. (Tamtéž f. 40.) 17. 1518, 8. března. Já Mikuláš Hlaváč z Vojenic vyznávám tímto listem obecně přede všemi —, že ty dva zápisy — první, jímžto — Jiří, král Český — Lukášovi z Leroid — ráčil zapsati — 12 kop gr. platu ročního na Jidech kněží Pražského a Vyšehradského ko- steluov ve vsi Vysočanech —, it. list dobré vuvle —, jímžto Lukáš z Leroid — ten zápis — Řehořovi, Fraňkovu sýnu, — dává, it. zápis — Vladislava krále —, kteréžto zápisy — Václav Franěk z Libéchova — dal jest mně —, dal sem také dobrovolně a s dobrým roz- myslem — s má plná a svobodnú dobrú volí dávám urozenému vladyce panu Ladislavovi z Černošic a na Malešicích i jeho dědicuom —. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Na potvrzení — pečet mů vlastní dal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně, prosiv urozeného pána, pana Viléma Mrátského z Dubé a na Préici, urozenych vladyk pana Jana Hořčice z Prostého a na Mačicích a pana Jana Doupovce z Doupova, že sú také pečeti své dali — přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán léta — 1518 ten pondělí před sv. Řehořem papežem. (Tamtéž f. 41.) 18. 1528, 6. května. Já Ladislav Male- šický z Černošic a na Ratajích vyznávám tímto listem obecně přede všemi — že ty dva zápisy [zde č. 16 4 17.] dal sem — uroz. vladyce panu Václavovi Třibratrovi z Poutnova, mé&ténínu města Prahy, i jeho dédicuom —. A pro lepší toho jistotu a duověrnost dožádal sem se — stat. rytíře pana Strachoty z Královic, pana Pirama Kapouna z Svojkova a pana Arnošta Lantfojta z Seče, že sú také pečeti své dali — přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán 1. — 1528 v středu před sv. Stanislavem bisk. (Tamtéž f. 42.) 19. 1530, 2. dubna. Jakož jest Lidmila, sestra manželky Kuorkovy z Strašnic, měla u ouředníkuov [šestipan. Nov. M. Pr.] XV k. m., kteréž byly též Lidmile k ruce vyzdviženy v Vysočanech z toho gruntu, kterýž on Kuorka prodal Matějovi tu v Vysočanech, — táž Lid- mila půjčila těch XV k. témuž Kuorkovi. — Actum sabbato ante Judica. (Rukop. c. 2133 III. f. 27.) 20. 1540, 19. éervna. Já Václav Tribratr z Poutnova, mé&ténín Star. M. Pr, vyznávám tímto listem obecné, Ze — ty dva zápisy [zde č. 16 a 17] dal sem — slovutnému panu Ja- novi Jeníčkovi, měštěnínu již psaného Star. M. Pr. — Jenž jest dán l. 1540 v sobotu po sv. Vítě. (Rukop. č. 2901 f. 43.) 21. 1542, 27. března. Já Jan Jeníček, měštěnín Star. M. Pr., známo činím tímto li- Stem —, Ze ty dva zápisy [zde č. 16 a 17) dal sem slovutným pánuom úředníkuom a správcím záduší špitálu sv. Pavla za branü 

Strana 357
Vysočany (1518—1543)— Vyšehořovice (1435— 1529). Poříčskou —. Jenž jest dán 1.“1542 v pondělí po Vtělení Pána Krista. (Tamtéž f. 44.) 22. 1543. — Alžběta z Bohuňovic, dcera někdy Jakuba Saka odtudž z Bohuňovic, při- znala se před úředníky pražskými, že dědictví své v Vysočanech, dvůr poplužní pustý s po- plužím, s dědinami, lukami, vinicemi, potokem, rybníčky —, to vše, což jest tu po otci svém nápadem sama měla a držela —, prodala purg- mistru a radě i vší obci Nového Města Pr. — za puol druhého sta kop gr. ć. (Kvatern trhový I, 1543 E 22.)*) (Rukop. č. 331 f. 142.) *) Srov. i zápis desk zem. větších č. 250 f. A 1: Alžběta, dcera někdy Jakuba Saka, měštěnína Nov. M. Pr., klade si ve dsky v V. dvůr poplužní, tak jakž otci jejímu dsky třetí Václava Robmhapa H 28 od Matiáše Blanického z Blanice svědčily. (Vklad stal se ve čtvrtek po sv. Dorotě [9. února] l. 1542. Vyšehořovice. 1. 1435, 10. října. Arbitri pro parte Wen- ceslai, iudicis de Wykan, et Marssonis de Wysserhowicz — inter dictas partes occasione capitis seu homicidii per dictum Wenceslaum in Gallum, fratrem dicti Marssonis, perpetrati huiusmodi pronuncciacionem fecerunt: Primum ut prefate ambe partes cum amicis et coadiu- toribus ipsorum et cum ceteris omnibus, qui fraude et dolo postpositis quibuslibet causa[m] ipsorum facere et dimittere velent, sui boni et sinceri amici sint et existant, mutuis favoribus se undique prosequentes et nullis malis ad memoriam reducentes. Demum pro- nuncciarunt, ut memoratus iudex Marssoni pro dicto capite II s. gr. daret —. Ceterum pronuncciaverunt, ut memoratus Wenceslaus metseptimus, quilibet eorum candela accepta et in manu delata ad ecelesiam eant et coram corpore dominico humilitentur, candela[m] pre- dictam et munus quilibet eorum super aram reponentes —. Act. fer. II. post Dyonisii. (Rukop. ć. 87 f. 60.) 2. 1435, 21. října. Ubrmané s strany Marše z Vyšehořic a s strany Fraňkovy tudiež z Vyše- .hořovic —- mezi týmaž stranoma o hlavu Mikše 357 rychtáře takovéto jsú vyřčení učinili: Najprve aby obě straně i s svými přátely i se všemi s těmi, kdož by pro ně beze lsti chtěli učiniti nebo nechati, svoji dobří a laskaví přátelé byli, jako kdy dřieve. A jakož Dorota, manželka svrchupsaného Mikše, jest těhotná, aby když slehne, padesát gr. týž Franěk jí dal z těch peněz, kteréž jsú u něho při smrti vzaty. A když vstane ze šesti neděl, aby jí XL gr. dal. Dále jsú vyřkli, aby nadepsaný Mareš odložil za tu hlavu a dal Maršovi pět k. gr., — a těch aby choval Mareš tomu sirotku, jímž jest břichatá, až do jeho let. Pakli by umřel hned po puorodu aneb do let rozom- ných, tehdy těch pět k. i těch čtyřidcet gr., kterýchž by jí po puorodu měl dáti, má spad- nóti na svrchupsaneho Marśse a on ty penieze mó obrśtiti na milosrdné skutky —. Act. die Undecim milium virg. (Tamteż f. 61.) 3. 1529, 3. prosince. Vondřej Hála koupil sobě grunt v Vyšehořoviciech od Jana Vackova za CXXX k. m. — Koupil s tiemto nábytkem: se třmi koňmi, s vozem, brány tři, pluh s že- lezy, váhy dvoje, krávy tři, jedna jalovice, jedna svině plemenná, ovcí X a slepice s ko- houtem XX. Item koupil se vším obilím, a má mu Jan dáti jeden vuoz sena; než zase Hála má vysouti Janovi toto obilé: najprv VII str. pšenice, ječmene XV str. a XX str. ovsa. — Actum fer. VI. post Andree. Rukojmie za toto jsú: rychtář Valeš, Rieha, Jan Cataburna, Háluov zeť, Vaněk s Matoušem, bratrem svým, vše z Čermík, Pecha z Vikaně, Dokoška z Nové Vsi, Martin Kaplan z Vikanć, Rieha z Kozovaz, Bielek z Vyšehořovic. Do polovice peněz ru- kojmie jsú. (Rukop. č. 2133 III f. 18.) 4. 1529. — Pavel Tučnaj také sobě koupil grunt v Vyšehořoviciech od Petra za Lk. m. — A má mu Petr přidati jednu krávu ze dvů, kterú bude chtieti, -a dvě jalovice. Koupil se vším obilím. Kromě má zase Pavel vysouti Petrovi III str. žita a X str. ovsa; též má Petr přidati Pavlovi vuoz, pluh s železy a brány. Actum. ut supra.. (Tamtéž.) 

Strana 358
358 Vyšehrad.) 1. 1396. — .Pessyk, subpurgravius Wy- ssegradensis [Připsáno: Menší purkrabí Vyše- hradsky.] (Rukop. & 2076 f. 10.) 2. 1414, 21. listopadu. Nicolaus Ssrank miles resignavit famoso Raczkoni Kobyla, pur- gravio in Wyssegrado, dimidiam terciam s. gr. census perpetui super domo in Porziecz —. Actum fer. III. ante Katherine auno XIIII. (Rukop. & 2079 f. E 5.) 3. 1417. — Johannes dictus Rachel, iudex Wyssegradensis. (Tamtéz f. G 12.) 4. 1417. — Wanyek, iudex Wyssegra- densis, cum Bietka conthorali sua fassi sunt, se debitorie obligari in XIIII s. gr. Wenceslao de Milostyn, iudici Slaworum. (Tamtéz f. G 24.) 5. 1445. — Martinus Rodicz emit mediam partem vinee pro XXXV s. gr. erga Georgium Kaderzawkonem pistorem, cuius alia medietas eiusdem vinee ad Dorotheam, conthoralem dicti Martini, pertinere dinoscitur; et sita est tota vinea in monte Wissegradensi sub muro curie regalis supra flumen penes fortnam [bez udání dne]. (Rukop. é. 90 f. 125.) 6. 1450, 10. ledna. Procopius de Praga, prothonotarius Nove Civ. Prag, emit pratum cum orto, cum arboribus fructiferis, non steri- libus, et domum cum area et cum parte fluvii, prout ripe huius orti se extendunt in longi- tudine, et cum omnibus pertinenciis eorum, sitis ex opposito ecclesie s. Adalberti sub Wyssegrado, pro se, Margareta coniuge sua, heredibus et successoribus suis erga Annam, relictam olim Vitkonis de prato — pro X s. gr. iam — persolutis. In quo et de quo quidem prato dictus Procopius volens condicionem huius loci et aree facere meliorem piscinam propria sua pecunia laborare procuravit et ripas ac obstaculum huius piscine, tam a latere in longitudine, quam in capite circa superio- *) Zde nepouzity ani knihy gruntovnf Vysehradské (č. 2236—41), ani knihy viničné. Rovněž vynechány četné zápisy o kapitulním kostelu sv. Petra a Pavla. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: rem et inferiorem fluvium de novo insertis arboribus condensavit pro se et suis futuris habendum, utifruendum et hereditarie possi- dendum; salvo tamen censu XV gr. de pre- dictis omnibus pertinenciis d. decano ecclesie s. Petri Wyssegradensis, semel dumtaxat, videlicet in festo s. Galli, annuatim censuan- dum. Hic inseratur publicum instrumentum. Actum sabbato post. Epiph. [10. ledna] anno MCCCC quinquagesimo. Infrascriptum publicum instrumentum con- cernit materiam contractus immediate scripti: In nomine domini amen. Anno nativitatis eiusdem m. quadringentesimo quinquagesimo, indiccione tredecima die sabbatorum, decima die mensis Januarii, hora decima septima vel quasi, pontificatus sanctissimi in Christo patris et d. d. Nicolai, divina providencia pape quinti, anno ipsius tercio, in pretorio Nove Civ. Prag., in estuario consilii, in presencia prudentum virorum dd. magistri civium et consulum dicte civitatis iu pleno ipsorum consilio, ipsis pro tunc inter quattuor scampna sedentibus — nec non in mei, notarii publici infrascripti presencia constituta personaliter honesta Anna, seu Anka, relicta olim Vitkonis de prato sub Wyssegrado Prag., non compulsa — recognovit, quod a tempore quinquaginta annorum et ultra residebat dicta Anna cum prefato Vitkone, marito suo, adhuc agente in humanis et post mortem ipsius in domo et area, orto et prato, Sita ex opposito ecclesie parochialis s. .Adal- berti sub W, iuxta fluvium ad Multaviam de- scendentem. Super qua domo, area, orto et prato asseruit se habuisse litteram privilegii sub sigillis pendentibus dominorum decani et capituli ecclesie 8. Petri Wyssegradensis; quam quidem litteram dicta Anka asseruit se per- didisse tempore inundacionis in vigilia 8. Marie Magdalene [pripsáno na strané: voda magda- lenská léta 1432] de anno d. MCCCCXXXII facte; de qua quidem domo, orto, area et prato dicta Anka solvebat prefato d. decano quindecim gr. annuatim, semel dumtaxat in 

Strana 359
Vyšehrad (1395—1450). anno, videlicet in festo s. Galli. Insuper dicta Anka fassa est et recognovit, guod tempore gwerre, gue fuit a. d. MCCCCXX inter Pragam et Wyssegradum, dicta domus fuit exusta per stipendiarios Wyssegradenses et totaliter de- solata. Similiter tempore inundacionis prefate fuit totaliter desolata et complanata usque ad terram et per immundiciam luti ortus et pratum fuit obstructüm. Quam quidem domum prefata Anka bina vice suis propriis expensis et impensis de novo extruxit, ortum cum ar- boribus de novo plantavit et pratum ac ripas circumcirca melius reformavit. Item fassa est et recognovit, quod tempore serenissimi prin- cipis et d. d. Sigismundi, pie recordacionis Romanorum regis, quando egregius doctcr magister Johannes Ssindel effectus fuit de- canus ecclesie W. et intromisit se de aliquibus possessionibus bonorum dicte ecclesie: extunc dicte Aneze domum, ortum et pratum prefatos ad tenendum, utifruendum et possidendum ac sub eo iure, quo prefata Anka tenuit, vide- licet XV gr. census annui, vendendum et re- signandum confirmavit. Quam quidem domum, pratum et ortum cum omnibus pertinenciis prefata Anka cum pleno consensu dicti d. de- cani discreto viro Procopio, prothonotario Nove Civ., Prag., Margarethe, conthorali ipsius, he- redibus et successoribus suis sub dicto censu XV gr. vendidit et coram prefato d. decano totaliter resignavit pro X s. gr. eidem Aneze plenarie persolutis. Quem quidem censum pre- fato d. decano et successoribus ipsius tene- buntur censuare. In cu' us resignacionis signum dictus d. decanus pileum suum capiti dicti prothonotarii imposuit et eundem ad posses- sionem dictorum bonorum modo premissorum investivit. Cum cuius d. decani et capituli consensu prefatus prothonotarius piscinam ibidem de novo extruxit, eandem, ut melius potuit, salicibus et arboribus propriis impensis muniendo. Super qua quidem resignacione et investicione modo premisso coram dicto d. decano et cum pleno consensu ipsius facta 359 per prefatos Procopium prothonotarium et Ankam coram dictis dd. magistro civium et consulibus et me notario infrascripto precipue quinque testes, viri notabiles et conservati, ydonei et fide digni sunt producti. Qui testes sub puritate fidei sue et honoris sponte et libere, existentes ad premissa specialiter vo- cati, unanimiter et concorditer fassi sunt et recognoverunt, se fuisse ibidem presentes ea- que omnia vidisse et audivisse. Insuper dicta, die et hora, quibus supra, prefata Anka in loco dicto coram prefatis dd. magistro civium et consulibus et me notario publieo infra- scripto dictam domum, aream, ortum et pratum et partem fluvii, qui se extendit in longitudine et latitudine, cum omnibus pertinenciis ipsius contra dictum ortum pro altera vice prefato Procopio prothonotario, Margarethe coniugi sue, — resignavit —. Super quibus omnibus et singulis prefatus Procopius prothonotarius peciit sibi per me, notarium publicum infra- scriptum, fieri et confici unum vel plura pu- blicum vel publica instrumenta. Acta sunt hec anno, indiccione, die, mense, hora, pontifi- catu et loco, quibus supra, presentibus ibidem prefatis dd. magistro civium et consulibus ; qui domini presens privilegium et instrumen- tum ad peticionem dicti prothonotarii sigillo suo appenso presentibus in robur et testimo- nium dictorum muniverunt. Et ego Johannes, natus olim Jacobi.de Zerowiez, Prag. dioc. sacra imp. auctoritate: publicus notarius, predictis: dicte Ancze coram prefatis dominis fassioni, dictorum testium recognieioni et deposicioni nec non dicte Aneze coram prefatis dominis dicto protho- notario facte resignacioni aliisque omnibus et singulis suprascriptis, dum, sicut premittitur, fierent et agerentur, unà cum prefatis dominis presens interfui eaque omnia sic fieri vidi et audivi manuque mea propria conscripsi et in hanc publicam formam redegi signoque et nomine meis solitis et consvetis consignavi una cum appensione prefati sigilli, rogatus et 

Strana 360
360 requisitus in fidem et testimonium omnium premissorum. Et nos Leonardus pictor, magister civium, et consules supradicti virtute presen- cium recognoscimus universis, quod instru- mentum publicum suprascriptum in omnibus in eo contentis verum et veridicum existit, et ad instantem, iustam et racionabilem peticionem Procopii, notarii supradicti, ex mandato nostro presentibus est insertum ob hanc causam, si ipsa littera publici instrumenti casu quocunque perderetur aut eciam corrumperetur in toto vel in parte, quod vigor et memoria eius in presentibus habeatur. (Rukop. č. 2084 f. € 43.) 1. 1450, 12. ûnora. Nos Przibko carni- fex, magister civium — ceterique consules Nove Civ. Pr. tenore presencium notum fa- cimus universis: Postquam Procopius, notarius consilii, Jacobo Masskonis de Psarz assigna- verat ortum cum humuleto, agello et area domus deserte, ut solveret censum ad eccle- siam [s.] Petri in Wyssegrad pro remedio anime ipsius Procopii et aliorum Christi fidelium animarum salutari, et d. decanus huius ecclesie, magister Johannes Ssindel, super solvendo ipso censu litteram confecisset, tunc Jacobus eundem ortum vendiderat Danieli de domo Crlikonis contra voluntatem Procopii prenotati. Et cum sibi resignare in consilio voluisset, tune Procopius notarius interdixit, asserens se ius melius habere in libro civitatis ad ortum predictum eo, quo nunquam illum ortum Jacobo prefato iuridice resignavit, dicens, quod ortus ille fuit avi sui et quod eundem reemit & Johanne Holy pecunia propria, et quia fuit desertatus de novo ibidem plantavit ac sepius, petens et optans, quod huiusmodi forum non admittamus in diminucionem census predicti ex eo, quod taliter ortum predicto Jacobo ab ullo precio in censum resignavit, assignavit. Daniel vero dicebat, quod eundem censum ad Wyssegradum solvere intendit et vult qualibet difficultate proculmota. Ex tunc ambe partes benivole in nostro edicto stare promiserunt. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Nos vero auditis parcium allegacionibus et responsis et meritis huius cause debite intel- lectis, sentenciam in dei nomine tulimus in hec verba: Quod Procopius et Jacobus ante. dicti eundem ortum Danieli prenominato, Aniczeze coniugi ac heredibus et successoribus suis coram nobis iuridice resignaverunt eo omni iure, quo soli tenuerunt; sub ea condi- cione, quod Daniel cum successoribus suis affuturis solvat censum ad ecclesiam s. Petri in Wyssegrad, in festo s. Galli XX gr. usque ad quinque annos continue secuturos. Et post quinque annos quidem solvat mediam S. gr. census annui et perpetui in dicto festo S. Galli ad ecclesiam | Wyssegradensem sepe dictam, omnibus condicionibus et quibuslibet excusacionibus proculmotis, prout littera super illo censu per dictum d. decanum confecta ac ipsi Danieli per Jacobum predictum presen- tata clarius illud ostendit. Quem censum Daniel cum successoribus suis solvere promisit bona fide, dolo et fraude quibuslibet proculmotis, in omnem eventum temporibus perpetue dura- turis. Quod si in aliquo termino non solveret, extunc Procopius vel sui heredes et successores dando dicto Danieli vel eius futuris, qui censum dietum solvere recusarent II'/, [s], potenter se intromittere de orto predicto nec non de domo — tamquam de bonis suis propriis — et censum eundem solvere tenebuntur, eo quod semel deo est datum, amplius in usus humanos cedere non debet, debetque ipse Daniel Procopio dare Il'/, s. in medio quadragesime proxime venturo. Et eciam promisit dictus Daniel, domum ibidem de novo edificare super muro ibidem situato in melioracionem civitatis. Act. fer. V. ante Valentini a. Lmo. (Rukop. č. 2084 f. C 48.) 8. 1451, 7. dubna. Když Chmelík hospo- dář z špitála pod Vyš. jménem a slovem těch chudých a nemocných nařekl právem paní Pe- truši, nebožce Jana Beránka manželku, aby těm chudým jich chmelnice dědické, kteráž leží pod horú VySehradskü u feky, postüpila, 

Strana 361
Vyšehrad (1450—1461). pravé, že sú ti chudí nikdy od obce neutíkali, než že jsú odtud násilím, mocí a ohnčm vy- tištění: proti tomu paní Petruše odpověděla, že jest Beránek tu chmelnici kúpil a zaplatil. Páni — podali toho na obec jednú i druhé, nechtiec bez obecnieho vědomie a vuole jich nic v takové při říci. Pak obec také tu při váživši pánuom jest poručila i rozkázala, aby těm chudým spravedlnosti dopomohli, neb jsú to největší sirotci, také k spravedlnosti panie Petruše nahlednúce i k jejím sirotkuom, tak točiž aby chudým ta chmelnice k dědictví byla navrácena. A jakož Jan Beránek s nebožcem Václavem Lúnským kúpili tu chmelnici za puol Se[s]tY kopy gr. a Jan Linsky, zeť téhož Vá- clava, svú polovici těm chudym jest popustil, i paní Máňa, jeho manželka. K tomu kněz Václav, farář z Opatovic, uznal jest, kterak jest Jan Beránek, chtě jíti z tohoto světa na budůúcí, žádost měl, aby ta chmelnice pod časem k tomu špitálu byla navrácena. Tak jest obec nalezla, aby paní Petruši za jejie právo bylo dáno VI k. s. gr. — Tu ihned z rozkázánie panského Chmelík jest zveden na tu chmelnici — těm chudým k držení, k ruce a ku požívání dědičnému. Act. fer. IIII. post Letare a. LI. (Rukop. č. 2084 f. D 40) 9. 1451, 31. srpna. Když jest byla nesnáz a ruoznice mezi: Jírů Smolíkem a Jírú Svět- líkem mlynáři ze mlýna pod Vyšehradem, že jest Jíra Smolík nechtěl plniti peněz Jírovi Světlíkovi za ten mlýn pod Vyšehradem, kterýž jest u něho kúpil, až by jemu vysvobodil skalku, na niež jest duom nebo stáje dobytku postavena a tečenie nebo jití vody od té skalky do lázně k špitálu. V tom Mařík Šmardoch hospodář a chudí z špitála z jedné a Jíra Světlík: mlynář svrchupsaný z strany druhé o vykúpenie té skalky, kteráž jest prve k špi- tálu příslušela, i o spuštěnie té vody do lázně přes potok, přišli jsú toho mocně na panské vyřčenie. — Konšelé — vyřkli: Aby ta skalka již k tomu mlýnu věčně a dědičně beze všeho Archiv Český XXVIII. 361 platu příslušala, a voda aby z strúhy přes potok po žlebiech do lázně viece nebyla pú- štěna, ale aby sobě vážili chudí vodu, neb komuž bude potfebie do té lázné. A za to právo neb za ten plat, kterýž jest byl s té skalky k špitálu témuž pod Vyšehradem, aby Jíra Světlík dal k tomu špitálu VIII k. gr. č. — Jenž se stala v úterý před sv. Jiljím l. 1451. (Rukop. č. 2084 f. E 6.) 10. 1451, 25. prosince. Steffan od érné zahrádky z Starého M. Pr. slíbil za Smolíka mlynáře pod Vyšehradem, že sě má od pána vyhostiti; neb mlýn pod Vyšehradem prodati pod padesáti k. gr. — Actum sabbato ante Thome ap. (Rukop. 6 89 f. 22.) 11. 1451, 30. prosince. Mathias Smolik mo- lendinator emit molendinum cum domo, cum petra, alias skalkü, orto — erga Georgium Swietlik, similiter molendinatorem, situm sub W. — pro centum minus duabus s. gr. — Act. fer. V. ante Circumcis. d. (Rukop. ć. 2084 f. E 20.) 19. 1452, 15. bfezna. Domini — edixerunt ex parte pauperum hospitalis sub W. et do- minam Dorotheam, relictam Johannis Brada, pretextu humuleti sub W., ut dicta Dorothea condescendat eisdem pauperibus de eodem humuleto sito circa humuletum eiusdem Do- rothee in acie. Quodque Ssmardoch ex parte pauperum debet eidem Dorothee quinque s. minus X gr. dare. Fustes vero, alias tyči, debent dividi ad tres porciones pro dieto hu- muleto, pauperum due partes et Dorothee tereia pars horum cedet. Actum feria III]. post Gregorium a. LII. (Rukop. 6. 2084 f. E 32.) 13. 1461, 25. listopadu. Georgius, dei gracia Bohemie rex —, notum facimus —, quod con- stitutus coram nobis venerabilis Johannes de Rabenstein, prothonotarius — prepositus Wy- ssegradensis — devotus noster dilectus, sup- plicando proposuit, qualiter turris quedam, quam Sstiech quondam inhabitabat, in vineam 46 

Strana 362
362 capitularem prospiciens, cum area et orto suo ceterisque pertinenciis — omnibus, in muro castri Wyssegradensis quinta, videlicet a domo regali portam versus tenendo sita, per dive memorie Ladislaum, predecessorem nostrum, capitulo ecclesie Wyssegradensis ad inhabitan- dum et alios ecclesie usus convertendum data sit et graciose donata; preventus tamen morte idem predecessor noster eis nec litteras nec immunitates dedit super turri prefata. Quare supplicavit iam dictus Johannes, quatenus hanc turrim pro usu et utilitate ecclesie ca- pitulo Wyssegradensi antenominato donare donacionemque litteris nostris munire digna- remur. Nos considerantes donum pium et do- nacionem iustam fore, predictam turrim cum area ipsius et orto ac ceteris pertinenciis uni- versis ad usus et utilitatem ecclesie et capi- tuli pretacti damus et graciose donamus in signumque munificencie nostre has litteras fieri iussimus; tali tamen sub condicione, ut cum sepenominata ecclesia et ipsi de capitulo ad fructus suos eis temporibus his guerrarum ablatos restituentur, tune turris libera a pen- sione ipsorum, cum per nos aut successores nostros ipsi requisiti fuerint, in ius nostrum pristinum — cedere debebit — Datum Prage die vigesima quinta Novembris a. d. m. qua- dringentesimo sexagesimo primo, regni nostri a. quarto. Ad mandatum d. regis. (Orig. v ar- chivu kapitoly Vyšehradské.) 14. 1476. — Nicolaus Ssanda pellifex emit vineam III str., que sita est sub muro Wysse- gradensi penes vineam Mathie arcuficis, erga Martinum Ssram pro XX s. (Rukop. ë. 2103 fol. 144.) 15. 1500, — (O Vysehradskÿch. Vejpis z knih městských.) Když jsou konšelé byli o nějaké potřeby před pány urozenými většími soudu na hradě Pražském, když se dotklo práv městských a orteluov vyříkání, tak jsou páni toho soudu, jako nejv. pan sudí a pan hofmistr království Českého uroz. pan Vilém z Pernštejna, p. Půta Švihovský, p. Jindřich E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Hradecký i s jinými pány, ty časy spolusedí- cími, tuto jsou nám zprávu nalezli: abychom všech práv a svobod užívali a jimi se spra- vovali, kterouž (!) páni Novoměstští mají, po- névad pfisedime s nimi v jedněch zdech, jako i oni. A což se dotýče vorteluov vyříkání, abychom o ně nikam nejezdili ani posílali, než aby naši konšelé Vyšehradští sami spra- vedlivě ortele vyříkali. A to nám držeti při- kázali. Actum a. d. MCCCCC circa festum s. Martini. (Rukop. č. 331 f. 137.) 16. 1505, 6. února. My Vladislav, z božie milosti Uherský, Český ete. král —, oznamujem listem tiemto, že před nás předstúpil velebný Jetřich z Tandorfu, děkan kostela Vyšehrad- ského — proše nás — abychme jim ty lidi okolo hory Vyšehradské z obû stran i pod horú přebývající, jmenovitě s řekú až do mostu Botičského u špitála a od mostu až do brány po silnici a cestu starodávnů počítajíc, kteréžto lidi nynie slov. Bohuslav z Újezdce, purkrabie Vyšehradský drží až do své živnosti podle zápisuov, kteréž na to od nás má, k témuž kostelu se vším jejich příslušenstviem zase dáti a navrátiti ráčili, zvlášť: poněvadž jsú k témuž kostelu od starodávna vždycky pří- slušeli. K jehožto prosbě nakloněni — svolili jsme k tomu dávajíce a navracujíce děkanovi a kapitule Vyšehradské nadepsané lidi se všemi a všelijakými jich užitky, duochody a přísluš- nostmi — chtiece tomu konečně, aby se nade- psaný děkan a kapitula Vyšehradská hned po smrti nadepsaného Bohuslava v svrchupsané lidi — uvázali, je k témuž kostelu jměli, drželi a požívali —. Pakli by se von děkan a kapitula Vyšehradská s týmž Bohuslavem některak vo ty lidi, aby jim je za živnosti své postúpil, srovnati a smluviti mohli: i k tomu svolujeme a povolenie naše dáváme, aby se voni, s ním s Bohuslavem smlúvu udělajíce, v ty lidi tak, jakž se nahoře píše, uvázali, je k tomu kostelu jměli, drželi a požívali a to bez naší, budúcích našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie pečeť 

Strana 363
Vyšehrad (1476—1512.) naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v čtvrtek den sv. panny Doroty léta — pětistého pátého a královstvie našich Uherského patnáctého a Českého třidcá- tého čtvrtého. Ex commissione propria regis. (Orig. arch. kapit. Vyšehrad.) 17. 1512, 31. července. V té při mezi Tomášem z Prostiboře, ouředníkem desk zem- ských, s jedné a Václavem od svině a paní Martú Ječmenkovú s strany druhé, jakož on puovod je obeslané vinil z toho, že jemu zádavu a překážku činí v strouze té, kterúž voda Botič jde na mlýn jeho Tomášuov pod skalú Vyše- hradskú, a to v tom, že on Václav z jedné strany břehy a jinými věcmi strúhu zařizuje a paní Marta z druhé koly do strouhy tepúc a tak těmi věcmi zástavu vodě jití činí, že on skrze to na mlýnu svém ujmu nese, ježto se jemu vidí, že sou okolo strouhy potud jeho břehové, pokudž muož lopatu vyvrci; a že spra- vedlivě břehové jemu s tou strühü na mlýn jeho Tomášuov příleží, v tom táhna se na výsadu toho mlýnu, kterýž jest kapitola Vyšehradská vfsadü dopustila, a též některá svědomí poka- zuje předkuov svých, kterak sú užívali strúhy, kteráž na ten mlýn jde. Proti tomu oni obeslaní otpírajíce pravili, že oni tiem těch struh za- nečištěním nic povinni nejsú, nebo to, což se jest při těch struhách přihodilo a že zavezeny a zanečištěny jsú, to se jest přihodilo ne jich chtěním, ale z božího dopuštění, a že toho jemu Tomášovi povinni nejsú činiti a struh těch čistiti. Než chce-li on sobě vyčistiti, že se jemu toho nehájí; co náleží jemu od staro- dávna, Ze mu v to nevkraéují. Pri tom Záda- jíce pánuov za opatření a zvláště Václav od sviné prose pánuov, aby jeho pti vajsadách slavné paměti císaře Karla a krále Václava zuostaviti rátili. Proti tomu zase Tomás jim odpíraje mluvil: Že se vytahují a praví, že by tím po- vinni nebyli, by ty strühy méli vypraviti, jeZto jemu se zdá, kdo komu co přičiní, že tím jest ten tomu vinen, a poněvadž sou kolé do strúhy 363 bili a jiné v ní překážky činili, že to z po- vinnosti učiniti mají a zase ty strúhy že sou povinni vypraviti. Tu p. purgmistr a páni — ortelem vypovídají: Poněvadž z těch výsad to se jest zřetedlně shledalo, že vajsada mlýnu předešlá jest tu (!), kterúž má Václav od svině na vinici, kteráž slove Foliman, a že ten tok prve na mlýn jest veden a vysazen, nežli jest vinice vysázena, i z té příčiny v své svobodě ten tok má próchod svuoj míti, tak jakž jest od starodávna mél; a on Václav od sviné ani paní Marta Ječmenková Zádnymi zástavami té vody jemu hájiti nemají, než ona svobodně má jemu na mlýn jíti, tak jakž jest od staro- dávna šla. A podle práva mlýnského on Václav ani paní Marta hájiti nemají po březích jemu Tomášovi choditi, neb těm, kdož by opravo- vali a zanešení strouhy vymítali. A dál vymí- tati nemají než potud, pokudž lopatu muoZ na břeh vyložiti v strouze stoje, ani víc té strouhy Tomáš má podlé práva šířiti, než ve dnu aby bez čtvrti dvú loket zšíří byla. A když sobě ten tok tak zpraví, od toho času on Václav ani paní Ječmenková víc zádavy žádné kolím ani jinú věcí jemu Tomášovi činiti nemají v té strouze. Act. a. 1512 sabbato ante Petri ad vincula. (Rukop. č. 1128 III f. B 28.) 18. 1512, 6. září. Smlúva udála se mezi p. Tomášem z Prostiboře, písařem menších desk zem., s jedné a osobami dolejmenova- nými zejména těmito: Jírů Cepře, Antonem, Václavem Vlkem, Janem Tuřanským, Bartošem Milkem, Martú Paznohtíkovú vdovú, Jakubem Pytlem, měšťany Nov. M, s strany druhé. Jakož nadepsané osoby mají domky, zahrady, chmelnice, dvory i některá stavenie při struze téhož p. Tomáše, kterážto strúha teče na mlýn jeho pod Vyšehrad, i k též struze i na strúhu též také též osoby hráze a plaňky i jiná stavenie jsú sobě jeden každý z nich přidělal, kdež pak — p. Tomáš — ty osoby — při tom — zuostavuje. Actum feria II. ante Nativ. M. V. 1512. (Rukop. č. 2091 f. P 21) 46* 

Strana 364
364 19. 1516, 23. srpna. Tomáš z Prostiboře, úředník desk zemských, vinici pod Vyš. zapsal jest Regině z Popovic manželce své. — Act. in vig. s. Bartholomaei. — Šimon zlatník, syn paní Brlohové, koupil vinici od paní Reginy Tomáškové z Popovic. Nemá zápisu. Ourok při ní 43 gr. m. (Rukop. č. 2133 II. 60.) 20. 1527, 9. května. (Mezi knězem Ji- říkem, děkanem Vyšehradským, a Martinem Holubem z Benátek.) Jakub jirchář svědčil takto: Když sem přišel k Holubovi Martinovi, v tom přijel jest tam kněz děkan Vyšehradský na koni, i mluvil k Holubové: Paní Markéto, proč mi nedáš ourodu. A ona řekla: proto, proč nechci. A děkan řekl: Já budu na tě ža- lovati kapitole hradské. A ona řekla: žaluj, však vdova nejsem, však mám muže. A Holub uslyšav to, vyběhl ven na dvuor i řekl mu: zvyjedený pope, co mi rozkazuješ. A tak lal škaredě. A já sem ho vstrčil zase do svět- nice. A děkan jel předce, neřekl jemu zlého slova. Elška, podruhyně Holuba z Benátek, svěd- čila: Když k nám přijel kněz děkan Vyše- hradský a potloukl na duom, a když mu ode- vřeli, upomínal paní Markétu Holubovou z ou- roka. A ona pověděla jemu: však nejsem vdova, bych vám měla dáti ourok. A Holub, hospodář muoj, uslyšav to, vyšel ven z světnice a lál děkanovi řka: Což nemáš jiného dne k upo- mínání, než v svátek upomínáš mou manželku ? A kněz děkan byl na posviecení u sv. Kate- řiny a jel odtad a byl se podpil a podveselil. Act. fer. V. post Stanislai. (Rukop. ć. 1047 f. © 15.) 21. 1527. — (Mezi Ondřejem Adamem zámečníkem s jednć a purgmistrem a konsely ś obcś Vysehradsku, kterdż jest pod správou p. hejćmana hradu Praźskćho, z strany druhć.) Jiřík Jílek z Opatovic svědčil: Prosil mó Adam zámečník, abych s ním šel na Vyšehrad. I šel sem k žádosti jeho, i zastavili jsme se u rychtáře Vyšehradského, u Kužele. Nebylo E. XIV. Zprávy o statcích venkovských a archivu města Prahy: ho doma, než manželka jeho byla. I prosili jsme ji, když by přišel sám rychtář, aby nás počkal doma. I šli jsme domuov, já s Adamem. Uhledali jsme rychtáře, an jde. Řekli jsme mu, počkaj p. rychtáři. A on se zastavil: Co chcete mluviti, mluvteż. I mluvil s ním Ada- mem fka: Kterak p. rychtáři o tu ručnici, jakož's řekl, že jie dobývati budeš na starém purgmistru. A on odpověděl: Jižť jsem já purg- mistra obsielal, již ho já víc obselati nebudu. Adam řekl: Však jest na tom zuostáno před p. purgmistrem v radě, že mi dáte znáti, kdyby měl byl obeslán býti Petr Kotrba, starý purg- mistr, já toho tak nechci nechati, neb jest ručnice lidská. A rychtář mu odpověděl řka: Jáť se tebe za hovno nebojím. A Adam řekl: Co se mne nebojíš za jedák etc.? Tehdy hned rychtář sahal k své šavli a obrátil se k Žá- kovu domu. I vyvolal jich ven množstvie i sám Žák vyběh' s kordy, s kyji a s kamením a Adam potom když naň házeli kamením a prali naň, vyhodil jest sekyrkou. A rychtářova žena křičela: Zabite a rozsekajte lotra, jiżtć mi muże zabil. A prve pred tim, kdyż jsme my počali s rychtářem mluviti, nebylo nikdy žád- ného člověka až do brány viděti; než sami sme trie stali. A vida Adam velikou sílu, utek jest Adam a oni množstvie se jich po něm hnali a na tom bojišti já sem sám zuostal. A když sem šel proti nim, oni šli zase se navracujíc s kordy a šavlemi dobytými. Matěj Mníšek koželuh svědčil: Když jsme chodili Adamovi Vondřejovi o glejt na Vyše- hrad Václav Vápenický, Mikuláš koželuh a já, i dali jsú mu gleit do Nového leta, aby stál na hradě Pražském před p. hajtmanem. A oni také Vyšehradští že stanou. A tu p. hajtman že jest je měl smluviti. (Rukop. č. 1047 f. © 30.) 22.*) 1534, 20. srpna. (Přísaha konšeluov Vyšehradských.) Přísahám pánu Buohu, Matce Buoží i všem svatým a nejjasnějšímu knížeti a pánu, panu Ferdinandovi, králi Českému etc., pánu našemu nejmilostivějšímu, JMti, a 

Strana 365
Vyšehrad (1516—1576). urozenému panu Petrovi Bechyňovi z Lažan etc., proboštu Vyšehradskému, pánu našemu, panu děkanovi a kapitole Vyšehradské, v tomto ouřadě konšelském, k kterémuž sme povoláni. každého věrně, právě i spravedlivě súditi a říditi, chudého, bohatého; sirotkuom a vdovám i vší obci téhož města Vyšehradu, všem vuobec věrně a právě vejnosy a ortele vyřékati a mezi stranami spravedlivé rozsudky činiti a toho jináč nečiniti ani pro žádné dary, ani pro přízeň ani pro nepřízeň, ani pro bázeň lidskú, než věrně a právě v tom ouřadě konšelském se zachovati. Toho nám dopomáhej etc. Act. a. 1534 f. V. post Assumpc. M. V. (Rukop. č. 331 f. 137). *) Následující výpis rozepře, ač z r. 1576, obsa- huje zajímavé zprávy z doby daleko starší: V té při mezi knězem Petrem z Lindy děkanem a kapitolou kostela sv. Petra na Vyšehradě, puovodem, a Matějem Kalousem koželuhem, měštěnínem Nov. M. Pr., a Lid- milou z Radkova m. j., obeslanými, viníc oni — kapi- tola — na místě Alžběty, mlynářky, vdovy po Fabia- novi mlynáři —, že jsou 1. 1574 při času sv. Martina tejž Kalous s m. svou vložili se vejtržně v strouhu výš dotčené Alžběty —- kteráž jde na mlejn jich řečený na Botiči pod Vyšehradem —, a zdělávše sobě okolo též strouhy plaňky, jej sou s oběma břehy k domu, jehož na ten čas v držení jsou, ležícímu mezi potokem Botič a týmž potokem, kterýž jde na mlejn jich, připojili a sobě přivlastnili —. Od puovoda ukázána sou na to —: List Jana Ondřeje, doktora v lékařství, děkana a všecké kapitoly Vyšehradského sv. Petra povolení k prodaji mlejna na panství a zboží jmenova- ného kostela k děkanství téhož kláštera náležející, položeného tu pod Vyšehradem naproti špitálu sv. Alžběty na potoku Botiči Alžbětě, pozůstalé po Janovi Šípkovi mlynáři, a Karlovi, synu jeho, i také Adamovi z Koňského trhu — poručníku jich, a Jiříkovi, řeče- nému Světlík, mlynáři — kteréhožto listu datum MCCCXLIII léta jest. It. list Jana z buoží milosti Vyšehradského kostela probošta a království Českého kanclíře, Derislava děkana, Mikuláše kustoše, Waltera skolastika i vší kapitoly Vyšehradského kostela směny o dvůr jich v Roztylích s bratrem Wernherem, kom- mendatorem z konventu sv. Jana Jeruz., za mlýn jich bratří pod horou Vyšehradskou nad potokem Botičem ležící, tejž zase o týž dvůr za tři dvory v Kralovicích, kte- réhož léta MVCXXII [chybně místo 1322] datum jest sc. It. Viléma, z buoží a apoštolské stolice milosti děkana, 365 Jana kustoše a kapitoly kostela Vyšehradského prona- jetí mlejnu na podskalí na potoku Botiči — s svobodou obojího břehu Velislavovi, na ten čas pekaři svému dědičnému, a budoucím jeho, kteréhož datum 1. 1512. It. list bratra Wernhera i všeho konventu bratří křižovníků domu sv. Marie konec mostu Pražského úřadu špitálu sv. Jana Jer. přiznání k směně, kterouž sou s kapitolou Vyšehradskou o mlejn jich pod horou Vyšehradskou na potoku Botiči ležící za dvůr jejich ve vsi Roztylích, též míst ve vsi Psářích s zahradami, polmi — i také zahrady i pole, kterýž z obou stran potoka téhož Botiče mají, za tři dvory ve vsi Kralo- vicích, učinili; kteréhož datum jest 1.1321. It. list Jana z Vilémova děkana, Mikuláše arcipryšta, Martina, správce stavení kostela Pražského, Petra, faráře u sv. Vojtěcha při kostele Pražském, Petra Balnika, kanov- níkuov i vší kapitoly kostela Vyšehradského vysazení některých míst pod plat roční s potokem Botičem od řeky Vltavy až k mlejnu v Nuslích Prokopovi, přednímu písaři rady Nov. M. Pr., kteréhož datum 1457. It. majestáty krále Jiřího dva témuž Prokopovi dané, jeden na dělení rybníka pustého s jeho rovinou ležící mezi Vyšehradem a klášterem P. M. na Zeleném, kteréhož datum 1. 14569, a druhý, kterýž týž král Jiří jemu Prokopovi listy, kteréž má na statky spravedlivě sobě vydané, potvrzovati ráčí, a toho datum 1460. It. list reversu téhož Prokopa, kterýmž se ty statky pod právo purkrechtní jemu vysazený od kapitoly Vyšehradský zavazuje, když by mu koli na prodaj byly, žádnému jinému, než též kapitole prodati, leč by se jim toho nevidělo koupiti, též děkanovi, kanovní- kuom ryby loviti v potoku Botiči, 1. 1457 daného. Item vejpis z kněh Nov. M. Pr. postoupení všech práv a spravedlností Prokopa vejš jmenovaného, kteréž měl k lukám, k chmelnicem, rybníčkuom kapitole kostela Vyšehradského ]. 1482 učinčného —. Proti tomu od Matéje Kalousa — mluveno —, že — nic také s strany toho hražení té strouhy o své ujmě co před sebe vzali, než — s povolením úředníkuov Nov. M. Pr., ukázavši na to vejpis dání kusu místa za struhou k cestě proti domu jeho —. Jak pak i mlynáři starší přísežní — seznávají, že té strouze a toku vody na mlejn Fabianovský to ohražení k žádné překážce není,nýbrž ještě i k lepšímu jest, neboť, dokudž to ohražení nebylo, dobytek tudy chodíc břeh ten nad struhou do potoka srážel, jej zanášel —. A že ten. mlejn Fabianovský k Nov. M. náležící jest — ač pod jménem mlejna k Vyšehradu náležejícího [jej původové uvádějí), spojujíc potok s struhou — jakož i pak i jiná jména mají, nebo potok slove Botič a strouha Cedron —. A ta strouha z té strany sem od Nov. M. od potoku Botiče leží, k kteréž on děkan s kapitolou práva ne- 

Strana 366
366 mají, nebo co jest od starodávna k kapitole Vyš. tu při Vyšehradě náleželo, to že jest král Vladislav Jetři- chovi z Tandorfu děkanu zase navrátiti a dáti ráčil. A tolikéž ty lidi, kteříž od řeky až do mostu Botič- ského u špitála a od mostu až do brány bydleji —, a tak cožkoli odtud sem blíž leží, to vše k N. M. náleží —. [Nález zní ve prospěch kap. Vyšchradské.] Stalo se v outerej po sv. Martinu 1. 1576. (Rukop. č. 331 f. 208.) Záběhlice u Prahy. 1. 1363. — D. Reymbotta pie memoire contulit adhuc vivens et eciam d. Elizabeth, quondam iudicissa, d. Mathie de turri, genero suo, Zabelecz. (Rukop. 6. 987 f. 212.) 2. 1363. — Peslinus Buslai proclamavit super bona Zabelicz roboth. X marcas graves annui census. Desuper habet litteram civilem. (Tamtéž f. 213.) 3. 1412. — D. Hartwik, procurator bo- norum in Zabiehlicz. (Rukop. č. 2099 f. 68.) 4. 1432, 27. srpna. Adam de foro equorum, magister civium, et consules Nove Civ. Pr. pronuncciaverunt rigorose inter famosum Wen- ceslaum de Krzi ex una et Markonem de Li- brze — racione molendini in Zabiehlicz — in hunc modum: — quod pretactus Marcus solvat Wenceslao de Krzi unam s. gr. — Actum in consilio feria quarta post Bartholomei ap. (Rukop. 6. 2082 f. A 9.) 5. 1432, 14. listopadu. Mikeska, sutor ot šerméřuov de Maiori Civ. Prag., et Mathias Sspryncl, figulus de Nova Civ. Prag., emerunt molendinum — erga fam. Wenceslaum de Krzi situm in Zabiehlicz — pro duodecim s. gr. — et pro una s. gr. census annui. Act. in crastino s. Briccii. (TamtéZ f. A 29.) 6. 1433, 27. dubna (?) Slovutny Václav ze Kří najal jest Záběhlice s platy, s lesy atd. — od pánuov purgmistra a konšeluov a ot obce Nov. M. Pr. od sv. Havla nynie příštieho za puol čtvrta leta. — Předepsaný Václav ze Kří má chovati dva koně jízdná k obecnému dobrému, když by bylo kolivěk potřebné, aby E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: hotov byl osobně sám druhý na těch koních toho puolčtvrta leta k obecnému dobrému pá- nuov a obce Nov. M. Pr. Pakli by kdy sám osobně beze lsti býti nemohl, ale aby dva dobrá tovařiše vyslal. — A jestliže by pán Buoh Václava ze Kří neuchoval, že by v té mieře umřel, tehdy Václav syn jeho má ten jistý nájem vydržeti do let svrchupsaných. — To sě stalo v radě feria secunda ante Floriani anno sc XXXIII. (Tamtéž f. C 9.) 7. 1433, 12. kvétna. Thomassko Litte- ratus, alias Swata kralewna, convenit tres partes hereditatis plebani in Zabiehlicz a totali com- munitate Zabiehlicensi a die s. Galli venturi proxime ad quatuor annos —. Actum in con- silio (Nove Civ. Prag.] feria secunda ante So- phie anno oc XXXIII. (Tamtéz f. C 15.) 8. 1434, 25. srpna. Gira molendinator emit molendinum in Zabiehlicz — erga Ma- thiam dictum Perniczek ollificem et Mathiam sutorem, filium Mikeskonis sutoris — pro duo- decim s. —. De quo molendino idem Gira — astringitur — censuare famoso Wenceslao de Krzi, conventori bonorum ibidem in Zabiehlicz, unam 8. gr. — Actum in consilio (Nove Civ. Pr.) feria quarta post Bartholomei ap. anno oe XXXIIII. (Tamtéz f. G 19) 9. 1435, 27. června. Kliment bečvář, purg- mistr, Jan Literát — a jiní konšelé Nov. M. Pr. vyslyševše žalobu i odpověď — mezi slo- vutným Vaňkem ze Kře, nájemníkem tvrze v Záběhlicích, z jedné a mezi Thomáškem, ře- čeným Němec, z Koňského trhu, Mikulášem z Záběhlic, Vaňkem, řečeným Ruka, a Lithol- chem tudiež z Záběhlic, náměstky někdy těch súseduov, kteříž jsú drželi zvonictvo na Vy- šehradě; a tak váživše to svědomie — i vyřkli jsá mezi nimi takovü mierü, aby predepsaní súsedé platili Vaňkovi ze Kfe i jeho náméstkóm za zvonictvo i za opravu každé leto na sv. Bartoloměje ap. každý z nich z každého práva po třech gr. a k tomu kury a vajce tiem oby- čejem, jakoż jest nebożci Valkúnovi rytieři 

Strana 367
Záběhlice — Zálezlice. placeno. — To sě stalo v radě v pondělí před sv. Petrem a Pavlem ap. léta sc XXXV. (Tam- též f. J. 20.) 10. 1435, 8. listopadu. Hanuss Laczny carnifex emit duo prata in Zabiehlicz erga Nicolaum, Fararz dictum, cum consensu — famosi Wankonis de Krzi, conventoris bonorum, et omnium aliorum vicinorum ibidem in Za- biehlicz — pro centum gr. — Actum in con- silio (Nov. C. Pr.) feria tercia ante Martini anno sc XXXV. (Tamtéž f. K 14) 11. 1436, 7. května. Nicolaus, dictus Fararz de Zabiehliez, obligavit campum seu hereditatem, alias diedynu, septem strychonum ibidem in Zabiehlicz Petro dicto z konopi, coloratori de foro equorum, civi Nov. Civ. Pr., in dimidia altera s. gr. — ad septem annos. — Actum in consilio (Nov. Civ. Pr.] feria secunda ante Stanislai anno oc XXXVI (Tam- též f. L 23) 12. 1443, 15. května. Když Petruše vdova, manželka někdy nebožce Petříkova, purkrabie Záběhlického, nařkla Jana Žampacha z lázně Holbovy, táhnúci sč na třetinu té lázně —, páni — vyřkli —, aby Jan Ž. dal — Petrußi — II k. gr. pr. — Stalo se v radě [Nov. M. Pr.] den sv. Sophie 1, 1443. (Rukop. č. 2083 f. G 19.) 13. 1449, 7. kvetna. Wanko, dictus. Ruka de Z. — Simon, iudex de Z., Martinus, filius dicti Wankonis — Ruka, — fatentur se teneri commissaris pie memorie Andree a cervo — pro hereditate, quam dictus Wanko Ruka emit erga dictum Andream ibidem in Z. in XII'/ s. gr. — Act. fer. IIIL. ante Stanislai a, XLIX. (Rukop. é. 2084 f. C 16.) 14. 1484. — Sacerdos Thobias, plebanus de Z. (Rukop. &. 2088 f. N. 3.) 15, 1506, 1. prosince. Smlúva stala se mezi panem Bohuslavem Chotkem z Vojnína z jedné a Václavem Strakú koželuhem,, Petrem Pešatů z strany druhé, kdež on Straka s Pe- šatů táhli se, nějaký dluh odkázaný jmieti na gruntech neb na lidech pana Chotka v Zábě- 367 hlicech. I podle té smlúvy pan Chotek dal jest jim čtyry kopy gr. č. —. Actum [in con- Silio Novae Urb. Pr.] fer. III. post Andree. (Rukop. č. 2091 f. D 25.) 16. 1508, 24. ledna. Katerina, filia olim Wenceslai z Záběhlic, přiznala se jest, že jest přijala od Vávry nádenníka, pomocníka svého, III k. gr. č. a XV gr. č., kteréžto týž Vávra k sobě jest přijal ze mlýna z Záběhlic —. Actum [in consilio Novae Urb. Pr.] f. II. ante Conversionem s. Pauli (Tamtéž f. F 11.) 17. 1517, 11. listopadu. Vít Kaka z Zá- béhlic küpil pole v !/, str., které slove Stránka, od Tomáše koláře — za LXXXV gr. — a bude mieti platiti z toho úroku VII gr. m. Actum fer. IIII. die s. Martini a. oc XVII. (Rukop. €, 2133 I f. 63) 18. 1529, 18. června. Kříž mlynář, bratr Václava a Pavla, mlynářóv z Šerlinka, koupil sobě mlajn ležící v Záběhlicích od jmenova- ného Václava bratra svého za 100 k. pr. — Actum in cons. [N. Civ. Pr.] fer. VI. post Viti. (Rukop. č. 2191 f. 38.) 19. 1539, 1. května. Stala se jest smlúva — mezi Šimonem, rychtářem z Libuše, z jedné a Janem, synem jeho, kterýž je v Záběhlicích, z strany druhé, že on Šimon jemu Janovi, jakožto synu svému, z statku svého dílu nále- Zitého vydati má XL kop. gr. — Stalo se v Klumíně den sv. Filipa a Jakuba léta 1539. (Rukop. č. 2154 f. 25.) Zálezlice u Mělníka. 1. 1421, 7. července. Anno domini oc XXI feria II. post festum s. Procopii — Gallus dictus Zeleny ex una et Procopius de Owenecz, dictus Obornik, parte ex altera talem inter se fecerunt, ordinaverunt, disposuerunt pro curia in Zalezlicz, que fuit monasterii s. Georgii castri Pragensis, unionem et concordiam, vide- licet quod ipsi eandem curiam simul et semel debent ac tenentur tenere, excolere et omnes unanimiter ac equaliter impensis et expensis exponere, dare ac fructus et utilitates eiusdem 

Strana 368
368 curie concorditer per medietatem tollere et levare. In casu vero si prefatum Gallum ab hac luce migrare contigerit, ex tunc medietas ipsius debet devolvi ad uxorem et pueros ipsius Galli. Similiter si prescriptum Procopium mori contingat, ex tunc medietas ipsius curie debet devolvi post mortem ipsius ad uxorem et pueros dicti Procopii. (Rukop. &. 2099 f. 111.) 2. 1458, 21. února. Stal sě jest rozdiel všeho statku — po nebožci Janovi konváři zuostalého mezi panf Dorotkü, manželků téhož | Janka, Štěpánem, Silvestrem a Kašparem, syny jejími i jeho — a to takovýto: — Silvester, syn prostřední, za svój diel přijal deset kop gr. platu na Záluzeneclh a jednu kopu platu v Zálezlicích, takově však, jestliže by z bo- žieho dopuštěnie práva zemská nešla a že by jemu Silvestrovi ten plat nevycházel, tehdy on, Štěpán, Kašpar, bratřie jeho, i paní Dorota, matka jich, mají tiem na rovný diel hynúti a jemu Silvestrovi z svých dielóv vydávati úroky, což by mu jich bylo zadržáno, a to do budücieho krále korunovánie. — It. paní Do- rota za svój diel pfijala tri kopy platu v So- bésovicich —. It. Johance, deeti Kavinové, pa- desát kop. gr. na Bohmicích. — Actum pleno in consilio [Ant. Urb. Pr.] fer IL. post Invo- cavit oc LVIIT. (Rukop. &. 2141 f. 365.) 3. 1521. — (Mezi Blažkem z Z., člověkem panny abatyše a konventu kláštera Sv. Jiří, a Vítem z Bukole, člověkem p. Hynka Sebi- řovského na Kokoříně.) Klimeš z Z. svědčil: To mi jest vědomo, že sem jel s Blažkem z Z. na les, tu tehdáž Vít z Bukole sám sedm byl a stál v lese tom za Tuhaní a tu jej zranili. Duchek z Zádvora seznal: Poslal jest po mne Vít z Bukole, abych k němu přišel a šel s ním na Zálezlické do lesa, a řka mi: já za to nic nedám; a řka dále: zabím-li dva nebo tři, že je mám čím zaplatiti a že vy za to nic neztratíte. I stáli jsme v lese, bylo nás sedm. A když uhlédal Blažka, Vít řekl: Bíte ho, ta- kového zrádce. I udeřil naňho sekyrou a my potom také všickni jsme házeli a bili. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Valentin Vodička z Klumína seznal: Toto v paměti mám, že v pátek den Božího křtění jsa u Běškovce i mluvil jest mi Běškovec tak, že ke mně chodie, ježto bych nerad, aby ke mně s tou věcí chodili, abych od pánuov svých přímluvy neb trestání neměl. I řekl sem já Pánkovu synu Petrovi: Petře, zdá mi se za slušnú věc, abyšte vy taj vojny nechali, neb víš dobře Petře, co máš o první věc činiti; neb jsou to veliké věci; já nevím, jaká práva na to náležie, kdož na silnici vychází aneb na majta. A s tiem sem jich odšel pryč, ač jsú tu byli jiní všickni. Ale já sem toho k jinému nemluvil, než k Petrovi. Václav Pleváček, rychtář z Klumína, se- znal: To pamatuji, když přišel k Vodičkovi mladému Blažek z Zálezlic, tu mne nalezl i žádal práva na Víta z Bukole, pravě, že jest jej zloupil a zranil i s svými pomocníky. A já sem Blažkovi řekl: Žádáš naňho práva, však na něj pánu jeho žaloval a jej obvinil a on se jest jím dostatečně ujistil, protož já toho neučiním sám od sebe. I mluvil sem hned s starajm rychtářem o to aon mi ukázal k panu purgmistru. A pan purgmistr pověděl: kterakž by jináč mělo býti a snad někdo o nás mluviti. I šel sem k němu a on mi ujiežděl. A já jemu pověděl, aby právu neujížděl; i jiní na něj volali. A on se vrátil. A tu jest uručen do dvü nedélí. Vít z Újezdce svědčil: To jest mi dobře svědomo, že tu sobotu po Božím křtění letos minulém ráno na lese za Tuhani vystüpil jest na mně Vít, Prochuov syn, z Bukole s ji- nými spolutovaryši svými; a tu jsou mě Vít z Bukole a Beznoska zbili a potom mě ne- chali, kdyZ mé poznali, že já nejsem Blažek z Zálezlic. Ale já již toho nezdvihám, neb s nimi oto smlúvu mám. A já porozuměv tomu, že na Blažka čekají, kterýž také jel za mnú na týž les, byl bych mu rád dal věděti, aby nejezdil. I nesměl sem, bál sem se, aby mne nedobili. A když se ho Blažka dočkali, zbili jej a zranili velmi, tak že jsú ho za toho odešli 

Strana 369
Záluží (1524—1544). že živ nezuostane. Víta sem dobře znal, že jest on tu byl a mne bil, ale já neviem toho, kdo jest Blažka bil. Jan Vrch, řezvík z Klumína, seznal: Když udělali nějaký shon po sedlácích Vít z Bukole s svými tovaryši, tehdy já když sem seděl s ním, Vítem, u Beśkovce, fekl sem mu takto: Víte, netřeba tobě takových shonuov, že by ty mohl dobře bez toho býti. A on pověděl tak: Že sem na to vyšel a na tojdem na Zá- lezlické. A nejmenoval, na Blažka-li čili na koho jiného, na žádného zejména, než na Zá- lezlické. A v tom se toto Blažkovi přihodilo. (Rukop. 6. 1047 f. R 7.) Záluží. 1. 1524, 25. února. Smlúva přátelská stala se před rychtářem a konšely v Záluží mezi manželkou Annou nebožtíka Duchka a mezi dětmi Janem, Pavlem, Jírou a Kateřinou téhož Duchka a jejími taková, že ten statek předkem jest šacován ve CXXXti kopách míš. Protož aby taková věc slušně mezi jimi byla podélena, takto jest porovnáno: Předkem že Jan, syn a bratr jejich nejstaršie, s povoleniem všech na ten statek dosésti a tu za hospodáře býti má a jiných bratří z sumy dotčené vy- bývati spolu s sestrou jejich na takový zpuosob: Každého roku do tří let pořád sběhlých klásti má bratřím a sestře po IIII kopách všem spolu a diel mezi jimi má mieti, a po třech létech na léto čtvrté a tak všecka léta až do vyplněnie bude mieti klásti po VI kopách —. Actum fer. II. die Conversionis Pauli, 1524. (Rukop. č. 2155 f. 33.) 2. 1532, 8. listopadu. Smlúvy svatební staly se skrze rychtáře a jiné sousedy tu v Zá- lużi mezi Brychtou z jedné a Kateřinou, vdovou po nebožce Vaňkovi, z strany druhé takové, že ona Kateřina Brajchtu, manžela svého, přijala jest k sobě do statku toho na ten zpuosob, aby oh tu hospodářem byl. A což se sirotkuov pacholíkuov dotýče, Martinovi a Pavlovi aby z toho statku, když by k letuom Archiv Cesky XXVIII, 369 přišli, každému XVI kop m. vydal —, a též děvečkám Lidmile a Anně, když by dorostly — aby jim napřed výpravu slušnúů a k tomu po IIII kop m. vydal. A coż se Pavlína (?), bratra někdy Vaňkova, dotýče, tomu též — XXXII kop m. vydati má. — Actum fer. VI. ante Martini, 1532. (Tamtéž f. 153.) 3. 1536, 11. ledna. Léta Páně MVXXXVI, ten outerý po Buožím křtění staly se smlouvy svatební v Záluží mezi Bartošem, synem ne- božtíka Petra, kováře z Nehvizd, a strajcem Jana Tajrovského z Nehvizd, z jedné a pannü Hedvikou, dcerou nebožtíka Valy z Záluží, strany druhé a to taková, Ze po panné Hed- vice jest jmenováno vajprava slušná a X kop gr. č. do dne a do roka. Proti tomu Bartoš obvěnil a uručil XXV kop gr. č. též do dne do roka. A tu společně v tom hospodářství v Záluží s Katerinü konířků, matkú Hedvi- činů, bajti mají, a Kateřina konířka aby mocni hospodyní zuostala v tom statku až do roka a dne. A tu, když by se uznalo, Że Bartoś dobrým hospodářem bude, na schválení panské, tehdy Kateřina konířka má jim toho statku k spravování postúpiti. A jestliže by se ne- chtěla nebo nemohla spolu s nimi v tom statku snésti: bude moci dílu svého požádati, a oni budú povinni se s ní smluviti a pravů polovici z toho statku vydati, tak jakž by na slušnosti dobrejmi sousedy pošacován ten statek byl na schválení a povolení panské. A tajž Bartoš cožkoli svého má nebo míti bude, to všecko do toho statku přiložiti má. Stalo se v outery, ut supra. Rukojmie za véno po straně Bartoše Jan Tajrovsky z Nehvizd, Vávra Starý ze Mstétic, Jíra krémáf z Nehvizdek — a z strany nevěsty: Jíra, rychtář z Záluží, Mikuláš, kovář z Nehvizd, Bartoň z Mstětic, Havel, krčmář ze Mstětic, Vaněk z Nehvizdek, Karel Mo- chovský z Prahy. (Tamtéž f. 204.) 4. 1544, 23. května. Martin z Vlkanova a Jan Kropáč z Krymlova z větší rady a Jakub Vršovský z Kapí Hory z starších obecních, kancléř.: Star. M. Pr., majíce list mocny od 47 

Strana 370
370 purkmistra a rady i vší obce Star. M. Pr., na místě a jménem jich oznámili před úředníky Pražskými, že po někdy Jakubovi Žlutickým, spoluměštěnínu jich, vrchnosti a panství na lidech ve vsi Záluží od let padesáti v pokoj- ném držení a užívání byli a podnes jsou bez naříkání; však tak a na ten způsob, aby oni nadepsaní purkmistr a konšelé, nynější i bu- doucí, podle nařízení dskami s povolením nej- jasnějšího knížete a pána, pana Vladislava, krále Českého JMti, slavné paměti, prve před shořením desk zemských zapsaného na týchž lidech v Záluží plat vybírajíce a k sobě při- jímajíce, každý rok tu obraceli a dávali, jakž dotčené nařízení někdy téhož Jakuba Žluti- ckého před shořením desk ukazovalo a zaví- ralo. A to zejména: k záduší do Žlutic pět k. m., k Matce boží před Tejnem v St. M. Pr. půltřetí k. m., k sv. Alžbětě do špitála na Nové M. Pr. deset k. m., všudy platu polou- letního. A tak na každý polouletí, totiž na sv. Havla a sv. Jiří, oni nadepsaní purkmistr a konšelé, nynější i budoucí, týž plat přijímajíc, jej k nadepsaným záduším vydávati povinni jsou a mají časy budoucí a věčné. A jakož jest častopsaný Jakub Žlutický v též vsi Zá- luží pět kop gr. pr. chtěl na platu ročním z milosti své též také dskami předešle před shořením týchž desk zemských odpustiti, tak aby více po smrti téhož Jakuba wimo plat svrchupsaný neplatili; že oni jich vejše pota- hovati nemají časy budoucí a věčné. Kteréžto držení vrchnosti a panství na týchž lidech vedle již dotčeného nařízení skrze nadepsané zmocněné zase sobě a svým budoucím podle nového o dskách nařízení a vyzdvižení v tato registra vložiti a vepsati jsou dali. (Opis z kvaternu register, kdež sobě sami zase kladou, l. 1544 v pátek po Božím Na nebe vstoupení. Rukop. č. 325 f. 291.) Zápy u Brandýsa n. L. 1. 1430, 18. října. Já Prokop, Jidáškuov syn z Jenče, měštěnín Star, M. Pr., vyznávám E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: Tak jakož mám ve dskách zemských třinádct kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského platu ročnieho, holého, komornieho a dědičného na tom na všem zboží v Zápiech na Sigmundovi z Záp vloženo a zapsáno podle řádu a obyčeje zem- ského, že těch třinádet kop gr. platu na Zápiech se vším svým právem, nic nepoostavuje, prodal sem pravým trhem a mocí tohoto listu prodávám slovutnému Sigmundovi z Záp i jeho dědicóm a budúcím za jistů sumu peněz mně od něho úplně a docela penězi hotovými spl- něných a zaplacených. Kterýchžto třinádct kop gr. platu svrchupsaných já Prokop svrchu- psaný jménem svým i svých dědicóv a budúcích sstúpil sem již mocně se vším svým právem svrchupsanému Sigmundovi i jeho dědicóm a budúcím k mění, k držení, k vládení a k dědič- nému požívání; i také když budů chtieti, tehdy budú moci těch třinádet kop gr. platu v Zápiech prodati, zastaviti, směniti anebo s ním učiniti, jakožto s svým vlastním a dědi- čným zbožím, což by sě jim líbilo, beze všie mé i mých dědicóv a budúcích překážky. A jestliže by[ch] komu kolivěk za času svého drženie aneb otec mój ten plat aneb diel jeho kterakkolivěk zavadil a jim bylo naň právem saženo, tehdy já mám i slibuji to zastati i s svými dědici a jim těch třinádct kop gr. platu zpravovati až do desk zemských podle řádu a obyčeje zemského před věny, před sirotky, před zápisy křesťanskými i židovskými i před každým živým člověkem, ktož by jim na ten plat kterým právem sáhl a to právo řádně odkázal. A těch třinádct kop gr. platu mám jim zpravovati vším svým zbožím, kteréž nynie mám neb potom mieti budu kdekolivěk, beze všeho zmatku. A když dcky zemské budú otevřeny a úředníky obyčejnými osazeny, tehdy mám i slibuji i s svými dědici svrchupsaným Sigmundovi z Záp a jeho dědicóm i budúcím svrchupsaných třinádct kop gr. platu se vším svým právem z desk zemských propustiti a 

Strana 371
Zdpy— Zdtoń. vypsati a jim zasé vlożiti podle řádu a obyčeje země této, a to na prvé, na druhé anebo konečně na třetie Suché dni, když by dsky zemské byly otevřeny. Pakli by dsky zemské podle svého řádu nebyly otevřeny a který jiný řád byl miesto desk zemských uložen a ustanoven, ježto by toho řádu páni, rytieři, zemané a panošě země této obecně za právo požívali a zbožie jím sobě neboli platy sobě zapisovali, tehdy takovým řádem mám i slibuji jim těch třinádet kop gr. platu očistiti a osvoboditi. Pakli by toho obého nebylo za mého i za mých dědicóv zdravého života, točiž ani desk zem- ských ani kterého jiného řádu miesto desk, tehdy aby tento list a zápis v časiech budúcích takovü moc a pevnost svrchupsanému Sigmun- dovi, dédicóm a budücím jeho obdrzal a za- choval, jakož bych jim svrchupsanych tiinádct kop platu na Zápiech před úředníky desk zemských propustil a osvobodil a jim zasě vložil. Dále toto jest vymieněno, jestliže bych svrchupsanému Sigmundovi, jeho dědicóm a budúcím napřed psaných třinádct kop gr. platu nezpravil, tak jakož svrchu psáno stojí, aneb z desk zemských nevyložil a nepropustil, anebo tiem řádem neočistil a neosvobodil, kterýž by byl miesto desk uložen, anebo že bych toho učiniti nemohl: tehdy dávám jim tiemto listem plnú moc i plné právo, aby mohl nebo jeho dědicové na všecko zbožie mé, kteréž nynie mám aneb potom mieti budu v časiech budú- cích kdežkolivěk, pro nezprávu toho platu svrchupsaného sáhnúti tak dlúho, dokudž by jemu nadepsaná suma s třetinů výše jménem škod a nákladuov vedle obyčeje zemského úplně a docela penězi hotovými nebyla splněna a zaplacena. Toho všeho na potvrzenie já Prokop svrchupsaný pečet sem svú vlastní s dobrým vědomím přivěsil k tomuto listu a na svědomie prosil sem urozených pánuov, Alše Škopka z Dubé, Jaroše z Chlumu, múdrých a opatrných pánuov purgmistra a konšelóv St. M. Pr. a slovutných Zachaře z Krp, Vaňka z Vrábie, Janka z Dubečka a Vaňka Pecmana 371 z Babic, že sú také své pečeti vlastnie k témuž listu přivěsili. Jenž dán léta tisícého čtyrstého třidcátého, v středu den sv. Lukáše ev. (Rukop. č. 992 f. 122.) 1499, 1. listopadu. Ve jméno božie amen. Já Mikuláš, řečený Frycek, súkenník, súsed Nov. M. Pr. — duom svuoj vystavený v ulici Súkennické — i také dědinu, kterů mám v Zápiech, odkazuji Lidmile — své manželce —. Actum fer. V. die Omnium sanctorum, anno 9c XLIX*. (Rukop. č. 2095 f. C 6.) 1512. — Léta Páné MVCXII? stal se jest trh mezi Benešem z Stránky z jedné a mezi Bartošem, bratrem jeho, z strany druhé takový, Ze Benes prodal jest Bartosovi dvuor v Zápiech na Stránce se vším příslušenstvím i s jinými svrchky na zvláštnie ceduli postavenými za COCXIIII kop gr. m. I položil jest podle smlüvy svrchupsaný Bartoš závdavku XV kop gr. m. — (Rukop. &. 2091 f. Q 21.) Zátoň u Krumlova. 1405, 26. října. (LZittera ' Heremitarum de Zaton.) Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex. Notum facimus tenore presencium universis, quod cum Andreas de Orlyk et Nicolaus de Lapide, burgravius in castro Hus, fideles nostri dilecti, pro suarum et progenitorum suorum et si- gnanter Sigismundi de O[r]lyk, quondam regni nostri Boemie subcamerarii, predicti Andree fratris, animarum remedio salutari pro capella in heremo in loco dicto prope predictum ca- strum Hus per prefatum Sigismundum in ho- nore assumpcionis b. Marie Virg. erecta de novo et exstructa ac pro usibus duorum cap- pellanorum, in eadem capella divina officia cottidie celebrancium, nec non fratrum aput eandem capellam vitam heremiticam ducen- cium, tres s. gr. prag. annui et perpetui census in et super villa Rzepessyn per villanos eius- dem ville singulis annis persolvendas nec non ibidem de campo deserto ad latitudinem et longitudinem duorum laneorum agrorum et 47* 

Strana 372
372 ryvulum prope dictam capellam immediate currentem dederunt et donaverunt: exstat ma- iestati nostre per predictos Andream et Nico- laum humiliter supplicatum, quatenus ad do- nacionem huiusmodi consensum et assensum nostrum regium adhibere et predictas tres s. gr. prag. seu alia bona pretacta et nominata, nec non universos et singulos ceusus sive redditus ex pia hominum devocione, tam intra quam extra civitates regni nostri Boemie, in bonis tamen liberis et non feodalibus, in uni- verso usque ad valorem viginti sexag. gr. prag. annui et perpetui census pro predicta capella et usibus duorum capellanorum et fratrum predietorum donandas eidem capelle et eis- dem duobus capellanis et fratribus heremitis incorporare, appropriare, inviScerare, annectere et unire graciosus dignaremur. Nos vero, qui quorumlibet iuste petencium vota pio semper affectu complectimur, presertim cum iuste pe tentibus non sit denegandus assensus, nec non ad laudem omnipotentis dei et intemerate genitricis virginis Marie, cuius res in hac parte agitur, gloriam et honorem, ad donacio- nem predictarum trium sexag. gr. prag. Reu aliorum bonorum pretactorum nec non aliorum censuum sive reddituum ex pia hominum de- vocione simul aut successive pro predicta ca- pella et duobus capellanis ac eciam fratribus heremitis, tam intra, quam extra civitates in regno nostro Boemie, in bonis tamen liberis et non feodalibus, in universo usque ad valo- rem XX s. gr. prag. annui et perpetui census donandarum et deputandarum benignius con- sencientes predictas quoque tres sexag. gr. ac alia bona prenominata nec non annuos et per- petuos census sive redditus in universo usque ad valorem XXti s. gr. prag. ex pia hominum devocione pro predicta capella et usibus duo- rum capellanorum sive fratrum predictorum in toto vel in parte processu temporis do nandos et deputandos incorporavimus, appro- priavimus, anexuimus et univimus, incorpo- ramus, appropriamus, invisceramus et virtute E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: presencium regia auctoritate Boemie, ex nunc prout extunc et extunc prout ex nunc, de certa nostra [sciencia] annectimus graciosius et uni- mus, per predictos duos capellanos predicte capelle et fratres heremitas habendas, tenendas, tollendas et annis singulis levandas et ecclesia- stica libertate perpetuis temporibus pacifice possidendas. Eo tamen signanter proviso, quod ius patronatus sive presentandi predictos duos capellanos sive fratres heremitas ad predictam capellam tocies, quocies oportunum fuerit, aput predictos Andream et Nicolaum, ipsorumque heredes et successores debeat perpetuis tem- poribus remanere. Mandantes et commitentes nobilibus, urzedniconibus ceterisque tabularum regni nostri Boemie officialibus et signanter prothonotariis et vicenotariis, presentibus et futuris, fidelibus nostris dilectis, firmiter et districte, quatenus ipsi predictas tres s. gr. prag. seu alia bona prenominata, nec non universos et singulos annuos census sive red- ditus in universo cum predictis tribus s. gr. usque ad valorem viginti s. gr. prag. pro predicta capella et duorum capellanorum sive fratrum usibus ex pia hominum devocione do- nandos et deputandos, in bonis tamen liberis et non feodalibus, postquam in effectum per- venerint, sicut premittitur, in toto vel in parte, tabulis terre annotent, inscribant et assignent, prout indignacionem nostram voluerint arcius evitare. Presencium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Mendici anno domini M? quadringentesimo quinto, die vicesima sexta Octobris, regnorum nostrorum anno Boemie quadragesimo tercio, Romanorum vero tricesimo. (Rukop. 6. 993 f. 88.) Zbraslavsky kláster.") 1. 1356. — Monachis videlicet conventu[s] de Kunigssal est inventum in pleno consilio, quod littera ipsorum habet vim erga Jeskonem carpentarium, dietum Psotha, quod idem Jesko *) Jako dodatky k edici Tadrové. Proto pojaty zde kusy táhnoucí se ku klášteru právně, nikoli místně. 

Strana 373
Zbraslavská kláster (1356—1398). de cetero nullam habet super prescriptos mo- nachos aliquam impeticionem et sic prescripti monachi obtinuerunt ius eorum. (Rukop. &. 987 f. 107.) 2. 1382, 14. srpna. Enderlinus de Werona pellifex resignavit monasterio in Aula Regia ac conventui pro pietancia duas sexag. cum VII gr. census perpetui, quorum LVI grossi | super domo Habardi et super braseatorio Ter- klerii LVI gr, super parva domuncula penes braseatorium Terklerii XV gr. Publicavit in iudicio primo, secundo, tercio, quarto. Actum feria quinta ante festum Assumpcionis s. Marie. (Rukop. 6. 2069 f. 99.) 3. 1390, 6. srpna. Magister Theodricus medicus, civis Antique Civ. Prag., fassus est coram pleno consilio [Nove Civ. Prag.], se unam aream a religiosis fratribus de Aula Regia suscepisse seu acceptasse, sitam iu Po- rziecz inter domos Ule Rokyczaneri et Rado- schonis hinc inde, sub oneribus infrascriptis, videlicet: quod de dicta area et domo ibidem constructa tenetur unam sexag. gr. prag. census annui et perpetui censuare, primo post mortem ipsius Theodrici, iuxta tenorem litterarum fra- trum jam dictorum suo, futurorum et succes- sorum nomine quorumcunque. Actum sabbato in die s. Sixti pape et martyris anno oc XC. (Rukop. é. 2072 f. 33.) 4. 1390, 22. listopadu. Hassco molendi- nator fatetur de molendino suscepto a reli- giosis fratribus de Aula Regia quolibet anno LXX mensuras siliginis de eodem molendino eisdem fratribus dare; et Mixo Poledne pro- misit pro dictis LXX mensuris siliginis pro ipso Hasscone ad duos annos fore dandis, vel qualiter siligo eisdem annis solverit, eisdem fratribus super omnia bona sua — fideliter adimplere et super domo sua sita penes do- mum Krzepelicze in plebe s. Stephani. Si autem Hassco, frater suus, infra hinc et illud tempus dictas anonas non posset adimplere, extunc idem Poledne de ipso molendino debet se intromittere et tenere usque ad explecionem 373 anonarum predictarum. Actum feria III. post Elizabeth. (Tamtéž f. 41.) 5. 1391, 15. února. Jessco molendinator, conventor molendini in Zaboless, ad sex annos convenit molendinum, de guo tenetur apud monachos de Aula Regia — dare LX stri- chones seu mensuras siliginis; et Johannes separator(?) promisit pro ipso pro XX mensuris siliginis dandis in festo Assumpcionis s. M.; et Jacobus Wnuk — pro residuo promisit ad Natale domini —. Actum feria IIII. post In- vocavit. (Tamtéž f. 47.) 6. 1394, 21. července. Andreas molendi- nator emit molendinum dictum Wydym erga venerabilem d. abbatem et totum conventum monasterii Aule regie tali condicione medi- ante: nam(!) in eodem foro XXX s. gr. pr. dicto domino abbati dare seu assignare tenetur, videlicet XV s. gr. post unum annum a data presencium, item alias XV s. iterum a prefato solucionis termino post unum aanum totum pecuniis in paratis. Item de prefato molendino singulis annis XVIII s. gr. pr. census annui et perpetui censuare tenebitur incipiendo in festo s. Georii proximo IX s. gr. et in festo s. Galli iterum novem s. gr. deinde subse- quenti, et sic deinceps negligencia pretermissa. Item medium laneum silve seu nemoris ad idem molendinum prefatus d. abbas specificare debet perpetue possidendum. Insuper Trojanek pistor, noster [Nove Civ. Pr.] concivis, pro- misit una manu indivisa cum Andrea prius dieto pro pecuniis prenotatis nec non et censu illorum duorum annorum solucionis pecunie super omnibus bonis suis mobilibus et immo- bilibus habitis et habendis. Quibus pecuniis solutis, mox debet et tenetur prenominatus d. abbas dicto Andree et suis successoribus per- petuis dare super foro memorato unam litte- ram cum proprio sigillo et sui conventus prius dicti. Actum fer. III. in vigilia s. Marie Magd. [anno d. MCCCXCIIII]. (Tamtéz f. 122.) 7. 1398, 18. ríjna. Nos fratres Fridericus abbas, Johannes prior, Petrus subprior, Paulus 

Strana 374
374 cellarius, Henricus camerarius, Wenceslaus subcellarius totusque conventus monasterii b. Marie in Aula Regia, Cisterciensis ordinis, Pra- gensis diocesis, tenore presencium recognosci- mus tam presentibus quam futuris, quod dis. eretus vir Benessius pellifex, civis Nove Civ. Prag., quinquaginta sex gr. prag. monete census annui, quos super domo habitacionis sue in dicta civitate Pragensi sita in loco, qui com- muniter Opatowiez appellatur, hactenus dino- scitur habuisse, pro certa summa pecunie nobis ab eodem integre persoluta redemit realiter et exsolvit. Quapropter ipsum Benes- sium ac predicte domus et aree possessores ab ampliori prenotati census solucione liberos pronuneciamus et solutos ac eciam quittos reddimus perpetuis temporibus in antea per hec scripta, In quorum robur et testimonium presentem litteram dicto Benessio dedimus sigillis nostris videlicet domini abbatis et con- ventus consignatam. Datum et actum a. d. MCCC nonagesimo octavo, in die Luce ew. (Rukop. é. 2072 f. 192.) 8. 1408, 22. ánora. Anna, relicta olim magistri Petri, latomi regis, deputavit Nicolao notario et ipsius heredibus XV s. gr. debiti in paratis pecuniis, et alia debita pro labore dicti conthoralis apud abbatem .et conventum monasterii Aule Regie, ut ipse exigat, levet et percipiat pleno iure —. Actum [in consilio Nove Civ. Prag.] feria V. in die s. Petri in kathedra a. MCCCCIII*. (Rukop. 6. 2100 f. 60.) 9. 1403, 19. kvétna. Frater Mathias, sub- celarius monasterii b. Marie in Aula Regia, publicavit III s. cum decem gr. census retenti pro tribus terminis ss. Georii et Galli iam preteritis in domo Borsonis, sita in circulo civitatis penes domum Petri Mylner. Actum Sabbato post dominicam Cantate, a. d. MCCCCIII (Rukop. č. 2100 f. 335, 341.) 10. 1408, 13. června. Anno d. millesimo guadringentesimo octavo, feria guarta in vigilia Corporis Christi vir discretus Johannes cyro- logus, concivis noster, constitutus coram cou- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: silio nostro [Nove Civ. Pr.] personaliter re- cognovit, se heredes, suos et successores domus Sue et aree possessores, site inter domos Mixi- conis ex una et Pauli spiserii regis ex alia parte, et super aliis bonis suis mobilibus et immobilibus in decem sexag. gr. sibi mutuatis amicabiliter venerabilibus et religiosis viris domino abbati et conventui monasterii Aule Regie obligari debitorie —. (Ruk. 6. 2100 f. 165.) 11. 1411, 7. listopadu. Nos Andreas Can- cellarii, magister civium, Wenceslaus a facie Christi, Mirco Hrazak, Martinus ot nuzie cete- rique consules Nove Civ. Prag. presentibus protestamur, postquam inter religiosos abbatem et conventum monasterii Aule Regie de una, nec non Georgium Pogner et Jacobum de Lewbus, cives Mai. Civ. Prag., parte de altera pretextu unius sexagene gr. census super brasiatorio Merclini Guttneri in preurbio Ma- ioris Civ. Prag. extra portam s. Benedicti litis et dissensionis materia fuisset orta, cum quo censu anniversarium vigiliis, missis defunctorum et pietancia peragi anno quolibet tenetur, extunc nos litteris originalibus eciam querelis et responsionibus parcium intellectis, senten- ciavimus in hunc modum: Quod dictus abbas et conventus in Aula Regia censum pretactum tollere debeant, anniversarium vigiliis, missis et pietancia anno quolibet effectualiter exe- quentes, sub penis in domini abbatis et con- ventus litteris expressatis. Actum sabbato ante Martini, a. d. MCCCC undecimo. (Rukop. 6. 2075 fol. C 14.) 12. 1412, 24. února. Abbas de Aula Regia publicavit censum retentum, videlicet XV gr. super domo Johannis Pilznak pro termino s. Galli nunc proxime preterito —. Actum fer, IIII. ante Mathei ap. (Rukop. ć. 2100 f. 368.) 13. 1412, 3. srpna. Conventus monasterii Aule Regie publicavit censum retentum me- diam s. gr. pro termino s. Georgii nunc pro- xime preteriti in domo quondam Holiani et ex opposito scole Zderasiensis. Actum feria II. post Ad vincula Petri. (Tamtéž f. 371.) 

Strana 375
Zbraslavice (1540). 14. 1412. — Dominus Procopius, claviger de Aula Regia, publicavit X s. census retenti pro termino Galli nunc proxime transacto in domo Margarethe relicte, quam habitat Lapak. Actum (?) (Tamtéž f. 372.) 15. 1516, 23. ledna. Václav Leva ujal lúky čtvrt na Zbraslavi, kterúž jest držel Martin Šturm s Jiříkem Selíkem řezníkem od pánóv úředníkóv [šestipanských Nov. M. Pr.] za VI let, a wá z nie platiti: první rok má dáti XI k. m., a v roce mé pologiti XII kop m.; a tak vždy každý rok platiti po XII k. m. —. Act. fer. III. ante Conversionem s. Pauli, a. XVI'. (Rukop. č. 2133 II. f. 26.) 16. 1517, 21. iijna. Jan Hamata z Hur- tova domu a Pavel ze schodce ujali lúky čtvrt zhořejší na Zbraslavi do roka na X kop m., kterúž držal Jiřík Švík. Actum fer. III. XI Mmillia virg., anno se 17. [Přeškrtnuto.] (Tam- též IL. f. 61.) 17. 1518, 16. října. Pavel z schodce ujal liky čtvrt zhořejší na Zbraslavi do roka na sekání na X k. m., kterúž loni držel. Actum sabbato Galli, a. oc 18. (Tamtéž f. 61.) 18. 1518, 16. října. Havel a Klíma for- mané ujali lúku na Zbraslavi do roka na se- kání, a z toho mají dáti XII k. m. obci města Prahy. Actum sabbato post Dionisii, anno oc XVIII. (Tamtéž f. 70.) 19. 1524. — Pavel, syn p. [Mikuláše] Běchovského, najal jednu čtvrt luk Zbraslav- ských, kteráž jest najdolejšie, za pět let pořád zběhlých. A prvního roku dáti má z ní úroku [obci Nov. M. Pr.] X k. m., jiná pak léta — po XII k. m. (Rukop. č. 2133 II. f. 75.) 20. 1532. — Urban a Petr, synové Jana Potměšila, kterýž byl na Zbraslavi šafářem. (Rukop. č. 534 III. f. 142.) Zbraslavice u Kutné Hory. 1540, 13. dubna. Jakož jsou poctiví purg- mistři a rady St. a Nov. Měst Pr. suplikací podali proti panu Jindřichovi Firšicovi z Nab- 375 dína a na Zbraslavicích, kterak na JMKskú a na Jich Mti předešlým časem vznášeli jsou, jaká se jich spoluměšťanuom i jiným, kteří přes grunty k Zbraslavicím příležité dobytky z cizích zemí do měst Pražských ženou, v nově obtížení dějí od něho pana Jindřicha, kterýž mimo pořad práva a všeliků povinnů sprave- dlnost týmž spoluměšťanuom jich i jiným někdy dobytky zajímá a někdy z nich neoby- čejné poplatky na jich veliků škodu béře, ježto jest toho žádný za předkuov jeho pana Firšice a za držiteluov téhož statku nikdá nečinil; v tom, poněvadž od toho nepřestává, nébrž vždy více a dále spoluměšťany jich tím zpuosobem proti pořadu dobrému a obyčeji obtěžuje, za opatření ete. Proti tomu od pana Jindřicha Firšice povědíno, že v tom obeslání předkem jest postaveno, že vznesli jsou Pra- žané obojích měst, i poněvadž se tím obesláním proti zřízení zemskému spolčili; že jim není povinen odpovídati. Neb jest pořádek, jestliže by se komu z společníkuov jaké ublížení stalo, že ti mají společně obeslati, ale tuto toho se nenalézá, neb nejsou žádní společníci, ano obojí obzvláštně pohánějí, jak v příkladě nyní obe- slén{ Novoméstskÿch se vyhlásilo s panem Špetlí; a tak má obeslání toto býti i zdviženo, táhnúc se na zřízení zemské o společnících. K tomu od purgmistruov a rad měst Pražských dáno za odpověď, že tato věc byla na odtazích a vzláštní poručení JMKské o tom jest, žá- dajíc za slyšení, neb se nesoudí o žádný statek a dědictví než o těžkost, kterúž obojí mají, a tak obrana ta postačiti nemůž ; a netoliko od JMKské jest poručení, ale i z soudu zem- ského jest poručeno, aby slyšáno toto obe- slání a brzy opatřeno bylo. Na to od pana Jindřicha Firšice odpověď, že by tuto pán z dědictví a gruntuov svých vytažen býti mohl, žádaje při pořadu práva zuostaven býti a že JMtKská mimo pořad práva neráčí nic rozka- zovati a že zřízení zemské na všecky jedno- stajně se vztahuje. Když jich milostmi odpo- vídání bylo nalezeno, ukázána jsou od puovo- 

Strana 376
376 duov svědomí a mluveno: že podle vzne- šení, které se stalo, kterak poroučí pan Firšic bráti těm, kteří voly honí, s tých[ž] voluov, to se ukázalo svědomím z měst okolních a od- jinud, že toho prve nic nedávali a překážky neměli, neb vždycky ta svoboda tu byla, že nedávali žádných poplatkuov, také žádného pořádného cla tu není; žádajíc při předešlém zpuosobu při hnaní těch dobytkuov zuostaveni býti. Na to od pana Firšice Jindřicha praveno, že žádný z těch svědkuov nesvědčí nic k tomu obeslání, než kteříž tím obchodem vuokol jdou, ti sobě něco svědčí; a tak k nim není potřebí mnoho mluviti, neZ Ze jsou prve z dobytkuov neclili. Tomu se místo dává, neb z nich cla ani on nebéře, než aby měl odcizen býti od svých gruntuov pod tímto obesláním, té naděje není. Neb jsou té svobody, jako jeden obyvatel království tohoto muož zapověděti grunty své a jestliže jsou předešlí držitelé nezapovídali, v to on se nevkládá. Pak kdo grunty zapoví, silnici zuostaví, však toho zřízení jedni proti druhým užívají, i oni Pražané silnici svobodnou na Labi zastavili; a tak on podle zřízení zem- ského toho užiti také má. Na to ukázavše zřízení zemské o zápovědech gruntuov praví, že jest jim Pražanuom grunty zapověděl krom cest a stezek svobodných, než oni honíc pře- hánějí na škodu páně na grunty jeho. Nad to aby pastev přes zápověď užívati měli, však jim tím povinen není; také že mají silnici svobodnů k Hoře a Kolínu, proč tudy nehoní. Dokládaje, že posavad nehájí jim silnici svo- bodnú i tudy k Zbraslavicím honiti. K tomu od Pražan obojích měst povědíno, co se svěd- kuov dotýče, jakoby sami sobě svědčili, ježto svědkové žádní obyvatelé měst Pražských nejsou, a protož ne sami sobě svědčí, neb mezi jinými pře není než mezi radami Praž- skými a nyní panem Firšicem, nébrž sám se pan Firšic k tomu přiznal, že předešle nebrali, ale ou pod zpuosobem zápovědi že to činiti může, ježto by bylo potřebí, aby se ta uká- zala, neb se ta pořádně nestala. Neb zřízení E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: jest, že zápověď má býti pod pečetí toho, kdo zapovídá, s přitištěním jiných, tuto pak při tom se tak nezachoval. Dále zřízení jest, stala- li by se škoda, pak má to odvedeno býti, ale on kdy kteří honci hnali dobytky, nikdá žádným právem toho neodvozoval, tím doklá- dajíc, poněvadž se pořádná zápověď nestala, a také že nevztahují se na kupecké lidi, než sousedy sobě přísedící zápovědi, podle toho za opatření žádajíc. A také zápovéd aby méla v jedenácti mílech býti, aby toho povážiti ráčili. I tu zprávu činíc, kterak dobytče nemá někdy vystúpiti, když se v velikým počtu ženou, a vzláště jsouce skrze vorání cesty souZeny; a k tomu kdo by s vozem jel, musí vždy dobytek z koleje vyjíti, i nad to Ze neto- liko na gruntech jeho, ale i na cizích od ného to se děje a grunty skupuje k překážce jich, ježto kdyby mohli příležitěji jinudy, míjejíc grunty jeho, hnáti, to by učinili. Ano i mimo povinnost poddávali se honci, učinili-li by škodu, nahraditi, též i o pastvy se smluviti; a protož, poněvadž žádné škody aby se jemu neb poddaným jeho dála, neukazuje, že také toho jim činiti spravedlivě nemá. A bylo by toto vejše než nového cla naražení, které býti nemá, neb by více z toho dobytku platu bral než z toho zboží a lidí bera(!), neb béře ze sta voluov 33 grošů českých; a kdyby se toto od něho dálo, jsou na tom jiní též činiti, a tak by netoliko tomuto místu, ale vší zemi k zá- davě býti muselo; podle toho za opatření žádajíc. Dále ukázavše na to svědomí, že by na cizích gruntích dva voli vzati byli, a ty dva voly posavad u sebe má. Ani na psaní JMti nejvyššího pana sudího vráceni nejsou, které se stalo na poručení soudu zemského, ježto i pod tím braní činí i stavunkuov žádá; ukázavši na to psaní od šepmistruov a rady Hor Kuten odpovědní Pražanuom Novomést- ským učiněné, prosíc vždy, poněvadž jest věc z oumysla, podle JMKské poručení opatřeni býti. Zase proti tomu od pana Jindřicha Fir- šice mluveno, co se neukázání zápovědi po- 

Strana 377
Zbraslavice — Zbuzany. řádné dotýče, že nenadál se, aby mimo supli- kací to promluveno bylo, ukázavši jich supli- kací králi JMti podanú, pravě, že tou jest zápověď ukázána, neb i toho rozumu, kde se zárožné béře, tu jest zápověď; a sami sobě aby nesvědčili; poněvadž z měst Pražských svědkové nejsou, však i jiných se v té supli“ kací dotýče. Že by skupovati grunty měl, rád by to užil a mohl by ty i jiný zapovídati. A tomu se každému zapovídati můž, kdo by chtěl cizích gruntuov užiti. Naposledy pak se mluví i od jiných než obyvateluov jich, i budú- li ti chtíti pořadem práva k němu o to přistú- piti, mají toho vuoli; a také že vedení těch sedlákuov není podle zřízení zemského, dáno mu o nich věděti; ukázavši jich Pražan ceduli a na to svědomí. Než že by škodu obvésti měl, toho podle zřízení zemského vuoli tak učiniti neb zárožné vzíti má a toho jemu dávání se neukazuje také ničím. Ale kdež od Pražan ukázána cedule Duchka Velikého, jaků na se s strany hnaní voluov jemu panu Firšicovi na jistů summu učinil, pro kterúůž dotčený stavuňk se opovídá; též i Matěje Huolky z Ča- slavě cedule ukázána, že i jiným to též se od něho činí. S tím poroučejíce to JMtem k uvá- žení spravedlivému. Tu JMt pan Zdislav Berka z Dubé na Lipém a Zákupí, nejvyšší království Českého, též krále JMti obú dědi- cuov JMtí arciknížat etc. hofmistr a markrab- ství Horních Lužic landfojt, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, slyšíce strany, jich pře líčení, svědomí, zřízení zemské, cedule, a toho pilně pováživše, takto o tom nalézati ráčí: Poněvadž tomu zřetedlně srozumíno jest, že on pan Jindřich Firšic od Pražan i ně- kterých jiných, kteří skrze grunty jeho silnicí svobodnú královskúů dobytky ženou nějaké dání v novotě béře, a neukázal na to žádné vejsady, spravedlnosti ani starobylosti, protož aby on pan Firšic po dnešní den lidí tím více neobtěžoval a silnicí starobylou svobodnou, aby v té širokosti, jak býti má, pustil; a jestliže by se komu událo ven z silnice bez Archiv Český XXVIII. 377 jeho vědomí a vuole na jeho pana Firšice nebo poddaných jeho škodu dobytek pustiti a to se uznalo, ten bude povinen takovou škodou podle slušnosti jemu panu Firšicovi neb pod- daným jeho napraviti. Actum feria tertia post Religuiarum 1540. Jan Kolský z Kolovsi, písař soudu komorního království Českého. (Rukop. č. 331 f. 136.) Zbuzany. 1. 1505, 23. září. Po smrti Jiříka Ko- šieře smlúva stala se jest mezi Lidmilú, jeho nebožtíka manželkú, a Janem, synem Košie- řovým a pastorkem jejím, takováto: Že on Jan statek vešken — pouštie Lidmile, maceše své —; a zase ona Lidmila témuž Janovi — statku, kterýž jest ve vsi v Zbuzanech, nebo- lito dědictvie toho, jemu postupuje k pravému dědictví —. Actum [in consilio Nove Urb. Pr.) fer. III. post Mauricii. (Rukop. č. 2091 fol. B 29.) 2. 1525, 11. září. Mezi rychtářem, kon- šely a všemi sousedy v Zbuzanech z jedné a Petrem Šípařem, též odtud sousedem, z strany druhé o zvorání i osetí ouhoru od téhož Petra proti zuostání sousedskému ku překážce pruo- honu a pastvě dobytka tato výpověď skrze pány úředníky jest učiněna i jim sepsaná dána v tato slova: Najprvé což jest koli Petr toho ouhoru zvoral a na něm vsel, buď dva strychy aneb puol třetího, to tak nyní aby zuostalo, však na tento zpuosob, aby všickni sousedé též i Petr s nimi to semeno mezi sebou na díly jednostajné rozhodli, a což na koho přijde, bez prodlení jemu Petrovi zase navrátili; a za práci jeho, kterúž jest při tom ouhoru, voze a dělaje, měl, aby jemu ze spolka tolikéž dědiny zvorati pomohli. A z tohoto ouhoru od Petra vosatého, což by Pán Buoh obrodil, toho šetříce a svévolně škody činiti nedopou- štějíce, aby ze spolka všickni, též i Petr, ten užitek na jednostajné díly měli a brali a na časy budoucí, pokudž se všickni z jedné vuole svolí, kdež by koli ouhorové pro zvóli a pruo- 48 

Strana 378
378 hon dobytka neměly býti vorány a někto se svévolně vytrhna proti takovému sousedskému zuostánie by učinil, a nemaje tu ouhoru vorati, že by voral aneb sel, takovému vypovídáme, aby nic napravováno a navracováno nebylo, jakožto tomu, kterýž věda všetečně proti sou- seduom jest učinil, a pro to dobytek i na tom tak neřádně osatém aby zvóli a pastvu měl. A chtěl-li by toho ten, ktož jest osal, hájiti aneb by jinému poručil, stala-li by se na do- dobytku komužkoli jaká škoda a byla dove- dena, aby tu škodu dvojnásob napravil. A pro budoucí toho každému výstrahu chceme a při- kazujeme, aby tato výpověd naše od nich chována byla. Actum feria II. post Nativitatem Marie 1525. (Rukop. č. 2153 fol. 194.) 3. 1527. — (Vondřej ze Zbuzan s strany příbuzenstvie táhne se na statek po nebožce Klare, kteráž jest utracena, vede svědky.) Havel Rampešek ze Zbuzan svědčil: Nebožtík Beneš ze Zbuzan, bratr Vondřeje nadepsaného, prve než se vystěhoval ze Zbuzan, dal jest schovati sto k. gr. č. Jíšovi pod Zderazem k věrné ruce, a se vším, což jest měl, málo nebo mnoho, k němu se stěhoval. A v tom umřel u něho u Jíšy. A pobyl tu málo, přes dvě neb přes tři neděle, až umřel. A když jest ležel na smrtedlné posteli, Klara nebožka po- javši mne s sebú, šla jest k Benešovi a já stál vedle nie u luože a ona jest mluvila k němu tak: Tak milaj Beneši, mohla-li bych já ještě kde k jakým dluhóm pfijiti, oznam teď před Havlem, čeledínem naším, neb jsme neměli věrnějšího žádného nad něho. A on Beneš jí pověděl, řka: Ale milá Klaro, což ještě málo máš? Však muožeš dobrá býti a dobře se mieti do smrti. A všaks mne ty votrávila a tys mnou vinna. A já ji z toho trestal. Bárta z Kopaniny svědčil: Když mě byl povolal neb. Beneš, manžel Klařin, k trhu, když měl prodávati ve Zbuzanech sídlo a statek bratranci svému Říhovi, a když se jest mezi nimi ten trh nemohl sjíti, i mluvil jest E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Beneš k Říhovi: A zdališť ještě zlé činím, a ty vidíš, žeť chci dobře učiniti a já nevím potom, vezmu-li co od tebe, čili nevezmu. A mohuť učiniti tak dobře anebo lépe, nežli tvój otec. A v tom já s jinými dobrými lidmi učinili sme mezi nimi ten trh. Petr z Vořecha seznal takto: Byl sem při tom trhu z povolání k tomu od Beneše, když statek neb. Beneš prodával Rihovi, bratranci svému. Pak zdálo se Říhovi, že by mu to draho prodával, a on Beneš mu tak pověděl: Milý Řího, a já potom snad od tebe vezmu neb nevezmu a mínímť udělati lép než tvój vlastní otec. Také sem toho svědom, že jest on neb. Beneš vzal znamenitaj statek od svého bratra Vondráka a hotové peníze byl donesl k Jíšovi pod Zderaz. Havel Rampešek ze Zbuzan seznal: Také sem toho svědom, že jest prodal neb. Beneš ze Zbuzan grunt svuoj aneb siedlo ve Zbu- zanech Říiehovi, bratranci svému, a při tom trhu řekl mu: Milý bratře, kup, však dáš mi za to něco nebo nic, a žeť mohu lépe učiniti než tvuoj otec, děkuje P. Bohu, však mám z čeho. Jan, krčmář z Hodkovic, svědčil: Neb. Klara byla jest s prvním svým mužem tu ve Zbuzanech snad od let XXXti a živili se robotujíc velmi chudě, že jim mnoho nezbajvalo. A když jí ten muž umřel, pojala sobě neb. Beneše, bratra Ondřejova Šípařova odtud ze Zbuzan, s statkem dobrajm, neb jest to dobrým lidem vědomo i sousedóm okolním i domácím, že jest nalezl penieze na tom gruntu, kde jest byl s bratrem svým a s mateří. I brával jest pivo u Jíšy sladovníka pod Zderazem, a zná- most s ním maje dal mu schovati týž Beneš sto k. gr., a pomalu dávaje jemu potom více, že jest toho bylo se shledalo u něho, u Jíšy, čtyři sta k., kterýchž mu byl dal Beneš scho- vati. A tudy také statek jemu Benešovi zhuoru šel, když se s bratrem rozdělil, byl v chalupě a tu přísevky znamenité činil a mieval, ježto jest to mnohým sousedóm svědomo. Jest mi 

Strana 379
Zbuzany (1527—1531). to také védomo, Ze jest ona Klara nebozka ne- měla žádného bratra, aniž jsme kdo o jakém bratrem (!) jejím slýchali. A po smrti Benešově ona Klara byla jest na ten statek Benešuov živa; a což měl on Beneš nebožtík u Jíšy, to berüc od ného, na to Żiva byla. (Rukop. €. 1047 f. Q 30.) 4. 1530, 13. ledna. Rehof Síparuov z Zbuzan koupiv dvuor tu v Zbuzanech od Václava Zemana s povolením panskym za XCV kop gr. m., platiti maje po VIII kop m., i požádal na páních úřednících [šestipanských], aby jemu toho trhu příti ráčili. Páni úředníci pováživše toho, že on Václav při tom dvoru zle hospodařil a proto jsü jemu i prodati rozkázali, a jemu Rihovi dopfáli na ten zpuosob, aby ten dvuor tak zašlý a opuštěný zase opravoval a zdě- lával každého roku, pokudž by najvajše posta- titi mohl až do let pěti pořád zběhlých. — Actum feria V. in octava Epiphanie 1530. Martin, rychtář ze Zbuzan, položil na místě Říby na úroky IIII kopy 4 gr. 1541. (Rukop. č. 2155 fol. 111.) 5. 1530, 17. února. Smlúva přátelská stala se skrze Jiříka Kosmáčka, úředníka pan- ského, mezi Říhou z Zbuzan z jedné a Duch- kem a Junkem, též odtud sousedy, z strany druhé taková: Kdež on Říha koupil tu v Zbu- zanech dvuor od Václava Zemana a Kryštofa, syna jeho, i před tím, než se trh stal, on Kryštof některé dědiny pronajal na puol užitku Duchkovi a Junkovi, kteříž ujavše je zdělali a zvorali, a on Riha koupiv ten dvuor na ty dědiny se táhl, chtě jich též užívati; i jest mezi jimi to za prostředek smluveno: Najprve jemu Duchkovi za jeho dědiny ujaté má vy- měřiti Říha XXX záhon, aby je Duchek sobě vosil; — a též zase Junkovi za jeho dědiny ujaté má Říha postúpiti XIII záhon k jedno- mu užitku, a ostatek dědin na společní užitek též jeden vydržeti mají. Actum feria V. post Valentini 1530. (Tamtéž fol. 115.) 6. 1530, 14. listopadu. Kdež jest obeslal Jan Žiež matku svú z Zbuzan a jie viní, kterak 319 by ona jemu na jeho spravedlivosti ujmu uči- nila a z dědictvie otce jeho a hospodářstvie jej stiskla a sama se v grunt uvázala i jiného podle sebe do toho hospodářství přijala; i toho žádá, aby jakžto dědic po otci svém v též hospodářství byl uveden a v tom skrze pány úředníky aby byl opatřen. Matka Zizova osobně stojící s Jíšou, přítelem svým přiro- zeným, na žalobu Žížovu praví: že jest ona jeho odtud nestiskla, než po svém hospodáři až dosavad tu sedí a opatruje; a že by i jemu byla toho přála, aby jakž počal, kdyby chtěl dobře hospodařiti a jejího i svého dobrého hledéti, Ze jest mohl podle nie též spravovati. Ale poněvadž ani s sousedy ani s ní neuměl a nechtěl strefovati, a oni jej mezi sebou stěžovali, i v tvm jest on diel svuoj na tom statku prodal i peníze za to vzal a jinam se vyhostil. I též toho ona matka Žížova žádá, což jest ona s týmž Jíšou, přítelem svým, ten diel statku Žížuova od něho koupila a zapla- tila, aby již překážky od něho nemajíci uží- vati mohla a páni úředníci [úřadu šestipan- ského Star. M. Pr.] v tom aby ji opatfiti ráčili. Tu páni úředníci — majice také před sebü jistou zprávu souseduov Zbuzanskych, kterak se jest ta véc mezi Zízem a matkou jeho a též i Jíšou přítelem zběhla, — takto — vypovídají: Poněvadž on Žiež, nechtěje s matkou svou tu býti, to učinil a ten diel svuoj na tom statku jie prodal a peníze přijav před sousedy grunt očistil dav památné, také i při čberu byl, také i s volí panskou jinam se vyhostil a jinde zákup sobě učinil, i z těch příčin na tom statku již dílu svého nemá a ona matka jeho jakžto hospodyně všeho toho užívati má bez překážky Jana Žíže, syna svého. Actum feria II. post Martini 1530. (Rukop. č. 2153 f 541.) 7. 1531, 9. srpna. Jíša Junkuov z Zbuzan stoje v úřadě s svým rychtářem oznámil, že jest koupil dvuor s dédinami od Václavíka —, i požádal na páních úřednících, aby jemu 48* 

Strana 380
380 téhož trhu dopřáli. Páni úředníci tak učinili a dopřáli, však na ten zpuosob: poněvadž jest grunt sešlý a opravy znamenitě potřebuje, aby on ten grunt bez meškání opravoval a jej držal do tří let —, a po vyjití tří let tajž dvuor již opravený aby vosadil člověkem hod- ným —. Actum feria IV. in vigilia Laurencii 1531. (Rukop. č. 2155 f. 138.) 8. 1532, 5. ledna. Martin, rychtář z Zbu- zan, s povolením pánuov úředníkuov koupil sobě dvuor v Zbuzanech někdy Mikulášovský od Vaňka za LXXX k. m. Act. fer. VI. ante Epiph. 1532. (Tamtéž f. 143.) 9. 1537, 25. května. Šimon Kulhánek z Zbuzan zastavil jest kus dědiny, kteráž slove „na prsnicích“ Říhovi Houzkovi v X kop., na takový zpuosob: že má Říha ty dědiny užívati, ji osívati, a kdyžkoli aneb kteréhokoli roku oseje, má sobě na summě 1 kopu vyrá- žeti až do vyjití a vyplnění těch X kop puoj- čených. — Actum feria VI. ante Trinitatis 1537. (Tamtéž f. 215.) 10. 1538, 14. února. Léta Páně MVCX XXVIII ve čtvrtek den sv. Valentina stala se jest smlúva přátelská — mezi Jírou Junkem z Zbuzan z jedné a Martou Junkovou, matkou jeho, a Annou, sestrou vlastní též jeho, z strany druhé a to taková: Jakož jest Jíra Junek po otci ujal všecek statek pozuo- stalý a v něm zuostal, drží a užívá, i z toho všeho statku svého, kterýž koli má, má mateři a Anně sestře své vydati LXXXX kop m. —. (Rukop. č. 2154 f. 3.) Zdiby. 1356. — Pisipko [Pesyko ?] dictus Decanus de Nova Civ. Pr. emit curiam cum hereditate sitam in Sdib — erga Wenceslaum dictum Weitenphecher. (Rukop. é. 987 f. 182.) Zejší (Ejžíř, Ejříř). 1. 1435, 26. září. Mistři řemesla rymer- ského vstúpivše před pány purkmistra a kon- šely Velikého města Pr. do plné rady i vznesli E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: jsú Da též pány své tiziece, kterak Fráňa z Zejšie k častému a mnohému obsielánie ku právu o tu při, kteráž jest mezi nimi o dělá- nie alúnu z té studnice, kterúž jsú oni sobě od Henzlíka, rychtáře z Přílep, kúpili, nestojí, a to na ochuzenie a velikü škodu všeho jich ře- mesla. I svrchupsaní páni slySiece jich Zalobu a Zádost a znamenajíce Skod — i řekli jsú svrchupsanym mistrém —, aby ten alünz své studnice délali. Actum pleno in consilio feria II. ante Wenceslai. (Rukop. & 87 f. 59.) 2. 1464, 30. října. Slovutný Jan Fráňa z Zejzieřie, ačkoli na svém těle jsa neduživ a nemocen —, kšáft svój aneb poslednie své poručenstvie statku svého všeho — učinil — tiemto obyčejem: A najprvé téch VII'/, k. gr. a XL gr., jakoz mu Miserka dlužen za ryby a za žito —, synu svému Bohuslavovi odkazuje —, i také jiné všecky věci — jemu dává. A toto znamenitě ku paměti přivodí, když by se Bohuslav v dědictvie a statek — nadepsaného Miserky uvázati měl, toto jemu rozkazuje, aby Kateřině sestře své nemohli-li by spolu zbýti, aby jí vydal LXXX k. gr. a výpravy XXX k. gr. — [Item jednu k. gr. platu na Ambrožovi nožieři odkazuje manželce své Kateřině, a dceři své druhů k. gr. platu také na AmbroZovi. — Item plat aneb úrok z vinic aby byl vydáván Kateřině manželce jeho a dceři své, dokudž by spolu na Malé Straně obývaly. Pakli by jinde bydlily, aby na syna jeho Bohuslava ten úrok z vinic připadl. Item VIII k. gr., jakož mu dlužen Ambrož no- ziet —, z téch dává na sklo III[ k. gr. k ko- stelu sv. Mikuláse —. Item z toho stohu u Hra- dištka VI k. gr. na kalich aby bylo vydáno, a ten kalich aby byl dán do kostela sv. Martina do Žepóv. Item o věno své paní Kateřina man- želka jeho aby měla vuoli neb v Jenečku neb na tom, což jest kúpil od paní Kateřiny Hra- dištské. — Item dom svój svobodný, kterýž má na Malé Straně, po své smrti paní Kate- řině manželce své a dceři své odkazuje a dává, a v tom domu aby seděla a obývala, dokudž 

Strana 381
Zdiby —Zeméchy. by stavu svého neproménila. — Actum feria II. ante festum Francisci anno — LXIIII*. (Ru- kop. č. 2080 F 5.) Zeleneč. 1. 1443. — Purkmistr a konšelé Nov. M. Pr. vyrkli sá ortelem mezi p. Janem z Liblic a Duchkem z Sotalic, spolumóśtóninem svym, aby Duchek dal p. Janovi pět k. gr. za úroky zadržené z té dědiny v Zelenči, — a — vtom času — aby Duchek tu dědinu prodal aneb ji osadil, aby p. Janovi z ní úrokové neschá- zely. [Bez dne.] (Rukop. č. 2083 f. G 6.) 2. 1499, 7. srpna. Smlúva stala se mezi Jiiikem z Zelente a Katefinü Refábovü vdovü, kdež týž Jiřík nařiekal jest dvuor též Kate- řiny v Čertousech, taková: že táž Kateřina dala témuž Jiříkovi za to právo, kteréž se hlasil mieti, II”/, k. gr. č. — Také pověděná Kateřina jménem svým i svých dědicuov téhož Jiříka z člověčenstvie a z té povinnosti pro- pustila jest. Act. feria IIII. ante Laurencii. (Rukop. č. 2090 f. 138.) Zeměchy. 1. 1391, 3. května. Ego Slacho de Gimlin notum facio universis, gui praesentes viderint, legerint vel legi audierint, et recognosco me iudi- tium seu iudicatus offitium cum agris, curia et caeteris pertinentiis ad dictum iuditium ab antiquo spectantibus in villa Zemiech Johanni dicto Lychy ac haeredibus et successoribus ipsorum pro certa ac nominata quantitate pe- cuniae, mihi iam per dictum Johannem plene ac integraliter data et persoluta in parata pecu. nia, vendidisse. Volens igitur praefatum Jo- hannem, haeredes et successores ipsius de praedicti iuditii, agrorum, curiarum et caete- rarum attinentium fori contracti certum reddere, prout convenit, e£ securuin: promisi et servare ac virtute praesentium promitto sine dolo quo: libet bona fide, promittens nihilominus pro Te ipso nec non pro haeredibus ac successo- ribus meis super dictum Johannem, haeredes ac successores suos in utifruitione tenenda et 381 posessione praefati iuditii et bonorum ad id spectantium praedictorum non impetere quibus- cunque futuris temporibus nec aliqualiter impe- diendo quovis ausu temerario molestare; isto tamen signatis (signanter?) praesentibus inter- cluso, si ego vel haeredes aut successores mei praefatum Joannem, haeredes aut successores suos quibuscumque futuris temporibus de prae- tactis bonis ac iuditio avolvere, alienare seu parata pecunia destituere (?) voluero seu volu- erint, quod ex tunc non magis nec etiam minus nisi sexaginta s. gr. p. den. paratae pecuniae ipsis non alio tempore nisi illa septimana seu ilis, in qua seu in quibus fuerit festum s. Bar- tholomaei apostoli, pro antedictis bonis omni- bus ac iuditio dare ac solvere tenebuntur et debemus. Quibus sexaginta s. gr. perceptis inox eadem septimana, in qua praefatum s. Bartholomaei evenerit festum, ipse Johannes vel haeredes aut successores sui mihi vel hae- redibus ac successoribus meis, receptis tamen pro se omnibus bladis, annonis et universis aliis rebus mobilibus, quas res pro tunc tam in ipsa curia quam alibi habere potuerint, de eisdem bonis et iuditio condescendent. In cuius rei evidens testimonium et robur firmitatis meum, videlicet Slachonis praedicti, sigillum et ad preces meas Marssiconis de Hradek seu de Lipna, commissarii haeredum meorum, nec non Mixssonis, Joannis dicti Scubele de Gim- lin, fratrum meorum sigilla cum sigillo maiori civitatis Lunensis in maioris duntaxat testi- monii evidentiam praesentibus sunt appensa. Datum feria quarta in vigilia Ascensionis do- mini nostri Jesu Christi anno incarnationis eiusdem millesimo trecentesimo — nonagesimo primo. (Opis ze XVI. st. v rukop. 6. 2901 f. 62.) 2. 1525, 10. listopadu. Bohuslav Horna- tecký z Dobročovic trhem klade v Zeměších dvory kmetcí — což tu měl, s dědinami, lu- kami i se vší zvolí purkmistru a radě i vší obci Star. M. Pr. za puol vosma sta k. gr. pr. Stalo se v pátek před sv. Martinem 1525. (Desky zem. větší č. 5 fol. H 13.) 

Strana 382
382 3. 1536, 10. července. My purkmistr a a rada města Lúna známo činíme tímto listem, kdež čten neboližto čtúcí slyšán bude, kterak slovutné a vzáctné poctivosti pání purkmistr a rada Starého Města Pražského i na místě vší obce skrze slovutné Martina Smila a Zik- munda Pytle, spoluradní své a úředníky špi- tála sv. Pavla před Poříčskou branou blíž Prahy ležícího, koupili jsú krčmu v Zeměších na panství svém a k tomu špitálu již dotčenému příležícímu(!) od Valentina příjmím Falty a od Anny manželky jeho za jistou sumu peněz, jmenovitě za pětmecítma kop gr. č. jim již hotovými docela a úplně zaplacených, tak: že on Valentin Falta s Annou manželkou svou při- javše od nadepsaných pánuov Pražan, pánuov svých, tu sumu výš jmenovanůú, té krčmy výš dotčené jsou jim ihned dobrovolně stúpili a mocí tohoto listu postupují k jmění, držení i k dědičnému vládnutí a svobodnému požívání, sobě tu již jmenovaný Valentin Falta i s An- nou manželkou svou a s dědici a budúcími svými při též krčmě žádného práva ani které vlastnosti po dnešní den nezuostavivše, než všecko právo své na již dotčené pana purk- mistra a radu i všecku obec St. M. Pr., ny- nější i budúcí, přenesše; a k tomu také v moc jich davše list hamífeštní, kterýž předkové jeho Valentina Falty jměli posloupně k rychtě jich pánuov Pražan dědičné s touž krčmou, a jistotu, kdež na to byl udělal nějaký pan Slach z Gumlínu, jakožto ten hamíešt to vše v sobě šíře a plněji svědčí, při kterémž jsou pečeti předkem jeho Slachova a k tomu některých dobrých lidí i tudíž pečeť města našeho již jmenovaného předky našimi k tomu listu při- věšena. I podlé toho trhu i ujištění, kterejmž se jesti před námi on Valentin Falta dobro- volně i s Annou manželkou svou přiznal, pro- tož my s počátku psaní purkmistr a rada mě- sta Lúna k žádosti stran obojích již dotčených na potvrzení a svědomí i dokonalejší jistotu toho všeho, což se svrchu píše, i budúcí pa- měť pečeť města našeho dali sme přivěsiti E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: k tomuto listu sobě a budúcím náměstkuom našim bez škody. Jenž jest dán a psán l. 1536 v pondělí před sv. Markétou. (Rukop. č. 2901 f. 63.) Zlatníky u Jílového. 1. 1356. 19. března. Elizabet molendina- trix cum filiis de Praga protestata est, guod hereditatem eorum in Zlatnik, villam in Hod- kowicz, guattuor laneos hereditatis cum agris, pratis, iure patronatus omnibusgue suis perti- nencijs et gualibet libertate ad ea pertinente vendiderunt ecclesie s. Viti in castro Pragensi totogue capitulo canonicorum ibidem pro DCCOLXIII!/, s.; et fassi sunt, se eandemn summam pecunie ab eis percepisse, et eis de hereditatibus eisdem hereditarie condescende- runt. Census autem ipsarum hereditatum ad dominos ipsius ecclesie Pragensis sic pertinere et distribui perpetuo annis singulis [debet], videlicet primo ad d. prepositum Luthomeri- censem, canonicum Pragensem,*) et successo- res suos XIIII s. gr. census annui et pome- rium (?) cum iudicio et iure patronatus ecclesie predicte in Zlatnik debent pertinere, ad ipsum- gue capitulum XXX s. gr. census annui per- petuo pertinebunt. Ad magistrum vero Ste- phanum et successores suos, vicarios d. archi- episcopi Prag. in ipsa Pragensi ecclesia — pertinebunt XXIIII s. census annui in eisdem hereditatibus in Zlatník et in Hodkowicz IIII[ lanei predicti. Fasdemgue hereditates: eidem ecclesie Pragensi ac canonicis prescriptis debent et fideiusserunt exbrigare ipsimet Elizabet, Pesslinus et Jessko Fridlinus de Gilowy. Act. a. MCCCLVI. sabbato guatuor temporum Guadragesime. III. Zdislai N 4. (Rukp. kapit. sv. Vítské VI f. S 46.) *; Dle Tomka Děj. m. Prahy V str. 121. jmeno- val se Tammo Flug. Nástupce jeho byl Jan z Bavor (viz tamtéž str. 122). 2. 1392, 11. července. Barthoss, debitor principalis, iudex in Slatnyýk — et — ipsius fideiussores fatemur — se pro dicto iudicio 

Strana 383
Zlatníky (1356—1462). ibidem in Slatnyk vendito — XXX s. gr. pr. teneri et debitorie obligari Jostoni de Hodko- wicz et ipsius pueris. — Act. feria V. ante Margarete — a. XCII. (Rukop. 6. 2072 f. 83.) 3. 1897, 18. prosince. Zigmundus de Zlatnyk obligavit suum laneum ibidem in Zlat- nik Nicolao dicto Wolbram. — Act. feria III. ante s. Thome ap. (Tamtéz f. 175.) 4. 1412, 17. března. Andreas Prhule assumit ad ius hereditarium Margaretham con- thoralem suam et d. Procopium presbiterum, filium suum, ad domum suam — in Nova Civ. Pr. — et ad bona in Zlatnik. Act. feria V. ante Judica. (Rukop. č. 2079 f. A 14.) 5. 1420, 30. března. Amicabilis unio et composicio facta est inter dominam Petrus- siam, conthoralem Zawissii de Zlatnyk, et Ste- phanum Kmossek cum consensu predicti Zawis- sii pro curia et propugnaculo ibidem in Zlat- nik — in hunc modum: Quia Kmossko pre- fatus emit curiam pretactam —, pro qua cu- ria dedit et persolvit quadraginta s. gr. debet- que dare et solvere ulterius infra hinc et diem s. Georgii nunc proxime venturum; debetque idem Kmossko componere amicabiliter cum do:nina Petrussia et Zawissio marito, quando idem maritus suus veniet pro terminis, octo- aginta s. gr. — Actum [in consilio Nove Civ. Prag.] sabbato ante dominicam Palmarum anno — XX*. (Tamtéz f. K 15.) 6. 1434, 3. února. Stala se přátelská a konečná úmluva — o dvuor řečený Zlatníky, kterýž jest byl kúpil Štěpán Kmošek u Záviše [z Bélusic, mésténína Nov. M. Pr,] a toho trhu sobě zápis v kniehách městských učinil. — Ubrmané — vyřkli jsú —: aby panie Anna vdova [někdy manželka Štěpána Kmoška] dala paní Duoře, sestře někdy Závišově, a Hynkovi sladovníku ze Star. M. Pr., poručníku někdy panie Petruše, manželky Závišovy, třinádct k. gr. —. To sě stalo v radě v středu po Hromnicech léta oc XXXIIIL (Rukop. 6. 2082 f. E 14) 383 7. 1438, 28. února. Domini — Maioris Civ. Pr. — convocatis coram se ad consilium villanis de Zlatnik mandaverunt eisdem vil- lanis, quod cum censibus habeant respectum ad vitricos ecclesie s. Egidii et de ipsis eis respondeant —; de quibus quidem censibus prefati vitrici ad ecclesiam ipsorum pro sacerdo- tibus quadraginta s. gr. debent, decem s. gr. ad Bethleem et residuum ad s. Martinum Maiorem distribuere. Actum feria VI. ante Invocavit dominicam. (Rukop. 6. 2099 f. 456.) 8. 1440, 25. června. My purkmistr a konšelé Starého Města Pražského oznamujem tiemto zápisem, kterak vstúpivše před nás kostelníci kostela sv. Jiljí zpravili sú nás, že by kostelníci osady někdy sv. Philipa a Jakuba a již nynie Betlemští a od sv. Martina Veli- kého stáli o to žádajíce na nich, aby sě o ty lidi v Zlatnicich, jakoż jsû jménem úroka k vosadám svrchupsanÿm otdáni, byli roz- dóleni. Tu my sobě ku paměti přívedše, kte- rak ty jisté lidi: v Zlatníciech porutili sme kostelníkóm svatojilským, též i nynie při tom je zuostavujem, aby oni vybierajíce ürok od téch lidí v Zlatníciech, najprv mistru Pííbra- movi, farári svému, úrok dali a vydávali, což sé na jeho diel má dostati, to jest dvadceti kop na sv. Havla a dvadceti kop na sv. Jiřie. A v tom aby kostelníci Betlemští a sv. Martina i faráři jich jim nepřčkáželi ani kterého zmatku činili. A ostatek úroka což zuostane, aby vydávali kostelníkóm a farářóm svrchu- psaným bez zadržování, a vybierání jeho aby pilni byli. Actum sabbato post festum s. Johannis B. in pleno consilio — anno domini MCCCC quadragesimo. (Rukop. č. 992 fol. 201.) 9. 1462, 18. února. Ve jméno božie amen. Já Dorotha z Zlatník, dcera někdy Mikuláše odtudž z Zlatník, obývajície v Starém M. Pr., vyznávám — že veškeren statek muoj — a k tomu také osm kop gr., kteréžto mi Jan řečený Rozkoš z Zlatník za dědictvie mé tudiež v Zlatnících povinen jest zuostal, — otdávám Janovi koželuhovi řečenému Videt. — Actum 

Strana 384
384 feria V. post Valentini. (Rukop. č. 2119 f. M 8.) 10. 1491. — Martinus, olim iudex in Zlatnik. (Rukop. é. 2079 II f. 11.) 11. 1526. — Jakož jest nesnáz z strany Kateřiny Bartošové z jedné a Markléty, někdy Jana Telečka manželky v Vesci, z strany druhé o peníze gruntovní, kteréž Jan Novák klásti má, takže ona Kateřina po manželu svém též i z nadělání a zaplacení k tomu se praví míti spravedlivost, žádajíc za opatření. Markléta Telečková aneb Mikuláš z Zlatník na místě jejím jako manžel též na to se táhna bližší se býti praví z strany prvního manžela jejího; že jest ona Kateřina z toho gruntu jinam se vdavši, ten grunt opustila i dobytek odtud pobrala a syna svého tu nechala a on že jest ten grunt doplacoval. A potom když vyhořel že jest po ohni zase vystavěl a maje umříti manželce své poručil. A když časuov předešlých též o to nesnáz byla a ona Kate- řina o to stála, že jest skrze pány úředníky oderčena. Žádajíc též za opatření. Páni úřed- níci slyšíce obě straně a vážíce, oč jest na rozdílu, takto o tom vypovídají: Poněvadž ovdověvši Kateřina na tom gruntu po manželu svém jinam se vdala, a syna svého tu zane- chala, kterýž grunt on i doplacoval i shořalý znovu stavěl nákladem vlastním a za živnosti jeho ona Kateřina jakožto synu překážky v tom žádné nečinila, ani se na to táhla, než dopláceti i stavěti dopustila, a on Jan Teleček maje s světa sjíti a věda tu o své spravedl- nosti, zřídil jest a dal Marklétě manželce své k držení i užívání, a to jest učiniti mohl podle práva a spolčení manželského, i z té příčiny jí Marklétě jakožto nápadníci bližší po manželu jejím ty peníze na tom gruntu se při- povídají a propouštějí. (Rukop. č. 2153 f. 255.) 12. 1527, 31. května (?). Kdeż jest po- zuostal po nebožci Václavovi Rozkošovi Jan, syn jeho, a osiřel s matkou svou, tehdy táhla se na to matka dotčeného Václava, chtieci té- hož vnuka svého opatřiti a k své práci při- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Pruhy: jíti. Zase matka téhož sirotka a dítěte svého bránila, poněvadž z dětinství jej vychovala a po smrti Václava, muže svého, při sobě za osm let jej má a baba přes ta léta na něj se ne- táhla, že jest rozuměti, že více k statku hledí nežli o jeho chování. Páni úředníci pováživše toho rozkázali jsú, aby dítě to a ten sirotek skrze matku vlastní byl opatrován, a což se statečku jemu tu v Zlatnících příleží — to aby bylo v úřadě kladeno a jemu dochováno. Actum feria VI. ante Marcelli 1527 (Rukop. 6. 2155 fol. 10.) 13. 1531, 17. února. Jakož před lety mi- nulými Šimon a Vaněk bratří, příjmím Roz- košové, v Zlatnících zuostavše tu po otci svém a majíce grunt nedílný, když jest Šimon od- tud se vyhostil a zákup sobě v Bubních učinil, prodav díl svuoj Vaňkovi, bratru svému ; potom nemocen jsa dotčený Šimon činil pořízení, položiv v kšaftu, že má u Vaňka, bratra svého, dílu XLI kop. m., a na ten díl že jest mu dal III kopy m.; vostatek poručiv manželce své a dítěti po něm zuostalému. sirotku, na rovný diel. Ale po smrti jeho táž manželka jeho když se vdala za Šimona Purgmistra do Holejšovic, že také Vaněk z Zlatník, předešlého Šimona bratr vlastní, umřel a manželka po něm zuo- stavši totéž učinila a za Petra, druhého man- žela, se vdala; a ten jistý Petr že jest tu se přijav, potom ten grunt prodal nějakému Ma- téjovi za LXXXII kop m., kdež na tom gruntu a z těch peněz ten diel kšaftovaný manželce Purgmistrově a sirotku jejímu totiž XXXVIII kop m. k vyzdvihování náležel. Jakož pak Ši- mon Purgmistr jsa s nie, tak jakž se jest skrze přiznání jeho vlastní a z ukázání svědkuov pořádně vyhledalo a učtlo, XI kop m. vzal a z toho jest mateři prvního muže VI kop m. dal a za dluhy III kopy gr. m. — Stalo se v pátek po sv. Valentinu XXXI. (Tamtéž f. 129.) Zlejéín. 1. 1459, 27. zátí. Famosus vir Johannes, dictus Frana, fecit proclamare, quia emit agros 

Strana 385
Zlejétn — Zlichov. et pratum penes ponticulum prope Zlyezinam et hominem nomine Maress, censitam in Zlyczina, erga d. Katherinam de Hradissko pro libertate sua, heredum et successorum suorum. Act. feria V. ante Wenc. (Rukop. č. 317 f. 119.) 2. 1460, 6. listopadu. Paní Kateřina Zá- rovská — kázala provolati tvrz Hradiško, dvór s dědinami i s jiným se vším příslušenstvím, jakož jí kšaft Janka Zárovského, muže jejieho, a dětem jejím společně svědčí, a přebyvši děti své po jich smrti poslúpně dědičků zóstala jest na tom nadepsaném zboží, a potom také pánuov kon$elóv přísežných tohoto [Menšího] města psaným ortelem, kterýž sě jest stal mezi paní Kateřinú a Janem Cholpickÿm, mocné obdržela jest, k jmění, k držení a k dědičné- mu vladařství sobě, dědicóm i budúcím svým všem. Ibidem stans famosus vir Johannes Frana de Zeyzierz fecit proclamare —, quia emit agros ac hominem Marssonem, censitam de Zlyezina, cum CXX gr. s robotami ac pratum penes ponticulum et pratum penes pratum plo- bani de Zepp erga Katherinam Zarowska pro se, Bohuslao, filio suo — ad plenam liberta- tem, prout limites, alias mezniczi, ostendunt. — Act. ipso die s. Leonardi. (Tamtéz.) 3. 1464, 17. října. Slovutná paní Kateřina vdova, někdy manželka Jana Frähy, — köaft svój — zřídila tiemto obyčejem: A najprvé po své smrti odkazuje Sulkovi Kunfkovi z Slovic z věnného svého práva na tom lánu dědiny a na lúce k tomu lánu příslušející, jakož od Hra- dišt[sjké Jan Fráňa kúpil, a dvě k. gr. platu, na Maršovi ve Zlyčíně padesáte k. gr., odkázala i jich dědicóm. Item Zdeslavovi a Přiemkovi, détem Mikulásovím, pfiemi Brada, z Ürnoce, na témž zboží svém vénném — také padesáte k. gr. dává —, s takovüto vSak vyjmienkü, Ze Bohuslav, syn Fráňóv, bude moci to zbožie vénné vyplatiti. Item Bohuslavovi a Kateřině, pastorkóm svým, po své smrti Jenček pro- púštie. — Actum feria IIII. post festum Galli — anno oc LXIIII*. (Rukop. é. 2080 f. F 6) Archiv Český XXVIII. 385 Zlíchov u Prahy. 1. 1353, 18. listopadu. Nos Stephanus, canonicus Pragensis notariusque regni Doemie, ad universorum noticiam tenore presencium volumus pervenire, quod viginti marcas argenti graves, LXIIII grossos denarios pragenses pro marca qualibet computando, census in heredi- tate nostra tota in Zlechow, quidquid ibi ha- bemus, rite et racionabiliter vendidimus discreto viro Zeydlino, dicto de Pyesca, civi Pragensi, et suis heredibus pro ducentis marcis argenti ponderis et numeri predicti. Quam quidem pe- cuniam totam nos fatemur ab eo in his scriptis plenarie recepisse, et sibi de eodem censu an- nuo in predicta hereditate nostra tota con- descendimus hereditarie et in evum. Cuius quidem census medietatem in festo s. Georii proximo et aliam medietatem in festo s. Galli tunc sequenti statim et sic deinceps annis singulis de manu nostra eidem Zeydlino vel suis heredibus solvere debemus dilacione qua- libet proculmota. Quod si non fecerimus, ex tunc statim obstagium debitum et consvetum in Maiori Civ. Prag. in hospicio nobis per ipsum Zeydlinum vel heredes suos deputato persona nostra propria debemus et sincera nostra fide promittimus subintrare. Elapsis autem a dicto obstagii termino octo diebus eodemque censu non soluto, ex tunc statim iidem Zeydlinus vel sui heredes ipsum censum non solutum nostrum super damnum et super omnia bona nostra mobilia et inmobilia licite poterint con- quirere inter Judeos vel eciam Christianos no- bis ab inde tamdiu non exituris, donec de predicto censu et damnis omnibus exinde crescentibus eis per nos plenarie satisfiat. Eundemque censum annuum eis nos, predictus Stephanus, una cum fratre nostro dieto Jescone de Thetyn sub puritate nostre fidei, prestaci- one nostris propriis personis obstagium pre- dietum ac recepcione super (!) damnum no- strum et super omnia bona nostra mobilia et inmobilia, ut. predicitur, promittimus a quolibet homine secundum ius terre disbrigare. Harum 49 

Strana 386
386 nostrarum sub testimonio litterarum, guibus si- gilla, nostrum ipsiusgue Jesconis, fratris no- stri, d. Bohunconis de San, dicti de Dolan, et Mstidruhonis de Wyrbka duximus appendenda. Datum et actum a. d. MCCCLIII. in octava s. Martini. (Desky dvorské č. 1 f. 112.) 2. 1356, 21. července. Nos Stephanus, ca- nonicus Pragensis ac terre tabularum notarius, et Jesco de Makotrzas fratres, olim d. Stephani terre notarii filii;, tenore presencium recognos- cimus, nos super duas villas nostras, videlicet Zlechow et Makotrzas, ac super earundem vil- larum census et pertinencias guaslibet rite ac racionabiliter nostro, heredum ac successorum nostrorum nomine viginti s. gr. pr. den. census annui, perpetui, liberi, ab omni contribucionis fatigia, berne regie seu alterius cuiusécumgue dacionis onere exemptas et singulis vicibus per nos eximendas, vendidisse honesto viro Seydlino de Pieska, civi Pragensi, pro ducentis s. gr. pr. nobis peripsum plene persolutis ementi et recipi- enti pro se et heredibus et successoribus suis ad habendum, tenendum, utifruendum et pos- sidendum eundem censum per ipsum et ipsos deinceps iure hereditario guomodolibet in perpe- tuum sub condicionibus infrascriptis; ita vide- licet, guod in festo s. Georii venturo proxime guingue s. gr. et in festo s. Gahli deinde pro- ximo decem s. gr. dicte monete, de isto primo anno tantum, dicto Seydlino debebunt nomine census ministrari, sub aliis annis singulis su- pradicti census venditi medietas, scilicet de- cem s. in s. Georii et altera medietas, ut puta residue decem s., in s. Galli festo guolibet in omnem eventum, Prage duntaxat, ipsi Seydlino de dictis villis et earum pertinenciis prefatis solvi debent. In guocungue autem dictorum festorum festo et infra septimana deinde con tinua census in hac parte debitus non per- solvetur, ex tune super huiusmodi census non soluti sexagena gualibet, donec solvetur, me- dius ferto grossorum nomine pene accrescet denuo singulis septimanis; pro guibus (unce huivsmodi censu et penis dictus Seydlinus E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: habebit et poterit tamguam super aliis bonis propriis sine guolibet sui iuris preiudicio et cuiuslibet guerele ac iudicii strepitu et impe- dimento ac contradiccione guorumpiam homi- num pro suo beneplacito per se vel certos suos nunccium aut nunccios, seu de guorum- cungue hominum auxilio voluerit, nos et pre- dictarum villarum nostrarum, scilicet Zlechow et Makotrzas, possessores seu inhabitatores guos- libet in ipsis villis et suis pertinenciis tociens et in tantum pignorare pignorague ipsa mox tamguam rem suam propriam seu ad plenum ita ubigue indicata obligare ac vendere, guousgue sibi de huiusmodi censu et penis non solutis ac inpensis, si gue per legaciones, raysas, itineraciones, pignoraciones aut alium guemvis modum notorium desuper accrescent, plenarie satisfiat. Et si guispiam defectus guandocungue vel guocienscungue ipsi Seydlino sic ex causa guacungue emanaverit, guod de supradictis villis, scilicet Zlechow et Makotrzas, et carum pertinenciis dictos census suos habere non posset, ex tune ego Sdyslaus notarius, dictus de Dobra, me et villan meam Dobra una cum suis pertinenciis guibuslibet sponte striuxi et stringo ad supplendum sub prefatis solvendi condicionibus eosdem defectus singulos, guo- ciens id fuerit oportunum. Promittimus autem racione mnaioris cautele nos fratres et Sdyslaus antedicti sine dolo malo in solidum bona fide dicto Seydlino dictum censum venditum ab impedimento et impeticione cuiuslibet in toto et parte secundum ius terre Boemie rite ac racionabiliter disbrigare. Et gui hanc Jitteram habuerit, eidem bona fide debebit per nos vel per nostros heredes aut superstites seu suc- cessores, dictarum villarum possessores, sa- tisfieri de premissis sibigue ius competit eo- rundem. In guorum evidenciam sigilla nostra, in testimonium vero sigilla prudentum virorum Ulrici Silberczaiger, Seydlini institoris et Ort- linii Clementis, consulum seu iuraturum civium Prag., ad preces nostras presentibus sunt ap- pensa. Datum in vigilia b. Marie Magd. a. 

Strana 387
Zlichov (1356—1432). d. MCCCLVI. 112.) 3. 1376, 13. bfezna. Nos frater Johannes prior totusque conventus fratrum domus Orti b. Marie prope Pragam, ordinis Cartusiensis, tenore presencium recognoscimus universis, quod attendentes grata et multabeneficia, ser vieia utilia et donaciones honorabilis viri do- mini magistri Borssonis, archidiaconi Bechi- nensis, quibus nos et nostrum monasterium ordjnemque nostrum favorabiliter semper et sincere prosequebatur, habitoque prius com- muni ac sollempni super hiis tractatu inter nos pariter et consensu, bona deliberacione et sano consilio duas s. gr. prag. perpetui census in et super villa nostra Zlechow, iuxta monasterium nostrum sita, et super homines censuales ibidem ecclesie Pragensi post obitum prefati magistri Borssonis, quem deus felicem faciat, dare decrevimus et ex nunc decernimus, et ecclesie Pragensi predicte in predicta villa nostra predictum censum, duas videlicet se- xagenas, deputamus in anniversario dicti d. Borssonis expendendas. Et promittimus pre. sentibus bona fide, quod nos et successores nostri duas s. gr., ut premittitur, de ipsa villa singulis annis octo diebus ante diem anniver- sarii predicti magistri Borssonis dd. canonicis ecclesie Pragensis dabimus et solvemus et in ecclesia Pragensi reponemus, aut ipsi domini de capitulo per suos nuncios ab hominibus ville nostre predicte exigent censum predictum et tollent. Quod si census iam dictus in ter- mino supradicto et infra sex dies inmediate sequentes per nos non fuerit persolutus, ex tunc prefati domini de capitulo aut nuncius ipsorum habebunt potestatem, quam ipsis pre. sentibus concedimus, dietos homines ville nostre predicte inpignerandi, citandi et arrestandi pro censu predicto, quociens fuerit oportunum, nullum ipsis quoad hoc consilium vel auxilium valentibus nos prestare. Fatemur insuper, quod pro hiis duobus s. perpetui census in Zlechow per nos deputatis ab ipso magistro Borssone (Desky dvorské čís. 1 fol. 387 plenam et sufficientem recepimus satisfaccio- nem. In cuius rei testimonium sigillum domus nostre presentibus est appensum. Datum a. d. m. trecentesimo septuagesimo sexto, in cra- stino b. Gregorii pape. (Listina orig. archivu kapit. sv. Vítské XV, 9.) 4. 1424, 3. fíjna. Feria III. ante Fran- cisci. In causa controversie pretextu impensa- rum in et super curiam sub Zlechow factarum inter Girziconem de Ungelt ex una et Petrum Waldek parte vertente ex altera Laurencius paunifex requisitus per magistrum civium et dominos consules Maioris Civ. Prag. deposuit et dixit se interfuisse racioni facte inter dictos Girziconem et Waldekonem, quam Waldek a dicto Girzicone suscepit tamquam ritam et le- gittimam. In qua racione Waldek dicto Girzi- coni remansit XXIIII s. et promisit dicto Gi- rziconi solvere. — (Rukop. &. 2099 f. 145.) D. 1426, 97. dubna. Petrus Waldek re- posuit unam s. g. Georgio de Ungelt — super summa eidem per dominos pretextu imposicio- nis (!) super curiam sub Zlechow adiudicatam, quam recepit Darbara, conthoralis eiusdem Georgii legittima — Act. sabbato post Georgii a. XXVI. (Rukop. é. 2099 f. 184) 6. 1432, 28. srpna. Já Simon od bielého lva, měštěnín Velikého Města Pražského, vy- znávám tiemto zápisem obecně všem, ktož jej uziie nebo čtúce slyšeti budú: Tak jakož mám dvuor Zléchov řečený od pánóv purgmistra a konšelóv i všie obce svrchupsaného města Pražského se vším panstvím — zapsáno a li- stem s jich pečetí visutúů utvrzeno, — na kte- rémžto dvoře Petr Waldek z Valovic měl jest a má .diel s jistymi dédinami, chrastinami a lukami vyméienymi, platiti mi čtyři kopy gr. platu a úroku ročnieho a věčného z toho ji- stého dielu svého maje. Kterýžto diel dvoru svrchupsaného opatrný Aleš z Krajnic kúpil jest s povolením a vólí mú sobě a Bonuši, manželce své, od svrchupsaného Petra Wal- deka za tři a za čtyřidceti k. gr. dobrých střiebrných rázu Pražského s týmiž cíli a me- 49* 

Strana 388
388 zemi k tomu jistému dielu Waldekovu příslu- šejícími —; z kteréhožto dielu tak küpeného již jmenovaný Aleš má mi platiti čtyři k. gr. také platu ročnieho a věčného. — Actum pleno in consilio feria V. ipso die s. Augustini. (Rukop. č. 992 f. 141.) 7. 1438, 18. července. Postguam litis materia vertebatur inter Wenceslaum, tunc temporis notarium d. subcamerarii, ex una et Bonussam, relictam olim Alssonis de Krainicz, parte ex altera occasione curie Carthusiensis in Zlechow situate, pro qua quidem curia pre- dictus Wenceslaus virtute littere maiestatis sue per dive memorie invictissimum impera- torem d. Sigismundum, Ungarie, Bohemie oc regem, super bonis Zlechow date et concesso iam nominatam Bonussam impetebat; ipsa au- tem Bonusse respondit, se eandem curiam iuxta empcionis et vendicionis contractum le- gittime habere et possidere, multas impensas super eandem faciendo, extunc — arbitri electi inter predictas partes pleno in consilio Maioris Civitatis Pragensis personaliter constitutas ta- liter pronuncciaverunt: primum et ante omnia prefatam curiam predicto Wenceslao notario adiudicantes ad habendum, tenendum et pos- sidendum, et ipsa Bonusse receptis suis atti- neuciis, alias nábytky, et in locum habitacionis sue asportatis de eadem curia condescendere debet, et ipse Wenceslaus prelibatus pro se- getibus predicte Bonussi et pro iure suo LX S. gr. debet dare et assignare —, et eandem pecunie summam debet assecurare debita fi- deiussoria caucione. Quam quidem arbitrariam pronuncciacionem ambe partes promiserunt — observare. — Act. feria VI. post Div. apost. a, XXXVIII. (Rukop. é. 2099 f. 462.) 8. 1416, 17. června. My Hron sükenník, v tu chvíli purgmistr, — konšelé přísežní i také všecka obec Nového M. Pr. mocí to- hoto zápisu vyznáváme všem nynějším i také budúcím, že s rozmyslem rozmyšleným nás všech polovici dvoru našeho na Zléchově s dě- dinami ornými i neornými, s polovicí lesem E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: nad tiem dvorem, s puol lúkú, jenž leží podle luhu a podle polí Zléchovských, najali sme a vydali pod úrok roční robotnému muži Vavřin- covi Zralíkovi i také jeho dědicuom a budú- cím dotavad, dolavadž jsme my aneb obce naše téhož polovici dvoru v držení; a to tiemto obyčejem, jakož se dole píše: Aby týž Vavřinec Zvalík s dědici svými i budúcími platil a úročil nám a obci našie budúcně z téhož polovice dvoru osm kop gr. —, dokavadž bychom my té polovice dvoru — byli v držení. A také usta- novujeme jeho úředníka k opatrování a opra- vování jiných luk našich tu v Zléchově, aby on jsa úředníkem ty lúky opatroval věrně a právě, škody na nich sám nečině a jiným také bráně činiti. A vyšla-li by kdy voda z řeky na ty lúky, že by se ponesly nějaků nečistotú, dřie- vím anebo pajřím, že on to s dědici a budú- cími svými má opatrovati a čistiti. A kopist s budúcími svými má užívati. A také ku potřebě obecné, když by toho bylo potřebie, má býti hotov s koňmi a s vozem, za dva anebo za tři dni a nie viece, a to na stravé obecné. — Louku také v Hlubočerpích aby opatroval a potokuov našich hájil a bránil jako úředník. Také často jmenovaný Vavřinec Zralík s bu- dücími svými má tu moc mieti, aby prve psa- ného puol dvoru i s tiem vším, což jest jemu postúpeno a od nás vysazeno, aby toho měl moc to prodati, směniti, odkázati a dáti s po- volením a vědomím naším, však vždy doka- vadž jsme my aneb obec naše toho polovici dvoru v držení; a to pod týž úrok a v též právo, jakož toho nahoře dotčeno jest. Actum feria IL. post festum s. Viti martyris anno — septuagesimo sexto. (Rukop. &. 2087 f. L. 8.) 9. 1490, 15. února. My — purgmistr — konšelé přísežní i také všecka obec Nov. M. Pr. mocí tohoto zápisu vyznáváme —-, že s rozmyslem rozmyšleným nás všech polovici dvoru našeho na Zléchově s dědinami —, s po- lovicí lesem nad tiem dvorem, s puol lúkú, jenž leží podle luhu a podle polí Zléchovských, 

Strana 389
Zlichov (1438 —1502). najali sme a vydali pod úrok roční robotnému mużi Vavfincovi Zralikovi —, dokavadź smc my aneb obec naše téhož polovici dvoru v dr- žení, a to tiemto obyčejem, jakož sě dole píše: Aby týž Vavřinec Zralík s dědici svými a bu- dúcími platil a úročil nám a obci našie bu dúcně — šest kop gr. —. Ačkoli již jmeno- vaný Vavřinec — byl jest úročil podle prv uieho zápisu, kteryZ se stal ten pondělí po sv. Vítě léta oc LXXVI? osm kop —, ale že něco dědin témuž Vavřincovi — od téhož polovice dvoru jest zase odjato s vólí jeho, a ty také dědiny, kteréžto sú jemu odjaty, rozdány sú na chmelnice pod úrok čtyř k. gr. zase ku obci, a tak iny s povolením pánuov přísežných obecních ten úrok, totižto šest k. gr. — ulo- žili sme. Také ustanovujeme jeho úředníka tiem obyčejem, jakož i prve ustanoven byl, k opatrování a ku opatřování jiných luk na šich tu v Zléchově [ostatní vše slovně jako v smlouvě prvé zde č. 8.]. Actum feria IL. in crastino s. Valentini anno — LXXXX*. (Ruk č. 2089 f. P 9) 10. 1490, 29. března. Circumspectus do- minus Stephanus Hunezledr — emit pratum erga villanos Zlechowienses et Hluboczer- penses, quod situm est sub ecclesia Zlecho- wiensi pro XXIIII s. gr. — usque ad decem annos. — Actum (in consilio Nov. Civ. Pr.) feria II. post Annuncciacionem Marie anno — XC*. (Tamtéz f. P 13.) 11. 1490. — Jaroš z Star. M. od zlaté hvězdy koupil vinici sobě, manželce své Ur- Sile a Jírovi, bratru svému, od Pavla z Podola za XVIII, k. nad Z. po cestu hlubočerpsků nad lukami. (Rukop. č. 2133 I f. 4.) — Beneš z Podskalé k. [vinici] od Duchka z Vyšehradu, kteráž leží podle Škaredkovy vinice na stráni nad lukami nad Z. (Tamtéz.) -- Bartoš z rohu k. chmelnici na Z. od Valdy za XL k. (Tamtéž f. 5.) 12. 1491. — Jan sladovník z domu Char- vatskóho k. chmelnici na Z. IL str. podle Jindiichovy, Pytlikova syna, a podle Tuomy Ho- 389 leho od p. Vaclava Selika za XIIII'/, k. (Ru- kop. ć. 2133 I f. 7.) 13. 1492. — Vít s Duchkem, bratrem svým, koupili chmelnici v strych na Z. od vdovy Poduškové za X k. (Tamtéž I f. 8.) 14. 1495, 10. března. Helias de Czastrow emit — vineam dietam Cantorka XXXII s!ry- chones mensure in se tenentem sitam prope villam Zlechuow erga Johannem, natum olim Erazimi de Czrmnik, pro CC s. gr. pr. Act. feria III. ante Gregorii a. XCV. (Rukop. 6. 2107 f. 79.) 15. 1496. — Slováček sladovník k. chmel- nici na Z. od Kuby Strajcova z Podskalé —. (Rukop. č. 2133 I f. 7.) 16. 1499, 30. presince. Jeáa pod Zdera- zem k. čtyři strychy chmelnic na Z., od Lu- dačky jeden str., od Václava zedníka I str., od Kroupy jedeu, od Kočvary I. Stalo se v pondělí před Novým létem. (Rukop. č. 2133 I f. 5) 17. 1500. — Mikuláš na vršku koupil sadbu novü viniéóná u Ho&ka smradafe za III k. nad Z. proti kostelu. (Rukop. é. 2133 I f 2.) — Martin Slovátek k. chmelnici na Z. u Řiehy Dobrého za VIII k. podle Bartoškovy a Matesa vinopale. (Tamtéž f. 3.) 18. 1501. — Barton a Richa bratřie z Hluboterp ujali jsû pole od pánuov úřední- kuov [šestipanských Nov. M.] za Z. od dvoru Ziéchovského pod ourok —, Ze mají z téhož pole platiti pánuom a obci Nov. M. Pr. jednu kopu -— a každé léto mají vuoz sena přivézti pánuom Nov. M. z té louky za Hlubocerpy. (Rukop. č. 2133 I f. 10.) 19. 1502, 26. dubna. Jiříkovi od černé hvězdy, pan Štěpán Huncledr, pan Jindfich Serafin konšelé, Mikuláš pernikář, Matěj Noha, úředníci obecní sklepovní, s povolením pana purgmistra a konšeluov, pánuov starších a všie obce postüpili sú a mocí tohoto zápisu postu- pují dvoru svého na Zléchové s popluZfm, totiZ S dédinami, s lákou pod týmž polem ležící, i také kus lesu nade dvorem, pokudž sú jeho 

Strana 390
‘390 ukázali a otměřili, kromě polí nebo chmelnic, kteréž sú jiným pod úrok vysadili. A to témuž Jiříkovi, dědicóm a budúcím jeho postupují k vladařství dědičnému pod úrok purkrechtní k též obci, kterýž platiti má každého roku jednu kopu gr. pr. — na takový zpuosob, aby on Jifík ten dvuor stavěl a opravoval i také které sú úlehle voral a dělal. Pakli by toho dvoru on neb dědicové jeho nechtěli držeti, nebo že by úrokuov neplatil, tehdy má zase pánóm a obci toho dvoru postüpiti beze všeho úplatku. Také jestliže by se jemu zdálo a vidělo, když by ten dvuor postavil, bude jej moci — prodati, Zastaviti, sméniti a jako s svým učiniti, vždy pod týž úrok. — Actum [in consilio Nov. Urb. Pr.] feria III. post Marci. (Rukop. à. 2090 f. 322.) 20. 1502. — Jiřík od črné hvězdy k. chmelnici II str. pod Z. u Jiříka Bartošova syna za VIII k. m., kteráž leží mezi Slováčkovú a Ješkovú Štrabochovú. (Rukop. č. 2133 f. 13.) 21. 1503. — Ješa z Podzderazie k. chmel nici ve II str. u panie Kateřiny Hurtové pod Z., kteráž leží vedle Ješkovy Štrabochovy a podle Klímovy z Star. M. (Tamtéž f. 13.) 22. 1504. — Jiřík od črné hvězdy k. chmelnici u Martina Slováčka ve II str., kte- ráž leží pod Z. vedle Bartošovy a vedle Ma- tesovy, za XI k. (Tamtéž f. 13.) 23. 1506, 22. srpna. Léta tisícého pěti- stého šestého páni úředlníci úřadu šestipánuov — najali louky šrotéřuom z haldy Slovanské nad Z.; prvnie louka, kteráž leží pod skalú kostelnf, a ta slove tuoné ; potomd ruhá, kteráz leží za Blazkovü rychtáře, spolumeznie, a ta slove podbřežie, a ta leží až do řeky vedle silnice, kterážto silnice vycház[ije k břehu ko nec té louky. Při tom také luh, kterýž drží Maršálci od pánnov úředlníkuov, sobě k užitku jej najavše, kterýžto luh leží hned od toho břehu, kdež cesta z luk vycház[ije. Toho luhu Maršálci již jmenovaní mají užívati toliko prû- tím k dělání košin aneb košíkuov, ale trávy, cožkoli bude mezi tiem prútím, šrotéři mají E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archwwu města Prahy: jie užívati aneb sami sckati aneb žieti aneb komu by chtěli prodati. A kdož by tu trávu Zali neb sekali, tak ji mají kliditi, aby Mar- &álkuom svrchupsanym na prûtf neskodili. À ten luh a to podbiežie dčlí strúha, kteráž leží prostředkem mezi Ilnhem a podbřežím. A v tom podbřeží což jest koli vrbiny aneb jiného prútie, toho mají šrotéři užívati —. A šrotéři svrchu- psaní z těch luk — mají platiti -- X k. — každý rok za deset let pořád zběhlých —. Stalo se v sobotu pfed sv. Bartholom. (Rukop. č. 2133 II f. 13.) 24. 1506, 10. října. Jiřík od černé hvězdy — k. dvuor u Blažka, rychtáře v Z., se dvíma lukami a s dědinů — za XC k. —, a má z toho platiti ouroku !/, k. a 6 gr. Act. sabbato ante Galli. (Rukop. é. 2133 II f. 14.) 95. 1508. — Matěj řečený Makeska přijal jest dédinu Zlíchovskü pod plat od pánuov úředníkuov za X let pořád zběhlých, kterúžto držal Matěj z Michle s Urbanem i postúpil své polovice Matějovi nahoře psanému. A má z ní platiti při každém sv. Havle LXXV gr. — a přivézti vuoz sena s luk obecních do dvoru obecnieho. (Rukop. č. 2133 II f. 24.) — Petr košinář ujal luh od pánuov úřed- níkuov pod Z. pod panským luhem — a má platiti při každém sv. Martinu CX gr. (Tamtéz.) 26. 1509. — Voršila Vránská — dala jest pole a loučku Ondráčkovi kroupníkovi — kteráž jest u Z. vedle Jiříkovy a podle Slechty —. (Rukop. é. 2133 II f. 25)*) *) Prodal 1510 Vaňkovi z Z. za 9 k. (Tamtéž f. 33.) 27. 1510, 25. března. Jiřík Zluticky od černé hvězdy osobně v radé [Nov. M. Pr.] stoje, přiznal se jest dlužen býti panu Miku- lášovi Sacerdotovi, ty časy konšelu, neb jeho dědicóm třidcet kop gr. č. peněz puojčených; v kteréžto summě on Jifík postúpil jesta mocí tohoto zápisu postupuje témuž panu Mikulá- šovi a jeho dčdicóm lúky své, kteráž jest na Zléchově pod kostelem, takže on Mikuláš té louky má užívati až do deseti let pořád zběhlých. A v těch deseti letech, bude-li zase moci tu 

Strana 391
Zlíchov (1502—1518). louku v té summě vyplatiti, tehdy má jemu jie on Mikuláš neb dědicové jeho zase postů- píti. Však tak, že každý rok do těch Xti let má jemu každého roku puol kopy gr. č. po- raziti, kolik by let před vyplacením držal, a věrtel piva červeného má jemu on Mikuláš každý rok do těch let přídati. Jestli pak že by v těch Xti letech té louky on Jiřík nevy- platil a summy jemu nedal, tehdy nemá jemu potom nic porážeti po těch Xti letech, než toliko výplatu bude mieti, když by koli jemu summu dal, a to při sv. Václavě. Také toto on Jiřík přimienil, jestliže by kto jemu — na tu louku sáhl neb kterú překážku jemu činil, že jemu Mikulášovi neb jeho dědicóm to zpravuje a svobodí dědictvím nebolito dvorem svým, kterýž má v Klukoviciech —. Actum feria II. post Mathie ap. anno c MDX. — Tento zápis pan Mikuláš propustil a kancellovati rozkázal sabbato ante Translat. s. Wenc. [28 února] anno oc XVII. (Rukop. č. 2079 II fol. 118.) 28. 1510. — Petr Škaredek, Petr košinář, Martin Maršálek, Pavel Tichna, Václav Babka, Eliáš Malý, Šimon Voškrd, Jan Krkavec na- jali luh s travami a s prútím sobě k užitku a živnosti za deset let —, a mají z toho platiti po XX k. (Rukop. 6. 2133 II f. 33.) — Klima forman z Star. M. ujal pole od pánuov úřed- níkuov, kteréž někdy držal Makeska, a má z toho platiti 1 k. 50 gr. a vuoz sena přivézti do dvoru obecního s luk obecních. (Tamtéž f. 36.) — Urban z Radlic přijal dědinu od pp. úř. u Z. za X let a má platiti 3 k. 20 gr. (Tamtéž f. 37.) 29. 1512. — Jan z Hurtova domu k. chmelnici pod Z. u paní Kateřiny Čoubkové za XXVI k. m. (Rukop. č. 2133 II p. 43.) Václav Roubík k. vinici u Z. za X k. m. u paní Doroty Selikové. (Tamtéž f. 45.). Mi- kuláš řečený Tůlař k. vinici u Z. u paní Do- roty Konvové za XXXIII k. m. (Tamtéž.) — Jakub z Zálesí k. vinici u Jakuba Boleslavského za XXTIIV/, k. m. (Tamteż.) 30. 1513. — Vondráček k. chmelnici pod 391 Z. vedle chmelnice Skřemencový u p. Václava Podušky za XIIII k. m. (Rukop. č. 2133 II f. 47.) — Štěpán kožišník k. vinici u Martina Maršálka II str., kteráž leží vedle Petra Ška- redka a Něty vdovy, za XXVI k. m. (Tamtéž )*) *) Prodal r. 1514 Ondřeji šindeláři. (Tamtéž str. 49.) 31. 1514. — Václav Leva prodal jest chmelnici pod Z., kteráž leží vedle chmelnice p. Václava Podušky, Matúšovi Zmrzlíkovi.z Po- dola za X'/, k. (Rukop. č. 2133 II f. 48) — Kuba Černý plavec k. vinici v Z. vedle Jana Vojsky nožieře u Jakuba z Zálesí za XXI k. m. (Tamtéž f. 50) 32. 1515. — Jan Jarolímóv k. vinici u Z. u Mikuláše řečeného Túlař za XXX k. m. (Rukop. č. 2133 II f. 54.) 33. 1516. — Osadní osady sv. Michala z Opatovic Nov. M. kúpili jsú k též osadě krčmu v Z. — s lukami, s dědinami — od Jiříka od črné hvězdy, měštěnína Nov. M. Pr., za CLXIII k. m. — Z kteréžto krčmy táž osada úročiti má k obci Nov. M. I k. 12 gr. m. — Act. feria IIII. ante s. Viti. (Rukop. č. 2133 I f. 32. a 35.) 34. 1516. — Mladý Vaněk z Z. ujal liky Z. od p. Václava Levy, úředníka toho času záduší sv. Michala v Opatovicích, a to do svého života, a z toho má platiti každý rok X k. m. zśdużi osady. Act. feria IIIT. post Bartholom. (Rukop. 6. 2133 I f. 32.) 35. 1517. — Mikuláš Tretera k. pole u Z., kteréž držel Klíma forman ze St. M., kteréžto pole leží vedle pole Urbanova z Radlic, za X k. m. — od pp. úředníkóv. (Rukop. č. 2133 II f. 62.)*) — Jan, Jarolímóv syn — vzdal Vítovi Jarolímovi, otčímovi svému, — vinici u Z., kterúž jest kúpil u Mikuláše Túlaře. (Tamtéž.) *) Prodal r. 1518 Jíšovi pod Zderazem za X k. (Tamtéž p. 66.) 36. 1518. — Mikuláš Šorf s Martinem, bratrem svým, k. louku s chmelnicí VI str. od Jiesy pod Zderazem za LXV k. m. —; a ta louka leží na Z. vedle tuoně z jedné a Ješka 

Strana 392
392 Štrabocha strany druhé. A tajž Jieša ujal zasě tu louku i s chmelnicí sobě k užívání do svého života pod plat HII k. XX gr. m. (Rukop. č. 2133 1I f. 67.) — Jieša pod Zderazem k. dě- dinu od pp. úředníkóv, kterúž nyní drží Urban z Radlic, a má ji ještě držeti dvě letě —. A to kúpil za X k. m. (Tamtéž f. 70.) 37. 1518, 3. dubna. Albusta sladovník k. ehmelnici u Z. podle Levovy a Václava kra- máře od Matúše sladovníka z Krtkovského domu za XXX k. m. Act. sabbato ante Pal- marum. (Rukop. č. 2152 f. 1.) 38. 1519, 30. května. Martin kożiśnik Šorf a Mikuláš bratří k. louku s chmelnicí v poli k Zlíchovu podle Václava kramáře a Ješka od Jíšy z Podzderazí za LXV k. m. Z kteréžto chmelnice ouroku do Star. M. XX gr. m. A přes tu louku cesta býti má svo- bodná s těch luk s vozy toliko, s seny a s vo- tavami. Act. fer. II. ante Marcelli a. 19. (Rukop. č. 2152 f. 3.). 39. 1519, 23. prosiace Matúš sladovník z Krtkovskeho domu k. chmelnici k Zléchovu leżici podle Knechtovy a Albustovy chwmelnice od Vaclava Levy za XXI k. m. Act. feria VI. ante Stefani m. (Rukop. 6. 2152 f. 6.) 40. 1529. — Jakub Černý k. vinici nad Z. vedle Jana Straky od Víta Palače z Pod- skalé za XX k. m. (Rukop. č. 2133 III f. 7.) — Mikuláš nádenník od Žákové z Podskalé k. kus vinice od Vita Palate za IP/, k. m. (Tamtéž.) — Jan Modry kożeluh kdeż jest koupil zahradu pod Z. od Jana Jiesy za CC k. minus III k. m. Jakož pak i stal se na to zápis ještě za jednoty v celnici při mostě —, i oznámil on Jieša — že mu již Jan Modry všecko — zaplatil. (Tamtéž f. 8.) 41. 1530. — Valenta pekař k. vinici II str. proti Zléchovskému kostelu od Jakuba Černého za XXIIII k. m. (Rukop. č. 2133 III f. 22.) 42. 1534. — Anna, manželka Jíry, syna někdy Toničova, vzdala jest — vinici u Z. — Jírovi, manželu svému. (Rukop. č. 21914 f. 270.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských a archivu města Prahy: 43. 1535. — Jan Straka k. vinici u Z. od Václava Roubíka za XIII k. m. (Rukop. č. 2150 f. 10.) — Jiřík šindelář k. vinici 1"/, str. nad Z. podle Václava Roubíka a Václava Všetičky od Jana Straky z Podskalí za XXVII k. in. (Tamtéž.) 44. 1535, 6. března. Mašek z Zléchova s Janem, zetěm svým, ujali sou louky pod vlat od ouředníkuov záduší sv. Michala v Opa- tovicích v N. M. Pr., kteréž leží u Zléchova a kteréž jest držel Pavel Henrych a Václav Nešpor do pěti let —. Kterýžto plat k témuž záduší mají platiti — každého roku — při każdóm sv. Martinu XIII'/, kop m. — Actum sabato ante Letare. (Rukop. č. 42 f. 13). 45. 1535, 22. března. Václav řezáč koupil sobě, Janě manželce krčmu na Z, od Řehoře kroupnika za L kop č. — Actum feria II. post dominicam Domine, ne longe a. 35. (Tamtéž.) 46. 1540, 10. dubna. Valenta Charvát koupil sobě, Dorotě manželce své — krčmu na Z. za sto a jedenmecitma kop m. — od Václava řezáče. — Uroku z té krčmy III kopy XII gr. m. v rok k sv. Michalu -do Opatovic. Act sabato post Reliquias 1540. (Tamtéz f. 37.) 47. 1540, 16. iljna. Pabian koupil sobó, Alžbětě manželce své — krčmu na Zléchově za sto a dvacet šest kop m. od Valenty Char- vata. -— Actum sabato die Galli 1540. (Tamtéž f. 41.) 48. 1543, 7. dubna. Šimek, Matěje jinak Maška z Zlíchova syn, koupil jest sobě, Anně manželce své — dvuor na Zléchově vedle Jana Kratoně — od Matěje Maška otce svého za I'/,¢ XII kop m. — Actum in officio pontis sabato post Ambrosium 1543. (TamtéZ f. 49.) 49. 1544, 24. kvétna. Jira řezáč koupil sobě krčmu na Z. od Pabiana — za sto pět- mecitma kop m. — Actum sabato ante Ur- banum 1544. (Tamtéž f. 57.) 50. 1544, 25. Fijna. Petr Kotliku syn z Li- čovic koupil sobě, Auně manželce své krčmu za Zl. od Jíry řezáče za sto XXV kop m. — Act. sabato die Crispini a. 1544. (Tamtéž f. 60.) 

Strana 393
Zlonín — Zmrzlíkov. 51. 1545, 26. září. Pabian krémář koupil sobě —, Alžbětě manželce — krčmu na Zléchově — od Anny, manželky nebožtíka Petra Kotlíka, za sto XXV k. m. — Actum sabbato ante Wenceslaum 1545. (Tamtéz f. 71.) 52. 1545. — Mašek Zlíchovský k. vinici nad Z. mezi Vsetećkovń a Václava písaře od Jiry šindeláře za XLVI k. m. (Rukop. č. 2150 f. 56.) 53. 1545, 21. ríjna. Jíra Senkyf z Pod- skalí proti Karlově lázni koupil sobě, Uršule manželce své, — vinici II strychy — za Zlí- chovem podle Maška z Podskalí a téhož Jíry šenkýře obústraně od Václava Švehly tkadlce zà LXVII k. m. — Actum fer. IIII. XIM vir- ginum. (Rukop. é. 2067, 5.) 54. 1546, 3. dubna. Sebestian Bares z Pod- skalí koupil sobě, Magdaleně manželce — pole ležící v položení jako zahrada Jana Modrého u Zlíchova od Magdaleny kroupnice za XVIII kop m. — Uroku do celnice — X gr. — Stalo se v sobotu před Družebnou nedělí 1546. (Rukop. č. 42 f. 66.) 55. 1546, 29. května. Matěj Mníšek koupil sobě, Anně manželce — pole ležící v položení, kdež zahrada Jana Modrýho nebožtíka jest, u Zlíchova od Šebestiana Barše z Podskalí — za XVIII kop m. Actum sabbato post Urbanum 1546. (Tamtéž f. 67.) 56. 1547, 11. dubna. Petr Červenka šrotýř koupil vinici — proti krémé Zléchovské podle Matúše husafe a Pruosy Zizky oboustranné od téhož Pruošy — za L k. m. Actum feria II. post Pasche oc 47. (Tamtéž.) 57. 1549, 22. června. Jakub, bratr Ma- tiáše Ornya z Paumbergka, přiznal se, že jest dlužen XLVII kop m. témuž Matiášovi bratru svému; kterúžto summu jemu ujišťuje na za- hradě své ležící pod Zlíchovem na lukách. — Actum in consilio [Mai. Urb. Pr.] sabbato ante Johannem B. oc XLIX*. (Rukop. c. 100 f. 237.) 58. 1549, 5. listopadu. Stala se smlüva mezi Jiffkem Zvuonkem z Ottrsdorfu na místě Anny manželky jeho z jedné a Dorotou, man- Archiv Ceskf XXVIII. 393 żelkou po neboźtikovi Václavovi Bruncvíkovi pozuostalou, a Zygmundem synem jeho z strany druhé o díl otcovský, kterýž jmenované Anně po témž Václavovi Bruncvíkovi náležel —, a to taková: Že Dorota s Zygmundem synem svým jemu Jiříkovi Zvuonkovi za tajž díl po- stúpiti má dědičně vinice ležící mezi vinicemi Vackovy a Řeháčkovy obostranně, v Ohradě řečený, a loučky pod Zlíchovem ležící, pod pustým kostelíkem. — Actum in consilio [Ma- ioris Urb. Pr.] feria IIII. post Omnium san- etorum ec XLIX. (Tamtéz f. 252.) 59. 1550, 4. ledna. Jan Barvírü kożeluh, soused Nov. M. Pr., koupil sobě, Dorotě man- želce své — zahradu na lukách pod Zlíchovem samu o sobě od pana Matyáše z Paumberka, kancléře — jakožto poručníka od Jakuba bratra jeho učiněného, kterémužto Jakubovi táž zahrada v podílu po někdy Janovi Modrým otci jeho se jest dostala, za sto dvadceti pět kop č. Úroku z ní ročního k úřadu městskému při sv. Havle 20 gr. č. Stalo se v sobotu před sv. Tfmi króli I. padesateho. (Rukop. 42 f. 76.) Zlonín. 1421, 3. dubna. Postguam [prázdné místo] de Zlonin Wenceslaum Rak de Maiori Civ. Prag. impetisset pro vaccis receptis tempore, quo ipse villanus cum villanis aliarum villarum ad- versabatur legi Christi, videlicet circa Assump- cionem s. Marie Virg., extunc domini consules certitudinaliter informati, quia villani ville pre- dicte demum post longum tempus, videlicet post Nativitatem Christi, se civitati Pragensi asscripserunt, edixerunt sentenciam vigorosam, quod prefatus villanus non debeat impetere predictum Wenceslaum —. Actum [in consilio Nove Civ. Prag.] feria quinta ante diem s. Ambrosii anno — XXI". (2079 f. K. 23.) Zmrzliky. 1457, 11. července. A. d. MCCCCOLNII, feria II. ante Margarethe Procopius apothecarius et Mathias Mydlo, consules et, iurati Mai. Civ. 60 

Strana 394
394 Pr. missi a pleno consilio eiusdem civitatis recognoverunt coram beneficiariis Pragensibus super testamento olim Petri Lud — pro he- reditatibus et bonis suis — et signanter V s. XX gr. census annui, nudi et perpetui iu Stran- cziczich, curiis rusticalibus cum censu, et VI s. gr. census annui, nudi et perpetuii in — Zmrz- liczich — prout tabule sibi a Nicolao, Wan- kone et Jankone, fratribus dictis Bubnowe, testantur. Demum prefatus Mathias a pecti- nibus Cristine uxori sue per ius civile legavit omneni facultatem et bona, ubicunque sint sita, intra et extra civitatem, quia dicta duo testa- menta facta per Petrum Lud sibi Mathie et Mathias ulterius Cristine uxori sue sunt právé a fádné do&ly iuxta ius a vysazenie eiusdem civi- tatis Maioris Prag. (Desky dvorské č. 16 fol. 81.) Zvole u Jílového. 1422, 2. dubna. Nos magister civium et iurati consules Nove Civ. Pr. iufrascripte cause eireumstaneiis originaliter intellectis, audito eciam — testimonio, senteciam — ediximus in hune modum. inter Hawlonem, quondam re- ctorem hominum in Zwole, ex una et inter eosdem homines ibidem in Zwole parte ex altera sic: quod piscinula sita in medio dicte ville, qua quondam prenominatus Hawel usus est pro se ipso, una cum silva dicta Stara, Mlad, Ostrowecz et Kalisstie pertineat ad pre- tactos homines et ad Hawlonem prenotatum, ita quod iidem homines una cum: prenotato Hawlone utantur simul unanimiter et equaliter pro uno homine silva, piscinula et ceteris suprascriptis —. Actum feria quinta ante domi- nicam Palmarum anno —- vicesimo secundo. (Rukop. é. 2079 f. L 3.) Zvoleněves. 1. 1380, 24. ledna. Currente anno domini M%CCCLXXX* in die s. Thymotei in con- testato iudicio constituti coram nobis providus vir dominus Procopius, quondam Zeydlini filius, civis Maioris Civ. Pr, et dominus bonorum E. XIV. Zprávy o statcích venkovských vg archivu města Prahy: in Zwoliwes [sic] ex una et Martinus dictus Pytlik et Witek, homines vigiles regis ibidem de Zwolynawes, parte ex altera confessi sunt utrique, quod de consensu regis fecerunt cam- bium mutuo pro agris quibusdam ac pratis, tale videlicet: quod dictus Procopius racione — cambii dedit — quosdam agros ibidem in Zwolynawes —, qui sunt in mensura XIII Strichones, et prata, que sunt iu mensura X str., et rivulum, qui est ante et post molendinum, ripas ex utraque parte cum fruticibus, salicis; sed tamen quod libere possit purgare rivulum suum —. Pratum domini Procopii iacens supra villam prenominatam et magis iacens vel adia- cens ville, que nuncupatur Potlyssezy, que et alias vocitatur Welyka luka, propter maiorem cautelam specificamus, pro agris predictorum hominum, scilicet Martini Pytlik et Witkonis, et prato iacente sub piscinis seu piscina pre- dieti domiui Procopii inferiori agri vero iacentis iuxta metas subnotatas * —. (Rukop. 6. 2252 f. 59.) *) Tento výčet však se neuvádí. 2. 1510, 14. ledna. Jan Pytlík ze Zvole- névsi přiznal se, že jest dluZen 200 k. gr. č. Kateřině manželce své, Janovi a Václavovi, synuom svým a jejím, i jich dědicuom —; za- platiti má po smrti své a prve nic, když by bez nich býti nechtěli. Pakli by etec, tehdy etc. uvázati na rovný díl v dědiny jeho ve Zvole- něvsi, ve dva dvory poplužní s poplužím vy- sazené v plat, s dédind, lukami —. A umfel.i by ete. Pakli by etc.; s takovü znamenitü vy- mienká: JestliZe by nadepsany Jan Pytlík umřel prvé, neZli by Jan a Václav, synové jeho a její, k letóm spravedlivým (a ne králem ani pány JMtmi daným) přišli; tehdy nadepsaná Kateřina bude moci díluov jejich užívati až do let jich spravedlivých. Stalo se I. 1510 v pon- dělí před sv. Antonínem. (Desky zem. větší č. 84 fol. G 27.) 3. 1518, 18. března. Léta božího tisícího CCCCCXVIII ve čtvrtek po sv. Kedrutě v domu p. děkana kostela Pražského na hradě Pražském stala se smlúva dokonalá mezi pány 

Strana 395
Zvole u Jílového — Žatec. preláty kapitoly kostela Pražského strany jedné a uroz. vladykú p. Hejncem Zajdlicem z Šem- feldu strany druhé o ten statek ve Zvoliněvsi, kteraj od nadepsaného p. Zajdlice páni preláti. byli jsú kúpili za pět set k. gr. č., a to ta- ková: Ze p. Zajdlic ten statek zase od pánuov prelátuov v tej sumé, to jest v péti stech k. gr. č. ujel jest a od nich jej zase koupil, a to na takovf roky, Ze p. Hejnc Zajdlie na sv. Havla najprv příštího má dáti pánóm prelátóm nadepsaným za ten nadepsaný statek půldru- hého sta k. gr. č. a potom v rok jedno sto k- gr. č., a tak potom na každý sv. Havel po jednom stu k. gr. č. až do vyplněnie sumy těch pěti set k. gr. č. nadepsané beze všech odtahuov a prodlévání. Pakli by které sumy nadepsané při času jmenovaným nedal a ne- vyplnil, tehdy abychom mohli a moc měli jedním komorníkem v to se uvázati a tak drZeti, dokudZ by se podle smlúvy svrchu- psané nestalo podle zřízenie zemského. A když by najprv p. Zajdlic nadepsaný zde na hradě byl Pražském a toho na pániech prelátích po- žádal, mají jemu to ve dcky zemské podle obyčeje a řádu vloZiti, vSak s takovü vy- mienkü, aby ten sklep, jehoZto krčmář podnes užívá, pfi krémé pánuov prelátuov züstal na věčnost. A to sobě mají z obú stran věrně a právě zdržeti a dosti učiniti. Při té smlúvě byli sú urození páni a vladyky: p. Václav Zub z Lanštajna, p. Hynek Popel z Lobkovic, p. Jiřík ., p. Křivecký z Křivče, p. Václav Budovec z Budova, p. Adam Raszndorf z P kvic, p. Prokop z Vostrovačic. Toho všeho pro pamět tyto ce- dule řezané jsú z obú stran udělány léta a dne, ut supra. [A člověka Randu též prodali jsme jmenovanému Zajdlicovi tak, po čem v tom kraji kopa platí.] (Orig. listina v ar- | chivu kapit. sv. Vítské XLII, 21.) 4. 1519, 6. dubna. Kněz a mistr Šimon z Oustí, kněz Mikuláš z Vratišova doktor, ma- jíce list mocný ode vší kapitoly kostela Praž- ského na to, jménem svým a jménem kapitoly 395 nadepsané přiznali se, že dědictví též kapi- tule příslušející ve Zvolinévsi, tvrz, dvuor po- pluzní s popluzím a dvory kmetcí — s dédi- nami, lukami, lesy, potoky, rybníky, kurmi, robotami, s mljnem pustym, s podacím ko- stelním tudíž, s štěpnicí i se vší zvolí a s panstvím — prodali Hyncovi Zajdlicovi z Semfeldu a j. d. za 808 k. gr. č. Ku kte- rémužto prodeji Vladislav král — ráčil jest dáti své povolení majestátem svým. Stalo se l. 1519 v středu po sv. Ambroži. (Desky zem. větší 6 fol. G. 8.)*) *) V témž kvaternu fol. D 2. zapsáua jest tato trhová smlouva ještě jednou, avšak s datem ve čtvrtek po sv. Ambroži, jinak ale s počátku slovně shodná, až za slovy „ve Zvoleněvsi — dvory kmetcí s poplužím“ zní tu; což tu mají, v Slatině dva dvory kmetcí s popl., s dědinami, lesy, potoky, rybníky, kurmi, robotami, s mlýnem pustým, s platem, s podacím kostelním tudíž — prodali — za osm set k. gr. a za 8 gr. č. Spra- viti mají oni sami prodávající dědictvím jiným k též kapitule příslušejícím. Žatec. 1. 1352, 23. října. Nos Borzutha iudex, Polco Jacob, Heinlinus Negll, Pesco Neum- burger, Merclinus Stach, Ula Player, Jakseho Payer, Fridlinus Johannis, Donatus Rost, Hens- linus Beneschower, Wolflinus Mainhardi, Ni- eolaus Buslay et Nicolaus Rokezaner, iurati Maioris Civ. Pr. cives, recognoscimus protes- tantes, quod presidentibus nobis pleno consilio, venerunt ad nostram presenciam domina Mar- garetha, dicta May, quondam Frenezlini dicti Hofrichter velicta, nostra concivis, et Nicolaus dictus Tyrmauni, civis Brunnensis, qui ad ipsam dominam Margaretham et ad sua bona prope Saez sita ad ipsam civitatem Sacensem spectancia conquerebatur pro quibusdam de- bitis, complementum iusticie sibi fiéri postulans atque petens. Et quia non spectabat ad nos causam huismodi discutere inter partes pre- habitas pro eo, quod bona huiusmodi ad ipsam civitatem Zacensem et ad proteccionem ipsius, ut prefertur, spectant ot pertinent, idcirco ad 50% 

Strana 396
396 eiusdem Sacensis civitatis iudicium ipsos ambos, videlicet dominam Margaretham et ipsum Ni- colaum predictum, qui mox coram nobis vices suas plena in causa questionis huiusmodi Hein- lino famulo suo ad lucrum et ad dampnum commisit, remisimus, pro causa prehabita ter- minanda. Que quidem per iudicem et, iuratos predicte Sacensis civitatis terminata et dis- cussa est taliter, sicut in eorum litteris nobis sub eorum sigillo missis, quarum tenor de verbo ad verbum subsequitur, plenius et lu- culencius continetur : Prudentibus viris .. Maioris Civ. Pr. ex parte .. iudicis et iura- torum in Saez. Premissis nostris serviciis semper promptis prudencie vestre significamus, quod dum iudicio contestato presideremus, venerunt ante quatuor scampna iudiciaria do- mina Maya, olim Frenczlini, iudicis curie, re- licta, vestra et nostra concivis et Heinlinus .., civis Brunnensis famulus, ipso Heinlino ad ipsam dominam Mayam et ad eius curiam, que prope civitatem nostram sita est, mediante quadam patente littera sui domini ac suo no- mine conquerente pro quadam certa pecunie quantitate. Nos vero prefati Heinlini questione ac ipsius domine Maye responsione perauditis, eandem dominam et eius curiam prescriptam ab eiusdem Heinlini impeticione sentenciavimus jure liberas penitus et solutas, cum ipsa domina Maya et pretacta eius curia in memo- rata patente littera conscripte minime habe- antur, et cum prelibatus olim Frenezlinus ac post eum dicta domina Maya, ipsius relicta, ipsam curiam ab impeticione sue matris olim Wilriei Streyt relicte, et suorum puerorum quorumlibet solutam et liberam tenuerint et possiderint annis pluribus et diebus, nec non de ipsa curia cum civitate nostra civilia onera in losungis, contribucionibus, berna regia, censibus et quibuslibet aliis detulerint usque modo. Et predictus Heinlinus antedicte sen- tencie nostre consensit. Datum et actum feria tercja ante festum ss, Symonis et Jude aposto- iudici et .. iuratis E. XIV. Zprávy o statoích venkovských z archivu města Prahy: lorum proxima anno domini millesimo trecen- tesimo quinquagesimo secundo. (Rukop. č. 986 f. 25.) 2. 1415, 13. června. Sibina (?), filia olim Pe- tri Gruenspan, civis in Zacz, constituta coram dominis in consilio [Maior. Civ. Pr.] resignavit Cristinelle, matri sue, conthorali Petri de Zacz, omnem porcionem bonorum suorum, que ipsam concernunt post mortem dicti patris sui et sita sunt ibidem in Zaez —. Actum feria V. ante Viti. (Rukop. 2099 f. 49.) 3. 1428, 13. ledna. In causa, gue verte- batur inter Mathiam de Zacz nomine Johannis, notarii Zaczensis, fratris sui — et Nicolaum Glotpauch — arbitri — determinaverunt —, quod idem Nicolaus persolvat — prefato Mathie — octo s. gr. Act. feria III. ante Felicis. (Tamtéž 207.) 4. 1445, 28. dubna. Herzman dictus Hophman, pater olim Hanussii pellificis de Mirstatt, qui decessit circa Johannem Crispum pellificem, constitutus — in consilio fassus est, se percepisse — dimidiam quintam s. gr., quam sibi legaverat Hanussco, prescriptus filius ipsius. — Actum feria IIlI. post Marci ev. a. d. MCCCCXLV. (Rukop. €. 2083 f. P 3.) 5. 1445, 4. listopadu. Hanus Strygner, mercator de Zacz, constitutus personaliter in consilio [Nove Civ. Prag.] ex commissione Simonis Hanzlaw de Norimberg mercatoris fassus est, se percepisse a Johanne Kaderzawek et Wankone Mrlik, commissariis bone me- morie Hanussii, pelificis de Mirsstat, quadra- ginta tres florenos rynenses, in quibus dictus Hanuss, pellifex de Mirsstat, dieto Simoni fuit debitorie obligatus pro cutibus regulinis, prout hoc in sua littera testamentali dictus Hanus- sius notificavit, Nam prefatus Simon Hanzlaw Pragam veniens dicto Hanussio Strygner et eciam per litteram suam eandem pecuniam a prefatis commissariis commisit potenter tollere et levare. De quibus — florenis — idem — Strygner — prenominatos — dimisit — liberos — et solutos. — Actum feria V. post festum 

Strana 397
Žatec (1352—1510). Omnium sanctorum a. d. MCCCCXLYV. (Rukop. é, 2088 f. N 12) 6. 1463, 2. července. Ve jméno božie amen. Já Jindřich z Žatce, obývající nynie v škole u Matky božie v Týně v Starém M. Pr., vyznávám, že — duom ten muoj v Žatci knihami městskými zapsaný mám a podle toho — všecken jiný statek muoj — dávám Anně, matce své milé. — Actum sabbato in die Vi- sitacionis s. Marie. (Rukop č. 2119 f. M 11.) 7. 1463, 23. listopadu. Ve jméno božie amen. Já Jan, syn nebožce Benešuov řez- níkuov z Žatce, vyznávám —, že duom muoj v městě Žatci, kterýž leží mezi domy Jaku- bovým řečeným Črný z jedné a Janatovým řezníkovým z strany druhé a podle toho i s tiem také všeckeren jiný statek muoj — dávám panie Katruši matce mé —. Kdyby koli prve paní Katruše matky mé Buoh od smrti neuchoval, aby z toho všeho statku po mně i po nie zuostalého Martinovi z Břieště řečenému Karita X k. gr. a studentóm do Nazarethu v Star. M. Pr. XX k. gr. vydáno bylo bez zmatku —. Kterýchžto XXti k. stu- dentóm — otkázaných chci aby poctivý mistr Václav Koranda byl mocný správce, tak totiž, aby ty penieze k sobě vezma na dobré a uži- tečné té kolleje a studentóm v nie bydlejícím po jednů neb po málu vydal a obrátil vedle rozšafnosti své —. Datum feria IIII. in die Clementis. (Tamtéž M 13.) 8. 1464, 14. prosince. Ve jméno božie amen. Já Mikuláš Jablonec z Rybňan a z Žatče vyznávám tiemto listem etc., že ačkoli z do- puštěnie božieho nemocen jsem a neduživ na těle etc., však proto jeho milosti děkuje dobré paměti a svobody zdravého [rozumu] požívám — zřiedil sem — obyčejem takovýmto: Naj- prve, jakož jsem panie Hesteře manželce mé LXXV k. gr. věnoval i dskami zemskými řádně zapsal —, tak přidávám též manželce XXV k. gr. — Potom pak, jakož táž manželka má — jest těhotná, pomobl-li by jie mily Buoh, Ze by dietě živé na svět porodila —, toho die- 397 těte činím — pravü poruénicí paní Martu, matku [má] milü. — Jenz jest dán feria III. in crastino s. Lucie virg. a. LXIIII. (Rukop. č. 2119 f. N 2) 9. 1474, 12. srpna. Ve jmóno bożie amen. Ja Vit, móśtónin Star. M. Pr. od rakuov [č. pop. 6-I] pod uzdafi, vyznávám — Że činím — paní Barboru, manželku mú pravú a mocnü poručnicí domu mého, v němž bydlím, — chtě tomu, aby táž manželka má — jeho požívala — až do své smrti. Než po smrti jejie — chci, aby na Augustina syna a na Auniéku dceru, kteráž v Žatci jest, duom — připadl —. Kteréž také dceři ty IIII k. gr. platu, kteréž v Stankovicích podle zápisu knih města Žatče mám, otkazuji. — Actum feria VI. post Tiburcii (Tamtéž f. R 13.) (Ortelové od práva města Žatče.) (Rukop. č. 92.) 10. 1510, 7. března. (Mezi Mandalenou a Martú, babou její, o poručenství a statek matky též Mandaleny.) Jakož dobré paměti matka této Man- daleny, mající jíti z tohoto světa na onen budoucí, matku svú, paní Martu, poručnicí jest učinila nad dcerú svá Mandelenü i nad statkem jie od- kázanym aZ do let rozumných jejích ; i vedle toho poručenie a kšaftu a vedle cedule pargamenové na dluhy sepsané, Mandalena s manželem svým toho na babě své žádá, Bohu a právu věře, že jí má z toho poručenstvie počet učiniti etc. Kdežto my těm strany obojie řečem vyrozuměvše a je rozváživše, takto mezi nimi ve jméno boží za právo sme nalezli a vypověděli: Poněvadž paní Marta nad statkem i nad vnuků svú po- ručnicí jest učiněna do let jejích rozumných a jest jí poručeno a svěřeno, aby ona, k sobě ten statek pfijíma[jí]ei, jej i sirotka do let roz- umnych spravovala, Ze podle toho svéfenie a porucenie povinna jest to pokázati a z toho počet vnuce učiniti. A tak toho našeho nálezu paní Marta neštráfuje jeho jest ujíti nechtěla, ale na vás, páni učitelé práva našeho, s svů pří se jest odvolala; protož, což v tom jest a 

Strana 398
398 znáte býti za pravé, za naučenie listem vaším, jakožto páruov a přátel svých milých, prosíme. Datum feria II. post Oculi 1510 [4. března). — Tu my z plnosti práva, pováživše stran pře líčení a mocného poručenství a svěření, i zá- vazku vysokého paní Marty, báby a mocné poručnice paní Mandaleny, i takto o tom vy- povídáme: Poněvadž paní Marta, již jest jí panie Mandaleně s jejím manželem statku jí příslušejícího, jakož praví, postúpila, při tom pravieci, že jest tomu poručenstvie a svěření všemu dosti učinila, berúci to k svému svě- domie, chtějící s tím i na onen svět jíti, a ona Mandalena toho od ní přijíti a na tom dosti míti nechce, i z té příčiny, cožkoli provede mimo to podle práva, že by ona paní Marta, baba její, jejího statku za sebou měla, nežli jí jest postoupila, že ona paní Marta bude po- vinna jí toho postúpiti ve dvú nedělí pořád zběhlých podle práva. Actum feria V. post Translationem s. Wenceslai [7. března 1510). 11. 1510, 16. dubna. (Mezi Pavlem a Ja- kubem Valeckým aneb některými poddanými jeho o hanlivá slova.) Tehdy pan Jakub Va- lecký od lidí svých učinil jest řeč a žalobu takovúů: Kterak pan Pavel opovrhl řád i právo i dal se jest na hanění lidí mých psaniem svým, že by neprávě a nešlechetně o něm mluvili, jim lháře dávaje, aby jim žádný dobrý nevěřil etc. Kdežto my stran obojí pře sly- ševše a též také listóm vyrozuměvše, takto jim ve jméno boží amen za právo jsme na- lezli: Poněvadž p. Pavel Sejček nikdy jest o tom před námi a před úřadem s nimi stá- vaje na nás a na úřad nic jest nevznášel ani jich z toho, že by jej na jeho cti a dobré po- věsti dotýkali, neobvinil, protož p. Pavel, to což jest o nich psal anebo mluvil, že to na ně má vésti a že jemu má hojemství podle práva dáno býti, aby sobě mohl svědomie k tomu opatřiti a zpuosobiti. Kdež toho na- šeho nálezu p. Pavel neštráfuje jeho jest při- jíti nechtěl, ale na vás, páni našeho práva učitelé, s svú pří se jest odvolal; protož, což E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: v tom jest a vám se býti: zdá za pravého, na- učenie listem vaším prosíme. — Datum feria VI. die Religuiarum, anno etc. 1510 [12. dubna]. Confirmatum feria III. post Tiburcii [16. dubna). (Fol. 1.) 12. 1511, 19. července. (Mezi Martinem a Zalmanem, židem Hořovským, o základ za- stavený.) Jakož jest p. Martin statek svůj, kle- noty a sukno židu zastavil a jemu na to ce- duli učinil a jest státi jmělo do jarmarku zdejšího, a jestliže by na ten čas toho nevy- platil, že by se to prostáti jmělo: tehdy žid obeslal jeho na dvě neděli před tím, aby se to neprostálo, a v tom před tiem rokem Martin utekl se před p. purgmistra a pány, a tu se jest smlúva stala dobrovolná z obú stran, že jest jemu žid toho čekati měl do posviecení zdejšího a za to čekání měl židu dáti čtrnáct kop lichvy. Potom když ten čas přišel, byl jest Martin s penězi pohotově a kladl je před pány žádaje zase, aby jemu žid ty klenoty a sukno tak v cele položil. I když jest Martin přinesené klenoty spatřil, seznal, že nejsú tak v cele, jak jsú byly židu zastaveny a jakž cedule ukazuje, a že jsou obloupány a sukna rozheftována a ustřihována etc. Kdežto my obojí strany řečem, zápisóm, smlúvám i svěd: kóm vyrozuměvše a radu starú, kteráž jest nás najbliež předešlá, sobě ku paměti přivedše, že jest před námi seznala a pověděla: Když jsú o to mnoho se nesnadniece Martin s židem před námi stávali, jest jim rozkázáno, aby Martin židu penieze a žid Martinovi klenoty a základy položil. A dále, když se tak stane, bude-li chtieti Martin žida z čeho viniti, že má jemu žid a musí práv býti; a tu že se jest toho nestalo, že jest Martin penieze vy- zdvihl a žid, vzav také základ, zase v tom se ohradil, že nechce déle s tiem čekati, než že to chce prodati. A dále také, kdež Martin praví, že by té ceduli i smlouvě registrami pamětnými zapsané i tomu všemu za dost učinil, a žid že by těch klenotuov a suken jemu tak v cele nepoložil, v tom svědkuov se 

Strana 399
Žatec (1510—1512). dokládaje; ale že se svědkové ani rada stará toho nedotýkají, i protož ve jméno boží amen jim za právo jsme řekli a nalezli, že má Martin žida na pokoji nechati. A tak potom toho na- šeho nálezu Martin neštrafuje jeho jest při- jíti nechtěl, ale na vás, páni učitelé práva na- šeho, s svú pří se odvolal; protož, což v tom jest pravého a spravedlivého, za naučenie listem vaším prosíme. — Datum feria V. die Alexii, anno 1511 [17. července]. Confir- matum sabbato post Divisionem ap. [19. čer- vencej. (Fol. 2). 13. 1511, 8. prosince. (Mezi židovkou Kolmanovou s sousedou jich o zápis nevykvito- vaný manžela jejího židu.) Jedna židovka při městě našem obývající obvinila jest před úřadem, najbliež nás předešlým, jednu též spolusousedu naši, že by žid, muž její ne- božtík, puojčil manželu té spolusousedy naší, také nebožtíku, třinácti kop gr. míš. a k tomu že by jemu židu rukojmí byl za jednoho sed- láka za šest kop. gr. míš. A tak že toho dluhu jistiny pokládala XIX kop gr. míš. kromě lichvy na to přišlé; a to registry židovskými, kdež se jich dluhové zapisují, pokazovala, v tom úřadu žádajíci za opatření. Strana pak druhá, totiž ta spolusouseda naše, neodpírala jest registróm a té puojčce, ani rukojemství, než zprávu činila, že by na ten dluh a na tu jistinu nebožtík manžel jejich židu, též ne- božtíku, X. kop dal a že by jemu toliko IX kop gr. míš. zuostal, a to že můž svědomiem pokázati etc. My pak ty řeči, zápisy i svědky strany obojí váživše a zvláště svědomie sta- rého rychtáře našeho, kdež seznává, že ži- dovka před p. purgmistrem Mikulášem Sládkem a s povoleniem jeho k statku tomu pro XIX kop jistinu dluhu se jest připověděla, a p. Sládek té věci jsa svědom, jakožto seznánie listovní jeho ukazuje, toho jest dopustil : takto ve jméno boží amen za právo jsme řekli a nalezli, aby častopsaná spolusouseda naše ještě svědomí svého polepšila. Ona pak toho našeho nálezu a vyřčení neštráfujíci ujíti jest ne- 399 chtěla, ale na vás, páni učitelé práva našeho, s svú pří se jest odvolala; protož, což v tom jest pravého a spravedlivého, za naučení listem vaším prosíme. — Datum feria VI. ante Nicolai, anno 1511. [5. prosincej. — Tu my z plnosti práva ortel váš jakožto spravedlivý schvalu- jeme a tvrdíme, to k tomu priddvajice: Jestlize by ta souseda vaše svědomí svého nepolepšila, poněvadž svědek jeden té sousedy vaší se- znává, že ten zápis jměl vymazati nebožtík Kolman žid, jako ten, jemuž týž zápis, a ne židovce, svědčil; i z té příčiny proti tomu svědku aby ona židovka za ten zápis muže svého zpravila, že zaplacen není v dielu ani v cele. — Actum feria II. die Conceptionis B. M. V. [8. pros.] (Fol. 2.) 14. 1512, 28. června. (Mezi Líbalovou a židovkou o dluh v předešlém nálezu oznámený). Službu svú V. Mtem vzkazujem, slovutné mú- drosti práva učitelé, páni přietelé naši milí! Psali jsme Vašim Milostem nedávno, jakž v' paměti jměti i držeti ráčíte, naučení práva vašeho, jehož užíváme, žádajíce, co se jedné židovky dotýče, kteráž vinila jest před úřadem naším jednu spolusousedu naši z XIX kop gr. míš. jistiny kromě lichvy, a ten dluh jich re- gistry židovskými pokazovala. Jakož ta všecka pře, kterak se jest před námi přeběhla a dála, slovo od slova vašim opatrnostem vypsali jsme, kdež jest bylo v tom od nás mezi stranami za právo nalezeno a potom i od V. Mtí z plnosti práva schváleno a potvrzeno, aby táž spolusouseda naše, co se dání peněz X kop na dluh svrchupsaný dotýče, proti židovce svědomí svého polepšila etc. A tak my toho svědka slyšiece, k prvnímu nálezu a svědomí prohlídajiece, to svědomí jsme schválili a za právo mezi stranami nalezli; že ten svědek jest za dosti ku polepšení svědomí prvnějšího. A tak toho opět nálezu našeho židovka ne- štráfujíci jeho jest ujíti nechtěla, ale na vás, páni učitelé práva našeho, s svú pří se jest odvolala; protož, což v tom jest pravého a spravedlivého, za naučení listem vaším pro- 

Strana 400
400 sime. — Datum feria VI. ante Purificationem B. M. Virginis, anno 1512. (30. ledna). Con- firmatum feria II. in vigilia Petri et Pauli (28. tervna]. (Fol. 3.) 15. 1512, 2. července. (Mezi Janem g Stranec a Martinem o puol lánu zastave- mého.) Jakož nebožtík pán Ondřej, otec Mar- tinuov, prodav dvuor svuoj v Strancich a dva lány dědiny Stachovi za CCXV kop gr. m. a když tajż Stach jměl nedostatek v penězích, vzal jest od něho pan Ondřej '/, lánu dědiny v Lti kopách na takový zpuosob: když jemu těch L kop od Stacha nebo budoucích jeho dáno bude, že má toho puol lánu jemu Sta- chovi aneb budoucím jeho zase postüpiti —. My pak — mezi nimi ve jméno boží amen takto jsme vyřkli a za právo nalezli, aby Martin ty penieze za toho '/, lánu položené vyzdvihl a Janovi z Stranec toho !/, lánu sstoupil ; než plat, kterýž jest na tom puol lánu, kterýž otec k sobě přijal a potom vedle rozdielu Martinovi se dostal s tiem '/, lánem, a bratr jeho, poněvadž jest jeho nebyl a jemu se ne- dostal, toho jest prodati nemohl, že ten plat má při Martinovi zuostati a on Jan z Stranec má Martinovi z toho ?/, lánu plat, kterýž z něho a naň příleží, platiti. Toho našeho ná- lezu a vyrčení Martin neštráfuje jeho ujíti jest nechtěl, ale na vás, páni učitelé práva našeho, s svú pří se jest odvolal; protož což v tom jest pravého a spravedlivého, za naučení listem vaším prosíme. Datum feria VI. post Jo- hannis B. [25. června.] anno sc 1512. — Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravujem : že poněvadž z svědkuo zřetedlně se to shle- dává, že v rovném počtu proti sobě se dělí, tak že dva svědčí, že ta toho '/, lánu výplata jemu samému Stachovi příležela jest, a druhá dva, že jemu Stachovi i budúcím jeho táž toho puol lánu výplata jest náležela, i z té příčiny, aby on Jan z Stranec to podle práva zpravil konečně do dvú neděl —, že toho !/, ldnu jemu Stachovi i budúcím jeho výplata jest pří- ležela. A zpraví-li podle znění ortele vašeho, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archiwu města Prahy: dává se jemu Janovi z Stranec za právo; pakli by podle práva nezpravil aneb zpraviti nechtěl, tehdy při Martinovi toho puol lánu dědičně zuostati má. Actum feria V. die Kiliani oc XII° (Fol. 3.). 16. 1512, 3. listopadu. (Mezi Jírou a Bar- tošem o dluh za obes'aného dany.) Jakoż jest Bartoš Vostatek p. Janovi, kupci z Kyndl- bryku, za vajth (?)sto a XX zlatých rýn. pozůstal dlužen, tu tajž p. Jan poslal jest sem s listem služebníka svého na místě svém a mně s týmž služebníkem svým tu věc poručil. I tu jsme udělali smlúvu s Bartošem Vostatkem o těch sto a XX zl. takovú, že jest měl dáti polovice těch zlatých na sv. Petra a Pavla apoštoly nejprv příští a v rok odtud druhů polovici; i toho kdež jest neučinil, potom byl jsem v Němcích a tu jsem se shledal s nadepsaným p. Janem, a on mne napomínal z té smlúvy, že jsem já ji učinil a že mi se tomu dosti neděje. A já slyše vzal jsem s ním smlúvu o ten dluh a těch sto a XX zl. jemu jsem dal a vyplnil za Vostatka. A on zase mne té smlúvy s Vo- statkem i toho dluhu na něm zmocnil listem pod pečetí p. rychtáře a úředníkuov rychty Lipské, kterýžto list před námi německý po- ložil, jehož V. Mtem vajpis v české řeči po- síláme etc., podle toho Bohu a právu věře, že jemu má zase Bartoš Vostatek těch sto a XX zl. dśti a navrśtiti. — My pak ty reti strany obojí vyslyševše, zvláště poněvadž Bartoš Vo- statek té smlúvě neodpírá, že se jest stala na sto a XX zl, a list toho kupce ukazuje, že jest Jíra dal jemu za Vostatka sto a XX zl. takto jim ve jméno boží amen za právo jsme řekli a nalezli, aby Vostatek těch [sto a] XX zl. položil na právo ve dvi nedélfch. A dále jakož se tdhne na stard radu, Ze by Jíra se před nimi ke [stu a] XXti zl. znal, Ze by na svüj dluh vyzdvihl, kdyzkoli to pokáZe, bud starü radü nebo kýmžkoli, že má toho užiti a Jíra má jemu z toho práv býti. Bartoš Vostatek se odvolává. — Datum feria V. die Simonis et Jude, anno 1512 [28. fíjna] — Tu my 

Strana 401
Žatec (1512—1514). z plnosti práva ortel váš jakožto pravý a spra- vedlivÿ schvalujem a jeho právem naším po- tvrzujem. Actum feria III. post Omnium San ctorum [3. listop.] (Foł. 4.) 17. 1514, 25. dubna. (Meżi Martinem Strancem a Samuhclem Zidem o smlivu.) Co se zástavy té dotýče, kterúž jsem židu Samu- helovi zastavil a [o] kterúž jsem s ním smlúvu jměl před p. purgmistrem do dvou nedělí, i v tom času učinil jsem s nim jinû smlûvu na takový zpuosob, že jest mi jměl žid čekati těch peněz, až vezmu konec s p. Bílkem; a za to jsem židu dal V kop, a on řekl to uči- niti a na mne více škod nehnati —, a toho jest smlouvce Kuba Majnus; žádaje, aby svědomí téhož Kuby slyšáno bylo. Kterýžto o tom takto před námi svědčil etc. Kdežto my těm všem řečem stran: obů vyrozuměvše a židuov odpor rozváživše za právo jsme na- lezli: Poněvadž strana pokládá, že by v těch dvú nedělech po smlúvě p. purgmistra ta jiná smlúva se stala a žid toho odpírá, že to má strana pokázati, a též i té smlúvy druhé, kdež jest jí svědek jeden, že má toho svědomí po- lepšiti. A tak toho našeho vyřčení když jsú obě strany nepobéhaly (!), potom ten spolusoused náš ku polepšení své pře vystavil jest jednoho svědka Petra, příjmiem Rozuma, kterýžto v tom svědčil jest před námi takto: Některého času mluvil jsem s żidem Samuhelem na rathúze: „Jiż-li máš konec s Martinem?“, a on odpo- věděl: „Že nemám, než učinil jest smlúvu mezi námi Jakub Majnuš, abych mu čekal; a ta smlúva nejvíce mi škodí, nebo mám teď ne- snázi proto etc.“; toho dále na nás podle práva žádaje, dosti-li jest to svědomie ku polepšení jeho pře. Kdežto opět jemu za právo jsme nalezli, že poněvadž ani první ani druhý svědek toho neseznává, by se ta smlúva druhá po první smlúvě p. purgmistra v těch dvů ne- dělech, jakož pravie strana, stala, že není za dost svědomie. Soused — se odvolal. — Datum feria V. ante Georgii, anno 1514. [20. dubna] Tu my z plnosti práva ortele vašeho Archiv Ceskj XXVIII. 401 potvrzujeme. — Actum feria III. die Marci Evangeliste [25. dubnaj. (Fol. 5.) 18. 1514, 21. listopadu. (Mezi Matějem a Čaplíkovou o puol sladovny zaprodané.) Kdežto zástupce Čaplíkové a sirotkuov těch takto při jich ku právu položil: Jakož jest nebožtík Čaplík od Matěje puol sládovny za LXXX kop gr. míš. koupil, a na to mu LX kop vydal, a Matěj sám dobrovolně k tomu se znal před dobrými lidmi, a ti dobří lidé to před námi úřadem oznámili a Matěje v tom pamatovali, takže Matěj i před vámi pány k tomu se znal; a dále že jest Matěj na tu sladovnu XIIII kop položených u Mikuláše súkeníka vyzdvihl, kdež vedle toho jeho do- brovolného seznání před těmi dobrými lidmi a před vámi páni, Bohu a právu věře, že máti tato s sirotky mají v té puol sladovny právem uvedeni býti etc. Kdežto my těm řečem strany obojí dobře vyrozuměvše a seznání těch dobrých lidí z úřadu o tom trhu pilně roz- váživše, a též i to, k čemu se sám Matěj před námi dobrovolně znal, sobě ku paměti přivedše, takto mezi nimi za právo jsme nalezli a vy- pověděli: Poněvadž se Matěj sám dobrovolně před těmi dobrými lidmi i před námi k tomu prodaji i peněz vyzdvižení znal, že Čaplíková s sirotky, Matějovi VI kop zpravieci, té puol sladovny mají právem obdržeti, a on Matěj, chce-li koho z toho podvodu viniti, že má toho vuoli, a prâvo se jemu nezaviré. Matěj se odvolévé. Datum feria V. post Francisci, anno 1514 [5. fijna]. — Tu my z plnosti práva ortele vaseho. potvrzujem obytejem takovÿmto : Ačkoli to trhem nazváno nemuož býti, kdež jest Čaplík Matějovi peniezy dával až do LXXIIIJ kop na puol sladovny, proto že do třetího dne podle práva to jest nebylo oznámeno, ani před panem purgmistrem doma, ani přede všemi pány v radě; ale poněvadž on Matěj prve před dobrými lidmi a potom i v radě před vámí naposledy seznal se jest, že se jest tak stalo, i z té příčiny, že jest on Matěj povinen jí Čaplíkové a jejím sirotkuom tu summu, to jest 51 

Strana 402
402 LXXIIII kopy zase dáti, anebo v té summě té puol sladovny postoupiti ve dvů nedělech pořád zběhlých podle práva. A postúpí-li jim té puol sladovny, oni jemu těch VI kop povinni budou doplatiti. Actum feria III. die Praesen- tationis Marie, anno 1514 [21. listopadu). (Fol. 6.) 19. 1515, 24. března. (Mezi Martinem Strancem a židem o stanné právo.) Jeden spolu- měštěním náš Martin z Stranec, maje nesnáz před časem sjedním židem o zástavu nějakých klenotvov a v tom, když jest byl u nás p. hofrychtíř starý a úřad obnovoval, vznesl jest naň Martin o té věci; i položil jest jim o to rok p. hofrychtíř před nás před úřad s židem na ten čas od toho čtvrtku příštieho ve třech nedělech, a to písaři našemu zapsati rozkázal. Potom když ten čas přišel, žid jest nestál a Martin stoje dožádal se jest, aby to nestání židovo v memorial zapsáno bylo. I zapsáno jest v těchto slovích: Martin z Stranec před pány v radě opamatoval, že jakož jest jemu rok položen s židem skrze p. hofrychtíře ode čtvrtka za tři neděle, k tomu stojí a stál, ale žid nestál a nestojí ete. Než žid potom vý- mluvu toho jměl, pravě, že by mu to nebylo dáno znáti. V tom pak některého času Martin nesnadně se s židem a hádaje mezi jinú řečí mluvil k židu: „Mám na tě právo ustané zapsané“, a žid že by k tomu pověděl a k tomu se podrobil: „Máš-li na mne právo ustané zapsané, chci býti vinen a s tebú se smluviti“ Kdež pak Martin to osvědčil dvěma sousedy našimi a toho se potom na nás do- žádal, aby to svědomí slyšáno od nás i za- psáno bylo; i zapsáno jest takto etc. — I ne- mohúce jinak toho přetrhnúti k ustavičné žádosti Martinový takto mezi nimi za právo jsme nalezli: Jakož jste, pane Martine, žida z podvolení a přiřčení před námi obvinili, že by se vám podvolil, máte-li naň právo ustané zapsané, a to pokážete, že má vám vinen býti a s vámi se smluviti; a na to jste svědomí vedli i zápis židova nestání k roku položenému p. hofrychtířem i zapsanému pokázali. Žid pak E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: z druhé strany v tom nás za spravedlivé opa- tření žádá, pravě, že mu o tom roku oznámeno není a vám že nic povinnovat není a že s vámi místo a konec skrze ortel pánuov Pražan má. My pak zápisóm i syvědkóm vyrozuměvše, kteříž vyznávají, máte-li na židu právo ustané a za- psané, že by vám žid chtěl vinen býti a zápis neukazuje toho, by ustané právo býti mělo, nebo není rok položen pod té pře ztracením, než toliko že žid k položenému roku nestál, a tož toho že mu není dáno znáti. Protož vám za právo nalézáme, že máte žida na pokoji nechati cte. — [Martin se odvolává.) Datum feria VI. ante Judica, anno 1515 [23. března). — Tu my z plnosti práva ortele vašeho, jakožto pravýho a podle práva spravedlivě přišlého potvrzujeme, tak že to právo ustané podle práva moci míti nemuož, poněvadž žid nebyl jest k tomu roku složenému obeslán. Než oč má Martin s židem činiti, z toho chtí-li se viniti, práva se jim nezavírá. Actum sabbato ante An- nunciacionem M. Virginis [24. března). (Fol. 8.) 20. 24. září, 1516. (Anna Kantorová bez kšaft[u] umřela; o nápad po dítěti mezi otcem, babú a jinými přátely.) Jakož jest nebožka Anna bez kšaftu umřela a muži svému práv svých nevzdala a muž její Kantor, poněvadž usedlý není obyvatel a od pána vyhostěný a s městem trpící ani v ten statek kdy uvedený, matka tato s přátely věří Bohu a právu, že k tomu tajž Kantor práva žádného nemá a že přes ně žádný k tomu statku bližší není a práva k němu lepšího nemá etc. Tu my těm všem řečem z strany obojí vyrozuměvše a toho mezi sebú pováživše, takto jim za právo jsme nalezli a vypověděli, že otec Kantor po synu svém ktomu statku ke všemu lepší právo má a jest k němu bližší než-li bába ani který jiný přítel ete. — Bába a přátelé se od- volávají. Actum feria II. in vigilia Joannis Baptiste, anno 1516 [23. června] — Tu my ortel váš jakožto spravedlivý potvrzujem. Actum in pleno iudicii consilio feria IIII. in Conceptione Joannis Baptiste [24. září]. (Fol. 9.) 

Strana 403
Žatec (1515—1517). 21. 1517, 3. srpna. (Mezi Martinem a Káčou, sestřenicí Lídy Černohorské, o kšaft.) Jedna stará vdova v předměstí našem byla jest v podruží u svého hospodáře, kterémuž byla duom prodala, kterýž jí dobře činil ně- kolik let, majéci sestřenici ve vsi za p. z Wajth- mille JMtí. Potom když byla nemocna, z nabádání přátel těch ze vsi dala se vésti k nim do vsi na lékařství. Než však když jeti měla do té vsi, povolavší k sobě poručníkuov svých, dvú súsed našich, dala jest před nimi hospodáři svému všecko mocně, což u něho v komoře měla, i dluh na něm jemu odpustila, na zpuosob ten: jestliže by jí tam v té vsi P. B. neuchoval, aby to při něm zuostalo, jakož tíž jistí sousedé naši to před námi v radě vyznali. Jichžto vy- znání takto slovo od slova zapsáno jest: Jan Tesák a Jan Šaršún, poručníci Černohorské, pod závazkem, kterýž k tomu příleží, před pány v radć vyznali, že když Černohorská měla jeti a vezena býti do vsi na lékařství, jich k tomu, jako poručníkuo povolala a před nimi oznámila i za to prosila, aby to před pány oznámili, jestliže by jí P. B. tam neuchoval na tom lékařství, že to všecko, což má v komoře u Martina hospodáře svého, a též i ten dluh, který na něm má, jemu Martinovi dává mocně, aby to při něm zuostalo, a to za tu dobrú vuoli, kterúž jí činil a okazoval. A on z toho aby dále na chudé, což muož podle možnosti své, za její duši učinil, lázeň chudajm stopil, anebo což inuož aby učinil, že jemu toho věří etc. Actum feria VI. ante Vitalis, anno 1517 [24 dubna|. — Potom pak táž vdova jsúci ve vsi, učinila jest kšaft a poručenství před rychtářem a dvěma konšely té vsi, kterýmžto kšaftem opět všecko, což jest měla, mnoho nebo málo, svrchky všecky i dluhy, sestřenici své Káči a muži jejímu s dětmi odkázala a dala, a v tom umřela. Jakož toho kšaftu od rychtáře a konšel té vsi vyznání před námi zapsáno jest v těch slovích: Martin rychtář, Šavel a Matěj, kon- šelé ze Bfvan na tu přísahu, kterúž mají vedle úřadu svého, před pány v radě vyznali, 403 že v středu před Velikú noci poslala po nás Černohorská a tu, když sme kní přišli, činila jest před námi zřízení takové: že jest dala všecko, což má, mnoho nebo málo, svrchky všecky v komoře i dluhy Káči sestřenici své a muži jejímu Vávrovi s dětmi jich ete. Po jejížto smrti ten hospodář a přátelé té vdovy o statek její se nesnadníce a při vedúce, toho z obu stran na nas se dożśdali, abychom je právem města našeho rozeznali. Kdežto zá- stupce toho hospodáře, souseda našeho, při jeho na tom postavil, jakož jest Lída Černohorská před Janem Tesákem a Janem Šaršúnem, po- ručníky svými, dání učinila a jemu Martinovi, hospodáři svému, všecko, což u něho v komoře jměla, mocně dala, a dluh, kterýž na něm měla, odpustila; jestliže by jí tam na tom lé- kařství Pán Buoh neuchoval, aby to při něm zuostalo, a oni poručníci aby to dále její dání na pány vznesli, jakož se jest tak stalo. I vedle toho mocného dání jejího věří Bohu a právu, že má při tom zuostaven býti. Strana pak druhá, přátelé té vdovy, skrze zástupce svého tak k tomu mluvili, že by lepší právo a spra- vedlivost k tomu statku jmiti jmóli; jedno, po příbuzenství a přátelství krevním — že jsou přátelé její —, druhé, že kšaft a poručenství své poslední u nich před rychtářem a konšely učiniia, kterymżto kšaftem svým posledním, což jest jměla všecko, málo nebo mnoho, svrchky všecky i dluhy jim dala, jakož ta věc týmž rychtářem a konšely jest vysvědčena. A též i ceduli nějaků ukázali, kterúž na ten dluh u hospodáře jměla a jim ji dala, též Bohu a právu věříce, že mají při tom kšaftu zuosta- veni býti. Kdežto. my — tak mezi nimi za právo jsme nalezli a vypověděli: Poněvadž Lída Čer- nohorská to, což jest u hospodáře jměla, jemu prve mocně dala a dluh na něm jemu odpustila, že toho ten hospodář užiti má a při tom zuostaven býti, neb toho již kšaftovati moci nejměla; než což jest pozuostalo mimo to dání, to jest dobře kšaftovati a dáti mohla, komu chtěla, a ti též toho užiti mají. — Přátelé té 51* 

Strana 404
404 vdovy se odvolávají. Datum feria VI. ante Vincula Petri, anno 1517 [31. července]. — Tu my ortele vašeho potvrzujeme, poněvadž Černohorská za zdravého života jest statček vrchní i dluh hospodáři svému dala, že jest potom o též věci kšaftovati nemohla; nebo právo ukazuje, kdož co komu jednou dá, již toho potom odkazovati nemuož. Actum feria II. ante Sixti, anno 1517 [3. srpua]. (Fol. 10.) 22. 1518, 2. března. (Mezi služebníkem z Auspurku nójakćho kupce a móśtćninem Ża- teckjm o dluh pozuostaly.) Jeden dobrý člověk, kupec z Aušpurku, poslal k nám na místě svém služebníka svého, kterýžto obvinil jest před námi jednoho spoluměštěnína našeho, že by pánu jeho povinnovat byl a zuostal ještě dlužen LXVII zlatých rýnských vedle toho listu ně meckého, kterýž V. Mtem odsíláme, ač jest toho dluhu více bylo, a smlouvu že by o to jměli před některými dobrými lidmi, že by toho dvě stě zlatých minus II zlatých býti jmělo, jakž ten list ukazuje etc. Kdežto my těm všem řečem vyrozuměvše, list, registra i svědomí, všecko pilně rozváživše, tak jim za právo jsme nalezli: Tak jakož prvé témuž mě- štěnínu bylo nalezeno, aby to, což mluví, po- kazoval, a že toto jeho pokázání dostatečné k tomu, aby těm toho odbýti mobl, není, aby pruovodu a svědomí polepšil. — Měštěnín se odvolává. Datum feria V. post Blasii, anno 1518 [4. únoraj. — Tu my ortel váš takto napra- vujeme: Poněvadž váš spoluměštěnín registr správných a svědomí podle práva nepokázal a neodvedl, aby na těch LXVII zl., z kterychż od služebníka toho kupce z Aušpurku jest ob- viněn, těch XIII zlatých, [k] kterýmž se zná, toliko dlužen zuostal: i z té příčiny toho se z práva nalézti nemělo, aby svědomí polepšil, ale upřímo dluh podle svého zapsání svému věřiteli aby vyplnil a těch LXVII zl. aby za- platil; a to od přečtení tohoto ortele do třetího dne pořád zběhlého má učiniti, jakž na hosti sluší. Actum feria III. post Reminiscere, anno 1518 (2. bfezna]. (Fol. 12.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: 23. 1518, 13. října. (Mezi Jiříkem z Ko- lešova a Dorotou Voračkou o nápad po sirotku, o kterémá nevédéli, Ziv-li jest.) Potom pak táž Dorota manželka jeho, když děti menší všickni dřieve let rozumných zemřely a starší syn Jan poodšel někam, jehož od X auebo XII let ne- vědí, kam se jest poděl, po některém létě po smrti manžela svého se vdala a v tom statku až do- savad seděla a sedí. Tehdy nějaký Jiřík z Ko- lešova, člověk Jana z Strojetic, bratr vlastní nadepsaného Mikuláše Voráčka, vedle téhož kšaftu obvinil jest před námi těchto časuov touž Dorotu a manžela jejího z toho statku vedle nápadu, chtě k tomu lepší právo a spra- vedlivost jmieti týmž nápadem po bratru svém, než-li ona Dorota s manželem svým etc. Kdežto my takto jim za právo jsme nalezli: Poněvadž vám časté roky jsú dávány a pokládány, abyšte z obi stran se na to ptali a, Że jest ten si- rotek żiv, pokazovali, a to aZ dosavad poká- záno není: že Jiřík z Kolešova vedle toho kšaftu bratra svého při nápadu má zachován býti, zvláště nebude-li pokázáno do VI neděl pořád zběhlých, že by sirotek živ byl, takž jakž jest prve toho podáváno. — Dorota se odvolává. Datum feria V. die s. Jeronimi, anno 1518. [30. září] — Tu my ortele vašeho po- tvrzujeme jakožto řádně podle práva přišlého, však na tento zpuosob, že vy ten statek máte pošacovati, kterýž Jiříkovi podle nápadu pří- leží, a to pro tu příčinu, poněvadž toho jest nepokázal, aby syn jeho nebožtíka bratra do konce zhynul; i za ten statek má rukojmie týž Jiřík postaviti a uručiti, optal-li by se ještě ten jeho bratra syn, aby k svému uhoditi mohl tak, jakž vámi spravedlivě pošacován bude. — Actum feria IIII. ante Galli [13. ríjna]. (Fol. 12.) 24. 1519, 17. března. (Jan ze vsi Milošic s manželkou a přátely někdy Matouše o ksaft na jiném právě a pod pečetí dobrých lidí.) Kdežto zástupce téhož Jana z Milošic, p. Jakub z Vřesovic etc., takto při jeho ku právu po- ložil, kterak město toto nemalým obdarováním od císařuov a králuov i s svobodami mnohými 

Strana 405
Žatec (1518—1519). vysazeno jest, a všichni vuobec i jedna každá osoba v něm zvláště tou milostí, aby jeden každý mohl statek svuoj zřiediti, kšaftovati a dáti, komu by chtěl, podle své vuole, kdežto nebožtík Matouš užívaje těch svobod a vajsad, jako jeden obyvatel, chtě tomu, aby po jeho smrti o statek jeho žádných hadrunkuo a ne- snází nebylo, zdravým rozmyslem a dobrú pa- mětí učinil jest kšaft řádný podle práva a takového obdarování, kterýmžto kšaftem statek svuoj vešken dal Machovi z Milošic a Janovi, synu jeho, po své smrti etc. Kdežto my ty všecky řeči z obú stran slyšíce, pilně jsme je vážili i rozjímali, a zvláště majestát císaře Karla slavné paměti před se vzevše, na řád a právo i obyčeje a zvyklosti městské se ohlédajíce, takto mezi nimi za právo jsme vy- pověděli: Poněvadž tajž Matouš jsa pod právem osedlý, nejsa přes pole v žádném nebezpečen- stvie, pominúce řád a právo i obyčej slušný městský, kterýž jse u nás zachovává, však těm dobrým lidem a pečetem jich bez úhony, že ten list není žádný kšaft vedle práva města našeho. — Strana Jana z Milošic se odvolává. — Datum feria II. post Gregorii, anno 1519 [14. brezna]. — Tu my ortele vašeho potvr- zujem. Actum feria V. ante Reminiscere, anno 1519 [17. biezna]. (Fol. 13.) 25. 1519, 8. srpna. (Tomáš Vodička s Václavem Próskalovic o stavení na škodu světla.) Kdež tajž soused Václav té naší vajpovědi neujav, na právo se jest odvolal a při svou ku právu v těchto sloviech polożil: Jakož Tomáš Vodička počal dielo některé na zdi mezní a společní dělati ke škodě mé, kterýmžto dielem zastínil mi vokno světnice, kdež vokuo dává světlo k stolu jednomu, ježto tomu voknu nikdá prve od předešlých sou- seduov překážka nebyla až tento čas od Vo- dičky ete. Kdežto iny těm takovým řečem jich s obú stran vyrozuměvše a toho pováživše, a zvláště to dílo pilně spatřivše, výpovědi naší předešlé jsme potvrdili a za právo nalezli: Poněvadž na zdi samotné podál od jeho vokna 405 dělá, aby mu v tom Václav překážky nečinil, a on vedle té naší vejpovědi aby dílo to za- vřel a dokonal. — Václav se odvolává. — Datum feria VI. die Oswaldi, anno 1519 [5. srpna]. — Tu my ortele vašeho potvrzujem. Actum in pleno consilii iudicio feria II. ante Laurentii [8. srpna]. (Fol. 13.) 26. 1519, 8. listopadu. (Mezi Václavem barvířem a Václavem Zálohou o spolek v domu.) Při tom jest obvinil před námi Václav barvíř Václava Zálohu, že by spolu s ním toho domu neplatil, a že jest on sám svými penězi nčiniv závdavek jej i do plna zaplatil, žádaje na něm, aby mu toho domu postúpil a z něho se vy- stěhoval. A on zase odpor čině mluvil, že jest Václav barvíř ten duom penězi společními platil, že by spolek v řemesle měli a spolu barvili etc. Tu my úřad ty všecky řeči z obú stran vyslyševše, a svědomí z obúů stran vedené pilně rozváživše, takto mezi nimi jsme vy- pověděli: Předkem zápis kněh ten v své váze zuostaň, a též cedule řezaná o závdavku těch XXX kop gr. míš. ta též buď na svém místě, poněvadž to p. Kryštof i Klara seznávají. Než co se dalších peněz dotýče, kdež svědkové Václavovi vyznávají, že by zaň za Václava barvíře penieze Klaře za ten duom dávali a ne za Zálohu, že toho Václav barvíř vedle těch svědkuo užití má a Záloha má jemu polovici těch peněz zase dáti a napraviti. A on Václav barvíř zase, bude-li jeho Záloha z toho spolku řemesla viniti, má jemu z toho práv býti. — Václav Záloha se odvolává. Datum feria II. ante OCrispini, anno 1519 [24. října] — Tu my ortele vašeho potvr- zujeme. Actum feria III. post Leonhardi [8. listopadu]. (Fol. 15.) 27. 1519. 29. prosince. (Mezi Ctiborem a Bohuslavem sirotkem o společném zdání manžel.) Slużbu svi VMti vzkazujem. Slovńtnó vzśctnó moudrosti, práva učitelé, páni nám přízniví a přátelé naši milí, naučení práva VMtí, kteréhož my užíváme, podepsané pře prosíme. Jedna měštka naše, paní Regina, po dobré paměti 

Strana 406
406 někdy p. Janovi Michalovic, ovdovělá, majíci statek gruntní sobě s sirotky syny kšeftem odká- zaný, zvolila sobě manžela pana Ctibora z Buče a jej do toho statku k sobě na spravedlivost svou přijemší, mocného hospodáře toho učinila; a dále i podíl vzavši skrze manžela svého s sirotky, potom bez jeho vědomosti, pro ně- které rozdíly spravedlivost a díl svuoj toho sirotku synu svému Bohuslavovi prodala a s ním smlouvu o to činila. Kterýžto vstoupiv před ouřad do rady toho se jest dožádal, že ta smlouva a ten trh zapsán jest v knihách pamětních v těchto slovich etc. Tehdy zvódiv o tom manżel jeji p. Ctibor, predstoupil jest též do rady před ouřad a tomu zápisu odpor učinil a toho se i dožádal, že ten odpor za- psán jest též také v knihách pamětních takto etc. Tu my ouřad těm všem takovým řečem vyrozuměvše, duovody vedené svědky i zápisy pilně rozváživše, takto jim za právo jsme na- lezli a vypověděli: Poněvadž jest to jistotně pokázáno od p. Ctibora, že jsou se o to s paní Reginou manželkou snesli, a s tím před pány do rady vstoupili a k tomu obapolně se před pány v radě přiznali a z toho se nikdy zase nepropustili, a że jest jim skrze ouřad na- lezeno, aby v plném soudu zahájeném to do- konali a sobě ujistili a zapsati dali, že toho takového nálezu potvrzujeme, což se jest ne- stalo. Když soud bude, aby se stalo a vy- konalo. A když se to stane, bude-li jim společně ten statek prodajný, aby ho mimo Bohuslava jakožto dědice neprodávali, leč by on kúpiti nechtěl. Bohuslav se odvolává. — Datum feria V. post Nativitatis Mariae [8. září] — Tu my ortele vašeho potvrzujeme. — Actum feria V. post Innocentium anno 1519 [25. pro- since]. (Fol. 14) 28. 1520, 26. června. (Mezi Vavřincem Záhorským a Janem Houzkem.) Jakož jest Ka- teřina Pěstúnová pověděla, že odkazuje a dává Janovi Houzkovi duom svuoj a k tomu jmenuje i s nádobiem a zvláště kteréž ku pivu příleží, že my jemu v to nesáháme, než kdež dále E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: oznamuje v kšaftu, co se svrchkuov jiných, šatstva, plátna a nádobí cínového dotýče, že to dává, aby se o to Klara dievka s manželků Vavřince Záhorského a s Bártovú ženú na tři díly rozdělily ete. Kdežto my takto jim za právo jsme nalezli: Poněvadž v kšaftu pořádně stojí, komu jest co dáti chtěla, že to zejména oznámila, a potom i o svrchcích zmínku činieci, co se jiných svrchkuov, šatstva plátna a cínového nádobí dotýče, to též zejména [j]menuje, że to jest jim, Vavřincově man- želce a přátelém, odkázala. Než poněvadž se jiní svrchkové nalézají, o nichž zmínky v kšaftu není, že k těm Jan bakalář podle téhož obdarování města našeho, jakožto naj- bližší přítel její, právo jměti má. — Vavřinec Záhorský se odvolává. Datum feria V. ante Joannis Baptiste, anno 1520 [21. června]. — Tu my ortele vašeho potvrzujeme. Actum feria III. in vigiliis Petri et Pauli apostolorum [26. Gervna]. (Fol. 15.) 29. 1520, 10. července. (Mezi Petrem Ryšavým a Pavlem o psanství a zlodějství.) Jeden škuodce, příjmenem Mitele, dán jsa ku právu na vroutku a podle toho tázán jsa se- znal, že jest s tovaryši svými jednoho oby- vatele našeho, Pavla, zetě Zahrádkovic, ob- ioupil i zranil a penieze jemu pobral; a při tom oznámil, že by s niem byl také Jiřík od nás z Žatče, který má duom na Brandajse proti louží vedle Čendata. A na to jest umřel tajž škuodce; i vzat jest do vazby vedle té zpřávy ten soused náš vedle Čendata proti louži, který neslove Jíra, než Petr pravým jménem. A když byl ve vazbě, tehdy Pavel, zeť Za- hrádkové, žádal jest naň práva, jako na škuodci svého, pravě, že by on Petr ten býti jměl a že by sobě jméno jiné mezi těmi škuodci dáti jměl; ale on toho odpíraje volal se jest [k] vý- vodu etc. Tu my ouřad ty všecky řeči i svědky z obi stran vyslysevse a toho všeho pilně po- váživše, takto jim za právo jsme nalezli: Ačkoli vedle vyznání Mitelana (!) jest nějaké podobenství, že by Petr ten jistý býti jměl 

Strana 407
Žatec (1520—1521). z těch škuodcí jeden, ale poněvadž se jménem pravým nejmenuje než Jiříkem a na Jiříkovi jest Mitela umřel a k tomu Mitele byl podezřelý a zkažený a tu veliké věci se dotýče: v takové veliké věci a v takovým omylu a zmatku má Pavel, ptaje se po své škodě na to jméno, že sobě Jiřík přezděl, svědomí polepšíti, a z strany druhé též Petr na toho krajčíře, znaje se k tomu, že jest s niem byl, má také svědomí svého polepšiti. — Pavel se odvolává. Datum feria V. post Procopii, anno 1520 [5. července]. — Tu my ortel váš takto napra- vujeme: Ačkolivěk Metelovo seznání na jiné jméno, než-li na Petra se vztahuje, že by Jiřík sním při té škodě Pavla Zahrádkové býti jměl, však proto, poněvadž se to často nalézalo při právu útrpném, že takoví škodliví dávali sobě někdy jiná jména, než-li jsú jim prve od lidí dána, i z té příčiny taková proměna v tom jménu práva zbaviti Pavla Zahrádkové nemuož ani jemu jeho spravedlivosti jest ke škodě. K tomu také poněvadž ty všecky téměř povahy při Petrovi se nalézají, že má duom na Bran- dýse proti louži vedle Čandata a Ryšavý by nebyl tomu neodepřel ani neodvedl; než on ještě sám Petr svými svědky to ukázal, že ten den, když se škoda stala Pavlovi Zahrádkové, doma ani v zajtří jest nebyl, než po rozličných místech chodě se procházel; a též dokládaje se svědomím nějakého krajčíře, že by s ním býti toho dne měl, a toho jest podle téhož doložení neukázal: i z těch příčin on Pavel Zahrádka práva, kteréhož žádá, užiti má; však tak, poněvadž jest od Petra promluveno, že jest člověk ten, který není nikdá pnodezřený, a tomu on Pavel neodepřel, i z té příčiny, chce-li on Pavel na právě státi; má se podle práva proti němu Petrovi zachovati a na něho má uručiti pod sumůú jistů podle práva města našeho. Actum feria III. Septem fratrum, anno 1520 [10. červencej. (Fol. 16.) 80. 1520, 24. září. (Mezi Vavřincem Zá- horským a Janem Houzkem o padesát kop kšaftem odkázaných na domu.) Jakož nebožka 407 Kateřina Pěstounová z milosti a lásky své mi jest L kop gr. míš. kšeftem odkázala a p. baka- láři je mi ty penieze vydati rozkázala; vedle toho, poněvadž on bakalář v ten duom puštěn jsa, jeho i peněz užívá, a zvláště také že se jest rozkaz panský stal, aby mi ty peniezy dány byly, Bohu a právu věřiem, že mi má tomu rozkazu i kšeftu dosti učiniti a ty penieze vydati ete. Tu my úřad takto mezi nimi za právo jsme nalezli: Poněvadž p. Vavřinec v své pře položení a líčení znamenitě toho dotekl a ku paměti přivedl, že když jsou se o to v radě před úřadem nesnadnili, že se jest rozkaz stal, aby p. bakalář jemu panu Vavřincovi ve dvú nedělech penieze položil, že my toho rozkazu považujíc, za právo vyří- káme, aby se to tak stalo. — P. bakalář se odvolává. Datum feria VI. post Petri anno 1520 [3. srpnaj. — Tu my ortele vašeho potvrzujeme. Actum feria II. post Mathie apostoli, anno 1520 [24. září] (Fol. 16.) 31. 1520, 29. září. Purgmistr, konšelé a všecka obec města Žatce kúpili sobě duom v osadě Svatohaštalské ležící mezi domy Řehoře kloboučníka a pana Malešického oboustranně od Kateřiny Kuklové — za padesáte k. gr. č. Actum sabbato die Michaelis arch. (Rukop. č. 2109 f. 137.) 32. 1521, 22. ledna. (Mezi Janem sirotkem a macechou jeho Kateřinou o léta spravedlivá.) Tak až ta věc jest ku právu vztažena, k které- mužto stojíce pře své takto jsou kladli: předkem přátelé sirotka prosíce, aby v tom úřadem opatřen byl, předkládajíce, že by pro nedo- statky některé od poručníkuov odšel a již drahný čas, více než od roku, se po městě poválel a po hospodách se tlúk, nevěda kam domů, nemaje co jísti a píti ani kde léhati a též i več se odievati a nejednúů že by na ulici přes noc ležel. A poručníci, majíce penieze jebo, těch užívají, jeho neopatrují, nechavše jeho, aby takový nedostatek trpěl; při tom i toho dotýkajíce, že by již léta měl, táhnúce se v tom na vysvědčení macechy jeho, 

Strana 408
408 paní Kateřiny, že by ona to před ouřadem vy- svědčila dobrovolně, že jemu Janovi o posvícení našem, totiž při Na nebe vzetí panny Marie, šestnáct let minulo a na sedmnácté léto jde etc. Kdežto my úřad patřiece na zpuosob sirotka i na léta jeho, a zvláště znamenajíce nedostatek při tom a že se úřadu porúčí a v správu poddává, a poručníci že ho neopa- trujf, i z těch příčin za právo jsme nalezli sirotě léta doplnili a jeho v svú správu při- jali. — Paní Kateřina se odvolává. Datum feria V. Authonii confessoris, anno 1521 [18. ledna]. — Tu my ortel váš takto napravujeme: Poněvadž Michal zámečník podle práva vašeho o statku svém poručenství v témž kšaftovním zřízení jest ukázal, jestliže by z tohoto života skrze smrt sešel, Jan syn jeho před léty dospě- lými a spravedlivými, aby ten statek na Kate- řinu, jeho Michala manželku, připadl mocně a plným právem. A syn jeho někdy Michala dospě- lých a spravedlivých podle vyměření práva let ještě osmnácti nemá; i z té příčiny úřad váš ke škodě a újmě nápadu Kateřiny, manželky Michala zámečníka, let tomuž sirotku doplniti nemuož. A protož jestliže se co od poručníkuo sirotku tomu ukracuje, aneb, že sirotka tak, jakž by z statku jeho slušelo, nejsû pilni a neopatrují pro nedostatek svuoj, tehdy k těm poručníkuom jednoho z úřadu vašeho aneb koho by se vám vidělo přidati muožete, a ti aby sirotka z jeho statku, kterýž při sobě mají, bez umenšení téhož statku, opatrovali, pokudž za slušné jest podle práva města na- šeho. Actum feria III. die Vincencii, anno 1521 [22. ledna]. (Fol. 17.) 83. 1521, 30. ledna. (Mezi Mikulášem Trpíkem a Vítem Vlachajm, má-li strana proti sobě druhé straně svědomí dáti.) I když jsou nadepsaní Mikuláš a Vít se o to před námi nesnadnili a přeli, až i ku právu o to chtíce přistoupiti; svědomí před námi z obů stran vedli a vystavovali; i v tom žádal jest Vít vedle práva na něm na Mikulášovi, aby mu svědomí vydal, že jest se panem rychtářem E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: osobně tu přítomen byl, když mu je nadepsaná Markéta ty penieze před nimi dala a je vzíti rozkázala, a že by na ni i votázku učinil, řka : „Milá teta, zač mu je dáváš?“ a ona že by řéci jměla: „Za to, že mi mnoho dobrého činil etc.“ Kdežto my úřad toho všeho pová- živše, zvláště poněvadž Mikuláš neodpírá, by přítomen nebyl s rychtářem, a k některým řečem se zná, kteréž při tom mluveny byly, takto jim za právo jsme nalezli: že má Mi- kuláš, čehož jest vědom, pověděti a jemu Vítovi svědomí dáti. — Mikuláš se odvolává. Datum feria II. post Johannis Crisostomi, anno 1521 [28. ledna]. — Tu my ortel váš takto napravujeme: Poněvadž v každém soudu po- řádném a právem osazeném toto se rozdílně nalézá: soudce, póvod, vinný a svědek, a ty čtyři osoby jsou sebe rozdílné, takže ani soudce muož býti pře póvodem, ani vinným, ani svěd- kem, a póvod nebývá vinným, ani svědkem, ani soudcí; též vinný ani svědkem, ani pó- vodem, ani vinnÿm v jedné při bývati nemuož, jinak všechen řád soudu musil by býti nepo- řádný; a poněvadž on Mikuláš Trpík jsa pó- vodem proti Vítovi Vlachému, a to svědomí, kteréhož Vít Vlachý na Mikulášovi Trpíkovi žádá, na něho samého a proti němu samému Mikuláši póvodovi v té jedné při se vztahuje, i z těch příčin, že žádný, přistúpě ku právu a k soudu, sám proti sobě svědčiti není za- vázán, ani strana od strany, póvod od vinného, ani vinný od póvoda téhož žádati, že on Mi- kuláš Trpík není jemu Vitovi Vlachému toto svědomí dáti povinen podle práva města na- šeho. Actum feria IIII. ante Brigittae, anno 1521 [30. ledna]. (Fol. 18.) 34. 1521, 8. srpna. (Mezi Jiříkem Fiolkou a Jakubem Polévkou mydlářem o dluh). Jiřík Fiolka obvinil jest před námi jednoho též spolusouseda v předměstí našem, Jakuba Po- lévku mydléfe, z sunmy dluhu 37'/, kopy gr. míš. a on mu toho odporoval pravě, Ze mu nic povinnovat není a, což jest byl povinnovat, že jest mu dal a zaplatil ete. Tu my úřad ty 

Strana 409
Zatec (1521—1522). všecky řeči pilně rozváživše a v svědomí na obě straně vedené nahlédše a zvláště v list mocný, kterýž jest na vyzdvižení těch peněz vydán, společně Polévkovi a Buoháčkovi svědčí, aby je společně vyzdvihli, ač jest Polévka sám ku panu mistru Václavovi, kancléři pražskému, chodil, ale potom řezníky k ukazování peněz přivedl, v kterýchž jsou ten loj spolu koupili a potom oň doma se dělili a každý diel svuoj domuov brali, takto za právo nalézáme: Po- něvadž Polévka svuoj diel dal a zaplatil, že více povinnovat není. — Jiří Fiolka se odvo- lává. Datum (feria II. die Marie Nivis, anno 1521 [5. srpna]. — Tu my ortel váš takto napravujeme: Ponévadz on Jifík Fiolka to jest na Jakuba Polévku provedl, když jest s ním inluvil, že 0") ten dluh s Boháčkem nechce míti nic činiti, aby to opatřil, a on Polévka mimo list mocný přiřekl to opatřiti, i z té příčiny Jakub Polévka tomu rčení má a povinen jest dosti učiniti a to opatřiti od přinesení tohoto ortele ve dvû nedělí pořád zbéhlych. — Actum feria V. ante Laurencii [8. srpna]. (Fol. 19.) *) Rukop. má: on. 35. 1521, 20. srpna. (Mezi Jiríkem Strel- cem na místě sirotkuov a Kateřinou o kšaft paní Anny ajeho stvrzení.) Jedna spoluměštka naše, paní Anna vdova, majíci statek některý v své moci a též majíci dvoje vnúčata, jedny po synu svém, s nímž jest obydlé své jměla, a druhé po dceři své, potom po smrti dcery i syna svého, jsúci od Boha nemocí také na- vštívena, kšaft jest vedle řádu města našeho před dvěma z pánuov o statku svém učinila a, komu se jí co vidělo, odkázala. Potom když jest umřela, po smrti její ten kšaft vnukové, po dceři Jan a Václav, synové pana Jiříka Střelcovic, naříkali proti němu, odpory činili a aby na právě položen byl, toho se dožá- dali ete. — Tu my üfad .... takto mezi nimi za právo jsme vypověděli: Poněvadž ten kšaft slušným zpuosobem podle řádu a práva města tohoto učiněn jest i k své mocnosti a tvrzení přišel, ačkoli dřéve času, ale toho jsou příčiny Archiv Český XXVIII. 409 hodné položeny a strana znajíci jeho jest v tom nenaříkala, až jest k své mocnosti po- dle práva přišel, že my toho kšaftu potvrzu- jem a jej za řádný kšeft podle práva vyzdvi- hujem. Synové páně Jiříkovi se odvolávají. Datum feria V. post Sixti, anno 1521 [8. srpna]. — Tu my ortele vas$eho potvrzujeme. Actum feria III. ante Thimothei et Symphoriani, anno 1521 [20 srpna] (Fol. 18.) 36. 1521, 4. září. (Mezi Mikulášem Tr- píkem a Vítem Vlachajm o XXX kop míš. daných prve o svědomí.) Jest VMtem prve po- někud oznámeno, kterak jedna stará vdova Markéta, podruhyně Víta Vlachého a teta Mi- kuláše Trpíka, soused našich, nemocna jsúci jměla v loži při sobě XXX kop míš. peněz ho- tových, kteréžto peníze jsou s vólí její z lože vyzdviženy a potom po smrti její puovodem Víta Vlachého před námi na rathouze polo- ženy; a tu když jsú ležely, Vít Vlachý hlásal se jest k nim spravedlivost jmíti pravě, že jsou mu dány od nadepsané Markéty etc. Tu my úřad, to všecko rozváživše a v svědky též na obě strany vedené nahlédše a to všecko s vážností před se vzevše, takto jim za právo sme nalezli a vypověděli : Poněvadž Vít Vlachý to slušně svědky hodnověrnými provedl a po- kázal, že jest jemu Markéta ty peníze prve dala a vzíti rozkázala a úřad předešlý vedle toho jemu je vydal, ačkoli na rukojmie, že má při tom zachován býti; než což jiného pozuostává mimo ty penieze na šatech a dluzích, k tomu Trpík vedle příbuzenství má právo jmíti. — Mikuláš Trpík se odvolává. Datum feria II. post Egidii abbatis, anno 1521 [2. září]. — Tu my ortele vašeho potvrzujeme. Actum feria IIII. post Egidii abbatis, a. 1521 [4. září]. (Fol. 19.) 37. 1522, 24. ledna. (Mezi Pavlem Soko- lem a Tomášem Vodičkůú o frajmark domu.) Jedna měščka naše ovdovělá po Jindřichovi klobúčníku, Kateřina jménem, majíci duom v rynku kšeftem manžela svého sobě odká- zaný, učinila dobrovolný frajmark s jedním též měštěnínem naším, Tomášem Vodičků, krajčie- 62 

Strana 410
410 fem, o jeho duom v ulici, a to u přítomnosti některých dobrých lidie, měšťan našich; a při tom i undrwent, aneb zárok, sobě zaručili pod CX kopami gr. míš., která by strana druhé toho frajmarku nedržela, aby ti summi straně držící propadla. A v tom zeť její, nadepsané Kateřiny, Pavel příjmiem Sokol, zvědiv o tom frajmarku, hájil jest toho Buohem a právem pravě, že jest prve trhem koupil ten duom u nadepsané Kateřiny, matky ženy své, a též že k tomu na místě manželky své má lepší právo a spravedlivost, nežli Vodička tiem fraj- markem etc. Kdežto my úřad... takto mezi nimi za právo jsme nalezli: Poněvadž ten ta- kový Vodičků frajmark svobodný předšel jest trh Pavla Sokola, též řádný, k němuž se paní Kateřiná zná, a toho nepokazují, aby se z něho propustili, že má toho Pavel Sokol užiti, neb paní Kateřina přes ten trh nepropuštěný neměla moci učiniti frajmarku. Vodička se od- volává. — Datum feria II. die s. Fabiani, anno 1522 [20. ledna]. — Tu my ortele va- šeho takto napravujeme: Poněvadž Pavel So- kol toho jest dostatečně podle práva svědky ku právu dostatečnými neprovedl, aby ten trh s Kateřinú Jindřichovú stal se s ní podle řádu a práva prve o týž duom její, nežli jest To- máš Vodička frajmark o tejž duom s Katefini Jindfichovü dokonal a zaručil; ale on Tomáš Vodička to jest dostatečněji podle práva po- kázal, Ze jest ten frajmark o düom svuoj s Ka- tefinü Jindřichovů též o duom její svobodně učinil jako o svobodný ani kterak závadný; k čemuž se sama Kateřina tehdáž přiznala, že duom její jest svobodný a žádnému nezá- vadný: i z té příčiny on Pavel Sokol toho trhu užiti nemuož, aniž má Tomášovi Vodi- čkovi v tom překážku činiti. Než ona Kateřina Jindřichova má spravedlivě tomu frajmarku s Tomášem Vodičkú o domy z obů stran uči- něném dosti udělati do dvú nedělí pořád zběh- lých; jestli pak že by toho chtěla býti prázdna, tehdy učiniec dosti undrwentu a položéc sum- mu pii frajmarku zarucenü, to bude moci s sebe E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: i s svých rukojmí svésti do dvú nedělí pořád zběhlých podle práva města našeho. Actum feria VI. ante Conversionem divi Pauli apo- stoli, anno 1522 [?4. ledna]. (Fol. 20.) 38. 1522, 23. srpna. (Říha Holárkovic s Maříkem o duom a zahradu někdy Jana Holárka; prve dali kšaftu a potom odpirali.*) Jeden spolusoused náš Jan Holárek starý, nemocí jsa navštíven od P. B., maje přátely krevní, dva sestřence Maříka a Říhu, učinil jest kšaft řádný a pořízení o statku svém podle vuole své; kdež tiež sestřenci jeho to oblíbili; proti tomu nic nemluvili a sami po pány kšeftníky chodili; potom když jest umřel, časem slušným oba před úřad vstupujíce, za vyhlášení a stvrzení kšeftu žádali. A když jest ten kšeft vyhlášený a stvrzen, jej slyšíce ujali a tomu neodporovali etc. Tu my üfad .... všecko pilně rozváživše, jedno, že se svědkové nesrovnávají; druhé, že toho Mařík dání nikdy prve v řadě neoznámil a k konci sobě nepři- vedl; třetí, že jsou oba za kšaft žádali a po stvrzení jej ujali, proti němu nemluvili a k němu pfivolili, takto za právo jsme nalezli a mezi nimi vypověděli vedle toho jich dobrovolného svolení: Poněvadž jest kšaft k žádosti obojí strany řádně stvrzen, že se mají vedle toho dání kšeftovního zachovati a kšaftu místo dáti. — Mařík se odvolává. Datum feria V. ante Bartholomei, anno 1522 (21. srpna]. — Tu my or- tele vaseho potvrzujeme. — Actum sabbato ante Bartholomei, anno 1522 (23. srpna]. (Fol. 21.) *) Rukop. má: prve dáti k8aftu à potom odpírati. 39. 1522, 923. srpna. (Přátelé neboztíka Václava Zálohy s Markétou, někdy Václava Zajíkavého manželkou, o odpovídání ku při poručníkóm umrlého.) Přátelé nebožce Václava Zálohy, obyvatele někdy města našeho, majíce při sobě kżeftem poručenů a danů od téhož Václava Zálohy, obvinili jsou před námi Mar- kétu, manželku nebožce Václava barvíře Zají- kavého, a sirotka Lukáše syna jeho, z něja- kých dvú měščišťí k domu jich připojených ete. Tu my úřád toho pováživše, že jsú po- 

Strana 411
Żatec (1522—1523). ručníci kšeftem učiněni, ač jeden umřel, ale jiný na to místo volený jest úřadem potvrzený, a také že ten statek řídí a manželce a sirot- kom dluhuov dobývati pomáhají, nalezli jsme jim za právo, že mají straně na místě man- Zelky a sirotka odpoviedati a jim právi byti. — Poruéníci se odvolávají. Datum feria V. ante Bartholomei, anno 1522 [21. srpna]. — Tu my ortele vaSeho potvrzujeme. Actum sab- bato ante Bartholomei apostoli, anno 1522 [23. srpua]. (Fol. 21.) 40. 1522, po 10. listopadu. (Přátelé nebož- tíka Václava Zálohy s Markétou, někdy Vá- clava Zajíkavého barvíře manželkou, o měštiště při domu.) Jakož jest prve VMtem poněkud krát- kými slovy předloženo a oznámeno, kterak přátelé nebožce Václava Zálohy, někdy obyva- tele našeho, majíce při sobě kšeftem poručenůú a danú od téhož Václava Zálohy, obvinili jsú před námi Markétu, manželku též nebožce Vá- clava Zajíkavého barvíře, a sirotka syna jeho Lukáše, z nějakých dvú měštišť k domu jich připojených, a kterak na ten čas strana druhí, poručníci nadepsané Markéty a sirotka, k tomu odpoviedati a o statek sivotčí se súditi nechtěli, leč by jim to právem nalezeno a za spravedlivé usouzeno bylo ete. — Tu my úřad to všecko s pilností váživše a zvláště zápis poslední v knihách městských, kterak Záloha bez vý- mienky vzdal jest polovici svú toho domu mezi Wolfem barvířem a Dloubym Sevcem Vańkovi Zajíkavému se vSim, coż k tomu příleží, a také że jest Vaclav Zajíkavý na tom bez překážky dělal, takto jim za právo jsme nalezli a mezi nimi vypověděli: že sirotek s vdovü mají pfi tom zápisu knéh zachováni býti a přátelé Zá- lohovi mají jich na pokoji nechati. — Přátelé se odvolávají. Datum feria II. ante Martini, anno 1522 [10. listopadu). — Tu my z plnosti práva vrchního váživše také ty všecky jich řeči, svědomí, zápisy a jich z obú stran duo- vody, a nahlédše s pilností v první ortel, kte- ryż se mezi Václavem Zálohúů a Václavem Za- jíkavým barvířem o duom s barevnü stal, takto 411 při tomto orteli nalézáme: Poněvadž se to z svědkuo obojí strany zřetedlně nachází, že by Václav Záloha s někým ty měštiště domuo spolu kupovali, a Václav Zajíkavý svým vla- stním nákladem to jest stavil, řídil a dělní- kóm od stavení platil, nad to i toho všeho, jako i domu Klařiného, v držení a užívaní s nim spolu s Zślohi byl, także taková měšti- ště okolo domu Klařiného, od nich společně kúpeného, jich společní byly. Než poněvadž předešlý ortel mezi nimi to ukázal, že Václav Zajíkavý svými všecko penězy za Václava Zá- lohu platil, a nemoha jemu polovici té summy zase vyplniti; zápisem a kněhami městskými jemu tu všecku polovici domu toho se vším tiem, což k tomu příleží a jakž sám držal a požíval, beze vší výminky vzdal, nic sobě tu ani budúcím ani dědicuom svým nepozůstaviv; a také toho není pokázáno, aby jakým jiným zápisem při těch měštištích jaké zvláštní právo jemu Zálohovi náleželo —, i z těch ze všech příčin vdova i sirotek po Václavovi Zajíkavém podle zápisu po orteli vyššího práva učiněného zuostaveni bfti mají. (Fol. 22.) 41. 1523, 16. února. (Kateřina pernářka vdova s Simonem Libalovic, tóż pernářem, o dluh pozůstalý.) Jedna spolusouseda v před- městí našem, Kateřina po Purkhartovi per- naři ovdovělá, po smrti manžela svého vedle registr téhož manžela obvinila jest též jednoho spolusouseda na&eho, Simona Libalovic, pernáře, pfed námi [z] znamenité summy dluhu, z péti set kop a tří kop padesáti šesti gr. míš.; kdežto. tajž Šimon dluhu neodpíraje, toliko, že není toho tak veliká summa, oznamoval a tak tím zpuosobem tomu obvinění odporoval etc. — Tu my úřad tomu jsme vyrozuměli, že registra scestna nejsú a že i strana, ač proti nim mluví, však dluhu v nich neodporuje, po- něvadž penieze klade a prvé položené svědky pokazuje, a v registrách se nalézá, že Šimon dal na starý dluh CXXX kop při sv. Martinu a potom že ještě podle počtu jich učiněného zuostal XCII'/, kopy a potom vybral na nové 62* 

Strana 412
412 až do L tun medu a na to Purkhartovi dal I'/, sta k., a k tomu se ona zná, a před úřadem položil II stě XIIII kop minus IIII gr.; a tak rozdílu není než o CXL kop, kteréžto že jsú dány, svědky vede a pokazuje. I tudy ten počet srovnává se s počtem dluhu, i takto jim stranám oběma za právo jsme nalezli a mezi nimi vypověděli: že má Šimon při tom, což jest položil a svědky pokázal, zachován býti a nad to jí Purkhartové z toho dluhu nic víc povinnovat není. — Purkartová se odvo- lává. Datum feria V. ante Valentini, anno 1523 (12. února). — Tu my ortele vašeho po+ tvrzujeme. Actum feria II. Juliane virgiuis, anno 1523 [16. ünora]. (Fol. 23.) 42. 1523, 18. brezna. (Mezi Samuelem židem a Mandaleni Trtinovu. o zdpis nevykvit- łovany.) Samuel žid při městě našem obýva- jící obvinil jest před námi jednu spolusousedu, též v předměstí našem, Mandelenu Třtinovů po smrti manžela jejího, maje zápis V regi- strách na téhož manžela jejího a na ni od ně- kterého léta na summu dluhu L kop gr. míš. jistiny a k tomu, což na to lichvy přijde; kdežto ona jemu odporujíci zprávu dávala a dává, že mu nic povinnovata není a byl-li jest kdy jaký dluh, že jest dávno vypraven etc. I tu my úřad pilně vážíce, zvláště že ti svěd- kové neoznamují, aby dluh kdy zaplacen byl, než o zápisu, že by žid jeho jmíti neměl, a ten se pokazuje a že propuštěn ani kvittován není, i takto jim za právo jsme nalezli a mezi nimi vypověděli: Že vedle toho zápisu řád- ného paní Mandelena poněvadž nepokazuje, aby zaplatila a zápis aby propuštěn a kvitto- ván byl, že má židu práva býti. — Mande- lena se odvolává. — Datum feria V. die s. Gregorii, anno 1523 [12: bfezna]. — Tu my z plnosti práva ortel vá$ takto napravujeme: Poněvadž svědomím Mandalena Třtinová podle práva jest pokázala, že jest Samuel žid před svědky těmi, kteréž ona vede, znal se a po- věděl, když se ho nebožtík Třtina ptal, má li ho kde zapsaného aneb zápis jaký. na něho, a E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: žid pověděl, že nemá a k tomu se vysokými závazky zavázal pod svú židovsků vierú, že nemá žádného, že jest již vymazán a zkažen tím, kterýmž jest upomínal, jest tomu zápisu let osm, a svědkové praví, když Třtina s ním mluvil, že jest tomu puol čtvrta nebo čtyři léta, a od toho času pak se jest zapisu odrekl žid, jiného žádného neu- kázal, by měl jaký na Třtinu — i z té pří- činy ona Mandalena toho zápisu povianovata vyvazovati není ani dluhu v něm položeného platiti. Actum feria IIII. in crastino Gertrudis, anno 1523 [18. bfezna]. (Fol. 23.) 43. 1523, 8. května. (Mezi mistry klobúč- nickými a Janem Jamenským o dluh k sobě přijatý.) | Někteří starší a někteří mistři ře- mesla klobúčnického, sousedé při městu na: šem, obvinili jsou před námi Jana Jamenského, též klobúčníka, souseda při městě našem, ze XX zlatých dluhu takovú měrú, že by tajž Jamenský, maje od nich poručení a list mocný, vyzdvihl od dlužníka jich Jeronyma Remmera v Krakově těch XX zlatých, učiniv s ním smlúvu o ně, pokazujíce list a svědomí na to pod pečetí pánuov krakovských a těch XX zla- tých že by sobě zachoval ajim jich nenavrátil etc. — Tu my úřad ... takto za právo mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž Jamenský slušný odvod učinil a pokázal, že jest nic ne- bral od Jeronyma, žádných peněz na jich dluhy klobóčníkuo, než na svuoj dluh a na dluhy to- varyšuo svých; jest jemu ukázáno přízyl (?) pod povahá, a6 by se hodila aneb mohla býti prodána,- ale že jest nehodna a prodána býti nemohla a on Jeronym ji zase přijímá a jim klobüénfkuom práv býti chce, že jim Jamen- ský nic dále povinnovat není. — Klobúčníci se odvolávají. — Datum feria II. ante Vitalis, anno 1523 [27. dubna]. — Tu my ortele va: Seho potvrzujeme. Actum in consilio die s. Stanislai, anno partus Virginei 1523 [8. kvétna]. (Fol. 24.) 44. 1523, 24. listopadu. (Mezi Janem Drkem a Dorotou man£elkou jeho o společní 

Strana 413
Žatec vzdání.) Jeden soused při městě našem Jan, příjmenem Drk, v starosti své pojal sobě man- želku jménem Dorotu; potom jsúce spolu ně- kterého času, smluvivši se dobrovolně šli spolu na rathús, když soud držán byl, a tu v plném zahájeném soudu oznámili vuoli svú a vedle obyčeje zápis učinili, kterýžto zápis v knihách městských zapsán jest v tato slova ete. — AZ potom se [ne]jpohodše, že jest Dorota man- želka od něho, od Jana, odešla a s přátely vně z města za některý čas bydlela; a Jan v tom času uradiv se s přátely svými, přišel před úřad žádaje toho, poněvadž manželka jeho od něho odešla a jeho opustila a tak i ně- které jiné příčiny k tomu dala, aby ten zápis zrušen a vymazán byl etc. Tu my úřad takto jsme mezi nimi vypověděli: Poněvadž Dorota slíbivši Janovi manželu svému věrnost man- Zelskü, jeho jako manžela svého opatrovati, bez hodné příčiny na úřad nic nezvznesši, své- volně jest od něho odešla a jeho opustila a bez něho až dosavad trvala; druhé; že majíci statek svuoj již zápisem manželu svému za- vázaný, ten bez vuole manžela svého proti zá- pisu prodala i vzdala, peníze sama zaň brala a tak tiem obyčejem k tomu příčinu dala i ten zápis zrušila: že nemá Jan jí tiem povinen býti a ona nemá toho zápisu užiti. — Dorota se odvolává. Datum feria VI. post Martini, anno 1523 [13. listopadu]. — Tu my z plno- sti práva ortel tento takto napravujeme: Po- něvadž Jan s Dorotü právem duchovním o manželstvo podielni nejsou, a také ona jest se toho ničehož nedopustila, čímž by právo své potratiti měla, a ktomu se volá, že s ním s Janem býti chce, že právo*) toho jim příti má, aby spolu byli, a zápis mezi nimi obapolně učiněný, v své moci aby zuostal; a ona což jest koli prodávala nebo vzdávala, že je toho učiniti nemohla, než má to zase všecko k stat- ku muže svého přiložiti a společně toho uží- vati, opatrujíce jeden druhého a živi jsouce z toho statku dotud, dokudž statek na živého zuostalého plným právem podle toho vzdání (1523). 413 nepřipadue; než, jestliže oni dobrovolně o to se svolí a sebe z těch zápisuov propustí, to se pfi jich vuolí züstavuje. Actum feria III. in crastino Clementis, anno 1523 [24. listo- padu]. (Fol. 25.) — *) Rukop. má: práva. 45. 1528, 12. prosince. (Mezi Janem, si- rotkem | Pavlovjm pozuostalijm, a Annou ma- cechá jeho o statek pozůstalý a její.) Před časy jeden spoluměštěnín náš, jménem Pavel Sejček, maje statek po předcích a ženách svých sobě zdaný a též maje syna jako dědice toho statku, potom pojal sobě opět manželku, též vdovu, do toho statku, jménem Annu, kteráž jest také statek svuoj po prvním manželu jměla; a tak souce spolu za některé léto ona jemu práv svých nevzdala ani statku svého k němu při- pojila, a on též zase zápisu jí žádného neu- činil ani toho statku svého poddal, až jest v tom umwřel. Kdež táž manželka po smrti manžela svého byla jest s synem jeho a pa- storkem svým v tom statku, snášejíce se za některý čas, až snad potom se [ne]pohodše, pa- storek potiskal macechy své, aby mu se vy- stéhovala, Ze by v tom statku nic nejméla míti; a ona odpírajíci toho učiniti nechtěla, aZ by jf spravedlivost její manželská poká- zána byla, hlásající se k třetímu dílu toho všeho statku etc. Tu my úřad ... takto mezi nimi stranami vyřekli a za právo nalezli jsme: Ačkoli paní Anna, jsúci od manžela svého pana Pavla k němu do toho statku za manželku přijata, poctivě, řádně se chovala, manželství Nezrušila, ale poněvadž jest statku svého k němu nepřiložila a tiem se od něho oddě- lila, ani jemu toho dobyti pomáhala, také plodu žádného s ním nevyvedla, kterýž by věno změ- niti mohl; též také, že jest opatřením man- žela svého pohrzela a potom i toho statku se odepřela a šacuňku z něho podniknüti nechtéla : že třetího dílu v tom užiti nemá, než však věna svého zbavena není. Paní Anna se od- volává. — Datum feria VI. post Martini, anno 1523 [13. listopaduJ. — Tu my z plnosti práva ortel tento takto napravujeme: Poné- 

Strana 414
414 vadž Pavel, Anny manžel, bez pořiezení umřel, a ona jsúc jeho manželka řádná, práva svého nikterak nepotrativší a jsúc S ním více nežli den a rok po smlúvách svatebních ai v statku jeho až do smrti s ním byla, že ona již věn- ným právem oddělována býti nemuož, než má dielu třetího užiti jakožto zachovalá manželka. Nebo chtěl-li jest nebožtík Pavel manžel její toho jie nedopříti, měl ji podle práva měst- ského opatřiti jako věrný manžel věrnúů man- želku. Ale poněvadž se toho nestalo a dětí více není, nežli jediný syn jeho, že dva diely všeho statku jemu náleží, a jí třetí; a jest- liže jest co vynesla, to má zase přinésti a v diel položiti, nebo čehož jest z statku svého po sobě nedala nebožtíkovi svému a čím se jest s ním nespolčila, než toho v své moci ne- chala, že jí v této spravedlnosti na překážku není. Actum sabbato ante Lucie, anno 1523 [12. prosince]. (Fol. 25.) 46. 1524, 5. března. (Mezi Kohoutem sla- dovníkem z jedné a Bártou kloboučníkem z strany druhé o rukojemství.) Jakož jest obvinil Ko- hout Bártu, že mu jsa rukojmie za chlapa za XXXIII kopy, a prve se k tomu znaje, po- tom tomu odporoval, že to má naň pokázáno býti, při tom hned žádaje, aby svědomí svědků jeho Kohútových čteno bylo; i přečteno jest ete. Proti tomu strana druhá, zástupce Bárty klobúčníka, mluvil jest, že tomu rukojemství Bárta odp'rá, aniž se jest kdy k němu znal, při tom dále štráfuje svědky, že by se svědomí jich [s] summou dlubu nesrovnávalo a sumy dluhů těch XXXIII kop nedokládalo ete. — Tu my úřad... takto jim stranám za právo jsme nalezli a mezi nimi vypověděli: Poněvadž se obvinění stalo z summy jmenovitý, ze XXXIII kop, a žádný z svědkuov jeho Kohútových ne- oznamuje, zač jest, za kterů summu Bárta sli- boval, ani také kde, na kterém místě, a rukú dáním že jest slíbil za XXXIII kopy; a po: něvadž také Bárta jistce postavil, kterýž seznává, že jest Kohút rukojmí na něm nežádal, než tak mu věřil a také že Bárty za to neprosil, aby E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: zaň sliboval; nad to pak že to chce Bárta vedle práva spraviti, že jemu Kohútovi rukojmie není: že má jeho Bárty Kohút na pokoji ne- chati a k jistci o ten dluh svuoj hleděti. — Kohút se odvolává. Datum feria II. in die beati Petri in cathedra, anno 1524 [22. února]. — Tu my z plnosti práva vrchního k orteli va- šemu takto říkáme a jej tak napravujeme: Po- něvadž on Kohút póvod rukojemství na Bártu dostatečně podle práva jest pokázal, že mu tiem rukojemstvím on Bárta jest povinen; též poněvadž on chlap dluhu neodpírá, ale toliko že se nepamatuje, aby tak mnoho dlužen býti měl: protož k jakékoli summě jmenovaný chlap se přiznává, že dlužen jest, že mu také tou summou on Bárta povinen bude podle rukojem- ství svého i s tím, což by Kohút nad přiznání chlapa, nuzníka [dlužníka ?] svého, podle práva prokázal. Actum sabbato post Translatióonem s. Wenceslai, anno 1524 [5. března] (Fol. 26). 47. 1524, 20. května. (Mezi Mikulášem Švajcarem: a Jiříkem Lánským, rukojmiemi za Jiříka barvíře, z jedné a Annú Buožkovic z strany druhé o dluh a zase o rukojemství etc.) Kdež Mikuláš Švajcar a Jiřík Lánský, rukojmie za někdy Jiříka barvíře, obvinili paní Annu Buožkovic a manžela jejího z L kop dluhu, kdež jest nebožtík manžel její první, Vávra, byl dlužen Jírovi bavvíři za vinici; druhé že XX kop, kteréž jest nebožtík Vávra vzal Jírových peněz od Trlendy; třetí že XIII kop, kdež jest Vávra zuostal dlužen Jírovi od barvení, a čtvrté z V kop, kdež jest Vávra vzal Jírových peněz od Jesenického, zná-li se k tomu paní Anna. K tomu jest zástupce paní Anny Buož- kovic, čině tomu odpor, pověděl: že jakož ani L kop, tak ani XX kop, XIII kop, ani V kop dlužna není, a že jest to všecko zapraveno etc. Tu my úřad... takto jsme mezi nimi vy- pověděli: Poněvadž Vávra po smrti Jíry bar- víře s těmito poručníky a manželků jeho Jí- rovú byl za mnohé časy až do své smrti o tyto věci v odporu, a potom na smrti upamatovav se vzal to k své víře a duši, že nebyl a není. 

Strana 415
Žatec (1524). více dlužen Jírovi než XIII kop a těch XX*) kop od Trlendy, které dal panu Jakubovi, ty peníze toliko a nic více není povinnovata paní Anna dáti z jeho statku Vávrova. — Rukojmí se odvolávají. — Datum feria II. die Petri in cathedra, anno 1524 [22. února]. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto na- pravujeme: Poněvadž ona Anna, Vávry Buož- kovic někdy manželka, to jest podle práva po- kázala, a on Vávra, někdy manžel její, též leže na smrtedlné posteli, však rozumu ještě zdra- vého užívajíc, k tomu sám se jest přiznal, že jest vzal těch XX kop míš. Jiříkových od Trlendy a XIII kop že jest dlužen byl témuž nebožtíkovi Jiříkovi barvíři od barvení a tou summou již dotčenú že jest sebe z rukojemství panu Jakubovi z Chmelic vypravil, tak jakž seznání Jakubovo v sobě ukazuje: z té pří- činy svrchu jmenovanou summou ona Anna Mi- kulášovi Švajcarovi a Jiříkovi Lánskému, pó- vodóm, povinna není. Co se pak těch L kop za vinici a V kop, kteréž jest vzal on Vávra od Petra Jesenického na místě Jiříkově, dotýče, poněvadž také oni puovodové to jsú podle práva provedli, že se on nebožtík Vávra k těm L kopám za vinici seznal, i také těch V kop že jest k sobě přijal, to jest též podle práva ukázáno, a ona Anna, aby to od Vávry, někdy manžela jejího, nebožtíkovi Jírovi neb někomu jinému na místě jeho a za něho bylo vyplněno, toho jest ničímž podle práva neodvedla: i z těch příčin také často jmenovaná Anna těmi L kopami a V kopami gr. míš. Mikulášovi Švajcarovi a Jiříkovi Lánskému, puovodóm, jest povinna vedle prává města našeho. Actum feria VI. po svátcích Svatodušních, anno 1524 [20. květnaj|. (Fol. 27). | *) Rukop. má: XV. 48. 1524, 23. září. (Mezi přátely někdy Václava Zálohy z jedné a Markétou bavrvířkou a sirotky jejími z strany druhě o spolek a dání kšaftem jinému toho, o čemž sám za živnosti své místa a konce neměl.) Kdež Petr Majnu- šovic, Václav Pruský a Regina, přátelé někdy Václava Zálohy, těchto časuov, kdež jest již 415 ke třem letóm, jakž jest Záloha umřel, to před se vzali a manželku jeho Václavovu Markétu spolu řemesla obvinivše, spolu s ní-o to k soudu přistoupili a při svú skrze poručníka aneb zá- stupci ku právu postavili; předkem žádajíce, aby kšeft jeho Zálohů přečten: byl; kdež při konci jeho stojí ten artikul postaven: a o spo- lečnost barvení, to poručil na místě svém panu Petrovi Majnušovic, Václavovi Pruzskému a Re- gině, aby oni tok spravedlivému konci přivedli a o to se rozdělili. Kterýžto kšaft když přečten byl, mluveno jest, že vedle toho dání přátelé jeho Zálohovi, tak jakž jim tu při svú poručil, žádají toho, aby jim manželka jeho Václavova barvíře, poněvadž statek jeho drží, z toho spolu práva byla etc. Proti tomu strana druhá, poručník Markéty barvířky a sirotkuo jejích, mluvil: Že Markéta barvířka s sirotky svými nic jim přátelóm Zá- lohovým povinna není, a též ti svědkové v or- teli postavení jí nic na škodu nejsú, aniž ortel ani kšeft na ni se a sirotky její vztahuje, než na Václava barvíře a na Václava Zálohu, bude-li jeho Václava barvíře Záloha z toho spolku řemesla viniti, má jemu z toho práv býti. I nevinil jeho, kdež jest byl živ, za drahný čas Václav barvíř po tom orteli až do jeho smrti; a též potom po jeho smrti Václav Zá- loha jsa živ také za drahný čas nevinil jest Markéty manželky Václavovy s sirotky jejími, až jest i sám umřel, a tak že jest čas podle práva přešel i pominul den a rok, až teprv kšeftem poručil přáteluom svým, čehož jest sám nikdy neměl ani k místu přivedl. — Tu my úřad v kšeft Zálohů i v ortel pilně na- hlédše a to všecko rozváživše, takto jim stranám za právo jsme nalezli a mezi nimi vypověděli: Kdež ortel předešlý vztahuje se na něho na Václava barvíře a Václava Zálohu tak a v těch slovích: a on Václav barvíř zase, bude-li jeho Záloha z toho spolku řemesla viniti, má jemu z toho práv býti. Poněvadž jest Záloha z toho spolku řemesla jeho Václava barvíře nikdy až do jeho smrti, kdež jest živ byl, po tom orteli 

Strana 416
416 drahný čas nevinil, a potom po jeho smrti až sám do své smrti manželky Václavovy ani sirotkuo jest nevinil, jakož toho přátelé nepo- kazují; a tak toho k místu nepřivedl, až čas podle práva pominul i přešel; a také ortel ten předešlý nevztahuje se na manželku a sirotky, než na samého Václava, aniž také přátelé toho spolku podle práva slušně nepokazují —: iz té příčiny přátelé jeho Zálohovi mají jí manželky Václavovy a sirotkuo na pokoji nechati, nebo i oni po smrti Zálohově dali času přejíti a po- minúti; neb, jakž Záloba umřel, více než tři léta pominuly. — Přátelé Zálohovi se odvolávají. — Datum feria II. post Sixti, anno 1524 [8. srpna]. — Tu my ortele vašeho jakožto spravedlivě podle práva přišlého potvrzujem, třetí tuto však přidávajíce příčinu: Poněvadž on Václav Záloha té věci, co se toho spolku řemesla s Václavem Zajíkavým dotýče, ještě sobě za živnosti své k miestu a k konci ne- přivedl, moha to dobře vedle ortele předešlého právem vyšším stvrzeného učiniti, ale toho jest neučinil, protož ani toho učiniti jest mohl, aby někomu to kšaftovati jměl, čehož jest sám ne- jměl a za živnosti ještě své sobě k místu a k konci nepřivedl. Actum Prage feria VI. post Mathei, anno 1524 [23. září]. (Fol. 29.) 49. 1524, 15. srpna. (Mezi Jiříkem Uhlí- kem z jednć a Martinem Drkovem z strany druhé o neplacení platu z gruntuo podle hamfestu.) JakozZ Jiřík Uhlík obsílal jest mnoho a častokrát Martina Drka v to místo, jeho vině z toho, že by jemu platu z gruntuo jeho ne- platil tak, jakž by platiti měl a povinen byl vedle hamfeštu a pokud mu jiní platí, a že jsa v třech jeho gruntiech, kam se jemu vidělo, je bez vuole a vědomosti jeho obracel a roz- prodal, ježto toho učiniti neměl; dále kdež se jest Uhlík zavedl radou starń a jinými do- brými lidmi pokázati, že o placení toho platu smlúvu s ním s Martinem má, a to že jest učinil a pokázal, žádaje, aby to svědomí rady staré i těch dobrých lidí přečteno bylo etc. Proti tomu Martin: Drk skrze zástupci svého E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: dal mluviti, Ze proti tomu a tém řečem nic neříká a že mu toho potřeba není, než toho že žádá tak, jakž se jest Jiřík Uhlík zavedl, že o to smlúvu má radami předešlými a že to chce pokazovati, aby to rozváženo a právem rozeznáno bylo, pokazuje-li to, čím se jest zavedl, čili nic ete. — Tu my úřad ... takto mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž Jiřík Uhlík, připraviv na právo Martina Drka, za- vedl se jest to pokázati radü pfedeslá, Ze o to smlúvu má o placení toho platu, a toho jest nepokázal, že z té příčiny má jeho Martina Drka na pokoji nechati; než co se toho platu dotýče, na kterýž hamfešt a list druhý prodaje pokazuje, o to chce-li Jiřík Uhlík k těm gruntóm aneb drZitelóm těch gruntuo hleděti vedle toho hamfestu a listu a je viniti, Ze se jemu právo nezavírá. — Jiřík Uhlík se odvo- lává. Datum feria IIL ante Johannis, anno 1521 [22, éervna]. — Tu my z plnosti práva ortele vašeho jakožto řádně přišlého podle práva potvrzujeme. Actum sabbato Processionis Marie, anno 1524 [15. srpna]. (Fol. 30). 50. 1525, 30. června. (Mezi Jiříkem Hošťálkem a Annou manželkou jeho z jedné a Jiříkem Fiolou z strany druhé o odpovídání.) Paní Anna manželka Jiříka Hošťálka od sebe i na místě manžela svého Jiříka Hošťálka, dětí svých, též synové její, sirotci Jan, Václav a Jakub, skrze zástupci svého obvinivši stranu Jiříka Fiolu z VII set kop XXIV kop gr. míš., při svú ku právu stavějíci požádali, aby list hlavní píně Hokovského na tu summu učiněný, ale již vymazený, přečten byl ete. Strana pak druhá, Jiřík Fiola, předkem se ohlásil, že stojí k rozkázání úřadu a dále oznámil, že k těm řečem strany odporné není mu potřebí mluviti, že mluví řeči holé bez duovodu ete. — Tu my úřad — zvláště znamenajíce, že strana druhá nic ku při a ličbě strany první ku právu postavené nemluví a neodpírá, než na zřízení zemské táhna se při tom zachována býti žádá; prohlédajíce i k tomu, že takoví dluhové li- stovní, tak tím řádem zemským ujištění pe- 

Strana 417
Žatec (1525). četmi dobrých lidí urozených, tak jakž jest všemi stavy svoleno a stvrzeno, k jinému soudu, nežli k městskému příleží, protož to při tom tak jsme zuostavili, váak k tomu toto z práva přidávajíce: .Poněvadž on nebožtík pan Simon Smolíkovic jemu Jiříkovi Fialovi, Jiříkovi Hošťálkovi a paní Anně, dceři své, penieze hotové jest poručil a svěřil kšeftem svým, kde by je obrátiti a jak rozděliti jměli, mezi kterýmžto summy peněz na listu též v kšeftu se dotýče, a podle toho Jiřík Hošťálek smanželkú svú paní Annú a s sirotky i dětmi svými té summy jinde nalézti nemohúce, než kterúž Jiřík Fiola od pana Hokovského přijal a vyupomínal, z toho jeho jsou obvinili jakožto z věci svěřené; i poněvadž to jsou dostatečně svědomím dobrých lidí pokázali, že ten dlub, kterýž Jiřík Fiola vyupomínal od pana Hokov- ského, byl jest dluh listovní nebožtíka Šimona Smolíkovic : a protož z povinnosti úřadu svého, sirotky opatrujíce, z práva nalézáme, aby on Jirík Fiola ve dvü nedélech zprávu dostatecnü dal, kde by ty peníze v kšeftu na listu uká- zané sirotci nadjíti jméli, anebo tu summu v témž času ve dvú nedělech pořád zběhlých před námi položil ete. — Jiřík Fiola se odvo- lává. Datum feria VI. ante dominicam Roga- cionum, anno 1525 [19. kvétna] — Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravujeme: Poněvadž žaloba sirotkuov jest podle kšaftu městského nebožtíka Šimona Smolíkovic, někdy souseda vašeho, učiněna, a on Jiřík Fiolka proti tomu kšaftu ani prve ani nyní nic ne- mluvil, tak že jest týž kšaft moc a právo maje, a městskému právu věci kšaftovní súditi příleží, a také poněvadž oni sirotci proti listu hlavnímu, kterýž se souditi ouřadem purkrab- ským*) má, nic nemluví: i z těch příčin on Fiolka jest povinen k té žalobě před právem městským a tak před vámi odpoviedati a té se žalobě brániti a jí odpírati, čímž se jemu zdáti a vidéti**) bude; a vy sly&íce strany budete moci teprv ortel stranám učiniti s vajhradou práva vyššího spravedlivaj, tak aby se v tom Archlv Cesky XXVIII. 417 žádné straně neukrśtilo etc. Actum feria VI. post Petri et Pauli ap., a. 1525 [30. éervna]. (Fol. 31.) *) Rkp. má: purkrabstvím. — **) Rkp. má: viedéti, bl. 1525, 27. fijna. (Mezi Annú Hošťál- kovú s sirotky jejími z jedné a Ji'ikem Fioli z strany druhé o summu peněz VII set kop od- kázaných.) Anna Ho&(álková s dětmi a sirotky svými znovu obvinivše Jiříka Fiolu z [s]prave- dlivosti, kterúž by jměla sama svú i danú sobě od manžela svého Jiříka Hošťálka, děti a si- rotci její v V stech kopách jistiny, skrze otce jejího nebožce Šimona Smolíkovic kšeftem na listu ukázané, a ve II stech kop úroků na tu jistinu priślych, kteruż by summu Jifik Fiola, přijav jim díluov jich, vydati nechtěl etc. Proti tomu strana druhá Jiřík Fiola mluvil jest řečí takovú: „Pane purgmistře, páni milí! Ráčili jste slyšeti všecka slova, zápis kněh i svědky a ráčili jste tomu všemu porozuméti. Já k tomu takto pravím: Nejpry léta Páně MDXXV v pon- dělí po sv. Jakubě přečten nám ortel od pánuov Pražan, a tu hned pan Hošťálek se mnú roku složení ku právu žádal, potom mne obeslal i vinil; potom pak manželka jeho mne i jeho spolu obeslala a tak potom mne samého ob- vinila a vždy jiným a jiným obviněním, ježto z toho a z těch příčin pravím jich žalobu aneb obvinění smyšlené býti proti právu a orteli pánuov PraZan Jieh Milostí, chtíce mne tudy ke škodě na mym statku připraviti, kdež já věřím Bohu a právu, že se to nestane po jich vuoli ete.“— Tu my úřad. takto mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž Jiřík Fiola před těmi dobrými lidmi svědky se dobrovolně znal, že tu v té summě, kterúž jměl vyzdvihnüti a vyzdvihl, Jíříkovi Hošťálkovi, manželce, dětem a sirotkóm jich více náleží, než-li jemu, a že ty peníze dány býti mají podle pořízení a po- ručení nebožtíka pana Šimona Smolíkovic, a také že, maje takové dání dobrú volí, dal jest kšeftu k své mocnosti přijíti, jemu neodepřel a jej přijal: i z těch příčin povinnovat jest a má jim z té summy práv býti a díly jich vydati. — Jiřík Fiola se odvolává. Datum feria 58 

Strana 418
418 VI; post s. Dionysii, 1525 [13. října]. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto va- šeho, jakožto řádně vedle práva pošlého, po- tvrzujeme. Actum feria VI. ante Simonis et Jude, 1525 [27. října]. (Fol. 32.) 52. 1526, 16. února. (Mezi Jakubem Mi- chálkem na místě manželky své a Václavem Markétovic a Václavem Drahobylem o poru- čenství.) Jedna souseda a měštka naše Kate- řina Michálkova byla za dětinství svého osi- řela, majíci poručníky nad sebú otcem svým učiněné, kteříž potom po smrti otce i matky sirotka chovali a statek jemu náležící spra- vovali až do dojití let téhož sirotka. Kdež potom týž sirotek Kateřina, majíci léta roz- umná, vdavší se a manžela sobě zvolivši Ja- kuba Michálka mladého, práva svá a sprave- dlivost svú jemu vzdala, kterýžto manžel iejí Jakub, maje moc od manželky sobě danú, ob- sílal jest před nás, před úřad, poručníky man- želky své Václava Markétovic a Václava Draho- byle, súsedy naše, kdež třetí poručník Jakub Buožek již byl umřel, žádaje od nich počtu z poručenství jim svěřeného manželky své. Kteřížto rozdílně a na ruozno odpovídajíce, odvod činili; Václav Markétovic znaje se k C kopám peněz téhož sirotka a pravě, že by o víc nevěděl a Václav Drahobyl pravě, že což jest jměl za sebů peněz téhož sirotka díl, že by sirotku vydal a díl ukázal, kde by sirotek :své nadjíti jměl a že by sirotek léta mající za své ujal a jeho propustil ete. — Tu my úřad „U . . takto mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž Václav Drahobyl dostatečně svědky pokázal, že jest jeho Kateřina, manželka Jakubova, kvit- tovala a z poručenství i z toho ze všeho, čímž jí povinnovat byl, propustila, jemu děkovala a za své ujala, že má při tom zuostaven býti. A protož, chtěla-li by ona Kateřina sirotek podle jeho Václavova Drahobylova ukázání kohožkolivěk z čeho svého upomínati, toho bude jmíti vuoli.-Než co se druhého poručníka, Václava Markétovic, dotýče, ten podle přiznání a zápisu svého C kop napřed a dále XXVII E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: kop XVIII gr. své třetiny za sukna, poněvadž jich duovodu ničímž neodvozuje, povinen jest dáti a vyplniti témuž sirotku ve dvú nedělech pořád zběhlých. — Jakub Michálek s man- želkú svú se odvolávají. — Datum feria II. post Elisabeth, anno 1525 [20. listopaduj. — Tu my z plnosti přáva k tomuto orteli takto pra- víme: Což se kvittancí té dotýče, k kteréž se Kateřina přiznala před Janem Vočehourem a Burianem Kašparem, ta na tento čas, po- něvadž se k ní přiznala, při tom zuostavena býti muož, poněvadž v pravdě jest tak, že jest od Drahobyla to přijala; než potomně takové kvittancí nemají přijímány býti, leč v radě nebo. v zahájeném soudě tu kdež kšaft moc béře. Také ona Kateřina, což se jí koli na díl její nedostává, může k poručníkuom povstalým hleděti, poněvadž kšaft na mě jest stvrzen a je poručníky mocné býti vysvědčuje; i cožkoli po té kvittancí není dodáno, to jí mají poruč- níci dáti ve dvú nedělech pořád zběhlých a v tom se nemají děliti. A dále, mají-li oni po- ručníci k tomu hleděti proto, že by se jim co toho statku nedostalo a za třetím poručníkem co zůstalo, právo se jim nezavírá. Actum feria VI. post Valentini, anno 1526 [16. února], (Fol. 28.) 53. 1526, 5. dubna. (Mezi Janem Lejskem z jedné a Jakubem Stryalem z strany druhé o vyplacení lesu a chmelnice.) Jedna spolusou- seda v předměstí našem, Regina Lejsková, před lety snad XV aneb XVI zastavila jest les svůj, chmelnici sousedu našemu Jakubovi Stryalovi v XXXV kopách, aby toho užíval, doniž by jemu těch XXXV kop dáno nebylo. Potom po smrti její Jan Lejsek, manžel její, maje úmysl to zase vyplatiti, obvinil jest jeho Jakuba Stryala z toho, že by ten les pokazil a chmel- nici spustil, tyče z ní pobral a štěpy některé vysekal; kdež jest mu nalezeno, aby prve to, chce-li, vyplatil a potom jeho z té škody vinil. I tak se jemu stalo; vyplativ to, vinil jest z té škody Jakuba Stryala, a on odporuje pravil, že by to jím nepřišlo, ale skrze vodu 

Strana 419
Žatec (1526). ete. — Tu my úřad takto jsme mezi nimi vy- pověděli: Předkem Jan Lejsek, aby jemu Stryalovi jeho peníze II kopy, kterých mu ne- dodal, doplatil; než úroku, pokudž jest Stryal držel toho, jemu není povinnovat napravovati. A dále, co se chmelnice dotýče, poněvadž jest vodou vykažená a vyhýnulá, že jemu toho není povinnovat napraviti; než co se štěpí dotýče, což tu na tom Lejsek škody pokáže ve dvú nedělech, to jemu Stryal má zase napraviti. — Stryal se odvolává. Datum feria VI. post Ca- thedram Petri, anno 1526 [23. února]. Confir- matum est. Actum in consilio, fer. V. post Ambrosii, anno 1526 [5. dubnaj. (Fol. 38.) 54. 1526, 3. května. (Mezi Davidem a Adamem, sirotky někdy Jana Kozky, na svém t sester svých místě z jedné a Václavem klo- boučníkem, poručníkem jich, z strany druhé o poručenství.) Kdež přistoupivše k soudu pře své ku právu stavěli, předkem sirotci David a Adam, bratří, i na místě sestr svých, takto při svú skrze zástupci svého ku právu složili: „Pane purgmistře, páni milí! Toto najprv David a Adam ku právu pokládají a z toho Vacka poručníka svého viní, kterak jsa jim sprave- dlivě povinnovat summu některů peněz za vi- nici a maje jim vydávati takový dluh sprave- dlivý a z toho práv býti, zanedbává; vycházeje tím a pravě, že jsou oni jemu dlužní XVIII kop gr. míš. Ježto oni tomu odpírají, že ani jednoho peníze jemu dlužni nejsou, aniž toho čím pokazuje a pokázati muože. Druhé toto k právu pokládají, že maje jim práv býti kšeftu otce jich se chytá, kterak by otec jich, nebožtík pan Jan Kozka, v svém kšeftu toho dotekl, aby poručníci, zpeněžíce statek a duom prodadúce, z toho sirotkóm jich díly, Davidovi a Adamovi pacholíkóm po LX kopách a děvečkán po XL kopách vydali a tak dále, ale to ničím jest a již že z toho sešlo etc.“ Proti tomu strana druhá, Vacek poručník, skrze zástupce svého mluvil jest k tomu předkem, že sirotci nemohli a nemohou i nemají čím jiným se zpraviti, ani toho statku zmocnění býti, než-li pravidlem | 419 tím, kteréž jest řádně podle práva tohoto města stvrzeno a ujištěno, totiž kšeftem, a ten kšeft ku právu pokládaje. A že on Vacek nikdyž od ničehož slušného nebyl jest a není a v tom ve všem tak se choval jako dobrému náleží, ale poněvadž jeho nemohlo a nemuož od strany nic slušného potkati a jemu dluh jeho odtud vyjíti;, kteréhož pokládá XVIII kop miš., předkem po manželce jeho z toho statku na smlúvách svatebních přiřčených peněz X kop a za dříví nějaké a za vepře, kdež jest dal za to VII[ kop, že on kšeftem se zpraviti chce a vedle toho každému dosti učiniti podle toho kšeftu míní. A že z toho poručenství nikdy od žádného řádně vyveden není aniž také proti tomu co učinil a to zaslúžil, čím by z toho vyveden býti jměl; než podle toho kšeftu se choval, sirotčího dobrého hle- děl, peníze jim vydával a ještě na tom jest, což jest jich a má jim vydáno býti z toho statku, že tomu všemu dosti učiniti chce; a že již vydal C kop a za vinici LXX kop a potom ještě XXX kop, kteréž kvittovány nejsú ete. — Tu my úřad ... takto mezi nimi jsne vypověděli: Poněvadž David s bratrem a se- strami svými i s svědomím svým vyznávají, že poručníci jsou jim statku a dědictví otce jich dochovali a jeho užiti příli;, moc majíce vedle kšeftu jinak jej s užitkem svým speněžiti, a Vacek poručník pozůstalý, což jim povinen a zuostává za vinici, všecko rád dáti a od sebe spravedlivě učiniti chtěl by, jedině aby zase od nich též dluh jeho spravedlivý vyjíti mohl ; ale že o to spolu se snésti nemohou, že on Vacek poručník povinen jest a má podle kšeftu otce jich k sirotkóm se zachovati a duom pro- dada, cožkolivěk sirotkóm podle téhož kšeftu nedodal, vypraviti a svůj dluh spravedlivý z téhož statku nadjíti ete. — Sirotci se odvo- lávají. Datum feria II. post Tiburcii; anno 1526. [16. dubna). — Tu my z plnosti práva ortel váš tento takto napravujeme: Poněvadž se to světle nachází jedno potom, že sirotci jsou domu nebožtíka otce svého v držení, a 63* 

Strana 420
420 druhé z svědomí Mikšova, že jsou poručníci Jiřík Kostřábovic a Vacek sirotky v ten duom vpustili, a oni sirotci že sou to ujali mimo kšaft nebožtíka Jana Kozky, otce svého, že jsou to mohli oboje dobře učiniti; a protež toho domu prodávati již on Vacek nemuože, po- něvadž se ho prve zbavil a sirotkuom ho po- stúpil; a poněvadž on Vacek potom s týmiž sirotky o dluh, kterýmž byl povinen za vinici, počet jest řádný učinil a při tom počtu žá- dneho dluhu jim neoznámil a potom počtu, aby jim těch XVIII kop puojčil aneb je kde za ně dal, toho jest ničímž neprokázal a ne- provedl, — i z těch příčin oni sirotci těmi XVHI kopami jemu povinní nejsou. Actum feria V. die [nventionis s. crucis, anno 1526. [3. května]. (Fol. 32.) 55. 1526, 11. května. (Mezi Jíříkem Čertem z jedné a Annou Krynéřovic z strany druhé; kto se do dvú nedělí neodvolá, při svů ztracuje.) Jiřík Čertovic takto při svú ku právu vedl: „Pane purgmistře, páni milí! Znáti ráčíte, kterak léta Páně MDXXVI, ten pondělí po sv. Matěji stojíce před Vaší Milostí v tomto místě s paní Annú, matkú manželky mé, pře své ku právu jsme postavili, a tu že jest Buoh a právo mně přineslo a já ujav Bohu a právu jsem poděkoval. A paní Anna vzavši potaz potom na druhý den k panu purgmistru, přišla ozna- mujíci z potazu, že se k právu vyššímu odvo- lává, a tu peníze ku právu položila a položivši při tom tak zanechala, po právu dále nešla, k místu a konci toho nevedla a právu v tom projíti dala a taki práva promlčela a tím jako dokázala, že jest ten ortel ujala a ujímá. Neb netoliko vedle práva do VI neděl toho zane- chala a s tím mlčila, ale až do IX nedělí i vajše tak tím odtahovala, aby inne o spra- vedlivost mou připraviti mohla. Protož po- něvadž jest po právu nešla a právo promlčala a ortele do VI nedělí ku právu nevypravila, a ten obyčej prve za předkuo našich býval, když se taková věc přiházela,*) a toho předkové naši —*) Rkp. má: přicházela. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: užívali, že věřím Bohu a právu, poněvadž jsou toho jiní užívali, že též toho užití a při tom zachován býti má ete.“ Protitomu strana druhá, zástupce paní Anny, toto ku právu položil : že což strana Jiříkova ku právu mluví, že toho ničím nepokazuje a nepokáže toho, aby po právu nešla a právo promlčela, a že mluví slova holá bez duovodu; nebo hned na zajtří paní Anna potaz majíci k panu purgmistru jest šla, a to z potazu oználnila, že ku právu vyššímu s svú pří se odvolává, a při tom peníze ku právu i na posla položila, a tu jí oznámeno, že straně druhé znáti dáno bude. A tak učinivši ten po- řádek práva toho očekávala a ještě čekaje žádá, aby ten ortel ku právu vyššímu odeslán byl ete. — Tu my úřad . . . . takto jsme mezi nimi vypověděli: Poněvadž ona Anna Krynéřka podle odvolání svého ku právu vyššímu peníze položivši, však od toho času pana purgmistra nežádala, ani strany k tomu obsýlala, aby ten ortel podle odvolání jejího k vyššímu právu byl odeslán a vypraven, a toho v VI nedělech podle práva, nemajíci žádné hodné příčiny ku překážce, že jest nedovedla a tak právo své k odvolání promlčela, a protož ortel, od nás úřadu, učiněný ujíti a na něm, jako by se již neodvolávala, přestati a jemu dosti učiniti má ve dvú nedělech pořád zběhlých ete. — Anna Krynéřová se odvolává. Datum feria III. in vigilia Ascensionis Domini 1526. [9. května). — Tu my z plnosti práva ortel tento takto napravujeme: Poněvadž z podstaty práva to jest při odvolání, kdož se do dvú neděl neod- volá a neohlásí před panem purgmistrem a mlčí až dvě neděle projdou, ten svú při ztratí; ale poněvadž ona Anna, jakž dokládáte, odvo- lání učinila, peníze ku právu i na posla polo- žila, že je ona dosti právu učinila, a vám dále náleželo to jim přečísti a jim váš nález přečtouc a před stranami zapečetíc, ten jste odeslati k vyššímu právu též také měli. I poněvadž vámi, a nejí, jest to sešlo, vy ten ortel máte odeslati tak, jakž jest ona Anna odvolání uči- nila, a my v ten nahlédnúce, jej spravedlivě 

Strana 421
Žatec (1526). rozvážíc, vám jeho zase podáme. — Actum feria VI. post Stanislai a. 1525 [11. kvótna]. (Fol. 34.) 56. 1526, 3. srpna. (Mezi Annou Hośtdl- kovou a Jiříkem Fiolou vysvětlení předešlého ortele) Jakož VMtem dobře vědomo jest a v paměti jmíti a držeti ráčíte, co se té pře mezi paní Annou, měštkú naší, s sirotky a detmi jejimi, z jedné a Jiříkem Fiolú, súse- dem naším, z strany druhé dotýče, pokud ta věc právem nalezena a ortelem VMtí potvr- zena, že by Jiřík Fiola paní Anně, sirotkóm a dětem jejím z té summy, o kterúž jest mezi nimi ten soud se přeběhl, podíly jich vydati jměl; kdež pak i stalo se jest, že jest díl ně- který peněz, tři sta kop, jim položiv na odpor vstoupil, že by se jemu nezdálo, aby jim co dále mimo to na ten čas povinnovat býti jměl. Ale paní Anna s dětmi svými na tom nezuo- stávajíci vždy ustavičně nás vedle toho ortele za opatření jest žádala, aby jí a dětem jejím z summy peněz V set kop jistiny a dvú set kop úroků na to přišlých práv byl a podíly jejich vydal, že se jest ten soud o tu obojí summu přeběhl a na to obé jim právo řčeno etc. — A Jiřík Fiola odporuje pravil: že by se na tom paní Anna mejlila a ten ortel k své straně, jakž by se jí lépe trefilo, vykládala ; a že on Jiřík tomu orteli jinak rozumí, a ve- dle toho, jakž on tomu rozumí, že jest paní Anně i sirotkóm jejím dosti učinil, z V set kop jich podíly vydal, kromě dvú dětí men- ších, let nemajících, a těm že jich díly z té summy chce ujistiti, kdyż k letuom pfijdou, aby věděli, kde své nadjíti etc. — Tu my úřad... znamenavše, že by jinak ta pře jich konce vzíti nemohla, mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž po výpovědi vysvětlení ortele mezi stranami učiněného Jiřík Fiola k vyššímu právu se: odvolal a odsadil, a to že se v právích světle nalézá, že tolikrát, kolikrát by komu toho potřeba kázala, může se ku právu vyš- šímu odvolati, a protož z té příčiny Jiřík Fiola též toho jako jiní všichni užiti má. — Paní 421 Anna s sirotky a dětmi svými se odvolává. Datum feria V. in vigilia Margarethae, anno 1526. [12. července] — Tu my z plnosti práva k orteli tomuto vašemu takto pravíme : Podle práva jest tak, že jeden každý, koli- krátkoli chce se ku právu odvolati vyššímu, že to dobře učiniti muože a má mu dopuštěno býti; a tak v tom ortel váš jest spravedlivý a podle práva přišlý. A oč strany rozdíl mezi sebú mají, což se předešlých dotýče orteluov, k tomu tak pravíme, že nejprvnějším ortelem vaším i naším každému muož zpráva-býti, kdež jest nalezeno, což se jest dotýkalo a dotýče kšeftu městského a což v něm položeno a odkázáno jest, že jest tím povinen Jiřík Fiolka synuom a dcerám Anny Hošťálkové, let došlým i ne- došlým, i jí samé dosti učiniti bez prodlévání dalšího mimo právo. Než zase poněvadž v kšeftu není dotčeno ourokuov, a ti úrokové jsou dobyvśni podle dobró vuole jim Jiříkem Fiolki podle práva a úřadu purkrabskeho, że to ani vašemu ani.našemu soudu a právu súditi nepříleželo a nepříleží, než při onom právu purkrabském podle smlúvy mezi stavy učiněné to zuostati má; a tak při tom právě a úřadě strany s jich poctivostí na obě straně zuosta- viti máte. Actum feria VL ante Sixti, anno 1526 [3. srpna]. (Fol. 35.) 57. 1596, 17. srpna. (Mezi Jiříkem Čer- tovic z jedné a Annou Krynéřovou z strany druhé o nápad mezi vnuky a jich mateří.) Jiřík Čertovic na místě manželky své takto žaloval: Nejpry rozkázal položiti a. přečísti ten kšeft děda manželky své, Martina Krynéře, a když jest přečten, mluvě, kterak ten kšeft, jakž jest řádem a právem města tohoto stvrzen a zapečetěn, jímž Martin Krynéř, otec a děd jich, dal jest předkem duom svůj vedle Šimona Smolíka postavený, se vším hospodářstvím a se všemi svrchky, které se v témž kšeftu me- nují, manželce své Kateřině, kterážto v tom statku seděla, jeho užívala, za některý čas drahný, avšak bez umenšení, toho všeho jest dochovala, až když jest umřela, nápad ten po ní 

Strana 422
422 přišel jest na paní Annu a děti její zuostalé, Jana a Mandalenu, kdežto ona paní Anna v to všecko se uvázala, v duom, hospodářství a jiné svrchky, vlnu, přízi, ludny, postavy i peníze hotové, to všecko jest obsáhla a až dosavad držela a drží, dokládaje, že vedle toho kšeftu Mandalena, dcera její, toho všeho statku tře- tinu po dědu svém jmíti a obdržeti má, jakož- to dcera poslušná, kteráž jest matky své vždy poslouchala i s volí její se vdala, a ten kšeft tak řádně stvrzený ku právu pokládaje a ve- dle tohu Bohu a právu věře, že manželce jeho to má odtud vyjíti a vydáno býti ete. Proti tomu strana druhá, paní Auna Krynéřová, po- ručila jest toto ku právu klásti: Kdež strana dotýká spravedlivosti podle kšeftu toho učině- ného, co se gruntu dotýče, že což jest v tom spravedlivého, toho neodpírá; než o svrchcích odpírá, že by strana slova holá toliko bez duo- vodu mluvila, a kterak paní Anna jest a byla k tomu po otci a mateři nejbližší, jsúci dcera jich, a tak jest to k sobě přijala a s tím či- nila potud, pokud se jí vidělo, jakožto dědi- čka toho všeho po otci a matce. Dále, co se třetiny toho statku dotýče, tomu též že od- pírá, neb vtom Mandalena třetiny jmíti nemá a nemuož, než, což jest za spravedlivé, tomu by na odpor nebyla etc. — Tu my úřad . .. takto mezi nimi jsme vypověděli : Ačkoli paní Anna, matka Mandaleny, dala mluviti o kšeftu syna svého Adama, že by tu spravedlivost svú po dědu, léta maje, kšeftem otci a matce od- kázal, ale že toho, což jest mluvila, ničím ne- pokázala: i protož ona Mandalena podle kšeftu Martina Krynéře, děda svého, v tom ve všem, což se týmž kšeftem obsahuje a v něm zejména pokládá, a což jest pozuostalo po paní Kateřině, bábě její, a pokázati se muože, tře- tinu pravou toho táhnůti a obdržeti má etc — Paní Anna Krynéřová se odvolává. Datum feria V. ante Trinitatis, anno 1526 [24. května. | — Tu my z plnosti práva vrchního při orteli tomto takto pravíme a váš ortel v tomto kusu potvrzujeme, kdež jste položili; což jest vo- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: stalo po Kateřině, bábě Mandalenině, statku někdy Martina Krynéře, což pokázati bude moci, z toho jí dán díl býti má; ale ne třetí, jakož jste vy připověděli, než čtvrtý, a to z té příčiny, poněvadž tré dětí zuostalo a máti čtvrtá, a on Martin Krynéř nápadnov při vnú- čatech nezřídil. A poněvadž Adam umřel, buďto že jest kšeft udělal, jakž dotčeno, nebo nedělal, nápad po něm, umřel-li jest bez kšeftu, na jiného jíti nemohl než na otce a matku jeho, poněvadž podle práva otec a matka bližší jsou k takovému nápadu po dětech, nežli který jiný přítel krevní. I z té příčiny v tom kusu váš ortel napravujeme a ji, Annu Krynéřku, při dvú dílech zuostavujeme a Man- daleně čtvrtý připovídáme, tak jakž jste na- lezli, což se pokáže statku po Kateřině Kry- néřce. A teu čtvrtý díl Majdaleně povinna bude dáti od odevření ortele tohoto ve dvů nedě- lech pořád zběhlých podle práva etc. Actum feria VI. post Assumptionis Marie, anno 1526 [17. srpna]. (Fol. 34.) 58. 1526, 31. srpna. (Mezi Králem z jedné a Jiříkem Fiolkou z strany druhé o dluh.) Jeden obyvatel při městě našem, příjmenem Král, upomínal jest z dluhu jednoho měštěnína našeho, Jiříka Fiolku, z X kop míš., a to ta- kovým zpuosobem: že jest půjčil někdy jed- nomu sousedu při městě našem, strejci svému, Václavovi Sušilovi, těch X kop, kterýžto Vác- lav již dávno umřel; ale že Jiřík Fiolka ob- sáhl jest kšaftem a drží statek téhož Václava Sušila, a protož že by on jemu těch X kop měl povinnovat býti zaplatiti. Kdežto Jiřík Fiolka odporuje pravil, že jemu nic povinnovat není a přes to se podvolil, bude-li pokázán dluh spra- vedlivý a že by on jej povinnovat byl zapla- titi, že to chce učiniti etc. Tu my úřad ... takto mezi nimi jsme vypověděli : Tak jakž Král dluh svůj X kop svědky jest dovedl a poká- zal, že by mu nebožtík Václav Sušil dlužen byl, i poněvadž on Jiřík Fiolka držitelem jest toho statku Sušilova, z té přičiny povinnovat jest a má ve dvú nedělech ten dluh těch 

Strana 423
Žatec (1526). X kop jemu Královi dáti a vypraviti, anebo v těch dvú nedělech, byl-li by zaplacen ten dluh, toho pokázati ete. — Jiřík Fiolka se odvolává. Datum feria III. die Augustini, anno 1526 [28. srpna]. — Tu my z plnosti práva ortel tento takto napravujeme: Ačkoli Král to jest pokázal, že jest za živnosti Sušila z X kop upomínal a jeho vinil, ale že takový věci podle práva za živnosti Sušilovy k místu nepřivedl a potom po jeho smrti k dr- žiteli statku nepřistoupil až tohoto času, i jest- liže jemu Královi ten dluh vyplněn není, po- něvadž do dne do roka podle svědkóv ku právu nešel, než mlčel, že má k svým svěd- kóm to zpraviti a vzíti k své vieře a duši, že jest za to od Sušila nevzal; zpraví-li, bude Jiřík Fiolka jemu povinen to dáti, z čehož ho viní, ve dvú nedělech pořád sběhlých od dne zprávy, pakli nezpraví, nebude mu nic povi- nen. Actum feria VI. ante Egidii, anno 1526, [31. srpna]. (Fol. 39.) 59. 1526, 2. listopadu. (Mezi Václavem Mutkem, někdy Jiříka Mutky synem, z jedné a Markétou a Annou, sestrami jeho, z strany druhé o kšaft někdy Jiříka Mutky, otce jejich.) Jeden soused náš, někdy Jiřík Mutka, maje manželku jménem Martu a s ní dva syny Vá- clava a Jakuba a dvě dcery Annu a Markétu, kdež ještě za živnosti své oba dva syny ože- něná osadil a jim k živnosti vedle své mož- nosti pomohl, a potom jsa nemocí navštíven od pána Boha umřel jest; kterýžto kšeftem statek svuoj na větším díle manželce své Martě odkázal mocně, aby nad tím mocnú hospodyní byla a. potom toho od dětí svých a jeho ne- odtrhovala, rozkázav, aby ona z toho statku, „sobě odkázaného, Vaňkovi, synu jeho a svému, XX kop míš. vydala a Jakubovi, též synu jeho a svému, XX k. míš., a dcerám též Markétě a Anně po XXX kopách míš. a ktomu výpravu každé. slušnú. A tak potom po smrti jeho Marta manželka jeho tak se zachovala, sy- nuom, což bylo poručeno a rozkázáno, vydala a tu po manželu svému v tom domu a statku 423 sedíci s dcerami svými, ještě nevdanými, za několik let se živila.. A potom když nemocna byla, kšeft řádný bez překážky synuov učinila a tím kšeftem dcerám svým, jichž byla neod- byla, to což jest jí manžel její kšeftem svým dal, odkázala; a ten kšeft její též bez pře- kážky synuov k tvrzení a mocnosti přišel a potom po tvrzení na rathúze před úřadem u. přítomnosti synuó i dcer přečteno. A tu- jej slyšíce synové k tomu nic nemluvili, ani, by jim tu co tím kšeftem ublíženo bylo, oznamo- vali, až potom, as po puol druhém nebo po dvou letech, když sestry sobě ten kšeft kni- hami městskými tvrdily a právovaly, teprv Václav, bratr jich, odpor tomu učinil a sestry své obeslav a s nimi o to k soudu přistúpiv, při svú takto ku právu postavil skrze zástupci svého, učiniv obvinění a žalobu: Kterak by k tomu statku všemu, kterýž jest pozuostal. po nebožci Jiříkovi Mutkovi, otci jich, buď ten na gruntích, svrchcích, klenotích i penězích, Václav, syn Jiříka Mutky, tak mirnü, rovnü i tak dobrů spravedlivost jmiti jměl a má vedle kšeftu otce svého jako ony sestry jeho Markéta a Anna, kteréž jsú ten statek po smrti matky své jakž pak koli ujaly, obsáhly a jej drží, jeho užívají; toho žádaje, poněvadž jest též dítě otce jich jako ony a jemu též tak dobře, jaks jim náleží, aby jej též veň vpustily. A to takové obvinění že ku právu pokládá, ukázav při tom vejpis kšeftu otce jich Jiříka Mutky, žádaje, aby přečten byl. Proti tomu strana druhá, zástupce Markéty a Anny, sester jeho Václavových, mluvil, že k tomu kšeftu otce jich nejsú povinnovaty a jim ne- náleží odpoviedati a že kšeftu nepokazují, než kartu toliko holú, kteráž moci žádné nemá etc. — Tu my úřad ...., takto jsme mezi nimi vypověděli: Poněvadž ona nebožka Marta Mutková, jsúci vlastní matka a mocná statku jí odkázaného a daného od Jiříka manžela je- jího hospodyně, o témž statku moc majíci, kšeft jest učinila a dětem svým, dcerám nevy- bytým, tejž statek odkázala a jim dále poru- 

Strana 424
424 tila synuom vydati, pokud se ji za dobré vidělo, nezapomenuvše; a tomu kšeftu jejímu před tvrzením žádného odporu on Václav Mutka jest neučinil, až teprv po tvrzení jeho víc než po roce stavné právo na týž kšeft rychtáři dal. Nebo když po tvrzení toho kšeftu bylo a jej vyslyšeli tu v radě s Jakubem a sestrami svými, jakž řád jest, stoje jemu jest neodpí- ral, aniž o jakém ublížení spravedlivosti své, kteréž byjemu týmž kšeftem státi [se] jmělo, teh- dáž jest neoznamoval a tak jej přijal; i z té příčiny podle toho kšeftu, jakožto řádně podle práva ztvrzeného a pfiSlého, on Václav Mutka povinen jest a má k sestrám svym Markété a Anně a ony též k němu, což dáti mají, se za- chovati a jich v pokoji nechati. — Vanék Mut- kovic se odvolává. Datum feria V. ante Na- tivitatis B. Marie V., anno 1526 [6. září]. — Tu my z plnosti práva ortele tohoto vašeho potvrzujeme. Actum feria VI. post OOSS. anno 1526 [2. listopadu]. (Fol. 36.) 60. 1527, 31. ledna. (Mezi Jiríkem Ho- Stálkem 2 jedné a Chrtem Zidem z strany druhé o průvod.) Jeden spoluradní měštěnín náš, Jiřík Hošťálek, obvinil jest před námi jednoho žida, piijmenem Chrta, że by jemu v Praze od LXX zlatých v pytlíku zapečetěných vzíti a ukradniti mél dva zlatá a że by to naň po- kdzati a provésti chtél etc. — Kdeito tejz žid, slyše takové obvinění, žádal jest, aby za psáno bylo etc.; i mluvil jest žid, že tomu obvinění odpírá, a že toho naň strana nepo- káže, toho vždy žádaje, aby to obvinění za- psáno bylo ete. — Tu my úřad .... takto mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž žid jsa obviněn žádal jest, aby to obvinění zapsáno bylo, a tomu odpor vložil a roku položenému ku právu neodepřel, a nad to zavázav se po- kázati, že jest na jiném právě o to prve ob- viněn a k stání jest zavázán, a toho jest ne- pokázal, že má k tomu obvinění odpoviedati. Žid se odvolává. — Datum feria II. die Eli- sabeth, anno 1526 [19. listopadu]. — Tu my E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: víme: Jestliže na den a rok složení nežádal jest prodlení k pruovodu toho, což jest mluvil, že by prve jinde a na jiném právě z toho obviněn byl, tehdy ortel váš pro příčiny v něm položené má zuostati; pak-li jest prodlení žádal, že jest toho jměl a má užiti podle práva. Actum feria IIII. ante Purificationem a. 1527 [81. ledna]. (Fol. 38.) 61. 1527, 23. března. Fridrich Sekerka z Sedčic přiznal se, že dědictví své v Bezdé- kově dvory kmetcí s platem, což tu má, ve Chmelicích ves celú, dvory kmetcí s platem, v předměstí Žateckém chalupníky s platem — s dědinami, lukami, pastvištěmi, stráněmi, řekú Vohří a se clem na též řece pod Chmelicí, s podacím kostelním tudíž na předměstí ko- stela sv. Jakuba —, což jest tu po předcích svých a od bratří podle rozdílu mezi nimi učiněného sám jměl a držal —, prodal purg- mistru a radě i vší obci města Žatče — za 7, stá k. gr. č. a za 20 k. vše gr. č. Stalo se v sobotu po sv. Benediktu. (Desky zemské větší č. fol. 2 J 24.) 62. 1527, 6. května. (Mezi Janem Rosou a Jiříkem Chmclem, poručníky někdy Václava Drahobyle, z jedné a Václavem Markyjtovic z strany druhé o rok zavity pod ztracenim té pře položený.) Jan Rosa a Jiřík Chmel, sou- sedé a měšťané naši, poručníci nebožce Vá- clava Drahobyle kšeftem učinění, majíce při sobě poručení od téhož Drahobyle, obsílali jsou před úřad náš Václava Markétovic, též měštěnína našeho, chtíce jeho viniti vedle poručení jeho Drahobylova z některé summy peněz sirotku Ka- teřině, Jakuba Michálka manželce, náležící, že by u něho ta summa nalezena býti jměla, a že by jemu od něho, od Drahobyle, a jiných poručníkuov puojčena byla, kteréžto summy ona Kateřina Michálková na statku jeho Dra- hobylovu dosahuje. Kdeż nadepsany Vśclav tomu odporuje a prawi, że by jim porućnikuom ani jí Kateřině nic povinnovat nebyl a není etc. — Tu my dfad . . . takto mezi nimi jsme z plnosti práva k orteli vašemu takto pra- | vypověděli: Poněvadž mnozí rokové jednak 

Strana 425
Žatec (1527). od roku jsou pokládáni stranám o tu při ku právu, k kterýmžto Václav Markétovic někdy stoje hojemství brával, a když k zavitému roku přijíti mólo, toho nedotekal, odśel jest bez ohrady práva a k svému roku nestál. Strana pak za opatření žádající po mnohém roku odkládání očekávajíc na příchod jeho, až se toho dožádala, aby jim rok zavitý k soudu pod té pře ztracením položen byl o tu při, a jemu Václavovi do Prahy, kdež jest byl, psaním o tom bylo oznámeno. S kterýmžto psaním když ho posel nadjíti nemohl, opět straně jest toho roku zavitého, poněvadž čeleď jeho o pří- chodu brzkém jeho oznamovala, odloženo. A tu on Václav potom jsa doma, k tomu roku před právem stoje, táhl se jest na nějaké cedule své zapsané, že by jich při úřadu zanechal, když s Michálkem ku právu přistúpiti měl; a z té příčiny úřad opět toho roku jemu odlo- žil. A když ty cedule při úřadu nebyly na- lezeny, aniž ta věc jak mohla býti uptána, za- tím rok položený přišel; při kterémžto bylo jemu ukázáno, aby starú radu obeslal, a na to opět toho roku do dvú neděl bylo odloženo. I poněvadž on Václav Markétovic, lonské rady neobesílaje, toho zavitého posledního roku jest „dočekal, z té příčiny jest povinen beze všech odtahuo k tomu obvinění odpověď dáti etc, — Václav Markétovic se odvolává. — Datum feria VI. post Philippi et Jacobi [3. kvótna], anno 1527. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto vašeho potvrzujeme. — Actum feria II. post Floriani [6. kvótna], anno 1527. (Rukop. ć. 92 f. 39.) 63. 1527, 22. června. (Mezi Janem Kry- néřem 2 jedné a Jiříkem Čertovic z strany druhé o kšaftu promlčení.) Jedna měštka naše Anna Krynéřova, kteráž nedávno před tím soud jměla s zetěm svým Jifikem Čertovic, jsúci nemocí od P. B. navštívena, poslala po dva pány a písaře a učinila jest kšaft podle oby- čeje a řádu města tohoto. A když to zvěděl zeť její Jiřík, předstoupil jest před ouřad zprávu dávaje, že táž Anna nemuož a nemá toho Archiv Český XXViil. 425 statku, v kterémž jest, kšaftovati, že její není, a že on proti tomu odpor klade žádaje toho, aby ta věc pamatována a zapsána byla. Potom pak po smrti její též se jest k tomu ohlásil nadepsaný Jiřík žádaje, aby ten kšaft tvrzen nebyl, že jest proti němu odpor vložil a že toho hájí Bohem a právem. — A strana druhá, Jan syn její, s otčímem svým Jiříkem po smrti Anny nadepsané také se k tomu nalezli podle řádu a obyčeje žádajíce, aby ten kšaft podle práva tvrzen byl ete. — Tu my úřad — takto jsme mezi nimi vypověděli: Poně- vadž on Jan sirotek s otčímem svým po smrti nebožky Anny Krynéřky obsíláni jsouce od Jiříka Čertka pro zvedení v spravedlivost jeho, kteráž manželce jeho Mandaleně starými kšefty svědčila a náleží, odpory při tom proti kšaftu Anninýmu za živnosti její nebožky, po kšaftování jejím jeden a druhý po smrti její, učiněný slyšeli, jakž to paměť knihami pa- mětními zapsaná vysvědčuje, i že sou proti starým kšaftóm Martina Krynéře a Jakuba Mlejnka nic nemluvili a k odporóm učině- ným jeho Jiříka Čertka až dosavad po smrti Anny nikdá neobsílali, a tak kšaftu jejího do VI nedělí sobě nevykonali, aby k tvrzení při- šel: z těch příčin a proto ten kšaft její Anny Krynéřky moci žádné míti nemuože a nemá býti tvrzen; a protož on Jan sirotek s Mandalenú sestrúů svú podle kšaftu Martina Krynéře děda a Jakuba Mlejnka otce jich za- chováni býti mají ete. — Sirotek s otčímem se odvolávají. Datum feria III. post Trinitatis [18. Gervna], a. 1527. -- Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto potvrzujeme. Ac- tum sabbato ante Johannis B. [22. června), anno 1527. (Fol. 42.) 64. 1527, po 29. srpnu. (Jan Rosa, Jiřík Chmel, poručníci někdy Václava Drahobyle, s Václavem Markétovic. Právo stanné dáno puovodovi na stranu odporni.) Když ten den toho roku ku právu položený přišel, poručníci nebožce Václava Drahobýle k tomu se ohlásili, že stojí, jsúc na hotově se všemi potřebami b4 

Strana 426
426 ku právu. A strana druhá, Václav Markétovic, když se neohlásil, zavoláno jest jednú, druhé, třetí i do čtvrté, stojí-li; i nalezeno jest, že nestojí. Tehdy poručníci nadepsaní stojíce žá- dali jsú snažnú žádostí v tom býti opatření, dokládajíce, poněvadž nestojí, že by svü prí propadnúti jměl, aby jim zvod na jeho duom dopuštěn byl; a tak na jich ustavičnů žádost jest jim právo stanné dáno naň, na Václava Markétovic ete. — Tu my úřad zvláště vzavše před se zápis učiněný, kterak jest to právo stanné od úřadu předešlého naň dáno, že jsou toho příčiny mnohé, za právo jsme nalezli a toho zápisu potvrdili ete. — Václav se od- volává. Datum feria V. die Decollationis s. Joh. (29. srpna] a. 1527. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto vašeho potvrzu- jeme tak však, když on Václav Markétovic jim porućnikuom těch sto kop míš. vyplní podle nálezu vašeho předešlého, a bude je porućniky chtiti viniti, že by jej upominali | z věci vyvazené anebo z toho, čím by jim povinen nebyl, že to bude moci dobře učiniti, a právo se jemu v tom zavříti nemá. (Fol. 42). 65.1527, 20. září. (Poručníci statku někdy Viclava Drahobyle s Katerinü Michálkovou a mužem jejím o zvodu na duom.) Porutnici Drahobýlovi skrze zástupcí svého napřed žá- dali, aby ortel VMtí tak, jak se jest přeběhl, aby v cele přečten byl; a když jest přečten, ten ku právu položili, mluvíce dále podle toho, jak se ta pře zběhla, a kterak Václav Dra- hobýl jest řádně kvitován, a ta kvitancí že jest přijata a právem stvrzena, tak že táž Kateřina Michálková nebožce Drahobyle kvi- tovala a z poručenství propustila a jemu i dě- kovala a jeho dále z ničehož napomínati přiřkla. A podle toho že věří Bohu a právu, že při tom zachován býti a statku sobě kšaftem od Drahobýle daného užiti mají (!). Proti tomu | strana druhá, zástupce Kateřiny Michálkové a muže jejího, mluvil, kterak sou byli poruč- níci nad statkem manželky Jakuba Michálka kšaftem učinění a že sou jměli jako dobří lidé E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: sami od sebe sirotku Kateřině spravedlivě učiniti a statek její jí vydati, žádaje, aby ná- prava ortele VMtí čtena byla; a když jest přečtena mluvě, kterak ortel poručníky spojuje, že by sirotku ze spolka právi býti a spravedli- vost její vydati jměli, a toho že sou neučinili etc. — Tumy üfad...takto mezi nimi jsme vypověděli: Kdež Jakub Michálek po orteli pánuo Pražan JMtí, když jemu od poručníka Drahobýle, což po kvitancí zuostává, dáno a položeno není, skrze to zvodu se dožádal pro jistou summu na duom Drahobýluo a ten zvod jemu v plné radě propuštěn, tak že jest po rychtářem do toho domu uveden a s ním potom právo činil, tři soudy vydržel. I poně- vadž poručníci po smrti Drahobýlově dali tomu zvodu projiti do dne a roku a té véci nevy- pravili, Ze toho zvodu sirotek użiti mó a tu svou spravedlivost na tom domu nadjiti. — Porućnici se odvolavaji. — Datum feria V. ante Mathaei (19. zárí] anno 1527. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto vašeho potvrzujeme. Actum feria VI. ante Mathaei ap. [20. zafi], anno 1527. (Fol. 43.) 66. 1597. 9. ríjna. (Mezi Mikulásem Karlikem z Ne£etic z jedné a Václavem | Markétovic z strany druhé o zápisu s pokutou.) Jeden měštěnín náš Kryštof z Vítiněvsi maje zápisem kněh městských C kop míš. na domu druhého, též měštěnína našeho, Václava Markétovic, za- psaných a též maje i druhým zápisem knih našich pamětních XXX kop míš. a jeden zlatý uherský na témž domu Václavově zapsaných, potom dal jest dobrovolně tu spravedlivost svú všecku, obojím zápisem zapsanúů na témž domu, panu Mikulášovi mladšímu Karlikovi z Nežetic, švagru svému, a předkem paní Lud- mile z Vitiněvsi, bratraně své a manželce páně Mikulášově, kdež tejž pan Mikuláš, maje tu spravedlivost sobě danou, obsílal jest Vác- lava Markétovic, žádost maje a toho na úřadu žádaje, aby toho domu jeho Václavova zmocněn byl, a on aby se z něho vystěhoval pravě, že | jest již ten duom jeho. A on Václav tomu od- 

Strana 427
Zatec (1527—1528). poroval, a że by pan Mikuláš zaň nic nedal etc. — Tu my árad . . . takto jsme mezi nimi vypověděli:. Poněvadž pan Kryštof vedle zá- pisu svého, když čas přišel, se nezachoval, ale nad to i jiným jiných zápisuo z své dobré vuole na ten duom jest dopouštil, své věci zanechav, že již po vyjití času tu pokutu ta- kovú sám obmeškal; než však ta summa obo- jího zápisu CXXX kop míš. a zlatý uherský na tom domu jeho Václavovu, tak jakž zápis daný panu Mikulášovi a paní manželce jeho od pana Kryštofa ukazuje, nalezti se má. — Pan Mikuláš se odvolává. Datum feria II. post Francisci [7. října] anno 1527. — Tu my z plnosti práva ortele tohoto vašeho potvrzujeme, to k tomu přidávajíce: Poněvadž on Kryštof Pivce podle zápisu pokuty své jest neužíval a dále podle své spravedlivosti trhu neodpíral, než na ty roky, jakž prodaj trhu svědčí, zápisu dopustil, a tomu také den a rok minul, i on summy své anebo pan Mikuláš Karlík podle zápisu sobě odevzdaného spra- vedlivě má na tom domu, tak ji bera, jakž zápis a trh toho domu ukazuje. Actum feria IIII. die Dionysii, [9. října] anno 1527. (Fol. 44.) 67. 1527, 27. listopadu. (Mezi Kateřinou Pí- sařkou z jedné a Annou Medwlánskou z strany druhé o prodaj sajra.) Nějaká Kateřina Pí- sařka z města VMtí Prahy, jsúci u nás po- pohostinnu, obeslala jest před úřad Annu Me- dulánskou sousedu naši, vinící ji z toho, že by u ní koupivši a strživši některý počet sejra a mající jej vziti a jí zaplatiti; toho Ze by neučinila a jí zdržela, a tak skrze to i k škodě znamenité ji připravila, žádajíci toho, aby jí ty škody napravila. A ona tomu odporovala pravici, że by trhu mezi nimi dokonalého ne- bylo, než toliko námluva nějaká ete. — Tu my üfad... takto mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž ona Kateřina Písařka trhu jest ne- pokázala, kto by při tom byl a kolik by sýruo a zač a za který jistý počet ona Medulánská od ní koupila, aniž škod z toho přišlých, 427 a potom že by tomu dosti nečinila a také že svými svědky o tom sejru vysvědčuje a poka- zuje, že jest jej v Lipště ten sejr prodala — i protož z těch příčin Anna Medulánská jí nic povinnovata není a býti nemuože. — Ka- teřina se odvolává. Datum feria II. die XI Mil. Virg. [21. října), a. 1527. — Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravujeme, že nález a ortel učiněný s Zalobü se nesrovnává, -nebo Kateřina Písařka puovod žalovala ze škod a XLti zlatých je sobě položila, a to pro to mlýčné, kteréž Anna Medulánská, obý- vající v městě vašem, od ní od Kateřiny kou- pivši, jeho jest nevzala; a by pak i o trh žaloba byla, ona Katefina, puovod, poné- vadž jest to podle práva provedla dvěma svédky, Mikulásem perníkáfem a Burjánem synem jeho i listem jejím, Anny Medulánské, tehdy jmélo jest [v] té při o takový trh toho mlééného jí Katefiné puovodovi za právo dáno býti. A tak poněvadž jest trh provedla, ale škod těch, kteréž sobě XL zlatých položila, toho jest dostatečně neprovedla: a protož, chce:li ona Kateřina ty škody obdržeti až do těch XL zlatých, aby to před vámi provedla a pokázala podle práva a to ode dne otevření a čtení tohoto ortele konečně ve IIII nedělech pořád zběhlých na vaše schválení; a což jich provede, toho má užiti. Pak-li by nic nepro- vedla v tom času, tehdy jí Kateřině ona Anna Medulánská ničímž nebude povinna. — Actum feria IIII. post s. Catherine, [27. listopadu] a. 1527. (Fol. 44.) 68. 1528, 24. ledna. (Mezi Jiříkem z Stranec z jedné a Martinem a Václavem Česenkovic z strany druhé o plat z gruntu.) Jeden oby- vatel při městě našem, Jiřík z Stranec, obvinil jest před námi Martina a Václava, syny Če- senkovic, sousedy naše, že by jemu, jsouce povinnovati z gruntu jeho ourok platiti, toho od drahných let neplatili a summu drahni za- drželi, toho žádaje, aby k tomu přidrženi byli, aby: mu platili a summu zadrželů položili. — A oni tomu odporujíce pravili, že jemu platiti 54* 

Strana 428
428 nejsü povinnovati a Ze jsou nic nezadrželi etc. — Tu my úřad... takto mezi nimi jsme vypověděli: Ač jest to Jiřík dostatečně pokázal, že ti gruntové v podílu s bratrem Martinem jemu se po otci dostali, ale poněvadž on, maje to v své moci, potom je prodal, jakož svědkové i registra otce jich rukúů psaná, kteráž se také i s svědky shozují, ukazují, a také že jest jich ani otce jich z toho prve nenapominal a dal letóm projíti vedle práva, protož jich na pokoji nechati má. — Jiřík se odvolává. — Datum feria V. post Circumcisi- onem [2. ledna], a. 1528. — Tu my z plnosti práva ortele vašeho potvrzujeme. Actum feria VI. ante Conver. Pauli [24. ledna], a. 1528. (Fol. 45). 69. 1528,po 20. lednu. (Mezi Řehořem Purk- hartem s jedné a Zikmundem řezníkem z strany druhé o dluh za voly.) Kdež přistoupivši k soudu pře své ku právu stavěli a předkem Řehoř Purk- hart puovod takto: „Jakož sem obvinil Zik- munda z Chomútova, že by u mne voly ku- poval a za ně mi nezaplatil a zaved sem se toho pokázati svědomím; i teď pokládám svědomí“, položiv dva listy pánuov Kadaňských pod pe- četí jich žádaje, aby přečteno bylo etc. Proti tomu strana druhá, zástupce Zikmunda, mluvil jest, že Zikmund trhu neodpíral a ještě ne- odpírá, že jest u něho kupoval, ale ne sobě k své ruce, ale otci svému, a že jest byl u otce svého na ten čas za pacholka a tova- ryše a jemu k ruce kupoval jako jiný tovaryš, a také že jest po otci svém nic žádného statku nevzal a po něm nic nemá, to ku právu pokládaje ete. — Tu my úřad ... takto jsme mezi nimi vypověděli: Poněvadž jest Řehoř Purkhart, ten dluh dostatečně svědky provedl a pokázal, že jest od něho Zikmund koupil, i sám tomu neodporuje, než že se na otce svého v tom [v]ztahuje, že by jemu k ruce kupoval, jsa u něho jako za pacholka a tovaryše a též že by od otce svého nic statku žádného nej- měl a po něm nevzal, a protož aby to Zik- mund, čím se jest zavedl, obé dostatečně ve E. XIV. Zprávy o statcích venkovských 2 archivu města Prahy: dvů nedělech pořád sběhlých provedl a po- kázal, a pak-li toho nepokáže, že jest jemu Purkhartovi ten dluh povinnovat zaplatiti a z toho práv býti. Kdež na tom našem nálezu obě strany přestaly a Bohu a právu děkovaly. Tehdy potom po dvú nedělech nalezše se obě strany před námi, Zikmund položil jest svě- domí, kterým se zavedl; kteréž když přečteno jest, Řehoř Purkhart, nežádav na nás roze- znání, s svúů pří se odvolal. Datum die Fa- biani et Sebastiani [20. ledna), anno 1528. — Tu my z plnosti práva ortel tento takto na- pravujeme: Poněvadž on Zikmund z Chomú- tova tomu jest neodepřel, aby od Řehoře Purkharta z Kadaně voluov nekupoval a při tom kupování by výminku učinil, že k ruce otce svého ty voly kupoval, toho jest ničímž neprovedl: i z té příčiny jemu Řehořovi, z če- ho ho viní, jest povinen, a dále čímž se vymlúvá on Zikmund, má-li o to k komu hleděti, právo se jemu nezavírá. [Bez datum.] (Fol. 45.) 70.1528, 1. dubna. (Mezi Samuelem židem z jedné a Mikulášem Švejcarem, Václavem Starým a Dorotou Lánskou z strany druhé o dluh podle listu na to učiněného). Jeden žid při městě našem obývající; jménem Sa- muhel, obvinil jest před námi z dluhu L mi- nus III kop jistiny Mikuláše Švejcara a Vác- lava Starého, měšťany naše, a Dorotu Lánskou, též měštku naši, pokázav na to list jemu uči- něný. Kteřížto dluhu odporujíce oznamovali, že by žid nic nepuojčil a ten list jeho že by dokázaný nebyl a že by mu nic povinnovati nebyli ete. — Tu my úřad takto jim za právo jsme vypověděli: Poněvadž p. Václav k tomu listu sekrét svuoj přitiskl a paní Lánská též neodpírá, aby sekrét manžela jejího při tom nebyl, než toliko odpírá, že sekrét její při tom není, že jeho nemá —, i protož z té pří- činy p. Václav a paní Lánská, znajíce se k tomu, povinni jsou tu sumu L kop minus III kop židu dáti; a chtějí-li dále jeho p. Mikuláše z čeho viniti, že jest k tomu sekretu svého podle nich nepřitiskl, mají toho vuoli, právo 

Strana 429
Žatec (1528). se jim nezaviré. — Pan Václav a paní Lánská se odvolávají. Datum feria II. post Benedicti, | [23. března] anno 1528. — Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravujeme: Poněvadž list jest ukázán pod sekréty dvěma neporu- šený a celý, v kterémž seznávají se dlužni býti Václav Starý, Mikuláš Švejcar a Jiřík Mazanec Samuhelovi židu L minus III kopy gr. míš. tím vším zpuosobem, jakž ten list to v sobě drží a ukazuje, a nad to i svědek Jan Sopoušek též seznává, že sou se k tomu dluhu před ním seznali všichni, ti dva že sou své sekréty před ním přitiskli;, než Mikuláš Švejcar že jest sekrétu svého při sobě ne- měl, ale dluhu aby odpíral, to nedokládá -—: i z těch příčin dává se v té při za právo Sa- muhelovi židu tak, že ti v tom listu jmeno- vaní všichni tím, což ten list v sobě drží a zavírá, to povinni sou zaplatiti a dáti jemu Samuhelovi židu ode dne přečtení ortele to- hoto do dvů nedělí pořád zběhlých podle práva; a žid přijímaje, co přijítí má, má jim tento list zase navrátiti beze vší odpornosti. A když se tomu od nich židu dosti stane, bude-li se jim viděti a zdáti všem nebo kte- rému z nich, že by žid jim nebo kterému z nich co neučinil, měv učiniti, a budú jej chtíti z toho viniti, že se jim právo nezavírá. — Actum feria IIII. ante Ambrosii [1. dubna], anno 1528. (Fol. 46.) 71. 1528, 19. května. (Mezi Kateřinou Pí- sařkou z jedné a Annou Medulánskou z struny druhé o škody útratní.) Kateřina, někdy v Menším městě Pražském Písařka, vedle ortele a nálezu VMtí spravedlivého, nalezši se k nám ve čtyřech nedělích po otevření a přečtení téhož ortele VMtí pokazovala jest škod yzatÿch XL zlatých na sejru, položivši dva listy, jeden pod pečetí VMtí a druhý pod pečetí města Hradčan, žádala jest, aby to svědomí v těch listech zapečetěné přečteno bylo. Kteréž když přečteno jest, žádala jest při tom zachována býti, poněvadž svědkové o těch škodách, což jsou viděli a při čem byli, vysvědčují, aby jí 429 XL zlatých těch škod vzatých napraveno a navráceno bylo etc. — Tu strana druhá, Anna Medulánská, při tom jsúci a svědkuov slyšíci, jí v odpor se dala a skrze zástupcí svého proti tomu mluvila, že by Kateřina těmi svědky nic žádných škod nepokazovala, a že by to svědomí její jí nic na škodu nebylo, nebo ti svědkové svědčí toliko to, což sou od Kate- řiny slyšeli, ale nesvědčí toho, což by jim vskutku a vpravdě vědomo bylo o těch ško- dách. Tu my úřad ... takto za právo jsme nalezli a vypověděli: Že ti svědkové žá- dného gruntu jistoty těch škod XL zlatých na tom sejru vzatých nevysvědčují, toliko což slyšenou od paní Kateřiny, že by za XL zla- tých tý škody se státi jmělo. I protož, poně- vadž paní Kateřina jistčího pokázání těch XL zlatých škody vzaté na tom sejru nemá, že jí Anny Medulánské na pokoji nechati má. — Kateřina se odvolává. Datum (feria VI. post Georgii (13. března], anno 1528. Confirmatum est feria III. Rogacionum [19. května], anno 1528. (Fol. 47.) 72. 1528, 20. kvétna. ( Vit Sipeckÿ na místě Elšky, [manželky] Jana syna ‘svého, s mistrem Mikulášem Černobýlem o spravedlnost ve dvoře na Dvorníce.) Pan Vít Orudka z Oujezdce přijí- žďděje k nám moc maje a poručení od paní Elšky, manželky Jana syna svého, list pod pečetí pá- nuov Krumlovských, obsílal jest p. mistra Miku- láše Černobýle, měštěnína našeho, vině jeho z spravedlivosti, která by jí ve dvoře na Dvorníce a v tom statku, kterýž drží pan mistr po bábě a matce její paní Kateřině, z kšaftu jich náležela. A potom též i syn jeho pan Jan, přijev k nám se pani Elskd, manZelkü svû, a maje moc a poručení od ní před námi v radě sobě dané, také jest obsílal pana mistra vině jeho z té spravedlivosti manželky své. Ale jemu panu mistru z příčin některých nevidělo se jim k tomu odpoviedati, ač i nálezem od ouřadu jedním i druhým bylo mu to nalezeno, vždy k tomu se volaje, že by chtěl to podle práva pokazovati, proč jim není povinnovat odpovie- 

Strana 430
430 dati etc. Tu my úřad... takto mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž panu mistru, když jsa a bývaje obeslán i obviněn a dvíma nálezy úřadu k tomu připraven, nevidělo se odpovie- dati a též i dne včerejšího, kdež jest byl o to rok ku právu položen, že jest toho za- nedbal učiniti; až teprv dnes pod povahou, budou-li jeho potřeby a svědomí na hotově, ježto prve dne včerejšího o tom žádné zmínky neučinil, a tak tím svou při jest obmeškal, že jest povinen paní Elšce spravedlivost její vedle kšaftu propustiti a jí postûpiti a bude-li ji zase chtíti z čeho viniti, že ona jemu má též práva býti. — Pan mistr se odvolává. Datum feria II. post Sophiae [18. kvétna], anno 1523. — Tu my z plnosti práva vrchního k tomuto orteli vašemu takto pravíme: Ačkoli dvakrát jest z práva nalezeno a rozkázáno, aby on mistr Mikuláš odpovídal, ale poněvadž toho není doloženo, aby odpovídal pod té pře ztra- cením, i z té příčiny bez jeho proti stání mluvení, a má-li co, bez jeho ukazování tento nilez zuostati nemuože, zvláště poněvadž i potom jest odpoviedati chtěl, že jest k tomu měl připuštěn býti. A protož aby jemu mistru Mikulášovi ještě bylo rozkazáno a určitě ulozeno pod té pre ztracením, aby od- povídal a on to bude povinen učiniti, nechce-li o pri svû ptijiti Pak-li by ne- chtěl, jsa napomenut pod ztracením své pře odpoviedati, tehdy nález váš v své váze a moci zuostati má. — Actum feria IIII. Roga- cionum [20. května], anno 1528. (Fol. 48.) 73. 1528, 29. července. (Mezi poručníky Vác- lava Drahobýle z jedné a Václavem Urbanovic z strany druhé o zvod na duom.) Pře, která se přeběhla mezi poručníky nebožce Václava Drahobýle z jedné a též nebožtíkem Václavem Markétovic z strany druhé o sto kop míš., kdež bylo nalezeno skrze právo stanné na Václava Markétovic poručníkuom dané a orte- lem spravedlivým VMtí potvrzeno, aby jim poručníkóm Václav Markétovic těch C kop položil a dal, a zase dále, bude-li chtíti je E. XIV. Zprávy o statcich venkovských z archivu města Prahy: z čeho viniti; bude moci dobře to učiniti. [ když po takovém nálezu a orteli VMtí na- depsaný Václav zanedbal jest toho učiniti a těch C kop položiti, poručníci předepsaní v plné radě toho se na ouřadu dožádali, že jest jim zvod na jeho duom Václava Markétovic pro- puštěn; kterýžto dnom již byl Václavovi Urba- novic, zeti jeho, profrejmarčen, než však v soudu plném podle práva vzdaný nebyl. A mezi tím jest Václav Markétovic umřel; i když potom tíž poručníci, jmajíce podle toho zvodu duom za hřebík daný, právo s tím či- nili, ten zvod v soudu zahájeném zpovídali a do knëh psali, Václav Urbanovic odpor jim v tom učinil a ten odpor též do kněh zapsati dal etc. — Tu my úřad . . . takto mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž počátkem ta pře začla o zápis kněh městských, že poručníci obvinili nebožce Václava Markétovic vedle toho zápisu ze C kop míš., a on maje k tomu obvinění státi a jim odpoviedati, i nestál jest a skrze to nestání dáno naň právo stanné, a potom to právo stanné ortelem vyššího práva potvrzeno, tak že měl ve dvú nedělech těch C kop položiti, i když jest nepoložil, oni pe- ručníci toho na úřadu vedle práva v plné radě se dožádali, že jest jim ten zvod na ten duom, prve tím zápisem závadný, dopuštěn —: i z té příčiny ten zvod na ten duom tak tím zápisem závadný, poněvadž zápis propuštěn není, řádně podle práva jest dopuštěn etc. — Václav Urbanovic se odvolává. Datum feria V. post Mariae Magdalenae [23. července], anno 1528. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto vašeho potvrzujeme. Actum feria IIII. post Jacobi apostoli [29. éervence], anno 1528. (Fol. 49.) 74. 1528, 4. září. (Mezi Ondřejem, bratrem vlastním někdy Matouše Michálka, z jedné a Kateřinou Michálkovou z strany drůhé o statek nepořízený téhož Matouše Michálka.) Jeden měštěnín náš, Matouš Michálek, za živností své při počátku snětí s manželkou svou v plném zahájeném soudu učinili svolení: dobrovolné 

Strana 431
Žatec (1528—1529). O statku svým a zápis, kterýž v knihách našich městských od slova k slovu zapsán jest etc. Po kterémžto zápisu nadepsaný Ma- touš, když jsou se v živnosti lepšili a statky přikupovali, psal jest ty statky sobě a svým budoucím, a v tom, když ho Pán Buoh ucho- vati neráčil, že jest umřel. Po smrti jeho bratr jeho vlastní, jménem Vondra, učinil jest pří- pověď k s'atku jeho pravě se k němu jmíti spravedlnost po bratru svým, bez kšaftu a též i bez dědicuov sešlém, jakožto nejbližší přítel jeho po krvi; kdežto manželka jeho Kateřina toho jest hájila a jemu odporovala ete. — Tu my úřad ... zvláště patříc na zápis toho dobrovolného Matouše Michálka s Kateřinou manželkou svou svolení a zapsání, takto jim za právo jsme nalezli: Poněvadž ten zápis jmenovitě to oznamuje, že statek, kterýž má Matouš Michálek po otci svém, jí zapisuje a nedostavuje, kteryż jmiti bude, a z toho L kop sobě v své moci ostavuje, że paní Kateřina ten vešken statek, kterýž manžel její jměl po otci svým, obdržeti má, kromě těch L kop míš. sobě znostavených, nebo těch L kop Von- drovi po bratru jeho vedle práva náleží. Co se pak statků jiných po tom zápisu přikupo- vaných, domů, vinic, dědin a chmelnic a tak dále dotýče, kterýž psal sobě a svým budou- cím, toho dva díly má jmíti Vondra po bratru svým a paní Kateřina podle práva třetí etc. — Paní Kateřina se odvolává. Datum feria VI. post Bartholomaei [28. srpna], anno 1528. — Tu my z plnosti práva ortel tento váš takto napravujeme: Poněvadž ten duom, dě- diny, Vinice, chmelnice a tak dále, o kteréž soud a nesnáz byla, nepřišly jsou žádným dáním ani odkázáním od někoho jemu nebož- tíkovi Matúšovi Michálkovi, ale jsou přikou peny, tak jakž zápisové ukazují, a takové přikoupení těch statkuov jest poslednější než-li zápis ten jich společního vzdání, ježto jest věc jistá a muož se rozuměti, že z ob- lepšení a z nabytí z toho společního statku více přichovali jsou, a z toho přichování a ob- 431 lepšení ti statkové jsou kupováni, a on Matouš Michálek z toho ze všeho statku nepozuosta- vil sobě nic více, než L kop gr. míš.: i z těch příčin podle toho zápisu obapolního vzdání, kdež jest položeno, že po umrlém živému do- stati se má, ona Kateřina Michálková, jako společnice a věrná hromaždnice a hospodyně téhož statku, bližší jest k němu, než-li on Vondra, bratr jeho Matouše Michálka, a ná- padem naň jest nemohlo nic přijíti toho, po- něvadž ten zápis společného vzdání to jest předšel, a on Matouš Michálek že jest samému sobě psal, a žádnému zejména že to neškodí ; by pak i zejmena psal, nemohl by proti tomu zápisu toho byl učiniti. Než co se těch L kop gr. míš. dotýče, v tom nálezu vašeho a ortele jako spravedlivého a podle práva přišlého potvrzujeme, poněvadž sou jeho Michálkovy byly a on s nimi nicjest nepořídil. Actum feria VI. post Aegidii [4. září], anno 1528. (Fol. 49.) 75. 1528, 2. října. Stala se jest smlúva mezi mistrem Mikulášem Černobýlem a Janem Očichúrem, měšťany z Žatče, z jedné a Junem, Lithmanovym synem, a Majerem Chomutov- ským, židy z Prahy, z strany mě o dluh Jana Repina z Žatče XXXIIII k. gr. č., kterýž on Jan Řepín byl jim židům povinen a za kterýž nadepsaní mistr Mikuláš a Jan Očichúr — jsu rukojmie byli, a to taková, že tu — summu oni rukojmie — nadepsanym żidóm dáti mají na sv. Martin najprve příští. — Act. feria VI. post Jeronimi a. XXVIII. [Rukop. €. 99. f. 299.] 76. 1529, 6. března. (Mezi Annou Chari- novou z jedné a mistrem Mikulášem Černo- býlem z strany druhé o stavuňk peněz grun- tovnśch; item mezi touž Annou Charinovou z jedné a Bártou Fučíkem z strany druhé o neplacení peněz za duom.) Jedna vdova stará při městě našem, Anna Charinová, mající duom v městě zaplacený, v plném zahájeném soudu sobě vzdaný, v kterémžto domu seděl jest s vólí její zeť její Adam, piijmenem Nána, kterýžto zeť potom též s povolením jejím pro- 

Strana 432
432 dal jest ten duom jednomu sousedu našemu Bártovi příjmenem Fučíkovi, po kterémžto prodaji ona sama Charinová v plném soudu ten duom nadepsanému soukupu vzdala a do kněh zapsala. Potom v krátkém času přede- psaný Nána, zeť její, prodal jest i peníze na tom domu, kteréž měly na roky placeny býti, jednomu měštěnínu našemu, mistru Mikulášovi Černobýlovi, a vzav hotové peníze za ten prodaj vedle trhu, po nedlouhém času pro dluhy od města pryč jest odešel; potom jsa tam, za sebou jest i ji máteř starou potáhl. Kteráž pobyvši tam vně někdy ve vsi zase domuo se navrátila a navrátivši se domuov mistru Mi- kulášovi Černobýlovi ty peníze prodané na domu jejím právem obstavila, aby jemu vydá- vány nebyly, a z toho jej obvinivši, zanechala a té pře s ním nekonala. Tehdy vida to mistr Mikuláš obeslal jest ji před ouřad a zase ji obvinil z toho, že by nepořádný stavuňk uči- nila ete. — Tu my úřad takto mezi nimi. jsme vypověděli: Poněvadž o stavuňk peněz jest ku právu přistoupeno a pokázáno i uznáno, že ten stavuňk jest mimo pořad práva učiněný, i z té příčiny jej vyzdvihujem, však bez újmy spravedlivosti obojí strany, takže, chce-li strana stranu z čeho viniti, za- chovaje pořad práva, muož dobře učiniti. — Kdež ten takový nález náš obě strany ujavši, hned potom v brzkém času Anna Charinová, nechavši pana mistra, k soukupu toho domu, k Bártovi Fučíkovi, přistoupila a učinivši po- ručníka na svým místě, jej z nekladení jí peněz za ten duom obvinila ete. Proti tomu zase strana druhá, zástupce a poručník Bárty Fučíka, Jiřík Čertovic, opáčeje poněkud řeč strany odporné, toto ku právu položil: že by strana, zástupce a poručník Charinové, proti pořadu práva z toho domu aneb z peněz zaň obvinění učinil, vině Bártu Fučíka, a že k ta- kovému obvinění a žalobě nepořádné není po- vinen odpoviedati; jedno, že jest od ní toho domú Bárta nikdy nekupoval a nic jí povin- nen a dlužen není, neb jest koupil od zetě E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: a dcery její, a že toho domu, jej maje sobě řádně vzdaný a v kniehách zapsaný, beze všeho odporu a překážky netoliko den a rok v držení jsa, ale na tři léta skuoro užívá bez nároku všelijakého, a že ona jemu tén duom vzdavši, v plném soudu nic sobě na tom ne- pozuostavila ani co vymínila; druhé, že na něho, na Bártu, žádné jistoty a zápisu nemá, aby jí za to kdy platce byl, než komu jest platil ta předešlá léta, ona o tom dobře věděla a ví, komu vuoli svou dala ete. Tu my úřad takto mezi nimi jsme vypovědělí : Poněvadž Anna Charinová duom svuoj zapla- | cený a sobě vzdaný prodala aneb vuoli k pro- daji dala Bártovi Fučíkovi, jemu jej tu, kdež moc a právo jest, vzdala a jemu zpravovala, a poněvadž není dostatečně pokázáno, aby k vyzdvihování peněz aneb jich jinému ode- vzdání zeti a dceři vuoli dala, protož Bárta Fučík jí Anně Charinové za ten duom její sobě prodaný a od ní vzdaný povinovat jest vedle trhu platiti, aneb jí jeho zase postúpiti. — Fučík se odvolává. Datum feria VI. post Valentini [19. února], anno 1529. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto vašeho potvrzujeme. Actum sabbato ante Laetare [6 března], anno 1529. (Vol. 51) 77. 1529, 18. června. (Mezi Adamem, někdy Klimenta z Novosedl synem, z jedné a Matyášem soukeníkem z strany druhé o dluh podle cedulí řezaných a kšaftem odkázaný.) Jeden měštěnín náš, nebožtík Klimient z No- vosedl, nemocen jsa umřel, pořízení a kšaft o statku svým [učinil], kterýmžto kšaftem mezi jinými Adamovi synu svému na Matyášovi sou- keníkovi, též měštěnínu našemu, XLYVI kop gr. míš. dluhu odkázal. Po jehožto smrti prvního roku nadepsaný Matyáš dal jest jedny peníze jemu-Adamovi XXI kopu, tak jakž ten dluh v rok po XX kopách placen byl, ale I kopu vejše dal proto, že na prvnějších penězích I kopu byl pozuostal. Potom roku druhého maje dáti XXV kop vedle cedulí řezaných a též i kšaftu, vstoupil jest tomu na vdpor 

Strana 433
Zatce (1529 —1930). pravě, že by nic vic povinnovat byti nejmél než V kop toliko míš. — Tu my úřad... takto mezi nimi jsme vypověděli: Ačkoli vedle kšaftu Martina Svatého a počtu let od cedulí řezaných, na ty peniezy učiněných, to se nad- jíti muože a nadchází, že by ten dluh vyjíti jměl, jestliže by peníze žádné zadržíny nebyly, čehož jistota konečná a též i nevymazání peněz jedněch se nezná; ale poněvadž odkázáním dluhu peněz LXVI kop panu Adamovi kšaftem stvrzenym světle se ukazuje, a ten dluh Ma- tiáš počal jest platiti po smrti pana Klímy, dav na to XXI kop, i z té příčiny povin- novat jest panu Adamovi ostatek toho dluhu zuostalých XXV kop doložiti. — Matyáš se odvolává. Datum feria V. ante Gregorii [11. bfezna] anno 1529. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš tento takto napravujeme : Ačkoli odkázán jest dluh XLVI kop od ne- božtíka Klimenta Adamovi synu jeho na Ma- tiášovi soukenniku a on jeho plátce býti počal, ale poněvadž tak velikému dluhu týž Matyáš odpírá a na něco, že zaplatil, i svědky vede, a on jej naň Kliment v kšaftu položil a to duší švú zapečetil: i chce-li on Matouš toho dluhu prázden býti, má to zpraviti pří- sahou proti jeho duši od přečtení tohoto ortele ve dvú nedělech pořád zběhlých podle práva; a dokudž koli a do které summy bude chtíti zpraviti, té zprávy má užiti, a tím jemu, oč zpraví, Adamovi povinen nebude. Pak.li ne- zpravi, tehdy touž summou zúplna bude jemu povinen, a to též od přečtení ortele tohoto ve dvü nedélech pofád zbéhlych. Actum feria VI. post Viti [18. éervna], a. 1529. (Fol. 52.) 78. 1529, 29. prosince. (Mesi Martinem Srá- mem z Prahy z jedné a Johannou z Žatče z strany druhé o spravedlivost sirotćć vnuku po dědu náležitú podle dědovy přípovědi.) Mar- tin Šrám z Nového města Pražského přijížděje k nám a listy přímluvní mívaje od pánuov z Nového města Pražského, upomínal jest na místě sirotka a před námi obvinil Johannu sousedu naši, kteráž měla Ondřeje Šráma někdy Archiv Český XXV III. + 433 manžela, že by témuž sirotku po dédu jeho, někdy manželu jejím Ondřejovi, v statku jejím spravedlivost náležeti měla a jmenovitě C kop gr. míš., kterýchž sou sobě, při smlúvách sva- debních učinivše vespolek námluvu o statky své, v moci své pozuostavili; kdežto táž Jo- hanna tomu odporovala pravieci, že by témuž sirotku nic povinnovata nebyla a též, co by jemu náležeti jmělo, že by za sebú toho nic neměla etc. Tu my úřad... takto jsme mezi nimi vypověděli: Poněvadž jsou se svědkové i jiné paměti dóbrých lidí v tom, co se smluov svadebních mezi nimi dotýče, snesli, že jsou se on Ondřej s Johannú o statky své, aby živý statek pozuostalÿ obdržal, svolili a smluvili a C kop každý z nich z statku svého v moci své pozuostavil, protož podle týchž smluov svadebních vešken statek Ondřejuov, kdež by koli uptán byl, jí Johanně spravedlivě náleží; než co se pozuostalých C kop dotýče, poněvadž on Ondřej, jmaje vnuka svého a dědice po- zuostalého a jeho se opatrovati všemi potře- bami do let jeho rozumných zavázal a zapsal, protož těch C kop témuZ vouku a sirotku po dědu jeho spravedlivě z statku jeho Ondřejova paní Johanna vydati jmá a povinna jest. — Paní Johanna se odvolává. Datum feria V. post Conceptionem beatae Virginis Mariae [9. prosince], anno 1529. — Confirmatum est feria IIII. post Innocentum [29. prosince), anno 1529. (Fol. 54.) 79. 1530, 8. ledna. (Meżi Janem Peëinou 2 jedné a Adventem Vítem z strany druhé one- zaplacení domu.) Před lety jeden měštěnín náš Jan Pečina, maje na sobě dluhy, v tom umřel, nechav po sobě manželky s některými dětmi drobnými, po jehožto smrti někteří věřitelé k domu jeho a statku se právem připovídali ; na kterýmžto domu také byl dluh obecní k zá- duší C kop. gr. míš. odkázaných. Potom ouřad znamenajíc, že manželka jeho s dětmi sedieci v domu a živnosti takové neved[úcí] nemuože dluhu vypravovati, ač však ohlédajíce se na mladost sirotků za dlouhý čas ji sou snášeli, 65 

Strana 434
434 až potom ten duom jeho pro obecní i jiné dluhy Vítovi, příjmenem Adventovi, soukenníku, za Il'/, sta kop gr. míš. prodali. Mezi tím: si- rotci let došedše k tomu trhu povolení dali a zvláště pro dluh: obecní k záduší a sami jej temuż Vitovi Adventovi do knóh v2dali. Kte- ryżto Vit zavdav C kop za ten duom a maje dále po XX kopách vrok platiti, někdy platil a někdy zadržoval, až v tom byl i někam po- odšel. I to vidouce sirotci a léta majíc, k domu otce svého zase právem se připověděli a stou přípovědí tři soudy vydržali a porozúůměvše dálé, že by podle trhu penězóm kladení roky vyšly, jeho Víta před ouřad obsílajíce vinili a z domu aby se jim vystěhoval, jeho potiskali. A -on se na -ûfad vztahoval, že by, od ouřadu koupiv, ouřadu penieze kladl a dále s jinými dlužníky se umlouval; ‘a sirotcí, vždy .na: tom stojíce, ku. právu se hlásali a o to s ním Bo- hem a právem rozeznáni býti žádali: — Tu. my úřad... takto mezi nimi jsme vypověděli : Poněvadž Vít Advent koupiv a maje sobě duom vydany i penteze nekterć pied .oufadem klada v tom dále podle trhu se 'nezachoval, a peněz předce na ty roky nekladl arokóm projíti dal, že již penězóm roky vyšly, protož aby ve dvou nedělech pořád zběhlých ty všecky zadrželé peníze vedle nálezu rady předešlé položil, anebo jemu Janovi Pečinovi z domu se vystě- hoval;. A on Jan Pečina, chce-li ty peníze vy- zdvihnouti, mé dostatečně uručiti do dne a roku, ač by kto z věřiteluov na ten duom pro dluhy otce jeho se vztahoval a jemu Vítovi překážku činil, aby vtom Vita zastoupil a jeho vyvadil. — Jan Petina se odvolává. — Datum feria IV. ante Epiphániam Domini 1530: [5. ledna]. — Tu my ortele vašeho potvrzu- jeme. Actum in consilio sabbato post Trium Regum [8. ledna], anno 1530. (Fol. 55.)- 80. 1530, 15. ledna. (Mezi Václavem ko: vářem z Chotouchova z jedné a Janem Traj- byčem aneb sviňákem, tovaryšem svým, a strany druhé o spolek.) Nějaký Václav kovář z Cho- touchova příšed k nám obstavil jest: právem E. XIV. Zprávy o statcích venkovských a archivu města l’rahy: peníze u pekařuo. našich za dobytek, kdežto byl prodal ten dobytek tejmž pekařuom nějaký Jan Trejbyč anebo sviňák, tovaryš a společník Václava nadepsaného, pravě, že by ten dobytek spolu v kraji Kouřímským kupovali a zañ li- dem peníze zuostali, a že by on Jan, maje se vrátiti a peníze za dobytek přinésti, aby lidem právi byli, toho se oddaloval. A on Jan tomu odpor činil, že by ty peníze za ten dobytek jeho býti a jemu náležeťi měly ete. — Tu my .. . takto mezi nimi jsme vypovedeli: Po- něvadž mezi nimi odporu žádného není o tom dobytku, aby společně nebyl kupovén, az svéd- kuov. Václava to se nachází, že jměvše spo= lečně lidem platiti za. ten. dobytek neplatili, ták že Václav sám v tom hynul, i z té příčiny on Václav s Janem společně ty peníze obsta- vené vyzdvihnouti i jsou-li jinde kde jací. dlu- hové za ten dobytek, též tak spolu vziti. mójt a z-toho lidem .spolu, coż.jsou povinnovati, zaplatiti jsou povinni. — Jan se edvolévé. — Datum feria VI. ante Barbare [3. prosince], anno 1529. — Tu my z plnosti práva k orteli tomuto takto pravíme: Poněvadž se to nalézá z.oboji strany řeči, že sou spolu kupectví v dobytku měli a' Václav kovář mnohem větší summu pokládá: za ten dobytek že jest po- stavil, než-li na počtu jest položeno, a to pos kazuje; a on proti tomu veda své svědky Jan praví, že. s nim počet o všecko učinil, a že toliko XXII kopy jemu vostal ; ale. že ti, kteříž na tom počtu sou byli, toho nedoklśdaji, by i ty svině v to pojaty byly, za kteréž dlužni sou zuostali: i jesti povinné, aby počet mezi nimi obnoven byl proto, potom-li počtu uči- něném spolu sou kupectví začali, čili v tom počtu. předešlým to pojato jest, oč jest pře. A vy k tomu osoby čtyry abyste z. sebe vy- dali, a tu co se 'v. tom počtu najde, že' jeden druhému zuostane dlužen, to z těch peněz ktery sû obstaveny, aby:déno bylo. Pak-li by se jeho nedostalo, osoba na osobě toho posti- hati muoZe.podle práva. — Actum sabbatho ante. AnthoniiT15. ledna],.anno-1530.. (Fol. 62.) 

Strana 435
Žatec (1580). 81. 1530, 15. ledna. (Mezi Janem sirotkem Jakuba Škubely z jedné a otčímem a macechou jeho z struny druhé o postoupení statku sirot- čího.) Jan, sirotek a. syn někdy Jakuba Šku- bely, souseda našeho, došed let rozumných a maje se oženiti,-požádái jest na maceše své a otčímovi, tak jak jsou v domu jemu odká- zaným seděli, živnost vedli asvrchkuo užívali, aby jemu toho podle kšaftu otce svého Jakuba Škubele postoupili a z svrchkuov právi byli. Kdežto oni neodporujíce, domu jemu; ačkoli opustileho, stoupili, neż co se svrchkuov do- týče, o to se pojiti a urovnati nemohouce etc. Tu my úřad... takto mezi nimi jsme vypo- věděli: Poněvadž paní Katerina mimo poruć- níky v ten statek vkročila a sama v to se dala, pojavši sobě manžela Václava s ním se tu ži- vila a toho všeho, což kšaft obsahuje, se zmoc- ‘nila, že jest toho všeho vedle kšaftu a cedule popsané sirotku postúpiti bez umenšení po- vinna a to vedle práva ve dvü nedélech. — -Strany se odvolávají. Datum feria V. post Con- ceptionem b. Mariae [9. prosince], anno 1529. Tu my z plnosti práva vrchního ortele vašeho potvrzujeme, však s touto výminkou : Jestliže jest za držení macechy Janovy duom jemu spuštěn a ona, užitky z toho berúc jeho ne- opravovala, že jest povinna jemu to napraviti potud, pokudž uznáno bude vámi, zač by té škody spravedlivě. se stalo. Actum sabbato ante Antonii [15. ledna], anno 1530. (Fol. 55): 82. 1530, 31. ledna. (Mezi Ctiborem z Buče z jedné a Bohuslavem, pastorkem svým, z strany druhé o'stavuňk oblé na Kamenným vršku.) Cti- bor z Buče měštěnín náš některého času v letě při odjezdu. v poselství: do Prahy poslal jest ceduli ku panu purgmistru žádaje, aby:od pa- storka jeho Bohuslava tím vobilím z dědiny na -Kamenným vršku hýbáno nebylo, že to Bohem -a právem stavuje etc. — Proti tomu strana druhá, zástupce pastorka Bohuslava, pan mistr, mluvil řečí širokou oznamuje, jaký jest při ta- kovym stavuüku pofad práva: a Ze by se pfi tom pąn.Ctibar tak nezachoval, sirotkuoy. prve | jest a má k penézóm hledéti. 435 neobvinil a jich neobsilal, neż dotekav příčiny obecního vyslání to sobě ku pomoci vzal ace- duli toliko poslal a tou stavoval, ježto to za pořad práva není ete. ‘Tu my úřad... takto mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž se to z kšaftu, zápisu knóh i z dilce (1) cedule zietedlnó nachází, že ta dědina Na kamenným vršku sirotkuom spravedlivě přináleží a jest k dílu sirotkuov přidělena, že při nich spravedlivě zuostati při sirotcích má, a že pan Ctibor měl — Pan Ctibor se odvolává. — Datum feria II. ante octavam Epiphaniae Domini [3. ledna], anno 1530. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele vašeho potvrzujem. Actum feria II. ante Purificationem Mariae [31. ledna], anno 1530. (Fol. 56). 83. 1530, 7. dubna. (Mezi Mikulášem Švejca- rem a Jiříkem Lánským z jedné a Annou, man- šelků Vávry Buškovic, z strany druhé o dluh.) Službu svú VMtem vzkazujem, slovütné vzác- nosti páni nám přízniví a přátelé naši milí. Oznamujem VMtem, kdež jest blíž kšaftu le- tuom pře byla mezi Mikulášem Švajcarem a nebożcem Jifikem Länskym sousedy našimi z jedné a Annou, někdy Vávry Buoškovic a nyní Jana Řepína manželkou, sousedń naší, z strany druhé, kterážto pře po rozsudku je- jím u nás k VMtem ku právu vyššímu ode- slána jest a též ortelem VMtí na místě posta- .vena tak, Ze nadepsaná Anna puovodóm Mi- kulásovi a Jiříkovi LV kop míš. vydati po- vinna byla. Po kteréhožto ortele přečtení tiež puovodové, znamenajíc nedostatek peněz hoto- vých při též Anně, z dobré vuole toho jsou jí hoveli a ji tuze neupominali, tak že ta věc skrze to až dosavad se prodlela a vypravy ne- vzala. Na ten čas pak potřebujíce peněz a bez „svého déle býti nechtíce, ji jsou pfed oufad obeslali a podle téhož ortele VMtí obvinili. Kdežto my z té příčiny, aby se témuž orteli neubližovalo, nález sme učinili; poněvadž se nejménim peněz hotových zastirala 8 vymlü- vala, aby statkem, kterýž má, jich odbyla a jim práva byla, což by za spravedlivé byle, 56* 

Strana 436
436 vyslaváe tam dva z ouřadu a rychtáře, aby oni ten nález dokonali a statku jejiho za tu summu odhadli, na čem by puovodové dobře pfestati mohli. I tu kdyZ jsou tu summu na domu jejím ukazovali, ona Anna tomu odpor činila pravieci, poněvadž by ten dluh byl za | vinici, že by jim tu na tom na té vinici ten dluh ukázán býti měl; a když jsou puovodové toho ujíti nechtěli, protože by ta vinice velmi opuštěna byla a snad i za tu summu nestála, ona Anna v tom na svém úmyslu stojéci, s tím na VMt se jest odvolala Datum feria II. ante Purificationem |31. lednaj, anno 1530, — Tu my z plnosti práva k orteli tomuto vašemu takto pravíme: Poněvadž pro tu summu těch L kop míš. ona Anna Buškovic zvodu jest na duom dopustila a nic neodpírala než teprv odhadu, kterýž jest se na domu jejím státi měl, i z té příčiny již na grunty viniční ukazovati ona Anna nemá a nemuože, než při tom za- čatém odhadu se zuostavuje, a váš ortel se tudy stvrzuje. Actum feria V. post Judica [4. dubna], anno 1530. (Fol. 57.) 84. 1530, 7. dubna. (Mezi staršími novoděl- máky ševcovskcho řemesla z jedné a staršími vetešnického řemesla z strany druhé o jich po- řádky.) Předkem VMti oznamujem, že jest vznikla ruoznice a nesnáz v městě našem ča- sem tímto mezi staršími řemeslníky řemesla ševcovského novinníky z jedné a mezi star- šími řemeslníky téhož řemesla vetešníky z strany druhé, tak že sou novinníci před ouřad náš veteSníky obsílajíce vinili, že by mimo dobrý pořad jim v jich řemeslo vkročovali, a to, což jim nenáleží, vetešníkuom kupovali a dělali i prodávali. A oni vetešníci tomu odporovali mluvíce, že by nic nového, stranuího a vej- stupného před se proti nim nebrali, ani co ta- kového, což by jim dobře nenáleželo a smlü- vám jich starodávným na odpor bylo, nečinili ete. — Tu my úřad listy, na kteréž se strany vztahují, pilně rozvažujíce a nenalézajíc pti tom nad ten. list smluvní, pečetí VMtí potvr- zený, nic stálejšího a gruntovního, aby to jak E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: zdviZeno býti mělo a zjinačeno, toho listu sme potvrdili a stranám za právo nalezli a rozká- zali, aby se pfi tom na ten Éas k sobé tak, jak ta smlouva pečetí VMtí stvrzená v sobě ukazuje, zachovali. — Novinníci ševci se od- volávají. Datum feria II. post Oculi [21. břez- na], anno 1530. — Tu my z plnosti práva ortele vašeho potvrzujeme a najvíce proto, poněvadž oni novětníci na ten čas toho ničím nepokázali a nepokazují, aby těch věcí jimi [rkp.: jím] novětníky v orteli položených oni vetešníci ku- povati neměli. — Actum feria V. post Judica (7. dubna], anno 1530. (Fol. 58.) 85. 1530, 30 dubna. (Mezi Annou Krč- kovů z jedné a Tomášem a Dorotú, manšelkú jeho, z strany druhé o dání statku přiřčení,) Jedna stará vdova a městka naše, Anna Krč- ková, mající statek, duom v městě, dvuor v předměstí, dědiny a chmelnici, po smrti manžela svého přijala jest k sobě děvečku, přítelkyni svou Dorotu, ji u sebe chovala, až ji i vdala za jednoho tovaryše řemesla sladov- nického Tomáše, kteréhož též k sobě do statku přijavši, hospodářem jeho vtom statku učinila, tak že jest živnost městskou v tom statku je- jím provodil, řemeslo dělal, piva vařil a šen- koval a to za několika let pořád. Až potom, když nevole mezi nimi vzešla jakžkoli, že jest Anna stará na ně, na Dorotu a Tomáše, z ne- hovění a příkoří činění žalovala a jich od sebe z toho statku postrkala ete. — Tu my úřad toho všeho pilně pováživše, zvláště kdež se jest y'aní Anna v svych obtíZnostech k üfadu utekla, aby v tom opatřena byla, znamenajíce její žádost slušnů býti i spravedlivů a že jest měštka zachovalá a již v letech sešlá, že sama se opatřiti a sobě rady dáti nemuož, z povin- nosti úřadu to za spravedlivé uznavše za právo sme nalezli, aby ona dostatečně všemi potře- bami byla opatřena; a pak-li by nebyla, že by- chom my sami ji i statek její opatřiti musili. Co se pak statku, o kterýž jest ruoznice a nesnáz, dotýče, poněvadž jest Tomáš to svědky dostatečně pokázal a provedl, že mu jej paní 

Strana 437
Žatec (1530). Anna manželce a dítkám jeho dáti řekla a před ouřadem staré rady ktomu se jest znala, | | propustili; a dále budou-li chtíti Zida z čeho že toho užiti a ona jemu tomu dosti učiniti má. — Paní Anna se odvolává. Datum feria lI. post Translationem s. Wenceslai [7. března), anno 1530. — Confirmatum est sabbato ante Philippi et Jacobi [30. dubna], anno 1530. (Fol. 58). 86. 1530, 2. května. (Mezi Samuhelem židem z jedné a Mikulášem Švajcarem, Vá- clavem Starým a Dorotou Lánskou z strany druhé o dluh.) V té při, kdež jest žid Sa- muhel, obyvatel u nás, obvinil před námi Mi- kuláše Švajcara, Václava Starého a Dorotu Lánskou, sousedy naše, vedle listu svého z sum- my dluhu jistiny L kop minus III kop míš., kte- rážto pře po nálezu našem k VMtem ku právu vyššímu odeslána jest, a ten nález náš ortelem VMtí napraven jest, a v tom dostaveno bylo, pokud sou se strany k sobě zachovati měly do dvou nedělí pořád zběhlých. Po kteréhožto ortele VMtí přečtení Mikuláš Švajcar, Václav Starý a Dorota Lánská položili sou židu ně- kterû summu penéz na rathûze a zase ji sta- vovali, obeslavše žida s ním v odpor se dali | a tak sobě odporujíce, za dlouhý čas mezi tím i lichvy Zidu déti se zdalovali pravíc, že by tím židu povinní nebyli. I tu my toho déle nésti nemohouce, aby orteli VMtí ubližovati se mělo, nález jim stranám jsme, uèinivse, pre- čísti dali v těchto slovích: Páni přátelé obojí strany! Pan purgmistr a páni slyšíce obapolně | | rami, à prve Ze sme od obou stran žádostivě řeči vaše a takových odtahuov déle vésti ne- mohouce, takto k těm řečem vašim a odporóm praví a vám z práva nalézají i z úřadu svého rozkazují: Pane Mikuláši, p. Václave a paní Doroto, abyste židu tak podle pánuov Pražan ortele právi byli a zaplatili a tomu orteli dosti učinili a to konečně do třetího dne pořád zběhlého. A potom když sou i vězením k tomu nuceni byli, na VMt právo vyšší s tím se odvo- lali. Datum feria II. ante Purificationem Mariae [31. ledna], anno 1530. — Tu my z plnosti práva vrchního vajpovědi této vaší potvrzujeme, | 437 aby oni židu předkem podle znění listu a or- tele našeho předešlého sumu jeho zaplatili a aneb žid je zase viniti, právo se jim v tom na obě strany nezavírá. Actum feria II. post Philippi et Jacobi [2. května], anno 1530. (Fol. 57.) 87. 1530, 11. června. — Jindřich z Vře sovic a na Valči i na místě Jiříka, Jetřicha, Jakuba, Mikuláše, Jaroslava, Václava, Ludvíka a Vojtěcha, bratří svých let nemajících — oznámil: Jakož jest byl neb. p. Jakub z Vře- sovic, otec jich, dlužen — purgmistruom a radám města Ž. a města Kadaně i jich obcem — CCC k. gr. č. — že je ujišťují a — zapi- sují na domu [v Star. M. Pr.], kterejZ slove u rukuov, kterýž byl někdy nadepsaného p. Jakuba, otce jich. — Act. sabbato ante Trini- tatis. (Rukop. č. 2134 f. 45.) 88. 1530, 1. července. (Mezi Kateřinou Kostřábkou z jedné a dcerami jejími z strany druhé o podíl statku otcova). Dvě dcery vdané Kateřiny Kostřábové, Zuzanna a Dorota, s man- žely svými obeslaly sou pfed nés matku svou Kateřinu Kostřábovou s manželem jejím, ot- čímem, chtíce rády spravedlivosti statku po otci svém užiti, ač jest bez kšaftu sšel, ale že jest zápisem kněh mměstských za živnosti své | vešken statek svuoj Kateřině manželce své s dcerami dítkami na rovný rozdíl zapsal. A tu když jsou obě strany před námi stály, my znamenajíce, že jest pře mezi matkou a dce- prošeni, abychom jim konec brzký učinili, a též přivedše sobě ku paměti, že prve skuoro před rokem stávajíce před námi.sami dobro- volně ten statek na tři díly rozdělily a cedule | sepsané před námi byly položily, ale ta věc k vykonání svému nepřišla —, i protož z těch příčin dobrým úmyslem a pro brzký konec vy- pověděli jsme a rozkézali, aby ona paní Ka- teřina, jakožto starší a matka, ten statek vešken na tři díly rozdělila a šacovala a též i dluhy spravedlivé aby položeny byly, a dcery 

Strana 438
438 její jakožto mladší aby volení měly. — Pani Kateřina se odvolává. Datum feria II post Sophiae anno 1530 [16. kvétna]. — Tu my z plnosti práva vrchního výpověď tuto: vaši v tom artikule, že státek má po nebožtíkovi Kostřábovi na tré rozdělen býti, stvrzujeme ; než co se dluhuov po témž Kostidbovi zuo- stalých. dotýče, poněvadž právo zjevné jest, že statkuov zuostalých najbližší sou dědicové věřitelé, ti také z téhož statku po něm zuo- stalého předkem zpraveni býti mají, ato takto: Poněvadž na tré rovně se statek rozděliti má, že také mátě i dcery každá těch dluhuov povinny, aneb o to se s věřitely uboditi podle jich vuole. Než jakož ona Kateřina Kostřábová potahovala se a potahuje na to, že z statku svého a ne z otcova na dcery své jest vyna- kládala pa jich vlastní věci, když jest je za muže snoubila a jich vybývati měla, anebo za to lidským statkem platila, že ony dcery každá na svém dílu v tom hynúti má, a mátě toho statkem svým za ně povinna platiti není. Ale však táž Kateřina má to provozovati, což jest spravedlivě takových dluhuov jí a kudy vzešlo po smrti otce jich, a že ne z statku jim ná- ležitého, než z svého na ně jest naložila pro jich věc a potřebu vlastní; a což provede spra- vedlivě, jedna každá z dcer jejích, což na ni vzešlo jest těch dluhuov, bude to také z svého dflu ji wateti povinna zaplatiti, a to konečně od toho pruovodu ve dvi nedělech pořád zběhlých podle práva. Actum feria VI. post Petri et Pauli [1. července], anno 1530. (Fol. 66.) 89. 1580, 29. srpna. (Mezi knězem Vá- clavem z Třebenic z jedné a židem z strany druhé o stavuňk lidt) Zid Chrt, obyvatel při městě našem, maje poručení a list mocný na se učiněný pod pečetí VMtí od Majera Ho- fovského, syna jeho Zalmana a Josefa bratra svého, židuov a ukázav list krále-JMti pána našeho milostivého otevřený- vuobec všem, též také i list pánuov zřízené rady komory .krále JMti, na místě. nadepsaných ziduo obstavil E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: jest právem v městě našem některé sousedy a obyvatele Třebenické pro dluh znamenitý, kdež jsou se židóm některé jmenované osoby Zz Tiebenic s voli pina svého pana Ilburka JMti v kanceláři VMti zapsati dali, kteřížto sousedé obstavení nemajíce rukojmí, do vězení jsou dáni. I přijev k nám poctivý kněz Václav farář Třebenický, a žida obeslav, vinil jej před námi, že by stavuňk nepořádný učinil z strany té, že jest obstavil podle jiných i lidi jeho poddané, zejména. Václava Zákostelního a Ja- -kuba Králova syna, kteříž nic těm židóm nejsú -povinnovati, aniž sou za koho slibovali a ne- vznesše o tom naň na jich pána nic. A žid, dav se s ním v odpor, pravil, že jest stavuňk pořádný učinil, a že ti všickni lidé jsou páně Ilburkovi a sousedé osedli, majice domy za pánem tu v Třebenicích ete. Tu my úřad . .. takto mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž král JMt pán náš milostivý psáti a poručiti ráčil i jiní páni JMti,aby stavuňk propuštěn byl na lidi ze zboží páně Ilburkova JMti, Ze ten stavuňk jest pořádně dopuštěn, ale však pro duovody slušné kněze Václava, kteréž jest široce vedl a pokázal i provedl, ti lidé jmenovaní, Jakub a Václav, mají býti z toho propuštěni. — Žid se odvolává. — Datum in crastino Petri et Pauli [30. června], anno 1530. — Tu my z plnosti práva k orteli tomuto vašemu takto pravíme: Poněvadž kněz Václav, farář Třebe- nický, Kubu a Václava těmi výhosty, kteréž ukázal, z toho stavuňku vymoci chce, kterýž sú židé udělali, pravě, že sou lidé jeho kněze Václava dědiční, a židé tomu odporujíc praví, že na gruntích pod pauem Ilburkem sedí a gruntuo páně že užívají, a kněz Václav na to jest nepokázal žádný jistoty, aby ti lidé po- stoupeni jemu byli s jakými grunty, aneb aby pod ním seděli na jeho gruntích, i z těch příčin, jestliže od odevient tohoto ortele ve -+dvú nedělích pořád sběhlých židi provédú, že Kuba a Václav sedí na gruntích páně Ilbur- kových; takový stavuňk má k jich užitku: ži- dovskému pruochod miti;. pak-li by neprovedli 

Strana 439
Žatec (1530). toho židé, že týž Kuba a Václav mají toho stavuñku präzdni býti. Actum feria II. ante Felicis et Aucti [29. srpna], anno 1530. (Fol. 60.) 90. 1530, po 27. říjnu. (Mezi Janem Hand: lem z jedné a Pavlem Šedivým z strany druhé o kšaft Mandaleny Handlíkové). Jan Handl soused VMti přijev k nám, obvinil jest před námi Pavla Šedivého souseda našeho ze XLti kop gr. míš. dluhu, kterýžto dluh XL kop jemu na něm a na domu jeho dala Mandalena Handlikové, teta jebo, nékdy souseda naše, kteréhožto dání zápis v registréch našich pa- mětních zapsán jest etc. — Z strany druhé Pavel Šedivý dání tomu a dluhu neodporuje zprávu činil, že by mu táž Mandalena kšaftem svým tu milost učinila, aby v tom obtěžován nebyl, a aby v rok jemu Janovi Handlovi po V kopách vydával a tak těch XL kop vypra- vil, mluvě že podle toho chce jemu -rád práv bfti. Cehoz Jan Handl ujfti, na tom přestati nechtěje na právo se vztahoval, Bohem a právem o to rozeznan byti Zádal etc. — Tu my úřad takto mezi nimi jsme vypověděli: Ačkoli dluh jest spravedlivý a zápisem pokázaný, je- | muž strana neodpírá, ale poněvadž ona Man- dalena ležíci v nemoci vedle. pořadu dobrého města našeho se zachovala, poslavši po dva pány toho dání potvrdila, a jemu Pavlovi při tom tu milost učinila; aby těch XL kop po | V kopách v rok platil, a on Jau to znaje tomu časně neodepřel a překážky neučinil, že toho Pavel užiti a jemu Janovi Handlovi těch XL kop po V kopách v rok zaplatiti má. — Jan Handl se odvolává. — Datum feria V. in vi- gilia Simonis et Jude [27. října], anno 1530. — Tu my z plnosti práva ortel tento takto | napravujem: Poněvadž Mandalena Handliková spravedlivost svou Janovi Handlovi mocně dala, neučinivši sobě žádné výminky, aby to déni | mohla jinak změniti —, i z té příčiny ten kšaft, kterýž jest učinila, zápisu předešlému nemá | pfekäzeti, mež to, což Janovi dáno, svuoj pruo- chod má míti, a od otevření tohoto ortéle do 439 dvi nedóli pořád zběhlých Pavel Šedivý po- vinnovat jest tu summu XL kop miś. dśti a konečně zaplatiti. Actum feria VI. post (—) (?), anno 1530. (Fol. 61.) 91. 1530, 13. prosince. (Mezi Janem Śku- deli z jedné a Kateřinou jeho macechú z strany druhé o to, e summy dolożiti podle ksaftu ne- chtěla, proto že jemu vydala a tudy pokdzati má, pravil, že u nich dělal a za tu práci to má poraženo býti.) Kdež nevelmi dávno byla jest pře mezi Janem Škubelí a macechú jeho Kateřinou Škubelovou o svrchky pozuostalé po otci jeho Janovu, po Jakubovi Škubelovi, a roz- sudkem práva konec vzala a VMtí právem vyšším potvrzena jest tak, že ona Kateřina jemu Janovi toho všeho, 'coż kżaft Jakuba Sku- bely a cedule popsání svrchkuo v sobě obsa- huje, bez umen&ení vedle práva ve dvû nedé- lech pořád zběhlých měla jest a má postópiti. Po kterémžto .orteli a nálezu strany o to se rovnajíce, spolu uhoditi a snésti se nemohli, zvláště co se hotových peněz dotýče, že ona Kateřina položivši některou summu ostatku zvláště toho, což jemu Janovi prve vydala, toho nedoložila, pravieci, že by to na té summě sjíti a poraženo býti mělo. A Jan tomu odpo- roval též pravě, že by to smazáno a pominuto býti mělo za to, což jest u nich dělal a pra- coval, a také, že sou statku jeho užívali. Kdež když strana, Kateřina, vždy na svém stála, a Jan mnohými řečmi na ortel se vztahoval pra- vieci, że by se jemu tomu dosti nedálo, i když jest strana k tomu vězením nucena byla, aby právu a orteli dosti učinila, v tom se jest na VMt vyšší právo od[v]olala na tom stojéci, že by jí to, což jest Janovi prve vydala, na té summě poraženo býti mělo. Datum feria II. ante Andreae [28. listopadu), anno 1530. — Tu my z plnosti práva k orteli tomu takto pravíme : Což se Jana Škubele sirotka a macechy jeho dotýče, kdež podle ortele prve odeslaného on žádá, aby jemu zouplna penieze položila a ona tím se hájí, že by jemu ty peníze na díl jeho některé vydala, a poněvadž vydala, že jich po- 

Strana 440
440 vinna dokládati není, a trpíci vězení v tom jest odvolání učinila, aby sobě naším naučením z toho pomohla. I jinak podle práva ta se věc nedělí, než že ona vydala jest jemu peníze jaký na díl jeho v letech jeho dospělých, že mu není povinna jich dokládati. Než nakládala-li je co na něj dříve let jeho rozumných a doš- lých sedieci v statku a jeho užívajíci, že jemu ty porážky činiti nemá. A nad to, by jemu peníze v letech dospělých jeho dala, a dala-li jest jemu je na to (jakž on praví), že jesti tu při nich pracoval a za tu práci že by jemu sma- zány a pominuty býti měly, pokáže-li to, má toho užití a při tom zuostaven býti. Datum feria II. die Luciae [13. prosince] anno 1530. (Fol. 61.) 92. 1531, 27. ledna. (Mezi přípovědníky k statku Kotvínova.) Juon žid s Zalmanem, bratrem svým, přijevše k nám, předstoupili před nás, oblašujíce se míti přední právo a spra- vedlivost k domu Jana Kotvina souseda na- šeho skrze přípověď svou k témuž domu. Kdežto jiní věřitelé jeho Jana Kotvína a přípovědníci k témuž domu, zejména Jakub Pikatý, Matouš sladovník, Fabián Mráz a Pruoša z Žitnic, též přítomni jsouce před námi, tomu odporovali. Kdež k tomu jsa obeslán Jan Kotvín a tázán, | zná-li se k dluhuom těch věřitelů, přípovědníků k domu jeho, a když jest přiznání učinil, tu | předkem židé na právo se vztahovali, právem rozeznáni býti žádajíce, že by přední spraved- livost k tomu domu míti měli etc. — Tu my ouřad ... takto mezi nimi jsme vypověděli: Tak jak jsou strany o přípověď, a kto by prve bráti měl dluh svůj, ku právu přistoupily; i poněvadž sousedé Jakub Pikatý, Matouš sladovník, Fa- bián Mráz a Pruoša z Žitnic přede všemi pří- povědníky jeho Jana Kotvína jsou před ouřad obsilali a z svých dluhů vinili, pro kterýchžto obsílky židuo i křesfanuo on Jan od práva jest utíkal a z té příčiny od ouřadu i do vězení vzat byl; a toho času židé Juon a Zalman bratří učinili přípověď a po nich Jakub, Ma- touš, Fabián a Pruoša potom též sou své pří- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: povědi činili, však židé majíce po právu jíti, a tak jim bylo nalezeno a pánuom Pražanuom i o tom připsáno, toho sou neučinili, než v sta- vuňk se dali, nemajíce ktomu žádné spraved- livé příčiny, jakož toho ničímž nepokazují; a zatím Jakub, Matouš, Fabián a Pruosa po pří- povědech svých po právě sou šli, s statkem právo činili, práva se nestrhujíc soudy zpoví- dali; a oni židé v stavuňk se davše, dvěma cestami svého dluhu dobývati chtěli a tak svou přípověď obmeškali —, z těch příčin že oni Jakub, Matouš, Fabián a Pruoša podle přípo- vědí svých dluhy své z toho statku Jana Kot- vína prve bráti a táhnouti mají a oni židé po nich své přípovědi mají užiti a z téhož statku dluhu svého dosahovati. — Židé se odvolávají. Datum feria II. post Vincencii [23. ledna], anno 1531. Confirmatum est feria VI. post Connuer- sionem Pauli [27. ledna], anno 1531. (Fol. 63.) 93. 1531, po 27. lednu. (Mezi Kateřinou Kostřábovou z jedné a Zuzanou a Dorotou dcerami jejím z strany druhé o podíl statku otcova.) Kateřina Kostřábová, někdy a nyní Jana Tatousa manželka, obviniv8i dcery své Zuzanu a Dorotu, nebolito manžely jejích, zetě své, kterak by vešken statek po otci jich pozuostalý vedle nálezu a ortele VMtí na grun- tích a syrchcích rozdělila, a to pořádně na ce- duli, sepsav8i tóż i dluby po otci jich pozuo- stale, cedule ty jim dcerám v radě položila, a ony že by vzavše cedule a grunty i svrchky, vedle toho rozdílu a cedulí k ní se nezacho- valy a jí tomu dosti neučinily, zapsati davši obvinění své etc. A když tomu dcery odpor činily, v tom na právo se vztahovala a snimi o to právem rozeznána býti žádala ete. — Tu my úřad... takto mezi nimi jsme vypověděli: Tak jakž jest ona paní Kateřina podle práva statek na gruntích rozdělila, a ony dcery neb zetové, Vojtěch a Jakub, z strany gruntuov jsou to ujali, to místo své míti má, ale z strany. dluhuo, že sou cedule řezané neujali, a to svě- domím rady staré dostatečně pokazují —,izté příčiny jí, paní Kateřině, povinnovati nejsou 

Strana 441
Žatec (1531). dluhuo z svých podíluov navracovati, nežli podle práva aortele předešlého VMtí vykázání — Paní Kateřina se odvolává- Datum feria VI. post conversionem Pauli [27. ledna], anno 1531. Tu my z plnosti práva k orteli vašemu takto pravíme: Poněvadž ona Kateřina Kostřábka podle předešlého našeho potvrzení svědkuov jest nevystavila, co jest nákladu na dcery je vdávajíc učinila a za jakú summu toho ná- kladu vynaložila, obmeškala-li jest to svédkuov nevedsi, sama sobě jest ublížení učinila a tak ortele vašeho jakožto řádně podle práva při- šlého potvrzujeme. Actum feria VI. post Anto- nii (?), [20. ledna] anno 1531. (Fol. 66 ) 94. 1531, 22. února. (Mezi sirotky někdy Jiříka Střelečka z jedné a Martou, jakožto držitelkyní statku téhož Jiříka Střelečka, z strany druhé o dvě stě kop podle smluv svatebních při- pověděných.) Jeden soused náš Matouš Holárek priženivše se k Mandaleně, dceři Třísky bečváře a manželce někdy Jana, syna Jiříka Střelečka, měštěnína našeho, ovdovělé po něm, a k sirotkóm, kteréž s ním s Janem měla, kterémužto Janovi otec jeho Střelček na smlúvách svatebních přiřekl dáti k živnosti CC kop gr. míš., a to tak na tom stálo, až jest tejž Jan umřel. Po jehožto smrti nadepsaný Matouš, námčstek jeho Januov, na místé manželky své a sirotkuo po- sílal jest lidi k němu k Jiříkovi Střelečkovi upomínaje jeho z té summy, kterouž jest Ja- novi synu svému dáti přiřekl k živnosti, kterýž odbyl jeho tím, že by jemu nic povinnovat býti neměl. A tak ta věc stála, że jest ho Matouš tiem nezaneprázňoval, naději maje, že muož sirotkuom tém i vnúčatóm svým lépe učiniti, až jest potom umřel a statek svuoj, odbyv těch vnúčat jak se jemu vidělo, jinam obrátil, k druhému synu svému Václavovi a dětem jeho. Kterýžto Václav hned také brzo po smrti otce svého Jiříka Střelečka umřel jest a statek ten svuoj po otci svém, kterýž naň přišel, kšaftem svým dítkám a manželce své Markétě, kteréž s ní měl, odkázal. I to vida nadepsaný Matouš obeslal jest před ouřad Archiv Český XXVIII. 441 touž Martu, držitelkyni toho statku Jiříka Střelečkovic, na místě manželky a sirotkuo, vině ji z těch CC kop gr. míš. Janovi, otci těch sirotkuo, jemu k živnosti přiřčených. Kterážto Marta odporujíci předkem to ku paměti přivedla, že by prve ne sama o to, ale spolu s paní Kateřinou, manželkou nebožce Jiříka Střelečka, obsílána byla; mluvieci k tomu, poněvadž jí samé ten statek není odkázán, než s sirotky jejími a ona sama jeho v držení není, než spolu s sirotky, a sirotci let nemají, a že ani z strany dílu svého, ani strany díluo sirotků není povinna k tomu odpoviedati a že odpo- viedati nemíní, leč by jí to právem bylo nalezeno. — Tu my diad ... takto mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž se to z kšaftu zřetedlně nalézá, že ona Marta po manželu svém Václavovi jest mocná statku na díle svém i také sirotků svých do jich let držitel- kyně i nmápadnice, z té příčiny že povinna jest k žalobě Matouše Holárka a sirotkóm jeho odpoviedati, však bez újmy sirotkuo svých, let nemajících, jich spravedlivosti. — Paní Marta se odvolává. Datum feria VI. die Sco- lastice [10. února], anno 1531. — Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravujeme : Poněvadž Václav Martu manželku svú spolčil jest statkem, děti své i její, a nápadnicí ji téhož statku svého učinil a i při tom poručníky zřídil, a Matouš z toho statku po Václavovi zuostalóm potahuje se na C kop gr. čes., kteréžto nebožtík Jiřík Střelček jmenoval Janovi synu svému k živnosti na smlúvách svatebních, a vy jste nalezli; aby ona odpovídala bez újmy sirotkuov let nemajících, i poněvadž ona Marta s dětmi svými společnice i nápadnice jest v statku po Václavovi zuostalém, a po- ručníci zřízeni jsou, že puovod k ní samé hleděti nemůže. Než chce-li ji z čeho viniti, má poručníky na místě sirotkuov i jí obsílati, a cožkoli z práva nalezeno bude, buď zisk nebo ztráta, to společně ona Marta s dětmi svými povinna bude nésti. Actum in consilio in die Cinerum [22. února], anno 1531. (Fol. 64.) 56 

Strana 442
442 95. 1531, 28. února. Horňateckým") z jedné a Jiríkem | Hostálkem z strany druhé o L kop gr. českých) Jan Řezáč z Prahy vyslán jsa k nám a stoje na místě pana Bohuslava Horňateckého, nejvejšího poručníka dobré paměti pana Zikmunda Barše z Kamenice, obvinil jest před námi pana Jiříka Hošťálka z Javořice, radného měštěnína našeho, z jisté summy L kop gr. českých, kdež když o to spolu uhodili a snésti se nemohli, nebo pan Jiřík pravil, že by tu summu z poručení pana Barše na svůj dluh přijal ete. Proti tomu zase pan Jiřík Hošťálek toho nezná, aby jemu co spravedlivě povinnovat byl položiti a dáti, aueb jemu na ty řeči jeho odpoviedati, neb neukazují, aby jakou toho dluhu dosahování od koho moc měl ete. — Tu my úřad ... takto mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž on pan Jiřík Hoštálek registry kupectví svého odvod učinil proti těm L kopám gr. čes., z kterýchž on pan Bohuslav Horňatecký jakožto poručník sirotčí jeho upomínaje ob- vinil, i že k těm registrám Jan Řezáč, poruč- ník pana Horňateckého, odporu žádného neučinil | a také s tejmiž registry že se svědkové ně- | kteří i cedule a listy od nebožtíka pana Zik- munda Barše srovnávají: z té příčiny táž registra podle práva v té při za jednoho svědka mnísto mají míti. A dále on Jiřík Hošťálek podle tejchž registr zpraviti má podle práva, jakou by summou dlužen býti měl aneb neměl ; a za kteroukoli sumu podle práva ve dvou nedělech zpraví, tou jemu panu Bohuslavovi na místě sirotka povinnovat a dlužen býti nemá. A zač by kolivěk nezpravil, to jemu panu Bohuslavovi ve dvou nedělech pořád zběhlých dlužen jest dáti a zaplatiti. Než on Jan Řezáč na místě pana Bohuslava, jestliže by kterou: summu vzíti měl, v tom Jiříka Ho- šťálka opatřiti má, aby po druhé od sirotka, syna pada Zikmunda Barše, budoucně z toho dluhu upomínán nebyl. — Jan Řezáč se od- volává. — Datum feria VI. die Scolasticae [10. ünora], anno 1531, — Tu my z plnosti (Mezi Bohuslavem | E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: práva ortel váš takto napravujem: Poněvadž on Jiřík Hošťálek z Javořice neodpírá dluhu L kop gr. čes., kteréž jest k sobě přijal a kteréžto penieze nebožtíkovi Zikmundovi Bar- šovi z Kamenice jsou náležely a jeho byly, než těch peněz chtěl by vyrážku učiniti na dluhy, kterýž by jemu Zikmund Bareš dlužen zuostati iněl: i poněvadž Jan Řezáč na místě Bohuslava Horňateckého, poručníka sirotka a statku, toho přijíti a dluhuom těm místa bez rozeznání soudu dáti nechce, volaje se ku právu svému, že vy jeho Bohuslava Horňa- teckého poručníka, aby tu vyrážku Jiřík Ho- šťálek jemu učinil, přidržeti nemuožete, než těch L kop gr. čes. Hošťálek podle práva ve dvü nedělech pořád zběhlých jemu má dáti. A zase, zuostal-li jest jemu co Zikmund Bareš dlužen, chce-li o to právem k Bohuslavovi Horňateckému z Dobročovic, poručníku Bar- šovu, hleděti, právo se jemu nezavírá. Actum feria III. post Mathiae apostoli [28. ünora], anno 1531. (Fol. 63.) *) Rkp. má vzdy: Hormatecky 96. 1531, 7. bfezna. (Mezi Ctiborem z Buči z jedné a Václavem Dukátem z strany druhé o stavuňk.) Jeden spolusoused náš jménem Václav Dukát předstoupil před nás do rady naší vznášeje na nás, kterak by obstaven jsa právem v městě Chyšech pro dluh pana Ctibora, souseda našeho, kterýž na ten čas jedním hejt- manem jest na Vintířově, a stavěje se ve dvou nedelech jednü i druhé, a když z toho od pana Ctibora vypraven nebyl, musil se sám vypraviti a zaň své peníze IIII kopy dáti, uka- zuje toho list pod pečetí konšeluov Chyšských etc. — I tu jest mu nalezeno a rozkázáno oustně, aby ve dvou nedělech pořád zběhlých tu věc vypravil a jemu Václavovi Dukátovi práv byl. I tu pan Ctibor pohnuv se z toho a pfistoupiv k osobé pana mistra Mikuláse, staršího rady naší, dotýkaje, že by to z návodu jelio jíti mělo, mluvil řeči popudué i v tom místě nenáležité, kterých na ten čas opétovati není potřebí. — Pan Ctibor se odvolává. Datum feria V. ante Transl. s. Wenceslai [2. března), 

Strana 443
Zatec (1531). anno 1531. — Tu my ortele va&eho potvr- zujeme. Actum feria IIL post Reminiscere [7. bfezna], anno 1531. (Fol. 67.) 97. 1531, 7. března. (Mezi sirotky někdy Jana Michalovic z jedné a Ctiborem z strany druhé o nečinění dosti smlouvě.) Sirotci nebožce Jana Michalovic, někdy měštěnína našeho, ob- vinili jsou pana Ctibora, též měštěnína našeho, před námi z nečinění dosti smlouvě, která se mezi nimi stala skrze dobré lidi, kterážto smlouva počátkem přečtěna jest —, kteréž VMti vejpis posíláme —. A potom mluveno, že což se pokládá v té smlúvě, kromě aneb chyba gruntu, o němž se podíl stal, jinému všemu podle té smlouvy dosti se jim nestalo a ne- děje, a že v tom za opatření pana purgmistra a pánuo žádají. — Proti tomu pan Ctibor uči- nil řeč širokou oznamuje a v tom se ohraZuje, že jim nic jest nescházilo a neschází, a kte- rak jest sobě rád chtěl za své peníze pokoj kúpiti, aby jeho užiti mohl, ale že i to pot- kati ho nemohlo a nemuoże, a Że jest jemu i statek jeho brán a preč nošen ete. — Tu my úřad. takto mezi nimi jsme vypověděli: Ačkoli pan Ctibor v tom na smlouvce se vzta- huje, že by vedle smlouvy jimi o to rovnán býti chtěl, ale že tíž smlouvce, na kterýchž jest o ty rozdíly přestáno, v té celosti a váze, jakž jest na nich všech třech přestáno, ne- jsou. Jeden že jest z dopuštění Božího umřel a druhý v nemoci těžké leží na poly mrtvý jsa, sám sebou nevládne, k tomu dostačiti ne- muož, než toliko sám pan Ješek. A také že sou se strany, jakž se pokazuje, těch smlouvcí v tom artikuli strhly a o takové omyly a roz- díly té smlouvy víc než jednou před ouřadem se vinily a soudy měly; z těch příčin: pan Ctibor sirotkóm na to obvinění v té smlouvě zavřené povinen jest odpoviedati, a z strany druhé chtěl-li by pan Ctibor sirotky z čeho viniti, tóż jsou jemu povinni odpoviedati. — Pan Ctibor se odvolává. Datum feria V. ante Transl. s. Wenceslai (2. btezna], anno 1531. — Tu my z plnosti práva k orteli vašemu 443 takto pravime : Poněvadž při konci té smlouvy jest to poostaveno, jestliže by jaký omyl byl pří ty smlouvě mezi stranami, že to smlouvce k nápravě přivésti mají, ačkoli v vašem orteli to ste s nich sňali. Však pořádek má se tento v tom zachovati, aby ti smlouvce, buď dva nebo jeden, to před se vzali, a jest-li což jest mezi nimi na omylu, to k narovnání aby při- vedli nebo přivedl do dvi nedělí pořád zběh- lých od otevření ortele tohoto; však tak, aby smlouvce při tom, zvláště přespolní, mohli po- stačiti. A jestliże k nápravě smlouvcí ta věc přijde, tehda v tom potřeba ortele vašeho ne- bude; pak-li by smlouvce nebo smlouvci v tom : nie zjednati nemohl nebo nemohli, tehda ta věc pti orteli vasem zuostane. Actum feria III. post Reminiscere [7. brezna], anno 1531. (Fol. 68). 98. 1531, 7. března. (Mezi Janem Uhlí- kem z jedné a Bartošem švagrem jeho z strany druhé o plať obecní smlúva.) Kdež jest byla nevole a ruoznice od dávního času mezi Bar- tošem kameníkem a Janem Uhlíkem švagrem jeho, že jest Bartoš žádal na Janovi po otci jich z toho statku manželky své rozdílu, a též i pan purgmistr se pány dosahujíc poplatkuo zadržalých na tom statku, až i k tomu přišlo, že sou skrze to v vězení byli a potom na rukojmie dáni na ten zpuosob, aby se o to spolu srovnajíce poplatky zadrželé k obci vy- pravili ete. — Proti tomu strana druhá, zá- stupce Jana Uhlíka, mluvil jest široce, kterak Jan Uhlík, co jest na něm bylo, žádné od sebe příčiny k různicem nedával, aniž ještě dává, a že jest od toho nikdá nebyl a není, aby jemu BartoSovi z statku otce svého po sestře své a manželce jeho, což jest za spra- vedlivé, od sebe neměl učiniti a jemu vydati. Než že on více na něm přes možnost jeho žádá a že by tak o všecko přijíti musil, a že on tobo statku ještě v držení nebyl a není, než Bartoš v něm sedí, živnost vede, jeho užívá a jeho v držení jest. A protož Jan si- rotek žádá v tom oufadu za opatření, aby Bartoá jemu toho domu zstoupil i statku,. Ze 56* 

Strana 444
444 se on k tomu poddává dobrovolně beze všeho práva, což jest za spravedlivé, že chce rád | jemu učiniti a z toho statku vydati etc. — Tu my úřad ... takto mezi nimi jsme vypové- děli: Poněvadž on Bartoš na místě manželky své to sám vede, Ze pro obecni[ch] poplatkuo vyjiti z toho statku k smlouvé jim panem purgmistrem [a] pány bylo ukázáno, à pro tu příčinu podle jeho svědomí na rukojmie jsou vBickni tfi vydáni; i Ze v tom času ne o po- platky obecní smlúvu jsou učinili, ale o podí- lích dvou a to, což jsou on Jan s Bartošem švagrem svým smluvili tou smlúvou, poněvadž se od nich manželce Petra Čerta, jakožto tře- tímu toho statku dědici, křivda stala, jakož pak on Petr švagr jich tu stoje své jest spra- vedlivosti hájil; a také poněvadž před panem purgmistrem a pány vradě, jak svědkové vy- znávají, měla býti oznámena i rozvážena ta | smlouva, a toho se nestalo, nejvejše pak po- něvadž z strany Jana Uhlíka k vykonání jest i nemožna, neb by i ten statek jemu nepostačil, i z těch příčin a proto ta smlouva mezi nimi stálá býti nemuože. — Bartoš se odvo- lává. Datum feria V. ante Translationem s. Wenceslai [2. března|; anno 1531. -— Con- firmatum est feria III. post Reminiscere [7. bfezna], anno 1531. (Fol. 68) 99. 1531, 4. května. Štěpán Jíchovic, měštěnín města Ž., přiznal se, že plat svuoj, totižto 2 k. gr. a 29 gr. č.; kteréž má na dě- dinách v Selibicích, na dvú dvořích kmetcích s platem, na kterých sedí Václav Buniáš a Jan Zoufalý, s dědinaámi — jakož jemu k3aftem od někdy Doroty Zbirohové v I. dskách Vá- clava Robnhápa E 11. plněji svědčí, prodal purgmistru, konšeluom i vší obci města Žatče — za 30 k. gr. a za 7'/, k. gr. č. — Stalo se l. 1531 ve čtvrtek před sv. Florianem. (Desky zem. větší č. 2 fol. 325). 100. 1531, 8. července. (Mezi Jakubem Mi- chálkém z jedné a Janem Rosi a Jiříkem Chmelem z strany druhé o odpovídání, 0 dr- Éení doniw.) Jakož přede třmi lety Jakub Mi- | | E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: chálek maje nesnáz s Václavem Drahobýlem a s poručníky jeho Janem Rosou a Jiříkem Chmelem na místě téhož Václava Drahobýle o spravedlivost manželky své, tak že zvod | jemu na duom jich Drahobýlů v plné radě do- puštěn, s nímž práva činil, tři soudy vydržel a v něj se právem uvázal i do něho vstěhoval a jeho jako svého v něm sedě užíval a potom jej i prodal Martě Černobýlové i do kněh měst- ských vzdal. Nyní pak časuo těchto nadepsaní poručníci Jan Rosa a Jiřík: Chmel navrátivše se zase k tomu domu přikročili; Martu Černo- býlovou a Jakuba Michálka obsílali a z nepo- řádného držení toho domu vinili a potom i s Jakubem Michálkem, jakožto spravujícím toho domu, v soud se dali a složení o to roku ku právu se dožádali. A tak dne položeného stojíce předkem poručníci takto svou při skrze zástupcí svého ku právu postavili vztahujíce se předkem na úřad, že by nám úřadu dobře vědomo i v paměti bylo, kterak Jan Rosa a Jiřík Chmel Martu Černobýlovu a jeho Ja- kuba Michálka obsýlali a z nepořádného držení domu Drahobýlovic, zvláště jeho Jakuba Mi- chálka, jakožto prodávajícího a zpravujícího tomu domu, vinili, Ze by nepořádně jej ujali i nepořádně drželi, a že jest duom jich jim kšaftem odkázaný a jim náleží žádajíce, aby kšaft Václava Drahobyle čten byl, jehož VMti vejpis posíláme; a když jest přečten, mluveno. podle toho postranné, Ze se to zjevné ukazuje a nachází z toho kšaftu, že jest duom jich jim kšaftem daný a tak že jim a ne jemu Jakubovi Michálkovi náleží, a že to a ten kšaft předkem ku právu pokládají. — Z strany pak druhé Jakub Michálek, ne jakoby stoje ku právu odpoviedati a při svou stavěti měl, než že stoje ua rozkaz pana purgmistra a pá- nuov, to což jest prve skrze pana Ctibora ozná- mil, ku paměti přivozuje, žé přes tu zprávu učiněnou není povinnovat jim poručníkuom dále na jich řeči odpoviedati ete. — Tu my úřad... takto mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž on Jakub Michálek toho domu Dra- 

Strana 445
Žatec (1581). hobýlovského zprávcím jest a Marty Černobý- lové zástupce, a stará rada to vyznává a jiní svědkové také to vysvědčují, že ta nesnáz o ten duom mezi Jifikem Chmelem a Janem Rosi a též Jakubem Michálkem při právu stála a na odporu jest, i z těch příčin on Jakub Michálek Janovi Rosovi a Jiříkovi Chmelovi povinnovat jest z toho domu odpoviedati. — Ja- kub Michálek se odvolává. Datum feria VI. ante Georgii [10. bfezna], anno 1531. Confir- matum est sabbato die Kyliani [8. Gervence], anno 1531. (Fol. 70.) 101. 1531, 28. července. (Mezi Janem Cervenká z jedné a macechá a sestrü jeho 2 strany druhé o artikul kšaftu.) Jan Cervenka, mladý měštěnín náš, s Kateřinou Červeukovou, macechü, Annou sestrü svú jsouce na rozdílu a spolu se snésti a urovnati nemohouce o ten artikul v kšaftu otce jich takto postavený : „co se pak těch penéz za duoin od Škubele jemu prodaný dotýče, ty aby' spolu vybrali Jan, Kateřina a Anna, než Jan aby dva díly sobě bral a Kateřina s Annou po jednom dílu etc.,“ předstoupivše před nás toho z obou stran na nás se dožádali, abychom je o to právem města našeho rozeznali eté. — I tu my na- hlédše v kšaft otce jich, a též i ceduli před rukama trhovou majíce, takto sme nalezli a za právo vypověděli: Jakž za ten duom jim v rok po XXXVI kopách se klade « vydává, że Jan Červenka bráti má dva díly z těch : XXXVI kop, polovici totiž XVIII kop, a Kate iina se dcerou po jedoom dílu, po 1X kopách každá z nich každého roku peněz kladení. Jan Červenka se odvolává. Datum fer. II post Johannis. B. [26. června), anno 1531. — Tu | my k orteli vašemu takto pravíme: Poněvadž se z kšaftu otce Jana Červenky to zřetedlně nachází, že týmž kšaftem dává synu svému na penězích, kteréž za duom Jan Škubele klade, dva díly a Kateřině s Annú po jed nom, a poněvadž Jan Červenka předešle podle kšaftu takové díly bez překážky k sobě jest přijímal, že má podle znění kšaftu a dání | | | | | 445 otcovského zachován býti, a Kateřina s Annú dcerú též na svém dílu přestati mají. Actum in consilio feria VI. post Jacobi ap. [28. čer- vence], anno 1531. (Fol. 71.) 102. 1531, 28. července. (Mezi Munkú židem z jedné a Šimonem pernárem a strany druhé o dluh). Jakož ste nám VMti psaní či- niti ráčili na žádost a zprávu Munky žida, obyvatele VMtí, co se Šimona pernáře, obyva- tele našeho, a dluhu jeho dotýče, kdež k tomu jest přišlo, když obyvatel náš nemaje peněz hotových a židu zapraviti nemoha, že jest do vězení vzat a židu rok k stání položen. Tu potom po některém času přijev k nám tejž žid Munka žádost maje, aby jemu k jeho dluhu dopomoženo bylo ; i tu puštěn jest z vaz- by a před nás přiveden Šimon pernář. Kdež žid vině ho z dluhu jistého žádal za dopomo- žení a z vazby aby vydán nebyl, leč by jemu práv byl. A tejž Šimon neodporuje dluhu žá- dal, aby při tom vedle práva zachován byl, ukazuje na statek, že jest proto duom prodal, aby věřiteluom a též i židu práv byl, a mluvě dále a ku právu se volaje, poněvadž statek má, że by neměl pro dluh vězín býti a zdravím platiti, žádaje o to právem rozeznán býti, uka- zuje židu na ty peníze, které jemu za duom dány býti mají. A žid vždy z strany své žá- dal za opatření a za dopomožení na tom stoje, aby z vazby vydán nebyl, leč by jemu práv byl. — I tu my úřad ... takto mezi nimi jsme vypověděli: Poněvadž statek před rukama jest a že proto duom prodal, aby véfitelóm práv byl, že má žid k penězóm hleděti a tu svuoj dluh nadjíti. — Zid se odvolává. Datum feria VI. post Margarethe [14. éervence], anno 1531. — Confirmatum est feria VI. post Ja- ' cobi [28. Gervence], anno 1531. (Fol. 74.) 103. 1531, 22. srpna. (Mest Matousem Triskou a mandelkou jeho z jedné a Martou Václava Střelečkovic s strany druhé o věno.) Kdež jest opět Matouš Tříska na místě man- želky své a sirotkuo někdy Jana, syna Jiříka Střelečka, obvinil Martu, někdy Václava Stře- 

Strana 446
446 lečkovic a nyní manželku Jana Hejdy, a po- ručníky sirotkuo jejich, vedle ortele a nálezu VMtí, Šimona Mikulášovic a Jiříka Kyrše na místě sirotkuov Václava, Jiříka Střelečka syna, ze C kop gr. čes., které nebožtík Jiřík Střel- ček přiřekl dáti na smlúvách svatebních k živ- nosti Janovi, synu svému, otci sirotkuo, kteréž Matouš Tříska opatruje. A s tím přistoupivši k soudu pře své ku právu stavěli, předkem Matouš na místě manželky své a sirotkuo skrze zástupcí svého požádal, aby kšaftové Jiříka Střelečka a Václava, syna jeho, čteni byli — kterýchžto VMti vejpisy míti ráčíte —; a když jsou přečtení, mluvil vině Martu Hejdovou a poručníky sirotkuov jejich, poně- vadž by oni v držení byli toho statku Jiříka Střelečka, že by oni ten dluh a slib po něm zapraviti povinní byli, ty kšafty a řeči ku právu pokládaje a Bohu a právu věře, že to má jim učiniti a těch C kop gr. vydati. Proti tomu strana druhá poručníci a paní Marta mluvili, že by nic, povinnovati nejsouce, dáti nechtěli etc. — Tu my úřad... takto mezi nimi sme vypověděli: Poněvadž on Matouš Holárkovic na místě Mandaleny, manželky své, a dětí jejich, to dostatečně pokázal, že ne- božtík Jiřík Střelček těch C kop gr. aneb CC kop míš. na smlúvách svatebních Janovi, synu svému, k živnosti dáti řekl, a toho ona Marta s sirotky svými a poručníky jich ničímž nedokazuje, aby těch CC kop jemu Janovi ne- božtíku na smlúvách svatebních přiřčených bylo vypraveno, z té příčiny ona Marta s si- rotky svými a poručníky povinna jest dáti, jakožto držitelkyně statku po nebožci Jiříkovi Střelečkovi, těch CC kop jí Mandaleně s dětmi jejími, po nebožtíku Janovi, synu Jiříka Stře- lečka, pozůstalými, a to vypraviti má do dvou nedělí pořád zběhlých podle práva A také, dala-li by ona Marta s sirotky svými co za koho a chtěla zase koho z toho viniti, že se jim v tom právo nezavírá. Marta s sirotky a poručníky se odvolává. Datum feria II. post Joannis B. [26. června], anno 1531. — Tu my E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ortel tento váš takto napravujeme: Poněvadž ona Marta s sirotky svými na to se potahuje, že jest více držiteluov statkuov po nebožtíkovi Jiříkovi Střelečkovi, tak jakž kšaft jeho uka- zuje —, i z té příčiny puovod má všecky dr- žitele Jiříka Střelečka statku obeslati a z těch CC kop Martu s sirotky i také jiné držitele naříkati; a vy je máte k právu a při připu- stiti, a když je tak vyslyšíte, tepruov roz- sudek na jich při učiniti vedle obyčeje s vej- hradú práva vyššího. Actum in consilio feria IMII. post Assumptionem Marie [16. srpna), anno 1531. (Fol. 72.) 104. 1531, 18. srpna. (Mezi Lorencem 2 Plzně z jedné a Janem Peřinú z strany druhé o dluh CX kop míš. a XII zlatých uher- ských). Jeden člověk přespolní jménem Lorenc z Plzně maje spravedlivost sobě danou před námi od přítele svého Blažka Mačala z Roky- can, totiž dluhu CX kop míš. a XII zlatých uherských, kterýž měl tejž Blažek na Janovi starém Peřinovi, a skrze ten dluh po smrti téhož Jana k domu jeho se připověděl, kte- rýžto duom potom koupil Vít Advent; potom přijev k nám dožádal se toho na nás, aby mu rok ku právu složen byl s Janem Peřinou mladým, obyvatelem naším, že jeho viniti chce z toho dluhu otce jeho. I tak se jest stalo, že jest jim rok k tomu položen, k kterémužto roku strany stojíce, předkem Lorenc skrze zástupce svého obvinil jest Jana Peřinu mla- dého z téhož dluhu z CX kop míš. a XII zla- tých uherských mluvě, že se jest prve Bláha po smrti otce jeho s tím ohlašoval i přípo- vědi k domu po něm pozuostalém činil, tři soudy vydržel, a že by mu ten duom i za hřebík dán a jeho právem zmocněn byl etc. Z strany druhé Jan Peřina nic dluhu nedo- týkaje mluvil, že jemu nenáleží a povinno- vat není k tomu obvinění odpoviedati, poně- vadž ještě o ten duom otce jeho, o nějž soud měl s Vítem Adventem, i právem dělen jest, konce nemá, a že ani peněz ani domu zmoc- něn není, a že by jemu Vít Advent vedle or- 

Strana 447
Zatec (1531—1582). tele pánuov Pražan ve dvou nedělech vší summy za duom náležité nedal a nepoložil etc. — I tu pfi tom z vuole à rozkázání ou- řadu jest jim stranám přečten ortel ten, který se stal mezi Janem Peřinou a Vítem Adven- tem o ten duom, a podle toho, poněvadž pe- níze na právě položené leží a on jich přijíti nechce, jest mezi nimi za právo nalezeno a rčeno, aby on Jan Peřina jemu panu Loren- covi jakožto hosti a přespolnímu na to obvi- | nění jeho odpoviedal. Jan Peřina se odvolává. Datum feria VI. post Corporis Christi [9. červ- na] anno 1531. — Confirmatum est in con- silio feria VI. post Assumptionem Beatae Ma- riae Virginis [18. srpna), anno 1531. (Fol. 71.) 105. 1531, 18. srpna. (Mezi sirotky Ja- kuba Čejky z jedné a jich macechou Annou z strany druhé o statek.) Jeden soused náš, nebožtík Jakub Čejka, jsa vdovcem a maje syny a dceru, pojal sobě inanželku jednoho řezníka dceru, kteráž majíci duom ua hospo- dářství po otci a matce, vzdala jest jemu man- želu svému jako věrná manželka práva svá a spravedlivost. Než on maje ji též zase opa- tfiti toho zanedbal, aZ v tom umřel. Potom synové a dcera jeho, sirotci, přišedše k letuom, syn starší a dcera s manželem svým, obvinili jsou před námi manželku jeho a macechu svou z toho domu a z svrchkuo po otci svém pra- vieci (!), že jest duom jejich i ten statek, aby se jim z toho vystěhovala ; a ona pravila, že jest statek její po otci a matce její, že toho nemíní. žádnému postupovati ete. — Tu my árad ... takto mezi nimi sme nalezli: Poně- vadž se to z zápisu kněh zřetedlně nadchází, že ona Anna, davši manželu svému statek, XXV kop míš. sobě v moci pozuostavila, ty předkem na tom statku míti má a k tomu tře- tinu toho statku užiti má, a dětem jeho Čej kovým dva díly z toho přijíti mají. Sirotci se odvolávají. Datum feria V. Margarethae [13. července], anno 1531. — Tu my z plnosti práva ortele vašeho potvrzujeme, však s tou výminkou, jestliže by on nebožtík Jakub Čejka 447 měl kde jaké zápisy a spravedlivosti, ježto by se také Anny Bohuslavovic, někdy manželky jeho, společně zejména dotýkaly, že ona v tom všem napřed polovici svú má, v polovici druhé manžela svého nebožtíka třetí díl. Actum fer. VI. post Assumptionem b. Mariae [18.' srpna], anno 1531. (Fol. 73.). 106. 1532, 14. února. (Mezi Martú a Elšků sestrami vlastními někdy Jana, pastorka mistra Mikuláše Černobýle, z jedné a týmž mistrem Mikulášem Černobýlem z strany druhé o kšaft téhož Jana.) Jan sirotek, syn někdy Jana Mikulášovic, měštěnína našeho, kteréhož mistr Mikuláš, radní měštěnín náš, maje v svém poručenství statek jeho spravoval, ten léta maje času tohoto inorního navštíven jsa nemocí učinil jest kšaft pořádný vedle práva města našeho a poručenství o statku svém, kterýž jest měl při mněstě našem i na zemi svobodný. Po jehožto smrti, když relací kšaftu toho před ouřad podle obyčeje a řádu města našeho po- daná a sepsaná na list tvrzena býti měla, Jan Eliščin, radní měštěním náš, na místě manželky své Marty, sestry vlastní nadepsaného Jana sirotka, a na místě druhé sestry paní Elšky, kteráž jest za panem Janem Šípeckým z Ou- jezdce, učinil odpor témuž kšaftu žádaje, aby tvrzen nebyl. I to znaje mistr Mikuláš Černobýl žádal jest za položení roku, aby ten odpor k místu veden byl a kšaft ten pruochod svuoj míti mohl etc. — Tu my úřad . .. takto mezi nimi sme odpověděli: Ačkoli pan Vít s panem Janem, jakožto poručníci paní Marty a paní Elišky, sestr Janových, snažnou toho žádost mají i potřeby toho předkládají, aby ten spis aneb ta relací čtena byla a pan mistr tomu odporuje dovodi ortelem starobylým pśnuov Pražan, majestáty a z práva pošlými, dobrými, starobylymi zvyklostmi, že prve relací má býti tvrzena nežli čtena. Protož poněvadž předkové naši od starodávna tak jsou se a my po nich až dosavad řídili, podle těch duovoduov a dobrých [s]chválenych starobylých zvyklostí tak pravíme, že má ta relací prve býti tvrzena 

Strana 448
448 nežli čtena. — Pan Vít s panem Janem se odvolávají. Datum feria IIII. ante Martini [8. listopadu], anno 1531. — Tu my z plnosti práva k orteli tomuto vašemu takto pravíme: Poněvadž ten obyčej v městě vašem Žatči od předkuov vašich zachováván byl a podnes se od vás zachovává, že kšaftuo nečtúc před stranami pečeť k nim přikládáte aneb „při- věšujete, při tomto kšaftu podle téhož obyčeje abyste se zachovali a k němu pečeť přivěsiti abyste dali. Však, chtěl-li by kdo tejž kšaft do dvú nedělí pořád zběhlých od odevření to- hoto ortele naříkati, právo se jemu nemá za- vříti a ten kšaft do těch dvú nedělí moci míti nemuože, než po vyjití těch dvú nedělí (po- něvadž šest nedělí od smrti kšaftujícieho jest pominulo), nebude-li tomu kšaftu odpíráno, jakž položeno jest, má k své moci a k svému stvrzení přijíti. Pak-li by se jemu od kohokoli odpor vložil, máte o to strany slyšeti a jim s vejhradú vyššieho práva ortel podle práva řéci. Což se pak dalších a potomních ve vašem městě kšaftů dotýče po tento den, při nich aby se pořádek ten u vás zachovával, kterýž právo naše ukazuje. Actum feria IIII. die Cinerum [14. ünora], anno 1532, (Fol. 74.) 107. 1532, 27. února, 27. srpna. (Mezi Jiříkem Čertem rychtářem z jedné a Kateřinou Cervenkovow a Janem pastorkem jejím z strany druhé o kšaft a druhý o zapečetění statku.) Je- den měštěnín náš Jan Krynerovic pojav sobě manželku Annu, dceru někdy Šimona Červenky, měštěnína našeho, a byvše spolu nevelmi dávno aniž ještě souce spolu statkem společni, z dopuštění Božího tohoto morního času oba dva nemocí jsouce navštívení od pána Boha, předkem Anna a potom i on Jan umřeli jsou, kdež Anna prve jsúci nemocna učinila jest kšaft pořádný vedle práva města našeho Po tom po smrti jich obou Jiřík, rychtář náš, maje manželku sestru nadepsaného Jana Krynéře, učinil odpor tomu kšaftu Anny, manželky Ja- novy a zapsati dal. I vidúci to matka její, Ka- teřina Červenková, s Janem pastorkem svým, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: synem nebožce Šimona Červenky, spolčivši se toho sou se na oufadu dożśdali, aby nóktefi pokojové v domu jeho, nebożce Jana Krynéře, zapečetěni byli. Coż jest Jiříkovi rychtáři velmi odporno bylo, tak že toho nésti nemoha do- žádal se jest toho, aby o to s nimi ku právu sročen byl; i když jest jim o to rok ku právu položen, mezi tím Kateřina Červenková s Ja- nem pastorkem o to žádali; aby ten kšaft Anny, dcery její, manželky Jana Krynéře, tvrzen byl, čemuž rychtář odporoval etc. — Tu my úřad... takto sme mezi nimi vypově- děli: Poněvadž jest to Jiřík Čert dostatečně po- kázal, že k odporu svému proti kšaftu Anny Červenkové mladé od něho časně učiněnému v šesti nedělech pořád zběhlých od smrti její Anny Červenkové od přátel jejích obeslán ne- byl, a tak že ten odpor k moci přišel —, i z té příčiny kšaft ten Anny Červenkové tím odporem jest umofen a tvrzen byti nemó podle práva etc. — Kateřina Červenková s Janem Červenkou se odvolávají. — Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravujeme: Poněvadž od Jiříka starého rychtáře odpor se časně stal a při tom odporu práva pořad jest pochyben, tak že on Jiřík k svému odporu měl jest obe- slati strany do dvú neděl pořád zběhlých od času odporu vloženého a po smrti kšaftujícieho ; i poněvadž ten pořad jest chyben, my podle práva nalézáme, že om od odevření tohoto ortele do dvú nedělí pořád zběhlých Kateřinu Gervenkovń a Jana pastorka jejího má obe- slati k tomu odporu a to pokázati, že Anna Krynéřka kšaftu jest o tom, nač se Kateřina táhne s Janem, pastorkem svým, činiti nemohla; a což tu podle práva pokáže, při tom má za- chován býti, nebo v této při toho ortele, kterýž se mezi Jiříkem, otčímem jeho Jiříka starého rychtare, stal, użiti nemuoż ; neb ten ortel jest stvrzenfy na samo promlčení kšaftu, že není žádáno v šesti nedělích, aby stvrzen byl. A po dnešní den při kšaftovních věcech tak abyste se drželi a pořadu práva užívali, jakž | jí (!) pod pečetí naší toho naučení listem naším 

Strana 449
Žatec (1582). máte. Actum feria III. ante Transl. s. Wence- slai [27. února], anno 1532. — Dále když čas roku položeného stranám ku právu o to zape- četění přišel, tu opět strany ku právu stojieci, předkem pan rychtář opět při svou ku právu stavěl oznamuje, kterak jsa pod právem a řá- dem a jím se zpravuje učinil odpor kšaftu ne- božky Anny Červenkové mladý pořádný podle práva, jakožto ten právu folkuje a jemu se raduje, a ten že jest pořádně dovedl a dokázal na schválení práva. Ale ona paní Kateřina Čer- venková s Janem, pastorkem svým, spolčivši se a majíci jeho z toho podle práva viniti a po právu jíti, toho jest neučinila, než v sta- vuňk se dala a zapečetění statku jeho na škodu jeho žádala; k jejížto žádosti nepořádné statek muoj a manželky mé jest mi zapečetěn a za- staven, a mně rozkázáno, abych toho práz[d]en byl. Čemuž sem já hned odpor činil a toi podle práva pokazovati chtěl, že to býti nemá, neb sem soused usedlý pod právem; kto by mne chtěl z čeho viniti, že každému práv býti chci, ale toho sem se nemohl dožádati ete. Proti tomu zase strana druhá paní Kateřina s pa- nem Janem, pastorkem svým, dali mluvitíi, kterak by pan rychtář předkem k tomu statku Jana Krynéře, švagra svého, a Anny Červen kové, manželky jeho, mimo pořad práva při- kročil, nepřipověděv se podle práva k němu, ani jeho zmocněn jsa právem sám všetečně veň se uvázal ajej sobě osobil, ježto ona paní Kateřina s panem Janem tu v tom a na tom tak mnoho mají jako on, a tak jeho samého ten statek není ete. — Tu my úřad... takto mezi nimi sme vypověděli: Tak jakž jest pře o zapečetění statku zašla a Jiřík Čert rychtář jsa osedlým ku právu že to se podvoluje, že práv z závad a dluhuo tím i jiným svým stat- kem býti chce —, z té příčiny on rychtář v ten statek po Janovi Krynéři na místě manželky, jakožto dědičky postoupné, vpuštěn býti má, a to, což jest zapečetěno, má býti jemu odevřeno a odpečetěno. A z čehož by oni Kateřina Čer- venková a Jan, pastorek její, jeho rychtáře Archiv Ceský XXVI1I1. 449 vinili vedle práva, že jim z toho práv býti má. — Kateřina Červenková se odvolává. — Datum feria IIII. in vigilia s. Andree [29. listopadu), anno 1531. — Tu my z plnosti práva ortel tento takto napravujem: Poněvadž prvním ani druhejm ortelem Jiřík Čert proti Kateřině Červenkové a Janovi, pastorku jejímu, toho statku užiti jest nemohl, že také podle toho jemu odpečetín býti nemá, než jí Kateřině a Janovi, pastorku jejímu, má odpečetíno býti; a oni toho statku jsúc zmocnění, sou-li kteří věřiteli, když Kateřina Červenková a Jan, pa- storek její, v ten statek vpuštěni a jeho zmoc- něni budou, bude-li je kdo z čeho chtíti prá- vem viviti z toho statku, pokudž kdo co spra- vedlivého pokáže, z toho oni právi býti mají. Actum in consilio feria III. post Bartholomei [27. srpna), anno 1532. (Fol. 75.) 108. 1532, 21. února. (Mezi Jiříkem Ebrlí z Mostu s jedné a Filipem truhlářem z Žatče z strany druhé.) Jeden kupec z Mostu, pan Ji- řík Ebrle, prodal na ouvěrek a svěřil jedné sousedě naší Lidmile, manželce Filipa truh- láře, zboží slaného a lunného za drahnou summu za COCXXXVII kop XV gr.; kteráž, když neštěstí na ni přišlo, že jí na cestě škoda loupežem učiněna, potom nemajíci čím věřite- luom svým platiti, pryč jest od města našeho poodešla. I zvěděv to nadepsaný pan Jiřík Ebrle k nám jest přijel a k statku jejímu a spravedlivosti její se jest právem připověděl, po právě šel, až mu i zvod na statek a spra- vedlivost její dán jest, a s tím i práva činil, soudy zpovídal ete. — To vida manžel její Filip učinil jest odpor též v soudu tomu zvodu a zpovědem jeho. — Tu my úřad.. takto mezi nimi sme vypověděli: Poněvadž jest to Jiřík Ebrle dostatečně pokázal, jak jest před ouřadem Filip truhlář i Lidmila, manželka jeho, dluhu jeho místo dal a k tomu povolil, aby on Jiřík pro dluh svuoj k statku a spra- vedlivosti její právem přistoupil a se připo- věděl; i podle toho, že jest on Jiřík vedle * práva zpovědi činil, soudy tři do dne a roka 57 

Strana 450
450 vyzpovidal a v statek Lidmily uveden byl —, z té příčiny podle toho zvodu v tom dluhu svém on Jiřík Ebrle statek Lidmilin a spra- vedlivost jí náležitou podle práva dědicky jest obdržel, kterúžto ve dvú nedělích pořád zběh- lých on Jiřík v svou moc bez odporu Filipa ujíti má. A což by se tu za jeho dluh jemu Jiříkovi Ebrlovi na statku a spravedlivosti její nedostalo, o to k osobě její, Lidmile, jakožto k jistci svému, hleděti muože, než Filipa s stat- kem a spravedlivostí jeho v pokoji nechati má. — Filip truhlář se odvolává. Datum feria II. Vincentii [22. ledna], anno 1532. — Confirma- tum est feria IIII. post Julianae [21. února, anno 1532. (Fol. 77.) 109. 1532, 27. února. (Mezi Mandalenou a sirotky nebožtíka Jana, syna Jiříka Stre- lečka, z jedné a paní Kateřinou a paní Martú a sirotky, držitely statku Střelečkova, z strany druhé o CC kop.) Matouš Tříska na místě man- želky své Mandaleny a sirotkuo přistoupiv k soudu obvinil jest opět po třetí paní Kate- řinu Střelečkovou a paní Martu s sirotky je- jími a poručníky jich ze CC kop míš. dluhu, kteréžto CC kop nebožtík Jiřík Střelček při- řekl dáti na smlúvách svadebních nebožci Ja- novi, synu svému, k živnosti. Tu strana druhá paní Kateřina, paní Marta s sirotky a poruč- níky skrze zástupcí svého na tom se pozasta vila, že by strana Matouš s manželků a s si- rotky opět podle ortele předešlého VMtí se nezachovala a těch všech držiteluov statku nebožce Jiříka Střelečka neobeslala a nevinila, a že všickui nestojí, a proto že by nebyli po- vinnovati k tomu obvinění odpoviedati ete. — Tu my úřad. takto mezi nimi sme vypově- děli: Poněvadž jest on Jiřík Střelček slíbil a přiřekl dáti na smlúvách svatebních CC kop Janovi, synu svému, k živnosti a z nich potom za živosti své upomínán a před ouřad obsí- lán byl, i že potom kšaft čině toho nedoložil, aby jemu Janovi vinici neb jaký jiný. statek za těch CC kop dáti měl, a tak vždy že ten dluh dlužný zuostal a nevypravený, z těch příčin E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ona Kateřina a Marta, jakožto držitelkyně statku jeho Jiříka Střelečka, povinny sou a mají těch CC kop dáti Mandaleně a sirotkóm její[m], jakožto nápadníkóm po Janovi Střeleč- kovi pozuostalým. Však ona Mandalena s si- rotky svými má také tím, což by spravedlivě na díl statku toho [připadlo], kterýž po Jiříkovi Střelečkovi kšaftem jeho drží, k vejpravě těch CC kop povinných nápomocna býti — Paní Ka- teřina s paní Martou se odvolávají. Datum feria II. die Vincentii [22. ledna], anno 1532. — Con- firmatum est feria III. ante Translationem s. Wenceslai [27. inora], anno 1532. (Fol. 77.) 110. 1532, 18. března. (Mezi Dorotou Po- lévkovou zjedné a Janem Kantorem, mydlářem, z strany druhé o dluh.) Jedna souseda naše Dorota Polévková obvinila jest před námi jed- noho též souseda našeho Jana Kantora, my- dláře, z dluhu XIII kop XX gr., że by ji po manželu jejím zuostati m6l; kteryż tomu ad- por činil pravě, že by toliko II kopy míš. zuo- stati měl, a což jest více bylo, že jest man- želu jejímu nebožci Jakubovi Polévkovi zaplatil ete. — Tu my úřad.. takto mezi nimi sme vypověděli: Poněvadž Jan Kantor dobrovolně zde v radě před námi znal se býti dlužen Po- levkovi XXIIII kopy XX gr., a to że jest skrze ouřad smlouvu vzal, že má na jisté roky ten dluh platiti; a též zase strana druhá, Polévková, k tomu se zná, že jí na to Kantor X kop dal, a při tom nadepsaný Kantor též v radě za- vedl se jest, že to dostatečně pokázati chce, že jí Polévkové více nic dlužen není: než II kopy míš. a toho že jest dostatečně nepokázal: — i z té příčiny povinen jest vedle svědkuov svých to přísahou zpraviti, anebo jí Dorotě tóch XIIII kop XX gr. zaplatiti, a to ve dvi nedělech pořád zběhlých. — Jan Kantor se odvolává. Datum feria VI. post Gregorii [15. března], anno 1532. — Tu my z plnosti práva ortele vašeho potvrzujeme, však tak, aby Jan Kantor podle svědkuov svých to vzal k své víře a duši, že jest nic dlužen nezuostal než II kopy míš., poněvadž jeden jeho svědek ze- 

Strana 451
Žatec (1532). jména nedokládá, aby to od samého Kantora a Polévky slyšal, a mimo ta slova položená v té při jinou zprává a Slovy obtěžován býti nemá. — Actum feria II. post Judica [18. března], anno 1532. (Fol. 79.) 111. 1532, 18. března. (Mezi Jiříkem Ho- šťálkem z jedné a Janem Vočehourem z strany druhé o pfípovéd.) Jiřík Hošťálek z Javořice, starší rady naší, sa rukojmí lidem některým za bratra svého Martina Hošťálka, souseda na- šeho, a zvláště panu Jindřichovi Nečamskému z Minic a' bratřím jeho podle listu za LXX kop gr. čes. a za úroky na to přišlé, a též jsa napomenut z té summy i obviněn před námi od téhož pana Jindřicha i s ním soud maje, nálezem naším podle znění téhož listu svého, tak jakž jeho samého z toho obvinil, musil jest jemu práv býti a s ním se umluviti; a též dav na to něco úrokuov zadrželých, a tak list ten vyvadil učiniv na se zápis a na duom svuoj dosti tuhý. Potom pak obmajšleje, kudy by zase k svému mobl přijíti a toho neškodovatíi, učinil jest přípověď v plném soudu k domu a statku téhož bratra svého Martina; kteréžto přípovědi při témž soudu zahájeném učinil jest odpor Jan Vočehour, měštěnín náš, a té pří- povědi jemu hájil pravě, že by jemu Martin Hošťálek prve vešken statek svuoj zápisem za- vázal, kdež jest Jan rukojmí některým židóm za drahná summu penéz. — Tu my úřad... takto sme mezi nimi vypověděli: Poněvadž on Jan Vočehour prve zápis maje na statek Martina Hošťálka za něho židu peníze na právě položil a k tomu žida obeslal, i podle toho zá- pisu a podvolení předešlého Martina Hošťálka statkem jeho předešle vypraven býti má. A pan Jiřík Hošťálek což by koli za bratra svého rukojemstvím dáti měl, tajmž statkem bratra svého vypraven býti má podle práva. — Pan Jiřík se odvolává. Datum feria VI. post Gregorii [15. bfezna], anno 1532. — Confir- matum est feria IL. post Judica [18. brezna], anno 1532. (Fol. 79.) 112. 1532, 18. března.. (Mezi Matiášem 451 soukeníkem 2 jedné a Janem Řepínem z strany druhé o kšaft Jana Bůžka mladého.) Jeden soused náš, Matyáš soukeník, učinil odpor kšaftu Jana Büzka mladého, pastorka svého, Zádaje toho, aby pečetí tvrzen nebyletc. — A strana druhá též toho žádala, aby ta relací tvrzena byla a ne čtena, že jest prve slyšána; a to proto aby tvrzena byla, Ze Matiás svá pri promlčel, a že by učiniv odpor kšaftu k tomu nestál a odporu svého v šesti nedělech pořád zběhlých nevykonal a na místě nepostavil etc. — Tu my úřad... takto mezi nimi sme vy- pověděli: Poněvadž se jest to našlo, že on Matiáš učiniv odpor kšaftu Jana Bůžka, pa- storka svého, k němu netoliko strany neobe- slal [v] čas uložený podle práva, ale obeslán jsa od Jana Řepína k odporu svému a rok k stání položený maje nestál; a on Jan Řepín v těch šesti nedělech po smrti Jana Bůžka podle práva za to žádal, aby ten kšaft neb ta relací k moci a k stvrzení svému přišla, kterážto relací již jest i před přátely vůbec čtena: i z těch příčin tomu kšaftu moc se dává, že podle práva tvrzen býti má. -- Matiáš sou- keník se odvolává. Datum feria VI. post Gre- gorii [15. března], anno 1532. — Confirmatum est feria II. post Judica [18. března], anno 1532. (Fol. 81.) 113. 1532, 27. června. (Mezi Martinem z Mostu Limpocherem z jedné a Šimonem per- nářem a Doušou, synem jeho, z strany druhé o'duom, že prodán po závadě, i pokuta na to v zápisu.) Jeden měštěnín a kupec z Mostu, Martin Limpacher, maje dluhu na jednom sou- sedu našem Šimonu pernáři XCVI kop XIX gr. za med, a též maje s ním o ten dluh smlouvu a té smlouvy i zápis v knihách pa- métních zapsaný —, jehož VMtem vajpis po- sílláme —, a když tajž Šimon jemu Martinovi podle té smlúvy neplatil a vedle zápisu se ne- zachoval a mezi tím i duom prodal proti té- muž zápisu etc.: i zvédév o tom nadepsany Martin pfijev k nám Zádal jest üfadu v té véci za opatfení a toho domu vedle zápisu 57“ 

Strana 452
452 svého za zmocnění. I jest mu zvodu na ten duom vedle jeho zápisu dopříno, s kterýmžto zvodem práva činil a soudy zpovídal. Tehdy soukup toho domu Douša, syn téhož Šimona ; od ní a z statku jejího k živnosti i statku pernáře, činil jest odpor při soudu těm zpo- vědem každého soudu až na konec, tak že sou o to spolu k soudu přistoupili a toho z obů stran se dožádali; abychom je o to právem rozeznali ete. — Tu my úřad... takto sme mezi nimi vypověděli; Poněvadž on pan Martin Limpocher zápis na dluh svuoj s pokutou prv- nější má, nežli jest Šimon pernář synu svému Doušovi duom prodal, a potom na to i ortel učiněný pokázal, podle kteréhožto i v duom jesti uveden: protož podle toho Douša soukup jemu panu Martinovi XCVI kop XIX gr. dluhu otce svého do dvů nedělí pořád zběhlých dáti anebo jemu z domu se pohnouti a vystěho- vati má, a on pan Martin ten duom ujma v své summě vejš dotčené jej prodada touž summu svého dluhu nadjiti má. — Douša se odvolává. — Datum [není]. Confirmatum est feria V. post s. Johannem Baptistam [27. června], anno 1532. (Fol. 80.) 114. 1532, 27. června. (Mezi Barborůú, Jakuba Vokružého manželkou, z jedné a Janem Hlavničkou z s'rany druhé o kšaft téhož Ja- kuba Vokružého.) Jeden spolusoused náš Jakub příjmenem Vokruží, krajčíř, maje manželku, k níž se jest přiženil, a dítky s ní, sa nemocí navštíven od Pána Boha, poslav po bratra svého a tu sepsavše spolu, pokud se jim vi- dělo, kšaft, poslali po dva pány, a tu tejž Ja- kub před nimi oznámil vuoli svou podle té ce: dule sepsané. Potom když jest umřel, bratr jeho Jan Hlavnička, též krajčíř a súsed náš, předstoupiv před ouřad žádal jest podle po- řadu, aby ten kšaft bratra jeho tvrzen byl; i srozuměvší tomu manželka jeho Barbora, k níž se jest přiženil a k statku skrze ni přišel, že by od něho manžela svého dobře opatřena nebyla, učinila jest odpor tomu kšaftu, a aby tvrzen nebyl, o to žádala a Bohem a právem hájila ete. — Tu my úřad... takto E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: mezi nimi sme vypověděli: Poněvadž ona Bar- bora to dostatečně svědky pokázala, že on ne- božtík Jakub Vokruží, poslední manžel její, u ní sa tovaryšem chudým k ní se přiženil a přišel, a on Jan Hlavnička že žádného statku bratra svého nezávadného a vlastního nepoka- zuje: z těch příčin bez povolení Barbory, od ní práv sobě daných nemaje, kšaftovati ne- mohl, a tak ta relací moci míti nemá, než li oa Barbora s dítkami svými a jeho nápad míti mají k tomu statku podle práva etc. — Jan Hlavnička se odvolává. — Datum feria II. Vincentii [22. ledna], anno 1532. — Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravu- jeme: Poněvadž jest on Jakub Vokruží svuoj statek jistý a svobodný pod právem vaším měl, tak jak se jest to z zápisuov kněh vašich městských našlo a tomu se vyrozumělo: z té příčiny již dotčený Jakub Vokruží o tako- vém statku svém dobře jest mohl kšaftovati, o dětech svých, o manželce své Barboře poří- zení učiniti, jakožto měštěnín svobodný podle práva, a ten jeho kšaft tak řádně a podle práva učiněný své místo míti a tvrzen býti má. Než jestliže by svrchujmenovaný Jakub týmž pořízením svým kšaftoval o statku ně- kterým, jakýmž pak kolivěk, buď na gruntích, buď na svrchcích neb nábytcích, kterýž by jí manželce jeho Barboře vlastně náležel, jehož by ona jemu nevzdala, tehdy což by takového statku koli táž Barbora od odevření tohoto našeho ortele ve dvú nedělí pořád zběhlých před právem pořádně provedla a pokázala, má toho užití a při tom zuostavena býti podle práva. — Actum feria V. post Joannis Bap- tiste [27. června], 1532. (Fol. 78.) 115. 1532. 27. června. (Mezi židem Zal- manem Chrtem z jedné a Johannou, Horsáka manželkou, z strany druhé o dluh). Zalman žid, příjmím Chrt, jsa u nás pod glejtem, obvinil jest před námi z dluhu X'/, kop gr. míš. a z lichvy na to přišlé paní Johannu Horsákovou, měštku naši, na místě prvního manžela jejího 

Strana 453
Zatec (1532). Jeremiá$e Horsáka, jakoZto drzitelkyni statku jeho; kteráž když mu dluh odpírala pravieci, Ze by jemu nic povinnovata nebyla etc. — Tu my üfad ... takto mezi nimi sme vypovédéli : Po- něvadž cedule sama v sobě nedostatečna jest nemajíc žádného pojištění; a svědkové v ce- duli zapsaní v jiný rozum, než cedule ukazuje, svědčí a tak s ní se nesrovnávají, i z té příčiny ona Johanna s sirotky svÿmi jemu zidu Chrtovi podle té cedule' není povinna toho dluhu platiti. — Žid se odvolává. Da- tum feria V. Zigismundi [2. kvétna], anno 1532. — Tu my z plnosti práva ortel tento váš takto napravujem: Poněvadž nebožtík Jere- miáš Horsák Zalmanovi Chrtovi židu ceduli na se jest učinil a jí se zavázal, když by koli on žid dotčený nechtěl bez svého býti, že by on Jeremiáš zidu témuž tu jistinu i lichvu na ni vze8lá mél vypraviti; a to jest on žid podle práva provedl; že taková cedule z města Žatče vuolí nebožtíka Horsáka stala se a se- psána jest, i z té příčiny on žid sprave- dlivě k držiteluom statku nebožtíka Jeremiáše o to hledí a takový dluh jemu má spravedlivě zaplacen býti; avšak na tento zpnosob : Ponè- vadž výš jmenovaný žid za živnosti Jeremiáše z toho dluhu žádného jest nenapomínal, ani po smrti jeho, až teď nyní, nemaje toho dluhu a té summy na škodu sirotkuov a držiteluov statku Jeremiáše Horsáka tak dláho zatajovati; a protož, což jest koli do smrti Horsákovy na tu jistinu lichvy spravedlivě přišlo, tu toliko lichvu a tu jistinu sou jemu povinní dáti a přes to víc nic, a to do dvů nedělí pořád zběhlých od odevření tohoto našeho ortele po dle práva. Dále. poněvadž on Jeremiáš Horsák pro Jana. Havranovského v to jest zašel, chce li ona paní Johanna s sirotky svými oč k němu | Janovi Havranovskému, byl-li by ziv — pakli by ňebyl živ, k držiteli statku po něm pozuo- stalém: — hledéti, právo. se jí nezavírá. — Actum est feria V. post s. Joliannis Baptiste [27. éervna], anno 1532. (Fol 82.) 2 116, 1532, 27. tervna. (Mesi Jifikem' Cer- 453 tem, rychtářem, z jedné a Katerinu Cerven- kovů s pastorkem Janem z strany druhé o kšaft). Jakož v té při mezi Jiříkem Čertem, starým rychtářem naším, a Kateřinou Cervenkovou s Janem Červenkou pastorkem jejím o kšaft Anny, dcery její nebožky, Jana Krynéře man- želky, jemuž Jiřík Čert odpor učinil, ortelem spravedlivým VMti ste nalézti ráčili: Poně- vadž by tu při tom odporu pořad práva po- chyben byl, že od přečtení ortele VMti do dvi nedělí pořád zbéhljch on Jirlk Kafefinu Červenkovou a Jana pastorka jejího má obe: slati k tomu odporu a to pokazovati, Ze Anna Krynérka k&aftu o tom, na čež se Kateřina matka její s pastorkem svým Janem táhne, činiti nemohla; a což tu podle práva pokáže, že:toho má užiti a při tom zachován býti etc. I račtež znáti, páni milí, že Jiřík Čert při tom tak se jest zachoval podle téhož ortele a ji Kateřinu i pastorka jejtho k tomu obeslal, ač ovšem ona Kateřina s pastorkem svým též jest nemeškala a za tvrzení toho ksaftu hned po vyslyšení toho ortele Zádala etc. — Tu my ürad... takto mezi nimi sme vypovédéli: Poněvadž vedle ortele VMtí Jiřík Čert perk- majstr v těch dvou nedělech nic jest žádné hodné příčiny, proč by ta relací tvrzena býti neměla, nepokázal, aniž pokazuje, a poněvadž ta relací řádně podle práva jest přišla a to, což se v ní odkazuje, že jést její bylo a sprave- dlivost svou toliko odkazuje a ne cizí (nebo cizího žádný odkazovati nemuož); i z té pří“ tiny ta relacf a ten k3aft tvrzen a peletén býti má, a ona Kateřina s Janem pastorkenr ten dluh pokázati má podle práva. — Jiřík Čert se odvolává. Datum feria V. Sigismundi [2. kvétna] anno 1532. —- Confirmatui est feria V. post. Johannem Baptistam [27. cervna], anno 1582. (Fol. 82.) 117. 1532, 27. června. (Mezi Zalmanem židem Litmanovÿm z jedné a Václavem Flí- čkem z strany druhé o dluh). Zalman žid z Prahy, syn Litmanové, přijev k nám obvinil jednoho souseda našeho Václava Fléčka 

Strana 454
454 z summy dluhu XXXVII kop miś. jistiny a z lichvy na to přišlé za 1'/, léta vedle ce- dule anebo listu, kterajž tajž soused náš židu na se učinil pod svým sekretem, kteréhož VMtem vajpis posíláme. Kterémužto dluhu soused náš když neodpovídal, toliko nejměním peněz na ten čas hotových se zastiral, jest mu nalezeno vedle práva a rozkázáno, aby židu jako přespolnímu do třetího dne práv byl a zaplatil. Kdež tejž soused nemaje a míti nemoha peněz k tomu se poddal, že žida stat kem anebo tím, což má, odbyti anebo práv býti chce podle práva, i jest rozkázáno rych- táři, aby jda s židem a s tím sousedem jemu židu statku anebo svrchkuov téhož souseda, na čem by dobře přestati mohl a měl za tu summu, podle práva odhadl. — Žid se odvo- lává. Datum feria III. post Viti [18. června), anno 1532. — Tu my z plnosti práva ortel váš potvrzujem tím zpuosobem: Poněvadž Zalman žid věřitel toliko tím zápisem pota- huje se na peníze hotové, aby jemu Václav Flíček podle zápisu svého dal, a to činí a ne- důvěře: jemu, aby statku na penězích anebo na klenotech od zlata a stříbra neměl: i má on Flíček od odevření tohoto ortele našeho ve dvú nedělích pořád zběhlých za to zpra- viti, že na zlatě ani stříbře, ani hotových peněz statku žádného nemá. A když tu přísahu vykoná, má tepruva vokázati jemu statek svuoj na svrchcích, nábytcích i gruntích, a cožkoli věřitel oblíbí sobě z jeho statku Flíčkvva za tu summu, -kterúž ste prfisoudili z takového statku, jemu Zalmanovi židu odhádati máte. — Actum feria V. post s. Johannem Bapti- stam [27. června], anno 1532. (Fol. 85.) 118. 28. června. (Mezi Zalmanem židem Chrtem z jedné a Janem Straků z strany druhé o ceduli rezanú.) Žid Chrt sa u nás pod glejtem, obvinil jest jednoho souseda na- šeho Straku řezníka po předku jeho. Petrovi Strakovi ze XII kop dluhu jistiny a z: lichvy na to piišlé, kterejž když mu dluhu odporoval a s ním ve při se dal, jest jim na žádost. žida E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: rok ku právu póložen etc — Tu my úřad... takto mezi nimi sme vypověděli: Poněvadž ta cedule řezaná od XIIII let zachovaná, na statek Petra Straky se vztahující, po ta všecka léta i za živosti i po smrti jeho Petra Straky od žida Cbrta v mlčení byla, a žé ani druhá cedule řezaná od ní se nadchází, aniž žid z ní obsilal, a jináče svědky není utvrzena, než toliko že jest písaře radního rukou psána, ježto podle práva jeden svědek za dost. ku právu býti nemuož: i z těch příčin on Jan Straka s manželkou svou na tu ceduli není povinnovat židu Chrtovi toho dluhu platiti. — Žid se odvolává. Datum feria III. Rogacionum [6. května], anno 1532. -- Confirmatum est feria VI. in vigilia Petri et Pauli [28. června], anno 1532. (Fol 81.) 119. 1532, 28. června. (Mezi Lorencem Fejalí z jedné a Janem Perinú z strany druhé o dluh.) Jakož Jan Peřina, obyvatel náš, ob- viněn jsa před námi i soud maje s Lorencem Fejalí z Plzně o některou summu peněz dluhu po otci jeho, též Janovi Peřinovi, pozuostalou, Blažkovi Marcalovi z Rokycan z příčin ně- kterých položenejch zdaloval se a nechtěl jest na to obvinění odpoviedati a na to i nálezu našeho učiněného neujav, k VMtem ku. právu vyššímu s svou pří se odvolal; potom po orteli VMtí, když nález náš ortelem VMtí potvrzen byl, opět na žádost nadepsaného Lorence rok položený maje ku právu nalezl se jest, ač byl i poodšel, a tak obě straně ku právu stojíce pře své těmito slovy líčily. Předkem Lorenc Fejalí skrze zástupcí svého na místě Blažka Marcala z Rokycan, přítele svého, maje ten dluh od něho daný sobě oznámil, že žaluje na Jana Peřinu, že jemu svévolně bez hodné pří- činy u spravedlivosti překážku činí a summu na právě položenou a jemu náležitou hyhdruje a jeho skrze to k škodám. znamenitým strojí; avšak ač přes to chce-li k tomu jakou spra- vedlivost a jaké právo míti, co' ktomu říká a, kudy toho dokázati chce, neb on Blažek prve ten“ dluli pokázal a jako i konec on vzal etc. 

Strana 455
Žatec (1532). — Tu my úťad. . takto mezi nimi sme vy- pověděli: Poněvadž on Lorenc Fejale, maje sobě dluh od Blažka z Rokycan, přítele svého, daný, jej cedulí nebožtíka Jana Peřiny po- kazuje, a on Jan Peřina, syn jeho, s mateří písmu i sekretu odporuje, i z těch příčin obojí svědomí do dvú nedělí polepšiti mají, protože ta všecka pře najvíce na té ceduli záleží etc. Kdežto strany vzavše potaz Lorenc Fejalí ve dvú nedělech se jest nalezl svědomí polepšiti chtěje, ale Jan Peřina s svú pří na VMt se odvolal. — Datum feria V. die Sigis- mundi [2. kvčtna], anno 1532. — Confirmatum est feria VI. in vigilia s. Petri et Pauli [?8. tervna], anno 1532. (Fol. 83.) 120. 1532, 28. června. (Mezi fidem Zal- manem Litmanem z jedné a Barborů, někdy Mikuláše sukna krojíře manželkou, z strany druhé o dluh.) Zalman žid z Prahy přijev k nám obvinil jest před námi Barboru, manželku někdy Mikuláše sukna krojíře, souseda našeho, ze XXIII kop gr. míš. dluhu vedle vajpisu z registr židovských v kanceláři VMtí vy- psaného; kterážto Barbora tomu dluhu neod- pírala XXIII kop, než že jest nebožtík manžel její, prve než jest umřel, dal na to na těch XXIII kop Zidu sukna XL'/, lokte, XXII loket po XII gr. à XVIII'/, lokte po XI gr., Zádaje, aby jf to z té summy XXIII kop seślo a pora- Zeno bylo. Tu my úťad ... takto mezi nimi sme vypověděli: Tak jak sme znali býti jeho Mi- kuláše člověka nescestného a pravdomluvného, poněvadž bera se na onen svět kšaft učinil, a což tím kšaftem oznamoval, to všecko tak se nalézá, i svědkové toho jsou, a že žid k tomu se uvolil, bude-li to v relací jeho ob- saženo, že tomu místo dáti chce: a protož z těch příčin to, co se za to sukno dostane, sjíti a poraženo býti má z té sumy XXIII kop, a ostatek, což zuostane, to židu ona Barbora dodati má do třetího dne pořád zběhlého. — Žid. se odvolává. — Datum feria III. post Viti [18. &ervna], anno 1532. — Tu my z pl- nosti práva ortele vaSeho potvrzujeme z té 455 příčiny, poněvadž, jak ste v svém orteli do- ložili, k tomu se žid svolil, bude-li v relací kšaftovní Mikuláše soukenníka, oč mezi nimi odpor, to doloženo, že tomu místo dáti chce. — Actum feria VI. in vigilia Petri et Pauli (28. června], anno 1532. (Fol. 84) 121. 1532, 28. června. (Mezi Zalmanem Chrtem židem z jedné a Bártou kloboučníkem z strany druhé o smlouvu.) Zalman žid, příjmím Chrt, přišed k nám obeslal jednoho souseda našeho Bártu kloboučníka před ouřad, vině jeho ze XXX kop dluhu vedle smlouvy s ním učiněné; a on tomu odporoval pravě, že by toliko V kop toho dluhu bylo. — Tu my úřad takto mezi nimi sme vypověděli: Poněvadž se při té ceduli židově, kterouž Bártu napomíná, znamenitý nepořad nadchází, tak že páni, kteří sou v té ceduli za svědky zapsáni, tomu zřejmě odpírají, a též svědkové jeho žida žádné jisté sumy dluhu nevysvědčují: i z těch příčin on. Bárta jemu Chrtovi židu na tu ceduli nic dluhu dáti není povinen, než toliko k čemu se dobrovolně zná, k pěti kopám míš., a ty jemu dáti a zapraviti má ve dvou nedělech pořád zběhlých podle práva. — Žid se odvolává. Datum feria III. post Viti [18. června], anno 1532. — Tu my z plnosti práva ortele tohoto takto napravujeme: Poněvadž Bárta kloboučník svědky svými na sebe jest pokázal, že jest s židem Chrtem dal se v smlouvu o dluh jemu povinný, a ta smlouva začátek svuoj vzala z úřadu Jakuba Striala, a ti dokládají, že sou toho nedokonali; ale on Bárta potom bez přítomnosti těch smlouvcí přišel dobrovolně k purgmistru Michálkovi, a on poslal po Jana Pertle, toho času rychtáře, a oznámil jemu, že smlouvu učinil s židem Chrtem, a tu Bárta přítomen jsa k tomu se znal a podle sebe Bartoše Vostatka měl, kterejž o tom též svědomí dává, a tak, což jest před prvními smlouvci nedokonal, tuto jest, dav na sebe dobrovolné ten zápis učiniti, dokonal: i z té příčiny židu povinen jest té smlouvě zapsané dosti učiniti a jemu tu sumu v zá- 

Strana 456
456 pisu polożenń dáti od odevření tohoto ortele do dvú nedělí pořád zběhlých. — Actum feria VI. in vigilia s. Petri et Pauli [28. června), anno 1532. (Fol. 86) 122. 1532, 26. července, (Mezi Vítem Šípe- ckým a Janem Elščiným z jedné a mistrem Miku- lášem Cernobýlem z strany druhé o relací kšaftu Jana Mikulášovic.) Jakož jest pře zašla mezi panem Vitem Orudkou z Oujezdce a Jenem Eli$- Ginym, sousedem naším, z jedné a mezi panem mistrem Mikulášem Černobýlem, radním měště- nínem naším, z strany druhé o relací kšaftu ne- božce Jana sirotka,syna někdy Jana Mikulášovic, měštěnína našeho, předkem o přečtení té relací přátelóm dříve 'než by k ní pečet přiložena aneb přivěšena byla, jakož o to k VMter od nás ortelováno jest; po kterémžto orteli a přečtení pečetěné relací pan Vít s panem Janem učinili jsou odpor té relací anebo tomu kšaftu pečetěnému pravíce jej býti nepořádný a mimo pořad práva přišlý, a že to pokazovati chtí ete. Tu my úřad.. takto mezi nimi sme vypověděli: Ačkoli hned po přečtení ortele pánuov. Pražan pan Vít Orudka žádost toho mel, aby ta relaci tvrzena byla, a to pan mistr: jest osvědčil též toho žádaje, jak by té relací místo dal; ale poněvadž hned zase pan Vít Šípecký k tomu promluvil, že ne k tomu rozumí, než žádám za zapečetění podle nálezu pánuov Pražan a že nejsme na lapačkách, a: tak tudy on pan Vít to podřeknutí napravil, i z té příčiny tu pádu žádného při tom neučinil; a protož pan mistr jest povinnovat jemu panu Vítovi na jeho obvinění odpoviedati, a to ve dvi nedělech pořád zběhlých, pod té pře ztracením. Tu strany to slyšíce a pan mistr požádav a vzav sobě potaz s tím ode- šli a vymíniv ouřad pověděl, že jeho mistra nemá za pravdomluvného člověka ani za do- , brého dotud, dokudž toho nářku pravého ne- | učiní. — Tu my úřad... takto mezi nimi sme vypověděli: Ač sme té naděje byli, že se, pane mistr, vedle toho našeho předešlého nálezu zachováte a kté při hlavní začaté odpoviedati E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: budete, ale poněvadž ste ku právu vyššímu se od[v]olali a čtrnádctý den před západem slunce peníze ktomu pomocné položili, že té svobody práva a toho od[vJolání užiti máte. — Pan Vit s panem Janem se odvolávají. Datum feria III. post Viti [18. června), anno 1532. — Tu my z plnosti práva ortele tohoto vašeho po- tvrzujeme, však tak, kdež ste stranám odložení učinili do dvú nedělí pořád zbóhlych pod té pře ztracením, že teprya od odevření tohoto našeho ortele ve dvú nedělí pořád zběhlých odložení to vaše svuoj pruochod míti má. — Actum feria VI. post Jacobi [26. července!, anno 1532. (Fol. 86.) 123. 1532, 29. července. (Mezi Matiášem z jedné a Janem Repinem z strany druhé o kšaft staré Bůžkové ) Jedna stará vdova Markéta Bůž- ková, souseda naše, nemocna súci učinila jest kšaft podle pořadu města našeho, a v tom když jest umřela, Mandalena manželka Matiášova, též souseda naše, na místě manžela svého Matiáše, jehož na tep čas doma nebylo, učinila jest odpor témuž kšaftu a zapsati dala. O kterýžto odpor potom, když Matiáš, manžel její, přijel ne- snadníce se a před námi stávajíce, až o to spolu ku právu přistoupili etc. — Tu my úřad ... takto mezi nimi sme vypověděli: Po- něvadž ona Markéta stará Bůžková, pozůstavši po manželu svém Jakubovi starém Bůžkovi i Jana, syna svého, a též i vnuka přebyla a majíci spravedlivost tu v tom statku po man- želu svém, tak jakž jest bez kšaftu umřel, mohla jest dobře tu spravedlivost svou kšaftem zříditi a to, což jest jejího bylo, komu se jí vidělo, odkázati; a zvláště že i děti Janovy, vnučata svá, přebyla, a protož z strany té ta relací k moci své přijíti a tyrzena býti má ete. — Matiáš se odvolává. Datum feria III. post Viti [18. června], anno 1532. Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravujeme: Poněvadž on Jakub Buožek, někdy Markéty Buožkové manžel, bez pořízení statku svého z tohoto světa jest sešel a po sobě dětí, mán- |: želky i statku nechal, z kteréhož statku dva 

Strana 457
Žatec (1582). díly na děti, a na máteř jejich třetí díl při- padnüti mel podle práva, a on Jan, syn ne- božtíka Jakuba Buožka, maje se také z to- hoto světa bráti, učinil jest pořízení o svém všem statku i o tom, kterýž jemu po témž otci jeho náležel, a týž jeden i druhý statek odkázal jest a dal kšaftem Mandaleně, tehdáž manželce své, a dětem svým o nápady zřídiv tak, jestliže by děti zemřely, aby na manželku jeho Majdalenu se obrátily a mocně připadly; a matefi své byt v témž kšaftu jest vymínil a C kop míš. s sestrü odkázal, a ona Mar- kéta, mátě jeho, tomu kšaftu k stvrzení při- jíti jest dopustila: i z těch a takových pří- čin ten kšaft Jana, jejího syna, na svém místě, jakž jest od vás tvrzen, zuostati má. Než což jest ona Markéta, mátě téhož Jana Bůžka, v tom statku podle třetího svého dílu měla, a bylo-li jest kde co jiného, ježto jí samé nále- želo, o tom jest ona dobře pořízení a kšaft podle práva činiti mohla, a ten kšaft místo své a svuoj pruochod míti má. — Actum feria I[. post Jacobi [29. července), anno 1532. (Fol. 87.) 124. 1532, 2. srpna. (Mezi Zalmanem Chrtem židem z jedné a Annou Houskovou z strany druhé o dluh.) Zalman žid, příjmím Chrt, obvinil jest před námi Annu Houskovou, starü süsedu naši, na místě manžela jejího Jana Housky z XIX kop miś. jistiny a z lichvy na to přišlé, tak jakž i prve nejednou ji vinil, která když mu odporovala a k dluhu se ne- znala, na žádost žida jest jim o to rok ku právu položen ete. — Tu my úřad. takto mezi nimi sme vypověděli: Poněvadž to Anna Housková svědky dostatečně pokázala, že před pěti lety žid Chrt vzav za dluhy své od Jana Housky, manžela jejího, peníze to sám dobro- volně vyznal, že jemu nic víc nepozuostává, a potom tajž Jan Houska na smrtedlné posteli leže před pány kšaftníky tolikéž oznámil, že židu všecky dluhy zaplatil, a také z těch jeho Chrta jiných vyvazených zápisuov, kteréž pro obranu svů ku právu pokládá, žádný se nena- Archiv Cesky XXVI. 451 leza, aby byl rukou psán Jana Sopou&ka, váz- nýho našeho, než tento jediný, kterýmž upo- míná a svědomí jeho naň se vztahuje, najvajše pak který odvod činí on žid Chrt z svého vy- znání, že by to on na místě bratra svého při- jímaje peníze vyznal, že jemu nic dlužen ne- zuostává; i že z téhož odvodu jeho a z svě- domí pánuov Pražan Jich Mtí zřetedlně se to nachází, že když zúplna dluh bratra Chrtovi byl vypraven, že tomu VII let luni pominulo, a »vědomí Anny Houskové to před pěti lety žida Chrta vyznání býti vysvědčují, — iztěch všech příčin, poněvadž se jest dluhu všeho svého on žid Chrt odřekl, že jemu ona Anna Housková není toho na tu ceduli léta XXII. učiněnou, ani žádného jiného jeho dluhu po manželu svém povinna platiti. — Žid Chrt se odvolává. Datum feria V. Sigismundi [2. května] anno 1532. Tu my z plnosti práva ortel tento váš takto napravujem: Poněvadž v té pře ve- dení mezi Zalmanem Zidem Chrtem a Annú Houskovü z svédomí nenalézá se, aby podle té cedule, kterüZ žid ku právu položil, jaká sumina peněz od nebožtíka Jana Housky, man- žela jejího, obzvláštně témuž židu dána byla; než to se nalézá, že on Jan Houska leže na smrtedlné posteli a maje se z toho světa bráti mluvil jest před kšaftníky, že by témuž židu Chrtovi nic dlužen nezuostal, a žid po jeho smrti z dluhu napomínaje, nezrušení a nezka- žení ceduli na to pokázal, a té ceduli ničím není jiným odpíráno, nežli duší jeho nebožtíka Housky a s tím se jest on nebožtík na onen svět bral: i z těch příčin on Zalman Chrt žid povinen jest to tak, jak jemu vámi z práva nalezeno bude, zpraviti, že jest té cedule za sebú nezachoval a že jest na ní žádných pe- něz od nebožtíka nevzal, než že vzal jest od něho toliko padesáte puol třetí kopy gr. míš. na místě bratra svého na jiný dluh jakožto poručník. Zpraví-li to tak od odevření tohoto našeho ortele ve dvú nedělech pořád zběhlých, tehdy ona Anna Houskova povinna bude témuž židu tu jistinu 4 lichvu z ní, však nic vejše 58 

Strana 458
458 než do tóho času, když jest žid ku právu při- stoupil a potom práva zanechal a po něm vešel, dáti a zaplatiti, a to do třetího dne od té židovy zprávy. Pak-li on žid toho tak ne- zpraví, tehdy ona Anna Housková témuž židu dále ničím povinna není a nebude. Actum feria VI. post s. Petrum in vinculis (2. srpna], anno 1532. (Fol. 84) 125. 1532, 19. září. (Mezi Vítem Vorud- kou Šípeckým a Janem Elštiným z jedné a mistrem Mikulášem Černobýlem z strany druhé o kšaft.) V tom rozdílu, kterýž jest mezi pa- nem Vítem Orudkü .a panem Janem Eliščiným, měštěnínem naším, na místě paní Marty a paní Elišky z jedné a panem mistrem Mikulášem Černobýlem, radním měštěnínem naším, o kšaft Jana, sirotka a bratra nadepsaných sestr, jehož jest poručníkem byl předepsaný mistr Mikuláš, z strany druhé, kdežto dotčené strany přistou- pivše k soudu o při hlavní takto své ličby ku právu stavěly : Předkem pan Vít s panem Ja- nem, jakož sme prve, nazvavše ten kšaft ne- pořádný, několik příčin, proč by průchodu míti a tvrzen býti neměl, toho položili a ně- kolik artykuluov před VMtmi prožalovali, svě- domí na to vedli i pokazovali, žádajíc pro další zaneprázdnění, aby ti artykulové v předešlém orteli postavení přečteni byli, kteréžto VMti prve u sebe míti ráčíte, a když sou po- řádně přečteni, dotázku učinili, chce-li co k tomu pan mistr mluviti. I tu pan mistr učinil řeč: širokou, kterak by oni strana ne- chavše vedení odporu svého dali se v osobu jeho, k němu přistoupili, jeho hanlivými řečmi dotýkali, mluvíce na lehkost a na potupu osoby jeho i úřadu, obrátiv ty všecky artikule pro- žalované, že by na lehkost jeho smyšleny byly ete. — Tu my úřad takto mezi nimi sme na- lezli: Poněvadž ten kšaft Jana sirotka, pokudž se nadchází a kšaftníci jeho vysvědčují, po- řádně vedle práva města našeho jest učiněn, a oni kšaftníci též při tom pořádně podle práva se zachovali obesláni souce a dožádáni Podle práva kšaftujícího, žádost a vuoli pode- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: psali a potom též v radě před ouřadem to časně vyhlásili, jakož pak i ten kšaft prve naučením vyššího práva k pečetění přišel, i z těch příčin pruochod svuoj míti a moc tvrzení přijíti má. Než co se pana Klimenta a jeho syna Jana dotejče, to se vyhrazuje, neb on synu svému svědkem býti nemuož; též také, sou-li jací nápadové, o kteréž by on Jan s sestrami svými dílen nebyl, ty se také vy- mieňují. — Pan Vít s panem Janem se od- volávají. Datum feria VI. in vigilia Beati Bartolomei (23. srpna], anno 1532. — Conífr- matum est feria V. post s. Lampertum [19. zárí], anno 1532. (Fol. 91.) 126. 1532, 15. listopadu. (Mezi Lorencem Fejalé 2 Plené z jedné a Janem Perinou 2 strany druhé o polepšené svědomí.) Jakož Lorenc Fe- jalí z Plzně s Blažkem Marčalem z Rokycan majíce soud s Janem Peřinou, někdy obyvate- lem naším, o některou summu peněz dluhu po otci jeho Janovu, jemu Blažkovi pozuostalou, vedle nálezu našeho a potvrzení vyššího práva VMtí z obou stran svědomí polepšiti měli. I tu časem podle práva k tomu zřízenajm stojíce obojí strana, předkem Lorenc Fejalí s Blažkem žádali přečtení ortele předešlého z práva na- lezeného a též podle toho žádali přečtení svěd- kuov, kteréž vedle toho ortele a nálezu ku po- lepšení pře své a svědomí vedli ete. — Tu my úřad... takto mezi nimi sme vypověděli: Poněvadž podle ortele předešlého pánuov Pra- žan obojí strana měla jest svědomí polepšiti, a poněvadž jest Blažek aneboli to Lorenc Jana Uhlíka svědka vystavil, kterajžto vysvědčuje, že jest to od otce svého slyšel, že táž cedule aneb ten Sulprief v registrách jeho nalezen jest rukú jeho Jana Peřiny psaný i jeho sekret; ale že jest svědek jeden, protož on Blažek podle toho má to podle práva zpraviti, a to do dvú nedělí pořád zběhlých, že jest ten šul- prief rukú jeho Jana Peřiny otce psaný,a sekret při něm jebo jest, a tak že jest ten dluh spravedlivý. — Jan Peřina se odvolává. Datum feria II. Jeronimi [30. září], anno 1532. 

Strana 459
Zatec (1532—1583). Confirmatum est feria VI. post s. Briccii (15. listopadu], anno 1532. (Fol. 88.) 127. 1532, 13. prosince. (Mezi Kateřinou Michálkovou z jedné a židem Samuelem z strany druhé o odpovídání.) Kateřina Michálkova, sou- seda naše, toho se na nás dožádala, aby s ži- dem Samuelem ku právu sročena byla, poklá- dajíc toho příčinu, že by týž žid s synem svým v listu hlavním, kterejž má na manžela jejího Jakuba Michálka, ji v témž listu bez vědomí a povolení jejího za dlužnici a jistce podle manžela jejího zapsati sobě dal etc. — Tu my úřad... takto mezi nimi sme vypo- věděli: Poněvadž žid jest obviněn a rok mu jest položen, — že jest povinen a má jí, paní Kateřině, odpoviedati. — Žid se odvolává. Datum feria II. Katarine [25. listopadu], anno 1532. Confirmatum, est feria VI. die Lucie [13. prosince], anno 1532. (Fol. 89.) 128. 1532, 14. prosince. (Mezi Zidem Sa- muelem a Kalmanem, synem jeho, z jedné a Jakubem Michálkem z strany druhé o dluh.) Samuel žid přijev k nám s synem svým Kal- manem obvinili jsou Jakuba Michálka, souseda našeho, z summy dluhu jistiny CCCVI kop míš. vedle listu hlavního, kterejž jim na se učinil nadepsavý Jakub pod sekretem svým etc. — Tu my üfad... takto mezi nimi sme vypověděli: Poněvadž Jakub Michálek dobro- volně židu platiti a summu jistou na lidech jistých ukázati se podvolil, a když tomu od něho se dosti nestalo, bylo nalezeno, aby to, več se sám poddal, učinil, aneb nahoře zuostal, a on tomu nálezu neodepřel, ani ku právu vyš- šímu se odvolal, — protož toho nálezu po- tvrzujíce dostavujeme, aby se tak zachoval a žida do dvú nedělí pořád zběhlých odbyl a jemu práv byl. — Jakub Michálek se odvo- lává. Datum feria II. Katarine (25. listopadu.], anno 1532. — Confirmatum est sabbato post Lucie [14. prosince] anno 1532. (Fol. 89.) 199. 1533, 4. ledna. (Mezi Jiríkem Certem z jedné a Kateřinou Červenkovou a Janem, pastorkem jejím, z strany druhć o duome) Kdeż 459 Ste nám VMt psaním Vaším naučení dáti ráčili v té při mezi Kateřinou Červenkovou a Janem, pastorkem jejím, z jedné a Jiříkem Čertem z strany druhé, abychom hned, bez prodlévání, strany před právo své sročili; a strany aby pokazovaly, že ten duom jedné a ne druhé straně dědicky a postupně náleží; i tak sme se zachovali a stranám o to rok před se ku právu položili; k kterémužto roku obě straně stojíce, předkem Jiřík Čert oznámil: „Pane purgmistře, páni milí ! Jak ste nám rok zavitý ku právu se všemi potřebami pode pře ztra- cením položiti ráčili, k kterémužto roku stojíce pokazovati máme, kto k tomu domu Krynéřov- skému právo dědičné a posloupné má a komu by ten duom dědičně a posloupně po přátelích a prvnějších toho domu držitelích náležel etc. — Proti tomu pan Jiřík Fiola na místě Ka- teriny Červenkové a pastorka jejího, Jana Červenky, mluvil, že o žádném roku svoleném a položení nevědí, a že jim, Kateřině Červen- kové a Janovi, pastorku jejímu, rok položen není, než straně; a že by oni k tomu roku ani obesláni nebyli etc. — Tu my üiád... takto mezi nimi sme vypověděli: Poněvadž podle Vašich naučení pánuov Pražan strany k roku položenému pod té pře ztracením stojíce o statek a dědictví Krynýřovské soud držely, a on Jiřík Čert to dědictví a statek manželce své a sobě podle práva náležitý býti pokázal, a strana toho ničímž neodvedla, protož on Jiřík v tom statku a dědictví překážky míti nemá, než toho užiti má, však tak a na ten zpuosob, aby se k straně druhé podle nálezu toho předešlého, kterémuž se místo dává, za- choval. Což jest za ním svrchkuov nebožky Anny Červenkové a což jest pány odvedeno a opatřeno, aby jim Kateřině Červenkové a Janovi pastorku jejímu, toho postoupil a v ruce jich vydal konečně do západu slunce; a dále, což by jiného na penězích i na dluzích a svrchcích pokázali, aby jim z toho ze všeho práv byl do dvú nedělí pořád zběhlých etc. — Kateřina Červenková s Janem, pastorkem svým, 68* 

Strana 460
460 se odvolává. Datum feria V. ante Lucie [12. prosince] anno 1532. — Tu my z plnosti práva k orteli vašemu takto pravíme, a podle této nápravy naší strany k sobě se mají za- chovati: Poněvadž z toho ortele vašeho to se jest našlo, že statek, o kterýž Jiřík Čert s Kateřinou. Červenkovou a s pastorkem jejím činiti mají, na dvé jest rozdělen, jedno že se dotýče dědictví Krynýřovského, a druhé Anny Červenkové kšaftem, na kterýžto kšaft stal se jest přísudek, a od práva vyššího nalezeno jest, že v statek ten po Anně žádný jest vkročiti neměl, nežli Kateřina a Jan, pastorek její; a vy v této pře vedení doložili ste, že by to obvedeno bylo osobami z ouřadu, ježto to proti orteli našemu státi se jest nemělo a jiným v moc ten statek podáván jest býti neměl, než-li těm, komuž jest přísudek od práva vyš- šího padl, a protož Jiříka Čerta při tom domu podle ortele vašeho zuostavujem. A dále ten statek, kterýž jest po Anně v témž domu, buďto na svrchcích, na penězích, nebo na dlu- zích a na klenotech, aneb jakžkoli jí náležitý ostal, taky jí Kateřině a Janovi, pastorku jejímu, vydán býti má do třetího dne od ode- vření a přečtení ortele tohoto pořád zběhlého. A při tom, když ten statek přijmou, nebyl-li jest popsán a podle práva opatřen, (poněvadž orteli od práva vyššího dosti se jest nestalo), a nebudou-li míti Kateřina s Janem, pastorkem svým, toho ukázati, že toho statku více bylo, než-li by jim Jiřík Čert vydati chtěl, má to tejž Jiřík Čert zpraviti přísahou na kříži, že jest sobě ani za sebou, ani k svýmu užitku, ani manželky své toho statku, po Anně Červenkové jim náležitého, nic nenechal, a mimo to, což on jim vydá, že jest více ne- měl, ani jeho k svýmu užitku na mnoze ani na mále pozuostavil, a více Ze jest v tom statku nebylo. — Actum sabbato ante Trium regum [4. ledna], anno 1533. (Fol. 90.) 130. 1533, 11. ledna. (Mezi Kateřinou Bo- háéková z jedné a sirotky Jana Michalovic, Bohuslavem a Petrem, z strany druhé o meze.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských 2 archivu mésta Prahy: Jedna súseda naše, vdova Kateřina Boháčková, držéci, dědinu nějaků spolu s sirotky nebožce Jana Michalovic, někdy souseda našeho, tak jakž jest o to mezi nimi smlouva učiněna, — kteréžto smlouvy VMtem vajpis posíláme, je- muž porozuměti ráčíte, obvinila jest před námi též sirotky a zvláště Bohuslava Micha- lovic, staršího bratra, že by se jí od něho té smlouvě dosti nedálo, a překážky že by jí v tom od některého léta činil, nádky vyme- zené podle té smlouvy že by vymetal a přes to dále voral a jejího užíval, nemaje žádné spravedlivosti k té dědině, aniž jest otec jeho měl, než že přes spravedlivost sirotka Miku- láše Boháčkovic, dědice toho statku, v to se dal a té dědiny díl sobě osobil ete. — Čemuž Bohuslav, sirotek Jana Michalovic, odporuje s ní v při se jest vydalete. — Tu my úřad... takto mezi nimi sme vypověděli: Ačkoli sou předešlými léty o tu dědinu nesnáze a odpory bývaly, ale poněvadž těm všem nesnázím smlouva přátelská dokonalá, na kterouž se z obojí strany táhnou, konec učinila: i z té příčiny ona Kateřina Boháčková, Bohuslav a Petr sirotci, k sobě se vespolek zachovati mají, pokudž táž smlouva ukazuje; a že z obojí strany mají se dozádati tajchz smlouvcí, aby ty díly podle smlouvy učiněné, do třetího dne znovu vyme- zili, podle kteréhožto rozdílu jedna každá strana svého dílu hned počnúci i na budúcí časy užiti má podle práva; a co se škod dotýče, chce-li strana stranu viniti, právo se žádnému nezavírá. — Kateřina Boháčková sé odvolává. Datum feria II. post Francisci [7. října], anno 1532. — Confirmatum est sabbato post Trium Regum [11. ledna], anno 1533. (Fol. 88.) 131. 1533, 3. února. (Mezi Matějem Vrta- lem z jedné a Dorotou Melicharová z strany druhé o dluh.) Jeden soused náš Matěj Vrtal obvinil jest z dluhu jednu sousedu naši Do- rotu Melicharovu, někdy macechu manželky své a nyní kuchařku naši obecní, ze XII kop míš., ato takovou měrou: že by otec man- želky jeho Melichar koželuh, soused náš a 

Strana 461
Žatec (1538). manžel Dorotin, za živosti své puojčil těch XII kop Adamovi Zimovi z Novosedl, sousedu na- šemu, na nějaký plat, kterajžto plat nade- psaná Dorota platila jest jemu Adamovi z ně- jakého sadu; kterajžto sad držela jest táž Do- rota po předešlém manželu svém Duršmídovi a ještě drží, již v svobodě vykúpivši ten plat po smrti jeho Melicharově a po smlouvě uči- něné s sirotky, dcerami Melicharovými; a těch XII kop puojčených prve na ten den plat sobě porazila, veda na to svědky jeho Adama a Matúše koželuha — jichžto svědomí VMtem vypsané posíláme —. A též také vztahuje se na tu smlouvu učiněnou, že by jí Dorotě za spravedlivost její XXX kop míš. vydati měli a dluhy upomínati, — kteroužto smlouvu též VMtem vypsanou posíláme ete. — Proti tomu strana druhá Dorota Melicharová dala mluviti, že by jemu Matějovi Vrtalovi, ani manželce jeho nic povinnovata a dlužna nebyla a že, půjčil-li je manžel její Melichar těch XII kop Adamovi, že jest puojčil penieze jejich a ona jemu těch XII kop dala, a by pak i toho ne- bylo, jakož jest, že ona s dluhy nic činiti nemá, a že jest ten dluh pojat v tu smlouvu, kterou spolu mají po manželu jejím Melicharovi a otci manželky jeho Vrtalovy učiněnou, kte- roužto smlouvú ona Dorota všech dluhuov prázna býti má a k tomu jí za spravedlivost její z toho statku jeho Melicharova vydáno býti má XXX kop, též v tom táhna.se na tu smlouvu i na některé svědky etc. — Tu my úřad... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž smlouva mezi nimi stranami o to všecko, což bylo na rozdílu, se stala, a tou smlouvou ona Dorota všech dluhuov prázna býti má, — zté příčiny jemu Matějovi a manželce jeho těmi XIIti kopami povinnovata není etc. — Matěj se odvolává. — Datum (feria VI. ante Con- versionem beati Pauli [24. ledna], anno 1533. Confirmatum est feria II. post Puvificationem beate Marie [3. února|], anno 1533. (Fol. 92.) 132. 1533, 13. února. (Mezi Matyášem z jedné a Janem Řepímem z strany druhé 461 o statek Buožkovský.) Poslové naši, které jsme při času sv. Fabiana a Šebestiana k VMtem o Matyáše, souseda našeho, vyslali, zprávu sú VMtem toho učinili; kterak sme se k němu k Matyášovi v tom podle psaní VMtí k nám učiněného, jehož datum jest feria II. v Oktáv Božího křtění [2. ledna], upřímně zachovali ; jeho v ten vešken statek Bůžkovský smé uvedli a jeho zmocnili, a dále podle téhož psaní rok stranám ve dvů nedělech pořád zběhlých pod té pře ztracením sme položili; ač pak i Matyáš na tom nepřestal a za to neujal pravě, že by všeho toho statku zmocněn ne- byl, a též i tomu roku položenému odpíral, že by k němu povinen státi nebyl, poněvadž mu se ještě dosti nestalo, jakožto všecko v pa- měti své míti ráčíte. Kdež pak VMti vyroz- uměvše té zprávě ten stavuňk, kterýž byl od Matyáše učiněn, propustiti jste rozkázali a k nám potom i psaní vaše učinili, ukazujíce nám v té potřebě prostředek práva, který by při tom zachován býti měl. Kteréžto psaní stranám přečetše, Matyáš podle toho žádost učinil, aby mu potazu příno bylo, aby se s přá- tely uradě věděl, k komu by o to, což se mu nedostává toho statku, hleděti měl; a v tom hned brzo přišel čas a den k roku položenému stranám pod té pře ztracením. K kterémužto roku strany stojíce, Matyáš předkem žádal, aby ten list posléz od VMtí přinesený přečten byl, a když jest přečten, učinil jest touž žá- dost jako i prve, poněvadž věc jeho na místě postavena není, aby mu toho hojemství příno a potaz dán byl, aby se s přátely uraditi mohl. — A z strany druhé Jan Řepín skrze zástupcí svého pana Jana Vočihoura oznámil, že k roku položenému hotov jsá s potřebami svými stojí, odpor svuoj zvodu Matyášovu učiněný pravý učiniti a provoditi chtěje etc. — Tu my úřad ... takto jim za právo sme nalezli: Ačkoli rok stranám vedle předešlého psaní pánuov Pražan jest položen, aby Jan Řepín vedle svého odporu, jakž se praví míti dva díly v tom statku, to pokazoval etc., ale 

Strana 462
62 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: poněvadž páni Pražané majíce zprávu od poslů našich i o tom roku položeném ten prostředek práva v té potřebě nám psaním svým ukazují, — a protož podle toho potazu Matyášovi příno [má] býti do dvú nedělí, aby uradě se to k konci vedl; a nevykonal-li by toho v těch dvou nedělech, bude povinen jemu Řepínovi odpoviedati ete. Jan Řepín se odvolává. — Datum feria IIII. post Scolastice [12. ünora], anno 1533. Confirmatum est feria V. post Scolastice |13. února|], anno 1533. (Fol. 92.) 133. 1533, 18. března. Mezi Martinem z Třebíče z jedné a Matějem Durasem z strany druhé o třetí díl statku). Martin Svátek z Tře- bíče, kterajž před VMtmi prve nevelmi dávno soud maje na místě matky své Marty Svát- kové s Matějem Durasem, sousedem naším, o statek pozůstalý po někdy Martinovi Stře- lečkovi a jinak Topinkovi, sousedu VMtí na právě vašem, třetí díl toho statku vedle ortele VMtí obdržel jest, přijev k nám dnuov těchto obeslal a obvinil jest téhož Durasa před námi na právě našem z třetího dílu některé summy peněz na listech i jinde při dskách, kterúžto summu nadepsaný Matěj Duras na místě man- želky své po smrti předepsaného Martina To- penky vyzdvihl a k sobě přijal. | Čemuž když tajž Duras odpíral, stojíce na tom odporu ku právu a soudu přistoupivše takto pře své lí- čili etc. — Tu my úřad... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž jest jemu Martinovi z Třebíče a matce jeho vrchním právem pány Pražany třetí díl všeho statku Martina Střele- ckého nalezen a přisouzen, a on jeho z toho též podle ortele pánuov Pražan na právě tomto viní, že jest povinnovat Duras na místě man- želky své jemu Martinovi odpoviedati etc. — Matěj Duras se odvolává. Datum (feria VI. ante Dominicam Reminiscere (7. brezna], anno 1838. — Tu myz plnosti práva vrchního ortele tohoto jako spravedlivé a podle práva přišlého potvrzujem ; však tak, kterak jest svě- domí Martin z Třebíče s matků svú proti Ma- tějovi Durasovi při právě o škody outratní a nákladní ukázal, že takového svědomí proti němu užití má, a on z toho jemu práv býti podle práva jest povinen. — Actum feria III. post Dominicam Oculi [18. brezna], anno 1533. (Fol. 94.) 134. 1533, 20. března. (Mezi Samuelem židem z jedné a Annou Medulánskú z strany druhé o dluh.) Samuel žid jsa u nás pod glej- tem obvinil jest z dluhu vedle zápisu svého, někdy u rychtáře našeho starého učiněného, jednu sousedu naši Annu, feécenou Medulánskü, ze XXXIII kop míš., kteráž tomu zápisu od- por činila ete. — Tu my úřad... takto mezi nimi sme vypověděli: Poněvadž se jest pře o zápis začala, kterajž jest žid ukázal na Annu Medulánskou, a ona Anna tomu jest od- pírala a to dostatečně pokázala, že jest se bez její vuole a přítomnosti stal, a žid toho neod- vedl, jakož pak sám rychtář toho času jest to židu mluvil: „Že si mne v tom zrádné podvedl před panem purgmistrem panem Bohuslavem Mazancem a Panovcem, že sem tobě toho na tvú židovskú víru věřil,“ — protož ona jemu tím zápisem povinna není. — Žid se odvolává. Datum feria VI. ante Dominicam Invocavit [28. ánora], anno 1583. — Tu my z plnosti práva ortele vašeho takto napravujeme: Ač- koli Anna Medulánská tomu zápisu jest od- pírala, a odpírá, ale poněvadž jest sobě toho podle práva tak nevykonala, aby ten zápis k svému zrušení přišel, než počavši jemu pře- kážeti toho jest tak zanechala a k místu ne- přivedla, a zápis ten tak neporušený v moci Své zuostal| — iz té příčiny témuž zápisu ona Anna Medulánská dosti učiniti jest povinna, a to do dvá nedélí porád sbéhlych podle práva. Než poněvadž on Václav Kule, jsa rychtářem na ten čas, ten zápis jest do kněh vložil a k tomu se sám zná a proti tomu zápisu mluví pravě, že jest jej bez přítomnosti a vědomí Anny Medulánské učinil, a žida Samuela v tom naříká, že jest jej při tom zápisu podvedl, chce-li ona Anna o to k Václavovi Kulovi a Václav Kule k židu hleděti, právo se jim ne- 

Strana 463
Zatec (1588). zavírá — Actum feria V. ante Dominicam Letare [20. btezna], anno 1533. (Fol. 93.) 135. 1533, 20. března. (Mezi Jakubem Michálkem zjedné a Vaňkem Cyhlířem z strany druhé o wuvolení) Jeden měštěnín náš Jakub Michálek peněz potřebuje a od sebe dáti maje prodal vinici svou druhému měštěnínu Petrovi Větrovských za CX kop. Kterýžto Petr maje též C kop na dluhu po manželce své sobě ná- ležitých na jednom sousedu našem Vaňkovi Cyhlíři, o němž smlouvu sním učinil, kterážto smlouva zapsána jest v knihách našich pamět- ních, — kteréžto VMtem vajpis posíláme, i ukázal jest na něm na Vaňkovi podle té smlouvy Petr Jakubovi Michálkovi těch C kop, a dodav jemu X kop, on jeho Petra z toho dluhu propustil a kvittoval, prejav C kop na Vañkovi. Kterÿ*to Vanék vzav na se ten dluh C kop před úřadem měl jest je jemu Jaku- bovi Michálkovi vyplniti podle té smlouvy uči- něné a zapsané, měv dáti na svatého Václava pomiuulého XL kop a dále v rok po XXX kopách platiti; potom jsa napomínán z té summy od Jakuba Michálka, zdaloval se jemu penéz dáti, neZ chtél jest místo penéz chmel- nici svou pustiti a pustil mu ji v té summé, vztahuje se v tom na smlouvu, kterou s Petrem ücinil. Ale Jakub Michálek peněz potřebuje nechtěl jest té chmelnice ujíti, než hotovými penězi odbyt býti, a že jest proto vinici pro- dal, aby penieze míti mobl ete. — Tu my üfad ... takto jim za právo sme nalezli: Po- něvadž Vaněk uvolil se Jakubovi Michálkovi dáti a toho jest neučinil, ale tu chmelnici, jakžkoli však nečasně, pustiti chtěl, — a protož tajž Vaněk povinnovat jest vedle svého uvo- lení ty penieze XL kop dáti a před se dále vedle smlouvy platiti ete. — Vaněk se odvo- lává. Datum feria V. post Gregorii [13. bfezna]. — Tu my z plnosti práva ortel váš takto na- pravujeme: Poněvadž Jakub Michálek prodavši vinici svou za jistou summu za sto a za deset kop Petrovi Větrovskému na to jest od něho deset kop vzal a ostatních sto kop na Václa- 463 vovi Cyhlíři, jím Petrem Větrovským ukáza- ných, jest ujal podle smlouvy dluhu těch sto kop, kterýmiž on Václav Cyhlíř. jemu Petrovi Větrovskému povinnovat byl, tak jakž táž smlouva to v sobě šíře ukazuje, a na tom jest on Michálek přestal a jeho Petra Větrovského ze v&í té summy propustil a kvittoval, a každý maje pokutu zápisem neb smlávü jest povinen jím (!) se přidržeti a mimo ní dále se nepotaho- vati, — i z těch příčin toho se při té smlouvě a pokutě v ní položené zanechává podle práva. — Actum feria V. ante dominicam Letare (20. bfezna] anno 1538. (Fol. 94.) 136. 1533, 23. května. (Mezi Martinem Svátkem z Třebíče z jedné a Matéjem Durasem z strany druhé o statek.) Jakož po předešlém orteli mezi Martinem Svátkem z Třebíče a Matějem Durasem, sousedem naším, rok jest opět stranám ku právu položen ku při hlavní o statek nebožce Martina Střeleckého z Drastu pozůstalý, k kterémužto roku stojíce strany pře své takto ku právu stavěly. Předkém Martin z Třebíče skrze zástupcí svého požádal, aby ortel předešlý mezi nimi otu věc učiněný přečten byl; kterýž když jest přečten mluvil, že toho Martin z Třebíče na místě matky své žádá, kdež jest jemu tím ortelem třetina statku pozuostalého po nebožci Martinovi z Drastu připovědína, zvláště co jest statku zde při tomto právě, a kdež jest ortelem předešlým pokázal, co jest toho Matěj Duras na místě manželky své na listech i jinde při dskách vy- upomínal a k sobě přijal, že toho všeho, jakž jest pokázáno a počteno, učiní summa II“ kop V gr. míš., kteréžto summy třetí díl Martinovi a matce jeho přináleží, a škod a útrat též po- čtených a pokázaných XIIII kop míš. minus I gr. Poněvadž jest jemu to tím ortelem pře- dešlým i potvrzením jeho pánuov Pražan při- řčeno a nalezeno, věří Bohu a právu Martin, že jemu Duras té summy jmenované třetí díl a XIIII kop škod do třetího dne jakožto hosti vydati má, neb již dlouhý čas toho očekávaje útraty činí a škody nemalé béře etc. — Tu 

Strana 464
464 my úřad... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž by ta pře prve před právem vyšším VMtí pány Pražany byla, a tu jemu Martinovi a matce jeho toho všeho statku třetí díl na- lezen byl a připovědín, že my toho při tom zanecháváme, neb toho při nás není, abychom my ortele vyššího práva napravovati měli. — Matěj Duras se odvolává. Datum feria II. ante Sophie [12. května], anno 1533. — Tu my z plnosti práva k orteli vašemu takto pravíme : Poněvadž na žalobu i odpor a pře vedení vy jiného rozsudku ste neučinili, než že to podle předešlého ortele mezi stranami námi učině- ného zůstavujete, ježto při právě našem vrch- ním jinej statek připovědín Martě Svátkové a Martinovi z Třebíče nebyl a není, než kterejž na ten čas ku právu našemu piindlezel, — . protož vedle práva vašeho povinni jste ortel svuoj na stranu při vedení a ukazování říci, a to. ve dvú nedělích pořád zběhlých podle práva, právo vyšší s stranami vyhradíc. Actum feria VI. post Ascensionem Domini [23. května), anno 1533. (Fol. 96.) 137. 1533, 18. června. (Mezi Janem Re- pínem z jedné a Matyášem z strany druhé.) Jakož v nejdřív pominulém orteli mezi Ma- tyášem a Janem Řepínem, sousedy našimi, kteréhožto ortele VMti jste potvrditi ráčili, doloženo jest, že Matyášovi potazu příno býti má do dvú nedělí pořád zběhlých, aby se uradě s přátely to, což se mu nedostává toho statku, v tom času k místu přivedl, a nevy- konal-li by toho v těch dvú nedělech, že bude povinen jemu Janu Repinovi odpoviedati. Po kterémžto orteli hned opět rok jim stranám k tomu položen, aby ve dvúnedělech se všemi potřebami pod té pře ztracením stáli; i když ten čas položený přišel, tu stojíce obě strany, zéstupce Jana Repina ohldsiv se, Ze stojí se všemi potřebami na místě Jana Řepína jakožto poručník té pře jeho, a když Matyáš jemu od- poviedati se pozdaloval, požádal předkem, aby ten rok zapsaný přečten byl ete. — Tu my úřad . . . takto jim za právo sme nalezli, že E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Matyáš podle znění téhož ortele a roku po- loženého pod té pře ztracením má jemu Ře- pinovi odpoviedati etc. — Matyáš se odvolává. Datum feria VI. Sigismundi [2. května], anno 1533. — Tu my z plnosti práva ortele va- šeho potvrzujem na tento způsob: Jestliže jest se podle předešlého našeho ortele tomu dosti stalo, a on Matyáš v držení skutečné statku, ortelem naším jemu připověděného, přišel jest, tehdy povinen bude Janovi Řepí- novi odpoviedati. Pak-li v skutečné držení do- tčeného statku až posavad vpuštěn není, tehdy podle práva vám prve ozndmeného ve dvi ne- dělech pořád zběhlých bez vselijakého pro- dlení má téhož statku v skutečné držení a zmocnění uveden a vpuštěn býti. A když tak tomu dosti se stane, podle pře[d]psané výpovědi vaší k Janovi Řepínovi Matyáš povinen bude se zachovati, než prve mu odpoviedati povinen není. Actum feria III. post Viti et Modesti [L8. Eervna], anno 1533. (Fol. 96.) 138. 1533, 18. června. (Mezi Matějem Du- rasem z jedné a Martinem z Třebíče z strany druhé o třetí díl statku.) Kdež ste VMt z plnosti práva vrchního v té při mezi Martinem z Tře- bíče a Matějem Durasem, sousedem naším, najblíž pominulé nalézti ráčili, že bychom my na stran pře vedení rozsudek náš učiniti a ortel řéci povinni byli, i račtež znáti, páni milí, že podle toho nálezu povolavše stran a vzavše před se ortel VMtí první, mezi těmi stranami v Praze učiněný, a též i druhý ortel zde mezi těmi stranami učiněný, kdež jest Martin z Třebíče při svou ku právu kladl a svědky některé vedl i pokazoval, a Matěj Duras za příčinou nic k tomu neodpovídal pravě, že by povinen nebyl, a též také i ve- dení pře najblíž pominulé, tak sme se zacho- vali a všecko pilně rozváživše takto za právo sme jim nalezli: Ačkoli nebožtík Martin Stře- lecký užíval jest řádu rytířského, ale poněvadž jest byl osedlý měštěnín v městě VMtí v Praze a kšaftu žádného o statku svém neučinil, a také že dcera jeho, manželka Durasova, prve 

Strana 465
Zatec (1533). než otec toho řádu užíval, zplozena jest, a matka její, manželka jeho Martina Střeteckého, stavu svého a řádu manželského ničímž nepo- horšila, i z té příčiny nápadem toho všeho statku po něm po Martinovi, manželu svém, pozuostalého, kdež by koli uptán a vyupomí- nán byl, dílu třetího užiti má, však bez úrazu smlouvy předešlé u nás v Žatči učiněné. A co se škod a útrat při právě prokázaných dotýče, těmi také Duras Martinovi z Třebíče a matce jeho povinen jest. — Matěj Duras se odvo- lává. Datum feria VI. post Corporis Christi [13. éervna], anno 1533. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto potvrzujem tak, že třetí díl jí Martě Svátkové náleží, jakž ste vypověděli, statku po Martinovi Střeteckým ; však tak, což se té vyhražené smlouvy v vý- povědi vaší dotýče, poněvadž táž smlouva pře- dešlým rozsudkem při právě našem vrchním v nic jest obrácena, z té příčiny místa míti svého podle práva nemuože. — Actum feria III. post Viti et Modesti [18. června|, anno 1533. (Fol. 97.) 139. 1533, 18. června. (Mezi Sumuelem židem a Israhelová z jedné a s Matyášem soukenníkem z strany druhé o dluh na listech a má-li statkem odbyti.) Samuel žid maje některou sumu dluhu na Matyášovi, sousedu našem, a znamenaje i zprávu maje, že by se od nás hostil, i z té příčiny obstavil jest právem téhož Matyáše, aby té sumy na něm snáze dosíci mohl. Kdež tajž Matyáš takovü věc obtížně nesa obeslal jest téhož žida, sročení s ním ku právu žádaje; i majíce rok o to ku právu položený, a k tomu obě straně stojíce, Matyáš vinil jest Samuela žida, že by stayuňk naň nepořádný učinil a jeho nepo- řádně zastavil maje s ním prve pfi, a o to stávajíce před ouřadem jeho přes to obstavil, škodu i lehkost jemu učinil, a druhé, že by jeho podvodně v ten dluh uvedl na list starý zkažený, že by jeho k novému listu a zapsání přivedl. Však znaje se podle téhož listu k LXXIII kopám míš. dluhu, a nemaje peněz Archiv Český XXVIII. 465 hotových, že chce jeho žida statkem, kterejž má, odbyti a jemu práv býti etc. — Z strany druhé Samuel žid mluvil, že jest nic nepo- řádného neučinil, než vida, že se odsud hostí, jeho jest obstavil, vině jeho z dluhu sedmde- sáti tří kop a z lichvy na to přišlé podle listu rukou pana Václava Práskala, spolurad- ního našeho, sepsaného, a též i podle smlouvy o to učiněné, pokázav to obé a přečísti roz- kázal, (čehož obého VMtem vejpisy posíláme) etc. — Tu my úřad... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž Matyáš tomu obojímu dluhu neodporujíc, peněz na hotově nemaje statkem, kterejž má, platiti chce, že má on Matyáš podle práva ve dvú nedělech pořád zběhlých to zpraviti, že na zlatě ani stříbře ani hotových penězích statku žádného nemá; a když to přísahou vykoná, má teprv statek svuoj židu pokázati na svrchcích, gruntích i nábytcích, a cožkoli žid sobě oblíbí z jeho statku, za tu sumu z takového statku má židu odhádáno býti a též také i té židovce. A co se toho stavuňku dotýče, ten sám v sobě jest řádný, poněvadž se k dluhu on Matyáš seznal, a ten se nepropouští potud, dokudž se tomu orteli dosti nestane. — Žid i židovka se odvolávají. — Datum feria VI. post Cor- poris Christi [13. éervna], anno 1533. Con- firmatum est feria IIIL. post Viti et Modesti (18. éervna], anno 1538. (Fol. 98.) 140. 1533, 11. července. (Mezi Pavlem Kolským z jedné a Janem z strany druhé o mord, schromení ruky, ruka pryč.) Jeden mladý měštěnín náš Pavel Kolský obvinil jest před námi, též druhého měštěnína našeho, mla- dého Jana Sajčka, že by učiniv svádu v domě jeho, jeho, hospodáře svého, zranil a ochromil. Kterýžto Jan Sajček ani se k tomu dokonale znal ani dokonale tomu odpíral pravě, ač by se jemu to od něho přihodilo, že by ne zou- myslné, ani z jeho vuole to přišlo, než pří- hodou nenadále a v rozvadku etc. — Tu my úřad ... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž se to zřetelně z svědkuov nadchází, 59 

Strana 466
466 že Jan Sajček svády počátek učinil a braň svou obnažil a Pavel, jakožto hospodář domu svého, podle náležitosti v to vkročiv je napo- mínal, aby od toho přestali; a že by i sám, oč jest mezi nimi bylo, to zastati chtěl, a on přes to chtěl Adama raniti, i ranil Pavla, a že od té rány, jakž nám to zřetedlně od Pavla ukázáno, ruka jeho na ten čas chroma jest. I z té příčiny on Jan Sajček jemu Pavlovi pokutou povinen jest, totiž dvadcíti kopami gr. čes., a to ve dvú nedělech pořád zběhlých jemu je vyplniti. A bude li pak kdy napotom on Pavel zase na tu ruku zdravější, má jemu toho Jan Sajček rád příti, poněvadž praví, že jest mu toho nerad učinil. — Pavel se odvo- lává. — Datum feria II. post Judica [31. března], anno 1533. — Tu my z plnosti práva takto ortel váš napravujem: Poněvadž Pavel Kolský prve vkročil jest v tu nevoli, kteráž jest mezi nimi znikla, než-li jest Jan Sajček na Adama Zimu braně dobyl, a v to přátelsky jest se vkládal, chtěje takovú věc přetrhnouti podle náležitosti hospodářské, ale on Jan Sajček jeho Pavla jakožto hospodáře uposlechnouti jest nechtěl, a pro lehkomyslnou věc, nechtě se upokojiti, braně jest dobyl ne prve, než při přítomnosti téhož hospodáře, a jeho jest zranil a k chromosti přivedl, nemaje k tomu příčiny spravedlivé žádné, i z té příčiny, poněvadž se jest v domu toho dopustil a ho- spodáře v tom nevážil, moha dobře bez toho býti, že jest v pokutu ruky ztracení upadl. — Actum feria VI. post. s. Johannem Hussium [11. Gervence], anno 1533. (Fol. 95.) 141. 1533, 19. září. (Mezi Martinem z Tře- bíče z jedné a Matějem Durasem z strany druhé o škody.) Martin Kulhavý z Třebíče maje místo a konec o při hlavní s Matějem Durasem, sousedem naším, podle ortele VMtí, o statek pozůstalý po nebožci Martinovi Stře- teckém z BDrastu, otci manželky jeho Dura- sovy, i výpravu, obeslal jest opět znovu téhož Matěje Durasa vině jeho ze škod outratních, skrze tu při vzatých, a s ním o to ku právu E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: piistoupiv etc. —Tu my úřad ... takto jim za právo sme nalezli: Ačkoli Matěj Duras byl jest poručníkem v při blavní od manželky své k vy- upomínání dluhuov, ale však vyupomínav ty dluhy jich k své ruce neobrátil, než manželce své je vydal, a ona jimi šafovala, puojčovala i jinak s nimi, jak se jí vidělo, činila a jemu Durasovi jich v moc nedala, ani mu práv svých vzdala, i z té příčiny on Duras vykonav tu při její jako poručník není dále ze škod jemu Martinovi povinen odpoviedati, ani jich napravovati. — Martin se odvolává. — Datum feria II. post Crucis exaltacionem [15. zai], anno 1533. Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto napravujeme: Poněvadž se to nachází, že ze škod těch, z kterýchž jest Martin z Třebíče jeho Matěje Durasa na právě našem prve obvinil, nyní maje při právě vrchním vý- povědí k tomu cestu ukázanů při právě vašem z tejchž škod jeho Durasa viní, Martin tejž pořádně a spravedlivě a dobře to učiniti jest mohl, zvláště poněvadž o takovú věc při právě vrchním i také vašem on Matěj Duras vždycky právo jest trpěl, takový statek k sobě přijímal, — i z těch příčin z takových škod jest podle práva jemu odpoviedati povinen. Actum feria VI. post Ludmille [19. zań], anno 1533 (Fol 103). 142. 1533, 22. září. (Mezi Annú Medulán- skú z jedné a Samuelem židem z strany druhé.) Jakož znáti ráčíte těchto pominulých dnuov ortel mezi Samuelem židem a Annou Medulán skou, sousedú naší, kterajž byl k VMtem ku právu vyššímu k rozvážení poslán, ten po jeho rozvážení, když jest od VMtí k nám zase ode- slán, Anna Medulánská souseda naše, jej po- zahájila, a aby otevřín, a čten nebyl, žádala, pravieci skrze zástupcí svého, že již toho po- třebí není, a že jest žid již tu při svou ztratil a propadl, a to tím zpuosobem, že jest pře- stoupiv a pominuv obecně nařčení a ustanovení a svolení vší obcí a právem vyšším potvrzené a že jest hned po vyřčení ortele našeho za ním, za ortelem jel, a tak tudy svou při ztratil. 

Strana 467
Zatec (1533). — Tu Zid zvédév o tom dožádal se roku slo- žení [a] mluvil, že právo vyšší svuoj pruochod míti má, a že jest to již i na pány Pražany vzneseno a Jich Mtí za opatření žádáno, a že jest rozkázáno, aby to ještě na úřad vznesl a toho se dožádal, aby ten ortel otevřen a pře- čten: byl, a jestliže by toho se nestalo, aby na Jich Mti zase vzneseno bylo, a že on žid podle toho vznáší a žádá. — A strana druhá vždy na svém úmyslu stojící toho hájila dávající zprávu, že to i při právu vyšším bývalo, že jsou ortele naše (am v Praze stavovali (uká- zavši na Jana Tatousa z Vraného), a že ta- ková věc pruochod svuoj mívala, a že toho se spustiti nemíní, leč by jí to právem nale- zeno bylo. — I tu my úřad .. za právo sme na- lezli, že ten ortel otevřen a čten býti má, však bez újmy a pohoršení obojí strany, a že jí Anně Medulánské žid, z čehož ho potom viniti bude, má býti práv. — Anna Medulán- ská se odvolává. Datum feria V. post Sixti [7. srpna] anno 1533. — Confirmatum est feria II. post s. Matheum (22. záií], anno 1533. (Fol. 99.) 143. 1533, 22. září. (Mezi Matyášem sou- kenníkem z jedné a vdovami držícími statek Kořínka podle kšaftu jeho z strany druhé o kšaft tvrzený téhož Kořínka.) Jeden soused náš, nebožtík Vít Kořínek, před vosmi lety nemocí jsa navštíven učinil jest kšaft pořádný o statku svém podle práva města našeho, kte- rýmžto kšaftem statek svuoj zřídil podle vuole své a jej mezi přátely rozdělil a při tom i na Matyáše, souseda našeho, zpomenuv XXX kop míš. jemu odkázal a tím ho oddělil, a též také díl toho statku, zvláště na penězích za duom prodaný, na záduší odkázal a nad tím i poruč- níky učinil Pavla Černobýle a Jana Dolského, sousedy naše. Potom po smrti jeho, téhož Víta, ten kšaft jeho též pořádně vyhlášen a k tvr- zení a mocnosti své bez překážky přišel a tak pruochod maje, přátelé, což komu odkázáno, za to ujali a tomu místo dali, a poručníci též peníze odkázané na domu zřídili a, což komu 467 odkázáno bylo, vydali. A Matyáš, soused náš, téz vyzdvih XXX kop sobě tím kšaftem od- kázaných, pokoj měl a toho kšaftu nenaříkal, až teď nyní po osmi letech [po] smrti téhož Víta Kořínka, když již i oba poručníci umteli, obyčejem svým, jakž jest se přivykl súditi a lidem nepokoj činiti, teprv ohlásil se jest k tomu statku po Vítovi Kořínkovi pozuostalému, pravě se k němu lepší právo a spravedlnost míti nad jiné všecky příbuzenstvím téhož Víta Kořínka, a ten kšaft jeho Vítů že by státi a moci míti neměl etc. — Proti tomu strana druhá, ty chudé vdovy, položivše ten kšaft před námi — jehož VMtem vajpis posíláme, daly mluviti, že jest ten kšaft řádně podle práva přišlý i stvrzený pečetí, kterémuž Matyáš časně od- poru žádného nečinil a k mocnosti jemu přijíti dal; a že každý soused a obyvatel města to- hoto též podle práv milostných a obdarování města tohoto statek svuoj muož dáti komu chce, jakož jest on Vít Kořínek tak učinil, statek svuoj podle vuole své zřídil a Matyáše též, jak se mu vidělo, odbyl, a že věří Bohu a právu, že toho kšaftu řádně učiněného a před osmi lety stvrzeného užiti mají. Tu my úřad...takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž ten kšaft jest řádně učiněný a stvrzený, a od- por žádný jemu časně učiněn není, a Matyáš též také jím jest oddělen, aniž jest také jakého přátelství krevního blízkého mimo jiné neokázal, —i z těch příčin ten kšaft, poněvadž mu pruo- chod dán, v mocnosti své zůstati má, a ony vdovy jeho užiti mají, a Matyáš v tom jim překážky činiti nemá. -- Matyáš se odvolává. Datum feria V. post Sixti [7. srpna], anno 1533. Confirmatum est feria II. post s. Matheum [22. září], anno 1533. (Fol. 99.) 144. 1533, 22. září. (Mezi Matyášem z jedné a starú radú z strany druhé o odpo- vídání.) Matyáš, soused náš, po předešlém orteli VMtí mezi ním a Janem Řepínem, též sousedem naším, o statek Bůžkovský učině- ném, obeslal jest a obvinil feria II. post domi- nicam Oculi [17. bfezna] starou radu podle 59* 

Strana 468
468 cedule řezané, v níž osoby zejména se jme- nují — kterouž VMtem posíláme — a to z toho, že by Jan Řepín, odporník jeho, proti spra- vedlivosti jeho vpuštěn byl v ten statek Buož- kovský na jeho škodu a těžkost, ježto ten statek podle téhož ortele jemu náleží, a že by sobě pan mistr zapisovati dal ten statek proti témuž orteli, a že toho všeho, co mu se toho statku Buožkovského nedostává, pokládá více než za tisíc kop a že toho postihati chce. — Tu při tom rada stará aneb páni staré rady, jakožto úřad, předkem požádavše, aby artikul jeden z práv zemských a smlouvy Svatovác- lavské přečten byl, kterajž přečten jest, (b. 15. kterajž nadjíti ráčíte) a podle toho ozná- mili, že nejsou povinní jemu Matyášovi na to jeho obvinění odpoviedati. — Proti tomu zase odpovídaje Matyáš mluvil, že ta smlouva tak a na to se nevztahuje, než kdyby se co sou- dem ubližovalo od purgmistra a konšel, tehdy nemají jinde,vinění býti, než před panem pod- komořím; ale že se jemu úřadem nic neublí- žilo, a on jich z toho neviní, než toliko že se mu po straně ublížilo od osob a že on osoby viní toliko zejména etc. — Kdežto my úřad .. za právo sme,vypověděli, že ti páni, rada stará, před námi nejsou jemu Matyášovi povinni od- poviedati, než aby je vinil, tu kdež náleží, jakž ta smlouva ukazuje. — Matyáš se odvo- lává. — Datum feria II. post Bartholomei [25. srpna], anno 1533. — Tu my ortel váš takto napravujeme: Poněvadž Matyáš osoby staré rady viniti před vámi chtěl a počal z žádný jiný věci než z té, kteráž jest pošla z ortele od nás odeslaného, coZ se statku BuoZkovského dotýkalo, a rada stará proti tomu zastřeli sou se smlouvü Svatováclavskü, podle kteréž vy jste nalezli, Ze by pfed vámi odpoviedati ne- měli, — i my z té příčiny nenalézáme, aby neméli odpoviedati, jest-li jich osobami jemu Matyášovi vtom statku Buožkovským co ublí- ženo, a smlouva ta, nač jste vy výpověď uči- nili, na to se nevztahuje, nébrž z té svobody vejpovědí vaší vyňali byšte se, jestliže by lidé E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archwu města Prahy: obtížnost někdy nesouce z nedorozumění práva žádali nápravy. A protož když on Matyáš osoby staré rady obešle a je viniti bude chtíti, vy máte je slySeti a ortel s vajhradá práva vyššího na to řieci. — Actum feria II. post s. Matheum ev. [22. zárí] auno 1533. (Fol. 100.) 145. 1533, 93. září. (Mezi Janem Řepí- nem a manželků jeho z jedné a Matyášem z strany druhé o statek Buožkovský.) Jan Re- pín, soused náš, na místě manželky své Anny obvinil Matyáše, souseda našeho, ze dvou dí- luov toho statku pozuostalého po starém Buož- kovi, otci jejím, a po matce Markétě, že by jí vtom spravedlivě jakožto dědičce posloupné po otci a matce ty dva díly náležely toho statku, v kterýž jest Matyáš uveden a vpu- štěn ete. — A tu hned Matyáš k tomu od- pověděl, že k těm řečem není poviuen odpo- viedati, a Ze strana pánuom daremně zane- práznění činí, že toho nemíní učiniti mimo ortel poslední a kam jinam odtud se dáti, a také že toho kšaftu Jana Bůžkovic není po- vinen poloZiti a toho nemíní učiniti, leč by mu to právem nalezeno bylo ete. — Tu my úřad ....fakto jim za právo nalezli: Poněvadž Matyáš tři roky zavité k tomu položené maje. pod té pře ztracením vždy nechce straně odpovie- dati, hodné příčiny toho neukazuje, než tím to- liko se háje, že by v ten vešken statek Buož- kovský vpuštěn a jeho zmocněn nebyl, ježto více toho statku Buožka starého nadjíti ani uznati se nemuože než ten, v kterajž jest Matyáš uveden a vpuštěn, že Matyáš podle nálezuov pánuov Prazan jeho Repína z víc toho statku Buož- kovského nevinil ani ukázal, aby jeho Řepín více co za sebou měl, a též také, poněvadž jest zřejmě ukázáno, že Anna, Řepínova man- želka, v tom statku starého Buožka jakožto dědička dva díly má, a protož toho užiti má a Matyáš jí těch dvú dílů zase postúpiti má. Matyáš se odvolává. — Datum feria II. post Bartholomei [25. srpna], anno 1533. — Tu my z plnosti práva ortel tento takto napravujem : 

Strana 469
Zatec (1533— 1534). Poněvadž Matyáš za příčinou slušnou odpo- viedati Janovi Repínovi na místé Anny, man- želky jeho, nechtěl proti vejpovědem orteluov od práva vyššího odeslaných, že jest to dobře učiniti mohl, a vy měli jste a máte vejpověď jemu Matyášovi učiniti na to, kdež jest se zastíral, že všeho statku Buožkovského podle nápravy ortele od práva vyššího přišlého v držení vpuštěn není; takovou věc měl jest a má v VI nedělích pořád zběhlých pokázati, več vpuštěn není, a to má vyplniti od ode- vfení ortele tohoto. Pokáze-li, že ve všechen statek uveden a zmocněn podle orteluov a psaní našich předešlých není, máte jemu, jakž předešlá naše náprava ortelem ukazuje, toho dopomoci a v skutečné držení jeho uvésti, a tak jsa toho zmocněn povinen bude jemu Ja- novi Repinovi teprve odpoviedati. Pak-li by se více toho statku Buožkovského nenašlo, a Matyáš toho nepokázal, a on Jan Řepín na místě manželky své bude jeho chtíti z čeho viniti, jakž dotčeno, má tejž Matyáš odpovie- dati. — Actum feria III. post Matheum ap. [23. zátí] anno 1533. (Fol. 101.) 146. 1534, 20. ledna. (Mezi Martinem 2 Třebíče z jedné a Matějem Durausem z strany druhé o škody úlratné). Martin z Třebíče obviniv Matěje Durasa, souseda našeho, ze škod útrat- nich Lti kop, které jest vzal skrze něho, do- sahuje od něho spravedlivosti matky své po manželu jejím Martinovi Střeteckém z Drastu, kdež jest tu spravedlivost zúmyslně u sebe držel, nechtěje jemu na místě matky jeho ji vydati, a též i ze škod skrze to zameškaných na živnosti své LX kop ete. Tu my úřad... takto jim za právo sme nalezli: Ačkoli svěd- kové oznamují, že sou jemu Martinovi peněz puojčovali, ale poněvadž žádný z nich toho nedokládá, aby jemu puojčoval pro náklad té pfe, — i z té příčiny Duras jemu Martinovi těmi všemi škodami povinnovat není, než to- liko těmi, kteréž jest on Martin na právo naložil. — Martin se odvolává. Datum feria VI. post Circumcis. D. [2. ledna], anno 1534. 469 Confirmatum est III. feria post s. Antonium [20. ledna], anno 1534. (Fol. 107.) 147. 1534, 5. února. (Mezi Jiříkem Čertem z jedné a Janem Červenků s Kateřinou, ma- cechú jeho, z strany druhé o svědky nařčené.) Kdež jest rok položen byl stranám, Jiříkovi Čertovi s Janem Červenkou a macechou jeho Kateřinou, starou Červenkovou, po těch ta- kových odpořích a protazích tak a na to, aby již konečně tomu orteli VMtí pánuov Pražan dosti učinili a nám i sobě pokoj dali a na nás více nežalovali pod vězením. Kterémužto roku obě strany stojíce, Jan Červenka s Kateřinou; macechou svou, majíc ukázati podle ortele VMtí, co by jim toho statku po Anně Čer- venkové mladé mimo to vydání Jiříka nedo- stávati se mělo, a Jiřík Čert též podle ortele maje přísahů to zpraviti, Jan Červenka předkem s macechou svou davši se v mluvení pře a svědkuov vedení proti témuž Jiříkovi Čertovi, tu při tom tajž Jiřík slyše ty takové mnohé svědky proti sobě vedené, nařekl jest z nich některé, jmenovitě Blíhu, Trnku a Kateřinu, děvku Žežhulové, že by proti němu křivě, ne- právě i falešně svědčili, a též j stranu sobě odporní, že by křivě a neprávě proti němu svědky vedla a je najala, a že to pokazovati chce, žádaje, aby po ně posláno bylo a též i po Alenu, že by k ní také měl mluviti etc. Tu my úřad . . takto jim za právo sme na- lezli: Poněvadž Bláha sám svým přiznáním ohlašuje a ještě na tom stojí, že jest z ná- vodu strany mluvil a svědčil, a toho též jiní svědkové potvrzují, — i z té příčiny za ne- pravého svědka jmín býti má, a Jan Červenka s macechou svou Kateřinou povinni jsou ve své poctivosti státi a odvod tomu do dvü ne- dělí podle práva učiniti a z toho se vyvésti. Co se pak Kateřiny děvečky dotýče, poněvadž by let dospělých neměla, že to její svědomí přijato býti nemá. Jan Červenka s macechou svou se odvolávají. Datum feria II. post Bar- tholomei [25. srpna], anno 1533. — Tu my z plnosti práva ortele vaSeho potvrzujem tím 

Strana 470
470 zpuosobem, že vy máte k tomu svědku vámi odsouzenému právem útrpným přistoupiti, ne- bude-li; jsa právem tak tázán, úmyslu svého jinak měniti než na tom, což by před trá- pením i na trápení řekl, vždy by stál i na tom umřel, cesta tudy bude ukázána, bude-li se dále na koho takový nářek vztahovati, a bude-li komu jakého proti tomu vejvodu po- třebí. — Actum feria V. die s. Agate [5. ünora], anno 1534. (Fol. 102). 148. 1534, 8. května. (Mezi Matyášem soukenníkem z Žatče z jedné a Janem Řepínem z strany druhé o statek Bůžkovský.) Jakož jest právem a ortelem VMtí spravedlivým Ma- tyášovi soukenníku nalezeno, aby pokázal, co se jemu toho statku Bůžkovského nedostává, a več ještě vpuštěn není, tak jak se skrze to zbraňuje jemu Janovi Řepínovi a manželce jeho na jich obvinění odpovídati etc. — Tu my úřad takto jim za právo sme nalezli: Po- něvadž Matyáš podle ortele pánuov Pražan maje pokazovati, co by se mu toho statku Bůžkovského pozůstalého nedostávalo, v kterejž by vpuštěn nebyl, svědky vede; a oni svědkové toliko vyznávají, což jest bylo za živosti sta- rého Bůžka před lety násobnými a prve než-li on Matyáš u nás v Žatči byl a než-li mu tu co náleželo; a tíž svědkové také se nevztahují na Řepína, aniž svědčí, aby toho statku on co za sebú míti měl, čehož by Matyášovi nepo- stoupil, — i z té příčiny on Matyáš povinen jest Řepínovi na jeho obvinění odpoviedati podle práva etc. — Matyáš se odvolává. Datum feria V. Vincencii [22. ledna], anno 1534. Confirmatum est feria VJ. post Floriani [8. května], anno 1534. (Fol. 107.) 149. 1534, 8. května. (Mezi Bohuslavem a Petrem, bratřími a sirotky po nebožtíku Ja- novi Michalovic pozůstalými, z jedné a Cti- borem otčímem a matkůú jich z strony druhé). Sirotci po dobré paměti panu Janovi Micha- lovic, sousedu našem, pozůstalí; Bohuslav a Petr bratří, obvinili jsou pana Ctibora, vot- číma svého, s matků jich z toho, že by on po E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: rozdílu jich o statek po něm pozuostalý vedle smlouvy učiněné z podílu svého měl a povinen byl sestr jich vybyti a výpravu jim učiniti etc. — Tu my úřad takto jim za právo sme na- lezli: Poněvadž paní Regina, manželka pana Ctibora, spravedlivost svou jemu panu Ctibo- rovi jest dala a vespolek se spolčili, aby živý živé obdržel, a táž Regina sama se přiznává, že po otci jich II'/,© kop. hotových zůstalo a ty že jest panu Ctiborovi svěřila, a též co se piva dotajče, poněvadž registry varnými VIII varuov pokázáno jest, a to pivo ona paní Re- gina k sobě přijala, a na to se smlouva stala, že odtud dcery vybyty býti mají, — i z těch příčin pan Ctibor s manželkou svou podle smlouvy povinni jsou z toho sestrám jich vý- pravu vydati a jich vybýti. — Pan Ctibor se odvolává. Datum feria VF. post Circumcisionem Domini [2. ledna], anno 1534. Confirmatum est feria VI. post Floriani [8. května], anno 1534. (Fol. 106.) 150. 1534, 13. května. (Mezi úředníky obce z jedné a Matyášem soukenníkem z strany druhé o peníze, které za něho v dluhu dali panu Oplovi.) Časem některým před třemi lety Matyáš soukenník, soused náš, vdluživ se u pana Ople z Fictum, koupiv od něho vlny za CXI'/, kopy a IX gr. míš., a zapsav se i s manželkou svou a plátce býti maje časem jmenovitým, jakž ten list jeho v sobě zní, a toho když jest zanedbal a neučinil tak, že jest k stavuňku přišlo, že sou sousedé naši někteří skrze to v Hrušovanech od pana Ople na gruntích jeho právem obstaveni byli; a tu jest psaní činěno ku panu Oplovi, a potom i osobní poselství učiněno do Hru- šovan, a Matyáš též jako jistec toho dluhu tam postaven jest is manželkou svou. S nimiž pan Opl, příčiny toho dávaje, nechtěl jest nic míti činiti, ani jich přijíti, ani stavuňku pro- pustiti, než na přímluvu těch pánuov vyslaných dán jest jemu folk a prodlení za čtyři neděle pořád zběhlé na hotové peníze, aby v tom času peníze objednal a tu věc vypravil, jakož 

Strana 471
Žatec (1584). k tomu i pilně od úřadu napomínán byl. A když jest toho v tom času zanedbal a ne- učinil a neobjednal, sousedé obstavení posta- vivše se na právě zuostati musili a skrze to i do vězení dáni byli a za některý den seděli; a tu skrze to i on Matyáš trestán jest a do vězení dán, že jest té věci nevypravil, a tu napomínán jsa opět, aby se nedal vězeti, ale aby to opatřil, že sousedé obstavení nevinní skrze to se obtěžují. A když vždy zanedbal toho učiniti, i tu nechtějíce pan purgmistr se pány, aby skrze to sousedé chudí obstavení dále obtéZováui byti méli, pánóm üredníkuom poruéili i rozkázali, aby peníze opatrili a panu Oplovi zaň za Matyáše s vólí jeho dali. A tak ti sousedé obstavení z toho stavuňku jsou propuštěni, a on pan Opl vzav peníze CXI!/, kopy IX gr. míš. list jeho Matyáše navrátil a na tu summu kvitancí vydal. Potom pak páni úředníci davše za Matyáše obecní peníze žádali v tom úřadu za opatření, aby zase peníze obecní od Matyáše navráceny a dosa- ženy býti mohly. I povolán jest Matyáš i s manželkou svou a mluveno k němu, aby peníze objednajíce zase navrátili, a kdyZ na to by neměli a toho neučinili na žádost pánuov úředníkuov, jakož se v tom i na právo vztahovali, i jest jim vedle práva statku jeho Matyášova za tu summu CXI'/, kopy IX gr. odhadena dédina néjaká s chmelnicf, aby tolo k obci užívali, doniž by ta summa obecní zase od Matyáše vrácena nebyla, jakož toho paměť zapsána jest v knihách pamětních našich feria II. ante Petri et Pauli [27. června], anno 1530, kdež ta věc na tom tak postavená stála jest. a trvala až dosavad. I že pak těchto časuov předešlých Matyáš nenavrátil zase peněz pánóm úředníkóm, sám svévolně v ty grunty, dědinu a chmelnici se uvázal zase a to drží: i z té příčiny páni úředníci obvinivše Matyáše z té sumy nadepsané, ze CXI'/, kopy IX gr., a s ním o to ku právu přistoupivše předkem kázali čísti zápis roku položeného ku právu, kterajž přečten jest takto: Item rok položen 471 pánuom úředníkuom s Matyášem pro dluh UXI"/, kopy IX gr., kteraj zaň dán panu Oplovi etc., pod té pře ztracením, aby se všemi potřebami stáli. — Actum feria VI. ante Mathei [19. září], anno 1533. — A tu potom mluvili opětujíce to obvinění, a že sou zaň za Matyáše obecní peníze dali, a majíce v té summě jmenované odhadený statek jeho Maty- ášův, že jest se jim veň bez práva svévolně uvázal a jej drží i peníze obecní za sebou má, toho žádajíc na úřadu, aby jim jich summa obecní zase navrácena byla etc. — Tu my úřad ... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž jim stranám rok jest položen a jistou summu sto puol dvanáctý kopy devět grošuov míš. pod té pře ztracením, k kteréžto summě on Matyáš přiznal se jest před panem podko- mořím a panem hofrychtířem, že jest zaň dána a vypravena, a z svědkuov to se nalézá, že Matyáš chtěl jest rád postúpiti dědiny i chmel- nice těm osobám, kteří proň byli obstaveni, aby ta summa, pro kterúž stal se stavuňk, zaň dána byla a zaplacena. A když ty osoby s takovú summu býti nemohly a u vězení držány byly, tu páni úředníci na takové jeho Matyášovo podvolení za něho tu summu jsou dali a zaplatili, nechtíce na sousedech těžkosti viděti, a potom jdouce po právě, když Matyáš té summy zase jim plátce býti zanedbával, právem v ty grunty sou se uvázali a jich v držení byli až dosavad. I poněvadž on Matyáš zase v ty grunty se jest svévolně uvázal, povinen jest pánóm úředníkóm jich summu obecní CXI'/, kopy IX gr. zase vyplniti a zaplatiti podle práva. — Matyáš se odvo- lává. — Datum feria VI. ante Andree [28. li- stopadu], anno 1533. Confirmatum est feria IIII. ante Ascensionem Domini [13. kvétna], anno 1534. (Fol. 104.) 151. 1534, 25. června. (Mezi Matyášem Z4 jedné a stará radá z strany druhé, še odřeklé Matyáše spravedlivosti jeho.) Matyáš, soused náš, po předešlém orteli VMtí mezi ním a Janem Řepínem, též sousedem naším, 

Strana 472
472 o statek Bůžkovský učiněném, obeslal jest a obvinil feria II. post dominicam Oculi [17. března] starú radu podle cedule řezané, v níž osoby zejména se jmenují — kterouž VMtem posíláme — a to z toho, že by Jan Řepín, odporník jeho, proti spravedlivosti jeho vpuštěn byl v ten statek Buožkovský na jeho škodu a těžkost, ježto ten statek podle týhož ortele jemu náleží a že by sobě pan mistr zapisovati dal ten statek proti témuž orteli a že toho všeho, co mu se toho statku Buož- kovského nedostává pokládá více, než za tisíc kop, že toho na nich postihati chce atd. — Tu my úřad ... takto mezi nimi za právo sme nalezli : Poněvadž věc vědoma jest a k tomu se i sám Matyáš zná, že jest po vyřčení ortele od práva potaz maje hned do Prahy, pominuv obecní zřízení a svolení i jeho potvrzení, šel nebo jel; a poněvadž do dvú nedělí, totiž ve čtrnácti dnech, ku právu vyššímu se neodvolal a peněz časně nepoložil, jakož toho ničím nepokazuje, že jest tomu místo dal, a již tu při svou tím svolením ztratil. — Matyáš se odvolává. — Datum feria VI. post Egidii [5. září], anno 1533. Tu my z plnosti práva vrchního tohoto ortele vašeho potvrzujeme v tom, poněvadž on Matyáš toho jest podle práva nepokázal, aby odvolání k vyššímu právu ve dvú nedělích, jakž náleží, učinil. — Actum feria V. post Johannem B. [25. června], anno 1534. (Fol. 102.) 152. 1534, 26. června. (Mezi Samuelem židem z jedné a Šimonem pernářem z strany druhé o dluh.) Samuel žid obvinil jest jednoho spolusouseda našeho Šimona pernáře a man- želku jeho ze CXI'/, kopy gr. míš. dluhu a s ním o to k soudu přistoupiv a maje ličbu pře své ku právu stavěti, předkem ukázal jest dva listy anebo cedule na ten dluh učiněné, žádaje toho, aby přečteny byly ete. Proti tomu strana druhá, Šimon pernář, dal mluviti, že se to tak nenajde, jakž žid praví, aby toho dluhu ta a taková summa býti měla, to ku právu pokládaje a pravě, že z toho, z té sumy, sjíti E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: má to, což jemu židu na to dáno od Šimona pernáře, zvláště kožich za X kop a za med a vosk III kopy míš. a XI kop přičtených pe- něz a připsaných k té sumě; to též ku právu pokládaje, že jemu to sjíti a toho dluhu vy- raženo býti má ete. — Tu my úřad ... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž jest věc zjevná, že Šimon pernář nemaje peněz duom svuoj pro dluhy prodal, aby věřitelóm práv byl, že žid má hleděti k penězóm na tom domu a tu sumu svou podle znění listuov nadjiti. Neż co se ćuby za X kop a vosku za III kopy a XI kop přičtených dotajče, poněvadž žid toho ničím neodvozuje, ani tuze odporuje, že to Šimonovi na té sumě poraženo býti má etc. — Žid se odvolává. Datum feria VI. ante Andree [28. listopadu], anno 1533. — Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravujem : Poněvadž on žid Samuel dluh ten, z kteréhož jest vinil Šimona pernáře a manželku jeho podle práva jest listy neporušenými a nevy- kvitovanými pokazal, a on Šimon pernář ta- kovému dluhu s manželkou svou jest neode- přel, než k němu se znal, — iz té příčiny on Jan Pernař s manželkou svou jest povinen ten dluh jemu židu Samuelovi dáti a zaplatiti podle svých listuov a zápisuov to konečně ve dvú nedělí pořád zběhlých od odevření tohoto ortele našeho. A bude-li dále on Šimon per- nar s manželků svú z čeho žida chtíti viniti, právo se jemu nezavívrá. — Actum feria VI. post Johannem B. [26. června], anno 1534. (Fol. 105.) 153. 1534, 26. června. (Mezi Janem Voči- hourem G jinými přípovědníky na gruntovní peníze po někdy Janovi Toškovi z jedné a Ma- toušem koželuhem, bratrem Toškovým, a strany druhé.) Jeden spolusoused náš, nebožtík Jan Tošek, přede dvěma léty jsa nemocí navštíven od Pána Boha a jsa lidem drahně povinnovat učinil jest kšaft a pořízení o svém statku podle pořadu práva. Kterýmžto kšaftem poručil bratru svému Matoušovi, koželuhu tak, jak zaň rukojmí byl židu Saxovi, aby on duom 

Strana 473
Zatec (1534). jeho prodal a sebe z rukojemství vyvadil a dále i jiné dluhy z toho a z statku jeho splatil ; kterýžto kšaft potom po smrti jeho zanedbá- ním k moci a k tvrzení nepřišel. V tom pak věřitelé jeho nadepsaného Jana Toška a před- kem pan Jan Vočihour s Martinem Hoštálkem a pan Jiřík Stryal na místě téhož Martina Hošťálka hlásili jsou se a pfipovédéli k tomu domu pro dluh gruntní, že by jim ještě na místě někdy Václava Dračky doplacen nebyl. A též také Matouš koželuh, bratr Jana Toška, připověděl se jest k témuž domu a statku bratra svého, že by zaň rukojmí za své peníze židu dáti musil; a po něm jiní věřitelové, jako Štěpán Štěch, Jan Vodička, Anna Bičenka, Jan Hron a židovka Israelova. I když pak ten duom s vólí ouřadu pro ty věřitele prodán byl a zaň peněz dvojích I'/,C kop na právě po- loženo jest, nadepsaní věřitelé táhnouce se k tém penézóm a o né spolu se nesnadníce, až o to ku právu přistoupili ete. — Tu my úřad... takto jim (zvláště panu Janu Voči- hourovi a Matousi koZeluhovi) za právo sme nalezli: Poněvadž Václav Dračka přípověď jest učinil k domu Jana Toška pro nedoplacení téhoZ domu pro sumu CCXLV!/, kopy, a on Jan Tošek té přípovědi za živosti své odporu žádného neučinil a potom on Václav Dračka na tu přípověď kšaft udělal a tu sumu podle té přípovědi na témž domu Janovi Vočihou- rovi a Martinovi Hošťálkovi tím kšaftem dal, a Jan Tošek tomu kšaftu ačkoli odpor učinil, ale poněvadž podle práva toho odporu k místu nevedl a jeho nevykonal, a tak kšaft k stvr- zení přišel, — i z té příčiny Jan Vočihour a Martin Hošťálek tu sumu svou předkem vy- zdvihnouti mají jakožto peníze gruntní, a když ta suma jim vyjde a vyplněna bude, tehdy jiní věřitelé Toškovi podle pořádku svých pří- povědí bráti mají, pokudž z téhož statku ne- božce Jana Toška postačiti může. — Matouš koželuh se odvolává. Datum feria V. Vincencii [22. ledna], anno 1534. Tu my z plnosti práva ortel tento takto napravujeme: Pouěvadž z té Archiv Český XXVIII. 473 pře vedení toho se nenalézá, aby Václav Dračka položiv v kšaftu svém, že jest přípověď na duom Jana Toška učinil pro II!/,€ kop méné IIIT//, kopy míš., tu přípověď aby kdy za živnosti své právem k místu přivedl a jí aby užiti měl, toho Vočihour ani Martin Hošťálek jsú neprovedli a sami v těch letech, jakž jest kšaft Václav Dračka učinil, po právě sú nešli, než o to davši se v smlouvu na L kopách míš., jakž Jiřík Stryal jakožto smlouvce vyznává, jsú pře- stali; a dále se z svědomí nalézá, že jest to- liko z obmyslu tu přípověď byl učinil, a oni Vočihour a Martin Hošťálek více za živnosti Toška podle práva jsú na témž Janovi Toškovi nežádali, — i z těch příčin proti věřitelóm, kteréž jest Jan Tošek v svém zřízení položil, oni Jan Vočihour a Martin Hošťálek tu víc spravedlivosti mimo těch L kop míš. nemají. — Actum feria VI. post s. Johannem B. [26. června], anno 1534. (Fol. 108.) 154. 1534, 26. června. (Mezi Annú Medu- lánskú z jedné a Šimonem pernářem z strany druhé o dluh.) Jedna spolusouseda naše, ze- jména Anna Medulánská, obvinila jest z dluhu též jednoho spolusouseda našeho Šimona per- náře, že by jí pozuostati měl dlužen za med XXXIII kopy minus V gr. míš.; kterejž, když tomu odporoval pravě, že by míň toho dluhu býti mělo ete. — Tu my úřad... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž se jest Šimon pernář k tomu ohlásil i slyšeti dal, že pozůstává Anně Medulánské po té sumě za zboží jemu *) dané desíti kop XXXIII kopy minus V gr. míš., tak jakž ona to svědky pokázala, — i z té pří- činy jest jí povinnovat dáti tu sumu XXXIII kop minus V gr. v šesti nedělích pořád zběh- lých; než však vtom času, bude-li moci Šimon pernář co toho odvésti, poněvadž nic neodvo- zuje a na nějaké svědky se vztahuje, že toho užiti má etc. — Šimon se odvolává. — Datum feria VI. ante Purificationem [30. ledna], anno 1534. — Tu my z plnosti práva ortele va- šeho takto potvrzujeme, však tak, že on Šimon pernář ve dvú nedělí pořád zběhlých od ode- 60 

Strana 474
474 vření ortele tohoto našeho povinen tomu dosti učiniti podle nálezu vašeho; a bude-li zase tejž Šimon pernář z čeho chtíti ji Annu Me- dulänskü viniti, právo se jemu nezavírá. — Actum feria VI. post Johannis B. [26. června), anno 1534. (Fol. 109.) *) Rukopis má: zbořil zelemu. 155. 1534, 26. června. (Mezi Hušou židem z jedné a Bartošem Vostatkem z strany druhé.) Žid Huša, obyvatel při městě našem, obvinil jest Bartoše Vostatka, souseda našeho, že by prodav jemu chmelnici svou, kterouž měl od Mikuláše Trpíka, a k tomu čubu nějakou aneb kožich liščí za LXXV kop gr., kterejžto Bar- teš podle toho prodaje maje jemu peníze těch LXXV kop odevzdati na Barboře Vokružové toho učiniti se zdaluje pravě, že by jemu nic povinnovat nebyl ete. — Tu my úřad ... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž z svědkuov se to nalezá, že sou dobrovolný frajmark uči- nili a ten frajmark před úřadem oznámili, a Vostatek hned všel jest v užívání chmelnice a z ní užitek pobral a kožich též za sebú má, — i z té příčiny poviuen jest Bartoš tomu dosti učiniti a ty peníze židu odevzdati etc. — Bartoš Vostatek se odvolává. — Datum feria VI. post Circumcisionem Domini [2. ledna], anno 1534. Confirmatum est feria VI. post Jo- hannis B. [26. června], anno 1534. (Fol. 109.) 156. 1534, 27. června. (Mezi Zalmanem Chrtem židem z jedné a Janem Kodelí z strany druhé o dluh.) Zalman žid příjmím Chrt přišed k nám obvinil jest jednoho souseda našeho, Jana Kodeli, podle zápisu svého z dluhu XV kop jistiny a z lichvy na to pfislé a s ním o to ku právu přistoupiv předkem žádal, aby ten jeho zápis na ten dluh učiněný přečten byl, — kterajž VMtem v tomto listu vypsaný posíláme, jemuž porozuměti ráčíte. Kterajž když jest přečten, mluvil dále podle toho, že jest dluh spravedlivý v knihách pamětních za- psaný a nezaplacený ani vymazaný a že podle toho věří Bohu a právu, že jemu Jan Kodele z něho má práv býti a zaplatiti jistinu i lichvu E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: etc. Proti tomu strana druhá Jan Kodele skrze zástupcí svého dal mluviti předkem, že by ta věc byla proti rozumu a proti právu i zřízení zemskému, požádav, aby datum zápisu bylo oznámeno a přečteno (kteréž přečteno jest a oznámeno, že léta 1517 ten zápis jest učiněn), ztěžuje tu věc, že by žid tak dlouho s tím mlčel a Jana Kodele z toho nenapomínal, do- týkaje majestátu krále JMti pána našeho mi- lostivého nám na židy daného, po kterýmžto majestátu že by všichni židé domácí v městě obesláni byli a podle nich i on Chrt také, aby dlužníky své před úřadem oznamovali a které cedule aneb zápisy na dluhy své mají, aby před úřadem položili a pokázali etc, — Tu my úřad . . takto jim za právo sme nalezli: Po- něvadž žid proti pořadu toho dluhu tak dlouho zanechal od léta 1517, a když jiní židé i on žid Chrt vedle majestátu a po majestátu obe- sláni byli, aby zápisy a cedule své na dluhy před úřadem kladli, a tento žid že jest toho zanechal a toho dluhu ani zápisu neoznámil, — protož aby ten dluh ve dvû nedélech pořád zběhlých přísahou podle práva zpravil, že jemu zaplacen není ete. — Žid se odvo- lává. — Datum feria VI. ante Trinitatis [29. května], anno 1534. — Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravujeme: Poněvadž podle majestátu krále JMti židuom všem uloženo bylo, aby své dluhy před úřadem, kteréž by v městě vašem měli, oznámili, a on žid, Zalman Chrt, o tom věda, že jest ten dluh svuoj podle jiných židuov ohlásit měl a neohlásil, a maje v tom zápisu pokutu tu postavenú, Ze jest lichvu bráti měl a tý jest neužíval, až jsú mnohá léta prošla, a kdož maje pokutu jí ne- užívá, sám své spravedlivosti ubližuje, — i z těch příčin: on Jan Kodele tím dluhem jemu židu, z kteréhož ho napomíná, povinen není. — Actum sabbatho post. s. Johannem [27. června), anno 1534. (Fol. 109.) 157. 1534, 27. června. (Mezi Jakubem Saxem židem a Matoušem koželuhem z strany druhé o dluh III kop. gr. míš.) Jakob žid příjním 

Strana 475
Zatec (1584). Sax obvinil jest z dluhu jednoho souseda na- &eho Matouse koZeluha za IIIC a II kop gr. míš., kterajž, když židu platce býti odporoval, jest jim o to rok ku právu položen etc. — Tu my úřad .. takto jim za právo sme na- lezli: Poněvadž se to z svědkuov Matoušových nalézá, že jest on statek svuoj pro ten dluh židuov prodával, a tajž Matouš ničím toho ne- ukázal, že ten dluh jest nový a po majestátu puojčený, — protož on Matouš podle toho zá- pisu židu práv býti má. Než co se majestátu krále JMti dotajče, ten se vyhrazuje, bude-li ukázáno, že by žid tu proti králi JMti co učinil, právo se žádné straně nezavírá. Matouš se odvolává. Datum feria II. ante Johannis B. [22. &ervna], anno 1534. Confirmatum est. sab- batho post s. Johannis B. [27. Gervna], anno 1534. (Fol. 110.) 158. 1534, 27. tervna. (Mezi Zikmundem z Hořan z jedné a Matousem Zahrádkou, sla- dovníkem, z strany druhé o humno s stodolou.) Jeden dobrý člověk, pan Zikmund z Hořan, přijev k nám obvinil jest jednoho souseda na šeho Matouše Zahbrádku, sladovníka, že by ob- sáhnouti a prodati měl humno s stodolou v předměstí našem; kteréžto humno i s tou stodolou jemu po přítelkyni jeho, nebožce Anně Matouškové z Boršic náleží ete. Tu my úřad . . . takto jim za právo jsme nalezli: Poněvadž se to z řeči pana Zikmunda nad- chází, že po smrti Anny Matouškové Matouš Zahrádka v radě ohlásil, že za to humno, kteréž byl prodal jí nebožce, jest mu toliko XXX kop dáno, a tajž Matouš Zahrádka to též svědky dostatečně provedl, že podle vuole pana Zikmunda starého Hromady z Boršic, bratra nebožky Matoušové, těch XXX kop na záduší jest obráceno, a z té příčiny i ten zápis vzdání jí toho humna jest zkancellovaný, — i protož on Matouš Zahrádka těmi XXXti kopami panu Zikmundovi z Hořan povinnovat není. A pan Zikmund, ačkoli praví, že jest tomu místa nedával, aby toliko XXX kop za to humno ona Matoušková, teta jeho, dáti měla, 475 ale poněvadž toho odporu nepokazuje, a ná- sobná léta jeho Matouše Zahrádky z ničehož jest nevinil ani potomních držiteluov toho gruntu, i z té příčiny on Matouš Zahrádka ničímž dále jemu, panu Zikmundovi, povinnovat není. — Pan Zikmund se odvolává. Datum feria II. ante Johannis Baptiste [22. &ervna], anno 15834. Confirmatum est sabbato post s. Johan- nem Bapt. (27. éervna], anno 1534. (Fol. 111.) 159. 1534, 3. srpna. (Mezi Martinem tru- hlářem z jedné a Dorotou, Šimona pernáře manželků a dcerou jeho Martinovou s jinou první manželkou, z strany druhé o kšaft téhož Martina truhláře.) Jeden spolusoused náš Martin truhlář nemocí jsa navštíven od Pána Boha učinil jest kšaft pořádný podle práva povolav z pánuov a úřadu konšelského podle obyčeje našeho. Potom když jest umřel a ta relací jeho před přátely vyhlášena a přečtena jest, Dorota, Šimona pernáře manželka a dcera jeho Martinova s jinou první manželkou, učinila jest odpor té relací a tomu kšaftu, a zvláště co se nějakého sadu „ve Mlynářích“ téhož Mar- tina dotýče pravieci, že by ten sad otec její Martin jí dáti měl ete. — Tu my üfad ... takto jim za právo sme nalezli, že to svědomí těch obou svědkuov dostatečné není a toho kšaftu rušiti a jemu překážky činiti nemá, zvláště poněvadž o žádném dání skutečném nevysvědčuje, než toliko o nějakém porčení, ale, když jest k tomu nepřišlo, ta věc místa míti nemuože. Šimon s manželkou Dorotou se odvolávají Datum feria VI. ss. Septem fratrum (10. &ervence], anno 1534. Confirmatum est feria II. post vincula Petri [3. srpna], anno 1534. (Fol. 111.) 160. 1534, 31. srpna. (Mezi mistrem Mi- kulášem Černobýlem z jedné a Janem Červen- kou z strany druhé o [slova hanlivá/.) Jest po- třeba naše opět na ten čas taková, kdež lidé někteří zřetedlně své vuole užívajíce právu svému průchodu dáti nechtí, jakož tomu VMti z obeslání našeho, kteréž na nás vzal Jan Čer- venka, soused náš, světleji porozumětí ráčíte — 60* 

Strana 476
476 kteréhožto obeslání VMtem vajpis posíláme —; kteréž jest přišlo za příčinou takovou, že Jan Červenka vzav obeslání na mistra Mikuláše Černobýle, potom po některém času u nás v Žatči dal se v řeči hanlivé a škodné o něm, lotrem jeho nazývaje, a že by hoden byl vobě- šení, že by jeho šibalsky o statek připraviti mél etc. A to světle mluvě před lidmi dosta- vuje, že by v tom ležel a z toho se vyvésti nedbal. Kterýžto slyše takové řeči o sobě a lítost nad tím maje, utekl se jest k úřadu v tom za opatření žádaje, jeho Jana Červenku obe- slal a před námi vinil; kterejž těm takovým řečem ani zřetedlně odporoval ani se k nim znal. KdeZ ta věc když z dožádání strany k roku zavitému přišla, však ne tim oumyslem, aby z toho obeslání vyňat býti měl, tu stojíce strany ku právu, mistr Mikuláš obnoviv Zalobu svü učinil řeč širokú, stoje po své poctivosti etc. A Jan Červenka háje se svým obesláním ozna- | moval, Ze pfes takové obeslání není povinen k těm fetem jeho mistrovfm odpoviedati, a že by ani úřadu náleželo to na se bráti a sly- šeti a že toho nemíní učiniti a k těm takovým řečem odpoviedati, leč-by mu to právem na- lezeno bylo. I tak se jest stalo, když obojí strana řečmi svými toho se domlúvala, že jest jim nález z práva učiněn : Poněvadž on Jan Červenka mimo to obeslání, v kterémž jest s mistrem Mikulášem, v hanění jeho mistra Mikuláše se dal a on mistr Mikuláš jeho z ji- stých artikuluov při právě našem obvinil, a oba jsouc měšťané ku právu usedli, — a protož Jan Červenka povinen jest jemu mistru Miku- lášovi na to jeho obvinění odpoviedati. Které- hožto našeho nálezu Jan Červenka neujal, ale vzav potaz ku právu vyššímu VMtí s svou pří se jest odvolal a peníze pomocné před úřadem ku právu položil. Potom když ta věc a pře jich sepsána a časně ku právu odeslána býti měla, Jan Červenka již puovodem práva jsa, k tomu nepospíchal, tak že na žádost strany druhé den k odeslání ortele položen jest. A když strany před námi stály ortel vypraviti E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy. majíce, tu Jan Červenka hájil jest toho ode- slání a k tomu vuole své dáti nechtěl. A tak že skrze to, jsa puovodem práva, průchodu právu hájil, z té příčiny do vazby jest dán, toliko na rathouze zůstal, ale pokutou žádnou pokutován není. Potom vyručiv se na to a den opět k odeslání ortele položený maje, tu jest list od krále JMti pána našeho milostivého přinesl a před námi položil — kteréhožto listu též VMtem výpis posíláme. Na kterýžto JMti královské odpis sme učinili a zprávu JMti toho sme dali (čehož též výpis posíláme VMtem); a v tom toto obeslání přišlo, tak že právo naše průchodu svého svobodného míti nemuóže. I protož, poněvadž se tu právu VMtí, kteréhož my užíváme, tak ubližuje, jak se nám v tom podle práva i k osobě zachovati náleží, VMtí žádáme, že nám toho psaním svým po tomto poslu naučení a zprávu dáti ráčíte. Dán v so- botu před sv. Bartolomějem ap. [22. srpna), l. 1534.) Poněvadž, což Jeho královské Mti súditi náleží, to v své víře a váze zuostati má, aby Jeho královské Mti duostojenství v ničemž ublíženo nebylo, a také což jest náležitého k souduom městským, to vy podle práva i podle smlouvy Svatováclavské súditi máte, a tak když učiníte, strany to přijíti mají. — Actum feria II. ante Egidii [31. srpna], anno 1534. (Fol. 112.) 161. 1534, 18. září. (Mezi faktorem Kaše- para z Mostu s jednć a Janem Antoniovic s Dorotou, sestru sv, 2 strany druhć o dluh za ryby tónnć.) Jeden služebník aneb faktor kupce jednoho v městě na undrláku Kašpara Dernšvom, Hanus Bretšnajder, přijev k nám, obvinil jest souseda našeho Jana Antoniovic z dluhu XVIIII'/, kop miś. za Dorotou Anto- niovic, sestri svu, za herinky, a že by učinil smlouvu o ten dluh s pánem jeho Kašparem na místě Doroty, sestry své, pokazuje toho jistotu list[em] pod pečetí rychtáře Mosteckého, žádaje, aby přečten byl; a když jest přečten, ten ku právu pokládaje — kterejžto list VMtem posíláme — a podle toho žádaje za opatření 

Strana 477
Zatec (1584). a toho dluhu za dopomoZení etc. — Z strany pak druhé Jan Antoniovic s Sestrü svü Dorotü smlouvé neodporujíe, ale k ní se znajíc a pra- víc, že by ta smlouva omylem učiněna byla, že jest on nevěděl, aby to zboží od Kašpara koupené nehodné a zkažené bylo; to při tom dokládajíc, kterak se o tom zboží tunném od něho od pana Kašpara koupeném přeběhlo: v Kralovicích na trhu otevříno a tu ohledáuo a nehodné nalezeno, a potom že jest je preč vézti musila, Ze jí ho prodávati nedopustili. — Tu my úřad... takto jim za právo sme nalezli : Poněvadž se jest smlouva dobrovolná o ten dluh s panem Kašparem stala a k ní se strana zná, že podle té smlouvy povinen jest Jan Anton s sestrou svou Dorotou tomu dosti uči- niti; a dále, budou-li chtíti ona Dorota s bra- trem svým Janem pana Kašpara podle svě- domí a listu konšeluov Kralovických z čeho dále viniti, Ze se jim právo nezavírá. — Jan Anton s Dorotou se odvolávajf. Datum feria VI. Augustini [28. srpna], anno 1534. Confirmatum est feria VI. post Exaltacionem Crucis [18. zárí], anno 1584. (Fol. 113.) 162. 1534, 22. září. (Mezi Janem Řepínem na místě Anny, manšelky své, z jedné a Maty- ášem súkenníkem z strany druhé, o II díly statku po otci Anny.) Jan Řepín, soused. náš, na místě Anny, manželky své, dcery Jakuba starého Bůžka, obvinil jest Matyáše soukenníka a manželku jeho ze dvou dílů statku po Jaku- bovi starém Bůžkovi pozůstalého, nic se ne- dotýkajíc statku Jana, syna Jakuba starého Bůžka, bratra Anny Řepínové, předka Matyá- šova etc. Tu my úřad ... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž se jest to zřetedlně na&lo a nadchází, Ze oua Anna Hepinová jest pravá dédiéka pozuostalá po neboZtíku Jakubovi Bůžkovi, otci svém, a díl jeden statku toho na ni, jakožto na dědičku připadl, a druhý díl matka její kšaftem jí odkázala a dala, kterajž po manželu jejím starým Bůžkovi na ni při- padl, — i z té příčiny on Matyáš má jí těch dvou dílů toho statku postúpiti a to ve dvů 477 nedělech podle práva ete. — Matyáš se od- volává. Datum feria II. Laurencii (10. srpna], anno 1534. Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravujeme: Poněvadž od nás předešlý ortel v sobě to zavírá a ukazuje, že Majdalena, manželka Matyášova, statek jest po Janovi, synu Jakuba Bůžka, obdržela podle poručení téhož Jana, někdy manžela svého, a Anna, Jana Řepína manželka, majíc sobě díl z statku bratra svého odkázaný, dále se na spravedli- vost po otci svém při právě za živnosti bratra svého nehlásila, ani z dílu po témž otci svém jeho naříkala, ani kšaftu jeho časně odpírala, majíc léta spravedlivá a dospělá, — i z té příčiny dílu po Jakubovi Bůžkovi, otci svém, naříkati a jeho užiti nemuož. Než poněvadž jest díl Markéty Bůžkové vyhrazen, jestliže jest ona Markéta o svém dílu pořízení neměla že ten díl po ní, po Markétě, poostalý jí dceři spravedlivě náleží. Actum feria III. post Ma- theum ap. [22. zárí], anno 1534 (Fol. 112.) 163. 1534, 23. listopadu. (Mezi Michalem pláteníkem z jedné a Jiříkem HFiolkú s strany druhé o gruntovní peníze zadršalé.) Jeden sou- sed a obyvatel Nového města Pražského, Michal pláteník, přišel k nám do Žatče maje list mocný od manželky své Anny pod pečetí pánuov svých, pánuov Novoměstských, tak jakž předek jeho Mikuláš postřihač, někdy manzel Anny, u nás v Zatéi prodal sad s chmelnicí švagróm svým, některým sousedóm našim, jakož toho trhu cedule řezané udělány mezi nimi jsou; kteřížto švagrové potom pro- dali jsou tejž sad i s chmelnicí jednomu měštěnínu našemu, Jiříkovi Fiolkovi. A tu obvinil jest jeho Jiříka Fiolku, soukupa, že by jemu a manželce jeho podle toho trhu předka jeho a cedulí řezaných jedny peníze a potom i druhé zadržány byly, pokázav ceduli fezanü toho trhu, kteráž přečtena jest (a kte- rouž VMtem posíláme); žádaje v tom úřadu za opatření, a nebylo-li by jemu tak podle toho trhu a cedulí placeno, že by se chtěl v ten grunt zase uvázati. — Proti tomu strana 

Strana 478
478 druhá Jiřík Fiolka mluvil, že by od něho ani manželky jeho Anny nic nekoupil, než jakž jest koupil a učinil trh pořádný podle práva a vyměření pánuov Pražan, ten má kněhami tržnými zapsaný, že podle toho chce se zacho- vati a peníze poloZiti, aby je brali, komuž náleží ete. — Tu my üfad ... takto jim za právo. sme nalezli, aby Jiřík Fiolka, držitel gruntu toho, jemu Michalovi podle toho, jakž s předkem jeho Mikulášem smluveno bylo, platce byl a těch X kop zadržalých položil a podle trhu předká jeho Mikuláše dále se zachoval ete. — Jiří Fiolka se odvolává. — Datum feria VI. post Elisabeth [20. listopadu], anno 1534. — Confirmatum est feria IL in die s. Clementis [23. listopadu], anno 1584. (Fol. 114.) 164. 1536, 4. ledna. (Mezi Dorotou Tuckovou s jedné a nebožtíka Jindřicha Hladiče prátely z strany druhé o statek téhož Jindřicha.) Jeden soused a obyvatel náš Jindřich Hladič, člověk letitý a bohabojící, maje statek na gruntích i na svrchcích, umřel jest bez kšaftu a poří- zení, nepozůstaviv po sobě manželky, ani dědi- cuov aneb dětí; po jehožto smrti přátelé někteří nalezše a spolčivše se k statku jeho se ohlašovali a právem přibližovali a toho se i na úřadu dožádali, že jest jim statek jeho pozůstalý propuštěn, a jeho jsou zmocnění a oň se i podělili. Kdež to vidúci jedna sou- seda naše, Dorota Tučkova, kteráž témuž Jindřichovi Hladičovi za živosti jeho dobře činila, stravu jemu dávala, posluhovala, a on jí též zase dobrým se odměňoval, obvinila jest též přátely jeho, zejména Václava a Jakuba, syny Urbanovic, Jiříka Chmele a Jana Hu- báčka z dluhu etc., a to takovou měrou, že sou statek po Jindřichovi Hladičovi ujali a veň se uvázali, jej drží a jeho užívají; kterýžto Jindřich byv u ní na stravě za čtrnácte let jedl a pil, a za te že by jí dlužen zůstal, po- kládaje sobě toho každého roku po dvadcíti kopách míšenských etc. — Tu my úřad ... takto jim za právo sme nalezli: Ačkoli se to E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: z svědkuov nalézá, že nebožtík Jindřich Hladič trávil jest u Doroty Tučkové, ale poněvadž žádný nedokládá, aby stravu zjednánu měl a za tu stravu aby jí pozůstal, a z cedulí ře- zaných se to zřetedlně nalézá, že ona Tučkova jemu Hladiéovi züstala jest dluZna, — protož z těch příčin přátelé Hladičovi jí Dorotě Tučkové nejsou povinni za tu stravu platiti. Než co se zahrady nebo louky dotýče, poně- vadž jest nebožtík Hladič slyšeti se dal, že jí Tučkové tu louku pod plat dal a ona to svědky pokázala, protož toho užiti má, ten úrok z toho platieci. — Strany se odvolávají. Datum feria II. Clementis [23. listopadu] anno 1584. — Tu my z plnosti práva ortel váš takto napra- vujeme: Poněvadž ona Dorota Tučkova to jest svědomím pokázala, že jest u sebe nebožtíka Jindřicha Hladiče, člověka letitého, na stravě měla a za mnohá léta jemu i čeledi jeho s manželem svým posluhovala, a za to aby jí od nebožtíka Jindřicha co učiněno bylo, toho strana odporná nepokázala, — i z té příčiny ona Dorota jest povinna tak, jakž jí právem vaším nalezeno bude, ve dvú nedělí pořád sběhlých od přečtení ortele tohoto našeho zpraviti to, Ze jest jí neboztík Jindfich Hladié za takovou stravu a službu nic nikdá neučinil, a ona že za sebú jiných peněz ani jiných věcí jeho nebožtíka na to nezanechala a že sobě na každý rok za tu stravu po XX kopách míš. spravedlivě pokládá; pokudž tak zpraví, toho užiti má. Pak-li v tom času nezpraví, tehdy přátelé a držitelé statku nebožtíka tím jí dále povinni nejsou. Než co se druhého artikule v orteli vašem postaveného o sadu a louce dotýče, to k tomu dostavujeme: kdyby on nebožtík Jindřich Hladič byl toho sadu a té louky pod plat purkrechtní nedal, a ona | Dorota Tučkova toho podle práva svědomím nepokázalá, tehdy by ona ani muž její téhož dání užiti nemohli, neb gruntové jinak se dávati nemohou podle práva, než knihami měst- skými a kšafty pořádnými. Actum feria H. ante Trium regum [4. ledna], anno 1535. (Fol. 414.) 

Strana 479
Žatec (1534—1585). 165. 1535, 5. ledna. (Mezi přípovědníky na statek někdy Jana Toška.) Věřitelé nebožce Jana Toška, někdy souseda našeho, a přípo- vědníci k domu jeho anebo penězóm zaň, kterýžto duom prodán za puol páta sta kop míš., a již podle ortele předešlého VMtí padesát kop míš. z toho vyzdviženo, nalezše se v ne- malém počtu, zejména Matouš koželuh, bratr někdy Jana Toška, Jan Purkhart, strýc jeho, Jakub Michálek na místě Mikuláše Větrovského z Prahy, Samuel žid na místě svém i na místě Juny žida, bratra svého, a na místě Kolmana, syna svého, Štěpán Štěch, židovka Israhelova, Jan Vodička, Anna Bičenka na místě syna svého Petra, Jan Kantor na místě Hrona sou- kenníka, a pan Jiřík Stryal, k roku polože- nému, oznamujíce dluhy své, jeden každý z nich spravedlivosti své před jinými užiti žádajíc etc. — Tu my úřad ... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž Štěch dostatečně jest pokázal, že jest Janu Toškovi svěřil pade- sáte zlatých rejnských a též XXXX kop puojčil, a ti svědkové dokládají, že ta vuole byla jest nebožtíka Toška, aby najprv Štěchovi jeho summa byla zaplacena, i protož on Štěch svou summu před jinými na tom domu nadjíti má. A též Jan Vodička s Bičenkou, poněvadž, jsouce za Jana Toška rukojmí, ještě za živosti jeho zaň dáti jsou musili, a teZ Jan Hron, poněvadž jsa proň obstaven, hotové peníze dáti musil, jsa k tomu i vězením přinucen, protož Jan Vodička s Bičenkou a též i Jan Hron své summy před jinými nadjíti mají hned po Štěchovi. Co se pak jiných věřiteluov Toškových dotajče, ti podle svých přípovědí, pokudž té summy na tom domu bude posta- čovati, vyzdvihati mají, a zvláště Matouš, co jest ukázal, že za uěho za nebožtíka Toška dal. Než co se židovských dluhuov dotajče, poněvadž po majestátu krále JMti obci naší daném dluhů svých před úřadem podle jiných židuov jsú neoznámili jsouce obesláni, ani jistoty na ty diuby nepoloZili, protož své dluhy tím sou propadli a potratili ete. — 479 Veritele, jimž není připovědíno, se odvolávají. — Datum feria IL. ...(?) — Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravujeme: Poněvadž nám od vás při tomto orteli vašem zejména přípovědníci na statek někdy Jana Toška, tak jakž se jest kdo z nich podle pořádku připo- věděl, poslání jsú, a za právo jest, kdož první přípověď má a jí podle práva, nedada času projíti, prokáže, že své spravedlivosti podle též přípovědi a pruovodu užiti má: i z té pří- činy, kdož jest se z týchž přípovědníkuov ku právu utekl a před jinými na statek někdy Jana Toška přípověď učinil a tu podle práva ukázal, ten má svou spravedlivost z téhož statku před jinými také.vzíti, a tak podle pořádku přípovědí až do nejposlednějšího, dokudž ten statek bude moci postačiti. Však jestliže jest on nebožtík Tošek komu jaký zápis na se prve učinil a statek svuoj týmž zápisem jemu za- vázal, a ten zápis byl by nevykvitovaný a ne- promlčený, a ten, komuž by týž zápis svědčil, jeho by užití chtěl a na právo šel, tomu každému přede všemi přípovědníky má taková spravedlivost jíti a dopomožena býti. Než jestliže jest po smrti nebožtíka Toška statkem jeho kdo vládl a skrz jeho neopatrnost a neroz- šafné spravování téhož statku více jest. dluhuov přibylo, to jim přípovědníkuom a jiným Vvěři- telóm nemá býti na škodu a ujmu jich spra- vedlivosti a není. — Actum est feria III. ante Trium Regum [5. ledna], anno 1535. (Fol. 115.) 166. 1535, 22. února. (Mezi Samuelem židem z jedné a Martou Holow z strany druhé o dluh.) Samuel žid obvinil jest před námi jednu spolusousedu naši z předměstí našeho, Martu Holú, z dluhu ze XXX kop jistiny a z lichvy na to přišlé vedle cedule aneb listu svého; a to takovou měrou, že ona drží statek aneb grunt po Anně Charinové, domek s za- hradů, kterýž jest koupila od věřiteluov na- depsaný Anny Charinové a jej i zaplatila, nebo táž Anna Charinova skrze slib a ruko- jemství za Adama Nánu, zetě svého, zašédši v dluhy a nemajíci čím platiti; podala jest 

Strana 480
480 statek svuoj věřiteluom svým těm, kterýmž se k rukojemství znala, aby jej prodadúc tím se vypravili a dluhy své sobě zaplatili. Kterážto Marta Holá židu dluhu odporovala pravieci, že jemu nic dlužna není a že se u něho Y nic nevdlužila, a což jest koupila, že jest zapla- tila, a že ten grunt i v kněhách zapsaný má ete, — Tu my úřad . . . takto mezi nimi jsme vypověděli: Předkem přivedše sobě ku paměti a nahlédše do ortele, kterýž se jest stal před nedávným časem mezi mistrem Mikulášem Černobýlem a Annou Charinovou, Ze jest tu Adam Nána, zeť její Anny Charinové, zname- nitý podvod učinil jemu mistru Mikulášovi, že jest peníze Anny Charinové prodával na domu Fučíkovu pravě, že by její k tomu vuole byla, ježto se to jináče našlo, a že i tuto též mohl jest to učiniti a ji Annu Charinovou bez jejího vědomí a vůle v list dáti židu zapsati, jakož pak potom pro své skutky zlé tajž Adam hrdlo jest ztratil A též také že žid maje přípověď k statku Anny Charinové po té přípovědi nešel, ani ji právem vykonal, a maje toho dobrou vědomost, že jiní věřitelé Adama Nány, kterýmž ona Charinka rukojmí byla, ortelem statek její obdrževše jej prodali; a on k tomu nic neříkal a s tím mlčel, až i ten statek jest do- plna zaplacen týmž věřitelóm a od nich podle práva Martě Holé vzdán a do kněh zapsán bez židova a jíných odporu. A také že jest toho dluhu žid času majestátu od krále JMti nám daného neoznámil podle jiných židuo před úřadem, —- i z těch a takových příčin ona Marta Holá s sirotkem svým, ani Kříž tím dluhem podle toho listu jeho nepořádného židu povinni nejsou, a že jich žid při pokoji nechati má. — Žid se odvolává. — Datum feria VI. post Conversionem Pauli [29. ledna], anno 1535. — Tu my z plnosti práva ortele vašeho potvrzujeme z té příčiny, poněvadž se nena- lezlo, aby Marta Holá držitelkyní jakého statku po Anně Charinové byla. — Actum feria II. feriis Petri catedrati [22. února], anno 1535. (Fol. 116.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: 167. 1535, 5. března. (Mezi Annou někdy Vaňka Suchopraskovic manželkou, z jedné, a Matějem Bukáčem z strany druhé o dluh.) Jedna spolusouseda vaše, vdova Anna, někdy Vaňka Suchopraskovic manželka, majíci rok položený ku právu s stranou druhou, obvinila jest před námi spolusúseda a měštěnína našeho Matěje: Bukáče podle kšaftu otce manžela svého, někdy Říhy Suchopraskovic, z dluhu za grunt a dědinu prodanú, jmenovitě ze XXXIIII kop míš., že by jí a sirotku jejímu po manželu jejím, nebožci Vaňkovi, Říhy Suchopraskovic synu, povinnovat byl, a že by drže ten grunt a tu dědinu žádnému jí nezaplatil; nebo nebožtík Říha Suchoprask, otec manžela jejího, statek svuoj vešken i dluhy a též i ten dluh na Bu- káčovi kšaftem svým odkázal a dal synóm svým Vaňkovi a Janovi na rovný rozdíl, táhna se v tom na kšaft téhož Říhy, kterajž přečten jest a kteréhož též VMtem vejpis posíláme, jemuž porozuměti ráčíte, ten kšaft ku právu pokládajíci; a též také že ona Anna po smrti manžela svého Vaňka i po smrti Jana sirotka, bratra jeho, učinila jest smlouvu s přátely a sestrami jich, a že jsou jí Anně přátelé a sestry manžela jejího i toho sirotka Jana dluhy v kšaftu otce jich postavené tou smlouvou napřed dali k vyupomínání, aby se měla zač s sirotkem svým živiti. — Tu my úřad... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž Václav Suchoprask za živosti své jeho Matěje Bukáče neupomínal, ani pro neplacení k tomu gruntu se nepřibližoval, a tak dal letóm pro- jíti; a Matěj Bukáč ta všecka léta bez pře- kážky té dědiny v držení byl a jí užíval, — i z té příčiny jí Anně tím dluhem povinen není. — Anna se odvolává. — Datum feria VI. post Conversionem Pauli [29. ledna], anno 1535. — Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravujeme: Poněvadž jest nebožtík Říha, otec manžela Anny Suchopraskové, statek svuoj, kterýž jest koli měl, kšaftem podle práva zřídil a v témž kšaftu o témž dluhu zmínku jest učinil a podle toho i.o jiných dluzích, a 

Strana 481
Žatec (1585). on Matěj Bukáč v tom artikuli témuz ksaftu odporu jest nevložil a jak jest před právem mluvil, że jest ten dluh nebožtíkovi Václavovi zaplatil, toho jest také žádnú kvitancí, jakž na gruntovní věc náleží, ani jakým jiným svě- domím nepokázal, — i z těch příčin on Matěj Bukáč jí Anně a sirotku jejímu tím dluhem jest povinnovat a ten jim dśti a vyplniti mó ve dvd nedeli od piećteni ortele tohoto naseho pořád zběhlých podle práva. — Actum est feria VI. post Translat. s. Venceslai [5. března), anno 1535. (Fol. 116.) 168. 1535, 11. května. (Samuel žid s Bar- borou, někdy Wolfa bradýře manželkou, jakožto Jistcem, a Endrlí, bratrem téhož Wolfa, jakożto rukojmím, o dluh.) Samuel žid obvinil jest z dluhu jednu sousedu naši, Barboru, někdy Wolfa barvíře manželku, jakožto jistce, a Endrli, bratra dotčeného Wolfa, jakožto rukojmí za něho, a to z LX kop jistiny a z lichvy na to přišlé, spolu i s jistinou ze sta a XXX kop míš., a přistoupiv s nimi o to ku právu, kázal přečísti list předkem pod čtyřmi sekrety, kterajž svědčí o osmdesáti pěti kopách míš. etc. — Proti tomu z strany druhé, předkem Endrle rukojmí skrze zástupcí svého odporuje židu dal namluviti, Ze jemu Zidu nic povinnovat a dlužen není, ač jest byl rukojmí za bratra svého, k tomu se znaje, ale že žid, spustiv se jeho rukojmí, s jistcem Wolfem znovu dělal smlouvy, a jeho Endrli, rukojmí svého, z toho rukojemstvi vyial etc. — Tu my dfad . . . takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž (co se rukojemství Endrlova dotajče) se tov listech oučetních a smluvních i z svědkuov zřetedlně nalézá, že žid pominuv jeho Endrli, rukojmí svého, s jisteem Wolfem smlúvu o ten dluh činil, že jest tím již jeho Endrle z toho rukojemství vytáhl, a tak že on jemu nic po- vinnovat neni. Neż co se pak z strany druhé — manželky Wolfovy — dotajče, poněvadž sobě žid sám obtěžuje, že by nemohl na dvé odpoviedati, bude-li ji dále chtíti z čeho vi- niti; že se jemu právo nezavírá. — Žid se Archiv Cesky XXVIII 481 odvolává. — Datum feria II. post s. Stanislaum [10. kvótna], anno 1535. Confirmatum est feria III. post Stanislaum, [11. kvétna], anno 1535. (Fol. 118.) 169. 1535, 12. května. (Mezi Annou, nan- želkou Jana Řepína, a Mandalenou, manželkou Matyášovou, o sto kop kšuftem staré Bůžkové odkázaných.) Anna, manželka Jana Řepína, ob- vinila jest před námi Mandalenu, manželku Matyášovu, podle kšaftu Jana Bůžka, bratra svého a manžela někdy Mandalenina, ze sta kop gr. míš. jí Anně s matkou její Markétou starou Bůžkovou odkázaných a náležících podle téhož kšaftu. — Kterážto Mandalena když tomu s manželem svým Matyášem odpor činila, toho z obú stran na nás se dožádali, abychom je právem o to rozdělili a rozeznali etc. — Tu my úřad . . . takto jim za právo sme na- lezli: Poněvadž jest od Jana Bůžka zřetedlně kšaftem C kop Markétě, matce jeho, a sestře Anně odkázáno a dáno, a kšaft ten podle práva k stvrzení přišel, a táž Markéta tu sprave- dlivost od Jana, syna svého, sobě danú, dala jest kšaftem a odkázala dceři své Anně, jakož to v při o ten kšaft právem vrchním jest na- lezeno, — i z těch příčin Mandalena s Ma- tyášem, manželem svým, těch C kop povinni jsou Anně Řepínové vypraviti a dáti podle práva ve dvú nedělech etc. — Mandalena se odvolává. — Datum feria II. post s. Stavi- slaum [10. kvétna], anno 1535. -— Tu my z plnosti práva takto při orteli vašem naučení dáváme, že vy máte stranám od odevření ortele tohoto do čtyř nedělí pořád zběhlých rok položiti, a v těch čtyřech nedělích Anna Řepínova má pokázati, že děti po Janovi Bůž- kovi, někdy manželu Majdaleny, první man- želky Matyášovy, zemřely jsou dříve let spra- vedlivě došlých. Pokáže-li to, vašeho ortelé má spravedlivě užiti; pak-li by léta již dospělá a spravedlivá podle práva měly a v těchto letech dospělých zemřely, tehdá již jich léty vuole otce jich byla by umrtvena, a nápad jich ne- muož přijíti, než na matku jejich. — Actum 61 

Strana 482
482 feria IIII. post s. Stanislaum [12. kvétna], anno 1535. (Fol. 118.) 170. 1535, 17. června. (Mezi Rihou Knapem, na místě manželky jeho, z jedné a Martou, někdy Prokopa, jinak Průši, manželkou, o ourok a nápad.) Jeden soused náš, člověk letitý jménem Prokop, jinak Pruoša, maje manželku toliko a s ní dětí žádných nemaje, nemocí jsa navštíven od Pána Boha, v tom umřel, neudělav o statku svém žádného poru- čení a kšaftu, po jehožto smrti jedna obýva- jící při městě našem, manželka Říhy Knapa, táhna se na statek jeho po příbuzenství, obvi- nila jest před námi Martu, manželku téhož Pruoši, chtěje míti díl v tom statku po příteli svém. Kterážto Marta, když jí toho odporovala a s ní o to urovnati se zdalovala, na žádost jich stran jsou spolu o to ku právu a soudu sročeny. — Tu my úřad... taktojim za právo sme nalezli: Poněvadž jest to ona Marta Pruo- šova smlúvami svatebními a svědky dostatečně pokázala, že jest ji Pruoša, manžel její, do statku svóho za hospodyni mocni přijal, a že sou se statky tak spolčili, aby živý živé ob- držel a neuchoval-li by jeho Pruoši pán Buoh prve smrti, aby ona Marta po něm toho všeho statku zmocněna byla a jeho jako svého uží- vala. A také i poněvadž on Říha za jeho, Průšy, živosti s manželkou svou s městem trpící nebyli, než teprv po smrti Pruošově za živnost při smrti jsou prosili, — i z těch příčin on Říha s manželkou svou jí Marty Pruošové na pokoji nechati mají ete. — Říha s manželkou svou se odvolávají. -- Datum feria VI. post Corpus Christi [28. kvétna], anno 1535. Confirmatum est feria V. post s. Viti [17. éervna], anno 1535. (Fol. 120.) 171. 1535, 19. éervna. (Me2i Jakubem Ur- banovic z jedné a Matyášem, někdy soukenní- kem, a strany druhé o nářek.) Jeden spolumě- štěnín náš, Jakub Urbanovic, obvinil jest před námi Matyáše, někdy soukenníka, že by jeho těžce na poctivosti jeho dotajkal a zhaněl a zrád- cuov a arcizrádcuov jemu nadal, veda svědky na E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: to, jichžto svědomí přečteno jest etc. Tu my úřad „Ú. takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž jest on Jakub Urbanovic to dostatečně svědky pokázal, že jest jeho Matyáš tak na jeho po- ctivosti nařekl a jemu arcizrádce dával, a on Matyáš tomu neodepřel, ani také ničím toho neodvedl, — i z té příčiny se jemu Jakubovi za právo dává, že on Matyáš jemu tou vší pokutou zřízením zemským ode všech tří stavů vyměřenou povinen jest, a že takový nedů- vodný nářek Jakubovi Urbanovic na jeho pocti- vosti k žádné újmě býti nemá. Matyáš se od- volává. — Datum feria V. post s. Vitum (17. června], anno 1535. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto napravujeme: Poné- vadž v té pře vedení mezi Jakubem Urbanovic a Matyášem soukenníkem nalézá se, že jest on Matyáš na Jakuba Urbanovic nářek znamenitý ana jeho poctivost učinil a jeho zrádcem a arci- zrádcem dotýkal, a to jest on Jakub Urbanovic podle práva ukázal, a on Matyáš toho jest neodved, ani podle toho práva nepokázal, že jest se jemu Jakub Urbanovic odhaněl, a právo naše neukazuje, kdož by koho na cti nařek, aby za to penězy odbývati měl: i z těch příčin, poněvadž jest Jakub Urbanovic od Matyáše bez svého provinění tak na poctivosti nařčen, a toho nářku on Matyáš jest neprovedl, on Matyáš povinen jest jemu Jakubovi Urbanovic nápravu učiniti a podle práva nad to pokutu vózeni trpóti etc. Actum sabbato post s. Vitum [19. éervna], anno 1535. (Fol. 119.) 172. 1535, 23. června. (Mezi Samuelem Zidem a Kolmanem, synem jeho, 2 jedné a Ji- říkem Havlíkovic z strany druhé o dluh.) Sa- muel žid s Kolmanem, synem svým, stojíce k roku položenému ku právu s jedním spolu- sousedem naším, s Jiříkem Havlíkovic, obvinili jsou téhož Jiříka z dluhu LXIII*, kop miś., oznamujíc předkem Samuel žid, že synu jeho Kolmanovi dlužen jest Jira XX'/, kop míšen. starého dluhu; a kdež sme jeho prve z toho vinili, on nám odepřel, což naň pokážeme, a již tomu neodpírá a zná se, to předkem ku právu 

Strana 483
Žatec (1585). pokládáme a věříme Bohu a právu, poněvadž zná se k tomu dluhu, že má nám zaplatiti a z práva nemá jíti, leč nám zaplatí — nkázavši na to ceduli rukou vlastní jeho psanou a sekretem jeho pojištěnou ete. — Tu my fad... takto jim za právo sme nalezli: Pnóvadź se to ve zřízení zemském a v majestátu městu našemu o židech vydaném našlo, že židé na žádné listy ani registra puojčovati nemají, než toliko na klenoty a základy, a v tom listu, kterejž Samuel žid na Jiříka Havlíkovic má, není dolo żeno pri datum due, kteróho by se ten zápis dáti měl, i tudy se srozumívá, že věda o tom zřízení a majestátu pro bázeň jich dne jest nepoložil. Co se pak druhého dluhu XXXXti kop minus !/, kopy dotajče, poněvadž dluh jest starý a času majestátu na židy vydaného není oznámen, a na tajž dluh úrok jest sobě při- vedl, tak jakž se z jeho svědka nalézá, — i z těch příčin jedním ani druhým dluhem on Jiřík Havlík jemu Samuelovi povinnovat není. Žid Samuel se odvolává. — Datum feria V. post s. Viti [17. Gervna], anno 1535. — Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravu- jeme: Poněvadž Jírovi Havlíkovi těch XL kop míš. méně '/, kopy puojčeno není, než od Ja- kuba Michálka dluh jest ptivedeny na Jana Pertle, a Jan Pertl přivedl jej na Jíru Havlíkova a před právem ohlášený ten dluh se nalézá, a protož jak on Michálek toho dluhu zniknouti nemohl jest, také Havlík jeho zbajti nemuoż, než má jej zaplatiti a dáti od odevření tohoto našeho ortele ve dvú nedělech pořád zběhlých. A což se šulprífu dotýče, kterejž svü rukü sepsal, a zná se v něm k dluhu, a vy pří- Ginu jemu jste dali, že by datum dne nepo- ložil, než léto XXXté, kteréhožto léta i váš majestát jest zpuosoben, i poněvadž on Havlík tím sobě ublížil a dne nedoložil, že tu žid ho- něn býti nemá, nebo on Havlík, kdyby byl den položil, bylo by se srozumělo, váš-li jest majestát předšel, čili ten šulpríf, a protož jak vrchní, tak i ten dluh poslední XX'/, kopy miś. tóż ve dvń -nedóli pořád zběhlých povi- 483 nen jest dáti a zaplatiti. — Actum feria IIII. in vigiliis s. Johannis Baptiste [23. června], anno 1535. (Fol. 120.) 173. 1535, 26. srpna. (Mezi Samuelem a Kolmanem, synem jeho, šidy, s jedné a Mar- tinem Diwišovským z druhé strany o dluh.) Samuel a Kolman, syn jeho, židé, obvinili jsou pana Martina Divišovského ze dvú set kop, protože jest on Martin duom od Ši- mona perníkáře koupil bez vuole a vědomí jich, kterajžto duom jest základ jich v těch dvú stech kopách míš., kázavše na to čísti zápis v kněhách smluvních a též zápis z kněh trhových — kteréhožto obojího VMtem vajpis posíláme — mluvíce, kterak dnes čtyři neděle týž pan Martin stoje k obvinění tomu jest žádného odporu neučinil, než toliko potaz vzal, to ku právu pokládajíce i to z kněh městských ukazujíce, kterak ten duom Šimona pernikáře jest a ne jiného (což též VMtem vypsané posíláme). A dále mluvíce, poněvadž jsú s týmž Šimonem pernikářem smlouvu o svuoj dluh na témž domu jeho učinili zpuosobem, jakž týž zápis ukazuje, že podle toho zápisu žádají zachování býti, i toho dokládajíce, co by pře- dešlejšího bylo, jejich zápis, či-li trh páně Martinův, že to k rozvážení úřadu připou- štějí. — Proti tomu od pana Martina jest mluveno, že toho židé ničím nepokazují, aby jim co dlužen byl; aniž jest se u nich kdy več dlužil, než ten zápis, kterajž ukazují, stal se jest od osob jiných, ne od pana Martina. A kdež mluví, že by základ jich koupil, to jest dobře učiniti mohl a tu jim on ničím povinen není; než chtějí-li oni židé koho ji- ného z základu viniti, že pan Martin za žád- ného odpoviedati povinen není. A poněvadž židé ničím toho neukazují, aby jim těch II? kop dáti měl, že žádá, aby ho na pokoji nechávali etc. Tu my úřad . .. takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž se to nalézá z ortele pá- nuov Pražan mezi Martinem Limpocherem a a Doušou pernářem, že Douša koupiv duom od Šimona, otce svého, povinen byl Limpo- 61* 

Strana 484
484 cherovi jeho dluh XCVI kop XVIIII gr. vy- plniti; a pan Martin Divišovský, pro dluh svuoj žádaje zvodu na tajž duom Douši pernáře, musil jest jemu Limpocherovi jeho dluh, pro kte- rýžto měl zvod na tom domu, splatiti ; a on Martin: Limpocher své všecko právo, kteréž na tom domu měl, vzdal jest panu Martinovi Divišovskému v plné radě skrze poručníka svého Jiříka Čerta, a židé po těch všech zvo- dích zápis sobě udělati dali s pokutami a vý- minkami neobyčejnými a dlužníky podle vuole své, k čemu jsou chtěli, přivedli: — i protož on pan Martin zvoduo svých i trhu užiti má a židuom ničímž povinen není. Než chtějí-li židé podle svého zápisu svýho dluhu dobývati, mají k vosobám hleděti, poněvadž ještě všecky ty tři osoby živy jsou. — Židé se odvolávají. Datum feria V. post Assumptionem Marie [19. srpna], anno 1535. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele vašeho potvrzujeme ; však tak: poněvadž po.spravedlivosti a dluhu Martina Divišovského na tom domu summa pozuostati má, i jsou-li kteří věřitelé po Martinovi Divi- šovským a chtí k těm penězóm na tom domu pozuostávajícím právo a spravedlivost míti, právo se jim nezavírá. — Také chtěl-li by kdo z věřiteluov v to stúpiti a ten duom dráže mohl by prodati pro dosažení své summy, předešlé věřitele splatě, tak jakž prodaj Martina Divi- šovského ukazuje, bude moci pro dosažení summy své to učiniti a ten duom dráže pro dati. Actum feria V. post s. Bartolomeum [26. srpna), anno 1535. (Fol. 121). 174. 1535, 26. srpna. (Mezi přípovědníky na statek někdy Jana Toška.) Jakož jest orte- lem VMtí předešlým (jehož datum jest v outerý před sv. Třemi králi roku tohoto etc. XXXV [4. ledna]) nám naučeví dáno a oznámeno, že za právo jest, kto první přípověď má a ji podle práva, nedada času projíti, pokáže, že své spra- vedlivosti podle též přípovědi a průvodu před jinými užití má; a tak z té příčiny, ktož jest z těch přípovědníkuov ku právu se utekl a před jinými na statek někdy Jana Toška pří- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: pověď učinil a tu podle práva ukázal, ten má svú spravedlivost z toho statku také před ji- nými vzíti, a tak podle pořádku přípovědi až do najposleduějšího etc. Než však, jestliže jest on nebožtík Tošek komu jaký zápis na se prve učinil a statek svuoj tajmž zápisem jemu za- vázal, a ten zápis byl by nevykvitovaný, ani promlčený, a ten, komuž by týž zápis svědčil, jeho by užiti chtěl a na právo šel, tomu kaž- dému přede všemi přípovědníky má taková spravedlivost jíti a dopomožena býti etc. Podlé kteréhožto ortele a naučení VMtí chtíce se za- chovati na tom sme chvilku poseděli a zápisy některé i přípovědi těch přípovědníkuo pře- hlédše vypsati sme dali, tak jak se nalézají v trojím zpuosobu, jedny předkem u rychtáře našeho v jeho registrách, druhé na rathouze v plném zahájeném soudu, tu kdež moc a právo jest, a třetí těž na rathouze při úřadu našem v registrách našich pamětních, a to k VMtem odeslavše, podle toho VMti za radu a naučení sme požádali. I jest nám při tom od VMtí psaním poručeno a rozkázáno, aby- chom iny vedle toho předkem sami právo na to řekli a vypověděli; jakož tak sme učinili a mezi těmi stranami podle těch zápisuo a pří- povědí, zvláště těch v zahájeném soudu, kdež moc a právo jest, za právo sme nalezli a vy- pověděli: Předkem poněvadž se nalézá zápis Jana Toška v knihách pamětních našich (jehož výpis prve VMtem poslán jest) Kateřině Purk- hartové, sestře své, přede všemi jinými věři- tely a přípovědníky na sto kop míš. učiněný, nevykvitovaný, ani promlčený, že Jan Purkhart, syn její, toho zápisu přede všemi jinými užiti má. A též i Jun žid zápisu svého v kanceláři Pražské „zapsaného podle toho tímtéž zpuo- sobem po Janovi Purkhartovi užiti má. Co se pak dále jiných přípovědníkuov a jich přípo- vědí k domu a statku Jana Toška a též i jich pruovodů dotýče, poněvadž Matouš koželuh přede všemi jinými přípovědníky najprv u pana rychtáře hned po smrti Jana Toška, potom i na rathouze v plném soudu a též i při úřadu na- 

Strana 485
Žatec (1535). šem v raděk tomu domu a statku Jana Toška, bratra svého, se jest připověděl a s tou pří- povědí práva činil, tři soudy vyzpovídal, tak že mu zvod i duom za hřebík dán, a též i dluh pokázal, jakož jsou i jiní pokazovali, pokudž v předešlém orteli zapsáno jest, — i z té pří- činy on Matouš před jinými přípovědníky po Janovi Purkhartovi a Janovi židu spravedlivost svú vzíti má. Po něm pak po Matoušovi Jan Hron první přípověď v soudu i zvod první maje, dále po něm Štěpán Štěch s svou pří- povědí též tři soudy vydržev, potom Mikuláš Větrovský, Jan Remsa, Jiřík Stryal, Jan Vo- dička, Anna Bičenka, ač však bude-li z čeho a na čem, z toho statku spravedlivosti své podle svých přípovědí a jich průvodů, vyzdvi- hovati mají. Než co se pak jiných židuov do tejče, to se při nálezu předešlém ortele na- šeho zůstavuje etc; Samuel žid se synem Kol- manem a Israelova židovka se odvolávají. Dán v Žatči ve čtvrtek po Nanebevzetí Matky Boží. [19. srpna), léta páně 1535. Confirmatum est feria V. post s. Bartolomeum [26. srpna], anno 1535. (Fol. 122.) 175. 1535, 26. srpna. (Mezi Jakubem Mi- chálkem z jedné a Jiříkem Drlíkem z strany druhé o dluh.) Jakub Michálek, soused náš, ob- vinil jest Jiříka Drlíka, spoluměštěnína našeho, z toho, kterak by on vyručiv z práva peníze jemu Michálkovi náležité, jmenovitě CXXXII kopy, učinil jest Václavovi Velechovskému, též měštěnínu našemu, zápis bez vědomí Michálka jemu na škodu; a při tom ukázal list od VMtí k nám o Kateřinu Michálkovu, manželku jeho, psaný (kterébožto datum jest v Praze v pon- dělí po sv. Vítu [21. června], léta etc. XXXV) jej ku právu pokládaje. Vedle toho žádal jest nás za opatření tak, aby on Drlík ty peníze vyručené zase na právo položil a v jiných jemu a manželce jeho náležitých překážky aby ne- činil ete. — Tu my úřad... takto mezi nimi sme nalezli: Poněvadž Jakub Michálek často- krát obsílal jest Velechovského, aby podle trhu peníze za vinici jemu položil, oznamuje, že jest 485 tu vinici pro dluhy a závady své prodala že nechce žádných peněz vyzdvihovati, dokudž by všech závad a dluhuov z té vinice nesvedl. A Václav Velechovský položiv peníze za touž vi- nici Michálkovi jest jich propustiti nechtěl, dokudž by jemu té vinice knihami městskými neosvobodil a závad nesvedl; a Michálek té vinice svoboditi nemohba pro závady, kteréž na ní má pan Ješek Strojetický; i vstupujíce vo to do rady několikrát smlúvali jsou se o to a naposledy vstoupivše společně oznámili, že Ji- řík Drlík Velechovskému se zástupcím činí, že pro Jist blavní na tu vinici svědčící žádný těžkosti míti nemá, a na to jsú se zápisu obě strany dožádaly; a on Michálek tu sa příto- men tomu jest neodepřel: protož podle téhož zápisu strany k sobě se zachovati mají. Jest- liže by pak co peněz po těch závadách pozuo- stalo a přebylo, těch on Michálek s manželků svú užiti má. — Michálek se odvolává. — Datum feria IL. in vigiliis s. Bartolomei [23. srpna), anno 1535. Confirmatum est feria V. post s. Bartolomeum [26. srpna), anno 1538. (Fol. 123.) 176. 1535, 4. září. (Mezi Jiříkem Drlíkem z jedné a Jakubem Michálkem z strany druhé o dluh listovní.) Jiřík Drlík, spoluměštěnín náš, obeslal jest před nás Jakuba Michálka, oby- vatele našeho, a oznámil, kterak jest on Mi- chálek učinil na se zápis panu Ješkovi z Stro- jetic na XVI, kopy gr. čes., a pan Ješek že jest jemu Jiříkovi Drlíkovi ten list dal; ukázav na to dobrou vuoli (kteréž VMtem i toho zápisu výpis posíláme) žádaje nás, abychom jeho Michálka k tomu přidrželi, aby mu těch XVII'!/, kop gr. čes. podle té dobré vuole na místě pana Ješka z Strojetic dal a vyplnil, a poněvadž na právě peníze od něho položené leží, aby mu propuštěny a vydány byly. — Proti tomu Jakub Michálek mluvil, že na to není povinen nic odpoviedati, poněvadž jest s týmž Jiříkem Drlíkem v při o to i jiné, a že jest o to ku právu vyššímu odvolání učinil. Tu my úřad z uvážení svého vlastního poru- 

Strana 486
486 :čili sme Michálkovi, aby ve dvú nedělech po- řád zběhlých podle listu, panu Ješkovi na se učiněného, z toho dluhu jemu Jiříkovi Drlí- kovi práv byl. — Michálek se odvolává. — Datum feria VI. post s. Bartolomeum [27. srpna], anno 1535. Confirmatum est die sabbato post s. Gilgium (4. září], anno 1535. (Fol. 123.) 177. 1535, 19. listopadu. (Mezi Janem Řepínem z jedné a Matyášem z strany druhé o podíl staťku Bůžkovského.) Jan Řepín, někdy soused náš, obeslal jest před nás Matyáše, obyvatele našeho, z toho, aby jemu a man- želce jeho Anně z podílu VMtí přisouzeného práv byl, kázav na to týž ortel VMtí čísti (jehož datum jest v úterý po sv. Matouši [22. září), léta 1534) a také ukázav kšaft nebožky Markéty Bůžkové, kteráž jest byla matka Anny Řepínové, jímžto ona Bůžkova všecku spraved- livost svń Anně, Jana Řepína manželce, dceři své, odkazuje a dává, vedle toho žádaje za opatření spravedlivé ete. Proti tomu Matyáš mluvil, že jemu tím třetím dílem povinen není z příčin: jedno že jest mimo svolení obecné jezdil, ukázav nato svědomí (kteréhož VMtem výpis posíláme), dále táhna se na ortel mezi osobou svou a starou radou — jehož datum jest ve čtvrtek po sv. Janu Křtiteli [25. června), léta 1534; — mluvě k tomu, ač jest on do- statečně ukázal, že jest pro jinú svú věc po odeslání ortele do Prahy jezdil, však proto | jemu to nic platno nebylo, než předse jest od- | súzen; druhé, že jest on Řepín nočně do domu Bůžkovského chodil, a že jsou tam vylámány okenice a klíč, kterejž v radě položen (odtud vzat) ten ku právu pokládaje; a třetí, že jest v držení toho rok a den byl bez naříkání, a poněvadž jest on Řepín to promlčel, že toho žádným právem užiti nemá. Najposléze táhna se na zápis vzdání Anny Řepínové — jehožto | VMtem vajpis posíláme — to všecko ku právu pokládaje a podle toho za opatření žádaje etc. — Tu my úřad.. takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž v orteli pánuov Pražan to zřetedlně doloženo jest, že díl po Markétě E. XIV. Zprávy o statcích venkovských a archivu města Prahy: Buožkové povstalý jí Anně, dceři její, spra- vedlivě náleží, což jest i kšaftem jejím stvr- zeno ; a Matyáš ačkoli mluví, že jest toho den a rok bez naříkání v držení a užívání byl, však když jest tomu Řepín odepřel mluvě, že jest to naříkal, ale že jest Matyáše pro jeho výmluvy až dosavad ku právu připraviti ne- mohl, a on Matyáš k tomu nic neříkal: — i z těch příčin jest jemu Řepínovi na místě Anny, manželky jeho, tím dílem a spravedli- vostí Markéty Buožkové podle téhož ortele pánuov Pražan povinen, a o to aby se s ním do dvú nedělí pořád zběhlých urovnal. Co se pak přestúpení obecního svolení o nejezdění za ortely dotýče, poněvadž toho ničímž dostatečně neukazuje, aby za ortelem jezdil, protož to Ře- pínovi ajeho spravedlivosti na škodu býti nemá a není. — Matyáš se odvolává. — Datum feria II. Exaltatio s. crucis [14. září], anno 1534. Confirmatum est feria VI. die Elisabeth [19. listopadu], anno 1535. (Fol. 117.) 178. 1535, 19. listopadu. (Mezi Annou Kepinovou z jednć a Mandalenou, Matyášovou manželkou, z strany druhé.) Jakož jest ortelem VMtí spravedlivým nalezeno, aby strana puovodní, Anna Řepínova, to pokázala, že jsou sirotci někdy bratra jejího, Jana Bůžka, let doślajch a spravedlivých nemajíce, zemřeli, a když k tomu rok a den stranám jmenován a položen byl, tu k tomu roku strany stojíce, předkem Matyáš na místě manželky své Man- daleny mluvil jest oznamuje, kterak by Jan | Řepín s Annou, manželkou svou, věc zby- tečnou a bezpotřebnou před se brali, pány a brad tím toliko zaneprázňujíce, a v tom vozkázav přečísti ortel VMtí najdřív předešlaj ete. — Proti tomu z strany druhé, zástupce Jana Řepína a manželky jeho, mluvil jest na odpor, že Jan Řepín s manželkou svou toho před sebou nemají, aby co zbytečného před se berouce úřad tím zaneprázňovati měli, ale což mluví, že z potřeby dobře náležité a spra- vedlivé mluví etc. — Tu my úřad takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž jest ten 

Strana 487
Žatec (1535—1586). nález a to naučení VMtí pánuov Pražan, aby ona Anna Řepínová pokazovala, a ona že jest to svědky pokázala; a při tom že se jest Ma- tyáš dobrovolně mimo ten ortel straně podvolil, že to mnohými svědky odvede i pokáže, že jsou sirotci léta měli, a toho jest ničímž ne- | pokázal; — i z té příčiny jest povinen Anně Řepínové podle předešlého nálezu tomu dosti učiniti a jí těch C kop vedle kšaftu otce jich, těch sirotkuov, vydati. — Matyáš se odvolává. Datum feria VI. post Nativitatem b. Marie [10. září] anno 1535. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto vašeho na tento zpuosob potvrzujeme: Ač on Jan Buožek starší, otec sirotkuov, obrátil jest vešken nápad statku svého na Majdalenu, manželku svou, tak, jestliže by Pán Buoh dětí dříve let rozumných od smrti uchovati neráčil, aby ona Majdalena povinna byla vydati z téhož statku C kop míš. matce a sestře jeho Jana Bůžka, téhož manžela svého; však poněvadž Jan, syn jeho, maje léta již rozumná, v to jest kšaftem svým vkročil a o svém dílu téhož statku poří- zení učinil: — i z té příčiny jí Anně Repínové těch C kop míš. zúplna vyjíti nemůže; než tak, jakž tři z sirotkuov k letóm svým sou nepřišli, ona Majdalena, nyní Matyáše manželka, po- vinna jest jí Řepínové podle spravedlivosti její a kšaftu mateře její dáti a vyplniti LXXV míš. podle znění kšaftu manžela svého pře- dešlého. Než což jest on Jan Buožek, mladší syn Majdaleny, již Matyášové, komu kšaftemn svým odkázal a dal, ten každý k tomu právo a spravedlivost má. — Actum feria VI. in die s. Elisabeth [19. listopadu], anno 1535. (Fol. 124.) 179. 1536, 21. února. (Mezi Kubešem a Touchovic, člověkem pana Zikmunda Beř- kovského, z jedné a Endrlem barvířem.) Kubeš z Touchovic, poddaný člověk pana Zikmunda Beřkovského, obvinil jest před námi Endrle barvíře, souseda předměstí našeho, z toho, kterak by jemu on Endrle, když jsou spolu handl vedli v chmeli, po počtu jednou i druhé 487 činěném, pozuostal padesáte kop míš. vejdělku na jeho díl, a potom jeho chtěl toliko XXXti kopami odbýti, kterýchž jest on vzítí nechtěl, poněvadž jest se každému z nich po Lti ko- pách dostalo, ukázav na to svčdomí Jana Hanuše z Pochvalova (kteréž vypsané k VMtem odsíláme); k tomu mluvě, že z toho svědka se nachází, kterak jsou společně ten handl vedli, žádaje při své spravedlivosti podle téhož počtu zachován býti ete. — Proti tomu Endrle, odporuje svědomí Jana Hanuše z Po- chvalova mluvil, že jest s ním spolu Kubeš týmž pomocníkuom sukna aneb sukní nekupo- val a k tomu naprosto nic nepřidával, ukázav na to svědomí Martina Němcovic a Barbory vdovy, kteréžto VMti vypsané posíláme. — Tu my úřad... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž jest se to z svědkuov obojí strany našlo, že jest Endrle Kubešovi hned při počtu XXX kop dáti chtěl, i z té príčiny, aby těch XXX kop ve dvú nedělech pořád. zběhlých jemu Kubšovi vypravil. Než co se pak nad to vejše XXti kop dotajče, poněvadž Endrle tomu odporuje, aby s ním v tom handle Kubeš spolek vésti měl, protož aby on Kubeš takový spolek též ve dvú nedělech pořád zběhlých pokázal; a jestliže pokáže, tehdy jemu těmi XXti kopami Endrle povinen bude. A Kubeš poněvadž jest přijavši od Endrle peníze na to, aby lidem platil, takové dluhy na se přijal, protož našli-li by se ještě kteří za týž chmel dluhové, bude je vypraviti a zaplatiti povinen. — Endrle se odvolává. — Datum feria VI. post Trium regum [7. ledna], anno 1536. Tu my z plnosti práva vrchního našeho ortele tohoto vašeho potvrzujeme z příčiny té, že puovod Kubeš z Touchovic jej jest přijal a místo jemu dal. — Actum feria II. ante Cathedram s. Petri [21. února], anno 1536. (Fol. 125.) 180. 1536, po 2. březnu. (Mezi Petrem z Stranec a Janem, mlynářem z Voděrad, z jedné a Janem Tožem z strany druhé o dluh v kšaflu nepostavený.) Jedna souseda naše, 

Strana 488
488 Dorota Veveřičková, když jest umřela, zane- chala jest po sobě na stíně poznamenaného dluhu XX kop na Janovi Tožovi, sousedu našem, jakoby jí těch XX kop on Jan Tož za slad pozuostal. Potom přátelé Petr z Stranec a Jan, mlynář z Voděrad, na něž ten statek po ní kšaftem přišel, obvinili jsou téhož Jana Toze z XXti kop pravíce, Ze jest je pozuostal nebožce Veveřičkové, přítelkyni jejich. za slad ; a že ta summa tam na stíně poznamenána jest, a také, když jest ona Dorota Veveřičková za života svého k němu po peníze posílala, že jest: tomu dluhu nikdá neodporoval. Na to ukázali svědomí Zuzanny Milichové a Václava Laka — kteréžto vypsané k VMti odsíláme — vedle toho žádajíce za opatření spravedlivé. — Proti tomu od Jana Tože mluveno, že on jin Petrovi z Stranec a Janovi mlynáři ničím povinen nehi a u nich se nedlużil, ani u nich co kupoval; než bral-li jest slady od Veve- řičkuov,. že jest se o svuoj dluh s nebožtíkem Veveřičkou učetl. a jim nic dlužen nepozuostal ; pravě, že toho ničím nepokazují, táhna se v tom na kšaft nebožtíka Jakuba Veveřičky, kterak se v něm žádný dluh na Tožovi pozů- stalý neukazuje, ani o něm důminky nečiní žádné, a též v tom táhna se na kšaft Doroty Veveřičkové etc. — Tu my úřad ... jim za právo sme nalezli: Poněvadž jsou Petr z Stranec a Jan mlynář z jisté summy XXti kop Jana Tože obvinili; a z kšaftu Doroty Veveřičkové, ani z relací Jakuba Veveriéky i také z svédkuov to se nenalézá, aby on tím dluhem jim povinen byl, — z těch příčin jeho Jana Tože nechati mají. — Petr z Stranec a Jan mlynář se odvolávají. — Dán v Žatci ve čtvrtek před přenesením sv. Václava, dědice Českého [2. brezna] léta 1536. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto napra- vujeme : Poněvadž Jan Tož od sebe jest mluviti v. svém odporu dal, bral-li jest slady od Ve- vefitkuo, Ze jest se o svuoj dluh s nebožtíkem Veveřičkou učetl a. jim nic dlużen nepozuostal, . dokládaje se Jakuba Veveřičky kšaftu, a to takto ; E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: sobě ku pomoci vzal; a Petr z Stranec a Jan, mlynář z Oděrad, svědky vedúce tu toho ode- vření nedokládají, aby Dorota Veveřičková zejména kterého dlužníka svého jmenovala na smrtedlné posteli, a on Jan Tož aby neměl s ním o slady činiti a za nic i dlužen bývati, jakž přiznání učinil: z té příčiny toho prázen nářku o těch XX kop býti nemuože, leč to zpravi pfisabi podle práva na kříži, Ze jest on jemu neboZtfkovi Veveritkovi aneb Doroté Veveřičkové zaplatil a dluZen jim nic nezuostal. Zpraví-li to od ódevrení ortele tohoto do dvü' nedělí pořád zběhlých, jemu Petrovi z Stranec a Janovi: mlynáři tú žalobů povinen nebude; nezpraví-li, ten dluh bude povinen jim puovo- dóm do dvú nedělí pořád zběhlých zaplatiti. — Actum feria III. ante (schází). (Fol. 129.) 181. 1536, 4. března. (Mezi Dorotou, ně- kdy Jana Toška manželkou, na místě Jiříka, Páclava, synuov, a jiných dětí svých, z jedné a Matoušem, koželuhem, z strany druhé o kšaft.) Dorota, manželka někdy Jana, příjmím Toška, syna Nykla koželuha, spoluměštka naše, na místě Jiříka, Václava, synů a jiných dětí svých, po témž Janovi manželu svém pozuostalých, učinila jest odpor kšaftu nebožky Anny, dotče- ného Nykle koželuha manželký a matky téhož manžela svého, kterýmžto kšaftem ona Anna Matoušovi koželuhu, synu svému, kteréhož jest měla s Toškem, prvním mužem svým, odkázala všecku spravedlivost svi etc. pravě, že to její pořízení moci žádné míti nemá, a že jest mimo kšaft nebožtíka Nykle, manžela svého, jiného pořízení činiti nemohla. Na to předkem ukázala kšaft téhož Nykle koželuha tvrzený — kteréhož VMti vajpis posíláme —; podle toho mluvě, kterak nebožtík Nykl, otec manžela jejího a děd dětí jejich, tak jest, kšaftoval, aby ona Anna, manželka jeho, v tom statku mocni hospo- dyní do života svého byla, a po smrti její aby na též dítky, vnúčata jejich, ten statek při- padl, žádajíci na místě sirotkuov vedle toho kšaftu Nyklového zachována býti. — Proti tomu od Matouše koželuha mluveno, že jemu teň 

Strana 489
Žatec (1536). ksaft nebožtíka Nykle koželuha, otčíma jeho, na škodu není, a on se také o statek Nyklov- ský nesoudí, než o Toškovský, neb jest Nykl byl chudaj a nic neměl, než ona Anna, matka jeho, pojavši ho sobě za manžela vpustila jest jej do statku sirotčího; a na to ukázal svědomí. Tu my úřad.. takto jim za právo sme na- lezli: Poněvadž jest nebožtík Nykl kożeluh o všem statku, zejména jej jmenujíc, pořízení učinil tak, aby po smrti Anny, manželky jeho, na Jíru a jiné vnúčata jeho a děti nebožtíka Jana Toška, syna jeho, ten statek připadl, a ona Anna, manželka jeho, ani kdo jiný tomu kšaftu nikdy jsou neodporovali a ten jest k svému stvrzení a mocnosti podle práva přišel: i z těch příčin ten kšaft jeho nebožtíka. Nykle pruochod a místo míti má, a oni sirotci, vnu- kové jeho, při tom, což jest jim odkázáno, zůstaveni býti a toho užiti mají. Než co se relací aneb kšaftu Anny Nyklové dotýče, po- něvadž v ni stoji tak, že všecko, což by jejího bylo a jí náleželo, odkazuje Matoušovi, synu svému, i poněvadž se tu nic zejména nejme- nuje, protož, což by koli mimo kšaft jeho Nykle nebožtíka on Matouš pokázal, ježto by spravedlivě jí nebožce Anně, matce jeho, ná- leželo, toho podle téhož odkázání jejího užiti má. -— Matouš se odvolává. — Dán v Žatci (bez dne). Confirmatum est die sabbato in die Translationis s. Wenceslai [4. brezna], anno 1536. (Fol. 129.) 182. 1536, 22. března. (Mezi Martinem Divišovským z jedné, a Wolfovou, pernikářskou vdovou, z strany druhé o dluh.) Martin Divi- šovský obvinil jest před námi Wolfovou, perni- kářku, vdovu, sousedu předměstí našeho, z toho, kterak jest jí s nebožtíkem manželem jejím společně svěřil medu za 80 kop míš., a potom když jest po smrti téhož Wolfa bylo, srozuměv tomu, že by dlúho k svému přijíti nemohl, i z té příčiny zase k sobě toho zboží něco přijal. Pak ona Wolfová že jest mu ještě 50 kop a puol druhé za též zboží zuostala, a po- něvadž jemu platiti nechce, užívavši toho spo- Archiv Český XXVIII. 489 lečně s manželem svým i po smrti jeho, v tom žádal za opatření spravedlivé. Proti tomu od Wolfové mluveno, že o té společnosti s man- želem svým nic neví a jemu Martinovi že nic dlužna není, aniž o takovém dluhu manžela svého jakou vědomost má, než o tom ví, že jest Martin Divišovský po smrti manžela jejího přípověď učinil k statku a sám sobě platil, a poněvadž se jest k statku připověděl, že ji na pokoji nechati má. Nález pánuov Žateckých : Poněvadž jest Martin Divišovský to provedl, že se jest nebožtík Wolf před týmiž svědky k dluhu přiznal a hned na manželku svou ukázal pravě, že ona o tom dobře ví, a ne- uchoval-li by ho Pán Buoh, že ten dluh za- platiti má, a ona manželka po smrti jeho tomu jest neodepřela a v tom bytu a v té živnosti podnes sedí i ostatek medu k sobě přijala — i z těch příčin jest povinna ten dluh jemu Martinovi zapraviti. — Wolfová na vrchní právo se odvolala. — Dán v Žatci ve středu po sv. Dorotě [9. února], léta Páně 1536. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto vašeho potvrzujeme na ten zpuosob: Poněvadž on Mar- tin Divisovsky k statku svému, kterýž jest nebožtíkovi Wolfovi prodal a kterýž po smrti téhož Wolfa pozuostal, jest přistoupil a díl jest jeho zase k sobě přijal, protož týž Mar- tin dluhu svého více pozuostávajícího má ještě na týmž statku po Wolfovi pozuostávajícím postihati. Pak li by své summy zúplna na týmž statku nemohl dosáhnúti, tehdy ona Wolfová pernikářka povinna bude té summy pozuostalé ostatek jemu Martinovi Divišovskému zaplatiti. Stalo se ve středu před hodem Vtělení P. Krista [22. březnaj], léta Páně 1536. (Fol. 176.) 183. 1536. 23. března. (Mezi Janem Pyš- ným zjedné a Martou Paterovou z strany druhé.) Jeden měštěnín náš, Jakub příjmím Patero, učinil jest pořízení o statku svém takové, aby se Marta manželka a Dorota dcera po něm pozuostalé o ten statek společně podělily. Pak Dorota, dcera též Marty a nebožtíka Jakuba Patery, vdav8i se za Jana, piijmim Pyśneho, 62 

Strana 490
490 z Loun, vzdala jest všecku tu spravedlivost od otce svého sobě odkázanů témuž manželu svému; potom on s Martou, švekrovou svou, o ten statek se podélili a ,smluvili i takové podélení sobé zapsati dali. I když jest Marta Paterová jemu Janovi, zeti svému, vedle toho rozdělení a té smlouvy tak zapsané dosti činiti nechtěla pravieci v ní býti nějaký omyl: tehdy Jan Pyšný obvinil jest ji před námi z toho, že jemu té smlouvě dobrovolné a v knihách zapsané dosti činiti nechce, žádaje, aby k tomu právem přidržena byla; při tom kázav čísti touZ smlouvu — kterouz VMtem vypsanü od- síláme —, a vedle toho zápisy z kněh měst- ských, kterak Dorota, manželka jeho, všicku spravedlivost svú po otci svém jemu jest vzdala a on to sobě týmiž knihami opravuje —; to všecko vypsané k VMti odsíláme — etc. Tu my úřad... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž v zápisu smlouvy v kněhách pamět- ních, kterouž jest Marta Paterová s Janem Pyšným, zetěm svým, o rozdělení domu Pate- rovského učinila, není zejména dostaveno, po- kud by se díl toho domu které straně dostati měl, a ještě jsú jiní statkové mezi nimi ne- dílní, ani také o postavu sukna, kteréž se na chudé z toho domu každého roku vydává, nic dotčeno není —, i z těch příčin, aby žádné straně tím zkráceno nebylo, to po- dělení a smlouva se mezi stranami zdvihá. Však ona Marta Paterová, jakožto matka, ten všicken statek, kterajž by jí a Dorotě, dceři její, podle kšaftu nebožtíka Jakuba Patery ná- ležel, aby znovu podle práva šacovala, a on Jan aby volení měl. Než co se vzdání, kdež Dorota, manželka Jana Pyšného, spravedlivost svou knihami městskými manželu svému jest vzdala, dotýče, to se při tom zůstavuje. — Marta Paterova se odvolává. — Dán v Žatci v pátek po sv. Valentinu, [17. ünora], léta 1536. Confirmatum est feria V. ante Annunci- ationem Mariae [23. bfezna] anno 1536. (Fol. 128.) 184. 1536, 24. března. (Mezi Janem Kan- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: torem Kotrčem z jedné a Kateřinou Červen- kovou vdovou z strany druhé o dědinu a vý- platu její). Jan Kantor, přijmím Kotrč, oby- vatel náš, obeslal jest před nás Kateřinu, po někdy Šimonovi Cervenkovi vdovu pozuostalá, viné ji z toho, kterak by ona dédinu jeho za cihelnou pfi mésté našem ve XXXti kopách zastavenou držela, a když jest on na právo tu summu kladl, chtěje svá dédinu vyplatiti, ona jest to opovrhla nechtéje mu ji postápiti, žádaje, aby k tomu přidržena byla a tu dědinu jemu propustila, že on těch XXX kop klade, pravě, že ji sám v knihách má a ne jinej. — Proti tomu od Kateřiny Červenkové mluveno, že ona ne jeho, ale svou dědinu drží, kterouž jest jí kšaftem odkázal nebožtík Šimon Čer- venka, manžel její, a na to ukázán tajž kšaft ete. — Tu my úřad... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž jest se to našlo, že ta dědina z statku Buryankovského, kteráž se jest jemu Janovi Kotrčovi po manželce a synu jeho v podílu dostala, a to on i knihami měst- skými ukazuje, ale ona Kateřina Červenková toho jest neukázala, aby tu dědinu Šimon Čer- venka, manžel její, jakým -trhem v knihách zapsanü a sobě vzdanü jmél, a strana püvodní praví, Ze jest mu byla toliko ve XXXti kopách zastavena, čemuž ona Kateřina neodporuje —, iz těch příčin aby Jan Kotrč ve dvú nedělech pořád zběhlých těch XXX kop jí Kateřině Červenkové položil, a ona přijma tu summu povinna jest té dědiny jemu postúpiti. — Kate- tina se odvolává. — Dán v Žatci ve středu po sv. Dorotě [9. února], léta etc. XXXVI. Tu my z plnosti práva ortel váš takto napra- vujeme: Poněvadž jest nebožtík Červenka tu dědinu za cihelnů v živnosti své léta některá bez naříkání každého držel a potom před ně- kterým létem o statku svém i o té dědině zejména, jakožto vlastní své, na smrtedlné po- steli kšaft jest učinil a jí Kateřině, manželce své, odkázal a dal, a tomu kšaftu v těch letech, což se též dědiny dotýče, žádný jest, ani on Jan Kotrč, překážky neučinil a odporu 

Strana 491
Žatec (1536). nevložil; a tak ona Kateřina podle téhož kšaftu a sobě dání po smrti muže svého též také dě- diny několiko let v pokojném užívání jest byla, a on Jan Kotrč maje to podle práva pokázati, jakž jest ve při mluvil, že ta dědina zastavena jest ve XXXti kopách, aby tak bylo, toho jest nepokázal —, i z těch příčin že táž dědina při též Kateřině, manželce někdy Šimona Čer- venky, zuostati má podle práva. — Actum feria VI. in vigilia Anuncciacionis Mariae [24. biezna], anno 1536. (Fol. 126.) 185. 1536, 4. dubna. (Mezi Lidmilou, někdy Filipa truhláře manželkou, z jedné a Pavlem Hotovským z strany druhé o kšaft téhož Filipa truhláře.) Jeden soused náš, Filip truhlář, maje manželku svou, kteráž v jeho nemoci při něm nebyla, učinil jest kšaft a po- řízení o statku svém a jej vešken odkázal Pavlovi Hotovskému, též sousedu našemu, toliko aby z toho Lidmile, manželce jeho, jednu kopu vydal; kterajžto kšaft, když mu od žádného časně podle práva odepříno nebylo, k stvrzení jest přišel. Potom po mnohém času, když již tajž Pavel vešken ten statek v kni- hách zapsaný měl i soudy zpovídal bez naříkání, i také, komu co odkázáno bylo týmž kšaftem Filipovým, vypravoval: nalezla se jest Lidmila Eliášová, manželka nebožtíka Filipa truhláře, a obvinila jest Pavla Hotovského z domu pod brankou v předměstí našem, z jedné krávy i ze všech svrchkuov, kteříž jsou v něm byli, a z šesti kop sýruov bez některého, a z druhého domu, příjmím Baštínu, u Kavkovic tůně, kterajž jest nově ustaven, vše při městě našem (kteréžto oba domy svrchudotčený Filip, po- kudž kšaft jeho o tom plněji svědčí, témuž Pavlovi jest odkázal); pravieci, že jest on Pavel Hotovský snebožtíkem manželem jejím o statček její se spolčil, a že jest jí povinen toho všeho ustúpiti. Na to kázala čísti zápis z kněh měst- ských — jehož VMtem vajpis posíláme — mluvieci k tomu, kterak ten statek jest od- kázán od někdy Anny Eliášové společně Fili- povi a Lidmile, manželce jeho, žádajíci vedle 491 toho za opatření spravedlivé. — Proti tomu od Pavla Hotovského mluveno, že se jest s Filipem nebožtíkem o statek její nespolčoval a jejího nic nedrží; než že jest Filipovi, když jest od něho ona Lidmila pryč odešla, dobře činil a jej opatroval, protož on také na něho zpo- menul a za jeho dobrodinie jemu takové od- kázání učinil. Pak, kam se jest co z toho statku obrátilo, na to kázal čísti kšaft Filipuov ete. — Tu my úřad .. takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž jest ona Lidmila kšaftu nebožtíka Filipa truhláře, manžela svého, časně podle práva neodepřela, a ten jest k stvrzení svému přišel, a vedle toho Pavel Hotovský o statku, na nějž kšaft svědčí, tři soudy bez překážky a naříkání jest vydržel, i dluhy po nebožtíkovi Filipovi týmž kšaftem ukázané jest platil, — i z těch příčin takového kšaftu jakožto pořádného on Pavel Hotovský užiti má. Než chce-li ona Lidmila jeho Pavla z čeho viniti, ježto by jejího vlastního bylo, v tom se jí právo nezavírá. — Lidmila se odvolává. — Dán v Žatci ve středu po sv. Dorotě [9. února), léta Páně 1536. — Confirmatum est feria II. post dominicam Judica [4. dubna], anno 1536. (Fol. 126.) 186. 1536, 6. dubna. (Mezi Samuelem a Kalmanem, židy, z jedné a Martinem Divi- šovským 2 strany druhé o dluh.) Jakoż jste předešle mezi Samuelem a Kalmanem, synem jeho, židy, z jedné a Martinem Divišovským, jehož jsú tíž židé před námi obvinili ze IIC kop, protože jest duom někdy Šimona Pernáře, souseda našeho, kterajž jest základ jejich byl v těch dvou stech kopách, bez vuole a vědomí týchž židuov koupil, z strany druhé, ortele našeho k VMti odeslaného potvrditi ráčili na ten zpuosob: poněvadž po spravedlivosti a dluhu Martina Divišovského na tom domu summa pozuostati má, i jsou-li kteří věřitelé po Mar- tinovi Divišovském a chtí k těm penězóm, na tom domu pozůstávajícím, právo a spravedli- vost míti, právo se jim nezavírá. Také chtěl-li by kdo z věřiteluov v to vstúpiti a ten duom 

Strana 492
492 mohl by dráže prodati pro dosažení své sum- my, předešlé věřitele splatě, tak jakž prodaj Martina Divišovského ukazuje, bude moci pro dosažení své summy to učiniti a ten: duom dráže prodati. Tu po některém dni Samuel žid s Kalmanem, synem svým, obeslali jsou před nás Martina Divišovského mluvíce, kdež on Martin Divišovský praví se spravedlivost míti na domu Pernářovském, že oni také spra- vedlivost mají; žádajíce, aby jim tajž ortel VMtí předešlaj (datum jeho ve čtvrtek po sv. Barto- loměji [26. srpna], léta 1535) přečten byl, vedle toho mluvíce, poněvadž v tom orteli tak stojí, že oni židé mají spravedlivost Martinovu splatiti; jakž prodaj ukazuje, pak že jsú oni již ten duom dráže prodali, jmenovitě za IIII © a L kop, že jiži L kop závdavku před námi na právě leží, a tajž soukup jejich že by po XXXti kopách na roky měl platiti. Na to všecko ukázal svědomí etc. — Tu my úřad... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž v předešlém pře vedení mezi Samuelem a Kal manem, synem jeho, židy, proti Martinovi Divišovskému, to což sobě nyní židé ku pomoci berou, ukazováno bylo jest, a zvláště zápis smlouvy, kterúž jsou židé pro svuoj užitek neobyčejnú učinili s Šimonem Pernářem, strhše se ortele, kterajž jest Samuel žid s týmž Ši- monem Pernářem před časem dávním trpěl; a na to se jest ortel stal, kterajž i právem vrchním jest stvrzený: protož se to při témž orteli zůstavuje. Než co se splacení dluhu Martina Divišovského na domu někdy Šimona Pernáře dotýče, poněvadž zřetedlně týmž ortelem předešlým mezi nimi to ukázáno jest, kterak by se v tom jiní věřitelové po Marti- novi zachovati měli, z té příčiny chtějí-li židé zlepšení toho prodaje užiti, povinni jsou dluh Martinuov, jmenovitě II“ kop dáti a splatiti ve dvú nedělech pořád zběhlých. — Židé se odvolávají. — Dán v Žatci ve středu po sv. Dorotě [9. únoraj, léta 1536. — Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravujeme: Poněvadž prvním ortelem jest to propůjčeno, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy : aby věřitelé duom ten, kterýž Martin Divišov- ský přijal k své ruce a koupil, mohli-li by jej dráže a vajše zpeněžiti, toho právo aby měli, a ten duom jest od věřiteluov dráže prodán: — i z té příčiny ten prodaj má jíti bez zástavy, a Martin Divišovský má závdavek vzíti i k tomu, porazil-li jest co na svů summu v trhu svém domovém dotčenú, to má jemu též dodáno od věřiteluov býti, chtí-li, aby jich trh pruochod svuoj míti mohl. A tu summu Martin z toho domu má sobě bráti na roky, jakž sám koupil, nebo by byl summu svú pojednú z trhu vyrazil, byli by věřitelé jemu ji povinni též zase na- vrátiti ; ale v tom sám chce, aby po XXXti kopách vyrážka šla, i ta má jíti do summy jemu spravedlivě náležící. — Actum feria V. post s. Ambrosium [6. dubna], anno 1536. (Fol. 127.) 187. 1536, 9. května. (Mezi Matyášem z jedné a Janem Řepínem z strany druhé o podíl statku Bůžkovského.) Jakožto jste nám psaní učiniti a oznámiti ráčili, jak by své obtíž- nosti při právu Jan Řepín a Matyáš, kteréž iníti se praví, před VMti oznamovali, cestu nám toho ukázavše, abychom je do rady sročili a těm jich obtížnostem s vajhradúů VMtí práva vyššího vyrozumějíce konec spravedlivý mezi nimi učinili etc. I račtež znáti, že když sročení byli, Matyáš novú při začal jest vésti, veda svědomí a pokazuje kšafty, zápisy, a jak mnoho do toho statku vložil a na sirotky ná- kládal, pokládaje sobě summu věcí svých zna- menitú nad čtrnácte set kop, tím Jana Řepína chtěje odbýti, aby on jemu nejprve to vypra- vil. — Proti tomu Jan Řepín svú obtiežnost stěžoval, jak se jemu ortelem VMtí dosti neděje a jak jest k znamenitým škodám a ne- nabytým skrze ty soudy přišel, táhna se v tom na ortele VMtí a na psaní VMtí po ortelích (kteréhožto datum jest v pondělí po Novém létě [3. ledna], léta 1535), též i na rozkaz náš, který se stal z uvážení rady po ortelích VMtí, a mluvě dále, že z těch předložených příčin není jemu povinnovat na tu jeho žalobu 

Strana 493
Žatec (1536). a při odpoviedati podle práva, než ti VMtí ortelové předkem že konec a vykonání své podle pruovodu vzíti mají. A když se tomu dosti stane, bude-li jeho chtíti potom on Matyáš z čeho viniti, že jemu chce práv býti, podle toho žádaje vedle práva za opatření. — Tu my úřad ... takto jim za právo sme na- lezli: Poněvadž jest rozkázáno bylo Matyášovi, aby ve dvú nedělí pořád zběhlých orteluom mezi sebou a Řepínem dosti učinil, a když se tak zachová, bude-li chtíti co podle své přípo- vědi mluviti, že mu toho příno býti má; i že jest tomu dosti v těch dvú nedělí on Matyáš neučinil, pak poněvadž v domu Jakuba Bůžka třetina Janovi Řepínovi a manželce jeho náleží, ten aby společně prodali a on Jan Řepín tře- tinu svú bez překážky aby vyzdvihl; a co se Jana Bůžka, syna Jakubova, dotýče, jakž jest ortelem nalezeno, LXXV kop ona Mandalena že vydati má, a že stojí v týmž kšaftu na slušné roky, a on Matyáš stoje dobrovolně se podvolil, že mu se vidí, že jsou slušné roky po desíti kopách vydávati, i že jsou se pak zběhla čtyři léta od zemření sirotkuov a ně- která neděle vajš po kšaftování Jana mladšího Bůžka —: i z těch příčin on Matyáš XXXX kop položiti má Janovi Řepínovi do třetího dne a XXXV kop po těch Xti kopách klásti má každý rok pořád, až do vyjití těch XXXVti kop. Co se pak kšaftu Jana mladšího Bůžka dotýče, v němž jest odkázal bábě své, Markétě Bůžkové, XXX kop míš. a Řepínovi XV kop míš., ty též aby on Matyáš Řepínovi do třetího dne položil. A dále bude-li ho Řepína on Matyáš z čeho chtíti viniti po dosti učinění orteluom pánuov Pražan JMtí, právo mu se nezavírá. — Matyáš se odvolává. — Dán v Žatci v pondělí po sv. Jiří [24. dubna], léta Páně 1536. — Confirmatum est feria III. post s. Stanislaum [9. května], anno 1536. (Fol. 130.) 188. 1536, 28. června. (Mezi Jakubem Saxem šidem z jedné a Reginou Kulhavou z strany druhé.) Jakob žid Sax, obyvatel při 493 městě našem, obvinil jest před námi Reginu Kulhavou, spoluměštku naši, z toho, kterak by ona Jakuba Michálka, též obývajícího v městě našem, kteréhož jest on na ten čas u vězení pro dluh svuoj držel, vyručila XXVti ko- pami míš. a ty jemu v šesti nedělech rukou dáním vypraviti slíbila a tomu všemu až po- savad dosti nečiní, žádaje nás v tom za opa- tření spravedlivé. Proti tomu od Reginy Kul- havé mluveno, že té žalobě místa nedává, aniž podle toho výruku svého židu tou summou po- vinna není, neb se výrukové dějí rozdílně ; pak ona jest Jakuba Michálka vyručila na peníze, které mu za krám dáti měla a je před tím časem na právě položila. A žid slyše to od ní, na jaký zpuosob ho vyručiti chce, i ujal to, takže na ty peníze ho vyručila, které až po- savad na právě leží. I poněvadž jest v těch penězích on Jakub Michálek, věřitel její, sám zmatek učinil a je jinému zavázal, o čemž jest ona před svým výrukem vědomosti neměla, protož jemu židu svého věřitele a jeho dluž- níka zase postavuje, a on chce-li neb k němu neb k těm penězóm hleděti;, má právo před sebou. Ale aby ona své měla židu dávati, tím jemu povinna není, neb jest jeho Michálka na svú osobu aneb na svuoj statek z toho vězení nevyrukovala než na ty peníze, které jest na právě položila; pravě, že toho žid ničím nepo- kazuje, aby jinak býti mělo. — Tu my úřad ... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž z svědkuov zřetedlně se to našlo, že paní Re- gina Jakuba Michálka, kterajž pro dluh seděl, z včzení jest vyručila a židu Saxovi těch XXV kop míš. rukojmí se jest za něho postavila, — z té příčiny jest židu Saxovi za XXV kop ve dvú nedělech pořád zběhlých povinna vy- plniti; a jestliže by se jí vidělo k osobám anebo k penězóm co mluviti aneb hleděti, v tom se jí právo nezavírá. — Paní Regina se odvolává. Dán v Žatci ve čtvrtek den sv. Gotharda [4. května|, léta Páně 1536. Confir- matum est feria IIII. ante Petrum et Paulum [28. června), anno 1536. (Fol. 131.) 

Strana 494
494 189. 1536, 5. července. (Mezi Jindřichem Slddkovic z jedné a Václavem Flíčkem z strany druhé o nepořádné zamčení statku.) Jindřich Sládkovic, soused náš, obvinil jest před námi Václava Flíčka z toho, kterak by on statek, kterejž jest nebožka Marta Sládkova jemu Jindři- chovi za zdravého života svého před námi dala a knihami městskými našimi zapsala, nenáležitě a nepořádně zapečetiti dal. žádaje nás v tom za opatření, aby mu odpečetíno bylo, aby na věcech některých, kteréž opatření potřebují, takovým zapečetěním škody nenesl. Proti tomu od Václava Flíčka mluveno, že on na tuto ža- lobu odpoviedati povinen není, neb jest prve paní Sládkovou z toho obvinil a v té při jest puovodem, kázav na to čísti též obvinění —, kteréž vypsané VMti posíláme — a dokládaje se psaní VMtí na jeho suplikací k nám uči- něného o vykonání téhož obvinění (kteréhož datum jest v ûterÿ po sv. Kedrutë panné [21. bfezna], léta 1536); Zédaje předkem vedle toho za opatření a za vyslyšení, pravě, že to své obvinění pravé chce učiniti. — Tu my za právo sme nalezli: Poněvadž on Jindřich z za- pečetění statku svého jeho Václava Flíčka jest obvinil z potřeby a pro opatření věcí zapeče- těných, pravě, že jest nepořádné, a on Václav jeho prve jest nikdá nevinil, než Martu Slád- kovou nebožku, a to z jiné věci, jmenovitě z řčení: ježto již takové jeho obvinění, poně- vadž jest smrt v to vkročila, a ona jest s toho světa pojata, spolu s ní jest umřelo a minulo, — protož na toto obvinění pro zapečetění statku jest povinen odpoviedati Jindřichovi Sládkovic. Než chce-li on Flíček jeho Jindřicha z čeho takového potom viniti, v tom se jemu právo nezavírá. Dán v Žatci v pondělí po Kří- žové neděli [22. května], léta Páně 1536. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto napravujeme: Poněvadž on Václav Flíček ji Martu Sládkovou za její ještě živnosti z při- rčení a uvolení jistého jest obvinil, a to než se jest vykonalo pořadem práva ona Marta s tohoto světa jest sešla, protož vy máte ten E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: statek rozkázati všicek popsati a tak opatfiti, aby se v něm žádný umenšení nestalo. A bude-li chtíti Václav Flíček tím přiřčením k tomu statku právo jmíti, vy je máte slyšeti a konec stranám s výhradou práva vyššího učiniti. — Stalo se ve středu po sv. Petru a Pavlu [5. července], léta 1536. (Fol. 149.) 190. 1536, 23. září. (Mezi Annou Medu- lánskou z jedné a Martinem Diwišovským z strany druhé o koupení peněz.) Anna Medulánská, souseda z předměstí našeho, obvinila jest před námi Martina Divišovského z toho, kterak on, koupiv od ní XLV kop míš. dluhu a spravedli. vosti její na domu někdy Šimona pernikáře, souseda našeho, za XXX kop míš, v tom trhu státi a jí zaplatiti nechce, žádajíci nás v tom podle práva za opatření. — Proti tomu Martin Divišovský praví, že se k tomu zná; ale však ten v zpuosob ty peníze koupil, byly-li by jí přisouzeny a nezávadny, tak jakž jemu přiří- kala, że mu chce ukézati svobodny a nezá- vadny. Pak, jestliże to učiní a těch. XLV kop jemu čistých ukáže a před úřadem vzdá, že jest s penězi, zač jest koupil, pohotově etc. — Tu my úřad.. takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž on Martin Divišovský k tomu se zná, že jest těch XLV kop od Anny Me- dulánské tak koupil —, i jest jí povinen podle toho trhu XXX kop dáti a zaplatiti ve dvu nedělech pořád zběhlých ; a bude-li chtíti Annu Medulánskúů z jakého přirčení viniti, že by mu ty peníze měla nezávadné a svobodné ukázati, v tom se jemu právo nezavírá. Martin Divišov- ský se odvolává. — Dán v Žatci (bez dne). Tu my z plnosti práva ortel váš takto napravujeme: Poněvadž on Martin Divišovský sám se jest k tomu přiznal, že jest ty peníze od Anny Medulánské koupil a že tomu trhu dosti uči- niti chce, kdyžkoli ona Anna Medulánská ty peníze prodané jemu ukáže jisté a nezávadné, a právo jest, kdož co prodává, že to jisté a svobodné prodávati má —: z té příčiny on Martin Divišovský těch XXX kop, za kteréž jest ty peníze od Anny Medulánské stržil 4 

Strana 495
Zatec (1586). koupil, povinen jest položiti na právě vašem. Ona pak Anna Medulánská má a povinna jest jemu Martinovi Divišovskému ty prodané pe- níze ukázati, kde by je on, když by toho čas byl, najíti a svého tu dosící bez umenšcení své spravedlivosti mohl; a to konečně ona Anna učiniti má a pokázati do dvú nedělí pořád zběhlých od přečtení ortele tohoto našeho. Jestliže tak ukáže, tehdy těch XXX kop od Divišovského položených z práva vašeho vy- zdvihnüti bude moci bez překážky; pak-li by v tom času neukázala, tehdy týchž XXX kop jemu Divišovskému v moc jeho zase vydáno býti má, a dále on Divišovský jí Anně Medu- lánské tou žalobou a tím trhem povinen ne bude podle práva. — Actum sabbato post s. Matheum apostolum [23. září]] anno 1536. (Fol. 132.) 191. 1536, 23. září. (Mezi Janem Kolským z Kolovsi z jedné a Annou Cikánovou z strany druhé). Jan Kolský z Kolovsi skrze Matouše, švagra svého, žádá zmocněn býti domu Jana Antoňovic pro XVII kop gr. čes., kteréž jest za téhož Jana Antoňovic podle rukojemství svého Martinovi Divišovskému dáti musil; ukázav na to šultpríf a kvitancí pod sekretem Martina Divišovského, a táhna se na přípověď, kterúž jest k tomu domu pro ten dluh učinil, i také na zvod, kterého se jest po též přípo- vědi dožádal. (Tu kvitancí i vajpis přípovědi a zvodu VMti posíláme). Proti tomu Anna Ci- kánová, věřitelkyně téhož Jana Amntoňovic, praví, že toho Bohem i právem hájí, neb jest jí on Jan Antoň na se zápis udělal cedulemi tak, jestliže by jí summy dluhu jejího na jistý čas nedal, aby se ona v ten duom uvá- zala přede všemi jinými věřitely, tak jako by všecka práva vydržela, ukázavši na to ceduli řezanou (kterouž VMti' posíláme) ete. Tu my úřad... takto jim za právo sme nalezli: Po- něvadž se jest to z cedule řezané mezi Janem Antoněm z jedné a Annou Cikánovou z strany druhé i z svědkuov na touž ceduli ukázaných našlo, že jest on Jan Antoň Anně Cikánové 495 pro dluh jí povinný ten duom zavázal, prve než-li jest Jan Kolský ku právu přistoupil, na tén zpuosob, nedal-li by jí summy na čas ur- čitý, aby se ona v ten duom uvázala a jej držela tak, jako by všecka práva vykonala — : i z těch příčin jí Anně Cikánové dává se za právo, tak že ona předkem na tom domu svuoj dluh, což by ho spravedlivé pokázala, nadjíti má; a což by tu více nad její dluh a spra- vedlivost pozůstalo, tehdy on Jan Kolský k tomu, pokudž by za jeho dluh dosti bylo, právo míti bude. — Jan Kolský se odvolává. — Dán v Žatci ve čtvrtek na den sv. Kříže povýšení [14. září], léta 1536. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto na- pravujeme: Poněvadž se jest to našlo, že Jan Kolský z Kolovsi pro svuoj dluh, kterýž jest za Jana Antoňovic jakožto rukojmí dáti musil, na právo šel a přípověď učiniv na právu se jest toho dožádal, aby jemu na duom jeho Jana Antoňovic zvod propuštěn byl, a ona Anna Cikánka jemu Janovi Kolskému v tom jest žádné překážky neučinila, ani té cedule, kterúž jest s týmž Janem Antoňovic o dluh svuoj učinila, v knihy městské sobě podle po- řádku práva vložiti nedala, aby tím vložením a zápisem spravedlivost svú před jinými přední učinila: a právo jest, že žádný gruntu svého zavaditi ani dáti nemuože, než ve čtyřech la- vicích soudu aneb káaftem ; nad to ito se na- chází, Ze pana Kolského prípovéd i zvod jest prvnější, než-li jí Anny Cikánky —; že z těch příčin jemu Janovi Kolskému jeho dluh na témž domu Jana Antoňovic má předkem a prvotně vydán a zaplacen býti. A dále, chce-li ona Anna Cikánka jeho Jana Kolského na tom domu splatiti a tu své spravedlivosti dosíci, to bude moci učiniti podle práva. — Actum sabbato post s. Matheum [23. září], anno 1536. (Fol. 132.) 192. 1536, 2. listopadu. (Mezi Jiříkem, lé- kařem z Budějovic, z jedné a Jiříkem Drlíkem z strany druhé otesák s stříbrem na noclehu ztra- cený.) Jiřík, lékař z Budějovic, byv hostem v na- 

Strana 496
496 šem městě, obvinil jest před námi Jiříka Drlíka, spoluměštěnína našeho, bospodáře svého, z toho, kterak by se mu v domu jeho na noclehu tesák stříbrem obložený ztratil z komory, v kteréž jest před tím prve několik nocí sám s svým pacholetem toliko líhal. A když se i tehdáž již byl tak, jak prve, tam spat zavřel a spat odešel, a hospodyně, Jiříka Drlíka manželka, odemkši tu komoru pacholeti jeho jinde ležeti kázala a majíc na ten čas více hostí k témuž Jiříkovi je do té komory na nocleh vpustíla a zavřevši je tam odešla; potom on Jiřík z Bu- dějovic, nevěda koho jiného viniti z své ztráty, utekl se jest k hospodáři žádaje, poněvadž by jeho hostem byl, aby jej v tom opatřil a inezi svými hostmi na ztrátu jeho, prve než by se rozjeli, aby se ptal. A když se k tomu neměl hospodář, i šel jest host k purgmistru a takové věci jemu toužil na hospodáře svého. Tehdy purgmistr obeslav Jiříka Drlíka poručil mu z úřadu svého, aby se své čeledi pilně na ztrátu vyptal. I odšev domuov vrátil se k purg- mistru a tesák obloupený, bez stříbra, sebou přinesl. Pak poněvadž jest jej přinesl na právo tak obloupený, že mvwsí o tom věděti, kde a u koho jest tesák vzal a nalezl, žádaje v tom za opatření, tak aby mu on Jiřík Drlík, ho- spodář jeho. tu ztrátu nahradil ete. — Tu my úřad... takto jim za právo sme nalezli: Poně- vadž Jiřík Drlík to sám v svém odporu vyzná- vá, že jest pacholka páně Podvinského, jedno- ho z hostí svých, v místě pokútném přistihl, i toho dokládá, že jest na něj o té ztrátě do- mnění měl, a když jest o to Jiřík z Budějovic k němu, jakožto k hospodáři svému, hleděl a s tím, koho jest Jiřík Drlík v podezření měl, nic činiti nechtěl, pravě a odpovídaje se, že mu nenáleží, poněvadž jest hostem jeho; a on Jiřík Drlík věda o tom, že k jeho samé osobě zření má, pustil jest toho z práva, kohož jest sám v podezření a v domnění vzal, a potom v tom místě, kdež jest přistižen byl, ten tesák tak obloupený jest nalezen —: i z těch příčin on Jiřík Drlík jest povinen tu ztrátu Jiříkovi E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: z Budějovic nahraditi, což by toho spravedlivě pokázal podle práva. — Jiřík Drlík se odvolává. Dán v Žatci v úterý před sv. Václavem [26. září], léta Páně 1536. Tu my z plnosti práva vrchního ortel tento váš takto napravujeme: Poněvadž on Jiřík, lékař z Budějovic, jsa v hospodě u Jiříka Drlíka, tesák s stříbrem ve své moci sám měl a hospodáři, ani ausknechtu jeho jest schovati nedal, a po té škodě hospodář s pilností se ptal, a na koho domnění by bylo, toho vystavil, a on Jiřík lékař k tomu jest právem hleděti nechtěl — : i z těch příčin on hospodář jemu Jiříkovi tou škodou při tom te- sáku vzatou povinen není. Než po té ztrátě aby se oboje strana ptala, a budou-li se čeho moci uptati a koho z toho viniti, právo se jim nezavírá. — Actum feria V. post Omnes San- ctos [2. listopadu], anno 1536. (Fol. 133.) 193. 1536, 6. listopadu. (Mezi Vítem Ad- ventem a Reginou, sestrú jeho, z jedné a Ja- kubem Kladiwem, Václavem a Pavlem, synem jeho, a jinými přátely z strany druhé o statek.) Jedna souseda naše, Kateřina Milištajnka, ma- jící statek při městě našem, umřela jest, žád- ného pořízení o něm neučinivši; i po smrti její Pavel Milištajn, manžel její, seděl jest v tom statku, až potom též umřel a také o tom statku po manželce své pozůstalém, jehož jest užíval, ani o jiném nic jest nekšaftoval. Pak po smrti jeho Vít Advent, s městem na- ším trpící, vlastní bratr téhož Pavla Milištajna, s Reginou, sestrou svou, přiblížili se ke všemu statku tomu pozůstalému, v němž jest on seděl a jeho užíval. Ale Jakub Kladivo, spolumě- štěnín náš, s Václavem a synem jeho Pavlem, ze vsi Přívlaky, a s Kateřinou Majnušovou, kterouž jest sobě Martin, syn Václava Majnuše, nedávno ze vsi Lenešic za manželku vzal a přivedl, pravíce se býti krevní přátelé ne- božky Kateřiny Milištajnové, vstúpili jsou tomu na odpor pravíce, že ten statek jest jejich byl, a ne manžela jejího. I dožádali se zapečetění pokojův v domu Milištajnovském, žádajíce nás za sročení a pravíce, že přátelství krevní 

Strana 497
Žatec (1536—1587). k Kateřině Milištajnové ukázati chtějí. A při tom Jakub Kostřáb, týž s městem trpící, ob- zvláštně toho žádal, pravě se býti přítelem Kateřiny Milištajnové, a že to pokázati chce ete. — Tu my úřad takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž jest se to z svědkuov našlo, že on: Vít Advent vlastní bratr a Re- | gina vlastní sestra jeho nebožtíka Pavla Mili- štajna byli jsú, a strany jiné se na statek po Pavlovi Milistajnovi netáhnou, než to- liko po Kateřině Milištajnové, — i z těch příčin, což by koli on Advent s Reginou, se- strou svou, ukázali, ježto by jeho Pavla Mili- štajna vlastní bylo, k tomu, jakožto s městem trpící, právo a spravedlnost míti mají. A po- něvadž se to z zápisu knihami městskými učiněného nalézá, že jsou statky některé on Pavel Milištajn s Kateřinou, manželkou svou, společně kupovali a ten statek zlepšovali, pro- tož oni Vít Advent s Reginou, sestrou svou, v té spravedlivosti po Kateřině Milištajnové třetí díl podle práva míti mají. Co se pak dotýče Pavla z Přívlaky s Václavem, otcem jeho, a Kateřiny Majnušové, poněvadž jsú te- prva po smrti Kateřiny Milištajnové, přítelkyně své, právo městské přijali a prve s městem trpící nebyli, ti v tom všem statku žádného nápadu užiti nemohou a nemají. A dále co se Jakuba Kladivy a Jakuba Kostřába, s městem trpících, dotýče, tak jakž sú se zavedli, že přátelství krevní ku Kateřině Milištajnové po- kázati chtějí, ti aby ve čtyřech nedělích pořád zběhlých svědomí polepšili a to ukázali; a Martin Sedčický při tom času bude-li co chtíti młuviti, v tom se jemu právo nezavírá. — Strany se odvolávají. Dán v Žatci v pondělí po památce Jedenácti tisfcuov panen [23. října), léta 1536. — Tu my z plnosti práva ortel tento váš takto napravujeme: Poněvadž ne- bożtik Pavel Milištajn v tom ve všem statku Kateřiny Milištajnky, manželky své, po smrti jeji byl jest mocným hospodářem a jeho jesť užíval bez překážky a naříkání každého, až i léta městská prošla, a oni Václav a Pavel, Archiv Cesky XXVIII. 497 syn jeho, z Přívlak, aby tu, na kteriż se po- tahují, smlúvu vykonali a k místu podle práva přivedli a sobě stvrdili, toho jsú podle práva nepokázuli, ani aby s iněstem trpící byli, jiní pak, jakožto Jakub Kladivo, Kateřina Majnu- | šova, Jakub Kostřáb a Martin Sedčický přá- telství jsou také krevního nebožky Kateřiny Milstajnky podle práva svědomím neukázali a neprovedli a po právě časně nešli, ani ne- božtíka Pavla Milištajna za živnosti z toho nevinili, — i z těch všech příčin, že ani Václav a Pavel, syn jeho, z Přívlak, Jakub Kladivo, Kateřina Majnušova, Jakub Kostřáb a Martin Sedčický, kteříž se praví býti přátelé nebožky Kateřiny, manželky Pavla Milištajna, v tom statku jeho Pavla žádné spravedlivosti, ani dílu nemají a míti nemohou podle práva. Než poněvadž jest to podle práva ukázáno od Víta Adventa a Reginy, sestry jeho, (kteří jsú se v této při spolčili a v tom se nedčlili, kdo by z nich tomu statku bližší byl podle práva) že'sú oni přátelé krevní najbližší někdy Pavla Milištajna s městem trpící, a on Pavel svého statku nezřídiv tak jest umřel, — že z těch příčin týž statek pozůstalý po témž Pavlovi Milištajnovi, jakožto nepořízený, podle práva milostného připadl jest a připadnúti má na jmenované Víta Adventa a Reginu, sestru jeho, plným právem. — Actum feria II. die s. Lin- hardi [6. listopadu], anno 1536. (Fol. 134.) 194. 1537, 15. ledna. (Mezi Pavlem Koněm z jedné a Václavem Velechovským £z strany druhé o stavení.) Pavel Kuoň, měštěnín náš, obvinil jest před námi Václava Velechovského, též měštěnína našeho a souseda svého, z toho, že jemu na gruntu jeho staví a na škodu jeho dělá, žádaje nás v tom za opatření. — Proti tomu Václav Velechovský praví, že v svém staví a ne v jeho, též žádaje nás, aby mu v tom překážíno nebylo. — A v tom z obů stran dożśdali se nás, abychom na to pohle- děli a k tomu mistruov tesařských i zedníkuov povolali, aby to ohledali, kdo by v tom komu scesten byl. I učinili sme tak a vidévše to 68 

Strana 498
498 i pilně opatřivše, chtěli sme je o to přátelsky smluviti. Ale když strany ne jinak, než právem o to rozeznány býti žádaly, tu sme my vedle toho, kdež sme nejednou k tomu dílu chodivše a s těmi, kdož se s tím obírají a tomu roz- umějí, pilně to opatřivše nalezli: Poněvadž jest zřetedlně uznáno, že jest Václav Vele- chovský Pavlovi Koňovi tím novým stavením ublížil a přes grunt jeho stavěti dal — i z té příčíny aby stavení toho a střechy nové pod ten žlab, z kterého voda do dvoru Pavla Koně padá, rovně na díl ponížil a ustoupil, aneb vodu od Pavla Koně s krovu jeho světničného nápadní k sobě do dvoru a domu svého aby přijal. — Václav Velechovský se odvolává. — Dán v Žatci, v pátek nazajtří sv. Ondřeje apoštola [29. listopadu), léta 1536. Confirma- tum est feria IL. ante s. Antonium [15. ledna], anno 1537. (Fol. 131.) 195. 1537, 106. ledna. (Mezi Štefanem Smalcandrlem z Slavonie z jedné a. Joachimem Baldaufem z strany druhé o klenoty.) Joachim Poldouf, doptav se klenotuov néjakych u Do- huslava Michalovic, spolumé&ténína našeho, kteréž by jemu byl prve Tomášek Haše z Mostu ve dvú stech kopách zastavil a potom je u něho zase vypůjčil připovídaje, že mu je zase na- vrátí, i obstavil jest je právem u téhož Bohu- slava žádaje, aby mu vydány byly, poněvadž jsú jeho, a ne jiného. I zpěčoval se jest tomu Bohuslav pravě, že jemu jich vydati, ani na právě položiti povinen není, poněvadž je sobě od jiného svěřené má, jmenovitě od Štefle Šmalcandrle z Slavonie, neb od něho o tom žádného poručení nemá, aby je komu od sebe vydati mél. — Tu my... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž se to z svědkuov na- lézá, že Tomášek z Mostu povinen jsa Štefa- novi Smaleandrlovi summü dluhu IIC XVII kop XX gr. míš. učinil jest s ním smlouvu na ten zpuosob, jestliže by Petr Haše, otec To- mášků, rukojmí se postavil za tu summu jemu Štefanovi, a v tom oba dva spolu jeden každý svými sekréty zapečetěné klenoty Bohuslavovi E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Michalovic společně schovati dali a svěřili, dokavadž by ta smlouva sekrétem otce Tomáš- kova stvrzena nebyla; a tomu se z listu Štefa- nova, podle něhož Bohuslav svědomí dává Joa- chimovi, nesrozumívá, aby jisty čas k pečetění té smlouvy položen byl, čehož ani Šebestian Rezlar, vlastní svědek Štefana Šmalcandrle, v svém svědomí nevyznává, a strana Joachim praví, že ta strana k svému vykonání jest přišla, na to nějaký šultpríf pod sekrytem ku právu klada, — i z těch příčin, jestliže Joachim do dvú nedělí pod pečetí pánuov Mostských ukáže to, že se k tomu šultprífů Petr Haše, otec Tomášků, zná, tak jakž psán i pečetín jest, tehdy povinen bude Štefan Šmalcandrle na tom přestati a ten šultpríf přijíti. A když to Joachim tak, jakž se svrchu píše, vykoná, tehdy jemu klenoty obstavené propuštěny a vydány býti mají. — Štefan Šmalcandrle se odvolává. Dán v Žatci v pondělí po památce sv. Alžběty [20. listopadu], léta 1536. Confirmatum est feria III. ante s. Antonium [16. ledna], anno 1537. (Fol. 137.) 196. 1531, 18. ledna. (Mezi Janem Čer- venkou z jedné a Bártou Slívkou z strany dru- hé o peníze zadržalé gruntovní.) Jan Červenka, obyvatel náš, obžaloval jest před námi Bártu, příjmím Slívku, z toho, kterak on koupiv od něho duom v předměstí podle trhu jemu pla- titi nechce, v tom nás za opatření žádaje. — Proti tomu od Bárty povědíno, že on jemu nic nedrží, ani čím co schází, neb jest jemu vždycky platil a ještě platiti chce; ale že on Jan Červenka toho domu jemu očistiti a v kni- hách vzdáti nechce tak, pokudž jej sám držel, a zvláště co se dveří na obec z toho domu dotýče, jichž mu odporuje spolu s domem osvo- boditi; i z té jeho příčiny na ten čas těch peněz jest u sebe podržel. Než když mu koli duom tak očistí a že v knihy vejde, on jemu peněz déle držeti nechce ete. — Tu my úřad ... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž jest to Bárta Slívka dostatečně svědky pokázal, že ty dvéře, o které jest mezi nimi s Janem 

Strana 499
Žatec (1587). Červenkou rozepře, od starodávna tu byly, a těmi vždycky předešlí držitelé toho domu na obec svobodný výchoz mívali a jich užívali, ani také jinudy do toho domu chozeno nebý- valo, kromě těmi dveřmi, — i z těch příčin | on Bárta, tak jako i jiní předešlí držitelé těch dveří užívali, též také užiti má; a on Jan Čer- venka povinen jest jemu ten duom s těmi dveřmi tak a na ten zpuosob, jakž cedule trhové mezi stranami učiněné ukazují, knihami městskými vzdáti a zapsati, když najprve soud zahájený držen bude. A když tak učiní, tehdy Bárta Slívka za sebú těch peněz jemu Janovi Cerveukovi za tajž duom zadrželých déle držeti nemá. — Jan Červenka se odvolává. -- Dán v Žatci ve čtvrtek po sv. Kryšpínu [26. října), léta 1536. Tu my z plnosti práva vrchního k orteli vašemu takto pravíme: Ačkoli Bartoš Slívka svědomím svým to pokazuje, že těmi dveřmi, o kteréž jest pře tato zašla, do domu jeho chozeno bylo, však poněvadž se tomu poněkud z cedule té řezané trhové vyrozumívá, že on Jan Červenka týž duom prodal jest jemu Bartošovi s výminkami jistými, a ty jest od něho Bartoš přijal a k nim přivolil, že z těch příčin vy z úřadu vašeho máte to podle té cedule řezané trhové ohledati a na to vyjíti. Neb jestliže jsou ty dvéře ve zdech toho domu potud, pokudž jest jej Bartoš koupil, a těch dveří on Bartoš od dne trhu užíval jest a v držení byl, tehdy jemu k nim právo a spravedlivost náleží, a on Jan Cervenka v tom jemu překážky činiti nemá, než bude povinen jemu Bartošovi týž duom i s těmi dveřmi v knihy města vašeho vložiti, a to když bude k tomu soud váš najprve. Pak-li by v těch zdech, pokud jest Bartoš koupil, dvéře nebyly, ani jich on Bartoš od dne trhu v užívání a dr- žení nebyl, tehdy týž Bartoš nemá se dále a více na též dvéře potahovati, poněvadž by i léta městská prošla. — Actum feria V. post s. Antonium [18. ledna], anno 1537. (Fol. 135.) 197. 1537, 24. ünora. (Mezi Matyásem z jedné a Janem Vočihourem a mistřem Mi- 499 kulášem Černobýlem z strany druhé) Matyáš, někdy soused náš, učinil jest odpor zvodu, kterého jsú se Jan Vočihour a mistr Mikuláš Černobýl, spoluměšťané naši, od práva dožá- dali na spravedlivost Janovi Řepínovi v statku Buožkovském při městě našem náležitú, vině je z toho a pravě, že jsú se oni na sprave- dlivost jeho Matyášovu a ne Řepínovu zvedli, nemajíce toho učiniti proti právu. Na to ukázal smlouvu na ceduli řezané psanů, kterúž jest s panem Řepínem o tu spravedlivost jeho učinil; podle toho mluvě, chtějí-li k tomu, což podle té smlouvy Janovi náleží, hleděti, že se jim toho nehájí, jedině aby statku jeho na po- koji nechali. Neb po přísudku předešlém, který se jest Řepínovi na tu spravedlivost stal, jeho sú nikda nevinili a k nému nehledéli, ani té summy právem u ného nezapovídali, a Ze jest od nás psaní k VMti učiněno s Repína na Matyáše, aby mu podle přísudku práv byl. A VMt to psaní naše slyšíce, ráčili jste jich podati na smlouvu, — tu VMti, tak jakž jest ji před námi ukázal, posíláme — etc. Tu my nalezli sme a mezi nimi vypověděli: Poněvadž jest se to vyhledalo, že Jan Vočihour a mistr Mikuláš pro dluhy, jimiž jest jim Jan Řepín povinen (tak jakž zápisové v knihách pamětních toho učinění plněji svědčí) na spravedlivost jemu Řepínovi v statku Buožkovském náležitou zvedli sú se a po právu šli, — i z těch příčin zvoduov svých užiti mají. — Matyáš se od- volává. — Dán v Žatci v pondělí po Obrácení na víru sv. Pavla [29. ledua], léta 1537. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele vašeho takto napravujeme: Poněvadž k nám a ku právu našemu psaní jest od práva vašeho uči- něno (kteréhož jest datum v úterý den sv. Petra v okovech, léta 1536 (1. srpna) a v témž psaní s pilností sme žádáni, abychom Janovi Řepínovi, čehož by podle ortele našeho i va- šeho při nás proti Matyášovi soukenníkovi po- třeboval a žádal, abychom jemu toho dopo- mohli, a on Řepín podle téhož psaní vašeho jeho Matyáše ku právu našemu jest připravil 63* 

Strana 500
500 i jeho vinil a potom o svü spravedlivost s ním se jest smluvil, čehož sme my jemu i druhé straně na ten čas přáli, ježto kdyby nám při témž psaní oznámeno bylo, že Jan Vočehour a mistr Mikuláš na ten statek Jana Řepína se potahují i zvody i zmocnění pro dluhy své na něm mají, byli bychom věděli podle práva, jak se v té věci zachovati a jak strany opa- tfiti. Ale poněvadž jest to v obmeškání přišlo, a ku právu našemu taková věc časně se ozná- mila (!), — že z té příčiny jich Jana Vočihoura a mistra Mikuláše zvodové a zmocnění nemohou býti a nejsú na újmu a na překážku té smlouvě, kterúž jsú tím zpuosobem on Jan Řepín a Ma- tyáš soukenník mezi sebú učinili, však na ten zpuosob, aby ten duom Buožkovský společně ode všech, Jana Řepína, Matyáše soukenníka, Jana Vočehoura a mistra Mikuláše, prodán byl. A což by při závdavku i při jiných pě- nézích na roky za ten duom podle trhu kla- denfch na díl Jana Repína prijíti mélo, Ze to má na právé poloZeno byti, a tu oni Jan Vo- čehour a mistr Mikuláš budou-li chtíti k těm penězóm jeho Jana Řepína právo a spravedlivost míti, že se jim právo nezavírá. Actum sabbato iu die s. Mathei [24. ünora] anno 1537. (Fol. 138.) 198. 1537, 24. února. (Mezi Annou Me- dulánskou, Samuhelem a Kalmanem, židy, s jedné, a Martinem Divišovským z strany druhé o přípověď na peníze gruntovní.) Anna Medulánská, souseda z předměstí našeho, uči- nila jest přípověď k penězuom od Jana pro- vazníka za duom někdy Šimona pernikáře, souseda našeho, Martinovi Divišovskému polo- ženým pro XLV kop. míš., pravě se k nim lepší právo a spravedlnost jmíti, než-li Martin Divišovský, z příčiny, že zápis její na těch XLV kop dluhu jejího na tom domu přednější jest, nežli jeho, žádaje, aby jí ty peníze pro- puštěny a vydány byly —; zápisu jejího vejpis VMti odsíláme. Proti tomu Martin Divišovský pověděl, že on se tu nemá oč souditi, neb jeho spravedlnost jest mu ortelem přisouzena E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: a jemu v tom žádná překážka činěna býti nemá; táhna se v tom na ortel předešlý VMtí mezi sebou a Samuelem zidem s Kalmanem, synem jeho, učiněný (jehož datum v Praze ve čtvrtek po sv. Ambroži [6. dubna), léta Páně 1536) a při tom táhna se na zápis trhu — jehož vejpis VMti posíláme — a pravě, kterak se jest s Šimonem pernikářem o své dluhy učetl a dvě stě kop míš. na tom domu najíti má a ty vyzdvihnáti na roky podle téhož ortele bez překážky. K tomu žid Samuel ohlásil se jest pravě, že by rád tomu, aby Martin Divišovský ukázal zápis předešlejší na ten duom, nežli jeho jest — ten vypsaný VMtem k žádosti žida opět posíláme —; a když ukáže, že on jemu v vyzdvihování peněz žádné překážky činiti nechce. Táhna se na smlouvu, která jest mezi ním a Martinem Di- višovským při tom trhu učiněna a zapsána — toho VMti vejpis posíláme. — Tu my za právo sme nalezli: Poněvadž jest ortelem jedním i druhým od práva vrchního to nalezeno a ukázáno, že Martin Divišovský předkem dluh svuoj na roky podle trhu svého i věřiteluo vyzdvihovati má, a to jest též v té smlouvě, kterúž jest Samuhel žid s Martinem Divišov- ským při zlepšení trhu a prodaje toho domu učinil, doloženo, že on Martin podle ortele pánuov Pražan a trhu předešlého svého summu svú bráti má, a Anna Medulánská v tom se jest předjíti dala a po právě nešla, — i z těch příčin peněz za ten duom položených ona Anna Medulánská ani Samuel žid hyndrovati a u vyzdviZení jich překážky jemu Martinovi činiti nemají do vyplnění summy jeho podle trhu předešlého a ortele práva vrchního. Datum feria II. post Conversionem s. Pauli [29. ledna], anno 1537. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele vašeho potvrzujeme. Actum in festo s. Mathei ap. [24. února], anno 1539. (Fol. 149.) 199. 1537, 5. dubna. (Mezi Samuhelem židem z jedné a Bartoněm z strany druhé o dluh.) Samuel, žid obývající při městě našem, 

Strana 501
Žatec (1537). obvinil před námi Bartoně Ruožka, spolusou- seda našeho, pravě, že jest mu povinen pla- titi dluh za Pavla Šedivého, někdy souseda v městě našem, a za Reginu Šedivou, vdovu | padu), léta 1536), žádal též za opatření. —— po témž Pavlovi pozůstalou, poněvadž v domu jejích sedí, na kterémž on ten dluh ujištčný a zapsaný má, dav na to čísti zápis, který jsou na se Pavel Šedivý s manželkou svou učinili, a prve Reginu Šedivou z toho vinil, a ona svědomí, jak jí nalezeno bylo, jest nepo- lepšila, i před: panem podkomořím od úřadu | jí proto domlúváno bylo, zvodu mu příti na týž duom nechtěli, protože se zvodové židuom | dopouštěti nemají, šel po právě, ji Reginu obvinil i také zvodu žádal. A poněvadž jiného statku před rukama není, nežli ten duom, va který on Samuel zápis má, pravě, že on Růžek podle | znění toho zápisu jemu Samuelovi z toho gruntu povinen jest platiti jistinu jeho i lichvu, jmenovitě 120 kop míš.; podle uvolení jich žádá zachován býti táhna se v tom na ortel mezi: Jakubem Michálkem a jím Samuelem židem o uvolení (jehož datum v Praze v so- , botu po sv. Lucii [14. prosince], léta 1532). A také ona Regina toho domu jest prodávati nemohla, poněvadž jest byl závadný, táhna se v tom na ortel mezi Annou Medulánskou a Martinem Divišovským (datum jeho v Praze v sobotu po sv. Matouši [23. záfí], léta 1536). K tomu veda svědomí některá — kterážto i zápisy vejš dotčené k VMti vypsané posí- láme —, žádaje týž žid vedle toho za opatření spravedlivé. — Proti tomu od Bartoně Ruožka povědíno, že židu Samuelovi tím obviněním povinen není, neb od něho nic nemá a nic od něho nekoupil, než od Reginy Šedivé a také že jest tu nic všetečně neučinil, než s volí a vědomím úřadu ten duom jest od ní koupil; dav čísti zápis toho trhu — kteréhož vejpis VMti posíláme — a při tom táhl se na na- učení VMtí o trzích, kterak se říditi mají. A on že jest se tak vedle toho naučení zachoval, a žid do třetího dne tomu odporu neučinil a trhu nehájil, rok a den bez naříkání v držení 501 toho domu byl a tak židu tu ničímž povinen není; táhna se v tom na ortel mezi Vítem Ad- ventem a přátely Milištejnčinými (datum jeho v Praze, v pondělí den sv. Linharta [6. listo- Tu my takto jim za právo sme nalezli: Po- něvadž jest Bartoň Ruožek duom od Reginy Šedivé svobodně a světle koupil, a ten trh jest před panem purgmistrem oznámen i také do registr purgmistrských podle naučení práva vrchního zřízených jest zapsán a v knihy trhové vešel, a žid Samuel tomu trhu žádného odporu podle práva neučinil, ani jeho Ruožka z čeho časně vinil —: protož on Bartoň Ruožek takového pořádného trhu užiti a podle rokuov v témž trhu jmenovaných a zapsaných, komuž náleží a trh toho ukazuje, za ten duom platiti a peníze klásti má a jemu židu Samuelovi ničímž povinen není. Než chce li on žid Sa- muel z dluhu podle zápisu svého koho pořádně viniti, v tom se jemu právo nezavírá. -- Dán v Žatci v pátek před sv. Matějem [23. února], léta 1537. Confirmatum est feria V. post Am- brosium, [5. dubna] anno 1537. (Fol. 150.) 200. 1537, 5. dubna. (Mezi Zalmanem Chrtem z jedné a Samuelem, též židem, z strany druhé o položení peněz gruntovních na právě.) Zalman Chrt, žid, předstoupiv před nás žádal jest, aby mu peníze na právě za duom někdy Šimona perníkáře položené, Matějovi Divišov- skému podle přísudku náležité, vydány byly, kteréž jest prve Anna Medulánská s židem Samuelem zapověděla, chtějíci je též jmíti, aneb abychme mu zvod na duom ten pustili, pravě se jmíti dluh před několika léty přisou- zený a na ten duom zapsaný. Samuel žid, jsa tu přítomen, hájil toho žádaje, aby jemu toho dopu- štěno nebylo, aby se na gruntu jeho, kterejž jest právem obdržel, vísti aneb peníze za něj polo- žené bráti měl a vyzdvihovati; pravě, že tu | žid Chrt žádné spravedlnosti před ním nemá. — Tu my za právo sme nalezli: Poněvadž žid Chrt věda o tom, že Martin Divišovský duom Pernařovský jest koupil a dluhu svého 200 kop 

Strana 502
502 na summě za ten duom jest vyrazil, i nic tomu neříkal a trhu neodporoval; a Samuel s Kalina- nem (!), synem svým, majíce též na. tom domu dluh svůj zapsaný, hned sú trhu Martina Divi- šovského odpor učinili, ehtějíce předkem dluh svnoj zapsaný tu nadjíti, a o to sú právo trpěli; kdež pak jest jiným věřiteluom od práva vrchní- ho to propůjčeno, aby mohou-li ten duom dráže prodati, měli toho vuoli, však tak, aby předkem Martinovi Divišovskému spravedlivost jeho vy- šla, a žid Chrt byv tu přítomen a hlásaje se, že také spravedlivost na tom domu prve při souzenou má, však jest trhu žádnému právem nezapovídal, než když oni jej prodávali a trh zlepšovali pro dosažení svých dluhuov, jsa také jedním věřitelem, tomu se díval, ani jim trhu a prodaje nenaříkal —: i z těch příčin k peně- zuvm těm, které se na právě Martinovi Divi- šovskému za ten duom kladou, podle trhu jeho a ortele práva vrchního přibližovati se nemá. Než když Martin Divišovský a po něm žid Samuel $ synem svým dluhy své předkem na tom domu vyberou, tehdy, což tu pozůstane, po- něvadž se mimo něho po Martinovi a Samuelovi žádný věřitel nenalézá, k tomu právo jmíti bude, pokudž by za dluh jeho dosti bylo. Pak-li by mu se nedostávalo, i může-li dráže ten duom prodati Samuelovi, tak jakž ortel práva vrchního ukazuje, toho bude jmiti vuoli. — Dán v Žatci v pátek před sv. Matějem [28. února), léta 1537. Conflirmatum est feria V. post s. Ambrosium [5. dubna], anno 1537. (Fol. 151.) 201. 1537, 16. května. (Mezi mistrem Mi- kulášem Černobýlem z jedné a Janem Červenkou z strany druhé o nářek cii.) Mistr Mikulas Černobýl, spoluměštěnín náš, obvinil jest před námi Jana Červenku před dvěma lety z nářku cti pravě, kterak by o něm mluvil, že jest lotr a že by ho šibalsky o statek přivedl a že by pro své skutky byl hoden oběšení; I bránil se jest Jan Červenka na onen čas pravě, že mu není povinen na to jeho obvinění odpovie- dati z příčiny, že by mistra Mikuláše obeslal E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: před Milost královskou, a že by se to obeslání na to obvinění vztahovalo, jakž sme pak byli nalezli, Ze jest mu povinen odpoviedati. A on odvolavsi se ku právu vrchnímu i peníze na to pomocné položiv, potom odeslání toho ortele k VMti hájil ; kdež pak o takovou věc naučení jest nám dáno 'ortelem od VMtí (datum jeho v Praze, ve středu po sv. Jiljí [2. září) léta 1534; to obeslání, jímž jest Jan Červenka mistra Mikuláše před krále JMt obsílal, vypsané VMti posíláme. Potom když to obeslání a ta jich pře, byvši podána na pana podkomořího a soud komorní, u nás ve zdech našich měst- ských soudem komorním, skrze pana podko- mořího osazeným, konec svuoj vzala, tehdy mistr. Mikuláš opět znovu z takového nářku obvinil jest před námi Jana Červenku pravě, že tím nálezem komorním nikteraž na své po- ctivosti, tak jakž jest vysoce od něho nařčen, opatřen není, neb jest rozdílné obeslání Jana Červenky bylo od tohoto obvinění, žádaje, aby naň to vedl a pokazoval, čím jest jej nařekl ete. — Tu my úřad... takto jim za právo sme nalezli: Poněvadž se v ničemž to obeslíání, jímž sú Janu Cervenka s Katefini, macechü svń, mistra Mikuláše Černobýle před jeho královskou Milost obeslali, ani nález soudem komorním městským po témž obeslání učiněný na toto obvinění nevztahuje, ani v sobě toho nic nezavírá —: i z té příčiny Jan Červenka jest povinen na obvinění toto z nářku cti mi- stru Mikulášovi odpoviedati. — Jan Červenka se odvolává. — Dán v Žatci ve čtvrtek po sv. Kryśpinu [26. rijna], lóta 1536. Confirmatum est feria IIIL. post Bonifacium [16. kvótna], anno 1537. (I'ol. 136.) 202. 1537, 23. července. (Mezi Václavem Topinků z jedné a Matějem Vrtalem a Janem Roubalem z strany druhé o dluh.) Václav To- pinka, spoluměštěnín náš, obvinil jest před námi Matěje Vrtala a Jana Roubala, švagra jeho, sousedy v městě našem, jakožto držitele statku po nebožtíku Melicharovi koželuhu, též někdy sousedu v předměstí našem, ze IIllkop 

Strana 503
Žatec (1537). miś. minus XV gr., kderajžto dluh Melichar jemu pozuostal za sukno; pravě, když tam po smrti jeho osoby z úřadu k popisu statku po něm pozuostalého vyslány byly, že on Václav Topinka také tam sel a napomioal manżelku jeho nebožtíka z toho dluhu, k čemuž jest se ona přiznala. — A Matěj Vrtal také tu pří- tomen jsa k tomu pověděl, když se některak porovnáme, žeť zaplaceno býti má, pak że mu až posavad zaplaceno není; ukázav registra svá dlužná, v nichž ten dluh zapsaný nepře- tržený a nevymazaný má etc. — Tu my úřad . za právo sme nalezli: Poněvadž jest Václav Topinka registry svými a svědomím Jana Zvo- níka to pokázal, že Melichar koželuh dlužen jemu pozuostal IIII kopy minus XV gr. miś. za sukno a toho jest mu nezaplatil, aż v tom | s tohoto světa sešel; i také z paměti své Jan Kantor a Linhart kožišník, kteří jsou z úřadu k popisu statku tam vysláni byli, to vyznali a vysvědčili, že jest se manželka jeho Melichara nebožtíka k tomu dluhu před nimi přiznala; a Matěj Vrtal též pověděl, že o tom dluhu ví —: i z těch příčin oni Matěj Vrtal a Jan' Roubal jakožto držitelé statku po témž Meli- charovi pozůstalého povinni jsou společně jemu Václavovi ten dluh zaplatiti ve dvú nedělech pořád zběhlých podle práva. — Matěj Vrtal a Jan Roubal se odvolávají. — Dán v Žatci ve Glvrtek pred pamótki sv. Jana Ki. [21. Cervna], lóta 1537. Confirmatum est fer. II. post Marie Magdalene [23. &ervence], anno 1537. (Fol. 142). 203. 1537, 28. července. (Mezi Majerem židem z Toužíma z jedné a Janem Śimonovic z strany druhé o dluh.) Majer, žid z Toužíma, obvinil jest Jana Šimonovic, obyvatele v městě našem, ze XXVIti kop míš. dluhu a z věrtele vína červeného podle zápisu, kterajž mu na se svú vlastní rukú učinil, žádaje za opatření podle práva a jeho vlastního uvolení v témž zápisu, na to ukázal tajž zápis — jejž vy- psaný VMti posíláme ete. — Tu my ... za právo sme nalezli: Ponévadz jest se Jan Si- monovic s manżelkou svou Zidu Majerovi svü 503 vlastní rukú zapsal, že na roky jisté dluh jemu povinný zaplatiti má, a nad to i v po- | kutu se podvolil pro dosti nečinění tomu zá- pisu, a tomu všemu jest neodepřel, ani ničím toho podle práva, aby jinak bylo, neodvedl —: i z těch příčin dává se židu Majerovi za právo tak, że jest mu Jan Simonovic tim svým uvo- lenim podle toho zápisu povinen. — Jan Ši- monovic se odvolává. Dán v Žatci v pátek na den sv. Jana z Husince [6. července], léta 1537. Confirmatum est feria II. post s. Mariam Magdalenam [23. čce], anno 1537. (Fol. 143). 204. 1537, 7. srpna. (Mezi Martou Se- dláčkovou vdovou z jedné a Jiříkem Knapem z strany druhé o kšaft Matěje Knapa.) Marta Sedláčková, vdova, obeslala jest Jiříka Vo- diéku, vandrovaiho, tovaryse řemesla knapov- ského, bratra někdy Matěje Knapa, obyvatele v městě našem, viníci jej skrze Jiříka Fiolu, spoluradného měštěnína našeho, sestřence svého, kterajžto, když vstoupila před nás do rady samotna, on vyvstav s místa svého oznámil jest potřebu její, kterak on Jiřík nepořádně učivil jest odpor kšaftu toho Matěje, bratra svého, proti pořadu práva; kterýžto kšaft, když jemu čas podle práva vyšel, tehdy na žádost její Martinu a z poručení úřadu byl jest zapsán i tvrzen a pečetín býti měl, jediné že se jest to prodlilo do zajtří, protože již rada toho dne vyvstala. A v tom tento Jiřík teprva po vyjití těch šesti nedělí odpor jest tomu učinil a prve stoje při vyhlášení kšaftu, kterajž jsou dva sousedé hodnověrní, byvše k tomu od ne- božtíka Matěje požádáni, v radě položili a vyhlásili, hned po smrti jeho tomu jest nic ne- říkal, až teprve když již čas minul a kšaft napsaný tvrzen býti měl; kázavši jej přečísti & Zádajíci, aby předse pečetín a jí vydán byl, poněvadž se jest toho na úřadu prve dožádala a žádné překážky jí v tom podle práva uči- něno není, davši na to čísti naučení práva vrehního o kšaftích, kterak se ríditi mají. — Tu my úřad ... za právo sme nalezli: Poné- vadž se jest to z svědomí relatoruov našlo a 

Strana 504
504 tomu zřetedlně srozumělo, že Matěj Knap ne- božtík odložil jest řízení a kšaftování svého do zajtří ode dne toho, kterajž jsou oni ua žádost jeho k němu přišli, a v tom, než ten den zajtřejší přišel, on jest umřel, té své vuole nevykonav a podle ní pořízení neučiniv —: Sedláčková se odvolává. Dán v Žatci ve čtvrtek před sv. Janem Kř. [21. června], léta 1537. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto napravujeme: Poněvadž Jiřík knap kšaftu Matěje, bratra svého, časně jest odporu, slyše jej, neučinil, ale času projíti dal, že již ta- kovým svým odporem podle práva jemu pře- kážky spravedlivě činiti nemuože; neb on Matěj o jmění svém před jistými svědky ozná- mení učinil, a ti jsou vysvédéili, Ze Marté Sedláčkové XXX kop jmenoval; a by byl před těmi svědky o jiných penězích tolikéž zřídil, byl. by každý toho ksaftu užiti mohl, než o čemž jest düminku uéinil, to svuoj pruochod míti má, takZe ona Marta k tém XXXti kopám míš. právo a spravedlivost má. A což se ostat- ních peněz dotýče v tom kšaftu jmenovaných, jestliže jest jimi jemu kdo povinen byl, k těm právo a spravedlivost nejbližší přátelé po něm zuostalí podle práva míti mají. A tomu kšaftu, aby k stvrzení přišel, jinak moc se dáti ne- muože. — Actum feria III. post Sixti [7. srpna], anno 1537. (Fol. 144.) 205..1537, 25. srpna. (Mezi Johannou, vdovou, z jedné a Václavem Příbramem, na místě člověka jeho Martina Drahoušovic, z strany druhé o nápad dvaceti kop míšeňských:) Jo- hanna, vdova obývající při městě našem, ob- vinila jest před námi Martina Drahoušovic ze vsi Žiželic, poddaného člověka Václava Pří- brama, spoluměštěnína našeho, ze XXti kop míš., kteréž jsú jí nápadem po vnuku a dceři její i kšaftem Matouše Holuba, zetě jejího, přišly, ukázavši na to kšaft Matouše Holuba — jejž vypsaný VMti posíláme; — žádajíci vedle toho za opatření spravedlivé. Proti tomu E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Václav Příbram nu místě Martina Drahoušovic člověka svého praví, že on Martin jí Johanně tím obviněním povinen není, a že jest on Václav Příbram tomu kšaftu imísta nedával a nedává, pravě jej býti nepořádný, kázav na | to čísti svědomí —, ta vypsaná VMti posílíme i z těch příčin ten kšaft jest nedokonalý a | moci žádné podle práva míti nemá. — Muta | —; mlüvé k tomu, že z té příčiny ty svědky ukazuje, že jest ten kšaftovník jeho člověk byl a na jeho gruntech se zrodil a že jest bez jeho vědomí a povolení kšaftu činiti ne- mohl, dokládaje se v tom zřízení zemského a pravě, že poddanému jeho nic ten kšaft na škodu není a jemu Václavovi Příbramovi ta věc více náleží, než komu jinému, a že ona gruntuov jeho trhati nemuože, aniž on k sou- duom pro své vlastní potahován býti nemá etc. Tu my sme nalezli a vypověděli: Poněvadž jest se to našlo, že: on Matouš Holub byl jest za souseda Žateckého přijat i zapsán, ježto se bez výhosti aneb jistého propuštění od pána svého žádný člověk cizí a nesvobodný v knihy a pořádek měšťanuo nezapisuje, a také ten kšaft jeho k pořádnému tvrzení jest přišel bez překážky a naříkání každého —: i z těch příčin ona Johana takového odkázání, jakožto pořádného, spravedlivě užiti má. — Václav Příbramský se odvolává. Dán v Žatci v pon- dělí po Obrácení na víru sv. Pavla [29. ledna] léta 1537. Confirmatum est sabbato post Bar- tolomei [25. srpna], anno 1537. (Fol. 138.) 206. 1537, 7. září. (Mezi Václavem Pří- bramem z Javořice z jedné a Matyášem sou- kenníkem z strany druhé o nářek cti.) Václav Příbram z Javořice, spoluradní měštěnín náš, obvinil jest před námi Matyáše soukenníka, souseda našeho, z nářku cti takového: kterak jest on jeho, nedůvodně přišed k němu do domu jeho, když z Prahy přijel, na poctivosti jeho nařekl, že jest lotr a zrádce, a druhé, že otec jeho též lotr byl a pro jeho lotrovstvo vypovědín jest byl ven z obce Vodňanské; žá- daje, aby naň to podle práva vedl a ukazoval. Proti tomu Matyáš, vzav sobě potaz, tak z téhož potazu svého pravil: že jest zúmyslně 

Strana 505
Żutec (1587). 505 jemu Václavovi nic nemluvil, neb jestliže se co zběhlo proti řečem .jeho, neb mu mluvil, že bude v Daliboře, jako jiný lotr; a on jemu k vuoli pro Jana Nosa, švagra jeho, do Li- pence jezdil a když jel zase, že jest jej Jan Řezáč z Prahy na tý cestě zamordovati chtěl (jakož se jest pak ta věc před soud komorní dostala, a tu jest při na něm obdržel). A on Václav Příbram radoval se pádu jeho za jeho dobrodiní, an tu jízdu pro něho učinil, pravě, že jest Václava Příbrama i otce jeho za dobré měl vždycky a jwá. Pak jestliže ho zase chce za takového mimíti; že by toho byl vděčen, pak:-li by sobě jeho jinak vážil, že též tak ho vážiti chce, připomínaje podobnou věc při právu vyšším mezi Janem Chyzderou a Janem z Vyskytné. Tu my úřad ... takto za právo sme nalezli: Poněvadž jest to Václav Pří- bram dostatečně pokázal, že Matyáš slovy těž- kými v domu jeho jej i otce jeho na poctivosti jejich jest nařekl a toho jest na ně ničím ne- pokázal —, protož se dává: v tom jemu Vá- clavovi Příbramovi proti Matyášovi za právo tak: Že jest on Matyáš povinen jemu Václa- vovi Příbramovi i na místě nebožtíka otce jeho ústy svými zde v tomto místě radním nápravu podle práva učiniti tak, jakž jest na něho na Václava i otce jeho i na poctivost jejich nářek znamenitý učinil, jej Václava lotrem a zrádcím dotýkaje a otce jeho, též že by lotrem byl, jmenuje a pravě, že pro své lotrovství byl jest vypovědín ven z obce Vod- ňanské; i aby pověděl, že jest jemu Václavovi i otci jeho dobré paměti tím křivdu učinil a jeho aby prosil, že mu to odpustí pro Pána Boha i pro všecky svaté, neb na něj na Vá- clava, ani otce jeho nic zlého neví, než má je za dobré a poctivé, jako jiní dobří lidé mají. A my úřad jej Matyáše pro takovúů jeho vý- tržnost v své trestání béřeme. Matyáš se od- volává. Dán v Žatci v pátek před sv. Matějem [23. února], léta Páně 1537. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel tento takto napravujeme : Poněvadž se jest mezi Václavem Příbramem a Archiv Český XXVIII Matyášem dvojí věc zběhla, jednak že jest nářek se stal proti Příbramovi od Matyáše, a Příbram toho nevytrpěvši zase jest slovy se Matyášovi odplacoval, i což se tu koli zběhlo slov od Matyáše a čímž jest jeho Václava na- řekl, že to je [!] Václavovi cti a dobré pověsti k škodě není a býti nemá nyní i na časy bu- doucí a věčné. A kdyby byl to Václav snesl, byl by jemu Matyáš nápravou i pokutou po- vinen. Než co se jeho Václava Příbramova ne- božtíka otce dotýče, že ten po smrti své od- počinutí před Matyášem neměl, než jeho na- říkal a toho nářku ničímž neprovedl, i z té příčiny dává se jemu Václavovi Příbramovi proti němu Matyášovi za právo tak, že jest jemu tím nářkem vinen a pro ten nářek po- vinen jest jemu Václavovi Příbramovi nápravu učiniti a podle práva i pokutu trpěti. Actum feria VI. ante Nativitatem Marie [7. září], anno 1537. (Fol. 139.) 207. 1537, 15. října. (Messi Janem Voči- hourem na místě manželky své a Tomášem Horsákem a Mandalenou Vrbovou z strany druhé o položení truhlice na právo.) Jan Vo- čihour, na místě Markéty, manželky své, a Tomáš Horsák stojíce k roku položenému o statek po někdy Martinovi Vrbovi pozuo- stalý, podle své přípovědi proti Mandalené Vrbové a Markétě, vnučce téhož Martina Vrby, předkem žádali, aby truhlice ta, v kteréž jsú peníze postiženy byly a skrze úřad opa- třeny a zapečetěny tam v domu Vrbovem s týmiž penězy, tak jakž jest po smrti Mar- tina Vrby nalezena, na právo přinesena byla, pravíce, že bez ní ku právu přistúpiti ne- mohú. — Proti tomu Mandalena Vrbová praví, že toho hájí Bohem a právem, aby ta truhlice z domu na právo brána býti měla prve, leč by se rozsudek stal, a že pokojové, ani což jiného, což jest zapečetíno, nemají býti odpe- čeťováni, ani čím hýbáno býti má do skonání té pře, neb pro takové věci předešlé osoby jsou měly těžkost, čehož i ona se obává, a také že ona obeslána z toho není. I povědíno- 64 

Strana 506
506 jest jim z našeho uvážení: Ačkoli se na tom platnost ani škoda neuznává, kdyby ta tru- hlice na právo vzata byla aneb nebyla, po- něvadž Jan Vočihour a Tomáš Horsák vědí, kterak jest opatřena, a co v ní nalezeno, však poněvadž praví, že bez ní ku právu přikročiti nemohou —, i aby jim tudy nebylo v jejich spravedlivosti a pruovodu ukráceno, má po tu truhlici posláno býti, aby na právo přinesena byla; a že na právě tak bezpečna bude jako tam, a tu ji najde, kto k tomu spravedlivost míti bude. — Mandalena Vrbová se odvolává. — Dán v Žatci feria II. post Francisci, [8. října], 1537. Confirmatum est feria II. ante Galli, [15. října], anno 1537. (Fol. 144.) 208. 1537, 15. října. (Mezi Matějem Bu- káčem z jedné a Annou Suchopraskovou z strany druhé o omyl předešlého ortele.) Matěj Bukáč, spoluměštěnín náš, obvinil jest před námi Annu Suchopraskovou, po někdy Václavovi | Suchopraskovi, sousedu v předměstí našem, vdovu pozůstalou, z toho, kterak ona jeho předešle ze XXXIIII kop omylně napominala a obvinila, takže on jí ty peníze podle ortele VMtí na to takové omylné obvinění učiněného dáti musil. Pak Że on ortele VMti nenafika, než toliko žádá, aby ty peníze na právě zase položila, pravě, že to ukázati chce, že jest on ten dluh manželu jejímu za života jeho za- platil ete. Proti tomu od Anny Suchopraskové povědíno, že není povinna na tu řeč odpoví- dati z té příčiny, neb té své žaloby ničímž Matěj Bukáč nepokazuje, aby jakým omylem ona jej napomínala a vinila, a že tu naříká ortel VMtí (ježto toho žádný přesuzovati a napravovati nemá, leč Jeho Královská Milost) ; i tolikéž se do nás naděje, že se v to dávati nebudeme, neb jest prve všecko to mluvil, k tomu omylu i ty svědky vedl etc. — Tu my za právo sme nalezli: Poněvadž jest Matěj Bukáč mimo předešlou při a ortel práva vrch- ního o těch XXXIIII kopách učiněný nic ne- pokázal, aby ona Anna Suchopraskova jakým omylem jej z toho dluhu napomínala a vinila, £. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: — i z té příčiny ji na pokoji nechati má. Co se pak dotýče toho, že v orteli předešlém pánuov Pražan ku právu našemu odeslaném stojí psáno, že Říha Suchoprask Anně, man- želce své, odkazuje etc., i poněvadž páni Pra- žané v své odpovědi, kterouž úřadu na psaní o týž omyl učiněné dávati ráčí, ukazují, že by se ten omyl písařem stal, ale JMti že se v svém nálezu tak pamatovati i těmito slovy zapsáno míti ráčí: Poněvadž jest nebožtík Říha, otec manžela Anny Suchopraskové, statek svuoj kšaftem zřídil ete. —, protož on Matěj Bukáč tomu omylu podle téhož psaní JMtí panuov Pražan rozuměti a tím se zpraviti má. — Matěj Bukáč se odvolává. — Dán v Žatci ve čtvrtek po sv. Diviši [11. října), léta 1537. Confirmatum est feria IL. ante s. Gallum [15. října], anno 1537. (Fol 146.) 209. 1537, 16. října. (Mezi šafářem z Tu- chořic z jedné a Bártou Peklem z Bezděkova z strany druhé o stavuňk.) Šafář z Tuchořic obstavil jest při právě našem Bártu Peklo z Bezděkova, poddaného pana Jaroslava Se- kyrky, jakožto rukojmí za téhož pana Jaro- slava pro XIII kop míš. minus XX gr. za rež nebo žito pozuostalých, kteréž on pan Jaroslav od něho koupil na dluh a za to jemu téhož Peklo rukojmí postavil. I učinil jest tomu sta- vuňku pan Jaroslav odpor pravě jej býti ne- pořádný z příčin: jedno że summa jest polo- žena jistá, ježto žádný s ním o ten dluh se jest nesmlúval a neučítal, aniž jest on na ten konec tu rež kupoval, aby ji po XXti gr. čes. vzíti měl, než na ten zpuosob, po čem by v tom kraji platila. Tu my za právo sme na- lezli: Poněvadž jest Bárta Peklo rukojemství tomu za pana Jaroslava hned při tom obsta vuňku neodepřel a neodpírá, ani také ku pánu jinómu mimo pana Jaroslava na onen čas se jest nehlásil a nevolal —, z těch příčin při tom stavuňku se žádný nepořad nenalézá a protož se při tom zůstavuje a svuoj pruochod infti má podle práva. — Pan Jaroslav Se- kyrka se odvolává. — Dán v Žatci v pondělí 

Strana 507
Žatec (15837). po sv. Františku [8. října], léta 1537. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele vašeho po- tvrzujeme; však tak, že vy den stranám jme- novati a takový stavuňk máte slyšeti a podle práva konec jim učiniti. — Actum feria III. die Galli [16. října], anno 1537. (Fol. 144.) 210. 1537, 17. října. (Mezi Samuelem, židem žateckým, z jedné a Michalem, Reginy Šedivé synem, z strany druhé o dluh.) Samuel žid učinil přípověď k penězuom, které se za duom někdy Pavla Šedivého a Reginy Šedivé. manželky jeho, od Bartoně Ruožka, souseda našeho, na právě kladou i ke všem, které se ještě klásti mají, pro 120 kop míš. pravě se k nim spravedlivost mimo jiné jmíti; i obeslal jest k tomu Michala, Reginy Šedivé syna a téhož Pavla Šedivého, někdy manžela jejího, pastorka, kterejž chce přede všemi jinými právo k těm penězuom jmíti. A tu předkem dal čísti zápis mezi sebou a Pavlem Šedivým, někdy otčímem jeho, učiněný —, jehož vejpis VMti posíláme, — pravě, že z těch peněz dluh jeho jmá jemu předkem zaplacen býti, jistinný i lichovní jmenovitě 120 kop míš. Při tom dal čísti zápis přípovědi své a táhl se na trh a prodej toho domu i peněz kladení zaň —, což též VMti vypsané posíláme ; — pravě, že z té příčiny to ukazuje, že Michalovi i jiným lidem, kteříž by chtěli za ten duom peníze bráti, od- poruje, aby jim co tu mělo náležeti, dokavad neukáží zápisu před jeho zápisem, žádaje, aby mu ty všecky peníze vydány byly. — Proti tomu od Michala mluveno, že spravedlivost żidova jest dluh, ale tu jest nel k vykonání přijíti o Středopostí, jakž ten zápis ukazuje, a zápisu datum jest léta XXX, a nyní již jest léta XXXVII a on žid v tom ve všem času k konci toho nevedl a nepřivedl, maje spra- vedlivost, ani Pavla Šedivého, nebožtíka, za živnosti jeho, ani Reginy, manželky jeho, v tom čase nikda jest neobsílal a nevinil, než teprva po smrti Pavla Šedivého, dobře po roce, nastoupil jest na Reginu, manželku jeho, právem, že by tím dluhem jemu povinna byla. 507 Ale ona hned z prvupočátku i nyní vždycky jest tomu odporovala i odporuje a praví, že jemu nic povinna není, přípověď pak, kterúž jest týž žid učinil, ta Michalovi pro nepořád- nost ke škodě býti nemá, neb podle práva učiněna není, a ona té summě 120 kop míš. odpírá a toho žid ničímž nepokáže, aby mu jí povinnovata byla etc. Kdež pak praví, že se přibližuje a přibližovati chce ke všem penězuom před těmi, kteří se k nim připověděli, to jest. věc jiná, neb se tu dotýče peněz, které mají na Regině Šedivé.. Ale když tato sirotčí věc, kteréž vezme, o to ona dobře bude mluviti, a to se spojiti nemuože, poněvadž tato věc jest samého sirotka; a aby ta spravedlnost jeho vyhledána byla, ukázán jemu kšaft Václava Koníčkovic, otce Michalového, — jehož přípis VMti posíláme —, a ten kšaft vždycky jest pruochod svuoj měl a jmá po dnešní den, a on Michal od poručníkuov dostatečně zápisem opatřen jest — kterýž VMti odesíláme, — ob- zvláštně actum toho zápisu ku právu poklá- daje. A z toho zápisu se nadchází, tak jakž léta jsú zapsána, že třemi léty prve jest zápis ten učiněn, nežli židuov, neb židuov zápis jest léta XXXtého a tento XXVIItého, a poněvadž zápisové předešlejší obdržují, on také toho užiti žádá. Tu my sme nalezli: Poněvadž jest se to. z kšaftu nebožtíka Václava Koníkovic (!) vyhle- dalo, že Michalovi duom se všemi svrchky i s dluhy spolu s Reginou, matkou jeho, na rovný rozdíl svědčí, a Regina vdavši se za Pavla Šedivého, dokud ještě Michal, sirotek, dítě byl, jeho Pavla jest do toho statku vpu- stila a přijala; a v tom poručníci znamenavše, že jím Pavlem Šedivým a Reginou sprave- dlivost Michalova se umenšuje, i opatřili jsú to zápisem, aby sirotek dojda let věděl, kde své najíti; k kterémužto zápisu Pavel Šedivý prve, než se jest židu zapsal, osobně se při- znal a to zapsati dal, že spravedlivost sirotka, kteráž mu podle kšaftu otce jeho náleží, uji- šťuje na statku svém přede všemi jinými vě- fitely, a matka jeho Regina toliko LX kop 64* 

Strana 508
508 jemu Michalovi před úřadem jest ukázala, mimo kterúžto summu on Michal vyšší spra- vedlnosti sobě po otci svém nepokládá, než na té jest přestal —: i z těch příčin on Michal podle kšaftu otce svého a opatření poručníkuov svých i také zápisu a ujištění Pavla Šedivého, | otčíma svého, těch LX kop Reginou, matkou jeho, vyhražených na roky v trhu jmenované před židem Samuelem i jinými věřitely z toho domu napřed vyzdvihnúti a vzíti jmá. — Žid se k vrchnímu právu odvolal. — Datum feria II. in die Transfigurationis Domini [6. srpna]. anno 1537. Confirmatum feria IIIIL. post s. Gallum [17. fijna], anno 1537. (Fol. 152.) 211. 1537, 18. října. (Mezi Václavem Flíčkem skrze Matyáše, zástupce svého, z jedné a Jindřichem Sládkovic skrze mistra Mikuláše, zástupce svého, s strany druhr.) Jakoż jste předešlým ortelem mezi Jindřichem Sládkovic, schovancem někdy Marty Sládkové, spoluměštky naší, puovodem z jedné a Václavem Fiíčkem, též Marty Sládkové bratrem, z Strany druhé to ukázati ráčili, aby předkem statek po Martě Slídkové pozůstalý všecken popsán byl a tak opatřen, aby se v něm žádné umenšení ne- stalo, a chtěl-li by Václav Flíček tím přiřčením, z kteréhož jest nebožku Martu Sládkovu ob- vinil, k tomu statku právo míti, my abychme je slyšeli a konec straním s výhradú práva vyššího učinili, pokudž ten ortel to v sobě šíře zavírá; i tak sme učinili a ten statek všecken sme popsati rozkázali, i také strany o to před scbe sročili. Pak když k roku položenému stály, tehdy Václav Flíček skrze Matyáše, zá- stupcí svého, žádal, aby mu ortel VMtí výš dotčený přečten byl (datum jeho v Praze ve středu u vigilií sv. Petra a Pavla [28. června), léta 1536), chtěje tu při podle roku položeného vésti. Ale Jindřich Sládkovic skrze mistra Mi- kuláše Černobyle, přítele svého, na odpor tomu mluvil pravě, kterak jest prve Václav Flíček před úřadem, když sobě sám prótah vzal, sly- šeti se dal, že má míti z Prahy přítele, který by tu pří od něho vésti měl. I poněvadž se E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: žádný jiný tu nevidí kromě Matyáše, praví, že on Matyáš od Flíčka pře vésti nemá podle práva, a že to hned chce ukázati, a protož jemu Václavovi Flíčkovi z té příčiny není po- vinen odpoviedati ete. Tu my úřad... za právo sme nalezli: Poněvadž Matyáš v té při prve jest nařčen od Jindřicha Sládkovic ja- kožto ten, který by neměl hoden býti pře od Václava Flíčka proti němu vísti, a o ten nářek ještě konce nemá z příčiny, že jest svědky některé proti sobě vedené nařekl, o čež též konce žádného není, a to vše při právu jest až posavad —: i z těch příčin Václav Flíček Matyáše přítele v této své při; v niż jest ho prve pro nářek naň od Jindřicha od- porné strany učiněný neužil, ani nyní užiti nemuože, dokavad by on [0] to prśvem mistnóho konce a upokojení i také očistění pověsti své neměl. Než chce-li sám Flíček tu při vísti aneb koho jiného, muože vtom přítele pořád- ného požiti, tak jakž mu předešle ukázáno a poručeno bylo, že my jej beze všech odtahuov slyšeti chceme. Pakli na ten čas přítele nemá, tehdy se jemu toho čas prostrauný propůjčuje do dvú nedělí od datum výpovědi této pořád zběhlých bez újmy spravedlivosti jedné každé strany, a strany aby ua ten čas zase se všemi potřebami k samé při náležitými stály. A tu my chceme je bez odkladuov slyšeti a konec s výhradú práva vyššího mezi nimi učiniti a że nami nic sjiti nemá. Václav Flíček se od- volává. — Actum feria II. ante Antonium [15. ledna], anno 1537. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele vašeho takto napravujeme: Poněvadž Václav Flíček v své spravedlivosti o kterúž s Jindřichem Sládkovic činiti má, prve Matyášovi se jest duověřil, a on Matyáš o tu při jeho Flíčkovou před Vás předstoupil, a v tom příčina jemu jest dána, že by Matyáš té pře vésti neměl a to proto, že by člověk zlopověstný byl, a v tom pruovod i svědkové proti Matyášovi vedení v při a v obvinění jsou zašli, a z toho odvolání se stalo, takže k rozvážení ta příhoda k nám jest podána, a 

Strana 509
Žatec (1587). aby prve zápověď jemu Matyášovi u vás uči- něna byla, tak aby on při před vámi neměl vísti a stávati, aneb od přítele mluviti, toho ukázáno není —: i z těch příčin Jindřich Slád- kovic toho hájiti nemuože, aby on Matyáš nyní od Flíčka té pře, v kteréž jest mu duo- věřil, neměl vísti, než vy takovů věc máte do čtyř nedělí slyšeti, i konec jim učiniti s výhradú práva vyššího. A jakž vámi tato pře vykonána bude a nám bude oznámeno, což se při tom víc zběhlo mezi Jindřichem puovodem, Matyášem i také svědky nařčenými, to my povážíce a na místě postavíce, zase vám to odešlem, aby strany věděly, čím se zpraviti. — Actum feria V. die s. Lucae [18. fíjna] anno 1537. (Fol. 140.) 212. 1537, 19. listopadu. (Jtem druhý ortel mezi Matyášem z jedné a svědky od něho nařčenými z strany druhé.) Hned potom feria VI. post Conversionem Pauli, anno ut supra (26. ledna 1537) Matyáš stoje s svědky od sebe nařčenými ku právu předkem mluvil, že Václav Kule, Jan Kotré, Martin Ho&tálek, Pavlíček a žena jeho, kteréžio Jindřich Sládek proti němu vede, jsou svědkové nepořádní, zformovaní a že faleš svědčí; vedle toho dal přečísti svědomí Václava Kule, mluvě k němu, kterak on Kule dává svědomí proti němu, ano se na jeho poctivost vztahuje; tomu odporuje a praví, že pravda není, aby před ním činiti měl, než žena jeho, a že se ta věc před nás do rady dostala, a protož praví, že to svědomí jeho jest falešné, veda na to svědomí Bartoše Chlupatého, Jiříka Fioly a Václava Práskala, spoluradních našich, etc. — Proti tomu od svédkuov mluveno, kdež se jest nářek vysoký a znamenitý dvojí na ně a na svědomí jejich stal; ježto oni úfají Pánu Bohu i právu spra- vedlivému, že jim na takovú hroznú těžkost nebudou. Pak předkem oni praví, že jest Matyáš proti nim svědky své. nepořádně a proti právu vedl, ukázavše na to cedule, kte- rýmiž na těch svědcích svědomí žádá, a pra- vice, že z těch cedulí to se nadchází, že pod pokutou obeslání učinil k tomu svědomí etc. 509 Tu my üfad ... takto jim za právo sme na- lezli: Poněvadž jest Matyáš takového nářku, to jest nepořadu, zformování a falešného svěd- čení na Václava Kuli, Jana Kotrče, Martina Ho&fálka, Pavlíčka a na Annu, manželku jeho, dostatečně podle práva v ničemž nepokázal —, z té příčiny svědomí jejich pořádné a stálé podle práva býti má, aniž jemu Václavovi Ku- lovi, Janovi Kotrčovi, Martinovi Hošťálkovi, Pa- vlíčkovi a Auně, manželce jeho, ani dědicuom je- jich takový nářek k žádné těžkosti a úrazu po- ctivosti jejich býti nemá nyní ani na čas budoucí. A Matyáš pro takové všetečné a časté nářky, kterýchž nepřestává činiti na lidi dobré a zacho- valé bez jejich provinění a pro jeho neuctivost, kterúž k stolici této zachovává po mnohých napomenutích i skutečném trestání, aby v šesti měsících pořád zběhlých města a obce této prázden byl, a po .dneśnfi den před právem tímto s žádným aby nestával, ani od žádného neřečňoval a před právem nemluvil, kromě své vlastní, jisté a duovodné pře, jestliže by mu která potřeba v tom času toho byla. — Matyáš se odvolává. — Dán v Žatci v pon- dělí na den Proměnění P. Krista na hoře Tábor [6. srpna], léta 1537. — Tu my z pl- nosti práva vrchního ortel váš takto napravu- jeme: Poněvadž z těch svědkuov, kteříž jsou na onen čas v radě na úřadě konšelském se- děli; a též z svědomí Bartoše Chlupatého, kterýž na ten čas také podle druhého konšele Zikmunda krajčího z rady k soudu tomu rych- tářskému přidán jest byl, to se zřetedlně nad- chází, Ze jest se o to a o ty sviné rozsudku ani konce žádného nestalo —, že z té. příčiny tato a taková pře a žaloba mezi stranami se zdvihá. — Actum feria II. in die Elisabeth [19. listopadu], anno 1537. (Fol. 141.) 213. 1537, 28. listopadu. (Mezi Šimonem Domaní z jedné a Mikulášem Cernobylem z strany druhé.) Šimon Doman, soused na před- městí našem, obvinil jest před námi mistra Mikuláše Černobýle, spoluměštěnína našeho, z toho, kterak jemu, jakožto úředníku králov- 

Strana 510
510 skému, dal schovati k3aft peletény, neporu- Seny nebozky Doroty Domaiovy, sestry své, po kteréž mu i nebožtíku Janovi, synu jejím, spravedlivost v tom statku náležela. Pak on mistr Mikuláš že jest od toho kšaftu pečeť odtrhl a zase mu jej zrušený vrátil a více že jeho k tomu navedl, aby mu spravedlivost svou a nápad svěřil a zapsal po nebožtíkovi Janovi Domaňovi, ujci svém, přiříkaje mu v tom ve všem věrně a právě učiniti; čehož on jemu důvěřil; a tak pod těmi příčinami statek po přátelích jeho jemu jest pobral a podnes béře mimo řád a právo a spravedlivého mu sám od sebe učiniti nechce, znaje jej býti člověka pro- stého, v tom žádaje za opatření spravedlivé etc. — Tu my sme nalezli: Poněvadž jest Ka- teřina Sirotkova s městem trpící, sestra jeho nebožtíka Jana Domaně, majíci nápad bližší po bratru svém, než-li Simon Domaii, ujec jeho, stojíci osobně v radě, tu kdež moc a právo jest, spravedlivost a nápad svuoj po témž bratru svém mistru Mikulášovi Černobýlovi a dědiícuom jeho mocně dala —, i z té příčiny on mistr Mikuláš takového dání užiti má bez překážky Šimona Domaně i každého jiného. A což se hanění a duotek dotýče jeho Doma- ňových, kterýmiž jest mistra Mikuláše bez příčiny dotýkal, ty jemu mistru Mikulášovi ke škodě poctivosti jeho žádné býti nemají nyní ani na časy budúcí. — Šimon Domaň se od- volává. — Dán v Žatci v pondělí po sv. Fran- tišku [8. října], léta 1537. Confirmatum est feria IIII. post s. Catharinam [28. listopadu], anno 1537. (Fol. 145.) 214. 1538, 11. března. (Mezi Urbanem Kosařem z Boleslavě Mladého z jedné a Havlem, ausknechtem Jiříka Hošťálka, z strany druhé o pobrání peněz na noclehu.) Urban Kosař z Bo- leslavě Mladého obvinil před námi Havla, aus- knechta u Jiříka Hošťálka, spoluměštěnína na- šeho, kterak, když jest on Urban u nás vo jarmarce nyní minulém kosy rozprodal a zpe- něživ přišel do hospody k večeři k Jiříkovi Hošťálkovi, a po večeři žádal, aby mu odpo- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: činutí ukázáno bylo, tehdy hospodář zavolal Havla ausknechta, rozkázal mu, aby jej ležet provodil a položil v tom pokoji nad kuchyní bezpečným, poněvadž věděl, že peníze má. A on Havel piifekl se tak zachovati, ale veda jej pominul toho pokoje a tu ho nepolożil, kdež mu rozkázáno bylo, než vedl jej na loub- a položil ho v pokoji nebezpečným, který se zamknúti nemohl, neb jsú u něho dvéře zlou- pány, a tak spatřiv peníze u Urbana a shlédši, že je klade u hlavy i odešel na ten čas od něho z té komory, ježto on Urban stávaje prvé mnohá léta v též hospodě bezpečně bez všeliké škody své i též se ubezpečil, že tu hrdlem i statkem svým bude bezpečen. Ale co jest Havlem hnulo, že on jsa nadchlebník pána svého neb od něho byl zjednán, aby domu a hostí o jarmarce byl pilen a tak mu se za- chovati slíbil, i šel jest tajně a ukrytě té noci z domu ven bez vuole hospodáře svého, takže hospodář ptaje se na nc¢ho, kam by se děl, nemohl ho míti k své potřebě, ale on to opa- troval k své potřebě věda, že naň těžkost puojde, poněvadž tam žádný jiný nebyl, nežli on, i udělal obmysl a šel do několika domuov šen- kovních, kdyby se na ztrátu ptali, aby se tudy odtopil (!), že doma nebyl. Potom on Urban vstav ráno a nenalezši peníze, i vznesl to hned na hospodáře, a hospodář otázal se ho, kde jest ležel. A když mu pověděl, že tam kdes na loubi, tehdy on zavolal Havla a jemu domlouval, proč jest jeho v jiným pokoji položil, než mu rozkázal, a inluvě jemu : Proč si, ty lotře, v noci' bez vuole mé z domu chodil? A on se ulekl; pak vida, že žertu není, i ušel opět pryč kradmo bez vuole hospodáře, ani s ním počtu neučiniv. Dále uhlédav svuoj čas tehdy u Bar- bory Vokružky, sousedy naší, kdež hospodu měl a nějakúů truhlu i šaty snad, jda nahoru. po schodě ohlídal se jako vlk zděšený, když naň chrty pustí. I viděla jej jedna dobrá dě- večka, an tak opatrně nahoru po tom schodě jde, a slyšéci o tom, že se škoda jeho Urbanova již rozhlásila, šla jest za ním tajně nahoru a dí 

Strana 511
Żatec (1537—1538). vala se mu, co dělá. A on všed na vrchní loub, stál u jakýchž smeti, vohlidaje se jedni, druhdy i třetí, aby ho žádný nespatřil, co chce dělati; i odpásal od sebe opasek ten, který viděl u Urbana a ohledoval jej, že jest sytaj a že se mu dobře líbí. Potom všel do komory a zamekl se na zámky i sochorem se zapřel, nedůvěře zámkuom ; a tak osoba vi- douci to jest šla doluov a pověděla hospodyni své Barboře Vokružové. Tehdy druhá děvečka: prý „Poďme tam, já teď mám klíč“, i tloukly naň druhý i třetí, ale on se ozvati nechtěl. A když více tloukly, tehdy on obávaje se, aby se lidé nesběhli, i ozval se teprva: Že já sem a neodevru, ano mi zde tak svobodno býti jako vám. Takž ony, jako by odešly odtud doluov po[s]toupajice, i poslouchaly u dírky, an vysýpá jochmtály i český groše, a běžely s tím hned k hospodyni pravíce, že jistě ty peníze má Havel, který jsou vzaty u pana Hošťálka Boleslavským, a hned chtěly jíti ku panu Hošťálkovi a jemu pověděti. Ale hospo- dyně jejich Vokružová nedala a bránila jim pravíci: Povíte-li; kurvy, že budete vzaty do vězení, a potouhnou vás z sucha. Pak Havel, zřídiv svou věc s těmi penězy, i šel z domu od Barbory Vokružky ven, kam se mu zdálo; a Jiřík. Hošťálek potom žádal jí Vokružky, aby mu oznámila, kdy bude doma Havel, a ona přiřkši to učiniti i potom ho zamlčela a dě- večkám také pověděti nedala. Když pak ty dě- večky tak trápila, tehdy ony plakaly, a v tom Wolf nějaký mládeneček zeptal se jich, co pláčí, i oznámily mu to, co jest se zběhlo, a že jim paní hrozí, žádajíce ho, aby s nimi šel a pomohl peněz těch aneb vopasku hledati, při- pověděvše mu koláč dáti ; jakož pak ten Wolf tak učinil a nalezl ten opasek s přezkou okrúhlou, kterajž jest ta osoba u Havla viděla, a ten jest Urbanuov byl, v němž on měl a ztratil 8 nim XXXVIII. Ihned ku panu Ho- šťálkovi jej nesli, a ta děvečka pověděla, že jest to ten vopasek. Potom v tom místě, kdež on ty peníze vytřásal, nalezla groš český a 511 peníz bílaj, a pověděla k Vokružce:; Vidíš prý, paní, ježto ho vždy zastáváš? A ona Vokružka hrozila potom pacholeti tomu Wolfovi pravíci, że jej Havel zabije, pomiże-li mu Pan Buoh aneb jeho tovary8i, a że by byl mohl dobie s tim mlčeti a od Havla lepší koláč míti; dále mluvě, kde by Havel peníze bral, poněvadž ani ře- meslník není, ani nikdy do roka zjednán na službě není. Pravě, že prve pan Šlik spal za hausknechtství Havlového u pana Hošťálka v hospodě, a tu mu se řetěz zlatý ztratil, kterajž pán na hrdle nosil, a Havel pána též spát provázel a spatřil dobře, kde jest byl pán toho řetězu nechal; potom hledán byl ten řetěz pilně ode vší čeledi tak, že kdyby jehlou byl, tedy by se nalezl, a Havel též na očistu hledal s jinými; a když na ten čas ten řetěz nalezen býti nemohl, pán odjel bez něho z ho- spody pryč. Potom když psaní a vzkazování panu Hošťálkovi o tom se od pána časté dálo, že se uptávati ráčí, že by ten řetěz od če- ledi jeho vzat byl, napomínaje jeho, aby se na to ptal. Tehdy Havel srozuměv tomu, že se sem pán strojí hned se všemi potřebami přijeti a na to se ptáti, i obávaje se těžkosti šel jest do té komory téměř v tom dni, kde pánležel, nalezl jest teprva ten řetěz sám po všech jiných i po svém také prvním pilném hledání. Dav tajž Urban na to své obvinění čísti svě domí děveček: Alžběty od Svíčníkuov a Re- giny od Vokružuov, sestry její, Uršily, děvky od Hošťálkuov, Štěpána, podruha od Tvořidly, Anny Hošťálkové, Salomeny děvečky, dcery Peckové, pana Jiříka Hošťálka pod pečetí jeho a jiná svědomí pod pečetí města Boleslavě — kterážto s jinými VMtem posíláme —; k tomu mluvě, poněvadž ti svědkové to světle vyzná- vají a doličují tu jeho žalobu, že jest se jinak zachoval, než mu poručeno bylo od hospodáře svého, a v tom se mu škoda stala; i nevit k komu jinému o tu ztrátu hleděti, než-li k němu, žádaje v tom za opatření, zvláště a vajše nad to, že ten opasek, kterajž jest Havel u Urbana viděl, v tom místě nalezen jest, kde 

Strana 512
512 s ním byl Havel od těch jiných panen vidín etc. — Tu my za právo sme nalezli: Poněvadž jest Urban to dostatečným svědomím pokázal, že Havel, někdy hausknecht Jiříka Hošťálka, maje poručení od hospodáře svého, aby do po- koje ukázaného, jmenovitě nad kuchyní, jej Urbana spat uvedl, i přes to poručení a roz- kázání hospodářovo pominuyv toho pokoje sám od sebe uvedl jest jej do jiného nebezpečného, který se zamknóti nemohl, a v tom se jest Urbanovi ztráta stala takovým Havlovým uve- dením, a jeho neopatřením —-: i z té příčiny povinen jest Havel jemu Urbanovi takovou ztrátu zaplatiti, pokudž by on Urban to ve dvú nedělích pořád zběhlých přísahou zde před právem tímto zpravil, že jest mu se taková summa peněz v tom pokoji na ten čas ztratila. Havel se odvolává. Dán v Žatci ve čtvrtek po sv. Divisi [11. října], léta 1537. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto na- pravujeme: Poněvadž se jest to našlo i vy- hledalo, že jest Jiřík Hošťálek Havlovi, čele- dínu a služebníku svému, rozkázal a ukázal, kde by Urbana kosaře, hostě položiti měl, a on Havel toho jest tak neučinil, nébrž jeho Urbana v jiné místo jest přes vuoli a rozkaz pána svého uvedl, kdež témuž Urbanovi pe- níze jsou vzaty, a také to jest ukázáno, že té noci on Havel z domu pána svého jest chodil do jiného domu, v kterémž potom nalezen jest opasek jeho Urbana, a k tomu groš široký a bílý peníz, tu kdež se jest zavřevši on Havel s těmi penězy přesejpal, (jakž svědomí se- znává) a on Havel tomu všemu ničímž jest podle práva neodvedl —: že z těch příčin a pro takovou jeho Havla podezřelost on Urban kosař není povinen té summy peněz, kteráž se jest jemu tím zpuosobem ztratila, zpraviti, než má podle práva uručiti pod XXXVti kopami gr. č. Uručí-li, má se na téhož Havla jemu právo útrpné propustiti; pak-li by neuručil, tehdy on Havel jemu Urbanovi kosaři dále tou žalobou povinen nebude. — Actum feria II. ante s. Gregorium [11. brezna], anno 1538. (Fol. 147.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: 215. 1538, 13. vřezna. (Mezi Klárou Ši- růčkovic, vdovou, z jedné a Janem Uhlíkem z strany druhé o dluh.) Klára Širůčkovic, vdova, souseda v předměstí našem, obvinila jest před námi Jana Uhlíka, též souseda na- šeho, jakožto držitele statku po někdy Ni- klovi koželuhu, sousedu v předměstí našem na místě pastorkuov a vnukuov téhož Nikla, na nějž ten statek po dědu jich kšaftem jest přišel, z toho, kdež jest nebožtík Širůček půjčil Niklovi 50 kop míš. z víry a lásky na žádost jeho, a té summy, počav mu ji platiti, v tom jesti umřel, nedoplativ všeho, a bylo toho dluhu pozůstalého XXV kop, a o to se učtli spolu s Niklovou po smrti jeho, a ona Niklová k tomu dluhu se jest přiznala, uká- zavši na to ceduli mezi nimi učiněnou a psanou — již VMti posíláme —. Pak Matouš koželuh, dokud toho statku v držení byl po Niklovi, platil jest a dvoje peníze po Vti kopách jí vydal; a když sú pak sirotci po Janovi Toš- kovi pozůstalí a vnukové Niklovi jej Matouše z toho statku právem vyvedli, kterejž nyní. Jan Uhlík drží etc., i od té chvíle není jí pla- ceno, a jest ještě toho dluhu pozůstalého XV kop, aty jí podle smlouvy a cedulí na to uči- něných nevycházejí, žádajíci v tom za opatření; neb poněvadž Matouš koželuh prve jí platil, dokud toho statku v držení byl, že tolikéž Jan Uhlík na místě pastorkuov svých, poně- vadž ten statek drží, má jí doplatiti těch XV kop pozůstalých. Proti tomu Jan Uhlík na místě pastorkuov svých praví, že jest ten dluh na Niklovi nebyl nikda, aniż jest on tak pro- dlužený byl, a protož tomu místa nedává, aby jí čím povinen býti měl. Nikl jest kšaft učinil, dluhy v něm položil, ale o tomto dluhu nic neoznámil, a poněvadž v něm o tom dluhu žádné zmínky není učiněné, ani také za života jeho nikdá jest k Niklovi o ten dluh nehle- děla, věříc Bohu a právu, žeť on aneb pa- storci jeho nic jí povinni nejsou. Ceduli Ni- klovi jest udólala mnohem poslóz, nežli kšaft byl, aniž se jest ona na škodu vnukuom 

Strana 513
Žatec (1588). svým a jeho pastorkuom nemohla smluviti; a že se ten dluh na Nikle nevztahoval, než že se k němu Purkhartová, někdy souseda z před- městí, přiznala. A že jest prve Matouš platil snad jest on o tom dluhu sám věděl, ale si- rotkuom to na škodu býti nemá, pravě, že povinen není jí z toho statku ten dluh platiti ; při tom též žádali za opatření. Tu my za právo sme nalezli: Poněvadž Jiřík Širůček dobré paměti v kšaftu svém o tom dluhu zmínku učinil, že jest mu nebožtík Nikl ko- želuh XXV kop dlužen pozůstal, a na ten dluh pozůstalý Matouš koželuh, dokud jest statku Niklovského po smrti jeho v užívání byl, prve než-li vnukuom Niklovjm a pastor- kuom Jana Uhlíka jeho postoupil, X kop mís. jest zaplatil, i poněvadž tíž vnukové Niklovi a pastorci Jana Uhlíka, aneb Jan Uhlík na místě jejich statku po Niklovi koželuhu jsou v držení a užívání —, povinni jsou na roky v ceduli řezané, jmenovitě po Vti kopách, těch patnácte kop z toho statku jí Kláře doplatiti. — Jan Uhlík se odvolává. Dán v pátek po Vtělení Pána Krista [4. ledna], léta 1538. Confirmatum feria IIIL. post. s. Georgium [13. bfezna], anno 1538. (Fol. 153.) 916. 1538, 25. dubna. (Mezi Krystlovou manželkou z jedné a panem Hrubšem z strany druhé o odpírání trhu mam&elovu.) Krystl, soused v předměstí našem, prodal jest díl statku svého Janovi Hrubšovi, řezníku, též sousedu v městě našem, (pokudž vejpis trhu z kněh trhových našich teď k VMtem poslaný svědčí) kterémužto trhu manželka Krystlová po času některém odpor učinila pravieci, že jest toho Krystl, manžel její, učiniti a bez vuole její prodávati nemohl z příčin, že ona statkem svým, kterejž jest k němu přinesla, nikdá a v ničemž s ním jest se nedělila, a potom se o to snesli, že jeden druhému statek a spravedlivost svú dali a tím se spolčili, toliko se prodlilo, že ta věc v knihy nevešla, neb soud téměř od roku držán nebyl, žádajíce v tom za opatření, aby ten a takový trh pruochodu svého neměl, Archiv Ceský XXVIII. 513 neb jest ona k němu vuole své nikdá nedá- vala. Proti tomu Jan Hrubeš praví, že jest Krystlová prve dobře o tom trhu věděla a nikdá jest mu podle práva časně neodpírala, dav sobě ten trh přečísti a pravě, poněvadž jest z vuole úřadu v knihy trhové vešel, že také pruochod svuoj jmíti má, zvláště že strana ničím nepokazuje, jak se statky spolčily, jakž se mluví. Krystlová praví, že jest se s tím trhem před ní kryl, a ona teprve za druhého p. purgmistra o tom trhu jest zvěděla a tu mu hned odpor vložila. Tu my sme nalezli : Poněvadž jest Krystl statek svuoj vlastní, dvorec a dva kusy dědiny, Janovi Hrubšovi prodal, a ten trh pořádně a světle se stal i v knihy trhové vešel, a Krystlová toho jest ničínr nepokázala, aby se s. statkem tím on Krystl, manžel její, S ní spolčil, aneb že by bez vuole její toho odprodávati slušně nemohl —: i z těch příčin ten trh, jakožto svobodný a pořádný, pruochod svuoj jmíti má. — Kry- stlová se odvolává. — Datum ve čtvrtek na den sv. Benedikta [21. březnaj, léta 1538. Confirmatum est feria V. in die Marci ev. [25. dubna], anno 1538. (Fol. 154.) 217. 1538, 25. dubna. (Mezi $afárem z Tuchořic z jedné a Bártou, člověkem p. Ja- roslava Sekerky, a strany druhé o stavuňk pro rukojemství.) Službu svü VMtem vzkazujem, slovütné müdrosti ucitelé práva, páni nám pfízniví! Jakož jest nám při orteli předešlým mezi panem Jaroslavem Sekerkou z jedné a šafářem z Tuchořic z strany druhé od VMtí ukázáno bylo, abychme den stranám jmenovali a stavuňk takový, kdež jesti šafář z Tuchořic obstavil právem v městě našem Bártu z Bezděkova, rukojmí za pana Jaroslava Sekyrku, etc. pro XIII kop minus XXti gr. míš., abychme slyšeli a podle práva jim konec učinili; jakož pak tak jsme se zachovali a jim rok při právě našem složili ete. — Tu my sme nalezli: Poněvadž se to z svědkuov našlo, že Bárta Peklo s jinými rukojmími se postavil šafáři z Tuchořic za XIX strychuov žita na 65 

Strana 514
514 zpuosob, jak jiní budou platiti, že jemu též zaplaceno býti jmá, a on šafář to jest pokázal, že jsú mu téhož roku po XXti groších jiní lidé žito platili —: z těch příčin dává se ša- fáři za právo tak, že jest Bárta Peklo podle toho rukojemství a slibu těch XIX strychuov žita povinen též zaplatiti, jak jsú jiní platili, jmenovitě po XXti groších, a to do dvú ne- dělí pořád zběhlých podle práva. — Bárta Peklo se odvolal. Dán feria V. in die s. Bene- dieti (21. bfezna], anno 1538. Confirmatum feria V. in die s. Marci ev. [25. dubna], anno 1538. (Fol. 157.) 218. 1538, 27. dubna. (Mezi úředníky městskými města Žatce z jedné a Jiříkem Vo- dičkou, tovaryšem knapovským, z strany druhé o statek nekšaftovaný po někdy Matějovi Knapu, bratru téhož Vodiéky.) Úředníci naši městští na místě města a obce připověděli se ke všemu statku nekšaftovanému po někdy Matějovi, knapu, obyvateli v městě našem, pozůstalému, na čem by ten koli záležal, ohlašujíce se a pravíce, že k tomu právo a spravedlnost mají mimo všecky jiné, poněvadž se žádný přítel po něm nenalézá, ktérýž by byl s městem trpící, a tak jest ten statek na město ana obec podle obdarování císařuov a králuov připadl, žádajíce podle práva za dopomožení. Proti tomu Vodička bratr jého praví, že on hned po smrti bratra svého k tomu statku po něm po- zůstalému se hlásil a pravě se jmíti sprave- dlnost a právo přede všemi jinými i před úředníky městskými, a oni úředníci že sú se teprve více, než-li po roce připověděli, a toho, aby jací příbuzní, přátelé jeho byli, ničímž nepokazují. Než on se k tomu spravedlnost jmíti praví nápadem podle práva, neb jest vlastní bratr jeho a to z příčin těch, že v ne- moci více, než-li puol léta, jeho Matěje opa- troval a s ním pracoval, po smrti jej ošetřil i k hrobu provodil, a což potřebného bylo, všecko zjednal; k ktomuže, což jest koli po- zůstalo po něm, bylo jest nadělení otce jejich a robota jejich společná. Při tom dal čísti E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ortel předešlý mezi sebou a Martou Sedláč- kovou (datum jeho v Praze feria II. ante As- sumptionem [13. srpna 1537]), anno 1537. — Tu my sme nalezli: Poněvadž Matěj Knap z dě- tinství a mladosti své v této obci ustavičně až do své smrti bytem byl a zde se řemeslu naučil, potom i živnost vedl a tak zde statku nabyl —, protož to všecko, což jest po něm pozůstalo nekšaftovaného na obec pfipadnüti jmá podle práva milostného a obdarování slavné paměti císaře Karla a na to potvrzení krále Václava, poněvadž se žádný přítel s městem trpící po témž Matějovi nenalézá. Než jestliže se jací dluhové pozůstalí najdou, jimiž by on nebožtík Matěj komu spravedlivě povinen byl, a to by se pokázalo podle práva, tehdy mají z téhož statku předkem zaplaceni býti. — Vo- dička se odvolal. Datum ve čtvrtek na den památky sv. Benedikta [21. března), léta 1538. Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto napravujeme: Poněvadž vejsady a práva vaše ukazují na obyvatele a měšťany usedlý, že z přátel, příbuzných, kteříž bez pořízení s tohoto světa sejdou, na nejbližší přátely s městem trpící statkové připadají, a nebožtík Matěj Knap, aby práva toho užíval aneb s městem trpící byl, toho pokázáno není —, i z té příčiny úředníci městští na takový statček po něm pozuostalý se potahovati ne- mohou, než podle práva a přísudku předešlého ten statček na Jiříka Vodičku, bratra jeho, jakožto na nejbližšího přítele po něm pozů- stalého jest připadl. — Stalo se v sobotu po sv. Jiří [27. dubna), léta Páně 1538. (Fol. 155.) 219. 1538, 26. června. (Mezi Pavlem a Zuzanou, vnuky nebožky Kateřiny Hrachové, z jedné a Janem Vočihourem, Janem Houzkou a Vítem z Moravévsi z strany druhé o kšaft též Kateřiny Hrachové.) Pavel a Zuzanna, vnu- kové nebožky Kateřiny Hrachové, učinili odpor kšaftu též Kateřiny Hrachové, báby své, pra- více se ke všemu statku spravedlivost a právo jmíti, jakožto vlastní dědicové a nápadníci po krvi; neb jsú oni Pavel syn a Zuzanna dcera 

Strana 515
Žatec (1538). vlastní někdy Jana, Kateřiny Hrachové, báby jich, syna, a protož jest od nich toho statku odtrhnúti a o něm kšaftovati nemohla a jinam ho dávati, neb ten statek jest vždycky po ná- padích a po krvi, a také táž Kateřina před smrtí se jest s smyslem pominula. Proti tomu Jan Vočihour, Jan Houzka bakalář, a Vít z Moravěvsi, jimž ten statek kšaftovala a od- kázala, davši kšaft sobě přečísti, mluvili, že to ku právu pokládají a toho odkázání užiti mají, poněvadž osoba radná s druhým dobrým a hodnověrným sousedem k tomu jsú od ní po- žádáni a písař přísežný od úřadu s nimi jest vyslán. A také každý svobodu jmá statek svuoj dáti a zříditi, pokud a jak chce, vedle obda- rování slavných pamětí císaře Karla a konfir- mací na to krále Václava. Pak ona Kateřina že jest ne jinej statek případnej odkázala, ale své dědictví, kteréž na ni po otci a mateři její přišlo, z kteréhož ji nikdo nenaříkal ani vinil, davši na to čísti kšaft Jana Hracha sta- rého i také kšaft Alžběty Hrachové staré, matky její, potom i kšaft Jana Hracha, syna též Kateřiny Hrachové a báby těchto vnukuov; pravíce, že všickni ti tři kšaftové k svému tvrzení jsú přišli, a ona Kateřina nebožka, všeho, což se V nich zavírá a jí svědčí, uží- vala jest do smrti bez naříkání etc. — Tu my sme nalezli: Poněvadž Kateřina Hrachova statek svuoj po Janovi Hrachovi, starém otci, a Alžbětě, matce, zdědila, kteréhož jest bez naříkání a překážky každého člověka v držení a užívání mocném vždycky byla, ani ho komu jinému kněhami a zápisem, aneb jiným zpuo- sobem prve nezavázala, před lidmi hodnověr- nými, jsúci rozumu zdravého dobrovolně, svo- bodně a pořádně zřídila a po jistých dílích jistým osobám, v témž pořízení a kšaftu jme- novaným, jej odkázala, davši tomu plnú moc; a oni Pavel a Zuzanna ničímž jsú dostatečně podle práva toho nepokázali, proč by ona Ka- teřina, bába jejich, takového kšaftu činiti ne- mohla; také že tíž Pavel a Zuzanna s městem trpící nejsou, než jinde osedlí a tam živnost 515 vedou —: z těch příčin ten kšaft jakožto po- řádný a svobodný podle prává milostného a obdarování slavných pamětí císaře Karla a krále Václava městu učiněného pruochod svuoj jmíti a tvrzen býti má, a oni Pavel a Zuzanna k tomu statku mimo vuoli a odkázání báby své větší spravedlivosti jmíti nemohou, ani se nač více potahovati. Než komuž jest co v něm odkázáno, a to by před rukama bylo, toho každý spravedlivě užiti jmá bez překážky kaž- dého člověka tak, pokudž její v tom poslední svobodná vuole byla. Pavel a Zuzanna se od- volávají. — Datum feria V ante s. Urbanum [23. května|, anno 1538. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto napravujeme: Poněvadž kšaft Jana starého Hracha vztahuje se na Kateřinu, dceru jeho, i na děti její v těch slovích, kteréž má neb jmíti bude, na rovný rozdíl; a táž Kateřina měla Jana syna, a ten tejž syn udělal na právě vašem kšaft a kšaftoval o statku svém, což jest mu po dědu i otci jeho náleželo, Dorotě manželce své, Ji- říkovi, Adamovi, Pavlovi a Zuzanně, dětem svým, a takovýž kšaft na právě vašem Jana Hracha mladého jest ztvrzen, a Kateřina tomu neodpírala, aby on, syn její, v tom statku děda svého a otce jejího spravedlivosti neměl: — i z těch příčin, což se tu v tom statku po Janovi Hrachovi starém zuostalém najde spra- vedlivosti Jana Hracha mladého, v té Pavel a Zuzanna, jakožto dědicové a děti téhož Hracha mladého, právo mají. A což mimo jich spra- vedlivost toho se statku po Kateřině zuosta- lého najde, těm, komuž jest kšaftovala, též táž spravedlnost náleží. — Stalo se ve středu po sv. Janu kř. [26. června], léta 1538. (Fol. 158) 220. 1538, 12. července. (Mezi sirotky, po někdy Martinovi Nohovi pozůstalými, z jedné a Jiříkem Fiolú z strany druhé o poručenství.) Sirotci po někdy Martinovi Nohovi, spolumě- štěnínu našem, pozůstalí obvinili před námi Jiříka Fiolu, spoluradného našeho, z toho, kdež jest na se s nebožtíkem Kryštofem Pivcí, 65* 

Strana 516
516 téZ nékdy mé&ténínem nasSín, vzal porucenství po otci jejich a statek, zvláště na svrchcích, spravoval; i poněvadž jsú oni let již došli, Zádají, aby jim toho Safování vérnü rukü ote- vfel a počet jim učinil a zvláště z svrchkuov, z vína, z chmele, z šatství a jiných nábytkuov ; pravieci, kdyby poručníkem nebyl učiněn, že by ho z toho nevinili, a úřad podle práva učinili jsú je za poručníky téhož statku etc. A Endres z Prahy, strýc jich, přijev do Žatce, | | říka Fiolu poručenství žádného podle práva vstúpil do rady a ptal se, kterak by ten statek opatřen byl, i oznámili mu, že dobře a že poručníci Jiřík Fiola a Kryštof Pivce zřízeni jsou. A na to jest některá svědomí vedl, mistra Mikuláše Černobýle a Jiříka Hošťálka a Pavla Koně a jiné některé svědky —, kterýchž vy- svědčení teď VMtem posíláme — etc. Proti tomu Jiřík Fiola, dokládaje se Boha i lidí, praví, že o žádném poručenství nic neví, aniž k sobě jejich nic nepřijímal a ničímž jejich nevládl; než, když na otce a matku jich náhlá smrt přišla, jsa vyslán od úřadu s Kryštofem Pivcí do domu jich pro rychlé opatření téhož statečku, jakož jest pak jakožto poslušný tak učinil a tam s Kryštofem Pivcí odešel, a po- koje zamkše a některé věci, kteréž na snadnu byly, opatřivše, klíče v radě položili, ale ni- čímž nevládli, aniž co dále s tím činiti měli. A poněvadž oni sirotci z poručenství viní jeho Jiříka Fiolu a toho ničímž nepokazují, praví, že není povinen odpoviedati, ani z jakého po- ručenství počet činiti; a také poručníci kšafty i úřadem a po nějakém přátelství se dějí, a on žádný tím zpuosobem nikdá poručníkem jest učiněn nebyl. A také se tu dotýče Kry- Btofa Pivce, ježto ten již před desíti léty umřel, avšak ani toho neví, byl-li jest jakým poručníkem. Svědkové pak ti mu na škodu nic nejsou, a také to by on pokázati chtěl, kterak jsú jiní tím statkem šafovali bez něho, | aniž ho kdy k tomu potřebovali a ten statek mezi sebe sú podělili a jej drží. A ta věc již od 20ti let jest, a žádný ho z toho až posavad nevinil, neb nébylo z čeho, a také aby nyní E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy : teprva pro poslušenství, které k úřadu za- choval, z poručenství, kteréhož nikdá nebylo, jměl vinen býti, že by to věc byla veliká. A poněvadž jsú se oni o ten statek podělili a jeho v držení jsou, o čemž jest on nic ne- věděl, neb i to by za příčinu bylo, kdyby po- ručníkem byl, že by jej k tomu přivolali a bez něho nic nečinili, a protož jim není práv na tuto jich žalobu odpoviedati. Tu my sme nalezli: Poněvadž jsú sirotci Nohovic na Ji- nepokázali —, i z té příčiny tím obviněními, není jim povinen. Sirotci se odvolávají —. Dán v Žatci feria VI. post Corporis Christi [21. éervna], anno 1538. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele vašeho takto napravujeme: Poněvadž z svědomí mistra Mikuláše, Jiříka Hošťálka a Pavla Koně, kteříž toho času léta 1520 na úřadě konšelském jsou byli, se ne- nalézá, aby Jiřík Fiolka s nebožtíkem Kry- štofem Pivcí za poručníky voleni býti jměli, kladúce to na nepaměti, než to že dobře pa- matují, že jsou byli vysláni, aby svrchky po někdy Martinovi Nohovic pozůstalé toliko opa- třili, jakož též svědomí jich šíře ukazuje, také ani jaké paměti z kněh městských oni sirotci o takových poručnících, aby zřízeni byli, jsou neukázali —, z těch příčin ta se žaloba mezi stranami zdvihá. Než mohou-li se co jist- šího oni sirotci, že jest někdo ten statek k opatření sobě přijal a jím šafoval, doptati a budou-li chtíti právem o to k nému hledéti, právo se jim nezavírá. — Stalo se v pátek před sv. Markétou [12. července), léta 1538. (Fol. 156.) 221. 1538, 9. srpna. (Mezi Václavem Flíčkem z jedné a Jindřichem | Sládkovic z strany druhé o statek po Martě Sládkové pozůstalý.) Vedle toho, kdež jest Václav Flíček obvinil před námi Jindřicha Sládkovic z toho, že statek po někdy Martě Sládkové, sestře jeho, nenáležitě drží mimo právo, jeho držeti nemaje z příčiny zápisu léta 1521 učiněného, kterejž není vykancellovaný, pravě, že se vzta- 

Strana 517
Žatec (1588). 517 huje na něho, poněvadž bratr její jest, neb se v něm zavírá, že svědčí sobě a budoucím, pak že budoucí žádný a bližší není, nežli on, bratr její, s městem trpící. A druhé, že před lidmi hodnověrnými se jest přiznala, že jest mu přiřkla a slíbila, že od něho toho všeho statku, což jí Pán Buoh propůjčití ráčil, odtrhovati nechce; dále i na to se jí ptal, že by zprávu jměl, že jest Jindřichovi, Sopouškovu synu, schovanci svému, dala a zapsala statek. A ona pověděla, že o žádném zápisu jiném nic neví, než o tom, který jest učinila léta 1521. I dal na to čísti ten zapis —, jehoż vejpis VMti posíláme —; a poněvadž ten zápis našel se jest nevykancellovaný, a ona se k němu při- : znala, nemohlať jest jiného zápisu činiti, a také poněvadž jest mu přiřkla, že statku svého při něm zanechati chce, takového přiřčení on spravedlivě užiti má, neb každé rčení a slib jmá svuoj pruochod jmíti, kdež by se koli stalo; táhna se v tom na některé ortele od práva VMtí i na právo cap. 54., art. 2. — Proti tomu od Jindřicha jest mluveno, že on Václav Flíček, měvši prve statek znamenitý, ten jest utratil a tak ona Marta Sládkova, jsúci po manželu svém i dětech svých žena osiřalá a léta mající již mnohá, nemyslivši na vdání a vidúci, že by jí Václav Flíček, polou- bratran její, málo platný byl a užitečný ani sám sobě, nébrž škodlivý, poněvadž svého sobě vážiti neuměl, aby snad na stará kolena i je- jfho neutratil, protož jesti z své svobodné | vuole zvolila mládenečka tohoto Jindřicha a | jej sobě na rodičích pro jeho dobré i rodičuov jeho chování vyžádala, aby jí sloužil a ten statek opatroval. I když jest Jindřich po | všecky léta věrně k ní se vší pilností i po- slušenstvím se zachovával, statek jemu všicek řádně podle práva dala a zapsala. Ten zápis dal čísti (jejž vypsaný s jinými potřebami VMtem posíláme); pravě, že jest to dobře ja- kožto měštka svobodná podle obdarování svaté paměti císaře Karla etc. učiniti mohla a svůj statek, komu chtěla, odkázala. A rčení jejího, aby mu jaké učiniti měla, toho ničímž nepo- kazuje; a mó[l]-k jest pak jakć rčení on Václav Flíček, neměl jest dáti letuom projíti a tomu dání svobodnému, dobrovolnému a zápisu kněh dopustiti k moci své piijfti, o tom věda, jakž svědkové vysvědčují. Tu my sme nalezli: Po- něvadž jest Marta Sládkova statek svuoj všecken dobrovolně a svobodně ve čtyřech la- vicích v soudu zahájeném, tu kdež moc a právo jest, Jindřichovi, synu Sopouškovému dala a knihami pořádně zapsala, chtějíci, aby naň po smrti její připadl plným právem bez překážky každého člověka, a Václav Flíček, jsa při právě a o tom věda, měl-li jest k tomu statku, mimo její to takové dání a zapsání jakúů spra- vedlivost svú, tomu časně podle práva ne- odepřel; ani toho dání a zapsání o statku jejím Jindřichovi Sopouškovi svědčícího nena- říkal jest, ani jí Marty Sládkové z přiřčení nevinil, a v tom ve všem dni a roku projiti a minouti dal —: i z těch příčin takové Marty Sládkové statku jejího dání a zapsání místo jmíti, a Jindřich toho podle práva užiti má. — Václav Flíčka se odvolává. — Dán v Žatci ve čtvrtek na den památky sv. Benedikta [21. března], léta 1538. — Tu my ortele vašeho potvrzujeme i také z příčiny té, poněvadž ná- lezem naším předešlým, když jest Jindřich Sládkovic s Václavem Flíčkem s strany odpe- četění statku po nebožce Martě Sládkové po- zůstalého při měl, to jest nalezeno bylo, chtěl-li by on Václav Flíček přiřčení k statku po též Martě zuostalému práv jmíti, že ste jej vo tom slyšeti i také konec s vejhradou vyššího práva | jemu učiniti jměli; a tím on Václav Flíček přiřčením byl za živnosti její také jí naříkal, a o to jsa nyní ku právu připuštěn, takového přiřčení jest podle práva nepokázal. Actum feria VI. in vigilia s. Laurentii [9. srpna], anno 1538. — Václav Flíčka vzal appelaci před krále JMt z tohoto ortele. Ale nepřišla na krále, neb toho neráčil dopustiti, aby po rozsúzených ortelích práva vrchního měly apel- laci dopúštěny býti, poněvadž by to bylo in 

Strana 518
518 infinitum; než ráčil na to právu majestát dáti anno 1541 a tak apellací všecky z jiných měst do Nového Města Pražského jsú vyzdviženy. (Fol. 160.) 222. 1538, 7. září. (Mezi Matúšem kože- luhem z jedné a Janem Hronem, Mikulášem Větrovským a jinými přípovědníky na statek někdy Jana Toška z strany druhé.) Ozna- mujem VMtem, že Matúš, koželuh, soused v předměstí našem, po předešlým orteli mezi přípovědníky k statku po někdy Janovi Toš- kovi, měštěnínu našem, pozůstalému skrze VMtí právo vyšší učiněným připověděl se jest k pe- nězuom, které se za duom Jana Toška, někdy | bratra jeho, kladou pro VCII kopy míš., kteréž za téhož bratra svého židu Saxovi dáti musil skrze rukojemství své; pravě, že přede všemi jinými věřitely a přípovědníky tu své najíti a vyzdvihnúti má, poněvadž jest prve zaň dáti musil. Pravě, že Jan Tošek, bratr jeho, v kšaftu svém tak jest pořídil, aby Matúš duom ten jeho prodal a dluh aby odtud židu Saxovi za- platil a sebe z rukojemství vyvadil. Ale on maje překážku od jiných věřiteluov, nemohl k tomu přijíti, aby odtud platil, než musil své dáti a tomu židu na se zápis učiniti. Proti tomu od Jana Hrona, Mikuláše Větrovského a Jiříka Třebošického a jiných věřiteluov a pří- povědníkuov mluveno: Poněvadž všecky věci ode vSech věřiteluov a přípovědníkuov prve jsú pokázány a předkládány, nač jest i ortel rčen, již není potřebí k tomu více mluviti, než že oni žádají zachování býti podle téhož ortele předešlého, davše jej čísti — datum jeho v Praze v úterý před Třými králi [5. ledna), léta 1535. — Tu my sme nalezli: Poněvadž jest Matouš koželuh toho dostatečně podle práva nepo- kázal, aby za Jana Toška, bratra svého, v ta- kové summé, na kterü se po ném potahuje rukojmí byl a ji aby za něho vlastně, jakž jest požadoval, dáti musil —: z těch příčin nemá více vyzdvihnúti za duom Toškovský z těch peněz položených, nežli L kop a dvě, kteréž jest úředníkuom mlýnským a Tomášovi řezní- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: kovi dal, a to v předešlém orteli (jehož da- tum v Praze v pondělí před sv. Třmi králi [4. ledna], léta 1535) svědomím pokázal. Čemuž strana místo dává, a těch padesáte dvě kopě vedle syé přední přípovědi před jinými vě- řiteli a přípovědníky vzfti a vyzdvihnüti má; a po něm hned pan Hron a potom jiní pořád, tak jakž ortel poslední o tom učiněný uka- zuje. Matouš se odvolává. — Dán v Žatci feria VI. post Corporis Christi [21. éervna], anno 1538. Confirmatum sabbato in vigilia Nativitatis Mariae [7. záfi], anno 1538. (Fol. 161.) 223. 1538, 11. září. (Mezi Mikulášem Trpíkem z jedné a Janem Vanišem z strany druhé o trh gruntovní.) Mikuláš Trpík, oby- vatel v městě našem, učinil jest v soudu za- hájeném odpor trhu a prodaji domu někdy svého, kterejžto duom Šimon z Kršína, přítel Trpíkuov, maje dluh na něm a zápis, po vyjití času určitého prodal jest Janovi Vanišovi, spoluměštěnínu našemu a potom podle práva a obyčeje, když soud zahájenej držán byl, jemu Vanišovi ten duom chtěl jest kněhami svobo- diti a jej vzdáti, tu kdež moc a právo jest. Pravě, že jest k tomu trhu jeho vuole nikdá nebyla, aniž jest on sám jej prodával, a Jan Vaniš od něho nic nekupoval, než od Šimona, švagra jeho; ježto jest on toho učiniti nemohl a. bez vuole jeho prodávati, když jest Mikuláš pro věřitele při městě býti nesměl. A také s vě- řitely smlúvu jest učinil a jim podle smlúvy jednomu každému platil, jako Duchkovi X kop již dal, ukázay smlouvu mezi sebou a týmž Duchkem Plachtú, a tak z té pokuty v smlouvě položené, poněvadž jest platil, sešlo, a on jest se v ten duom uvázati, ač jest toho žádal, nemohl. Proti tomu Jan Vaniš mluvil, že ten trh světle se před úřadem dál při přítomnosti jeho a s volí jeho, pokudž ten zápis svědčí (dav jej čísti); pravil, že zbytečně proti svému povolení a tomu zápisu Mikuláš Trpík odpor činí (a při tom dal čísti ortel mezi Adamem Zimou a Jifíkem Fiolú, jehož datum jest v Praze feria III. post Reminiscere [7. března), 

Strana 519
Žatec (1538). anno 1531, kterýmž se naučení dává, jak by se trhové a prodajové říditi jměli); pravě, že jest se v tom ve všem tak zachoval. Pravě i to, že hned tu při zapsání toho trhu zá- vdavek jest položil a potom vždycky na právě peníze kladl, a berně, které Mikuláš Trpík za- držel, ty jsú též před ním hned tu při zá- vdavku vyraženy. A tomu všemu on povolení dal a s tím, více než-li den a rok, mlčel, anýbrž několik let, neb zápis trhu stal se léta 1634. a již se píše léta 1538. A také ten duom, ne jemu Vanišovi nejprve jest prodán, ale nejprv prodal jej Duchek Plachta z Loun a vzdal jej před několika léty na soudu zahá- jeném Šimonovi z Kršína s výminkou, kteráž v témž vzdání a zápisu položena jest. A Mi- kuláš Trpík podle toho, [jak] jest mu v témž zápisu Duchek pozuostavil, nezachoval se jest, maje k tomu rok propůjčený, ale ani toho nikda Šimonovi z Kršína nenaříkal, až teď te- prva, když jemu ten duom prodán jest a zlepšen. Tu my sme nalezli: Poněvadž se to zřetedlně nalézá, že Mikuláš Trpík duom svuoj dluhy zavadil a potom jej Duchkovi Plachtovi z Loun v soudu zahájeném vzdal, a v zápisu kněh tržních též se nalézá, že jest Jan Vaniš s povolením Mikuláše Trpíka ten duom koupil, a on tomu žádného odporu podle práva ne- učinil; kteréhožto domu Jan Vaniš více než | den a rok v držení jest, ježto Mikuláš Trpík maje vejplatu v roce pořád zběhlém od Ši- mona z Kršína, pokudž zápis v kněhách uči- něný svědčí, toho jest až posavad zanechal a nevyplatil —: i z těch příčin dává se Janovi Vanišovi za právo, že on trhu toho řádně učiněného užiti má a on Mikuláš Trpík v tom jemu více překážky žádné činiti nemá. — Mikuláš Trpík se odvolává. Dán v Žatci v pondělí na den sv. Maří Magdaleny [22. července], léta 1538. Confirmatum feria III. post Nativitatem B. M. V. [11. září]; anno 1538. (Fol. 162.) 224. 1538. 13. září. (Mezi Jakubem Urba- nem z jedné a Dorotou Tučkovou z strany druhé 519 o plat s gruntu.) Jakub Urban, spoluměštěnín náš, obvinil jest před námi Dorotu Tučkovou, vdovu, též spoluměštku naši, z toho, že ona jemu platu gruntního nechce platiti, držéci jeho grunt, zejména louku s sadem a chmelnicí, kteráž se jemu v podílu po nebožtíku Jindři- chovi Hladičovi, příteli jeho, dostala, a on ji v knihách má, žádaje, aby mu odtud varovala, a on aby se v své uvázal. — Proti tomu od Doroty Tučkové povědíno, že jemu není po- vinna na to obvinění odpovídati z příčiny: Že hned po orteli, kterajž jest trpěla. prve s přá- tely Hladičovými, té louky jest v držení až posavad bez naříkání; a druhé že hned po témž orteli Jakub od té louky pustil, poněvadž jest jí přisouzena byla ortelem VMtí. Dokládájíci se v tom práva městského, kdož drží rok a den bez naříkání, že toho dědičně užiti má; a dále dotýkaje zřízení zemského o držení gruntuov podle let zemských ete. — Tu my sme nalezli: Poněvadž Jakub Urban tu louku na podíl svuoj v knihách pořádně zapsanú má, a ta jemu žád- ným právem odjata není, ani od koho naříkána ; a Dorota Tučková v předešlém pře vedení, když jest při měla s přátely Hladičovými, to jest od sebe mluviti dala, že z té louky ráda platiti chce, tak jakž jest jí od Jindřicha Hla- diče pod plat vydána (což jest i ortelem práva vrchniho stvrzeno); a Jakub Urban pro nepla- ceni, jakożto pśn gruntu, ji jest obsilal, chtóje se v své uvázati, a tudy jest i stavuńk na seno učinil; a Dorota Tučková nyní praví, že jemu není povinna platiti, to čině proti svému prvnímu uvolení i proti orteli práva vrchního: — i z těchto příčin povinna jest Jakubovi té louky, jakožto pánu gruntu, postúpiti a z ní varovati do dvúů nedělí pořád zběhlých podle práva. — Dorota Tučková se odvolává. — Dán v Žatci v pondělí po sv. Františku [8. října), léta 1537. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto napravujeme: Poněvadž přede- šlým ortelem o té louce aneb zahradě, na kte- róż se Jakub Urban potahovati nepřestává, zřetedině se jest vyměření stalo na ten zpuosob, 

Strana 520
520 že ona Dorota Tučková toho dání té louky neb zahrady pod plat nebožtíka Hladiče užiti a ten úrok z ní platiti má, a on Jakub Urban toho ješt nepokázal, když by se úrok z té zahrady aneb louky zadržal, aby se v túž louku mocně uvázati a ji držeti i užívati mohl —: i z těch příčin ona Dorota jemu Jakubovi Urbanovi též louky aneb zahrady povinna na ten čas postu- povati není; než jest jemu povinna úroky před- kem zadržalé do dvú nedělí od přečtení ortele tohoto našeho pořád zběhlých dáti a zaplatiti. a po tom placení takových úrokuov od tohoto času na jiná léta budoucí nemá jeho obmeš- kávati. Pak-li by takových úrokuov neplatila, tehdy on .Jakub Urban, anebo budoucí jeho budou se moci k ní anebo k držiteluom té louky aneb zahrady podle pokuty práva pur- krechtního zachovati. — Actum feria VI. ante Exaltacionem s. crucis [13. zdFi], anno 1538. (Fol. 145.) 225. 1538, 9. prosince. (Mezi Hanušem Polákem z jedné a Jakubem Tomáškovic z strany druhé o dluh.) VMti oznamujem, že Hanuš Polák obvinil jest před námi Jakuba Tomáš- kovic, spoluměštěnína našeho, z XXIII kop míš. pravě, že z práva XVIII kop vyzdvihl a od Fimfaska (?), dlužníka jeho, V kop jemu Hanušovi náležitých; pak že mu byl prve při- psání učinil, aby on vyzdvihna ty peníze žád- nému jich nedával, než-li jemu samému, ale on přes to že jest je vydal nějakým klobouč- níkuom a nepraví kterým a zač, žádaje, aby k tomu přidržen byl, aby inu je navrátil; mluvě i to, že jest k uěmu některé dobré a hodno- věrné lidi posílal, aby oznámil před nimi, kam by ty peníze a nač obrátil, a což jest k čemu se seznal, to se z svědomí svědkuov vyhledá — kteréž VMtem posíláme. — Proti tomu od Jakuba Tomáškovic povědíno, že.jest on se panem Mikulášem z Krakova, pánem Hanu šovým, i druhým služebníkem jeho Matějem od mnoha let činiti jměl a vždycky se tak v tom zachovával, jakž dobrému náleží, beze vší úhony, ukázav toho registra. Pak co se toho E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: obvinění dotýče, ač na onen čas, když jest k němu o to bylo posláno, i také když po tom obvinění bylo, nemohl se upamatovati o těch XXIII kopách, kam by je obrátil, neb jest ta věc ode tří let a z paměti mu vyšla, aniž se toho nenadál, aby za jeho práci a upřímnů službu to jej potkati mělo. Ale když naň tak těžce bylo nastoupeno, znamenaje v tom svú pilnú potřebu musil se jest na to ptáti a uptal se jest, kdež pak lidé dobří, kterým těmi platil k tomu se seznali; ukázav svědomí Matouše Kudly, Havla, kloboučníka, a Klimenta Houfa, bečváře, souseduov v městě našem, a pravě: poněvadž se z těch svědkuov nalézá, že jest těmi penězi platil dluhy jeho Hanušovy i věří Bohu a právu, že jemu tím obviněním povinen není a že pokoje před ním užiti má. Tu my sme nalezli: Poněvadž se to z svědkuov vy- hledalo, že Jakub Tomáškovic XXIII kopy z poručení Hanzle Poláka k sobě jest přijal a více aby k sobě jaké peníze jemu Hanzlovi, anebo pánu jeho náležité potom přijímal, toho se nenachází, a Jakub Tomáškovic to pokázal, že jest ty peníze za dluhy Hanzlovy osobám jistým vydal, kteréž jest i sám Hanzl na počet kladl, — protož jemu on Jakub tím obviněním není povinen. — Hanzl Polák se odvolává. Dán v Žatci ve čtvrtek před sv. Mikulášem [5. prosince], léta 1538. Confirmatum est feria II. ante festum s. Lucie [9. prosince], anno 1538. (Fol. 164.) 226. 1538, 13. prosince. (Mezi Majerem Zidem z jedné a Václavem Cyhlířem z strany druhé o dluh.) Majer, žid z Toužíma, obvinil jest před námi Václava Cyhlíře, spolusouseda našeho, ze 130ti kop míš. dluhu, kterýmž tejž Václav jemu jest povinen podle zapsání svého, tak jakž na ten dluh svou vlastní rukou se zapsal, dav čísti též rukou psaní Václava Cy- hlíře — kteréž VMtem posíláme —, vedle toho týž žid žádaje za opatření a za dopomožení, poněvadž se sám tu osobně stoje k své ruce zná. — Proti tomu Václav k své ruce se znaje praví, jestliže žid chce to k své duši 

Strana 521
Žatec (1538). 521 přijíti, že jest mu jedné kopy půjčil, a že jest mu ji spravedlivě dlužen, že mu on chce tím povinen býti. A protož tomu odpírá a praví, že jest mu ani I kopy, ani puol, ani nic žid nepůjčil, a on že jemu také nic dlužen není; než že jest byla mezi nimi námluva, že tu suminu měl od žida vyzdvihnúti, ale nevyzdvíihl jest nic. Neb by měl žid pokázati, odkud jest ten a takový dluh pošel, dokládaje se v tom práva V kap. 16. ete. a pravě, kterak žádný proti právu a zřízení ničehož se dopouštěti nemá. Pak že tento žid tu zápis ukazuje, ježto žádný žid na žádné zápisy nemá půjčovati, jakž v Zřízení H. VI. o tom jest vyměřeno; také že by to proti majestátu našeho města o židech býti muselo, aby židé na zápisy půjčovati jměli. Neb tento žid ne teprva o to se pokouší, aby tak lidi podvolil, ale prve jest se také naň ukázalo, jakž pak o tom ortel jest mezi ním a Vítem Vlachým. A také, by se pak tu židu tím zápisem več uvolil, čemuž odpírá, tehdy by to tou příčinou a tím úmyslem učinil, aby na něm pokutu JMKské ukázal Zřízením zemským vyměřenú. Tu my sme na- lezli: Ačkoliv Václav Cyhlíř na tento. čas od- pírá, aby co Majerovi židu dlužen byl, ale poněvadž prve, když jsú jse psaní pro dopo- možení toho dluhu od Majera žida k úřadu dála, on Václav Cyhlíř tomu jest zcela neod- píral, než toliko to sobě za obtížnost kladl, že jsú jse ta psaní dála o takovú summu, pravě, že na ten dluh jemu Majerovi XXXVIII kop jest vydal, a tak se jest odpověď psaná hejtmanu Toužimskému od úřadu dála (kterúž v svém přelíčení Majer ukazuje a ku právu klade) a účet na ceduli rukou Václava Cy- hlíře, k níž se sám přiznává, psaný zřetedlně svědčí, že jest dlužen starého dluhu LXXXV kop Majerovi židu, což jest on Majer svědo- mím též pokázal: — z těch příčin dává se židu Majerovi za právo, že Václav Cyhlíř těmi LXXXVti kopami dluhu starého, kterýž by zašel před Novým zřízením zemským a maje- sátem městu tomuto o židech vydaným, jest Archiv Český XXVIII. mu povinen; však tak, nedal-li jest jemu prve- nic na tu summu. A ten dluh jest mu povinen ve dvú nedělech pořád zběhlých zaplatiti a vyplniti. Žid Majer se odvolává. Dán v Žatci ve čtvrtek před sv. Mikulášem [5. prosince), léta 1538. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto napravujeme: Poněvadž žid Majer dožádal se jest k Vám psaní od hejt- mana z Toužimi, abyste spolusouseda svého Václava Cyhlíře k tomu přidrželi, aby on té- muž židu dluh 130ti kop míš. zaplatil, tak jakž se jest tomu vyrozumělo z odpovědi na to psaní vaše, a v též odpovědi on Václav, spolusoused váš, k tomu dluhu se jest přiznal, toliko pravě, že jest židu na týž a takový dluh dal XL kop míš. minus II, žádné sobě jiné na ten čas příčiny, ani vejmluvy při tom nepokládaje, proč by židu zaplatiti povinen nebyl, a vy také proto stranám jste k účtu rok položili —: i z těch příčin on Václav Cyhlíř má to pokázati ve dvů nedělí pořád zběhlých od vyhlášení ortele tohoto našeho, že jest židu Majerovi na tu summu, v žalobě položenú a z kteréž žid jeho viní, dal XXXVIII kop. Dokáže-li to, má sobě těch XXXVIII kop na té summě hlavní a v žalobě postavené vyraziti a ostatek židu dáti a zaplatiti ve dvú nedělí od pruovodu toho pořád zběhlých ; pak-li by vtom času nic toho nepokázal, tehdy bude povinen podle svého přiznání listem vaším židu Majerovi summu dluhu v žalobě položenů zúplna dáti a zaplatiti od toho času též ve dvú nedělí pořád zběhlých. — Stalo se v pátek den sv. Lucie [13. pros.], léta 1538. (Fol. 163.) 227. 1538, 16. prosince. (Mezi Jiříkem Fiolúů z jedné a Annú Smetanovú z Libočan z strany druhé o sekání trávy na jeho louce.) Jiřík Fiola, spoluradní náš, obvinil Annu Sme- tanovu z Libočan z toho, že jest mu trávu na jeho paloučku sekala s svou čeledí, a on proto chtěje ji ku právu připraviti a ty věci, kteréž jest na tom paloučku přistihl, na právo polo- žiti, na právo se jest nenašla, až teprve když jí koně vypřáhl a jeho ku právu podal, jej 66 

Strana 522
522 jest vyručila; a tak poněvadž jest vyručila ten kuvň a s jinými věcmi na právo přijíti nesměla, i již jest se sama tudy přiznala, že jest na cizím sekala, žádá v tom za opatření. — Proti tomu od Smetanové mluveno, že jest ona na svém paloučku dědičném, a ne na jeho, trávu sekala a také se jest práva neukrývala, než šla pro pláštiek a hned za ním na právo přišla a ten kuoň vypřežený vyručila; než on Jiřík maje poručení od rychtáře, aby té trávy nebral, mimo to jest ji sekal a pobral; pravieci i to, že jest jí pych a kvalt učinil, že na jejím gruntu koně vypřahal a je ku právu nutil ne- maje toho činiti, poněvadž sú ku právu usedli; jestliže jsou mu co vinni byli, měl jest je obeslati a pořadem práva obviniti. Předešle, když jim na témž paloučku trávu sekal, z toho jej obsílali;, k tomu nedostál. A že ten grunt její Smetanové jest, ukázala a čísti dala kšaft Duchka Obešly a druhý kšaft Vávry, jeho syna, item kšaft Barbory Vobešlové —, jež VMtem posíláme — pravieci, že ona podle těch kšaftuov to pořádně drží a její jest etc. — Nález pánuov Žateckých: Poněvadž jest Anna Sme. tanová statku Vobešlovského i s tím paloučkem, na který se Jiřík Fiola potahuje, v dědičném a posloupném držení a užívání, jakož to kšafty i svědomím pokázala, a Jiřík Fiola toho ne- ukazuje podle práva, aby k tomu paloučku jakú spravedlivost a právo jměl — z těch pří- čin neuznává se, aby jemu Jiříkovi Fiolovi ona Anna Smetanová skrz to trávy sekání, na svém sekajíci; jakými škodami povinna byla. A protož ji na pokoji nechati jmá a více žádné překážky na témž jejím paloučku jí činiti nemá. — Jiřík Fiola se odvolává. — Dán v Žatci ve čtvrtek před sv. Mikulášem [5. prosince], Jéta 1538. Confirmatum feria II. post festum Lucie [16. prosince], anno 1538. (Fol. 165.) 228. 1539, 15. března. (Mezi Havlem Ja- mečkovic z jedné a Barborou Browmkovic, vdo- vou, z strany druhé o škody pro rukojemství vzaté.) Havel Janečkovic, služebník úřadu na- šeho, mistr řemesla kožišnického, obvinil před E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: námi Barboru Broumkovou, vdovu, spoluměštku naši, z VIti kop čes. škod, které skrze ruko- jemství své za ni vzal v Kněžicích sedě a vězín jsa pro ni tam a meškaje se v řemesle svém pořád VI neděl, ježto ona mu slibovala, že z toho žádné škody jmíti nemá, když ho za to žádala, aby se za ni rukojmie postavil. A tak skrze to vězení netoliko [v] škodu, ale i o živ- nost přišel; dav čísti svědomí na to, že jest mu přiříkala, že skrze to rukojemství žádné škody jmíti nemá. — Proti tomu Barbora Broumková od sebe mluviti dala, že jest ona jemu za žádné škody domácí v řemesle jeho neslibovala, než za to že jest mu přiříkala, vzal-li by jaků škodu při tom právě v Kněžicích skrze své rukojemství, a na to svědky vedla pravieci, že jest on Havel s jinými v tom vězení držán nebyl pro ni pořádně, než mocí; ježto ona nad ním těžkost velikúů jměla, a pány hejtmany krejskými, když o to na onen čas činiti jměla, jest jí nalezeno, že ona těmi škodami povinna není etc. — Nález: Poněvadž Havel Janečkovic to jest dostatečně pokázal, když jesti Barbora Broumková jej v rukojemství žádostí svú po- táhla, že jest mu přiříkala, kterak pro to a v tom rukojemství žádné škody nésti nemá, a to se též z svědomí mistruov řemesla kožiš- nického nalézá, že jest pro též rukojemství, jsa v vězení držán, na řemesle a živnosti své škodu vzal, kteréž sobě VI kop toliko pokládá: — z těch příčin povinna jest Barbora Broum- ková tu škodu jemu podle svého přiřčení a jeho slušného položení nahraditi a zaplatiti ve dvú nedělích pořád zběhlých podle práva; a chce-li pak ona Barbora Broumková k komu jinému o to zase hleděti a jej viniti, v tom se jí právo nezavírá. — Barbora Broumková se odvolává. — Dán v Žatci ve čtvrtek před sv. Mikulášem [5. prosincej], léta 1538. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel tento váš takto napravujeme: Ačkoliv od Havla Janečkovic to jesti podle práva pokázáno, že jesti Barbora Broumková jemu přiříkala, že pro to a v tom rukojemství žádné škody nésti nemá, a tak 

Strana 523
Žatec (1589). tím přiřčením jest dostatečně provedeno; ale poněvadž svědkové škod dotýkajíce summy žádné jisté v svém svědomí nepokládají, kte- rúž by on Havel pro to rukojemství vzíti měl, a on Havel těch škod VI kop gr. čes. sobě položil —: i z těch příčin chce-li on Havel té summy užiti, povinen jest to podle práva, tak jakž jemu od Vás nalezeno bude, zpraviti, že jesti do té a takové summy pro to rukojemství škody vzal; a to od otevření našeho tohoto ortele do 2 nedělí pořád zběhlých. Zpraví-li do té summy, totižto do VI kop gr. čes., aneb do kteréž by koli zpravil, má toho užiti, a ona Barbora bude povinnovata to jemu zaplatiti; pak-li by nezpravil, anebo zpraviti nechtěl, dále ona Barbora tou žalobou jemu povinnovata nebude. Stalo se v sobotu po sv. Řehoři [15. března], léta 1539. (Fol. 166.) 229. 1539, po 28. červnu. (Mezi Markétou Vočihourovou a Tomášem Havlíkem z jedné a Magdalenou Vrbovou, po někdy Martinovi Vrbový vdovou zůstalou, a Martou, téhož Vrby vnučkou let nemající, z strany druhé o statek nepořízený téhož Martina Vrby.) Markéta Voči hourová, spoluměštka naše, s Tomášem Ha- vlíkem obyvatelem a rodičem města našeho, z jedné a Mandalena, po někdy Martinovi Vrbovi, sousedu našem, vdova pozůstalá, s Mar- tou, téhož Martina Vrby s první manželkou jeho z syna vnučkou pošlou, let nemající, z strany druhé, obapolně učinili přípověď k stat- ku po témZ Martinovi Vrbovi pozüstalém[u], kte- rejžto bez pořízení a kšaftu sešel jest a umřel etc. pravíce se jedni mimo druhé k tomu právo a spravedlivost jmíti; jakž pak, když jim o to rok připrávě našem položen byl, jedna i druhá strana mluvili a spravedlivost svú pokazovali ete. Tu my sme nalezli: Poněvadž jest to svě- domím dostatečně pokázáno, že Marta děvečka jest vlastní vnuka nebožtíka Martina Vrby od Mikuláše, syna jeho, s Alžbětou manželkou zplozena i že se jest na právě nalezla, — z těch příčin statku pozůstalého po Martinovi, dědu svém bez kšaftu sešlém, nápadu svého užiti má 523 přede všemi jinými podle práva, a protož ta žaloba a pře mezi Markétou Vočihourovou a To- mášem Havlíkem o týž statek vzešlá zdvihá se podle práva. — Markéta Vočihourová s To- mášem Havlíkem se odvolávají. Dán v Žatci v pátek před Narozením bl. Panny Marie [6. září], léta 1538. Confirmatum est [bez dne] post s. Petrum et Paulum, anno 1539. (Fol. 159.) 230. 1539, 1. července. (Mezi Lidmilou, někdy Prokopa Kudlaty dcerou, z jedné a Jin- dřichem Sládkovic z strany druhé o poručenství.) Lidmila, někdy Prokopa Kudlaty, spolusouseda našeho, dcera, obvinila před námi Jindřicha Sládkovic, jakožto držitele statku po nebožtí- kovi Sládkovi, spoluměštěnínu našem, z toho, kdež jest tejž Mikuláš Sládek, byv poruční- kem od úřadu voleným nad ní a nad statkem po otci jejím pozůstalým a jí náležitým, týmž statkem šafoval a v své moci jej měl a v tom než ona k letuom přišla, nedav jí nic je- jího v ruce, ani poručenství svého pořádně s sebe nesloživ umřel jest, a tak její sprave- dlivost v tom statku zuostala. Protož ona une- majíci a nevědúci k komu jinému hleděti, než k statku tomu a držiteli jeho žádá, aby on Jindřich, držitel toho statku, z té spravedlivosti jí práv byl. — Proti tomu Jindřich praví, že jí ničímž povinen není z příčiny, neb léta 1531, když již on Jindřich držel a obsáhl ten statek Sládkovský, byl jest z toho od Lidmily obeslán a viněn i registra o tom na právě po- ložiti musil, kteráž ona až posavad má vypsaná — a tu je klade —, a ona majieci některé- přátely při sobě ty registra jesti k sobě přijala a toho tak nechala. A přijavši je hned se jest v své uvázala a dluhy, za kým jsú byly, upomínala a tu též hned jeho Jindřicha na pokoji nechala, až teď tepruov zase se na něho navrací; a také od léta 31. až do léta 37. jeho nevinila, protož praví, že jí povinen není tím obviněním. Dav na to čísti právo v kap. 27. artik. první, že kdo do dne a do. roka držitele dědictví a statku neviní a nena- říká, již svú spravedlivost promlčuje. Nález: 66* 

Strana 524
524 Poněvadž se to z register vlastních Mikuláše Sládka dobré paměti nalézá, že z poručení úřadu Prokopa Kudlatu i statek jeho zvláště na penězích VI let v opatrování svém jměl, a toho ukázáno není, aby komu jinému téhož Prokopa i statek jeho opatrovati poručil, aneb pořádně poručenství s sebe složil a z něho aby jaký počet učinil, až v tom s světa sešel a umřel, a Jindřich Sládkovic statek všicek po témž Mikulášovi Sládkovi i manželce jeho pozůstalý obsáhl jest a jej drží a jeho užívá a v něm sedí —: z těch příčin povinen jest tejž Jindřich jí Lidmile, jakožto dědičce po Prokopovi Kudlatovi pozuostalé, z toho poru- čenství na místě Mikuláše Sládka, předka svého, počet pořádný na schválení úřadu ve 2 ne- dělí[ch] pořád zběhlých učiniti a to jí ukázati, kde by ona své nadjíti měla; a jestliže co za sebú sám po témž náměstku svém jí Lidmile náležitého jmá a drží, aby jí to vydal též do 2 nedělí pořád zběhlých podle práva. — Jin- dřich se odvolává. — Dán v Žatci v pondělí u vigilií sv. Jana Křtitele [23. červnaj, léta 1539. Confirmatum est feria III. post s. Pe- trum et Paulum [1. éervence], anno 1539. (Fol. 167.) 231. 1539, 2. července. (Mezi Jiříkem Kuchařovic, sladovníkem, z jedné a Ondřejem Barabášem z strany druhé o dluh.) Jiřík Ku- chařovic, sladovník, soused náš, obvinil před námi Barabáše Ondřeje z XV kop dluhu za slad pozůstalého, žádaje za opatření. Proti tomu Ondřej Barabáš praví, že jest mu za- platil na větším díle ten dluh, kterýž jsou mezi sebou na cedulech řezaných, učetše se 0o néj poznamenany jméli a potom XIIII!/, kopy pozuostalých peněz že mu ukázal na Adventovi, též sousedu našem, a ty jest on Jiřík od něho vyzdvihl, než že toliko na ce- dulích vymazány nejsou, a tak mu nezůstává než '/, kopy gr. míš. a tu mu dodati chce. — Nález: Poněvadž jsú Jiřík Kuchař a Ondřej Barabáš, učetše se o dluh, jej mezi sebou na cedulech řezaných poznamenali, a co jest kdy E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Barabáš na ten dluh jemu Jiříkovi Kuchařovi dal, to jsú na obě straně mezi sebou z týchž cedulí vymazovali, a ještě XV kop pozůstalých jak na jedné, tak i na druhé ceduli zapsáno stojí nevymazaných, kteréžto cedule mezi stra- nami až posavad trvaly a chovány byly, aniž zrušeny nejsú, a Ondřej Barabáš toho podle práva nepokázal, aby jemu Jiříkovi na těch XV kop pozůstalých co dáti měl —: z těch příčin týž Ondřej Barabáš vedle těch cedulí jemu Jiříkovi Kuchařovic těmi XVti kopami pozůstalými jest povinen a ty aby mu ve 2 nedělích pořád zběhlých zaplatil a dal podle práva. — Ondřej Barabáš se odvolává. — Dán v Žatci v pondělí u vigilií sv. Jana Kř. [23. éervna], léta 1539. Confirmatum ve středu po sv. Petru a Pavlu [2. července], léta 1539. (Fol. 168.) 232. 1539, 9. září. (Mezi Říhou Vojtě- chovic, forberečníkem, z jedné a Jiříkem Tře- šťíkem z strany druhé o schromení koně.) Říha Vojtěchovic, forberečník z předměstí našeho. obvinil před námi Jiříka Třeštíka, spolusouseda našeho, z toho, kterak on bez vuole a vědomí jeho vypřáhl kuoň jeho od vozu z roubí a svedši koně v hromadu kuoň jemu schromil, tak že dávný čas stoje na stání jej na obroku chová a nic ho neužívá, žádaje v tom za opa- tření, poněvadž XXII kopy a XXI groš zaň dal, aby on Jiřík jej zaplatil a jej sobě vzal. Proti tomu od Jiříka Třeštíka mluveno, že pacholci jeho Říhovi toho koně mu půjčili, aby sobě dříví po odvážení piva pozůstalého odvezl, a on toho učiniti nechtěl; oni přes to sami toho koně vypřáhše jemu ho půjčili, a on dovezše hned jej zdravý zase přivedl a vrátil, kterýž po dnes zdravý jest. Než že koni, nevražíce na sebe, házeli na se a tak se ztloukli, ne jeho vinou; a on jest tu své- volně nic neučinil, než pacholci jemu ho půj- čili a potom jej sami domuov dovedli. Aniž také Říha té škody podle práva neobvedl, ani z toho jeho nevinil hned tehdáž, než po ně- kolika nedělích teprva, ježto i na stání mohlo 

Strana 525
Zatec (1539). se snad jemu něco přihoditi, jakož bývá; a poněvadž jest čeledín jeho jemu ho půjčil, chce-li k němu o to hleděti, on mu toho ne- hájí. — Nález pánuov Žateckých: Poněvadž se jest to vyhledalo, že příčinou Jiříka Tře- štíka Říhovi Vojtěchovic kuoň jest uražen a schromen —, protož jest povinen on Jiřík Třeštík s týmž Říhou Vojtěchovic o to se smluviti a jemu zaplatiti do dvú nedělí pořád zběhlých. — Jiřík Třeštík se odvolává. — Dán v Žatci ve čtvrtek po Proměnění Krista Pána [T. srpna], léta 1539. Confirmatum est feria III. post. Nativitatem B. Mariae Virginis [9. zátí], anno 1539. (Fol. 169.) 233. 1539, 20. listopadu. Mezi Pavlem a Zuzannou, sirotky po někdy Janovi Hráchovi mladáím pozůstalými, z jedné a Janem Voči- hourem. Janem Houzkou a Vítem z Moravevsi z strany druhé.) Pavel a Zuzanna, někdy Jana Hrácha mladšího, spoluměštěnína našeho, syn a dcera, obeslavše Jana Vočihoura, Jana Houz- ku, bakaláře, spoluměšťany naše, a podle nich Víta, robotného člověka z Moravěvsi, žádají vedle ortele VMtí mezi sebou z jedné a týmiž osobami z strany druhé předešlého (jehož da- tum v Praze v středu po sv. Janu Křtiteli [20. éervna], léta 1538.) vpu&téni a zvedeni byti do statku Jana Hrácha starého, pradéda svého, kterejžto statek tím ortelem jest jim prisouzen; dav$e na to čísti týž ortel a k8aft Jana Hrácha starého —, kterejž vypsaný při prvním orteli jest k VMtem poslán. Proti tomu Jan Vočihour s jinými praví, že spravedlivost & statek její Katefinin jest byl, o kterémž kšaftovala, a oni že se na jiné netáhnü, nez na to, což jim jest odkázáno. Nález: Poněvadž se jest to našlo, že o všechen statek Hráchov- ský mezi Kateřinou Hráchovou z jedné a Pa- vlem, Zuzannou i jinými vnuky jejími mimo všecky kšafty předešlé podíl se stal, a podle toho oni vnukové, též i Zuzanna, majíce léta, dědictví své v tom statku jsú ujali a jej i pro- dali a mimo týž podíl za života Kateřiny Hrá- chové, báby své, na nic více v témž statku se 525 nepotahovali, a ona Katerina podilu sveho jest bez naříkání vždycky užívala a o tom toliko jako o vlastním svém kšaftovala, — protož takové její kšaftování místo a pruochod jmíti má, a on Pavel a Zuzanna v tom statku odká- zaném více nápadu a dědictví žádného jmíti nemohou a nemají podle práva. — Vnukové se odvolávají. — Dán v Žatci ve čtvrtek před sv. Mikulášem [5. prosince], léta 1538. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto napravujeme: Ačkoli Jan Vočihour, Jan Houzka bakalář, a Vít, robotný z Moravěvsi, vejpis z kněh o podílu, který by někdy mezi nebož - kou Kateřinou, starou Hráchovou, z jedné a si- rotky, po někdy Janovi Hráchovi mladším pozuostalými, z strany druhé se státi a vykonati měl, jsú ukázali; ale poněvadž sirotci, Pavel a Zuzanna, takovému podílu a zápisu místa ne- dávají, a zvlášť Zuzanna, kteráž mluviti dala že jest již tomu zápisu XV let, a že toho času ještě let neměla, a také že v tom zápisu není doloženo, kde se jest stal, v radě-li, čili kde jinde, a oni Jan Vočihour, Jan Houzka a Vít robotný, aby jmenovaní sirotci léta dospělá a spravedlivá jměli, když jest takový podíl v knihy zapsán, toho jsou neukázali; a také aby při tom zápisu bylo dostaveno, že se jest v radě a za úřadu toho neb onoho purgmistra zejména stal, toho se nenalézá —: i z těch příčin, chtějí-li oni Jan Vočihour, Jan Houzka a Vít, robotný, takového zápisu užiti, povinni jsú pro napravení takového nedostatku, kterýž se při tom zápisu nalézá, kdo jsú prostředkové a smlouvée takového podílu byli, a z čího po- volení takový zápis v knihy vložen jest, ze- jména jmenovati, a že jsú toho času sirotci léts jměli i také k zápisu tomu povolili ukázati a to od přečtení tohoto ortele našeho do 2 nedělí pořád zběhlých. Ukáži-li, mají při tom kšaftu Kateřiny Hráchové zachováni býti pak-li by neukázali, tehdy takový statek prv od Jana Hrácha kšaftovaný a po Kateřině po ostalý podle nálezu našeho předešlého Pavlov a Zuzanně podle práva se připovídá, tak že o 

Strana 526
526 nepukäzäni ve 2 nedělích pořád zběhlých v týž statek puštěni býti mají. — Stalo se ve čtvrtek po sv. Alžbětě [20. listopadu], léta 1539. (Fol. 169.) 234. 1540, 11. února. (Mezi Endrlí, bar- vířem, z jedné a Wolfovou, též barvířkou, z stra- ny druhé o dluh někdy manžela jejího.) Endrle, barvíř, súsed náš, obvinil před námi Barboru Wolfovou, barvířku, též sousedu naši, jakožto držitelkyni statku po někdy Wolfovi, barvíii, manželu svém, ze sta čtrnácti kop dluhu, kterejž by mu pozuostal on Wolf; pravě, že mu něco hotových peněz půjčil a něco zaň jiným dáti musil, jako LX kop za duom Hoš- kovi a jiným za jiné věci, ukázav na to na všecko svědomí — kteréž VMtem posíláme — a táhna se na registra hospodářská téhož Wolfa, a tu že se nenachází, komu jest co dlužen, a tu i jemu Endrlovi dáti poručil XXX kop oc. — Proti tomu Wolfová mluviti dala, že ona tomu jest vždycky odpírala a ještě praví, že mu ničímž povinna není, a tomu též odpírá, aby Wolfovi, bratru svému, těch XXX kop půjčil, poněvadž jest sám chudý byl a také jeho nikda za života jeho nenapomínal, a ani po smrti jeho k statku jeho v šesti nedělech nehleděl a prve dal se Zidu pfedjiti a jemu proti ní svědčil sc. — Nález: Poněvadž En- drle, barvíř, byv při Wolfovi, bratru svém, v ne- moci jeho, žádného dluhu jemu nepřipomenul, ani prve ho nenapomínal, i také po smrti jeho, když se jiní k statku připovídali, on věda o tom a jsa zde při právu i některým věřiteluom, ja- kožto židu Samuelovi, k témuž statku pro dluh svuoj právo jmíti chtějícímu, svědkew jest byl a tomu jest nic neříkal, ani aby jaký dluh tu jměl k tomu se nehlásil, až netoliko rok a den, ale mnohá léta tomu jsú prošla, a židu i jiným Vtom se předjíti dal, a ona Barbora jiným, kteří po právě šli, z toho statku, pokudž kdo za sprave- dlivé pokázal, platila, a Endrle ani na tento čas žádných dluhuov, aby jimi spravedlivě po- vinen jemu býti jměl Wolt nebožtík, dostatečně E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: nepokázal — : i z těch příčin jí Barboře Wol- fové proti Endrlovi dává se za právo tak, že jemu ničímž povinna není. Než co se kotla dotejče, poněvadž jest společný, ten ona Bar- bora aby šacovala, a on Endrle vuoli má vzíti kotel nebo peníze, a to konečně ve 2 nedělích pořád zběhlých. — Endrle se odvolává. — Dán v Žatci ve čtvrtek po Proměnění Pána Krista [7. srpna], léta 1539. Confirmatum est feria V. post Scholastice [11. ünora], anno 1540. (Fol. 172.) 235. 1540, 27. února. (Mezi Matějem Bu- káčem z jedné a Janem Řepínem z strany druhé.) Matěj Bukáč, spoluměštěnín náš, ob- vinil před námi Jana Řepína z toho, že když měl on Řepín s Matyášem činiti před právem, uvedl k němu Jana Řezáče, řečníka svého, a ten mu za stravu zuostal; a poněvadž té summy až posavad zaplacené nemá, on žádá, aby Jan Řepín to, což u něho Jan Řezáč, řečník jeho, protrávil, zaplatil a z práva ne- chodil dotud, dokud jemu nevypraví a dosti neučiní. Proti tomu Jan Řepín praví, že ten dluh není jeho, než vztahuje se na Řezáče, a on Matěj Bukáč, nemaje žádný jistoty, aby mu se měl on Jan Řepín rukojmie a podpůrce za Řezáče stavěti, jeho nepořádně z toho dluhu napomíná, pravě, že mu nic dlužen není a u něho se nedluží. Než jest-li mu Řezáč co dlužen, ví ho dobře kde hledati, a jeho na pokoji má nechati. — Nález: Poněvadž list mocný pánuov Pražan Novoměstských to v sobě zavírá, že Jan Řezáč Matějovi Buká- čovi summu na spravedlivosti Jana Repina, kterúž mu podle swlouvy povinnovat, ukazuje a odevzdává, a ta smlouva měla u nás kně- hami zapsána býti, a toho se nestalo: — protož, ví-li on Matěj Bukáč jaký dluh neb sprave- dlivost Jana Řezáče, k tomu podle toho listu mocného až do své summy hleděti má. A jestliže mu se čeho nedostává, tehdy k osobě Řezáčově o to hleděti muože. Matěj Bukáč se odvolává. — Dán v Žatci v pátek před sv. Bartolomějem [22. srpna], léta 1589. Confir- 

Strana 527
Žatec (1540). matum sabbato post Mathiae [27. února], anno 1540. (Fol. 173.) 236. 1540, 29. března. (Mezi Samuelem židem z jedné a přípovědníky k statku někdy Pavla Šedivého a Reginy, manželky jeho, 2 strany druhé.) Samuel, žid obývající při městě našem, učinil odpor věřiteluom a pří- povědníkuom k statku někdy Pavla Šedivého, spolusouseda našeho, a Reginy Šedivé po něm ovdovělé v tom, kdež chtějí právo a sprave- dlivost jmíti k penězuom, které se za duom Reginy Šedivé kladou, pravě, že on mimo ně spravedlivost k tomu má a že jest o to soud prve trpěl s Reginou; a zápis čísti dal mezi sebou z jedné a Pavlem Šedivým s Reginou, manželkou jeho, z strany druhé a pravě, že jest podle toho zápisu po právě šel a po smrti Pavla Šedivého ji obsílal a obvinil. Dále dal čísti přípověď svú, kterú učinil k penězuom za duom Šedivého a pravě, poněvadž jest ukázal dluh spravedlivý na Pavlovi Šedivém a na Regině, manželce jeho, věří Bohu a právu, že tu své vzíti má přede všemi jinými podle znění zápisu svého, při tom táhna se na ortel mezi Martinem Divišovským a Wolfovou per- nářkou (datum jeho v Praze v středu před slavným hodem Vtělení Pána Krista [21. pro- since], léta 1536). A poněvadž jest ukázal, že jest po právě šel, oni věřitelé tu jemu žádné překážky spravedlivě činiti nemohou. — Proti tomu od věřiteluov jiných mluveno, že oni od Reginy Šedivé se nesoudí s židem Samuelem, neb jsú věřitelé, a Regina jest jejich všech byla dlužnice; i předkem dali čísti jeden každý své přípovědi pořad, které učinili k statku Reginy Šedivé pro své dluhy, ty přípovědi ku právu kladouce a pravíce, že při času přípo- vědí jejich žádná zmínka o židu Samuelovi nebyla, a ona Regina seděla v tom domu po smrti manžela svého po tři léta bez naříkání, a potom jsú oni jí kupce na ten duom do- hodili a jemu to svobodně prodávali, a tento žid žádné tomu překážky nečinil, ani o svém dluhu komu oznámil, ani jí v těch třech le- 527 tech, dokud seděla v tom domu, ani manžela jejího nikdy jest nevinil, než teprva po čtyřech letech, zpomenuv na zápis nějaký zachovalý, k ní Regině jest přistoupil, jejžto ona praví, že jest vypraven a zaplacen, než toliko že z prostnosti není vymazán. A také on žid teprve po nich po všech přípověď učinil léta sc 37. a také tu přípověď po několika letech jest učinil po trhu i po jejich přípovědech; i poněvadž jsú oni podle práva šli a tak se zachovali, věří právu, že jim žid v tom pře- kážky činiti nemá. A on žid, poněvadž jest podle práva nešel a nestál o svú spravedlivost (měl-li jest jakúů), že vedle ortele mezi věři- tely Klatvínovskými (datum jeho v Praze v pátek po Obrácení sv. Pavla [27. ledna), léta 1531) nemá tu nic vzíti. — Nález: Po- něvadž žid Samuel podle obvinění svého maje zápis dluhu i přípověď a ku právu přistúpiv toho podle práva nekonal a času projíti dal, — z té příčiny věřiteluom a přípovědníkuom v re- gistřích podle práva zapsaným překážky činiti nemá, ale oni přípovědníci svých předešlých přípovědí, kteréž by pro své spravedlivé dluhy učinili, vzíti mají před židem Samuelem podle práva. Žid Samuel se odvolává. — Datum v Žatci ve čtvrtek před sv. Mikulášem [5. prosince), léta 1538. — Tu my ortel váš takto napra- vujeme: Poněvadž žid Samuel podle toho svého zápisu neporušeného a nevykvitovaného, kterýž jest jměl a má na někdy Pavla Šedivého s Re- ginú, manželků jeho, přistoupil jest předešle pořadem práva k Bartoňovi Ruožkovi, jakožto k tomu, kterýž jest koupil duom za jistů summu [od] manželuov již jmenovaných, aby týmiž pe- nězi jemu ten jeho dluh v zápisu položený za- placen byl, a na to jest od práva stranám ortel řčen léta 1537 v pátek před sv. Matějem [23. února]; a potom týž žid k týmž gruntovním penězuom učinil jest přípověď téhož léta v pon- dělí před sv. Filipem a Jakubem [30. dubna] a podle té přípovědi obeslal jest před právo vaše Michala, syna Reginy Šedivé, chtěje k týmž penězuom za ten duom lepší právo 

Strana 528
528 a spravedlnost jmíti, než-li on Michal; jakož i na to stranám také od práva ortel učiněn jest, a tak z toho zřetedlně se nachází, že jest žid po právě šel a času své přípovědi projíti nedal; nébrž i to se jest vyhledalo, že jiní věřitelé, učinivše přípovědi někteří léta sc 32. l a někteří 33., toho jsou nepokázali, aby podle : přípovědí svých na právo šli, aneb, když žid o to jednů i druhé před právem činiti měl, aby překážku toho jakou činili a k spravedli- vosti své se neohlašovali: — i z těch příčin ti všickni přípovědníci a věřitelé již nemohou býti na překážku žida přípovědem, než dává se jemu za právo tak, že on k těm penězuom gruntovním právo a spravedlnost před jinými věřitely má, že z týchž peněz on žid předkem summu jistiny v zápisu položenú i s lichvou, však což by se jí spravedlivě učtlo, a to od posledního roku sv. Václava léta sc 30. podle znění zápisu až do toho času, když jest žid nejprv ku právu přistoupil, přijíti má. Actum feria II. post Priscam [29. bfezna], 1540. (Fol. 171.) 237. 1540, 16. Gervence. (Mesi pidtely a přípovědníky k statku, po někdy Pavlovi Ko- ňovi pozůstalému.) Václav, příjmím Král, spolu- soused náš, na místě Johanny, manželky své, item Jiřík Třeštík a Jakub Michálek, též sou- sedé v městě našem, připověděli se k statku po někdy Pavlovi Koňovi, spoluměštěnínu na- šem, pozůstalém, pravíc se jeden mimo druhého k tomu podle příbuzenství spravedlivost a nápad jmiti. Kdeż pak předkem Václav Král vedle své přípovědi mluviti dal, kterak jest Johanna, manželka jeho, vlastní bratrana Pavla Koně nebožtíka, na to veda svědomí Matěje Bukáče oe, a z toho se vyrozumívá, že Pavel Kůň na smlúvách svatebních svými ústy ji za bratranu vysvědčil; a druhé svědomí čísti dal pod pečetí města Litoměřic, že Johanna, manželka jeho, od vlastního bratra jeho Zikmunda dcera; vedle toho žádaje toho statku podle majestátu císaře Karla a krále Václava, jakožto nejbližší přítel s městem trpící, užiti. Proti tomu Jiřík Třeštík E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: dal mluviti, že ona Johanna, manželka Václava Krále, nikda jest po právě nešla k tomu statku a nepřikračovala, byla-li jest jaká přítelkyně, než on Václav Král, muž její, všetečně sám | se jest k tomu připovídal, nemaje sobě žádné | spravedlnosti dané od manželky své, ani k tomu poručníkem žádným nebyl. A že jest ji Pavel Kuoň jmenoval svou bratranou, na tom nic není, neb lecdos bude jmenovati přítelem svým, jakž mu se líbí, ale ne že hned podle krve přítel jest, leč by to ukázal. A to svědomí z Litoměřic jest zformované, a matka dceři svědčí. A poněvadž on pravé a krevní přátelství od šedesáti neb sedmdesáti let vedle kšaftu, kterýž čísti dal, i seznání svědkuov ukazuje, a strana nic proti tomu nemá a neukazuje na škodu jeho, věří, že toho užiti má. — Nález : Poněvadž Václav Král na místě Johanny, man- želky své, a Jiřík Třeštík přátelství krevní k nebožtíku Pavlovi Koňovi jsú pokázali, a mi- mo ně bližších s městem trpících se nenalézá: — z těch příčin dává se jim za právo, že všeho statku vlastně po témž Pavlovi Koňovi zuostalého společně užiti mají, jakožto nejbližší s městem trpici, podle práva milostného. Co se pak Jakuba Michálka dotýče, poněvadž jest Kateřina, někdy manželka Pavla Koně a matka jeho, statkem svým s týmž Pavlem Koněm, manželem svým, se spolčila, a po smrti její on Jakub Michálek Pavla Koně z ničeho jest ne- vinil a jemu v držení a v užívání překážky nečinil, nýbrž dělaje s ním smlouvu o sprave- dlivost Václava, syna svého, o žádné sprave- dlivosti své tu zmínky neučinil: — z těch příčin v tom statku, tak po Pavlovi Koňovi pozuostalém a nekšaftovaném, mimo přátely jeho nápadu a spravedlivosti jmíti nemuože. Václav Král a Jakub Michálek se odvolávají. — Dán v Žatci v pátek na den sv. Řehoře [12. bfezna], léta 1540. — Tu my z plnosti práva vrchního, co se Jakuba Michálka dotýče, ortele vašeho potvrzujeme; než s strany Jo- hanny, Václava Krále manželky, a Jiříka Tře- štíka v tom ortel váš takto napravujeme: 

Strana 529
Žatec (1540). Poněvadž jse jest to z svědkuov vyhledalo a našlo, že Václav a Zikmund byli jsou vlastní a přirození bratří, kdež Václav pojav sobě k manželství Elišku s ní Pavla příjním Koně jest zplodil, kterýmužto Zikmund přirozený a vlastní streje jest byl, ale že Pavel Kuoň bez dědicuov pořádných i bez zřízení jest umřel, a Zikmund, strejc jeho, dcery pořádný, jménem Johanny, po sobě pozuostavil, a právo milostné ukazuje, že nápad má jíti předkem na nejbližšího krevního přítele po meči s mě- stem trpícího, a mimo Johannu po Zikmun- dovi, vlastním strejci Pavlovým, po meči bliž- šího přítele jse nenachází, Jiřík pak Třeštík, aby měl bližší býti po meči mimo Johannu, toho jest podle práva neukázal —: i z té příčiny jí Johanně, jakožto nejbližšímu krev- nímu příteli po meči s městem trpícímu, nápad a statek po Pavlovi Koňovi jse připovídá. — Stalo se v pátek po Rozeslání sv. apoštolů [16. července], léta 1540. (Fol. 174.) 238. 1540, 14. září. (Mezi Annou Bohuš- kovou z Mor z jedné a Janem Rosou z strany druhé o dluh.) Anna Bohuškova z Mor obvinila Jana Rosu, spoluměštěnína našeho, ze 46 gr. Jochmtálských, kterýchž mu půjčila, a prve ho z toho vinila a obsílala, i vzal sobě hojem- ství, žádné odpovědi nedal; ukazujíc některá svědomí, že jest tu summu od ní vzal a ji i platiti počal, žádala v tom za opatření spra- vedlivé. Proti tomu Jan Rosa praví, że jest on se u ní nikda nedlužil, ale že svých peněz vždycky měl dosti, a kde praví, že jí dával, nepraví co, kdy, aneb jak mnoho a zač. Neb co jsú s sebú měli činiti, o to že jest mezi nimi Jan Vlkovský cedule řezané udělal a svou rukou sepsal, a ona se odepřela, že té cedule nemá a že o ní nic neví, ani že jí neměla, ježto on praví, že bez té cedule nemůže své spravedlivosti proti ní ku právu klásti, leč oua ji položí; ukázav na to svědomí, kterak se k tomu prve znala, že tu ceduli má, žádaje, aby k tomu přidržána byla a ji položila, jinak že on jí není povinen bez té cedule na její Archiv Cesky XXVIII. 529 obvinění odpoviedati. — Nález: Poněvadž jest dluh mezi Annou Bohuškovou a Janem Rosou cedulemi řezanými ujištěn byl, z nichž jednu svú Jan Rosa ukázal, vedle ní i svědomí, odkudž se nachází, že Jan Rosa všeho dluhu toho prázen jest, a ona že jeho více nemá z čeho viniti a napomínati; a Anna Bohuškova své cedule neukazuje a ani té od Jana Rosy ukázané, ani svědkuom podle ní žádného do- statečného odvodu a odporu neklade —: z těch příčin není jí tím dluhem více povinen. — Anna Bohuškova se odvolává. — Dán v Žatci v pondělí u vigilií sv. Jana Kř. [23. června), jéta 1539. Tu my z plnosti práva ortele vašeho potvrzujeme, však tak: ač cedule ta řezaná, která nám poslána není a na kterúž se jedna strana potahuje, byla jest před vámi a právem vaším položena, a že jsú jí strany místo daly. — Stalo se v úterý den Povýšení sv. kříže [14. září], léta 1540. — (A tímto ortelem jest tak dlouho prodleno, že jsú páni vždy očekávali na tu ceduli řezanou, zdali by se najíti v Žatci a sem poslána býti mohla). (Fol. 177.) 239. 1540, 8. prosince. (Mezi Janem Voči- hourem, Janem Houzkou, bakalářem, a Vítem z Moravěvsi z jedné a Pavlem a Zuzanou Hrá- chovic s strany druhé.) Jakož jest ortelem VMtí mezi Janem Vočihourem, Janem Houzkou, bakalářem, a Vítem z Moravěvsi z jedné a Pavlem a Zuzanou Hráchovic z strany druhé ukázáno a nalezeno, chtějí-li on Jan Vočihour, Jan Houzka, bakalář, a Vít z Moravěvsi zá- pisu a podílu mezi Kateřinou starou Hráchovou z jedné a sirotky po někdy Janovi Hráchovi mladším pozůstalými z strany druhé učině- ného ujíti; že sú povinni pro napravení. ne- dostatku, který se při tom zápisu nalézá, kdo jsú prostředkové a smlouvce takového podílu byli a z čího povolení takový zápis v knihy vložen jest, zejména jmenovati, a že jsu toho času sirotci léta jměli i tak k zápisu tomu povolili; ukázati, pokudž týž ortel to v sobě šíře zavírá. Vedle toho týž Jan Vočihour s ji- nými předkem dali čísti podíl a smlouvu mezi 67 

Strana 530
530 Kateřinou starou Hráchovou z jedné a Jiříkem, Pavlem a Zuzanou, sirotky Hráchovic a vnuky jejími, z strany druhé, a též za kterého úřadu se stal, že za purgmistrství Zikmunda kraj- číře; potom svědomí rady, která toho roku byla, že s volí též rady zápis ten se stal, a že ruka vlastní jest Valentina, starého písaře. Na to svědomí jeho dali čísti a při tom roz- díly, co na který podíl položeno, tou smlouvou ukázali též z registr radních našich, a k tomu dali čísti svědomí rady, která byla léta 1523. K tomu mluvíce: jakož jest strana tomu zá- pisu odpírala a právo vyšší to ukázalo, aby se nedostatek při tom zápisu vyhledal, pak že se teď ukazuje, kterak zde v tomto radném místu pořádně se ten zápis stal z příčin: jedno, že Jiřík Hráchovec, nejstarší sirotek, léta měl a svým vlásti chtěl, jakož pak i svuoj podíl prodal, a druhé, že matka jejich byla útratná, jakž sú to v předešlé při sami oni mluvití dali, ten artikul proti nim z toho pře vedení ku právu kladúce, a tak že díl Zuzany této byl jest při bábě do let jejích chován, a když se vdáti chtěla, vstoupila sem v toto místo před úřad žádajíci, aby jí ten podíl její byl vydán ihned pro tu její potřebu. Úřad vidúce, že léta má, dopustil jí toho, a Kateřina, bába její, ten díl jí jest vydala, a ona jej prodala — ukázavši na to trh mezi touž Zuzanou a To- mášem Vodičkou — a k tomu svědomí rady, která toho léta byla, dále zápis z kněh, kdež táž Zuzana jemu Vodičkovi skrze Jiříka, naj- staršího bratra svého, vzdala jest v plném zahájeném soudu tu dědinu prodanú. A k tomu smlouvu a dobrovolné uvolení mezi Kateřinou starou Hráchovou a touž Zuzanou dali čísti mluvíce, kterak se odtud nalézá, že nad její podíl od své spravedlivosti bába její přidala jí XI záhonuov dědiny, ukázavše při tom svě- domí Tomáše Vodičky [a] pravíce, poněvadž ona svuoj podíl vzala, když se vdáti chtěla, neb tou příčinou k tomu jest přišla, kterajžto díl jí chován byl do let jejích. Pak ona Kateřina pustivši jí, což jejího bylo, toliko svého dílu E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: užívala a jím vládla bez naříkání a překážky každého člověka i potom o něm kšaftovala; čehož oni užiti žádají. Více ukázali trh mezi Kateřinou Větrovskou a Dorotou Hráchovou, matkou těch sirotkuov, kterak též Pavel, bratr Zuzanin, tu s mateří svou louku na podíl svuoj i užitek na dědinách prodal a tři kopy platu ouředníkuom nad záduším Zbirohovským u nás. K tomu ukázali ceduli řezanou mezi Kateřinou Hráchovou starou a Janem Červenkou, kdež mu Kateřina duom Hráchovský prodává; a při tom svědomí Jiříka Fioly, že při tom trhu byl a zeti svému, Janovi Červenkovi, radil; ježto kdyby jaká věc byla na nebezpečenství, byl by mu k tomu neradil, bývaje v těch věcech mnoho a sa vědomější toho, nežli jiní. Opět ukázali svědomí Bartoše Chlupatého i Jiříka Fioly, na onen čas ouředníkuov měst- ských — kterúž vypsanů VMtem posíláme se všemi potřebami jinými od stran ukázanými a vedenými —. Při tom dali čísti knihy ber- ňové a šosovní a pravíce, že jsú všickni po- dělení a rozepsali se i s tím činili a kšafto- vali jako s svým vlastním, na tom přestavše a na nic více mimo ty podíly se nepotahujíce. Proti tomu od sirotkuov předkem mlu- veno, že zprávu dáti chtějí, kterak jsú najprve na ten statek pro své spravedlivosti nastoupiti (!) počali, davše čísti kšaft Jana starého Hrácha, kteraj se vztahuje na Kateřinu a dítky její; pak že jest otec těchto sirotkuov sám jediný dítě její po něm zuostal a ten že všecken statek svuoj Dorotě manželce a dětem svým odkázal, ukázavše kšaft jeho i datum toho kšaftu ku právu kladúce —, kteréžto oba kšafty o předešlé při k VMtem sme odeslali. Při tom dali čísti předešlé pře vedení ve všech jeho klauzulech a artikulích a na to ortel náš i napravení VMtí i datum toho ortele i také ještě prvnějšího ku právu kladúce a pravíce, kterak sú prve ty věci všecky vedeny a uká- zány, co se nyní vede od strany. Než oni, strana odporná, že sú se nezachovali podle ortele VMtí a ve dvú nedělí toho neukázali, 

Strana 531
Žatec (1540). což týž ortel vyměřuje, pravíce, že sú je ob- sílali, k tomu dokládaje se v tom pamětí mistra Mikuláše Černobýle, na ten čas pana purgmistra. A dále mluvíce, že Zuzana let jest neměla, když se ten zápis a ten podíl stal, a že z kšaftu otce jejího, Jana Hrácha mladšího, tomu se rozuměti muože, na to uka- zujíce svědomí Václava Starýho a jiných pořád — kteréž vypsané posíláme — že jest tehdy maličká byla, a tak že svědomí řádem starých od strany vedené nic jim ke škodě není. Též také svědomí Valentina, starého písaře, jim na škodu není a platnosti straně nenese, poněvadž jest všem známo, že jest člověk sešlý a nevi- domý, aniž kam sám jíti nemuože, leč ho do- vedou. Dále mluvíce, poněvadž strana netoliko ve dvú nedělích podle ortele VMtí neukázali, - ale ani na tento čas také neukazují, aby Pavel a Zuzana tehdy léta měli, jakž ortel ukazuje, žeť jim již na škodu to jich vedení a ukazo- vání jejich býti nemá, ukázavše také svědomí Doroty Hráchové, matky své, pod pečetí Vy- šehradskú na to, co by Zuzana let měla. Proti tomu Jan Vočihour s jinajmi praví, že sú po odevření ortele VMtí v osmý den před úřad do rady vstupovali a svědomí na některých osobách radních žádali, ale pro ně- která zaneprázdnění úřad že sú sami ze sebě do pondělího hned potom příštího toho odlo- žili; a potom když na ten den stáli, že opět úřad z příčin hodných toho jim odložili do jiného času, až i ty dvě neděle minuly, ježto se z toho znáti muože, že jest jimi v tom nic nesešlo, že sú toho v těch dvú nedělích ne- pokázali, což nyní pokazují a ortelem jest vy- měřeno, než sešlo to úřadem z jich hodných příčin, o kterých oni nevědí, než povinni jsú úřadu ustupovati a jím se spravovati, ne úřad aby jim k vuoli měl býti, majíce svá obecní, k nimž sú též zavázáni, pilná zaneprázdnění, kteréž před lidskými obzvláštními věcmi před- kem jíti mají. Jakož se pak strana vždy tím kšaftem Jana, starého Hrácha, na spravedlivost v tomto statku od Kateřiny jim kšaftovaném 531 táhne, i však jim v něm nic nesvědčí, neb Jan, starý Hrách, odkazuje Kateřině, dceři své, s dítkami jejími a žádného zejména ne- jmenuje, a tito Pavel a Zuzana netoliko děti její nebyli, ale teprva vnukové a pravnukové starého Hrácha, což jest daleko od dětí Ka- teřininých. A kdyby byla ona Kateřina dobro- volně sama, jakožto bába jejich, tím podílem jim své spravedlivosti neupustila, nebyla by jim ničím povinna podle toho kšaftu, kteréhož se strana najvíce drží (v tom se dokládajíce ortele mezi Jiříkem a Martinem, bratřími z Stránec, z jedné a věřitely jejich z strany dru- hé, při právu VMtí před léty učiněného, kte- rak též [v] kšaftu nejmenoval). Dále mluvíce, že pro dobré těch sirotkuov a zvláště Zuzany ten podíl se jest stal s volí úřadu a jí jest dochován, ježto kdyby ho byla svými vdavky nevymlu- vila, byla by snad nyní měla co bráti, neb i matka její Dorota s ní do rady vstupovala a sama oznamovala, že se Zuzana vdáti chce; a úřad věříce jí pustili jí tu spravedlivost, a ona ji prodala, jakž prve vedeno i ukázáno, a to vše jest již utratila. A že bába její, Ka- teřína Hráchová, po tom prodaji ještě byla dvě létě živa, však sú jí nikda nevinili, bylo-li jest jim co tím podílem skráceno. Také poněvadž jest prve Dorota, matka Zuzanina, s ní v tom stávala a jako společnicí byla, žeťf jí také na- svědčovati nemá. Co se pak dotýče osob, které při tom podílu byly, že jsú tyto zejména: ne- božtík Zikmund, krajčí, toho času purgmistr, a Jakub Kladivo, kteříž již zemřeli. Ale poně- vadž jest se zápis toho s vědomím vší rady zde v tomto místě stal, a sirotci, jako Jiřík předkem a potom Pavel, léta majíce své sú podíly ujali a tím vládli, Zuzaně pak též, ja- kožto nejmladší, díl její do let, jakž zápis ukazuje, byl jest dochován; [k] kterýmžto jakž přišla, bned své také ujala, ani se na více nepotahovala a báby své mimo to z ničehož více nevinila věříc Bohu a právu, že přes ten zápis pořádný a přes podíl svuoj bez odporu ujatý i prodaný proti kšaftu Kateřiny Hráchové, 67* 

Strana 532
532 báby své, více v statku tom jim odkázaném žádné spravedlivosti míti nemuože ona, ani žádný jiný z týchž sirotkuov a přátel jejich. Neb jakž sú sami v předešlé při mluvili i na to svědomí vedli, že Kateřina Hráchová, dobré paměti bába jejich, byla jest nerozumná a blá- znice, i není možné, aby jí, jako nesmyslné, svých spravedlivostí svěřiti jměli, kdyby jim při ní jaká náležela, než byli by hned od ní toho požádali a majíce již léta své by spra- vovali, aby ona jako nemoudrá jim toho nezma- řila. Doloživše i to, co se artikule v orteli VMtí dotýče, kdo by prostředci a smlouvci byli, že Jakub Čejka nebožtík byl jest vždycky ředitelem jejich věcí a že ten podle jiných smlouvcí výš jmenovaných též při tom byl; a Dorota Hráchová, matka jejich, ta že kšaftem Jana Hrácha mladšího, otce těchto sirotkův, byla jest jich poručnicí učiněna a to řídila, když Jiřík Hrách, najstarší syn její a bratr těchto, majíci léta a svým vlásti chtěje podílu svého požádal —. To oznamujíce a ku právu kladúce vedle ortele VMtí žádají při tom kšaftu Kateřiny Hráchové zachování býti. Proti tomu od sirotkuov povědíno, že Zu- zana, jakž jest to od ní ukázáno, byla tehdy při prsu chována, „když jest Jan Hrách otec její umřel, ten zápis a ten podíl se stal, ježto jest se žádný o její spravedlivost tak smlúvati a děliti nemohl na škodu její; opakujíc pře- dešlé své řeči a předešlé ortele jeden i druhý o túž věc vzešlé s jich pře vedením ku právu proti straně kladúce. žádají v tom za sprave- dlivé opatření. Nález: Poněvadž Jan Vočihour, Jan Houzka, bakalář, a Vít z Moravěvsi vedle ortele práva vyššího osoby zejména jmenovali, které za prostředníky a smlouvce mezi Kateřinou starou Hráchovou z jedné a vnuky jejími z strany druhé o podělení statku Hráchovského byly, a že z povolení pana purgmistra a rady v knihy od písaře přísežného táž smlouva i podíly za- psány jsú, to sú pokázali; i také z zápisuov a prodajóv pořádných v knihách učiněných od E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: též strany ukázaných a z řečí mluvených to se nalézá, že sú tehdy, když se ten podíl stal, sirotci ti, zvláště a zejména Jiřík Hrách, bratr Pavlův a Zuzanin, léta měl a hned svuoj díl ujal a jej prodal, též Pavel a Zuzana přišedši k letuom k tomu podílu a zápisu povolili a své díly zejména podle též smlouvy a podělení bez odporu sú přijali a je prodali a také do kněh před soudem zahájeným vzdávali —: z těch příčin oni Jan Vočihour s jinými toho zápisu užiti a při kšaftu Kateřiny Hráchové zachováni býti mají podle téhož ortele práva vyššího. — Sirotci se odvolávají. — Dán v Žatci feria V. ante Gregorii [1!. března], anno 1540. Con- firmatum feria IV. post s. Luciam [8. prosince), anno 1540. (Fol. 178). 240. 1541, 17. ledna. (Mezi Kalmanem židem z jedné a Matoušem Tučkou 2 strany druhé o dluh.) Kalmapn, žid obývající při mě- stě našem, obvinil před námi Matouše Tučku, spolusouseda našeho, z toho, kterak on sa jemu dlužen dvacet pět kop dluhu cedulemi mezi nimi ujištěného, i když od něho byl napomí- nán, ptal se hned najprve, kde má ceduli, a on žid nemajíc jí při sobě šel domuov a při- nesši i ukázal mu ji, a on Matouš tu mu to- Jiko XII kop dal, a XIII kop žádal, aby mu do sv. Jana počkal; a když žid těch XII kop přijímal, tehdy on vyšed s tou cedulí ven i vrátil se zase bez ní a tu matce své mluvil; „Matko, zaplať židu i těch třinácte kop, již já mu nechci nic dlužen býti,“ a tak něco ji- ného s sebou mluvili, což on neví. Než když zase od Matouše cedule požádal, tehdy on po- věděl, že jí nemá, až se potom přiznal, když se k němu žid o to tuze domlúval, dokládaje se v tom vědomí některých, že jest jej strhal, osob z počtu našeho, a poněvadž jest to uči- nil proti vuoli jeho prve, než dluh vypravil, on žádá za opatření, aby mu zase ceduli na- vrátil, nebo třinácte kop dluhu pozuostalého jemu zaplatil. — Proti tomu Matouš praví, že není povinen na to obvinění odpovídati, neb žid v první své žalobě též od Juny žida mlu- 

Strana 533
Žatec (1540—1541). vil, jako by se ho tu něco dotýkalo, a v této žádné zmínky o něm nečiní, a druhé, že žid měl by ten dluh, by i spravedlivý byl, pro- padnouti, poněvadž proti majestátu městu na- šemu o židech vydaném (!), též i proti Zřízení zemskému na listy puojčoval; ale toho nepo- káže žid nikterak, aby nač jakaj spravedlivaj list nebo ceduli jměl, než byl-li jest mu kdy co dlužen, to jest mu do plna zaplatil, žádaje, aby ho žid na pokoji nechal. Nález: Poněvadž Matúš Tučka neodpírá tomu a nepraví, aby dvanáct kop na tu ce- duli, podle níž se viní, židu Kalmanovi dáti neměl, aneb té cedule k sobě od něho nepři- jal a jí proti vuoli jeho nestrhal —, z těch příčin povinen jest nebo ceduli tu jemu zase vrátiti, aneb třináct kop, z kterých jej podle té a takové cedule viní, dáti a zaplatiti do dvů nedělí pořád zběhlých vedle práva. — Matouš Tučka se odvolává. — Datum v Žatci feria VI. post Conceptionis Marie [10. pro- since], anno 1540. — Confirmatum feria II. in die Antonii [17. ledna], anno 1541. (Fol. 191.) 241. 1541, 17. ledna. (Mezi panem Buri- anem Sekerkou z Sedčic a panem Čeňkem, sy- nem jeho, z jedné a Janem Červenkou z strany druhé o dluh listovní) Pan Burian Sekerka z Sedčic s panem Čeňkem, synem svým, ob- vinili před námi Jana Červenku, spoluobyva- tele našeho, z sedmdesáti tří kop dvacíti šesti grošuov vše míšenských dluhu někdy panu Ja- novi Sekerkovi, synu téhož pana Buriana, po- zuostalého, vedle listu na týž dluh, na túž summu učiněného, celého a neporušeného, žá- dajíce, aby k tomu přidržín byl a tu summu vedle listu jim, jakožto těm, kterýmž to po- ručeno, zaplatil. — Proti tomu Jan Červenka praví, že ten dluh, na nějž se ten list vzta- buje, vedle kteréhož oni jej viní a napomínají, jest jemu panu Janovi nebožtíku zaplatil, a když ho napomínal, aby mu ten list po za- placení navrátil, tehdy on neboztík vymlüval se tím, i Boha se dokládaje, že o něm neví, 533 kde jest, ale že ho pohledá, a když najde, že jej strhati chce, a tak on za jiné nejměl, než že jest jej strhal, pravě vždy, že jest ten dluh vypraven. — Zase proti tomu páni Sekerkové podle roku položeného a výpovědi naší uká- zali a dali čísti ten list, kterajm jej z toho dluhu napomínají, žádajíce vedle toho za opa- tření. — Proti tomu Jan Červenka, přeslyševši ten list čísti a na něj očitě pohleděv i dobře jej spatřiv na písmě i na sekretích, praví, že ten list nesvědčí panu Burianovi, ani panu Čeňkovi, a protož jim není na to povinen od- povídati; žádaje toho, aby o škody, prve než by ku právu a ku při s nimi přistoupil, uru- čili, aby věděl, kde a na kom svého potom postihati. — Zase páni Sekerkové proti tomu praví: ačkoli se jim zdá, že by tím povinni býti nejměli, poněvadž jest prve nejednou s nimi o to sročen byl a uikda se toho uru- kování nedomlúval, až teď dnes již rok pod ztracením té pře položený mají a ku pokazo- vání jest přišlo, však cožkoli za právo jest, že všecko učiniti chtějí. Nález: Poněvadž jest stranám rok zavitaj na tento den pod ztracením té pře ku právu položen, a Jan Červenka, slyšev obvinění, i odpor tomu jest učinil a ku pokazování stranu puovodní proti sobě připustil i list ku právu položenaj i čtenaj sobě okázati dal a jej ohledal, a prve než ten rok zašel a ku právu pfiSlo, aneb nez strana puovodní svü spravedlivost vedle obvinění klásti počala, ni- kdy se jest Jan Červenka obvinění toho před úřadem nedomlúval a nežádal, aby o škody v této pri poslé nebo budücí pan Burian a pan Čeněk proti němu zaručili, než bez toho všeho ku právu jest s nimi přistoupil a pruo- vod jejich slyšel —, z těch příčin nejsú jemu již tím zaručením povinni. — Jan Červenka se odvolává. — Datum v Žatci v pátek na den památky Moudrosti Boží [17. prosince], léta 1540. — Confirmatum feria II. in die Antonii [17. ledna], anno 1541. (Fol. 196.) 242. 1541, 18. ledna. (Mezi Kašparem 

Strana 534
534 Švajcarovic a Jiříkem bratřími, z jedné a Ma- toušem provazníkem a strany druhé o pwuol domu.) Kašpar Švajcarovic, spoluobyvatel náš, na místě svém i na místě Jiříka bratra svého obvinil před námi Matouše provazníka, spolu- souseda našeho, z I'/, kop minus III gr. míš. spravedlivosti po nebožtíku Janovi, bratru svém, kdež jest byl jemu puol domu svého zapsal a dal, a potom bez vuole a vědomí sám k své ruce jej Janovi kotláři prodal, žá- daje, aby mu toho puol domu postoupil, tak jakž jest mu to kšaftem Jan bratr jeho od- kázal, aneb tu summu, z které jej viní, aby mu za tu polovici položil; dav na to čísti zá pis, kterýmž Matouš puol domu Janovi zeti svému dává, a potom kšaft téhož Jana — což VMtem vypsané posíláme —, vedle toho žádaje v své spravedlivosti za opatření. — Proti tomu Matouš provazník praví, že jest dal a zapsal polovici domu svého Janovi zeti s An- nou, dcerou svou a manželkou jeho, společně, a oni potom oba psali to sobě a svým budou- cím. Pak Anna, manželka Janova, přečekavši manžela svého, tu spravedlivost jest po něm zdědila a sama stojící osobně před úřadem v plné radě slyšeti se dala, že se s otcem svým nemíní súditi; i poněvadž ona, jíž to vlastně a posloupně náleží, tomu nic neříká, takét on Kašpar s bratrem svým jeho na po- koji nechati má. Neb ačkoli Jan zeť jeho o tom jest kšaftoval, však to jemu ke škodě není, aniž ten kšaft mocjakúů míti muože, neb jest přes ten zápis, kterýž jim společně s man- želkou učinil, nemohl kšaftovati, poněvadž jsú potom sobě psali a svým budúcím. A právo jest, kdo komu co jednou dá, že toho jinému podruhé dáti nemuože na škodu a bez vuole jeho; také právo jest, že o cizím žádný kšaftovati nemuože, byť pak kšaftoval, tehdy to kšaftování žádné moci nemá. A poněvadž ona, jakožto budúcí, vedle toho zápisu, jakž výš mluveno, to po něm zdědila, i také při otci toho zanechává, též manžel její o tom jest kšaftovati nemohl. Z těch všech příčin E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: není jim Kašparovi a bratru jeho tím povi- nen; dokládaje toho: ačkoli jest jim byl dal a zapsal tu polovici domu, však jest sobě v tom vždy moci pozuostavil; poroučeje se s tím k rozvážení práva. — Zase proti tomu Ka- špar dal čísti zápis z knih našich v soudu zahájeném učiněný, kdež Anna, dcera Matou- šova a nebožtíka Jana manželka, dává všecku spravedlivost a práva svá Janovi, manželu svému — jejž vypsaný též k VMtem posíláme — pravě, poněvadž ten zápis celaj jest a ne- zrušenaj, žeť moc má, a vedle toho Jan, bratr jeho, dobře jest o tom domu i o jiném, což jest měl, kšaftovati mohl. Co se té vejminky Matoušovy dotýče, kterou jest sobě učinil v svém zápisu, k tomu to Kašpar praví, že podle té vždycky jest Jan bratr jeho se choval, Matouše odtud nikda nepotiskal; než když jest ten duom jinému, jakožto Ja- novi kotláři, bez vuole jeho prodal, ježto mu toho učiniti a měniti nenáleželo, tehdy teprva Jan nebožtík, učiniv trhu a prodaji tomu od- por, jej Matouše jest z toho vinil (ten trh i odpor jemu vložený VMtem posíláme) a ne- vykonav té pře umřel jest a tu spravedlivost jemu a bratru jeho kšaftoval, kterémuž Matouš sa při právu nikda jest neodpíral, až k tvrzení a mocnosti své přišel. Protož on s bratrem svým žádá za spravedlivé opatření, aby toho odkázání užiti mohl. Nález: Poněvadž se jest to našlo, že Ma- touš provazník v soudu zahájeném polovici domu toho, kteraj Janovi kotláři prodal, dal jest a zapsal Janovi, zeti svému, s Annou, manželkou jeho a dcerou svou, žádné sobě v tom moci k měnění nepozuostaviv, a Anna, dcera jeho, prve všecka práva a spravedlivost svú, kterúž má neb míti muože, dala jest a zapsala jemu Janovi, manželu svému, kteřížto zápisové celí jsú a nezrušení; a on Jan, uči- niv kšaft o statku svém, zejména jest v něm puol domu toho položil a ji Kašparovi a Ji- říkovi, bratruom, odkázal, kterajžto kšaft k tvr- zení a moci své bez překážky Matoušovy 

Strana 535
Žatec (1541). i každého jiného jest přišel —: z těch příčin dává se jim Kašparovi a Jiříkovi, bratruom, za právo, že oni vedle kšaftu bratra svého a zápisuov předešlých polovici toho domu užiti mají. — Matúš provazník se odvolává. — Dán v Žatci v pátek po Početí P. Marie [10. pro- since], léta 1540. — Confirmatum est feria II. post Antonii [18. ledna], anno 1541. (Fol. 192.) 243. 1541, 18. ledna. (Mezi Petrem Mi- chalovic z jedné a Kateřinou Červenkovou a Janem, pastorkem jejím, z strany druhé o místo u stodoly.) Petr Michalovic, súsed v předměstí našem, učiniv odpor trhu a prodaji, kdež jsú Kateřina Červenková, stará vdova a spolu- měštka naše, s Janem Červenkou, pastorkem svým, prodali Jiříkovi Řehořovic, spoluměště- nínu našemu, stodolu svú se dvorcem, mezi dvory Petra Michalovic a Jana Mlýnského po- stavenů, pokudž ten prodaj — jehož vajpis VMti posíláme — plněji svědčí, obeslal jest a obvinil ji Kateřinu a Jana Červenku před námi z toho, kterak by oni statek a dědictví jeho bez vuole a vědomí jeho prodali, nema- jíce k tomu práva a spravedlnosti žádné; ten trh a prodaj proti nim ku právu kladouce, zvláště a zejména v tom, že prodávají stodolu se dvorcem, ježto tu žádného dvorce nemají, neb jest toliko stodůlka sama anebo místečko k ní odkoupeno (koupil ji nějaký Ješek od Havla Dajmka) a tu že jsú oni Červenkovic vždy nepořádně a na zmatku drželi; neb Jan Michalovic, otec jeho Petrů, od téhož Havla Dajmka koupil jest ten dvuor, s sladovnou a s stodolou a jiný okršlek, dav na to jeden i druhý zápis z kněh soudu zahájeného čísti, kterak on sám Dajmek Janovi Michalovic pro- dal a vzdává ten dvuor v soudu zahájeném. A potom po smrti jeho Dejmkově Anna Dejm- ková, manželka jeho, s volí úřadu též jest odevzdala jemu pro zadržalé berně ostatek, cožkoli tu bylo. Dále dal čísti zpověď svú v soudu zahájeném, kdež zpovídá soudy o tom dvoru se vším příslušenstvím, tak jakž se na 535 jeho podíl dostal, a oni Červenkovic, ač jsú byli koupili to místečko neb tu stodůlku a něco za ni dali a něco nic, však že jest ten trh k vykonání, ani k žádnému pořádnému ujištění nepřišel, než otec jeho že jest vždy- cky ten dvuor držel se vším příslušenstvím, a na tu stodůlku ani berně odepsána není, a tak vždycky na všecken ten statek berně a čas se počítá a vkládá i dává; ukázavši na to rej- střík berní zadrželých na tom statku, z našich berňových kněh vypsaný, a pravě, že on jim, dali-li jsú co za tu stodůlku, peníze jejich zase vrátiti chce a dědictví po otci svém užiti; do- kládaje se v tom soudu a ortele před někte- rými léty mezi sebú a Bohuslavem Michalovic z jedné a Otiborem z Buče, otčímem svým, z strany druhé o dědiny Majerovské, kterak také ty dědiny po kusích roztrhány byly, ale že berně na všecky pospolu počítány bývaly, a Ctibor, drže jich díl, však že ty berně sám na sebe přijímal a je vyplňoval, i také že jemu psány bývaly. Protož jest nalezeno, že oni jsú dědin odsouzeni, a při Ctiborovi zuo- staly; ukázav exemplum téhož ortele — kteréž VMtem posíláme — a pravě: Poněvadž on ten dvuor všicek s jeho příslušenstvím i s tou stodůlkou v knihách má, a z něho úplně po- platek a berně na něho se počítají, že též toho užiti má, dadůúc jim summu jejich, však dali-li co za to, a tak že oni dědictví jeho prodávají; žádaje, aby ten trh průchodu neměl, jako nepořádný, než dědictví otce jeho aby při něm zuostalo. — Proti tomu Kateřina Červenková a Jan syn její praví, že oni nic jeho neprodávají a neprodávali sú, než své, čehož jsú přes třicet let byli v držení a uží- vání beze vší překážky, a protož by toho rádi ještě užili, neb oni v nic jeho se nevkládají, což jest on nebo otec jeho po kusích kupoval ; neb tak ukazuje, že po kusích jest kupováno, a teď sám na sebe ukazuje, že z toho ani berně nedává, a tak sám toho v držení jest nepořádně a sám to na zmatku má. Neb před- kové jejich prve toho byli v držení, než-li jest 

Strana 536
536 otec Petrů co toho statku po kusích koupil a než tu co držel a měl; davše čísti kšaft někdy Ješka „nad malou brankou“, datum toho kšaftu ku právu kladúce, že ona Kateřina přes třicet let toho v držení jest, neb jí odkazuje statek i tu stodolu. Při tom dali čísti zápis z kněh městských, kdež Kateřina Červenková zpovídá soud o tom kšaftu, potom druhý zápis, jímž Kateřina Červenková práva a spravedlivost svú dává Šimonovi Červenkovi, manželu své- mu, a toho zápisu že jest svědek Jan Micha- lovic, otec Petrů, ježto, kdyby tu jaků spra- vedlivost jměl, dosti jest s to byl rozumný, byl by toho nedopustil. Dále dali čísti kšaft Šimona Červenky, v němž netoliko stodolou, ale i dvorem to místo jmenuje. A oni po něm toho tak v držení vždycky byli bez překážky; a že jest místo při té stodole vždycky bylo, a ne sama stodola, na to dali čísti svědomí Ondry Morských, Alše forberečníka a Aleny Krystlové, — kteráž VMtem vypsaná posíláme. Též dali na to čísti ortel mezi Janem Kotr- čem z jedné a Kateřinou Červenkovou z strany druhé (datum jeho v Praze v pátek u vigilií hodu slavného Vtělení P. Krista [22. prosince), léta 1535), proto to činíce, aby ukázali, že Jan Kotrč byl se jest jim vkládal v dědinu, a tu že jest nalezeno, poněvadž toho v držení bez překážky byla, že se při tom zuostavuje. A tolikéž tuto, poněvadž jsú toho, z čeho je Petr viní, bez překážky v držení, také toho užiti mají, a ten prodaj pruochod svuoj jmíti má. — Proti tomu Petr praví, že není na od- por tomu, aby tam vobilí voženo bejvati ne- jmělo, poněvadž jsú stoduolku koupili a takž ji vždy na zmatku, jakž výš povědíno, drželi, ani jí nedoplatili;, jakož neukazují, aby jim ja- kým pořadem v knihy vešla. Než co se místa anebo dvorce při té stoduolce dotýče, toho že Jan Michalovic, otec jeho, nikda užiti, ani tam jim páknouti nedal. Aniž také jaké místo k obilí tu jest, než kopřivami porostlo; a že tu otec jeho chtěl nad tím místem dělati ko- mory, a že Bohuslav bratr jeho sám vlast- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: níma rukama pobíjel střešku, kterou jest zídka u toho místa přikryta; dav na to čísti svědomí Anny Dajmkové, někdy držitelkyně toho statku, a Matěje, syna Dejmkového, též někdy drži- tele tohoto statku, kteříž najlépe toho vědomi býti mohou. A poněvadž strana nic nepokazuje ve všech svých pruovodích jiného, než o samé stodole, žeť jemu to na škodu nic není, ačkoli jeden člověk svědek svědčí, že tu stohy stá- valy; však poněvadž jeden toliko jest, protož za dosti ku právu není, aniž co ke škodě svědčí, neb mohlo to býti, že prve, než otec jeho to držel, tam sú obilí mívali, ale potom jsú toho neužívali. — Zase proti tomu strana praví, kterak není div, že svědkuom jejím Petr odporuje, poněvadž vlastního otce svého svědomí, který svědek při zápisu byl v soudu zahájeném, místa nedává. Než oni Kateřina a Jan Červenka to proti svědkuom jeho praví, že jemu Petrovi a sobě svědčí, poněvadž jsú někteří s nimi o to v odporu, a tak že on svědomí jejich proti nim užiti nemá, kteříž jednak stranou, jednak společníci s ním bejti chtějí; neb Matěj Tvrdočel nebo Dajmek jej Jana Červenku obsílal z kopy grošuov za tu stoduolku; dav na to čísti svědomí Jiříka Ře- hořovic. A dále opáčivše zapsání toho trhu, kterémuž Petr na odpor vstupuje, pokládaje actum jeho proti němu ku právu a též proti tomu actum odporu jeho, kdy jest jej učinil, a pravě: poněvadž všickni trhové pořádní pruo- chod svuoj jmíti mají, jakož i tento se stal v pondělí masopustní, a on Petr jsa při právu tomu časně neodepřel a času o takových od- pořích vyměřenému projíti dal. Protož co jsú oni Jiříkovi Řehořovic prodali, a to jest k zá- pisu pořádnému s volí a vědomím úřadu i světle přišlo, že toho užiti jmají, a on Petr že jim v tom překážky činiti nemá. — Proti tomu, co se svědomí Tvrdočelova dotýče, strana praví, že to býti mohlo, že jest Jana Červenku z kopy grošuov nějaké obsílal, ale tomu odpírá, aniž se také to ukazuje, aby Tvrdočel jej za tu stodolu, o niž jest pře, upomínal, 

Strana 537
Žatec (1541). aniž obsílal z toho, co by se té stodoly do- týkalo. — Ale Jan Červenka praví, že za tu stodolu, a ne zač jiného. Nález : Poněvadž se jest to našlo z kšaftu někdy Ješka nad brankou, prvního manžela Kateřiny Červenkové, že stodolu v předměstí vedle zahrádky odkazuje Kateřině manželce své, a o žádném dvorci tu zmínky není, a Petr Michalovic svědomím Anny Dejmkové a Matěje, syna Dajmkového, předešlých držite- luov toho statku a těch gruntuov, to jest po- kázal, že tu Kateřina Červenková, anebo Jan Červenka jiného nemají, než samu stodolu to- liko —-, z těch příčin více také prodávati sú nemohli a nemohou, než tak, jakž se to vy- hledalo, že se vším příslušenstvím ten dvuor Jan Michalovic, otec Petruov, jest koupil, kte- rajž se na podíl jemu dostal, též i to místo vedle té stodoly při tom dvoru zuostati má. — Kateřina Červenková s Janem synem svým se odvolávají. Dán v Žatci v pátek na den Moudrosti Boží [17. prosince], léta 1540. Con- firmatum feria III. die Prisce [18. ledna], anno 1541. (Fol. 193.) 244. 1541, 18. ledna. (Mezi Uvšilou, někdy Martina truhláře manželkou, z jedné a Mutějem, synem jejím, a sestrami jeho let ne- majícími z strany druhé o dědinu svobodni.) Voršila, někdy Martina truhláře manželka, viní Matěje syna svého z toho, Że on vstupuje na odpor kšaftu téhož Martina otce svého, již dávno tvrzenému, a to činí na škodu její ne- chtěje dopustiti toho, aby ona dědinu na podíl podle jiného statku, poněvadž se děliti musí, kladla, davši ten kšaft čísti — jejž VMtem po- síláme —; a praví, že po tom kšaftu byla mezi nimi nesnáz vo ten statek a ta jest dobrovol- nou smlouvou urovnána, davši tu smlouvu čísti — kterouź VMtem vypsanou posíláme —-. Vedle toho mluvě, že tím kšaftem a tou smlouvou i ta dědina, kterouž on Matěj syn její vymě- šuje, jest obsažena, a o všecko jest konec, a kšaft tou smlouvou jest potvrzen; neb potom ona s Tomášem, nynějším manželem svým a Archiv Český XXVIII. 537 otčímem jeho, sobě ten statek podle kšaftu kvitovala a o něj se s ním spolčila (davši toho zápis z knih městských v soudu zaháje- ném učiněný čísti); táhnúci se dále na registra bernová, že z té dědiny i berni i šos městu platil Martin nebožtík, manžel její, a v to se dobrovolně uvolil vedle zřízení zemského a smlouvy Svatováclavské H.VIII. — Proti to- mu Matej syn její od sebe i od sester svých let nemajících mluviti dal, že jest jim rok ku právu položen o ty dva artikule: Jedno o LXX kop míš., vo kterých sama v tomto místě vy- znala, že těch LXX kop, sirotkuom svým ná- ležitých, za sladovnu jest dala, kterúž sama s otčímem jejich a nynějším manželem svým drží, dokládajíc se v tom paměti naší a vedúce na to svědomí (kteréž VMtem vypsané posílá- me) toho předkem žádajíce, aby ona těch LXX kop jim vydala a v podíly vložila. Druhé, že jest pře o dědinu, v niž se jim matka je- jich vkládá a v ní díl míti chce nemajíci tu žídné spravedlivosti; neb ačkoli otec jejich o té dědině kšaftoval a kšaft ten k tvrzení přišel, však jim to ke škodě není, neb jsú teh- dáž všickni děti byli a jsú až posavad někteří. A také že otec jejich nemohl jest kšaftovati o té dědině, neb jest ji prve dskami jim dě- tem svým zapsal, a ten zápis že podnes celý neporušený jest (ukázavše ho vajpis); a dále ukázali hamfest na tu dědinu též celý nepo- rušený, v kterémž žádné výminky není, ani jakého platu z té dědiny, neb jest svobodná a věc pozemská. Jestliže jest se pak otec jejich uvolil městu v jaký plat nebo úrok z té dědiny (jakož strana vede, že z ní šos dával) i toť jest dobře učiniti mohl sám z své dobré vuole, však proto z ní nemohl učiniti šosovní proti dskám; žádajíce toho, abychom my úřad k soudu svému toho nepotahovali, ukázavše podobnů přimezi VMtmi a Zikmundem Pikhar- tem i nález na to učiněný (což vše s jinými potřebami k VMtem posíláme). Také že otec jejich nemohl z té příčiny o té dědině kšafto- vati, že jest ji (jakž prve mluveno i ukázáno) 68 

Strana 538
538 dal a zapsal dětem svým, nebo kdo komu jed- nou co dá, již toho jinému dávati nemuože proti vuoli jeho, jakož i oni tomu vuole ne- dávají, dokládajíc se v tom ortele mezi Janem Houdkem a Pavlem Šedivým (datum jeho v Praze feria VI. post Omnium Sanctorum [4. listopadu), anno oc 30.) vedle toho žádajíc za spravedlivé opatření. — Proti tomu od Vor- šily povědíno: co se nálezu mezi Zikmundem Pikhartem dotýče, že jí na škodu není, neb Zikmund hned nedavší času projíti odepřel jest kšaftu otce svého a jemu k tvrzení při- jíti nedal, ale tento Matěj syn její majíc již léta netoliko tomu kšaftu neodepřel nikda, ale i k tvrzení mu přijítí dal i potom smlúvu, kteráž prve čtena jest, učinil a tou sám také toho kšaftu potvrdil, tehdyť již tomu na odpor býti nemá. Dále mluveno, že jest pořad vy- měřený právem, kterak se kšaftové říditi mají, davše čísti ortele některé o túž věc při právu VMtí sběhlé. Co se pak těch LXX kop do- týče, z kterých ji viní, ona tomu odpírá, aby jim tím povinna byla, davši na to čísti svě- domí smlúvců a Jana Hlavničky, vedle toho žádajíci za opatření spravedlivé. Nález: Poněvadž jest to Matěj, někdy Martina truhláře syn, od sebe a jiných sester svých a dětí téhož Martina zápisem dska- mi zemskými učiněným a jinými duovody svými pokázal, že dědina ta jim, jakožto dě- tem téhož Martina, svědčí — protož ten kšaft, kteraj jest on Martin potomně udělal, v tom artikuli, co se té dědiny dotýče, dskám ustú- piti má, tak že on Matěj i jiné děti po Mar- tinovi truhláři poostalé vedle desk a zápisu toho při té dědině se zuostavují, a Voršila, matka jejich, v podíl mezi jiný statek kšafto- vaný a městský ji klásti nemá a s nimi jí užiti nemá. Co se pak LXXti kop dotýče, po- něvadž jest se v radě prve ona Voršila sly- šeti dala a strana to i svědomím smlúveuov pokázala, že sirotkuov svých LXX kop hoto- vých peněz za sladovnu jest vydala —, z té příčiny tu summu též v podíl sobě a sirot- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: kuom vložiti jest povinna. Voršila se odvolává. — Dán v Žatci feria VI. post Conceptionis Marie [10. prosince], anno 1540. — Tu my z plnosti práva našeho vrchního toliko k tomu artikuli v orteli vašem o díl Voršily, manželky Tomáše řezníka, na dědině u chmelnic toto pravíme a jej takto napravujeme: Poněvadž Martin truhlář učinil jest kšaft času přede- šlého léta sc XXXIIII vo statku svým i vo dědině u chmelnic, kterouž jest měl někdy od Fridricha Sekerky z Sedčic, kterýžto kšaft bez překážky s povolením Matěje, syna jeho, kterajž se jest o túž dědinu jinam nepotaho- val, k svému stvrzení podle práva jest přišel; a potom léta sc XL na tajž kšaft smlouva dobrovolná jest učiněna a právem stvrzena a v knihy jest vešla mezi Tomášem Chloubou, sladovníkem, na místě Voršily, manželky jeho, a tajmž Matějem a sirotky taková, že oni si- rotci: vedle kšaftu otce svého Martina při otcovském statku mají zanecháni býti; i po- něvadž tajmž kšaftem Martina truhláře Vov- šile, matce téhož Matůje, s dětmi také na té dědině u chmelnic díl jest odkázán, a on Matěj kšaft tvrditi jest dopustil i také k smlouvě jest dobrovolně povolil, až i léta prošla, ježto, měl-li jest kterú spravedlivost proti mateři své, sám v tom sobě jest ublížil a z té se jest vyvedl -- : protož z těch příčin podle kšaftu Martina truhláře ona Voršila pa dědině u chmelnic díl a spravedlivost podle dětí svých má. Než, jestliže jsou sirotci let nemající kým zavedeni a které se jim ublížení stalo, budou-li tíž sirotci k komu oč chtíti hleděti, právo se jim nezavírá. — Actum feria III. post Antonii [18. ledna], anno 1541. (Fol. 188.) 245. 1541, 18. ledna. (Mezi Václavem Králem 2 jedné a úředníky městskými z strany druhé o vinici Koňovskou.) Václav Král, spolu- súsed náš, obvinil před námi úředníky městské naše z toho, že sú se oni jemu mimo pořad práva v vinici Koňovskú uvázali a s ní víno sebrali a to sobě osobili, ježto ta vinice jemu 

Strana 539
Žatec (1541). nebo manželce jeho jest právem přisouzena; dokládaje se v tom ortele VMti mezi sebou a Jiříkem Třeštíkem žádal, aby oni jemu to víno vrátili a vinice té postoupili, poněvadž by všecken ten statek tím ortelem byl jemu při- souzen. — Proti tomu úředníci praví, že sú mu nic nevzali; než vidúci vinici pozůstalou po smrti Pavla Koně, ana velmi byla spuštěna, vkročili sú v ni s povolením pana purgmistra a rady, jakožto pánův dědičných a vrchnosti těch gruntův, a ji opatrovali i náklad na ni jako na obecní grunt činili a tak že nic jeho anebo manželky jeho nedrží a že ta vinice nikda jejich jest nebyla a není, a cožkoli drží, k obci že to drží pořádně a že z toho ortele od strany ukázaného ani ze všeho pře vedení toho se nenalézá, aby oni úředníci s kejm se o ni soudili, neb sú „byli hned po smrti Pavla Koně přípověď učinili ke všemu statku Ko- ňovskému majíce k němu tak dobrú sprave- dlnost na místě obce jako on; ale Václav Král jediné aby od nich překážky v soudu s Jiří- kem Třeštíkem nejměl, i pustil od té vinice dobrovolně a dal ji obci, a tak oni hned sú od své přípovědi pustili a v tu se vinici uvá- zali i náklad na ni obecný činili a dvojí uži- tek z ní k ruce obce sebrati dali, davše čísti přípověď svú i actum její ku právu kladúce a pravíce, kterak Václav Král věda dobře, že od té vinice již pustil a obci ji dal, i neříkal tomu nic, když oni tak na té vinici vládli, až tomu rok a den minul, neb oni ji více než půl druhého léta drží bez naříkání, dokláda- jíce se v tom ortele VMtí mezi přáteli Mili- štejnovými, vedle toho žádajíce zachováni býti. Davše dále čísti svědomí Václava Topinky a Jana Hrabě na to, že tu vinici k obci dal, a znaje to dobře, že o šosovní statek a měst- ský po Pavlovi Koňovi soud jmíti má, a věda, že ta vinice jest grunt kmetcí, protož ji od toho statku oddělil a dal. Davše dále čísti or- tel o uvolení mezi Samuhelem židem z jedné a Janem Michálkem z strany druhé, též ortel mezi Annou Krčkovou a Tomášem Krčkem; 539 též dokládajíce se ortele při právu VMti o řčení a uvolení mezi Samuhelem židem z jedné a Matiášem z strany druhé, opět mezi Václavem Flíčkem a Jindřichem Sládkovic ortel první, kterak řčení a uvolení každý dosti či- niti a je držeti má; vždy pravíce, že o tu vi- nici Václav Král prvé žádné pře jest neměl, jedno proto, že ji obci a městu dáti přiřekl a dalaodní dobrovolně pustil, a druhé že jest ten grunt kmetcí, ježto by na tomto právě souzen býti neměl, než tam na právě v Stan- kovicích. I poněvadž ta věc žádného hamíeštu nemá, k níž ta vinice příleží, tedy byť pak žádného přiřčení a dání prvé nebylo, tím sa- mým způsobem ten grunt musil by připadnůúti na obec a město, jakožto pány dědičné toho statku; na to svědomí Bárty Rypovic, Václava Havlaty, Petra Slezáka a Jana Sloupa z Stan- kovic; vedle toho tíž mluvice, že Jiřík Třeštík, strana odporná v při o ten statek Vác- lava Krále i též úředníkův, když k tomu statku při[pojvědí se blížili; také jest dobrovolně tu vinici pustil obci jediné, aby též od úřední- kův překážky neměl; na to svědomí Jana Vo- čihoura a Tomáše řezníka, a kterak po ote- vření ortele od práva VMtí odeslaného hned Václav Král žádal zveden býti do domu a o vinici žádné zmínky neučinil, neb věděl, že ji obci pustil, na to svědomí Václava To- pinky a Jakuba Tomáškovic. — Proti tomu Václav Král praví, že na onen čas jinú odpo- věď jsú mu páni úředníci dali, kterak pro spuštění, poněvadž ještě o ten statek konečný rozsudek nebyl, bylo jim od úřadu k opatro- vání to poručeno, čemuž on místo dává, než aby jim nebo obci co tak oble dal, tomu od- pírá aniž jest toho v moci měl, poněvadž ještě o to rozsudku nebylo, a nevěděl, jemu-li padne čili Třeštíkovi, aniž na tom co jest, že sú ji drželi tak dlúhý čas, neb kdo co zmatného a nejistého drží před rozsudkem, že to moči nemá, byť držel jak dlúho chce; že jest se pak uvolil dáti tu vinici, tomu neodpírá, ale však s tou vyminkou to učinil, jestliže mu 68* 

Strana 540
540 zde při tomto právě ten všecek statek Koňov- ský přisouzen bude bez dalších soudův tak; jakž mu to páni úředníci připovídali etc., že on tu vinici pustiti chce obci nebo na záduší; ale však když jse jest jinak nález stal, tedy on hned že jest před úřadem v místě radném takové své uvolení zrušil a tomu, aby co dáti měl anebo chtěl, odepřel jest, protož takové rčení jeho s tou výminkou učiněné stálosti a moci míti nemá; a také byť se pak i z prosta uvolil beze vší výminky i svou třebalis krví se zapsal, tedy by to žádné moci nemělo, po- něvadž se žádný na cizí uvolovati nemůže, neb jest pře manželky jeho byla, a ona jej toliko poručníkem k tomu udělala, aby se o statek ten soudil, ale ne aby jej pryč dával. Že pak nyní praví k té vinici také tím spravedlivost míti, jakoby kmetcí byla, i poněvadž sú na onen čas, když k tomu přípověď učinili a od té pře pustili, nic o tom neříkali, protož nyní již sobě toho ku pomoci bráti nemají a na ten čas o to pře není. Též poněvadž jest pře obecní a strana, páni úředníci, svědky proti němu z obce vedou, z té příčiny jich užiti nemají, neb žádný sobě v své při svědčiti ne- má, jako tuto osoby z obce samy sobě svědčí. — Proti tomu strana, páni úředníci, praví, že Johanna, manželka Králova, poručila jest mu to mocně, aby s tím činil jako ona sama, a tak jest dobře tu vinici dáti mohl. Na to dali čísti zápis toho poručenství. Kdež. pak praví, že osoby některé sobě nasvětčují, však sami úředníci jsú na místě obce stranou, a osoby, které svědčí, nic sobě žádná obzvláště ne- svědčí, než obci anebo úředníkům, protož vá- ženo býti a místo míti mají. Také že man- želka Králova nikda jest o statek Koňovský se nesoudila, než sám Král jakožto ten, kte- rému to mocně poručila, a když rozsudek od práva vyššího a náprava přišla, tu že hned Václav Král sám bez dotazu manželky své ani pro ni neposlav zvedl se jest v statek ten a jej podnes drží. Téžť jest toho moc jměl, aby dal, co by mu se zdálo; a by jí pak ne- £. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: dal, poněvadž jest Pavel Kůň bez dědiců se- šel, to jest na obec jako vrchní pány při- padlo, a také oni úředníci že súce v tu vinici hned toho času blízko, když přípověď učinili, úřadem vpuštěni tím sú šafovali bez naříkání, až potom pro umenšeuní jejich zaneprázdnění a práce i jiné úředníky úřad sú na tu vinici volili, a ti ji spravovali bez mála půl druhého léta, jakž výš mluveno, bez odporu Krále sa- mého i také manželky jeho; neb ani on ani manželka jeho nikda jich z toho neobsílali a nevinili, až rok a den minul; na to svědomí Jana Stříbrského a Jakuba Urbana. — Proti tomu Václav Král praví, že jest byl poruční- kem toliko ku při té mocným, jakož obyčej jest podle práva, ale s žádným se o statek smlúvati a jeho dávati nemohl bez vůle toho, kdo jej poručníkem udělal jakožto manželky své. Kdež se pak domlúvají toho, že by kmetcí byla, i mimo to, což prve pověděl, Král toto k tomu praví: že ta vinice od několika let jest v knihách městských zapsána a Pavel Kůň tak ji držel bez naříkání a ta z toho statku jemu přisouzeného jest, tedyť při něm zůstati má s jiným šosovním statkem podle přísudku, a páni úředníci měli sú se prvé k Pavlovi Koňovi o to domlouvati ne teprva po smrti jeho, o čež s nimi na ten čas žádné pře nemá. — Odepřeli tomu úředníci a praví, že ta vinice v knihách městských není, leč by se omylem nějakým to přihodilo a že ta- koví statkové pozemští a kmetcí do kněh ne- jdou a jíti nemají, položivše toho registřík z desk, že ten statek jest pozemský; a což mluví Václav Král o tom uvolení a dání, že by je s výminkou učinil, oni tomu místa ne- dávají, a poněvadž také strana toho nepoka- zuje, tedyť sama slova ta jim na škodu a jich průvodům býti nemohou a nejsou, žádajíce na místě obce za spravedlivé opatření. Tu jsme my nalezli a ortelem svým vy- pověděli: Poněvadž jsou to úředníci na místě obce dostatečně podle práva prokázali, že Vá- clav Král na místě Johanny manželky své 

Strana 541
Žatec (1541). dobrovolně vinici Koňovskou u vsi Stankovic ležící jim na místě obce přiřkl a dal, k če- muž se jest ještě i sám v tomto nynějším svém pře líčení před právem přiznal, a oni úředníci podlé toho dání na onen čas od práva svého a soudu sú pustili, i také po přípovědi své a po takovém Krále uvolení vinici tu dr- želi a ji užívali bez překážky a otporu jeho Václava Krále i Johanny manželky jeho, kte- rážto až dosavad žádného jest otporu tomu neučinila a ještě nečiní, z čehož znáti jest, že ona vůli a moc k takovému dání jest dala a obci té vinice přeje, z téch příčin vedle téhož manžela jejího uvolení a dání i jich úředníkův pokojného držení a zdě- dění oni úředníci na místě obce té vinice užiti mají podle práva. I nevidí se Václavovi Králi na tomto orteli našem přestuti, než odvolal se jest s svú pří na VMt právo, pro- tož, co vtom za právo jest, VMt za naučení prosíme. Dán v Žatci nazajtří oktávu sv. Tří králův [14. ledna), léta 1541. — Tu my z pl- nosti práva vrchního ortel tento vás takto napravujem: Poněvadž Johanně, Václava Krále manželce, jakožto nejbližšímu krevnímu příteli po meči, předešlým ortelem naším statek a nápad po nebožtíkovi Pavlovi Koňovi jest při- souzen a připovědín, a ona Johanna Václavovi Králi muži svému toho statku a spravedlnosti své podle práva pořádně jest nedala a ne- vzdala, ani činieci ho o spravedlnost svú k soudu a k právu poručníka, jakž se z téhož poručenství nachází, aby z spravedlnosti její a z toho statku co zavaditi a odciziti mohl, toho jest ho nezmocnila; a právo ukazuje, že muž statku ženy své, kterejž by obzvláště svobodný po přátelích i jináč měla, jemu ho nevzdala, bez povolení jejího že ho žádnému dáti, zavaditi ani odciziti nemůže : z té příčiny on Václav Král na škodu nápadu a spravedl- nosti Johanny manželky své té vinice Pavla Koně u Stankovic ležící zavaditi ani odciziti bez zvláštního povolení jejího jest nemohl. A protož ona Johanna, jakožto vlastní a nejbližší 541 nápadnice statku pozůstalého po Pavlovi Ko- ňovi, při té vinici u Stankovic ležící řečené Koňovská se vším jejím příslušenstvím a užit- kem se zůstavuje, tak aby oni úředníci městští též vinice se vším jejím příslušenstvím a užitkem jí Johaně postoupili od otevření or- tele tohoto ve dvú nedělích pořád zběhlých podle práva. Než což se uvolení Václava Krále úředníkům městským dotýče, chtí-li oni úřed- níci na místě obce k němu Václavovi Královi o takový uvolení a připovědění hleděti a že by v spravedlivosti obecní jím zavedeni a ob- meškáni byli, právo se jim nezavírá. Actum in consilio feria III. post Anthonii [18. ledna ], anno 1541. (Fol. 224.) 246. 1541, 28. března. (Mezi Janem Ře- pínem na místě Anny, manželky své, a pa- storkuov svých z jedné a Mutyášem souken- níkem z strany druhé o zahradu neb chmelnici.) Jan Řepín na místě Anny manželky své s pa- storky svými, s dětmi též Anny manželky své, po někdy Vávrovi Ruožkovic sirotky pozůsta- lými, obvinili před námi Matyáše, soukenníka obývajícího při městě našem, z toho, že se jest on uvázal v chmelnici jich „na Trávníce“ při městě našem vlastní a dědičné mimo úřad a právo, nemaje k tomu žádné spravedlivosti, než svévolně že to učinil a jí užívá na škodu jejich, nemaje toho činiti, v tom žádaje za spra- vedlivé opatření. Proti tomu Matyáš praví, že není povinen na to obvinění odpovídati, po- něvadž se jest to obvinění stalo léta 1537, a on že měl soud o ten statek léta sc XXXII, a tak soudě se obdržel právem dva díly v statku Ruožkovském, jakožto na domu, na chmelnici, která jest „na Trávníce“, i na všech svrchcích, na čemžkoli mohly by se uptati; do- kládaje se v tom nálezu VMtí o túž věc uči- něného léta 1532 v sobotu po sv. Mikuláši [7. prosincej. A tak maje o ten statek soud s Janem Řepínem na místě Anny manželky jeho, že jest potom i zvod měl od úřadu daný na týž statek, dav nato týž zvod čísti a pravě, že jest toho v držení bez naříkání až do to- 

Strana 542
542 hoto času, a protož že není povinen odpoví- dati z příčin již oznámených; dokládaje, že jest se o tom psaní stalo k VMtem od úřadu našeho, dav toho psaní přepis čísti a pravě, kterak to psaní potvrzuje nálezu VMtí, kterajž se stal léta sc 32 v sobotu po sv. Mikuláši, jakž výš dotčeno, a že vedle téhož ortele zmocnén jest domu i chmelnice. Pak Jan Repín maje mu to vydati podle práva a dvou díluov prisouzenfch jemu postüpiti, i neučinil jest toho do dne do roka. A protož on i ten dil jeho podle práva musil jest ujíti na té chmel- nici a jej bez naříkání držel. A že jest o to pře nemalá byla s mistrem Mikulášem Černo- býlem, v níž se vlastně té chmelnice dotýkala, a tu Řepín ani kdo jiný nic tomu neříkal, když se o to soudil; dokládaje se v tom téhož ortele. Pfi tom dal čísti všecky ortele předešlé mezi sebou a Janem Řepínem o statek Ruož- kovský vzešlé, od VMtí ku právu našemu ode- slané. Při tom dal čísti kšaft staré Ruožkové pravě, že jest všeho toho statku dva díly ob- držel a v jiné byl vpuštěn, kromě té chmel- nice, ale však že jest dostatečně toho pokázal, kterak se jest při tom stal omyl; dav opět čísti odpověď VMtí na psaní předešlé rady naší danú, pravě, že to z příčiny té ukazuje, aby se snáze srozumělo, že není povinen od- povídati na to obvinění. K tomu mluvě, že jest psaní od VMtí léta sc 33. na den sv. Fa- biána [20. ledna], aby on to ujal; což před rukama jest. A kdo jest vpustil Jana Řepína nebo manželku jeho do toho statku na škodu jeho, aby jej z toho vinil, jakož se pak tak stalo, dokládaje se v tom ortele mezi sebou a radou starou, kterak tu světle ukázal zvodem, že není vpuštěn do všeho statku toho a jme- novitě do té chmelnice. A poněvadž práva to ukazují, kdož co drží rok a den bez naříkání, že nemá žádným právem z toho vyveden býti, vždy se tomu bráně odpovídání, leč by mu to právem naším i VMtí nalezeno bylo, ač té na- děje není, poněvadž ta práva s povolením JMti královské to ukazují, i také mnoho or- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: teluov o tom od práva JMtí jest k nám přišlo; dav na to čísti právo v kap. 27., art. 6. Při tom ukázal právo kap. 68., art. 24., rozdíl 5., kterak jest právo bdících a ne spících a pravě, poněvadž jest mu zvod dán na dva díly v té chmelnici, a oni jsú jich podle práva nesvedli, žeť jíž tu spravedlivosti žádné nemají, neb na tosúnálezové, předkem mezi Václavem Hvězdou a Ambrožem Dajmkem při právě VMtí a též mezi Vítem Adventem a prátely Milistajno- vmi, item mezi zlou Kaékou a Janem Ja- menským. A též o držení podle zvodu že sú při právě VMtí nálezové, jako mezi Annou z Razyně a manželkou Houdkovou, item mezi Dorotou Rambouskovou a Šimonem Třeštíkem, že kdo zvodu nezvede do dne do roka, již více se na to navracovati nemá a svú spravedlivost, mél-li by jaká, potracuje. Nebo též jest zvod byl dán Mikulášovi na Reginu Štolcovou a dále byl zvod dán Jindřichovi z Vratu na duom v Novém městě Pražském Polta mydláře; a když jest Polt toho neopatřil časně, i drží jej vlastně a dědičně Jindřich z Vratu. A že on Matyáš s Janem Řepínem smlouvu má, ježto při té smlouvě z ničehož ho nevinil, aby co jeho držeti jměl, nýbrž ukázal mu summu na domu, v kterým jest i jiní také, kteří sprave- dlivost v tom mají; dav na to smlouvu čísti z knih trhových. Opakujíc to, poněvadž jest při té swlouvě z ničehož jeho nevinil a ne- napomínal, vždy pravě, že jemu není povinen odpovídati, tu smlouvu i kšaft Jana, pastorka svého, ku právu klada; při tom i toho doklá- daje, že jest tu chmelnici podle jiného statku šacoval, dokládaje se v tom pamětí úřadu; neb jest to na napomenutí úřadu učinil, po- něvadž ji pod plat vydal a ji drží. Pak že jest tu chmelnici pod plat proto vydal, poněvadž jí násobná léta v držení a užívání byl bez překážky a naříkání, dav na to hamfest čísti, kterajZ poplatníkuom tém na tu chmelnici udélal — jejZ VMtem s jinajmi potrebami po- síláme. Dále mluvě a odpovídání se zbraňuje z příčiny té, že se jest od rady předešlé naší 

Strana 543
Zatec (1541). psaní k VMtem stalo, kterak on Matyáš bez ortele, kterýž se stal při právu VMtí léta 1532 v sobotu po sv. Mikuláši, Janovi Řepí- novi odpovídati nemuože, vedle toho žádaje zachován býti. — Proti tomu od Jana Řepína a pastorkuov jeho povědíno, že se tomu prve všemu za dost stalo, oč jest s Řepínem Ma- tyáš činiti jměl, a v to ve všecko že jest vpuštěn; pak nyní se brání odpovídati, ježto od několika let bránil se toho a drží statek ten na škodu jich i chtěl by tím odpovídání ubýti, jako by právo zemské i městské vyšlo, ježto oni věří Bohu a právu, poněvadž jest jim rok položen o tu chmelnici, dnes že o to také mají slyšáni bejti a konec jmíti. — Ale Mátyáš nedav straně mluviti, ani ji chtěje slyšeti, vždy žádal výpovědi na odpovídání. — Tu sme my z uvážení svého rozkázali, po- něvadž dnes rok složený mají ku právu a strana jedna spravedlivosti své ukazuje, aby také druhá, má-li co, vedle obvinění svého ukazovala. — I vzal Matyáš na to potaz a s tím odšel od práva, což jest VMtem prve vědomé. Potom po některém času stojíce zase strany, tu předkem Jan Řepín s pastorky svými ukázal kšaft Vávry Růžka a ten že jest stvrzen bez odporu, ježto potom toho vždycky on s pastorky svými V držení a užívání byl, až teď Matyáš v to jim vkročil; vedúce při tom svědomí Pavla Koně a jiných pořád — kteráž VMtem vypsaná posíláme. — Proti tomu Ma- tyáš praví, že mimo předešlou odpověď, kterú jest na to obvinění dal, není povinen odpoví- dati, leé by mu to právem nalezeno bylo, po- něvadž jest toho v držení mnohá léta bez na- říkání a to že i na úředníky vyšší zemské vznesl, kteříž právuom zemským rozumějí (ukázav list JMti najvyššího pana purkrabí Pražského); a pravě, poněvadž má vydati Ja- novi Řepínovi i jinajm osobám, kterým jest dlužen z toho statku, kteraj jest obdržel II!/,€ XXVI'/, kop X grošů, a toho sou zápisové s vědomím a vuolí Řepínovou učinění, i nevidí se jemu a nezdá, aby jemu tím obviněním byl 543 povinen, ani aby co jiného k tomu, mimo první odpověď, mluviti měl. — Proti tomu od Repina a pastorkuov jeho povědíno, že on Matyáš v tu chmelnici zvodem nikda vpuštěn nebyl a není; na to svědomí ukázali Bartoše Chlupatého, Václava Práskala, konšel, a Vá- clava Urbana, toho času rychtáře. A kdež mluvi, ze tu chmelnici vydal jest pod plat, i hamfest na to ukázal, doloživ, že ji právem obdržel; oni tomu odporují a praví, že jest k ní žádným právem nepřišel, aniž se o ni nikdá nesoudil, než svévolně se v ni uvázala ji drží na škodu jejich, žádajíce v tom za opatření. — Zase Matyáš vždy se zbraňuje odpovídání z příčin výš dotčených praví, že jest byla pře o kšaft Anny Ruožkové, a on že jest to dostateëné pokdzal, že jest kšaftovati nemohla, o čemž jest manžel její zřídil; a že jest byla k tomu z formování aneb z nabá- dání od kohožkoli přivedena, aby kšaftovala o chmelnici, o kteréž jest Jan syn její prve kšaftoval, a že úřad jej odřekli a VMt že ste ten ortel napraviti ráčili; dokládaje se toho ortele, jehož datum v Praze v pondělí po sv. Jakubu [29. tervence], léta 1532, a tak že jest mu i zvod potom puštěn a dán. A na to dal čísti zapsání toho zvodu a pravě, že setu daremní zaneprázdnění činí, neb učiniv Jan Řepín odpor tomu zvodu, toho podle práva nevykonal a neukázal, proč by on té chmel- nice „na Trávníce“ užití neměl. Dále mluvě, že jest na to ortel bez proměny mezi Sa- inuelem židem a Annou Medulánskou, kterak Medulánská počavši odporovati a naříkati zápis, že by na škodu jejf byl učiněn, též toho podle práva nevykonala a narčeného zá- pisu k zrušení nepřivedla, i musila jej potom podniknouti; na to ortel dal čísti (datum jeho v Praze ve čtvrtek po Středopostí [27. břez- naj, léta sc 33). Při tom ukázal kšaft Markéty, staré Ruožkové, a vždy pravě, že se Y nic ji- ného dáti nemíní, poněvadž jest prve o to právem konec, a že se o totéž od VMtí psaní k úřadu našemu stalo (to dal čísti), a také 

Strana 544
544 psaní od úřadu našeho k VMtem učiněného datum ku právu pokládaje. A poněvadž jest toho v držení podle výpovědi VMtí; kterú ste učiniti ráčili, tu dal čísti pravě, že není odpoví- dati povinen, jsúc toho v držení bez naříkání až do obvinění, zvláště že by úřad náš psaním svým toho potvrdili; že jsú jej V ten statek vpustili. Neb když měl při s mistrem Miku- lášem Černobýlem, kdež jest udělal zápis na škodu jeho Matyášovu, že se jest tu vlastně dotýkalo té chmelnice; ten zápis dal čísti a ortel o tom mezi sebou a starou radou (datum jeho v Praze ve čtvrtek po sv. Janu Křtiteli [25. čna), léta sc 34), to ku právu pokládaje. A že po tom právu, kdež svědomím to sobě nalepšuje, že tam na tu chmelnici chodil opatrovat, proti tomu nemá co mluviti, neb jest na škodu jeho tam vpuštěn byl, a ten ortel to ukazuje, kdož jest ho tam vpustil. Všecko to obzvláště ku právu klada, též dokládaje se druhého ortele mezi Janem Řepínem a sebou (datum jeho v Praze v outerý po sv. Matouši [22. září], léta se 1534); též dokládaje se psaním VMuí předkem léta 1534, ochtáb Božího křtění [13. ledna], žádá za opatření a praví, že jest o to všecko s Annou Řepínkou konec jměl, a že se tím pochloubala, že jest mocnou hospo- dyní a že se s ním muože súditi i prosúditi. A také že se jest vysvětlení práva vrchního stalo, kterak by se úřad v tom k němu za- chovati jměli, i vpustili jej do té chmelnice a on ji držel bez naříkání vždycky, až ji potom i pod plat vydal a poplatníkuom hamfest na to jako na své učinil; neb ji i šacoval podle jiného statku svého, tak jakž mu bylo mlu- veno od Jiříka Stryala, toho času primátora, poněvadž ji pod plat vydal a ji sobě tak zvedl, aby ji také šacoval. A dále mluvě, že práva sou bdících a ne spících, neb se stal nález mezi Hanzstrojovou od Hory a mistrem Janem Paškem, poněvadž jest letuom projíti dala tomu držení, což mistr Pašek držel, i dáno jest jemu za právo, když jest sobě toho časně podle práva nevykonala; a že kdo E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: odpor zvodu učiní (jako jest učinil Řepín snad léta sc XXXII), že jej má podle práva vykonati. A tak poněvadž jest byla pře, jakž výš mlu- veno, o čemž jest stará Ruožková kšaftovala, a na onen čas ortelem práva vrchního místo dáno kšaftu všemu bez proměny Jana, náměstka jeho, a což jest vejše kšaftovala, jakožto vo domu a vo chmelnici „na Trávníce“, i tu Jan Řepín, majíc jemu Matyášovi dva díly v té chmelnici zsúti, učiniv zvodu jeho odpor, toho podle práva nevykonal, až jsú léta prošla, že z těch j jiných mnohých příčin již ukázaných není povinén odpovídati na to jich obvinění, ani na svědomí od strany ukázané proti kšaftu výš řečenému; pravě vždy, že ortel ten prv- nější léta 1532 feria II. post Jacobi [29. čer- vence] v tom ku právu klade a věří, že psaní JMti pana purkrabí Pražského užiti má. — K tomu od Řepína a pastorkuoy jeho pově: díno, že z kšaftu staré Ruožkové srozumívá se, kterak dává a odkazuje chmelnici Annč dceři své, kterouž jest dala k užívání Vávrovi; i tehdyť jest jí podruhé nemohla kšaftovati, než Vávra Ruožkovic dobře jest o ní kšaftoval a dal ji manželce s dětmi, kterajžto kšaft bez naříkání a všeliké překážky k tvrzení jest přišel. Táhnúce se v tom na ortel mezi Janem Uhlíkem na místě pastorkuov jeho z jedné a Matoušem koželuhem z strany druhé o kšaft Nykle koželuha (datum jeho v Praze sabbato Translationis s. Wenceslai [4. března]; anno ose 36); ten ku právu kladůce a pravíce, že tito tolikéž kšaftu otce svého užiti mají jako vnu kové Nyklovi. Také že sú toho promlčeti ne- mohli tito sirotci, poněvadž jsú let neměli a posavad někteří nemají, aniž jsú také právem kdy vyvedeni z toho dědictví svého, než to- liko Matyáš maje činiti s Janem Řepínem ob- zvláštně v ni se jest sám na škodu jejich uvázal a teď na ni hamfest vydal potutedlně nežádav úřadu za městskůú pečeť, jako jiní oby- vatelé městští činí, kteříž své statky šosovní vysazují. Dále že v té smlouvě, kterú jest Jan Řepín učinil s Matyášem, není žádné zmínky 

Strana 545
Žatec (1541). o té chmelnici; davše tu smlúvu čísti, z té příčiny to činíce, že jakajžkoli jsú soud o statek Růžkovský měli, že jsou se o to sinlouvou tou pojali a o té chmelnici žádné tu zmínky není. A když byl zvozován v jiný statek Ruožkovský, tehdy osoby z úřadu, které ho zvozovaly, ptaly se ho tehdy, potřebuje-li co více, a on znaje, že k jinému práva nemá, pověděl, že již nepotřebuje; a protož, po- něvadž ani do té chmelnice zveden není, než potom sám svévolně se v ni uvázal a ji drží na škodu proti kšaftu otce jejich, oni věří Bohu a právu, že jim jí postúpiti má, doklá- dajíc toho, že Jan Repín nemohl se smlávati na škodu sirotčí. A co se ortele mezi Laj- skovou a Jamenským dotýče, to že jest věc jiná, neb dcera Lajskova v radě stojíci osobně k trhu povolení dala majíci léta; ale sirotci tito a pastorci Řepínovi let až posavad nema- jící k smlouvě žádné vuole nedávali, aniž jsú se o to Řepínovi smlúvati poručili, ani se o tu chmelnici nikda nesoudili a jiným také nepo- roučeli; protož jakožto dědicové oni toho podle kšaftu otce svého užívati žádají. — Proti tomu Matyáš praví, že ta věc prve byla všecka na placu, když byla pře o kšaft Ruožkové, vždy se bráně, že není více na to obvinění odpoví- dati povinen; opakuje všecky příčiny výš polo- žené, toho doloživ, že Vávra Ruožek nějakým obmyslem kšaftoval o nějaké zahradě, ale tuto jest o chmelnici „na Trávníce“, o kteréž jest Ruožková vysvědčila kšaftem, že jí k užívání přála Vávrovi, zeti svému, do vuole své. A co se hamfestu dotýče, kdež strana mluví, jako by byl nepořádnaj a potutedlný, však jest Pavel Kolskaj též udělal a vydal hamfest požádav lidí urozených, aby pečeti k němu přitiskli, a vedle toho hamfestu úročníci jeho až posavad to drží. A také to mohl učiniti dobře, po- něvadž jest odsud z obce pořádně odpuštění vzal i že musel své opatřiti; dokládaje se v tom ortele mezi sebou a Samuhelem židem (datum jeho v středu po sv. Vítu [18. června], léta oc XXXIII). A protož on též praví, že toho Archiv Coskf XXVIII. 545 hamfestu ti lidé užiti mají, kterajm jest jej vydal; tím zavíraje ortelem VMtí, že jest té smlouvě mezi ním a Janem Řepínem místo dáno, a on že jest sobě, ani pastorkuom svým nic nevymínil, a on z toho statku jemu Ře- pínovi i pastorkuom jeho i těm, kteříž jsú méli na tom statku zápisy, summu znamenitü vydati má; vždy pravě, že není povinen odpo- vídati, leč by mu to právem timto i vrchním nalezeno bylo. Naposledy veda: svědomí Ma- touše koželuha a jiných pořád — kteráž VMtem s jinými potřebami vypsaná posíláme — nato, že jest té chmelnice užíval, a po- něvadž jest ji opanoval podle těch svédkuov, že jí dědičně užiti má. Pravě, že Anna Ře- pínka byla jest mocnú poručnicí v tom statku, neb se soudila s Svajcarem a Louskou, a tak mohla vysüditi i prosüditi, a Ze jest ji.pa- storek Matyá$uov vyvedl z toho i s pastorky Řepínovými, když se s ní o to soudil Matyáš. — Proti tomu od Řepína a pastorkuov jeho povědíno, že vždy na tu chmelnici se potahuje, však jest držel chmelnici „pod starými ho- rami“ i prodal ji; pak chce tuto tím překřtíti, že ji držel a že by to ta byla; čemuž oni vždycky odpírají. Nález: Ačkoli Matyáš to svědky pokazuje, že té chmelnice nebo za- hrady mnohá léta bez naříkání v držení jest, však toho neukazuje podle práva, aby v ni jakým soudem a pořadem práva vpuštěn a zveden byl, a Jan Řepín s pastorky svými to sú kšaftem nebožtíka Vávry Ruožkovic poká- zali, že tu zahradu odkazuje Anně manželce své s dítkami svými na rovný rozdíl: — z těch příčin dává se jemu Janovi Řepínovi na místě Anny, manželky jeho, a pastorkuov jeho, po Vávrovi Ruožkovi dětem pozuostalým, vedle téhož kšaftu za právo, že oni té zahrady nebo chmelnice užiti mají. — Matyáš se odvolává. — Dán v Žatci v pondělí na den sv. Fran- tiska [4. fijna], léta 1540. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto napravujeme: Poněvadž se jest to vyhledalo a našlo, že podle předešlých rozsudkuov při právě vrchním uči- 69 

Strana 546
546 něných Matyášovi, soukenníku, na všecken statek Marty staré Ruožkové zvod od práva jest dopuštěn, a též Martě Ruožkové podle jinýho statku — jakž se z jejího kšaftu na- chází — táž chmelnice „na Trávníce“ náležitá jest byla, kteréžto chmelnice potomně on Ma- tyáš některé léto nad čas první v držení jest byl —: i z té příčiny on Matyáš, soukenník, při tom zvodů a držení té chmelnice „na Trávníce“ po nebožce Martě, staré Ruožkové, se zuostavuje. — Actum feria II. post Annun- tiacionem Mariae [28. března], anno 1541. (Fol. 183). 247. 1541, 31. března. (Mezi Viktorinem Človíčkem z jedné a Dorotou Antonkou z strany druhé o dluh za máslo.) Viktorin nožíř, mě- štěnín Nového M. Praž., na místě Elšky Člo- víčkové matky své, obvinil před námi Dorotu Antonku, obyvatelkyni při městě našem, z je- denácti kop míš. dluhu za máslo jí, mateři jeho, povinného; kterajžto dluh měla od vzetí a stržení toho másla v šesti nedělích pořád zběhlých zaplatiti; a toho až posavad neuči- nila v několika letech. Na to ukázal svědomí některá, pečetí VMtí upečetěná, vedle toho žádaje za opatření a za dopomožení. -— Proti tomu Dorota Antonka praví, že jemu, ani matce jeho, dlužna nic není, aniž on sám svým svě- domím toho nepokazuje, neb svědkové jeho se nesrovnávají a někteří slyšenou věc svědčí, nébrž i to dokládaje, že ona Dorota toho dluhu jí Elišce jest odpírala a že jej zaplatila, pro- tož vedle odporu svého žádá za opatření. Nález: Poněvadž jest Viktorin na místě Elšky matky své to pokázal, že jest Dorota Antonka od ní másla na dluh koupila za je- denácte kop, a ona, aby je zaplatila, toho ni- čímž nepokazuje a nepokázala —: z těch pří- čin dává se jemu Viktorinovi na místě matky za právo tak, že Dorota Antonka těmi jede- nácti kopami vedle téhož obvinění a pokázání jemu jest povinna, a ty aby mu dala do dvü nedělí pořád zběhlých podle práva. — Dorota Antonka se odvolává. Dán v Žatci feria V. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: post Translationem s. Wenceslai [10. března], anno 1541. Confirmatum feria V. post Incar- nationem Domini (31. bfezna] anno 1541. (Fol. 199.) 248. 1541, po 7. dubnu. (Mezi Janem Pertlem na místě Markéty Kamntorové, sestry své, z jedné a Markétou Nečesanou a Wolfem, zetěm jejím, z strany druhé o kšaft Jana Kan- tora. Jan Kantor, soukenník, spolumé&ténín náš, leže v nemoci požádal dvú radních z počtu našeho, aby k němu s písařem byli vysláni, i učinil před nimi kšaft v přítomnosti Markéty manželky své, též spolu s ním v ne- moci ležící, o statku svém (kteréhožto kšaftu a pořízení přípis VMtem posíláme). Kterajžto kšaft když po smrti jeho byl vyhlášen přá- teluom, tu po některém dni Jan Pertl, spolu- měštěnín náš, ohlásil se jest na místě Markéty Kantorové, sestry své, po témž Janovi Kan- torovi ovdovělé, kterak od ní to poručení má, aby tomu kšaftu odpor učinil, že jest ona k tomu vuole nedávala, aby tak kšaftovati měl a od ní statek odděliti; poněvadž zápis spo- lečnaj mezi sebou mají v soudu zahájeném učiněný a ten jest celý, znějící tak, aby živaj z nich pozuostalaj po druhém statek obdržel plným právem, a ona že jest nebožtíka man- žela svého nikda z toho zápisu nepropouštěla, než toho se drží a žádá, aby ten kšaft zru- šen byl, a ona aby vedle zápisu svého zacho- vána byla (ten zápis vypsanej též VMtem po- síláme). Actum odporu jeho Pertlova feria VI. post Trium Regum [7. ledna], anno 1541. — Proti tomu Markéta Nečesaná s Wolfem, zetěm svým, kšaftem Jana Kantora dědicové učinění, mluviti dali předkem, poněvadž Jan Pertl odporu svého podle práva v času jistém k místu jest nevedl, že již takový jeho ne- prokázaný odpor tomu kšaftu ke škodě býti nemá podle práva; na to dali čísti actum od- poru jeho a den stání dnešního, jmenovitě čtvrtek u vigilií Zvěstování Panny Marie [24. bfezna], léta 1541, proti němu ku právu kladüce, podle toho Zádajíce zachováni byti. 

Strana 547
Žatec (1541). A dále mluviti dali, že nebožtík Jan Kantor s volí Markéty manželky své ten kšaft jest učinil, a ona že tomu místo dala i dává, do- loživši se v tom vědomí relatoruov při kšaftu zapsaných, kteříž potom na žádost Jana Pertle, když ten odpor udělal tomu kšaftu, byli opět z rady s tím kšaftem k Markétě Kantorové vysláni a jí jej přečísti dali. Tu ona se k němu znala a že jest k tomu vuoli dala a dává, což jsú tíž relatorové opět v radě seznali. A dále svědomí ukázali Víta Vlachýho a Václava Ve- lechovskýho, osob spoluradních našich, kteříž též k žádosti Markéty Kantorové, v nemoci ležící, byli k ní s písařem přísežným od rady vysláni —; kteréžto svědomí nebo relací vuole její též s jinými potřebami VMtem posíláme. Více ukázali svědomí Jana Pospíšila a jiných pořád vypsaných, kterak přede všemi k tomu kšaftu vuoli jest dala. Při tom dokládajíc se ortele mezi Matoušem koželuhem z jedné a Janem Uhlíkem na místě pastorkuov jeho z strany druhé, kterak Nykl koželuh, děd týchž pastorkuov, měl jest zápis s manželkou svou podobnaj, jako on Kantor, však proto, když jest manželka jeho vuoli k tomu dala, aby mimo to kšaftoval, i neměl jest ten zápis již žádné moci, protož oni též věří Bohu a právu spravedlivému, že ten kšaft moc jmíti má, a zápis ten že tomu nic ke škodě býti nemuože z příčin již ukázaných. — Proti tomu Jan Pertl, doloživ se zápisu v odporu svém dotče- ného, táhl se na ortel mezi Annou Medulán- skou z jedné a Samuhelem židem z strany druhé o zápis, kteraj na ni žid při ouřadu rychtářském udělal, pravě poněvadž tento zá- pis mezi Kantorem a Kantorovou celaj jest a nezrušenaj, jehož jest ona nikda nepropouštěla, tehdyť ho též podle toho ortele užiti má. Pak aby se to ukázalo, že jest Markéta Kautorová sestra jeho nikda tomu kšaftu vuole nedávala, nýbrž jemu hned po vyhlášení odpírala a jej Jana Pertle k tomu mocného poručníka udě- lala; na to dal čísti svědomí Pavla Kladivy, Petra z Stránec, jinak Holubičky, a Jana Hrabě, 547 vedle toho zápisu žádaje za opatření sprave- dlivé a věře právu, že ten kšaft moci míti a tvrzen býti nemá proti zápisu jich společnému a nepropuštěnému. — Proti tomu od Markéty Nečesané a Wolfa zetě jejího povědíno, že Jan Pertl hned po vyhlášení toho kšaftu, o kterajž jest pře tato znikla, šel jest k Mar- kétě Kantorové, zprávu jí omylnú dávaje, že Jan Kantor, manžel její, všeckén statek Klim- šovi jest odkázal a služebnici její Nečesané toliko XII kop, a tak vedle té jeho zprávy ona jest odpírala kšaftu tomu, o kterém on jí oznamoval, ale ne tomu pořádnému, o kterém jsú páni k tomu vyslaní a dožádaní relací učinili, neb jest se k nému vždycky znala a zná, jakž svědomí a seznání osob radních i ji- ných dobrých lidí ukazuje. A poněvadž větší počet svědkuov, kteří se vedle relací toho kšaftu srovnávají, vedou a ukazují, nežli strana od- porná, a svědkové Jana Pertle tím se přemá+ hají, již se s tím Bohu a spravedlivému právu poroučejí. Nález: Ačkoli Markéta Kantorová s Ja- nem Kantorem, někdy manželem svým, měli by zápis kněhami v soudu zahájeném o zdě- dění jednoho po druhém statkuov, po nich po- zuostalých, však poněvadž se z kšaftu toho a z vyznání relatoruov jedněch i druhých, a podle toho z svědkuov ukázaných dostatečně a světle nalézá, že Markéta Kantorová jemu Janovi Kantorovi, někdy manželu svému, mimo ten zápis o kšaft a pořízení takové o týchž stat- cích učiniti jest povolila a jemu místo dala, — z těch příčin ten kšaft tvrzen býti a moc jmíti má podle práva. — Jan Pertl se odvo- lává. — Dán v Žatci ve čtvrtek po Smrtedlné neděli [7. dubna], léta 1541. Confirmatum anno 1541. (Datum chybí). (Fol. 204.) 249. 1541, 9. dubna. (Mezi Adamem Ver- narem, řezníkem, z jedné a cechem řeznického řemesla z strany druhé.) Adam, řezník, příjmím Vernar, spoluobyvatel náš, obvinil před nami cechmistry přivolené i všecky mistry řemesla řeznického, spolusousedy a měšťany naše, z toho, 69% 

Strana 548
548 kterak oni v pořádek cechu svého přijíti a živ- nosti vísti anebo řemesla, kterému se naučil, jemu provozovati nedají; nemajíce k tomu žádné slušné příčiny, proč by mu toho brániti a tak jej o živnost strojití měli, poněvadž ji- stoty poctivé svého zachování má odtud, kde jest rodilý, i také odtud, kde se řemeslu tomu pořádně učil, totiž od pánuov řezníkuov No- vého Města Pražského. I zde mezi nimi jsúc mnoho časuov, že se dobře choval a chová po- dnes bez úhony, a oni páni řezníci tím řeme- slem jej sami od několika let mezi sebú fe- drovali a žádné mu viny, dokud jim slúžil, nedávali, až teď teprva, když by chtěl sám k své ruce řemeslo provoditi a živnost vísti, ježto pan purgmistr a páni, vidúce jeho po- ctivé zachování, proto jsú jemu práva měst- ského a v této obci bytu i živnosti popřáli a jej přijali. Na to dal čísti jméno i přijetí své v matrice města našeho žádaje, aby od pánuov řezníkuov přes to nebyl tak sužován, než aby jemu oni podle zachování jeho i také práva měst- ského užívání řemeslo, kterémuž se spolu s nimi vyučil, dělati přáli v cech i pořádek svuoj jako zachovalého jej přijali; položiv při tom listy zachování i vyučení svého proti nim i ji- ných svých spravedlivosti ku právu a je pře- čísti dav, vedle toho žádal za spravedlivé opa- tření. — Proti tomu od starších cechu řezni- ckého jest mluveno, že oni o vyučení jeho S ním na žádném odporu nejsou, ani o zacho- vání, to které ukazuje (jehož datum léta 1539) ; než z příčin těchto v svuoj cech a pořádek jeho přijíti nechtějí, že jest on nepořádně a potutedlně v stav manželský vstúpil a osobu podezřelou sobě za manželku vzal pokoutně, i prve se s ní skutku dopustil, než k stvrzení přišlo; a potom když jim polívku dáti chtěl podle pořádku jich, že se v to sám dobrovolně uvolil, bude-li to vskutku nalezeno při něm aneb manželce jeho, aby prve obtížena byla, než by slušelo, že jich za cech žádati nechce. Pak poněvadž se jest to již našlo, tehdy že on jich. prázen býti má, a oni že bez pánuov E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: řezníkuov Pražských, jakožto vrchnosti cechu svého, přijíti jeho nemohou, aniž ti listové jeho na škodu jim a jemu ku prospěchu býti ne- mají, neb on již s tou manželkou byl tehdy, když jest. datum zachovacího listu jeho, a proto ten list sobě zjednal, neb věděl, že se na něho pro tento nepořad bude těžkost valiti. Protož jemu to vysvědčení o předešlém zachování jeho platnosti v této při nésti nemuože, zvláště přes takové jeho uvolení. A poněvadž pan purg- mistr. s pány při každém usazení cechmistrů a starších toho řemesla k tomu vysílajíce z prostředka svého je napomínají, aby dobré zvelebovali a zlé i neřády kazili, jak pak jsú to při tomto Adamovi seznali, hned jsú ho mezi sebú jmíti nechtěli. Kterak se jest pak v to manželstvo sešel, světle-li či pokoutně, na to svědomí Matouše Sloupa a manželky je- ho, Marka a manželky jeho i jiných pořad, kteráž VMtem vypsaná posíláme; k tomu mlu- více, ačkoli Sloupova toho, což jest prve mlu- vila a čeho jest vědoma, svým svědomím ne- dokládá, však se to ukáže jinými svědky, že jest toho neřádu byla dobře vědoma; davše na to čísti svědomí Barbory Svalové a jiných po- řad vypsaných, pravíce, že se zachování jeho odtud nalézá. Neb kdyby on se tak choval jako jiní chvalitebně a neuspíšil takovým ne- pořadem, chtěli by jej přijíti jako jiného za- chovalého; dále mluvíce, že jest v to manžel- ství, učiniv ten nepořad, z mušemí a přinucení rychtářova, jsúc od něho k tomu zavázán, ve- šel. Neb kdy jest u Jana Hrubše čeledínem byl, a již tehdy při té osobě ten nepořad se shledal, tu jest rychtář po něm šel a jej k tmou, aby se s ní oddal, mocí svú přivedl, a to se ukázati muože, že sú mu pak žádné viny prve z. jeho nezachování nedávali, dokud tovaryšem byl, i nemohli toho slušně učiniti. Než tehdáž, když se jest tak nepořádně oženil a v pořádku jejich býti chtěl, tu teprva, když se poctivosti cechu toho dotýkalo, nechtěli mu toho příti a nemohou toho slušně učiniti z příčin již ozná- mených, zvláště proti jeho vlastnímu uvolení. 

Strana 549
Žatec (1541). — Proti tomu od Adama povědíno, že tuto žádné hodné příčiny nepokazují podle své od- povědi, kterú sú jemu dali na obvinění jeho, ani žádného podvolení ani závazku jeho ne- pokazují, kterým by se več jim uvoliti měl; čemuž odpírá a praví, že se jim v nic neuvoloval takového, což mluví, aneb což by jemu ku škodě býti jmělo. Neb což Matouš Sloup svědčí, ač nic jemu na škodu nesvědčí, však poněvadž jest strana a jako přední cechmistr toho řemesla nemá proti němu za svědka přijat býti, zvláště poněvadž jest prve v té při od cechu proti němu mluvil a stával; manželka pak jeho ta sama na svú přísahu to vyznává, že sú od nich poctivě se odebrali, a nepamatuje, mluvila-li jest kdy co o nich, čili nic, aniž co jistého o jakém ne- pořadu svědčí. Jiné pak všecky, které svědomí dávají, jsou manželky řeznické, jichžto mužové sou strana, a tak, ačkoli nemají svým manže- luom svědčiti, však nic jistého a škodného jemu nesvědčí, aniž se samy nesrovnávají, i slyšené řeči svědčí. Mluvil-li jest pak muž její prvnější (jakž ony svědčí) jaká slova o ní, čemuž se místa nedává, toť jest mohl dobře učiniti a mluviti jako o manželce své, ale jinému by toho netrpěl, nýbrž kdyby jí kdo tolikéž mlu- vil, nebo o ní, chtěl by ji zastati, neb jí sám nikda za života svého z toho nevinil, než měl ji za poctivů manželku. Také se některá svě- domí jejich vztahují na syna, s prvním man- želem zplozeného, a některá na toho syna Ada- mova pořádného, aniž tu co jistého a gruntov- ního seznávají. Že jest pak nepotutedlně v ten stay vešel, na to svědomí Jiříka Hošťálka z Javořice, Jakuba Tomáškovic, Václava Sta- rýho a Jana Vodičky, item kněze děkana s jeho kněžími. A jakož strana vede a mluví, že jest zavázán k tomu byl od rychtáře sc, tomu on odpírá; aniž se také pokazuje co od strany, aby to prve bylo ukázáno proti tomu svědomí Jana Hošťálka z Javořice, toho času rychtáře, kterak jest od něho k tomu nikda nucen ne- byl, než svobodně a poctivě jako svobodný 549 s svobodnou světle a dobrovolně se jest oddal. — Proti tomu strana, páni řezníci, dali mlu- viti: kdež se k svědkuom jejich promlúvá, ja- ko by měli zavříni býti, to se k rozvážení práva připouští; než což se Matouše Sloupa, svědka jejich, dotýče, k jehožto svědomí předkem se domlouvá, praví, že on Matouš Sloup, hned jakž jest Adam o přijetí do pořádku jich stál a o ně do cechu vstupoval, vyvstal jest a s tím nechtěl nic jmíti činiti. Protož jest dobře to svědomí dáti mohl, a tak má přijato býti po- dle práva. A že jest k tomu manželství pro svuoj dopuštěný nepořad od rychtáře byl při- nucen a závázán, na to též dali čísti svědomí Jana Hošťálka, ut supra. Kdež jsú pak mluviti prve dali, že on Adam v to se jest uvolil, na- jde-li se to, že by manželka jeho džíve času poroditi mčla, že jich nechce za cech žádati, aniž o to chce státi, pak že se to již našlo, než puol léta spolu byli, že jest ona porodila (na to svědomí Jana Košináře a manželky jeho ukazujíce) vedle toho žádajíce opatření. — Proti tomu Adam praví, že toho nepokazují, aby se jak potutedlně s ní složil a Jakub Ko- šinář, ani žena jeho nic v svém svědomí jemu na škodu neseznávají, nebí se to přihází že, mnohokrát žena těhotná z příhod brzo rodí a prve měsícem neb dvěma, než čas přirozený káže, jakž jest to šíře vědomo. A byť pak i tak, jakž oni chtějí, se smáli, tehdy by nic nepořádného a neobyčejného proti cechu jejich neučinili, poněvadž jsú se jinak a mnohem ne- poctivěji někteří toho řemesla zdávali, než zde světle v městě, jako on s manželkou svou, ale po vesnicích, však proto mezi nimi v cechu a pořádku byli držíni a zachování až do svých smrtí, na to svědomí Reginy Šedivé, Barbory Broumkové a jiných pořad, kterak se jest Klí- novic nevěsta a Eva mezi nimi chovala. Tím svú při zavíraje, poněvadž jsú žádného nepořadu, ani jakého uvolení na něho nepokázali, žeť jeho také bez příčin od živnosti a řemesla nebo cechu svého odcizovati nemají, žádaje vedle své- ho poctivého zachování za spravedlivé opatření. 

Strana 550
550 Nález : Poněvadž jest Adam Vernar za- chování jisté, rození i vyučení řemesla svého, i také pořádné a světlé v manželský stav s manželků nynější svú vstoupení dostatečně pruovody svými pokázal; a cechmistři s přivo- lenými i všickni mistři poctivého řemesla a cechu řeznického toho jsú nepokázali podle práva, proč by on s nimi v pořádku státi a od nich do cechu přijat bejti nejměl, nýbrž z jejich vlastních svědkuov to se nalézá, že jest se tajž Adam dobře mezi nimi choval —: z těch příčin nemají jeho od svého pořádku a zachovalého, mezi se a do cechu svého přijíti, též živnosti a řemesla proti právu městskému, prve jemu propůjčenému, nezavírati. — Cech řeznický se odvolává. — Datum v Žatci v pá- tek před sv. Řehořem [11. března], léta 1541. — Confirmatum sabbato post Ambrosii [9. dubna] anno 1541. (Fol. 199.) 250. 1541, 9. dubna. (Mezi Dorotou Tuč- kovou z jedné a Jakubem Urbanovic z strany druhé opět o louku.) Dorota Tučková, spolu- měštka naše, obvinila před námi Jakuba Ur- bana, spoluměštěnína našeho, z toho, kterak se jest on v louku její uvázal jí na škodu, kterážto louka jí vlastně podle přísudku a ortele předešlého náleží ; na to dala čísti ortel, kterajm jí ta louka přivlastněna, a drubý ortel o předešlé uvázání Jakubovo v tu louku a o plat z ní oc a pravíci, kterak hned po tom orteli peníze a úrok zadržalý jemu kladla a před úřad do rady jej obsílala, ale on že ani doma u sebe, ani před úřadem peněz od ní přijíti nechtěl a nechce až posavad, než předce zúmyslně užitky z té louky jí béře proti právu a těm orteluom; davši na to čísti svědomí Václava Topinky, Jana Tučky a Pavla Holovského —, kteráž VMtem vypsaná posí- láme. Dále mluvě, kterak práva ukazují, kdo by komu škodu zúmyslně činil, že jest mu povinen to napraviti ; připomínajíci psaní VMtí, k úřadu našemu učiněné, jímž se porouéí, aby strany o to sročeny byly a konec o tu roze- F. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: při měly, položivši opět jedno i druhé psaní, od VMtí k nám učiněné, čísti (datum jednoho v sobotu po sv. Janu [29. června] léta 1532. a druhého sabbato post Tiburcii [17. srpna] téhož roku) vedle toho žádá za opatření, po- něvadž by se z toho jejího ukázání to našlo, že skůro více mocí, než-li jakým právem tu louku drží a jí odjímá. — Proti tomu Jakub Urban předkem dal čísti zápis z kněh měst- ských, kdež Matouš Kolský vzdává tu louku Jindřichovi Hladičovi, a při tom zápis z kněh berňových, kdy a kterého roku nejposléze berně z té louky jest dána; potom dal čísti ortel mezi Dorotou Tučkovou a přátely Hla- dičovými, ten i datum jeho ku právu klada a pravě, že Jindřich Hladič té louky jí Tučkové pod právo purkrechtní nedal, ani nevysadil. Pak ona majíci jemu Jakubovi úroky zadrželé podle ortele dáti, toho jest neučinila, a vždy až posavad tím prodlévá, dav na to čísti roz- kaz úřadu po tom orteli učiněný, aby, což jest úrokuov zadržala, to vypravila. Ale však ona nic se na ortel, ani na ten rozkaz neobrátivši, toho jest neučinila a s tím roku dni projíti dala, a protož jeho již na pokoji nechati má a více se na tu louku nemá potahovati, po- něvadž se jest vedle přísudku nezachovala. A že on jest to dobře učiniti mohl a v tu louku se uvázati pro neplacení po témž orteli i roz- kazů výš dotčených, jako pán toho gruntu dě- dičnaj, připomínajíc to, kterak sú on Jakub Urban a Václav, bratr jeho, s jinými k tomu vězením byli přidržíni, že jí Dorotě Tučkové věc přisouzenou zaplatiti musili ; na to uká- zali kvitancí, a že ona tolikéž jemu podle té- hož přísudku byla učiniti povinna, chtěla-li jest té louky předce užívati. Co se listu VMtí a supplikací podané dotýče, praví, že to jemu na škodu, ani jí k zisku při právu býti nemá z příčiny, neb jest on s Matoušem Tučkou, kterajž to psaní vyžádal, pře žádný nikda ne- jměl ; že jest pak od Tučkové peněz úročních, které mu dávala, přijíti nechtěl, to jest učinil proto, chtěje a toho vždy až posavad při právu 

Strana 551
Žatec (1541). žádaje, aby mu ukázala, kdy jest poslední úrok dala a od kterého času jest zadržala, a jakü kopu platiti by měla. Dále ukázal a čísti dal zápis z kněh městských, zvláště o té louce, kterak ji v soudu zahájeném sobě zpovídal a ji bez naříkání vždy držel až po dnes vedle jiného statku Hladičkovského, kteraj se jemu na podílu dostal. A poněvadž ona toho neu- kazuje, aby jí pod purkrecht dána a vysazena byla, tehdy na ni spravedlnosti žádné nemá; ukázav právo psané kap. 22. art. 2., vedle toho žádal za opatření, a připomínaje ortel | mezi Matoušem Kolským a úročníky jeho. — Proti tomu Dorota Tučková dala čísti přísahu, kterúž jest učinila podle předešlého ortele, a potom ukázala na právo psané kap. 68., art. 18., kterak přísaha všemu jest při právě konec, a tak že tou přísahou již jest ona toho prázdna, aby pokazovati měla to, což by tu přísahu předešlo. Při tom dala čísti předešlé pře ve- dení proti tomu, kdež strana ukazuje zápisy z kněh v této při, pravieci, že prve jest to všecko vedla a ukazovala, a na to jest ortel přišel, že té louky užiti ona má, dadouci úroky zadržalé. A poněvadž před její přísahou a or- telem na to učiněným není jí nalezeno, aby ona ukazovati mohla, co by Jindřichovi Hla- dičovi nebožtíku z té louky úroku zadržala, než tou přísahou to jest všecko obsaženo a vyraženo, že jeho za sebou nic nezanechala a nezadrżela, jiżć ona tím, čeho se strana do- mnlúvá, povinna není. Než cožkoli od smrti jeho úroku jest zadržala z té louky, to že jest Ja- kubovi hned po orteli dávala i před úřadem to kladla, ale že sám on toho od ní přijíti ne- chtěl a posavad nechce, a tak že jest nic ne- promlčela a žádnému času projíti nedala s tím zadržalým úrokem, žádajíci vedle toho za spra- vedlivé opatření. Nález: Poněvadž jedním i druhým orte- lem práva vyššího ta louka Dorotě Tučkové jest přivlastněna, tak že ji držeti a užívati má, na zpuosob dadúci předkem úroky zadr- žalé Jakubovi Urbanovi a potom jiná léta po- 551 řád aby platila, pokudž ortel předešlý o túž věc mezi nimi plněji svědčí : i cožkoli Jakub Urban těch zadrželých úrokův pokáže, ty jest mu povinna Dorota Tučková dáti a vedle or- tele předešlého k němu se chovati. Než což se dotýče toho, kde jsú strany v tom na od- poru, že Dorota Tučková menší úrok z té louky Jakubovi platiti chce, než-li by jemu příjemný byl, a toho neukazuje, aby jakým hamfestem ten plat, ani čím jiným ujištěn a zejména v jisté summě položen byl —, z těch příčin, poněvadž Jakub Urban ten grunt jest zdědil a panství na něm obdržal, v tom se ona Dorota Tučková s ním snésti a vedle slušného běhu, který se při takových platích, nevýsad- ných a zejména nevyslovených zachovává, též zachovati jmá, jakž na jiného poplatníka ná- leží. — Dorota Tučková se odvolává. — Da- tum v Žatci ve čtvrtek po Smrtedlné neděli [7. dubna), léta 1541. — Confirmatum sab- bato post Ambrosii [9. dubna], anno 1541. (Fol. 202.) 251. 1541, 25. května. (Mezi p. Burjanem a p. Čeňkem Sekerky z Sedčic z jedné a Janem Červenkou 2 strany druhé o dluh listovní.) P. Jan Sekerka z Sedčic na Veleticích a p. Čeněk ob- vinili před námi Jana Červenku, spoluměště- nína našeho, z sedmdesáti tří k. dvadcíti šesti gr. m. dluhu někdy p. Janovi Sekerkovi, synu jeho páně Burjanovu a bratru páně Čeňkovu, pozuostalého vedle listu na týž dluh učině- ného celého a neporušeného, žádajíce, aby k tomu přidržán byl a tu sumu vedle toho listu, jakožto těm, kterýmž to poručeno jest, za- platil na místě sirotkuov po témž p. Janovi Sekerkovi pozuostalých; položivše list na týž dluh svědčící, žádali podle toho za opatření. Proti tomu Jan Červenka praví, že ten dluh, na kterajž se tajž list, kterajm jej upomínají, vztahuje, jemu p. Janovi nebožtíku zaplatil, a když jej napomínal, aby mu list ten zase vrátil, tehdy on nebožtík vymlouval se tím, dokládaje se Boha, že o něm neví, kde jest, však że ho pobledś a kdyż najde, że. jej ztrhati 

Strana 552
552 chce. A tak on věře jemu, jakž s ním mnoho činiti míval a žádnajch nesnází sobě o nic ne- činili, než z obú stran: sloužíce sobě dobrým též sobě i věřili, za jiné nejměl, než že jest již ten list ztrhaný. A poněvadž jest on dluh zaplatil a ten list vypravil, žádá také za opa- tření, aby takovým vyvazeným listem z téhož dluhu opět napomínán nebyl. — Proti tomu strana, páni Sekerkové, praví, že na ty slova jeho holá tomu místa nedávají, aby ten dluh zaplacen a list vyvazen byl, poněvadž se celý a nezrušený ukazuje, a Jan Červenka že ani kvitancí toho žádné nepokazuje; v to se uvolujíce, jestliže to pokáže, že jest ten dluh zaplatil, že tomu místa dáti chtějí. Proti tomu Jan Červenka dal čísti dva listy od p. Čenka Sekerky k úřadu našemu psané, kteréž VMtem s jinými potřebami posíláme. A právě po- něvadž p. Burjan i p. Čeněk praví se býti po- ručníky té pře nebo sirotkuov p. Jana Se- kerky, že sú to předkem ukázati povinni a též to ukázati mají, že neb. p. Jan Sekerka jim jest to poručil, aby oni jej zejména z toho dluhu tím listem napomínali, a jinak že jim není povinen před právem na to jich obvinění odpovídati. Než cožkoli jest prve promluvil, že jest tím zprávu dáti chtěl o zaplacení toho dluhu, zda by oni páni Sekyrkové, slyšíce o tom, jeho na pokoji nechati chtěli a zbytečně [v] soudy s ním se nedávali. A hned ten list, kterajm jej strana z dluhu napomíná a viní, dal čísti, datum jeho i rok placení v něm po- ložený ku právu klada. Potom ukázal cedulku rukou p. Jana Sekerky k sobě psanou a podle toho list od JMti p. Bohuslava NYelixa Hasi- štajnského etc. k tomu mluvě, že podle toho listu a vědomí páně svědomí od JMti pána po- třebuje, k kterémuž ještě přijíti nemuože, ne- maje v své moci pána. Také ukázal registra svá, v nichž své domácí dluhy píše, kterak a kdy se o ten dluh s ním učetl a kterak mu jej potom i zaplatil. A že se ten účet v těch registřích v sumě na tom listu postavené i v času také srovnává, kdy se to dálo, na to E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: svědomí Václava Bradáčka, Vaňka od panských koní a Jakuba z Chomutova. Dále mluvě, kterak když po tom dluhu zaplaceném a listu vyvazeném s ním mluvil, aby mu list navrátil, tehdy on, jakž výš mluveno, pravil: Pane Čer- venko, nemámť ho, než najdu-liť jej, žeť jej vrátím aneb ztrhám. A tak že jej za ztrhaný držel; dokládaje se v tom svých register a výš dotčených svědkuov, též svědomí p. Jaroslava Sekerky, p. Cyryla Satanýře a svědomí Jana Houzky a Blažka z Čejkovice dal čísti. Ukázal při tom list otevřený k sobě od p. Burjana Sekerky jeho rukou psaný, kterýž VMti posí- láme; viece mluví, kterak netoliko ten dluh mu zaplatil, ale přes to vajše potom jemu potřeby za své peníze jednal i sám svěřoval, takže mu nebožtík zuostal dlužen II k. XLII gr. m. a V d. vajše, jakž registra jeho ukazují; ta proti nim ku právu položil, dav podle toho čísti svědomí Matouše Strnada, Šimona mly- náře a Adama Sušila, kterak jest p. Jan Se- kyrka nebožtík sa nemocen před tou smrtí peněz potřeboval a u něho i jinde u lidí- se dlužil, ježto majíc jej sobě tu súseda, hned vedle toho domu, kde ležel, kdyby mu tehdy co dlužen byl, [byl] by v takové své potřebě jeho raději z své sumy napomenul, nežli by se u jiných dlužiti měl. Tím zavíraje, poněvadž jest to ukázal, že ten dluh jest zaplacen a list vyvazen, aby jeho na pokoji nechali a list ten vyvazenej aby jemu vrácen byl anebo ztrhán, tak jakž se on nebožtík p. Jan Se- kerka v to sám byl uvolil, a oni též se také byli uvolili v své řeči, že jemu nechtí na holá slova věřiti, než ukáže-li co, že tomu místo dáti chtějí. I poněvadž jest ukázal a ještě, bude-li toho potřeba další, dostatečněji uká- zati chce, povinní jsú tomu vedle uvolení svého místo dáti a jeho na pokoji nechati. — Proti tomu od p. Burjana Sekerky mluveno, že on dobře z toho dluhu inuože napomínatíi, poněvadž se jest s nebožtíkem Janem, synem svým, nikda nedělil ani mu co kdy dskami postúpil, a tak že se zbytečně strana o to 

Strana 553
Žatec (1541). poručenství domlúvá. Co se pak register jeho Jana Červenky dotýče, též k tomu praví, po- něvadž jich písař přísežný nepsal, tyf mu platnosti nenesou, aniž ku právu co přinále- žejí, aniž jim také místa nedávají, neb jest on sobě do nich mohl psáti, sám jsou[c] strana, co by chtěl, a třebas p. Burjana z Veletic těmi registry vypsati. P. Cyrillus Satanýř, svědek jeho, ten hned svědčí, že, buoh zná, neví, byla-li jest mezi nimi jaká o listu tom zmínka. Bradáček a Houzka, ti náchlebníci a čeleď jeho jsú a o žádné jisté sumě ani o tomto listu nic nesvědčí aneb vlastně o tom dluhu, než o jakéms zlatém že se hádali. Jiní pak svědkové všickni nic nevyznávají toho, což by se vlastně toho dluhu neb listu dotýkalo, než všecko svědomí jich jest na omylu. Protož po- něvadž toho nepokazuje, aby ten dluh jmeno- vité v tom listu postavený vypravil, a list celaj se nachází, oni věří bohu a právu, že jest jim zaplatiti povinen. Dokládajíce se v tom ortele mezi Bohuslavem Hornateckým z jedné a Ji- říkem Hošťálkem z strany druhé, kdežto Jiřík Hoštálek též podobně dluh nějaký registry svými domácími pokazoval. Však jest mu to postačiti nemohlo, nežli musel dluh zápisem pořádným pokázaný zaplatiti. Dokládaje se ortele též mezi Samuelem židem a věřitely Pavla Šedivého a též připomínajíce ortel před lety třiceti učiněný mezi Bláhou Marčalem z jedné a Dorotou Peřinovou z strany druhé, kteří se vše ná to vztahují, že zápisové a listy nebo cedule řezané nezkažené a nezrušené při každém právu ostojí a pruochod svuoj mají, čehož oni podle toho listu užiti žádají. — Proti tomu Jan Červenka pravi, że s p. Bur- janem o grunty ani o nic, co se desk dotýče, soudu nemá, než o vlastní dluh p. Jana Se- kerky, syna jeho, kterajž mu zaplatil, a tento list, mimo nějž nikda, jak živ, žádného s ním ani jaké jiné cedule nejměl, vyvadil, kterajž se teprva po smrti jeho nalezl, opáčiv řeči své výš mluvené, a zvláště toho žadaje, aby poručenství, že z toho dluhu viniti mohú, uká- Archiv Český XXVIII. 553 zali, aneb aby porućnici sirotkuov neb. p. Jana Sekerky učiněni byli. To dokládaje proti těm orteluom, které proti němu strana vedou, že se tíž ortelové k této při trefiti nemohou a straně nic platni nebo jemu ke škodě nejsou. Neb on žádného účtu s p. Burjanem nepotře- buje, žádaje vedle svých pruovoduov a jich vlastního uvolení zachován býti. — Tu sme my nalezli a ortelem svým vypověděli: Po- něvadž p. Burjan a p. Čeněk Sekerkové z jisté sumy vedle listu upečetěného někdy p. Janovi Sekerkovi na touž sumu svědčící celého a ne- zrušeného, zejména sedmdesáti tří kop a dvad- cíti šesti gr. m. Jana Červenku jsú obvinili a Jan Červenka maje rok ku právu pod ztra- cením té pře na tento den položený, toho vedle odporu svého dostatečně podle práva neodvedl a umeukázal, aby tu sumu dluhu p. Janovi Sekerkovi zaplatil a ten list aby vy- vadil: z těch příčin chce-li on Jan Červenka tajž list vyvazenej míti. povinen jest jim puo- voduom tu sumu sedmdesáte tří kop dvaceti šest gr. m. dáti a zaplatiti do dvú nedělí pořád zběhlých podle práva. Pak Jan Červenka — odvolal se —. Dán v Žatci ve čtvrtek po Smrtedlné neděli [7. dubna], 1541. — Tu my — ortel tento váš napravujem: Poněvadž svědkové Jana Červenky zřetedlně a grun- tovně toho listu na dluh jistý, kterýž by měl nebožtíkovi p. Janovi Sekerkovi Veletickému zaplacen a vyvazen býti, nedokládají, z té příčiny povinen jest podle register a svědomí svého on Jan Červenka to do dvou nedělí pořád zběhlých přísahou zpraviti, že na ten list, o kterýž jest soud, svědkové se [v]zta- hují a že jest těch LXXIII k. XXVI gr. m. podle téhož listu neb. p. Janu Sekerkovi dal a zaplatil. Zpravíli v tom času právem vy- měřeným, bude toho dluhu prázen. Pakli by nezpravil, od nezprávy své on Jan Červenka bude dluhem v žalobě položeným jim pánuom Sekerkuom povinen a to též od nezprávy své do dvou nedělí pořád zběhlých podle práva. Act. die Urbani [25. května], 1541. (Fol. 206.) 70 

Strana 554
554 252. 1541, 28. června. (Mezi Markétou Hrabovou s jedné a Václavem Barbátem sou- kenníkem z strany druhé.) Markyta Hrabová, spolusouseda naše, skrze Jana Hrabi manžela svého obvinila před námi Václava Barbáta soukeníka, zetě svého, z toho, kterak on jí do- sti nečiní smlouvě, kterú s ním k žádosti jeho po smrti manželky jeho a dcerky své učinila, davsi tu smlouvu &isti, kterüz Vašim Mtem vypsanou posíláme. Vedle toho mluvíci, kterak on byv dlužníkem lidským a sám dítek svých se dcerkou její zplozených chovati nemoha a dluhův platiti i k tomu ji žádostí svou při- vedl, že jest ona dítky v své opatrování k sobě přijala i dluhy za něj splatila, pak maje on jí domu postúpiti teď v něm mocí sedí a jeho užívá na škodu její proti smlouvě již ukázané ; žádajíci v tom za spravedlivé opatření, aby on jí domu toho postoupil a mimo vyminky v smlouvě učiněné aby tu více neovládl, poně- vadž již jí to k opatření náleží, táhnúci se v tom na právo kap. 66. art. 20. —' Proti tomu Václav Barbát praví, že v té smlouvě stojí znamenitě ten artikul, kterak on tu byt míti má do vůle obojí strany, pak tuto ještě roku není a ona jej již honí. Druhé v té smlouvě i toto stojí, že kdyby Bůh dítek ne- uchoval, aby teprva na ni připadl ten dům; ale ona nedočkavši, aby které umřelo, hned jej pod jakýms způsobem jako frajmarkem pro- dala i chmelnici zase vrátiti chtěla, a tak jeho i dítky o dům by připravila, neb když by jí Bůh neuchoval a on Ýv podružství byl, i ne- mohl by sobě ani dítkám pohodlé učiniti žád- ného; a tak vida, že ona na takovü budüci těžkost jeho i dítek dům ten prodala, vstúpil jest na tento trh i peníze podle takového pro- daje jejího na právě položil žádaje, aby mu bylo toho příno mimo jiné, poněvadž on jej prvé v knihách má, kdež mu jej byla nebožka Humerova, přítelkyně jeho, dala a zapsala v soudu zahájeném tu, kdež moc a právo jest. A poněvadž jest jinému toho trhu příti chtěla a on hned nedav času projíti na něj jest vstou- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: pil, i také toho před jinými užiti má podle práva; dokládaje se v tom ortelův při právě VMtí učiněných mezi Filipem kotlářem z jedné a Kunkou manželkou jeho z strany druhé léta 1537 a též mezi Jiříkem Labanským a Tomášem inmydlářem při právu na N. Městě Pr. léta 1540, a pravě, že ti obojí takových odporů jsú užili, žádaje i on vedle toho za- chován býti, aby toho trhu užiti mohl, že jí Markytě plátce býti chce a chmelnice při ní s dítkami že zanechává, nýbrž poněvadž by se uznávala, že by ona dítek tak, jakž náleží, neopatrovala, již by on je jako otec k sobě s tím se vším přijíti chtěl a je sám opatrovati. A tak kdež mluví, že by za něj dluhy platila, však se to najde, že jest jich ještě až posa- vad nezaplatila, žádaje vždy toho trhu mimo jiné užiti podle práva a podle ortelův na to vedených. — Proti tomu zase Markyta nic k prodaji aneb frajmarku toho domu neříkaje praví, že ona jej viní z nedostiučinění té smlouvy, což jest v skutku tou samou smlou- vou pokázala, žádajíci; aby k tomu přidržín byl a z toho domu jí varoval. Když tomu ob- vinění a té smlouvě on dosti učiní aneb když tato pře konec vezme, bude-li ji z čeho toho, což nyní mluví, chtíti viniti, chce jemu ze všeho práva býti. — Proti tomu Václav Bar- bát praví: Poněvadž odpor jeho, kteraj tomu prodaji jejímu učinil, prvé se jest na právo dostal, než toto obvinění její zašlo, aniž jest taková věc kdy po dnes z práva scházela, če- hož skutek jest, že peníze podle trhu, na nějž vstoupil, hned nemeškaje na právě před úřa- dem jest položil, a ty tu posavad leží, a vše- cko se s vědomím úřadu tím pořádkem, jakž práva ukazují, dálo: z těch příčin má jeho takový odpor předkem na místě postaven býti; neb ona majíci státi k odporu tomu, chtěla-li by k němu co říkati, i dala se v žalobu na něho, kteráž jest odporu jeho rozdílná, žádaje v tom za spravedlivé opatření. — Tu sme my nalezli a ortelem svým vypověděli: že Václav Barbát podle smlouvy mezi sebou a Markytou 

Strana 555
Žatec (1541). tchyni svú učiněné povinen jest domu svého jí Markytě do dvú nedělí pořád zběhlých po- stúpiti; bude-li pak chtíti z čeho ji Markétu zase buďte z nedostiučinění té smlouvě, buďto z prodaje toho domu viniti, právo se jemu nezaviré. — I nepřestal na tomto orteli Vá- clav Barbát, než odvolal se s svú pří na právo vyšší Vašich Mtí, protož co tu za právo jest, naučení od Vašich Mtí žádáme. Dán v Žatci v úterý po památce Těla P. Krista [21. června), léta P. 1541. — Tu my z plnosti práva našeho vrchního ortele tohoto vašeho jakožto pořádně podle práva přišlého potvrzujeme. Actum feria IT. post Joannis B. [28. tervna], anno 1541. (Fol. 210.) 253. 1541, 8. srpna. (Mezi Martinem Pi- synkem z Lipska z jedné a Jiříkem Hošťálkem z strany druhé o dluh.) Martin Piskník (1) z Lip- ska, náměstek někdy Kunce Šance z Lipska, jako ten maje po témž Kuncovi manželku za ženu i dítky po něm poostalé opatrujíc a dluhy na lidech upomínajíc obvinil před námi Jiříka Hošťálka z šedesáti dvú zlatých vosmnácti grošův šesti peněz malých dluhu jemu Kun- covi nebožtíku pozůstalého, ukázav na to svě- domí Jakuba Fuksa, kteréž Vašim Mtem po síláme, že tolik toho dluhu pozůstal; též uká- zal list Jiříka Hošťálka, jeho vlastní rukou k JMti panu z Waitmile psaný, a při tom vajpis z vegister kupeckÿch Kunce Sance ne- boztika, Zédaje za dopomožení, poněvadž žádné kvitanci z toho dluhu nepokazuje. — Proti tomu Jiřík Hošťálek praví, že mu Pisníkovi (!) nic dlužen není aniž na to žádné moci strana neukazuje, aby jej z toho dluhu napomínati mohl, aneb aniž na ten dluh jakaj šulpryf má a jeho neukazuje, ježto v Lipště mezi kupci ten běh se zachovává, že bez cedule dlužné a šulprifu: nic nevěří žádnému, a k tomu i do registr kupeckých se zapisuje. A poněvadž ani moci od toho, koho se pořádně dotýče, ani šulprifu žádného neukazuje, není mu tím po- vinen: co se pak psaní ku panu z Wajtmile dotýče, k tomu se zná, že jest je učivil, a 555 z toho se uzuává, že jest vždycky tomu dluhu odpíral a podnes odpírá. Kdež pak svědomí ukazuje Jakuba Fuksa, poněvadž jeden jest sám svědek, ten dosti ku právu není aniž jeho svědomí přijato býti má, poněvadž podle práva, jak na to náleží, není vydáno. A také tomu výpisu z register odpírá a tomu místa nedává, neb jest o mnoho set v Lipště míval činiti, ježto takoví výpisové mohli by jemu k zna- menitému ublížení býti; kdyby průchod svůj měli; neb co jest koli Kuncovi dlužen byl, to že jest inu zaplatil, a z toho jest to, že šul- prifu strana, ač má-li moc a náleží-li jí upo- mínati, neukazuje, neb jest všecko vypravil, co jest s Kuncem činiti míval. — Tu sme my nalezli a ortelem svým vypověděli: Poněvadž se z řeči i z listu toho, kteraj rukou svou Jiřík Hošťálek z Javořice JMti panu z Vejt- mile psal, i také z vajpisu register kupeckých od strany ukázaného to nalézá, že jesti on Ji- řík Hošťálek Kuncovi nebo Martinovi dluh byl pozůstal, a Jakub Fuks v svém svědomí to dokládá, že po účtu, při kterém byl toho času, summa byla šedesát dva zlatý vosmnácte gro- šův a některý peníz vajš, z těch příčin, chce-li on Jiřík toho obvinění prázden býti, povinen jest to pokázati v šesti nedělech pořád zběh- Mých, že jest ten dluh vypravil a zaplatil ; ne- pokáže-li, tehdy jej má Martinovi Pisníkovi (!), náměstku Kuncovému, [zaplatiti] ode dne nepo- kázání dodvú nedělí pořád zběhlých vedlé práva. Ale on Jiřík Hošťálek nepřestal na tointo orteli našem, než odvolal se s svúů pří na právo Va- šich Mtí, protož, co tu pravého jest, od Vašich Mtí naučení býti žádáme. Dán v Žatci feria V. postridie Margarethae [14. července], anno 1541. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele to- hoto jakožto řádně podle práva přišlého po- tvrzujem. — Actum feria II. post Transfigu- rationem Domini [8. srpna], 1541. (Fol. 212.) 254. 1541, 8. srpna. (Mezi Janem Voči- hourem z jedné a Johannou Královou z strany druhé.) Jan Vočihour obvinil před námi Jo- hannu, Vanka Krále souseda našeho manželku, 70* 

Strana 556
556 jakožto držitelkyni statku po někdy Pavlovi Koňovi pozůstalého ze sta tří kop míš. dluhu, kteraj mu pozůstal z peněz zádušních nebožtík Pavel Kůň, ukázav na to ceduli řezanou a vedle toho svědomí Martina Hošťálka, Jakuba Michálka a Jana Housky bakaláře a kněze děkana našeho s kněžími jeho; vedle toho žá- daje za opatření, aby ona z toho statku, na kterémž jest mu tu summu přede všemi ji- nými nebožtík Pavel Kůň ujistil, práva byla a dluh ten zaplatila, domlouvaje se k ní toho, aby též ceduli takovou druhou, z níž obeslána jest, položila. Proti tomu od Johanny Králové mluveno, že ona o tom dluhu nic neví ani o té ceduli, a by pak Jan Vočihour měl deset i patnáct svědkův podlé té cedule ukázané, kteříž by se za jednoho srovnávali, tehdy jí to na škodu není a jemu platnosti žádné ne- nese; jedno proto, že cedule druhá se neuka- zuje, aniž se nalézti může, druhé že v těch všech letech za života Pavla Koně nikda ho z toho dluhu nenapomínal, a třetí že po smrti jeho netoliko ve dni a v roce, ale ani v pěti čtvrtech léta statku toho jest nenaříkal jsa při právu; dokládaje se ortele Vašich Mtí mezi Dorotou od Hory Kutny s jedné a Janem Králem z strany druhé, a podle toho dala čísti právo v cap. 27., art. 1, rozdíl 3. žádajíci podle toho býti zachována. — Proti tomu zase Jan Vočihour praví, že jest žádnému času pro jíti nedal, neb Joanna Králová teprva okolo čtvrti léta ten statek drží a tak prve, dokud jistého držitele před rukama nebylo, neviděl koho napomínati, poněvadž jest známé, že ne- dávno o ten statek pře mezi přáteli, kteříž se oň soudili, konec jest vzala. A také svého če- kati mohl, dokud se jemu líbilo, poněvadž statek jistý před rukama byl; než kdyby se dlužníci jací nacházeli a k statku se přibližo- vali, tu by snad on také se v tom neomajlil maje jistotu, že by se jim předjíti nedal, pak-li by s tím mlčel, i sám by sebú vinen byl. Ale tuto jest se dlužníkův téměř žádných nena- cházelo, kteříž by statek obsáhnouti chtěli, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy : než přátelé toliko se oň soudili, a on jich če- kati musil, až vždy jistaj držitel právem uznán jest, jakožto ona Joanna, atu on hned nedav času žádnému minúti vinil jest a viní. A také kdyby s tím mlčeti chtěl jako na nějakou škodu straně odporné, však by se v tom byl | ještě za života Pavla Koně neopatrova!, znaje dluh spravedlivý, tak že se sám jako dobrý člověk k tomu před lidmi hodnověrnými při- znal, i o druhé ceduli, že ji má, pověděl, po- kudž ta svědomí všecko dostatečnějí to uka- zují; vedle toho žádaje za spravedlivé opatření. — Zase proti tomu od Johanny Králové po- vědíno, kterak Jan Vočihour měl-li jest jaků tu spravedlivost, hned po smrti Pavla Koně měl jest k statku přípověď učiniti a s tím ne- mlčeti; neb dluhu čekati může živaj živému dokud chce, ale po smrti hned po právě jíti má, nechce li svého promlčeti, opáčivši svú řeč výš mluvenú, kteráž se dokládá ortele mezi Dorotúů od Hory Kutny a Janem Králem a též práva psaného, ut supra; přistupujíc dále k svědkům od strany vedeným, kterak svědčí a kterak se srovnávají, to k rozvážení práva při- pouštějíc. Žádá za spravedlivé opatření a pra- vieci, že sú testes singulares a každý obzvláštně o jiné a jiné věci svědčí. — Tu sme my na- lezli a ortelem svým vypověděli: Poněvadž jest Jan Vočihour cedulí řezanou a nezru- šenou a podlé toho svědomím dostatečným pokázal, že Pavel Kůň k tomu se přiznal, že jest jemu sto tři kopy peněz zádušních dlužen ete., a než tu ceduli nebo ten dluh vypravil, s toho světa jest sešel: z těch příčin povinna jest Johanna Václava Krále manželka, jakožto držitelkyně statku po Pavlovi Koňovi pozů- stalého, jemu Janovi Vočihourovi tu summu vedle znění cedule na to učiněné z toho statku dáti a zaplatiti ve dvú nedělích pořád zběhlých podle práva. Ale ona Johanna Králová nepři- javši tohoto ortele našeho odvolala se s svú pří na právo vyšší Vašich VMtí; protož, co tu za právo jest, od Vašich VMtí naučení žá- dáme. Dán v Žatci v outerý po památce Těla 

Strana 557
Žatec (1541). P. Krista [21. června], 1541. — Tu my z pl- nosti práva vrchního ortele tohoto jakožto řádně podlé práva přišlého potvrzujem. Actum feria II. post Transfig. Chr. [8. srpna] 1541. (Fol. 208.) 255. 1541, 17. října. (Mezi Janem Ho- šťálkem z Javořice a jedné a Václavem To- pimkou z strany druhé o vinici.) Jan Hošťálek z Javořice obeslal před nás Václava Topinku z toho, kdež jest koupil vinici Burdovskou od pana Petra Hlavsy z Liboslavě, pravě se k tomu trhu s synem svým bližší býti a lepší právo míti nápadem a právem ssutým, jakožto přítel najbližší. Neb ten statek Burdovský, v němž ta vinice jest, nikda nebyl dělen a roztrhován, než jakž jej on na místě manželky své Anny, jakožto starší sestry Zuzanny, Petra Hlavsy manželky, na podíly kladl, tak jest téměř všicek zůstal po dnes a žádným zápisem roz- tržen není, aniž sou sobě kdy ty podíly v soudu zahájeném svobodili a rozpisovali, jakž pak knihy městské to v sobě obsahují; ani kdy jedna sestra druhé neb manželé jejich těch podílů sú sobě nepostupovali podle práva ani jich sami sobě kněhami neopravovali aniž jich tak, jakž jim ten statek společně odkázán jest, v knihách sami nemají; neb jakž ten statek podělen anebo šacován byl, toho sú sobě strany pozůstavily, aby jeden druhého splatil, a tak ten statek, což býti může, aby pospolu zůstal, jakož pak dům byl jest. Podle toho pan Petr Hlavsa v té summě, jakž šacován byl, sám ujal a pan Jan byl by mu toho přál, ale když jej potom jinému prodal, ač vejše o L kop, než mezi nimi byl šacován, tehdy on aby ten dům při statku zůstal, na ten trh jest vstoupil a jej proti tomu soukupu obdržel a podnes jej drží i též také tohoto užiti žádá a hotov jest hned tak, jak tehdy, kdy se trh stal, nedav času projíti, peníze ty na právě položil, jemu je vy- čísti a dáti jmenovitě CCC a XX kop míš., a on pan Václav povinen jest je přijíti a trhu tobo jemu postúpiti; dav ten trh čísti a pravě, kterak jest při tom trhu nepořad ten, že prve 557 nežli jest byl vyhlášen a oznámen, peníze sú za tu vinici od prodávajícího přijaty a potom teprva k oznámení jest přišlo, ježto jest zjevné naučení o trzích, kterak se díti mají; doklá- daje se v tom ortele mezi Jiříkem Fiolúů a Adamem Zimou, jehož datum v Praze feria III. post Reminiscere anno 1531. Neb i tím způ- sobem, když by již ti trhové, že kdo nětco zaplatil, před se jíti měli, muselo by přátelům právo suté sjíti. — Při tom Jiřík Hošťálek ohlásil se, že hned, jakž ten trh v radě oznámen byl, prve, než k zápisu přišlo, na místě vnúčka a Jana, syna svého nedílného, tomu jest odepřel, aby takový trh k zápisu jíti měl, chtěje naň vstúpiti i peníze hned toho dne, kterýmiž by jej súti jměl, nahoru přinésti, ale tu že jest mu od pana mistra povědíno, kterak ten jeho odpor tomu zapsání jest bezpotřební, a má-li jakúů spravedlivost, že do dne a do roka tu nic neztratí; doklá- daje se v tom paměti páně mistrovy i vší rady. A tak že jest zapsán ten trh proti vůli jeho a nic tu obmeškáno nebylo a není, což podle práva k tomu ssutí náleží. — Proti tomu Václav Topinka praví, že on žádného statku, domu ani co jiného nedrží, kterýž by jemu Janovi Hošťálkovi aneb synu jeho některak byl náležitaj. Než co se té vinice dotýče, s kteréž ho ssúti chce, to k tomu praví, že jest on ji pořádně koupil i zaplatil, a ten trh v radě jest oznámen i zapsán a strana nepo- kazuje toho, aby k té vinici jakú spravedlivost buď koupením buďto nápadem měla aniž za ni co dala; z těch příčin od toho trhu tak po- řádného pustiti nemíní, než co jest koupil i za- platil, že toho užiti má. A kdež se mluví, že jest ten statek nikda dělen nebyl, na to dal čísti kšaft Kateřiny Burdové, aby ukázal, že ona tím kšaftem hned jest jej rozdělila odká- zavši dcerám svým společně ten statek, ataké že jest tu vinici sám potom pan Jan Ho- šťálek rozměřiti dal a ji na dvé rozdělil. Na to dal čísti svědomí, kteráž vypsaná Vašim Mtem i kšaftu přípis posíláme; podle které- 

Strana 558
558 hožto rozměření sám drží díl, a druhý díl Petr Hlavsa na místě Zuzanny manželky své jest ujal i jej prodal, maje sobě všicku sprave- dlivost od též Zuzanny manželky své vzdanú; ukázav toho jistotu pod pečetí Vašich Mtí i výpis vzdání jich společného, jeho[ž] actum in consilio nostro feria IIII. ante Trium regum anno 1541. magistro civium domino Modesto a Pokstyn, na ten konec, že jest to prodati mohl jako své, komu se jemu líbilo. A po- | něvadž jest on Petr Hlavsa prodal a Jan Ho- šťálek žádného přátelství krevního ani syn jeho k němu nepokazují, z těch příčin také tím, co míti žádá, jemu ani synu jeho povinen není; žádaje vedle svého takového svobodného a pořádného trhu zachován býti Co se od- poru pana Jiříka Hošťálka dotýče, ten jemu na škodu není, poněvadž jest k tomu žádným poručníkem nebyl učiněn ani toho neukázal. — Proti tomu Jan Hošťálek praví, že Kate- řina Burdová toho statku tak, jak strana vede, kšaftem svým jest nedělila aniž zejména v něm nestojí, co by na který podil dcerám jejím býti jmělo z toho statku, než že jim jej na rovný podíl odkazuje, proto to činieci, aby statek ten, když by jedna druhů splatiti a za její podíl ji vybyti chtěla, při spolnosti za- chován a zůstaven býti mohl; že jest pak sám Petr a ne Zuzanna prodával, i poněvadž sú se statky svými spolčili, neníť rozdíl ten jemu na škodu, neb podle toho jejich spolčení to- likéž jest, jako by Zuzanna prodávala; a také on jakožto dědic posloupný s synem svým a sestřencem Zuzanniným k té vinici, kteráž nikda prodávána nebyla a roztrhována, praví se jmíti spravedlivost právem ssutým bližší, než Václav Topinka. Dále mluvě, kterak při prodaji té vinice i ten jest nepořad se sběhl, že strživše ji i pili litkup ukrytě a žádnému, komu litkup dávali; o tom trhu nic neozná- mili. Na to ukázal svědomí některá, kteráž teď Vašim Mtem vypsaná posíláme, a zejména svědomí Václava Příbrama ; mluvě, kterak on jako dobrý muž vyznává to sám, o čemž jest E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: prve Jan Hošťálek slyšel i také mluviti dal, že ta vinice byla jest za CCCI kop stržena, a potom když srozuomíno bylo tomu od strany, že by Jan Hošťálek na ten trh vstúpiti a Vá- clava Topinku ssúti chtěl, i přiskočilo hned k té sumě XIX kop, ježto kdyby se k tomu mluviti mělo, mohlo by řčeno býti, že se ta- ková věc rovná sedlání; ale k tomu on na ten čas nic neříká, než s tím se vším on CCC XX kop na právě položených hned vyčísti chce a Václav Topinka přijma od něho tu sumu povinen jest toho postúpiti jemu a synu jeho jakožto vlastním dědicům a nápadníkům toho statku. — Tu sme nalezli a ortelem svým vy- pověděli: Poněvadž Zuzanna, Petra Hlavsy man- želka, spravedlivosti a práva svá všecka, kdež- koli jí náležitá byla, jemu Petrovi Hlavsovi manželu svému před právem St. Města Praž- ského jest vzdala, a z kšaftu Kateřiny Bur- dové matky její to se nalézá, že pravá polo- vici statku po ní pozůstalého jí náleží, odkudž ta vinice se jí podle ryýzdělení Jana Hošťálka na podílu dostala, a Petr Hlavsa vedle toho vzdání od Zuzanny manželky své ten podíl jest přijal a jej jako své vlastní Václavovi Topin- kovi jest prodal, kterajžto prodaj k zápisu pořádnému v knihy trhové jest přišel a Jan Hošťálek od sebe ani syna svého přátelství, které by jemu posloupně po Petrovi Hlavsovi k takovému ssutí sloužilo, podle práva jest nepokázal: z těch příčin v tom trhu Topinkovi překážky činiti nemůže podle práva. I nevidí se Janovi Hošťálkovi na tomto orteli našem přestati, než odvolal se jest s svú pří na Vaši Mt právo vyšší; protož co v tom za právo jest Vašich Mtí za naučení prosíme. Dán v Žatci v pondělí před památkou sv. Václava (26. září], 1541. — Tu my z plnosti práva vrchního ortel tento váš takto napravujem : Ačkoli Zuzanna, manželka Petra Hlavsy, s tajmž Petrem manželem svým statky sou sobě zá- jisem obapolním vzdali, ale poněvadž podle téhož zdání a práva Petr Hlavsa sám bez vůle a vědomosti Zuzanny manželky své toho statku 

Strana 559
Žatec (1541). z též společnosti odcizovati a odprodávati jest nemohl, tebdy také ten trh, jakž na Petra Hlavsu, tak i na Zuzannu manželku jeho se vztahuje, a protož z též příčiny syn Jana Ho- šťálka ujec po Zuzanně tetce svý bližší jest ja- kožto najbližší přítel a lepší právo a sprave- dlivost má k témuž trhu vinice Burdovské, nežli on: Václav Topinka; však tak, že synu Jana Hošťálka a jinýmu žádnýmu vlastně k dr- žení ten trh náležeti má na tento zpuosob: když by on Jan Hošťálek na místě syna svého na právě tu sumu položil, zejména CCC kop a XX kop míš., kterúž jest on Václav Topinka Petrovi Hlavsovi dal a vyplnil. Však jestliže jest co on Václav Topinka za držení svého na touZ vinici vynaložil, co jest podle práva spravedlivého pokáže, [má] vedvú nedělích pořád zběhlých Jan Hošťálek na místě syna svého zase bez prodlévání dáti a nahraditi. Actum anno 1541. feria II. post Galli [7. října]. (Fol. 216.). 256. 1541, 21. listopadu. (Mezi Václavem Králem z jedné a Markétou Asmankou z strany druhé o stavuňk.) Václav Král obstavil jest v první pátek postu nyní minulého Markétu Asmanku, nékdy teledina a dévku Pavla Koné, viné ji z toho, kterak by ona v domu Koñov- ském po smrti Pavla Koně, kterajžto dům jemu přísudkem k ruce manželky jeho přišel, svrchky některé, jakožto nádobí, sudy, veršafy rozmařila, voves a slámu i seno k užitku své- mu vytrávila a k tomu i pláštiek z jinajch svrchkův jemu náležitých vzala, i také jemu od krčmáře za pivo 3'/, kopy vybrala, nemajíci toho činiti ; žádajíci za opatření, aby mu z toho ze všeho práva byla. — Proti tomu Markyta Asmanka mluviti dala, že jest nic sobě nená- ležitě v tom statku neosobovala a nebrala, nýbrž když pokojové v tom domu po smrti Pavla Koně byli skrz opatření úřadu zapeče- tíní a svrchkové popsáni, toho jest, pokudž jí bylo poručeno, hlídala a ostříhá tak, že ani na pečetech ani na počtu věcí sepsaných nic se jest neproménilo a neumensilo. Potom Król 559 Václav, když ta pře o ten statek konec vzala a jemu byl přisouzen, hned se jest odpečetění dožádal a postoupení i zmocnění všech věcí a tu beze vší zástavy ten statek jest přijímal a přijal; aniž jí tehdy ani potom z ničehož ni- kdy nevinil, až teprva na ni nastoupil, když jeho za službu upomínala, dokládajíc se v tom paměti a vědomí úřadu. Žádá za opatření, aby ji na pokoji nechal a stavuńk aby zviżen byl. — Proti tomu Václav Král praví, že jest ji z toho prve vinil hned, když jest těch věcí v domu nenalezl, ale že zástupce její vždy ji ztoho vytahoval, jako by mu nebyla povinna ani na to zde při tomto právě odpovídati, až ji potom i stavěti musel; teprva žádaje toho, aby den a rok ku právu s ní položen byl, že to | všecko pokázati chce, a pravíc, že ten stavuňk zdviżen býti nemá, jakž strána žádá, neb jest jí od toho času, jakž obstavil, nemohl zase na právo míti, až teprva, aniž od ní takového od- poru neslyšel, protož nevěděl, nač svědkův vésti. — Proti tomu od Markéty Asmanky mluveno, že jest ona přespolní a pána má, také tomu všemu, z čeho ji viní, vždycky jest odpírala a odpírá a on toho také ničímž ne- pokazuje, protož ona žádá z toho stavuňku býti propuštěna ; bude-li ji chtíti tu, kde ona náleží, viniti; chce mu ze všeho práva býti, neb již ten stavuňk od dávného času trvá a ona nebo muž její s svým meškáním a útra- tami sem pracují a vždy nadarmo. Teď pak jsúce sročeni k tomuto dni, jakéhos se opět sám sa původem sročení k odtahům jim velmi škodným a obtížným domlúvá, čehož užiti ne- má, poněvadž původovi s potřebami pohotově býti náleží; toho žádajíci podle práva, aby ten stavuňk zdvižen byl, poněvadž ho časně k mí- stu nevedl ani podnes nevedl. — Tu sme my nalezli a ortelem svým vypověděli: Poněvadž Václav Král stavuňku svého, kterýž jest učinil na Markétu Asmanku podle práva časně sobě k místu nepřivedl, ani maje dnes rok položený s potřebami, což původu náleží, pohotově není, z těch příčin ten stavuňk se zdvihá podle práva. 

Strana 560
560 Václav pak Král odvolal se svú pří na právo Vašich Mtí, protož v tom od Vašich Mtí na- učeni býti žádáme. — Dán v Žatci v pondělí nazajtří sv. Linharta [7. listopadu), léta 1541. — Tu my z plnosti práva našeho vrchního ortele tohoto vašeho jakožto pořádně podle práva přišlého potvrzujeme. — Actum feria II. post Elisabet [21. listopadu], 1541. (Fol. 213.) 257. 1541, 21. listopadu. (Sirotci s mať- kou a otčímem svým.) Vaší Mti oznamujem, že jeden soused náš umřev nechal a pozůstavil po sobě manželku a dítky malé let nemající s ní zplozené, pak ta se vdala za jiného a podnes s ním jest, poddavši mu všicku spra- vedlivost a statek svůj, i přišedše jeden siro- tek, ten nejstarší pacholík, k letům oženil se a dílu svého, aby mu jej podle kšaftu otcova ukázala a dala, od ní jest požádal a jiné děti, mladší dívčičky, dvě sestry jeho, obrátily se k němu nemohúce horlivosti a přílišné otčíma svého nezbednosti snésti a tak nikoli s ma- teří svú býti nechtějí. Tehdy ona matka jejich obeslala syna svého ženatého i s nimi vině jej z toho před námi, kterak by on ty dívči- čky k sobě potahoval, ježto jest jim lépe a poctivěji při mateři býti, nežli při bratru; toho žádaje od nás z práva, aby zase k ní byly obráceny, a spravedlnost nebo díly statku je- jich buď na penězích, což jim náleží, že ona spravovati chce s manželem svým a je opa- trovati do let jejich rozumných. Ale ty dívči- čky žádnou měrou k tomu piivoliti ani roz- ličným předkládáním naším přivedeny býti ne- mohou, aby s ní bydlely a otčímem svým, než s pláčem nás žádají, aby při bratru cho- vány byly. Pak on bratr jejich praví, že se o to s mateří súdlti nechce ani sester svých k sobě nepotahuje, než poněvadž se samy k němu obracejí, také jich od sebe slušně ho- niti nemůže. I znamenavše my nezpůsob otčí- ma jejich a přivedše sobě ku paměti předešlé nevole, v kterých jest často býval s matků je- jich i s nimi, také zvláště poněvadž matka jich E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: statek svůj jemu poddala a s tím se vším zle sami dva s sebou podnes ukládají ; a bratr je- jich, ač mladý, však nic tak při něm rozpu- stilého ani marnotratného shledáno není, a statku jejich, zvláště na penězích, k sobě pro svůj užitek přijíti nemínil, než svědomím úřa- du je k lepšímu jejich by obrátiti chtěl, aby jim radši přibývalo; též dívčičky že ne z ně- jaké zbytečné své vůle od matky se táhnou, než pro veliké příkrosti otčíma svého: z těch příčin vypověděli sme, aby ty dívčičky při bratru chovány byly a on aby je k sobě i s spravedlností jejich, poněvadž jim dobře na tom záleží, přijal a jim ji dochoval ; však tak, aby to dostatečnými rukojměmi zaručil. Potom matka jejich vždy sama chtěje sirotky při sobě jmíti a spravedlivosti jejich též uží- vati s mužem svým, to chce i ujistiti do let jejich a s tím jse odvolala na Vaši Mt. Pro- tož co v tom za právo jest aneb kterak bych- me se při té věci zachovati měli, od VMtí naučení býti žádáme. Dán v Žatci v pondělí po Všech Svatých [7. listopadu], 1541. — Tu my z plnosti práva našeho vrchního této vaší vejpovědi potvrzujem. Actum feria II. post Elisabethis [21. listopadu], anno 1541. (Fol. 221.) 258. 1541, 28. prosince. | (Mezi úředníky městskými města Žatce z jedné a Václavem Králem z strany druhé o wvolené dání vinice Koňovské.) Úředníci městětí naši obvinili před námi Václava Krále z toho, kdež jest jim na místě obce přiřekl a uvolil se dobrovolně dáti vinici Koňovskú, jsú oni obecním nákladem mnohá díla dělali a náklad znamenitý na ni učinili i práci velikúů jako o statku obecním vedli na takové jeho uvolení, kteréž jest jim učinil tehdy, když měli ku právu o statek Koňovský s ním vedle jich přípovědi a s Ji- říkem Třeštíkem přistúpiti, a tím je od soudu a práva, které se k tomu statku na místě obce miti pravili, odvedl; toho žádajíce, aby jim z takového uvolení a přiřčení práv byl a tu vinici jim zjednal aneb s nimi se podle 

Strana 561
Žatec (1541). vůle jejich na místě obce umluvil. Proti tomu Václav Král praví, že na to obvinění není po- vinen odpovídati prve, leč jemu aneb manželce jeho orteli předešlému dosti se stane, a užit- kové z té vinice pfedeslí aby mu postoupeni byli. — Proti tomu zase úředníci praví: Po- něvadž jest netolilo dnes, ale přede dvěma nedělemi o túž věc a o to obvinění rok ku právu pod ztracením té pře položen a on odpo- vídati nechce, tehdy oni žádají za právo stanné. Neb což sobě tu béře za příčinu, že by jemu nětco nebylo postoupeno, oni praví, že jeho nic nedrží ani za sebou nemají a nikda ne- jměli, a ač by jemu tím povinni nebyli a ne- jsou, aby se več jiného s ním dávati měli a co mu ukazovati, však aby i to známé bylo, že nerci oni, ale ani předešlí úředníci jeho za sebou nic nemají a nedrží, neb sú ze všeho počet pořádný tu, kdež náleží, učinili ; doklá- dajíce se v tom registr a kvitancí na to a pravíce, Ze jiZ po tom počtu Václav Král, když se po přísudku v tu vinici uvázal, při- javSi ten počet a davši mu místo dodal jest jim úředníkům summu, kterúž [vydali] z obecních peněz na tu vinici, a jich z ničehehož nevinil ani nepravil, aby mu tohoto neb onoho postou- peno býti nemělo, než hned oni také jej z té sum- my kvitovali a on tu kvitanci beze vší výminky prijal. Na to dali čísti túž kvitanci, neb i po tom počtu byl jest jemu dosti prostranný čas a folk v tom dáván, aby k písaři šel a těm registrům nebo tomu počtu sám porozuměl a jej sobě tolikrát, kolikrát mu se vidí, přečísti dal; če- hož jest všeho svévolně pominul, a proto sobě to nyní béře ku pomoci, jako by mu co tu úředníky scházelo. Žádajíce podle obvinění svého zachováni býti, poněvadž všecko grun- tovně ukazují, že jest mu všeho postoupeno. A poněvadž vedle roku položeného odpovídati nechce, žádají za právo stanné. — Proti tomu od Václava Krále mluveno, že on tomu počtu od strany ukázanému místa dáti nemůže, než když by se tak činil a kladl, aby on při tom byl, poněvadž se jeho dotýče; uznal-li by, že Archiv Český XXVIII. 561 jest pořádný, dal by mu snad místo, ale ta- kovým způsobem on jemu místa nedává, vždy pravě, že není povinen odpovídati prve, leč mu jse orteli prvnímu dosti stane. Když tak "bude, tedy on hned té hodiny chce jim z toho uvolení odpovídati; jestliže by pak k tomu námi úřadem měl býti přidržán, že se odvo- lává na VMt, a to činí z příčiny psaní toho, které jest mu od VMtí přišlo. To dal čísti vedle toho žádaje býti zachován. — Tu my slyševše obvinění, odpor a v zapsání roku zavi- tého jednou i druhé stranám položeného nahlédše a toho s pilností pováživše nalezli sme a orte- lem svým vypověděli: Poněvadž Václav Král davši se sročiti ku právu jednou i druhé o uvo- lení s úředníky městskými pod ztracením té pře, ani vedle svobody ku právu vyššímu ote- vřené po takovém sročení, bylo li by mu co právem a tím sročením zkráceno, odvolání ne- vzav, proti témuž obvinění odpovídati nechce, z těch příčin dává se jim úředníkům vedle jich obvinění a takového roku zavitého polo- žení proti němu za právo stanné. Ale Václav Král nepřestav na tomto orteli našem odvolal se s svú pří na právo vyšší VMtí; protož v tom naučení od VMtí žádáme. Dán v Žatci v pondělí po Všech Svatých [7.listopadu] léta 1541. -— Tu my z plnosti práva vrchního ortel tento váš takto napravujem : Poněvadž Václav Král časné jest po položeném roku pod tou pří ztracení s úřed- níky městskými ku právu vrchnímu se vohlá- sil a to oznámil, že Johanně manželce jeho tak, jakž jí vinice s užitky po Pavlovi Ko- ňovi přisouzena jest, až posavad úředníci ne- postoupili a rozsudku od práva vrchního uči- něnému že dosti jse jest vskutku nedostalo a v tom ku právu vašemu napomenutí psaním učiněno, jakž též psaní plněji ukazuje, doka- vadž zúplna jí Johanně, manželce Králově, užit- kuov všech z vinice Koňovské postoupeno ne- bude, že Václav Král pro uvolení podle roku proti úťedníkuom městským pod tou pří ztra- cení položeného obtížen býti nemá: protož z též příčiny Václav Král tím stanným právem 71 

Strana 562
562 povinen není, než předkem oni úředníci mají jí Johanně, Václava Krále manželce, bez všeho prodlení a zastření zouplna skutečně všech užitkův z vinice předepsané podle předešlého ortele postoupiti, a když se tomu tak dosti stane, také on Václav Král z uvolení úřední- kům odpovídati má. Actum iuris et senatus edicto anno Domini 1541. feria IIIL post Jo- annem [28. prosince]. (Fol. 221.) 259. 1541, 28. prosince. (Mezi Martinem kantorem z jednć a Janem Cervenkou z strany druhé o dělání voken na dvůr sousedů). Mar- tin kantor vedle toho obstavuňku, kdež jest stavil dílo voken do příbytku a dvoru svého, viní Jana Červenku z toho, že on jemu na škodu ta vokna do jeho obrací a dělá bez vůle jeho nemaje toho činiti. Na to ukázal práva psaná, že súsed k súsedu voken dělati nemá bez vůle jeho, a kdyby paki udělal, tedy ten, k němuž se dělají, může je zahraditi a zadě- latí; v tom žádaje od práva býti opatřen, aby taková vokna byla zadělána. — Proti tomu Jan Červenka praví, že Martin kantor prve jest jemu dílo stavil, než jej obvinil a tuto žalobu učinil a toho stavuňku, aby pořádný a pravý byl, ničímž jest podle práva nepokázal, neb jest nepořádný a toho on užiti nemá; z těch příčin žádá, aby dílo mu zase bylo pro- puštěno. Druhé v této žalobě viní jej z toho, že mu na škodu dělá a staví, i poněvadž té škody ničímž nepokazuje a nepokázal podle práva, tedyť ho na pokoji nechati má a on že mu nic vinen není. Třetí co se dělání voken dotýče, ty on dělá v svém a tu, kde prve byla stará vokna dělána, aniž jest co k jeho přistavěl aneb do jeho předělal a tak mu nic na škodu nedělal a nedělá, což sú úřad vy- šedše na to očitě viděli; a také v té zdí a straně jeho byla jsú prve vokna, nežli oba i druzí předešlí hospodáři v těch domích byli a předkové Martinovi to trpěli, též i on jemu tobo brániti nemá, poněvadž nic nového před sebe nebíře, neb se sám nejednou seznal i je- ště bez pochyby sezná, že tu vokna prve byly; E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: žádaje též při tom zůstaven býti. — Proti tomu Martin praví, že toho trpěti nechce, aby ta vokna k němu byla dělána, než ukáže-li to Jan Červenka jakým zápisem, že v tom spra- vedlivost má, aby sobě tak ty vokna dělal, i musil by tomu obvyknouti, než dokud ne- ukáže, nemůže jemu toho trpěti s svou škodou, žádáaje za opatření. — Tu my slyševše obvi- nění, odpor, právo psané i jich z obou stran pře líčení a toho s pilností pováživše vedle toho, jakž jsme takové stavení nové i staré očitě shlédli, nalezli sme a ortelem svým vy- pověděli, že ty vokna, kteráž jest v nově k Martinovi do dvoru jeho Jan Červenka bez vůle jeho obrátil a udělal, zadělati a zazditi má; než v tom místě, odkud staré vokno vy- ňato a kterak zastříno jest, on Jan Červenka „v té šíři a v té vejši, jakž prve bylo, muože sobě vokno udělati bez překážky Martinovy a ji- ných stavěti. A k Martinovi dole ani na dvoře (!) do dvoru jeho obraceti nemá, leč by to po- dle práva pokázal ve dvú nedělích pořád zběh- lých, že to učiniti může. — Vedle toho Jan Červenka ukázal a dal čísti svědomí některá na to, že v té zdi z domu jeho i z komory dole byly sú vokna do toho dvoru Martinova obrácena a nahoře, kde mazhúz jest též, item z světnice vedle světnice a vše do toho dvoru obrácena; a pravě, kterak mnohá léta tak stály a žádná se tomu překážka od něho prve, než stavěti začal, nedála, a ten dům on tak v knihách zapsaný má v těch mezech a prá- vích, jak od jiných držín byl, dokládaje se v tom zápisu v kněhách městských. A poně- vadž jest to pokázal, že tu vokna prve byly i ještě sú, což jest od úřadu spatříno kromě toho, že neviděli, což jest již ubořeno bylo, a to se teď dostatečně pokazuje, věří Bohu a právu, že toho tak jako jiní předkové jeho užiti má. — Proti tomu Martin kantor mlu- viti dal, że se v tom Jan Červenka nezacho- val vedle ortele předešlého, neb maje dříve dvú nedělí to pokazovati toho jest pominul a teprva ve třech nedělích to pokazuje i také 

Strana 563
Žatec (1541). některé svědky teprv včera vedl a zapsati dal, jakožto Jiříka Knapa etc.; než on žádá podle ortele prvního zachován býti tak, jakž sú to sami úřad očitě shlédli a mezi nimi vejpověd ortelem učinili, a předkem toho žádá, aby to vokno ortelem tím odeřknuté zahradil, neb se jest ještě tomu od něho dosti nestalo. — Proti tomu Jan Červenka praví, že jest žádnému dni ani hodině minouti a projíti tomu poka- zování nedal, dokládaje se v tom paměti úřadu, než on Martin jsúc původem k tomu se jest před právo nenalézal až dnes; také aby měl to udělané vokno zadělati, proto jest toho ne- učinil, že mu toto pokazování bylo nalezeno, a on teď pokazuje, že netoliko toho vokna nemá zahraditi, ale že jich ještě více má a může udělati. — Tu my slyševše svědky a to, což sme sami očitě viděli; ku paměti sobě přivedše nalezli sme a ortelem svým vypově- děli, že Jan Červenka podle pokázání svého těch voken zastřených povrchu užiti má, než vokna dolejší jakž sú očitě úřadem spatřína, která jsú zadělána, ta tak zadělána předce zů- stati mají, a které jest jedno v nově k Mar- tinovi obráceno, to vedle ortele předešlého Jan Červenka zadělati má, než toliko jediný vokno, na kteréž se ortel předešlý vztahuje v tom způsobu, jakž jest tejmž ortelem vyměřeno, má zůstati. Pak Jan Červenka nepřestav na tomto orteli našem odvolal se jest s svú pří na VMt právo vyšší; protož co tu za právo, od VMtí naučení býti žádáme. Dán v Žatci v pondělí po Všech Svatých [7. listopadu], léta 1541. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto jakožto řádně podle práva přišlého potvrzu- jem. Actum 1541, feria IIII. post Joannem ap. [28. prosince]. (Fol. 223.) 260. 1541, 28. prosince. (Mezi mistrem Mikulášem Černobýlem z jedné a Janem Hrub- šem z strany druhé o plat z Klínku a pomoc na postav a berní.) Mistr Mikuláš Černobýl a starší náš obvinil před námi Jana Hrubše, spolusouseda našeho, že jest on jemu povinen dávati a platiti pomoc na postav, kterajž se 565 dvoru svého na Dvorníce, v předměstí našem, každého roku chudým vydává,a též pomoc na berně obecní, poněvadž on Jan Hrubeš drží od téhož dvoru díl gruntu, kteraj Klínek slove, jdúc k Libocskému mlýnu, ježto ten postav ze všech statkův k témuž dvoru někdy přísluše- jících vycházeti má, i berně; doloživ se při tom zápisu v knihách pamětných, kterýmž znamevnáno jest, že před dávnými léty byl jest předešlé držitele z toho vinil. Ten zápis dal čísti (jejž vypsanaj VMtem posíláme) a pravě, že jest za příčinou nedostatkůy a dlouhé ne- moci nebožtíka Střelečka ta věc na onen čas konce nevzala, až pak i umřel, však vždy že jest po právě svém šel, jej a Václava Střele- čkovic i také Magdalénu, po Janovi, bratru jeho, ovdovělou, z toho napomínal, až k tomu přišlo, že sú mu to dobrovolně bez nesnází v to [se] uvolili, že mu pomoc na ten plat z toho Klínku za sebú zadrželú vyplniti chtějí a potom bu- dúcně platiti. Zápis toho dal čísti, jejž též vypsaný VMtem posíláme. Dále mluvě, kterak potom, když Václav Střelček umřel, prve, než jemu podle téhož uvolení to bylo vyplněno, hned jest sirotky jeho napomínal a oni vždy ukazovali na sirotky Jana Střelečkovic a děti Mandeleniny, poněvadž by jim společně ten grunt náležel, jakožto mladší a let nemající; pak když dočekal let sirotkův Jana Střelečko- vic a Jana syna jeho z téhož vinil, tehdy on se vymlouval tím, že Pavel bratr jeho let ne- má, a tak opět, když Pavel let došel a on je napomínal i obsílal, tu se vymlúvali Jiříkem, bratrem svým, že ho před rukama nebylo, ja- kož pak posavad není a neví, živ li jest čili nic; i když již ten grunt od sebe sú prodá- vali Janovi Hrubšovi a on toho v držení jest, protož jej z toho viní a praví, že jest mu po- vinen tou pomocí na postav i na berni, poně- vadž on sám i berně zastává a Jan Hrubeš z toho Klínu nic nečiní, ježto žádnaj statek u města tak zvolnaj a tak svobodnaj není, aby šosu a berně prázen byl. — Proti tomu Jan Hrubeš praví, že jest on dědictví a plat 71* 

Strana 564
564 na tom Klínku koupil beze všech těch po platkův, z kterých jej pan mistr viní, dav na to čísti zápis trhu svého, kterak v něm žál- ného takového poplatku nebo pomoci se ne- dotýče (ten trh vypsaný též VMtem posíláme) a pravě, že měl-li. by tu jakú spravedlivost pan mistr, měl se jest vozvati a času o trzích právem vyměřenému nedati projíti; než mlčel jest s tím se vším více, nežli den a rok, aniž ho kdy z toho vinil a napomínal, ježto on již to zdědil a obdržel knihami pořádnými v soudu zahájeném ; zápis toho dal čísti, jejž.: VMtem vypsanaj posíláme, a pravě, že mu tím povi- nen není. Dále mluvě, že ač by mu toho po- třeba přes ten výš učiněný a pokázaný odpor nebyla, však pro vyrozumění lepší té věci a pro širší dokázání své spravedlivosti to praví, že ti platové na tomto Klínku a ten grunt jinaj jest, než aby ke dvoru na Dvorníce neb pod ten postav náležel, neb Anna Mikulášová kša- ftem svým zřetedlně jest to rozdělila. Dav na to kšaft ten čísti jmenovitě v tom artikuli, kteraj se na ten Klínek a potom na dvůr na Dvorníce vztahuje, a podle toho dokládaje se ortele na ten kšaft učiněného. Při tom dal čí- sti zápis v soudu zahájeném učiněnaj, jímž ten kšaft zpovídán byl, i z dědin(!) bez naříkání, čemuž všemu pan mistr místo dal a ten kšaft i potom zápis učiněnaj k mocnosti sú své pří- šli. Pak že jest jinaj Klín pod starajmi hurany, kterajž pan mistr drží, ježto by snad z toho spíše ta pomoc vycházeti měla. Dokládaje se dále ortele mezi mistrem Mikulášem Černo- býlem z jedné a Jakubem Majnušem z strany druhé, datum jeho v Praze v pátek po svaté Ka teřině [26. listopadu), léta Páně XXXYV, kterak jest pan mistr též prve takové pomoci na Jaku- bovi Mejnušovi z louky v kole hledal, a tu jest nalezeno, že jemu tím povinen není, ten ortel též proti němu v této své při ku právu kla- da. Co se pak toho uvolení dotýče, že se jiní v tu pomoc panu mistru z toho Klínku uvo- lovali, i poněvadž se jest on neuvolil, takéť toho plniti není povinen, a že jest to koupil E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: od vlastních dědicův, kteříž jakž k letům při- šli a svým vlásti chtěli, tehdy hned tak, po- kud se jim ti platové na podílích dostali, jemu sú je prodali; ježto pan mistr toho nepoka- zuje, aby mu kdy z toho na tu pomoc dávali a sami se žádnému v nic neuvolovali aniž se bez vůle jich kdo več na ně aneb na dědi- ctví jich uvolovati mohl. Než poněvadž jest kšaft Anny Mikulášové podle práva a rozsud- kem pořádným k tvrzení přišel, a pan mistr k tomu přijíti dal, ježto tím kšaftem to se zřetedlně ukazuje, že z toho Klínku žádnaj plat na postav neb nač jiného není, jiží sobě ani toho uvolení bez vědomí a povolení těch, kterajmžto vlastně a dědicsky náleželo, učině- ného za pomotci bráti nemůže, aniž také žád- ného jistého platu podle zřízení zemského ne- ukazuje, aby na tom Klínku byl a jemu ná- ležel, a tak mu ničímž povinen není, žádaje podle toho za spravedlivé opatření. — Proti tomu mistr Mikuláš praví: Kdež se strana domlúvá a tím by se takové pomotci obrániti chtěla, že jest trhu neodpíral a toho jemu ne- naříkal, ani ho do dne a do roka nevinil, však světlé právo jest, že obecní a zádušní věc ni- kda se nepromlčí, neb poplatky, šosy a berně zadržalé po mnoha letech se upomínají a žád- nému tomu, kdož je zadržel, takové mlčení ku pomotci býti nemůže a nemá, poněvadž každý povinen jest sám od sebe bez upomínání ta- kové poplatky dávati a jich nezadržovati. A protož jemu to též na škodu není, než poně- vadž jest se od vlastní inatky a vlastního strýce těch, od kterých to Jan Hrubeš koupil, v pluém zahájeném soudu na týž den, když se ten zápis, na který se strana táhne, dál, takové podvolení stalo, že jemu z toho Klínku' ta pomoc vycházeti má, a toho sú jednostajní svědkové osoby radné na soudu zahájeném sedící tu zapsaní, ježto oni matka a strýc těch sirotkův mohli sú to dobře na místě jich učiniti a v to se podvoliti; kterémužto pod- volení žádný z těch sirotkův, když již k le- tům přišli, nikda jest neodpíral, a zápis toho 

Strana 565
Žatec (1541). jest celý a nezrušený podnes; z těch příčin on Jan Hrubeš, jakožto držitel toho gruntu, povinen jest mu takovú pomoc na postav i na berně městské z toho dávati a předkem za- drželé všecky vyplniti, poněvadž zápis podvo- lení také ukazuje, že mu odtud z toho Klínku zejména to vycházeti a dáváno býti má. Než což se ortele mezi Jakubem Menušem a oso- bou jeho dotýče, kteraj sobě strana ku po- moci béře, že tu nic není obdržíno, a z též věci také jej vinil, i ta věc jest rozdílná od této, neb tu sám mistr Mikuláš sebou vinen byl a sobě ublížil, že mu té louky užívati přál dobrovolně bez toho poplatku, když ho sobě při postoupení nevymínil, ale tuto jest nikdy o tom nemlčel, než vždycky to míti chtěl a při právu toho žádal i držitele vinil, až k tomu přišlo, že [se] jest bez dalších nesnází takové od strýce a matky sirotkův často do- tčených uvolení stalo; vedle toho všeho žádaje zachován a spravedlivě opatřen býti. Opáčiv to, že takové uvolení stalo se v soudu zahá- j[eluém toho dne, kdy se ten zápis stal, který sobě strana po kšaftu čísti dala, a jednostajní sú svědkové toho zapsání, kteréž až posavad nezrušené trvá. — Tu sme my nalezli a orte- lem svým vypověděli: Poněvadž jest Anna Mi- kulášová, předešlá drzitelkyné toho Klinku i také dvoru na Dvorníce s jeho příslušen- stvím, kšaftem svým zřetedlně ten Klin jdúc k Libockému mlýnu od téhož dvoru a jiného statku, na kterémž jest postavy sukna, oddělila a jeho pod žádnú pomoc a plat na tejž po- stav aneb na jiné poplatky z téhož dvoru na Dvornfce nepojala, a také mistr Mikuláš toho nepokázal, aby kdy z téhož Klínu po smrti její co na pomoc k tomu postavu a berní jemu od koho dáváno bývalo ani také to se nenalézá, aby s volí nebo na místě sirotkův ten Klín prodávajících zápis uvolení od mistra Mikuláše ukázaný státi se měl: z těch příčin Jan Hrubeš, nynější držitel toho Klínu obvi- něný, tou pomocí jednou ani druhou k témuž dvoru na Dvorníce tak oddélenému, jakž kšaft 565 Anny Mikuld8ové ukazuje, jemu mistru Miku- lášovi povinovat není. Než chce-li mistr Mi- kuláš vedle zápisu svého o jaké uvolení k komu hledéti, právo se jemu nezavírá. I nevidí se na tomto orteli našem mistru Mikulášovi pře- stati, než odvolal se s svú pří na VMt právo vyšší, protož co tu za právo jest od VMtí na- učení prosíme. Dán v Žatci v pondělí před sv. Václavem [26. září] léta etc. XLI. — Tu my z plnosti práva našeho vrchního ortele tohoto vašeho jakožto pořádně podle práva přišlého potvrzujem. Actum feria ILIT. post s. Joannem ap. [28. prosince] 1541. (Fol. 218). 261. 1541, 28. prosince. (Mezi Annou, Ondry Morského pastorkyní, z jedné a týmž Ondřejem Morským otčímem jejím, z strany druhé o statek matky a otce jejího.) Anna, Vondry Morskýho pastorkyně, obvinila před námi téhož Ondru Morskýho otčíma svého z toho, kdež jest on k matce její přiženil se a statek, kterajž mateři její, tudíž také i jí po otci jejím náležel, prodával a jinaj za něj kupoval, v kterémž posavad sedí; pak po- něvadž jest matka její nikda práv svých jemu nevzdala a ona Anna z téhož statku po otci i mateři, rodičích svých, nikdá a ničím vybyta není, žádá toho, aby on dva díly spravedlnosti, kteráž jest tu po matce její vložena, vydal. Ukázavsi na to svédomí, co statku a jakého bylo, i také zač jest prodán byl, vedle toho žádá za opatření. — Proti tomu od Ondry Morského mluveno, že se tu neukazuje, aby on co osobou svou prodával aneb aby co bral a k sobě přijímal, neb svědomí ta vztahují se na manželku jeho mrtvou, ale ne na něho; neb on ne z toho přiženění, jakž strana mluví, ale z nadělání svého a předkův svých statku jest nabyl, a ten má a jejího nic nedrží aniž co k sobě přijímal. Na to ukázal artikul z kšaftu otce svého, co a jakého statku jest mu odkázáno. Jestliže jest pak měla jaků spravedlnost po otci [u] matky své, měla jest ji z toho viniti ze života jejího, ale nevinila jest nikda z ničehehož jí ani Vondry otčíma svého, 

Strana 566
566 až teprva [nyní], ježto by i tudy, by pak jakú spravedlnost měla, musila ji promlčeti a po- tratiti, neb jest tomu od třidcíti let nikda nic neříkala jsúci a léta i snad již manžela třetího majíci. Táhna se v tom na ortel mezi Jakubem Michálkem a Třeštíkem s Králem o statek Ko- ňovský, datum jeho v Praze v pátek po Rozeslání sv. apoštolův [16. července], léta Páně 1540, proto kterak jest Jakub Michálek též nic po matce své neobdržel, že Pavla Koně otčíma svého nikda jest nevinil a nenapomínal. Vedle toho též žádá Vondra proti této pastorkyni své za- chován býti. Proti tomu strana praví, že jest v tom orteli, na nějž se Ondra táhne, věc roz- dílná, neb tam sú sobě jeden druhému práva svá vzdali, ale tito sobě nikda nevzdávali. Také jesti prvé on v statku jich seděl a do něho se přiženil, než mu otec jeho co odkázal a dal, a to podnes má; aniž mu tehdy, když se tu přiženil, k živnosti co otec jeho dal, aniž toho strana také nepokazuje. A poněvadž jest to pokázala, že tu do toho statku, kdež Oudra sedí, spravedlnost po otci i matky její jest vnešena, a ona nikda z toho vybyta není, žádá svého užiti. Že jest jí matky své živé nevinila, to jest dobře učiniti mohla a jí příti, aby jejího užívala do vůle její, ale když jest umřela, nedavší dni a roku minúti, hned jest Ondru z toho vinila a nic nepromlčela. — Proti tomu Ondra mluví: Kdež strana tím se na néjakú spravedlivost táhne po matce, že by jemu práv svých nevzdala, i pončvadž jest nic neměla, také mu nic nedala a on nic je- jího ani neprodával ani nepřijímal, než kam se jest co toho obracelo, že se tu v tom po- kazování vše nalézá. Kdež tu pak strana praví, že by nic k živnosti od otce sobě daného před tím odkázáním neměl, byť se byl toho nadál, že tím potkán býti má, byl by to ukázal, že jest mu XXX kop otec dal tehdy, když matku její pojal. — Tu sme my nalezli a or- telem svým vypověděli Poněvadž Anna původ, měla-li jest spravedlivost po otci za matkou svou, jí z toho nikdy nevinila, nébrž i také E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: beze všeho odporu svého statek pozůstalý jí matce své prodati i zaň peníze bráti jest do- pustila, a také aby co vlastně a zejména po matce její statku jakého za Vondrou Morským pozůstalo, toho jest neukázala, z těch příčin tím obviněním on Ondřej Morský jí není po- vinen. Pak Anna nepřestavši na tomto našem orteli odvolala se s svou pří na právo vyšší Vašich Mtí ; protož, co tu za právo jest, od Vašich Mtí naučeni býti žádáme. Dán v Žatci v pondělí po Všech Svatých [7. listopadu], etc. XLI. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto jakožto řádně podle práva přišlého po- tvrzujem. — Actum feria IIII. post Joannem ap. [28. prosince], anno 1541 (Fol. 220). 262. 1541, 29. prosince. (Mezi Zuzanou, Jana Zlatého manželkou, z jedné a Dorotou Tučkovou, matkou její, z strany druhé, o díl její, kšaftem odkázaný.) Zuzana, Jana Zlatého manželka, viní Dorotu Tučkovou matku svou z dílu statku, který jí náleží vedle kšaftu Bla- Žeje Tučky otce jejího a též viní ji z uží- vání toho dílu a statku jejího, a též ji viní -z dílu v těch dvú stech kopách, které vysou- dila na přátelích nebožtíka Jindřicha Hladiče, žádající toho, aby ona jí tu spravedlivost uká - zala a jí postoupila; při tom ukázala kšaft Blažeje Tučky otce svého, kterak duom, dě- diny a jiný statek svuoj odkazuje Dorotě manželce své, Matoušovi a Zuzaně, dětem svým, na rovný rozdíl, vedle toho žádajíci za opatření. — Proti tomu Dorota Tučková mlu- viti dala, že by se od ní mnoho proti tomu kšaftu mluviti mělo, ježto by se snad i to po- kázalo, že jest promlčaný; než to praví, že jest tím kšaftem ona sama v tom statku mocnú hospodyní učinčna, protož toho užiti žádá A dále pravíci, že jí Zuzana neposlouchala, i také súci již vdaná přicházela do domu je- jího a brala jí peníze i jiné věci, k čemu při- jíti mohla, a k muži nosila, neb když přinesla, tehdy s ní byl dobře, a když nic nedávala, tehdy ji honil od sebe pryč; i když to vloží zase, co jest unesla, že jí na to odpověď dáti chce. 

Strana 567
Žatec (1541). A poněvadž ten statek drží mnohá léta jako mocná hospodyně bez naříkání, ježto kdo co den a rok drží, to při něm dědičně zuostává, z těch příčin bezpotřebně se Zuzana na to po- tahuje a ji obtěžuje; davši čísti svědomí — které vypsané VMtem posíláme — a též se táhna na ortel mezi přátely Milištajnovými (jehož datum' v Praze v pondělí den sv. Lin- harta [6. listopadu], léta sc 36., a mluvíci, kterak Pavel Milištajn toliko rok a den statek držel bez naříkání, protož po smrti jeho všecko posloupně na přátely jako zdědilé připadlo. Ale ona že již sedm let drží bez naříkání, ježto Zuzana, měla-li jest tu jakú spravedlivost, majíci dávno léta dospělá neměla jest dáti času projíti, ale z svého napomínati; než ona nechala tak až posavad, protož jí ničímž po- vinna není. — Proti tomu Zuzana mluviti dala, že ten ortel mezi přátely Milištajnovými jí na škodu není; ačkoli ona to sedm let, jak praví, drží a dokládá bez naříkání, však jest od ni častokrát byla napomínána z podílu, ale že ji vždy kojila, jednak že se s ní smluviti chce, jednak že děliti bude, až k tomu času přišlo, když již jejích tůček snésti nemohla, majíci manžela a dítky a potřebujíci živnosti, i musela se o to ku právu utéci. Také kdež praví, že by v tom statku otce jejího kšaftem mocnú hospodyní bejti měla, i však zjevně kšaft ukazuje, že toliko v domu samém a ne v jiném statku do smrti své hospodyní bejti má. Dále kdež jí dotýká tím, že by brala a unášela z toho statku některé věci, domlou- vajfci se toho, aby to zase vložila, ona s ní o to ku právu sročena není, aby jí na to od- povídati měla, než když ona vedle obvinění jejího díl statku podle kšaftu jí ukáže a po- stoupí, tehdy bude-li ji chtíti potom z čeho viniti, chce jí ze všeho práva býti, žádajíci toho od práva, aby témi jejími zámysly déle na škodu její spravedlivost její s ublížením živnosti držína nebyla; dokládajíc se v tom ortele mezi panem Jiříkem Hošťálkem a pa- nem Bohuslavem Hornateckým, kterak Jiřík 567 Hostélek též sobě ku pomoci bral některé příčiny proti obvinění páně Hornateckého, však jest mu nalezeno, aby prve dluh zaplatil a potom jej vinil. A kdež tam svrchu doklá- dá, jako by ten kšaft byl promlčený, i když jest k tvrzení přišel, tehdyť není promlčený; neb ten kšaft promlčený slove, kteraj v jistém času právem vyměřeném se netvrdí, a že o něj žádný nestojí, ani toho nežádá. Kdež pak ji- nak sobě ten kšaft vykládá, než-li sám v sobě zní, chtěje vždy hospodyní mocnů býti, ona věří Bohu a právu, že jest jí povinna díl její ukázati a vydati vedle poslední vuole otce jejího. Však jsú se před časy také lidé na- cházeli, že proti kšaftuom spravedlivost si- rotčí držeti aneb jinam obraceti chtěli. ale nic neobdrželi, ani jich obracování moci ne- jmělo, dokládajíc se v tom orteluov mezi Ma- tyášem a vdovami chudými (jehož datum v Praze v pondělí po sv. Matouši [22. září), léta 1533) item mezi Dorotou Toškovou na místě dětí svých a Matoušem koželuhem (da- tum jeho v Praze v sobotu den Přenesení sv. Václava [4. března], léta 1536) též vedle toho žádajíci zachována býti. Tu sme nalezli : Poněvadž jest kšaft Blažeje Tučky pořádně k tvrzení přišel, a Dorota Tučkova jemu odporu časně neučinila —, i z těch pří- čin povinna jest Zuzaně dceři své díl v tom statku vedle téhož kšaftu ukázati a v užívání ji pustiti do dvú nedělí pořád zběhlých. — Dorota Tučkova se odvolává. — Dán v Žatci feria VI. post Conceptionis Marie [10 pro- since] anno 1540. — Tu my z plnosti préva našeho vrchního ortele toho vašeho jakožto řádně podle práva přišlého potvrzujeme. — Actum feria V. post festum Joannis Ap. [29. prosince] anno 1541. (Fol. 190.) 263. 1542, 10. února, (Mezi Bártou z Pú- šťadl z jedné a Jiříkem z Stránec z strany druhé o půl lánu dědiny.) Bárta z Púšťadl obeslal Jiříka z Stránec z toho, kdež drží půl lánu dědiny u Stránec od statku jeho, v kterémž on sedí, odtržený, kterajž někdy pán dědičný 

Strana 568
568 předkům jeho odjal, protože ho doplatiti ne- mohli, výplatu na něm padesáti kopami vy- mínil a pozůstavil, neb sú k tomu dvoru, kterajž nyní on Bárta drží, dva lány byly, tak on, jakožto dědic toho statku i té výplaty, praví se k tomu půl lánu míti právo a spra- vedlivosti ssutím, hned těch padesáte kop na právě položil, a on Jiřík že jest je od něho povinen přijíti a dědinu jemu pustiti; k tomu poněvadž předešle z úřadu to jest bylo při měšťanech i lidech poddaných nařízeno a po- dnes se:ta věc vyhledává, kdož by se jakých dědin od statkův svých odtržených uptati mohl, aby jej vyplacovali a zase k těm stat- kům, k nimž náležely, aby byly připojovány. A toho někteří měšťané užívají podnes, že vy- placují, připojují i drží, i to jim předce jde, v tom se vědomí úřadu dokládaje, protož i on toho užiti žádá, ukázav na to svědomí, že toho půl lánu jest od statku jeho, kteráž vy- psaná VMtem posíláme, neb ačkoli měl jest prvé soud s Janem Vočihourem o toho půl lánu dědiny a svobodným jej nazýval, však jemu nic jiného přisouzeno na něm není, než toliko sama vejplata, k kteréž jest on žádné spravedlivosti nikda neměl a nemá, jedno že k Stráncům od starodávna jest vysázeno 8 lá- nův dědiny, a ty všecky lidé drželi pod úro- kem, ukázav hamfešty a výsady na Stránce, že vosm lánův k nim náleží, potom ukázal registra, v nichž zapsáno, co který člověk na tento čas drží a z čeho platí, že toliko se tu nalézá VIl'/, lánu, proto neb jest ta polovice osmého odjata z příčin oznámených. Že jest jej pak svobodným pán dědičný jmenoval, i to jest učinil z příčin, které v orteli předešlém dostatečně vyhledány sú, a proto právo vyšší to jest jemu našlo, že jest odpovídati povinen. Ten ortel dal čísti, jehož datum Prage feria II. post Transfigurationem Christi [8. srpna] anno 1541; neb Stránce vždycky od starodávna se vším pří- slušenstvím pod šos k městu a do kněh měst- ských náležejí. Na to ukázal zápis jeden i druhý, též že ze vsi Stránec městu šosuje E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: od mnoha let, knihami berňovými to poka- zuje. Potom dal čísti artikul z kšaftu Václava Bílka, kdež dokládá, že Hanuš předek jeho tu výplatu jměl, a poněvadž on na tom statku sedí a to dostatečně pokázal, že odtud toho půl lánu jest odjato, věře právu, že toho užiti má, ten artikul vypsaný s jinými potřebami VMtem posíláme; druhé že on Jiřík před ním té výplaty užiti nemá, neb v tom statku ne- sedí aniž Stránec nedrží a všecko své právo u Stránec bez vajminky prodal jest Václavovi Bílkovi. Na to ukázán zápis z kněh soudu za- hájeného, kterýž též VMtem vypsaný posíláme, a kterak cedule ta, kterouž jest proti Janovi Vočihourovi při právu obdržel, jest nepořádná a právo jest jí podvedeno a snad může k tomu přijíti, že by někomu budúcí těžkost přinesla. Tu dal čísti, kteréž také vajpis VMtem posí- láme, neb sama jediná strana, Jiřík z Stránec, tou cedulí vyznává sám na svú stranu, Y ní klade, co se mu líbí a sám pečetí svú to tvrdí a pečetí bratra svýho, ježto ten: způsob v sobě nemalé podezření nese, a také jiných dobrých lidí pečeti tu sú přitištěny, bez po- chyby beze škody jich, poněvadž sám on vy- znává a sám jich za pečeti k svému vyznání prosil. Než aby se v té ceduli Václav Bílek k čemu přiznával aneb aby tu svú pečetí neb sekrytem co tvrdil neb pečetí se doprošoval, toho všeho jest pominuto, ježto z těch příčin znamenitých ta cedule jest podezřelá a zfor- movaná a kdyby svůj průchod měla, museli by všickni s svými statky u velikém nebez- pečenství postaveni býti, poněvadž by se po- dobnou cestou jiní o též pokoušeli a statky lidské sobě zavazovali a vysvědčujíc takové zavázání sami bez strany, které se dotýče, to by sobě pečetmi lidskými tvrdili a potom vedle takového na tu ceduli jeho podvodní a nepořádnou přísudku téhož by užiti chtěli. A divná jest věc, že on s tím se vším nepořa- dem, kteraj se v té ceduli shledává, žije ; to že by se snad ti, jichž sú pečeti, k tomu ne- přiznali, i nesměl jest s ní nikda za jich ži- 

Strana 569
Žatec (1541). votu na světlo, až teprva po smrti jejich, a věděl prve dobře, že jest Václav Bílek kšaf- toval a že Hanuš vajplatu na toho půl lánu Janovi Vočihourovi prodává, i věda o tom, že Jan kožišník z Prahy na místě Markéty manželky své spravedlivost na tom půl lánu tak, pokudž mu to vedle kšaftu Bílkova nále- želo, též jemu jest prodal a tomu jest nic ne- říkal, až den a rok i mnoho let prošlo; ježto v tom veliké ublížení knihám, kdež lidé své spravedlivosti ujištěné mají a tomu se najvíce v tomto městě radují, takovou jeho vymyšle- nou a zformovanou i zřejmě nepořádnou cedulí státi by se muselo, zvláště poněvadž se ani druhá k té podobná nikdy nenalezla ani ne- ukazuje. Také by podobněji bylo, aby Martin bratr jeho ktomu se hlásal, neb se jest bylo toho půl lánu neb pauství s něho na jeho po- díl dostalo, ale prodal jest svúů spravedlivost Václavovi Bílkovi všicku a tak on všecky Stránce se vším příslušenstvím jest zdědil bez výminky, jakž zápisové ukazují; zápis Marti nův dal také čísti; kterým vzdává Bílkovi etc., jejž vypsaný také VMtem posíláme. A Ji- řík všemu tomu se díval, až léta minula a lidé, jichž se v své smyšlené ceduli dokládá, vymřeli, vždy pravě, že on té výplaty před ním užiti spravedlivě nemůže, než on, jako dědice toho statku i toho půl lánu a té vý platy, jakžkoli pak jest Jiříkovi na jeho ta- kovou ceduli přisouzena, k tomu spravedlivost a právo má; na hotově sa hned jeho těmi pa- desáti kopami ssúti a k svému dvoru zase toho půl lánu, jako jiní činí, připojiti; zavíraje, že ta cedule jeho dvěma i třmi léty posled- nější jest, než zápisové, kterýmiž Jiřík z Strá- nec a Martin, bratr jeho z Stránce (!), Bílkovi bez výminky vzdávají. A tak což Martinovi náleželo a on to prodal, i chtěl jest Jiřík to sobě tou ceduli osobiti, k temuż spravedlivo- sti žádné neměl a nemá podnes. Také że Vá- clav Bílek po několika letech odtržení svého i také od datum té jeho cedule učiniv kšaft tím zjevně vysvětlil, že Hanuš výplatu má na Archiv Cesky XXVIII. 569 tom půl lánu, a ten kšaft jest přišel k tvr- zení, ježto kdyby nebožtík co o takové dce- duli věděl, byl by oznámil, že Jiřík z Stránec tu výplatu má a ne Hanuš etc. To všecko k spravedlivému rozvážení připouštěje žádá za opatření, neb v zápisu soudu zahájeného všem odevřeného, kterým Jiřík z Stránce vzdává, nic toho dotčeno není, což jest on sobě prve tou cedulí vyhradil, ježto zápis ta- kový jistší a dokonalejší jest, nežli ta jeho ukrytá a nepořádná cedule. — Proti tomu Jiřík z Stránec praví, že jemu to náleží podle ortele práva vyššího a on toho užiti žádá. Ten ortel v své celosti dal čísti a jej proti němu ku právu klada praví, že se mimo ten v nic jiného dáti nechce, než toliko toho užiti žádá, což jest mu to právo přineslo; přitom mluvě. poněvadž Hanuš, kterému ta výplata kšaftem Bílkovým byla ukázána, tu jest Janovi Voči- hourovi prodal, nic sobě ani budoucím svým více na tom nepozůstaviv, a Jan Vočihour toho proti němu užiti nemohl nad spravedlivost od něho před právem ukázanúů, mnohem méně tehdy Bárta k tomu spravedlivosti má a pro- tož jemu ani žádnému té dědiny postupovati ani jakých peněz bráti nemíní a není povinen. Co se svědkův od strany ukázaných dotýče, vyznávají, že Bárta od Hanuše ten statek má, tomu odpírá a praví, že pravdy nesvědčí, neb Bárta ten statek koupil od Libala a Libal od Hanuše, protož místa při právu míti nemají. Na to ukázal svědomí etc., kteráž vypsaná též VMtem posíláme. Že jest pak tak dlouho s svú spravedlivosti k té výplatě mlčel, to učiniti musil z nedostatku a chudoby své, poněvadž by tu bez peněz nic nedovedl, ale jakž mu Pán Bůh pomohl k penězům, hned se jest o- zval i také obdržel a toho užiti žádá. Co se pak těch zápisův z kněh městských proti ně- mu ukázaných, v nichž se té spravedlivosti dotýče, těm on žádného místa nedává, a kdyby je byl Jan: Vočihour v své při tak vedl, jak se nyní vedú, byla by mu na ně slušná od- pověď dána. Proti jiným ovšem příčinám a 72 

Strana 570
570 důvodům od strany vedeným na odpor klade svú při a ortel, kterajž jest o též trpěl s Ja- nem Vočihourem, a toho se strhnúti nemá ani mimo to co jiného ke všemu tomu říkati ne- chce, než žádá vedle toho zachován a při tom půl lánu zůstaven býti. Proti tomu artikuli, co se svědkův dotýče, toliko to od strany po- vědíno, že v jednostajným rozumu pravdu svědčí, jediné že se někde v slovích dělí, a poněvadž sú lidé dobří ani na ně kdy co vě- domo bylo, majíť míti při právu místo, byť pak svými zuřivými slovy i strana odporná toho bez hodné a důvodné příčiny brániti chtěla. — Tu sme my nalezli a ortelem svým vypověděli: Poněvadž jest to prve jistým a pilným uvážením obojí rady měšťanům a pod- daným obecním propůjčeno i přikázáno, aby dědiny od statkův odtržené vyplacovány a zase připojovány byly, což všem, kteříž se toho uptávají, bez překážky jde a zase se postu- puje, a Bárta z Půúůšťadl to jest pokázal, že toho půl lánu od toho statku, kterýž v Strán- cích drží, bylo jest odtrženo do výplaty pa- desáti kopami míšenskými, z těch příčin Jiřík z Stránec povinen jest toho půl lánu k tomu statku Bártovi v té summě zase postúpiti do dvů nedělí pořád zběhlých. I nevidí se na tomto orteli našem Jiříkovi z Stránec přestati, než odvolal se s svú pří na VMt právo vyšší, protož co tu za právo jest, od VMtí naučení prosíme. Dán v Žatci v pondělí nazajtří sv. Linharta [7. listopadu] 1541. — Tu my z pl- nosti práva vrchního ortel tento váš takto na- pravujem: poněvadž předešlým ortelem mezi Jiříkem z Stránec a Janem Vočihourem témuž Jiříkovi z Stránec podle práva vajplata na 1/, lánu dědiny svobodné u Stránec ležící po dle cedule pořádné jest přivlastněna a připo- vědína, z té příčiny toho při tom orteli se zůstavuje. — Actum in consilio feria VI. post s. Dorotheam [10. února] 1542. (Fol. 214.) 264. 1542, 23. února. (Mezi Janem Voči- hourem z jedné a Jiříkem z Stránec z strany druhé o pobrání obilé obstaveného.) Jan Voči- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: hour, spoluradný náš, obvinil Jiříka z Stránec před námi z toho, že on vejtržně mimo řád a právo obilé na dědině u Stránec právem ob- stavené, kteréž jemu náleželo, podle toho, jakž jest on to sám byl dělal a osil etc., ne- dočekav rozeznání a rozsudku o ten stavuňk nenáležitě odvezl a pobral, nemaje toho učiniti proti právu a tím hýbati pod stavuňkem; žá- daje v tom zaopatření, poněvadž by jemu tu polovice náležela a náleží, nebo plouh svého hynúti nemůže. — Proti tomu Jiřík z Stránec praví, že jest bral své a na svém poli, kteréž jest právem obdržel a že jest to dobře učiniti mohl, poněvadž ta víska Stránce také právo své výsadné jmá, a on Jan Vočihour tím právem toho neobstavil, a tak jest nic neučinil, čehož by učiniti neměl; žádaje toho užiti. — Proti tomu Jan Vočihour dal čísti ortel předešlý mezi týmž Jiříkem z Stránec z jedné a osobou svou z strany druhé proto, aby ukázal, že jest se Jiřík z Stránec o tu dědinu a o užitek na ní nesoudil, než toliko o samu výplatu a tak jest bráti neměl toho obilé, kteréž jemu náleží zvláště pod: stavuňkem; že pak tím zastírá, kterak to obilé mělo obstaveno býti právem Stráneckým, i poněvadž i to právo s tou vískou k městu pod šos náleží a statek šosovní jest, nemohl jest pořádněji obstaviti jako rychtářem a právem městským, byť ona pak i vajsadu na své zvláštní právo měla; s tím se k roz- vážení úřadu připouštěje žádá v tom ve všem za opatření, neb z datum tohoto ortele výš ukázaného a též i z actum otevření jeho to se nachází, že jest prvé on tu dědinu osil, nežli jest se jemu Jiříkovi ta výplata při- soudila. — Tu jsme my nalezli a ortelem svým vypověděli: Poněvadž jest Jiřík z Stránec to obilé pod stavuňkem pobral nemaje toho činiti proti právu, z těch příčin povinen jest je tak v plně zase v své celosti bez umenšení na to místo, kdež obstaveno jest, postaviti a složiti aneb o to se s Janem Vočihourem umluviti do dvú nedělí pořád zběhlých; a pro takovú vejtržnost, které se jest pod stavuňkem 

Strana 571
Žatec (1542). proti právu dopustil, trestán býti má. Jiřík pak z Stránec neujav tohoto ortele našeho odvolal se svú pří na VMt. právo vyšší, protož co tu za právo jest, od VMtí naučení býti žá- dáme. Dán v Žatci [kdy ?] po sv. Valentinu léta etc. XLII. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto jakožto řádně podle práva přišlého potvrzujem. Actum feria V. in vigilia Mathiae [23. února] anno 1542. (Fol. 227.) 265. 1542, 23. února. (Mezi Davidem židem z jedné a Matějem Pedálem z strany druhé o dluh.) David žid obývající při městě našem obvinil před námi Matěje Pedála z toho, kdež jest mu byl v neděli po Velice noci nyní minulé koží zámiše za LXXV kop míš. a na tu. summu nětco dal a ještě XXX kop jemu po- zůstal, pak těch mu zaplatiti nechce, žádaje v tom za opatření a za dopomožení. Proti tomu Matěj Pedál praví, že jse k tomu zná, že mu tú summůú byl povinen, ale że jest mu ji všecku zaplatil a nic nezůstal, voznamujíc, kdy a co dával na to: že hned po jarmarce dal mu XXX kop, potom brzo některé neděle opět mu dal XII kop, a potom když měl pryč jíti, tehdy kdy toho žida žháře sem přivezli, dal mu XXX kop, naposledy samé ženě jeho dal II kopy; a dále mluvě: poněvadž jsú mezi sebú ani jistých rokův ani zápisu žádného ne- jměli, než tak sobě věřili, i tehdyť mu také vě- řeno býti má, zvláště proti židu vypověděnýmu ; dokládaje v tom ortele mezi Petrem z Stránec a Janem Tožem ku právu VMtí od nás před lety některými odeslaného, vedle toho žádá za opatření. — Proti tomu žid David praví, že jest mu nedal těch XXX kop míš., ani ne oznamuje, kdy a kde neb kterého dne ani při kterém svátku ani před kým, než k tomu se zná, že jest mu prvé dal XXX kop na ten všecken dluh a podruhé XIII kop, potřetí pak když odjel, že jest žena jeho židovka od něho přijala II kopy vše míš.; a víc přes to že jest mu nedal, nébrž když jest odjel, tehdy se Pedál sám před některými lidmi znal, že ještě Davidovi prý zůstávám dlužen XXX kop. Na 571 to ukázal svědomí Martina hauzknechta Škube- lovic, Mayera žida z Bečova, Chajma žida a Samuhele, kteráž vypsaná VMtem posíláme, vedle takového svého průvodu a jeho přiznání žádaje za opatření a dopomožení. — Proti tomu Matěj Pedál praví, že Martin hauz- knecht není mu na škodu svým svědomím, po- něvadž nevyznává toho (jakž žid mluví), aby jemu tehdy co dlužen býti měl; než co se svědomí toho, které židé židu dávají, dotýče, těch on proti křesťanu a proti odporu jeho užiti nemá podle práva, a že jemu více věřeno býti má, nežli židům vypověděným. — Tu sme my nalezli a ortelem svým vypověděli: Po- něvadž Matěj Pedál k tomu se zná, že jest LXX kop židu Davidovi podle obvinění jeho dlužen byl a ty jemu rozdílně po summách menších platil, a David žid k trojímu placení se přiznává, totiž ku prvním XXX, ke XIII a ke II kopám, než tomu odpírá, aby mu XXX kop ještě pozůstalých dodati jměl a do- dal, z těch příčin Matěj Pedál povinen jest, že by těch XXX kop také zaplatil, ve dvú nedělí podle práva pokázati, aneb židu též v tom času těch XXX kop doplatiti. Pak Matěj Pedál nepřestav na orteli tomto našem odvolal se se s svú pří na právo vyšší VMtí, protož v tom od VMtí naučení žádáme. Dán v Žatci v pátek po sv. Valentinu [17. února|, léta ete. XLII. — Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto jakožto řádně podle práva přišlého potvrzujem. Actum in consilio feria V. in vigilia Mathiae [23. února] 1542% (Fol. 228.) 266. 1542, 23. února. (Mezi Kalmanem židem na místě Juny žida s jedné á Matoušem beć- vářem z strany druhé o dluh.) Juna žid z Prahy skrze Kalmana žida, plnomocníka svého, ob- vinil před námi Matouše bečváře z dluhu z X kop XX grošů míšenských vedle cedule řezané vlastní ruků Řehoře Bakaláře vážného našeho psané, ukázav tu ceduli, kterúž k Vašim Mtem odsíláme; a dále jej viní ze IIII kop ob- zvláštně půjčených žádaje za dopomožení. -- 72* 

Strana 572
572 Proti tomu Matouš bečvář praví a zvláště proti té ceduli, že jest on od něho žádného chmele, na nějž se ta cedule vztahuje, neku- poval aniž mu zaň kdy co dlužen pozůstal; a že jest k této své potřebě, když najprvé ta- kové obvinění slyšel, měřičky obecné obeslal, aby mu svědomí vedle jeho otporu daly, ale poněvadž jsú se na právo nenalezly, jiží neví, kudy jest to sešlo, poněvadž on se při obsílce, jak na to záleží, zachoval a nic neobmeškal, ježto tím způsobem, kdyby mu v tom folk, jehož on žádá, dán nebyl, může mu se při spravedlivosti jeho zkrácení státi. A také kdež ho viní ze IIII kop, ob[z]vláštně tu samá holá a jalová slova prostírá beze všeho pokazování, ježto on tomu odpírá a praví, že netoliko IMI kop, ale ani jednoho peníze jemu dlužen není. Proti tomu žid vedle svého obvinění a cedule rukou vážného přísežného psané žádá za spravedlivé opatření. — Tu sme my nalezli a ortelem svým vypověděli: Poněvadž cedule neporušená od přísežného vážného sepsaná na jistej dluh se nachází a jiných žádných svědkův proti odporu Matoušovému v též ce- duli dostaveno a před právem vystaveno od původa není: z těch příčin on Juna žid podlé té cedule má to ve dvú nedělí pořád zběhlých přísahú zpraviti, že jest mu ten dluh X kopa XX gr. on Matouš s manželkou svou sprave- dlivě povinen; zpraví-li, tehdy Matouš a man- želka jeho ode dne přísahy židovy budú po- vinni tu summu jemu dáti a zaplatiti ve dvü nedělích pořád zběhlých podle práva; pak-li žid nezpraví, tehdy budou takového obvinění prázdni. Než což se jiného dluhu IIII kop do- týče, poněvadž jeho původ ničímž neukazuje a Matouš jemu zjevně odpírá, protož mu jím není povinen. Žid pak nepřestav na tomto or- teli našem, odvolal se s tou pří ku právu vyš- šímu VMtí, protož co v tom pravého a spra- vedlivého jest, od VMtí naučeni býti žádáme. Dán v Žatci v pátek po sv. Valentinu [17. února] léta Páně etc. XLII. — Tu my z plnosti práva vrchního našeho ortel tento váš takto od téhož Jonáše žida mluveno: E. XIV Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy : napravujeme: Poněvadž Matouš bečvář obe- slaný toho jest podle práva proti té ceduli ře- zané, v kteréž se Junovi židu za chmel v X ko- pách a XX gr. míšenských Řehořovi vážnému, přísežnému vašemu, zapsati s manželkú svú dal, neodvedl, aby on Řehoř vážný a přísežný předkem té cedule nepsal anebo tajž dluh a cedule v jaké podezřelosti býti měla, a také podle též cedule aby i dluh vyvážený a za- placený byl: i z té příčiny dává se Kalma- novi, poručníku Juny žida, původu proti Ma- toušovi bečváři obeslanému za právo tak, že jest témuž Junovi židu dluhem tím v ceduli polo- ženým totiž X kop a XX gr. míšenskými po- vinen, a tu summu židu aby dal a zaplatil od otevření ortele toho ve dvú nedělích pořád zběhlých podle práva. Stalo se v radé ve čtvrtek u vigiljí sv. Matěje [23. Gnora], léta 1542% (Fol. 229.) 267. 1542, 24. února. (Mezi Jonášem židem na místě Zalmana Chrta též žida z jedné a Doušou Pernářovic z strany druhé o dluh.) Zalman Chrt žid skrze Jonáše žida z Bydžova, plno- mocníka svého, obvinil Doušu Pernářovic, spolu- souseda našeho, z dluhu XVI kop gr. českých za med někdy Munkovi židu od Šimona Per- náře otce jeho pozůstalých, kterajžto dluh byl Munka na témž Šimonovi právem a ortelem jest obdržal; dokládaje se v tom též ortele, kterýž má při stolici VMtí nalezen býti, a pravě, že po tom orteli, když Šimon otec jeho pro neplacení téhož dluhu u vězení držán byl, tehdy tento Douša sedě v domujeho vypravil jej z toho vězení a ten dluh na se přejal utiniv s Chrtem, jakoZto téZ plnomocntkem Munkovym, smlouvu a zápis, Zejemu za otce svého plátce býti má, (ten zápis dal čísti, jejž vypsaný VMtem posíláme); a kterak než tomu dosti učinil, že jest ten dům Martinovi Divi- šovskému prodal i peníze zaň bral. Ten trh dal čísti, jejž též vypsaný posíláme. Při tom Poněvadž z toho zápisu Douša posavad propuštěn není a ten zápis nezrušený v své celosti trvá, takét 

Strana 573
Žatec (1542). věří Bohu a právu, že jest ten dluh zaplatiti povinen; neb není ani půjčený na lichvu ani kterak jinak přišlý, než dluh spravedlivý za statek, jakž ortel mezi Munkou předešlý výš dotčený ukazuje. — Proti tomu od Doušy mlu- veno, že on tomuto židu ani Chrtovi ani ji- nému nic dlužen není a nebyl, a ten zápis, jejž žid ku pomoci proti němu ukazuje, na něj a na osobu jeho se nevztahuje, než na dům, kteréhož on již od několika let v moci své nemá a jej pořádně i světle prodal aniž v tom ve všem času od Chrta viněn nebyl, nýbrž poněvadž sám Chrt žid před léty podlé téhož zápisu k domu Pernářovskému jest hleděl a o něj soud s Samuhelem a Kalmanem židy trpěl, ježto tím soudem a ortelem jest světle ukázáno, že ne k Doušově osobě o to hleděti má než podle toho zápisu na ten dům učiněnýho, může-li trh zlepšiti, jako jiní vě- řitelé učinili; že toho má vůli. Ten ortel dal čísti, kterajž se při stolici VMtí najde, datum jeho i actum zapisu od žida ukázaného ku právu klada a pravě: jestliže jest se žid Chrt v čem obmeškal a sám sobě, jakž mu ortelem toho bylo propůjčeno, trhu a prodaje domu Pernářovského nezlepšil a roku, dni i několika letim projiti dal, jiżt sobě osobou jeho své netbanlivosti nahrazovati nemá. Vedle téhož ortele předešlého a jiných svých spravedlností žádá za spravedlivé před židem opatření. — Tu sme my nalezli a ortelem svým vypověděli : Poněvadž zápis imezi Chrtem židem a Doušou Pernářovic učiněný světle to ukazuje, že on Chrt pro neplacení dluhu k domu Pernářov- skému hleděti má, což se jest z toho ortele, který žid Chrt s Samuhelem a Kalmanem židy léta 1537 trpěl, nalezlo, že jest po té pokutě šel a k domu nebo penězům za něj kladeným právem hleděl, i o to rozsudek má, kdežto z práva byla mu cesta ukázána, kterak by se pro dosažení dluhu svého zachovati jměl; i poněvadž by se Chrt sám mimo vymě ření téhož ortele obmeškal a toho zanedbal, až čas právní minul: z těch příčin také sám 573 sebú vinen jest, než přes ten ortel předešlý na osobu Doušovu navraceti se ani tou cestou, na niž se zápis jeho nevztahuje, dluhu svého dobývati nemůže podle práva. Žid pak nepřijav tohoto ortele našeho odvolal se s svou pří na právo vrchní VMtí, protož o tom od VMtí naučení býti žádáme. Dán v Žatci v pátek po sv. Valentinu [17. inora], leta etc. XLII", — Tu my z plnosti práva vrchního ortel váš takto napravujem: Poněvadž z zápisu nezru- šeného žida Chrta, v kterýmž Douša přejal na sebe dluh po Šimonovi Pernáři otci svém XVI kop gr. českých za med, to jse nachází, že on Douša podle přiznání svého ten dluh na domu zapsati dal, a žid Chrt k tomu domu podle zápisu pro předešlé závady věřitelův přistoupiti nemohl, protož žid ik osobě jeho Doušově pro tejž dluh přistoupiti dobře ne- mohl; a jakž se zápis nezrušený a nevykvito- vany nachśzi, ten vypraviti a dluh židu Chrtovi on Douša zaplatiti má od otevfeni ortele to. hoto ve dvou nedělí pořád zběhlých podle práva. Actum in consilio feria VI. in die Mathie [24. inora], 1542. (Fol. 226.) 268. 1542, 6. března. (Mezi Bártou z Púšťadl z jedné a Belú Izrahelků židovkú s strany druhé o dluh.) Bárta z Púšíťadl, spolusoused náš, obvinil jest před námi Belu Izrahelku, ži- dovku obývající při městě našem, z toho, kdež jest mu byla dlužna dluhu spravedlivého XXII kop míšenských půjčených, na kterúžto summu vzal jest a vyzdvihl od Anežky Buboníkové III kopy, a potom že mu od ni II kopy dány sou, pak ještě že jest mu táž židovka zůstala dlužna XVII kop a těch mu zaplatiti nechce; v tom žádaje za opatření a dopomožení, ukázav na to svědomí Káči Vítové a Anny Jakubové, kteréž vypsané VMti posíláme. — Proti tomu Bela Izrahelka praví, že témuž Bártovi není nic povinnovata, dokládající se v tom Boha, samymi slovy tomu odporujici a ničímž toho neodvozujici podle práva; než toho doloživši, že ti svědkové od původa ukáznní nic na škodu nejsou, protože jedna čeledín jeho jest 

Strana 574
574 a druhá, kdo by byla, že jí nezná. — Na to od Bárty povědíno, že sů lidé dobří hodno- věrní, ačkoli jedna prvé čeledínem jeho byla, ale již není; a by pak byla, však že jest o tom předešlý ortel VMtí mezi Samuhelem židem s jedné a Magdalenou Třtinovou z strany druhé, že »a svědomí vlastního čeledína tu od VMtí přísudek se jest straně stal; vedle toho též žádaje zachován býti. — Tu sme my na- lezli a ortelem svým vypověděli: Poněvadž Bárta svůj dluh dostatečně pokázal a jej provedl podle práva, protož ona Bela Izra- helka jemu dlužna jest a dáti jmá XVII kop ve dvů nedělí pořád zběhlých. Ale židovka nepřestavši na tomto orteli našem odvolala jse S svou pří na právo vyšší VMtí; protož co tu pravého a spravedlivého jest, od VMtí naučeni býti žádáme. Dán v Žatci v pondělí Rozpustilý masopustní [20. února], léta ete. XLII* — Tu my z plnosti práva našeho vrchního ortele to- hoto vašeho jakožto řádně podle práva přišlého potvrzujem. Stalo jse v pondělí po Přenesení sv. Václava [6. března], léta etc. XLII'. (Fol. 230.) 269. 1542, 8. března. (Mezi Janem Budským z jedné a Klárou, Jana Hrušky manželkou, z strany druhé o svěření.) Jan Budský, spolu- soused náš, obvinil jest před námi Kláru, Jana Hrušky obyvatele města našeho manželku, z toho, že jest ona po matce své statček po- brala, kterýž dětem jeho náležel, neb jest jim jej chovala i dala; a nad to, že jiné vlastní věci dcery jeho, kteréž jí kšaftovala Bára, od Erharta uzdáře podruhyně, přítelkyně krevní, ona matka Klářina k sobě přijála, aby jí toho dochovala, a to všecko za ní zůstalo. Na to ukázal svědomí Martina Jelínka, Doroty Kryst- lové, Alžběty bradýřky, Markéty od Martina Jelínka, Barbory sklenářky a Anny šmejdýřky, kteráž vypsaná VMtem posíláme; dále mluvě, že děti jeho na to matka Klářina k sobě při- jala a je chovala toho jsúci úmyslu a vůle své konečné, aby oni po ní obsáhli, cožkoli jměla, pokudž ti svědkové sezuávají Vedle E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: toho žádaje za opatření, aby ona Klára jemu z toho ze všeho, což k sobě tak nenáležitě po matce své a bábě dítek jeho pobrala, práva byla a zase to v celosti navrátila. — Proti tomu od Kláry povědíno: Kdež strana mluví, že by jim dětem jeho voble (!) dala, i kdyží jest dala, tehdy Jan Budský a děti jeho o tom vě- děti a to při sobě míti musejí; než ona z svědkův jeho tomu rozumí, že jest toliko dáti chtěla matka její těm dětem, a poněvadž jest nedala a žádným pořádným kšaftem nebo zápisem, jakž pořad ukazuje, toho nestvrdila, tehdyť jest jim nic dáti nemínila a nedala. A kdež svědky vede na to, že nějaká Bára dětem jeho kšaftovala a že by nějaké věci podle toho majetku její k sobě přijímala, to by ona ráda viděla, aby Jan Budský ten kšaft ukázal, pravíce, že každý kšaft pořádný jmá před úřadem oznámen býti i tvrzen. Aniž strana to ukazuje, aby co k sobě toho vedle takového domnělého kšaftu přijímati měla, také nic ne- jmenuje, z čeho ji zejména viní, aby aspoň věděla, nač odpovídati a z čeho práva býti. Nebo ona neví, aby co takově po matce její zůstati mělo, poněvadž jest všem známo, že jest byla chudá a ona Klára že ji opatrovala a smrtí dochovala, i prvé, když co pro vej- dělek přikúpiti sobě chtěla, že jest se za ni s manželem svým rukojmí stavěla pro její chu- dobu. A by pak co po ní zůstalo, tehdy ona jako vlaství dcera její bližší jest k tomu nežli děti Jana Budskýho, poněvadž jest bez kšaftu matka její sešla, neb podle práva děti po mateři statek zděďují; též poněvadž by matka její před půl druhým létem té vůle byla, jakož svědkové jeho vyznamenávají, že jim dáti chtěla a jim chovala, tehdy jest divná věc, že Jan Budský k tomu jí nenapomínal, když v nemoci ležela, aby svému uvolení nebo přiřčení dosti učinila a kšaftem nebo pořízením pořádným toho potvrdila; ale pominul jest všeho toho, neb dobře věděl, že tak neučiní. I poněvadž jest nedala, tehdy jí takové jeho svědomí na škodu není, neb vůle a přiříkání 

Strana 575
Žatec (1542). její žádné dání není ; doklddajici v tom ortele z práva VMtí přišlého mezi Dorotou, Šimona pernikáře manželkou, z jedné a Uršulou, po někdy Martinovi truhlářovi ovdovělou, z strany druhé ; vedle toho žádá zachována býti a před tou žalobou pokoje užiti. Dále ukázala svě- domí na to, kterak matka její, měla-li jest kdy co v své chudobě, tehdy to rozzastavovala a nětco také jí Kláře samé k dochování dětem Jana Budského svěřila a dala, a co po ní, když umřela, nalezeno bylo, pokudž ta svě- domí v sobě šíře zavírají, kteráž pořád vypsa- ná VMtem posíláme. — Proti tomu Jan Budský opáčiv svú předešlů řeč toho doložil, že ona Klára tehdy, když ji najprvé vinil, k tomu jse znala, že jest brala po matce své jako najbližší dědička a nápadnice, poněvadž jest matka její bez pořízení umřela, v tom jse do- kládaje vědomí a paměti naší; kterak pak nyní tomu odpírá, že jest nebrala, to k roz- vážení právu připouštěje žádá za spravedlivé opatření. — Tu my jsme nalezli a ortelem svým vypověděli: Poněvadž z vlastních svědkův Kláry, Jana Hrušky manželky, to se jest našlo, že Anna, nebožka matka její, truhlici s šaty k věrné ruce schovati jest jí dala, aby toho děvečce, Jana Budského dceři, dochovala, z těch příčin ona Klára toho tak v cele, jakž jí svě- řeno jest, to děvečce dochovati má, pokudž by k letům dospělým nepřišla ; a ona děvečka aneb Jan Budský otec její má jí Kláře na její svědomí, což by koli toho bylo, důvěřiti. Jan pak Budský nepřestav na tomto orteli našem, odvolal se s tou pří na VMt; protož my, co tu za právo a spravedlivé uznáno býti může, od VMtí naučení žádáme. Dán v Žatci v poudělí Rozpustilý masopustní [20. února] etc. XLII*. — Tu my z plnosti práva vrchního našeho ortele tohoto vašeho jakožto řádně a podle práva přišlého potvrzujeme. Stalo se v radě v středu po Přenesení sv. Václava [8. března], léta XLII. (Fol. 232.) 270. 1542, 3. dubna. (Mezi Kalmanem židem na místě Juny žida z jedné a Jakubem 575 Michálkem o dluh z strany druhé.) Juna žid z Prahy skrze Kalmana žida plnomocnika svého obvinil před námi Jakuba Michálka z dluhu XLVIII kop a V uherských zlatých vedle cedule řezané rukůú vlastní jeho psané; položiv tu ceduli proti němu ku právu, kterouž VMtem posíláme, žádal za opatření a dopo- možení. Proti tomu Jakub Michálek na odpor stupuje a praví, že Junovi židu nic dlužen není a že se naň cedule zformovaná ukazuje a zachovalá (!), domlúvaje se v tom pokuty vedle ortele VMtí mezi Samuhelem židem z jedné a Magdalenou Třtinovou z strany druhé a pravě, kdyby i dlužen byl, tedy poněvadž by se žid po majestátu JMti král. o židech městu daném neohlásil tak, jakž mu učiniti náleželo, tedy by o ten dluh přišel, dokládaje se v tom téhož majestátu všeho v své celosti a klau- zulích a při tom ortele mezi Zalmanem Chrtem židem z jedné a Janem Kodelí ž strany druhé, kteréžto obé slovo od slova bez proměny k VMtem vypsané posíláme; dále mluvě, po- něvadž by také ani toho žid neukazoval a ne- ukazuje, aby ten dluh starý býti měl před majestátem, tedy musí býti nový, a to jest též proti majestátu, když jest s vědomím úřadu města našeho se nepůjčoval, a též i proti zří- zení zemskému, neb žádný žid na listy ani na zápisy půjčovati nemá; žádaje v tom též za opatření jako Jan Kodele toho jest užil proti židu Chrtovi. Neb tomu bohdá, tak mluvě, spravedlivě odpírám, že mu nic dlužen nejsem a poněvadž jsem s židy prvé mnoho činiti míval o několiko set kop a nikda jsem v tom shledán nebyl, abych měl dluhu popírati, ježto jest to vůbec všem vědomé, protož věřím Bohu a právu, že mi také v tomto upřímém a spravedlivém otporu mimo výš ukázané prů- vody více věřeno býti má, nežli té ceduli zíormované. Aniž jest mi také Juna žid nic nepůjčoval, nýbrž kdyby chtěl a směl podle práva zpraviti a to mu nalezeno bylo spra- vedlivým soudem, že jest mi peněz půjčoval a já že sem je viděl, tedy bych mu chtěl býti 

Strana 576
516 vinen. Pobízeje k tomu Kalmana žida, plno- mocníka jeho, chce-li to učiniti spravedlivě a pořádně, že mu summu ve dvú nedělích pořád zběhlých zaplatiti také chce, ale že toho prý spravedlivě učiniti nemůže proti svědomí svému. Neb jest sám toho vědom, že to dluh spra- vedlivý není a že s Junou samým nic činiti neměl, než s Samuhelem židem a tímto Kal manem synem jeho společně; oč jest pak s nimi činiti míval, toho že jest kvitován, dav tu kvitancí čísti, kterúž vypsanú VMtem po- síláme. A pravě, že ta cedule od Juny nebo Kalmana židuo proti němu ukázaná rokem jest poslední, nežli ta kvitancí; ježto jse z toho rozuměti může, že pod nějakým obmyslem jest naň zíormována, aniž jí kdy napomínán byl z dluhu v těch letech ani z pokuty a z lichvy, kterú v sobě zavírá, což jest světle proti ma- jestátu výš dotčenému i proti zřízení zem- skému a proti orteli VMtí též výš jmenova- nému. Toho doloživ, poněvadž v tom nikda shledán není, aby židům neb komu jinému dluhuov odpírati měl spravedlivě povinných, že by i to, kdyby mu z práva nalezeno bylo, zpraviti chtěl podle dobrého svědomí svého; že o tom dluhu nic neví. Dav na to čísti ortel mezi Burianem a Čenkem Sekerky z jedné a Janem Červenkou z strany druhé právem VMtí vrchním napravený, s tím se vším k spra- vedlivému rozvážení se připouštěje. — Proti tomu Kalman žid na místě Juny, strajce svého, praví, že ani zformovaná ani zachovalá (!) ta ce- dule není než spravedlivá a vlastní rukou Ja- kuba Michálka psaná, neb jest pro ten dluh u vězení držín byl od Juny žida a ne od ji- ného, a potom chtěl-li jest prázden vězení býti, učinil s nimi samými smlouvu sekrety upečetěnú, při kteréž Tomáš Horsák byl. Tu též pro vyrozumění a pro zprávu ukázal, pravíc, že potom opět jinú smlouvu a účet s nimi učinil z té smlúvy o summu, kteráž jest pojata sem do cedule této, kterouž jej nyní z dluhu sečteného jistiny i z Jichvy na- pomíná, ukázav pfi tom cedulku k Junovi židu E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: od Jakuba Michálka vlastní rukou, jakž praví, psanou, kterak ho žádá, aby mu strpení toho dluhu učinil přiříkajíc mu půl věrtele vína dáti; kterúžtu cedulku s jinými pruovody žido- vými k VMtem odsíláme. Co se pak kvitancí ukázané dotýče, ta že jemu na škodu v této při není, poněvadž ho Juna nekvituje, než on Kalman s otcem svým Samuhelem a to z dluhu svého, kteraj jim vlastně povinnovat byl, ježto se tu nejméně dluhu tohoto Junova nedotýče. Proti tomu Jakub Michálek praví, že se k tomu zná, že jest u vězení seděl, a z tohož jest přišlo, že jsú židé naň ty zápisy zformovali, neb to Samuhel s Kalmanem tímto řídili ja- kožto věřitelé jeho, kterýmž jest on všecko vypravil, jakž výš mluveno. Ale v tom se Boha dokládá, že o tomto dluhu, na nějž se ta ce- dule vztahuje, nic neví, opakujíc své spraved- livosti a odvody žádá za opatření, poněvadž jak prve věřitelóm svým veliké summy rád platil, pokudž spravedlivé dlužen býval beze všeho popírání, tak také při najposlednějším placení dluhu, jakž na to kvitancí ukázal od Jiříka Drlíka, rukojmí jeho, to jest dostaveno, že jest jej vypravil, jako dobrému náleží; žá- daje té své dobroty podle často dotčených spravedlností a odvodův svých proti židu a tak nepořádné ceduli zformované, buďto na nějaký starý nebo nový dluh svědčící, za spravedlivé opatření vedle majestátu JMtiKské, též vedle zřízení zemského a najvejše podle ortele VMtí o podobnú věc učiněného, kteréhož přípis bez proměny pro menší zaneprázdnění s jinými spravedlnostmi stran k VMtem odsíláme. — Tu my slyševše obvinční, odpor, v majestát JMtiKské, v ortel VMtí mezi Zalmanem Chrtem židem z jedné a Janem Kodelí, sou- sedem naším, z strany druhé, též v ceduli ře- zanú a druhů spečetěnů i v jiné průvody stran nahlédše i s pilností toho pováživše, Pána Boha a právo své milostné i také právo VMtí, kterýmž my se řídíme a zpravujeme, před očima majíce, na přísahy a svědomí své pamatujíce takto jsme nalezli a ortelem svým 

Strana 577
Žatec (1542). vypověděli: Poněvadž Juna žid toho jest ne- pokázal, aby s vuolí a vědomím úřadu vedle práva milostného a majestátu JKMti on Jakub Michálek v ten dluh, z kteréhož jej viní a napomíná, vešel ; ani jse to nenalézá a neuka- zuje, aby ten a tejž dluh starý byl a po ma- jestátu královském Juna žid podle jiných před úřadem předešlým vedle znění téhož majestátu aby jej oznámil; aniž pokuty své v též ceduli po- ložené podle práva a ortele mezi Zalmanem Chrtem żidem z jedné a Janem Kodeli z strany druhé od pánův Pražan Staroměst- ských učiněného, jakožto práva vrchního, ne- užíval: z těch příčin: ta cedule jakožto nepo- řádná jemu Jakubovi Michálkovi proti majestátu a právu milostnému i také proti právu ortelem výš dotčeným ukázanému na škodu býti ne- muože ani oh Jakub Michálek proti vuoli a ot- poru svému jeho platiti není povinen podle téhož práva. Ale Kalman žid nepřestává na tomto orteli našem, než odvolal jse s svů pří na právo vyšší VMtí, protož co by tu spra- vedlivějšího podle práva od VMtí uznáno bylo, v tom za naučení prosíme. Dán v Žatci ve čtvrtek po Družebné neděli [23. března], léta ete. XLII". — Tu my z plnosti práva našeho vrchního ortele tohoto vašeho jakožto řádně podle práva přišlého potvrzujeme. Actum feria II. post Palmarum [3. dubna], 1542. (Fol. 233.) 271. 1542, 26. dubna. (Mesi urozenjm panem Janem Mašťovským z Kolovrat a na Krásném Dvoře z jedné a Hušou židem z strany druhé o základy a klenoty zastavene.) JMt ur. pán p. Jan Mašťovský z Kolovrat a na Krás- ném Dvoře obviniti ráčil před námi Hušu žida, že on JMti základuov a klenotuov, které od zlé paměti Israhele žida u Mašťova upáleného sobě v summě sto kop míš. zastavené má, zase navrátiti a vydati nechce, žádaje v tom JMt za opatření, poněvadž summu svú zúplna od téhož Israhele vlastními penězi páně za- placenú má, ač by tomu pán rád býti ráčil, aby Huša mladší, syn jeho, tu přítomen byl, poněvadž jest ten základ jemu vlastně byl za- Archiv Český XXVIII. 577 staven a jemu vyplacen; i také JMt pán k němu o to hned z prvu počátku hleděti jest ráčil a jej z toho viniti, té žádosti jsa, možné-li by bylo, aby sám osobně z příčin, které ozná- meny budú, k té při stál. — Proti tomu Huša, starý žid, vymlúvaje Hušu mladého, syna svého, že on pro zranění a zbití státi sám nemuože, praví, že jest tolikéž jako by syn jeho stál, neb jest tak dobře jeho věc jako synova, a že sú v tom za jednoho člověka; a že tomu místo dává, že jest mu Israhel těch sto kop míš. dal a navrátil na ty klenoty, ale poněvadž jest mu ještě větší summy nedodal, které mu byl na ty klenoty půjčil, jakožto dvú set měně dvú kop míš., z té příčiny žádá za opatření a praví, že k tomu veden a přidržán býti nemá, aby pánu ty klenoty propustil prve, leč mu ta sumina od JMti zase navrácena bude. — Proti tomu od pána mluveno, poněvadž jest prve syn Hušuov, jemuž ty základy ve sto kopách od Israhele byly zastaveny, když jej pán z toho napomínati ráčil, nikterak se poznati nechtěl, aby co toho za sebou měl, aby peníze jaké zase od Israhele na výplatu týchž základuov k sobě přijal, než naprosto všeho odpíral, až teprva když proto do vězení vzat byl, tu se ke dvěma kusóm seznal a potom ke všemu, až i k těm sto kopám, a při tom nic neozna- moval, což sobě sám Huša tento starý nyní ku pomoci béře a praví, že tak dobře jeho věc tato jest jako synova, i tehdyť jim již věřeno býti nemá více mimo to, což jest jim dáno a k čemu se sami znají i také na čem jest sám Israhel umřel. Na to ukázána svě- domí rychtáře a některých konšeluov městečka Mašťova pečetí téhož městečka upečetěná —, kteráž VMtem odsíláme —. Vedle toho žádati ráčí pán za spravedlivé opatření. Neb když Isra- hel žid ten penězy páně, které z poručení JMti v Praze vyzdvihl, do Šlakomberdu židuom dluhu 17/, © zaplatil a zde Hušovu synu sto kop dal, tehdy hned židé Šlakomberští vrátili jemu list, a on Israhel žid proto že již byla hned v těch časích pokuta pro pálení zašla, i nemohl postačiti, 73 

Strana 578
578 aby pánu zase ten list: navrátil, a vtom Huša žid jakýms obmyslem pro zlepšení svého pod- vodu teprva po smrti Israhele žida toho listu od židuo Mašťovských dosáhl, an již vyvazený, kradený; toho se pán při právu domlúvaje, že by rád slyšel, aby žid Huša oznámil, kterak jest k tomu listu přišel. — Proti tomu žid Huša praví, ačkoli svědkové právě vyznávají, že se jest Israhel přiznal k tomu, že Hušovi aneb synu jeho sto kop dal toliko, ale však kdyby se ho byli dotázali;, co jest mu ještě více na to dlužen, byl by také pověděl; ale když toho pominuli svým dotázáním, není divu že by on sám jsa ztrápený něco pozapomenul, neb Šlakomberským židuom nad těch půl dru- hého sta daných více jest vosmnácte kop po- zůstal; opakujíc to, že jemu též na ty základy dvě stě méně dvú kop pozuostal, poněvadž jest od něho na ně vzal tři sta kop méně dvou kop a nedal mu zase než sto kop. Dále proti té řeči páně, kterak by k tomu listu přišel, ukázal list od hejtmana z Vostrova k úřadu našemu psaný, kterak by mu jej Israhel svěřit měl, a tak on že jej sobě stvrzený má; do- kládaje se při tom lístku nějakého beze všeho upečetění aneb jiného ujištění literami židov- skými rukou Israhele žida (jakž zpravuje) psa- ného, kterejž jest při úřadu položil — což též VMtem odsíláme — a pravě, že jest to jeho jistota na tu summu, které byl Israhelovi židu na ty základy půjčil; domlúvaje se k tomu, že jest také povolán a přítomen býti měl tomu vyznání Israhelovému, poněvadž se jeho a toho dluhu dotýkalo. Žádal vedle toho průvodu svého zachován býti, aby pánu ty základy vydány nebyly, leč mu summu jeho doplatiti chce. — Proti tomu od pána povědíno, že jest Israhele žida o tom s pilností bylo dotázáno, jest-li jaký jiný dluh mimo to jeho vyznání, jakž ti svědkové svědčí, auiž jest více neoznamoval i při najposlednější hodině, když konec bráti měl, jsúc ode pána při té popravě dotazován, než na tom umřel. A kdyby byl nejméně co o Hušovi a o tom dluhu seznal, bylo by se E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: také toho nepominulo, aby k tomu povolán byl; ale když na pilné dotazování nic o něm více přes těch sto kop, o nichž pán dobrú vědomost míti ráčil, neoznamoval, tedyť jest ho při tom také potřebí nebylo, neb jiných dosti urozených a hodnověrných lidí při tom všem bylo, co se tu ukazuje. Neb kdyby byl Israhel o větším dluhu, než otěch sto kopách zaplacených, jakú domněnku v svém vyznání učinil, pánu by na tom více záleželu, než-li Hušovi, aby se byl v tom opatřiti ráčil. To dále mluveno: poněvadž jest žid Israhel to po- volení ode pána sobě dané měl, aby těmi penězy, které JMti v Praze položeny byly, všecky dluhy splatil, a on přes to půl třetího sta výš oznámeného ještě tři sta méně dvadcíti kop míš. tam bráti měl, i kdyby co více dluhu bylo, bylé by i to doplatil, a židé Vostrovští byli by jemu také, kdyby jim co zůstal více (jakž to v své ličbě Huša za ně mluvíc zpra- vuje) nikterak toho listu nenavrátili — ten také s jinými potřebami VMtem posíláme — pravě, že ani v tom listu světle není doloženo, aby vosmnácte kop vejše na půl druhého sta býti mělo, než zjevně stojí vosmnácte grošuov míš. Ač jest malá věc, však také, kdyby židé Vostrovští sami se o to domlouvali, není-li jim co doplaceno, tedy by jim také pán slušnú od- pověď na to dáti ráčil, aniž jest možné, aby jim zúplna zaplaceno nebylo. A co tu hejtman páně Kašparu Šliku píše o tom, kterak by k tomu listu Huša od Izrahele přišel, toť není div, žeť on tak píše na zprávu, jakž mu byla dána, jakož tak každý přímluvy a psaní o lidi činí, jakž se mu zpráva dá od toho, kdo by přímluvy žádal. Ale ta zpráva hejtmanu není dána pravá, neb by jinak židé Mašťovští o tom pověděli, kteří to šikovali, ježto se na to s pilností JMt pán Jan mladší z Lobkovic a na Mašťově, kterejž tuto přítomen býti a tu při vísti ráčí, ptáti bude etc. Naposledy toho žádáno ode pána, aby žid Huša, poněvadž na se sy- novu věc béře, klenotuov a základuov JMti nedržel déle, než poněvadž summu svú ode 

Strana 579
Žatec (1542). páva skrze žida Izrahele danú a zaplacenú má, což jest dostatečné pokázáno, a židu Hušovi není více dluhu, aniž toho nepokazuje, protož aby mu navráceny a z práva, kdež sú na žá- dost páně položeny, zase vydány byly. Tu sme nalezli: Poněvažd JMt pán pan Jan Mašťovský z Kolovrat na Krásném Dvoře svě- domím dostatečným podle práva to jest pro kázati ráčil, že Izrahel, žid u Mašťova upálený, sto kop dluhu Hušovi židu aneb synu jeho na místě JMti na ty klenoty, kteréž od téhož Hušy na právě položeny sú, dal jest a zaplatil, a Huša žid anebo syn jeho znaje se k tomu, že jest mu těch sto kop dáno a zaplaceno, však zase podle práva toho ničímž nepokázal, aby v jaké summě větší ten a tejž základ od žida Izrahele mimo těch sto kop vypravených za- staveny měl a že by mu na to co více on Izrahel dlužen pozůstal: z těch příčin po- vinen jest zase ten základ zúplna v té celosti, jakž od Izrahela žida k sobě přijal, JMti pánu navrátiti a z práva propustiti. — Huša žid se odvolává. — Dán v Žatci ve čtvrtek po Dru- žebné neděli [23. bfezna] léta 1542. — Tu my k orteli vašemu takto pravíme: Poněvadž se jest to z vedení této rozepře i z vašeho k nám učiněného psaní našlo, že jest Huša žid proti panu Janovi Mašťovskýmu dle pruo- vodu své spravedlnosti ceduli literami židov- skými napsanou před právem položil, a ta, jakž tomu vyrozumíno jest, od vás vážena není, ježto povinnost jest pruovody stran k právu kladené vážiti — protož z té příčiny k právu od vás strany při té ceduli mají při- puštěny býti, a chtěl-li by pán k též ceduli co mluviti i ukazovati, tolikéZ Zil, toho má právné uZiti, a teprva podle práva vy touZ ceduii i strany obrany, byly-li by které, máte vážiti a s výhradú práva vyššího tomu místo a konec učiniti, jakž my k právu vašemu touž rozepři stím se vším, což ste k nám odeslali, zase posíláme, však s tím doložením, jestliže by pán na průvody další žádné se nepotahoval, tolikéž židu pruovoduov dopuštěno býti nemá. — 579 Actum feria IIII. post s. Georgium *) [26. dub- na] anno 1542. (Fol. 235.) *) Rkp. má: Gregorium. 272. 1542, 14. června. (Mezi Václavem Kna- pem z Rakovníka z jedné a Janem, šafářem Tučkovic, z strany druhé o zbití.) Václáv Knap z Rakovníka obvinil před námi Jana, příjmím šafáře Tučkovic, z toho, že jest on jej zde v městě pod řádem a právem beze vší slušné příčiny od něho sobě k tomu dané ztloukl a zbil, za umrlého odešel, tak že lidé dobří po- tom zahodivše (!) jse k tomu a vida jej jako již mrtvého ústa mu rozvazili a napojili a tudy sotva okřál a zživěl. Pravě dále týž původ, že naň svědomí vísti není potřebí, poněvadž jest prve v téch vejtrZnostech netoliko podezřelý, ale i vskutku shledalf, dokládaje se v tom ortele mezi Urbanem Kosařem z BDoleslavé Mladého z jedné a Janem, hausknechtem Ho- šťálkovic, z strany druhé při právě VMtí vá- ženého. Při tom mluvě, že jest tajž šafář prve nenáležitě nebožtíka Turka, jinak Loužka z Stankovic z své nevážnosti svévolně zbil a s ním o to smlúvu učinil, kteráž jest při ú- řadu zapsána, tu proti němu ku právu klada — kterúž vypsanú VMtem posíláme. Více mluvě, že po té smlúvě jda z města ptal se v branách, šel-li jest tudy Turek, pravě, že jej muož zabíti, neb jest ho zaplatil; jakož pak toho dovedl, že nezdržavši té smlouvy potkal se s ním, jemu bral a bil jej, až i za- mordoval, z čehož jest dnes obviněn — to obvinění též ku právu klada. A dále na to ukázal svědomí Václava Kučery, rychtáře. Při tom dal čísti právo psané kap. 48., art. 4., vedle toho žádal za opatření a pravě, že jest tou pokutou povinen, kterú to právo ukazuje, leč by to podle práva dostatečně odvedl, z če- hož jest obviněn. — Proti tomu od šafáře Tučkovic povědíno, že on odpírá tomu obvi- nění a praví, že jest jeho nebil a neztloukl, ani ho jak živ neznal. A kdež tu strana mluví, že naň není potřebí svědomí vésti a to obvi nění pokazovati, proto že jse bitev dopouštěl prve, i však se to lidem znamenitějším ze 73* 

Strana 580
580 všech stavuov přihází, že se zbijí i zmordují, proto jim ke škodě poctivosti jich nebývá a není, nébrž i v soudech sedají i také před nimi od lidí [se] mluví, když o své příhody smlouvy učiněné mají. Též on, co jest mu se s Turkem přihodilo, o to smlúvu má a té jest dosti učinil, protož jest svého zachování ne- potratil, aniž tím jemu zastříno býti jmá, aby původ takové znamenité žaloby, kterouž on bohdá není vinen, ukazovati nebyl povinen podle práva. Kdež pak svědomí vede na to, kterak by se Turek před smrtí slyšeti dal, že by on jím vinen býti jměl, i poněvadž dnes teprva z toho jest obviněn, a ještě naň nic ukázáno není, tedy to a takové svědomí, proti němu v této při vedené, na škodu není, neb jse také na jinú věc i najinúů osobu vztahuje, nežli jest prožalováno. A z těch příčin on že není povinen nic odvozovati prve, leč od pů- voda pruovody uslyší. — Proti tomu Václav Knap dal čísti svědomí Janá Žloutka, Davida Zvoníčkovic a Matúše Třtinovic, která jse na to vztahují, že jest jej on šafář zbil, a pravě, když již tak zbitý vzat byl k mistru svému a jako k smrti se chýlil, tu jest Jan Dolský, súkenník, jeho hned (vida na něm od tako- vého zbití těžkost) požádal souseduov svých hodnověrných Jana Remsy a Jakuba Christele, kteří k němu promluvili, kdo by mu to udě- lal, a on před nimi, již jako umříti maje, oznámil, že jest mu to šafář Tučkovic učinil, a že na tom umírá. Na to dal čísti svědomí Jana Remsy a Jakuba Christele, spoluměšťa- nuo našich, a k tomu se doložil i čísti dal svědomí Marty, Pavla Lukšovic súseda našeho manželky, a pravě, že podle takového dosta- tečného pokázání tejž šafář povinen jest pro svůj úmysl, že ho zamordovati umínil a umy- slil, tu pokutu nýsti, jakž právo vysvědčené ukazuje. — Proti tomu od šafáře mluveno, že on těm svědomím místa nedává, neb ti tři z předu vedení jsú nepřníci (!) a hněvníci jeho a spolu s tímto Václavem Knapem súce jed- noho řemesla tovaryši na to jsú se spikli, aby E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: svými vejtržnostmi lidem vnepokoj činili a pří- činy k bitvám hledali, jakož pak toho večeru netoliko tento výboj jsú všickní společně uči nili, ale i na jiných místech též se dopustili a proto tejden u vězení seděli a ještě posa- vad na rukojmích jsou, neb vzavše odjinud piva šli s ním do domu k Jiříkovi Bušilovi a tu jak sú sobě počínali, na to ukázal svědomí hospodáře Jiříka Sušila a Apollony, manželky jeho. Dále, aby i to ukázal, že jest ho nebil, nato dal čísti svědomí Markéty, Sušilovic po- druhyně, a. Doroty, děvky Jakuba Tomáškovic ; ale že jest jej Kroupa, tovaryš hrnčířský bil, na to dal čísti svědomí Blažka Strejčka hrn- číře a Štěpána Konsumy též hrnčíře; a pravě, kterak se z toho svědomí nachází, že oni sami šarvátku učinili i hospodáře bili, ne palicí, jako sami svědčí, ale cihlu voknem do domu házeli a tou jej uhodili. A tak súce v tom punktu a svůj neřád spolu s tímto Václavem nočně provozujíce i již sobě nasvědčují, a to- hoto šafáře maží, čím jsú sami vinni, ježto pro ten nezpůsob svědomí jejich nikterakž váženo, ani přijato býti nemá —. Na to dal čísti právo kap. 62., art. 25. a též artikul první, rozdíl sedmý v též kapitole. Že jest on pak před Remsou a před Christelem sám vy- znával, že by ho šafář zbil, i poněvadž jest jeho hněvník i odporník i nyní původ v té při, tedy byť on ještě tolikrát na tom umříti chtěl, nemá jemu věřeno býti podle práva, neb by tak a tím obmyslem chtěl ne na něho toliko, ale i na jiného třebas těžkost ze zlosti uvésti tím svým vyznáním před těmi osobami, kteréž svědčí, že to od něho slyšely, a skutku neviděly. Kdo jest pak tím zbitím Václavovým vinen, to světle ti svědkové Blažek a Štěpán, hrnčíři, seznávají, že Kroupa, ježto on šafář, když rozuměl, že se naň proto od Václava těžkost valí, a že strhši se Kroupy, jej toliko viní, tehdy on nemohši zde při městě Kroupy nalézti, zjednal sobě list od úřadu otevřený a šel po něm, aby jej ku právu připravil a maje zprávu, že by v Litoměřicích byl, hned jse 

Strana 581
Žatec (1542). tam obrátil a prve než ho s rychtářem dojíti mohl, že jest on ušel. Ukázav toho jistotu pečetěnú (kterúž s jinými průvody k VMtem odsíláme) ; dav při tom také svědomí čísti Do- roty Tučkové matky své a Doroty, Jakuba Tomáškovic manželky, vedle těch všech od- voduov a neviny své žádal zachován býti. — Zase proti tomu od strany původa mluveno: že svědkové ti Blažek a Štěpán, hrnčíři, sly- šenů věc svědčí, ale žádný z nich tu nebyl, ani nedokládá, že jest viděl, kdo jest jej bil, než že slyšel; a hospodář Jiřík Sušil i hospo- dyně, žena jeho, sobě svědčí, co se jim přiho- dilo, a také žádný nepraví, aby tento anebo onen Václava bil, protož jejich svědomí také mu na škodu není. Co se pak dotýče svědomí podruhyně Sušilovic a děvky Jakuba Tomáš- kovic, k přednímu té podrubyně to praví, že není podobné, aby ona nebyvši tu, kde se bitva dála, měla o tom lépe věděti, nežli onino mlá- denci, kteří tu byli a ve všem se svým svě- domím srovnávají, kterýmž pro jich dobré za- chování na tu přísahu věřeno má býti více, než li té osobě; a byť pak i tak bylo, aby jej Kroupa bil, jakož ona svědčí, čemuž on místa nedává, tedy by jemu to svědomí její nebylo na škodu, poněvadž jest byl omámen prve bi- tím šafářovým, že by potom snad nemohl vi- děti, ani rozuměti, kdo sú jej již poraženého bili ; než poněvadž jest viděl šafáře, že jej von bil i porazil a jako [od] mrtvého odešel, pro- tož jeho viní a to naň dostatečně již pokázal. Chce-li pak on šafář Kroupu neb jiného viniti a jeho. po světě hledati, proti němu nic není; byť byl Kroupa vinen, tak ho nyní ku pomoci sobě béře a jím svúů vinu rozličně zastírá; bylť by mu nedal odsud z práva ujíti, jsúc již tehdy hyndrován á z toho obžalován, do- kud ještě Kroupa po městě svobodně chodil, „ale nic mu nefíkal, až se od města jsúc van- drovní odebral, ježto se nemuože slušně po- věděti, aby pro jaký zlý takový přestupek ujíti měl. Dále k tomu svědomí, které Markéta, podruhyně Sušilovic, dává, to praví, že přijato 581 býti nemá, ani místa míti podle práva pro její lehkomyslnost a podezřelost v zlodějství, kteráž, ač jest poněkud v přátelství Tomášovi Havlíkovi, jinak Horsákovi, kterejž tuto od pů- voda [se] vede, však to o ní sám mluví, že by z peněz všecko udělala kromě dobrého; neb když to svědomí dáti měla, tak se v tom ne- vážně a lehkomyslně zachovala usmíváním a žertováním neslušným, že jí v té nevážnosti všickni, kteří tehdy na rathouze před radnú světnicí byli, za zlé měli. Pročež není div, že svědčí to, čehož v pravdě není, neb kdyby čas byl stačiti mohl, bylo by se i to ukázalo na ni, kterak jest mluvila po tom svědomí, že svědčila to, co strana chtěla —. Ve všem tom k spravedlivému rozvážení se připouštěje. Ale poněvadž ničímž dostatečně toho, z čeho jest obviněn, neodvozuje, tak jakž právo kap. 70. art. 4. o tom vyměřuje, než jakýmis, jed- no slyšénými zprávami a lehkomyslnými: oso- bami, kteréž zniku proti dostatečným svěd- kuvm jeho jistým, skutku přítomným a zacho- valým při právu míti nemají, z těch příčin že jest tou žalobou i pokutou právem vyměřenou povinen; neb ačkoli Sušil s manželkou svou mnoho o nezpůsobu těch mládencuov stěžujíce svú věc vyznávají, kteréžto vyznání jejich nic jim a zvláště pak jemu původovi v této při na škodu není, však by se to spíše o témž hospodáři povědíti inohlo, že pro jeho neřády, kterak se sám, které k sobě přijímal, chová- val, živnost městská měla by mu zapovědína býti. A jakžkoli pak jest, bylo by náležitějí snad, aby je z toho, což o nich svědčí, prá- vem vinil, nežli by jimi tomuto šafáři nasvěd- čoval i s manželkou svou;:také poněvadž mu nic škodného nesvědčí, není proti nim potřebí mnoho mluviti. Kterak se pak ti svědkové jiní sami s sebú srovnávají, některej praví, že šafář tu nebyl, a některej, že byl, a do domu ho vstrčili; to vše k rozvážení právu připouští. To doloživ, že Dorota, Jakuba To- máškovic manželka, svědek jeho, nic jistého, co by mu jaků platnost neslo, nesvědčí, neb 

Strana 582
582 žádného nejmenuje. A Dorota Tučkova, matka jeho, ta sama synu nasvědčuje, ale nemá za svědka přijata býti, poněvadž jest nedílnej od ní a spolu s ní chlebí. — Ale strana šafář praví, že svědomí její má býti přijato, doklá- daje jse v tom ortele mezi Janem Peřinou a Marčalem, vedle toho žádaje zachován býti. -Nález: Poněvadž jest. se to dostatečně ukázalo, že Jan, šafář Tučkovic, pod řádem a právem, nemaje k tomu hodné příčiny sobě dané, Václava Knapa z Rakovníka zbil a jemu na zdraví škodu učinil —: z těch příčin po- vinen jest se s ním o to zbití a škodu podle vuole jeho umluviti a jemu to úplatkem na- hraditi, a pro takovú vejtržnost, které se jest proti právu on Jan šafář nenáležitě dopustil, pan. purgmistr a páni jej v svou kázeň bráti ráčí. — Jan šafář se odvolává. — Dán v Žatci ve čtvrtek po sv. Stanislavu [11. května], léta 1542. — Tu my k orteli vašemu takto pra- víme: Poněvadž Václav Knap z Rakovníka to jest svědomím podle práva pokázal, že se jest takové zbití a úraz na něm od Jana, šafáře Tučkovic, vykonal, čehož jest on Jan šafář podle práva neodvedl —, i z té příčiny dává se jemu Václavovi Knapovi proti němu Janovi šafářovi v tom za právo tak, že tím a tako- vým zbitím jemu jest povinen, a protož týž Jan šafář do vazby aby vzat byl. A dále bu- de-li strana puovodní oč k němu se chtíti do- mlúvati, vy v tom máte se spravedlivě zacho- vati. — Actum die Mercurii ante Viti [14. června), anno 1542. (Fol. 239.) : 273. 1542, 8. července. (Mezi Václuvem Svejcarovic, na místě Reginy manželky své, a na místě Pavla a Markéty, dětí někdy Martina Holoubka, zjedné a Václavem Holoubkem, otčí- mem jich, z strany druhé o statek po témž Mar- tinovi zuostalý.) Václav Švejcarovic, na místě Reginy manželky své; též na místě Pavla a Markéty, bratra a sestry její, dětí mladších, let nemajících, po někdy Martinovi Holoubkovi mydláři osiřelých, obvinil před námi Václava „Holoubka otčíma svého z toho, kterak on E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: sedí v dědictví a v statku otce jejich, kteréž jim spravedlivě kšaftem a odkázáním téhož Martina otce jich náleží; žádajíce, aby jim toho postúpil a z domu se vystěhoval, uká- zavši na to kšaft otce jich — kterejž VMtem vypsaný posíláme. — Podle toho mluvě, že on Václav otčím jich byv tu služebníkem u otce jejich, potom se k matce jejich přiženil, a ona jej tu v jich dětinství přijala, ježto ne- toliko nic svého neměl a do toho statku ne- přinesl a nepřiložil, a ještě ten statek jejich mrhá a s mladšími sirotky tvrdě i nezbedně nakládá. — Proti tomu Václav Holoubek praví, že on Václav dává jse ve při proti otčímovi manželky své mimo právo, nebo když sobě měl vzíti za manželku Reginu pastorkyni jeho, tehdy :ji od něho, jakožto otčíma jejího, po- žádal, a on smluvivši ji za něho podle obyčeje a řádu města tohoto určil jest: mu.po ní dvad- cet kop věna do dne a do roka; pak tento nevyčekav roku a dne, již jse s ním dal ve při aneb dáti chce, protož on z té příčiny jemu není povinen odpovídati na to obvinění. A také ani pastorkyně mladší let nemá, ježto jest podle práva mátě najbližší k opatrování dítěte. svého i spravedlivosti jeho do let roz- umných; než synu staršímu spravedlivost, která mu náleží, vydati chce, byť pak z toho nebyl obviněn. Co se pak pastorkyně dotýče, na to on jim není povinen odpovídati z příčin oznámených ; pravě dále, že on Václav Švejca- rovic ani poručníkem žádným není k tomu, aby to opatroval. — Proti tomu Václav Švejcar dal čísti zápis poručenství od manželky své uči- něný, kterej se na něho vztahuje, podle toho mluvě, že on nic jinak, než jako manželka jeho, k tomu opatrování právo jmá; a kdež se strana vymlúvá těmi svadebními smlúvami, ta výmluva že jim na škodu není, neb mnozí nepobudouce s sebou dvou neb tří let, hned spravedlnosti své vzdají. Ale on, otčím jich, nic k nim nepřiložil a k matce jejich, než toliko šafujíc tím, což jim náleží, to jim mrhá. Vedle toho dal čísti svědomí, zápis trhu, kdež Martin 

Strana 583
Žatec (1542). Holoubek, otec manželky jeho a jiných sirotkuov, koupil jest duom od Jiříka Hošťálka — kte- rejžto trh vypsaný VMtem posíláme —; a dále mluvě, že tento Václav otčím jich do plného hospodářství k matce jejich se přiženil, ano iloje i všeho jiného, což nerci k tomu řemeslu, ale i ke všemu hospodářství městskému náleží, dosti bylo, a k tomu peněz hotových padesáte kop. Na to dal čísti svědomí Mandaleny Ho- loubkovy, tchýně své a manželky téhož Vác- lava Holoubka mydláře, a pravě, že proti němu ona dobře to svědomí dáti jest mohla, ačkoli spolu chlebí; a což ona svědčí, že jest to pravda; podle toho žádal za spravedlivé opatření, aby všeho, což jim spravedlivě po otci jich náleží, postoupil podle kšaftu a po- psání toho statku. — Proti tomu od Václava Holoubka povědíno, kterak zjevně v tom kšaftu stojí, že on Martin, předek jeho, dlužen zuo- stává dvě kopě řemeslu svému, a o jiných dluzích že manželka jeho dobře ví; i kdyby po něm zuostati mělo padesáte kop, byl by se snad nedlužil, a tak že jemu to svědomí ženy jeho na škodu není. Také kdež se široce strana vede, že Martin Holoubek, test jeho, duom koupil, a na to i trh ukazuje: i což na tom, že jest koupil, a nezaplatil ho, než on Václav po něm teprva jej platil, což jest vě- domo i z zapisování peněz pod trhem na roky určité to se najíti muože. K tomu ještě vejše, že on Václav přikoupil jest kus dvoru k děl- nici (?) od Koránka; dav na to svědomí jeho čísti, z čehož se zjevně znáti muože, že jim ne- ubývá toho statku, ale přibývá, a to vše opa- trováním jeho. Dále mluvě, kterak jsú po otci svém pivo dali popsati, kteréž zaplaceno nebylo, dav na to čísti svědomí Anny Jelín- kový, kteráž svědčí, že zaň sladovníku, od kterého slady měl, platila; ukázav také i na to svědomí lidí z Bitozevsi, kteráž s jinými potřebami VMtem posíláme, — co jest tu ho- tových peněz přiložil, a že proto choval, když sloužil, aby se měl nač potom živiti, jak když pojal těch sirotkuov, že duom jich doplacoval 583 i délniei platil; dokládaje se v tom registr, kde se peníze v radě naší před právem za statky kladené zapisují, — čehož též podle trhu výpis VMtem posíláme. A pravě, že Martin, otec jejich, závdavek dal, a tento jej doplatil, také že dětem toliko po vosmi kopách z toho tím kšaftem jest odkázáno, tudy na tom stoje, že není odpovídati povinen z příčin napřed jmenovaných, poněvadž nevyčkav Václav Švaj- car dne a roku s manželkou svou jej viní, a sirotek druhý, děvečka, let ještě nemá. Než což se pacholíka, pastorka jeho dotýče, k tomu on se chce podle svého prve oznámeného pod- dání zachovati rád, dobrovolně, jestliže jest mu toho potřeba, beze všech souduov; a žena jeho Mandalena, nejsúci s ním dílna, svědčí proti němu ze zlosti. — Proti tomu Václav Švejcar praví, kterak on otčím manželky jeho a jiných dětí výš jmenovaných, věda, že se do cizího žení, nedal jest toho popsati, ježto by se z toho bylo nalezlo nyní, co jest po otci jejich zuostalo a co by potom přibylo; než Regina, manZelka jeho a pastorkyné Holoub- kova, když k rozumu a vdavkám přišla, zname- navši, že jim jejich ubývá, teprva se dožádala popisu, aby prve, než-li by bylo všecko roz- mrháno, věděla se k čemu utéci. Ten popis dal čísti a pravě, že on, otčím manželky jeho Reginy a jiných dítek, hned potom vypral a vyhnal matku jejich, manželku svú, z domu ven, protože toho popisu dopustila, ježto by tomu radši býti měl, kdyby nemrhai. Kdež pak svědek jeho Koránek svědčí, že sú spo- lečně kupovali, tehdyť tu také díl mají v tom, co sú od něho koupili; a co se dotýče lidí sed- ských (!) z Bitozevsi, kteří svědčí, že mu dlužni byli, i poněvadž zejména nedokládají, kdy jsou mu dali, aneb aby on je vložil do statku jejich toho neseznávají, toť jich svědomí jemu plat- nosti a jim škody žádné nenese. — Zase proti tomu Václav Holoubek mluviti dal, že tomu popisu odpor klade, a že jest nepořádný, nebo sobě prý dala psáti co chtěla a teprva po půl pátým létě po smrti otce svého popisovati 

Strana 584
584 dala; ukázav při tom registřík dluhuov za Iuoj od otce jejich pozůstalých, že to pravda není, aby padesáte kop mělo po předku jeho zůstati, aniž o nich co ví, než že zaň dluhy platil, to dobře ví, co jest trhem i zápisy pokázáno; a tak z toho se uznává, že jest Regina mohla dáti psáti, co se jí líbilo a zdálo. Nejposléze dal čísti zápis vzdání z kněh soudu zahájeného, kdež mu manželka jeho vzdala spravedlivost a práva svá, ježto se pod tím rozumí, aby statkem jejím vládl, ale tím, čím by ona, jakožto matka dítek svých, do let jejich vlásti mohla, což jest vždycky ta léta spravoval a statku neumenšil, nýbrž přispořil, an i dvě chmelnice koupil A kdyby mu toho spravovati nenáleželo, což pastorkóm' náleží do času jistého podle vzdání manželky své, byl by Václav Švajcar od něho Reginy pastorkyně za manželku ne- žádal —. S tím se vším k spravedlivému roz- vážení se připouštěje, žádá za opatření Tu sme nalezli: Poněvadž nebožtík Martin Holoubek Mandaleny, manželky své, žádným ji- stým statkem jest neodkšaftoval —, z té příčiny ona Magdalena v tom statku, kterýžkoli na ten čas nalezen i přikoupen a popsán jest, pravů třetinu míti má podle práva kromě toho, což jest sirotkuom zvláště odkázal na domu v před- městí. A poněvadž sirotci pro nezbednost otčímovu sním sbýti nemohů, a ona matka jich vdavši se a zdavši práva svá muži svému po- ručenství se zbavila, povinna jest s mužem svým jim sirotkuom dědictví jich postúpiti zú- plna podle práva do dvůú nedělí pořád zběhlých. — Václav Holoubek se odvolává. — Dán v Žatci ve čtvrtek po sv. Stanislavu [11. května], léta 1542. — Confirmatum v sobotu po sv. mistru Janovi Husovi [8. července), létg 1542. (Fol. 242.) 274. 1543, 1. února. (Mezi Havlem, někdy Říhy Malého synem, z jedné a Václavem Ur- banem, švagrem jich, s strany druhé) Havel, Říhy Malého někdy spolusouseda našeho syn, obvinil před námi Václava Urbana, švagra svého, jakožto držitele spravedlnosti a statku E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: po Kateřině, manželce své, vlastní sestře jeho, z toho, že on drží chmelnici a svrchky, kteréž jest ona Kateřina k němu přinesla, i díl jeho k sobě přijala a toho všeho u něho odumřela ; žádaje toho, aby mu jedno díl jeho vydal a spravedlnost její, kteréž mu nikda nevzdala, jakožto bratru a vlastnímu nápadníku, též po ní navrátil. Veda na to svědomí, co jest po otci jejich zuostalo a kterak jim to všecko na rovný rozdíl kšaftem od otce jejich bylo od- kázáno, a co jest ona prve před ním unášela, též oč sú se dělili a co popsati dali, a kterak díl jeho při ní jest zuostal, až v tom umřela, prve než mu jeho věci vydala. — Proti tomu Václav Urban mluviti dal, že ti svědkové všickni se ztahují na Kateřinu nebožku, man- želků jeho, a ne na osobu jeho, protož on za mrtvého nemuože a není povinen odpovídati. Než byla-li jest mu čím sestra jeho povinna, měl jest ji živou viniti, ale všeho jest pomi- nul, až umřela, ježto on neví o žádné spra- vedlnosti jemu náležité, aby ji za sebou míti měl; přinesla li jest ona co k němu, přinesla jest své, a tím vším se s ním spolčila, jako i on s ní. — Na to ukázal svědomí smlouv- cuov svadebních. Co se pak chmelnice dotýče, však jest ji ona sama doplatila, a její jest byla, neb on Havel vzal jest proti tomu od Václava Topinky dvadceti kop ná svuoj díl, k tomu svrchky některé, kteréž ujal, zpeněžil jest a rozprodal, když se odsud vyhostil, jakož pak jinde jse oženil a odsud zachování své vzal. A tak cožkoli jest ona sem nebo tam snášela, to jest její bylo (na to na všecko uká- zána svědomí pořad, kteráž VMti s jinými vy- psaná posíláme) a pravě, poněvadž jí živé ne- vinil, že jeho také na pokoji nechati má; do- kládaje se v tom ortele mezi přáteli Pavla Koně, kterak Jakub Michálek, poněvadž ne- vinil matky své za života jejího, že jest potom toho užiti nemohl, aby jaké spravedlnosti, kterú se za ní míti pravil, dosahoval. — Proti tomu od Havla povědíno, že jest on podle pruo- voduov a kšaftu otce jeho povinen ten díl, 

Strana 585
Zatec (1549—1543). kterej k němu sestra jeho přinesla, vydati i také spravedlnost sestry jeho též; neb ačkoli se zastírá tím, Ze jest mu na smlúvách sva- debních to dala, praví on, že jest to dání ne- pořádné i ty smlúvy svadební, poněvadž sú se dály bez vuole a vědomí poručníkuov jejich, jakož sú ji oni z toho trestali, à ona se vymlüvala tím, že jest tomu nerozuměla prve. Také každá smlúva neb přiřčení má státi mezi lidmi v pa- měti do šesti nedělí, ale potom se má stvrditi zápisem pořádným, jinak potomně moci míti nemůže, dokládaje se vtom orteluov mezi šesti pány Nového města Pražského z jedné a panem Janem z Písnice z strany druhé o statek Va- vřince Knoflíčka, též ortele mezi šesti pány Nového města Pražského a uhlířem na Široké uliei o véc podobná oc, a pravě, kterak Václav Urban byv&i s sestrou jeho ke dvadcíti nedé- lím, proto sobě těch smlúv zápisem nevykonal. Také že o téch smlüvách toliko přátelé jedné strany svědčí, a přátelé druhé strany, jakožto poručníci, o tom nic nevyznávají, než že ji z toho trestali, — žádaje vždy zaopatření. Proti tomu od Václava Urbana povědíno, že jest ne- měl co zápisem dáti ujistiti, leč její fértoušky a rukávce sc; než co se slibu anebo dání je- jího dotýče, ačkoli k zapsání ta věc jest ne- přišla, však poněvadž jest dostatečně poká- zána, má toho užiti, dokládaje jse v tom or- teluov mezi Krčkovou starou a druhého mezi Matoušem Holárkem a Kateřinou Střelečkovou ; vedle toho žádaje zachován býti a pravě, že sú k tomu ke všemu poručníci její vuoli dali, jak jest bylo smluveno, neb věděli, že se na své smlúvá. Tu sme nalezli : Poněvadž se z těchto pruovo- duov nenalézá, aby jaký dokonalý podíl byl mezi Havlem a Kateřinou, dětmi po někdy Říhovi Malém poostalými, vo statek jim vedle nápadu po otci jich náležitý, ani také to ukázáno není, co by toho statku zejména jim uáleZitého byti mělo, aneb co by k sobě z toho Kateřina, se- stra Havlova, přijala a též co by k Václavovi Urbanovi toho vlastně přinesla, i také u něho Archiv Český XXVIII. 585 odumřela, — z těch příčin což by koli Havel do dvú nedělí pořád zběhlých dostatečným svě- domím pokázal, kde by a za kým ten statek po otci jeho povstalý nezávadný nalezen býti mohl, tedy vtom ve všem právu polovici jmíti má, a Václav Urban podle dobrovolného na smlúvách svatebních vzdání po Kateřině, man- želce své a sestře Havlově, tolikéž užiti má. -— Potom Havel obeslal Václava Urbana z toho, aby ceduli řezanú, na kteréž svrchky jim spo- lečně náležité s Kateřinou sestrou jeho se- psány byly, položil, tu proti němu ku právu klada, a vedle toho svědomí ukázal. Dále dal čísti z kněh trhových zápis a kvitancí, co sú od Václava Topinky spravedlnosti peněžité vzali, a pravě, že jest před ní nic více peněz nevzal, než jako ona; ale z toho on neviní Václava švagra svého, než z chmelnice a z svrchkuov, z kterýchž jest on nic nevzal, než při ní všecky, jakž ta cedule ukazuje, zu- ostaly, a k němu je přinesla, též chmelnice sama užívala, protož také dobře ji mohla v těch letech z užitkuov doplatiti těmi sedmi kopami. — Proti tomu Václav Urban všecky své pruo- vody předešlé ku právu klade a žádá za opa- tření spravedlivé. — Tu sme nalezli: Toho všeho, což jest na ceduli řezané popsáno, kterúž jest Václav Urban na právě položil, pravý rovný díl Havlovi vydati jest povinen, též i polovici chmelnice po otci jeho poostalé jemu postúpiti jakožto přespolnímu do třetího dne podle práva. — Václav Urban se odvolává. — Dán v Žatci v pátek den sv. Jiljí [1. září] léta 1542. Con- firmatum feria IIII. ante Purificationem b. M. V. [1. února], anno 1543. (Fol. 249.) 275. 1543, 7. února. (Mezi Bártou z Pú- šťadl z jedné a Jiříkem z Stránec 2 strany druhé.) Bárta z Púšťadl obvinil před námi Ji- říka z Stránec z toho, že jest na dědině vlastní jeho pět mandeluo žita jemu pychem pobral a druhé, když jest byl on Bárta na té dědině, která jest od půl lánu, o nějž tejž Jiřík s Ja- nem Vočihourem soud trpěl, právem tři man- dely zejména a deset mandeluov pšenice ob- 74 

Strana 586
586 stavil, protože ji voral a vosel, že jest on Jiřík pod tím stavuňkem to obilé nevyčekav roz- sudku pobral a odvezl nemaje toho činiti na škodu jeho proti právu , ukázal na to svědomí, že jest na jeho dědině obilé bral, a pravě, že jest dále do jeho sáhl, než mu bylo od Jana Vočihoura ukázáno a postoupeno, žádaje v jedné i v druhé věci za opatření. Proti tomu Jiřík z Stránec praví, že jest na svém bral a nena jeho, proto to čině, aby užil spravedlnosti své, kteráž jest mu právem přisouzena, aniž za své ovšem toho, což mu Jan Vočihaur ukazo- zoval, nepřijal a na tom nepřestal, než: bned se při postupování v tom ohradil, uptá-li co více svého, že toho podle přísudku užiti chce, neb žádných mezníkuov není, kteří by těch deset záhonuov děliti měli od jeho dědiny, a s tím jest mu postupováno. Pak tém svédkuom, které Bárta proti nému vede, místa nedává; nez když to pokáže mezníky, že jest ta dědina jeho, tedy mu vinen býti chce. Tu sme nalezli : Jiřík z Stránec povinen jest deset mandeluov pšenice a tři mandely ječmena právem obstavené zase na to místo bez umen- šení postaviti, neb s Bártou o jeho polovici se umluviti. A co se těch pěti mandeluov žita na dědině Bártově pobraných dotýče, o ty povinen jest se s týmž Bártou podle vuole jeho smlu- viti, a to vše do dvü nedělí pořád zběhlých. Pro takovú pak vejtržnost, které se jest on Jiřík pod stavuňkem proti právu dopustil, tre- stán býti má. — Dán v Žatci v pátek po sv. Vavřinci [11. srpna|], léta 1542. — Tu my ortele vašeho potvrzujeme na ten způsob: bu- de-li se moci on Jiřík z Stránec v budücích časech doptati, že by těch deset záhonuov od starodávna k tomu půl lánu náleželo, anebo že by se těch desíti záhonuov k tomu půl lánu nedostávalo, právo mu se v tom neza- vírá. — Actum feria IIIL post Dorotheam [17. ánora], anno 1543. (Fol. 246.) 216. 1543, 8. února. (Mezi Václavem Mra- morem z jedné a poručníky statku někdy Do- roty Mramorové z strany druhé o poručenství.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Václav Mramor učinil odpor kšaftu Doroty Mramorové, matky své, psanému z příčiny té, Ze jest ona posléz učinivše již ten kšaft dala ústně před námi v radě všecken ten statek svůj jemu Václavovi samému a dítkám jeho, vnúčatuom svým, a tu že žádných poručníkuov nad dětmi jeho aneb spravedlivostí jim nále- žitou a od ní odkázanou mimo něho neučinila, dav zápis toho z akt radních našich čísti — kterého výpis VMtem posíláme — a dále ukázav svědomí Jana Stříbrského a jiných pořad — kteráž vypsaná VMtem posíláme. Též dal čísti právo psané v kap. 66., art. 20, že poslední dání moří první, a poněvadž jest ona jemu poslíze dala, žádné zmínky o poruč- nících neučinivše, a s tou svou poslední vuolí umřela, onť věří Bohu a právu, že to poslední dání místo míti jmá, a první kšaft nebo dání, které v sobě poručníky zavírá, jichž on míti nechce a nic jich nepotřebuje, zrušeno býti. — Proti tomu Jiřík Fiola a Václav Práskal, po- ručníci tím psaným kšaftem učinění, mluviti dali, že ten kšaft nebyl jest od relatoruov nikdá vzat ani zrušen, kterému nyní strana místa nedává, ježto chtěl-li jest Václav Mramor o jinej státi, měl jest tento první k zrušení přivésti, než-li by do rady přišel, neb jest o všem věděl a sám relatory jednal, a potom svou nezbedností i do rady ji připravil, chtěje vždy věděti, komu jest kšaftovala, a ona tak se na dotázání panské přiznala, jakž tímto kšaftem pořídila. Než poněvadž jest Dorota Mramorová o svém kšaftovala, tedyť ten kšaft její jako pořádný průchod míti má podle ob- darování a práva města tohoto, ukázav na to svědomí, že její statek byl, a že jest ona Vi- ktorína Mramora, otce Václavova, do svého za muže pojala, neb po prvním statek jměla a Viktorinovi toho nikdá nevzdala. Co se pak dání jejího posledního dotýče, kterýmž tento kšaft Václav Mramor zrušiti chce, však nic jiného v sobě nezavírá, než že jemu a dětem jeho dává a tak tím posledním dáním tvrdí první, aniž v sobě co jiného nese mimo to, 

Strana 587
Žatec (1548). čemuž oni místo dávají. Než chtěl-li by on proti vuoli matky své poručníky v nic obrátiti, ježto ona vidúci jej mrhače a obávajíci se, aby dětem neutratil toho, což jim odkázala, i učinila je nad tím poručníky a toho jim nad jiné duověřila, a protož oni také vedle vuole její v tom poručenství zachovati se a summu sobě svěřenou ujistiti chtějí, žádajíce, aby ten kšaft její psaný místo měl. — Proti tomu Václav Mramor praví, kdež ho tím dotýkají, že by mrhačem byl, on se v tom dokládá úřadu i všech lidí, že není mrhač statku a že neutrácí daremně, ani statku nerozdává ani nemaří, než živnost vede, jakž na to záleží. — Tu sme nalezli: Poněvadž při tom kšaftu Doroty Mramorové psaném žádný nepořad se nenalézá a k tomu, což odkazuje, naposledy v radě se přiznala — z těch příčin ten a tejž kšaft průchod svuoj míti jmá podle práva. — Václav Mramor se odvolává. Dán v Žatci v pondělí nazejtří sv. Alžběty [20. listopadu), léta 1542. — Tu my ortele vašeho potvrzujeme, však na tento způsob: Cožkoli jest zejména Dorota Mramorová Václavovi, synu svému, kšaftem odkázala, toho on podle takového odkázání podle práva a téhož kšaftu užiti má; než jakož jest IC a LXXX kop. míš. u Václava Práskala od Doroty Mramorové dětem jeho Václavovým pod jistými vymiukami ukázáno, jestliže Václav Mramor s dětmi svými k živ- nosti své a na jich opatrování té by summy potřeboval a ji by pořádně a dostatečně ujistil, tedy také on Václav podle práva mimo jiné bližší jest té a takové summy užiti. — Actum feria V. post s. Dorotheam [8. února], anno 1543. (Fol. 251.) 277. 1543, 9. února. (Mezi Jakubem Frej- narem z jedné a Jiříkem z Stránec z druhé a Jakubem Tomáškovic a Blažejem přípověd- niky oc.) Jan Frejnar z Branova, spolumě- štěnín náš, obvinil Jiříka z Stránec z toho, kterak jse jemu v to uvolil a přiřekl, pomů- że-li mu Pán Buoh toho půl lánu dědiny u Stránec na Janovi Vočihourovi právem ob- 587 drżeti, že mu chce čtvrti jedný postüpiti v summě padesáti kopách míš., žádajíc ho za to, aby jej tou summou založil, kterúž by toho půl lánu vyplatil, poněvadž v té summě vý- plata na něm jest. Pak tak učinil, a jakž mu přisouzeno bylo, że jest ho hned tim nemeśkal, ale jej založiti chtěl, s čímž se i na právu na- lézal a peníze ty na právě ležící jemu uka- zujíc, aby své vzal a jemu rčení dosti učinil — vedle toho žádá za spravedlivé opatření. Proti tomu Jiřík z Stránec praví, kterak jse k tomu zná, že jest s ním tu námluvu měl, když k soudu o tu dědinu přistúpiti chtěl, a Jan Frejnar že jest se v to podvolil a jej za- ložiti přiřekl na ten způsob, aby on jsa od něho padesáti kopama založen teprva se soudil. Ale že jest toho neučinil a jeho nezaložil, ježto on, chtěl.li jest o tu dědinu k soudu přistúpiti, musil jinde peníze zjednati i na právě je položiti a teprva soud podniknüti, aniž jest k tomu jinak připuštěn býti nemohl, dokládaje se v tom paměti vuobec všech, že jest peníze před soudem položiti musil a te- prva soud trpěl. A tak poněvadž Jan Frejnar prve před tím soudem podle takové námluvy a svého přiřčení jeho nezaložil a k soudu mu tím nepomohl, protož mu již také ničímž po- vinen není, neb jest mezi nimi toliko námluva byla a k vykonání žádnému nepřišla; na to ukázal svědomí, kteráž vypsaná s jinými k VMtem odsíláme. — Mezitím Jakub To- máškovic, náměstek Prokopa Proška a Blažej Žák, kloboučníci, vedle přípovědi své žádají za opatření v tom, poněvadž jsou po právě šli a k té dědině se připověděli pro dluh po- zůstalý vosmdesáte kop míš. vedle jistoty na to učiněné, aby jim ta dědina, jakožto statek jeho přisouzený v tom dluhu, při nich zůstala vedle zvodu pořádného, jim od úřadu puště- ného, kterajž jest více trval, než-li rok a den, aniž jest sveden, dokládajíce se v tom orteluov na takovü věc učiněných při právu VMtí a davše čísti naučení od VMtí k nám o zvodích poslané, též davše čísti přípověď svú a zvod 74* 

Strana 588
588 vedle toho žádají za opatření, při tom doklá. dajíce, kterak sú oni Jiříka z Stránec pro ten dluh vinili před několika lety a jej z něho napomínali, a když jim neměl čím platiti, by pak byli rádi chtěli k osobě jeho přistúpiti, tedy nemohli toho učiniti mimo zápis ten (davše jej čísti, jejž VMtem s jinými potře- bami posíláme) a pravíce, poněvadž pak statek vysoudil a dluhu nikdá nepopíral, kterejž se promlčeti nemuože, věří Bohu a právu, že jim ta dědina již po tom zvodu dědicky v té summě dluhu jich zuostati má, neb zápis mezi nimi tak zní, že jim tu summu ujišťuje na statku, kterýž má nebo míti bude. — Proti tomu Jiřík z Stránec praví, co se Jakuba To- máškovic dotýče, že jemu toho nikdá dlužen nebyl, z čeho jej viní, aniž na to jakůú jistotu ukazuje, a protož mu ničímž povinnovat není; než s strany Blažka Žáka, v čem jest mu se zapsal, že se s ním rád umluviti chce, čehož mu i prve podával, ježto té přípovědi nebylo potřebí — v tom též žádaje za spravedlivé opatření. — K tomu Jakub Tomáškovic mlu- viti dal, kterak se diví Jiříkovi ze Stránec, že mu nyní odpírá dluhu a prve toho již teď od několika let nikdá nepopíral, než jak s Blažejem Žákem, tak s ním, jakožto s náměstkem Proš- kovým, po kterém on všecka práva drží, smlú- vati se chtěl, k čemuž sú oni přistúpiti ne- chtěli a posavad nechtějí. — Nato na všecko od Jana Frejnara povědíno, že on s žádným činiti nemá, než s Jiříkem z Stránec a vlastně o tu dědinu, o čež jest se prve na právo utekl, nežli oni s tou přípovědí, dav sobě z akt našich čísti, kdy jest zejména s ním o tu dě- dinu činiti počal a jej z toho obsílal. Ačkoli jej stíhá tím, že ho nezaložil, prve než k soudu přistoupil, i však jest vždycky s tím pohotově byl, ale že se k němu po tom svém přiřčení nikdá nenalezl, protož ta zástěra jemu plat- nosti žádné nenese, poněvadž on jak prve tak i nyní s tím pohotově jest a při právu to klade, aniž ho čím obmeškal nebo obmeškává. Také že jemu a spravedlivosti jeho ta pří- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu městu Prahy: pověď na škodu býti nemuože z příčin ozná- mených, žádaje vždy podle Jiříkova uvolení dostatečně pokázaného za spravedlivé opatření. Tu sme nalezli: Poněvadž se jest to nenašlo, aby Jan Frejnar podle námluvy své Jiříka z Stránec v čas potřeby padesáti kopami na výplatu půl lánu dědiny u Stránec ležící založil — z té příčiny on Jiřík z Stránec jemu tím obviněním není povinen. Než co se Jakuba Tomáška a Blažeje Žáka dotýče, poněvadž dluh pokazují, kterémuž odporu žádného není, a zvod jim z práva na túž dědinu pro ten dluh jest puštěn, i čas svedení jeho minul — z těch příčin může-li ještě Jiřík z Stránec tw summu, jmenovitě vosmdesát kop míšenských, jim vě- fiteluom svým úplně dáti a zaplatiti do dvú nedělí pořád zběhlých a tím dědinu tu sobě vyplatiti, tedy oni věřitelé, přijmouce svou summu, povinui budou od zvodu i té dědiny pustiti a jemu Jiříkovi ji zase pustiti. Pak-li by on Jiřík toho v těch dvú nedělí neučinil a té sumy jim nepoložil a nezaplatil, tedy při týchž věřitelích toho půl lánu v té summě dluhu dědicky zuostati má podle práva. — Jan Frejnar a Jiřík z Stránec se odvolávají. — Dán v Žatci v pátek po sv. Vavřinci [11. srpna] léta 1542. — Tu my ortele va- šeho potvrzujeme, však od otevření ortele to- hoto ve dvú nedělí pořád zběhlých teprva aby předešlého nálezu vašeho exekucí šla z příčin splacení dluhu na témž půl lánu od Jiříka z Stránec věřiteluom jeho. — Actum feria VI. post s. Dorotheam [9. inora], anno 1543 (Fol. 244.) 278. 1543, 9. února. (Mezi Pavlem z Ne- chranic na místě sirotkuov po Janovi Chramo- stovi, bratru svém, pozůstalých z jedné a Zuzan- nou, téhož Jana Chramosty manželkou, z strany druhé o kšaft Jana Chramosty.) Pavel z Ne- chranic učinil odpor kšaftu Jana Chramosty, někdy souseda našeho, bratra svého, na místě sirotkuov po témž Janovi Chramostovi pozuo- stalých, kteréž jest měl s Dorotou, první man- želkou svou, pravě, že ten kšaft prúchodu svého 

Strana 589
Zatec (1543). míti nemá z příčin, jedné že on Jan v tom kšaftu jmenuje se Chramostou, ježto příjmí jeho nebylo, než Panovec, neb jest syn Panovcuov z Nechranic; druhé že ona Dorota, první man- želka jeho, měla jest před ním Martina Chra- mostu, manžela, s kterýmžto sobě statek za- psala společně, aby na živého pozůstalého při- padl, pak že jest jej ona přečkala a podle toho společného zapsání a dání že jest po něm statek všecken pozůstalý obdržela. A on Jan Panovec, který se v tom kšaftu Chramostou jmenuje, že jest se k ví do toho statku při- ženil, veda na to svědomí Jana Jamenského, Blažka Žáka, Petra kloboučníka, a podle toho mluvě, že ona Dorota, byvsi s nfm dlouhy čas i dítky spolu majíce, nikdá jest mu svých spra- vedlivostí nevzdala, aZ v tom i umfela, a dítky po ní pozüstaly, kterf sü Zivy posavad. A tak on o tom statku nemohl jest kšaftovati a ji- nam ho od těch dětí jejích, vlastních nápad- níkuov, odcizovati, poněvadž tak dobře po ma- teři synové i dcery podle práva města tohoto dědí, a nápad jich od žádného jinam sveden býti nemuože, žádaje na místě těch sirotkuov za opatření tak, aby statek matky jejich při nich zuostal a kšaft tento pruochodu neměl. — Proti tomu od Zuzany, manželky téhož Jana Panovce nebo Chramosty, mluveno, že není povinna odpovídati k tomu otporu, jedno že týž Pavel s městem trpící není, a druhé že sirotci let nemají, neb by nebezpečná věc byla jí se súditi a ku právu přistúpiti o věc sirotčí, a poněvadž úřad pana purgmistra a rady naj- vyšší poručníci sú nad vdovami a sirotky, v tom se k rozvážení jich připouští. Což se pak kšaftu dotýče, praví, že ten má míti pruochod svůj a k tvrzení přijíti;, poněvadž jest pořádně uči- něný před osobami přísežnými, dokládaje se v tom paměti Tomáše Piskoře, Pavla Hotov- ského, radních našich, kterak sú k tomu byli požádáni tím pořadem, pokudž se při kšaftích vedle vyměření práva obyčej zachovává. Dále mluveno, kterak Dorota Chramostová, byvši s prvním manželem svým Martinem Chramo- 589 stou, takový jest s ním o statku svém i jeho zápis učiněný měla, aby statek jich na živého pozůstalého z nich mocně připadl a při něm zuostal, davši toho vzdání jich z kněh měst- ských zápis čísti — kterejž s jinými potře- bami obojí strany k VMtem odsíláme. A když jest ona Dorota manžela svého Jana Chra- mostu přečkala a po něm pozůstalá osiřela s Václavem, synem s ním zplozeným, i spra- vedlivě jest ten statek tím zápisem zdědila s týmž Václavem, synem svým. Potom Václav přečkal i ji, matku svú, a to po nich sám zdě- dil a přišedši k letuom rozumným, tehdy -po- ručníci nad tím učinění jemu sú z užitkuov v místě rodném před úřadem počet učinili i peníze položili a dali. Hned pak dále on Václav svú spravedlivost, jakožto dědinu u travný cesty, sám jest prodal Janovi otčímovi svému, davši téhož trhu zápis čísti z kněh trhových našich a též vzdání té dědiny před soudem zahájeným. Více dala čísti kšaft Mi- chala, prvního manžela svého, kterak jest ji Zuzannu tím kšaftem mocnou hospodyní učinil v statku po něm pozuostalým, a ona že jest Jana Chramostu nebo Panovce do toho statku sirotčího k sobě přijala, a tak se statky spol- čili a súce spolu že sú se o nic nedělili, než statky, hledíce živnosti své, zlepšovali. Také Jan Panovec, nebožtík manžel její, s vuolí její profrejmarčil jest dědinu sirotkuov jejich u ci- helny pro pohodlí obecní, kdež se hlína béře, s úředníky špitálskými, kterážto dědina úřed- níkuom jest vzdána, a jiná dědina zase též od úředníkuov jemu, davši takového vzdání oba- polního zápis čísti — kterýž vypsaný VMtem odsíláme. Pak tento kšaft, který jest učinil, s volí její jest jej učinil, pravieci, že jest o tom dobře kšaftovati mohl, o čemž jest kšaf- toval, a že ten kšaft prúchod míti má, nebo poněvadž ona manžela svého jest přečkala, tehdyť jest to zdédila, táhnücí se na ortel mezi Kateřinou Michálkovou a Vondrou Morskím při právu VMtí před léty vážený o tom, kterak proti spolčení žádný bližší není podle dětí, 

Strana 590
590 než-li manželka, a ona, dokud stolice vdovský nepromění, že děti i statek ten všecken do let jich rozumných při ní zuostaven býti má. A pravieci, kdyby byli od Václava, Martina Chramosty syna, spravedlivosti jeho společně nekoupili, že by to býti mohlo snad, aby on ještě zdědil, ale poněvadž jest Janovi Chramo- stovi nebo Panovcovi, manželu jejímu to pro- dal, a páni úřad peníze za to položené obrátili jsú k užitku tomu sirotku Václavovi, kdež sú jeho dobře znali a platu mu čtyři kopy XLV"/, groše pod Bezděkovem za to oddali, davši na to čísti registra Bezděkovská — z nichž výpis o tom VMtem posíláme — protož již nad to proti kšaftu manžela jejího na jinů spravedli- vost potahovati se nemuože a nemá, ani tomu kšaftu odpírati. — Proti tomu Pavel na místě sirotkuov mluviti dal: kdež jest strana čísti dala zápis mezi Martinem Chramostou a Do- rotou, manželkou jeho, o vzdání a spolčení statku jich, to k tomu praví, že se tu více na ně vztahuje, poněvadž se v něm nachází, že živej aby obdržel, a ona ho přečkala, pak ona Dorota, když jest se k ní Jan Panovec při- ženil, aby mu svá práva vzdala, toho ničímž nepokazuje, protož jest o tom, což mu nená- leželo, kšaftovati nemohl. Než což se Micha- lova kšaftu dotýče, proti tomu se nemluví, neb jest on o svém kšaftoval a také by byl chtěl komu z své krve jinému odkázati, neměl ho. Kdež se pak tu ukazuje to, že by Václav, sirotek Martinuov, spravedlnost svú prodával, a že by mu platové za peníze jeho ukázáni byli, buďi tak, však proto to nic těmto sirotkuom Jana Panovce s touž Dorotou, první manželkou, zplozeným, kteříž svým ještě nikda nevládli, ke škodě býti nemuože a není podle práva. Tu sme nalezli : Poněvadž se to z průvoduov nenalézá, aby Dorota Chramostová, první man- želka Jana Panovce, kloboučníka, jemu Janovi spravedlnost a práva svá vzdala nebo zapsala — z těch příčin o čemž jest koli kšaftoval on Jan Panovec nebo Chramosta mimo spravedl- nost Václava, syna Martinova, odprodanů, ježto E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: by jejího vlastně bylo, v tom ten kšaft prů- chodu míti nemůže podle práva — Zuzanna Chramostová se odvolává. — Dán v Žatci v pátek po sv. Vavtinci (11. srpna], léta 1542, Confirmatum feria VI. post s. Dorotheam [9. ünora] anno: 1543. (Fol. 240.) 919. 1543, 9. února. (Mezi Jakubem Ci- kadou 2 Nového Města Pražského z jedné a Reginou, manželkou Bohuslava Stryala, z strany druhé.) Jakub Cikada, soused Nového Města Pražského, obvinil před námi Reginu, manželku Bohuslava Stryala, z toho, kdež jest, maje odsud odjeti, dal jí pět zlatých uherských schovati, a těch že mu posavad zase navráceno není, žádaje, aby přidržána byla k tomu a jemu zase ty zlaté navrátila, dav na to čísti svědomí Ja- náka, otčíma svého, a Jana Bartoška, krejčího z Prahy, též svědomí Tomáše Horsáka a k tomu šuldpríf rukou vlastní Bohuslava Stryala psaný (což vše k VMtem odsíláme) a pravě, že sám Bohuslav, manžel její, dal se v tom prve sly- šeti, že by v tu summu těchto pět zlatých také bylo počteno, žádaje, poněvadž sám na místě manželky své stojí, aby to pokazoval, a pravíc, že on to dostatečně pokazuje, že v tu summu těch pět zlatých pojato není. — Proti iomu od Reginy, manželky téhož Bohuslava Stryala, mluveno, že ona se v tom nepamatuje, a k tomu nezná, aby on měl za ni jakých zlatých nechati, a Ze by věděla, který čas jí jest je dal aneb kde; než v tom se dobře pomní, že jest témuž Jakubovi Cikadovi, když platiti měl padesáte kop, půjčila v ne- přítomnosti manžela svého, a ty jsú zase dány. A kdyby to znáti mohl Bohuslav, že by to tak bylo, a manželka jeho k sobě k scho- vání od něho ty zlatý přijala, v tom se slyšeti dávaje, že by mu rád navráti chtěl. Co se pak svědkuov ukázaných dotýče, ti jistého nic nesvědčí, aby ona Regina, aneb Bohuslav, manžel její, čím jemu Jakubovi povinni byli. — Proti tomu Jakub praví, že jest prve těch pět zlatých uherských dal Regině, Bohuslavově manželce, schovati, než-li jest s samým Bo- 

Strana 591
Žatec (1543). huslavem o tu summu činiti měl, a k tomu že mu i za čepici jednu kopu zuostala, omlů- vaje se v tom, kterak takový člověk není, maje duši v prsech a na své svědomí pama- tujíc, aby měl z toho npomínati, kdyby tak nebylo. Tu sme nalezli : Poněvadž jest Jakub Cikada toho podle práva nepokázal, aby jaků jistúů sum- mu Regině, manželce Bohuslavově, dal schovati — z té příčiny ona Regina aneb Bohuslav na místě jejím tím obviněním jemu povinui nejsou. — Jakub Cikada se odvolává. — Dán v Žatci v pondělí u vigilí Nanebevzetí P. Marie [14. srpna], léta 1542. Tu my ortele vašeho po- tvrzujeme s tou výminkou, bude-li Jakub Cikada s čím jistčím chtíti ku právu proti Regině, manželce Bohuslava Stryala, kdy při- stúpiti, že mu se právo nezavírá. — Actum feria VI. post s. Dorotheam [9. února], anno 1543. (Fol. 249). 280. 1543, 26. února. (Mezi Markétou Nečesanou z jedné a Jiříkem Stryalem z strany druhé o kus chmelnice.) Markýta Nečesaná, spolusouseda naše, obvinila před námi Jiříka, spoluradného měštěnína našeho, z toho, kterak jest jí chmelnici nenáležitě odňal, kterúž jí dobré paměti Jan Kantor, soukenník, odkázal, davší předkem čísti kšaft nebožtíka Daňka, kterak podle něho Dorota Špičková mnohá léta tu chmelnici jest držela bez naříkání všech lidí, potom že Jan Kantor ten kus od ní jest vykoupil, proto aby tudy přijížděti mohl k svým jiným statkuom. A ten kus podle jiného statku pod Bílou horou že jest jí kšaftem odkázal, a ona, ačkoli o ten kšaft měla jest soud, však jest jí právo to přineslo, že ona toho od- kázání užiti má, a poněvadž jiných statkuov jest v držení, též tyto chmelnice a kusu od- jatého užiti žádá, poněvadž on Jan Kantor též až do své smrti toho jest bez překážky užíval, až o tom naposledy i kšaftoval, čemuž jest od Jiříka Stryala překážky nebylo žádné (na to dala čísti ortel mezi Janem Pertlem z jedné a jí Markýtou Nečesanou z strany druhé). Co 591 jse pak úroku z toho kusu dotýče, pouěvadž jest toho Uhlík starý v držení prve byl, ten že jest od vyučení, Jana, syna svého, Janovi Kantorovi, soukenníku, dal půl vosma groše — na to dal čísti svědomí Jana Uhlíka — podle toho táhnúce se na registra Uhblíka starého, kdež to dání zapsáno jest; davši také čísti na to jiné svědky, Endrle barvíře, Barboru Hro- mádkovou — kteréž vypsané VMtem s jinými potřebami posíláme — v tom žádající za opa- tření spravedlivé, aby Jiřík Stryal zase grunt její pustil. — Proti tomu Jiřík Stryal mluviti dal, kterak se diví, že Markýta Nečesaná o cizí grunty se soudí, aniž čím pokazuje, aby jí ten kus chmelnice náležel, buďto dáním, příbuzenstvím, nápadem aneb jakým hamfeštem aby vysazena byla, neb Jan Kantor nebožtík jako dobrý člověk věda, že ten grunt jeho Jiřikův jest i nekšaftoval o něm nic, a kterak jest on Jiřík sám na to péči měl, když Kantor stonal i kšaft dělati chtěl, že jest s těmi pány, kteří na kšaft šli, prokšaftoval a o jeho nic, poněvadž ví dobře, že grunt jeho drží, aby v tom potomně kšaftem svým nějakého spletku a soudu neudělal, dav na to čísti svědomí Václava Topínka a Václava Práskala, relatoruov toho kšaftu. Při tom mluviti dal, že ta chmel- nice jemu náleží a žádnému jinému. Na to dal čísti zápis z kněh městských, kterak toho po- řádně v držení nebožtík Daněk přišel, kdež Kateřina Mejzlová dvě chmelnice s platy pod Bílou horou nebo vinici jemu vzdala, a tejž Daněk pořádným kšaftem to též Prokopovi dal, a Prokop manželce téhož Jiříka Stryala, pak on že jest toho přál Janovi Kantorovi, a proč jest to činil, že to sám dobře ví. Ale Prokop nebožtík, ani on Prokopovi, jakožto páni toho gruntu, že sú k prodaji žádné vuole nedávali, neb jestliže jest kdo chtěl kdy prodati aneb kúpiti, tehdy jest vždycky s vědomím a volí pána gruntu to činil; ježto se tu neukazuje, aby se tím pořadem co dálo (ukázav svědomí) vedle toho žádá za opatření, tak aby gruntu svého užil. 

Strana 592
592 Tu sme nalezli: Poněvadž jest Markéta Ne- česaná toho ničímž neukázala, aby ten klínek nebo kus chmelnice a ta cesta jí po kom jakým dědictvím, ani jakým právem náležela, a Jiřík Stryal to kšafty a zápisy ukázal, že jemu nebo Anně manželce jeho ten grunt náleží — z těch příčin on Jiřík Stryal toho jako pán dědičný užiti má a při témž odjetí gruntu svého se zůstavuje. — Markéta Nečesaná se odvolává. — Dán v Žatci v pátek po sv. Vavtinci [11. srpna), léta 1542. — Tu my ortel váš takto napra- vujeme: Poněvadž jest kšaft nebožtíka Jana Kantora pořádně podle práva stvrzený, a v témž kšaftu se nalezlo, Ze on Jan Kantor po Markytě manželce své Markytě Nečesané chmelnici pod Bílou horou vedle Čachrov- ského jest odkázal, tak aby na ni po smrti man- želky jeho plným právem připadla; kterémužto kšaftu aby Jiřík Stryal vodpor časně podle práva z strany též chmelnice učinil a jaků spravedlnost k tomu gruntu ukázal, toho se jest najíti a vyhledati nemohlo — i z té pří- činy Markéta Nečesaná při té chmelnici a kšaftu Jana Kantora se zůstavuje podle práva. Však platil-li jest on Jan Kantor komu jaký plat, úrok spravedlivě, tolikéž ona Markéta v držení toho gruntu při tom jse zachovati má, — Actum feria II. post s. Mathiam apo- stolum [26. ánora] anno 1543. (Fol. 248.) 281. 1543, 27. února. (Mezi mistrem Mi kulášem Černobýlem a Klimentem kramářem, poručníky Jindřicha sirotka po někdy Kateřině Doktorové, z jedné a Jiříkem Třeštíkem, též poručníkem Jana, sirotka Rosova, z strany druhé.) Mistr Mikuláš Černobýl a Kliment kramář, poručníci Jindřicha, sirotka po někdy Kateřině Doktorové Jana Rosy manželce po- zůstalého, let nemajícího, na místě téhož sírotka obvinili před námi Jiříka Třeštíka, kšaftem též Kateřiny Rosové učiněného poručníka Jana, sirotka po Janovi Rosovi pozuostalého, též let nemajícího, z třetiny všech svrchkuov ve dvoře v předměstí našem postaveném pravíce, se k tomu spravedlnost míti na místě téhož E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwwu města Prahy: Jindřicha po Kateřině matce jeho podle práva, poněvadž jest o těch svrchcích Jan Rosa nekšaftoval a na všem statku jí třetí díl od- kázal; davše na to čísti kšaft Jana Rosy (kte- réhož přípis VMtem posíláme). Při tom mluvíce, že co jest tím kšaftem obsaženo, toho jest ten kšaft pravidlo, ale což není v kšaftu jmeno- váno, toho že jest pravidlo právo, žádaje na to z práva vejpovědi, aby spravedlivosti sirotčí v ničemž neobmeškali a jí nezanedbávali. — Proti tomu Jiřík Třeštík praví, že Jan Rosa ten dvůr s vinicí odkázal jest napřed Janovi synu svému a potom teprva o jiným statku kšaftoval, a poněvadž jemu to jest odkázáno, on také na místě téhož sirotka svého žádá toho užiti a že žádnému tou třetinou v těch svrchcích, kteří sú v tom dvoře, mimo Jana sirotka povinen není; neb jsú jiní tu svrch- kové, jako tyčky na vinici a jiné věci, tedy by snad i k těm také přistúpiti chtěli, což nenáleží. Žádaje v tom na místě sirotka za opatření a dále poroučeje se stím krozvážení úřadu, jakožto najvyšším poručníkuom sirotkuov. Tu sme nalezli: Poněvadž jest Jan Rosa ji- stým statkem i jistými svrchky zejména Kateři- nu manZelku svü odkáaftoval; a dvuor s vinicí Janovi synu svému bez výminky napřed jest odkázal, kteréžto odkázání k tvrzení právnímu jest přišlo — ztěch příčin oni poručníci Jin- dřicha, sirotka po Kateřině Rosově manželce pozůstalého, mimo to, což jest matce jeho kšaftem Rosovym odkázáno, na jinü spravedli- vost Jana, sirotka Jiříkovi Třeštíkovi od Ka- teřiny Rosové poručeného, v tom dvoru s vinicí jemu napřed odkázaném potahovati se nemohou a nemají podle práva. — Poručníci původové se odvolávají. — Dán v Žatci v pátek u vigilií sv. Matěje ap. [23. únořa], léta 1543. — Con- firmatum feria III. post s. Mathiam ap. [27. února], anno 1543. (Fol. 257.) 282. 1543, 1. března. (Mezi Janem Stře- leckým a na místě Anny manželky jeho z jedné a Janem Foučkem z strany druhé o důtklivá a hanlivá slova.) Jan Střelček, spolusúsed 

Strana 593
Žatec (1543). náš, na místě svém i na místě Anny man- želky své obvinil před námi Jana Foučka, kterak on vté při, kterou předešle měl s Von- drou Kotrčem, svědomí jejich bez přítomnosti jich nařkl těmi slovy, že sú oni proti němu nepravé a nešlechetné svědomí dali; pominuv v tom pořadku práva, ježto jest prve, když pře- slyšel to svědomí, měl jse dožádati, aby obe- sláni nebo postaveni byli; ale zanechav toho všeho na straně, tak jest je hned v tom místě před námi znamenitě a nedůvodně nařkl, čehož na ně nepokáže, neb sú oni svědomí sprave- dlivé a pravé dali vědúce o tom, jaké sú hrozné a těžké pokuty na falešné svědky prá- vem vyměřeny, kterýchž se oni nebojí; žáda- jíce v tom od práva na poctivosti své býti opatřeni. — Proti tomu Jan Fouček, odpíraje tomu, aby to jich svědomí tak těmi slovy na- řknúti měl praví, že by rád věděl, kde jest to zapsáno; než dav sobě přečísti to svědomí Jana Střelečka a manželky jeho praví, že na to svědčili;, čímž jest on: nikda vinen uebyl. Na to dal čísti ortel mezi Ondřejem Kotrčem a osobou svou v té při učiněný, a pravě, že ten ortel na to se vztahuje, že Kotrč toho ne- pokázal, aby on Jan Fouček tím vinen byl, což oni svědčí, i jiží se to tedy tím ortelem ukazuje, že sú takového svědomí dáti neměli; kterýchžto svědkuov i toho ortele vejpis VMtem posíláme. A protož jestliže mu se co z ne- rozumu v té při k tomu svědomí událo pro- mluviti, že jest jim na škodu nic nepromluvil, dokládaje se v tom zřízení zemského C. XIIII., co by za nářek škodný býti mělo a co nic sc. Dále pravě, že sú oni Jan Střelček a manželka jeho svědčiti také proti němu neměli, neb sú jeho nepřátelé a hněvníci hned tehdáž byli, a on sám Jan Střelček, že jest outok naň do domu jeho učinil i jej znamenitě zhaněl, o čež jest k němu jedny i druhé cedule posílal; na to ukázal svědomí Pavla Pavaličky a Michala Veselíka (kteráž vypsaná VMtem posíláme). Pravě dále, že jest Jan Střelček žádné odpo- vědi na to nedal, ani ceduli k sobě přijíti ne- Archiv Český XXVIII. 593 chtěl, což jest proti právu i zřízení zemskému; a kterak se v tom zachovati jměl, na to dal čísti Zřízení zemské C. 14. Též poněvadž sú nepřátelé a hněvníci byli a jsú podnes, že sú toho svědomí proti němu dáti neměli (na to dal čísti právo kap. 68., art. 3.). A že naň udělal outok Jan Střelček sám i jej zhaněl, na to dal čísti svědomí pořad (kteráž VMtem vypsaná s jinými potřebami obapolními posíláme). Též že tu jiným jménem, než-li on slove, jej na- zvali v svém svědomí, které proti němu Kotr- čovi dávali, žádaje i v té věci podle práva za opatření, poněvadž ne Šramhaus nebo Rudi- fikát mu říkají; než Jan Fouček — na to ukázal smlouvu mezi Petrem Foučkem, otcem svým, po kterémžto on příjmí Fouček má, a tak jest i sem přijat a zapsán (tu smlouvu též VMtem posíláme). — Proti tomu Jan Střelček dal čísti zapsání v aktách, když jej prve z toho nářku vwinil, i do rady sro- čeni byli, že jest se k tomu znal, že jej těmi slovy aneb to svědomí jich nařkl, totiž že nepravě a nešlechetně svědčí. Též při tom dal čísti svědomí Matěje Purkraba a jiných pořad, dokládaje se paměti ouřadu, že jest tak a těmi slovy je nařkl; a poněvadž toho nepo- kazuje, tedy on s manželkou svou žádá v tom za opatření. Neb jestliže jest co jměl k nim nepřátelského sám, aneb v něčem je sobě ob- těžoval, proč jest jich nevinil, než posílal ce- dule, ježto my se zde při tomto právě tím pořadem zemským nespravujeme. Na to dal čísti ortel mezi Jakubem Urbanem a Maty- ášem soukenníkem 9c; a také že neví on, prve-li jest ta pře, v které to svědomí dávali, zašla čili taková jejich nevole. Kdež pak tu praví a to sobě k nápravě vésti žádá, že jej v tom svědomí jinak jmenují, než-li by on chtěl, i kdyby byl odepřel na onen čas, že to svědomí naň se nevztahuje, než na Šramhauza, mohlo by snad jemu něco platno býti, což nyní mluví; ale poněvadž jest neodepřel, než hned, to k sobě a na sebe přijal a hned naříkal tím čehož neprokazuje, i jižíé jest se tudy sám 175 

Strana 594
594 priznal, Ze Sramhauz slove, a také že spíše od desíti uslyší, ani jej Sramhauzem jmenují, než-li od jednoho Foučkem. I poněvadž mu tak na větším díle vuobec lidé říkají, téžť i oni jej tak jmenovati mohou, vždy žádajíce za spravedlivé opatření, poněvadž nic toho, čím jsou nařčeni, pokázáno na ně není. — Proti tomu Jan Fouček zase mluviti dal, co se svědomí Kotrčova dotýče, poněvadž on Kotrč jest jeho odporník, že nemá svědomí jeho při- jato býti, neb jako sou Střelček s manželkou svou jemu Kotrčovi prve proti němu nasvěd- čovali, tak i on jim nyní též proti němu opět nasvědčuje ; Purkrab pak ten proti němu tu při prve vedl a nyní jim také svědčí, protož ani on za svědka nemá přijat býti. Tu sme nalezli: Poněvadž se jest tomu z obapolných řečí a pruovoduov srozumělo, že tato pře a nesnáz všecka z nelibosti a bezpotřebné zuřivosti, an se právem žádnému povlovně toho žádajícímu slušná náprava neodpírá, mezi stra- nami jest zašla, a jedna proti druhé rovným pozdvizenim jest slovy zavinila, což kdyby mezi obyvately města tohoto mimo právo kaž- dému otevřené průchod svuoj mělo, muselo by se netoliko právu, ale i městu na pověsti jeho ublížiti: — z těch příčin ty všecky hanlivé duotky a zbytečné od jedné strany k druhé domlúvání ovšem se zdvihají a v nic obracejí, aniž které straně na újmu a škodu pověsti nebo poctivosti její nejsou a býti nemají na časy budúcí a věčné. A pro taková zbyteční mluvení, hanění, i jmen a příjmí přeměňování a přidávání, což jest na hanbu města a pocti- vosti měšťanské, pan purkmistr se pány je obě strany, původ[a] i obviněného, v trestání a kázeň svou berou, z kteréž vyjíti a jí prázdny býti nemají, leč se na konec poctivě smluví a bu- dúcí dobré sousedství mezi sebou utvrdí. Jest- liže by pak na potomní časy co takového aneb k tomu podobného, což tato pře v sobě za- vírá, na obě straně se dopustili, to sobě pan purgmistr a páni rada nynější nebo budúcí v moci zuostavují, aby k nim tvrdším trestáním E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archwu města Prahy: přistúpeno býti mohlo. — Jan Střelček se od- volává. — Dán v Žatci v pondělí po Hrom- uicích [6. února], léta 1543. Confirmatum feria III. post s. Mathiam apost. [1. bfezna], anno 1543. (Fol. 252.) 283. 1543, 1. března. (Mezi Hušou idem z jedné a Janem Palavským z strany druhé o dluh.) Huša žid obvinil před námi Jana Pa- lavského z Drahomyšle ze třinácti kop dluhu, za kuoň pozuostalého, kdež s ním byl frej- marčil. Na to dal čísti svědomí Jakuba Kouby z Drahomyšle rychtáře a Šimka a Lorence, jinak Vávry, vše odtudž, žádaje za dopomo- žení. — Proti tomu Jan Palavský praví, že jest mu kůň v té summě dal a on jej prodal, a tak že mu nic dlužen nezuostal. Na to dal čísti svědomí Bárty tesaře a Jakuba krčmáře, též Víta, vše z Drahomyšle, a Jana z Stek- línka a Průšy z Ličkova; vedle toho mluvě, že mu mimo ten dluh a ten frejmark byl dlužen XX kop, ale vrátil mu na to zase kůň za vosmnácte kop a sedm kop mu na hotových penězích dodal, žádaje toho, aby ho žid na po- koji nechal. Proti tomu žid praví, že jse k těm sedmi kopám zná, které mu dal na těch dvaceti kop, nimž jse přiznává, a více nic neukazuje, a protož by mohl z větší summy jeho viniti; ale nedaj mu toho Buoh, než viní jej ze tři- nácti kop toliko, které mu spravedlivě dlužen zuostal, neb že jest mu kuoň dal, však jest byl jeho židuov, a tak mu jeho vlastním pla- titi nemohl. Tu sme nalezli: Poněvadž se z svědkuov Hušy žida nalézá, že jest Jan Palavský třinácte kop židu Hušovi dlužen byl, kterýžto dluh aby vypraven byl, on Jan Palavský zase jest nepo- kázal, než kdež jse na tom strany srovnávají, že kuoň Palavského za Hušou židem jest zůstal: — z těch příčin povinen jest Jan Palavský přísahou podle práva to zpraviti ve dvú ne- dělí pořád zběhlých, že jest ten jeho kuoň za Hušou v tom dluhu, z něhož jest obviněn, zuostal, a tím že jest mu těch třinácte kop zaplatil. Zpraví-li, tedy mu není nic více po- 

Strana 595
Żatec (1543). vinen, pak-li nezapravi v tom case ulozeném, tedy jest Zidu těch třinácte kop v obvinění položených zaplatiti a dáti povinen. — Huša žid se odvolává. — Dán v Žatci u vigilií sv. Matěje apoštola [23. února] léta 1543. Con- firmatum die Mercurii post s. Mathiam ap. [1. března], anno 1543. (Fol. 256.) 284. 1543, 2. března. (Mezi Hušou židem z jedné a panem Janem Mašťovským z Kolo- vrat oc z strany druhé o klenoty.) Jakož jest z práva VMtí ukázáno bylo, aby Huša žid s JMtí pánem panem Janem Mašťovským z Ko- lovrat na Krásném Dvoře s strany té cedule židovskými literami psané a proti JMti pánu od téhož žida Hušy položené ku právu byli připuštěni, a chtěl-li by pán k též ceduli co mluviti i ukazovati a žid tolikéž, že toho mají právně užiti; a teprva táž cedule i obrany stran, byly-li by které, aby váženy byly a o to aby konec byl učiněn, však s tímto doložen[ím], jest- liže by pán na průvody další žádné jse nepo- tahoval, že židu tolikéž pruovoduov dopuštěno býti nemá. — Kdež pak strany jsúce o to sročeny, tedy Huša žid předkem žádal, aby mu ta cedule, pokudž jest při právě VMtí v český jazyk přeložena, byla přečtena; což se jest stalo a on vedle předešlých pruovoduov svých a vedle té cedule za opatření žádal. — Proti tomu pán žádných dalších pruovoduov mimo prvnější pokázání ani také jakého pro- dlení nepotřebujíc ani v nový soud přes nález a ortel prve učiněný ani v jakúů odpověď s ži- dem jse nedávajíc, to k té ceduli ráčil dáti promluviti, že se v ní Israhel žid, kterého se vlastně s strany základuov a klenotuov páně zastavených dotýče, ani také pán jménem křtě- ným nejmenuje, a protož snad může býti spíše falešná, než-li pravá, jakož oni židé své ob- mysly v tom dobře umějí; toho žádajíc, aby JMti klenoty podle přísudku předešlého vy- dány byly. Tu sme nalezli: Poněvadž se při té ceduli žádné jistoty na dluh, který se v ní jmenuje, nenalézá, aniž se co zejména na žida Israhele 595 upáleného vztahuje, a také ani JMti pána pana Jana Mašťovskýho z Kolovrat nic se v ní ne- dotýče: — z těch příčin ta cedule ku překážce spravedlnosti páně a k platnosti židu v té při býti nemůže; než ty klenoty, o něž jest pře hlavní zašla, vedle ortele předešlého JMti pánu z práva propuštěny býti mají, — Huša žid se odvolává. — Dán v Žatci v pondělí po Hrom- nicich [6. inora], lóta 1543. — Tu my ortel va takto napravujem : Poněvadž žádná jistota zákla- duov, kteréž jest urozený pán pan Jan Mašťovský z Kolovrat oc Żidu Israhelovi na klenotích v zá- stavu dal, [od Huši žida] jakožto původa ku právu ukázáno není, než nachází se toliko ce- dule v židovském jazyku pořádně na česko vy- ložená, v kteréžto Israhel žid jiným židuom některé základy páně do jisté summy zastavil ; ježto, aby ta cedule jak nepořádná anebo fa- lešná bejti měla, toho, jakž mluveno, ukázáno není, a také kdyby ve sto kopách toliko ten základ byl, kteréž pán dal, základu tak zna- menitého v zástavě židuom by zastaveno ne- bylo: — i z těch příčin dává se Hušovi židu proti pánu za právo tak, že od Hušy zá- klad vydán býti nemá, leé summa zástavní na ceduli jemu Hušovi židu od pána dána a položena bude, anebo že by pán s tejmž Hu- šou židem se o tejž základ smluvil. Než chtěl-li by pán k statku Israhelovu, jest-li jím v čem závaden, hleděti, právo se pánu nezavírá. — Actum feria V. post s. Mathiam ap. [3. března], anno 1543. (Fol. 256.) 285. 1543, 23. dubna. (Mezi Janem Voči- hourem z jedné a Jiříkem z Stránec z strany druhé o úroky zadräalé á půl lánu u Stránec.) Jan Vočihour obvinil před námi Jiříka z Strá- nec ze tří kop čtyřidcíti devíti gr. míš. úro- kuov zadrželých z půl lánu dědiny u Stránec, na kterémž on Jiřík výplatu vysoudil, poně- vadž se jest o panství a plat z něho nesoudil, a on Jan Vočihour, jakž tu vrchnost a panství na něm od Jana kožišníka z Prahy pořádně v knihách vloženy jmá, s platem a ospem toho užiti žádá, aby on Jiřík jemu tři úroky zadr- 75* 

Strana 596
596 žalé dal a tím dále jemu byl povinen ; doklá- daje se v tom ortele předešlého, že s ním to- liko o výplatu činiti jměl a o nic jiného. — Proti tomu Jiřík z Stránec dal čísti ortel pře- dešlý na ten konec, že toho půl lánu, kterej on tou vejplatou vysoudil, jest svobodný a všudy se tak jmenuje, i tedyť žádného platu na něm není, a protož že mu tím ourokem není po- vinen; žádaje s tím půl lánem při té svobodě vedle zápisuov předešle ukázaných i také pří- sudku na to učiněného zachován býti, neb toho Jan Vočihour nepokazuje, aby kdy z něho co bylo komu placeno. — Proti tomu Jan Vočihour položil hamfesty, kterýmiž jsú Strán- ce vysazeny, a kolik lánuov jest k nim zprvu počátku dědiny náležité, že vosm, a toho půl lánu že jest odtud; item co na lán platu uloženo. Ukazujíc dále zápisy pořad z knih městských, co se Jiříkovi a Martinovi z Strá- nec bratřím v těch statcích na podílu dostalo, a že ten půl lánu byl jest Martinuov; item komu ho on postoupil potom a na jaký způ- sob. Též Václava Bílka kšaft ukázal v tom artikuli, co se toho půl lánu dědiny dotýče, kterak jej Markytě odkazuje s platem, a že ten kšaft bez naříkání k tvrzení přišel (což vše podle týchž hamfestuov VMtem vypsané posí- láme), žádaje vedle toho za opatření, aby což jest koupil, toho užiti mohl. — Proti tomu Jiřík z Stránec praví, že děd i otec jeho byli jsou páni vrchní a mocní nad Stránci a že sú oni dobře těch dědin na menším i větším dílu uprodati a odciziti mohli i ode všech platuov osvoboditi, jakož i toho půl lánu dědiny jest svobodný, a to se prve cedulí pečetěnou i ji- nými průvody dostatečně ukázalo i právem jest stvrzeno; vedle čehož on vždy žádá býti za- chován a toho se strhnouti nemíní, což jest mu právo přineslo. — Na to Jan Vočihour praví, kdež vždy chce toho půl lánu míti svobodnýho, jako by zemský byl a ke dskám náležel, on jak prve i vždycky tomu odpírá a praví, že jest šosovní věc k městu a v knihách nerci toho půl lánu, ale i ta ves Stránce vždy- E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: cky jse zapisuje nejinde; než že jakús ceduli byl ukázal a právo jí podvedl, kteréž on místa podnes nedává, i tím za to jmá, že jest již věčně svobodný jako jiná věc zemská, ježto on věří Bohu a právu spravedlivému, že mu to po takových jeho zřetedlných a pořádných i dostatečných pruovodích proti té nepořádné ceduli zase právem spravedlivým napraveno bude a že ten půl lánu dědiny tak svobodný nezuostane, aby jako z jiných dědin Stráne- ckých, odkudž i tento jest, vždycky se platí, i z toho též placeno býti nemělo. Že jest pak z něho úrok nebýval placen, ta jest toho pří- čina, že téměř každý držitel jeho byl jest sám pánem gruntu i platu toho, komuž jest tedy měl platiti. A tak když jest již tam vejplatou Jiříkovi ta dědina sama toliko a užívání její přišla, již on jako pán toho platu jej z toho napomíná; žádaje za dopomožení — Zase proti tomu všemu Jiřík praví, by měl co mluviti a vésti, že toho potřeby neuznává, než že všecko předešlé pře vedení v první při s týmž Janem Vočihourem jeho i své se všemi pruovody ku právu též v této při klade, a na to ortel od VMtí rčený, vedle toho žádaje zachován býti. Tu sme nalezli: Poněvadž předešlým orte- lem mezi Janem Vočihourem z jedné a Jiříkem z Stránec ze strany druhé při právu vyšším toho půl lánu dědiny za svobodný jest při- souzeno, — protož v té svobodě podle téhož ortele se zuostavuje. -- Jan Vočihour se odvo- lává. — Dán v Žatci v pondělí po Svátosti [9. dubna], léta 1543. — Confirmatum feria II. in die s. Georgii [23. dubna], anno 1543. (Fol. 258.) 286. 1543, 21. června. (Mezi Václavem Příbramem z jedné a Mandalenou Mazancovou a syny jejímů z strany druhé o kšaft někdy Pavla Mazance.) Václav Příbram učinil odpor kšaftu nebožtíka Pavla Mazance, zetě svého, pravě jej býti nepořádný z příčin: že jej Jan Eliščin, ujec jeho, sám bez vědomí a vuole jeho spisoval i svým sekrytem zapečetil, ježto co jest tam psáno bylo, toho jest žádný z svědkuov kšaftovních neslyšel, a tak muož 

Strana 597
Žatec (1548). býti podezřelý a neřádný; a že jest nebožtík Pavel jinou vuoli svou oustní poslední o statku svém jest oznámil, kteráž tomu spisu jest na otpor, tak mluvě, že má vuole žádná jiná není, než že statek svuoj všicek dávám Kristýně dceři a Anně manželce mé kdež to ti lidé kšaftovní jsou vyznali. A v právích psáno jest de testamentis cap. 66., že kšaft nic jiného není, než oznámení poslední vuole kšaftující- ho. Protož ten spis podezřelý a neřádný ne- muože za jiný držán býti, než že chytrostí a nátiskem chtěl jest od sirotka statek odníti a přáteluom, jakožto sestře své a synuom jejím, ujeuom svym, jej přivlastniti. Dále mluvě, že jest se ten spis i ukrytě dál, neb jest ho Jan Eliščin nechtěl dopustiti čísti pro tu příčinu, aby vuole nebožtíkova jistá a konečná po- znána nebyla. A tak summou krátce mluvě a zavíraje: Poněvadž takové vyznání poslední ne božtíka jest bylo, že žádnému jinému neozná- mil a neohlásil jest statku svého budoucně [dáti], než manželce své a dceři, a takové oznámení před těmi lidmi a relatory se stalo, tedyť to za kšaft býti jmá podle práva; neb se za právo drží, že najvíce patříno býti jmá k vuoli kšaftujícího, a cožkoli zřídí kšaftující, že to moc a pruochod míti má, protož on též žádá, že jeho Pavluov [kšaft] ústní a poslední zuostati jmá a tvrzen býti podle seznání relatoruov; dav na to čísti svědomí Jiříka Stryala, Jiříka Ho- šťálka a jiných s nimi, spoluradních našich, a podle toho svědomí obzvláštní relatoruov toho kšaftu —, kteráž vypsaná VMtem posíláme. Ještě více i to mluvě, kterak Jan Eliščin při takovém oznámení vuole jeho přítomen byl a k tomu nic neříkal ani jináče nepamatoval ne- božtíka, aby mu takto nebo jinak psáti kázal a matce nebo bratřím co poroučel. A což jest sám Jan Eliščin spisoval, teď podle toho stává s sestrou svou a jí k tomu radí, aby vždy ten spis svuoj k pořádnému přivésti mohl na ublížení sirotka. A poněvadž se tu nepořadu dotýče, on v tom žádá za opatření. — Proti tomu od Mandaleny Mazancové a synuov je- 597 jích mluveno, že ty všecky feti püvoda jsá jalové a holé bez pruovodu než pouze smy- šlené; neb aby to tak bylo, což jest prožalo- váno, toho Václav Příbram ničím neukazuje, protož se tomu místa nedává. Než to Manda- lena Mazancová s syny svými dostatečně prá- vem i svědky a nejvejše relatory dobrými, hodnověrnými občany zachovalými prokáže, že jest nebožtíka Pavla syna jejího ta konečná a ne jiná vuole byla, která jest sepsána a sem do rady podána zapečetěná i zde posa- vad se chová a vo níž tento soud jest; neb jest věc světlá i lidem vědomá, že nebožtík Pavel Mazanec ten kšaft vedle vuole jeho se- psaný v rukou svých, prve než spečetín byl, měl jest a jej očima svýma dobře popatřil i ústy četl a schválil, i hlasitě oznámil, že jest tak dobře, a to zapečetiti dal a těm re- latoruom, kterých pro tu samú věc sepsanú povolal, v ruce jej dodal, nic jim při tom ji- ného neporoučeje, než žádal a prosil, aby toho sepsaného kšaftu tak zapečetěného do rady podali, jakož se potom tak stalo. Ale když se ta věc tak dála a Pavel své věci zřídiv již se také upokojiti chtél relatoruom podé- kovav a je propustiv, tedy v tom nenadále Václav Příbram otevřev na ně dvéře všel tam a na nebožtíka Pavla divný a neobyčejný vo- tázky činil, chtě vždy věděti, co jest kšafto- val a také jse naň domlúval, aby aspoň na- pověděl, komu jest dal. A on nebožtík nemoha před ním pokoje užiti, v tak těžké nemoci leže a obávaje se před svou poslední hodinou, aby mu se od ného neptihodilo, jako jinym éeledínóm, kteří se u ného roznemohli, Ze je hned vyhnal a vynésti dal ven, tak Ze jsü jinde mřeli; i byť pak co promluvil jiného, než kšaft psaný pořádný v sobě zavírá, leda ho odbyl, a[by] pokoj mél, protot by tou bezdéé- nou řečí dobrovolného kšaftu jemu k vůli ne- zbedné zru&iti nemohl, dokládajíce se v tom podobné věci při právu VMtí zběhlé mezi pa- nem Janem z Písnice a šesti pány Staroměst- skými. Dále mluvě, kterak on Václav Příbram 

Strana 598
598 mimo to: výš oznámené, kteréž jest proti právu na nemocného svými nezbednými otázkami do- skakování, když do pokoje k němu mezi ty relatory a mezi ty, které tu přítomné Pavel míti chtěl, všetečně přišel, an mu tam na ten čas jíti nenáleželo, tedy jest relatoruom ten již zapečetěný a dobře na místě postavený kšaft z jich rukou vytrhl a čísti jej chtěl; k čemuž jest sám nebožtík Pavel kšaftující příjíti nedal, a oni také nedopustili, ale ne Jan Eliščin, jakž on tu stěžuje. Ježto kdyby byli relatorové tím vytržením z rukou jejich toho kšaftu sobě svěřeného divným a chytrým obmyslem od Václava Příbrama při nemocném Pavlovi pro jeho nepořádné otázky zdržíni ne- byli, byli by hned od nemocného s tím, co jim poručil, odešli ajiné bezděčné řeči k otáz- kám jeho od Pavla slyšeti povinni nebyli. Ale když jim zase ten kšaft neporušený, tak jakž jim od.Pavla dán byl, v ruce přišel, tedy jsú stím. odešli a ten, žádného jiného, do rady podali, aniž strana jiného nepokazuje. Než když on Příbram vždy chtěl nějaký jiný kšaft míti, tedy potom: relatory tyto neobyčejně ob- sílal chtěje, aby mu o jiném kšaftu vysvědčo- vali, což jest zjevně proti právu; neb naučení o kšaftích psané, od VMtí vydané, to zřetedlně ukazuje, kterák se kšaftové říditi mají, a kte- rak od osob pořádných vysvědčovati. Ale tento je svědomím zavazoval, aby mu svědčili, co on chce, a ne co ten, kdo kšaftoval a jich k tomu požádal; čehož se jest žádným kšaf tovníkuom v tomto městě snad nikda nepři- 'hodilo, jako těmto dobrým a všudy zachova- lým, hodnověrným lidem a zvláště aby měli o tom vysvědčovati, proč jsú od kšaftujícího dožádání nebyli. Že jest pak nebožtík Pavel tento kšaft svuoj pečetěný podle práva učinil, na to dali čísti artikul z naučení VMtí o kšaf tích, zéjména ten, kdo by sobě kšaft sepsati 'dal a jej v tajnosti imíti chtěl, že nic není proti: pořadu; že jest ho ani relatoróm ne- oznámil, nerci panu Příbramovi, kterémuž se v spisování: jeho nesměl tak dobře duověřiti, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: | jako Janovi Eliščinému ujci svému, a proto jej zapečetiti dal, aby o něm žádný, jaký jest, nevěděl, dokud by jeho čas nepřišel; a tak, což sám v tajnosti míti chtěl, není divu, žeť jest tomu, před kým se obzvláštně v tom ta. jil, na jeho dotázky toho neoznámil, než od- byl ho řečí, kterou jemu i sobě pokoj učiniti mohl. Co jest se pak tu dálo, na to dali čísti svědomí Jiříka Mlýnka, Mikuláše Eliščiného a jiných pořad —, kteráž vypsaná VMtem po- síláme —— ; a pravíce, že sami relatorové, kte- rýchž jest strana k svědomí potáhla, toto svědomí tvrdí, a na druhú stranu též, že jest jim podal zapečetěné věci a sám ústy vlast- ními k tomu se přiznal, což jest tu zapečetě- ného, že jest ta všecka vuole jeho. Jakož prve také, když ty relatory Václav Příbram obesláním trápil chtěje vždy, aby mu cos ji- ného na své přísahy svědčili, tedy oni dobří lidé jsúce do rady vpuštěni, čím jsú se mu bránili, toho zápis dali čísti, — jejž též vy- psaný s jinými potřebami VMtem posíláme — ; tu se světle nachází, že sú mu jiného svědčiti nechtěli, než co jim Pavel nebožtík podle po- řádného kšaftu svého oznámiti poručil. Ale kdež jim z práva bylo ukázáno, aby i to oznámili, čeho jim Pavel oznámiti neporučil, tak sú učiniti museli a tu vynutkanú řeč Pa- vlovu k dotázkám Příbramovým, poněvadž by ji slyšeli, vysvědčiti; což jest proti všemu a platnosti žádné nenese, nébrž ten nepořad slušelo by více k vápravě vésti, než mnoho jiných. Najposléze pak dali tu vuoli Pavlovu spečetěnú čísti a vedle toho mluvíce, poněvadž se ta za kšaft Pavla Mazance sama pořádně dostatečně ukazuje svobodnůú vuolí kšaftujícího hodnověrnými relatory právem psaným svědo- mím dostatečným i skutkem, že ta a ne jiná sem k úřadu podána jest, a Václav Příbram otporu svého v tom, aby se tu co nepořád- ného zběhnůúti mělo, ničímž jest nepokázal: z těch příčin oni žádají, aby k tvrzení svému přišla a pruochod svuoj svobodný měla podle práva. — Proti. tomu Václav Příbram mluvit 

Strana 599
Žatec (1543). dal, což jest prve o nepořadu příčinami v ji- stých artikulích v tom spisu oznámil, že jse to všecko nalézá z jich vlastních přiznání a z svědkuov i relatoruov. Než kdež se mluví, jako by nebožtík Pavel před ním pokoje ne- měl, a za tou příčinou že by to promluvil, tomuť on odpírá, aniž se v pravdě nenachází, aby mu jaký nepokoj činiti měl ; nébrž zname- navše šepty Jana Eliščiného s nebožtíkem pod způsobem přátelského navštívení, porozuměl jest, že by se k něčemu nezpůsobnému schy- lovalo i dotázal se jest relatoruov, když ten spis od Jana Eliščiného sepsaný a zapečetěný byl, vědí-li o vuoli nebožtíka, co by tam bylo. A když sú oznámili, že nevědí, tu jest pro- mluvil k Pavlovi řka: Oznam vuoli svou, a žádnú nezbedností k němu jest nepřikračoval. A poněvadž jsou ti relatorové nevěděli, co jest tam bylo, i mohl se jest dobře pro umenšení souduov a budúcích nesnází doptati, aby jistčí vuole nebožtíka mohla poznána býti a vysvěd- čena, aby oni jsúce toho svědkové věděli, co oznámiti mají, poněvadž testamentum a teste vocatur, to jest, že kšaft vod svědka slove podle práva. Mluvě dále, že nebožtík Pavel Mazanec byl jest písař a psáti uměl, i merk svuoj měl, kdyby to tak vésti chtěl, aby o tom ani relatores ani žádný nevěděl, mohl jest dobře svou rukou sepsati i také merkem a sekretem svým zapečetiti. Ale to že tak není, jakž se od strany mluví, a nenachází se, ani rozum toho neukazuje, aby to tajně vésti chtěl, poněvadž jest jiný psal a přítel, kterejž se- psavši, jak mu se zdálo, teď v té při stává s těmi, komu jest psal, jim pomáhá, aby vždy, co sepsal, průchod svuoj míti mohlo. Kdež jse pak táhnú na nález v Staré Praze, ten se sem nikterak k této při trefiti nemuože z příčin, které v sobě zavírá. A kdyby pak i to tak bylo, že jest nebožtíka Pavla vuole taková byla, jakž ten spis ukazuje, (čemuž jse vždy odpírá) teda ten spis jako nepořádný místa míti nemuože pro tu příčinu, že jest prvnější, a toto vyznání oustní nebožtíkovo jest poslední, 599 kteréž moc podle práva míti má, nebo pokudž v člověku duše hejbající jest, potud duše hej- bající a nejednostejná jest. Ač by vuole nebož- tíka prve byla, aby ten spis tak sepsán byl, ač se tomu nevěří, ale potom že jest to pro- měnil a jinou vuoli vysvědčil i oustně-oznámil ; a za právo se to drží, že poslední vuole a po- ručenství moc mívá, a ne první. Jakož sú pak dotkli nálezu v Staré Praze mezi pány úřed- níky a panem Janem z Písnice, toho k své při užiti chtěvše, jakž jich řeč ukazuje, ten nález jinak jest; neb pan Jan z Písnice po- volal jest sám na kšaft a mluvil před těmi povolanými: Páni milí, že teď statek svuoj mně dává, a tu sou se páni ouřednici jako k statku nepořádně kšaftovanému připověděli, tak že tu pan Jan z Písnice odsouzen jest a nic nevzal a tím zrušen ten spis, že sobě od- kazoval; a tuto tolikéž se vidí, že Jan Eliščin odkazoval sobě a přáteluom ujčeným svým. Dále tomu jse odpírá, aby nebožtík Pavel ten kšaft sepsaný z ruky své podal relatoruom a k němu jse přiznal, aniž jest vuole ta jeho nebyla, neb jest jinou oustní sám oznámil, jakž pak ti relatorové o tom sú vysvědčili; táhna se vedle toho na nálezy VMtí mezi Ka- teřinou Váňovou z Kralovic, kdož vuoli svou dvěma oustně o statku svém oznámí, že to jmá za kšaft státi, jakož jest on. oznámil. Kdež pak strana vede svědomí Jiříka Mlejnka a Mi- kuláše Jana, Eliščiného syna nedílného, a dvě ženy, to svědomí samé v sobě jest odporné a přijato býti podle práva nemuože pro tyto příčiny: jedno že Jiřík Mlýnek zjevně proti se- znání relatoruov svědčí, ježto vo jednu věc jedni svědkové jinak a jinak aby měli svěd- čiti jest proti rozumu a pravdě, a poněvadž se tu nepořadu dotýče, on to k opatření úřadu poroučí. Mikuláš pak ten jest přítel přirozený a krevní a také jinak svědčí než relatorové, ježto přítel v svědomí pravý se zbraňuje.a přijat býti za svědka nemá. Tolikéž ty dvě ženy, Mandalena a Dorota, nemají v této při přijaty býti za svědky z příčiny, že žádné po- 

Strana 600
600 kolení ženské v kšaftích seznávati nemají podle práva, a také že Mandalena Krynýřka též jest přítelkyně jich. A že se tu má pová- žiti způsob, nachází-li se pořad v tom spisu proti vuoli oustní, toto bratr psal, zapečetil, a syn svědčí, vedle něho přátelé jiní krevní proti vuoli nebožtíka oznámené ; ježto ten se obyčej při kšaftích zachovává, že mimo relatory žádný jiný pruovod vejše v mále ani v mnoze jíti nemá, neb k relacím kšaftovním povolávají se ti, jimž jest hodno věřiti, a jestliže by na ně pruovod jíti měl, již ne tak někomu do- stalo by se jich zastávati. Nad to nadevšecko nemělo[li] by to ústní vyznání nebožtíka Pavla kšaftujícího, od nich tak vysvědčené, místa míti, tedy by za jiné nemohlo držáno býti, než že ten spis i s jeho oznámením oustním musilo by k zrušení přijíti, a to proto, poně- vadž zmatek neřadu z oznámení se nachází; neb se svědčí, že Jan Eliščin z ruky nebož- tíka vzal a relatoruom dal, a na jiným místě se svědčí, že Tomáš Krček od nebožtíka z jeho rukou vzal; pak jak se to trefuje s pravdou. Když se v to nahlédne, porozumí se, že jest věc spletená a jistého rozumu že v sobě ne- nese, neb jedno svědomí se netrefuje, a sami svědkové jsou na odporu. Stran pak toho spisu, že v něm nic jistého položeno není, než Mandaleně matce, co jí jest a synuom jejím, také co jim jest, a tak ten spis jako ukrytý a nepořádně přišlý z příčin pověděných jest nepořádný ; tím zavíraje, že poněvadž jest vuole oustní nebožtíka tak oznámena, to za kšaft pořádný býti má. Že jest pak relatory obsílal, to jest učinil, že prve, když oni s tím spisem do rady vstupovali a tuto ústní vuoli jeho oznamovali, písaře tu nebylo, tak že jest zapsána nebyla. Nejposléze pak dal čísti svě- domí Markéty Hrabové, že jest všecko Kry- stýnce a Anně nebožtík Pavel dal —; vedle těch a takových příčin žádá za opatření. — Proti tomu od Mandaleny Mazancové a synuov jejích povědíno, že ty všecky řeči, které jest strana tak obšírně prostřela, nejsou než samo E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu městá Prahy: ztížení podle duomyslu jejího, že by ráda k své vuoli pořádný kšaft zrušila a svuoj smyšlený schytrale postavila; neb se žádného nepořadu při tom kšaftu, o kterej jest tuto pře, nenalézá, aniž ho strana ničímž nepokazuje, než více se duomejšlí, nežli jest pravdy, neb co jest koli při tom kšaftu stálo, ti všickni svěd- kové podle relatoruov to tvrdí, že jest ta vuole Pavlova byla. Jakož se pak domlúvá strana na Jana Eliščinýho, že jest spisoval a čísti toho žádnému nedal, tomu on odpírá světle a pra- ví, že to pravda není, neb když jemu Václa- vovi Příbramovi spravedlivých pruovoduov se nedostává, chtěl by již tím obmyslem, kterejž jest proti jeho vlastním svědkuom, ten po- řádný kšaft Pavla nebožtíka dobrovolný zrušiti a v nic obrátiti; neb se jest to v pravdě stalo (jakž svědkové vysvědčují), že jest ten kšaft když byl podle poručení jeho sepsán, v ruce jemu dán, a on jej četl i zapečetiti rozkázal, pokudž se to všecko z svědkuov nachází. Také toho Václav Příbram, což vymyšleně mluví, ničímž nepokazuje, aby on Jan Eliščin: toho kšaftu měl čísti brániti, aniž jest s Pavlem nebožtíkem žádných šeptuov aneb tajného, ukrytého mluvení neměl, ani k němu sám od sebe jíti nemínil, než že poň posílal a prosil ho, aby k němu přišel, a ten kšaft tak sepsal, poněvadž sám velmi trouden byl. A protož jeho vymyšleným řečem na ztížení a vylíčení jeho pře místo dáno býti nemá, jakožto nepravým a nedůvodným. Jako i také klade, že jest ne- božtík Pavel oznámil, že jest žádnému jinému nedal, než dítěti a ženě. I jestliže jest to mluvil, že jest to učinil na dotázku Příbramovu neobyčejnůú, chtíc před ním při smrti své pokoj míti; ale aby to on sám nebožtík za kšaft míti chtěl a kladl, toho se z relatoruov, ani z žád- ných pruovoduov nenalézá, než to se nachází, což jest zapečetíno podal, že v tom ve všem jest vuole jeho a proto k sobě relatoruov po- žádal. Co se pak svědkuov dotýče, že by při- jati býti neměli, protože sú přátelé, však jest věc světlá Johanny, manželky Václava Krále, 

Strana 601
Žatec (1548). vlastní matky jsouce při ní a tu chlebivši svě- domí jest jí dala a druhý toliko svědek, nějaký z Pokratic od Litoměřic, ježto podle svědomí jich dvou všecken statek Johanna dcera její obdržela. A též se zběhlo o Matějovi Šenkovi a Doušovi pernikáři, že otec jeho jsa s synem svým nedílným svědomí dal, a proto mu na to přisouzeno. Neb svědek žádný slovy ho- lými, nedůvodnými zkažen býti nemá, než kdož by chtěl svědka, zvláště tak zachovalého jako sú tito, zkaziti, což by na zkázu jeho mluvil, musí naň to prve ukázati. Kdež pak tu zavírá svou při svědomím Markéty barvířky Hrabové, toť není divu, že jeden z relatoruov na její dotázku mohl jest ji odbyti, jak chtěl ; toť na škodu vuole tejné nebožtíka Pavla býti nemuože, neb se všetečně tázala, ježto jí ne- náleželo.. Než kdyby byl Pavel nebožtík ten psaný kšaft z rukou jich zase k sobě přijal a ústní pořízení před nimi učinil a to jim v radě oznámiti poručil, mohlo by to snad ten průchod míti, jakž Václav Příbram vede; ale poněvadž jest toho při nich zanechal a nic jiného jim za kšaft jeho oznamovati a vysvědčovati neporučil, než aby toho, což tu psáno stojí, před úřad dodali, a tak se jest stalo, protož oni věří Bohu a právo že prů- chod svůj jmíti má podle práva obdarování města tohoto, ne aby zdvižen a v nic obrácen byl, k čemuž strana vede; neb tím nezpůsobem od strany vymyšleným mohl by každý potomně k zdvižení přijíti; kdyby se nemocný mimo svuoj tajný kšaft na nezbedný dotázání k ně- čemu jinému proti vuoli své zavřené a zape- četěné přiznal. Co se pak žen dotýče, těch sú oni nežádali, aby kšaft Pavluov vyhlašovaly, než požádány sú k tomu, aby seznaly o tom, jaký nepořad se jest od Václava Příbrama zběhl proti pořádným relatoruom. Tím zavíraje svú při, poněvadž strana žádného nepořadu při svobodném kšaftu Pavla Mazance sepsaném a sem do rady pořádně přišlém nepokazuje, ani také jiný kšaft pořádnější mimo ten se ne- nalézá, ani ho strana neukazuje, oni žádají za Archiv Český XXVIII. 601 tvrzení té vuole Pavla Mazance sem před právo pořádně a světle podané. Ač by se mělo také mluviti dosti, kterak Václav Příbram pod způsobem opatrování sirotka chtěl by je o to, což jim odkázáno, připraviti, ježto oni v tom jemu nic napřed nedadí, aby témuž sirotku lepšího nepřáli i lépe ho neopatrovali, než-li on; ale poněvadž již jest na vystúpení a pá- nuom se slyšeti stejštie, též i strana již vystu- puje, protož se na ten čas tak zanechati musí, než toliko vedle pruovoduov svých žádají s strany toho kšaftu pořádného za spravedlivé opatření: Tu sme nalezli: Poněvadž relatorové po- davše do rady spisu sobě podaného od Pavla Mazance oustní relací odpornú témuž spisu jsú učinili, — z té příčiny spis ten i jich relací se zdvihá. — Mandalena Mazancová s syny svými se odvolává. — Dán v Žatci ve čtvrtek po sv. Vavřinci (Marku ?) [26. dubna] léta 1543. — Tu my ortel váš takto napravujem : Poněvadž Pavel Mazancuov kšaft jest podle práva o statku svém učinil, a tejž kšaft jest do rady a ku právu skrze Tomáše Krčka a Martina Česenka, relatory, po smrti jeho beze všeho mezi nimi při takové relací odporu podán a vysvědčen, — z též příčiny ten kšaft jeho Pavluov podle práva jakožto pořádný své místo míti a stvr- zen býti má. Což se pak druhé relací téhož kšaftu dotýče, poněvadž ta proti právu dopu- štěna jest, z práva se vyzdvihuje a proti první relací místa míti nemá. — Actum feria V. post s. Vitum [21. června), anno 1543. (Fol. 259.) 287. 1543, 5. září. (Mezi Martou Vele- chovskou z jedné a Kateřinou též Velechovskú z strany druhé.) Marta, po někdy Pavlovi Ve- lechovském, spoluměštěnínu našem [Žateckém] ovdovělá, skrze mistra Mikuláše Černobýle, spoluradního našeho, učinila jest odpor tomu uvedení, které jest puštěno Kateřině Velechov- ské, nevěstě její, po Václavovi Velechovském synu jejím též ovdovělé, do statku Velechov- ského, pokudž to povolení o tom uvedení, kte- réhož VMtem i s tím odporem podle jiných potřeb posíláme, plněji svědčí sc, pravieci se 76 

Strana 602
602 ona Marta Velechovská k polovici téhož statku spravedlnost míti podle zápisuov, kšaftuo, ná- lezuov i zřízení zemského a jiných spravedl- ností se, chtějíce ten svuoj odpor podle dne a roku položeného pravý činiti a vísti. Proti to- mu Kateřina Velechovská z potazu svého na to od práva, te[hjdy jakž ten odpor vložen byl, vzatého mluviti dala, předkem a nejprve nežli by na obvinění Marty Velechovské odpověď jakú dáti měla, vidí se jí i přátelóm jejim, že pan mistr proti ní s paní Martou stávati nemá ani od ní pře vésti a to z příčin těchto : Neb když jest paní Kateřina o vpuštění do statku svého, o kterejž nyní tento soud jest, činiti měla s paní Martou, kteráž jest v ten statek uvedena byla pod způsobem nějakého opatro- vání, kteréž jí paní Kateřině v jejím nedo- statku zdraví a smyslem pominutí odjat byl bez slyšení, že jest při tom mezi námi v radě pan mistr Mikuláš seděl a strany slyšel i k tomu také při potazu našem přímluvy své činil, po- kudž se jest jemu vidělo a také že při nás povolení své dával a dal k tomu, aby ona paní Kateřina v ten statek zase vpuštěna byla. Nyní pak že se při paní Martě proti ní staví na odpor, vyslyševši obojí stranu v jejich spra- vedlnosti, čehož právo i také zřízení zemské zbraňuje, aby kdož tak strany vyslyší, s jed- nou proti druhé za přítele se postavil. Protož ona paní Kateřina žádá při právu a zřízení zemském zůstavena býti a že se jí nevidí od- povídati dotud, dokudž by pan mistr té věci se dotýkal a dokudž by jí to z práva nalezeno nebylo; nébrž také dokud jí nález a ortel její, oč jest pře zašla i se vykonala, učiněn a pře- čtěn nebude, totiž o nějaký spis, kterejž strana kšaftem Václava Velechovského jmenuje. I toto dokládajíci, že pan mistr i listuov i suplikací paní Kateřininých se jest dotýkal podle nás i také ze spolu s námi na ně odpovědi dával, obsílajíce je ku panu podkomořímu. — Proti tomu od Marty Velechovské skrze mistra Mi- kuláše Černobýle mluveno, že se na to krátce tato odpověď dává: Což se koli tuto mluví, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: holá řeč jest bez důvodu, toliko k odtahóm a ku překážce zjevné spravedlnosti Marty Vele- chovské, ježto tomu se ona nic nediví mnoho, poněvadž prve od strany mnoho jest toho slý- chati musela, co se jest na lehkost její i přá- tel jejích z všetečnosti mluvívalo i také veli- kými těžkostmi hrozívalo. Ale jakž ona toliko samá řeč byla a vopatrnost lidská, aby se snad úřad takových velikých věcí zhrozil, i tím snad spíše něco jí povolil. Ale poněvadž při úřadu jest ten rozum i také ta povinnost, na žádný strachy a zvláště všetečný řeči se neobraceti, nežli toliko samu prostou spravedlnost vážiti a spravedlivě súditi, bez pochybně žet sobě tím paní Kateřina, nebudeliť míti jiné spravedlnosti, toho statku neopanuje. Což se pak osoby jeho, mistra Mikulášovy, dotýče, při čem jest on býval nebo nebýval, toho všeho že jest pravidlo v aktách našich, zápisové a její vlast- ní paní Kateřininy listové, měla-li jest ona jaký soudy aneb stála-li jest s stranou ku právu kdy prvé, aby on při tom býti měl. Protož aby list paní Kateřinin čtěn byl, jehož datum v Lúnech v úterý před Stolováním sv. Petra [20. února), léta sc XLIII, a též odpověď naše na to, co vše VMti posíláme. Pak z toho psaní paní Kate- řininého že se porozuměti muože, jakou jest povahu k nám úřadu i ku právu zachovala, ježto se ona paní Marta nenaděje, aby pán dědičný svým sedlákuom tak psáti měl. I kte- rak porozuměvši paní Kateřina, že na straších není úřad, teprva se na právo nalezla a že se jest ne k Martě Velechovské domlúvala, aniž jí obsílala, nežli toliko k úřadu a s ní s paní Martou že nic činiti neměla a nechtěla. Žádající toho, aby nejprvní stání paní Kateři- nino z akt přečteno bylo, kterak tu žádá úřadu za to, aby vpuštěna byla do statku. A potom dali čísti vysvětlení toho povolení, které se stalo od úřadu na to, že má býti vpuštěna ve všecek statek svuoj. Potom dali čísti odpor tomu uve- dení nebo puštění vložený. A tak že z toho rozuměti se může, kterak jest teprva pře se začala i tedyť jest on mistr Mikuláš neseděl a 

Strana 603
Zatec (1548). nesoudil ani nálezuo netinil Zádnych podle üfadu, aby se tu co spravedlnosti jaké pani Katerininé dotfkati mél. A protož poněvadž on přítelkyni toliko má paní Martinü za man- želku, věda dobře, že by jeho paní Kateřina ani v soudu netrpéla, tak jakZ se jest i pfi onehdej$( pfi hned k nému domlouvala, aby při rozvážení nálezu s námi soudci neseděl, ježto on v ty při nikda s paní Martou jest nestál, z té příčiny, aby bezpotřebných řečí ubyl, sám se raději domyslil vyvstati. A jakž pan Petr Hruska toliko jest v &vagrovství s paní Kateřinou, tolikýž i pan Michal Pika a slušně to činí v její sirobě, že s ní stávají. Pak též i on mistr Mikuláš v příbuzenství sa paní Martě a vida její sešlost, velikou nemoc, sprostnost a z strany odporné přílišné usilo- vání, aby ji o všecko připravili, protož že jemu to slušné bylo a náleželo v čas takové potřeby přítelem býti. A že tohoto takového paní Kateřina s přátely svými obmyslu pro nic jiného nečiní, nežli toliko, aby statek dr- žela bez slyšení. Ale poněvadž toho nic ne- ukazuje, aby jakou při na tomto právě prve zde měla s Martou Velechovskou, a on aby ji súditi a vážiti měl, z těch příčin paní Marta věří, že jí takovými obmysly překážek nebude dopuštěno činiti proti její zjevný spravedlno- sti. Než pokudž jest jí s paní Kateřinou tento den z práva položen podle vlastního a zapsa- ného uvážení, při tom vysvětlení o ten odpor že také slyšána býti má. — Proti tomu od Kate- řiny Velechovské mluveno, kterak z počátku řeči učiněný od paní Marty Velechovské bylo jest mluveno skrze p. mistra to, že co se koli mluví od paní Kateřiny Velechovské, jest řeč holá a bez dů- vodu a toliko ku překážce zjevný spravedlnosti paní Martiny ; pak což jest všemu úřadu vědomé, jest také i důvodné, že pan mistr vedle rady nebo úřadu sedě těch všech věcí se dotýkal. Nejprvé o témž statku kšaft spisovali jej také vysvědčoval, potom vuoli podle jiných v radě dával, aby ten statek paní Martě Velechovské přivlastněn byl pod způsobem opatrování. Na- 603 posledy i tu jest vuoli dal při jiných radních, aby paní Kateřina zase v tejž statek svuoj vpuštěna byla. Pak aby se to povážilo, dobře-li se muože trefitii poněvadž těch všech věcí o ten statek sedě v radě se dotýkal, aby při od paní Marty vísti měl proti první své vuoli a povolení. Neb zjevné právo jest, že k soudu čtyři věci náležejí : žalobník, odporník, soudce a svědek. Pak pan mistr byv soudcím, všemu povoliv, i svědkem kšaftu, kterakž tedy muože při vésti, to aby se spravedlivě vážilo. Listové pak, které jest dal čísti p. mistr, jež paní Ka- teřína sem k úřadu psala, to zřetedlně uka- zují, že jest v nich mnohou svou spravedlivost otvírala a že jest žádala, aby v svou sprave- dlnost vpuštěna byla, hledieci o to k ouřadu. Však proto paní Marta Velechovská k tomu od rady bývala obsílána a co jest koli tu mlu- vila v radě, na ten čas toho se oznamovati nebude. A to, což se jest mluvilo od paní Ka- tefiny Velechovský, že sme my úřad všeho vědomi bez dalších pruvoduov. Protož ona žádá vejpovědi z práva na to, má-li tu při pan mistr vísti aneb má-li se jí dotýkati. A k tomu toto dokládajíci, že prve vejpověď její, ač jest již pře zavřína, jmá býti učiněna, než by na tuto při přišlo, i také že odklad náš ten jest, že dnes vejpověď učiněna býti má. — Proti tomu mi- str Mikuláš od osoby své promluvil, že jest při kšafrování dobré paměti p. Václava Vele- chovského byl, to jest učiniti musil z povin- nosti své, poněvadž i od něho nebožtíka i od paní Kateřiny bylo posíláno a za to od něho že byl žádán, aby podle Tomáše Vodičky vuoli jeho vyslyšel; kterejžto p. Tomáš prve jest tam byl, nežli jest on p. mistr tam přišel. Co se pak jeho sedění podle ouřadu dotýče, dosti jest prve povědíno, že jest na žádném soudu neseděl a to že jest i ukázal. Než což strana praví a vyměřuje, toho ovšem ničímž nepoka- zuje, ani pro tu příčinu koho z počtu radních jest neobeslala a toho podle práva pořádně se nedožádala, abychme my úřad jí v tom nebo v jiným jakú pamět anebo svědomí dávati T6* 

Strana 604
604 měli. A protož pouze se zdá paní Martě Ve- lechovské ta věc zbyteční býti a bezpotřebné mluvení před právem, poněvadž žádné právo řečí holých nesoudí a neváží, nežli toliko to, což kdo pořádně podle práva ukazuje. Protož jestiť i paní Martě nález, když jináče býti ne- muože, na to podle práva trpělivej, toliko aby v tom mohla býti opatřena, ne tak aby se jí dlouhý odtahy díti měly, než což podle práva jest, a v tom statek a spravedlivost její aby jí měla býti zdržována, ale což podle práva jest zavitej rok, poněvadž čas právní všecken již mi- nul a vyšel dnešního dne, i ještě prve na to jí aby byl položen. — Proti tomu od paní Ka- tefiny Velechovské mluveno: KdeZ jest pově- děl p. mistr, že při k3aftu byl a že jest bylo po něho posíláno, ježto se toho při právě, když jest o to soud byl a potřeba toho uka- zovala, ničímž neprovedlo, a že tuto duovodu nad vlastní přiznání páně mistrovo i také nad vědomí a pamět ouřadu potřebí není. Neb se sám zná, že při kšaftu byl, a což tento soud jest jiného, než týž o ten statek tak nekšafto- vaný. Také se jest mluvilo a přiznalo těmito slovy, což se mého sedění podle ouřadu do- týče, tu tolikéž zjevné přiznání o tom, proti čemuž paní Kateřina stížnost má. A také může dobře paní Marta Velechovská v spravedlnosti své, má-li jakou, opatřena býti, když v tom pořad práva zachová. Tím zavírajíci a na to z práva vejpovědi žádajíci. — Proti tomu mistr Mikuláš pověděl, že podle ouřadu svého, pokudž mu náleželo, mezi pány v radě jest seděl, jakož i v pondělí, když pře o kšaft Václava Velechovského mezi nimi byla, tolikéž jest učinil, že zde seděl a s strand nestál, ale při čem mu býti nenáleželo, odtud jest vy- vstával. A tolikéž v této druhé při, rozdílné od kšaftu, poněvadž jeho za soudcí strana trpěti nechce, že jesti podle slušného pořádku z místa svého vyvstal a vuoli má, jakožto podle šva- gryně své státi i mluviti, pokudž její sprave- dlivost káže. Ježto mu toho bezpochybně právo nezbrání; neb kdy sirá vdova samých E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu městá Prahy: soudcuov za to prosila, aby jí osobu z sebe vydali, tedy by podle práva slušně bez pochyby od nich nebyla oslyšána, aby ji podle spravedli- vosti zastoupil i při jí vedl podle své nejvyšší možnosti. Mnohem pak on to že muože sluš- něji učiniti, kteréhož snad strana v soudu by trpěti nerada chtěla. Proti tomu ještě od paní Kateřiny povědíno, ačkoli jsou dvě pře, však obě o jeden a tejž statek ete. — Proti tomu mistr. Mikuláš pověděl, že jedna jest pře o kšaft a ta že již konec má, kteráž se i zem- ského statku dotýče. Ale tato druhá pře jest o zvod a uvedení, kteráž se nic ovšem toho kšaftu nedotýče. Opět proti tomu od paní Ka- teřiny promluveno, že jest o jeden statek jedna i druhá pře; neb která jest o zvod, dotýče soudu toho, kterej jest o kšaft, a kterej jest soud o kšaft, dotýče se toho, kterej jest o zvod. Všecko jest o jeden statek. K tomu mistr Mi- kuláš praví, že jest prve na soudu neseděl o kšaft, a tuto také seděti nebude a nemíní o zvod. Ale strana odporná tím zavírá, že při čem jest pan mistr seděl a čeho se dotýkal, již jest od paní Kateřiny ukázáno, dokládajíce se vždy paměti a vědomí ouřadu. Na to žádá nálezu. Než strana té paměti brání, poněvadž páni, úřad, k tomu nejsou podle práva obesláni. A zase strana, paní Kateřina, praví, kdy[by] soudce měli k svědomí nebo k paměti obsíláni býti, kdo by pak soudil. Tu sme my nalezli: Poněvadž strana, paní Kateřina Velechovská, žádných slušných a hodných příčin podle práva neprokázala, proč by té pře zašlé m. Mikuláš Černobýl od Marty Velechovské, vdovy a přítelkyně své, nevedl a ji při právu na žádost její zastúpiti nemohl, protož se ta věc při tom zuostavuje tak, že on m. Mikuláš dobře to učiniti a tu při začatů vo odpor tomu uvedení Kateřiny Velechovské v statek Velechovský vložený vísti muože bez překážky strany odporné. Pak paní Kateřina Velechovská s přátely svými, nepřijavši tohoto ortele našeho, odvolala se s svou pří na právo vyšší VMtí. — Dán v Žatci ve čtvrtek před 

Strana 605
Žatec (1548). sv. Vítem [14. června], l. XLIII. — Tu my — ortel tento váš takto napravujem : Poně- vadž m. Mikuláš Černobýl spisu Václava Ve- lechovského v relací i jináč svědkem při právě se postavil a tejž spis ztáhl se i na statek, kterébož Kateřina z Vlkové, manželka Václava Velechovského podle zápisu obapolního zdání s manželem svým v společném držení a uží- vání jest byla, i z té příčiny proti její, Ka- teřiny Vlkové, spravedlnosti, jsa prve on m. Mikuláš při právě svědkem, v odporných přech mluviti ani soudcem toho podle práva a pořádku poctivosti úřadu konšelského bejti nemuož a nemá. Actum feria III. post Egidium [5. září), a. 1543. (Fol. 265.)*) *) Viz i níže Žiželice. 288. 1543, 5. září. (Mezi Kateřinou Ve- lechovskou z Vlkové z jedné a Martou Vele- chovskou z strany druhé o kšaft Václava Ve- lechovského.) Kateřina z Vlkové po někdy Vác- lavovi Velechovském, spoluměštěnínu našem, ovdovělá, učinila odpor kšaftu téhož Václava, manžela svého, nazývajíci jej spisem nepořád- ným, protože, jest o statku jejím kšaftoval, kterejž jí prve dal a zápisy dostatečnými utvr- dil v knihách soudu zahájeného, ačkoli tejž spis k stvrzení přišel prve, než jest mu ode- přela; ale však jí to na škodu býti nemuože a není, neb jest mu prve odepříti nemohla z příčin, jedno že o něm nevěděla, a druhé že jest toho času i prve, než manžel její umřel, spolu s ním v těžké nemoci byla a od té ne- moci ihned s smyslem se pominula, na jiné právo, jakožto do Loun, od matky své v tom nedostatku vzata byla a tam ležala. Pak jakž k zdraví a k rozumu přišla a o tom spisu usly- šela, hned jest mu odpor vložila, a ještě praví, že mu místa nedává, neb jest nebožtík neměl a vedle práva nemohl řéditi a kšaftu činiti, poněvadž jest všecku svú spravedlivost, všecky své nápady práva, které mu koli tu náležely, od sebe dal jí Kateřině a knihami městskými zapsal bez místa, moci sobě k ni- čemuž ani žádné výminky nepozůstaviv; ježto jest zřejmé a za právo se drží, kdož tak od 605 sebe co jednou dá, že toho zase bez vuole té osoby, které se dává, odjímati nemuože. A tak ten spis jako nepořádný, ani to tvrzení na škodu její spravedlivosti zápisné a dané býti nemuože a nemá. V tom se táhne na práva, na nálezy VMtí, na zápisy i zřízení zemské a jiné spravedlivosti však tak, jestliže by tomu strana vuole dáti nechtěla, že jest to hotova ukazovati. — Proti tomu od Marty Velechov- ské jest mluveno, že ona Marta k tomu ob- vinění a k tomu odporu, který se jest teď od Kateřiny z Vikové stal, již není ku právu po- vinna odpovídati a to z příčin hodných i spra- vedlivých, kteréžto ihned ukázati chce; žáda- jíci předkem, aby ten kšaft Václava Velechov- ského pečetěný čten byl, ten pokládající ku právu (jej VMtem odsíláme). A vedle toho mluveno, že proto a z té příčiny dala jest ten kšaft syna svého čísti i položiti, že tejž kšaft syna jejího jest pořádně učiněný podle oby- čeje a pořadu města našeho, pořádně i od re- latoruov, radních a přísežných, před úřadem v místě radném časně vysvědčený i pořádně k svému stvrzení a k spečetění jest přišel bez naříkání všelikého jí Kateřiny i člověka kaž- dého, a kterak takoví pořádně stvrzení kšaftové moc a pruochod svuoj vždycky míti mají. A ona Kateřina že jest o tom a takovém kšaftu dobrou vědomost měla i přátelé její, to uka- zujíci listem od Petra Hrušky k úřadu našemu psaným (jejž VMtem odsíláme), pravíci, kterak datum toho listu hned brzo po smrti Václava Velechovského jest, a ona i přátelé její o tom věděli, a to psaní že se stalo před tvrzením toho kšaftu, ježto bylo-li jest jí Kateřině co v tom kšaftu na ublížení, mohla se jest dobře o to k ouřadu buď psaním nebo skrze přátely své domlúvati, poněvadž o jiné potřeby své k úřadu sem poroučela psáti. Na to dala opět čísti list od osoby její k nám psaný, kterýmž jest odpor tomu kšaftu vložila a zase jaká jí odpověď od nás na to dána byla. Pravíci, že tento odpor tím svým psaním více než po še- sti nedělích od času kšaftujícího jest teprva 

Strana 606
606 učinila; i poněvadž odpor kšaftu činila, měla jest vedle práva dvěma nedělím nedati projíti, ale měla k témuž odporu Martu obeslati, a tak z toho jí ona neobsílala netoliko do dvou nedělí, ale 'ani do šesti; davši na to čísti na- učení a právo. o kšaftích. Vedle toho mluvíci, kterak jestliže jest Kateřina v těch šesti ne- dělích v jakém nedostatku byla aneb nemoci (ač se tomu místa nedává), potom když jest odpor témuž kšaftu učinila, netoliko aby do dvú nedělí obeslati k tomu měla, ale ani do šesti i do devíti, neb kšaftuom ne den a rok jako zápisuom, ale toliko šest nedělí právem jest vyměřeno, více nic, nebo kšaftové jsú právo milostné, jimiž mimo jiné stavy každý obyvatel a měštěnín své statky řéditi muože. Protož z těch příčin předdotčených ona Marta k takovému odporu není povinna nikterakž odpovídati, ale při tom kšaftu pořádně uči- něném i stvrzeném zachována býti má. — Proti tomu Kateřina Velechovská předkem dala pře- čísti psaní, které jest Petr Hruška s výpisy zápisuov k nám učinil, a podle toho mluveno, kterak ona Kateřina slyšela obranu aneb vý- mluvu, proč by Marta na její žalobu odpoví- dati nebyla povinna, kterážto obrana a vý- mluva při právu tomto stačiti nemuože k ne- odpovídání a to pro tuto příčinu: neb toto všecko mluvení a ukazování jejich vztahuje se na ten rozum, jako by Kateřina o tom spisu vědomost měla, ježto se jest toho ničímž ne- ukázalo. Dále pak poněvadž ona světlý zápisy v knihách městských od manžela svého sobě učiněné má, nejméně jest jí mělo podle práva znáti dáno býti před tím časem tvrzení, aby stála, a co by jí se k němu za potřebný promluviti vidělo, promluvila; ale toho se jest nestalo a tak ona jakožto nemocí utrápená a s smyslem pominutá v mále ani v mnoze žádné vědomosti jest neměla, ani přátelé její, ježto by pak i přátelé její o tom spisu věděli (če- hož není), tehdy sou nemohli o její při právě se súdití, ani kterak zasazovati, nemajíce toho poručení, jakž při právu zvyklo jest bývati a E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: za právo se drží. A kdyby se pak vložili v to přátelé, vložili by se v věc cizí a nenáležitou, ale oni jsou o tom nevěděli, ani jse nevklá- dali. Kdež se jest pak mluvilo, že jest ten spis podle pořadu města tohoto učiněn a po- řádně vysvědčen i pořádně stvrzen, čemuž Ka- teřina odpírá z příčin předpověděných a praví, že mimo pořad práva jest učiněn a to že uka- zovati bude při právu. Také jest bylo mluveno, že ani do devíti nedělí po ohlášení svým na právo jest nešla, ježto se jest již dostatečně ukázalo z výš oznámených pruovoduov i z psaní jejího, že hned, jakž o tom spisu zvěděla, vuole jest jemu nedala; a kdyby mělo to pořádně býti řízeno, jakž povědíno, že jest jí nejméně čas oznámen býti měl psaním nebo jináče, ale toho všeho že jest pominuto, a tak jako nepořádný místa nebude moci míti ten kšaft. Tu předkem dala čísti zápisy z kněh soudu zahájeného, kterak statek ten, o němž kšaftoval, jí jest náležitý, a pravíci, že ta smlúva a vzdání spo- lečné ukázalo se z té příčiny, aby mohla Ka- teřina to, což jest promluvila. pravé učiniti, že on nebožtík Václav manžel její vedle smlúvy svadební otce svého vzdal jest všicek svuoj statek, všicku svú spravedlivost, nápady i práva s volí paní Marty Velechovské starý Kateřině manželce své k živýmu obdržení a ona jemu zase, ježto kdo tak obapolní vzdání sobě učiní, tu kšaftuom svým cestu sobě zavírají, a ten pořádek práva při všech právích se zachovává, že manželé, děti, ženy a všickni jiní při ta- kových zápisích jse zůstavují. A na to jest právo zjevné v kap. o kšaftích 66., art. 20. tak latině Datum non revocatur, že ode- vzdané věci zase brány býti nemohou od toho, komu se jest dalo ; také i zřízení zemské staré jest o tom (B XVII): zapíše-li kdo komu bez místa dědictví, tedy má to tomu zapisu- jícímu po smrti zápisníka dědičně zuostati. A že on nebožtík Václav o věci cizí a ne svý jest řídil a kšaftoval, což právo zbraňuje, a tak stojí napsáno: Nemo de rebus alienis te- stari debet v kap. o kšaftích, to jest, že 

Strana 607
Žatec (15483). žádný o věcech cizích a ne svých řéditi a kša- ftovati nemá a nemuože, a tak stvrzení toho kšaftu jí na škodu a újmu spravedlnosti její zápisné býti nemá a nemuože; kladúci toho příklad tento: kdyby kdo na kom dluh odká- zal, a kšaft stvrzen byl, a ten na komž jest odkázáno, o tom dlubu by odvedl, že jest za- placen, tehdy stvrzení kšaftu na škodu ne- bývá. Tak taky, když se při kšaftu nenáleži- tost najde, jako se jest tuto našla, takový kšaft, by se paki stvrdil, místa míti z příčin předdotčených nemuože, nebo jest jinak řídil, než-li zápisy sú, naproti těm zápisuom nezru- šeným, celým. A že pak i ortelové sú o tom prošli při stolici VMtí a posavad se to zacho- vává, že mimo vzdání obapolní a zápisy, ji- nak řéditi a ksaftovati nemohou ; na to dali čísti ortel od práva VMtí mezi Václavem Čej- kou z Olbramovic z jedné a Janem Zižem, mi- strem Prokopem a Václavem Žábou z strany druhé a pravě, že z té příčiny ten ortel jest ukázán, že táž věc mezi těmito osobami v tom orteli postavenými se jest zběhla rovně jako tato; i kšaft stvrzený byl, jako tento jest, a také se neodpovídáním bránili, to jest posta- čití nic nemohlo, a mnoho času jinak prošlo, i více než tuto, proto při zápisu ráčili ste Evu zuostaviti, poněvadž jest tím kšaftem od man- želky a dětí neodcizil a tak proti vzdání ne- řídil a nekšaftoval, nebo kšaftem muože zápis tvrditi, ale kšaftem na odpor zápisu nemuože činiti, a to že se až posavad zachovává při stolici VMtí, i jest té naděje Kateřina, že to- likéž vedle zápisu svého zachována a zuosta- vena bude. Při tom dala čísti jiný ortel VMtí mezi Barborou, Jakuba Smila manželkou, o kšaft manžela jejího z jedné a Zikmundem Vaníčkovic a Martinem z Balíkova domu z strany druhé tím toho dokazujíci, což jest mluviti dala, že jest tak, že manžel její mimo zápisy společné i také smlouvy svatební otce svého řéditi a kšaftovati nemohl. Aby se pak mnoho mělo mluviti, není potřebí, neb ty věci zřejmě, světle to ukazují, jak při tom zacho- 607 váno a zuostaveno býti má; opět podobnej ortel dala čísti od práva VMtí mezi Annou, Václava Pikharta manželkou, z jedné a Jeroný- mem Dajmkem šlejfířem z strany druhé a pra- víci, že táž Anna toliko samými smlúvami sva- tebními a ještě v knihy nezapsanými jest ob- držela, takže jest manžel její Václav Pikhart řéditi a kšaftovati nemohl. Nad to vejš pak proti tomu se kšaftovati nemuože, kdož co v knihách má a při právě druhému vzdá, jaka se jest tuto tak stalo, že jest on Václav ne- božtík vedle svatebních smluv otce svého s dobrú vědomostí Marty Velechovský dal a zapsal před právem. Oč ještě jeden nález se ukáže, kterejž netoliko to v sobě zavírá, aby mimo zápisy a smlúvy po smrti řéditi a kšaftovati nemohl, ale že ani za života od manželky mi- mo zápisy a vzdání společní statku odciziti nemá. Kudy pak a jakým pořadem práva tento spis nebožtíka Václava měl by pořádný býti a místo svý míti, poněvadž tyto světlý věci v sobě to zavírají, že kdož tak co zapsáno má, to že jemu dědicky zuostává po smrti toho; jenž dává; davši čísti opět jiný ortel mezi Annou, Zikmunda Vaníčkovic manželkou, z jedné sc, proto to činíci, aby ukázala, že netoliko aby po smrti mimo vzdání společné knihami utvrzené řéditi a kšaftovati měl, ale že ani za živnosti nemuože statku od zápis- níka bez vuole jeho odcizovati. A jakož pak v něm i doloženo jest, že společnost nikoli a žádným způsobem rušena býti nemuože, pak kudy Václav Velechovský, manžel Kateřinin, jakým právem a jakou spravedlivostí chtěl by od ní mimo smlouvy svatební a mimo společ- nost knihami utyrzenú s vuolí Marty Vele- chovský statek odciziti a odníti? A ten spis jakým právem a spravedlivostí měl by tak po- řádný býti; jak jej strana vykládá? Již jest ukázáno, že žádným, a že společnost rušena býti nemuože, aniž se mimo zápisy a společ- nosti kšaftovati má; protož ona prosí, že při jejím zápisu a spravedlivosti taky zůstavena býti jmá. Ještě kratičce přivozujíc i nález VMtí 

Strana 608
608 mezi Pavlem Šedivým a Janem Handlem, kdež jest nějaká Martinková dala Janovi Handlovi XL kop zápisem a potom o nich kšafto- vala a na roky, aby je Jan Handl přijímal od toho Pavla Šedivého, a ten její kšaft k tvrzení přišel a VMt že jste ráčili to nalézti, poně- vadž jest to prve jedinou od sebe pryč dala, že jest již potom o cizím kšaftovati nemohla. A tak že tyto všecky nálezy Kateřina ku právu pokládá, smlouvy i zápisy utvrzené knihami a věří, že při nich zuostavena bude. Co se pak dotýče spisu toho, že jest k tvrzení při- šel bez vůle a vědomí Kateřiny, že jí na škodu to tvrzení býti nemá vedle práva, to že uká- zati chce právem ,De causis absentiae“, jež tato jest: „In absentem nulla liga aut sen- tentia fieri debet“ — na nepřítomného žádný zámatek ani nález činěn býti nemá. Více právo o tom jest, pro které příčiny každý člověk spravedlivosti své netratí při právě, a tyto jsou: vězení, nemoc bezelstná, potřeba obec- ného dobrého nebo královská a povodeň; a za takovými příčinami žádný právo, ani žádné vymyšlené věci, kdož by takovým případnostem poddán byl, jíti a býti nemají na škodu. Pak aby se to povážilo, v jaký nemoci Kateřina toho času byla, v jakým nerozumu, kudy pak a kterak mohla by spisu tomu odpor klásti, o kterýmž jest ani nevěděla? Dále že ten spis ještě nemuože moci míti pro tyto příčiny, že mistr Mikuláš, jsa přítel Marty Velechovské, jej vysvědčoval, ač osoba dobrá, pověsť i za- chování páně mistrovo se nenaříká; ale že právo zbraňuje, aby svědkové kšaftu tito býti měli: žena, let nedošlý, přítel sc kšaftu svěd- kem býti nemá, a což právo zbraňuje, to se žádnému dopustiti nemuože. Protož vedle těch- to příčin, ježto by jedna každá z nich posta- čiti mohla k zrušení toho spisu, ten spis zru- šen býti má; a také že jest ona Kateřina kšaftu hájila činiti manželu svému nebožtíkovi, o tom svědomí ukáže, davše na to čísti svědky, Kateřinu od Šenka kloboučníka, Kateřinu od Jana Stříbrského, Markétu, Pavlovu ženu, po- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: druhyni. A podle toho mluveno, že ti svědkové zjevně o tom vysvědčují, kterak Kateřina toho spisu hned tu hájila, a ten den že jest hned tu hodinu manžel její umřel, a ona již také v nemoci byla a hned na jitro rozumem se pominula, a byla jest vtom nedostatku zdraví a rozumu od sv. Pavla na víru obrácení. Pak aby se povážilo v takovém jejím bezelstném nedostatku, aby ona měla o spravedlivost svou zápisnou přijíti; že jse spravedlivě ani vedle práva nikoli trefiti nemuože; protož vždy toho žádá, aby při svých zápisích, kteříž nikterak rušení býti nemohou, zuostavena byla. A po- něvadž pak v té své nemoci a nedostatku ani při právě tomto jest nebyla, ani jí od žádného o témž spisu oznámeno nebylo, aby k tomu státi měla, a tak že jest o něm nevěděla, ač- koli jest vuobec všem vědomé, jakej jest její nedostatek toho času byl na zdraví, ale však aby se i to při právě provedlo, teď se to ukáže a ku právu všecko pokládá; davši na to čísti svědomí pod pečetí pánuov Lounských a též svědomí Zikmunda Hošťálka z Javořice pod sekretem jeho sc a pravě, že ti svědkové vyznávají, jak jest hned při sv. Ondřeji od- vezena byla do Loun k rodičuom svým a do Družebné neděle nevycházela z domu, trvajíci v tom nedostatku. Pak nejprve na to nastu- puje, což jest strana odporná od Marty pro- mluvila, že by ten spis byl pořádný a že jest i pořádně stvrzen, ježto se již z toho všeho mohlo dobře tomu nepořadu porozuměti. A což- koli jest Kateřina prožalovala a v jakých slo- vích odpor tomu spisu učinila, že jest to vše- cko vedle práva dostatečně provedla, jak řé- diti a kšaftovati nemohl a jak s jejím řídil, a jak tomu řízení nebo spisu odporu činiti nemohla a že o něm nevěděla, všecko jest to ukázáno; protož prosí za opatření a zůstavení při jejích zápisech a spravedlnostech, na ten čas s tím jse poroučeje k rozvážení spravedli- vému, to všecko, což se jest ukázalo, ku právu klada. — Proti tomu od Marty Velechovské mluveno, že ona na ty mnohé a bezpotřebné 

Strana 609
Žatec (1543). řeči i také jalové průvody Kateřině, jakž prve, tak i nyní povinna není odpovídati nikterak ku právu z příčin dosti široce oznámených, i také ještě z této příčiny, že tu v tom kšaftu Václava, syna jejího dobré paměti nic proti zápisu jich společnému kšaftováno není, než toliko o vybírání ourokuov a o statku pozem- ském, do kteréhožto statku pozemského jí Ka- teřině nic není a nikdy nebylo, nebo ona Ka- teřina k témuž statku pozemskému žádným zápisem, žádným kšaftem, ani žádným dáním nikda spravedlnosti jest neměla a nemá. Nebo kdyby i Václav žádného kšaftu o statku po- zemském nepořídil, protoť by tu málo a nic na Kateřinu téhož statku připadnúti nemohlo, nebo žádný pozemský statek k žádným zá- pisóm, ani k souduom zahájeným kněh měst- ských nepříleží. A protož Pavel Velechovský s manželkou svou Martou zapisovali sou synu svému dílu statku svého šosovního při městě, však statek pozemský on Pavel, otec Vá- clavuov, obzvláštně jest rozdělil a o něm také obzvláštně kšaftoval; ukázavši na to kšaft Pavla Velechovského, manžela svého, proto a z té příčiny to činíce, že on Václav, syn její, maje tejž statek pozemský od otce svého zvláštně odkázanej i dskami zapsanej, mohl tedy dobře též obzvláštně o něm matce své, jakožto tý, od kterýž jest týž statek pošlej, kšaftovati a dáti, protož tu nic proti jich spo- lečnému zápisu není. A nad to nade všecko by pak i něco toho bylo a tu se našlo proti témuž jich společnému zápisu, a by všecky ty řeči i důvody dd strany kladené svůj průchod měly (ač se tomu místa nedává), tedy po- něvadž jest on Václav Velechovský řádnej kšaft před přísežnými relatory, kteříž na do- žádání jeho proto k němu přišli, jest učinil při přítomnosti jí Kateřiny manželky své, a ona, cožkoli tu od něho kšaftováno bylo, ke všemu tomu vuoli svou svobodnou jest dala, jsúci toho času při zdravém rozumu a paměti dobré, toho důvod kšaft spečetěný, k tomu svědomí tejchž pánuov relatoruov, na kte- Archiv Český XXVIII. 609 rýžto jich svědomí ona sama psaním svým se jest vztahovala, davše na to čísti psaní její prve ukázané, které nám o tom kšaftu učinila. A vedle toho dala čísti svědomí relatoruov mistra Mikuláše Černobýle a Tomáše Vodičky, a k tomu mluveno, poněvadž jsou oni spo- lečně o to se snesli a svolili; tak tedy s jich dobrou volí a vědomostí ten kšaft že jest se stal, neb jest obecné právo, že dobrovolné svo- lení všecky zápisy i všecky smlúvy ruší, ježto přijde-li k tomu, a jí Martě to bude z práva nalezeno, aby odpovídala, to všecko se může dostatečnými průvody pokázati a provésti. Také že jest toho dne Kateřina při zdravém rozumu a paměti byla, neb jest ten den před samým večerem již po smrti Václava, manžela svého, i sama také pořízení a kšaft činila v přítomnosti Jiříka Stryala a Tomáše Piskoře, o čemž oni dobrú vědomost mají, a o tom kšaftování pamatuje svým psaním, kdo jsou toho času tu přítomni byli, a také sama strana to vyznává, že by teprva nazejtří v nemoc a v nezpůsob nějaký vpadnúti měla, ač to nic divného není, jakž jest slyšeti, že po tom po- chování muže svého nazejtří, když se jest ho poctivě požehnala, v nějaký odpor s matkú jeho vstúpivše, že jest se snad i tu díl stře- štila, jakož toho prve mnoho bývalo, tu při tom buď. A protož z těch příčin dostatečně ukázaných vždy k tomu ke všemu tak praví, že ona není jí povinna ku právu odpovídati, ale ten kšaft pořádně učiněný s volí její a po- řádně stvrzený v své moci zuostaven býti jmá; věře Bohu a právu, že při tom kšaftování za- chována bude. — Proti tomu od Kateřiny z Vlkové povědíno, že z počátku bylo jest od Marty staré Velechovské to mluveno, že naty řeči, které jse od paví Kateřiny mluví, není povinna odpovídati, ježto kdyby to tak bylo a v odpovídání se nedali, věděla by ona Kate- řina proti Martě jak se zachovati podle práva, nebo právo jest zjevný takto: Gui tacet, con- sentit, kdož slyší před právem, an se naň ža- luje, a mlčí, ten svoluje; ale tuto se mnohý 11 

Strana 610
610 obrany od ní mluví, jedno, kterak by ten spis Václava Velechovského proti zápisóm Kateři- niným býti neměl, kladúci příčinu, že toliko statek městský jí knihami jest zapsán, a ne zemský, ježto ta obrana nemuože stačiti při právě, a to pro tuto příčinu, že jest světlá smlúva Marty, manželky nebožtíka starého Ve- lechovského, kterak všechen statek bez vý- minky, nic sobě nepozuostavujíc, dal jest od sebe, a tak na ten konec mluvíci, jako by statek zemský nenáležel k knihám městským, ježto ví se dobře, a právo jest, i na to ma- jestát daný VMtem (kteréhož bez pochyby i my užíváme) a to v tomto, že každý mě- štěnín svobodný o statku svém pozemském a jakémkoli řéditi; buď dáti nebo kšaftovati muože, a takové dání nebo kšaftování tolikéž pan purgmistr a páni toho práva a města, na kterémž by jse takový kšaft aneb dání stalo, když by ten, komuž tak dáno jest, požádal, mají ke dskám o tom relací učiniti, a to při dskách bývá přijato. Jakož pak též Kateřina v tom se nezmejlí, aby nás, úřadu, časem svým ke dskám za relací požádati neměla, poněvadž jí jest dána od manžela jejího Václava ne- božtíka beze vší výminky všecka spravedlivost jeho i s nápady, pak kudy a proč neměla by svého dání od téhož manžela svého užiti. Ač- koli manžel Marty Velechovské, otec Václavuov, i kšaft učinil o věci pozemské a tím kšaftem oddal jest synu svému Václavovi, manželu Ka- teřiny Velechovské, však proto tím kšafto- váním nemohl jest zápisu předešlého zrušiti, nýbrž že jest jemu Václavovi toliko odkázal, proto jest na Kateřinu to všecko právo Vá- clavovo o tom statku pozemském i o všem jiném statku připadlo podle znění smluv sva- tebních a jiných zápisuov. Také kdež jest bylo naposledy mluveno od Marty Velechovské, že by i co bylo řízeno od manžela Kateřiny Ve- lechovské, tedy proti zápisóm to nic není, pak aby se to od nás povážilo, není-li to proti zá- pisuom a jinak, než zápisy svědčí; když se v ten spis a proti tomu v zápisy nahlédne, E£. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: že se porozumí, že tak jest, totiž proti zá- pisuom. Bylo jest také mluveno, kterak, by pak i to bylo, co se mluví od Kateřiny, již jako by tomu strana místo dávala, že jest tak, tuto vejmluvu toho kladou: poněvadž Václav Velechovský nebožtík řádnej kšaft jest učinil při přítomnosti Kateřiny s její volí, a na do- žádání nebožtíka Václava manžela jejího pan mistr tam že by přijíti měl, též i Vodička, a že by měl řádný kšaft býti, ježto aby to tak bylo, aby na jaké dožádání nebožtíka Václava, manžela jejího, tam přijíti měli, toho se ni- čímž při právu neukazuje; ani toho se neuka- zuje, aby Kateřina k tomu spisu vuoli svú dá- vati měla, ale to jest dostatečně svědky od- vedla, že vuole její k tomu spisu nikda jest nebyla. A pan mistr (na jeho dobré pověsti vždy se neutejká), jako přítel její nemohl jest vysvědčovati, poněvadž toho právo zbraňuje, jakž se jest i ukázalo, a tak aby jse o to Ka- teřina snášeti měla s manželem svým, ničímž se neprovozuje, ale ona Kateřina bránění toho spisu jest dostatečně odvedla. Než opatrnost aneb chytrost Bohuslava, přítele Marty Vele- chovské, jest tato, že mluví, přijde-li k uka- zování a jí odpovídání že by přišlo, že by chtěla to provésti, ježto aby měl i mlčení a neodpovídání užiti Bohuslav i také ukazování a mluvení a na odpor vstupování, to býti podle práva nemuože. Neb jest rozum toho tento, vyslyšíce svědky Kateřiny a znajíce, že by právi neostali, i chtějí sobě po vyslyšení svědkuov jinej pruovod vésti a v při se opra- vovati, což právo zbraňuje, neb žádný po vy- slyšení svědkuov více a vejše jich vésti nemá. Ano i při odkladu této pře bylo jest stranám rozkázáno, aby jako dnes stály, potřeboval-li jest jakých pruovoduov Bohuslav na místě Marty Velechovské, mohl jest dobře v tom dlouhém času v mnoha nedělích sobě přivésti a ku právu připraviti; ale tuto že nic není, než jejich holý mluvení a holá slova bez duo- voduov. Kdež se jest pak i to mluvilo. že by Kateřina Velechovská taký kšaft činiti měla 

Strana 611
Zatec (1543). aneb činila, a potom se nazejtří roznemohla, všecko sou to samá slova bez duovoduov; než to se z pruovoduo paní Kateřininých našlo, že jest hned tehda nemocná byla a na jitro hned se s smyslem pominula, a chtěla-li jest pak co řéditi a kšaftovati, nemohla jest ani toho užiti, neb nesmyslným právo zapovídá kšaftování, než z nerozumu svého mohlať jest toto i ono mluviti a samať jest při sobě jistě nebyla. Také kšaft nebožtíka Pavla starého Velechov- ského ten se vztahuje na syna jeho Václava a on Václav to jest všecko zápisem oddal manželce své Kateřině, a tak kšaft ten sta- rého Velechovského nic proti zápisu a smlouvě svatební není, neb jest on otec dal synu a syn manželce svý. — Proti tomu od Marty Velechovské mluveno, kdyby jí Martě nále- Zelo a slušelo odpovídati, bylo by hojně k těmto jejich pruovodóm i svědkóm co mlu- viti, ale jakž při počátku, tak i nyní Marta na tom stojí a toho užiti žádá, že ona k to- muto ničemuž odpovídati povinna není z příčin dostatečně shledalých, poněvadž on Václav kšaftujíci s dobrú volí jí Kateřiny manželky své jest kšaftoval, a ten kšaft jest k stvrzení svému beze všeho naříkání přišel, protož vždy žádá při něm zachována býti a odpovídati ne- míní a povinna není, leč by jí to z práva (ač se toho nenaděje) bylo nalezeno. — Proti tomu od Kateřiny Velechovské povědíno, kdež praví, kdyby jí náleželo odpovídati, že by se hojně proti tomu mluvilo i ukazovalo, i již jest se od Marty dosti odporovalo i ukazovalo, což jest nejvíce jí ku právu postačiti mohlo a nad to žádných prótahuov větších k průvoduom užiti nemá proti právu, dokládajicí se v tom nás, kterak jsme my z společného potazu svého a snešení dopřáli jí Kateřině toho, aby také ukazovala a pravé učinila to, což jest pro- žalovala vedle odporu tomu kšaftu nebo spisu vloženého. Pak mimo to aby Bohuslavovi, příteli Marty Velechovské, k jakým svědkóm již po vyslyšení jiných svědkuov Martiných i Katerininjch, aneb k jakému dai&ímu ukazo- 611 vání jíti mélo, nemuoZe to byti vedle práva. Tím svou při zavírajíci, poněvadž jest dosta- tečně nenáležitost spisu Václava manžela svého ukázala zápisy, ortely VMtí i také právem, též nevěděním o kšaftu, i také že jest vuole nikda nedávala k tomu, i také tím, že jest v znamenitém nedostatku zdraví svého na ten čas byla a to všecko svědky provedla — s tím jse k spravedlivému rozeznání právu poroučí. — Proti tomu od Marty Velechovské mlu- veno, kterak se v tom nás úřadu dokládá, kdež strana mluví, Ze jest paní Marta svü pfi též ku právu kladla a v odpovídání se dala, že toho není, aniž jse to najde; neb dřevního času, když strana méla pruovody ukazovati, žádala jest Marta toho, aby Kateřině její svědkové a jiní pruovodové k té při nebyli dopusténi éísti ani odvérati, dokudZ by od nás úřadu jí z práva nebylo nalezeno, že jest po- vinna odpovídati. Pak že sú oni přes vuoli její i hájení spravedlivý, svědky, průvody, ortele čísti dali, toť bohdá její spravedlivosti nic na ublížení býti nemuože, než vždy praví, že z příčin ukázaných není povinna odpoví- dati sc. — Proti tomu od Kateřiny Velechovské povědíno, že jest již nejednů před právem promluveno, ktera[k] strana odporná se v odpo- vídání dala, a že jest bylo z potazu našeho nalezeno: Poněvadž od Marty svědomí, kšafty, listy se ukazovaly, aby také Kateřina svědomí a jiné spravedl vosti ukazovala; i nechtěl-li jest Bohuslav přestati na potazu a vejpovědi naší, měl jest o to hned, neslyšíc pruovoduov jejích, ku právu vyššímu složiti. Ale té vejpo- vědi a jejímu ukazování místo jest dal na místě Marty Velechovské, i jiží vejše mimo to těch obmysluov, kteréž by před sebe bráti chtěl, k zlepšení pře Martiny bráti nemuože, jakož se o tom prve dotklo, že za právo jest po vyslyšení svědkuov vésti jiných nemá strana žádná. A protož chtěl-li jest Bohuslav na místě Marty uziti pruovoduov, měl jest těchto nesly- šeti a vo to odvolání vzíti; ale poněvadž jest je slyšel, tomu jest místo dal, a tak paní Ka- T 

Strana 612
612 tefina vždy vedle svých spravedlivostí žádá býti zachována. — Ale paní Marta Vele- chovská skrze zástupce svého táhne se v tom na paměť naši a praví, že tomu odpírá, aby se jaká vejpověď na to odpovídání u nás státi měla. — A druhá strana, Kateřina Velechovská, též se nás dokládá, že jest tak vypovědíno, poněvadž strana odporná Marta pruovody své ukázala, aby Kateřina též ukazovala. Tu sme nalezli: Poněvadž se z obzvlášt- ního svědomí mistra Mikuláše Černobýle a Tomáše Vodičky, relatoruov a svědkuov o kšaftu Václava Velechovského, to nalézá, že jest Ka- teřína Velechovská k tomu všemu, o čemž jest Václav manžel její kšaftoval, tu přítomna jsúci vuoli dala —, z těch příčin ten kšaft, jakž jest pořádně k tvrzení přišel, ve všem tom, což v sobě zavírá, průchod svůj míti má. — Kateřina Velechovská se odvolává. — Dán v Žatci ve čtvrtek před sv. Vítem [14. čer- vence], 1543. — Tu my ortel váš takto napra- vujem: Poněvadž právo spravedlivosti jest pravidlo, a při Václava Velechovského spisu, kterýž jest kšaftem nazván, pořad práva a spravedlivosti zachován není, což ukazuje, že ti, kteříž kšaftu pořádného svědkové sou, mají ustavičně od kšaftujícího i práva vyžádáni býti a děkování slyšeti, ježto kdo mimo to sami od sebe v to se dávají a spisy činí i bez žá- dosti nemocného i práva vědomosti, to za ne- pořádné jest a místa míti nemuož. A přitom spisu aby mistr Mikuláš a Tomáš Vodička svědkové na kšaft k Václavovi Velechovskému ustavičně vyžádání byli aneb děkování aby jim se stalo a s vědomím práva aby vysláni byli, to se jest podle práva nenašlo, než nachází se z svědomí dostatečně to, že ona Kateřina pro nedostatek zdraví a těžkost v morním času v též nemoci rozumem se pominula a z práva Žateckého že preč odvezena jest, a tak co se na tom právě na újmu její spra- vedlnosti při tom spisu a tejmž spisem půso- bilo, nemajíc o tom od práva známosti, že tú příčinú těžkost na ni v její spravedlivosti E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: právem žádná dopuštěna jest býti neměla, nebo z toho se právem a zřetedlnú spravedlivostí nemoci své vynímá, — a protož z těch příčin proti jejím, Kateřiny z Vlkové, zápisuom právem styrzeným ten spis ani téhož spisu stvrzeni moci míti nemá, ale ona Kateřina při zápisu svém a obapolném zdání právem se zuostavuje, tak že kteréhokoli statku s manželem svým v držení jest byla, toho jí zase zouplna po- stoupeno býti má, a to od otevření ortele to- hoto do dvou nedělí pořád zběhlých podle práva. — Actum feria IIII. post Egidium [b. zai], anno 1543. (Fol. 269.) 289. 1543, 10. října. (Mezi Johannou z Rych- nova, někdy Havla Říhy malého švekrou, z jedné a Václavem Urbanem z strany druhé.) Johanna z Rychnova, nebožtíka Havla Říhy malého syna švekra, obvinila Václava Urbana z toho, aby jí podle přísudku předešlého mezi týmž Hav- lem, zetěm jejím, z jedné a Václavem Urba- nem, švagrem jeho, z strany druhé, právem VMtí učiněného na místě sirotkuov po témž Havlovi pozůstalých, vnučkuov jejích, práv byl a jim polovice chmelnice Říhovské postoupil, též svrchky, kterýchž jest někdy Kateřina, manželka téhož Václava, vlastní sestra Havlova, u něho odumřela, aby jim, jakožto dědicuom té spravedlivosti, vedle toho, pokudž ortel na to učiněný plněji svědčí. — Proti tomu Václav Urban praví, že té chmelnice polovici jim rád postúpiti chce, než co se jiných věcí dotýče, poněvadž se ten ortel vztahuje na ceduli, na níž některé svrchky ne po Říhovi malém po- zuostalé, ale vlastně Kateřině, manželce jeho, beze všeho dílu Havlova náležité, aby byly se- psány. Kteroužto ceduli on na právě byl po- ložil v té při, i když by ta cedule před ru- kama byla, chtěl by se jí v tom spraviti a bez té že neví, čím by jim povinen měl býti. Tu sme nalezli : Ačkoli ta cedule, o níž orte- lem předešlým zmínka jest učiněna, a poněkud podle jiných pruovoduov za pravidlo jest, k vy- bytí spravedlivosti někdy Havlovy vysvětlena, ani pří právu vyšším, kdež odeslána byla, ani 

Strana 613
Žatec (1543— 1544). při stolici tétv, kdež jest počátkem ku právu položena, nalézti se nemuože, však poněvadž svědkové jsou vedle té cedule dostateční při právu zapsáni i prve v hlavní při od stran ve- deni a ukazováni, kteříž o té spravedlnosti, na niž se ta cedule vztahovala, a ne jiné vy- znávají,-— z těch příčin nepřítomnosti též ce- dule Václav Urban sobě ku pomoci na zastření přisouzené spravedlnosti Havlovy bráti nemá; než tak, jakž se předkem z svědomí dostateč- ných svědkuov vyhledalo, povinen jest jí Jo- hanně na místě vnúčat jejích a dětí Havlo- vých na hotových penězích za plátno a za šití po: smrti Kateřiny, manželky své, přijatých VI kop XLIIII gr., vše míšenských, položiti a dáti. A dále na šatství a jiných svrchcích tři peřiny, dva polštáře, dvě podušky a IX cích na peřiny z týchž svrchkuov dostatečně vyhledalých na týž podíl Havluov bez umen- šení i všeliké proměny, žádné lsti v tom ne- obmejšlejíc, též jí položiti a dáti jmá. Kdež pak také svědkové na tom se srovnávají, že jest nádobí cínového, šatství chodícího i lož- ního, roucha odievacího, zavícího nebo také stol- ního a jakýchkoli jiných svrchkuov počet ně- jaký na svuoj i Havluov podíl Kateřina, Václa- vova manželka, za sebou jest měla a toho odumřela, i poněvadž se jistý počet vyhledati nemuože a jiného pravidla před rukama není, — zté příčiny podle týchž svědkuov povinen jest Václav Urban to, co by tak za sebou měl, a Kateřina manželka k němu přinesla, též také bez umenšení i vší proměny a beze všeho fortele pravú polovici všeho toho jí Johanně na místě dítek Havlových dáti. Podle toho jmá a povinen jest to přísahou zpraviti, že jest nic toho ne- zatajil a za sebou nezdržel, ani k svému užitku neobrátil na mnoze ani na mále, a to vše vy- konati a tomu dosti učiniti má do třetího dne, proti přespolnímu, podle práva. — Václav Urban se odvolává. — Dán v Žatci v pondělí po sv. Františku [8. října], léta 1543. — Confirmatum die Mercurii post s. Dionysium [10. října], anno 1543. (Fol. 268.) 613 290. 1544, 28. února. (Mezi Šimonem Ši- chem z jedné a Říhou nožířem z strany druhé.) Šimon Šich, spolusoused náš, obvinil před námi Říhu nožíře, též súseda našeho, z uvolení a rčení takového: Kdež jest byl od téhož Říhy duom koupil postavený podle Kladivy a při tom trhu zavdal mu hned L kop, i koupivši ten duom, koupil od něho i pivo, kteréž bylo ve sklepích téhož domu. A Říha majíc druhý duom zaplacený i vystěhoval se do něho z toho, který on Šich od něho kúpil, pak vystěhovavši se i dal jemu Šichovi klíče a jej jest do něho pustil za mocného hospodáře, a tak již on Šich do toho domu jse vstěhoval a byl v něm za mocného hospodáře i jím šafoval jako svým vlastním a podnes šafuje i v držení jej má; dav na to čísti zápis trhu v tom artikuli, kdež stojí, že mu jej prodal k držení a k dědičnému vládnutí, ten artikul ku právu klada. A dále dal čísti právo v kap. 9., art. 7., rozdíl 1., item kap. 61., art. 1., rozdíl 5., 6. a 8. pořád na to, že duom i se služebností jeho prodal. Pak že teprva po čtyřech dnech, když se vy- stěhoval, prosil jest Říha jeho Šicha, aby mu klíčuov půjčil zprávu dávaje, že by tam měl něčeho zapomenúti. Však Šich, jsúc hospodá- řem, nechtěl mu toho učiniti; a von mu se uvolil a přirčení učinil, jestliže by mu co pán Buoh zdařil, že se s ním chce o to sdéliti aneb jemu z toho dobře učinití; dav dále čísti svědomí Anny Klímové, Mandaleny podruhyně, Pavla syna Klímova, a Klímy samého, zámeč- níka, k tomu mluvě, že těmi svědky to jeho uvolení dostatečně prokázal; dokládaje se také práva, a to čísti dal v kap. 54., art. 2., rozdíl 1., kdo se več uvolí, že jest povinen to splniti. Dále dokládaje se orteluov předešlých z práva VMtí učiněných mezi Matyášem soukenníkem z jedné a Samuhelem židem z strany druhé a jiných k tomu podobných, vedle toho žádal za spravedlivé opatření. — Proti tomu Říha mlu- viti dal, předkem že tomu artikuli ovšem od- pírá s strany nějakého uvolení a praví, že jest se Šichovi v nic nikda neuvoloval, ani mu co 

Strana 614
614 přiříkal, než jakž sobě v tom domě a gruntu, který jest Šichovi prodal, svobody plné za- nechal k dokonalému a konečnému vystěho- vání, jakožto do tří nedělí po prodání toho domu, aby mohl svobodně a bez překážky bráti svrchky své a stěhovati se do domu svého ji- ného. Však že jest prodal při tom domu Šimo- novi Šichovi piva za sedmdesáte kop a za pět vejše, i domlouval se Šich o to k němu, aby mu klíčuov od téhož domu postoupil, prve než-li by ty tři neděle vyšly, aby mohl to pivo opatrovati a k němu dohlídati; a na jiný zpuo- sob žádný klíčuov jest mu nepůjčil mimo čas sobě vyměřený k těm třem nedělím a k svému vystěhování, než to mu učinil na žádost jeho, aby sobě mohl pivo opatřiti, poněvadž mu je prodal, aby snad potomně, když by se zkazilo, jemu viny nedával. Ale však sám, maje svo- bodu do tří neděl sobě vymíněnůú, mohl jest svrchky a statek svuoj všecken movitý i ne- movitý bráti, kdy by chtěl, kteréhokoli dne, a pro tu příčinu žádal jest Šicha, aby mu klíče dal, aneb vedle něho šel, aby on před očima jeho svůj vlastní statek, jakožto peníze svý a ne jiný, kteréž jest těžce s manželkou svou vypracoval a tam schoval, zase odtud s pokojem vzíti mohl. A on Šich aby se ne- domníval, že by mu snad překážku nějaků či- niti měl nad statkem tím, který od něho kou- pil. Jakož pak nastupuje na to, kterak by mu měl přiříci; že by mu z těch peněz něco dáti aneb dobře učiniti chtěl, však toho ničímž ne- pokazuje podle práva, aby mu co přiříkal aneb se več uvoloval, neb vede svědky a je čísti dal, kteří k té při nenáležejí, aniž mu na škodu, ani straně platni nejsou, jakožto Klí- mová, vlastní matka manželky Šichovy, a syn též Klímový, švagr Šichuov a vlastní bratr ženy jeho, i také Mandalena, podruhyně od Jana Eliščiného, za svědka přijata býti nemá, neb jest Šichova podruhyně. A naposledy pak vede samého Klímu, zámečníka, testě svého, otce vlastního manželky své, a tak ti všickni svědkové sú nenáležití a na škodu jemu býti E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: nemohou, neb sú krevní a přirození přátelé, kteříž Šichovi, příteli svému, nasvědčují, a tak dobře sobě jako jemu svědčí, a takového svě- domí právo nedopouští. Dal na to čísti právo kap. 68., art. 1., rozdíl 7. a 8.; k tomu mluvě, kterak odtud může býti porozumíno, kterak nepřítel svědčiti nemá, a byl-li by přítel, tedy tolikéž, neb proto přítel příteli svědčí, aby jemu jako příteli zase dobře učiniti mohl. Protož, poněvadž jsou přátelé nedílní a sobě nasvědčují, aby toho společnost méli a oučast- nost, jakož je Šich proto vedl, aby, obdržel-li by co po jejich svědomí, jimť zase dobře uči- niti mohl. Onť věří, že takových svědkuov proti němu při právu užiti nemá, jako přátel vlast- ních, krevních a nedílných, poněvadž čeho právo brání, toho také nedopouští. Dále dal čísti právo kap. 68., art. 1., rozdíl 22., že služebník pro lehkomyslnost a žena pro neustavičnost svěd- kové býti nemohou. A dále také nic jistého, čím by mu dobře učiniti měl, nesvědčí, leč snad míní to, že mu duom a pivo prodal mimo jiné a tím mu již dobře učinil; a protož, po- něvadž Šich nepokazuje žádného rčení a uvo- lení jistého, ont jemu ničím povinen není, a žádá vedle odvodu svého podle práva býti opatřen. Dav naposledy čísti svědomí Pavla Hotovského, rychtáře, Klímy, zámečníka, Ja- kuba Neterata i jiných sc proto to čině, aby ukázal, že jest sobě při prodaji toho domu tři neděle k volnému vystěhování vymínil, a tak netoliko těch peněz tam mohl do tří nedělí zanechati, ale měl podle té výminky se vším jiným se nehýbati. — Proti tomu od Šicha mluveno, že jest on Říhy dříve času vymíně- ného z toho domu nepotiskal, ani se o ty klíče, aby mu je dal, k němu nikda nedomlúval, než on z svý dobrý vuole, vzavši od něho závda- vek, odtud se vystěhoval a klíče manželce jeho dal do jejích rukou, a on Šich že na ten čas doma nebyl. A co se pak svědkuov dotejče, zvláště Mandaleny, však to podle práva jest, by pak i lehká osoba byla, žeť podle jednoho zachovalého a víry hodného svědka přijata býti 

Strana 615
Žatec (1544). má, ač se nic lehkého na tuto neukazuje; do- kládaje se v tom ortele mezi Matyášem sou- kenníkem a Samubelem židem výš dotčeného, že Dorota Antonka od žida byla také v svě- domí lehčena, proto právo VMtí podle Pavla Kolského z Kolovsi na pověsti zachovalého ji jest také za svědka stvrdilo. Že pak více on Šich Říhovo uvolení ukazuje tchýní svú a švag- rem svým, však jest to právem ukázáno, že syn dílnej muože dáti svědomí i otci, jakož tuto všem jest vědomé, že on Šich s Klímou a s Klímovou nechlebí, ani s jich synem, nébrž manželku svú má při sobě zvláště v svém pří- bytku, a ona také od otce i matky jest vybyta a dílna, aniž s nimi stolí, a protož mu dobře svědčiti mohou, čeho jsou v pravdě vědomi podle práva, a nic sobě tu nenasvědčují, než samému Šichovi svědčí, aniž v jakém spolku sou, buď v té při, buď také v stolení a chle- bení, jakž jest povědíno. Přivozujíc také ku paměti při Samuhele žida s Šimonem perni- kářem, kterak tu Douša, syn vlastní, otci svěd- čil, a žid mu místa nechtěl dáti, proto jest od práva svědomí jeho bylo přijato. Dokládaje se také ortele VMtí mezi Marčalem a Janem Pe- řinou, kterak vlastní matka dala Janovi Peři- novi svědomí a za svědka jest přijata. A pro- tož, jaký sú koli tito svědomí dali, že jsú dali spravedlivý, a to pruochod má míti podle práva, kteréhož on Šich užiti má. Kdež jest pak strana také dala čísti svědky některé, předkem Pavel Hotovský, rychtář, ten na škodu býti nemá a není, neb se s jinými nesrovnává, než sám do- kládá, kterak by to měl Šimon Šich Říhovi mluviti: „Neřku po třech nedělích, ale po dni po roce, žeť bych toho příti chtěl, což by tvého bylo, aby vzal,“ ježto jiní toliko o třech nedělích svědčí. Protož jemu to ke škodě není, ani straně k platnosti, neb jest všem známé, byť sobě Říha vymínil, neřkúc tři neděle, ale třebas rok, tedy poněvadž sám z svý dobrý vuole se jest vystěhoval a jemu se pohnul, již jest se sám z té výminky vyvedl, nébrž to mu mluvil, že mu přeje, což jest koupil, aby toho 615 užil, žádajíci mu požehnání od Pána Boha, aby v tom domu tak mnoho zachoval, jako on Říha i s manželkou svou. A tak vystěhovav se sám dobrovolně a jemu všeho postoupiv i klíče dav, tedy teprva po třech nebo čtyřech dnech tam do domu jeho zase šel. Jakož pak mluviti dal, že pro ty peníze se navrátil, a že by to měly býti robota a nadělání jejich, i není v tom Říha tak zpozdilej, ani manželka jeho, aby měli bráti a stěhovati menší věci a takové summy tam zanechávati, kdyby o ní věděli, než kdys teprva po třech dnech, majíce nějaků zprávu, chtěl hledati, ano těžko, když kdo ne- schová, jakož i jemu Říhovi to jse trefilo, že jest lámal tu zeď, kdež jsú nebyli, ale on Šich, majíc od něho přiřčení, vzal sám kladivo a lámal, i tu je nalezli. A tak věře mu podle přiřčení a vlastního uvolení, což najdou, že mu chce z toho dobře učiniti; hned se jest jich nemocnil, než jakž je nalezli, nesli je do světnice, Šimon Šich jednu [truhlu], a Říha druhou; pak Šich čekal, učiní-li mu za dosti podle přiřčení, a on mu dával jeden tolar. V tom ve všem podle pořádných pruovoduov svých žádaje za spravedlivé opatření. — Proti tomu všemu od Říhy opáčena práva výš uve- dená a to také promluveno, co se svědomí rychtáře našeho dotýče, poněvadž jest přísežný, že za dva syědky vážen býti má: také kdež to mluví, že by Říhovi kladivo vzal, tomu on odpírá, aniž té řeči strana neukazuje. Tu sme nalezli : Poněvadž jest Šich z žádné jisté věci zejména Říhy nožíře neobvinil, ani ta- ké žádným dostatečným pruovodem podle práva jistého rčení a uvolení na něho nepokázal, než cožkoli jest on Říha podle výminky své v pro- daji domu mezi sebou z jedné a Šimonem Ši- chem z strany druhé učiněné, kterúž jest do- statečným svědomím pokázal, v témž domu zanechaného bral, toho podle té výminky užiti má bez překážky Šichovy. — Šich se odvolává. — Dán v Žatci v pondělí po Obrácení sv. Pavla [28. ledna), léta 1544. Confirmatum feria V. post Cinerum [28. února), anno 1544. (Fol. 275.) 

Strana 616
616 291. 1544, 28. února. (Mezi Simeonem, Janem, bratřími, a Mandalenou Mazamcovou, matkú jich, z jedné a Václavem Pribramem z Javořice z strany druhé o strotka.) Simeon a Jan bratří s Mandalenou Mazancovou mat- kou svou obvinili sú: před námi Václava Pří- brama z Javořice z vnučky Kristýny, kteráž jest pozůstala po nebožtíkovi Pavlovi, bratru jich a synu jejím, právíc se míti právo a spra- vedlivost k opatrování a chování též vnučky lepší, než Václav Příbram, jako vlastní strej- cové s matkou svou a bábou týž vnučky ot- covskou, jakožto po meči; nebo práva císař- ská světle ukazují, že bližší jsou strejcové vlastní po meči k chování a opatrování vnu- čky i vší jeji spravedlivosti, než pan Vác- lav, jakž tam stojí, po přeslici. Dále táhnúce se na ortel mezi Jiříkem Třeštíkem a Johan- nou, manželkou Václava Krále, když jest ne- božtík Pavel Kuoň umřel, že se jest připověděl Jiřík Třeštík k statku téhož nebožtíka Pavla Koně, též se jest připověděla manželka Johanna Václava Krále a to jest ukázála, že jest od nebožtíka Pavla Koně bratra dcera, a Jiřík Třeštík ukázal, že jest od sestry téhož Pavla Koně, i tu že ste ráčili při právu VMtí Jo- hanně všecken statek Pavla Koně přisouditi, jakožto po meči pozůstalé dědičce. Protož to- liko bratří, jako vlastní strejcové, s matkou svou praví se míti právo a spravedlnost lepší k chování a k opatrování k té vnučce, než-li Václav Příbram, to vše ku právu pokládaje ; a z druhé příčiny té, že táž vnučka Kristýnka od p. Václava Příbrama i nebožky vlastní matky své jest velmi opuštěna, a to v tom, dá-li jí Pán Buoh k letuom přijíti, že nic po matce své nebude míti, než po otci svým, synu a bratru p. Mazancových. A protož, poněvadž p. Václav Pavlovi po své dceři nic jest nedal, ač jest vinice nějaké postoupil mu a dal, tu jest zase od téhož sirotka odňal a prodal, a tak by rád i to sobě přivlastnil, což by tejž sirotek po otci svém míti měl, též také by chtěl z nápaduov paní Mazancové a synuo jejích E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: vytáhnúti; i poněvadž jim nápad svědčí po též vnučce, i z těch příčin lepší právo a spra- vedlivost praví jse míti k chování též vnučky, než-li kdo jiný, a protož že věří Bohu a právu, že táž vnučka Kristýnka při jich opatrování zuostavena býti má, jakožto při strejcích vlast- nich po meči. — Proti tomu od Václava Příbrama mluveno, že Václav Příbram slyšal jest na se obvinění od Simeona a Jana bra- tra jehó i také matky jich z toho, kterak by bližší byli k chování a opatrování Kristýny, dcery nebožtíka Pavla, vnučky p. Václavovy, v mnohých slovích, táhna se vtom i na práva i také na nějaký ortel; čehož obébo neukazují, ježto p. Václav, aby to tak býti mělo, tomu odpírá, ale praví se lepší právo a spravedli- vost míti k chování té vnučky Kristýny, jakožto děd a nejbližší přítel vedle práva, a to příči- nami těmito: že on nebožtík Pavel, maje se z tohoto světa bráti, učinil jest spis o statku svém, a tím spisem jest jí Kristýně, dceři své, vnučce p. Václavově, žádných poručníkuov ne- zřídil, protož na pana Václava, jakožto vnu- čky té děda a nejbližšího přítele, podle práva to poručenství jest připadlo; neb se při právě městským i také zemským za právo drží a užívá, že poručenství a ochrana sirotkuo na nejbližšího přítele připadá. A p. Václav, jsa té vnučce děd, jest nejbližší přítel vedle práva, neb děd jest na nejbližším stupni po otci k vnučce, když otec není, jakož o tom právo a strom přátelství krevního šíře zavírá v kap. 64., art. 4., rozdíl 8., kdež psáno takto stojí, že děd jest nejbližší přítel na nejbližším stupni po otci k vnučce. Což davše čísti ku právu to kladú[c a] pravíc, že na Václava Příbra- ma podle práva městského a tohoto ukázaného, jako na nejbližšího přítele to poručenství a vochrana toho sirotka náleží, vedle kteréhožto práva on Václav žádá zachován býti a při něm opatřen. Nad to vejš že děd jest bližší, než-li strejcové i k nápadu v statku i také k vochraně sirotka; táhnúce se na to, že jest to ortely VMtí stvrzeno, jeden, na kterýž se 

Strana 617
Žatec (1544). táhne p. Václav, i také je ku právu poklá- daje, že jest mezi Annou, vnukou Jana Mírky, a přátely téhož Jana Mírky libro sententia- rum tertio, littera J, druhý mezi Bechyní a Janem Purkrábkem libro eodem littera A, třetí mezi Janem Prstenem, dědem vnúčat svých, o statek nebožtíka Arnošta. Protož, poněvadž světlý právo na to ukázaný jest i také ortely VMtí stvrzeno, že děd jest najbližší přítel vnúčatuom, protož na pana Václava, jakožto nejbližšího přítele a děda, to poručenství a vochrana Krystýnky, vnučky jeho, že jest při- padlo. A dotýkajíc toho, že strejcové bližší bý- vají toho času, když děda není, neb jakž strom přátelství krevního [ukazuje], když není nahoru vstupujících, že teprva poboční nebo postranní nápady i také ochrany mívají vedle příčin. Co se pak matky jich tkne, báby Krystýnčiny, tý vedle práva poručenství a vochrana toho sirotka nenáleží, a to proto, neb jest žena vdova, a mnohý příhody o sirotky zvykly sú bývati, ježto k tomu muž, a ne žena se tre- fuje. Nad to vejš aniž by takového opatření při nich míti mohla, jako při Václavovi Pří- bramovi dědu svém; jedno proto, že jest žena, druhé proto, že má syny své, ježto pan Vác- lav, nemaje synuov ani dcer, více jí muož z statku svého učiniti i ji vochraňovati, činí a vochraňuje, nežli oni; neb tito strejcové usedlí nejsúc, ani manželek nemajíc, sami při mateři své i jinde po hospodách [opatření] potřebují, i také statku Krystýnčiného užíti chtějí, a pro- tož že Václavovi Příbramovi vedle práva i také příčin těchto položených spravedlivěji ta vo- chrana toho sirotka náleží, nežli jim. Položena jest pak od nich druhá příčina, proč by Kry- stýna při nich býti měla, a ne při panu Vác- lavovi, a to tato, že by od pana Václava velmi opuštěna býti měla, ježto skutek jinak jse na- chází, jakou péči o ni p. Václav má, z statku svého vynaložiti nelituje práce nad to své ochraňujíc ji před nimi, aby statečku svého užiti mohla.. S strany pak vinice nějaké mlu- veno jest, že by sobě to p. Václav osobiti Archiv Český XXVIII. 617 jměl a tudy i statček té Kristýnce vzíti, k to- mu to praví, že to jest mimo při, a kdyby ku při náleželo, že by jim dal na to slušnú i spra- vedlivů odpověď, protož pro tesknost a zane- prázdnění nechce, a tak to mluvení jich vše- chno jest holý, ježto skutek jináče při panu Václavovi o tom jest. Také ortel nějaký při- mieňují, že by Johanna Králová nápad obdr- žeti měla před Třeštíkem, ježto ten ortel k tyto při nic venáleží, ani se trefuje, neb jest mezi bratrem a sestrou, ale tuto jest mezi dědem a strejci; a protož mnoho nemluvě, ta ochrana žádnému slušněji a spravedlivěji nenáleží, mi- mo Václava Příbrama, děda. Kdež se pak táhnú po meči, p. Václav že tak praví k tomu, že na ně po nebožtíkovi Pavlovi nic nespadlo po- dle práva, a to proto, že dcera Václava Pří- brama přetrvala jest životem muže svého, syna paní Mazancový, a tak s syna jejího spadl jest nápad na dceru p. Václava a s dcery pana Václava na koho by jiného jíti jměl, nežli na p. Václava, otce jejího, nebo vždycky s dcery na otce aneb s syna též, a zase s otce na dceru neb syna nápad přichází; toho všeho podávajíc k rozvážení, jak tu má na ně nápad býti na paní Mazancovů a syny její, poněvadž jest prve umřel, nežli dcera p. Václavova, a tím že pan Václav zavírá: Poněvadž ste ou- řad, nejvyšší poručníci sirotkuov a vdov, kde lepší opatření míti muože, při p. Václavovi, či při nich, — to k našemu rozvážení připou- štěje. A což jse mluví, aby toho hned zjevný skutek byl ukázán, že p. Václav chce s paní manželkou svou sto kop gr. jí zapsati hned, dal-li by Pán Buoh jí Kristýnce k letóm při- jíti, aby to měla z statku p. Václavova před- kem, a to proto chce učiniti, aby z toho do- mnění byl vyňat, jak o něm povědíno bylo, že chce od ní její odciziti, toliko s tou výhradou, neuchoval-li by jí Pán Bůh, aby zase na pana Václava připadlo. — Proti tomu od strany pů- vodní — davše kšaft čísti nebožtíka Pavla, kteréhož vajpis VMtem posíláme — mluveno: že k těm ke všem řečem od Václava Příbrama TB 

Strana 618
618 připověděným toto praví strejcové vlastní Kri- stýnky, že což jest kolivěk p. Václav mluviti dal, že toho ničehož ničímž nic neukazuje, ač vede nějaké tři ortele, pak poněvadž neroz- umí se, aby co k tyto při trefiti se mohly, protož se jim místa nedává. Dále kdež se tá- hnul na nálezy v právích a také kdež dal mluviti, že by byl děd po synu, že tomu Si- meon a Jan s matkú odpírají, než že jest děd po dceři, a protož to právo, kterýž čísti dal, i všecka jiná práva vztahují se na děda po meči, ale ne po přeslici, jako p. Václav jest; ale tito strejcové vlastní to jsou ukázali kšaftem nebo- žtíka Pavla bratra svého, neuchoval-li by Pán Buoh Kristýnky, aby bratří byli nápadníci po dceři Pavlově a bratranici; i poněvadž sou kšaftem nejbližší nápadníci, též také mají býti nejbližší poručníci s matkou svou, jakožto bábou. A zvláště pak k tomu patříno býti má, že ten všecken statek, kterýž týž vnučce ná- leží, jest po otci a mateři nebožtíka Pavla, i z těch příčin lepší právo a spravedlnost k opatrování téhož sirotka mají, nežli p. Vác- lav Příbram. Dále kdež dotýká, že by synové paní Mandaleny vosedlí býti neměli a že by opatření sami potřebovali, k tomu že sú po- ručili toto pověděti, že sou tak dobře usedlí, jako p. Václav; též také p. Václav slyšeti se dal, že by vnučce své dvě stě kop zapsati dáti chtěl, ježto paní Mandalena s syny svými to praví, že synu svému Pavlovi k živnosti sto kop jest dala, a za ty nebožtík jest vlny na- koupil, a k tomu drahně strychuov chmele zuostalo, kdež p. Václav vlnu i chmel zpeně- žil a tak snad za tu vlnu i chmel Kristýnce zapisuje, a tak jako by Kristýnku tudy opatro- vati dobře chtěl, ale Pavlovi zeti svýmu a Anně dceři své toho ničímž neukazuje, aby jim kdy k jaký živnosti pomáhal. I ještě k to- mu toto praví, poněvadž jest věc světlá i vě- domá, že pan Václav Příbram statky svý vše- cky prodává a na jiný právo se hostí, protož kdyby toho tito bratří dopustili s matkou svou, tak by se z nápadu svého vytáhnúti dali, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: a protož, poněvadž sou to sami právo ukázali, že přítel nejbližší s městem trpící poručen- ství i nápad obsahuje, a protož p. Václav, po- něvadž se odtud hostí, kdyby pak jakou spra- vedlnost měl (čemu strana místa nedává) teda jest ji potratil; dokládajíc tím, že by bylo po- třebí mnohem více mluviti, a zvláště o tom, o čemž p. Václav Příbram nejlepší vědomost má, zvláště co jest měl dceři své učiniti z po- ručení nebožky Humerovy, jakožto zahradu pod malou brankou a k tomu CC kop měl jí vydati, pak toho jest jí ničehož nedal. I též také, což nebožtík Chotek dceři p. Václavově odkázal, jakožto C kop, bránil toho kšaftu i jej zrušil, a tak aby se jeho nebožce dceři nic nedostalo, ani po ní vnúčeti jeho, Kri- stýnce ; a protož aby se takové jeho dobrodiní, o kterým mnoho mluví, povážilo, že jest jim činil nebo nečinil. A protož, co se toho cho- vání Kristýnky dotýče, paní Mandalena s syny svými vždycky jest lépe opatrovala syna svého, otce též vnučky, než-li Václav. A protož tý vuole sou synové paní Mandaleny i s ní, že touž vnučku opatrovati chtějí, Václavovi Pří- bramovi v ničemž napřed nedadúc, a v tom za opatření spravedlivé že žádají; nebo i toto dobrodiní p. Václavovo, kteréž jí činí a CC kop zapsati chce, kdyby tu dobrého neobmý- šlel a svého užitku, nikterak by toho neučinil, než aby se tudy vtáhl v spravedlnost vnučky, a protož v tom nás za opatření žádaje, neb což jí tu dáti chce, to prve Pavlovi k živno- sti dáti slíbil a tu jí to zapisuje. — Na to zase od strany Václava Příbrama mluveno, že voč žaloba jest na p. Václava, jako o chování vnučky, o to se od strany nic nevede, ani mluví, nad to neukazuje, než mluví řečí cizí, že by p. Václav sliboval dceři svý a toho slibu že by nevykonal, ježto nebožka dcera Václava Příbrama, jsa z moci jeho vyňata mužem, mohla by dobře, neb muž na místě jejím, vi- niti p. Václava, ale ona, ani muž její nevinili jsú z ničehož a neměli, z čeho, by chtěli; neb sou od p. Václava dobrodiní a ochranu vždycky 

Strana 619
Žatec (1544). poznávali až do smrti, i u něho zemřeli, stravu aż do tó smrti majic. A tak tuto v tom promluveni vzali sou na se Věc cizí na zvo- šklivení p. Václava, což i ven z pře jest a kdož na sebe věc cizí přijímá, při právu moci nemívá. Druhé ven z pře jest o nápad statku po Kristýnce, kdo by ho užívati měl, ježto o nápad statku žádná žaloba ani pře není, než jest o nápad chování a poručenství. Třetí ven z pře, že by měl zpeněžiti vlnu a chmel, a toho všeho žádnými, než holými slovy, do- ličují, ježto kdyby o to pře byla, Václav Pří- bram chtěl by jim odpověď dáti slušnú a spra- vedlivúů, kterouž by se mohli zpraviti, a dal by i nyníčko, kdyby sobě nevážil pořadu práva, a to v tom, že oč soud jest, o samo to mlu- vení býti jmá, i také šetříc v tom osob na- šich, úřadu. Nad to vejš že ukázali spis ne- božtíka o nápadu po Kristýnce, že by miti chtěli, ježto takového nápadu přijde-li k další dokonalosti ten spis, nápad statku Kristýnči- ného jim nezhyne, byť pak i p. Václav za mo- řem byl, netoliko jse odtud zhostil, neb po tom spisu nebožtíka Pavla na vomylu jest; ja- kož i dále od pánuov Pražan ukázáno jest p. Václavovi, jak by k tomu přikročiti měl, — to jest kratičce dotčeno toho, což ven z pře jest. Ku při pak což bylo mluveno od strany odporný, že by pan Václav, co jest mnluviti dal, nic neukázal, a o nálezích, kte- rých se jest doložil, že by nic nevěděli, praví k tomu p. Václav, že jest o těch nálezích, na jaký konec sou, v slovích oznámil místo, kde by se nalézti měli, a nejinak ukázal, právo městský čísti dal, a tak to všecko, což jest mluveno, ukázal a provedl. A že děd, ne po přeslici, jak strana praví, jest nejbližší, ale kdy otce není, děd jest nejbližší, a po nebož- tíkovi Pavlovi žádní nápadníci k chování vnu- čky nejsou, neb dcera p. Václavova přetrvala muže svého, jakož o tom nahoře psáno stojí. Dále bylo dotčeno, že synové paní Mazancové jsou tak dobře přísedící jako pan Václav, vo to jse, aby přísedící nebyli, nemluví, než aby 619 byli vosedli, domy svý měli, manželky měli, toho při nich není, a protož sú neusedlí, a by pak i usedlí byli, teda předčiti v chování té Kristýnky nemohou před p. Václavem z příčin již pověděných. Při tom że mnoho jest mlu- veno vymyšlených, nepotřebných věcí, neuži- tečných na snížení osoby páně Václavovy, což pravda není, ježto, kdyby o to soud byl, na věky by toho neukázali, co mluví. Při tom jest bylo dotčeno, že by přítel nejbližší poručen- ství i nápad statku obsáhl, a tudy p. Václav chtějíc je o jich nápad připraviti, žádá toho poručenství užiti, ježto toliko statky nezřízené přátelé napadají; dobře-li jest tento statek zřízen nebožtíka Pavla dobře a užíván, touto ochranou nad sirotkem jim nic nesejde. A tak ochrana sirotka slušněji a spravedlivěji žádnému nenáleží mimo p. Václava, neb mluví se řeč povětrná proti p. Václavovi beze všeho důvo- du. Dále bylo jest mluveno, že by Václav Pří- bram, měl-li jest jakú spravedlnost, ji potratil, pak že by rád věděl, v čem, proč, aneb z ja- kých příčin, a protož to mluvení všecko jich jest bez důvodu. A aby Kristýnce zapisovati měl těch CC kop, že by v tom něco svýho lepsiho obmejślel, všecko jest to řeč holá, po- větrná. A tím zavíraje, že nám podle práva nad sirotky nejvyšší ochrana náleží, u koho by slušněji, spravedlněji i s užitkem sirotku ochra- ňována a chována byla, to k našemu uvážení připoušlěje; ježto p. Václav mnohý příčiny již jest oznámil, proč na něho ta ochrana spad- núti jmá, že i touto ještě dokládá, że s užit- kem sirotka ji k sobě přijímá, ježto o tom světlý právo městský jest, že přátelé, by byli další, když jsou s užitkem sirotku, poručníci býti mají, a ne bližší bez užitku sirotkuov; jest o tom právo v kapitole o poručnících statkuov dětí, a protož s tím se vším pan Václav se k spravedlivému uvážení připouští. Nad to vejše ještě i vuoli nebožky matky Kristýnčiny oznámil pan Václav, že ona maje se z toho světa bráti, žádnému jinému k ochraně sirotka dcery své jest neporučila, než panu Václavovi, 78* 

Strana 620
620 otci svému, s matkou svou; a nad to jest prů- vod veden, že to jest tak, v kterýchžto svěd- cích že se najde, že nebožka Anna, matka Kristýnky, žádala jest p. Václava, aby paní Mandaleně k chování dána nebyla; davše na to svědomí čísti Alžběty, manželky Marka ko- žišníka, a Reginy chuovy, — kteráž vypsaná VMtem posíláme. Pak aby mohl toho užiti, k čemuž spravedlnost má a právo, jedno ze blízkosti, druhé že s užitkem sirotku, a třetí i poručení, a stím že se k spravedlivému uvá- žení připouští; při tom dokládajíc, co se tý nevážnosti dotýče, že věc malá není při právě, kdež všecka uctivost býti má pro důstojenství krále JMti i také osob od JMti k tomu posa- zených, že taková slova lehká [ne]mají mluvena býti, pravě, že to úřadu k opatření náleží; v tom ve všem žádaje za opatření vedle práva, a že se jest to z svědkuov našlo, že pravda jest a ne lež. — Proti tomu od strany pů- vodní mluveno, kdež pan Václav dal jest mlu- viti, že jest Pavlovi a dceři stravu dával a jim že jest dobře činil až do smrti, tomu bratří nebožtíka Pavla místa nedávají, a také toho p. Václav ničímž ani nepokazuje, než to do- brodiní při smrti nebožtíka Pavla všecko se jest ukázalo, kdy jest pře byla o kšaft, kte- rak p. Václav nebožtíkovi Pavlovi v jeho těž- ké nemoci pokoje jest jemu nedal, než naň se nenáležitě domlúval, aby jemu vuoli svou tajnou oznámil, nad čímž nebožtík Pavel ve- likou jest těžkost jměl. Dále co se dotýče chmele a tý vlny i toho všeho, což od strany mluveno jest, když tato pře konec svuoj míti bude, že p. Václava tejna neučiní, a to vše- cko pravý učiní na schválení práva. Dále také kdež dal mluviti,; že by Simeon a Jan domu svého jmíti neměli, oni to praví, že duom svuoj sobě kšaftem odkázaný a daný spolu s matkou svou mají, ale p. Václav, majíc duom, teda jej prodává. Co se dotýče kšaftu nebož- tíka Pavla, kterejž p. Václav spisem nazývá, oni k tomu to praví, že jest kšaft řádný a VMtí styvrzený i námi spečetěný, protož oni E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: že jsú bohdá tý naděje, že oni toho kšaftu ve všech artikulích užiti mají. Jest také od strany mluveno, že by měl od pánuov Pražan ukázání míti, kterak by k tomu přikročiti měl, a kudy by k zrušení přijíti měl, pravíc, že to jest vě- domý, že se jest o to pokoušel a na ty kšafťtníky jest obeslání vzal, a v tom že se před námi slyšeti dal, že chce k témuž obeslání státi a od téhož obeslání že nechce pustiti, a potom když jesti bylo na stranu zavoláno, p. Václav že se hned k tomu obeslání neohlásil. Co se pak těch dvú svědků dotýče, na škodu paní Man- daleně a synuom jejím nejsou, a to z příčiny té, že paní Alžběta jest sestra paní Zuzanina, a druhá ta jesti chůva. Kdež v svědomí svém oznamují, jako by nebožka Anna ležíce v ne- moci kšaftovati měla a poroučeti Kristýnku dceru svú p. Václavovi a manželce jeho, pra- více, že ženy za kšaftníky nikda položeny býti nemohou; kdyby pak i to bylo, že by za kšaft- níky býti mohly, tehdá sou toho časně ne- oznámily, a z těch příčin synóm paní Mazancový na škodu to svědomí nění. Co se pak dotýče paní Mandaleny, že by se měla neuctivě před úřadem chovati a nějaká slova proti p. Vác- lavovi promluviti, by měla k tomu na ten čas co říkati, poněvadž sama strana původní v tom se jest slyšeti dala, že oč pře není začata, že na to.strana není povinna odpovídati ; i z těch příčin, poněvadž paní Mandalena s syny svými o žádnůú jinú věc roku položeného nemá, než o tuto toliko vnučku, z těch příčin není jim povinna na to odpovídati —. S tím se vším k spravedlivému rozvážení se připouštěje. — Opět od Václava Příbrama mluveno, k těm svědkóm že to mluví, že za kšaftníky jich ne- má, než toliko za svědomí, co sou slyšeli od ní, aby vysvědčili, žádal ; a co se Alžběty do- týče, že jest dílna i polovična a nevlastní Kri- stýnina, protož že sou takoví svědkové řádní a své místo mají míti. Tu sme nalezli : Václav Příbram, jakožto děd té vnučky Kristýny, toho poručenství a opatrování užiti má, poněvadž i statku svého 

Strana 621
Žatec (1544). C kop gr. českých témuž sirotku k zlepšení dává. — Simeon a Jan, bratří, s Mandalenú matkú svú se odvolávají. — Dán v Žatci v pondělí po Obrácení sv. Pavla [28. ledna], léta 1544. vujeme: Mandalena Mazancové po meëi ja- kožto bába bližší jest k porutenstvi statku a opatrování i chování Kristýny, sirotka, vnučky její, než-li Václav Příbram, děd po vřeteně; avšak poněvadž bez ujmy statku a spravedl- nosti sirotčí Václav Příbram k tomu se jest mimo Mandalenu Mazancovu, bábu sirotka, | dobrovolně podvolil, že Kristýnu vnučku svú do let rozumných chovati a opatrovati chce, a nad to i C kop gr. čes. z statku svého vlast- ního jí jest dal, kterýchž při právě, ač by si- rotek Kristýna k letóm rozumným přišla, po- vinen ujistiti jest, toho se pfitom zuostavuje. Dále ona Mandalena Mazancová, přijmúc to poručenství statku sirotčího, má tejž statek sirotčí dostatečně ujistiti, aby sirotku statku pfibejvalo a neubejvalo, a předkem právem aby popsán tejž statek do dvú nedělí pořád zbě- hlých byl, a to ujištění i sepsání statku si rotčího při právě aby zuostalo. A když by si- rotek k letóm rozumným přišel, ona Manda- lena, jakožto bába a právem poručnice zřízená, sirotku počtem povinna bude; a chtěla li by Mandalena Mazancová, bába Kristýny sirotka, také k témuž sirotku kdykoli dohlédnúti, toho jí od Václava Příbrama, ani jiného žádného bráněno býti nemá. — Actum feria V. post Cinerum [28. ánora) anno 1544. (Fol. 277.) 299. 1544, 27. března. (Mezi Kuteřinou 2 Vikové z jedné a Martou Velechovskou z strany druhé.) Kateřinu z Vlkové a Martu Velechov- skou vedle zprávy a naučení VMtí, které ste nám po orteli svém a po rozkazích našich dáti rééili, obeslali jsme oc, aby se mezi nimi do- pomožení stalo. Tu Kateřina z Vlkové sto- jéci k tomu, předkem dala sobě čísti ortel pře- dešlý mezi sebou z jedné a Martou Velechov- skou z strany druhé z práva VMtí o kšaft Václava Velechovského a o ten statek učině- — Tu my ortel váš takto napra- ; 621 ný, též rozkazy naše, psaní VMtí k úřadu na- šemu, v němž pro nedopomálání stavuňku do- kládati ráčíte, i také naučení výš dotčené a podle toho žádala, aby jí ta spravedlnost byla dopomoZena; a v jiného nic že s e mimo do- pomožení s stranou odpornou dáti nemíní, leč se jí prve všemu vedle přísudku. za dosti stane, neb se jí ještě posavad dosti ne- stalo a nic jí postoupeno není podle ortele VMtí, ani vobilí v pěti pírnech, ani slámy, ani plev, ani domu, ani krámu, a tak toho, pokudž popis její ukazuje. — Proti tomu od Marty Velechovské mluveno, pokudžkoli ortel VMtí | z strany toho postoupení na ni se vztahuje, že jest ona tomu všemu dosti učinila a toho všeho jí postoupila a nad to vejše jí Kateřině více, než-li jest povinna byla; a to před úřa- dem chce ukázati i pravé učiniti, a to tak, že nejprve paní Kateřina po smrti Václava Vele- chovského manžela svého s smyslem se jest pominula a od práva tohoto pryč do Loun jest odvezena, tak že ten statek Velechovský stál jest opuštěný jednak na čtyři neděle; nebo umřel Václav v středu po sv. Martině, a Marty Velechovské uvedení [stalo se] v pondělí před sv. Lucií, a v tom času že jest nebyl, kdo toho opatruje, ani Kateřina komu poručila, ani ouřad. I z těch příčin, poněvadž ona Marta v tom statku od mladosti své jest seděla a sedí, a od předkuov jejích jest pošlý, kteréhožto statku polovici Václavovi synu svému dala a druhé polovice sobě zanechala, dokládaje se v tom zápisu z kněh městských. A poněvadž jest ratej na Velechově dosloužil i čeleď, a vostal nábytek rozličný, koně, krávy, ovce, svině oc a jiné hospodářství, obilé nemlácené z týchž dědin, a píce ku poživení dobytka že jest nebylo žádný, též dluhuo čeledi zadržalých nebyl kdo platé, ani nové jednaje, i z těch příčin ne- moba se Marta Velechovská takovému spust- nutí téhož statku dívati, an jí tu všeho polo- vice pravá a nedílná náleží, i z těch příčin ku právu se jest a ouřadu utekla a v ten statek tak opuštěný, majíc k tomu zjevaou sprave- 

Strana 622
622 dlivost, za příčinami jistými i hodnými uvedení právního se dožádala. Davši na to čísti zápis zvodu Marty Velechovské (kteréhož výpis VMtem s jinými potřebami posíláme) a pra- vieci, poněvadž podle toho od práva zvedení a hospodářství poručení čeleď jednala, dluhy platila, obilí z potřeb duoležitých pro opatření těch nábytkuov, aby nezhynuly, mlátiti dala 9c, až do Kateřiny k smyslu a do Žatce zase navrácení. A potom táž Marta, nejsúci od Ka- teřiny z žádného nepořadu obsílána, ani z toho, aby jí statek jakej pustila, než-li toliko na samé úřadu rozkázání zase jest ji v hospodář- ství a v statek ten vpustila i v více, než-li jí byla povinna, ačkoli to učinila bez ujmy práva a spravedlnosti své pro brzčejší svůj i její konec a pokoj, a hned při tom času počet z toho pořádný, tak jakž pořádně v to byla uvedena, učiniti chtěla, doloživši se v tom zá- pisu v Akta radních, kterak se ku počtu či- nění hlásala, a potom dala čísti popis statku, v kterej byla puštěna, to k rozvážení připou- štěje, kterak podle týchž registr a toho po- pisu se najde, co jest jí postvupila. Vedle toho veda svědomí Tomáše Piskoře, Jana Sytky a Petra Holubičky, kteří při postupování byli s Václavem Čachrovským písařem, jsúce od rady k tomu vysláni; též dala čísti pozname- nání z akt našich, kterak se jest počtu do- mlouvala, že jej učiniti chce Kateřině Vele- chovské. Při tom, poněvadž na ten čas paní Kateřina to postoupení od Marty jest přijala a, aby se jí podle téhož co dostávati nemělo, neoznámila, ale nad to vejše slyšeti se dala, že jí to všecko postoupeno jest podle toho po- psání, kromě list hlavní na p. Brikcího Šmo- haře a puol vozu, jakož pak hned na zejtří tejž list hlavní na právě u p. purgmistra toho času Tomáše, řezníka, položen jest, též puol vozu jí navráceno, a tak páni tam vyslaní svědomím svým stvrzují, že jí toho všeho, kromě vymláceného obilí, podle téhož popisu, več jest Marta Velechovská zvedena byla, po- stoupeno jest. A když tak pořádně a upřímně E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Marta se zachovala počtem činění i všeho po- stoupení, ale Kateřina neupřímností proti ní i proti ouřadu, protož hned bez meškání toho času Marta odpor tomu jejímu uvedení vedle práva pro polovici svou, kteráž jí tu náležela a náleží jest učinila, dav ten odpor čísti a jej ku právu klada věří Bohu a právu, že jest to před úřadem již dostatečně provedla, že jest orteli VMtí dosti učinila, a nad to vejše i po- lovice své jí postoupila, čímž jest povinna ne- byla; však chtějíc v tom všecku upřímnost za- chovati na rozkaz úřadu s tou výminkou bez pohoršení práva a spravedlnosti své ten roz- kaz ku právu klade. Dále mluvě, že VMt tím ortelem svým polovice její neráčili ste odsú- diti, neb jest o to pře žádná nebyla ještě, ani se o to s kým Marta kdy soudila, než o kšaft syna svého, a že ste VMt spravedlivě Kateřinu z Vlkové při jejím obapolním vzdání, kteréž jest mezi mužem a ženou, Václavem a Kate- řinou, o statcích jejich se stalo, tím ortelem zůstaviti jste ráčili; ale ne v polovici její Martině, které sobě zanechala; tím zavíraje, že paní Kateřina ničímž toho nepokazuje, ani toho dokud živa neukáže, aby ona toho statku všeho i polovice Marty s mužem svým kdy v držení býti měla. A naposledy, co se toho obilí mláceného dotýče z těch dědin k tomu statku náležitých, že jest ho něco Marta upro- dati dala, to jest proto učinila, aby dobytek, čeleď, koně a také jiné hospodářství c mohlo býti zachováno, a ty všecky peníze za to obilí do toho statku společného na čeleď, koně, dluhy od nebožtíka zadržalé, na pohřeby dítek jejích Kateřininých a jiné hospodářství pro zlepšení toho statku vynaložila a obrátila a nikam jinam, tak že nic za sebou nezanechala kromě těch VII kop a některého groše, ježto kdyby sama Kateřina ten statek opatrovati a spravovati měla toho času, nikoli by bez ta- kových nákladuo spraviti ho nemohla. A protož jí nad to vejše ničímž povinna není, neb jest, cožkoli mlátiti dala, všecko s vědomostí lid- skou činila a opatrovala; toho za duovod před 

Strana 623
Žatec (1544). námi registra svá (pravě, že sú pořádná) pro jisté vyrozumění a zprávu klada, a podle týchž register aby nad to vejše to se dostatečně po- kázati mohlo, též vruby svý toho ku právu klada, z kterýchžto porozuměti se bude moci, co toho všeho obilí na snopy, kolik kop i kolik strychuov vymláceno jest, že tu omylu žádného ani o jedinej věrtelík býti nemuože. A kde jest to obilí a kam obráceno, toho táž registra, kteréž se i s vruby i s svědky těmi, kteří jsú se toho dotýkali, shozují a srovná- vají sc, neb i tíž svědkové své druhé vruby, kteréž sú oni zdělali, před úřadem na právo sú položili, žádajíci toho, aby jich svědomí bylo čteno, i vrubové jich s jejím[i] aby byli srovnání ; ti svědkové jsú Václav pivovarník a Pavel, od Velechovské mlatci. Pak cožkoli toho obilí jest vymláceno, to všecko na Ve- lechově ssuto jest zuostalo a jí paní Kateřině při jiným statku jest postoupeno ; a což pak z toho jest uprodáno, to všecko jest v tejž statek vloženo, a paní Kateřina toho podnes v držení jest, tak že Marta nic za sebou ne- má, kromě těch kolikas kop v registřích těch jejích položených. A protož věří Bohu a právu, že jest orteli práva vyššího nad povinnost do- sti učinila. A co se vejpovědi dotýče předešlé, která se od ouřadu pod dobrou vuolí stala, ačkoli jí Martě to bylo nalezeno z místného uvážení, aby ona to vymlácené obilí k sobě přijala a sumu jistou jí Kateřině aby za to dala, i poněvadž ona Kateřina na takovém do- brovolném přestání nic toho jest přijíti ne- chtěla, jižť jí ani tím povinna není. A co se nákladuov dotýče, které jest na ten statek uči- nila, to praví, cožkoli jest na ten statek vy- naložila, že jí to má na summě zase vyraženo býti, poněvadž jest v ten statek ne svévolně, ale s dopuštěním a povolením ouřadu, jakožto nejvyšších poručníkuov takového statku opu- štěného podle spravedlivosti své zvedena, neb nebylo možné toho času, aby paní Kateřina, jsúci nesmyslná, měla koho poručníka učiniti, neb jest zjevné právo, že děti a bláznoví lidé 623 poručníkuo činiti nemohou. Na to dala čísti právo kap. 14. art. 1., a druhé k tomu po- dobná věc v Praze Legátuov blázen ; *) a z těch příčin povinna jest Kateřina ty náklady na summě vyraziti. V tom se táhnúci na právo kap. 14. art. 6., item o nákladích v právích kap. 1. art. 30., a při tom žádajíci od nás spravedlivého opatření. A co se domu a krámce dotýče, kdež jse strana domlouvá, toho že jí též postoupeno býti má, i poněvadž o to, což mimo popis ten jest, žádná pře není, bude-li chtíti Martu, buď z toho nebo z čeho jiného, pořadem práva viniti, však jest ku právu usedlá, a tak vždy pravě, že jí ničímž vejše nad toto dostatečné ukázání povinna není a že toho užiti ná. — Proti tomu od Kateřiny z Vlkové toto povědíno, že jest hned té vuole nebyla, aby stranu měla slyšeti, a z té příčiny že jest k tomu nikda ani od Marty, ani od Bohuslava, ani od Petra obeslána nebyla, než toliko tu stojí pro uctivost stolice této, ač se i v tom ohražovala, že jest i vystúpiti chtěla, ale po- něvadž úřad tak míti chtěli, již jest to jim k vuoli učinila. Než aby měla na to jakou od- pověď straně dáti, tím jí nikterak ovšem není povinna dotad, dokavadž jse jí, orteli VMtí i při- psání i rozkazóm našim předešlým také i tomuto sročení z strany samého dopomožení spravedlivo- sti jí přisouzené zúplna dosti nestane, poněvadž se jest pro to toliko samo na připsání a sročení naše ku právu našemu našla. — Proti tomu od Marty Velechovské povědíno, kdež se brání paní Kateřina odpovídání, kladúci toho příčinu, že jest nikda obeslána nebyla, i však se tuto paní Marta za puovoda na ten čas neklade, než proti její žádosti paní Kateřinině odporuje tomu, aby jí čím povinna býti měla, a to jest ukázala do- statečnými pruovody —; s tím se k rozvážení právu připouštěje, žádá za spravedlivé opatření. Tu sme nalezli: Marta Velechovská s bra- tranci svými-tomu orteli i těm rozkazuom po témž orteli z práva učiněným povinna jest do- *) Vít mečíř (+ asi r. 1530), syn Řehoře mečíře, jehož poručníkem byl Legát. 

Strana 624
624 sti učiniti, a: předkem to obilí, na něž se na- učení z práva vyššího zejména vztahuje, jí Ka- teřině, nevěstě své, takto navrátiti: Poněvadž se z popisu pořádného to nalézá, že jest při tom čase, když Marta Velechovská po smrti Václava Velechovského v nemoci Kateřiny manželky jeho v opatrování toho statku byla vpuštěna, bylo zastřeno a popsáno vobilí ve dvoře za mosty v té stodole v obou pírních od polu do prohlubně a od polu pírně i něco vejše v snopích nemláceného žita, a na Vele- chově v jedné stodole v jedné pírni do svoru a v druhé do prohlubně pšenice a žita, též v stodole veliké o dvou mlatích, na předním po obou stranách žita a vovsa až nad svory, a na druhém mlatě též v té píroi pro- střední žita, vovsa až nad svory a dále, jakž registra toho popisu ukazují, kte- ráž sú sem od práva vyššího pro zprávu a dopomožení odeslána; i cožkoli v těch stodo- lách vedle téhož popisu tehdáž, když Kateřině Yelechovské statek ten postupován byl, nebylo jest tak složeného nalezeno, tedy ona Marta Velechovská s bratranci svými má to nebo ta- kové vobilí, jakž popis ukazuje, zase do týchž stodol v té míře navrátiti a dále se zachovati podle ortele práva vyššího a rozkazuo přede- šlých, naučením práva vyššího schválených. Než což sú v tom za svého opatrování vy- mlátiti dali, to při nich zuostati má, a bude-li Marta Velechovská, anebo kdo jiný potomně Kateřinu Velechovskou z jakých nákladuov aneb z jaké spravedlivosti v tom statku chtíti viniti, právo se žádnému nezavírá. — Marta Velechovská se odvolává. — Dán v Žatci v pon- dělí po sv. Řehoři [17. března], léta 1544. — Tu my ortel váš takto napravujeme : Po- něvadž Marty Velechovské uvázání a držení statku po někdy Václavovi Velechovském, synu jejím, předešlo jest a zvláště z strany vobilí v stodolách 'nález a rozsudek náš, kterýmžto jako právem vrchním zase Kateřině z Vlkové podle zápisu obapolního s týmž nebožtíkem Václavem Velechovským manželem jejím uči- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy : něného tejž statek jest navrácen a připovědín, i vo proměnnosti toho času v těch příčinách právem držení svobodného a v jiném způsobu vobilí podle práva možné není, aby to vobilí zase, rovné v podstatě své, od Marty Velechov- ské do těch stodol mohlo vkladeno býti; než poněvadž jest popis právní toho obilí, pokud a k které míře v stodolách leželo, máte vy z práva a prostředku svého, a to ve dvú ne- dělích pořád zběhlých, lidi přísežné a hospo- dáře dobré, kteříž by roli, dědinám, jadr- nosti obilí, a co by mandel toho roku v mlá- cení obilí držal, dobře a gruntovně rozuměli, na to vyslati, aby oni též stodoly, pokud po- dle popisu to obilí leželo, dostatečně a spra- vedlivě změřili i také to rozhodli, co by se z něho spravedlivě mohlo vymlátiti, a zač té- hož obilí zpeněženo ; a jest-li co ještě kterého v tejchž stodolách starého obilí, také tu míra i jadrnost obilí bude se moci najítí, a po čemžkoli při mlácení toho času obilí platilo, a [což] summy peněz po takovém rozměření a rozvržení jse najde, taková summa má jí Kateřině z Vlkové zase do dvou nedělí pořád zběhlých od Marty Velechovské dána a zaplacena býti. Však co jest koli dobytkem, na náklad čeledí dvorské, mlatcóm v placení z vobilí toho stráveno a vynaloženo, a pořád- ným počtem právem vaším bylo by vyhlédáno a za.spravedlivé uznáno, to se zase na témž obilí nebo na summě Kateřině z Vlkové sníti má; a zase co jest užitku z dobytku v tom času přišlo, k tomu ona Kateřina také právo a spravedlnost má. A když se tomu všemu do- sti stane, dále bude-li strana stranu chtíti z čeho viniti, právo se jim nezavívá. — Ac- tum feria V. post Incarnationem Jesu Christi [27. března], anno 1544. (Fol. 285.) 293. 1544, 27. března. (Mezi Ondřejem Morských z jedné a Markétou Roubalkou z strany druhé o závdavek za dědinu.) Ondra Morskej viní Markétu Roubalku z toho, kdež jest mu byla dědinu prodala za C kop míš., a on jí zavdal za ni XX kopa dále platiti 

Strana 625
Žatec (1544). měl po X kopách, ale než rok placení jiných peněz přišel po tom závdavku, tedy synové její s otcem nebožtíkem jemu užitek z té dě- diny pobrali a túž dědinu mu odňali, kdež pak skoro jeden syn její byl by zabit, dokládaje se v tom vědomí některých z počtu našeho, pak že by on byl jí rád platil, ale nemá zač; a protož žádá, aby mu zase ten závdavek na- vrátila anebo tu dědinu osvobodila, kterúž by on jí podle trbu rád platiti chtěl. Ukázav na to ceduli řezanou trhovou — vedle toho žádal za opatření. — Proti tomu od Markéty Rou- halky mluveno, kterak jest Ondra koupil od ní dědinu za C kop a po X kopśch platce měl býti každého roku, i zavdavši XX kop a v rok měl dále platiti po X kopách, ale toho jest neučinil; pak dosti podobných k tomu práv, kdož neplatí kterého gruntu, tedy má zase jeho postúpiti pro neplacení. Ale že úřad náš někdy nálezem práva podobnůú věc sú roz- súdili mezi Annou Medulánskou a Čalounem, kterejžto koupil chmelnici od Medulánský, i za- vdal jí XL kop a po XX kopách měl dále pla- titi každého roku, pak zadržel jí jedny i druhé peníze, i jest mu nalezeno, aby ve dvú nedělí peníze dal a platce byl; pak-li by nedal, aby jí zase té chmelnice postoupil, i tak se musil zachovati. Dále mluveno, že pro neplacení té dědiny, kterouž Ondra od ní koupil, páni dě- diční jeho a její, pan Burian Sekerka a pan Jan syn jeho, nebožtíkové, kázali sou jí zase ujíti a držeti; pak ona od VIII nebo od X let tu dědinu drží bez naříkání, a že jest jí za života těch pánuo na tom právě, k kterémuž ona náležela v Veleticích, nikda nevinil, až teď teprva, jak sme my to k městu koupili, o to se jest pokusil; dav čísti právo v kap. 27., art. 6., rozdíl 2., kdo rok a den bez na- říkání drží sc, a dále ortel mezi Janem Kotr- čem a Kateřinou Červenkovou právem VMtí před lety vážený; též dala čísti svědomí pana Jana Sekerky pod pečetí jeho vydané sc, a že mu ničímž povinna není, žádající vedle toho za opatření, aby před ním pokoj měla, oč smlouvu Archiv Český XXVIII. 625 prve již dokonali mó. — Proti tomu od Vondry Morskych mluveno, kterak jest porozumino, co by sobě Markyta Roubalka za příčinu brala k této při a proti této řezané ceduli, i toť mu ke škodě není. Kdež napřed ku právu klade strana, kterak by on podle trhu a své koupě tomu dosti neučinil a tak pro neplacení že jest jí Roubalce té dědiny postúpiti musil, i tomu se rozuměti muože z datum té cedule, kde jest koupil a vždycky měl platce býti po X ko- pách do vyjití těch C kop, pak tuť jest ne- mohl nic zadržeti; o Vánocích jí zavdal, a z jara mu hned užitek pobrali a synové s otcem tu dědinu mu odjali a podnes to drží; i když mu bylo odjato, co koupil, neměl jest také co platiti. Kdež se dokládají rozkazu mezi Me- dulánskou a Čalounem oc, tu sami v svych slovích mluví, že Čaloun zadržel dvoje peníze, ale on jest Roubalce nic nezadržel, a to proto, že ještě byl rok placení nepřišel; protož on věří Bohu a právu, že to jemu na škodu nic není, ani straně odporné k zlepšení jich pře. Pak kdež dali čísti právo psané, kdož by držel dědictví den a rok, jak by žádné právo jemu na překážku býti nemělo, a to též ku právu klade, že jest jí nikda nenaříkal a nevinil za života pánuov dědičných a že by tudy o svú spravedlnost měl přijíti; i však se tomu z jich svědkuo rozumí, že jest naříkal, a pan Burian. že jest to panu Jaroslavovi poručil, aby je smluvil, což jest učinil tak, aby Ondra sobě tu summu závdavku na ouroce vyrážel ; i když sú oni páni byli potřební, nikda jest on sobě také nic vyraziti nemohl, než musil jim předce platiti. A jakž prve pravila, že ty peníze pánu vydati musila, pak teď pan Jaroslav dokládá v svém svědomí, že jest jich u pána zanechala, a pán jí je zase vydal, že jimi klenoty vyplá- cela. A co se ortele dotýče mezi Janem Kotr- čem a Kateřinou Červenkovou, ten se k této při hoditi a přirovnati nemuože, neb jest jeho byla zástava a v času určitém měl vyplatiti ; pak když jest časně nenapomínal, a nebožtík Červenka o té dědině kšaftoval a manželce 79 

Strana 626
626 svý ji odkázal, kterejžto kšaft k tvrzení jest přišel, protož věří Bohu a právu, že mu to na škodu nic není, žádaje v tom za sprave- dlivé opatření. — Proti tomu od Markéty Roubalky povědíno, předkem kdež tu dotýče, že jemu vobilí z té dědiny bráno bylo, ona tomu odpírá a praví, že jest mu nic nebrala, a summou těm jeho řečem žádného místa se nedává, aniž jich strana také nepokazuje. A co se dotýče ortele mezi Janem Kotrčem a starou Červenkovou, jakž se jest stal nato, že držel za života svého v zástavě tu dědinu dotud, dokud by jí Kotrč nevyplatil, i však jest to zde všem vědomé, že kšaftové prve nebývali čteni, leč byli tvrzeni, a nikda jich brániti a kaziti žádný nemohl oc. Tu sme nalezii: Poněvadž se z cedule trhové řezané, kteréž obojí strana místo dává, to nalézá, že Markéta Roubalka od Ondry Morského XX kop závdavku za dědinu jest přijala a té mu vedle prodaje a trhu touž ce- dulí nepostoupila, ani žádnou správou neoči- stila, tak że on ji podnes v držení není, — z těch příčin dává se jemu Ondrovi za právo tak, že Markýta Roubalka povinna jest mu závdavek jeho XX kop zase navrátiti do dvú nedělí pořád zběhlých podle práva. — Mar- kéta Roubalka se odvolává. — Dán v Žatci ve čtvrtek po Družebné neděli [27. březnaj], léta 1544. — Confirmatum feria V. post Incarnatio- nem Domini [27. března), anno 1544. (Fol. 2x42.) 294. 1544, 8. května. (Mezi Mutoušem koželuhem z jedné a Dorotou Toškovou z strany druhé.) Matouš koželuh viní Dorotu Toskovu ze CCCLXXXII kop, vše míšenských, a ze dvou věrteluo vína, které jest dal za nebožtíka Jana Toška manžela jejího a též i za ni židu Saxovi, neb jest [v] ten dluh on Jan Tošek za ní za Doroty manželky své, a tak i s ní spolu vešel a zdlužil se; dav na to čísti zápis a kvi- tancí žida Saxa, vedle toho relací kšaftu Jana Toška, v kterém se jest přiznal, že se on Matúš za něho rukojmí pro ten dluh postavil, a on Matúš že skrze to rukojemství své vy- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: praviti ten dluh a zaplatiti musil, pokudž kvi- tancí žida Saxa ukazuje (což vše vypsané VMtem posíláme); a poněvadž jest ona vše- cken statek otce i matky Jana Toška obsáhla a s ním spolu v tom dluhu společnice byla, žádá, aby z téhož statku takovú summu zase zaplatila. Ukázav dále svědomí Jiříka Stryala, Matyáše soukenníka z Prahy na to, že jest Matouš rukojmí za Jana Toška byl, též dal čísti svědomí Říhy Voříška, že židu peníze dával, a že mu je on Voříšek jednal; při tom dal čísti právo v kap. 12., art. 1., též kap. 23., art. 11., že věřitelé sú přední dědicové statku a držitelé že sú povinni dluhy platiti, a po- něvadž ona statek po otci i matce jeho Jana Toška drží, jestiť ten dluh Matoušovi povinna zaplatiti. Opět dal čísti právo v kap. 18., art. 13., rozdíl 2., a poněvadž dostatečně pokázal, že jest za ni dluh platiti musil, věří Bohu a právu, že jest povinna Dorota, jakožto drži- telkyné statku a společnice toho dluhu, zase jemu zaplatiti, jmenovitě CCCLXXXII kop a dva věrtele vína. — Proti tomu od Doroty mluveno, co se kvitancí dotýče, kterú jest strana dala čísti, ta se nevztahuje na Jana Toška, ani na Dorotu manželku jeho; než to že jest Matouš koželuh židu Saxovi dlužen byl, a protož podle toho dluhu s židem se jest smlouval, jakožto o svuoj dluh vlastní a ten jest židu vypravil a zaplatil, a žid jej tak kvituje, protož ta kvitancí na škodu býti nemá, poněvadž se nevztahuje na Jana Toška, ani na ni. Co se pak dotýče té relací anebo škarty, kteráž není ani pečetěna, ani stvrzena, tu te- prva po letech XII nalezli, ježto jest dávno zkažena a zavržena, i tak průchodu již žád- ného nemá a jí na škodu není, ač Jiřík Stryal při ní dává svědomí Motoušovi, ale jeden svě- dek, žádný svědek při právu. Než co se svě- domí Matyášova dotýče, ten jest prve v těch všech přech byl Matoušovým přítelem, i ne- mohši mu tu nic prospěti, aby co Matoušovi jaké spravedlnosti tu právo náleželo, již by chtěl tím svědomím natáhnůúti a ty pře nalepšo- 

Strana 627
Žatec (1544). vati, ježto jest to mimo řád a právo, neb v tom svědomí stojí, že jest musil nějakú dědinu za- staviti, a nepraví komu, ani kde; protož věří, že jí to svědomí na škodu býti nemá a není. A Říha Voříšek kdež také svědčí o sto ko- pách, že jest je Matoušovi zjednal, i mohlť jest to dobře učiniti; poněvadž Říha Voříšek u něho své pohodlí mívá, a bezpochyby, aby Matúšovi jaká potřeba byla a dnes nebo zítra potřeboval, že by mu snad druhých sto kop zjednal; a tak, jakž v tom svědomí dokládá, že jest je Matúš za bratra svého dal, však toho nevysvědčuje, kdy jest se Jan Tošek dlužil, a kterej čas, aby to pravé bylo, že jest je za něho dával, a tak jest Voříšek vo tom dluhu nic nevěděl, než že Matúš svými ústy sám mluvil, že za bratra dal, a on Voříšek toliko o půjčce svědčí. Dav čísti ortele přede- šlé mezi věřitely a přípovědníky k statku Jana Toška, mezi nimiž též jest Matúš koželuh před- ním přípovědníkem se postavil, potom také naučení obzvláštní VMtí, kdo z těch přípověd- níkuov přední býti a před jinými bráti má, a tu že jest on Matúš s jinými k statku jeho hleděl i duom Toškuv pro svú přípověď po ortelích prodal. Při tom také dala čísti ortel jiný mezi Janem Hronem, Mikulášem Větrov- ským oc z jedné a jím, Matoušem koželuhem z strany druhé (vše právem VMtí vážené) kte- rak jest tu Matúš oderčen, že ten dluh od něho nikda nebyl pokázán, aby jej za Toška dal, žádající podle těch orteluov býti zachována. Kdež se pak od strany mluví, kterak by ona Dorota měla a má statek po manželu svém, též po matce jeho Matoušově, i nemáť ona po nich nic, než má statek po své matce a po svých dítkách, kteréž u sebe chovala do smrti jich jako věrná matka a je ochraňovala, a tak ten statek po nich také na ni nápadem přišel; ukázavši kšaft Nykle koželuha, kterejmžto on dětem jejím, s Janem Toškem zplozeným, sta- tek odkazuje a dává; a když potom Nyklová, matka Matoušova a Toškova, po něm jinak kšaftovala, tedy jest Matouš podle toho kšafto- 627 vání chtěl toho statku užiti, ale ona Dorota na místě dětí svých jemu odpor učinila, a tak jest ten kšaft Nyklové zrušen, a Nykle samého zůstal, o čež jest soud byl. Na to dala čísti ortel právem VMtí vážený, jej ku právu po- kládajíci; z té příčiny to čině, aby ukázala, že po mateři Matoušově a Toškově nic nedrží. Také dala čísti zápis z kněh trhových, kterak jest Matouš duom Jana Toška prodával a ten statek po něm v rukou měl i jím šafoval. Též dala čísti ortel mezi Zalmanem Chrtem a Sa- muhelem, židy, o duom Pernařovský z té pří- činy, kdyby byl Matúš, vládši domem Toško- vým, dluh spraved ivý pokázal, byl by též jako jiní i také jako žid Chrt toho užil sc. Davši dále čísti právo v kap. 27., art. 32., roz. 1. proto, kdyby byl jaký statek zůstal po man- želu jejím a otci dítek jejích, a oni jím vládli, byli by snad musili platiti; ale hned jest pro věřitele i s dětmi z statku jeho musela a ni- čímž nevládia, aniž po něm co držela. Davše na to čísti svědomí staré rady a dále právo v kap. 68., art. 24., roz. 4. a 5. z té příčiny, poněvadž sú ty pře všecky šly před lety XI, a bylo jednomu každému potřebí, aby se opa- třil a ukazoval; než Matúš, obmeškal-li jest se v čem při právě proti jiným věřiteluom a přípovědníkuom, onať mu již toho svým stat- kem není povinna nahražovati, a protož již. Matúš, mimo předešlé rozsudky o túž věc zběhlé, nemá při právu míti slyšení. Na to dala čísti právo v kap. 32., art. 25., roz. 1.; vedle toho žádá zachována býti. — Proti tomu od Matúše mluveno, poněvadž Jiřík Stryal pří- sežný a jeden starší přední, žeť za dva přijat býti má, a Matyáš že by měl tu při od Ma- túše vésti, tomuť on odpírá, a Dorota toho ničímž neukazuje. Co se pak Říhy Voříška do- týče, toť sama kvitancí ukazuje, že jest za Toška dáti musil, a kdež ortel ukazují, že by se Matúš táhnúti měl na statek Jana Toška a že se jest k němu připověděl, i připověděl se jest pro LII kopy, kteréž i ukázal. Pak co se summy větší dotýče, pokudž kvitancí sama 79* 

Strana 628
628 v sobě ukazuje, té jest ukázati nemohl z ty příčiny, že jest byl za něho ještě nic nedal, než těch LII kop; protož žádá, aby nahlédnuto bylo v ortel, kterého roku ta rozepře jest byla, a též v tu kvitancí, kterého léta židu doplatil; to se najde, že po těch všech orte- lích po několiku letech za bratra svého ten dluh teprve jest dal a zaplatil, a protož jest z toho dluhu, dokudž zaň nedal, napomínati žádného nemohl. A když zaň dal, tu že sú děti bratra jeho vostaly let nemající, a on, jsa jejich vlastní strejc a bratr otce jejich, těžko- sti jest jim neučinil, než jakž sú děti zemřely, hned jest Dorotu, manželku Jana Toška, ob- sílal a ji vinil, že jest zaň dáti musil, jakož jest to podle práva dostatečně pokázal; a pro- tož věří Bohu a právu, že Dorota Tošková povinna jest jemu zase tu summu dáti a za- platiti; poněvadž jest ten dluh tak dobře s ní a za ní sšel, jako za manžela jejího. — Proti tomu od Doroty zase toto povědíno: Poněvadž se vždy ta kvitancí, ani žádný zápis nevzta- huje na to, aby za Jana Toška aneb za Dorotu Matúš koželuh dluh platil, ani svědkové do- stateční toho nejsou, protož mu tím povinna není. A také však sú děti před smrtí svou po otci svém Janovi Toškovi někteří léta měli, jako dcera, ta jest ve XX letech byla, ne aby let neměli, jako Matúš praví; a také jest zná- mé, že jest se Matúš pro ten dluh prve i gruntu i peněz chytal a z dluhu D napomínal, nyní pak ze CCC. I když mu jedna i druhá cesta prve postačiti nemohla, již se opět takto na Dorotu navrací, což jest proti právu; neb kdyby každému ta svoboda byla puštěna, aby o věc jednou i druhé rozsouzenou, kolikrát by chtěl, vinil, nebylo by žádným souduom nikda konce. — S tím se k spravedlivému rozvážení připouštěje, žádá za opatření. Tu sme nalezli: Poněvadž jest Matúš ko- želuh předešle pro ten a tejž dluh vedle kvitancí zprvupočátku žaloby této ukázané k penězóm za duom někdy Jana Toška se blí- žil, a pro ten a tejž dluh vo ty peníze kla- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: dené právo a rozsudek jest trpěl, tak jakž ortel mezi Janem Hronem, Mikulášem Větrov- ským z Prahy a jinými přípovědníky sc z jedné a Matúšem koželuhem z strany druhé učiněný a právem vyšším Pražským léta 1538 v sobotu před Narozením Panny Marie [7. záříj, stvrzený ukazuje a svědčí —, z těch příčin již jest se pro tu a jednostajnú věc opět na Dorotu Toškovou, za kterúž se žádná spravedlivost nebo statek Jana Toška neukazuje, navrátiti a ji z toho viniti neměl a nemá, aniž ona mu tím obvině- ním na mnoze i na mále povinna není podle práva. — Matouš koželuh se odvolává. Dán v Žatci v pondělí po Smrtedlné neděli [31. břez- na], léta 1544. — Tu my ortel váš takto na- pravujeme: Poněvadž Jan Tošek, bratr vlastní Matouše koželuha, maje se z tohoto světa bráti, svou duší to jest dosvědčil a k tomu se přiznal, že Matúš, bratr jeho, k židu Saxovi jest za dluh židu od něho Jana Toška povinný rukojmím se postavil, jakžto podle něho Jana Toška při této při jiní též přisvědčují, i po- něvadž dluh podle práva vždycky jest mlád a rukojmí nemuože prve k jistci a k držitelóm statku jeho o dluh rukojemný hleděti, dokudž v (!) rukojemství v statku za jistce nehyne a peněz svých nedá —, z té příčiny, jakž se jest i toho najíti a vyhledati nemohlo, aby vlastní tento dluh Matouše koželuha byl, kterýž jest židu Saxovi vypravil, a z toho i právem kvit- tován, proti přiznání Jana Toška a svědomí ji- ných svědkuov, dává se témuž Matoušovi ko- želuhovi proti Dorotě, Jana Toška manželce, za právo: jestliže jest ona Dorota držitel kte- rého statku Jana Toška vlastního, že ona Do- rota takové rukojemství za Jana Toška, man- žela svého, Matoušovi koželuhovi vypraviti má, a to do dvú nedělí pořád zběhlých podle práva. — Actum (feria V., die Stanislai [8. května], anno 1544. (Fol. 283.) 295. 1544, 24. května. (Mezi Matoušem Kožnarem z Bezdružic z jedné a Janem Ma- šťlovským mladým z strany druhé o dluh.) Ma- túš Kožnar z Bezdružic obvinil před námi Jana 

Strana 629
Žatec (1544). Mašťovskýho mladého, súseda našeho, z toho, kdež jest nyní dvě letě na podzim minulý na žádost jeho Mašťovského okolo Bezdružic ječ- men skupoval a tak mnoho vozuov sem ho Ma- šťovskýmu dodával, za kterejžto ječmen napo- sledy po předešlém počtu zuostal jemu XL kop a něco vejše, jakž by se našlo, a těch že mu posavad dlužen, žádaje za dopomožení. — Proti tomu od Jana Mašťovskýho mluveno, kdež ho Matúš viní ze XL kop a některého groše, že tomu otpírá a praví, že mu není nic dlužen. — Proti tomu vedena od Matúše svě- domí Vojtěcha Záhorského, Jakuba Sopouška, Mikuláše Dědka, formanuov, při právě našem zapsané i také prve ku právu do Bezdružic pod pečetí našeho města vydané (což vše s ji- nými potřebami VMtem odsíláme) na to, že sú formané Janovi Mašťovskýmu od Matouše Kož- nara z Bezdružic ječmen vozili, a že mu jej Kožnar skupoval a sem posílal; a že zase Jan Mašíťovský žádných peněz neposíla[1], ač jeden tu svědčí, že se upamatoval, kterak by po něm Ma- šťovský peníze posílal, ježto jest to nepodobné, aby se nyní teprva upamatovati měl po několika mnoho nedělích, poněvadž prve, když mu svě- domí dával, seznal jest ovšem tak, že po něm žádných peněz neposílal, a protož tomu svědku místa nedává, aniž má od práva býti schválen. Ukázav dále svědomí pečetí města Teplé upe- četěné, co kdy Janovi Mašťovskýmu posílal, a že jinému žádnému tehdy ječmene neprodával, a také co mu Mašťovský po počtu za ječmen zuostal, vedle toho žádaje za opatření sprave- dlivé ; a že Mašťovský sám Kožnara žádal, aby mu ječmen skupoval, že jej všecken pobrati chce. Také kdež se vede od strany, že by Ma. túš Kožnar sám s formany jednal fůry, tomu on daleko neodpírá, nýbrž tak jest, že při po- sledku, když ječmenu spadlo, a Mašťovský se k tomu neměl, aby po něj poslal, vymlúvaje se, že nemuože míti formanuo, tedy Matúš obávaje se v tom nějakého fortele, i nelenoval se i toho, že s ním k formanóm chodil a jed- nati mu jich pomáhal, jediné aby od ného 629 skoupeny ječmen vedle smlouvy za času od- vezl, dokud by mu více nespadlo. — Proti tomu od Mašťovskýho mluveno, že jest sám Kožnar formany jednal a jeho se dožádal, aby mu ten ječmen prodával a pomáhal ho odbyti. Jakož tak učinil a zpeněživ tedy peníze mu i jiné věci, jako víno, herinky, ovoce zase po- sílal, jakož na onen čas v Bezdružicích s ním o to soud měl a nic jest naň, aby co dlužen byl, nepokázal, i chtěl by nyní jinou cestou opět se naň navraceti; dav při tom čísti list od hejtmana, z kteréhož se rozumí, že přejal dluh na krčmáři v Jamném i jej vyzdvihl, po- tom zase opět napomínal Mašťovského, ježto on musil naň svědky v Bezdružicích vísti i tím jej přemoci. Dav také dále čísti svědomí Kateřiny Petrový, šrotýřky, co jest mu dáno, a tak dokládaje se toho, že vína i jiné věci, ovoce a zejména XI kop hotových po Jaku: bovi Sládkovic posílal, položiv dále ceduli účtu, žádaje vedle toho zachován býti. — Proti tomu od Matouše Kožnara mluveno, kdež se tu list od úředníka ukazuje (jehož datum před dvěma lety okolo neděle Oculi) i však jest to bylo jiným časem, a on sám potom jest jemu psal, nemoha se při sv. Martině toho času, když židy zde vybili, k němu vypraviti, aby mu zakoupil některou fúru ječmene, a s tím li- stem ten forman k nému od Mašťovského byl poslán, ale žádných peněz s sebou nepřinesl, a tehdáž jest mu zaň XII kop XXIII gr. měl poslati i neposlal, a potom předce k tomu od něho vzal vosm for ječmene. A tak za to jest mu ještě mimo účet zuostal XL kop a některý groš, neb se k tomu zná, že jest mu víno, he- rinky, niti, ovoce posílal, ale však on mimo to z samého peněžitého dluhu po počtu mezi nimi učinčného viní jej z té summy výš položené; žádaje za dopomožení, neb prve mnoho vo- zuov před tímto znovu zašlým dluhem od něho jest ječmene bral, aco mu na to dával, ta ce- dule od strany ukázaná na to se vztahuje, ale ne na tento dluh, z kterého jej nyní viní a na kterej se ti listové pána jeho i hejtmana 

Strana 630
630 vztahují, neb jest po těch psaní a po tom ob- vinéni tam prve učiněném nic jemu nedal, aniž toho čím pokazuje; dav dále čísti svě- domí konšeluov Bezdružických pod pečetí toho městečka a též jiných obyvateluov téhož mě- stečka. — Proti tomu od Mašťovského mlu- veno, že z toho svědomí Bezdružických tomu se rozumí, kterak jest ho Matúš prve z šesti vozuov vinil, a on toliko k pěti se znal, a o jeden vůz toliko mezi nimi rozstrk byl; pak již nyní nastupuje naň pro vosm vozuov. Žá- daje za to, aby v svědky jeho i jiné pruovody bylo nahlédnuto — s tím se k rozvážení spra- vedlivému připouštěje. — Na to strana praví, že neviní z dluhu za vosm vozuov, než co jest po počtu přesto, co jest mu věci posílal, dále zuo- stal na těch osm fuor, jakožto XL kop a některej groš vejše, z toho on napomíná. A také že vlastní rukou Mašťovskýho cedule psána žádostivá, kte- réž odepříti nemuože, ani neodpírá, to světle ukazuje, že jest ho prosil, aby mu ječmen sku- poval, a že by sám byl se k němu rád vypra- vil, ale že pro židy nemohl; a protož se tu světle ukazuje, že jemu ten ječmen byl vožen a sám po něj posílal i formany jednal. Tu sme nalezli: Poněvadž jest se dosta- tečně z svědkuov to vyhledalo, že Jan Ma- šťovský mladý Matoušovi Kožnarovi po přede- šlém účtu XII kop XXIIII gr. a potom za vosm fuor ječmene, jmenovitě za tři kopy a tří kbeleuov nebo strychuov po XXVIII zuo- stal, čehož učiní summa XCVII kop XLVIII gr. míš., a na ten všicek dluh jemu LX kop XXX gr. míš. toliko vydal a více aby mu co platil, toho jest nepokázal, ani aby mu obvi- něním jeho povinen nebyl, toho jest neodvedl, — z těch příčin má jemu KoZnarovi vedle dostatečného z svědkuo i z cedulí obojí strany vyhledání za týž ječmen a za dluh po přede- šlém účtu jejich obapolním dáti XXXVII kop XVIII gr. míš. do dvú nedělí podle práva. Než co se Jakuba Sopouška dotýče, kterejž se svým svědomím k tomu zná, že jest od Jana Mašťovského něco peněz přijal a ty že by E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Kožnarovi dáti měl, čemuž Kožnar odpírá, aby od něho jaké peníze toho času přijal a toho se také z žádných pruovoduo nenalézá, — z těch příčin, chce-li Jan Mašťovský k témuž Jakubovi a on zase k Kožnarovi oč hledéti, právo se jim nezavírá. — Jan Mašťovský se odvolává. Dán v Žatci ve čtvrtek po sv. Žofii [22. kvétna], léta 1544. — Confirmatum sab- bato post Ascensionem Domini, (24. kvétna], anno 1544. (Fol. 288.) 296. 1544, 18. července. (Mezi panem Litvinem Popelem z Lobkovic a na Bílině z jedné a Dousou krémdrem a Vdñou mlynd- Tem & Trnovan z strany druhé o mord.) Uro- zený pán pan Litvín z Lobkovic [a] na Bílině vedle roku položeného po psaní JMti z jedné a ouřadem naším z strany druhé prošlých ob- viniti ráčil na místě poddaných svých Doušu krčmáře a Váňu mlynáře z Trnovan, poddané obce naší, z mordu pravě, že by oni Douša a Váňa oukladně a nešlechetně zamordovali Ji- říka a Bartoně Janečkovic z Velikého Lipna, poddané JMti, žádati ráčíc na též bratří jako mordéfe práva oc. — Proti tomu od Douši a Váňi povědíno, že tomu odpírají a praví, že tím vinni nejsou, žádajíce za hojemství z té příčiny, aby se potřebami opatřiti mohli, pra- vieci, že jsou s tím na hotově k tomuto dni býti nemohli. — Zase od pána povědíno i na Zřízení zemské ukázáno, že oni již hojemství užiti nemají, neb sú dávno o tom vinění vě- déli, nébrž i z vězení na rukojmí byli dáni, tak že sú sobě mohli potřeby dobře zříditi k tomuto dni; a protož mají-li čím ten mord hanebný a ukrutný odvozovati, že pán to ráčí slyšeti i také dále, což JMti bude potřebí, promluviti. — Na to od obviněných mluveno, že toho vždy žádají podle Zřízení zemského, aby pro dostatečné opatření odvoduo svých ho- jemství užiti mohli; dokládajíce se v tom psaní mezi pánem a námi ouřadem prošlých, že se na ten konec dála, zvláště z strany tohoto sro- čení, že pán teprva státi k obvinění má, a oni k odporu; a poněvadž sú se opatřiti nemohli, 

Strana 631
Žatec (1544). žádají podle práva za odložení. (Ta psaní VMtem posíláme). Tu sme nalezli: Poněvadž sú Douša a Váňa z Trnovan nad dvě neděle prostrannější čas k vyhledávání svých potřeb proti tomu obvinění napřed měli a na to i z vězení vy- ručení byli, — z těch příčin již se dalším ho- jemstvím za příčinou svých potřeb a svědomí zastírati, ani ho v tom užiti nemají, než po- vinni sú na to obvinění odpovídati podle práva a Zřízení zemského. — Pak tíž obvinění se odvolali na právo vyšší VMtí, a od pána proti tomu odvolání promluveno, že se tu nedotejče práva našeho, od kteréhož jest odvolání k VMtem, ale dotýče se Zřízení zemského, všemi třmi stavy svoleného; a protož, cožkoli v tom odvolání nalezeno bude, že to JMti na újmu býti nemá proti Zřízení zemskému, a že JMt tomu appellování ani povolovati, ani od- pírati neráčí, že VMt věděti ráčíte, co k sobě přijímati, a co nic. — Dán v Žatci v pondělí po sv. Markétě [14. července], léta 1544. — Confirmatum feria VI. post Divisionem apo- stolorum [18. července], anno 1544. (Fol. 290.) 297. 1544, 11. srpna. (Mezi panem Lit- vínem Popelem z Lobkovic z jedné a Doušou, krčmářem, a Váňou, mlynářem, z Trnovan, z strany druhé o mord sc.) JMt urozený pán pan Litvín z Lobkovic a na Bílině ráčil obvi- niti Doušu krčmáře a Váňu mlynáře z Trno- van z mordu takového, že sú oni tu v Trno- vanech v domu téhož Doušy krčmáře ukrytě a hanebně zamordovali Jiříka a Bartoně Jane- čkovic z Velkého Lipna, žádati ráčíc na ně práva útrpného, aby za ten tak nešlechetný skutek ztrestání vzali ; pak-li chtějí a mají čím ten mord odvésti, že by jím vinni nebyli, že to pán ráčí slyšeti i k tomu dále mluviti, což za potřebné uznáno bude. — Proti tomu od obviněných povědíno, že tím mordem vinni nejsou a také aby měli co odvozovati, ano na ně ještě nic dovedeno není, že nemají co a proti čemu odvozovati; davše čísti právo kap. 28, art. 2. na to, že kdo by prostou žalobou 631 byl z mordu obviněn, muože se přísahou oči- stiti. A také, poněvadž on sám v Trnovanech hospodář jest, kterak by měl takovému mordu sám osobou svou překaziti a jej zastaviti, do- kládaje se podobného příkladu, kterak někdy zde v tomto městě u jednoho měštěnína byl jest jeden zamordován, a potom ten mordéř ušel, a hospodář proto z toho mordu nebyl viněn, když jest se to bez vuole jeho stalo; též i u Doušy, kterej se mord u něho od ji- ného, ale ne od něho aneb bratra, jeho stal, a ten mordéř též ušel, protož ani oni z toho, čím jest jinej vinen, nemají býti viněni. — Proti tomu od pána povědíno, že jest se na ně žaloba stala, a oni při tom mordu byli sami, k čemuž sú se i přiznali, než toliko že na nějakého třetího, kterej by ušel, to cpají, ježto jest s podivením, že on sám dva zamor- doval i těmto dyěma ušel, protož vždy toho se žádá podle Zřízení zemského po těch tak zřetedlných a makavých příčinách a po skutku tom hanebném, který jse jest při přítomnosti jejich stal, a oni sújím vinni, aby na ně právo bylo puštěno, aneb aby ten tak hanebný sku- tek, mají-li čím, odvozovali, poněvadž sú se i citací od práva dožádali na pány některé pro postavení lidí k svědomí a pokuty sobě CCC kop pokládali, a ti lidé sú postaveni i jim svědomí dali; než rozumí se, že sú jim na škodu, protož jich nesmějí dáti čísti. A také kdež strana právem se psaným městským za- stírá, i však pán podle práva městského k této žalobě a při jest nepřistoupil, než podle Zří- zení zemského, všemi třmi stavy svoleného, a tím souzen býti ráčí, ne právem městským. — Pak my po takových odpořích stran z uvážení svého dali sme jim přečísti psaní Jeho krá- lovské Mti k nám o túž věc učiněné, kterýmž Jeho královská Mt poroučeti ráčí, aby ten mord bedlivě a bez prodlévání spravedlivě ve- dle Zřízení zemského vybledán byl; a při tom jsme k obviněným promluviti dali, mají-li svědky jaké k odvodu svému, aby je jmeno- vali a čísti dali; a pán na druhú stranu své 

Strana 632
632 též; a když se svědkuom vyrozumí, že se my v tom vedle Zřízení zemského na přísné po- ručení JMti královské zachovati chceme spra- vedlivě. Pak-li by strany nechtěly svědkuov jmenovati a čísti dáti, že my podle povinností svých pro vyhledání a vyrozumění té pře vše- cky napořád, kteří sou zapsáni, chceme dáti čísti. — I tu teprva Douša a Váňa dali čísti svědomí Jíry Prskavky z Kroučova a Víta z Stekníka, těmi svú nevinu odvozujíce, a pán na druhů stranu též svědky své ráčil dáti čí- sti, těmi obvinění své tvrditi ráčíc. Podle toho JMt se domlúval, aby svědomí Matěje z Stek- níka, kteréhož jsú obvinění k své potřebě vedli i jeho svědomí zapsati dali, také čteno bylo, poněvadž jest pán od něho také svědomí po- třebovati ráčil, ale než ten den přišel, v kte- rej zde postaven býti měl a svědčiti aneb na novú přísahu druhé straně to svědomí stvrditi a k němu se přiznati, až jej někdo úkladně opět zamordovali a do řeky uvrhli, jakož pak tak zbitej v vodě nalezen. Ale strana, obvinění, toho bránili, aby jeho svědomí čteno býti mělo, poněvadž sú oni je vedli a ksvé potřebě čísti ho nedali. I příjali jsme my to k sobě, ačkoli před stranami čteno nebylo, však jest vedle jiných svědkuo bez stran od nás slyšíno i vá- ženo pro dostatečnější vyhledání tak zname- nité věci (a to svědomí s jinými VMtem po- síláme); a tak podle svědkuov a pruovoduov svých JMt pán s tím jse k spravedlivému roz- vážení připouštěti a za opatření žádati ráčil. — Proti svědkuom páně od obviněných po- vědíno, že jim to svědomí na škodu není, neb ti svědkové toliko slyšenou věc svědčí, ale žádný nedokládá, aby tu přítomen byl a sku- tek viděl, dokládajíce se v tom ortele mezi Matoušem z Denětic z jedné a Váciavem a Jakubem odtudž z strany druhé (kteréhožto, jakž jest právem naším byl napraven, výpis VMtem s jinými potřebami posíláme), žádajíce oni též podobně býti zachováni. — Proti tomu pán mluviti dal, ačkoli JMti není potřeba toho ortele z Denětic slyšeti, byť jich pak sto uká- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: zali, neb snad tam souzeno bylo jiným právem, ale tuto jse soudí Zřízením zemským; však kdyby mu strana dobře rozuměla, to by v něm nalezla, že jej proti sobě vedou, nebo oni nic tuto neodvozují, a poněvadž jest se ten mord ukrytě a nočně dál, nemuože to tak s dostat- kem, jakž by strana chtěla, jadrně pokázáno býti, jako kdyby se ve dne dálo, neb kdyby ve dne bylo, byliť by se o ně nepokusili pro lidi, aniž by ve dne k tak hanebnému mordu přišlo. Než dostiť jest za důvod to, že se jest v domu, kdež sami byli s těmi nebožtíky, ten mord stal a z svědkuov se nachází, kterak jsú oni vinni a jmenovitě voláno bylo Váňu: „Ach nestojte, Váňo! Co děláš?“ I také to jest slyšíno od Doušy: „Ha, jeb svou matr ! Co mníš, žes v Lipně?“ Ač svědek praví, že neví, k komu jest to mluvil, i toť jest již zře- tedlné, že jest k těm nebožtíkuom mluvil, po- něvadž tam žádného z Lipna nebylo, než oni zamordovaní. A také že sama krčmářka bojéci se za muže i za švagra svého, když skutek ten hanebný učinili; nechtěla tam do domu žádného jiného vpustiti, aby se na ně nepro- neslo; a tak ten lotr, na kterého se mord ten sčítá, sám mohl a vpuštěn byl, a jinej dobrej žádnej, kdo by se snad byl k tomu přičinil, aby to bylo rozvedeno; nébrž, kdyby oni tím vinni: býti nechtěli, mohliť sou sobě toho ji- stého pro svú vočistu dobře dodržeti a nedati zamordoval a sebe unavil, ježto seň dosti moci míti mohli —. A protož pán žádá vedle Zří- zení zemského zachován býti. — Proti tomu od obviněných povědíno, poněvadž na ně ten mord pokázán není, aniž na ně prve kdy co zlého shledáno bylo, oniť věří právu, žeť jin Zřízení zemské na těžkost býti nemá. — A pán zase pověděti dal, že Váňa, kdyby sebou jist byl a toho skutku do sebe nečil a jím vinen nebyl, také by se byl po žlabích nepokrýval, neb tam od rychtáře časem nočním čtvrtej den po tom skutku hanebném nalezen byl. Že jest pak Douša sem přišel hned nazejtří ráno 

Strana 633
Žatec (1544). a zprávu o tom činil, na jiného svozuje, ja- kožto na toho Handu, není nic divného, že jest sebe a bratra tím vočistiti chtěl, neb jest lotruov ten vlastní obyčej a často se to přihází oc. Tu sme nalezli : Ačkoli ten mord, na nějž se to obvinění vztahuje, není světlými a zře- tedlnými důvody provedený, jakožto ten, kte- rej se V noci tmavé stal, však poněvadž se z svědkuov to nalézá, že Douša a Váňa s tře- tím Handou, jímž oni se zastírají, a s Barto- něm z Lipna zamordovaným, když Jiřík jsúc již raněn z domu vyběhl a jím byli ven vy- nutkáni, v domu sú se zavříti dali a když se tam bitva dála, jiných když do domu chtěli, vpustiti nedali a nedopustili; ani cítíce okolo domu lidi přítomné, provozoval-li jest kdo proti vuoli jejich jaký mord, nad těmi zamor- dovanými okřiku pro retuňk neučinili, ani sami tak hanebného skutku, prve než se stal, ne- přetrhli; ani toho Handy, jejž vinného samého býti praví, po tom mordu nedodrželi, ani do- držeti jiným nedali —: z těch příčin dává se JMti panu Litvínovi z Lobkovic na místě pod- daných JMti za právo, že oni Douša a Váňa nad Jírou a Bartoněm z Lipna tím tak pro- vedeným mordem jsou vinni. — Odsouzení se odvolávají. — Dán v Žatci [bez dne] před sv. Vavřincem, 1544. — Confirmatum feria II. post s. Laurentium [11. srpna], anno 1544. (Fol. 294.) 298. 1544, 21. srpna. (Mezi Martou Ve- lechovskou z jedné a Kateřinou z Vlkové z strany druhé.) Marta Velechovská obeslavši Kateřinu z Vlkové přivedla ku paměti to, kte- rak jest vědomé, že již orteli VMtí s strany postoupení statku a obilí zaplacení (pokudž toho popis byl od ouřadu učiněn) dosti jest učinila, protož ji Kateřinu na právo připra- vila k otporu svému, kterýž časem předešlým léta 1543 v pátek po Družebné neděli [9. bř.], proti zvodu jejímu učinila, o čež s ní předešlým časem při' jest začala, a protož žádá, aby jí ona Kateřina polovici toho všeho statku Ve- lechovského zase postoupila; a pak-li by toho učiniti nechtěla, tedy ona Marta praví, že jest Archiv Cesky XXVIII. 633 jí to učiniti povinna, a že to před právem pokázati a pravé učiniti chce podle práva. — Proti tomu od Kateřiny z Vlkové povědíno, že ona není povinna na to obvinění otpovídati, dokavadž se jí ve všem orteli předešlém hlav- ním VMtí dosti nestane, davše na to týž ortel čísti (jehož datum v Praze v středu po sv. Jiljí [5. zárí] léta 1543); obzvlástné pak ten artikul ku právu kladüci, kdeZ v tom orteli při konci stojí doloženo, že kteréhokoli statku s manželem svým v držení jest byla, toho jí zase zúplna postoupeno býti má sc. Při tom dala čísti popis od sebe předešle na kartě zna- menaný a potom na žádost její i v akta vlo- žený, kterejmž oznámila, čeho by se jí ještě ne- dostávalo. Též dala čísti své předešlé obvinění po orteli dotčeném učiněné, kterak na ten čas z obilé toliko vinila a jinych nedostatkuov Sobé pozanechala v své moci k budücímu vi- nění, jakož pak i ortel poslední VMtí to jí vyhražuje (kteréhož datum v Praze ve čtvrtek po Zvěstování P. Marie [27. března], léta 1544) i také smlúva a vejpověď mocná, po témž or- teli mezi nimi skrze ouřad náš učiněná, to též znamenitě vymieňuje, — kterúž s jinými potře- bami stran VMtem posíláme —. A tak o to, čehož se jí nedostává, vždycky jest s ní v ro- zepfi byla a posavad při právu jest, protož věří, že z těch příčin oznámených není na to obvinění Martě Velechovské povinna otpoví- dati. — Proti tomu od Marty mluveno, že jest ona všemu vedle ortele VMtí dosti učinila a vše jí postoupila, nač i ortel i psaní listovní VMtí i registra popisu právního i vejpověď mocná, smlouvou skrze nás učiněná, se vzta- huje; davše sobě též ortel poslední VMtí na obilí učiněný i také též psaní listovní přečísti (datum jeho v Praze, v sobotu po Všech Sva- tých) a pravieci, že jest jí povinna otpovídati, neb jest ta pře a odpor vpuštění jejímu v ten statek více než rok již zašla. Že pak ona paní Kateřina sobě něco dělí a pozuostavuje k zvlášt- nímu vinění, toho proti právu užiti nemá, ač jest jí všeho zúplna postoupeno, a že toho 80 

Strana 634
634 právo dopustiti nemá, na to dala čísti právo v kap. 32., art. 20. „Žalobú jednou což muož obsaženo býti“ sc, opět „Často souzeno bývá“ v kap. 32., art. 25. A též dokládaje se ortele při právu vyšším v Starém městě Pražském mezi pastorky nebožtíka Holoubka a Tomášem Knapem od Velikého Petra, vedle toho žáda- jíci býti zachována a pravieci, že ona rozdíl- ného obvinění svého takového užiti nemá, aby mohůúci jednou žalobou sobě, měla-li by k čemu jakou spravedlivost mimo to, což jest jí bylo postoupeno, vykonati, to na škodu a na zdr- žení spravedlivosti Martiny jiným a jiným vi- něním děliti měla. A poněvadž by jí statku polovice, z níž jest obviněna, postúpiti ne- chtěla, ani jí z toho otpovídati, ona žádá vedle práva a zřízení zemského při své spravedli- vosti býti zachována, davše na to čísti zřízení zemské F. 1. A že jest společnice toho statku, ukázala zápis z kněh města našeho — kterejž vypsaný VMtem posíláme —. A dále mluvíce, že jest již paní Kateřina orteli průchod dala a v té při o nic jiného, než o obilí, nedomlú- vala; také poněvadž jest smlouvou o všecko konec, co popis a registra ukazují, žeť již více této zástavy užiti nemá. — Proti tomu od Ka- teřiny z Vlkové povědíno, že ona k těm řečem i pokazování jiného mluviti nemá, než vedle výminky jedné i druhé žádá býti zachována, tak aby jí předkem spravedlivost její úplně byla postoupena, tak jakž ji v aktách znamenati dala, jakož pak i to od úřadu našeho jí jest povědíno, že se jí tou smlouvou a vejpovědí mocnou cesta k tomu, z čeho by viniti chtěla, nezavírá, neb hned onehdy, když po výpovědi panské těch C kop paní Marta u p. purgmistra vyčítati za to vobilí dala, tu paní Kateřina, stáhši túž summu, hned jest se k ní o jiné nedostatky domlúvala vedle výminky své pře- dešlé i výhrad jiných, než že sú se přátelé paní Marty po vyčtení těch peněz hned k ní do- mlúvali, aby jí ona paní Kateřina polovici statku postoupila, jako by všemu dosti učinili, o čež jest mezi nimi byl odpor, až potom i k tomu E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: sročení jest přišlo, toliko že paní Martě prvé den položen a paní Kateřině o její obvinění po- slíz, jako nazejtří, — a protož se s tím k spra- vedlivému rozvážení připouští pravieci, že není povinna otpovídati na to její obvinění, dokud se jí všemu dosti, což se jí nedostává, nestane, leč by jí to z plného práva bylo spravedlivě nalezeno. Tu sme nalezli : Poněvadž Kateřina z Vl- kové tím se odpovídání na toto Marty Vele- chovské obvinění zbraňuje, že by jí statek, kteréhož s Václavem Velechovským, manželem svým předešlým, v držení byla, zúplna vedle ortele hlavního, právem vrchním učiněného, postoupen nebyl, a za tou příčinou Martě Ve- lechovské k spravedlivosti její, máli jakou v tom statku, přístupu by dáti nechtěla —, protož aby to ona Kateřina ode dne zejtřej- šího ve dvou nedělích pořád zběhlých poká- zala, čeho by jí tak vedle téhož ortele spra- vedlivě postoupeno nebylo a není. Pokáže-li v tom času, má toho užiti ; pak-li nepokáže, tedy bude povinna na toto obvinění jí Martě Velechovské otpovídati. — Marta Velechovská se odvolává. — Actum feria V. post Divisio- nem apostolorum [17. července], anno 1544. Confirmatum feria V. post Assumptionem B. Mariae [21. srpna], auno 1544. (Fol. 296.) Dodateéné: 299. 1356. — Peslinus Mathie, iudex de Zacz, emit undecim s. annui census apud Agnetem, sororem Frenczlini Hofpneri in villa Tankowic [Stankovice]. (Rukop. 6. 986 f. 107.) 300. 1413, 18. brezna. Wenceslaus Sysska fassus est, se teneri quinque s. gr. Hane Longo, civi in Zacz —. Actum sabbato ante Reminis- cere. (Rukop. č. 2079 f. B. 19.) 301. 1432, 16. května. Georgius, germanus Petri Necztina, — in consilio Mai. Civ. Prag. fassus est, — se percepisse duodecim s. gr. a Blazkone dicto Hnat, concive Zacensi, in quibus prefatus Blazco iam nominato Petro, fratri suo, obligabatur —. Actum feria VI. post Sophie. (Rukop. č. 2099 f. 330.) 

Strana 635
Žatec (1356— 1466). 302. 1433, 24. března. Dionisius senior de Minori Civ. Prag. iacens in lecto egritudinis re- cognovit coram Urbano et Johanne Sternbersky frenificibus ac Wenceslao notario, ad ipsum specialiter deputatis, quod sibi bene constat, qualiter Margaretha, relicta olim Lewe mo- Jendinatoris, vendidit bona sua in villa Selle- wicz prope Zacz situata cuidam Sigismundo Horas dicto pro nonaginta s. gr. Qui Sigis- mundus persolvit eidem Margarethe usque ad quindecim s. gr. pecuniam prefatam —. Act. feria III. dominice Letare. (Tamtéž f. 354.) 303. 1437, 8. června. Causa vertente inter Petrum Gaier, mercatorem de Zacz, ex una et Lewam mercatorem dictum Tachowsky parte ex altera occasione quinque s. gr. debiti, idem Gaier eundem Lewam pro eisdem impetendo, dicendo sibi pro quibusdam pileis eum fore obligatum. Extunc domini magister civium et consules Mai. Civ. Prag. — per sentenciam ipsorum diffinitivam concludentes mandaverunt prefato Petro Gaier, quatenus predictum Le- wam amplius pro predictis quinque s. non im- petat nec quovismodo aggrediendo inquietet. Act. sabbato post Bonifacii. (Tamtéž f. 454.) 304. 1456, 10. dubna. Že když byla nesnáz a záštie mezi Mikulášem Čachovským, žoldnéřem pánuov města Žateckého — a Zajiečkem kna- pem, — tehdy o to záštie kterakkolivěk mezi nimi vzniklé s volí plnů a dobrovolnü obi stran páni purgmistr a konšelé [Nov. M. Praž. mocí zápisu tohoto vyřkli sú mezi nimi, aby sobě již viece o tom záští nikdy nevzpomínali slovy ani kterými jinými skutky k hanbě anebo ke škodě jeden druhému, ale aby byli svoji dobří přátelé, jako kdy prve. Act. sab- bato post Ostens. relig. alias post s. Ambros. (Rukop. č. 2085 fol. B 1.) 305. 1458, 13. února. Slovutné opatrnosti pánuom purgmistru a konšeluom Nového M. Pr. my purgmistr a rada města Žateckého tiemto listem oznamujem a svědčíme, že jakož jsme zpraveni, kterak nebožtík Havlík z Karlova odkázal jest a poručil Thuomovi Pazderovi, 635 bratru svému, súsedu našemu, lázni svú, kteráž leží v vašem městě na Poříčí, k dědictví, aby on dceři své odbyté dal šest k. gr. a s jinými dětmi svými aby učinil jako otec ete. Kterúžto lázni již psaný Thuoma prodal jest Martinovi, synu Valentina Káby, Martě m. j. a jich dě- dicuom, jakožto poručenstvie i ten trh v va- šich knihách městských sú zapsány, že sto- jiece před námi v plné radě našie táž Anička, dcera odbytá Thuomy svrchupsaného, s Ma- túšem, mužem svým, a k tomu Regina a Marta, dcery téhož Thuomy, se všemi dětmi svými, dali sú svú plnú vuoli všickní jednohlasně a společně i každý a každá z nich zvláště, aby Thuoma Pazdero, otec jich nadepsaný, ty pe- nieze za tu lázni prodanů v svú moc pobral, že všickni ti děti i s svými dědici a budúcími tiem porułenstvim Havlika svrchupsaného, anižto kterým jiným právem nebo příčinúů ne- mají jmieti k té lázni, anižto k jejím dědicuom práva ani zřenie, anižto nápadu kterého po všecky časy budůúcie. Neb se té lázně před námi v plné radě odřekli sú a tiemto listem odřiekají i s svými budúcími, jako by všickni v vašie v plné radě nebo v súdě zahájeném stojiece ústně sě odřekli. Toho na svědectvie i na zdrženie pečeť města našeho k tomuto listu kázali jsme přitisknúti. Dán v pondělí o masopustě léta nar. b. tisícieho čtyřstého padesátého osmého. (Tamtéž f. F. 3.) 306. 1459, 19. května. Slovutný Lukáš, měštěnín z Žatče, bratr vlastní p. Jiry Majnuś- kovic, přistúpiv osobně před pány, dal jest svü svobodnü, plnü a dobrü vuoli: Jakož jest dobré paměti paní Křišta, matka jich, poslednie své poručenstvie učinila, aby téhož Lukáše manželka anižto synové ani jiní přietelé pana Jíry i jeho budúcích z toho poručenstvie ne- napomínali ani nařiekali žádným obyčejem ani právem. To sě stalo v sobotu u vigiljí sv. Trojice 1. b. tisícieho čtrstého padesátého de- vátého. (Tamtéž fol. G. 30.) 307. 1466, 6. listopadu. Stala se přátelská a konečná úmluva mezi Jírů Mřenkem a Mar- 80* 

Strana 636
636 tinem krajčím, poručníky dobré paměti Matěje mistra kamene tesaře, a Martina, bratra téhož Matěje, také sirotky Martina, a Katerinü z Žatče, bábú vlastní těch sirotkuov, z jedné a mezi paní Annú Košťálkú, měštkú Star. M. Pr. a nyní manželků svrchupsaného Matěje kame- níka, z strany druhé — takováto: Najprvé jakož nebožtík Martin, jsa prvé z tohoto světa povolán — nežli bratr jeho Matěj, učiniv kšaft a poručenstvie, v kterémžto učinil jest zna- menitü zmienku o tfidceti kopách gr., že by je měl spolu v Žatči s bratrem a že by tajž bratr o tom dobře věděl, jakož kniehy města tohoto a trh učiněný a zapsaný dále oznamuje, tehdy na těch XXX k. gr. ptali sú se obě straně pilně po smrti bratří svrchupsaných, tak že žádným obyčejem nemohli sú se těch peněz doptati. I tak jsú — přítelští úmluvce vyřkli, aby těch XXX k. gr. pominulo mezi nimi, aby sobě obě straně toho věčně nezpo- mínaly —. Act. ipso die s. Leonardi. (Rukop č. 2086 f. J. 11.) 308. 1467, 13. února. Nicolaus Oldrzissko nis, civis Zatcensis, et Jessco de Blatna, fratre- olim Mathie Molik molendinatoris, constitut: personaliter in consilio (Nove Civ. Pr.] fassi sunt, se percepisse ex commissione eiusdem Mathie Molik a Laurencio molendinatore pro molendino, quod emit idem Laurencius erga eundem Matheum Molik, XXXIII s. gr. fina- les. Actum in profesto s. Valentini — lidem fratres uterini Mathie Molik — retulerunt, quia quemadmodum idem Matheus Molik, frater eorum, legavit prefatis Nicolao et Jessconi substanciam suam totalem, prout testamentum eiusdem Molikonis lucidius sonat, cum illa substancia diviserunt se sicut fratres. Actum eodem die. (Tamtéz f. J. 28 a 29.) 309. 1474, 21. dubna. My purgmistr a rada mésta Zateckého vzáctné opatrnosti pánuom purgmistru a konSeluom Nov. M. Pr. práte- luom našim milým, službu naši vzkazujem a na vědomie dáváme, že vstúpivši před nás do plné rady Duchna, po Matéjovi Havránkovi, Е. ХГУ. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: někdy spolusúsedu našem, potom s vámi oby- vajíciem ovdovělá, poručila jest tudiež před námi à plná vuoli svü i moc dala AnbroZovi, bratru svému, tohoto listu okazateli, penieze všecky, kteréž na ni po témž Matějovi Ha- vránkovi, muži jejiem, od Matěje Zlutického za duom jemu prodaný spravedlivě příslušejí, vzieti a vyzdvihniti i toho, koho se dotýče, když jemu vydány budú, guitovati a propustiti i vše, což podle řádu a práva města našeho má učiněno býti, učiniti tak mocně a právě, jako by to sama učinila při tom jsúci osobně. Na svědomie toho pečeť města našeho menší kázali sme k tomuto listu přitisknůti. Jenž jest dán ten čtvrtek před Svátostí a. d. m. gua- dringentesimo septuagesimo guarto. (Reukop. č. 2087. F. 25.) 310. 1480, 13. ledna. (Kšaft řezníka Jana Host- ka.) Ve jméno božie amen. Já Jan Hostek, řezník z Žatče, vyznávám tiemto listem ete. že ačkoli etc. najprvé a přede všemi věcmi činím a usta- novuji pani Annu, manżelku mó milń, paní a mocnú poručnicí Marty, dcery mé a jejie, a podle toho všeho jměnie a statku mého — a přidávám též manželce mé k radě — opatr- ného muže mistra Daniele kameníka —, mě- štěnína Menš. M. Pr. —. Potom pak ten všec- keren statek — dal sem — již psané man. želce mé — tak však, aby — Martě dceři mé — hotových 2 k. gr. míš. z toho — vydala. Item Kateřině, druhé dceři mé vdané, nad to, což sem jie s Matějem Kodrdú, mužem jejím, prve již dal, chci, aby každýmu z nich vydala po desieti kopách gr. m. — Naposledy ozna- muji, že v těchto dluziech jsú mi tito spra- vedlivě povinní: Řehoř Hlubokých za duom v Zatéi jemu prodanf LXXXV k. gr. m., p. Albrecht Opočenský 1"/, k. gr., vychtář z Kři- movie IIII s. gr., Mika v Kryřiech III s., Jíra Kužel z Žatče 11'/, s. a Havel z Kúta za sýr VII s. a u pánuov Žateckých mám velikú hro- madu kamene dlażicieho. — Act. feria V. in octava Corp. Chr. (Rukop. c. 2119 fol. T 9.) 311.1534, 29. dubna, My purkmistr oc Nov, 

Strana 637
Žebrák — Želives. M. Pr. oc známo činíme —, kterak nebožtík Jan Drkovic, měštěnín města Žatce, — učinil kšaft — o statku svém —, kterýž má v Žatci na předměstí Pražském, jmenovitě dva domy, dědiny i jiný vešken statek — to vše dávám — Martinovi Drkovic, bratranci svému, měště- nínu Nov. M. Pr. — Act. feria IIII. ante Phi- lippi et Jacobi (Rukop. 6. 2207 f. A 11.) Žebrák, město. 1432, 1. října. Johannes, guondam nota- rius civitatis Zebrak, resignavit potenter Mau ricio de Lippe arcufici, genero suo, — domum cum area ibidem in Zebrak civitate, sitam inter domos Johannis dicti Herle et Kacze Lypiess kowe vidue. — Act. in consilio [Nov. Civ. Pr.] die s. Remigii a. ete. XXXII. (Rukop. č. 2082 f. A 15.) Želenice u Slaného. 1460, 8. prosince (Kšaft Juna Durasa.) Ve jméno —. Já Jan řečený Duras z Želenic — dvuor muoj se třmi lány dědiny v Želeni- cích — i jiný vešken statek muoj odkazuji — paní Kateřině, manželce mé milé, — a Václa- vovi synu mému —. Jenž psán a dán v pon- délí den Poéetí M. B. — LX?. (Rukop. č. 2094 fol. € 3.) Želivec u Jílového. 1. 1522, 3. května. Mezi Annou krčmář- kou, manželkou někdy Václava z Želevce, a Ma- toušem, Duchkovým synem tutéž v Želevci, kdež se týž Matouš táhl na diel svuoj, pravě se mieti tu na té krčmě po otci svém, že jest otec jeho nebyl dílen od Václava bratra svého, kterýž na té krčmě dosedl po Matěji Vláškovi otci jich. Zase ona Anna tomu odvedla, že jest oddělen byl otec jeho Duchek od Václava a jiných bratří svých dílem tiem a gruntem od otce svého, na kterémž gruntu nynie Matouš sedie. A to jest i svědky pokázala. Proti tomu on Matouš pravil, že jest otec jeho tiem grun- tem od otce svého dielu nebral, ale že jest od 637 pána svého na tu poustku dosésti musil. A to jest i svědomím páně Šustovým pokázal. Žá- dajíce obojí, aby páni úředníci |šestipanští] jednu kazdü stranu při spravedlnosti zachovatí ráčili. Tu páni úředníci — výpověď učinili : Naj- prvé aby ona Anna kdež koli byt svuoj na grun- tích panských nebo v městě oblíbieci s tiem statečkem se shrnula a jeho do smrti své, ja- kožto nadělání svého, užívala. A když by jí buoh neuchoval, což by koli téhož statku po- zuostalo, to páni úředníci k své moci pozuo- stavují a jemu Matoušovi nebo jinému, kdož by toho spravedlnost měl, nápadu neodjímají. Actum feria II. profesto Floriani anno 1522. (Rukop č 2153 f. 57.) 2. 1522, 3. května. Václav Slivenský pří- pověď učinil na krému v Želevci pro dluh XVII s. gr. m. Act. fer. 6. post Epiph. (Smlúva na to dole.) — Matouš z Želevce též přípověď učinil na touž krčmu pro spravedlnost, kterúž tu má po strajci svém. Eodem die. (Rukop. č. 2155 fol. 3.) 3. 1522, 17. února. Stala se smlúva — mezi Václavem Slivenským — a Annou, krč- mářkou z Želevce, — o dluh XV k. m., kteréž jemu za pivo pozuostala, takováto: že Anna krčmářka jemu Václavovi Slivenskému na ten dluh má dáti z peněz, kteréž za krčmu *) béře, po V k. m. — Stalo se v pondělí po sv. Ju- lianě. (Rukop. č. 2155 fol. 19.) *) Dle lístku vloženého v rukopise tomto při fol. 58. koupil krčmu r. 1522 Maleček za 100 k. m. 4. 1532, 13. dubna. (Mezi Vítem Jedno- okým z Sulic z jedné, Šimonem bečvářem z Mni- chovic, člověkem pana Jaroslava [z Šelmberka) komorníka, též Matoušem z Želivce, člověkem obec- nám, z strany třetí.) Vít Jednooký toho předkem na páních úřednících [šestip. Nov. M. Pr ] žádal, peníze, kteréž se kladou za krčmu v Želivci, že ty jemu náležejí po Anně, manželce jeho, žá- daje, aby ty peníze a táž spravedlnost jeho jíti mohla. Od Šimona bečváře z Mnichovic mluveno, že by táž Annaležéci v nemoci u něho; že by měla odkázati jemu s Vítem XXII k. č.; 

Strana 638
638 a na to jest kšaft též Anny pod pečetí mě- stečka Mnichovic ukázal, Zádaje, aby vedle téhož kšaftu táž spravedlnost jemu vydána byla. Od Matouše z Želivce pak mluveno: ja- kož se potabují Vít, též Šimon — k sumě peněz jmenované, tomu že odpírá, pravě se k tomu nejlepší spravedlnost míti po strejci svém, manželu prvním též Anny, a že z toho statku nikda dílen nebyl —. Tu — úředníci o tom takto vypovídají: poněvadž zjevné o tom zřízení zemské jest, že lidé sedlští kšaftu ne- mohli činiti bez vuole a vědomosti pánuov svých, že ten kšaft předkem v nic obracejí a zdvihají. Což se pak nápadu dotýče, poněvadž se tomu z svědomie vyrozumělo, že první man- zel nebozky Anny byl jest straje vlastní Ma- tousovi z Želivce a toho statku že dílen ne byl, z té příčiny Matoušovi nápad k XXV k. m. tu v Želivci na krčmě připovídají. — Actum sabbato post Reliquiarum oc 32. (Rukop. &. 2133 IV fol. 42.) Želkovice u Hořovic. 1507, 11. srpna. (Kšaft Jana Dlaska z Žel- kovic.) My purgmistr a rada Nového M. Pr. tiemto listem známo činíme, kterak před nás do rady naší osobně jest předstúpil Jan při- jmie Dlesk z Želkovic, man JMtiKské k Karl- štejnu, toto jest oznámenie učinil, a že ta jest jeho vuole a úmysl konečný, když by jeho P B. smrtí z tohoto světa pojal, že Dorotě Žibřidce, sestře manželky své, na statku svém vrchniem tu ve dvoře v Želkovicích, zejména na obilí, na dobytku i na všem hospodářství vrchniem, buď ve dvoře neb na poli k témuž dvoru příslušícím, padesáte a pět kop gr. č. rázu pražského ukazuje a mocně po smrti své otdává bez překážky všech jiných přátel svých, jakžkoli blízkých neb dalekých. Pak-li by P. B. též Doroty Žibřidky prvé smrti neuchoval nežli jeho, však vždy po smrti jeho, ta suma svrchu- jmenovaná LV k. gr. č. z týchž svrchkuov statku jeho aby připadla na děti předepsané Doroty rozdielně: na Václava XXVII'/, k. gr. &. E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archwwu města Prahy: a na Jindřicha a Annu druhá polovice XXVII, k. gr. č. rovným dielem. K kterémužto jeho před nami v radě přiznání a oznámení k žá- dosti jeho i tudiež Doroty předepsané pečeť menší města našeho svrchupsaného dali sme k tomuto listu přitisknúti na svědomie. Jenž dán léta od narozenie s. b. MDVII v středu po sv. Vavřinci. (List tento v kniehy jest vlo- žen z rozkázánie p. purgmistra a pánuov k Zá- dosti Václava, syna Zibridové oc MDXXIII.) (Rukop. č. 99 p. 145.) Žepec, neznámé polohy. 1426, 26. listopadu. Juxta amicabilem con- cordiam — pro parte Johannis et Pessikonis fratrum ab argentea stella ex una et — pro parte Wenceslai dicti Wrata de Horek parte ex alia idem Wenceslaus Wrata — condes- cendit resignando curiam in Ziepec — pre- dictis Johanni et Pessiconi —. Act. feria III. post Katherine. (Rukop. & 2099 fol. 187.) Zepy (Repy) u Prahy. 1. 1448, 6. kvétna. (Dobrd vile Johanny z Zep.) J4 Johanna z Žiep a Lidmila, dcera jejie odtudž, vyznávámy tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce sly- šeti budú, že ten list, kterýž máme od opata i konventu kláštera Břevnovského s jich pe- četmi, jakož nám svědčí na osm kop platu zbožie téhož konventu, jakož ten list hlavní šíře okazuje a svědčie, ten list daly jsme Pro- kopovi z Šárky, řečenému Šárka, bratru svému, a dávámy dobrovolně a svobodně a mocně, ja- kož i před dávnými časy a lety daly jsme byly a mocí listu tohoto davše potvrzujem s naší dobrú vuolí, aby on s tiem listem měl plnú moc i plné právo ty jisté úroky bráti a vy- bierati i dobývati, tak jakož ten list svědčí, a měl plnú moc a vuoli s tiem listem jako s svým vlastniem i jakž by sě jemu vedle jeho vuole líbilo učiniti, buďto prodati, směniti neb zasta- viti bez překážky naší i našich budúcích. A toho všeho na potvrzenie své jsme vlastní pečeti 

Strana 639
Želkovice — Žepy. přivěsili k tomuto listu. A pro lepšie svědomí prosili sme slovutných panoší Bořivoje star. šieho z Lochovic, Hanuška z Stupic a Diviše z Zejzieře, že jsú své pečeti vedle nás přivě- sili k tomuto listu sobě beze škody. Jenž jest dán a psán létha od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého osmého ten pon- dělí po sv. Florianu. (Rukop. č. 992 fol. 265.) 2. 1474, 14. února. (Postoupení platu ke kostelu P. Marie ma Luzi v Praze) Já Jan Šárka z Šárky vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že s dobrým mým rozmyslem a zdravým přátel mých i jiných dobrých lidí potazem ten plat mój puoldeváty kopy a dva groše úroka roč- nieho věčného a k tomu třidceti a dvé kur na lidech mých vlastních a dědičných v Že- piech, jenžto každý z nich s dědiny své, kte- růž drží, platie, jmenovitě: Vítek se dvú dědin na sv. Jifie kopu a čtyři gr. a na sv. Havla tolikéž a k tomu osmero kur; Jan Pupa s to- likéž dědin při sv. Jiří kopu a čtyři gr. a při sv. Havle tolikéž a osmero kur; Vlková vdova svatojirského kopu a čtyři gr., svatohavelského tolikéž a osmero kur; Vrbík při sv. Jiřie puol kopy a dva gr., při sv. Havle tolikéž a čtvero kur a Švábová vdova při sv. Jiřie puol kopy a dva gr., při sv. Havle tolikéž a k tomu čtvero kur, kterýžto plat mně, jakožto dědici pravému po slovutném panoši Prokopovi z Šárky, dobré paměti otci mém, na rozdielu s Stanislavem, bratrem mým, se jest dostal: prodal sem trhem pravým a mocí listu tohoto dědicky a k věč- nosti i s lidmi a poplatky jich výš jmenovaný- mi prodávám opatrným lidem Ondřejovi Maus- titlovi, Prokopovi vačkáři a Brožovi bečváři od Matky božie s Lúže, měšťanóm Starého Města Pražského, a poctivé paní Anně Pařiez- kové, téhož města Pražského méStce, porul- níkóm mocným statku paní Johanky Prhošové, dobré paměti téhož také města Pražského měštky. Kteréhožto platu s lidmi i poplatky jich již vy- psanými tak v cele a plně, jakož sem to sám po svrchupsaném Prokopovi z Šárky otci mém 639 měl a držal, skutečně postúpiv. — Na potvrzenie i budúcí paměť toho já Jan Šárka nadepsaný pečeť mú vlastnie dal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně prosiv urozeného pána, pana Jivdficha z Jenštejna a z Skal, slovutných pa noší Hanuše z Stupic, Otíka z Boršic, Jana Vla- šimského z Tymberka a Stanislava z Šárky bra- tra mého, že jsú také pečeti své dali na svě- domi podle mne přivěsiti k témužto listu, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisí- cieho čtyřstého sedmdesáthého čtvrtého v pon- dělí den sv. Valentina. (Rukop. č. 992 f. 266.) 3. 1474, 18. dubna. (Postoupení platu k témuž kostelu.) Opatrní lidé Petřík písař a Bartoš rybář, kostela sv. Valentina kostelníci a z též osady, Jan od kapruov, Jiřík z domu Prhošova, Jonáš rymer a Andris kramář, mě- šťané Star. M. Pražského, všichni spolu na rat- húze před radú pánuov svých osobně stojíce jednostajně svými i všech jiných též osady súsed jmeny, od nich jsúce vysláni, přiznali jsú se, že ty všecky listy na plat kúpený v Že- piech, z nichžto prvním ctihodný kněz Ziffryd opat i jiní kněžie,. úředníci jeho tudiež ze jména vypsaní, i veškeren konvent kláštera Břevnovského blíž Prahy vyznávají, že s po- volením nejjasnějšího kniežete a pána, pana Václava, slavné paměti Římského a Českého oc krále, prodali jsú VHI s. gr. platu ročnieho věčného slovutnému někdy panoši Benešovi ze Mnichova*); druhý list dobré vuole, jímžto paní Johanka z Žep s Lidmilú, dcerů svú, prve do- tčený list opata a konventu Břevnovského dávají pod svými i jiných dobrých lidí podle nich pečeťmi visutými na svědomie Prokopovi Šárkovi z Šárky. Třetí instrument Mikuláše z Střihomě, písaře obecného, v kterýžto list povolenie krále Václava opatu a konventu klá- šteru Břevnovskému daný, aby oni [zboží] téhož kláštera do jisté summy peněz tudiež položené odprodati mohli ku prosbě a žádosti ctihod- ného kněze Petra opata Břevnovského, jakož jiem vydán, od slova k slovu vložen a vepsán jest. Čtvrtý list, jímžto Jan Šárka, jakožto 

Strana 640
640 pravý dědic po svém otci Prokopovi řečeném Šárka, právo maje na lidech tudiež v Žepiech zejména vypsaných, kto a co platí neb má pla- titi a bude mieti, prodal jest mocně a pravým trhem VIIUP/, s. gr. a II gr. úroka ročnieho dědičného, věčného a k tomu XXXII kur opa- trným Ondřejovi Maustitlovi, Prokopovi vačká- řovi, Brožovi bečváři od Matky boží s Lúže a poctivé vdově paní Anně Pařiezkové, měšťanóm a měštce Starého Města Pražského, poručníkóm statku dobré paměti paní Johanky Prhošové, téhož také města měštky. A pátý list, v němžto predepsani poruënici jednostajné s svá dobrü a svobodnů vuolí plat napřed jmenovaný v Že- piech i to všecko právo z listuov svrchudotče- ných k niem příslušné mocně dávají a mocí téhož listu postupují skutečně opatrným lidem kostelníkóm a osadním kostela sv. Valentina, měšťanóm častopsaného města, nynějším i bu- dúcím, k záduší věčnému kostela téhož —, jakož pak týž list pátý i jiní listové čtyři pod visutými dobrých lidí pečetmi a znameniem písaře obecného ty všecky řeči již dotčené v sobě šíře a plněji zavierají. Jiné také všecko což sě napřed psané paní Johanky Prhošové i muže jejieho kšaftem jich vypisuje, i k tomu a nadto více nežli kšaft okazuje, k příslušen- stvie kostela téhož a osady přijeli jsú a při- jímají za celé, pravé a dostatečné jich otbytie z týchž obojích kšaftuov skrze již jmenované poručníky — jiem všem, jakožto dobrým li- dem s velikú vděčností z pravého a věrného dostiučinění děkujíce. — Actum in consilio feria II. ante Georgii. — (Tamtéž fol 264.) *) Viz AČ. XXVI. str. 110 č. 3. Žerovice (?). 1435, 8. listopadu. Anna, relicta Mathie Uchytil de Zierzowiez, resignavit — decem s. gr. debiti, quas habere dinoscitur in Johanne Radpil, Mozdien, Jakssone et ceteris ibidem in Zierzowiez, Cristoforo de Knin —. Act. in consilio feria III. post Leonardi. (Rukop. 6. 87 f. 64.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archwu města Prahy: Žihobec. 1415, 18. května. Vitus, pistor de Porziecz, solvere promisit XXXVIII s. gr. Wynterio de Cadow, Zdislao fratri ipsius et eciam duobus fratribus in Zihobecz die b. M. V. nunc pro- xime venturo —. Actum in vig. Penthecost. Zitomiíi. 1408. — Ottico pannicida emit et exsolvit Sex s. gr. pragensium census annui et perpetui erda Procopium, iudicem in Stomyrz, pro quinquaginta s. gr., que habuit super domo ipsius Otticonis, que fuit Johannis, fratris sui, sita prope s. Gallum —. (Rukop. é. 2101 f. 148.) Zizelice u Zatce. 1. 1543, 23. dubna. (Mezi Václavem Pří- bramem z jedné a Žiželskými z strany druhé o kšaft Martina Chotka, člověka Příbramova.) Václav Pifbram, spoluméésténin nés [Zateckÿ], učinil odpor kšaftu Martina Chotka z Žiželic před námi vyhlášenému, nechtějíc tomu, aby průchod svuoj míti měl z příčin, že on Chotek byl jest člověk jeho dědičný nevyhoštěný, kte- rýž bez vuole jeho, jakožto pána svého, kšaf- tovati nemohl, pravíc on Příbram, že k tomu všemu statku po něm pozůstalému právo a spra- vedlnost má podle vrchnosti panství svého, po- něvadž jest týž statek za ním a pod ním. Proti tomu Žiželští praví, že jest Martin Chotek, spolusoused jejich dobře to učiniti a kšaftovati mohl, žádajíce, aby ten kšaft jeho k tvrzení přišel, poněvadž k obci jich též díl některý statku jeho odkázán jest tím kšaftem. Nebo předkové jejich, obyvatelé té vsi, vždycky sú kšaftovali svobodně bez překážky každého člo- věka a ti kšaftové bývali jsú tvrzeni při právu města Žatce pečetí téhož města, jakožto těch, kteří jsú pod šosem k městu; aniž kdy člově- čenství komu slibovali oni i předkové jich, aniž komu v člověčenství byli, než toliko platy ty, v nichž zasedí, činíce komuž náleží, jinou žád- nou poddaností povinni nebyli a nejsou. A na to že jsú předkové jich kšaftovali, ukázali a 

Strana 641
Žiželice (15483). dali čísti kšafty Leška z Žiželic, Jana Dra- noušovic a Václava Piskáče, vše Žiželských, kteří seděvše tu v té šosovní, k městu náležité vsi, o statcích svých, které tu jměli, pořízení nebo kšafty jsú činili a ty průchody své mívaly i pečetí městskou tvrzeny jsou, ježto v též vsi více platuov k městu a obci náleží nežli Vá. clavovi Příbramovi aneb Matoušovi Kolských, potomním držitelóm platuov po nebožce Hu- merové, která tu též nic jiného neměla, nežli samy platy a žádného nad lidmi panství, aniž jí ti, na kterýchž oni nyní platy mají, kdy člo- věčenství slibovali. A protož Matouš Kolský ačkoli prvé odpor tomuto kšaftu také učinil podle Václava Příbrama, jakožto společník jeho v těch platích, v kterých jim Chotek zaseděl, však uznavši, že jest zbytečný odpor, i pustil od něho a pověděl, že přestává na tom, co jest mu Chotek odkázal. A tak i sám spolu- držitel jeho kšaftu tomu místo dal a průchod. Protož Václav Příbram též jest učiniti povinen a jim v té staré zvyklosti překážky nečiniti, čehož sou prvé vždycky užívali, a to i ukázali. Že pak oni jako jiní sedláci poddáni nejsou, na to dali čísti v matrice v těch knihách, kde se měšťané naši,*) kteří se přijímají v měšťan- stvo, zapisují, kterak tu Jan z Žiželic, Jan Rekovic, Jan Dlouhý a Václav Piskáč s jinými, vše z Žiželic a tam sedíce, v měšťanstvo jsú přijati a v pořádek do matriky jsú zapsáni. A více nad to, že těm i jiným, kterejch by dlouho bylo vyhledávati, všickni zápisové do kněh městských jdou. Davše čísti trhy a pro- daje i vzdání v soudu zahájeném mezi měšťany některými a lidmi z též vsi, jmenovitě, když Jan Klimšovic prodal i v soudu zahájeném do kněh vzdal sad svuoj městský Janovi Rekovi a Václav Cihlář Janovi Piskáčovi, item Jan Strejček Petrovi Koubovic, vše Žiželským, sady své prodali i do kněh vložili, a ti lidé že po- dnes živi jsou a tu v Žiželicích sedí i tehdy seděli, když ti prodajové statkuov městských jim šli do kněh trhových i do kněh soudu za- hájeného. Ježto kdyby s jinými sedláky pod- Archiv Český XXVIII. 641 danými v člověčenství za roveň byli, tehdy by jim ta svoboda v knihách městských nikda do- puštěna nebyla. Dokládajíce se dále vědomí všeho úřadu, že žádný z těch, kteří městu z dědin Žiželských poplatky činí, člověčenství jest nesliboval. Nad to pak ani Chotek nebožtík, kterejž pod Václavem Příbramem nebyl ani neumřel, člověčenství jemu slíbiti jest nemohl a nesliboval, než byl jest též poplatník obecní, seděvší na gruntu obecním, i jiný statek, ja- kožto půl lánu, k tomu držel, vše pod obcí městskú, kromě toho, což pod ním držel, ja- kožto tři čtvrti sc. Proti tomu Václav Příbram praví, kterak jest to široce všem vědomo, že každého roku v domu jeho Žiželští i ti; kteří k obci nále- žejí, i ti kteří jemu spolu s Matoušem Kol- ských v poddanosti sú, soudy mívají a úřad nebo pan purgmistr a páni vždycky k tomu na místě svém osobu některúů obyčej mají vy- sílati a tak spolu jim rychtáře a konšely sadí i přísahu vydávají, že věrnost pánuom svým zachovati slibují, ježto, byť pak jiného slibu nebylo, tedy ten dosti jest za slib k člověčen- ství. Pravě, že ani on sám k jinému slibu lidí svých, obzvláštně jak se v ně po smrti Hume- rové, tchýně své, uvázal, nikda jest nepota- hoval, až teprva po smrti Chotkově, když sú se podle jiných proti němu zpíčili a na otpor mu vstúpili v věci vlastně panství a vrchnosti jeho náležité; i tak se musil před nimi opatřiti a je k tomu přivésti, aby mu člověčenství slí- bili, jakož sú tak učinili. Na to dal čísti svě- domí. A poněvadž jest Martin Chotek dědičný člověk jeho byl nevyhoštěný, kterejž ještě prve před smrtí svou všecken statek jemu, pánu svému, jest poddal, z těch příčin nemohl také kšaftovati bez vuole jeho. Neb když pro se- šlost věku svého opatrovati a pracovati ne- mohl, tedy toho jse na něm, jako na pánu svém, dožádal, aby odpočinul a statek aby pro- dati mohl, v čemž jest mu povolení dáno, však aby hodnému člověku prodal. I prodal jest Michalovi, kterémuž jest tu toho trhu příno 81 

Strana 642
642 s tou výminkou na ten způsob, aby se od pána vyhostil a jemu člověčenství slíbil, jinak že mu příti nechce a že ho pod sebou nikterak trpěti nemuože. Na to všecko dal čísti svědomí“ Kdež se pak tím pod šos chtějí vtáhnúti, že v ma- trice někteří zapsáni jsú a v knihách mají statky městské vložené, tímť proto měšťané býti nemohou neb to zapsání osob jejich v ma- trice není přijetí v měšťanstvo; než proto, že se jím tudy povolení dává, aby, což statku městského koupí, to sobě knihami městskými dáti mohli zapisovati. A tak vždy sedláci jsú ve vsi Žiželicích a ne měšťané v Žatci, neb vyhoštěni nejsou a také i právo své tam v Ži- želicích mají zvláštní a výsadné a tam své věci řídili, ale ne při právě města Žatce. Jestliže jest pak který z nich kdy kšaftoval a to prů- chod mívalo, i poněvadž sú jim páni úřad i také předešlí držitelé lidí jeho, kteréž tu jmá, súce zde měšťané usedlí, spolu s úřadem toho přáli, tať přízeň dobrovolná jim za právo a za výsadu, kteréž na to neukazují, nikterak býti nemuože; pravě, že i on sám nikda jest jim, kteři jeho byli, nebránil kšaftovati, když sú po sobě zuostavili dědice a jim nebo jiným přáteluom svým na ty grunty statky své odkázali, aniž jest tomu kdy co odpíral. Ale tento Chotek, člověk jeho, žádného přítele ani dědice vlast- ního nenechal po sobě, než ledakomus ledacos odkázal z statku svého mimo vuoli jeho, ja- kožto vrchnosti své, a konšelé Žiželští, kteří proti němu nyní jsú odpor a strana, sami ten kšaft vyhlásili a, sobě v něm svědčí. Z kte- rýchžto všech příčin on nikterak průchodu dáti nemuože, než že všecken ten statek po Chot- kovi pozuostalý připadl jest na něj, jako pána dědičného. Také že oni Žiželští žádného šosu městu z statkuov žiželských neplatí, než úroky dávají pánuom svým, jako jiní sedláci z stat- kuov kmetcích, a oni páni jejich sami šos platí z těch platuo, které z nich berou. A dále do- kládaje se v tom (že lidé bez povolení pána dědičného kšaftovati nemohou) orteluov při právě VMtí mezi Jakubem Šrámkem a Blaž- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: kem Dopitá, item mezi Janem z Šešovic a Ja- nem Horským, výpisy jich ukázal a dal čísti. Při tom mluvě, poněvadž on Chotek člověk jeho dědičný jest byl, až do té smrti nevyho- štěný, že jest bez vuole jeho kšaftovati nemohl, připomínaje také ortel mezi panem Kunšem Kraselovským z jedné a Mikulášem koželuhem z strany druhé o podobnú věc. A pravě, kterak on více má dědin šosovních při městě, ježto mu z nich měšťané úroky platí, veda na to svědomí Jana Stříbrského a Jana Čapolta, však že ti všickni svobodní měšťané užívajíce toliko pod samý plat gruntuo jeho v jistej a vysa- zenej způsob, s nímž Žiželští v tom za roveň býti nemohou, jsúce poddáni a ve vsi, která své zvláštní právo jmá, jakož výš mluveno. Protož on netoliko k statku Chotkovému po smrti jeho sáhnúti muože z příčin již dosti široce oznámených i ukázaných. Ale mohl by, kdyby tak tvrdý byl proti nim, jako oni proti němu, i jim. živým lidem svým, ty statky od- níti jako grunty své, za kteréž sú předkové jeho znamenité peníze dali. Neb oni na svém nesedí, než na jeho, vše do vuole jeho, jako pána vrchního, zvláště poněvadž hamfeštu žád- ného neukazují. Ačkoli Chotek nebožtík prodav dvuor, v kterémž jest pod ním na gruntech jeho seděl, vyfrejmarčil jest sobě na gruntu obecním pod panstvím města neveliké jakés městištko a tu před smrtí svú vystavěl, ale však těmi penězi, které za statek ten bral, jejž pod ním držel. A k té schráně zanechal jest sobě čtvrti dědiny, vše pod ním, aby v ní z toho poživení jměl. Item kdyby ti lidé tak svobodní byli, i s tou vsí, jakž chtějí, proč by předkové jeho, držitelé a páni jich, tu sobě milost jednali u králové Johanny, aby sobě o nich kšaftovati mohli a ti kšaftové aby do desk dvorských na vysvědčení dvou konšeluov městských kladeny byly a zvláštních relatoruov s náklady znamenitými aby nebylo potřebí ke dskám o to voditi; a že toho předkové jeho užívali i on po nich též a podnes že to obda- rování beze všeho přerušení stojí. Tím zaví- 

Strana 643
Žiželice (1544). raje; poněvadž jest jemu samému den s Žižel- skými pod ztracením té pře ku právu položen a žádnému jinému a on to dostatečně pokázal, že Martin Chotek člověk jeho dědičný byl až do své smrti, i také že jemu statek svuoj prve dal sc, žeť jest o něm bez vuole jeho kšafto- vati nemohl a statek ten že jest naň jako na pána dědičného podle vrchnosti jeho připadl. Tu sme my nalezli a ortelem svým vypo- věděli : Poněvadž Václav Příbram to jest po- kázal, že Martin Chotek člověk jeho byl dě- dičný, a ta ves Žiželice aby jaké obdarování a svobodu měla na kšaftování, toho Žiželští ne- pokázali: z těch příčin Martin Chotek bez dě- dicuov sešlý nemohl jest kšaftu činiti bez po- volení pána svého; a protož ten statek jako nekšaftovaný, což ho koli měl pod Václavem Příbramem, jemu, jako pánu jeho, v moci zů- stati má. Než což jest on Chotek měl a držel pod obcí města, na to jse Václav Příbram táhnúti a od obce toho odcizovati nemá, ale zuostaň to v opatrování úředníkuov městských. Pak strany se odvolaly. Dán v Žatci v pondělí po Hromnicích [5. února] l. oc XLIII*. Tu my — ortele tohoto — potvrzujem, však na tento způsob: K čemu koli i pod právem vaším Martin Chotek, člověk dědičný Václava Příbrama z Javořice, spravedlnost jest měl, při té vší spravedlnosti Václav Příbram zuostati a jí uziti má. Actum in consilio se- natus feria II. in die s. Georgii anno 1513. (Rukop. 6. 92 f. 254) *) t. j. Zate&tí. 2. 1544, 1. srpna. (Mezi Mandalenou Ma- zancovou zjedné u Václavem Pribramem z strany druhé.) Mandalena Mazancová, spoluměštka naše [Žatecká], Krystíny, vnučky po Pavlovi synu a Anně nevěstě svých dcerky osifalé, poruénice právem VMtí zřízená, tak pokudž ortel na to učiněný plněji svědčí etc. obvinila před námi Václava Příbrama, držitele statku a spravedli vosti Anny nebožky, dcery své po někdy Kry- stíně Humerové, kšaftem zřízené a nápadem na tuto Krystínku vnučku její přišlé, zejména z platuov v Zizelicích, z vinice v Mlynárích 643 s haltéři a ze sta kop po Ezechielovi, ujei téhož sirotka, a po Anně matce jeho, z polo- vice platuov na láních, z půl zahrady pod ma- lou brankou, ze dvou díluov v hotových pe- nězích,, jmenovitě XV k., item ze CC, které k živnosti po Anně, dceři své a matce téhož sirotka, dáti připověděl; item z peněz, které vzal za vlnu po Pavlovi, otci též vnučky, a za chmel, i také z hotových peněz, které po něm zuostaly, pokudž o tom prve spisu po- dala; žádajíci na místě téhož sirotka, aby ji všeho toho postoupil a ona přijmúci to k sobě hned jest na hotově to všecko dostatečně uji- stiti témuž sirotku podle ortele práva vrchního. Proti tomu od Václava Příbrama povědíno, že tomu porozumívá, kterak by paní Mazancová proti němu soudu více strojiti chtěla, nežli by jí náleželo, z nenávisti jemu na těžkost, je- diné, aby jej k útratám a ke škodám přivozo- vala. I znajíce to p. Václav, aby s ní mimo náleZitost v soudy se nedával, toto k tomu za odpověď dává: že na tu žalobu není povinen odpovídati z příčiny té, neb ona paní Mazan- cová tu žalobu proti p. Václavovi vede nemaje k tomu žádného poručení ani práva ani sama spravedlivosti. Neb ona toliko poručnice zří- zená nad statkem toho sirotka, vnučky jeho, otcem jejím zřízeném, jakž ortel pánů Pražan o tom zavírá. Ale vnučka při ochraně p. Vá- clava, jakožto děda, jest týmž ortelem zůsta- vena; a kterak při všech právích ten způsob se zachovává, kdož chce na místě čím viniti a sám spravedlnosti k tomu nemaje, že musí míti toho poručení. Jakož pak dobře jest to zřízením zemským vyměřeno, kdož by chtěl, nemaje poručení ani sám svý spravedlivosti, poháněti nebo viniti, že na zmatek pohání a v pokutu takový upadá. Než vnučka, když k letuom přijde, bude-li chtíti se oč ku p. Vá- clavovi dédu svému domlüvati, bude míti na to odpověď. Ale p. Václav, sa přítelem jejím a maje k ní libost, chovaje ji jako svú Vlastní dceru, bude-li se jím zpravovati, muože-li lépe z statku svého učiniti, nežli paní Mazancová. 81* 

Strana 644
644 A že to tak jest, že žádný nemuože viniti, leč maje poručení, na to čteno zřízení C IX. A do- kládaje se také starého zřízení A 9. Pak paní Mazancová jest poručnice nad statkem otce je- jího zřízeným. A tak stojí v orteli, že nad statkem otcovým, ale ne Humerčiným, aneb spravedlivostí sirotčí (ač byly-li by jací k tomu náležití) aby poručnice byla, se nenachází. — Druhá pak příčina jest tato, že vkračují v po- ručenství p. Václavovo tím viněním a to tak, že viní podle kšaftu Humerčiného, co jest od- kázala Anně a Ezechielovi, a že by k tomu ta vnučka spravedlivost měla po mateři, ježto (?) p. Václav netoliko nad BEzechielem synem svým a Annou poručník mocnaj otcovskej i s paní Krystínou manželkou svou jest, ale také i společník, a ten kšaft Humerový vzta- huje se tak dobře na jiné děti, kteréž by on Václav s manželkou svou budoucně míti měl, jako na předešlé děti. A nad tím nade vším kšaftem otcovskej mocnej poručník zřízený jest, ježto nejsa plodu zbaven, již by tím přerušil ten kšaft Humerový a z něho se vyvedl. A tak by se ani vůli Humerčině vedle toho kšaltu pořádného, kterejž i v knihách jest, dosti ne- stalo, ježto za právo jest, že vuole kšaftují- cího ve všem má vyplněna býti. Dav na to čísti výpis toho kšaftu z kněh městských. K tomu mluveno, že netoliko na Annu a Eze- chiele vztahuje se ten kšaft, ale na jiné dítky budoucí. A on plodu nejsa zbaven jí by tu [i] budúcí svý z takového nápadu vyvedl, ježto nad tím p. Václavovi, jakožto poručníku otcov- skému, nejvyšší ochrana náleží. Dav dále čísti o kšaftích právo v kap. 66. art. 26. rozdíl 1. A kterak také jest již slyšáno, jaká vuole ne- božky jest byla, kteréžto vedle kšaftu jejího pořádného i podle práva tohoto tomu se za dosti státi má, aby měněna nebyla. A z té druhé příčiny vidí se mu nebýti povinné od- povídati. Jest ještě třetí k neodpovídání pří- čina tato, že dříve času na ujmu a nebezpe- čenství statku p. Václavova jej viní. Dříve času tak, že není plodu zbaven, a měl-li by E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: dítky, jakož míti bude, již by tímto nečasem z nápadu a užívání je vyvedl. A na ujmu tak, že p. Václav po té vnučce své čeká nápadu po ní, jako po YVnučce děd, a ona po něm, jako po dědu; ježto kdy[by] k letóm nepřišla anebo přijdouci navedena byla, mohla by tu spravedlnost nebo ten nápad od p. Václava odciziti. Jakož pak, že takoví nápadové po vnucích na dědy přicházejí, na to ukázán ortel od práva VMtí pod pečetí vydaný. Proto že na ujmu nápadu a spravedlivosti p. Václavovy viněn býti nemá, že sirotek let jest nedošel. Pověděno jest také, že na nebezpečenství a ujmu statku jeho tato žaloba se děje ato takto: že kdyby tu táž vnučka jaký nápad anebo spra- vedlnost, jakž oni praví, míti měla, přijda k le- tóm, kdyby se jí tímto soudem co nedostávalo, mohla by nastoupiti na p. Příbrama děda svého jako na poručníka. A tak vydada on z rukou to, ač by [jemu] náleželo, byl by statku svého v nebezpečenství. Jakož se teď sběhlo v radě v Starém M. Pr.: mezi Janem a Václavem sirotky Šimkovými a Ondřejem z Ji- nočan tolikýž soud byl o statek týchž sirotkuov a byl přivlastněn Ondřejovi z Jinočan soudem; sirotci došedše let místa tomu nedali. Doklá- daje se v tom téhož ortele a tím zavíraje, když vnučka k letuom přijde, nebude-li jí co postoupeno od p. Václava, děda jejího, a bude se o to domlúvati, bude míti na to odpověď. Toto ještě za čtvrtou příčinu oznawuje: že mají poručníci spolu viněni býti i také viniti, a paní Krystina, jsúc druhá poručnice i také společnice, se neviní. Pan Václav na škodu její mimo náležitost bez ní v to dáti se nemuože. A o tom jest zřízení zemské C 5, to dáno čísti; vedle toho pravě, že není povinen odpo- vídati. A nadto vejše že jest zřízením zem- ským vyměřeno i také nálezové u práva vrch- ního VMtí o tom jsú prošli, když odpor jest s poručníkem o sirotčí statek, že to bývá od- kládáno do let sirotka, aby sirotek přijda k le- tuom mohl [k] poručníku oč se domlúvati, a že teprva statek jemu má postupován býti. Na to 

Strana 645
Žáželice (1544). se doložil nálezu při právu VMtí mezi Zdi- mírem a Václavem od tašek etc., vedle toho žádaje zachován býti. Proti tomu od Mandaleny Mazancové toto mluveno: Kdež p. Václav skrze zástupcí svého oznamuje, kterak by ona zbytečně a zúmyslně k škodám strojiti jej měla, i teď jest znáti, že jí nic neschází než jím samým ; neb sám zby- tečně sobě odtahy činí, maje rok položenej ku právu, i odpovídati nechce, pravě, že není po- vinen. Druhé, také příčinu jest položil, kterak by ona, nemajíci poručenství žádného od též vnučky Krystínky, viniti měla p. Václava Pří- brama z spravedlnosti jí náležité, i jest vě- domé, že ortel práva vyššího učinil jest ji moc- nou poručnicí nad Krystínkou vnučkou i stat- kem jejím. Pak poněvadž jest poručnice mocná a statek témuž sirotku zaručiti má, z těch pří- čin to muože dobře a slušně učiniti, což by témuž sirotku náležitého bylo, že jest povinna z toho viniti i také k sobě přijíti. A zvláště poněvadž počtem též vnučce povinna býti má, dokládaje se paměti a svědomí vuobec, kterak Václav Příbram, nemajíc žádného poručení od žádného, proto jest kšaftu nebožtíka Pavla Ma- zance bránil. A protož nechaje všech těch zá- stěr na straně, povinen jest jí odpovídati na to obvinění podle práva; nebo jakž praví, že měl nápadníkem býti potéž vnučce a vuučka zase po něm, i již jest nápad, měl-li jest jaký, po- tratil z příčin těch, že z tohoto práva se jest vyhostil na jiné právo, a tak že obdarování všecka města tohoto vztahují se na to, že ná- padové jdou na přátely s městem trpící. Druhé také, kdež jest psaní ukázal anebo nález, ten jí na škodu nic není proti nálezu tomu, kte- rým jest mocnou poručnicí učiněna nad týmž sirotkem i statkem jemu náležitým. Než žeť jest on v chování toho sirotka, to jest mu při- šlo dobrovolným jeho uvolením a tím že jest témuž sirotku CC dáti přiřekl; ale však bez ujmy vší spravedlnosti téhož sirotka ji chovati má. Dále také kdež praví se nápadníkem býti, co se kšaftu nebožky Humerovy dotýče, že by 645 ona měla odkázati Krystině Příbramový a dě- tem jejich, kteréž mají aneb míti budou, a kdyby se več dáti mimo to měl bez vuole její, že by se snad z spravedlnosti své vytáhnůúti dal těch dítek, kterých ještě očekává: pak jest věc vědomá, že paní Krystina Příbramová více od XII let plodu jest žádného s p. Václavem nevyvedla, a tak ty výmluvy jich sú zbyteční aniž jich při právu užiti mohou. A také to odkázání že se nevztahuje na všecken statek, než toliko na hotový peníze, nebo co jest Eze- chielovi nebožtíkovi a Anně odkázáno, to jest zejména odkázáno co a na čem, a na jiného se žádného nevztahuje než na ně. Pokudž pak ten kšaft Humerový sám to vše šíře v sobě obsahuje, ten dala čísti z té příčiny, poněvadž p. Václav, jakž praví, chce býti poručníkem do let sirotčích. Pak Ezechiel let neměl a tak v tom jest umřel a Anna, sestra nebožtíka Eze- chiele, ta jest zůstala i k letóm přišla a z toho poručenství již jest vyňata byla. A ktomu také že jest i dědičku po sobě pozuostavila, jakožto Krystínku, o kterúž jest rozepře. Pro- tož paní Mandalena na místě týž Krystínky, jakožto mocná poručnice a bába po meči též vnučky, praví se právo a spravedlivost míti týž vnučce k ruce lepší než p. Václav Příbram. A protož že ty všecky příčiny jeho neuznávají se, aby jak slušně náležity byly k neodpoví- dání ku právu. Než paní Mandalena žádá v tom za spravedlivé opatření, že podle jejího obvi- nění a podle ortele pánů Pražan on p. Příbram povinen jest tomu všemu dosti učiniti. Kdež také klade příčinu, ukázavši to zřízením zem- ským, proč by neměl odpovídati, že poručníci všickni by pobáněti aneb poháníni býti měli etc., a paní Mandalena že by toliko p. Václava obvinila, jakožto poručníka jednoho, a paní Krystiny manželky jeho že by pominula, a z té příčiny že by nebyl povinen odpovídati: i jest věc vědomá, že paní Krystina manželka jeho práva svá jemu všecka vzdala a toho poručenství v své moci sobě nezanechala. Pro- tož ty všecky výmluvy jeho sú daremní, 

Strana 646
646 Kdež jest také dal i to mluviti, že se obává, kdyby ten sirotek k letóm přišel, aby ho potom z těch nápaduov anebo z spravedli- vosti po mateři své nevinil a týž paní Man- dalena Mazancová se obává, a nad to mnohem vejše, poněvadž jest právem a ortelem práva vyššího mocná poručnice učiněna, aby táž vnučka potom o to o všecko k ní nehleděla a se nedomlúvala, poněvadž ona, a jinej žádnej, jí statku postúpiti má, kterej by týž vnučce náležitej byl. A protož se tu nic neuznává za příčinu slušnou, proč by p. Václav odpovídati se zbraňoval; vždy toho žádostiva jsúci, aby jí odpovídal, neb se tomu dobře rozumí, že to bezpotřebně sám před sebe béře. Proti tomu od Vaclava Pfibrama mluveno: Kdeż strana praví, že poručnice jest učiněna nad statkem sirotčím a že statek sirotku za- ručiti má, pak toto jse k tomu praví, že nač jest poručnice učiněna a jak také zaručiti má i z toho počet činiti, v to se on nic nevkládá a jí v tom žádné překážky nečiní. Než aby měla býti poručnice nad statkem Humerky a nad tím, nač se kšaft Humerčin vztahuje, že toho ortel VMtí v sobě neobsahuje, neb ortel ten tak zní, že přijmúci k sobě statek sirotčí, ten má za- ručiti a taky z toho počet činiti ; žádaje na to přečtení ortele, že nad statkem sirotčím poruč- nice jest učiněna. A to poručenství na ten statek toho sirotka zřízenej se vztahuje a na nic jiného, kterejž má a jej drží, v čemž se jí nepřekáží. A tak poručenství toliko o ten statek, o kterejž jest soud byl, přijíti má a ne o jinej. A také jí p. Václav nic nehájí, aby ona neměla viniti z statku sirotčího otcem zřízeného. Toho také jest od strany dotčeno, že by p. Václav nápad potratil, protože jest se odsud vystěhoval, i když bude pře o nápad a bude-li míti k tomu přijíti, dá na to p. Václav tu odpověď, kterou se budou moci zpraviti. A když i to mluveno, že jest p. Václav od XX let plodu neměl, nic není to nového a ne- obyčejného, mnoho se toho mezi lidmi přihází, že plodu nemívají až k starosti, jakož pak E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: důvod toho jest na oné Sáře v Zákoně. Dále bylo dotčeno, že Anna k letóm přišla a lety že se jest z poručenství vyňala. I z toho ar- tykule jich slov se rozumí, že jest p. Václav poručník netoliko nad Annou, ale nade vším, nač se kšaft vztahuje. A přijde-li ku př. o nápad Anny, jak by ona jej tu míti měla nebo neměla, [může viniti], ale vlastněji nená- leží jí to vinění, než vnučce, když k letóm přijde. A tak ona nemuož se táhnúti na tu spravedlivost k ruce vnučky, poněvadž nad tím on poručník jest. Také bylo dotčeno, že paní Krystína práva svá vzdala jemu, a tak že dobře mohou strana jeho samého viniti, i na- jde-li se v tom udání to, že jest mu i to po- ručenství vzdala, již by tomu místo dáti musil; ale vzdala jest toliko statek svuoj. A také se nemá paní Mazancová co obávati, poněvadž po- ručnice není statku Humerčiného, aby k ní oč sirotek hleděl, než on Václav Příbram jako poručník, ten by se měl“ obávati a obává. A tak se uznává, že více strana stojí tu o své dobré, nežli o dobré sirotčí. A poněvadž pak jisté příčiny neodpovídání svého jest oznámil, vidí mu se, že při nich yedle práva zuostaven bude. A aby na jaký další jejich artykule mlu- viti měl, toho mu se činiti nevidí, než s tím se k spravedlivému rozvážení připouští. Proti tomu od Mandaleny Mazancové po- vědíno: Kdež strana praví, že by se ona činiti měla poručnicí nad statkem Humerčiným, tomu se odpírá, než nad statkem sirotku náležitým praví se býti poručnicí podle nálezu pánů Pražan JMtí. Pak poněvadž témuž sirotku po otci statek náleží, tolikéž i po mateři, neb tu páni Pražané žádného sú statku zejména ne- jmenovali aniž jakej statek jest zřízenej, jakož strana praví, než jmenují v tom svém orteli statek sirotku náležitý, že ona, přijma, má za- ručiti. A dále, kdež se mluví, že by o tejž statek soud býti měl, tomuť se odpírá aniž jest ona kdy o ten statek soud měla. Než byl jest první soud o kšaft, kterejžto kšaft páni Pražané stvrdili sú, a tak to své místo má. 

Strana 647
Žiželice — Žlutice. Druhá pře byla jest o poručenství a o chování sirotka a kdo by k němu lepší právo jměl. I jest nalezeno pány Pražany, že Mandalena Mazancová bližší jest k chování a opatrování téhož sirotka i všeho statku jemu náležitého, jakožto bába po meči, než p. Příbram, děd po vřeteně. Ale co se chování téhož sirotka do- týče, tu jest hned nalezeno, že bez ujmy spra- vedlnosti i práva témuž sirotku náležitýho Václav Příbram na jistej způsob podle uvolení svého chovati má toho sirotka. A protož se vidí a zdá paní Mazancové, že p. Příbram zbyteční toto neodpovídání činí. Bylo jest také dotčeno, že by paní Mandalena měla více pro své dobré nežli pro sirotčí jej Václava Pří- brama viniti; toť pravda není, neb ona to činí pro vlastní dobré téhož sirotka a pro ne- bezpečenství své, poněvadž má statek zaručiti, a k tomu také že by počtem měla býti po- vinna, aby potom tejž sirotek přijda k letóm jí nenapomínal etc. Tu sme my nalezli a ortelem svým takto vypověděli: Poněvadž Mandalena Mazancová to jest pokázala ortelem práva vyššího, že ja- kožto bába po meči bližší jest k poručenství statku a opatrování i chování Krystíny sirotka, vnučky její, nežli Václav Příbram, děd povře- teně, etc., kterejžto statek vedle téhož ortele jmá býti právem popsán a ona Mandalena přijmúci takové poručenství statku sirotčího k sobě, má jej dostatečně ujistiti, k čemuž se sama, že jest s tím pohotově, hlásá; jediné aby ten statek sirotčí jí ukázán a v moc nebo opatrování byl dán a postoupen: z těch příčin povinnen jest Příbram jí Mandaleně Mazancové na to obvinění odpovídati a ze vší spravedli- vosti témuž sirotku náležité pro opatření jeho dostatečně, aby věděl přijda k letóm, kde své v jistotě nalézti, vedle téhož ortele práva vyš- šího práv býti. Ale Václav Příbram nepřestav na tomto orteli našem odvolal jse s svúů pří na Vaši Milost. Protož co tu za právo jest, od VMtí naučení žádáme. Dán v Žatci v pon- dělí po sv. Markytě [14. července] léta etc. 647 XLIII. — Tu my z plnosti práva našeho vrchního ortel tento váš takto napravujem: Poněvadž Mandaleně Mazancové toliko v statku Pavla syna jejího nad Krystínú, sirotkem po témž Pavlovi pozuostalém, právem a ortelem předešlým poručenství jest přisouzeno a při- povědíno, jakž jest o statek Krystíny Hume- rové soudu nebylo žádného ani o témž statku Pavel Mazancuov v jakém odevzdání spravedl- nosti Anny manželky své kšaft jest činil, i z té příčiny podle práva toho se při tom zůstavuje. Než což se statku Krystíny Hume- rové dotýče, poněvadž kšaft její předešle právem k pořádnému stvrzení jest přišel, kte- rýmžto táž Krystína Humerová nad vším statkem svým Václava Příbrama a Krystínu manželku jeho i nad dětmi činí mocné ot- covské poručníky, tak jakž to tejž kšaft obsa- huje, i dokudZkoli tejZ sirotek, Krystína, kletóm rozumným a dospělým nepřijde, mimo ten kšaft podle práva Václav s Krystínů manželkú svú z toho poručenství a statku, jako kdyby i jich vlastní děti živi byli a let neměli, jinému od- povídati povinní nejsou. Než jestliže by sirotka P. B. v tom času od smrti neuchoval, právo se stranám nezavírá. Actum in consilio senatus [Antiquae Urb. Prag.] feria VI. in die Petri vinculati [1. srpna] a. d. 1544.*) *) Viz výše nálezy Žatecké. Zlutice. 1520, 16. června. Jakož jsú se dožádali purkmistr a konšelé a všecka obec města Žlutic na panu purkmistru a radě města Prahy, aby k jich potřebě a pro dobré obecné puoj- čili jim CCCC k. gr. pr. do sv. Jirí najprv příštieho a na místě svém s mocí vyslali tíž Žlutičtí Martina Bunka a Johanesa súkenníka, spoluradné své, Zikmunda Mráčka a Jakuba Prnosa z obecních, že oni takovü sumu od nadepsaných pánóv Pražan a téhož města mě- šťanóv jsú přijali a rukojmé za to zastavilj Vondieje Tatka sukna kráječe, Mikuláše Zlu- tického z Koňského trhu, Jiříka od černé 

Strana 648
648 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Žlutice. hvězdy, Martina Šalomúna a Matěje Řepíka. A týž rukojmie stojíc osobně v radě, k tomu se rukojemství seznali a za těch CCCC k. gr. pr. pánóm purgmistru a radě, nynějším i budú- cím slíbili tak a na ten zpuosob: Že při času sv. Jiří najprvé příštieho [ta suma] zase v moc panu purkmistrovi a radě dána a položena býti má. A ji ujišťují a zapisují na všech statcích svých, movitých i nemovitých. Jestliže by se tomu dosti od nich rukojmí nestalo, aby té sumy, tak jakž se předkládá, na jich statcích postih- núti a ji shledati mohli přede všemi jinými věřiteli. Act. in consilio anno MDXX, feria VI. post Convers. Pauli. [V juxtách]: Pan purk- mistr a páni přijali sú do rady od Pavla Gel- nara, Martina Bunka a Zikmunda Mráčka, měšťan Žlutických, CC k. gr. pr. na zápis na- hoře položený. A ostatku sumy jim čekati mají do sv. Víta najprv příštieho. A to sú se dožádali v přítomnosti rukojmí, kteříž sú se týmž zápisem za ně, za Žlutické, zasadili; a k tomu se tíž rukojmie přiznali, že za ně stojí tak a tím zpuosobem, jakož ten zápis ukazuje. Také jim Žlutickým jest poručeno, těch CC k. gr. pr. posledních v moc Kadan- ským aby položili na čas sv. Víta dotčený; a oni Kadaňští list jim mají dáti pod pečetí městskú a to seznati, že takovú sumu jsú k sobě přijali. A kdož s tím listem Kadaň- ských bude, rukojmie za Žlutické mají pro- puštěni býti a zápis zrušen. Act. feria V. post Georgii. — Pan purgmistr a páni rukojmie nahoře položené propustili a je kvitovali, neb suma od pánuov Žlutických jest všecka z úplna položena —. Act. sabbato post Viti [16. června], a. etc. XX. (Rukop. č. 99 fol. 54.)

Strana 649
Zprávy o místech jmenovitě neoznačených neb neznámých. (V pořadu chronologickém.) 1. 1357. — *) Newburgeri resignavit pro parte hereditatis patris sui domine Kathe- rine et suis heredibus curiam *j quondam Hynkonis de Sleben cum IIII areis, que cen- suantur LXXX gr. (Rukop. é. 987, fol. 185.) *) Ohorelá místa. 2. 1401 [?] 5, 19. fíjna. Jarca, Przibico- nis fabri de Robezicz soror, Matheus frater eius carnalis, Bohuslawa de ibidem, eciam so- ror, item tercia soror eius cum d. Jan de Dubnan recognoverunt in consilio coram d. consulibus, quod quidquid Henslinus carnifex inter eos pronuneciandum duxerit pro bonis Przibiconis fabri et inter Margaretam, cognatam Sepedicti Przibiconis, — firmum volunt obser- vare. Act. feria IIII. post Galli. (Rukop. é. 2099 fol. 1.) *) V rukop. označeno „ut supra“, leč předešlé zápisy jsou z různých let. 3. 1414, 30. srpna. Nos magister civium, consules scabini Mai. Civ, Pr. recognoscimus, quod — arbitri electi inter Rackonem de Krzi- bus ex una nec non Jakobum de Czitawa, ge- nerum suum, et Sdenam conthoralem suam, filiam ipsius Raczkonis, parte ex altera pro et super omnibus impeticionibus, quas ipse Jaco bus cum conthorali sua predicta erga dictum Rackonem racione hereditarie porcionis dicte Sdene habuerunt, — pronuncciaverunt, quod ipse Raezko eidem Jacobo dare debet — XV s. gr. — Et demum idem Jacobus cum conthorali sua a bonis ipsius Rackonis et pueris suis Archiv Český XXVIII. debent esse omnino divisi, et hoc ipsum eciam se coram tabulis terre recognoscere debent. In- super eciam pronuncciaverunt, guod si ipsum Raczkonem una cum omnibus aliis pueris suis decedere contingat, quod tunc primo dicta Sdenia devolucionem in bonis ipsius Raczko- nis habere debet. Act. feria V. in die ss. Fe- licis et Aucti (I) a. XIIII. (Tamtéz f. 39.) 4. 1414, 21. prosince, Blazko de Antiqua Boleslavia, proadvocatus tabularum terre, ex parte Martini dicti Kniez de Brandis et Vitus Rakonik, civis Mai. Civ. Pr., ex parte Jàne de Mstietiez, potentes arbitri — in controversia, que vertebatur inter ipsas partes racione omnium bonorum Biethe de Radoniez, sororis predicti Martini, post se relictorum, edixerunt —, quod Jana predicta pueris prefati Martini de bonis per predictam Bietham relictis: dare debet III'/, S. gr. — Act. a. XIIIL. die s. Tome. (Tamt. f. 38.) 5. 1415, 206. tíjua. Magister Simon de Tyssnow nomine suo nec non nomine magistri Johaunis de Jessenicz et Matie de Hnaticz fassus est, se percepisse XXX s. a Georgio Pogner et a Stephano Fawlfisch de Budweis in LIIII s. debiti. Act. sabbato ante Simonis et Jude a. XV. (Tamt. f. 52.) 6. 1416, 30. bfezna. Vitko, burgravius d. Wenceslai de Duba residens in Krzeczneho, fassus est, quod fuit relator & domino suo, quando cingulum argenteum per d. consules 82 

Strana 650
650 presentari debuit d. Johanni Rzitka. Act. feria II. post Letare a. XVI. (Tamt. 91.) 7. 1416, 20. května. Rzehors de Melnico, frater olim magistri Wenceslai Pulli, deputavit Vite conthorali sue XXX s. gr. dotalicii su- per omnibus bonis suis. — Act. feria IIII. post Sophie a. XVI. (Tamt. f. 92.) 8. 1420. Inventarium domine Katrusse de Cumburg, quondam relicte Smilonis de Lestnicze, alias de Constat: Item florenorum LX minus uno floreno, item aureorum anulorum VII cum preciosis lapidibus, item duo anuli aurei sine lapidibus, item paternoster de aksstein cum tribus aureis anulis, item duo coclearia argen- tea. Iste supradicte res presentate fuerunt per dominos consules Ulrico de Constat, filio d. Katrusse supradicte iuxta testacionem in arti- culo mortis per ipsam (factam et iuxta reco- gnicionem certorum nostrorum coniuratorum. Pro eodem vero domino Ulrico et rebus su- pradictis dominus Wok de Walsstein est fi- deiussor. (Ruk. à. 2099 f. 113.) 9. 1421, 6. ünora. Wenceslaus Forerz constitutus in presencia consilii sponte et li- bere confessus est — se quatuordecim s. gr. census annui et perpetui vendidisse Gire dicto Oremus, civi Maioris Civ. Prag., pro pecunia parata. — Cuius empcionis et vendicionis con- tractum dicebat in tabulis regni Boemie laci- us contineri. Actum anno oc XXI? feria quinta post Cinerum. (Rukop. č. 992 f. 47 a 6.2099 f. 110.) 10. 1421, 21. inora. Feria VI. post do- minicam Reminiscere domina 'Zdena, soror Petri Turkowecz, VI. s. gr. census sannui et perpetui, prout in littera cirographi lucidius continetur, retentas pro tribus terminis — in bonis — monachorum de Plas nostro in con silio [Mai. Civ. Pr.] publicavit. (Tamtéz f. 118.) 11. 1421 21. kvétna. Johannes Lojovník de et super universis bonis monasterii Stra- hoviensis X s. gr. census, quas Milote et Mar- garethe, conthorali ipsius, de camera usque ad tempora vite ipsorum dare et censuare ebent, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ex donacione sibi per eundem Milotam facta — nostro in consilio publicavit. Act. feria IIII. ante Corp. Chr. a. XXI. (Tamt. f. 119.) 12. 1422, 20. ünora. Dominus Wilhelmus Lepus constitutus coram pleno consilio [Mai. Civ. Pr.] libere recognovit, dum fuerat inter- rogatus de rebus Sigismundi institoris super castrum tempore disturbii asportatis, quod rex Ungarie easdem res seu clenodia, que fuerunt totaliter comportate in capella s. Wenceslai, specialiter res aliquas vidit per regem hospi- tibus et eciam dominis seu baronibus regni Bohemie distributuras; et signanter dominus de Coldicz illud crinale pulerum de margari- tis in manibus extra capellam deportabat. Act. feria VI. ante Carnisprivium a. XXII. (Tamtóż f. 121.) 13. 1422, 7. března. Inter Tomam, or- phanum Wenceslai de Zemnik, et Martinum de Slana — pretextu molendini et agrorum per eundem Martinum a memorato Toma pro XXVIII s. XV gr. comparatorum talis facta est concordia, quod;— prescriptus Martinus — orphano — solvere debet — coram do- minis consulibus in Slana in pretorio —. Act. sabbato aute Reminiscere a. XXII. (Rukop. 6. 2099 f. 192.) 14. 1422, 16. března. Ubrmané — mezi Zvěstem z Jemnik a Janem, synem jeho — vypověděli jsú — aby Zvěst — synu svému — a manželce jeho paní Barboře — zaplatil — tfidceti k. gr. pr. — Pakli by Buoh v té miefe Zvésta — neuchoval — a penieze Janovi a Barboře nebyly vyplněny, — tehdy vypovie- dámy a mocna Jana a Barboru činíme peněz nedoplacených — na dědinách i zboží posti- hati i na tom, ktož by kolivěk to zbožie držal, až právě do doplacenie peněz —. Act. feria II. post Oculi a. XXII. (Tamtéž f. 122.) 15. 1422, 20. července. Feria II. ante festum s. Marie Magd. Zdimir, notarius col- lectarum, reposuit ex parte Zmrzlikonisse VIIJ, s. gr, quam percepit a silvanis sive forestariis. (Rukop. 6. 2099 f. 111.) 

Strana 651
Zprávy o místech neoznačených neb neznámých (1416— 1424). 16. 1422, 3. července. Dorothea de Prze- stupin, relicta Dussconis, resignavit atgue con- descendo dat et resignat Margarethe filie sue omne ius suum, quod sibi competere ibidem dinoscitur, videlicet curiam, que vulgariter dicitur náprava. Actum feria VI. ante Pro- copii. (Tamtéz f. 113.) 17. 1422, 14. zárí. Petrus Zmrzlik per familiarem suum, videlicet Greczlomer, repo- suit coram dominis X s. VI gr. de pecuniis silvarum (?), que pertinent pro hospitali. Act. feria II. in festo s. Crucis. (Tamtéz.) 18. 1422, 26. fijna. Philippus Zateczky emit agrum cum vinea ad XVI str. sine quar- tali — erga Wilhelmum de Longa platea pro XIIII s. gr. Actum feria II. ante Sim. et Jude a. etc, XXII. (Tamtéž f. 114.) 19. 1422, 29. října. Vasta et Lucas ac- ceptaverunt — vineam extendentem se ad IIII str. a Bernasscone de Olssan, qui debent cen- suare de eadem vinea I s. gr. in festo s. Galli dicto Bernassconi et suis successoribus sin- gulis annis. Actum feria V. post Simonis et Jude a. etc. XXII. (Rukop. č. 2099 f. 114.) — Johannes a s. Ambrosio acceptavit vineam ad II str. et I quartale a Bernasscone de Olssan, qui Johannes debet censuare de quo- libet strichone XV s. gr. Die ut supra. (Tamtéz.) 20. 1423, 10. üánora. Arbitratores - fe. cerunt pronuncciacionem — inter Procopium de Wtelna et Rzehnikonem de Zahorzie — quod si prefatum Procopium dominus Heniko de Skala monuerit, quod se constituat capti- vitati, extunc predictus Rzehniko debet ipsum libertare et sibi litteram libertacionis a pre- fato Henikone accomodare seu disponere abs- que ipsius Procopii damnis et impensis. Act. feria IIII. die Scolastice a. XXIII. (Tamtéž fol. 123.) 21. 1423, 13. února. Petrus dictus Ka- menik emit — partem vinee ad IIII str. erga Bernasscouem de Olssan sub census onere I s. gr, que vinea sita est inter vineas Drbi 651 conis et dicti Bernassconis —. Act. sabbato ante Valentini a. XXIII. (Tamtéz f. 115.) 22. 1423, 22. dubna. Johannes Korkinie — resignavit ius suum, quod habet in bonis curie Obora, — Johanni Hron, civi Pragensi, fratri suo. Act. feria V. ante Georgii a. XXIII. (Tamtéž f. 117.) 23. 1423, 10. července. (O pozůstalost Jana z Měcholup.) Nos Simon ab albo leone, | pro tunc magister civium, Johannes Knie- zewesky, Henslinus carnifex, Johannes Bradaty ceterique consules et scabini Maioris Civ. Pr. tenore presencium recognoscimus —, quod — Leonardus Unicornus, civis predicte civitatis Prag. et Laurencius de Milen litigantes — pro bonis bone memorie Johannis de Miecho- lup post mortem ipsius derelictis, Leonardus veluti avunculus orphanorum prefati Johannis, et Laurencius quasi patruus eorundem, nos vero orbati carentes nunc domino temporali et in sede viduitatis constituti — consensum nostrum prebuimus —, ut prefatus Laurencius dicta bona regat, teneat et possideat tamdiu, donec nobis vel nostris successoribus placeat voluntati, et ut ipsa bona non dissipet nec dilapidet — et de predictis bonis orphanos prefati Johannis, videlicet Martham, Hinco- nem, Sigismundum et Katherinam, uterinos, manuteneat, nutriat, foveat et defendat —. Actum sabbato ante Margarethe a. XXIII. (Tamtéž f. 123.) 94. 1423, 4. srpna. Procopius de Gencze, civis Mai. Civ. Prag., natus olim Procopii de Racownik dicti Gidassek, deputat et proscribit X s. gr. census annui in bonis suis Dorothee, relicte prefati Procopii, nunc vero Mathie de Nepawiediecz conthorali, — racione dotalicii — tamdiu, donec sibi centum s. gr. testa- mentaliter legatas non persolverit. — Actum feria IIII. ante Sixti m. a. XXIII. (Tamtéž f. 126.) 25. 1424, 5. února. Jaxo de Richnow de censibus per eundem possessis d. Gregorium, vicarium ecclesie s. Apolinaris, concernentibus, quantum & censitis huiusmodi exigere posset, 82* 

Strana 652
652 terciam partem censuum huiusmodi dare pro- misit — tamdiu, quousque in possessione eius- dem census ipsum contingat perdurare, hoc addiciendo, quod I'/, s. gr., quibus ipsi Jaxoni censite predicti — obligantur, eidem d. Gre- gorio dare spopondit, quam cito extorserit ab eisdem. Act. sabbato ante Dorothea. (Tamtéz f. 129.) 26. 1424, 4. července. Anno d. sc XXIII, feria III. ipso die Procopii constitutus perso- naliter providus vir Sezema, guondam protho- notarius tabularum curie regni Boemie, in con- silio, suo et uxoris sue Barbare nomine — recognovit se teneri et debitorie obligari VIII S. honeste virgini Margarethe, moranti aput Dorotheam Hanussii aput s. Castulum, — pro- scribentes homines suos censuales —. (Rukop. č. 2099 f. 130.) 27. 1424, 18 listopadu. Nicolaus de Kra- lowicz et Anna dicta Hlawniewa, conthoralis eiusdem, fassi sunt — se teneri et debitorie obligari in XX s. gr. magistro Martino de Praga et cui idem magister Martinus resigna- verit vel dederit potestatem seu ius exqui- rendi —. Act. sabbato ante Elisabeth a. XXIIII. — In casu vero magister Martinus dat — omne ius ad — predictam summam pecunie post mortem -suam Wenceslao de Ronow, quondam servitori suo. — (Tamtéž f. 146 a 150.) 28. 1424, 21. listopadu. Chwal de Chotczie — se ad solvendum trigiuta s. gr. Janconi' Krupa et Margarethe, conthorali eiusdem, be- nivole submisit —. In casu vero, si — dictus Chwal — non persolverit, — ex tunc Chwal — dat omnimodam potestatem censitas dieti Chwalonis et orphanorum Janconis Sadlo de Costelecz dearestare —. Actum feria III. post Elisabeth. (Tamtéz f; 150, viz i fol. 156.) 29. 1425, 6. března. Šimon, řečený Rohan stoje v plné radě — prosil jest pánuov purg- místra a konšeluov, aby ty všecky nechuti, kteréž jest činil městu tomuto a zvláště Ja- novi Kněževeskému, aby jemu to pro Buoh ráčili odpustiti; tudiež také prosil i Jana E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: svrchupsaného, aby jemu to odpustil, slibuje pod najvyšším právem viece proti tomuto městu nebývati ani skutkem ani radú a zvláště proti svrchupsanému Janovi a jeho budúcím, Zig- mundovi, sirotku Kněževeskému, a:jeho bu- dúcím ničímž zlým véky vékoma nevzpominati. A páni svrchupsaní k prosbě Jana svrchupsa- ného svrchupsanému Rohanovi odpustili jsû jemu dávajíc svobodu, aby sě mohl zde v této obci živiti. Dále svrchupsaný Rohan tudiež stoje prosil jest svrchupsaného Jana, aby jemu ráčil puol šestý k. gr. na jednom úročníku svém odkázati k založení, aby sě mohl Ziviti. Kterýžto Jan Kněževeský, ne z práva, ale z milosti jemu té puol šestý k: gr. oddal, aby sé mobl tiem s dietkami Ziviti, také. ze všech jiných nechutí jej propü&téje prázdna. činí. Actum feria III. dominice Reminiscere a. XX V. (Tamtéž f. 157.) 30. 1425, 9. dubna. Stala sě jest úmluva — mezi — poručníky Pehma mladého sirotka a paní Annü Milevská —, a to takováto, aby paní Anna na sirotka a na kněze Řehoře od poručníka, kterýž zbožím sirotčím vládnúti bude, vzala za stravu do roka XV k. —. Z kterćhożto zbożie mají také dluhové placeni býti —. Actum feria II. post Sixti a XXV. (Tamtéž f. 159.) 31. 1425, 17. listopadu. Petrus de Gurim, hospes serenissimi Sigismundi ducis etc. re- cognóvit, se teneri — in duabus sexagenis et decem grossis Niclassoni Stanowsky de Gurim —; quas — proscribit — super bonis suis —. Actum sabbato ante Elisabeth a. XXV. (Tamtéž f. 167.) 32. 1425, 19. listopadu. Johannes, natus Procopii, nati quondam Ottlini lapicide, resig- navit — post mortem suam vineam sitam inter vineas Woitiesskonis et Johannis Rak — Margarethe conthorali sue nec non pueris ipsius, quos nunc habent vel postea habebunt. Actum die Elisabeth a. XXV. (Tamtéž f. 167.) 33. 1425, 7. prosince. Per magistrum civium et dd. consules Maioris Civ. Pr, sen- 

Strana 653
Zprávy o místech neoznačených tencia Jata est — inter Henricum de Dra- sowicz — et Andream dictum Sstika, civem Min. Civ. Pr., — super certis impeticionibus in et pretextu certis vineis et humuletis emtis per dictum Andream a dicto Henrico —, quod dictus Andreas — Henrico solvat pro dictis vineis et humuletis —. Actum feria VI. post Nicolai a, XXV. (Rukop. č. 2099 f. 116.) 34. 1425, 3. prosince. Coram magistro civium et dominis consulibus Mai. Civ. Pr. — Henricus de Sluh — fassus est, se obligari ad solvendum singulis annis et perpetue I s. gr. Georgio pannicide, civi eiusdem civitatis, — iuxta intabulacionem tabularum regni Bohemie —. Act. feria II. ante Nicolai a. XXV (Tam- též fol. 169.) 35. 1425, 7. prosince. Matěj z Hořína — seznal sě jest, že jest propustil — své všecko právo, kteréž jest měl na vinicích a na chmel- nicích, jenž jsú prodány Ondráškovi Štikovi — Jindřichovi z Drasovic —. Act. feria VI. post Nicolai. (Tamtéz f. 168.) 36. 1425, 13. prosince. Sentencia diffini- tiva lata est — inter Dorotheam, conthoralem Andree, notarii tabularum regni Bohemie, — et nobilem Woxam de Walsstein — pretextu impeticionis duarum s. census annui super vinea sita inter vineas Wenceslai Lauterbach et olim Friezkonis Neugriner et per dictam Dorotheam tenta et possessa modo tali: man- dantes dicto Woxoni — a dicta impeticione supersedere et conquiescere, dicte vero Do- rothée supradieto Woxoni solvere census annui octuaginta gr. tamquam possessori bonorum Nasonis ex donacione, iuxta assercionem eius- dem, bone recordacionis regis Wenceslai — tamdiu, donec per communitatem civitatis Prag. aliter non fuerit immutata talis possessio dicti Woxonis — Act. die Lucie a. XXV. (Tamtéz f. 169.) 37. 1426, 21. ledna. Margareta, filia Wen- ceslai de Kosmicz, quondam officialis tabularum regni B., omne ius, quod diuoscitur habere in ét -adversus Wilhelmum et Zdenkonem Kostkas neb neznámých (1424—1427).. 653 fratres, dat — dicto Wenceslao patri suo — cum dictis fratribus agendi, faciendi, concor- dandi — et pro eadem respondendi — dictà Margareta pueris suis omnia bona sua —:post mortem suam — resignando. Act. feria IE post Fabiani. (TamtéZ fol. 170.) 38. 1426, 4. února. Petrus de Praga de- putat et proscribit super omnibus bonis- suis — duas s. cum LV gr. sapienti. Sigismundo: de Broda, arcium liberalium baccalarió- —. ‘Act. feria II. post Purif. a. XXVI. (Tamtéz f. 1712) 39. 1426, 6. ünora. Katherina, relicta Mladotonis de Kluk, — publicavit omnia bona — Mikssonis dieti Sobek, fratris sui germani et non divisibilis, dicens se habere — ius he- reditarium —. Act. die s. Dorothee a, XXVI. (Tamtéž f. 196.) 40. 1426, 8. března. Budijov, v ty.časy služebník uroz. p. Jana z Zvieřetic, stoje v plné radě, ačkoli pod gleitem, seznal sě jesti, že jesti pobral herinky a jiné věci, kteréž jsú byly Vaňka, měštěnína Novom., Pavla :pláte- níka a jiných súseduov měst našich, pravě, že by nevěděl, by byly ty věci súseduov města tohoto Pražského. Kterémuž Budijovi purkmistr a konšelé Velikého Města Pr. k prosbě nade- psaného p. Jana přikázali sú, aby sě s svrchu- psanými súsedy umluvil. Act. feria II. ante Oculi a. XXVI. (Tamtéž f. 173.) 41. 1426, 16. srpna. Jan z Zierna a Jan Zapskf — pfiznali jsü sé k pecetém -svÿm» kteréž sú přivěsili k listu na véno nékdy [Do- roty] Markové učiněný (!). Act. in consilio feria VI. post Assumpt. Marie V. a. XXVI. (Tanitéz f. 179.) 42. 1427, 15. bfezna. Hawranek de Pie- seczna recognovit — se teneri — in VI. s. Marssoni de Ledecz, pro tempore coniurato, — et submittit se arestacioni et suorum censi- tarum ubicunque habitorum. Act. sabbato ante Reminiscere a. XXVII. (Tamtéž f. 198.) 43. 1427, 17. října. My purgmistr a konšelé Star. M. Pr. vyznáváme všem, že poctivé-ženě a sestře, Dorota a Máře z Tochovic, a Ondráček 

Strana 654
654 a Janek synové jich vstúpivše do našie plné rady před nás vyvedli sú svědomím dobrým a hodným, najprv listem páně Petrovým Zmrzlí- kovým z Svejšína a potom z Březnice města listem a najposléz Pavlíkovým z Mirovic, že jsú sestry vlastnie Mikulášovy, řečeného Ma- záček, služebníka páně Plichtova. Protož což- kolivék bude vydáno jim statku svrchupsaného nebožce Mikuláše od p. Plichty, že týž pan Plichta nebude ani má od jiných přátel téhož Mikuláše napomínán býti nynie ani v časiech budúcích. — Act. feria VI. post s. Galli a. XXVII. (Tamtéž f. 204.) 44. 1427, 31. října. Dominus Johannes de Zwierzeticz, constitutus personaliter pleno in consilio Mai. Civ. Pr. — recognovit pro d. Zdislao et d. Wenceslao de Zwierzeticz, fra- tribus suis, se debitorie obligari in undecim gexag. Anne, relicte Johankonis Kbelsky, et Ka- therine, nate ipsius. — Act. in vig. OOSS. (Rukop. é. 2099 f. 205.) 45. 1428, 16. ledna. Vitko de Lansstein et Johannes de Chrast, gener Katherine, re- licte Hlasonis, promiserunt — famosum An- dream dictum Sstuk de Camenicz de illa fi- deiussoria caucione, prout existit fideiussor ad d. Alssonem Sscopek pro prefata d. Katherina pretextu quorundam clenodiorum, reddere in- dempnem. Act. feria VI. ante Anthonii a. XXVIII. (Tamt. f. 207.) 46. 1428, 28. června. My purgmistr a konšelé Velikého M. Pr. vyznáváme všem, že v té pfi a ruoznici, která jest byla mezi Zdení, sestrü neboZce Turkovce, z jedné a Alzbétü, nékdy Lidéfovü a nynie manZelkü Záviše z Walštejna, a týmž Závišem z strany druhé o rúcho Turkovcovo a Jarčino, sestry též Zdeně, kteréž jest jí bylo dáno, jenž jest je byla svrchupsaná Zdeüa neboZci Lidéřovi k věrné ruce dala schovati, Pavel řečený Ze- chovec z Duban a Prokop Jidášek ubrmané — vypověděli, aby svrchupsaní Alžběta a Záviše manželé nadepsané Zdeni za to za všechno rúcho dali — třidcet k. gr, — Act. feria II. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ante Petri et Pauli a. XXVIII. (Tamt. fol, 268.) *) *) K tomu viz i toto: V té při a ruoznici mezi Zdení, sestrú nebožce Turkovce, z jedné a Annú, vdovú Zděchovcovú z Paběnic, z druhé a Alšem z Maliko- vic z strany třetie o těch XX k. gr., kterýchžto Zá- više z Roztok svrchupsané Zdeni za rúcho téhož Tur- kovce má platiti — na kterýžto — dluh táž Zdena vzala jest již deset k. gr. — páni purgmistr a konšelé Velikého M. Pr. — vypověděli — aby Zdenia — a Anna — a Aleš — ty peníze zdvihli. — Act. sabbato post Conduct. pasche a. XXIX [9. dubna 1429]. (Tamtéz f. 983.) 41. 14928, 17. srpna. Bonusse, relicta Ot- tikonis z Patokry, suscepit duas litteras a Wen- ceslao et Sigismundo, filiis Johannis Bradaty, Sonantes super dotalicio, quas quidem litteras Johannes Holy et Mathias Holy de Nemossicz ipsis et patri ipsorum ad fidas manus repo- suerant servandas; promittentes pro prefata Bonusse Wenceslaus Hawranek de Pieseczna et Paulus Ziechoweez de Ziechov manu coniuncta et indivisa — exbrigare —. Act. feria IIII. post Assumpt. M. V. a. XXVIII. (Tamtéz2 f. 271.) 48. 1428, 19. října. Johannes Letensky — in pleno consilio Mai. Civ. Pr. — recogno- vit, guia interfuit concordie et composicioni, guando Nicolaus, natus Swoissonis de Postrzi- zin, Hanussio de Drast tradebat sororem suam in coniugem. — Act. feria III. post Galli a. XXVIII. (Tamt. f. 273.) 49. 1429, 13. ledna. Simon od bielého lva otázán jsa pány purgmistrem a kon&ely Veli- kého mésta Pr., co by jemu svédomo v té pti, kteráž jesti byla mezi Pavlem Ziechovcem a Margretü Zdenkovü z Chotémífe, sestrü jeho, z jedné a Křišťánkem z Zrnosek z strany druhé o některaký plat — vyznal jest, že když sú sě naň obě straně svrchupsané a na jeho vyrče- nie, kteréZ by on mezi nimi s radú knéZskü o ten jistý plat — učinil, mocně svolila, — tu jest mezi nimi výpověď učinil takovú, aby svrchupsaný Křišťánek za to za všechno deset a sto kop gr. jim dal a prázden platu byl. I Kři- šťánek jest odpor učinil a řka, že toho učiniti 

Strana 655
Zprávy o místech neoznačených neb neznámých (1427—1429). nechce ani té výpovědi přijieti, neb sě jest o to s kněžími neradil, jako sě jest měl ra- diti vedle svolenie. Act. feria V. ante Fabiani 8. XXIX. (Tamt. f. 292.) 50. 1429, 24. ledna. Tomassko de Liban in pleno consilio Mai. Civ. Pr. — recognovit — 8e teneri pro se ipso et pro Johanne dicto Labach in III. s. gr. debiti Petro de Upolnicz a nigra aquila. — Act. feria VI. post Conv. s. Pauli, a. XXIX. (Tamt. f. 278.) 51. 1429, 24. března. V té při — kteráž jest trvala mezi urozeným Záviší z Walštejna a jeho pomocníky z jedné a slovutným Petrem Dubem z Radovesnic a jeho pomocníky z strany druhé, — ubrmané — vypověděnie učinili: Najprvé a přede vším, aby obě straně — svoji dobří a laskaví přátelé byli, všech nechutí, nelibostí, sváróv a ruoznic s svými se všemi pomocníky i s těmi, ktož by pro ně beze lsti chtěli učiniti nebo nechati, zapomeniice jich sobě věčně sami skrze sě i ni skrze jiné osoby svěcké neb duchovnie, tajně ani zevně, ne- zdvihajíce. Dále sú vyřkli a vypověděli, aby svrchupsaný Dub listy, kteréž by měl, neb jeho pomocníci, ježto by svědčily nadepsanému Závišovi, jemu je vrátili. Pakli by jich zatajili, aby žádné moci jim k obdržení neměli. Napo- sledy jest vyrčeno, aby — Záviše z těch XL kop gr., kterýchž jest položil v radě na No- vém M., hned osmnádceti k. gr. vzal a přede- psaný Dub dvamezcietma. Kterúžto výpověď obě straně — jsú přijele, ji slíbivše sobě zdr- žeti v celosti bez přerušenie všelikterakého pod padesáti k. jménem pokuty. Act. feria V. ante Anunce. M. a. XXIX. (Tamt. 293.) 52. 1429, 27. dubna. Nos magister civium, consules et scabini Maioris civitatis Pragensis tenore presencium recognoscimus universis, quod constitutus nostro pleno in consilio magi- Ster Laurencius de Brzezowa exhibuit nobis litteram pargameni nomine extractus sigillo officialium czude tabularum curie regalis sub- appresso, ad quam per Sezamam de Horzes- sowicz et Martinum notarium et officiales ea- 655 rumdem tabularum per iuramentum est depo- situm, quod de scitu, voluntate et mandato aliorum officialium eiusdem officii czude de tabulis est fideliter extracta et prefato magi- stro Laurencio assignata, et quod ipse magister Laurencius virtute donacionis regie ac vigore iudiciarii processus, debuit induci in realem possessionem censuum per beneficiarios, prout est iuris, $i turbacio regni non impedisset. Quibus omnibus et singulis visis et auditis ad preces prefati magistri Laurencii ea omnia et singula nostre civitatis libro iussimus annotari et intitulari. Act. a. M? quadringentesimo XXIX. feria IIII. post Georgii. (Rukop. 6 992 f. 104.) 53. 1429, 3. srpna. Antiquum consilium de anno etc. XXVII requisitum per modernos dominos, quid ipsis constaret de area, pratis, agris et aliis bonis Petri de Slupnicz, quas (l) habere dinoscitur a reverendo Conrado, archi- episcopo Pragensi, in servicio suo —, in quibus bonis per aliquas personas certas idem Petrus impediebatur, deposuerunt, quia idem consilium audita littera prefati Petri nec non adversam partem ipsum impetentem (I) — eandem litteram confirmaverunt —. Insuper presentes domini — eandem litteram confirmaverunt —. Act. die Invenc. s. Stephani a. XXIX. (Rukop. & 2099 fol. 287.) b4. 1429, 26. listopadu. (Právní naučení.) Páni milí. Račte věděti, že stala sě taká pří- hoda: Jeden súsed náš umřel v náhle ostaviv po sobě sirotka a v toho uvázal sě strýc jeho uručiv jemu, aby tomu sirotku téZ zasé po- stúpil i spravoval to zbožie až do let toho sirotka. A když vedle našeho práva s panským pochválením tomu sirotku léta sme nalezli, tehdy ten sirotek učinil poručníka očíma svého, jemuž mocně před námi a plným naším súdem mlýnu i všeho svého statku, málo nebo mnoho, sstúpil a vzdal. Pak ten poručník žádal na strýci toho sirotka, aby jemu toho mlýna sstúpil, a strýc řekl to učiniti. I prosil nás poručník, abychom s ním do toho mlýna šli a ohledali, jestli tak, jakož ten mlýn přijal, čili 

Strana 656
656 jest co pohoršeno. A my pojemše s sebú druhé z vobce a hosti mlynáře, ježto k tomu ro- zomějí, nalezli sme, aby ten strýc puol třetie kopy gr. za polepšenie poručníku dal vedle rokóv námi uložených. A to obě straně při- jale. A že poručník nechtěl v tom strýci věřiti, uručil jemu strýc pánem svým první kopu gr. ata aby byla .rukojmie puoldruhé kopy ostatnie. Tehdy rukojmie, ježto byli slíbili za toho strýce do let sirotka, podali na nás, již-li sú rukojmie prázdni, poněvadž sirotek maje leta poručníka učinil a rukojmie jiné za polepšenie přijal. A my z potazu našeho nalezli sme, že sú již rukojmie prázdni. Na to nám a obci rukojmie dali sú památné groš za pivo vedle obyčeje. Pak potom poručník dal z dobré vóle tomu strýci dvě neděli rok, aby jemu mlýn vyprázdnil a ven sě vystěhoval. A když přišel poslední den. těch dvú nedělí, poručník prosil más konšel, starosty, rychtáře i těch propu- štěných rukojmí a druhých obecních súsed, abychom s ním do toho mlýna šli, chtě sě veň uvázati. A to bylo v úterý málo s poledne, kterýžto den ten celý měl Ilhótu sě vystěhovati. I řekl ten poručník: „Již-lis mi vyprázdnil, abych sě v své uvázal.“ Odpověděl: „Ač sem nevyprázdnil, ale chci ihned vynésti a vy- metati, poněvadž mi nepřeješ. Ty sě v své uvaž, opravuj, dělaj a na mě ižádné péče úóměj:“ Poručník řekl; „Nemohu s tebú spolku mieti:“ A te řek i šel pryč. Tehdy starosta sobcí řekli poručníku: „Nechoď nikam, však ještě den. neminul.“ A když sme nemohli jeho odvolati, postavše rozešli sme sě také pryč. Pak potom ten poručník po dobrém času přišed sáhl na toho strýce i na rukojmie propu- štěné, aby jemu ty škody, kteréž sú sě v jeho wodjití na. tom mlýnu staly, zaplatili. A když bylo na nás podáno od rukojmí řkúcích: „My sme ž rukojemstvie propuštěni, jakož vám kon- šelóm, starostě i obci svědomo jest, nejsme w tom nie vinni,“ a dále vyvedli před námi tíž rukojmié svědomie, že ten poručník v jiných vesniciech o -svój mlýn sfrýmarčil a stržil; a my E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiww města Prahy: slyševšě obě straně, potázavšě sě vyřkli sme vedle našeho zdání, že ti rukojinie propuštění mají v pokeji býti a že nic nejsú vinni po- ručníku tomu. A ten poručník, nás nehaněje, k Vaší Milosti dokládá, protož prosíme, Vašě Milosti, račte nás naučití, kto jest vinen těmi škodami na tom mlýnu, tento-li poručník, ježto svým nedbáním ten mlýn opustil, čili rukojmie dávno propuštění. A my purgmistr a konšelé svrchu psaného města Pražského, slyševše súsedóv nadepsaných nalezenie a vypověděnie svrchupsané spra- vedlivě a právě učiněné ve jméno božie po- tvrdili sme jeho a tiemto zápisem skutečnějie potvrzujem, jemu moc a obdrženie plné dá- vajíce. Actum pleno in consilio sabbato post Katherine. (Rukop. č. 992 fol. 110.) 55. 1430, 18. února. My purgmistr a kon- šelé Velikého města Pražského vyznáváme tiemto zápisem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že — ubrmané a přátelští smlúvce mocní od strřan vdolepsaných s povolením naším s plnú mocí vydaní a vy- volení — točižto od Janka, Mejšnerova syna, z jedné a od slovutného Zachaře z Krp, po- ručníka téhož Janka, z strany druhé, mezi týmaž stranoma osobně v plné naší radě stojí- címa o to jisté poručenstvie a vo vpad (?), kterýž jesti týž Janek učinil na tvrz jeho, takovéto jsú vyrčenie a vypověděnie učinili: Najprve a přede vším aby obě straně svrchupsané svoji dobří a laskaví přátelé byli, róznic, sváróv, nechutí, kyselostí i všech jiných věcí zapo- menúce proto kterakkolivěk mezi nimi vzniklých a povstalých, společní přiezeň a lásku, mezi sebú zachovávajíce. Dále jest vyrčeno, aby svrchupsaný Zachař těch sto kop gr., kterýchž jesti Franc Rozmtál dlužen a vinovat jim za sukno ostal, témuž Jankovi sstúpil a na nich sobě i ni svým dědicóm a budúcím ižádného práva viece nepozuostavoval. A to jesti ihned častopsaný Zachař učinil, že jesti jemu těch sto kop gr. na Francovi svrchupsaném po- stúpil a tiemto zapsáním skutečnějie postupuje 

Strana 657
Zprávy o místech neoznačených neb neznámých (1430 — 1431). a vzdává, všeho práva svého i svých dědicóv a budůúcích sě odřiekaje. Slibuje dále vedle téhož ubrmanského vyrčenie, že chce jemu těch jistých sta kop gr. raden a pomocen k dobývání býti, buďto radú, poselstvím, listy neboli jiezdami podobnymi. Jest takó ubrmany nahofepsanymi vypovědieno, aby dříve jme- novaný Zachař diel svuoj, kterýž by měl neb Katruše, manželka jeho, vedle kšeftu svrchu- psaného Mejšnera, mimo sě pustil a práva žádného on a jeho žena i ni jich dědicové a budúcí aby neměli viec na tom kšeftu. Na- posledy jest ubrmansky vyrčeno a vypovědieno, aby častojmenovaný Zachař všech dluhóv po- stúpil již jmenovanému Jankovi, kteréž by ko- livěk osoby jich otci a jim byly dlužny a vin- novaty až dosavad, a k tomu jiných všech věcí, kteréž by sě téhož Janka dotýkaly; a také aby proti němu nebýval s žádnú osobú ve při, což by sě dotýkalo těch dluhóv, než aby jemu raději raden a pomocen dobývati byl. Kterúžto výpověd obě straně svrchupsané jsú přijele, ji slíbivše sobě zdržeti v celosti pode ctí a pod věrú a pode dvěma stoma kop gr. jménem pokuty bez přerušenie a proměněnie všelikte- rakého. Actum pleno in consilio sabbato post Valentini anno sc XXX. (Rukop. č. 992 f. 117.) 56. 1430, 7. července. My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského všem i každým tiemto zápisem na vědomie dáváme: Tak jakož jest urozený p. Jan ze Zvieřetic Šilhavý k nám i k obci naší propadl právě a spravedlivě XXV k. gr. pro nepostavenie slovutného p. Jana Makovce z Nové Cierkve, kterehoZ jesti s jinými rukojmiemi od nás vyručil, jakož list, kterýž jesti na sě svrchupsaný Makovec učinil, jasnějie okazuje, i těch jistých XXV k. tak propadených dielu jeho odkázali sme mocně — úředníkóm šesti pánuov města našeho — tak aby svrchupsaní úředníci ty jisté penieze — vezmüce na obecné dobré obrátili. Actum feria IIII. post Pentec. (Rukop. 6. 2099 f. 301.) b7. 1431, 19. června. (Kšaft Jiříka z Rudné.) Slovutný Jiřík z Rudné vstúpiv osobně do čtyř Archiv Cesky XXVIII. 657 lavic prosil purgmistra a konseluov, aby rśćili kázati v své kniehy zapsati pamět a moc pro budúcie časy kšaft, kterýž on v svém zdravém jsa životě učiní i rozkazuje a ustanovuje mocí tohoto zápisu: Najprvé jestliže by jeho Buoh neuchoval, tehdy činí poručnicí manželku svü Dorotu nad dětmi svými i nad svým statkem movitým i nemovitým, listy na penieze, listy na zápisy, aby ona toho všeho mocna byla, leč by sě sama dobrovolně žena má svrchu- psaná chtěla odtrhnúti od dětí mých. Tehdy aby jí dali přátelé dolepsaní věna jejieho sto k. gr. a mateři její Margretě pětmezcietma k. gr., nebí viece věna nemá, a s tiem věrně a spravedlivě učinila s dětmi mými tak, jakož já jí toho dobře dóvěřím a doufám. A jí ku pomoci vydávám Jana, bratra svého vlastnieho, a Mikuláše řečeného Zelej, někdy měštěnína z Brodu, aby ona jich poslúchala a s nimi se radila a oni jí toho pomocni byli. Také po- rúčiem mateř svú jim, aby jí tělesnů potřebu do jejie smrti poctivů dávali. A také jestliže by děti moji k letóm přišli; jakožto Bořivoj, najstarší syn, a Zigmund a Katruše dcera má, aby svrchupsanému Bořivojovi statku mého po- stúpili, a on aby s mateří a s bratrem i sestrú milostivě nakládal a s materinü a prätelskü radú svrchupsaných učinil, když k letóm prijdü. A pakli by Buoh kterého dietěte neuchoval, aby na druhé spadlo. A pakli by Buoh všech neuchoval, tehda dávám Dorotě manželce své a Janovi bratru svému a Mikulášovi Zelejovi moc plnú, aby oni činili s tiem statkem tak, jakož by sě jim zdálo za podobné, a mateře mé aby nezapomínali. Actum pleno in consilio Mai. Civ. Pr. feria III. ante Joh. B. a. XXXI. (Tamt. f. 316.) 58. 1431, 31. srpna. Prout enim nobilis d. Johannes de Zwierzeticz proscripsit se fa- moso Divissio de Srbecz et Anne, conthorali ipsius, in XL s. gr. debiti, quas quidem XL s. antedicta Anna ulterius Pessiconi et Janco- ni, fratribus ab argentea stella, resignavit, — magister civium et consul es Mai. Civ. Pr. con 83 

Strana 658
658 siderantes huiusmodi debitum fore iustum, plenum consensum — dant, ut prefati — fra- tres possint — dictas XL s. gr. conquirere in censu, qui de bonis Sstiepankonis — dicto d. Johanni solvitur ultra omnes alios homines seu debitores, dummodo communitas suum debitum in dicto censu conguesierit et ex- ceperit. Actum feria VI. ante Egidii. a. XXXI. (Tamtéž f. 318.) 59. 1432, 6. května. Hanuš z Ústie bydlem v Jiehlavi a Katruše m. j. — vyznali sú — že sú dlužní — dluhu pravého XIIII k. — opatrnému Petříkovi zlatníku, měštěnínu Veli- kého M. Pr., — a — zapisují svój veškeren statek —. Actum feria III. ante Stanislai. (Rukop. č. 2099 f. 328.) 60. 1432, 16. května. Wenceslaus dictus Prudky de Otwogicz et Anna, conthoralis ipsius, fassi sunt, se debitorie obligari in: IIII s. Alssiconi, successori Nicolai Johlini, et Anne conthorali ipsius —. Actum feria VI. post Sophie. (Tamtéž fol. 329.) 61. 1432, 21. června. Stala se jistá úmluva o manželstvo svaté slovutným Janem z Kopa- niny — mezi paní HElškú, sestrü Vitkovü z Lanštejna [alias de Zalecz|, a Janem Braš- kovcem — takováto, že svrchupsaný Vítek — má dáti svrchupsanému Janovi po též Elšce sestře své z jejieho dielu — X k. gr. —. Rukojmie Petr Košík z Sulic, Vaněk z Hra- deckého domu a Bartoš z Nového M. — A o druhých deset kop — Vítek má sě po dni a po roce — umluviti. — Actum sabbato post Corp. Ch. a. XXXII. (Tamtéž f. 331. a 380.) 62. 1432, 1. srpna. Beneš Mléčko z Vrbna a Václav Komoň stojiece osobně v plné radě Velikého M. Pr. vyznali sú svobodně, — kterak urozená paní Anežka Lipská přijedši sama na Děčín ku p. Sigmundovi i prosila jest jeho, aby Prokopa z Prahy odpustil s ní do Viedně jieti, pravieci, že všechno jejie dobré, oč má s Křížovníky někdy špitála Pražského činiti, na něm záleží. Slibujíc jemu za všechny škody sem i tam a za jeho práci dosti učiniti. Ale E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Prokop s ní jeti nikam jest nechtěl, leč jemu prvé zjedná plnú jistotu skrze zemi Českú, Moravskúů a Rakúskú. A tak podruhé přijedši z Brna do Rúdnice i prosila nás, abychom po Prokopa poslali syrchupsaného, praviec, že jest jemu již zjednala plnů bezpečnost sem i tam. Slibujíci dále před nimi, jestliže by co jeho potkalo sem nebo tam jeda, buď to vězenie neboli kterákolivěk jiná škoda aneb příhoda, že jeho má i slibuje vyvaditi beze všie jeho škody. A tak s ní Prokop jest jel a tu při její jest vyjednal. A když jest zasě z Viedně jel, tu jest jat a sám s& s pomocí měšťan Ži- tavských z Znojma sě vypravil a proto jest škody viec nežli za padesát kop vzal na svém statku, kromě toho, což jest na svém těle trpěl, neb sě jest proto zde v Růúdnici i jinde zdlužil, když jest chtěl s ní jieti. Praviece, že jest jim o tom tak úplně svědomo, jakož svrchupsáno stojí, i mnoho dobrým lidem. Actum a. XXXII ipso die Ad vincula s. Petri. (Rukop. č. 2099 f. 297.) 63. 1432, 9. září. My purgmistr a kon- šelé Velikého Města Pr. všem i každým tiemto zápisem na vědomie dáváme, že slovutný Jan z Selle*) a Pavlík z Črveného Újezdce vstú- pivše před nás do plné rady i vyznali jsú svo- bodně a dobrovolně, že sú sami mezi sebú o ten list, kterýžto svědčí svrchupsanému z Sellovi na pět a na tříidceti k. gr. na Ab- salona z Chříče, na kterémžto jest rukojmí svrchupsaný Pavlík vedle jiných rukojmí, ta- kovéto učinili svolenie: Takže svrchupsaný Pavlík má témuž Janovi dáti za svój diel, kterýž naň příslušie, XII k. gr. peněz ho- tových ve čtyřech nedělech od času nynějšieho počítajíce, anebo Tulehovi, ač by jeho Buoh v té mieře neuchoval, beze všeho vymlúvánie, a o škody, kteréž jesti proto svrchupsaný z Selle vzal, přátely v těch čtyrech nedělech vydati a na jich vyrčenie přestati. A nahoře- psaný z Selle má tvrze Pavlíkovi, v kteréž sě jesti uvázal, hned sstúpiti. Pakli by přede- psaný Pavlík v tom času těch XII k. jemu 

Strana 659
Zprávy o místech neoznačených neb neznámých (1432— 1434). nedal a nesplnil anebo o škody sě s ním ne- umluvil, tehdá má jemu té jisté tvrze tak sstüpené zasé postüpiti — a jemu sé u vě- zenie dáti. Jestli pak že by Pavlík častojme- novaný ani tvrze potom nesplněnie a neumlu- vení sstúpil již jmenovanému z Sellovi anie sé jemu v vézenie dal, tehdá prosí tiemto zá- pisem pánóv purgmistra a konšelóv, kteříž nynie jsü neb potom budú, aby Janovi z Sel- lovi předepsanému radni a pomocní byli, ja- kožto proti člověku cti a viery nemajíciemu. Actum pleno in consilio feria III. ante Exal- tacionem s. Crueis anno oe XXXIIL. (2099 f. 818.) +) V archivu místodržit. pro král. České chová se (č. 149) tento originál kšaftu Sellova ze dne 2. pro- since 1433: Ve jméno boži » amen. Já Jan řečený Selle z Leznice, měštěnín Star. M. Pr., oznamuji tiemto listem a na vědomie dávám všem lidem nynějším i bu- dúcím, že ačkolivěk jsa nemocen na těle, však proto s dobrým rozmyslem a požívaje svobody zdravého rozumu, tudiež i paměti, ze všeho zbožie svého movi- tého i nemovitého, kteréhož mi P. B. všemohúcí ze své nesmierné stědroty puojčiti ráčil, nechtě, by sé o ně po mé smrti mezi přátely a příbuznými mými kteří svárové dáli, toto své poslednie poručenstvie zjednávám, činím a zpósobuji obyčejem tiemto: Naj- prvé ustanovuji tohoto svého poručenstvie i zbožie svého poctivú paní Dorotu, manželku svú milú, naj- vyšší poručnicí a přidávám jí poručníka slovutného Sigmunda z Kotenčic, hauptmana Star. M. Pr., proše jeho, aby nadepsané manželce mé byl v potřebných věcech raden i pomocen, jakož jemu toho věřím a úfám. Potom odkazuju a dávám nadepsané manželce své duom svuoj, v němž přebývám, i všecko zbožie své movité i nemovité, kdež by to kolivěk bylo, buďto v Praze nebo vně na zemi, anebo kterým by to kolivék jménem mohlo jmenováno býti, i všecky dluhy své mně kterakkoli vinnovaté k jméní, k držení a k dě- dičnému požívání, s tiem učiniti a nechati jako svým vlastním, což by sě jí zdálo za podobné. A na tom aby jí překáženo nebylo obyčejem ižádným. Dále od- kazuji Tulehovi jeden kuoň a Janovi, nožieři od Za- jiečka, druhý kuoň svuoj, samostříel a kuklu svú. Tomu všemu na svědectvie prosil sem müdrych a opatrných mužuov, Vaňka Raka rychtáře, Mikuláše ko- žišníka a Jakše řezníka, konšeluov přísežných St. M. Pr., že jsú své pečeti vlastnie přivěsili k tomuto listu. Jenž dán v středu po sv. Ondřeji ap. l. od narozenie 8, b. — étyistého tridcátého tfetieho: 659 64. 1433, 13. bfezna. Prout famosus Ot- tico de Wrzesskowiez, olim purgravius castri Prag. sua propria vadia — invadiavit Isaac iudeo in certa summa pro Ábsolono de Chrzicz, — quod — si non fuerint exoluta — in duabus ebdomadis, — Isaac poterit eadem vendere. Act. feria VI. ante Oculi a. XXXIII. (Tamtéz f. 842.) 65. 1433, 7. července. Ctiborius Nos de Woikowiez principalis, Matheus Smolarz et Hinco de Chlum fideiussores ipsius, fassi sunt, se debitorie obligari in X s. Wilhelmo dicto Kukol —. Act. feria III. post Procopii. (Tamtéž f. 358.) 66. 1433, 23. listopadu. Facta est amica- bilis composicio inter Wenceslaum, filium Hen- rici de Ruzen, et Johannem, fratrem Mauricii de Ruzen, — pretextu cuiusdam impeticionis — pro quadam hereditate, quam pater dicti Jo- hannis a patre antedicti Wenceslai — emit, asserens, quod ipsis ex integro non foret per- soluta, talis — quia antedictus Wenceslaus — fatetur, quod totaliter existit sibi pro prefata hereditate satisfactum. — Act. feria II. ante Katherine a. XXXIII. (Rukop. &. 2099 f. 363.) 67. 1434, 4. ledna. Otík súkenník a Janek syn jeho, měšťané Star. M. Pr., vzdali jsú mocně a poručili a mocí tohoto zápisu vzdá- vají a porúčejí list svój, jenž svědčí na LXX k. gr. peněz hlavních, na kterémžto listu jest jistec Václav z Suchdola a rukojmie Hašek z Waldštejna seděním na Ostroze a Bohuslav z Švamberka, slovutnému Pertoltovi z Mezného, — £e Pertolt — má doupomínati se tiem ji- stym listem dluhu svrehupsaného na své vlastnie náklady —. Po dobytí tohoto dluhu Pertolt, profeZe ten list, aby jej poslal ku p. Divisovi na Kunétická Horu. A též jestliže by to na cesté bylo pobráno, coZ by sé doupomínal, aby ten líst byl vždy na tu Horu poslán. Act. fer. II. ante Epiph. d. a. XXXIIII. (Tamt. f. 366.) 68. 1434, 27. února. Jakož jest pře a ruoznice byla mezi paní Elškú, vdová Ctibo- rovú, řečeného Nos z Vojkovic, z jedné a slo- 83* 

Strana 660
660 vutným Jindřichem z Sluh, Janem z Letek a Mikulášem Bohmičkůú z Bohmic z strany druhé o zbožie svrchupsané panie Elšky a o poru- čenstvie a statek svrchujmenovaným Ctiborem zuostavené, kteréhožto statku diel byli stavili praviec, že by ona ten jistý statek bez vědě- nie a rady jich utracovala. Tu páni purgmistr & kon&elé Star. M. Pr. — vypoviedají, aby jiz jmenovaná paní Elška spíšíci ten vešken statek po muži svém napředjmenovaném zuostalý i tiem vším zbožím a statkem vládla a spravovala tudiež i sirotky, doněvadž by na vdovské sto- lici přebývala. A k tomu dluhuov, jimiž byl Ctibor, muž její nadepsaný, vinnovat a dlužen zuostal, poplacovala s védomím a radü porué- níkuov — přikazujíce dále svrchupsaným po- ručníkóm, aby ten statek, kterýž sú byli jí stavili, propustili —. Také nadepsaní páni z své moci — přidávají čtvrtého poručníka Oldřicha z Polirad, strýce již jmenovaného Ctibora —. Act. sabbato ante Oculi a. XXXIIII. (Tamtéž f. 370.) 69. 1434, 21. srpna. (Pozůstalost Šimona Hrnečka z Řevnice.) Nos magister civium et consules Mai. Civ. Pr. recognoscimus, quod quemadmodum — tutores orphanorum Simonis Hrnezek de Rzewniez per dominos substituti impetebant Waczkonem de Sliwenecz pretextu literarum seu registrorum eosdem orphanos tangencium eadem habere volentes, ex tunc dictus Waczko duas cedulas ipsis nostro in consilio reposuit et non ultra. Quarum cedu- larum tenor — sequitur. Act. a. d. XXXIIII. feria VI. ante Bartholomei: Najprv kdyZ nám páni moc poručenství dali, tehda já Martin Vránsky najprv v té chvíli neb v tom éasu prodal jsem drev dubo- vých oplutevnich za LXIX gr. Petrovi Škop- kovi na Pořieč. Item druhé prodal sem dřievie Matéjovi Skaredkovi za XXVII gr.; ten jesti jeste nedal. Tarlik mó vydati LXXXXV gr. każdy den. Vydání skrze Martina svrchupsaného toho napřed příjmu: E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Napřed a najprv na vojnu k Plzni XXXV gr. a to p. Vaňkovi z Trubačovic domu, nebo v ty časy sedal na tom úřadu. Item sestře jeho XI gr. na těch X k. gr., ježto jí odkázal. Item za sukno, ježto nebožce Hrnečka ošili, a k tomu také za sviece V gr. Item chudým rozdal sem za osm gr. Item já Martin Vrán- ský vzal sem sobě za týnský piva, ježto sem nebožci Hrnečkovi prodal, než umřel, VI gr. Item od kšaftu dobrému pánu VI gr. Item od hrobu, od zvoněnie a od kříže žákóm IIII gr. Item poslóm páně purgmistrovým, ježto obsielal sem Mikuláše, aby klíče vydal, III gr. Item dobrému pánu, ježto kšaft znamenal, II gr. Item dal sem písaři Maříkovi III gr., když Hrnéek oněměl, ježto ohledal a zamekl a klíče dal Mikulášovi. Item stavného pět gr. III hal., ježto kuoň staven byl, i k tomu za stravu koni. Item za větčie sviece a chudým za chléb X gr. Item Jakubovi, ježto na lesu jeho dělal, i na jeho břehu, IX gr. Item od rovnánie oplutví podruhóm Hrnečkovým IIII gr. Item na stravu čeledi do schovánie nebožce Hrnečka IIII gr. Tarlík vzal od Velika z Zuvačova domu LXXX gr. Item zuostává XX gr. ; má je vzieti Tarlík. Contentum alie cedule: Item puol osmy k. Item L gr. vtieZení. Item II s. minus XXII gr. Item 1 s. gr.; item LXXX gr. Item XLVIII gr. Obligata Hrneczkonis: Nasta (?) tenetur Hrneczkoni LXX gr, Kükolík a Pessa Lucek II s. XV gr., Lašek V s. XX gr., samostřiel v tom. Arnost. II!/, s. V gr., Mikeš Kuchta II s., idem pro joppa XX gr., Štěpán z Višnové s Petrem LXXV gr., Starec XXX gr., Franěk z Lipčik LXXXXV gr.. Hund fideiussor Paczlik LXX gr., Janek z Tře- báné II'/, s, Váüia z Třebáně II s., Jída z Tře- báně IP/, s., krčmář Matěj XXV gr., Smelík z Revnie III s. a mlynář z Řevnic za lodi XXV gr, starého dluhu týž mlynář XV gr. Mlynář šest strychuov žita měl dáti, k váno- cem strych, k masopustu strych, k letnicem 

Strana 661
Zprávy o místech neoznačených strych a v nově tři. Item na Matku Boží strych za Kutěje z Mieklas, Jiena z Čeliny (Czieliny) II str. a puol věrtele žita měl dáti. Hromád- kovi synové, což sú dlužni, neuchoval-li by mne Buoh do sv. Václava, to jest Bože a jich; Duchon II s., Havlík II s., Havlík za Ligana Martina I s., Holaš, Hrabě z Letóv, Kútek, Tomík z Letóv, Matěj z Řevnic, zeť Hrnečkóv, Matěj z Revnic Zita XX str., Stéchovici Tatek s Sichem rozdielné II s, Drak s Sielencem z Dobriechovie, Matéj Otluznfk, Toma Pitovic LXXX gr. kromé lesa, Martin kovár III str. žita pójčeného, tak že ho otec poslal, i bral a v ten sě statek sám uvázal; Matěj Mikóv syn II s. kromě lesu a koně, Jakub Bolechovec, Vladyka, Simon Vladykóv syn, Linek z Mokro- pes čtyři str. žita, Trojan ze Všenor za Ko- sesa XXV gr., Jakubova nápravníkova, Janek Všenorský, Ziga cum fratre věrtel hrachu, Lo- chovec z Řevnic pět věrtelóv hrachu, pro ipso Smelik fideiussor mlynář etc. (Rukop. č. 2099 f. 406.) 70. 1434, 22. prosince. V té při a ruoz- nici, kteráž jesti byla mezi opatrným Pešíkem od střiebrné hvězdy, měštěnínem Star. M, Pr., z jedné a panem Vilémem z Chlumu, od jinud z Košemberka, z druhé strany o rukojemstvie, jakož jesti týž pan Vilém rukojmí za nebožce Jeronyma syna Czeislmeistrova, někdy purkrabí na Rožmitálu, na tom listu, jenž svědčie na čtyři sta k. gr. slovutnému Reinhartovi z Zlaté, o kteréžto rukojemstvie napfód psaný Pešík mocí listu hlavnieho již jmenovaného nařekl jest pana Viléma svrchupsaného a jej napo- manul, aby jemu plnil a svú pečeť vypravil, neb má ten list hlavnie s dobrú vuolí od svrchu- psaného Reinharta. — I urození a slovutní pán Vilém Kostka z Postupic a Jan z Litovic, ubrmané a přátelštie smlúvce mocní od obi stran svrchupsanü vyvolení, takovüto výpověď jsú učinili: Poněvadž PeSík má ten list hlavnie S dobrá vuolí od Reinharta, a tu dobrü vuoli ukázal jesti kniehami méstskymi, aby pan Vi- lém svrchupsany za svój diel za to rukojem- neb neznámých (1434— 1435). 661 stvie pětapadesáte k. gr. jistiny i za všecky škody Pešíkovi svrchujmenovanému dal a za- platil v roce od dánie tohoto zápisu počítajíc penězi hotovými. Pakli by jemu těch peněz již jmenovaných do toho času nechtěl aneb netbal zaplatiti, tehda ihned nazajtřie po tom roce svrchupsaný Pešík má sě mocí tohoto zápisu v dóm na- přědřečeného pana Viléma z Košemberka, kte- rýžto leží podle domu Jakubova řečeného Sobek z jedné a proti domu Krtkové z druhé strany uvázati k mění, k držení, ku požívánie, ku prodání anebo s tiem domem k učinění, jakož by sé jemu a jeho vuoli najpodobněji zdálo bez ohlášenie všéch súdóv a beze všie pře- kážky napřed psaného Viléma. Actum feria guarta post festum s. Thome apostoli in pleno consilio. (Rukop. č. 992 f. 161.) 71. 1435, 4. března. Vertente causa inter Katherinam, relictam Alberti de Zahorzie, et Ulricum dictum Tista pretextu pecunie, guam dictus Ulricus pro iure dotalicii, quod cirea prefatam Katherinam emit et eidem dictam pecuniam pro eius dotalicio dare renuit ex eo, quod creditores mariti ipsius eandem pecu- niam arrestabant, tandem domini — consules Mai. Civ. Pr. — pronuncciaverunt — mandan- tes Ulrico, ut eidem Katherine prefatam pecu- niam — persolvat sine omni difficultate et intercacione pro eius iure dotalicii ab eo empto. Si vero umquam heredes de dictis bo- nis se intromiserint, ex tunc creditores pro ipsorum debitis, in quibus pretactus Albertus eis obligabatur, respiciant ante dictam Kathe- rinam in pace dimittentes et ipsam de cetero pro dietis debitis non impetentes. Act. feria VI. die Transl. s. Wenc. a. XXXV. (Tamtéž, f. 396.) 12. 1435, 12. brezna. Domina Anna, re- licta Johannis Sumharz de Hrochow [Rochow], alias de Struzenicz principalis, Petrus aurifa- ber et Gallus Chwist fideiussores — promise- runt — V. s. gr. persolvere Wilhelmo Tiezky. — Si non fecerint, ex tunc prefati fideiusso- 

Strana 662
662 re8 promittunt peragere obstagium debitum — iuxta litteram obstagialem. — Act. sabbato ante Reminiscere a. XXXV. — Item predicta d. Anna Johannis de Hostiwicz, residens in Hnidus, [uxor] et Thomas Hamr — promise- runt antedictos fideiussores — exbrigare. — (Tamt. f. 398.) 73. 1435, 20. kvétna. Johannes de Ssti- chowicz, natus Zdenkonis, fassus est iuxta dis- posicionem testamentalem Elisabeth matris sue se teneri — in IX s. gr. pro bonis here- ditariis Johanni dicto Kurzatko pannifici. — Act. feria IX. post Sophie — a. XXXV. (Tamt. f. 403.) 74. 1435, 23. srpna. Prout causa verte- batur inter Wenceslaum de Nachod clientem et Fayflinum iudeum cirologum pretextu ci- rugie seu medele, quem iudeum prefatus Wenceslaus impetendo asserebat, se ab eodem iudeo super vulnere sagitario ad plenum de- bere curari. Domini vero — consules — pro- nuncciaverunt — mandantes prefato Wen- ceslao, ut iam dictum Fayflinum — in pace dimittat — adiungentes, ut ille tres s. gr., que debebantur adhuc pro prefata medela iu- deo antedicto dari, sopiantur de cetero. Act. in vig. s. Bartholom. a. XXXXV. (Tamtéz f. 408.) 75. 1435, 25. srpna. Postquam litis ma- teria vertebatur inter Johannem Mnissek, ci- vem Mai. C. Pr., et Florianum, alias Kvieton, dictum de Ssirkow — occasione trium s. gr. — pro cerevisia —, pro quo d. Katherina dicta Odolenowa bone recordacionis fideiussor erat, — dd. consules — auditis partibus et notan- ter Kwieton prefatum, qualiter ipse XIIII compagines cum aliis lignis in eisdem conten- tis, svrchek dictis, quamlibet compaginem per decem gr., similiter et svrchek per decem gr. computando — eidem d. Katherine — dedit ipsam de huiusmodi fideiussoria caucione ex- brigando — pronuncciaverunt mandantes iam. dieto Mnisskoni, ut — Florianum pro dicto debito non impetat —, sed respectum ad bona omnia post prefatam Katherinam —- derelicta E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: habeat. Act. feria V. post Barthol. a. XXXV. (Tamt. f. 408.) 16. 1435, 30. září. Petra, relicta Girzi- konis de Malowar, resignat agrum duo stadia habentem, guem ab Anna, matre Martini Ku- drlonis, que eundem a filio suo in dotalicio habere dinoscitur, situm inter agros Ssibako- nis ibidem de Malowar hincinde, Stephano de Gessin post Bietkam, glorem suam. — Act die Jeronimi a. XXXV. (Tamt. f. 410.) 11. 1435, 7. října. Sskonka et Czenko pueri Smilonis de Pobracze, fassi sunt se per- cepisse III s. gr. a Procopio de Hobssowicz super summa XXIIIL. s. gr. Act. feria VI. post Francisci a. XXXV. (Tamt. f. 385.) 78. 1435, 10. října. Arbitri pro parte Wenceslai, iudicis de Wykan et pro parte Marssonis de Wysserhowicz — occasione ca- pitis, seu homicidii per dictum Wenceslaum in Gallum, fratrem dicti Marssönis, perpetrati — pronuncciacionem fecerunt: Primum, ut pre- fate ambe partes cum amicis et coadiutoribus ipsorum et cum ceteris omnibas, qui fraude et dolo postpositis quibuslibet causam ipsorum facere et dimittere vellent, sui boni et sinceri amici sint — Demum -— ut memoratus iu- dex — Marssoni pro dicto capite V s. gr. daret. — Ceterum pronuncciaverunt, ut me- moratus "Wenceslaus metseptimus quilibet eorum candela accepta et in manu delata ad ecclesiam eant et coram corpore dominico humilientur candela predicta et nummo (I) qui- libet eorum super aram reponentes. — Act. feria IL post Dyonisii. a. XXXV. (Tamt. 410.) [Zá- roveň zavřena smlouva mezi Maršem z Vyše- hořic a Fraňkem z Vyšehořovic o hlavu Mikše rychtáře. Tamtéž f. 411.] 79. 1435, 8. listopadu. Jan Mincéř z Lo- hovic — vyznal jest: Tak jakož dobré paměti Zachař z Chylic odkázal jest jemu XL k. gr. dluhu, kterým jemu byl dlužen, a k tomu XX kop jakožto příteli listem k3aftovnim, Ze těch jistých čtyřidcet kop dluhu i těch dva- dceti k. — zdvihl a přijal od Janka z Stěžova, 

Strana 663
Zprávy o místech neoznačených neb neznámých (1435—1441). poručníka svrchupsaného Zachaře. — Act. fe- ria III. post Leonardi a. XXXV. (Tamtéž f. 412.) 80. 1436, 13. dubna. Mathias dictus Koza, molendinator de districtu Bechinensi, deposuit — guod ipse Martinus et Duchko molendina- tores sunt fratres carnales et divisi unus ab alio et quod post decessum et obitum Clemen- tis, patris eorum, quilibet suam porcionem he- reditariam de bonis post patrem eorum dere- lietis plenarie tulit et percepit. Act. feria VI. post Pasce a. XXXVI. (Tamt. f. 427.) — An- dreas, amictarius dictorum fratrum de Luna, et Johannes Nenahlo de Kostiez deposuerunt, ipsis bene constare, qualiter Mathias, Marti nus et Duchco molendinatores et fratres, filii Clementis, sunt fratres divisi et partiti cum porcionibus ipsorum. (Tamt.) 81. 1437, 20. éervna. Postquam Marti- nus Meissner ad mandatum dd. consulum Mai. C. Pr. reposuerat quandam litteram cirogra- phi sonantem super centum et decem s. gr. mutui debiti olim per magistrum Andream Brod, doctorem sacre theologie, Petro dicto Krziwy, patri conthoralis prefati Meisner, de- bitorie obligati, in quo quidem debito iam dictus mag. Brod curiam suam ipsi Petro Krziwy obligavit absque omni census onere de curia eadem sibi fore soluturum. Ex tunc prefati domini — pretactum Martinum et conthoralem ipsius virtute huiusmodi littere a solucione census, quem ad officium sex dominorum de- bebant, absolverunt. Act. feria V. ante s. Joh. B. a. XXXVII. (Tamt. f. 445.) 82. 1437, 1. Gervence. Jessco, natus olim Hlasonis de Kamenicz, fassus est — quia Isaac iudeus habet ab ipso unam litteram sonantem super centum s. gr. — in certo debito; in qua quidem littera d. Nicolaus dictus Sokol de Lamberk existit debitor principalis et fideius- sores pro ipso Petrus de Janowicz residens in Chlumecz, Nicolaus de Lantstein residens in Strzela, Lipoldus de Lamberk, Johannes de Paczow, Janko de Hradek et Purkardus de 663 Zirownicze. — Act. feria II. ante s. Procopii. a. XXXVII (Tamt. f. 446.) 83. 1438, 5. června. Stala se úmluva mezi slov.. Přechem z Kladna a Matějem Kotrbi, člověkém jeho, a to takováto, že Matěj Kotrba, jakož jest byl z dědin sběhl pánu svému svrchu- psanému, má sě zasě na ty dědiny navrátiti a tu dělati. A jestliže by nechtěl tu na těch dědi- nách zuostati, ale aby jiným člověkem, kterýž by sě pánu hodil, ty dědiny osadil. Pakli by osaditi nedbal, tehda Jakub sladovník od sv. Kříže slíbil jest — Kotrbu napředpsanému Přechovi v jeho moc postaviti. Také týž Ko- trba o úroky zadržené aby sě učetl s pánem svým nahoře psaným a s paní Machovů vdovú. — Act. feria V. ante Trinit. a. XXXVIII. (Tamt. f. 461.) 84. 1439, 22. ledna. Margaretha, relicta Duchkonis de Borzanowicz, suscepit Jonam, natum suum, cum X s. gr. in propria sua et in suam tuicionem et gubernacionem promit- tendo — pretactum natum suum fovere et serva- re de victu et amictu congruis sibi provi- dendo tamdiu, quousque ad legittimam anno- rum suorum non pervenerit. Ipso autem ad dis- crecionem annorum perveniente extunc pre- dictas X s. — Jone — tenetur — persolvere. Act. die Vincencii. (Tamt. f. 475 a 471.) 85. 1440, 3. éervna. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Pr. notum faci- mus —, quod — Johannes de Zacz dictus Kroczata exhibuit nobis litteram — sonantem super L s. debiti, in quibus Zdenko z Drátky dictus Kolwin, Sdenko de ibidem, tunc tem- poris purgravius in Tyn Horssowiensi, et Wil- helmus ze Zdáru — obligantur; quam quidem litteram — «cum bona voluntate sua dedit — Martino, nato Wenceslai Piknosek, ad exigen- dum. Act. feria VI. post octavam Corp. Chr. a. XL. (Tamt. 489.) 86. 1441, 10. inora. Johannes, fratruelis Johannis Propheta de Ottin, fassus est, se a Gira Domazlicky, testamentario prefati Jo- 

Strana 664
664 hannis, XV s. gr. suscepisse. Act. die Sco- lastice a. XLI. (Tamt. f. 496.) 87. 1441, 10. února. Pan Mikuláš Krchlebec z Krchleba vyznal jesti o té puolpátě kopě gr., jakož pan Cilský hrabě byl odkázal Hanuškovi, písaři svému, aby jemu p. Kuneš Rozkoš a Hanuš Schonze vydali z holdóv kúřimských takovúto měrú, kterak p. Kuneš Rozkoš žádal jesti na pánu Cilském, aby od něho přijal počet z těch holdóv. A tak JM vydal jest k tomu počtu Krchlebce svrchupsaného, na kterémžto počtu Kuneš Rozkoš ostal jest toliko puol druhé k. gr. a pět gr. A ty penieze vydal jest Kuneš Hanuškovi, písaři syrchupsanému, na té puol pátě kopě. A ostatek Schonze dlužen zuostává. Act. feria VI. ante Valentini a. XLI. (Tamt. f. 504.) 88. 1442, 16. března. (O pozůstalost Jana Drcha z Jevišovic.) My purgmistři a konšelé Starého a Nového měst Pražských vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že vstúpivše před nás na rathúz Starého M. Pr. do plné rady poctivé ženy paní Anna, vdova po nebožci Mikulášovi Lutkovi z Jevišovic, s Dorotú, dcerú svú, manželkú Jana písaře Publica, na- šeho spoluměštěnína, tohoto listu ukazatele, i vyznaly jsú svobodně a dobrovolně, že všecko i všelikteraké své právo, kteréž jest jim ne- bolito dětem jich odkázáno, poručeno a kšafto- váno dobré paměti slovutným panoší Jankem Drchem mlazším z Jevišovic, synem předepsané panie Anny, kterýž jest sšel v službě u p. Jiskry z Brandýsa, daly jsú a vydaly i mocně poručily a mocí tohoto listu dávají a porúčejí napředpsanému Janovi písaři ty všecky věci jím Jankem Drchem odkázané a kšaftované, na kterýchž by kolivěk věcech ty byly, od po- ručníkóv téhož Janka Drcha zjednaných a zpósobených zdvihnúti a přijeti a těch sě zmocniti i také z těch ze všech věcí neboli dluhóv je poručníky nebo dlužníky jménem panie Anny napředpsané a Doroty, dcery jejie, kvitovati a propustiti i prázdny učiniti tak E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: právě a mocně, jakož by oně obě osobně při tom byla. Protož snažně prosíme poručníkóv nebožce Jankových Drchových a jmenovitě statečných a slovutných Mikuláše Brčála z Dobré a Miroše z Jevišovic i jiných podle nich spoluporučníkóv, aby nadepsanému Janovi písaři k těm ke všem věcem, kteréž jsú napřed psaným Jankem Drchem paní Anně, mateři jeho, i sestře jeho paní Dorotě, nebolito také dietkám jich odkázány a kšaftovány, ráčili spravedlivosti dopomoci a miesto a konec učiniti podle vuole a rozkázanie častopsaného Janka Drcha. A tohoť vám v časiech budúcích zvláště zasluhovati mieníme. Takéť vás za to i prosíme, což by koli nebožce Václavovým Drchovým dětem i sirotkóm z Litoměřic bylo poručeno a kšaftováno, že jim toho dopo- muožete dle spravedlivosti, nebo nám na tom prokážete libost zvláštní. Dán v Praze pod pečetmi měst našich svrchupsaných feria VI. ante Judica a. d. ete. XLII. (Tamt. f. 704.)*) *) K tomu viz i tento zápis z r. 1443 tamtéž za- psaný fol. 709: Miron de Gewissowicz fassus est, se debitore obligari iuxta composicionem solertis magistri Petri de Grecz Regine et Petri a noctua, arbitrorum, in XXV flor. ung. — magistro Andree, Johanni Publico et Petrziconi, fratri eiusdem Johannis, tutoribus et com- missariis orphanorum — subscripti Johannis, videlicet Johannis, Wenceslai et Marte, ad fidas manus, pro- mittens prefatus Miron — XXV flor. — solvere. — Actum feria I[. ante Assumpc. etc. XLIII. — Magister Andreas, Johannes Publicus et Petrziko, frater eius, fassi sunt, se percepisse XXV flor. a Miron, Act. die b. Floriani [4. května.j a. XLIIII. 89. 1443, 12. srpna Stala sě jest úmluva poctivým mistrem Petrem z Králové Hradce a opatrným Petrem od sovy, ubrmany — mezi Mironem z Jevišovic z jedné a mezi poručníky mistrem Ondráčkem, Petříčkem a Jankem Pu- blikem a jeho sirotky z strany druhé o dvě stě zl. takováto: Najprv o těch sto zl, kteréž Miron měl na Přechovi, aby toho dovedl, aby byly dány poručníkóm k sirotčie ruce. A to jest již Miron učinil, že je toho dovedl, že jsú již těch 100 zl. uručili dobrými lidmi a listem pod visutými pečetmi ujistili. A ten již list 

Strana 665
Zprávy o místech neoznačených mají poručníci V své moci k sirotčie ruce. Druhé jest toto umluveno o druhých sto zl., kteříž by měly dobývány býti na dlužníciech, jakožto na Kbelovi, na Libánském, na Blažkovi a na Mikulášovi, aby Miroň z těch sto zl. dal těm svrchupsaným poručníkóm k ruce sirotčie XXV zl — a to jesti jiZ Miroň uruéil i v kniehy vepsal. A aby poruéníci svrchupsaní ji£ viece nehledéli k tém ke váem dluZníkóm, ale aby Miroň sám sobě na téch dluZníciech dobýval. Také jest toto vypovědieno, aby Janek Publik podle těchto dvi poručníkóv, totiž mistra Ondráčka a Petříka, byl poručníkem jim rovný, aby všichni společnů radú ty sirotky tak opatřili, aby jim neubývalo, ale přibývalo. Také jest toto vypovědieno, když jest jim Miroň to dokonal a uručil i v kniehy vepsal, aby Miroňovi kšafty byly vráceny, a ty kšafty, kteréž sú v kniehy vepsány, aby byly pode- psány, že viece již moci nemají. A poručníci svrchupsaní aby viece nemohli upomínati, ani ti sirotci Brčála ani Mironě z těch dva std zl. v budúciech časiech. Také jest toto vypo- vědieno o nápad, z těch sirotkóv když by P. B. neuchoval kterého, aby na druhého spadlo ; a když by P. B. všech neuchoval dřieve let došlých, tehdy by měli i mají spadnúti na Janka Publika otce jich s volí těchto poruč- níkóv. A tato úmluva sé stala s purkrabinú radú. A táž vypověď jest uručena pode stem k. z vobú stranú, aby byla zdržána. A tato naše úmluva má býti v kniehy městské vepsána, jakož sě to již skutečně stalo. Actum feria II. ante Assumpc. M. V. a. XLIII. (Tamt. f. 709.) 90. 1444, 8. ledna. Hanussco, notarius d. Hanussii de Colowrat, resignavit — ad fidas manus omne ius suum debiti, quod habere di- noscitur in personis infrascriptis, videlicet in Nicolao Horzensky prope Montes Cuthnenses residenti X s. et in Hanussio Schoncze III s. Leve, tubicene dicti d. Hanussi, ad conqui- rendum —. Actum feria IIII. post Epiph. Do- mini (Tamt. p. 805.) Archiv Ceskf XXVIII. neb neznamych (1441—1444). 665 91. 1444, 6. července. Johannes Korkynie de Korkin promisit, quemadmodum Nicolao a rubeo cervo quasdam litteras ad fidas manus ad servandum dederat, quas ulterius soror Wlchowezonis arrestaverat in certo tempore — ius sibi ad easdem litteras habendum mini- strare debens; quo stante et fere in sexenio iuri non parenti eedem littere ex mandato dd. consulum — sunt in consilio reposite et dicto Johanni Korkynie ad peticiones d. Johannis Czabelicky — restitute —. Actum feria II. post Procopii a. XLIIII. (Tamt. f. 809.) 92. 1444, 30. srpna. Augustinus de Bielina et Martha, conthoralis sua, fassi sunt — se debitorie obligari in L s. gr. debiti — Petro Nigro de Lyssowiez —, obligantes vineam ip- sorum circa Zlechow penes vineam Bohuslai ab albo leone — . Actum sabbato post Bartholom. (Tamt. f. 900.) 93. 1444, 15. fíjna. Prout causa verte- batur inter d. Procopium de Plzna, arcium li- beralium magistrum, et Johannem, natum Mar- tini notarii de foro equorum, pretextu agrorum Petri de Hodkowiez, patris predicti Johannis, pro quibus iamdictum magistrum impetebat racione propinquitatis et delegacionem testa- mentalem (), prout idem Johannes astruebat. Exinde providi Benessius Czukmansky et Si- gismundus de Gablona arbitri — pronuncciave- runt, quod utraque pars emptorem super agros predictos querat et cum venditi fuerint, ex tunc tres s. antedicto Johanni pro toto iure suo — ut assignentur. Actum feria IIII. ante Galli a. XLIIII. (Tamt. f. 901.) 94. 1444, 27. fijna. Nicolaus de Tuchanecz nomine d. Wenceslai Calvi fassus est, se per- cepisse X s. gr. a tutore orphanorum Mathie Smolarz — sibi testamentaliter legatas. Actum feria II. ante Sim. et Jude. (Tamt. f. 901.) 95. 1444. — (K3aft Jana Zárovského.) Ve jméno božie amen. Já Jan, někdy syn Mi- kulášuov Zárovského, měštěnín Star. M. Pr., oznamuji tiemto listem všem lidem nynějším i budicim a na védomie ddvdm, Ze ačkolivěk 84 

Strana 666
666 jsa nemocen a neduživ na těle, však proto s dobrým rozmyslem a požívaje svobody zdra- vého rozumu, tudiež i paměti, ze všeho statku svého, kteréhož mi jest pán Buoh pójčiti ráčil, nechtě by se oň po mé smrti mezi přátely a příbuznými mými kteří svárové dály, toto své poslednie poručenstvie a rozkázánie zjednávám, činím a zpósobuji obyčejem tiemto dolepsaným : Najprve ustanovuji a zjednávám tohoto svého poručenstvie a rozkázanie Kateřinu, manželku mú milú, najvyšší poručnicí a mocnü a pfidávám k nie opatrného Haška, spoluměštěnína Star. M. Pr., k radě a ku pomoci, jeho prose, aby jí pomocen a raden byl v jejích potřebách, jakož jemu toho zvláště mimo jiné doufám a věřím, jako svému milému přieteli a zvlášt- niemu. Potom odkazuji též Kateřině manželce své a dietkám našim všecko právo své na zbožie i na všem jiném jmění, kteréž mně dě- dicky příslušie, a zvláště na tom zbožie, jehož nynie slovutný Václav z Cholpic v držení jest, i na jiném na všem, kdež by to koli záleželo a kterým i kterakými koli právem by mně po komžkoli příslušalo, buďto kniehami městskými, zápisy, listy, nápady neb čímžkoli a kterým neb kterakým koli jménem mohlo by jmeno- váno býti, nic ovšem nepozuostavuje, k jměnie, drženie a k dědičnému požívánie bez všelikte- rakých lidí překážky a k rovnému dielu mezi ně k rozdělení. — Také jim odkazuji všecky ty listy, kteréž sem Jankovi od ciesaře, mě- štěnínu Star. M. Pr., ve třinácti kopách za- stavil, aby vyplatiece je sobě ku požitku obrá- tili, jakZ budú moci najlépe. Naposledy chci, jestliže by které dietě dříve došlých let umřelo, aby diel toho umrlého plným právem na živé zuostalé a na matku rovným dielem připadl. Tomu na svědomie — léta — čtyřstého čtyřid- cátého čtvrtého. (Rukop. č. 2080 fol. E 5.) 96. 1445, 5. října. Prout causa tractabatur inter d. Hinkonem de Waldek, dictum Sskoda, nomine Anne de Waldek, sororis sue, et Pa- wlikonem de Audolenie pretextu cuiusdam de- biti pro quadam alea gemmea seu de gemmis E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: laborata — arbitri — pronuncciaverunt, guod Paulico tenetur pro totali debito dare — Hin- coni et Anne sorori sue XXVI s. gr. — Actum feria III. post Francisci a. XLV. (Ru- kop. 6. 2099 fol. 1009.) 97. 1447, 98. ledna. Já Václav z Mile- tína tiemto zápisem všem i každým oznamuje na vědomie dávám, žejakož sem prošen a vydán za najvyššího ubrmana v té při, kteráž jest mezi Filipem z Kúřima z jedné a Vicenem [též z Kürima| a jeho manZelkü z strany druhé, tak že by Filip chtěl listóm od Vi- cena a od manželky jeho“) a Vicen proti tomu s svú manželkú tak pravie, že témi kusy jsú spravedlivi k tém listóm. První kus, že listy má táž Vicenová od nebožce Mikuláše, muže svého; druhý kus, že je má v svém věně v LX k. gr. a v druhých LX k. od chovánie sirotka s mistrem a v nákladiech, kteréž jsú naň činili. A třetí kus, že ty listy má od dě- dice syna svého; a to dovozuje kšaftem Sta- rého M. Pr. A tak já — vypoviedám — aby Filip dal Vicenovi LX k. gr. za jejie včno. Stalo sě v plné radč ve čtvrtek po Obrác. sv. Pavla. 1. XLVII. (Tamt. f. 1027.) *) Odporovati (?) 98. 1447, 19. října. Hinco de Modrze- giowicz percepit tres litteras a Tusscone pro- tonotario et Jakssone carnifice, tutoribus or- phanorum Zdimirii, que erant dicto Zdimiro ad fidas manus ad servandum tradite —. Act. feria V. ante Undecim m. v. a. XLVII: Prima littera est abbatis Arnoldi et to- cius conventus monasterii Nepomuk, quorum fideiussores sunt Johannes dictus Lukawa de Horzeissie Lukawieze, Wintierz de Cadowa, purgravius in Lnarz, Zdeniek de Sstiahlaw dictus Sstiahlawecz, Ottik de Ohrazenicze dietus Sskola, super debito LXXX s. gr. Cre- ditor Johannes de Chotietina dictus Basstin et Petrus frater ipsius cum censu VIII s. gr. Cuius data a. d. MOCCCXX fer. III in die Anuncc. M. V. [25. bfezna]. — Secunde littere principalis debitor Hynek de Porzieczie, 

Strana 667
Zprávy o místech neoznačených neb neznámých (1444—1465). fideiussores Johannes Mladenecz de Miliczin, residens [in] Czeczelowicz, Petrus de Cunra- ticz, Dobess de Miessowicz, Przibik de Za- sanicz. Summa debiti XC s. gr. Creditores Johannes et Dobess frater de Welharticz alias de Letow. Cuius data a. d. MCCCOXXVII fer. IIII. post Asc. d. [4. éervna]. — Tercie littere principalis debitor Hynek de Vyso- kého residens in Porzieczie, fideiussores Jo- hannes Mladenecz de Miliczin residens in Coczelowicz (l), Dobess de Miessowicz resi- dens in Ugezdecz, Smil de Krzessiecz residens in Porzieczie et Bohusska de Dobrezicz. Summa XXXVI s. gr. za plod et pro fideius- soria XIX s. gr., guas pro Hincone dedit Przibik Sswihowecz Petro de Cunraticz super illa littera, que testatur LXX s. gr. Wilhelmo Tobolka. Creditor Przibik de Sswihowa resi- dens in Zawissin et eius liberi. Datur aucto- ritas propter non solucionem intromittendi se de municione Porziczie cum duabus araturis, opido Porziezie cum censibus et IIII molen- dinis et omnibus pertinenciis ad eadem spec- tantibus. Cuius data est a. d. MCCOXXX in die s. Viti [15. éervna]. (Tamt. f. 1037.) 99. 1448, 14. prosince. Jakož Jan Ště- drovský a Mikuláš Birgon Polák dali sú byli VI listóv dobré paměti Janovi Poláčkovi k věr- né ruce schovati, jenž svědčie na Jošta, mar- krabí někdy Moravského, a Zigmunda, krále Uherského, i na jiné, tak aby jednomu bez druhého jich nevydával, i ty jisté listy Martin Maissner, poněvadž jest svrchupsaného Miku- láše nebylo, vyručil — takovü mérü, jestliże by svrchupsanj Jan Stédrovsky pfinesl list od svrchupsaného Mikuláše pod jeho pečetí a ji- ných dobrých lidí, že jesti jeho vuole, aby jemu byli ti listové vydáni aneb od hodno- věrných lidí hodná svědomie listovnie, ježto by jich páni konšelé pochválili; tehdy Martin nadepsaný i paní Margréta i jich dědicové mají prázdni býti; pakli — by — Štědrovský ne- přinesl takového svědomí, tehda Maissner má zasě též listy paní Margrétě vrátiti a v její 667 moc poloZiti. Act. sabbato post Lucie a. XLVIII (Tamt. f. 1050.) 100. 1449, 8. kvótna. Johannes de Boz- kowiez et Procopius pictor fassi sunt, se te- neri IIII', s. gr. debiti magistro Andree de Budiegiowiez et d. Nicolao de Wsselys, presbyteris. Act. die b. Stanislai a. XLIX. (Tamt. f. 1056.) 101. 1449, 21. kvétna. Petrus et Marti- nus fratres de Wsserub suo et ceterorum fratrum suorum nomine protestati sunt, se percepisse X s. gr. — a testamentariis per Margaretam, relictam Nicolai de Wsserub, factis et per eam ipsis delegatis —. Act. feria IIII. ante Ascens. d. a. XLIX. (Tamt. f. 1057.) 102. 1451, 1. prosince. Stanislaus de Miest- cze commisit Dorothee, relicte Petri de By- teska, illas IIII s. gr. debiti, quas Katerina, glos Katerine à manu, Stanislao predicto te- netur. Act. feria IIII. post Andree a. LI. (Tamt. f. 1088.) 103. 1452, 27. kvétna. Simon molendi- nator de Wadislawicz fassus est, se percepisse X s., quas sibi Benigna, relicta Wenceslai saliste, testamentaliter delegavit. Act. sabbato in vig. Pentecost. a. LII. (Tam. f. 1095.) 104. 1452, 31. ledna. Slovutnému Miku- lásovi Kněževeskému, súsedu našemu, purg- mistr a konšelé Starého Města Pražského přiezeň naši vzkazujem. Súsede, věz, že k prosbě dobrých lidí, přátel tvých, to zbožie tvé, kte- réžto sme držali, zase tobě navracujem. Pro- tož což jest tvého úmysla a komu to své zbožie chceš poručiti, jemuž věříš, to nám piš zejména a to tak opatf, abychom tiem jisti byli, aby se z té tvrze nám žádná škoda ne- dála. Dán v pondělí po sv. Pavla na vieru obrácení. (Rukop. 6. 992 f. 233.) 105. 1465, 5. srpna. (Spolek Zikmunda z Malobratřic) My Jiří, z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vejvoda a Lužický markrabie oc. ozna- mujem tiemto listem všem, že přistúpiv před nás věrný náš milý Jakub, měštěnín St. M. 84* 

Strana 668
668 Pr. od černého jelena, ukázal nám list někdy najjasnějšího pana Sigmunda, kterýž ty časy jsa Římským a Českým králem, dal jest tiem listem spolek někdy Sigmundovi z Malobratřic s syny někdy Řehořovými z Prahy a pravil, že týž Sigmund přebyl jest živ ty syny Řehořovy a potom dědička téhož Sigmunda, sestřenice Regina z Nuosl, že ten list i právo své k statku tiem listem jí příslušejíciemu témuž Jakubovi dobrovolně dala jest. A prosil nás pokorně, abychom my v tom milostivě ráčili se jemu okázati. My k prosbám jeho jsüce milostivé na- kloněni, pro věrnost jeho, v kteréž nám se vždy zachoval, zachovává i miení a má za- chovati, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskúů toho listu krále Sig- mundova tiemto listem potvrzujeme a moc jemu dáváme, aby již řečený Jakub vše- cko právo, jakož týž list okazuje a v sobě zavierá, měl a obdržal, jako by jemu zejména ten list svědčil, i také všecko právo naše, kteréž by na nás, jakožto na krále Českého, k zboží v tom společným listu položenému po smrti již psaného Sigmunda neb koho jiného připadlo, již řečenému Jakubovi i jeho dě- dicóm dali sme a tiemto listem dáváme milo stivě. Tomu na svědomie pečeť naši: královskü kázali sme pfivésiti k tomuto listu. Dán v Praze v pondělí den Matky božie sněžnie léta od narozenie syna božieho tisícieho CCCCLXV?*, královstvie našeho léta osmého. (Rukop. 2211 f. A 10.) 106. 1477, 12. května. (O čotéž.) My Vladi- slav, z božie milosti král Český, markrabie Morav- ský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie oc oznamujem tiemto listem v&em, Ze pfistüpil jest před nás Jakub, měštěnín Star. M. Pr. od černého jelena, věrný náš milý, a ukázal nám dva listy, jeden najjasnějšího pána [pana] Sigmunda, ciesaře Římského a krále Českého, předka a praděda našeho šťastné pa- měti, kterýmžto dal spolek někdy Sigmundovi z Malobratřic s syny někdy Řehořovými z Prahy, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: a potom týž Sigmund přebyl jest syny Řeho- řovy, a potom to všecko právo přišlo jest na Reginu z Nuosl, sestřenici téhož Sigmunda, a že pak ona všecko právo své dala jest k těm věcem jmenovanému Jakubovi, jakož pak druhý list krále Jiřieho, též předka na- šeho, ty věci šíře a světleji v sobě drží a za- vierá. I prosil jest nás jmenovaný Jakub, aby- chom jemu ktomu povolenie naše dáti a toho potvrditi ráčili. My v tom znajíce jeho slušnů prosbu i také pro jeho věrné služby, kteréž nám činil, činí a potom tiem lépe aby mohl činiti, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královsků jmenovanému Jaku- bovi svrchudotčených listuov ve všech kusiech, článciech a klausulech, tak jako by tuto slovo od slova vepsány byly, potvrdili sme a tiemto listem potvrzujem a jej při tom zuostavujem milostivě, tak aby on těch věcí, kteréž jsú svrchudotčeným listem ciesaře Sigmunda za- psány a druhým listem potom krále Jiřieho i tiemto naším listem jemu potvrzeny, dobý- vati a z toho upomínati mohl, tak jako by svrchu dotčený list ciesaře Sigmunda svědčil jemu slovo od slova a to bez na&ie, budücích našich, králuov Českých i všech jiných lidí všeliké překážky. A ktož by tento list měl s již psaného Jakuba dobrú vólí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pondělí o Křížových dnech léta od narozenie syna božieho tisícieho, étyfstého sedmdesátého sedmého, královstvie našeho léta šestého. (Tamtéž.) 107. 1480, 21. srpna. Ve jméno božie amen. Já Dorotha, vdova po nebožci Marti- novi Piknuoskovi ot vlčieho hrdla a měštka Star. M. Pr., vyznávám —, že všeckeren statek muoj —, i také kterýž dskami zemskými mám zapsán, a jmenovitě X kop gr. platu roč- nieho ot pana Hynka Tuchoměřického zapsa- ného, — otkazuji Janovi synu mému. — Ac- 

Strana 669
Zprávy o místech neoznačených neb neznámých (1477 — 1495). tum feria II. post Bernardi. (Rukop. č. 2119 fol. T 11.) 108. 1483, 21. dubna. (Kšaft Machny Maustitlové.) Ve jménobozie amen. J4 Machna, dcera Ondřejova Maustitlova, dobrd paméti měštěnína Star. M. Pr., vdova po nebožci Vá- clavovi Švábovi zlatníku zuostalá, vyznávám —, že — všeckeren statek, kterýž mi se jest s níže- psanými dětmi mými po — Václavovi manželu mém dostal, buďto na dědinách, na platiech zemských, na klenotiech, na hotových penězích — buďto dskami zemskými, knihami městskými, zápisy, listy, nápady, — otkazuji ~— dětem mým Mikulášovi, Duchkovi, Ambrožovi, Zig- mundovi i Katheřině dceři mé, ku ' pravému a rovnému dielu. — Pakli by všech dřieve let dospělých Buoh ot smrti neuchoval, tehdy die- lové jich všichni na pannu Káču sestru mú mocně připadněte. — Potom pak na tom statku, kterýž jest mně a již psané panně Káči sestře mé po svrchupsaném Ondřejovi Maustitlovi otci našem zuostal a nám sě dostal, diel muvj všecken — porúčiem a mocně otdávám až do jejie smrti; než, jestliže by jie pán Buoh ot smrti neuchoval, aby diel ten muoj všeckeren na již jmenované děti mé s nápadem z jed- noho na druhé — připadl. — Actum feria II. ante Georgii a. LXXXIII. (Rukop.č.2119f. V 9.) 109. 1485, 23. října. Stala se jest smlúva přátelská mezi Alšem Brúmem z Zop a Cti- borem z Chomutovic bratřími o všecek statek po nebožci Janovi a Jiříkovi Broumy pozuo- stalý, kdež by koli ten shledán a vyptán mohl býti —, takováto, že syvrchupsaný Ctibor z toho ze všeho statku má vydati Alšovi bratru svému osm set zl. uh. — A za to jest po- stavil rukojmie pana Burjana Labuti z Švam- berka, pana Václava Medka z Waldeku, Vá- clava z kábí a Výška z Blažtice. A již jme- novaný Ctibor má všecky dluhy Janovi a Ji- říkovi, jakož kšaft téhož Jana Brúma v sobě zavierá, podstúpiti. A svrchudotčený Aleš vzdal jest — všecken statek —, kterýž jemu po bra- trich jeho nedielnych piflezal, — Ctiborovi bratru 669 svému, kromě těch osmi set zl. uh., jakož pak toho list hlavní v sobě šíře zavierá. Actum in consilio sabbato die Severi episcopi anno oc LXXXVC. (Rukop. é. 94 I fol. 59.) 110. 1495, 22. prosince. Ve jméno boZie amen. Já Anežka vdova, manželka někdy uro- zeného pana Jindřicha Popela z Vesce, vy- znávám tiemto oc, Ze atkoli oc, toto mé vuole činím kšaftovnie poručenstvie. It. otkazuji po smrti své, cožkoli mdm od klenotuov, od Satuov chodicich i loZnfch, od nddobie cínového i všeho syvrchku a nábytku domového, dětem mým všem vespolek rovným dielem s nápadem jedněch na druhé —. Pakli by všickni zemřeli, let rozumných ještě nemajíc, tehdy po smrti všech dětí otkazuji k kostelu sv. Havla v Star. M. sukni axamitnú, aby ornát z nie byl udělán, k tomu punt perlový horší a čepec perlový, aby z těch perel byl kříž udělán na ten ornát. It. Johance sestře tovarystvo a lepší punt. It. panu Oldřichovi Popelovi čubu kuní axamitem pošitú, k tomu klenoty jiné, krom tovarystva, od střiebra všecky. It. mís cínových VI, konvě dvě pinetní, jedna třížejdlíková a jedna polou- pinetní, dva žejdlíky; to nádobie cínové po- rúčiem panu Oldřichovi a panie matce své na rovný diel —. Item Johance sestře sukni Cerny, it. panie Anežce, manželce páně Oldři- chově, šaty jiné mé chodicí, krom pláštku ha- rasového dobrého černého; ten oddávám po smrti své panie Lidmile Cholpické. It. Jindři- chovi Serafinovi oddávám hned po smrti své čubu kuní nepošitú; it. Bohuslavovi synu jeho čepec tykytový —; it. Janovi Bartošovi sukni šerúů —. It. deset k. gr. m., kteréž mi jest dlužna paní Lída z Železné ulice, ty — od- kazuji k sv. Havlu —. It. děvečce své slu- žebné V k. č. odkazuji, aby jie dáno bylo z věna mého. Kteréhožto pořiezenie svého mocné činím poručníky urozeného pana Bohu- slava Chotka z Vo[j]jnína, pana Jindřicha Po- pela z Vesce a panf matku mi mild. — Ac- tum feria III. post Thome ap. anno — XCV. (Rukop. ¢. 2095 f. A 13.) 

Strana 670
670 111. 1496, 30. srpna. (Kšaft Jitky z Mi- ličína.) Ve jméno boží amen. Slovutná panie Jitka z Milečína, ačkoli nemocna jsúci na těle, však proto paměti dobré i rozumu zdra- vého užívajíce, nechtě by kteří svárové a ne- snáze mezi přátely jejiemi po smrti jejie byly, toto mé poručenstvie a kšaft činím o mém statku —: Najprve že toho všeho poručenstvie mocné poručníky učinila jsem a mocí tohoto kšaftu činím urozené panoše, pana Mikuláše z Kozojed a na Kolomutech a pana Kryštofora z Hlavna —. Co se dotýče věna mého, kteréž mám po nebožtíkovi urozeném panoši Petrovi Roznhonovi, manželu mém milém, na urozeném pánu panu Janovi z Wartmberka a na uro- zených panošech Zikmundovi Roznhonovi, Pe- trovi Rozhonovi, Janovi Roznhonovi, Petrovi Kupretovi, Přibkovi a Janovi Blektovi; potom věna, kteréž mám na urozené panie Heleně z Čečelic a na Wartmberce, panie mé milo- stivé, za niž rukojmie urozený pán pan Šťastný z Walštejna a na Skalách; item na urozené panie Elšce Korečkové, matce mé milé, za niž jest rukojmie urozený panoše pan Mikuláš Kozojedsky ; nad tím pak nade vším svrchu- jmenovaným a psaným poručníkóm mým dala sem a mocí kšaftu tohoto dávám plnúů moc a plné právo i mú dobrú vuoli upomínati a toho dobývati podle řádu a práva zemského —. A ostatek veškeren statek matce mé nade- psané porúčím i výpravu, kterúž po mně dala s tú výmienků, jestliže jest živa; pakli by E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: nebyla, tehdy to porúčím sestře mé milé Anežce, kteráž jest u urozené panie panie Šumburkové —. Actum anno c XCVI feria III. ante Egidii. (Rukop. č. 2211 fol. E 17.) 112. 1500, 9. ledna. Jan, řečený Janček, kterú jest nesnázku s Benešem, rychtářem z Hostúně, pro vylúzenie ženy, o kterúžto věc spolu smlúvu mají, jakož toho svédomie listem jest pokázal, kterýž vzní v tato slova: My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme listem tiemto obecně přede všemi, před nimiž čten nebo čtúce slyšán bude, kterak Štefl, súsed náš usedlý, před námi v plné radě jsa zavázán vysoce k své duši a k svému svědomí i svědčil jest takto: To mi jest dobře svědomo, již tomu rok minul, byli ke mně přišli Křtěn, sedlák z Hostúně, s Janem pacholkem a dali mi penieze schovati. Potom pak ten Jan pa- cholek vylúdil ženu rychtáři z Hostúně a ji od muže zavedl. Potom sám ke mně přišel a vzal ode mne penieze a já je jemu dal. I šel za tú ženú s penězi a nabyv se s ní, což se jemu zdálo, i přišel zase a sedláku rychtáři ženu vrátil, a učinil s ním, s rychtářem, smlúvu, jakož ona oba o tom vieta. K jehožto seznání pečeť města našeho menší dali jsme přitisknúti k tomuto listu. Jenž jest dán I. ete. XCIX ten úterý po sv. Vítu. [18. června] — Po kteréžto smlúvě pan purgmistr se pány je zuostavují, aby sobě toho ničímž zlým nevzpomínali. Actum feria V. post Epiph. d. a. CCCCC. (Rukop. č. 2090 f. 153.) 

Strana 671
Seznam statků r. 1421 obcí Pražskou ujatých a zase rozdaných. 671 Seznam statků r. 1421. obcí Pražskou ujatých a zase zcizených. (Z rukop. č. 2099 f. 1110.) Ve čtvrtek před Hromnicemi [30. ledna) všecka obec Veliká takto ortel vynesla: Aby nižádní dluhové z domuov odběhlých anebo z jiného zbožie nebyli placeni, kteříž za času před odběžením nejsú na těch odběhlých ortelem panským anebo řádem městským ustány a řá- dem práva předsúzeni. Actum, ut supra, a. d. etc. XXI. V sobotu po sv. Ambroži [5. dubna) obec Veliká jednostajně a beze všeho odpieránie nalezli jsú za výnos obecní, jej držeti a za- chovati pod pokutú, kteráž by pány konšely, ježto by za času byli, na přestupitele toho nálezu uložili, abyi žádný, ktož by kolivěk byl, v obci ižádných jiných kusuov nevynášel ani o nich mluvil, kterýchž by dřieve na pány konšely nevznesl a jim neohlásil. Pakli by kto to učiniti směl a jiné kusy bez vuole konšel- ské v obci ohlašoval anebo o nich mluvil, nad takovým aby se pomsta stala, jakož svrchu- psáno stojí. A my jim toho radni i pomocni býti slibujem a máme bez odpieránie. Item tudiež nalezli sú, aby nižádný. Ně- mec rodilý věčně v městě nedědil ani děditi mohl, kromě těch Němcuov s námi v pravdách božích do sě chvíle setrvalých ; než hostinným právem a obyčejem Němci rodilí v městě mohú přebýti, doniž sě obci zachovají. Item nalezeno jest tudiež v obci, aby vyběhlí měsťané i přebyvatelé, kteříž jsü z města proti svým slibóm a přísahám utekli, zasě nikoli nebyli přijímáni ani jich dědicové k kterému zboží navracováni, než aby byli jmieni a držáni věčně za bezectné a za přísež- níky křivé a za ztracence všie obce toho města. Distribucio domorum Minoris Civitatis. Oremowe area racione debiti, in guo ipsa Dorothee, conthorali Andree, notarii tabula- rum, obligatur, eidem Dorothee est assignata cum orto retro balneum posterius in Ugezd, quem ipsa commisit Johanni Swyczek tenen- dum per hiemem; de quo ipse eidem condes- cendere promisit. Antochonis et Anne area, que iacet penes monasterium s. Anne in Minori Civ. Prag., racione debiti II s. gr., in quibus remanent debitorie obligati, Bohuncoui et Margarethe conthorali ipsius. Area cum vinea Henrici ab Adam et Ewa, sita in Ugezd, quondam Mathei Luneta, data est Benessio, domestico curie d. Czenconis de Wartemberg. Daciones curiarum profugorum anni oc XXI. Curia in Lahonicz [sic] cum pratis et aliis pertinenciis Wenceslao Wosstnik directe (!) ante festum Assumpcionis Marie. Curia in Butonicz [sic], que fuit Carthusi- ensis, et Dworzecz cum vinea Johanni Frolich. Curia in Michel, que fuit monasterii Brzewnoviensis, Nicolao sub stuba. Curia in Owenecz, que fuit prepositi Pra- gensis, Kotloni doleatori. Curia in Olssan, que fuit abbatis s. Am- brosii, Johanni de Zacz. Curia in Zlechow, que fuit monasterii Carthusiensis, Procopio de Misa. 

Strana 672
672 Curia in Kobolis Martino Przespole. Curia in Nebussicz Hrachoni et Stankoni de domo prepositi Chotiessowiensis. Curia in Tryskowicz Petro de Hosczka et Jeronimo Ssrol. Curia in Hodkoviczky Jacobo Wsserubecz. Curia in Wrssowicz cum colonis ac perti- nenciis universis Mixoni Rysslawy. Curia in Kig cum prato decani Wyssegra- densis Mathie de longa plathea. Curia in Dobrziechowicz, gue fuit hospi- talis, Liderzoni. Curia in Pracz Nicolao notario cum mo- lendino et pertinenciis. Curia in Lippan, gue fuit monachorum Aule Regie, Martino Zunburgerz. Curia in Krez, gue fuit Anthonii [de Mun- heim], Janconi de Misa. Municio in Brzezan Janconi consuli dicto Frolich. Curia in Zabiehlicz Welislao braseatori. Curia in Polirad cum pertinenciis uni- versis Hrneezkoni. Molendinum pod skálá penes villam Zir- zicz prope Costelecz Johanni de Knezewes, cen- sus VIII s. Curiam in Miessicz cum municione Jo- hanni de Kniezewes consuli at aliis universis pertinenciis et spectantibus. Curia in Howorczowicz, que, fuit Crucife- corum de pede pontis, Martino de domo Lan- czonis. Curia in Liben cum Slup et aliis perti- nenciis. Curia in Okruhlik, que fuit Ocks, Phi- lippo poribny racione debiti LXVI s. gr., in quibus sibi debitorie manet obligatus. Produ- xit testimonium tempore magistri civium Pe- chonis. Curia in Podwinie cum curia in Hobsso- wicz Johanni Bradaty et pertinenciis aliis. Curia in Ssarka, que fuit prepositi Pra- gensi8, cum rubetis et vinea parva Johanni Ssarka. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Municio Chrzenicz, que fuit magistri Al- bici, Nicolao sub stuba cum toto ad eam pertinenciis. Curia in Klukonicz, que fuit Wenceslai, domino Pechoni consuli cum prato Carthusi- ensi eidem adiacenti et silva eidem prato con- tigua. Molendinum monachorum Carthusiensium cum agro retro murum carthusiensem domino Laurencio de Wilharticz consuli. Curia in Motol tota, que divisa est in partes, videlicet Cruciferorum de pede pontis et abbatisse s. Georgii, Johanni Zmrzlik. Curia dicta Lahowicze cum vineis Hen- rici a corona et Loys, Wenceslao Wosstnik. Curia in Libocz, quam prius convenit Matheus Oteska, Johanni Maxin. Curia plebani cum agris cultis et incultis in Libeznicz Rzehaconi de ibidem, qui debet de eadem censuare pro communitate. Curia in Dehniez, que fuit Troskonis, Mankoni sutori. Curia in Ledeziez monasterii Doxanensis Martino de Tyrnawia cum universis pertinen- ciis. Curia in Strziezkow, que fuit monialium s. Georgii, Wenceslao a carpone, consuli. Curia in Poczetitiez (!)) que fuit cancellarii regis, Wenceslao a carpone. Curia in Brzezan, que fuit monialium s. Georgii castri Pragensis, domino Janconi de Misa consuli cum omnibus pertinenciis. Curia cum hominibus, censibus et aliis emolumentis, que fuit monachorum de Plas, Procopio Judassek racione debiti IIIIC s. et nomine census XXX s. gr., super quibus dicit [se] litteras cirographas habere. Agri, qui sunt Bradaczonis coci monasterii Brzewnowiensis, Petro Masopust. Curia plebani in Czachowicz Jeronimo Ssrol, civi Maioris [Civ. Pr.]. Curia arature in Czemicz, que fuit pre- positi Pragensis, cum pertinenciis Bohunioni de Bohmicz. 

Strana 673
Seznam statků r. 1421 obcí Pražskou ujatých a zase zcizených. 673 Curia in Lebeznicz, quam tenuit magister Naso, Andree dicto Hedwica seniori et Johanni Hrnczek de Czercnicz (!); convencio de IX s. gr. Actum sabbato ante dominicam Palmarum. Curia in Jenecz Maiori, que fuit quon- dam Langasti, Dorothee, conthorali Andree no tarii tabularum. Data propter X s. census annui et XX s. retentas. Curia in Brzwii Janconi sutori. Curia in Lesczan, que fuit Cruciferorum de pede pontis, Tome pannifici. Curia in Srbecz cum piscinis, que fuit prepositi Mielnicensis, Zdimirio, notario berna- rum. Et cum agris plebani ibidem. Curia in Weltiez Jacobo institori. Municio in Roztok, que fuit Reinhardi, Johanni, prothonotario pretorii civitatis, cum pertinenciis universis. Curia araturarum in Lichoczewes, que fuit abbatisse monasterii s. Georgii Pragensis, Martino de domo Chan. Curia in Neutomicz, que fuit abbatisse monasterii s. Georgii, Andree Sstika cum socio. Curia monasterii Carthusiensis, dicta Drzi- now, data est Georgio pannicide cum omni- bus pertinenciis. Curia in Odeleni Woda, que fuit capituli Pragensis, Hedvice iuveni. Curia Kamyk, que fuit abbatisse monaste- rii s. Georgii Pragensis, Benessio de Dozma- zlicz (?), Gire amico ipsius. Curia in Chodow, que fuit monasterii Zderasiensis, Janconi Pusskarz. Curia in Kopanina cum II araturis, que fuit monachorum [?], Johanni Czelny. Curia in Ruzen, que fuit monasterii Brzewnowiensis, Wenceslao Drdak et Petro Rezek. Curia in Krzieczicz, que fuit monasterii Strahowiensis, Jaxoni consuli. Curia in Brzisstie, que fuit monasterii Brzewnowiensis, Johanni Syran. Curia cum II araturis in Huhy villa, que Archiv Český XXVIII. fuit Cruciferorum de pede pontis, cum aliis pertinenciis, Johanni a stella. Agri plebani in Orzech Petro. Curia in Rzisuth prope Slanam Bohun- coni consuli. Curia in Kleczan, que fuit Nicolai Ge- wiczer, Martino ab aureo babato et Gire. Aratura plebani in Modrzan Janconi a pileis. Curia alodialis in Brczkow, que fuit ca- nonicorum Pragensium, cum piscina magistri Albici, Mathie notario de Zacz. Curia cum II araturis in villa Dobrziecz, que fuit monasterii monachorum de Ostrow, Petro de Ypolmesscz. Curia in Kbel, que fuit magistri Brode, canonici Pragensis, Petro Krziwy. Curia in Libochowicz, que fuit altariste castri Pragensis, Johanni appothecario. Curia in Zalezlicz, que fuit abbatisse mo- nasterii s. Georgii castri Pragensis, Procopio dicto Obornik. Curia in Mirossicz, que fuit monasterii..., Johanni Czelny. Curia in Tasthov Thome... Curia sive municio in Stienicz Martino Zumberger. Municio in Chrzenicz, que fuit prepo- siti Wissegradensis, Jakobo Rzehorz et Sigis- mundo Kbelsky. Hostiwicz curia Marci cum pertinenciis Petro Prunhauser. Curia Strahowiensis cum pertinenciis uni- versis Laurino consuli. Piscina in Dawlicz Bohunconi consuli. Pratum in Jessin et in Hobssowicz cum pertinenciis et curia allodialis in Brczkow Ja- xoni et Wenceslao a carpone consulibus et Jessin coco. Dehnicz Benessii et Prisce coniugum Mar- garete, Wenceslai rectoris conthorali, data est curia. Curia in Krzowicz, que fuit monasterii Stra- howiensis, Johanni, rectori scolarum in Welwar. 85

Strana 674
674 Curia iudicatus ville Hostiwarz cum om- nibus pertinenciis data est per communitatem campestrem et Prage existentem Alssoni, iudici civitatis. Curia in Uhoniez monasterii Strahowiensis Johanni Zateczky. Curia in Colez prope Sarkam Wenceslao a carponibus, quam tenebat Srank. Curia in Minori Palez, de qua Czarda condescendit, Martino de Tirnawia cum pratis in Rudecz et in Czizicz prepositure Pra- gensis. Chynow curia Johanni Mydlarz de Nova Civ. Pr. Curia in Kossierz, que fuit Nasonis, quam Woxa tenuit, cum universis pertinenciis Nicolao de Maiori Civ. Pr. Pratum monasterii Plasensis Wenceslao consuli. Curia plebani de Horzelicz cum agris cultis et incultis et aliis pertinenciis Alssiconi pin- cerne quondam domini regis. Curia in Slatina, que fuit monasterii Brzew- nowiensis, Janconi Tesarzik. Pratum in Ptiez, quod fuit magistri Ca- cabi et..., Georgio de Oslow. Silva parva, que fuit monasterii Aule Regie, Hassconi tularz. Curia in Wescze, que fuit monasterii Brzew- nowiensis, Johanni Siran. Curia alodialis in Krzessicz, que fuit Si- monkonis pannicide a tribus fratribus, data est per dominos consules et communitatem Jo- hanni Biehal, fratri suo germano, Margarethe et pueris ipsorum ad tenendum, utifruendum. Curia Chanieze, que fuit monialium s. Marie Magdalene, cum omnibus pertinenciis, Pothe dieto Czrt. Curia in Nebussicz Staroste Marssoni, qui fuit in Strahovia. Bohemiez curia Kustre Strnadoni, civi Ma- joris Civ. Pr., cum ceteris agris. Curia Hostun Anne, conthorali Cantoris, ac heredibus ipsius cum omnibus pertinenciis pre- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: positi castri Pragensis, quam curiam prius te- nuit et adhuc debet tenere ad tres annos. Curia in villa Czernochove prope Wranie cum pertinenciis Drzne, quondam coco do- mini regis. Molendinum cum prato et ceteris perti- nenciis ad hoc spectantibus in Woikowiez Ni- colao dicto Kwiczala sutori cum piscinis. Curia in Parvo Nehwizd, que fuit canoni- corum de castro, cum omnibus pertinenciis Martino Farkoni. Molendinum prope Eilaw de Kffert quer- conibus cum omnibus pertinenciis. Curia in Nova villa monasterii in Doxan cum omnibus pertinenciis ad hoc spectantibus Sigismundo. Curia in Sedleze, que fuit prepositi de Skalo, Johanni Klukarz. Pohorzice curia, que fuit monasterii Rud- nicensis, cum pertinenciis Andree Czapek. Nelahozewes municio cum omnibus per- tinenciis Antonio ab Asino. Pratum in Lysolai, quod fuit domini Racz- konis, tumbarii castri Pragensis, Ule Stra- boch. Dolanky, gue fuit monasterii Skalicensis, Jaxoni sartori cum pertinenciis. Curia in Kopanina, gue fuit monialium s. Anne de Minori civitate Prag., Wanieczkoni de Radlicz. Curia in Horzicz monasterii Strahowiensis cum pertinenciis, Hawloni braxatori. In villa Przestupim VII s. census, gui fuit capituli ecclesie Wyssegradensis, Barthossio pannifici. Curia in Przestupim, que pertinet ad burg- gravium Brodensem, Witkoni Chytri de Broda Boemicali, de qua tenetur fovere III equos. Curia in Butowiez, que fuit Carthusiensis, Procopio Strziebrsky et Jacobo. Curia in Lysolai, que fuit prepositi Litho- mericzensis, Jacobo pellifici et Ule Straboch. Pratum in Sazeme Sigismundo a Dwie- nikow cum fratribus. 

Strana 675
Seznam statků r. 1421 obcí Pražskou ujatých a zase zcizenych. Curia in Poczernicz, gue fuit Sinie iudicis, Luce, nato Marci. Curia in Zlata, gue fuit Swassterii, Petro Johanni et Jacobo, fratribus germanis Nicolai sub stuba. Silva, gue iacet circa curiam Dworzecz et fuit monasterii s. Benedicti, Waczkoni Weickardi. Curia araturarum alias naprawa, gue fuit plebani s. Benedicti de Hradczano, Johanni dicto Naroznik. Unum laneum agri plebani de Wrben in Hrziwczicz Mauricio, nato Mikonis. In villis Zaborzie et Miekow una vinea et pratum, que fuerunt prepositi Rudnicensis, Gire pannicide. Municio in Hradissczko cum pertinenciis universis, que fuit Nicolai Zarowsky, Jacobo de Cladrub. Curia plebani agris Janconi. Curia monachorum Carthusiensium Nicolao Temlonis et Philippo, fratri ipsius, cum perti- nenciis. Curia Wolffonis cum II!/, laneo in Elaw Sedlaczkoni, familiari domini Jaxonis. Curia monasterii Brzewnowiensis dicta Tyn cum pertinenciis universis Jacobo Helmer, que adiacet monasterio. Pratum in Minori Kuchari, que(!) fuit capituli ecclesie Pragensis. Curia in Wchinie, que fuit monasterii Strahowiensis, Hawloni braseatori. Curia dicta Nowy Dwuor Johanni appo- thecario cum pertinenciis. Chaino curia monasterii Strahowiensis cum pertinenciis universis Cunssoni appethecario. Curia in Slupy, que fuit monasterii Aule Regie, Ctiborio et fratribus. Curia in Genecz, quam tenuit Jacubco, iudex de Minori Civ. Pr, Petro Langast et Andree Raz salvis censibus Dorothee, contho- ralis Andree notarii tabularum. Curia in Chotuchow, que fuit s. Procopii et cum villa Tatezie, que fuit magistri Albici, de Parvo Chuchel cum 675 cum universis et singulis pertinenciis Wence- slao Czarda. Curia in Luzecz, gue fuit monasterii Do- xanensis, Raczkoni dicto Zak. Curia arature cum aliis pertinenciis ple- bani in Chrustoklat data est Johanni brasea- tori sub tali condicione, quod ipse Johannes tenetur fovere et nutrire communitati unum sacerdotem ydoneum et unum clericum et omnes utilitates pro se percipere. Actum feria VI post festum b. Viti. Curia in Tinecz, que fuit Cruciferorum de pede pontis, prope Juvenem Boleslawiam, Jo- hanni de Zwierzeticz. Curia in Neumytel, que fuit monasterii Aule Regalis, Johanni Prezka. Curia in Ziepecz cum duabus araturis, que fuit prepositi Boleslawiensis, Wenceslao de Horek dicto Wrata. Curia in Klinecz, que fuit monasterii Aule Regalis, Mathussconi. Ugezdecz, Prna et Trzebutieze cum vinea, quam dicte ville [villani] pro censu ipsorum excolunt, Petro dicto Krziez de Chrast. Municio in Rzedhosst, que fuit domini Humprechtonis, Nicolao Haras. Pratum in Uhonicz, que (I) fuit monasterii Strahowiensis, Dobessio consuli. Curia in Nucziezie, que fuit monasterii Doxanensis, Podiwe stipendiario. Curia in Maslnicz cum parva vineola, que fuit domini Bohunconis, presbyteri de castro Pragensi, cum universis pertinenciis, Nicolao Tularz. Area, que fuit Benessii institoris et sita est in cimiterio monasterii in pede pontis Cruci- ferorum, Petro dicto Waldinie. Curia in Przilepy, Hosprzidy, Unieticze Nicolao a rana cum pratis sub villa Holonohy Jacobo Holub. Actum feria V. post Procopii. Curia in Horzemirzicz, que fuit monaste- rii Strahowiensis, Cunssoni apothecario. Curia in Bynicz, que fuit Newlassonis, cum pertinenciis universis, Nicolao Skala de 85% 

Strana 676
E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: 676 civitate Pragensi. Actum feria IIII. post Marie Magdalene. Curia arature cum incolis ville Chrzapy Petro in Thehow. Curia alodialis, que fuit prepositi s. Ap- polinaris, in Unieticz una cum orto humuli et aliis pertinenciis universis Stephano institori, civi Maioris Civ. Pr. Actum feria III. post Assumpcionem. Curia alodialis in Biechowicz, que fuit Johanconis dicti Domczik, donata est Wence- slao Biely feria V. post Omnium sanctorum. Curia arature, que fuit monasterii Straho- wiensis, ante civitatem Pragensem cum perti- nenciis universis Martino de Hradczano. Curia in Unieticz, que fuit prepositi s. Appolinaris, data est Mathie de Zacz consuli cum pertinenciis universis, ad quod ceteri con- sules suum prebuerunt assensum eandem sibi conferentes. Notantur daciones vinearum profugorum. Vinea Heinczmeir Mathie olim notario. V.*) Procopii de Ach et Francisci Kra- bicze Johanni, prothonotario pretorii. V. s. Nicolai plebani Hedvice seniori et Wenceslao de Hrobka. V. Langhanusii Konczerio [Konczate? carpentario. V. una Schworczstern Dobessio šlejféř con- suli. V. monasterii s. Georgii castri Prag. Wen- ceslao Litochleb. V. Anthonii od vrší Jaxoni consuli. V. Canonici Domczikonis Johanni Forsterii V. secunda Schworczstern Zdenkoni et Wenceslao Holecz. Pars vinee, que fuit d. Ssierkonis, Mathie ab albo cervo. V. secunda ipsi Mathie ab albo cervo, que fuit Vidolti. V. d. Stephani, que iacet sub monte dicto Vítkova hora, d. Janconi Frolich. V. Hannusii Pachman Francisco Czeczik. V. Saxenfeld cuidam Blazkoni, notario vinearum. V. Wilhelmi prope vineam Zárovského Mixoni Risslawy. V. a luceo Martini Bohunconi sartori consuli. V. Paterznikonis d. Laurencio de Wil- harticz consuli. V. Nicolai Cundolt in Kossierz Wenceslao a carpone consuli. V. Ottliconis penes vineam Koczowni- konis Michaeli Strziebrny. V. Tome Machute Sigismundo fabro ra- cione debiti IX s. gr. cum humuleto. V. Johanconis Ocks, que iacet penes vineam Pachmani et Anthonii, Wenceslao de Orzech. V. Oremonisse, que iacet penes vineam d. regis, Hensliconi. V. Vinteri Barthossio nato ipsius, et Jo- hanni Rulant. V. d. Wenceslai dicti Czamprlik, canonici Pragensis, Petro zedník. V. Waltheri Dorothee, Hannusii Schawr conthorali, institrici. V. Cruciferorum s. Benedicti, que iacet penes vineam Strahowiensem, Philippo de Obora. V. Cruciferorum Zderasiensium, que iacet ex opposito monasterii Carthus, Johanni mo- ram trahenti circa Maustitl. V. Nicolai Cundolth cum curia in Kossierz Katherine virgini de Caplicz racione debiti, vi- delicet XVI s. gr. V. cuiusdam Sutoris dicti Sigismundo de Wrssowicz. V. plebani s. Jacobi de Minori Parte, que iacet penes vineam Sczepankonis, Vitkoni et Erasimo. V. magistri Morawi cam area Mathie bečvář. V. Bernhardi, que iacet ultra Novum ca- strum in monte dicta Vítkova Hora, Franczoni carnifici. V. capituli ecclesie Pragensis Cunssoni appothecario. *) V. znamená vždy vinea.

Strana 677
Seznam statků r. 1421 obcí Pražskou ujatých a zase zcigených. V. dicta Zdenicowská, gue iacet penes vi- neam monasterii Plasensis ex opposito vinee Szcepankonis, Cruci notario. V. s. Benedicti de Hradezano, que iacet ultra Strahowiam. V. Johannis Dryzna, coco regis. V. Folgnewer Johanni Zateczky. V. Nicolai od trüby Nicolao, notario consilii. V. Pawerliconis Wenceslao a carpone consuli. V. que fuit quondam magistri Galli sub monasterio Strahowiensi, Barocho cum orto et prato, que omnia fuerunt condam prepositi s. Appolinaris. Pars vinee concernens Duchconem cleri- cum, qui se cum dicto Hawlone univit, ipsi Hawloni est donata, quia pecuniam propriam pro ipsa dedit et hoc testimonio comprobavit bono. Vinea, quam laboravit magister Kbel in Minori parte, Bernassconi cirologo et Berkoni braseatori. V. a media rota Michaelis Johanni auri- fabro et Dorothee, conthorali ipsius, et iacet in bonis de Olssan. V. monialium s. Anne de Minori Civ. Prag. Gire de Kossierz. V. Tome, portulani d. archiepiscopi, supra Kossierz Clementi (?) et Sophie uxori. Pars vinee, que fuit Lewonis, Nicolao Teml. V. plebani de Zlechow Andree pannitonsori. V. secunda Michaelis a media rota, que iacet penes vineam Tilmanni, Franczoni carnifici. V., que fuit Procopii institoris, supra Ma- lessicz, Jacobo cingulatori. Pars vinee, que fuit Lewonis cum torcu- lari, Wenceslao Przazka. V., que fuit Jacubconis iudicis de Minori Civitate Pragensi, Mauricio vinitori a falcibus. V. abbatisse s. Georgii, que iacet prope villam Tyneez, Dorothee et Martino fabro, ma- rito ipsius, racione debiti, videlicet XX s. gr. V. archiepiscopi, que iacet in Kossierz, de Brunna Andree dicto 677 Martino fabro et Dorothee, conthorali ipsius, racione debiti XLVI s. gr. V. hospitalis, que iacet sub monte penes agrum hospitalis Adam (?). V., que fuit Wenceslai de Hrobka et iacet sub Wissegrado, Bussconi et Katherine. V., que fuit Loys appothecarii, que iacet ante portam equorum, Petro Prunhauser. V. d. Wilhelmi, que iacet inter vineas Ste- panconis ex una et capituli Pragensis parte ex altera, Janconi Ssisska de Minori Civ. Prag. V. Michaelis penes vineam Turler Mau- ricio dicto Strnad. V. Purkardi, que iacet penes vineam quon- dam Procopii de Ach in parte a dicta vinea Procopii usque ad torcular cum parte poste- riori et tugurino, prout lacius mensura ma- gistri vinearum demonstrabit, Petro Prun- hauser. Partes vinee, que fuerunt d. Jaxonis, al- tariste s. Anne in ecclesia Pragensi, Martini sutoris et Anne orphani, quas habuerunt cum Bartholomeo, olim civi Minoris Partis, ipsi Barthossio donatas, quam vineam emit Bisku- pecz sub annuo censu. Partem vinee, que fuit Mauricii a pavo- nibus sub patibulo, ex opposito vinee Leonis, Nicolao Temlonis. V. parva, que fuit Oremonisse et iacet inter vineas Vitkonis ex una et Marssiconis a fal- cibus parte ex altera, Mathie, pincerne do- minorum. Vinee, que fuerunt Waczkonis Crucis, Wenceslao, filio ipsius. Insuper prefatus Wen- ceslaus commisit magistro Johanni Rozemberg dietas vineas laborandi, colendi. Vinea Alberti, que iacet inter vineas Mar- tini sutoris ex una et Lewonis institoris parte ex altera Philippo et Wenceslao, nato ipsius, dicto Zateczky. Pars vinee Loys ad IIII str. d. Pechoni walchars. Vinea monasterii Strahoviensis, que fuit mi- litis Wenceslai Crbicze cum aliis pertinenciis. 

Strana 678
678 Vinea dicta Brusca, gue iacet penes vi- neam s. Georgii, que fuit monasterii Straho- wiensis, Johanni, Hassconi, Paulo, Martino et Johanni Charz cum aliis pertinenciis. Vinea monachorum de Plas inferior sub monte Petrino Wenceslao Wosstnik. Vinea Mauricii a pavonibus, que iacet in monte Witkonis, Georgio Oremus pars eiusdem et secunda pars Johanni Mokronos, quam par- tem isto anno laboravit ipse Johannes. Vinea, que fuit conversi fratris Petri mo- nasterii Carthusiensis, Henrico Kzel. Vinea Procopii Kleczawy, que iacet penes vineam Masezowconis, Johanni méfié. Vinea Fenezlonis fabri Ule, qui est custos porte. Vinea Michaelis Hohendorffer retro Liben Procopio postfihaé racione debiti, videlicet II s. gr. Vinea Johannis de Jemnicz, sita inter vineas Martini Suchan et Henslini vinitoris penes Kossierz. Vinea Zdenconis cum fonte supra eccle- siam s. Laurencii in monte Petrino Petro Prunhauser. Vinea capituli «castri Pragensis prope Michel Johanni Finder cum rubeto et ceteris pertinenciis. Vineola parva, que fuit Katherine, relicte Fridlonisse pellificis, Martino Polak. Vinea, que fuit Alberti Camererz prope monasterium Brzewnowiense, Johanni de domo Hofrichteri, quam vendidit Niclassoni sedlár. Partem vinee monachorum Plasensium, in qua est fons penes stratam, que ducit ad mo- nasterium Plasense in monte Petrino, Simoni Aufftrager. Pars eiusdem vinee monasterii Pla- sensis et cum fonte Johanni Propheta. Vinea d. Wenceslai Czamprlik Jacobo Gregorii. Vinea d. Reinardi de Renis Blazkoni, servi- tori d. Johannis de Kniezewes. Vinea Carthusiensis ex opposito curie Zlechowiensis Jacobo Gregorii. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archwu města Prahy: Vinea Kbelonis cum humuleto in fundo monasterii Strahowiensis prope ortum Baro- chonis, data Nicolao de Betleem. Vinea Nicolai Cundolth, que iacet in Kossierz, Maczak consuli cum pratis pertinen- tibus ac cum prato, quod tenuit Nicolaus Rol. Vinea dudum ad vitalicia per d. Claram, consortem nobilis d. Zdislai de Zwierzeticz, emta et comparata, eidem d. Clare conversa est in hereditariam possessionem eo iure, prout ceteris vinee assignantur. Vinea monachorum de Plas, que sita est in monte Petrino supra chorum monasterii predicti, Nicolao sutori dieto Woziezky et Przibislao piscatori. Actum feria II. post festum ss. Petri et Pauli ap. [30. éervna.] Vinea, que fuit Mathie dicti Zakrogil de Minori Civ. Prag., Johanni pictori. Vinea Plasensis, quantitatis unius stri- chonis, Kutoni Stephano ipsius vinee contigua. Vinea, que fuit Chussennfenyk, que iacet inter vineas Franconis ex una et Gire olejník parte ex altera, donata est Ule branny feria II. post festum s. Briccii [17. listopadu]. Domus et vinee Jobannis Pairlikonis do. nate sunt per dominos consules et totam com- munitatem utriusque civitatis Pragensis et re- stitute Hlassoni, militi de Kameeczniez (!), et Katherine, conthorali eius, filie predicti Payrli- conis, ac heredibus et successoribus ipsorum propter servicia et damna ipsis in promocione legis divine et in aliis legacionibus propter commune bonum exhibitis percepta ac eciam racione consangwineitatis et affinitatis predicte Katherine conthoralis eius; sic videlicet, ut ipsi predictas domos et vineas teneant et pos- sideant hereditarie, ipsas vendere, alienare, obligare valentes aut cum eisdem facere se- cundum placitum sue voluntatis. Tamen hoc excepto, ut ipsi cum personis, que tenent et possident dictas domos et vineas et eas a com- munitate emerunt pro arra, per eos contenti facta(!) concordarent et cum eis componerent. 

Strana 679
Seznam statků r. 1421 obcí Pražskou ujatých a zase zcizených. Actum a. d. etc. XXIII dominico ante Lucie [12. prosince]. Lidéfovi dávají Břežany s popluzími i s příslušenstvím, s tú vsí i s platem k tvrzi příležíciem. Actum, ut supra. Notantur daciones ortorum in Minori Parte. Ortus humuli, qui fuit gladiatoris in Smiechow, Martino ortulano. Ortus pomerii, qui fuit d. prepositi Miel- nicensis, Wenceslao portulano pretorii. Ortus Ssidlonis humuleti Stiepankoni dicto Caras, quis sedet circa portam. Ortus, qui fuit Simonis, fratris plebani in Zlechow, Nicolao syrník. Ortus humuleti cum vineola parva, que fuit Martini krupník, Cruci notario. Ortus, qui fuit Johannis Tluxa, Johanni, prothonotario pretorii, et Lucie, sorori uxoris dicti Johannis. Ortus, qui fuit Sestacztin penes ortum pre- positi Mielnicensis, Johanni Riba. Ortus parvulus plebani s. Johannis odrany, Petro Zaluzsky. Ortus Carthusiensis cum piscinis Wence- slao Sskorzipka. Ortus in muro, ubi monasterium fuit. Car- tusiense, Nicolao, notario consilii. Ortus Benessii institoris, qui iacet penes murum civitatis, Mathie Czwanhal balneatori. Ortus in Nebowid, qui fuit Antoch pin- cerne archiepiscopi, cum orto Laurencii Han- coni Suchdol. Ortus archiepiscopi extra muros curie Rad- slao braseatori. Ortulus penes ecclesiam s. Stephani in muro, qui d. a Scalis fuit, Georgio pannicide. Ortus, qui fuit priorisse a s. Maria Magd. in Nebovid, Petro candelatori. Ortus orphanorum, quem divisit Johannes Coldiez inter homines infrascriptos : Andree et Johanni partem ipsius orti IIII strichones, Laurencio unum strichonem, Johanni et Ja- cobo III str. et Petro II str. 679 Ortus in Owencz, qui fuit abbatisse mona- sterii s. Georgii, Hedvice seniori et Rzehaconi. Ortulus parvus, qui est contiguus muro et braseatorio, cum fonte Nicolai Teml in Je- rusalem est assignatus ipsi Nicolao Teml. Ortus humuleti cum vineolla parva, qui si- tus est in Smiechow, que omnia fuerunt quon. dam patris ipsius Jacobi dicti Mlynarz, Paulo nato ipsius communitas donavit, resignata Margarethe conthorali sue. Ortus Ssimonkonis prope Przechonis et Martini cum humuleto inter muros curie Brzew- nowiensis Petro dicto Relniczek. Ortus d. Jaxonis, canonici Pragensis, Do- bessio consuli. Ortus d. Petri Bzdinka in Pohorzelecz Andree Zák. Obora prope Owenecz Jaxoni consuli. Ortus monachorum Brzewnowiensium intra inuros penes campanile Vitoni. Partem agrorum ad VI str., qui fuerunt monasterii s. Ambrosii, Johanni Siran, qui iacet penes vineam Lewonis. Ortuli quidam Cirpssonis pellificis et alter inonasterii Brzewnowiensis, quem tenet Przecho, claviger monachorum dicti monasterii, Petro dicto Fabro et Paulo Zalunarz. Ortus humuli, qui fuit monasterii dicti in Insula ad s. Kylianum, Wenceslao Przazka eum d. Johanne Bradaty. Ortus humuli in Ostrow monasterio Jo- hanni Bradaty. Ortulus, qui fuit Chwalonis clientis in Ugezd, Johanni Chimere notario. Ortus, qui fuit Benessii presbyteri, qui iacet ante civitatem iuxta campum Hospita- lensem de pleno consilio datus et assignatus est Katherine vidue et successoribus suis loco orti et case ipsius hereditariorum, que infra effossionem fossati magni sunt sibi destructa et anichilata. Actum fer. II. ante Johannis B. [22. tervna] a. MCCCXXII. Ortus, qui fuit monialium s. Marie Magd., Jeronimo Schrol. 

Strana 680
680 Domuncula Agnetis virginis, nate Na- sonis, cum testudine, celariis et ortulo parvo Petro Chudi. Ortus monachorum s. Tome Witkoni dicto Markrabie. Ortus humuli, qui fuit Wenceslai Cunssik in villa Nuosl, Jacobo de Lithomericz, prout littera cirograffi, guam resignavit d. Wenceslao Wosstnik, :[ostendit]. Ortus Liphardi Johanni Morawa. Ortus plebani de Obora Michaeli. Ortus monachorum s. Tome in muro cum pekärna Witkoni Strziebrny cum aliis II or- tulis penes ossatorium, in quibus III arborum nummerus. Orlus cum curia monialium s. Anne in Minori Parte Duchconi molendinatori, Mathie et Martino fratribus. Ortus, qui iacet intra muros curie archi- episcopalis, Andree braseatori. Ortus monachorum Brzewnowiensium, qui iacet penes murum in sinistra manu trans- eundo ad monasterium, cum parva vineola Martino et Przechoni fratribus. Area curie monachorum Brzewnowiensium, in qua ligna reposuerunt, penes ortum Be- nessii Sbinconi Rohan. Ortus parvulus penes balneum Nicolai in Minori parte, gui fuit Cruciferorum in pede pontis, Johanni dicto Hoch et Andree fra- tribus. Curia cum orto, gui fuerunt monachorum Ostrowiensium, ubi resedit Cunsso, burgravius in Karlsstein, Petro dicto Polodne pannitonsori cum pueris. Ortus, qui condam fuit Angeli in Nova Civitate, nunc autem Loise, Cunssoni appo- thecario. Ortus Tome, portulani archiepiscopi, qui jacet penes ortum pontificis, Erasimo. Ortus Crucis dicti Kboth, qui iacet penes balneum in Piesek, Milhostoni. Ortus Briczonis, qui iacet ex oppoaito curie s. Georgii, Bartossconi sutori. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Area, gue fuit d. Wenceslai dicti Trdlo penes domum Krztienonis, ipsi Krztienoni cum pueris. Ortus humuleti, gui iacet sub monasterio Strahowiensi, Andree braseatori et Jobanni, Hoch dicto. Ortus Elie sartoris, gui iacet in Piesk, Benessio hrnčieř. Ortus, qui fuit Waczkonis Crucis, penes ecclesiam s. [Petri] in insula sub ponte Pra- gensi cum area, in quo (l) lateres laborantur, qui fuit Andree iudicis de Minori Parte, Si- gismundo et Nicolao fratribus de Glathowia. Ortus Mikonis, quem sibi donaverat archi- episcopus, Stiepankoni Caras. Ortus Hassconis carpentarii in Nebowid Andree de Owencz. Ortus in Trzessowicz, qui fuit Blazkonis Poledne, racione debiti III s. gr. ipsi Andree. Ortus Lapkonis in Pieska Alssoni et Margarete conthorali. Ortus Liphardi cum area et molendino, qui fuit quondam d. regis, Johanni Spicz et Katherine ac heredibus suis. Ortus humuleti cum parva vineola, qui fu- erunt Martini krupnik, Johanni Clementis de Praga dicto Chudoba. Ortus, qui fuit Trlikal, nomine hereditatis Simoni postfihać. Ortus cum vineolla ex opposito monaste- rii Carthusiensis, qui fuit ipsorum monacho- rum, Petro Prunhauser. Ortus monasterii Jerusalem, contiguus gaze Simonis mandláf, Dorothee, ipsius con- thorali, eisdem coniugibus est assignatus. Agri monasterii Zderaziensis in Buben contigui agris Wenceslai dicti Ozrny sutoris, ad XL str. se extendentes vel citra, eidem Wenceslao sunt assignati. Partem Nicolai Gewiezer, quam habuit in fonte, ubi alumen acquiritur, dederunt Ma- thie dicto Porybny. Ortus cum area Rotensstainy cum ortulo filii Fridlonisse et Girklini notarii penes Sul- 

Strana 681
Seznam statků r. 1421 obcí Pražskou ujatých a sase zcizenych. kam viduam, Przibiconi de Camenicz et Ma- thie, notario hospiti. Ortus comendoris de pede pontis Nicolao balneatori de Minori Civitate. Decime in alun, que fuerunt capellani do- minorum Saxonum, Johanni nunccio dicto Uher. Ortus Brzewnowiensis monasterii ante claustrum Simoni zedník. Magister civium, consules nec non com- munitas senior feria II. in festo s. Egidii [1. zátf] matura deliberacione prehabita consense- runt ac consenciunt ad laborandum fon- cium, in quibus alun acquiritur, penes villam Przelep in campis Briccio, Wenceslao, Johanni et Friderico ita videlicet, ut de eisdem fonti- bus more solito censum persolvant pro commu- nitate. Act. a, d. etc. XXI. Partem agrorum ad XII str. Se excenden- cium, qui fuerunt monasterii Zderaziensis, in Buben racione debiti, videlicet III s. gr., in quibus sibi debitorie manent obligati, Simoni chorali a s. Michaele, sunt per dominos con- sules donati. Ugezd Pragensis: Domus cum orto et vinea ceterisque perti- nenciis, que fuit condam Mathie Luneta et ul- timo Henrici aurifabri ab Adam et Ewa, data est Benessio, domestico curie d. Czenconis, prope monasterium s. Anne. Hradczany : Petri Lazka domus Barthossio, notario de Ledecz, civi Minoris Civ. Prag. [Domus]: Domus Petri doleatoris, penes Weselee sita, data et appropriata est Brigide, filie dicti Petri, Niclassio marito ipsius, heredibus et successoribus eorum cum eodem totali iure, sicut antedictus Petrus tenuit. Act. feria III. post Oculi [17. bfezna] a. etc. XXII. Domus Domezikonis ad albam campanam ,Nielassio Forstner data est in communitate feria II. carnisprivii [3. ünora] a. etc. XXI. Domus Erhardi Jacobo Holub penes do- Archiv Český XXVIII. 681 mum Henrici Leffl ex una et domum Petri de Mezerziecz parte ex altera. Instita frenificis, que fuit Jacobi frenificis, in acie eundo ad s. Leonardum, data est per magistrum civium, consules ac scabinos Mau- ricio de Nuosl frenifici tali cum condicione, quod II s. gr. de eadem reponat coram do- minis in pretorio nomine census. Act. ut supra. Domus Ulrici institoris, que iacet penes domum Wenceslai Holecz ex una et Stiepan- konis ad tres reges parte ex altera profugi, Petro, Hubal dicto, est donata. Actum feria II. post dominicam Reminiscere [T. ünora]. Pars aree Laurencii dicti Czeislmeister, que iacet penes domum Kotlonis et Wenceslai Czessierz, donata est per dominos consules pre- Scripto Kotloni et Wenceslao et annexa est ad areas ipsorum. Actum, ut supra. Domus, que fuit Swachonisse, penes do- mum Bohdalconisse ex una et domum Pauli Butoris parte ex altera, circa s. Annam, donata est per dominos Criste, relicte Wlachonis, ra- cione debiti III s. gr. et Benessio braseatori, Socri ipsius. Actum, ut supra. Domus, que fuit Johannis Lyssy, in pla- tea ferrea d. Pechoni consuli. Domus d. Nicolai, inquisitoris hereticorum, prope fluvium Barochoni. Domus sive area Nicolai mercatoris in Ugezd iuxta aream Trezkonis pistoris Barthos- sio, notario de Ledecz. Pars ortuli monachorum in Jerusalem retro braseatorium Nicolai de Rosiez annexa est ipsi Nicolao et curie ipsius. Domus Henlini pistoris Martino Przes- pole data. Comodum supra braxatorium Petro Ssi- dloni sartori. Domus Sigismundi Tassnar Gire hospiti pretorii. Domus Gryneri, que est sita penes do- mum doctoris, ubi est Chan *) depictus, Sigis- mundo. *) Čtení Tomkovo Than jest též možné. 86 

Strana 682
682 Domus Reichenstein, que sita est penes monasterium s. Clementis, cum parte orti Jo- hanni tulař. Domus dicta ad album ursum, que sita est (kde?) Laurencio dicto Hrzebik, quondam portulano d. regis. Domus Durschmidonis ad nigram aguilam, gue sita est in plebe s. Galli, cum curia et aliis bonis mobilibus et immobilibus commissi sunt Bohunconi consuli, tamquam tutori, per d. dominos consules tamdiu, quousque placuerit dominorum consulum voluntati. Act. feria III. post Conductum pasce [1. dubna]. Capella Olbramconis data est relicte Mass- czowczonis. Domus cuiusdam Jerglonis lutifiguli Ja- cobo komorník. Domus Nicolai Egerburger pellificis Ma- thie, magistro operis in fossatis. Capella s. Bartholomei in monasterio s. Clementis cum orto anteriori et comodo Mi- chaeli litkupník. Comodum cum instita in domo Loys Jo- hanni, nato Michaelis cirologi. Domuncula, que fuit Petri Judei baptisati, Johanni Uher. Domuncula, que fuit fabri ante monaste- rium Cartusiense, Johanni fabro racione debiti II sexagenarum. Domus Petri beéváft penes Veseló Brigide et Niclassoni cum pertinenciis. Area scole de pede pontis Johannis Pizmo cum parva turri, que est sita iu area ipsius. Domus d. Jaxonis Ginoch, canonici in Hradezano, cum parte vinee monasterii Stra- howiensis supra Bruscam relicte Rezkonis. Domus sive gasa cuiusdam barchaniste, que iacet in acie penes domum Girkonis pellificis, Sigismundo pokryvaé. Domus Girklonis Müler, que sita est in Longa platea inter domos Krcezkonis ex una et Nicolai beéváf parte ex altera, Jacobo Strnad data, prout aliis datur. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Domum dictam ad agnellum (nevypsáno) pellificis in plebe s. Egidii, sita in acie ex opposito fabri, que prius fuit per duplices consules Matie de Chlumezan donata, quam donacionem presentes domini consules confir- mant et approbant secundum ius civitatis. Actum in consilio sabbato post festum s. Ja- cobi ap. [26. července] a. XXI. Domus, que fuit Caspari, regestratoris quondam d. regis, donata est Georgio, subca- merario d. archiepiscopi, feria V. ante Assumpt. b. M. V. (14. srpna] a. d. ut supra. Domus, que fuit Johannis Müglieczer, que sita est inter domos quondam Johanconis dicti Domezik ex una et domum dictam ad anti- quum cambium parte ex altera, donata est per dominos consules nec non per communitatem seniorem Ursule et pueris ipsius, nate dicti Johannis Mügliezer nec non conthorali Sigis- mundi dicti Kbelsky. Actum in communitate et consilio feria IIII. post Urbani (28. kvétna]. Margareta, relicta Waczkonis, permutavit domunculam suam pro alia domuncula, que fuit doctoris, ex opposito braseatorii ex consensu et voluntate dominorum consulum. Actum feria VI. post Wenceslai a. ut supra. Decretum. communitatis : Nález obce veliké ten čtvrtek před Květnú nedělí o prodávání domuov odběhlých, zboží kněžských, totiž tvrzí, dvoruov, dědin, vinic, zahrad, chmelnic i zbožie všelikého na tuto obec připadeného aneb dobytého, aby svým domácím spoluměšťanóm a súsedóm věrným takové domy, tvrze i zbožie bylo prodáváno vedle milosti, každý ktož seč muož býti, bo- hatému i chudému, a zvlástě kteříž jsú viece v boji božiem a k obecnému dobrému v pro- lévání krvi pracovali, těm vedle většie milosti buď prodáváno, Actum, ut supra. Niclas doleator captivus datus est de cap- tivitate ad artificium sue mechanie doleatorum ea de causa, ut adhereat legi divine. Pro guo 

Strana 683
Seenam statki r. 1421 obcí Pražskou ujatých a zase zcizenych. fideiussores Johannes et Mauricius doleatores et Vitus piscator, cives Maioris et Nove Ci- vitatum Pragensium. Hannus et Ula fabri dati sunt de capti- vitate ad statuendum pro termino Circumci- sionis domini proxime venturo, pro quibus sunt fideiussores, videlicet Agnezka acufex de Nova Civitate, et Nicolaus Knoch sub viginti s. va- dimonii, si non paruerint prefato termino aut circa conservanciam legis divine non perman- serint. Actum sabatto ipso die Cecilie [22. listopadu] a. etc. XXVII. Domini magister civium et consules utra- rumque civitatum, videlicet Antique et Nove, impulsati continuis peticionibus presbiterorum et devotarum mulierum cum scitu et consensu seniorum de communitate predictarum civita- tum emiserunt Teutonicos captivos infrascriptos de mancipacione, videlicet Hanussium, famulum vectorum, eum altero Hanussio de Reno, Cun- czonem de Normberg, Erhardum de ibidem, Egidium vinitorem, Vainfor, Cunat Pehm, Medl, Heincz et Hanussium Ulrich. Qui quidem Theu- tunici promiserunt unus pro alio manu con- iuncta et indivisa legi divinetotis viribus, do- nec ipsis vita comes sit in humanis, adherere et presertim in percepcione sacre eukaristie utriusque speciei corporis et sanguinis domini nostri Jesu Christi nec non se statuere ad festum s. Johannis B. proxime venturum sub combustionis pena. Actum sabbato ante diem s. Andree ap. [29. listopadu] tempore regimi- nis Johannis a tribus cantaris, pro tunc ma- gistri civium, a. d. etc. XXVII. 683 Toto svolenie učinili sú nožieři přede pány konšely v plné radě: Najprvé slib, kterýž jsú učinili kněze milosti a pánom konšelóm, že chtie tomu dosti učiniti. Item tělo božie a krev boží aby všichni přijímali najméně jednú v tý- den. Item pacholci neženatí aby měli dvě ne- dóli Ihótu u mistruov ku pokušení, a když mu sě slíbí, aby trval do puol leta. Item podmistřie má lhótu do sv. Václava, aby dělal všem napořád. Item o šlajfeřích, aby pacholky měli též do puol léta. Item ocel garbovanú aby vespolek kupovali. Villa seu bona Miessicze cum ceteris per- tinenciis et spectanciis ad eadem per commu- nitatem Pragensem data sunt Johanni de Knie- zewes et realiter assignata. Actum feria V. ante Valentini [12. února] a. ete. XXII. Martino ingrossatori d. Johannis, protho- notarii Maioris Civ. Prag. data est domus Benessii institoris. Actum feria V. ante Invoca- vit dominicam [26. inora] a. ut supra. Elisabeth, amite d. Nicolai, plebani in Pieska, qui in contemptum legis divine auffu- git et recessit, data et donata est domus ipsi- us d. Nicolai tota cum area sua et pertinen- ciis racione affinitatis et devolucionis; que sita est inter domos magistri Laurencii et Michae- lis aurifabri, ad habendum, tenendum, alienan- dum et cum ipsa faciendum, tamquam cum propria, quicquid sue placuerit voluntati sine omnium hominum impedimento. Actum feria II. ante Jacobi [19. července] a. ete. XXIII. 86* 

Strana 684
684 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Dodatky. Běchovice. 1436, 7. listopadu. Discretus vir Michael aurifaber, concivis Antiguae Civ. Prag., exhibuit — copiam de libro dicte An- tigue Civ., qualiter famosus Wenceslaus de Plosstycz et d. Anna, coniux ipsius, olim Jo- hannis, filii Domssikonis ab alba campana, conthoralis, proscripserunt eidem Michaeli L s. gr. debiti super fortalicio, curia et bonis — in Biechowiez, que bona Johannes de fossato, successsor olim Johannis Holy, concivis Nove Civ. Pr., emit erga Annam, prescripti Wence- slai de Plossticz conthoralem, pro se, d. Offka coniuge — feria V. ante festum s. Thome [18. prosince] a. d. CCCCXXVII. — Itaque pre- scriptus Michael aurifaber recognovit, se perce- pisse predictas L s. gr. per dictos Wence- slaum et Annam coniuges —. Act. feria IIII. in crastino s. Leonardi a. d. tricesimo sexto. (Rukop. č. 2082 f. M 20.) Beroun.*) 1. 1392, 9. kvétna. Dominus Caplerius, Bohunco de Drahobudyez dictus Kosstyk, castellanus in Mendico, et d. Proco- pius Offrichterius, arbitri — in causa, que vertebatur inter fideiussores Johannis Helwlez [Hewolez] ex una et consules ac communitatem Veronenses parte ab altera, — pronuncciaverunt —, quod dicti fideiussores debent eisdem con- sulibus — dare XXX s. gr. — Actum feria quinta post Stanislai a. XCII. (Rukop. č. 2072 f. 16.) *) Viz i Teige, Základy místopisu I. str. 37. — Pro úplnost budiž zde uvedena i relace mlynářská z roku 1579, která se starších dob dotýká: Mlýnové při městě Berouně. L. 1579 v stredu den sv. Jeronyma [80. zárí] my mlynáři přísežní — jsouce vysláni — na žádost — pánuov města Berouna k spatření mlýnuov při témž městě Berouně na druhé vodě, řečené Litavce, o po- ložení prahuov, též i cejchování, jak by se v tom mly- náři i držitelé těch mlýnuov náležitě — chovati méli to všecko sme spatřili — a ustanovujeme: Při mlejnu dolejším Jana Lekše sme kuol scejchovali, pod ten cejch práh tří čtvrtí lokte ležeti má a tak k té míře držán na budoucí časy a vejše nic. Proti jezu též sme cejch vrazili, k tomu cejchu jez aby srovnán byl atak se rovnal k cejchu práh podle předešlé relací !. XXXIIII. — Při tom nařízení se zuostavuje, aby tak Jan Lekeš i budoucí jeho v tom se zachovali, na tom jezu vrbí a kolí se vším aby smetáno bylo a tím mlejna nad sebou nestopovalo. Ve mlejně prostředním Sa- muele Kapra z Kaprštejna práh, kterejž jest v nově položen, ten dobře k míře leží, kterémužto prahu tak náležitě položenému právo dáváme. — Jakož sme též vedeni — k spatření cejchu, prahu, stavidel i mlejna Matouše Bavora v příčině té, kdež sobě měšťané a sousedé stěžovali, kterak častým vytopováním vodou od téhož mlejna na lukách veliké se jim škody činí a jakého by tu opatření potřebí bylo, abychom v zná- most uvedli, žádali: i nacházíme při tom mlejně cejch vytažený, stavidla zvýšená, náplatky na prahu. což jest na znamenitou škodu mlejnům dvěma dolejším vody zdržováním, též souseduom, kteříž nad tím mlej- nem své grunty a lúky mají, vytopováním. A to se děje proti řádu a právu, mlejnskýmu nařízení v tom artykuli: Kdo by kolem pod cejchem hnul anebo na prahu jaká by se koliv nepravost našla a to naň usvědčíno bylo, ten upadá v pokutu JMti kr. s hrdlem i s statkem. Protož záslužné jest, aby časně a brzo opatříno a mlejnům dolejším, též lukám nad mlejnem tím spomoženo bylo. — Item žlabové u těch všech tří mlejnuov mrzi sloupky v světle jednostejné širokosti býti mají, stavidla s cejchy zároveň. A kdyby na mlejn vodu zarazil, na prázdnej anebo druhej žlab aby hned vytáhl, tak aby jeden druhému vody nezdržoval, též nad sebou mlýna nestopoval a na lukách a gruntech, poněvadž břehy nízké jsou, škody nečinil. (Rukop. č. 101 f. 303.) 2. 1418, 15. října. Fancza Taschner et Johannes, filius olim Nicolai circa portam ci- vitatis, cives Veronenses resignaverunt Marga- rethe, Katherine, Veronice et Wenceslao, pueris olim Girziconis Fabiani, similiter de Verona, 

Strana 685
Dodatky. Běchovice — Božejovice. II s. gr. census super duobus maccellis Wen- ceslai Glaser. Act. sabbato ante Galli. (Rukop. č. 2102 f 193.) 3. 1432, 12. června. Jakož jest Rinholcz, někdy služebník Erasimóv, upomínal Duchka rybáře z škod, kteréž jest na Berúně na po- sádce jsa vzal, pravě, že jesti jemu týž Du- chek za ty škody slíbil a toho se jestě táhl na radu, kteráž jest v ty časy byla, tudiež také i Duchek svrchupsaný, a my purgmistr a konšelé Velikého města Pr. — tu jistú radu, kteráž jest seděla I. — čtyrstého třimezciet- mého, k jich žádosti otázali sme, co by jim bylo o té při svrchupsané svědomo. Kterážto rada vyznala jest takověto: Když jesti Erazim po poražení Berúnském k nepřátelóm božím a našim přistúpil, tehdy jest nás napomínal z škod, a tak my položili sme sobě s ním rok a určené místo k rokování. A když sme s ním o to rokovali, tehdy sme s ním srokovali tak, že jesti zasě k nám měl přistúpiti a my sme jemu jisté zbožie v škodách, z kterýchž nás jest upomínal, měli ukázati, aby on sobě své škody mohl nahraditi z toho zbožie a Rynholce i jiných tovařišuov škodami odbývati, které jsú vedle něho vzali. Act. in consilio feria V. ante Trinit. a. XXXII. (Rukop. č. 2099 f. 344.) 4. 1455, 26. června. Že když páni Be- rúnští napominali Janka provaznika, syna ne- božce Vavřince Licka, z X k., praviece, że si slíbili za téhož Vavřince Mikulášovi Polubo- chovi za těch X k, — tehdy — úmluvce — vyřekl —, aby Janek Licek dal pánuom Be- rúnským toliko pět k. gr. —; a ty penieze Janek má dáti z rozdielu Kateřiny matky své a Bartoše bratra svého. Act. feria V. post s. Joh. B. (Rukop. č. 2084 f. J5.) Blumenau (Květná ?)*) 1400. Elizabeth, filia olim Petri Bohuslai, nunc Johannis Finderi conthoralis, resignavit — omnia bona sua —, que ipsam in bonis Plumnaw concernunt, — marito suo. Act. feria V. ante Anthonii. (Ru- kop. č. 996 f. 3.) *) Či Plumlov na Moravě? Bohnice, 1. 1449,21.března. Michael, filius 685 Waclawczonis de Bohmicz, fassus est iuxta ar- bitrariam pronuncciacionem d. Henrici dicti Berka de Duba, se percepisse VI s. pro sua porcione ipsum in bonis Bohmicz, que Anna relicta Marsonis tenet, concernente, Actum die s. Benedicti. (Rukop. é. 2099 fol. 1054.) 2. 1492, 8. ledna. (K3aft Kunse 2 By$ova.) Ve jméno božie amen. Já Kuneš z Býšova, súsed tohoto Nov. M. Pr., — Šimonovi z Star. M. odkazuji vešken plat, kterýž mám ve dckách a také ten list, kterýž mám na Bohemičku, jakož jest sám na sebe Bohemička udělal, jakož mně a strýci svědčí. Act. dominico die post Epiph. d. a. d. MCCCCXCIL. (Rukop. č. 2094 fol. K 6.) Borotice. Asi r. 1550. Jan Rak koupil [grunt] od Dury, nebožtíka Víta z Kobylník manželky, kteráž s Jakubem sirotkem po Vítkovi zůstala, za LXXVI k. A při tom čase Markéta Mach- nitka z Dfevnik, kteráZ na tom gruntu XVIIII k. méla, ostatek dílu svého vyzdvihla. — Petr Petrášek grunt svůj drží po Janovi Si&kovi, otci svém. — Šimon Gramatyka přiženil se k Regině, manželce někdy Šimona Gramatyky, po kterém Matěj a Anna sirotci pozüstali. — Martin Topküv koupil l. p. 1568 grunt od Jana Janse za LXXI k., kterýžto grunt Janeš po Proškovi otci svém držel. Martin Topküv prodal zase r. 1578 Václavovi, tesaři z Borotic. — Duchek krčmář. R. 1565 oznámen trh před p. Jakubem z Mohelnice, že jest Adam Zu- dovský prodal krčmu Duchkovi z Žipanovic za touž sumu, za kterouž ji od Matěje Pekárka koupil, to jest za CLV k. m. — Jíra Jirásek přiženil se k Janě, někdy ženě Jana Míny, který se oběsil, který byl ten grunt koupil od Dury Kofrnové a to za XVII', k. m. — Václav Mašat po smrti Matěje otce svého ujal grunt nezávadny. — Brož koupil I. 1561 ten grunt od Jana Fatky na místě Vaňka a Matěje, bratří jeho a synův nebožtíka. Kule, za XLII k. m. (Rukop. č. 2911 fol. 17.) Božejovice. 1434, 30. října. Aniczka, nata Olframi de Nova Civ., et Castulus maritus 

Strana 686
686 ipsius fassi sunt, se percepisse LX s. a Wen- ceslao de Miletin pro dimidia octava s. census in bonis Bozegiowicz Marguardo de Woislawicz et Nicolao de Plasna per eundem Wenceslaum venditis. Act. sabbato ante 00. SS. (Rukop. ć. 2099 f. 385.) Brandys. 1. 1432, 26. listopadu. Prout litis materia vertebatur inter Dorotheam Ro- zenka et Witconem de Brandys, sororinum suum, ac fideiussores dicti Witconis occasione XIIII s. gr. debiti per Witconem et fideius- sores ipsius dicte Dorothee obligati, dd. con- sules — visa littera opidanorum predicti opidi Brandys super dicto debito — mandarverunt Witconi, ut dictam Dorotheam evaderet dictas XII s. gr. eidem assignans —. Actum feria IJII. post Katherine a. XXXII. (Rukop. t. 2099 f. 351.) 2. 1524, 30. dubna. My purgmistr a kon- šelé městečka Brandýsa nad Mokrým Labem známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej čísti neb čtúcí slyšeti budú, kterak Duchek řečený Vodička kožišník, spolusúsed náš usedlý, vstúpiv do rady našie, jsa podle práva zavázán, takto jest svědčil: Jest mi to dobře vědomo a v paměti své mám, známost maje s p. Janem Šípem ještě jsúce na Lipnici, když se v Praze voženil a když sem k němu přijda u něho v Praze tu u Moravů býval, že sem to od p. Moravy slýchal —, že jest p. Jana Šípa na ten zpuosob k sobě přijal a dceru svú jemu dal, — že řekl jemu — za dvanáct set k. gr. — dáti —. Tomu na svědomie tohoto jeho svědectvie pečeť naši dali jsme přitisk- núti k tomuto listu vědomě i dobrovolně. Jenž jest psán a dán léta od nar. b. patnáctistého XXIIII v sobotu před sv. Filipem a Jakubem ap. [30. dubna] (Rukop. č. 1047 fol. F 1.) 3. 1529. Jindřich z Gousku, hejtman na Brandejse. (Rukop. č. 2191 f. 48.) 4. 1546, 18. prosince. Z rozkazu pánuov [Star. M. Pr.] na žádost připsavů purgmistra a konšeluov městečka Brandejsa vydána jest jim váha kramářská ve dvě libry v zavření, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: k tomu mirny Żejdlik a loket. To vše od úřadu [šestipanského] v středu po sv. Lucii 1546. (Rukop. č. 2154 f. 100.) Braník. 1. 1400, 14. října. D. Mathias de Sucycz, vicarius ecclesie Wissegradensis, emit pro se et Margaretha matre sua unam marcam gravem gr. prag. census — erga d. Wenceslaum de Czachowicz, altaristam ecclesie Wissegradensis, pro novem s. gr., quam ha- buit super vinea Margarethe dicte Malka, sita super villas Branik. — Act. feria V. ante fe- stum s. Galli. (Rukop. 6. 996 fol. 22.) 2. 1487, 15. srpna. Stala se smliva mezi Václavem Bochníkem z Bráníka a manżelki jeho a Mikulášem zetěm jich, a to o věno zeti jich, takže syrchupsaný Václav s svú man- želkú propustili jsú rukojmie, k[tleří jsú byli z Letňan za věno zeti jich za XXX k., kteréž má řečený Mikuláš přidati k statku dcery Václava častojmenovaného; a přijali sú jiné rukojmie Mikulášovi, totiž Matěje a Jana Treška, a to do dne do roka, jakož bylo smlu- veno. A při tom byl p. Mikuláš ze Dvorcuov, jenž jest první smlúvce mezi osobami svrchu- psanými, a ktomu dal povolenie. A to se stalo ve čtvrtek den Nanebevzetí P. 1487. (Rukop. č. 2133 I f. 8.) 3. 1516. — (Svědomí Mikuláši Heskovi.) Duchek Roman, rychtář z Bráníka, svědčil: To mám v paměti, že mi páni Staroměstští, páni moji, kázali přijieti rukojmie Janovi, sta- rému rychtáři, když se jest týž Jan rychtář zase usazoval v grunt Kobolyský. A když sem rukojmie přijal, přivedl jsem je ku pánóm svým a oni mu je zapsali. A když jest Hora toho gruntu nemohl platiti; páni moji zase rukojmie rukú dáním propustili; Mikuláše Heska a Jana Smrtníka. — (Svědomí Jírovi Horovi.) Duchek, rychtář z Dvorcuov: Když Hora koupil grunt v Bráníce někdy Kobo- lyskýho od Jana, starého rychtáře, za CC k., i byli jsme témuž Janovi rukojmie do polovici peněz. Pak Hora prodal jinému a my jsme z toho rukojemství propuštěni. (Zcela shodně 

Strana 687
Dodatky. Brandys—Brod Cesky. a v táž slova vypovídali Jan, bránický konšel, a Mikuláš Bochník.) (Rukop č. 1046 f. 119.) 4. 1523, 16. května. (Svědomí mezi Mar- tinem Divisovskym z jedné a Václavem Po- duškú a Mikulášem Karasem z strany druhé.) Jan, rychtář z Bráníka, svědčil: To já dobře nevím, byla-li jest ta louka anebo to pole k tomu dvoru, čili nic, neb sem se tu nerodil, a také byly-li sú jaké poustky k taj louce čili nebyly, nic já toho nevím, aniž sem nikda slychal. — Mikuláš Bochník vyznal: Toho sem vědom, neb sem bytem v Braniku od let XLti, że jest Vrna byl ten dvuor koupil od Martina a potom jest on Vrna to pole i tu louku, o nież jest teď nesnáz, od toho dvoru odpro- dal Štěpánovi a Štěpán potom mně a já sem prodal Poduškovi. A plat sem z toho platil do Bethlema a Poduška podnes platí. Act. sabbato post Sophie a. XXIII. (Rukop. č. 1047 foi. A. 5.) Brázdim. 1530, 13. května. Jiřík, přítel Víta z Brázdimě, maje se připojiti a za man- želku pojíti Kateřinu, vdovu Válovou z Záluží, učinili jsú smlúvy svatební v tento zpuosob, — že on Jiřík — do toho statku přiložiti má XV k. gr. a hospodářství k sobě přijíti a dluhy po nebožcí Válovi zuostalé — zaplatiti. A si- rotkuom po témž Válovi — totiž Jiříkovi sto kop a Hedvice XL k. gr. m. a k tomu výpravu. Act. feria 6. ante Zofie 1530. (Rukop. č. 2155 f. 119.) Brniky. 1. 1524, 26. ledna. Smlúva přá- telská stala se mezi Tuomůú sedlákem a Vávrou, rychtářem z Brník, bratřími tetěnnými, o dluh VII'/, k. jemu Tuomovi pozuostalych — [Vávra zaplatiti má]. Act. feria III. post Convers. s. Pauli. 1524. (Rukop. č. 2155 f. 32.) 2. 1540, 7. dubna. Léta etc. v středu po Próvodní neděli, jinak po sv. Ambroži, stala se smlúva mezi p. Benešem Bukovským z Hu- stiřan a na Pyšelích na místě p. Václava Mandelíka z Chrástu a na Kolodějích z jedné a Martinem Moravcem a syny jeho Benešem, Havlem a Jírů a zetěm týž jeho Šimonem, 687 poddaných pánuov našich v Brníkách, z strany druhé, a totaková: Kdež jest zamordován Jan, syn Chocholuov z Kralovic, člověk svrchupsa- ného p. Václava Mandelíka, od týchž všech Moravcuov bez příčiny, že za to on Martin s syny svými i zetěm jmá vyplniti témuž p. Václavovi Mandelíkovi L k. gr. č. — (Rukop. č. 2154 fol. 34.) Brníště u Mimoně. 1418, 19. prosince. Dominus Ottico presbiter, plebanus in Brunys prope Wartemberg, et Nicolaus, frater ipsius, filius Thammonis dicti Knoblawch de Warens- dorff, in pleno consilio [Mai. Civ. Prag.] resi- gnavit dicto Thammoni patri ipsorum omnia iura sua — in bonis olim Marssonis Kozel, que ad ipsos post mortem Elisabeth, dicti Marssonis relicte, pervenerunt secundum te- norem littere testamentalis ipsius. Act. a. d. XVIII. feria secunda ante festum s. Thome. (Rukop. £. 992 fol. 33.) Brod Ceský. 1. 1452, 30. dubna. Tóma Peniez a paní Vaňka manželka jeho vedle úmluvy, kteráž jest v kniehy města Brodu Českého zapsána, — zapsali jsou Tuomovi a Elšce sirotkuom, dětem někdy Víta, dobré pa- měti syna jich, měštěnína Brodu Českého, vešken statek svój. Act. in vig. ss. Petri et Pauli. (Rukop. č. 2084 f. E 50.) 2. 1479, 23. listopadu. Sigismundus, olim Wenceslai scriptoris de cambio filius, etatis sue annum decimum octavum agens, per con- sensum d. Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Boemie, commissarii sui, et cum eo Johannes Topicz, civis Brodensis, patruus suus, Elssca, conthoralis ipsius Jo- hannis, et avia memorati Sigismundi Dorothea, fassus est, se percepisse plenam et integram porcionem, guam sibi pretactus pater et Mar- garetha, mater ipsius, utrogue eorum testa- mento a Johanne, guondam Mai. Civ. Prag. prothonotario, vitrico suo, expresserant —. Act. die s. Clementis a, etc. LXXIX. (Rukop. č. 94 II. f. 17.) 3. 1494, 4. srpna. Johannes Trčka de 

Strana 688
688 Broda Bohemicali emit domum [in Nova Civ. Pr.] erga Duchkonem Hortice per modum commutacionis pro sua domo sita in Broda Boemicali —. Act. feria II. post Petri. (Rukop. 6. 2089 f. X 5) 4. 1540, 12. srpna. V té pfi mezi vysla- nými z Brodu na místě souseduov jich Am- brože mydláře a Jiříka Šípa z jedné a Janem Novákem, poddaným obce této, z strany druhé, kdež sou tíž vyslaní vinili jeho Nováka z toho, že jesti on tu sobotu před sv. Vítem s po- mocníky svými na sousedy jich pod řádem a právem mezi vinicemi předkem puotku učinil, pravě, že by ho bičem někdo z nich umrěštiti jměl, ježto soused jich jeden žádal a prosil po třikráte, aby mu, ač jestliže jest jeho umrštil, to odpustil, na čemž on, laje mu slovy hanli- vejmi, přestati jest nechtěl s kamenem naň se potrhaje, kterýž i vyhodil a skuoro jeho s koně s pomocníkem svým dolů srazil a, by ho jiní nebránili, snad i zabil. Odtavad že jesti šel s tovařiši svými do Hrdlořez k krčmářce mluvě jí, že muže jejího na cestě obloupili, aby mu ručnice půjčila, Ze ty jisté honiti chce. Čehož jesti ona učiniti nechtěla, ježto jest věc vědo- má v tomto království, že ručnice braň jest zapovédéná pod těžkými pokutami. Však on Novák jí jest užiti žádal. Tu opět odešed od- tad jim jest v cestu vešel až k nějakému roz- cestí à skryváe se v vobilí, když Brodští s vo- zem jeli, tu na ně vyskočili a je bili. A oni zmoc- nivše se Nováka a poranivše jej mluvili mu: Pohled, coZé bychme mohli učiniti, cos ty nám udělati chtěl. A v tom AmbroZ dal se jest v utíkání, za kterfmZto oni honili se. On ne- moha jim utéci, uskočil do nějakého potoku. Tu sú oni jeho zsekali hanebně, byli by i za- bili, by jim nepřispěli na pomoc. Novák pak ten se navrátil zase a roubal jej co hovade a za zamordovaného odešel. I braň od něho vzali. Žádajíce tíž vyslaní podle práva a zřízení zem- ského, kdož by na koho oukladně stál etc. za spravedlivé opatření. Proti tomu od pp. úředníkuov šestipan- E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ských na místě Jana Nováka poddaného mlu- veno, že on té žalobě, kteráž se naň vztahuje, odpírá, aby v vinicích na ně házeti a při po- čátku býti, buďto na rozcestí čekati měl. To- likéž i tomu, aby jaké ručnice na krčmářce žádal, zprávu o tom tuto čině, že jest on po- kojně z Prahy šel a tu jest se ho dohonil Petr a Vaníček nějaký, a tak jdouce spolu Brod&tí sou na ně udeřili, jej poranili i mordo- vali, on toliko násilí svému brániti jest se musil. Na to od Brodskych mluveno, Ze jiZ se jest pfiznal, Ze pfi skutku tom byl, a tak jest na svobodné královské silnici pod řádem a právem Ambrože zranil, kterýž jeho jest hned poznal, a původem té vší věci že jesti byl; poká- zavše na to svědomí některá pravili, že to, což jest prožalováno, i dostatečně od nich po- kázáno. Zase proti tomu od Nováka mluveno, že svědkové jich s žalobou se nesrovnávají ani naňho se vztahují; než na nějakého jiného, kterýž tikovatý kabát měl, ani o jiném jeho co jistého vyznávají. On že jest pokojně šel, skutkem ani řečí žádnému nic nepřečinil ; však když oni jej porazili kamenem i také v hlavu ranili a zamordovati chtěli, násilí svému brá- niti se jest musil. Dokládaje tím, že jest mu s podivením, proč jesti jeho samého sobě od- mísil a k puovoduom o to že nehledí. Poká- zav též k odvodu svému některá svědomí, žá- dal jest, aby páni jeho při své nevině opatřiti a spravedlivě ochrániti ráčili. Od puovoda k svědkuom těm mluveno, že ten odvod po- řádný a ku právu dostatečný není, aby se on pomocníky svými vyvozovati a očisťovati měl. — Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Po- něvadž vyslaní — učinili sou žalobu na Jana Nováka — a vinili ho, že jest on — na svo- bodné královské silnici — s pomocníky svými je zbili a zranili i zamordovati chtěli, a on Jan Novák — neodpíral, aby pfi tom byti a toho učiniti s pomocníky svými neměl, než pravil, což jesti učinil, že jesti učiniti musil bráně se násilí svému, a veda svědomí toho podle práva, aby se mu v té půtce jaké ná- 

Strana 689
Dodatky. Brzve— Břevnov. silí dálo, neprovedl, i z té příčiny dává se jim vyslaným — proti Janovi Novákovi za právo, takže jest on Novák tou žalobou vinen a pro takové jeho nepořádné předsevzetí páni jej v svou kázeň berou a v tom se k němu spra- vedlivě zachovati chtí. Chce-li pak on Novák k pomocníkuom svým oč dále hleděti, právo se mu nezavírá. Act. in consilio Mai. Civ. Pr. feria V. post Laurencium a. XL. (Rukop. č. 1130 f. 422.) Breve. 1485, 1l. kvétna. Johannes de Rubeo Ugezd — resignavit — quinquaginta s. gr. mis, quas d. Anna Medkonissa eidem testamentaliter legaverat, et illum censum, quem in illis L s. gr. m. nobilis d. Ulricus Medek de Waldek in villa Brzwii prefato Jo- hanni de Rubeo Ugezd obligavit, prout in libro obligacionum folio XXXVI hoc clarius conti- netur,*) Katherine conthorali sue, Bohuslao filio suo. — Act. feria V. in octava Ascens. d. a. ete. LXXXV. *) Viz AČ. XXVI. str. 108 č. 6. Břevnov. 1. 1444, 17. března. Když jesti ruoznice, pře a nesnáz byla mezi Petrem Trewslem kožišníkem a Vavřincem, sedlákem z Břevnova, o vinici, kterúž drží svrchupsaný Petr, jenž leží blíž hory Bielé podle vinice Krušinovy kolářovy, jižto jest nařekl svrchu- psaný Vavřinec pravě, že dna diel té jisté vi- nice jest jeho a k němu příslušie právem dě- diénym. Tu páni — vypověděli přikazujíce — Vaviincovi, aby Petra v pokoji nechal. — Act. die b. Gedrudis. (Rukop. &. 2099. f. 807.) 9. 1529. — KdeZz jest obstavila Katerina, někdy manželka Berky z Motola, IIII k. gr. m. tu na právě motolském, na kteréž se táhnou osadní sv. Benedikta z Břevnova z příčiny té, že by Berka nebožtík maje z tohoto světa sjíti poručil z statku svého, aby ty IIII k. po smrti jeho byly dány k záduší sv. Benedikta na Břevnov, dokládajíce tiem, že maje v stav manželský vkročiti s dotčenou Kateřinou, po první manželce své, že hned při smlúvách sva- tebních to sobě mínil, aby III k. z statku Archiv Český XXVIII. 689 mezi jimi spolčeného mohl dáti, kdež by se jemu vidčlo. A pončvadž jest na záduší to vzpomenul i tu odpočívá, aby se vuoli jeho dosti stalo, v tom žádají za opatření. — Ka- teřina skrze přítele svého k tomu praví, že on neb. Berka činil jest pořízení, a to na ně- jaké škartě skrze Mikše řezníka jest k úřadu před časy podáno. Kterémuž jest Kateřina bránila pravieci, že jest nepořádné a že proti vuoli její i proti smlúvám svatebním více jest poroučel, nežli jest náleželo a že páni úřed- níci tehdáž to zřízení všecko zdvihše v nic obrátili. A také že on Berka prvé k tomu zá- duší jest učinil a krám statku svého jim dal. A tak by ona musila na dvé hynouti, i krám i peníze dáti. Též v tom žádajíc za opatření. Zase k tomu osadní praví: Že to poručení jich strany neni zdviżeno a poněvadž jest, ty III k. z statku svého sobě vymíniv na smlú- vách svatebních, jim k záduší odkázal a nad to což jest odkazoval více, to jest, komuž jest odkázal, bylo zdviženo. A což o krávě mluví, že ta není v žádných penězích dána, neb on Berka prve po první ženě své, nemoha sám dobytka opatrovati, i vehnal jej k přítelkyni své a tu z téhož dobytka z své dobré vuole oddal tele, aby, když po třetím votelení bude, bylo dáno k tomu záduší. A potom teprv maje pojíti za manželku tuto Kateřinu a statek svuoj s statkem jejím spojiti, činil smlúvy sva- tební a při těch z toho všeho statku vymínil sobě ty IIII k., aby dal, kdež by se jemu zdálo. A na těch smlúvách i ona Kateřina přestala. A potom jsúci již v tom statku ho- spodyní i tu krávu k záduší dáti nic neode- převši dopustila. Tu pp. úředníci [šestipanští Starom.] — vypovídají: Poněvadž on Berka po smrti první manželky své dobytček svuoj, kterýž měl, již hospodyně nemaje, poručil k opatrování příteli svému a tehdáž z své dobré vuole oddal jest záduší tomu na jistý čas, jak jest vydáno býti mělo to tele po třetím votelení a tak když by vyspělo, a potom maje sobě za manželku po- 87 

Strana 690
690 jíti tuto Kateřinu, podle pořadu učinil smlúvy svatební, na jaký spuosob do svého statku ji přijal a co jest sobě samému z téhož statku mínil a ty 1III k. pozuostavil, ty jest podle vuole své k záduší odkázal a obrátil, i z té příčiny, poněvadž jest dání tohoto telete pře- dešlo smlúvy svatebnie a při smlúvách žádné zmínky o něm nebylo, než toliko ty čtyry k. jsú vymíněny, protož obojímu tomu dání místo se dává a při témž záduší zuostavuje. (Bez datum.) (Rukop. 2153 f. 505.) Brežany. 1441, 7. listopadu. Marek z Břežan, test Petra, sûkennika Nov. M. Pr., — udal jest témuž Petrovi zeti svému, a Margrété, dceti své, téhož Petra manželce, XVI k. gr., kteréž již psanému Markovi dlužna jest Duora ne- věsta jeho a Petr muž její za dědictvie tu- diež v Břežanech, kteréž jest jim prodal —. Actum feria III. in crastino s. Leonardi. (Rukop. & 2083 f. D 14.) Březí. 1523, 29. května. Jan, syn někdy Matěje Křížka, — vzdává všecku svú sprave- dlivost — na dvoře v Slušticích i na lidech té vsi a v Březí a v Strašíně na vsech, též na lidech, na lesích, potocích, rybnících, — což by tu jemu — náleželo — po jmenovaném otci jeho, — paní Anně mateři své —. Actum feria VI. post Urbani. (Rukop. č. 2110 f. 40.) Březnice. 1432, 7. dubna. Ex decreto dd. consulum Mai. Civ. Pr. Anna relicta, dicta Stará, promisit se statuere in opido Brzeznicz cum Wenceslao Kolaczek ibidem de Brzeznicz, cum fuerit eidem per prefatum Wenceslaum salvus conductus dispositüs et fede inculpatus per eundem emendare et exbrigare, alias zpraviti. Actum feria II. dominice Judica a. XXXII. (Rukop. č. 2099 fol. 327.) Březsko. 1431, 29. listopadu. Ubrmané mezi Křtěnem bečvářem, Maršíkem a Janou, sirotky Vavřincovými z Březska z jedné a paní Margrétá Bu&téveskü z strany druhé — o dě- diny neosazené tudiež v Březště a o VI k. gr. za ty dědiny svrchupsaným sirotkóm položené, kteréžto penieze svrchupsaná paní Margréta E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: jest stavila pro neosazenie týchž dědin a pro úroky zadržené, takovéto sú vyrčenie učinili: aby paní Margréta těch VI k. sirotkóm pro- pustila — a ti sirotci — ty jisté dědiny do sv. Havla najprv příštieho aby osadili a je očistili, tak aby ona první úrok na téhož sv. Havla vzala z těch dědin —. Actum feria V. in vig. Andree a. ete. XXXI. (Rukop. č. 2099 f. 321.) Břízky. 1444, 30. července. Vaněk Pilka pilař a Jakub, syn Beránkuov z Břiezek, uči- nili sú smlúvu o tu dědinu tudiež v Břiezkách, kterúž jest Vaněk Pilka s Vaňkem otcem svým držal, z niežto Jakub po svém otci Beránkovi jest je napomínal, — že Pilka s svým otcem Jakubovi té dědiny za to právo, kteréž sú měli k té dědině, dal kopu gr. Actum feria V. ante s. Petri ad vincula. (Rukop. 6. 2083 f. K 17) Budyñ. 1. 1585, 18. června. Já Jan Zajíc z Hazmburku a na Budyni, ‘najvyssi truksas království Českého, známo činím tímto listem —, že jakož jsú na žádost mú — [vysláni] mlynáři přísežní — kdež jest dávám znovu předělati mlýn u Budyně — že jsú se v tom — podlé povinností a přísah svých spravedlivě zachovali —. Tomu na svědomí —. Jenž jest dán l. etc. XXXV v pátek po sv. Vítu. (Ru- kop. é. 2141 fol. 192.) 2. 1540, 11. srpna. Slovutné a mnoho- vzáctné poctivosti pánuom purgmistru a radě St. M. Pr., pánuom a přáteluom svým milým. Službu svú vzkazuji slovutné a mnohovzáctné poctivosti páni přátelé moji milí. Jakož jste mi psaní učinili; což se toho nářku, kterýž se jest stal mezi Janem Blandou a Zychem *) z Chotěšova, poddaným mým, dotýče, toho žá- dajíc, abych téhož Jana Blandu v takové věci opatřil a jemu o to konec učinil etc., i ozna- muji vám, že jest o takový nářek mezi týmž Janem a Zychem z poručení mého všecko po- rovnáno a na místě postaveno, takže se tu nic při tom nenašlo, což by témuž Janovi ke škodě a k ujmě poctivosti jeho býti mohlo. 

Strana 691
Dodatky. Břešany — Celakovice. A protož vás za to žádám, že Zycha, podda- ného svého, z toho rukojemství, poněvadž ta věc na místě postavena jest, propustíte, aby on živnosti své svobodně shledati mohl, ja- kožto člověk robotný. V čemž já vám zase budu moci jaké dobré a vděčné přátelství po- kázati, učiním rád. Datum na Budyni v středu po sv. Vavřinci 1. MVCXL. Jan Zajíc z Hazm- burku a na Budyni, najvyśśi truksas králov- stvie Českého. (Rukop. 6. 2134 fol. 359 ) *) V úvodním textu čte se Zyga z Chotěšova. Butovice. 1. 1441, 24. ledna. Jacobus frater Herzmanczonis, civis Mai. Civ. Pr., re- signat suam post mortem vineam suam sitam in campis ville Buttowicz inter vineas Marga- rethe, relicte Marci de Alia, parte ex una et Staruoscze piscatoris parte ab altera, Kaczi sororine sue. — Act. feria III. ante Convers. s. Pauli a. etc. XLI. (Rukop. é. 90 f. 63.) 2. 1445, 27. února. A. Č. XXVI str. 127 č. 4. jest datováno sabbato ante Oculi a. XLV. a pouze kvitance k tomu příslušná jest ze dne 31. května 1451. 8. 1532, 23. června. Řehoř Fajfar z Zlí- chova a Markéta m. j. koupili sídlo ležící v Butovicích podle sídla Jiránka a Kakánka, lidí páně Škvoreckýho, obostranně od Jana Halara tu v Butovicích za XXVIU/, k. gr. — Act. in officio pontis in vig. Joan. B. a. XXXII. (Rukop. č. 42 f. 1.) 4. 1532, 29. června. Jakož jest Hanuš Halar koupil od Jiříka Šandy za L k. míné 1 k. gr. m. krčmu v B., — i zůstává XV k. k vyplnění vší summy. Act. sabbato Petri et Pauli. (Tamtéž f. 2.) 5. 1533, 26. července. Šimon Celný z Bu- tovic a Kateřina m. j. koupili grunt, krému v B. ležící mezi Jiránovým a Kakánkovým grunty obostranně od Markéty Fajfarový za LXVI k. m. Act. sabbato post Jacobum ap. etc. XXXIII. (Tamtéž f. 8.) Bydžov Nový. 1423, 13. června. My rychtář, purgmistr a konšelé města Bydžova vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej čísti anebo mínáni byti izádnym obyéejem —. 691 čtúce slyšeti budú, Ze pristüpiv do plné rady Boček, spolupfebyvatel náà, i vyznal pred námi, že jest vzal od poctivé panie Kláry Hel- mové dvadceti k. gr. — těch peněz, kteréž Mikuláš Lichvice z Měnína odkázal byl mateři jeho svrchupsaného Bočka. A slíbil jest svú dobrü vérü beze všie zlé lsti, — Ze paní Klara ani budücí její nemají z těch peněz — upo- A za to slíbili sú Vaněk Dyček súkenník, Štěpán Ne- poliský, Šich súkenník, Duchek lazebník, mě- šťané a spolupřebývatelé města našeho Byd- žova. A tomu na svědomie svú smy pečeť miestskú menší k tomuto listu kázali přitisk- núti. Datum a. d. MCCCCXXIII. dominica ante Viti. Cachovice. 1431, 9. března. Niczek de Üzechowicz fassus est, se teneri in sex s. gr. Alssiconi, marito d. Anne, relicte Johlini, et eidem Anne, promittendo eis — persolvere. — Quod si non fecerit, ex tunc dat ipsis po- testatem, ut censum, videlicet II s. gr. et XV gr. à censita ipsius Niczkonis ibidem in Cze- chowiez tollat. — Act. abbato ante Letare a. etc. XXXI. (Rup. 1. 2099 f. 311.) V A. C. sv. XXVI str. 133 při č. 4. vlož, že zapsáno jest na fol. E 155 při č. 10. na str. 134, že jest z r. 1441 a zapsáno na fol, 494. Čečelice. 1540. Dorota, sestra kněze Vác- lava, toho času faráře v Čečelicích — vzdala jest duom [na Star. M. Pr.] témuž bratru svému. — Act. feria IIII. post Valerianum, (Rukop. 8. 2011 f. 281.) Celakovśce. 1. 1542, 31. května. Léta etc. XLII v středu po Seslání Ducha sv. učiněna jest smlúva mezi knězem Jiříkem z Vodolenie Vsi z jedné a mezi Ducháčem Sedláčkem a Křížkem z Čelakovic skrze p. Jana Sixta z Ve- likých Luženic, úředníka na Brandaise, z strany druhé a to taková, jakož sú tíž Ducháč a Kří- Zek povinni knézi Jifíkovi rukojemstvím za neb. Klímu z Čelakovic XXX k. m., i aby je na roky platili. Za to slíbili jsou: Petr Ne- 87* 

Strana 692
692 dbal, Marek, Jíra Holba, Jan Šmíd, Karel Klaud, Adam z Ráje, Boháček, všickni z Če- lakovic. (Rukp. č. 2154 f. 64.) 2. 1548, 6. června. Jakožto jest některá nevole vznikla mezi — p. administratorem, poctivými pp. mistry a konsistoriany z jedné a knězem Řehořem, farářem na ten čas v Če- lakovicích, z strany druhé, a to za příčinou některého duotklivého psaní, kteréž on kněz Řehoř jest p. administratorovi a konsistoria- nům učinil, kterémuž oni odpor učinili. I jsouc o to strany k přátelskému porovnání podány — jsou smluveni: — že takové psani od něho kněze Řehoře učiněné duostojnému knězi Ja- novi Mystopolovi, administratoru, a konsisto- rianuom tudíž i jemu knězi Řehořovi na žádnú újmu jich dobré pověsti i také úřaduov není, býti nemá. — A on kněz Řehoř má tu u pří- tomnosti p. administratora, pp. mistruov a pp. konsistorianuov sám toto promluviti i Zádati: Co jsem z horlivosti psal na téZkost VMtí p. administratore a ctihodní páni konsistorianové milí, maje v tom jiný pořádek zachovati a toho nemaje činiti, za to žádám, že to mimo sebe pustiti a ke mné otcovskü lásku i v&eliké kre- sťanské přátelství jmíti ráčíte. A já se k VMti i ke vší konsistoři chci všelijak povolně, po- slušně nyni i na éasy budûci chovati. Vykonalo se to od kněze Řehoře, že to sám oustně promluvil. Act. postridie Bonifacii a. 1548. (Ruk. č. 2129 f. 160.) Cenétice. 1548, 25. dubna. Anna, manželka Jiříka Béchovského, měštka Nov. M. Pr, v Čeněticích dvůr poplužní vysazený v plat, což se jest jí Anně na dílu od Kateřiny, dcery nadepsané Anny, dostalo, a také, jakž jest to někdy Prokopovi Praseti, manželu výš dotčené Anny a otci též Kateřiny, od Mikuláše z Lo- jovic v prvních Vaclava z Chvojence I 22 vlo- Zeno bylo, opét si ve dsky vepsati dala I. 1543 v středu den sv. Marka. (DVZ č. 250 fol. C 28.) Certousy. *) 1. 1357. Henzlinus de Praga vendidit Arnesto, archiepiscopo Pragensi, can- cellario universitatis Pragensis, in Poczirni- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: czich curiam arature et municionem cum VIII laneis hereditatis et in Tirczauss villam cum agris, pratis, piscinis, censibus oc pro CLXXX s. gr. doctoribus et magistris legentibus in studio. (I. Przesnakonis B, 16.) (Rukop. kap. sv. Vítské S. VI. f. 92.) *) V A. Č. XXVI. str. 139 při č. 6. sluší čísti Trczuss. 2. Asi r. 1530. (Soupis urbdrni) Terczaus. Terczaus 4. s. 26 gr. (iam amplius, quia colle- gium emit ad. Anna Popelonissa partem agro- rum a. 1474). Agrorum portio in Terczaus, alias Czertaus, constabat tribus laneis cum una quarta et singuli pendebant 2 s. 30 gr. Nunc sunt ad Poczerniez destributi et permu- tacionibus pro usu piscinae alienati. Restant lanei duo cum dimidio et una quarta. Jarossius de Trczaus sive de Trczews, civis Novae Civ. Pragen., protestatus est coram beneficiariis Pragensibus, quod habens haere- ditatem suam dotalem obligatam in Trcze- wsych, partem curiae, araturae cum agris et pratis et earum pertinentiis, quas hereditates tenent homines in Superioribus Poczernicz sub censum infra nominatum magistrorum, ita prout dictae haereditates remanserunt post taxam dicto Jarossio, quando haereditates ibidem in Trczaus sunt taxatae magistris collegii Caroli et Elisscae, uxoris olim Przechonis de Kladna, prout tabulae testantur et prout etiam tabu- lae sibi Jarossio ab olim Otticone de Lozii testantur, nihil iuris dotalis sibi ibidem in dictis haereditatibus reservando, vendidit pro collegio Caroli regis in Maiori Civitate ac ma- gistris ibidem inhabitantibus praesentibus et futuris pro L s. grossorum integre persoluto- rum et condescendit. Et in eo iure disbrigare debet per ipsummet tantum ab omni homine iure terrae, specialiter a dotibus et orphanis. Quod si non, tunc etc., sed debet fieri secun- dum ius terrae. Ideo quando regia maiestas consensit ad huiusmodi intabulacionem, ex tunc intabuletur. Actum a. d. 1471, feria 6. ante Annunc. b. M. V. Ad quam intabulacionem Ge- 

Strana 693
Dodatky. Čelakovice— Čížkovice. orgius, dei gratia rex Bohemiae, marchio Mo- raviae etc., suum praebuit consensum. Nunc- cius ad tabulas ex parte regiae maiestatis fuit Nicolaus de Lantsstein, protonotarius regni Bohemiae, Joannes vero de Plana, vicenota- rius tabularum, prescripsit. Magister Jacobus de Paczow cum altero magistro Johanne de Praga huic prescriptioni presens aderat. Item empta est in Trezaus, alias Czertaus, area cum agris et omnibus pertinentiis per magistros collegii Caroli a d, Katrussa sab- bato post Wenceslai a. 1474. Pecunia fuit mutuata a facultate. Datae sunt ei 180 s. et super omnia 1 flor. ung., arra 50 s., restant 130 ss. Facta est intabulacio consensu regis praesentibus magistris Jacobo Paczoviensi prae- posito, magistro Paulo de Zacz 1478. A. d. 1475 mensurati sunt agri a Jaros- sio in Trezaus. Eodemque anno empti sunt agri in Trezaus 4 lanei Phylipovské et una quarta minus 4 choris a d. N. Popelonissa cum curia, quam sibi magistri usurparunt. (Rukop. č. 2915 f. 2.) *) Viz: Počernice. Cimice. 1. 1437, 27. listopadu. Stala sě smlúva — skrze kostelníky kostela sv. Kli- menta na Pořéčí i také skrze súsedy z Čemic mezi pani Evkú, manželkú někdy Křištanovú tudiež z Čemic, Annú, Margrétú a Martú, dce rami jejími, tímto obyčejem: Že najprvé dlu hové, kteří sú pozuostali po smrti Křištana svrchupsaného, mají z toho ze všeho statku vyplnění býti. A paní Evka má býti toho statku mocni hospodyni, tak jakoż jest ji ho- spodář její v tom zuostavil a poručil. A dcer svých syrchupsaných má odbyti — spravedlivě. A Kačce, dceři najmladšie, má ještě z toho statku jedna kopa vydána býti. Act. feria IIII. post Katharine. (Ruk. 2082 f. P 7.) 2. 1437, 9. prosince. Facta est concordia — pretextu homicidii per Jankonem de Czie- micz in Mathiam, alias Maczkonem de Czie- pmicz, perpetrati in hunc modum: Quod re- 693 fatus Janko debet facere humiliacionem met- nonus dominico die crastino s. Thome proxime venturo [22. pros.] cum evaginato gladio, cum IIII candelis cereis, ut est moris, in cimiterio s. Henrici. Debetque dictus Janko ibidem mox circa humiliacionem dare II s. gr. et finales II s. in festo Assumpce. M. V. pro remedio anime dicti Mathie in opera pietatis convertendas. — Act. feria ll. ante Lucie a. d. XXXVII. (Tamtéz f. P 8.) Číškovice. 1486. (Rozdíl statků po Bohu- slavovi Kaplírovi 2e Sulevic.) Já Tobiáš a Zde- slav a Jan bratří Kapléři z Sulevic známo či- níme tímto listem všem vůbec i každému zvláště, před nimiž čten nebo pokázán bude, že sme učinili podíl bratrský dobrovolný mezi sebou o zboží naše dědičná i zápisná, kteréž sou po nebožtíkovi panu otci našem nám po- zůstala, a to vedle způsobu těchto cedulí, kteréž se tuto píší, že každý bratr z nás toho jednu ceduli má. ltem panu Janovi nejmladšímu Číškovice i s těmito zbožími, kteréž se tuto vypisují z této cedule: Itemn tvrz Číškovice s dvorem i se váemi svrchky a nábytky, což v tom dvoře jest, is poplužím dědičným, což k tomu dvoru přísluší, krom té čtvrti, kteráž leží pod vini- cemi nejblíže k Jenčicům, kteráž jest přidána k hradu Kośfślovu. A díl dědiny Mnichovské jeden, ten zadni odmófeny, a také louky ty, kteréž příslušejí k Číškovicuom, a louka okrouhlá přidána jest k těm lukám číškov- ským. A také krom té louky, kteráž jest nad Želechovici, ježto jest jedna strana byla k Su- levicům a druhá strana té loučky byla k Číš- kovicüm. A k tomu lesu díl jeden krajní, nyní odměřený, kterýž jest první byl. A Brňanské louky máme spolu požívati a na ni spolu na- kládati jeden jako druhý. A také k tomu vi- nice díl jeden Číškovské, ten kterýž jest pro- střední. K tomu Valentinovská vinice a kus přidělaný nad Valentinovskou vinicí, ježto na něm ještě vína nebývá. A vinička malá v poli u Číškovic, ježto slove Oplužíu. Item k tomu 

Strana 694
694 ves Číškovice, lidé všickni; ves Čelechovice, zejména lidé tito: item Mrázovy poustky, item Martin Lišků, item Šafrán, item Vácha, item Polévka, item Ledvinka, item Beneš, item Polák, item Stach, item týž Stach z pou- stky, item Starší, item na Sirůčkový pastvě (?), a úrok také platiti pánu i kněžím, item na Tu- mový pastvě(?) úrok také platí pánu i kněžím. Item ves Lukovice, zejména lidé tito: item Mikeš, item Anton, item Mušic, item Bramburk, item Bartoš. Ves Rochov, zejména lidé tito: item Jíra Kuče, item Mařík, item Michalův syn, item Šimon. Ves Hřivice, ze- jména lidé tito: item Mareš, item Janek, item Borník. Suma dědičného platu z těchto vsí svrchupsaných do roka šedesáte k. gr. a kopa gr. a XXVII, gr. II d. č. Item ve vsi Če- lechovicích jest panství na pěti lidech, na třech kněze děkanových: na Sirůčkovi, na Do- bešovi, na starém Špuldovi a dvou lidech pře- vorových od sv. Michala z Litoměřic, na Tů- movi, na Volovníčkovi. Item ves Boušovice, tito lidé zejména mají platiti úrok do Číškovic: item Martin Burda, item Havel Hurdan, item Pavel, Su- tomků bratr, item Vála Kozel, item Havranec, item Jarda Klíma, item Řeháček z lesa z toho, jako jej pronajal. Ves Brňany, tito lidé ze- jména mají platiti úrok do Číškovic: item rychtář, item Hanuš, item Brož, item Miku- láš, item Kuče z Rochova. Z týchž dědin suma platu úročního do roka z těchto dvou vsí, z Brňan a z Boušovic, XXIII k. gr. XI gr. VI d. č. Item roboty dědičné orné do roka sedmi a čtyřiceti pluhů do roka. Item v lese sekati na stohovině do roka bez jed- noho padesáte dělníků. Item ženců do roka sedmčtyřiceti. | Item suma slepic úročních všech kopu a pět slepic, item vajec dvě kopě a dvaceti vajec a to do roka. Item suma husí do roka deset. Druhého bratra díl: Panu Zdeslavovi Košťálov i s těmito zbo- žími, kteréž se tuto vypisují z této cedule: E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archwwu města Prahy: Item hrad Košťálov a dvůr i se všemi svrchky a nábytky, což v tom dvoře jest Košťálově, i s poplužím dědičným, což k tomu dvoru pří- sluší, i s tou čtvrtí, kteráž jest přidána pod vinicemi nejblíže od Jenčic, a díl dědiny Mni- chovské prostřední, odměřený. A lesa díl je- den, ten nyní odměřený, kterýž k hradu nej- blíže příleží. A k tomu les a hora Vejředín. A také louky, nejprve Oupohlavská a Mrsk- leská, a ty obě stráně [straně ?] té louky, kte- ráž jest nad Čelechovicí, jako jest jí bylo půl do Sulevic a půl do Číškovic, ty louky aby byly k hradu Košťálovu. A Brňanské louky máme spolu požívati a na ni spolu nakládati, jeden jako druhý. A taky k tomu vinice díl jeden Číškovský, ten kterýž jest vedlí Valen- tinovské vinice; k tomu Jenčická vinice i s li- sem a Košťálovská vinice a také i Lojsovská vinice. Item k tomu ves Košťálov, lidé všickni. Ves Jenčice, zejména lidé tito: Toch, item Ře- háček, item Petr Waltieř, item Tochovy pou- stky, item Václav, item Hudiba, item Alexa, item Turek, item Hanoušek, item Brožová, item Velek, item Marek, item Václav, item Dobiáš, item Batěk, item Vinař, item Vožrá- lek, item Šídlo, item Janek, item Vála, item Robule. Item k tomu ves Siřivice, zejména lidé tito: item Hurt, item Říha, item Menší- kový poustky, item Ratej, item Vaněk, item Horák, item Menšík, item Jaroš, item poustka Kalíškova (tu panství), item Vicen (také pan- ství). Item ves Loukohořany, zejména lidé tito: item Matěj, item Průša, item Jiřík, item Bohumil, item Škovrd, item Charpík, item Švec (švec?), item Václav. Item ves Dřínek, lidé všickni. Item ves Suletice, lidé všickni. Item Hovorka i s mlejnem. Item Vrabec z Po- čedic. Item ze vsi z Lipna [psáno Zlipna] zejmena lidé tito: item Pavel, item poustka jedna, ale platí se z ní od Martina z té vsi. Item komorního platu II'/, k. gr. do roka. Item suma dědičného platu do roka z těch vsí svrchupsaných šedesáte kop gr. a půldruhé kopy gr. třinácte gr. I d. 

Strana 695
Dodatky. Item ves Vobřití, tu jest panství k hradu a ourok kněžím. Item ve vsi v Podsedicích na některých lidech jest panství, na děkano- vých, k hradu. Item ves Boušovice, tito lidě mají zejména platiti úrok k hradu Košťálovu: item Janek Matějovic, item Holec, item Martin Tichava, item Bartoš, item Šimon, item la- zebník z Podsedčiny, item Janek Absolon, item Řeháček z toho lesu, jako jej pro- najal. Item ves Brňany, tito lidé mají pla- titi úrok k hradu Košťálovu: item Duchek, item Vávra, item Pavlíček, item Bartoš, item Václav Topenka, item Vaněk, Jakubů syn. Item suma platu ročního do roka z těchto dvú vsí, z Brňan a Boušovic, XXV k. a XXVII gr., IIII d. Item roboty dědičné orné do roka šest pluhů a dvaatříiceti: pluhů, krom těch lidí, na kterýchž jest panství. Item v lese se- kati na stohovině padesáte jeden dělník do roka. Item ženců do roka osmdesáte a tři ženci. Item slepic suma úročních všech půl- druhé kopy a čtyry slepice a k tomu peněz XI gr. VI d. do roka. Suma vajec do roka třinácte kop a XXVI vajec. Item suma husí XII do roka. Item beránce dva. Třetího bratra díl: Panu Tobiášovi Sulevice i s těmito zbožími, kteréž se tuto vypisují z této cedule: Item tvrz Sulevice s dvorem i se všemi svrchky a ná- bytky, což v tom dvoře jest, i s poplužím dě- dičným, což k tomu dvoru přísluší, krom té čtvrti jedné, kteráž jest vedle strouhy odmě- řena k Číškovicům. A díl dědiny Mnichovské jeden, nejbližší od Sulevic, kterejž leží vedle obory, a k tomu lesu díl jeden prostřední, kterýž prve byl a jest nyní odměřený. A také louky ty, kteréž příslušejí k Sulevicům, krom té louky pod Čelechovicí, kteráž slove Okrouhlá, a krom té louky, kteráž jest nad Čelechovicí, ježto jest jedna strana byla k Sulevicům a druhá strana té louky k Čížkovicům. A ryb- níčky všecky tři k tomu dvoru, jeden u polí a dva u Sulevic. A Brňanské louky máme Čížkovice. 695 spolu užívati a na ní spolu nakládati, jeden jako druhý. A také k tomu vinice díl jeden Číškovské, ten kterýž nejblíže sem příleží, i s tím lisem velikým, kterýž jest prostřed vinice. K tomu Sulevská vinice a Lukovská vinice. Item k tomu ves Sulevice, lidé všickni. Item ves Březen, lidé všickni. Item ves Če- lechovice, zejména lidé tito: Jakub Žatečka, Jaroš Váňa, Jan starý, Lejsek, Mráz, Kuz- hart. Item ves Lukovce, zejména lidé tito: vinař. Nosek, Jírovy poustky, Matěj Mi- kuláš, Jíra starý mydlář, Šajdarovy poust- ky, Libčovské poustky, Tomíkovské poust- ky, Vávra, Jíra Plichta. Item suma dědič- ného platu z těchto vsí svrchupsaných do roka šedesáte k. gr. a půldruhé kopy gr. bez dvou gr. a III d. Item k tomu v Třebenicích kopu platu do roka dědičného na jednom krámu řez- nickým,. Item ves Sezemice, to jest toliko panství, ale úrok se platí kněžím do Oseka. Než ti lidé z té vsi pánu platí XII slepic úročních a čtrnácte strychův ovsa úročního. Item ves Boušovice; tito lidé mají platiti úrok do Su- levic zejmena: item Řeháček, item Škubelka, item Šich, item Malá (psáno Mala) item Halumínek, item chlapec páně Lytrejnu (?). Item ves Brňany, tito zejména platiti mají úrok do Sulevic: item paní Uršila, item Mi- kula (na tom panství), item Pavel Novák, item Ondřej, item Vavřinec, item Václav, item Ma- řík z Brozan z týchž dědin, item Poleský z týchž dědin, item p. Václav z týchž dědinu, item Osmík z týchž dědin, item Hubát z Brňan. Item suma platu ročního do roka z těchto dvúů vsí, z Brňan a z Boušovic, XXIII k. gr. XXXXI gr. III d. Item roboty dědičné orné do roku dvě kopy platu a pět pluhů k Sule- vicím, item v lese sekati na stohovinách do roka XXIIII dělníkův, item ženců do roka bez dvou čtyřiceti žencův. Item suma slepic úročních všech kopa a pět slepic a pocty dva- nácte slepic z Boušovic. Item suma husí do 

Strana 696
696 roka deset, item suma vajec půlčtvrtý kopy do roka a deset vajec, item suma ovsa do roka všeho třiatřiceti strychů. Item také že sme sami sebou dobrovolně, z jednostejné vůle svolili, co se hradu Koštá- lova dotejče, dříve než jsme se rozdělili, že sme nevěděli, kterému z nás tří bratří dostane se hrad Košťálov, protož takto sme se svolili, že kterýkoliv z nás bratr jeden zámek Košťá- lov jmíti bude, že má nám dvěma bratrům, kteříž bychom byli jeden v Sulevicích a dru- hej v Číškovicích, zámek Košťálov otevřín býti k naší potřebě, a že jmenovitě bratr ten, který bude v Sulevicích, ten má býti na dolením hradě na velkým domě svou čeledí, a taky jmenovitě bratr ten, kterýž bude v Číškovicích, má býti na dolením domku na dolejním hradě. A to kdyby jim ta potřeba přišla, mají také i na svrchní hrad puštěni býti. A taky tak že má každý z nás bratr s čeledí svou se opatřiti. Taky co se střelby dotýče všelikteraké, k tomu sanýtr, prach, síru a jiné potřeby, kteréž k tomu příslušejí, ty věci, kterýchž sme nechali všichni tři bratří ze spolka, těm aby- chom odpírali a zámku hájili podle té potřeby, pokudž by těch věcí stávalo. A kdybychom srozuměli, že by těch věcí málo bylo, tehdy máme a slibujem všickni ze spolka zdáti se, po čem by se nám zdálo, jeden jako druhý; a těch potřeb zjednati máme a míti vždy po- hotově. A také kdyby v zemi války anebo kteraké nebezpečenství byly a bratr ten, který by na Košťálově byl, těchto dvú bratří, kteříž by byli, jeden v Sulevicích a druhý v Číško- vicích, a on jim dal věděti, že potřebuje hlás- ných ku potřebě zámku, tehdy mají hned každý z nich svým lidem rozkázati jíti na ponůcku, po koliko by ten bratr, který by byl na Koštá- lově, [poslal]. A pro ty hlásný, kteří sou ustavičně na zámku, a holomci také, ježto ponůcku mají, ty aby všickni ponocovali. A že tak dlouho mají ti lidé choditi na ponůcku, pokudž by ta potřeba byla. Také bratr ten, kterýž na Ko- šťálově bude, má svým lidem těm, kteříž E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archwwu města Prahy: k hradu Košťálovu příslušejí, rozkázati na po- nůcku choditi, a totřetí ponůcku, kdyby prvé tito lidé Sulevského a Číškovského zboží po dvou ponůckách vybyli [tak psáno]. A také jestli by Bůh dopustil na bratra na toho, kte- rej by na zámku byl, kterakou chudobu, že ten bratr nemá zámku Košťálova žádnému postu- povati aniž zastavovati, aniž koho naň k vy- sazení pustiti bez vědomí našeho ; než má nám dvěma bratrům to dáti napřed rok věděti a my se máme s ním o to v tom roce umluviti vedle vůle jeho. Pakli bychom my tomu dosti učiniti nemohli a jemu radni a pomocni ne- byli, tehdy má to na pány přátely vznésti, aby oni to opatřili, budou-li moci, aby ten zámek od nás neodšel a od rodu našeho, v témž roce. Pakli by oni vy tom roce tomu dosti učiniti nemohli, tehdy bude on moci z svého učinití, co bude chtíti, a zámek Košťálov bude moci prodatí, zastaviti anebo naň pustiti, koho se jemu zdáti bude. A taky kdyby nám kdo chtěl jakou křivdu jednomu z nás svévolně činiti, tehda slibujem jeden druhého nevopouštěti, než máme sobě radni a pomocní bejti proti každému. Avšak s takovouto vejminkou, že kterému by koliv bratru z nás kdo křivdu chtěl činiti, že ten bratr nemá se sám mstíti, než má to na nás vznésti a my máme s ním před králem Českým JMtí o to státi, aby se jemu před JMtí spravedlivě stalo. Pakli by konec před králem JMti o to nebylo anebo skrze pány přátely neb jiné dobré lidi, že my to, co bychom jemu radili; toho bychom mu i pomáhali. Také co se listův, zápisův i maje- státův našich i všech jiných listův dotýče, ten jeden bez druhého vůle nemá nikam vydá- vati ani jich má komu půjčovati. A zvláště co se dotýče těch listův, kteréž máme na Brňany a na Boušovice a na Mnichovské dědiny, ti li- stové když budou vyplaceni,; máme se těmi penězi sděliti, jeden jako druhý. Pakli by Bůh kterého z nás tří bratří smrti neuchoval a dědic který po něm pozůstal, ten dědic má nejprvé spravedlivost míti k tomu statku po 

Strana 697
Dodatky: otci svém. A také i ten díl, který jest na zá- pisích otce jeho byl, má na něj přijíti. A také ti dva bratří, kteříž by z nás pozůstali, mají mocní a věrní poručníci těch sirotkův býti. Pak-li by dědicův nebylo, aby ten statek na tyto dva bratry spadl. Také který by koli z nás bratr manželce své co odkázal anebo kterým služebníkuom svým, to aby po jeho smrti bylo jim vydáno, a zvláště co se dotýče manželkám do jmeno- vité sumy tři sta anebo čtyry sta k. gr. m. nad věno. A také co se cizích listův dotýče a klenotův, těch také aby nevydával jeden bez druhého. Než jestliže bychom nemohli všichni tři bratří při tom býti, ale dva aby o té věci věděli. A tak že každý bratr z nás bude moci svým dílem učiniti, zastaviti, prodati k své potřebě, jakožto svým, a že každej z nás bratr za díl svůj dosti přijímá a jeden druhého ne- má více napomínati z toho dílu; než má na tom každý z nás přestati, co se jemu dostalo. A jestliže by našim dědicům P. B. dal k le- tuom přijíti, tehda oni každej z nich bude moci svým vlásti beze vší překážky strejcův svých. A to všecko, což v tomto listu svrchu psáno stojí, slibujem jeden druhému svou do- brou křesťanskou vírou zdržeti, a to tak dlouho, dokudž živi budeme. Tomu na zdržení a pev- nou jistotu pečeti naše vlastní my bratří svrchu- psaní k tomuto listu přivěsili jsme. A pro lepší svědomí prosili jsme urozených pánův strejcův našich i přátel jinejch, urozeného p. Pavla ze Sulevic a z Hřeblovic a na Oseku, urozeného p. Gamereta z Sulevic a v Újezdě, urozeného p. Buška Milešovského z Sulevic a na Ostrém, urozeného p. Jindřicha z Sulevic a na Skalce, urozeného p. Petra z Elstiboře a na Kamejku, urozeného p. Václava z Kladna a na Lovosicích, urozeného p. Albrechta z Sule- vic a na Brocně, urozeného p. Smila z Sulevic a na Solanech, urozeného p. Bohuslava z Vchy- nic a na Operně, urozeného p. Jana z Sulevic a v Chotomíři, urozeného p. Herolta z Sulevic a v Metřnicích, že sou své pečeti na svědomí Archiv Český XXVIII. Ďáblice. 697 k tomuto listu přivěsiti kázali. Jenž jest psán od nar. syna b. tisícího třístého (!) osmdesá- tého šestého, tu středu po sv. Valentinu. (Li- stina č. IV—26.354.) Ďáblice. Okolo r. 1550. (Urbář Křižov- nikü s červenou hvězdou.) Brož krčmu drží; povinnost z krčmy o sv. Jiří 1 k., z půl lánu dědiny 40 gr., z Markvartic 54 gr., z druhé dědiny 1'/, k., roboty vorní z jara 2 dni, na podzim 3 dni; o sv. Havle tolikéž všeho a z louky panské 5 k., slepici 1. — L. 1562 Brož koupil krčmu od Lídy krčmářky za 409 k. m. — Jan Kovář o sv. Jiří a Havle platu po 1 k. 10 gr., za robotu 24 gr., roboty vorní 3 dni. L. 1551 po smrti Beneše kováře Markéta vdova po něm zůstalá pojala sobě Jana za manžela, kterýžto ujal jest touž kovárnu v 60 k. m. — Adam Chlup o sv. Jiří platu 54 gr., z panské dědiny 1'/, k., z Štěpánské dě- diny 40, o sv. Havle tolikéž, z zadních honův 15 gr., slepic 5. Adam Chlup má ten grunt od závad očištěný, toliko že Jan nebožtík, otec jeho, když byl rychtářem, přijal k sobě Havla, neb. Jana kováře syna, s S k. gr. A tu sumu má do truhlice obecní Adam složiti. — Jíra Lála platí po 1 k. 20 gr. a z panské dědiny po 1 k. 54 gr. pololetně, roboty ženné 4 dni a na podzim tolikéž, slepice 4. — Jan Míkovský platí po 1 k. 11 gr., z panské dědiny po 54 gr., z dědiny nad lúkami 68 gr., z dědiny nad rybníčkem 1 k., z dědiny pod Ladvejm 15 gr., z dědiny od Červenky 38 gr. Léta 1564 Jan Míkovský týž grunt koupil od Jana Popela za 440 k. m. — Petr Pražák úroku dědičného 2 k. 20 gr., z panských dědin 2 k. 25 gr., z poustky 5 gr., roboty ženné 4 dni, slepice 4. Léta 1557 Petr Pražák koupil grunt od Pavla Rajta za 199 k. m., — Říha Hrzan úroku dě- dičného 3 k. 20 gr., z klínu 40 gr., z dědiny za mostkem 30 gr., roboty vorní 6 dní. — Krčma dědičného platu 2 k., 2'/, lánu dědiny 1 k. 20 gr., z Markvartic 1 k. 48 gr., z druhé dědiny 3 k., roboty vorní 4 dni, slepici 1. Léta 1562 koupil Brož krčmu od Lídy krčmářky za 88 

Strana 698
698 409 k. m. — Václav Dráb dědičného platu 2 k., z panské dědiny 3 k. 17 gr., z Mark- vartic 3 k., z zadních záhonův 30 gr., z louky 6 k., roboty vorní 6 dní, slepic 6. Léta 1573 s povolením jistým JMti knížecí podle poša- cování konšelův prodán jest statek pozůstalý po Brožovi Dvořákovi Václavovi Drábovi za 600 k. m. — Douša platu 1k. — Michal náprav- ník platu 56 gr., služby 5 kop. Michalovi Václav otec jeho toho gruntu nápravy beze všech zá- vad jemu za díl otcovský postoupil. Léta 1567 p. Jakub z Mohelnice koupil jest grunt, ná- pravu, k níž 19 kop záhonův, z kteréhožto gruntu JMti pánu a konventu jedním koněm jízdným a pacholkem zbrojným s ručnicí sloužiti povinen bude, od Michala nápravníka za 560 k. míš. (Rukop. č. 2911 fol. 84.) Dlažím ves. 1514, 17. března. (Zikmund z Vřesovic prodal Kateřině Dřelské z Janovic.) Zikmund z Vřesovic přiznal se před úředníky Pražskými, že dědictví své v Dlažími, ves a dvory kmetcí s platem, na kterémž sedí Šimek švec, kterýž platí 7 gr. a stehno slepice platu roč- ního; Vaněk Olešovský 28 gr., tři peníze, 2 slepice bez čtvrti, 13 vajec, žita strych bez M, věrtele platu ročního; Drasman 8 gr. "/ slepice, 4 vejce, věrtel žita platu ročního; Václavík 56 gr., 7 věrtel žita, 3'/, slepice, 27 vajec platu ročního; Vohara, člověk Jaroslava, bratra téhož Zikmunda, kterýž platí bez pan- ství puol druhé kopy gr. bez jednoho groše, 3 strychy Zit& bez vértele, 5!/, slepice, 42 vejce platu ročního; Bírek Holárek 2!| k. gr., 9!/, slepice, 72 vajce, 4!/, str. žita, 3 čtvrtce platu ročního; Jan Bortík 72 gr., 2 strychy Zita a vértel 4"'/, slepice, 34 vejce platu roč- ního; Pavlík !/, k. 3 gr., 4 peníze, žita strych a čtvrtci, 15 vajec, dvě slepice a stehno platu roč- ního; Anton 64 gr., žita dva strychy, '/, k. vajec, 4 slepice platu ročního; Janek Matějkovic 40 gr., pět věrtel žita, 19 vajec, 2"/, slepice; Jan Tavák jednu kopu, 14 gr., žita 3"'/, věrtele, puol kopy vajec, 4'/, slepice platu ročního; Kašpar Šmuhař 28 gr., žita 2 str. a věrtel a E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: čtvrtci, 13 vajec, 2 slepice bez čtvrti platu roč- ního; Tomášek !/, k. 2 gr. Zita strych, 15 vajec, 2 slepice platu ročního; item Snék, Jana bratra jeho člověk, platí bez panství z čtvrti dědiny 20 gr., '/, str. žita, slepici, 8 vajec platu ročního; Leska, člověk téhož Jana, platí též bez panství z kusu dédiny 4gr., !/, vértele žita, 2 vejce, čtvrt slepice platu ročního; item Burian, člověk Jaroslava, bratra jeho, platí bez panství ze čtvrti dědiny bez 1!/, str. dédiny 14 gr. 4 peníze, !/, str. žita bez '/, čtvrtce, 7 vajec, slepici platu ročního; s dědinami, lu- kami i se vší zvolí,což k tomu přísluší 's plným panstvím i to všecko, což jest tu sám měl a držal, tak jakož se jemu to dědictví na roz- dílu od bratří jeho dostalo, nic sobě tu nevy- mieňuje, žádného práva ani panství sobě tudíž dále na svrchu psaném dědictví nepozuosta- vuje, prodal Kateřině Dřelské z Janovic a je- jím budúcím za 400 k. gr. a za 8!/, k. gr. a za 7'/, gr. vše českých úplně zaplacených a jí toho dědicsky postúpil. Zpraviti má on sám prodávající před každým člověkem právem zem- ským a zvláště před věny a sirotky, jakož země za právo má, kdež má neb jmíti bude třetinú vejš. Pak-li by nezpravil, tehdy úřed- níci Pražští mají zvésti ji kupující na dědiny správcí, kdež má nebo jmíti bude třetinou vejš peněz svrchu psaných jménem pokuty a ná- kladuov beze všeho puohonu, jakož to v právě stanném. Stalo se léta 1514 v pátek den sv. Gertrudy. V prvních Václava Robmhapa E 2. (Rukop. č. 2901 f. 17.) Dobrovíz. 1. 1527, 24. května. Marta, sestra Duchkova z Dobrovíze, — přijala diel svuoj a již se všeho nápadu tu na gruntu téhož Duchka odříká. Actum feria VI. ante Urbani 1527. (Rukop. č. 2155 f. 69.) 2. 1527, 21. června. Kdež se přihodilo Dorotě, manželce někdy Mikuláše Kubcova z Dobrovíze, a podle nie i čeledi její pří- stavné, jakožto Vaňkovi a Janovi z Hříškova, Janovi z Prahy, Janovi z Veliké Vsi, že jsú pro téhož Mikuláše Kubeova narčeni od přátel 

Strana 699
Dodatky. DlaZim — Doksany. jeho, že by ona Dorota s čeledí svou smrti jeho příčina byla — tu páni úředníci [šesti- panští] — vypovídají: Poněvadž smrt témuž Mikulášovi nenadále se přihodila, takže přá- telé jeho po příčině se ptajíce k Dorotě man- želce jeho a čeledi její, domnění vzavše, je v tom nařkli i tělem mrtvým hýbati dali, že jsú okolo toho těla ona Dorota s čeledí cho- diti musili, a ani tu na ně ani jinde, v čemž jsú je nařkli; nic nedokázali a nedokazují, protož z toho nářku jako nevinné očištují, že jim na jich poctivosti škoditi nemá. Než kteříž jsú tím tělem mrtvým tak hýbati dopustili, ti v trestání panské se berou. Actum feria VI. ante Joh. B. 1527. (Rukop. č. 2153 f. 285.) 8. 1528, 2. května. Jakož se táhl Loskot z Dobrovíze na čtvrt dědiny, kterúž krčmář drží, pravě, že jest ji koupil v tom puol třetím lánu a dáti má za to VI k. m., pp. úředníci znamenavše, že ten trh a zákup jest za laciné peníze přišel, chtíce také, aby i krčmář živiti se mohl a aspoň s chléb měl kde voseti, při- pověděli jsú tu čtvrt k krčmě. Actum sabbato Sigismundi 1528. (Rukop. č. 2155 f. 85.) Dobřichovice ves. Okolo r. 1550. (UVrbář Křižovníků s červenou hvězdou.) Adam Hubáček dosedl po smrti otce svého Valentina na ten grunt. — Marek s Štěpánem, když bylo vy- hoření Dobřichovic, o grunt sfrajmarčil a sobě vystavěl. — Káča Kozlovcová, vdova po Mar- tinu Kozlovci, v statku zůstala s sirotky Mar- tinem, Tůmou, Annou, Anežkou a Bětkou. — Jan Šafránek koupil grunt od Štěpána za 97 k. m. — Matěj přiženil sel. 1554 k Anně, po Holcatovi pozůstalé manželce, a koupil ten grunt za 69 k. m. — Matoušek koupil grunt za 12 k. — Štěpán po vyhoření Dobřichovic profrejmarčil grunt s Markem. — Jíra Bachov grunt zcela zaplacený má. Jan Novák koupil grunt l. 1565 od Martina Srba za 93 k. m. — Jan Petrův. Po smrti Petrově vedle vůle jeho zůstal Jan syn jeho v statku za hospo- dáře. — Jiřík Frčal. Po smrti Jana Frčala Ji- řík, Petrův syn, přiženil se k Káči, pozůstalé 699 po něm ženě. — Kundrat před mnoha lety grunt ten koupil. — Markéta Holá, vdova po Jírovi Holém. — Jakub Palaška. Po smrti Jíry, syna Vondřeje Linka, Kuba Palaška přiženil se k Anně, pozůstalé po něm manželce, a do- sedl na krčmu i kovárnu, kteráž byla za 206 k. m. — Vojta koupil I. 1560 grunt za 130 k. — Václav mlynář koupil mlejn za 320 k. m. (Rukop. č. 2911 f. 128.) Doksany. 1. 1417, 27. září. My probošt a konvent kláštera Doxanského — vyznáváme všem, že jsme nejjasnějšícmu kniežeti a pánu, panu Václavovi, Římskému králi, vždy rozmno- žiteli říše, i Českému králi, pánu našemu mi- lostivému, aneb tomu neb těm, kteřížto tento list jménem jeho mieti budú neb jmieti bude sto kop a třidceti k. gr. pr. za jednu sumu spomocní královské berně pro pohodlé a po- koje uklizenie v královstvie Českém dlužní ; kterýchžto peněz sumu na groších toliko pražských beze všeho umenšenie haléřuov na roky dolepsané, totiž pět a šedesáte kop na Božie narozenie najprvé příštie a pět a šede- sáte kop na Hromnice potom inhed následu- jície, dobrú naší věrú beze všie zlé lsti dáti a zaplatiti slibujeme beze všeho prodlenie. Pak-li by sě přihodilo, čehož nebuď, že bychom na který takových rokuov učiniti to zmeškali, tehdy tohoto listu vladaři mají i mieti budú tiemto listem plnú svobodu a všelikaků moc těch peněz sumu na naše i kláštera našeho škody i na všecka naše zbožie movitá i ne- movitá mezi křesťany dobyti neb židy. A přěs to mohû i mají lidi naše a zbožie naše na vsech, městech bez súdu stavovati a sazovati aneb skrze zajiménie pripuditi tolikrát, kolikrát vlozie, tak dlüho, dokudà ta suma hlavnie i se všemi škodami, na tu kadyžkoli vzrostly by, skrze nás zmeškalé nebude zaplacena penězi hotovými. Toho ma svědectvie pečeti naše a konventu našeho kláštera k tomuto listu jsú přivěšeny. Dán v Praze léta tisícieho čtyřstého sedmadztého v pondělí před sv. Václa- vem, mučedlníkem slavným. (Ruk. č. 992 f. 85.) 88* 

Strana 700
700 2. 1538, 11. prosince. V té při, kteráž jest mezi Zikmundem Chvatérubskym z Lest- kova puovodem z jedné a proboštem a pannami převořiší a konventem kláštera Dogzanského pohnaným z strany druhé, tu kdež týž Zikmund pohání nadepsaného probošta a panny k od- poru tomu, tu kdež odpírá tomuto braní, kteréž sú učinili nadepsaný probošt a panny s svým spolukonventem na dědinách v Zlosíně, pravě týž Zikmund, že sú toho braní na těch dě- dinách učiniti neměli a nemohli etc., jakž též pře líčení plněji svědčí, tu páni JM a vladyky na plném soudu zemském — nalezli a Hen- drich z Švamberka na Bechyni, Hendrich sv. Římské říše purkrabie v Míšni, hrabě z Her- tenštejna a z Plavna, z pánuo, Šebestian Mark- vart z Hrádku na Nekmíři, purkrabie Karl- štejnský, z vladyk, panský a vladycký potaz vynesli: Poněvadž se jest to našlo a vyhle- dalo z majestátu JMti krále Jiřího slavné paměti, že jest ráčil ve vsi Veltrusích plat ten zastaviti, pro kterýž jest on kněz Jan, probošt kláštera Doxanského, i s konventem svým komorníka na ves Zlosíni nevyplativše vsi Veltrusy podlé majestátu krále Jiřího znění, na braní vzal, i z té příčiny to právo s ko- morníkem braní JMti zdvihati ráčí. Než když ves Veltrusy vyplacena, komuž náleží, od těch bude, a jestliže se co platu svrchupsaného na též vsi Veltrusy nedostane, bude-li o to chtíti k tomu právem přistúpiti, právo se jim neza- vírá. Dal památné. Stalo se v středu před sv. Lucif 1. 1538. (D. Z. V. č. 6. fol. E 11.) Doloplazy. 1494, 24. října. Ve jméno boží amen. [Já] Jindřich Vyhnanský z Doloplaz, ačkoli nemocen jsa na těle, však proto pa- měti dobré i rozumu zdravého užívaje, nechtě etc., toto své poslední poručenstvie a kšaft o témž statku svém zřiedil a zpuosobil oby- čejem tiemto: Najprvé, že statek svuoj všecken — porúčí Janovi, synu svému z Doloplaz. Pak-li by jeho P. B. smrti neuchoval, tehdy pánóm poručníkóm dolepsaným, aby oni s tiem věrně a právě učinili za duši mú a předkuov E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: mých, kdež by se jim zdálo a líbilo. Item oznámil, že mám hotových peněz LX zl. ung. a XX s. gr. m. Item oznámil dluhy —. Item máme spolu s Martinem Lichvicí z Klatov ku- pectvie, jakož on ví dobře. — Bratru mému aby dáno bylo XX s. gr. m. Item Duoře ženě mé XXX s. gr. Item poručníky mocné činím Jana Toniše, Václava Přibince, Šimona z Borku a Martina Lichvici z Klatov. Actum feria VI. post XI m. V. (Rukop. č. 2211 fol. E 2.) Domašice. 1547, 7. června. Kněz Jan Mistopolus, p. administrator arcibiskupství Pražského pod obojí zpuosobou, na místě si- rotkuov po někdy Jakubovi Voldřichovi ze vsi Domašic pozuostalých, jmenovitě Říhy, Jakuba, Kateřiny a Doroty, vyzdvihl XV k. gr. č. jim odkázaných kšaftem někdy kněze Václava sta- rého administrátora —. A těch XV k. jsú v radé [Star. M. Pr.] sirotkuom jmenovaným od p. administrátora zanechány, dokudž by si- rotci ti let rozumných nedošli, poněvadž jsou peníze gruntovní, kteréž se za rychtu ve vsi Domašicích kladou a ještě klásti mají týmž sirotkuom. Actum feria III. post Trinit. (Rukop. č. 2136 f. 42.) Drachov. 1567, 12. června. Ve čtvrtek před sv. Vítem jsouc vysláni na žádost paní Anny Rožmberský z Hradce z jedné a od paní Anny z Rožmberka a na Hradci i na místě — p. Adama z Hradce, syna JMti let nemajícího, z strany druhé což mezi mlynáři z Drachova, zejména Jiříkem, hořejším mly- nářem, též Jiříkem z Kamenného mlýna a Havlem Cejnovským mlynářem, na stížnosti při vycejchování jezuov i prahů, aby v po- tomních časích zdejmáním a vytopováním břehů, luk překážky činěno nebylo. Tu my mlynáři přísežní — vypovídáme: Z hořejšího mlejna u Jiříka mlynáře jez u téhož mlejna k tomu cejchu hořejšímu aby na budúcí časy držán a dělán byl a vejše nic ; toho jezu, aby se voda rozšířila tak, jakž ukázáno jest, má předělati a rozšířiti v osmnácte loket pražské míry, aby vody tudy ucházely, aby se škody lidem ne- 

Strana 701
Dodatky. Doloplazy— Dvorce. dály. Cejch, kterejž k prahu bitej, pod ten cejch lokte pražské míry ležeti má a vejše nic. — U mlejna prostředního, Kamenskýho, k tomu cejchu námi vbitého (sic) aby se vždycky jez srovnával a vejše aby nikda ne- býval; jakž jest nyničko na ten čas, to se při tom zuostavuje. Druhý cejch, kterýž k prahu vbitý pod tejž cejch, aby práh lokte pražské míry ležel a vejše aby nebýval. Což vod za- roží jest při tom mlejně, s jezem srovnati má a jináče nic. Toto za spravedlivé vyznáváme, což se dotýče jízků rybářských, který se dě- lají přese všecku řeku pod mlejny, ti k ve- liký záhubě [jsou] a škody těm mlýnóm se dě- lají, těch a takových jízkuov žádný rybář k záhubě takovým mlýnuom dělati nemá. U mlyna dolejsiho Cejnovskóho k tomu cejchu jez na budoucí časy držán býti má a vejše nic, a k tomu, jakž mu jest ukázáno tím jezem, aby rovnost udělal. Též druhý cejch k prahu, kterýž jest bit u téhož mlýna, pod ten cejch má práh ležeti tři čtvrti lokte pražské míry a vejše nic. A při těch třech mlejních jezy z dílí sedmdesáte loktů pražské míry, tak jakž nyní z dílí jsou, na časy budoucí aby byly a kratší nic. Vidí se u nás za slušné a za spravedlivé, že by někdo z moci sobě toho vosvoboditi chtěl, přijdouc anebo pošlúc, aby ryby se la- paly, aby u mlejna kola mu se zarazily, jest proti právu a rozumu, aby v cizím gruntu chtěl kdo svou vuoli provozovati, uznáváme, že žádnému tím povinen není, leč z své dobré vuole. Též u Deštného za spravedlivé uzná- váme u Jiříka Kulhavého, mlynáře hořejšího, poněvadž se takové nepravosti dopouští, když mu se líbí, vodu z rybníka strhne a pojednou ji pryč upustí a též ji, kdy chce, pojednou zastaví, když by se kdy takové nepravosti do- pustil a kolikrátkoli; tehdy kopu gr. purg- mistru a konšeluom propadnúti má. A pak-li by sobě té pokuty málo vážil, tehdy mají mu vobě železa vzíti a mlynářuom rozkázati a do rathouzu nésti. A chce-li železa míti, aby kopu 701 gr. položil. Též v prostředním mlýně u Mi- chala žádným obyčejem zdejmati a vyzdviho- vati vody ani mlejna vytopovati nemá zájezky, který jsou v chobotu rybníka kněžského; pak-li by kdy velké vody, přívaly byly a ryby proti vodě vyšly by z rybníku, a kdoby sobě takové ryby vosoboval a bral, má k němu hledíno býti, jako k jinému zloději. U Jana Voleckýho též za spravedlivé uznáváme, aby čtyry sta- vidla udělal však tak, aby prostředního mly- náře nevytopoval —. (Rukop. č. 101 f. 263.) Draštětice. Kolem r. 1550. (Urbář Kři- žovníků s červenou hvězdou.) Václav Rak ho- spodářem mnoho let jest. — Blažek Maškův. Po smrti nebožtíka Maška Blažek syn jeho v dědictví vpuštěn a Jana Janouška, který v Kytíně za p. Vratislavem Myškovským se osadil, z toho statku dílem bratrským vybyl. — Jan Přebor a Václav, synové neb. Ondřeje Svatoně, drží společně ten grunt. — Václav Pata grunt po Prokopovi Patovi, dědu svém, drží. — Tomáš Mařík koupil grunt od Marka Maříka, tchána svého. — Jan Strajček koupil grunt od Jana Dolanského I. 1565. — Tomáš Šroubek po smrti Martina otce svého statek ujal. — Vaněk Dolejší když umřel, po smrti jeho zůstala Důra manželka, Bartoň, Matouš a Jan synové. Koupen ten grunt (jakž zpra- vují) za 24 k. m., neb jest toliko půl lánu. — Vaněk Novák grunt drží, kterýž byl nápadem na JM pána připadl a o ten s p. Václavem z Hradešína, prvním pánem, smlúvu učinil. — Jiřík Dolanský koupil gruntod Vaňkarychtáře. — Jíra Otmar koupil grunt od Anny Maříkové, jakž trh v starých registřích poznamenán jest. — Matúš Kubcův drží grunt po Jakubovi Kubcovi. — Jan Martinův přiženil se k dceři Martinově a po smrtijeho v tom statku zůstal. Václav syn jeho oženiv se, na gruntu s otcem jest. (Rukop. č. 2911 f. A 1.) Dvorce. 1. 1440, 26. října. Katherina, Bartholomei olim Johannis Holikonis, nunc Pro- copii Pytlikonis conthoralis — resignavit eidem Procopio domum [in Nova Cir. Pr.], vineam 

Strana 702
702 olim Machovská dictam in Dworzecz inter vineas Mathie a cervo et Vitkonis —. Supra- scriptus Procopius — resignavit — coniugi sue medietatem domus [in Nova Civ. Pr.] medie- tatem humuleti et orti siti in Neosl. — Act. feria IIII. ante ss. Sim. et Jude a. XL. (Rukop. 6. 2083 f. B. 3) 2. 1449, 23. ledna. Mathias brasiator et Margaretha — emerunt humuletum cum pra- tello alias s palitkem II str. erga Johannem vinitorem, consanguineum olim Svate Laurencii carnificis — situm in Dworzecz penes humu- letum Johannis Wschodeczky pro VII s. — Actum in crastino s. Vincencii. (Rukop. 6. 2084 f. C 6.) 3. 1538, — Stépán Krsovsky k. !/, str. vinice nade D. podlestarého Valtuby a Jana Valéuby od Jana faráře za 30k. m. — Štěpán šípař k. vinici 1'j, str.. nade D. podle chmelnice Petra Se- dláčka a Václava Lupáče od Jana Táborského za 39 k. (Rukop. č. 2150 I fol. 2.) — Týžk. vinici s chmelničkou tamtéž v rohu mezi ce- stami od Jana Täborskyho za 39 k. m. — Jan Patero z Podvyšehradí k. chmelnici tamtéž podle chmelnice Broumovy a Pastuchovy od Jana Klaudíka ze D. za 30 k. — Jan Černý k. !/, str. chmelnice od Kuby Svastavého ze D. za 9 k. m. (Fol 9.) 4. 1539. — Matouš Cyrinus k. pole podle dráh dvoreckých od Václava Tvarůžka za 10 k. m. (Tamtéž f. 5.) —- Brož Zúvač k. vinici nade D. 2!/, str. podle Valéuby a Sladkýho chmelnice od Brože z Toni$ova domu za 61k. (Fol. 9.) 5. 1540. — Jan Koutek z Podskalí k. chmelnici tu nade Dv. podle téhož Koutka a vinice Káči Věžské od Jana Hajnýho ze D. za 291/, k. m. (Fol. 13.) — Jan Vocásek k. vi- nici pět věrteluov tamtéž podle Matěje Srba a Marešky od Jana vinaře za 42 k. (Fol. 17.) 6. 1541. — Václav Špaček k. vinici 3 str. nade D. podle chmelnice Lupáčovy a Kubovy, švagra Zacheášova, od Štěpána šípaře za 90 k. m. (fol. 19.) — Smlouva stala se mezi Kate- E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archwwu města Prahy: řinou, manželkou někdy Jana Stajskala ze D., a Vaňkem, synem jeho, což se statku po jme- novaném nebožtíkovi dotýče, jako vinice, krčmy, pole, to všechno Vaněk Stajskal jest k sobě přijal a z toho maceše své má vydati 30 k. m. (fol. 22.) — Dorota, vdova Duchka ze D., vo- známila, jakož Duchek, manžel její, vodkázal Dorotě, schovanici své, polovici statečku svého, i při tom ji zůstavuje a druhé polovice sobě zanechává do smrti své, a po smrti též Dorotě schovanici dává. (fol. 23.) — Štěpán šípař k. pole nade D. podle polí Pastuchových a Za- cheášových od Václava Stajskala ze D. za 46 k. m. (fol. 24.) — Smlúva stala se mezi Janem, rychtářem ze D., a Václavem Stajskalem z strany jedné a Vávrou Pastouškou z Podola, z strany druhé — cožkoli mezi nimi bylo — to všecko sou sobě odpustili (fol. 26.). — Marta Pšeni- čková zapisuje Matějovi z Podskalí 5 k. m. na vinici a chmelnici svú nade D. proti lesu. (Tam- též.) — Pavel Jesenský k. chmelnici tamtéž po- dle Václava z domu Šimonova a Paterovy chmel- nice od Jakuba Brouma za 30 k. m. (fol. 29.) — Jan Klaudík ze D. k. kus louky pod pan- skou aneb obecní lúkou podle pole téhož Jana Klaudíka od Mikše ze D. za 14 k. m. (fol. 31.) 7. 1542. — Vondraj plavec k. vinici 3'/, str. od Vondfeje Vápenického z Podvysehradí nade D. mezi Koutkem a Mandaleni &íparká za 150 k. m. (fol. 36.) — Havel sladovnik k. vinici 6 str. nade D. mezi chmelnici Martina Strajce a z druhý strany téhož Havla od Václava Lu- páče za 125 k. m. (fol. 36.) — 8. 1543. — Jan kolečník k. vinici tamtéž podle Lásky a Jana Trnky od Martina z Rado- tina za 50 k. m. (tamtóż).*) — Jirfk Noha k. 21/, str. vinice podle Jana Sladkého a Valčuby od Brože Zúvače za 60 k. m. (fol. 37.) — Jan Krátký k. vinici nad lesem mezi Matějem Žá- kem a Chadima od Šimona Strávníčka za 40 k. m. (fol. 39.) — Jan Kohout k. vinici 2 str. nade D. podle Havla Sedláka a pole neb. Šprynclový od Marty Láskové za 47 k. m. (fol. 40.) — Šimon Baš pekař k. vinici 1 str. 

Strana 703
Dedatky. Dvorce— Habrkovice. nade D. vedle vinice Krsovskf na kraji od Doroty Medkové za 22 k. m. (fol 41.) — Václav Pražák z Kuklový domu k. vinici 2 str. tamtéž podle Zacheáše a Bartoše, zetě Von- dřeje Polta, za 34 k. m. (tamtéž). — Václav šípař učinil s Maškem ze Dv. sménu o vi- nice, kteréž vedle sebe leží, že on Václav při- dal Maškovi na stranu jeho 19 k. (fol. 42). *) Prodal t. r. nožíři Janu Žežhulovi za 50 k. (fol. 40), tento r. 1545 sladovníku Řehoři Mělnickému za 49 k. m. (fol. 53.) 9. 1544. — Šimek Popelář k. pole nade D. podle lesa a nad chmelnicí Matěje Žáka od Jana Hajnyho za 13 k. m. (fol. 49.) — Jan Švehla k. vinici nade D. podle Štěpána Krsov- ského a Valčuby od Šimona Božího Pekaře za 44 k. (fol. 50.) — Václav nádenník ze Smeček k. vinici tamtéž vedle Vlčkovy a Jana Cha- dima od Lidmily Pytlíkový za 33 k. (tamt.) — Jan Holý koželuh k. vinici 31/, k. tamtéž mezi Václavem šípařem a Jana Koutka od Do- roty Vondraňové z Podskalí za 200 k. (f. 51.) 10. 1545. — Šimon Roman z Bráníka dal kus pole podle lesa Šimka Popeláře pod plat Václavovi Hlavsovi a Janovi, synu jeho (tamt.). — Havel Plaček k. vinici 2 str. vedle Havla sladovníka a Martina Strajčka od Petra z Vyše- hradu za 35 k. a Burian Krtský od Plaška za 48 k. m. (tamt.). — Marta Pšeničková dává se k opatrování i s vinickou nade D. Janovi Kotkovi (fol. 53.). 11. 1546, — Brož šindelář k. vinici 2 str. nade D. podle Havla Sedláka a Špryclový od Marty Láskové za 32 k. m. (fol. 59.). — Vaněk Sedlák z Řeznický ulice k. vinici 2 str. tam- též vedle Strajčkovy chmelnice a Buriana Krt- ského od Havla sladovníka za 36 k. m. (fol. 60.). — Jan Kyhar k. chmelnici tamtéž podle Bohatýho Šimona a kováře od Brajchy od sv. Haštala za 50 k. (tamt.). — Matěj kolář k. vinici a chmelnici tamtéž podle Kuby Nováka a Václava Psiny od Jana, starýho brannýho, za 70 k. (fol. 62.). — Jan Šatalík k. chmel- nici tamtéž mezi cestami a podle vinice Ma- 703 škovy od Petra Čoubka sladovníka za 55 k. (fol. 63.). 12. 1547. — Lucia Hanzlová k. vinici nade D. 1!/, str. podle Chadima a Vlčkovy vinice od Václava nádenníka ze Smeček za 25 k. m. (fol. 65). — Matěj Rak postoupil Jakubovi, krémáti z Hodkovic, chmelnice nade D. podle své chmelnice pod plat (tamt. f. 67.). Dušníky. 1538, 21. června. L. etc. XXXVIII v pátek před sv. Janem Kř. učiněna jest smlúva s Kateřinů Tomsovú z Dušník a Jakubem, sy- nem jejím odtudž, že Jakub má matce své vydati ze statku jemu po otci pozůstalého XXX k. gr. m. — Item včely jedny staré a v rok první rej, který vajde. A po roce má jí dáti volka toho roku přisazeného. (Ruk. č. 2154 f. 8.) Habrkovice. 1574, 2. června. V středu po hodu slavném Seslání ducha sv. my mily- náři přísežní — jsouce vysláni — na žádost — kněze Ondřeje, p. opata kláštera Sedlec- kého, za příčinou mnohých a zastaralých nevolí mezi držitely gruntuov a mlejnuov svých při vsi řečené Habrkovicích, jménem mlynářky vdovy z jedné, též pode vsí ve mlejně a ve mlejně Lančově z strany druhé na řece Doubravě; což pak v příjezdu našem tu ve vsi Habrko- vicích při mlýnu kněz Ondřej p. opat na místě mlynářky vdovy, jakožto pán gruntu, jest stěžoval příčiny toho býti pokládaje, kterak mlejn v jmenované vsi Habrkovskej jest od dolejších mlýnů dvou velmi vytopen a tou příčinou súžen a zahuben, takže větší škodu nežli zisk přináší. Proti tomu od vyslaných na místě uroz. paní Aleny Říčanské z Žerotína a na Kolíně promluveno, že by stakových ne- volí dávno sjíti mohlo, kdyby se příčina zvejšení jezu při mlýnu Habrkovským nedávala, žádaje toho za spatření —. Tu my — usta- novujeme: Item při mlýnu mlynářky vdovy ve vsi Habrkovicích na gruntech p. opata Sedlec- kého při mlejnu cejch sme vrazili, pod ten cejch práh na budoucí časy kladen býti má pěti čtvrtí lokte míry pražské, a vejše nic; pro mlejn hořejší nad ním a zhlaví v mlejn- 

Strana 704
704 ských žlabích na prahu pro nápad pod cejch tři čtvrtí lokte, a vejš nic, položeny býti mají, a níž se nehájí. A při jeze sme cejch vrazili, s tím cejchem zároveň hradba na jeze aby dr- žána byla a vejše nic. — Item u druhýho mlejna pode vsí Habrkovicích, tak řečeného Koblnickej, při témž mlejnu sme cejch vrazili; pod ten cejch práh ležeti má pěti čtvrti lokte též míry pražské a zhlaví ve žlabích mlejnských na témž prahu puol třetí čtvrti lokte pro nápad položeny býti mají. A tak přijde pod cejch tolikóż puol třetí čtvrti. A ouchod(!) aby byl nad mlejnem udělá[n] patnácti loket z šíři, aby se vrchem s cejchem rovnal. Co se pak stížností poddaných p. opata dotýče, kteří podle řeky louky mají, že se jim tasto potrhují břehy a do jejich luk voda vchází, to aby sobě pro uvarování škod svo- bodně hradili bez překážky každého člověka, a zvláště poněvadž jest na gruntech jich pána. Item při mlýnu třetím dolejším, tak řečeném Lančov, kteréhož na ten čas v držení jest Matouš Koblnickej, cejch sme u mlejna s po- volením jeho vrazili. Pod ten cejch dvou loket práh položen býti má a tak držán na budoucí časy a zhlaví v mlejnských žlabích lokte pod cejch kladeny býti mají a vejše nic; nebo se jest to vyhledalo a našlo, že takovejm nemír- nejm zvejšením a vody zdržováním mlýnuom hořejším dvěma veliké škody se činily a až posud činí. A též stavidla v žlabích mlejnských s cejchem zároveň a vejše nic zdělány býti mají —. Co se pak jezu, jímžto se voda na mlejn Lančovský nahání, dotýče, tu sme také cejch vrazili; k tomu cejchu jez držán býti má zároveň, vejše nic, a šířka jeho v světle býti má loket tfidcíti. KdeZ pak kněz Ondřej ohlášení učinil, že by ten jez na gruntech jeho býti měl a na to že jest nikda jistoty ani předkové jeho dotčeného Matouše neměli, toho že sobě pán v moci své, jakožto pán gruntu, pozuostavuje k dalšímu uvážení, vo to se od nás nevkračuje; bude-li pán gruntu toho pfíti, to bud pri tom artykuli. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: Na konec pak co se škod vzešlých — do- týče, poněvadž jest Matouš Koblnickej příčinu k tomu dal a nemirnym zdutim vody mlynuom hořejším škodu činil, że jest je vynahraditi povinen —. (Rukop. č. 101 f. 284.) Habrovka u Zlichova. 1. 1504, — Stanbk k. vinici v Hrabovce, kteráž leží vedle Beneše, za VIU/, k. gr. (Rukop. č. 2133 II f. 7.) — 1504. Vávra, bratr Matěje koželuha, k. vinici od Staňka v H, kteráž leží vedle jeho a Bc- nešovy, za V k. XLV gr. (Rukop. €. 2133 IL f. 8.) 2. 1508. — Vávra, bratr Matéje koZeluha, k. vinici od Staňka v H. vedle Benešovy za V*/, k. gr. (Tamtéž II f. 24) — 1531. — Jan Fučík z Podskalí k. vinici v Habrové podle Václava řezáče vinice od Vávry koželuha za LX k. m. (Tamtéž III f. 41.) Herynky. 1448, 20. července. Regina, relicta arcuficis, fatetur se percepisse a d. Paulo Theodrici, magistro civium, quattuor s. gr. pro curia in Herink ab ipsa reempta iuxta proscripeionem factam feria IIII. ante Magda- lene anno proxime preterito —. Item — com- missarii puerorum Barthossii, Jankonis et Aniczce, nepotum Regine predicte, fassi sunt, se percepisse a dicto Paulo II s. pro curia predicta ad manus eorundem puerorum —. Act. sabbato ante Magd. (Rukop. 6. 2084 f. B. 36.) Hloupétin. 1. 1542, 17. bfezna. V té pti, kteráž jest mezi pp. úředníky Nov. M. Pr. na místě vší obce téhož města a paní Johannou z Přítočna, kdež tíž páni úředníci obvinili Petra Korandu, člověka paní Johanny, že týž Petr zabil a zamordoval jim jich člověka Petra z Malešic v Hloupětíně na posvícení beze vší příčiny ktomu dané. A poněvadž se jest ten a takový mord proti právu a zřízení zemskému od něho stal a paní Johanna dobrovolně k tomu svolila, že jeho chce zde postaviti, bude-li ho kdo chtiti z čeho viniti, protož oni i na místě manželky téhož nebožtíka zamordovaného a přátel jeho žádají jakožto na zjevného mordíře práva útrpného. Proti tomu od paní Johanny 

Strana 705
Dodatky. Habrovka— Hloupětín. jest mluveno, že tejž Petr mordu tomu odpírá a praví se jím býti nevinen. A zřízení zemské při konci o lidech robotných s strany mordu [praví], jestli by odpíral, má neviny své, maje dostatečný odvod, užiti. Zase od pp. úředníkuov promluveno, poněvadž tomu mordu odpívrá, čehož sú se nenadáli, že žádají, aby ti svěd- kové, kteří sú k té potřebě vedeni, čteni byli, a šavle jeho, s kterúž jest při témž mordu zastižen, aby též na právě položena byla. K tomu od paní Johanny jest mluveno, že z těch svědkuov, kteréž páni Novoměstští vedou, se toho ničehož nenachází, z čehož jeho Petra viní, a že ani jeden nevysvědčuje, aby jeho zúmyslně kdo zamordovati měl, nýbrž to se- znávají, že sa on nebožtík uručen a na závazku, podle téhož závazku se nezachoval a po uručení, moha dobře toho ujíti; zase od polu cesty se na něho Petra navrátil a počátek učiniv jeho zamordovati chtěl. A tuto poněvadž se z týchž svědkuov uznává, že netoliko on Petr jeho ne- božtíka jest nezamordoval, ale ani jedné rány jemu neučinil, ač pak ten svědek, Vaníček z Vysočan, tu něco nasvědčuje, ale že oni témuž svědomí jeho místa nedávají z příčiny té, že on Vaníček také jest při té šarvátce byl a na toho podle nebožtíka sekal. Neb i páni Novoměstští prvé o jiné osoby ku pá- nuom hejtmanuom krajským sú psaní činili, žádajíc, aby paní Johanna ty osoby před pp. hejtmany postavila, nýbrž i jiní o tom dobře vědí, že jiný jest tím mordem vinen, jako nějaký Pavel skalník, který znaje že jest vinen glajtu od nich žádal, ale páni Novo- městští jemu ho dáti nechtěli. A ten že jest jeho nebožtíka, za ním se honě, zamordoval. A nad to, když jest tento Petr od úředníka pp. Novoměstských skrze domnění k němu ne- božtíkovi již zabitému přiveden vedle obyčeje, aby poznáno bylo, on-li jest ho zamordoval, tu že žádná krůpěje krve se ueukázala, jakž při jiných zamordovaných se nachází. Také kdež braň jeho ukazují, tudy chtiec sobě na- lepšiti, ježto žádné jich svědomí na ni se ne- Archiv Český XXVIII. 705 vztahuje, nýbrž ta braně tak dobře mohla o jiného okrvavena býti a spíše, než o něho nebožtíka Petra, poněvadž i tohoto bratr tak velmi zsekán jest tu, že sotva oživěl. A také že on té brani odpírá a k ní se nezná, aby jeho byla. A na to na všecko dali také svá svědomí čísti, žádajíc, aby týž Petr podle vy- svědčení těch svědkuov a neviny své zachován byl. A tu hned týž Petr, sa od p. purgmistra a pánuov dotazován, zná-li se k té brani, že jeho jest, či nezná, a on Petr pověděl, že jest jeho a že se k ní zná. Zase od pp. úředníkuo Nov. M. mluveno, že z toho svědomí, kteréž sú ku potřebě své dali vésti, to se zřetedlně nachází, když ne- božtík jeho Petra pokojně z dluhu svého na- pomínal, tu on s pomocníky svými na něho bil a z toho potom nebožtík zamordován, a tento Petr že jest při tom mordu zastižen s tou braní ukrvavenou, kteráž na právě leží, a k kteréž se on zde v radě přiznal. Neb i na onen čas, když jest byl nad tělo nebožtíka k márám přiveden a k němu bylo mluveno, jaký jest mord nešlechetný učinil a to že mu lehce váženo nebude, tu že jest on Petr k tomu nic neříkal, než mlčel, tudy vinen se dávaje. Kdež pak nevinu svú tím dokázati chce, že jest se tehdáž, když k těm márám nad ne- božtíka přiveden byl, krev žádná neukázala, tím on nijakž toho mordu se očistiti nemuož, neb kterak jest se tu krev měla okázati, an již nebožtík i bez krve i bez duše byl. A po- něvadž pak tím mordem nevinen se býti praví a na jiného jej vztahuje a toho ničímž ne- ukazuje, protož chce-li toho mordu prázden býti, nechť soukupa postaví. Proti tomu od paní Johanny mluveno, že on Petr tomu odpírá, aby při tom mordu za- stižen byl, než že jest k tomu přišel, když již nebožtík zabit byl, chtěje bratra svého opatřiti, kterýž od Vaníčka z Vysočan, tova- ryše nebožtíka zamordovaného, těžce byl zraněn tak že ho za mrtvého odešli. Že pak jsa od úředníka jich nad umrlého přiveden, jest ne- 89 

Strana 706
706 odpíral a nic k slovuom jeho nemluvil, tím oni jeho viného neučiní, poněvadž jemu toho žádná na ten čas potřeba nebyla, aby co jemu tu odpovídati měl. Neb snad kdyby tehdáž jemu úředníkovi o to na odpor vstoupil, snad by bez vyslyšení jemu konec učinil. Žádajíc při tom při všem za opatření spravedlivé. Tu p. purgmistr a páni — ortelem svým vypovídají: Poněvadž se jest to z svědomí podle práva od obojí strany uvedených nalezlo a vy- hledalo, že sou Petr Kovanda s bratřími svými, lidé paní Johanny z Přítočna, a Petr z Malešic, též člověk pánuov a obce Nov. M. Pr., v řeči i jináč půtku na sebe v krčmě [v] Hloupětíně učinili a při té půtce, aby mezi nimi dále zlého a mordu se nestalo, Petra z Malešic Martin, krčmář v Hloupětíně, a Petr rychtář jest je uručil, takže Petr Kovanda s svými před ním ubezpečen jest byl, on pak Kovanda uru- čiti nechtěv potom za Petrem s bratřími svými jest ven z krčmy s braněmi šel a v tom mezi nimi Petr, člověk pánuov Novoměstských, jest zamordován a zabit; a Petr Kovanda sa k právu z toho mordu podán a obviněn, v odporu svém na to, že tím mordem vinen není, se vztahoval; z kteréhožto jeho odvodu a svědomí to se vy- hledati nemohlo, aby on Petr Kovanda při tom mordu nebyl aneb kdo jiný toho Petra, člověka pp. Novoměstských, za příčinů jeho danú zamordovati měl; nad to i braň Petra Kovandy při tom času toho mordu vzata, k kteréž se před pánem přiznal, nalezena ukrvácená a té jest on, jak je k tomu ukr- vácení přišla, ničímž dostatečně podle práva neočistil a neodvedl: i z těch příčin dává se úředníkuom nad důchody Nov. M. Pr. na místě Petra z Malešic, člověka jich zamordo- vaného, proti Petrovi Kovandovi za právo, takže tejž Petr Kovanda jest tím člověka jich mordem vinen. Conclusum in consilio feria VI. post s. Gregorium 1542. (Rukop. č. 1130 f. 518.) 2. 1547, 8. prosince. Kateřina Marvanka seznala se, že jest dlužna dvě stě k. gr. č. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: — špitálu sv. Pavla, v kteréžto sumě jim dvou luk jest postoupila ležících v Hloupětíně s listy s dvěma na též louky svědčícími. Actum feria V. post Nicolaum a. d. XLVII. (R. 1551 vy- půjčila si Marvanka ještě 25 k. č. a v té celé sumě ony louky prodala špitálu sv. Pavla.) 3. Kolem r. 1550. (Urbář Křižovníků s červenou hvězdou.) Mikšová na Antochově platu dědičného 2 k. 24 gr.. roboty ženné 3'/, dne, slepic 8. Mikeš hajný nebožtík po smrti Antocha otce svého l. 1554 koupil ten grunt za 17 k. m. — Matouš Líkař úroku 1 k. 12 gr., roboty ženné 2'/, dne, slepice 4. — Bartoň rychtář úroku 2 k. 24 gr., z Humence 2 k. z jedné čtvrti z Humence 30 gr., z Vít- kova lánu 1 k., z půl lánu ode dvora 1 k., roboty ženné 5 dní, slepic dědičných 9, z dědin 17. — Martin Čtverák úroku 2 k. 24 gr., z lánu na Humenci 2 k., z dědiny na Krnově 1 k., z lánu na Humenci 50 gr., z druhé čtvrti 30 gr., z '/, lánu a z '/, čtvrti ode dvora 1 k. 16 gr., roboty ženné 5 dní, slepic dědičných 8, z dědin 19. Martin Čtverák koupil od Jana Čtveráka I. etc. LXII. za 345 k. m. — Jan nápravník. Měl otce Václava, koupil potom touž nápravu od Tobiáše otčíma svého, za 115 k. (R. 1566 koupil Václav Mládkovic.) — Jan Černý, Býnů syn, úroku S k., z jedné čtvrti 30 gr., z dědiny od Matěje | k. 12 gr., z !/, lánu ode dvora 1 k., z čtvrti Humenecké */, k. roboty žíti 5 dní, slepic dě- dičných 9; z dědin 6, z Humence 2. Jan Černý zůstal na tom gruntu po Janovi Bý- novi, starém rychtáři, otci. — Pavel krčmář platu na krčmě 30 gr., z výhně 50 gr., z jedné čtvrti ode dvora 30 gr., slepic 2. Pavel krč- mář takto tu krčmu ujal: Povinnosti panské ze. mlejna: úroku svatojirského 20 gr., z luhu 80 gr., z lánu ode dvora 30 gr., svatohavel- ského úroku 30 gr., ze mlejna 20 gr., z louky zádušní k vobci 30 gr., z 2 čtvrtí na Humenci 80 gr., slepic 4, z Humence 2, kapouni 2, húsce. Též na špitál má 100 str. žita semleti. — Václav mlynář koupil mlýn v Hl. od Vá- 

Strana 707
Dodatky. Hobšovice—Hora Kutná. clava Housera za 464 k. m. I. 1562. — Pavel se skály úroku platí 30 gr., z dědin na Hu- menci 2 k. 45 gr., slepic 24. Hobšovice. 1482. — Famosa d. Agnezka de H., relicta Bielobozkonis, recognovit, quod famoso Nicolao de H., fratrueli suo alias brat- ranu, dedit et hereditarie condescendit C s. gr. in parata pecunia, conthorali ipsius legi- time et heredibus ipsorum sub tali condicione, quod idem Nicolaus, conthoralis eius, heredes et successores ipsorum debebunt eedem d. Agnezcze solvere annuatim IIII s. gr. — ad tempora vite eiusdem. (Bez data.) (Rukop. č. 2211 fol. A 11.) Holyně na Zbraslavsku. Okolo r. 1550. (Urbář Křižovníků s červenou hvězdou.) Šimon na Berkově koupil ten grunt od Jakuba, syna Berky, za 155 k. m. — Petr Leva, po smrti pak jeho Duchek zůstal v gruntu za hospo- dáře. — Jan Bříško koupil l. 1553 grunt od Jana Chromého za 120 k. m.— Vaněk Kopáč. L. 1564 Václav Žižka z Drnova koupil od Víta Kopáče grunt za 330 k. gr.; stalo se to v pří- tomnosti rychtáře sliveneckého a konšelův. — Vaněk Tourek. (Rukop. č. 2911 f. 123.) Hora Kavčí,*) místo u Bráníka. 1. 1455, 7. srpna. Když byla nesnáze mezi slovutným Janem Špánem z Záhořie z jedné a Janem, Vítkem a Janem, skalníky, z strany druhé, že jst skalnfci ti téhoz p. Jana kamenem meškali a tak i obecné dobré bylo zmeškáno, tu páni hlediece k dobrému obecnému — propustili sú jíž psaným skalníkuom všecky skály v Kav- čie hoře, tak aby tu kámen lámali a Jana svrchupsaného tiem kamenem nemeskali. Act. in crastino s. Sixti. (Rukop. & 2084 f. J 15.) *) Sluší rozeznávati od části pražského vrchu hradského nad č. p. 181-III v Thunově ulici, o kte- rémž domu praví se ku př. r. 1485, že leží sub monte picarum alias pod Kavčí horú. (Rukop. č. 2211, fol. B 5.) 2. 1532. — Václav tobolečník koupil vi- nici na K. h. vedle Skákalíkovy a Hubky ševce od Brikcího Buška za LXX k. m. (R. 1534 pro- 707 dal zase Václavovi Šťastnému za 90 k.) (Rukop. č. 2133 III fol. 42 a 57.) Hora Kutna. 1. 1413. — Cunczo sartor de Montibus Cutnis in lecto egritudinis sue iacens — dedit Elisabeth, conthorali sue, do- munculam suam, quam ibidem in Montibus ha- bere dinoscitur —. (Bez data.) (Rukop. č. 2099 f. 73.) 2. 1424, 18. bfezna. Sabbato ante Remi- niscere — Rol mercator dedit et resignavit — omne ius suum in et super debito, in quo Montani obligantur pretextu plumbi eidem in rebus eorumdem arrestatis, videlicet cupri et aliarum rerum, quod dictus Rol pretextu eius- dem arrestationis habere dinoscitur, Henslino mercatori, dans eidem omnimodam potestatem predictum debitum et arrestata in predictis Montanis de Montibus Cutnis acquirendi iure eadem et tradendi. (Rukop. 6. 2099 f. 137.) 3. 1424. — Diwissko, notarius urbure Moncium Cutnens. (Tamtéz f. 139.) 4. 1427, 18. fijna. Inter Elisabeth Rytie- rzowa de Montibus Cutnis et Swatochnam, Wil- helmi dicti Walkun conthoralem, per dd. con- sules talis sentencia lata est pretextu palii per dictam Swatochnam arrestati, mandantes dieto Swatochne, quatenus dicte Katherine pro palio LXXX gr. det vel palium sibi restituat. Act. die Luce. (Tamtéz f. 169.) 5. 1440, 90. zárf. Dominus Arnordus (!) de Leskow et Janko, natus Sigismundi, iuratus consul de Znoima, fassi sunt, quia audiverunt, Erhartum de Nova Domo et Jakssonem insti- torem, cives Znoimenses, testificari et depo- nere ibidem in Znoima, quia ipsi cum Hanuss- kone, nato Niclasii Ewlonis de Montibus Cu- thnis ad eius peticiones audiverunt eundem Hanusskonen ammonentem Jacobum Wolgemuth de Montibus Cuthnis et Elsskam, eiuscont ho- ralem, de trecentis s. gr. debiti, quas pater ipsius Hanusskonis adhue, dum simul in Mon- tibus Cuthnis morabantur, tempore regis Wen- ceslai — concesserat. Actum feria III. post Exalt. s. crucis. a. XL. (Tamt. f. 505.) 89* 

Strana 708
708 Horňatky. 1424, 14. února. In causa Gir- ziconis de Ruduc, ex una et Jozeph et Aaron, filii eiusdem, iudeorum, pretextu bonorum in Horniatek parte ex altera Andreas dictus Sczrba requisitus deposuit, quod predicta bona fuerunt et sunt predictorum iudeorum; et dixit Sibi ex eo constare, quia interfuit pro tunc existens familiaris predicti Girziconis vendi- cioni medietatis predictorum bonorum pro CXXX 8, prout memoratur per predictos iudeos, et audivit a predicto Girzikone, quia mandavit Janconi dicto Mudroch, famulo suo, ut litteras reciperet a iudeis super predictis bonis et de- bitis diversis ad fideles manus predicto Girzi- coni reponendas. Act. die Valentini. (Rukop. 6. 2099 f. 135.) Horoměřice. 1548, 16. ríjna. L. P. oc XLVIII v outerý den sv. Havla v té při, kte- ráž jest mezi Kašparem, JMti p. Vondřeje Ungenoda z Sunneku a na Hluboké poddaným, z jedné a Johannou, služebnicí JMti panny Anny Andělky ze Stebua a na Hostivici, z strany druhé, tu kdež týž Kašpar vinil jest ji Johannu před ctihodným knězem Janem Muthem, opa- tem kláštera Strahovského, a před konšely a právem pořádně osazeným v Hořeměřicích, že by jemu ona Johanna stav manželský slíbiti měla a jsouce právem dotázána, má-li s ním slib manželský, tomu jest odepřela pravíce, že s ním žádného slibu k stavu manželskému ne- ma. Tu p. opat maje s sebú některé pány a přátely vyslyševše tu všecku při, takto o tom mezi stranami vypovídati ráčí: poněvadž on Kašpar praví se s ní Johannú slib pravý man- želský míti a toho jest ničímž podle práva nepokázal, a p. opatovi taková pře jeho milosti souditi nenáleží: i z té příčiny podává se ta pře dále na p. administrátora a na pány kon- sistoriany, bude-li on Kašpar Johannu před tím právem, kterémuž ta věc souditi náleží, chtíti viniti, že se jemu právo nezavírá. (Rukop. č. 2129 f. 368) Hostivice. 1. 1374. — Peslinus de Mielnik vendidit hospitali in Hradczano in Hostiwicz E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: curiam cum duabus araturis et duobus sub- sidibus et cum walou (volí?) et cum libertate ad ea pertinente pro CCC s. minus XV gr. — I. Ulrici N. 19. (Rukop. kapit. sv. Vitské VI S. fol. 53.) 2. 1405. — Jacobus dictus Czeczik, Fran- ciscus, filius ipsius, cives Mai. Civ. Prag., et d. Czenco plebanus, frater Francisci, protestati sunt, quod hereditatem ipsorum in H., curiam arature cum duabus agriculturis agrorum, agris, pratis, salicibus, subsidibus et omni liber- tate — vendiderunt Czenconi pannicide et d. Dorothee, uxori sue, civibus Mai. Civ. Pr., pro certa summa pecunie. (Rukop. 6. 317 fol. 14.) — D. Agnezka, filia olim Johannis apotecarii et uxor Stephani, civis Mai. Civ. Pr., Johannes Lanezman notarius, Franciscus de Bela, cives Mai. Civ. Pr., tutores et commissarii orpha- norum predicti Johannis apotecarii, recogno- verunt, quia centum s. gr. nomine orphanorum predictorum racione X s. gr. census, quas ha- buerunt in hereditate Petri dicti Drobniczie iu H., ab ipso Petro Drobniczie et Johanne Meysner, commissario puerorum Petri pre- dicti, paratis pecuniis perceperunt, ita quod predicte hereditates in H. a predictis X s. gr. census debent esse libere. (TamtéZ f. 21.) 3. 1408. — D. Katherina, uxor Marcus- sonis iunioris dicti Czotr, recognovit, se cu- riam suam cum tribus agriculturis et omnes subsides ac omne ius suum, quodcunque habet hereditarium post patrem suum Petrum Drob- niczie in H., dedisse — Marcussoni, predicto marito suo —. Et ibidem mox prefatus Mar- cus in premissis omnibus hereditatibus pre- dicte uxori sue COCO s. gr. post mortem suam dotavit. (Tamtóż f. 31.) 4. 1410. — Welico de Knyezyewes reco- gnovit, se unum laneum agrorum, qui laneus fuit quondam ab agris Huntyerzonis, sibi Hun- tyerzoni et Margarethe, uxori sue — vendi- derunt (!) viceversa pro L s. gr. (Tamtéž fol. 45.) 5. 1416. — Guntherus de H. resignavit 

Strana 709
Dodatky. Horňatky— Hostivice. post mortem suam curiam cum area et agris Duchkoni Benakonis de Knieziewes et pueris ipsius sic, quod idem Duchko dare debebit XL s. gr. Margarethe, uxori Guntheri predicti, pro ipsius dotalicio et vestimenta ambulativa alias chodicie, cum lectisterniis ad ipsam Mar- garetham pertinentibus —. (Tamtéž f. 85.) 6. 1419. — Guntherus, alias Huntyerz, de H. confessus est, se unam quartam agro- rum iacencium penes agros curie Huntyerzonis predicti, vendidisse Petro, fabro de ibidem, Anne uxori sue pro III'/, s. gr. Item idem Petrus debet censuare eidem Huntyerzoni, he- redibus et sucessoribus suis XXXVI s. gr. census annui et perpetui. (Tamtéz f. 96.) — Circumspectus vir Marcus Czotr de H. confes- sus est, [se] assignasse centum et sexaginta s. gr. honeste matrone d. Anne, uxori sue, in et super curia sua ibidem in H. pro ipsius dotalicio —. (Tamtéz.) 7. 1420. — Guntherus de H. confessus est, quod curiam suam ibidem in H. cum tri- bus laneis agrorum, cum ortis, pomeriis, pra- tis pro octuaginta s. gr. vendidit discreto viro Laurencio dicto Wawra, Ancze uxori sue —. Et sex s. gr. census annui perpetui ipsi Huntyerzoni — solvere debet. (Tamtéz f. 100.) — Idem Huntyerz confessus est, quod me- dium laneum agrorum, quem pridem Othmar tenuit, de Knieziewes, vendidit discreto viro Duchconi de Knieziewes Maiori pro XXX s. gr. (Tamtóż.) 8. 1421, 1. dubna. Allexius platner et Barbara, relicta Czenconis pannicide, domum, curiam in Hostiwicz et alia bona publicaverunt, allegantes se ius pinguius ad dicta bona ha- bere, quam alie persone. Act. feria III. post Cond. pasche. (Rukop. & 2099 f. 118.) 9. 1482, 28. tnora. Inter Wenceslaum, generum — quondam Frankonis de H., et Do- rotheam, conthoralem ipsius, ex una et An- dream pannificem, civem Mai. Civ. Pr., generum eiusdem Dorothee, cum Margaretha, alias Machnü, marita ipsius, filia eiusdem Dorothee 709 parte ab altera, quemadmodum litis materia extiterat racione porcionis hereditarie ibidem in H. et bonorum post patrem suum concordia facta ast inter utrasque partes, ita quod pre- dietus Wenceslaus et Dorothea, conthoralis eius, pretacto Andree et Margarethe, marite ipsius, de facultate totali supranotata dede- runt XX s. gr. — Act. feria. V. ante Remi- niscere a. LXXXII. (Rukop. č. 2211 fol. A 8) 10. 1501, 6. éervence. In nomine domini amen. Famosa d. Katherina de Pakomierzicz, olim conthoralis d. Henrici Hostiwiczky, in grabatho infirmitatis sue decumbens — testa- mentum postreme sue voluntatis — fecit: Et primo virgini Anne, nate famosi d. Sobieslai, relego C s. gr. Item famosam d. Dorotheam de Strasskow supremam et vigorosam commis- sariam bonorum suorum fecit — eidemque — bonam voluntatem donat — super privilegio — per — d. Georgium — regem Bohemie super molendinatore, qui est in molendino sub Okorz —. Item debita — manifestavit sic: d. Margaretha de Chrzenowicz, conthoralis d. Homberk, II s.; de Hostiwicz: Bartoss ?/, s. gr., penestica alias hokynář 1 s., Valeš 1 s., d. Źibiid C s., Carolus de Tmáně III s. — Act. feria III. in commem. magistri Johannis Hus a. VC primo. (Rukop. 6. 2211 fol. F 28.) 11. 1502, 14. prosince. My purgmistr a rada Mensieho M. Pr. známo éinieme —, Ze — Tomeš z H., syn nebožtíka Matúše, člověk náš dědičný — oznámil před námi, že jest prodal diel dědiny své, kterúž za námi má tudiež k dvoru svému v H., při tom žádaje nás, abychom k tomu trhu povolenie své dali. K jehožto žádosti prohlédajíce dali jsme k to- mu povolenie své, takže týž Tomeš prodal jest ten diel dědiny své, kteráž leží podle polí Veliké Kněževsi vedle dědin Vavřince a Jana, rozsafnému Duchkovi, synu Prokopovu tudieZ z Knóżevsi — za XII s. gr. m. — k dédi- ckému vladarstvi, a to na takový zpuosob, takže týž Duchek, dědicové i budúcí jeho mají 

Strana 710
710 a povinni budú z téhož dílu dědiny — Tom- šovi i jeho dědicóm platiti úroka ročnieho XVI gr. m. při každém sv. Havle jednú do roka. — Toho na svědomie —. Jenž jest dán I. MV IL tu stfedu o Suchych dnech adr. (Rukop. €. 2211 fol. G 8.) 12. 1503, 18. května. Nobilis cliens d. Zdenko de Kladno recognovit, se vendidisse cu- riam suam alodialem situatam in H., gue voca- tur Přechovský, s lidmi k tomu dvoru příslušejí- cími a s platem, s dědinami, potoky i se vší zvolí — nobili d. Zibrzido de Ejstebna et in H. pro VIIIIC s. gr. m. certe summe sibi plene ac integraliter persolutis. Kteryżto dvuor pro- dán jest a vysazen pod plat; kterehożto dvoru ti lidé, kteří jej držie, mají jeho v držení býti bez překážky téhož pana Žibřida pod ten plat, jakož jim vysazen jest. A také bez týchž lidí vuole nemá splacován býti. Act. feria V. post Zophie. (Rukop. č. 2211 fol. G. 13.) 13. 1505, 22. ledna. Tomek z H. — se- znal se jest, že jest prodal dvuor poplužní s dědinami, s dobytkem, koňmi a s hospodář- stvím — Vaňkovi ze Slaného a Janovi, synu jeho — za CXXX k. m. —- Act. v středu den sv. Vincencia. (Rukop. ć. 2211 f. H. 1.) (Kvitance na splátky peněz gruntovních nejsou zapsány. Viz následující zápis.) 14. 1506, 22. ledna. Wenceslaus de H. cum Johanne, nato suo, recognoverunt, se ven- didisse curiam suam alodialem in H. nobili clienti d. Wenceslao de Horzemirzicz — pro CXXX s. m. Act. die Vincencii. (Tamteż f. H. 14.) (Zde rovněž kvitance zapsány ne- jsou.) 15. 1516, 17. ledna. Tuoma Kulhánek z H. vyznal, že jest prodal dvuor svuoj po- plužní v H. narohu podle dvora Váňova uroz. vladyce, paní Elšce Mrštné z Podviní a bra- tranám jejím za sto a za pět k. gr. p. — k dědičnému vládenie pod úrok obyčejný do kláštera Slovanského 1 k. m. každý rok akto- mu pod úrok druhé kopy k městu (Menš. Pr.) Act. die Anthonii. (Tamtéž f. M 9.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwwu města Prahy: 16. 1517, 26. listopadu. P. purgmistr a páni [Menš. M. Pr.] podle kšaftovnieho dánie po smrti uroz. vladyky panie Elšky Mrštné z Podvinie, kteráž berúci se z tohoto světa kšaft řádný jest učinila a poručila uroz. vla- dyce paní Kateřině z Slúpna, nevěstě své, Markétě, Anně a Kateřině, bratranám svým a dcerám jejím, dvuor svuoj v H., — podle toho ji paní Kateřinu v užívání jsú vpustili a ji zmoc- nili toho statku. Act. feria V. post Katherinam (Tamtéž f. N 11.) 17. 1518, 23. listopadu. Paní Kateřina z Sloupna vyznala jest, že jest prodala dvuor svuoj poplužní v H. na rohu podle dvora Vá- ňova uroz. vladyce paní Kateřině z Vlkanova za CL k. gr. m. — Act. feria III. ante Ka- therine. (Tamtéž f. N 27.) 18. 1518, 2. prosince. Uroz. paní Kateřina z Vlkanova vyznala jest, že jest prodala dvuor svuoj v H.slovutnému pánu Janovi Rajmarovi, súsedu města Prahy, Martě m. j., a po smrti jich, ač by jich B. od smrti bez kšaftu ne- uchoval, Dorotě dceři jeho a Vítovi zeti jich za CL k. gr. m. — Act. feria V. ante Bar- bare virg. (Tamtéž f. N 28.) 19. 1520, 1. března. Jan Rajmar, měště- nín Pražský z Star. M., vyznal, že jest prodal dvuor svuoj v H. uroz. vladyce Prokopori z Ostrovatic za sto kop osmdesat k. m. — Act. feria V. ante Transl. s. Wenc. (Rukop. č. 2212 fol. A 3.) 20. 1525, 5. kvótna. Pan Prokop z Ostro- váčic vyznal, že jest prodal dvuor svuoj v H. na rohu Matějovi a Barboře m. j. za 215 k. gr. m. Act. die Gothardi. (Tamtéž fol. F 4.) 21. 1527, 17. prosince. Matěj z H. a Barbora m. j. přiznali se, že jsou prodali dvuor svuoj v H. uroz. p. Václavovi Bezdru- žickému z Kolovrat a na Košatkách, nejv. su- dímu dvorskému a purkrabí Vyšehradskému, za 215 k. m. Act. feria III. post s. Lucie (Tamtéž f. G 13.) 22. 1534, 7. července. Uroz. p. Václav Bezdružický z Kolovrat, najv. sudí dvorský a 

Strana 711
Dodatky. Hostomice— Hovorčeves. purkrabie Vyšehradský, přiznati jse ráčil, že jest dlužen dluhu spravedlivého puoltřetího sta k. gr. uroz. paní Anně Andělce z Jistebna a na Hradišti, manželce své milé; v kterémžto dluhu hned dědičně postúpiti ráčil dvoru své- ho, kterýž slove Fraňkovský, tu v H. i s tě- mito platy a s úroky, kteréž se k tomu dvoru platiti mají: Najprvé z chalupy Budíkovy v H., kterýž se platí při sv. Havle jednú v roce, XII gr. č.; kterýžto plat jest koupen od dvoru Fraňkovského tu v H. k té chalupě, neb kdož by kolivěk tu chalupu držel a ty dědiny, Též také Němec z Veliké Kněževsi pánuov Pražan platiti má ouroku XV gr. č. z té dě- diny, kteráž jest také koupena pod plat od téhož dvoru Fraňkovského tu v H. do Veliké Kněževsi, na kterém seděl Němec. A ti držitelé těch dédin obů dvú odkoupených od téhož dvoru Frankovského ty úroky svrchu dotčené platiti mají oni i jiní budoucí držitelé těch dédin. — Stalo se v üterf po sv. Prokopu l. 1534. (Tamtéž f. L 3) Hostomice. 1488, 8. kvétna. Stala se jest přátelská smlúva mezi Kateřinú, po nebozci Simonovi z vápenice zuostalá [vdovú], a Ja- kubem Štrabochem oty všecky věci, o kteréž týž Jakub Štraboch s nadepsaným Šimonem měli sú činiti: Najprvé, že Kateřina výšdotčená témuž Jakubovi III k. platu v Hostomicích na Lochovském má postúpiti —; item domu za sv. Annú — ; item vinic všech —. Act. die Stanislai. (Rukop. č. 2141 fol. 46.) Hovorčeves. 1541, 8. ledna. Vedle toho obeslání, kteréž jesti učinil ku právu tomuto Vít Hovorčovský na místě Brejdy, manželky své, na Bartoně Hovorčovského z Polirad a vi- nil ho z LXX k. gr. nedoplacených na dvoru Hovorčovském, též Brejdě m. j. náležitých, na to zápisy některé ukázav z úřadu šestipan- ského, žádal za opatření. Proti tomu od Bar- toně obeslaného skrze přítele jeho jest mlu- veno, že tímto obesláním Vítovi ani Brejdě povinen není z příčiny té, že jest ona Brejda ten dvuor v Hovorčovicích prodala se čtyřmi 711 lány dědiny jakožto za dědictví svobodné a k témuž dvoru náležející, ale p. Jakub z Vratu, hofrychtýř, na něm, na Vítovi a Brejdě sou- dem zemským že jest od téhož dvoru jeden lán dědiny obdržel, a tak nezuostanou než tři. A i ten že mu odníti chce, ježto tuto znáti jest chytrost Brejdinu, že pro zlepšení a vyšší nadsazení v prodaji toho dvoru prodával za 4 lány dědiny a cizí dědictví jest a nenachází se, než tři lány. Nač sou i pokuty zemské, kdož by komu co prodával a sám by k tomu spravedlnosti neměl, a přišlo-li by k vyměření, Ze se to nejde, Ze jest ona jesté na ten dvuor vyšší sumu mimo náležitost převzala. Nebo p. Jakub sobě ten lán C k. gr. šacuje a při něm že ho zuostaviti nechce, i úroku mu nasadil. Ukázav na to svědomí, žádal téhož pruovodu a spravedlnosti své podle práva užiti. Proti tomu zase od puovoda mluveno, že jest Bartoňovi nic více ani předešlým souku- puom a držiteluom dvoru Hovorčovského od Brejdy prodáváno nebylo, než tak, jakž jesti ona Brejda sama toho dvoru v H. v držení byla a toho všeho i těch lánův až posavad on v držení jest podle zápisuov v úřadu šesti- panském učiněných a mimo prodaj svůj že se on na místě Brejdy, manželky své, v nic více dávati nechce. A poněvadž se to z těch zápi- suov nachází, že LXX k. gr. ještě doplatiti se má, že žádá při tom zuostaven býti. K tomu že sou dali letuom zemským projíti, 'měli-li sou jakou spravedlnost. A když on Bartoň Vítovi předkem těch LXX k. dodá, bude-li chtíti jeho Víta nebo Brejdu z čeho viniti, má právo před sebou. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž někdy Jan Hovorčovský s Brejdou, manželkou svou, prodávali sou dvuor v H. s dédinami, tak jakZ zápisové to v sobé uka- zují, k čemuž se jest ona Brejda sama při- znala, že jest dědicky to prodávala, jakž svěd- kové seznávají, a před soudem zemským táž Brejda, majíc s p. Jakubem hofrychtýřem či- niti, jeden lán od téhož dvoru, kteréhož Bar- 

Strana 712
712 toň z Polirad nyní v držení jest, prosoudila, čemuž jest také on Vít Hovorčovský na místě Brejdy, manželky své, před právem neodepřel : i z té příčiny dává se Bartoňovi z Polirad proti Vítovi na místě Brejdy m. j. za právo, takže jemu Vítovi tou žalobou povinen není. Act. sabbato post Trium regum a. etc. XXXXI. (Rukop. č. 1130 fol. 439.) Hradec Jindřichův. 1442, 19. ledna. Já Jan ze Zhoře, purgrabie v Hradci Jindřichově, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie čísti nebo čtúce uslyšie: Tak jakož po nebožci bratru mém nedielném Vaň- kovy Pivovy smrti se paní Annú, někdy man- želkú téhož bratra mého Vaňka Pivo, jměli sme z vobü stranü mnoho nesnází a rokuov o ten mój nápad, jakož svrchupsaný bratr mój po své smrti za zdravého života mně kšaftoval a rozkázánie učinil, co by mi sě mělo dostati z toho statku; pak po mnohých nesnázích a rokování páni Pražané nás konečně smluvili s naší dobrů volí o ty o všecky nesnázi, coz jsme s sebú činiti jměli, buď o málo neb o mnoho, což po jeho smrti zuostalo: protož já svrchupsaný Jan ze Zhoře z rozkázánie svrchupsaných pánóv purgmistra a konšelóv, jsa s ní již konečně smluven a ortelem o ten statek rozdělen, buď jeho málo nebo mnoho, svrchupsanú paní Annu, manželku nebožce bratra mého, mocí listu tohoto mocně guittuji, svobodnu a prázdnu propúštiem z toho dielu i kšaftu, jakož napřed jmenováno jest, a to na věčné a budúcí časy. Takže jí já ani moji bu- dúcí, kterýmž by koli jménem mohli jmenováni býti, buď to světští neboli duchovní, věčně nemají ani jmieti budú i se mnú paní Anny, svrchujmenované nevěsty mé, napomínati tiem kšaftem ani jiným kterým obyčejem a právem vymyšleným, ani sě na ni vééné navracovati pro kterýkoli diel, ani viece kterých zmatkuov činiti, tajně ani zjevně, po všecky časy budúcí; neb sem již od paní Anny svrchupsané diel kšaftem rozká[za]ný i svrchupsanými pány při- jal a vzal. I slibuji již konečně tiemto listem, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: svá dobrü kfesfanská vérü, beze vàie lsti ne- napomínati ani moji budücí, jakoZ svrchu psáno Stojí, co£ sé bratra mého svrchupsaného dielu a kšaftu dotýče. Toho všeho na potvrzenie a lepší jistotu pečeť má vlastní přirozená k to- muto listu jest dobrovolně a vědomě přitištěna, a pro další jistotu prosil sem slov. panoší Jana z Kralevic, purgrabie Pražského, Jana Voděrada z Sekyřic, Albrechta z Vydřie a Bohunka z Proseče, že jsú k mé snažné prosbě na svědomie pečeti své k tomuto listu a k této kvitanci přitiskli. Jenž dán léta od n. s. b. tisíc čtyrstého čtyřidcátého druhého ten pátek před sv. Fabianem a Šeb. (Rukop. č. 992 f. 212.) Chabry, 1. 1453, —. Zpráva v AG. XXVI str. 300 č. 2 zapsána též v rukop. č. 2084 D 12, kde však datována die Apolinaris etc. "LIII. 2. 1530, 1. srpna. Jan Pražák sladovník učinil smlúvu s lidmi obecnými z Holešovic, s Bártou a Hurtem, kdež se postavili rukoj- měmi za peníze gruntovní ve vsi Chabřích Ho- řejších za nějakého Šafránka, kterýžto Šafrá- nek umřev, dotčený Jan Pražák navrátiv se k rukojmím obsílal je. I jest takto urovnáno, že on Bárta a Hurt Pražákovi dáti mají tři k. gr. m. — Act. feria III. (!) Petri vinculati 1530. (Rukop. č. 2155 f. 121.) Chaby u Ořecha. 1438, 7. ledna. Ex ami- cabili composicione in causa, que vertebatur inter Johannem Mandinecz, Annam ex una et Michalkonem de Unhossez, Kaezkam, sorores germanas, uxores eorundem, pretextu unius s. gr. census in villa Chab in et super heredi- tate Andree Przibilo censita, nec non trium quartarum agrorum inter agros Sulkonis et Mathie Ossczip, ac domuncularum, una inter domos Johannis Lehek et Martini Czigan, et altera inter Sulconis et Mathie Osscezip hinc inde situatarum parte ab altera, pro quibus materia litis et controversia satis difficilis orta fuerat, concordia facta est talis: quod dictus Johannes Mandinecz et Anna prescriptam se- 

Strana 713
Dodatky. Hradec Jindřichův—Chomutov. xagenam census hereditarie tenere debet. In- super prefati Michalek et Kaczka, coniuges, ipsis Johanni et Anne IIII s. gr. dare debent — dictasque tres quartas agrorum ac domun- culas — eciam tenere debent —, impedimento predictorum Johannis et Anne — procul- moto. Ibidem mox Johannes nomine Anne uxo- ris sue, Michalkoni et Kaczce ipsam in bonis predictis per mortem Wenceslai Noha, patris earum, pro porcione concernentem mediam al- teram quartam agrorum sepedictorum — re- signavit. — Actum in crastino Epiph. d. a. XXXVIII. (Rukop. &. 2080 f. D 3.) Chleby. 1428, 14. června. Bartossius Faneze pannifex, Nicolaus Pytel, Nicolaus Hr- dinka et Wenceslaus Kninsky, cives Mai. et Nove Civ. Pr. recognoverunt, se debitorie obligari in XX s. gr. pro Barra, villano de Chleb, magistro civium et iuratis consulibus predicte Mai. Civ. — Actum feria IL. ante Viti. (Rukop. é. 2099 f. 267.) Chlumec n. Cidlinou. 1424, 22. července. Anno MCCCCXXIIII ipso die Magdalene Petrus dietus Warzenie, civis opidi Chlumecz, carnifex, mutue concordie pretextu recognovit, se teneri veri debiti in III s. gr. Johanni dicto Kocziczka carnifici. civi Mai. Civ. Prag. — (Rukop. é. 2099 f. 148.) Chockov. 1435, 15. listopadu. Gira de Choezkow et Katherina, conthoralis ipsius, fassi sunt, se debitorie obligari in X s. gr. Margarethe, relicte Procopii Hrbek —. Act. feria III. post Martini. (Rukop. €. 87 f. 64) Chodov. 1443, 4. prosince. Leviko ze Zblového et Johannes z Vlkové, fratres pa- trueles, resignaverunt famoso Ulrico dicto Knieze de Chrast, residenti in Chodow, et Anne, coniugi sue, XXV s. quas eisdem fratribus Margaretha Skaliezka testamentaliter deputa- verat. Actum die s. Barbare. (Rukop. c. 2083 f. I 9.) Chomutov. 1. 1466, 1. ledna. (Vejpis ma- jestátu, kterejž jest I. P. 1466 sladovníkům Archiv Český XXVIII. 713 do města Chomutova na pečeť sv. Václava od pp. starších vydán. z téhož originálu slovo od slova vypsaný takto:) My Jan Pytlík, Martin, Chudé zeť, Tůma z Platnýřské ulice, Augustin od Stříbrného raka, Matěj Slivenský, Matěj Skřečka, Martin Haléřek a Jan od Kapriv, cechmistři a starší řemesla sladovničieho, mě- šťané Starého M. Pr., oznamujem tímto listem všem, tak nynějším jakožto budoucím, kdož jej uzří a čísti anebo čtúce slyšeti budú: Že jakož mistři a starší téhož řemesla sladovni- čieho, města Chomutova měšťané a obyvatelé, vyslavše k nám opatrné lidi Machka, Vaňka řečeného Langa, Nikle kramáře a Rynše, teh- dáž konšely přísežné již psaného města Cho- mutova, i také řečeného Pavla Postmajstra, Pavla Strubčického a Vencla Hanusa, spolu- měšťany své a starší řemesla jich prve pově- děného, prosili jsú nás s velikú snažností, aby- chom jim a téhož řemesla jich budúcím, města Chomutova obyvatelům, tak jakž s námijedno- a též řemeslo jsú a dělají, týchž také práv a řádův přáli a otpustili požívati, kterých předkové naši požívali jsú i my od starodávna požíváme. A zvláště abychom jim ktomu svo- lili, odpustili to a dali i toho dobrotivě přáli, aby oni i jich téhož řemesla budúcí obraz sv. Václava se čtyřmi limpami nebo lopatkami pod zlatými korunami míti a nésti slušně mohli, jim a tomu řemeslu našemu i jich ke cti, tak jakž předkové naši týž obraz a erb snažnými prosbami obdržavše na pečeti i na korouhvi řemesla našeho nesli jsú i my také neseme od starodávna a jakož tuto mistrov- stvím a vtipem malířským ozdobně rozlitností barev namalován jest. Protož my svrchupsaného Starého M. Pr. měštané nadepsaní vždy toho, což na nás jest, ustavičně s pilností hledíce, kudy by a kterak čest a zvelebení častopsaného řemesla našeho netoliko zde v tomto městě ale i jinde po ji- ných městech rósti a šířiti se mohly, skrze něžto by také řád, svornost i láska v témž řemesle jedněch k druhým tím znamenitěji 90 

Strana 714
714 trvati a zachované býti mohly, s dobrým na- ším rozmyslem a s dobře rozmyšlenou radü i potazem, s volí také i s vědomím slovutné :opatrnosti pánův purgmistra i celé rady často- psaného St. M. Pr., pánův našich milostivých, 'prosbäm spoluřemeslníkův našich v městě Cho- mutově, jakož prve dotčeno, bydlejících, jakžto slušným, hodně súce nachýleni, svolili sme a od- „pustili i tímto listem povolujem, odpúštíme a plnú vůli svú k tomu dáváme, aby tíž spoluřemeslníci naši a to řemeslo sladovničie i všickní jich potom budúcí v městě Chomutově bydlející mohli a plnú svobodu a moc měli týž erb náš sv. Václava s lopatkami, jakož svrchupsáno stojí, na pečeti a na korouhvi řemesla svého nésti i jinde, kdež by se jim koliv ke cti téhož řemesla slušné zdálo, malovati neb vytesávati bez čížkoliv všeliké překážky; moc také podle řádův a práv našich inajíce cechmistry a starší z sebe, lidi dobré a k tomu hodné, časy svý- mi voliti a saditi s potvrzením a přísaby při- jetím od purgmistra a konšelův, pánův svých; i svévolné a neposlušné, ač by kteří odporni býti chtěli aneb byli, trestati a podle zavinění pokutovati, jakž by se jim ze spolka všem nejslušněji a nejpodobněji zdálo, tak aby vždy řád, svornost a spravedlnost mezi nimi tak v řemesle jako i v jiných věcech budúcně byla zachována. A jestliže by (co] v témž řemesle kdy takového vzniklo, ježto by toho cechmistři a starší téhož řemesla sami mezi sebú porovnati snad, jakož by slušelo, nemohli, že to na nás aneb na naše budoucí řemesla sladovničího, měšťany Star. M. Pr., vznésti mají a tomu, což jim v tom námi neb budúcími našimi rozká- záno bylo by, konečně obvyknüti. Toho však znamenitě přidáváme a vymie- ňujem, aby sladovníci a to řemeslo v Chomu- tově, nynější i potom budúcí, svrchupsaného erbu námi jim, jakož svrchu psáno stojí, da- ného žádnému řemeslu tudiež ani jiným do jiných měst nedávali ani dávati směli bez pá- nův purgmistra a konšelův, pánův našich, a naší neb budoucích našich vědomí a vůle. Nebť E. X1V. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: to týmž pánům našim a jich povolením nám a našim pro vejstrahu budúcích zmatkův pozů- stavujem zvláště. Na potvrzení i budúcí pamět všech věcí nadepsaných pečeť nadepsaného ře- mesla našeho přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narození syna božího 1466 tu středu na Nové léto. (Rukop. č. 343 fol. 149.) 2. 1523, 12. prosince. My purgmistr a rada města Chomutova oznamujem všem, kdež tento zavřený náš list čten aneb čtúcí slyšán bude, kterak sme na psaní a žádost p. Vá- clava bakaláře z Prahy, listu tohoto ukazatele, Blažka Kolara, služebníka někdy paní Bar- bory z Kolína, do plný naší radě (!) obeslali. Tu před námi, kdež místo za právo má, pod přísahú a vedle práva seznal jest, že jest p. Buryan Krajsa koupil od něho kuoň za XI k. gr. č. a za ty penieze slíbil mu jmenovaný Václav bakalář a on jest na něm přestal a smlúvu nato s ním učinil a Burjana Krajsy propustil a jeho z niečehož viniti nemá. Toto svědomí jest pečetí města našebo zapečetěno sabbato ante Lucie a. etc. XXIII. (Orig. vle- pený do rukop. č. 1047 fol. D 18.) Chýně (?) 1362. —. Bernhardus Seydlini et Nicolaus dictus Phůss fecerunt permutacio- nem cum hereditatibus eorum tali condicione, guod Bernhardus, dictus Seydlini, dedit et re- signavit hereditatem Schoslicz Nicolao dicto Phüss et suis heredibus — deinde resignavit Nicolaus Phüss Bernhardo Seydlini sepedicto hereditatem Chayn. (Rukop. č. 987 f. 209.) Jeneč u Hostivic. 1. 1428, 4. března. My purgmistr a konšelé Velikého Města Pr. vy- znáváme tiemto zápisem všem, že opatrný Zde- něk, spolukonšel a přísežný náš, smlúvce do- brotivý stran tuto popsaných a položených, točišto panie Doroty Ondráškové, písaře men- ších desk zemských, z jedné strany a panie Margréty, vdovy někdy Jakubkové z Malé Strany, seděním v Jenči, z strany druhé mocí jemu od nich pójčenú, patře k těmto časóm válečným a též panie Margréty nedostatkóm a 

Strana 715
Dodatky. Chýně — Jílové. k přivolení dobrotivému panie Doroty svrchu- psané, avšak beze všeho úrazu i pohoršenie práva a zápisuov, kteréžto má ona paní Do- rota k tomu dvoru a na ten dvuor v Jenči i což k němu příslušie, a kterýž ona paní Margréta nynie drží, mezi tymaż stranoma v naší plné radě osobně stojícéma učinil jest výpověd a vyrčenie obyčejem tiemto: Aby nadepsaná paní Margréta, anebo ktož by koli- věk jiný toho dvoru v Jenči v tej mieře v dr- žení byl, platila neb platil svrchupsané paní Dorotě, neb komuž ona poručí, na všaké léto beze všie odpory a výmluvy i beze všeho prodlenie a svým nákladem do Prahy do domu neb do hospody dřéve řečené paní Dorotě dovezla den sv. Havla nynie najprv príStieho neb v témdni potom tyto věci: totiž dvadceti strychóv jec- mene dobrého ploského, póldruhého strychu hráchu, póldruhého strychu ječmene k krúpám, dvanáct strychóv žita a dobrého sena vóz dobrý. A tak na každý rok potom, dokudž země tato pána neb správce obecného jmieti nebude. A když pán neb správce obecný v této zemi bude usazen anebo tato země v řád bude uvedena, tehdy dřéve jmenovaná paní Dorota má požívati plně svého práva, neb jí tato smliva na jejiem právě nemá škoditi nic. Dále vypověděl jest, že když by koli častoře- čená paní Margréta které z dřéve jmenovaných věcí na ten čas, jakož jest jmenováno, nespl- nila a nedala, tehdy rychtář svrchupsaného města Pražského má častojmenované paní Do- rotě dopomoci práva skutečného, jakožto oby- čej jest, za hotové penieze dopomoci (!) A tuto výpověd obě straně svrchupsané jsú přijely úplně a docela a ji slíbily sobě zdržeti bez přerušenie všelikterakého. Act. in consilio a. XXVIII. feria V. ipso die Translat. s. Wenc. (Pod tím poznámka: Paní Dorota svrchupsaná tudież stojieci v radé oznámila — že jesti toliko v těch ve všech letech, jakž jesti ten plat na svrchupsaném dvoru v Jenči kú- pila, jediný úrok vzala a zdvihla. (Rukop. č. 992 f. 86.) 715 2. 1492, 5. dubna. Thomek de Genecz recognovit, se vendidisse curiam suam, olim Sigismundi Pliha, inter curias Ssimonis Ssemik ex una et Novakonis parte ab altera, una cum duobus laneis agrorum minus quarte, Mathie dicto Macura, genero — Aaronisse, Anne contho- rali ipsius, pro XXIII s. Actum feria V. ante Judica a. etc. LXXXXII. (Rukop. €. 2211 fol. D 8) 3. 1506. 20. iijna. Nobilis cliens d. Bernhar- dus Rachmbergk et in Maiori Genecz recognovit, Se condescendisse curiam suam alodialem cum municione nec non cum agris s platem, cum subsidibus, — nobili d. Elisabeth, alias Elsscze de Studeniewsi, conthorali sue — ad haben- dum. Actum feria V. post XI m. Virg. — Item ista proscripeio nullum vigorem habet pro eo, quia prefatus d. Rachmberk proscripserat sine presencia marite sue. Et cancellata est feria III. post. Luce ev. (Tamtéz f. H 25.) 4. 1539. Zápis otistény v AC. XXVI str. 377 č. 93. zapsán jest v rukopise 6. 2212. 5. 1541. Zápis otištěný v AČ. XXVI str. 377 č. 94 zapsán jest na fol. O 7. Jermanice. 1426, 21. července. Vilém z Chlumu stoje v plné radě bez přinucenie, ale dobrovolně, slíbil sě jest postaviti pode ctí & vérü na rathúze v Star. Městě na Matku božie semennú nynie najprv příští, ač by sé s mistrem Augustinem 7 Klatov o osmdesáte kop panským ortelem přiřknutých nesmluvil do toho roku anebo některý bratr jeho; a k tomu pod ztracením knih a základu ve XX kopách týmž Vilémem u svrchupsaného mistra položených. A to když by propadl základ ten, tehdy mistru Augustinovi svrchupsanému ne- má z něho nic řéci ani jeho upomínati ani jeho budücí. A toto slíbenie mistr Augustin pfijal jest od ného v plué radé. Actum feria IIIL. ante Vincula Petri. (Rukop. č. 2099 f. 197.) Jílové u Prahy. 1. 1366. — Nicolaus Sleychener iniles stetit coram scabinos [sic] vel ante scabinos in pleno consilio et dimisit 90* 

Strana 716
716 — liberum et solutum bona(!) in Crzeniez, ita quod amplius nichil habet loqui ad predicta bona ex parte puerorum vel orphanorum Pesoldi quondam de Eylaw et eciam ex parte Nica Mennd de Eylaw; que bona iam habet et emit Heinlinus Stachonis et iam habet in sua potestate. (Rukop. 6. 987 f. 229.) 2. 1406, 10. května. Michael OCzweijar cultellator, principalis debitor, Fridlinus Kussen- pfennig, fideiussor ipsius, fassi sunt coram dominis, quod sicut Caspar Schotter et Jessco Pehm aurifaber facti sunt disbrigatores iu tabulis terre pro ipso Michaele racione bonorum venditorum per ipsum prope Gilaw, ita dieti Michael et Fridlinus promiserunt manu con- juncta in solidum eosdem Casparum et cciam Jeschkonem ab huiusmodi disbrigacione in- demnes reddere. Act. feria lIII. post Reminis- cere. (Rukop. é. 987 fol. 229,) Jiřice (viz i Žiřice) u Kostelce nad Labem. 1. 1450, 26. března. Jakož zápisem někakým, kterýž v knihách těchto napřed psán stojí, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého devátého na listu stém devadesátém devátém slovutný Mikuláš Kněževeský, mě- štěnín někdy Starého Města Pražského, za Pešíka z Kunvaldu a za té rady, kteráž s ním seděla, ve cti a pověsti své téměř na nej- vyššie zmazán a zhyzděn byl a skrze tu pří- činu vězieň jest i tvrz jeho dědičná Žiřice se všemi a všelikými příslušnostmi, duom v Ca- letné ulici i jiná všechna zbožie, kteráž týž Kněževeský měl, jsú jemu odjata a pryč dána, psavše jemu prvé jménem purgmistra a rady pod městskú pečetí, že mu je navracují, aby své poručil svobodně, komuž by sě jemu zdálo, ježto ten list i pánóm purgmistru a radě dfevnie i nynéjSie po smrti jeho byl jest po- kazován a tuto slovo od slova pod tiemto zá- pisem panským kázáním vepsán jest. Netoliko Kněževeský sám, ale i jiných mnoho súsedóv a spoluměšťan našich bylo jest zhyzdéno v ty časy a zmazáno, z nichžto někteří vězieni i z města jinam do vazeb vydáni, a jiným E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: z města kázáno; páni pak purgmistr a koušelé Starého Mésta Pražského, kteříž jsú po Pe- šíkovi a po jeho spolupřísežných na radě se- děli, slyševše častá těch lidí tak zhyzděných k rovnému sebe podávánie a v sněmiech i jinde ohlašovánie, že sú chtěli i bez glejtóv státi k zprávě svobodně a každému, jenž by jim neb kterému z nich z čeho vina dána byla, právi býti, pak-li by co na ně smrti hodného duovodně shledáno bylo, jsúc i smrt hotovi podniknúti, svolali obec velikü. Podle toho i tu radu, kteráž dřév s Pešíkem seděla, obeslavše a tu před velikú obci i listové ně- kteří, jimižto lidé svrchupsaní k jiným lidem a městóm byli hyzděni, čtěny jsú, i ta rada stará tázána, vědie-li o těch listech anebo na ty lidi co zlého. A oui fekli, Ze nevédie. A tak Ze z jednostajného veliké obce svolenie i roz- kázánie süsedé a spolumésténé ti, o nichzto svrchu zmienka jest, do města a v súsedstvie i k jich všem právóm zase jsú navráceni a přijati, listové k jich očištění, komuž bylo po- třebie, dáti, i zápisové jim ke škodě nebo k hanbé uéinéní zru$iti jsü kázáni, jakožto staré rady, kteráž s Pešíkem seděla, před obcí velikü seznánie i ten vSecken béh skrze, takz jakž se tehdáž dálo, v knihy městské vložen z rozkázánie obce veliké a zapsán jest léta od narozenie syna boZieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého devátého v pondělí před hodem Přenesenie sv. Václava [3. března). Pod časem pak některým slovutný Vaněk z Kněžmosta, řečený Valečovský, svrchupsa- ného Mikuláše Kněževeského pravý poručník, iterfzto od těch, jenž téhož Kněževeského po- ručenstvím právo k tomu měli, Žiřice tvrz i s jejími příslušnostmi řádně ve dskách zem- ských, doptav se zápisu toho v knihách, jímž Kněževeský zhyzděn, jakož na počátku sě dotklo, i také nékterakébo listu pod mésta Pražského Starého peécetí, kteryZ sé pana Hanuše z Kolovrat dotýkal, žádal jest, že rada stará, ta kteráž jest s Pešíkem seděla, byla obeslána. Před kterúžto když zápis ten nahoře 

Strana 717
Dodatky. Jiřice. jmenovaný i také list, o němž jest svrchu zmienka, čten byl, vyznali sú, že o tom zá- pisu ani o listu nevědie nic. Tu Vaněk Va- lečovský mluvil, že hotov jest proti každému hrdiem i statkem Mikuláše Kněževeského, přietele svého, ač i mrtvého, v tom zastati podle řádu a práva, jakžto nevinného a křivě nařčeného i zhyzděného, jakož týž Kněževeský za své živnosti u vězení sedě i také potom, prost jsa, vždy se podával jest, i Vaněk Va- lečovský též po jeho smrti, že tiem nikdy vinen nebyl aniž jest, což v tom zápisu a listu jemu k hanbě a ke škodě jesti psáno, žádaje, aby vtom bez své škody on i přietel jeho Kněževeský, ač i po smrti, byl opatřen podle nálezu a rozkázánie i zápisu obecnieho. Protož páni purgmistr a konšelé napřed psaného města Pražského podle nálezu i svo- lenie obce veliké, o němžto svrchu se píše, zápis ten v knihách městských těchto o ta- kovém Kněževeského zmazání napsaný i také list, jenž se pana Hanuše dotýkal, jakož nahoře pověděno, zdvihli sú a odvolali, zkazili i umo- řili a mocí nálezu i svolenie též obce veliké nahoře pověděného tiemto zápisem zdvihají, odvolávají, kazie i ovšem a věčně mořie, tak aby nynie i potom v časiech budúcích ke škodě ani k hanbě častopsaného Mikuláše Kněževeského neboli jeho budúcích moci ani práva neměl k ničemuž ižádného. Actum pleno in consilio feria V. post Anuncciacionem b. Virginis et post dominicam Judica. (Rukop. č. 992 fol. 2320. 2. 1452, 18. dubna. [Já] Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad vyznávám tiemto listem obecně všudy a přede všemi, kdož a před nimiž čten nebo čtúce slyšán bude, že ten zápis pánóv Pražan Staroměstských pod větší jich pečetí, jímž jsú byli zapsali a dali tvrz Ziřice i jiné zbožie nebožce Mikuláše Kněževeského, mě- štěnína Starého Města Pražského, urozenému panu Hanušovi z Kolovrat a již jmenovaný pan Hanuš dále dal to byl panu Jindřichovi Berkovi z Dubé seděním na Kostelci, a již 717 psaný pan Jindřich Berka, vida a rozuměje a já k tomu ke všemu právo sem lepšie měl nežli oni, i postúpil mi té tvrze a toho zbožie na koláči i ten zápis předepsaný vydal a na- vrátil dobrovolně. A já nahoře psaný Jířík z Kunštatu toho zbožie a tvrze i domu po- stúpil sem také dále Vaňkovi z Kněžmosta a jej toho zmocnil i zápis ten svrchudotčený jemu vydal a navrátil, tak jakož sě věci takové v zemských dskách i v knihách měst- ských vypisují šíře. Na potvrzenie i budúcie pamět toho pečeť mú vlastní dal sem k listu tomuto přivěsiti dobrovolně, prosiv opatrných pánuov purgmistra a rady Starého Města Praž- ského, že jsú pečeť města jich menší dali podle mne na svědomie přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého druhého ten úterý před sv. Jiřím. (Rukop. č. 992 fo 233.) Jiřice u Rokycan (?). 1454, 24. listopadu. Jakub Záveský z Lithohlav, Václav alias Vacek ze Zelhotky a z Rokycan jménem svým, Mar- gretiným a Matějevým, zetěm jejím, jmeny také z Rokycan, a jménem Trkovým tesařovým z Mýta stojiece osobně před pány v radě slíbili sú rukú společnů a nerozdielnů za Líčeného z Zyřic, že nemá utéci z dědiny tudiež v Zy- řicích do čtrž leth a že tíž spoluslibce mají poslati na pomoc dvě k. gr. Vávrovi a Lu- kášovi, měšťanuom Nov. M. Pr., rukojmiem svým, jakož za něho sú slíbili panu Vaňkovi, podkomořiemu královstvie Českého, do vánoc najprv příštích, a ty dvě k. gr. mají u sebe mieti až do čtyř leth. Pak-li by sběhl svrchu- psaný Líčený s té dědiny do čtyř leth, tehdy Jakub Záveský, Václav jinak Vacek, Marga- retha, Matěj zeť její a Trtka, spoluslibce již jmenovaný, mají druhé dvě k. dáti Vávrovi a Lukášovi nahoře psaným, a oni aby je dali panu podkomořiemu i s prvními dvěma kopami za rukojemstvie a rukojemstvie prázdni byli. A jestliže by týž Líčený na té dědině do čtyř leth zseděl a s nie nesběhl, tehdy všickni a 

Strana 718
718 obojí rukojmie nahoře psaní mají toho ruko- jemstvie prázdni býti. Actum [in consilio Novae Civ. Pr.] feria III. in crastino s. Katherine. (Rukop. 6. 2084 f. H 25.) Klatovy. 1520. —. Opis relace mlynáfské chovaný v Klatovech dle laskavého sdělení p. prof. dr. Jindřicha Vančury datován jest r. 1512 ve čtvrtek před sv. Žofijí. Další odchylky od textu v A. Č. XXVI str. 399 podaného jsou tyto: Burian Peitlíř (místo Peitlů) z Plzně — mlynářem Podšibeničným — stok a břehův — [má sadiště] tří loktů z dílí m. pr. a ten stoje v Sstoce, kdybykoliv — požitku břehu dotýče, což by koliv stálo v stoce aneb v tom břehu, pokudž při čištění —. A při těch březích — mlynáři bez škody; i také po těch březích, pokudž při čištění se klade, mlynáři svobodno choditi jest, jináč žádný plotu v stoce — vté pak troubě aby byl čep, kdyby rybníček — v sobotu po nešpoře — při též stoce (místo stůčce) — [str. 400:] v tom se tak zachovati má — pana Loubského — pan Loubsky — zvejší a při tom i jiným — neučinil. Vrhlík v svém mlejně nemá míti kol vyšších nežli tří loktův zdejších tři čtvrtě a dvou prstů. Ve mlejně p. Jindřichově — (Item převíty (místo přívraty) — do stoky (místo stuky) — na haltéře napouštějí, mají míti z stoky díru tak provrtanou, co by mohly čtyry prsty vjíti, a tou děrou, kdyby potřeba byla, mají haltýře napouštěti. Když by pak plny byly, tehdy aby v té díře špunt byl a v něm díra, co by mohly dva prsty — na haltéře užíval, kdyby se jez Vrhlíküv bez obecné &kody — mají mlynáři pomáhati — poustéti mají, ty páni na rathouze míti majf. Klecany. 1. 1434, 2. listopadu. Tímto dnem zapsána jest listina trhová téhož obsahu, jako jest otištěna již zde v A. Č. sv. XXVI str. 403 č. 9. Věcně odchylují se oba dokumenty jen tím, že tento starší neuvádí obnos trhové sumy a že v textu zmiňuje se, mluvě o pře- nechání všech práv, „i také to právo, jakož jest byl k několika kopám platu nebožtík bratr E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: mój sobě a mně pozuostavil —.“ Zapsána jest listina v rukop. č. 992 fol.162. 2. 1435, 1. prosínce. Kacza, relicta Mi- kulasskonis, nati Nicolai Gewiczer, publicando ius suum dotalicii et ius pueri sui ad duodecim S. gr. census in Kleczan indicit se ad eundem censum; similiter ad pecuniam, quam Johannes ab argentea stella Janconi, filio Gewiezer, pro bonis Kleczan dare tenetur, dictam pecuniam arrestando. Publicando denique ius pueri sui ad census et ad alia omnia bona, ad quod ius Nicolao, patri dicti orphani, cum Johanne fratre ipsius competebat. Actum feria V. post Andree a. XXXV. (Rukop. 6. 87 f. 102 a 2099 f. 428) 3. 1507, 20. ledna. My Vladislav, z boží milosti Uherský, Český etc. král — oznamujem tímto listem všem, že sme prošeni od uroz. vla- dyky Zikmunda z Boršic a na Klecanech, věrného našeho milého, abychom ze vsi jeho Klecan městečko udělali a vysadili, při tom jeho ně- kterými dalšími milostmi obdařiti, totižto tý- hodným trhem a jarmarkem a ku pečetění ze- leným voskem, ráčili; tak aby se lépeji spra- vovati a živností svých hleděti mobli. Kteréžto prosbě nakloněni jsouce pro služby jeho — naším jistým vědomím, mocí královskü v Ce- chách, s radou našich věrných milých vysadili jsme nadepsanou ves Klecany za městečko a mocí listu tohoto vysazujem a vyzdvihujem, chtíce tomu, aby obyvatelé jeho — všech těch milostí užívali a užívati mohli, kterýchž jiná městečka v království našem Českém mají, jich užívají a užívati mohou —; k tomu, aby se v něm všelijací řemeslníci osazovali a řemesla svá dělali a jich užívali — jakožto řezníci, kováři, sladovníci, ševci, súkenníci, pekaři a jiní obchodníci. I chtíce tomu, aby se tím lépe a dostatečněji osazovati a živností svých hleděti mohli, tuto jsme jim také dali milost —, aby měli v témž městečku jeden trh téhodní každou středu a při tom jarmark roční na den sv. Jakuba ap. i s osmi dny pořád zběhlými. Na kterýžto trh a jarmark mají a 

Strana 719
Dodatky. Klatovy— Kokořín. mohou vézti všecky a všelijaké potřeby trhové a tam je svobodně prodávati, též i kupovati, jako na svobodných jarmarcích a trzích kupují a prodávají. A také aby v potřebách svých a listech vosku zeleného užívali a jím pečetiti mohli. Kteréžto milosti svrchupsaní obyvatelé městečka častopsaného — požívati mají a moci budou nyní i na budoucí časy —; přikazujíce všem —. Však proto chceme, aby to dání a obdarování naše bylo bez újmy jednomu kaž- dému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou kázali sme privésiti k listu tomuto. Dáno na večer den sv. Fabiana Šebestiana l. 1507, království našich Uherského 17. a Českého 35. (Dle opisu farní knihy v Klecanech z urbáře z r. 1629.) Kněževes. 1. 1357. — Henslinus dictus Spilot posuit infra guatuor scampna XLs. gr., cum quibus descussit (I) Jesconi dicto Pras he- reditatem Herndorf. (Rukop. č. 987 f. 234.) 2. 1414, 7. března. Waczko et Petrus, fratres filii olim Krzizkonis, coloni Johannis de Beneschow, residentis in Kniezewsy — re- cognoverunt, quod ipsi cum eodem Johanne, prout fuerunt loco patris ipsorum ibidem in Kniezewsy, de omnibus bladis et aliis rebus, que ad ipsos pertinebant, de eisdem in simul fecerunt plenam racionem, de qua racione ambe partes bene steterunt contente. Insuper Gira, sororius dicti Waczkonis et Petri, promisit bona fide sua pro Johanne, fratre dictorum Waezkonis et Petri, quod huiusmodi racionem ratam et firmam tenere debeat. Actum feria IIIL. post Transl. s. Wenc. a. XIIII. (Rukop. & 2099 f. 16.) 3. 1426. — (Inventarium in Kniezewes post mortem Sigismundi Kniezewesky feria II. post Invocavit a. d. XXVI): Primo ordei IIII strichones, item avene X str., item oves anti- que cum agnis LIII taxate per VI gr. item agnelli seu ovicale iuvenes XXVIII taxate per III gr. item scroffe tres dicte plemenné, taxate in media sexagena gr., item suili XIIII taxati per Il gr. Item hiemales, vulgariter na 119 zimat decem taxati per III gr. Item currus unus, item aratra duo cum malis ferramentis, item trahe, dicte brány, IIII cum clavis ferreis, item equi octo taxati in VI s. gr.; item saccus, vulgariter vor, novus; item testudines IIT, una in turri et alie due in curia, item stuba coloni. Semina hiemalia ibidem iam sata iuxta nar- racionem coloni et procuratoris, ordei quin- quaginta str. item siliginis LXXX str., item tritici X str., item pulli coloni XXVI. (TamtéZ fol. 173.) 4. 1426, 26. ledna. Zápis z tohoto dne otištěný v AČ. XXVI str. 409 č. 1. zapsán jest v rukop. č. 2099 fol. 171. Kokořín. (1430—1435.) 1. 1430, 27. května. Přiezeň má napřed, milá paní Margréto. A rádať bych slyšela, by sě dobře měla. Takéť dávám věděti, žeť sem sě děkujíc P. B. dobře polepšila, ale bolest mi jest v voéi vstüpila. Milá paní Margréto, daj mi napsáno téch všech dluhóv sumu, coZé jest tobé pán dluzen, nebé pán mienf to tak zjednati a opatriti, ac by P. B. nás obá v tej miefe neuchoval, aby ty toho jistotu méla a bezpetna tiem byla, jako na$ dobry prietel. A cożć jest pak mého dluhu, to mi také daj zvláště na lístek napsáno. A tedt posielśm klíček od malé skřínčičky a prosímť tebe, cožť jest v ni, aby to z nie vy- néla a někde schovala, a tu skfinku aby mi poslala. A měla-li by aksamitu rytého s &epec kteréžkoli barvy, prosím, aby mi jej poslala, nebť sem chtěla paní Hlaváčové s tú skřínků poslati. Také ty penieze Ctiborovy, když je dáš Bohmicovi, daj mi věděti, cožť jest jich. Datum in Usst feria VI. post Ascens. d. Skonka z Wartmberka. Ctnej ženě paní Margrétě. Služba má napřed, milá paní Margréto. A dávámť na vědomie, že nynie přepuštěním P. B. pro svú manželku byl sem u veliké tesk- nosti, že sem sě málo s smyslem nepominul; avšak sem v tom na tě dobře pomněl, o tvých dluzích, žeť sem toho tak byl pojednal, než by mě byly dalšie tesknosti zašly, že by ty byla 

Strana 720
720 dobře opravena, neb si pro mě a pro mû manželku mnoho činila i veliké nám libosti okazovala, pro něžto já myslím na to, ať bych mohl dobrým tobë toho nahrazovati. Ale již, děkuje P. B., jsú mě ty tesknosti pominuly, jakž sě jest manželka má polepšila. A novin takových jistých neviem ani o králi, ježto bych je psáti mohl k tvému utěšení, než jedno ty, jakož snad sami o tom lépe viete nežli já, o Kuřích Vodách. A prosím tebe, popracuj se mnú, což muožeš, bez tesknosti. A tys vieca pracovala, jakož toho věřím i úfám. Dán na Úští v sobotu před sv. Maří Magdalenú. Aleš z Dubé seděním na Úští. [1480, 16. července). Poctivé paní Margrétě, bydlem na Ko- koříně. Já Jan z Tuboz vyznávám tiemto listem zjevně přede všemi, kdož jej uzřie, čísti nebo čtúc slyšeti budú etc.: A jest mi svědomo a známo a často i mnohokrát sem slýchal od urozeného p. Alše z Dubého seděním na Jen- štajně praviece, že jest dlužen spravedlivého dluhu paní Margrétě, měštce Star. M. Pr., puol čtvrta sta k. gr. A toho pro dalšie svě- domie pečeť svú vlastní pravým vědomím k tomuto listu jsem přitiskl. Jenž dán na Húsce I. od mar. — MCCCCXXX den sv. Bartoloměje [24. srpna. Tuoma súkeník a Ondráček od črvených křížóv, konšelé, vyznali sú, kterak když jsú byli vysláni z rady k panu Janovi Smiřickému o seznání dluhu panie Margréty, Židovky řečené, tehdy jest vyznal před nimi takověto: Že když jest byl přijal k p. Alšovi Škopkovi z Dubé na Jenštajn, tehdy týž p. Aleš přivolav před ně svrchupsand pani Margrétu i fekl jest: Hled pane Jene, mnite vy, bycht byl bohatÿ pän. Byť nebylo teď paní Margréty, kteráží jest mě založila puol čtvrtém stem kopami, bylt bych já dosti nuzný pán. Actum feria IIII. ante Martini [10. listopadu] a. XXXIIII. Sigmund Chaně, Vaněk Duršmid a Matějek postřihač, měšťané St. M. Pr., vyznali sú, kterak statečný pán Jan Myška vyznal jest před nimi, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: že Jan Brodecký leže na smrtedlné posteli vyznal jest před nimi, že pan Ales Skopek z Dubé jesti dlužen před bohem paní Margrétě Zidovce jistým dluhem, ale sumy, co by bylo dluhu toho, nevěděl. Actum feria III. post Mar- tini [16. listopadu] a. XXXIIII. (Rukop. č. 2099 f. 386). Mistr Křištan, farář od sv. Michala, vy- znal jest dobrovolně, kterak když jest byl přijel ku p. Alšovi Škopkovi z Dubé na Jen- štejn v ty časy, ježto jest ležel na smrtedlné posteli, tehda ku prosbě p. Janka od střiebrné hvězdy a panie Duory od sv. Haštala mluvil jest s týmž p. Škopkem o ten dluh puolčtvrta k. gr., kterýchž jest jsou nebožka paní Mar- gréta Židovka za zdravého života na něm od- kázala, řka jemu: Aj, teď ležíš na smrtedlné posteli a z té nemoce, bojím sč, nevstaneš. Opatř svú věc a dluhy, kterýmis lidem vinno- vat některak, zřeď; a zvláště ten dluh panie Margrétin, kterýž jest ona jim na tobě od- kázala, jsi-li jim vinnovat, pověz a toho na své duši nezuostavuj. Tehda týž p. Aleš Škopek řekl jest: Ovšem, jsemť nebožce panf Margrété dlužen a vinnovat, ale byť bylo puol šesra sta kop toho dluhu, jakží p. Janek s paní Duorú pravie, nenieť tolik, než jsemť jí puol čtvrta sta k. dlužen a nic viec. Actum feria IIII. dominice Letare [30. března] a. XXXV. (Ru- kop. č. 2099 f. 425). Matěj Ščrba, někdy písař desk zemských, vyznal jest, že jest byl při tom, když jest mistr Křištan od p. Janka od střiebrné hvězdy a od panie Duory Haštalské mluvil se panem Alšem Škopkem, když jest ležal na smrtedlné posteli o ten dluh panie Margrétin Židovčin, kterýž jest jim odkázala, takže jesti sě seznal, že jest ji III!/,C k. gr. dlužen. A dále týž Matěj vyznal jest, že když jest byl u něho za zdra- vého života, tehdy jest jemu to dobře svědomo, že týž p. Škopek několikrát řiekal jest, že již jmenované paní Margrétě jest III'/„C k. dlužen. Actum ut supra. Martin z Hradištka seznal jest, kterak 

Strana 721
Dodatky. Hradec Jindřichův— Koryčany. když jesti slúžil u p. Alše Škopka z Dubé na Jenštajně, že jesti slýchal od něho, že paní Margrété Zidovce jesti dluZen — III!/,C k., ale že on Martin u svrehupsaného p. Skopka byl jest toliko puol léta a paní Margréta po něm u něho jest byla zuostala. Pak umluvili-li sú sé o ten dluh spolu, neb zaplatil-li jest jí jej p. Škopek, toho on dál nevie. Act. sabbato post Valentini [19. ńnora] a. XXXV. Petřík Suda, někdy purkrabie p. Al$uov Škopkóv, vyznal jest, kterak když týž p. Aleš byl jest nemocen a on jeho v té nemoci vodil, tehda řekl jest p. Škopek: Žádný mi dluh těžší nenie než panie Magrétin židovčin. A neuchová-lit mne P. B. v této nemoci, pro- sim tebe, všakť jsem tě poručníkem učinil, odbuďte toho dluhu ve dvá nedélí po mé smrti. A tak Petřík otázal jest dále mnoholi by toho dluhu bylo, a on fekl jest III'/,C k. gr. Act. feria V. post Mathie [25. února] a. XXXV. Anshelm Kraslice, komorník někdy p. Alše Škopka uznal jest, že jemu jest o tom dobře svědomo, že slýchal jest od téhož p. Alše, kterak by byl paní Margrétě židovce dlužen III/,€ k. gr. dluhu. Act. feria III. post Martini [16. listopadu] a. XXXIII. (Tamtéž f. 426.) 2. 1435, 2. prosince. Vaněk z Příbramě, někdy písař dobré paměti panie Margréty ži- dovky, svobodně a dobrovolně beze všeho při- nucenie dal jesti a vzdal a tiemto zápisem dává a vzdává všechno své právo, kteréž má od týž paní Margréty židovky k dluhu jemu vedle jiných na panu Alšovi Škopkovi z Dubé listem kšaftovním odkázanému,*) jakož to týž list kšaftovní lépe odkazuje (!); i také ten dluh a to právo své, kteréž má na Kostelci, jakož jesti s jinými pánóm a obci Star. M. Pr. peněz na to pójčil, jakož to také list na to Ginóny jasnójie vyliéuje, slovutnému Jankovi od striebrné hvézdy a paní Anně, vdově po nebożci Johánkovi zuostalé, cti jeho, i jich dědicóm a budúcím k jmění, k držení, k do- bývání, vládnutí, k požívání a s tiem vším právem jeho zjednání a učinění, což sě jim Archiv Český XXVIII. 721 nejpodobnéjie a nejuziteénéjie zdáti bude —. Svrchupsaný Vaněk všeho svého práva, kteréž jest dluhu svrchupsaného pana Alše i také k Kostelci vedle týchž listóv má a mieti mohl, tiemto zápisem sé odriekaje a na svrchupsané Janka a paní Annu i na jich dédice a bu- dúcie beze všeho pozuostavovánie práva tudież Sobé pfenáSeje. Act. feria quinta post Andree a. ete. XXXV. (Rukop. &. 992 fol. 167.) *) Rukop. má: odkázaného. Komárov. 1430, 25. brezna. Nos magister civium consulesque iurati Maioris Civ. Pr. presentibus cunctis innotescimus, quia discretus Andreas, pridem notarius minorum tabularum regni Boemie, nostro pleno in consilio perso- naliter comparens — dimisit et condescendit de tredecim s. gr. census annui et perpetui Zdincze, nate relicte Anne Zdenconis de Lho- ticz, Dorothee et Johanni, liberis dicte Zdincze, quas prefata Anna habere dinoscebatur, vide- licet sex s. gr. in bonis Johannis de Litowicz, et septem s. gr. in bonis Johannis dicti Se- kyrka de Luczek, iuxta clariorem declaracio- nem tabularum terre. Quem quidem censum tredecim s. prefata Anna vita sospita exi- stente iam nominato Andree suam post mor- tem duxit per prefatas tabulas terre obligan- das, huiusmodi obligacionem et proscripsionem presentibus anullando, cassando et totali iuri suo abrenunciando —. Act. sabbato ante Le- tare. Insuper prefatus Andreas recognovit, qua- liter prefata Anna habet septem s. gr. census in tabulis terre proscriptas — in bonis olim Johannis Sekyrka et notanter in Tuhan, in Slany et in Komarowie villis. (Rukop. č. 992, f. 118.) Kopidlany. 1428, 21. července. Paulus et Jacobus de Kopydlan susceperunt duas s. gr. a Paulo linicida, cive Mai. Civ. Pr., per mortem Witkonis Czumik ibidem de Kopydlan, fratre ipsorum, derelictorum —. Act. feria IIII. ante Magdalene a. XXVIII. (Rukop. ć. 2099 f. 270.) Koryčany. 1426, 8. února. In villa Ko- ryczan accidit et evenit casus talis: Quod 91 

Strana 722
722 quidam est mortuus, qui babuit duas uxores; cum prima habens filiam, eidem de bonis suis iuxta ritum et consvetudinem predicte ville le- gavit certam partem bonorum. Post quam le- gacionem superduxit aliam uxorem, que habuit pueros, legans eidem medietatem bonorum suo- rum et medietatem nepotibus prescriptis. Et posterior uxor supervivens nulli bona sua do- nata per maritum legavit et donavit; pro qui- bus bonis predicti nepotes et frater secunde uxoris in et super devolucione contenderunt, petentes consules predicte ville, u£ super huius- modi devolucione sentenciam ferrerent, ad quam partem dicta dicta bona iure vero spec- tare et pertinere deberent. Qui consules pro fratre dicte uxoris secunde dicta bona adiu- dicaverunt. Quam sentenciam per eosdem fac- tam domini confirmaverunt. Act. in pleno con- Silio feria VI. post Dorothee. (Rukop. 6. 2099 f. 171.) Kostomlaty. 1. 1413, 24. listopadu. Zápis otištěný v A. Č. XXVI str. 424 zapsán jest v rukop. č. 2099. 2. 1433, 4. září. Bussko braseator fassus est, quia Ottico iuvenis persolvit sibi CIIII gr. pro Witcone, Wenceslao et Georgio, villa- nis de Costomlat, prout fideiusserat pro dictis villanis ad eum. Actum feria VI. ante Nativ. M. a. XXXIII. (Rukop. č. 2099 f. 360.) Kostel Cestín. 1412, 26. dubna. Consti- tuti in consilio d. Sbinco de Zczestinakostela de una et Petrus strážný regius parte de al- tera pretextu omnium accionum — sunt con- cordati et quelibet pars fecit parti alteri fa- cere, quod debebat. Verumtamen si d. Sbinco aliquas litteras spiritualis accionis retinuit, quas Petro non restituit, si in lucem perve- nient, quod eedem littere sunt invalide. Actum feria III. post Georgii. (Rukop. č. 2079 f. 19.) Košín. 1447, 28. června. Littera super quinque s. gr. census per Bohuslaum de Kos- sin in consilio [Nove Civ. Pr.] reposita, que legata est per Elisabeth, relictam Trubaczonis pro monasterio Aule Regie, data est d. abbati E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archiwu města Prahy: ibidem. Actum in vigilia ss. Petri et Pauli. (Rukop. 6. 2084 f. A 49.) 2. 1449, 20. prosince. Kliment Holian když napomínal slovutného Bohuslava z Kosína ze sta ze třídceti a z čtyř k. gr. dluhu, — úmluvci — vyřkli —, aby Bohuslav těch CXXXIII k. plnil na roky —. Actum in vigilia b. Thoine ap. (Rukop. &. 2084 f. C 41) 3. 1457, 30. června. Slovutný Jindřich z Ko&ína — přiznal se — jakož jest stala sě úmluva mezi neboZcem Bohuslavem z Košína, otcem jeho, a Klimentem Holianem, že měl býti navrácen majestát — na vápenici [Nov- městskou] Klimentovi svrchupsanému, že toho majestátu Jindřich svrchupsaný i s svými bra- třími nemá ani co o něm vie. I dává svú plnú vuoli, jestliže by kdy ten majestát na jevo vyšel, aby žádné moci neměl ke škodě slovut- ného Jana Špana ze Střinelic. Actum feria V. in commemoracione passionis s. Pauli ap. (Rukop. č. 2085 f. D 27.) Košíře. 1. 1400, 15. května. Johannes de Jempnicz, notarius thelonei regis circa val- vam Strahowiensem, emit unam cum media s. gr. pr. census — erga Petrum vinitorem et Bietham conthoralem eius pro quindecim s. super vinea ipsorum, sita penes villam Kossirz. — Actum sabbato ante Cantate. (Rukop. č. 996 f. 11.) 2. 1400, 29. kvétna. Wenceslaus Wakunda de Minori Civ. Prag. emit mediam s. gr. cen- sus pro quatuor cum media s. gr. erga Mar- garetam, relictam olim Jacobi fabri nec non Wenceslaum et Nicolaum filios ipsius super vinea ipsorum supra villam Kossirz. — Actum sabbato ante Exaudi. (Tamtéz f. 14.) Kotopeky (?) 1861 -—. Gregorius emit curiam cum area apud Slawiezkam dictam Kotkopsky apud Andream Stuk exceptis dua- bus s. annui census. (Rukop. é. 987 f. 205.) Kouřim. 1519, 19. února. Václav, Mi- chálkuov zeť z Kouřimě, vzdal statek svuoj — Martě manželce své. Též zase nadepsaná Marta — vzdala jest — všechen jeho statek 

Strana 723
Dodatky. Kostomlaty — Písek. i svój i právo své, kteréž jí po otci jejím v městě Kouřimi náleží, — manželu svému. Act. sabbato post Valentini. (Rukop. č. 2109 f. 24.) Msany. 1427, 14. února. Petruš ze Mšaun, stoje osobně v plné radě Velikého Města Pražského, beze všeho připuzenie a přinucenie, ale dobrovolně, seznal jesti;, že poctivá žena Kunka, nékdy manželka Jana řečeného Býval, má sto a pětmezcietma kop gr. věna svého pravého a spravedlivého, Janem Plchem, svrchupsaného Petruše bratrem, s plnú jeho volí na dvofe popluzniem, na dvü láná svo- bodnü a na péti kopách gr. platu svobodného kromć svrchkuov tudież ve Msanech dckami zemskými vedle řádu a obyčeje této země se vší ohradú, kteráž k tomu slušie, zapsaných; jichżto věcí svrchupsaný Petruš jest v držení. Kteréhožto dvoru, lánuov a platu svrchupsaných napředpsaný Petruš má a slíbil jest sstúpiti nadepsané Kunce o středopostí nynie najprv příštím beze všie odpory. A dále ten dvuor tak sstüpeny i jiné věci svrchu jmenované nadepsaný Petrus najal jest od svrchupsané Kunky od sv. Jiřie nynie najprv příštieho až za čtyři léta pořád sběhlá i se všemi jich pří- slušenstvími a puožitky takověto: aby svrchu- psané Kunce každé léto vydával póltřinádcty kopy gr. rozdielně, totiž na sv. Jitie nynie najprv jpříštieho šest kop a patnśdet gr., a na svatého Havla ihned potom zběhlého opět šest kop a patnádcte gr., aneb konečně po dvú nedělí po těch rociech; a tak každé léto těch čtyř let nájemných. A na ty penieze nájmu svrchupsaného a jich lepší pevnost nadepsaný Petruš má jí udělati list s pečetmi přátelskými visutými vedle řádu a obyčeje země této beze všeho prodlévánie a odpornosti všelikteraké. A když by čtyři léta svrchupsa- ného nájmu minuly, tehda bude jí mieti sstúpiti a má svrchujmenovaného dvoru, pluhuov a platu, tak jakož sě jesti sám v ně uvázal. Actum feria VI. ipso die Valentini a. etc. XXVII. (Rukop. é. 2099 fol. 182.) 123 Nusle. 1. 1404, 10. ledna. Petrus Taschner institor, Anna uxor ipsius, Anna filia ipsorum emerunt unam sexag. gr. census erga Marziconem frenificem de Nossel pro novem s. gr. super vinea ipsius Marziconis prope villam Nossel. — Actum feria V. post Epiphan. (Rukop. ć. 996 fol. 96.) 2. 1518, 4. května. Bartossius zvonař kúpil zahradu s chmelnicí — jakož sú před- kové jměli — sobě a Majdaleně své manželce, u p. Jana Širokého z Mírovic, zetě nebožtíka Šimona Škopa, a u paní Johanny, dcery téhož Škopa a manželky jeho p. Jana prvepsaného, kterážto chmelnice a štěpnice jest v Nuoslech za mlýnem a potokem, — za 100 k. gr. č. Actum die Floriani. (Rukop. é. 20902 f. 215.) 8. 1523, 25. října. Jakub z Hřebínku koupil zahradu v Nuslích s domem, s chmel- nicí i s potokem od Jana Kolodějského za LXXV k. gr. — Actum feria II. ante Simon. et Jude. (Rukop. é. 2093 f. 125.) Ořech. 1506, 10. listopadu. Johannes, natus Procopii Hottas de Orzech, in loco eiusdem patris sui recognovit, se vendidisse curiam suam in villa Orzech cum aratura On- drakoni de Zbuzan pro LXXV s. gr. m. Qui quidem Andreas, heredes et successores ipsius debent solvere eviterne IIII s. gr. quolibet anno ad manus vitricorum Minoris Civ. Pr. Actum die Allac. s. Ludmille. (Rukop. 6. 2211 f. H 26.) Petrovice. 1427, 30. ledna. Anna, vdova Johánka Kbelského, — propustila jest — trh celý a přisúzenie ortelem Petrovic — paní Elšce, někdy manželce Janka, syna svrchu- psané Anny, v těch pěti stech kopách ortelem vypověděných, jakož jest měla ve dni a vroce vypovédéti. — Actum feria V. post Convers. s. Pauli a. XXVII. (Rukop. à. 992 f. 60.) Pisek. 1466. 28. ledna. My purgmistr a rada města Písku vám múdrým a opatrným pánuom purgmistru a radé Star. M. Pr., přá- teluom našim milým, službu naši vzkazujeme na vědomí listem tiemto dávajíce, kterak přistúpivše před nás do plné rady našie ze 91* 

Strana 724
724 jména Jíra Vařič nožíř, spolusúsed náš, a Anna m. j. i vyznali jsú před námi, že jakož paní Machna platnéřka, dobré paměti man- želka p. Havla platnéře, spoluměštěnína vašeho, sestra vlastnie Anny nadepsané, súsedy našie, což jie byla odkázala, že jie to vyplněno —. Na svědomí pečeť iněsta našeho Piesku svrchu- psaného kázali jsme přitisknúti k tomuto listu. Jenž jest dán léta — MCCCCLXVI v úterý po hodu sv. Jana Zlatoúst. (Rukop. č. 2141 fol. 174.) Počernice. Asi r. 1475. (Urbární výtah v opise z 17. st.) (Ex antiguis libellis collegii [Caroli]). Villa Poczernicze habet X laneos an- tiguos et XX novos. Ex antiquis solvuntur 104 grossi, 69 gallinae et 60 ova infra tres dies sub poena unius fertonis. De novis autem laneis solvunt[ur] 114 gr. infra octo dies sub priori poena. Debent per unum diem lavare oves et per alterum tondere, foenum colli- gere, demetere fruges et alia. Judex poterit terminare causas usque ad 105 gr., maiores iudicio magistrorum deferre; pro poena suc- crescente debet magistris portare pignora, quae si non affert, debet solvere 31 gr. Item ma- gistri anno 1383 cum propriis impensis lucra super agros ad castellum seu curiam sub ca- stello non consequerentur, diviserunt agros in- ter colonos sub censum, ut 57 gr. solvantur ab uno laneo per medium annum et tantum- dem per alteram anni metam; pro se tantum reservaverunt castellum et piscinam. In pago Poczierniez sunt lanei XXX et trifariam una cum Czertausiis sunt divisi; alii X ad castellum spectabant et sunt antiqui; alii vocantur secundum tabernam et sunt X; alii sunt. Czertausii sive Trezausii octo et a d. Anna Popelonissa empti duo lanei atque hoc pacto sunt X. Alias Trezaus sive Cziertaus arabat tantum tres laneos et unam quartam, quia illic pauci residebant. Reliqua pars agro- rum attributa Pocziernicensibus et data pro piscinis. Intelligendi sunt illi decem lanei de silvis et piscinis magistrorum. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Haec de tabulis terrae: Anna de Wy- zemberg etc. vendidit magistris et collegio Caroli in Poczernicz curiam rusticalem; census 7 s., 9 pullos, 3 s. ovorum. Comparatus est ille census 168 s. gr. communium, estgue in tabulis consensu serenissimi et potentissimi principis et d. regis Wladislai. Et quia ma. gistri collegiati tunc temporis pecuniam non habuerunt. ideo ex unanimi consensu mutuo ceperunt à d. Ulrico Barbato de Thule, amico nostro precipuo, 100 s. communium, pro qui- bus ex assensu serenissimi regis Wladislai condescenderunt ei villanum in Blyna solven- tem annuatim 5 s. ut ipsi tabulae terrae at- testantur. (Rukop. é. 2915 f. 2.) 9. 1539 —45. (Trh gruntu Snejdarovského ve vsi Počernicích) L. P. 1539 p. Šimon Fir- bas z Husince koupil jest od pánův mistrův [kolleje Karla IV.] grunt v P. Šnejdarovský. Páni mistři mu jej prodali na místě Valenty, poddaného svého, za 78 s., sou ho tři lány bez čtvrti. Zavdati má 8 s. A on p. Šimon byl-li by obeslán od p. probošta, má se posta- viti poslušně, a bylo-li by mu poručeno, také prodati bez odpornosti anebo, chtěl-li by se sám od sebe prodati;, aby hodným člověkem robotným a zachovalým osadil. Actum apno, ut supra, v ütery Anuncciationis b. M. V. [25. bfezna], praeposito m. Joanne Colonio. Potom léta P. 1545 tejž p. Šimon Firbas z Husince tejž grunt prodal p. Janovi Čejkovi z Olbramovic na listy mezi nimi učiněné ; kte- réžto smlouvě páni mistři nepovolili, neb při- pověděl maje dosednouti na týž grunt, že pro- dá člověku robotnému. A p. Čejka složiv pe- níze na právě, jest je pro některé závady ob- stavil, aby mu propuštěny nebyly. Ale p. Ši- mon žádal smlouvy užiti a peníze vyzdvihnouti a jestli co povinen p. Čejkovi, že ví ho, ja- kožto člověka stavu rytířského, kde viniti, a není té naděje, aby od pp. mistrův měl k čemu přidr- žán býti, poněvadž vyměřeno jest právem, kte- rak se mají k sobě lidé stavu rytířského cho- vati. Tu pp. probošt a mistři slyšíce o záva- 

Strana 725
Dodatky. Počernice — Podol. dách, které by se na grunt jejich kmetcí vzta- hovaly, dotázali se p. Šimona, kterak by to chtěl napraviti, že v smlouvě doloženo není, aby tejž grunt byl kmetcí. A protož oznámili, že té smlouvě nikda místa nedávali a nedá- vají a to opatrují toliko, co se gruntu tkne; o jiné pak věci své, že budou věděti, jak se a kde o ty viniti. A p. doktor Řehoř Orinus také se ozval o peníze jemu náležité na témž gruntu, které skoupil, a což mu náleželo, při- jal. Actum anno, ut supra, praeposito m. Wen- ceslao Crussinio Altomiteno. Podlešice. 1490, 7. července. Homines ac villani de Podlessicz tulerunt XX s. g. m. — per Jacobum Blesskam pro eorum ecclesia testa- mentaliter legatas, pro qua quidem pecunia campanam ad eandem ecclesiam emerunt. Actum feria IIII. ante Kyliani a. etc. LXXXX. (Rukop. €. 94 II f. 52.) Podol. 1. 1450, 2. záři. Janek Stfiebrny — sstúpil jest Prokopovi, najvyššiemu písaři Nov. M. Pr., dvú lúčkú s rybníčky, s stavy, s břehy oběma z vobü stranü od cesty i od chmelniček a od vinic se vším dřievím plod- ným i s vrbinami na obü téch bfehü i stezkü v vinici nad drievím i se v&ím jich prísluSen- stvím, neb jest védél, Ze knéz Vít má na to list řádný, který jest Prokopovi písaři dal, ke jmění, k držení ak dědickému vladařství vedle téhož listu, kterýž týž Prokop má od kněze Víta Sviši, kanovníka Vyšehradského, s jeho dobrú vuolí, jehož sú lúky, břehy i to příslu- šenstvie dědičné bylo. Také jest Janek již psaný vyznal, že vinici a chmelnici nad těmi lúčkami dal jest toliko v úrok, aby jemu ne- scházel, dokudž jest byl toho v držení, ale dna jest nevydával k dědictví. V tom Janek Střiebrný když jest na zbo- žie Podolské pánuom a obci majestátu ciesař- ského sstúpil a dal jej v jich moc a Prokopovi písařovi lúček a rybništ svrchupsaných za to, že jest Prokop pánuom i obci z dávna i jemu také věrně slúžil, vymienil jest, dokud by obec 725 toho zbožie v Podole v držení byla, aby Pro- kop písař i jeho budúcí z těch lúček a rybništ i příslušenství úroka jim neplatil. A páni purg- mistr. a konšelé i obec dali k tomu svú plnú vuoli a řekli sú, že toho jemu rádi přejí. Marziko Selik postquam piscinam cum obstaculo, cum plánicie et arboribus sub eodem obstaculo in tanta distancia circa unam extre- mitatem obstaculi, guantum in alia, et cum parte humuleti et fossatis olim d. Viti Swissa, cano- nici ecelesie Wissegrad., erga officiales utrius- gue civitatis, Antigue videlicet et Nove Civ. Pr., ad hoc deputatos emisset, et eandem pluribus annis tenuisset, ex tune Procopius, prothono- tarius Nove Civ. Prag., candem piscinam — ha- bens super hoc litteram a predicto d. Vito, cuius fuit illa piscina hereditaria, ab eodem Marzikone redemit pro se, Margaretha coniu- ge sua, heredibus et successoribus suis — pro certa pecunie quantitate —. Actum in crastino s. Egidii. (Rukop. é. 2084 f. D 16.) 2, 1530, 15. éervence. (Svolenie Podol- skfch a Dvoreckjeh rybáruov). L. 1530 v so- botu po sv. Janu Kř. oznámili jsou rybáři Podolští před pp. ouředníky ([šestipanskými Nov. M. Pr.) svolenie, na čem jsou se vo lo- venie ryb jednosvorně snesli a pp. ouředníci při tom je zuostavujíce rozkázali je pro bu- doucí nesnázi, kteréž by skrze vajtržnosti mohly pojíti, zapsati. Kteréž jest takové: První artykul: Že jsme se na tom všickni snesli, aby provazem neb jinak hasačertem do sv. Víta od nižádného loveno nebylo. Druhý: V sobotu na neděli tu noc, v nedéli, druhü noc na pondělí aby žádný nelovil, než ten den v neděli aby zachovávali i ty obě noci vedle téhož svolenie. Třetí: Žádný z nás aby sám druhý na lovenie nechodil, než toliko každý sám. Čtvrtý a poslední: Na tom jsme se svolili, kdyby provazem některaj z souseduov zalovil a pro nemoc bezelstně že by loviti nemohl, tehdy ten tajden, v kteraj by zalovil, má jemu zouplna díl jeho dán býti a potom polovice až do roku. Však tím zpuosobem, aby ourok od 

Strana 726
726 něho zouplna dán byl a též nádobí aby jim k lovení dáno bylo. A to všecko, což nahoře psáno jest, po- vinni jsou a budou sobě to držeti pod pokutou 20 gr. m. tolikrát, kolikátý by koli jel, aby vždy propadl XX gr. m. a to pp. úředníkuom. Což se pak druobeže dotýče, té nemají loviti do sv. Jakuba Velikého pro neřesti a to pod pokutou nahoře psanou. Actum sabbato die Divis. apost. (Rukop. č. 2133 II f. 150.) Popovice u Prahy. 1. 1516, 22. ledna. Jiřík Zacheáš učinil smlúvu s Mareškůú z Po- povic takovú, kdež jest Mareška povinovat témž Zacheášovi Jiříkovi XID'/, k. II gr., i má jemu każdy rok Mareška platiti po 1"/, k. IIII gr. m, kdyZ lüky sklidie i seno pro- dá. Actum feria IIII. ante Conversionem Pauli a. XVI% (Rukop. ć. 2133 I f. 26.) 2. 1517, 27. Gervna. Úředníci [šestipanští Nov. M. Pr] küpili jsú krčmu u Marešky v Popoviciech za XXV k. m. — Actum sab- bato ante Petri et Pauli ap. a. ete. XVII. (Tam- též f. 35.) 3. 1518, 26. dubna. Jan Vozubík kúpil krčmu v Popoviciech od pánóv úředníkóv [še- stipanskych Nov. M. Pr.] Barthoñovi synu svému, s lúkú, palúčky, s rybníčkem — za XXIIII k. m. — A z toho bude mieti úročiti pfi sv. Havle !/, k. m. a při sv. Jiří !/, k. m. Actum feria ll. post Georgii a. ete. XVIII*. (Tamtéž f. 36.) 4. 1532, 24. června. Vondráček Vozubík koupil krčmu v Popovicích od Vaňka Rou- bitka za XLVIII k. m. — Rukojmie za do- brýho hospodáře Jan, rychtář z Sedobrovic, a Jan Tuomuov z Modletic. Actum feria II. die Joannis B. (Tamt. III fol. 46.) 5. 1532, 10. srpna. Jan z Dlouhýho pole koupil statek v Popovicích od Jana Homoli — za LII k. m. — Koupeno to s dvíma klis- nami, jednou kravou, 5 slepic a kohout. Ac- tum sabbato die Laurentii. (Tamt. III f. 45.) 6. 1539, 15. srpna. Kuba krčmář z Ku- řího koupil — s povolením pánuov úředníkóv E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archwu města Prahy: [šestipanských Nov. M. Pr.) krému v Popovi- cích od Vondřeje krčmáře za LXIIII k. m. — Stalo se v pátek den Nanebevzetí P. Marie. (Rukop. č. 2150 f. 8) 7, 1546, —. Jakub Malešický koupil sobě, Martě manželce své, dvuor v Popovicích s dě- dinami a lesy podle vykázání od Pavla Čecha za CLXXX k. m. — Ouroku polouletního D/, k. m. (Tamtéz f. 60.) Popoviéky. 1433, 15. dubna. Amicabilis atgue finalis concordia facta est — occasione hereditatis in villa dicta Male Popowiczky, site inter hereditates Benessii et Sskalakonis, guam hereditatem Johannes Nadielek de Po- powiczek, avus Rzehakonis [filii Nicolai Trn], legavit, condescendit atque potenter — depu- tavit — prenominato Rzehakoni —; de qua insuper hereditate Witek [de Popowicz] — condescendit — prefato Rzehakoni —. Actum in consilio [Nove Civ. Pr.] feria quarta post festum Pasche anno etc. XXXIII. (Rukop. €. 2082 f. B 29.) Poříčany. 1411, 4. května. Johannes de Nyempczicz, decretorum doctor, reverendissimi in Christo patris et domini d. Sbinconis, archi- episcopi Prag., ap. sedis legati, vicarius in spiritualibus generalis, notum facimus —, quod ex litteris per d. Johannem, alias Henslinum, rectorem altaris s. Wenceslai in capite tumbe s. Wenceslai — in ecclesia Prag., executorem testa- menti bone memorie Georgii, alias Gyrziconis, dicti Lunsky, quondam civis Min. Civ. Pr., pro altare s. Spiritus, b. Marie V., ss. patro- num et OOSS in dicta ecclesia Pragensi et ipsius ministris factis accepimus, qualiter ipse d. Henslinus ipsum altare dotando certis cen- Sibus inter alios census infrascriptos census: primo in villa Carziez tres s. cum X gr. su- per novem s. gr. census, item in villa Porzie- ezan duas s. gr. super bonis Johannis de Klu- ezow, it. uuam s. gr.in villa Zehrowicz super bonis Stephani, civis prescripte Min. Civ. Prag., et super domo et area eiusdem Blahe in Hradezano Pragensi unam s. gr. den. pr.cen- 

Strana 727
Dodatky. Popovice— Poříčany. sus annui et perpetui pro dicto altari et ipsius ministris sub certis modis et condicionibus de- putavit, donavit et assignavit, prout in dictis litteris plenius continetur. Cum autem pre- scriptus d. Henslinus dicti altaris et ipsius ministris facere condicionem cupiens meliorem prescriptos census in Carziez, in Porziezan, in Zehrowiez et in Hradezano, premissis debitis tractatibus, vendiderit et alienaverit et alium censum pro pecuniis dieti census venditi re- ceptis in bonis infrascriptis, videlicet in villa Genceziez super bonis Martini de Meronicz tres 8. gr.; it. in villa Dieczan super una aratura agrorum et aliis pertinenciis, que possidet Pe- trus de Zeleniez, duas s. gr.; it. in prescripta villa Dieezan unam s. gr. super hominibus iufrascriptis eorumque hereditatibus, videlicet Petro, qui solvit de decem mensuris agrorum triginta gr. et pro robotis tres gr. ac duos pullos et mediam s. ovorum; it. in villa Pticz unam s. gr. super uno homine censuali Marsi- cone dieto Domyn reemerit, ac pro dicto al- tari sub condicionibus in litteris antedictis de- Scriptis, ita videlicet, quod post mortem d. Wenceslai de Dobrzan, nunc penitenciarii — ipso censu utantur, ad tabulas terre regni Boe- mie imponi procuraverit ac de novo duas s. gr. census in proscripta villa Dieczan cum vi- ginti tribus gr. et quatuor pullis ac una s. ovorum emptas de et super hominibus censu- alibus infrascriptis, videlicet in Wenceslao, qui solvit de mediolaneo unam s. cum media gr. et pro robotis septem gr.; it. in Gira, qui de duodecim mensuris agrorum solvit quadra- ginta unum gr., pro robotis tres gr. ac duos pullos et mediam s. ovorum; it. super Girzi- cone residuum et tres gr. pro robotis et duos pullos et mediam s. ovorum, emptas dicto al- tari et ipsius ministris donaverit, univerit, ita ut qui rector altaris antedicti de eodem censu de novo donato et empto exponat infrascripta anno quolibet: primo in anniversario Johance Trziebiwlicz, quod die obitus peragetur, exponet unam s. gr., dando pro offertorio et candelis tres 121 gr. pro missis defunctorum eodem die legen- dis, decem gr. pauperibus clericis et ante fo- res ecclesie duos gr., residuum vero inter duos canonicos, altaristas et ministros more aliarum porciouum dividetur; deinde pro remedio et salute d. Wilhelmi, olim plebani ecclesie in Trzyebenicz, quarto die ante festum s. Lucie undecim gr., dando pro offertorio et candelis duos gr. pro missis defunctorum octo gr., pauperibus ante fores ecclesie ununi gr.; de- mum in die s. Scolastice pro anima Duchco- nis presbyteri undecim gr., dando pro offer- torio et candelis duos gr., pro missis defunc- torum octo gr., scolaribus in choro pro pane unum gr., et ipso die ante festum s. Marthe pro anima Petri de Skalka pro offertorio et candelis duos gr. et pro missis defunc- torum quatuor gr.; postremo in anniversario supradicti d. Henslini in die obitus ipsius pro offertorio et candelis duos gr., pro missis defunetorum XV gr., pauperibus et scolaribus pro pane duos gr., pro fabrica ecclesie Pra- gensis unum gr., residuum ipse altarista pro se reservando. Dicto autem d. Henslino vitam ducente in humanis prenominati altaris rec- tores ad prescripta onera de dictis censibus de novo emptis non obligabuntur, sed ipso d. Henslino de hoc medio sublato mox prescripta diebus superius designatis expleantur. Ut au- tem omnia et singula premissa teneantur et inviolabiliter eviterne observentur, memoratus d. Henslinus nobis — supplicare curavit, qua- tenus vendicionem census superius descripti admittere ac eosdem census venditos a iure spirituali eximere censusque de novo emptos ac eciam de novo donatos — altari antedicto — annectere, unire, applicare — iurisque ec- clesiastici et non mundani decerni reputari, nec non omnia — superius descripta — con- firmare dignaremur. Nos vero informari cupi- entes, an ex prescripti census vendicione et — empcione utilitas et comodum altaris se- pedicti — proveniant —, inquisicionem super hoc a testibus fide dignis — fecimus diligen- 

Strana 728
728 tem. Et guia ex eadem inguisicione — inve- nimus utilitatem non modicam et comodum evenire —, ideo supplicacionibus pretacti d. Henslini — annuentes prescriptam vendicionem et empcionem census antedicti admisimus — prenominatosque census a iure spirituali exi- mimus, census quoque de novo emptos — al- tari antedicti perpetuo annectimus — omnia- que — confirmamus. — Datum et actum a. m. quadringentesimo undecimo, die IIII. mensis Maii. (Archiv kapitoly sv. Vítské XXV, 10.) Postyizin w Velvar. 1426, 20. dubna. In causa, gue vertebatur inter Jacobum patrem et Ambrosium, filium ipsius, de Postrzizin ex una et Jankonem dictum Svojsse ibidem in Po- strzizin parte ex altera in et pretextu homi- cidii, vulgariter o hlavu, — amicabilis compo- Sitor — pronuncciavit mandans primum et ante omnia, ut ipsum Jankonem Svojsse nec non patrem eiusdem ac universos eorum suc- cessores et posteros dicti Janco et Ambro- sius cum suis heredibus et successoribus pro bonis ac nobilibus hominibus haberent et reputarent —. Insuper prefati Jacobus et Ambrosius cum octo aliis amicis debent eidem Janconi Svojsse in loco sepulcri, in quo de- functus est pater ipsius, humiliacionem facere, pater cum filio nudis pedibus, amici vero ipsorum caleiati in hunc modum: Vinni se dáváme P. B. i tobě, milý synu, i tvým všem přátelóm a prosíme tebe pro P. B., pro M. B. i pro všecky svaté, aby nám odpustil. Eciam pronuncciavit, quod ipsi Jacobus et Ambrosius pro anima interfecti dent quinque stamina panni grisei diversis personis —, videlicet sa- cerdotibus ecclesie s. Leonardi in Mai. Civ. Pr. unum stamen, aliud vero stamen vitricis eeclesie in Odolenowa Woda —, residua vero tria stamina debent presentare eidem Janconi. — Act. sabbato ante Georgii a. XXVI. (Ru- kop. č. 2099 f. 185.) Plíč Dolní. 1358. — Ula Thasner emit unam curiam, videlicet araturarum in villa, E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archwwu města Prahy: que vocatur in Inferiora Ticz, erga Hanam Beneschawer. (Rukop. & 987 f. 191.) Radlice. 1. 1401, 15. prosince. Stiborius Maly de Nova Civ. Pr. et Welka conthoralis eius emerunt XLVIII gr. census erga Ni- colaum Martini institorem pro VIII s. super vinea ipsius Nicolai prope villam Radlicz. Actum feria V. post Lucie. (Rukop. 6. 996 fol. 46.) 2. 1405. 7. ánora. D. Wilhelmus, altarista s. Anne in ecclesia Pragensi, emit pro se et pro Margaretha sorore sua unam Ss. gr. pr. census erga Swatossium, residentem prope s. Jacobum penes monasterium Cartusiense, et Krzysstam, conthoralem ipsius, pro X s. super vinea ipsorum in bonis ville Radlicz. Actuni sab- bato post Dorothee. (Rukop. 6. 2101 fol. 36.) 3. 1411, 22. fíjna. Ottico pannicida emit Is. gr. census erga Nicolaum pannirasorem de Minori Civ. Pr. pro VIII s. super vinea ipsius Nicolai in bonis Radlicz. Act. feria V. post Galli. (Rukop. €. 2101 fol. 286.) Sedlec Chudý. 1431, 12. března. Absolon z Chříč[e] deputat et proscribit IX s. gr. debiti Barthossio pannifici in villanis et censitis suis ville Chudý Sedlec dicte. Qui quidem villani promiserunt prefato Barthossio dare et per- solvere pro dicto Absolono, domino suo —. Act. feria II. dominice Letare a. etc. XXXI. (Rukop. 6. 2099 f. 300.) Sluštice u Českého Brodu. 1. 1521, 5. února. (Veronika, Matúše bakaláře manželka od husy, vinila Jana a Václava bratří, syny neb. Matěje Křížka, z nepostoupení polovice dvoru popluž- ního na svobodných dědinách v Slušticích.) V té při mezi Veronikú, Matúše bakaláře man- želkúů, z jedné, Janem a Václavem bratřími, syny neb. Matěje Křížka, z strany druhé, kdež jest je vinila z nepostoupení polovici dvoru popluzního s popluzím v Slu&ticích a z toho ze všeho, co k té polovici přísluší, praviece se k tomu právo míti podle kšaftu neb. Křížka, děda svého, a na to ukázala týž kšaft, žádajíc podle něho za opatření. Proti tomu oni obeslaní 

Strana 729
Dodatky. Postřišín— Sluštice. bratří a sirotci pravili a dali od sebe mluviti, že oni z takové věci nejsú jí povinni odpovie- dati a právi býti na právě městském, poněvadž se zemských gruntuov dotýče a poněvadž ná- lez najvyššího p. purkrabie pražského p. Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné ukazuje, chtěla-li by je ona Veronika z čeho viniti, že má je viniti tu a na tom právě, kdež ta věc příleží. A na to pokázali tajž nález a při tom žádali zůstaveni býti. Zase proti tomu Matúš bakalář na místě Veroniky, manželky své, mluvil, že za obranu sobě sirotci berou, že je z toho sešlo, jedno, že jest Veronika pány z póhonu propustila a na páních toho mocně přestala, a druhé sirotek na tomto právě sobě léta vy- prosil, a tu obojí strany že sú se dobrovolně svolily, aby na tomto právě o to místo braly. Dokládaje se paměti p. purgmistra a pánuov a prose v tom za opatření. Tu p. purgmistr a páni — nalézají: Po- něvadž nález najposlednější, kterýž jest ukázán, najv. p. purkrabie pražského, to v sobě drží a světle zavírá, chce-li ona Veronika je sirotky z čeho viniti, aby je vinila na tom právě, k kterómuż ta věc náleží. A poněvadž ony strany patříce na vajsady a svobody města tohoto k tomu sou se dobrovolně svolily, tak jakž pamět panská toho jest, aby námi a tímto právem o to, co mezi nimi jest, slyšeny a ro- zeznány byly a pro takovú věc, aby se snáze sjíti a lépe trefiti mohla, ona Veronika nás jest z póhonu propustila a druhá strana léta sirotku staršímu na nás jest vyžádala a ob- držala a on sirotek, maje léta sobě od nás daná, sám nás jest žádal, abychom jemu k obraně té pře a věci mistra Václava, kancléře našeho, odpustili zde před právem, i z těch příčin, poněvadž sou se obě strany před nás k slyšení a k rozeznání svolile, již ta věc k samému našemu právu a soudu podle téhož nálezu náleží a podlé práva a vajsad města tohoto nebo svolení všecky věci a práva ruší. A protož oni sirotci již sou povinni z toho, z čehož je viní, odpoviedati zde a právi býti Archiv Cesky XXVIIL 729 podle svého svolení. Act. feria III. die Agate 8. d. MVC XXI. (Rukop. č. 1129 fol. 430.) 2. 1521, 13. března. Vedle toho prvního nálezu, kterýmž nalezeno a rozkázáno jest sirotkuom po neb. Matějovi Křížkovi vostalým v témž nálezu položeným a jmenovaným z pří- ¢in tudíž oznámených, aby Veronice k její žalobě odpovídali a, z čeho je viní, právi byli, tu ona Veronika na den sobě a jim položený stála jest ku právu svému, ale Jan a Václav sirotci na týž den ani potom, souc k tomu obsíláni, nestáli sú. I z těch příčin v té při jí Veronice dává se za právo, takže oni sirotci Jan a Václav tím, což jest na ně žalovala, sú jí povinni pod pokutami v právích města tohoto uloženými. Stalo se v radě léta, ut supra, feria IIII. post Gregorium. (Tamtéž.) 3. 1525, 21. srpna. (O čotéž.) V té při mezi Veronikou, Pavla Bóchovskóho manżelki, z jedné a Janem a Václavem, bratřími a jejím, bratrany, z strany druhé, kdež jest je vinila z toho, že jest zůstala s Matějem nebožtíkem, bratrem svým, po Janovi otci svém, a týž otec její, že jest sešel bez pořízení z tohoto světa a ji neopatřil, a což jest ostalo statku, že k dílu toho statku připuštěna jest a k dílu jeho přijítí nemůže; a poněvadž v těchto časích od mnoha let nemohlo to k konci při- jiti, prosi, aby v tom opatřena byla i tak v ostatek toho statku puśtóna. Proti tomu oni bratří odpírajíc pravili, že oni nevědí, nač se táhne, nebo oni jejího nic nedrží. Než kdež toho dotýká, že by mocí statku toho díl držela a že je mocí k němu přišla, toho při tom na ten čas nechávají. Než tak, jakž jest povědíno, že o tom nevědí, aby co jejího drželi, leč oznámí a to pokáže, že oni drží to. Proti tomu od Veroniky mluveno, že po otci jejím Janovi, kterýž jest bez pořízení umřel, a statek byl Křížkuov, děda jejího, že v tom statku polovici má a čehož jest v dr- žení, že jest mocí žádnou k tomu nepřišla ani v to vkrolila, Ze tomu odpird a co toho statku jest, Ze to jmenuje, jakožto polovici 92 

Strana 730
730 dvoru v Slušticích. A ač lidí v držení jest, ale i tu nesnáz jí činí, takže toho užívati pro jich překážku nemůže, neb v úrocích jí pře- kážku činí. A kdež sú promluviti dali, že svého užívají, že těm slovům místa nedává a praví, že svého neužívají, ale že ona k tomu tak dobré právo má, jakožto dědička. A po- něvadž tomuto právu taková věc k rozeznání přísluší i k podělení a ne jinému, a oni se k tomu svolili, že tímto právem o to děleni chtí býti, jakož pak i na to právo stanné jesti, a z toho jest sešlo, že sou oni ku právu tomuto přistoupili a to právo aby upuštěno bylo, k tomu se svolili; v tom za opatření prosila. A na to kšaft děda svého ukázala. Proti tomu oni bratři inluviti poručili: Kdež ona chce kšaftem tím, kterýž pokázala, k tomu statku právo míti, že tím kšaftem k tomu práva nemá, nebo jest vědomá věc, jak se kšaftové zdejší zachovávají. Když který kšaft jest, ježto se vztahuje na statek zemský, že takový kšaft ve dsky zemské se klade; nechť dsky pokáže, stalo-li se jest při tom kšaftu též. Nyní toho hledá při tomto právu a prvé poháněla z pychu a právem oním hleděla, kterémuž toto vše náleží, a tam neprovedla nic, nebo páni se byli v to uvázali, jakožto poručníci vrchní, a kdyby jí tu co náležeti mělo, byla by obdržela; nemohla ani podle práva tohoto. Nebo psáno jest, kteráž se vdá na jiné právo, že nápad svuoj potracuje. A ona se jest též vdala jinam z tohoto práva. A žá- dali, aby to právo čteno bylo, a to slyšeli a při tom za opatření prosili. Proti tomu od Veroniky jest mluveno Kdež mluví a dotýčí toho kšaftu, že by ten podle pořádku tak zachován nebyl, jakž sluší na kšaft městský, a skrze to že by ona k své spravedlnosti přijíti nemohla: to jest dobře vědomé, když ten kšaft dělán byl, jaká se jest věc sběhla v tomto městě a jaké pohnutí bylo, a proto tím se stala překážka, že jest se to vykonati nemohlo. Však proto otec její toho tak v držení byl a v tom překážky neměl. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: A kdyby překážka byla ta, ne předešlá, byl by k té dokonalosti přišel. A kdož tím právem ji od toho odciziti chtí; víme dobře o tom právu, kdož se ven hostí, ale tato se jest ven ze zdí nedávala a zde v městě vostala. A potom tou jednotou to jest všecko konečně k stvrzení přišlo. A kulhalo-li je co tu, to je tou jed- notou stvrzeno. A již sami k tomu přistoupili a se svolili, že zde o to konec míti chtí. Též se na právo táhli a je pokázali, že tak pohlaví ženské jako mužské dědí. Zase k tomu od bratří mluveno: Ačkoli jednota se stala, však ta jich spravedlivosti na překážku není, nebo ta jednota o předešlé věci se nestala, než o ty, kteréž tehdáž byly a potom budou. A že jest i toho oderčena, žá- dali ortele slyšeti a ten pokázali mluvíc, po- něvadž ve dskách zápis na ni se nevztahuje, nebo toliko dědicím samým sluší a náleží tu spravedlivost, ale ne pohlaví ženskému. Nebo podle práva zemského, kdež stojí, dědicóm, tu děvečky nebo ženy nemají nic. A poněvadž tato věc práva tohoto se nic nedotýče, než zemského, že taková věc při tom právu též zůstavena bude. A na to též pokázali zápis trhový z desk zemských. Zase od Veroniky mluveno: Kdež sú oni zápisu podali, že ženské pohlaví nedědí podle práva zemského, ale že se zde nesoudíme podle práva zemského, než podle práva tohoto, k kerémuž sou se svolili, že na něm přestati chtí. Nebo děd její, koupiv to zboží, tak dobře jí je odkázal jako dědicóm, a ač tomu překážku činí, že by do desk nevšel, jest příčina předložena. Nebo i tou sou se bránili před p. purkrabí a ten jim zápis ne- pomohl, nebo čeho je v držení, při tom jest zůstavena a na to se jest vajpověďd stala. A tu vajpověd sou pokázali od úřadu purkrabského. Proti tomu vajpisu mluveno, že konec té vaj- povědi ukazuje, že té věci p. purkrabie ne- chati ráčil při tom právě, kerémuž to náleží. To jest [věc] jistá, žeť k jinému nenáleží, než k zemskému. A tam se utekli i pobáněli, nebo jest vědomá věc, že sou soudové rozdílní a 

Strana 731
Dodatky. Sluštice — Stříbro. každý soud ví, co kerému náleží súditi. A ona onde i onde toho hledá a nemohüci spravedli- vosti míti i letóm několikeronásob dala projíti nebo i pány úředníky na to vedla a nic ob- držeti nemohla, nebo tu práva neměla. Na to pokázali vajpis z desk zemských i také ortel, kam je ta věc podána byla. Zase od Veroniky mluveno: Že sú dali ortel čísti první, kterýž jest víc k jich potřebě nežli k jejich, nebo oni sou jej pokázati chtěli. A kdež tento pokázají, že je z toho sešlo, nebo potom jest poslední ukázán, podle kte- réhož oni se svolili zde státi. A ty věci všecky že sú prvé na místě postaveny. Smlouvy pře- dešlé dotýkajíc a to vše pokázavše za spra- vedlivé opatření žádali. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Ačkoli nebožtík Křížek koupiv Sluštice a jiné vesnice i s tím dvorem poplužním v Slušti- cích, zapsal to sobě a svým dědicóm, ale po- něvadž jest byl svobodný měštěnín pražský, mohl jest tajž statek dáti odkázati podle vajsad a svobod i práva města tohoto, komuž by se jemu vidělo a zdálo. Pak poněvadž jest od- kázal kšaftem řádným neb. Janovi, synu a dědici svému, a dětem jeho a on Jan, aby děti jeho k tomu práva neměli, jako jeho naj- přednější dědici, nic jest podle zápisu dskami učiněnému neodpíral, ale kšaft přijal a podle toho kšaftu v ten statek jest se uvázal a podle toho kšaftu jej držel; a poněvadž více dětí jeho Janových nebylo, nežli on Matěj, nebožtík otec Januov a Václavóv, a Veronika, a on Jan řádně neudělal kšaftu i umřel jest a tak ten statek podle téhož kšaftu Křížkova ne- mohl je na jiné přijíti a připadnouti rovně než na ně, na Matěje a na Veroniku, děti a spo- lečníky jeho. A poněvadž on Matěj nebožtík v polovici těch lidí a platuov za své živnosti ji Veroniku vpustil jest a jakž smlouva uka- zuje, že i v dvoru polovici měl jest ji vpustiti, i toho jest neučinil, kdež o to soudové vždycky sou se dály hned od smrti neb. Jana i také s nimi s Janem a Václavem hned od smrti 731 jeho Matějovy vždy sou se dáli a najposléz nálezem najv. pana purkrabie pražského sou o to ku právu navráceni, tu kdež náleží, a oni strany, Jan a Václav, svolili se o to tímto právem rozeznáni býti: i z těch a takových příčin p. purgmistr a páni v té při dávají jí Veronice za právo, takže on Jan a Václav po- lovici toho dvoru poplužního v Slušticích od dnes do dvú nedělí pořád zběhlých podle práva postúpiti mají a v předešlém držení lidí jejích jí překážky činiti nemají. A což se škod do- týče a užívání toho dvoru, poněvadž oni Jan a Václav bratří nedodrželi sú toho z úmysla a svévolně, ale z překážek jistých a mnohých i druhé strany, z těch příčin p. purgmistr a páni ty škody mezi nimi zdvihají. Act. feria II. ante Bartholomei a. XXV. (Tamtéž fol. 452.) Středokluky. 1434, 20. prosince. Zápis z tohoto času otištěný výše str. 241 č. 3. za- psán jest v rukop. č. 2099 fol. 426. Stříbro. 1. 1436, 16. listopadu. Dominus Thomas, frater monasterii Kladrubiensis ordi- nis s. Benedicti, resignavit omnem porcionem bonorum ipsum post mortem Wenceslai, patris sui, dictum (!) Salaczek, civem in Misa, quo- modolibet concernentem, Machkoni, fratri suo germano. Actum feria VI. die Othmari a. etc. XXXVI. (Rukop. č. 2099. f. 434.) 2. 1519, 9. července. (Kšaft Aničky Waltru- bové.) My purgmistr a rada města Prahy zná- mo činíme —, že uroz. vladyka Řehoř Cha- nický ze Všehrd a opatrný Jiřík vinopal, súsedé naši — vysvědčili takto: Tu sobotu po Božím vstúpení l. 1519 byli jsme požádáni od Aničky, Waltrubovy dcery ze Střiebra, abychom k nie přišli. Kterážto, když jsme k nie přišli, ležíci v těžké nemoci — učinila jest před námi kšaft takovým obyčejem: Oznámivši prvotně dluhy své takové, že má u Kobíka v Střiebře VI kop, u Kochtánka ševce II k. —. Item oznámila dále, že páni Stříbrští kúpili ot nie dědinu k obci za XL k. m. i zuostávají jie ještě za ní III k. a Kuba v Waltrubově dvoře, kterýž tu dědinu drží, dlužen jie XX gr. m. — To 92* 

Strana 732
732 pak všecko — dává Vaňkovi, kterýž při po- rybném posluhuje. — Jenž jest dán l. 1519 tu sobotu po sv. Prokopu. (Rukop. č. 2142 fol. A 8.) 3. 1539, 18. prosince. Jiřík bakalář Stří- brský vzdal všecku svú spravedlnost, kteráž jemu náleží po Václavovi, starém písaři Stří- brském, otci jeho, — i louku, kterúž má pod p. opatem Kladrubským, Alžbětě m. své. Actum feria V. post Sapientie. (V juxtě jest zápis z r. 1553, dle kteréhož Jiřík tuto louku zastavil Martinovi Žabkovi z města Stříbra v XV k. gr. č. (Rukop. 2111 f. 274.) 4. 1552, 14. července. (Kšaft Bartoloměje ze Stříbra.) My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme, že jest položen před námi kšaft Bartoloměje, syna někdy Petra Sobína, měště- nína města Stříbra, — kterýžto [zní]: Ve jméno boží amen. Já Bartoloměj — na tento čas jsa postižen nemocí — v Městě Pražském Novém u Longina soukennika, potom jsem všel sem do Starého M. k Dorotě sestře své a Stani slavovi, švagru svému, apotekáři v domě Du- hově; — dědinu, kterúž mám u města Stříbra velikou, slove v trúbách, s lúkou, té dčdiny polovici — dávám Annč matce své a druhou polovici Dorotě, sestře své, apatekářce, u kte- réž ležím. — A po smrti matky — tomu chci, aby ta polovice připadla na Václava, Vikto- rina, bratry mé polovičné —. Stalo se ve čtvrtek po sv. Markétě I. etc. LII. (Rukop. č. 2142 fol. BB 13.) Svinañe. 1464, 11. dubna. Johannes Pipa, civis Mai. Civ. Prag., fassus est, se teneri de- bitorie XXVII s. circumspecto Franconi, cal- cariatori, civitatis pretacte coincole. Quam pe- cunie summam prescribit eidem in domo sua propria, Helmonis nunccupata, tali cum con- dicione, ut in quattuor temporibus de pro- ximo venientibus quosdam quattuor homines censuales in villa Swinarz residentes cum censu eorum iure tabularum terre prefato Frankoni hereditarie intabulet. Actum feria IIII. infra Conductum Pasche a. LXIIII. (Spla- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: ceno ještě téhož roku.) (Rukop. č. 2141 fol. 342.) Šárka. 1519, 14. září. V zápisu otištěném výše str. 256 č. 2. čísti sluší v prvé řádce Já Jan Mařík Šperka z Lisolaj. Tábor. 1440, 28. června. Barták a Peša s jinými přátely svými, měšťané. z Táboru, vstúpivše před pp. konšely Star. M. Pr. i tú- žili jsú na cechmistry řemesla nožieřského, kterak by oni zavedli Duba, nožieře z Táboru, v rukojemstvie za jednoho vězně, jménem Ja- kuba Prews, kteréhožto k jich prosbě týž Dub jest vyučil, a toho list svrchupsaných cechmi- struov na svědomie jsú položili. Také cech. mistři svrchupsaní okázali jsú proti tomu list, kterýž jest jim Dub odepsal, že toho vězně v ty penieze vyručiti nemuož, a potom viec o toho vězně jsú nestáli ani psali —. Tu pp. purg- mistr a konšelé — pověděli sú takověto, aby Dub sám osobně stál před svrchupsanými pá- ny v radě, jestliže co má činiti s Jakubem Prewsem —. Actum feria III. ante Petri et Pauli a. etc. XL. (Rukop. č. 2099 fol. 490.) 2. 1523, — —. (Svědomí ve při mezi Václavem, pernikářem z Táboro, a šrotéři novoméstskými.) Havel, služebník p. Jana Zá- řickýho z Tábora, vyznal: Ten já kuoň dobře znám, neb sem toho času sloužil u Václava pernikáře. A když jest byl nás oblúpil Ma- lovec s svými pomocníky, tehbdáž nám ten kuoň vzali a ja na něm veza perník a sukna seděl, neb jsme jej hnali pod sedlem. — Jiřík, slu- žebník p. Hynka Lamfojta, pověděl: Byl sem toho času služebníkem u Václava, pernikáře z Tábora, a když jsú jeli do Prachatic, tehdy toho času, když sú oni byli Táborské pobili, jsou jemu Václavovi ten kuoň vzali. (Rukop. č. 1047 fol. 14.) Toušeň. 1. 1365, — —. Nicolaus Gentes emit hereditatem et villam Tueschin cum agris — montibus, vallibus erga Nicolaum, filium, olim Frane Pesoldi, ac Franam Johannis et Ulam Roczaneri, ipsius Nicolai et conheredum suorum tutores. (Rukop. č. 987 fol. 224.) 

Strana 733
Dodatky. Svinaře— Vožice. 2. 1447, —. Wanko, iudex de Tussen [mutuat pecuniam). (Rukop. č. 2084 fol. A 37 a B 16.) 3. 1448, —. Zápis z tohoto roku otištěný výše str. 279 č. 2. zapsán jest v rukop. č. 2084 fol. B 43. Trebonín. 1550, 16. prosince. Václav Ší- pař oznámil, že jakož má spravedlnost na pe- nězích gruntovních na domu v Třeboníně, kterýžto duom drží Jan Drbolt, i tu všecku odevzdal jest Barboře Radšíkové v Krumlově, sestře své. Actum feria III. post Luciam a. etc. L. (Rukop. & 100 fol. A 1.) Trebivice neznámé polohy. 1447, —. Bartoš Štěně de Praga in Trzebiwicz residens. (Rukop. & 2099 f. 1025.) Trnovany. 1432, 22. prosince. Prout causa tractabatur inter Elisabeth, sororem Wanikonis de Trnowan, et Henricum de Podwinie, pos- sessorem dicte ville, occasione bonorum per dictum Waniconem, fratrem eius relictorum, que quidein bona per tutores eiusdem Wani- conis sunt vendita —. Domini vero — pro- nuncciaverunt: Quia prefata Elisabeth de summa, pro qua bona ipsius fratris sunt ven- dita, XII s. debet habere, — eciam quia illa sexagena census retenti in dictis bonis debet preterire. Actum feria II. ante Nativ. Chr. (Ru- kop. č. 2099 f. 351.) Üstí n. L. 1457. — My purgmistr a rada mésta Üstí nad Labem vyznáváme tiemto li- stem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že vstúpivše před nás se- diecie v našie radě poctivá paní Markéta, man- želka někdy Jana Sypty řezníka, s poctivým knězem Václavem, farářem naším, s Vítkem, s syny svymi, a s Netü dcerü svü, a tut jsü sě odřekli masného kráma, kterýžto leží v Star. M. Pr., kterýž jest múdrý a opatrný Jan Vla- chý, řezník a mistr Starého M. Pr., kupil od svrchupsaných panie Markéty synóv a dcery jejích, jsú sě odřekli a mocí listu tohoto sé odfiekaji. A tomu na svědomie pečeť města 733 našeho k tomuto listu dali jsme pfitiskniti, jenz dán a. d. MCCCCLVVII. (Rukop. & 2105 fol. 82.) Velvary. 1426, 3. tervence. Katherina, Jo- hannis Lapkonis de Welwar, dedit potestatem Johanni, quondam rectori in Welwar, ut con- quirat XL s. gr. super Petro Prenhuser, in quibus ei debitorie existit obligatus. Actum feria IIII. post Joh. B. a. XXVI. (Rukop. ć. 2099 p. 177.) Ves Velkd. 1453, 27. ledna. Rzehorz iu- dex et Waniek, vitrici ecclesie s. Laurencii de Magna Villa, — fassi sunt, se percepisse ab Othmaro, similiter de Magna Villa, unam s. gr., quam legavit Laurencius Skakal pro anima sua ad eandem ecclesiam. — Actum sabbato post Convers. s. Pauli a. LIII. (Rukop. 6. 2084 fol. F 25.) Vožice. 1451. — Quemadmodum Gallus, Johannes, Margareta, Dorotea et Ludmilla in opido Wozicze cohabitantes, liberi Mathei de Hor, coram magistro civium et consulibus ibi- dem in Wozicz comparentes omnes unanimiter dederunt potestatem suam Paulo braseatori, sswagro suo, illas V s. gr. a Nicolao Dupo- wecz delegatas tollendi. Actum feria II. post Circumc. d. (Rukop. é. 2099 fol. 1073).*) *) List Vozickfch zní : Slovutné opatrnosti pánóm purgmistru a radé Star. M. Pr. My purgmistr a kon- šelé z Vožice službu naši napřed vzkazujíc oznamujem a na vědomie dáváme, že přistúpivše před nás Havel a Jan, Matějovi synové, na Horách bydlejícieho, s se- strami svými, jmenovitě s Margrótń, Doroti a Lidki, vSichni jednostajne porućili jsi i moc a právo a vuoli svú dali Pavlovi, mésta vašeho bydliteli v domu Go- liášovu, švagru svému, tohoto listu ukazateli, téch pét k. gr. Mikulášem Dúpovcem dobré paměti, spoluměště- nínem vaším, kšaftem a posledním jeho poručenstvím jim odkázaných a daných vzieti od poručníkóv téhož Düpovce neb od toho, jehoz sé to dotyce. A kdyz ty penieze Pavlovi svrchupsanému dány budú, má týž Pavel moc od nich ode všech před námi sobé dani z těch jistých pěti k. gr. poručníky výš dotčené, neb kohož by sě to dotýkalo, všech bratří i sestr, dětí Ma- tějových na Horách svrchupsaných, jménem kvitovati a propustiti tak právé a mocné, jako by sé všichni i každý z nich před vaší milostí přiznali k tomu osobně. 

Strana 734
734 Nebí jest, což sě toho dotýče, jinými také süsedy na- šimi, jménem Janem, Jindrovým synem, a Mikulášem Němcem, tak to před námi uručeno i objištěno, žeť ižádný z vašich od týchž bratruov a sestr nikdy z téch peněz viece nebude upomínán. Dán pod našeho mě- stečka pečetí v úterý po sv. Tomáši ap. [22. prosince] léta od nar. s. b. tisícieho čtyřstého padesátého. Vrutice. 1429, 31. března. Allexius dictus Lessik de Lysa ex una et Magdalena, coniunx ipsius, nata Bernardi de Praga, una cum patre suo predicto parte ex altera — super omnibus — controversiis — compromiserunt, Qui qui- dem arbitri — pronuncciaverunt: D. Jaroslaus, eeclesie s. Nicolai rector et officialis curie archiepiscopalis Prag. ex officio suo matrimo- nium inter dictas partes consummatum confir- mavit, mandando, ut caritas et amor inter par- . tes easdem crescat. Demum — arbitri manda- verunt Lessikoni cavere dicte Magdalene de indempnitate vite et persone et eam assecurare seu securam facere in vita et persona. Item mandaverunt, ut Lessico conveniat comodum aput honestum civem Mai. Civ. Pr., in quo manebit cum Magdalena, coniuge sua predicta, usque ad festum s. Galli —, et post huiusmodi festum vel ibidem vel aliis in bonis dicti Les- siconis, predictis, si ipsis placebit, venditis, ubi ipsis melius videbitur ad animam, corpus et bona ipsorum temporalia. Et mulier obediat viro suo, nec aliqua pars dictorum coniugum debet esse alteri contraria. Quod si per aliquam partem ipsorum coniugum foret oppositum, eadem pars puniatur iuxta excessum et pro- baciones. Item mandaverunt eidem Lessiconi censum camere cum aliis debitis per ipsam mulierem, coniugem suam predictam, pro per- sona sua contractis subire. Item mandantes pronuncciaverunt, ut Lessico renovet dotali- cium decem s. gr. eidem mulieri dotatum et ostendat in bonis suis. Si mulier coniunx sua predicta habebit pueros cum dicto Lesaikone, quod post ipsius Lessiconis decessum habeat partem cum pueris eisdem in bonis ipsius Les- Siconis. Si vero cum dicto Lessicone pueros non habebit, ex tunc quod habeat dotalicium E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: huiusmodi decem s. gr. dicta mulier post mor- tem Lessiconis de bonis ipsius, si guocungue tempore post multos annos idem maritus ipsius prius ipsam decederet. Qui quidem Lessico de- putat et proscribit uxori sue virtute presen- cium in sorte alias na losu in Wruticz, alias post nabellum, alias za humny, situatum. Actum feria V. ante Ambrosii a. XXIX. (Rukop. €. 2099 f. 283.) Vyšehrad. 1. 1438, 9. června. (Vinice před branou Vyšehradskou.) My purgmistr a kon- šelé Velikého Města Pražského všem tiemto zápisem oznamujem a na vědomie dáváme, že znamenavše hodné svědomie Martinovo, řeče- ného Rodič, o vysazenie vinice jeho, kteráž leží pfed branü Vy&ehradskü, kterak by listové byli na svobody a práva té jisté vinice, jeden list s majestátem a druhý pod městsků pečetí, kteřížto listové v tyto časy nebezpečné jsú ohněm zrušeny a zkaženy, toho pilně a bed- livě s dobrým rozmyslem pováživše přijali sme to jisté svědomie za hodné a za jisté a mocí tohoto zápisu přijímáme ; přikazujíce pergmistru nynějšiemu i: kterýž v časiech budúciech bude, aby svrchupsanému Martinovi Rodičovi, jeho dédicóm a budúciem na té jisté vinici nepře- káželi ani překážeti nedopúštěli, ani jeho z kte- rých poplatkuov, práv viničních, ježto by sě dotýkalo a zvláště z pergrechtu, napomínali po vše časy budúcí. A to sé jest stalo ten pondělí po sv. Trojici a. MCCCCXXXVIII. (Rukop. č. 992 fol. 189.) 2. i480, 14. října. Honorabilis Procopius, antiguus prothonotarius Nove Civ. Prag. — resignavit — ad manus vener. d. Wenceslai de Plana, doctoris decretorum et decani ecclesie Wyssegradensis, canonici Prag., et hoc pro ea- dem ecclesia Wyss., omnia iura sua, que habet super prata, humuleta, piscinulas, census iuxta tenorem littere regis Georgii et eciam iuxta con- firmacionem — regis Wladislai —, et eciam hereditatem suam propriam —. Ad hanc re- signacionem fuit voluntas serenissimi domini nostri regis Wladislai, uti relator huius a d. 

Strana 735
Dodatky. rege ad consilium fuit nobilis d. Wenceslaus de Swarow, eiusdem d. regis magister coquine, Actum die Calixti pape. (Rukop. é. 2088 fol. D. 6.) Zábéhlice. 1523. — Jan Jelito vzdal dvé vinice své, jednu u Vršovic a druhů u Zá- běhlic, Dorotě manželce své. Actum sabbato post Stanislai a. XXIII. (Rukop. č. 2109 f, 297.) Záluží. 1529, 26. listopadu. Kdež p. Jiřík Bachtl skrze psaní svá i sám osobně stoje před pp. úředníky [šestipanskými] požádal jest: Kdež jsú p. purgmistr a páni ráčili jemu dáti a propustiti sirotka Martina, Václavova syna a vnuka někdy Jana koníře z Záluží, že do- tčený Martin po témž Václavovi, otci svém, táhne se na diel otce svého v statku, v kte- rémž Valenta, bratr oteuov a straje jeho, seděl, že by tu jemu v podílu otce jeho spravedlnost náležela. — Manželka nebožce Valenty tomu brání pravieci, Ze jemu Martinovi z toho statku Zádnym dílem povinna není, Ze Václav s jinými bratřími svými jsúce při otci svém Janovi koníři za živnosti v žádných podílích zmocnění nebyli, ale tak jako synové pod správou otce trvali a toho času, než jest k po- dílu přišlo, Václav, jeden z synuov jeho, smrtí sešel a že jsú toliko dva synové, jakožto To- máš a Valentin, při otci zuostali, až potom Jan koníř učinil jest podíl těm dvěma synuom svým zuostalým, tak aby společně o to dě- dictví jeho se rozdělili; nezapomenuv v tom Martina, vnuka svého, aby z toho statku za diel otce jeho XV k. — splatili. A oni že sú se tak chovali, až jeden z těch bratří, Tomáš, k městu se obrátiv Valentina, bratra svého, na tom dědictví zuostavil, jemuž potom i sho- řalo, takže jest zase svým nákladem ten dvuor udělal i pomoc od Tomáše, bratra svého, k to- mu měl. I více dědiny, než jest k tomu dvoru bylo za živnosti otce jejich, přikoupil a ten grunt zlepšil. A on Tomáš, strajc Martinuov, že jest o těch XV k. Martinovi k vydánie náležejících před smrtí svou oznámil a leč těmi, jiným jemu povinna není. Vrutice — Zlej£ín. 735 Tu pp. úředníci — vypovídají: Poněvadž Václav, otec Martinuov, jsa syn Jana koníře tu v Záluží, prve nežli jest přišel k podílu od otce svého, že jest umřel, a Jan koníř jej ži- votem přetrval a maje potomně skonati teprva dva syny podělil, a na místě třetího syna svého Václava, maje po něm vnuka Martina, i toho nepominul —, i z těch příčin mimo těch XV k. on Martin na tom statku — nemá. Actum feria VI. post Katharine 1529. (Rukop. č. 2153 fol. 509.) Zbraslav. 1574. — (Mlejn řečený na Blukw klástera Zbraslavského.) L. P. 1514 den sv. Ctibora (!) my mlynáři přísežní — jsouce vy- sláni na žádost p. Jana Bořity z Martinic, purkrabí hradu Karlštejnskýho, k spatření — kterak by se gruntuom JMtiCské ubližovati mélo — ai broduom skrácení se dálo, i sroz- umélo se, Ze nejvíce se jest stahovalo na jez, kterej jest u mlejna, jenž slove na Bluku a na gruntech p. opata Zbraslavského —, protož — u téhož mlýna dva cejchy sme bíti dali, jeden k práhu kladení, aby v budoucích ča- sích kladen byl pěti čtvrti lokte pod ten cejch, vejšeji nic, a stavidla s cejchem aby srovnána byla —; a druhý cejch, kterýž jest bit konec jezu, k tomu cejchu aby záplavy kladeny ne- byly nic vejšeji a k tomu cejchu aby takový jez sňat byl do dvou neděl —. A co se pak dotýče plotuov dělání, jenž slove u hrádku, a na druhým místě oudolnice, aby dvěma řady dělány byly, a mezi nimi zemí aby navezeny byly, a tak se tudy břehové vyvejší i nebude moci z řeky voda vystupovati a lidem škody dělati. (Rukop. č. 101 fol. 284.) Zlejčín 1462, 11. června. Jan Fráňa z Zej- zieře přiznal se jest před námi [Menš. M. Pr.], že jest Kateřině z Šlovic, manželce své milé a věrné, zapsal a zapisuje mocí tohoto zápisu člověka svého Marše dědičného tu sedícieho ve Zlyčíně, kterýžto platí dvě kopě grošie i s svodami, a lán dědiny, kterýž jest kúpil od dědin Hradištských, i s tú lúkú, kteráž jest 

Strana 736
736 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy. kúpena při tom lánu, kteráž leží blíž mostka vedle lúky kněžské, ve stu k. gr. pravým věn- ným právem. Jestliže by svrchupsaného Fráňy P. B. neuchoval, čehož bože nedaj, prve nežli Kateřiny z Šlovic, manželky jeho, tehdy ihned svrchupsaná Kateřina bude sě moci v ten lán dědiny uvázati i v to v všecko, jako sě svrchu píše, mocí tohoto zápisu pravým věnným prá- vem a držeti a požívati beze všie překážky všelikterých mých příbuzných aneb chtějících tu právo mieti k tomu statku. Avšak toto zna- menitě vymieňuje: Když by syn mój Bohuslav anebo Kateřina, dcera má, aneboli dědici moji aneb budúcí, svrchupsané Kateřině z Šlovic man- želce mé, sto k. gr. dali, tehdy ona ihned má a povinnovata jest penieze přijieti beze všeho všelikého odporu a to všecko jim propustiti a očistiti, jestliže by co zavadila, jakož se svrchu píše. I věno též propustiti má, kteréž prvé jest jie zavázáno dckami od svrchupsaného Fráňy, a to hned, když by držela a požívala. Pakli by toho učiniti nechtěla a z desk propustiti svrchu- psanému Bohuslavovi aneb Kateřině aneb dě- dicóm aneb budúcím mým, tehdy aby tiemto zápisem nižádného práva neměla. Actum feria VI. ante Trinit. (Rukop. č. 317. fol 120.)

Strana 737
1329, 1384, 1348, 1348, 1349, 1350, 1351, 1352, 1356, 1356, 1356, 1360, 1369, 1370, 1382, 1383, 1388, 1391, 1405, 1405, 1405, 1407, 1407, 1411, 1411, 1412, 1412, 1419, 1425, 1428, 1429, 1429, 1430, Rejstřík památnějších písemností obsažených v díle dvacátém osmém. (Srovnej AČ. XXVI. str. 582.) 19. června. Měšťan Staroměstský Albert z Kutné Hory prodává část Čertous, str. 125. 13. prosince. Vysazení vsi Ředhoště pod úrok, 199-200. 19. března. Vysazení vsi Lemuz, 3-4. s května. Klášter Břevnovský prodává les u Michle klášteru Zderazskému, 58-59. 6. listopadu. Narovnání kláštera Zderazského s měšťanem Staroměstským Fančou Albertovým ' příčině vsi Sibřína, 208.9. listopadu. Nález Karla IV. mezi klášterem Strahovským a městem Žatcem, 219. 18. listopadu. Kanovnik Štěpán, nejv. písař král. Českého, prodal plat na Zlíchově, 385-6. 23. října. Nález Žateckých konšelů mezi Markétou Májovou a Mikulášem Tyrmannem z Brna, 395-6. Prodej úroku věčného na Makotřasech, 42-3. 13. června. Mikuláš od Kamene kupuje dvůr v Modřanech, 63-4. 17. srpna. Karel IV potvrzuje směnu platu v Motole, 68-9. 21. ledna. Kšaft Mikuláše z Lobče, 35. 9. května. Kapitola sv. Vítská dává dvůr v Michli pod plat kanovníkovi Stormerovi, 59. 5. září. Mikuláš Sleglin, mansionář u sv. Víta, dává svým spolumansionářům dvůr v Unhošti, 300-301. 27. února. Nález Václava IV. o dvoře Šešovickém, 257. 12. června Václav IV. potvrzuje darování úroku v Osušíně kostelu sv. Vítskému, 116-17. 15. března Výpověď v příčině robot úročníků v Ředhošti, 201. 3. května. Slach z Jimlína prodává rychtu v Zeměších, 381. 22. května. Vysazení vsi Přítočna, 173-4. 24. června. Klášter Břevnovský prodává Trnovou měšťanu Starom. Jindřichovi od červeného žebříku, 282-3. 26. října. Vůclav IV. potvrzuje obdarování poustevníkům v Zátoňi, 371-2. 26. února. Narovnání mezi Štěpánem Litoměřickým na Litožnici a Janem z Jindřichova Hradce, měšťany Staroměstskými, 32-3. 21. května. Václav IV potvrzuje klášteru sv. Karla na Nov. M. Pr. držení dvoru v Vysočanech. 4. května. Provedení kšaftu Jiříka Lounského, měšťana Malostr., 726-8. 10. října. Královna Žofie dává statek v Malovarech Janovi Kyjatovi z Zásady, 50-51. 22. března. Nález mezi měšťany Starom. Tomášem z Žatce a Mikulášem Grudenzem o ves Libuš, 27. 28. srpna. Václav IV. svoluje k obnovení hradu Veselé n. Sázavou, 334. 6. ledna. Václav IV. svoluje k prodeji Radlic Šimonovi od bílého lva, 187-8. 29. ledna. Zápis věna na Libochovičkách, 25. 30. dubna. Obec Velikého M. Pr. odpouští mlynáři Martinovi z Nelahozevsi zrádu, 76. Obec St. M. Pr. dává Makotřasy Jarošovi a Hynkovi bratřím z Chlumu, 43. 26. listopadu. Právní naučení z Prahy pro neznámé místo, 655-6. 4. ledna. Obec Star. M. Pr. prodává Lobeč, 36. Archiv Cesky XXVIII. 98 

Strana 738
738 1431, 1432. 1433, 1433, 1435, 1436, 1438, 1438, 1439, 1448, 1449, 1450, 1452, 1453, 1453, 1455, 1458, 1458, 1461, 1465, 1465, 1466, 1467, 1468, 1470, 1473, 1473, 1474, 1474, 1477, 1482, 1486, 1489, 1497, 1507, 1508, 1515, 1517, 1519, 1520, 1531, Rejstřík památnějších písemností. 19. června. Kšaft Jiříka z Roudné, 657. Kšaft Mikuláše z Milena, 60. 12. ledna. Vysazení vsi Lemuz, 2-3. 2. prosince. Kšaft Jana Selle z Leznice, 659. 10. března. Odvolání z Vysočan k obci St. M. Pr., 352. 8. června. Svědomí o listu krále Jana na rychtu v Minicích, 61. 26. dubna. Obec Star. M. Pr. prodává svrchky v Makotřasech Zikmundovi Slámovi, 43-4. 17. prosince. Pře mezi Prokopem a Janem z Litovic o zástavu věnnou, 19-20. 27. listopadu. Ksaft Mikuláše Kněževeského, 178. 6. května. Dobrá vůle Johanny z Žep, 638-9. 8. července. Kšaft Jana z Krajnic, 151. 26. března. Obec zdvihá nález nad Mikulášem Kněževeským z r. 1439, 716-7. 18. dubna. Jiří z Kunštátu a Poděbrad postupuje statek po Mikulášovi Kněževeském Vaňkovi z Kněžmosta, 717. 8. května. Kšaft střelce Bartoně v Táboře, 270-1. 28. května. Kšaft Kristiny od hřebene, měštky Starom., 172-3. 5. července. Kšaft Václava Cvoka, měšťana Nov. M. Pr., 14-15. 19. ledna. Kšaft Mikuláše z Mstětic, 71-2, 12. prosince. Nález mezi obcí Malostranskou a Ünho&tskou, 318-19. 25. listopadu. Král Jiří dává věž na Vyšehradě kapitole tamnějšího kostela, 361-2. 1. února. Král Jiří dává Jindřichovi Libštejaskému z Kolovrat plat v Únhošti, 320. 5. srpna. Král Jiří potvrzuje spolek Jakuba od černého jelena s dědici Zikmunda z Malo- bratřic, 667-8. 1. ledna. Řád sladovnický v Chomutově 713 14. 31. ledna. Král Jiří zapisuje Lukášovi z Lerojid zástavu ve Vysočanech, 136. 15. května. Kšaft Matěje Loudy z Chlumčan, 217-18. 16. října. Obec St. M. Pr. zapisuje Janovi z Radíče v dluhu ves Libuš, 28-29. 4. ledna. Kšaft Jana z Tuhanče, 186. 11. srpna. Kšaft Jana Brunara z Opočna, 113-4. 14. února. Jan Šárka z Šárky postupuje plat ke kostelu P. Marie na louži v Praze. 639. 28. února. Kšaft Jana Cvoka, měšťana Nov. M. Pr., 15. 12. května. Vladislav II. potvrzuje spolek Jakuba od černého jelena s dědici Zikmunda z Malo- bratřic, 667-8. 21. dubna. Vladislav II. obnovuje měšťanu Starom. Řehořovi Fraňkovu zástavu ve Vyso- čanech, 137. Rozdíl statku po Bohuslavovi Kaplířovi z Sulevic, 698-7. 15. května. Vladislav II. dává Únhošti výsady, 324-5. 20. prosince. Kšaft Marty od trouby, měštky Starom., 264-5. 20. ledna. Vladislav II. povyšuje Klecany na městečko, 718. 1. ledna. Kšaft Jana Dubeckého na Prühonicích, 146-9. 25. července. Vladislav II. potvrzuje klášteru Strahovskému jeho statky. 243-8. 19. července. Jednání o smír obecní v Nymburce, 88-90. 17. června. Jan Pytlík ve Zvoleněvsi postupuje svůj statek matce své Kateřině z Záhořan, 154-6. 17. prosince. Kšaft Václava Fraňka z Liběchova, 236-8. 6. května. Kšaft Václava Lekše z Květné, 92-3. 1537-39. Počet z panství Přerovského 158-167. 1543, 1546, 1546, 1546, 29. července. Ferdinand I. dává Janu Zichoveovi z Duban vyplatu na Stérboholích, 269-70. 1. března. Nález o Olšany, 106-8. 12. června. Ferdinand I. potvrzuje smlouvu o Vršovice mezi Florianem Griespekem a Janem Mikšem z Hrobčice, 347-8. 8. listopadu. Ferdinand I. zastavuje klášteru sv. Jiří na hradě Pražském Třebenice, 284-5. 

Strana 739
Rejstřík jmen osobních a místních. Písmeno a při čísle stránky znamená sloupec první, písmeno b sloupec druhý. Abraham z Přistoupimě 20b-23, v Slaném 213a. Absolon Janek 695a. Achman žid 56b. Z Achu viz z Cách. Adam Koželuh v Radlicích 189a; z Koňského trhu v Praze 346a, 347a, 365a, 366a; Ondřej zá- mečník 364; z Ráje v Čelako- vicích 692a; úředník v ungeltu 127b. Adamova vinice u Prahy 677b. z Adlaru Osovský Petr hofrychtéř 138b. Viz i Valkoun. Adlejda v Únhošti 305b, 309, 314a. Adolf Jan 198b. Advent Vít 220b, 433b-434a, 446b 447a, 496b, 497, 501a, 542b. Albertova vinice u Prahy 677b. Albík mistr 228a, 672b, 673b, 675а. Albín měšťan Malostranský 303b. Albová viz z Lungvic. Albrecht král 179b. Albrecht z Hory Kutné 125a; v Středoklukách 240b-242a; v Únhošti 301b, 302a. Albrechtův Václav konšel Starom. 125a. Albus viz Bílý. Albusta sladovník 392b. Aleš forberečník v Žatci 536a; maršálek Starom. 283a; námě- stek Mikuláše Johlina 658b; oltářník kostela Vyšehradského 255a; písař v Strašnicích 231b, 232a; v Praze a m. j. Mar- kéta 680b; rychtář v Praze 673b Alexa v Jenčici 694b. Alexej platnéř 709b. Alexí z Nové Vsi 287a. Alšík šenk královský 674a. Ambrož z Bohostic v Olšanech 99b; mydlář v Č. Brodě 688; nožíř 380b; sladovník Novom. 106a; z Žibřídova domu Novom. 235b. Ananiáš písař na Mělníce 56b. Anděl syn Lojsy apatekáře 93b, 94. Andělka ze Stebna Anna 708a, 711a. Andělská zahrada na Nov. M. Pr. 680а. Andris kramář Starom. 639b. Andrlin měšťan Starom. 63b, 64a. Anežka jehlářka na Nov. Městě 683а. Anna Johlínova 691b. Antoch olejník 231, 232; konšel Malostr. 310b, 671b ; šenk arci- biskupský 679a Antochov místo v Hloupětíně 706b. Antonín kněz v Únhošti 312b; od osla měštan Starom. 674b; od vrší měšťan Starom. 676. Antonka Dorota v Žatci 546a, Antonovic Jan 476b, 477a, 495, Arnold opat kláštera v Nepomu- kách 666b. Arnošt z Pardubic arcibiskup 3a, 692а. Arnošt měšťan v Praze 341a. Aron Martin 251a; Aronová Anna 715b; žid 198a, 708a. Asmanka Markéta v Žatci 559. Auftrager Šimon 678a. Augšpurk město 404a. Augustin od bílého raka měšťan Starom. 263b; hospodář v Týn- ském dvoře z Biliny 32a, 665b; z Klatov mistr 715b; v Podole 128b-129; sladovník od stříbr- ného raka Starom. 713b; v Ún- hošti 306a, 307, 313a; z Vi- lémova měšťan Starom. 296a. Avus na Kněževsi 178a. B Bába Mareš 229b. Babice, tvrz u Chval, 33b, 331b. z Babic viz Pecman. Babín 238b. Babka Václav 391a, Vavřinec krejčí 198a. Bachtl (Wachtel) z Pantenova Jiří 280b, 295a, 735a. Bachov Jíra 699a. Badák Jakub řezník Starom. 242b. Bahno Blažek v Libčicích 12a. Baldauf viz Poldauf. Balník Petr, kanovník Vyšehrad- ský 365b. Baltazar na Liblici 19b, 20a. Bamberský biskup Jan 333b. Barabáš Ondřej 524. Barbat Václav, soukenník v Žatci 554a 555а. Barbatus viz Bradatý. Barbora, vdova v Psářích 181. Bareš Šebestian 393a. A 93*

Strana 740
740 Bareš z Kamenice Zikmund 442. Baroch m. Starom. 677a, 678b, 681b. Barra (?), 713a. z Bar&tejna viz Span. Bárta z Puštadel v Zatei 225a aż 226a, 567b-570a, 573b aż 574a, 585b-586a ; Bártová Man- daleua v Psárích 181b; Bar- ták v Nymburce 92b, v Pří- točně rychtář 325a, v Táboře méstan 732b; v Zatci klo- bouënik 414, 455b. Bartoloměj od vléice, sladovnik Novom. 263b. Bartoň z Hloupétina rychtář 706b; v Slaném kramář 212b; člověk v Chlebich v Slivenci 215a, v Tâboïe střelec 270b, 271a; tesař 48. Bartoňková Kateřina 180a. Bartoš mistr, děkan Vyšehradský 199b; z domu Serafínova 172b ; Jan 669b; kolećnik 289a; Mělnický konšel 56a; notář veřejný 188; Novom. měšťan 658a; od páva bílého 233b; písař z Ledče 681; postřihač 77a, z rohu 389a, 390a; ry- bar Starom. 639b, soukeník Starom, 57b, 206b, 279b, 674b, 728b, sukna kráječ v Praze 193a;z Tachovana Hradéanech 222; v Zápích 371b; zef On- dfeje Polta 703a; v Zlatni- kách rychtář 382b ; Zelezník Sta- rom. 318a, 386b; v Zatci ka- meník 443b-444a. Bartošek krejčí v Praze 590b; švec v Praze 680a. Barvík viz Bervík. Barvířů Jan, koZeluh Novom. 393b. Baš Šimon, pekař 702b. z Base Chabrsky Vaclav 137a. Bastin Vaněk, Starom. mé&tan 28a. Viz z Chotétina. z Baštína Jakub 229b; Baśtiniv dům v Žatci 491a. Baštský Václav, Starom. měšťan 53b. Viz z Lerojid. Batěk, člověk v Jenčici 694b. Bavor (Payer) František 195b; Hanek 195b; Kryśtofor 207a ; Ula 207a. Bavor Matouš 684b. Bavor Pešlín, měšťan Starom. 79b. Bayer Wolf v Trutnově 284a. Bazík Václav 248b, 249, 250a. Bebta z Letňan 6b, 7a; Jan z Třeboradic 327a. Petr z Ja bloné 115b; Bebtanka Markéta 321a. Viz z Jetřichovic. Béhal Jan 674a. Běchovice u Prahy 676a, 684a. Běchovský Jiří 87b, 88a, 692a; Mikuláš 190b, 231, 232b, 233, 375a, Pavel 144b, 375a, 124b; Václav 119b. Bechyně Jan, m. Starom. pod- komoří 11b, 27b, 53b, 93b, 188a, 214b, 351a. — N. 617a. Bechyně z Lažan Petr, probošt Vyšehr. 365a. Bechyně město 270b, 700x, v B. arcijáhen Boreš 387a Bechynský kraj 663a. Bečov 571b. z Bělé František 708b. Bělehrad v Tursku vsi 2954. Bělka louka v Strašnicích 231b, 232a, 233a. Běloky 43a. z Bélovic Kunat 252b. z Bělušic Záviš 383a. Bena, písař šestipanský 83a-84a ; v Tehovicích 274 b. Viz i Be- neš. Benákovic (Benáček) Jan 175a. Beuáküv Duchek v Knézevsi 092. Benátsky Jakub 258a ; Jan, rych- téf v Strasnicich 229a, 231a. Benda Jan v Tfebenicích 285b; Bendová 168b. Bendüv dvür v Modfanech 672a. Beneda z Neéctin 148a. Beneda z domu Opatovského 297b. Beneschauer viz Benešovský. Bene& v Dejvieích 673b; na Ha- brovce 704a; hospodár Cenka z Wartmberka 671b, 681a; Rejstřík jmen osobních a místních. v Hostouni rychtář 670b; hrnéíf v Praze 680b; knéz v Praze 679b; kotlár Novom. 79, 139a; kováf v Dáblicfch 697b; kožišník Novom. 374a, od králů tří 203a; kramář v Pra- ze 675b, 679a, 683b; Letüan- sky 145; od líce 142b; z Li- San 185a, Martin v Letna- nech 6a, v Mécholupích 182a, z Náchoda registrátor králov- sky 1172; Novom. móśtan 24a, pekaf v Jičíně a jeho syn Jan 296; pekaf Novom. 11a; v Podole podruh 128b; v Po- povi&kách 726b; porybny 84b ; v Ruzíni 199a; sladovník sta- rom. 681b; :oukenník Novom. 283b; v Tynci 114a; na vzchodci Starom. 97b, 350b; na vzchodei Novom. 351a; v Zatci řezník a syn jeho Jan 397a. Benešov 47a, 166a, 218b. Benešova zahrada u Prahy 680a. z Benešova Hana 728b, Hanuš 167b; Jan na Knézevsi 719a. Benešovský Henslin, konšel Sta- rom. 395b; Jakub, rychtář v Slaném 212. Benešův Matěj ze Studenévsi 251b. Benic Martin, soukeník v Tś- boře 271a. Benice (Bynice) 675b. Beník Benedikt 341a. Beran Blazek 287a; farát v Ün- hosti 315b ; Martin 48. Beranová Dorota 138b. Beránek Jakub 690b; Jan 360b, 361a. Berka Jakub 707a; v Motole 689; sladovník v Praze 6772. Berka z Dubé Jindřich 685b, 717; Mikulás 127a; Zdislav 311a. Berka z Větrošic Jan 204b. Berkov, místo 707a. Berkovec Vojtěch, hospodář rad- nice novom. 168b, 169a. Berkovo pole u Pankráce 118a. Beřkovský z Beřkovic Jáchym 326a. Viz z Sebířova. 

Strana 741
Bernarda z Praby dcera Magda- lena 734a; probošt Zderazský 218b; Václavüv rajmar 169b; z Pfestupimi 172a; z Zelezné 26b, 27a. Bernardova vinice 676b. z Bernarečku viz Boreš. Bernartův Tomáš 273a. Bernas Jakub 647b. Bernášek z Olšan 96, 98a. Bernášek, lazebník 677a. Bernášek, syn Václava rajmara 170a. Bernhard Hankdv v Olšanech 96a, syu Seidlina z Písku 117a, 257a, 714b. Beroun 164b, 171a, 193b, 684a- 688b. z Berouna Endrlin, kožešník No- vom. 373a. Berounský Jakub, řezník 301b, 302b; Jan 129b; Tomás raj- mar 169b, 170a. Běrunice 186b. Beník z Malešic Prokop 11b, 46a-47b, 54b, 8la, 267b. Bé&ín z Bé&ín Jan à Annua 166b; Milota 335b. Beska z Pfezletic (?) Petr 167b. z Déskovic Jan 291a; Zdének 268a. Betlem viz Praha, Staré Město. Betlemský Mikuláš 74a, 217a, 678b. z Bezdódic Ritka Jan 40a, 55b, 115b. | Bezděkov u Žatce 424b, 500b, 513b, 590a. z Bezděkova Pechancová Marta 216b. Bezdružice 628b, 629, 630a. Bezdružický z Kolovrat Václav nejv. sudí dvorský 164b, 710b. Bezerka u Prahy 118b. z Bezna Ctibor 327a. Beznosy Jan 222a. Bezručka Mařík 243b, Katerina 353a. Bezruky Jan 133b, 223a. z Bibr&tejna Jirí 259b. Biéenka Anna 473a, 479a, 485a. Bil z Ky&ice Jan 313b, 317a. Bílá Hora viz Hora Bílá. Rejstřík jmen osobních a místních. Bílek Fridrich 48a; Jan forman 231b, 232a; Peterka 233b; Řehák řezník 42a; v Solicích 254a; Šimon 48a; Václav v Žatci 223b 226a, 568b, 569a, 596a; v Żatci 401a. Bilina 32a, 630b; z B. Augustin 665b; Jan 273a. Bilina reka 247a. Bílf (Albus) Jan od čápů 167a, 350; Matój kożiśnik Novom. 5b: Mikulas konsel Starom. 1253, 189b, 198b; (vdova po ném Ka- tefina z Skuhrova 211); Petr z Nedvězího 126a; rychtář No- vom. 72a; Václav v Běchovi- cích 676b; Václav kancléř Sta- rom. 88b. Bírek (?) Holárek 698a. Birgon Mikuláš Polák 667b. Biskupec N. v Praze 677b. z Bítova Václav písař Malostr. 981, 340b. Bítozeves 583. z Bízku (?) Tomáš 321a, 323b. Bláha na Hradčanech 726b. Blahuta v Dolanech 310a. Bláhův Václav v Podole 133, 134a. Blanda Jan 690b. Blanicky Matouś 84a, 85b, 86a ; Vít 84a. Blanicky z Blanice Matiás 357a. Blatná 114a, 729a; z BI. Jeśek v Zatci 636a. Blazek lamaé na Paukváci 119a; z Letňan 6a, 7; písat úřadu viniéného 676b; postřihač v Stříbře 250a; řečník desk zem ských (ze Staré Boleslavě) 190a, 649b; sladovník v Radlicích 189a ; sladovnik Starom. 296b; na Zlíchově rychtář 390. Blażim 115b, 255b, viz Skomroch. z Blażtice Vysek 669a. Blekta z Ütéchovic Jan 670a. Bleska Jan mlynár Novom. 355a; Václav, jinak Svatoň, kroupník Novom. 87b. Blín (?) 172b. z Blížova Lidmila abatyše z klá- štera sv. Jiří v Praze 285, 286a. z Blšan Vlček 201b. ! 741 Blud Petr 133-134a. Bludovo Pole na Pankraci 118a; Bludüv lis v Podole 132b. Bluk 735b. Bluk, dvür u Gernosic 112a. Blumenaw viz Květnice. Bobík Matěj 169b, Mikuláš raj- mar 170a. Boček měšťan v Nov. Bydžově 691a. Bochník Mikuláš 127b, 131b, 132a, 687a; Václav v Braníce 5b, 687a. Bodlák, soukeník v Táboře 270b. Boháček v Žatci 409a, Kateřina 460. Bohatý Jakub 312b, 313, 315b, 316a; Jiri mé&tan Novom. 83a; Jírováa syn její Václav 218b; Matěj 190b; Mikuláš 241; Ši- mon 213a, 703a. Bohdálkova na Star. Mésté v Praze 681b. z Bohdanée viz z Chfenovic. Bohemicka 685b. Bohmice 368a, 674a, 685. z Bohmic Bohuné 672b, Jan 137a, 355a; z B. Bohmička Mikuláš 660a, Václav a syn jeho Michal 655, N. 719b. Bohnice viz Bohmice. z Bohostic Ambrož 99b. Bohumil 694b. Bohuněk kněz u sv. Víta v Praze 675b; konšel v Praze 673b, 682a; krejéí 676b; v Mochové 67a; měšťan Malostran. 671b; řezník Novom. 268. z Bohuňovic viz Sak. Bohuslav děkan sv. Víta v Praze 303b; od lva bílého 665b; ná- pravník v Tursku 294a; z Prahy 105, 106a; sladovník 133a. Bohuslavovic Anna v Zatci 447b. Bohuslavův bratr Mikuláš koniel Starom. 125a, 395b; Pešlin 117a, 208a, 366a ; Petr a dcera jeho Eliška 685a. Bohuskvvá z Mor Anna 529. Bohuta měšťan lánský 174b; v Únhošti 305b, 306, 307b; z Bolče Dorcta 151b. Bolechovec Jakub 118a, 661a. 

Strana 742
142 Boleslav Mladý 114a, 280a, 334b, 510a, 579b, 675b. Boleslav Stary 649b; probośstvi 675b. z Boleslavi Staróho Blażek viz Blažek řečník desk zemských. Boleslavský Jakub 391a. z Bora Ondráček, rychtář Malo- stranský 308b. z Bořanovic Duchek a syn jeho Jonáš 663b. Bořek viz z Miletínka. Bores, arcijáhen bechynsky 387a ; Jiří 18a, 330a, 335b; z Ber- narecku 336a; Bor&üv dim na nám. Starom. 374a. Bořita z Martinic Hynek 156b; purkrabí Karlštejnský 735b, Wolf 140b; 286a. z Borku Simon 700b. Borník, člověk v Hřivici 694b. Borotice 685b. z Borovnice Kateřina 160b, 161b. Borsuta (Bořita ?), rychtář Starom. 3a, 395b. Boršice 475a; z B. Otík 639b; Zigmund 718b. Bortík Jan 698a. Bosáková Katerina v Mécholu- pech 55b. Bošín, ves u Křince 10a. Bošinský z Božejova Diviš 161a. Boštětice 287a. Botíč potok 82a, 129a, 180a; 362b, 365, 366a. Boubelík ve Vepřku 68b. Boubín Martin mlynář ve Vod- ňanech 337a. Boušovice 694a-696b. Bozempach viz Possenpach. z Boskovic Jan 667b. Božejovice 685b-686a. z Božejovic Jakoubek 115b; Boží Pekať Simon 703a. Bracháček Matéj 229b. . Brada Jan 361b, viz i z Cer- noce. Bradáč, kuchař kláštera břevnov- ského 672b ; Jan 215a; Václav, konsel novom. 271a; Bradá- čovský mlýn ve Vodňanech 337b. Bradáček Václav 552b, 553a. Bradaty 672a; Jan 259-262a, 651b, 654b, 679b; syn Vá- clav 134b, 135, 261, 262a, 346b, 654b; Zigmund 135b; 654b; Dorota 134b, 135a. Bradatý Vaníček, konšel Malo- stranský 300a. Bramburk člověk v Lukovici 694b. Brandys n. L. 691b, 686a. Brandýs místo v Žatci 406b, 407a. z Brandýsa Martin Kněz 190a, 649b; Jiskra 664a, Vítek 686a. | Brandýská cesta z Prosíku 145b, | 146b. Braník ves u Prahy 5b, 132a, 133a, 198a, 686b-687a, 703a, 707a. z Branova viz Frejnar. Branskÿ Jan v Mrâtinéa syn jeho Viktorin 70b, Bransův Jan v Michli 59b. z Braškova Havel 312a, 314b; Ješek 273a. Braškovec Jan 313a. Bratřetice 247a. Bratrkovice 117b. Braum Jakub 119b, 130b, 133b; Jan u sv. Pankräce 118b; On- dřej 133b, 134a; Vaclav 11a; viz i Bram. Brázdim 167b, 687a; z Br. Vit 687a. Bréál 665a; viz z Dobré. Brékov (?) 673b. Breba viz Hájek Breba. Brejcha od sv. Ha&tala 703a. Břekovec na Hradíštku Bohuslav 278b. Bretšnajdr Hanuš 476b. Břevnov u Prahy 689a, 690a; klášter 24a, 58b, 155a, 196a, 257a, 282b, 296b, 671b, 672b, 673a, 674a, 675a, 678a, 679b, 680a, 681a; kostel sv. Bene- dikta 689. Bfezenskj viz z OChcebuze. Bfezhradsky rybnik u Hradce Králové 152b, 153a-b. Březí 157b, 216b, 247a, 690a. z Březinky Jan 197b. Březka Vaněk 262b. Viz i Břízka. Rejstřík jmen osobních a místních. Březková Estera 170b. Březky 147a. Březnice 347b, 654a, 690a. Březno 695b. z Březové mistr Vavřinec 655. Březsko 690a. Břežany 172b, 247a, 672b, 679a, 690a. Bříč (Bříš, Brzice?) ves 70b; z Br. Myslibor, purkrabí na Ko- nopišti 70b. Bříčova zahrada u Praby 680a. Brikcí syn Jana od zlaté štiky z Malé strany 176b, 177b; nožíř 133b; v Přilepích 681a; Řehák z Kvétuice 266b. Břísí viz Březí. Bříství 156b. Bříško Jan 86a, 235b. Brísté 673a. z Biistć Karita Martin 397a. z Bříští Michal 252b. Břízka Václav, purkmistr 101a, 103b, 104a a syn jeho Pavlík 101a. Viz Březka. Břízky 690b. 707a; Pavel Brlohové syn Simon zlatník 364a. z Brna Jan písař 677a. Brná 675b. Brňany 693b, 694 696b. z Brněnek Jarek 177b. Viz Br- níky. Brnický Jan 206b. Brvníky 206b, 687a. Bruíité u Mimoné 687b. Brno 292b, 395b, 658b. Brocno 697a. Brod, mistr kanovník u sv. Vita v Praze 673b. Brod Cesky 9a, 10a, 21b-23b, 73b, 75a, 213a, 657b, 674b, 687b-688b, špitál 172a. Brod Plzenský 62b. z Brodce Jan na Obříství 291a; Václav 50a. Brodecký Jan 720b. z Brodu Sigmund mistr 653b; Ondřej mistr 663a. Broum Jakub 702. O Broumková Barbora v Zatci 522, 523a, 549b. 

Strana 743
Rejstřík jmen osobních a místních. Brozany 326a, 695b. Brož bečvář u P. M. na Loużi v Praze 639a, 640a; Jan 48a; krčmář 697b; z Letňan 5b-6b, Novom. soused 62a; v Podole 129b; šindeláť 703a. Brožek z Libeznice 16b-17b. Brtnice 333a. Bruknar z Brukštejna Arnošt 88a. Brúm viz i z Záp. Brunar Jan z Opočna 113b-114a Bruncvfk Vâclav 235, 267a 393b, Prokop 335a; Zigmund 393b. Bruska potok u Prahy 246b, 247b, 311b, 682a. Bruska vinice 7b, ga, 678a. z Brusnice Jan, korrektor listü královskych 69a. Brzvany 403a. Bivany viz Brzvany. Brychta v Sulicich 252; v Zalnzi 369a. Brykner viz Bruknar. Brzve 673a, 689a. z Brzví Anna 18b; viz i z Chval. Buben Jan a Mikuláš 394a; Petr 170b; Prokop Vaněk 3941, 118b. z Bubna Ivan 197a. z Buben František 331b. Bubny 33b, 384b, 680b, 681a. z Buče Ctibor 183a-184b, 247a, 406a, 435-443a, 444b, 470, 535b. Bučina 247a. Budějovice České 67b, 495b, 649b. z Budějovic Ondřej mistr 667b. Budějovské Hory u Vesce 333b. Budijov, služebník p. Jana z Zví- řetic 653a. Budíkova chalupa v Hostivici 711a. Budín v Uhrách 275a, 363a. Budnický, rukopisné čtení opra- viti sluší na Roudnický. z Budova Lvík, farář v Lišanech 273a. Budovec z Budova Václav 395a. Budský Jan v Žatci 574a-575a. Budyné 34b, 690b-691a. 104b, 105a; Bubnová Anna 143 Bukát Matéj 224a, 480b-481a,|z Bytésky Petr 667b; Zigmund v 506, 526b, 528a. Bukol 304a. Bukovnickj Matěj 26b. Bukva v Strašnicích 230b-231a. Bunek Martin 647b-648a. Buniáš Václav 444a. Bura paní v Veleňi 327a. Burda Martin 694a. Burdová Kateřina v Žatci 558. z Buřenic Zdeslav 13b. Bureš v Šešovicích 267a. Burjan, bakalář 334b; konšel ve Velké Vsi 331b. Burjanka Jana v Podole 133b. Bušek Brikcí 707a; kanovník u sv. Víta v Praze 273a; B. v Prazea Katerina m. j. 677b; nožíť 132a , rybáť 350a , v Praze 677a. Viz i z Sulevic. Bušil viz Sušil. Buškovic Vávra 435b-436a. Bušpanková Anna 133b, 134a, 223a. Buštěhrad viz Buštěves, Bezdru- žický. Buštěves, Buštěhrad 201b; z B. Jan, 229, 230; Markéta 690. Buštěhradský pán 164b. Butovice 671b, 674b, 691b. Buzek z Mladušova 270b. Buzek cliens de [nevypsáno] 340b. Buzková Anna 285b. Bůžek Jakub 418a, 456b, 457a, 461b, 467b-469a, 470a, 472a, 477, 481b, 486-487a, 493a, 499b, 500a; Jan 451b, 457a; Markéta 456b. (Viz i Růžek, neboť rukopis má obě formy.) Büzkovic (Rüzkovic?) Anna v Zatei 415b, 416a. Bjfékovice 286b. Bydžov 572b, 691. Bynice viz Benice. Býnů syn Cerný Jan 706b. z Byslavic viz ze Zbyslavic. z Byšic Byšický Jan, purkrabí hradu PraZského 285a, 286a; Jaroš 143b; Pešek a dcera jeho Anežka 289. z Býšova Kuneš 685b. Byšovský Hanúšek 336a. 557, Praze 217a. Bzdinka Petr 679b. € Cacerda Mikuláš a jeho rodina 175b. z Cách (de Ach) Aleš, měšťan Starom. 135b; Jetřich, měšťan Starom. 33a; Martin (Fanach z Ostrova) a Prokop 676a, 677b. Calvus — Holy. Camprlík Václav, kanovník u sv. Vita v Praze 676b, 678a. Carda Václav na Palči 674a, 675a, Václav v Tursku 294b. Carda z Petrovic Václav 312a. Cedron, potok pod Vyšehradem 365b. Ceislmeister Jeronym purkrabí na Rožmitále 661a. Cejnovský Havel, 701a. z Celné (?) Kryštofor 282b. Celny Jan 673; Simon 691a. Cenner David, Zid 56b. Cepře Jíra 363b. Chabová, porybná v Star. M. Pr. 158a. Chabrský viz z Baště. Chabry 246b, 247a, 712b. Chaby 315a, 712b-713a. Chadim v Okrouhlu 95b, Jau ve Dvorcích 702b, 703. Chajm, Zid Zatecky 571b. Chalupa, jinak Holy, Jakub v Mo- dřanech 67a; Řehoř, mlynář 122a. Chan (?) 681b. Cháně Václav 343b; Zikmund 64a, 100a, 343b, 720a. Chanice 674a. Chanickÿ z Všehrd Řehoř 731b. Charamza z Miličína, měšťan No- vom. 61. Charinová Anna 431b-432b, 479b až 480a. Charouz z Písnice Jan 175b. Charouz Jiří 234b, 235a. Cbarpík, člověk y Loukobofanech 694b. mlynář 700b, 

Strana 744
744 Charvät Valenta 392b. Charvät z Ostrova Jan 74b. z Chcebuze Anna 161a, 162b, 164b. z Chcebuze Březenský Jan 58b. Cheb viz Richtar. z Chebu Martin, konšel Starom. 125a, 153b. Chejno viz Chyné u Úhonic; z Ch. Zdenék 301, 303. Chimera Jan, písaf 679b. Chlap Jan 294b, 295a. Chleb Jan 299b. z Chlebova Mikuláš 40a; Alžběta 80b. Chleby 713a. z Chlístova Jan 207b. . Chlouba Tomáš, sladovník v Žatci 538b. Chlubna Petr 222b. z Chluméan Matéj 682b. Ohlumec 663a. Chlumec n. Cidlinou 713a. z Chlumu Hynek 43b, 659b; Jaroš 43, 329b, 371a. z Chlumu a Košmberka Vilém 661, 715b. Chlup Adam 697b; Jan dovník 233b, Mikuláš 234b. Chlupatý Bartoš, môšténín Ža- tecký 139b, 509, 530b, 543b. Chlupsa Duchek 319a, 320a, 321a; Mikulás 310a, 313a, 315b, 316b, 318a; Vítek 322a, 323. Kriż 133b, sla- 132a, Chmel Jan 130b, 132, 133; Jiří | 424b, 425b, 444a-445a, 4782. Climelice 424b; z Chm. Jakub 415a. Chmelík, hospodář špitálu pod Vyšehradem 360b, 361a. z Chocenic (Choténice, Chotémice) Jan 52; Jindfich 93a. z Chocenie (Choténic) Svidnicky Janek 336. z Chocerad Jan na Ledéi Viz i Chotérady. Clhockov 713a. z Chockova Jíra 713a. Chodovlice 285a. Chochol ve Vlastiboti 218b; Ja- 1a. ke8 307b, 308b, 309; Jan 158b, 161a, 162b, 163b. Chocholüv Jan 687b. Chodeé 175a. Chodov 58b, 230a, 673a, 713a. z Chodova Petr 31b, 32a. Choleé viz Koleč. z Cholpic Vaněk 192b, 660a. Cholpicky (Cholupicky) Jan 385a, Jiří 268a, Ludmila 669b. Cholupice viz z Cholpic, Cholpi- cký, Štuk. Chomutov 26a, 41b, 713a-714b. z Chomutova Jakub 552b. Chomutovice 187a; z Ch. Ctibor 6692. Chorusany viz Horu&any. z Chotée Chval 652a. Chotek z Vojnína Bohuslav 367, 669b. Chotek Martin, člověk v Zizeli- cích 640b, 641b-642a. Chotemice viz Chocenice. z Chotěmíře Zdeňkova Markéta 654b. Chotěrady na Sázavě 1a; i Chocerady. z OChoté&ova 690b, 6912. Chotěšovského probošta dům v St. M. Pr. 672a. z Chotětína Baštín Jan a Petr 666b. Chotol haj 246b. Chotomíř 697a. ‚ Chotouchov 675a. | z Chotouchova Väclav kovät 434. |z Chotyse Heres konsel Malostr. 305a, 307, 309a, 312a. z Choustnika Benes 117a. | Chrabelsky Jan 331b. : Chramosta Jan v Žatci 590b. Chiapy (?) 676a. „z Chrast viz Kníže. | Chrast Jindřich 305a. | Chrast Mikuláš 301, 303a; Vá- clav 312b. z Chrastu Kfíz Petr 675b. z Chrastu Habart 173b; Jan 654a; Petr, rychtář Starom. 61a, 230a, 329b; Markéta 158b, 163b, 166b, 167; viz i Man- delik. viz 588b, Rejstřík jmen osobních a místních. Chraška mlynářka ve Vodňanech 337a. Crástansky viz z Kačice. Chřenice 672b, 673b, 716a. z Chřenova Matěj viz Serba. z Chřenovic, odjinud z Bohdanćc, Milota 73b. z Chfenovic Ctibor 191a; kéta 709). z Chrice Absolon 194a, 206b, 207b, 658b, 659b, 728b: Jan Žibťid 207b. Christele Jakub 580. Chromý Jan 707a. Chroust v Sobčslavi 218b. Chrt Václav 275a-278b, Zalman 424a, 438, 452b 453a, 454b, 455b, 457a-458a, 474, 501b, 502a, 572b-573b, 575b, 627b. Chrustoklaty 304a, 675b. Chuchel Malá 675a. Chudééek Simon, konsel Malostr. 310b. Chudoba Jan v Třeboradicích 289a, 312b, 314b. Chudé zeť Martin, sladovník Staro- městský 713b. Chudý Mikuláš 60a, 75a, Jakub v Únhošti 302a, 305a, 306, 309, 310a, Petr 680a. Churané Jan 204a. Ohusnik viz Choustník. Chussenpfenik viz Kussenpfenik. Chval z Üjezda 679b. z Chval Reček 1262. z Chval a Brzvi Anna 127a. Chvalovice 172b. Chvalovská Lidmila 147b. Chvalovský z Ledec Jan 143% Chvalová Dorota 320b; viz i z Er tinberka. Chvaly 179b. Chvatéruby 151a. z Chvatérub Jindfich 53a. Chvatérubsky z Lestkova Zikmund 18; viz i z Lestkova. Chvist Havel 661b. z Chvojence Václav 149b, 180a. 297a, 329b, 336a, 692a. z Chvojna Jan 162, 166b; Do- rota a Salomena 110a. Chvok viz Kvek. Chyba Jan, pasíř 203a ; Jan 347a. Mar- 

Strana 745
Rejstřík jmen osobních a místních. z Chylic Zachať 662b. Chýnč, Chejno u Úhonice 248b, 675a, 714b. Chýnov 674a. Chyše, město 442b. Chýška 247a. Chytrý Vítek z Českého Brodu 674b. Chyzdera Jan 505a. Cihelka Prokop 24a. Cihlář. Václav v Žatci 463, 520b, 521, 641a. Cikada Jakub 590b. 591a; Jan 235. Cikán Duchek 343b ; Martin 313a, 315a, 712b; Cikánová Anna v Žatci 495. Cilský hrabě Oldřich (1441) 664a. z Církve Nové Makovec Jan 657a. Cítov 291a. Corner Mikuláš, konšel Malostr. 300b. Coznad (Cocznad) Ješek v Podole 129a. Crispus Johannes, kożiśnik 396b. Crzenicz viz Chfenice. Ctibor N. 675a, 719b; komor- ník desk zemských 25a, 50b; kantor strahovského kláštera 243a, krejčí Starom. 313b, z Zhudic, nejv. komornik desk zemských 46b, 116a; lazebnik 126a. z Otiméfic Ondrácek 95b. Cukmanský Beneš 56a, 97b, 101a, 172b, 665b. Cvok Václav, pekař Novomést. 14a-15b, 56a, 202a, 262b, 263a, 284b; syn jeho Jan 14b-15b. Cyrinus Matouš 702a. Czipser Pavel, feznik 88a, 242b. Czotr Marek 708b, 709a ; Oldrich 273a, paní Cotrová 297b. È Čabelický z Sontic Jan 665b. Čačaburna Jan 357b. Čachovice, Cachvice, Čechovice 26a, 251a, 672b, 691b. z Č. Nicek 207b; Václav, oltářník kap. Vyšehr. 686b. Archiv Český XXVIII. Čachovský Mikuláš, žoldnéř 635a. z Čachrova (Čechrova) 335b. Čachrovský Jan 251a; Václav v Žatci 592a, 622a. Cajchanov viz Hrádek Komorní. Cakovice 343a, Cakovsky Jan 7a. Caloun N. v Žatci 625. Čandat v Žatci 406b, 407a. Čáp Jan, měšť. Starom. 355b. Čapek, barvíř 207b; Matouš od melouna, měšť. St. M. 4a; Michal od sv. Kateřiny na Nov. M. 119a; Ondřej 674b; Čapkovská vinice v Podole 130b, 222b. Caplikové N. v Zatci 401a. Capolt Jan 642b. Čáslav 47b, 377a. . 299a. Casovo pole v Modfauech 65b. Castolar z Dlouhé Vsi 159a, 160b, 161b; viz i z Hořovic. z Častrova Eliáš 389b. Čech, sladovník 180a; Jan 224a, z Č. Václav 225; Mikuláš 209b, Pavel 250a, 726b. z Čechrova viz z Čachrova. Čéč 40a. Čeček z Pakoměřic 117; Jan . 154a. - Cecelice 691b, z C. Jan 18b; He- lena na Wartmberce 670a. Čečelovice chybně, čísti jest Ko- celovice. Čečík Jakub a syn jeho František 676b, 708b; Cenék, farár 708b. Üétovice srov. Sesovice. Cejetice 299a, z C. Pavel 350b. Čejka Duchek 161a; Jakub 447a, . 532a. Cejka z Olbramovic Václav 607a. Čejka ze Sedlce Mikuláš 7b. z Cejkovic Blažek 552a. Celádková louka v Strašnicích . 228b. Celák z Méríné Jan 186b. Celakovice 334b, 691b-6922a. Celechovcová z Dubu Kateřina 166b. . z Celechovic Simon 314a. | Čelechovice 694, 695a. Viz i Že- lechovice. 745 Celin 661a. z Celné (de Czelna) Kryštofor 282b. O Čemice viz Čimice. z Čemín Rous Jan 287b. Čendat viz Čandat. Čeněk, soukenník Starom. 708b, 709a. Cenétice 692a. Čeníšek v Únhošti 308a. Čepel Jakub, rajmar 169b, 170. Čermák Jiří 216a. . Oermíky 156b, 357b; z C. Era- zim a syn jeho Jan 389b. z Cernčic Vítek, kanovník Vy- _ Sehradsky 345a. Černín z Radšejic Mikuláš a Petr bratří 95b; Cernin, purkrabi Viléma Kostky z Postupic 211a. z Cernína Vanék 186. Černobýl Mikuláš, mistr v Žatci 429b-430a, 431b-432a, 442b, 447a, 456a, 458a, 475b až 476a, 480a, 499b-500a, 502, 508a, 509b, 510a, 516, 531a, 542a, 544a, 562a-565b, 592b, 601b, 602-605, 609b, 612a, Pavel 467a; Üernobjlová Marta 444b, 445. z Cernoce Brada Mikuláš a jeho synové 385a. Cernochov 674b. Černohorský na Pankráci 119b; Bartoh 236a; Václav v Ra- dotíné 190b, Václav 235b, . Lída 403, 404a. Černošice 673a. z Cernosic Beneš 346b; Male- šický Ladislav 47b, 488, 356. Černý Jakub v Žatci 397a, Jan ve Dvorcich 702a, v Úhoni- cích 297a; Kuba, plavec 391b, 392a; z Lisonic Petr 665b; Prokop 207b; Václav, švec . 680b; Vanék 48b; Vít 231. Čert (Čertovic) Jiří 420, 421b až 422b, 425, 432a, 448, 449, 453, 459a-460a, 469b, 484a, Petr 220b, 221, 444a, Půta 674b. Čertousy (Trčúsy) ves 125a, 147a, 381a, 692a-693a; z Certous 94 

Strana 746
746 Jaroš, měšťan Novom. 692b, . 693a; Zikmund ša. Červenka v Dáblicích 697b; Jan v Žatci 139, 445a, 448b, 449, 453, 459a-460a, 469b, 475b aż 476b, 498a, 499a, 502, 530b, 533, 5354-537a, 551b až 553b, 576a, Martin, rych- tář v Letňanech 5b, 7a, Petr šrotýř 393a; Šimon v Žatci 448, 490b-491a; Kateřina . v Zatci 224a, 625. Cesenka Martin 601b; Cesen- kovic Václav 427b-428a. Česlice, Cestlice viz Sestlice. Češíř Václav 681b. z Čímě Bohuněk 115b. Čimice 672a, 693. Cftov viz Citov. Cizice 674b. Cizkovice 693b-697b. Cotr viz Czotter. Clovíóek Viktorin, noZíf Novom. 546a. Čoubek Petr, sladovnik 703b; . Katetina 391a. Ctenice viz Sténice. z Čtimičic Ondráček, syn Soko- lův 95b. Čtverák Martin 706b. Čtverákovo pole viz Štverák. Čuch Petr 167b. Čuřilíbal Duchek ve Slaném _ 174b. Čvanhal Matěj, lazebník 679a. D Ďablice ves u Prahy 673b, 697b, 698 a. Daleko domů Mikuláš 170b. Daleký Jan, méšťan Novom. a syn jeho Řehák 173b. Dalkovská z Rataj Kateřina 268a. Daněk Pavel v Nuslích 84b, 87b, 118, (u sv. Pankráce) 119. Daneš v Mnichovicích 62b. Daniel kameník Malostr. 636b; radní písař Starom. 127b, 128, 129b; z domu Lichucevského 349b; z domu Crlíkova 360. Danyś, syn Silbáéküv, 219a. David z Nuslí 83a, Žatecký žid 571. Děčany ves 727a. Děčín 658a. Dečkov 296b. Dědek Mikuláš povozník v Žatci 629b. z Dědibab Jan, děkan Vyšehradský 345a. Dehnice, Dejvice 672b, 673b. Dejmek Ambrož 542b, Havel v Zatci 535a, 536, 537a. Děkan Pešík (?) 380a. Děkanovic (Děkanův) Mikšík kon- šel Novom. 124a, 279a. z Děkova Václav 350b. z Denětic Matouš 632a. Děpolt, purkrabí pražský 206a Dernšvom Kašpar 476b, 477a. Desná (?) 247a. Deštná 701a. Dětošín 247a. Dětřich lékař 373a, vrátný krá- lovský 102a; v Únhošti 304b, 305a. Détfichovic Pavel, konsel Novom. 79a, 102a, 105a, 704b. z Dětřichovic Alexandr, měšťan Novom. 53b. Dětřichův Jindřich, konšel Sta- rom. 125a, Matěj 142a. Dětský z Liboslavě Jan maršálek 163a, 164b, 165a; Kateřina D. z Vikanova 227b. Dévule Jan soukeník 250. Diblíček Václav 98b. Dipold sedlář Starom. 168b. Diviš opat Břevnovský 282a; z Koňského trhu 231b; starší z Malé Strany 635a. Divišek písař urbury v Kutné Hoře 707b. Divišovský Martin 483b 484a, 489, 491b-492b, 494b, 495a, 500, 501, 502a, 527a, 572b, 687a. Dlask Jan z Zelkuvic 638a. Dlažim 698. z Dlouhodvor 191. Dlouhý Hanuš v Žatci 634b; Jan v Žiželicích G41a: Petr v Tfe- boradicích 289a, švec v Žatci 411a. 198a, 243b, Tluxa Václav Hejstrík jmen osobních a místních. Dloušek Jan v Podole 129a, 130; Mandalena 133b, 134a. Dloužek Mařík měšťan Novom. 5b. Dobeš konšel Pražský 675b, purk- rabí na Ostrově 115a, šlejfíř 97b, 676a, 679b, v Únhošti 306a. Dobrá ves 386b. z Dobřan Václav penitenciár u sv. Vita 727b. z Dobrčic Bohuška 667a. z Dobré Zdislav notář veřejný 43a, 386 b; z Dobré Brčál Mikuláš 664b. z Dobrna Duchek rychtář v Mi- nicích a jeho synové 61b. Dobřichovice 661a, 672a, 699. Dobrka Mikeš 327b. Dobrman Václav kanovník Vyše- hradský 54a. Viz též z Hor. Dobroviz 157a, 698b-699a. Dobrsky Jindfich z Tmáné 256a. Dobruš řezník v Táboře 271a. Dobrý Říha 389b. Dokoška v Nové Vsi 357b. Doksany klášter 246a, 674b, 675b, 699b 700a. Doktor Jan Rosa viz Rosa Jan. Dolany 310a. z Dolan Bohuněk 386a. Dolanky 674b. Dolanský Jan a Jiří 701b. Dolejší Vaněk 701b. Doloplazy 700; z Doloplaz Jin- dřich Vyhnanský a syn Jan 700a. Dolský Jan, soukeník v Žatci 467a, 580a. | Doman Simon v Żatci 509b, 510a. Domaslav v Ünho&ti 309a, 310b. Domaàice 700b. Domaá&ín 218b. Domažlice 68b, z D. Beneš 673a, Jindřich, konšel Starom. 125a. Domažlický Jíra, měšťan Starom. 194a, 663b. Donatüv Michal, podkomofí 300a ; Vacek 273. Domin, člověk kláštera Milev- ského 61a; v Soběslavi a syn jeho Jíra 218a; Maršík 727b. Domčík Jan od zvonu 676a, 681a, 682b, 684a, vinice Domčíka kanovníka 676a. 672b, 

Strana 747
Rejstřík jmen osobních a místních. z Donína purkrabí Fridrich 210, 238b. Dopita Blažek, měšťan Starom. 642a. z Dornštejna Kolman na Libři 15a. Dorota od sv. Haštala 241, 242, 652a, 720b; od prstenů ze St. M. Pr. 351b. Doubrava řeka 703b. Doubravice 120b. z Doubravy Racek 72b. Doupovec Janek 46b; Mikuláš, mé&tan Starom. 733b; Ondiej 77a. Doupovec z Doupova Jan 136b, 353b, 356b. Douša, krčmář v Žatci 630b, 631a-632b; mlynář v Kralu- pech 344b; pernař 483b, 484a, 572b, 573, 601a, 615a. Doxany viz Doksany. Dráb Václav 698a. z Drachkova Bohuš, komorník královský 308a ; Jan, kanovník Vyšehradský 345a. Drachov 700b-701b. Dračka Václav 473a. Draháček z Skochovic Jan 211a. Drahobudice 282a; z Drahobudic Kostík Bohunàk, purkrabí na Zebráce 684a. i Drahobýl Václav v Zatci 418, 424b, 425b, 426, 430, 444b, 445a. Drabomyšl 594a. Drahoš v Radlicích 188b. Drahoušovic Martin 504; Dra- nousovic Jan 64la. Drápal Jiří 57a ; syn jeho Václav 57a, 299a. Drasman v Dlažimí 698a. z Drasovic Henrych 203b, 653a, z Drast Hanuš 654b. Draštětice 701b. Dražkovec rybník 157a. Drbař Martin, měšťan Novom. 53b. Drbík v Olšanech 651a. Drbolt Jan 733a. Drch viz z Jevišovic. Drdáček v Soběslavi 218b. Drdák Matěj 102b, 346b, 351b; Václav na St. M. Pr. příbuzní 79b, 673a. Drdal Jiří z Lipan 31a. Dreba viz Hájek Breba. Dřelská viz z Janovic. Drešlák Jakub 144b. Dřevenice 296b. z Dřevník Machníčka Markéta 685b. z Drhonic Jan 160a, 162a, 166a. a jeho | Dřínek ves 694b. Dřínov 673a. z Dřínova Václav 212a. Dřítovice viz Vřetovice. Drk (Drkovie) Jan 412b, 413a, 637a, Martin v Zatci 416, 637a. Drlík Jiří 486, 486a, 495a, 496, 576b; Petr 127a; Vaněk 46b. Drnov 707a. Drnovsky Vanék, mé&tan Starom. 18b. Drobnics Pesek 96a, 708b; Bar. bora 207b. Drozdov 304a. Drslav, děkan Vyšehradský 365a, kon&el Malostr. 302a. z Drštky Zdeněk, purkrabí na Horšově Týně 295b, 663b. Dryzna Ondřej 677a. z Drzak(?) Domyslav 310b.. Drzna, kuchař královský 674b. Držkovec rybník 157a. Dub- z Radovesic Jan a Petr 192b, 655a. Dub, nožíř v Táboře 732b. z Duba Hurt Jiří 119a. z Duban Jindřich 212b. z Duban Žichovec Jan 356a. Dubanský z Duban Oldřich 286b. z Dubče Jan 283a. z Dubé Aleš Skopek 720 721; Jindřich na Humpolci 115a; Jindřich na Ustf 326a; Vaclav 649b; Vanék 115a; vizi Mrá- cky. Dubeck z Dubie Beneš 233b, Jan na Prihonicich 146b-149a ; Matéj 173b, 179b, Mikuláš 233b. Dubecká paní 55b, Du- becký pán 161a, 233b Dubeč Jan 19b, Meinil 54a. Dubeč 121a, 147b, 229b. 747 Dubeč z Nupak Jan a jeho děti 80b-81a. Dubečko 147a; z D. Janek 122b, 330b, 371a. z Dubňan Jan 195a, 649a. Dúbrava Hajková Kačka 80. Dubský Jaroslav 73a. z Dubu Čelechovcová Kateřina 166b. | Ducháé v Celakovicích 691b. Duchan Vanék 222b. Duchek v Boroticích krémáf 685 ; bradýř z Koňského trhu 159b; bradýř v Bydžově 691b; v Dvorcích 702b, kněz 677a, 727b; v Knézevsi 709b; lé- kárník od lilium 239b; z Mé- Sic 58a; mlynár v Praze 680a; plátenik Novom. 167b; reme- náf 97a; rybár v Berouně 685a; rychtát v Dvorcích 686b ; z Satalic, mé&tan Novom. 54b; v Sedlci 199b; z Senného trhu 97b; v Střížkově 145b; ve Vršovicích 346b; Marta v Do- .brovízi 698b. Ducbhkův Matouš 637. Duchoň, kovář 305b, 306a, 308b. Duha z Castrova Václav 164b, 165b, 166a, 732a. Duhlová Kateřina z 109b-111b. Dukát Václav 442b. Dunáček Petr 234a. Duníček v Klumíně 94b, 95a. Dópovec viz Doupovec. Dira viz Dorota. Dira z Podjistbi 59b. Duras Jan 637a; Matěj v Žatci 295a, 462a, 463b-465a, 466, 469a; Václav 637a. Durchan Duchek 132b, 133b. Důřin Jakub, konšel Malostranský 302a, 306b. Duršmid (z Vesce) 682a; Petr 64, 268a; Václav 64b, 178b, 720a; v Žatci 461a. Dušek z Pristoupimé 172a, Do- rota tamtéž 651a. Dušníky 18b, 94b, 298b, 703b. z Dvěníkova(?) Zikmund 674b. z Dvojic Racek, purkrabí Vyše- hradský 334a. Mikovic 94* 

Strana 748
748 Dvořák Brož 698a; Jan 187a; Martin z Nábožného domu 331b; Matous sladovník v Li- beznicích 18a, mčšťan Novom. 190a, 329b, Václav v Libez- nicích 18a. Dvorce 47b, 119, 129b, 131b, 133b, 134a, 157a, 193a, 198a, 671b, 675a, 686b. 701b az 703b. Dvofecky P. K. 177b. Dvorník, místo u Žatce 429b, 563b, 564a, 565a. Dvorský Dudek 159b, 160a, 161a, 162; Jira z Libeznic 16a. Dvir Krásny 677a, 579a 595a. Dvir Novy 675a. Dyéek Vanék, soukennfk v Byd- Zové 691b. Dymuta Sartová 305a. Dyna Václav 323b. Dynousek Jan v Mrátíné 70b. E Ebrle Jiří v Mostu 449b-450a. z Ebrštejna Oldřich 210a. Egerburger Mikuláš, kožišník v Praze 682a. de Egra viz Cheb. z Ejstebna Žibřid 710a. z Ejzíře (Zieře, Zejzíře) 38. Diviš 639a; Fráňa 169a. Elhota viz Lhotka. Eliáš, krejčí v Praze 680a. Eliášová Anna v Žatci 491a. Elstibof 697a. Elščin Jan v Zatci 220b, 447b, 456, 458a, 596b, 597a, 598, 599, 600, 614a; Mikuláš 598b. Elška, vdova na Pnetlukách 125a; v Ronové 195b. Endres z Prahy 516a. Endrle, bradyi viz Wolf. Endrlin z Berouna, kožešník No- vom. 373a; řezník, konšel Malostr. 306b, 310b. Erasim, syn Henricův kramářův v Star. M. Pr. 98b, 99; mě- stan Berounsky 685a. Erasimova zahrada u 680a. Erhart z Norimberka 683a. Prahy Erhart uzdař v Žatci 574a. Erhartův dům na Starém M. Pr. 681a. z Ertinberka, jinak Chval, Habart 209a. Evlonův Mikuláš a syn jeho Ha- nuš 707b. Eylaw viz Jilové. F Fabian, mlynář pod Vyšehradem 365, 366a; Jiří 684b. Fajfar Řehoř na Zlíchově 691a. Falknauer Bernart, měšťan Sta- rom. 49a ; Hanuś 336b ; Jakub 170a; Jindfich 96a, 336b, Zikmund 170. Viz Folgnewer. Falta Valentin 382a. Fanach viz z Cách. Fanča Bartoš, soukeník 713a, Fanča Albertúv 208, 209a. Fančův Václav, méšťan Starom. 117a. Fanta Jiří 295a. Farář Mikuláš 367a. Farek Martin 674b. Farkaš Martin 161b, 162, 163a. Fatka Jan 685b. Fawlfisch Štěpán v Budějovicích 649b. Fayflín, bradíř 6622. Fegala, Fejala Lorenc z Plzně 446b-447a, 454b-455a, 458b. Fencl, kovář v Praze 678a. Fenčiš (?) Václav 313a. Ferdinand I. král Ceský 176, 177a, 284b, 364b. Ferdinand, arcikniże 151b, 286b. Fichtner Kryštof v Trutnově 284a. Fikar z Vratu. Viz z Vratu. Filip, bratr Havla od věže v St. M. Pr. 86; kotlář 554b, v Kouřimi 666b; z Podola 129a; porybný 672a; truhlář v Zatci 449b-450a, 491. Filipovské pole v Certousích 693a. Fimfásek v Žatci 520a. Finder Jan 678a. Fiola Jan 167b; Jiří v Žatci 139, 182a-184b, 408b, 409a, Rejstřík jmen osobních a místních. 416b, 417, 421, 422b-423a, 459b, 477b-478a, 503b, 509a, 515b, 516, 518b, 521b, 522a, 530b, 557b, 586b. Firšic z Nabdína Jindřich 281a, 375, 376, 377. Fišl Jan, bakalář Starom. 160b, 162b; Jan na Malé Straně: 296b, 307b, 310b, Fišl Viktorin 109b. Flífek (Fléček) Václav 444, 453b-454a, 508, 509a, 516b, 517, 539b. Florek z Rybňan Mikuláš 327b, 328, 329. Flug Tammo probošt Litoměřický 382b. Folgnewer N. v Praze (Falke- nauer?) 677a. Foliman, vinice pod Karlovem 180b, 363b. Fontes Klement 83a. Foréř Václav 650a. Forman Jan 47b. Format Duchek, konvár 266a; Martin v Se&ovicích 263b. Formátüv Jan 5b, 6a, 265a. Forster Jan 676a. Forstner Mikuláš u zvonu na Star. M. Pr. 681a. Fouéek Jan 592b-594a; 593b. Fonsek Jakub, mlynář v Táboře 271a. Frána, Frána, písaf Malostran- skf 307b, 309a, 316b. Fráüa Janüv na Star. M. 732b; ze Zejiíí 169a, 380b; Jau 380b, 384b, 385a, 735-736b. Fráňa Pesoldův a syn jeho Mi- kuláš na St. M. Pr. 732b. Franc, fezník Starom. 100b, 102b ; z Chrudimé 49a. Francovic Jan, purkrabí Rakov- nický 193b. Francův Mikeš, řezník 42a; Vá- clav 208a. Franěk, uzdař Starom. 732a. Jin- dřich 236b. Franěk, uzdař Starom. 64b, 136b, 137a, 296b, 353b, 354a; Ře- hoř 137, 138, 354, 355a, 356a. Václav z Liběchova 138, 236a, Petr 

Strana 749
Rejstřík jmen osobních a místních. 237, 239, 355b-56a. Benigna Fr. z Liběchova 239b, 240a. Fraňkův Jíra, měšťan Novom. 97b. Fraňkův Väclav v Hostivicich 709; Fraňkovský dvůr tamtéž 711a; Fraňkova vinice u Prahy 678b. František z Buben 33b, 34a; barvíf Novom. 59a, 279a; z Kobylis 353a; z Kolína n. L. 138b; pfevor klá&tera Ostrov- ského 115b, řezník v Praze 676b, 677a. Frčal Jiří 699a. Freiberger Jindřich, Starom. kra- mář 35b, 36a; Mikuláš 36a. Freiskut Zikmund 105b, 106a, 158a, 160a, 161b, 162. Frejnar Jan z Branova 226a až 227b, 587a-588b. Frena Havel 24b-25a. Frenclin, hofrychtéř 153a, 167b, 395b; dcera Markéta 395b až 396a. Frenclin Hopfner 153b, 273a. Freserova Anežka 204a. Fric z Chebu, měšťan Starom. 80a. Fricštejn 148. Fridlin Tlauber 343b; Janüv, konšel Starom. 395b, Ješek z Jílové 382b. Fridlínova vdova 255a. Fridlová Kateřina, kožešnice na Star. M. Pr. 678a, 680b. Fridrich, kníže České 244b. Fridrich, opat Zbraslavský 373b, v Přílepích 681a. Frolich Janek 671b, 672a, 676a. Frycek Mikuláš, soukeník Novom. 371b. Fryštatský Viktorin 232, 233a. Fučík Bárta 431b-432b, 480a; Jan 704b. Fuks Jakub 555. Fursten&tejn 336a. G Gabriel, mlynár v Nuslích 82, 83, 84a, 118. Gaier Petr, kupec v Zatci 635a. Geunher Johlin 252b, Mikuláà 27a; Václav 3a. Girklin, písať 680b. Glaser Václav 685a. Glenzer Huber, môšťan Starom. 63b. Glotpauch Mikuláš 396b. Goblin, kramář 96a. Goldiner Ondřej, konšel Starom. 3a; Reimboto a syn jeho Mi- kuláš 142a. Goliaš Matouš 232a, 234a. z Gousku Jindřich, hejtman na Brandejse 686a. Gozlindv zet Vaclav 67a. Gramatyka Simon 685b. Granovská z Dubnice Zofie 348b. Gregor, doktor 7b. Gremlin, krejéí 36a. Grezlomer, agent Petra Zmrz- líka 651a. Giiespek z Griespachu Florian 78a, 347a-348a. Groffgerg v Chebu 275. Gruner Petr 207b. Griinspan Petr 396b. Gryner Petr 681b. Gulden Henric 99a. z Gumlína viz z Jimlína. Guno Clementis viz Klementer Konrad. Gunther viz Huntff. de Gurem viz z Koufima. z Gutštejna Ludvík 160b; 162b, 163a, 166a, 167a. Guttner Merklin, sládek 374b. H Habard, soukeník Starom. 167a. z Haber Kryštof 235b. Habišková Dorota z Chudobic 119a. Habrkovice 703b-704b. Habrovka u Zlíchova 704b. Had Matouš 119b. Hadušova chmelnice v Straśni- cich 235b-236a. Haimburger Ula 153b. Háj Petr, purkrabí v Příbrami 168. Hájek pan 6a; mlynář v Libči cích 12a. 749 Hajková Dúbrava Kačka 80; Hajková z Popovic Anna 270. Hájek z Hájku Tadeáš 109b až 111b. Hájek Breba Petr 37b. Hajmín 247a. Hájnice (?) u Stráže 238a. Hajný Jan v Dvorcích 702a, 703a, Mikuláš v Únhošti 308b. Hála Ondřej 357b; Štěpán 339b. Halama Jakub 168; Martin 167b až 168a; Ondřej 338b. Halar Hanuš 691a. Halaš z Úpohlav Václav 325a. Haldecký Pavel z Koňského trhu 232b. Hálek Jan 2432. Haléf Jan a synovéjeho 346a; Prokop a jeho rod 280a. Haléfek Jan, provazník Novom. 103a; Martin, sladovník Sta- rom. 713b. Halíková Markéta 298a. Halkan (?) a syn jeho Benes 296a. Haluminek v BouSovicich 695b. Hamanüv syn Petr v Mstéticich 71a. Hamata z Hurtova domu 375a. Hampejsnik Vanàk 312b. Hamr Tomáš 662a. Hamtáček Matčj 323b. Handl Jan, mčšťan Starom. 182b, v Zatci 439a, 608b. — — Handlíková Mandalena v Zatci 439a. Hanek, majitel dvora v Mécho- lupech 54a; v Stfedoklukách 241b-242a. Hanka v Žatci 633a. Hanküv Bernhart 96a. Hanslaw Simon, kupec z Norim- berka 396b. Hanstroj od Kutné Hory 544a. Hanus Václav, sladovník v Cho- mutové 713a. Hanuš z Benešova 167a; for- manský sluha 683a; kovář v Praze 683a; kožišník z Mir- stattu 396b; kramář Starom. 222a; od Rfna 683a; z Strán- ce 225a 226a; zedník v Malé Strany 170b ; Hanušová Dorota od sv. Hastala 652a. 

Strana 750
750 Hanúšek od sv. Haštala: 42b; z Lhoty viz Střelec; z Malé Strany a syn jeho Hereš 195b, 297b, Malostransky krejčí 318b; měšťan Starom. 240b- 241; písař hraběte Ciljského 664a; písař Hanuše z Kolo- vrat 665a; Hanüsková Anna z Podola 133b. Hanzlík Jan, rychtář v Unhośti 305b. Hanzlová Lucie 703b. Haras z Üjezdce Václav 291a. Haras Mikulás 675b. z Harasova Jindřich 329b; Vor- šila 284a. Harerüv Peslin 80a. Hárovník Vavřinec 5a. Hartvík v Záběhlicích 366a. Hasištejn hrad 46b. z Hasištejna páni 94b, 95a. Hasistejnsky z Lobkovic Bobu- slav Felix 552a; Jindřich 18b, 166a. Haše Tomáš 498a. Hašek z Brna a jeho rod 293a: Jíra 66b; měšťan Starom. 180a, 666a; mlynář Novom. 373a; tesaf v Nebovidecli 680b; z Trutnova 283b. Ha&tal viz Václav bakalář. Haštal, manžel Aničky Olbramo- vé z Prahy 685b, 686a. Hate Šimon, měšťan Slánský 174b. Havel, forman 375a; klobouéník v Zatci 320b; z Koüského trhu 234a; z Litoměřic od rajskych jablek, měšťan Starom. 32a; mistr v Praze 677a; sladovnfk Starom. 97b; v Praze 674b, 675a; v Dvorcích 702b-703a ; služebník panský 164a, slu- žebník v Táboře 732b ; v Vo- žici 733a; Havlová Lída 134a. Havelec, kramář v Modřanech a jeho rodina 64b. Havlata Václav v Žatci 539b. Havíř Petr v Nymburce 93a. Havlíček Jiří a Anna 119a. Havlík z Karlova Nov. M. Pr. 635; Tomás v Ünho&ti 323a. 220a, Rejstřík jmen osobních a místních. Havranec v Boušovicích 694a. Havránek z Písečné Jan 112b, 653b-654a. | Havránek Matěj a Duchna v Žatci 636. Hazmburk hrad 192a. Hečka Petr, konšel Novom. 64b. Hedbávný (Hedvábný) Jan 298b. Hedvika, krejčí Starom. 25a, 55b, 97b, 149b, 673a, 676a, Ondřej 673a, 679b, Václav 126b, 206b. Heiman, převor kláštera Zderaz- ského 208a. Heinc v Praze 683a. Heincmeierová vinice u Prahy 676a. Heinlin Negel 395b ; Mikulás Tyr. man z Brna 396a. Hejda Jan 4462. Hejtman Petr 132b, 133a. Helie Hanek Malostranskÿ 69a. Helm Martin 132; Ondfej 112a; Klára 258a, 691b. Helmer Jakub 675a. Helmova vinice 129b-130b. Helmüv dvür v Se&ovicích 258a. Helwolz Jan 684a. Henik Mikuláš, uzdat 169, 170a. Henlin, pekaf v Praze 681b. Henric, kramáf a jeho rod 97a, 98, 99, 104b, 672b; pláteník viz Jindřich od červeného že- bfíku; zlatník v Praze 681a. Henrych Pavel 392b. Henslíkova vinice u Prahy 676b. Henslin Matéjüv z Chebu, kon- šel Starom. 3a. Henslin de Pernow, mé&tan Sta- rom. 346a. Henslin z Prahy 692a. Henslin, kramár 96b; kupec 707b; řezník 195a, 343b, 649a, 651b; vinař v Praze 678a; zlatník Starom. jeho Lev 257b-258a. Henzlík, rychtář v Přílepích 169, 380b; bradif Novom. 305b. Hera z Kúnic Havel 232b, 233a. Hereš, vinař Malostr. 300b. Herink z Bochova Václav 170b. Herle Jan 637a. Heřman Jiří 298a. a syn Heřmánek, měšťan Malostr. 311b ; Heřmánkův Jakub 691a. Herš, pekař 97b. z Hertemberka Václav 284a. z Hertenštejna viz Míšenský pur- krabí. Hertvík, 69a. Herynky (Herynk) 147a, 182a, 347b, 704b. Viz i Herink. Hes (Hesek) Martin v Nuslích 84b-85a ; Mikuláš 686b ; konšel Malostranský 307b, písať soudu Habart 179b, registrator Karla IV. arcibiskupského 188; Petr v Mní&ku 63a. Hesek viz Hes. Hesolt Mikuláš 351b; Václav 198b. Hilbrand Petr 99a. Hiltmar z Possenpachu a bratr jeho Otto 79b. Hladiś (Hladić) Jindfich 478, 519b-520a, 550b-551a. Hladomře Jakub 133b. Hladovec Václav, mlynář 271a až 272a. Hlas v Strašnicích 46b, 228a; . Hlasová Katefina 654a. Hlas z Kamenice 80a, 663a, 678b, syn jeho Ješek 663a, z Radimovic Václav 71a. Hlásková u sv. Pankráce 118b. Hlásný Jan 236a. Hlava Mařík 212b. Hlava Železná Jan a Petr, mě- šťané Starom. 14b. Hlaváč Jan v Libéicich 12a, v Ončklasích 112a, v Tukla- tech 290b, Hlaváčová paní 719b. Hlaváč z Vojenic Mikuláš 356a Hlávka v Proseku 145a-146a. z Hlavna Kryštofor 670a. Hlavně Matěj 16, 18a; Anna manželka Mikuláše z Kralovic 652a. Hlavnička Jan, krejčí v Žatci 452. Hlavsa Václav 703a; z Liboslavé 88b; Petr 557a, 558, 659a. z Hlazovic Mráz Stépán 340b az 341a. 

Strana 751
Rejstřík jmen osobních u místních. Hloupětín ves 704b-707a. Hloušek na Nov. M. Pr. 79 Hlubočepy (Hlubočerpy) 247a, 388b-389. Hluboká 708a. Hlubokých Řehoř v Žatci 636b. z Hlubšíce Jakub, měšťan Sta- rom. 374b. Hluchý Jan 232, 234a, 235b; Mařík 347a; Ondřej 234. Hluchý Pecen Ondřej 320a, 322a. Hluškové zeť Václav 181a. Hnát Blažek v Žatci 634b; Ma- těj 228a. z Hnátic Matéj, mistr 649b z Hnévéevsi Jaroslav 330b. Hnézdno v Polsku 47a. Hnidousy 662a. Hob&ovice 672a-673b, 707a. z Hobšovic Mikuláš 707a, Pro- kop 662b; Auezka 797a. Hobšovský Prokop 51b. Hobšovský z Valtířova Martin 63a. Hoch Jan 309a, 312a, 680 ; On- dřej 680. z Hodějova Jan 333. Hodek 51a, v Sesovicich 98b. z Hodětína Hájek 308b. Hodík Beneš 318a, 319b. Hodková Johanna z 330a. Hodkovice, Hodkoviéky u Prahy 131b, 378b-382b, 672a, 703b z Hodkovic Jan 332a; Jost 383a ; Petr 665b. Hofrychtéf 167b; Frenclin 167b; Prokop 684a. Hohendorfer Michal 678a. Hoholice 299b, 330b. Hokovsky pán 417a. Hol 208a. Holá Janová 228b. z Holé Jan 233b. Hole 147a. Holárek Jan 410b; Matouś 441, 446a, 585a, (Jirek?) 698a. Holárka Katefina v Podole 133b; Holárkovic Říha 410b. Holas Jan 189b. Holaš viz Halaš. Holba Jíra v Motole 69b, 70a, 692a. Holcaf Prokop 6. Veltrus Holcat v Dobřichovicích 699a. Iloléek Jakub 233b, 235a. Holec v Bouiovicích 695a; Zde- nék a Václav 676a, Václav, konšel Starom. 25a, 97b, 264, 681b. Holec z Květnice Zikmund 265b. Holeček Jakub 236a, Jan, rych- tář v Úpohlavech 325a. Holenko Petr v Únhošti 318a, 320a, 321a, 323b. Holešovice 14b, 130a, 712b. Holian Kliment, mlynář Novom. 15a, 252b : Holianův dům na Nov. M. Pr. 374b. z Holice viz z Šternberka. Holík Jan a Bartoloméj 701b; Václav 308b. Holomínek (Halamínek) 695b. Holonohy 246b, 675b. Holonov viz Holonohy. | Holoubek Martin a Václav v Žatci 582a-584a, 634a. Holovskj viz Hotovsky. Holub Jakub, uzdať 170a, 675b, 681a, Jan 267a, 334b, Martin 364a, Matouš 504. Holubice 178b-179a, 199a, 304b, 305b, z Holubice Pavlík 198a. Holubiéka Petr z Stráuce 547a, 622a. | Holý z Liboce 24a; v Sešovicích 266b ; Bartoloměj v Nuslích 87b; Jan, koZeluh 132b, 133b, 703a; Jakub (jinak Chalupa) v Modřanech 67a, v Psářích 180b; ve Vesci 333a; Jan 360a, 654b, 684a; Jiří 699b; Matej 308a, 310a, 314a; Mikeš 183a, Túma 389a; Václav 665b, Marta 479b až 480a. Holyné na Zbraslavsku 707a. Holzer Hanuš, colmistr 285a. pan Homberk 709b. Homola Jiří 144a. Homole Jan 726a. Honěk Vavřinec na Nov. M. Pr. 261, 262, 263. Hopfner Prokop 153b. Hopfuerüv Frenclin 273a, 634b. Hophman Herman 396b. 384b, 151 z Hor Dobrman Václav, kanovník Vy&ehradsky 345a. z Hor Matéj a jeho rodina ve Vozici 733a. Hora Bílá u Žatce 591, 592a, 689. Hora Jiří v Braníce 686b až 687a. Hora Kavčí 707a. Hora Krásná 130a. Hora Kunětická 659b. Hora Kutná 18, 77b, 125, 138b, 139a, 376, 544a, 556, 665a, 707b. Hora Vítkova u Prahy 676b, 678a. z Hořan Zikmund 475. Horas Zikmund 635a. Horčice z Prostého Jan 356b. Horčice Duchek 688a. Horčicův dvůr v Středoklukách 241b, 242a. z Horek viz Vrata. Hořelice 674a. Hořenský Mikuláš 665a. z Hořešovic Sezema 68b, 655a. Hořice 674b. Horín 56a, 314a; z Hořína Ma- těj 653. Horňatecký z Dobročovic Bohu- slav 381a, 442, 553a, 567. z Horñatek Václav 355a. Hornatky 708a. Horoměřice 246b, 299b, 675b, 708a, 710a. . z Hořovic a z Píčiny Castolar 346b, 347a. Hořovský Zalman, žid 398b. Horsák Jeremiáš 453a; Tomáš 505b-506a, 576a, 581b, 590b. Horsáková Johanka 224a, 452b až 453a. Horsky Jan naSt. M. Pr. 642b; Pavel 231b. Horusany 157. Hospner Frenclin 153b. Hospiidy 675b. Hostek Jan, řezník v Žatci 636b. Hostěnice 2122. Hostín 154b, 155b, 326b. Hostivař 262a, 674a. Hostivice 232b, 673b, 708a aż 711a. 

Strana 752
752 z Mostivic Jan a Anna 662a. z Hostivic (?) Zofka 306a. Hostivicky Jindfich 709b. Hostomice 711a. Hostouü 670b, 6748. Hošek, služebník 166a; smradař 389b. Hoá&tálek z Javorice 451a, 510a, 511, 512a, 516, 557b, 567, 583a, 597a; Jan 549, 557a aZ 559a; Jití 139b, 416b, 417, 424a, 442; Martin 4513, 478, 509, 556a; Zikmund 608b. z Ho&tic Petr 172a. Hoštický Matěj 235. z Ho&tky Král Jan 164a, 165b; Petr 672a. Hotovec Jakub, Simon, Václav a Vavřinec 343a. Hotovský (nelze vždy bezpečně odlíšiti od Holovský) Pavel 491, 550a, 589a, 614b, 615a. Houdek Jan 538a, 542b. Houf Kliment, bečvář v 520b. Houser Václav 707a. Houska tvrz 720a. 5 Houzek Jan, bakalář v Žatci 406a, 407, 514b-515a, 525, 529b, 532a, 552b, 553a, 556a; Éiha 3802; Anna 457, 458a. HouZva Václav, kon&el Malostr. 302a. Hovorčeves (Hovorčovice) 672a, 711a-712a. Hovorčovský Jakub 17; Jan 711b; Vít 235, 711a a Brejda m. j. 711a-712a. Viz i z Po- lirad. Hovorka, mlynář v 694b; Hovorková v Počernicích 126a. Hrabaně z Vlkanova Jan 155, 265b. Hrabé Jakub v Miliéíné 61a; Jan 539a, 547a, 554a-555a, 600a, 601a. Hrábé z Vlkanova viz správné Hrabané z Vlkanova. Hrách v Praze 672a; sladovník 190b; Jan 529b-532a. Zatci Suleticich Barbora Jakub, 525, Hrachová Barbora 206b; Kate- Fina v Zatei 514b, 515, 525, 529b-532a. Hrachova zahrada v 181a. z Hradce Jindřichova Adam 700b, Jindřich 362; Menhart 279b; pánů z Hr. domovník Vaněk 260b, 261a; úředník Albrecht Zelendar 338. z Hradce Jindřichova Erhart, měšťan Znojemský 707b. Hradčany viz Praha, Slupech Hradec Jindřichův 32b, 61a, 238b, 712. Hradec Králové nad Labem, Grecz Regine 47, 53a, 151b, 152, 153, 198b, 299a. z Hr. Kr. mistr Petr 664b. Hradecký Vaněk v Mstěticích 71a. Hrádek, krejčí 217a; Václav v Nymburce 90-92a. Viz Bře- kovec. z Hradku Hermánek panoše 250b, Linhart 158, 159; Stach 335b; Sulek 335b; z Hrádku viz z Postupic; z Hrádku Mar- kéta na Star. M. Pr. 299a; z Hrádku a Valečova, podko- moří Samuel 137b, 163b, 165a, 229a, 342a, 354b, 687b. z Hrádku a Lipna Maršík 381b. z Hrádku Janek 663a. Hrádek Čajchanóv 334a. z Hradešína Jan 106a; 105a, 106a; Václav Vilém 106, 107. Hradištko u Hostivice 385a. Hradi&tko u Vinofe 147a. Hradistko u Zizelic 147a. Hradi&tko 675a, 711a. z Hradistka Martin 720b, 721a; Katefina 380b, 385a. Hřánka Dorota v Boleslavi 334b. Hrazák Mirek, konšel Novom. 374b. Hrb Vítek 42. Hrbek Matouš v Podole 129a; Prokop, lékař 351b; Prokop a Markéta m. j. 713a. Hrdina Jakub a Jan 299a; Jan v Modřanech 67a. Jeronym 701b; 380b, Rejstřík jmen osobních a místních. Hrdinka Mikuláš 350b, 713a. Hrdlofezy 47b, 48b, 688a. Hřebec Martin 344a. Hřebec (Rebce) ves u Únhoště 43a. Hřebík Jan a Vavřinec 176b, 177b, 327b; od černého orla 261. Hřebikář Mikuláš, uzdař 169b. Hřeblovice viz Řehlovice. Hřib Duchek 334b. Hříškov 698b. Hřivčice 247a, 675a. Hřivice 694a. Hřmenín viz Řmenín. Hrnčíř Jan 317a. Hrneček (Hrnček) 98a, 99b, 100b, 101b, 103b, 672a; Jan 613a; Je&ek 303a, 305b, 307b, 308b, 309; Klement 104b; Simon H. z Revnice>660. z Hrobéice Jeronym 160a, 164b, 167a. Viz téz Robtice. z Hrobéice Mikeš Jan 347a až 348a. z Hrobčice Přibík, kovář a jeho rod 6494. Hroch Václav 240a. Hromada z Boršic Zikmund 475; Hromada pan 331b. Hromádková Barbora v Žatci 591b. Hron, soukeník, purkmistr No- vom. 388a; Jan, konšel Sta- rom. 25a, 63b, 651b, Jan 473a, 479a, 485a, 518, 627a, 628b. Hronková na Mélnice 57a. Hrożek, rajmar 171b, 172a. Hrubeś Jan, feznik 513, 548b, 563a-565b. Hruby Matéj 333a. Hruška Jakub na Nov. M. Pr. 83b ; Jan v Żatci 574a-575a; Petr v Žatci 603a, 605b, 606a ; Václav 229b, 231b. z Hrušova Milota 122b; panoše 137a, 231a. Hrušovany 470b. Hrzan Říha 697b. Hrzek ve Vršově 345a. Hrzek z Mšena Jiří 18b. 97b, Petr, 

Strana 753
Rejstřík jmen osobních a místních. Hubáč v Hradci Králové 299a. Hubáček Adam 699a; Jan, kněz 250a; Jan v Tursku 293b, 294a; Jan 478a. Hubal Petr 681b. Hubát v Brňanech 695b. Hubka, švec u sv. Pankráce 119a. Hubler Otlin, rychtáf v Úvalech 326b. Hudec Jan 707a. Hudiba v Jenčicích 694b. Huhy (?) ves 673a. Huler Glenzer, môšťan Starom. 63b. Hůlka Matěj 377a; Mikuláš 67a, 119b, 133b, 235, 236a; Zik- mund, konšel Novom. 127b. Hůlkovo pole v Šešovicích 267a. Hulmata z Žetenic Václav 50a. Hulvat Pavel 213a. Humenec, ves u Hloupětína 706b. Humenecký Kříž 265a. Humerová Krystína v Žatci 554a, 618b, 641, 643a 647b. Humpolec 115a. Humpolec z Prostiboře Ladislav 158b, 159a, 165b, 166a. Viz i z Tuchoraze. Humprecht pán na Ředhošti 675b. Huncledr Štěpán, konšel Novom. 127b, 190b, 231a, 389. Hund, úročník 660b. Huntíf (Gunther) z 708b, 709a, Hurdan Havel 694a. z Hürek Jesek 327a. Hurt v Holešovicích 712b, v Si- fejovicích 694b. Hurt Jifí z Duba 119a. Hurtová Katefina 232a, 390a; Hurtüv düm na Nov. M. Pr. 35a. Hus hrad 371b. Hus Jan mistr 42a, 708; Jan, rajmar 171b; Václav v St. M. Pr. 345a. z Hustifan Benes 178b, 179. z Hustifan viz Bukovský. Húša Blažek 231b. Huša, žid 474a, 577a 579a, 594b až 595. Archiv Český XXVID. 116a, v Branice Hostivice Hüzka z Touskova Matéj 282a. Hvézda Václav 542b. Hvézdár Tomás 289b. 158 680a; v Nuslích mlynáf 348b; v Psářích rychtář 84a; v Žatci kovář 220b, 221a. Hynek, konäel Staromóstsky 31b; | Jakub hospodśf na Okofi 95a; sladovnik Starom. 383a. Hynst Jakub na Nov. M. Pr. 103b, 104a. Hyrš Melichar 105b. I Ilburg z Ilburku na Třebenicích Vilém 219a, 438b. Inderfelderová Dorota 177a. Isaiáš, měšťan Rakovnický, 193b, 194a. Izák žid, 228b, 659b, 663a. Izrahel žid 46, 577a-579a, 595. Izrahelova Bela 479a, 486, 573b-574a. J Jablonec viz z Rybñan. Jablonné 274b. z Jablonné Zdeněk 200a; Zik- mund 665b; Alžběta 198b. Jádro Jan rajmar 169b, 170a. Jakeš kanovník sv. Vítský 679b; oltářník u sv. Víta 677b; kra- mář měšťan Znojemský 707b; krejčí v Praze 674b; řezník, konšel Starom. 279b, 659a, 666b, 673, 676a, 679b. Jakšův Matěj, měšťan Slánský 174b. Jakeš Mikuláš, rychtář v Únhošti 315b. Jakoubek rychtáf v Slaném 174b. Jakub z Kúta, konšel Rakovnický 193b. Jakub, děkan Vyšehradský 345a, kustos Vyšehradský 304b; farář Týnský 88b; kněz v Táboře 213b. Jakub od jelena černého 340a, 667b-668b; u króli tfí 195a; líc tří na Star. M. Pr. 81b, 97b; z Ludova domu na Star. M. Pr. 215a; od věže 117c. Jakub Řehořův v Praze 678b. Jakub Rychtářův konšel Starom. 300b. Jakub v 703b; Hodkovicích kréméi z Litoměřic v Praze kloboučník v Podole 222b; na Novom. 333a; komornik 682a ; konváf Novom. 181a, kramái 673a; krejéí 674b; kroupník Novom. 84b, 86b, kožešník Starom. 206a, 674b; mlynát v Podole 132b; pasíft 677a; pernikát 275a, 276b; fezník Starom. 100; sladovník v Ra- dlicích 190a; Novom. 263b; od sv. Kríze Starom. 663b; uzdať Novom. 207a, Starom. 681b; zámečník v Podole 127a ; z Mirovic a syn jeho Václav z Příbramě 61b; v Psářích rychtář 181a; šlotýř z Chudo- bic 48b. Jakúbek, rychtář Malostr. 675a, 677a. Jakubková Markéta z Malé Strany 7i4b, 715a. Jakubová Káča od ptáka 262b. Jakubův Johlin, konšel Starom. 125a. Jamenský Jan 412b, 542b, 545a, 589a. | Jamné u Žatce 629b. sv. Jan na skále kláster 674b. Jan Lucemburskj 61b, 244b. Jan z Jenštejna, arcibiskup Praž- sky 201a; biskup Bambersky 334b; probost Doksansky 700b; Strahovsky 243a; Vy- Sehradsky 365a; pfevor Zbra- slavskf 373b; klástera Kartou- ského na Újezdč 387a; dékan sv. Vítský 256a, kustos Vy- šehradský 365a, oltáfník u sv. Víta v Praze 726b, 727, 728a; farář (Farár?) v Dvorcich 702a; v Kostelci 253; v Po- dole 127a; v Praze u sv. Jiljí Jan z Příbramě 47; v Únhošti 322b; mistr Jan z Prahy 693a, bakalář v Žatci 406b. Jan v Braníce rychtát 686b, 687a; konšel 687a, z Cáslavi mistr 47b: v Dvorcích rychtář 702b; kolečník 702b ; v Hloupětíně ná- 95 

Strana 754
754 pravník 706b; z Kladska písař královský 173; z Letňan, syn Šimonův, 7b; z Lhoty Kostelní, kněz, 8a; v Líbeznicích kněz 16a; z Litomyšle v Nuslích 81b; v Pelbfimevé knéz 213b; z Podola syn Hanusüv 127b; kolár 130b; sluZebnik Oudfeje Obudly 193a; v Píilepích 681a; v Únhošti rychtář 319a; v Vše- dobrovicích rychtář 726a; v Záluží koníř 735; v Žebráce Obecní pisaf 637a. Jana v Mstéticich 190a. Janata, Feznik v Zatci 397a. Jan Eliščin, měšťan Žatecký 220b; Francovic, purkmistr Rakov- nickf 193b; Ondfejüv, dékan Vysehradsky, viz Sindel; Pav- lüv, arcijáhen Pferovsky 208b, 209a; Zikmundüv, konsel v Znojmé 707b. Jan od císaře, měšťan Starom. 49a, 666a; z Hofrychtéřova domu na St, M. Pr. 97b, 678a; od hrebenü 73a; z Hurtova domu 391a; od hvézd 121b; od hvězdy stříbrné viz Janek od stříbrné hvězdy; od kaprů 639b, 713b; od kloboukü 673b ; od konví tří, měšťan Starom. 25a; od králů tří 681b; z mostku konšel Novom. 115a; od páteřův 54b, 194b; z Po- rybného domu 250b; 251b; od radnice, konšel Novom. 279a; od ruky 96b, 97a; na schodci pod Zderazem 346b; od štiky zlaté na Malé Straně a syn jeho Brikcí 176a; 177b; bratr téhož Jeronym 176b; od sviní 236b; od sukně boží 251b; od žáby 56b. Jan od sv. Ambrože na Nov. M. Pr. 651a; z Kroupné ulice 332b;z Pfíkopu 684a. Jan, apatekár Starom. 63b, 673b, 675a, apatekář a dcera jeho Anežka 708b; bečvář v Praze 683a; branný 703a; cihlář v Podvyšehradí 132b; forman od sv. Jindřicha 231b, 232a; hofrychtét 351a; hospodár radniéní 132b; bospodár z do- mu Slavatova 163b, 106b; husaf v Nuslích 83a; illumi- nator královský na Malé Straué 306b; klobouéník z Vysehradu 132b, 133a; kolář Novom. 363a ; konvát 368; kotlár v Zat.- ci 534; kovát na Üjezdé 682a; kožešník v Praze 224b, 509a, 595b, lazebnik Novom. 374, malíř 678b; mar-álek pausky Starom. 12, 255; mazaneënik v Nekazance 138b; měřič v Pra- ze 678a; mlynář v Nuslích 84a, 85, 87b; z Voděrad 487b, 488; mýtný 133b; no žíř 659a; peruikáf 132b; pí sat radní Malostransky 93b, Bestipansky 165b, v Slaném 213a, Starom. 673a, 679a, 6762, 683b, 687b, radní v Sttí- bře 250a, v Zitei 3962; pivo- varnik v Praze 82a; plátenfk v Křižalové ulici na Nov. M. Pr. 101a, 104a, 169a; pod- komorí královsky, viz Jan od stříbrné hvězdy, z Kunvaldu; provaznfk v Berounà 655a; řezník ve Strašnicích 228b; sladovník z domu Charvat ského 389a; sladovník 675b; služebník panský Novom. 105b; služebník (písař) Jana z Smi- fie 268b; soukenik v Žluticích 647b ; správce špitálu pod Vy- šehradem 201a; tulař Starom. 682a ; učitel ve Velvarech 733b; vážný 161b; vinař ve Dvorcích 702a; vozotaj na Malé Straně 318b; zeť Hen- zlinův, řezník, měšťan Starom. 75a, 213; zlatník Starom. 677b. Janček forman 232b, 233b, Jan 670b. Janda v Sulicích 253. Jandafíküv Pavel 331b. Janeëck v Sebefové 182a. Janeëkovic Bartoň ve Velkém Lipně 631a; Havel služebník obce Žatecké 522, 523a. Janečkovský dvůr v Modřanech 66b. Rejstřík jmen osobních a místních. Janek od beránka 340b. Jauek od hvězdy stříbrné v Pra- ze, bratr Pedikdv, z Kunwaldu 36a, 45b, 46a, 57b, 279b, 290b, 292, 293, 351b, 638b, 657b, 673b, 718b, 720b, 721. Janek od růže černé 346a. Janek, syn Maundy kramátky 1b Janek, syn Lojsy apatekáře 93b, 94; proti škole, purkmistr Novom. 202a. Janek puškař 673a; švec v Brzví 673a. Janeá Jan 6R5b. z Jankova viz z Talmberka. Jauou&ek Jan 701b. z Janovic Markéta 256b, Petr 663a, Katerina Dřelská 698. Janovský Ješek (z Janovic) 318b. Janův Fráňa na Star. M. Pr. 732b; Fridlin, konšel Starom. 395b. Jarkovské dědiny v Mstěticích 72a. Jarolím v Podole 127b. Jarolimüv Jan 391b. Jaroméf 140b. Jaroslav, farář u sv. Mikuláše na St. M. Pr. 734a. Jaroš od zlaté hvězdy na Star. M. Pr. 389a, viz z Kapí Hory. z Javořice Tomáš 159, 160a, 161a, 162 166b, 281a, viz i Hoštálek. Javorský Petr, nejv. písař krále Václava IV. 116b. Jaxo viz Jake§ a Jakub. Jech Jan v Tehovicich 274b. Jech, soukeník v Nové Plzni 37a. Jeéménkové Marta 363. Ječmík Václav 181a. Jednooký Vít 637b-638a. Jednorožec Viktorin 349a; Lin- hart 651b; Markéta 349a. Jehlin Mikoláš 329. Jeklin řezník Starom. 300b. z Jelenic Busek 289a. Jelínek Martin v Zatci 574a. Jelito Jan 735a. z Jemnice Jan 678a. 

Strana 755
Rejstřík jmen osobních a místních. z Jemník Václav a syn jeho To- man 650b. Jenčice 693b, 694a, 727a. Jeneč, ves u Prahy 254a, 312a, 322b, 673a, 675a, 714b-715b. z Jenče Prokop Jidáškův 141b, 340b, 370a, 651b. Jencův dvůr v Ünho&ti 300b. Jeníček Jan, perkmistr 164b, 166a, 167a, 356b. Jenik Jan, Novom. 320a. Jenišovice 250b. z Jenišovic Markvart 329b. Jenstejn 720, 721a. z Jenštejna Jan, viz Jan arcibi- skup Pražský. z Jenštejna Skalský Jan 136a, Jindfich 639b; Pavel 127b, 187a, 343a, 353b, 356a. Jenteš Mikuláš 732b. Jerčany 147a. Jergl, hrnéít v Praze 682a. z Jertic 302a. Jermanice 716b. Jeronym, faráf v Nehvizdech 75b. Jesenice, ves u Prahy 182a, 273a; z J. Jan mistr 649b. Jesenický Petr v Žatci 414b, 415a. Jesensky Pavel 134a, 702b. Ješek Bavorüv, koniel Starom. 3a; nad brankou v Zatci 537a. Ješek mlynář v Zabolesích 373b. Ješík v Üuho&ti 306b. Jesin, ves 673b. z Je&ína Stépán 51b, 662b. z Jetrichovic Bebta Petr 274b. Jewiczer, Jevicer, viz z Jevíčka. z Jevíčka Janek 718b; Mikoláš 673b, 680b, Mikulášová Káča 718b. z Jevišovic Drch 664, Jan 664b, Lntek Mikuláš 664a, Miroń 664b. Jezvec Jakub 234b. Jezviková Anna, souseda Malostr. 41a. Ježíš Pavel 82b. Ježíšek Jiřík. 158b, 160a; Jiří, úředník Michala Slavaty z Chlu- mu a Košmberka 73a. 162b, 191a, Jich, apatekár Starom. 63b. Jichovic Stépán v Zatci 444a. Jiéín 95b, 96a, 296. Jičínský Bartoš 327b. Jidášek Prokop z Rakovníka 223a, 141a, 330b, 331a, 370a, 651b, 672b, 684a. Jiena(?) v Čelíně 661a. Jilek z Opatovic 364a; z Pří- bramě 197a. Jiljí konvát 215b; vinaf 683a. Jílové u Prahy 254a, 674b, 715b-716a; Dvür Wolfüv 675a ; z Jílového Fridlin, Ješek a Peslin 382b; Mencl Mikuláš 716; Pesold 716a. Jilovky, misto u Ünhosté 313, 317a. Jilovská Jana 222b. Jindřich, probošt kláštera Zderaz- ského 208a, z Chebu, měšťan Starom. 32b; v Měcholupech u Zatce 185a; z Prahy 105b; v Ruzíni a syn jeho Václav 199; z Zatce 397a; farář v Tachlovicích 273a ; klobouéník v Žatci 409b, 410a, krčmár v Mécholupech 54a; mansionaf 8v. Vitsky 302b; mlynár v Kla- tovech 718a; mnich, komorník klástera Zbraslavského 374a; pekař v Praze 684b; pokladník královský 69a; rychtář v Ra- donici 125a ; sklepní (celle- rarius) épitélu u mostu na Star. M. Pr. 208b, 209a : sladovnik Malostr. 305a ; zlatník v Mosté 67a; od Adama a Evy na Star. M. Pr. 671b; od koruny 672b viz Henric); od žebříků a vdova po něm Manda a syn Prokop 193a, 28:b, 283a; Détrichäv konšel Starom. 126a. Jindfichohradecký Hanuš 32b-33b. Jindtichová Markéta v Blažimi 255b. z Jimlína Mikeš 381b, 382a, Slach 381, Jan Škubele 381b. Jindrův Jao v Vožici 739a. z Ji:ocan Oudfej 93b, 644b. Jinoch Jakeá, kanovník u sv. Víta 682a. Jinonice (Ninonice) 80a. 755 Jíra dlažič 129a; hospodář dvora královského 142b, 143a; ho- spodář obce Starom. 681b; kuéz u P. Marie v Týně 213b; krejčí v Soběslavi 218a; v Po- dole 130; konsel Meluicky 56a; mlynář nad mostem Star. 280a ; olejník v Praze 678b; pivovar- ský mistr 129a; podkomoří arcibiskupský ^ 682b; rezáé 392b; rychtář v Letňanech 5a; v Nuslích 180a; v Psátích 180a, v Záluží 369b, sou- keník 121b, Starom. 189a, 653a, 673a, 675a, 679a, šenkýf 132a, z domu Heral- tova na Star. M. Pr. 269a; od hvězdy černé Novom. 389b, 390, 391b, 647b; od šatlavy na Star. M. Pr. 126b; z Un- geltu 387b. Jíra Beneš 234a; Fraňkův 97b; syn Dominův v Soběslavi 218a; syn Hejtmanův z Podola 132b ; v Košířích 677a; v Střížkově 145b, 146a. Jiránek v Butovicích 691a. Jirásek Jíra 685b. Jirek, kożeśnik v Praze 682a. Jireäka z Pnlic 113b. Jiří, král český 7b, 13b, 80a, 113b, 136, 154b, 155a, 179b, 228b, 318b, 319a, 320a, 341b, 353a, 355b, 356a, 361b, 365b, 667b, 693a, 700a, 709b, 717; Jiří, děkan Vyšehradský 364a. Jiří, bakalář Novom. 93b; v Sla- ném 203b. Jiří, barvíř v Žatci 414b, 415a; huntíř 119b; kantor Lounský 41; knéz ve Vodolce 691b; lékař z Budějovic 495b až 496b; sladovník z Perštejna na Star. M. Pr. 235a; slu- žebník v Táboře 732b; šindelář 392b; vinopal Starom. 731b; zvonaf Novom. 68b; z Flo- rence 111a; od jednorožce 128a, 138a; z Koňského trhu 104h; z Prhošova domu Starom. 639b; od toulu 342a; od věže 88b, 117b; proti šatlavě na Nov. M. Pr. 268b. 

Strana 756
756 Jikice (Zifice) 178a, 1792, 672a, 716a-717b. Jiříkův dům v Pnětlukách 125a. Jirkův Petr, konšel Novom. 279a. Jírová z Radičovsi 185. z Jistebna Jindřich 305b. Jíša v Podole 132b, 133; pod Zderazem 378, 379b, 389b, 390a, 391b, 392a. Jísü Petr v Podole 223a. Jizera feka 114a, 280b. Johánek oltářník u sv. Vavřince pod Petřínem viz z Tuhance Jan. . Johanna, královna OCeská 642b. Jobannes viz Jan. Johannes od desk 222b. Johlin Jakubův měšťan Pražský 3, 4a, 125a; Mikuláš a námě- stek jeho Aleš 658a; Anna 691b. Jonáš v Bydžově žid 572a. Josef žid 708a. Jošt, markrabí Moravský 667a; jeho písař Mikuláš 284a. Judášek viz Jidášek. Jun, Litmanův syn, žid 431b, 440, 479, 571b-572b, 575a až 577a. Junek ve Zbuzanech 379a, 380a. Junková Dorota, koželužka 181b. Junošův Johlin, měšťan Starom. 35b. K Kába Valentin a syn jeho Mar- tin 296a, 635b. Kéba z Rybian Jiff 356a. Kabátník Jan Novom. 233a, 234, 235a. Kabeláč Mikuláš, řezník Novom. 192b. Kacerov 78a. z Kácova Černčický Jan 140. Kačer v Roztylech 198b. Kačer Mařík a syn jeho Petr 95, 118. Kačerov 347b. Kačerovská vinice u sv. Pankráce 118. Kačice z Vrátkova Jan 73b. z Kačice Chrášťanský Petr 175b; z Kačice Jodok 289b. | Kakabus Mikuláš, mistr 674a. Kadaň 428, 437b, 648b. Kadeřávek Jan 396b; Jiří pekař Starom. 358a. z Kadova Vintíř, purkrabí na Lnáfích 640b, 666b; Zdislav 640b. z Kahlovic (v rukop. opraveno z Kralovic) Markéta 326b. Kaka Vít 233a, 367b. Kakamerda viz z Krsovic. | Kakánek v Butovicich 691a. Kakas Mikuláš v Podole 127b. Kalaš Mikuláš 121b. Kalina Václav 257a. Kalíškova poustka 694b. Kaliště, les u Jílové 394a. Kalman viz Kolman. Kalous Matěj, kozeluh Novom. 365. Kalous ze Střechova 242b. Kamaréř 19b, 20a; Albert 678a. Kamejk viz Kamýk. Kamejtský Vilém 162a, 166a. od Kamene (de Lapide) Mikuláš 63b, 64a, 371b. Kamenice, místo v Únhošti 312a. z Kamenice viz Štuk. z Kamenice Hlas 80b; Přibík 80b, 95a, 279, 681a. z Kamenice Markvart 177b. Kamenik Petr 651a. Kamenský Jan, mlynář v Táboře 272a. Kamprle Jan, kožešník Novom. 219a. Kamýk, vrch u Podola 127b. Kamýk 673a, 697a. Kanclérüv Ondrej Novom. 279, 374b. Kaňha Mikuláš 56b; Starom. 251b. Kanickf Jan 164a, 165a. | Kantor Jan, mydlát v Zatci 450b-451a, 479a, 503a, 546b aż 547b, 591, 592a, viz i Kotré. Kantor Jan z Žatce, měšť. Starom. 73a-74a; Martin v Žatci 562a až 563a. Kantorka, vinice 389b. Kantorová Anna 402b, 674a; Václav Rejstřík jmen osobních a místních. Kantorové syn Lazar 122a, 193a, 196b, 296b, 346b. Kantirek Bartoś 175a. Kapalín Václav 119b; Duchek 197. z Kapí Hory Jaroš Václav 158, 164a, 165b, 166b. Kapitula Mikuláš Novom. 105a. Kaplan Martin 334b, 357b. Kaplic z Pořešína viz z Poře- šína. , z Kaplice Kateřina 676b. Kaplíř ze Sulevic pan 684a, Rudolf Kašpar 177b, Bohuslav a jeho synové 693b, 694b, .695a, viz i z Sulevic. Kapoun z Svojkova Piram 356b. Kapr Pavel, střelec v Táboře 270b. Kapr z Kaprštejna Samuel 684b. Karas Mikuláš 687a: Štěpánek 679a, 680b. Karban Jan 157a, Jiří 118b; Martin 140b. Karbanský Jan 207a. Karel IV., císať 3a, 68b, 219a, 244, 363a, 514b, 515, 528a. Karel kníže 157b. Karel z Tmánč 709b. Kareš Petr v Podole 133b. Kařez u Zbirohu 726b, 727a. Karita viz z Bříště. Kaříž Bohuslav 317; Jan 309b, 310a, 314b; Lazar 317b; Štěpán 317b. Karlík z Nežetic Jiří 274a; Mi- kuláš ml. 426b, 427a. Karoli Civitas 345b. Karlétejn 175b, 638a, 680a: 700a, 735b ; z K. viz. Mostský. Karlštínka, vinice 32a. Karpíšek Martin 330b. Kartouzy viz Újezd u Prahy. Kasík Matouš 235b. Kaše Jan, mlynář v Tfebenicích 286b; Mikuláš v Soběslavi 238b, 239a. Kašpar, opat Strahovský 244a, 245a, 246a, 247a, 248a; ko- níf 235a; mlynáf ve Vodha- nech 337a; registrator králov- Skf 682b; vnuk Václava od tváří 8a. 

Strana 757
Rejstřík jmen osobních a místních. Kašpar Buriau v Žátci 418b. Katerina od ruky Starom. 667b. Katruša v Certousich 693a. Kavaleć Jakub Novom: 1061; Jakub a Matěj v Liboci 24a. Kavínová Johanka 368a. Kbel, Gbel, ves u Prahy 99b, 673b. Kbel, mistr 677a, 678b. Kbel, člověk 665a. zć Kbela, Kbelsky Frantisek 36a ; Jakub 673b; Jan 36a, 120b, 121, 346a, 654a, 673b; Jin- dfich 77a, 222a; Matéj 99b; Mikulái 36a; Rehort 673b; Václav 34b; Zikmund 36, 80b, 273b, 288b, 682; Anna 121a, 290b, 291, 292; El&ka 120b, 121; Katefina 121b. Kbelskÿ, mé&tan Novom. 144a; Václav Novom. 268a. Kboth jest opraviti na Kvoch. Kedruta v Styríné 270. Kerzek Jakub z Loun 120a. 7 Kestían Purkart 999a. Kfert u Jilového 674b. Kirpis, kožišník 679b. Kladivo Jan a jeho rod 496b, 497, Jakub 531b, Pavel 547a, 613b. Kladno 69a, 177a, 298b. z Kladna :Kunad 241b; Pavlik 241a; Pfech 663b; Václav 697a; Zdenék 710a; Eliska 692b. z Kladna Václav a dcera jeho Kateřina 320b. Kladruby 731b, 732a; z Kl. Ja- kub 675a. Kladsko 63b, 196a, 209b, 274b; z Kl. Jan písaf král. 173b. Klaric Rehor 287b. Klatovy 95b, 308a, 680b, 700b, 715b, 718a; z Kl. Ondiej, pí- sať menších desk zemských 153b; Viktorin 161a, viz i Pek. Klaud v Radičevsi u Žatce 182b, Karel 692a. Klaudík Jan 702. Viz i Kloudík. Klatvinovätf (Kotvinovät{?) vèti- telé 527b. Klecany 331b, 718a-719a, 673b. Klečavý Prokop 678a. Klement bečvář Novom. 101a, 366b; vačkář Novom. 219a. Klement Zikmund 54a; v Kosiri 677a; v Ruzini 199a. Klementer Chudoba Jan 680b ; Mi- kuláš 54a, Ottl (Ottlin) 43a, 386b ; Konrad Starom. 273a. Kleuov6 37b, 39a, 40b. z Klenového Přibík 249a. Klenovského pána dům na Sta- rém M. Pr. 110b. Kleteč 238b. Klich Jan, soukenník v Táboře 271a; v Únhošti 305b. Klíma forman 375a, 390a, 391, Jarda 694a, v Sešovicích 266, zámečník v Žatci 613b, 614, 615a, Kateřina v Krči 267a. Klimatův syn Křtěn a Vitek v Mstśticich 71a. | Kliment kramáť v Žatci 182, 183a, 592a ; provazník Starom. 182; soukenntk z Loun 197b. Klim&ovic Jan 641a. Klínec ves 13a, 675b. Klink&tejn Bohunék 252. z Klinstejna Miéán Cenék 136a, 2172, 268a, 385b, 336a, 349a. Kloudík Jan 133b, 134a. Viz i Klaudík. Klubečkúv Mikuláš 278b. Klučík les 157b. z Klučova Jan 726a. z Kluk Mladota 653b. Klukať Jan 674b. Klukovice 391a, 672b. Klumín 94b, 282b, 367b, 368, 369a. Klyšín 61a. Kmetinéves 2472. Kmośek Stépán Nov. 268a, 383a. Knap Jiri 503b-504a, 563a; Matěj 503b-504a, 514; Říha 482a; Tomáš 634a; Václav v Rakovníce 579b-582a. Knecht na St. M. Pr. 392a. Knejslík Burjan v Mstěticích 72. Kněz Martin z Brandýsa 190a, 649b. Kněževes 178a, 193b, 212b, 242a, 709b, 711a, 719. Kněževeska 246b. 757 z Kněževsi, Kněževeský Benákův Duchek 709a; Jan 651b, 652a, 672a, 678a, 683b; Mikuláš 57b, 178a, 179, 667b, 716a až 717b; Otmar 709a; Pro- kop a jeho děti 709b; Velík 708b; Zikmund 652b; KnéZe- veská 246b. Knézice 522b. z Knóżmosta Valeëovskÿ Vaněk 178a, 179, 716b-717b. z Knína Krystofor 640a. Kninsky Jan Novom. 37a, Vá- clav Novom. 713a. Kniže Matěj 325a; ""Chrast 340b, 713a. Chrastu. Knízek z Smilovic Mikuláš a syn jeho Zikmund 216b. Knobloch Václav, probošt Míšen- ský a kanovník sv. Vítsky 301b, 302a, 303a, 304b. Knobloch z Warnsdorfu Tham a jeho rod 687b. Knocn Mikuláš 683a. | Knoflféek Vavrinec. 585a. Knotek Vít v Male&icích 48. Viz i Kydlín. Kobeś Jakub 213a. Kobian Jan 316b. Kobik ve Stříbře 731b. Kolièe Trojan 330a. Koblnický Matouš, mlynář 704. Koboliská Dorota v Podole 127b. Kobyla Racek, purkrabí Vyše- hradsky 358a. Kobylisky v Branice 686b. Kobylisy 251a, 672a. Kobylnice 123b. z Kobylnik Vít 685b. Kocelovice 667a. Kochánek Ondřej 131. Kochtánek švec v Stříbře 731b. Kočička Jan, řezník 127a, 713a ; Václav 100a. Kočura Jan, posel obce Novom. 75a. Kočvara z Předletic Jan a Petr 329b. Kočvara, forman Starom. 390a, 891. Kodele Jan 474, 575b, 576b, 5778. Oldřich z Viz i z 

Strana 758
758 Kodera Jan v Unhośti 322, 323, | Kolsky 924a. Kodrda Matěj 636b. Kofrnová Dorota 685b. Kohout Jakub 299; Jan ve Dvorcich 702b; sladovnik v Żatci 414. Kokeš Mikuláš v Malešicích 48a. Kokolec 285a. Kokorin 327a, 368a, 719b. Kokot Jesek 96. Kokotek Konrád 117a. Kokrha Jan Malostr. 296b. Kokysl Václav 189b. Koláček Václav v Březnici 690a Kolár Blažek, agent Barbory z Kolína 714b. Kolda Jan 311b. z Koldic Albrecht 650b. Koldic Jan 679a. Koldicova vinice v Olšanech 98a, 102b. Koleč 674a. Kolenec 238b. Koleskova Jana 206a. Koleso Tůma 213a. z Kolešova Jiří 404b. Kolín n. R. 214b. Kelin n. L. 29a, 138b, 1392, 141a. 172b, 3768, 703b; z Kolína Konrád 168b. Kolínský hejtman Jan z Rakov- níka 203a. Kolínský Matěj od černé zahrádky 102b; Barbora 714b. Kolman, viz z Domštejna. Kolman žid 479a 483b-484a, 485a, 491b-2a, 500, 502a, 532b, 533a, 571b, 573a, 575a až 577a. Kolmanová Dorota 178a. Kolmanová židovka v Žatci 399. Koloděje 687a. z Koloděj Aleš 14b; Johánek 14; Martin 14; Kolodějský pán 121a. Kolomuty 670a. z Kolovrat, od jinud z Korn- hausu; Hanuš 179b, 665a, 716b, 717a; Jan 72b ; Jindřich Libštejnský 156a, 199a, 320, 342b; Mikeš 116b; Václav 176b; Lucie 156. z Kolovsi Jan 164a, 377b, 495 ; Pavel 615a. Kolský Matouš 550b, 551a, 641; Pavel v Žatci 465b-466a, 545a. Kolštejnský Hynek 14a. Viz z Waldštejna. Kolvín viz z Drštky. Komárek (?) v Únhošti 301a. Komárov 721b. Komedko Jiřík 158b, 160a, 164a. Komín Jan, měštan v Praze 41, 129b, 132, 169b. Komoň Václav 658a. Komofanky 65a. Konszerius (Koncata?) tesař v Praze 676a. z Končan Vojslav 61a. Konice 172b, 295b. z Konic Vilém 267b. Koníčkovic Václav v Žatci 507b. Koník Jiřík 162b. Konipas z Mezimostu Mikuláš 197b. Konopiště 70b 179b. Konosovský mlýn ve Vodňanech 337a. Konrád, arcibiskup Pražský 52a, 268b-269a, 341b, 655b; biskup olomouckf 334b. Konrád Junošúv Starom. 125a. Konrád z Litoměřic konšel Starom. 125a. Konsuma Štěpán 580b. Konvová Dorota 391a. Kopáč Václav 707a. Kopáč Jan z Dražova, písař p. Dubeckého 161, 162b, 163a, 166b. Kopanina 378a, 673a, 674b. z Kopaniny Jan 658a; Ester 212b; Klära 212b. Kopidlany 721b. z Kopist Prudky Vaclav 199a. Koranda Petr 704b, 705, 706a; Václav 335a. Koranda Václav mistr 397a. Koránek v Zatci 583. Kordovi sirotci 166b. Korečková Eliška 670a. Korel Jakub, rychtář v Unhośti 321b, 322. (Viz i Korlon.) ! Kostrabovic Kopidlno 198b; viz i Loucensky. : Rejstřík jmen osobních a místních. Kořeníčko Ondřej, 108a, 109. Kořínek Vít 467. Kořínková z Karlova 231b. Korkynà Jan 061b. Korkyné z Korkyné Jan 665b. Korlon Jakub 297b (viz i Korel). Kornauer Jakub 283a. z Kornhausu viz z Kolovrat. Kornpuhel Mikuláš 153b. Korycany ves u Mélníka 48a, 207a, 721b-22a. Kos Prokop 171a. Kosař Urban v MI. 510a-512a, 579b. Koses v Všenorech 661a. Kosík Matěj 2544. Kosmáček Jiří Novom. 379a. z Kosobud viz z Kosovoda. z Kosovoda Chotek 123b. Kost 149b, 157b. Kostečková Lidmila 161a. Kostel Cestin 722a. Kostelec 40a. Kostelec n. L 280b, 281a, 311a, 672a, 7178, 721; Krizkovj(?) 253a, 289a. z Kostelce Jindřich 149b; Mar- jana 149b. Kostelecká cesta v Prosíku 145b, 146a. Kostelecký Matěj va Nov. M. Pr. 347a. Kosthořová Markéta na Starém M. Pr. 325a. Kostka z Postupic Albrecht 341b; Vilém 211a, 653a, 661a, Zde- nék 274b, 318b, 653a. Kostomlatky 70a. Kostomlatśti sirotci 160b, 161b, 162b, 164b. Kostomlaty 161b, 722a. Jakub 497; Jiří 420a; Kateřina 437b, 438a, 440b-441a. Kostský Jan, měšečník 263. Košatecký Václav 198b. Košatky 176b, 710b. Košík viz z Sulic. Košín 722. z Košína Bohuslav 79a, 252b. Košinář Jan 549b. řezník 87b, Boleslavi 135b, 

Strana 759
Rejstřík jmen osobních a místních. Košinářka Neta v Podole 129a. Košíře u Prahy 8a, 178, 179a, 247a, 674a, 676b, 677a, 678, 722b; z K. Jiří 377b. Koštálka Anna Starom. 636a. Koštálov 285b, 693b-696a. z Koštic Nenáhlo Jan 663a. Koštík viz z Drahobudic. Kotas Jira 343b. Kotbus 112a. z Kotče Chval, purkrabí na Ko- stelci 40a. Kotek Bernard 196b; Jan 703a; Osanka v St. M. Pr. 74a, 112, 113. Kotel, bečvář 671b. z Kotenéic (viz i Manda) Zikmund panose 178b, 196b, 197a, 258b, 260a, 261b, 262a, 274b, 659a. Kothkü Petr 392b, 393a. Kotlüv düm v Praze 681b. Kotopeky 301b, 722b. Kotrasovic Jan 292b. Kotrba Matéj 663b; Petr na Vyšehradě 364b. Kotrč 224a; (Kantor) Jan 490, 491a, 509, 536a, 546b-547b, 625; Ondřej 593, 594a; viz i Kantor. Kotvín Jan 440. Kouba Jakub v Drahomyšli rych- tář 594b. i Koubovic Petr v Žiželicích 641. Koukol Jan 97b, 196; Velík 343. Koukol z Popovic Vilém 1b, 2, 60a, 659b. Koukolik na 660b. Koufim 11a, 20b-23b, 30b, 50a, 141a, 281b, 282a, 666b, 722b az 723a. z Koufima Petr, hospodár Zik- munda kníZete Litevského 652b; Vaclav, scholastik sv. Vitsky 52a. z Konfima Stanovsky 652b. Kouřimský kraj 434b. z Kouta Havel 636b. Koutek Jan 702, 703a. Koutský Jakub 299b, Jan 266a. Novém M. Pr. Mikuláš Kovář Jan v Ďáblicích 697b, Petr v Praze 679b. Kovarfovice 347b. z Kovařovic Jíra 351; 313a. Koza Matěj, mlynář u Bechyně 663a; Mikuláš v Podole 127b; Václav 228a. Kozdras Matěj, konšel Malostr. 306b. Kozel Jiří v Podole 127b; Mareš 687b; Vála 694a. z Kozího Jan, konšel Třeboňský 287b. Kozka Jan Starom. 34b, 419a až 420a. Kozlovec Martin 699a. Kozly 349a. z Kozmic Václav, úředník desk zemských 653. z Kozojed Mikuláš 670a. Kozovazy 157, 357b. Kožka Jan, mlynář ve Vodia- nech 337a. Koznar Matous v BezdruZicich 628b-30b. Krabčice 331b. z Krajku Konrád 114a, 280a. Krajní Jan v Nehvizdech 75a. z Krajnic Ale$ 151a, 252a, 387b, 388a; Janek a jeho rod 150a aż 151b, 194a, 207b. Krajsa Burian 714b; 318a. Krajsovic Prokop 154b. Krakov 412b, 520a. Král Jakub v Žatci 438b-439a; Jan, kožešník Novom. 219a; Jan z Hoštky 164a-165b; Král N. v Žatci 422b-423a; Václav v Žatci 219b, 221a, 528, 529a, 538b-41b, 555b až 556b, 559a-62a, 566a, 600b, 616a. Král z Zvole 211a. Kralovice 365, 477a, 687b. z Kralovic Ján, panoše, purkrabí hradu Pražského 47a, 203b, 712b ; bratr jebo Jiudfich 203b; Mikeš 320b, Mikuláš 353a, 6524; Strachota 356b; Vanàk 252a. Viz i Volek; Váňová Kateřina 599b. Pavel Václav 759 Kralovičky 349a. Kralupy 242b, 344. Kramařík Jakub 42a. z Kraselova Eliška 147b. Krasélovský Kuneš 642b. Kraslice Anshelm, komorník pána z Dubé 721a. Krásný Petr Novom. 101a, 104b. Krašovská Eliška 148. Krátky Jan v Dvorcích 702b; Petr, lazebník 53b. Kratoń Jan 392b. Krbec Václav 96b, Krbice Václav 677b. Krč u Prahy 193b, 267a, 672a. Kréek 639a; Tomás 600a, 601b ; Kliment, řezník, konšel St. M. 25a, 42, 682a. z Krchleba Krchlebec Mikuláš 135, 664a. Krchleby 147a. Kréková Anná 436b-437a, 585a ; Néta 347a. Krémice Tomás 2963. Kfeénf, tvrz 649a. Kfemík Jíra, soukenik Novom. 67b. Kremzer Ondfej, kożeśnik 682a. Křen, řezník Malostr. 304a. Křepelice, měšťan Novom. 373a. Kreslice viz Křešice. Křešice 674a (Tomek D. P. IV, 168 opravuje na Křeslice); z K. Smil 667b. z Křešova Kuneš 95b. Křevice 247a, 673. z Kři Václav 366. Křiečice viz Křévice. Křik Jan 319a. Křikava, někdy hrad u Březnice 15b. Křimov 636b. Kri-tan, mistr farář u sv. Mi- chala na St. M. Pr. 720b. Křišťanová z Čimic Eva 693a. Křivecký z Křivče N. 395a. Křivoklát, Hrádek 324. z Krivous Vilém 331b; Racek 649; Krfivous viz z Vše- stud. Kfivoństy Mikuláš v Olšanech 102b. Křivovousy (Křivohusy) 304a. 

Strana 760
760 Křivý Petr 663a, 673b. Kříž od sv. Štěpána Novom. 81b, 82a, 23ba ; z Charvátova domu 119; v Holubicich 242b; z Letňan 7b; v Libni 24b; z Malešic 105a; z Michle, mě- šťan Novom. 59b, 60a; v Michli 197b; z Ol&an 263b; písaf 677a, 679a, platnéf 97b, 2562, řezník 42; rychtát v Sibríné 909a; v Se&ovicfích 265, 2662; sladovník Novom. 70a. Viz z Chrastu. Kříž Prokop 132a, 234b. Křížala Jan 279a, 283 b; Petr a Markéta 143, 144a. Křížek Kubkovie, měšťan Ża- tecký 26a, 27a. Křížek Daniel 215b; Jan 216, 690a; Matěj 216, 690a; Ma- tej na Slušticích a jeho rod 728b-731b. Kfížek Klement viz Krček. Kfížek z koňského trhu 189b, v Knézevsi Petr a Vacek 719a; v Podole 128b ; z Slu- Stic 215a. Kfiżovnici viz Praha Staré Město a Menší Město. Křižovník Matěj 297b. Křížův Vacek 125b, 273, 677b, 680a, vdova jeho Markéta 682b. Krkavec Jan 391a. Krna Brož z Veltrus 36b, 37a, 330a. Krňov, místo u Hloupětína 706b. Kročata Jan v Žatci 663b. Kročehlavy u Kladna 69a, 298b Kropáč z Krymlova Jan 369b. Krosek Jan Malostr. 93b. Kroučov 632a. Kroupa na Zlíchově 389b; hrnčíř v Žatci 580b-581a; Jan 182a, 652a. z Krp Zachar 216b, 327, 328, 329a, 371a, 656b, 657a. z Krsovic Sobéslav 4a. z Krsovic Kakamerda Václav 38a az 39b. Krsovská dádina v Oznici 343a. Krsovsky Jan 231a, 232, 234a; Stépán 702a, 703a. Rejstřík jmen osobních a místních. Kršek Vaněk 206b. Kršín 518b-519a. Kršnák Jan ve Vysočanech 330b, 350b. Krtek Matěj Starom. 74a. Křtén z tůní 349a; bečvář Sta- rom. 690a; v Hostouni 670b; z Líbeznic 15b. z Křtenova Aleš, kanovník Vyše- hradský 345a. Křtěnův dům v Praze 680a. Krtský Burian v Podole 133b, 703a, Mikuláš 48a. Krudenc Mikuláš a syn jeho Jan 27 (viz i Grudenz). Krukner Prokop 37a. Krumlov 733a; z Kr. Dorota, abatyše u sv. Jiří 286b, 287a. Krumlovští páni 429b. Krupá 172a. Krapičková Anna, konvářka 181a. Krušina, kolář 689a. z Krušovic Jan 178b. Kruzzer (tak v rukopise) Jaroš, střelec Novom. 174b, 175a. Kryf Mikuláš z Okořína 95b. Kryf Mikuláš, mlynář v Táboře 271a-272a. Krynéř (Krynéřovic) Jan 425, 448, 449a, 453b, 459b-460a; Martin 421b-422b, 425b ; Anna 420 422b, 425; Majdalena 600a. Kryry 636b. Krystína od hfebene 299b. Krystl v Zatei 513; Alena 536a, 574a. Kryštof z Poříčí, král. vrátný 140, pekař v Strašnicích 235a. Kuba, líkař 267; rybář v Podole 129b, 133a. Kubec Mikuláš 698b, v Psářích Havel 181. Kubcův Jakub a Matouš Kubík, kovář v Ladví 1a. Kubkovice 26a, Kucharky 675a. Kuchmistr, též Rek zvaný, Kry- štof 67a. Kuchařovic Jiří, sládek v Žatci 524. Kuchta Mikeš 660b. Kuče Jíra 694a. 699a; 701b. Kucina v Stra&nicích 231b, 232b, 233a, 284b. Kuéera Vavtinec 349a; Václav 579b. Kučkova Vychna 351b. Kudera Blažek, rajmar 170. Kudivid Jíra v Myškovicích 74b. Kudla Matouš 520b. Kudlata Prokop 523b-4a. Kudrle Martin 51b, 662b. Kukla Havel v Líbeznicích 18; Václav 118b; Katefina 407b. Kuklik Jan, sladovnik Novom. 206b. Kükol viz Koukol. Kükolík na Nov. m. měšťan 660b. z Kukštejna 335b. Kule v Boroticích 685b; Václav v Žatci 462b, 509. Kulhánek Jan 298; Jan z Koň- ského trhu 101a; Šimon ve Zbuzanech 380a; Tüma v Ho- Stivicích 710a. Kulhavy Havel Novom. 62a; Jifi mlynář 701a; Jíra, kněz na Mělníce 57a; Martin viz Svá- tek Martin; Vaněček Malostr. 300b; Regina 493. Kolich Jan 333a. Kumpán Jan 132a, 266b; kuláš 59b, 312a. z Kumštátu Vavřinec 88a. z Kumburka Katruše 650a. Kůň Pavel 219b, 220, 221, 497b- 8a, 516, 528a-9a, 538b-41b, 556, 559a, 560b-561b, 566a, 584b, 616a. Kuna v Měcholupech 55b. Kunáčová Dorota 300a. Kunad z Kolína 168b. Kunata v Říčanech 203a. Kuncberk 58a. z Kunčího Anna 280b, 281. Kuncmanová v Močidlanech 63b. Kuncovic Vaclav 106b; Vit 106. Kundolt Mikulás 676b, 678b. Kundrát v Dobřichovicích 699b. Kuneá, apatekár 675, 676b, 680a; krejčí v Kutné Hore 707b; z Norimberka 683a; od pně Starom. 81b. Mi- 

Strana 761
Rejstřík jmen osobních a místních. Kuneš, purkrabí na Karlštejně 680a. Kungswerder viz Lancman. z Kúnic Mikeš, syn Täborüv 279b. Kunigser Jan Jindřichův 257b, 258a. z Kuního Beneš Malostr. Kuník viz z Šlovic. Kunratice u Prahy 58b, z K. Petr 667a. Kunšík Václav 680a. Kunšíkúv Václav 297b. Kunšovka, vinice u sv. Pankráce 119b. z Kunštátu Oldřich 650a. Viz i z Lestnice. z Kunštátu a Poděbrad Jiří viz Jiří, král Cesky. Kunwaldu Bohuslav 210. Kunwaldu Janek 81b, 201b. Viz i Jan od stříbrné hvězdy. Kunwaldu Pešík 199a, 201b, 298a, 71b. Viz i Pešík od stříbrné hvězdy. Kupret Petr 670a. Kuřátko Jan 662a; Vávra Sta- rom. 41a. Kuře Ondřej 222b; Václav mistr 650a. z Kuřího Anna 284b. Kurka v Strašnicích 356b. Kurka Martin, kovář v Strašni- cích 234b. Kussenpfennig Fridlin 678b, 716a Kut Štěpán 678b. z Kúta Jakub, konšel Rakovnický 193b. Kutěj z Mieklas 661a. Kütník z Líbeznic Mařík 15b. Kuzhart v Čelechovicích 695a. Kužel (Kuziel) Šimon v Myško- vicich 74a; rychtář Vyšehrad- ský 364. Kvač Maršík v Miličíně 61a. z Kvasliny Vavřinec Novom. 34a. Kvek (Kvok, Chvok) Jindřich 173b. Květ v Unhośti 301b. Kv&tnice (Plumnaw) 208a, 685a; z K. viz Brikcí a Holec. Květoň, syn Maříka Zepa 24a, jinak Florian, z Šírkova 662a. Archiv Ceskf XXVIII. 30b. N N N Kvóst (Kvist?) v Teletíné 274b: Kvíčala Mikuláš, švec 674b. Kvoch Kříž 680a, Kydlín z Plotišt Barton 162b; Mikuláš 151b, 152, 153a. Kydlín, též Knotek, Jan 133a; Kydlínův mlýn u Hradce Krá- lové 151b, 152. Kyhar Jan, šlotýř 133b, 703a. Kyjata viz z Zásady. Kyjata, mistr kuchyně 283b. Kyje 137a, 672a; z K. Jan 251b. sv. Kyliana na ostrově klášter 679b. z Kyndelbryku Jau, kupec 400b. Kyrš Jiří 446a. Kyselý Václav v Střížkově 146a, 250b, 251b. z Kyšic Bartoň 306a; Vavřinec 307b. Kyšice 310b, 313b, 316b. Kytín 701b. Kzel Jindfich 678a. L Labach Jan 655a. Labansky Jiří 554b. Labe, řeka 114a, 151b-152a, 156b, 280b, 281, 376a; L. Mokré 686. Labuť Hanuš, řezník 367a; Jan 187a. Lačný Jiří 119a. Ladevský Jakub na Nov. M. Pr. 202, 346a. Ladislav, král Český 362a. Ládvý, ves 1a, 697b. Lahovice 1a, 190b, 671b, 672b. Lahovičice viz Lahovice. Lajsková v Žatci 545. Lak Václav 488a. Lála Jíra 697b. z Lamberka Lipold 663a; Vá- clav, písař. podkomořský 142, 143a. Viz i Sokol. Lancman Jan Kunigswerder, písař Starom. 346a, 708b. Lančův mlýn na řece Doubravě 703b, 704a. z Landštejna Mikuláš 663a, 693a, Vítek 654a, 658a, jeho sestra Eliška 658a. král. 761 Lang Vanék, konšel v Chomu- tově 713b. Langašt Petr 75b, 673a, 675a. Langhanušova vinice u Prahy -676a. Lankvara Václav 266a. Lánsky Jirí 414b-415a, 435; Dorota 428b-429a, 437a, 545b. Lantfojt z Se&e Hynek 156a, 356b, 732b. Lapák, soused Novom. 375a. de Lapide viz od Kamene. Lapka Antoniś v Libcicich 12a; Jan 305a, 306a, 307a, 308a, 309b, 310a, 312a, 314a; Jan a Kateřina m. j. z Velvar 733a. Lapka Alexej v Lysé 734. Lapkova zahrada na Písku na Malé Straně 680b. Láska v Dvorcích 702a ; Matouš u sv. Pankráce 119b, 133b; Petr 681a; Lásková Marta 702b, 703a. Lašák, konšel Mělnický 56a. Lašek 660b. Laurencius viz Vavřinec. Lauryn, konšel Pražský 673b; Jakub 4a. Lauterbach Václav 653a. Lazar viz Kantorové syn Lazar. Lazar, mlynát v Modfanech 665. z Lazec viz Skalka. Lazoves viz z Hlasovic. Ledce (viz i Ledec) 1a, 60b. Ledéice 672b. Lede 1b-2b, 681a; viz i Ledce. z Ledče (Ledečka) Mareš 122b; 653b. z Lednic Matěj, mlynář 280a. Ledvinka v Čelechovicích 694a. Legat Alexej 297a; Bohuslav 50a; Jan 210a, 239a; N. 623b, Lehkovec (Lehek) Jan 309, 310a, 313b, 314a, 315b, 320b, 712b; Ondřej 322b; Petr 203a, 306a, 307b. Viz Lehky. Lehovec Mikuláš 255a. Lehký Jan 310a, 315a. Lejbus Petr 298a. Lejsek Jan 418b, 419a; v Čele- chovicich 695b. 96 

Strana 762
762 Lejsovská vinice v Třebenicích 286b. Lékařka Jana v Únhošti 306a, 314b. Lekeš z Květné Václav v Nym- burce 90b, 92b-93a. Lekeš Jan; mlynář v Berouně 684b ; viz i Lexa. Lemuzy 2b-4a. Lenešice 4a, 496b. z Lenic viz z Zlenic. Leptěchův dvůr 222a. z Lerojid a Podviní Jindřich 154b, 155a; Lukáš 136-138b, 353a, 354, 355b, 356; Bašt- ský Jan z L. 151a. Leska Jan 229b, 230b, 231, 232a. z Leskova Arnold 707b. z Leskovce Burian 137b, 354a, Jan 136b, 353b; Markéta viz z Zdeslavic. Lesnik (Silvanus) Mikeš v Ún- hošti 305a. z Lestkova Chvatěrubský Zikmund 700a. z Lestnice a Kumštátu Smil a syn jeho Oldřich 650a. Lešany 4a. Lešek z Žiželic 641a. Lešík Alexej v Lysé 734. Leštany 673a. Leštěnice (Leštno) 13a. Letek chybně místo Lehek. Letenský Jan 654b. Letky, ves 12, 222a; z L. Jan 660a. Letňanský Beneš 145b. Letňany, ves 4b-7b, 145, 146b, 251a, 686b. z Letov viz z Velhartic. Lety 299b, 661a. Leutil Zwirner (czwirner) 123. Lev X., papeZ 244a. Lev, Leo, apatekár 42b, 240b. syn Jindřicha zlatníka 257b, 258a, z mlýnú Starom. 2581. Lev z Rožmitálu 159a, 160a, Adam 166a. Leva, mlynář 635a; trubač Ha- nuše z Kolovrat 665a. Leva, kramáft v Praze 677b; 303b, Petr 7078; Václav 375a. 391b, 392a; Levova vinice u Prahy 677. Levín 326a. Levovic Jan, konšel Rakovnický 193b. Leutmeritzer viz Litoměřický. Lexa, trubač Novom. 79a. z Leznice viz Selle. Lhota 7b, 12b. Lhota Kostelní 8a-10b; Sejická viz Stajická; Stadická lépe Stajická 10b-11a; Salamounova 222a Lhoták Bohuslav 339b. z Lhotic Mnich Mikuláš 330a. z Lhoty Hanúšek 53b. Lhotka 11a, 208a; z Lhotky Vacek 717b. | Líbal, měšťan Žatecký 226a; Simon Libalovic 411b-412a; Líbalová N. v Žatci 399b; v Strance u Zatce 569b. z Libánà Tomá&ek 655a. Libánskf, élovék 665a. Libčice 11b-13b. Libéovské poustky 695b. 2 Libedic Zikmund 187a. z Libéchova viz Franěk. z Libečova Jan 38b. Libeň, ves u Prahy 14a-15b 135a, 2616, 672a, 678a. Libeř 15a; z L. Marek 366a. Liběšice 286b. Libeznice 15a-18b, 672b, 673a. Libiněves 147a. Libiš 18b-19a, 339b. Liblice u Českého Brodu 20b, 381a. Liblice u Mělníka 19a. Liboc 23b-24b, 70a, 672b. Libocký mlýn v Žatci 563b. Libočany 24, 521b. Libochovice 34b, 673b. Libochovičky 25; z L. Štěpán Mráz 341a. Libomyšl 25b. Libofice 26a-27a. z Liboslavć Anna, 162, 163b. Libozec 238a. Libätejn 199a. Libštejnský viz z Kolovrat. Rejstřík jmen osobních a místních. Libuš, ves 27a-29a, 367b. Licek Vavřinec 67, 685a. Ličený v Jiřicích 717b. Licko, dvůr u Kolína 29a. Lichtemburk 271a. Lichuceves 29b, 673a. Lichucevský Martin Starom. 29a. Lichva Beneš 292b. Lichvice Martin 700b; Mikuláš 691b; Vaněk 34b. z Ličkova Průša 594b. Litovice 392b. Lída ze Zelezné ulice 669b. Lidce 43a. Lidín Tomás, 807b. Lidmila od slonà 215b. Lidif, konšel Starom. 25a, 141, 679a, v Dobřichovicích 672a; lazebník v Únhošti a jeho syn Martin 314b. Lidířová Alžběta 654a. Lidice u Únhoště 29a. z Lidic Hereš 298b; Pakoslav a Smil 299a. Ligan Martin 661a. Líkař Matouš 706b. Limpocher Martin z Mostu 451b- 452a, 483b, 484a. Limusy viz Lemuzy. z Lindy Petr, děkan Vyšehrad- ský 365a. Linek v Mokropsích 661a; On- dřej 699b. Linec 166a. Linhart, kožišník v Žatci 503a; malíř Novom. 360a; mydlář Starom. 171b; uhlif 129b aZ 130a ; úředník na Přerově viz z Hrádku, zlatník Starom. 300a. Lipanský Měkýš, člověk Michala Slavaty z Chlumu 11a. Lipany 29b-31b, 672a; z L.Mi- keá 73b. z Liplik Franek 660b. Lipé 377a; v Lipém Maršík, tu- lai 637a. z Lipého viz z Dubé. Lipenec 505a. Liphardova zahrada u 680. Lipno 631a, 632b, 694b. konsel Malostr. Prahy 

Strana 763
Rejstřík jmen osobních a místních. z Lipna a z Hrádku Maršík 381b. z Lipna Bartoň 633a. Lipnice 686a. Lipsko 427b, 555. Lipský Jan Starom. 77a; Jíra 23b; Anežka 658a. Lisice 31b. Lisovice 32a. Lisý Jan 170a, 681b. Lišany 273a. z Lišan Beneš 185a. Liška Martin 694a. Lišovský z Průchodu Vít 134a. Litavka 684a. Literat Jan, konšel Novom. 366b; Litteratus Tomášek zvaný Sva- tá Královna 366b. Litholch v Záběhlicích 366b. Litmanüv syn Jan žid 431b. Litmanův Zalman žid 453b-454a, 455a 456. Litochleb Jan 28a; Václav, kon- &el Starom. 25a, 97b, 676a; Valentin 31b, 32a. Litochleby 31b. Litohlavy 717b. Litomdfice 32, 200a, 528, 601a, 664b, 680a; probo&tství 674b ; kostel sv. Michala 694a; L. probošt Tammo Flug 382b. Litoměřický Jan v Radlicích 189; Konrád 125a; Stěpán 32b-34; Litoměřická paní 19a-20a. Litoměřický kraj 139a. Litomyšl 81b; z L. Mikuláš, ka- novník Vyšehradský 345a. Litomyšlský Blažek 346a. Litovice 203b. z Litovic Jan 19a-20b, 661a. Litovský viz z Svinař. Litožnice 32b-34b, 147a, 148a; z L. Štěpán 331b, Viz i Lito- měřický. Litteratus viz Literat. Lizna Markéta v Únhošti 305, 306b. Lkáň 34b. Lnáře 666b. Lobeč 35a-36b. Lobeček 36b. Lobkovice 37a. z Lobkovic Jan ml. 578b; Hynek Popel 395a; Litvin 630b- 632b, 633a; viz i Hasištejn- ský z L. z Lochkova Vaněk 79b. Lochotín 37b. Lochovec v Řevnicích 661a. Lochovice 197b. z Lochovic Bořívoj 13b, 639a. Viz i z Okoře. Lochovská z Vlkanova Kateřina 158a. Lochovské 711a. z Lohovic Mincéř Jan 662b. Lojovice 37a-40b; z L. Ceněk 37; Hynek a syn jeho Jan 39; Mikeš "ater 37a-40a; Mikuláš 692a. Lojovník 97b-650a. Lojsa apatekář viz Ludvík apa- tekář. Lojsovská vinice u Košťálova 694b. z Lokte Jan 149b 150a. z Lomu Kerunk 40a. Lomnice 257a. Longin, soukeník Novom. 732a. Lopatský Jan v Strašnicích 235a. Lorenc z Plzně viz Fegala. Loskot v Dobrovízi 699a. Loubský z Lub N. 718a. Loučenský z Kopydlna Zdeněk 198b. Louda z Chlumčan Matouš 217a. Louka, klášter na Moravě 246. Loukohořany, ves 694b. Louny. Lúny, město 40b-42a, 120a, 197b, 217b, 381b, 382b, 490a, 519a, 602b, 605a, 608a, 663a. z Loun Václav, písař Starom. 274b. Lounský Brzvon (?), řezník Ma- lostr. 304a: Jiří na Malé Str. 116,117a, 726b; Väclav Novom. 361a. z Lovčic viz Všech. de Lozii (?) Otík 692b. Lštínek 247a. Lucek Pesa 660b. Lucka z Nov. M. Pr. 81a. Lud Petr 189a, 394a. Ludatka na Zlichovć 389b. pole v Hostomici 168 Ludvík, král Český 198b. Ludvík, apatykář Starom. 63, 80b, 95a, 121b, 153b, 172b, 191a, 252b, 343b, 672b, 677b, 680a, 682a; učitel na Malé Str. 96a. Ludvík Matouš z Želetavy 65b, 66a, 233a, 235a. Ludvík Václav Starom. 11b. Lukáš, môšťan Novom. 717b. Lukáš Majnušovic v Žatci 635b, Markúv, méšťan Pražský 67ba. Lukava z Lukavice Hořejší Jan 666b. Lukavice Hořejší 666b. Lukeš Wolfgang 118b; v Podole 128b. Lukovce 695b; Lukovice, ves 694a. Lukovská vinice při Sulevicích 695b. Lukšovic Pavel 580a. Luneta Matěj 671b, 681a. Lunikovice 42; z L. Hynek No- vom. 105a, 270b. z Lunkvic Anna Albová 161, 162b, 163a, 166b. Lup Petr ve Velvarech 330b. Lupáč Václav 702. Lutek viz z Jevišovic. Lužec 675a. z Lużenic Velikÿch Jan 691b. Lužice Horní 377a. z Lužné viz Meisnar. Lvík, švec 218b. Lychý Jan 381. z Lysé Lešík Alexej 734. Lysková vinice v Olšanech 103a. Lysolaje 256a, 674b. z Lysovic Černý viz Černý. z Lytrejnu (?) pán 695b. M Macák, konšel v Praze 678b. Macáková Anna v Počernicích 126a. Maéal z Rokycan Blažek 446b, 454b-455a, 458b, 553a, 582a, 615a. Maceïka Jan v Ünho&ti 301b, 303a, 305b, 306a, 312b, 316a, 319a. Sixt 96% 

Strana 764
764 Mach v Lahovici 1a; z Lipan 29b-31b; v Ovenci 63; v Ptíči 182a; sladovník ze Staňkova domu Novom. 327b; na Nov. M. a syn jeho Jindřich 346a. Machek, konšel v Chomutově 713b; Radotíné 190b. Machovská vinice ve Dvorcích 102a. Machutüv Tomás 278b, 309a, 310b, 676b. Malice, ves 356b. Macura Matéj 716b. Maier z Becova 571b. Majer Chomutovský, Zid 431b, 438a. Majer v Toužimi, žid 503, 520b, 521; Majnuš, kněz v Přistoupimi 172a ; Kuba 401a, 564a; Václav 496b-497; Kateřina 496b, 497. Majnuškovic Jíra 172b; Petr 415. Majnušovic Jíra a Lukáš 635b. Mäjovec Jan, pekař Starom. 12a. Makeška Matěj 390b-391a. Makotřasy 29a, 42b-46, 240b, 241a, 386; z M. Ješek 42b, 386a; viz i z Tetína. Makovec 657a. Viz Církev Nová. Maleček, krčmář v Zelevci 637b. Male$ice 462-492, 98b, 105a, 157a, 231b, 232b, 265a, 267a, 856a, 677a; z M. Petr 706a. Malesicky Jakub v Popovicich 726b. Male&ickf z CernoBic viz z Čer- no&ic. Male&icky pán 407b. Malešov 49a-50a; z M. Václav 49a-52a. z Malikovic Aleś 654b. Malka Markéta 686b. z Malobratřic Zikmund 667b až 668. Malotice 50a, 356a. Malovary 50b-52a; z M. Drslav 40a, 50b, 51; Habart 64a; Jiří 662b; Matěj 50b-51a. Malovcová Dorota, převoryše u sv. Anny v Praze 188b. Malovidy 52. 307b, Malożenec v Unhośti 314. Malšovice u Hradce Králové 52b. Malý Alšík 141b, Ctibor No- vom. 728b, Eliáš 391a, On- dřej, pekař 236a; Říha a syn jeho Havel v Žatci 584a-585b, 612b-613a. Manczo Mareš v Unhośti 305a. Manda, kramárka Starom. 196b; synové Jan a Vanék 196b, 197a, 259a; dcera Ester !197a. Manda z Kotenéic Zikmund 11b, 19b, 55b, 75a. Manda z Zbyslavic Jan 243b, 261b, 262a; a Syn jeho Bu- rian 243b. Viz i z Zbyslavic. Mandelík z Chrastu Václav 158b, 163, 167a, 687. Mandinec Jan 315a, 712b, 713a. Manhal Václav, rajmar 170a. Manou&ek Jan, rajmar 181b. Mára, dcera Klimentova z Letňan 4b. Mafata v Zderadicfch 71b. Maréal viz Maéal. Marek, zákfi&tan u sv. Mikuláše Starom. 153b; farár ve Vo- dolce 339, kožišník Starom. 57a; konSel Malostr. 310b; 311b; mlynář v Nuslích 86b, 87b. Marek z Malé Strany 691a. Mareš, hajný 204-205; z Letňan 4b; rychtář Novom. 271a; v Unhośti (Manczo) 305a; v Zlejčíně 735a. Mareška Simon v Mirovicich 62a; v Popovicich 7268. Maříčko, řezník v Únhošti 319b. Mařík Tomáš a Marek 701b, Mikův 675a. Marík (Mauricius) z Benešova, mistr 47a; bečvář v Praze 683a. Mařík z Letňan 4b; z Malešice 46b-47a; z Nusli 681b, pekať v Praze 42; písař soudních akt 297a; písař Novom. 660b; v Počernicích 126a; v Říča- nech 203a; v Ruzíni a bratr jeho Jan 199a; sedlář 255a; soukeník 97; v Tuklacích, farář Rejstřík jmen osobních a místních. 295b, v Únhošti, tkadlec 301b. vinař od srpů 677; Markéta od ohánék 347a; od zlaté husy 57a; od rajskych jablek 104; od mečú Novom. 293b, zvaná Židovka 719b- 721a; od pávü 677b-678a. Markétovic Václav v Zatci 418a, 424b-427a, 430. Marková Dorota Starom. 653b. Markrabé Vítek 680a. Markusová Markéta 191a, 192a. Markův Lukáš v Praze 675a. Markvart z Hrádku Šebestián, purkrabí Karlštejnský 700a. Markvartovice, místo u Dáblic 697b-698a. Maršálek Martin 391. Maršálkové na Zlíchově 390. Maršík Malostr. 318a. z Maršova Anna 685b. Maršúv Jakub 338a. Marta od trouby Starom. 264. Martin, správce stavení kostela sv. Víta 365a, z Prahy mistr 652a; od bab 138a, 171b; bakalář. 132, 133; od dítek 211a; farář Nymburský 88b; kameník v Podole 129b; kan- tor v Žatci 562a-563a; ko- morník 41a; kovář v Praze 677; krčmář v Hloupétíné 706a; krejčí v Zatci 635b, 636a; kroupník 679a, 680b; mlynář v Nelahozevsi 76a-77a i Duchek jeho bratr 77a; mlynář v Slatiňanech 139a, panoše viz Panoše Martin, písať Malostr. 310b, komory královské 345b až 346a, z Konského trhu 665b; desk zemských 655a, převor kláštera Zderazskóho 213b; rychtář v Zbuzanech 379a, 380a; v Zlatníkách 3842; sladovník v Písku 122a; služebník Svojše ze Zahrádky 193a; švec v Praze 677b; truhlář v Žatci 475b, 537a- 538b ; zahradník 679a; Martin z Balíkova domu Starom. 607a; z domu Bezruké Novom. 105a; z domu Chanova 673a; z Koňského trhu 64b; z domu 

Strana 765
Rejstřík jmen osobních a místních. Lancova 672a; od ntze Novom. 283b, 374b; od zlaté podkovy 673b; od růže 62a; v Široké ulici 88b; od štiky 676b. Martin z Hradčan 676a, (Mertlin) z Chebu, konšel Starom. 125a, 153b; v Podole 132b; v Ra- dimovicích 187a; v Velvarech kaplan 330b; v Žatci p. Mar- tin (Stránec) 398b ; 399a, 402; Chudé zet, sladovník Starom. 713b; Martin Němec 213a; Martinová Manda v Podole1 28b. Martinüv Jan 701b. Mikuláš kramáť 728b. Maruš v Příbrami 168a. Maru&kova zahrada v Psśfich 181b. Marvan Pavel 165b; Václav v Motole 70a; Marvanka Ka- teřina 706. Maryška Martin 110b, 111. Máslnice 675b. Maslnice z Přemyšlení 154a, 291a. Máslo Jan, měřič v Žatci 220b. Masojídek Jan 331a. Masopust Petr 672b. Mastihub Ondřej 181. Mastík Šimon 344a. Mašat Václav 685b. Mašek v Dvorcích 703a. Maškův Blažek 701b; na Zlí- chově 132a. Maštov 577a, 578b, 579a. Maštovcova vinice u Prahy 678a. Maštovec Mikuláš 96b, 682a. Maštovský viz Mošauer. Maštovský z Kolovrat Jan 577a- 579a, 595, 629, 630. Matěj, bakalář od Horské brány 5a; bečvář v Praze 678a, hfebenár Starom. 181; Jaksüv v Slaném 174b; kameník v Zatci 636a; kárntk 118b; kolář v Dvorcích 703a; v Ün- hosti 301b, 302a, 303a, 309a, 319b; Malostr. 306b, 307b, 308a, 311b; kozeluha Ma- téje bratr Vávra 704b; mansi- onáf sv. Vítsky 302b; móżećnik Novom. 102b; mistr prací v pfíkopích 682a; mlynát na Mikeš Šítkových mlýnech 280a; no- tář veřejný 279; pilař v Po- dole 128b; písať v Praze 676a, v Žatci 673b, písať královský 61b, písať špitalský 681a, plavec u sv. Pankráce 118a: podpurkrabi hradu Pražského 38b, podsklepmistr kláštera Zbraslavského 374a, postfihać Starom. 77a; rych- tářův syn v Lethanech 5a; rychtát v Podole 127b, 128b, 133a; rychtáf Novom. 231a; Sovův sestřenec v Letňanech 5a; šenkéř panský Starom. 677b; Tobiášův z Litoměřic 32a; tulaf pod Vyšehradem 362a; tržný 132a, 133a, zvo- ník od sv. Jindřicha na Nov. M. Pr. 48b. Matěj v Cimicich (Macek) 693; v Hostivicich 710b; z Jičína 95b; v Letňanech 146b; v Praze Starom.: 5a; z Dlouhé třídy 672a; od hřebenů 25a, 61a, 96b, 97b, 172b; vdova jeho Krystína 172b, 173a; od jelena bílého 26a, 126b, 676a, 702a ; od mouřenínů 57b; z porybného domu 804; od věže 195b, 366a; Novom.: z domu Bohatého sladovník 213a, 702a; v Podskalí 702b. Matěják, postřihač Starom. 720a. Matějka od košíků 262b; Matéjovic Janek 695a, 698a; Matéjüv Peslin, rychtář v Žatci 273a, 634b. Materna, syn Henslinův, řezník 100a, 340b, 346b, 347a; z Dlouhé tfídy 117b; Materna a Elška z Pitkovic m. j. 123a. Mates, vinopal v Strašnicích 232b, vinopal 389b, 390a. Matiáš z Casova domu a jeho rod 157a; mésfan Mélnickj 57a; pekař z Poříčí 235a, 236a; soukenfk Starom. 220b, 626b, 627b; v Žatci 432b- 433a, 451, 456b, 461a-2a, 464-5, 467a-9a, 470a-2a, 477, 479a, 481b-2, 486, 487a, 492b, 493, 499, 500a, 504b- 165 5b, 508-9, 526b, 539b, 541b- 6a, 593b, 613b, 615a. Matouš, opat Strahovský 247b, 248a; opat kláštera Karlov- ského na Nov. M. Pr. 274a; bakalář od husy 728b-731b; beévár Malostr. 93b; becvár v Żatci 571b-572b; v Podole 129b ; v RadiGovsi 185; koze- luh v Zatci 472b, 473a, 474b, 475a, 479a, 484b, 485a, 488b, 489a, 512b, 513a, 518, 544b, 545b, 547a, 567b, 626a-628b ; mlynář v Radotíné 190b; pi- Ssák v Podole 133b, 134a; písať Novom. 216a, provazník v Žatci 534a-535a; rychtář ve Velké Vsi 331b; sladovník, Skopcüv zet 130a, 133a; sla- dovník z Krtkova domu 392a; sladovník v Zatci 440 ; Benkér od Danielü 133a; v Zelevci 637-638a. Matoušek v Dobřichovicích 699a. Matoušková z Boršic Anna 475a. Matuš, střelec 354b. Matúšek na Klínci 675b. Mauricius viz Mařík. Manstitl Ondřej 31a, 639a, 640a, 669a, 676b. Maxantová v Soběslavi 218b. Maxin (?) Jan 672b. Maxmilian II. 177a. May Markéta, dcera hofrychtéře Frenclina 395b, 396a. Mayssnar viz Meissner. Mazáček Mikuláš 654a; Pavel Novom. 334b. Mazanec Bohuslav 462b; Jiří 429a; Pavel 596b-601b, 616a- 621a, 643a-7b. Mazánková Anna 133b. Měcholupy 54a, 82b, 122a, 147a, 182a, 240b; z M. Jan 651b. Měcholupy u Žatce 185a, Meč Zikmund 336b. Měčín Viktor 182. z Mečíře viz Celák. Medek Zdeněk 3042. Medek z Waldeku Burian 246b, 283b, Oldřich 13b, 689a, Václav 669a. Medková Dorota 703a. 

Strana 766
766 Medl 683a. z Medonos a z Sloupu Zdislav 198b; a syn jeho Rimek 199a. Medulan Václav a syn jeho Ber- nart 327a. Medulánská Anna v Zatci 427- 499, 462b, 466b-67a, 473a- 4a, 494b-5a, 500, 501, 543b, 547a, 625. Meinhard Wolbramüv Starom. 125a. Meinhardüv ^ Wolflin Starom. 395b. Meissner Jan Starom. 656b, 657, 708b; Martin 663a, 667a; Mikuláš v Praze 153b; Petr Starom. 123; syn jeho Štěpán 123a; z Luzné Martin 5ib, 52a, 289b. Mejzlová Kateřina v Žatci 591b. Měkýš Lipanský 11a. Melichar, koželuh v Žatci 460b, 461a, 502b-503a. Mělnický Jan v Strašnicích 228b; Václav 56b; Řehoř, sladovník 703a. Mělník, město 55b, 164b, 178b, 229; brána Louková 57a; proboštství 673a, 679a; z M. Řehoř 650a. Mencl Mikuláš v Jílovém 716a. Měnín 691b. Menšík v Siřejovicích 694b. Merda Jan 57b, 299a. Mérunice 697a, 727a. Merunka Jan z Chuchle 7a. Merunkové vinice 233b, 234b. z Méstce Stanislav 667b. Méstec Králüv 57a. Méstec u Podébrad 2992. Mé&ice 57b, 672a. z Metelska Arnošt, Vy&ehr. 345a. Metinice viz Méruuice. Mezihorí 136b, 137a. z Mezimostu Konipas Mikulás 197b. Meziříčí 58. z Meziříčí Petr 44b, 45a. z Mezného Pertolt 659b. Mica Beneš v Slaném 213a. Jiří 338. kanovník Starom. 29a, Michal od Krystofora Starom. 74b; z Kotbus zlatník 112, 113a; bradíf 682a; klobouc- ník 127b; od kola pül 677a. litkupník 682a; od páva bí- lého 350a; pláteník Novom. 47 b-78a; zahradník v Pod. skali 127a; zlatník Starom. 71a, 219b, 683b, 684a; v Dá- blicích, nápravník 6982; v Mi- chli, mlynář 58b; v Žatci, zá- mečník 408a. Michal Donátův, podkomoří 300a. Michalova vinice u Prahy 677b. Michálek Michalec Jakub 418, 424b-425a, 426, 444a-5a,455b, 459a, 485, 486a, 528, 566a, 575a-7a, 584b, 589b; Jan 539a; v Radimovicích 187a; v Unhośti 719b, 713a; v Zatci Matous a Ondřej 430b-31b; Kateřina v Žatci 459a, 463a, 501a. Michalovic Bohuslav 186a, 460, 498; Jan 183b, 184a, 223b, 405b, 406a, 443a, 460, 470a; | Petr 183a 185a, 460, 535a 37a. z Michalovic Jindřich 113a. Michel, ves 49a, 58b-60a, 233a, 317a, 390b, 671b, 678a. Mičán Mikuláš 183a. Mičán z Klinštejna Jindřich 318b ; viz i z Klinštejna. Mieklas Kutěj 66114. Mika v Letňanech 5a; Ondráč- kův 199b; v Unhośti řezník 307b. Mikeá (Mikeska) v Dvorcích 702b; v Praze 206b; v Roz- tylech 197b; hajnj 706b. Mikeska od šermířů švec a syn jeho Matěj 366. Mikóv Matěj 661a. Mikov u Mělníka 675a. Mikova zahrada v Praze 680b. Mikovice 109b. z M. Oneš, pur- krabí Pražský 207b. Mikovský Jan 697b; Mikula v Brňanech 695b. Mikuláš V., papež 538b. Mikuláš, opat Strahovský 243a; kustos | Vyšehradský 365a, arcipryšt Vyšehradský 365b; Rejstřík jmen osobních a místních. jnkvisitor kacířů 681b; schola- stik kostela sv. Víta 59a, Mikuláš v Berouně od brány a syn jehoJan 684b; v Braníce, zet Vá- clava Bochníka 5b; v Dvorcích 5b, 686b,v Lobči 35, v Písku, farár 683a; v Podole 129a; na Ujezdě v Praze 190a; tamtéž kupec 681b. Mikuláš od labutí 264; od jelena červeného 665b; od trouby 677a; od vrše 1b; od žáby 675b. Mikulás beévár Starom. 682; for. man od sv. Jindřicha 68b; kloboučník Novom. 172b; kněz z Kostelní Lhoty 8a až 10b; u sv. Jiljí v Praze 57a; od sv. Petra Novom. 208a; konvář Starom. 258a; kotlát Novom. 86b; koZe$ník Starom. 659a, krejčí 129b; krejčí u Betlema 217a; kfiżovnik Zderazský 96b; kuchať Novom. (346b, lazebník Malostr. 296a, mly- nát 130b, 131a; v Podole 222b; z mlynü Záhlavskych a jeho rod 262b-264a; mydlár Starom. 47; nozir Malostr. 318a; pernikář v Strašnicích 232b, 233; Novom. 389b; v Žatci 427a; písař obce No- vom. 61b, 243a; královský 123b, 124, 279a, 297b; mar- krabéte Josta 284a; Starom. 374a, 671a, 619a; písať 672a, plátennfk v Stříbře 250a; z Podjistbí 97b; rajmar 168b, 169a; rychtár v Mimoňi 200a, sedlát Malostr. 300a; sladov- ník 97b; syrník 679a; sukna kráječ v Žatci 455, 471b, 728b, tulař 675b, uzdať 170b, zámečník v Žatci 228b. Mikuláš z Betlema 678b; Bohu- slavův bratr Starom. 125a, 395b; z Krakova 520a; Ro- kycansky na Star. M. Pr. 395b; z Vratišova, kanovník 8v. Vítsky 395a; Mikulášova lázeň na Malé Straně 680a, 681a. 

Strana 767
Rejstřík jmen osobních a místních. Mikulášovic Jan 447a; 456a; Šimon 446a. Mikulášův Matěj 695b. Mikule, konšel Malostr. 300a. Mikuš, soukeník v Rakovnice 193b. Mikův Mařík 675a ; Matěj 661a. Miléeves 60a. Milek Bartoś Novom. 363b. z Milen Vavtinec Starom. 651b. Mileno 60a-61a. z Milena Mikuláš 2a, 60a; bratr jeho Jíra 61a. Milešovský Bušek 697a; i z Sulevic. z Miletína Václav 252b, 260a, 666b, 686a. z Miletínka Bořek Diviš 659b; Vaněk, purkrabí Hasištejnský 11b, 26b, 46b. Viz Pardub- ský. Milevic Franěk 136b, 353b. Milevská Anna 652b. Milevský klášter 61a. z Milhostic Anežka 166b. Milichová Zuzana 488a. Miličín 61a, 270b; z M. Mlá- denec Jan 667a; Jitka 670a. Milík Mika ve Vršovicích 81a. Milka Osmíková v Ünho&ti 305b. z Milostína Václav, rychtáf klá- Stera na Slovanech 358a. z Milosic Jan 404b, 405a. Milo&ická cesta u Zatce 183a. Milistajn Pavel 496b. Milistajnka Katerina v Żatci 496b-7, 501b, 542b, 567a. Milota na statku Strahovskóm 650. Milovic Jan 220b. Milštajn 72b, 220b. Mimoň 200a. Mina Jan 685b. viz Mincíř z Varty Jiří 160a; viz z Lohovic. Minice 61b, 199a, 255a; z M. Nečanský Jindřich 451a. Mínů Vávra 299a. z Miřetic Eliška 222a. Mirka Jan 617a. Miroń 665a. Mirošice 673b. Mirovice 61b, 327b, z M. Anna 176b, Pavlík 654a. Viz Ši- roký. de Misa viz ze Stříbra. Míšeňský probošt Knobloch 301b; Míšenský purkrabí Hendrych 700a. z Mišovic Dobeš 667a. Mitele Jiří v Žatci 406b, 407a. Mitrovského pole v Strašnicích 234a. Mixa v Podskalí 79b. Mizerka Alexej 300a, 380b. Mlád, les u Jilového 394a. Mládě Jiří v Žatci 183a-184b. Mládek v Nuslích 87a; Mládkova zahrada v Slupech 181a. Mládenec viz z Miličína. Mládkovie Václav 706b. Mladota z Kluk 653b. Mladota z Solopisk Jan 175b. z Mladusova Buzek 270b. Mlaka 238b. Mláskovský mlýn ve Vodňanech 337b. Mléčko viz z Vrbna. Mlejnek Jakub 425b. Mlezivüv mlyn v Slu&ticích 216a. z Mlikovic Rehák 193a. Mlynář Jakub a syn 679b. Mlýnek Jiří 598b; Matěj Starom. 59b, 60a. Mlfnskj Jan v Zatci 535a. Mizna Stépán v Libéicich 12a. Mnéteá, ves u Roudnice 35, 246b. Mnich z Lhotic Mikuláš viz i z Lhotic. z Mnichova Beneš 639b. Mnichovice 62a, 637b, 638a. Mnichovské dědiny u Košťálova 693b, 695a, 696b. Mnichovský Jan 231b. Mníšek u Jindř. Hradce 238a. Mníšek 62b-63a, 211a; z M. Jan 62b; kněz Janek 260b, 261. Mníšek Matěj, koželuh Novom. 364b, 393 ; v Strašnicích 231a ; Jan Starom. 662a. Mochov 67a, 156b, 157. Mochovský Karel 369b. Močidlany 63a. Modletice 31a, 63b, 726a. Pavel 154a; 767 Modry Jan, kozeluh 392a, 393. Modřany 63b-67a, 673b; kostel P. Marie 65a. z Modrejovic Hynek 666b. z Modífejovic Vr& Slavibor 345b. z Mohelnice Jakub 685b, 698a. Mohelnicky Jan 682b. Mojsky düm v Táboie 270b. Mokronos Jan 678a. Mokropsy 67a, 661a. Mokřany 67a; z M. Janek 67, 202a; Vaněk 202a. Molík Matěj, mlynář 636a. z Mor Sokol Jan 348b, 349a. z Mor Bohuüková Anna 529. Morava 165a. Morava Jau 680a; Viktorin 189b, 190a; na Star. M. Pr. 686a. Moravec Jan 344b; Martin 687. z Moravěvsi Vit 514b-515a, 525. Moravus mistr 676b. Morský Ondra 536a, 565b-566b, 589b, 624b-626a. Most 67a-68a, 247a, 348b, 449b, 476b, 498a; Pražská brána 68a; mlÿn Śtemmuel 68a. Mostský z Karlštejna Vaněk 215a. Mostský Mikuláš a jeho syn Jan 27b, 28a. z Mostu Kamenného Pták Bartoš 213a. Mošauer Jan 294b. Mošnov 68b. Motol 68b-70a, 247a, 689a. Moucha Šimon 322b. z Moušvic Martin 163b. Mozdeň (?) člověk v Žerovicích 640a. Mráčský z Dubé Vilém 356b. Mráček Zikmund 647b, 648a. Mrakotice 70a. Mramor Václav v Žatci 227b, 586a-587a. Mratín 48a, 70. Mratinský Jan 338b. Mráz Fabian 440; Havel 331b; v Čelechovicích 695b. Mráz z Hlazovic Štěpán 25, 95a. Mrázová Voršila v Horšově Týně 63. 

Strana 768
768 Mrázovy poustky v Čeléchovicích 694a. Mrchojedy 70b. Mřeněk Jíra 142b, 635b. Mrlík Vaněk 396b. Mrsklesy 694b. Mrštná Eliška, viz z Podviní. Mrva Jan 315b, 323b. z Mrvice Bohunék, 61a. Mit&tice 71a-72b, 190a, 338b, 369b, z M. Mika Novom. 71b-72b; Jana 649b. Mstéticky Pelr 71a. Mstihava viz Mtihava. Máany 723a. Mšec (Kornhaus) 72b. Mseny (Mysen), ves u Libochovic 64a. Mtihava 72b; z M. Jan 72b. Mucek Ondřej 287b. Mudrach Ješek v Plzni 301b. Mudrák Valeš, Starom. 97b; Jan 203b, 332a. Mudroch Janek 708a. Muglicer Jan 258-260a, 261-262a; Linhart syn Janův 11b, 258 až panoše 259, 261-262a, viz Mohel- nický. Mukařov 73a. Müller Jim 682a. de Mulhausen Reinhart 215b, 673a; Rudolf 215b. de Munheim Antonin 672a, Munka žid 445b, 572b, 573a. Music, élovék v Lukovici 694a. Muth Jan, opat Strahovsky 708a. Mutka Jifi 423a-424a. Mužíček Mařík 310a. Mužík Martin v Horšově Týně 63a; Václav 204. Mydlář Jan, Novom. 674a. z Mydlné Sezema 207b. Mýdlo Matěj, od hřebene Starom. 393b, 394a. Myslík Pavel 192b. Myslík z Hyršova Adam a Jan 108a-109b; Matěj 109b, 161b, 162b, 163b, 166b. Myslín 73b. z Myslína Vikéř, purkrabí Praž- sky 46a, 73b, 74a. Myslkovice 74a. Mystopol Jan, administrator 692a, 700b. Myška Mařík, Novom. 115a; Michal, mlynář 142b; Mikeš, mlynář v Lounech 40b. Myška ze Žlunic Jan 720a; Ol- dřich 148a, 207a, 349a. Myškovice 62a, 74, 300a. Myškovský Jakub a Martin 74b, viz i Vratislav z Mitrovic. Myškův Václav, konšel Novom. 115a. N Nabdín 117b. Náchod 267b, z N. Beneš, regi- strator královský 117a; Václav, rychtář 662a. Načerac ves 52b. Nadílek Jan a jeho syn Řehák 726b. Nahořany 247a. Nana Adam 431b-432a, 480a. z Nančic viz Sak. Napajedly 272a. Nápravník Václav 236a; Vávra 234b. Nárožník Jan 675a; Otmar, sla- dovník 310b; Petr 97b, 306b ; Vavřinec 302a, 303a, 307a. Nasová (Nasonissa) 96a. Nasova vinice v Olšanech 98a, 479b, 229a, 230b. Nasta 660b. Nastojte Mikuláš a jeho rod 196. Navara Jan 119b, 130a, 132b. Nazo mistr 653a, 673a, 674a, jeho dcera Anežka 680a. Nasonissa viz Nasová. Nebušice 24a, 246b, 672a, 674a. Nechanice 40b, 75b; z N. Mar- kvart 37b, 40a. Nechna ve Vlašími 114b. z Nechranic (u Chomutova) Jan Panovec 589, 590a; Pavel 588b. Nechyle Aleš 142a. Nečanský viz z Minic. Nečesaná Markéta 546a-547b, 591a-592a. Nečice 35b, 36a. Rejstřík jmen osobních a místních. z Nečice Václav 35b. Nečtina Petr 634b. Nedbal Petr 691b-692a. z Nedomic Elška 143. Nedoroští Martin, Malostr. 318b. Nedvěd Matěj, Malostr. 310b. z Nedvědic Jan 218b. z Nedvězího Jan 161b, 163a, 166b; Martin 40a; Petr Bily 126b. z Nedvězího a z Újezda Rynhart 46, 115b. z Nedvídkova Habard 174b; Ru- dolt 175a; Anežka 175a. z Nedvojovic kněz Jan 178, 179b. Negel Heinlin, Starom. 395b. Nehvizdy 74b-75b, 156b, 157, 369b. Nehvizdky 156b, 157, 674b. Nekmif 700a. Nelahozeves 75a-79a, 674b. Némcei 671a, 683a. z Néméic Jan, doktor a vikár 726a. Němec v Kněževsi 711a; člověk v Libeznici 17a; Martin 213, 487b, Mikuláš 734a; Petr Malostr. 302a; v Třebohosti- cích 287b, Tomáš z Koňského trhu 366b. Němec z Němčic Jan 2b. Německo 72b. z Nemošic Holý Matěj 654b. Nenačal Havel a Mikuláš, rajmaři 169b, 170, 171a, 172a. Nenáhlo viz z Koátic. Něncovic Jíra 41a. Neostup viz z Švamberka. Nepavědice viz Nezbavětice. Nepoliský Štěpán 691b. Nepomuky 79; klášter 666b. Něpr, soukeník Starom., dcera Markéta, vdova Svachova 288a, ve Vitni 335. Neřád v Strašnicích 231b; Jan, Érotéf 129b; Jan, rychtář ve Vrbně 343b. Nespery u Lojovic 37b, 38a, 40b. Nestašovice viz Nestrašovice. Nestrašovice, ves u Březnice 7b. Nešpor Václav 392b. 

Strana 769
Rejstřík jmen osobních a místních. Neterat Jakub v Žatci 614b. Netolice 247a. Neuburger viz Nymburský. Neudek 79b. Neugriner Fricek 653a. Neumětěly 675b. Neutonice 673a. Neužil Mařík 56a. Nevhoda Jan 232b; Jiří 235a. Nevlas v Bynicích 675b. Nevtípil Mařík 71a. Nezabudice 80a. z Nezbavétic 651b. z Nezpeéova Otto, konäel Starom. 3a. Niger viz Černý. Nikle, kramáf v Chomutové 713b. Nikolanda Mikuláš 316a. Nikolstratúv krám masný na Malé Str. 304a. Ninonice viz Jinonice. Noha Jiří 702b; Matěj 389b; Martin 515b-516b; Václav 310b, 311a, 315a, 713a. Nohavièka Jan, krémár v Seio vicích 48b. Nojtice 53b. Norimberk 396b. Nos viz z Vojkovic. Nos Jan 505a; 300a. Nosál Václav, rychtář v Rakov- níce 193b. Nosálovský Václav 146a. Nosálovský z Přívor Jiřík, panoše 195b. Nosek Jan, konšel v Rakovníce 193b, 194a; Martin 228a; Řehoř v Podole 127b; vinař 695b. Nová Ves viz Ves Nová. Novák z Mníšku a syn jeho Pa- vel 62b. Novák Beneš 233a, 234a; Jan 48a, 689a; Kuba 703a; Pavel Matěj, Starom. Petr, mistr 695b; Väclav 234a, 308b, 309a, 310a, 701b; v Jenči 715b. Novodvorský Jan 14b. Novosedla 238b; z N. viz Zima. z Novosedel Kliment a syn jeho Adam Zima 432b-433a, 461a. Archiv Český XXVIL. Nučice 247a, 675b. Nupaky 80a-81a. Nusle ves 81a-88a, 130a, 180a, | 848b, 365b, 680a, 681b, 723a; | z N. Regina 668. |Nykl, kozeluh v Zatci 489a, 544b, 547a, 627. | Nyklas, sedlář v Praze 678a. Nymburk 88-93. z Nymburka Jan 14b; farář v N. 9b, 80a, 88a-93b. Nymburský Pešek Starom. 3a,; 67a, 395b; Pesl 117a. z NyZburka Bohunék a Jan 307a. 0 Obchod Petr v Říčanech 202b. Oběsil Jan v Ončklasech 112a. Obešlo Duchek 522a. Obora u Prahy 651b, 679b. Oborník z Ovence Prokop 367b, 368a, 673b. Obříství 93b 95a, 191; z O. Jan 291a. Obfrit ves 695a. Obudlj Ondfej 193a, 252b, 283u Occam Reymboto, rychtár Starom. 141b. Ochs Janek, Starom. 672a, 676b. Očihur Jan viz Vočihour. Očko Petr 346a. | Odolen de Karoli Civitate 345b. Odolen z Podskalí 177b, 305b. Odolenova Kateřina 662a. Odolka viz Vodolka. Odolena ves viz Vodolenaves. Odolena Voda viz Vodolka. Ohař Jan 678a. z Ohništan 243a. . Ohnistková Eli$ka ze Skvorce, 267b. Ohrady, ves kláštera Milevského 61a. p |z Ohrazenice Škola Otik 666b. Ohře 348b, 424b. Ojíř z Očedčlie 138a, Václav 65a. Okant Matéj, Novom. 15a, 56a, 284b. Okof 95, 140b, 286a, 709b. z Okore viz z Lochovic. | Okofín 95b. Okovice viz Vokovice ves. 488b, 169 Okrouhlík 672a. Okrouhlo u Libné 14b. Okrouhlov 95b. Olbram Novom. Aniéka 685b. Olbramkova kaple na Starém M. Pr. 682a. Olbramkovic Petřík na Škvorci 267b. Olbramův Janek Novom. 283b. Oldřich od brány v Slauém 174b; kramáť Starom. 681b, feznik v Únhošti 305a, 307b, 309a, z Slamčné ulice 258a. Oldřiškův Mikuláš v Žatci 636a. Olenice 247a. Olešovský Vaněk 698a. Olfram viz Olbram, Wolfram. Oliva Mikuláš Starom. a jeho rod la. Olomoucké biskupství 244b; skup Konrád 334b. Olonov 95b. Olsnice (Olšnice) 147a, 182a. Olšany 96a-111b, 267a, 671b, 677a; z Olšan Bernášek 651; Mikuláš 99b-102b, 103b, 104; Prokop 99b, 100, 299a, 329; Štěpán 99b, 100, 137a. Ondráček, kroupník 390b; mistr a dcera jeho bi- 665a; písař desk zemských 26a, 46b, 79a, 279, 653a, 671b, 673a, 675a, 714b aż 715a, a syn jeho Vaclav 79a; rychtář Malostr, 307b, 310b, 680b, z Holubova domu 86, 87, 157a, 181b, z krámcü Novom. 119b, 222b, od křížů červených 720a, v Přítočně, náměstek Spichův 175a; z Psí ulice 133a; z Žatce a z Ca- chovic 26, 27a. Viz Endrlin. Ondřej, opat kláštera Sedleckého 703b, 704a. Ondřej, drvoštěp v Malešicích 48b; z Florence Novom. 101a; z Klatov, písař menších desk zemských 153b; kramář Sta- rom. 347a; krčmář v Popo- vicích 726b; kuchař v Olša- nech 96b; mlynář ve Vidimi 373b; pekař z Kutné Hory 139a; z Malé Strany 278b; 97 

Strana 770
770 soukenik Starom. 677a, 709; v Praze na Starém M. (An- drlin) 63b, 64a; rektor v Su- Bici 264b; sladovník v Praze 680b; $mejdír 146a. Ondfej z Jinocan 7a; v Ovenci 680b, z Žitavy Novom. 123b. Ondřej Ottúv Starom. 112a. Óndrejüv Jan, doktor, děkan Vy- šehradský viz Šindel. Oněklasy 112a. Oneš z Mikovic 207b. Onšovice 52b. Oparen, tvrz 697a. Operno viz Oparen. Opl Bernart 195a. Opl z Fictum pán 470b, 471a. Oplužní vinice u CíZkovic 693b. Opočen 112a-114a. Opočen mistr 145b. Opočenský dvůr na Jizeře 280b. Opočenský Albrecht 636b. Opočnice 172b. Ořech, ves 114, 304a, 673b, 723b; z 676b. z Ořecha a Řepnice Hynek 2b. Oremus Jíra Starom. 650a, 678a; Oremusová 676b, 677b. Orlička Matěj 250b, 251a. z Orlice Mikuláš, kanovník Vy- šehradský 345a. z Orlika Ondřej 371b; Zikmund podkomoří 371b-73. Ornyus z Paumberka Jakub a Matiáš 393. Orteglová paní 159b. Ortil Mika 215b. Ortl (Ortlin) Klementer 386b, viz i Klementer. Orudka z Ujezdce Vit 281a, 429b, 456a, 458a; viz i Si- pecky. Osek, kláster 695b, 697a. Oslnice viz Osnice. Osnice 114b-115a. z Oslova Jira v 674a. Osmik v Brñanech 695b. Osmik Jakub a Mikuláš 193b; Václav 305a, 309b. Osovský viz z Adlaru. Ostroh 659b. 318b, O. Václav Praze 72b, Rejstřík jmen osobních a místních. Ostrov n Brandejsa 116a. P Ostrov u Mýta Vysokého 115. Ostrov v Rudohoří, město 577b, |z Paběnic Zdechovcová 654b. 578a. Pabian, krémáf na Zlíchově 392b z Ostrova Zdeslav 116a; viz i| 393a. z Cách. Pabjanovská dédina v Ünhosti z Ostrovacie Prokop 395a, 710b. | 316b. Pachman Hanuš 676b. z Pacova Jan 663a; Jakub, mistr a probošt 693a. Pačlík 660b. Paierlík Ottlinger Hanuš a syn jeho Kašpar 44b, 45. Pakoměřice 117a-118a; z P. Jan 290b; Jindřich 45b, 290b; Kateřina, manželka Soběslava z Krsovic 4a, 342a, 709b. z Pakoměřic Čeček 117. Pala, švec 97b. Palač Vít 392a. Palaška Jakub 699b. Palatová Dorota 254a. Palavský Jan z Drahomyšle 594b, 595a. Páleč Menší 674a. Palovic Jan Novom. 72a. Pamfilus Jan, bakalár 175b. | Pánek Petr 368b. Panicová Ela 197b. sv. Pankrác za Vyšehradem 81b, 82b, 118a-120a. Panocha Ondřej 141a. Pano&e Martin, mlynát Nov. 15a. Panovec N. v Żstci 462b. Pancvee, jinak Chramosta, Jan, klobouénfk 5892-902. Pardubice 52b. Pardubsky z Pardubic a Mile- tinka Sobéslav 270a. | Pardus Pavel 223a. Pardusüv les 157b. | Pafez Stépán 322a. | Pařízek Jan, rychtář v Mnicho- vicích 62b; Petr 15b, 169a, Ostrovec les u Jílového 394a. Ostrovský klášter 115b-116a, | 347b, 673b, 679b, 680a. z Ostrožna Vilém 53b; Dorota 835a. Ostry, hrad 697a. Osuifn u Slaného 116a, 1172. Ostip Matéj 313b, 314-319, 712b; Ondfej 319, 322a. Ostnikova cesta pod Vyšehradem 180a. Oteska Matěj 672b. Otík viz Votík. Otík, soukeník Starom. a syn jeho Jan 640b, 659b, 728b; farár v Brnísti 687b. z Otína Prorok Jan 663b. Otlfkovské vinice v Olšanech 97a, 676b. Otlinger viz Paierlik. Otlův Janek Starom. 307b. Otlužník Matěj 661a. Otmar ve Velké Vsi 331a, 733b, Jíra 701b. Otmar v Knézevsi 709a; z Let- fan 4b, 5a. Viz i Narożnik. Otmar Martin 132a. Otnüze viz Martin od nouze. z Otradovic Herbort 61b. Otryby 273b. Ottlin, soukenfk 254b; tüv viz i Ortl. Ottlinger Hanuš 228a. Ottlinüv Kameníkův Prokop a syn jeho Jan 652b. Ottův Ondřej Starom. 112a. z Otvojic víz Prudký. | Otyrka, kmetióna v Libeznii| 170, 171a; Václav 16b, 171a; 16a. | Anna 639a, 640a. Ovčák z Roudnice Mikuláš 250b. | Pastorek Vaclav 306b. Ovčáry 247a. Pastoušek Vávra v Podole 702b Klemen- Ovenec 63a, 159b, 262, 263, Pastouäka Jan 133b; Matéj 129b, 671b, 679b; z O. Ondrej| 133a. 680b. |Pastucha Mates a synové 129a, Ovensky Matéj 189b. Ozanka viz Kotková. 133, 134a, 228a; Petr u sv. Pankráce 119b. 

Strana 771
Rejstřík jmen osobních a místních. Pastucha ve Dvorcích 702. Pašek, bednář Novom. 279a; Jan, mistr 544a. Pa&ek v Rehnicích 202a. Paëinka z Trojanovic 146b. Pata Václav a Prokop 701b. | Pátek 120a, 247a. Pátek Hanuš v Rakovnice 193b. | Patero Jan, rychtář Vyšehradský 132b, 133, 702; Jakub 489b, 490a. | Pateřníkova vinice u Prahy 676b Patočka v Únhošti 322b-24a. z Patokry Otík 654b. Pavalička Pavel 593a. Pavel, sklepmistr kláštera Zbra- slavského 373b, 374a. Pavel, forman 119; kožišník Starom. 154b; krémár v Hlou- pétíné 706b; mlynárt na Ka- meni v Praze 280a; pekař pod Vyšehradem 222b; plá tenník Starom. 653b; rybář v Podole 128; řezník Novom. 332b; střelec od Horské brá- ny 105b- -106 ; špižíř královský 374b; tandlíř v Žatci 220 až 221a. Pavel'z celnice 40b; z Goliášova domu sladovník 733b; z Loun- ského domu 193a, z rychtá- | řova domu Novom. 97b, z schodce Novom. 375a. Pavel v Dubéi 229b; z Kladska 173b; v Radslavicích 192b a7 3a; z Ünho&té 102a. i Paveza Pavel v Libčicích 12a. Pavlík, mlynář Novom. a jeho rod 208a; sladovník Malostr. 302a, 306a. Pavlíkův | Mařík z Rychtářova domu Novom. 203a. Pavlová, sladovnice na Újezdě v Praze 187a. Payer viz Bavor. Payer Jakeš Starom. 395b. Pazdero Tomáš 635. Paznehtíková Marta Novom, 363b. Pazourek Jan 332a. | Pecen Ondřej 316a, 320a, 322a. Pech, purkmistr Starom. 672. Pecha, valchár Starom. 25a, 97b, 677b, z Železné ulice 681b. z Pechan v Únhošti 315b, 316a, 322b. Pechancová z Bezděkova Marta 216b. Pecka Petr 323a; Václav, 266a. Pecky (Peëky?) 172b. Pecman, maršálek královský 33b, | 331b. Pecman z Babic Matěj 186a. Pecman z Svojkova 34, 331b. Pečenka Mikuláš 135a. Pečina viz Peřina. Pečky 172b. Pedal Matěj 571. Pehm mladý 652b; Ješek 716a; Kunat 683a. Peitlif Burian, 718a. Pek Karyas z Klatov 162, 167a. Pekárek Matěj 685b. Peklo Bárta 506b, 513b, 514a. Peldřimovský N. 177b. Pelhřimov 120b, 213a. Pelech Jan z Radějovic a jeho rod 182b. Pelician Matěj 242b. Pelikán 159a, 160a, 164a. Peníz Tüma 687b. Penížek z Mníšku Mikuláš 62b; Jana 117b. kotlář mlynář v Plzni | Penížek Jan 199a. z Perče Václav 149a. Perla Havel 170a. | Perneřovic Douša v Žatci 572b, 573. Perníček Matěj 366b; Michal Starom. 307b; Václav 162b Peiina Jan 433b-34a, 446b-7a, 454b-5a, 458b, 553a, 582a, 615a. Pernštejna pán 161a; , Perl Jan 546b-7b, 591a. | Pertle Jan, rychtář v Žatci 455b. | 151b-153a, Pertold, konšel Malostransky 300a; řezník Malostr. 318b. Peruc 247a. | Peslin viz Pešlin. Pesold viz Pezold. Péstounová Kateřina 406, 407b. Peš, pasíř Novom. 71a. Peša v Táboře 732b. Jan 52b; Vilém 362a. 771 Pešata David 129b; Petr 367a. Pešek z Nymburka, konšel Sta- rom. 3a. Pešík od stříbrné hvězdy, z Kun- waldu 44b-46a, 57b, 61a, 63b, 100-102, 292b, 638b, 657b, 661. Pešík, menší purkrabí 358a. | Peškův Matěj 317a; Václav 318, 320a, 322a. Pešlin v Mělníce 708a. | Peślin Bohuslaviv 117a, 208a, 366a; Matéjüv v Zatci 273a. Petr, opat Břevnovský 639b; podprevor Zbraslavsky 373b. Petr, bečváť Starom. 681a a Bri- gida jeho dcera 682b, bradíť 850b, farár u sv. Vojtěcha v Praze 365b; kosinár 390b; 391a; kovár v Nehvizdecli 369b; v Hostivicích 709a; kožišník (pelliparius) 101a; kramár v Praze 115b; mlynár v Nuslích 81a, 181a; v Rado- tíné 191a; Starom. 374a, pekař v Olšanech 102b; písař obce Novoměstské 172b, písať kanceláře 334b ; postřihač 97b, 193a; rychtář v Hloupdtiné 706a; řečník Starom. 99a, 101b; skalník královský 374b ; soukenfk 160b; Novom. 690a; sviéník 67a; Smelcer 37a; vinopal z Tlestku 7a, v Stří- bře 250a; zedník v Praze 676b, zlatník 128b, Zid kité- ný 682a, z Konopí řečený, barvíf na Koňském trhu 367a, od rohu, konšel Rakovnický 193b; od sovy 664b: z Ser linku, mlynář 280a. | Petr z Hradce Králové 47a; z Jičína 96a; z Lisovic, mě- šťan Litoměřický 32a ; z Mostu v Olšanech 96b; v Okovicfch. rychtár 343a; v Ofechu 673b; v Podole od potoka 132b-133; | z Prahy 658b; z Üpolme&ic | 673b; ve Vršovicích 345b; | pod Vy&ehradem 132a; z Vy- &ehradu 703a. |Petr Bohuslavüv na Star. M. Pr. 685a. 97* 

Strana 772
772 Petr Hamanüv, syn v Mstěticích 71a. Petr Hejtman 132b. Petr Hilbrandi 99a, Petr Krátký (Brevis) bradíř 53b. Petr Vacek Novom. 137a. Petrkov 120a; z Petrkova Marek 40a; Mladota 40a. Petrl, soukeník 23a. Petrüv Jan 699a. Petrásek Petr 685b. Petřík, písař Starom. 639b ;stie- lec v Olšanech v Záběhlicích purkrabí 567a; v Rakovníce 193b; v Star. M. Pr. 162a. Petřín, hora 96a, 244b, 247b, 678; kostel sv. Vavřince pod Petřínem 96a, 678a. Petrkovský z Petrkova Ondřej 120b. O Petrová Kateřina, šrotýřka v Žatci 629b. Petrovice 120a-122a, 723b; z P. Václav 149a; Zikmund 114a. Petrovský Mařík 203a. Petrovský z Petrovic 230a, 231a. Pevlicet (?) z Týniště Václav, pa noše 195b. Peyer Ula 145a. Pezolt 167b; z Jílové Starom. 716a; Jan v Nuslích 83a; plátenník a manželka jeho Eliska 121b, 122a. Pezoltův Fráňa a syn jeho Mi- kuláš Starom. 732b. Pich z Ohrad, člověk kláštera Milevského 61a. Pik Michal 603a. Pikart Adam 239b, 240a; Miku- lás 236b, 237b; Václav a dcera jeho Dorota 1612-162, 607b; Zikmund 537b ; Pikartové 164a. Pikatý Jakub 440. Piknosek Jíra 133a; Martin a synové jeho Daniel a Jan od vlčího hrdla 31b, 347a, 663b, 668b; Vaněk 27b, 28a, 346, 347a, 663b. Pilát Řehoř, soukeník v Táboře 271a. Václav 103-104a ; | zlatník Starom. 658a, 661b;; Pilka Vanék, pilaf 690b. Pilung Starom. 125a. Pilungův Barta 202b. Pilznák Jan 374b. Pipa Jan Starom. 732a. Piper Fridlin 54a. z Pirny (de Pernaw) Henslin Starom. 345a. Pisák Matouš 222b, 223a. | Písař (Scriba) z Jeřic Jan 302b. Písařka Kateřina 427, 429. z Písečna Havránek 653b, 654b. z Písečné Pecman 252b. Písek 122a, 218b, 338a, 683b, 723b-724a; z Písku viz Sei- dlin. Piskač Václav 641a. Piskoř. Jan a syn jeho Pavel 183a; Tomáš 184b, 589a, 609b, 622a. z Pisnice Jan 585a, 597b, 599b; Václav 334b. z Písnice viz Charouz. Písynk (Piskník) z Lipska Martin | 555. Píšek viz z Týna. Pistiny 238a. Pitkovice 122a-3a; z P. a U- jezdce Jan 230a. Pitovic Tüma 661a. Pivce Kry&tof 236b, 427a, 515b, 516. Pivo Vaněk 712a. Pizda Prokop 170b. Pižmo Jan 682a. Plaček Jan 118b, 232, 235a, 332b, 703a; Matěj 118. Plachta Duchek v Žatci 518b- 519a. Planá 123; z Pl. Jan, písař desk zemských 693a; Václav, dok- tor a děkan Vyšehradský 734b. z Plasné Mikuláš 686a. Plasy, klášter viz Ujezd u Prahy 188a, 202b, 650a. Plavec Jan 235a. Plaveč, dvůr u Křivoklátu 123b. z Plavée Hetman Vnüécküv pa. nose 123b. Plavsko 238b. Player Ula Starom. 395b. Pleváček Václav, rychtář v Klu- míně 368b. Rejstřík jmen osobních a místních. Plichta Jíra 695b. Plichta pán 654a; (Mysen) 64a. Pliha Zikmund 715b. |z Plośtic Václav 684a. Plumenow viz Květnice. Plzák Burjan, kuchyník od Hory Kutné 18a; Linhart 295a. Plzeü mésto 37a, 222a, 249b, 301b, 446b, 454b, 660b, 718a ; z PI. Prokop mistr 189a, 665b; Vít sukna kráječ 154b. Pnětluky 123, 147a, 297b. Pobřezný Jan Starom. 82a. z Pochvalova Jan Hanuš 487b. Počedice viz Podsedice. Počernice 125a-127a, 675a, 692, 724-5a. z Podbradce Smil a jeho rod 662b. Poděbrady, hejtman Simon 88. z Poděbrad viz z Kunštátu. Podiva z Kladska 63b; žoldnéř 675b. | Podjistebský (Substuba) Mikuláš a jeho rod 671b, 672b, 675a. Podlešice 725. Podol ves u Prahy 127a-134b, 193a, 222b, 389a, 391b, 702b; kostel sv. Michala 127b, 132a, 133b; Kamyk 127b ; posvátná louka 127b; Valava 127b; vápenice 131b. Podolí 247a. z Podolšan Martin 341. Podsedčina 695a. Podsedice 694b, 695a. Podšibeničný mlýn v Klatovech | 718a. | Podštika Habart v Stříbře 248b až 249. | Podu&ka Václav 391b, 687a; Po- du&ková na Zlíchovà 389b. Podviní 134b-138b, 353a, 672a. | z Podvinf Jindfich 134b, 733a, viz iz Lerojid; Mrštná Eliška 710. Podvinský rybník 157a. Podvinský pán v Žatci Jan Novom. 279a. Podvyšehradí viz Vyšehrad. Pogner Jifí v Praze 75b, 374b, 649b. z Méeného 496a ; 

Strana 773
Rejstřík jmen osobních a místních. Pohan Duchek 188a; Jan mistr školní 194a, 195a, Jifí v Trut- nové 284a. Pohofice 674b. Pokratice 601a. Poláéek Jan Novom. 271a, 667a. Polák v Celechovicích 694a; Ha- nuš V Žatci 520; Jakub řezník Starom. 100b-3a, 104a; Jau 331a, 667a; Martin 678a; Vávra z Libeznice 18a. Poldauf Jáchym 498. Pole Svaté 285a. Poledne, postfiha¢ Starom. 77a; Blažek 680b, Mikeš Novom. 373a, Petr sukna kráječ 680a z Polenc Zolka 138b. Polepy u Kolína 138b 139a. Polepy u Litoměřic 139a. Poleský v Brňanech 695b. Polet Štěpán 118. | Polévka, člověk v Čelechovicích 694a, Jakub mydlář 408b, 409a; Dorota 450b-451a. z Police Lidmila 335a, 336b, 338b. Polikno 238b. Polirady 672a; z Polirad Oldřich 660a; Hovorcovsky Barton 711a-712a. Polko, arcidiakon sv. Vitsky 59a ; plátenník 141b; Jakubův Sta- rom. 395b. z Polomě Žibřid 142. Polsko (?) 238b. Polt Tomáš, sladovník Novom. 119a. Poltová u sv. Pankráce 84a, 119a. Poltův Ondřeje zet Bartoš 703a. Poluboch Mikuláš v Berount 685a. Pomeisl u Žatce 139a-140a. Pomnouá (Pomeisl?) u Žatce 139b. Pondělíčkův grunt v Tursku 295a. Popek Pavel 262b. Popel z Vesce Jindřich, Oldřich, Anežka a Johanka 669a. Popel Jan 697b. Popelář Šimek 703a. Popelová Anna v Čertousích 692b, 693a. Popovice 191a, 726; z P. Regina 364a, viz i Hajková. Popoviéky 726b. |Popovsky düm v Práéi 144a. Porcellus viz Vepfek. z Pofesina Kaplice Jan 26a, 196a; Barbora 54b. Poříčany 726b-728a. z Poříčan Jan 51a. Poříčí viz Praha Nové Město. Poříčí 140, 667a. Poříčí u Jaroměře 140. z Pofíčí Hynek 666b. Porybný Matéj 680b. Pospíšil Jan 547a. 25b, z Possenpachu Hiltmar a Otto Starom. 79b; Mikuláš 125a, 177b, 345b; Wolflin 125a. Postmajstr Pavel, sladovnik v Cho- mutove 713b. Postfiżim u Velvar 728a; z P. Svojée a syn jeho Mikuláš 654b; Jakub a Ambrož 7282. Potleštín u Slaného 140b. Potměšil Jan a jeho rod 375a. Potuchov u Koufima 141a. Povlčín 141. Pozděch Matěj 323b. Prachatice 732b. Práč tvrz u Prahy 141b-145a, 672a. Praha. Hrad 124a, 203a, 206a. 207b, 217a, 270a, 304a, 325a. 329b, 650b, 659a; Kaple P. Marie v paláci 68b; Daliborka 505a; zahrada královská 237a ; obora 680a, vrch Opyš 222b, Bruska 8a, 678a. Purkrabí: Vikéf z Myslína (1424) 46a; Oneś z Míkovic (1424) 207b; Jifí z Roudné viz to; Otík z Vřeškovic viz to; Jan z Kra- lovic (1437) 203b, 712b; Jan Byšický z Byšic viz to; pod-| purkrabí Matěj z Ovence 38b. Kostel sv. Víta 59a, 63b, 64a, 116, 117a, 136, 137a, 256, 269b, 273a, 288, 300b, 301b, 302 až 304, 306b, 308a, 309a, 311a; 341, 342, 347b, 353a. 354a, 382b, 385b, 387a, 394, 673, 674b, 675, 676b, 677b, 678a, 679b, 682a; probośtstvi 113 154b, 155a, 156a, 672b, 674a. Dékanové : Bohuslav 303b; Jan 256a; Jan z Vilémova 365b. Kanovníci: Camplik Václav 676b; Jakes Jinoch 682a ; Jaxo 679b; Knoblach Václav 301b; Ubaldini Mikulás 288a, 345a. Kaple sv. Václava 650b; oltár sv. Václava 726b; tumbář Jan 729b; Racek 674b. Zákřištán a kanovník Záviš 63b; scho- Jastik a kanovník Václav z Kou- rimi (Gurem) 52a. Oltáre à oltárníci: P. Marie, sv. Jana a Matěje 117a; Zvěstování P. Marie a Všech Sv. v kapli sv. Šimona a Judy, oltářník Va- vřinec 303, 304, 726b; sv. Panen Marie, Kateřiny a Bar- bory Jan Zima z Klatov 308a, 309a; sv. Bartoloméje Zbynék 311a; sv. Anny Vilém 677b, 728b; nejmenovaný oltář 124a. Mausionśfi: Jindřich a Matěj 302b 303a; Mikuláš Steglin 300b; Václav 306b. Praecen- tort ddchod 300b-301a, 306b. Správce stavení sv. Víta Mar- tin 365b. Děkanský dům 394b. Arcibiskupové viz Arnošt z Par- dubic, Zbyněk Zajíc z Hazm- burka, Albík mistr, Konrad z Vechty. Arcibiskupství 679a, 680. Vikář Jan z Nemčic 726b. Administrátoři konsistoře 692a, 700b, 708a. Official dvoru arci- biskupského Jaroslav 734a. Ry- tíř Pražského biskupství 303b. Klášter sv. Jiří 67a, 174b, 284b, 285, 286, 287a, 367b, 368a, 672b, 673, 676a, 677a, 679b, 680a. Praha, Hradčany město: 222, 681a, 682a, 726b, 727a; ko- stel sv. Benedikta 222a, 675a, 677a; špitál 708a; Strahov 86b, 243, 244; klá&ter Stra- hovsky 24a, 219b, 650a, 673, 674a, 676, 676a, 677b, 678, 682a, 708a; Strahovsky dvür 673b, (674a, 677a, 680b; Obora (Ohrada) 246b, 247, 393b; Pohofelec 247a, 679b. 

Strana 774
114 Praha, Staré Město : Staroměstské | náměstí 374a; Ulice a trhy: | Celetná 178a, 179b, 716a;! Dlouhá třída 257b, 330b, 651a, 672a, 682a; Kurny trb, 196a; Müstek 115a; Platnéi- | ská 719b ; Zelezná 669b, 681b; Most Karlüv 680b; Domy: u Adama a Evy 671b, 681a; uandelü sedmi 218a; u bab 25a, 54b, 171b; Bechyüsky 14b;: u beránka 340b, 682b; u bra- tří tří 674a; u Bruncvika 88a ; u císare 49a, 175a, 666a; u čápů 167a, 350a; u dítek | 189b, 2118 ; u domü trí 231b, 232a, 233a; u sv. Doroty 354b; hofrychtétüv 97b, 678a; | u hřebenů 25a, 61a, 723a, 96b, 97b, 172b, 173a, 299b, 394a; u husy zlaté 57a, 728b; u hvězdy černé 97a; u hvězdy stříbrné 36a, 44b, 57b, 61a, 63b, | 100-102, 121b, 279b, 290b,! 351b, 638b, 657b, 661a, 673b, 718b, 720b, 721a; u hvězdy zlaté 389a ; od hvézd 121b ;uja- blek rajskych 32a, 104a; u je- | dnoroZce 128a, 137a; u je- lena 702a; u jelena bílébo 126b, 676a: černého 340a, 668a; jelena cerveného 665b; v Juristách 154b; od kamena 68b; u kaprü 25a, 97b, 639b, 672b, 673b, 676b, 677a, 713b ; u klíčů 198a; u klobouků 673b; u kola pül 677a; u konví 25a; u koruny zlaté 98a, 672b; u ko&íkü tií262b; u králü tíí 195b, 203a, 681b;! u kříže červeného 720a ; u kříže zlatého 176a; u Krystofora' 74b; u labuté 264a; u líce | 142b; u lící tfí 81b, 97b; u lilium 239b; u lva bilého | 60, 93b, 115b, 988b, 297a, 387b; 681b, 654b, 665b; u medvěda bílého 682a; od, melouna 4a ; u mény staré 682b; | Mí&ensky d. 154b; u mou- fenínü 57b, 58a, 75a; od nouze 283b; u ohánék 347a; Opatovsky 297b; u orla černého 261,655a, 682a; u osla 674b; u pátefà 54b, 194a ; u páva bílé- ho 350a; u pávü 677b, 678a; Pernitjn 235b; u pné 81b; pod- : jistbí 59b, 97b ; u podkovy zlaté 673b; u podusek 264b; Po: rybného d. 80a, 250b; u prste- ne 350b, 361b; u ptáka 262b; u raka bílého 263b; u raka stfíbrnélio 713b; u rakü 397b; u ruky 96b, 97b, 437b, 667b; na schodci 97b; u seker 235a: u slona 215b, 347a; u sovy 664b; u sukné bozí 251b; u srpü 677; u sviní 236b, 363; Smerhov 56b; u &er- mérü 366a; u stky 676b; u tašek t45a; u toulu 342a; u trouby 264, 677a; u tváii 7b; 335a; na veselé 681a, 682a; od véze 86a, 88b, 117b, 195b, 366a; u Vléihrdlü 31b, 346a, 668b; od vrse 1b, 60a, 676a; zahrálka écerná 102b, 105a, 361b; u zvonu 681a, 684a; u žáby 56b, 675b; u Zebfíku modrého 193a, 282b. 296b; Balíküv d. 607a; Cho- tésovského probosta 672a; Go- liáàáüv 733b; Helnüv 732a; pánü Hasistejuskych — 168a: Heraltüv — 269a; Hradecký 658a; Jakubüv 196b; Jobküv 28b; Králův dvůr 319a; Krt- kův d. 392a, 661b; Lancův 672a; Lichucky d. 349b; Lochovskÿ 193a; Lounsky 193a; Ludüv 2152; Mí&ensky 154b; u Moravü 686a; Opa- tovsky 297b; Prho&üv 639b; Sazimüv 57a; p. Slavaty 163b, 166b; Smelcefüv 196b;u Za- jiékü 659a. Kostely a kláštery: sv. Anna 187, 681b; sv. Bartoloměj 119b, 682a; Benedikta 34b, 675a, 676b; Betlem 217a, 273b, 383b, 687a; Ducha 151; Filipa a Jakuba 383b; Haštala 4, 41a, 42b, 162b, 167a, 171b, 196b, 241, 242, 703a, 720b; Havel 163b, 166b, 609b, 682a; Jakub Rejstřík jmen osobních u místních. 222a; Jerusalem 679b, 680b, 681b; Jiljí 47a, 117a, 182, 250b, 340b, 351b, 383b; Skola 57a; Klimenta 342a, 682a; Kiiże V. 52, 63a, 198a, 336, 663b; Linhart 681b, 728a ; P. Marie na loużi 7b, 8a, 161b, 162b, 163a, 206a, 639a; P. Marie v Tyné 88a, 140b, 166b, 196b, 213b, 354a, 370a; skola při něm 397a; Martina ve zdi 27a, 145, 146, 383b; Michal 210 aż 211a; v něm kaple sv. Tomáse (Cá- slavskà) 211a, 681a, 720b; Mikuláš 57a, 162b, 166b, 196a, 247a, 676a, 734a; v něm oltář sv. Ondreje 153b; sv. Stépán ve zdi 679a; Valentin 63b, 639b a£ 640a. Spitál krizovnieky a klášter sv. Františka 208b, 287b, 295b, 299, 306a, 308b, 339b, 343b-344b, 658a, 672a, 677b, 706a, 707a; písař špi- tálu Jan 80a; špitál Staro- méstsky sv. Pavla 18, 57a, 149b, 157b, 159a, 175b, 176a, 236a, 206b, 356b, 382a, 706b. Universita 692a; kolej králova 14a, 47a, 179b, 692b, 693a; králové 14a, 49a, Loudova Apoštolská 58b, 217; Všech Svatých 126a; Česká 296b: Nazaretská 397a; Králův dvůr 319; Týnský dvůr (angelt) 32a, 127b, 136b, 161a, 163a, 166a, 289a, 387b; radnice 195a; celnice 40b; mlýny u mostu 244b, 247a, 280a; mlýny za Reëkovou kollejí 142b; brána sv. Benedikta 374b. Konšelův seznamy: 125a (1329), 34 (1348), 395b (1352), 97b (1422), 25a (1425); rychtáři : Matěj Drdák 351b; podrych- tář. Vavřinec 40b; maršálek viz Jan z Radíče; radní písař viz dr. Jan Weilburk; nejv. kancléř Jakub Vršovský z Kapí Hory 369a, Václav Jaroš z Kapí Hory, Tomáš z Jarošice viz to; písař Daniel 127b, 128, Jan z Po- 

Strana 775
Rejstřík jmen osobních a místních. řešína (Kaplice) 196a ; hejtman Zikmund z Kotenčic 659a; hospodář radnice | Zikmund 195a; mostský úřad 65b; še- | stipanský úřad (viz i Týn) la, 663a; písař š. úřadu Bena 83b; mlynáři přísežní starši viz to; krám masný 733a; krám uzdarsky 681b. Nové město. Brány: Horská 5b, 105b; Koňská 172b, 677b; Poříčská 7a, 104b, 149b, Sviňská 232a. Náměstí a uli- ce: Benátky 364a; Chudo- bice 48b, 119a; Florenc 48a, 101a, 111a; Karlov 231b, Opatovice 48b, 219a, 364a; Podskalí 11a, 79b, 177b, 190b, 389, 392a, 393a, 702, 703a;| Poříčí 14a, 15a, 138b, 206b, 235a, 250, 280a, 327a, 358a, 635b, 640b, 660a, 693a; Pii-| kopy 53b, 346a; pod Puékou | 199b, Rybníček 102b, 257a: Slupy 180a, 181; Smekhaz 59b, Zderaz 346b, 378, 389b, 390a, 391b, 392a, Trh Koň- ský 101a, 104b, 159b, 189b, 231b, 232b, 233b, 234a 327b, 346a, 347a, 366b, 367a, 647b, 665b, Senný 97b, 98b, 101a, 339b, Krámce 119b. Ulice: Dlážení 104b, Ktížalova (Pan- ská) 101a, 104b, 172b, Kroup ná 332b, Nekazanka 138b: Psí 133a; Reznicki 703a; | Sláměná 258a; Smečky 331a, 708a; Soukenické 371b; Si- roká 88b, 119a, 585a; v Tà- ních 349a. Domy: Hrobka 65a, 72a, 97b. 279a, 676a, 677b; ITurt 80a, 391a; hvàzda cerná 232a, 389b, 390, 391b, 647b; u Kocourü 97b; na Krči 234a; u mečů 293b;. páv bílý 233b, od rohu! 389a, u rúže 62a: rúže černá 346a, rychtářův dům 97b, 203a, na schodci 346b, 350b, 375a; na skále 105b, šatlava | 268b, u tváre Kristovy 374b; vápenice 711a; u vléice 263b; | Mlÿny: Na kameni 15a, 280a; Konselü Andělská zahrada 101a; Bezru- | ké 105a, 240b; Břískův 231a; Bukiv dům 7a, Charvátův 119a, 223a, 389a; Orlíküv 360a; Casüv 157a; u Danielü 132a; Habardüv 373a; Holu büv d. 86a, 157a, 181b; Hra- decky nad ouvozem 132b; Hurtüv 391a; Korunküv 288a ; Kfízalovsky 144a; Kuklüv 703a; Lochovsky 193a; Ná- bozny d. 331b; Opavsky 82b; Poltovie 231a; Ramiüv 355a; Satrüv 236a; Serafínüv 172b; Smetanüv 234, 235a; Staüküv 327b; Simonüv 702b ; Tonisüv 702a; Trubacovic 660b; VIkov 81b; Zuvatüv 660b; Zibridüv 235b, Lázeň Karlova 393a, Slovanská halda 390a. na Šerlinku 280a, 367b, Šit- kovské 2802. Čerpadla obecní | v Podskalí 11a. | Kostely, kláštery a špitály: sv. | AlZbéty 119a, 172b; Ambrože | 651a, 671b, 679b; Apolinár | 299b, 651b, 676b, 677a; Bar | Malá Strana: 115 bus 72b; Matouá 216a; Pro- kop viz to; plat předního pí- saře 180b; sklepní úředníci 5b, 6a, 389b. — Dům u štiky zlaté 176b, 177b. Nebovidy 6798, 680b; na pisku 128a, 680. — Kostely a klástery: sv. Jan na prádle (odranf) 679b; P. Ma- ria pod fetézem, konec mostu 68b, 96a, 672b, 673, 675b, 680a, 681a, 682a, Michala 41a, Mikuláše 93a, 114a, 302a, 380b; Petr na ostrově 680b; Tomáš 680a. — Na Újezdě: sv. Jakub 728b; sv. Vavřinec pod Petíínem 96a. — Konše- lüv fada 300 (1370), 302a (1404), 306b (1410), 307b (1412), 310b (1418) 318b (1458); rychtář Aleš 674a; Jakoubek | 677a; Ondrácek z Boru 308b; písař obecní Jan 93b; z Bitova Václav 98a; Martin 310b; Václav 340b. — Při hradbách měst- ských: Špitálské pole 679b. toloměj 182a; Jindřicha 34a, Pras Ješek Starom. 719a. 48b, 55b, 68b, 101a, 231b, Prase Prokop 692a. 693b; Karla 145a, 274a; Ka-|Práskal, Práskalovic Václav 405, tefina 1192, 231a, 233a, 364a; | Kliment 693a; Lazara 11a:| Matky Boží na Botíéi 365b;,Uratworst Mikulás Matky Boží pokora 201a, 222b: 465b, 509a, 543b, 586b, 5872, 591b. a jeho syn Václav 26a, 258; Ofka 94. Matky Boží Sněžné 72a; Mi- Právo (Právův) Mikuláš Novom. chal v Opatovicích 114b, 193b, | 258a, 346a. 288a, 361a, 391b, 392b; sv. Přazka Václav 6774. Petra 271a; oltář sv. Doroty | Pražák Jan, sladovník 712b ; Petr 208a, Slovanský klášter 10b, , 14b, 46b, 62a, 83a, 128b,! 697b; Václav z Kuklova domu 703a. 710a; sv. Štěpán 81b, 2312, | Prchal Jan Novom. 109b-111b; 235a, 287a, sv. Trojice v Pod . Václav 231a. skali 83a; sv. Václava na Zde : Prčice 356b. raze 96b, s klášterem 58b, 88b, Prčka Jan 675b. 208a, 213-214, 267a, Prďal Mikuláš 145b. 279a, 347b, 673a, 680b, 681a, | Prdlo Hereś 241a. škola 374b; sv. Vojtěch pod Přebor Jan 701b. Slovany 86b, 365b. — Spitál Přebozy u Kouřima 149. pod Slovany 6%2%a; špitál pod' Přech v Praze a jeho bratr Mar- Vyšehradem 360b, 361, 362b, 365a, 370a. řada tin 680a, klíčník kláštera Břev- novského 679b. 7 r. 1417 2792; Přechova zahrada u Prahy 679b. přední písař radní Matěj Al! Přechovský dvůr v Hostivici 710a. 

Strana 776
776 z Přečína Jan 62a. Předboj 149b-151b. Předbor, opat kláštera Břevnov- ského 58b. Předborka viz z Radešína. z Předletic Kočvara Jan a Petr 329b. Předměřice u Hradce 151b-153b. Přemysl Otakar II. 244. Přemysl obývající u Hory Kutné 50a. Premyśleń 153b-156a; z P. viz Máslnice. Prenhuser Petr 733b. Viz Prun- hauser. Prepefil Jiri 294b. Přerov v Čechách 156a-167a, 208b-209a. Přespole Martin 672a, 681b. Přestan Mařík a syn jeho Bartoš 351a, 352; Petr 351a. Přestavlky 167a. Přeštice 167. Přeštický Duchek 93b. Přestoupim 674a. Viz Přistoupim. Prews Jakub 732b. Přezková Katruše Starom. 354; viz i Přazka. Přezletice 167b-168; z P. Tůma 1678. Přibek, řezník Novom. 360a. Přiběrazy 238a. Přibík z Kamenice 95a, 681a. Přibík, rychtář Malostr. 302a, 306a; kovář v Robčici 1952, 649a; viz i z Klenového. Přibinec Ondřej, sladovník na Újezdě v Praze 187a; Václav 700b. Příbram 168; z P. Jan mistr. farář u sv. Jiljí v Praze 47, 383b; Jílek 197a; Vaněk, pí- sař Markéty Židovky 721a. Příbram z Javořice Václav 182b, 504-5, 558a, 596b-601b, 6162-6212, 640b, 641a-47b; Ezechiel 643b-645b. Přibyl Ondřej 315a, 719b. Pfibyslav, rybár 678b. Pfíkupník Martin Starom. 34b. Přílepy u Ünho&té 168b-172a, Králové 380b, 675b, 681a; z P. Václav Strnisté 194a. Pfistoupim 20b-23b; 172; z P. Jíra, hospodář dvora králov- ského 65a; Dorota Dušková 651a. Viz i Přestoupim. Přišimasy 172b-173b. Přítočen 173b-177b, 325a; z P. Jan 174b; Jindřich Prokop 177a; Johanka 704b, 705, 706a; Václav Prokop 177a. Přívlaky 496b, 497. z Přívor Oldřich 340b. Viz i No- sálovský. Přívory 177b. Prhošová Johanka 639a, 640a. Prhule Ondřej 383a. Prkoš viz Prhoš. Prna viz Brná. Prnos viz Bernas. Probošt Vavřinec 119a. Proch, zahradník v Říčanech 202b. Prokop, klíčník kláštera Zbraslav- ského 375a; mistr Starom. 607a; mnich kláštera Kartouz- ského 678a; z Plzně mistr 189a, 665b. Prokop, apotekárt Starom 104a, 105a, 393b; kramár v Praze 677a; krejéí v Praze 116a; malíř 667b; postfihaé v Praze 6782; rychtár v Zitomíri 640b ; fezník v Rakovníce 194 ; vackár Starom. 335a, 639a, 640a; od Bruncvika 88a: od febríkü 282b, 283a, 296b; z Mnicho- vic měšťan Novom. 62b; z Ol- šan 99b-101; v Počernicích a jeho rod 127a; z Prahy nejv. písař Novom. a jeho syn Jakub 82b, 83a, 180a, 257a, 358-360, 365b, 734b; z Prahy 658; z Rakovníka měšťan Sta: rom. 33b; z Žatce a syn jeho Václav 60a. Prokop hofrychtéř 684a ; Hopfner 153b. — syn 193a. — Jidáškův 141a. — Seidlinův Starom. 394. Jindřicha od žebříků Rejstřík jmen osobních a místních. Prokop Petřík v Rakovnice 193b. sv. Prokopa klášter viz Sázava. Prokopcová Barbora 296a. Propheta Jan Starom. 25a, 678a. Viz i z Otína. | Prorok viz Propheta i z Otína. z Proseče 719b. Prosík, ves 145a-146b, 251b; Kostel sv. Václava 145. Prosluček Prokop 327a. z Prostiboře Oldřich 156a: To- máš, úředník desk zemských 363-4a. Prošek v Borotici 685b. Prošek Prokop, kloboučník v Zat- ci 226a, 227a, 587b. Prošta, člověk v Lhotě Stajické 10b. Prskavka Jíra 632a. Prstek Václav 134a. Prudký z Kopisti a Otvojic Vác- lav 199a, 658a. Průhonice 146b-149a. Prunhauser Petr, Starom. 77a, 673b, 677b, 678a, 680b. Viz i Prenhuser. Pruský Václav 415. de Prüssniez viz z Brusnice. Průša v Zatci 482a. Psáre, ves 82b, 84a, 86, 177b- 180a 253b; pod Vy&sehradem 180a-182a, 365b. z Psář Mašek 360a. Psina Václav 703a. Psota Ješek, tesař 372b; Jiří 189b. Pšeničková Marta 702b, 703a. Ptáče Mikoláš 255a. Ptáček Jan Novom. 240a, 243a, 279a. Ptačník Mařík v Olšanech 96a. Pták z Kamena Mostu Bartoš 213a. Ptić 182a, 674a, 727b, 728, Ptíč Vrchní 182. Publik Jan, písař a bratr jeho Petřík 664, 665a. Pulc Oldrich Novom. 101a. Puldrman Mikuś v Rakovniku 193b. Pullus viz Kuře. 

Strana 777
Rejstřík jmen osobních a místních. Punt Ondrej 118b, 119. Pupa Jan v Řepích 639a. Purkart, pernař 411b, 412a. Purkart Jan 479a, 484b, 485a, | ' Radim, rycbtár v Lichucevsi 29b. 512a; Řehoř 428. Purkart z Zbraslavic 273b. Purkartova vinice u Prahy 677b. Purkmistr Simon 384b. Purkráb Matéj 593b. Purkrábek Jan 617a. Purkrábková v Benesové 218b. z Pustovid Petr, královský ku- chať 80a. Puš Mikuláš 257a 714b; Štěpán Starom. 125b. Puška Matouš 232. Puškař Janek 673a. Puškařík Jan Starom. 151b. Pušpanka viz Bušpanková. Pyšely 687a; z P. Cenék a sestra jeho Anna 40a, 202a. Pyšný Jan 489b, 490b, 354. Pytel Jakub Novom. 363b, Miku- láš Starom. 713a, Zikmund 234a 235a, 236a 282a. Pytlík Jan 218, 713b; Jindřich 389a ; Prokop 701b, 702a. Pytlík z Zvoliněvsi Jan 154b až 155b, 394b; Martin 394b; Václav 394b. Pytlíková Lidmila v 703b. Václav Dvorcích RiR z Rábí Václav 669a. z Rabštejna Jan 361b, 362a. Racek (?) z Chval 126a. Racek v Bukole 304a; Jan Malostr. 306b; Václav 190b. Racek, tumbář sv. Vítský 674b. Ráchel Jan, rychtář Vyšehradský 358a. z Rachmberka Bernard 715b. Račice 338a. Rada Jan 132a, 133a, 134a. Radechov nad Vilémovem 201b. Radéjovice 147a, 182b, 347b. z Rade&ína Predborka Dorota a baty3e sv. Jirská 287a. z Radešova Viduna Vilém 252b. Radická cesta u Žatce 183a. Archiv Ceskf XXVIII. z Radíče Jan Starom. 335a. Radíčeves 182b-186a. Radim 186a-187a. 28b-29a, | Radimice 71a. Radimovice 120, 187a, 264a. z Radkova Lidmila 365a. z Radkovic Lidéř 196. Radlice 187a-190a, 391-2a, 674b, 728b. z Radnice Jan, kanovník Vyše- hradský 345a; Běta 649a. Radoch Jan a Václav 114b. Radonice 125a, 190a, 247a. Radoš Novom. 373a. Radotín 190a-191a, 702b ; kostel sv. Petra 190b. Radovanfn 333b. Radovesice 191a-192b. z Radovesic Jan 154b. Viz Dub. z Radovésic Václav 137a. Radovéstice viz Radovesice. Rádpil Jan 640a. Radslav, převor klàstera Bfev- novského 58b, sládek Starom. 679a. Radslavice 192b-193a. z Radslavie Jan 197b; Vít 4a. z Radšejic Černín Mikuláš a bratr jeho Petr 95b. Radšíková Barbora 733a. Radyně hrad 193a. | z Ráje Adam v Celakovicich 692a. Rajmar Jan Starom. 710b. Rájov 193b. Rájovsky Jan 299b. Rajtna Dorota 218b. Rak Jan Starom. 652b; Jan v Boroticích 685b, Matej v Dvorcích 703b; Vanék Sta- rom. 56a, 393b. 659a, Václav v Drastčticích 701b. Rakousy 658b. Rakovnický viz z Perče, z Ra- kovníka. Rakovnický Jan 259, 260a, 261b, 262a; Zikmund Malostr. 318b. Rakovnik 33b, 193b-195a, 310a, 579b, 582a, 649b, 651b; Ve- Janův dům 194b. z R. Gebhart 141; Jan hejtman 177 na Kolíně 203; Prokop 331b, Vít 142a, 190a. Viz Jidášek. Rakusův statek v Vochově 222b. Rambousek Václav Starom. 355b; Dorota 542b. Rambouskova zahrada v Praze 222b. Ramfa Jau 229b, 231a. z Ramlova Terl 218b. Rampesek Havel 378. Ramschorn Jindfich 310b. Ran Vaclav v Podole 299b. Rasndorf (Rausndorf?) z P. (lan- kwicz) Adam 395a. | Rasovice 199b; z Ř. Oldfich 199b. Ra3kov 246b. Rataje 195a, 356b. Rataje Ovesné 195a; z R. O. Jan 263b; z R. Jan 191; Markéta 191-192a; viz i Dalkovská. Ratajírková kréma v Sttedoklu- kách 242a. Ratajsky Jan Novom. 57b, 135b, 195a, 202b, 350b, 353a; Mar- kvart 195a. Ratej, élovék v Sifejovicích 694b. Rathouzsky Jan Starom. 97b, 142b, 203a; Mafík Novom. 180b. Rauš Mikuláš 164a, 165b, 235a. Ráz Ondrej 99a, 101b, 104b, 105a, 675a. z Razíné(?) Anna 542b. Rebce viz Hřebeč. Recer viz Rechczer. Rech Mikuláš, mlynář v Mostě 68a. Rechczer Jakub 54a. Řeče ves 199b. Reček Jan Starom. 59b. Reček z Chval 126a. Ředhošt 199b-202a, 675b; z Ř. Albrecht 201b, Bořita, Hynek a Petr 199b. Regina vdova po toulaři 704b. | Rehák v Líbeznici 672b; v Praze 679b, od trouby Starom. 264, řezník 54a. Rehlovice (Reblovice) 697a. Řehnice 202; z R. Suda 202a. Řehník z Záhoří 651a. 98 37b-40b, 

Strana 778
178 Řehoř VI. papež 387b. Řehoř X. papež 244a. Řehoř, vikář u sv. Apolináře v Praze 651b, 652a. Řehoř, farář. v Čelakovicích 692a. Řehoř kněz 652b. Řehoř kloboučník 407b; kroupník 392b; mečíř Starom. a jeho rod 50a, 171b, 623b; z Prahy 668; z pfíkopu 351b; od pr- stene Starom. 350b, 351a; rychtář ve Velké Vsi 331a, 733b; sladovník Malostr. 300b; vážný (bakalář) v Žatci 571b, 572b. Viz i Řehák, Říha. Řehoř Fraňkův, ostrožník Starom. 137a, 138, 354, 355b, 356a. Řehořovic Jiří v Žatci 535a. Řehořův Jakub v Praze 678a. Reichenstein na Star. M. Pr. 682a. Reimboto Starom. 366a. Reinhart z Remeše (de Renis) 678a. Reinhart viz de Mühlhausen. Reisenkitel Rudlin 202b. Rek, jinak Kuchmistr, Kryštof 67a. Rek Jan 641a. Rekordát viz z Sovojovic. Relníček Petr 679b. Rembote viz Reimboto. z Remeše (de Renis) Reinhart 678a. Remmer 412b. Remsa Jan 480, 485a. Repa 220b; Matéj Starom. 1a; Václav v Ledéi 8a-10b. Repeëin 371a. Repicky Adam 109a. Repik Matěj 159a, 162, 648a Řepka Jan 344a. Řepín Jan 431b, 435b, 451b, 456b-7a, 461*2a, 464, 467b aż 469a, 470a, 471b, 477 481b, 486-7a, 492b, 493a, 499b, 500a, 526b, 541b a2 546a. Repnice 202b. Repnice a z Ofecha Hynek 2b, 49a, 283a, Mikuláš 202b, Predbor 63a. Jeronym v Krakově Řeporyje 202b. Řepy u Prahy viz Žepy. Řeřábová Kateřina 3812. Řešeták Ondřej Starom. 83a. Řevnice 660b, 661a; z Ř. viz Hrnček. Řezáč Jan z Prahy 442a, 505a, 526b. Rezek Petr Starom. 673a. | Rezkova vdova 682a. Rezkovic Jan 283a. Řezno 348b. |z Řeznova Vavřinec 330a. |Říčany 189b, 202b-203a; z Ř. Petr 299a; Václav 165b. Alena viz z Zerotína. | Richtar Hans z Chebu 275a az | 978b Říha, nožíř v Žatci 613b-614b ; v Přestavlcích 167a. Viz i Ře- hof. Rimek viz z Medonos. ; Rinhole, sluZebník Erasimüv 685a. Rip 246b. Risuty 673a. Ritka Jan 197a, 650a; Václav 335a; viz i z Bezdédic. Řmenín u Libán& 203. Robéice 195a, viz i Cice. Roblín 195b. Robmhap ze Suché Kaspar 299a; Václav 155b, 282a, 357a, 444a, 698b. Robule, člověk v Jenčici 694b. Rochaw Jan v Trusenici 284a. Rochezaner, Rockzaner viz Ro- kycansky. O | Rochov 694a; z R. Šmohať Jan 661b. Roček Jiří 271a. Ročovský Vaněk 169b. Rodič Martin Starom. 734b. |Roh z Vlkanova Benes 282a; Zikmund 164b, 216. Rohan Simon Starom. 652; Zby- něk 680a. Rohlic Velík, krejčí 61a. Rohlík Matěj 295a. Rohlík z Malotic Ctibor 50a. Rohlík, rybnik 157a. Rohovec Petrík 100a. Hrob- 358a, Rejstřík jmen osobních a místních. Rokenec Jan v Slaném 174b. Rokycana Jan, mistr 178, 179b. Rokycanský Mikuláš 395b; Ol- dfich (Ula) 373a, 732b. Rokycany 446b, 454b, 717b. Rokyckÿ Jan 161, 162b. Rokyta Jan, kovár 295a. Rol Mikuláš, kupec 252b, 678b, 70' b. Roman Duchek 686b; Simon v Braníce 703b. Romanovo pole v Strašnicích 232b. Ronov 195b; z R. Václav, slu- Zebník mistra Martina z Prahy 652a. Ron&perk 177b. Rormajstr Jindřich 86b. Rosa Jan (Doktor) 424b, 425b, 444a-5a, 529, 592. z Rosic Mikuláš 681b. Rost Donat Starom.395b; Johá- nek Starom. 64a. Rośtik Jan 235a. Rotenštejnova zahrada u Prahy 680b. Rothinne viz Rotové. Rotleb (Rotlew) Niklin 167b; Martin z Stupic 252a. Rotové Mikuláš Starom. 125a. Rotštejn Jan 279. | Rotův Ješlin 35b. | Roubal Jan v Žatci 502b, 503a ; Roubalka Markéta 624b až 626a. Roubíček Beneš v Mstěticích 71b, z Tábora 72a; Vaněk 726a; Vávra v Libeznicích 16, 18a. Roubik Véclav 391a, 392b, viz ‚ 1 Roubtéek. z Roudné Jiří a bratr jeho Jan 38a-39a, 189a, 329b, 657, 708a. | Roudnice 56b, 76a, 77b, 201b, 217b, 250b, 341b, 658b; klášter 674b, 675a. Roudnický Matouš 129b, 132b; Petr, mlynář v Nelahozevsi 77b, 78b; Václav 170b, 171a. Rous Václav 243a. Viz i z Cemin | Rousovice 57a. i Rozek viz Růžek. 

Strana 779
Rejstřík jmen osobních a místních. Rozenka Dorota 686a. Rozkoš Kuneš 6648; Václav z Zlatník 383b, 384; Simon Vanèk 384b. Rozkošov(?) u Strašnic 231b. Rozmberk Jan, bakalár 50a, 677b. Rozmtal Franc 656b. Roznhon Jan, Petr a Zikmund 670a. Roztoky 141b, 196a:197b, 295a; 335b, 673a; z R. Katefina 329b; Záviš 654b. Roztyly 197a-198b, 365. Rozum Vít 339b ; Petr 401a. Rozvoda Jan a Pavel 129b. Rozyně u Prahy 199. Rožmberská z Hradce 700b. Rožmberský dům na Hradčanech 304a. Rožmitál 661a. z Rožmitálu Lev Adam 280; Zdeněk 729a. Rudeč 674a. Rudifikat viz Fouček Jan. Rudlin z Mělníka, konšel Star. 3a. Rudná viz Roudná. Rudoldorfer (Rudelsdorf) z Mostu Ješek 27a. Rudolf II., král Cesky, 177. Ruka Jakub 118a; Vaněk 366b, 3672. Rulant Jan 676b. Rusavka 199a. Ruska u Hradce Králové 198b až 199a. Ruthart viz z Svojšic. Ruzíň 673a. z Ruzíně Jindřich Jan, Mařík a Václav 659b. Růžek Duchek 307b, 317a; v Anna 114a, 58b, 96, 188a, Zatci Bartoh 500b, 501, 507a, | 527b; Vávra ó41b, 543, 545a až 46a. Viz i Bůžek. Růžený Václav 218b, Valenta 129b. Ryba Jan 679a. z Rybňan Jablonec Mikuláš 397a. Viz i Florek. Rybníček Václav v Přezleticích 167b. Rybský z Rybího Tobiáš 256b. Rychlovský Mikuláš 197a. Rychnov 612b; z R. Jakeš 651b, 652a. Rychtářův Jakub Malostr. 300b. od Rýna Hanuš 683a. Rynar Jan 213a. Ryneš konšel v Chomutově 713b. Rypovic Bárta 539b. Rys Jakub z Mirovic a syn jeho Václav z Příbrami 61b. z Rysmberka Dépold 335b; Püta 274a. Ry&ák Petr 182b. Ry&avy Petr 406b, 407a. Ry&lavf v Líbeznici 17b; Jan 188a; Marík Novom. 102b; Mikeś (Mixa) Starom. 25a, 97b, 672a. Rytíř Bárta 220b. Rytíř z Újezdce Duchek 233b. Rytířová Eliška z Kutné Hory 707b. Rzoun Václav, koželuh 132. S Sace 203a viz i Saky. Sacerdot Jan 74b; Mikulás 390b, 391a. Sachsenfeldova vinice u Prahy 676b. Sädlo 241b; Jan 46a. Sädlo z Kostelce Janek 652a. Sahänek Vavřinec 182a. Sak z Bohuňovic Jakub 357a. Sak z Nančic Václav 149a, 256b. Saky u Slaného 213a. Saláček Václav 731b. Samuel písař v Slaném 203b; z Vysoéan 145b. Viz i Velvar Samuel; Zid 401a, 412, 428b a& 9a, 437, 459a, 462b, 465, 466b-7a, 472, 479, 481a, 482b, 500-2a, 507-8a, 526a, 527-8a, 539, 543b, 545a-7a, 553a, 571b, 573a, 574a, 675b, 576, 613a, 615a, 627b. z San Bohunék 386a. Sápal Mach 53b. Sára v Radlicích 190a. de Saraw viz ze Zárova. Sart Václav 305a, 307b. Sasky Benes Malostr. 302a. 779 Saskych vévodů kaplan 681a. | Satalice 54b, 129a, 204a, 267a. Satalický Duchek Novom. 654b, 55a, 209a, 347a, 381a. Satanéf Cyril 552b, 553a. Satha Petr 346b. Satranská Anna v Prosíku 146b. Saul v Únhošti a syn jeho Kříž 301a, 304b, 305b. Sax Jakub, žid v Žatci 472b, 474b-5a, 493, 518a, 626, 628b. Sázava 204a, 334a. Sázavský kldster sv. Prokopa 675a; viz i sv. Prokopa klášter. Sazema z Hořešovic 652a;' viz z Hořešovic, nejv. písař desk zemských. Sázený 167a, 196b, 204a, 674b. Schauer Hanuš, kramář 676b. Schonze Hanuš 664a, 665a. Schotter Baltazar 142a; Marek 134b, Kašpar 716a. Viz i Czottr. Schworzenstern v Praze 676a. Sčrba Matěj z Chřenov, písař desk zem. 46, 241b, 720b; Ondřej 708a. z Seče viz Lantfojt. Sedčice u Žatce 204a-5b. Sedčický Martin 497. Sedláček Jan Novom. 283b; sluha Jakšův 675a; v Mirovi- cích 327b; Petr 702a; Marta 503b-4a, 514b. Sedlák Havel ve Dvorcích 702b, 703a; Vaňek Novom. 703a. Sedlčanky 156b. Sedlčany 206a. Sedlec 206b-7a. Sedlec u Prahy 206a. Sedlec Chudý 206b, 728b. Sedlecký klášter u Kutné Hory 703b, 704a. Sedlice 207a. Sedobrovice u Prahy ves 120a, 7268. Seidlin z Pisku Starom. 3a, 42b az 3a, 125a. Seidlin, kramárt a syn jeho Ber- nard 48a, 117a, 257a, 386b, 714b. Seidliniv Prokop .394. Sejéek Pavel 398a, Jan 465b-6a. 413b-4a; 98* 

Strana 780
780 Sekerka z Sedčic Burian 533, 561b-3b, 576a, 625; Fabian 197a, Fridrich 424b, 538b; Ladislav 197a; Jaroslav 506b, 518b, 552b; Jan a Čenek, bratři 539, 551b, 552a, 553, 625a. Sekerova chmelnice v Strašnicích 235a. Sekule Jakub 232a. z Sekyřic Diviš 49a; Voděrad Jan 712b; Jiří 186b; Záviš panoše 186. Sele z Leznice Jan 658b, 659a. Selibice 444a. Selik Jiří, řezník Novom. 375a ; Václav Novom. 5b, 118a, 389b, 391a. Selmice 207a. Semdrazice 247a. Semenec z Mélnfka Jan a jeho rod 229a. Semice 156b. z Semikovic Havel 207a; viz i Semilkovice. Semilkovice 207. Semín z Semína Jindrich 158b. Semnice 207b. z Semté&e Vanék 350b. Sendražský Beneš 140. Senkovice 207b; z S. 207b. Serafin Jindfich Novom. 389b, 669b; Bohuslav 669b. z Seslic viz Sestlice. Sestačina zahrada u Prahy 679a. Severin Pavel 160a. Sezema viz Sazema. Sezemice 208a, 695b. Sibina (?) v Žatci 396b. Sibřín, ves u Říčan 208a-9b; z S. Martin 209. Sifríd, opat Břevnovský 639b. Sigmund císař viz Zikmund. Silberzeiger Oldřich, kramář 43a, 386b. Silvanus viz Lesník. Síně, rychtář 675a. Siraniová vinice v Olšanech 98a. Siřejovice 694b. Siřivice viz Siřejovice. Sirotková Kateřina v Žatci 510a. Sirůčkova pastva v Čelechovicích. Martin Sixt v Slaném 213a; Jan z Ve- likých Luženic 691b. Sixtus Beneš Novom. 79b. Skákal Vavřinec 331a, 733b. Skakalik Jan 231b; 707a. z Skal Pavel (Skalský ?) 137a, 679a. Skála Mikuláš 675b. Skála sv. Jana viz sv. Jan na Skále. |Skalák v Popovičkách 726b. | Skalice klášter 674a. | Skalice 209b-210a; z Sk. Sy- | kovskj Jakub 209b, 210a. Skalický Petr Novom. 74b. z Skalice Kuneš 273b. Skalíčková Markéta 713a. Skaliště viz Skalsko u Bělé. Skalka z Lazce Augustin 178b. Skalka 285b, 697a; z Sk. Petr 727b. Skalsko u Bělé 210. Skalský Jiří u sv. Pankráce 119. Viz z Jenštejna. Skalský z Dubu Jiří 119b. Skály, hrad 670a. Sketidlo Václav 231a. Skochovice 211a. Skorycina, les u Vysoéan 355a. Skřeček Matěj, Starom. sladovnik 713b. Skfemenec 391a, Jan a Viktorin 119b. Skrlík Janek 34b. Skubice 247a. Skudla Hanek Malostr. 302a. Skuhrov 211. ze Skuhrova Jeronym 175a. Skuří 211b, 212a. Skurský Mikuláš Malostr. 240b. Slachovec, háj u Okovic 341b. Slad, syn Henzlinův v Přílepích 169a. Sládek 343b. Sládkovic Jakub 629b; Jindřich 494a, 508-9b, 516b-7b, 523b až 524a, 534b. Sladký Jan 162a, 163a; Jan ve Dvorcích 702. Sladký z Peclinovce Jan 250b. Sláma Zikmund 178b. Mikuláš 399a, Tomáš v Branice | Rejstřík jmen osobních a místních. Sláma z Nezříva Zikmund 44. Slánský Jan v Nuslích 87b; Ma- reá Malostr. 310b. Viz Kul- havý Vaněček. Slánský (Slaner) Mikuláš od Ka- mene 63b, 64a. Slaný, město 67b, 116a, 174b, 203b, 212a-213a, 219b, 673b, 710a; z Sl. Martin mlynář 650b. Slapy u Zbraslavö 213b, 675a. Slatina 395b, 674a. Slatiňany 139a. Slavata z Chlumu Michal 204a. Slávek v Táboře, bratr střelce Bartoně 270b, 271a. Slavětice u Ouval 208a, 213b-4b, 347b. Slavonie 498a. Slavík Mafík 170a , Mikuláš 168b, 169b. Sleben viz Slivno. Sleglin Mikuláš, mansionář sv. Vítský 300b. Sleichener Mikuláš 715b. Sleichenkauf viz Sleichener. Slevil Hanek v Slaném 174b. Slezák Petr 539b. Slíva Duchek 344a. Slivák v Psáfích 180b. Slivenec, ves 215, 707a; z SL Vacek 660a. Slivenský Jan 236a; Matěj Sta- rom. 713b, Mikuláš 297b; Václav 637b. Slivka Bárta 498b, 499a, Mar- tin 289b. 73a, |z Slivna Hynek 649a. z Slivovic Václav a Jan 123b, 124. Slon Blažek 169b, 170a. Sloup 672a. Sloup Jakub 232b, 233a, Jan z Stankovic 539b, Matouš 548b-49b. z Sloupna Kateřina 710b. z Sloupnice Petr 656b. Slovécek Martin, sladovnik 389b, 390a. Slovák Matěj 229b. Slubice 247a. 

Strana 781
Rejstřík jmen osobních a místních. Sluhy 329b, z SI. Jindřich 653a, 660a. Sluk viz Bluk. Slupy viz Slapy. Sluštice 215b-6b, 690a, 728b až 731b, z S. Johanka 216a. Sluzek z Klyšína, poddaný klá- štera Milevského 61a. Smajkalík Jakub 236a. Smalz Václav 29a. Smejkal Jan v Slaném 213a. Smelík (Smolík?) mlynář 661a. Smetana Bartoš Novom. 327b; Jan 236a; Jiří 48b; Průša 234, 235a, 236a; Anna Sm. z Libočan 521b, 522a. Smíchov 678b, 679b. Smil viz z Stozešic. Smil Jakub 607a. Smilovice u Ml. Boleslavé 216b z Smilkova Chval, kustos ko- stela Vyšehradského 345a. z Smiřic Smiřický Jan 268b, 269a, 338a, 720a; Zikmund 163a, 166a, 167. Smolař Matěj Starom. 25a, 43b, 126b, 197a, 279b, 659b, 665b. Smolík Jan 290a; Jíra, mlynář pod Vyšehradem 361; Matěj 361b; Václav, bečvář Starom. 29a. Smolíküv Petr, krejéí 149b; Si- mon 417, 421b. Smolnice 217a-8a. Smrtník Jan 686b. Smolová Barbora v Podskal( 27a. Sobek Mikeš 73b-74b, 194b, 195a, 218a, 653b, 661b; Ja- kub 116b, viz i z Lojovic Sobéslav kníze Ceské 244b. Sobéslav 218. p. Sobéslav 709b. Sobik Malostr. 306b. Sobin 219a. Sobin Petr a jeho syn Bartolo- mój 732a. ze Sobína Mařík 219a; Velik a její rod 219a. Sobolová Markéta v Trubčicích a její rod 283. Sochor Jan 1294, i z Waldeka. 237a. Viz Sokol z Lamberka Mikuláš 663a Sokol z Čtimičic 95b. Sokol z Leskovce Václav 175b, 176b. Sokol Matouš v Písku 122a; Pa- vel 409b, 410a; Václav 130a. Sokol viz z Mor. |Solany 697a. z Solopisk Prokop 148a. Sopousek Jan 429a. Sosnovec z Vikauova Janek 150a, 155, 284b, 335a. 7 Sotalic viz z Satalic. Sova z Liboslavé Václav 164a, 165a. Sova Beneš 7a; Jan z Letňan ba, 6a. z Sovojovic Rekordatovi synové Jan a Jiří 342a. z Sovojovic Špan Jiří 342. Spilot Hensliu 719a. Spicz Jan 680b. Sralovic Jan 218b. Srb Martin 699a; Matéj ve Dvor- cích 702a; Mikuláš Novom. 135a, 253b, 332. Srbeč 219a, 673a; z S. Divíšek 60b, 657b; z S. Jan malíř 219a. Srch Novom. 101a. Srdov u Üstku 326a. Srna Jan 164a Stach Heinlin 716a. Stach v Celechovicich 694a: z Libomysle 25b, 26a; Merk- | lin 395b; ve Stráncích 400a. Staff Matéj v Ünhosti 314a. z Stakor Ctibor a Pavel 213b. Stanék na Habrovee 704b; z Hnézdna mistr 47a; v Rad- licich 190a; z Senného trhu 339b; z domu Chotěšovského 673a; Katerina 206a | Stanislav, lékárník Starom. 732b. Stankovice 219a-221b, 247a; (misto Tankovice) 273a, 397b, 539b, 541, 634b; z St. Turek jinak Louzka 579b, 580a. Stanovský Mikuláš v Kouřimi 652b. z Stanovic Trnec Jan 288. Stará les u Zvole 394a. Stará Anna 690a. 781 Starec Jan a Mafik 255b, 352. Stárka, vinice ve Vršovicích 347a. Starosta Jan, feznik v Praze 42a; Mareš 674a; Mikuláš ve Velké Vsi 331b. Starůstka, rybář 691a. Starý Diviš Malostr. 307b; Jan 333a; Matej v Podole 129a, 180a, 131b; Vávra 369b, Václav 428b-9a, 437a, 631a, 549a. Staténice 221b-2b. Stativnice viz Staténice. Stebno viz Ejstelno. Stejskal Jau ve Dvorcích 702b. z Stekuíka (Steklinka) Jan 594b; Vít a Matéj 632a. Sténice 673b; z 72b. Steubil Erhart 37a; Mikuláš 64a. z Stézova Jan 326b, 662b, 663a. Stifin, tvrz 270. Stodola Jau Malostr. 318b. ze Stojesie Smil Martin 158b, 159a, 160a, 165b, 382a. Stolar Frenclin Malostr. 300b. Stormer Dethlin, kanovník sv. Vitsky 59a. Straboch viz Straboch. Strachota Dorota 8a. Straéi dàl 222b. Stradonice 247a. Strahovský klášter viz Praha- Pohořelec. Strajček viz Strejček. Stránka, pole v Strašnicích 233. Straka Jan 392, 454; Matěj a syn jeho Ondřej z Klatov 95b; Petr 454b; Václav, mlynář v Tábore 272, kozeluh 367a; Vít 344b. Stráň 223b. Strance 223b-7b, 595b-6a. ze Stranec Hanuš 568b-9; Jan 400; Jiří 223a-6a, 427a-8a, 585b-6a, 567b-71a, 587a-8b, 595b-6b; Martin 531b; Petr (Holubiéka) 487b, 488, 547a, 571a. Stránec Martin 400, 401a, 402 Stranéice 173a, 394a. St. Jakub 567b, 568, 

Strana 782
782 ž Stránky Beneš 371b. Stranov Nový 342a. Stránská Šimonova Alžběta 26b. Strašecí 228a. Strašín 216b, 690a. Stráškov 673b. z Stráškova Dorota 709b. Strašnice, ves u Prahy 34b, 46b, 228a-36a. Strašnický Jaa 46b. Strávníček Šimon 143b, 702b. Stráž nad Nežárkou 236b-40b. Strážiště, háj 246b. Strážitské hory zlaté 170b. Střechov 242b. Strednice 240b. Sttedokluky 42b, 43a, 240b az 242b, 731b; z Sti. Albrecht 240b-2a. Streit Wilricus 396a. Strejc Kuba z Podskali 389b; Martin, sladovník Novom. 119b; ve Dvorcích 702b, 703a. Strejček Jan 641a, 701b; Ma tej z Duśnik 19a. Strela 663. Střelcovic, Střelček, Střelečkovic, Střelec Jan a Jiří 441, 445b az 446b, 450, 592b-4b; Martin (Topinka Střelecký z Drástu) 462a, 464b, 465a, 466a, 469a; Kateřina 585a; Václav 445b, 563b. Strelec Hanüsek v Libéicích 12; Jan, beévár Novom. 67b; Jiti 409; Matěj v Mělníku 56b, 57a. Střešovice 680b. Strharov u Benesova 240a, 355a. Strial viz Stryal. Stfíbrec 238b. Stříbrný Bohuslav a Zikmund v Podole 129a. Stříbrný Michal Starom. 97b; Václav 118, 129. Stříbro 248b-50a, 731b-2a. ze Stříbra (de Misa) Janek od cisafe 1754, 672; Prokop 671b. Stříbřín viz Sibřín. Stříbrný Michal 676b; Vitek 680a. Stříbrský Jakub Starom. 50b, 61; syn jeho Jan 51a, 540b, 586b, 608a, 642b; Jirí baka- lár 7328; Prokop 674b. 2 Strihomé Mikulái, notár 639b. Stříž na Lichtenburce 271a. Strízkov 145b, 1462, 250a-251b, | 672b. Strnad na Str. M. Pr. 674a; Ja- kub 682; Jan v Příbrami 167b; Mařík 677b; Matouš 552b. Strnadka Kateřina, jeptiška u sv. Anny v Praze 188b. Strníště viz z Přílep. z Strojetic Jan 404b ; Ješek 224, 485b. z Strpi Jindfich a Petr 299a. Strnbéicky Pavel v Chomutové 713b. Strupice 240b; z Str. Jakoubek 240b. Strupín Mikes 142b. z Struzenic viz z Truzenice. Strfe v Ünhoiti 305b, 307b; Martin ze Skochovie 211a. Stryal Bohuslav 590a-1b; Jakub 418b-9b, 455b; Jim 473, 479a, 4851, 544a, 591 592a,: 597a, 609b, 626b, 627b. Strygner Hanuš, kupec v Žatci 396b. Studeněves 251a.; ze Studeněvsi Benešův Matěj 251b; Jindřich 123b: Eliška 715b. Studeněvský z Libošína Jan 164b, | 165a. | Stuk viz Stuk. Stupice 251a-2b; z St. Hanuš | 13b, 251, 639, Jindřich 2412. Substuba viz Podjistebský. Suchan Martin 678a. Suchdol, ves 252b; z S. Kerunk 241; Václav 659b. Viz i Suk- dol. Suchdol Hanek 679a. ze Suché viz Robmbap. Suchpásek Vaclav 480b, Anna 224a. Suda Petřík, purkrabí pánů z Du- bé 721a. Suda Petr 240a. Suda z Renic. 202a; 202. 506; Rejstřík jmen osobních a místních. Sudivoj, scholastik Vyšehradský 64b. Sudlice 197a. Sudoměř 299a. Sukdol 304a. Sukovaty Vávra 132b. | Suletice 694b. Sulek z Hrádku Závis 175b. Sulek v Ünhosti 305b, |! 814-62, 319b. Sulevice 693b, 694b, 695-6. ze Sulevic Albrecht 697a; Busek 285b, 286, 697a; Herolt 697a ; Jan a Mikuláš 285b, 286, 697a, Jindřich 697a, Kamaret 697a, Pavel 697a ; Smil 697a ; Marta 239a. Sulice 252b-4a, 332b. z Sulie Ko&fk Petr 40a, 658a. Sulka vdova v Praze 681a. Sulkovo pole v Chabrech 712b. Sulküv Klíma 319, 322a. Süá 247a. Sušen Václav 206a. Sušice 254b; z S. Matěj, vikář kostela Vysehradského 686b. Susil Adam 552a. Sutomek Pavel 694a. Svach a jeho rod v Slivenci 215a; v Unhośti 318a. Svachna, vdova po soukeniku Néprovi 288a. Svachová na St. M. Pr. 681b. Svalová Barbora 548b. Svarov 246b; z Sv. Václav 735a. Swassterius (?) 675a. ! Svaté krâälovna, jinak Litteratus, Tomášek 366b. Svatba ze Zvolče Jan 151a. | Svátek v Strašnicích 231a. Svatoň Ondřej 701b. | Svatoš, soukeník v Slaném 213a; | na Újezdě v Praze 728b. | Svatoäovo mfsto v Podole 129a. | Svatý Martin v Žatci 433a. | Svémyslice 254b. | Sveraz 247a. |z Svétic Tomás 13; Václav 192b, 13. Světlík Jíra, mlynář pod Vyše- hradem 82a, 361, 365a. 309, Markéta | Světlý Malý i Velký 247a. Svevus viz Šváb. 

Strana 783
Rejstřík jmen osobních a místních. Svíček Jan 671b. Svídnický viz z Chotěnic. z Svinař Kateřina 323a; Bohu- slav 324a. Svinafe 254b, 732a; z Sv. Blabut 273a; Litovsky Jan 203b. Svině (Scropha), Klement Novom. 197b. Sviny 255a. Sviták z Landštejna 21a. Svoboda Jan, mlynář v Táboře 272a. Svojmysl, ves 82b. Svojše na Star. M. Pr. 25a. Svojše z Postřižína Janek 728a. z Svojsic Ruthard Petr 49a. z Svojšína viz Zmrzlík. Svojšova pustina v 101a. Svojšovice, ves u Řičan 255a. z Svorcnštejna Jan 287b. Svošovice viz Svojšovice. ze Svojkova viz Pecman. Svrčovice (Cvrčovice) 70a. z Svrkyně 255. Sýkorský viz z Skalice. Symařka Majdalena 305a. Synek Jan v Straśnicich 228b, 232a, 233b, 234b. Sypta Jan, řezník v Ústí n. L. 733a. Syran Jan 673a, 674a, 679b. Syrovec Duchek 303a, 309b, 314b, 319b; Jan 323b. Sysel Mikuláš 54b. Sytka Jan 622a. Syvec Jan 257a. S krémár u Vodolce Olšanech Safar Jim, 340a. Šafrán, mlynář 343b; v Čelecho- | vicích 694a. Šafránek Havel z Libeznic 17a;| Šestajovice 208a, 257a. . Jan 699a. Viz Sefránková. Sajdarovy poustky v Celechovicích 695b. Šálek, krojčí v Domašíně 218b. ;Šerlink | Mikuláš „| Šanda Mikuláš, kožešník 362a; . Jifí 691a. Sanüv zet Blazek z Turska 294b. Šárka 246b, 256a, 341a, 672a, 674b, 732b; z $. Prokop 256 (viz z Šárky). Šárka z Šárky Jan Starom. 11a, 38b, 639, 640a, 672a, Prokop 638b, 639a, 640a, 672a ; Sta- , nislav 639, 640a. Sarsoun Jifi v Maleśicich 48a; Jan 403. Šašek Martin, mlynář 7b. Šatalík Jan 703a. Sauflet Jan Starom. 154, Miku- | 148 154b. Sérba viz Sérba. Šebek z Letňan 5a; v Podskalí 190b; v Slaném 174b. Šeberov 182a. Šebesta (Šebest) v Únhošti 303a, 305-6a, 307b, 309a, 312-3, 314b, 316-8, 322-3b; Majda- lena 322b, 3232. z Šebířova Beřkovský Jindřich 62a; Radslav 320a. | Šeborský Tůma 229b. Šedivý Michal 507, 508a; Pavel v Žatci 439, 501, 507a-8a, 527a-8a, Regina 5490. Befránková z Plzně 222a. | Šejvlův Pecha v Táboře 270b. 'Selman Matàj 265a. z Šelmberka Jan 149, Jaroslav 156, 157b, 637b, Barbora. abatyše sv. Jirská v Praze 284b. | Semik Simon 715b. Šenk Matěj, klobouënik v Žatci 601a, 608a. 261b, 262b; Makuše 345a. Šerlinková vinice 172b. Šesták 165a; Vávra 344b; , Stáková Markéta 132b, 133a. Sestariv Vaclav v Mnichovicich 62b. Šálený Vít, krčmář v Seäovicich | Sestlice (Seslice) 147a, 257a, 261b. Salomon Martin Starom. 648a. Sane Kune z Lipska 555. 714b; z S. Litmír 80b; Mi- kulśś 40a; Simon 233b; Ma- tous, rychtář 233b. 538b, 553a, 608a; Se- 783 Šešovice 11b, 47b, 48b, 98b, 101b, 105, 257a-67b. Sevcova vinice u Prahy 676b. Šetelka (Šetulka) Václav Starom. . 160b. Severovsky grunt v Liboci 24a. Šibák 51b; Šibákovo pole v. Ma- lovarech 662b. Šich, soukeník 691b. Sich Šimon v. Žatci 613b-5b. Šícha v Boušovicích 695b; v Ma- lešicích 48a, 265a. Sicha Jan, kameník 193b. Šídlo v Jenčicích 694b; Jira 32a; Petr, krejčí 681b. Šídlova vinice u Prahy 679a. Šílenec v Dobřichovicích 661a; Jan v Mníšku 63a. Šílený Petr 305b. Šilháčkův syn Danyš 219a. Silhárka v Ünho&ti 305. Šilhavý Jan a Zikmund 48a; Matouš 298b; Tomáš Malostr. 952, 299b. Silink František Novom. Šilpytel Matěj 80a, 88a. Símek, popelář 119b, 223a; švec v Dlážimi 698a; Šimkův Jan _ a Václav Starom. 644b. Simon,bečvář v Mnichovicích 637b; chorálník u sv. Michala v. Praze 681a; z Košína 518b-519a; krejčí v Podole 130b, 132a; z Letňan Lyskův syn 5a; od bílého Iva 60a, 93b, 94, 115b, 187-9a, 207b, 288b, 297a; 387b, 651b, 654b; z Lochov- ského domu 193a; mandlář v Praze 680b; mlynář v Vad- slavicích 667b; pecnát (perni- kář) v Žatci (a syn jeho Douša) 445b, 451, 472-5b, 483b 491b-2a, 501b-502a, 572b, 575a, 615a, na Podébradech hejtman 8a; porybuy Starom. 182; postfihać v Praze 680b; rychtář v Psářích 180b; v Se- Sovicícli 265a; v Libusi 367b; sedláf Malostr. 302a, 306b; soukenik 122; z Smeček 331a; proti sv. Stépánu No- vom. 55b; z Ústí kanovník sv. Vítský 395a; uzdař Sta-- 97b. 

Strana 784
7% rom. 172a; z vápenice No- vom. 711a; zedník v Praze 681a; zlatnik z apoteky 210a; . zlatnfk Novom. 364a. Simonec v Podole 128b, 129a. Simonek, soukeník od trí bratii v Praze 674a. z Simonova domu Novom. Václav 702b. Šimonová Stránská Alžběta 26a.| imonovic Jan v Žatci 503. Šimůnkova zahrada u Prahy . 679b. Sindel Jan, dékan Vyšehradský . 64b, 359a, 360a, 365a. Sindelova vinice 196b. Sip Jan 686a; Jifí 688a. Šípať Jau Novom. 231a, Petr, Ondřej a Beneš ve Zbuzanech 377b, 378b, 379a, Stepan, sladovník Novom. 119; Ště- pán ve Dvorcích 702; Václav 703a, 733a. Šípecký z Oujezdce 447b. Sípecký Víta syn jeho Jan 429b, _ 447b-8a, 456. Sipek Jan a , 965a. Sír, krejéí 206a. z Sírkova Kvéton (Florian) 662a. Sírkova vinice u Prahy 676a. Siroky z Mirovic Jan 190b, 191a; Václav 191a, Anna 190b, 191a. Širůček Jiří 512b, 513a; Unislav 206a. Havel, mlynáři Šiška Jan Malostr. 677b, 685b; | . Václav 634b. Skaredek Matej 660a. Škaredý Tomáš 322a. Skoda v Mělníku 56a. Skoda z Waldeka Hynek 12, 13. Viz i z Waldeka. Škola viz z Ohrazenice. Skomrach Jan z Blážima 115b, . 974b. Skop Simon 41b. Skopek z Dubé Aleà 327a, 371b, 654a; Jindrich 160b, 161a, . 162a, 163. Skopek Jan 268; Mařík 313b; Petr 305b, 307b, 312b, 660a. Škorně pan 338b. Škotipka Václav 679a. Skovrd 694b. Skubela Jakub 435a, 439b, 445a, 571b. [Skubele viz z Jimliua | Skvorec 267b. | Skvorecky pan 691a. | Slachüv dvür v Okovicich 342a. | Slaky, místo v Strašnicích 231b, , 232b, 233a, 234, 235. |Slechta ze V&ehrd 280b. Slechta v Radlicích 190a. Slibovice 267b, viz i Slivovice; . z Slibovic Fridman 186b. Slik Kaspar, podruh 278b. Slik Kaspar, hrabé 511b, 578b. z Ślovie Kunik Sulek 385; Ka- , telina 735a-6b. Smalcandrle Štěpán ze Slavonie 498. Šmatlan Václav 264b. Smardoch Mařík, hospodář špitálu |. pod Vyšehradem 361. Smíd Mikuláš Starom. 12; Jan . 692a. Smohar Brikcí z Rochova 622a, , 661b. | Smuhai Kašpar 698a. Snek v Dlážimi 698b. Šolta v Strašnicích 231. Šorf Mikuláš a Martin 391b, . 592a. Sort Simon 315b, 316a, 317a, | 318a, 319a, 320a, 321a, . 922a. Sotna Oldřich 347a. Špaček Václav 702a; Kateřina ‚ 255. , Špačkovský mlýn ve Vodňanech |, 887b. Span z Barstejna Jan 342a; viz , i z Sovojovic. ‚Span z Záhoří Jan 707a. |Spata Mikuláš v Slaném 174b Sperka Jan Maïik a jebo synové |, Jindfich a Vit 256, 752b. Spetle pan 375b. Špic Jiří 339b. Špichův náměstek Ondráček v Pří- točně 175a. Špičková Dorota v Žatci 591a. Špilatovské sídlo vc Vesci 332a. Špitálsko 139b. Rejstřík jmen osobních a místních. Šprinc] Matouš 118b, 119b, 366a: | Prokop Starom. 19a-20b. iSpryel N. ve Dvorcích 703a. |Spulda v Gelechovicích 694a. [Sram Jan 222b, 234a; Martin |. 862a, 433a; Ondrej 433. Šrámek Jakub Starom. 6423; v Se&ovicich 258a. Sramhaus viz Foucek Jan. Srámkovsky dvůr v Čeněticích 300a. Šrank Mikuláš 358a, 674a. I'Srol Jeronym 196b, 346b, 672, 679h. Šroubek Martin a Tomáš 701b. Šroumal Vávra 119a. z Štahlav Štahlavec Zdeněk 666b. Stastny Václav 707b; z Liblic 20b-23b. Stech Stépán 473a, 479a, 485a. Stech ve vézi Vy&ehradské 361b. Stechovice 246b, 661a. Stechovo pole ve Vysočanech , 955a. Stechüv Jan 190b; Ondftej 213a. |Stédrovsky Jan 667a. Stefl Starom. 670b. „Štěně Bartoš 733a. z Sténic Barbora 142a. | Štčuička Šimek v Mníšku 62b. Stépán, vikáť arcibiskupa Praž- . ského, mistr 382b. Stépán, kameník Malostr. 318b; kożiśnik 391a; kramár Starom. 676a; krejčí v Lounech 41a; krejčí 189a; z Malé Strany 5a, 726b; mlynář od mostu v Praze 66b; v Olšanech 99b, 100; písať desk zemských, syn jeho Štěpán, rovněž pí- sať desk zemských a Ješek z Makotfas 42b-3a, 68b, 69a; písař. královny 258a, 283b, 385b, 386 ; rychtaf v Nuslích 81a; na Star. M. Pr. 708b; . od zahrádky éerné 105a, 361b. Stépánek Starom. 658a, 681b. Stépánková Hora, vinice 215b, 216b. Stépánkova vinice u Prahy 676b, - 677. Stépánov 268a. z Štěpánova Petr 70b. l 

Strana 785
Rejstřík jmen osobních a místních. Štěrboholy 268a-70a. Sternberk 188b. z Šternberka Aleš 175a, Jaroslav 188b; Petr 45b; Zdenék 170b, 179b, páni 316a. Šternberský dům na Hradčanech 304a. Šternberský Jan, uzdař 635a. Štětí 247a. Stétina Krtén 344b. z Stichovie Jan, syn Zdeiüküv 662a. Stika Ondráétek Malostr. 310b, 653a, 673a. Štípa z Štitar Mikuláš 186b. Štipák (Štipánek) v Únhošti 319b, 323b. z Štítar viz Štípa. Stoleová Regina 542b. Stomíf ves 640b. Stork Jan, úředník špitálu Kři- žovnického na Star. M. Pr. . 944a. Straboch Jakub 711a; Jedek 390a; Oldrich 674b; Václav 75b, 93b, 150a, 329b; Anna ‚ 186. Štuk z Kamenice Ondřej (Endrlin) 3a, 195a, 654a; z Cholpic Katefina a syn jeji Vanék 14a, , 34a, 71a. Stuk z Pítkovic Johánek 122. Stuk z Strašnic Mikuláš 228b. Stuksa Jan v Strašnicích 231b. Sturm Martin 56b, 114b. Sturmová paní 332b, 375a. Štverák Jan v Šešovicích 267. Šuk Jiří 129b, 133. Sula krčmář 216b. z Šumberka Heřman a Karel 284a. i Šumhař z Rochova viz Šmohař. Šumhařova z Truzemice Anna . 207a. Sura Václav 299b. Susta pan v Żelivci 637a. Sváb (Svaevus) Jindřich řečený Cihláf (Ziegler) Starom. 3a; šenk Malostr. 3a; Václav, zlat- . ník Starom. 669a. Švábová vdova v Řepích 639a. Svajcar Mikuláš 414b-5a, 428b- 9a, 435b, 437a. Archiv Český XXVIL. Svajcarovic Kaëpar 534a-5a, 545b, Václav 582a-4a. ze Svamberka Bohuslav 659b: Burian Labuť 669a ; Hendrych 176b, 700a; Jan Jiří 177b; Mareš 50a; Neostup Jan, ka- . novník Vy&ehradsky 345a. Svank, pekař v Strašnicích 231, , 232a. Svastavj Kuba 702a. Svehla Jan 703a; Václav 393a. Svejear viz Svajcar. Svihovsky zeSvihova Pribík 667a ; . Püta 362a. Svik Jan v Motole 70a; Jifí Novom. 88b, 375a. T Tábor 86b, 213b, 218b, 270b, 271, 272, 132b. Tábor Matěj a Jan v Únhošti 297b, 316b, 319, 321a, 323b. Táborův syn Mikeš z Kúnic 279b. Táborský Jan 702a; Mikuláš mistr 59b. Tachlovice 114b, 273a. Tachov 222b; z T. Bartoš na Hradčanech 222b. Tachovský Leva kupec 635a. Tajk Valentin v Trutnově 284a. Tajnec 157 a. Tajrovský Jan 369b. Talavaška Mikuláš 161a, 163a, 166b. z Talmberka Vilém panoše 178a, 179. Tamchyna z Doubravice Jan 114a. z Tandorfu Jetřich děkan Vyše- hradský 362b, 366a. Tankovice viz Stankovice. Tarlík na Nov. M. Pr. 660. Tashov (?) 673b. Tasov 273. Taškova chmelnice v Strašnicích 235a. Tasner Fanéa v Berouné 684b; Oldfich 728a; Zikmund 681b. Tatce 675a. Tatek z Kuřího Ondřej 158, 159. Tatek Ondřej, sukna kráječ 647b. Tatek v Štěchovicích 661a. Tater viz z Lojovic. 785 Tatous z Vraního Jan 440b, 467a. Tavák Jan 698a. z Těčiněvsi Jan 178b. Tehov 142b, 215b, 273; Petr 676a. Tehovice 274b. Tele Jakub 345b. lelecek Jan 384a. Teletín 274a. Teml Matëj, sladovnik 101b, 102; Mikuláš a Filip 81, 99b, 675a, 677, 679b. Viz i Tomlin. Teplé 275a, 278b, 629b. Teplice 109a ; klášter 165a, 278b. Teplišovice 70b. Těptín 278b-279a. Terkléř Jakub 196b; Terkléřův pivovár Novom. 373a. Terl z Ramlova 218b. Tesák Jan 403. Tesařík Janek 674a. z Tetína Je&ek 385b, 386a; viz i z Makotřas. Težký Václav v Letňanech 6a; Vilém 661b. Than (?) 681b. Theodoricus viz Dětřich. Tholův dům v Mníšku 62b. Tichava Martin 695a. Tichna Pavel 391a. Tisovka 247a. Tista Oldřich 661b. z.Tisnova Simon 159b, 164, 165b, 181b, 182a, 649b. Tkadlice Martin 142b. Tlauber Fridlin 343b. z Tlestku Petr, vinopal 7a. Tlustovousy 279. Tluksa Vrabsky z Vrabi Jetfich 235b. Tluxa viz i Tluksa, Tluxa viz Dlouhodvor. Tluxa Jan 679a. 7 Tmáně Havel v Slaném 174b; Karel 709b; viz i Dobrský. Tobiáš, farář v Záběhlicích 367a; mlynář 142b; v Nuslích 83a. Tobiásüv Matěj v Litoměřicích 32a. Tobolka Vilém 667a. Toch v Jenčicích 694b. z Tochovic Jan a Ondřej, Dorota a Mářa 653b, 654a. 99 z T. 

Strana 786
786 Todice 253b, 279b. Tomanec v Unho&ti 318a, 322b. 'l'omás, pfevor Strahovsky a zá- křištan tamtéž 243a; mnich klástera Kladrubského 731b. Tomás Bernartüv Starom. 273a; Lidin Malostr. 307b, Tomáš od klíčů 198; kotlár 233a; kovář, perkmistr Loun- ský 41b a syn jeho Jiří Kan- tor Lounský 41; Malostranský 98a; mlynář v Nuslích 84a, 85a; mydléf 554b; platnéř Starom. 32b; porybný 251a; fezník v Zatci 538b, 539b, 622a; v Skochovicích 211a; sladovnik Novom. 263b; sou- keník Starom. 331a; svíénfk Novom. 283b. Tomáš, vrátný arcibiskupský 677a, 680a; z Žatce Starom. 27a Tomášek v Dlážimi 698b ; kramář Starom. 167b; v Mostu 498; písaf z Náchoda 267b. Tomášková Regina viz z Po- povic. 5 Tomáškovic Jakub v Zatci 226b, 227, 520, 539b, 549a, 580b aż 81, 587-8; Tomáš, pasíř 228b. Tomek v Dvorcích 198a; v Ho- Stivicich 710a, v Jenči 715b; koníf 233b. Tomes, Matousüv syn v Hostivi- cích 709a. Tomeška Matěj 118a, 231a. Tomikovské poustky 695b. Tomlin uzda¥ 168b. Viz i Temlin. Tomsové Kateřiny syn Jakub 703b. Tonić Jira 392a. Toni§ Jan 700b; z Toni&ova domu Brož 702a. Topič Jan v Ceském Brodu 687a. Topinka v Žatci, Václav 502b, 503a, 539, 550a, 557a-9a, 584b, 585b, 591b, 595a. Topküv Martin 685b. Topol Jan Starom. 146a. Tosek Jan v Zatci 472b, 484-5a, 488b-9a, 518a, 567b, 626-8; Matouš, koželuh tamtéž 473, 479. z Touchovic Kubeś 487. Tourek Vaněk 707a. Toušeň 112b, 114a, 279b-80b, 732b-33a. Tousice u Zásmuk 281b-2a. Touškov 282a. Toužetín 318b. Toužim 276b, 503a, 520b, 521. Tož Jan v Žatci 487b-88, 571a. Trajbič viz Trejbič. Trčka Jan v Ceském Brodě 687b-88a ; pekař na Újezdě v Praze 681b. Tréüsy viz Certousy. Trdlo Václav 680b. z Tfebáné Janek 660b. Tfebestovieé 156b. Tfebenice u Zbraslavi 284b. Třebenice u Podmoklí 284b-7a, 438, 695b, 727b. Z Tř. kněz Václav 438-9a. Třebíč 462a. Tfebivice 733a. z Téebivlic Johanka 727a. Třebíz 287a. Tfebohostice 287. Tfeboü 287b. Třebonice 288a. Třeboničky 240a. Třebonín 733a Třeboradice 288a-9b; z Tř. viz Bebta. Tfeboraz 289a. Tfrebosickÿ Jiff 518a. Téebosnice 289a. Tfebotov 195b; 298b. Tíeboutice 675b. Tfeboviéka 289b. Tfebovízkf (?) 289b. Tfebovle, ves u Kouríma 11a, 289b-90a; z T. Novodvorsky Jan 11a. ‘Trejbié Jan 434. z Tfrepisk Zlatoûsté 346b. Treskolupy u Žatce 290a. Třešek Jan 5b, 686b. Třeštík Jiří v Żatci 524b-5a, 528-9a, 539; Šimon 108a-9b, 158b, 164b, 542b, 560b, 566a, 592, 616a, 617b; Ka- tefina 108a-9b. Treraz z Pffvor Jan 177b. z Tř. Katruše Rejstřík jmen osobních a místních. Tretera Mikuláš 391b. Třevac 290. Trewsl, kožešník Starom 689a. Trhlý Václav 136b. "Tfibrat z Poutnova Václav 356b. Třikrál Jakub 265b. Tříska, bečvář v Žatci 441a; Matouš 445b, 446a, 450. Trkyš úročník v Teletíně 274b. Trlenda v Žatci 414b, 415a. Trlikal N. v Praze 680b. Trmal z Toušic Bohuslav 2822. Trn Mikuláš 726b. z Trnavy Martin 672b, 674a, Prokop 296b. Viz z Trnové. Trnec viz z Stanoviť. z Trniče Jiří 325a. Trnka Jan 702b. Trnová 282b-3a; z Tr. Prokop 49a, 54b; Martin 127a. Viz z Trnavy. Trnovany 630b-31, 733a. Trojan Kobíše 330a. Trojan, mlynář v Libčicích a jeho rod 11b, 12b; Novom. z Koň- ského trhu 101a; ve Všeno- rech 661a. Trojánek; pekař Novom. 373b. Troješ pod pučkou Novom. 199b. Troska (Troskovec) 672b. Troskovec z Veleně Václav 327b, Trpík Mikuláš 408, 409b, 474a, 518b-9a. Třtinová Mandalena 412, 574e, 575b; Matouš 580a. Trubčice 283a. Trubská Anna 160; 160b, 163a. Trudovatý Vaněk v Libeznici 18a. Trun Jan 344b. Trutnov 96b, 283b-4a. Truzenice 284a, 661b. Z Tr. (Truzemic?) Sumhaïova Anna 207a. Tryskovice 284b, 672a. z Tuboz Jan 720a. Tučný Pavel 357b. z Tuchlovic a z Malovar Václav 51b, 52a. Tuchoméficky Hynek 668b. z Tuchoraze Daniel 172b. z Tuchoraze Humpolec Mikulás 333b. Salomena 

Strana 787
Rejstřík jmen osobních a místních. Tuchofice 506b, 513b. Tuček Blažej 566b-7b; Jan 550a; Matouá 532b-33a, 550b; Do- rota 478, 519, 550a-1b, 566b ai 67b, 581a, 582a, 626a-8b. Tuékovic Jan, &afár v Zatci 379b az 82a. Tuhaň 368. z Tuhanče Jan, kaplan u sv Vavřince na Petříně 96, 186a, 254b; Mikuláš, maršálek krá- lovský a bratr jeh> Johánek 96b, 186b-7a, 221a, 254b, 262b, 326b, 665b; Václav panoše 186b. Tuklaty 172b, 173a, 295b. Tulař Mikuláš 391, 675b. Tuleha Martin 257a, 658b, 659a; Dorota 18b. Tůma, beéváf Novom. 102b; v Brnikách 687a, forman v Teplé 275a, 276b; od Hory Kutné 77b; kolát v Praze 254b; z Pechancova domu 972a ; z Radotína 7a; rychtár v Li bezniei 16b; sladovnik a jeho rod v Pitkovicich 122b ; Malostr. 318b; sladovnik Starom. 713b; soukeník Starom. 673a, 720a. Tučanský Jan 363b. Tuřany 251b. Turek v Jenčicích 694b: jiuak Loužka z Stankovic 579b, 580a. Turkovec Petr 650a, 654. Turlerova vinice u Prahy 677b. z Turnova Martin 672b, 674b. Turnovský Jindřich v Olšanech 101b. z Turnovan Vanèk 134b; Eliška 134b. Turovic Vítek 53b. Tursko ves 344a. Turský Jan 296b, 297a. Tursmid viz Duršmid Tášek kancléř Starom 666b: Tvarůžek Václav 119, 702a. Tvrdocel Matéj 536b. Tycz Klement z Hory Kutné a jeho rod 139a. Týn (Ungelt) viz Praha Staré Město. Týn Horšův 63a, 295b, 663b. z Týna Píšek Mikuláš 350a. Týnec 114a, 675b, 677a. Týnec u Prahy (Tejnka) 296, 675a. Týnec u Kounice 295b. z Týnice Matěj 40a. z Týniště Stěpán 273a. Pevlicet. Typa Matěj v Miličíně 61a. Tysek Duchek 343b. Tyrman Mikuláš z Brna 395b, 396a. Viz i U Ubaldini Mikuláš, kanovník sv. Vítský 288b, 345a. Ubčdovice 296b. Uchytil Matěj 640a. z Udolení Pavlík 666. Údřčský z Údrče Zikmund 160b, 164b. Uher Jan 681a, 682a; Václav Novom. 98b. Uhlík Jan 443b-4a, 458b, 512b- 3a, 544b, 547a, 591b; Jifí 416; Dorota v Podole 129a. Uhlíř Jan 301. z Uhlišt Martin 40a. Ühonice ves 246b, 297, 674a, 675b; z Ü. Pfech 289. Uhrinéves 297b-8. z Uhřiny Mašek 71a. Ubry 161a; viz i Budíň. Ujec Jan v Rakovníce 193b. Újezd 148a, 347b, 697a. Újezd v Praze 164a, 165a, 187a, 190a, 671b, 681; klášter sv Anny 347b, 671b, 674b, 677a, 680a; — klášter Kartouzský 247a, 387a, 388a, 671b, 672b, 673a, 674b, 675a, 676b, 678a, 619a, 680b; kláster Máti Maj- daleny 674a, 679; kláster Plas- sky 672b, 674a, 677a, 678, — Kostel sv. Jakuba 676b. Üjezd u Sibrína 208a z Újezda viz z Nedvéziho. z Újezda Ohval 679b. Üjezdec 147a, 197a, 667a, 675b. Újezdec Cervenf 298b, 323b; z Ú. Č. pan Bohuslav, purkrabí Vyšehradský 298b, 362b, 658b, 689a; Jan 689a; Pavlík 659a. 787 Újezdec Plátěnný 298b-99a. Újezdec Vysoký 246b. z Ujezdce Broż 233b; Duchck Rytif 233b; Svatoś 120b, Vít 368b. Viz z Pitkovic, Orůdka, Haras. z Újezdce Šípecký Jan 447b. Ula, branný v Praze, 678; kovář v Praze 683a. { Ulibice 51a. Ulman v Rakovníce 193b. Ulrich Hanu& 683a. Umbrechtice 299a. Umyslovice u Podébrad 572, 299a. Unéklasy 299. Ünétice 299b-300a, 675b, 676a. Ungnad z Sunneku Ondfej 7082. Unhost mésto 102a, 297b, 3004 aż 25a; z U. Jan 273a. Unhostsky Václav 324a. Unicornus viz Jednorožec. Úpohlavy 285a, 325a-6a, 694b. z Úpolněšic (Úpolnice ?) Petr 341b, 655a. Urban kosat 510a-12a; platnóf Starom. 635a; mlynář v Sazen- ným 204a. Urbanovic Jakub 482, 519, 520a, 540b, 550a-1b, 584a-5b, 593b, 612b-13a; Vaclav 224a, 430, 478a, 543b. | Usk viz Uśtók. Ústí 720a. Ústí n. L. 733a. z Ústí Hanuš 658a; Lev 200b; Šimon, kanovník sv. Vítský 395a. z Úsuší Jarohněv, hejtman na Třeboni 287b. Úštěk 326. Uterý městečko 276b. Utěšovice 247a. Utratil Bartoň 314b; Pavel 310a, . 818b, 319. Uvaly 267b, 326b. ViW Vacek Donátüv Starom. 273; Křížův Starom. 125b, Petr 137a, v Skochovicích 211a; tesať v Únhošti 307b. Vach v Mníšku 63a. 99* 

Strana 788
788 Vácha Bartoš 344a; kożiśnik Novom. 56a. Vachovská zahrada v Podole 131b. Wachtl viz Bachtl. sv. Václav ve znaku sladovnickém 714a. Väclav IV., kräl 61b, 79a, 102a, 115a, 117a, 145a, 174a, 178b, 179a, 187a, 214, 244b, 257b, 282b, 304a, 308, 334a, 363a, 871b, 388a, 514b, 515, 528a, 639b, 699b, 707b. Václav, administrator arcibiskup- ství 700b; mnich klá&tera Zbra- slavského 374a; pfedzpévák sv. Vitsky 306b. Václav Bláhüv v Podole 133; Fanciv syn Starom 117a; Go zlinüv zet 67a; Kříže kra- máře syn 273 viz i Křížův Vacek a Vacek Křížův; Luk- šův syn v Letňanech 4b; Maš- kův Novom. 115a; Ondřejův, písař. desk zemských 172b; správce kláštera Slovanského 10b; Vojtěchův Starom. 125a. Václav, bakalář z Prahy 714b; bradíř v Żatci 405b; češíř 681b; farář u sv. Václava na Zderaze 88b ; v Cecelicích 69b; v Jesenici 273a; v Opatovicích v Praze 361a; v Ústí nad L. 733a; ve Vepřku 330b; for- man v Roztylech 198a; kanc- léř St. M. Pr. (1521) 409a, 129a; klobouéník v Zatci 419a- 420a; kovář Novom. 98b: krčmář v Zelivei 637a; mly- náf v Hloupétíné 706b ; z Nusli 233a ; v Strasnicích 143b, 144a; z Podfortní v Tábore 271a; mydlát z KríZalovic ulice 104b; nádenník ze Smetek 703; per- nikář v Táboře 732b; pfsar Lva z Rožmitála 160a; obce Stříbra 732a; písař Starom. 635a; písař v měně a Zikmund syn jeho 687b; písař podko- mofiho 388a; písat 393a; pí saf obce Malostr. 311b, 313a, 340b ; rajmar 170a; rezác 392b; fezáé v Habrovce 704b ; slużeb- ník panský 120a; solnát 667b; gvec od bab Starom. 25a, 54b; tesaf v Boroticích 685b; to- bolečník v Braníce 707a; uči tel (rektor) v Dejvicich 673b; v Roztylech 198a; uzdaf Ma- lostr. 307b; vozataj Starom. 63b; vrátný radnice Starom. 679a; zahradník Novom. 81b; zápasník 339a; zedník na Zlí chově 389b. Václav z Hořeměřic v Hostivicích 710a; z Kouřimi scholastik sv. Vítský 52a; v Letňanech rych- tář 5b-6a, 145a; v Lhotě Sta- jické rychtář 10b; z Loun pí- sai Starom. 274b; z Muněteše a sestra jeho Ela 35; v Nus- lích rychtář 84a; v Podole rychtáf 133b; krčmář 129b; z Prachatic mistr 14a ; v Praze konšel 674a; z Příbrami syn Jakuba Rysa z Mirovic 61b-2a; v Přílepích 681a; v Ptydi rych- táf 182a; z StfeBovic 243b; v Tou&imi rychtár 280a, 733a; v Ünho&ti knéz 309b, 310a, 315a; ve Veptku rychtár 330b; ve Vykáni rychtár 357a, 662b: z Vysoké 233b. Václav od dítek 189b; z Dlouhé třídy 96b; od sv. Haštala mistr 171b, 172b; z hrobky Novom. 65a, 72a, 97b, 279a, 676a, 677b; od hvězdy černé 97; od kaprů Starom. 25a, 97b, 672b, 673b, 674b, 676b, 677a; od sv. Kiiże Starom. 63a; z Ram&ova domu Novom. 355a; od slonü 347a; od sviné 363; od tasek 645a; od tváre Kri- stovy Novom. 374b; od tváří Starom. 7b. Václavík v Dlážimi 698a. Václavíková Anna v Ühonicich 297a. Vácová Dorota 130b, 131. Váč Martin 240b. Váča Matěj 222b. Vadislavice viz Vadslavice. Vádkov 247a. Vadslavice 667b. z Waicze Herbart 26a. Rejstřík jmen osobních a místních. Waikard, Weykart Martin 257b, 258a; Vacek 675a. Vainfor v Praze 683a. Vála Jan 130a; Valentin 1282, 129a; v Jendicich 694b; v Zá- luzí 369b. Valava místo v Podole 127b. Valéuba Jan 702a, 703a. Valda na Zlíchové 389a. Waldek ze Slaného Janek 67b. Waldek z Valovic Petr 326b, 387b, 388a. z Waldeka Sochor Hynek 212a; Oldřich 211b. z Waldeka Škoda Hynek 666. Viz i Škoda. z Waldeka Burian 13b; 63a. Viz i Medek. Waldekovské místo v Sulicích 253b. Valdiné Petr 675b. z Waldätejna Bernart 274a; Ha šek 60b, 74a, 287b, 659b; Hynek Kolitejnsky 327a; Jan 986b; Stastny 670a; Vok 650a, 653a, 674a; Závi& 654a, 655a. Waldyka Petr z Letňan 7a. Valecky Pavel a Jakub 398a. Valeć 437b. z Valečova a na Hrádku Václav, podkomoří 318b, 320a; viz i z Hrádku. Valečovský viz z Knežmostu. Válek Valentin 295a. Valenta, pekař 392a. Valentin, pisai v Žatci 224b, 530a, 531a; v Podole 129b; v Radotíně, úředník kláštera Zbraslavského 191a; v Záluží 735a. Valentinská vinice 693b, 694a. Vales ve Lhóté Stajické 10b; rychtář 357b. Valkoun 42b; rytíř 240b, 241b, 366b. Valkoun z Adlaru 2a; Václav 284b; Vilém a m. j. Svatochna 707b. Valovice 326b-7a. z Valovic Waldek Petr 326b. Afna u Čížkovic 

Strana 789
Rejstřík jmen osobních a místních. Walter, scholastik kostela Vy&e- hradského 365a. Walter Kliment 160b, 163a. Walterova vinice u Prahy 676b. Valtif Petr 694b. z Valtífova viz Hob&ovsky. Valtrubová Anicka 731b. Váia, mlynáf v Trnovanech 630b až 632: Jaroš 695b. Vaňas Martin v Ofechu 114a. Vancice 147a, Vaněček v Počernicích v Radlicích 674b. Vaněk Bláhovic 132b, 134a; do- movník pánů z Jindřichova Hradce 260b, 261; kovář v Malešicích 48; sedlář Starom. 255a: služebník úřadu poryb- ného 732a; v Hostivici u Slaného 710a; na Nov. M. Pr. 653a; v Tryskovicích rychtář 284b; v Tursku 293b; Vyše- hradsky rychtár 358; z Hra- deckého domu 658a; z Pod- Bkalí 191b; z Trubacovic do mu 660b; od tvárí 335a. Vaníček z Vysočan 705. Vanićkovic Petr 235b; Zikmund 607. Vaniš Jan a Mikuláš v Žatci 518b až 519a. Vanyra, krčmář v Nuslích 81a Vápenický Ondřej z Podvyšehradí 702b; Václav Novom. 364b. Vaření Petr, řezník v Chlumci 713a. Varholtová 118a. Wartemberk 687b. z Wartemberka Jan 161a, 1622, 163, 166, 670; Cenék 671b; Zikmund na Děčíně 658a; Skonka 719b. Vasta, člověk v Olšanech 651a. Vávra, branný ve Svinské bráně Novom. 232a; v Hostivici 709a; Novom. 717b; v Podole 128b, 129a; podrychtár Sta rom. 40b, 41a; v Prosiku krémár 146b; rychtár z Brník 687a; sladovník v Nuslích 84a; Sindeláf 134a; v Ünhosti 321b; zlatník Starom. 50a. Vávrova zahrada u Prahy 679a. 126a, oltářník u sv. Víta farář v Chrustoklatech Vavřinec, 303a; 304a. Vavfinec (Zeiselmeister), hofrych- tér 308b. Vavřinec Fenclův syn 59b; mis'r 683b; klobouéník Novom. 332b až 333a, mlynár 636a; mly- nář v Modřanech 66b; v Tá- boře 271b; řezník Novom. 702a; z Řeznova 330a; sou- keník Novom. 54a, 115a, 387b, sukna kráječ Starom. 310b, švec v Radlicích 189b; úřed- ník kláštera sv. Jiří 325a. Ways Šimon, střelec 101a. z Waytmile, Weitmille 403a 555a; Michal 4a; Petr 41b, 348b. Važice u Jičína 203a. Vchynice 286a. ze Vchynic Bohuslav 697b. Vchynský Jiří 110a 111. Věchtík Mikuláš 264a, 265. Weilburg Jan, doktor, přední pí- sař starom. 36a, 188a. Weitenphecher Václav 380a. Vejda Ondřej 132b. Vejředín, hora 694b. Veleček v Tuklatech 290b. Velechovský Pavel 601b, 609a, 611a; Václav 485, 497b-8a, 547a, 601b-612b, 621-624, 634b; Katerina 601b-624b; Marta 601b 612b, 621-624, 633a-4b. Velemín 287a. Veleň 327; z V. Matouš 50a. Velenec 156b, 327b-8b. Veletice 551b, 553a, 625a. Viz i Burian Sekerka z Sedčic. Velhartice 329b-30a. z Velhartic a z Letov Jan a Do- beś 667a, Vavřinec 672b, 676b. Velík, krejčí, řečený Rohlic 61a; od kocourů Novom. 97b; v Tursku 293b; z Zúvačova domu 660b. Veliky Bohuslav, soukenfk 167a; Duchek 48a, 377a; Jira 48a; Mikuláš 207b; Petr 158b, 634a; Katrynka 188b. 789 Velislav, sladovník Starom. 672a, pekať Vyšehradský 365b. Velka, sestra Benedy z domu Opatovského 297b. Velia Šimon v Nuslích 81a. Veltězy 154, 155. Veltěže 330a, 673a. Veltrusy 36b, 330a, 700a. Velvar Jan 1b, 56a, 57b, 60a; 75a, 330b; Samuel V. z Hrád- ku 318b. Velvary 330b, 673b, 733b. Vencelik z Vrchovišť Václav a synové jeho 109a, 236b, 237 až 239; Krystina 238b, 239a. Ventrys z Výskře (z Nové Vsi) Hektor 119a. Vepřek 68b, 330b. Vepřek Jan, král. písař 257b; Maïik 319b, 322a. Veprek v Unhośti 318. Veptonin 330b. Wernar Adam v Żatci 547b aż 250a. Wernher, komendator od sv. Jana Jerus. 365. Verona, Veronensis civitas viz Beroun. Veruš z Viktorova Václav 139a. Ves Nová 75a, 119a, 331a, 357b, 674b; z N. V. Alexij 287a; Fridrich, kanovník Vyšehradský 345a. Ves Veliká 331, 698b, 733b. Vesce (Vesec) 34a, 332a-333a, 384a, 674a. Vesce u C. Brodu 331b-2a. Vesce Dolní a Horní u Budéjo- vic 333b. z Vesce viz Duršmid. z Vesec Bořivoj 340b; Starom. 298a. Veselé (Hrádek Čajchanov) 334a. Veselík Michal 593a. Věštěmířice 334b. z Vetle Ješek a Jaroslav 200b. Větrovský Petr 463; Mikuláš 118b, 119b, 235b, 479a, 485a, 518a, 627a, 628b; Katerina 530b. Větrušice 155. Veveříček Jakub 488a. Veveříčková Dorota 488. Václav 

Strana 790
790 Věžovský Jan v Nuslích 86a, 118b. Věžská Káča ve Dvorcích 702a. Vicemilice 334b; z V. Alžběta 334b. Vicen v Čakovicích 343a; v Si- řejovicích 694b.; v Kouřimi 666b. Wicher Petr 318b, 322, 323. Vídeň 166b, 658. Videt Jan, koželuh 383b ; Petr Starom. 65a. Vidhostice 335b. Vidim ves 373b. Widolt Jan 228a. Widoltova vinice u Praby 676a. Viduna viz z Radeśova. Vikáň, ves 157a, 334b, 357, 662b. Viktorin z Klatov 161a. Viktorin, kaplan špitálu sv. Pavla v Praze 175b, 176a. Viktorinovy desky zemské 149b. z Viktorova Veruš Václav 139a Wilburg viz Weilburg. Vilém na Přemyšlení 153b; z Nov. M. Pr. 207a. Vilém, děkan kostela Vyšehrad- ského 59a, 365a; farář v Tře- benicich 727b; oltářník sv. Vítský 728b; z Dlouhé třídy 651a. Vilemov 201b. Vilemova vinice u Prahy 676b, 677b. z Vilemova Augustin 296a; Jan děkan Vyšehradský 365a. z Vilenice Václav 300a. Vilkuš Mikuláš 125b. Villan Jan v Rakovníce 193b. z Vilhartic Vavřinec Starom. 25a. Vinec les 157b. Vinný potok ve Vršovicích 348b. Vinoř 147. Vintif v Domažlicích 68b. z Vintitova Vlk Jindřich 341a. Vintiriiv Bartoš 676b. z Višnové Stěpán 660b. Vit, kustos kostela Vyšehrad- ského 64a. Vit Kamenického syn v Ladvém 1a. Vít z Brodu Ceského a jeho rod 687b; z Moravěvsi 514b, 515a, 525, 529b, 532a; mly- náf z Moravy v Nuslích 84a; pekař z Poříčí 640b; pernikář Novom. 105b; z Plzné, sukna kráječ 155b, v Potle&tíné rychtár 140b-1a; z Radslavic 4a; z Rakovníka 142a, 190a, 649b; od rakü 397b; rybar 683a; ryehtár ve Vesci 332b; sukna kráječ Starom. 335a, sladovník 231a, soukeník Sta- rom. 154b, Novom. 279a. | Vitališ Mikuláš 24a. | Vitek z Podvyšehradí 358-9, v Popovičkách 726b; purkrabí na Křečném 649b, vozotaj Novom. 59b. Vitěn 335. z Vitiněvsi Kryštof 426b-427a ; Anna 239b; Lidmila 426b. Vítková Klára z Vršovic 104b. Vítkova vinice u Prahy 677b. Vlach Křtěn 346b. Vlach v Sedlci 206b; 681b. Vlachý Jan, fezník Starom. 733a, Vít, měřič v Žatci 184b, 220b, 408, 409b, 521a, 547a. Vladislav I. 244a. Vladislav IL, král 13a, 137a, 138a, 146b, 149b, 179b, 186b, 243b, 270a, 274a, 324a, 354a, 356a, 362b, 366a, 370a, 668a, 718b, 734b. Vladyk Duchek 6a. Vladyka Šimon 661a. Vlasák, kárník 277a. Vlasák Jan 126b; Ondřej 296a. Vlastiboř 218b. Vlastislav 285b. Vlášek v Přítočně 175a; v Trut- nově 283b. Vlášek Matěj v Žatci 637a. Vlašim 52a, 336; z V!. Maršík a jeho rod 114b. Vlasimsky Jan 15 ; Martin Starom. 279b, 351b; z Tymberka Jan 639b. Vlaškovec Václav 260a. Vlaštovička Jan 80a. Krysta v Letňanech Rejstřík jmen osobních a místních. Vlchovec 665b. Vlček z Blšan 201b; ve Dvor- cích 703. Vlček Hanuš 283b. Vlčí hrdlo Jan 27b, 197b. Vlk Jakub 133b; Jan Novom. 81b; Jan Petr z Libčic 12a; Jiří 233b, 299a; Václav No- vom. 363b. Vik z Kvitkova Mikuláš 149a, Vlk z Vintířova Jindřich 341a. z Vikanova Jan 56b; Martin 160a, 176a, 369b; Kateřina 710b; Lochovská Kateřina z Vl 156a; Détská Kateřina z Vlk. 227b. Viz i Hrabané, Sosnovec. Vlková vdova v Řepích 639a. z Vlkové Velechovská Kateřina 605a, 609b, 612b, 621-4b, 633a-34b ; Jan 713a. | Vlkovekf Jan 529a. z Vilksic Dépold 196b. Vltava Feka 11a, 47b, 65, 130a, 262b. 358b, 365b. Vnuk Jakub 373b. Vobříství viz Obříství. Vocäsek Jan ve Dvorcich 702a. Vočev 336b. Vochov 222a. | Vočihour Jan v Žatci 204, 205, 219b, 220 1, 223b-4b, 225, 418b, 451a, 461b, 472b, 473, 499, 500, 505b, 506a, 514b, 515a, 525, 529b, 531a, 539, 539b, 555b-6b, 568-70, 585b, 5806, 587.8, 595b-6b; Markéta 523. Vočko Jan 222b, 223a. Voda Odolena viz Vodolka. Voděrady 487a, 488; z V. viz z Sekyřic. Vodička Duchek, kožešník 686a; Jan 473a, 479a, 485a, 549, Jiří 514; Martin, řezník 120, 187a; Ondřej 331b; Tomáš 405a, 409b, 410a, 530a, 603b, 609b, 612a; Valentin 368b. Vodičkův syn Jaroš v Mrátíně 70b. Vodňany 337a-38a. Vodochody 338a. 

Strana 791
Rejstřík jmen osobních a místních. 791 Vodolenaves 340a. Vodolenský Duchek 118b, 119a, 129b, 130a; Jakub 133a; Jiří 134a, 223a. Vodolka 338a-40a, 673a, 691b, 728a. Vody Kuří 720a. Vohara v Dlážími 698a. Vojek Jan Novom. 115. z Vojenic viz Hlaváč. Vojka Jan v Podole 129a; Vá- clav 288a. Vojko v Únhošti 307b. Vojkovice 53a, 674a; z V. Nos Ctibor 659a, 660a. Vojsko Jan, nožíř 391b. Vojslav, olejník 290a. z Vojslavic Markvart 686a. Vojtěch z Dlouhé třídy 257b; z Nov. M. Pr. 257b. Vojtěchovic Říha, forberečník v Žatci 524b, 525a. Vojtěchův Václav Starom. 125a. Vojtíškova vinice 652b. Vokatý, žid 161b. Vokfang Lukes viz Wolfgang. Vokovice 340b-43a. Voksa viz Voxa. Wolbram Mikuláš 383a. Wolbramův Meinhard Starom. 125a. Voldřich Jakub 700b. Volecký Jan 701b. Volejník Jiří 84-86a. Volek Jan z Kralovic 288b, 289a; Mikuláš 131b. Volešice 233a. Wolf, bradýř a bratr jeho Endrle 481a, 487, 526, 591b. Wolfová, pernikářka (pernařka?) v Žatci 489. Wolf, pernař (pernikář?) v Žatci 527a. Wolf, barvíř v Žatci 411a. Wolf Jan, kramář Starom. 335a. Wolf Martin z Hory Kutné 138b. Wolfgang Lukáš, řezník 130a, 332b. Wolflin Meinhardův Starom. 395b. Wolfram viz Wolbram. Volovatý Blažek 338b. Volovníček v Čelechovicích 694a. Vondráček viz Ondráček. Vondraj, plavec 702b. Vondraňová Dorota 703a. Vondřej viz Ondřej. Vopice viz Opice. Voráček, rychtář v Unhošti 323b. Voračka Dorota 404b. Voříšek Říha v Žatci 626b, 627. Voselský Jiří, mlynář ve Vršovi- cích 271b. Vosovský viz Osovský. Vosrdovská vinice 231b. Vostatek Bartoš 400b, 455b, 474a. Vostynice viz Hostěnice. Voštinář Pavel 235b, 236a. Voštíp Tomáš, soukeník v Táboře 271a. Voštník 82a; Václav Starom 25a, 671b, 672b, 678a, 680a. Votík ze Šontálu Viktorin 256b. Voxa z Waldštejna viz z Wald- štejna Vok. Voznice 343a. Vozubík Jan 726a. Vožice 733b-4a. Vožický Mikuláš, švec 678b. Vožrálek v Jenčicích 694b. Vrabec v Počedicích 694b; Mařík 305b. Vrabec Ješek v Olšanech 96a. z Vrabí Václav 122a, 371a. Vrábský viz Tluksa. Vranovský 166a. Vrané 211a, 343a, 674b. Vránská Voršila 390b. Vránský Martin 660. Vrapice 343b. Vrata Václav z Horek 638b. Vratislav z Mitrovic Myškovský (Mniškovský) 701b. Vratislav město v Slezích 44b, 45а. z Vratišova Mikuláš kanovník sv. Vítský 395a. Vrativoj děkan sv. Vítský 59a. Vrátkov 73b. z Vratu Fikar Daniel 204a; Ja- kub 159, 163a, 164b, 166, 204a, 711b: Václav 204a. z Vratu Pašek Jan 280a z Vratu Jindřich 542b. z Vrážkova Martin v Žatci 505b- 6а, 523а. Vrba Václav 231b, 232b, 233b, 234a. Vrbata Vilém 296a. z Vrbičan Jindřich 32a. Vrbík v Lemuzích 3a; v Řepích 639b. Vrbík Jiří z Florence Novom. 48. z Vrbky Mstidruh 386a. Vrbna 247a. z Vrbna Mléčko Beneš 658a. Vrbno 343b-44a, 675a. Vrch Jan 369a. Vrchlabský z Vrchlabí Václav 343a. z Vrchovišť viz Vencelík. Vrduský Martin v Podskalí 211a. z Vřeskovic Otík, purkrabí hradu Pražského 40a, 192b, 659b. z Vřesova viz z Vřeskovic. z Vřesovic Jakub 404b, 437b; Jan 286a, 698b ; Jaroslav 698a ; Jindřich 437b; Zikmund 698a. Vřetovice 349a. Vrhlík, mlynář v Klatovech 718a. Vrna Pavel v Braníce 198, 687a. Vrš viz z Modřejovic. Vršov 345a. Vršovice, ves u Prahy 104b, 178a, 271b, 345a-48b, 735a. Vršovice u Loun 348b-49a. Vršovský z Kápí Hory Jakub 369b; Václav 181a. Vrtal Matěj 460b, 461a, 502b, 503а. Vrutec 349a. Vrutek 54a. Vrutice 734. Vrutický Prokop 223a. Vskuří viz Skury. Všebor ze Všeborova a syn jeho Michal 349; Pavel 349b. Všeborov 349. Všech z Lovčic Hereš 186b. Všehrdy 240b, 349b-50a; z V. viz Šlechta. Všejamská Dorota 147b. Všeliský Jan Novom. 62a. Všelisy 329b; z V. Mikuláš, kněz 667b. Všenorský Janek 661a. Všenory 661a. z Všeradic Vojslav 273a.

Strana 792
792 Všerub, kanovník 258b. z Všerub Petr 345a, 667b; Mar- tin a Mikuláš 667b. z Všerubec Jakub 672a. Všestudy 350a, z Vš. Křivous Matěj 322b; Káča 350a. Všetička Václav 392b, 393a. Vtelno 350; z Vt. Markvart 350a; Prokop 651a. Vtelno Mělnické 350a. Vůz Simon Starom. 129a. Vychna, manželka Jana Rakov- nického 258b. Vydra, ves 96a. z Vydří Albrecht 712b. Wygoleis Meinhard Starom. 117a. Vylinansky viz z Doloplaz. Vyklantice 247a. Vykleky 350b. Vynk Zikmund 172b. z Vyskie Ventrys 119a. z Vyskytné Jan 505a. Vysočany 135a, 145, 146b, 235a, 330b, 350b-57a, 705. Vysoká 233b. z Vysokého Hynek 667a. Vysučkova Mandalena Novom. 110a, 111a. Vy&ehofovice 156b, 157, 357; z V. Mareš a Havel 357a, 662b. Vyšehrad 58b, 119a, 132b, 358a aZ 360a, 389a, 703a, 710b až 711a, 734b; purkrabi: Bohuslav z Ujezdce 362b; Ra- cek Kobyla z Dvojic 334a, 358a; purkrabí Pražský zá- roveň purkrabím Vyšehr. 364a ; purkrabí menší Pešík 358a. Kostel sv. Petra a Pavla 16, 54a, 63b, 64b, 136, 137a, 155a, 229a, 255a, 257b, 258a, 304b, 345, 353b, 354a, 358b, 360, 361b, 362, 364a, 365, 674b, 686b; proboštství 154b, 673b; děkanství 81b, 672a; plat ku kaplanství 258a. Probošti viz Petr Bechyně a Jan z Rabštejna. Děkani: Bartoš 129b, Dříslav 365a, Jakub 345a, Jiří 364a, Petr z Lindy 365, dr. Jan sv. Vitsky Ondřejův Šindel (viz to), Jetřich z Tandorfu 362b, 366a, Vi- lém 365a, Jan z Vilémova 365. Mistodékan Jau z Dé- dibab 345a. Kustos ; Chval z Smilkova 3452, Jan a Mikuláš 365a, Vít 64b. Scholastik mistr Petr Zderaz Sudivoj 64b, Walter 365b. Kanovnici: Petr Balnik 365b, mistr Mikuláš Ceislmeistr, Vítek z Črnčic, Václav Dobrman z Hor, Jan z Drahkova, Aleš z Křtěnova, Mikuláš z Lito- myšle, mistr Arnošt z Metel- ska, Jan Neostup ze Svam- berka, Fridrich z Nové Vsi, Mikuláš z Orlice, Jan z Rad- nice, Mikula$ Ubaldini 345a (viz i to), Záviš 63b. Právo V. 66a; rychtář V. Kužel 364; Jan Patero 132b; Jan Rachel 358a; Vaněk 358a. Purkmistr Petr Kotrba 364. Podvysehradí 66b, 82, 119a, 132, 677b; kostel sv. Vojtěcha pod V.358; mlyn pod V. 3612, 363, 365. Výšková Zuzana 149b. Vzchodecký Jan Novom. 288a, 702. Y Ypiš Pešl, konšel Novom. 115a. Z Záběhlice 142a, 233a, 366a-67b, 672a, 735a. Zabiják Jíra 344b. Záboří u Mělníka 675a. Zach z Žep a syn jeho Václav 69a. Zachař v Olšanech 263b. Zachariáš Jan 301b. Zacheáá ve Dvorcích 702, 703a; Jití 726a. Zachlubil Tomás 41, 266b. Záchlum u Netolic 247a. Zachoval Jan v Ünho&ti 199b, 3809, 310a, 312a, 313a, 316, 317b, 318, 319b, 320a, 322a. Zéhlavskÿ mlÿn pod Ovencem 262 z Záhořan Kateřina 155b. Rejstřík jmen osobních a místních. Záhoří 247a; z Z. Řehník 651a; Albert 661b. Viz i Špan. Záhorský Václav 629a; Vavřinec 406b, 407. Zahrádka Havel 132a; Matouš, sladovník v Žatci 475a. Zahrádkovic zeť Pavel 406b, 407a. z Zahrádky Diviš 187a. z Zahrádky Svojše 193a, 207b. z Zaječic Oldřich a vdova jeho Anna 202a. Zaječický Jan 351. Zajezd 43a. Zajíc z Hazmburka Jan 34b, 690b, 691a; Vilém 650b; Zby- nék 179b, 318b, 319a. Zajícüv Jan 314b, 317a; Matéj 313b; Vaněk 305, 306b, 309a, 310a, 313a. Zajíček Knap 635a; Prokop, sou- keník 228b. Zajíkavý Václav 410b, 411, 416a. Zájímač z Kunštátu Jan 159b, 160a, 164b, 318b. Zákon Matěj 85b, 86a Zákostelní Václav v Žatci 438b. Zakrojil Matěj Malostr. 678b. Zákupy 377a. Zálesí 391. Zálešak v Podole 129a, 131b. Zálezlice 367b-8b, 673b. Zalman viz Chrt, Litmanův. Záloha Jan 16a, 47b, 48a, 233b, 234; Václav 405b, 410b, 411, 415, 416a. Zalunář Pavel 679b. Zalužany 368a. Zaluzí 369a 70a, 735; z Z. Vá- lová 687a. Záluzsky Petr 679a. ze Záp Jan 1183; Zikmund 146b, 147, 148, 370b, 371a. ze Záp Brüno Ales, Jan a Jiří 6692. Zápsky Jan 653b. Zápy 46b, 3702-T1b. Zářecký Matouš, mlynář v Tá- boře 271b. Zářický Jan v Táboře 732b. de Zarow (Saraw) Henslin 346a. Zárovský, ze Zárova, Bohuslav 385a; Janek 385a, 665b; Mi- kuláš 675a; Kateřina viz Hra- 

Strana 793
Rejstřík jmen osobních a místních. dištská; Zárovská vinice u Pra- by 676b. z Zásady Kyjata 50b, 51a. z Zásanice Přibík 667a. Zásmuky 281a. Zátoh 247a, 371b-72b. Závada 97b. Zavadil, šrotéř 118a. Zavadilka Máří 118a. Záveský z Litohlav Jakub 717b. Závěta v Brázdimi 167b. Záviš panoše viz z Sekyřic. Záviš zakřištán sv. Vítský 63b. Záviš na Nov. M. Pr. 62a. Závišín 667a. Závrata v Únhošti 301b. Zbečno 312b. Zbiezek viz z Bízku 323b. Zbirohová Dorota 444a. Zbirohovské záduší v Žatci 530b. z Zblového Levík 713a. Zbranka vdova Závišova v Mni- chovicích 62a. Zbraslav 13, 65, 134a, 213b, 299b, 372b-5a, 672a, 675, 735b. Zbraslavice 375a-77b; z Zbra- Slavic Purkart 273b. Zbraslavsky klażter, opat Jan 13a; Valentin z Radotína, úředník 191a. Zbuzany 118b, 119a, 158b, 377b- 380a. Zbyněk, arcibiskup Pražský 303b, 726b. Zbyněk, farář v Kostelci n. L. 311a. z Zbyslavic Janek 2a, 296b, 341b, 342a; syn jeho Burian 342a. Zdechovcová z Paběnic Anna 654b. Zdena, vdova u Betlema v Praze 273a. Zdeněk, kanovník Vyšehradský 345. Zdeněk, konšel Staroměstský 714b, svíčník 189a, ve Volešovicích 233a. Zdenicovská vinice u Prahy 6779. Zdeňkova vinice u Prahy 678a. Zdeňkovic Havel v Žatci 220a. Zderadice 72a. z Zdeslavic Leskovcová 327b. Archiv Cesky XXVIII. Markéta Zderaz viz Praha Nové Město. Zderaz Petr, scholastik Vyšehrad- ský 345a. Zdiby 155b, 380a. Zdich Jan Żb. ze Zdiefe viz z Fjzife. Zdimír, písať Starom. 650b, 666b, 613a. Zdimífr Jifí 167b; Dorota 1672. Zdislavice u Vlasimé 52b, 268a. Zechovec z Duban Pavel 654a. Zeidlic z Senfeldu Jindřich 78; Hejnc 395. Zeislmeister Mikuláš a doktor, kanovník Vyšehradský, 345a, Vavřinec 681b. ze Zejříze viz z Ejzíře. Zelé 217a. z Zele Pavel 218b, Vitek 242a. Zelej Mikuláš v Ceském Brodě 657b. Zelender Albrecht, úředník pána z Hradce 338a. Zelender z Prošovic Kašpar 156a. Zelenec Duchek 229a, 231a Zeleneč 381a. Zelenohorský Ambrož 266a. Zelený Havel 367b, 368a ; Václav 171b. Zeman Václav 379a. Zemníky viz lépe Jemníky. Zeman Jan z Lhotky 11a; Vávra 233a. Zemanovic Zuven Vanék 203b. Zemanovo pole v Podole 133b. Zeméchy 247a, 381a-2a. Zem&ka (ze Miky?) Tüma 315l. Zep Květoň a Mařík 24a. z Zep Václav 114b. de Zepov Vítek 170a. Zeybote viz Seybote. Zeydlin viz Seidlin. z Zhoře Jan, purkrabí na Jin- dřichově Hradci 712a. z Zhudovic (z Zhudic) Ctibor 46b, 274b. z Zierna Jan 653b. Zifrid 639b. Ziga v Podole 127b; ve Vráo- vicích 346b. Zigler viz Svab. Zikmund, král český 13a, 20a, 102a, 151b, 154b, 199a, 217b, 793 244b, 274a, 359a, 388a, 650b, 667a, 668a. Zikmund, kníže Litevské 652b. Zikmund z Brodu bakalář 62b, 63a; podpřevor kláštera Stra- hovského 243a. Zikmund Ludvíkův syn v Mostu 67b. Zikmund Vaničkovic 88b, 92b. Zikmuud, hospodáť radnice Starom. 195a, z Klatov a jeho bratr Mikuláš 680b, kováť Starom. 209b, 210a, 676b; kramáť Novom. 141a, 650b; Malostr. měšťan 75b; písať Malostr. 318b; pokrývač 682a; řezník v Chomutově 428; v Slaném 213a; v Vršovicích 676b, v Žatci krejčí 531b. Zikmundová Dorota, krejčová 164a. Zima z Novosedel Adam 186a, 518b, 557b; viz i z Novosedel. Zima Jan z Klatov oltářn'k sv. Vitskÿ 307b, 308a, 309a. Zima Michal 331b. Zipser viz Czipser. Zirotova Dorota 190b. Zlatá 287b, 675a. z Zlaté Reinhart 661a; 287a. Zlatníky ves 332b, 382b-4b ; z Zl. Závi$ 383a. Zlatý Jan v Žatci 566b ; Jindřich Malostr. 302a, Zlechov viz Zlíchov. Zlejčín viz Zlýčín. z Zlenic Petr 129b. Zlíchov 42b, 131b, 132a, 385b- 393b, 665b, 671b, 677a, 678a, 679b, 691a. Zloboch Duchek v Mstěticích 72a. Zlojnín (Zlonín) 155b 393b Zlosíň 700a. Zlýčín 384b-5a, 735b-736a. Zlý Jan, kovář 313a. Zlý kněz Matěj 118b. Zmrzlík z Svojšína Jan 672b; Matouš 129b, 391b; Petr 60b, 6518, 654a. Zmrzlíková paní 650b. Zmrzlíky 393b-4a. Znojčice viz Znončice. Václav 100 

Strana 794
794 Znoimer viz z Znojma. Znojmo 165a, 658b, 707b; arci- pryšt Bořita z Redhoëtë 199a.] Znojšice 155a. Znončice ves u Velvar 16b. Zodiak Beneš Novom. 84a. Zoubek Ondžej 234b, 235a, 236a. Zoufalý Jan 444a. Zralik Vavfinec 388b, 389a. Zub Jan, mlynář na Poříčí v Praze 280a. Zub z Landštejna Václav 395a; Vilém 148a. Zubák Petr 240b. Zudovský Adam 685b. Zunburgéř Martin 672a, 673b. Zuvač Novom. 102b; Brož 702 Zuven Zemanaic viz Zemanovic Zuven. Zweijahr Michal, nozif Starom. 716a, Zvěst v Únhošti 308b. Zvíkov 176b. z Zvíkovce Alexej 143a; Václav 287. z Zvířetic Jan 653b, 654a, 675b; JanSilhavf 657, 658a ; Zdislav 654a, 678b. Zwirner Leutil Starom. 123. Zvünek z Ottersdorfu Jan 158b, 159, 160a, 162b; Jirí 393. Zvole u Jílového 394a. z Zvole Král 211a. Zvolinśves 78b, 394a-5b. z Zv. viz Pytlík. Zvoničkovic David 580a. Zvoník Jan v Žatci 503a. Zych v Mrátíně 70b; z Chotě- šova 690b. Z Žaba Václav Starom. 607a. Žabka Martin 732a. Žabnice (Žabnec) místo u Straš nice 233. Zabokliky 204b. Zabolesy 373b. Žaček Václav 61b. Žák ve Zbuzanech 158b, Blažek, kloboučník v Žatci 226b, 227 587b-9a; Jakub starší, mlynář v Tábofe 271b; Jan v Podole 130b, 132; v Straśnicich 232b; Matàj ve Dvorcích 702b, 703a; Ondfej 679b; Racek 675a; Simon 339b; Và. elav v Ünho&ti 306a. Žáková v Podskalí 392a. Žalud Klement 228b, 229a. Žampach Jan z lázně Holbovy 367a. Žatec 24b, 60a, 139, 141a, 182b-6a, 204b, 205b, 214b až 21b, 223b-4b, 224-27, 228b, 236b, 273a, 395a-637a, 640b, 641-47, 663b; Valentín, písať 224b; Kostel Matky Boží 247a; sv. Jakuba 424b; Puštadla 225b, 567b-70a, 573b- 574a, 585b-86a; Klínek 563b, 565a, undrlák 476b, Zbiro- hovské záduší 530b, Libocký mlýn 563b, 565a; Spitálská dědina 185a, Kamenný vršek 435 ; sad ve „mlynářích“ 475b, 643a; dům Bastínüv 491a; Kavkovic tüné 491a; Dvorník 563b-4a, 565a; Pernafovsky düm 627b. z Zatce Jan 671b; Matéj 676a; Pavel mistr 693a; Zikmund . 330b. Žatecký Filip Starom. 651a, 677b, Jan Starom. 674a, 677a; Matiáš 32b, Václav Novom. 5a, 100b, 103b, 677b. Žatečka Jakub 695b. Žďársa Jan 298b. Žďárský ze Žďáru Ctibor Tiburcí, hejtman Malostr. 177, Vilém 663b. z Žeberka Aleš 47b. Žebrák (Mendicus) 372b, 637a, 684a. Žebřina Václav 235b, 236a. Žechovec viz Zechovec. Žehrovice 726b, 727a. Zele& 658a. | Želechovice 693b. Viz i Čelecho- , vice. Zelenice 295a, 637a; z Z. Petr . 721a. Zelevice 635a. Zelezná 26a-27a, 171a. Zelivec 637a-8a. Zelizsky Jan 343b. Rejstřík jmen osobních a místních. Želkovice 638. Žemlička Václav 240b. Zenášek Jan 318a. Ženíšek Ondřej 326a. Ženíškovic Tomáš 317. Žepec 638b, 675b. Žepy nyní Řepy 69a, 380b, 385a, 638a-40a. z Žep Johanna a dcera její Lid- mila 638b, 639b. z Zernosck Křištánek 654b. Žerotín 349a; z Ž. Říčanská Alena 703b. Zerovice 640a. z Zerovie Jakubüv Jan, vefejny 359b. Zetenice viz Zitenice. Zezhule Jan, noZif 703a. Zeihulová v Zatci 469b. Zibfid v Hostivicích 709b. Zibfidka Dorota 638. Zichovec z Duban Jan 269, 270a; Pavel 654b. Viz i z Duban. Zidova pes 105a. Zidovka Markéta, bytem na Ko- , kotíné 719b 21a. Zihobec 640b. z Žipanovic Duchek 685b. Zifice viz Jifice. Zirovnice 239a; z Z. Purkart 663. Žitava 658b. z Ž. Jakub 649a; Ondřej Novom. 123b. z Žitenic Hulmata Václav 50a. z Žitnic Průša 440. Zitomir 640b. Zivnůstka 158b, 160a. Zíž Jan, řezník Starom. 58a, , 127b, 379, 607a. Zizelice 147a, 504a, 641-647, 690b. Žižka Jan 93a, 104b; Ondřej 312, 313a; Průša 393a; Vá- clav 707a. z Ziżova Ziżovec 70b. Zloutek Jan 580a. Žlutice 370a, 647b-8b. Žlutický Jakub Starom. 370a; Matěj 180, 636b; Mikuláš . 269a, 647b. Zofie králová 50b, 283b. Zofka v Hostivicích 306a. notár 

Strana 795
Rejstřík věcí a slov vzácnějších. A administrator viz konsistoř. advokát vyloučený 508, 509b. pro- advocatus desk zemských 649b. agricultura — dédina 145a. ajsa = aspoň 251a. akt (arcibiskupského soudu ?) pí- sař Mařík 297a. alún 168b, 680b, 681a. alúnová huť 171b. aksamít rytý na čepci 719b. akštein 650a. apatykář, Fajflín žid 662a, Jan! 62b, 374a; Kuneš Starom. 675a; Lojsa viz Ludvík apa- tykář; Ludvík viz Ludvík apa- tykář; Lev 42b, 240b; Mi- chal 682a; Prokop (viz to.); Stanislav v domě Duhově na St. M. Pr. 732a. arcibiskup Pražský viz z Pardu- bic Arnošt; Albík mistr; z Vechty Konrad. arcibiskupský podkomoří 682b. arcibiskupský soud 341a, písař Mařík 297a. arcibiskupský šenkéř Antoch 679a, vrátný Tomáš 680a. arcufex ; střelec. area — dvořiště, městiště 321a. armiger viz nápravník. aurifaber viz zlatník. B barvíř sukna a plátna 279a. bekyné u Betlemaà v Praze 273b. berné zemská 211b, 212a, 268b, 326a. berně královská 699b. berní knihy Žatecké 530b, 537b. berní písař Starom. Zdimír 650b, 673a. bradíř, ranhojič, cirologus 6622: Bernásek 677a; Capek 207b, Duchek z Koňského trhu 159b, Henslík z Nov. M. Pr. 305b, Jan Novom. 374a. braní komorníkem odpor 700a. brány, hosp. náčiní (== trahae 719b) 712; (viz i soupisy svrch- ků.) bratří tetěnní 732a. 687a; poloviéní € i CH | ealdariator — kotlár. camera viz komora. canulator — konvár. 'cechovní hostina pfi prijímání do cechu 548a. cedule fezaná porüznu. cejch u mlýna viz mlynáři starší | piiseżni. 'cesta 84b, 86-87, 130b, 181b. Ručení za škody na cestě 658. | chirug (cirologus) viz bradíř. chmelem obchod 487. chmelnice viz Branik, Nusle, Po- dol, Žatec atd., příkladem str.! , 215b, 216b. „chobot rybníka 701b. |chromota 252b. | chudí 243a,271a; chudym sukno | 273b, 563-565; chudí před | dvefmt kostela 727b. 'eihly 680b. „ cista viz truhla obecní. -cizí věc prodati 711b. clo královské 722b. | elo z dobytka 376. colmistr Hanuš Holzer 285a. commissarius bonorum viz poruč- ník. communitas viz sousedstvo. compositio viz úmluva. conventor viz nájemník. pod ctí a věrou 10b, 14a, 43b, 168a, 201b, 252a, 657a, 715b. È čber píti (čberovati) 6, 8, 12b, 84b, 293a. čepec perlovj 669b; s aksamitem rytym 719b. česká řeč; německý list do če- štiny přeložen 400b. člověk poddaný 16a, 22a a po- různu. člověčenství (nevolnost) 16b, 182, 242a, 640b-3a; čl. slibuje se v zahájeném soudu 242a. D dání královské 19, 20. darování záduší 73a. dědické právo po faráři 339; ná- pravnikovi 255b; manžela 722a, po poddaném 207a, obce 338b. Rozepře o to nalézti možno skoro na každé straně, pří- kladem str. 24b. 649b, 729-31. dědický díl 649a. dědina — hereditas (pole). dédina veská 185b. dédina svobodná 193a. dědina kmetcí; z d. sbéhl 663b; rukojmí, že poddaný neujde z d. 717b. desk zemských komorník viz Cti- bor ze Zhudic. ; písař viz Ště- pán, kanovník; Matěj Sčrba z Chřenova; písař desk z. men- 100* 

Strana 796
796 ších viz Ondráček; syn jeho Václav 79a; úředník Hynek Lantfojt ze Seče 156a. desky dvorské 20a, 642b, 655. desky zemské porůznu. devátý sám 693b. devolutio viz odúmrť. disbrigare, exbrigare — zpraviti. disbrigatores homagiales ad tres, annos 50b. divisio hereditatis (rozdíl) 97, 98, 99, 120b, 121, 196b, 197a, 369, 437b, 438a. dlaň (míra) 41b. na dlech 43a. dluh porůznu. dluh Star. M. Pr. 28b; města Žlutic 647b-8. dlužní zápisy měli židé předložit 474b, 483a. doch 254a. do dne a do roka 414a, 523b, 542. dobytek 298; obchod s d. 434; pfíhon do Prahy 375b, 376-7a. dohled zdravotní na trzích 477a. dojímati statek 289b. doly na kovy 270a, 333b. dospélost 481b. düchodní registra 224b. duchovní soud 413a, 708a. dvorsky soud 51. dZberné viz čber. F faktor kupecky 476b. faleš se tresce hrdlem 272a. falešný list 38b, 39, 46a. falešní svédci 469b. faráře plat 200b; pfijetí 8a. fojtstvi 200a. folk 470b, 561a; folkování prá- va 449a. forberecník (fombereénfk) 24b. formanství 275-8. G garbovaná ocel 683b. glejt 259b, 653b, 690a, 7042. groš památný na pivo 656a. grunt městský 226a. grunt kmetcí 540b, 725a. grunt zemský 729a, 730. z gruntu ušlý 207a. Rejstřík věcí a slov vzácnějších. H haltéř na ryby 82. hanění, hanlivá slova (příkladem) 398a, 476, 482, 502, 505, 593, 594a. hejtman krajský 704; kraje Bo- leslavského Kundrat z Kraj- ku 280a; na Brandýse Jindřích z Gousku 686a; hradu Měl- nika Jan Ritka z Bezdódic 55b; Podébradského Simon 8a, 10a. herynky 476b, 653b. hláska 326a. hlásnj 696a. hlava (vražda) 5a, 69b, 70a. 94b, 95a, 99b, 357, 630b-33a, 662b, 687b, 693, 698b, 6993, 704b, 705-7062; ofisténí z nátku hlavy 699a. hofmistr nejvyšší Berka z Dubé. hofmistr králové Jan Kvjata ze Zásady 50b. hofrychtéf viz z Hrádku Sa- muel; z Adlaru Petr Osovský ; z Vratu Jakub. holdové kouřimští 664a. bony (míra) 298b. hor nákladníci 333b. horní právo 171a. hory viz doly na kov. hospes viz hospodář. hospodář 325; dvoru králov ského Jíra z Přistoupimě 65a, 142b; knízete Zikmunda (Ko- rybutoviée) Petr z Kouřima 652b; radniční Novom. Vojtěch Berkovec 168b, 169a; špitálu pod Vyšehradem Chmelík 360b. hospodářské nářadí 268b. Viz i inventáře. hostiny strojiti povinnost úroč- níků 3b. hrách 661a. hrad vystavětí králem dovoleno 354a. za hiebik dati 430b. hromażdnice 431b. humno 258b. husař (příkladem) 231b. hut viz alán. Zdislav viz I inkvisitor kacifü 681b. inventář 41a, 54b, 56a, 97, | 144, 145a, 650a, 660-612, 719. J jarmark 275-8, 718b-9a. ječmen plosky jest dobry 715a. jezy viz mlynáři přísežní. Ry- bářské jízky zapovězeny 701a. jochmtály 511a, 529a. K kabát tikovaty 688b. kacífü inkvisitor 681b. kalich 228a. kameník mistr Daniel 636b; Jiri Lačný 119a; Martin 129b; Otlin 652b; Jan Sicha 193b. kanceláfe královské nejv. písar Jan z Rabštejna 361b. kancléř Staroměstský viz Praha, Staré Město. | kantor školní 41a. klenoty zastavené 398b. kloboučníci v Žatci 412b. klok 41a. Viz i inventáře. kmecí statek 210, 540b, 725a. kniha veská 320a. knihy berňové v Žatci 530b, 537b. knihy gruntovní klášterní (mni- chovské) 290a. | knihy městské v Českém Brodě 687b; v Stříbře shorely 249a; památné Zatecké 451b, 471a, 414a, 564b. knihy obecní 325b. knihy soudu mezního 286a, za- hájeného v Zatci 535a, 568b. knihy šosovní v Zatci 530b. komora Česká 285a. komory České sekretář Florian Griespek z Griespachu 347b. komora královská 219b, 272a. komorní (de camera) plat 74a, 267b, 650a. komorní soud 159b, 502b; písař k. s. 377b. ' komorník desk zemskych viz Cti- bor ze Zhudic. 

Strana 797
komorník nejvyšší král. Českého viz Jan z Šelmberka, Kundrat z Krajku, Aleś Skopek z Du- bé; místokomorník: Jan z Dou- pova 136b, Burjan Medek z Waldeka 283b. komornik Alse Skopka z Dubé Anshelm Kraslice 721a. koníř 735a konšelé vesní viz vesní právo. konéclà Vysehradskjch přísaha 364b-365. konvář Jan 368a; Jiljí 215b, Mikuláš 258a. kopiště 388b. korouhev cechu sladovDnickéhe v Chomutově 713-4. korrektor listin císařských 69a. kostelní osadní (příkladem) 8, 9 kostka (alea gemmea) 666a. krev ukázala se na zavražděném 705a. Křižovníci viz Praha Staré Mésto a Menší Město. křtěný žid 682a. ksaft 7a, 12b, 14b, 15a, 35, 47a, 56b, 58a, 60a, 62b, 68b, 69a, 70a, 71b, 92, 113b, 133, 146b, 151, 154, 170, 172b, 173, 178, 186, 212b, 213, 216b, 217a, 218, 219a, 222, 236b, 237, 239b, 240, 242b, 251b, 264b, 287a, 297a, 299a, 657, 665a, 666a, 669 670, 685a, 700, 709b. kšaft před právem vesuím 403. kšaft promlčený 567b. kšaft zpovídati 564a. kšaftovní svědci 606-12. kšaftovati právo vesničanů 212a kšaftu prohlášení 448a. kšaftu relace 586b, 598-601. kšaftu tvrzení (příkladem) 216a kuchař královský Dryzna (Drzna) 674b, 677a; Petr z Pustovid 80a; kuchmistr královsky 164a kuchyně královské mistr Václav ze Svarova 735a. kuchyník 18a. kukla 659a. kupecký faktor 476b. kverkové 333b. kvitance (příklad) 712. Rejstřík věcí a slov vzácnějších. L lán 200a. lantfojt v Luzici 377a. lavice soudní čtyři 20b. lázné 361, v Sulicích 253b. léčení úspěšné slíbeno 662a. lékař 18b, 75a; mistr Dětřich (Theodoricus) 373a; Jiří z Bu dějovic 495b, 496; mistr Pro- kop Hrbek 351b; doktor Ře hoř (Gregor) 7b. lékařství 403a. lesníci (silvani, forestarii) 650b. lesů mýcení 2014b-205. let nezletilému nalezení 655b. leta tři (příkladem) 214a. léta zemská v z zletilost. ležení ve smlouvě (obstagium) 291b, 385b, 662a. lhůta, induciae 54b. lhůta odvolací 420. list obranný 106, 107. list zachovací 115a. listina německá 404a; listina n. přeložena do češtiny 400b, židovsky psaná 595b. listina purkrechtniho (příkladem) 3. listiny obnovení 256a, 310b-11b, 734b; profezání 659b. listiny ztracené prohlášeny neplatné 722a. litkup, l. píti 558a. Viz i čber. litkupnfk 682a. loket, míra 686b. lomy na kámen 707a. lov 112a. Viz i roboty. lovéí 2282. lžice stříbrné 650a. M magdeburské právo 200a. magister curiae reginae 50b. mák 144b. malíř Blažek ze Srbče 219a; Jan 678b; Linhart 360a ; Pro- kop 667b. mandlař 680b. man ke Karlstejnu 638a. manové 20b, 22a. manství 176b, 177. manželské právo dědičné 722a. vysazení za 797 manželské statků společenství 513 ; vzdání 405b-6a, 413. manželský slib 708a. manželství 708a, 734; chovní soud. maršalci 390. maršálek královský Pecman 33b, 331b. maršálek staroměstský viz Praha, Staré Město. matr (nadávka) 17b. matrika města Žatce 548a, 641. mečíř Starom. Řehoř 50a; Vit z Malé Strany 93b. viz du- méd 707b. mény (cambium) písar 687b. mercipotales — litkupnici. Jich svědectví 124. měření polí 693a; měřič Jan 678a. merk 599a. z mésta vypovézeny 716. město, na m. povysiti 718b-9a. méstské městské městské městský kniby viz Knihy městské. právo 504b, 548a. právo Kouřimské 3b. soud zahájeny 568b. méstsky soused 504b. méstsky 8os 568a, 570b, 610b až 643a. měšťané odběhlí 36a, 2603, 261a. 671 683, 685a. mezního soudu registra 286a. mincmistr Kladsky 195a. míry viz dlan, hon, lán, píd, prut. místo viz zápis. mlééné 427b mlynári pfísezní 41b, 42a, 68a, 78, 151b-153. 271, 280, 333b, 337, 348b, 349a, 684; 690b, 700b-701, 703b, 704a, 735b. mlýnské právo 363b. moc násilná 85a. mrtvé tělo nesmí loket, býti hýbáno 699a; choditi kolem m. t. 699a; přivésti obviněného k m. t. 705. mučení 46b. za muže dáti (tradere in coniu gem) 654b. mýcení lesů 204b-205. mýto 204b. 

Strana 798
798 N nadání oltáře 726b, 727. náhrada škody 685a. nájem 40b, 55a, 65a, 72a, 260a, 268a, 279, 299b, 366, 373, 723a. nájem zasedělý 299b. nákladníci hor 333b. námluva 226b, 227b, 587b. nápad na obec viz odúmrt. náplatky na práhu mlýnském 684b. náprava, statek služební 172a, 255, 651a. nápravník, feodalis, 58a, 331a, 698. nářadí hospodářské 268b. i inventáře. nářek cti viz hanlivá slova. násilná moc 85a. naučení právní 352. nedílný svědek a spoluchlebící 582a, 583a. německý list 404a; n. l. přeložen do češtiny 400b. německý národnost 671a, 683a. nemocné oči 719b. neposlušnosti trest 202a. nepřátelé boží 652a, 685a. nestání k výpovědi 2b. nestání omluva 608a. nezletilý 352b, viz i leta nezvěstný 404b. notář veřejný Jan, syn Jakuba ze Zerovic 359b; Matěj na St. M. Pr. 279; Zdislav z Dobré 386b. notarius viz písař. novodělníci ševcovští 436. nozífi 683b, v Tábore 732b. o obchod s dobytkem 434 ; chmelem 487. obec viz město, ves. Na obec nápad dědický viz odúmrt. obecní statek 560b, truhla (cista) 34a; obecnich věcí promlčení není 564b. obilí 218b; o potrojné, podvojné 200b, 201a; setí 258. obnovení listiny viz listiny obno- vení. Viz Rejstřík věcí a slov vzácnějších. obora viz Praha, Hradčany. obrana vylučuje trestnost 212a. obranní list viz list obranní. obraz sv. Václava na praporu cechu sladovnického v Chomu- tově, 713b. obstávka 22a. ocel garbovaná 683b. obvěnění viz věno. obviněného přivésti k zabitému 705. odběhlí z města 260a, 261a, 671-683, 685a. Viz i měštané odběhlí. odhad 292. odhádání 465b. odhadce nesmí býti přibuzen tomu, komu odhaduje 293. odpovědnictví viz osvědčení a příměří. odprosení 299b, 692a, 728a. odúmrť 212a, 338b, 514. odvolací lhüta 420. odvolánt 64b, 125b, odvolání od nálezu vrchního ne- přípustno 517b. odvolání k Nov. M. Pr. zrušeno 518a. oheň viz žbářství. ohlášení výboje 141a. okno k sousedovi 562-3a. okrasa 325b. olovo 707b. oltáře nadání 726b. 727. omyl 443b. oplutví, oplutevní dřeva 660. ornát 669b. ortel (nález) po různu. osvědčení 38a. | ouhor 377b-8a. outratní škody 469a. P památné 12a, 656a, viz čber. pamětní knihy Zatecké 451b, 411a, 474a. páter (paternoster) 650a. pecef 462; p. vypraviti 661a. pečeť městskou přidati k listu 210a; voskem zeleným 719a. penestica — hokynář 709b. peníze schované pod kamenem 35a. perkmistr Lounský 41b; Pražský 247b. perlový punt 669b. pernik 732b. píď (míra) 41b. pilar 690b. písař desk zemských Matěj Sčrba z Chřenova, Ondráček, Václav, Bohuslav z Košína. písař kanceláře královské 123b, 124, 304b, 361b, 693a. písař cla královského 722b. písař výdajů královských 257b. písař viničný 676b; urbury Kut- nohorské 707b; soudu arcibis- kupského 297a; podkomořího 142a, 388a; komorního 377b. písať Křižovníků Maltänskych 68b; obce Mělnické Ananiáš 56b; obce Stříbrské 732a; v Praze obecní viz Praha; obce Žatecké 396b; obce Žebráku 637a. písař p. Dubeckého 161a; Hanu- še v Kolovrat 665a ; paní Mar- kéty Zidovky 721a; p. Jana Smifického 268b. písař. Jan Chimera 679b; Jan Publik 664; Jirklín 680b; Kříž 679a. piva cizí 325b. platnéř Alexej 709a; Havel 724a; Kříž 255a; Tomáš 32b. pluh se železy 255a viz i inven- táře. pochválení panské 655b, 666a. poddaní královští 8a. poddaný nevyhoštěný 640b-43a. podkomoří královský Jan 81b; Michal Donatüv 300a, Václav z Valečova 318b; Zikmund z Orlíka 371b. podfeknutí 4562. podsedek 16a. pokora 70b, 662b, 693. pokuta jako utvrzeni 655a, 657a. pokuta s lirdlem a statkem 684b. pokuta pri zápisu 426b-7a. pokuty propadení (příkladem) 72b, polní šle 71a. položiti v radě 207a. pomerium — sad 243b. smlouvy 

Strana 799
Rejstřík věcí a slov vzácnějších. 799 201a, 203b, 211b-212а, 229, 230, 265, 290b. pych 322a. pomsta 671a. ponůcky 696. popelář 223a. poručenství 418, 419, 616-20a, 643-7, 655b-56. porybný sluha 732a. postaviti se na radnici 715b. poučení právní 721b-22a. potaz 656a. potrhati se na koho 688a. poustevnický řád v Zátoňi 371-2. pouť 66a. povýšení na město 718b-9a. pozemský statek 609a, 610a. prach 76b. příbuzný nemůže odhadati 293; svědčiti 614. příměří (treugae pacis) 252a. přípověď 440, 479, 484, 587, 588. přísahou spraviti 23a. privilegia městečka Únhoště před soudem 318b. proadvocatus 649b. procurator královský 324a; na Okoři 95a. promlčení věcí obecních a záduš- ních není 564b. promlčený kšaft 567b. propadení pokuty (příkladem) 72b provolání 385a. provolati v kraji 20a. prut (míra) 200a. prýskyřice 251a. purkrabí nejvyšší Pražský, viz Jan z Wartemberka, Zdeněk Lev z Rožmitálu, Zdeněk ze Štern- berka 179b. purkrabí hradu Pražského 31b. Viz i Jan Zajíc z Hazmburka. purkrabí v Brodě Českém 674b; na Hasištejně 46b; v Hradci Jindřichově 712a; Husi 371b; Karlštejně 680a, 735b; na Ko- nopišti 70b; Kostelci 40a; Lnářích 666b; na Okoři 95a; Rožmitále 661a; Týně Horšo vě 295b; Vyšehradě viz Vy- šehrad; Žebráce 684a. purkrabí Alše Škopka z Dubé 649b. 721а, purkrabský soud 206a. purkrecht 3, 10b, 173b-4, 199. RiR ranhojič viz bradíř. rčení s výminkou 540a. řečník (causidicus) Petr 99a. řeky užívání 131b. rada městská stará svědčí 3a, 14a, 215a, 284b. registra důchodní 224b; radní v Žatci 530a; soudu mezního 286a. registrator listů královských 69a, 682b. relace kšaftů 586b, 598-601. relace tvrzení 447b-8a, 453b, 456. relator 649b. řemenářský (rymarský) cech v Praze 169b, 170a, 380. řemesla která smí se v městě osaditi 718b. řezadlna 29b. řeznický cech v Praze 161a, 162b, 163b, 547b, 548-50a. robota seno voziti 326a; lovu 326a. Viz i hostiny. robotězi 112b, 200a. roboty 16b, 201, 294, 295, 343b, 344, 697b.8, 706b-7a. robotného z rukojemství propu- stiti 691a. roboty nespravedlivé 201. rok přátelský 2a. rok smluvený 459a. rok zavitý 424b-5a, 459a, 468b, 533b. do roka a dne viz do dne a do roka. k ruce věrné (fides manus) scho- vati 8a, 22a, 516a, 654, 666b, 667а. ručení za škody na cestě 658; kdy neručí se za škody 214a. ručnice 16b, 65b, 66a; zbraň zapovězená 688a. rukojmí 2b. rukojemství 77a, 414, 656, 661 a porůznu. rukojemství, že poddaný neujde z dědiny 717b. rukou spojenou a nerozdílnou (manu coniuncta et indivisa), příkladem 654b, 716a. ruky dáním utvrditi 686b. rybáři Dvorečtí a Podolští 725b 726a. rybářské jízdy zapovězeny 701a. ryb šetření 296a. rybník 295b, 296a; rybník v uží- vání 98a, 122, 126b, 296a. rybolov 75b, 130a, 701a, 725b. rychta 61b, 200a. rychtář a konšelé vesničtí 3a, 5a, 7a, 12; kšaft před nimi 403; rychtářský statek 35a. rytířský stav 724b. S saccus = vor 719b. samostříl 659a, 660b. pod sedlem hnáti 732b. sedliště 34b. sekera 17b. seno 326a. sessionatus = sousedstvo 211a. signet 26a. sídlo 261a. silnice královská svobodná 688a. síra 251a. sirotci 560. skalníci 707a. skalník královský Petr 374. sladovnický cech v Chomutově 713-4; v Praze 166b. smlouva ústní 585a. směnka (wexl) 275a. smlúvce přátelský (příkladem) 2, 5b, 11b. smradař 389b. soud královský 318b. soud osaditi 6b, 69b. soud svolený 303a, 729a. soudce nesmí svědčiti 21a. soudu zahájeného knihy 535a, 568b; v s. z. slíbiti člověčen- ství 242a. soudy tři vydržeti 434a, 444b, 449b, 485a. soukenický cech v Táboře 271, 272. soukup 85a. soupisy svrchků 54, 56a, 144. Viz i inventáře.

Strana 800
800 soused městský 504b. sousedovo okno 562-3a. sousedské právo (ius vicinorum) 4b. sousedstvo (sessionatus, commu- nitas) svědčí 211a. spaditost vody 41b, 42a. spolčení, společenství statků man- želské 513. společník 338b. spolek 290b, 325b, 415-6a, 667b až 668b. spomocná suma 699b. správce země 7152. ssutí 568a, 569a. stanné právo (příkladem) 402. starosta 99b, 656a. stav rytířský 724b. stavěti na cizím pozemku 497b až 498a. stavné 660b. stavovati lidi ního 699b. stavuñk (arrestatio), pikladem 559-60a, 570b, 653b, 665b; Bt. neporśdny 432, 506b; st. lidí 438, 470b, 471a. stohovina 694a, 695a. strážný královsky Petr 722a. strelba 696a. stfelec 101a, 103, 105b, 106b, 174b, 270b, 362a, 637a. studenti 351b. sudí dvorsky nejv. Václav Bez- druzickf z Kolovrat 710b. svadebni smlouva 689b-90a. svědčiti nesmí příbuzný 614; soudce 21a; sobě 10b. svědectví litkupníka 124; vesni- čanů 5a, 12a, 75, 81. svědectví vydati jest povinnost 408b. svědectví rady staré viz rada stará svědčí. svědek falešný 469b. svědek jeden 183b, 185b. svědek nedílný a spoluchlebící 582a, 583a. svedení závady 108b, 109a. svědkové kšaftovní 606-12. svěření 275-8, 398. světla zastínění 405a. svíce hořicí viz pokora. bez nálezu soud- svolený rok 459a. svrchků soupisy 54, 56a, 144. Viz i inventáře. šafářka 108a. šafování statkem 516a. šavle 17b. šenkýř arcibiskupský 679a; krá- lovský 12a, 674a, obecní 677b. ševcovští novodělníci 436. šílený 606-12. šíny kolo otahovati 251a. škod náhrada 685a. škody na cestě se uručují 658. za škody kdy se neručí 214a. škody útratní 469a. škola 682a; ve Velvarech 673b. Viz i učitel, šlahy 42a. šle polní 71a. &lejferi 683b. $os méstsky 226a, 568a, 570b, 640b-3a. špitál viz Praha; v Susici 254b. &pizíf (spisserius) královsky Pavel 374b. -rotéfi 390; Novomdststi 390. T tažení válečné k Ústí n. L. 284b. tělem mrtvým nemá se býbati, choditi kolem těla mrtvého 699a. tesák stříbrem obložený 496a. tesanice 267a. thesaurář královský 69a. tikovatý kabát 688b. treugae pacis viz příměří. trh (prodej) zastaviti 139b. trhu povolení 325a, 718b-9a. trhy tři provolati 241b. trubač 79a, 665a. truhla (cista) obecní 3a, 34a. truksas nejv. kr. Ceského Jan Zajic z Hazmburka 34b, 35a, 690b. tunné zboží 477a. týnský (sud) 660b. U účet schválený 719a. učitel ve Svinech 255a. účty panství Přerovského 158a sl. uhlí kamenné 170b. Rejstřík jmen osobních a místních. uhoditi v niveč, spravedlivě 2b. úmluva o zsekání 252b, 253a. umrštiti bičem 688a. undrlák 476a. undrwent 410a. ungelt viz Praha, Staré Město. universita viz Praha, Staré Město. urbury Kutnohorské písař 707b. úročné platy 294, 295, 343b, 344. uručení 17, 664b, 665a, 705. uvázati se v majetek bez nálezu soudního (příkladem) 661b. uvolení 613b-15. uzdařský cech 170. v Praze 169b, V váha kramátská 686a. vajchysta 325b. vážný (v Týně neb při váze ko řenné) 162a. včely 703b. věna doplnění 441, 445b, 446a; převedení 261a ; zástava věnná 19a, 122b; vénny plat 19a. véno 5a, 260a, 261a, 661b. veráaf 559a. vesní, vesnické právo, soud 4a, 15b, 32a, 64b, 2128; kom- petence 6b, 724a; ksaft pred ním 403; vzdání 352a. Viz i rychtář vesní. vesničanů právo pořizovati 212a. vetešníci 43b. wexl 275a. vézné vyru&iti 732b. do véze vsazeni 46a. widerkauf 139b. vínice ladem ležící 96. viničného úřadu písař 676b. vor — saccus 10b, 719b; dříví za 10 gr. 662a. vosk zelený k pečeti 719a. vrátný arcibiskupský 680a; krá- lovský 102a, 140a, 679a. vsazení do věže 46a. vsej 44a. vůle dobrá 199a. výboje ohlášení 141a. wykbildské právo 200a. výminka při rčení 540a. výplata zástavy 18a. vor 

Strana 801
Rejstřík věcí a slov vzácnějších. 801 vypovězení z města 31b, 716. Viz i měšťané odběhlí. výprava královská 3b. výprosa 19a, 20a, 118a. vyručení 657a (viz i uručení, rukojemství.) vyzpovídání soudu 449b-50a, 491a. vzdání statku manželské 405b-6, 413; před sousedy (soudem vesním) 122a. vzdání před soudem vesním 352a. Z k zabitému přivésti obviněného 705 zabití při obraně 212a; úmluva při zabití viz hlava. zachovací list 115a. k záduší odkaz 8; dar 689.90a. zádušní věc se nepromlčí 564b. zahájený soud viz soud zahájený. zajetí (captivitas) 651a. zápasník 339a. zapečetění statku 448-9. zápis s pokutou 426b-7a; bez místa 606b. záplava 272. zasedělý nájem 299b. zástava (příkladem) 213b-14; klenotů 398b. zástava věnná 122b. zastavené věci užívání 214a; zkáza 418b-9a. zástavy výplata 223b-227. zastoupení 12a. záští 214a. závad svedení 108b, 109a. zavitý rok 424b-5a, 459a, 468b, 533b. zbraň viz ručnice, samostříl tesák. zdravotní dohled na trzích 477a zedník Hanuš z Malé Strany 170b Petr 676b; Jan Šilhavý 48a Šimon 681a, zemský grunt 729a, 730. zemský soud po různu. zlatník Henrych 67b; Jindřich z Chebu 32b; Ješek Kokot 96; Ješek Pehm 716a; Michal 77a; Michal z Kotbus 112a; Petr (Petřík) v Praze 658a, 661b; Šimon zapoteky 210a; Václav Šváb Starom. 669a; Vávra Starom. 50a. zlatotepec Jindřich Kunigser 257b. zlatý (florenus) příkladem 650a. zletilost 69b; dána 408a. Viz i leta. znak města Únhoště 324b. znaku propůjčení 325a. zpovídati kšaft 564a. zpráva, přísaha očistná 23a. zpráva (disbrigatio) 207a, 259b, 260, 261, 291b, 292, 329. zpraviti (exbrigare) 690a, 698b. zsekání 75a ztracené listiny prohlášeny za ne- platné 722a. zvod židům se nemá dopustiti 501a. zvon do Podlešic 725a. zvonař Bartoš 723b; Jiří z Nov. M. Pr. 68b. Ž žáči při pohřbu 660b. žákům na chléb 727b. ženy vyloudění 670b. žhářství 250b, 251a; kdy se ne- trestá 212a. žid křtěný 682a; upálený 595. židé měli předložiti své zápisy dlužní 474b, 483a; jim nemají se dopouštěti zvodové 501a; nesmí na zápisy půjčovati 533a; půjčky židovské 483a, 575a. Židé platí poplatek obci Starom. 297a. židovsky psaný list 595b. žoldnéři 28b. Archiv Česky XXVII..

Strana 802
802 Strana 15a shora ?9b , 37b zdola 49a , 43a shora 63b „ 112a shora 15 , 182a zdola 156b shora 164 » 170b zdola 172b shora 174b zdola 190b , 12. 6 12. 18. 9. 10. 99b zdola 7. 108a při čísle 47. 5 12. 4. 13 7. 10. 24. 7 3 198a V rukop. 246b zdola 247a , 260a , 256a shora 304a zdola 307b 310a 816b , 320b , 323b shora 465a 580b 650b , 661b zdola 658a 673b „4, 676a 678a shora 680a zdola 691a shora 693b zdola 697a 173a shora 21. 16 3. 22. 10. 12. 3. 11. 3. 20. 2. 7. 19. 8. 19. 4. 16. 4. 4. 16. 16. 1. 2. Opravy k dílu XXVIII. řádka Panoše místo panoše. ř. r f. Vzhledem k následujícímu zápisu z r. 1437 jest nezřetelné jméno éfsti Krezkone. ř. r r Martino misto Mutino. V lat. prekladé v rukop. é. 2099 f. 88 éte se pro Petro Hajkone dicto Dreba. Dle Tomka D. Pr. V? str. 65 snad mozno opraviti na Ortlini Clementeri. . Máslovice místo Moslovice. . Mathiam místo Mahiam. má býti letopočet 1646. Bluk místo Sluk. . Meynhardus Wolbrami bez čárky mezi oběma jmény. Komínovské místo Komínovskou. Třebestovice místo Třebeslovice. maršálek (Jan Dětský z Liboslavi] místo Maršálek. Rüdníckf místo rukopisného Budnický. Sigmundovi, Hynkovi. Cruzzer jest čteno zcela správně. Anny místo nny A. 2099 fol. 390 psáno zřetedlně relicta Wenceslai rectoris a fol. 404 vectoris. Dle Tomkových Základů I. str. 209 při č. p. 848b sluší čísti vector. Mneteš místo Mněteš. . Nuéice mfsto Nunéice. u Karlina misto Kolina. za jménem Šperka jest a vypustiti. beneficium místo beneficum. Tomek (D. P. V* 95.) éte Kuniho mfsto Kussyeho. Lehek místo Letek. V rukop. jest skutečně Tlupsa, leč rozuméti slusi Chlupsa. 5. à. Lehek místo Letek. . Vzhledem k de Biezek na str. 321a 2. ř. zdola sluší zde čísti místo Zbiezek z Biezek. 16. ř. Střelecký místo Střetecký, taktéž str. 466a zdola ř. 4. a str. 469a zdola 14. ř. Ť. Sušil místo Bušil. Jemnik místo rukopisného Zemnik. . Nezbavétice místo Nepavédice. Zelecz místo Zalecz. vectoris místo rectoris. Vinea místo V. una. Oharz místo Charz. . Rukopisné Kboth slusf opraviti na Kvoch. . Cárka za Alia má odpadnouti. dědiny mnichovské (— klášterní). Měrunice místo Mětřnice. . Rúdná místo Ruduc.