202 O zvodích a o dlužnících. svými a s jinými osobami pro jakéž pak koli veystupky se ne- vězel; než jedenkaždý o svau stížnost aneb spravedlnost po- řádem práva aby přikračoval, a chtěl-li by se osobau ku právu neosedlau ujistiti, aby do obecného vězení ji podal a pořádem práva o spravedlnost svau rozeznán byl. Všelijaká domácí vězení v městech, v městečkách i ve vsech právy se zapovídají, tak aby se žádný s žádným nevězel; než chtěl-li by se kdo osobau ujistiti, dej ji do obecného vězení. II. Však otcům té svobody se pozůstavuje, že děti své ne- poslušné vězením domácím ztrestati mohau. Však otcové děti své neposlušné domácím vězením ztrestati mohau. G. VI. Kdož by se z osob svobodných do vězení pro dluhy dostal, ten v moc věřiteli svému, aby svau vůli nad ním provozoval, vydáván býti nemá. Lege enim Petilia cautum est: Ne corpus debitoris, sed bona essent creditae pecuniae obnoxia. Právem to nařízeno jest, aby ne osoba dlužníka, ale statek věřiteli v jeho povinném dluhu zavázán byl. Dlužník, jsa osoba svobodná, v moc věřiteli svému, aby s ním svau vůli provozoval, z vězení vydáván býti nemá. G. VII. Dlužník věřiteli svému může i takový zápis na sebe učiniti: „Jan, osobně stoje v raddě před panem purkmistrem a raddau, při- znal se, že jest dlužen dluhu pravého a spravedlivého sto kop grošův Českých Vácslavovi a jeho dědicům i budaucím, kteraužto jmenovanou summu má jemu dáti a zaplatiti na den svatého Havla nejprv příštího, aneb ve dvau nedělích potom konečně. Pakliby tomu dosti neučinil a summy nadepsané tak a na ten čas, jakž se svrchu píše, nedal a nezaplatil: slíbil jest on, Jan, a zápisem tímto slibuje svau čest a víru, postaviti se sám do vězení na rathauze Starého Města pražského, tu kdež jiní vězňové pro dluhy sedají, a odtud vyjíti nemá, lečby povinný dluh za- platil. A v tom času, neuchoval-li by Pán Bůh téhož Jana od smrti, zavazuje statek i dědice své, i toho každého, kdožby po smrti jeho statku jeho v držení vešel, aby tomu všemu za dost učinil a dluh povinný zaplatil. Stalo se etc. Dlužník věřiteli svému může se zapsati pode ctí a věrau, že dluh