74 II. 19. O poručníciech pří. čníkem, kterýž miesto toho ot kohož jest poručníkem, všecko móž učiniti, súditi se, smlúvati se, právo po nálezu nebo po staném právu jménem jeho, ktož jest jej poručníkem učinil, vésti to i na vrch dovesti, i před menším úřadem, bylo-li by dolóv z plného súdu podáno, státi a při vésti, též jako nahoře, před nálezem i po nálezu. 9. Ale k přísaze v kaple Všech Svatých, tu poručník nemóž státi, než každý sám, kohož se dotýče, tu státi osobně má a sám za se, buď póvod nebo pohnaný, přisahati nebo se s svým 75 odporníkem smlúvati. (Nález o tom v Bielých póhonných, kdež Jan z Leskovce Oldřicha Bradáče pohoní.) 10. A také poručník toho, což vysúdí, zapisovati nemóže, než ten sám, od kohož jest poručníkem učiněn, a komuž jest vysúdil. 11. Móž také každá strana sobě poručníkov, kolik chce, udělati, tak aby všickni so spolu, dva nebo jeden z nich, kterýž koli, zaň k súdu mohl nebo mohli státi a na miestě jeho spravedlnosti súdem dobývati nebo brániti. 12. Ale žádný, poručníkem pře jsa, jiného poručníka též pře poručníkem učiniti nemóže, neb jeho pře nenie. (To na- jdeš v Bielých póhonných, kdež Jan z Lukavce pohánie Viktorina 85 a Bočka.) Pakli poručník poručníka udělá, a sám k súdu ne- stane, bude-li od póvoda poručníkem, ztratí póvodu svému póhon; pakli od pohnaného, ztratí pohnanému při. (To v týchž knihách a v témž nálezu najdeš. Ačkoli některým v práviech přespol- ních a cizích učeným to se jest nelíbilo, aby poručník poručníka 90 dskami učiniti nemohl. A když jsú se o to pokúšeli, aby, po- ručníci jsúce, jiné poručníky učinili, jest jim toho — spravedlivě i slušně — odepřieno, že toho učiniti nemohú, a odesláni jsú, aby se právóm českým po vlaských a německých práviech učili). 13. Jest také najlépe, poručníka neb poručníky pře při póhonu 95 (pro snadné nalezenie i pro menšie placenie) zapisovati: neb mnozí v Památných knihách, ne při póhonu, poručníky sobě zapsavše k škodám jsú i k zmatkóm přicházeli, když se jest jim poručenstvie jich hned a snadně najíti nemohlo. 14. Na po- ručníka slušie k súdu státi, roky opravovati, vizy klásti, hojem- 100 stvie bráti, poklidy dělati, smlúvati se, právo stané i póhon pro- pustiti, po nálezu úmluvu dáti, zvod vzieti, panovánie činiti, k odhádání úředníky vésti, a na vrch práva dovesti; ale vše ne svým, než toho, od kohož mu jest poručeno, jménem; ještě i pokutu za toho, ktož jest jej poručníkem učinil, trpěti. Ale ne