z 260 stránek
Titul
I
II
Drobnější kroniky
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
Eneas Silvius
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
- s. 109: … v kostele svatého Víta postavil. Most nad Vltavú, kterýmž se Stará Praha od Menšie dělí, velmě nákladně ustavěl, kterýž ře- zenskému předkládají,…
- s. 109: … Víta Pražském jeho postavil. Most nad Vltavů, kterýmž by se Stará Praha s Malú Stranů spojovala, ve čtrnádcti sklepích, (jakož smy napřed…
Název:
Fontes rerum Bohemicarum. Tom. VII / Prameny dějin českých. Díl VII
Autor:
Emler, Josef
Rok vydání:
bez data
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
260
Obsah:
- I: Titul
- 1: Drobnější kroniky
- 61: Eneas Silvius
Strana 109
ENEÁŠE SYLVIA KRONIKA ČESKÁ.
109
fuisse diximus, qui sibi invicem pro nativitatis ordine successere. Duos ex his Vrsovicenses,
perpetui regum hostes, fraudibus interceptos necavere.
Ultimus Vladislaus nomine ex Bizetislao fratre nepotem sui nominis cum CCC“ galeatis equi-
tibus auxilio Henrici quinti, Romanorum imperatoris, Romam "7) misit, qui plurimas inde reliquias
sanctorum reportavit. Invenio in historia Bohemorum post Vratislaum, primum regem, pluribus
annis interregnum fuisse. Nam Conradum, fratrem eius, ac deinde Vratislai filios non regis nomine
sed ducis tantum usos, tanquam regni decus homini non provinciae datum fuisset. Vladislaum
vero quinto loco Vratislao natum a Friderico primo sibi et posteris regiam dignitatem obtinuisse;
et cum in expugnatione Mediolanensi egregiam operam navasset, imperatori mirifice gratum, leonem
rubeum bifurcatae caudae in clipeo albi coloris insigne regium accepisse: candelabrum quoque
Salomonis ex Mediolano 73) asportatum in ecclesia sancti Viti Pragensis recondisse. Pontem super
Multaviam,73) qua Vetus Praga Minori iungeretur, magni operis aedificasse, quem Ratisponensi prae-
ferunt, in IIII° et XX"arcus, ut ante diximus, protensum.
Post eum Sobieslaum quinque annis ducatu functum, provincialibus exactum in exsilio interisse.
(A) jedni po druhých podlé rozenie kralovali. Dva (B) v panování místo dávali. Z těch dva Vršovi-
z nich Vrsovitští (sic), věční královští nepřátelé, lstí
čanstí, věční královščí nepřátelé, lstivě podvedené
jaté zamordovali.
zabichu.
O Vladislavovi, pětimezciet mém českém
kniežeti a králi druhém. Kap. XXIV. — Druhý
od konce Vladislav z Břetislava, bratra svého, bra-
trance svého jména se třmi sty jiezdných ku po-
moci Jindřichovi Šestému, Římskému císaři, do Říma
poslal, kterýž mnohé odtud svátosti přinesl. Nalezl
jsem v kronice české, že po Vratislavovi, prvním
králi, mnohými lety nebylo v Čechách královstvie.
Neb Kunrad, bratr jeho, a potom pak Vratislavovi
synové ne královského jména, ale kniežecieho toliko
užívali, jako by královstvie poctivost člověku a ne
vlasti dána byla. Ale Vladislav, čtvrtý po Vratisla-
vovi narozený, od Fridricha najprve sobě i potomkóm
královské duostojenstvie obdržel. A když při dobý-
vánie Medyolanu výbornú pomoc činil ciesaři divně
vděčnů, lva červeného s rozdvojeným vocasem na
bielé korúhvi erb královský přijal. Svícen také Šala-
múnuo z Medyolanu přinesený v kostele svatého Víta
postavil. Most nad Vltavú, kterýmž se Stará Praha
od Menšie dělí, velmě nákladně ustavěl, kterýž ře-
zenskému předkládají, na čtrmezcietma sklepuo, jakož
jsmy prvé pověděli, vzdélí (sic).
O Soběslavovi, šestmezcietmém, Fridri-
chovi, sedmezcítmém, Kunradovi, osmezcít-
mém, Břetislavovi, devětmezcítmém, a Vá-
clavovi, třidcátém, kniežatech českých. Kapi-
Po ňem že Soběslav za pět let vévodství po-
tola XXV. — Po ňem Soběslav pětiletý kniežet-
stvie užívaje od domáciech vyhnán jsa na púšti žívaje od zemanův vypuzen jsa, kromě vlasti umřel
Pak poslední, Vlatislav (sic) jménem. z Břeti-
slava bratra vnuka, jeho jménem, se tři (sic) sty
oděnci jízdnými ku pomoci Jindřichovi Pátému, císa-
řovi, do Říma poslal, kterýž mnoho odtad svátostí
svatých odnesl. Nacházím v českých kronikách, že
po Vratislavovi, prvním králi, za mnoho let krá-
lovské jméno zamlčáno bylo; neb Konrád, bratr jeho,
a potom Vratislavovi synové ne královského jména,
ale toliko vévodského neb knížetského požívachu,
jakoby královská čest člověku, ne zemi dána byla,
a že pak Vladislav, na pátém místě Vratislavovi
narozený, od císaře Fridricha Prvnieho sobě a po-
tomkóm svým královské duostojenstvie jest obdržel,
a když při dobývání Mediolanském výbornú snaž-
nost učinil jest, císařovi předivně vzácnú, lva čer-
veného s rozdvojitým ocasem v poli bíléj barvy erb
královský jest vzal. Také svícen Šalomůnů z Medio-
lanu unesl, v kostele svatého Víta Pražském jeho
postavil. Most nad Vltavů, kterýmž by se Stará
Praha s Malú Stranů spojovala, ve čtrnádcti sklepích,
(jakož smy napřed řekli), na zdél vztažený ustavil.
1158
17) Misto Romam misit má 2 Romanis. — 75) egregiam — Mediolano nemá 2. —"3) Mulitaviam 2.